No title

Milá čtenářko, určitě moc neprohádám, když řeknu, že právě přemýšlíte o tom, jestli jste správně připravena na nejkrásnější období roku – jaro. A to po všech stránkách! Mám bezchybně vygruntováno a vysmýčeno‘’ Už vím, které květinky si vysadím do truhlíku za oknem? K těmto otázkám, které se Vám honí hlavou určitě přidáte kritický pohled do zrcadla na sebe samu – nu, není to nejhorší, ale leccos by se dalo vylepšit… Nic si z toho nedělejte, mám zaručený recept na vyhlazení vrásek – těch skutečných i těch na duši. Je jím čerstvá porce harlequinských romancí, které jsou o tom, co máte nejraději – o kovbojích a ženách na ranči. I oni mají někdy vrásky na čele z toho, že jim osud přichystá nějakou tu nemilou lapálii – ale nedají se. Vždyť přece láska se nikdy nevzdává! S láskou Váš Harlequin Všechno, co chcete vědět o knížkách nakladatelství Harlequin, najdete na našich internetových stránkách na adrese:

http://www.harlequin.cz pod odkazy • VYŠLO • NOVINKY • KLÍČOVOU DÍRKOU Svoje názory a připomínky nám posílejte na

E-mail: [email protected]

Barbara Boswellová

MUŽ NA ŽENĚNÍ

Toronto • New York • Londýn Amsterodam • Atény • Budapešť • Hamburk Madrid • Paříž • Sydney • Tokio • Stockholm Varšava • Praha

Název originálu: That Marriageable Man!

První vydání: Silhouette Books, 1998

Překlad: Petr Moravec

Odpovědný redaktor: Tereza Rathanová

© 1998 by Barbara Boswell © Harlequin Publishers, s.r.o., Praha 1999 Všechna práva vyhrazena, včetně práva na reprodukci celého díla nebo jeho částí v jakékoliv podobě. Tato kniha je vydána po dohodě s Harlequin Enterprises II B. V. Všechny postavy v této knize jsou fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, žijícími či zesnulými, je zcela náhodná. Znak firmy Harlequin i znaky všech edičních řad jsou chráněny ochrannou známkou. Sazba: Sdružení MAC s.r.o., Praha Vytiskla: LITOGRAFIA ROSÉS, S. A, Španělsko Adresa redakce: Kubánské nám. 11,105 00 Praha 10 Telefonní spojení: sekretariát: 71730486 distribuce: 71732417 produkce: 67311348 redakce: 67310099 CENA 59,90 Kč ISBN 80-241-0149-1

PRVNÍ KAPITOLA „Holly, jsi si úplně jistá, že tohle je skutečně to, co sama chceš? Opravdu tam odjedeš?“ Brenna Worthová se pátravě zahleděla na svou dlouholetou přítelkyni Holly Casaleovou a ani neskrývala, že si dělá starosti. Nebo že má spoustu pochybností. „I ty, Brute?“ optala se Holly teatrálně a stejným způsobem předvedla úsměv, „Já se tady už týdny peru s celou svou rodinou, abych obhájila svůj vlastní názor, a doufala jsem, že v tvé přítomnosti si od toho na chvíli oddechnu. Podívej, ber to takhle. Měla by ses radovat se mnou. Pro mě je to velká příležitost – budu jediná psychiatrička na klinice Widmark, a ta je největší ve městě, takže nebudu muset pracně shánět reference, jak to jinak musí dělat každý nováček. A také už mě požádali, abych se tam zúčastnila programu osobního poradenství teenagerů na jedné střední škole.“ „To ale budeš mít navíc k vlastní práci na klinice. Jen abys to všechno zvládla.“ „Jenže je to ideální způsob, jak se tam dostat do společnosti a jak pracovat s jejich dětmi. A ty víš, Brenno, že práce s dětmi je mým hlavním odborným zaměřením.“ „Problémoví teenageři nejsou děti. Jsou to příšerky, kterým je lépe se vyhnout,“ konstatovala suše Brenna. „Je mi dost líto, že se nechceš vrátit a pracovat v našem kraji. Tvoje matka mi řekla, že jsi dostala během jediné hodiny jízdy tři zajímavé nabídky. Bylo by to opravdu skvělé, kdybychom mohly zase obě žít v jednom místě. Takže, upřímně řečeno, těžko můžu být štěstím bez sebe, když se chystáš na práci v Jižní Dakotě.“

„Brenno, vždyť to zní přesně, jako bych slyšela matku. Když jsem jí řekla, že pojedu dělat do Sioux Falls, její první slova byla: Když už se chceš za každou cenu dostat někam daleko, kde je navíc odporné počasí, tak proč si nevybereš rovnou Aljašku? Tam je alespoň přebytek mužů a dá se mezi nimi vybírat.“ „K čemuž se ovšem ihned zcela nevyhnutelně připojila jedna z tvých tet, že jo?“ dodala Brenna, která znala rodinu Holly velmi dobře. „Ano, teta Hedy řekla, že s takovým nedostatkem žen na vdávání, co je na Aljašce, mám zaručeno, že si manžela určitě vyberu,“ s úšklebkem potvrdila Holly. Brenna si povzdechla: „Ony se prostě nevzdávají, co?“ „Ne. Chtějí mě vidět buď vdanou, nebo mrtvou. Už jsem dostala pět výtisků knihy Jak na to. Vázaných.“ Holly otevřela dveře jedné skříňky a vyndala hromádku stejných knih s návodem pro ženy, jak správným způsobem dostrkat pana Správného k oltáři. „Máma mi tu knihu koupila hned první den, jak se objevila v knihkupectví. Pak se přihnala teta Hedy a asi za půl hodiny po ní i teta Honoria a každá mi věnovala jednu. Druhý den přišly ranní poštou výtisky od sestřenic Hillary a Heather. Moje vlastní sestra mi od té doby klade rafinované otázky, týkající se obsahu té knihy, aby se ujistila, že jsem si ji řádně přečetla. Celá rodina je prostě přesvědčená, že potřebuju jejich nezištnou pomoc, abych nějakého manžela konečně ulovila.“ „Smysl pro jemnost nebyl nikdy silnou stránkou vaší rodiny, Holly.“ „No, pokud jde o muže a svatby, tak určitě. Jestli to bez té knihy nemůžeš vydržet, tak si jeden kousek vezmi, je zcela zdarma,“ zasmála se Holly. „Koneckonců i ty jsi ještě svobodná. Jistě tam najdeš pár použitelných fíglů pro získání muže, kterého jsi si vyhlédla…“ „Zadrž! Dost těch plytkých žertů!“ a Brenna ustoupila od nabídnutých knížek, jako by byly radioaktivní. „Já získávám společenské známosti a ne muže. Jsem teď plně zaměstnaná budováním vlastní kariéry a nemám žádné choutky se pustit do vyčerpávajícího lovu na manžela.“

„Moje rodina by tě prohlásila za kacířku. V lepším případě za pomatenou ženštinu, která se musí léčit.“ Úsměv ve tváři Holly poněkud pohasl. „Tak teď asi chápeš, proč se nemůžu vrátit domů a začít pracovat tady. Já mám svojí rodinu opravdu ráda, jenže všechny moje návštěvy tady během těch let mě jen utvrdily v představě, jaké by to bylo, kdybych s nimi žila tak říkajíc na plný úvazek,“ Brenna přikývla: „Nekonečná řada dohazování všech možných mužů, kteří jsou na ženění podle názorů tvojí matky, tetiček i sestřenic.“ „A jejich představa vhodného adepta svazku manželského je poměrně široká – od dvaadvacetiletého počítačového maniaka až po jedenašedesátiletého vdovce, který má svou vlastní realitní kancelář a dvě dcery starší než já sama.“ Holly si při vzpomínce na tyto skutečné případy těžce povzdechla. „Myslím, že teď, když se i malá Heidi zasnoubila a chystá svatbu, to máš ještě horší, viď?“ soucitně řekla Brenna. Malá Heidi byla nejmladší sestřenice Holly, minulý měsíc jí bylo teprve dvacet a už se honosila zásnubním prstýnkem. Jednalo se sice o zlevněný úlomek diamantu, který dostala od jedenadvacetiletého studenta, ale byl to skutečný prsten od skutečného snoubence. „Chudák máma. Bylo mi jí líto, když to Heidi hrdě oznámila na měsíčním rodinném srazu.“ Holly se při té vzpomínce zamračila. „Máma chvíli potom dokonce odešla domů. Říkala sice, že něco špatného snědla, ale já vím moc dobře, z čeho jí nebylo dobře.“ „Ona nevidí, že její dcera promovala s vyznamenáním na Michiganské universitě v oboru medicíny a dokončila i rezidentům na psychiatrii.“ Brenně zablýskalo v jejích modrých očích. „To přece nic neznamená vedle toho, že Honorie zařizuje svatbu a nakupuje s Heidi látku na její bílé šaty.“ „Je to přesně tak. Jediný rozhodující fakt pro mámu je to, že je má devětadvacetiletou dceru, ale žádného perspektivního zetě v dohledu,“ přitakala hořce Holly. „Z toho by se fakt člověk zbláznil, Holly…“

„Jako čerstvě úředně diplomovaný psychiatr ti radím se nezbláznit a zaměřit se na něco pozitivního. Například na to, že mě přijedeš navštívit do Sioux Falls, hned jak se tam usadím. Slib mi, že přijedeš brzo, Bren.“ „Slavnostně slibuju,“ přitakala Brenna. Vtom se ozvalo krátké zaklepání na dveře a do Hollyina pokoje vešla matka. „Tak jak ti jde balení, Holly?“ zeptala se a mrkla na zpola zabalené kufry na posteli. „Žádný problém, mami.“ „Nezapomeň si přibalit tohle. Nikdy nevíš, kdy se ti to může hodit.“ Helena Casaleová sama položila jeden výtisk knihy Jak na to do kufru. Poté vzala z hromádky druhý výtisk a podala ho Brenně: „A ty si vezmi také jednu, drahoušku. Při dodržení popsaného postupu autoři prakticky garantují nabídku k sňatku. Říká se dokonce, že i nevěsta J. F. K. juniora byla dívka, která se řídila touhle knihou.“ Letadlo dosedlo na plochu letiště v Sioux Falls až dvě hodiny po plánovaném příletu. Zpoždění způsobila mechanická závada, odhalená už v Minneapolis chvíli před startem. Rafe Paradise opět vrhl nervózní pohled na hodinky. „Pohledem na hodinky se ještě nikdy nepodařilo urychlit běh času,“ ozvala se pobaveným tónem blondýnka v elegantním šedém kostýmku z vedlejšího sedadla. „Vždyť neuplynuly ani dvě minuty, co jste se díval naposled. Vy musíte hodně chtít domů, co?“ „Vlastně ani ne.“ Rafeovi se dokonce podařilo vykouzlit na své tváři něco jako úsměv. Byl dost velký rozdíl v tom, chtít domů a muset se dostat domů co možná nejdřív a nějak se mu nechtělo zapřádat rozhovor s tou blondýnkou vedle. Flirtovala s ním během celého letu a už zjistila, že není ženatý, že je právník, bydlí v Sioux Falls a nemá žádnou vážnou známost. Rafe na její přesně mířené otázky odpovídal, ale sám žádné vlastní dotazy neměl. Blondýnka ovšem dovedně udržovala konverzaci a nenechávala se odradit jeho povrchními odpověďmi.

Dozvěděl se, že se jmenuje Lorna Larsonová, že bydlí i pracuje v Twin Cities a teď je na jedné ze svých častých obchodních cest do Sioux Falls. „Díky poslednímu vývoji v deregulaci komunikací se Sioux Falls stalo významným centrem telemarketingu a zpracovávání kreditních karet,“ vysvětlovala mu Lorna, dle vlastního názoru vycházející hvězda v jedné telekomunikační společnosti. Jako by to on, starousedlík v Sioux Falls, už dávno nevěděl. Rafe její informace nijak nekomentoval. Obtěžovala ho představa, že by měl přistoupit na její hru – ty významné pohledy, úsměvy, náhodné doteky, svěřování se a vůbec všechny ty zbytečnosti, které patří k prvnímu oťukávání muže a ženy. Kdyby jí na rovinu vylíčil svoji situaci, zájem v jejích očích by se dostal velmi rychle na bod mrazu. Nejhorší na tom bylo to, že mu na tom už i přestalo záležet. Musel si zachmuřeně přiznat, že jeho zájem o sex klesl na nulu. Ženy se přestaly v jeho životě objevovat od loňského roku, kdy zdědil dvě mladší nevlastní sestry. Bylo by asi možno i jinak vyjádřit skutečnost, že se mu pověsily na krk, ale „zdědit“ bylo asi tak nejmírnější slovo. Jeho společenský život vyhasl stejně neodvratně, jako kdysi zmizeli z povrchu země neandertálci. Rafe si říkal, že se mu možná podařilo odhalit tajemství jejich vyhynutí. Do jejich jeskyň se dostaly děti, ne jejich vlastní, ale příslušníci nové rasy, a ty je otravovaly, nutily pracovat přesčas a měly nepřetržité požadavky, až jim na nic jiného nezbyl čas. A tak se stalo, že celý druh vyhynul z prostého nedostatku času, energie a zájmu o sex. Rafe na tom byl naprosto stejně. Ani si nevzpomínal, kdy byl naposled s nějakou ženou v posteli. Určitě to muselo být předtím, než se k němu přistěhovaly Camryn a Kaylin. Předtím, než se jeho Malý Bratr Trent i se svým mladším bráškou Tonym postupně změnili z návštěvníků v obyvatele jeho domu. Těch jeho několik schůzek před mnoha měsíci skončilo katastrofálně poté, co je převálcovaly problémy s dětmi. Když si brali svá kabinová zavazadla ze schránek nad sedadly, Lorna Larsonová mu vtiskla do dlaně svou vizitku. „Dopsala jsem tam jméno hotelu, kde jsem ubytovaná. Když tak mi zavolejte a můžeme si společně zajít na skleničku.“ Její úsměv, který tuhle větu

doprovázel, sliboval mnohem víc. Byla rozhodně v té správné náladě něco podniknout při svém pobytu v Sioux Falls. Rafe zahuhlal nějakou zdvořilou odpověď a vrazil vizitku do kapsy od saka. Věděl, že jí nezavolá. Potom, co se bude muset zabývat dětmi, nebude mít chuť na skleničku ani na nic jiného. Rozhodně ne potom, co byl celou noc pryč. Jen sám bůh ví, co všechno zase provedly. Ještě že byl tak prozíravý, že požádal svého kamaráda u policie, Joe Stonea, aby pravidelně chodil kontrolovat jeho dům. Rafe si na letištním parkovišti vyzvedl svoje auto a vyrazil na dálnici Interstate 90 směrem k městu. Cestou se v jeho mysli neodbytně usadila myšlenka neodbočit do města, jet pořád dál, podle celého západního pobřeží, jen dál… Byla to skutečně svůdná myšlenka, ale jeho smysl pro povinnost a odpovědnost ji zahnal a Rafe Paradise zamířil k domovu. „Budeme mít sousedy, a to zcela nový, možná mají i sviště, to se ještě neví. Půjdeme spolu do školy a asi taky na golf, to proto, že…“ desetiletý Trent se uprostřed komponování svého rapu zarazil. „Co se rýmuje na slovo golf?“ zeptal se a pokračoval přitom ve vytloukání nesložitého rytmu dvěma dřevěnými pravítky o okraj konferenčního stolku. „Nic se nerýmuje na golf,“ chladně promluvila šestnáctiletá Kaylin. „Co kdybys zkusil jiné slovo? Třeba míč. Spousta věcí se rýmuje na míč. Tyč, pryč, bič, klíč…“ „Ihned se na to oba vykašlete,“ zasténala sedmnáctiletá Camryn, ležící ve zhroucené poloze na divanu. Upravila si pytlík s kostkami ledu na čele a dokončila větu: „Každá ta tvoje zatracená rána do toho zatraceného stolku je, jako bys mi zatloukl další hřebík přímo do hlavy, Trente!“ „Říkej mi Tygře,“ požádal ji Trent. Camryn znovu zasténala. „Kaylin, dones mi prosím tě dva aspiriny a kolu. A zmrzlinu.“ „Jo, už jdu.“ Kaylin se odklátila do kuchyně, aby splnila přání starší sestry.

Camryn si dlouze povzdechla a zeptala se: „Jen tak mimochodem, kde je Tony?“ „Tony přespal včera večer u Steensových a šel s nimi dnes do zoo. Říkali, že můžeme jít všichni,“ řekl nadšeně Trent. O několik minut později vešel Rafe Paradise do svého obývacího pokoje. První uviděl Camryn, jak snídá jahodovou zmrzlinu, kterou zapíjí kolou. Kaylin se povalovala v jeho křesle, masivním modrém ušáku, a šimrala stále nabručeného Hot Doga, velkého psa blíže neurčené rasy, za ušima. Ten přitom slintal na drahý potah křesla a na místa, která nestačil poslintat, pouštěl chlupy. Mladý Trent ležel natažený na břiše na podlaze u zaujatě sledoval televizi. Jak si stačil Rafe povšimnout, nebyl to zrovna nejkvalitnější dětský program – na obrazovce se míhaly toporné kreslené postavy, které se pomocí různých zbraní snažily pobít co nejvíce jiných toporných postav. V první chvíli Rafe nevěděl s čím začít. Když Trent vyskočil na nohy a vyřítil se, aby ho přivítal, řekl si Rafe, že prozatím nechá pochybnou kvalitu kresleného filmu bez poznámky. „Ahoj, Rafe! Jaká byla cesta?“ ozvala se Kaylin. Přestože se mu válela v křesle se psem, Rafe jí ani nevynadal, že nechá psa slintat na potah, i když to předtím zakázal. Stejně tam toho psa dala ta poťouchlá Camryn. „Cesta byla dobrá,“ odpověděl stručně Rafe. Jeho odborností bylo smluvní právo a věděl velice dobře, že jakékoli podrobnosti by všechny děti strašlivě nudily. Jednou jim zkoušel o své práci vyprávět, ale od té doby to už neudělal. Zaměřil se teď na Camryn, která zatím jeho přítomnost nevzala na vědomí. Soustředěně nalévala kolu na zmrzlinu a lžičkou z toho dělala nechutnou šumějící patlaninu, kterou pak hltavě polykala. V deset dopoledne! Rafe se zamračil: „Co je tohle za snídani?“ „To je jediná snídaně, na kterou mám chuť,“ odsekla Camryn. „Po takovém jídle ti bude akorát špatně. Než jsem odjel do Minneapolis, tak jsem byl nakupovat. Vím přesně, že tady byla vajíčka a džus a…“

„Nemluv o tom, Rafe!“ Camryn dovedně předvedla zvracející trosku. „Ty prostě jenom zkoušíš, po čem se mi udělá nejvíc špatně.“ „Já bych si ale dal džus i ty vajíčka,“ vmísil se do hovoru Trent. „Chci sázená vajíčka uprostřed chleba, jako je dělá máma… někdy.“ Rafe se na něj zaraženě podíval. Neměl nejmenší tušení, co to je za vajíčka, která Trentova matka někdy dělá. „Já vím, jak chce ty vajíčka, já to udělám.“ Kaylin vyskočila z ušáku a zamířila ke kuchyni. „Ještě někdo chce něco?“ houkla přes rameno. „Ne, díky.“ Rafe jí byl upřímně vděčný za její ochotu mu pomoct. Kaylin byla většinou přívětivá a v domácnosti spolupracovala, na rozdíl od Camryn, jejíž talent se spíš projevoval ve vymýšlení různých příšerností. Ale i když se s Kaylin dalo žít snáze, byla stejně jako její starší sestřička náchylná k tomu chytit se nějaké špatné společnosti. Rafe cítil, že mu cévy na spáncích začínají nabíhat vnitřním tlakem. „Byly dívky včera večer někde pryč, Tygře?“ Hlavně nesmí zapomenout na momentální přezdívku, kterou si Trent sám udělil. „Já nevím,“ odpověděl podezřele rychle Trent. „Já jsem si hrál se svým Hráčem. To je ten nejlepší dárek, co jsem od tebe dostal. Dík moc.“ Rafe se ihned zorientoval. Trent na dívky nic neprozradí, buďto že sám nechce, nebo, což je pravděpodobnější, ho obě výhrůžkami donutily mlčet. Snad kdyby použil starý právnický trik a přeformuloval otázku… „V kolik hodin se včera vrátily, co myslíš?“ „Já nevím, já jsem si hrál se svým Hráčem,“ trval Trent na své výpovědi. „Mimochodem, Tony je u Steensových,“ pronesla za jeho zády Camryn svým sladkokyselým tónem, který používala, když chtěla v někom vzbudit pocit viny. „Ani ses na něj nezeptal. Ty jsi na něj zapomněl, co?“ Rafea ihned zaplavil pocit viny. „Teď jsem se zrovna chtěl zeptat, kde ten Tony vězí.“ Ujišťoval se přitom, že na osmiletého

Tonyho přece nemohl zapomenout. Byla to jen vteřinka či dvě a už by si všiml, že tu není. Když mu pohled těkal z chlapce na dívku, na psa a zase zpět, převalil se jeho duší podivný dojem absurdního snu. Už to byl rok, a přesto byly chvíle, kdy prostě nemohl uvěřit, že jsou tady s ním doopravdy, v jeho domě. Že jeho předchozí život plný svobody byl tak brutálně přerván. „Ode dneška máme nové sousedy,“ řekl najednou Trent. „Viděl jsi stěhovák, když jsi přijížděl domů, Rafe?“ „Ne, nic tam nestálo,“ odpověděl Rafe a už teď v duchu litoval nové nájemníky, kteří měli tu smůlu, že si pronajali nebo koupili druhou polovinu dvojdomku. Věděl, že to byl příšerný hluk těchto dětí a jejich další vylomeniny, které přiměly jinak usedlý manželský pár Lambertsových, bydlících tady celá léta předtím, aby se přestěhovali až na druhý konec města. Rafe si řekl, že bude asi nejlépe jít něco dělat. Rychle oznámil: „Jdu si nahoru vybalit a převléct se,“ a co nejrychleji vyrazil z pokoje.

DRUHÁ KAPITOLA V okamžiku, kdy Holly zacouvala přecpaným chevy cavalierem na příjezdovou cestu k domku číslo 101 na Deer Trail Lane, přiřítil se odněkud malý kluk a pozdravil: „Ahoj, já jsem Tygr,“ oznámil jí, ještě než stačila vystoupit z auta. „Bydlím v druhé půlce domu.“ Ukázal prstem a dodal: „Hele, máme jednu zeď společnou. To znamená, že když do ní budeme s bráchou bušit, tak bys nás měla dobře slyšet.“ Zdálo se, že ho ten fakt potěšil. Holly se trochu zamyslela a ne zcela bez obav si říkala, že by bylo docela dobré vědět proč a hlavně jak často chlapci do té zdi buší. „Já a Tony – to je můj brácha – umíme morseovku,“ vysvětloval jí a v očích mu plálo nadšení. „Ne jenom nějaké SOS, nebo tak nějak, ale všechna písmena!“ „To jste museli dlouho cvičit, že?“ zdvořile odpověděla Holly. „No jasně, a teď to naučíme tebe a pak si můžeme posílat zprávy. Jak se jmenuješ?“ „Holly.“ „A můžu ti tak říkat? Nebo jsi nějaká paní Taknějak?“ „Můžeš mi říkat Holly. Nejsem žádná paní Taknějak.“ To je prostě neskutečné. Jen udělám pár prvních kroků po svém novém domově a už mě někdo vyslýchá, jak to je s mým rodinným stavem. Není ten kluk snad tajný agent mojí matky? Holly se přinutila k úsměvu a snažila se dát najevo trochu větší nadšení pro to, co jí ten kluk říkal. Únava po dlouhé cestě autem jí přímo prosakovala a vyhlídka na to, že se bude učit morseovku pomocí mlácení do zdi, ji příliš neokouzlila. Byla hladová, celá ztuhlá a před chvílí se ještě od realitního agenta dověděla, že se

dnes nepodaří nastěhovat její věci, protože kamión s nábytkem a kuchyňským vybavením se někde zdržel a přijede až zítra ráno (ten člověk řekl dokonce: doufejme, že přijede zítra ráno, to víte jak to dneska chodí se stěhováním, přesný příjezd vám nikdo nezaručí). Hlavu měla ještě plnou všech pokynů a užitečných informací, co jí agent napovídal, když jí předával klíče, a do toho ji teď malý Tygr zasypával spoustou dalších informací a otázek, na které se snažila odpovídat. Máchal přitom golfovou holí jak mečem a najednou řekl: „Teď se podívej na můj odpal!“, vmáčkl do trávníku dřevěnou podložku a položil na ni golfový míček. Holly bez hnutí sledovala, jak se rozmáchl a jak překvapivě silně odpálil míček. Ihned nato jí bylo jasné, že ve vznosné křivce letícího míčku stojí překážka – její nový domov. O zlomek vteřiny později míček s osudovou nevyhnutelností proletěl jedním jejím oknem. Vzhledem k tomu, že bylo nešťastnou náhodou zavřené, provázel jeho průlet charakteristický zvuk tříštícího se skla. „Tohle mě vždycky tak naštve,“ ukřivděně se ozval Tygr. „Jak to, že to sklo tak málo vydrží?“ Holly rezignovaně sledovala rozbité okno. „Máš velmi dobrou techniku i sílu, Tygře. Možná, že by ale bylo účelnější, kdybys zkusil ty odpaly trénovat v golfovém klubu nebo někde mimo město. Řekla bych dokonce, že by nebyl špatný nápad trénovat úplně všechny údery na nějakém golfovém hřišti.“ „To je zajímavý, Rafe mi to taky říká,“ povzdechl si Tygr. „Trente, slyšel jsem rozbité sklo!“ ozval se kus za nimi hluboký mužský hlas. Holly se otočila a uviděla velmi vysokého, černovlasého muže v džínách, bílém tričku a s mokasíny na nohou, jak se k nim dlouhými kroky blíží. „Ježíši, to je Rafe,“ kluk najednou ztlumil hlas do naléhavého šepotu: „Hele, řekni mu, že jsi to okno rozbila ty, jo?“ a vrazil jí přitom svojí golfovou hůl do ruky. „A já si zatím zajdu pro svůj míček.“ Rafe je dostihl dřív, a zamezil tak jakémukoli pokusu o útěk. Podíval se na rozbité okno, pak na kluka a nakonec na Holly, jak

stále drží v ruce golfovou hůl. „Vítejte u nás.“ V té krátké větě byl podivný podtext. „Já jsem Rafe Paradise.“ Holly se zarazila nad spojením jména Paradise, ráj, a tím tónem, jakým pronesl to svoje: „Vítejte u nás.“ Znělo to úplně stejně jako nápis „Zanechte všech nadějí!“ nad vstupem do Dantova pekla. Ale možná se jí to jen zdálo. Pokusila se udržet úvodní konverzaci v mezích společenských konvencí: „Děkuju vám. Já se jmenuju Holly Casaleová a přijela jsem z Michiganu.“ „Miluje golf!“ zakřičel najednou Trent. „Má děsně bezvadnej odpal!“ „Zklidni se, Trente, já vím, žes to byl ty, kdo rozbil to okno.“ Rafe vzal golfovou hůl Holly z ruky. „Tak jak to teď uděláme s náhradou škody?“ „Ty se na mě pořád jen rozčiluješ,“ zaskučel Trent. „Nenávidíš mě! Pošleš mě pryč, vím to!“ Ječel, co mu plíce stačily, a běžel dolů ulicí. Holly rozpačitě navrhla: „Neměl byste jít za ním? Neuteče vám z domova?“ „Ne, nemá kam by utekl, a ví to. Trentova matka by ho hned poslala zpátky, kdyby zkusil jít za ní. Vypadá to, že zamířil ke Steensovým, kteří jsou ti nejlepší sousedi, co jsem kdy potkal.“ Oba se dívali za chlapcem, jak běží k jedněm dveřím jiného dvojdomku, které se před ním otevřely, a nějaká žena se širokým úsměvem ho pozvala dovnitř. „Ano, jsou to oni,“ s ulehčením potvrdil Rafe svůj předcházející odhad. „Bůh ochraňuj Steensovi!“ Přehodil si golfovou hůl z jedné ruky do druhé. „Chtěl bych, aby si Trent uvědomil svou odpovědnost za rozbití vašeho okna. Co třeba, kdyby vám až do konce léta sekal trávník? Já k tomu samozřejmě ještě nahradím všechny výdaje s výměnou okna.“ „Jsem trochu zmatena,“ odpověděla neurčitě Holly a podívala se na něj. Tyčil se nad ní, což při jejích pěti stopách a osmi palcích nebylo nijak obvyklé. Rafe Paradise měřil ovšem dobrých šest stop čtyři palce, a zcela nepochybně byl tedy vyšší než ona.

„No, upřímně řečeno není divu, že jste zmatená.“ V jeho černých očích se zajiskřilo. „Klidně se zeptejte na cokoli, co by vám situaci trochu objasnilo.“ „Ten chlapec se mi představil jako Tygr a vy mu říkáte Trente.“ „Několik posledních měsíců si dává říkat Tygře, od té doby, co se rozhodl, že z něj jednou bude velký hráč golfu, jako je dnes Tiger Woods, Jeho pravé jméno je Trent Krider. Je to můj Malý Bratr.“ „Oh?“ Její tón byl tak užaslý, že ji to samotnou uvedlo do rozpaků. Rafe Paradise reagoval okamžitě: „Píše se to velkými písmeny. Trent mi byl přidělen organizací Velký Bratr/Velká Sestra. Vysvětluje to dostatečně, jak je možné, aby blonďatý modrooký chlapec byl bratrem polovičního Indiána?“ Holly se strašně začervenala a oči jí přitom bezděčně sklouzly na jeho obnošené mokasíny s třásněmi. Rafeovi neušel její pohled a navázal: „Ty mám po svém prapradědečkovi. Byl to náčelník Zářící Blesk a ten se ještě svobodně toulal po Pláních,“ pomalu promluvil s indiánskou vznešeností. „Teď v srpnu je moc horko na to, abych nosil svůj oblek z buvolí kůže, ale mám ho i s čelenkou tam v tom vigvamu za námi, hau.“ Holly si zděšeně uvědomila, že ho musela urazit i s jeho hrdými předky. „Já jsem se opravdu nechtěla dotknout nebo se nevhodně vyjádřit o původních Američanech. Já se vám omlouvám, pane Paradise, je mi to líto…“ „No, jediné co jste řekla bylo oh! a dívala jste se na moje mokasíny, to se mi zase nezdá tak hrozné.“ „Byl to výraz neverbálního despektu,“ použila Holly nevědomky svou odbornou terminologii a chystala se pokračovat v sebeobviňování. „Ale počkejte, já jsem to nemyslel tak vážně. To byl jen takový fór, jenže jak vidím vaší reakci, tak se mi moc nevydařil.“ Holly teď už vůbec nevěděla, co by na to řekla. „Podívejte se, já se opravdu necítím uražený, fakt.“ „Vy jste velmi tolerantní muž, pane Paradise.“

„Říkejte mi Rafe. Myslím, že bychom se měli zbavit všech formálností, když budeme žít v jednom domě a – když můj Malý Bratr už začal ničit vaše věci.“ „To se občas stává.“ Holly se na něj usmála a dodala: „S tím už se netrapte.“ Rafe se na ni zahleděl a v tom okamžiku, zcela nečekaně a neuvěřitelně, vybuchl v jeho organismu přímo ohňostroj. Ten její úsměv ho zasáhl rovnou do slabin. Divoký příval náhlé touhy ho zbavil dechu a zaplavil ho pocitem horka i mravenčení po celém těle. Plíce se mu daly znovu do práce, až když se začal dusit. Je to vůbec možné? Rafe byl vyveden z míry prudkostí reakce vlastního těla. Nikdy nevěřil na pohádky o lásce na první pohled a už vůbec by ho nenapadlo, že existuje něco jako chtíč na první pohled. Přitažlivost, náklonnost, proč ne. Ale dostat skoro nezvladatelnou chuť jí okamžitě povalit na trávník a znásilnit na veřejném prostranství, to se mu ještě nikdy nestalo. A teď mu stačil pouhý pohled na úsměv Holly Casaleové, která navíc o ničem neměla ani tušení. Ve dvaatřiceti letech, s dospíváním dávno za sebou to bylo něco znepokojujícího, ne – li přímo zahanbujícího. Rafe si teď vzpomněl na Lornu Larsonovou, která se dnes ráno při letu tak snažila vzbudit jeho pozornost. Všechno, co dělala, říkala či naznačovala, s ním ani nehnulo, zato teď tady stojí na příjezdové cestě vedle Holly, která se vůbec o nic nesnaží, a cítí, jak jsou mu jeho džíny vpředu těsné. Doufal jen, že si toho nevšimla. Nevšimla. S ulehčením si všiml, že se jen neradostně dívá na svoje auto, k prasknutí přecpané věcmi, kde jediné volné místo bylo sedadlo řidiče. Rafe se cítil až odstrčen – ona si tady plánuje vybalování auta, zatímco on hoří vášní. „No, myslím, že se pustím do vynášení věcí,“ řekla s povzdechem Holly a zamířila k autu. „Jsem ráda, že jsem vás poznala, Rafe.“ „Nechcete, že bych vám s tím pomohl?“ nabídl se. „Moc ráda,“ usmála se znovu Holly. Rafeovy oči se na ni znovu přilepily. Na její štíhlou postavu s krásnými křivkami, na dlouhé nohy v přiléhavých šortkách a na nebesky modré tričko, pečlivě zastrčené do šortek. Světlá pleť

přecházela do lehkého ruměnce na tvářích a obličej jí lemovaly bohaté tmavě hnědé vlasy padající v hustých vlnách až na ramena. Rafe nemohl odtrhnout svůj mlsný pohled od jejích širokých hnědých očí a hlavně od božsky tvarovaných plných rtů. Zatímco takhle studoval každý čtvereční centimetr jejího těla, Holly otevřela oboje dveře auta, aby měla lepší přístup k nákladu. Rafe prudce potřepal hlavou. Dostaň to svoje ego ihned pod kontrolu, poručil si přísně. Holly Casaleová je určitě šťastně vdaná a má oči jen pro svého skvělého manžela. To je prostě tím, že už dlouho žádnou ženu neměl, připomněl si pochmurně Rafe. Když člověk začíná mít chuť na úplně neznámé dívky a rozzuří ho nedostatek jejich zájmu, je třeba s tím něco udělat. Nějaké rande, přes všechny potíže s dětmi. Zkusil si vzpomenout, kam mohl dát navštívenku Lorny Larsonové. Do kuchyňského drtiče odpadků? Do odpadkového koše v koupelně? „Trent mi říkal, že tady bydlí,“ konverzačně prohodila Holly a naklonila se do auta pro tašku se svým ložním prádlem. „Je to tak. A jeho mladší bratr Tony také.“ Rafe přitom upřeně hleděl na oblou křivku jejího zadečku v šortkách, které se napnuly, jak se předklonila a tahala něco z vnitřku auta. Ihned mu vyschlo v ústech. „Tak váš Malý Bratr a jeho mladší bratr bydlí oba s vámi? To je zajímavé,“ zvědavě pokračovala, „v programu Velký a Malý Bratr to není obvyklý případ.“ To je strašný, i ten její hlas je sexy, říkal si zmateně Rafe. Její sametově zbarvený tón hlasu jako by současně konejšil i provokoval. Ten paradox ho ještě víc vydráždil. Díval se jí na ruce, jak vytahuje zavazadla, na její dlouhé elegantní prsty se zaoblenými, do růžova nalakovanými nehty. Neměla žádný snubní ani zásnubní prsten a Rafe se přistihl, jak sní o její ručce bez prstenů, jak mu bloudí po celém těle… Úplně zapomněl, na co se ho ptala a o čem to vlastně mluvili. „Když jsem bydlela v Ann Arbor u Detroitu, také jsem byla Velkou Sestrou,“ pokračovala zatím konverzačním tónem Holly a tahala z auta další tašky. „Bylo to docela příjemné přerušení toho

věčného shonu a presu na medicíně a při mojí rezidentuře. Moje Malá Sestra Stephanie teď už vyrostla, ale pořád si píšeme.“ Rafe upřel svůj pohled na černou doktorskou tašku, která se objevila mezi ostatními. A povídala něco o medicíně. Spodní čelist mu zůstala v dolní poloze: „Vy jste lékařka?“ „Tak vám to připadá tak neuvěřitelné, ano? Neměla bych se teď urazit zase já?“ „Já jen, že vypadáte moc mladě na doktorku. A taky jste příliš hezká,“ odpověděl ne zrovna inteligentně Rafe. Uchopil přitom do obou rukou ohromnou hromadu šatů na ramínkách. „To je takový pseudokompliment, na který se nedá nic říct,“ zareagovala Holly a šla ke dveřím domu. „To nebyl žádný kompliment, pseudo ani jiný, já to řekl tak, jak vás vidím. Proti doktorkám já nic nemám, ostatně moje mladší sestra studuje už třetím rokem medicínu přímo tady, v Sioux Falls a vede si docela dobře.“ „A vypadá mladě? A je hezká?“ „Zásah do černého, doktorko,“ uznal se zakuckáním její otázku. „Odpověď zní ano na obě otázky. Eva je mladá, hezká a schopná.“ Holly odemkla vstupní dveře, Rafe ji následoval do prázdného domku a hned za dveřmi se rozhlédl okolo. „Je to zrcadlový obraz mého bydlení, ale je to tady nějak elegantnější. Rozhodně nesrovnatelně klidnější.“ Představil si celou tu bandu okupující jeho polovinu domu, děti, psa… „Kam bych to podle vás měl položit?“ zeptal se a těžce si povzdechl, když zase uviděl ty její nádherné oči, jemnou, hebkou kůži a dlouhé nohy a… Jeho sexuální vybuzení neutuchalo, ani když vláčel nejmíň metrák šatstva. Holly hned zareagovala: „Ježíš, promiňte, já tady rozumuju a vy zatím padáte pod tou hromadou.“ Zcela špatně si tak vyložila jeho utrápený povzdech. Rafe nevěděl, jestli se má rozesmát nebo předvést další, ještě utrápenější povzdechnutí. Nakonec neudělal nic a jen se kymácel se svým nákladem. „Já bych řekla, že ty šaty by bylo nejlíp dát nahoru do ložnice,“ a rychle vystupovala před ním po úzkém schodišti do patra, kde si vybrala největší ze tří ložnic.

Na druhé straně dělicí zdi byla jeho vlastní ložnice. Rafe zkoušel nemyslet na to, jak současně blízko i nedostupně daleko bude od ní, když budou oba ve svých postelích. Teď už nečekal na další pokyny a nacpal hromadu šatstva do skříně ve zdi. „Mockrát děkuji,“ zvolala Holly, „já vím, jak jsou ty šaty těžké…“ „Ještě mi neděkujte, vždyť toho v autě pořád dost zbývá. A kdy vám přijede zbytek věcí?“ „No, pan Yoder, ten realitní agent, dostal vzkaz od stěhováků, že snad zítra.“ Rafe si zamyšleně zamnul bradu. „Vždycky, když slyším slovo snad tak myslím na nejhorší. No, ale do týdne by přijet mohli. Snad.“ „Já z toho mám stejný dojem, ale nebude tak zle, poněvadž všechny nejnutnější věci jsem si vzala do auta. Šaty, ručníky, boty, kuchyňské potřeby a tak.“ „To se mi líbí, že se na to díváte tak optimisticky.“ Rafe si uvědomoval ten její svěží kontrast proti jeho vlastním názorům, které byly někdy příliš zasmušilé a zádumčivé… „Kterým oborem medicíny se zabýváte? Přidáte se k nějaké zavedené praxi nebo se do toho pustíte samostatně?“ „Nastupuji na kliniku Widmark. Začínám v pondělí, takže mám pár dnů na to, abych se tady zabydlela, tedy jestli přijede ten kamión. Jinak dělám psychiatrii,“ dokončila. „Cože?“ S Rafem to málem seklo o zem. Vyděsila ho vzpomínka na to, jak mu jednou kdosi tvrdil, že psychiatři mají svoje fígle na to, jak z každého dostat i ty nejtajnější myšlenky. Vypadá, že ho to pěkně vzalo, pomyslela si Holly. Zvykla si už na to, že lidé začínají být před ní celí nesví, když se dovědí o její profesi. Rafe viděl v jejích očích přátelský a upřímný výraz. Toužil po ní. Ovšem stále na ní nebylo vidět ani špetku sexuálního zájmu, zatímco v jeho těle to hučelo jak ve vedení vysokého napětí. Několikrát si prohrábl rukou vlasy. I když se profesionálně zabývá interpretací snů a fantazií, možná by i taková třída a osobnost, jako zde přítomná doktorka Casaleová, na místě omdlela,

kdyby viděla erotické výjevy, které se mu teď honily hlavou. V každém bez výjimky hrála hlavní roli. Rafe se znovu podíval na její ruku bez prstenu. Ne každá vdaná žena nosí snubní prsten. Tím spíše taková psychiatrička, ta se nebude chtít svazovat nějakými letitými konvencemi a symboly, jako jsou prstýnky. „Tak kdy přijede váš manžel?“ Rafe si řekl, že nejlepší bude přímá otázka. „Nejsem vdaná,“ odpověděla Holly. „Tak váš snoubenec. Stěhuje se sem s vámi, ne?“ „Nemám snoubence.“ „No dobře, váš přítel, dnes je normální, když spolu bydlíte bez nějakých formalit“ Holly zavrtěla hlavou. „Podívejte se, já nemám ani přítele. A vy mi začínáte připomínat mojí matku, která je v tomto směru odbornicí na křížový výslech.“ „Jestli chcete, tak mě taky můžete vyslýchat,“ vybídl ji Rafe. „Radši ne, znervózněl jste, jen jsem vám řekla, že jsem psychiatrička, a kdybych se vás teď začala ještě vyptávat, tak bych vás jen utvrdila v podezření, že stanovuju vaši diagnózu.“ „Nejsem nervózní, ani ženatý a také s nikým nechodím,“ odpovídal Rafe, i když příslušné otázky nikdo nepoložil. „A vy teď…“ „Jestli se mě zeptáte, jestli teď hledám toho pravého, tak velmi pravděpodobně za sebe přestanu ručit,“ lehce ho varovala Holly. Přitom zvedla oči, podívala se na něj a vlastně ho poprvé doopravdy uviděla. Věděla, v čem spočívaly podvědomé příčiny její dosavadní imunity vůči tak silné mužské přitažlivosti. Mohla je klidně po řadě vypočítat: únava z dlouhých hodin za volantem, starosti se stěhováním, pochopitelný odstup od muže, který určitě patří nějaké jiné ženě. Jenže teď, když jí sdělil svůj stav, na to všechno zapomněla a její ženský radar se naplno zaktivoval. Okamžitě zaznamenala každý nejmenší detail. Husté černé havraní vlasy, hladce sčesané a střižené podle současného módního trendu. Dlouhý rovný nos, pěkně tvarovaná

brada, dokonale oholené tváře, kůže barvy leštěného bronzu byla hladká a pevná, výrazně tvarované lícní kosti. Ale nejvíce ji fascinovaly ty jeho oči… Holly cítila, jak jí jeho pohled magicky přitahuje. Pod vznosným obloukem obočí se na ni upíraly mandlové a velmi temné oči, prozrazující inteligenci, ale i něco víc. Něco lákavého, smělého… S námahou se odtrhla od jeho očí a podívala se na jeho široká ramena a svalnaté paže. Bože, jak je vysoký. I když si říkala, že přece nemůže oceňovat muže podle něčeho tak povrchního, vysocí muži se jí vždycky líbili. Rafe Paradise splňoval toto kritérium víc než dobře. Rozhořela se v ní znervózňující kombinace vzrušení a obav. Holly se pokusila to ovládnout, ale pomalá vlna horka ji začala zachvacovat, směřovala nahoru do tváří, ale i dolů, níže a ještě níž. Srdce jí začalo bušit. Tahle fyzická reakce se k ní přece vůbec nehodila. Ona rozhodně nepatřila mezi ženy, které se jen podívají na muže a už se začnou vevnitř celé třást. Byla racionálně uvažující lékařka, podle mínění celé své rodiny dokonce až příliš chladná a intelektuální. V tomhle okamžiku byla však Holly dost daleko od logických úvah. Cítila jen zcela iracionální naléhavou chuť utéct od Rafea Paradise a od vnitřního zmatku, který v ní vyvolával. Cítila se zpanikařená jak stydlivá patnáctka před první schůzkou. Děsilo ji to a zahanbovalo. „J-já myslím, že půjdu k autu vybalovat.“ Hlas se jí vydral z vyschlého hrdla, byl nějak vyšší než normálně a jejím vlastním uším zněl cize. Rafe zpozorněl a neušly mu hořící tváře i zrychlený dech, který se tak nádherně projevil na pohybech jejích prsou pod modrou bavlnou trička. Holly měla dojem, že ji teď jeho pohled rentgenuje, že může vidět všechen ten vnitřní zmatek a že ví, kdo ho způsobil. On si možná myslí, že se mu rovnou vrhne do náručí. Koneckonců mu před chvilkou bezelstně prozradila, že nemá ani manžela, ani milence. Prostě mu jen tak oznámila, že je volná a k mání! Maminka i s celým zbytkem rodiny by byla zděšena.

Holly sebou trhla, doslova vyběhla z ložnice a vrhla se dolů po schodišti. Rafe šel pomalu za ní a když ji dole u auta zastihl, pocítila ještě víc, jak ji rozčiluje. Jemu se prostě bez nejmenší námahy podařilo něco, co nezvládl dosud ani jeden muž v jejím životě – dostat sebevědomou profesionální lékařku na úroveň rozechvělé dospívající dívky. „Je vám dobře?“ zeptal se. Hluboký a trochu chraptivý mužný hlas, stejný jako předtím, kdy mu nevěnovala zvláštní pozornost, na ni teď zapůsobil jako fyzické pohlazení. Zachvěla se. „Ano, ano, já…“ pokusila se vymyslet nějakou větu. Nenapadlo ji vůbec nic a cítila se jako blázen. Rafe a Holly se na sebe chvíli dívali a mlčeli. Dlouhé ticho přerušil najednou mladý hlas, který se ozval od auta a přezíravým tónem oznamoval: „Heleďte, co to tady máte za muziku? Tady ty vykopávky nebo co to je?“ Oba se otočili směrem ke zdroji nepříjemného vyrušení a uviděli dívku, jak sedí na bobku vedle předního kola Hollyina auta a přehrabuje se v krabici s cédéčky, které si Holly pouštěla při své dlouhé cestě z Michiganu. „Camryn!“ procedil nenávistně Rafe skrz zuby a hnal se k autu, těsně sledován Holly. Camryn zatím nerušeně pokračovala ve své kritice: „To je tedy dílo, Guys and Dolls, Finnegan’s Rainbow, Annie Get Your Gun. Dokonce i ty, Rafe, máš lepší.“ „Koukej odsud vypadnout, Camryn!“ Rafe popadl dívku za rameno a odtáhl ji od auta. „Nemáš vůbec žádné právo takhle…“ „Mně je fakt líto, že jsem se náhodou do té krabice podívala,“ přerušila ho Camryn sarkasticky. Nevěřícně se podívala na Holly. „Neříkejte mi, že tohle opravdu posloucháte. Nebo snad máte svoje skutečné CD jen zastrkané tady v těch strašlivých obalech, protože…“ Camryn se zarazila. Nemohla si vybavit žádný důvod, proč by někdo něco takového dělal. „Děkuju, že se pro mne snažíš vymyslet nějaké východisko, ale je to skutečně tak, co jsi viděla je to, co poslouchám,“ suše řekla Holly.

Holly letmo přejela pohledem po roztomilé dívence a uviděla její černé, nakrátko střižené, mastně lesklé vlasy s náhodně rozmístěnými sponkami, make – up ve stylu punk, s pudrem vytvářejícím dojem chudokrevnosti a s očima, na jejichž zvýraznění použila nejmíň tři vrstvy černé barvy. Celkový dojem dotvářely rty pokryté chorobně bledou rtěnkou. Ale ani mrtvolný make – up a divoká úprava vlasů nemohly zakrýt fakt, že Camryn byla exoticky krásná. Když si člověk odmyslel vnější úpravu včetně oblečení, byla schopná svým zjevem zastavovat dopravu. Rafe zoufale vzdychl: „Holly, tohleto je moje nevlastní sestra Camryn. Tenhle andílek ještě se svojí sestrou Kaylin tady bydlí se mnou. Já se omlouvám za její neomalenost, protože mám dojem, že ona sama to nikdy neudělá.“ „Všimněte si, jak zdůrazňuje nevlastní sestra,“ doplnila ho hbitě Camryn. „To aby vás ujistil, že já i moje sestra jsme jeho nevlastní příbuzné, víte?“ „Všimla jsem si toho,“ odpověděla klidně Holly. „Připrav se na další omlouvání naší nové sousedce, Rafe, tamhle se ti totiž valí další nevlastní sestra,“ upozornila jedovatě Camryn na Kaylin, která se k nim klátivě přibližovala přes trávník. Rafe se podíval na Holly a viděl její pohled, který s přesností kamery přejel z Camryn na Kaylin a potom na něho a vyjadřoval vědecký zájem mikrobiologa, jenž právě objevil zcela nový druh choroboplodného zárodku. Ten záchvěv sexuálního vybuzení, co předtím na okamžik zahlédl v jejích hlubokých hnědých očích, byl pryč. „Ahoj,“ pozdravila srdečně Kaylin a obrátila se na Holly se širokým úsměvem na přivítanou. Vzájemně se představily a Kaylin dodala: „A tohle je Cam, moje starší sestra.“ „A ty jsi zase moje malá velká sestra, viď?“ doplnila jí láskyplně Camryn, pak se podívala zpátky na Holly a z jejího pohledu se láskyplnost rychle vytratila: „Jen počkejte, až uvidíte světici Evitu. Víte, proč Rafe a…“

„Camryn, nech toho, jo?“ přerušil ji netrpělivě Rafe. „A když už jste obě tady, co kdybyste se taky pohnuly a pomohly vyložit tady to auto?“ Holly se zmateně zeptala: „Evita? To myslíte ten film? Nebo soundtrack na cédéčku? To jsem si do svojí sbírky ještě nekoupila.“ Camryn a Kaylin se na sebe podívaly a ušklíbly se. „Evita není žádný soundtrack, je to Flintova a Rafeova zkažená sestra,“ vysvětlila Camryn a dodala: „Vlastní sestra, ne jako my.“ Kaylin přitakala: „Přesně tak, drahá Evita, budoucí lékařská baba Jaga. A Flint je zase Rafeovo nepovedené dvojče.“ „Vy jste opravdu z dvojčat?“ Holly se podívala na Rafea s nelíčeným překvapením. Nebo že by obě dívky zase žertovaly? „Ano,“ zahuhlal Rafe. Těžce si povzdechl a dodal na obranu svých sourozenců: „Eva samozřejmě není žádná čarodějnice a Flint není nepovedený.“ Raději se naklonil do otevřeného kufru vozu a vytáhl starou přecpanou tašku, musela mít nejmíň osmdesát liber, napnul své mohutné svalstvo a vláčel ji k domu. Kaylin se za ním vydala s pytlem plným bot. Camryn se ani nepohnula, jen se otočila k Holly, na níž viděla její vzrůstající zájem, a řekla: „Teď vidíte, jak nás Rafe nemá rád, a to je přitom z těch sourozenců ten dobrý. Když mu matka volala, že je to s ní špatné, tak to byl on, kdo se nabídl, že můžeme žít s ním, kdyby se s ní něco stalo. A když umřela, tak si pro nás přijel. Flint a Eva se ani nanamáhali, aby…“ „Camryn, to by už fakt stačilo, pojď nám radši pomoct, jo?“ ozval se otráveně Rafe a táhl svůj náklad do domu. „Táta nám už taky umřel,“ řekla rezignovaně Camryn. „Kaylin ani já jsme ho vlastně vůbec neznaly. Rozvedl se s naší mámou, když mně byly dva roky a Kaylin rok. Ani Rafea a ostatní jsme neviděly, až do loňska, kdy umřela máma.“ „No, podívejte se, já vám s vybalováním nemůžu pomoct, protože mám jiný program,“ dodala rychle Camryn. Rafe chvilku uvažoval, jestli by jí neměl přikázat, aby tady zůstala. O žádném jejím programu na odpoledne neslyšel, ovšem ona s ním stejně málokdy o svých plánech mluvila.

Jeho oči se znovu střetly s pohledem Holly a hned poznal, že jí je zcela jasné, jak bezradný je vůči svým sestrám. Rozčililo ho to, ale současně pocítil jakousi úlevu. Potřeboval zoufale pomoc, jenže myšlenka, že by jí vyhledával byla pro něj nepřijatelná. Stejně by nevěděl kde a jak ji hledat. Došlo mu, že Holly už pravděpodobně poznala i tohle. Oba teď pozorovali Camryn, jak se loudá ke svým dveřím. „Ježíš, tohle je šíleně těžký,“ ozvalo se najednou od auta. Kaylin se podařilo vytáhnout televizor ze zadního sedadla a teď vratce stála a nejistýma rukama se snažila udržet rovnováhu. „Kaylin, polož to,“ zařval Rafe, „je to na tebe moc těžký! Já to vezmu.“ „Tak jo,“ souhlasila Kaylin. Naklonila se nejdřív dozadu, aby vyrovnala váhu přístroje, pak se předklonila a pokusila se ho položit na cestu. Holly a Rafe společně uviděli ten rozhodující okamžik, kdy jí selhaly svaly na rukou, těžký televizor vyklouzl a zřítil se přímo na betonovou plochu příjezdové cesty.

TŘETÍ KAPITOLA Kaylin se rozbrečela: „Mě to tak strašně mrzí! Já jsem to neudělala schválně, prostě mi to najednou vyklouzlo.“ Rafe se sklonil a podíval se na následky. Televizor nejdříve narazil jedním rohem, a pak se překlopil obrazovkou rovnou do betonu. Tento dvojí náraz měl ničivé účinky – obrazovka praskla a zadní stěna se otevřela. Některé součástky se začaly zvnitřku vysypávat. „Vypadá jak vykuchaný pstruh,“ konstatoval ponuře. „V zásadě jsem nakloněna s tímhle tvrzením souhlasit,“ s klidem navázala Holly a dál se dívala na ubohou hromadu zbytků, co ještě před několika vteřinami byly její televizí. „Rozhodně se teď vyrábějí věci, co jsou mnohem méně odolnější než dříve.“ Kaylin přestala vzlykat a znovu chytila dech: „Jasně,“ souhlasila ještě třesoucím se hlasem. „Kdyby ho udělali pořádně, tak to nedopadlo takhle strašně.“ „Nedopadlo by to takhle strašně, hlavně kdybys to neupustila,“ upřesnil Rafe. „Tady teď žádný pláč nepomůže, Kaylin, to budeš muset…“ „Ty se na mě pořád jen rozčiluješ,“ zaskučela najednou Kaylin. „Nenávidíš mě! Pošleš mě pryč, vím to!“ Zaječela, co jí plíce stačily, a utekla do svých dveří. Rafe a Holly chvíli stáli beze slov. „Dala by se zřejmě stanovit hypotéza, že Trent převzal tyto srdcervoucí zvyky od Kaylin,“ konstatovala suše Holly. „Zdá se, že oba mají stejné sklony k vysoce dramatickým odchodům.“ „Všichni je mají. A upřímně řečeno teď vůbec nevím, co mám říct, Holly.“ Rafe nacpal ruce do kapes a chmurný pohled mu

bloudil z rozmlácené televize k neméně rozmlácenému oknu. „Jak najít vhodnou omluvu? Příšerně mě mrzí, co ty zrůdičky provedly…“ „Ale ne, nemusíte se omlouvat, Rafe. To je v pořádku. Ostatně ten televizor byl opravdu starý a už stejně dosluhoval. Já mám ještě jeden, mnohem lepší novější model a ten by měli přivézt stěhováci. Takže vidíte, že se zas tak moc nestalo.“ Zavrtěl hlavou. „Vy musíte mít chuť…“ „Nechystám se odtud utíkat a ječet hrůzou,“ ujistila ho Holly. „Ale chystám se dát si pauzu od stěhování a napít se něčeho studeného.“ Vrhla na něj svůj nejpůvabnější úsměv. „Já bych vás teď hrozně rád pozval k nám, ale pravděpodobně máte pocit, že když překročíte můj práh, riskujete holý život,“ říkal Rafe s mrzutým výrazem. Holly se na něj podívala a zase ucítila, jak se jí úží dech a hluboko v těle rozlévá vlna horka. Zase ji zaskočila a celou vnitřně sevřela náhlá touha po tomto muži. Musela se držet, aby se ho nezačala dotýkat. Jenže on by si určitě pomyslel, že na něj zkouší nějaký nový druh dotykové terapie. Založila si ruce na hrudi. Bylo to i obranné gesto, kterým si udržovala kontrolu vlastních dlaní, jež by jinak určitě chtěly hladit a cítit teplo druhého těla. „Víte, kdybych byla osobou, jež couvne před prvními známkami obtíží, tak bych asi také stěží dodělala medicínu, a to nemluvím o rezidentuře na psychiatrii.“ „Takže tím chcete říct, že jste už měla co dělat s horšími případy než jsme my?“ „Já říkám, že se vedle vás nastěhuju, ať se děje cokoli,“ hlas Holly ho vytrhl z jeho zasnění. „A taky říkám, že bych si dala něco studeného k pití – jestli se vůbec dostanete k tomu, abyste mě pozval.“ Rafe pokrčil rameny. „No dobře, nemůžete říct, že jsem vás nevaroval. Pojďme na to.“ Málem ji vzal za ruku, připadalo mu to jako nejpřirozenější věc na světě. Ale právě včas se zarazil. Nejpřirozenější? Vždyť tuhle ženu poznal teprve před chvilkou, a přitom stejně nikdy nebyl ten typ, co se rád vodí s někým za ruku. Bývala to dokonce jediná

výtka, které se mu dostávalo od jeho přítelkyň – v dobách, kdy měl ještě čas a energii na přítelkyně – nebyl prostě dost romantický a vždy si zachovával určitou rezervovanost. Takové drobné něžnosti, držení se za ruce, na to si nikdy nepotrpěl… A teď málem vzal Holly za ruku a odvedl si ji k sobě domů. Místo toho teď kráčel pevným krokem před ní a Holly šla za ním svým tempem a ani se s ním nepokoušela srovnat krok. Když se konečně dostala do jeho klimatizovaného obýváku, usadila se na pohovce se sklenicí zázvorové limonády, zatímco Rafe si dopřál jeden pořádný ležák. Holly se dlouze napila. Její pohled přitáhl pár školních fotografií zasazených do pěkných paspart, které visely na zdi nad širokoúhlým televizorem. Dva malí kluci. Jednoho hned poznala – blonďatého, modrookého Trenta. „Nedostal jste se k tomu, aby jste mi řekl, jak to, že váš Malý Bratr bydlí s vámi,“ připomněla mu Holly. „A jeho mladší bratr také.“ Nespouštěla přitom tázavý pohled z obou obrázků. „Tak jen dál, zeptejte se mě, jestli Trentův mladší bratr je ten kluk na obrázku vedle něj,“ zabručel Rafe. „Vím, že umíráte touhou to zjistit.“ „Ano, umírám touhou zjistit, zda to černé dítě na obrázku je Tony,“ přiznala se Holly. „Ano. I Trent a Tony jsou nevlastní bratři, a ušetřete mě vědeckého rozboru způsobu, jakým užívám slovo nevlastní. Je to prostě biologický fakt. Oba chlapci mají jednu matku, Tracey Kriderovou, ale každý jiného otce. Bohužel na těch fotkách není ani jeden z otců. Oni ovšem nejsou nejen na fotkách, oni nejsou ani v celé Jižní Dakotě, no a Tracey si teď udělala známost s chlápkem, který okolo sebe nemá rád děti jiných otců.“ „A tak jsou oba kluci teď s vámi,“ dodala měkkým hlasem Holly. Rafe těžce dosedl na druhý konec pohovky. Holly teď byla od něj vzdálená jen na dva polštáře. Dost blízko na to, aby cítil omamnou vůni jejího parfému na její hebké kůži a současně příliš daleko na to, aby se jí mohl, třeba i náhodně, dotknout. Bezvadný recept na frustraci. Opřel si znaveně hlavu o vysoké opěradlo

pohovky a zavřel oči. Lepší je se na ni nedívat a sdělovat fakta s co možná nejmenšími emocemi. „Já jsem Trentův Velký Bratr od jeho sedmi let. No a Tonyho jsem jaksi neoficiálně zdědil poté, co ho nemohli umístit u jeho Velkého Bratra. Existuje hrozně dlouhý seznam čekajících dětí a je jen velmi málo dobrovolníků.“ Rafe pokrčil rameny: „Ale to je zase jiná historie. Chlapci často trávili se mnou víkendy i část jejich letních prázdnin. Když se pak Tracey zapletla se svým současným přítelem, skončili oba u mě, řekl bych na plný úvazek. Tracey mě pověřila oficiálním poručnictvím podle zákona. Dost se to shodlo s příchodem Camryn a Kaylin.“ Holly zírala na muže, který se takhle ujal odstrčených synů jiných mužů. Který bez řečí přijal k sobě osiřelé mladší sestry. Pravda, zdá se, že někdy ty čtyři přírůstky nezvládá, ale neopustil je a dobrovolně na sebe převzal veškerou odpovědnost. Je to dobrý muž v tom nejopravdovějším smyslu slova. Dojalo ji to. Chtěla nějak vyjádřit, jak moc ho obdivuje. Vzal k sobě čtyři děti, zatímco mnoho mužů, jež znala, by odmítlo pečovat i o domácí květiny. Ale jak mu to má říct? Holly se najednou cítila nesmělá a nemohla najít ta správná slova. Bylo to něco naprosto výjimečného, neboť obvykle byla komunikace její silnou stránkou. Rafe se na ni díval a cítil, že ho Holly vzrušuje. V očích mu zasvítilo a uvědomil si, že zcela nezadržitelně dostává erekci. Nedalo se s tím nic dělat, čím dál se na ni díval, tím víc ji chtěl stáhnout na sebe na pohovku nebo ji naopak položit pod sebe. Obě verze se mu velice zamlouvaly. Prudce vstal z pohovky, rychle přešel přes pokoj a popadl svou plechovku piva. Hodil ji do sebe s přáním, aby to bylo něco silnějšího. Něco, co by ho znecitlivělo a vycuclo z něj ty obscénní chutě. Zatím měl ale dojem, že mu celé tělo drnčí jak dráty vysokého napětí.

Divné bylo, že začal drnčet i celý dům. Zdi se sice přímo nechvěly, ale dojem blížícího se zemětřesení zdařile vyvolávaly naplno puštěné stereo reproduktory v pokoji dívek v prvním patře. Rafe byl vlastně rád, že se může vrátit do reality, byť neutěšené. Zde mohl alespoň aktivně zasáhnout. Vyběhl do poloviny schodiště a zařval, jak nejsilněji uměl: „Jestli vám dvěma budu muset ještě jednou říct, abyste ten rámus ztlumily, tak vám zabavím všechna cédéčka, a daruju je správě státní věznice.“ Camryn i Kaylin ho zahrnuly svými oblíbenými výčitkami, seshora se ozvalo i prásknutí dveřmi, ale výsledkem byla výrazně nižší hladina hudebního vřeštění. Rafe se vrátil do obýváku a posadil se znovu na pohovku. „No, ty zvuky opravdu nejsou přesně to, co bych označila za hudbu,“ souhlasila Holly a nutila se přitom, aby v panice neopustila pohovku. Jak mohu být klidná a vyrovnaná, když Rafe sedí takhle blízko a zcela otevřeně tak okupuje moje osobní teritorium? pomyslela si. Na tohle téma napsala dokonce ročníkovou práci, kde podrobně rozvedla, jak je chápán pojem osobního teritoria v různých kulturách a jak se liší mezi rodinami i jednotlivci. Člověk ovšem nemusel být žádný odborník na toto téma, aby mu bylo jasné, co to znamená, když si muž sedne schválně takhle těsně k ženě, když se k ní naklání tak, že se jejich kolena a ramena dotýkají… Holly zalapala po dechu. Co teď? Holly bezděčně proplétala prsty ve snaze přemýšlet. Vždycky přemýšlej a až potom jednej. Její vlastní moudrá slova, jež tak často používala při skupinových terapiích vznětlivých adolescentů, jí teď zazněla v uších. Jenže jak má jasně přemýšlet, když jí z míst, kde se jejich těla dotýkají, vystřelují do celého těla smyslné záblesky. Rafe jí najednou položil ruku okolo ramen, čímž její teritorium nejen okupoval, ale úplně zlikvidoval. „Ale nechoďte nahoru. Nechoďte vůbec nikam.“ Holly užasla nad tím, jak snadno ji zcela znehybněla tahle prostá věta, pronesená ovšem jeho trochu ochraptělým hlasem. Jeho ruka jí

nemohla zabránit v odchodu, tu by mohla snadno setřást a zvednout se. Ale neudělala to, protože to udělat nechtěla. Místo toho se k němu sama naklonila, když se jeho ústa začala přibližovat k jejím rtům… ještě blíže… pak lehce změnila směr, dotkla se ušních lalůčků a poté sklouzla po štíhlé linii jejího hrdla. Někde hluboko uvnitř ucítila prudkou touhu. Zachvěla se, jak vnímala jeho horký dech na své kůži a jemné doteky jeho rtů. Jeho pomalé pohyby v ní rozněcovaly bolestnou chuť. Chtěla víc. Oční víčka se jí zatřepetala jak chycený motýl, když ji jednou rukou pohladil po tváři, vzal za bradu a druhou jí pomalým pohybem sjížděl po zádech. „Řekneš mi teď, abych toho nechal?“ zamumlal. „Ne,“ zašeptala a vzdychla. Očima přitom sledovala jeho krásná smyslná ústa a touha ji uvnitř spalovala v dlouhých horkých vlnách. Bylo to pro ni něco nového, něco, co se jí vůbec nepodobalo. Ona přece nelíbávala muže, které sotva znala, a ani po tom dříve netoužila. Nemohla si vzpomenout, kdy ji naposled někdo políbil. Pravděpodobně to bylo při jedné z těch zbabraných schůzek, které jí zorganizovala její vdavekchtivá rodinka. „Ne?“ opakoval po ní jiným tónem. Dráždil ji. Lehce se dotýkal svými rty jejích a zase couval. Holly prudce zabušilo srdce. „Ano,“ vydechla. Ruce jí samy sevřely jeho košili a nepustily ho nikam. V takovém zajetí se k ní silně přitiskl a vtlačil mezi polštáře. Pocítila na svých ňadrech celou horkou tíhu jeho hrudi a její bradavky ztuhly jako malé zlatavé korálky. Rafe se usmál takovým erotickým způsobem a vnikl svými rty do jejích pootevřených úst. Holly zavřela oči a poddala se vzrůstající vášni. Nevnímala už nic kromě jeho těla a při polibcích se k němu přivinula co nejpevněji. Jejich polibky byly stále silnější, hlubší a vášnivější. Rafe jí vjel svými prsty do hustých vlasů a smyslně je hnětl. Její horké dlaně se mu přitiskly vzadu na košili a přes jemnou bavlněnou látku cítila mohutné vlnící se svaly. Oba se ponořili ještě hlouběji mezi polštáře pohovky a jejich nohy se začaly proplétat.

„Rafe! Ahoj!“ Do jejich malého soukromého světa pronikavě vnikl jasný zvuk chlapeckých hlasů silou atomové bomby. Rafe se rychle postavil na nohy a jedním skokem přes celý pokoj se vrhl do svého ušáku. Holly se prkenně posadila a rukou pevně sevřela opěradlo pohovky. Třásla se a věděla, že by se teď nějakou dobu na nohou neudržela. „Steensovi šli do zoo, ale my se rozhodli, že budeme radši s vámi doma,“ řekl Trent. „Chtěl jsem tě vidět, Rafe,“ prohlásil Tony. „Už jsi mi chyběl. Vezmeš nás do zoo?“ „Dnes ne,“ odpověděl automaticky Rafe. „Ahoj, Holly,“ zahalekal Trent a otočil se důležitě k mladšímu bratrovi: „To je Holly,“ informoval ho. „Stěhuje se vedle nás.“ Tony se na ni podíval se zájmem. „Máte nějaké děti?“ „Ne, nemám žádné děti,“ zavrtěla Holly hlavou. Oba chlapci vypadali tak zklamaně, že ještě dodala: „Bohužel.“ Právě prožité chvíle cítila ještě po těle a nemohla se soustředit. Nemohla také odtrhnout oči od Rafea, který se tak upřeně díval na její rty, že měla dojem fyzického kontaktu. Ze rtů teď pomalu sjížděl jeho pohled po jejím krku až na halenku, v jejímž výstřihu se zastavil. Oba tak chvíli zůstali bez hnutí, zatímco oba chlapci poskakovali po pokoji. Trent a Tony si teď zapnuli televizi, vytáhli nějaké deskové hry z polic a k tomu si z jedné skříňky vyhrabali videokazety. Rafe se postavil přímo před ni a natáhl k ní ruku. Holly se okamžitě zrychlil tep, když zblízka uviděla tu velkou ruku a svaly na natažené paži. Trvalo jí vteřinu či dvě, než si uvědomila, že jí podává ruku, aby jí pomohl vstát. Nejistě mu podala svojí dlaň a vstala. Nepřestával ji držet a Holly cítila jeho dlouhé opálené prsty, z nichž jí do celé její ruky proudilo krásné teplo. „Já teď půjdu dokončit vykládání Hollyina auta,“ řekl Rafe. „Jestli chcete, tak můžete oba pomáhat.“ „Já chci pomáhat!“ zahalasil Trent. „Kaylin prý dnes zase něco rozbila,“ vzpomněl si Tony. „Hollyin televizor,“ řekl takovým nevýrazným způsobem Rafe. „Upustila ho.“ „Kde je teď ta televize?“ zajímal se Tony.

„Venku na příjezdové cestě, leží tam v celé své rozbité kráse,“ odpověděl Rafe. Oba hoši už neřekli ani slovo a vyřítili se ven z pokoje. Holly a Rafe se na sebe dlouze podívali. Jednu chvíli si Holly myslela, že ji zase začne líbat. Rozhodně měl v očích zájem a i způsob, jakým se k ní otočil, prozrazoval napětí v jeho těle. Chtěla to. Strašně. „Tak co, půjdeme na to?“ Rafe najednou pustil její ruku a zamířil ke dveřím. Holly tu otázku ani nevnímala. Její ruka byla najednou prázdná, opuštěná. Ten pocit se jí rychle rozšiřoval do celého těla a iracionální samota ji začala vnitřně tížit. To všechno jen proto, že Rafe ji přestal držet za ruku? Že ji znovu nelíbal? Mechanicky vyšla za ním před dům. Až dosud byla přesvědčená, že svoje city ovládá, že jsou silné, ale stálé, že je rezervovaná a perfektně se ovládá. Jenže teď jí těch pár chvil strávených s Rafem ukázalo nový rys její osobnosti, zneklidňující. Holly si vzpomněla na řadu let, které strávila se svojí láskou k Devlinu Brennanovi, po celou dobu svého studia na medicíně a ještě i při své rezidentuře. Celou tu dobu se chovala přesně podle svého vlastního obrazu – rezervovaně a vyrovnaně. S klidem se vyrovnávala s faktem, že Dev se bohužel do ní vůbec nezamiloval a že si oba byli souzeni jen jako přátelé. Vyrovnala se s tím. Tenkrát si říkala, že přece nejde propadnout depresím, když se věci nevyvíjejí přesně podle vlastních přání. Tak proč se teď cítí tak trudnomyslně? Jen proto, že ji Rafe přestal držet za ruku a přestal ji líbat? Holly dohonila Rafea až na příjezdové cestě, kde stál spolu s chlapci okolo trosek jejího televizoru. Trent i Tony byli u vytržení a chtěli po Rafeovi, aby zavolal Kaylin a ta aby jim předvedla, jak se jí to podařilo. Rafe to pevným tónem zamítl. „Otevři ten kufr, ať to máme za sebou,“ přikázal Holly stejným tónem, jakým se obracel na děti. „Ano, pane, už se řítím, pane!“ snažila se Holly o veselý tón, ale uštěpačný přízvuk zcela neodstranila. Došla k autu a rázně otevřela kufr.

Než vynesli z auta poslední krabici, byla Holly nová a nejlepší kamarádka Trenta i Tonyho. Ihned jí navrhli, aby s nimi šla do zoo, do kina, zahrát si fotbal a zůstat dnes s nimi na večeři, jít do bazénu… „Jistě, že si můžete jít v motelu zaplavat do bazénu,“ říkala Holly. „Záleží to jen na tom, jestli souhlasí Velký Bratr.“ „Jasně že souhlasíš, viď Rafe?“ křičel Trent. „Nechte mě, abych si s ní nejdřív sám promluvil,“ odvětil Rafe. „Jděte si někam hrát a my s Holly se vrátíme dovnitř.“ Popadl Holly za ruku a táhl ji za sebou do její poloviny dvojdomku. Holly si uvědomila, že se jí točí hlava. Všechny tyhle emoce a ještě ke všemu s prázdným žaludkem, to už na ni bylo příliš. Než se stačila zorientovat a zkusit třeba Rafea odstrčit, sevřel jí zápěstí a přimáčkl je na zeď. Sám se k ní přitiskl spodní částí svého těla a Holly jen vydechla, když ucítila jeho erekci. „Rafe,“ vzdychla rozechvěle, „co to děláš?“ „Nevím,“ zamumlal zdrsnělým hlasem, „ale ty chceš, abych to dělal, vím to.“ Nemohla to popřít. Jen jí pustil ruce, ovinula mu je okolo krku, úplně ho zajala pro svou nezvládnutelnou touhu. Jeho ústa se jí chtivě přisála k hrdlu, a potom ji začal hladově líbat a jeho ruce přitom vychutnávaly každou křivku jejího napnutého těla. Zasténala vzrůstající rozkoší. Rafe měl pravdu. Chtěla to. Chtěla ho.

ČTVRTÁ KAPITOLA Zaťala prsty do jeho husté hřívy a jejich polibky se proměnily v jeden stále mohutnějící proud vášně. Byl všude kolem ní, jeho mužná velikost ji samotnou proměňovala v drobnou zranitelnou bytost, ženštější než kdykoli předtím. Ňadra se jí zvětšovala vnitřním ohněm, který v ní proudil a rozněcoval její smyslnost. Silně sevřela Rafea ve svém objetí a uslyšela, jak jí něco erotického šeptá, přímo do jejích úst. Na své hrudi ucítila stisk mužské uchvacující dlaně. Ta slova byla provokující stejně jako jeho laskání a přiměla Holly, aby se k jeho dlani sama co nejsilněji přitiskla. Jeho palec pomalu přejížděl přes napnutý hrot jejího prsu. Teď byla jejich těla propletena a každý cítil chvění toho druhého. Mezi jejíma nohama se náhle ocitlo Rafeovo stehno v hrubé džínové látce. Drsný dotek na její jemné kůži ji ještě víc vzrušil. Zajíkavě vzdychla a pevně sevřela okolo něj svoje stehna. Jeho ruce teď bloudily po jejích nohách a cítila, jak jí prsty přejíždějí po horké kůži. Teď narazily na lem jejích šortek a Rafe prudce vydechl touhou, kterou již nešlo zastavit. Chtivě nahmatal zip a zatáhl za něj. V té chvíli se ozvala první rána. Ještě několik okamžiků byli oba zaujati vírem svých pocitů a nevnímali další rány, které dunivě procházely zdí. Jenže jejich proměnlivý rytmus se nedal dlouho ignorovat. Rafe bezradně spustil obě ruce podél svých boků a znehybněl. Jeho tělo bylo sice nadále napnuté, jenže teď ze zcela jiného důvodu. Temným hlasem hrozně zaklel.

Holly se pomalu vynořovala z mlžného oparu vlastních pocitů a uvědomovala si, že její ruce stále objímají Rafea, který se teď před ní tyčí jako telegrafní sloup a je asi i stejně tak vzrušen. „Co je to za hluk?“ Její hlas zazněl zastřeně, jako by přicházel zdaleka. Zkusila se mu přitom podívat do očí, jenže Rafe sklopil zrak a procedil mezi zuby: „To je morseovka.“ Zvedl ruce ke svému krku a jemně sundal její paže. „SOS,“ dodal. Holly se teď vrátila do skutečnosti. Rychle od něj ustoupila, aby byla mimo jeho i svůj dosah. Série bušení na zeď pokračovala, ale ještě chvíli nebyla schopna jí věnovat pozornost. Uvědomila si, že by bylo na místě se zeptat: „Děje se tam něco? Volají o pomoc?“ „Ale jistě, že ne. Oni jsou přesně ty typy, co stále volají, že se blíží vlk, víš? A já náhodou vím, proč to dělají teď. Protože je už nebaví čekat. Chtějí, abych dal svůj souhlas k tomu, že s tebou půjdou do bazénu.“ „Tohle ti všechno řekli morseovkou?“ Na Holly to silně zapůsobilo. Ticho, které se náhle rozhostilo, bylo tíživé. Holly si vlastně přála, aby se do toho oba kluci zase pustili, protože jinak se neudrží a bude pokračovat tam, kde před chvílí přestali. Nemohla nemyslet na jeho objetí a polibky, kterým se oddala s nečekanou chutí a chtivostí. Celé tělo měla ještě od něho rozpálené a ty doteky jako by ji dostávaly do nebe, které si předtím ani neuměla představit, a to s mužem, kterého skoro neznala. „Holly, co to sakra hraješ za hru?“ „Hru? Co tím proboha myslíš?“ „Já tím myslím…“ Hlas mu selhal. Cítil se nějak mimo. Její polibky a silná objetí ho úplně oslepila, přestal vnímat svět okolo sebe a teď se z toho nemohl vzpamatovat. Kdykoli se na ni podíval, projel jím chtíč, až se mu ježily i vlasy. „Ty ani nevíš, co tím myslím?“ Jak to, že vypadá tak klidně, když já se vedle ní měním v pomateného erotomana?

„Já tím myslím to, jak jsi se chovala s oběma chlapci.“ Rafe si odkašlal. „Hrát si na to, že jsi jejich kámoška. Navrhovat jim, že půjdete společně do bazénu. Jestli to děláš jen…“ „Na nic jsem si nehrála!“ ohradila se prudce Holly. „Neměla jsem žádný postranní úmysl, nedělala jsem žádné vyšetření, jen jsem si užívala jejich přítomnost. Já mám totiž děti ráda a…“ Holly zamířila ven. Jak kráčela k autu, jeho oči se na ni znovu přisály a ještě mlsněji než předtím jí přejížděly po všech křivkách těla. Okamžitě se mu vrátily všechny nedávné pocity a znovu si živě vybavil její hladkou kůži, vzrušující pevnost ženských svalů pod jeho chtivými prsty. Na tyto vzpomínky se ihned nalepily představy dosud neprožitých výjevů – obě těla s propletenými končetinami v jedné posteli, společné zničující vyvrcholení… Věděl, že nějaké představy vysněných milenců mu dlouho stačit nebudou. Tuhle představu chtěl rozhodně uskutečnit. Srdce se mu přitom rozbušilo, až mu zaléhaly uši. Rafe byl tak zaujat svůdnými představami před svým duševním zrakem, že si vůbec nevšiml prázdného místa u domu, kde vždy stával jeho tmavozelený džíp. Holly si toho ale všimla hned a zeptala se věcně: „Kdepak máš auto?“ Rafe se zarazil, otočil se a chvíli ztuhle zíral na místo, kde měl být džíp. Tam ho přece zaparkoval, když se dnes vrátil z letiště. Pomalu se v něm zrodilo chmurné poznání. „To snad ne, to přece nemůže být pravda,“ pronášel nahlas svoje momentální myšlenky. „Ty zrůdičky mi ukradly auto.“ Z domu vyběhli Trent a Tony, každý v ruce sportovní pytel. „Tak jsme připravený si jít zaplavat,“ oznámil jim radostně Tony. „Věděli jste, že si Camryn a Kaylin berou moje auto?“ položil Rafe první dotaz. „Jasně,“ potvrdil Trent. „Vždyť jsme se ti to snažili sdělit. Dostal jsi náš signál SOS, ne?“ „A tys nám sdělil, abychom byli zticha,“ dodal Tony. „Tak jsme mysleli, že ti to je jedno, že si berou tvoje auto.“

„Tak to byl důvod toho vašeho SOS? Vy jste mě upozorňovali, že si dívky berou auto?“ Rafeovi se na čele objevilo několik vrásek. „Já jsem myslel, že už vás nebaví čekat, až půjdete do bazénu.“ „Camryn řekla, že se nudí, no a protože tady teď máš auto Holly, tak že si vezme tvoje. No a tak ona a Kaylin ti sebraly klíče a odjely,“ informoval Trent. Rafe už neřekl ani slovo, vběhl do své půlky domu a nechal Holly s oběma chlapci stát venku. „Pojďme do bazénu,“ zakřičel Tony, kterého už celá konverzace otravovala. Hodil svůj pytel na zadní sedadlo auta a vyškrabal se za ním. Holly si povzdechla. Teď se to začalo komplikovat. Nemůže přece jen tak odjet s dětmi, aniž by jejich poručník k tomu dal výslovný souhlas. V jeho momentální náladě by ji mohl klidně obvinit z únosu, kdyby se s nimi odvážila do bazénu. „Nejdřív půjdeme dovnitř za Rafem a požádáme ho o svolení,“ řekla rozhodným hlasem. „Rafe si naprosto určitě přeje, abychom s tebou šli do bazénu,“ ujišťoval ji Trent. „To je docela možné, ale já to musím slyšet přímo od něj.“ Holly čekala na nějaký teatrálně prudký projev nesouhlasu, ale k jejímu překvapení oba hoši se s tímhle rozhodnutím smířili a rozeběhli se k domu. Automaticky je následovala. Rafe byl v kuchyni u telefonu. Chlapci bez otálení zamířili rovnou k ledničce a z mrazáku si dali porci zmrzliny. „On jim volá do auta,“ vysvětlil Tony mezi dvěma sousty jahodové zmrzliny. Usadil se pohodlně na kuchyňskou linku, volně kýval nohama a okopával přitom spodní zásuvky. „Ony to většinou nezvednou, když jim Rafe volá do auta,“ dodal Trent a usadil se vedle bratra. „Když se ten přehrávač pustí naplno, tak není zvonění telefonu vůbec slyšet.“ „Já se nevzdávám,“ zavyl Rafe se sluchátkem v ruce. Dlouhá šňůra mu přitom umožňovala, aby nervózně přecházel po celé ploše kuchyně. „Rád bych věděl, jestli dojedou až k řece,“ zamyslel se Tony. „Ono je sice dneska teplo, ale voda bude studená.“

„K řece snad nejedou?!“ Výraz Rafea se rychle změnil z rozvztekleného na ustaraný. „Ani jedna z nich neumí pořádně plavat. Hoši, buďte ke mně upřímní, je to opravdu důležité. Říkaly něco o tom, že by se jely koupat k řece?“ Trent zavrtěl s přesvědčením hlavou. „Neutopí se, jeli s nimi Sam, Grable i Becker, a to jsou už velký kluci.“ „Nezáleží na tom, jak je kdo velký nebo silný. Plavání v řece je něco úplně jiného než koupání ve vyhřívaném bazénu pod dohledem plavčíka,“ pokračovala Holly. „Jestli dívky neumějí skutečně dobře plavat, je pro ně řeka zrádné a nebezpečné místo.“ „Říkaly, že zajedou k řece si zaplavat,“ vybreptl Tony. „Neříkaly ke kterému místu u řeky asi tak pojedou?“ vyptával se dál Rafe. Stále přitom vysokou rychlostí přecházel z jednoho kouta kuchyně do druhého a třímal zuřivě sluchátko. Na vteřinku se podíval na Holly. „Řeka je totiž dlouhá řadu mil a jsou tam vodopády…“ Povzdechl si. „Jestli nebudeme mít nějakou představu, kterým směrem mohly jet, tak tam můžeme bloudit celé hodiny.“ „No, nejspíš jely na to jejich oblíbené místo,“ vyjasnil situaci Tony. „Ale já si už nevzpomenu, kde to je. Ona už byla skoro tma, když nás tam Camryn zavezla.“ „Camryn vás vzala za tmy k řece?!“ zděsil se Rafe. „No, jenom jednou… nebo dvakrát,“ potvrdil Trent. „Už to bude pár týdnů. Víš, to bylo, jak ty jsi byl na obchodní cestě a ona nás měla na starosti.“ „Oukej, slyším, tak co je?“ ozval se ze sluchátka najednou hlas Camryn. Hlas elektronicky zesílený, ale otrávený přirozeně. Hudba z auta, která ho doprovázela, byla tak silná, že podle ní mohli všichni čtyři v kuchyni tancovat, kdyby se jim chtělo. Ale nechtělo se jim. „Okamžitě mi přivez auto zpátky, Camryn,“ přikázal Rafe. „A když to neudělám?“ vyzývavě odsekla dívka. „Ohlásím policii krádež vozu a půjdeš si za to sednout do vězení. Nenuť mě k tomu, Camryn. Ve vězení se ti to nebude líbit.“ „Já mám jít do lochu!“ vykřikla rozdováděně Camryn.

Rafeovy rty se sevřely. „Máš půl hodiny na to, abys to auto vrátila. Potom volám policajty.“ Autem se rozlehl smích. „Tak se do toho můžeš pustit hned, nevlastní brácho, protože já tam za půl hodiny nebudu,“ ucedila Camryn drze. „Čau!“ Zavěsila a nechala Rafea pevně svírat sluchátko s očima přetékajícíma zuřivostí. Znovu vytočil číslo a vyzvánění se obnovilo. „Jak to, že ses jich nezeptal, kam jedou?“ zeptal se Trent, když si s Tonym šli pro další porci zmrzliny. Vrátili se na svoje místa na kuchyňském pultu a odevzdaně čekali, kdy s nimi někdo půjde do bazénu. Rafe loupl očima. „Zavěsila tak rychle, že jsem to nestačil.“ Holly váhavě položila svou ruku na Rafeovu paži. „Chceš, že bychom vzali moje auto a jeli se podívat za dívkami?“ Přitakal. „Pojďme.“ Když se všichni čtyři nacpali do Hollyina vozu, uvědomil si Rafe, že ho stejně chtěl použít, i kdyby mu to Holly nenabídla. Jenže Holly se teď najednou stala stejně přirozenou účastnicí jejich pátrací výpravy jako on sám i chlapci. Rafe zatím zamířil s autem do méně frekventovaných ulic a přidal plyn. Holly přemítala, jak je možné, že jí to všechno připadá tak normální, tak přirozené. Všechny znala teprve tak krátce a už ke každému cítila pevné pouto a prožívala s nimi jejich starosti, jako by tu spolu žili celá léta. „Hele, Rafe,“ ozval se zezadu Trent, „víš, že když nás sem vezla Camryn poprvé, tak jsme se předtím zastavili na pizzu. Byla to ta největší pizza, co jsem v životě viděl a Grable i Becker si ji dali dvakrát, protože mají furt hlad.“ „To není špatná stopa, Trente. Nevzpomněl by sis ještě na nějakou podrobnost okolo té pizzerie?“ „Měli tam kulečník,“ doplnil bratrovu informaci Tony. „Taky tam byly hrací automaty. Zahrál jsem si na nich.“ „To skoro vypadá, že mluví o baru DeLallo,“ řekl Rafe Holy. „Rozhlašují o sobě, že podávají největší pizzy ve státě, a tak tam mívají dost plno.“

„A je to někde poblíž řeky?“ zeptala se s nadějí v hlase Holly. Rafe přikývl: „Ani ne tři bloky.“ Zahnuli na cestu malým lesíkem vysázeným podél břehů řeky a chvíli pomalu jeli, až najednou uviděli na krajnici zaparkovaný Rafeův zelený džíp. Od něj se táhla směrem k řece stezka zarostlá plevelem a nízkým křovím. „Tys je našel,“ vydechla užasle Holly. Teď tu ale stálo jeho auto. Všichni vystoupili a Rafe hned zamířil k řece. „Jdu první. Vy tři půjdete za mnou. Držte se v zákrytu a když vám řeknu, abyste dávali pozor na kopřivy, tak na ně dávejte pozor.“ Holly šla poslední a vedla obě děti mezi sebou a Rafem. Představa kopřiv jí málem vyvolala pupínky na nohou, ale cestou na žádné nenarazili. Ani ne za dvě minuty se před nimi cesta rozšířila na malý plácek plný zeleně a poházeného šatstva. „Oni se koupou jako nudisti,“ vykřikl pobouřeně Rafe. „A taky si svlíkli všechny šaty,“ dodal Tony, který se ještě nestačil seznámit s pojmem nudista. „Hele, tohle je Grableovo triko, jen se podívejte, jak je obrovské.“ „A tady jsou všechny šaty Camryn a Kaylin!“ zavolal Trent, který objevil na plochém kamenu dvě hromádky úhledně složených šatů. „Já je zabiju!“ pronesl s vnitřním přesvědčením Rafe. „Ale kde jsou?“ Holly pátravě hleděla do vln. „Jestli se tady někde koupou, měli bychom je vidět, ne?“ Jako by to byla narážka v divadelní hře, ozvaly se v tu chvíli z vody výkřiky. Dost daleko od břehu. „Ahoj!“ Začali Trent i Tony křičet, poskakovali po břehu a mávali rukama: „Ahoj! My jsme tady!“ „Jsou v průšvihu.“ Rafe si skopl mokasíny. Tím průšvihem byla řeka. Teenageři se zmítali ve vlnách a křičeli o pomoc. „Holly, utíkej do auta a telefonuj na číslo 9-1-1 o pomoc. Hlavně jim přesně řekni, kde jsme,“ přikázal Rafe. „Trente, ty poběžíš s Tonym do džípu a vezmeš z kufru ty deky, co tam máme!“ Během

těchto dvou vět ze sebe serval košili i džíny a jen v šedých boxerských trenýrkách se začal brodit vodou. „Rafe, nelez tam, počkej na pomoc!“ vykřikla Holly. „Nemůžeš je přece zachraňovat všechny…“ „Telefonuj teď hned!“ zavolal na ni přes rameno a ještě dodal: „A ať vás nikoho ani nenapadne se k vodě vůbec přiblížit!“ Holly letěla do auta, občas přitom ustaraně mrkla na Trenta a Tonyho. Vyťukala tísňové volání 9-1-1 a popsala jejich polohu, jak nejlépe uměla. Skličovalo ji, že tuto oblast nezná a že se tak nepřesnými odpověďmi ztrácí drahocenný čas. Trent a Tony zatím vytáhli z džípu dvě deky a všichni tři se rychle vraceli zarostlou stezkou na břeh. Dva vysocí, svalnatí mladíci tam již stáli, celí mokří, a oblékali se. Upřeně přitom pozorovali řeku. „To je Grable a Becker,“ řekl Tony. „Tyhle deky nedostanete, protože jsou pro holky,“ vysvětlil jim velmi hlasitě Trent. „To chtěla Camryn, abychom sem jeli, ne my,“ řekl třesoucím se hlasem Grable. „My jsme jí říkali, že nechceme do vody, ale donutila nás.“ „Camryn je asi tak poloviční co vy, tak jak vás mohla nutit lézt do vody?“ podrážděně řekla Holly. „Měli jste ji zastavit.“ „Camryn si dělá co chce,“ zakňoural Becker. Všichni se dívali, jak Rafe vleče Kaylin ke břehu. „Zůstaňte, kde jste, a ani se nehněte!“ poručila Holly Trentovi a Tonymu, ale jak to řekla, ztuhli na svých místech i Grable a Becker. Odhodila střevíce a vběhla do řeky, aby pomohla Rafeovi, a pak zabalila štkající Kaylin do deky. „Nemohli jsme se vůbec dostat ke břehu,“ vzlykala. „Pak už jsme byli unavení. Camryn se potopila. Camryn!!“ Křičela sestřino jméno. Rafe už plaval od nich zpátky do proudu. „Rafe ji přivede,“ utěšovala ji Holly. Vztek měla pořád jen na Grablea a Beckera, Kaylin jí bylo hlavně líto a rozhodně jí nechtěla něco vyčítat.

„A co když se Camryn utopí?“ plakala Kaylin ještě hlasitěji. „Co si tady počnu bez sestry?“ Třásla se přitom a Holly se ji snažila trochu zahřát třením dekou. Pak jí pomohla se obléct a přitom kontrolovala projevy jejích životních funkcí. Kayliin puls byl rychlý a nitkovitý. Dýchala přerušovaně a s obtížemi. Když se objevili záchranáři, Holly si vybavila doktorku Widmarkovou, jak jí říkala, že bude zařazena do skupiny, zabývající se rizikovou mládeží v Sioux Falls. Bylo to opravdu zvláštní řízení osudu, že dva exempláře vysoce rizikové dospívající mládeže bydleli přímo v jejím těsném sousedství. Slíbila si, že až pomine bezprostřední nebezpečí a bude vhodná chvíle, že těm dívkám pomůže. A také pomůže Rafeovi, aby si uvědomil, jaká pouta je všechny tři spojují, aby spolu podle toho i mluvili a vzájemně si naslouchali. Vždyť ani na vteřinku nezaváhal a šel jim na pomoc, šel zachraňovat svoje sestry. Nevlastní sestry, připomněla si. Celé tohle trio si nějak zakládá na takovém rozlišování. Jenže na Rafeově činu nebylo nic nevlastního, dnes to opravdu dokázal naplno. Holly teď uviděla, jak Rafe vytahuje Camryn na břeh, a běžela k nim s dekou, aby prochladlou dívku zabalila. Tým záchranářů se v té chvíli věnoval Samovi, robustnímu mládenci, jehož nynější potíže jen dokazovaly, že tělesná velikost a síla nejsou žádnou zárukou bezpečí v rozbouřené řece. Sam a Camryn na tom byli zřejmě ze všech nejhůř. Zesláblí, pokašlávali a kuckali se pod kyslíkovými maskami, které jim hned nasadili záchranáři. Kaylin dostala také jednu, i když byla zcela při vědomí. Členové záchranného oddílu uznali Hollyiny doklady, že je lékařka, ale stejně ji ke svým pacientům nepustili. „Hospitalizace po tom, co se někdo málem utopí, je povinná,“ řekl Kaylin natvrdo šéf týmu. „A koukej si nasadit tu masku!“ „Nechci!“ zaječela Kaylin. „Já chci domů! Vidíte, že nám nic není, že jsme se neutopili!“ „Požádej tady tvojí přítelkyni lékařku, ať ti něco poví o opožděné smrti z hypoxie,“ řekl jí znechuceně další člen týmu,

který měl zjevně dost její hysterie. „Řekněte jí to, doktorko Casaleová.“ Holly nasadila Kaylin znovu kyslíkovou masku a obě její ruce vzala do dlaní. „Když je někdo při vědomí, tak to neznamená, že je uzdravený,“ říkala jí klidným hlasem. „Oni opravdu neblufují, opožděná smrt z hypoxie existuje a občas k ní dochází.“ Protesty Kaylin zeslábly. „Co je to hypoxie?“ „Nedostatek kyslíku v tělesných tkáních. Vdechnutí většího množství vody může poškodit plíce a vyvolat kritické a někdy osudné změny ve složení krve. Vy všichni teď potřebujete lékařské vyšetření a monitorování vašeho stavu, aby se podobné následky mohly vyloučit.“ Kaylin si znovu stáhla masku: „Kdyby Rafe nepřišel…“ Podívala se na bratra, který stál kousek od ní a spolu se záchranáři ošetřoval Camryn a Sama, „…tak bychom se určitě utopili, že jo?“ „Myslím, že ano.“ Holly to nezkoušela nijak zjemnit. Holly se znovu podívala na Rafea a uviděla, jak mluví s policistou, který teď přijel. Všimla si, že je zcela oblečen. Neviděla to, ale někdy při tom zmatku musel stihnout na sebe navléct triko i džíny. Na mokré trenýrky? Hlavou jí proběhla naprosto nepatřičná představa – někde v koutku paměti si uložila obrázek toho, jak vylézal z vody, širokou, opálenou hruď, mohutné svaly a mokré trenýrky, které těsně přilnuly k nejmužštějšímu prvku jeho těla. Skutečně se nedal přehlédnout. A jako zvukový doprovod této vzpomínky jako by znovu uslyšela všechny slangové výrazy, kterými se tahle významná část mužské anatomie popisuje. Zahanbeně si říkala, že je přece lékařka a nikdy neměla takové obscénní představy. Ovšem při vzpomínce na některé oplzlosti svých kolegů z medicíny musela souhlasit s tím, že to, že je někdo doktor, s tím nemá nic společného. Prostě se jí předtím ještě nestalo, aby viděla spoře oblečeného chlapa a aby ji to vzrušilo. Musela se soustředit na Kaylin, která se jí stále pevně držela a slzy jí stékaly po tvářích. Upravila jí kyslíkovou masku a utěšovala ji. V tu chvíli k nim přišel Rafe. Holly se snažila, aby vypadala náležitě profesionálně, jako lékařka na svém místě. Alespoň doufala, že tak vypadá.

„Tak Camryn a Sama odvezou do nemocnice v sanitce,“ řekl Rafe. „Já pojedu za nimi s Trentem a Tonym, taky vezmu Grabea – toho velikého imbecila, kterému bych s chutí přerazil nohy. Mohla bys vzít toho druhého?“ „Máš na mysli druhého velikého imbecila, kterému bys s chutí přerazil nohy?“ Holly zacukalo v koutcích. „Jestli tě to potěší, tak k nim chovám stejně vřelé city. Snad to časem přejde.“ „Myslíte, doktorko? Takže bys vzala s sebou i Kaylin, jo? Záchranáři říkali, že cestou nebude potřebovat ošetřování, takže myslíme, že pro ni bude lepší, když pojede s tebou než v sanitce. Tobě se taky podařilo ji uklidnit.“ Bezděčně vzal Hollyinu ruku do své, nadzvedl ji k ústům a lehce ji políbil do dlaně. Když si uvědomil, co dělá, hned ji pustil. „Samozřejmě.“ Srdce jí poskočilo v hrudi tak, že kdyby v tu chvíli byla napojená na EKG, výsledná křivka by musel být důvodem k znepokojení. „Může dojít k autu?“ kývl Rafe hlavou ke Kaylin. „Nebo ji tam mám odnést?“ Položil ruku Kaylin na rameno, ale hned ji zase sundal, jako by najednou nevěděl, co má dělat. „Kaylin, cítíš se na to, že bys sama došla k autu?“ zeptala se tedy místo Rafea. „Cítím, že budu zvracet,“ vzdychla Kaylin. Rychle se vyvinula z Hollyina náručí, odběhla několik kroků a ihned se vyzvracela. Holly jí přitom držela hlavu. Jakmile trávící krize přešla, uchopil Rafe Kaylin do náručí a odnesl ji rovnou do auta. Holly za ním šla se čtyřmi chlapci. Grable a Becker měli vzhled párku vystrašených zmoklých slepic, Tony a Trent naopak poskakovali plni sebedůvěry. Sanitka a policejní vůz právě odjížděly, když Rafe uložil Kaylin na přední sedadlo vedle Holly a Becker se nasoukal na zadní sedadlo i se svojí mokrou dekou, do které se neustále halil. „Nemocnice je asi dvacet minut odtud,“ řekl Rafe. „Jeď za mnou.“ Byl to holý příkaz, bez jakýchkoli společenských kudrlinek, jako je „Prosím“ nebo „byla bys tak laskavá“, ale Holly se to nijak

nedotklo. Během uplynulých pár hodin se o Rafeovi Paradiseovi dozvěděla hodně. Jestli potřebuje rozkazovat, aby zvládl nějakou situaci, ona s tím bude ráda souhlasit.

PÁTÁ KAPITOLA Rafeovi hučelo v hlavě z nesrozumitelných termínů, které okolo něj nepřetržitě pokřikovali doktoři z pohotovosti. Laryngospasma, hypoxemie, atelectasis… Naštěstí tady byla Holly, schopná s nimi vést inteligentní rozhovor, zatímco on by to nemohl ani předstírat. Seděli společně s Holly v čekárně a ona mu vysvětlovala, že celou partu ošetřili hlavně z preventivních důvodů, aby pokud možno vyloučili případné nebezpečné komplikace. V bezprostředním nebezpečí není nikdo z nich. „Tak proč nás tady trápí se všemi těmi hrůznými následky, když nic takového nemají?“ zeptal se podrážděně Rafe. „Protože tohle je totiž fakultní nemocnice,“ objasňovala trpělivě Holly. „Všiml sis té skupiny mladíků a dívek v bílých pláštích, co vypadali skoro stejně staří jako Camryn a Kaylin a co se nacpali do vyšetřovny společně s námi? To byli všechno studenti medicíny a doktoři ve službě využili tenhle případ, aby je poučili o všech možných aspektech.“ „A součástí téhle výuky jsou i rodinní příslušníci pacientů, zděšení všemi případy komplikací, o kterých se před nimi s klidem hovoří?“ Rafe cítil, jak v něm vzrůstá vztek a dělalo mu to dobře. Zahřívalo ho to a posilovalo. Také mu to pomáhalo zapomenout na tu hrůzu, kterou prožil, když viděl Camryn a Kaylin, jak bojují ve vlnách o život. „Já budu odpovídat pouze na otázky, které jsou kladeny za účelem získání informace a ne vzteku.“ Rafe se zamračil. Nejhorší na tom bylo, že měla pravdu. A ještě hůř, věděla to a také věděla, že on to ví. Ale nesmí se jen tak vzdát:

„Takže ty nejen, že se normálně hrabeš v hlavách, ty ještě čteš myšlenky, doktorko?“ „Zase zpátky u cvokařiny, doktore?“ Holly se naježilo obočí. „Ty prostě hledáš nějaký důvod k hádce, co? Tak já ti ho nedám.“ Přešla na druhý konec velké čekárny, kde Trent s Tonym zkoušeli něco vytřást z automatu na svačiny. Dala jim pár mincí, které oba ihned nacpali do otvoru automatu. „Taky Eva absolvuje svou praxi medika přímo tady,“ uslyšela za sebou Rafeův hlas. „Opravdu?“ Rafe přikývl: „Fakulta medicíny ve Vermillionu drží studenty první dva roky na své akademické půdě, ale pak je na další dva roky vypouští do vybraných nemocnic. No a tohle je jedna z nich.“ „Tak zavolej Evu a řekni jí, že její dvě mladší sestřičky jsou tady na pohotovosti a že si je tady asi nechají přes noc na pozorování.“ „Asi bych měl, jenže to bych musel nejdřív vyřešit další epizodu našich letitých rodinných sporů.“ Rezignovaně pokrčil rameny. „Už jsi slyšela, jak se Camryn i Kaylin vyjadřují o Evě, ne? Tak ty city jsou vzájemné. Bohužel.“ „Máma umřela na rakovinu, když bylo Evě jen šest let a rok na to se otec oženil s takovou dívkou… no lehčích mravů, dalo by se říct, Marcine se jmenovala.“ „A tahleta Marcine je matkou Camryn a Kaylin?“ „Jo. Ono se to tenkrát seběhlo všechno strašně rychle. Matka umřela, otec si vzal Marcine, s ročním odstupem se narodily Camryn a Kaylin a pak Marcine s oběma dětmi zmizela. Od té doby jsme je neviděli a ani nevěděli, kde jsou. Ne že bychom nějak toužili Marcine zase vidět, ale přišli jsme o ta dvě děvčátka.“ „Museli jste nenávidět Marcine, ale ne děti.“ „Ony byly jako malé okouzlující,“ přiznal Rafe. Šokovalo ho, jak snadno se jí svěřil s touto pohnutou kapitolou života rodiny Paradiseů, o které zatím s nikým nehovořil, ani s Flintem a Evou. Vlastně hlavně ne s nimi, protože oni vždycky říkali, že přehrabovat se v nezměnitelné minulosti je jen ztráta času. Odtrhl svůj pohled od Hollyiných očí. „Jak se mohlo stát, že jste celou tu dobu o nich nic nevěděli?“

„To vůbec nebylo proto, že by se náš táta nesnažil,“ zaujal Rafe obranný postoj. „Pořád je zkoušel najít, najal si dokonce soukromého detektiva, jenže Marcine se pořád stěhovala z místa na místo. Vždycky měla náskok před tím detektivem, který asi nebyl žádné eso, jenže lepšího si tenkrát táta nemohl dovolit. Když se před šesti lety zabil při autonehodě, předpokládali jsme, tak napůl, že se Marcine odněkud vynoří a bude chtít peníze pro dívky, nebo alespoň kopii úmrtního listu, aby na sociální správě požadovala příspěvek. Ale ani pak po ní nebylo ani vidu, ani slechu.“ „Ona prostě za žádnou cenu nechtěla, aby jste se s dívkami viděli,“ dohadovala se Holly. „Přesně tak to vypadalo. Propustili jsme detektiva a dalšího už jsme nenajali. Když už jsme na všechno skoro zapomněli, najednou mi Marcine zavolala, po čtrnácti letech, a řekla mi, že je těžce nemocná a že by mohla umřít. Chytila někde zvlášť prudkou formu žloutenky a ta jí zničila játra. Doufala ještě v transplantaci, ale cítila potřebu nějak zaopatřit dívky, kdyby to nevyšlo.“ „Slyšet ji po tak strašně dlouhé době, to muselo být…“ Holly hledala výraz, který by nezněl násilně, „…divné,“ zkusila. „To je tedy hodně mírně řečeno,“ hluboce si při té vzpomínce povzdychl Rafe. „Marcine byla i po těch letech přímo zosobněné nepřátelství. Zřetelně mě ujistila, že se na mě obrací jako na poslední možnost, protože nenašla nikoho jiného, kdo by se mohl o dívky postarat. Její jediná žijící příbuzná byla nějaká stařičká prateta, na prahu senility, kterou by stejně soud neuznal za možného poručníka. Přímo mi řekla, jak je jí odporné, že musí někoho z rodiny Paradiseů o něco žádat. V jejích očích to bylo jen nepatrně lepší řešení, než dát dívky do státního sirotčince.“ „Prodělala pak transplantaci a játra se neujala?“ „Ne, umřela dřív, než se našel vhodný dárce. Tak jsem zajel pro obě dívky do Las Vegas a přivezl je sem, jak jsem slíbil. Bylo to asi před rokem.“ Povzdechl si. „No a zbytek historie rodiny už znáš – nikdo nesnáší nikoho, každý každého nenávidí.“ „Není nikdo, kdo by nenáviděl tebe, Rafe.“ Zdálo se, že ji neslyší. „Když jsem přivážel Camryn a Kaylin, myslel jsem na našeho tátu, a ne na Marcine. Vím, jak moc si přál

ty holky ještě vidět. Zdálo se mi to tak nespravedlivé, že když se konečně dostaly do Sioux Falls, už tady s námi nebyl.“ „To je opravdu nespravedlivé,“ řekla měkce Holly. A dodala: „Chceš, abych to Evě řekla sama, že jsou obě dívky tady? Mohla bych k ní mít profesionální přístup, jako jeden lékař ke druhému. Ostatně je to jedna z nemocnic v působnosti kliniky Widmark, takže tady jsem vlastně zcela oficiálně.“ „Já vím, že to myslíš dobře, Holly, ale nemusíš mě chránit před vlastní sestrou. Já to řeknu Evě sám, až budu vidět, že je na to vhodná chvíle. Pokud nějaká bude.“ Holly se na něj podívala a zase si musela říct, jaký je to pěkný mužský. Kdykoli si ho prohlížela, zdál se jí stále přitažlivější, pěknější, a to i po tom nerváku v řece. Polkla nasucho, když si vybavila, jak snadno Rafe pronikl její fasádou klidu a sebeovládání, jak rychle a naprosto roztála v jeho pažích a jak ji přitom vychutnával. Teď se od něj raději otočila. „Rafe! Jensen mi říkal, že jsi tady!“ unaveně vypadající dívka s Rafeovými rysy v opálené tváři a s hladce sčesanými černými vlasy k nim mířila přes čekárnu. „Já doufám, že to teď považuješ za vhodnou chvíli,“ zašeptala Holly, „protože bych se vsadila, že tohle je Eva a že už ví o obou dívkách.“ Eva opravdu o všem už věděla. „Vidíš Rafe, teď se jim to fakt povedlo. Měl jsi je tam nechat utopit.“ Přitom srdečně svého bratra objala a starostlivě se vyptávala: „A ty jsi v pořádku, Rafe? Nepotřebuješ nějaké ošetření? Vždyť ses tam musel…“ „Ne, dobrý, Evo, nic mi není. Naštěstí žádné lékařské ošetření nepotřebuju,“ Rafe jí srdečně poplácal po zádech. „Ale Camryn a Kaylin…“ „Já vím, teď se o ně právě pečuje. Každý je teď obskakuje,“ řekla znechuceně Eva. „Ale já měla starost o tebe.“ „Evo, drahoušku, vidíš, že se mi nic nestalo. Já plavu dobře a v žádném nebezpečí jsem ani nebyl a opravdu není, co by se na mně dalo ošetřovat. Jestli mi nevěříš, tak se zeptej tady…“ a podíval se přes rameno své sestry na Holly. Ta je obešla a stoupla si před Evu.

„Dobrý den, já jsem doktorka Casaleová, Holly. Právě jsem nastoupila na klinice Widmark,“ řekla Holly klidným, lékařsky vyrovnaným hlasem. Na Evu to mělo okamžitý efekt. Rychle se vyvinula z bratrova objetí, postavila se zpříma a potřásla si s Holly svojí trochu třesoucí se rukou: „Moc mě těší, že vás poznávám, paní doktorko. Já jsem Eva Paradiseová, momentálně na medické praxi, přidělena k doktoru Gordonovi.“ Holly krátce pokývla hlavou, jako by věděla, kdo je doktor Gordon a jaké je jeho postavení v nemocniční hierarchii. Ujistila Evu, že jejímu bratrovi krátký pobyt v ledové vodě nijak neublížil a pak, protože rok předtím pracovala jako starší rezident a měla na starosti studenty, zeptala se Evy na příznaky akutních křečí hrtanu u lidí, kteří se málem utopili. Eva si bezradně odkašlala, jako kdyby se i u ní projevovalo toto onemocnění, a zamumlala: „Já… jsem ještě praxi na pohotovosti neměla.“ „Laryngospasmus se probírá v rámci studia ORL.“ Holly se zamračila. Očekávala by toho víc od studentky medicíny, a to i proto, že se na dívky tradičně berou přísnější měřítka, než na studenty mužského pohlaví. „Možná bude potřeba znovu projít fyziologii hrtanu, kolegyně…“ a pátravě se na Evu zahleděla. Vyděšená Eva si skousla ret. „Rafe, doktorka Casaleová má ale pravdu. Tohle musím znát. A já to taky znám.“ Na tuto větu ihned navázala rychlým odříkáváním informací o fyziologii hrtanu. Za několik vteřin je ale přerušil nemocniční zřízenec, který navrhl Trentovi a Tonymu, že by bylo pro všechny lepší, kdyby nechali tu ubohou televizi na pokoji. Pro jistotu je ještě přivedl k Rafeovi. „Ale ne, tihle dva jsou tady také?“ otřeseně pronesla Eva. „Byla bych ráda, kolegyně, kdybyste se podívala na záznamy všech tří pacientů, to jest vašich dvou sester a toho mladíka, kteří tady zůstanou přes noc na pozorování, jde mi hlavně o příznaky hypoxie.“ Holly použila chladný tón, který používala vůči nepřipraveným studentům na psychiatrické léčebně v Michiganu. „A nebylo by od věci využít dnes večer váš volný čas k zopakování si anatomie a fyziologie hrtanu a respiračních poruch.“

Byl to tón, po němž by znervózněl každý student medicíny, a i na Evu měl očekávaný účinek. Rychle řekla ahoj Rafeovi, s Holly se rozloučila mnohem formálněji a co nejrychleji se vzdálila z čekárny. „Ty jo! To jsi s ní teda vymetla,“ vyjádřil Trent svým osobitým způsobem dojem, který to v něm zanechalo. „Takže teď se můžeme jít koupat, ne?“ připomněl se Tony. „Ne do řeky,“ rychle upřesnil, „ale do bazénu, jak jsme si říkali.“ „Zní to jako vcelku dobrý nápad,“ uznala Holly. „Najdu tady poblíž nějaký motel s bazénem…“ Otočila se k Rafeovi. „Co kdybych oba hochy vzala do bazénu, zatímco ty tady zůstaneš u svých sester? Zavolám ti pak, abych ti řekla, kde jsme a ty můžeš Trenta a Tonyho vyzvednout, až tady skončí návštěvní hodiny.“ Rafe pocítil směs úlevy, vděčnosti i určitého zdráhání. A taky se ho náhle zmocnil pocit viny vůči Evě. Holly s ní zacházela jak námořní instruktor s nemotorným plavčíkem, a on proti tomu nic neudělal. Eva teď asi stráví polovinu noci studováním toho zatraceného hrtanu a bude se bát, že ji z toho budou druhý den zkoušet. Chudák Eva, vypadala tak unaveně a tak se o něj bála. Vždy si byli blízcí a přimkla se k němu, hlavně když umřel táta a jí bylo jen devatenáct. Kdo by jí teď mohl mít za zlé, že špatně snáší ty, co se staví mezi ni a jeho. Holly by mohla. A také to dala najevo. Zjistil, že se v něm objevuje jakási rozmrzelost. Co se to s ním děje? Vždycky býval oporou pro ostatní, Flint mu dokonce dal přezdívku Spolehlivý Rafe – Rodinná skála, ale s Holly byl teď úplně jiný. Emoce mu lítaly z jednoho extrému do druhého a ke skále se opravdu přirovnat nedal. Rozum mu jasně říkal, že nejlepší řešení jakéhokoli problému je se mu vyhnout. A tak, když se za ní díval, jak prochází dveřmi pohotovosti s oběma chlapci, říkal si, že se jí bude muset vyhýbat. Holly přejela okolo skupiny motelů na okraji města a za nimi objevila malý rodinný motel kousek od dálnice, v hezkém prostředí, který se honosil názvem Great Plains Motel. Měl u sebe nejen bazén, ale i kavárničku a prodejnu suvenýrů, nacpanou

pozoruhodnou sbírkou roztomilých zbytečností. Trent i Tony si to místo ihned zamilovali. V bazénu pak vydrželi celé hodiny. Holly pozorovala jejich dovádění a byla by si o něm ráda popovídala s Rafem, když si pro kluky přijel. Byl ale nějak roztržitý a odměřený, zajímal se jen o to, aby nacpal kluky do džípu, a odjel. Ještě horší bylo, že jí chtěl zaplatit za svačinu, večeři a dárky, co jim dala. Holly to samozřejmě odmítla. Když odjeli, cítila, že se jí ta Rafeova nabídka dost dotkla, ale musela se sama sebe ptát proč vlastně. Vždyť znala dost lidí, kterých by se naopak dotklo, kdyby jim to Rafe nenabídl. Ona přece neměla na starosti i finanční zaopatření těch dětí. Svou roli dobré sousedky dokonale splnila tím, že na ně celou dobu dávala pozor. Neměla žádný důvod se cítit dotčená nebo rozzlobená. To přece nebylo proto, že by ji pustil k vodě. On měl určitě jen starost o své sestry, jistě si říkal… Pustil ji k vodě!! Holly se postavila pravdě tváří v tvář. Cožpak vždycky neříkala svým pacientům, aby raději čelili realitě, než se před ní schovávali? Teď bylo na ní, aby si to v praxi vyzkoušela sama na sobě. Dlouho zůstala pod sprchou, umyla si vlasy a natáhla si zbrusu novou noční košili, kterou dostala jako milý dárek na rozloučenou od své přítelkyně Brenny. Byla to košile jednotné velikosti, která sice měla vpředu několik veselých comicsových obrázků, ale jinak jí na těle seděla asi jako stanový dílec. Bude muset Brennu informovat, že by tahle košile padla King Kongovi jako ulitá. Když zazvonil telefon, trhla sebou a popadla sluchátko. Srdce jí přitom zabušilo nejspíš až v krku. Ozval se známý hlas a její puls se rychle vrátil do normálu: „Ahoj, mami.“ Před několika hodinami nechala rodičům krátký vzkaz na záznamníku, že dojela v pořádku do Sioux Falls a kde se teď nachází. Také dodala, že volá, jen aby neměli starost a že jí nemusejí volat zpět. „Já vím, že se musíš cítit hrozně osamělá, zastrčená někde v hotelovém pokoji, nábytek bůhví kde v nějakém náklaďáku. Touhle

dobou bude nejspíš někde na polovině cesty do Wyomingu a ty svoje věci neuvidíš ještě celé týdny,“ lamentovala matka. „Tak ti volám, abych tě obveselila.“ „Je mi fajn, mami. Ale jsem ráda, že jsi zavolala.“ „Já jsem si byla tak jistá, že se vdáš za Devlina Brennana,“ říkala toužebně matka. „Mami, Devlin a já jsme byli jen dobří přátelé,“ snažila se to ukončit Holly. „Celý ty roky jsem ti to říkala. Nevím, proč mi to pořád nevěříš.“ „Přátelé!“ Zopakovala pohrdavě matka. „To říkají akorát filmové hvězdy, když chtějí zakrýt svoje milostné aféry. To ví každý.“ „Jenže Dev a já nejsme žádné filmové hvězdy a nemáme žádnou milostnou aféru, kterou bychom měli skrývat.“ „No právě. Devlin se oženil s jinou a mají děti.“ Holly si jasně představila, jak matce zklamaně poklesla ramena. Devlin Brennan si nikdy nedomyslel, že se Holly do něj zamilovala, a ona sama mu to také nikdy ani nenaznačila. Teď byl šťastně ženatý, vzorný manžel i otec. Vlastně v tom měla prsty i ona, že to takhle skončilo. Ale to se její matka nikdy nedozví. Při vzpomínkách na Devlina se jí vybavilo, jak se v jeho společnosti cítívala uvolněně, jak byla skutečně sama sebou. Nikdy to s žádným jiným mužem takové nebylo. Bezděčně jí hlavou probleskl obraz Rafe Paradise. S ním byla nervózní a nějak křečovitá. Nebylo divu. Jak by se asi mohla cítit s Rafem uvolněně, když na ni působil tak vzrušivě, když ji tak fyzicky přitahoval. Holly si zkusila vybavit podobné sexuální pocity vůči Devlinovi, ale nedařilo se jí to. Určitě je musela mít, v té době, co se do něho zamilovala. Ale jestli ano, tak si už nemohla vzpomenout. Kdykoli si teď na Devlina vzpomněla, byla jen něžná vzpomínka a smíření s tím, jak to všechno tenkrát bylo. Prožili toho spolu skutečně hodně při studiích medicíny, ale teď je z něj manžel Gillian a otec malé Ashley. Holly věděla, jak hluboce obě miluje. „Pozvání na svatbu malé Heidi rozesíláme tento týden. Doufám, že budeš moct na svatbu přijet. Vždycky si bývala Heidina nejmilejší sestřenice a tetička Honorie pro tebe připravila něco

speciálního,“ začala matka připravovat zlatý hřeb svého telefonování. „Poznala naprosto báječného muže, který se nemůže dočkat, až mu budeš představená. Samozřejmě jsme ho také pozvaly na svatbu…“ O hodinu později se Holly z postele dívala na večerní přehled zpráv a přitom si vymýšlela použitelnou výmluvu pro svou neúčast na Heidině svatbě. Najednou se na dveře pokoje ozvalo zaklepání. Pak ještě jedno a hlas za dveřmi. Rafeův hlas: „Holly, pusť mě dál. Já vím, že ještě nespíš, slyším televizi.“ Holly se prudce posadila. Nemůže ho pustit, nemá žádný župan, který by si natáhla přes noční košili. Může mu samozřejmě říct, aby počkal, než se oblékne, ale takové taktiky jí byly proti mysli. Hlavně proto, že mohla skoro slyšet matku, tetičky, sestry a sestřenice, jak jí to všechny doporučují. Navléct si něco přiléhavého, nanést make - up a honem si upravit rozcuchané vlasy. Podívala se na svoji obrovskou noční košili, která zakrývala neporovnatelně víc nahoty, než kterékoli z jejích letních šatů. Její spodní lem jí visel několik palců pod koleny a rovně střižené rukávy končily až u loktů. Nepotřebovala žádný župan, silná látka z bílé bavlny byla dokonale neprůhledná. Ne, s tímhle na sobě si nemusela dělat starost, že by byla nepřekonatelně svůdná. A taky nechtěla, aby ji Rafe Paradise shledal nepřekonatelně svůdnou, připomněla si a šla ke dveřím. „Otevři ty dveře,“ poroučel Rafe na chodbě. Pootevřela. Koneckonců mohl být důvodem jeho nečekané návštěvy nějaký malér. „Stalo se něco v nemocnici?“ „Ne, volal jsem tam před půlhodinou. Dívky i ten inteligent jsou v pořádku.“ Rafe zatlačil na dveře a vmáčkl se do pokoje. „Jsi na mě naštvaná?“ „Ne, proč bych měla být?“ Potěšilo ji, jak klidně a vyrovnaně to dokázala říct. Lékařka každým coulem, mluvou i chováním. „No, že jsem tě tak přehlížel, když jsem přijel pro kluky,“ řekl přímočaře Rafe a zavřel za sebou dveře. Holly trochu překvapilo, že si oba asi pomysleli stejnou věc. Souhlasit s ním ale nechtěla, protože by to posunulo jejich vztahy někam do míst, na které nebyla připravena: „Ale ne, já si myslím,

že to bylo docela pochopitelné. Musel jsi se cítit úplně vyčerpaný, Trent i Tony se velmi hlasitě domáhali tvojí pozornosti a měl jsi za sebou dlouhý, únavný den,“ Holly pokrčila rameny. „Já jsem to nijak osobně nebrala. A ani jsem nepředpokládala…“ „Přehlížel jsem tě a brala jsi to osobně,“ přerušil ji Rafe. „Když jsem odjížděl, tak ses po mně podívala způsobem, že by zamrzl i oheň.“ Když se nadechla, aby protestovala, chytil ji za ruku a hned zmlkla. „Je to tak, já ten pohled zřetelně viděl. Bylo to sakra osobní a předpokládala jsi…“ Zaváhal: „No, rozhodně jsi předpokládala, že se budu chovat lépe. Omlouvám se, Holly.“ „Určitě jsi sem nejel celou tu cestu, jen abys mi řekl tohle, Rafe.“ Podívala se na něj se soucitem. Vypadal špatně, unaveně a měl v sobě čitelný pocit viny. Bylo toho strašně moc, co po něm každý chtěl, a on se všem věnoval, jak nejlíp uměl. Ustoupila rychle o krok a zeptala se: „Kde jsi nechal kluky?“ Její hlas byl teď chraptivý a moc se vyrovnanému tónu klidné lékařky nepodobal. „Steensovic děti na nás už čekaly, když jsme přijeli domů. Rozhodly se, že budou kempovat na zahradě za jejich domem. Curt a Marie, jejich rodiče, jim tam postavili stan a dali do něj spacáky, baterky, limonádu a sušenky. Jak jsem mohl říct ne?“ „To jsi tedy opravdu nemohl.“ Rafe se teď usmál, že se jí srdeční tep zdvojnásobil. Ne, ztrojnásobil. „Ti Steensovi jsou milí lidé.“ „To jsou, fakt. Zítra se s nimi poznáš. Chtějí tě přivítat jako naší novou sousedku.“ Třel si přitom krk a potom zakroutil rameny, jak se chtěl zbavit napětí ve svalech. Holly se na to dívala. „Cítíš asi následky svojí záchranné akce.“ Holly řekla: „Hele, já tady mám v tašce pár kousků ibuprofenu a nějaké léky na uvolnění svalů. Dám ti to s sebou domů.“ „Na tyhle léky zapomeň,“ řekl tónem, jako by mu nabízela heroin. „Možná bych si vzal ten ibuprofen. Ale dal bych si masáž.“ Sedl si na postel. „Učili tě na medicíně, jak se to dělá, že, doktorko?“ Holly mu podala tabletky a sklenici s vodou a snažila se ignorovat, co právě řekl. Dělá si jen legraci, ne?

Rafe spolkl tabletky a stáhl si svou modrobílou bavlněnou košili. Objevil se jeho do bronzova opálený klenutý hrudník. Zjevně si nedělal legraci. „Můžu si tady lehnout?“ V jeho hlase byl lehký náznak čehosi… něčeho, co Holly nemohla hned pojmenovat. Troufalost, škádlení, svádění… Nečekal na její souhlas a natáhl se na břicho šikmo přes celou její postel. Záda měl stejně svalnatá a bronzová, jako hruď. Holly se musela držet, aby necivěla s otevřenými ústy. Bylo to krásné tělo, alespoň ta část, co byla vidět. Oči jí zajely i na jeho oprané džíny. Padly mu dokonale a bylo vidět, jak jsou jeho dlouhé nohy klasicky dokonale vytvarované. Živě se jí před očima objevil obrázek, jak vylézá z řeky a jeho mokré trenýrky se mu lepí na jeho mužské tvary. Rafe se lehce nadzvedl na lokti a podíval se na ni přes rameno. „Že by jsi zapomněla, jak se to dělá?“ A znovu se v jeho hlase objevil ten podtón. Holly si řekla, že vyjadřuje všechny tři pojmy najednou – troufalost, škádlení i svádění dohromady. Vůbec nevěděla, jak na to zareagovat. Řekla jen: „Samozřejmě, že jsem to nezapomněla.“ Takovou masáž zvládne. Nic na tom není.

ŠESTÁ KAPITOLA Holly si vylezla na postel, klekla si vedle Rafea a všemi prsty mu začala směrem od krku zpracovávat namožená záda. Dlouze a hlasitě vydechl. Kvůli ztuhlosti v rozbolavělých svalech? Holly si skousla ret a pokračovala v masáži na ramenou a níže. Za chvilku jí bylo jasné, že když klečí vedle něj, nemůže rovnoměrně masírovat obě jeho ramena. Nervózně změnila polohu a klekla si obkročmo nad jeho hýžděmi. Snažila se přitom nevnímat drsný denim, který se třel o vnitřní strany jejích holých stehen. Když se naklonila dopředu, noční košile se jí trochu vyhrnula, ale vzhledem k jejím rozměrům menšího stanu stále zůstávalo dost místa k libovolným pohybům uvnitř. Holly zpracovala jednu stranu zad a přešla ke druhé. Svými prsty šikovně masírovala jednotlivé svalové skupiny a střídavým tlakem uvolňovala křečovitě ztuhlé svaly. Pak se soustředila na páteř a její palce mu obkroužily postupně každý obratel. Při masírovacích pohybech se musela svými rozevřenými stehny přitisknout na jeho zadek v džínách. Celým tělem jí přitom projela prudká vlna tepla a zasáhla každou erotogenní zónu včetně hlavy. Měla by něco říct, cokoli, co by přerušilo sexem nabité dusno, které naplnilo hotelový pokoj. „Asi bych měla použít masážní emulsi, profesionální masérky to tak obvykle dělají. Já ale… tady nemám nic, jen snad krém na obličej, ten by se možná hodil, ale zase…“ uvědomila si, že se její věta mění v jakési plácání a tváře jí samými rozpaky zase zčervenaly.

Uklidni se a soustřeď se na diagramy svalových skupin, jak ses je učila při anatomu, přikazovala si Holly. Přeříkávej si název a funkci každého svalu, který zpracováváš. Správné rozhodnutí, až na to, že to nefungovalo. Pocit Rafeových pevných zad a hladké kůže pod jejími prsty lehce přehlušil každou rozumovou úvahu. Vědomí toho, že na něm sedí s roztaženýma nohama a rytmicky se při masírování pohupuje, ji zcela ovládlo a pobláznilo. Musela si ale přiznat, že byla poblázněná už v okamžiku, kdy souhlasila s masírováním. Sjela dlaněmi po celé délce jeho zad a celou svou vahou ho vmáčkla do matrace. „Musím toho nechat,“ řekla ztěžklým hlasem. „Už mě bolí ruce.“ Což sice byla pravda, ale nebyl to pravý důvod. Tím bylo její vzrušení, silnější, než kdy zatím pocítila. Věděla, že jestli se teď od něj neodtrhne, jestli toho hned nenechá, tak… Holly se zvedla a přesunula se vedle něj, kde zůstala klečet. Dál se už pohnout nedokázala. „A co moje prsní svaly?“ ozval se z polštáře Rafeův chtivý hlas. „Ty jsou také moc unavené z toho plavání a vytahování dívek na břeh.“ Rafe měl stále zavřené oči a napětí, které mu stahovalo celé tělo, nemělo nic společného s námahou při záchranné akci. Nemohl si vzpomenout, že by ho někdy předtím dokázala nějaká žena takhle vzrušit. Pod doteky jejích zručných prstů upadl do víru extáze. Jeho pocity ještě násobilo to, jak na něm seděla s roztaženýma nohama a její zadeček se při masáži zvedal a zase klesal. Dostával se do erotické nirvány. „Já… já tedy opravdu nevím…“ Hlas odumřel Holly v hrdle, když se prudce otočil a lehl si na záda. V prvním momentu se jí ulevilo, že má Rafe zavřené oči a nevidí ji, jak fascinovaně zírá na velkou bouli na jeho džínách, prozrazující opravdu silné, s ničím nezaměnitelné vzrušení. Rafe ihned otevřel oči a zachytil pohled jejích rozšířených očí. „Pojď ke mně,“ vydechl ochraptěle. Holly viděla hlad v jeho pohledu, chtíč stejného druhu, jaký bouřil v ní. Měla by to nějak zastavit, něco udělat, aby… Věděla, že

obelhávala sama sebe, když si říkala, že jejich fyzický kontakt začne a skončí pouhou masáží. Rafe se natáhl, pohladil jí rukou její předloktí a pak ji chytil pevně okolo pasu. „Pojďme dokončit, co jsme začali,“ a jemně ji k sobě přitom přitahoval. Samozřejmě, mohl mít na mysli i masáž a Holly se mohla tvářit, že to takhle chápe. V téhle chvíli si ale už žádnou starost s nějakým rozumným postojem nedělala a nechala ho, aby si ji k sobě přivinul. Jejich oči se do sebe vpily a Holly se k němu celá přitiskla. Pocítila, jak se na ni silně přitlačila jeho erekce pod džínami. Oba přitom vzrušeně vydechli. Položila ruce na jeho hrudník a sklouzla mu dlaněmi až k ramenům. Mlčky je začala masírovat a jako očarovaná hleděla na svoje prsty, jak tlačí na jeho mohutné svaly. Rafe teď ležel klidně, skoro ani nedýchal. Nevěděla, zda má oči otevřené nebo zavřené, nepodívala se. Nemohla svůj pohled odtrhnout od vlastních rukou na jeho těle. Teď mu sjela nestoudnými prsty až na žaludek a okolo pupku mu vykroužila na kůži stopu. Rafe přitom reflexívně sevřel břišní stěnu a Holly to povzbudilo k dalším pohybům, jež už neměly mnoho společného s terapeutickou masáží. Rafe ji pozoroval přivřenýma očima. To, co s ním dělala, bylo tak božské, že si vůbec nepřál, aby přestala, jenže nemohl stále jen pasivně přijímat její laskání. Musel se jí začít dotýkat sám, přejít do obvyklé aktivní mužské role. Vklouzl svýma rukama pod její obrovskou noční košili, nahmatal dlouhé nohy a začal je hladit svými dlaněmi na vnitřní i vnější straně stehen. Holly zůstala bez hnutí, neschopná cokoli říct nebo udělat, když jí pomalu posouval svoji velkou ruku směrem vzhůru. Měla pocit, jako by ty dlouhé prsty na cestě do jejího klína zanechávaly za sebou ohnivou stopu, pronikající do celého těla. Teď narazily na lem jejích kalhotek. Hollyino srdce se zastavilo a pak se rozeběhlo bláznivou rychlostí, když se jí jeho chtivé prsty dostaly na ta nejcitlivější místa. Zasténala. Její pocity teď přelétaly mezi extází a studem. Věděla, že nahmatal její zvlhlé kalhotky a poznal, jak moc se jí líbí to, co jí dělá, a jak ho chce. Když dal ruku pryč, uklouzlo jí bezděčně nesouhlasné vzdychnutí.

„To nic, drahoušku, chci ti jen pomoct tady z té košile,“ řekl jemně. Vyhrnul jí noční košili a Holly automaticky zvedla ruce, aby mu pomohla se svléknutím, dříve než jí došel smysl jeho slov. Několik vteřin zůstali oba bez hnutí a dívali se na sebe. Rafe ležel na zádech a Holly klečela s roztaženýma nohama, oblečená jen do svých bílých kalhotek. Cítila, jak ji hltá očima, její ňadra, břicho, nohy. „Ty jsi tak krásná,“ vydechl. Zvedl ruce a uvěznil její ňadra ve svých dlaních, hmatal po jemné kůži, hladil je a konečky prstů přejížděl po jejích růžových bradavkách. Holly viděla v jeho očích tak erotický pohled, že byla jak uhranutá. Rafe si stále hrál s jejími ňadry a jeho laskání nabývalo na chtivé naléhavosti. Bezmocně vzdychla. Připadalo jí, že se ocitla v jakémsi transu, vyvolaném dosud neprožitou rozkoší. Ještě žádný muž se nezmocňoval jejího těla tímto způsobem a také před žádným z nich neztratila tak zcela svojí sebekontrolu. Rafe ji teď hladil níž, těsně nad bříškem a jeho prsty se pohybovaly tak něžně, jako by se bál její křehkosti. Možná, že byla skutečně křehká. „Jsi celá napjatá,“ jeho hlas ji obklopoval. „Nebuď nervózní, Holly.“ „Já opravdu nechci být nervózní,“ zajíkla se a polkla. „Ale… já nemůžu dělat teď tohle všechno…“ Tahle vytáčka ji samotnou přivedla do rozpaků, když ji roztřeseným hlasem ze sebe vysoukala. „Chceš, abych toho nechal?“ zeptal se klidným hlasem. Její vzrušené tělo se bouřilo při představě, že by tohle mělo skončit. Dívala se do Rafeových očí – byly úplně černé, zorničky rozšířené touhou, plné vášně a hladového chtíče. Chtěl ji, teď hned, viděla to i cítila všemi smysly. Ovšem i tak by vyhověl jejímu přání. Když mu teď řekne ne, nechá ji. Věděla to. Holly hned neodpověděla, paralyzována vlastní nerozhodností. Pokud šlo o sex, nemohla se na svůj úsudek spolehnout. Hlavně po své první a velmi špatné zkušenosti, kterou prožila v šestnácti letech. To se ocitla s partou pivem rozparáděných středoškoláků v jednom opuštěném domě na předměstí. Byl pátek večer, pivo a

mladé hormony dělaly svoje a Holly podlehla sexuální zvědavosti. Odešla do ložnice s jedním starším hochem s výborným školním prospěchem. Když se začali líbat, představovala si, jak se z nich stává nejnovější školní pár a jak jdou společně na maturitní ples. Bohužel si z té noci odnesla zkušenost, že sex je bolestivá a ponižující záležitost. Celé to bylo nemotorné a podnapilé. Nestal se jejím hochem a na maturitní ples šla sama. Ani jí po té noci nezavolal. Její první milenec, dá – li se to tak vůbec nazvat, se prostě dál o její existenci nezajímal, a když ji náhodou potkal na školní chodbě, neřekl jí ani ahoj. Rozlítostněná Holly to zkusila celé hodit za hlavu – přestala se zúčastňovat večírků a plně se soustředila na studium. Stala se z ní nejlepší studentka školy a takové postavení si udržela i na medicíně. Když byla rezidentkou na psychiatrii, využila své vlastní trápení z let dospívání k tomu, aby nalezla snazší cestu k problémovým adolescentům, kteří potřebovali její pochopení a rady. „Vypadáš jako vystrašená malá holka.“ Rafe se posadil a přidržel si ji na svém klíně. Její stehna měl stále okolo svých nohou a její ruce na hrudi. „Mě se nemusíš bát, Holly. Neboj se.“ Uklidňující tón na ni měl hypnotizující účinek. Přitiskla se k němu a zavřela oči. Shrnul jí kadeře s krku a začal jí pokrývat jemnými polibky celou šíji. Ruce mu přitom bloudily nahoru a dolů po jejích nahých zádech. Když jí našel obzvláště citlivé místo hned pod uchem, prudce vydechla a prohnula se v zádech. Lehce to místečko skousl, přisál se ke kůži a pevně ji sevřel. Jeho horká svalnatá hruď jí drtila ňadra. Ztuhlé bradavky se jí chvěly rozkoší na hranici bolesti. Cítila ho mezi svýma nohama, tvrdě a naléhavě. Lehce se pohupoval a působil jí tak vnitřní žár, který ji připravoval o smysly. Chtěla ho, potřebovala to tak strašně moc, že myslela, že umře, jestli to nezačne dělat, jestli to oba nezačnou, a hned… Divokost vášně, která ji celou ovládla, byla tak velká, že jakýmsi paradoxem obnovila její sebekontrolu. Holly opět celá ztuhla a před očima se jí objevila ta scéna v ložnici, co se odehrála před mnoha lety. Byla tehdy vzrušená, impulsivní a slepě odhodila zdravý

rozum s hochem, kterého skoro neznala. Ani jí neřekl, že ji miluje, a jiná něžná slova také neuslyšela. Rychle se přesunula do současnosti. Čím více se věci mění, tím více zůstávají stejné. Kde tuhle moudrost prvně uslyšela? Z televize, četla ji nebo slyšela od matky? Nemohla si to už vybavit, ale cítila pravdivost těch slov. Teď je dospělá žena, která se najednou chová jako vzrušená a impulsivní studentka. Málem odhodila svůj zdravý rozum s mužem, kterého nezná ani celý den. S mužem, který jí neřekl, že ji miluje, ani jiná něžná slova. Ne, že by mu věřila, kdyby jí je říkal. Nebyla přece tak naivní, aby si myslela, že k vyznání lásky může dojít po jednodenní známosti. Byl to všechno jenom sex. Sice to slibovalo rozkoš a vzrušení, ale fakt ztráty panenství zde již chyběl a Holly cítila, že nemůže dál pokračovat. „Rafe, já opravdu nemohu,“ řekla bez dechu. „Prosím tě… je mi to líto.“ Zkusila mu slézt z klína, ale držel ji pevně. Tep se jí vyplašeně zrychlil a vteřinku si říkala, že si to zaslouží, když nechala věci dojít takhle daleko. Jestli nechtěla sex, tak se měla chovat úplně jinak. Rafe si ji nadzvedl z klína a posadil vedle sebe na postel. Natáhl se po svojí košili a oblékl si ji. „Máš pravdu. Byl to ode mě špatný nápad sem chodit.“ Holly se zahalila svojí košilí. Ta byla naruby, ale Holly si toho všimla pozdě a už neměla sílu si ji znovu svlékat. Tak zůstala klečet na posteli se švy ven a s comicsovými obrázky dovnitř. „Takhle jsem to nemyslela, Rafe.“ Rafe už zamířil ke dveřím a Holly se při představě bezesné noci, která ji čeká, cítila opuštěná. „Já jsem prostě hrozná, chovám se tak, že se v tom nikdo nevyzná.“ „Nejsi vůbec hrozná, Holly.“ „Děkuju,“ Holly k němu zvedla oči. „Ty jsi skutečný džentlmen.“ „Ale nejsem.“ Sáhl do kapsy svých džín a vytáhl čtyři malé balíčky v hliníkové fólii. „Šel jsem sem s jasným úmyslem tě dostat do postele. Byl jsem na to připravený.“

Holly vykulila oči a stoupla si: „Čtyři kondomy? Ty… ty to dokážeš čtyřikrát za večer?“ „No, jak kdy, ale zásadně se řídím starým indiánským heslem Buď připraven.“ „Není to náhodou skautské heslo?“ „Není to jedno?“ Rafe přistoupil těsně k ní a vtiskl jí ty čtyři balíčky do dlaně. „Hele, nechám je u tebe, abys mi je schovala.“ Bezděčně sevřela prsty okolo nečekaného daru. Vlastně ještě nikdy předtím žádný kondom nevlastnila. Při svém dosavadním způsobu života, který neměl daleko k celibátu, ho ani nepotřebovala. „Rafe… já… já myslím, že to mohu vysvětlit, to co se dnes večer mezi námi přihodilo.“ „Nebude ti vadit, když ocituji Camryn a Kaylin? Děsný! Co je tady k vysvětlování, prosím tě?“ „Já myslím z psychologického hlediska.“ Holly si odkašlala a rozhodla se pronést několik vět, které by objasnily její neobvykle nerozumné chování v průběhu tohoto večera. Když už pro nic jiného, tak pro svoje vlastní uklidnění. „Existují dobře dokumentované studie o projevech silných emocí na fyzické vybuzení, zejména po prožitém nebezpečí. Případ topících se dívek dnes odpoledne lze nepochybně kvalifikovat jako zdroj subjektivního pocitu nebezpečí.“ „Tohle je psychiatrické blábolení,“ zarazil ji Rafe. „Byli jsme jeden na druhého nadržení dávno předtím, než jsme se vůbec dostali k řece. To je moje rozvedení teorie vzrušení, doktorko!“ Holly si uvědomila, že stojí těsně u ní, a neodolala, aby se ho nedotkla. Opřela se mu dlaní o hruď a naklonila se, aby mu viděla přímo do jeho onyxových očí. Ucítila jemný stisk rukou na svých hýždích. „Řekni mi Holly, mám tady zůstat?“ Rafe sklonil hlavu a zanořil jí obličej do vlasů. Pak se jeho rty znovu ocitly na jejích ústech a přesto, že se jí sotva dotýkal, projížděly jí žhavé vlny celým tělem. Zavřela oči a poddala se vzrůstajícímu vzrušení. Teď nemohla lhát. „Ano,“ vydechla. Jazykem mu přejela po rtech. Začal prudce oddychovat a přitiskl si ji na sebe. Projev jeho vzrušení ji celou prostoupil, cítila, jak se

její odolnost rozpouští a jak roste její vlastní touha. Když ji Rafe hluboce a vášnivě políbil, přivinula se k němu a horce opětovala jeho majetnický polibek. Její ruce ho svíraly s překvapující silou. Hluboko uvnitř jí bouřila touha po něčem, co dosud nepoznala. Chtěla to teď poznat s Rafem. Jenom s ním. Okolo ňadra se jí sevřela jeho dlaň, zatlačila jemně, ale silně na bradavku a blesk rozkoše jí projel od ztuhlého prsu až hluboko do lůna. Holly uniklo ostré chraptivé zasténání, plné orgastické rozkoše nad tím, co jí dělal. Chtěla víc, mnohem víc. Rafe sklonil hlavu: „Ty mě úplně ničíš, Holly,“ zamumlal hrdelním hlasem. Jednu ruku jí nechal na ňadru a druhou jí hnětl zadeček. „Teď mi to ihned musíš říct – jdeme do postele nebo mám jít domů?“ Holly si tak strašně přála, aby zůstal, až se jí v očích objevily slzy. Špičkou jazyka si přitom olizovala rty. Rafe ji najednou pustil a o krok ustoupil. „Teď se chováš tak, že se v tom opravdu nevyznám, jak jsi předtím říkala. Vypadáš, že se rozbrečíš.“ Tahle možnost ho zjevně znervóznila. „Rafe… já… já myslím, že by bylo fér, kdybych ti vysvětlila, že… no, pokud jde o sex, tak mám nějaké nevyřešené následky dřívějších… prožitků…“ Bezradně se dívala, jak se jí vzdaluje. Pohled na její slzy s ním otřásl a tahle intelektuální věta ho rovnou poslala ze dveří. „Nejsi na to prostě připravená, Holly,“ řekl s rukou na klice. „A možná máš pravdu, nemá cenu pospíchat. Potřebuješ čas, my oba potřebujeme čas. Bydlíme koneckonců těsně vedle sebe, takže si myslím, že se to časem všechno ukáže.“ Otevřel dveře a vyšel na chodbu. Přes rameno ještě dodal: „Dobrou noc a děkuji za tvojí dnešní pomoc.“ Poslední poznámka jí zazněla jak závěrečná slova předsedy správní rady ukončující zasedání jejích důstojných členů. Holly dosedla na postel a podepřela si hlavu dlaněmi. Rafe byl zkušený, dospělý muž a také se tak choval, zatímco ona sama mu předváděla svůj zmatek a nejistotu. Bylo to, jako by sexuálně zamrzla někde okolo svých šestnácti let, kdy jí naplnily nepříjemné pocity při

ztrátě panenství tak, že se pak vyhýbala sexu. Byl to jakýsi projev sebeobrany. Teď se na své chování podívala z jiné stránky a celkový dojem se drasticky změnil. Pořád jen odmítala muže, které jí předhazovala její rodina. K tomu její umíněná představa, že miluje Devlina Brennana, a ten ji přitom ani nepolíbil. Což ale mohlo být i tím, že mu nikdy ani v nejmenším nenaznačila, že by o to stála. Než potkala Rafe Paradisea, byla v jakémsi sexuálním ustrnutí jako Šípková Růženka nebo Sněhurka, než je obě políbili pohlední a přitažliví princové, a probudili je tak ke skutečnému životu. Holly se natáhla na posteli a znovu prožívala doteky Rafeových rukou a úst na svém těle. Holly sebrala z podlahy čtyři malé balíčky, které tam upustila, když se nakonec s Rafem líbala tak, že úplně zapomněla, že je má držet v ruce. Přišel k jejím dveřím a těšil se, že se s ní pomiluje – dokonce čtyřikrát – a ona mu místo toho naordinovala svůj blábol o sexuálních obavách a nejistotě. Mám nějaké nevyřešené následky dřívějších prožitků. Tohle mu fakt řekla! Holly se svinula do klubíčka a strašlivě se zastyděla. Zhasla světlo, vypnula televizi a skočila do postele. To bude tedy zážitek ho po tom všem znovu potkat, jenže jí bylo jasné, že se tomu nelze vyhnout. Jako jeho sousedka v dvojdomku to měla zaručené. Zkoušela přitom ignorovat přetrvávající pocit horka mezi nohama a chvění v podbřišku, hmatatelné symptomy toho, jak po něm touží. Jak jen se mu zítra postaví tváří v tvář? I když ji ta představa znervózňovala, nemohla se ho dočkat. Zpočátku si říkal, že žádný den už nemůže být horší než včerejšek, ale dnešek ho lehce přesvědčil, že může. Rafe zacouval s džípem na příjezdovou cestu, Camryn a Kaylin vylezly z auta a vřítily se do domu. Ráno je propustili z nemocnice a cestou je Rafe informoval, že jim až do odvolání zakazuje řídit auto, za to, že si ho vzaly bez dovolení, nemluvě o životu nebezpečném plavání v řece. Obě dívky se s ním hned pohádaly. Rafe si původně myslel, že je ta včerejší příhoda mohla trochu zkřísnout a že by mohly být smířlivější. Jenže to bylo ještě horší,

než předtím, protože se dříve klidnější Kaylin přidala k Camryn a co do hádavosti jí dokonce mírně předčila. A ke všemu na něj včera večer čekal Flint, jeho bratr – dvojče. Bylo to poté, když se vrátil po svém zbabraném pokusu o pohlavní styk s Holly Casaleovou. Rafe neměl po takovém debaklu náladu na nikoho, ani na svého identického bratra. Když se vracel z motelu domů, celou cestu zachmuřeně dumal, jestli má Holly opravdu takové zábrany, nebo jestli s ním jen manipulovala, aby ho ještě víc vydráždila. Taky mohla být prostě rozumnější a zdrženlivější a nechtěla se pouštět do takového dobrodružství na jednu noc. Sám si ale vůbec nemyslel, že by šlo o vztah na jednu noc. Instinkt mu jasně říkal, že jedna noc s Holly by mu absolutně nemohla stačit. Musí si ale přiznat, že jí tenhle významný fakt nějak pozapomněl naznačit. Jeho plány na večer – dát si ledovou sprchu a pak se nechat uspat nočními zprávami – zhatila Flintova nečekaná přítomnost. „Volala mi Eva,“ vysvětlil svojí náhlou návštěvu. „Řekla mi všechno o posledním výstupu děvčat. Po těch posledních deštích teče řeka tak, že do ní může vlézt jedině naprostý blázen. A ty ses mohl kvůli těm dvěma utopit. To je zázrak, že jsi…“ Flint se zarazil. „Jsou naše nevlastní sestry, Flinte. Jsou to tátovy dcery.“ „To jsou Marcineiny dcery. Unesla je tátovi a vymazala z jejich myslí jakoukoli stopu po jeho vlivu, který na ně předtím snad mohl mít. Kdyby tady byl s námi…“ „Žily by s ním, Flinte. Táta na ně nikdy nepřestal myslet. Víš přece, že jim dal akcie v naší firmě…“ „Hlavně jim proboha nikdy neříkej, že vlastní kus Paradise Outdoors!“ vykřikl zděšeně Flint. „Já jsem poručník obou dívek a nemám nejmenší úmysl jim říkat, že vlastní čtvrtinu rodinné firmy,“ ujišťoval Rafe svého bratra. „Já přece vím, že jsou zatím příliš mladé na to, aby s tím uměly zacházet. Tyhle peníze jsou určené hlavně na další studia…“ „Studia? Nikdy v životě jsem nepotkal někoho, kdo by byl méně vhodný pro studium než tyhle dvě,“ vybuchl Flint.

„Já jsem hned pochopil, co máš na mysli, nemusíš to zase tak rozvádět,“ povzdychl si Rafe. „No, uznávám, že Kayliny známky nepatří k nejlepším, ale něco jí jde dobře. A Camryn je doopravdy chytrá. Její učitel angličtiny mi tuhle řekl, že Camryn má nejlepší sloh. Viděl jsem některé její školní práce, na kterých bylo hodnocení, jako perfektní. Není co opravovat. Mimořádně kreativní. Brilantní text.‘ a tak podobně.“ „No, když je Camryn tak brilantní a kreativní, jak to, že propadla z angličtiny a musela jít do letní školy, aby vůbec postoupila?“ „Její neúspěch nebyl v tom, že by byla hloupá. Měla jen takový zlozvyk, že když měla špatnou náladu, dávala to najevo i vůči učitelům, což se pak odrazilo ve známkách… Dohodli jsme se tedy s učitelem…“ „Hele, tohle je právě to, co mě na tobě děsí,“ přerušil ho ustaraným tónem Flint. „Co ty se máš co tahat každou chvíli do školy a uklidňovat učitele? Co si máš s tímhle vším dělat starosti? Zasloužíš si přece normálně žít, užít si legraci, bezstarostnost a ne se nechat vláčet touhle pseudorodinou, kterou sis uvázal na krk. Ty děti tě úplně vykolejily, a to mluvím i o Trentovi a Tonym, kteří patří ke své matce, to mi nikdo nevymluví.“ „Já se necítím vykolejený, Flinte,“ oponoval Rafe. Uvědomil si, že bratr říká přesně to, co si sám už dlouho myslel, jenže právě proto s ním nechtěl souhlasit. „Co mi to povídáš? Ty jsi měl velmi aktivní společenský život předtím, než ti tvůj vlastní dům zabrali tihle vetřelci. Hele, kdy jsi měl naposledy rande? Myslím tím, kdy jsi měl naposledy sex?“

SEDMÁ KAPITOLA Už to nemohl dál odkládat. Nastal čas jít dovnitř. Rafe vystoupil z džípu a co nejpomaleji se šoural ke své části dvojdomku. Camryn a Kaylin strávily pravděpodobně prvních patnáct minut doma tím, že připravovaly další útěk. Teď se musí dostat do role velkého staršího bratra a musí začít svůj podlý plán, jak jim oběma zničit život. Alespoň takhle to nazvala Kaylin, když na sebe cestou domů křičeli v autě. Než se dostal ke dveřím, zahlédl, jak se ze zatáčky vynořil Flintův saturn v barvě šampaňského. Rafe se zastavil a pak jen zíral, když se z vozu vynořil Flint v doprovodu dvou blondýnek a zamířil k němu. Poznal jednu z těch dvou – byla to Lorna Larsonová, kterou potkal v letadle kdysi dávno. Ne, bylo to teprve včera ráno. Ta druhá žena byla o něco vyšší než Lorna, s ještě delšími a světlejšími vlasy. Flint měl na tváři sebevědomý či spíše triumfální výraz. „Takže vy skutečně existujete!“ zvolala Lorna a potěšeně se dívala střídavě na oba bratry. Flint jen zářil, ale Rafe vypadal, jako by ho to poněkud vyvedlo z míry. Málem mu uklouzlo zmatené „He?“, ale včas se zarazil. „Představte si, že jsem dnes ráno snídala v kavárně hotelu Radisson a Flint vešel dovnitř.“ Lorna si zřejmě řekla, že na úvod bude vhodné nějaké vysvětlení. „Samozřejmě jsem myslela, že jste to vy, Rafe. Když mi říkal, že je vaše dvojče, nevěřila jsem mu to.“ „Myslela si, že na ni šiju tu starou boudu ‚to nejsem já, to je moje dvojče‘,“ dodal hned nadšeně Flint. „Chápu,“ doplnil ho tupě Rafe.

„Tak jsme si začali povídat,“ švitořila Lorna, „a shodli se, že jsme sice oba pravověrní workholici, ale dát si trochu pauzu, když je taková krásná sobota, to že by určitě neškodilo.“ Rafe si vzpomněl, jak mu včera ráno Lorna vsunula do dlaně svoji vizitku. Dnes ráno se zase nalepila na bratra. Rozhodně se nedalo říct, že by v tomto směru zahálela. Díval se na ni, jak vzala Flinta za ruku, a ten sebou cukl jen trochu. Obvykle byl k fyzickým kontaktům více než odtažitý a žmoulání vlastní ruky byť i pohlednou Lornou by mu za normálních okolností bylo silně proti srsti. Rafeovi začalo být jasné, že se jeho bratr skálopevně rozhodl dovést celou záležitost až do vítězného konce. „Lornu ze začátku nepřesvědčilo, že to nejsi ty, ani když jsem jí ukázal řidičák,“ pokračoval ve vyprávění Flint a v obličeji se mu zračil zcela upřímný výraz. Rafe si představil celou scénu, jak se Flint snažil být lehce hravý, a přitom koketně nevěřící Lorně prokazoval svou totožnost vlastním řidičským průkazem. V práci mu to šlo rozhodně lépe než ve flirtování. Zapřemýšlel a pak rozšafně pronesl: „Takže teď už víte, že on je Flint a já jsem Rafe.“ „A já jsem Nicolette Klineová,“ vložila se druhá blondýnka do hovoru. „Moc mě těší, že vás poznávám, Rafe, i když mám teď dojem, že vidím dvojitě.“ Zahihňala se. „Takže mě i dvojitě těší, hi, hi.“ „Nicolette pracuje v pobočce Lorniny společnosti tady v Sioux Falls,“ řekl Flint. „Napadlo mě, že bychom my čtyři mohli dnes strávit nějakou dobu společně.“ Rafe málem zasténal. Vyhlídka na rande ve čtyřech byla děsivá. Bylo to něco, co nedělali od dob svých středoškolských studií, a ani tenkrát skoro ne. Navíc bylo nad slunce jasnější, že Nicolette je určena pro něj. Flint musel znát jeho názor na takové schůzky naslepo s někým úplně neznámým, a to proto, že se na to díval stejně jako on. Na druhé straně představa, jak vejde do domu, aby se celý den hádal s Camryn a Kaylin, mu připadala neméně děsivá. V okamžiku, kdy jeho utrápený mozek klesal pod tíhou obou skutečností a začal vymýšlet alespoň nějakou přijatelnou výmluvu,

aby se mohl vyhnout takové schůzce ve čtyřech, objevila se výmluva přímo před ním. Vlastně ne jedna, ale hned tři, živoucí a dýchající výmluvy: Trent a Tony se blížili po chodníku svým charakteristickým poskakováním a hned za nimi se loudala Holly. Až teď si Rafe všiml jejího auta, zaparkovaného u její strany domku. Přisál se k ní pohledem. Měla na sobě jednoduché letní šaty a na hlavě si upravila kudrnatý ohon. Ve srovnání s ní byly obě blondýnky jako z cukru ve svých módních šatičkách z butiku a s dokonalým make – upem. Nelákaly ho, ale jediný pohled na Holly mu rozbušil srdce jak stádo bizonů řítících se plání. „Viděli jsme Holly, když jsme si hráli venku, a tak jsme ji vzali ke Steensovým, aby se s nimi seznámila!“ vysvětloval halasně Tony. „Paní Steensová jí dala koláč a řekla, že si taky můžeme vzít. A byl to ten koláč, co já mám rád, s čokoládovou polevou.“ „Co tady děláš, Flinte?“ zeptal se Trent s výrazem, který nesvědčil o žádném potěšení. Když se podíval na blondýnky, přímo se zamračil: „A kdo je tohle?“ „To jsou přítelkyně Flinta,“ objasnil Rafe. Holly mezitím došla až k nim a stoupla si poněkud stranou. Rafe se k ní hned přesunul. „Oni se tady zastavili, aby mě vzali s sebou, ale já jsem se jim právě chystal říct, že bohužel nemůžu, protože…“ zhluboka se nadechl a podíval se Holly přímo do očí. Snažil se jí vsugerovat, aby souhlasila: „…my dva už máme na dnešek program. Viď…“ odkašlal si, „miláčku?“ „Ano, říkali jsme si, že půjdeme s dětmi do zoo.“ K jeho nesmírné úlevě to Holly hrála s ním. „Drahoušku,“ dodala šibalsky. „Super,“ vyjádřil se Trent a zatvářil se opět spokojeně. „Už od včerejška jsme si přáli jít do zoo!“ řekl geniální Tony. Výrazy na tvářích Flinta, Lorny a Nicolette se postupně měnily od překvapení přes lehké rozpaky až po dokonalé otrávení. „Co kdybyste skočili dovnitř a řekli dívkám, aby se přichystaly, že půjdeme do zoo všichni společně,“ řekla Holly oběma klukům. „Že by Camryn a Kaylin šly s námi?“ zeptal se Trent pochybovačně.

„Určitě půjdou,“ ujistila ho Holly. Chlapci se vřítili dovnitř a mohli se přetrhnout, jak jeden přes druhého sdělovali tu novinu dívkám. „Tedy my vás nechceme připravovat o drahocenný čas pro zábavu,“ řekla Nicolette sladce. „Flinte, okamžitě nás odvez do hotelu.“ Obě blondýnky se odvlnily do Flintova vozu. Oba bratři se teď dívali jeden na druhého. Flint se pátravě zahleděl na Rafea. „Kdo to je, Rafe? Vůbec jsi se nezmínil, že s někým chodíš.“ „Protože nechodím,“ pokrčil rameny Rafe. Byla to vlastně částečně pravda. O jejich dosavadním vztahu se opravdu tohle nedalo říct. Nevěděl, jak to nazvat. „Ale abych ti odpověděl, jmenuje se Holly Casaleová a jsme… přátelé.“ Což vlastně byli, určitým způsobem. Mohli spolu hovořit jako přátelé, pomáhat jeden druhému. Jenže ta sexuální přitažlivost, která mezi nimi hořela, vylučovala jakékoli platonické přátelství. „Tak přátelé, říkáš,“ Flint to nespolkl ani na okamžik. „Přátelé, jo? Ona ti říká miláčku, ty jí drahoušku, ale jinak jste přátelé. Hele, nikdy jsem tě neslyšel, že bys nějaké řekl drahoušku. A to, jak jste se na sebe oba dívali, to se fakt nedalo přehlédnout.“ Jejich krátký rozhovor přerušilo ostré, netrpělivé zahoukání klaksonu z Flintova auta. „No, řekl bych, že nebudeš mít snadný den,“ poznamenal Rafe. „Hele, nechtěl bys jít místo toho s námi do zoo?“ „To bych se radši nechal zaživa sežrat medvědy. Ale jinak, jakmile je vysadím u hotelu, a to bude velmi rychle, jedu rovnou do kanceláře,“ uzavřel Flint další diskusi a vydal se k autu. Rafe vešel do domu a objevil Holly, jak klečí na kolenou před Hot Dogem a šimrá ho na hrudníku. Pes se na ni láskyplně díval, válel se na zádech a vystrkoval svoje veliké břicho. Jakmile se přiblížil Rafe, výhružně zamručel. Rafe se přistihl při tom, že se Holly upřeně dívá do výstřihu jejích letních šatů. Vzpomněl si na její krásná ňadra ve svých dlaních včera večer a na to, jak sténala rozkoší. Zaplavila ho hladová touha po jejím těle. Pocítil najednou horko po celém těle a zjistil, že už má zase erekci. Ještě že jeho kalhoty

byly ušity volně a pohodlně, takže si toho nikdo nevšiml. Všichni se navíc v tuto chvíli dívali na psa. „Tak bych jela do té zoo,“ prohlásila Holly. „Dneska ráno jsem totiž volala stěhovací firmu. Náklaďák prostě dneska nepřijede, takže si myslím, že taková návštěva zoo by byla rozhodně lepší, než abych ležela v motelu a dívala se na televizi, i když tam mají zavedený kabel s pětasedmdesáti programy.“ Podívala se na něj a ihned pocítila, jak se jí po těle rozlévá horká vlna, klesá do klína a rozplývá se mezi stehny. Působil na ni naprosto zničujícím způsobem. „Ale… bylo by strašně nepohodlné, kdyby se nás šest mělo nacpat do jednoho auta.“ Její hlas zazněl nejistě a Rafe se usmál. Tím svým způsobem. Holly si skousla spodní ret. On věděl jak na ni působí… no, jak by to také mohl přehlédnout? Zhluboka se nadechla a zkusila pokračovat: „Takže bychom mohli vzít dvě auta. Camryn, Kaylin a já bychom jely mým autem a ty bys vzal chlapce do svého.“ „Mohla bych řídit tvoje auto?“ přerušila ji Kaylin. „Mám už žákovské oprávnění.“ Holly přikývla: „Samozřejmě.“ Rafe i obě sestry se na ni překvapeně podívali. „To jako myslíš, že mě skutečně necháš, abych řídila tvoje auto?“ ujišťovala se naprosto ohromená Kaylin. Holly došlo, že Kaylin se zeptala jen s úmyslem vyvolat hádku a vůbec nepředpokládala, že by doopravdy mohla dostat povolení. Splnění jejího přání, a navíc s takovou samozřejmostí, ji úplně vykolejilo. Nejen ji. Rafe se ozval: „Jsi si tím jistá? Tobě nestačilo, že ti rozbila televizor?“ „Pokud jí stát Jižní Dakota vydal žákovské oprávnění, potom je podle zákona oprávněna řídit automobil v doprovodu osoby s platným řidičským průkazem,“ citovala Holly příslušnou právní úpravu a dodala: „No a když nebude jezdit, tak jak se z ní může stát zkušená řidička?“

„To je sice pravda,“ navázala Camryn, „ale jízda s Kaylin za volantem je přece jenom pouze pro milovníky silných zážitků. Já pojedu s Rafem a hochy, protože i když zoo nesnáším, přece jen se tam chci dostat zdravá a pokud možno v jednom kuse.“ Kaylin po ní hodila psí suchar ve tvaru auta. Hot Dog šílenou rychlostí vyrazil a sežral ho ještě ve vzduchu. „Víš, já myslím, že skutečně nemusíš tím vším projít,“ říkal Rafe Holly, když vycházeli z domu k autům. Všechny čtyři děti je již předběhly a rozdělily se – Camryn s kluky v džípu a Kaylin za volantem chevy cavaliera. „Myslíš nechat Kaylin řídit nebo jít do zoo?“ upřesňovala si Holly. „Obojí.“ Jejich ruce se málem střetly, když šli jeden vedle druhého. Už ji málem zachytil, ale v poslední chvíli si Holly upravila účes a její ruka se tak ocitla mimo jeho dosah. Rafe zklamaně vzdychl. Vlastnický pocit, o němž dřív neměl ani tušení, se v něm náhle projevil, prudce a silně. Uvědomil si s jistotou, že se na Holly zaměří všichni muži ve městě, hlavně ti na ženění. Například takový Collin, syn doktorky Widmarkové. Toho považoval Klub mladých žen v Sioux Falls za jednoho z nejvíce žádoucích svobodných mužů. Mezi desítkami ostatních ho loni vybrali jako cenu v dobročinné aukci s charakteristickým názvem Rande snů. Tehdy se dámy dokonce obrátily i na oba bratry Paradiseovi se žádostí o jejich osobní účast. Ti však raději poslali klubu tučný šek, než aby k dobročinným účelům propůjčili vlastní těla. A doktorka Widmarková bude Holly šéfovat! Možná, že si ji nechala dovézt jako kandidátku pro manželství pro svého přelétavého synáčka. Rafe se celý sevřel. Zdálo se to nejen možné, ale docela pravděpodobné. Každý tady v Sioux Falls věděl, že se staří Widmarkovi můžou zbláznit, jak moc chtějí vnoučata. Kdo by byl lepší matkou takových dětiček, než skvělá a chytrá doktorka Casaleová? Rafe, kdysi také považovaný za jednu z nejlepších partií v Sioux Falls, se dnes do této kategorie vůbec nemohl počítat. Se svým domem plným příšerných dětí musel každou adeptku manželství

zahnat až na druhý konec města. Copak by se nějaká žena mohla chtít usadit s člověkem, který na sebe převzal takovou odpovědnost? Zvlášť Holly, která měla tolik plánů před sebou. „Co jsi dělala o víkendu, miláčku?“ V otázce Heleny Casaleové se skrývalo nadějné očekávání. Vždy, když Holly volala v neděli večer domů, položila stejnou otázku se stejnou nadějí v hlase. „Včera jsem byla s dětmi ze sousedství nakupovat školní potřeby. Pozítří jim totiž zase začíná škola. A pak jsme si zašli do thajské restaurace, kterou tady ve středu města nově otevřeli. Dnes jsme zase byli v kině a pak na výborném smaženém hot dogu. Domů jsem přišla teprve asi před hodinou.“ Byl to příjemný víkend plný zábavy, ale Holly věděla, že seznam jejích aktivit se matce nebude líbit. Nelíbil. „Takže jsi strávila celý víkend s dětmi ze sousedství?“ „No, mami, vlastně ano.“ „Už zase?“ Z Helenina hlasu se naděje zcela vytratila. Nahradila ji směs zklamání a netrpělivosti. „Holly, ty s nimi trávíš víkendy od té doby, co jsi přijela do Sioux Falls, a to už bude měsíc! A z toho, co jsi mi říkala, hádám, že se s nimi vídáš i přes týden. Upřímně řečeno, drahá, je samozřejmě skvělé, že jsi tak dobrá sousedka, ale nemyslíš, že by bylo načase si vyrazit někam mezi lidi? A nemyslím do zoo nebo do muzea s dětmi od sousedů.“ „Zítra jdu na piknik ke Svátku práce. Pořádají ho Steensovi, to je rodina, která bydlí na druhé straně ulice. A nesu tam ten tvůj bramborový salát. Víš, že se tady může každý úplně umlátit po tom tvém receptu? Teď zrovna krájím brambory.“ Poklona jejímu kuchařskému umění nijak Heleninu náladu neoživila. „Trávíš prostě moc času v tom svém sousedství, Holly. Je to jistě fajn, že tam spolu tak dobře vycházíte, ale opravdu bys měla vyrazit někam, kde můžeš potkat nějakého hezkého svobodného muže.“ Holly se málem řízla do prstu. Nikdy se své matce nezmínila o tom, že takový hezký svobodný muž bydlí hned vedle ní. Matka si celou dobu myslí, že ta rodina vedle, kde tráví většinu svého volného času, je vedena standardním párem rodičů. Bylo to takhle jednodušší, protože koneckonců, nedalo se říct, že by Holly s

Rafem Paradisem chodila. Od toho jejich společného večera v motelu Great Plains se ji ani nepokusil políbit. Ona a Rafe byli přátelé, ale neměla chuť to celé vysvětlovat matce. Ta nikdy neschvalovala její přátelství s Devlinem – „Ale Holly, pro svobodnou ženu je to jen ztráta času“ – a silně by jí vadilo, kdyby slyšela o dalším takovém vztahu. Nehledě na to, že její přátelství s Rafem bylo něco úplně jiného než tenkrát s Devlinem. Představila si Rafea a hned ji lehce zabrnělo okolo páteře. Jak by to mohla matce vysvětlit, když to ani sama nechápe. I když se cítila v Rafeově společnosti dobře, pořád bylo mezi nimi určité napětí, jakési stálé vzrušení z přítomnosti toho druhého. Stále si byla do všech podrobností vědoma každého jeho pohybu, úsměvu, gest i nálady, tak jak to s Devlinem nikdy nezažila. Když nebyla s Rafem, myslela na něho. Znovu prožívala všechno, co se mezi nimi odehrálo, a představovala si i mnoho věcí, které se nestaly. Několik těch fantazií vycházelo z jejich nedokončeného večera v motelu Great Plains. Ve svých představách Rafea nezastavila. Viděla v duchu, jak se jejich těla proplétají, jak se pod ním svíjí, když vniká hluboko do ní. Jaké by to bylo? Chtěla to vědět. Chtěla se s Rafem skutečně pomilovat. „Au!“ Tentokrát se do prstu skutečně řízla. „To snad ne, řízla jsem se do prstu a pokrvácela jsem brambory!“ „Nezapomeň je dobře opláchnout, než je dáš do salátu,“ odpověděla matka. „Jistě, budu na to myslet. Au. A řekni mi, prosím tě, jak pokračují přípravy na svatbu Heidi? Doufám, že jde všechno hladce.“ „Normální zmatky, ale Honoria všechno zvládá. Den D se už blíží. Nemůžu se tě dočkat, Holly. Všichni se už těšíme, až tady budeš zase s námi.“ Holly pocítila osten provinilosti. Sice si to dohodla s kolegy na klinice, že nebude muset být na telefonu přes příští víkend, takže by klidně mohla na tu svatbu zajet. Současně se ale ještě nerozhodla, zda vůbec pojede. Svojí výmluvu už měla dávno nachystanou – fiktivní pacient s pokusem o sebevraždu, který vyžaduje nepřetržitou péči a dohled a kterého prostě nemůže opustit.

Náhle se stěna zachvěla pod sérií úderů. „Počkej mami, někdo je u dveří.“ Holly si vybrala tuhle malou nevinnou lež. Bylo to rozhodně jednodušší, než vysvětlovat matce, že sousedovic kluci jí zase třískají na zeď. „Zavolám ti za chvilku, jo?“ Holly rychle zamířila k sousedům a zazvonila. Ve dveřích se objevila Camryn, na sobě seprané džíny a průhlednou halenku, s kterou byla schopna vyvolat hromadnou dopravní nehodu. V ruce třímala baseballovou pálku. „Zaplaťpánbůh, že jsi tady!“ vykřikla, když uviděla Holly. „Nikdy jsem se tu zatracenou morseovku nenaučila, tak jsem alespoň mlátila pálkou o zeď, abys pochopila, že se něco děje.“ Holly byla hned ve střehu. Na vrhání míčů na zeď si již zvykla, ale řezat do ní baseballovou pálkou? „Co se děje, Camryn,“ zeptala se ustaraně. Camryn ji chňapla za zápěstí a vtáhla dovnitř. „Rafe teď zrovna telefonuje s Tracey Kriderovou, matkou Trenta a Tonyho. Je u sebe v pokoji, ale já jsem ho odposlouchávala z vedlejšího telefonu v kuchyni. Schyluje se k velikému průšvihu, Holly.“ „Jaký… ehm, problém máš na mysli?“ „Tracey právě řekla Rafeovi, že se chystá toho svého psychopatického milence vykopnout a že by si zase vzala kluky k sobě. Rafe začal hned s tím svým blábolem o zákonném poručnictví, soudním svěřením do péče a tak dokola. Tracey se rozbrečela. Mně je jí líto,“ dodala Camryn a pronikavě se zahleděla na Holly. „Oba chlapci jistě nesmírně touží po své matce. Moc jim chyběla, i když o tom nikdy nemluvili.“ „Já vím, prakticky všechny děti hluboce milují své rodiče, ať se děje cokoli.“ „Ty jsi se s Tracey neseznámila, ale já ano. Ona není špatná, je jenom taková ušlápnutá. Trenta měla, když jí bylo teprve šestnáct, a teď jí popletl hlavu ten nesmysl, že každá pořádná ženská musí mít chlapa. Ona svoje děti má ráda, ale má strašnou smůlu na ty mužské, co se na ni lepí jako její milenci.“

„Vidím, že jsi o téhle situaci důkladně popřemýšlela,“ řekla Holly klidným hlasem. „Vědí chlapci, že Rafe teď právě mluví s jejich matkou?“ „Ne, ani nevědí, že Rafe vůbec telefonuje. Řekla jsem Kaylin, aby je někam odklidila, a tak je vzala k nám do pokoje, kde si právě přehrávají ty svoje slabomyslné desky. Slyšíš?“ Z pokoje se ozývaly útržky hlučné hudby. Holly si vzpomněla na některé oblíbené tituly Camryn a raději se zdržela komentáře a místo toho se jen zeptala: „Chceš, abych vzala hochy ven, než to Rafe vyřeší?“ „Ne, ne, ven s nimi půjdu já, někam do cukrárny, ale ty tu musíš zůstat a promluvit si s Rafem. Řekni mu, aby s Tracey spolupracoval a nestavěl se proti ní. Aby nechodil k soudu. Ty jsi jediná, na kterou dá. Už jsi ho přesvědčila, aby po tom maléru v řece nám dovolil pokračovat v naší brigádě v obchodním centru, vzpomínáš? Už nás málem nechal v domácím vězení, až do začátku školy, ale ty jsi mu vysvětlila, že by to bylo kontraproduktivní.“ Holly přikývla, vzpomínala si na ten rozhovor s Rafem. Ten výraz kontraproduktivní použila, ale nebyla u toho ani Camryn, ani Kaylin. „Myslím, že bys měla kluky vzít na zmrzlinu hned,“ rozhodla Holly. „Dveře jsem u sebe nezamkla a víš, kde mám klíče od auta. Vezmi si deset dolarů z mojí peněženky v prvním patře…“ Všechny čtyři děti se rychle vytratily z domu, kluci v blažené nevědomosti, že Rafe se právě hádá s jejich matkou. Holly se nejistě vydala do patra, došla ke dveřím Rafeovy ložnice a už chtěla zaklepat, když Rafe prudce otevřel. Všimla si, že sluchátko telefonu na nočním stolku je už zase zavěšené. Rafeova tvář se ihned rozzářila, když ji uviděl, a výraz vzteku nahradil úsměv. Holly bylo hned lépe. Obvykle ji Rafe vítal ve svém domě pokývnutím, zamáváním nebo nadzvednutím jednoho, případně obou obočí. Ale teď dal jasně najevo, že je rád, že ji vidí. Jeden okamžik si Holly pomyslela, že dokonce otevře náruč, aby ji objal. Věděla, že by se mu do ní ihned vřítila.

Ale nakonec zůstal stát, ruce podél těla. „Myslel jsem, že strávíš celý večer přípravou toho slavného bramborového salátu na piknik u Steensových. Přišla jsi snad pro nějakou přísadu?“ „Ne.“ Holly věděla, že to co dál řekne, zase smaže ten krásný úsměv z jeho tváře. Rafe se jí díval do tváře a v očích se mu objevil tázavý výraz: „Děje se něco, Holly?“ „Camryn mě prosila, abych jí půjčila auto, že vezme kluky na zmrzlinu,“ začala Holly. Rafe se hlasitě zasmál: „Kde je její obvyklá kreativita? Normálně si vymýšlí daleko lepší záminky.“ Popošel k ní. „Řvala hodně, když jsi jí to zakázala? Nebohá Holly.“ Dotkl se její tváře. „Je mi líto, jestli zranila tvé city.“ Holly se zhluboka nadechla. Od toho prvního dne se jí mnohokrát dotkl, ale byly to jen takové letmé náhodné doteky bez nejmenšího sexuálního významu. Jí však při nich vždy projela vlna vzrušení celým tělem. Zdálo se, že si toho nikdy nevšiml. Teď sice pocítila podobnou reakci, ale rychle se soustředila na to, co bude povídat: „No, Rafe, já jsem jí totiž…“ „Nesnažíš se mi snad naznačit, že jsi jí auto půjčila?“ přerušil ji nevěřícně Rafe. „No ano, ale…“ „Ty víš velice dobře, že jsem jí i Kaylin dal domácí vězení, a taky víš dobře proč.“ Výraz mu ztvrdl. „Oba jsme si řekli, že zarazit jí ty její mejdany a podobné společenské vyžívání je přiměřený trest za ten malér v řece, jestli jsi už zapomněla.“ „Tak podívej se, Rafe, ona nechtěla, aby kluci slyšeli, jak se do telefonu hádáš s jejich matkou,“ řekla Holly na rovinu. „Já jsem souhlasila, aby s nimi jela pryč, aby jsi se mezitím mohl uklidnit.“ „Já jsem naprosto klidnej!“ zařval Rafe. Odstrčil ji a vrhl se do přízemí. Holly sestupovala po schodech za ním. Nezvyklé ticho, které teď panovalo v jeho části domu, bylo nesnesitelné. „Kde jsou kluci?“ zeptal se přísně. „Vždyť jsem ti to říkala. Před pěti minutami odjeli na zmrzlinu.“ Teď si přála, aby bývala jela s nimi. Přes bezmeznou důvěru

Camryn v její kouzelnické schopnosti neznala žádné jednoduché řešení složitých problémů. Sklíčeně zamířila ke dveřím. Rafe se najednou zarazil. „Jak mohla vědět, že mluvím s Tracey…“ „Víš, ono se toho tady děje jen velmi málo, jestli vůbec něco, o čem by Camryn nevěděla,“ řekla suše Holly. „Ona má v tomhle směru velmi vyvinutý instinkt. Slíbila mi, že…“ „Nejdřív mě vyšpióní, a pak slibuje, že bude hodná. A ty jí za to půjčíš klíče od auta!“ Chvilkový klid byl ten tam a Rafe teď zuřil víc než při svém telefonování. Chytil ji za ramena. „Co jako nebereš, Rafe,“ procedila mezi zuby. „Že má Camryn starost o kluky, to se ti nelíbí? Myslíš si, že mě musela uhranout, abych jí ty klíče půjčila?“ „Já chci jen vědět, co máš vlastně v plánu.“ Prsty se mu sevřely okolo jejích ramen. „A chci to vědět hned.“ Holly našpulila tváře. „Můj plán?“ V tu chvíli se rozpálila do běla: „Tak jo, myslím, že teď je ta pravá chvíle, abych ti to objasnila. Protože jak víš, jsem militantní feministka, tak plánuji osvobození Camryn a Kaylin od tvého mužského utlačování. Jako bonus plánujeme, samozřejmě, převzetí kontroly nad akciemi Paradise Outdoors, které jim odkázal váš otec. To bude potěšení, až začneme ničit tu vaší firmu. Už se nemůžu dočkat.“ Vytrhla se mu a vyběhla z domu. Přitom se ještě otočila a houkla na něj přes rameno: „A navíc ve svém volném čase ještě zničím Evinu lékařskou kariéru, a to jen tak, pro potěšení. Protože mě dělá radost, když můžu kazit lidem život. Proto jsem se dala na psychiatrii, abych pletla lidem hlavy. Proto jsem ti taky pomáhala, jen abych z tebe udělala případ na přijetí do blázince! Protože jsem sama šílená!“ Byla bez sebe vzteky. Vlétla k sobě a prudce za sebou zabouchla dveře. K čertu s Rafem Paradisem! K čertu se všemi. Došla do kuchyně, otočila naplno kohoutek nad dřezem a podle rady své matky pořádně opláchla brambory od stop krve. Podařilo se jí je dokonale umýt, a tak je dokrájela. Ne, děti neposílala k čertu, to jen Rafea a jeho povedené sourozence. I s tou

jejich paranoickou představou, že ona proti nim pletichaří spolu se dvěma dospívajícími dívkami.

OSMÁ KAPITOLA Plných deset minut se Rafe opíral o rám kuchyňských dveří a pozoroval Holly, jak energicky krájí brambory, celer a další zeleninu. Holly nevěděla, že tady stojí. Nevšimla si, že její domovní dveře nebyly seřízeny na automatické zaklapnutí. Vplížil se dovnitř chvilku po ní a očekával, že se na něj vrhne. Čekal střet, ale místo toho ji našel v kuchyni u dřezu, jak pracuje a netuší, že se na ni dívá. Rafe se rozhodl, že vyčká. Až na to, že jak tady stál a snažil se přiživovat svůj spravedlivý hněv, začal být nějak nesoustředěný. Před očima měl její ladnou šíji. Když se při práci trochu předklonila, jeho myšlenky zabloudily úplně jiným směrem. Vypadala tak přitažlivě. Dostal chuť se jí zase dotknout, pohladit její ruce, líbat ji… Pokusil se odtrhnout svůj pohled a zkusil soustředit pohled třeba na nástěnné hodiny. O několik vteřin později už zase chtivě zíral na vnadné linie jejích nohou a zadečku. Měla na sobě šortkovou kombinézu vpředu s knoflíky. Těch knoflíků bylo osm. Věděl to přesně, poněvadž dnes strávil určitou část dne představou, jak pomalu rozepíná jeden za druhým. Celý minulý měsíc mu působila přímo Tantalova muka vzpomínka na to, jak ji viděl skoro nahou. Každou chvíli se mu před vnitřním zrakem zjevovala její ňadra, plná a pevná, štíhlý pás i sametově jemná kůže jejího břicha. Viděl ji, jak na něm sedí obkročmo a na sobě nemá nic, jen ty nepatrné bílé kalhotky… Holly teď přeřízla rajče obzvlášť energickým pohybem velkého kuchyňského nože. Rafe sebou zavrtěl ještě pod vlivem svého

zasnění a ten pohyb v ní vyburcoval vědomí, že není sama. Prudce se otočila. „Co tady děláš?“ Rafe pokrčil rameny: „Dveře nebyly zamčeny, tak jsem to vzal jako pozvání.“ „Tak to jsi se spletl.“ „Že bych nebyl vítán?“ „Ne, a jdi laskavě pryč,“ odpověděla jak nejrázněji uměla. Dáma se musí za všech okolností chovat zdvořile. V koutcích rtů se mu objevil náznak úsměvu. „Mohla bys třeba odložit ten nůž?“ Uvědomila si, že s ním během hovoru výhružně máchala. „Jestli ti to udělá radost…“ „Jistě, ocenil bych to. Tedy pokud mě tím opravdu nechceš probodnout.“ „Mám práci,“ řekla na to Holly chladně. „Jdi pryč a nech mě být.“ „Představ si, že bych doopravdy odešel.“ Rafe přešel kuchyni a stoupl si těsně za Holly. „Určitě bys nebyla ráda, kdybych tě tu teď nechal.“ Řekl to lehce zdrsnělým hlasem, který se změnil ve svádivé zamumlání přímo do jejího ucha. Prsty se jí sevřely okolo nože. „Jdi pryč. Přeju si to,“ trvala na svém. Stál tak blízko, že se jejich těla dotýkala. Dlaně mu sklouzly s ramen k jejímu pasu. Lehce ji stiskl. „A co moje přání?“ Rafe jí přitiskl svoji bradu na tvář. Holly bojovala s nutkáním zavřít oči a nechat se laskat. Bylo by to tak snadné… příliš snadné. Teplo jeho těla jí prostupovalo a všemi smysly vnímala, jak ji obklopuje. Slyšela tlukot jeho srdce a cítila známou vzrušující vůni jeho vody po holení. „Už se nezlobíš,“ zašeptal jí do ucha. Zavřela vodu a odložila nůž. Rafe jí přejížděl rty po vlasech. „Už si nemůžu vzpomenout, čím jsem tě tak naštval.“ „Já můžu,“ odpověděla a zase ztuhla. „Ptal ses, jaký mám plán a myslel jsi, že něco chystám…“

„Chtěl jsem se prostě pohádat a viděl jsem, že ty na to máš také náladu. Chápeš to?“ Holly se zamyslela. „Ano, v celkovém kontextu jistě. Právě jsi skončil ten rozčilující telefonický hovor. Slyšela jsem tě, jak jsi na chudinku Tracey křičel.“ „Ani ji neznáš a hned o ní mluvíš jako o chudince. No, vlastně je to pravda. Ona je rozená oběť, tak pasivní a nerozhodná, že mě z toho může čert vzít.“ „Tracey na tebe nekřičela?“ „Ne. Když mě rozzuřila – a k tomu mi dala hromadu důvodů – tak jen propukla v usedavý pláč. Skončil jsem s pocitem, že jsem krutý a zpupný.“ „To jsi také byl, přímo si vřel, když jsem se objevila.“ Jak mluvili, Rafe ji nepřestával hladit a masírovat prsty. Holly cítila, jak celé její tělo zaplavuje teplo a mění se ve spalující touhu. Jako by se v ní otočil nějaký neviditelný přepínač, její zlost se změnila ve vášeň. Teď mezi nimi panovalo napětí zcela jiného druhu, než před několika minutami. Holly se začala cítit jako žena v pravém smyslu tohoto slova. Vzrušovalo ji vidět, jak v Rafeovi vzbuzuje mužskou touhu, jak už není žádná Kamarádka Holly, jaká zatím byla pro každého muže, co znala. Zavřela oči a s tichým povzdechnutím se k němu přitiskla. Teď bylo opravdu těžké se soustředit na Tracey Kriderovou nebo na Paradise Outdoors, když Rafeovi rty přejížděly po křivce jejího krku. Už nemohla zůstat pasivní. Pomalu se otáčela v jeho náručí a třela tak o něj svoje tělo s jemnou sexuální výzvou v každém pohybu. Naklonila hlavu a zadívala se na přitažlivou křivku jeho úst. Hroty jejích ňader narazily na mohutný val jeho hrudníku. Vlahý pocit vzrušení jí zaplavil klín a nohy se jí začaly chvět. „Rafe, já nemám žádný plán.“ Nemohla ho nechat, aby si dál myslel, že s něčím kalkuluje a že ho chce podvést. „Já vím, Holly, ale já mám.“ Sklonil se k ní a přitiskl ústa na její rty.

Začal ji líbat velmi jemně, dokud sama vášnivě neodpověděla. Jejich jazyky na sebe narážely ve stále prudších a hlubších polibcích. Když se Rafe nakonec odtrhl od jejích rtů, podíval se jí přímo do očí. Leskly se a byla v nich výzva. Postelové oči, řekl si a dál se okouzleně díval. „Holly, já tě chci. Chci se s tebou milovat. Čekal jsem na správný okamžik, a ten je tady. Skoro celý měsíc jsme byli každý den spolu a viděli jsme se ve všech možných situacích. Teď nemůžeš říct, že jeden druhého neznáme.“ Holly mu dala obě ruce okolo krku a prsty mu vjela do vlasů. „Ne, myslím, že to opravdu nemohu říct.“ Cítila, jak slábne v kolenou, a musela se zachytit. Připadalo jí, že stání už vyžaduje příliš energie. Chtěla se někde položit a oddat se sladkému pocitu, který ji ovládal. „Pojď se milovat, Holly,“ vydechl jí do ucha a vsunul přitom svou nohu mezi její. Dech se jí zrychlil, když ho pocítila na svých nejintimnějších místech. „Teď a tady. Už žádné čekání.“ Políbila ho sama a rukama mu přejela po jeho mužném těle. Bylo ztuhlé vnitřním napětím a touhou. Holly v tom okamžiku definitivně odhodila svou sebekontrolu a rezervovanost. „Ano, Rafe, chci tě, hrozně moc.“ Zamilovala se do něj, to jí už bylo jasné. Věřila mu, uznávala ho i obdivovala. Měla dojem, že na něj celý život čekala, ale současně i jako kdyby se celý život znali. On byl doopravdy ten pan Pravý a teď byli konečně spolu. Holly se v očích objevily slzy štěstí. Rafe ji zvedl ze země a přitiskl na hruď. Vyšel z kuchyně a začal s ní v náručí stoupat do schodů. „Ještě nikdo mě předtím nenosil,“ zamumlala mu omámeně do ramene. „Je to velmi romantické, ale poněkud znervózňující,“ dodala, když se podívala ze schodů dolů. „To ještě nic není,“ usmál se Rafe a z jeho temných očí přímo svítila touha. Holly mu přitiskla tvář na hruď. Látka jeho košile značky Minnesota Twins byla příjemně měkká. Donesl ji do ložnice a položil na širokou postel.

Stoupl si vedle postele a rychle si svlékal košili i džíny, což Holly okouzleně sledovala. „Musím se ti přiznat, že jak ses objevila ve dveřích mé ložnice, neměl jsem chuť se hádat, ale chtěl jsem dělat právě tohle.“ „Já taky,“ přiznala Holly, a zadýchaně si vzpomněla, jak toužila, aby se ocitla v jeho pažích. „Už žádné nevyřešené následky dřívějších prožitků?“ zeptal se ještě a odhodil svoje boxerské trenýrky. Holly s rozšířenýma očima zírala na jeho nahé tělo. „Ne,“ vydechla, „ty jsou teď vyřešeny.“ A byla to pravda. Délka i velikost jeho údu ji už neděsily, ale naopak vzrušovaly. Chtěla se prostě pomilovat s mužem, kterého měla ráda. Holly teď byla rozpálená na nejvyšší míru. Na tohle čekala dlouho. Na něj čekala dlouho. Rafe si k ní lehl na postel. „Já tě strašně chci, Holly.“ Rozepnul osm kovových knoflíků a uskutečnil tak svojí dřívější erotickou představu. Holly mu pomohla, sama vyklouzla z kombinézy a zůstala před ním na posteli klečet v tmavomodré podprsence a kalhotkách. Rafe se do ní hladově vpil očima. „Na tohle jsem čekal od toho večera v motelu.“ Natáhl ruku k přednímu uzávěru její podprsenky, rychlým pohybem ho otevřel a stáhl jí podprsenku z ramen. Ňadra se mu osvobozeně zhoupla přímo před obličejem. „Já jsem tenkrát vlastně nechtěla přestat,“ přiznávala se Holly, „ale byla jsem nesnesitelně nervózní. Ani nevíš kolikrát jsem potom celou scénu znovu prožívala.“ „S jiným koncem?“ Přikývla. „Já také, drahá. Minulý měsíc jsem vlastně celý strávil tím, že jsem se každou noc trápil představou o úplně jiném konci.“ „Ale bylo to správné, že jsme toho tenkrát nechali, viď že to bylo správné? Sám jsi říkal, že se nemá tak pospíchat.“ „Holly, vzpomínáš si, jak jsem ti říkal, že máš sklony k neustálým analýzám?“ Přitáhl si ji blíž k sobě. „Tak teď to zase předvádíš.“ Ruce mu sjely po jejích zádech až úplně dolů. „Musím tě začít líbat, abych tě umlčel.“ „Řekla bych, že to je dobrý nápad.“

Jeho ústa se jí uzavřela nad rty vášnivým, majetnickým polibkem, který pokračoval, jako by neměl nikdy skončit. Oba už ztráceli dech, když konečně přestal a na nepatrný kousek se vzdálil od jejích rtů a jazyka. Uchopil jí tvář do rukou a zadíval se jí zblízka do očí. „Udělám ti to tak, že se ti to bude moc líbit, neboj se.“ „Já vím.“ Dívala se na něj upřímným pohledem. Bolestně pociťovala nedostatek zkušeností. Ta dlouhá pauza v sexu ji stavěla do role přestárlé panny. Co když nesplní jeho očekávání? Myšlenka na to, že by ho zklamala, byla pro ni nesnesitelná. „Já bych taky moc chtěla, aby se ti to se mnou líbilo, ale víš…“ selhal jí hlas. „Uvolni se. Nejdeš podstupovat nějaké hodnocení podle výkonnosti,“ usmál se Rafe. „Koneckonců je to poprvé, a tak už jen to, že budu v tobě, je nádherné.“ Rafe je skvělý, když umí takhle uklidňovat, pomyslela si Holly a její obavy se rozplynuly. „Tak to nemám dělat nic?“ V očích se jí objevil šibalský záblesk. „To mám jen ležet a v duchu sledovat jak se mění hladina inhibitorů serotoninu, zatímco ty…“ Zasmál se. „S tím se netrap, rozhodně z tebe bude aktivní hráčka.“ Vsunul jí ruku mezi stehna a pohladil zvlhlé hedvábí jejích kalhotek. Potom ten nepatrný kousek látky prudce stáhl a začal ji laskat uprostřed jejího klína. Jeho prsty ji elektrizovaly. Holly se rozechvěla intenzívním pocitem vytržení z reálného světa. Byl již jen Rafe a jeho chtivé prsty. Už nemohla na nic myslet, její boky se samy daly do vláčného pohybu vpřed a vzad, do toho pomalého erotického rytmu. Z hrdla se jí vydralo hluboké zasténání, pak další. Pevně se k němu přitiskla a uprostřed vln rozkoše, které jí bouřily celým tělem, vášnivě vydechla jeho jméno. Rafe svými horkými ústy zašeptal: „Teď už jsi blízko, Holly.“ Přisál se k jejímu ňadru a přitom ji nepřestával dráždit svými prsty. Holly cítila, jak se rychle blíží vyvrcholení, které Rafe v jejím klínu neúprosnými pohyby urychloval. Náhle se celá otřásla a

celým tělem vyrazila proti jeho ruce. Extáze ji na chvíli připravila o všechny smysly, rozplývala se v horké mlze vášně a uspokojení, a pak se pozvolna propadala do vlahé tmy, dlouhou dobu neschopna pohybu. Otevřela oči a uvědomila si, že ji Rafe drží v náručí a usmívá se na ni. Začervenala se až po kořínky vlasů. „Já… nevím co mám říct?“ ozvala se slabým hlasem. „No třeba, že jsi ležela a sledovala, jak se mění hladina inhibitorů serotoninu nebo čeho,“ navrhl. „Rafe, můžeš mi věřit, že bych si teď nevzpomněla na název ani jednoho inhibitoru, i kdyby na tom měl záviset můj život?“ Oba se zasmáli. „Ty jsi tak krásná, Holly,“ řekl Rafe vřele. „Ty také,“ a vzala mu úd do svých prstů, unešená jeho rozměry a vahou. „Nepočkala jsem na tebe,“ zamumlala. Zadívali se jeden druhému do očí. „Já jsem ani nechtěl.“ Znovu ji políbil. „Teď přece nejde o nějaký časový rozvrh. A žádné body nesčítáme.“ Po těch slovech se Holly odvážně natáhla k nočnímu stolku a ze zásuvky vytáhla malý balíček v hliníkové fólii. „Vzpomínáš si? Ten večer jsi mi to dal, abych ti je schovala.“ Vzal do ruky ten čtverhranný balíček a zeptal se: „Jsou v zásuvce i ostatní?“ Přikývla a fascinovaně hleděla, jak si nasazuje kondom. „Dobře.“ Jeho temné oči zasvítily. „Použijeme je.“ Vztyčil se jí mezi nohama, velký a silný. Pomalu, jemně do ní vnikl a pronikal stále hlouběji, Holly ho oběma rukama uchopila za bedra, přitiskla ho k sobě a pak se nadzvedla v kyčlích, aby pocítila celou délku jeho údu. Zaplavil ji pocit jeho velikosti, který ji vzrušil. Nevnímala nic jiného, než jak je silný a tvrdý. „Nádhera,“ vydechl Rafe. „Přesně to si myslím,“ odpověděla Holly a majetnicky okolo něj sevřela ruce i nohy. Ovládlo ji naprosté fyzické blaho. Jejich těla se proplétala a Rafe se stal částí jí samé a i ona patřila jemu tak, jako ještě žádnému muži předtím. „Vezmi si mě, znič mě, Rafe!“

Ta slova jí sama vyklouzla, ale nelitovala jich. Naopak, musela mu to říkat, i když jí teď neodpověděl. Místo toho se v ní začal pohybovat, pomalu, silně a dlouze. Každý takový pohyb do ní vystřeloval stále silnější šípy rozkoše. Erotický rytmus zrychloval a byl každou vteřinu mohutnější. Oba na sebe tvrdě naráželi a řeka divoké vášně se měnila v bouřící příval. Rafe náhle vyrazil hrdelní zvuk a jeho tělo se několikrát vzepjalo v ještě prudším pohybu než předtím. Holly se v ten okamžik propadla do víru extáze společně s ním. Rafe se na ní zhroutil a pokryl ji celou polibky. Jemně hladila vlhkou kůži jeho širokých zad. Leželi vedle sebe v malátném opojení z toho, co právě prožili. Holly se ještě nikdy necítila v tak dokonale harmonickém souladu s někým jiným. Ve srovnání s tím, co cítila s Rafem, byl její vztah k Devlinovi jen pouhým stínem. Celé ty roky obelhávala sama sebe, když si říkala, že miluje Devlina. Ovšem tehdy to neměla s čím srovnat, připomněla si. Náhle se ozvalo zadrnčení telefonu a vytrhlo je oba z jejich sladkého zasnění. Rafe to nesl těžce. „Nech ho být, Holly, tenhle víkend nejsi k zastižení.“ „Ale co když je to Camryn?“ „Máš záznamník. Když to bude Camryn nebo něco naléhavého, tak to zvedneš.“ Holly přikývla a čekala. Po šestém zazvonění se zapnul záznamník vedle na stole. „Ahoj, Holly, tady je Collin,“ ozval se hluboký mužský hlas. „Jen to zkouším. Řekl bych ti, abys mi zavolala zpátky, jenže vím, že bys nezavolala, tak se ozvu sám později.“ Jak objímala Rafea, nemohla Holly přehlédnout, že mu při těch slovech nějak ztuhlo tělo. Přitiskla se k němu silněji a řekla: „To byl jen Collin Widmark.“ Rafem projela taková vlna žárlivosti, že měl dojem, že mu zezelenalo i oční bělmo. Collin Widmark. „Ten Widmark?“ procedil mezi zuby. „Volá ti často?“ Rafe už nemohl klidně ležet. Zašátral okolo, sebral polštáře a naházel je na podhlavník postele. Sedl si, opřel se o

ně a pokračoval: „Tenhle hovor nevypadal jako první.“ Dobře si všiml že ten synáček Hollyiny šéfky se neobtěžoval se svým příjmením. „To také nebyl. Collin Widmark je živoucím důkazem toho, že kniha Jak na to? v některých případech funguje dokonale.“ „A to znamená jako co?“ zeptal se napjatě Rafe. „To znamená, že když se dívka chová vyhýbavě, tak to některé chlapce vybudí k nevídané vytrvalosti.“ Holly se k němu přitulila a položila mu ruku přes břicho. Rafe ale zůstal napnutý a na její přítomnost nereagoval. Holly se nenechala odradit a začala ho líbat drobnými polibky od ramene ke krku. Cítila přitom vzrušující slanou chuť jeho kůže. „Tím chceš říct, že tě pronásleduje?“ „Řekla bych, že to má hodně co dělat s jeho egem. Collin Widmark je velice rozmazlený pozorností žen, které se mu neustále dostává, a tak nemůže věřit tomu, že někoho také nemusí zajímat jít s ním na rande. Což je můj případ,“ dodala Holly polopatě. „Takže on nepovažuje ne za odpověď?“ „Collin si prostě myslí, že to jen tak hraju, abych ho co nejvíc vydráždila. No a tak telefonuje. Ne, že by na mě nějak dotíral,“ rychle upřesnila, když viděla, jak se Rafe zatvářil. Jeho ruka ji konečně objala okolo ramen. „Nikdy jsi se o něm nezmínila.“ „No a co?“ Holly se na něj zašklebila. „Ty snad žárlíš. To mi lichotí.“ „Mně tohle nijak legrační nepřipadá. Já si prostě nepřeju, aby ti telefonoval.“ Rafe se začal pomalu uklidňovat. Hollyiny odpovědi se mu zamlouvaly, i když měl pořád nutkání přerazit Collinu Widmarkovi obě ruce za to, že se opovážil Holly zatelefonovat. Holly se na něj zamilovaně zahleděla. „To víš, že ne.“ Rafe si ovšem živě vybavil, jak mu říkala, že chce žít plným společenským životem. Tehdy se rozhodl, že jí tyhle plány překazí, a docela se mu to povedlo. Spolu s dětmi ji vtáhli do zmatku svého života a nenechali jí skoro žádnou volnou chvíli. Když se nestarala o svoje pacienty, trávila čas s nimi.

Často si Rafe říkal, jak to s ním osud podivně zahrál. Přítomnost dětí v jeho životě vadila všem ostatním ženám, které je nechápaly jinak než jako překážky a komplikace, kterým je lépe se vyhnout. S Holly to bylo všechno jinak. Její profesionální zájem o práci s mladými lidmi ji vlastně přes tyto děti s ním spojoval. A ony ji měly zcela jasně rády. Důvěřovaly jí a přijaly mezi sebe. Rafe to jenom podporoval, protože tak neustále vznikaly příležitosti k tomu, aby byli všichni co nejvíc pohromadě. Camryn a Kaylin si půjčovaly její auto k cestám do práce v obchodním středisku. Když se dívky na něco dívaly v televizi, tak v tu samou dobu chlapci chtěli vidět něco jiného. Jedna skupina pak vždycky zabrala Hollyin televizor. Ta spousta času tráveného společně je přirozeně přivedla i k tomu, že si začali rozdělovat úkoly a odpovědnost za děti. Rafe se s ní často radil a chtěl znát její názory. Holly brala svojí roli ve výchově dětí velice vážně. V tom uplynulém měsíci s nimi dobrovolně strávila celé večery při dvou obchodních cestách, kdy Rafe musel přespat mimo domov. Když míval večerní jednání s klienty, mohl vždy počítat s tím, že dohlédne na děti. Život byl teď mnohem klidnější, protože se jeho mladší nevlastní sestry nemohly dostávat do tolika malérů, když nad nimi bděli dva dospělí, spolupracující jako tým. Rafe to také nikdy nezapomínal Holly zdůrazňovat. Rafe necítil ani v nejmenším nějakou vinu kvůli tomu, že využil děti k tomu, aby si Holly připoutal. Chtěl ji mít od prvního dne, co se uviděli. Po tom frustrujícím večeru v motelu, kdy mu říkala, že potřebuje čas, byl ochoten jí ho dostatečně poskytnout. Co ale nebyl ochoten, to bylo závodění o její přízeň s ostatními nápadníky v Sioux Falls. Takoví frajeři, jako byl Collin Widmark, rozhodně neměli v její blízkosti co dělat. „Kdy ti začal telefonovat?“ navázal na předchozí hovor a zase se zamračil nad tou drzostí nějakého jiného muže. Holly byla jen jeho! „Ty jsi v něčem stejně tvrdohlavý a důsledný, jako moje máma,“ povzdechla si Holly a dál ležela vedle něj s hlavou na jeho rameni. „Collin prostě vešel do kanceláře doktorky Widmarkové, když jsem tam zrovna byla, a stalo se to hned na začátku mé práce tam. Za

několik dní potom začal telefonovat. Vždycky jsem ho odmítala, Rafe. Nikdy mě ani nelákalo přistoupit na jeho návrhy. A teď co, výslech je u konce?“ „S konečnou platností. Kdo by také chtěl ztrácet čas hovorem o někom tak nezajímavém, jako je Collin Widmark.“ „Já určitě ne,“ pokusila se Holly zachovat vážnou tvář. Sklonil k ní hlavu a znovu ji začal líbat. Odpovídala mu vřele, ale když do jejich líbání opět začalo pronikat naléhavější vzrušení, raději se trochu natočila a jeho poslední polibek jí sklouzl po tváři. „Rafe, a co Tracey…“ „Já o ní nechci teď mluvit,“ zahuhlal Rafe a pokusil se zase zachytit její ústa. „Ale to je důležité.“ „Drahoušku, já se s tebou nechci hádat.“ „Výborně, já také ne,“ souhlasila Holly a znovu dovedně unikla jeho dychtivým ústům. „Chce se Tracey opravdu rozejít s tím svým zázrakem, co nemá rád děti?“ Rafe se posadil a zatvářil se otráveně. „Tak to alespoň řekla. Dneska. Kdo ví, co si bude myslet zítra? Ovšem pro tuhle svojí pohádku o tom, jak budou zase všichni žít pohromadě jako rodina, si nemohla vybrat horší moment, teď před začátkem školního roku. Kluky neviděla od 4. července, a teď tohle.“ „Ale je to skutečně pohádka?“ Holly se k němu otočila. „Jestli Tracey chce děti k sobě, tak…“ „Chce je tak, že se rozejde s tím svým přítelem? O tom já pochybuju. Ona mi řekla, že o tom jen uvažuje, ne že ho už vykopla.“ „Možná, že potřebuje nějaký podnět. To, že by dostala děti zpátky, by…“ „To, co Tracey teď chce, to není řešení. Když převedla jejich zákonné poručnictví na mě, já jsem trval na tom, že jejich život nebude neustále zatěžován stěhováním z jednoho místa na druhé podle jejího okamžitého rozmaru. Tu poručnickou smlouvu dal dohromady jeden můj přítel, co se specializuje na rodinné právo. Ten jí to u soudu vysvětlí.“ „Až na to, že si Tracey vůbec nemůže dovolit se s tebou soudit.“

„Nezkoušej zase dělat z Tracey nějakou ubožačku. Ona má naprosto strašný způsob uvažování a chybí jí i zdravý selský rozum. Vzdá se dětí, kvůli nějakému mužskému, kterého znala pár měsíců.“ „Když sem hoši přišli, to bylo poprvé, co přestali být se svou matkou, nebo je pravidelně posílala pryč už i předtím?“ Rafe se ztěžka opřel o pelest postele. „Poprvé.“ „A předtím, během těch let, co jsi působil jako Trentův Velký Bratr, všiml sis nějakých náznaků, že by je zanedbávala nebo odstrkovala?“ „Samozřejmě že ne,“ vyletěl Rafe. „Hned bych ji hnal k soudu.“ „Nepochybuji, že bys to udělal,“ souhlasila s ním Holly. „Zkouším jen upřesnit, že Trent a Tony jsou velice milí a přizpůsobiví chlapci a že by takoví nebyli, kdyby byli vlastní matkou zanedbáváni po všechna ta léta, než se dostali k tobě.“ Rafe si založil ruce na hrudi a temně pravil: „Mluvíš jako zatracený psychiatr.“ „Děkuji,“ odpověděla sladce, „ty zase mluvíš jako zatracený právník.“ Rafe cítil, že už to dlouho nevydrží: „Traceyini kluci byli ohrožovaní tím chlápkem, kterému každou chvíli ruply nervy. Sama to přiznala. To proto je poslala pryč.“ „No ale jestli se teď chce s tím člověkem rozejít, neměli bychom ji v tom podpořit? Tím, že jí budeš vyhrožovat soudem, ji jenom dotlačíš k tomu, že v tom destruktivním vztahu uvízne.“ „Holly…“ „Vazba mezi matkou a dítětem je jedno z nejhlubších a nejpevnějších pout, jaká existují. Jestliže Tony a Trent chtějí ke své matce a i ona je chce…“ „Holly, tohle není nějaká psychologická studie,“ zamručel Rafe tónem, který hraničil s netrpělivostí. „A Tracey Kriderová není jedna z tvých pacientek.“ „Měla by být.“ Hnědé oči Holly zažhnuly horlivostí. „Naším terapeutickým cílem by bylo ji povzbudit k tomu, aby to skončila s milencem a aby znovu spojila svou rodinu. Pracovali bychom na ní tak, aby se z ní stala silná a nezávislá žena místo pasivní oběti.“ „Nemůže si dovolit platit vaše taxy, doktorko.“

„Mohla by, kdybych jí svůj čas darovala. Pracovala bych – jak tomu právníci říkají – pro bono.“ Rafe na ni jen zíral. „Ty bys toho byla opravdu schopná.“ „Podívej, já chci především pomoct Trentovi a Tonymu, a to teď znamená pomoct jejich matce. Vždyť ty to cítíš stejně, Rafe.“ „Máš o mně přehnané představy,“ zahuhlal. „Tracey mě pěkně štve.“ „Jenže jsi jí stejně pomohl. Neotáčíš se zády k lidem, nepouštíš se nejsnazší cestou. Proto jsi tak dobrý člověk, Rafe. Nejlepší koho znám.“ Cítila, že jí snad srdce samou láskou k němu vyletí z hrudi. Ta láska měla mnoho podob, přátelství, obdiv, společné cíle… a vášeň, spalující, hladovou vášeň. V tu chvíli byla zase plná touhy. Nepomyslela si, že je to možné ho takhle naléhavě chtít za tak krátkou chvíli po jejich milování, ale stalo se to. Dokonce ho teď chtěla víc než předtím, protože už věděla, co jí chybělo. Splynutí, fyzické i duševní, rozkoš a ukojení. Potřebovala to. Potřebovala ho. Vylezla mu na klín a jejich ústa se spojila v hlubokém a horkém polibku. Sevřela ho, začala hlasitě dýchat a do hrudníku mu zaryla nehty. Teď cítila, že i Rafe se rychle vzrušuje a to jen vybudilo její touhu. „Rafe, pojď,“ vykřikla. Jeho ruce na jejím těle jí začínaly připravovat o rozum. „Chci tě cítit v sobě! Chci to hned!“ Její slova mu stoupla do hlavy jak pořádný hlt staré whisky. „Ano, hned teď!“ zasípal a jednou rukou se prudce natáhl do zásuvky nočního stolku pro další kondom. Chvějícími prsty nedočkavě roztrhl obal a v tom okamžiku se ozval zvenčí jásavý zvuk klaksonu a bouchnutí dveří. Dosavadní konejšivé ticho začaly ničit halasné hlasy Camryn, Kaylin, Trenta a Tonyho, jak vystupovali ven z Hollyina auta. Holly a Rafe se podívali jeden na druhého a společně zasténali. „Camryn mi slíbila, že vezme kluky jen do cukrárny, a pak se hned vrátí.“ Holly váhavě slezla Rafeovi z klína. „Vypadá to, že udělala přesně to, co řekla.“

„Neuvěřitelné.“ Rafeovo tělo celé vibrovalo neukojenou sexuální potřebou. „Když jednou nezůstane venku o celé hodiny déle, než předtím řekla, tak se to stane právě tehdy, kdy bych jí to neměl za zlé. Moje mladší sestra má skutečně talent být nesnesitelná, ať neposlouchá nebo poslouchá.“ Holly napadlo, jestli si Rafe všiml, že vynechal slovo nevlastní, když mluvil o Camryn. Zamilovaně se na něj zahleděla a rychle si natáhla svoji kombinézu. „Půjdu se podívat na děti. Ty nemusíš spěchat. Dej si klidně načas.“ „Dám si hlavně studenou sprchu.“ Rafe přehodil nohy přes postel. „Rozhodně ji teď potřebuju, když se nám takhle hezky vrátili naši andílkové… Jo, a Holly…“ Jeho poslední slova ji zarazila přímo ve dveřích ložnice. Podíval se přitom na ni tak, že jí zeslábly nohy v kolenou. „Já se ještě vrátím, až tu bude klid,“ řekl hlasem, v němž byl horký příslib dalšího sexu. Na stěnu dole v hale se opět ozvaly známé údery. Byli to kluci s míčem nebo Camryn s baseballovou pálkou? Holly už běžela po schodech dolů. Rafe odkráčel rovnou do sprchového koutu a otočil kohoutkem s ledovou vodou.

DEVÁTÁ KAPITOLA „Já jsem asi špatně slyšel, Rafe.“ Flint Paradise seděl za stolem ve své kanceláři v ústředí Paradise Outdoors. Rafe proti němu poposedával na židli pro návštěvníky. „Hele, zkus mi to říct ještě jednou, jo?“ Flintova pracovna nevypadala jako prostorné sály pro šéfy úspěšných firem. Byla to taková nevelká místnost, dokonce bez oken, umístěná uprostřed rozlehlé administrativní budovy. Nábytek byl jednoduchý, bez nejmenší stopy po nějakém luxusu. Na krémově natřených stěnách viselo jen pár plakátů, na které se teď Rafe nepřítomně zahleděl. Na všech byly vyobrazeny lovecké, rybářské a campingové potřeby, které dodávala firma Paradise Outdoors v prvotřídní kvalitě. Celá kancelář odrážela přímočarost Flintova myšlení. Flintovy radosti i strasti nepřekračovaly téměř nikdy rámec firmy. Nebylo divu, že jeho bratr měl takové potíže, aby do Flintova světa pronikl se svou žádostí, která se přímo firmy netýkala. Rafe dobře věděl, že Flint ho slyšel hned napoprvé, ale chápal, že na odpověď potřebuje víc času. Chtít něco podobného po bratrovi bylo v podstatě nesmyslné, ale Holly mu říkala, že by to měl tak jako tak zkusit. „Tak se podívej,“ začal Rafe trpělivě, „já poletím na svatbu…“ „Ty se chystáš na rodinnou svatbu do Michiganu s Holly Casaleovou,“ přerušil ho Flint stejnou větou, jakou už slyšel předtím. Až na to, že to řekl tónem, jako kdyby se jeho bratr chystal do cely smrti. „A ty po mně chceš, abych po tu dobu, co nebudeš doma, zaujal tvoje místo u dětí?“ řekl Flint nevěřícně. Znělo to tak,

že by Flint dal asi přednost tomu, aby seděl na špatně fungujícím elektrickém křesle, než byl u dětí. „Vždyť je to jen na víkend. Odlétáme v pátek odpoledne a vracíme se už v neděli,“ pokusil se Rafe o uklidňující tón. „Účastnit se rodinné svatební oslavy s nějakou ženou je krajně nebezpečná věc, milý bratře,“ varoval ho Flint. „Každý si to špatně vyloží, zvláště ta ženská a její rodina.“ „Koukni, já sám nejsem touhle myšlenkou nijak nadšen, ale už jsem to slíbil, a když tam nepojedu, tak bude muset Holly čelit dalšímu pokusu své rodiny dostat ji do stavu manželského. Už slyšela od svojí sestřenice, že ten její nový vyvolený je stydlivý sedmačtyřicetiletý chiropraktik, který až do teď žije se svojí matkou.“ „To je sice bezva, ale když se tam objevíš, tak si celá ta povedená rodinka bude myslet, že tím novým vyvoleným jsi právě ty.“ „Holly i já jsme připraveni, že to budeme ignorovat. Oba víme, že tam budu jen proto, abych ji přes víkend ochránil před tím přestárlým maminčiným chlapečkem.“ „No, jenže já musím být celý víkend tady, víš?“ uzavřel Flint. „Instalujeme totiž nový účetní systém, a to se nedá jindy provést. Mimochodem, je to přímo umělecký kousek, nechceš se na něj podívat?“ „Ne, tvoje slovo mi naprosto stačí. Vím, že bys pro Paradise Outdoors nevybral něco, co by nebylo nejlepší.“ Rafe si zhluboka povzdechl. „Takže z toho vyplývá, že ani ty nezůstaneš s dětmi.“ „Říkáš ani já? Tak to už jsi se ptal i Evy?“ „Myslel jsem na to, ale nakonec jsem jí nic neřekl. Stejně by to odmítla.“ „To je tedy fakt. Ale řeknu ti, i kdyby souhlasila, myslím, že by to nebyl nejlepší nápad. Dát dohromady Evu s Camryn a Kaylin pod jednu střechu, no to by bylo riskantní i na pár minut.“ „Já vím,“ zahučel Rafe a konečky prstů si třel oba spánky. „Asi by se tomu nedalo říct láskyplný sesterský víkend. Komu by asi ruply nervy jako prvnímu? Nejspíš Evě.“

„Jestli se už z té cesty na svatbu nemůžeš vyvléknout, tak nechej děti doma samotné,“ navrhoval Flint. „Vždyť už jsi to párkrát udělal.“ „Teď už dlouho ne.“ Přesně od té doby, co se nastěhovala Holly, a to už budou dva měsíce. „A nikdy to nebylo na celý víkend.“ „No a co matka těch kluků? Neříkal jsi tuhle, že je teď pravidelně navštěvuje? Proč by nemohla zůstat s vlastními dětmi?“ „Holly pracuje s Tracey podle přesného terapeutického programu, včetně plánu jejích návštěv u chlapců. A navíc, ještě se nerozešla s tím svým hysterikem. Já nemůžu riskovat, abych jí dal nějaký takový úkol dřív, než se ho definitivně zbaví.“ „No ono by to stejně nešlo, kvůli Camryn a Kaylin,“ přitakal Flint. „To by bylo, jako bys poslal kuře, aby hlídalo dvě vlčice.“ A pokračoval: „Jen tak mimochodem, ty jsi s Holly nějak moc zadobře, Rafe. Uvědom si, že tě pomalu opřádá pavučinou, na kterou by byla pyšná každá Černá vdova. S Evou už jsme o tom mluvili. Holly Casaleová se spikla s dětmi a chce tě obrátit proti nám.“ Rafe se na svého bratra zadíval a bylo mu líto, že je mezi nimi dvěma stále větší vzdálenost. Mezi třemi, protože nesmí zapomenout na Evu. A ta propast, která je začala rozdělovat příchodem Camryn a Kaylin, se teď, co se objevila Holly, ještě zvětšila. „Já ti říkám, že Holly Casaleová už dlouho chystá svatbu – vás dvou,“ prohlásil důrazně Flint. „To je směšné,“ prskl Rafe, „nikdy jsme o žádné svatbě nemluvili. Takhle, jak to je, nám oběma perfektně vyhovuje. Proč bychom to měli komplikovat nějakou svatbou?“ „Zmínil ses jí o tom někdy?“ Když Rafe zavrtěl hlavou, Flint se cynicky usmál: „Možná bys to měl zkusit. Protože se nemůžu zbavit pocitu, že bude mít na věc dost odlišný názor. Každá ženská se chce vdávat. Jsou tak geneticky naprogramované.“ „To je povrchní generalizace. Podívej se na Evu…“ „Eva se právě teď soustřeďuje na kariéru, takže tyhle potřeby jen odložila. Dočasně.“ Flint udělal dramatickou pauzu, aby zdůraznil, co právě řekl, a pak pokračoval: „Holly Casaleová dělala

nepochybně to samé, když měla spoustu práce se získáváním titulu doktora medicíny. Jenže teď už ho má, a tak se její přirozené ženské a mateřské instinkty rychle vyklubávají. A do toho ses jí připletl právě ty, nejbližší soused. Ona se zachytila u dětí v tvojí péči, protože jejich prostřednictvím se ti dostane snáze na kobylku, aby si tak splnila svůj hlavní cíl – dostat od tebe snubní prsten na prst a další dítě nádavkem.“ Flint moudře pokýval hlavou. Na chvilku se odmlčel a pak se zeptal: „Tak co tedy uděláš s dětmi, když už musíš na svatbu?“ „Vezmu je s sebou.“ „Do Michiganu? To si děláš legraci?“ „Vypadám snad, že bych si teď dělal legraci?“ „Ne, vypadáš pěkně hloupě. Ale fakt je, že tenhle tvůj nápad má jednu pozitivní stránku. Jakmile se Hollyina rodina seznámí s Camryn a Kaylin, budeš okamžitě jako potenciální ženich diskvalifikován. A to při prvním pohledu na tyhle dvě neodolatelné členky naší velké rodiny.“ Flint se smál ještě dlouho potom, co Rafe odešel z jeho kanceláře. Rafe se nesmál vůbec. Když si v duchu probíral všechno, co ho teď čekalo, byla jeho nálada ještě pochmurnější. Především nebyl nijak nadšený z představy, že se zúčastní svatby, ale hlavně proto, co slyšel o rodinné posedlosti Casaleových vehnat každého hned do manželství. Musel si přiznat, že snad dvakrát, možná i třikrát ho potrápila žárlivost, když pomyslel na někoho, jako je třeba Collin Widmark s jeho vytrvalými návrhy. Jenže zakřiknutý chiropraktik z Michiganu mu nepřipadal jako hrozba. Rafea by samotného proto ani nenapadlo doprovázet Holly na její rodinnou oslavu svatby. Jenže ho o to sama požádala. Když spolu leželi v posteli, unaveni bouřlivým milováním. Jak by jí mohl něco odmítnout v té chvíli blaženého odpočívání s doznívajícím vědomím dokonalého splynutí dvou těl? Dokonce jí řekl, že v tom velmi pravděpodobném případě, kdy Flint i Eva odmítnou dohlédnout na děti, zaplatí letenky pro všechny, protože ze své praxe úspěšného právníka i z podílu na Paradise Outdoors má výrazně vyšší příjmy než ona.

Jenže když se mu to později rozleželo v hlavě, už to neviděl tak jednoduše. A po tomhle rozhovoru s bratrem jeho pochybnosti ještě více vzrostly. Nikdo nevěděl lépe než Holly, jaký chaos dovedou děti udělat, a přesto je chtěla představit svojí rodině v rámci obvyklé svatební hysterie. Je to další z jejích snah začlenit každého do jedné velké šťastné rodiny? Náhle mu nic z toho nedávalo smysl. Z hlavy mu tyhle myšlenky nešly ani večer, kdy si sedli s Holly do kuchyně a odpočívali po denním shonu. Camryn i Kaylin byly už ve svém pokoji a předstíraly, že dělají domácí úkoly. Hrůznou hudbu, která se přitom řítila z jejich magnetofonu do prostoru, poměrně úspěšně tlumily zavřené masivní dveře. Trent a Tony už byli v postelích, úkoly měli za obvyklé denní pomoci Rafea a Holly hotové. Prostřednictvím dětí se ti dostane snáze na kobylku, aby si tak splnila svůj hlavní cíl – dostat od tebe snubní prsten na prst a další dítě nádavkem. Flintova uštěpačná věta mu najednou zazněla v hlavě. „Jak jsem byl teď u Flinta, tak on si prosím tě myslí, že tvoje rodina plánuje v rámci té své posedlosti i naši svatbu.“ Rafe se na ni se zájmem podíval. „Ujistil jsem ho, že ty se o manželství nezajímáš stejně jako já.“ Jeho slova udeřila na Holly silou parního bucharu. Nezajímá se o manželství? Kde na to přišel? Je pravda, že spolu nikdy o svatbě nemluvili, jen žertovali o stálých snahách její rodiny provdat ji za všechny ty hrozné typy mužů, ale nikdy přece neprohlašovala, že se nezajímá o svatbu. Ve skutečnosti na to teď myslela víc než kdykoli předtím, protože Rafe Paradise byl jediný muž na světě, kterého si chtěla vzít. Jenže se o manželství s ní nezajímá! Holly se zhluboka napila čaje. Slyšela to poprvé a nevěděla co na takové odhalení říct. Nabízela se celá řada odpovědí… Mohla by mu třeba říct, že se nějak zapomíná zmiňovat o tom, že ho manželství nezajímá, když si ji každý večer bere do postele.

Nemluví o tom, že ho manželství nezajímá, ani když si Holly musí upravovat svůj rozvrh péče o pacienty, aby stihla rozvézt kluky na jejich různé kroužky a jiné mimoškolní aktivity, a pak se pro ně zase stavit. Nebo když jeho sestrám půjčuje vlastní auto. Také se dalo připomenout, že neříkal nic o tom, že ho manželství nezajímá, když jí hodil na hlavu celou starost o domácnost včetně přípravy večeří. Trval sice na tom, že všechny účty za stravu bude platit, ale vlastní nákupy nechal na ní. Holly si přiznala, že se toho všeho ujala dobrovolně a bez očekávání nějaké odměny, ale tohle… Rozhodně si nepomyslela, že jí takhle do očí a natvrdo řekne, že se o manželství s ní nezajímá! Nepřítomný pohled upřela na vzorek tapety na zdi a její myšlenky vířily v bezmocném zmatku. Tyhle věci přece nedělala proto, aby z něj vyždímala slib manželství. Nebo snad ano?! „Holly?“ Rafeův hlas prudce vnikl do jejích bezradných myšlenek. Pomalu otočila hlavu a podívala se na něj. Vypadal nějak znepokojeně. Holly se rychle soustředila na to, aby něco řekla: „Promiň, zamyslela jsem se.“ „Právě když si povídáme?“ Rafe vypadal, že se ho to dotklo. To mu měla stále oddaně viset na rtech? Holly se naštvala, ale pak ji udeřila zmrazující myšlenka: nedělala to náhodou celou dobu? Cokoli řekl, sledovala s oddaností zamilovaného blázna. Možná si teď myslel, že se oba měli dlouze rozesmát nad tím, jak se nezajímají o manželství. Takový roztomilý žertík, že? Holly se podívala na hodinky, což byl zcela zbytečný pohyb, protože velké nástěnné hodiny visely na zdi přímo proti ní. „Jo, málem jsem zapomněla, čekám na hovor od sestry. Půjdu raději k sobě, abych ho nepropásla.“ Rafe se také vztyčil. Nechtěl, aby někam šla. „Vždyť jí můžeš zavolat sama, odsud.“ „Vsadila bych se o měsíční nájem, že buď Camryn, nebo Kaylin teď právě telefonuje.“ Holly stále udržovala standardní úsměv, i když měla pocit, že se jí obličej samým napětím rozskočí. Holly zamířila z kuchyně. Rafe za ní vyrazil: „Volej odtud, Holly. Camryn to brzy skončí…“

„Radši bych šla domů, Rafe.“ Holly kráčela tak rychle, že byla už u domovních dveří, když ji chytil za zápěstí. „Holly, nechoď nikam.“ Už si zvykl s ní trávit večery. Spolu se dívali na televizi nebo si četli a povídali. Když děti usnuly, odešli k Holly do ložnice, kde pak mohli být nádherně a vášnivě sami… „Rafe, já teď chci být sama,“ řekla. Místo aby ji pustil, sevřel ji ještě pevněji. „Půjdu s tebou. Nemusíme čekat, až se dívky dostanou do postelí, já chci také být sám, ale s tebou, drahá.“ Holly fascinovalo, jak naprosto špatně si lze vyložit pojem „sám“. Její fasáda normálnosti, už předtím otřesená, teď spadla docela: „Já to myslím tak, že chci být úplně sama, bez nikoho kolem sebe. Co jsem měla tu kliku, že jsem vlezla do tohohle města, tak jsem nebyla ani jeden večer sama,“ dodala a s překvapením si uvědomila, že to bylo skutečně tak. Připadalo jí předtím tak přirozené trávit každou volnou chvíli společně s Rafem nebo dětmi, že si vůbec neuvědomila, jak jí zaplnili její život. Prudce vyškubla ruku z jeho sevření. „Odcházím, Rafe.“ „Tak dobře, jdi k sobě a zavolej sestře,“ zabreptal Rafe, zjevně zcela zmatený náhlou změnou jejího chování. „Já za tebou přijdu v jedenáct. Nebo v deset?“ dodal s nadějí v hlase. „Ne. Nechoď za mnou vůbec.“ „Ale jak to…“ „Rafe, tak se tak… nevnucuj!“ Vnucovat se? On? Ztuhle se za ní díval, jak mizí ve své části jejich společného dvojdomku a zabouchává za sebou dveře. Šok teď vystřídalo pobouření – o n a vnucovat se? – a nakonec se urazil – on se nikdy nevnucoval! Rafe praštil s dveřmi, otočil se a zjistil, že těsně za ním stojí Kaylin. „Jdi hned do svého pokoje!“ přikázal jí, stále otřesen. Kaylin místo toho uprchla zadními dveřmi přímo ke dveřím Holly. Rafe se za ní vrhl, ale pak se zarazil. Copak za ní může teď běžet? Hned potom, co ho Holly obvinila, že se vnucuje? Vždyť by si

musela myslet, že použil Kaylin jako záminku k tomu, aby k ní vnikl. Zůstal proto stát ve dveřích a jen se díval, jak Holly otevřela a pustila Kaylin k sobě. „Nenávidím bratra,“ pateticky prohlásila Kaylin a vstoupila do kuchyně Holly. „Mohu si dát ovocný salát?“ „Posluž si,“ pobídla ji Holly a podala jí misku a lžičku. „Proč nenávidíš bratra, Kaylin?“ Teď bylo docela snadné vklouznout do obvyklé role radícího dospělého. Kaylin si nabrala salát a pustila se do něj. „Vnucuje se, nesnesitelně.“ Holly se začervenala. „Ty jsi slyšela naší hádku?“ „Jo,“ přikývla Kaylin. „A jsem na tvé straně, Holly.“ Holly si sedla vedle Kaylin. „Měla jsem… špatnou náladu dnes večer a dala jsem to bratrovi najevo.“ Což byla vlastně pravda a nebylo třeba mluvit o tom, že příčinou té špatné nálady byl právě Rafe. „To je bohužel normální, že se lidé občas pohádají. To ale vůbec neznamená, že…“ Holly se na chvilku odmlčela a těžce polkla, „že bych já nebo Rafe vás neměli rádi. Oba máme a pořád.“ „A Rafea pořád ještě miluješ?“ zeptala se Kaylin. Holly se vyhnula dívčinu pátravému pohledu. „Kaylin, moje city k tobě, Camryn i k oběma chlapcům nemají žádnou spojitost k tomu, co se může dít mezi mnou a Rafem. Vždycky budu vaší kamarádkou a…“ „Protože Camryn říká, že Rafea nemiluješ,“ přerušila ji Kaylin. „Ona říká, že ho využíváš jenom na sex, protože bydlí hned vedle. A taky, že ho necháš, až potkáš někoho jiného, který ti dá to, co opravdu chceš.“ „A co by to jako mělo být?“ nemohla si Holly odpustit otázku. „Vždyť víš. Klidný život. Spořádaný.“ Kaylin sklopila oči. „Camryn říká, že život s Rafem není pro tebe vůbec klidný. Jak by taky mohl být, když musíš snášet Flinta s Evou, kteří tě oba nenávidí. Když to musíš vydržet s Trentem a Tonym i s Tracey, která bude pořád potřebovat tvoji pomoc. A to nemluvím o Camryn a o sobě. My sice brzy vyrosteme a odejdeme, jenže do té doby…“

Pokrčila rameny. „Já jsem myslela, že máš ráda Rafea, ale Camryn říká, že ne. Tak nevím.“ Holly by se rozesmála, kdyby jí nebylo do pláče. Camryn se podařilo pochopit věci přesně obráceně. To Rafe ji využíval jenom na sex, protože bydlí hned vedle. A Kaylin měla absolutně pravdu. Milovala Rafea, ale jeho mladší sestře to nebyla schopná říct. Ne teď, když jí tak jasně vysvětlil, že ho manželství s ní nezajímá. „Já si ale myslím, že můj život je dost pěkný i teď, Kaylin,“ přinutila se k úsměvu. „Vzpomeň si, jak jsme si povídaly o tom, jak je důležité, aby si lidé sami tvořili svoje štěstí a nečekali, až jim ho někdo jiný poskytne.“ „Jo, vzpomínám si,“ ukončila téma Kaylin. „Můžu se u tebe dívat na televizi?“ „A co domácí úkoly?“ „Všechno je hotovo. Nech mě tady, prosím. Nechci jít teď domů.“ Holly to chytlo za srdce, i když měla podezření, že přesně tohle Kaylin chtěla. „Ale musíš zavolat bratra a dovolit se ho.“ Hned potom odešla z kuchyně, aby poskytla Kaylin trochu soukromí na rozhovor. Za dvě minuty byla Kaylin u ní v obýváku. „Rafe říká, že se podřídí tvému mínění,“ řekla dívka vesele. „A ty míníš, že tady můžu zůstat, viď?“ Holly dělala, že si skryté narážky v Rafeově odpovědi nevšimla. „Výborně, jsem ráda, že tu budeš se mnou, Kaylin,“ odpověděla a předpokládala, že ji bude Kaylin později citovat. Doufala, že i Rafe pochopí skrytou narážku tentokrát v její odpovědi. To, že když chtěla být sama, tak si nepřála, aby s ní byl on, ale Kaylina společnost jí nevadila.

DESÁTÁ KAPITOLA Následoval pochmurný týden. Kdyby její život nebyl tak propletený s životem čtyř dětí ze sousedství, Holly by se Rafeovi vyhýbala jak morové ráně. Měla dojem, že jeho pocity byly stejné, protože se ani nepokoušel s ní zavádět rozhovor, kromě těch případů, kdy se jednalo o nějakou záležitost s dětmi. V každém případě se už nesnažil s ní být o samotě. Holly si říkala, že takhle je to asi nejlepší. Rozhodně je lepší se dozvědět syrovou pravdu o tom druhém včas, než žít ve vysněném světě sladkých iluzí, kde jsou všichni jedna velká a šťastná rodina. Vůbec jí nevadilo, že se dál stará o Rafeovy mladší sestry a Kriderovic kluky. Zvykla si na všechny a chyběli by jí. Ale už neměla nejmenší náladu být nástrojem sexuálních potřeb toho člověka odvedle. Který se naprosto nezajímal o manželství s ní, ale přitom mu nevadilo používat její tělo podle své chuti. Rafe se cítil v její blízkosti nějak obtížně. K dětem se pořád chovala tak skvěle a perfektně zvládala všechnu starost s nimi, ale k němu byla chladná. Neodvážil se ovšem naznačit cokoli o tom, že se cítí odstrčený a přehlížený, protože už nechtěl znovu slyšet něco o tom, že se vnucuje. I když mu hrozně chyběla a chybělo mu i to, jak jim bývalo spolu dobře, pořád ho rozzuřovalo, když si vzpomněl na to, jak nazvala jeho chování. Vnucovat se! Zkoušel se přesvědčovat, že ji vůbec nepotřebuje, že je nezávislý a schopný dospělý člověk, který nepotřebuje nikoho. Někdy tomu málem i uvěřil. Ale když byl sám v posteli a převaloval se ze strany na stranu, pořád dumal nad tím, co se vlastně pokazilo. Jednu noc měl

najednou dojem, že se mu v hlavě rozsvítilo, prudce se posadil a vzdal jakoukoli myšlenku na to, že by mohl ještě usnout. Venku bylo touhle dobou už dost chladno, tak si natáhl tlustý svetr, aby se zbavil mrazivého pocitu po těle a vyšel z ložnice. Rafe otevřel dveře ven a díval se do tmy. Všechny domy v okolí byly temné, všude se spalo, jen v jednom okně se ještě svítilo. V okně druhé části dvojdomku. Z náhlého popudu se Rafe vydal k Hollyiným dveřím a tiše na ně zaklepal. Za chvilku se dveře otevřely a Holly stála na prahu. Měla na sobě hebký koupací plášť. „Co se stalo?“ zeptala se starostlivě. „Něco je s dětmi?“ „Ne, nic, děti jsou v pořádku,“ řekl mechanicky Rafe a upřeně se jí díval do očí, až se neklidně Zavrtěla. „Nemůžeš usnout?“ v jeho otázce byl lehce posměšný tón. „Jen jsem si četla,“ bránila se. „Opravdu?“ Nečekal na pozvání a vstoupil do dveří, přičemž se o ni těsně otřel. Holly zvedla knihu z pohovky a držela ji před sebou. „Co to je za knihu, prosím tě?“ „Jmenuje se to Jak na t o “ odpověděla roztržitě. Rafe pokrčil rameny. „Nikdy jsem o ní neslyšel. Možná bys mi to mohla půjčit, až to dočteš.“ Holly si povzdechla. „Rafe, už je opravdu pozdě a oba budeme muset zítra brzy vstávat.“ Hodila okem po budíčku na nočním stolku. „Přesněji řečeno, budeme muset vstávat už za tři hodiny.“ „K čertu se spaním.“ Čtyřmi velkými kroky se dostal až těsně k ní. „Já nejsem unavený ani trochu.“ Přitáhl si ji k sobě, silně objal a začal ji dychtivě líbat do vlasů, na krk i tvář. „Ty jsi mi tak strašně moc chyběla, Holly. Já tě chci, já tě…“ Polkl, doufal, že se nevnucuje, jak mu předtím vytkla. „Holly, ať už jsem udělal cokoli, odpusť mi to. Je mi to líto.“ Trochu se od něj odklonila a podívala se mu do očí. „Čeho je ti vlastně líto?“ „No, udělal jsem něco, čím jsem se tě dotkl.“ „A ty teď toužíš po sexu tak moc, že přijmeš i to, když ti budu vyčítat cokoli, cos mi provedl?“ Kniha, kterou stále držela v ruce na hrudi, ji tlačila do žeber.

„Já toužím po tobě, drahá. Sex, to je jen kousek toho všeho. Řekni, že už se na mě nezlobíš!“ „Mně se také nelíbí, jak se to mezi námi semlelo,“ připustila. „Ale v tuhle hodinu nemám sílu na velkou usmiřovací scénu. Zítra mám nabitý program se svými pacienty, a tak…“ Jeho ústa jí další slova zadusila. Už slyšel dost, slyšel, že se na něj nezlobí. Dál už mu bylo jedno, co všechno napovídala okolo svého odpuštění, tím se bude zabývat později. Teď chtěl jedině ji, znovu ji ochutnávat a mít, zrušit tu nesnesitelnou vzdálenost mezi nimi. Holly ani nezkoušela protestovat. Bylo to tak příjemné být zase v jeho náruči. Jen se jejich rty setkaly, vřele polibky opětovala. Není přece žádný důvod, proč by s Rafem nemohli pokračovat v tom, co jim oběma přináší potěšení a uspokojení. Když slyšela Rafea, jak říká, že se o manželství nezajímá, tak to byl šok, ale stejně jako léčba elektrošoky to přineslo určitý užitek. Přestala být naivním snílkem s představou, že při sexu musí být člověk zamilovaný. Další poznatek jí přinesla dnešní četba knihy Jak na to, kdy si uvědomila jednu podstatnou skutečnost – a sice že ona sama skutečně není myšlenkou manželství také nijak posedlá. A nikdy nebyla, na což během těch týdnů tak intenzívně prožívaných s Rafem trochu pozapomněla. Co na tom, že se Rafe o manželství nezajímá? Ona měla vlastně stejný názor, ujišťovala se Holly. Jí bude stačit, když bude Rafeovou milenkou. Ona chtěla jeho a on ji, tak proč by jeden druhého nemohl mít v posteli? Je to jednoduché. Proč nad vším dumat a mít z toho pak jen špatnou náladu? Jeho tuhé a tvrdé tělo se na ni silně tlačilo a Holly cítila, tak se chvěje, rozplývá a rozehřívá. Kniha spadla na zem, ale ani si toho nevšimli. Vzrušeně si uvědomila, že ji Rafe už zase nese nahoru. Za okamžik byli oba v ložnici, leželi v posteli, objímali se a líbali jako o život. Tak jak si to představovali během tohoto dlouhého, osamělého týdne. Jejich oblečení zůstalo na podlaze v jediné změti, stejně propletené, jako jejich horká nahá těla.

Když Rafe trochu zpomalil, aby si ji užil, začala Holly naléhat: „Dělej, chci to rychle a tvrdě – a rychle,“ zopakovala ještě jednou, jako by se chtěla ujistit, že jí správně porozuměl. Nechtěla něžnost, nechtěla city, chtěla vzrušení, fyzickou vášeň, pořádný sex. Co si přát víc? Rafe jí všechna její přání splnil více než ochotně a naplno. Ale potom, když leželi vedle sebe, vlhká těla dosud v objetí, odhrnul jí vlasy z čela a podíval se na ni… znepokojeně? „Vypadáš dnes nějak jinak,“ zamumlal. Holly jen zavřela oči. „Rafe, jsem příliš unavená na to, abych mluvila. Já už usínám.“ „Tohle právě myslím. Nikdy jsi nebyla unavená na povídání.“ „No, tak teď jsem.“ Oči nechala zavřené. „Já… ty…,“ zmlkl, jako by v její tváři hledal odpověď na to, jak dál. Ale Holly už dřímala. „Líbilo se ti to?“ slyšel sám sebe, jak se ptá. Samotnému mu vadila naléhavost v jeho vlastním hlase. Vadilo to i Holly. Nějaké emoce? Obejde se bez nich. „Máš nejméně dva body k dobru za výkonnost,“ řekla s ušklíbnutím. „To bylo snad víc než jen výkonnost,“ připomínal žadonivě. Holly otevřela oči: „Rafe, co po mně chceš? Nezlobím se, šli jsme do postele, a byl to bezvadný sex. Co ještě?“ „Neřekla jsi mi, že mě miluješ,“ vyhrkl. Pokaždé mu po tom říkala, že ho miluje, až teď ne. Uvědomil si, jak moc mu ta vášnivě vydechnutá slova chybí. Jak moc je potřebuje slyšet. Její tělo má a ještě by chtěl její srdce, duši i všechny myšlenky? Tohle se už Holly zdálo jako velmi jednostranné uspořádání, vezme – li se v úvahu, jak málo do toho vkládá on. Řekl přece zcela jasně, že jejich vztah nepovažuje za něco stálého, co by je mělo dovést k manželství. Ona se s tím vyrovnala, ale tím pádem nemůže po ní chtít, aby do toho vkládala všechno. Zamračila se. „Rafe, ty jsi…“ „To mi zase řekneš, že se vnucuju?“ přerušil ji rychle Rafe. Nechtěl slyšet, co se mu chystala říct. Instinktivně věděl, že by se mu to nelíbilo. „Ty už jsi mi to řekla mockrát, ale myslím, že já jsem ti ještě neřekl, že tě miluju.“

Zívla. „To je bezva, Rafe. Dobrou noc.“ Zase zavřela oči a otočila se na bok. To je bezva?! Do Rafea jako by udeřil blesk. Zaznělo to úplně stejně, jako kdyby to řekla Camryn nebo Kaylin. Je to prostě bezva, no. Super, žůžo, nemá to chybu… Chvíli měl dojem, že exploduje jak přetopený kotel. Vřelo to v něm. Vzteky. Jenže jak se zdálo, Holly upadla do hlubokého spánku a vypadala, že ji hned tak něco nevzbudí. Rafe ani ve svém rozrušení neměl sílu s ní cloumat, aby ji vzbudil a vysvětlil, že ji opravdu miluje. Co mu to před chvílí řekla? Co po mně chceš? Nezlobím se, šli jsme do postele, a byl to bezvadný sex. Co ještě? Holly stále trvala na tom, že s ní Rafe nemusí jezdit na svatbu Heidi. Až do té doby, než se jich všech šest vypravilo na letiště. Pokaždé, když ho zprošťovala povinnosti jí doprovázet, přišel s nějakou výmluvou. Především tvrdil, že letenky, které už koupil pro ni i pro děti, se nedají vrátit. Holly si zavolala do kanceláře letecké společnosti a tam ji ujistili, že jí peníze klidně vrátí. Řekl, že se děti už moc na ten výlet těší a že je nemůže zklamat. A tak dorazili do hotelu, kde se měla druhý den večer konat svatební recepce a kde se také ubytovali všichni přespolní příbuzní. Všichni se již také setkávali na přátelských posezeních před svatbou. Holly svoje příbuzné už předem informovala, že si s sebou přivede „dobrého přítele“ Rafea Paradise a to, čemu žertovně říkala „jeho svita“ – Camryn, Kaylin, Trenta a Tonyho. Když se tetička Honorie setkala s Rafem a dětmi, vzala si Holly stranou a řekla jí: „Myslím, že je báječné, když pomáháš Rafeovi s těmi nešťastnými dětmi, ale jinak to pro tebe není nic vhodného do manželství. Nějaká osamělá žena s kupou vlastních dětí by si ho asi vybrala, ale ty? Já jsem velice ráda, že jste jenom přátelé.“ Její matka a teta Hedy byly ještě konkrétnější a poprvé, co si Holly pamatovala, jí připomínaly, že svobodný život má také svoje půvaby. Teta Hedy se zeptala rovnou: „Proč by sis prosím tě uvazovala takový kámen na krk? To je, jako by ses na potápějící

lodi připoutala ke kotvě. Ať ti bude pan Paradise nabízet cokoli, ať bude říkat co chce, nepřekračuj rámec přátelských vztahů, Holly.“ „Mít svou vlastní rodinu je jedna věc,“ varovala ji matka. „Samozřejmě chceš mít vlastní dítě. Třeba i víc, ale kdo by si přál čtyři cizí děti, a všechny ty citové komplikace, které to nutně provázejí. Živíš se sice psychiatrií, ale co je moc, to je moc.“ Rafea to všechno pěkně štvalo. Celá Hollyina rodina, která si nikdy nebrala servítky, byla zcela otevřeně proti němu. Cítil to víc než zřetelně, ze všech pohledů i řečí, protože téma jeho vztahu k Holly zastínilo všechno ostatní, dokonce snad i svatbu. Musel se s Holly setkat a probrat s ní celou situaci. „Tvoje rodina mě nenávidí,“ oznámil Rafe s pohledem upřeným do svého martini u spoře osvětleného baru zakrytého obřími rostlinami, hned vedle rušné hotelové haly. Pil jen zřídka, ale po uvítání ze strany všech Hollyiných příbuzných, které se těžko dalo nazvat srdečným, mu silnější nápoj přišel k chuti. „To si nesmíš brát osobně,“ vysvětlovala Holly a pod pultem mu přitom položila ruku na stehno. Sama byla vyvedená z míry tím, jak Rafea odmítl úplně celý rodinný klan. „Ale máš pravdu, byli naprosto příšerní. Je mi to líto.“ „Jen se za ně neomlouvej.“ Svojí ruku položil na její. „Ostatně, já jsem se ti také neomluvil za nepřehnaně přátelské přijetí ze strany Flinta a Evy. Asi jsem měl.“ „Ani jeden z nás není odpovědný za chování příbuzných, Rafe.“ Holly si propletla prsty s jeho. „Jsem ráda, že jsi tady se mnou.“ „Já jsem taky rád, Holly.“ „I když to vypadá, že jsme tady my dva versus zbytek světa?“ Holly se na něj usmála a nad vřelostí i něžností jejího pohledu se mu zatajil dech. „Pokud ty nestojíš proti mně, tak se na ten zbytek světa můžu vykašlat.“ „Já taky.“ Její mysl, současně zasažená vřelostí Rafeova prohlášení i silným martini, přestala hlídat její obvyklou zdrženlivost na veřejnosti. Přisunula si svou barovou židličku blíž k jeho, naklonila se a políbila ho na bronzovou tvář. Zareagoval ihned

– vzal jemně do dlaní její obličej a přitáhl k sobě. Začali se líbat, horce a divoce. „Holly!?“ Zvuk jejího jména jí musel chvíli zvučet v uších než úplně zaregistrovala, že ji někdo volá. Rafe to být nemohl, protože ji právě líbal. Po chvíli svá ústa nadzvedl, ale Holly se o to víc k němu přitiskla, jako by nechtěla přerušit kouzlo tohoto okamžiku. „Myslela jsem, že jste říkali že jste jen přátelé.“ Holly i Rafe se současně otočili a uviděli dvě pobouřené brunetky, jak na ně civí. Holly zaúpěla a naznačila, že by se nejraději celá schovala Rafeovi pod sako. „My už jsme se potkali,“ řekla jedna z nich Rafeovi. „Já jsem Hillary a tohle je moje sestra Hayley.“ „Ano, ano, už si vzpomínám,“ pokoušel se o společenskou konverzaci Rafe. Potkal obrovské množství žen a dívek ten večer, všechny se jmenovaly nějak od H. Byl to starý podivínský zvyk v téhle rodině a Rafe si slíbil, že až bude mít s Holly děti, budou moct mít jakákoli jména, jen ne začínající na H. „Vypadá to, že vy dva jste asi víc než přátelé,“ řekla podezřívavě jedna H – sestřenice. „Nikdy jsem neviděla Holly, že by se takhle chovala k příteli Devlinovi. A v hotelovém baru,“ dodala druhá H – sestřenice. „Víte, to bude tím, že my jsme víc než přátelé,“ začal vysvětlovat Rafe. Holly konečně nadzvedla hlavu z jeho ramene. „Je to tak,“ přitakala, „My…“ „…se budeme brát,“ dokončil za ni Rafe dříve, než stačila říct, že jsou milenci. To sice byla také pravda, jenže byli něco mnohem víc. Mnohem víc než milenci a přátelé. Byli jeden druhému zcela vším. „Já už to dál nemůžu předstírat, Holly, drahoušku,“ řekl a zadíval se jí do široce otevřených hnědých očí. „Každý tady už ví, že tahle povídačka o přátelství nesedí. A jestli si toho ještě někdo náhodou nevšiml, tak to rychle pochopí.“ „To zírám,“ řekla Hillary.

„Já jsem to uhodla, hned jak jsem vás viděla spolu,“ dodala přemoudřele Hayley. „Takže gratulujeme vám oběma.“ „Je ti jasné, že zamířily rovnou k telefonu?“ řekla Holly Rafeovi, když se s nimi obě sestřenice chvatně rozloučily. „Do deseti minut si bude celá moje rodina myslet, že se budeme brát.“ „To je dobrý.“ Postavil se vedle ní a oběma rukama ji pomalu stáhl s barové židle na podlahu. „Děti nám zabraly celé apartmá, takže si budeme muset najmout jiný pokoj, abychom mohli mít dnes večer trochu soukromí.“ Holly se trochu zapotácela, a tak jí vzal okolo pasu a odvedl z baru k dlouhému pultu v recepci hotelu. „Točí se ti hlava?“ „Tak trochu.“ Mrkla stranou a uviděla Hillary i Hayley, jak sedí každá u jednoho telefonu v rohu hotelové haly a rychle pohybují ústy. „Já bych si teď dala kafe. Potřebuji mít jasnou hlavu, až budu rodině vysvětlovat ty řeči o naší svatbě.“ „To ale nejsou žádné řeči, to je pravda. Já se s tebou chci oženit.“ „Rafe, kolik jsi toho vypil dneska večer?“ „Dal jsem si jedno jediné martini, Holly, můžeš se spolehnout, že nejsem opilý.“ Zastavil se kousek od recepčního pultu a položil jí ruce na ramena. „Ve skutečnosti jsem nikdy v životě neviděl věci jasněji. Já tě miluji, Holly a ty miluješ mě. Chceš si mě vzít?“ „Minulý týden jsi ujišťoval svého bratra, že se o manželství se mnou nezajímáš,“ rozechvěle připomněla Holly. „Minulý týden…“ Rafe se jí podíval dlouze do očí a Holly neuhnula pohledem. „Minulý týden jsem se choval jako idiot, Holly,“ řekl něžně a objal ji. „Nechtěla bych se s tebou o tom přít, ale…“ „To je dobře, protože já se taky nechci přít. Já si teď chci najmout pokoj, tam tě požádat o ruku a pak se hned s tebou pomilovat.“ Což také udělal, s láskou a s vášní. Holly se rozhodla, že se bude skrývat v hotelu a doma že se objeví až těsně před odchodem na svatbu. Doufala, že se tak vyhne hlavní lavině otázek, rad a varování, protože ve shonu před svatbou budou mít všichni jiné starosti.

Den strávila příjemně s Rafem a s kluky v hotelové herně s videohrami a v bazénu. Camryn a Kaylin se zatím povalovaly v apartmá. Asi tak hodinu před začátkem svatby dorazila konečně do bytu svých rodičů, aby se oblékla na obřad. Dům Casaleovy rodiny tonul v hrozném zmatku. Zdálo se, že každý pobíhá z jedné místnosti do druhé, mluví všichni najednou a nepřetržitě telefonují. Jen muži se uchýlili do pracovny Hollyina otce a dívali se na fotbalový zápas. Nikdo si na zasnoubení Holly ani nevzpomněl. Tuhle záležitost úplně odsunula do pozadí momentální krize. „Heidi zmizela!“ zaječela místo uvítání teta Hedy. „Honorie si myslela, že vyspává po tom včerejším večírku, ale když okolo poledního konečně vešla do jejího pokoje, Heidi tam nebyla. A v posteli nikdo nespal!“ „Nebyla přes noc u svého snoubence?“ napadlo Holly. „Volal mu někdo?“ „Samozřejmě, že jsme mu volali, jako prvnímu,“ vyštěkla Heather, Heidina sestra. „Neviděl Heidi od té chvíle, co se popral na tom včerejším večírku. Je jasné, že Heidi se včera domů vůbec nedostala.“ „Ohlásili jste to už na policii?“ Holly se snažila zachovat klid, i když se jí obavami svíral žaludek. Věděla, co se všechno může osamělým dívkám v noci přihodit. „Honoria nám říkala, abychom policii nevolali,“ poznamenala matka Holly. „Je přesvědčená, že malá Heidi má zase tu svojí depresivní náladu a že se objeví až těsně před svatbou.“ „Cože, depresi?“ Holly se překvapeně rozhlédla. „Vždyť ona nikdy neměla žádné sklony k depresím.“ „Od zasnoubení se dost změnila,“ promluvila konečně Hayley. „Začala být podrážděná a hádavá.“ „Vysvětlovali jsme si to jako předsvatební nervozitu,“ oznámila ponuře Hillary. „Vyjádřila se někdy Heidi, že se jí nechce do vdávání?“ zeptala se Holly.

Ostatní ženy se podívaly jedna na druhou. „Nikdy jsme to nebraly vážně,“ vyhrkla teta Hedy. „Vždyť která dívka by si mohla přát něco lepšího, než velká rodinná svatba, taková, jakou jsme jí nachystaly.“ Holly si vzpomněla na všechny ty roky, kdy přesně téhle představě musela čelit. A sama si žádnou svatbu nepřála až do chvíle, kdy se zamilovala do Rafea, jediného muže na světě, s kterým chtěla prožít celý zbytek života. Teprve až teď bude myslet na to, jaký druh svatby bude chtít. Teď získala dojem, že u Heidi se nějak převrátilo pořadí. Vlastní svatba byla to hlavní a jediné, ale představa, že s tím mužem, co si bere, má strávit zbytek života, bylo něco, na co vůbec nemyslela. Až do včerejšího večera? Zazvonil telefon a Rafe ho rychle zvedl. „Rafe, Heidi se ztratila,“ ozvala se na druhém konci Holly třesoucím se hlasem. „Dovedeš si představit, že se tady každý může zbláznit a já teď nevím, co…“ „Cože, Heidi je pryč?“ opakoval Rafe. Vrhl nepřítomný pohled na Camryn. Ta si začala malovat nehty nějakým těžko popsatelným hnědofialovým lakem. „Holly mi právě říká, že Heidi je pryč.“ „Jo, já vím,“ nonšalantně odpověděla Camryn. „A taky bude pryč pěkně dlouho.“ Rafe měl dojem, že ho někdo kopnul rovnou do hlavy. „Holly, všeho nech a ihned sem přijeď.“ Camryn odmítala cokoli říct před příjezdem Holly. „Proč bych to měla vykládat dvakrát?“ Jakmile se Holly objevila ve dveřích, Camryn hned začala: „Heidi je na cestě do Las Vegas.“ „Las Vegas?“ Holly těžce dosedla na okraj postele. „Proč Heidi odjela až do Las Vegas a nikomu nic neřekla, Camryn?“ zeptala se Holly hlasem, který svědčil o tom, jak se snaží zůstat klidná. Moc se jí to ale nedařilo. „No řekla mi to,“ bránila Camryn uprchlou nevěstu. „Heidi byla zoufalá. Nechtěla si toho frajera vzít, ale nevěděla, jak se z toho vyvléct. Říkala mi, že ta svatba je jako vlak, co mu selhaly brzdy a co se na ni řítí po kolejích. Tak jsem jí řekla, že jestli nechce, aby se

její život podobal vlakovému neštěstí, tak že by mu měla uskočit stranou.“ „Musím přiznat, že je to praktická rada,“ řekla Holly. Než mohl Rafe něco pronést, Holly si přitáhla jeho ruku k ústům a přitiskla mu rty do dlaně. „Víš, já jim chci říct, že naše rodina má štěstí, že se k ní připojí tak skvělí lidé, jako jsi ty i Camryn. Řeknu jim to hned, jak zavolám tetě tu dobrou novinu, že Heidi je živá a zdravá v Las Vegas.“ Rafe položil Holly ruku kolem ramen a dodal: „Když jsme spolu, tak zvládneme všechno, viď?“ „Naprosto všechno,“ odpověděla Holly a políbila ho. Když zvedla telefon, aby oznámila tu dobrou novinu, držel ji stále za ruku.

BARBARA BOSWELLOVÁ miluje psát o rodině a rodinných vztazích. Právě uprostřed své početné rodiny, skládající se z manžela, tří dětí a tří koček, čerpá inspiraci pro psaní svých poutavých příběhů. S rodinou také tráví svůj veškerý volný čas. Barbara Boswellová žila nějaký čas v Evropě, ale teď má domov ve Spojených státech, v Pensylvánii. Ráda čte a sbírá miniatury.