No title

Filozofický bulletin Nová Akropolis

Page 1 of 5

Myšlenka na tento měsíc: „Filozof není titul, který lze získat na základě zkoušek, protože „být milovníkem moudrosti” znamená cítit lásku k životu, ke světu, který nás obklopuje, a k lidem, kteří v něm žijí. Milovat znamená především mít srdce a být schopen spíše dávat než brát.“ Slavica Kroča MINULÁ ČÍSLA BULLETINU

Blahopřání

UŽ JSTE ČETLI?

Úvodník Milí čtenáři, Toto léto jsme se stěhovali, což s sebou neslo rozhodování co si nechat, čeho se zbavit… a přestože plány s vyhazováním byly velké, nejednou jsem se přistihla, že držím v ruce předmět, který nám dlouho sloužil nebo se s ním pojí hezká vzpomínka a že není jednoduché jej vyhodit jen tak. Kusy nábytku, hrnečky, obrázky ožívají tisícerými vlákny, která je pojí s naší vlastní minulostí. Jsou v nich otisknuty šťastné i nešťastné okamžiky našeho života, jsou hmatatelnou vzpomínkou.

KDE HLEDAT INSPIRACI?

Starodávná tradice vypráví, že citlivý člověk se může v přítomnosti některých věcí navrátit v čase, prožít malý úsek minulosti, který je s nimi spojený, zachytit prchavou vzpomínku. Možná někdy při prohlídce muzejních sálů jste před některými exponáty něco pocítili nebo jste se dokonce přenesli mimo čas a prostor…

Přestože jsou to „jenom” věci, podobně jako místa mají svou magickou sílu, obzvlášť pokud je někdo používal s láskou a dobrými úmysly. Někdy je odhodíme, přestože by ještě mohly být užitečné, protože jsme přece moderní lidé a chceme mít to, co letí, nebo se chceme odpoutat od některých vzpomínek, udělat tlustou čáru za minulostí. Jistěže nemůžeme neustále uchovávat vše, co jsme během života nashromáždili, ale netrhejme předivo pavučiny naší minulosti příliš prudce a bez rozmyslu. Platí to o věcech a ještě mnohem více o lidech.

Leonardův člověk Leonardo da Vinci byl všestranným renesančním umělcem. Zde je zachycen tzv. „vitruviánský muž“, lidské tělo vepsané do čtverce a kružnice – dvou základních geometrických vzorů. Pojmenován je podle římského architekta Vitruvia, který se zabýval proporcemi lidského těla. PROGRAM AKTIVIT: OD 15. ZÁŘÍ

Mgr. Ivana Hurytová

Podobenství Indičtí obchodníci polapili mladého divokého slona. Měl šedou kůži bez poskvrnky, dlouhé a špičaté kly, dokonalou stavbu těla. Byl to krásný samec a obchodníci se těšili, že jej draze prodají. Přivázali ho pevným provazem ke kůlu. Slůně se začalo zuřivě zmítat, stavělo se na zadní, divoce dupalo a troubilo ze všech sil. Ale kůl byl zakotven

http://www.akropolis.cz/bulletin/061/bulletin_Nova_Akropolis.html

14.9.2014


Page 2 of 5

hluboko v zemi a provaz byl silný. A slon se řadu dalších dnů zoufale vztekal, zvedal chobot a žalostně troubil.

Jednoho rána se zničehonic uklidnil, přestal tahat za provaz, rozdupávat zem a děsit všechny svým řevem. Tehdy ho odvázali. Od té chvíle se mohl pohybovat volně. Nosil vědra s vodou, každého zdravil a byl všem k užitku. Byl šťastný a svobodný.

Ze života filozofů: Giovanni Pico della Mirandola, kníže svornosti Filozof Giovanni Pico della Mirandola (Mirandola 1463 – Florencie 1494) byl jednou z výrazných osobností florentské Akademie patnáctého století, měl výjimečné nadání a svou nevšední učeností oslňoval své současníky.

KURZ FILOZOFIE A PSYCHOLOGIE VÝCHODU A ZÁPADU Platone, pomoz! - filozofie pro život • Kurz zahrnuje 13 přednášek, které budou probíhat jednou týdně.

Byl nejmladším synem hraběte z Mirandoly, která se nachází na severu Itálie, a zdědil po otci titul hraběte a také vévody Concordijského. Tak vznikla jeho přezdívka Kníže Svornosti, kterou mu dali jeho přátelé a která zcela odpovídala jeho snahám sjednotit různé náboženské proudy a dobrat se jediného podstatného jádra. Chtěl usmířit navzájem mnohé směry náboženství a filozofie, protože věřil, že za nimi všemi je jedno jediné univerzální náboženství; jeho cílem bylo dosáhnout této jediné pravdy a zvítězit nad letitými spory a nenávistí. Pokusil se tak postavit fanatismu, který považoval za nesmyslný. Měl k tomu potřebné znalosti i odhodlání. Ovládal přes dvacet jazyků, a tak rozuměl mnoha posvátným textům různých národů Západu i Východu, a také jako filozof věřil v nejvyšší princip božské jednoty. Ač byl svými rodiči předurčen pro církevní dráhu a studoval na různých univerzitách v Itálii (v Bologni a Padově) i v Paříži, nenacházel v křesťanské tradici potřebné odpovědi. Proto začal studovat i jiné tradice a setkávat se s filozofy-humanisty. Několikrát navštívil Florencii a zde se seznámil s Marciliem Ficinem a kruhem filozofů z obnovené neoplatonské akademie, jenž ho obklopoval. Platonismus ho hluboce zasáhl. Mirandola byl již ve čtrnácti letech jedinečným řečníkem, protože navštěvoval nejlepší univerzity své doby. Vystudoval nejen kanonické právo, ale také literaturu, filozofii, řečtinu a latinu, a věnoval se studiu arabštiny, chaldejštiny i hebrejštiny. Živě ho zajímala kabala a byl do ní zasvěcen židovským averroistou Elie del Medigem.

BÝT PÁNEM SVÉHO ČASU Přednáška • Čas fyzický i psychologický • Negativní faktory a zlozvyky při organizování času a jak je ovládat • Umění účinně pracovat a odpočívat

Skvělým a originálním způsobem se pokusil propojit hlavní filozofické tradice ve svých 900 tezích, jež sepsal roku 1486. Těchto 900 tezí předložil papeži, ale církev některé z nich odsoudila a poté, co se je Pico pokoušel obhajovat, ho uvěznila. Později byl propuštěn na přímluvu několika italských knížat a pod ochranou Lorenza Medicejského se usadil ve Florencii. Zde se připojil k Akademii a spolu s Ficinem byl považován za její vůdčí osobnost. Pravděpodobně jeho přílišná svobodomyslnost byla důvodem, proč byl ve věku 31 let zavražděn. Psal básně, filozofické i teologické spisy. Ale vzhledem k jeho brzké smrti zůstala řada děl nedokončena. Jeho nejslavnějším dílem je „Řeč o důstojnosti člověka”, původně předmluva k jeho 900 tezím, která se stala základním manifestem humanismu. Hovoří zde o své vizi člověka a jeho roli ve světě. Mluví o možnosti člověka utvářet sebe sama dle své vůle, dle svého rozhodnutí. Říká, že „Bůh dal člověku semena všech možností, která bude pěstit, je jeho věc”. Člověk v sobě obsahuje přirozenost všech ostatních bytostí, rostlin, zvířat i andělů… „Rostlinu totiž nečiní rostlinou kůra, nýbrž nerozumná a nic nepociťující přirozenost; zvíře nečiní


HRDINSTVÍ, POTŘEBA DNEŠNÍ DOBY Přednáška • Plout proti proudu • Být svobodný • Z čeho se rodí sebedůvěra?

14.9.2014


Page 3 of 5

zvířetem srst, nýbrž nerozumná a na smyslech závislá duše; nebe nečiní nebem jeho okrouhlost, nýbrž správné myšlení; anděla nečiní andělem jeho netělesnost, nýbrž duchovní inteligence.” Je na každém člověku, aby si vybral, kterou přirozenost bude rozvíjet, neboť má k dispozici cenný dar, a to je svoboda volby. Ta určuje jeho jedinečné postavení v univerzu a dodává mu důstojnost. Měl by se tedy snažit rozvíjet tu nejvyšší přirozenost, v čemž mu pomůže filozofie, ale je třeba, aby si ji sám zvolil. Prvním krokem je pak očištění duše skrze morální filozofii, a pak je možné začít stoupat k Bohu. Tato svoboda člověka poznávat a utvářet sebe sama je hlavní charakteristikou renesančního myšlení a právě toto myšlení zanechalo hlubokou stopu v dějinách a vytvořilo základy naší doby. Martina Flaitingrová

S úsměvem jde všechno lépe...

ZÁKLADNÍ SEMINÁŘ BACHOVY KVĚTOVÉ ESENCE Seminář • Bachovy esence nám pomáhají zvládat naše stresy, napětí a nepříjemné nálady. Jedná se o přírodní metodu, jejímž autorem je uznávaný anglický lékař, dr. Edward Bach.

Věděli jste, že… …události, k nimž došlo v západní Evropě na sklonku 15. století, představovaly jedno z nejpozoruhodnějších nahromadění významných momentů v dějinách lidstva. Nové události odrážely nový pohled na svět. Mnoho umělců a vědců vidělo skutečnost, která je obklopovala, lidské tělo či perspektivu, novýma očima. Mnoho teologů a duchovních věřilo, že znovu objevili přirozenost člověka. V 15. a 16. století bylo lidstvo obdařeno jedinečnou řadou tvůrčích géniů. Nové vidění světa a nadšení, které vyvolávalo, bylo nakažlivé. Tu nákazu pomáhal šířit jeden z nových fenoménů – tisk. Vynález knihtisku spolu s rozšířením levnějšího papíru, nahrazujícího drahý pergamen, umožnil rychle informovat celý tehdejší svět o posledních objevech, vynálezech a myšlenkách. …knihtisk vyrazil církvi z rukou poslední zbytky monopolu na vzdělání a vědění, usnadnil prudký růst všeobecného vzdělání a šíření nových reformačních teorií. Vznikl v polovině 15. století v německé Mohuči, kde v té době Johanes Gutenberg začal zkoušet nový postup, který se brzy ukázal jako výhodnější a převratný. Do té doby se knihy uchovávaly a opisovaly v klášterech – centrech kultury a vzdělanosti. Důležitou roli v tom sehráli mniši. Práce opiso-vačů byla vážená, ale těžká a náročná. V jednom z mnišských rukopisů stojí: „Ten, kdo neumí psát, si myslí, že to není práce, ale drží-li se pero třemi prsty, unaví se celé tělo.” Mniši často museli pracovat i za mučivého chladna. Knihtisk, jak Gutenbergův vynález nazýváme, prokázal obdivuhodnou životnost. Až po 550 letech jej začaly nahrazovat počítače. Pro knihtisk si jednotlivé země a oblasti volily typ písma podle domácích zvyklostí, kdy jako vzor jim zpravidla sloužilo psané písmo. Nový vynález se rychle šířil Evropou.

…za nejstarší knihu tištěnou v českých zemích je považována Kronika trojánská (1468), česká adaptace z historie o zničení Tróje. Byla vydána zřejmě v plzeňské tiskárně neznámým knihtiskařem, který sem přišel zužitkovat zkušenosti získané v německých oblastech. Postupně byly vydávány další knihy s převahou náboženské a církevní literatury. Časem se rozvinula činnost knihtiskáren v dalších českých a moravských městech. Také první české papírny vznikaly na přelomu 15. a 16. století, avšak nestačily plně krýt domácí potřebu. Proto se papír musel nadále dovážet. …významným představitelem české renesance druhé poloviny 16. století byl Daniel Adam z Veleslavína (1546–1599). Byl to univerzitní profesor, knihtiskař, zeť a nástupce českého nakladatele Jiřího Melantricha z Aventina. Vydal více než třicet spisů, z nichž


14.9.2014


Page 4 of 5

některé sám napsal, mnohé přeložil. Jeho hlavním cílem bylo pozvednutí české kultury a vzdělanosti. I přes své velké znalosti dějin se nepovažoval za historika, ale spíše za kronikáře. Jeho velkým učitelem byl Cicero, od něhož převzal varování před třemi základními chybami historika: Historik nesmí nikdy psát nic lživého, nesmí se obávat zaznamenat i nepříjemnou pravdu a neměl by o nikom psát z přízně či nepřízně. …Veleslavín byl velkým obhájcem češtiny a současně i aktivním vzdělavatelem. Byl označován za zakladatele moderní české lexikografie díky svým vydaným čtyřem slovníkům. Svým všestranným dílem usiloval o ustálení českého jazyka. Pro jazykovou vytříbenost jím vydávaných knih bývala čeština z konce 16. století nazývána „veleslavínskou” a v době národního obrození byla pokládána za vzor spisovného jazyka.

…do Čech přicházelo renesanční umění poměrně pozdě, ne přímo, ale přes Uhry, prostřednictvím italských stavitelů. Motivy rané renesance ale často splývaly s pozdní gotikou. V polovině 16. století k nám přichází z Itálie zámecká architektura s arkádovým dvorem, dochovaná v Opočně či Bučovicích. Kromě novostaveb podnikají feudálové i rozsáhlé přestavby hradních komplexů, například v Telči a v Jindřichově Hradci, při kterých se stírá původní obranný charakter. Církevní architektura se navrací k bazilikálnímu typu s jasným prostorovým členěním, časté jsou i centrální stavby, sklenuté kupolí. Staví se renesanční měšťanské domy, vodárny, zvonice, kašny, zahrady, radnice apod. Výzdobu tvoří sloupy, arkády, sgrafita, fresky, štuky, štíty. …k významným renesančním stavbám v Praze patří Královský letohrádek (Belveder, Letohrádek královny Anny), který nechal vystavět král Ferdinand I. Dalšími známými památkami jsou Míčovna v zahradě Pražského hradu a Letohrádek Hvězda. Paradoxně Praze v rozvoji nového uměleckého směru pomohl velký požár v roce 1541, který zasáhl celé její levobřežní osídlení: Malou Stranu, Hradčany a Hrad. Po něm nastalo období intenzivní renesanční přestavby, oživení městského ruchu a zvětšení vnějšího lesku.

…období pozdní renesance je spjato s panovníkem Rudolfem II., který v roce 1583 přesídlil se svým dvorem do Prahy. Praha se stává centrem Svaté říše římské, a tím i vysoké politiky, zažívá hospodářský a kulturní rozkvět. Rudolf byl mecenášem umění a věd, shromáždil velmi kvalitní sbírky, které obsahovaly několik tisíc obrazů, soch a jiných exponátů. Na jeho dvoře a i v jiných evropských zemích se rozvíjí umělecký směr manýrismus, který je přechodem mezi vrcholnou renesancí a barokem. Vedle náboženské tématiky je v něm zastoupena antická mytologie, v literatuře se objevuje metafora s ostrovtipem. V tomto období vznikají také první velké sbírky, které jsou mnohostranné a zároveň jedinečné dle zaměření sběratele. Světovým centrem uměleckého života se stává v 16. století Řím, kam rozsáhlé památky z období antiky i díla mistrů vrcholné renesance lákaly adepty i zralé umělce z celé Evropy. Cesta do Říma se stala povinnou součástí lepšího vzdělání. Dalšími světovými středisky manýristické kultury byly zejména Florencie, Bologna, Antverpy, Mnichov a také Praha. MUDr. Jiří Štětina

Duše slovanská Dnešní člověk žije ve světě, který ho nutí neustále zlepšovat úroveň hmotného blahobytu. Vymýšlí pro něj množství přístrojů, které mu usnadní život a ušetří spoustu času, aby mohl zase vydělávat peníze na jejich koupi. Je důležité co nejvíce vyrobit, aby se co nejvíce prodalo. To, co se vyrábí, musí mít omezenou trvanlivost, neboť v


14.9.2014


Page 5 of 5

opačném případě by se výroba zastavila. Neuvěřitelné množství věcí, strojů, ošacení..., které se ještě před půlstoletím kupovalo „jednou za život”, o něž se pečovalo a jež se nosilo do opraven, je dnes neustále nahrazováno jiným množstvím stejných artiklů, které se neopravují, nýbrž vyhazují, protože trh se stále zaplňuje novým, modernějším a pokročilejším zbožím. Zároveň se povrch zeměkoule znečišťuje odpadky, které lze přehlížet stále méně. Vytváří se začarovaný kruh potřebného a nepotřebného, ve kterém někteří jedinci už ani nedokáží určit, kam patří. Když naše auto už není in, vymění se za nové a rychlejší..., když je náš počítač out, vymění se za nový prototyp..., když nám šaty či manžel zevšední...

Není tedy divu, že se v tom neustálém boji o zlepšení fyzické životní úrovně už nestačíme pozastavit nad jakoukoli otázkou, která by nebyla striktně hmotná. Jistá část lidstva se řídí příslovím „čas jsou peníze”, a proto se snaží „nevyplýtvat” ani vteřinu svých peněz. Jinými slovy: nemá čas se zabývat duší ani otázkami duchovna, tedy tím, co je nevýdělečné. Teprve když se setká se smrtí ve svém bližším okolí, věnuje několik myšlenek pomíjivosti fyzického života a někdy i úvahám o tom, zda po něm něco existuje, či nikoli. ...více >>> PhDr. Slavica Kroča Elektronický bulletin naleznete také na www.akropolis.cz. Pokud již nechcete dostávat tento bulletin, odepište prosím na tento e-mail a v předmětu uveďte "STOPINFO".


14.9.2014

No title

Recommend Documents