No title

i

=

Digitized by the Internet Archive in

2009 with funding from University of Toronto

http://www.archive.org/details/osudnicelskyOOpujm

o

SUD NICE LÁSKY

FERDINAND

PU

J

MAN

OSUDSICE LÁSKY I

PRAHA Nakladatel F

19

2

r.

Borový

Celakovský : •Važte

si

nás, milující;

my

jsme osadnice lásky

posledním lístkem jak vypovíme,

ML .1

Pit

platí."

x\A

PRÍDESTÍ SMETANOVA

RICHARDA

Smetanv tvrí pochod

v e

vkládala

složku, jež spolu tvoí, reflekse. Tím, že

innosti se

konm

pikl

a

úkol stavebný,

jest

vyluujícím, tím, že smísila se

se

za

úvahové

vpravd soudnost

pronikáním intuitivním, došlo k pecenní slovných vysvtlivek, které piinoval Smetana své tvorb hudební. Nebo také lisztovskému názvu program pietla se, nepochopiteln, vtší váha, s

nežli jakou Liszt

Liszt zove látku,

svj pojem

obmyslil.

Programem

své posluchae

o níž skladatel

mže, ale nemusí; v dob krasovdných to, kam až sahá obsahová oblast hudby, o to, kterých cit zvun zmže, nebo kterých posteh a pedstav nepodaí se jí vyjáditi, nazpravit

spor

o

bývalo toto heslo pízvuku až prorockého. .

Usuzovalo-li se však z

motné

dílo,

sourodý, že z

slova na sa-

zení není pochod potomnému vykladaství

datelské

vidl

prvodného

pochodila špatn skutenost, že skla-

poznámká

vnuknutí a

jest odrodilec

z osvícení;

sourodé bytosti, jež ke všemu

básníka, jenž

oba že jsou nesi

volí stanoviska

protivná.

Dovede-li

básník pikrýAí^ati obrazem a tvarem 9

podrobnostu ustavenou kostru pojmovou, zajisté in zrdný, o jalová zastavení vtrhující do porušované pedstavivosti. Píldad hudebníka, kterému se rozpadává stavba v pouhý nábh smyslem ustálený a na tíhnutí myšlenkov ujasnné, avšak cele v tóny nepevedené, je Richard Strauss. Ale ani platnost Smetanových vj^svtlivek není naprostá a dlužno rozlišovati z nich domysl a zpedmtnní, dokonané ovšem zákonit, ale neízené pojmovými jde o

Tvorba, kolikostn

pedpisy. akt

meno,

jest zajisté

nadvdomý; umocnná mohutnost pak

dává, polevujíc v

naptí

rodivost se unáhluje

i

mrou asovou zptná pozornost a roz-

a neváže se

;

a prostorovou, do které se

bravost

opa-

hutnosti; v oné chvíli

lineji a okolkujíc promítá.

Nelze-li

doslovn

držeti

tvrcových poznámek

k prvnímu kvartetu, zvlášt ne ke tetí vt, nutno ješt více odhmotnit a pepodstatnit v symfonické básni Richard její osnovu. V Richardovi, tóny

pochyceném, není padoušského pranic. Rytmus zachovává velienské dstojenství, vyslovuje, odlišené od velmož-pedstavitel, již vedou lid a národ, úsilné naptí volní, nezvratnost a neoblom10

nost; této osobnosti neohrozí nic, jen ona sama,

jenom

(cítíme že nepípustné)

její

tostné.

rozpoltní by-

Soka ukazuje zpvné E-dur téma, ženu,

rozeplání milostné, jež vyklesuje hrdinovo chtní, které

má

jen

moc

a slávu za jediný

cíl.

Richar-

dova bolest kotví v úradku, že odmítne a neoddá se, zárove však ve vdomí, že se navždy osamotí. Nadlidskému

spni pináší

Smetanv

Richard

laný zjednodušujícím

kterému

se Richard

sám

ob.

za lidskou

se

nitro,

odolává životní

i

je

dušezpytný obraz, vyvo-

psobením útoného

odporujíc,

vystavuje;

povahový základ,

fluida,

jemuž

ale které roz-

rušuje štstí osobní. Dirigentu zbývá osvtliti jed-

notiv daný

odboek

a

portrét, nerozptýliti se

zátok,

nepromítati

do zdánlivých

dj vnitní

vn

a

zapražením initel tlesnjších, než jsou vlastní hrdinova zahloubání. neposouvati

jej

11

i

OCEÁN ERNST LISSAUER: BACH Beethoven „Nicht Bach! Meer solíte er heissen.*

•J iž v sbírkách Proud a Role osvdil se Lissauer hudebníkem v tom, jak dokonale vnášel v slovné

sestavy i

vtné shluky délkový

a

uml úeln

ád, jak osobit

a

mrný

souhláskami

spád

zabarviti

a pesvdiv pedpipohyb táhlý nebo dychtivý a rušný. Tento postup podstatn se ztotožuje s poínáním skladatele, který umocuje daný podklad, teba mdlý a jalový a matný, který dotvouje veršového výrobce a polepšuje báse, a již tak, že

áru

veršovou, jak

soval sloce

vystínuje

barevn

i

její

pozadí

i

její

obrysy,

a

vypne její melodické sklenutí a srovná v železnjší rytmus její krok, díve ješt, nežli nov odvodnil slovn daný pochod duševní a tak, že

rijzn urychlenou následností výjevovou pejinail výškové i pdorysné míry tekstové. Teba Lissauer svrchovan vládl složkám zvun

nežli

útvarným, tkví jeho a

mužn

zvolil,

síla

nastupující a

kterak

úsporn

pece v tom, jak výmluvný naléhav drazný si motiv a

dsledn

jej

využívá

k stavbám jednotným a umeným. Jeho básn rodem jsou pomníky a vznikly jako chrámy nebo sochy otesáním balvan, vrstvíce se po pra15

vidlech všeplatných

vesmírový zákon z

usmrnil

a neúchylných;

tíže,

je

který velí vyvíjeti stavbu

jediného hmotnatého základu.

Takto ustrojený

básník záhy pocítil své pokrevenství se vzdlavatelem i

chrám

nejstrmjších,

nejposvátnjších

Janem Sebastianem Bachem. Albert Schweitzer stvoil pehluboké dílo o Ba-

nejlidštjších, s

chovi,

bez kterého nebyly by Ale

Lissauerovy.

v

asi

vznikly verše

tvrí dni

tom, jak podal

nemá

soupee. obrázcích ukázal, genrových umlecké prože V pozorování dodatený nález zírání nedlí se v a

nejbysteji

Vidoucího,

výrazové rovnomocniny myslitel

zmocuje

italský,

se

jev

;

Lissauer

našel jako Croce, veliký

zvun

nazírá,

že

vposlouchávaje se v jejich

e,

že

mistr

osobit spádnou, barevnou

i

svtélkující.

„Er sieht eia anderes Schlaraffenland

.

.

.

Tont Ziegel und Holz wie Horner imd Zinkán,

Wie Triangel

silbern klingen dle Klinken,

?^lotend blasen dle Brisen.

Die Schwalben fliegen Courante und Gigue, Die Brunnen laufen langen Gesang.

Ki

Der Regea striihnt nieder graue Musik, Musik treibt weisswolkig den Hiinmel entlaug.

„Rund

um

dus Dach ia der Riane ein kliagender Regen liiuft,

Als schmiilzen Eiszapfen voa Klang,

ist

die

Mauer

voti

Halí iibertrauft.

Wie Saiten

zittern

Rastlos auf

und nieder

Balken, die Bogen wollen auf-

die

die Diele, die

schweben, Decke in seligeiu Tanze erbeben,

Rastlos schwingen die Wiinde, die Schwéllen, die Tijren, Iramer neu fliegen Kliinge heran und loben und jubilieren." *

„Links ani Geljinder gleitet Passagen die Hand,

Klang

schleift nach,

wie eine tonende Schleppe."

'Takto skládají a stádají se sdlné prvky tvrí, nabývané jaksi mimochodem, kouskovit, nesoustavn, ukládané jako osev pro potebu píštích jar. Ale nejvýmluvnji a eí dokonale obrazivou

zmocuje kého, i

se Lissauer

vhledu,

osvtlení.

který

Zázrak

vnuknutí a vytržení vštecdává dílu osu, .smrnici

bytostného 17

Promnní; kdo

z

vyvolených dovede

jej

nm

zpítomniti? Mluví o

nm

Dante; Rembrandt pesadil

Písmo; se do tajemného a divoucího ovzduší, kdy ueddal se poznati; níkm, jdoucím do Emaus, pochopil je] Suars, vzpomínaje Savla, míícího zpívá o

Bh

do

Damašku, sraženého náhle velkým hlasem,

který stal se

s

nebe;

jak také Dosto-

ukázal,

i

u vidní, jak každý zorný otes sklál až jeho tlo domnlými úpady a záchvaty. Zaznamenal tato Záení Bezina, v škubnutí Blížení po vláknech éterných. Touto lázní mystickou se poktil Smetana, zpívaje jí hymnus v tvrté kvartetní a pozývaje, omilostnn, jevský zazmítal

se

i

vt

aby lidu vštila. Bach:

svoji Libuši, prorokyni,

Na Wartburce „Von

stojí

seliger Helle heilig

wach,

Hochaufgestrafft, zur Faust geballt dle Haud,

Botschaft zu

hoen, horchend

steht Sebastian Bach."

„Ein Meer Musik

Stand hoch bis in dle Spitze der Latern, Es wuchs, es schlang; Die Erde versank in tonende Ferne, Die Himmel vergingen von seinem Gesang.

18

Und

niir er \v;u.

Kr sass, von

Kliit

uinkreist.

Weltanfang war. Uber den Wassern blies Urgeist." Lissauer, zapisuje

správné

našel

nadvdomé

slovo

zrakov vnikavý

pro

sn,

ztlumoenou

skovité básni

vise,

pro

ráz jeho dl, pro jejich pírod nou

krevnost, pro jejich ústrojný

jeho

blesky osvcující,

bachovské

rst

;

pro nesmírnost

v michelangelovské, fre-

Promnní. A

rozpínaje za

loví

mez možnost jeho obí vli, dal jí pro bachovský pípad oprávnní probíti se do vcné a do pedmtné i

prapodstaty, dorýti se se

prakmitem

a

prakoen

jevových, zachvti

zazvueti prasouzvukem

^Und eine firmamente Stimme sprach: .lohann Sebastian,

Hoe

niich nah'n,

Auf dich walze ich Welt, wild und verworrn, Hader und Hass, Taumel und Gram, .lammer und Zorn Welt liber dicli! Die Híinde liegen breit auf dera Getast,

Kraftsammelnd halt er ein zu kurzer Rast, Fest,

Lipp" auf Lippe hart gepresst,

19

2*

Schwer, Gsht er mit grosseu Schritten auf das Meer.

Und Und

sieh, ihn tragt die Flut,

horch, nun hebt Es tont Musik empor,

an zu singen,

sie

Cho,

Die Wasser schallen uater seineni Fuss im Der Raum erdrohnt von ihm, es zieheii

Erwogend unter ihm

Hled lélio

neshaslými duchovými zornicemi oslep-

Bacha, Lissauer vynímá Vid

asových vozených

kem

die Harmouien."

i

:

vcí.

tvrí

zákon

ze

prostorových,

dodaten, hdsky,

tento pohled

za

A

jedno

jest

zasazuje Bacha pravdiv

vy-

poát-

s

vrn

a

do asného

prostedí, zpodobil jej rysy upomína diirersky starobylý devoryt eí, po bibli cku vznešenou a názornou. Ve slavnostnajícími

i

ních invokacích,

jako

Berlioze

Dantem, neselhal hlas.

1

jest

kterého lze

vzývajících mistra,

srovnati

mu

jen

s

Rembrandtem

a

nikdy fortissimem napínaný

kniha Lissauerova

z

nejdokonalejšího,

k vtší cti a chvále Jana Sebastiana, pozemského boha lovka. co napsalo se

—

.

20

MYSTIKOVA CESTA

v pedváleném krise

lidského

údobí se napluje optovná

ducha.

Pedválená

dokoná-

léta,

vajíce rozklad jednotivého a jednotného

povdomí

lidského, znenáhla se odíkala toho, co lze po vý-

mru

nejobsáhlejším zvát

humanismem, aby

zpro-

padávala vždy víc a více modlaení, hmotaství.

pikovaní k olovné kouli poznávání a rozumáského, nemohou a neodvažují se ani obejmouti duchového nadvdomí; umní filosofie se zabývá víc úkazem a pedmtem, i než bytností a podratem; na zemi .se koní boží království a mnozí z živoucích jsou pokoušeni od ábla. Také hudba tápe tímto stavem trpnosti a bezvládí, a také její malomoc má pvod v híchu, pro njž zasloužen trpl život duchový, když piznal jevm stálou hodnotu a sobstanost, teba v pravd Myslitelé,

zkusmého

jejich

umlecká vydatnost

pouze na

tvrcov

vcí neobjímal; ale

a nosnost

úkonnosti.

n,

zajímal se o

nevkoefioval se do nich

barva, lesk a zvuk a

vn

;

;

pímo

již

dojímal se jimi,

ulahodila

uinil

mu

z nich

vého, pozorovaného nosie, než osamotil 23

závisela

Básník nadále

jejich

dojmo-

je.

Úhrn-

nosti

zpronevuje

se život; integrané vloze, která

obsáhnuvši poitek a vjem,

i

jejich lidský a

božský

rodokmen by zahrnula, zpronevují se umlci: jsou s hmotn danou pomíjivost, ale nepedzírají; a obstojn -1| odpovdí na otázku kde, zmlkají, když ptá se lidstvo

:

kam

a odkud.

Humanismus, zniterující a zlišující, pevtliv se v myšlenku i ve tvar, probíjel se strojovými povrami, bezbožectvím, nedvrou k duchu nejobecnji a nejzjevnji ve francii, splynuv tamo s kmenným hnutím, vzbudiv úctu k národnímu odkazu a lásku k zástupcm a bratím; humanismu vzdala se i hudba, teba posud nestvoila dl tak jistotných a naprostých a ryzích, na jaké se zmohlo slovesné a myslitelské umní; nicmén však tamní skladatelé, odíkajíce se usilují prodrati se skrze

narcisos'ství,

mistrovský a vyzkoušený

vznosnjším a dsažnjším podntm staré tance ponauují je o slavnostním veselí a obadnostech žití pospolitého; do prostedí družstevného pesazují se i pastorálou nebo vilanelou, které, teba jedincem se obíraly, napovídají, že útvar

k

jím jest zastupován celý stav. 24

Této cesty k absolutnu, kterou na písemnictví vymýtili

v

letí si

eská hudba vydobývati

si

pelomu

Bezina

nemussla

;

a

sto-

Salda,

tudy, boží

srdcem pokorný a tichý tte Kristv takže eskou hudbu nese nadále proud dvojí tento tíhne za duchem a onen, pomnožnjší, k tlesnosti. Jenže spiritualismu eská hudba nepijímá za program; naopak je zlehován, jmín za plytkost a stihán opo-

stezkou, deset let

již

bral se

J.

B. Foerster,

;

:

vržením.

Smetanovi božstvem

stal se

Národ: vykoupení

vzejde, nabude-li vojsko blanické svých tl. Foerster,

jehož

bh jest osobní

a

nicmén

bh veškerenstva,

vyznal universalisticky: až všechny duše nabudou

svých tl. Jeho tvorba pisluhuje sebevykupitelství i

vykupitelství

;

on, z rodu vyššího, než jeho vrstev-

pate na vc, nedává se zavádti její tlesností, nepoddává se jí, nepijímá vcných stigmat on, níci,

;

dohledav se duše oné vci, prasmyslu,

do ní strjce všeho stvoeného.

obdaí

ji

jejž

vkládá

Všudypítomný,

tvarem, tlem, stigmatisovaným k svému

podobenství; on spasitelsky ohlupuje vše, co v pí-

rod

je

trpného

;

on, ve šlépjích assiského

25

svtce

Františka,

vismu; (po

i

jinak dává píklad

zpsobu

hlásek,

mystického

akti-

postaven v tvá tváí ptactvu, nevypoví naturalist), ie zpívá skivan, sedmi-

pnice

nezaznamenává,

a

šveholí; on rozkazuje

kterak sborem

okídlencm, aby

vyzpívali

slávu boží; on nehrozí se újmy, pstu, odíkání,

mu nadluje život, a jimž innou tvorb z asketické lásky, v Ev, úast ve své pikne

kterých zas a zas

;

v Cyranu a nástroj

i

Nepemožených on iní prostedek

v

milostného

vytržení;

askesi askesí a za umrtvení, v

i

skon chápe za

nmž pvod

bere

oslnní duší, splývajících s Bohem; on, po obraze nejpedzíravji Vidomého, po obraze Laotsov, narodiv se, vychází

zanícení nejvyšší a nestupiiovatelné

a umíraje, vchází;

nebo

:

„navrací se

vný Smysl,

výmezné a vztažné platnosti soužití žití prostírá se nepetržit a v absoas mezi íší vítznou lutnu, od vnosti do vnosti a bojující neustává styk; mezi záhrobím a doasností nakladeno úmluvné a smluvn spojení. Jest-li za nco se modlíš, vrháš vli v jediný smr, najisto ji vedeš, povznášíš se k cíli, vhlédáš do nho a svazuješ se s ním. Dsažnost modlitby putuje-li". i

;

To jest,

ztrácí

i

;

26

a

její

vstednost, dušezpy tný základ tvorby Foerstro-

vy, se projevuje

množným

snadným przením

noeticky

pronikáním, tvárn

zvunou

bohatstvím.

ddiných

Z

a

plavností a kolikostn

vloh

možno

— jež v skladbách kornatí a klihovatí — hebkou, ne-

vysvtliti melodickou tekutost

jeho vrstevník

jež jinému se koníc, sotva zapoala, uzlíkem a zkrabajenou kudrlinkou vydrásanou z pvodního útku. jemuž Z rodinného zamstnání hudebnického mnohé, co se nezasvcenému zazdá umním, jest

sdrhnutou pízi kontrapunktickou, hatí,

—

obyejným poznatkem a všedním dsledkem jen zrunosti a cviku — možno vyvoditi smysl barvi-

tostný,

výmalebný

lad za nástrojového

Ale, nebýt ponoukání, z

nhož

tato

souznní.

zvuná

vzchází, mystického rodu, nebýt zastínno

který oploduje, neposkvrniv

hmotn

tvorba

duchem,

poetí, ne-

vznikla by hudba inoucí a linoucí se jako omilost-

nný

a zjihlý výlev, neduchovla by instrumentovaná vta v duhu, ve vidino a ve spektrálný pel,

jímž záí víc a více noVé skladby Foerstrovy; a

nebylo vidinám,

by svtelnatých jež

tlumoník

vyvstávají tuto

27

v

serafickým

eáké hudb

po-

prvé a jejichž líbezností mélickou se kochal kdysi Slowacki.

Z mystického naturismu vyklíilo milování práce Rozsévaovy a milování Lán, jak se zrnkem projevuje v selských sborech a jak rozmáhá se v štdrou žatvu v Orái a ješt objemnji v symfonii, nazývané Velká noc, kde, hodný podivu, se tajemn a sjednotiv prostupují mocnosti a djstva Duchová Pírodní, zpívajíce hymnu zimám, jarm, létm, i k podobenství lidského spánku, procitávání a tu-

odvký a návratný obražený postup kosmického pašijov Zrání. a mystického universalismu vzteZ vykupitelst\a a šení a prození, shrnujíce v sebe

menila v tomto díle také lítost nad zástupy nevidomých, ona odpovdnost Vdc, navodná láskou k bližnímu a duchem chudému, jíž, kdo by neml, nic by nebyl, aniž naplatby mu byla síla jeho; navodná láskou k bližnímu, jíž nepocítil Solovvv Antikrist, a

bez níž sesulo se jeho všesvtové panování,

teba bylo

v skutek

promnilo lidskou

kmenný

rovnost, do-

smír i pokoj mezi národy. Nuže; nejen Beethoven, Foerster pedzpvu je lidstvu, v „Jarní noci", ódu na radost.

statek a hojnost,

i

28

ZROD

v

první kritické své stati* Salda miiiiochodem

zmil

vytžován píliš hmotn, nauka jen lidským pedurením, které zpsobuje živelné a pirozené prostedí. Vykladam uchází, že pozemské podmínky tvrcova života skutenost jej obklopující jako

Taina, který bývá

by

zabývala

se

jeho

i

sešinoval

Taine na poslední kruh

a

na podnož

pedevším rozuml dané, tvrcovy duše, a svty, zavstebané nápln ne

své stavby, že prostedím

do jeho pedchozích

kleté

sbratovaný

obyejn

byl z jednotitelv,

již

dl

;

že tento kritik,

se slovesným naturalismem,

velnuli se v pocit mystického,

v pocit, který vnukl jim pontí úhrnné Celosti lidského chápání; že znalost okolí

stedek odhadový,

umlcov

macím která

z

cenil za pro-

rozptí a za vyvolávací lázeh,

dodaten zpítomuje

oblast, kterou

si

kterého lze usouditi o vníkritikovi rozlohovou

zmohly smysly vidoucího k vyšším

úelm. Stanuv

na

Salda ve své *

vrcholu

stati,

stavby

Tainovy,

která nic menšího

Synthetismus v novém

umní. 31

ustaluje

neopovdla,

(Literární Listy 1891/2.)

jiežli

eské idealistické estetiky, oba bytné umlecké filosofie. Odpovídá dsažn

narození

prazáklady

k pochybnostem o vymezenosti oddluje skutenost od básnické pravdy, zkoumaje tak kolikostné uzpsobení jaa naproste a jist

látky básnické

a^

i

kost tvárných

míru cismu

umlcových zpsob,

smrm

—

tektonicky

i

nalézaje takto

protichdným,

klassi-

naturalismu a romantismu.

Krátkozraká estetika vytyuje tvrci meze formalismus ulpl na tvrzení, že se pro operu nejdokonaleji hodí mythos, anebo dj komický :

tvrdívá se, že

cit

lásky podává jen hudba

kdykoli se ohrožují

umní

a kdykoli

si

úpln

nalézají

nová pole postehová, pokaždé se opakuje výtka scestné jejich syrovosti. Salda, nebývalé zkušený a pouený, rozšiuje výbrovou možnost do ne-

konena

;

látkového

okruhu,

a

a

zkušenostného,

nadzkušenostného neuzavírá za jediné podmínky, aby umlcova úinnost, pedstaviv od

zkumu i od rozumu

:

neodvislá,

svým

prvkm

dodala

zákonného septí a ústrojnosti, vhodné pípad ku pípadu. Nebo také pravdivý a dobrý posteh, tektonicky zatím neutrálný, mže pobortiti, vle32

ní-li

kem

se,

a

ohroziti

pesvdivou

Salda od

naléhavost

poátku trestn

nického aktivismu listech,

svj

mže

uvrstvení vztahové,

lživým pnzvu-

kiklavým i dut nepemluvným hlasem

aby

jejich

díla.

stíhá nedostatek bás-

chce po romanticích

;

i

natura-

skladby prokázaly venkoncem

stejný, horší krví

nekažený

mlky roztídní umn,

rod.

A

které vzešlo z

odnímaje

usnado-

pehledové úpravnosti, platnost naprostou, požaduje Salda na tvrci vnímateli nedílnosti smyslové jen ta mu zaruuje zornou pronikavost, která prohlédajíc novou podstatu, naráz nalézá nový sdlný prostedek. Zdrazniv souasnost vise a ei, ztotožniv dar poznání jazyka, je projevujícího, zavrhl z domácích kritik poprvé podvojnost formy a obsahu, která z krasovdeckého sluhy asto rostla na pošetilého pohodlí

vacího

a

z

i

;

i

i

zjankovitlého pána,

pesvdeného,

pravý ton a pravá barva nejsou kací háv a cár

;

že pravé slovo,

víc,

než pevlé-

na pána jindy zapomínajícího,

práv

naopak, že musí sestoupiti duch, aby ožívaly tyto

pak proti dosavadním hlasatelm, kterým pojem pekonání peléval se v heslo pokrok.

Utery. Prohlásiv

33

že

umlecký

s'j

rozvo]

dje pouze „neustálou

ob-

všeho individueln znakového'', dospl

jektivisací

uejen aiistotelského požadavku typisace básnické,

vyproštné i

náhodností

z

místních,

ale

pamtných

i

dobových

zoil také onu cestu, kudy

vda

(vda nezkušebná, nerozborná, skladná) s umním a jako dos náboženstvím míí k absolutnu umleckou teleologii, tak se dobral také myslil

i

;

i

Poátku, seznav, jakoby

duchového že lidská

skutenost, Slova, z

Tento rudé, jho,

s

Plotinem,

tvornost hodnotíc (a nezpodobujíc jen) tíhne

nhož

k oné

vznikla

ideii,

ba dosahuje toho

sama píroda.

tyiadvacetiletý

myslitelský

odbojník,

vzntlivé románské krve, dolomil nmecké pod nímž oddan a trpliv hrbila se e-

ská estetika

;

pišel naplnitelem, jakého

si

marn

pro ni žádal ješt Schauer; vyjadoval-li se zatím

eí pojmovou, Je-li

eský

stvoil záhy nový jazyk pedstavivý. teba srovnávati: Šaldou vyvstal estetice

Croce.

.V^

HRDINSKÝ IMUKLAl)

:5*

v eském

písemnictví

hudebním

se vystídalo

dvojí pokolení, posivistiké s naturalistickým, ale

ani jedno nevydalo essayisty, velikostí Positivistický,

Šaldovi.

Hostinského,

úmrného smr,

ulpí-

na ojedinlé zkušenosti, pedkladn zjišované, popisované i odmené, nedobral se nadvcných a nadosobných sudidel, spravedlivých ke tvrcm i nejvtším. Drobnstkáství, pochyvaje píliš

bovaství i osobnostná nevíra, pokladly mu nazíraný výtvor kluzkou clonou vnjší, znesnadujíce mu proniknouti do jádra a k nervm, do bytostné

nost

umlecké pecasto

se

podstaty;

uenecká

malovr-

zvrtla ve spisovatelskou nevý-

nepesvdivost a nedsažnost. Vyškozkušebnými vdami, postrádali tito kritikové jemn zduchovlé vlohy odlišovací; jejich vjemy spíše vznné pamtí, než smyslem chopené a mluvnost,

leni

uvádly svží, nejcennjší postehové hodnoty na potáský, zaschlý prmr. Nápotomný naturalism, který snadno pekonával novinásky záznamové zpravodajství, nerozhodné,

obrazností

ustálené,

nevidoucí,

výhradné

a

v potmšizáludn dvojnického

opatrnické

lostech, naturalism, který ze

i

pedurení koncoval

zpíznení

i

listickým

skladbám,

zloádm,

z

usvdoval

nichž

spisovatelské

i

hu-

Podléhaje ídké úplavicné po-

debnické odprce. podávaje

vídavosti,

boj proti natura-

propadl slovesn leckterým

místo

kritického

díla,

jako

stavba vyvedeného a vzdlaného, spíše látku slovn nevylezenou a nezmoženou, hešil nejen zásadovou neprkazností, ale okázale dával ve psí

jazykové složky tvárné, naráz polevuje v po-

ml

kterým po svém dostáti

žadavcích,

posou-

zený hudebník. Šaldou

vyvstal

obojímu

smru bezdný

od-

prce. Proti hmotaskému, v malém obchodujícímu vdci idealistický estetik, jenž piponu'nal dávno ped Bergsonem, darmo braným na slovo, že jistotou jistot je duchové dní, duchový pochod a duchový závr; že poznání zkušebn vdecké,

pokusn

nabyté,

platí jen

a

pomrn;

duch,

který ne-

vztažn

naproste že hodnotí jen tvoivý

Kde positivism vdeckých, dodaten vyvozených pratam ukazoval Salda k osol)n()stným z;í-

hrozí se nadzkušenostného úhrnu. nihivil o vi(lleí-h.

k()in°mi,

jež

mohou

l)_vti

.W

lozniaiiité,

ne však ue-

shodné a lil)ovoliié. Naturalismu, jenž nepesn se vyjaduje, zdál se podceovati i umlecký význak, istou smyslovost a zlehovati záro-

dený

prvek

dal na

pamtnou cenu

nejednoho velikého

díla,

impresi,

objevitelského, vuímacího

dtství.

Zdaž se nemýlila kritika a positivistická, nebo srovnalostn utiujíc umlce, jen

naturalistická,

názor jarý, že ji vedl názor jí chybl pohodln rozedný vyvtralým slivkem pojmo-

proto, že

vým ? je

práv zplanlé

Zdaž

zpsobily,

nevybravý

vtný

spád,

souzní a

povšechné

a zchudlý,

že slabika

že

jim

krabatí

se

ivy

ne-

píšících

u nich

nezpívá a slova ne-

barevn se neváží? Zdaž vjemy práv a letm povrchní, ne pronikav pr-

zorné, jim neodnímaly dar a

zakrsalé

a

tchto hudebník

slovník

že

temeiiící

z

dviv

ei

ol)razivé, jistotné

sdlných

poznávacích

hlubin ?

Z poitkové prvotnosti, stupované na životných zkušenostech do uchvatitelství, mohl kritik šaldovského rodu vypstiti onu vlohu evokativnou, .7.9

posvcuje zpravodaje na tvrce na umlce; z ní pesn itelného pontí o jakosti hodnocených dl; z ní vyvodil si plánovité povdomí pevných, umlecky normativných základ, kde se bylo bezpeiti omítkám kritickým Proto také obdivná i zajen šastnou náhodou. mítavá nesmluvnost a pímost, která vede novináe k sebepopení a ke zmateným zvratm, jež

i

nabýval

ulenila Proto

Šaldv rozvoj dramaticky, do zdvodoval, kde se jeho

Salda

tak Schauer, spokojili vycítním.

sudek

je

skladba,

peripetií.

druhové,

Proto jeho po-

pragmaticky vyvinutá

z jedi-

pvodního motivu, nabytého soudem vhledovým, a není snška sthovavých nález, seadného,

ných po osvdených

in nebo s

Kritický

již,

cizích

zpsobech.

pojal Salda dramaticky, jako život

dílem útuje až tehdy, když se sám z nho, posud vnímaného pedmtu, stal podmt, ;

s

kterým utkává se v osobnostném zápolení;

proto,

po

druhé,

že

cení

básníka jen

a

stupnm

dlnosti a usilování, jež nnioží klad. Tento aktivismus polarisovan pochopil i zlo, za hodnotu, které pekonáin'in nutno využíti k lepšímu. Tento -W

požadavek

bdlé

nostní otázku

si

vrcholí dvojitým

zuje

úinnosti,

zodpovídá

který

také

národ-

jako píkaz mravní,

povelem hrdinským, ^mž zavainéj odvahu sebe; méj od-

Salda kritika:

vahu pravdij.

41

UML K C K Á

Iv

ÁZE

o

pracovní

divadelní

organisaci

se

neu-

ani

važuje, žalu]e-li se, jak upadá výkonnost operních

divadel

množn

a

šen,

tkví v

i

tvárn. Vykládat' se pojem zjednosmysl nkolikerý.

nm

rozumti nejen pracovnickou promyšlen usiluje polepšiti hmotný organisaci jest rozumti nejen uvdomlou

Organisaci

jest

sdruživost, jež byt,

a úmluvitou tídní

výbojnost

:

organisace,

zvláš

svým údm souruenství, dobrovolnou, nevynucovanou káze. Každá

umlecká,

zavazuje,

organisace, a

ukládá

umlecká zejména, má

skryté

efle

je cestou k nim a prostedkem, usnadujíc pospohtou dlnost a píí-li se svdomí mravu výbojnost, jež nevyvela z touhy po usi-

duchové,

;

i

lovnjší pospolité dlnosti a

je-li

nemorální zištné

nedomáhá nových všeobecn užitených, pracovních a tvrích možností, není prost umleckých postup, když vzala za své pospolitá úinlivost duchová, když umlecké drupodnikání,

jež

se

žinníky nejednotí snaha podat nejdokonalejší vý-

kon v

dob

nejkratší, když opakem kde komu aby (podle Rodinovy prpovdi) nenapraviteln zbídil dílo, pokládané za robotu.

bží

o to.

43

Tchto konc ovšem ješt nedospla

dnešní

divadla; než není-li jim tieba leorganisace? Opera

výkonné a z nepoLhty, aby nová hra se vypravila, prodlužují se vždy víc a víc, než výkonná jakost je v pevratném pomru k asové spoteb. Kapelníkm na potíž se zahnizuje u operních se

právem

viní

liotovosti

divadel

z

netecnosti

programu.

zlý

zvyk,

áteních zkoušek a zpvák sám že

že

orchestr se nesúastní po-

celý,

nýbrž

úloze

se

na

pl ztenený

nedouí, bezpee

se

neúmornou kapelnickou trplivostí. Zmrhav s pohodlným zpvákem a s neúplným nástrojovým sborem celé hodiny, kdy vysílil se prací školsky naunou a slabikantskou, na úhonu tvoivého skladn stavebného díla, dirigent se pedává, zlehiv vlastní poslání a sob sám se zproneviv. by asu s hercem, který nezná písmen, musí v šanc se vydávati komusi, kdo hudebního tenáského umní se nedovychoval a když by

Neutrácel-li

tíbiti

ml

pojetí a

pednes, rozptylovat musí po-

chybnosti o rozdílu osminy a celé, nebo

ím

o

tom,

Takže nepedejde interpretálnému rozštpení, prvnímu a bohužel ne se

liší

odrážka a kížek.

4'>

zpvem lovk

Iioslednímu, že se totiž nu jevišti

nevyjaduje, že

zpv

že tento

sám sob

netlunioí stav niterných,

v špatném smyslu absolutní, jsa

je

cílem, cílem proto

an nejímá, an

nemá

zpvem

svdí

umlecky nicotným,

o vycvikované

pamti,

karakterisané. Tehdy ukazuje

síly

desorganisaci vnjší v záptí jde tvárná a tehdy

ádu

prvn

mstí

divadelního,

jednotiti

ústedního

k

souhe

—

Vypraviti

dílo

živlu, z

malomoc

seízená práce musí

venkoncem

i

herectví,

z

aii

jak

organisaního

ledabylost

Nebo dobe

divadelní

z

se

se,

a vyvésti je

—

vztažmo

režisérské koncepce.

zpvohru

jest

umní

;

co za výstavbu

liudebního dramatu se nyní vydává, je hrakáství, jež

rozmohlo se od

kdy s umním a píprvotnými životními kóny

chvíle,

rodou se nepoítá jako

s

stejn cennými. Tu ponížené umní se po pírod opií a tehdy estetická skutenost se divadeln nevytváí tehdy výpravínni není niím, než opisným zatykaem. Mediem, jímž nazírati dlužno píští ;

pohyb, soustavení, obraz, nebývá pak herci, režiséru,

ani

malíovi hudba, takže složky sklade!) namátkou a rozvratn a

jevištných se dohodují

;

zvuku se vyvoditi pohyb, mnlivého tempa, promnlivé naléhavosti i tonality, ml-li z pohybu a k pohybu se stereometrisovati prostor, koní výstavebná snaha podle plánu hudebního nezorganisovaná a režisérsky nezkoncipovaná mezivládím dílcích initel, zpvné, pohybové, obrainl-li ze

zové interpretace, jež neustrojila se v organism.

Píina, pro zvrhají se zpvoherná pedstavení, pro se za jevištné umní smí nabízeti neumlost s umlstkou, vzí v tom, že organismus pedpokládá organisátora musického, po eckém vše-

umn

úhrnném významu

A zmiti lze

slova.

divadelní opozdiiost,

povriv utvr-

zenou pedsudkem, že nejvtší divadlo pro vždycky podrží výkonné prvenství, ustrh a zamrzejž sebe víc,

miti

lze divadelní zaostalost

na snažení

n-

meckém. Tam, po antickém vzoru, divadlu se pisuzuje dležitost všenárodn pedstavitelská tam dsledný hlas, volající po obrod divadla, opravuje dtskou výchovu a domáhá se musického, všeobecn závazného školení tam všímají si ;

;

francouzského

hnutí,

bové umní, tam

cti

kísícího

prostorov pohy-

došiv živelné mimické hod-

4S

noty nového tance, jenž nazbyt liš.

A u nás

zatím nnsto

tlem

nia

neíi

i

uc-

lierecky se vyjadru-

nedocvikovanou hlasivkou organisátorstvím rozumíme nápadové dohazova-

jeme jen hlavou

ne-li

ství a režisérstvím kratochvíle

žánrové, jimž na-

uil se za onoho asu vysloužilec basista. Na nás ješt nenaléhá ani nutnost osamostatnné opery svéprávného zpravodajství zpvoa dsledn herného, jež iní zadost práv divadelním útvaa hodnotám. U nás zatím zptným psobením tchto psotných okolností paradoksn vzniká zrda nedramatického hudebního dramatu. i

rm

4!f

LIBUŠE

z

l'UI)()l{YSU

I'.

I'll,l

M A

VYMALOVAL JAN

NO V VCH

K V K T.

1 atiai-cháliiý

ád,

ustavující

nejedno Smetanovo

drama liudel)ní, jest vystupován v Lit)nsi a prepodstatnn v úkon l)olioslužebný, jenž oddje se« na božištícli na posvátném vyšehradském Iiáji, ;

posvcené stopou pedkovou a soškou domácího bžka, u mohyly, obydlené praot(;ovým v

síni

u pramene,

stínem,

Živy

bohyn.

pod lipami, šumícími slávu

DjištQCi

je

tedy

nejprvotnjšiho

smyslu oltá, úastník*n obtníci, knží, veleknz. a vštkyn; vyvrá-li každé hnutí z hieratického postoje a povyšují-li

vznáší se

dje na obad, zpv

se

se pozdvihuje v svato-

vyjadují slavnost, jevišt stánek, vyznalí i

snop

—

Takže

po-

na velebný, nelomený pathos, roucha

— ohe,

voda, desky, rádlo,

mec

pijímá svátostné vzezení. skladatelo\^'m

se

pojetíin

se

shodne

zmonninentalifiOLKiné djišt, kde panovnice všt-

kyn

a

vlada orá

zjevují se, jako

jako pomníkové sochy,

pozdviženjší

;

djišt, kde

bušina druž, kde se

preln

lid

se

úzkostn dbá, jako

leši

knží

u oltáe,

na úrovni nejsoudcové, kde Lia

adí podle hodnosti a kde chrám, postavové hier-

v

archie, aby vynikali initelé dramaticky svrchovaní, aby nepitírali se úastníci k obadníkm. Monumentalisace se podjímají stupn stupni ;

netoliko že se

shromáždní

schody,

rozvrstvuje;

nakladené výš a výš, jsou nejpirozenjší posloupného strmjších

vynikání,

pedmt

a

mrou

vyjadují dležitost lidí,

zárove však

nej-

stylisují

kivolaké snahy, které urovnány, nabývají vzhledu chrámového peddveí. Chrámem tím je ve výjevu soudním hrad, kde steží se význaky Práva a

vladaské moci, kde nad stolec vší se zákonné desky a me, kde z prohlubn poprsní trnové obruby plápolá ohe a vyvrá posvátná voda; chrámem tím je na stadickém humn vkovitý strom a chrámem tím je plkruh vymýtný z bukového lesa, pohebišt, na nmž strmí mohyla a oltái se polohou vyvedením podobá i stolec, na který usedá knžka, když skrze ni vynáší rozsudek ;

i

hožstvo.

Monumentalisace se podjímají opony i ony stylistylisují množný pohyb, pedjetím a dozníváním stylisují panovnicí vstup a odchod. Když ;

sují;

ozval se hlas

trub,

jenž pozývá 54

do sboru

hlav.

když u konce je slyšení, pepaží opona schody nebere úhony knžnina nehybn prtrn celná postat', aniž poruší se skupinná a prvodová a

;

i

soumrnost

za

;

slavnostného

nejšovaného pochodu

na

dvakrát,

až

Libušin

stup

vzdalují

se

V pelíení oponkový

dívky.

v

se

forte,

jakmile

tetím výstupu; pipravuje chzí

ve

dví

Libušiny

jen

triptych

komonstva a zase ona objeví proud orkestrálný vyústil až piii

dynamicky zkc-

a

a

otvírá

zase

panenského

naráz,

se

se

ná-

jakmile

pedepsaného rozlétl trnový

do

se

závs. Monumentalisace se podjímají napímené kmeny stadických a vyšehradských lip, hust tmavých buk v pralesové pohebištné mýtin; pipodobují i

se

chrámovému

sloupení. Monumentalisace se podstny, neomalované hnd, v barv zašlých

jímají

srub nebo nejde o djinný dohad, o vykopávkovou ;

skutenost, jde o malíské

dílo, jež by navodilo dojem nábožného povznesení Ki'Qkv palác bude bílý. Monumentalisace se naposledy podjímá píná :

i

osa jevištná, '

sbory po

jež

zceluje

a

rozdvojuje

zákon soumrnosti.

>

výstavbu

[Šipky, zakreslené

cestu

osobám

smr,

jím/, uliírá

i

v nar-rtanych

pdorysech udávají mali

skupinám; tekované mirýsoval se

zástup, vystoupi-li

v tém/.e iljslvi

podruhé; nejdležitjší stanoviska, jejichž stíidáníni se dopodrobna o!)irá až vnitrní eži;?, j^ou zjevná ze sroz.umitelnych zicratek].

aij

DON

.ÍIIAN

jMalí

kresle

nová plátna pro operu oper, po-

staral se o jevišt pravidelné,

schdnjší

a úklid-

njší dosavadních divadelních území, jež ssutkovitá. poborcená, proláklá a krivolaká mátla herce jako bludišt, kde rady by ani

její

studeném

nevdla

ani

Ariadn

však urovnaných

silnic

dost.

a

ušpinném

svtle, stále plošnatém a lhostejná

je

divadelním

tr

si

umníku

Obraz za obrazem tone v bledunedokrevné, vodnatelné polev a v schadlém,

nesmí býti lové,

Na

nit.

již

osoba

se

v danou

a

došel

již

vyprchalo teplo

nevzmohou

hyb

její

i

kahánkm

mrákotném

ve

svtle,

nesmrném,

svtle, jemuž

vzmach. Tmto z tchto ná-

olej,

ani barva,

:

chvíli

ani

písvit

na výkrjk, jsou

ospalé a omrzele líné. ku práci a

souhe nezp-

sobilé. Ovzduší, jež spoluvytváejí,

nasakuje splo-

dinami

rozkladu

a

tlení

;

na pozadích, zdá

zvtrávají mrtvá msta, popínavé

omítkách jakoby

již

drahn

listí

leptal

se,

ubledá a na

moud

a

dým:

naopak nach šlechticovy sín rdí se nešpanlsky, nebo najm pražské Alhambry jej pešhoily rudým líidlem a pozlátkovou levn kupnou svoda

ností.

a zvlášt

však nevyhovuje Klviin.

a

dramatickým zámrm exposiné výjevy, a

rozlenní

Polohové

Annin, pochodily nedobré.

skladba pizvukuje zhusta nástup odchodu však schváln váhy ubírá. Nástup osob, obezetn pipravovaný, v ní dokonce se hrov pedjímá, ]e zdrojem pedtuchovitého naptí a stále naléhající, by zatím nedo vršený, má význam" exposice podružné. Nad úvodným výjevem,

Mozartova

postav,

jehož tolikráte navynášeli se první mezi dramatiky

pomozartovskými,

pedpov

již

skuhrá

od zaátku

praví byl hluch

.

.

komturovi

sýek

;

ale k

osudovou

nmu

vý-

.

Malí srazil ponuré a balladické djství do tsného dvorku, který dusí postavové vyptí i dramatický vstup

i

úd

zdvih

;

do dvorku, kde

utlumí

vpád, kde ubrzdí se pohyb, jedva

se

naatý

do dvorku, kam lidé vnikají tak závažn, jak nápadn a dležit z nho unikají do dvorku, jenž pezauje zamraené pítmí hudební svým selankov. nyvým msíkem. ;

Tuto v

lipravu

lze

píriié ose jevištné

polepšiti

stupni,

a ústícími

fío

vršenými

do odpoívadla.

nhož

z

vy.-ítu|)u]í

poiléliiá

a

dv

souuiniá

Na odpoivadle (na podlaze druhé), venkovskému schodišti, se tyiž pruelová

ramena. proti

blána

do

;

také další, dvojné schody verftež k

nejvyšší,

ti-etí

úrovn;

dveím

nejnižší a první

zá-

khidnou pak budtež prkna divákovi nejbližší v koutu ohybníkovém lze symetricky umístiti lávky a u každé z nich boný palácový vchod

na okraji mezi prvním obloukem a rampou zbude otvor, kudy. v právo, zmizí Juan se sluhou.

Z

leva,

od nejvyšší vratn, nedovíené za Lepo-

zpvu, aby tudy na jevišt vnikal smrný paprskový trs. jenž nutí vykávati s nu'azeníin a hrzou vcí píštích, vyítí se Juan s Annou; rellova

dvojí schody, proložené

se

podestou, jim

dosti

dají

Svdcv

útk, perývaný zápolením, dobov nesmrští a prchající Leporello, sledovaný vlekou

na as.

svého plášt, strachem streseného, vyburcuje

rozmachu kouty protjší. Komtur objeví nyní

zdraznné pitlumeným

ným, jenž

z ní se vyploužil a

zápraží levých

se v

chvostem

do

brán

svtel-

padá probodený, na

boných dvíek. Brankou,

s

nimi

svmetrickou. utekla se Anna, která zaštítna Otta-

(il

viem spje ku pomoci

z

pravá,

s

úrovn

optn

pohybová vlna postupuje tedy k padlému dvojice sluh a dvojice komorných vystoupí zárove na nejnižší prahy postranní: nepohnuty, vykávají rozkaz. Tím za své vezme hmotnatý nejvyšší

:

;

shluk, který strhl k sob obrazové tžisko svým objemem i proto, že se po nápadu výpravího v jeho stedu vykonává ohledání lékaské (zbytená osoba, jež zbyten se povyšuje na doasné ústedí) tím nabude své váhy doa Anna, podlomená rekyn, tím vyhostí se z tragického dní padlkový výjev zábavný. Nebo práv píbhem se Mozart neobírá. Zle povstná voavka a zle povstné máry udržují se jen pežitkem; využijte ;

dvojakého smyslu výzev Ottaviových, jakoby chtl jej, aby lék žádal aby dívky do nenavrátiraa zmizely lahvikou se nevracely, aby po té komorníci,

zbýti s si

Annou sám; pinute

á part a tak,

a s

nerozpaití a pohotoví, naráz

dj a má spád co tragiky pazvukov nevmíší.

jevový

Anna podatá

a o

odklidili

nejhbitjší,

laviku

mrtvolu;

a

podepená,

se

do

vzhlíží

k ženichovi, který utkví uprosted, pán nad sebou.


pán okamžiku. Vlády jako odrazov nabývá i šlechtina a posléze ona stane v ose písahaje Otlavio povystoupí o schod záslib vyzní slavnostnji, ale zárove on, pevný, mužný, vede nevstu, jež pivíjí se k nmu. od údolí smrti do nového žii

;

:

vota

;

Anna optovn

zaklínajíc Ottavia, povystoupí

sama: dorstá ásten klidu a dorstá chvilkové pevahy. Opona dopadne naráz a zakryje dvojici ulplou pomníkem na druhém stupni; nebo pospšn-li odcupitá Oltavio s Annou, koní velká djstva titrnou a malichernou dohrou. Prostor v první promn se ulenoval výhodn a úeln; a ponkud-li by se upravil, polepšily by se proporcionáln vztahy mezi stavením a hercem, útonji by se stetly zesmšující a opravdové prvky ené, to jest vysvitla by zetelnji povahová perspektiva hrových podílník. Stailo by sevít

jevišt

ramp

a

pepažiti

svtlost

od

sloupoví

výkrojkem v úzkém, popedném tom závtí by stálo s každé strany po lavice. Tím rozlohov djišt se pizpsobí dvrno tem Leporellovým, družnjším a všetenjším, nežli

k

;

m

služebníku slušno

;

tak lze

se tento výjev

innohonásobnji

také

obmniti hrové prvky, povstání

a usednutí, z nichž

skládá. Leporello

dychtivého pána neposedný

(v levo)

svého

protjšek, odsedí

zaátené rozhovorné vty, aby

si

povstal, poprvé

aby druhý dotaz na rtech, ostražit kolemkol se rozhlédl a aby stanul, s tetím ujištním na jazyku, vedle Juana, jemuž z blízka, pološeptem, udluje nauení. Juan soptí, Leporello padá na kolena. S odpustky se vrací ne-li odvaha, se optávaje,

tož

aspoh horující úslužnost: vdný kajícník se a má se k pánu lísav. Sotva pravý úhel

napímí zhoustl

dvojice utkví,

dvma se

sblíženými tly,

natáí

Juan vte,

a

vped

slídí

se rozprávka a besedníky,

skrývá

ped tmi, kdo

s

Juanovým

rozletuje.

a do leva

{.ostati

;

!"

sluha

koncuje

te pehozených,

pozadí se

z

„ticho

Liknavjší

blíží,

vykrojená

pepážka.

Ped výezem dramma

giocoso: don Juan,

enjší, a Leporello, nevázaný, a

vzájemn

ují jíce

si

této chvíle

notující šibalové, pokukují,

um-

sbratem'

dohovo-

úšklebem a zamávnulím. opií se, zlehuženský sten a vzdech. Za výezem drama

se

(H

ponuré, krok v bezradnosti perývaný,

perušovaná

katá a zastávkami

chze

a pobízená

prvých tvrtek, o dva takty

vzdálených,

zatžkaným

nedopouští

Elvira

predtaktím,

neukáže

se

jež

nosítkách

v

a

ve

i

kli-

rázy jejich

mýlce

družin

šprýmarskéiio komonstva; než, do úpadu uštvaná, mstou, vzlykotem sbírá

síly

vzmachu

i

a

dechu pozbavená, pochodu po-

stkaním

neartikulovanému

k

i

kletb.

S jistotou

a dobyvatelovou

samozejmostí

a

stoí se don Juan zadem k Elvie a couvne, jakoby

zpod sprchy; Leporello dohrává své dramma giodosud nemající stání, dosud zoufale

coso, co žena, se cloumající

jímž

tíhne,

šourem piblíživ

se

Vedlejší scherzovou

smr, Juan

preln

vtiku

z osidel

;

kamení.

basové árie rdztetil

synkopicky na.-tupující a vykorunovaný

flétnovým pedtaktným tento

na

ke sluhovi, vyvléká se

zhrzená Elvira úžasem ritornell,

se v jeden

zpronevilce.

semo tamo, upíná dokraujíc

nábhem, jakoby jeknutím

motiv, škodolibý úškleb plebejíka tluhuby,

doráží a doodzbrojí Elviru

krokem ústupným

;

se stáhne

65

trojím poklesávajícím

k sedadlu a Leporello?

který

ton korunami pozdržených

k tomu využije,

chut, nenasytný, potmšilý, spásl její útrapu a špatn odpozorovaným pansky dvorným pokyn 3m ji k usednutí piml, dodsí ji neviouce drzým „mille e tre", až se malomocná, nemohoucí :iby

shroutí na lávku.

koist v

pasti,

Naež

teprv Leporello rozvazuje,

myšku v drápech,

obíhaje, stihaje

a pekážeje odchodu, když nešastnice, vzchopivši se, uhýbá se ped nestoudnou vyídilkou, shodn s A-dur ritornellem, tikrát vyhrávaným, na laviku protjší; a tu se ubitá a zlhostejnlá vzdává n^omalenému dryáníku na milost a nemilost. S theorií Juanových kousk, s nejzajímavjším odhalením, vytasí se Leporello v klidném andante, když Elviry již nelze skutenostmi dkladnji zpracovat; Leporello, zpychlý po lokajsku výsadnými znalostmi, jist konen již travaskými úspchy a vítz v nerovném tom zápase, utýrané žen napíšt jín dodává. Vše, na uvláená, vyjevená,

tup ped

se

zírá ící

Elvira

se

zmže,

jest

jen

závan odporu, jen odklon, jenom pootoení, když Leporello,

piišeptávající,

se ponatásající,

blahosklonný

poshovn

pespíliš se pitírá svým labužlifi

nickým „maliká kátní"

;

maliká

je,

jen pomalinké,

jest

je,

maliká

je

deli-

šroubovité zavrtní

krních obratl, než se Leporello ztrácí s kluzkým „quel cbe fa", zpsobilým vzbouzet laskominy. V Juanu je ada výjev, jež ešiti lze spoe zdnou pergolou, která, pední stnu prolomenu vedle

ádnými,

sebe

sklenutými

otvory,

ní

podél nejzazšího jevištného pruhu jako do rokoka

pistavn jest pavilonek podkovitého pdorysu, s dvma dvemi bonými a s vchodem stedním, který nemá dveí presazená salla terrena, k níž v ose

ve svatebním výjevu jsou

;

v popedí, a sice naproti,

i

v stnách

vchody,

poboných,

se (když není pr sceniového rámce)

až dozadu:

ze krmy,

villy

táhnou

jež

po

hloubce

nebD kláštera. Z pa-

vilonu vyplétá se svatba, dívky z leva, chasníkové z

s

dveí vyjde Juan, Annou.

S Elvirou se srazí Juan v

kout pravém, kudy,

pravá, z pavilonku z hlavních

tudy také vstoupí Ottavio

obloukovým loubím,

zlákati chce Zerlinu a

odkud

di se na nedobrovolný ústup k svému východisku, aby, z

dešt pod okap,

vých mstitel

:

se vydal v ruce

je v kleštích

67

;

komturo-

vypoklonkuje-li Elviru

do

až

levého

vhodnost aniž

pozadí,

pinucen

je

nabíledni

byl ustrnouti

z

pdorysná

Nebo

ešeného diišt.

takto

herec,

nedostatku

místa

stanovisku, stídá výraziv postáti, okamžitou drachzi, která spolehlivé matickou dlnost promnlivou odlehlostí od skupinového ústedí i vztahem k hlavní stedné vertikále, s kterou initelé nejúkonnjší, don Juan, Anna, picházejíce, se ztotožují a k níž Elvíiny

na jediném

mí

jsa s

tvárné

úvazky,

hozují, sotva z

a

prvotný,

a

pokoitelky se

konený, se pepokoená.

stala

Pozbude-li pavilonek bran, lze

ované upotebit

scény

nezjina-

za kížovou chodbu odkud Leporello ne a ne se vyplést nebo sotva vbhl na erstvý vzduch zprava, v patách Elvira i Masetta, již dokroí nah komturovi pozstalí. Z\'ýší-li se pavilonek na domovní výstupek nebo arký, aniž v pízemí se zazdil hlavní vchod, petvoí se prostor na djišt Juanova zastaveníka, na djišt stavitelsky zcelenjší; v této úprav sted totiž sváže dílo vý-

hbitovní

a za bludišt,

pravné, kdežto na divadle zeje vprosted rozptylná a rozmotávající díra. Masettovi

()8

krvelaní spcmoc-

níci

mizí zadem, sotvaže se objevili,

iiezkríživše

scény.

Kdyby výpraví

se zar-ítali do knih divadeln toba do poznámek mozartovce Lerta, nehráli by s Juanovým ohnm, šlehajícím do holavé árie z B-dur než v komnatce, kde Juanovi drobn zamstnanému tak tak že zbude asu, aby Leporella vyzpovídal. Tím by zpobízel se samovoln rozhovoru ý spád, tím vzal by zcela

nábadných,

jeri

za své zálusk režisérv, který Mozartovo pandaimonion chtl vypraviti za taškaici po zásluze vzal by za své nevznikla opera nadarmo v ovzduší :

;

Dantova Pekla.

69

B

o n KE

v ibichova Boue

ozv

— teba nepedila

nad Berlinavodný, nezt-

sen zvukový, touže látkou

lesnný však divadeln, nýbrž symfonicky

— ne-

zlehila osob Shakespearových, ani Shakespearova v postavová konání se nadvdomé vypodobiv jimi za šlojíem báchorkovým lidské poznávání, stuphovatelné až k naprostému zírání. U Vrch]ického a u Fibicha Prospero se

úradku, jenž

vtlil,

nezbyl prometheovského osvoboditelst\'í, vybavujícího

ze

duchy

zakletí arielské

nich viditelnou

osamocování. o

ostrov jest

:

i

u

znakou tvrí samoty a tvoivého které se bezdky úmysln pii

ihují básník sám a poslouchající obec

nepimje darmo troseník

;

ani tuto

aby na útesu jeho sn, ani tuto nepropadává se pedl mezi drímotným a pobudivým, beztvárným a útvarným i u nich pimují se

videc

spasili

tvorby,

se

:

v

tvá tvái kalibanská tma

a

prosperovský blesk.

Než zkratkami a výjevovým pemístním, jimiž uzpsobil libretista báse hudebníku, vymizely z rozhovor prvky sociáln, prvky, z kterých Renan vyvedl svj první shakespearovský epilog; zde onde ztratily se z pedlohy rysy schváln i

73

drazné,

tak

sluha

se,

aii

Kalibanv vzkek z

„chci dojíst

obd"

napoprvé povyplazí za

donucení,

pánem.

Hudebn

se

uznainená ve Fibichovi, když vztá-

hneme ho k smetanovské jak

livost,

pro

úkazy,

najm

vkovo

okolí.

píznaný pohyb kterými

svtlo,

Výkonn

umenšená

cit-

tlový, tak

pr;)

úrovni,

je

se

dbáti,

projevuje" lo-

aby

zpv

se

slovn srozumitelné, než vypízvukované hudebn, ac v nic-li obrátit se nemá dra-

klenul do linie

matické vzeptí a dramatická vznosnost; jakož aby orkestrálné proudní se dynamicky vydouvalo podle pedepsaných jících

i

znaek,

svtélkujících;

se všecka tempa,

stínujících,

konen

odstiu-

pak, aby ozvala

nadobyej lenitá

a cesurovaná,

by

jmenovit nevpisovaná. Nebo modulatorného u Fibicha nedokonavá jen pirozená dynamika taktová, skles doby tžké, nýbrž také nálilé opadání, nebo náhlý píliv zvuné síly v nové hudební, jež ve pechodném okamžiku k pedcházející se pouze piarfuje, místo aby z in' se ústrojn a perodiv vykuklovala. A tebaže [)ak Rieniannova zmínka o hítané, nesrostité hudl) zrodu

vt

vt

74

Fibichov, doma pehnaná a do dna vykoisovaná se svta se nesprovodí, oslabí se aspoh po právu.

Fibichov

dílu,

monumentalisujícíniu a stanovu-

hercm, krom polomr a stídajícímu

jícímu

pochzkový-

Ariela, krátký

vstup

mžikem dovršený

se

rozpiouhaným v šíku rozpedeným thematem si musí na as dáti s nkolika kroky, jimiž pemiti možno okruh psol)nosti hercovy, Fibichov dílu nic by nespomohly útlé, k tlu pimykavé kroje, jaké v>'myslil si v Nmcích pro slovesné drama nejnovji Guderian. Setrvalé postoje a zpomalené pohyby se fibichovsky dovyjádí šatem vleným, pehozy a plášti, které obalují tlo, vyvozují posun objemný a draperiovit, zdržn, stopují zdvih údového ohbí, postavové výkyvy i postavové mizení stihy, které pi sražení pat a paží iní sice ztepilým, než napáhneš-li se a rozkrauješ. vzedmou se neb rozletují tak, jak poddává se látka, u Prospera ornátov tuhá, zanikáním, jež provázeno

:

mkí

na pláštíku hrdlo

po

povolná

a

Fernandov libosti

k

bedrm

obmykajícím

vzdušná

i

na pehozech

spadajícím,

osvobozujícím,

Mirandiných,

nejprosvitavjší, nejneposednjší na

kídlého

Ariela,

vlavých,

závojích bez-

ovíjivých,

povívavých.

Bezkídlého Ariela, ježto jeho pibližování vzdalování na dlouho je v hudb rozpoteno, záležejíc ve víivém pichvívání, v kolotavých, polétavých i

krcích tanených vídá-li

on,

se

roušky jako

a vlnovitých

stápl

kterak

popnné

závanech;

koráb,

zpo-

rozeí

se

splihnou, pokorn-li stane.

:

Jenom bloudkm, Stefanovi, Trinkulovi, patí tsné nohavice, piléhavá hazuka kol pasu stapatá a apka, na vršíku rozjivená jakoby v kohoutí hebínek.

Fibichova

Boue

udusila by se v reinhardtovské

divoin;

této Boui pijde asi nejvíce vhod scéna trojitá, s moským pozadím a pípadn v tetím djství bez korábu scéna nemnná, s nkolika svislými pni stromovými v stedním pruhu, aby názorn se ukázalo k psobišti princedrvoštpa. Pední pole pdorysn koniž stupnm,

zálesácké

i

;

nárysov rozhrnutou oponou,

jež.

uzavená, ome-

zuje prostor za hry v šach a za výjevu, v kterém

báchorkoví

materialisté

kují

Div. kterých Vrchlický

si

76

vražednické

navymýšlel dost a

pikle.

dost,

I

štvaná

dbá Fibich jedinkráte:

ps

a

rejdí, halasí a

štká také

spiklenecký

se tedy

;

trojlístek, již

Arielem po-

zakryjí se zvrstva hlavní oponou, jež zotevírá

jevišt,

pak v

do

hloubce zjevné,

celé

pozadí,

samomluv Arielov.

k moi, k

,,Prosperova a

smeka pekelných doprovodné hudb

allegrovým taktem na útk,

plašen, dá s prvním

a

v

vozu taženého draím spežením

Kalibanem" pedvádti nelze; vyhrává se v tuto

chvíli slavný

kodrcání

hybn neúmrný vozovému

pochod,

kníže

:

ped

vinníky

vkroí.

Fibichovu zásadu, jež sbory upozadila

nebo aspoh

tak, že

lze

živou zed) a choryfem, sólistm jen

vstným

setmíváním,

nehodláme obtovati Prosperova vstupu,

zcela

seaditi v obrubovou

je

hereckou, lze rozpoutanou

Držíme-li

(bu

boui

velienské je škrtu,

sesíliti

pikla úast

stotožniti se zlo-

když pípravu

Allegro,

využíti za

tedy svtlo do

záe

a

pozdržeti Prospera až zazní jeho motiv grandioso,

dohrou, za

A uzave se druhé djství orkestrálnou opony zatím spuštné, aby nový po-

chod, ješt

rynjší

tutta

forza.

a ješt

úsilnji vykoisující

dopad posuvného kroku, neštíil 77

se se strojnickým

po pedpisu

zázrakem, jenž

novníka

k

draí

nebi

vznésti

pípeží

a

by ml paobletovaného

živelnými duchy. Jedna vta, „Kalibana na výsmch jsem k vozu spial", žádá si slovné po-

zmny. V této úprav sbor vchází dvma proudy, zabíraje oteveným klínem poslední a druhý jevišový pruh stedem nastupuje princ, co Prospero a Miranda Kaliban se pohybují v popedí, odkud steží Prospero, skryt zamilovaným, než zjevný divákovi.

Mirandu, jež pistoupila k Fernandovi.

Ariel

si

tetím djství posléze lze až tehdy k otcm, když jsou

volí cesty nejdelší; a v

poslat

dtskou

dvojici

vykl Prospero

viny smíeny, když

již

odpustky,

když stupuje se orkestrálná vložka z pianissima a adagia a vústí v moderato ohlášené fortissimem naež Kaliban se pimkne naráz, hadovit, skluzmo

k Prosperov noze, jakmile

V

této

úprav

sbor

neustálý protiklad,

osob

a

stojí,

jej

a

volá

jeho motiv.

lovk lovku

a se

pibližují.

jsou

A

na-

hráe v šachy, pohádkov svd-

jdou-li se pro šotky, jež pokoušejí

zjevy útlé, drobné víly, tkající v

ném píšeí, hned

tam, hned onam, plavným tane78

nicky dokonalým i

pospchem,

lze

pedvést úhrnkeiii

tento oberonský výjev, který pranic nevydá, ba

ubírá,

když skrítí pohyb ntuhl

a zkostrbatl,

nebo

nezdanlo-li se vypraviti episodní líbánkovou zkazku

za líbezný sen.

r.v

JESSIKA

v dílo

Jessice se s dílem skladatelským nepohodlo

výpravné, jež není

roztržitá

anorganismus

hloubka

víc,

než pouhý svod, než

snška výstavebných prvk,

av

;

perspektivistickou

nic nesešlo

již

nežli

irý

tom, jak prodloužilo jevišovou

jakoby

zkresleninou.

na zákonech plošn mriských,

kterými se ídí popedí, jakoby se jen tak zlehiti

sml význam

scény shakespearské,

jež,

poítajíc

jenom s pravoúhelnými pedmtnými prmty, se dobrovoln zíká šalebného, kose ubíhajícího jakoby se na zástnu, na závrné rovinové prelí sml beze všeho pimalovat obraz pedstírající ti rozmry, jakoby se naposledy pozadí,

zohyzditi

smlo

výtvarnické dílo

híkami,

jež

od

dtinských radovánek jenom tak se liší, že se objevují na pozadí místo stínového panákujícího ušáka dv loky, patrn vrhané kouzelnou svítilnou. irý anorganismus, a v tom, jak výpraví nic nepeoval, aby dní herecká se svázala a navzájem

si

pizvukovala,

a

v tom, jak rozklížil se

pohádkový rámec, v který zaklel hudebník svou

zvunou visi. Práv shakespearovské scén na tom 8^

záleží.

aby rozmanit pizvukovati se dal i vstup i odchod, aby zmnožily se cesty jevištn |ak výmrn, tak smrn, vížíce se stále k pevné pímkové a rovinové soustav lze vchod, tží-li se z celé zužitelné prostory, bu pidati, neb ubrati; a ježto stny kolmé k hloubce stojí rovnobžn, lení a jest uleován každý otvor, prelný i boný, ;

architektonicky.

Prsmyky

a díry panoramatických

jeviš pehodnocují se v bránu, okno, loubí, v portál, ve vráten jež

;

divadeln

se

již

nepadlá

pírodní,

síla

prohlodává skaliska a ulicov zvyvracuje lesy

skutené i lepenkové, vyjaduje se však, nebo aspoh naznauje, zákon, zákon tíže. Kdyby se byl tedy vztyil na rozhraní stedního a posledního pole oblouk o tech brankách, bylo by se tvárn ucelilo hrové prostranství, protože by prospekt pozbyl kose malovaného a kose pistavovaného haraburdí; doešilo by se jevišt a zpohýbaly by se osoby i sbory, pinucované te k stojatému okolkování a více, rozvinoval by se pohyb po zpsobu variací. Tehdy rybái by kepe vtrhli

zprava v roztroušených skupinkách

do ulice divákovi nejvzdálenjší a

z

z kídla boku do ulice :

stední, z které by se

výjev

vytráceli

není totiž spoinuly,

do leva. Tento

nýbrž miniochodný

hlouky necha postojí jen chvilenku — co skuvta — spjíce hned nedokav, chvatn o dm dál; a necha neobracejí se do hledišt elem, nýbrž natoeným profilem; lid nevystupují pinka, to

hromadn

a ve srazech, než

mezerovit a v dílích

sborecích. Krok vykonanou prací nezemdlel,

je

tanený, ba dvojice (jež houstnou trochu za dohry dohe za ruku se ujaly) si jemn vykomlhávají kolébavý takt, pizpsobujíce chzi tempu na a v

1

!

!

I

dvakráte zrychlenému.

Druhý sbor by znl pak ze sousedství do prázdného jevišt a další zástup, ulpívající a prelný, vyslal by dva pedvoje a sice na tetím a na desátém taktu Allegretta tranquilla, symetricky, kídelnými dvíky pole tetího, nežli, zavíraje pozadí sted, by nahrnul se valem celou zužitelnou šíkou posledního pruhu, bhem narstajícího crescenda. Tito zástupové nešatili by se jako dlná i

chudina;

a

vyšoí

je

pohádka,

a

jejich oblek,

teba po svém pistihly ho jiné prostedí a jhiá doba, pipodobuje se rouchu, do kterého strojilo 85

pastýské hry rokoko a má-li pohádkový úvod dobe skonit, musí vystoupiti Shylockova princezna ne z rudé bedny, nýbrž z pedcera nosného budoárku, pošitého, vykládaného a vystlaného, z iakéhosi kouzehiého oíšku, kde není prkének, kde není trámc, kde lze spoinouti na hedvábí, sametu a mušelínech a jas, jejž vyzauje tento vílí zjev, se projeviti musí odrazivé, takže dorážející dav v osminkové pause náhle couvne jako jeden muž, takže výhružné a napasvé

;

—

;

žené paže

sletí,

krásou uhranuté, naráz jako blesk,

množstvím jako vlna pevalí se udivené posunové „ach". Dílo výpravné se nepohodlo s dílem skladatelským, nejhe však pochodila souhra. Souhi-a, která zalyká se v cizí, hudbou nenasycené a hudbou neobnovované atmosfée citové, v nepíhodném ovzduší, kde odumírá, píbh za píbhem, každý smysl psychologický a která nepodráždí dramatických nerv, v dji vkoenných souhra, jež pokaždé propase chvíli, kdy nastává mimický zrod, souhra, která podnítit se nedá ani z píbhových tak, že

;

ohnisk, natož

enou

jiskerkou.

86

—

—

Tak dbáš-li hudby pedcházela zpovídání Bassauiov ne nyvá vzdychavinost, nýbrž besednická rozmíška a stolovnická kocovina. Bassanio nezpil-li se, zniiloval se do nálady fatální

má tlach po krk, tíhne do samoty. pižene se tedy (pravým kídlem posledního pruhu do levého kouta) lverým nábhem, zastaveným vždycky na koncové tvrtce tento vpád se promn v zneklidnný, okatý a krokem sdlovaný monolog; jeho bratí, z tvrti nn'rn mokré dopáleni, že se trhá spolenost, ho stíhejte/ a dostihntež nadbhnutím (z pravá, ze druhého pole); a stanou, nech však vtipkaí si na vrub Bassaniv mezi sebou: mají respekt k šibeniní nálad, s níž není žert a jen Gratiano, nejtroufalejší z nich, patheticky vyhoukne „je zamilován". zadlužen,

je

A

;

:

První skupinová sestava

bu tato;

Bassanio sedí,

hradu loktem podepenou, civ do prázdna a

nmu,

proti

kout, šuškající trojlístek, kterého on nedbá; je podráždn. „Nejvíce mne zvdavost ta trápí," vstane, poslední takt moderata zhurta pokroí a zhrzen, podluje uštpaným úklonem a peprnými slovy druha za druhem, „co je ti v

87

drahoušku?" „co tob chybí?" „my pomžem' ti rádi!" Otoí se na podpatku „samé shby" a slavn všem tem najednou a do oí: „Nuž, pomozte!"

A

zpvák

a má

slova barví,

rení za rením svj

pokaždé a ovšem zkyslou, horkou,

odstín, jinou

pelykovou píchu, necha vty

jen

jen

cedí.

Pohledy jsou kosé, ústa ztrpkla, hra co nejnázornjší i za smílivjšího (ale ješt docela ne ochotného) vyznávání „Dluh a jen dluh". Okázale zobra:

kapsy

cet si

a

(druhm

útuje své dluhy

tváí v tvá) a dost. Podruhé sebou sám, sítaje položku

s

k položce na prstech a zuby jako zaatými

na svt, stejnost a

rázn usedne neúast. Z

;

a jako

trojlístku se

;

plije

na zaátku, lho-

pooddlí Antonio, ádku,

za ním Lorenzo. až skupinka se zploští v

smrující k bloudkovi ten tak tak, že jen odpovídá, nevzhlédnuv a nepohnutý, na pl úst. V tom ;

tedy vztah

vzí herecký samotáe k

zjednodušoval kyn,

v

se,

sdružné

výjevu, aby polarisaný hlouku, dvojmožný vztah, chce-li tomu orkestrálný povtip

dosteování

aby souhra nyní namicky, aby spoádal

hnutí

a

v

snubn

leklá vzdouvala

;

ji

88

rytmus,

aby

tí-

se dy-

vybur-

vcný

coval posunovou pedstavivost sebe menší

poukaz. Ale dnešní nepelivá souhra prolelkuje zvlášt

obratníky djové, nepozastaví se u nich, nevyvádí a na nich dramatických klenutí; práv únosnými a pod vznosnými úhelnými pilíi pod z

nich

se ssedá výstavebné dílo,

práv na svazech

a na

švech rozzívnou se trhliny.

Bassaniem želaných, „pt

tisíc", slovo,

pro které

k nmuž celá znesnadnná rozprávka Je pípravou a na nmž pelomí se dní, uplývajíc píšt spádem jiným, práv ten celý vzdor a spor, slovo,

toto

slovo

mocnlo každému

posunov neztžkalo,

a zmdlelo. z

nich

nýbrž

Všemocných „pt

dát

co

pro

to,

zmalo-

tisíc"

musí

Bassanio musil

by jim dodat tolik váhy, aby se srdce mu spadl kámen, když mu prožluklé to slovo vyletí už konec konc z chtánu. Zapeklitý Bassanio, piznávaje barvu, musil by svou kartu, na niž všechno vsadil, okázale vynésti a zprudka pihodit. Bassanio musil by se v celé sláv ze široka ke svým známým natoit, co se zatím noha pomalu a kížem klade pes nohu a musil by se, zraky zrakem probodá89

vaje a spoléhaje na loktech, vzad vykloniti teprve, když nejpozorlivjší úasti si dobyl, naptí když na vrch vže vyvedl a pervii zájmovou, jež od spoleník ho dlí, názorn a na poslední chvíli ;

zveliil, tehdy teprve

hlavy íslem,

s

nímž

by mohl

ml

cent. Orkestrový úder, v

schladit rozpálené

potíže:

zpvu

co

slabika, to

prázdná tvrtka,

všeobecný poprask, okamžité pohroucení, po vyptí náhlá skleslost zdšená, trojhlasá ozvna „pet tisíc!", potom glossy ve tech, do nich Bassaniv doslov, odevzdaný, sebou sám se obírající. Než tím se ledy prolomily; te již smí se Antonio piblížiti, te smí za ním Lorenzo a Gratiano, úastní a slitovnití, polehounku, jako po špikách a jako k chorému, druh za druhem a soubžn takt, s návratným motivkem, vystavným ze z paralelných sekst. Do teplejších tónin moduluje ;

:

ty

hudba, do teplejších pásem moduluje hovor, vytrácí se

pedl, postaová

tedy dosavadní zpovdnický

polarisace

te

zaniká a sdílnjšího Bassania starost-

liv obklopuje postavový plkruh

Kdyby tedy výjev po novém

:

„co v tom

vzí?"

byl propracován,

pešla by ve tetím údobí, skupinná odlehlost ve 90

zjevný styk, svisle

a

podél,

i

—

—

risposta sšinutá výtvarn by zdvojila propostu.

Kdyby tedy výjev po novém

byl propracován,

pešla by ve tetím údobí skupina odlehlost v mimický úvazek, jímž herecky se dovyjádí ostatn nápotomný milenecký dvojzpv belmontský. K Porciin ctiteli, jenž nadále se rozhoruje, aniž hned se sbratíkoval, jehož vyznání víc chvaloi

ecní,

vypovídajíc

bezdky,

jen

di'uhové

se

již

pimkli; úvazek se dokonává skupinovým shoustnutím, tlum k sedícímu Bassanio\a se sklání,

tém

k stojícímu nachyluje, postáti se

Úsmšky

vají.

se rozdávají

tak,

že

neposou-

hlava jen se

poodvrací, trup že vykyvuje pouze nazad,

jednu

nohu neustále do podlahy zaboenu, druhou lehenu,

s

prsty u

pimuje

sanio

zem

a patou zdviženou.

pohyb

nové

sestav,

I

vv'-

Bas-

naléhaje

zprvu krokem rozloženým tak, že jedna podešev tkví

na zemi, co druhá dotýká se

tak, že

zadní

hole

ku postupu tvoí vati

se

lze

ztrácí,

paží;

s

pdy

hrotem

tlem prbojnicky pohotovým

smrný

tak,

poukazuje

paprsek, jejž pizvuko-

že k vidin, v níž již

91

chze

jako

milovník

horenatá,

jako obloužená; takže

nohu

lze

vyjáditi

a skutenosti,

pevážením tla

náladový

zvrat,

s

nohy na nadjí

sraz

náhlou nialomyshiost. Když Antonio

konejší a Bassanio (velebící první

slokou

temný

úsmv) když rádcm vymyká

zrak a v dalších verších pohledy a

znovu rozpUunenil, když se peludem, jehož ne a ne se nasytiti, dále tíhne, jakoby byl na dohled a na dosah, tehdy stídou prvk pokrených a výkyvných lze zbystovati hru, a zazmítati postavami, aby se v tlovou pulsaei promítlo hudební eení, aby se v tlovou se

a za

pulsaci promítly

vty

a odvety, jež uklidní se

samý

konec souzpvu, kdy skupina se rozletí a opt zpolarisuje, kdy Bassanio konen již umluje si je pohledem pl uštpané posmváky,

me

varovným,

e,

pl

kdy židv

pohrdavým, kdy

s

orkestrálný motiv,

ním posléze

zmnil

se

je

mu

míry ve skutenost, že nah odpovídá zavrtním hlavy, potesením dlan, posílaje zamávnutím nepíjemnou ruky ke všem ertm Shylocka

do

té

i

penžnickou pochzku. Ptitisícový vtip by musil naposledy zníti smírn, jako ulichoeování; všichni, jeden chumel, nadarmo se derou o Bassania, jenž 92

svodm sotva

stanou

odolá, jsa

oni ;

tomu rád, když vtipálk

zbude

do pravého kouta,

do popedí,

došli

se

hlaholení trub. Bassanio

pidává

se k

pá-

telm, v ose tetí scény stane herold, ve kídelných jejich brankách trubai a zvdavci se hrnou doprostedka s obou stran a do popedí z leva (tudytéž se vracejíce)

;

konen

je

Bassanio sám a sám.

Milenecký dvojzpv belmontský lpl zatvrzele na jediném motivu; úvazkové toto drama (ženich s hlavou pitulenou k nethema vydatné a sporé, nastoupilo nepipraveno a vyšlo, nerozvedeno a neobmováno na prázdno. Setzené ruce, stále splihlé,

na kolenou,

vstin

vzhlížející,

klínu),

stále lnoucí

pepásaly

k sedícímu tlu, ruce jinak neúinné

dívinu

hru

smyka, zauzlená do

jednou

dvojího

pro

vždy jako

loketného ohbí

—

nmuž

dospli lze na nkolikráte, v plynném pohybovém modulování, kdy dvojí paže bez ustání víží tlo k tlu. Zprvu Lorenzo stjž nad Jessikou, v dlaních její skrá, v dlaních její hlavu pochýlenou vzad soustavení, k

v

tyech mezihrových

výbon

a

B-dur taktech svážej se

jí

pomalinku k nohoum, do pokleku, ana 99

levá ruka po spáncích se

vzdušn smeká k ramen

po rameni pravém, po lokti až k prstm Lorenzova pravice, jež kratší drahou, v kratší dob sjela k pasu, sevela již levé díví a

po zášiiku, ;

zápstí.

V

G-dur

vt — obmnný

motiv pvodní,

dvé vztahovaných rovnobžných paží, motiv nyní

stupovaný, nebo také díví lokte, dosud nmé, berou na se úkon souradivé spojky v G-dur

—

vt

dychtivjší pocitové skupenství se zpromítává

do prítulnjšího shluklejšího seskupení tlového,

jemuž srostitosti pibylo; smrštila se jednak vertikála dosud strmá, ale sklopila se také pomyslná rovina, k níž tíhnou zorné paprsky s dvou protilehlých stran a lokte se

.

takm

Jessika

te

shlíží.

Nová mezihra,

vodorovné, loket k lokti skloubené,

vzpimují, hrud Lorenzova sleduje

zárove

se

po Jessice vzpínajíc,

jež

jich

pozdvih

takoka

rty

zrakem ve zrak pohroužená, šepotá svá tajemství. Tetí mezihra, a postavy ruce pozpátku se schýlí do nkdejší polohy. Pi mosso, Lorenzo se vzchopí, povstane a, vzdálen s délku napažených nevstiných paží, pokládá si dívku na prsa tvrtá mezihra a Jesika mu zapeetí ústa táhlým na

rtech,

i

94

i

polibkem. Appussionato, konec.

Ješt

Lorenzovo,

povlovnými

s

{)oliyby ]e

cukavé a lomcující ucouvnutí úderový píraz mileneckých hrudí,

trojí

trojí

schváln zdržný, aby popadla se konec koncv ob tla v burácivém objetí. Teprve když do allegra moderata ciinciv sletí stípek z karnevalového motivku, tu nadobro se zruší dosavadní

jinošík,

ruce

a

spojení,

Foestrv

Gobbo, ten

že

rozletí

vtipné

se

by liknav se k

že by nedovedl sebou dilost a opozdilost

z

šít

a

tomu

jako

peruti.

kepký svtu ml, ten

mrštn

páže,

že bys etl zpoz-

vyjevené tváe, ze hranatých

konetin a stojánkovitého trapu ? Kdyby výpravího, kdyby herce nabádala hudba? A kdyby soulira ídila se zvukovými osnovami, nabýval by všeliskterý motiv, zahrabaný zatím, dsažnosti stichomytické,

té,

která

protien podrážditi musí vyprávským spádem

osloveného, než pomalejším

do písmene

zví,

o bží. Hovoí-li Shylock

a ozve-li se Tubalovo

s

Jessikou

thema zatím beze

slov, již

musí Jessika se dovtípit

a

k chladné petváce, jež

námluvám dá správný,

Lorenzovský výklad. .9.7

pihotoviti

se

naráz

KV\

Ev (livadelmk neukrivdil, dbát by mu pemýšleje o jevištném soustavení, nkolika

"Aby sil,

zásad.

Rozsouditi, po prvé, zda ubytovati lze pod touž stechou lidi, kteí pešli ze dramatu mluveného do hry zhudebnné se stejnými sice jmény, ale jinací a do té míry odrodilí, aby k jiným cílm zkoncovati mohli daný píbh, jehož vzestupy sklesy ostatn již pedem hudebník si peadil, i

upraviv lze

jej

zatím

en,

rozsouditi, zdali

vzájemn

sthovati usedlíky rzných obraznostných

zem-

pás, není za tžko. Opera a inohra, kdyby do písmene látkov se shodly, podstatn se liší, nejen transposin, než rozvrhov: posicn a proi

i

portivn;

herecký

vztah

k inohernýiii movito-

stem jevištným. vztah sasovací, slyšným tvarm podízený, venkoncem se ve zpvohe zmnil.

Pohyb ze zvuku

již

nevyvstává

otrkávati se musí o výstavbu

naproste,

nepípadnou

;

než vpra-

vuje se, místo aby spravoval.

Transponovaná hra

—

ani v

|)ocet

jakost jevištného obraznictví. pozoruješ-li je

mrn

—

transponovaná hra.

nebereš-li

vidinného .w

rázu.

nemže

na zddné návsi, ve zddné jizb povytycit. Ve svtnici, zdá se, padá strop, nad ddinou visí nebe nízko, zcela nízko, jako poklika a jako se

pííklop; slunenice, vidíš,

ke slunci se nevzpíná

a neotáí, rostliny se,

skrují a choulí v

cítíš,

chalupy a stechy placatí a všemu

lému sražena

je

boval, chceš-li

do kouta a

rozptýleným

bikám

páter;

zvun

bot mílových

bys pote-

zavas eledníkem pejít

oek sob

roští,

ztepi-

z

kouta

oste spojných, abys polohov zcizeným a ztitrnlým oso-

vytkl sdružné ohnisko.

Podruhé: je výraziv naplat lidem, po zámru básníkov povahov protieným, selský jednotivý stejnokroj? Slavnostný šat venkovský i mstský, frtoch,

vyšívaná

suknice

a

kosárek

tak

jako

spoleenské

vrstv vleka, závoj, kabal plesový, projevují tídné souruenství, schválné piznání se k zvyku, pospolitou úmluvitost, dobrovohiou káze, proti níž by hešil, kdo by vybooval, vyjímal se, vyadil, vz sebe lip, že onaeji by nui slušel jiný stih, že svobodnji dýchalo by mu se Ieba v strji splývavé než sešnrované.

v

jiné

Divadelní

umní,

jsouc

liito

100

nazíráním jednotlivin

morálných i úkazových a, pesnji snad, význakovým vyzíáníin, zaíná, kde krejírka a vyší-

vaka

a

lidová,

koní;

sebe

být

a

nadanjší,

mu

za

a rozžeh.

Teleologicky tedy obakrát se dílo rzní,

rzní

se

i

volní

ných umlci Dramatické bez úsilné

tu

—

útvary

v jejich plynutí^

totiž

jež

se

neobejde

vyladiti

musí

tvary v jejich setrvalosti

i

jež tedy víc,

dotváely

dlnost,

konání

úasti,

se

prvky slovácké a kdyby divadelná

i

—

obrazivé

zorování a svésti musí

Kdyby

jako/,

kóny lidí, oblékajmenovitými, tam bezejmennými. pohnutky

obraznické

barvy, svtla, i

víc,

pobudivou záminku, než za

než-li za tvarebnou,

roznt

rázovitjší

nesmí

ozdobnictví

její

nepestává na vypo-

než lidopisný zatyka. a

petváely strjné

soudn

neoblékly

zjistila

by

se

se jejich

dívky

do

kratikých suknic, které umenšují postavu, do škrobených zvon, které odnímají tlu ztepilost a maí zpvaino úsilí, když uhranutá, vytržená teba, povn^-rst by chtla ze sebe a nad sebe, co suknicová bán, nevítaný, svislý k trupu kontrapost ji sráží k zemi. Za to kontrapostálÍOl

nélio z

roucho vél] o

soustavení,

leva nebo z pravá

—

kontrapostálného

vztažmo k ose tlové

—

teba nejvíce ml viny soumrný a do pejímaný šat, pece plenou nebo plachetkou by bylo možná j)Jodloužiti rozmach, zpohýbati ulplé již tlo pehozovou odezvou a nedbá

se

tuhosti

:

vrn

zkonejšovati

nenáhleji

odvová

je

v

Konen

klid.

by

ostrvkov zamoená kormuklášternicky odíkavou, výmalebn

strakatina,

tlivou erní,

neúinnou, ano

prodraviijící,

mohla nabýt hrové

karakterisacné úinnosti.

Po tetí: pouze

z

domácké

a

emeslné práce prospívá

he

pohybové její thema. je-li slyšn, lze pak zamstnání, orkestráln, zhodnoceno teba nejokatjší, tak auberovskou zedniinu, nebo, z Fidelia, hospodyský Marcelinoin pospch, zmoci náznakem. Ale pohybové pivky kožešníkovy a Zuziny jsou v Ev dány jinak. Samko nestehuje, nema ani stání: ml by zneklidnle, petížíte mit cestu od okénka k dveím. Zuzka notuje si píse, která není, než-li zušlechtné mimodné pozvukování a pranic nemá z valchovných dlej si, co a ze ždímavých rytm pradlenských ;

;

102

dlej;

mha

za

pra
mha

bez necek a o veipánku prohlédla

a jak

dramatickým

ádnji

by,

píed pracovnhu'.

onaeji,

chodí um,

.lizha

umlecky stvoeném by srovnaly

kdyby nábytek

postavil

103

se cesty se

{)0-

MIMICKA PODOinZNA

1

rvky,

Eva,

jsou

z

z

herecky

nichž

dva:

motiv

návratnost a tžíc zaasté

jich

stavebné váhy, vynašla

si

strach

nazíravé hla-

Marie Slechtová, postehujíc

ženství.

Foerstrova

iidsu,

promnní,

tmoucí tmy a motiv

poád

vyrstá

sirobiiélio

pro každý

z

takmr

na-

jich

vý-

z

nich postoj

základný. Vnitní osamocování ztotožuje se vzpa-

žením

paží, jež

km

rajské

dotlauje dlan nebo psti k spán-

a rajské oslnní vyjaduje utkvlýma, jako uhranutýma a uhranujícíma oima, co tlo zárove se sbírá, vyzvdá a vyvstává nebo uchvacuje rozvírající se nebe vzmacliem. hybnou pohotovostí náhle zbur;

tušení

budto

dvojmo,

;

covanou.

Z motiv

obmnou;

lze

hrovou skladbu vyvádti

motiv prokládá se

narstaje v soustavu

slovci,

podadním,

takže

k

motivu

prvek protiený, že se motiv a že

až

se

uplatuje

objemov

žené.

zpsob.

souadnou se

pedí

;

hledá

posunkov

vztažmo k svému

vyniká, až

jejich

mimickými mezianebo

vhodný stínuje

sousedství,

ploské thema sdru-

Bez potmšilostí není ani tento ani onen Souadivé posunkování, jež zakládá se 107

promnném

sasov^ání, to jest na úkonu zpomalenji neb ukvapenji zopakovaném, odstavcuje pravideln píliš asto, aniž vyerpalo látku motivicky danou, aniž pichytlo se vazn k dalším, naínaným vlnám tlovým. Piipodobíme-li pochod stíd klad a zdvih, protahuje první postup tvárný lehkou dobu pílišn, až zjaloví, až zvlí v dobu lichou, pranic nepovídající, v nevítané utkvní, jež neví kudy dál. V témže mrtvém bod dodlává podadivý pochod herecký, sveze-li se píliš kvapn, nebo prodlévá-li tuze dlouho na themat vedlejším, že nevyužit-

zhusta na

témže, ale

:

kuje ani,

Teba

pípadn

že nadužije

jeho

Šlechtová se nevystehla tchto

únosnosti.

mlin

do-

teba nedokraovala krajních motivických rozkyv a útlum, vydala své nejlepší, zvláš podrobna,

v djství tetím.

Poínajíc dsem, skleslostí a bezvládím, a tuhnouc v solný sloup, když pimlouvá jí Manek „zapome, co zmnit nelze", poínajíc mžitkovým

zaproudním pokroným a údovým, když Manek odchází, jda tišit matku, ústrojn si takto

jen

pipravujíc

nástup

zoufalého KKS

thematu,

stiskne

spánky .jako divá, naež umocnu.ic postoj iediioii pio vždy na se vzatý zpivu lak, že znovn jede lokty nahoru, te výše, nad spánky až k e-

peku

a

tecI

prodlužuje

že

i

skles paží:

ruce

konec koncíi vodorovn proste, vypouštjíc z prst náhle zmalátnlých servané zavití. Po druhé, že kleíc zvedá pravice

svismo spadávají déle,

ruce v tentýž

smr, než

se

níž je pozastaví, do se-

ptí modlitebného a že se schoulí s lokty nenáhleji spouštnými k zemi, na niž dosedne, co dlan, zatím dotekše se pdy, jsou jí operou. Po že poléhajíc, stáí pohyb zprvu svisný do liotí, tisknouc poblouzená,

roviny vodorovné,

pozbavená,

Ve vidin, paží,

nepítomné, vítajíc

napímí

se

dávno

smysl

zahrabané

dít.

své nebožtiky, nenapinuije celá,

najednou

se

již

vyjadujíc

dvojím themateni; a shrucujíc se naposledy k podlaze, až

opt sedmo,

zkrátí

tlo na délku jen pá-

sluneného zídla" vzkrokem videckým a iiní k tni. Kdyby jenom v úhlopíné chzi za údobí závrného pokraovala až k jevišové zádi, kdyby jen se nevracela z polou cesty, kdyby jenom

tee,

vzchopuje

se

„k zái

109

varhanovou nevystihlost elným

ohlásila rajskou

natoením! Kdyby,

dále,

stavení jist shodla

s

úvahov

dotvrdila výkon,

pedstava

mimetická

aby tatáž

se

každé ped-

vtou hudební

toutéž

a ne-

klouzala vrtkav a vrtošiv po

zvukovém proudu Kdyby jenom naposledy využila Manka v druhém

djství, ve výjevu milovného zaváhání za

kontrapost.

doksn

obranná,

lávajícím i

sob,

lením? dlah

Pro by

lepší

již

zašlé

projevit se

Eva

—

asy

—

souzpvu vyvo-

po

i Mánkovi náhlým rozptý-

ukládá

mlo tvárn

Kdyby zamilovaiu' se tehdy práv ujali kdyby Eva levou nohu vborciui a

dlaní,

(Iruiiou

vylehenu,

odklohovala

ukazoval by se dvojzvuný tak,

drazný

oddálení, ona postat para-

jako

k Samkovi zjihlá, tieba

za

cit

se

od

milého,

v pravé podstat;

Samkových námluv správn Eva

se s lávky uežene,

neutšená,

než

namstiiává,

svá hnutí pouze do cud-

ného, sotva znatelného pochýlení.

no

SYNOVÉ

C:

KLEBA

^ámsíná Broukova bez Straussova

pout nebyla by

Ržového

kavalíra.

a ožehavá, nejsou víc a nejsou

havá

opereta, v

vznikla

asi

Ob

díla

mén

ža-

než-li

dobrém nepríhannéni smyslu pvodním,

smyslu etymologickém

opera zdrobnlá, satyrieký

:

rub patosu, karikaturní rub monumentality; ope-

pitvoí se po

reta, která

prmrném

požitkárském

lovenství, v jáde sebemileckém a líném, maskovaném jakous takous mimorádností a stavovskou,

a

a

boh-imskou,

opereta, jež se

nyve

citlivstkárskou,

chut vyjaduje taneními

rytiily,

opereta, která by se ráda vznesla k aristoanovské

úrovni a nepovznáší teli

samém

tkvící,

neposekal sebe. tinou ani

s

vn?tevnické

Ale

se,

an starý Adam, v sklada-

leckdy

netiie

do živého, aby

Doposledka iiesútoval

s

msí-

mšáctvem sám Cech, nebo potíraje vady, sob sám chtl býti soudcem.

písná po swiftovsku

neúprosná

povede jen tehdy, když se hánce vyzul

satira z

se

nepra-

jimž se smje, je-li tedy irý, sporu neúastný pozorovatel a tehdy po druhé, když nabyl míry pro nezmrnost Naprostého, bylo-li mu s hry dáno povdomí absolutna. Janáek, což není ob-

vostí,

//.V

nýbrž mez velmi iiaduiýcli, je z tch. kdo netuší mr nejvyšších, kdo nevnikají do kosmických ád, spravedHv mravních podstatou iiiezenost,

i

i

pvodem. A není tchto neúplatných

ád v ásti husitské,

kdež ethos hromadné se utkávat má s mravn nicotným a ledajakým bláhovcem. Takže dramatický spor se zvrhá, takže dramatické bytí Broukovo rozpadává, záležejíc v nkolika výtržnických poznámkách. Dramatik, jenž souasn by stoupati (íhtl cestou darmošlapovou a cestou táborského bratrstva, ulehiti by si nuisil buto ironií, ironií oidipovsky tragickou anebo humorem, jenž usmívá se plaky, jako shakespearovský blázen v Learu. Brouek, hrový ošlapek a zironisovaný žánr spadlý do velebn pospolitých hnutí, povýšit by musil na dramatického podílníka pod pláštíkem žánru; ne-li boží bojovník, tož aspoíi boží kejklí; jedin se

ne

Pilát

v dramatickém krédu, který nic

pabrkuje

Vyjaduje-li se

enými

vtikami, mluví

lodických

si

nevy-

hudebn: rázovit námsíný Brouek

ani dramaticky ani

a

s

plytkých íkánkáeii; jakož 114

vý-

Husitskými v neme-

vbec

ve

Pražan

výrocích

jakož hudební záleží

jen

se

že

sborech,

v

iieobráží [)Ovalia

konšelov vyznavaské

v

dívím otenáši.

apostrof, v

Kdežto na msíci všem se

a

dého dojde, chde unilík,

mí stejn;

a

nenamanulo

je

úinností

nemén

jist,

si

se

práv

v cestu

konen

psobivostí

té

než zneuznaný bídil nebo po-

námsín Musa

z

Blázinec,

se

tatíkových-estétových

mohou

nadsazujíce,

již,

ztropí

jejž

zpitvoená, když

v ochranu vzal rejdy,

vnitní rozedmy,

cit.

pan

napchovaného kapsáe

krytecky miliskující se husa bezpeit se

ktí názvem

nedo-

Musa, horující po geni-

jeho

obstarožné zajištné postavení, nebo jenž

na kaž-

zironisovaným žánrem

je

álnické kštici, a-li

domácí,

lovk,

a

této ásti, jinak jalová a liluchá

tato

trdla

vytepetala ctná

paát

mecenášský ulpas,

a

když

jejich

je

zbrklé

peháfiky a sháiky, ze kterých jde hlava

kolem, jež

se

vesms

zvedly,

a

stihomamné, bezdky, že

s

dobrý

peludné tvrce byl by

ukazují,

jejich

balet.

Janáek

je píklad hudebníka rázovit nadaného: vjemy mají bujarou a koenitou mízu, vy-

115

hánjí jednotliv

v

bujné

tvary;

zdivoují.

ale

Stavebného, vršivého tíhnutí v nich

sdružují-li se.

nebo poskrovnu je umlecky vypstného zušlechovaného v této hudb výraziv prvotné a kostrbaté všude, kde chce vystupovati, kde petvoovati a umocovati má prvky skladebné, jichž zmocnila se dravecky a rozladn. I tu je není,

a

dvod, pro

daí Janákovi

se

lépe ve

msíných, než

stídách nálad

spolehlých djstvech

husitských.

nenarstá, neinohutní,

pekotných

ve sporých a ve

Žižkuv pochod

nehmotnatí, ježto

Janá-

kova nepouovaná vloha selže, má-li iiamstnati zpracované thema ve zvonivý nástrojový massiv;

vbec barevným

a tak a se

souzvukovým tíbením zhutnlo a zlahodilo by znní skladebné a pibylo by propor-

vyladním,

znan

tivné

a

kultivací,

soudnosti;

instrumentaní

a

a

ucelila

by

se

harmonisátorská,

pedstavivost

neposloupná

drovatá v smru podélném když by se ochoilo trochu sveepé

dnes, než

i

i

a

a zapeklité

tvrí

divadelním

urputné

ústrojenství.

Pohybov piadí Icfkým

svisném

se

námsíný

výkonm, 116

výlet k

když, jako

umo pre-

miére, dirij^ent dbá

pesné rytmiky

a kázni, které

podrobil on hlasivky, když podídí se tla herecká.

vývodného hudebního setzení.

Dbá-li

z

nhož

vývodn se rozvinuje souhra, založená vesms dvojn aby výpad stihal uhnutí a ozva výzvu ;

aby oba pohyby se zcelovaly v jedno smrování výsledné, aby pejímal druh od soudruha, kterému se vyšklíbá a kterého se

stoudn dsí.

hnan

aby

zpadlával.

je

postoje a

pe-

reaktivnost, která za-

bývá se na ráz vytváením pohybovýcli rispost kupropostám soupeovým práv dovršovaným, zbystovala spád a ztužovala vaznost mimetických dialog, aby náhlé pohovy a vzmachy sborij, koncujících pedehraný pokyv, vzmachy jako na povel, pipodobily se trhavému komíhání úd loutkových. Posunová mechaninost, látkou žádaná a daná, ujednocuje pak hru. Ve hradanské

pedehe nové tí

však dje obyejné, nešklíbivé, potebují

píle,

a-h

také

je

má

rozvinovati týž jedno-

vý hyb.

Všední život vyjadovati gestem,

slvka,

seskupením, z

kde jakého

lze pohybovou figurací, odvozeným z kde jakého

hudebního //;

pízvidvu.

jen

trochu názorného, jenom trochu

znázornitelného.

„Podržte tu lucernu" se pedstaviti musí

oká-

s

zalým zamávnutím k pouliní lamp, která jako odraziv sešikuje spolenost. Míní-li se holoubtem Malinka, pro nepidružit k ze|mý poukaz,

vt

jenž tatíka

i

dceru schladí a jenž dozní u Mazala,

který musí prstem strouhat pouští

škodolibý jazyk.

kolébav,

hápav

a

vzejde z podrbání

íci".

Pohybové sasování

:

a

se

rozlouení

jeho

nech

debními mrami,

mrkviku, když

Wíh-fel

s uzdy rozkrauje

mimicky

„co pak jsem chtl vlastn

a

se

ztotožuje

s

hu-

a

íšníek se po prknech jen mihne, neokolkuje, skok se schod a rovnou do tmy. Broukv postoj, an se smlouvá s msícem, bud vratce stojatý a neposedn a se vrtí kloue z

hospody.

V dohe

zamilovaní by vyšli objati

chzí pízemní souvavou. co noha nohu mine. Útvarn by tanenice vyvrcholovaly uvítací úklony a mrštn s rozvlátými údy vichily by jevištm a

i

aby nekostnatl v baletu ruch pedasn, aby rejdní se neobmezovalo na malinké, stží zejmé krky, na ástené runí otoky a na kroutivé pochýlení šíje. Satyrický Pegas není živá kobyla 118

byl

by

to

k— na

ho za provázek aby

nepáchala

pravice vládí,

si

kolecUíícli,

devný,

a UHili

inalíiova

levice,

Nebo

neuvdomila.

eho za

režisérská

tohoto

za tohoto dvojakého porucníkování

býi výlvarnické

mastikárský zcucaaná,

tak

hudb

dílo

pi-

lepek,

by

zvlášt uvarovati se toho,

tu je

je

zpráhlá

a

rovnomocninou;

svrasklá tak

mezi-

nemže

hrub

záplata,

je

tak

ostehovaná,

že za své bere dramatická barva, dramatický stih i

švih. Musilo

by

si

hrát spíše na stavebnici, než

na nevida nost a zázrak.

119

ZUBOŽENA

TE K PSICHORE

1.

1 antomimy,

které

opt zdomácnly na nejvt-

pražském jevišti, neobrodí tance nabízejí podívanou místo divadla a místo ústrojného tvaru, který vzít by mlo na se lidské tlo, ukazují nešítn

;

vídané divy strojové a strojnické, jež a které ídí

pedbžnými výpoty

lovk

nalezl

a úvahami, ne

však vnuknutím úvahami, jimiž svládl hmotu ratio;

náln

a prijmysln. Úkonová irrationálnost

uml-

úkonová irrationálnost látky práv zmáhané a dotváené jsou ty tam. Hegel vytyuje pedl mezi krásou pírodní a krásou díla lidského krásy živelné se zmocnil duch jen jednou, krásy umnové dvakráte dl divadeln výtvarných se musí herec zmocovati po tetí a sice tak, že vnucuje jim stále nový význam tektonický, že covy

obrazivosti

i

;

;

mní jejich výrazové poslání, nou

jsoucností, že

funkce, že herec, jsou

vymáhá

z

že nespokojuje se

vc-

nich nové vždy a nové

pedmt, roucho, svtelný pruh, spolumu — potebí-li — pohybový vodi, po-

hybové vývaisko, pohybová hráz. Divadelní kouzla, divadelní obludy a divadeln živí draci, ovládáni 123

vnjším vlivem, znevažují svrchovanost hereckou. Dramatická díhia hdskostí, kde panovati má jen duch, se v chodu zaráží; a parním pohonem se nahrazuje obraznostný vzlet a hyb. Ale

heší

v víc

optovn

pantomimách,

kísených,

se

než sedmasedmdesátkrát za veer. Skla-

datelm chybí dramaticky tvrích podmínek. Nejenom že nekoistí z dje mi micky, že dj jim nenavodí pedstav

pohybových; nejenom že náhražkový dorozumívací prostedek posunina v tchto pantomimách pouze vypomáhá, jako nauková, nelenná, nouzová hluchonmých, nevyjaduje se svrchovan, naléposun

není

víc,

než

;

e

hav, bezvýhradn, její sdlná mohutnost je petržitá, podmínená; nestvoil ji umlecký úradek a nestvoilo a

si

ji

osvícení, nestvoila

nadvdomá úinnost

hrdlily

si

ji

;

vynutila

si ji

si ji

vdomá

poteba, vy-

trpné složky promlouvajícího

já,

ne

nadbytené, nýbrž zkomíravé pudy, které blekotav prosí o porozumní. Tato díla, narozená z úzké zamlžené pedstavitosti, jsou neuritá obsažn tvárn; rozpadávají se v míchanici píbhových nebo úkazových i

124

surovin, ve píhody,

neuzpsobené

pro interj)retaci

tlovou než slovesnou, v události neštpné a neúrodné, uzavené do sebe, jež neobsáhly prvk

tanených

a

a tanci slouží

hrových

latentn,

než

které

he

jenom za záminku.

Proto dav se jedincovým

zakepením

nenakazí,

pohyb nešíí se sdln, taneníci opií se po svém nápedníku pedvádjícímu zálesácké reje, chorovody pipodobují se spíše spoleenské híce o tch Adamových synech, kteí nejedli a ne[)ili a jenom „takhle" dlali, neb o lch kamarádech z mokré tvrti, kteí, když se už tak sešli, pitvoí se. vouce, po svém pivním ktiteli. Proto chyb psychologické (že totiž pochybový vzruch se perývá a staví

epickými

vložkami)

jde

v

patách

omyl skladebný: posunková rozmluva se nepolarisuje, nýbrž ihned dovršuje obapolným pizvukováním. Proto zmtený jsou druhy tanené a proto navzájem se sváí do samého konce tlach a obad, jev a pízrak, odrda a drza, vidina a zevlounslví. Proto pantomima toho rodu není víc, než v innost uvedené pohádkové skioptikon, kde pohybného umní se najde pomalu. 12,')

Choreograf, pokud

zmtí

spektivistický

námt

vbec

lze si

vdt

s

touto

rady, vypozorovat a uplatnit by musel per*

úbžník,

do

kterého

tíhne; musil by se napojiti více

musil

by

pohádkový

námtovou

za poukaz; samozejmost, sousedskost a zpochytal by vlákna znapínaná do tajemných dálek, otevených visionám a snílkm.

údivností,

obloupil

A

by

pochopiti

jej

všechnu

všednost,

evokaních prvk zvuné pedloze! Z tance samého, by odvozovaného z hudby duchaprázdné, sálat musí uhranivá moc a pda, která taneníky nese, musí psobiti sladkou hrzou zaarovaného kruhu. Pantomima nejastji pedvádí stav dímotného zakletí a tanec pokaždé má se nedostává

jakýsi ráz zaíkadelný.

Než divadelní postavové skupiny se podobají výkonem i pozemšanskýiii klidem i proplétavým polonézám z hodin taueních, mají cenu jako vzorek, jako nákres, jako z úd vypalikované krajkoví, to jest, daly by se po zásluze zhodnotiti z pohledu ne obvyklého, vodorovn do jevišt upeného, nýbrž z ptaího; ani sestavou

12lj

tehdy však by uezainaskovaly svého setrvaníko-

kolobhu,

vitého

i

by se

tehdy

promítaly

nej-

vzhlednji na pdorys, jako arabeska, jako spletitá i

a niížkovitá

výpl základného

obdélníka;

tehdy ukázaly by se okonetinovým meandrem.

Z konetinového sunutí a komíhání narodil se tento tanec, oUonetinových kmit nikdy nemá dost a pipíná si, aby po svém do zvle se vypovídal, údy nové. Pohybného mihotání nechce vj^jáditi vlnou pátení a rozceením tlovým, sledovaným, prodlužovaným i utknneným odvovou draperií, nýbrž motýlími kídly, k zádm nale|)Ovanými, lidské

stepetávanými.

velikosti

jehož vystíci se dovedla tová,

vedle

pimenými

takového

Vedle

povstná Sacchet-

zle

i

homunkulství,

z

run

a

homunkulství,

kterého

se probrat

nm veta,

musí balet ihned, nemá-li být po výstavebné nehoráznosti, k nimž

okoukané poznáš

posvícenské rvaky,

vývoj stavitelství

patí

plátna, z kterých

mstského

i

vesnického

od stedovku až do verejška, krejovsky

všehochu plichtili

k

a kozonohové,

eské pohádce

a

127

již

mizí

vrn

bh

ví

k selankové,

odvná

jak se pivílí

hudb,

aby zasekli ndovali rusalin tanci; každá nehoráznost zazdá se ti vedle hoinunkulství pouhým

nedopatením. II.

Délibesovu Coppelii zkrátil výpraví, jak vešlo v špatný obyej, hned o hlavu

;

srazil vršek,

za

kterým se hudební rst vzpíná, peal píbhové vazy, takže splihl dj, vyial z plesu, ubytovaného po skladatelov plánu venku, pospolitý výjev, který, vražen do podivínova pokojíku, div se nezalkne a

neunuiká.

Nad skladatelem vrhoval balet. Látka

bdl dobrý duch, když takka sama vykypí v

roztvai-

pohybový a kdyby nad to v hudebníku býval bylo by se |)i<)eitl sem tam i stylistický purista, {)odailo dílo bez vady a hany. Skladateli výpraví však nerozumí. Kout, kde Coppelia pebývá, jest peludný. Volný baletový úvod utkal šlojí kolem její íše stihomamu, vidiny a zdání. Nebýt této nápovdi, která za

hrového

prbhu 12S

se

opakuje,

bylo by

lze

pojmouti a vystaviti balet

nevalovéiio

za výstelek kar-

ádní, kdy nápadová

zbrklost vrcholí,

kdy stepeš, odhodíš a smeteš starosti, kdy z denního jha osvobodíš každý úd i vli, kdy se oddáš lehký, neuvažující, zpilý, pospolitým varem unášený nejbláhovjšímu teštní, jehož projevem jest pohybové vichení a posunová bouka, jehož píinou je posedává nákaza i touha, vzbudit obdiv, jehož zrod zná množná duše davu, jehož zákon stylový se zove stemhlavost a krkolomnost. To popošel jest, zjinailo by se režisérské nazírání, by výpraví a pozoroval z blízka, zel by bytost v jiném skupenství, než z odstupu, kde utkví za místo v písvitu, druhého, správnjšího pojetí jenž z hudby záí, uvidl by zpodobovaný svt v barv. Ani tehdy Polsko libretistovo však ne;

smlo by ztuhnout malí

jevištný

mazurv

v

zempisný pojem,

by zhlédnouti

a polonéz

:

se

ani tehdy

nesml na otin

Polsko znamená jen odlehlost

„Nkde". První pojetí by taneného dní prvek stihomamný,

a nahrazuje nesrostité

vylouilo

z

homunkulská vidina by pozbývala pízranosti, z loutek urobených k lovkov podobenství vy129

tratila

by

koní vdná, nebylo by nadále již

se peludnost, a rozarování, jímž

alchymie milostná

i

všechen lidský rmut by seschl v peprnstku, která zbystí, pro podruhé, vtip. Prpov, že zpvohra je pepych, platí o baletu dvakrát ani chudoba však neospravedlnila by nevkusu, jenž zneišuje divadelní Coppelii nevkusu, jenž rozmazává do daleka do široka jarmarení nátr, kterého se nkde jenom dotkla Délibesova hudba; stihového, barevného, djištného nevkusu, jenž propadl se pod práh umní a za rozbor nestojí. Ješt na jevišti hnízdí

trním osudu

;

;

he

zásadová nijakost, v

neumlých

vzpružiny, z nichž pohybové

výpravy k

hudb

po pravd

:

prstech popraskaly

dní

bere švih, od

než od dud k nebi. tvrt Copeliina, kout msta, strmícího za sedmerým moem, obrácena v koalnové záspí, v doup pejzatého podomního kramáe, v dra písteší píživník nekalého ožralisek, ve vzhledu, Coppeliin arký ve voskové panoptikum. V tomto ovzduší tká snová okamžit vcnatí, z vidin ukazuje se jen naturálná spodina, svtelné a zvukové a barevné sny básníkovy kyší 130

je dál,

v

hndý

škraloup

u Délibesa

zadupány

;

—

dje nepohánjí ;

nmý

pedslavnostný shon

strašidelný poklid

maticky

spodní vody živé,

pirozen vytemenil

a

z

kterých

pohyb, byly

drímotný až

horaunkul polou pohádkových

a nestaví

a

neprimrují se dra-

a tektonické Délibesovy

nedostatky

—

básník lépe rozpádá, než eksponuje, tápe, než-li najisto se chopí

fabulané

zvelieny. Nutno-li

již

niti

povdl

jí

kvítek

to,

odraziv

jež

davem

;

buto

tak, že

pevádti

lze

se

mimický

vyjádí se pohnutí

zazmítá, že gesta, bez tak

pathetická, intonují ješt o

ného radování vyvine

jsou

co v jiné krajin

kopretinový,

starostovy zprá\y o svatbách a zvonech v tvar

—

prve znáti zkazku o klasu,

jenž zaševelí oklamané milé

by

hudební

nco

obadná

a

výš, že z pospol-

rue zkouška na tanené

mše zásnubná, již obtuje starší nebo tak, že zužije se posunkových vztah k sesymbolisovanému pedmtu, ke zvonici, k myrtovému vínku, ke snubnému prstenu; po každé však zpolarisovati nutno dní herecké a tanené, epitalaraeje, jakási

obce

;

hudebnímu sezvánní odvtiti dvojzvuko\'ým skupinovým poplachem. 131

9*

Ošemetnost baletu, nad herectví choulostivjšího tkví v tom, že od nmého pohybu je

útvaru,

k výrazové

nmot

jen krok

vykrouží-li balerína

;

plavn tance kolové a poskoné, teba nkdy kolotaly pouze nohy, teba výkmity se ne-

ohniv

a

sdlily pátei a trupu, kuje

;

tento tanec

aspo

slabi-

mimickou je u ní konec po úhrnné dynamice výkonné.

ale s fabulací

veta jest

„Tanec vázaná

i

má

ek

se

k herectví a k

nevázané;" jsou

krev. Režiséi, choreografové

132

!

z

pantomim

a

jako

téhož rodu jedna

Stvote novou

e

POHYBOVÉ UMNI

Ve perodném opera se vzpouzí, to jest:

1.

hnutí

jemuž eská o umní pohybové

jevištném,

bží najm zvukem iditelnou

o gestovou,

doch\al-

mimického projevu, aby nehudebního povelu, aby s ním se kryl a

nost, 2. o prípadnost potíral

shodl, 3. o tvarebný zpsob tlový. Výpravího úast na hereckém díle po druhé zprvu nábadná a návodná i vymítající a tedy kouskovitá zdánliv jednotí se v tetím údobí, kdy narodily se již postavy a kdy již ze hry vznikati má souhra výi

;

praví, jenž doposavad rozbíral a budil, nyní

slu-

uje a skládá, stavebný plán, ped tím rtaný jen perušovan a s místa k místu, nabývá ted souvislého obrysu, prvky,

podrobnosti,

se zizují a podizují, ustavujíce se

jednotlivosti

v

sloh.

Z nov nacviených zpvoher však ani jediná, Poup, nezrála a nedozrála a Tvrdé palice, na tikrát a ani jedinou z nich nespravuje dsledný a písný styl. Zpváci, jichž nevzdlává divadelní vedení, odkázáni na neobohacované vlohy pirozené, vnímají a vyhrávají vztažn nejdokonaleji žánr, chudý svt a chudé zájmy obánk a lidiek bludná srdce, velienské vle, wtržení

a

;

135

mají o životech, osudech zkusmé zvyklost vytžovati úkazové, zápisové, poznámkové,

pathos, nevzdávají se jim a vášních

dj po

pontí

stránce jen

uspala v nich

k obadnosti

;

videctví,

Xe^sou-h

žitelné.

(z

;

jen

s to,

nahlédá

jež

i

v neposti-

aby povznášeli svého hlasu

obadného zpvu, obadného ve smyslu

slovném vzniká každá opera), tlumoí-li slavné rokování, plamenitá vznícení, i vštby týmže neúastným, tkavým a nízce naladným hlasem, kterým umlouváš si

vždycky jiném,

svém,

obchdek a beseduješ na táckách, hlasem nevypstovaným k oslav dne sváteního, hlasem nespolehlivým a dýchaviným, dutým, napuklým a prázdným o hodinách pohnutí, jest jejich hra ne výrazem, než pešlapováním a mlýnkováním lovka, jenž jiným zájmem zabrán, takto vybíjí svou neposednost tžce zkrotitelnou. asto ti, kdo po ariosech se pídí, najdou chudý recitativ.

Namítá se pak, že skladatel prý

nedostylisoval.

vák

již

kaných jeti

tón,

Háek vzí

není, stelhbitých

tón

a

zvonekov

neuslyšíš; hlasivky

pizpsobily

se spíše

136

zpvu

jinde. Virtuosních

si

zp-

vycin-

zvykly rozví-

notám vydržovaným

než tekovaným výrazem se nerozumí vyzpívání nýbrž vyíkání, zbhlé vyídilky, repetící zeteln ;

své noty dvakrát, tikrát opraporkované uzamkly se

rozmáhá

nadobro,

— —

nepízvukovaný zpv,

se

skladbám harmonicky lenitým zvláš vadí nedodává váhy tžkým dobám taktovým zpv asto znehodnotí harmonický valeur, zplichtí výjimený úkon píkrých prtah a stíná s kantileny její vrcholek i kvt. Gesto tchto zpvák, jenž

to

vyjímaje jednu tragédku a jediného umlce, jenž

nabývá vždy nové jest

plošné

tlo v

;

boný

obrys, který

tvrí

síly

nebo

s

novým úkolem,

a kráejí-li,

postávají-li

prelný

zídka (snad

a

promítá se

nkdy natoený

jen u Kamily Ungrové

a Marje Bogucké) se zceluje a okrouhluje v pev-

nou, ladnou

linii;

vyplnna-li

jest

okrajová

ára

pestrým, tuhým krojem selským, zapsobí herec, za postáti

preln

a spažné, jako sytá arabeska.

podmínný lineárným cítním a lineárn tvárnou mohoucností, tento zpsob, nad to do dsledk nevytžovaný, zbdauje mimic-

Tento zpsob,

kou

e

naturalistických herc.

zárodeném

zastavení,

Nebo

v dnešním

zakrsává v posunkování 137

jen

ramenné

a loketné, vyvoliv

si

za

mluvího

pouze ruce šíje, hru a páte na údovém rozvlnní dílu neberou a nohy, zpohýbané obas pouliním, procházkovým, umlecky nezhodnocovaným krokem, nohy ponejvíce do podlahy vboené a na základn tkvící, slouží za podstavec koste :

masem obalené

nohou nevybíhá vzruch, nesou, Konetiny, které vymršovány jsou z trupu trmo, jako vypáené, bortí obrys tlový, pahýlov odstávajíce; mávání ;

z

podpírají pouze, hra je stojatá.

a tepotání

oddje

jimiž náhodnost se

se

nerytmicky, bez

spoádává v

draz,

dílo.

V souhe, vyvedené po zásadách plošných, obmezuje jednotlivec své projevové ústrojí

vdom

ochuzená vciovací nedomyobmezuje bezdky své projevové možnosti; nepimje tla ku plavnému vzeptí a povlovnému zeování; nedonutí údv, aby tíhly, aby z jejich vztahování vzešel dramatický vztah nií, slovem, dynamiku hereckého umní. Poadai úkol osy soumrnosti, vytýené v stedu jevištném, v tom záleží, že možno porušiti nebo dovršiti dramatickou rovnováhu dvojic nebo skupin hra plošná, nad to kavostí,

13S

bon,

umístných

lze zpízvucniti

že

obratové

djového pílivu i doasnou nadvládu nkteré postavy. Než osa soumrnosti, nachvíle, vrcholení

sluivé

i

podadných prvk

sestavami

až

bývající

rozluivé, bývá na závadu

ádkou, rovnobžn

šinou-li se totiž herci

jevišt, zaplujíce jen jeden

boný

naléhavost jejich dokraování

ztitrují, sousedíce jící

dírou

;

souhe

i

síly

plošné

s

délkou

kout, povoluje

jejich

ústup,

jež

prostorami jalovými, se ze-

s

vrací-li se, s

postavovou

smnou,

tentýž

dramatický motiv na prostranství, které zlehilo

hereckou souvztažnost, znehodnocuje se na do-

plnk, na opakování,

a

má

býti

pívažkem, jímž

stoupá hrové naptí.

Výstavba však nehroutí se proto neodstranil ze souhry a

ze hry

jen, že

kaz,

vdce

které po-

mimického úkonu a znešvaují jej mu nedaí se sluovati prvky téhož hereckého mocenství a vyvésti z nich po

rušují vaznost

netoliko proto, že

bezdných

zásadách, jimiž

se roztržit ídí, aniž

si

jich

zpvákova útvarnost uvdomuje, jichž se

výpraví však dopátrati musí, zákon, ze kterého nebylo by odvolání výstavba se hroutí také proto. ;

139

že za

prbhu

djového

že se nenarodí a že

sloh se teprv rodí, vskutku

nemže

se vydrat z vývojo-

vých stadií; nedovršuje se, pedvádje místo hereckého díla zárodenou lopotu, jež dílu ovšem pedchází, ale kterou ukládá si svdomitý tvrce za domácí cviení.

A újmy

umní, když

dojde pohybové

ího neponouká

výprav-

slvko,

ani Jiudba ani tekst, jen

pojem, namátková vtika, když o tom pemýšlí,

ím herce odje.

Šat je herci spojenec a šat je herci

záškodník; špatná strje

krabatí se

jako

pedl

mezi figurou a hercem, v špatnou strji figura se zaplétá a podráží si nohy, špatná strje falešn jí

1

do pohybu taktuje

;

špatné šaty, jako cizí peí.

v žánrových hrách nutno látky vyladiti, zprvu

po odvu, potom odv s odvem, nebo na jevišti nechodí vlk v rouše beráním. Vyprav výjev vesnianský, navš na chasu a na ddeky pravý

odv

selský kroj,

ho na

zápraží sekeru a drva, na plot

košile a natrus shrabaného ství

:

pípad Tvrdých

palic.

horující

boulivák

mnlivý

a plápolavý jako

listí;

spášeš barbar-

Ostrilv Ladislav

je

a teštílek a divous, naléhavý,

Í40

prvan, trochu

usedlejší

ponkud

Cherubín,

jen sestárlejší

Šrámkv

student

na jevišt místo nezralého jinošíka kohosi, kdo výborn ví, co se patí, kdo se o pítrž jen žehlí, holí, kartáuje, kdo se upne do žaketu, z koho iší dstojenství pespoetných semestr jsi vinen híchem proti duchu a nebude ti odpuštno. Vhodnost praktická a umlecký úin zaasté se vyluují skutenost a umlecká pravda zaasté jsou v kížku ale povahov za jedno být musí halena zahalený Posléze se na jevišti stetá s rovinnou hrou jiná, prostorová hra, Emil Pollert nepestává na posunech pažných, nemá zapotebí, aby jimi teprv probíral se z tlového bezvládí. Mní na prospšný rozdíl od herc, jichž kostra svislým smrem tuhne, její rozmr výškový; na mimice berou podíl také ramena a klouby kolenové, z

Léta. Pošli tedy

;

;

;

i

postavu

lze

vypnouti

.

.

a

pochytiti

;

.

osamotnná

innost pravých konetin i le\ých sestavuje tlo do nových a nových pomr, proportivná schopnost údová se množí, vertikálu možno prodloužit a zkrátit, stojt, zvlášt v bedrech, místo obrysu lze pracovati

objemem,

lze

141

maso dohromady na-

mstnat, jich

lze zešlíhliti postavu, lze

psobnostný okruh

údy rozvinout, dodat

zvtšit,

prostoru,

vzduchu nebo hutnosti, lze rozvlniti celou figuru a namíit ji od hlavy až k patám do skupinového stediska, lze v hmotu penášeti kde trup

se týí,

vnitní píliv, opadání, plápol,

vláni, vír. Gabriela

Horvátová vládla by snad tlu jako Pollert; ale PoUertova hra jest píboj, živel, pud, ráz naráz pohotová iva, aktivnost i reaktivnost stemhlavá a

bezdná

a pekypující,

vybavuje gesto.

bu

hrové tempo sebe

tlem bží proud proud Hra Gabriely Horvátové nemá

rychlejší a sebe pomalejší

;

;

oné vývarnosti, netemení zprudka, instinkt napodobovací v dobrém smyslu slovném, zasloužil

pudy motorické více zírání jest v ní, než pohybové zpilosti, víc vladaství, než samovolnosti, jež v nestežených (ídkých) chvilkách zcela opadává, doznívajíc okamžitým, nevkomponovaným pazvukem. Z vrozeného citu dramatického se ine isté deklamaní ladní; jestli Horvátová sotva kdy se pednesov mýlí, vyjadujíc stavy hudbou dané, Pollert snad se neomýlil kdyby Horvátové hlas a dech byl dosud neporuse o ni víc, než

;

142

1

šený v

a

umní,

zdravý jež

jako

Pollertv,

nezadali

by

si

pojmenovati lze zpvní instrumen-

vtu, vytlumocit pohížení, sdílnost, i vzdor. Vyvedeno z pohybových motiv spíš otoných, než posuvných a skrných, spíše vláných, nežli spádných, pimyká se gesto Horvátové najm k miliskujícím se, lísavým a hadovitým scénám, k milostnému vzdutí, k Istnému ulichocování, k zapírané proradnosti Pollertova škála mimická, nadepsaná spíše pednesovým „zhurta", zdá se býti neobmezená. tací: zabarviti

tíse, záchvv, šprým

143

SEN POUTI SVATOJANSKÉ MDCCCCX DO S LO

\ S

AT

1

1

Y R

S

K Ý

10

^alidnili v potu

jejich

tváe malebný kout v Šárce

uvdomlými

politicky

sedláky

svému

ulevují

síla,

niím nezniitelnému pod cejí se k nice

již

pýcho!

pírod

zpsobou;

obojí

umlci,

eští

vra-

— kmenná

urovnali vokovické silnice, hle

—

se

;

nikdy

a pro znavené poutníky a pout-

kespeare, prve než-li

kterými se nadchl

Sha-

vypodobil nesmrtelné

reži-

mlhavého dávnovku

séry

selkami

a

materialismu,

Po svém adí shluky lidu v

Kdouliku

prvody

a Klubka. a reje, jako

druhdy k maškarád Piero di Cosimo i všeumlec Boucher; takže nebýt skutenosti jinak mrzuté, že nenachomýtl se zatím eský Boucher, opadal by jmenovitý pvab výpravných her v Šárce, poi-ádaných pod záminkou Prodané. Nereptejte

velduchové

zarputilí

kritití,

[)lahoili jste se cestou necestou jen pro

podívanou, i

zplichtí-li se

tikou,

pro o

že

Smetanovi,

že

zvoní

hrana hudb,

divadelnictví

je

v

ji

se tanec s

do šárecké poesie,

taktem

zvuku ti

si s

147

ti

a

akus-

neptejte se,

štíí, jako byste

sta

he

koncích,

v polní regulaci. Nezaínejte

neplete

rychlosti

tuto

se a

že

hamižnou

nevdh

ticetimetrové 10^-

nedbejte, že pro zefýrky peslýcháte zefyrosa, ne-

pro falešn se zpívá, s Dopplerem, když zdroj zvukový, pan Dra. stojí pece vrnji než nutno na své postáti, a nepochybujte: nepozdí se posauny jen v pírod ani jindy nenastoupí vas. Naplnilo se, co moudrý Klubko pedpovdl za onoho asu rozšafnou a esky divadelní radou .,Kdo hraje lva, a za nic na svt si neoreže, neht protože ty musí ouhat jako drápy lví. O milí, drazí herci, nejezte cibule ani esneku,) nebo dech váš musí býti líbezný a nepochybuji^ že všichni eknou tohle byla pelíbezná k( zkoumejte

;

:

:

médie."

s

Pelíbezná komedie. Nejednoho pisálka, jenž svt ml dobrou vli, popadla až

každým na

poetická

ke

;

tch hymen na skivání

trylky,

na pírodu, na pirozenost a na pirození.

Když

ped oima

a ho-

spodský

štít

strmí

vypálená ves a hospoda

žluté barvy,

domu 78". Když se doškem dvojsmysln hndov právo plno pernikáských

,,Na knížecí, íslo

vprosted tyí chatky

když

je

s

148

bud

a opravdická

ped

vším

tím

komedie

ní

s

píslušenstvím. Když

Jan a polekan

svatý

shlíží

bezpochyby po chlivcích a šttináích, kteí utzryli ped ním náves. Ani nad zvonici není, nad studánku pod ní, ani nad kovisko, o nmž znalci pírody a rostlin, že je tvrdí boioané, šeík to se zpívá v jeho stínu na lavice, sbité Ale nade všecko stavize zelené, táhlé bedny. sdlat tuto ddinku a prozírav telský dvtip

šen ani

;

;

:

by se rozhnovysušit i tento promniti jila ped samotnou hospodou; a moál na tanení prostranství: a vlepit kostelíek do neschdných skal, hospodu však boioanm do zregulovat

která

kaluž,

lány a na rovinku.

Z kostelíka s prvním rázem taktovky se batolí pan fará v klerice a komži, ekaje svých oveek, jež

zbožném ve procesí

strán.

„Pl

loudají

hodiny cesty"

se

s

protilehlé

mají k návsi,

jíž

se

instinktivn vyhnou; radji po kopcích k pastýi, se

soškou

i

s

korouhvemi

!

Naež koní

první

djství; pobožní poutníci zanikli v kaplice, bezbožní,

depíce po skalách,

149

zevlují

na balet

— pe-

líbezné komedie první akt; dva ješt akty stejn pestré,

stejn

umné,

umlé

a

umlecké,

než-li

zastaví se msíí; nad údolím Ajalon,

A

mne tlumoník

ptal, jak se mi ta har„Kusá nic" ekl jsem. Kterýž iekl „I eož se pak líbiti bude? Stonek-liž jsi pak, že t ani tato veselost rozvrzati nenu°iž'?" Pak usmáv se a za ruku mne ujma: „pojme tam

tu

monia

se

líbí.

ješt jednou", pravil.

A

já

nechtl.

I

150

"^^'"™^

yx

y 25/

7.^7

Xi.

t

lid,

-J

-'^ J^jdí

.'

^n. o^

chT

is

153

fl

155

->

CZD st

J't

^ /2^

.f

Í ^p

c< ^/

i ^Li

/í

^.. ^^^^^^^I^W^

1.5?

-i^m

t

2>

íl

'Si

i>

2>

159

1.

Jednáni

=

L

K

Libuše,

1.

Libušina sí.

—

^= Krasava, i?

zh

ze,

=

zl,

=

D

Radmila,

divky;

žávés\'.

Soud.

=

L

doš,

Rd

Libuše,

—

§

Sm

Kadovan, IJ

Šáhlav,

I

mužský

'-^-

.

.

.

.fi

=

=

sbor, o

Ch

Lutobor,

:= dívky:

zl,

z,

ohe,

í»

=

— Chru-

z2 - závsy voda.

.V.

Jednání Lt

=

hlav,

K=

Mohyla.

II.

=

R = Radmila, 5 ŠfáChrudoš, zz závsy, 5S' =^ stromy mohyla, tt =- terain, st — stupe.

Lutobor,

= m =

Ch

Krasava,

-----

4.

Stadic.

P A,

,

=

Pemysl, Rd

\p —

.

I

Li

=

leši,

S

-

Co

Radovan

smr, kudy smr, kudy

stromy,

ele ele

stujie,

.v/

p

pichází, odchází.

—

prainen.

.5.

Jednám L

^- Libuše,

P

=

III.

Pemysl, si

=

Itíl

yaatolení. - muži,

Sm

D

^= dívky,

lid.

11

o B

Na

p

í

d eš

t

i

S

A H

Smetanova Richarda 7

O

c e á

a

18

Mystikova cesta •21

Zrod 29

Hrdinsky píklad 35

Umlecká

ká

48

Libuše 51

Don Juan 57

Boue 71

z

e.

J e

s s

i

ka

81

Eva 97

M

ni

i

i

c k

po d y b

íi

i

na

z

105

Synové chleba 111

Zubožená

T

e r

p

?

i

c

h o

r

e

121

umní

Pohybové i:«

Sen pouti

s

va

t

o

•! i

n

s

é

li

MDCCCCX

14.")

Nárlky

k

i.

i

b u

š

i

151

Tiskem

„Poli tik

v"

v

Praze

1

1

I

u V:.

LISZTOVA MYŠLENKA (ZE

SMETANOVSKÉHO RODOKMENU)

FERDINAND PUJMAN

L

I

S

Z T O

VA

MYŠLENKA ZE SMETANOVSKÉHO

UMLECKÝCH SNAH

NAKLADATEL

B.

RODOKMENU

SV. XXXVII.

KOÍ

V PRAZE

FRANTIŠKOVO NÁBEŽÍ ÍS.

14.

F. X.

SALDO Ví

o

UMNÍ RANNÉM

,0

Vny

'.

Dej požehiiáiii mým zrakm, když utkvi na bujném obilí šastn\*h, a pevnost pohledu mému, když uzí mystické znamení smrti na kvtpch zahrad a dii Hlasu raétmi dej hudbu lahodnou žencm, jak zvonni o polednáh, stíbrné kadence potok uprosted poli, v as žizn! a piani

m

Dej,

a

v

hnvivých pohledech nepátel dovedu

uctíti

záení

,

tajemství tvého, 1 chvilira, které proti

mn vyšlou, a eknu

s

úsmvem; Dlnici

moji!

Bezina.

uení Lisztova zapadl jakoby náhodn do knihy o hudb cig^ánské: Pokud byl cigán a básníkem, potud trval lovkem. To jest, Jidi oddluje práh: umlecká tvoivost (slovo básník jest zkratka). Vzí tedy zakuklen umlecké vlohy v každém z nás; a mají vývojové stupn. Lidská tvrí mohutnost se rozpíná a množí; její jakost však se nemní. Názor neokázalý, ba prhledný, vyhnal zákonit v soustavu, jež objímá a sousteuje nejrozmanitjší umlecké projevy. Na vlnovce vývojové zkoumáš tvar a prbh, zaátek a východisko. Liszt se takto ptá Vznikly primitivné výtvory, zárodené, protiklad dnešního umní ? Lze dojíti ohniska, jež dává popud kmitm vývojových ar ? Podružnjší otázky se vynoují samy. Která bytost lidská tvoí tato díla, úrodná, než ona, jimž jsme uvykli ? Jak a kterým

Kel

zv

A

:

mén

pedmtem

se

ztlesuje

prapvodní umlecká

tvorba? Kde tkví vztažná nehotovost umleckých zaátk v prvcích, nebo v jejich skladb ? Pešlo století, co Rousseau vydal Emila a Julií. :

Kdežto v písemnictví

ujala se jeho nauení záhy, zpozdilo se romantické hnutí hudební a Liszta ovlivíuje Rousseau pedem knihami svých myšlen-

kových žák, Saint-Pierra, Chateaubrianda a Lamartina. Rousseauovské dojmy zastihují Liszta, domýšlejícího stanovy své estetiky tím rozhodnji však naií psobí. Jedna z nových myšlenek, o lovku pírodním, ddí se s Emila na Pavla a Virg-inii, na Indickou ;

chatr, na Atalu, na René a ústí posléze v Cestu Orientem ale názor na dtství až Liszta zaujimá zceia, neodbytnji, než romantiky ostatní. Dovršuje myšlenku hned inem a maje s Lamartinem záští k nerozhodným asketm, zrazujícím dobu pracovnou íakým byl vk jeho, Liszt stkvle uctil slova Rousseauova, napliiuje prvn Wolmarv sen o vycíiovaíeli geniu. Theoreticky pak zrodila se jeho esej o cig-ánech, jakmile se pronikly a doplnily ob i

;

ideje.

o umní ranném. Nebo z cigántží kniha dvakráte nad stránkami po básniku vzrušenýnii, kde cig-án je Lisztovi, kým ernoch, Hindu, Arab, Indián a Orientál písemnictví romantickému (tu vysleduješ ozdobnicky pisnované úponky peste pobarvené dumy slovn pejímané z dje v dj) nabývají stízlivjší, zadumané ádky pevahy sklize proti pabrkm a tu se dopátrá Liszt estetické smrnice sestupuje

Vlastn

ského

esej

živlu

;

i

—

—

:

k lovku, jenž tlesn pl divoch, duchov pl dít, umlecky tvoí: z kterých prvk? Shledává-li Rousseau, že se dcko uí zkušeností, jako každá cítící a živá bytost, tak, že zdárn eksperimentuje užívajíc na poprvé smysl, pozoruje Liszt, že sensualism, jenž se pekonává vývojem zde pirozen liknavým, tam umle a úmyslné pohánným, poznamenává cigána a jeho umlecké dílo poznávající a jejich projev. Pospolitost robte a matky, družnost ranné lidské obce vynucuje dodaten divochu dcku sdílný výraz poznání, jež vnutila jim souasn, i v následnosti nejtsnjší. Umní však Lisztovi je práv projev, i

:

i

10

dorozumívací prostedek a zduševnná e, vzniklá poteby se dohovoiti. Pokládá Liszt tedy za umní dtský vzlyk a žvatlání, a skeky divošské ? Nicmén však výmr nepehání jest jen obe2etný, odklizuje nesnáz za nesnází. Po prvé jen empirie vnímatelská, vybravjší, kde výtvor}' se množí, skromnjší, kde surovin se nedostává, stanoví, co již jest umleckým dílem a co jím ješt není. Pirozenj'' lovk ztotožoval projev s umním až pozdní období tu rozlišují. Jim umní je zúroený poklad královský a pcbj'tená žefí, jež eká píštích seteb. Zatím mnohý 2

;

:

;

projev stal se chlebem vezdejším, jímž z návyku penzokazi a poteby se kupí. Ba, vyvstanou obohacují se padlaným zlatem a setou z individuelných kdysi výtvoru jich rázovitou ražbu. neohraniuje jednotlivých uPo druhé mní a tídní, planá otázka zlých dsledk, se odstavuje sama. Poádalyf se jen vci, které projev ztlesují; a setrvan dosplo se názoru, že socha, báse, obraz, hudba, podražují jenom vyšší, estetické smysly, idla, z nichž výhradn vychází tvarebná vnímavost. 1 soudilo se, že jediné na nich také zakládá se dojem a že rozrznní, ohlášené i

:

Výmr

vhodn soustavným a asov úsporným hudba, písemnictví, výtvarnictví, mimika, vskutku obmezuje (zptným, vymyšleným vlivem) šiivost a pronikavost duchovnou, vnímací poznávací. Postup jaksi zobracel se na ruby. Po tetí: Ranným projevem se zabývá vždy lovk celý, souasn jsa jeho nástrojem i strjcem; celé tlo bere na se objektivisaci, od projevu názvem

i

11

hlasového, odstiovaného (teba nelánkovaného) k údovému posunku a sotva zjevné kei, která bží letmo lidskou tváí. Odtud, jako od herectví hýkající matky, vede ku prvotným tancm nebo

dramatm se

zpívalo

jen

krek.

I

(ne hrálo),

je tanec,

první

k

nmuž spoátku

umlecké

všedílo

rozkládá se, pokroí-li vzdlanost lovk zjemuje své projevy a umní se osamocují a zdokonalují, aby byla s nový úkol. Po tvrté: Nevymkla se jednotitelov loice stavitelé projearchitektura ? Spor je zdánlivý vují umlecky vnímatelské obci projektovou vhodLiszt, který vykládal si jako Carlyle z nánost. boženských pohnutek vznik tvarebného umní ;

:

(pedkové se uctívají u národ pevných sídel náhrobkem a chrámem) mlky míjí sbíjení, jež po-

O

stauje potulnému cigánu.

profánním stavitelství

není ei, dokud matka píroda, po Wagnerov obrazu, se neomladí v nevstu ; pak teprve je na divochu, by ji zdolával. kdy až zakrsalé cigánovo povdomí zejm zmohutní v sklon ná-

A

boženský ?

Po páté: Ve všedíle lisztovském má tanec, který nasazoval nové vtve, totéž poslání, jako u Meiera-Graefe stavitelství ; i tu se odluují prvky; zde jednotlivá umní osvobozují se ponenáhlu. Tak usilují celá pokolení, aby vyvedl se i

z mosaiky,

z

kaménkové skladby stnám podí-

rám

ale zené, svéprávný a samostatný obraz v ; v okamžicích zdánlivého uzrání se pochod obraci, odstedivost malátní a dostedivost vyhrává, podobenství o svodu a o rozkladu hudebního dramatu

12

se napluje.

Tof smysl lisztovského vývoje a po-

nichž zabloudili sudílci i vící; rozluce vykoisují se dorozumívací prostedky; vždy umní se strojí k novým objevm a zbohatlé se vrací z výprav k starým jejichž úrodami za plavby se sytí.

pojm, v pi pi satku kroku,

i

behm,

IL

O

poznání Lísztv noetický kriticismus vykládá, že lidská schopnost tvoí z látky, z poitk, kterými ji zásobují smysly; dohodují se a rozhodují tedy úastníci dva, inný, vyjadující a trpný, zpracovávaný. Jest ovšem teba zasažení volného, aby zpedmtnil se výraz, dotud pouhá vidina, již zatím jenom v duchu dokonila vloha básnická ; mezi obrazností tvoivou a vnímatel-

skou zprostedkuje pedmt, narozený z vle. Posteh bývá bezdný (tím nepraví se podvdomý) jeho ztlesnní vždycky chtné. Obírá se vlivem plemenným a psobením spoleenského pírodního prostedí Liszt nadbyten? Dodávajíf oba initelé látku. Ale Rouseau vznítil zájem pro kmenovou pvodnost a pro lidopis romantická sthovavost vezdejší snová poprvé i

—

i

Jeho žáci, cestujíce vzdálenými krajinami, pasou po rozdílech, které pouují o svérázu obyvatelstva po hromadných znacích, kterých jiní národové nemají a které tedy národnímu duchu vydávají svdectví. Tak shledává Liszt po Evrop se

hlásí.

i

tlupy

cigánské

jich celý byt,

i

a prosliuje dychtiv ethnograf i sociolog: jako

nejplašší

umlec

i

13

A

na pozadí podoRousea!! ve waliském údolí. bizny Chopinovy (jehož dílo oslavilo polský tanec), do posledních pimaluje celý mravoliný obraz. spis Lisztových již zaléhají posivistická hesla.

A

Danvin zceluje svou mechanicky evoluní ústavu, Taine sestrojuje dvtipn a se dnem estetiku, navazuje na Lamarcka, Darwinova pedka, podle nhož usuzoval o prostedí územném plemennám zase rozednísám Balzac. Liszt opt na stráži pozapomnl svésti píval valo se ráno kulturné v Jedno povodí. Jest pak rouseauovský instinkt tatáž jasnovidnost, týž dar zení snadného, v njž vil Plato, vykládaje vštecky, že zkoumání a poznávání vbec není, než-li rozpomenutí; kdysi každá duše pravé jsoucno vidla, ale všecky si je nezpítomní stejn snadno na podnty svta tohoto víra v osvícení, Rouseau uí Emila úcta k intuitivnému blesku. julii jen píkladem; obraz lidí ctnostných nad i nad pravidlo, kterak vymezování šlechetnosti; dobe psáti, kniha umn složená; platonické za-

—

—

i

:

svéproti vdomostem pouze pebíraným právnost, jež nevyzvídá po lidech a po knihách, co která vnímá ve zkratce a jedním my.slit zítra; smyslem pouuje smysly všechny. I jest pirozený lovk u všech romantik ostražitý divák, který umí pozorovati: oko malíské, Lidem sluch hudebný a obrazivost básnická. školsky poueným nezpovídají se srodné vci ze svých tajemství a poklad, jež srdci prostnému se otvírají samy, lovk chtivý zisku teprve se nevidí, jak vtévky dokopává. Lionardv ujetí

;

ue 14

tvárn liší smyslu, který listy stromové se ro7eznával stádné beránky, Pascal nebo Berg-son zpytavého oka, které nezajiž jen vzpomínají; ;

i

obliej

cizích plemen, pohešuje Liszt. zvídá bez návodu, nevypoítave, sám spolehlivji, než smysly vkem rozlezlé a sc':iiplé, jej vede skladná schopnost nazírací, pudov chtivá a bdlá a blesku rychlejší: cit. Zrodi a se romantická synestesie. Živoišn vyjevená i.ost, pivozujíc popudovou dávkou sebe menší, otes, ano, vytržení smyslové, ovšem zažíhá dar hadaský, jenž z povrchu se propaluje do jádra — cigánské vštkyn; hned však Rousseau zoil ruby této vlohy, tvoivého zpsobu, jenž podstatn je tvárlivý, ne útvarný a ženský astá poetí a pedasný kest nedonošených. První zastavení poznávací nahlouilo stopy v jednosmrn svazovaný etzec; až intelekt kol prvotného jádra skupí kruhy soustedné a sevené a ze sebe se v nekoneném potu rovin rozrstající. Podvratný vliv kouskovacích poznávacích pochod, které obcházejí láze ustalovací, se projevuje, pejde-li se z prvk k sestavám. Intensivn postehy se otupují a pekotn se srážejíce na kratiké cest mezi „nebylo" a „jest", zmrzaují se

móní

R

.iný

lovk

;

:

se a derouce

se

do vdomí poplašen, úinkují

jako stimulans. Trpnost kraluje a zpetrhaný život vyšklebí se mrtv zejícími nezatlaenými spárami. Zkusmo rozbírá Liszt pedpoklady této tvorby; shlsdá jako Rousseau na dtech a Spencer u divoch, že cigán nerozeznává a nepodrží vztah; že netídí poznatk a neosnuje nápotomných

15

paden píinných; nepovažuje

a neprozírá usujako otrok v Platonov Menonu, jen píalkovit a jenom o úkazech, které poznal názorn a iteln. I úží se a propadává tvrí oblast pirozených lidí vykluzují životu a jeho nerozhodným složkám sami zstanou si psobištm, výslednicemi i smrnicí a jako dti nesoucítí s bližním. Rozum jenom smyslový a pamt jenom poitková loví jikry, podržuje odstaveky, zlomky, ale o plán, o soustavu ztroskotá; ješt nenadešel zítek reflektovaného vdomí. ucpe barbarovu vnímavost, neAni píroda, vstebe se v jeho projev, splihle pilínajíc ke zmaV letných dobách duchovým. teným sám se tvrce ztotožuje s pírodou; neb aspo je mu v díle výzdobou. Ale primitivný lovk, pemítání nedorostlý, ani neomezí držav niterných a vnjších; polidšfuje; ospává se pírodn i duprobere se, zimní, námsíný spá, až chov. bude jeho síla s rozvod íše nehmotné a tlesné až pochopí-li jejich snubn tajemství, vstoupí, tvrcem, pedsínmi k transsubstanciaci v chrám. úinlivým I spravuje Liszt, pokloniv se dravím tm, kteí smyslm, cestu hloubajícím soudn provívají zkušenostnou padrt kteí prozeteln staví kteí s prací útují. Po osobnosti tak skuté, aby v ní se docelila myšlenka, již Hegel duchový chválí za nejzralejší a nejpovýšenjší plod lidský, rousseauovským srdcem, bez nhož by kterýkoH pocit tlesný byl pouhé nic po la;

ale

zuje sice,

:

;

a

svtm

A

umlcm

;

;

;

;

martinovském hlasu, a

cit

.

.

z

nhož

.

16

ozývá se myšlenka

Nedostane-li se surovin primitivn ryžované zpracování rozjímavého a povlovného, zbude in, jímž vybíjí se náhlý posteh. Popudlivé výbuchy a okresové vzpoury dávají ne jeden lánek pomyslných zákonník náboženských, vdeckých umleckých v požeh duch se zarputile pissál k molekulám, z kterých teprve snad asem pracn složí lánek nejjednodušího úsudku ale poitek a vle namnoze se nerozluují. Tu se pouují tvrci prvých epopejí, ukazujíce, jak ve vzntlivém prostedí, v lidu, v davu, v národ se zrodí pedstavitel, hrdina a rek, jsa bleskem, který zažehuje. romantické hnutí zvelebuje kultus inných osobností Rousseau, Lamartine Hegfel, Emerson Carlyle slovem chválí usilujícího pikazatele, jímž narodil se Berlioz Liszt, Smetana Wagner. vzpomenou nad dílem vyvolených, bojujících zástup, z nichž pošli zvdové, by první i

;

;

A

;

i

i

A

i

vdn

pronikali

i

i

do koniny

zaslíbené.

- Romantismus

svdí

o mystickém spoleenství tvrc s kmenem národním. Jsouf oba v pravd jeden dobyvatel, jehož výhra pipovídá nové vítzství; a oba rukou nerozdílnou ídí sílu tvouniversalisticky, rád,

ivou a odvádjí ze zteených dol nové zdroje pracovn. lze se Z lisztovství se vyznával Smetana dopátrati roub, které pobízely rst a zrání ? Postehová šíivost a prbojnost, rozloha a hloubka tvrí državy je dar, ne zásluha, jež vzí pouze v obezelosti, jak umlec svou íši spravuje a v péi, kterak zužívá a stupuje svou moc. Liszt však posiloval úvahami o primitivismu Smetanv kult i

1/

—

tance, lidového praprojevu; a to jest obyej, kterými lid oslavuje svatveery (o kterých se odpokulturného úsilí. Zvyky posvívá) svého života cené slavným okamžikem na obad, zaklenují celé Smetanovo dílo dramatické; i není tu lid sborem zpívajících zevloun, le obcí, která zasahuje v dj, dozírajíc s plným oprávnním, zdali jednotlivci i

poddným

dosti iní

ným

imperativem, by zaný mrav.

zvyklostem; a bdí ztlesnbyl pedky odká-

naplnn

Píbhové

tkáni, jejíž hlenovitou buniinu prona dužnaté vazivo až skladatel, nadlují tyto živly (jako jinde prvky všelidské a mythy) míznatou a bílenatou trest, již celé rody stáely z nich vyhledá táž typinost a tentýž a lisovaly svéráz kmenový, jejž uhájili ku p. Nibelungm básníkové nmetí. Hnutí hromadná a pobouená innost davu lidového pak vybíjí se nejsamovolnji ve skladb „Má Vlast" tu rhapsod svého kmene napluje romantický názor o eposu. slavnost Svatby, námluvy a smlouvy, obžinky

moval

;

;

i

rovnosti a soudy nebo snmy národní, zrcadlí se symbolicky na stokráte v spodních proudech umlcovy duše, rozezvuí, vyzvánný motiv, na sta svrchních ton v básníkov nitru, jako písn lidové, z nichž, úryvek, jako z rty, vznikly eské tance. do nich zaklel mistr kolot, vír a rozplesání, které posedá a spíjí lidi pozbavené svých trud, osvoboditelský pocit do lovk vykoupený vlastním piitance a skoku nním z duchového vzení (primitivným taneníchybí toto povdomí) sytí smysly krásou

A

—

konen

;

km

18

svtskou, prázdní oddlané

plého

chvíle, jarého a vzky-

gesta.

Pokaždé se tží z hnutí nejohnivjších, z onch, která podpaluje pospolitost: od tanení erotiky, od snah, pekonati druha (ve kterých tkví koen každé hry) až k horeným povelm davové duše. heslo „der denkende Kiinstler" vnuká Smetanovi záští k umní, jež psobí jen fysiologickou

A

nákazou a pízeií k výtvorm, hlasný ozvuk duchový.

19

jež

probouzejí

JEDNOTA POZNÁNI.

21

^Království

samo

v

sobt rozdélené pusln".

Kristus.

22

j^rilikové první zpronevili se moudrosti, již nauením hlásal Rousseau, radou, píkladem otec romantické estetiky. Jed positivistický umrtvil v nich nadji a víru v poznávání jednotné do bran vdní, jež dotud za dne rozletovaly se vícímu v ústrety, vkrádali se (pála-li jim náhoda a štstí) malovrní podloudníci, potm zneužívajíce vdy za paklí a za zlodjský kahanec. za živa se rozpadává. Nad tvrce se cení krátkozraký, ale zruný kapsá, který po drobekách pravdu vyhmatá a vyloví. Obezání duchové a polyfémská povra jest pouze to, co proklouzlo mi mezi prsty; a sebeklam: že nevyklouzlo prapic. Separatism, v pojmech jako v dusné díe zaleilý a pojmem, kusem skály, zavalený zvyk, vyplížit se na vzduch, až jsem blízek zalknutí. i

;

lovk

:

;

Bh

spojoval a znalec na step

—

rozbíjel a roz-

stepinové soudy výpovdné, z kterých není odvolání. Podla se úcta k silným, kteí, k podobenství božímu, kost vyali a ustrojovali z ní bytost živou; est se vzdává sbírkám, kterých nabyl oban pilný tu obratle jsou do jednoho pohromad ruení je neobmezené; ale páte? Kritik není básníkem a být jím ani nechce. Jde, pi nejlepším, o sestru jné plahoení, které ohnm pohrdá a nad svítivost zištn cení užitkové teplo

luoval

—

spalné.

V

žití

doopravdy

;

duchovém

se vyhrabují strže, kterých

Vymýšlí se soustava a pirozený poádek se jenom zpehází a zmate. Vnitní, skladný zrak a cit se zchromí, osamocují se smysly, roztiují se a oddlují umní vdy -- schudlú, není.

i

23

ale domýšlivá vnímavost

tak zastírá své úhory a meze. Zádušlivý homunkulský objektivism odpra-

vuje fantasii (bez níž, praví Liszt i Schumann, a není kritiky). method není umní a není je spása, kritice se vyuiti lze! Uenecká sbrná

vd

V

pamt pikovaná

k starým deskám zákonným a dodlávající u dokladového smetiska, zalehne a prašivinou zkazí živou studnu poznání a zdupe erstvé prameny, jež náhle vyrážejí z hlubin. Vyvstanou falešní proroci dohazují, v tom neb onom oboru, ne výrobci, ne spotebitelé, le pekupníci, dbalí jediného odbytu. Na tržišti ledajakém a nad popularisace, pebraným zbožím vyvšují štít vda zakrsalá v nauku z padlé objevitelky se stává rozpaitá pomocnice. ;

:

—

;

I mstí se vyhoštná obraznost. Umdlévá duchová rozpínavost a její oslepení zvdové se lín slézají a choulí v mrtvé klubko. Kritik ani nero-

svého dramatu; nesešli se poprai, kteí Z výbojce pesvým ne. nevyzývá nikoho a nií výzvy nedbá. Jeho civál rst je arhytmické živoení; chybí klady, schází jejich protiklad. Tvor krve studené nenalézá potravy. I nedochází k niternému spalování. Neobdlnovuje se duše, sama sob dílo nepetržité ník neúnavný, okorává v mumii, jíž práce padá zehrál

—

jeho ano zdvojují :

;

i

;

z rukou.

A

dorozumívají-li se rozštpené, nemohoucí byjazyk mrtvý. Posuzují ku píkladu hudbu; ale vtou nelennou, nezpvnou a netosti, jest jejich

srovnanou, kostrbatých rhytm, pouliní melodie, otelých a vyzývavých kadencí. Za barevnou, pely

24

ínstrumentovanou

e

nalíené

podeí,

tlachající

neurvalé bicí nástroje tu a hmotné mají vrch. Dohodová mluva pojmová se roznerozumí lézá a zamouje slovník svérázný nenadání, jako pi zmtení babylonském, druhu T.
lomozné

:

i

;

—

.

!

!

.

—

zvukovou posloupnost;

cíl

emeslníku;

pedpoklad než-li

!

a

—

a látka. Instrumentace vloha, poslouchati barvit, než

umlci

jen

nic

mén,

dar,

zoiti

za vlnou zvukovou svtelné záchvvy paprsk lomených v duhu a vidmo. Vymoženost zatím tam zde jen záporná hmot nedje se násilí. Mnozí z povolaných rozeznávají a vytknou dissonance melodické, harmonické, rhytmické formáln i

:

i

mnozí trpí neladem a mazlavostí natrasky smíchávaných nástrojových barev. Tch ostražitých

hlída Ke známému pítulných, A plných nedvry k cizincm: host neb vetelec? Dárce neb zlodj ? Nevdí; jen vtí kohosi a vykávají soudu pá!

nova

;

sami nevynašli by

si

dorozumívacích pro-

stedk, promnlivých pípad k pípadu a není asto ani, o em by se dohovoovali. Pestávají ;

jde však o zásnuby svt ústrojných a ustrojených z tisícerých posteh Osví<;ení nad výcvik. Zde ovšem bží o makavou ho-

na postehu

;

!

spodáskou úsporu, bikovaci a

o zkrácená školská léta slaslovem o prospšnost na ráz pocho-

25

pitelnou a mitelnou ; tam však o dar, o milost a naplnni duchem svatým, který (ne každému) náhle dá mluviti jinými jazyky veliké vci boží. s vynálezci majitelé list výuných soupeí; pak utrhá se kritikm, že tvoí z mála, prý jen z dl, ne také z pírody a z poitk pak se i jejich údl látkový a namlouvá odmuje se, ku pikladu, že cit lásky dokonale podává jen

Le

i

;

umnám

hudba

;

pak se

(prý nepodstatná

rozlišuje

okrasa)

mezi slovem básnickým a vcným a ukládá ;

žákm

práce sysifovská, íci nevázan totéž,, se veršem sdlil básník. Pak pobožnji pohlíží se na veliký soubor hráský, než-li k nástrojové jakoby vztah mezi duchovým a hmotskupince ným nezávisel na souiniteli promnlivém svrchované lidské tvoivosti. se

o

—

;

Ped

rozvrávoranou a podekovou postav typických. I bylo nutno zamniti každé dosavadní a, af víže k Smetanovi z eských hudebník kohokoli, spojkou podadnou. Bylo nutno opraviti knihu Smetanova rodu, aby nechybli blízcí, Rousseau, Shakespeare, Berlioz a Wolf a nesbratovali se vzdálení a cizír v;y\'síal

kritikou

básník

osudv

i

\yhýkaný Wagner, ovšem

vrstevník, ale

povahov

dramatik ne zpíbuznný, nýbrž znepátelený aby pro dohady na vztah k Mozartovi (z ddického podílu) se nezapomínalo na pevnjší svazek pokrevenský. Bylo nutno doíci, že první po Smetanovi jde ped Fibichem, Dvoákem a ostatními J. B. Foerster. ;

26

Bylo

nutno

sútovati

nými, a zakrnlých

s

ped

oklama-

pozorovateli

smysl odmrných

;

a

vyznati

celým svtem, že Smetana jest pikazatel, vlada nad pozemským zmatkem a pemožitel útvar i tvor dosud nevtlených.

27

E

v o

L

U C

1

C

N

1

S

M.

1

,Na pravdy koenecli vždy pochyb proutí

vlky bují; dále, po vrcholu, nám dlužno pudem pírody se pnouti."

jak

,Vy. jímž dostalo se štésti,

zda toužíte po míst ješt vyšším, kde druh vlc a vidni víc jestíV

Dante.

30

isztv názor životní umlecký možno svésti v jedno slovo, v pojem vývoje. Pipíná se tato theorie k Spencrov filosofii ? Odkud pišly první popudy? Ze soustavy Spencrovy (i Darwinovy) vyteš ihned úctu k osamocenému, zmrtvlému faktu, do zámezí hnanou, která, domyšlena, pejde v positivistický odpor k metafysickému závru u Liszta se zkušenosti nehromadí, nýbrž váží a velmi asto mlky pedpokládají; tím mohutnji, z hlubin, vytryskují myšlenkové prameny. Prapíiny ovšem Spencer nepopírá ale piznává ji, cítíš, mrzut a z logického nezbytí. I

i

;

;

Ba,

úast

síly

snška se k

asto málem zape, zpsosám pohbívá se v díle

ídící se

bem, jímž Spencer,

spisuje,

zkušeností (která skryla sbratele) pidruží

dokazovanému zákonu,

pouhým

víže se však k

paralelismem nevzpírá také však s ním nesrstá. :

Do Spencrových závr

se,

nmu

nepíí

se.

se vkrádá takto paradox;

zákon, samy však nepohnou a nerozeí; nevedou a nepivábí hloubavého chodce stezkou nov objevenou do duchových výšin, kde se šíí vystupujícím dech

dokazují platnost vývojových se

i

poádn

obzor, nýbrž poutníkovi na dosah;

i

dm

i

se shromaždují

prozrazují

na úpatí,

letmým pohle-

zbžným obchzkám svá lichá tajemství a neodmují se širým rozhledem, nýbrž nudou snadno a

dosažených cíl. Spencer chápe vývoj staticky a mechanicky. Staticky: lakom shrabuje plody, jež bez jeho pée dozrály a samy spadaly mu do

51

]cUna; mechanicky: žije

domnnkou,

že rok co rok

se jeho sklize rozmnoží a zlepší; víf a pevn v rozvojový vzestup.

bezpodmí-

nen

Lisztv vývojový názor jako Pascal

vzešel ze tí soustav Liszt se tší boji, dobývání více, nežli koisti a vítzství; nad objev a o vyhledávání více dbá, než jej vábí pátrání o nález; s Heg"lem chápe život, projevujž se jakýmkoli tvarem, za proces a perod, jemuž není konce; a u Herdera se pesvdil, že nikdy lidmi nejsme, nýbrž den co den se jimi stáváme. filosofických,

Spencer

ovuje

svoji

i

pravdu

mnohým pesvd-

ivým

nálezem; žel, nejastji zkamenlinou, jež ukazuje nejokatji, že struktury a kostry spravují se týmže tvárným zákonem; a o víc nejde Spencrovi; ani o mízy, z nichž puí kvty, ani o svéstejnou rázné tempo krevních tep. Unavuje perspektivou zná jen jeden úbžník. Opakuje se a vybhané mechanismy jeho soustavy se prodírají na svtlo. Liszt však spravedliv doceuje práv zjevy jedinené oblíbil si ty, kdo picházejí na svt nebo dovede je zastaviti v okamžicích zrodu, aby se jich zeptal, odkud picházejí a kam jdou kdežto Spencer zastihuje chodce mrtvého a jeho cestu ve stínech a tmách. Evolucionismus tak zásadný a domyšlený zocelil

vn

—

;

;

živil odpor a scelil mnohý kritický soud Lisztv ke kritikm, kteí pitvají a rozbírají, aby poznali, a shlédnou konen jen výsledky své ervotoi a k jiným, k nemluvpráce, díry, piliny a prach atm, kteí nesoudí a umjí pibližn a temn ;

;

32

sdliti jen dvojí poitek, píjemný a nelibý. Evopípad, který ve své lucionista tak dsledný výlunosti opakuje se jen jednou, u Beziny odíká se dále komiky a smšných lidských chviba, schází úast jeho díle není humoru lek. pro sám zjev, který ke komice teprve se sklání. U Pascala, kde se vyuila po Lisztovi prvním zatainovská i bergsonovská estetika (doi vozující, že komickým stává se tvor, který s urením, býti strjcem svého osudu, se minul, promniv se mimovoln v pouhý nástroj postupujícího života, a smšným že je píbh, kterým dáš se opravdov

—

V

;

átkm

nm

unésti, abys poznal konec konc, že v jsi a jsi býti od poátku, pouhým hercem), te se posteh o podobných obliejích sám o sob 2 nich žádný není k smíchu, ale jsou-li vedle sebe, smjeme se, protože se podobají navzájem. Když pizpsobuješ se pedvídané a když myšlenky se zažihají proudem nového naptí, znovu vynoí se stejná pedstava, která tedy spíše padlala vzruch a pohyb duchový; i staí výbuch smíchu, aby strávil vyvozené úsilí. Tu duchový proud totiž stídá, mechanicky perušován, místa nejvtšího rozkmitu a znaných polomr kivosti s tišinou a bodem zvratovým, jichž se úzkostliv stehou evolucionisté. Nebo unáší je svta bh, tekuté a pohybHvé zrcadlo, vymílající i dno, aby chvatnji se protáhlo (a bijící i v rám a behy), ve kterém se odrážejí hmoty a dojmy, prostory i barvy; jež objektivisuje lovka a zlidšuje pedmty a svdí, jsouc obma spolenou prmtnou, o úzkém vztahu vcí a subjekt. Smšná

ml

;

zmn

33

bytost zatvrzele trí na své postáti a vytrvale upírá svj lybí pohled v jednu stranu, nepozorujíc že život uplul a s ním události, kteiých nemožno ulpní a zaostalost, která již vylovit a zjinait vývoji se nevystavuje: nechápe ho, anebo jej ke své škod zpozdile a špatn chápe. Tito obmezenci pochodí vždy zle, údl, v kterém pokaždé tkví spoleenské poslání a pouka; vykopali jámu jinému a sami do ní spadnou; anebo je stíhá osud oslíka, jenž hladoví, protože ho stejn mocn lá-

—

kají

dv

otepi.

Ale ti, kdo nezapírají své víry ve vývoj, pátrají pi veselém konci po zaátcích opatrnji a rozmysln seitají dvody, doberou se jiných složek i

a námi jejich

;

závry

se pošinou a

zmní;

pronikli

kížové cest postiženého, kde tuhne posmšek a probudí se soucit. A k tomu tmto myslitelm jest láska umním, a ovocem se stromu vdní dobrého. Mnozí dosahují nízkých vétví až ke

i

obraných a holých ale koruna a její zlaté plody neotluené a nejzralejší, schylují se pouze k vyvoleným. Na vychovatelské vloze Lisztov lze dobe oviti jeho evolucionism. Obecný soud podceuje ;

dtské schopnosti

;

a

plaší

nejtajemnjší

z

nich,

istý, jiskrný a nový pohled shovívav pezíravým úsmvem a malomocn mstivým vztekem. Lidé dosplí si zvykli nazírati odvozen pozorujíce, vždy promítají do okolí šedé konvence, jež jako mázdrovitý zákal málem zaslepily jejich zrak. proto je tak :

A

málo tch, kdo nechají malikých ale jakmile se vyskytnou,

dostupný, Rousseau,

Kristus

k sob; nejvtší a ne-

pijíti

Dostojevský, Tolstoj,

34

Liszt,

Nietzsche, schylují se, plni lásky, k duši, která se státi kolem ze sebe se roztáejícím. Ale lítost pojímá je nad zástupy, kteiým není dáno 2náti tajemství, protože vidouce nevidí a slyšíce proto romantická hudba neslyší, ani rozumjí ... hledí promlouvati k lidu v podobenstvích svého druhu. Program! Zda nesouvisí s touto vírou ve vývoj

i

má

A

i

on?

Romantický hudebník si netají, že jeho posluchastvo vnímá nereflektované, zlomkovit, ale hmotn, barevn a zdrav, jako lidé pírodní

—

primitivism laný, chtivý postehv i díla; a dorozumívá-li se s ním neobvyklou, neplebejskou eí, tóny, pamatuje prozeteln na tlumoníka. Nebo uvdomuje si, že každý jazyk vzniká úryvkovit, že zprvu pointillisticky zvukem maluje a ustrnule zpodobuje a ponenáhlu teprve se roztaní a rozezpívá; a opan, že vnímateli necvienému a nezvyklému pecházejí smysly, nepostehuje-li okamžit svorníkv a oper, mezi kterými se do podivných sítí splétá nosné žebroví. I pomáhá si, po vychovateísku, pomckou a znázorní programem smry a pomry os, kolem nichž skladba, jako druza, se rozprostranila. ježto v romantickém období se vypravila hudba na zkušenou,

A

koujíc

a na potulkách

ernou

prst a zmlazující

shromažujíc svží rouby,

šávy pro svj zplanélý program posluchai v jej vede v novou oblast láthercv zpv posunek orkestr

pam

ml

a vystebaný sad, vštípiti, že skladatel

kovou. V opee i obraz scénický jsou jednotná i

35

i

e,

i

nedílná a sou-

program pouze tlumoí, pispívaje k jen látkov nic mén a nic víc. Odtud vyšel skladatel sem vede, jako žáky, posluchae, kteí ješt nevdí, že v umlcov zídle zrcadlí se hvzdy druhých svt romantismus touží po hloubavém umlci a vychovává si hloubavého vnímatele. rodá

;

ale

—

hudb nepímo,

;

;

i

vyvolení umlci a umní, do pírody, do

Jdou

žhavé

upírají

života,

do sebe,

oko

do

až jako

v pohádkách se rozpuká hrad vrch a v jednu eavjící koist stavují se poklady i rudné žíly i

i

nelze bije

pesn

udati,

kdy koní disintegrace a kdy — obé se navzá-

hodina tvoivých synthesí

jem podmiuje.

A

-

pece

skutý výtvor prozrazuje dílnu, která mistra poznamenala.

Ani „Prodaná nevsta" nezape Liszta. U velikých pedchdc se uí mistr dvakráte pímo Lisztv romantický vitalism a evolucionism (oplodnný Heglem, onou ryze dramatickou filosofií, kterou rhytmisují leny liché, klad a smír) v mnohém posiluje Smetanu a polemicky Smetanovy sklony ke komické zpvohe Nebo opravdová osobnost má, jako stelka, póly dva le jejich spojnice vždy ukazuje týmže smrem. Primitivism Rousseauv, kterému se zalíbilo ve lovku pírodním, obohacuje se v romantické hudb o rys nový, rhapsodický k pirozeným lidem, jako k posluchastvu, obrací se skladatel. tyto píiny, jež doba skrývá, spolu psobí, když Smetana se rozhoduje pro operu komickou. :

—

—

:

!

;

;

Ob

36

Ranné spoleenské útvary: tu staí, mladí houževnat ulpívají na zddných obi'adech a obadnostech smlouvy rodinné ('tak závazek Kru;

iinv, jejž v skutek uvésti chce Kecal) budí zájem koUektivnv lid, sám jedna velká rodina, jim dodá drazu, právem zvykovým a vahou veejného mínní a odmítnou-li dti tradici, postaví se proti jednotlivci obec, proti pevratu a hned dvojí rozštpení divadeln úrodné obyej donucujíf smetanovské smlouvy, soudy nebo snmování posluchae, by v samých zaátcích a jaksi ve velkém té stran projevil svou úast {oné nesouhlas) a aby nedobral se smírných konc, dokud neoví z projev skutk, že je
;

zmn

—

i

a

;

i

3ÍC

nevraživé soky, zužívajíc jejich slav svj prospch a jejich zálohami zesilujíc

porážeti

bstek

vlastní posice.

Jeník v sebe ví; nepeceuje se ovšem, ale zná se zavas útuje daí se mu, doútuje jako bystrým Hdem veselých her Shakespearových. nepochodila by jinak ani Maenka ale, chtivá pomsty, zaslepen mate pedivo a mnoho vytrpí, než v zauziených, dále tkaných vztazích najde pravou nit. Kecai íhá u mrtvého ramene, kam ;

i

;

A

i

;

37

obmezené pojmy, jako prodravlou ídkou síku síf ovšem v hrsti, ale koist oky Mudrák, a ostatn proud tee jinudy. ven

rozhodil své a

;

—

bratr Pascalových duch geometrických^ schémata, svou pýchu, tak makavá a hrubá,

rodný ctí

že je

stih,

postehne ale

ví,

slepec; slátal si je z loríských že mu dobe padnou ješt na-

i

pesrok. Nezdvojuje se; pouze jest, jako jeho slavná smlouva; ale vmýšlet se a zasahovati již nemíní. Pestal býti silou ídící, dopustiv, aby zradily ho smysly a zaprodal ho vlastní instinkt. Jeníkovo nitro v odpor tomu nespoine, ani nepemílá, jako strojní složení, vždy se dotváejíc z nových posteh a prozeteln vynakládajíc a usmrujíc ušetenou energii; cit a rozum, romanticky pojaty, si drží rovnováhu. Ale Vaška smysly mámí pokaždé se zbrkle žene za posledz jeho paním, nejnovjším dojmem, nejsa svj mti jen poitkové, nesoudné a nerozvážné, vypostup. Také on je nesvotrácí se souvislost boden, vzrostlé dít, maje zase k minulosti vztahy Kecal s Vaškem, lidé neživotné, zmechanisované beztak necelí, se ochuzují nitern; tento neukládá ani neúroí, eho man nabyl, a onen žije z ho;

;

i

;

tového. Schopnosti, jež podle ideál romantických tvrc vzájemn se dopliují v lidech dokonalých, v „Proukazuje se tím, dané" se úmysln poltí ve dví že zstaveny sob zakrsávají a zvlují a škodí. dokonale projevil se smetaAle ješt novský vitalismus; inspirace zpvohry jest ry?e dramatická. Promluvil tu pepodstatující se a ;

ním

38

hlaHerec, celým tlem, tváí, posunkem a do orkestru zaklel se vzdechy a s výlevy svoje hnutí, pohyby g;esta. Smetana, umje, kde i byJo teba, rozpoutati svoje svrchované visuelní nadání, jímž pedí nejen dramatiky-daltonisty, 2 nichž byl Dvoák, nýbrž sama Wag-nera, který taslo podncuje k boji pouhé eující principy (ba hmotné rekvisily), nedbaje, zda jejich slovo \elk.ý

i

sem

i

télem uinno jest, skvle uctil nietzscheovská slova o hudebním dramatiku, který nesmí slyšeti jen uchem, ale také oima. Jest na režisérech a na výkonném herci, aby vyetli, co stojí v partitue, v notách, mezi ádky. Za as, kdy vdecky a nevdomky popírá se jedinenost umleckých výtvor a kdy se dílo iílavn vítá jako nová svého druhu odrda, petásají se otázky: cennjší by byla opera,

o

kdyby

skladatel

ji

scelil

prokomponováním

reci-

A

tativ ? prou se mnozí pošetilci, zapomínajíce, že jmenovatel záhadného pomru jest imacrinárný. Nestaí, že požehnané pohledy se nikde nezachvly a že mžitky nikdy nekroužily ped oima Poznávajícího? A ryzí lidé, kteí vedli se Smetanou jako kritikové vítzný boj o moderní eskou

uvili skladateli, nalézajíce ním ve zpvohrách ústupky: není jich. Geniové (praví kdosi) souasn vždy milují a nenávidí nevyjímajíce ani vlastních dl. Tito oddaní a osvícení smetanovští prkopníci spíše sbírali a kombinovali, než tvoili buto novináská nedomyšlenost a zbžnost, neb positivistická nehybnost, v niž se konec konc zvrhly chladné neosobní iiudbu, píliš snadno s

—

;

39

snahy o dkladnou, spíše

mudrující,

ohrožovala

pesnou

než-li

védu

—

filosofující

—

kriteria.

Zralí

jich estetij:;ká

mnohde povážliv

umletí

Bezina

a Salda, kteí vyvíjíce se organicky, nepekotn, ukáznni, perostli a pekonali myslitelé,

tuto blednikovitou a chudou estetiku, jako támavost a zásadovou poloviatost, která bude vrhati se odvážn a zhurta na problém pající

nejvtší a dospje (sama v sob necelá a nehotová) soud zrádných, chvilkových a problematických, narodí se pozdji a pikloní se k pí-

i

semnictví.

Smetanovská jednotivý sluch a

kantilena, div a zázrak sám,

nmž

obrys, na který zpívá

onen

pracoval z.^-ak taní tam, kde Wagner, pozbývaje dechu, se zajíká a klopýtá a koktá, doceuje se až dnes ranný, svtlem zalévaný kvt; le barokní wagnerovská nebo iisztovská se ozývá až za kulturných soumrak; je jejím principem stín barevný a lomený a práv její pednosti vždy mají nejtemnjší rub. Nnzvali básníku Babiky Rousseauovou pra» vnukou Smetana jest jeho vnuk. Vili, že uctívají svého mistra íkajíce Wagner a Smetana. Nás obrat Smetana a Wagner. teplý, i

i

i

spolu i

—

e

;

:

:

40

o

M

N

41

IC

S

tr.

Dv

8,

ád. sd ola:

14

hesla romantikové

odkazují

si

umlec

:

—

duch výstedný, cigán svého druhu, spoleností nenávidný; tvrce proti spolenosti (kterou nesmíš zamniti národem).

Str.

9,

2

ád. shora:

s Emersonem zpíznnou, Liszt spravil cestu Crocemu a ktii-Ii Liszta vodou, ohe Ducha svaHegel Croceho

Takto založiv svou nauku,

;

i

tého jim seslal

Dante. *

Str. 12, 16

ád. shora:

Nedoceovaný seau-lisztovské,

naše

*

vitalistický

již

dlouho

rys

míjela,

estetiky

rous-

k své škod,

vda. *

*

Str. 13, 17

ád. shora:

Liszta došel platonický výklad o hadaství („šílenec z božského urení") v Carlylov podání.

.Str. 15, 4 ád. shora: Shodn s Lamartinem liší Plato v Gorgiáši oc umní pouhou zkušenost, která nedovede dáti

potu

o povaze prostedk, jichž užívá. „Já pak zváti, cokoli jednáním jest be.:-

umním nemohu rozumnvm."

43

Str. 16, 9

ád. sdola:

Rhapsodiemi jsou Smetanova dua

„Z domo-

viny."

*

* Si

Str. 28, 3

ád. shora:

Hostinský

a

ti,

myln programu

Str. 31, 4

i

kdo z nho vyšil, piítali úast formálnou.

ád. sdola:

Takto založil Turgenv, básník véru sraetanovsky spanilý, ne jedno dílo. Takto pojal „Prodanou" Ostril, koncepce, s níž herci ovšen* svádli boj prohraný. i

i

44

Staf

„O umni ranném"

ís. 11 a „Evolucionism'' ('tiskovanými ve

SIo

—

ne-Ii

c základy

o

1.

Smru

vyšla

tantitéž

„Osvt"

v

1915, ís.

r.

8.

ro. 1914, S lánky

(Plze 1915) viájemn se doceluji. - tež o postavení a dostavení

na poprvé o

netených

a zlehených

náruživou (ne

a pominutých

problém:

smetanovskou ženu a

idylickou)

v mistrovo dílo erotické o davovou inspiraci

2.

obadn

(dav

a slavn sešiko-

vaný a nebo po dionysijsku roztanený), která podivuhodn se mísí, ano splývá, s inspirací visueinou (píbuzenství:

tana a Berlioz).

Odtud metafysicky

Sme-

se vzepnou nejvtší dva

klady Smetanova díla: láska s náboženstvím rodinným & ná-

rodním

;

o Herectví a vitalism,

3.

z

Glucka, Mozarta

speara

a

zddný

Berlioze;

z

a

ne

pede

z Wagner.s,

ale

všemi ze Shake-

;

o návratný, komický

neb zmonumentalisovaný (rorozum (Vašek Kecal, slovný pojem jedinenost hudebná; a národ stát).; 5. o poslání smetanovských snm, velmož a král 6. o textovou otázku: zpvohra ne souet slov a hudby, fcle perod, pepodstatnní a petavení dramatické (t. j. herecké, ne pouze zvuné) surovin a prvk dodávaných li4.

mantický) protiklad

:

— —

cit,

—

;

bretem 7.

;

docenni znevážených Branibor. esej „Bedich Smetana" zaklenuje

Schystávaný

t\'to

nosné otázky a staví nové.

Smí autor právem lidským, sového prvenství, proti

nevst"

a proti

—

píliš

lidským, obhájiti

pisateli kteréhosi

kcmukoli ?

A5

a-

lánku o „Prodané

OBSAH: o

umní ranném

7

Jednota poznání

21

Evolucionism

29

Poznámky

41

46

ODEBÍREJTE:

VŠEOBECNÉ

DJINY HUDBY Napsal pro/,

dr.

Zdenk

Nejedlý.

Vycházejí v sešitech dvouarchových s pílohami ve

lhtách Ndennich. Cena sešitu

80

h.

Pedplatné na 5

4 i

K

sešitu

20 h

s poštovným.

Vyžádejte si obšírný

Sstránkový prospekt

zdarma a franko.

NAKLADATEL

B.

KOÍ

V PRAZE, FRANTIŠKOVO NÁBEŽÍ .

14.

UMLECKÝCH SNAH R

O

.

VEDE

IV.

S V.

SV.

XXXVII.

12.

VYDAV.4

A

KOÍ V PRAZE- L NAKLADATEL FRANTIŠKOVO NÁBEŽÍ B.

.

4.

1

N.

OBÁLKU TYPOGRAFICKY UPRAVIL M.

K L

I

C M A

N.

VYTISKLA KNIHTISKÁRNA ST. ŠELLENBERGA V BEROUN 19

16.

PLEASE

CARDS OR

SLIPS

UNIVERSITY

ML 1724 .1

P85

i-íusic

DO NOT REMOVE FROM

THIS

OF TORONTO

Pujnan, Ferdinand

Osudnice lásky

POCKET

LIBRARY