V tomto čísle naleznete: Zajímavost: Noemova archa, Článek: Zeměplocha, Reportáž: Samhain v Nižboru; MiniCon 2008, Recenze: Zlatý kříž; Dvacet tisíc mil pod mořem; Tetování krví; Robin Hood: Král zbojníků; Povídka: Noví osadníci v úrodném údolí, Magic: The Gathering: Odštěpky Alary – Část druhá, Deskové hry: Ohlédnutí za hrami z Essenu – Část první, Záhada: Jihlavské katakomby, Historie: Samurajové, Mytologie: Vánoce, Osobnosti fantasy: Terry Pratchett
Úvodník…………………………………………………….…......... 2 Zajímavost – Noemova archa..............................................................3 Článek – Zeměplocha...................……………………………….......4 Zeměplošská recenze....................……………………………….......5 Novinky – Co se děje ve světě Fantasy…………...………..……......6 Reportáž – Samhain v Nižboru...………………………………….....6 Reportáž – MiniCon 2008..................……………………………......7 Literatura – Zlatý kříž, Dvacet tisíc mil pod mořem, Tetování krví....8 Film – Robin Hood: Král zbojníků……..…………………...….......10
Milí čtenáři! Příští – tedy čtvrté – číslo Camelotu bude plné změn. První tři čísla byla taková „rozjezdová“, ale čtyřka bude teprve to pravé ořechové. Chystáme mnoho novinek. V první řadě to bude změna desingu – slyšel jsem totiž (od více lidí) kritiku, že ten současný je moc dětský. Nebojte se, napravíme to. Další změna spočívá v tom, že se pokusíme o kus zvýšit kvalitu textů. To záleží hlavně na redaktorech, ale doufám, že se to povede. Přibude jedna nová rubrika. Bude se jmenovat Okno do Středozemě a bude se zabývat, jak už název napovídá, středozemskou tematikou. I ostatní rubriky se pokusíme nějak vylepšit, ale to je zatím překvapení, takže o tom vám víc neprozradím (lépe řečeno – to ještě nemám pořádně promyšleno). I náš web předěláme a fórum jakbysmet. Na závěr této předmluvy vám chci (za celou redakci, samozřejmě) popřát veselé Vánoce a šťastný nový rok.
Povídková část: Noví osadníci v úrodném údolí (Stanislav Cepník st.)…….…........11 Magic: The Gathering – Odštěpky Alary – Část druhá……….........12 Deskové hry – Ohlédnutí za hrami z Essenu – Část první.................13 Záhada – Jihlavské katakomby……………………………..............15 Historie – Samurajové………………………………………….......16 Mytologie – Vánoce……………………………………...................17 Osobnosti fantasy – Terry Pratchett………...…………………........18
Příští číslo Camelotu vyjde v pondělí 5. ledna 2009 Dočtete se v něm například: • O vlkodlacích Hlavní téma bude tentokrát věnováno vlkodlakům. • O hobitech Ve zbrusu nové rubrice Okno do Středozemě se dočtete něco o hobitech. • O křížových výpravách Přečtěte si o křížových výpravách, které vyhlašoval papež proti pohanům, muslimům a kacířům! • O olgoj chorhojovi V Mongolské poušti Gobi údajně žije červ olgoj chorchoj. Existuje doopravdy? • O svátku Imbolc Dalším keltským svátkem, kterým se budeme zabývat, je Imbolc (Hromnice).
• A mnoho dalšího! Kuba „Gandalf“ Cepník
Stačí si příští číslo stáhnout na www.camelot.czweb.org
Krajina poblíž vesnice Chroboly v jižních Čechách
Noemova archa Jakub Cepník Biblický příběh o Noemově arše byl dlouho považován za vymyšlený, ale pak se objevila fakta, která dokazují, že tomu tak možná není. Roku 1916 totiž objevil ruský poručík Vladimír Rostovskij trup obrovské lodi, ležící zpola ponořené na úbočí hory Ararat v Turecku (Ararat je horou, o které se bibličtí učedníci domnívají, že na ní Noemova archa po Potopě světa zůstala). Car proto vyslal vědce, aby onu záhadnou loď prozkoumali, jenže výsledky jejich výzkumu po ruské revoluci zmizely (jako obvykle). Zřetelné fotografie lodi zaklíněné ve skále na Araratu pořídil z vrtulníku začátkem padesátých let američan George Jefferson Green, ale v roce 1962 byl zavražděn a jeho fotografie už nikdo neviděl (jako obvykle). Koncem 50. let objevili turečtí letci pod horou Al Judi (asi 30 km od Araratu) předmět tvaru lodi monumentálních rozměrů. Za tímto předmětem se pak vypravila vědecká expedice. Podivný pahorek ve tvaru lodního trupu skutečně objevila, jenže se ukázalo, že neobsahuje dřevo či jiné hmatatelné zbytky. David Fasold, odborník na lodní vraky a jeden z členů expedice, tvrdí, že je to tím, že loď zkameněla, geologové však oponují, že je to jen zvláštní vyvýšenina. Objevil se dokonce názor, že právě podle této vyvýšeniny vznikla pověst o Arše. Inu, kdo ví...
Zd roj: www.tajemstvi.mysteria.cz
Zeměplocha Jakub Cepník a Stanislav Cepník ml. Ve vzdáleném starobylém seskupení rozměrů, v astrální rovině, která původně vůbec nebyla určena k pohybu, se zachvěly a rozdělily spletené hvězdné mlhy. Pohleďme... Tam přichází želva, Velká A’Tuin, a pomalu se prodírá mezihvězdnými proudy, nemotorné končetiny obaleny jinovatkou zmrzlého vodíku a prastarý krunýř zbrázděný krátery po dopadu meteoritů. Oči velikosti moří, zakalené revmatismem a prachem rozpadlých asteroidů, upírá neochvějně k Osudu. (Barva kouzel, Terry Pratchett) O Zeměploše Zeměplochu zná snad každý. Tato knižní série britského spisovatele Terryho Pratchetta, jejíž první díl vyšel již začátkem osmdesátých let, je skutečně známa téměř po celém světě. Zeměplocha je placatý svět, ležící na hřbetě čtyř slonů, kteří se jmenují Berilia, Tubul, P’Phon Velký a Jerakeen. Sloni sedí na krunýři Velké želvy A’Tuin, která kráčí vesmírem. Vprostředku Zeměplochy stojí vysoká hora Cori Celesti, na které sídlí bohové. Nejvyšší z bohů je Slepý Io. Je to bůh hromu. Má sedmdesát různých kladiv, které nezřídka používá. Je sice slepý, ale kolem jeho hlavy poletuje mnoho očí, díky kterým vidí vše kolem sebe. Po obvodu Zeměplochy je oceán, jehož voda věčně přepadá přes Okraj. Zeměplošské knihy První kniha odehrávající se na Zeměploše se jmenovala Barva kouzel a byla vydána v roce 1983 (v ČR vyšla až o deset let později). Vyprávěla příběh naprosto neschopného čaroděje Mrakoplaše, který se stane (nedobrovolně) průvodcem zahraničního turisty Dvoukvítka. V současnosti existuje již 34 zeměplošských knih (stále vycházejí další) a řada různých publikací. Pratchett si s potěšením pohrává s fantazií (to je možná nejsilnější důvod k psaní i ke čtení jeho knih) a vytváří nezávazný fantastický svět, ve kterém není potřeba dokazovat správnost či nesprávnost hypotéz (tudíž je možné je bez zábran předložit – z radosti nad možností podělit se o ně). Tak tedy vzniká prostor pro vyjádření úsudků o skutečném světě, aniž by bylo nutné se s někým přít o technických nedokonalostech použitých příměrů (je to přece pouze humorná hra). Autor promítá do odlehčeného fantastického modelu světa své postřehy o životě a o lidech, ale také o fyzikálně filozofických a mystických principech fungování světa. V jeho knihách se tak setkává hravá, fantastická a zdánlivě naivní obraznost se střízlivým, realistickým a vůbec ne naivním pohledem na lidské vlastnosti a motivy jednání. Je otázkou, jak moc je hluboká a promyšlená filozofie, která z příběhu vyčnívá – témata uspořádání a řízení lidské společnosti, boj proti zvůli sobeckých jedinců zneužívajících různé temné síly a boj proti těmto zlým i jiným silám, jež hrozí katastrofou pro celou lidskou společnost (v daném vesmíru). Chvílemi přestává jít o hravý humor a z příběhu se vynoří trpké rozhořčení nad zlem a mizerií světa, ale obvykle se situace ujmou nějaké silné osobnosti, které zpravidla prostřednictvím nějakých magických pomůcek se zlem zatočí (u cesty ovšem zůstane ležet řada mrtvých) – a hned se vše zase vrací do kolejí humorného nadhledu. V žánru fantasy se tu paradoxně projevuje střízlivý smysl pro realitu, znalost lidských povah a slabostí, věcnost, nadhled a skvělý humor, úžasná nápaditost, hravost, nekonečná invence. Životní postřehy jsou podány velmi zábavně, ale nejlepší na nich je, že jsou plus minus pravdivé a některé fantastické hypotézy se nejspíš dotýkají reality, i když s velkou nadsázkou. Pratchett projevuje přinejmenším přibližnou znalost fyziky a možná i některých dalších přírodně-technických vědeckých disciplin, nejspíš je slušně informován i o mystice. Navzdory zdravé dávce skepse fandí dobru a nezůstává chladným vůči krutosti a nespravedlnosti (v některých pasážích se stává až nečekaně vážným). A na závěr také trochu negace: děj knih je chvílemi roztříštěný, možná zbytečně často dochází k přepínání dějových linek, Pratchett někdy používá až moc komplikované náznaky. Zapeklité situace se na některých místech rozuzlí nečekaně rychle a zkratkovitě, jakoby autora přestalo bavit rozmotávat složité klubko potíží, do kterých své hrdiny dostal. Tyto výhrady jsou však zanedbatelné proti přednostem Pratchettových knih.
Zeměplošské výročí Letos Zeměplocha slaví výročí – uplynulo již dvacet pět let od vydání Barvy kouzel a patnáct let od jejího českého překladu. Navíc právě tento rok slaví autor i překladatel své šedesátiny. Proto právě v tento jubilejní rok vyšla kniha První příběhy ze Zeměplochy – exkluzivní vydání prvních dvou zeměplošských příběhů (Barva kouzel, Lehké fantastično). Navíc kniha obsahuje nové ilustrace Paula Kidbyho. Ovšem to není ještě všechno – kromě Prvních příběhů ze Zeměplochy letos vyšly i první tři zeměplošské audioknihy, které namluvil sám Jan Kantůrek! Pokud o ně máte zájem, podívejte se na stránku www.zemeplocha.cz
Obrázek: www.necyklopedie.wikia.com
Zeměplošská recenze Stanislav Cepník ml. Stráže! Stráže! Terry Pratchett Úžasný, čistý a božsky naivní optimista, přerostlý, resp. nepravý trpaslík Karotka, obdařený nadpřirozenou silou, přichází do zkažené městské společnosti, ve které má pomoci dbát o pořádek. Zde ale na pozadí formálních zákonů platí zákony zdeformované a účelové (dosti vzdálené spravedlnosti), které nicméně každý ctí a pomocí kterých ústřední diktátor Patricij drží na uzdě celou společnost. Vlastně ji tak chrání i před ní samotnou. Jeden z tajných okultních spolků vyvolává (za účelem ovládnutí celé společnosti lidí) z jiného paralelního vesmíru draka, který je pro lidi tragicky nebezpečný. Lidé tak dostávají společného nepřítele a díky několika silným osobnostem nad drakem nakonec zvítězí. Z knihy čiší zdánlivý cynismus, ale přitom nakonec vítězí dobro nad zlem – vždy aspoň zase na nějaký čas – až do příštího ohrožení. Vše je podáno s velkým humorem a nadhledem. Stručné hodnocení: Nevyčerpatelná invence, gejzír nápadů, skvělá inspirace, řada vtipně předložených životních zkušeností a názorů – nikoliv jen bezcílné a plané fantazírování k ukrácení dlouhé chvíle. Hodnocení: 80 % (velmi dobré) Stručné info: Autor: Terry Pratchett, Nakladatelství: Talpress, Obálka: Josh Kirby, Rok vydání: 2007 -sc-
Obrázek: www.wikipedia.org
Co se děje ve světě Fantasy Jakub Cepník S outěže: Vidoucí 2008: Uzávěrka veřejného hlasování Na vědomost se dává, že započalo veřejné kolo hlasování literární soutěže Vidoucí! Teď je už jen a jen na vás, abyste rozhodli o vítězi. Máte jedinečnou možnost hlasovat, která z 18 vybraných povídek je ta nejlepší. Možnost, kterou vám nikdo nedá jen tak! Vyjádřete svůj názor. Hlasujte. I vy můžete rozhodnout! Uzávěrka veřejného hlasování je 31. prosince. Veškeré informace najdete na oficiálních stránkách soutěže - www.sfkpalantir.net
O spár zlatého draka Soutěž O spár Zlatého draka je každoroční soutěží o nejlepší dobrodružství pro stanovenou RPG hru. Od roku 2007 je vyhlašována ve dvou kategoriích – Dračí doupě a Dračí doupě Plus. Soutěžní dobrodružství musí být ucelené a mělo by obsahovat zejména: 1. informace o prostředí, kde se děj odehrává, 2. zápletku, 3. návod a poznámky pro PJ, 4. mapy (jsou-li pro dobrodružství potřebné), včetně popisu a vysvětlivek. Uzávěrka je 31. prosince. Více informací najdete na stránkách www.altar.cz/drd/spar.html
Samhain v Nižboru Jakub Cepník Co je to Samhain, jste si mohli přečíst v prvním čísle Camelotu. Pro ty, co by to náhodou nevěděli, krátce vysvětlím, o co se jedná: Samhain je keltský svátek, který se slaví noci z 31. října na 1. listopadu. Je to svátek mrtvých a začíná jím keltský rok. Ze Samhainu vznikl též Halloween, který zajisté všichni známe. Na zámku Nižbor (kousek od Berouna) se Samhain rok co rok slaví. Nižbor je totiž centrem keltské kultury v Čechách. Letos jsem se tam 25. října, na oslavy tohoto svátku, vydal i já. Zaplatil jsem vstupné (bylo nízké) a vstoupil jsem do areálu. Na nádvoří stálo několik stánků, většinou s programem pro děti (např. házení kroužků po Asterixovi). Pak jsem však vešel do zámku a to bylo teprve něco! Mohli jste si tam na dotykových obrazovkách přečíst různé informace o Keltech (a že jich bylo hodně, ani za den bych je nedokázal přečíst všechny), hrála tam skvělá keltská muzika (kapely Shannon a Keltská vinice) a samozřejmě tam nechyběl obchůdek s keltskými předměty. Též jste mohli zhlédnout šermířské vystoupení. Zkrátka a dobře, Samhain v Nižboru byl velmi zdařilou akcí a já vám můžu jen vřele doporučit, abyste ji příští rok navštívili také. Fotografie: Jakub Cepník
MiniCon 2008 Jakub Cepník 15. listopadu se v ústřední Městské knihovně v Praze na Mariánském náměstí conal již 25. ročník MiniConu, který pořádá klub Julese Vernea ve spolupráci s nakladatelstvím Straky na vrbě. A nebyl bych to já, kdybych MiniCon nenavštívil a nenapsal pro vás reportáž. Přednášky... Con zahájil v 10 hodin ráno Leonid Křížek se svou přednáškou o šermu. Povídal vskutku o všem, co k šermu patří – o zbraních, o různých šermířských školách a tak podobně. Přednáška to byla zajímavá, dozvěděl jsem se mnoho nových věcí. Tak například: Věděli jste, že když se nemohl (v době před několika sty lety) vyřešit nějaký soudní spor, odsouzení museli svést před porotou souboj na život a na smrt, přičemž se věřilo, že zvítězí ten, na jehož straně je spravedlnost? Pro ušetření času se proto rovnou do soudní síně nosila rakev určená pro zabitého. Následovalo vyprávění šéfredaktora Ikarie Vlada Ríši o jeho velkém dobrodružství na letošním Euroconu v Rusku, kde vypadají cony trochu jinak než v našich luzích a hájích. Dost jsem se u toho nasmál, protože Vlado Ríša je velmi vtipný a nezapře v sobě dobrého vypravěče. Od 12 hodin pak nastala část programu, na kterou se mnozí účastníci velmi těšili – vyhlašování výsledků literární soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera a křtění nových Drakobijců. Ti jsou letos nejdelší ve své historii – mají úctyhodných 560 stran. Zbyl čas i na pokřtění nové knihy ze světa Asterionu, která se jmenuje Krumpáč a motyky – Smrťáček aneb cesta za smrtí a zase zpátky a napsal ji Zbyněk „Gilgalad“ Holub. Potom předčítal Jan Kantůrek z nových děl Terryho Pratchetta (Národ, Folklór Zeměplochy), něco povídal i o nových zeměplošských audioknihách a nejen to. Následně nám spisovatel Ondřej Neff představil novou edici verneovek, které sám převyprávěl. Jedna z nich, kniha Dvacet tisíc mil pod mořem, již vyšla a najdete na ni moji recenzi v rubrice Literatura. Program zakončil redaktor Neviditelného psa Ivo Fencl se svou přednáškou Braková literatura – prokletí či spása literárního trhu. Předčítal ukázky z různých knih a snažil se posoudit, zda je ona kniha brak. Nakonec došel k závěru, že braková literatura není prokletí literárního trhu, ale spása také ne. ...a zhodnocení Vzato kol a kolem, MiniCon byl velmi zdařilou a zábavnou akcí. Na přednáškách jste si mohli poslehnout mnohé známé osobnosti české fantastiky a samozřejmě rozšířit své znalostní obzory. Nechyběl ani knižní stoleček Strak na vrbě s velmi širokým výběrem knížek (ani já jsem neodolal). Na závěr bych asi měl říct, že pokud jste na MiniConu nebyli, udělali jste velikou chybu. Můžete ji ale alespoň částečně napravit, navštívíte-li MiniCon příští rok.
Rubrika Literatura Jakub Cepník a Jan Holan Zlatý kříž Pavel Renčín Poté, co se český spisovatel Pavel Renčín proslavil romány Nepohádka a Jméno korábu, se vrhl na svůj stěžejní projekt – na trilogii Městské války. První díl této trilogie se jmenuje Zlatý kříž a nedávno se objevil na pultech českých knihkupectví. Ve Zlatém kříži vypráví Renčín příběh finančního analytika Václava Vrana. To je líný a sobecký muž, který je, jak se praví na přebalu knihy, zvyklý na přepych a pestrou dámskou společnost. Ovšem jednoho dne Václava napadne záhadný démon. Václavovi se sice podaří uniknout, ale je nucen skončit se svým dosavadním životem. Ukáže se, že právě on je vyvolený, který může jako jediný pomoci stále slábnoucí Praze. Nejvíce kniha osloví zřejmě Pražany, kterým se nelíbí šedý svět plný jezdících škatulí, kouře a elektrických drátů, ve kterém žijí, a potěší je tedy představa, že je to zároveň svět plný magie a pohádkových bytostí, počínaje mluvícími kocoury a konče třeba ohnivým žrafem. Kniha je velmi čtivá (já vím, tohle říkám skoro o všech knihách, ale o Zlatém kříži to platí dvojnásob), člověk se od ní nemůže odtrhnout ani v dopravních prostředcích nebo ve škole pod lavicí. Snad bych jí jen vytkl, že je zde několik věcí, které nejsou dotaženy nebo nedávají zcela smysl. Některé se snad dořeší v dalších dílech Městských válek, ale pochybuji, že všechny. Touto malou výtkou se však nenechte odradit a Zlatý kříž si určitě přečtěte. Hodnocení: 90 % (výjimečné dílo) Stručné info: Autor: Pavel Renčín, Nakladatelství: Argo, Obálka: Jiří Husák, Datum vydání: 6. 11. 2008 -jcDvacet tisíc mil pod mořem Jules Verne, Ondřej Neff Možná jste o tom už také slyšeli – Ondřej Neff se rozhodl převyprávět některé knihy nesmrtelného Julese Vernea tak, aby odpovídaly požadavkům dnešního čtenáře. Jako první v této edici vyšla kniha Dvacet tisíc mil pod mořem, která se proslavila hlavně díky tajemstvím opředené postavě kapitána Nema. Ondřej Neff se musel potýkat s mnoha problémy. Ten nejzávažnější tkvěl v tom, že v originále knihy nemá vlastně kapitá Nemo žádného protivníka. Neff proto z původně nevýznamné postavy ctihodného kapitána Farraguta udělal úhlavního Nemova nepřítele, který je velmi zlý a podlý. Za zmínku také stojí, že je kniha opravdu kvalitně zpracována – je v pevné vazbě, obsahuje plán Nautilu, mapu plavby kapitána Nema a všechny kresby a kvaše Zdeňka Buriana, které se kdysi objevily v českém vydání této knihy. Jen původní obálka se bohužel nedochovala. Jako celek působí Dvacet tisíc mil pod mořem opravdu dobře. Děj nabývá díky prokrácení spád. Celá kniha je od začátku do konce velmi napínavá a mně nezbývá, než vám ji doporučit. Hodnocení: 100 % (dokonalé) Stručné info: Autor: Jules Verne, Ondřej Neff, Nakladatelství: Albatros, Obálka: Zdeněk Burian, Datum vydání: 26. 5. 2008 -jc-
Tetování krví D. M. Cornish Hned po zhlédnutí velice pěkného přebalu knihy a zadní části desek (kde se, mimochodem, píše jen samá chvála), mě napadla otázka: je tato kniha čistokrevné fantasy, či jen nějaká bezduchá verze pro děti? (Vím, že je těžké rozlišit, co je pro koho, ale takové Trpaslíky od Markuse Heitze bych malým dětem nedoporučoval.) Má jít o první díl trilogie, podle které bude údajně natočen i film. Autor (a zároveň ilustrátor) D. M. Cornish je v našich končinách téměř neznámý a toto je první jeho knížka vydaná u nás. Příběh samotný je plný zvratů a čtenář někdy žasne nad náhodami, které hrdinu potkají. Odvíjí se ve světě, našemu světu hodně podobném. Tento svět se nazývá Polokontinent. V něm bojují lidé proti neskutečnému množství příšer různých tvarů a druhů (pan Cornish by mohl vydat bestiář a ten by byl možná větší než kniha samotná). Ale i lidé jsou na bitvu připraveni: existují zde Lahzaři, lidé s upravenými orgány pro vysílání blesků a ovládání mysli, Lírové máčející si oči ve zvláštních roztocích, aby viděli neviděné, Skoldové používající různé jedy a chemikálie a nakonec vlastně i normální lidé. (To je výčet, co?) Díky velkému množství neznámých slov je posledních osmdesát stran věnováno slovníku pojmů. Teď budu citovat větu z popisů různých internetových obchodů, neboť ta přesně vystihuje hlavního hrdinu: Chlapec s dívčím jménem Rosamunda, nalezenec vyrůstající v útulku, je kvůli svému jménu často vystaven posměchu vrstevníků. Proto je Rosamunda rád, že už konečně vypadl z útulku, i když se nestal námořníkem, jak by si býval přál. Bylo mu připraveno povolání lampáře a on se ho vydal svědomitě plnit. Kdyby ale věděl, co na něj čeká, raději by v útulku zůstal. Po setkáním s Lírem, který mu předá pokyny a doporučení s tím, se má sám dopravit na místo lampářské pevnosti, nastoupí však omylem na loď obchodující s mrtvolami. Po útěku z ní potká bláznivou fulgarku, která si začne přát, aby se Rosamunda stal jejím faktóriem (něco jako sluha fulgara). Po několika menších střetnutích se dostane do lampářské pevnosti, kde už končí příběh prvního dílu. Kniha se mi líbila, příběh je velmi chytlavý. Také bych chtěl vyzvednout (a zase shodit) ilustrace autora. Na jednu stranu jsou velice krásné a malované pouze tužkou i s popiskami, ale zase mi na nich vadilo jejich umístění v knize. Často se totiž stává, že čtete o nějaké postavě a o třicet stránek dál (když už postava nežije nebo se prostě už v příběhu nevyskytuje) najdete její obrázek. Už se těším, až si přečtu další díl a až ho budu moci zrecenzovat. Hodnocení: 70 % (těžký nadprůměr) Stručné info: Autor: D. M. Cornish, Překlad: Drahomíra Michnová, Nakladatelství: Fragment, Rok vydání: 2008 -jhKnižní Novinky: Název: Vláda soumraku 1 – Pán bouří Jak vypálit Chrome Zaklínač III – váz. Upíři z Hollywoodu
Autor: Lloyd Tom
Cena: 269,- Kč
Nakladatelství: FANTOM Print
Gibson William 189,- Kč Laser Sapkowski Andrzej 349,- Kč Leonardo Barberauová Adrienne a 339,- Kč Albatros Scott Michael Petr a zloději stínů Barry Dave a Pearson 319,- Kč Albatros Ridley Patnáctiletý kapitán Verne Jules a Neff 279,- Kč Albatros Ondřej Tato tabulka byla vytvořena podle seznamu knih na www.fantasyplanet.cz Obrázky: www.legie.info
Datum vydání: 27.11.2008 27.10.2008 27.11.2008 27.11.2008 27.11.2008 27.11.2008
Robin Hood: Král zbojníků Jan Cepník Nejsem znalec filmu, literatury ani historie a tomu odpovídá i následující recenze... Film Robin Hood: Král zbojníků se odehrává ve středověké Anglii. Zpracovává tradiční příběh o muži, který „bohatým bral a chudým dával“. Originální název: Robin Hood: Původní verzi tohoto Prince of Thieves příběhu bohužel Fakta: USA, 1991, 143 min neznám a nemohu ji Režie: Kevin Reynolds tedy s filmovým S cénář: Pen Densham, John zpracováním srovnat. Watson Nevím, odkud tento Hrají: Kevin Costner, Morgan příběh pochází ani do Freeman, Alan Rickman a další jaké míry se zakládá Obrázky: www.csfd.cz na skutečných událostech. Každopádně scénáristé Pen Denshamová a John Watson dali příběhu takovou podobu, aby v něm byly zastoupeny všechny prvky tradiční hollywoodské podívané. Tento fakt však kvality filmu nijak nesnižuje. Příběh má spád a dává smysl a není jen násilně poskládanou sérií různých klišé. Snad jen některé typické hollywoodské pseudovtipy si tvůrci mohli odpustit. Ve filmu byly k vidění některé velmi sympatické herecké výkony v čele se ztvárněním titulní postavy Kevinem Costnerem. Někteří herci však, snad i vinou scénáře či českého dabingu, ve svých úlohách příliš přesvědčivě nepůsobili. Poněkud rušivě působí fakt, že Alan Rickman, v dnešní době známý především jako profesor Snape ze série o čarodějnickém učni Harrym Potterovi, je dabován Pavlem Trávníčkem, který ve stejné sérii dabuje jinou postavu, Luciuse Malfoye. Tuto skutečnost však tvůrcům českého znění Robina Hooda nelze vytýkat, protože filmy o Harrym Potterovi se objevily až mnohem později… Celkově jsem měl z filmu velmi dobrý dojem. Film sice má i své slabší stránky, ale pokud máte rádi silné příběhy z historického prostředí, mohu vám ho jen doporučit. Já sám bych se na něj s chutí podíval ještě jednou, abych ho mohl lépe zhodnotit a zároveň lépe vychutnat. Ale jak jsem již předeslal, nejsem filmový kritik, a proto to neudělám. Pokud vás moje recenze tohoto filmu zaujala, můžete si na něj po jeho zhlédnutí udělat názor sami. Hodnocení: 70% (těžký nadprůměr)
Filmové Novinky – Listopad 2008: Zde je krátké info o nejzajímavějších filmech, se kterými jsme se v listopadu setkali: Quantum of Solace (premiéra 6.11.) Přibyl nám již dvacátý druhý film o agentovi 007! Repo, genetická opera (premiéra 20.11.) Tvůrci kultovní hororové série Saw přišli s dalším filmem. Stmívání (premiéra 27.11.) Na konci listopadu byla v ČR premiéra snímku Stmívání natočeného podle stejnojmenné knihy Stephenie Meyer
Noví osadníci v úrodném údolí Třetí část ságy Azurová planeta Stanislav Cepník st. I. – První kontakty Bylo nad slunce jasné, že od cizinců nic zlého nehrozí, naopak že sami nutně potřebují pomoc. Naši tři odvážlivci si mohli neznámou bytost na bezpečnou vzdálenost důkladně prohlédnout. Měla krátké štíhlé tělo, poměrně krátké nohy, poněkud delší ruce, velkou holou hlavu se špičatýma ušima, malá ústa a neuvěřitelně jasné velké modré oči. Taková nádherná azurová modř to byla. V nich bylo vidět strach, ale i zvědavost. Cizinec začal dělat svýma rukama nějaká gesta, zřejmě mírumilovná a zároveň prosící o pomoc pro své druhy. Upřel na naše tři osadníky své velké oči a znovu k nim vztáhl prosebně ruce. Z nich vytryskl silný proud neznámé energie. Posilující, uklidňující, přátelské. Ledy byly prolomeny. Jak se ale dorozumět? Jak cizincům pomoci? S ohledem na poraněné nebylo zatím na cestu do osady ani pomyšlení. Nejdřív se cizinci museli zotavit. K tomu bylo nutné ochránit je před nepřízní počasí, před zvěří, nasytit je. Ale jak a čím? Obojí se brzy vyřešilo.Cizinci byli zahaleni do pruhů něčeho divného. Kůže to nebyla. Bylo to lehké, tenké a měkké a hřálo to. Nebylo ani obtížné vybudovat z klacků a větví prozatímní přístřeší. A strava? Jediný zdravý cizinec se s podivnými gesty na chvíli vzdálil. Vrátil se s mladými větvičkami a listím. Trochu si vložil do úst a začal žvýkat. Nabídl i osadníkům. Ti rostlinu znali, sami ji občas jedli, a tak nabídku přijali. To je sblížilo. Potravu, předem rozžvýkanou, vsunul zdravý cizinec do úst svým zraněným druhům. Ti ji začali pomalu polykat. Naši osadníci byli zvyklí i na maso. Jeden z nich se vzdálil a za chvíli se vrátil s uloveným malým králíčkem. Stáhl kůži, vyvrhl vnitřnosti a odkrojil sobě i svým druhům kousky syrového masa. Chvíli žvýkali, pak nabídli i cizincům, ale ti odmítli. Zřejmě se jim maso protivilo. O něco později odmítli i opečené maso, když se našim známým podařilo po chvíli rozdělat oheň. To už uměli. II. – Přijetí v osadě Asi po čtyřech dnech, ve kterých se cizinci zotavovali a začínali si s osadníky rozumět aspoň v základních věcech, se všichni vydali na cestu do osady. Jejich příchod vzbudil nadšení, ale i velké překvapení. Žádné cizí bytosti nemohl nikdo očekávat. A tyto byly navíc hodně odlišné od nich samých. Vyvstaly i obavy. Nepřichází s cizinci nějaké nebezpečí? Tyto obavy se brzy rozptýlily. Z cizinců přímo čišela přátelská energie, která posílila každého, kdo se k nim přiblížil. Potíže byly zprvu s komunikací. Přes počáteční posunky a gestikulaci došlo i na slova. Ta byla pro cizince hodně obtížná, dlouho se nemohli naučit artikulovat, ale i to se za několik měsíců poddalo natolik, že bylo možno domluvit se aspoň o základních věcech. Cizinci se během následujících let postupně začleňovali mezi osadníky. Jen maso nepřijali, zato přinášeli z lesa nové jedlé rostliny, které osadníci dosud neokusili. A v obdělávání půdy byli zručnější než osadníci sami. Mladé vesničanky si začaly nových osadníků všímat až příliš. Byli totiž pracovitější a vlídnější než vesničtí muži, a protože se rozmnožovali podobně jako lidé, objevil se po čase v osadě nový tvor - jakýsi kříženec člověka a bytosti z neznáma. Těchto nových tvorečků utěšeně přibývalo, k pochopitelné nelibosti starých osadníků, ale nakonec se s tím smířili. Nic jiného jim totiž nezbývalo. To už bylo zřejmé, že cizinci přišli z vesmíru, že jsou nesmírně bystří, inteligentní a pracovití. Bytosti vzniklé spojením lidí s mimozemšťany měly dobré vlastnosti obou druhů a částečně se podobaly oběma. Život v osadě byl klidný, bez konfliktů.
Odštěpky Alary – Část druhá Adam „iLegolas“ Cepník Death Baron Tahle kartička je vážně dobrá. Stojí dvě černé a jednu jakoukoli manu. Je to 2/2 a všem vašim zombie a skeletonům dá +1/+1 a deathtouch. Godsire Ne, není to vtip. Godsire je 8/8 vigilance za čtyři libovolné, jednu červenou, dvě zelené a jednu bílou manu a dává vám za tapnutí do hry 8/8 Beast token! Invincible Hymn Toto sorcery vám za šest libovolných a dvě bílé many srovná životy s počtem karet ve vašem balíku. Lich’s Mirror Artefakt Lich’s Mirror vyložíte natrvalo. A jakmile vás někdo zabije (ve hře), zamícháte si vyložené karty, ruku i hřbitov do knihovny, líznete si sedm karet a dostanete 20 životů. Dvěma slovy – nový začátek. Spearbreaker Behemoth 5/5 bytost Spearbreaker Behemoth za pět libovolných a dvě zelené many je nezničitelná a za jednu libovolnou manu je cílová bytost se silou 5 nebo vyšší také nezničitelná, ale jen do konce tahu. Titanic Ultimatum Toto sorcery stojí sice dvě červené, tři zelené a dvě bílé many, ale dá do konce tahu všem vašim bytostím +5/+5, first strike, lifelink a trample. Violent Ultimatum Další sorcery! Stojí dvě černé, tři červené a dvě zelené many a zničí tři libovolné permanenty. Rafiq of the Many Tahle 3/3 exalted stojí jednu libovolnou, jednu zelenou, jednu bílou a jednu modrou manu a jakmile nějaká vaše bytost útočí sama, dostane do konce tahu double strike. Prince of Thralls Prince of Thralls je 7/7 démon za čtyři libovolné, jednu modrou, dvě černé a jednu červenou manu. Má geniální schopnost – jakmile soupeřovi jde nějaký permanent na hřbitov, onen soupeř má dvě možnosti. Buď zaplatí 3 životy, nebo ten permanent půjde pod vaši kontrolu. Hellkite Overlord Tenhle dráček je doopravdy dobrá karta. Má sílu osm, obranu taktéž. Stojí dvě červené, jednu zelenou, jednu černou a čtyři libovolné many, ale ne nadarmo. Za jednu červenou manu totiž dostane +1/+0 do konce tahu a za dvě zelené many si ho regenerujete. A ještě má flying, trample a haste! Je to mythic rare. Některé prosincové turnaje v Černém rytíři – Praha: HIGHLANDER 101 KARET - sobota 13. prosince, 72 boosterů na ceny. Vintage restrictions - typ I omezení libovolná karta 1krát v balíku mimo basic land, hraje se na 20 životů. Sleva pro hráče do 15 roků, začátek 10:30, startovné: 80(50) Kč FREE BLOCK CONSTRUCTED O 72 BOOSTERŮ – sobota 20. prosince, 72 boosterů na ceny, začátek 10:30, startovné: zdarma Obrázky: www.cernyrytir.cz
Ohlédnutí za hrami z Essenu – Část první Jakub Dobal (Tento článek pochází ze stránek Frodovy deskové hry – www.deskovehry.blogspot.com – a je v Camelotu zveřejněn se svolením autora) Letošní Essen rozhodně nezklamal žádného návštěvníka. Ať už se na veletrh her vypravil, aby si pořídil některou z novinek, vyzkoušel si je, nebo si "jen" zahrál s rodinou či přáteli. Na rozdíl od našich končin se nad stoly s hrami sklání lidé vyššího věkového průměru, což dokazuje, že hraní ve světě není jen záležitostí teenagerů. Na některých stáncích byly také prototypy dosud nevydaných her. Také se nám stalo, že v průběhu hry jsme na stůl dostali právě dovezené herní komponenty, a tak jsme jimi mohli nahradit dočasné kostičky. Na fotky z Essenu se můžete podívat ve fotoalbu na http://picasaweb.google.cz/deskovky/Essen2008. Úroveň prezentovaných her byla velmi dobrá, takže si každý mohl najít tu svou. Celkový dojem mám takový, že letošní Essen neměl jednoznačnou hvězdu. Očekávaný Le Havre se ukázal jako poněkud složitější, otestování tedy muselo počkat. První ohlasy hráčů však vyznívají velmi pozitivně. Kdo má rád složitější ekonomické strategie, může se mu líbit. Zde je alespoň stručná charakteristika některých her, které stály za pozornost (v abecedním řazení):
Cavum Autor: Michael Kiesling, Wolfgang Kramer Vydavatel: Quined White Goblin Games (QWG) Počet hráčů: 2–4 Typ hry: desková hra Popis: Hráči hloubí v nitru hor tunely a hledají drahé kameny, dobývají je a prodávají. Body získávají za vybudované stanice a prodané kameny. Herní materiál vypadá velmi dobře. Hra probíhá ve třech fázích, v každé všichni hráči zahrají přesně dvanáct akcí. Záleží na jejich šikovném zkombinování akcí a odhadu protihráčů. Ve svém kole totiž každý zahraje jednu až čtyři akce.
Cities Autor: Martyn F Vydavatel: Emma Games Počet hráčů: 1–4 Typ hry: jednoduchá strategie s přikládáním kartiček Popis: Hráči se jako architekti metropole se snaží vybudovat město, které bude co nejatraktivnější pro turisty. Pomocí kartiček vytváří každý své vlastní město tak, aby získal co nejvíce bodů.
Comuni Autor: Acchittocca Vydavatel: Tenkigames Počet hráčů: 2–5 Typ hry: desková hra, strategie pro zkušenější hráče Popis: Hra vás zavede do severní Itálie 12. století. Každý hráč vede svou část komunity tak, aby rozmnožil bohatství města. Opírá se přitom o různé sféry života: ekonomiku, vojenskou sílu, kulturu a náboženství. Hráči se snaží získat nejlepší projekty staveb. Společně se pak musí bránit nepřátelským invazím.
Der Name der Rose (Jméno růže) Autor: Stefan Feld Vydavatel: Ravensburger Počet hráčů: 2–5 Typ hry: blafovací desková hra Popis: Hráči představují mnichy, kteří usilují o to, aby získali co nejvíce stop k označení viníka zločinu. Lehčí hra vhodná pro rodinné hraní.
Die Prinzen von Machu Picchu Autor: Mac Gerdts Vydavatelé: PD-Games, Rio Grande Games Počet hráčů: 2–5 Typ hry: ekonomická strategie. Popis: Hráči představují incké prince, kteří se uchýlili do hor, aby unikli španělským dobyvatelům. Jejich lid pracuje, aby získal kukuřici, lamy, koku, keramiku, látky. Princové pak najímají kněží, aby obětovali bohům. Pokud se jim to podaří včas, Inkové zvítězí, pokud ne, Španělé město objeví a zvítězí. To jsou dvě cesty ukončení hry. Určí, jakým způsobem bude hra vyhodnocena a který z hráčů vyhrál. Hráči volí ve hře akce podle toho, na které pole vstoupí, v každém kole tedy realizují jen jednu akci. Některá pole se přitom dají využít v kole jen jednou.
Dominion Autor: Donald X. Vaccarino Vydavatelé: Rio Grande Games, Hans im Glück, Filosofia Editions Počet hráčů: 2–4 Typ hry: karetní hra, jednoduchá strategie Popis: Dominion je čistě karetní hra. Karty slouží k realizaci akcí i nákupu nových karet. Hráči představují malé lokální vládce, kteří usilují o rozšíření své moci. Kdo bude nejúspěšnější, bude mít na konci hry nejvíce bodů, stane se pánem celého kraje - dominia. Na začátku hry má každý jen malý balíček karet, který si v průběhu hry zvětšuje a upravuje podle svých záměrů. Na výběr má z karet království, které přináší akce (ve hře je vždy jen deset druhů akcí), karet pokladu s penězi a karet vítězných bodů. Hra je rychlá, je v ní však málo interaktivity mezi hráči - každý buduje svůj balíček a s ním hraje. Každá hra může být jiná, díky výměně akčních karet. Karty sice obsahují text, ale znalost cizího jazyka není pro hru nezbytná. Stačí se seznámit s významem deseti druhů karet.
Flussfieber Autor: Friedemann Friese Vydavatelé: 2F-Spiele, Rio Grande Games, Filosofia Editions Počet hráčů: 2–5 Typ hry: závodní hra Popis: Každý hráč má dvě postavy, které sjíždí řeku na kládách. Jejich úkolem je dostat se co členitým a kládami naplněným korytem rychleji než druzí. Pohyb určují pohybové karty, ale také proudy. Flussfieber je jednoduchá, spíše oddechová závodní hra. Variabilní herní plán vám umožní vytvořit pokaždé jinou "trať". Pak už záleží na vaší představivosti, co se například stane, když strčíte to jedné klády a ne do druhé, zda si ucpete průchod, nebo naopak získáte náskok před ostatními.
Pokračování příště!
Jihlavské katakomby Stanislav Cepník st. Jihlavské katakomby jsou proslulé záhadnými událostmi. Ta první záhada, světélkující, popřípadě slabě svítící stěny (tzv. svítivky), byla po značném úsilí objasněna. Stěny byly natřeny nacisty za druhé světové války (ale proč?) zelenou látkou, která i po velmi krátkém osvitu dlouho vyzařuje slabé světlo. S tou druhou záhadou si dodnes nevíme rady. Návštěvníci katakomb se často potkávali se stíny procházejícími chodbou a mizícími ve tmě nebo přímo ve zdi. Strašidelné postavy byly malé a připomínaly mnichy v kápích. Někdo slyšel i tajemné hlasy, ozvěny kroků, vzdálenou chrámovou hudbu. To zažívali najen jednotlivci, ale i celé skupiny návštěvníků. Část chodby byla totiž zpřístupněna veřejnosti a osvětlena elektrickým světlem. Hned u kraje "svítivky" je ve skalnaté stěně výklenek připomínající gotickou bránu. Tady cítili někteří senzibilové proud zlé, negativní energie. O výklenku se říká, že je to brána do jiné reality. Z něho vystupují a do něho se vracejí přízraky a tajemné stíny. Za války byl v budově nad svítící chodbou usazen hlavní štáb Wehrmachtu a někteří pamětníci tvrdili, že zde viděli Tibeťany v německých uniformách. Hitler totiž investoval obrovské sumy do okultních výzkumů a pokoušel se navázat spojení s civilizací "nadlidí" z podzemní říše Agartha. Výsledky výzkumů byly přísně tajné a po válce někam zmizely (jak už to bývá). Reportér TV Nova Stanislav Motl si chtěl paranormální jevy ověřit na vlastní oči. Nechal si senzibilkou Jenny Nowak nakreslit pomocí automatické kresby podobu přízraků. Obrázek představoval bytost s podivnou hlavou a zvednutou paží. Reportér u výklenku přenocoval a zažil tam podivné věci. Kromě jiného se vedle něj v půl páté ráno objevil stín téměř totožný s automatickou kresbou. Než zmizel, reportér ho nafilmoval (viz. obrázek). Pochybnosti televizních diváků o věrohodnosti záznamu byly časem vyvráceny. Pátrání televize pokračovalo. Výklenek hlídala kamera s termovizí. V době, kdy se v chodbě objevoval přízrak, byly zjištěny přechodné mírné poklesy teploty. Čím se ale místo liší od svého okolí? Výklenkem prochází geologický zlom. Objevily se možnosti zazděných prostor. Proutkař a léčitel Pitra konstatoval, že za výklenkem je dutina. To potvrdili i brněnští geofyzikové po prosvícení stěny. Bylo rozhodnuto stěnu provrtat a do otvoru vsunout malou dálkově ovládanou kameru. Vrták ale nikde na žádnou dutinu nenarazil, v žádné hloubce. Bylo to velké zklamání a další záhada. Co se vlastně v této chodbě, kterou Němci natřeli zelenou svítící látkou, děje? Přízračné vidiny se tam zjevují nejen lidem, ale i technickým přístrojům. Videokamera zachytí stín neexistující bytosti, geologický radar zaznamená tajemnou komnatu, ta ale také neexistuje. Co se v jihlavském podzemí děje? Jakých překvapení se v něm ještě dočkáme? Vybráno a upraveno z kapitoly "Bizarní svět podzemí", autor Ivan Mackerle (Velká kniha otázek a záhad, Regia Praha 2002, autoři: J. Lenková, I. Mackerle, V. Šiška, J. Zeman) Obrázek: www.kpufo.cz
Samurajové Stanislav Cepník st. Japonský systém vlády byl složitý. V zemi stále probíhaly boje o půdu a o moc. V to mto prostředí se vytvořila vrstva bojovníků, samurajů, kteří bojovali za své pány (císař, knížata). Byli připraveni položit za ně své životy. Přísahali jim nekonečnou oddanost. Věřili v pravdu a čest. Nosili složité zdobené brnění a dodržovali mnoho složitých rituálů. Nebyli jen válečníky. K jejich vzdělání patřily umění, víra a bušidó – velmi přísná pravidla, která se vztahovala na všechny jejich činy. Ovládali však také čanoju (čajový obřad), uspořádání květin (ikebanu) a skládání básní. Byli cvičeni od velice útlého věku, už v deseti letech byli posíláni na děsuplná místa, aby se naučili překonávat strach. Takovými místy byly třeba hřbitovy, márnice, husté lesy či opuštěné zříceniny budov. Před bojem měl samuraj vykřiknout své jméno i jména svých předků a chlubit se svými hrdinskými skutky. V boji často používal dva meče. Využíval všech protivníkových slabin a útočil na citlivá a hlavně zbrojí nekrytá místa na těle (krk, podpaží, zákolení, popřípadě i žaludek). Pokud ho nepřítel porazil nebo zajal, musel požádat svého věznitele, aby směl spáchat rituální sebevraždu seppuku (tj. harakiri), aby si tak uchoval čest. Jejich boje byly rituálem. Patřila k nim modlitba a zvláštní pózy (aby bojovník vypadal silnější), které se prováděly před bojem. K zastrašení nepřítele se používal křik a hluk, způsobovaný chrastidly a gongy. Samurajové podstupovali jednotlivé souboje a soutěže. Jejich boje často přípomínaly spíše tanec nebo obřadnost jako při partii šachů. Jakmile však vstoupili do skutečné bitvy, byla jejich síla smrtící. Mezi samuraji panovala velká rivalita, byli také velice urážliví. Pokud například kolemjdoucí samuraj zavadil o jiného samuraje pochvou meče, byla to urážka. Samuraj, který chtěl urážku oplatit (vždy bojem), však nikdy neprobodl soupeře zezadu. Vždy aspoň poklepal mečem o zem, aby ho upozornil na svůj útok. Byl-li však samuraj uražen nadřízeným, většinou spáchal už uvedenou seppuku. Z bojového umění samurajů dodnes přetrvalo například kendžutsu či jeho sportovní varianta kendó, dále třeba džudžutsu – džudó – a další. Filmový hold složil samurajům japonský režisér Akira Kurosawa především filmem Sedm samurajů, který se stal později předlohou pro americký film Sedm statečných. Zdroj: Dějiny světa (Ottovo nakladatelství Praha v divizi Cesty, 2003, přeloženo z angl. originálu The Concise history encyklopedia vydaného Kingfisher Publication, Londýn 2001), www.wikipedia.cz
Obrázek: www.picasaweb.google.com
Vánoce Jakub Cepník Oslavy slunovratu a Vánoc Je jasné, že Vánoce vznikly až s nástupem křesťanství. Předtím se ale slavil zimní slunovrat (21. prosince). S ním jsou spjaty především legendy o zrození nového slunce, legendy o vítězství života nad smrtí. Důkazem toho, že se slunovrat slavil již v pravěku, jsou megalitické stavby (např. Stonehenge), protože jsou orientovány právě tak, aby se podle nich mohl počítat kalendář a přesně zachytit doba slunovratu. S nástupem křesťanství začaly oslavy slunovratu ustupovat a místo nich se začaly slavit Vánoce. I ty však prošly během své existence mnoha změnami. Původně byly totiž Vánoce velmi bujaré a veselé svátky. Nechyběly při nich bohaté hostiny, průvody masek, tanec a samozřejmě hory dobrého jídla a pití. Postupně však, díky usilování o čistotu církve, vzniklo nové pojetí Vánoc, založené především na střídmosti a pokoře. Věřící se postili, rozjímali, chodili do kostelů, modlili se... O tom, že přetrvaly i některé zvyky z "původních Vánoc", svědčí však "Pojednání o Štědrém večeru" ze 14. století, které sepsal mnich Jan z Holešova. Tento muž velmi těžce nesl, když zjistil, že na Vánoce mnoho lidí věští, čaruje nebo dokonce obětuje bohům! Křesťanská legenda Přijde mi zbytečné popisovat legendu křesťanských Vánoc, tu všichni známe. Všichni víme, že se podle této legendy narodil 25. prosince roku nula Ježíš. Jenže ono datum je nepřesné. Informace, že se Ježíš narodil 25. prosince, se objevuje až ve čtvrtém století. Do té doby křesťané Ježíšovo narození vůbec neslavili (!), připomínali si pouze jeho pokřtění na začátku ledna. Dokonce i kolem určení roku, ve kterém se Ježíš narodil, panují dodnes pochybnosti. Rok nula, který určila křesťanská církev, když se po rozpadu Římské říše snažila vyjádřit změnu epochy vlastním letopočtem, pravděpodobně není správný. Vědci vycházejí z toho, že podle starých textů přivedla mudrce z východu k malému Ježíškovi jasná hvězda. To mohla být konjukce Jupiteru a Saturnu v roce 7 př. n. l. Nabízí se také rok 10 př. n. l., kdy vycházely Jupiter s Venuší a Mars zapadal. Podobných teorií existuje několik. Takže jsme došli k závěru, že datum Ježíšova narození - 25. prosince roku nula - je mylné. Podobně jako některé další informace v původní legendě. Podrobnosti o narození Ježíše totiž ve starých textech nebyly, a tak si začali lidé ve středověku vymýšlet další souvislosti. Uvedu jeden příklad - zmínka o oslovi a volovi, kteří měli malého Ježíška zahřívat v jesličkách, se objevuje až v 8. století.
Zimní slunovrat – Alban Arthuan Název Alban Arthuan znamená doslova Artušovo světlo. 21. prosince uznává Samhainova vláda definitivní porážku, ustupuje před silami světla. Cernunnos opět povstává a připravuje vládu pro svého syna Belena, kterého mu Bohyně porodí. Keltové při oslavách Alban Arthuanu žehnali obilí, stromům a dobytku. Mezi keltské zvyky vztahující se k zimnímu slunovratu patří například zapalování ohňů – každá rodina měla svůj oheň. Nejprve se zapalovalo polínko uschované z minulého roku. A zdobení vánočního stromečku je také keltský zvyk. Zd roj: www.oir-sruthan.cz
Vánoční zvyky a obyčeje Vánočních zvyků je mnoho, většina pochází právě z doby, kdy byly Vánoce svátky veselé a bujaré. Mezi známé zvyky patří určitě věštění - například se rozkrajuje jablko a hledá se v něm znamení života (to je keltský zvyk), hází se střevícem, lije se olovo... Velmi známý zvyk je také chození na koledu. Původně chodili na koledu dospělí, později děti. Mě osobně pobavil jeden zvyk z Jizerských hor: v době, kdy se používaly nekvalitní kvasnice, se často stalo, že se vánoční pečivo nepovedlo. Proto se lidé velmi obávali Brusaře - slaměné figuríny nastrojené do starých šatů. Když se Brusař objevil u kamen v některé chalupě, bylo to velké neštěstí. Hospodář pak totiž musel nechat pečení a nahlas přečíst dlouhý dopis - seznam Brusařových obětí - který držela figurína v ruce. Mezitím se připravené těsto rychle kazilo a zlomyslní tvůrci figuríny se zajisté velmi bavili. Vánoce jinde ve světě Vánoční zvyky se v různých koutech světa poněkud liší. Tak například: v Austrálii se obvyklá teplota na Vánoce pohybuje okolo 35°C, takže není divu, že je tam oblíbeným vánočním sportem surfování. Ve Finsku roznáší dárky velký Ukko se svými pomocníky - pidimužíky, ve Švédsku skřítek Jultomten, v Norsku Otec Vánoc či skřítek Miseu, v Anglii zase
Father Christmas. Chtěl bych zde napsat i o dalších věcech, ale bohužel na to není místo. Tak Vám aspoň přeji šťastné a veselé Vánoce! Zd roj: České zvyky a obyčeje, Alena Vondrušková Obrázek: www.vanoce.100plus.cz
Terry Pratchett Jan Holan Anglický spisovatel Terry Pratchett je u nás znám především svou sérií příběhů ze Zeměplochy. Narodil se 28. dubna 1948 v anglickém hrabství Bucks. Jeho první známé dílo se datuje do doby, kdy mu bylo 13 let. Byla to povídka Kšeft v Hádesu (The Hades bussines), uveřejnili ji i v jeho školním časopisu. Po odchodu ze školy získal práci v novinách Bucks Free Press a později působil v několika dalších. Jako novinář udělal interview s Petrem Bander van Durenem, ředitelem malého nakladatelství. V rozhovoru s ním se zmínil o tom, že sám napsal knihu Kobercové (The Carpet people), která byla později v tomto nakladatelství vydána. Křest The Carpet people proběhl v oddělení koberců obchodního domu Heal's v Londýně. Brzy po vydání Koberců mu ještě vyšla kniha Temná strana slunce (The dark side of the Sun). Dále psal třeba do novin Western Daily press. S novinářstvím skončil v roce 1970 a přestěhoval se se svou ženou Lynn (vzal si ji v roce 1968) do Rowberrow. Tam se jim narodila dcera Rhianna. Po 23 letech v Rowberrow – tedy v roce 1993 – se přestěhoval do Salisbury. V roce 1980 se stal tiskovým mluvčím Central Electricity Generating Board (CEGB) a měl zodpovědnost za tři jaderné elektrárny. U CEGB i v době, kdy mu (v roce 1983) vyšla v nakladatelství New English Library první Zeměplocha – Barva Kouzel (The colour of magic). Toto nakladatelství ale nedodávalo na trh knihy dost rychle, čehož využilo nakladatelství Corgi, a vydalo Zeměplochu samo. Nakladatelství Corgi uspělo i v tom, že se mu povedlo do BBC prosadit Barvu kouzel jako čtení na pokračování. Později Corgi takto prosadilo i Čaroprávnost. V Corgi vydal ještě Lehké fantastično, ale potom mu jeho knihy začalo vydávat nakladatelství Gollancz. Zde mu vyšla Čaroprávnost, Mort a Magický prazdroj. V roce 1987 opustil CEGB a začal vydělávat více peněz psaním. Díky tomu se mu daří vydávat dvě až tři knihy ročně. Nejdříve měl předtuchy o poklesu svých financí, ale starosti se ukázaly být nemístné. Jeho knihy se zdály být stále populárnější a jejich prodejnost stoupala. Oblíbenost dokazuje i to, že v roce 1996 byla Maškaráda (Maskarade) a Zajímavé Časy (The interesting times) ve vrchní desítce nejžádanějších knih před Vánocemi. Také další Pratchettovy knihy byly oblíbené. Například Těžké Melodično se drželo čtyři týdny v čele hitparády paperbacků. V současnosti má série Zeměplochy asi 40 dílů včetně map,almanachů, audioknih a diářů a určitě se můžeme těšit na další. Roku 1998 byl Terrymu udělen řád za zásluhy o Britské království za službu literatuře. Jeho dcera Rhianna se po jeho vzoru stala novinářkou a autorkou fantasy. A nakonec ještě jedna smutná zpráva- ke konci roku 2007 bylo Terrymu diagnostikováno onemocnění Alzheimerovou chorobou. Obrázek: www.cojeco.cz Zdroj: www.wikipedia.cz, www.discworld.cz Camelot – prosinec 2008 Vychází 1.12.2008 Tento magazín lze ZDARMA stáhnout na jeho oficiálních stránkách – www.camelot.czweb.org
Je zakázáno rozšiřovat jakýkoliv materiál z tohoto magazínu bez svolení redakce!
Do tohoto čísla přispěli: • • • • • • •
Jakub Cepník Jan Holan Stanislav Cepník st. Jakub Dobal Stanislav Cepník ml. Jan Cepník Adam Cepník
