srpen 2014
Opavský
přírodovědný zpravodaj Elektronický měsíčník o přírodě a lidech kolem ní nejen na Opavsku
Hrabalky a kutilky vytvářejí živé konzervy Příběh ledňáčků zavřených ve sklepě Mimikry: I zvířata se umí přetvařovat Problémy s vetřelcem plzákem španělským Navštívili jsme hornickou naučnou stezku Rozhovor o Pony Expresu s Miroslavem Kozelským
S podporou Statutárního města Opavy vydává občanské sdružení Natura Opava
Slovo úvodem Při čtení prvního článku se můžete zamyslet, proč máte nebo naopak nemáte psa. Patříte mezi ty, které ani nenapadne si připustit, že je někdo z různých důvodů nemusí mít rád? Jako ryby ve vodě se cítili studenti opavské Zemědělky na expedici v rumunském Banátu, kde poznávali způsob života a kulturu české menšiny. Poznali život našich krajanů, kteří se zde živí již 200 let zemědělstvím. V zoologických článcích si představíme další exponát měsíce kočku divokou, na který si můžete zajít do Slezského zemského muzea. Zamyslíme se nad chováním zástupců hmyzu, kutilek a hrabalek, které pro své larvy připravují živé konzervy. Příběh ledňáčků, kteří byli omylem zavřeni ve sklepě vám bude vyprávět fotograf Milan Mainuš. Mainušovy fotografie doprovodí i článek o hodných slunéčkách sedmitečných, které jsou ohroženy slunéčky východními. Vysvětlíme si, co jsou to mimikry a jak zvířata umí své predátory zastrašit. Někteří živočichové používají výstražné zbarvení proto, aby své potencionální nepřátele odradili, protože jsou skutečně jedovatí, jiní jedovatí nejsou, ale tváří se tak. Tedy úspěšně lžou. Dosud jsme znali Naučnou hornickou stezku Stříbrný důl Slepetné jen z internetu, byli jsme na ní podívat a po přečtení informačních tabulí jsme vzdělanější. Už začínáme být všichni alergičtí na plzáky španělské, kterým se u nás zjevně líbí. Tento invazní druh plže dělá vrásky nejen zahrádkářům, ale i zemědělcům. Nemá u nás přirozené nepřátele a chovat kachny běžce indické, kterým tito plži chutnají, je přece jen nákladné. Rozloučili jsme se s muzejním preparátorem Vilémem Borůvkou, na kterého byla Opava právem hrdá. V rozhovoru představíme MUDr. Miroslava Kozelského, který se svými přáteli již několik let organizuje Pony Expres. Letos v sobotu 16. srpna to byla již 14. akce v Opavě a tentýž den v Suchdole nad Odrou jubilejní 30. Mirek je také expedičním lékařem Natury Opava, takže několik otázek věnujeme i jeho zážitkům z expedic. Omalovánku pro povídku Nespokojená vosa nakreslil jako vždy Bořík Frýba. Redakce: Milan Kubačka, Jakub Kubačka
Obsah srpnového vydání K zamyšlení Proč nechci psa Environmentální projekty Poznávali jsme život české menšiny v rumunském Banátu Zoologie Exponát měsíce kočka divoká Hrabalky a kutilky vytvářejí pro své potomky živé konzery Příběh ledňáčků zavřených ve sklepě Naše “hodná” slunéčka začínají vytěsňovat ta invazní z východu I zvířata a rostliny se umí “přetvařovat”, pokud z toho mají užitek! S vetřelcem plzákem španělským jsme si ani letos nedokázali poradit Geologie Navštívili jsme hornickou naučnou stezku Osobnost opavské vědy Říká se, že každý je nahraditelný preparátor Vilém Borůvka však těžko Rozhovor Pony Expres zdárně pokračuje, říká MUDr. Miroslav Kozelský Srpnový kvíz a omalovánka Boříka Frýby Nespokojená vosa Na titulní straně ploštice růměnice pospolná Pyrrhocoris apterus
rní pranostiky NJa apište nám do redakce Elektronický měsíčník „Opavský přírodovědný zpravodaj“ je součástí projektu Kalendář přírody Opavska Natury Opava. Projekt byl podpořen grantem Magistrátu Statutárního města Opavy v roce 2013. Zpravodaj má zviditelnit zajímavosti nejen o přírodě Opavska, ale také osobnosti a projekty, které souvisí s životním prostředím. Nabízíme všem zájemcům z řad učitelů, obcí, přírodovědcům a všem, kterým není životní prostředí lhostejné, aby se na měsíčníku podíleli. Můžete zde volně prezentovat své projekty, myšlenky a zajímavá pozorování. Měsíčník je volně stažitelný ve formátu PDF na stránkách Natury Opava a na stránkách Statutárního města Opavy. Dále je rozesílaný na školy a obecní úřady v okrese Opava. Občanské sdružení N a t u r a O p a v a - C z e c h R e p u b l i c E. Beneše 30, 747 05 O p a v a tel: 00420 737 322 616 e-mail:
[email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava
K zamyšlení
Proč nechci psa Chtít psa je závazek na celý život a ne každý si to uvědomuje. Být tak zvaně "in", znamená mít i psa a pokud možno takového, který zrovna letí. Asi právě proto se s nimi rozsypal pytel. Čtyřnozí miláčci doprovázejí nejen politika, úspěšného umělce či podnikatele, ale, bohužel, mnohdy i čistokrevného snoba. Nepopírám, že odér mokré srsti otcova služebního psa mi učaroval už v raném dětství, a že spolu se spoustou příhod, které jsem s tímto německým ovčákem zažil, patří k těm nejhezčím vzpomínkám, přesto ho nechci. Panelákový byt by mu určitě nevyhovoval, stejně jako některým nájemníkům by zase nemusel vyhovovat on sám. Do práce či do školy si ho vzít nemůžeme, takže by zůstal sám doma jako hrdina stejnojmenného filmu. Nedovedu si však představit, jak bych vysvětloval sousedům jeho žalostné vytí, když jsem sám přesvědčen o tom, že se jednoznačně jedná o týrání. Týrání samotou, kterou ráda snese samotářská kočka, ale vůbec ne pes, který se odjakživa cítí dobře ve smečce a čekání na vůdce, za kterého svého pána považuje, musí jeho psí dušičku pořádně potrápit. Proto ta obrovská radost, kterou zbrkle projevuje pánovi při jeho návratu. Ano, chová se jak urvaný z řetězu. Snaží se vám olizovat tvář, válí se po zádech a nastavuje zranitelné břicho, odbíhá a zase se vrací. Je to přímo erupce projevů podřízenosti a hravosti, které neměl možnost doma uplatnit přirozeně a ve vhodných okamžicích. Vyzbrojen lopatičkou a sáčkem bych s ním docela rád absolvoval i pravidelné vycházky. Respektoval bych, pokud by to byl pes, i jeho marnou snahu udržet si v silné konkurenci značkováním své teritorium, ale osvojit si okřídlenou
frázi - "nebojte se on vám nic neudělá, on si jen tak hraje" bych nedokázal.Jak má člověk poznat, že pes, který se proti němu rozběhne, mu bude olizovat tvář a nikoliv kousat do hýždí? Ostatně pro někoho, kdo trpí chorobným strachem ze psů je velmi nepříjemné obé. A co když se mu začnu podobat nebo on mně? Jak se znám, začal bych hledat chybu v komunikaci mezi mnou a lidmi a to bych nerad. Nevěřím, že bych to dokázal, ale co když bych se ho chtěl zbavit, protože se zrovna hodí mít jinou rasu? Mám ho vypustit z auta v cizím městě nebo uvázat ke stromu v hlubokém lese, či se zachovat "humánně" a zajít s ním do útulku s naivním přesvědčením, že s radostí skočí do náruče cizím lidem? Chtít psa, protože ho má kamarád Honza nebo vážený pan Novák, neodolat žadonění dítěte, nechat se přesvědčit reklamou na psí konzervy a věřit, že díky jim jsem z nejhoršího venku, není jen projev nezralosti u dítěte, ale naopak projev slabosti a nezodpovědnosti dospělého. Nezralost dítěte je však přirozená a proto pochopitelná, to nemusí vědět, že opatřit si psa, znamená starat se o něj až do jeho smrti. Psů přibývá, výrobci psích konzerv prosperují, jen útulky pro ty nešťastné ztroskotance jaksi chybějí. Na zakoupení drahého psa peníze jsou, ale na útulky nezbývají. Tady pes svádí svůj marný boj s tržními silami, které sám nemůže ovlivnit a to pro nás lidi není dobrá vizitka. Mám strach vstoupit do tohoto bludného kruhu. Psovi, nejlepšímu příteli člověka, bych nechtěl ublížit. Navíc si stále myslím, že je mi dobře s lidmi. Ale jak dlouho ještě? MK
Expedice
Poznávali jsme život české menšiny v rumunském Banátu V českých vesnicích v Banátu jsme slyšeli pěknou češtinu, potkávali pohostinné lidi a poznávali nádhernou přírodu. Místním zemědělcům jsme dokonce pomáhali sklízet seno, za což nás pozvali na oběd.
"Vesnice Gerník se nachází v jihozápadním cípu Rumunska v jižním horském Banátě. Byla založena českými vystěhovalci ze západních, jihozápadních, středních a okrajově i východních Čech, kteří sem přicházeli v letech 18271830, aby zde kolonizovali dosud řídce osídlené tzv. Banátské vojenské hranice, v té době patřící Rakouskému císařství. V obklopení cizích etnik si obyvatele tohoto českého ostrůvku podnes zachovali svůj archaický český jazyk, staročeské obřady, zvyky a obyčeje, písně a tance. Přispěl k tomu celý komplex vlivů: zdejší geografické podmínky, značná izolovanost, relativní soběstačnost, v porovnání se sousedy vyšší materiální kultura, náboženství a kostel (důsledné dodržování a svěcení katolických svátků a rodinných slavností). Napomáhala tomu však i zdejší škola. Ať už byla oficiálním a vyučovacím jazykem němčina, maďarština nebo rumunština, v nižších ročnících se s krátkými přestávkami (světové války) vyučovalo vždy česky, ostatně zdejší děti před nástupem do školy jinou řeč než češtinu neovládaly a dosud neovládají. Od roku 2000 vychází při zdejší škole měsíčník Gernický zvoneček, jehož jádrem jsou slohové práce žáků 5. - 8. tříd a ilustrace žáků 1. - 4. třídy vztahující se k zajímavostem a událostem zdejší vesnice a jejího okolí, tak především k svátkům a výročním zvykům, rodinným obřadům a slavnostem, jakož i k přežívajícím projevům místního veršovaného i prozaického folklóru." Úvod reportáže jsme opsali z publikace Gernický školní kalendář, který sestavil Jaroslav Svoboda, Nakladatelství HERRMANN a SYNOVÉ (2004). Kalendář jsme zakoupili v jedné gernické hospůdce.
“Nebojte se! Ten most je pevný!” Laškovně prohlásil náš vedoucí Jakub Kubačka a potom nám přechod striktně zakázal.
Občanské sdružení Natura Opava připravila spolu s Masarykovou střední školou zemědělskou a Vyšší odbornou školou pro své studenty expedici do rumunského Banátu a budeme mít na co vzpomínat. Nejsilnějším zážitkem expedice byla náhlá bouřka, která nás přepadla v lese cestou z Sasca Romana do Sopotu Nou. Šli jsme pěšinou podél říčky, která byla normálně hluboká 20 cm a široká čtyři metry. Divoce rozvodněná vypadala strašidelně. Nenašli jsme odvahu ji přejít. Na visuté mosty jsme se také neodvážili. Blesky křižovaly oblohu, prudký vítr vyvracel stromy a pro hustý déšť jsme neviděli. Pochopili jsme, že je možno se utopit i v prudkém lijáku. Promokli jsme na kost. Naštěstí příští den se obloha rozjasnila a na slunci jsme si oblečení usušili. Po tomto krutém vstupu do Banátu jsem prožívali už jen samé příjemné věci. Slunce nám potom svítilo celou dobu pobytu. Na expedici jsme poznali krásnou přírodu a lidi, kteří si po téměř 200 let zachovali svůj rodný jazyk. Jejich čeština nám připadal trochu archaická, jako kdybychom četli dvě století staré knihy. Stejně tak na nás působila i krajina a lidé, jako kdybychom se dívali na staré filmy. Jenže tyto byly nádherně barevné. Celkově jsme měli pocit, že jsme se vrátili v čase daleko zpět. Z žebřiňáků taženými koňmi jsme si prohlíželi malá políčka, úvozové cesty a pasoucí se krávy, které si čeští obyvatelé Banátu s sebou dopravili. Rádi vzpomeneme na sklizeň sena, při které jsme místním pomáhali. Za to nám nabídli jídlo a možnost přespat v postelích u nich doma. Prohlédli jsme si funkční vodní mlýnky, ve kterých se mele mouka postaru mezi mlýnskými kameny. Chleba si pečou sami ve starých pecích, jako kdysi dávno. Bylo to vše až kouzelné a hlavně poučné, zvláště pro nás studenty zemědělské školy. Na zpáteční cestě jsme si zadováděli v lázních v maďarské Segedi a poznali pravou nefalšovanou step, kterou zde nazývají pusta. Měli jsme možnost poznat potomky Avarů, kteří na svých malých koních dokazovali, že žili ve stepi. Koně, na kterých přijeli z Dálného východu, je živili. Když bylo třeba, uměli se posadit, aby pastevcům poskytli stín nebo lehnout, aby vytvořili pro jezdce na chladné zemi teplé lože. V pustě jsme nacházeli zajímavé rostliny a živočichy, které nám, stejně jako v Banátu, ukazovali studenti Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.
Celkový pohled na vesnici Gernik, která byla založena českými vystěhovalci. Přicházeli sem v letech 1827-1830.
Rostliny Banátu jsme poznávali s botanikem Pavlem Veselým.
Odborný vedoucí entomolog Jiří Procházka předvádí největšího střevlíka ve střední Evropě Procerus gigas.
Bylo nám s vámi dobře, takže nashledanou v příštím roce!
Zoologie
Exponát měsíce - kočka divoká Dalším exponátem v Historické výstavní budově Slezského zemského muzea je kočkovitá šelma kočka divoká (Felis silvestris), kterou si můžete prohlédnout v expozici našich šelem. Tvůrcem preparátu je Vilém Borůvka.
Zoologie
Velmi vzácná šelma, obývající listnaté a smíšené lesy, především v pahorkatinách a vrchovinách. Nejvzácnější šelma ČR, kterou lze považovat zároveň za našeho nejvzácnějšího savce. Žije samotářsky soumračným až nočním životem, loví převážně hlodavce, méně pak i drobné ptáky, obojživelníky a hmyz. Samice rodí nejčastěji 3 až 4, výjimečně 1 až 8 slepých mláďat, které zhruba po 10 - 12 dnech prohlédnou a ve stáří asi 4 měsíců se osamostatňují.
V České republice byla původní populace vyhubena, ale na Slovensku kočka divoká přežila. Poválečný výskyt druhu v ČR byl ovlivněn migranty právě ze Slovenska (Beskydy, Bílé Karpaty) a Německa (Šumava), kde byl v roce 1970 v oblasti Bavorska tento druh úspěšně navrácen do volné přírody. Nejnověji se podařilo kočku divokou zachytit pomocí fotopastí v roce 2011 na Šumavě a v roce 2013 v Javornících. Kočka divoká se dožívá v přírodě nejvýše 11, v zajetí až 20 let. Autoři textu: Mgr. Martin Gajdošík, Ph.D., Mgr. Irena Hodanová Foto: Alena Houšková Kočka divoká ZOO DěčínCC BY-SA 3.0,
Rozdíly v chování kočky a psa každý vnímavý chovatel vidí Podívejme se na dvě šelmy, kočku a psa očima etologa. Kočka na kořist číhá, pes ji uštve. Každá z těchto dvou šelem má svou strategii lovu. Kočka nepotřebuje při lovu s jinými kočkami kooperovat. Máme na mysli kočku domácí, u jiné kočkovité šelmy lva, je to jiné. Lvi loví ve smečce. Naše kočka si na svou kořist počká a je v tom vytrvalá. Zaútočí skokem ze zálohy a málokdy je neúspěšná. Dokáže šetřit energií, na rozdíl od psa, který vydá mnoho energie při lovu. Při lovu psovité šelmy mezi sebou spolupracují, aby byli úspěšné. Tyto zděděné vlastnosti, říkejme tomu "hluboce zakořeněné zvyky" si obě tato zvířata přinesou s sebou do nového obydlí. K vám domů. Pes se více váže na svého nového pána, protože se stává členem smečky. Kočka se váže na domov, to se často projeví při stěhování. Kočka těžko opouští svůj domov, pes svého pána následuje bezvýhradně. Kočku nemusíte venčit, stačí jí být u svého domu, nebo jen v bytě. Hodiny vydrží číhat na parapetu okna v bytě.
O kočce říkáme, že je tvrdohlavá, někdy dokonce, že je to osobnost. Jenže tyto povahové vlastnosti potřebuje pro lov a ne proto, abychom ji obdivovali. Kočka vydrží doma bez psychické újmy sama. Pes se musí proběhnout, alespoň si rozpomenout na lov, který byl pro jeho předky zcela normální. Nesnáší samotu, je to pro něj utrpení, jen smutně čeká, až jeho pán přijde domů. Pro něj je to vůdce smečky.
Zoologie
Hrabalky a kutilky vytvářejí pro své potomky živé konzervy .
To, co se děje v přírodě je mnohdy na první pohled nepochopitelné, přesto má všechno svůj účel. Přítel Natury Pavel Novotný nám zaslal tyto fotografie. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UP Olomouc. Ačkoliv je zeměpisec, věnuje se fotografování hmyzu a rostlin. Zvláště u toho hmyzu je nutná velká dávka trpělivosti a znalostí.
Dr. Pavel Novotný si prohlíží na monitoru počítače fotografie hmyzu a přemýšlí, kam je pošle. Do Biolibu nebo Natuře Opava? Tentokrát to jsou hrabalky a kutilky, které nafotil při lovu pavouků a sběru housenic.
Hrabalka uloveného pavouka nejdříve ochromí kousnutím do břicha. Nesmí ho smrtit, protože její vajíčko, které snese na pavouka a ze kterého se vyvine larvička, musí mít k dispozici potravu a tu představuje pavouk. Larvička konzumuje části pavoučího těla tak, aby ho neusmrtila. Tento způsob parazitismu je v živočišné říši častým jevem.
Potom zasune pavouka do díry v půdě, kde se z vajíčka hrabalky vyvine larva. Ta se během vývoje živí ochrnutým pavoukem.
Stejným způsobem si počíná kutilka. Jako dospělou ji pozorujeme na květech, kde s živí pylem a nektarem.
Kutilky si také pro své larvičky připraví živé konzervy. Housenici vtáhnou do nory, kterou si sami vyhrabou a stejně jako hrabalka na ni snesou své vajíčko, některé kutilky do nory přinášejí čerstvé housenice...
...když při kontrole zjistí nedostatek potravy.
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Plakát v PDF si stáhnete ZDE
Zoologie
Příběh ledňáčků zavřených ve sklepě Přečtěte si, co se stalo v domě se zahradou v Opavě - Kylešovicích. Máte-li zahradu s tůňkou a ještě v blízkosti řeky, můžete zažít třeba i tento příběh s ledňáčky, který nám poslali manželé Mainušovi i s vlastními fotografiemi.
Ledňáčci navštěvují naši zahradu již od roku 1998, kdy se v našem jezírku poprvé objevily malé rybky nasazených červených karásků. Od té doby s manželkou každoročně sledujeme vývoj nových rybiček a předpovídáme, kdy zase přiletí. Ještě se nestalo, že přiletěli dřív, než rybičky dorostly cca 3-4cm. Většinou přiletí sameček a po jeho odletu přiletí samička. Jen jednou jsme viděli u jezírka tři ledňáčky najednou. Staří se přiletěli pochlubit přírůstkem do rodiny. Byli tu tenkrát několikrát za den. Večer jsem šel zavřít dveře do sklepa a po příchodu do pokoje se najednou zdola ozval hrozný křik. Do té doby jsem neslyšel zvuky, které ledňáček vydává, jen o nich slyšel. Proto mi došlo co se stalo. Rychle jsem běžel otevřít sklepní dveře a ledňáčci se vyřítili kolem mě, jako netopýři z jeskyně. Od té doby již pohromadě nikdy nepřiletěli. Jednou jsme jezírko zvětšovali a rybky se nevylíhly. Ledňáčci se nepřiletěli ani podívat, třebaže od Moravice to mají tak 15 metrů. Párkrát jsem je viděl ráno proletět nad řekou. Za letu vydali pár skřehotavých zvuků, jakoby mě zdravili a sdělovali, že přiletí zase i k nám. Ledňáček je krásně zbarvený, proto ho nazýváme Létající drahokam. Žije samotářsky a je to přísně teritoriální pták. Živí se především menšími rybami, které loví střemhlavým útokem pod vodou. Hnízdí v norách, které si sám hloubí ve strmých březích vod.
Zoologie
Naše“hodná”slunéčka začínají vytěsňovat ta invazní z východu Brouci slunéčka sedmitečná i jejich larvy jsou velmi užiteční. Loví mšice, čímž nám pomáhají a proto jsou hodná. Jenže jsme si sem přinesli z východní Asie jiný druh slunéček, aby těm našim pomohla v boji proti mšicím a nyní zjišťujeme, že nám likvidují ta naše. Fotografie nám zaslal spolupracovník Milan Mainuš.
Slunéčkovití jsou často zbarveni výraznými barvami, aby odrazovali své potenciální nepřátele. U mnoha predátorů je černá barva v kombinaci s červenou a žlutou spojena s jedovatostí nebo s jinými nepříjemnými vlastnostmi ulovených živočichů. Píšeme o tom i v předcházejícím článku v tomto čísle zpravodaje I zvířata a rostliny se umí “přetvařovat" pokud z toho mají užitek! V tomto případě se jedná o fenomén, který nazýváme aposematismus. Predátoři jako ještěrky nebo malí ptáci mohou pocítit účinek jejich jedovatosti. Kromě odpuzujícího zbarvení se snaží dospělá slunéčka odradit i "krvácivým reflexem", kdy ze svých žláz na nožičkách vypouštějí žlutou olejovitou tekutinu (hemolymfu) se silným odpudivým účinkem. Když je s broukem zacházeno neopatrně nebo je napaden pak spustí tento obranný mechanismus. Tím, že se slunéčka východní k nám dostala do jiného ekosystému, kde byl potravní řetězec uspořádán jinak, dochází k dalšímu přeorganizování ekologických vztahů. Výsledkem je i vytěsňování našich slunéček těmi dovezenými. Nejenže požírají vajíčka i larvy našich slunéček, ale ještě je nakazí spórami patogenních hub z jejich hemolymfy a jejich imunitní systém se infekci neubrání. Navíc je slunéčko východní agresivnější a útočnější, což biologové zjistili tak, že uzavřeli oba druhy do omezeného prostoru. Naše slunéčka měla holubičí povahu, takže ustupovala a často zvolila taktiku mrtvého brouka. Brouk stáhl nožičky k tělu a spadl na zem. Když došlo na přímý souboj, okupant vyhrával v 86 % střetů. Další výhoda slunéčka východního je poněkud jiný vývoj. Samičky slunéček těchto vetřelců z východu snášejí vajíčka ještě v říjnu, tedy v době, kdy naše sedmitečná se již chystají k zimnímu spánku. Mají tedy navíc ještě časový náskok. Mladá slunéčka sedmitečná jsou jasně červená a musí přečkat zimu, rozmnožují se teprve druhým rokem. Starší jedinci, kteří již přezimovali, mají nádech do oranžova až žluta. Přezimují ve škvírách a puklinách. Kdo nechce mít práci s výrobou hmyzích domečků, pak stačí na zahradě hromada kamení nebo starý uschlý kmen stromu. I slunéčkům a jiným živočichům vyhovuje nepořádek, a když ho uděláme úhledný, bude se líbit i nám.
Slunéčka sedmitečná se dostala do boje o přežití rodu se slunečkem východním. Je to boj o ovládnutí ekosystému. Kdo bude vítězem?
Zbarvení slunéček východních je značně variabilní.
Larva slunéčka sedmitečného během larválního vývoje spořádá až 600 mšic. Z těchto důvodu byla slunéčka úmyslně zavlečena do Severní Ameriky, v níž se teď běžně vyskytuje.
Zoologie
, I zvířata a rostliny se umí “přetvařovat”, pokud z toho mají užitek! Přetvářka není vlastní jen lidem, ale i zvířatům a rostlinám. Mohou vypadat nebezpečně, jako vosa nebo tohoto zbarvení využívá například zcela neškodná pestřenka a tím svého predátora odradí.
Výstražné žlutočerné zbarvení varuje Sršeň, vosa nebo mlok skvrnitý mají výstražné žlutočerné zbarvení, kterým varují před otravou nebo bodnutím. Jde o tzv. Müllerovy mimikry. Černočervené zbarvení u slunéček a růměnice pospolné nepřátelům oznamuje, “jako potrava ti nebudu chutnat!” Některá zvířata tohoto zbarvení zneužívají. Například úplně bezbranná pestřenka napodobuje svým zbarvením vosu nebo sršeň. Zde se jedná o tzv. Batesovské mimikry. Žlutá barva, přerušovaná černou, je už natolik známá kombinace, která nás upozorňuje na nebezpečí. Vrylo se nám to do paměti během vývoje lidského rodu. Snad každý má zkušenost s vosou anebo alespoň má nějakého známého, kterého vosa bodla. Je proto pochopitelné, že této kombinace se požívá k označení nebezpečných míst. Nejznámějším příkladem je žluté světlo na semaforu. Znamená pozor! Po této barvě přijde červená, která znamená zákaz nebo zelená. Ta znamená volno. Květy orchidejí připomínají tvarem sexuální atrapy Některé orchideje lákají hmyzí návštěvníky šálením, květ orchidejí rodu Ophrys působí na určité instinkty hmyzu. Květ připomíná tvarem čmeláka, na kterého nalétá jiný čmelák, který se nechá napálit a opylení je zajištěno. Květ působí jako sexuální atrapa. Dokonce květy vytvářejí vonné látky podobající se sexuálním pachům (feromonům) samiček některých blanokřídlých. Dráždění způsobené vůní i tvarem květu, jehož pysk je navíc ochlupený, takže vypadá opravdu jako tělo sexuálního partnera, čmeláka opačného pohlaví ošálí.
Květ orchideje tořiče je dokonalá sexuální atrapa.
Odstrašujícího zbarvení sršně obecné se budeme bát vždy.
Neškodná pestřenka na květech, kde sbírá pyl a saje nektar. Proti nepřátelům se brání tak, že napodobuje svým zbarvením vosu nebo sršeň. Jedná se o tak zvané Batesovské mimikry.
Na svou jedovatost upozorňuje mlok kombinací černé a žluté barvy.
Zoologie
S vetřelcem plzákem španělským jsme si ani letos nedokázali poradit Příroda je mocná čarodějka. Obyčejní slimáci nám způsobí bezesné noci. Dlouho do noci je na zahradě sbíráme a brzy ráno vstáváme, abychom pokračovali.
Během tisíců let si živé organizmy našli způsob spolužití. Vytvořili si vztahy uvnitř svého druhu i mezi jednotlivými druhy. Buď si konkurují v boji o potravu nebo jsou vůči sobě tolerantní. To znamená, že si nevadí. Přírodu v lese, na poli, na louce nebo u vody si můžeme představit jako obydlí, ve kterých mají nájemníci - rostliny a živočichové možnost bydlet, jen když se domluví. Řecké slovo ekologie v překladu totiž znamená obydlí. A ekologie je věda, která tyto vztahy mezi obydlím a organizmy studuje a objasňuje. Do vyrovnaného prostředí občas vpadne nějaký vetřelec s návyky, které získal ve své domovině. U nás nemá sousedy, kteří by ho odkázali do příslušných mezí, není zde nikdo, kdo by ho eliminoval jako potravu. A to je i případ plzáka španělského, proto nám dělá problémy. Zatím si s ním nevíme rady a zbývá nám jen čekat, zda se najde nějaký organizmus, který ho bude tlumit. Existuje sice druh hlístice, která parazituje v trávicím ústrojí plzáka, a může ho i zahubit. Zajistit však dostatečné rozšíření tohoto našeho pomocníka je složité. Dosud také nevíme, zda tím nějakou oklikou neuškodíme sami sobě. Předivo ekologických vztahů je velmi složitý propletenec. K hubení plzáků se osvědčily kachny jako běžec indický, ten si pro ně rád zaběhne. Jenže kolik bychom jich museli chovat a jak je naučit, aby nám na zahradě nesežrali salát a jinou zeleninu. Protože chemické ničení skrývá všelijaká nebezpečí kontaminace našeho, beztak již narušeného životního prostředí, nezbývá nám, než tohoto vetřelce vysbírat ručně, tedy čistě ekologicky.
Odkud a jak se k nám tento živočich dostal
Vypadá to tak, že plzák španělský má za úkol rozvrátit náš ekosystém.
Modranka karpatská je barevně nejhezčí plž bez ulity, který žije v lese a sem patří. Zde neškodí, protože se stal přirozeným účastníkem lesního ekosystému.
Do České republiky se dostal z jižní Evropy se zeleninou, která se k nám dováží. Původně se vyskytoval na Pyrenejském poloostrově, v západní Francii a Anglii. Přibližně před 50 lety se začal šířit za hranice původního výskytu. V Česku byl poprvé spolehlivě pozorován na začátku 90. let minulého století.
Musíme najít recept, jak zachránit naši úrodu Nejspolehlivější metodou je připravit pro ně skrýše, kam se schovají a kde je pohodlně najdete. Stačí na několika místech v zahradě položit starý koberec, který polijeme vodou. Můžete také použít meloun, do jehož vydlabané půlky nalijete pivo. Profesor z olomoucké Přírodovědecké fakulty Vítězslav Bičík si tento recept pochvaluje. V televizi jedna ochránkyně přírody sesbírané plzáky odnášela daleko do lesa, aby se nezpronevěřila svým zásadám. No?! Co s nimi uděláte vy, záleží ale jen na vás.
Stejně tak i hlemýždě zahradního vidíme na cestičkách v listnatém lese nebo podél vodních toků, kde se uživí aniž by škodil. Tento suchozemský plž je vyhledávanou pochoutkou například francouzských gurmánů. Dokonce ho dovážejí i z naší republiky.
Geologie
Navštívili jsme hornickou naučnou stezku Stříbrný důl Slepetné, jámu na Stříbrném kopci u Fulneka a pozůstatky plánované železniční tratě Opava - Fulnek.
Zde a v blízkém okolí se v 10. a 11. století, v dobách údělných moravských knížat přemyslovského rodu, se těžila stříbrná ruda. Historické záznamy dokládají, že na Slepetném se začalo s těžbou dříve, než svá stříbrná bohatství vydala ložiska v Jihlavě, Kutné Hoře či Příbrami. Naučná hornická stezka Stříbrný důl Slepetné byla zřízena jako obousměrná trasa, na které byla vybudována dvě zastavení. Délka prohlídky činí včetně přístupové historické lesní cesty asi 850 m. Vydejme se tedy po trase hornické naučné stezky. Začíná ve svém nejvýše položeném místě na rozcestí zvaném Nad Závilíší (460 m n. m.). Její trasa zde odbočuje od žluté turistické značky na zbytky kamenité, ale rovinaté a úzké příjezdové cesty ke starým jámám. Stará cesta končí po několika stovkách metrů na malé ostrožně, na jejímž západním svahu jsou situovány dva ploché historické odvaly. Ty jsou tvořeny křemennou a kalciovou žilovinou, ale především karbonskou kulmskou horninou vytěženou z pěti starých důlních jam, v jejich těsné blízkosti. Uprostřed areálu je umístěna informační tabule prvního zastavení Staré jámy a odvaly. Odtud je také pěkný výhled na zámek. Druhé zastavení nás seznámí s působením Kryštofa z Gendorfu, nejvyššího horního hejtmana krále Ferdinanda I. Kryštof byl na vrchu Slepetné v roce 1529. Z místa druhého zastavení (420 m n. m.) se můžeme opět napojit na žlutou turistickou značku. Ta nás po severním svahu vrchu Slepetné dovede do údolí k hlavní silnici, spojující Hradec nad Moravicí a město Fulnek. Při zajišťovacích pracích a výstavbě hornické naučné stezky bylo nalezeno v historickém důlním areálu hornické nářadí - kompletně zachovalého želízka, konec zlomeného rozklepaného sekáče, kovaný hřebík, ulomený hrot želízka a zašpičatělou masivní skobu. Nalezená byla také zlomená středověká koňská podkova. Díky příteli Radimovi Sokolovi, který projezdil zdejší lesní cesty mnohokrát jsme mohli projet les od Zaviliší až na Stříbrný kopec u Fulneku, které téměř kopírovaly plánovanou železnici z Opavy do Fulneka 1873-74 a měla pokračovat až do Trenčína.
...
Pohled do starého důlního díla - jámy “Stříbrný důl Slepetné” u kterého je informační tabule číslo 1 - Staré jámy a odvaly, druhá tabule je na zastávce číslo 2 - Dědičná štola na Kajlovci.
Pohled do jámy na Stříbrném kopci u Fulneka, kam jsme dojeli v blízkosti nedostavěné železniční tratě Opava - Fulnek 1873 - 74.
Čerpáno z http://zajimavosti.infocesko.cz
Cestou od jam Slepetné zpět k autu, které jsme zanechali u pěkného posezení na rozcestí lesních cest, jsme viděli klec k odchytu divočáků. Ti jsou stále velkým problémem, i když je jejich odstřel povolen celoročně. Jsou to velmi ostražitá zvířata a jejich odstřel není vůbec jednoduchý, vysvětlil nám cestou Radim Sokol.
Osobnost
Říká se, že každý je nahraditelný preparátor Vilém Borůvka však těžko Rozloučili jsme se s preparátorem světového formátu a to nepřeháníme.
“Postavte si vodu na kafe a posaďte se, já musím dokončit ještě tu sýkořici vousatou a hned jsem u vás.” Tak nás vítal Vilém Borůvka, když jsme navštívili jeho preparátorskou dílnu Slezského zemského muzea.
Touhu cestovat a tak poznávat nové světy v něm vzbudil děda, se kterým chodil jako chlapec na ryby. Poslouchal vyprávění dědy, legionáře s velkým zájmem. Tenkrát ještě netušil, že přírodu a hlavně lidi, kteří žili s přírodou v souladu, bude poznávat na svých expedičních cestách. Ve Smolkově, kde bydlel, choval zvířata ve voliérách, aby poznal jejich chování a přirozené postoje. To mu pomáhalo vystihnout při preparaci ptáků a savců naprosto přirozené postavení. Jeho preparáty byly jako "živé". To ostatně mohou obdivovat návštěvníci mnoha muzeí u nás i v zahraničí, kteří měli to štěstí s Vilémem Borůvkou spolupracovat a jehož preparáty zdobí jejich zoologické výstavní expozice. Vilém Borůvka byl neobyčejně pracovitý. Nedokázal si přestavit život bez práce v ateliéru na zoologickém oddělení SZM, kde ho návštěvník vždy našel soustředěně pracovat. Práci obětoval celý svůj život a to doslova. Dne 18. srpna 2014 náhle zemřel v preparátorské dílně, kde pracoval plných 64 let. Zahraniční cesty Viléma Borůvky Poprvé se vydal poznávat svět v roce 1963. Byla to cesta na Kubu, kam se ještě dvakrát vrátil. Do Mongolska se podíval šestkrát. Do evropské i asijské části Ruska podnikl desítky cest v letech 1965-2005. Navštívil Severní Koreu (1971). Třikrát byl ve Vietnamu (1976, 1978, 1986). V Jugoslávii byl v letech 1966 a 1967. V letech 1970, 1974, 1979/1980, 1993 byl v Indii. V Nepálu v roce 1970, 1974, 1993 a v čínském Tibetu 1993. Do Norska podnikl desítky cest v letech 1988-2004. V Brazilské Amazonii byl v roce 1989 a v africké Namibii pobýval v letech 1992-1993. Na zamilované Borneo v Malajsii se byl podívat celkem sedmkrát v letech 1995 až 2004. Dlouhý výčet expedic uzavřeme Francouzkou Guyanou (2007) a Fidži spolu s Jižní Koreou (2010).
Narodil se před 81 lety v Chotěboři a v tomto městečku ho, jak malého chlapce ovlivnil chotěbořský preparátor J. Steigerwald. Rád navštěvoval jeho dílnu, kde obdivoval, jak preparátor dovede vdechnou život mrtvému zvířeti. To ho ovlivnilo natolik, že to nakonec rozhodlo o jeho dalším životě. Svůj umělecký talent, kreslení a modelování, rozvíjel na Baxově odborné škole v Praze. Jako student získával poznatky o metodách soudobé preparace v Národním muzeu, kde se velmi dobře zapsal. Dokonce tak dobře, že mu bylo nabídnuto pracovní místo v Národním muzeu. Rozhodl se pro Opavu, město s nejstarším muzeem v naší zemi. Byla to pro něj výzva, kterou dokonale naplnil. Muzeum bylo po 2. světové válce zničené a to byla pro mladého vědce zoologa obrovská výzva. Od 1. září 1950 začal V. Borůvka systematicky obnovovat muzejní sbírku a naplno se zapojil do příprav první poválečné expozice. Během 64 let výstavní expozici po její poválečné obnově rekonstruoval ještě dvakrát. Současná nová expozice byla veřejnosti zpřístupněna po generální rekonstrukci Historické výstavní budovy dne 19. května 2012.
Výstava Preparátor Putování světadíly s Vilémem Borůvkou v Arboretu.
Rozhovor
Pony Expres zdárně pokračuje říká MUDr. Miroslav Kozelský U opavských začátků byli kromě Mirka Koláčka i Mirek Schindler, Bára a David Hanákovi, manželé Gilíkovi, Jirka Hubert, jako postmasters Jirka Śťastný a Jirka Gill. Postupně se osazenstvo měnilo; nyní za přepážkou Post Office stojí Jana Binarová a Kamil Knězek. Jako jezdci přibyli Ivo Ambroz a Luděk Pavera, poslední úsek do Suchdola n.O. (kde se napojí na hlavní trasu) ohospodařují Suchdoláci Marta Matulová a Jan Valchař. Pony v názvu má tato pošta podle používaných koní místního chovu, kde se křížili mustangové leckdy odchycení z divokých stád s jinými lokálními plemeny. Nejednalo se o poníky, ale o menší velmi vytrvalé koně přizpůsobené místním podmínkám. Typický kůň Indiánů.
MUDr. Miroslav Kozelský ukazuje brašnu, ve které se přepravuje pošta Pony Expresem. Fotografie z roku 2007.
Již léta organizuješ akce Pony Expresu, pošty která se dopravuje jezdci na kaních. Odkdy se zúčastňuješ této organizace jako organizátor, kdo ji v naší republice zavedl a můžeš nám vyjmenovat osoby, které náš okres zastupují? A proč má v názvu "Pony"? Myšlence Československého Pony Expressu předcházel nápad na dopravu pošty typu WELLS FARGO, tedy dostavníkem s přepřaháním koní vezených na kamionu. Než se to stačilo důkladně prodebatovat, odjel kamarád z Mníšku pod Brdy Jindra Bílek do USA, kde v St. Joseph navštívil muzeum Pony Expressu. Po návratu vystoupil na westernových závodech ve Vražném s víceméně promyšleným plánem trasy mezi Mníškem a Suchdolem nad Odrou (centrem tehdejšího westernu) a začal s náborem jezdců. Takže 13.září 1985 ve čtyři hodiny ráno vyjel první jezdec ze Stříbrné Lhoty u Mníšku na začátek čtyřsetkilometrové trasy. Jednalo se vlastně o štafetu s přibližně dvacetikilometrovými úseky. Byl jsem jako zakládající člen účastníkem prvního ročníku. Úseky se tenkrát losovaly a my s Mirkem Koláčkem jsme startovali v Bobrové u Jihlavy v pátek třináctého o půlnoci od hřbitova. Trasa se postupně prodlužovala a získávala odbočky. Nyní vede z Košic až za holandské hranice. Po dohodě s polskými jezdci jsme v roce 2001 zřídili Slezskou větev přes Opavu do Polska. Zatím končí za Poznaní a doufáme, že ji dotáhneme až k Baltu.
Řekni nám něco o historii této zajímavé akce. Víme, že tato pošta má původ v USA, kdy vznikla a zajímá nás, zdali ve své domovině ještě existuje? Štafetová přeprava pošty v sedlové brašně (mochille) fungovala v letech 1860-61, kdy se dostavníkové spojení mezi oběma břehy Ameriky ukázalo jako pomalé. Tehdy byli najmutí schopní mladíci (přednost měli sirotci), aby dokázali zkrátit dobu doručení pošty napříč USA trasa měřila 3000 mil. Bylo zřízeno 190 stanic vybavených 500 koňmi. Každý jezdec, vyzbrojený pouze revolverem (puška byla těžká), musel dokonale znát svůj úsek, aby mohl projet i v noci, třeba za bouře. Musel zvládnout vzdálenost 100 až 150 mil rychlostí přibližně 20 mil za hodinu. Každý vystřídal až 10 koní, než byl sám vystřídán. Výměna koní netrvala déle než jednu minutu. První jezdec vyjel ze St. Joseph 3.4.1860. Cílová Post Office byla v kalifornském Sacramentu. Umíráčkem této poště zazvonil zvonek transkontinentálního telegrafu, po jehož spuštění slíbené dotace padly a organizátoři skončili krachem se značnými dluhy. Je to však významná a neoddělitelná část americké historie, které si Západ váží. Pony Express v USA jezdí nadšenci dodnes v mezích možností po původní trase. Mají trochu jiný systém než my, ale dvakrát se ho zúčastnilo i několik našich jezdců.
“Komu jsem to ještě zapomněl poslat pohled?” Přemýšlí zakládající člen Pony Expresu MVDr. Miroslav Koláček.
Máš také vlastního koně a od kdy jezdíš na koni. Vzpomeneš si, kdy jsi nasedl na koně prvně, jak se jmenoval a jaké jsi měl tenkrát pocity? Poprvé jsem seděl na jezdeckém koni kolem roku 1972 při natáčení videoklipů country kapely TAXMENI na jízdárně ve Staré Bělé, což mě dost chytlo. Brzy nato jsme získali s Taxmeny kontakt na pana Kašpárka, známého mezi trampy jako HOSPODÁŘ a tam už jsme trochu přičichli k westernovému stylu a koním vůbec.
Se zakládajícím členem Pony Expresu MVDr. Miroslavem Koláčkem.
Které stáje se do Pony Expresu zapojují, jinak řečeno, odkud berete koně? Na začátku to bylo nepříliš mnoho vlastníků koní, hlavně kovbojové ze Suchdolu n.O. a vůbec Novojičínska, Přerovska a také z Mníšku a okolí. My ostatní jsme si koně půjčovali. Já jsem měl v prvním ročníku vynikajícího Afirmeda, se kterým MVDr. Jordán například representoval na military v Cáchách. Pak třeba z jezdeckého oddílu Sokol Kateřinky, který nám mnohokrát pomohl i s dopravou na vylosovaný úsek. Dále třeba z Albertovce, z dostihové stáje JZD Kateřinky, od soukromníků i ze Školního statku, kde jsem při založení tamní stáje působil. Později jsem si pořídil koně vlastního, který byl kromě parkurů používán i pro tyto účely. Teď už Pony Express nejezdím, věnuji se jen organizaci.
Kolik kilometrů pošťáci ujdou a která trasa byly nejdelší? A zabloudili jste někdy? Úseky jsou přibližně 15-20 kilometrové a v začátcích se bloudilo dost často. Když jedeš v noci neznámým terénem (i když si ho třeba ve dne projdeš), musíš mít i kus štěstí. Nyní se úseky nelosují, každá dvojice má svůj, takže už se nebloudí. Ovšem došlo už i k loupeži pošty. Samozřejmě jen jako, ale i tak se jezdci dost vyděsili.
Speaker Jirka Hubert uvádí hudební skupinu Tarantule.
Víme, že na zahraniční cesty si balíš dva kufry, do toho menšího dáváš osobní věci a do většího knihy, které jsi nestačil během roku přečíst. Kterého autora máš nejraději, tuzemského a zahraničního? S kufrem knížek už to není tak divoké. Taková čtečka, to je vynález. Když jsme u knížek, měl bych se zmínit o jedné zcela zásadní a to o Egypťanu Sinuhetovi Mika Waltariho. Když u nás někdy v šedesátých letech vyšla, byla to na tu dobu bomba a v mnoha lidech probudila zájem o Egypt a minojskou Krétu. V tehdejší realitě bylo málo pravděpodobné, že bych se na ta místa podíval a když se to po revoluci povedlo, byl jsem štěstím bez sebe. Už tehdy jsme si projeli i hlavní památky Peloponesu, Athén i Delf, čímž se zájem rozšířil na celé Řecko. Navazovala Mary Renaultová svými díly Král musí zemřít a Býk přichází z moře, kde úžasně čtivým způsobem zpracovává legendu o Theseovi. Každému, koho staré Řecko zajímá, doporučuji. Pak ještě ŘECKO. Kapesní průvodce (Středulová+Červený) a může vyrazit. Pro hloubavější povahy existuje zajímavé Esoterické Řecko od Richarda Geralda (Eminent 2004).
Všichni tě považujeme za sečtělého intelektuála, kterou knihu jsi přečetl naposledy a kolik jich přečteš během roku? Počty přečtených knížek vám řeknu těžko,víc by věděli v Knihovně. Knížky si spíš půjčuju, už je nemám kam dávat. Teď mi na stole leží Odyssea amerického lékaře (Victor Heiser,1938). Vzhledem k roku vydání se jedná vlastně také o historickou literaturu, ale velmi zajímavé zkušenosti doktora, který toho prošel opravdu hodně.
Polští jezdci a postmater.
Detektivky už moc nečtu, vlastně jen Dicka Francise. Přece jen jsem léta jezdil v dostihové stáji, takže prostředí znám a on psal skvěle. Z tohoto druhu literatury spíš špionážní romány-zdá se, že třeba Frederick Forsyth nebo Robert Ludlum do toho dost vidí :-) Dobře se čte třeba Irwing Shaw. Z našich autorů se vybírá těžko, je to velmi široký rozptyl. Bylo by třeba rozlišovat žánry. U románu je to třeba Josef Škvorecký, u literatury faktu Jaroslav Čvančara a jeho trilogie Někomu život, někomu smrt nebo knížka jeho bratra Františka Sejdeme se v Denveru. Byl to politický vězeň, který „seděl“ i v Opavě. A v té zábavnější oblasti klasika Voskovec+Werich a Jiří Suchý. Nepsali jen divadelní texty, ale i povídky a poezii. Třeba J. S. ve Sladkém životě blázna Vincka: Já také poznal v životě pár koket, zrovna včera jsem potkal poslední. Ukázala mi zač je toho loket a nečekala až se rozední. Ne, nepočkala, nedala mi sbohem, ráno zůstalo dlužno večeru. A tak tu píšu vybroušeným slohem slavnostní sonet o svém průseru… No není to krása? Jelikož se jedná o Přírodovědný zpravodaj a měli bychom se starat o dorost, narazil jsem na parádní dvoudílnou knížku pro děti tak prvního školního stupně: František Havel-Safari pro děti (vydal Powerprint Praha). Jsou to veršíky o zvířatech s realistickými krásnými ilustracemi.
Přivítání jezdců z hranic.
Na expedicích, které jsme spolu absolvovali jsi po večerech vyprávěl o hrdinovi Jirotkova románu, ve kterém hlavní roli hrál Saturnin. Konečně mám možnost se zeptat, co tě na této postavě tak zaujalo? Saturnin...každopádně jeden z nejlepších českých humoristických románů. Zdeněk Jirotka tady trochu navázal na popularitu sluhy Jeevese z románů P.G.Wodehouse. Vděčné téma - mladý muž zdědí sluhu a nestačí se divit. Vzpomínám, že existuje starý český film Pán a sluha s podobnou zápletkou, sluhu hrál Jindřich Plachta). Autor si ale pohrál s českými reáliemi i češtinou jako takovou. Nazvat tetičku Kateřinu poskakujícím mudroslovím národa slovanského je opravdu vynalézavé. Nebo záměna ví bůh - výbuch. Doktora Vlacha dělení lidských povah podle reakce při setkání s mísou buchet má obecnou platnost. A závěrečné aktivity Kanceláře uvádějící románové příběhy na pravou míru by se určitě uplatnily například při korekturách volebních programů našich milovaných partají. Saturnin a jeho absurdně racionální způsob uvažování doslova svádí k napodobení. Vzhledem k tomu, že je to knížka víceméně vyprávěcí, pro televizi se převáděla těžko, ale zaplať pánbůh za snahu, i tak jsem se bavil.
Jak vidíš budoucnost Pony Expresu v ČR a v Opavě a co by jsi této akci přál? Budoucnost PONY EXPRESSU - když už vydržel třicet let, byla by škoda, kdyby netrval dále. Je pravda,že my, stará garda, to nemůžeme táhnout věčně a musíme do této hry, na které kromě endorfinů nikdo nic nevydělá, přilákat mladé, což může byt problém. Ačkoliv od našich začátků "hobby jezdců" a "westernových koní" neskutečně přibylo, ne každý je ochoten vzít na sebe zodpovědnost a podřídit se určité kázni. Samozřejmě bych si přál, aby Pony Express nezanikl, ale naopak vzkvétal a aby se podařil sen, propojit čtyři moře. Mgr. Eva Kozelská při vedení lekce kreslení na škole v přírodě v Řecku.
Část tábora byla polská a soužití s ní bylo pro nás i děti také obohacením. Od té doby jsem tam byl snad desetkrát, ale stále objevuji nové věci a do některých lokalit, jako například Kassopi a Nekromanteion jsem se přímo zamiloval
Na projížďce se známým dětským hercem Tomášem Holým.
Tvá manželka Eva vystudovala výtvarnou výchovu na pedagogické fakultě. Ovlivnila tvůj náhled na literaturu, malířství, hudbu a celkově na umění? Dopadlo to u vás nakonec tak, jak řekl Werich o své manželce, že naše názory se časem přibližovaly až nakonec její nabyly vrchu. Jinak řečeno, máte na řadu věci názory stejné a na které rozdílné? Ovlivnila? Určila! Postup, který popisuje pan Werich je zdlouhavý a neproduktivní. Já souhlasím rovnou, protože každá námitka je počátkem další diskuse. Takhle je to kratší, výsledek je stejný a já se můžu věnovat důležitějším věcem. V posledních letech jezdíš jako expediční lékař s mládeží do Řecka. Kolikrát jsi tam dosud byl a kdy jsi tam jel poprvé? .Poprvé jsem do Agii Apostoli zavítal s expedicí ZŠ Vrchní v roce asi 2000 a musím říct, že mě to všechno naprosto fascinovalo. Nádherná příroda, památky, které skoro nikdo v té době neznal (Epirus nebyl zrovna turistická oblast), bezvadná parta lidí, kteří to vedli, úžasní místní kamarádi, kteří nás zásobovali od rajčat a okurek až po kuřata k opékání. Joannis, který se naučil sám doma česky, aby si mohl s účastníky tábora povídat (a balit holky), poprvé v životě jsem si mohl utrhnout nejkrásnější citron přímo ze stromu atd. Kromě toho to tam tehdy fungovalo opravdu jako Škola v přírodě. K výuce tam byl botanik, entomolog, geolog, historik, astronom, výtvarník, tělocvikář i herpetolog. Takový tým by ocenila leckterá univerzita.
Vzpomeneš si na nejdramatičtější a nejkurióznější případ, který jsi jako lékař musel řešit na akcích s dětmi? Dramatických situací bylo hodně; naštěstí to u dětí většinou bývá nakonec lepší, než to jak nás to ze začátku straší. I letos to vypadalo, že budeme muset nechat jednoho hocha v makedonském špitále, ale vše se v dobré obrátilo. Zajímavé bylo, když jsme před několika lety byli ve večerních hodinách s malým Polákem v prevezské nemocnici a měl pro nás přijet kamarád s dodávkou. Dlouho se nezjevoval, ale jelikož tam byl poprvé, předpokládali jsme menší bloudění. Najednou se objevil, ovšem v doprovodu tří houkajících policejních motorek s rozsvícenými majáky. Myslel jsem, že skutečně bloudil, narazil na policisty a požádal o pomoc .Opak byl pravdou: policajti narazili na něj a jelikož byla sobota a v podobných dodávkách rozvážejí Albánci po diskotékách drogy, stopli ho a udělali mu šťáru. Dost dlouho mu trvalo, než je přesvědčil, že jede do nemocnice pro dítě, ale pak dorazil s čestnou stráží, zvukovými i světelnými efekty. Za vzpomínku také stojí událost kdy jsem byl nucen dospělému účastníkovi na lodi provést incisi abscesu v ústech. Nechali jsme si otevřít ošetřovnu, lokální anestetika také byla k mání, ale pak nastal problém; myslel jsem, že skalpel je mezinárodní slovo. Není! I to se pak vyřešilo a za udiveného přihlížení šífdoktora incise proběhla. Ovšem jak jsem začal z gumové rukavice stříhat drény, to už měl úplné vánoce. Mezinárodní akce “Za čisté Středozemní moře” na pláži Monolithi u Prevezy. Do akce byli zapojeni opavská Základní škola Vrchní a 1. Základní škola v Ratiboři.
To víš synku to je můj nejvyšší šéf Bůh lékařství Asklépios. Před ním se v Epidauru vždy roztřepu. Římané stavěli tomuto bohu z vděčnosti chrámy a tyto užovky v nich chovali. Zachránil totiž jejich město před zhoubným morem. Aesculapova hůl s ovinutým hadem je od těch dob symbolem lékařů i farmaceutů.
Vzpomínám na fotografování s užovkou a až nyní se zeptám, měl jsi strach a jaký vztah máš k hadům? Hadů se nebojím, ostatně je to šéfův atribut. Spíš naopak; když tak někdy koukám kolem sebe nebo na zprávy, říkám si “zlatí hadi”…
Jako lékaře stomatologa se musím zeptat, co má na zdraví chrupu větší vliv, genetická dispozice nebo způsob stravování a pravidelná péče o chrup? Kazivost chrupu - řekl bych, že se projevují všechny uvedené faktory. Jistě, je pár bohem či přírodou (podle stranické příslušnosti) obdarovaných natolik, že mají slušný chrup i bez jakékoliv péče, ale je jich opravdu málo. Důsledené čištění dokáže právě handicap toho horšího genetického základu vyrovnat. Kde je to možné, doporučuji vyčistit chrup po každém jídle. Co je u nás bolavá kapitola, je chrup dětí. Po revoluci se ochránci všeho možného postarali o likvidaci fluoridace pitné vody a další "odborníci" o zrušení kolové sanace dětí ve školách s naprosto debilní argumentací, že je to záležitost rodičů. Jelikož část rodičů není schopna postarat se ani sama o sebe, tak jak k tomu přijdou ty děti, že? Mnohým rodičům nevysvětlíte, že zuby se čistí hned po prořezání, že děti můžou semtam nějakou sladkost, ovšem s tím, že si pak zoubky vyčistí. Následky tohoto nezájmu vídám při službách na pohotovosti, kde většinou v neděli odpoledne přijdou rodiče s předškolním dítkem vystresovaným bolestí kvůli zastaralým kazům s tím, že oni přece chodí k paní doktorce. Malé dítě je lege artis téměř neošetřitelné, čili když se objeví kaz, je vlastně pozdě. Proto takový důraz na ústní hygienu, prakticky od narození.
Rád cestuješ, které země bys znovu rád navštívil a kam bys nikdy nejel? Letos jsme i s výlety v Řecku najezdili autobusem kolem 5.000 kilometrů, takže autobus již nikdy. Jinak mi cestování nevadí-jelikož mám rád antiku, chybí mi ještě Řím, to snad zvládneme příští rok. A do které země bych nejel? Země za nic nemůže, ale agresivní nařvanost některých národů mi opravdu vadí.
Hadů se nebojím, ostatně je to šéfův atribut. Spíš naopak; když tak někdy koukám kolem sebe nebo na zprávy, říkám si zlatí hadi… Měl jsi možnost poznat dětského herce Tomáše Holého, při jaké příležitosti to bylo a jak na tebe zapůsobil? Tomáše Holého přivezla do Suchdola n.O. režisérka Bára Vošmíková. Sama už tam nějakou dobu jezdila a Tomáše chtěla do filmu Prázdniny pro psa. Moc se mu nechtělo,tak se v rámci přemlouvání rozhodla ukázat mu to suchdolské "kovbojsko", že by se mu mohlo líbit a opravdu se to povedlo. Tomáš tam jezdil s maminkou často vlastně až do ukončení střední školy. Na právech už měl méně času a jiné zájmy, včetně Lucie Bílé. Přátelili jsme se, kromě Suchdola jsme se setkávali i v Praze a ještě donedávna jsem při návštěvách Prahy u jeho maminky bydlíval. Bohužel už také není mezi námi. Tomáš byl opravdu vyjímečný kluk, v té době neuvěřitelnou popularitu snášel na svůj věk pohodově. Ačkoliv byl dospělejší než většina jeho vrstevníků, nikdy jsem nezažil nějakou oprsklost nebo aroganci vůči dospělým, nebo okolí vůbec. Prostě je ho moc škoda. A jako advokáta si ho s jeho bleskovou schopností verbální reakce umím živě představit.
U nálezu kosti slona Loxodonta antiqua, objevené účastníky Přírodovědné expedice do Řecka v roce 2004 pod tábořištěm v Agii Apostoli. Sice to není ten slavný had užovka stromová Zamenis longissimus, která byla dříve známá pod jménem užovka Aeskulapova, kterou léčili v Epidauru nemoci, ale i tato užovka čtyřpruhá je hodný had. Foto: archiv Miroslava Kozelského
Srpnový kvíz
Ověřte si své znalosti Testové otázky
Spojovačky (spoj pojmy, které spolu souvisí)
1) Kteří z těchto živočichů jsou kočkovité šelmy? liška obecná, kočka domácí, kočka divoká, kuna lesní, rys ostrovid, psík mývalovitý, jezevec lesní
6) škeble rybničná - plž 7) plzák španělský - mlž Rozhodnutí o správnosti
2) Jaká je zornice u kočkovitých šelem? kruhová, svislá, vodorovná, nemá zornici 3) Co jsou to mimikry? malé jikry, ochrana před nepřítelem, malé kry 4) Mezi jaké živočichy patří škodlivý plzák španělský? mlže, mlže, hlavonožce, plazy, hmyz 5) Mezi jaké šelmy patří kočka divoká? chráněné, přísně chráněné, mohou se střílet
8) Neškodná pestřenka napodobuje vosu, jedná se o mimikry. Ano Ne 9) Kutilka a hrabalka svou kořist ochromí a naklade na ni vajíčko. Vylíhlá larva se tou kořistí živí. Ano Ne 10) Plzák španělský je náš původní živočich. Ano Ne Jaký je mezi těmito živočichy vztah?
Výsledky červencového kvízu: Testové otázky: 1. svišťouni 2. výhradně létajícím hmyzem 3. v Africe 4. pták 5. mšicemi Spojovačky: 6. pěvec 7. svišťoun
B
Rozhodnutí o správnosti: 8 ano, 9 ano, 10 ano Kterým ptákům vypadlo toto mládě z hnízda: jiřička obecná
A
B
Omalovánka
Své odpovědi nám můžete zasílat na adresu:
[email protected]. Budete zařazeni do soutěže. Správnost odpovědí si budete moci zkontrolovat v dalším čísle měsíčníku.
Nespokojená vosa Stěžovala si vosa špačkovi Mudrlantovi, že se jí nelíbí její šaty. „Každý mě hned vidí, protože žlutá barva na mém zadečku je moc nápadná. A s černou dohromady, to je úplná hrůza. Sama se vždycky leknu, když se podívám do zrcadla. Chci jiné šaty!“ Špaček se zamyslil a povídá: „Ty můžeš být ráda, že máš takové šaty. Nikdo ti nic neudělá, každý si řekne, na tu vosu si musím dát pozor! Dokonce i lidé se tě bojí a berou si z tebe příklad. Nebezpečná místa označují žlutočernými pruhy, aby upozornili ostatní třeba na schody nebo nízké dveře do sklepa. Na světelném semaforu znamená žlutá barva pozor.“ Vosa se nenechala odbýt a pořad mele svou: „Takový motýl babočka paví oko má mnohem hezčí šaty. Barevná oka na křídlech by se mi moc líbila.“ „A jestlipak víš, proč má ta oka?“ ptá se špaček. „Přece aby byl krásnější,“ vzdychne vosa. „Ale vůbec ne“, vysvětluje špaček. „Ta oka ho chrání před nepřáteli. Když sedí motýl na květině, z níž pije nektar, má křídla složená, takže je celý černý. Když ale uvidí nějakého ptačího nepřítele, křídla rozevře. Pták se lekne, myslí, že jsou to oči dravce a nechá motýla na pokoji. Za letu však motýlům oka nepomohou, protože nejsou vidět. Zrovna včera jsem si na jednom pochutnal. V létě mám sice raději třešně, ale mouchou, broukem nebo motýlem nikdy nepohrdnu.“ „Tak, to si raději nechám ty své žlutočerné šaty. A kdyby si přece jen někdo na mne troufl, mám přece i žihadlo!“ zvolala vosa a hrdě odletěla.
Jsme občanské sdružení, které se od roku 1992 zabývá vzděláváním, ekologickými službami, péčí o přírodu, publikační činností a osvětou. Naším krédem je - "učit o přírodě v přírodě". V našem týmu pracuje řada odborníků jako: ekologové, hydrobiologové, botanici, dendrologové, mykologové, zoologové, entomologové, herpetologové, krajinní ekologové, geografové, pedagogové, zahradní architekti, geologové, ekotoxikologové, fotografové, grafici a odborníci v IT, lesníci, zahradníci…
Městům, obcím a organizacím nabízíme odborné služby a poradenství v oblastech vzdělávání a prezentace regionu (naučné stezky, publikace). Poradíme v otázkách ochrany přírody a krajiny, rozvoje venkova, získávání dotací, výzkumu a v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí. Naše projekty jsou velmi populární. Vyznačují se originálním přístupem a pojetím a precizním grafickým zpracováním. Informace jsou na: www.natura-opava.org
Občanské sdružení N a t u r a O p a v a - C z e c h R e p u b l i c E. Beneše 30, 747 05 Opava tel: 00420 737 322 616 e-mail:
[email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava
