P vodní odjezd byl naplánován na úterý, ale z ásti kv li po así a z ásti kv li m se to odsunulo na pátek. Když ale za li p edpovídat špatný po así i na víkend, už nás to nezlomilo. M by to teda zlomilo, ale Moti po ád íkal n co o fázi odkládání a to m tak naštvalo, že bych jela, i kdyby byla povode p es celou Moravu:) Takže v pátek v p l desátý jsme se sešli na Plze skym nádraží. Ne ekala jsem, že moje extra výborná organizace selže tak brzo.. Ani jeden jsme nevzali fo ák, a navíc ten vlak co jsem našla nebral kola (: No prost hr za. Oboje jsme spravili tím, že nám hodná paní u okýnka našla vlá ek ve dvanáct, kterej m l jen o jeden p estup víc, a mezitím jsme dojeli k Motimu pro fo ák, kterej prej stál ``pod deset tisíc" , nebo jak to íkal. Blázen.. Když m j má pam jen na dvacet fotek,chudák. A to by si už bejval zasloužil dokoupit novou, asi to p ece jen ud lám. Výhodu to m lo, že jsem aspo poznala, kde bydlí Moti - panelák kousí/-nek za mafiánským centrem na Doubravce. Zrovna jim vym ovali okna a byla to dobrá zábava, jeho tatínek byl chudák neš astnej z toho, že si ani nemáme kam sednout, a já ješt na nabídku pití ekla jo. To jsem nem la d lat, protože jsem donutila Motiho se proplazit pod igelit a vyhrábnout skleni ku :) V p l jedný už jsme sed li ve vlaku a mí ili sm r Hanušovice. Jak to asi dopadne? S Motim jsem se vid la jen párkrát a po ádn ho neznám, tak doufám že to bude v pohod . A že m nebude moc honit:) I když horší jak ervis už to snad bejt nem že, takže dobrý (: V Hanušovicích jsme byli asi v šest, na nádraží jsme si dali pár kole ek, aby jsme najeli první kilometry, protože mít na tachá i nulu je d sn depresivní:) Když jsme se kone n vymotali z m ste ka, vyrazili jsme po turistické zna ce sm r z ícenina s výstižným jménem ''Nový hrad''. Pod z íceninou byla cedule ''Nevstupovat, nebezpe í z ícení'', což bylo dost u z íceniny dost p ekvapující:). Jenže, když vám tu ceduli dají na konci cesty, kde se brodíte po kolena bahnem, z posledních sil p ed sebou, vedle sebe, za sebou nebo pod sebou tla íte kolo, v o ích krev, skoro všecku vodu vychlastanou a zpocení jste až v žaludku, tak ten zákaz prost porušit musíte. Nejd ív opatrn bez kol... Alene, je to ješt daleko. Šup a už jedeme s kolama. Z ícenina byla úžasná, hrad bejval hrozn velikej. Když jsme tak obhlíželi, kde by šlo p enocovat, uvid li jsme dole pod hradem lidmy (aspo doufám:) Vyrobený kousek p íst ešek, p ehozenej i igelitem. Motimu se zalíbil, a m vlastn trochu taky, i když u tohohle lov k neví, jestli n kdo nep ijde, od tý doby co se nám na vod stalo to s tím d evem tak už se dost bojim. No každopádn jsme to šli dol okouknout, ale bylo mi jasný, že už tam z stanem.
Po cest jsme potkali takovej zajímavej ''útvar''. O ividn vyrobenej trhlejma lidma, skoro to vypadalo, jako kdyby sem chodili na n jaký no ní orgie. Našt stí dneska nebyl úpln k, ale stejn , co kdyby chodili každou noc? A v p íst ešku uchovávali své ob ti... Nasbírali jsme d evo na ohýnek, bylo dost mokrý, ale posloužil nám jeden zvláštní stromek naho e u hradu, lov k se sice nab hal, ale d evo krásn ho elo. A p ed námi byla první noc...
Moti se chudák vzbudil zimou hrozn brzo ráno, m probudil už v osm, to už to asi nemohl vydržet. Prej se byl projít naho e na hrad , protože tam svítí sluní ko... Ospale jsem se snažila vyhov t jeho p ání vypadnout z lesa aby na nás taky svítilo sluní ko, což se nám ale stejn povedlo až krátce po osmý. Dole ve vesni ce (kam jsme dojeli po mnohem krásn jší cest ) jsme se p ed obch dkem nasnídali a usušili igelit, na kterém jsme strávili noc. A pak hurá na kolo.. Po cest na nás íhalo spousta zámk , ze kterých jsme ale objevili jen jeden v Bludov . Navíc se tam nemohlo dovnit a byla z n j n jaká bytovka.. Od zámku v Bludov jsem se t šila na lom ve Vitošov , byl nakreslenej na map a vypadal p kn velkej. Ale
n jak jsem si neuv domila, že u toho není kreslená voda... A že tudíž bude asi v provozu a v bec to bude zlý. Taky že byl, a v bec se k n mu nedalo dostat. Respektive jediná cesta vedla p es vrátnici a p estože byla sobota, vypadalo to že se tam pracuje :-/ Takže houbeles. Za lomem se m la cesta aspo stá et víc k ece, ale po ád to podél nebylo a bylo to dost nudn po silnici. V Mohelnici jsme byli hodn brzo, tak jsme se rozhodli, že na Bouzov, který byl plánován na zít ek, zajedeme už dneska. Byl to teda d snej krpál, na kterym bylo nejhorší to, že nebyl jen jeden, ale lov k vždycky šlapal a pak zase sjel kus z
kopce. D s. Ale Bouzov za to stál, byl to krásnej hrad, a dokonce jsme ho stihli i otev enej:) Nejd ív jsme vesele vkro ili s kolama na nádvo í, kde jsme byli hned upozorn ni že tam žádná kola být nesmí. ekli jsme, že je to jen na chvilku a posadili se na lavi ku, kde jsem po chvíli vyslechla dalších pár napomenutí (tentokrát aspo napomínali cizí lidi). Na tomhle nádvo í se prost nesmí d lat nic:)) Poté, co jsem si dala ajík (áááááchhhh) tak jsme vyšli ven z hradu, ale jen za ú elem zjistit kolik by asi tak stálo jít dovnit , p i pohledu na tu v ž se mi tam za lo víc a víc chtít (: Cht li za to 50, hr za. Jen za pitomou v ž, ale to už se mi tak cht lo, že m nevyvedlo z míry ani že je první volná prohlídka až od p l šestý. A ani to, že ješt za lo pršet. Prost jsme šli :) Mezitím tu hodinku jsme se schovali na jevišti divadla v parku, a sn dli p ibližn co se dalo. Prohlídka byla zajímavá, vím teda jen to, že tam m li taky bílou paní i hradby, hladomornu kam nikdo z turist nedokázal nahlédnout a m štvalo že sem nevzala baterku, a z v že toho nebylo moc vid t kv li již d íve zmi ovaném dešti. V patrech v že byly díry na koš, kterym nás necht li vytáhnout, protože jsme zaplatili. A v skoro každym pat e krb, naho e to vyvrcholilo i postelí:) Škoda že my budem spát b hvíkde v lese v mokru a budou nás žrát vlci... Nakonec jsme zajeli na nejbližší vyhlídnutou zastávku, než jsme tam dojeli tak už jsme byli mokrý na kost stejn . Ale aspo nebudem spát v tom lese, i když ti vlci... Zastávka našt stí nebyla ve vsi, jen na takový k ižovatce, ale zase tolik aut nejezdilo. M la takový p kný m íže a ani tam moc nefoukalo, když jsem klackem vymetla bordel a zav sila pavouka na mokrý prádlo tak to bylo celkem fajn :) Akorát ohýnek dneska nebude...
Ráno jsme vstali a jako obvykle byla d sná kosa, navíc hrozn lilo (Celou noc!!!) a všeobecn to bylo depresivní. Ješt jsme se vyvalovali a Moti sledoval na mobilu vývoj mrak , který nev stil nic moc dobrého. Dost pozd jsme vyjeli sm r Litovel, už ale nepršelo, jen tak lehce mrholilo. Z Litovle jsme jeli krásnejma stezkama na Olomouc, až p ed Olomoucem jsme se napojili na silnici. Tohle by byla fakt škoda jet za dešt , nám se ale ud lalo docela p kn , takže ob as bylo jen trošku bahno, a to málo, protože tu byly dost cyklostezky-asfaltky, prost krása. Obídek jsme si dali v jedný zapadlý kde zrovna probíhaly vesni ce, mládežnické závody koní ve skákání. Bylo to docela fajn, a lov k má aspo na co u jídla koukat, když si te nem žu pustit tu hv zdnou bránu:) V Olomouci Moti samoz ejm dostal hlad, a tak já taky m la chu n co zakousnout, takže jsme se vydali hledat n jakou tu hosp dku. K našemu celkem velkému p ekvapení byly skoro všechny hosp dky zav ený, jediná, která byla otev ená, byla taková hosp dka ala mu ení ko. Všude figuríny na r zných mu ících nástrojích, strop, st ny, stoly,
lavice, všecko ve stylu mu ení... až teda na ten no ásek na jednom stole:)) I když to je ob as taky mu ení, to je fakt. Jídlo m li ostatn taky dobrých jmen i tvar :)) Já m la zam ížovanýho loupežníka a byla to taková rejže smíchaná s ku ecím masem v jednom velkym kopci, na kterym byla nakrájená pala inka jako m íže. Moti m l n jakej m šec, ale asi chudák v, protože to bylo celkem malinký. Chudák:) Najedeni jsme se vydali hledat zdejší Hrádek, mysleli jsme, že je to hrad, ale ím déle jsme hledali, tím více jsme byli p esv d eni o tom, že hledáme n co úpln jinýho. Na záv r našeho utrpení jsme našli hradby, ale zato fakt p kný, kam se hrabe Nymburk. Z Olomouce jsme odjížd li dost pozd , takže jsem se trochu bála o to, kde p espíme. Náš první pokus byl, když jsme p ejížd li po malé silni ce pole, a uvid li posed - bylo sice na první pohled jasné, že je p íliš malý na p espání, ale kouknout jsme se museli. Takže m dost vyd silo, že byl už obsazenej:) A to myslivcem, kterýmu muselo bejt jasný, kam jsme m li namí eno. Vypadal celkem nerudn , tak plašili jsme mu zv , takže jsme se zase urychlen zdekovali. Po cest jsme n kolikrát p ejeli Moravu, ale mosty teda nic moc, spíš nic, než moc. Našt stí jako že št stí to teda bylo velký - se za jedním mostem objevilo na levoboku fotbalové h išt . A okolo n j zast ešený lavi ky se stolkama, krása. Sice už bylo obydleno n jakejma puber ákama, ale ty tu p es noc nebudou. Zasedli jsme ke stolku a na li slivovici, která u m v kombinaci s únavou zap sobila dostate n rychle, takže sem to zalomila:) Chudák Moti...
! " Na dnešek vyšla cesta skrz rybníky, na kterou jsme se tak t šili. Ale nakonec to nebylo nic moc, protože to byl jen takovej val, kterej ty rybníky vlastn d lil na dva. Ale zato tam bylo všude spousta potv rek, m se moc líbili ty rackové na plot okolo n eho divnýho:) Zato za rybníkem byl krásnej zámek se super vysokou v ží... Ale bylo pond lí :(( Takže sm la. Aspo jsme to tam prolezli, ale ta v ž.. ta zamrzí. Jo ale záchod byl otev enej:) Jejich jediný št stí. Za zámkem vedla cesta kolem spousty divnej zna ek, co jsem byla zv /-davá co znamenaj. A ejhle, oni tam t žili plyn:) Takhle sem si to teda nep edstavovala, ale tak dá se tomu v it.
Mezi t ma všema bará kama jsme se úsp šn ztratili, takže jsme projeli zase hromadou bahna a celý zabahn ný dorazili do Chropyn . Tam m li taky p knej zámek, i když tenhle mi evokoval vzpomínku na D tenice, protože vypadal že ho taky p estav li z n jaký stodoly. Tak jsme si chvíli povídali o tom, co všecko se m že stát ''památkou''. Jestli t eba náš bará ek nebude taky n kdy památka:) I když ona už je to zologická, a nevim jestli se daj v ci adit do dvou kategorií, takže spíš sm la. Ve er jsme spali zase na h išti, nevím už ani, jestli to je dob e, nebo špatn , spíš to byla taková dost nouzovka, protože se stmívalo a za lo pršet. M la jsem párky a cht li jsme d lat ohe , ale m j pokus skon il hromadou kou e a ten bará ek byl hned u vsi, takže jsem to uhasila a akorát m p epad splín. Jedli jsme nakonec rybi ky, a do tý mý konzervy se v bec nešlo dostat, takže sem si p išla jak opice, která se chce dostat - no - asi do konzervy:) Povedlo se otev ít jen takovou menší dírku tak sem tam s tim mlátila o podlahu a v bec o cokoli aby aspo pár rybi ek vypadlo:) P išli n jaký kluci a ty se mi asi museli dost smát, jestli si teda všimli co d lám:) Ale klidn mohli, protože tam rozsvítili sv tlo a bylo vid t že tady jsou (jako?) doma. Ve er odešli, takže asi jen jako. Dali jsme zbytek slivky a tudíž rozp edli spoustu úžasn chytrejch roz/-hovor , až sem se za la bát jak byly úžasn hlubokomyslný. No radši to tu rozebírat nebudu:)
#
$
!
%
&
"
Dneska jsme vyjeli kone n trochu podél eky sm r Uherské Hradišt , kde jsme m li odbo it na Buchlov. Cestou nám cht li všichni hrozn radit, takže jsme se v bec neztratili, až to bylo trapný. O to víc jsme si to pak ale vynahradili cestou na Buchlov, ale v bec to nevadilo, protože ta cesta po který jsme se ztratili byla krásná cyklostezka p es pole a luka, kdyby tak nelilo, bylo by to fakt super. Na Buchlov jsme dorazili n kdy kolem pátý, takže to bylo spíš na to vypadnout a vyjet zase z toho poho í do nížiny, ale já si opravdu p ála ukázat Motimu takovou kapli ku pod širým nebem, kde jsme byli s našima když sem byla ješt malá. Na map byla památka jménem Kazatelna a já si byla fakt jistá, že to je ono... Nebylo. Byla to jen taková skála se schodama, který jsme si sotva všimli. Navíc jsme se po cest ješt párkrát ztratili, takže když jsme sešli z Kazatelny, bylo už celkem šero a vypadalo to dost špatn . Za alo se stmívat a my si p ipadali jak v hororu... Dva studenti se vydají do hor hledat místo dív ina mládí... Zoufale pro\-chá\-zí hluboké lesy a škrábají se do kopc tak dlouho, až se za ne smrákat. V lese, který ve dne p íjemn chránil p ed prudkým slune ním žárem, za íná být nep íjemný chlad a vlhko. Zastaví se u rozcestníku s odpo ívadlem a p emýšlí, co dál. Ješt by možná stihli opustit hory, mají sebou sice v ci na p espání, ale ani jeden tu nemá p íjemný pocit. Jenže to by museli hledání místa vzdát... Rozhodnou se, že tu tedy p enocují. U rozcestníku jsou zast ešené lavi ky se stolkem, sice je tu vlhko od blízké studánky, ale n jak to snad p jde. Usedají ke
stolku a prohlíží zoufale mapu. Po chvíli je napadne, že o dvacet metr zpátky vid li n jakou budovu. T eba tam bude teplejší místo na p espání... Vydají se k budov , na dve ích vidí ceduli ''Zákaz kempování''. Á, to tu bydlí n jakej kru as, eknou si. No co, snad dnes nep ijde, tady na verand se dá docela slušn p enocovat. Už si rozbalovali v ci, když tu za lo n co chrastit v lese. Že by majitel? Vypadalo to na celkem velké zví e, tak si za ali íkat, že možná ten majitel bude ješt výhra. Ale v tomhle lese by snad vlci žít nem li... N jaká srnka? Chrast ní bylo ím dál hlasit jší... Do tichého lesa se ozvalo podivné kvi ení. Z lesa? Zn lo to jako n co mezi d tským plá em a kanárkem. A ne.. to není z lesa. Je to zevnit domu!!!! Bylo jasné, že tady spát nebudou. Kvi ení bylo ím dál tím hlasit jší a zoufalejší. Snad tam majitel n koho nedrží? Dve e byly zam ené a zam í/-žované, na n jaké otvírání rozhodn chu nebyla, buhví, co kdyby to bylo n jaké zví e.. Rychle se oto ili a odcházeli zpátky k rozcestí. Chrast ní se ale pomalu p esouvalo sm rem za nimi... Ne, tady opravdu spát nebudou. Lepší bude nejbližší hrad, je to jen kilometr, to snad v noci zvládnou. Brodili se bahnem sm rem k hradu, les je za al pomalu více a více obklopovat... Za alo pršet. Po chvíli oblohu osvítil blesk a zárove uslyšeli hlasitý hrom. Je to tady. V zá i blesku uvid li opodál v lese n jaký stín. Ne, to není lov k. Co to tedy je? Dali se do b hu. Támhle už je hrad!!! Dob hli na hrad, ale místo možná obydleného hradu nalezli opušt nou z íceninu. Opušt nou? Za jednou ze zdí z íceniny našli tábo išt . Jenže tam už nikdo nebyl. Jen na roztrhané placht stanu byly stopy krve.. Tak tohle až na ten konec se stanem od krve byla skute n pravda (samoz ejm trochu p ibarvená:). U z íceniny jsme ale nalezli skupinu dobrovolník opravují\-cích z íceninu, kterých se po našem delším váhání a obcházení z íceniny Moti zeptal, jestli bychom tu nemohli p espat. I když teda zeptal se stylem, za kterej u m v tu chvíli hodn poklesnul. Takovým nad azeným hlasem ekl n co jako: ''My bysme tu pot ebovali dneska p es\-pat, to není problém, né?'' Celej ve er m to mrzelo, p estože se ten kluk, kterého se ptal, zachoval hrozn p kn a dokonce nám nabídl jejich stan, který už nepoužívali, protože spali v takovým tom obrovským. Ješt jsme ešili, jestli p jdeme k nim na ohe opéct párky, ale n jak m úpln p ešla chu s kýmkoli komunikovat a v bec n co d lat, že jsem je po dlouhym dohadování rozbalila a jedli sme to studený. M li jsme n jak moc jídla, takže sme zapadli a usli, stejn jsme byli utahaný jako .. no prost hodn .
'
( % "
)*
Dopoledne jsme ješt hledali kapli ku, ale nakonec jsme to vzdali, smí ila jsem se s tím, že mi není dáno jí Motimu ukázat. Asi je to tím, že správn by jí m l vid t Apolo... :'( Z hor se do nížiny jelo báje n , p lku cesty jsme jeli po ád zkopce :) Stejn jsme ale pr m rnou rychlost m li asi 9, protože nám to srazilo to ranní bahno a do kopce, no prost sm la (: Když jsme p ijeli k ece, m lo to už být po rovin ... Ale zvláštní, po chvíli už se zase drápeme do kopce - a jéje, jsem zvrzla cestu. A to se m ješt na rozcestí Moti ptal, jestli nemáme jet doprava, a já ekla že ne, protože tam bylo ''pro horská kola'' a já myslela že to vede zpátky do hor:/ Snažili jsme se k cyklostezce dostat, cesta vedla p ímo skrz lom, kde zrovna i pracovali, docela jsem se divila že nás tamtudy pustí. Když jsme p ijeli k ece, jeden pán co nám zase
sám ochotn poradil nás poslal podél kanálu dál, no ale to bylo bahno luxusní. Kus jsme jeli dokonce po poli, protože i to pole vypadalo líp než ta cesta (: Když jsme p ijeli do vsi, za lo lejt. Na motiho debilku se ukazovalo že k nám jde p knej tak aspo hodinovej slejvák.. Navrhla jsem, že p jdem na aj, nakonec z toho vyplynul ob d, sice jsem nem la hlad ale tak salátem neopovrhnu:) Byla to teda spíš p íloha ve skleni ce, jmenoval se ecký, ale jediný co na n m bylo ecký, byly ty olivy. Jinak tam byla mrkev a zelí a n co takovýho, už si to moc nepamatuju. Dál jsme se vypravili když už déš trochu p ešel, ale po ád to nebylo nic moc. P ed Hodonínem jsme z cesty odbo ili na takový val, po kterém m la v budoucnu vést i cyklostezka. Vypadalo to na map na dost p knou cestu... Ve skute nosti to byl jen val porostlej vysokou travou s koprivama, a kdy se napojila cyklostezka jsme ani nejak nezvládli poznat. Zato jsme se po ád koukali do mapy jestli jsme se neztratili:) V Hodonín jsem ud lala op t špatné rozhodnutí, dalo se p ejet na Slovensko a my z stali na naší stran , a pak už jen z valu s polní cestou smutn koukali na druhou stranu eky, kde vedla p kná slovenská cyklostezka. Skoro na konci cesty podél eky nás zaujaly dva plynovody vedoucí p es eku - no, samoz ejm jsme je museli p elézt na druhou stranu, Moti teda moc necht l ale co by chudák d lal sám na eský stran :) Za plynovodama se už cesta odklán la od eky sm r Lanžhot. Projížd la po betonovejch blocích okolo n jakejch bažin a vypadalo to opravdu zajímav ... V Lanžhotu jsme se rozhodovali, jestli jet rovn nebo oklikou p es lesy. Ta oklika byla zvláštní, nakreslená v atlase se klikatila jak blázen. Ptala jsem se jednoho chlápka, co tam tak m žeme vid t a pro to vede tak klikat a byl ze m dob e vedle:)) Prej ''Nó, tak tam jsou ty ruské domy.. A co byste tam tak ješt cht li vid t?''. Když nám ale ekl že celou cestu tam vede asfaltka, bylo rozhodnuto. Nakonec jsme rozhodnutí ani nelitovali, p estože už se stmívalo. Projížd li jsme lesy a lukami, zapadající sluní ko op t okolí barvilo tak, že vypadalo ''jako Afrika'' a byla to taková p íjemná projíž ka.. dokud neza li hrozn hryzat komá i:) Moti zastavil ''na chvilku'' aby vyfotil zapadající slunce, a oba nás strašn pohryzali komá i. Jali jsme se prchat. Když sem prohlásila, že komár mi vlítnul už snad všude, jen ne do oka, vlítnula mi do oka muška. A od týhle chvíle už mi do o í lítaly snad po ád, nechápu co se zlomilo, že jsem je za la tak p itahovat... Pozd v noci jsme p ijeli do B eclavi. Absolutn jsme netušili, kde bude/-me spát, a zoufale hledali n jakou zastávku. Nic jsme nenašli, respektive všechny byly otev ený, a za jednou vsí za B eclaví moti prohlásil, že potm na kole po silnici nepojede, což bylo samoz ejm rozumný. Rozvalili jsme se na kus poloslepý silnice (píšu poloslepý protože silnice byly dv , ob kon ily v n jakym truhlá ství), stejn nem lo pršet, tak co. Po chvíli jsme zjistili, že ten
barák, co jsem myslela že je hospoda, je obrovská cikání líhe . Doufali jsme, že si nás nevšimnou, pro jistotu sem si ale dala platební kartu a p ehráva mptrosek do fusek, protože to byla docela kvalitní zbra i když bych se t eba nevzbudila:)
+
,
*
Další den už byl mnohem veselejší. Ale v Lednici nebyl v bec chládek, naopak, byl tam docela slušnej pa ák, takže jsem neustále p emejšlela kde sehnat nanuka. Objeli jsme poctiv všechny památky, nap íklad um lou z íceninu Jan v Hrad, v hradním parku samoz ejm i Minaret, na který se Moti tak t šil i když teda nevím moc pro . No ale výhled tam byl p knej (: V bec všechno v tom parku bylo jen tak naoko, mimo hradu a minaretu ješt akvadukt který nikam nevedl a um lá jeskyn . Z um lé jeskyn jsme vyrazili do jeskyní pravých. Ani bychom o nich nev d li, ale stavila jsem se na informacích a tam visel lákavý letá ek. Na letá ku tedy toho bylo víc, než v jeskyních samotných, ale na druhou stranu když jsme tam spa ení dorazili, jeskyn nás nádhern ochladily. P estože k vid ní tam toho moc nebylo, byla to docela zábava :) Moti byl z toho vedra n jakej zni enej, navíc nám došla voda, ješt že takhle nebylo po ád, protože to by se s ním nedalo vydržet (: Po ád akorát zoufal a v bec se neradoval, a to jsme p ijížd li do Pálavskejch vrch , což jsou kope ky p ipomínající vzdálen Krétu. I když je fakt že ty se mu líbily:)) Pod kope kama byl bufá , kde veselej chlápek prodával pod bradky a to enou kofolu. M am mlask, dala jsem si p l litru a v tom vedru m zkoušel z po t , p išla sem si jak když se m tehdy v praze ve výzkumnym centru zeptala jedna fyzi ka jestli už nás o tomhle na fyzice u ili.. Na kope kách byly dv z íceniny, u druhý už m l moti vý itky že na tu první necht l jít, takže jsme tam jsem nakonec šli:) A rozhodn nelitovala, byla rozlehlejší než vypadala zespodu a fakt krásná. Byl tam nádherný výhled na nádrž Nové Mlýny, ke které jsme m li pak sjížd t, a chvíli to vypadalo, jako kdybysme byli skute n n kde na jihu u mo e. Sluní ko zase zapadalo, takže s vidinou koupání jsem se nakonec pomalu lou ila. Jeli jsme podél nádrže a zjistili, že je úpln hrozn m lká a v bec nikdo se v ní nekoupe. Uprost ed ješt
vy nívaly pahýly strom nazna ující, že ani uprost ed nebude o moc v tší hloubka. Za ali jsme se spíš soust edit na otázku Kde budeme dneska spát? Když už se stmívalo, zakotvili jsme vedle nádrže. Bude tu spousta komár , ale zase tam bylo dost d eva a celkem dobrej plácek vedle p šinky. Když jsme skládali z kamen ohništ , jeli okolo dva lidi (asi pár:) a ten kluk ekl ''Tak tady bych teda nespal''. Tím nám vrazil parádního brouka do hlavy, takže jsme po ád p emýšleli ím to m že být. Všude skákaly žáby, ale komá i tak hrozný nebyly, v lese po ád n co šustilo ale b hví. No nic se nám nestalo (:
Do Brna jsme se dostali docela rychle, po ád se jelo po silnici nebo po takový nááádherný cyklostezce.. Ale u Brna byla k ižovatka hlásající - nádraží rovn a Brno doleva. Samoz ejm jsme jeli rovn , ale bylo to n jaký vedlejší nádraží a pak už jsme byli úpln ztracení. Když jsme se dostali na hlavní co o ividn najede na dálnici, rozhodla jsem se že pojedeme doleva podél eky, snad narazíme zpátky na naší cyklostezku. Jenže - když opominu to, že z cyklostezky podél eky se stala p šinka - jsme došli na soutok a to z trochu špatný strany: z toho poloostrova. Oto ili jsme to podél té druhé eky, a díkybohu dorazili k jezu p es který vedl mostek. Když jsem p ežila ty pavouky co byli všude okolo dalo se to i p ejít. Akorát moti se na konci skoro zabil, protože slejzal pozpátku s kolem z takovejch prudkejch sch dk . Na druhý stran mostku byla cyklostezka, po zeptání se holek na bruslích jsme zjistili, že to je ta naše:) Jupííí... Dovedla nás k tescu, kde, nevim jak moti, ale já se hrozn p ežrala. A to mám ješt jídlo do vlaku:/ Na nádraží jsme dob e zazmatkovali, koupili si spole nej lístek do prahy a pak moti zvláš do plzn , jenže ten vlak nebral kola, navíc jel mimo ješt p ímák do plzn , kterým jsme bejvali mohli jet. Nakonec jsme zm nili lístek na spole n do Kolína a odtamtud do plzn a do nbka. Ten vlak kola bral, jen chudák moti pojede docela dlouho sám.. V kolín m l na p estup asi minutu:) Našt stí bylo neš astník víc, jinak ten vlak vypadal že by jim snad i ujel. Odfr eli, m j vlá ek ekal ješt chvíli a pak se taky vydal sm rem dom ...
