Newton
Newton
Pokusy a omyly
myšlenka na tebe má tanečnice s hadem... jak zdá se marnotratná vteřina nirvány když tančíš jak zdá se marnotratná vteřinka váhání když sleduji tvůj lehký krok a zachytit chci křivky pomíjivé tvé tělo čarující tančí... a kobra znovu útokem se žene marně marně však naráží jen do klenby mé lebky (z tohoto vězení už není úniku) ty lehkým krokem odtančíš... a zanecháš mne samotě – té kobře
7
Láska v zimě když tě tak nacházím v otisku na polštáři a noc se vrací opilostí rána oknem se mihne stín a den mou píseň maří pak v nízkých mracích zas mi zvoní hrana když tě tu nacházím ve rtěnce na sklenici a písmena v mých hrách svůj smysl dostávají když tě tu nacházím sám uspáván či bdící tak ptám se zda ten strach snad jinak chutná v máji – když tě tu nacházím
8
nočním Brnem leklé ryby v půlnočním akváriu sinalí strachem ze života proplouvají tví bratři branami města vdechujíce přátelské siluety svých druhů z výkladních skříní kteří již našli svou pózu... to jsou ti šťastnější z nás
9
experimenty nacházená očekávání dešťů vyprahlá prašná vymezení cílů a neustálé zpovědi neutuchající touhy zvoní nám v uších a nemizí a proto poznáváme nutnost rituálů krvavé oběti vykoupení našeho a trestající ruka sebevraha přináší uvolnění pláče...
10
Vyznání náhoda: a jsem všechna slova teď právě používaná: náhoda všechno mé myšlení směřující k uvědomění samoty a moje etika: odporné svinstvo – hnusí se jsem totiž jediný pevný bod ale vím: náhoda teď však musím říct: Miluji tě čímž vše dřívější neguji tedy: Miluji tě řekl jsem ačkoliv vím: je to hnusné vyznání v tuto chvíli navracených atrap...
11
Už brzy... Kráčíme ve šlépějích mrazu a chřestýši myšlenek upozorňují: Jdi přímo k prameni Motýli strachu se třepotají v podzemních skrýších sténání beznozí obři citově nespoutaní nechápou: jsme déšť jsme déšť
12
Hrad z písku stále dále mě učí prstokladu kladu léček na život a jak vystačit s dechem echem aby hra byla jistá hra jistá... nakonec zjistí se že nejsem k ničemu ničema jsem k ničemu VY BLÁZNI ! zazní ... dál si pískám v písku svou 13
těším se můj
poklade
porůznu
rozsetý
probouzím se
podoben
slze
rosy
zrcadlím odlesky věčné touhy vzlétnout sluneční
krajina
se tříští
hluboko hluboko
do srdcí se
zarývají
malé střípky probouzím se zatímco věžní hodiny odbíjejí jarní slunovrat
má probouzím se pokladu rozsetému
15
slzo rosy podoben porůznu
Jako všichni blázni až louka zavoní ti kvítím ty natrhej si vůní džber a důvěřuj svým pevným sítím že vánek chytíš navečer... až rosu pojmeš do skleničky zvon odneseš si z Notre Dame až Slunce skryješ svými víčky – pak tvrď si: Já i lásku mám
16
cesta při bludné pouti světem to často stává se tulákům nebo dětem že touží po kráse při bludné pouti světem já stejnou cestou chodím a tak mě napadá že podobni jsme lodím je naše výsada – já stejnou cestou chodím jsem koráb svého pána slepého lodníka a noc je den a zrána do srdcí proniká ta píseň nám tak známá:
Když nocí jdou a hledají smysl a cit i míru anebo chléb a víru a sny se jim už nezdají když nocí jdou a hledají...
18
I LETOPISCI KRALUJÍ neustále a násobně tlíme prodlévajíce hořkými slzami vzrušení prahneme nekonečně a stále složitěji až psychoanalyticky (cha!) maxi- hyper- supera více víc... Tak dělej! až najednou nás rozněžněle ukojí zlatavé chmýří pampelišky a toužíme zpět k prvokům
19
Láska na podzim Co uděláš když podzim tříští svou touhu v tísíc drobných kapek? Co bude činem snů tvých příštích v té sibérii bez pozlátek? Ta černá řeka kdysi jarní lásky zšedivěla už čekáním náhodné chodce za dne leká a spěchá ... s cizím posláním
20
zamykání odkvétání je když vteřina za vteřinou... nesmíme řekla a panoptikum přizvukovalo dvoučárkovým c život jak hodinový hotel řekla usmívajíc se nepostřehla a něco monotónně přizvukovalo Slyšíte? všechno už jednou bylo to je má vzpoura proti času nečekejte zavírám oči
a echo monotónně znělo panoptikem Nedotýkejte se jí neboť přišel její čas
22
iuvenes dum sumus... V kolejišti zamřížované dvoupohlaví jen několik dní nezdvořile vyzývá masožravou životosprávu Orlové nejsou jedlí (Probatum est!) Já nad mořem dnes odpoledne budu česat chmel stisknu ti ruku jako bych chtěl létat Zatím však hovořím jen o sobě...
23
Prastará Nejisté holedbání a občasné kreace svítidel spanile středověkých tyčící se monumenty napřeskáčku zachycených století světla a temnoty a toho domácky útulného přítmí Spočinout na sluncem prohřátém chodníku s pocitem domova
Nerudovka, 1971
24
jarní vezmi svědomí putuj takříkajíc od města k městu vyslechni kukuřičná pole pomalu – a nešlapej si na paty potom zasaď svědomí pevně do studánky a neptej se proč čas je totiž touha která roste v květnu pod švestkou
25
přátelství tak potácím se ve zmatku svých dnů ve chvílích návratů vteřinách odcházení tak potácím se v láskách otcovských a v milováních okamžiků od počátku v koncích tak potácím se v hudbě zádumčivé i za víření bubnů nervózních a pištec z Hammeln vždy mě znova zvábí... tak potácím se v barvách podzimu a v dávných květech jarem odhozených od meze k mezi...
tak potácím se od vichřice k vánku od smíchu k pláči od naděje k víře tak potácím se stébla zachytávám a jeden pevný bod vždy nacházím: Jen přátelství nesmyslu smysl dává přátelství činí život životem
27
úděl Mám vás rád průzračné Ofélie – kříšťálové poháry tragických vůní mám vás rád studánky kamenité a zraňující jemně do krve mám vás rád smavé Lucie i zlaté cinkání sluncí něhy ve vánku sametových úst srdce však zakleto v orchidej masožravou já toužím po Salomé jak toužím po Salomé! zde máš mou hlavu lásko
28
život? kdo jsem komu patří tento hlas? kdy mi řeknou člověk není plaz jak se nebát když tak kolísám kam se schová znova vždy a zas co – no přece smysl bytí ( klam?) Proč tak ptá se mladý nevinný někdo trpí stejnou bolestí někde žije člověk který ví někdy poznám recept na štěstí nějak začnu třeba jste to vy?
někam přijdu nejsou rozcestí něco řeknu svěřím katovi proto strach mám sám jsem jediný nikdo na mne škoda nečekal nikde není rada jak mám žít nikdy umyt nesmí být ten kal beze smyslu právem byl jsem bit nikam nejdu vidím kolem val nic už není ... jenom věčný klid
konec osud kismet destiny
31
jarní choutky rozjařené pupeny slynou jarní slinou přízraky jsou lapeny a na slunci hynou lásky vzorky bez ceny kolem rozesílám pohled předem zrazený ukrádám všem vílám... cítím zrak tvůj zkoumavý: co můj pán a vládce jestli se dost unaví doma – na zahrádce? rozjařené pupeny slinou jarní slynou lásky mé jsou lapeny na tvém slunci hynou
32
rámy iluzí rámy iluzí jak milostiplní kentauři nás osvěžují a bedýnky kočovnických předsudků doplňují naše zchátralá dominia leukémie je něžně ovíjející slovo a Julii bych přirovnal k pinii Je to groteskní krajina zvláště díváme-li se hodně se strany pro umírání obrazů směšně malý prostor: MALÝ POZOROVACÍ ÚHEL
33
Obehraná hrana ta obehraná rána nás uvážlivě lživě uvazují v úvahách a naše klíny už se nezaklíní a dávno dáví nás ty sladké šťávy co jsme si namazali kolem úst jež ústí hlavně do hlav a do srdcí se nedostala stálá láska jen skála nelaskavá a rutina co utíná zas času část
34
dnes otevřeno rozvěšuji v tomto krámu na háky své vnitřnosti vím že těžko rekord zlámu maso není bez kostí * copak se tu všude válí v tomto divném přístřeší? použité ideály? ... kafilérka vyřeší
35
Život?
Život? Moře a ty trosečníku na obzoru vidíš ostrov Smrt Neplavat k ostrovu znamená zemřít hned
39
Minies
???
čas často častuje nás nezvané hosty hostií zvanou pochybnosti
43
Kdo neví? Lehkému vánku podobna přichází Ámen je s tebou člověče Sladká i v spánku královna nesnází Kámen na bedrech povlečeš Ale žít bez ní – jako žít bez krásy
44
audience – Ó vykladači snů co znamená pravda přátelství a květy v srdci?
– Lež nenávist a zmar
45
někdy jistě
znáte ty drobné krůčky
okované špičky bot přichází většinou očekáván
přináší tisíce darů
jen někomu už zase sakraprší
46
jednoduchá řešení BOJÍM SE zabít mouchu v okenním rámu OBLOHY je to snadné přenechme to pavoukům
47
žerme se objímejme své oběti vždyť i my jsme objímáni splývejme v jediném extatickém svazku do propasti sebezničení Jak je to přirozené...
48
dilema pro tebe jenom vše bych obětovat chtěl kdo mi však pomůže snad radou nebo čím co udělat bych měl když ty jsi pro mne vším ?
49
––
to je jářku patálie: o Zeď nářků hlavou bije člověk který občas v davu vypůjčí si cizí hlavu
50
Slunce v zimě byla vám zima čas zamrzlých oken seděl jsem doma horký čaj jsem pil kolem šel malíř jménem ... nějak ... Gogén na okno prstem slunce vykouzlil odešel někam neslyšeným krokem zmražený dým se na skle rozpustil...
51
vrchol musím ti přiznat moje ženo bývala jsi Maunt Ívristem sítem tvých výhrad nahlíženo nebyl bych nikdy tím kým jsem pak bylo výšin dosaženo až mi to stouplo do hlavy jenom mě trochu nebaví že co jsi změnila své jméno já každou chvíli musím číst že došly k cíli na Ívrist další a další výpravy...
52
s-pasivum byl jsem zrozen byl jsem pojmenován byl jsem milován byl jsem nenáviděn byl jsem chápán byl jsem zatracován byl jsem? až jsem jednou konečně
docela samostatně umřel
53
motto
Proč se bojíš? Přijde smrt? Život prožít bez radostí? Já si myslím, že je dosti dnů, co smutkem duši postí. Nu, tak pozvěme pár hostí, užívejme do sytosti... když tu po nás zbude prd.
54
Písně?
neonová píseň mrazivé světlo smrti neonové věk lásky bloudící pustými labyrinty hemžení vzdálenost srdcí mnoho světelných let věk lásky křičící to jsem já! to jsem já! a ve výkladních skříních času mrazivé světlo smrti neo nové
57
Píseň cizí svině poloviční úspěch zasněných dálek odreagovaně i vyšší kruhy a dobře situované krajinky celistvých mozajek .............................................. a pak je nejlépe uříznout hlavu od ucha Promiň ty kdo víš...
58
Píseň vypočítavá najednou odvahou bystřin účty řinčí opět naše stoky se dmou špínou a do smíchu zní symfonie devátá
59
Píseň vinná zesměšněn tak aristokraticky železitě obludný štír roztřepený jen oblaka patrně neboť nadýmá se aby slinou uhodil a nemaje cítím Rozkročen zpívám
60
Píseň telefonní Vytočit až do dna sametově lilie očí švitořivých rozpačitě a automaticky požírá... Podle všeho nefunguje
61
Píseň jako taková Každodenní i nenávratná halucinace močových měchýřů velryb zpívaný vodotrysk či vodotisk předražený A ulita spánku krev ulita spánku živelně cukernatě ačkoliv kompost a rovnice i rovnoběžka s kolikou s kolikerou skolí ale i sokolí závrať a nervy neboť i mravenec Leč nelze se vymanit...
Píseň prchavá Proč... A naše nahá těla jsou mi cizí Šaty Věděl jsem to Nezachytím
63
Píseň poznávání jemně zítra odnaučit se ústy sopečná emoce svázaných tajemně la-la la-la Už slyšíš?
64
Píseň z hlediska růstu Vír snědeného a pstruh jiskří Nelení pšenice měsíční málo To není růže A interní vzhled se vyléčí amplitudou polykání Pěkně se o tom povídá
65
Píseň praktická Odloučení i písty ropuší a zeleň listová Nejen zimní svidřík vítr aleluja Ale s mírou Všechno má své neboť a přesto umírá stejně rychle
66
Píseň plačtivá Novinové titulky po stranách Jakoby Pouze květy vichřice Nikdy plynojem či vodojem pojem Potírání analfabetismu Proč se smějete?!
67
Píseň zdvořilá, dobře vychovaná Smím prosit? Neříká se Proč ne Vždyť A můžeme začít znova
68
Píseň ze mě Kolohnát roztříštěný svědomím poledne zoufale střízlivý a odnikud nikam trčící křečovitě a vytvářející tak indiskrétně idol našeho věku spěje...
69
kecy
do vlastního... změna je život říkáme a vesmír zahltíme odpadem před Sluncem skrýváme tvář Země ba i svoji změna je život a tak měníme přírodu za nepřirozenost krásu za užitek nová doba železná – vše do šrotu vracíme nenávratné změna je život kálíme do vlastních hnízd jsme ptáci bez úcty jsme škodná měníme vše až vyměníme zajdeme na úbytě ale s komfortem jsme děti nehodné říkáme: změna je život
73
Padal sníh Bylo už pozdě, několik sekund po půl dvanácté a autobus, který na zastávce zastavuje v půl byl už pryč. Přešlapoval jsem tedy a snažil se trochu rozproudit krev, abych nezmrznul.Vtom jsem uviděl tu drzou, stupidní, vyzývavě pitomou tvář. Nestihnul jsem dost rychle odvrátit pohled. Už mne zpozoroval. Chvíli jsme na sebe upřeně civěli. Uvědomoval jsem si jak se ke mně přibližuje jeho sprostý, bledý a idiotsky prázdný obličej... Naštěstí se objevil autobus a sotva jsem do něj stihnul naskočit, rozjel se. Tak, řekl jsem si, teď mi dá pokoj. Autobus zastavil nedaleko našeho domu. Vystoupil jsem a rychle kráčel k domovním dveřím. Při odemykání jsem se ohlédnul: Za stromem na mne čuměla známá mrtvolně bledá tvář. Přirazil jsem za sebou dveře... ---------------------------------------------------------------------------připojuji odepínací konec (viz odepínací límec): a) Ležel jsem v posteli a kouřil. Nemohl jsem usnout. Za oknem padal sníh... Probudil jsem se asi za hodinu. Cigareta v popelníku dohořela. Za oknem na mne zase hleděla známá tvář. Teď se šklebila přátelským úsměvem. Říká se tomu Měsíc.
b) Ten večer jsem se rozhodl, že přestanu kouřit, zvláště v posteli. A nikomu neprozradím svůj zážitek s .... (hádejte kým!).
VYBERTE SI, PROSÍM
75
hrátky – Co trávení, co trávení, paní Kropáčková? – Ále dobrý, pane doktore, eště mě nechytli. * Travička byla odsouzena k trestu smrti. A spasena.
76
vyhlídky to jistě nejsem bigotní že za svou lásku životní děkuji Bohu máš pro mne klíče od ráje a že ta zpráva dobrá je – šířit ji mohu občas jsi mě zas vypekla tak jsem se kouknul do pekla i to se stává poznal jsem s tebou nakonec samozřejmě i očistec vždyť jsi tak hravá... tak díky ti že nezdrtí mě ani zpráva o smrti co se prý blíží
vždyť já už to tam všude znám jen přidám se k těm mátohám – a bez potíží
78
fantazie omezence (próza) ticho a polotma jen slabě svítí lampa ticho a tma / jen tiše zní kdesi Nedokončená dveřmi otevřenými na terasu dveřmi do vesmíru předměty v šeru pokoje mění své tvary do nejista a ty si vymýšlíš můžeš teď ano teď jsi můžeš teď jdeš na terasu hledíš do prázdna dole nahoře vtom slyšíš hlas – jdi spát samota je opiát
*** ráno se probudíš s nahořklým pocitem v ústech
80
nerozhodným máte rádi svou práci ale ne příliš jste upřímní ale ne příliš máte rádi přírodu ale ne příliš milujete ale ne příliš jste mírumilovní ale ne příliš jste rozumní ale ne příliš Tak tedy buďte zdrávi ale ne příliš
81
aktuální zatímco poslední svůj triumf zima slaví hrdinou těchto dní jsou chlapi – jen ti draví z pitomců vlastenci z vlastenců šovinisti i duchem nevelcí jsou si svou věcí jisti zrazený Amorek hledá si lepší luk – teď všechny ovládá kulatý skřítek PUK
82
Daň z ukradené hodnoty
řekla mi řekla mi – ty můj básníku a zmuchlala mi osrdí ta šmouha rtěnky na triku že sen to nebyl potvrdí já ukazoval na hvězdu: něco si přej když padá... uprostřed lásky nájezdů mi předvedla svá záda na důvod proč – jsem přišel sám: jde romantika stranou když jednu kapsu prázdnou mám a druhou – vysypanou
85
rozváha to ani doma nevědí jak u daňové zpovědi já přiznávám se statečně a doznám se i ke slečně co měla dát a nedala čímž vznikla ztráta nemalá tuhle jsem nespal do rána až přišla nutnost poznaná a ze vší hrůzy bilanční pojednou nápad-gigant ční jak bychom během mála dnů nacpali státní pokladnu (když vláda to zas nezvládá a vládne blbá nálada) vždyť víme všichni jak se krade postihuje to staré, mladé... léčba erární prázdnoty? DAŇ Z UKRADENÉ HODNOTY 86
pecunia ... to tedy musíš připlatit takové sny vždy hodně stojí krve je málo ... zvláště v létě a co sis myslel? zadarmo? uzavři smlouvu dokud ještě Šajlok svůj zájem neztratil vždyť víš že cestou cena klesá a burza našich životů nic neponechá náhodám
87
theatrum
NŮŽ, SVĚT
A
„TOTO JE MOJE“
(DRAMA O MNOHA JEDNÁNÍCH)
Svět: Byl mi svěřen čestný úkol, abych zahájil dnešní jednání. Má-li snad někdo z přítomných názor, že si toto poslání nezasloužím, prosím nechť zvedne ruku a tím mne této čestné povinnosti zbaví. Je někdo proti? Zdržel se někdo hlasování? Děkuji… „toto je moje“ : Mám málo času, ale uvědomte si, že ruce vámi právě zvednuté nepatří vám, ale jsou vlastně mým vlastnictvím. Nemusíte mi děkovat za můj souhlas s používáním vašich rukou, stačí mi jen vaše vědomí, že vše je moje. Nůž: Existuje však možnost jak dostat ruce kam patří… Svět: …ano, jistě, jaksi…je možno, ovšem je tu ještě alternativa. Chtěl bych se zeptat: Ví snad někdo z přítomných, co je to dialektika?... Prosím aby…
Nůž: K věci, k věci! „toto je moje“: Ale uvědomte si, že toto vše je moje. Nůž: Ruce, ruce mne zajímají. Zvedněte prosím všichni obě ruce. Ach… (rozkošnicky vzdychne) /Odběhne za scénu a vrátí se s košíkem plným uřezaných dlaní. Jednu po druhé vytahuje, prohlíží a spokojeně pomlaskává./ „toto je moje“: Vidíte? Krásné exempláře – a všechny jsou moje. (Významně pokývá hlavou.) Svět: Jistě, krásné kousky, ale je možné, že někdo zde je opačného názoru. Ať ten, kdo zastává názor, že tyto ruce zde nejsou právě nejhezčí, nechť tedy zvedne ruku…
Nůž: (zklamaně) Nikdo. „toto je moje“: (poťouchle) Asi netuší, že i ty (pohrdavě) „jejich“ ruce patří mně. Svět: Nikdo sice nezvednul ruku, ale všimněte si těch hlav… Nůž: (roztržitě) Ano… hlavy… /Odběhne za scénu a přitlačí nazpět truhlici, otevře ji a za vlasy z ní vytahuje uřezané hlavy/ Svět: Překrásné, ale… „toto je moje“: (slavnostně a důrazně) A toto všechno je moje!
opona ? 93
průzkum vesmíru
nekonečná přitažlivost vím - určitě mne upálí vždyť nechce se mi odvolat (někdo to tuší zpovzdálí a jiný nedbá dobrých rad) tak jako Země se Sluncem chtěj spolu tančit – užít speed kol jedné díry kroužit chcem – a nemusí vždy černá být
97
asi ne prej je nám známo dvanáct milionů sluncí trochu se bojím o Boha ... jak tohle všechno uhlídá ... trochu se bojím o tebe to přece všechno nestihneš ... trochu se bojím o sebe je tohle svět kterej jsem chtěl?
98
Výkřiky
Já ne dnes ptali se už popáté proč prý že jsem tak bledý umlčím hlasy proklaté a řeknu vám co neznáte už mluvím – slyšte tedy:
Já když jsem býval děťátko měl červenavá líčka i stalo se že nakrátko jsem obdivoval pozlátko strach měl jen z hlasu sýčka
a když pak dítě dospívá už neděsí ho ptáci s dospělým sedá u piva a skutečnost je šedivá to se pak barva ztrácí
co lží jsem poznal vážení já míval uši rudé dnes znám to vaše modlení: když příliš plýtváš červení tak málo ti jí zbude
102
Kupředu zpět Táhneme vesmírem tak geniálně prostí tak geniálně geniální a při tom ještě zpíváme – svou bídou nezlomeni svou lítostí nevykoupeni a svým útěkem neospravedlněni Sklízíme sémě zaséváme úrodu a pohřbíváme živé... Stále se zalykám tím štěstím tonoucího: Myšlenka vymřela vždy po meči a nová zrodí se zas na mohyle
103
v tom našem úlu v pozlaceném převleku rojí se včely slov... (bodří a laskaví otcové myšlenek medem své lopoty nás vykrmili) * zpitomělí tím slastným bzukotem klimbáme ve stínu lípy všude se rojí včely slov (už nevíme že pouze jediná má cenu zlata – zamlčena)
104
Zprávy Kaleidoskop mršin pětibarevných nepočítaně zní Markétko Petře bim bam neplačte hrůza je dočasná stačí pootočit...
105
Why proč zachránit chceš celý svět když chřadne jabloň sousedova a ty netušíš proč chřadne celý svět a ty netušíš proč zachránit chceš jabloň sousedovu
106
sever kontra jih rozdávat ryby? ne – líp učit rybaření (což se nám líbí) jen – to žáci nedocení že prý jsme skoupí snad ať svině naučí se: perly si koupí tak vždy mají plno v míse
107
Párání Dobové kostýmy andělů na klíček mě vždycky dráždily. Slabomyslná kritéria mravních hodnot a každodenní gladioly uvadající úměrně počtu prosouložených nocí – nesnesitelné. Kdysi jsem po delším váhání vyslovil dost hlasitě větu: Nenávidím Číňany. A vida – kámen se znovu valí dolů a ubohý Sysifos se s bujarým chechtotem ujímá opět vlády. Jakoby obloha byla modřejší a lidé kulatější... Vězí to však v každém z nás. Zamykejme vždy pravé zámky. Třeba paklíčem idealismu. Nosíme v sobě svoji vlastní smrt. Což na tom přidáme-li se k bílým či černým? To na věci nic nezmění. Znám lidi povznesené nad čas. Zemřeli stižení totální paralýzou. Dnes nenávidím vynálezce a uctívače zvonů. Klaníme se před gilotinou a líbáme karabáč, který nám denně rozežírá naděje. V masochistickém orgasmu se svíjíme v prachu vlastní existence a neodvažujeme se vyhladit cenzory. Naopak zpíváme hlasitě píseň: Co by tomu řekly příští generace? a se šťastnými úsměvy nasloucháme potlesku vlastních dlaní plesajíce nad neschopností mozků... Ti upřímnější z nás se alespoň zardívají studem nad naší geniální dovedností zaměňovat slova. Coito ergo sum. Chodíme po kruhové dráze a hrdě oznamujeme počet kilometrů. Sekáme ruce zlodějům, abychom z jejich prstů mohli beztrestně stáhnout ukradený prsten. Všechno
jako dřív. Se stoupající kvalitou břitu popravčí sekery se zvyšuje kvalita protéz. Poměry zachovány. Podstata nezměněna. Popelem mrtvých zúrodňujeme půdu a koloběh pokračuje. Krysa v labyrintu však jednou docela jistě zešílí. Ale kdesi nad- a mimo krysí chápavost, daleko z doslechu se ozve: Tak, pokus u konce
109
Obsah
Pokusy a omyly / 5 Život? / 37 Minies / 41 Písně? / 55 kecy / 71 Daň z ukradené hodnoty / 83 theatrum / 89 průzkum vesmíru / 95 Výkřiky / 99
111
