No title

èasopis pro souèasnou poezii

X I.  r o è n í k

2007

Michal Mackù | Carbon Print No. 6, 2004

Viola Autor Fischerová Bagtyropiè| /Jarmila Autor Rozsypalová Autoroviè

Viola Fischerová

Taková hodná malá holka a co se natrápila jako bys ji byla nevarovala

Matce Když vždycky dojde na tvá slova Ve snu znìl úkol: „Zpracuj svùj život aby byl k jídlu“ Daleko v prázdném domku jsem štouchala tøela a šlehala z mléka a brambor pìnu bílou a lehkou Tu jsem ti matko nanášela rukou na èelo Proti mnì sedìl zchromlý sochaø a malíø který hluchému Beethovenovi vytesal do hlavy díry místo oèí

Hluchotu v kameni jako tmu bez dna na to smìl pøíjít zase jen zchromlý sochaø a malíø

Ještì i pod zemí by se tvùj a mùj popel hrdlily Já nemám co umírat Ty se nemᚠco bát že to se mnou jednou nemùže skonèit – jinak ––– Nebo jsi mami nárok na moje štìstí vzdala? Tak k smrti pøipravená srovnané úèty sepsané co komu patøí – mnì dùm – Ale ani èárka? Ani výèitka?

Taky bys mi vytkla že nedožiju do sta s tou vìènou cigaretou

HOLÝMI VÌTVEMI se mrazu dotýká grafika

STOPY BAŽANTA a také stopy kuny Dìlá co umí

MALIÈKO TUŠÍME KDE SÍDL͊ malièko? Našla jsem na snìhu vypité vajíèko

ACH OD PØEDJAØÍ DO ZIMY v zahradì vùbec moci býti Ale té práce øekli mi Jen skvìlá motivace k žití

MÁME TAM STARÉ STROMY a džungli zelenì kde mᚠsvou voliéru své zoo a pak mne

––– Tenkrát jsi mì však v slzách volala zpìt

jak jsi vìdìla odjakživa –––

V PRÙHLEDU VÌTVÍ co nad zídkou èní se sloupek dýmu rozvíjí

–––

––– Poøád ještì nejsem dost sladká abych tì nasytila A kaši jsem dozajista solila slzami

Jarmila Rozsypalová

když jsem zas jednou utíkala navždy po štìdrém odpoledni pøed Štìdrým veèerem

(Z rukopisné sbírky Domek na vinici)

1

SLYŠELA JSEM jak v mrazu praskala stará tráva

PAK UŽ JEN NAŠI MRTVÍ co na nì myslíme když zapalujem svíce za lidi tvé i mé

Marek Michal Šobáò Šanda| /Michal Jiøí Korbel Šanda

Marek Šobáò

Sarkandrova kaple

Autor Bagtyropiè Stanley H./ Barkan Autor Autoroviè

Psinec Mí braši! v pokleku øíká zøízenec Odveleli Vás… A nejlíp bude ještì pøekrýt panelem propustná síta z drátù aby kolemjdoucímu kvùli Vám nezduøelo oko

Stanley H. Barkan

Kristus dìtství

Proè tedy, když už poslechl, tak rozhodnì naléhal na rodinu nedbající výstrahy a naslouchal jen hlasu, jenž pøivolával oheò a síru? Copak ji nevolal, aby si ovìøil, jestli s ním ještì je ta, jež mu vaøila, uklízela a byla matkou jeho dìtí? V jakém okamžiku si všiml, že mu nestaèí? Možná ji kousl had, možná spadla do propasti, srazily ji valící se kameny nebo napadla divoká zvìø. Pochopil v té chvíli, že když se opožïovala, pohlédla nazpìt a spálena promìnila se v solný sloup? Není divu, že se opil v horských jeskyních svìdomí a zlhostejnìlý si vzal své dvì dcery a zplodil s nimi bratry – syny, pozdìjší prokletí. Takže ani Lot, ani jeho žena, ani dcery a jejich potomci ve skuteènosti neunikli trestu, jenž byl svržen na dvì høíšná mìsta.

  

(Denise)

Jakoby zkamenìl oøech Jádro je ze stínu Vstupuji venkovní parno ještì v kùži Do stejné zadøe se pozdìji jak tøíska

Obìšený pokroucený Kristus s vybouleným levým bokem Nìjaký øezbáø totiž opomnìl vydloubnout ze sochy obrovský suk

skøipec

Na stìnì dìtství mi nevisel Syn Boží ale mrzáèek

V této kapli hoøèiny zpovìdí sládnou

Jak z nekoneèna pouhý výsek ochablý Bùh plný tøísek.

První narození   Zakrytá listím, zvedá se ze zemì – první je ona, nikoli Adam. Daleko reálnìjší (vìrohodnìjší) je on z jejího lùna, než ona z jeho žebra. Byl to muž, kdo stvoøil tento mýtus.

Namìøili Vám pøíšernou dálku Zaruèenì.

(bøezen 2007)

(èerven 2002)

Ve výstavním pokoji Dìdeèek II.

Mí braši! Ale až klopýtne jezdec Apokalypsy o rozjezdovou dráhu vstanete první První vstanete!

Mezi skøíní a zdí Taková škvíra na dva prsty

Skaliska hnìdých kalhot s puky pøístavu Flotily bílých rohlíkù po drobcích klesající ke dnu

(1998)

Tìla utonulých bukanýrù na ornamentech koberce

Ráno

—

Probuzeni náhlým pøekocením bárky trousí se z panelù slévají hlouèky k zastávce støihy hovorù svìdectví ètrnáctiletého vìšeèe koèek jak zaèalo tak utne

 

Pojmenování ptákù

Nìkde za ní hladí si èistotnì bílou stìnu Po teriérovi titìrné skvrnky zapudrují

Tam ze smotkù prachu povstal oslík a kolíbka kùrky z drapérie kapesníku Tam v zapadlé sirce záškub svìtla jak betlém dýchá. (bøezen 2007)

A najednou mì mìkká ruka táhne vzhùru k hladinì a rovná vlasy Až tady jednou nebudu dostaneš moje hodinky!

  Unavený pojmenováním zvíøat a ryb, obrátil se Adam k ptákùm. Pravil prorocky „havran“, pak „holub“. Ta první stvoøení vzduchu, symboly èasù, které pøijdou – deštì, povodnì a duhy. Ptáci, kteøí by zpívali za svítání a soumraku, pøíliš ho nezajímali, a tak se Eva rozhodla vyzkoušet si své onomastické schopnosti. „Slavík,“ zašeptala, „ibis, volavka, plameòák, papoušek, páv, tangara…“ tajemství, ladnost, velkolepost myšlení, pohybu, vzoru. Bylo zapotøebí ženy, aby byli správnì pojmenováni ptáci Ráje.   

  

Nic neøíkajíc   „Hovoøím-li nìkdy s matkou a ona nic neøíká, pøesto jí odpovídám.“ HANS

Lotova lhostejnost   Je strašné, že se Lot neohlížel. Copak se tak málo staral o ženu a dcery? Po varování ještì váhal, než pøijal milost útìku do ústraní.

(duben 2007)

Pøijel autobus. (leden 2001)

Michal Šanda | equuuus

2

VAN DE

WAARSENBURG

  Chtìla nìco øíct, ale neøekla vùbec nic. Tak tomu bylo vždy. Takže i já jsem zopakoval podobné nic a ona odpovìdìla: „Ano, to je pravda.“ Pravdou bylo, že jsem nic neøekl, ale ona se mnou pøesto souhlasila. Vím, že Talmud øíká: „Mluvení je støíbro, mlèení zlato.“ Takže jsem pokraèoval v hodnotì zlata, namísto støíbra. Matka vždy odpovìdìla: „Souhlasím.“ Znovu jsem zamrmlal to své nic, ale Matka trvala na tom, že mám pravdu. Chtìla snad øíct nìco víc než nic, které jsem tak hlásal? Nic jako prázdná skoøápka od vejce s tøemi dírkami pro slámku k vysátí žloutku nièeho, nièeho, úplného nic?

3

Michal Stanley ŠandaH./ Barkan Jiøí Korbel

Chvalme ženy

Otec a syn

Autor Bagtyropiè Josef Holcman / Autor Autoroviè

Josef Holcman

pøísloví se drží lehkotìžce mezi námi, ona nemùže umøít, protože se bojí nechat tady svoji dceru samotnou, my cítíme její pøítomnost jako nìco, co je ještì mnohem hmotnìjší než fyzická práce, na které byla závislá. Ztìžklým jazykem a pomalými ústy dodává: „Moja staøenka – když ostali ležet – po mrtvici – tož v Kyjovì nebyla nemocnica. Zavolali jsme dochtora – a ten povdá: doneste kýbl – ono se jim uleví. Jak? Naøezal žílu – oblúkem to støíklo do kýbla – tehdy se to tak dìlalo – a do rána umøeli.“ Zatøásla se mnì ramena s krkem mezi nimi.

(podle Donalda Halla)

  Chvalme ženy, ženy, které požírají muže po oplodnìní a otcovských závazcích. Ženy jako Kronos, které jedí své dìti, jako Olympané, kteøí snìdli kousek Pelopse. Jako humøi v komorách smrti požírající své malièké potomky. Chvalme ženy, ženy, které se pravidelnì promìòují s fázemi mìsíce a padáním listí, s pøíchodem snìhu, jako sperma z nebeské krajiny, jako kvìty, jenž kvetou pod kamennými pokrývkami zimy. Chvalme ženy, ženy krvácející v šílenství každého mìsíce, ženy, které se tvrdošíjnì zvedají a koušou jablka naplnìná semenem zakázaným vrtošivými starými tvùrci. Chvalme ženy, které dovolují mužùm osvobodit se od konkubinátu, osvobození od bolesti skuteèné ontogeneze, osvobození, aby tvoøili v radosti, osvobození, aby létali na kvìtiny v zahradì, opylujíce všechny lilie prostoru. Chvalme ženy za to, že nejsou muži, že dovolují mužùm existovat, aniž by byli ženami.

„Oba jsme starci a za krátko se k tobì pøipojím.“ DAVID IGNATOW

  Otèe, když stárnu a mìním se v „to nejlepší, co mùže existovat“ blíž zemi, z níž jsme oba vzešli,   dospívám k pochopení tvého pochopení pro mne – syna, který už má vlastního syna:   Promiò mi všechno a nic nezapomeò.   Otèe, jak by ses na mì, otce, usmíval, milosrdný a shovívavý k mému synovi – ty a já v jednotì.   Otèe, vyrostl jsem do sebe, existence, která byla tebou a jíž jsem já, synem, jenž bude tvým synem, tedy námi…

Mojžíš øíká vše

Pøílet

  Myslíš si, že sepsání Desatera pøikázání trvalo ètyøicet dní a nocí? Ve skuteènosti to zabralo jenom jeden den a noc. Tøicet devìt dní a nocí zabralo zdobení písmen.

  Na orlích køídlech pøilétl jsem do starovìkého mìsta. Pterodaktylové kroužili nad hlavou (v mé hlavì).   (Z angliètiny pøeložil Libor Martinek)

4

Pátek, 3. ledna 2003 Jedu ze Zlína do Skoronic, abych zkontroloval svoje místo narození. Ty opìrné body (Obecní dùm, kostel se høbitovem, škola, hospoda a vinné sklepy Vinohrádky) jsou jako zdi hradu Špilberk, k nim jsem pøikován øetìzem a žádná amnestie mì tìch okovù nezbaví. Maminka øíká, že není žádná zima. „Ale v šestapadesátým se v lednu oralo a selo. Zamrzlo až jednatøicátýho a ešèe na Jozefka byly metrový závìje snihu.“ Bratranec Blažej, starosta, hlásí: „Minulý týden jsem pálil, naložil jsem to a dojíždím k domu, auto plný slivovice. U baráku zatoèím k bránì a – pes! Zabrzdil jsem tak tak, ale to zvíøe nic. Vyskoèil jsem a pøed autem ležel Vía. Nadal jsem mu, že jsem ho mohl pøejet a on mnì odpovìdìl: Blažku, nezlob se. Kdybys mì pøejel, já bych to vzal na sebe.“ (Vía je nᚠpadesátiletý druhý bratranec neboli vlastník a po zlomeninì nohy a ztrátì práce se propil skoro k nebytí.) Ještì skoèit ke starým manželùm Levovým. Nikdy bych si v mládí nepomyslel, že mì jednou budou zajímat staøí, témìø devadesátiletí lidé tak, abych je navštìvoval. Jejich syn Kuba byl stejnì starý jako já. Málokdy se vidí mezi manžely tak dokonalá, do sebe zapadající ozubená koleèka: vlídnost – razance, skromnost – exhibice, abstinence – pití, domácnost – svìt, pracovitost – tu mají oba, tetièka Maøena i strýc Jakub.

Sobota, 1. února 2003 Kousek za tou nemocnicí jsou Bukovany. Mohlo by se zdát, jak to tak bývá, že chlapi se tam zaèali scházet, aby pod záminkou zpìvu pili slivovici. Ale je to opaènì: pod záminkou pití šíøí lidové umìní. Což znamená, že poøádají košt slivovice, na kterém se hraje, zpívá, prodávají knížky a výrobky ze døeva, šústí a slámy, dojednávají se další kulturní akce a pøenáší se generaèní pamì – TomᚠPrachár (on se jmenuje Prachaø, ale ve Velké nad Velièkou se øíká Prachár) mì bere bokem a øíká: „Vzkaž tým humanistom z tvojéj knížky O slivovici, Zikmundovi, Bobákovi a Pavlištíkovi, že nemajú pravdu, když ríkajú: pijte jak dobytek, ten ví kdy má dos. My jsme mìli krávu Malenu a v listopadu jsme dali metrák maèu z trnek k ní do chléva, aby nepromrzl. Tri dni jsme ju dójili poležaèky a prasata sa po tem mléku mohly pozabijat, jak ho chtìly. Takže když naše baby ríkajú – vyžereš teho jak kráva a jsi ožralý jak prase, tož majú pravdu.“

Pátek, 31. ledna 2003 Život je dokonalý, chystá si nás, až si nás nachystá. Maminka je v kyjovské nemocnici na smrt. Pøipravte se, øekl nám zástupce primáøe. Srdce unavené, voda v plicích (spíš plíce ve vodì a ona se dlouhé noci nejen dusila, ale i topila), nádor v noze a co ještì? Ještì všechno, nemìla na svém tìle zdravého místa, šlauch v zádech vražený na odèerpávání vody z plic, kyslík v krku a hadice v ruce zamontovaná, aby jí nemuseli poøád hledat žíly pro stovky infuzí. Povídá – súsedka se otoèila na lùžku a zlomila si klíèní kost, tož tak bych nechtìla dopadnút. A já jsem vidìl zøícené tìlo, ale její oèi ty poslední vìci ještì odkládaly, i když sestøe, jako dceøi, øekla – jednú na svìt, podruhý z nìho. A pod dojmem tohoto

Ètvrtek, 27. února 2003 Nemocnice Kyjov. Jsem tu èastìji než ve Skoronicích, maminka pøežila ty hadice. Chtìla se zlepšit a ví, že nám poøád má co dát. „Tady tá tetka sú sama, barák pøevedli na synovca a naráz za nìma nikdo nechodí. Povdala jsem jim – dokáï cosi máte, tož jste vzácná. A tady tá druhá sú z Velkéj, byly tu za nìma dìcka a donesly jim jídla, tetka povdajú: kúpili mnì ty harburny a je to dobré. Naládovali to do sebe, a za chvílu už volali: Panenkomarja sedmibolestná, mòa to pálí aj v riti, zavolajte hasièú, nech òa prostríknú.“

5

MichalJosef ŠandaHolcman / Jiøí Korbel

Smìje se a hned i nesmìje: „Vedle ležela uèitelka, její manžel byl horník. Ptala se mì co dìláš. Mnì nebylo do øeèi, ale povdám, že jsi právník. A ona – to vystudoval za dìlnické peníze. Jsem se otoèila a neøíkala nic. Když to za pár dní opakovala, tož mì to dožralo a musela jsem se ozvat – za to, co jste nám ukradli pøi téj vašéj kolektivizaci, by mohl študovat né pìt, ale padesát rokù.“ Vzpomíná tak, jak se pøi návratech vzpomíná: „Když za mnú zaèal tata chodit, tož mnì lidi varovali, že je vztekloò. A že jeho tata, jako staøeèek Holcman, sú zavøený kvùli politice. Ale on umìl malovat. Zajímala ho historie a hrál divadlo. My jsme spolem za zimu pøeèetli Jiráska, Baara, Herbena, Mrštíky, Èapka. Nervózní byl, ale to z nìho udìlala politika. On nadal na schùzi komunistom do sviní zlodìjských a potom do rána naøíkal, že ho zavøú a co já si bez nìho poènu. Ale spíš to bylo tak, že co on by si poèal beze mì. Já jsem nemohla nad tím moc dumat, já jsem musela dìlat. Kolikrát jsem si øíkala – jak to unést, ten nᚠživot, když starosti a døina byly silnìjší jak všecko ostatní. Ale nebyly. To se nám enom chvílama zdálo.“ Pauza. Mlèím. „Pøíští týden už pujdu dom. Èlovìk má nejradši místo, kde zažil radosti, ale aj súžení.“

chùzky, a když jsem se za pár minut z dolního konce Pastviska otoèil, tak jsem uzøel, jak na prázdné, vylidnìné ulici stojí Jakub Lev, už obleèený, ale s holou hlavou, a s èaganem nad hlavou volá sípavým hlasem: Hej rup! A potom zpívá tu fašankovou, my øíkáme ostatkovou: Pod šavle, pod šavle aj pod obušky, my všecko bereme aj zhnilé hrušky… Dotkla se mì nesmrtelnost? Na konci Pastviska potkávám jeho souseda Víu, má odrané ucho a øíká mnì: „Jožko, né. Tobì nikdy to nezapomenu-u. Nikdy. To. Žes mì neudìlal v hody stárkem.“ To od nìj slyším každý týden, nìkolik desítek let. Tentokrát pøidává, že si vezme štranek a pùjde se obìsit. Ptám se ho zbyteènì, kde se staèil napít v pùl jedenácté dopoledne. Nesmyslná otázka pro èlovìka, který už nìkolik let nevnímá èas. Veèer v hospodì se nechá objímat od maškar, je k nerozeznání od nich, a potom spí na stole. „To ti nezapomenu, kamaráde. To… stárek… já… hodový…“ øíká mnì, když se probudí. „Vítku, neser mì. Pøestaò chlastat a táhni dom.“ „A proè? Co já mám na svìtì? Dìcka nemám. Když se v noci doma probudím, tak po mnì skáèú žlutí potkáni a všecko. Jak si vezmu flašku, tož uteèú. Zmiznú.“ „To je dokázaná vìc, že hlodavci se bojí koøalky,“ hlaholí Náèelník. „Já ne!“ bije se v prsa Vía.

Sobota, 1. bøezna 2003 Úterý, 18. bøezna 2003

Chodím za prùvodem fašankových masek ve Skoronicích a fotografuju. Skoro devadesátiletý Jakub Lev leží doma zachumlaný v peøinách, má chøipku. Mùj mladší syn Kuba, celý v bílém, za lékaøe, pøistoupil k lùžku a ptal se strýce, co ho trápí. A on zvolal: „Maøeno, já jsem ti øíkal, že nechcu dochtora, mnì by staèilo, kdybys mnì nalíla trochu èaju do slivovice a byl bych zdravý raz dva.“ Syn mnì povídal – tati, odveï tu tetièku trochu bokem. Tak já, už ovínìn slivovicí, jsem øekl tetièce, že mají pìkné muškáty za oknem a ona mì provinile opravila: „Ale Bože, Jožko, muškáty v únoru nekvetú, to sú kaktuse.“ Mezitím Kuba dal zavdat strýcovi slivovice pøímo z láhve. Zasvítily mu oèi, zježily vlasy a zvolal: „A pøece jsou!“ „Kdo, strýcu?“ optal jsem se. „Rozumní dochtoøi!“ Odešli jsme z toho domu èistoty, pohostinnosti a tetièèiny vlídnosti do dalších zastávek masopustní ob-

U našeho domu ve Skoronicích stojí Lev, že se jde zeptat, zda je doma doktor Holcman. Nepoznal mì. Až se pøesvìdèil, že jsem to já, tak volal: „Jožko, já ti idu popøát k zítøejšímu svátku. Víš, co znamená hebrejsky Josef? Hospodine, pøidej.“ A že by si chtìl zavolat sanitku, bolelo ho oko. Tak jsem ho zavezl do nemocnice, u vrátnice jsem ho vysadil a uložil mu, a poèká, než zaparkuju. Ale on neèekal a zaklepal na dveøe Pohotovostní lékaøské služby. Zrovna když jsem pøibíhal, tak otevøela sestra a zajeèela: „Co tu tak bušíte? Musíte si poèkat!“ „Sestøièko, mnì bude devadesát rokù a doposavaï jsem smrt posílal k súsedom. Vèíl ju ale myslím pošlu k vám!“ øekl vybraným a jemným zpùsobem a sestra køikla: „Nevidíte, že tu máme pacienta?“ „Nevidím, dìvèico, nevidím. Kdybych vidìl, tož bych tady nebyl.“

6

Josef Holcman Autor Bagtyropiè | Michal /Šanda Autor |Autoroviè Janusz Wójcik

Janusz Wójcik

Po ošetøení, kdy paní doktorka mu øíkala – pane, vy máte zelený zákal, vy musíte mít strašné bolesti – jsem ho zavezl domù. Potom jedu k Vladimíru Vašíèkovi do Svatoboøic. Øekl mnì, že rezignoval na vnìjší svìt. Myslím, že se dopracovává pocitu materiální prázdnoty, který jej osvobozuje, a on mùže malovat co cítí a ne to, co je diktováno. Má v ateliéru tisíce obrazù a nepotøebuje je prodávat. Nepolemizuje o vìènosti, on si na ni už sáhnul pøes svoje obrazy, pro nìj je souèástí života, druhým dílem románu. „Myslím, že èlovìk vytvoøí v umìní nìco poøádného teprve ve chvíli, kdy poèítá se smrtí. Když se tì smrt dotkne pøes nìkoho z tvých blízkých.“

Chtìl jsem píseò Chtìl jsem píseò píseò støíbrokøídlou píseò stoupající k horskému štítu skrývající ve svém stínu dílo Herberta S³owackého Hölderlina Danta a Homéra chtìl jsem aby pøinášela smutek zamyšlení a radost ale to bylo kdysi smìlé mladistvé pøání èas prchá slepì jak železná kola a dnes støíbrokøídlá je šerou písní vlakù odmìøujících míjení mezi hodinou pøíjezdu a odjezdu na mlhavé stanici Zemì

Nedìle, 30. bøezna 2003 Jsme s Jitkou v Praze v Národním divadle, hrají Maryšu v Pitínského režii. Pitínský je èarodìj, protože dokázal omladit dìvèata od Gabriely Preisové, Gazdinu robu i Její pastorkyni tak, že zmladil i samu autorku, o kterou je tak mezi dramaturgy znovu zájem. Dnešní režie je pøekvapivì tradièní. Josef Somr hraje – jak jinak – sedláka Lízala. V roce 1980 hrál Vávru. Hrál nìkdy Francka? Maminka mnì potom doma øekla: „Maryša se ve Skoronicích na Obecòáku nikdy nehrála. Chlapi tú hru nemìli rádi. Snáï se tam poznali èi co. Nebo se jí báli. Zrovna tak lidi u nás nemìli rádi Její pastorkyòu, na tatu v šestašedesátým aj nadávali, když se to hrálo. Je to o nechtìným dìcku. A takových bylo.“

Zimní imprese Zimní hvìzdy, perly nad mou zahradou, tøpytí se v oparu veèerního nebe. Já, mùj pes a strom pohlížíme v majestátu vzhùru: by jsme malí a bezejmenní, pøece jsme i my èásteèkou všehomíra. Nech mi nìkdo poví – že èlovìk, to zní hrdì, témìø nepsaným právem desatera všichni jsme zùstali urèeni sobì. Ke zhoubì rodu falešní proroci vyrvali duši z nitra tvora a nauèili zabíjet to, co bez ní je již pouhou vìcí.

(Výòatky z knihy Trvalá bydlištì /Archa, Zlín 2006/)

Magické mìsto I Duch mìsta skrývá tváø v temné mlze pøes oktáv století

Michal Šanda | èerná ovce

7

MichalJanusz Šanda Wójcik / Jiøí Korbel

lazurové nebe ukryté v ciboriu srdce na léta potulek kdy se za chlebem stále musí putovat

myšlenka ze soumraku svítá nad vinicí uspané pøedstavy hvìzdo poutníkù rozjasni v temnotách ztracené stezky na konci knihy cosi bez milosti zùstane èerv pøesune tìlo zmije uprostøed lebek uvijí hnízdo na troskách kaple

nepokojní konì v hospodské stáji pøed výjezdem o žlab kopyty bijí kurýr ze Slezska pøivezl listy od knížete nìkolik dní tomu pøi silném vìtru rozšílel se požár v Brzegu shoøelo 9 ulic 69 domù vèetnì radnice rozkazuje se zastavit práce ve Varšavì a co nejspíš dostavit se do knížecího sídla aby bylo vybudováno spálené mìsto

v kostlivce doèasnosti se nepromìní jedinì to co povstalo z moci Ducha

echo klapajících podkov zaniká v temnotì ještì pøed zakonèením stavby Mistr Jakub opustil zámek a nikdy se již nevrátil dílo dokonèil Giovanni Battista a jak to nejèastìji bývá v archivech zùstaly jedinì stopy po úètech nic víc

Komaskové Pøi stolku v kavárnì jež je jen podle názvu Literární svìtlo olivové lampièky v chomáèích dýmu zlatí èíše tulipánù s nostalgií se dívám oknem hledám stopy povìsti zapomenuté v diáøi mìsta

døíve než zanikla zvìst o Komascích od jezera Como proslavili se stavbou brzežské radnice ale to je již fragment jiné historie èíšník zvolna vyzývá hosty k odchodu za oknem poslední drožka odváží do hotelu ochmelené turisty pouze kapky deštì na Krakovském pøedmìstí smývají stopy dávné povìsti

kdysi na tomto námìstí pøed sloupem Zikmunda architekti z Jihu vystavìli královský zámek vyhlazený kámen na kameni v harmonii klasických proporcí jaké si pamatovali z rodných konèin po práci pøi džbánku piva vracejí se vzpomínky na tùnì jezera Como

(Z polštiny pøeložil František Všetièka)

zvolna mizí plody pomeranèù na zelených kopcích kladou se stíny vinné révy krajinka dìtství

8

Autor Bagtyropiè Zbigniew Chojnowski / Autor Autoroviè

 Zbigniew Chojnowski

Dokonce se nedá pøesnì øíct, jestli existuje. Nemá spojitost s nièím a nikým Jako slovo, které se stalo samo sebou.   Kam se ztrácí?   3. (Náhrobek)   Nemohl, neumìl, nechtìl Být naplnìný chvílí, která trvá Ani tou, která vstává z mrtvých, Ani tou, která se vznáší ve snu. Nohy zkostnatìly, jazyk ztuhl, Fantazie se vyèerpala, Stejnì povrchnì tehdy jako teï.   4. Toužím chodit nahoru a dolù po schodech, Po nichž kráèí jistota pøítomnosti.   Plánuji projít cestami, Které ovlivní vìc t잚í než záblesk spìchu.   Nechci být ubreèencem nejasné existence V hluku sídliš a aut.   Vždy kdo mi øekne, že nic nemá smysl Nebo ho nìco mìlo?   Kde najdu to, co mì odvrhlo, Co já jsem odvrhl?   5. Cokoli èiníš, Cokoli èiní tobì, Cokoli èiní bez souvislosti s tvou vìcí,   Logos obsahuje tvùj osud, Upíná do svìráku zemi a nebe Pøed oèima jezer, Pøes lhostejnost pøetížených mìst.  

 

Návrat k jezerùm   Tady jezera leží za lesem, Øeky se stáèejí v ohybech. Tady všechno, co žilo a bylo Vchází do vzduchu, do zapomnìní, Vychází ze zemì a z nepøeètených knih.   Rodím se proto z rozmazaného písma V plesnivìjícím deníku Z krajin, setkání, potrhaných vìt.   Pod bdìlým blankytem vznikám Z odrazu v jezerech a ze vzpomínek, Abych rozvál s oblakem pochybnosti existence.   Rodím se z vod, z nichž jsem se vynoøil, Teèou skrz mne, Krouží mezi nebem a zemí.   Ve vodì pulzuje nezachytitelná trvalost poèátku, Jenž obnovují vlny na jezerech.    

Logos   1. Nebe objímá zemi – mrak nedìkuje za den a za noc, Nic mu nechybí – nevybírá si, vybírá ho vítr. Vrhá stín – propouští ptáky, meteory, asociace. Provádí po ulicích a po vodì, po tváøích a písmenech Bez Slova, bez Oka.   2. Poslouchá Mozarta, když ète Iwaszkiewicze – Neète Iwaszkiewicze, když poslouchá Mozarta. Smích v kamrlíku. Huba požírá zlo Vznešené myšlenky a drobky zvednuté z podlahy. Nenaslouchá tomu, co zvìtšuje život a otevírá Dveøe na svìtlejší stranu. Neposlouchá, takže když poslouchá Mozarta, neète, když ète Iwaszkiewicze. Nejí, nechodí, nesedí, neleží, nestojí.

(Z polštiny pøeložil Libor Martinek)

9

Michal Radovan Šanda Brenkus / Jiøí Korbel

Radovan Brenkus

S mesiacom v tvare hrdzavej kosy. Zdochlina na pahrebe, èo ochladla od vyschnutej krvi. Nad rehotom pliagy vzlietne rozumné stvorenie, keï doznie zavýjanie a piskot v zas¾úbenej zemi màtvych bohov. Božsky sa zrúti zmysel dejín, zmysel syna… zostane nepreskúmaný. Luna sa totiž neotupí po zrete¾né ostrie pokolenia, aby sa dovidelo na jeho dno, dno kameòa.

Z VNÚTORNÉHO OKA OBEŽNICOU SPRED SVETLA si privlastòujeme božskú postavu, zatratení ju potrebujeme. Beda lumpom, ktorí neuveria. Preto cezo mòa objav nejestvujúce! Poïme si vymyslie, èo nemáme, a poïme sa vymyslie na to, èím nie sme. Cez raèie kroky napred. Rúnom sa staneme skutoènými. Ostatné sa ponáša na matku, ktorá si mäkko pritúli krásne zviera. Náruè vracia zamrznutému nebu, èo sa tak zákerne topí. A toto je prvý sneh, voèi ktorému sa otoèili pokrvné vloèky. Žiadna svorka… Ani telo obrátené proti prachu.

Z PAVUÈINY DO POSLEDNÉHO DYCHU si s¾úbil, že na nádvorí zabudneme na terajšie nebo, na pradávnu modlitbu tieòov. Odprevadil si ma do zlatých lesov, kde nie sú stromy – zohavené telá. Lekná, podkovièky moèiarov, zazvonili ich reazami do šera. Len tak sa dá strhnú z popola, prida k strážcom nadpozemsky hlbokých pokladov. A jar vari z raja bude èistá a chladná ako sneh na žírnych poliach, kde zapadanie slnka prachom zrkadlí jeho vychádzanie pod¾a klamného opaèného pohybu.

Z ÚTROB, KDE HRAJÚ SUKYNI SYNOVIA, neslýcha o vetre, hvízdajúcom rekviem. Preè od splínu – to len nezvyèajne zvoní a vonia jas. Jas ruže. Na jazyku z bahna sa rozplýva rados, iné raje ako stratené prýštia zo žalujúcich hlasov. Bludièky svietia utopencom, èiernym mliekom v poprsí. Namiesto sviec tlejúce trstiny. No najplnšie sú prázdnejšie než lebka na prahu ducha. Ak by neboli vypálené materské znamenia vody, zrušili by temeno priestoru – hmlu, v ktorej sa odbíjame zvonom do podoby smrtihlava.

PRÚDENÍM PORIADKU DO ZMYSLOV: noc a vietor, žena a muž. Obaja povo¾ní k nerestiam nevinne menia polohy od praskania miazgy po rezanie krvi, od kože ku kôre. Hore slepá hrôza, inokedy hluchý nárek. A znovu na svitaní pri trilkovaní slávikov, ktorým z hrdiel odjakživa kvitnú ruže, sa rozdvojí ich popínavé telo,

NEŽNÝ NEBESKÝ KRUH zvierajú hodinové ruèièky, aby nevydal ani hlások. Vo vyhnanstve krajina, krajina vlkov a krýs.

10

Radovan Autor Bagtyropiè Brenkus /| Autor Stanislav Autoroviè Denk

Stanislav Denk

pretože za súmraku jeden spolieha na väèšiu boles druhého.

HADI MODRÉ ELEKTRY ÁRIU O SVOJOM KONCI èmáram na múry temnice, kam ma s pacholiatkom sotili ako bosorku. Ak si rozum namýš¾a božský pôvod, nevysporiada sa s besom. Ešteže meškajú slneèné hodiny, aby ich toèiaci sa tieò nezastihol slabšie ¾udské tône. Keby sme sa pobozkali v pravom momente, jazyky by sa zauzlili do toho, èo nám patrí pod¾a viery. A z prachu by sme sa prevtelili do anjelov. Lenže my aj vtedy, náhodou presní, zutekáme od vlastných pier.

*** Dìti opadají k jaru, zimu když pøeèkaly. Olovnice rovna jasu. Táhne srdce na skály. Výkøik. Krátká zpráva. Strom. Dech už zamotává. V listu otevøená brána do knihy se schová. Marnost. Èíst si slova.

*** Kukly. Zavìšené na oknì. Motýlí svìtlo. Malé dlanì. Závoje. Kladené na sebe. Rudnou. Výkøik pøibitý na nebe.

Z VNÚTORNÉHO OKA sa rodí zdvojená bytos. Nudný, prostý život, desiaci sa seba. Slzami uzdravuje smädné tiene, skracujúce sa, keï klesá slnko. Lopta, skaèúca po klávesoch schodov. Èasto zachutí mäso a èervy si musia dokazova svaly. Bezmocnos menlivá pod¾a dòa a noci necháva odtlaèky prstov, línie ostrovèekov na mieste èinu. Azda sa celkom zopakuje osud, ak je zakaždým nahý ako polnoc s prstami v rodidlách? Zakope màtvolu pod koryto potoka a v tranze skúma zloèin, tvár dvojèaa na hladine.

Køídlem. Vystøeleným z nitra. Utopenou bolestí oslepuje. Co však bude zítra. Èas. Sevøený starostí.

*** Kámen. Kladivo tluèe do nìj. Jiskra skáèe. Myšlenka. Tenká na oprátku. Proklouzne do šedin spánku. Døímota. Slova pohøbená. Na kovadlinu v lebce tluèou. Odpuštìná. Hlídaná. Neopuštìná. Prosí o smrt tvojí rukou.

11

MichalStanislav Šanda / Denk Jiøí Korbel

Pokoje

Únava

Byl šabat prvního mìsíce roku 5762. Chodím mezi kuchyní a svìtnicí. Palestrína slepý na obì oèi zpívá o kráse a oddanosti. Chodím ze svìtla do tmy. Z kuchynì do svìtnice. A v oèích nejvyššího jsem takto omilostnìn. Sklenicí naplnìnou vínem ukám si s tabulkami okenními. Mìsíc i lampy pokyvují, alespoò jedna noc pokoje. Pokoje ve svìtnici.

Tìlo jako židle. Usednout na ni. A vstát. Až pøi posledním soudu.

U koøenù Malinká proláklina. V koøenech starého dubu. A v ní je voda. Tenká jak proutek mládí.

***

Vykoupení

Místo básnì nalepit kvìt švestkový na prázdnou stránku. Je opuštìný v bìlosti papíru. Snad ještì kousek nebe, pøes který padá. A vìtøík, který ho sfouknul do svìží zelené trávy, kde je tak opuštìný. Mladostí a køehkou krásou. Rozum se vzpírá banalitám toho obrazu. Naivitì nezralých citù. Klišé, které se vrací. Zadupávám botou køehké okvìtní lístky do zemì. Tohle už nelze opakovat. Štìstí ještì, že pøíroda rozumu nemá. Utrhnu jeden kvítek. Vložím do úst a spolknu.

U obìšení zloèincù ducha. Mohla manželka stát hned pod šibenicí. Když kat podtrhl žebøík. Nohy odsouzence køeèovitì kopaly vzduch. Slitovná žena je objala a celou vahou se na nì zavìsila. Život visí na smrti. Ale co by byla smrt bez života. Obé je vykoupením.

*** Hladká vùnì smutku uléhá do mých dlaní. Dýchám, dýchám na ni.

SPOJENÍ

Fotografie mrtvého pradìda. Nebožtíka v rakvi. S rukama sepnutýma. Oèima zakoulenýma.

Hluchavka Valaška zaseknutá do hustého vzduchu vesnické pivnice. Tiše sténá bolestí. Prýští ze støíbrné hlavy do džbánù sprostoty.

Je to snad Boží tváø? Když i smrt POMÍJÍ

12

Autor Bagtyropiè Jaroslav/Chobot Autor Autoroviè

Jaroslav Chobot

protahované neúplnosti v neúmìrnì velkých konzervách /s délkovými prùvodièi/ které mají krèní ploutev zahøívanou termotukem pro výrobu volných pudù sjíždìjících ke spotøebì samostatným probíjením… Potom budou pøímo v bloku pøedurèeném termoklady…

Pøelomové hrdlo svùj válec pøi odrážení následovníkù nezakryje… Pøelomové hrdlo se nedotahuje v pøírazech prošlé rezignovanosti Pøelomové hrdlo opovrhuje lezoucími v prùhledech namotávaných mezer pøelomového vybíjení vznìtù… Tak nepøedstavitelnì uvolnìným pohybem že nepatrná vzduchová mezera nachází místo tohoto pohybu jako své zasouvání se do tkání vznikajících neustálým hnìvem…

V rozvíjející se sledované strázni /básni/ s nepøepnutelnými úbytky èásteènì viditelných obmìn… Mezi zádrhy záøivého orání v napìchovaných složeninách pohybujících rubovými pøívaly otevøeného jásání nástavných hrtanových dutin nesprávnì utváøejících výdechy /propady/ jakousi neuvolnitelnou žijící nití s opruzenými nábìhy… V uklouzaných svinovacích bubnech poèítajících /od urèitého okamžiku/ s možnou totalitou…

Neúmìrnì umìlé vìci svá spojení pøedbíhají po okrajích tìlových ker… Úmìrným nadnášením námi posouvaného spádu nechávajícího svá nepøímá zastoupení vyrážet bodovými vzniky bìžícími po rovinì minipolí kartáèovitým pohlavím… Po nevnímatelném pøíkrovu nabíhají na klec naplnìnou novorozenci cukru aby ji obratnì uchopily a spotøebovaly jako orgasmus z rozpuštìných sacharóz… Po výpadu nahodilého pohybu který se samovolnì uspoøádává

V rozkroku propojená bílá hruška postávající na stopce pøetaženého vìdomí se stupòuje svìtelnými kombinacemi /slábnoucími v náznacích/ jako dvojstupòová možnost zavádìjící se na sliznicích jakýmsi laskáním… Pozvedajíce vyøešenou rukou nenároèné jezdítko s èásteènými koly: povrchovì svítící báò odevzdanou stálým prstùm jako možnost s tìly hrušek zpodobnìných za hruškami…

Jestliže jsou kapkovití zapouštìjí se do obvyklých sestupù s plným vìdomím… Jednoznaènì natísnìní nìèím co se pohybuje /elektrizováno/ následnými polostisky

13

Jaroslav Michal ChobotŠanda | Edgar / JiøíEngelschlaeger Korbel

Edgar Engelschlaeger

Vstupují do nepøemožitelných probíjejících se pásem zvìtšenin se systémem vrstevnatého sálání /bez existence prùvodního tématu/ Nezdolným parožím oddìlených popínavých pneumatik se snadnými dny ve vlastní šávì na mìnidlech… V obytných vazalech zpøístupnìného odvíjení náznakù od nuly až do maxima… Proudícími zvraty vztahù vpíchnutými do obrynì tak aby se smršovala…

JSI (PØESNÌ?) – V STUCHLÉM ZÁPISNÍÈKU ztraceném jedné noci za zmatku s mizící pamìtí. Tu památku na zapomnìní získám za písnièku vìènosti chraptìné zde na silnici, kam hodí oknem nebe minci vteøiny. Oèi v sloup, ztuhlý. Ne jako ti, kteøí dny zbìsile štvou vpøed jako násilníci. Jsi tam? A bez zkreslení? Nemìníc, co ten den zapsal? A jestli – jen tam? A bez toho, co potom naèrtne? Já bych však tak jako tak nemìl nic z hlubiny neznámé i tobì, sám, kde tì má skuteènost – nᚠživot a smrt ne.

POSTØEHNOUT POSLEDNÍ DÙM ZA VSÍ se nepostøehnutelnì vzdalovat ostatním stejnostejným zdem a snad se dávat na pou, kterou, vzav si

Pøeurèují se odhazováním plivajících NICEK které všechno pøekrucují a doufají že sjíždìním do vlastní hloubky zajišují i zmlazování /od pasu dolù/ pro rùzné napodobeniny které se složitostí vyprazdòují… Tak jako zoufalá hlava NICÙ nechávající se opakovat v událostech spouštìjících støídání pravosti NICEK na povrchu… Pro mláïata kopií /kopií/

samotu jako smìr i jako cíl, po v sobì zemøelých prázdno a klid, konèí tam, kde na ni má vykroèit, nebo s tím klidem už je na konci. A zatímco je shání do shluku vír úzkostné a zlostné spirály, schoulenìjší a každým dnem si blíž, bez pózy svìdèí pro svou rozluku s násilím, s nímž ony vždy vzpíraly to nebe halící jej jako skrýš.

V SOUSTØEDNÝCH KRUZÍCH jsme šli a šlo s námi cosi, pro co to, co každý z nás rád by byl, hrál jak bytí vnì kruhové hradby v samotkách, pro nìž jsme nebyli sami. Pak dìs, když nedobytné hradby, teèny se protkly, zhroutily a skonèily svou práci.

14

Autor Bagtyropiè Edgar Engelschlaeger / Autor Autoroviè Èas v úplòku, kdy èas je nadbyteèný: nic nenastává, nic se nenavrací.

nasebevzetí nebem mizení. Vzhlédnu tam. Zde pod èarou ponoru ponurých mraèen jsme my, mizerní nejsoucí rvoucí se s ním o noru.

VLASTNOSTMI SPROSTÉ SLASTI O STRACHU. Majestát ticha lùzou zostudí. Táhne tvé tajné jméno z osudí na matném, temném, tupém ostraku.

Mllèení (tvé i mé) pak spouští dlouhý výslech, své prázdno ke mnì nebe upírá a kamkoli jdu, cítím pohled tmy.

Tam marnì èekᚠšpetku úcty, cti. Mùj mrtvý tep je na pùl doby váš. Ve skalní stìnì èasu dobývᚠmarnì a správnì skrze tucty lstí

Jako by vìèný dìs se vešel pod letmý záchvìv, smím mlèet na otázky upíra na malé vždy – a jsem-li pøi všech smyslech.

jeskyni skrytou slunci, výklenek, odkud lze jasnì vidìt øádìní, odkud èteš ano, které se ète ne

KDO Z NÁS JE jak ty bez mzdy, bez rolí v truchlohøe smìšnosnu? Ty vaudevilly, ty frašky. Koho z nás nic nebolí mimo tvou nìhu, z níž se odvily

v jazyce jasnozøivých myšlenek; každou z tìch vteøin v dlouhé øadì dní jsi svìdkem jeho zcela poslední

všechny ty noèní mùry, budící ze spánku lžibytosti, marionety na drátcích na vládcovì udici, fabrikující zlo, brak… sonety…

a každý den jsou tvé dny seètené.

Ani ten, koho vyvrhli ven spratci mateèné budoucnosti, nemá z tebe nic, vše shrabující, nikdy hrabivá.

OBA DVA PRO ZLO HÒUPÙ ZLOSYN, oba dva v jejich blahu neèistí. A po letech mi padl nìèí stín na pero, tuš a papír z Losin.

Míò sebe a se snaží sebevíc mít, pamatovat, na své bytí hrát si, nezaène nechápat, kdo vlastnì ztrácí

A tuše, kdo mi stojí za zády, neohlédnu se pøes rameno; pøezrál jsem hrùzu, sebe, pøezrál jméno, strach z šílenství a jiné zásady.

a tušit, kdo ztrácením nabývá.

Zhrozím se pøízraku, jenž stojí za mnou? Neèekám na znamení jen z té strany? Pøedèí mùj úlek jiné otøesy?

JDEŠ ZRCADLOVÝM ÈASEM, VZATÉM Z HNITÍ, zpìt odvíjeném jak film z toho místa, kdes zaèal a kde skonèils, tam kde vyvstal èas labyrint, jímž nejdeš s žádnou z nití.

Jsme volní, roky pøeživších nás zamnou do vyhaslých slov první èi sté strany… pøízrak psát pøestává a pero otøe si.

Každyj èas… ceas in ceas…tak v každém zní ti, a každý ti bezèasou chvíli chystá; dutina, pecka v strusce, perla, cysta, od níž se jednou svìt prázdnotou vznítí.

ŠEPTAVÌ V ŠERU MIZ͊ Z NAŠEDLÉ oblohy v šedém oblaku výš, dál; dal jsi, cos mohl, mohl jsi, cos dal, smutnì se suneš v smìšném vznášedle

15

Michal Lubor Šanda Kasal / Jiøí Korbel

Lubor Kasal

* Plochá støecha je po obvodu obehnána zídkou, kterou teï orangutan obchází a nemùže se vynadívat na volný prostor kolem sebe. Cikrtova mlha se válí dole a v dálce nad horizontem opièák zpozoruje malé èerné teèky. Náhle se jedna teèka oddìlí od ostatních, zvìtší se a stane se z ní havran, který zaplachtí nad továrnou a usedne na zídku. Letíte na sever? Havran se zaène rozšafnì procházet po zídce tam a zase zpátky. Je tady na vás moc zima, co? Havran se zastaví a klovne do zídky. A máte to ještì daleko? Havran si opici prohlíží tu jedním okem, tu zas druhým. Dvì zvíøata na sebe hledí a útroby pøírody se otvírají. Peøí a srst prorùstají skrz miliony let a zùstává po nich jen chvìní a mìkká èára mezi zemí a oblohou. Žilky oèí se proplétají, tvoøí písmena a vìty jazyka, jenž se jednou z šeré budoucnosti vynoøí, aby utkal sí a pøekryl hory, oceány, mìsta a továrny. Sí rybáøù všech živých bytostí, co jich kdy na tomto svìtì bylo a bude. Èas kamení a zvíøata hledí na sebe. Už bys asi mìl letìt, jinak je nedohoníš, a havran tedy ještì jednou klovne do zídky, vznese se a párkrát zakrouží nad støechou správní budovy. Mluvit umím, a øeè zvíøat jsem už zapomnìl, orangutan znovu pohlédne do prostoru okolo. A spatøí sám sebe na støeše, spatøí se, jak mizí kdesi dole a vzadu, a když se rozhlédne vpravo a vlevo, vidí dvì èerná mávající køídla, která ho nesou, hluboko pod ním se støídají ulice a parky, klesá a zase stoupá, vpøedu již vidí èerné teèky. Havran letí kolem komínù, antén a vìžákù a v pátém patøe jednoho z domù zahlédne orangutan muže a ženu stojící smutnì u okna. Jsou mi nìjak povìdomí, otoèí se po nich, ale havran mezitím uletí, však má naspìch, musí pøece dohonit své bratry, bratøíèky a s nimi krááá krááá na sever, na severrr…

Prdec, autobusové nádraží. Lidí snad pìt tisíc láteøí. Až na døeò èekají, kdy nìco pøijede. Ve tøi nic. Ve ètyøi nic. Do pìtnic a do šestnic, himl hergot žíly játra, odtud nic nejede! Pøitom to všechno vypadá jako nádraží. Èeká se na cosi, co nejezdí z Prdce. Orangutan se mùže aspoò vyhoupnout do stromù a házet dolù tuèné ryby. Místo autobusù mùže udìlat boule za ušima a ještì dvanáct košù mu zbude. Pak po vìtvích chlupatým tìlem, bøichem kulatým vrátí se do továrny. A jakmile zmizí, nádraží se zaplní autobusy a øidièi slibují ty nejvybranìjší cíle – tøeba Horní Voltu nebo království Hlodavce Prvního. Èi aspoò okružní vyhlídkovou jízdu po pavilonu opic. Krásné cesty do radosti. A pak zas prázdno v Prdci. Lidí snad ètyøi tisíce láteøí. Po asfaltu válejí se kosti rybích hlav a páteøí.

* Na správní budovì navlhá mlha a všechno rozpustnì zabílí Na správní budovu opièák šplhá a z oken hrají mobily: Kokodák škyt prdyprd kokodák škyt výprd: Haló tady trpaslík Cikrt Kykyryký í á mé a mé chrochty chrochty tak už vám to dodáme žíly tepny vlasy nehty a k tomu tìch sto jater jak jste žádali… Opièák šplhá ètyøicet pater a na hoøe èumí do dáli – nebe èumem pøesek

* sype se na nìj bílo z mrakù z tìch misek v nichž mísí se mísí lidoop jatý

A mráz vrazil do bazénu opièák kráèí po hladinì patami støíká snìžnou pìnu klouzne se rychle potom línì

já ty

Autor Lubor Bagtyropiè Kasal | Petr / Autor Pazdera Autoroviè Payne

Petr Pazdera Payne

továrna není pøece tak dìsná každý je v pohodì

Ivan Bezlímec

V požární nádrži zamrzly fošny nìkdo se vzpíná nìkdo je plošný zamrz tu opièí oblièej – døevìná maska já ty – a led už praská

(deníkové záznamy)

Unášen dál a dál noèním vlakem. Vyrostl jsem z mìsta, vyklouzl z klecí… Žádný mì nenutil. Cesta, duše, šaty, zavazadlo. Nìkdo si vede psa, nìkdo milenku, nìkdo jde sám. Já pouhý svìdek známostí. Tulák. Ze všeho jsem vypadl. Objevuji v sobì vícero vzájemnì nesouhlasných podobností. Poznávám jen za cenu destrukce. Odøízl jsem vše, co bylo tam – doma, kdysi. Zanechal jsem za sebou nesmyslné debaty. Diskurzy. Intelektuální pozice. V Ungárii jsem mìl radost z toho, že nerozumím ani slovu. Novota míst navozuje dojem, že vše mùže být jiné. Vítìzí prostá aritmetika tìla. Prostor se rozvírá. Pøehledná krajina, vìtrné i vodní mlýny; není kam se skrýt pøed kostelíky s vìžemi vztyèenými. Duše prý musí za èlovìkem dobìhnout, když se pøemístí v prostoru a èase. Nezùstávám proto na místì a své duši stále unikám. Železnice natruc pùlící radost krajiny. Stìhovák lidí. Cestovnì probdívaná noc. Mokøady s orobincem. Souhvìzdí nespoèitatelna. Den a noc se støídají. Jsem voják, který koneènì ztratil velení. Zpozoroval jsem, kterak konì se úlekem rozprchávají do všech stran, když pøivalí se lokomotiva. Konì bílé, plavé, hnìdé, èerné.

* Kapka se na nos zavìsí Mᚠhoreèku sípᚠjak na lesy: Chchch v továrnì napoøád zùstanu! Nasypej tedy tablety do chøtánu nacpi se hrstmi brufenù a poslouchej: Mládenci se o ni rvali jak psi o fenu Normálnì si to opakuj poøád dokola: Mládenci se o ni rvali jak psi o fenu Mládenci se o ni… A mùžeš jak dlouho vydržíš: Mládenci psi fenu psi fenu psi fenu si fe si fe si fe chchch… Slyšíš tu vìtu? Slyšíš co v tom je malièká? Ta úzkost tìlíèka nìkde pod stolem v horeèce opuštìného když v nebi zahømí když taka práskne dveømi a matièka drahá padne naznak Ti psi pøece nemohou jinak – pomalu teèe kapka v nose a pak zamachruje: Já jsem kapka z chuje! Nacpi se tedy práškama opièko malièká má Napoøád tady zùstaneš Napoøád bude kluzko Tak vezmi své lùžko deku a svoje záplaty vlastnì – já a ty

(konec stránky)

Padlý most za mìstem. Nikdo nechce nic øíct, nikdo nechce køesansky poradit, jak se dostat na druhou stranu. Doktor? Obyvatelstvo? Povodnì prý spláchly most, a to je to jediné, co jsem z nich dostal: „Kdyby most nesmetla voda, vše mohlo být jinak.“ Tak zní jejich základní moudrost. (konec stránky)

(Ze zatím nedokonèeného rukopisu Orangutan

To bylo poøád: Probudit se ze sna!!! A kdekdo tu zatím chodí po vodì

16

v továrnì)

17

Michal Petr Šanda Pazdera / Jiøí Payne Korbel

zemí dolu. Tu, v této boudì fasovali helmy, baterky, lampièky. A pytlík sluneènicových semínek ke kousání. Jedinou to radost pøi práci. Pøi fárání, rubání, vytahování tìžkých vozíkù z výtahu. Pøi jejich tlaèení. Alej pøevržených vozíkù lemuje koleje vedoucí na rampu, po níž se vyvážela hlušina. A po druhé, menší, protilehlé, smìøující k ústí umìle vytvoøeného lomu se vyváželo narubané uhlí. Vozík se zajistil a poslední dílec rampy se zvrátil i s ním. Materiál se vysypal. Hromady hlušiny zaplnily vedlejší rokli. Na place byly rozesety nepotøebné pøístroje. Koleèka. Transformátor. Kanystr. Další dùlní vozíky. Odstavená nákladní auta s rozbitými okny. Elektromotory. Pásové pøepravníky. Setrvaèníková kola. Dráty, kolejnice, vlnitý plech. Ve vykotlaných skalách sálalo horko; zato pøítmí se udìlalo v bývalé dílnì, kovárnì, anebo též v pøístøešku, který sloužil jako šatna. Po zemi se válelo nìkolik rozhozených helem, vybité baterky, liché holiny, døeváky, hadry, bundy, kazajky plné mouru, vesele rezavìjící souèástky. Na stìnì telefon. Shýbl jsem se a zdvihl helmu neznámého horníka.

K šílenství vybízející krajina. Kulovité vodárny na sloupech jakoby hnízda na obzoru. Prastaré továrny. Velekostry z trámoví. Lesk støech. Støíbøitost kvetoucích stromù a køovisek. Orosené kupky sena. Bøeskná obloha pøed bouøkou. Pastorální scenerie. A opìt nádraží. Rumunská viole. Modroèervený výpravèí mizí ve skle pootevøených dveøí rozjíždìjícího se vlaku. (konec stránky)

Naproti mnì si sedla dívka. Nevím, zda byla krásná èi nikoli, ale nabyl jsem pøesvìdèení, že kdybychom takhle proti sobì sedìli ještì sto kilometrù, museli bychom spolu žít celý život. Naštìstí vystoupila, když jsme se pøiblížili k horám. (konec stránky)

Zaèalo se stýskat, a byl to velebný stesk. Našel jsem koneènì záminku i pøíèinu i dùvod k cestování! Putuji proto, abych našel zem, kde mìl bych se znovu narodit, krajinu, do níž se má duše vtìlí, až budu po smrti. Tak: pøedjímám svou pøíští domovinu. Obnovenou pøíbuznost. Místo, kde o mnì ještì nevìdí, ale pøesto jsem chybìjícím èlánkem. Jsa srozumìn s koneèností svou a též svého pokraèování, nabyl jsem ve svém vìku pro sebe samého neoèekávané svobody. Ten pocit: „Koneènì smrtelný!“ Z hlediska vyšší nepøítomnosti nikoli nesamozøejmá situace. „Snad tady!“ øíkal jsem si v té zemi mezi zvlnìnými pásy hor kolkolem. Pøistihl jsem sám sebe v pohotovosti uvìøit jakémukoli znamení.

(konec stránky)

Vstoupil jsem do centrální budovy, jež v sobì skrývala konstrukci dùlní vìže. Na ni navazovaly další barabizny. Cihly se tu a tam vyvalily a tak se kromì oken udìlaly ve stìnách další otvory. Rozbitými støechami mezi èerným žebrovím krovù a prùnikem vìže skrz støechu pronikaly dovnitø kónusy sluneèního svìtla. Pøirozenými výstupy skrze stavení vedly koleje na obì strany. Ze zdi pod rastrem továrního okna vyhøezávala elektroinstalace, pojistky, páky vypínaèù. Na kolejích stály poslední tøi vozíky. Meandr kolejí a výhybky. Nehybné koleso nahoøe ve vìži. Klec dùlního výtahu ve výchozí poloze. A zde: vstup do podsvìtí! Vrt do døenì zemì. Místo, jímž se èlovìk napíchnul na uhelnou žílu. A zaplatil za to mnohoèetnou daní. I když všechno skonèilo, zlovìstnou ránu se nikdo neobtìžoval zakrýt. Nechápaje pøesnì smysl svého poèínání, upustil jsem helmu do bezdné propasti. Odeznìlo postupnì nìkolik dunivých, bakelitových úderù… Jako by obìti závalù volaly opoždìnou ozvìnou zdùli. A opìt to pùvodní mrtvolné ticho! V chvatu jsem opustil dùlní okrsek. Život není než rozpohybovaná márnice, konstatoval jsem po chvíli chùze skrze divoký, nedotèený les.

(konec stránky)

Vystoupil jsem co nejvýše na úpatí hor. Vlak dojel do míst podle mých pøedstav. Vzápìtí mì pojal les. Vydal jsem se prozkoumat skvrnitost pìšiny v buèinì. Rozhrnoval jsem nepøátelské šlahouny. Musel jsem ztéci kopec zvaný Kopøiva. Objevil jsem jamky vyhrabané medvìdem. Který do nich následnì vsunuje jazyk a po zpùsobu mraveneèníka nalapá a pozøe mravence. Moøe pøíbìhù a myšlenek v hlavì. Mlèení; potøeba samoty došla naplnìní. Naslouchal jsem vlastnímu šustivému kroku v hromadách dubového listí od loòska. (konec stránky)

Vyhaslý dùl; prý zával, a proto ho nedávno zavøeli. Poslední naložený vozík, a konec. Vybitá skla døevìných staveb. Èerné kostry trámoví. Rychle chátrající zá-

Autor Bagtyropiè Petr Pazdera / Autor PayneAutoroviè jsem, odkud pocházím. Nehledím do dálky. Cosi se uzavøelo. Vše zkrotlo a já též.

Naveèer jsem dorazil do vsi, právì k veèeøi a jakože pøespím. Sedl jsem si do hospody, chlapi též pøicházeli. Z pole a od pokludy dobytka. Pár manželek též dorazilo. Rurální mechanismy. Život v cyklicky pojímaném èase. Ale i touto krajinou se nìkolikrát pøehnala fronta, vyprávìjí… Muž se vrátil opoždìnì z vojny. Ze zajetí. Žena se mezitím oddala jinému, protože si myslela, že on se již nevrátí. Vyhnal toho vetøelce, avšak se ženou už nepromluvil. Vychovával jejího syna: „Ten pøece za nic nemùže!“ Zamiloval si syna, ale jí – ženì odpustit nedovedl.

(konec stránky)

Byl jsem onehdá pøi kastraci konì. Poøádnì ho svázali pøes hrudník a pøes zadní nohu, a tak ho povalili. Byl jenom mírnì omámený, ještì obèas se cukal a chroptìl. Levou zadní pøitáhl veterináø až k bøichu, aby mìl dostateèný operaèní prostor. Chlapi jistili utažené lano, nohama zapøeni o pøemožené tìlo. Další dva drželi hlavu vyvrácenou kolmo od høbetu a zakrývali mu hadrem oèi i hubu. Když se kùò zaèal vzpouzet, klepli ho poøádnì do èela, prý aby pøišel na jiné myšlenky; tak jinou bolestí odvraceli jeho pozornost od hlavní bolesti. Doktor provedl øez šourku skalpelem. Žilkované bìloskvoucí bìlmo spatøilo svìtlo svìta. Pøipomínalo vzácný mramor. Jedno, a pak druhé. Následovalo skøípnutí kleštìmi a muselo se poèkat, až dokoluje krev. Mezitím pøišla øeè na jiné vìci. O motorkách, o koních, o ženských. Arciže ženy nebývají tomuto aktu pøítomny.

(konec stránky)

Zeptal jsem se, jak se tu dneska žije. „Mladí odházejí do mìst a staøí na høbitov. Vymíráme, a dìti se nechtìj rodit.“ „Co zavøeli dùl, není už vùbec žádná práce.“ „Jen pár kravièek jsme si nechali, pole a konì… Už se nám nedostává sil.“ Harmonikáø zmáèkl stroj, jak tady øíkají, a všichni se pøidali. Dvì dospìlé dívky tanèily spolu. Vyzdvihly malou holèièkou na barový pult, aby ji mohly vzít mezi sebe. Muži rozžhavili konce cigaret. Pozorují tìkavého chlapíka; jako by ho pøíroda obdaøila ke zvláštní komunikaci se svìtem všemi možnými výènìlky a výbìžky: dlouhým krkem, nosem i ušima, zobákovitými ústy, bujnì rozvìtvenými prsty, trnkovitýma oèima. Dokonalé ztìlesnìní extrovertní mysli. Pravý opak mého umìøeného zevnìjšku, pomyslel jsem si. Tvrdil, že mì zná, aèkoli jsem tu nikdy døíve nebyl. Sotva jsme se slyšeli, natož abych mu nìco vysvìtloval. Harmonika rozdmýchla oheò hromadného zpìvu. Køièelo se skrze muziku. Vyšel jsem ven a spatøil èistou záøi hvìzd. Jako by též zpívaly – pouhým svým svitem napøíè svìtelnými roky.

(konec stránky)

„Až se zahojí, dostane chomoutek, a bude tahat,“ pravil majitel konì. „Lepší je, aby byl èistej,“ pøitakal mu soused. „Kolik jsi za nìj dal?“ „Sedm tisíc, ale byl divokej a byl zlej.“ Pomocník doktora zahlásil èas. Varlata byla odštípnuta, vyòata a hozena do trávy. „Koòské nejsou k jídlu, ale praseèí, jedna báseò,“ pravil kdosi. Rána byla ošetøena zásypem. Kùò rozvázán, kupodivu hned vstal. Až teï pøišla hospodynì. Drobná, starší žena, mìla na sobì barevný šátek a sukni, ale èernou vestu. Vyøezaného, mátožného a zpoceného koníka hladila opodál po hlavì, zatímco chlapi, zmoženi bojem s obluzenou koòskou silou, zapíjeli zobìtovanou prokreaci pálenkou. Zvìrolékaø se chvatnì rozlouèil s tím, že má ve vsi ještì hodnì práce. Mírnì motajícího se nového valacha si pak muž a žena odvedli domù.

(konec stránky)

Druhý den jsem šel do kostela. Žena mìla v náruèí dìcko. Jedno z mála posledních dìtí. Stoupla si pøi mši do lavice pøede mnou. Dìcko nastavila schválnì tak, aby na mì zíralo. Tváøí v tváø. Všepronikající oèi. Když se žena otoèila, poznal jsem ji, její oblièej. Patøil oné dívce, která sedìla naproti v kupé ve vlaku. Zùstal jsem zde trèet pro další noc. Od té doby tu žiji. Nikdo mì nenutil. Zbláznil jsem se do všednosti. Projevil jsem zájem o místní dìní. Chodím do hospody s chlapama. S vejminkáøi. Absolvuji pohøby. Zapomnìl

(konec stránky)

(konec stránky)

18

19

Antonín Mareš _ Název Michal (bezMackù názvu)| /mail-art uhlotisk è.z ??.??.????, 32, 2005 edice COPORUCE/

Antonín Mareš _ Název Michal (bezMackù názvu)|/mail-art uhlotisk zè.??.??.????, 4, 2004 edice COPORUCE/

20 XX

XXI 21

Antonín Mareš _ Název Michal (bezMackù názvu)|/mail-art uhlotisk è.z ??.??.????, 12, 2004 edice COPORUCE/

Antonín Mareš _ Název Michal (bezMackù názvu)| /mail-art uhlotisk è.z ??.??.????, 24, 2005 edice COPORUCE/

XXII 22

XXIII 23

Antonín Mareš _ Název Michal (bezMackù názvu)|/mail-art uhlotisk è.z ??.??.????, 21, 2005 edice COPORUCE/

Antonín Mareš _ Název Michal (bezMackù názvu)|/mail-art uhlotisk zè.??.??.????, 5, 2004 edice COPORUCE/

XXIV 24

XXV 25

Michal Šanda Ivo Harák / Jiøí Korbel

Ivo Harák

Už dlouho nenapsal báseò, i ptal se, co tomu chybí. Možná právì to: s rizikem, že Brouèci vycení zuby a k pùlnoènímu obìdu si upeèou Ferdu Mravence.

B(r)odce

Autor Bagtyropiè Ivo Harák / Autor Autoroviè

I Klucanina tu budiž podruhé (a Tišnov ponìkolikáté)

Jako dítì rád cupkal po škrèivì bílém písku. – To nesmíš, babi by se špatnì spalo! – Kdo mu dnes zaruèí, kudy vede tato cesta?

Rozhledna dostavìná teprve pádem prvního sebevraha.

Brno v èase studií

Poslední dùm vyhnaný až za okraj vesnice, až za ceduli, dùm cikánský, s okny zaslepenými kusem lepenky a slepicemi v oknech ještì vidoucích, na dvorku pokaždé jiné rychle rozebírané auto. Víc dìtí než psù? Kouø, který odcházel a kouø, který pøicházel. Bláto až po okraj (dlouho už nepršelo…?) a v blátì vyražené stopy: Pøíliš mnoho nesoustøedných kružnic. Mìl pocit, že autobus zrychlil ještì pøed cedulí. Nechtìl se dívat, možná tomu i rukou pomáhal, ale – Zvoní poledne. Nejstarší chytil psa. Èerta né, vemte jinýho. Èerta né, nìjakýho jinýho! Èert je mùj! Èerta né, né Èerta, né! Pøibylo kružnic, pøibylo kouøe. Bolí jej za krkem. Už za chvíli bude doma. Vezme si prášek a pokusí se usnout. V noci toho pøece moc nenaspal, a ráno musel jet zaøídit své vìci na okres. A cesta mu tedy nepøidala! Možná by mohl zadøímnout ještì tady v autobuse. Zbývá deset kilometrù. Ale ta cesta!? – jako by už napoøád projíždìli vykotlanými zuby.

Rád sledoval oèi (èasto rtuovité), promìny ostøí úst, oblaka tváøe. Rád s nimi hovoøil proti srsti – zkoumaje tak zvaný charakter. Ano, jistì. Ale to, na co myslel a na co z pøedchozího sobecky usuzoval, byl klín. A jeho záliba v ušlechtilých sýrech se tak stávala jen nedokonalou imitací tehdy ještì nepochopitelného tajemství.

... Nesvádìla jej obèas jeho interpretaèní vášeò na scestí? Patrnì by se mýlil jinak; po svém. Jenomže to ne vždy svedl: èasto se (bez zjevné vùle) usiloval èíst vìci kolem sebe i vìci, které potkával, jako zprávu. O jejím adresátovi sebevìdomì nepochyboval, nebyl si však úplnì jist osobou pisatele: No øeknìte, kdo a proè mohl mít zájem na tom, aby v Nových Syrovicích spatøil fotbalové høištì zrovinka vedle høbitova?!

Klíše také podruhé Pøíbìhy pøíbìhù

Trochu se líznul. Jenom trošku. Ne proto, aby mìl špièku. Aby ji nemìl. Aby utopil depresi. Ten kopec za oknem, to není kopec, jenom výsypka. Lépe se mu pak spí. A ubližuje pøece jenom sobì. Anebo ne? Mìl by se omluvit vínu i vinaøùm? – že nepije na chu, ale z nechuti. Vizme jeho pøedstavu: vìci, jichž se musíme a nechceme dotýkat, tøebas tlaèítko u výtahu. Vìci, jichž se kdosi neznámý dotýkal pøed námi. Svým potem. Prsty, které si po užití záchoda schválnì neumyl. Taky proto se líznul. Aby zapomnìl. Aby usnul. Aby nemusel poøád chodit s kapesníkem v ruce a pøed ústy, se špunty v uších a oèima pøivøenýma. Zdánlivý kopec byl nakonec holub: seroucí mu na balkónì.

Vždycky ho vzrušovaly tyto verze: Strom padající na manželku, která pøinesla svému muži do lesa obìd pøíliš brzo – strom koneènì padající na manželku, jíž se už dlouho (neplodné a bohaté) chtìl zbavit. Jméno Lahodný jako jméno pytláka, jenž usilovnì líèil na hajného, až pozval na obìd jeho ženu a dìti, aby pøed nimi – se slovy: to je paneèku lahoda, co! – vytáhl z hrnce s polívkou ovaøenou hlavu jejich otce. Verze uchovávané v pamìti jako chu rybízu z kamarádovy zahrady – rybízù, pod nimiž prý v zemi odpoèívají kùstky kamarádova staršího bratøíèka. Pokud by si z nich smìl vybírat, tedy by si pøál, aby prababièka tenkrát odešla do Vídnì ne za službou, ale, jak se o tom šeptá doteï, dìlat kurvu.

Trnec Tišnov, Šatany, høbitov

Tišnov, Hrádek, høbitov

Už ne uvnitø, ale za –. Ne souèást, pouhé (nezbytné? nepatrné?) doplnìní. Mimo mìsto, mimo cesty. Vykázán. Jako by Ona neplatila za nejbernìjší z mincí, by zøetelnou toliko tím, co si za ni koup횅? Kolikrát vešel? Dvakrát? A právì tolikrát spatøil: jako by se – podlehna – také on snažil nevidìt, s pyšnou skromností vìdoucího. Ale ne: Byl to zase jenom strach. Zatím co pouhá obezlièka.

Když sem chodíval s babièkou, pravidelnì si mìsíc pletl s ciferníkem vìžních hodin. Dnes, kdy už má více svých tady než tam, jen zøídka pohlédne na vìž kostela; snad aby se pøesvìdèil, že dosud pevnì vìzí. V èerstvì vyházeném blátì; možná promíseném s nimi i s ní.

Už dlouho nestonal Klucanina Pamatoval si, že, když byl ještì malý, dlouze stonával s chøipkou; a èetl si s baterkou pod duchnou: slova byla taková øíèná, upocená. Ale postavièky ožívaly; èasto jinak, než byly pùvodnì psány: psi, kterým jste obojek sundali døíve, než jste je nauèili poslouchat.

… mlèenlivé bezvìtøí úvozové cesty vytlaèené vozy dávno spálenými. Náhradní cíl namísto cílù zmizelých; co takhle: Nehty oznobené smùlou je dobré chvíli pøed støíháním namoèit do teplé vody?

26

Pøedznamenání

Pár frází do tornistry: Obsáhnout celý vesmír! Pøivlastnit si svìt se všemi krásami! – ale jak, jestliže, a to si musel pøiznat, je pro nìj i v jímavé Halasovì pokoøe pøíliš skøípivého patosu? Jako když ráno pøi holení usvìdèil zrcadlo ze lži: a zabolelo to jej. Ono lze nakonec i takové umírání podat v technicoloru, málem jako happy end. Na malebnì vyvedeném køíži. Nedùstojnì zrzavý plechový Kristus se zdál být blíže své židovské podstatì: jeho ponìkud teatrální nepøirozené gesto, doplnìné na jednom místì èerstvým nedopalkem, mu pøipomnìlo vlastní pochybnosti. – Cožpak (se) tyto mohou vejít do jediné básnì!? Noci porozumìl s Bøezinou; s kým pochopí rozdíl mezi dlouhá a velká?

Nelze odpustit tìm, kterým jsme ublížili.

? Rád by svoji chudobu pokládal za ctnost, za Boží dar; jenom kdyby ho tak nesrala!

Podìbrady (aneb: Cestou vlakem) Když zøízenec zpod tvého vagónu vyndával – drže ji nìžnì za kotník – nohu sebevraha, když jsi nevìdìl, zdali mᚠupozornit pøítelkyni (a stát se na chvíli zajímavým) anebo zda mᚠmlèet (a zdát se útlocitným), byla v té chvíli nicménì nejdùležitìjší tato otázka: Co ti vadí více? – Zbyteènì zmarnìný život? Anebo to, že v Lysé nestihneš pøípoj?

Benátky, Beverly, v novém bytì Ono se øekne: Pøestat v nejlepším. Co když: lépe už bylo? Lépe vždycky bylo.

27

JonᚠHájekŠanda | Pavla Michal / Jiøí Vašíèková Korbel

Jitka N. Srbová | Fin Autor Bagtyropiè / Autor Autoroviè

JonᚠHájek

Pavla Vašíèková

Jitka N. Srbová

Fin

Ètvr

13. Bùhnice

23.20

***

Ulice s veèerkou jak opentlená vana, již nìkdo napustil až po okraje støech. Ze dveøí podnikù jde mýdlo, hra je hraná, tu a tam vypìní pár oken po patrech.

Jednoho rána místo budíku zvonil Bùh

Celé tìlo je tøeba natøít Oni øíkají

smrt je prý jako spánek je spánek malou smrtí? každý zemøel tolikrát kolikrát žil zatím

Jinak budeš stará (Zelená hora v dlani oliva v droxitašce – víc s sebou na druhý bøeh nikdo nepotøebuje)

Schovᚠse na dvorku, kde nejsou nápisy, jen navezený štìrk. A pavlaè, kde se pitvá. Postupnì zhasíná, jen lampy-jaspisy zùstanou netknuté a vyhoupne se bøitva.

Tøemi druhy krému tøu høíbìcí kùži Falešnì zpívám pøitom na koši na prádlo Línám plavou srst

***

Natáhni se za hrazení výbìhu Její lesk zabije užaslé chodníky. Ty jsi však ukrytý do tmy jak do niky.

oblíkla jsem se jako do práce a jela do Bohnic

Perifernì

Stínadla se bouøí na Žižkovì kouøí Velký Vont i s Dušínem Èervenáèek, Metelka plouží se Samotínem

Uhryznu ti –

02:14 17. Ne zcela obsazené židle

„Jiní a zatím vynášejí smetí – to my jsme na tahu.“ Z rysù lze odezírat, co spøíznilo se s hlodavci a co je v nespalitelnosti blízké slovùm proè, jen, ale, teï… Tramvaje provází zrak až k barevným kontejnerùm.

Na èervenožluto aura plotny hýká a nìèí èesnekový syn opeèovává astma vyvìtrává hysterii ze síovaných oèí

Z nádražních podhledù, z pøešlých hrdelních horeèek zvedá se fén, proráží pozdní lùno bytu, sklo praská, taje… Složené ruce mé sestry stále nezvìtranì spí, svítidlo z Kavèích hor konèí na rozmoèeném poli.

z drobtù mandaly pìstnatì neèekanou silou

***

V zeleném froté prostìradle Zeje díra Za obzorem Slunce zírá do jiných svítání

straší v starých domech vržou schody, dveøe kvílí meluzína skvrna na zástìøe pokaždé je jiná

V tkaninì vryté èísi prsty Nabírám do úst Tavím ocel Na této stranì tmy

***

Protipohyb 22.

pro A.

Pøivezli trávník a stìny náklaïákù zùstaly hodinku bez zájmu otevøené. Právì se zálibnì dotýkᚠspirál, lechtᚠtøásnì na odkrytém konci, rozpálenou patu budoucího hráèe. „Bylo to v televizi! Odpoledne, jako by vylétlo z okénka tramvaje.“ Rozlehlým parkem teï uhání k mostu. Co ještì se zavine znovu s filmem, jenž zachytil naše smìjící se známé?

28

když jsem šel domù mrzlo tak až praštìlo zima mi zaklepala na èelo a zeptala se: co poøád dìláš? to ještì nespíš? pøikývl jsem: nespím celé noci chodím a do jara daleko

05:40

Z hrncù køivé køíže klackù pøihøívané hostiny poctivých stihomanù zpovìdi na dobøe slyšitelném místì jak jsem to jen pochopila

Oèi se samy zavøou Ale spát se dá jen na kupeckém voze Který jede lesem

Jak jsem tì jen pochopila klíèí zdání vìdomí klidnì rozevøené dlanì s vìtrem rovné dìlení

Drbu chlupy povylezlé V hebkém podkolení –

Bez drncání V tomto lùžku ze spletených vlasù Nadávám pohodlí svého osudu

Spát nebudu

29

Michal Petr ŠandaHruška / Jiøí Korbel

Petr Hruška

Nìva Za øeznictvím je Nìva a je støíbrná jako øeka vodky – pøišel s tím domù a vidí jak se sype písek svìtla písek hlasù jak se sype písek ženiny ruky do písku svìtla a vidí že tam Nìva už není

Oheò Strašlivý nùž, že by medvìda zabil. Polévka rezavá jak štyricet let. Vlhké sirky v pracovní rukavici. Žebrota klestí z listnáèù. Všechno to vypadá dramaticky a je to pøitom pár stovek metrù od garáží. Èlovìk, zdálky jednoduchý jak na jeskynní malbì, stojí tu, kurvuje, shýbá se a narovnává.

Po vèerejšku Dnes zase vidìl hory. Vùbec s tím nepoèítal, zvl᚝ když tu byl sám, ale vezli ho po vèerejšku, pokrèeného, s rukama na aktovce. Vezli ho kolem, a tak se musel na hory dívat, na zelenošedé snopy hmoty a tmavost prùsmykù, na ten pohyb vevnitø tvaru. Házelo to s ním, slepený a nevyspalý, chraplavì se vracející z povyku vèerejška, díval se a díval, najednou i za svou ženu, dnes vidìl vysoké neporušené hory za celou rodinu.

Remíz se chvíli zapomnìl v okounìní, ale už taky táhne odpolednem pryè. Nic se tu nerozhodlo. Jako nìžný plevel vyrostl bledý oheò, nakonec rozdìlaný uprostøed pracovního týdne pár stovek metrù za garážemi.

Poøád Adam Vidím ho jak by chtìl rozumìt alespoò autùm Vidím ho jak jednoho jarního dne nakonec vytáhnul pøevodovku a držel ji poranìnými prsty Nikdo mu neøíkal nikdo ho neprosil Venkovská sobota svìtélkovala jako Byzanc byl silný vzduch Hledìl tam a dlouho držel pøevodovku

Zašlý reliéf Lvi už tu nejsou. Býka drtí pouze jejich tlapy, a on krásnì, zhluboka umírá. Bože chraò, a nezbloudím v tìch místech, kde lze potkávat jen beznohé lvy.

30

Autor JurajBagtyropiè Kalnický |/ Jurij AutorJurèenko Autoroviè

Juraj Kalnický

do tónov andrewlloydwebbersa nálada rezòov bazénov a kont meïákov jácht víl a francúzskych pláží a s holým zadkom podomácky okiadzaní bardi – tu musíš stále dáva pozor na èervenú!!! – nuž pozitívne preber sa aby a niekto nezrazil v nesprávnej esemeske sveta na fóne póz a peòazí do ktorého bol ktosi dávno otrávene kopol preto ten všadelietajúci popol èiernuèko èistý – kopy popola poradcovia kariermani naháòaèi rešpektu na všetky strany kampane a haldy benefièných fráz plná muzikálová kupola no a milovanie – svadby dlhšie ako manželstvo /mladý je tóèno zverbovaný/ a závereèná na rozbitých kúskoch no a turisti – nekoneèné hromady tuleòov ktoré sa chodia pári všade a medzi nimi naše fotky ala dnešnérusko obrazy kociek malevièa plné pinckertonov pijúcich iba baccardi a portské a amadeus so salierim ktorým sa ide práve dari a ešte exupéry v pozadí – potenciálne štartujúci nový vezuv – upevòujúce sa nové zmierenia – buïte zdorovy, nepovinnípriateliabývaléhosovietskehozväzu!!!

jasná po¾ana nebo sa tu dodnes korí neznabohom v uzavretom tichu staroruskej priadze zahladzuje myšlienkové stopy jeho rozosiate všade preto tu ostalo len to¾ko èo je treba popísané listy blízkych jabloní bezodné priznania ako prvý záznam o pôvode chleba ako daò pútnikom miesto pre pietu ako balzam z brezy na oèi ktorý vieèka rokmi nezmetú zamúèené slovo v stálej aréne koniec dejstva v hre na tuláka nikto neveríme bielej starene až kým nemá našu ruku v smrtnom rukáve preèo sa nám zdá že je pre nás málo reportérska príležitos stratená uhrabaný stôl sa okraj aleje kde gróf tolstoj nepozýva ku káve akoby tu nebol aj keï stále je tuším asi èo to znamená

októbrovonovembrová fotografia dnešná vosr sa celkom vydarila do striech a tvárí moskovèanov sa oprelo slnko akoby sa chcelo splna minú z fuèíkovej po tverskej kde autá lezú ako potkany po starom chráme sme za dvadsapä minút povedala si a pred puškinom si mi kúpila bielu peèenú klobásu veèný vil-i ale dnes nedáva audiencie tak sme sa sfotografovali za pä baksov so strojene pózujúcimi amíkmi na rohu gumu s kerenským a marxom vnuci a vnuèky domácich netušiaci niè o sedemdesiat rokov prekrúcanej nemeckej medvedej službe mávali vlajoèkami a púšali balóniky šastia – uvo¾nené radikály

Jurij Jurèenko O tom, ako som strávil pondelok (list dcére z Paríža z 27. 9. 1994)

(Už dávno nie), tak ti píšem opä. Vzbudil ma domovníkov zametací zápal. Tak som vstal. Prelistoval sa. A zjedol obed. Po òom som zaspal a až do utorka chrápal.

(Z ruštiny do slovenštiny pøeložil Juraj Kalnický)

31

Michal Alexandr ŠandaRozenbaum / Jiøí Korbel

Alexandr Rozenbaum

Spoutaná Po té Veliké Sibiøské cestì daleko, daleko za Bajkal, z rodného domu až v akatujskou tmu po štacích trestanec šlapal dál.

Proklínám vás Proklínám ty, jejichž opriènický postup zaèínal v ryèné extázi z marše kultu Stalina, ty, kteøí zvùli provolávali sláva, ty, kterým na fotkách nechybìla hlava. Proklínám vás! Proklínám vás!

Skoro rok se vláèel po té štrece, mìl hlad v tom mraze a i horku. Øval na nìj voják, na rameni bodák – èepici smekl bez okolkù.

Ty, kteøí do vìznic zavírali sami a hlavy zadupávali holínkami, vás, kterým družba zuøivé krve dával, i vás, kteøí dìlali oslavný kravál. Proklínám vás! Proklínám vás!

Alexandr Rozenbaum Autor| Bagtyropiè Sergej Glovjuk / Autor | Michal Autoroviè Šanda | Viki Shock

Viki Shock

Po té Veliké Sibiøské cestì daleko, daleko za Bajkal, z rodného domu až v akatujskou tmu po štacích trestanec šlapal dál.

Kulišáci Bylo horko, pøíšerné horko. Lékaøi za takovéto situace doporuèují obèanùm hodnì pít nealkoholické nápoje, nejlépe vodu, a okna pokud možno neotevírat. Vadimek sedìl nehybnì doma u stolu a koukal ven otevøeným oknem, kterým se dovnitø valilo horko. Pøemýšlel o tom, jestli by nemìl vypít sklenici vody, ale pak se radìji oblékl do kožichu, na hlavu si nasadil kulicha a vyšel z bytu o patro výš na pùdu. Z pùdy se pak už snadno vyšplhal na støechu, kde se chvíli opaloval, jak jinak nežli v kožichu a v kulichu, a potom pùlhodiny bìhal na místì dokoleèka. Domníval se totiž, že mu tato èinnost pomùže rozproudit krevní obìh, jenž byl tím pøíšerným horkem dosti zpomalen. Když to už Vadimka pøestalo bavit, slezl ze støechy na pùdu, kde si kouzelnickým trikem vytáhl z nosu pár živých holubù, které vypustil ven do horka, a pokraèoval zpìt domù. Tam bylo pusto a prázdno a kromì nich tam bylo ještì horko, pøíšerné horko. Vadimek už byl po obìdì a docela se nudil. A horko ho nebavilo, nedalo se s ním mluvit. Zavolal proto Vladimírkovi, zda by se nechtìl sejít a promluvit si o bìhu svìta a podobných záležitostech. Vladimírek byl pro. Do kavárny, kde byli kromì obsluhy Vadimek a horko, pøišel sice s mírným zpoždìním, zato s sebou pøinesl pøímotop, takže si ti dva kulišáci mohli pøi klábosení pìknì pøitápìt. Mìli si toho hodnì co povídat, pro zaèátek si vzali na paškál to pøíšerné horko a pokraèovali pøes vznik literatury na planetì Zemi, až po Kunderovu Nesmrtelnost chrousta. Aby se ještì více odvodnili, popíjeli dobré èervené víno, a když mìli zrovna prázdné sklenky, provedli frajersky sto døepù s pøedpažením, než jim obsluha zase dolila.Vladimírek stíhal ještì lehsedy a navíc kliky s tlesknutím. Byl prostì hbitìjší než Vadimek, a to asi proto, že na sobì nemìl kožich ani kulicha. Nutno uznat, že Vladimírkovy pestrobarevné bermudy a bìlostný nátìlníèek byly za takovéhoto pøíšerného horka mnohem praktiètìjší. Pøímotop vesele pøitápìl a naši pøátelé byli skropeni potem. Vadimkovi tekly z pod kulichu pøes oèi a bradu úplné èúrky. Když už jeden každý z nich vypil tøi ètvrtì litru vína, zmìnili objednávku na mojito. Mezitím doba pokroèila. Vladimírek poveèeøel klobásky s chlebem, zatímco Vadimek, protože byl dùslednìjší, zùstal o hladu. Poèet tìlesných

(Z ruštiny pøeložil Norbert Holub)

Sergej Glovjuk ***

Voják-pes bil až k smrti, popohánìl po trati. Sklizeò je teï tvoje vìc – tvùj manžel je trestanec.

Máte strach, jak u soudu vyzní sny, jež ukrýváte do polštáøe, nebo v nich sténají poøád tváøe tìch, kdo trpìli vaší pøízní. Pøed soudem jsou jen nìkteøí z vás, soudil vás soudruh jak JidᚠKrista, bojte se èasu, èas je bøitva, a na vaše krky už se chystá.

Údìl vìzòù je trýznivì tìžký, když v cárech noci køièí ze sna. Øíèka hluboká, na vodì oka, jak vìzeòský osud je dìsná. Nahnali lidi do pusté zemì, v té šachtì je pùlka národa. Tam sviští dùtky, tyfus je prudký, v nebi – køíž, až nad ním – svoboda.

Ty, kteøí dìtem vzali oba rodièe, a jejich vlastní v Artìku høál ohníèek, ty, kteøí postøíleli svoji armádu a nad svými obìmi pìli tirádu. Proklínám vás! Proklínám vás!

Vrtaèka dìlá randál, pouta všem bachaø nandal. A bijte je s radostí, máte pøece sil dosti.

To slavné jméno, které nosíval Stalin, jak hadí kùži potom rychle svlékali. Své vùdce mìnili jak manželky pøeliv a sami sotva kdy vlastnì v nìèem jeli. Není to tak? Není to tak?

Jeseò mala už opä šediny A preto som a vlastne nevyhodil Akási zdivoèelá slepá sila ma k tvojmu tieòu prilepila Povedz, naèo som ti ja – nevymyslený? A vietor veje. A je chladný. A zrána podpitý. Sa celá Rossija. Veï tu sú všetci podpití. Tu by sa dal na to aj sám Mesiᚅ Okolie sa tu k noci believa ako zlato žltnúcich listov. Aj metelièiak si už hvízdol a odiera suky z måkvych vetiev. A v strede sukov obnažuje priesvity a nás dvoch mätie. (Z ruštiny do slovenštiny pøeložil Juraj Kalnický)

Tìžké boty jsou už sešlapané a tváø má barvu èerné vody, k smrti znavený vìèným vìzením lehl si na vìzeòské schody.

Máte strach, jak u soudu vyzní sny, jež ukrýváte do polštáøe, nebo v nich sténají poøád tváøe tìch, kdo trpìli vaší pøízní. Pøed soudem jsou jen nìkteøí z vás, soudil vás soudruh jak JidᚠKrista, bojte se èasu, èas je bøitva, a na vaše krky už se chystá.

To není moøská bouøe, to sténá ruské hoøe, osudem pokroucení, vrženi do vìzení. Michal Šanda | bílá vrána

32

33

Viki Shock Michal | Gurgen Šanda /Barenc Jiøí Korbel | rozhovor

Autor Bagtyropiè rozhovor / Autor Autoroviè

R O Z H O V O R

prostocvikù však oba znaènì snížili, Vladimírek si dokonce pøestal pøi klicích tleskat a Vadimek už pøi døepech více nepøedpažoval. Pøesto znìl kavárnou potlesk, nebo èíšníci takto zvláštní hosty ještì nevidìli a nechtìli pøijít o bájeènou podívanou na jejich podivuhodné kousky. Poèet vypitých sklenic mojita se poèal podobati poètu vypitých sklenek vína a èas nemilosrdnì ubíhal, až pøišla zavírací doba. Vladimírek vypnul pøímotop, vzal si ho v podpaží a oba pøátelé se vybatolili ven do horké noci, kde se rozlouèili. Cestou domù upadl Vadimek v tramvaji a Vladimírek si zase v autobusu zapomnìl pøímotop. Poblinkali se ale, kulišáci, oba až doma. Kupodivu jim prý totiž bylo horko, pøíšerné horko.

Spontaneita v tvorbì je to podstatné, ne-li nejpodstatnìjší, øíká literární kritik a publicista RADIM KOPÁÈ

Jsi znám pøedevším jako literární kritik, ale psals i verše a drobné prózy. Pokraèuješ v této èinnosti ještì? To byly jen drobnosti mimochodem. Navíc vznikaly pøedevším v dobì, kdy jsem ještì nepsal kritiku – v druhé polovinì 90. let. Takže ne, nepokraèuji.

Gurgen Barenc

Co tì pøitahovalo na psaní veršù? A co tì pøitahuje na psaní kritik? Spíš než verše mì lákala forma krátké prózy – jakéhosi obrazného gagu: maximálnì zhuštìný dìj na minimu plochy, a k tomu absurdní humor jako základní koøení života. Psaním recenzí a kritik si ujasòuji, co jsem to vlastnì pøeèetl: potøebuji, aby se mi text v hlavì usadil – a to se mi nejlépe daøí, když abstraktní myšlenku pøevedu do konkrétních slov.

*** Tento d隝 Byl jaksi podivnì mokrý Byl rozzuøený a kousavý Užvanìný a ponurý Ze všech sil se rozšumìl Vyvádìl, pìnil a zuøil Všem vnucoval svùj názor Myslel, že každá jeho kapka Je poéma, klenot, ba dokonce Vrchol umìní…

Èteš „jinak“ knihu, o které budeš psát, než tu, po které sáhneš øeknìme jenom kvùli potìšení? Všechny knihy ètu pøedevším pro potìšení z èetby. Nìkdy se dostaví, nìkdy ne – to je riziko ètenáøe. A nevím, jak by to mìlo být jinak. Apriornì zaujmout vùèi textu podezøení a pak vztekle èenichat po prohøešcích proti jakési „pravdì“ díla nebo po gramatických chybách? Jak øíkal písaø Bartleby: Já bych prosím radìji ne. – Takže jediný rozdíl, abych ti odpovìdìl na otázku, je ten, že když chci nìjakou knihu recenzovat, dìlám si bokem poznámky.

Tento d隝 Byl jaksi podivnì nervózní Ochaboval, ale nepøestával, Krápal a opakoval Køeèovitì se svíjel a opakoval, Že je veliký, silný, Že si ho lidé neváží…

Spisovatel Emil Hakl øíká, „že kritik kritizuje autora za to, že si nevymýšlí tak, jak by si vymýšlel on, kdyby to umìl“. Souhlasíš s touto definicí recenzí jako svého druhu pomstou, minimálnì nevolí? A myslíš, že dokážeš jít proti tomu? Pomsta – to je silné slovo. I ta nevole. Každý text je ale otevøený: ètenáø, a kritik by mìl být pøedevším ètenáøem, jak jsem øekl, do nìj vstupuje, hledá se v nìm – a buï se najde, nebo nenajde. Takže s Emilem Haklem vlastnì souhlasím, až na to závìreèné „kdyby to umìl“ – tím si najednou bere stejnou zbraò, jakou ti pøed chvílí chtìl vyrazit z ruky.

Tento d隝 bezpochyby Strašnì chtìl vypadat Jako ostrý liják.

Existuje vùbec nìjaká relevantní kritika kritiky? Proè by neexistovala? Ke kritice lze pøistupovat stejnì kriticky jako k poezii nebo próze. Všechno je text. Všechno lze „nìjak“ èíst.

(Z ruštiny pøeložil Jakub Grombíø)

34

A jak si na tom souèasná kritika u nás stojí? Pokud zùstaneme u té literární, øekl bych, že ta deníková dost bídnì: minimum externistù a maximální tlak na konkrétní redaktory, aby zvládali psát o všem – od Homéra po Barbaru Nesvadbovou – se nutnì projevuje v kvalitì jejich textù: jsou všecky stejné. Trochu to vyvažují týdenní pøílohy: Salon, Orientace, ménì už Umìní a kritika nebo Kavárna. Deníkové kulturní rubriky taky slyší nejvíc na komerci, takže to podstatné, co se vždycky dìje na periferii, se tam dostane opravdu jen výjimeènì. V týdenících je situace lepší: autoøi mají vìtší možnost výbìru a taky dostávají vìtší prostor. Ale mluvím spíš o Respektu než o Reflexu nebo Týdnu. A dál skoro platí úmìra: Èím menší periodicita èasopisu, tím vìtší autonomie pro autory, kteøí do nìj pøispívají.

Co tì v poslední dobì z vydaných knih poezie a prózy zaujalo? Jistì novinka Violy Fischerové Pøedkonec: tou samozøejmostí, s jakou pøijímá smrt jako souèást života, stejnì jako vzácnou schopností odolávat sentimentu – je to pøesná, i když trochu krutá poezie. Z prózy tøeba „divné povídky“ Miloše Urbana: nejvíc asi tím, jak Mrtvý holky dokonale pracují s prvky a postupy brakové literatury. A ještì dvakrát komiks od jedné autorky – Lucie Lomové. Tøetí díl pøíhod Anèi a Pepíka a první autorèin pokus v žánru komiks pro dospìlé Anna chce skoèit: pro jednoduchost, ale sugestivnost kresby, støídání rytmu vyprávìní, snové digrese – a taky vtip, kterým se celý pøíbìh uzavøe. Nejsou u nás nìkteøí, zvláštì zaèínající poetové pøíliš pøeceòováni? A naopak – nedostává se pøíliš málo pozornosti autorùm již zavedeným, avšak skromnì publikujícím? Je u nás vùbec patøiènì docenìna generace básníkù 60. let? Urèitì jsou a urèitì dostává, respektive není. Jednak fungují jistá lobby, jednak je literární historie výbìrová. Pokud zmiòuješ poezii 60. let, je bezesporu srovnatelný význam autorù, jako jsou Wernisch, Šrut, Brousek nebo Gruša, a na druhé stranì Král, Dvorský, Roman Erben nebo Zbynìk Havlíèek – a naprosto nesrovnatelná je míra, s jakou jsou dneska kritikou reflektováni a ètenáøsky pøijímáni. A nejsem si úplnì jistý, jestli Litera za poezii pro Stanislava Dvorského na tom nìco zmìní – jakkoliv mu to ocenìní pøeju.

Je pro tebe v oblasti literární kritiky nìkdo vzorem? Vzorem asi ne. Øekl bych ale, že mì øada souèasných, ale i døívìjších kritikù, potažmo esejistù inspiruje, že mì jejich texty dokáží bezprostøednì oslovit – úhlem pohledu, schopností citlivì vniknout do textu, schopností komparace. Mám rád básnickou obraznost, s níž se promítají do textù, ale tøeba i do filmù Jiøí Cieslar nebo Jan Štolba, z pøedchozích generací tøeba Teige nebo Nezval. Na druhou stranu, jak zjišuji, mi svým støídmým pøístupem, respektive závidìníhodným odstupem do jisté míry konvenuje psaní Aleše Hamana. Ale jsou i další: Viktor Šlajchrt, Jan Suk, Petr Král, Antonín Brousek, Vladimír Novotný, starší texty Jiøího Trávníèka.

Èím si ten rozdíl vysvìtluješ? Hraje v tom roli fakt, že autoøi té druhé skupiny byli anebo jsou surrealisté? To je návodná otázka. Surrealismus šel vždycky proti proudu. Surrealisté byli vždycky ve svých postojích vyhranìní – a pro oficiální literární i spoleèenské struktury tìžko stravitelní. Král, Dvorský a Erben prvnì a na dlouhou dobu naposledy publikovali svoje surrealistické verše v roce 1967 v Orientaci – a znìl jim k tomu odsuzující chór tehdy frekventovaných kritikù. A jakýsi podvìdomý strach, že by tihle autoøi mohli „mít pravdu“ tu je, zdá se mi, pøítomný poøád, i po ètyøiceti letech.

Má smysl, aby literáti bez odborného vzdìlání psali recenze? Myslíš, že odborné vzdìlání dìlá èlovìka lepším nebo citlivìjším kritikem? A mùže být literát bez odborného vzdìlání literátem? Spontaneita v tvorbì je to podstatné, ne-li nejpodstatnìjší – a odborné vzdìlání ji spíš tlumí. Naivní poezie nebo art brut má, pokud hovoøíme o smyslu, pro mne èasto vìtší smysl než „odbornì vzdìlanᓠmalíøská nebo básnická produkce. Tak proè by kritik, který kritiku nestudoval, nemohl být kritikem? Ostatnì ani Jan Štolba, ani Nezval, z tìch, které jsem pøed chvílí jmenoval, žádné odborné vzdìlání, pokud vím, nemají. Každá kritika je osobní, ale nìkteré reakce na tvé recenze a vùbec tvé pùsobení na literární scénì jsou až útoèné. Èím si to vysvìtluješ? A jak to zvládáš? Odpovím ti s dovolením stejnì jako Štefanu Švecovi v rozhovoru pro Dobrou adresu pøed dvìma lety: „A co s tím mám dìlat? Hledat v tom diagnózu? Paranoiu? Závist? Hloupost?“

Jsi známý jako velký ctitel surrealismu, výše zmínìní autoøi se ale od nìho postupem èasu více èi ménì odklonili. Souèasným èistokrevným surrealistou je možná už jen Pavel Øezníèek. Má smysl tento literární smìr køísit? Køísit? Myslím, že èeský surrealismus od roku 1934 nikdy neupadl do mdlob, aby ho bylo tøeba køísit. Z básníkù to kromì Øezníèka dosvìdèují Alena Nádvorníková, František Dryje nebo Jan Gabriel. V malíøství je „èistokrevným surrealistou“ tøeba Martin Stejskal, donedávna také Eva Švankmajerová. Ve filmu Jan Švankmajer. Jaképak køíšení.

Podle èeho si vybírᚠjako recenzent knížky, o kterých nìco napíšeš? Podle autora, podle tématu, podle vydavatele, èastokrát taky podle obálky, o níž si myslím, že má být – jak øíkal Teige – plakátem knihy. Nìkteré knihy taky krásnì voní.

Pøipravils už nìkolik literárních antologií, pracuješ teï na nìjaké? S Barborou Osvaldovou z FSV UK chystáme øadu autorských sborníkù na téma fejeton, esej, rozhovor atd. – jde o skromné pøíspìvky k literatuøe pro obory žurnalistika a mediální studia.

35

rozhovor Michal Šanda | Michal / Jiøí Korbel Šanda Výraznou stopu jsi zanechal také v nìkolika tištìných a internetových èasopisech, zmínil bych tøeba Dobrou adresu, Intelektuála, ale i Tvar a dnes hlavnì Portál èeské literatury. Co ti bylo nebo je nejbližší? Dobrá adresa byla podstatná tím, že jsem v letech 1999 a 2000 skrz ní objevoval internet. Ètvrtletník Intelektuál jsem dìlal jako èasopis, který bych sám chtìl èíst. Do Tvaru mì bavilo psát kvùli lidem, kteøí tam pracovali: Honzovi Nejedlému a Jakubu Šofarovi. Portál èeské literatury je médium se zatím nejširším zábìrem: napùl pøíruèka slovníkového typu, napùl literární èasopis. A to ve tøech mutacích, s desítkami spolupracovníkù.

A naopak – myslíš, že se k nám dostává souèasná zahranièní poezie? Zdá se mi, že se èas od èasu objeví nìjaká antologie veršù, ale celá sbírka jen výjimeènì. Nebo se pletu? Jestli „souèasnou“ míníš jen „mladou“, pak ta výjimeènost asi platí. Ale pokud do kategorie „souèasných“ øadíš i nové sbírky klasikù, jakou jsou tøeba Enzensberger, Bonnefoy nebo Mayröckerová, pak asi ne. Zásluhou Františka Benharta máme, myslím, až nadstandardní pøehled o souèasné slovinské poezii. A spousta pøekladových vìcí vychází, a to i ve velmi reprezentativních ukázkách, èasopisecky. A má vùbec poezie šanci pøežít v tomto tisíciletí? Poezie je do velké míry otázka citlivosti, s níž vnímᚠskuteènost kolem sebe. Pokud se tato citlivost neztratí a pokud se samozøejmì neztratí skuteènost, není myslím dùvod, proè by poezie v tomto tisíciletí nemìla pøežít.

Je u nás tištìných literárních periodik hodnì, nebo málo? Je jich tolik, kolik je ètenáøù. A tìch je málo. Žádný literární èasopis dneska neprodá víc než dva tisíce výtiskù. A pokusy to zmìnit, jak se tøeba v roce 2000 snažil Martin Pluháèek s revuí Neon, ukazují, že víc jich asi být nemùže. Na soustøedìné ètení není èas, a hlavnì o nì není zájem: frustrující práce odvádí pozornost lidí úplnì jinam – ke kulisám, které jim aspoò na chvíli potvrdí, že ještì vùbec žijí. A na tìch kulisách nemusí být nic namalované, staèí že jsou trochu reflexivní. Ideální jsou supermarkety, televize, restauranty s reprodukovanou hudbou. Ale zpìt: tištìných èasopisù tedy spíš ubývá. Není to tak dlouho, co skonèily Nové knihy, Pìší zóna, Kritická pøíloha Revolver Revue, Intelektuál, Aluze; pokud vím, ke dnu teï jdou i Literární noviny.

(Radim Kopáè se narodil v roce 1976 v Praze. Vystudoval žurnalistiku a mediální studia na FSV UK. Spoluzaložil internetový mìsíèník Dobrá adresa, vedl revui Intelektuál, pracoval v kulturní redakci ÈRo 3–Vltava; dnes šéfredaktor internetového Portálu èeské literatury www.czlit.cz. Napsal nìkolik knih (rozhovory s J. Kovandou, B. Grögerovou, P. Králem aj.), sestavil nìkolik antologií (mj. Antologie nové èeské literatury 1995–2004, Hovnajs!, Jezdec na delfínì), ediènì pøipravil knihy A. Klimenta, M. Koryèana, O. Mizery, J. Øezáèe, P. Øezníèka, J. Wolkera ad. Žije v Praze.)

Psí víno mi mezi ostatními èasopisy pøipadá trochu jako pankáè… To je hezké pøirovnání. A vlastnì mi do velké míry konvenuje. Ve svém studentském pokojíku u rodièù mám dodnes deponovanou asi tisícovku kazet s punkovou muzikou z celého svìta. V 90. letech jsem neposlouchal skoro nic jiného.

(Rozhovor pøipravili Petr Štengl a Milan Libiger)

Myslíš, že internet zahubí poezii v tištìné podobì? To si nemyslím. Stejnì jako fotografie nezahubila malíøství, rozhlas a televize nezahubily tištìné noviny a èasopisy, video nebo internet nezahubily film. Spíš bych øekl, že tu fungovala a funguje docela plodná rivalita. Navíc mnozí z „internetových“ autorù – i když to tøeba nejsou básníci – ti na otázku odpovídají tím, že soubory svých textù za èas publikují knižnì: Èulík, Neff, Ostravak Ostravski, ba i zmínìná Dobrá adresa obèas vydává pro subskribenty jakési „best of“. Má èeská poezie výraznìjší šanci proniknout na polskou nebo nìmeckou literární scénu? Daøí se to dlouhodobìji nìkomu z tuzemských autorù? A jak je to vùbec s pøeklady èeských básní do jiných øeèí? Co vím, tak v Polsku a Rusku vyšly nedávno antologie moderní èeské poezie, stejnì tak pøed pìti lety ve Francii, cosi se objevilo i v Itálii. V Nìmecku se celkem daøí souèasné èeské próze: Topol, Rudiš, Urban, Dousková, Komárek, z poezie byli do nìmèiny pøeloženi Borkovec nebo Rudèenková. Ale mám dojem, že pokud jde o pøeklady souèasné èeské literatury, je teï nejaktivnìjší polská bohemistika.

Michal Šanda | sloupkové hodiny

36

Autor Bagtyropiè recenze / Autor Autoroviè

FRANTIŠEK VŠETIÈKA / Cestou Gérarda de Nerval

tu / si Gérard uvìdomil, / že my bloudíme vesmírem, / ve kterém podstatné / bylo zapomenuto“). Karel Zlín èasto do svých veršù promítá sebe. Nejintenzivnìji se tak dìje na dvou místech. Prvním z nich je báseò Abu Simbel, ne náhodou je v poøadí tøináctá. Pro její plné pochopení ji opìt uvádím celou: „Au bord du Nil / Dans la salle de l’hôtel Old Cataract / Résonne la voix des Pythies. / Quand je leur ai parlé de mes ennemis, / Les Pythies m’ont dit que je devrais me teur. / Peut-e^tre ont-elles raison, / Parce que ma situation / Paraît sans issue. / Il y a sept ans / Les Pythies ont tenu les me^mes propos / A un puissant lettré. / Lui n’a pas eu le choix. / Il ne lui restait que / Quelques jours a` vivre. / Moi, mes yours / Ne sont pas encore comptés. / Je me suis rendu d’Assouan / A Abu Simbel. La`, / J’ai vu en relief, / Taillé dans une roche de calcaire: / Ramse`s, / Debout sur son char / Attaquer et écraser ses ennemis“ („Na bøehu Nilu / v hale hotelu Old Cataract / znìjí hlasy Pythyí. / Když jsem jim vyprávìl o svých protivnících, / øekly mi, že bych se mìl zabít. / Možná mají pravdu, / protože má situace / se jeví bezvýchodnou. / Pøed sedmi lety / daly Pythye stejnou radu / mocnému uèenci. / Ten nemìl na výbìr. / Zùstalo mu jen / nìkolik dní života. / Mé dny, ty ještì seèteny nejsou. / Odebral jsem se do Assuanu, / do Abu Simbel. Tam / jsem spatøil relief / vyrytý do vápencové skály: / Ramses / stojící na svém voze, / pronásledující a drtící své protivníky“). V závìreèné èásti sbírky Zlín reprodukuje své objekty, jako první uvádí svou Sluneèní bárku (La Barque solaire), která stojí uprostøed zámeckého parku v Rambouillet. Kol ní bylo dosti vzruchu, dokonce i v televizi. Protivníci z egyptské básnì budou patrnì shodní s protivníky kolem zmínìného sošného objektu. Podle mého soudu asi nejlepšího, jaký kdy Zlín vytvoøil. Jiným výraznì prožitkovým místem Zlínovy sbírky je 2. a 3. báseò, kde sbližuje svùj osud s osudem Nervalovým, jenž nakonec propadl šílenství a spáchal sebevraždu. Zmínìné ztotožnìní je naznaèeno v druhé polovinì 2. básnì, jež se jmenuje Voyage en Orient (Cesta do Orientu): „Aveuglé par le soleil / D’Amon, Gérard aperçut / son odalisque. Mais entre les colonnes du temple, / A l’intérieur de l’hypostyle, / Il voulut voir la Déesse. Isis / Lui apparut. Plus tard, / Il crut reconnaître ses traits dans le visage / D’Aurélia. Sa relation re^vée / Avec la Déesse / Enivra sa vie comme l’opium. / Et toi, qui emboîtes les pas / A Gérard, sache / Que tu es en danger: toi aussi / Tu vas trouver en ruine / ta vie terrestre / Sous la vo te céleste / De Nout / L’Eternelle“ („Osleplý sluncem / Amonovým, Gérard ve své duši zpozoroval / obraz milenky. Však v sloupoví chrámu, / uvnitø hypostylu, / toužil spatøit Bohyni. Isis / se mu zjevila. A touha jeho duše / mu pøedestøela její rysy v tváøi / Aurélie. Snové splynutí / s Bohyní / obloudilo jeho život jako opium. / A ty, který kráèíš tìsnì ve stopì / Gérarda, vìz / že jsi v nebezpeèí: ty rovnìž / nalezneš v troskách / svùj pozemský život / pod nebeskou klenbou / Nút / strážkynì vìènosti“). Jde o prožitek maximálnì intenzivní, jenž pokraèuje v 3. básni nazvané Osiris. Bohyni Nút vìnuje pak Zlín 22. báseò, která však pojednává pouze o tvùrci Chimér.

(Karel Zlin: Vers l’Orient, Le dormeur du val, Montigny le Bretonneux 2005, 64 stran) Básník, pøekladatel, sochaø a malíø Karel Zlín (vlastním jménem Karel Machálek, 1937) vydal svou pátou básnickou sbírku, která na rozdíl od pøedchozích je psána francouzsky. Nese název Vers l’Orient. Titul sbírky lze pøeložit dvojím zpùsobem – buïto jako Verše Orientu, nebo (což je pravdìpodobnìjší) jako Do Orientu. Druhá možnost je totiž citátem z Nervalovy Aurélie a v textu sbírky se objevuje celkem tøikrát – v podobì motta 2. básnì, pak v názvu básnì 15. a v textu této básnì. Vzhledem k tomu, že celá sbírka je inspirována Nervalem, platí nepochybnì možnost druhá. Gérard de Nerval vykonal cestu do Orientu v polovinì 19. století a na pøelomu druhého a tøetího tisíciletí ji v jeho stopách nìkolikrát zopakoval moravský básník žijící v Paøíži. Sbírka je zároveò inspirována Egyptem, jenž je rozhodující nejen pro sbírku samu, ale také pro Zlínovo umìní sochaøské a malíøské, což èásteènì dokazují reprodukce jeho dìl, tvoøící závìreènou èást knihy. Gérard de Nerval hraje v Zlínovì básnické tvorbì dominující roli, a to témìø od jejího poèátku. Jeho v poøadí druhá sbírka (a první exilová) Dùm druhých (Roma 1980) zaèíná básní k Nervalovì poctì. Pak se Zlín pustil do pøekladu Nervalových Chimér, jež vyšly už ve svobodných èasech s jeho ilustracemi a zasvìceným doslovem (Praha 1999). Za ètyøi roky nato vychází u nás básníkova sbírka básní v próze nazvaná V kraji Oxymoronu (Brno 2003), v níž Nervalovo jméno tvoøí spojnici celého tohoto lyrického celku. Za další dva roky vydává paøížský sochaø knihu Vers l’Orient, jež je autorovi Aurélie vìnována cele. Sbírku pøipsal Karel Zlín svému strýci Tomáši Podruhovi, odbojáøi popravenému v roce 1942. Podtitul sbírky vymezuje rozsah cesty, zní: Carnet de voyage Alexandrie, le Caire, Louxor, Abou Simbel (Zápisník z cesty Alexandrie, Káhira, Luxor, Abu Simbel). Zlínova kniha je v podstatì popisem Egypta, pyramid, sfing, staroegyptských bohù, líèením svìta, jenž se básníkovi jeví jako veskrze tajemný a záhadný. Tak ovšem chápal svìt Orientu už Gérard de Nerval; jakým zpùsobem jej chápal, o tom vypovídá 19. báseò sbírky, nazvaná Thot, jenž byl bohem, který dal Egyptu písmo. Cituji báseò celou, mimo jiné proto, aby si ètenáø uvìdomil míru Zlínovy básnické výpovìdi. Zlín se vyjadøuje volným veršem, což ostatnì èiní témìø od samého prvopoèátku. Thot: „Devant la porte fermée / Gérard découvre que la nature et le monde / Sont impossibles a` percevoir / Par des yeux / Privés d’extase. Un phénome`ne, / Seulement observé, / Garde son myste`re. Thot, / Le scribe, / A regardé le monde / Par le troisie`me oeil de la magie / Et de l’alchimie. En Orient / Gérard réalise / Que nous errons dans un univers / Ou` le plus important, / A été oublié“ („Pøed zavøenou bránou / Gérard pochopil, že pøírodu a svìt / není možno vnímat / oèima / oproštìnýma od extáze. Jev, / pouze pozorovaný, / støeží své tajemství. Thot, / písaø, / nahlížel svìt tøetím okem magie / a alchymie. V Orien-

37

Michal Šanda recenze / Jiøí Korbel

Sbírka Karla Zlína nemá tematicky v èeské poezii obdoby (zdùrazòuji tematicky, nebo formálnì, zpùsobem básnické výpovìdi, má obdob celièkou øadu). Zcela nepochybnì je toto námìtové novum projevem proniknutí do cizího svìta (do francouzského, a pro Zlína jako pøekladatele Giacoma Leopardiho také do italského). Volba cizího jazyka pak projevem úsilí se s tímto svìtem ztotožnit (na druhé stranì je ovšem také výsledkem nepatrných kontaktù s èeským prostøedím a nezájmu z èeské strany). V roce 2005, kdy vyšla kniha Vers l’Orient, vydalo totéž nakladatelství sbírku Thanatos Eros od souèasného francouzského básníka Pascala Payen-Appenzellera. Sbírka obsahuje øadu básní, z nichž prvních pìt Zlín v knize pøeložil a navíc ji celou ilustroval. Ladìní Payen-Appenzellerových veršù je vyslovenì erotické a stejný charakter mají i Zlínovy kresby. Výtvarný doprovod sbírky Do Orientu je tak zcela jiného druhu než kresby z knihy Thanatos Eros.

Zdìšení z tohoto svìta a neschopnost pøizpùsobit se jeho hodnotám jsou normální zdravou reakcí, nikoli znakem výjimeèné osobnosti èi dokonce geniálního umìlce. Jak autor sám píše na jednom místì své knihy: „Naše postøehy nebraly konce.“ Leccos je zoufale zaèáteènické: „V hrudi mi zaèala tlouct kovadlina.“ Jednak je to nepøesné (kovadlina sama netluèe, ale tluèe se na ni) a navíc je tato metafora tak otøelá, že se to èlovìku ani nechce vìøit. Spisovatel v Kristových letech by už mohl mít v urèitých vìcech jasno, a nechlubit se tak silácky, že už spává se ženami a chodí do hospod. Odpustit si pubertální hlášky typu: „Zajímalo by mì, jaký to bude, až budeme dìdci a potkáme babiznu, kterou jsme kdysi píchali.“ Sojkovo psaní je ovšem spontánní a pøístupné, neobvykle èisté, nesnaží se na rozdíl od jiných debutantù oslnit tím, kolik západních postmodernistù zplagoval. Místy se ale potøebuje pochlubit, že taky nìco pøeèetl, a pak vznikají trapné (tj. zdlouhavé, nefunkèní a neobjevné) výklady o Keltech nebo Hieronymu Boschovi. Také obèasné pasáže ve tøetí osobì nemají jiné opodstatnìní, než že støídání vypravìèských pozic bývá pokládáno za znak literární zruènosti; nedozvíme se z nich nic, co by na sebe Štìpán sám neøekl. Vadí tu utahaná lyrika („Tam uvnitø, kde je srdce, nosil sibiøskou zimu.“) i moudrosti za pìt padesát („Zbyl tu popel z èlovìka, jenž zasel zrno a nesklidil ani plevel.“). Když nìkdo chce psát jako Bukowski, mìl by se podobných ornamentù vyvarovat. Také motta kapitol pøevzatá od Jana Zábrany nebo obsedantnì opakovaný leitmotiv podzimu pùsobí, jako by si to spíš než pøíbìh samotný vynutila snaha vyhovìt kánonu a být pochválen akademickou kritikou. V Salingerovì novele Franny a Zooey øíká hlavní hrdinka: „Já netvrdím, že ho nemám ráda. Jenomže mi už lezou krkem lidi, který mám jenom ráda. A modlím se, abych už jednou poznala nìkoho, koho bych si vážila.“ Ta pasហmì napadla, protože Sojkovo psaní se Salingerovi dost podobá: tatហmladistvá naštvanost, ironicky pozorující všední život a pomìøující ho transcendentnem. Ale text Podzimních lidí postrádá kvality, které by ho povznesly nad obyèejnost popisovaného. Napadnou nás i Remarquovi Tøi kamarádi, bujaøe popíjející, bonmotící a milující, ale také schopni díky vzájemné solidaritì èelit ranám osudu. Ale právì tam, kde se Sojka snaží filozofovat, ukazují se limity jeho psaní. Je to spíše generaèní výpovìï ve stylu Petra Šabacha èi Martina Fahrnera, trpící pøílišnou doslovností a zùstávající na povrchu jevù. Nabízí se i próza mosteckého autora Pavla Rùžka Obyèejný ráj, dosti kuriózní, i když nikoli neètivý pokus popsat undergroundové prostøedí tak, aby to prošlo normalizaèní cenzurou. Autor nedokáže své alter ego Štìpána vidìt z odstupu, i když je jeho poèínání obèas dost pochybené (nestuduje ani nepracuje, pøesto si mùže dovolit samostatný byt v centru velkomìsta a pøitom pít první ligu – díky podpoøe od rodièù, kterou bere až pøíliš samozøejmì). Závìr knihy je ovšem výborný, zralý. Vypravìè naznaèuje, že by ze svých proher mohl do budoucna nìco vytìžit. Tady by byl èlovìk dokonce v pokušení oznaèit Sojkovu knížku za román.

JAKUB GROMBÍØ / Tento zpùsob podzimu… (Jan Sojka: Podzimní lidé. Votobia, Olomouc 2006) Motto: MILUJU TÌ MOJE ALTER EGO (nápis na ohradì Západomoravských strojíren v Tøebíèi) Svým zpùsobem je to zázrak, že si èlovìk vlastnì pøeète urèitou knížku. To, že ètenáø i autor vùbec pøišli na svìt, že se inkarnovali zrovna do èlovìka, že jsou gramotní, že si z nepøeberného množství zájmù vybrali zrovna literaturu, že v životì leccos zažili a zároveò pøežili… Za to všechno bychom mìli být vdìèní. Ale jaksi to nedokážu, když ètu typickou souèasnou èeskou prózu. Jsem už pøíliš unaven z její zamìnitelnosti, pøedvídatelnosti, nedostatku ambicí (umìleckých, pochopitelnì). Pøitom autor Podzimních lidí Jan Sojka je chlapík nepochybnì sympatický, posedìt s ním u piva by jistì nebyla ztráta èasu. Na literaturu to však zatím nestaèí. Recenzovaná knížka je autorovou (narozen 1973) první prózou, dosud publikoval pouze básnì. Vypráví o partì kamarádù, kteøí si hrají na bohému a pak jsou okolnostmi donuceni tuto hru ukonèit. Hlavní hrdina váhá mezi dvìma ženami, ani poøádnì neví, jestli nìkterou z nich miluje. Anežka jeho zøejmì ano, ale je pøíliš ovlivnìna ideologií ženských èasopisù, nutících k permanentnímu hledání ideálního partnera ve stylu dìdeèka, co mìnil, až vymìnil. Sojka dokáže pøesnì a s humorem vystihnout obecnì známé jevy: stereotyp hospodských plkù, agresivní primitivy na vesnických zábavách, rázovité promluvy emeritního myslivce, pøitroublou studentku vìøící v pøízemnì úèelovou mystiku, slizkého yuppieho na srazu abiturientù. Škoda, že to rozøedí jalovými, dìtinskými a sebelítostnými „úvahami“. Tento problém s pitváním nitra se však s urèitým typem èeské prózy táhne už od Škvoreckého Zbabìlcù…

38

Autor Bagtyropiè recenze / Autor Autoroviè Patrik Linhart je v dílku Napsáno v trenýrkách jako vždy dvojsmyslný. Nebo vícemyslný? Možná je nejlepší si nejdøív pøeèíst „doslovný“ rozhovor s Radimem Kopáèem (To teda!) a teprve potom, pìknì odzadu a na pøeskáèku básnì. Tøeba: „Moje Japonka / se svìtélkujícími vlasy / pøežila Hirošimu / a Nagasaki taky asi“ (s. 68), nebo „Miluje tì / jako život / z kamikadze / jeden pilot“ (s. 62) a ještì tøeba báseò Spolu na katolické farmì: „Dáli vzdáleni / jsme si tak blízko / jako když kladivo / o srp tøísklo“. Tenhle rodák ze Sudetengau-Erzherz (podle jeho vlastních slov) neboli Severních Èech je závislák na regionu (jen si vezmìte názvy textù: Cesta z Teplic do Prahy, Teplicemacht, Zastávka Duchcov, Cinvald…) a komických situacích a smíchu (podobajícímu se rozborce krajiny na uhlí a haldy). Takže nejvìtší nesmysl je brát ho vážnì – jenže on je v tom dobrej, takže pøi jeho legráckách mrazí. Nikdy totiž nevíme, kam až je schopen zajít. Podle vìku, kterého se už dožil on i jeho pøátelé, lze usuzovat, že zatím do ujde. Tak co s ním v literatuøe? Možná, že by se jeho poezie dala shrnout do jediného údajného výroku (nejspíš) radikální baletky ze souboru Vyžvejklá bambule Gábiny Hauptvogelové (=Hlavnìptákové): „Držte hubu, vy pražský píèi, my tady dìláme takový divadýlko z Teplic!“

Vlastnì tahle recenze není ani tak proti Sojkovi, ale proti té záplavì autobiografických knih, které se díky svižným dialogùm a hovorovému jazyku dobøe ètou, ale ještì lépe zapomínají (naposledy tøeba Daniel Petr). Už je nìjak moc tìch knížek, jejichž hrdinové vesmìs malují obrazy nebo píší básnì; jako by problémy této spoleèenské vrstvy byly ze všeho nejzajímavìjší. Ovšem Sojka je spíše obìtí – obìtí podivné psychózy, jejímž projevem byla tvarovská polemika mezi Tomášem Kùsem a Vladimírem Novotným, totiž že kvalita spisovatele se poèítá podle poètu ISBN. Proto vydal knihu, kde je celá øada nedotažených motivù (napø. jaké jsou šance postavy Malíøe na resocializaci) a naopak nevyškrtáno to, co je nadbyteèné a šustí papírem. Prostinkému pøíbìhu by pak slušel polovièní rozsah. Pøes všechny nedostatky ovšem Jan Sojka ukazuje, že má na to, aby èasem napsal dobrou knihu, pokud bude nadále tak vtipný i upøímný a zbaví se školácké snaživosti; a hlavnì, pokud se donutí psát více o dobì a ménì o sobì.

MILAN HRABAL / Sešlo se na mém stole (a nespadlo pod nìj) Není to tak velká hromada jako poslednì, ale… shodou okolností se tu potkaly pøevážnì knížky dvou nakladatelství. Pražský Protis „napekl“ samé zajímavé tituly – hlavnì v edici Veèernice. Zaènu Michalem Šandou a jeho Kecanicí. Šanda je dobøe znám (a leckýms oblíben) jako autor knih s velkou fantazií, nadsázkou, zajímavými tématy a promyšlenou kompozicí, vìtšinou zvládnutou. Nejnovìjší Kecanice zaujme už na první pohled souladem mezi názvem a obsahem. Dobøe odposlouchaným „jazykem lidu“ vypráví jednoduché „kecanice“, které je možné bìžnì potkat v hospodì u piva nebo zaslechnout na pavlaèi (v nové dobì spíš pøed Hypernovou). A kdo chodí pravidelnì na pivo (nebo do Hypernovy) ví, že kromì spousty prùmìrných hloupostí tam dennì padají opravdová moudra a pokud hlouposti, tak nejmíò nadprùmìrné. Nikdo je neèeše (jazykovì), nikdo je nezapisuje. Ne tak Michal Šanda. A tak v krátkých textech slitých do jednoho odstavce, bez verzálek na zaèátku vìt, bez interpunkce – s výjimkou teèek za vìtou (obèas ani to ne = s. 31) mùžeme èíst: „… s Boubrleho fotrem se to má trochu složitìjc. pravda je že když koneènì zhebnul nechal ho Boubrle zkremovat a popel z urny vysypal bez obøadu v remíze na krejcárku aby ho mìl pìknì pøi cestì z hospody. nadrátovanej pivišaty se potom na krejcárek chodil vymoèit. celej život jsi mì nasíral já tì teï nachèiju volával s rozepnutým poklopcem Boubrle ovšem jak krejcárek hnojil a zalejval na den po roce mu z hromádky popela vyrost doèista novej fotr jako by z oka vypad mrtvýmu. setøel si dlaní chcanky z pleše a povídá: už špásování bylo dost jdeme domu synku.“ Vlastnì je to Šanda jako vždy – básnický obraz nevytváøí jednotlivá sousloví, ale teprve až celý, lehce, nenápadnì vypointovaný text. Knížka je fajn, jen nevím, jestli je možné zajít ještì dál a hloubìji, nebo už pro autora nadchází èas zkusit to jinudy a jinak.

Teï jedno opravdový mládì: Jakub Èermák (z Teplic jako Linhart) a jeho svazek Padavèata. Je to jeho druhá sbírka – prvotina mì minula, ale tahle míøí nejspíš natrvalo do mé knihovny. Pøedevším pro neotøelou obraznost, pro niž mám vždy slabost. A už píše o básnictví: „stejnì se bøichem dotknu tvého / jak zemì oblohy / a z øeèí budou vlnky na kaluži“ (s. 62) a nebo využívá pohádkového motivu, kdy vlk se navrací k babièce a Karkulce a øíká: „ve svìtì ubylo slov, babièko“, pokaždé je to vzrušivý pøesah myšlenkových svìtù do sebe navzájem. Navíc je nutné ocenit Èermákùv dar tajemství a objevù – jako pøíklad poslouží už jen i názvy nìkterých básní – Šedivé panely houslí, Nùžky mlhy, Rytmus much, Tmylstva, Malý tøesk apod. Místy se v tìch básních ještì slova trochu víc rozmachují, než doopravdy chtìjí nebo mohou za daných okolností øíci, ale jen proto, že autor usilovnì hledá a pøitom mu to paradoxnì (alespoò na první pohled) „jde snadno od ruky“. Tøetí sbírka ukáže! Když øíkám, že je dobré Padavèata vlastnit a dokonce i èíst, dejme ještì jednu ochutnávku: „mluvili, mluvili / až jim ústa namrzala / zaali si sny do dlaní / a když se náhodou políbili / bylo to jako jazykem o zábradlí / a pøitom v každém jejich rtu / jak v pomaèkaném kimonu / spala bílá gejša / s oèima èernýma / malá bílá gejša / s oèima èernýma / jak noc“ (b. Živùtky, s. 79). Ètvrtou do poetického mariáše z Protisu je tøetí sbírka Marie Šastné. Autorka ji nazvala Akty. To už je vyzrálá poezie básníøky nedávno ovìnèené „ortenovkou“. Šastná má opravdové štìstí, že dokáže psát pøirozenì, jako když dýcháme. Z jejích veršù nepoznáme ani na okamžik, že by na nich pracovala: žádný šev, žádná stopa po cizelování, šlechtìní, zdobení a jiném „umìleckém“ úsilí. Je to talent od Boha. Smyslovost a smyslnost, harmonie a sálání, volnost a øád pøirozenosti

39

Michal Šanda recenze / Jiøí Korbel

– to vše naplòuje ètenáøe jejích slov uspoøádaných do veršù, které nepotøebují rým a vystaèí s rytmem svého jazyka. I když ještì èastìji dominuje tìlo (ženské, plné šav a nadìjí, touhy už ne jen po dotecích, ale po naplnìní) nad duší (zatím spíš dívèí, plnou oèekávání, by dávno zbaveného naivity) pøece je patrné, že jedno jsou – alespoò u Šastné ano. Poslouchejte: „Jaro je bohynì / která si zapomnìla / nasadit òadra“, „drobné kapky potu / drží se na chmýøí kolem páteøe“, „v míhání opálených lýtek / je zakletý zaèátek svìta“…) taková je žena uprostøed žen, které chtìjí „vyronit se z ran / a neubýt“ (s. 13). Chvílemi vítìzí pocit, že pro hrubý, násilnický svìt mužù zde není místo („svlékᚠse neochotnì / a neumíš ani / poøádnì roztáhnout nohy“). Ale žena bez muže není úplná, i když to èasto bolí („dnes ji bolelo bøicho / ale zítra by se dala svést“, už dlouho / jsi mì nekousl do ramene“). Poezie Marie Šastné je jako pláè dítìte – má své pøirozené dùvody, pramení v potøebách a nelze jej vyjádøit jinak. Alespoò prozatím.

natý v tom že ho o ètvrté / ani o šesté / ani bisquitem omoèeným v èaji / nevylákáte drahý Watsone z Austrálie“. Summa? Mohlo to být lepší, ale na druhou stranu také horší. Víte co, pøeètìte si tuhle Býkárnu sami! Milan Ohnisko vydal ve Druhém mìstì další svou sbírku plnou høíèek, sarkasmù a básnických „odseknutí“ nazvanou Love! (2007). Ovšem navíc také hoøkých záznamù hoøkých skuteèností (oddíl Bláznovy linky). Tak tøeba „odseknutí“ typu „Jeden život je tak zhruba akorát“ nebo „Nejsem Leonard Cohen / sbohem“ nelze nebrat vážnì. Stejnì jako zdánlivou srandièku: „Sáhnout si na život? / A co má být? // Vždy je to jen / haptický vjem“ (s. 48), pøípadnì høíèku nazvanou Bolest (s. 63): „Jen tak / že není / skoro nic // Mlèky / až na zem / polož líc // Motám / se žitím / žití mnou // Dnové / za sebou / mlèky jdou“. Vrcholem sbírky je poslední, jemná, nazvaná Štìdrý den: „Tak jsem si vzpomnìl na Honzíka / Vìèné spoèinutí dej mu Pane // To umíš Ty / já ne“. Asi jsou v Love! i slabší místa, ale mohu poznamenat spolu s Milanem Ohniskem že: „Nakonec nesejde / na tom ni na onom // Nakonec nesejde skoro na nièem / Ale v tom skoro / je skryto vše“ (s. 81). Snad ètenáø teï správnì pochopí, když napíši, že ta sbírka je skoro skvìlá. Vedle popsané hromádky knih leží ještì Køivánkovo Zátiší s loòskými oøechy, nové pøeklady Ewy Lipské, Dynkova Tamponiáda, Krajina z jednorožcem Luisy Novákové a zcela zvláštní knížeèka Simony Kofroòové… No tak tedy pøíštì snad tyhle (až je doètu) a ještì urèitì nìco navíc. Hezké ètenáøsky-prázdninové léto pøeje Milan Hrabal.

Nakladatelství Petrov skonèilo, ale z literární mapy nezmizelo. Po tak úctyhodném výkonu, jaký za nìkolik let své existence pro èeskou literaturu udìlalo, to prostì nejde. Stejnì tak málokdo vìøil, že by Martin Reiner (už definitivnì ne Pluháèek) ve svém druhém vydavatelském projektu nazvaném Druhé mìsto vydržel bez poezie, jak mohlo vyplývat z výètu autorù, které si chtìl na poèátku „ponechat“ z petrovské „stáje“. Nakonec tedy i na mém stole zakotvily dva básnické tituly z produkce Druhého mìsta. První z nich je kniha tøí autorù nazvaná Býkárna. A to tedy Milan Ohnisko, Michal Šanda a Ivan Wernisch vytvoøili pìknou bejkárnu. Èíst tuhle knihu – nádhernì graficky vypravenou –znamená oscilovat mezi líbí a nelíbí. Autor je trojjediný (ètenáø mùže tu úspìšnì, onde bez šancí uhadovat, kdo právì psal), básnì od hecù až po opravdu dobré texty. Celé dohromady hra docela pøíjemná, místy však trochu pøíliš nezávazná. Pravda, je to vìc osobního vkusu (já osobnì jsem se vìtšinou dobøe bavil), ale pøec jen je tøeba se pokusit o vymezení onìch pólù mezi tvùrèí invencí a ztopoøením bez výronu. Urèitì na jednom pólu stojí vítìznì jedna z nejkratších básní èeských nazvaná Hovno a øíkající „na nebi“ (s. 13). Blahé pamìti Jiøí Žáèek se dokázal ve své básni Feministická vyjádøit stejnì struènì, ale podaøil se mu témìø mikroromán (vzpomínáte? „Muž? Kuš!“). Tady je to spíš pouhé zátiší s exkrementem. O nìco málo vtipnìjší je báseò o nìco málo delší: „Ezra Pound je pokecanej / No jo / Jíst pøi jídle se nemᓠ(s. 46) a o kus dál to zase vrzne prdem typu: „ticho si sedlo na hrušku / i nastal brajgl Na rùžku“. Naštìstí – i když podobný tón spíš pøevažuje – je v knize øada opravdu vtipných a obèas i opravdu dobrých básní. Jako tøeba ta nazvaná „na krávì a na oøi“, kterýžto název je souèasnì i prvním veršem básnì, jež dále pokraèuje: „k moøi / na pláži do písku se boøí / kopyta a slunící se koketa / capí se bobøi / a do pøístavu / vplul èlunek z otcova stavu“ (s. 64). Nakonec k zahození nejsou ani jazykové høíèky èesko-zahranièní typu „Tmáøi záøí hranicemi do tmy – verš jejž zjevil sám uns Gott mi“ (s. 73) nebo celá báseò after (s. 50 – název je nejspíš opìt souèástí básnì): „five o’clockan / je zarputile vaè-

JAKUB GROMBÍØ / Filozof pod jabloní i nad ní (Ladislav Zedník: Zahrada s jablonìmi a dvìma køesly, Argo, Praha 2006) Prvotina Ladislava Zedníka s mnohoslibným názvem Zahrada s jablonìmi a dvìma køesly je pùsobivá tím, jak autor vytváøí vlastní svìt, nepostrádající nostalgické kouzlo. Obraznost je trochu pohádková, trochu hororová, ve stylu Wernischova Zimohrádku nebo filmu Valerie a týden divù, ale zároveò je silnì korigována autorovým intelektem. Nejsilnìjší je autor tam, kde nesmlèí ani nárazy tohoto køehkého svìta na realitu, pøíkladem mùže být titulní báseò, Strašák nebo Listopadová; øekla mi – a nejslabší tam, kde se zaène utápìt v abstraktních úvahách: „Do mì bùh rozjímat nechodí“ nebo „dokonalost je réva, / ne dokonaný hrozen“. Kongeniální jsou ilustrace Markéty Jelenové: kombinace prùsvitného rastru s oblaènými strukturami v rùzných odstínech šedé je nápaditá a ponoukající k hledání souvislostí; nelze si však obèas nepoložit otázku, zda je pøípadný neúspìch zpùsoben ètenáøovou nedovtipností nebo tím, že tam žádné souvislosti tøeba nejsou. Èasté jsou motivy zvíøat, postrádající však veškerou idyliènost: „Jako

40

Autor Bagtyropiè recenze / Autor Autoroviè zrna kukuøice: / praskající vèelí trupy. / Pozdìji nebyl k odlišení: hmyz / ani med speèený s voskem.“ Pøíroda je Zedníkovi spíš zrcadlem lidského utrpení, podobnì jako v básních Zbyòka Hejdy. Je to poezie v dobrém slova smyslu konzervativní, neusilující o extravaganci. Jen obèas pùsobí ponìkud vyumìlkovanì: „Slyším mámu — / øíká: Tolik dopisù / jako plástve / popsané mrtvými pavouèky. / Nyní jsou v šuplíku / vyhoøelé / jako hnízdo lesních vèel.“ Snad se pohybuji v prostøedí pøíliš proletáøském, ale nevzpomínám si, že bychom se u nás doma bavili takovým zpùsobem. Básnì jsou viditelnì dùkladnì promýšlené, až se ètenáø neubrání dojmu, že by neuškodilo obèas ménì tlaèit na pilu. Jako nestojí za mnoho komedie, snažící se pointovat každou repliku, tak i poezie, kde co verš to metafora, mùže ztratit pøesvìdèivost. Dá se souhlasit s výhradami Boženy Správcové ve Tvaru, že je to poezie místy až pøíliš sofistikovanì vyhýbavá, ale na druhou stranu, jen málokterá prvotina z poslední doby byla natolik kultivovaná, usilující vytvoøit (a místy dokonce vytváøející) vlastní styl. Ladislav Zedník je urèitì pøíslibem do budoucna, jeho poezie se neète snadno, ale dojem z ní zùstává dlouho, protože: „Høbitovy táhly za vískami / jako smeèky za potravou“.

A o co tady kráèí dále? O urèitý tradièní problém, který se vynoøuje nad každým vydáváním básnické sbírky, neboli o míru porozumìní mezi autorem a redakcí. Zpravidla se redaktor domlouvá s tvùrcem na urèitých úpravách (což je pøirozené a vesmìs tuze potøebné) – a potom na výbìru: i to lze chápat jako nezbytné poèínání, jenomže tady mùže dojít též k posunu, k prùkazné transfiguraci pùvodního složení pøedloženého souboru èi souborù. Nikterak netvrdím, že k tomu došlo i v pøípadì Sojkovy knížky, mohlo však k tomu nepochybnì dojít, nebo tentokrát byly pøi tom hnedle tøi redakèní sudièky welesovské: odpovìdný redaktor Miroslav Chocholatý, jazykový redaktor Vít Slíva (ten nejspíše nezùstal u jazykové redakce) a ještì se v tiráži doèítáme o redakèní spolupráci Roberta Fajkuse. To už vypadá jako tré redakèních psù (by jistì hodných, nekousajících a neštìkajících) spojivších se na jednoho poetu ušáèka – a stìží se umíme ubránit dojmu, zda tato ètveøice našla ve všem spoleèný jazyk kumštu. A zda nakonec nejde o cosi jako Slívùv a Fajkusùv výbor ze Sojkovy poezie ze zaèátku tisíciletí! Mùže být, mohlo se stát. Nicménì: tenhle nejnovìjší Sojka je o poznání jinaèejší než nedávný Sojka z døívìjších Prostøihù, je v prvé øadì mnohem impresivnìjší, ve svém tvarovém úsilí úpornìjší a pøedevším krystaliètìjší. A ve Smìru spánku promlouvá ze všeho nejvíce jako tvùrce poezie dejá vu, jako básník, který reliéfnì ohledává sám okamžik, každièký moment, kdejaký zlomový zlomeèek sošného èasu, èili úponky trvání a èásteèky bytí, vše, co mùže být pøeludným solným sloupem stejnì jako pøítomným nehlasným tónem života. Promlouvá tu jako básník, který svými verši pøistupuje ke svìtu okamžiku, pøetváøí ho a spoluvytváøí, èiní z nìho okamžik jiný, protkávaný vynalézavými asociacemi, leè i tradièními lyrizujícími reflexemi. Takto transponovaný okamžik poetièna jako by pøirozenì nalézal své nové poetické skupenství a pozbýval sniveckých spojnic s realitou, aèkoli je autor nikdy v hektickém gestu nezpøetrhává – zato se stává ustavièným, leckdy i chimérickým konstatováním èehosi èarovného a neèarovného. Oka letmé mžiknutí se stává snem, snovou a snivou vizí, udávající pomyslný smìr stejnì pomyslného spánku. Ale smí se zdát i fantaskním sojèím pírkem imaginace, z níž je poskládán básnì tvar. A o jeho podobu a také o jeho estetický dosah je možné se pøít a dohadovat, aniž bychom mìli zapotøebí vynášet jakýkoli zdánlivì definitivní verdikt, natož ortel. Zdá se však, že tento tvùrèí postoj, hojnì se opírající o uvedenou poetiku „dejá vu“, tvoøí v Sojkovì poezii toliko jednu vývojovou etapu, kterou básník døív nebo pozdìji opustí, a už ke své škodì èi nikoli. Zámìrnì se zde totiž cele pohroužil do svéráznì manýristického výraziva, které prozaøuje køehkostí svého vidìní a ryzostí svého citového prožívání. Pøesto ale jde o arsenál, který není bezedný a ze kterého se bude nabízet tolikero východisek. – A jsme u dalšího paradoxu: tam, kde autor jedno takové východisko shledává, kde se pokouší o tzv. pointovanou poezii, jako by sice na jedné stranì dovedl nemálo zaujmout a pøivábit, na stranì druhé však jako by soubìžnì i tratil na

VLADIMÍR NOVOTNÝ / Spaní snivé, sny bez mùr… (Jan Sojka: Smìr spánku. Weles, Brno 2006) S tøiatøicíti léty života se dá spojovat celá øada nejrùznìjších asociací – nuže, plzeòský pedagog Jan Sojka, divadelník píšící prózu i poezii, právì v tomto vìku pøekroèil pøízraèné hranice západoèeského regionu a vydal teï v Brnì knižnì (po nìkolika klubových a polosoukromých básnických tiscích a èasopiseckých publikacích, zvláštì v Plži a ve Welesu) svou první sbírku veršù. Jak se tedy øíká, vstoupil do hájemství èeské literatury – a je záhodno se tázat, zda do ní vkroèil opoždìnì èi naopak v pravý èas – a co do našeho básnictví pøináší na dlani? Zkusmo ve smìru svého tvoøivého spánku? Vskutku nelze se nevrátit k problému literární prvotiny. Tou úøednì èi bibliograficky vzato Sojkùv Smìr spánku dozajista je èi mùže být, rozumìj básnicky de iure, avšak de facto? V tomto smìru bychom mìli (nepoèítáme-li zmínìné klubové publikace) na poèátku hodnocení Sojkovy sbírky odkázat jak k souboru Jazyk nad vodou (z roku 2001), tak ke knížce Prostøihy, na níž se pøed tøemi lety autor podílel s dalšími Plzeòany – vrstevníky Davidem Charvátem a Petrem Šimonem. Už v nich se plnì vytváøel èi dotváøel autorùv básnický naturel, už tehdy se z polohy romantické poezie proklubával ke svým zpùsobem minimalistickým dimenzím poetického tvaru, které také poté vtiskly estetický kurs jeho Smìru spánku. Proto mùžeme nad touto knížkou hovoøit o zralé prvotinì, ovšemže s tichým vìdomím, že pouze první slovo je adekvátní reálnému stavu vìcí, zatímco o skuteènou prvotinu ve skuteènosti nejde. Jde všehovšudy o novou autorovu knížku veršù.

41

recenze Michal | portrét Šanda /|JiøíMichal KorbelŠanda pøesvìdèivosti, nenápadnì pozbýval své osobitosti, pøespøíliš lpìl na kadencích lyrického básnìní. Jan Sojka je ve Smìru spánku nakonec sugestivnìjší všude tam, kde se stále ještì mladickou dychtivostí vhlíží do pradávných kontur nestárnoucího starého svìta kolem nás a v nás, kdy vnímá a postihuje jeho vìènost vtìlenou do okamžiku/ù, než když tíhne k vnímavé aforistiènosti a inklinuje k intencím pøedbìžné zmoudøelosti a neménì pøedèasného životního bilancování. Jeho èas je èasem tichého záblesku, jeho prostor tkví ve zkratce. Pøesto asi nejøeøavìjší jsou v této poezii mlèící mùry, které tu všude, nepojmenovány, krouží nad našimi èasoprostory, smìr nesmìr našeho spánku. A víme pøec odpradávna, že smìr spánku / prozradí køik.

zeg a jeho zámek, ale také na jejich širší okolí (Opole, Prudnik a další místa). Uvedená setkání nemají jen svìtský charakter, ale rovnìž duchovní. Pominu-li skuteènost, že sama poezie a její pøednes jsou veskrze duchovní záležitostí, pak jinou duchovní záležitost, nám Èechùm veskrze neznámou, pøedstavuje takzvané lámání chleba, jež má obdarovávací charakter. A nad tím vším jako spiritus agens vládne Janusz Wójcik. Na zaèátku jsem napovìdìl, že autor Popisu svìta a Do stínu olivového stromu (tak se jmenuje Wójcikova druhá sbírka) je i kulturnìhistoricky založen. Jednotlivá vystoupení Nájezdu nejen uvádí, ale témìø vždycky je doprovází zasvìceným výkladem, sahajícím do dávné nebo ménì dávné minulosti, nejèastìji obvykle do renesanèní slávy brzežského území. Tato Wójcikova náklonnost a schopnost se plnì projevuje také v jeho Brzegu èasu, kde vede (vlastnì vine) vzpomínkovou linii od Jana Kochanowského (podle nìho Jana z Czarnolasu) a Wenzla Scherffera až po nacisty ubitého Vojtìcha Huska, který leží v èeském oddìlení brzežského høbitova. Historii tohoto slezského kraje má Wójcik v malíèku a nejradìji ji spojuje s dìjinným hnutím evropským. Ostatnì Wójcikova báseò, v níž je zmínìn utýraný vìzeò Husek, se pøíznaènì nazývá Høbitov Evropy. S Januszem Wójcikem jsem se poprvé setkal na jiném høbitovì, a sice v našem Jablunkovì. Bylo to roku 1997 na Dušièky. Podzim byl dosti nevlídný a Wójcik tehdy spolu s jinými kladl vìnec na hrob polským vojákùm, kteøí na poèátku dvacátých let padli v bojích o Tìšínsko. Bylo mi tehdy divnì a tesknì zároveò. A obloha byla zatažená. Janusz Wójcik má v Brzegu èasu báseò o Komascích, italských architektech, kamenících a štukatérech z oblasti jezera Como, kteøí postavili brzežský renesanèní zámek, mìstskou radnici a øadu dalších staveb na polském území (mimo jiné také u nás). Wójcik jim v této básni vzdal natolik procítìný hold, z nìhož je zjevné, že patøí do jejich cechu. Jako poslední z nich.

FRANTIŠEK VŠETIÈKA / Poslední z Komaskù Snad se vám to rovnìž stává, podobnì jako mnì – mnohá mìsta se mi pojí s konkrétní osobou nebo osobností, pøevážnì s nìjakým tvùrcem od pera, nebo vùbec s nìkým ze svìta umìní. Abych byl konkrétní, polský Brzeg, ten ve Slezsku, se mi spojuje s Januszem Wójcikem. Básníkem, organizátorem a èlovìkem kulturnìhistoricky rozhledìným. Jako básník pochází z líhnì Marianny Bocian. On a Zbigniew Kresowaty. Tyto dva pøipomínám proto, že jejich východisko je pøibližnì stejné, jejich další tvùrèí pou je však zcela rozdílná. Wójcik je na rozdíl od Kresowatého realistiètìjší, konkrétnìjší, vìcnìjší. Napovídá to do znaèné míry už jeho básnický debut z roku 1991, která má jednoznaèný název Popis svìta (Opisanie œwiata). Do znaèné míry se tato tendence projevuje i v jeho tøetí sbírce, pøíznaènì nazvané Brzeg èasu (Brzeg czasu, možno ovšem pøeložit také jako Bøeh èasu). Sbírka jako celek je vìnována magickému mìstu Brzegu – magické mìsto je oznaèení Wójcikovo, tak se také nazývá první ze tøí oddílù zmínìné sbírky. Plným právem je Brzegu vìnována, nebo nejen v Polsku, ale snad v celé Evropì neexistuje mìsto, jež by mìlo tak skvostný renesanèní zámek, a pøedevším zámek s tak pøeskvostným renesanèním portálem. Taková skuteènost inspiruje a není proto divu, že se tento objekt objevil na obálce Wójcikovy uvedené sbírky (jako grafika Marka Synowieckého pak portál zaplòuje podstatnou èást jejího titulního listu). – Na tomto místì musím dodat, že kdykoliv navštívím Brzeg, vždycky si s úžasem prohlížím jeho zámek a zejména jeho složitý, fantazií hýøící portál. Renesance byla nepochybnì velmoc ducha. Janusz Wójcik je také dobrý organizátor. Od roku 1990 øídí akci s honosným názvem Nájezd poetù na zámek slezských Piastovcù, jenž se koná každým rokem. Zmínìný Nájezd hostí pøedevším polské básníky, a to nejen ze Slezska, ale z celého Polska a dokonce i ze zahranièí. S nimi tradiènì vystupují i polští básníci z èeského Slezska. A všechnu tuto básnickou zmì diriguje a posouvá Janusz Wójcik. Øíkám-li posouvá, pak tøeba dodat, že vystoupení literátù se zdaleka neomezuje na Br-

Autor Bagtyropiè inzerce / Autor Autoroviè

DNY POEZIE 2007 Vážení pøátelé, rádi bychom Vás opìt pøizvali k úèasti na tentokrát již 9. roèníku festivalu Dne poezie, který probìhne (tento rok již pod názvem „Dny poezie“) od 5. do 19. listopadu 2007. Ponese podtitul Poezie na drátì – vìøíme, že i toto letošní téma pro Vás bude dobrou inspirací. Další informace o pøedchozích roènících festivalu naleznete na: www.volny.cz/denpoezie Dny poezie se každoroènì konají v období výroèí narozenin Karla Hynka Máchy (16. listopadu). Chceme, aby byly oslavou pøedevším bohatých èeských poetických tradic v knihovnách, školách, kavárnách, na ulicích a jinde. Festival rovnìž seznamuje veøejnost i s poetickými tradicemi v jiných zemích. V minulém roce se Dny poezie konaly na více než 40 místech po celé naší republice, festivalu se úèastnili básníci z 12 nejen evropských zemí. Posláním Dnù poezie je snaha semknout všechny, kteøí mají poezii rádi – autory, ètenáøe i vùbec pøíznivce, a pøimìt je k tomu, aby se svùj vztah k ní pokusili /nejen/ bìhem festivalu vyjádøit rùznou formou a poøady. Už pravidelnì se zapojují nejen knihovny, školy, divadla, kluby, kulturní spoly a instituce, ale i jednotlivci. Díky zahranièním kulturním støediskùm na Dnu poezie vystupují i básníci z mnoha evropských a dalších zemí. Den poezie se koná pod záštitou Ministerstva kultury ÈR. Každý z organizátorù nahlásí svùj program poøádající Spoleènosti poezie, která pak všem akcím zajišuje zdarma jednotnou propagaci. Festivalu si pravidelnì všímají média: noviny, rozhlas i televize. I letos chceme na program Dne poezie upozornit prostøednictvím pohlednic Boomerang, které jsou zdarma k mání na mnoha místech po celém státì. Pokud máte chu i svùj poøad letos do Dne poezie zapojit, pošlete prosím do 1.záøí jeho název, místo, èas konání, krátkou anotaci a také jména a spojení na Vás na mail Spoleènosti poezie:

Totem.cz

[email protected]

kulturní magazín

Pokud máte další dotazy, rádi je zodpovíme buï e-mailem nebo telefonicky.

Totem – internetový kulturní magazín a zároveò prostor pro všechny, kteøí chtìjí prezentovat svá díla, výtvory, èlánky, recenze i jakékoliv nápady v oblasti poezie, prózy, fotografie, grafiky, výtvarného umìní, hudby, filmu, divadla, mystiky, filozofie a dalších. Své pøíspìvky mùže kdokoliv sám vložit, zaøadit do rubriky, urèit datum zveøejnìní, obohatit je o obrázky nebo zvuky a to vše pøímo pøes tento WEB. www.totem.cz

Hezké letní dny Vám za Spoleènost poezie pøejí organizátoøi Dne poezie

Michal Šanda | end

42

Martin Zborník, 608 234 844, [email protected] Bernie Higgins 27481 3800, [email protected] Zora Šimùnková, 604 410 915, [email protected] http://spolecnostpoezie.cz

43

Michal Šanda inzerce / Jiøí Korbel

Kniha Kacír v èižmách autora píšícího pod pseudonymem Memfer vyšla v Ars Poetica jako 15. publikace ([email protected]). Básnì z této sbírky byly publikované v PV è. 29 pod jménem Roman Pekarík.

44