Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala PhDr. Heleně Kalábové Ph.D. za obětavé a odborné vedení bakalářské práce. Za zájem, ochotu a přístup při jejím zpracování, i cenné připomínky, které mi poskytla během konzultací. Další velké poděkování patří ředitelce Domova pro seniory Hořice Mgr. Zorce Műllerové, která mi umožnila provézt výzkum a Anežce Barešové za pomoc s dotazníkovým výzkumem.
V Liberci dne: 15. 4. 2012
Eva Novotná
Název bakalářské práce: Demence v domově pro seniory Název bakalářské práce:
Dementia at home for the erdery
Jméno a příjmení autora:
Eva Novotná
Akademický rok odevzdání bakalářské práce: Vedoucí bakalářské práce:
2011-2012
PhDr. Helena Kalábová, Ph.D
Anotace: Bakalářská práce se zabývá porovnáním přirozeně stárnoucích klientů a klientů s demencí v domově pro seniory v Hořicích. Dále sleduje, zdali se za určité období počet klientů s demencí zvýší nebo sníží. Je vypracována se zachováním ochrany osobních dat a údajů. Práce je rozdělena do dvou hlavních částí, teoretické a praktické. Teoretická část se stručně zabývá stárnutím obyvatel v Královéhradeckém kraji, v Hořicích a popisem Domova pro seniory. Jsou zde vysvětleny pojmy stáří z pohledu různých autorů, demence, Alzheimerova nemoc. Alzheimerova nemoc je popsána od prvních příznaků, stádia nemoci až po respektování práv a důstojnosti nebo duševní aspekty nemoci. Praktická část je rozdělena na dotazníkový průzkum a studium dokumentů. Dotazníkový průzkum má za cíl zodpovědět otázku soužití klientů přirozeně stárnoucích a klientů s demencí. Jakým způsobem řešit problémy vycházející z tohoto soužití a určit počet klientů, kteří tuto oblast vidí jako problém. Studium dokumentů je vyčíslením dat, které pomohou určit změny v počtu klientů s demencí za určité období. Výsledky jsou porovnány s předpoklady. Klíčová slova: Alzheimerova nemoc, demence, senior, přirozené stárnutí, domov pro seniory,
Summary: This bachelor essay compares clients who are getting older in a natural way with those suffering from dementia in the Home for Senior Citizens in Hořice. In addition, it monitors if the number of the clients with dementia has been increasing or decreasing within a certain period of time. The essay is written with respect to the protection of personal information and data. It is divided into two main parts – theoretical and practical. The theoretical part briefly describes the ageing process of Hořice and Královéhradecký region inhabitants, including the clients in the Home for Senior Citizens in Hořice. Terms like old-age according to various authors, dementia and Alzheimer disease are explained here. Alzheimer disease is explained here from the first symptoms, stages of the disease up to respecting rights as well as dignity and mental aspects of the disease.
The practical part is divided into a questionnaire survey and a document study. The survey tackles the coexistence of clients who are getting older in a natural way with those suffering from dementia. The way we could solve the problems resulting from this coexistence and determine the number of clients that feel discomfort at this field. The document study is the specification of data that will help specify changes in the number of clients with dementia within a certain period of time. Results are compared with premises.
Key words: Alzheimer disease, dementia, senior citizen, natural ageing, home for senior citizens
Obsah 1
SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ ............................................................................. 10
2
SEZNAM ZKRATEK ............................................................................................................. 11
3
ÚVOD ................................................................................................................................ 12
4
TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................. 15
5
4.1
ÚVOD: KRÁLOVÉHRADECKÝ REGION ....................................................................................... 15
4.2
MĚSTO HOŘICE ................................................................................................................. 17
4.3
STRUČNÁ HISTORIE DOMOVA ................................................................................................ 19
4.4
SEZNÁMENÍ S DOMOVEM PRO SENIORY .................................................................................. 20
STÁŘÍ ................................................................................................................................. 21 5.1
5.1.1
Věk ............................................................................................................................ 21
5.1.2
Anatomické stárnutí ................................................................................................. 22
5.1.3
Demografie ............................................................................................................... 22
5.2
7
O STÁRNUTÍ A STÁŘÍ (1990) ................................................................................................ 23
5.2.1
Věk ............................................................................................................................ 23
5.2.2
Funkční věk ............................................................................................................... 24
5.2.3
Demografie ............................................................................................................... 24
5.2.4
Sociologické důsledky ............................................................................................... 24
5.3
6
FYZIOLOGIE STÁRNUTÍ A ZVLÁŠTNOSTI PRŮBĚHU CHOROB VE STÁŘÍ (1971) .................................... 21
MINIMUM Z KLINICKÉ GERONTOLOGIE (2000) ......................................................................... 24
5.3.1
Nová gerontologie .................................................................................................... 25
5.3.2
Věk ............................................................................................................................ 25
5.4
VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE PRO OBOR PENITENCIÁRNÍ PÉČE (2008) ............................................... 26
5.5
DEMENCE A JINÉ PORUCHY PAMĚTI (2009) ............................................................................. 26
5.6
SHRNUTÍ........................................................................................................................... 26
DEMENCE .......................................................................................................................... 27 6.1
VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ ............................................................................................. 27
6.2
KLIENTI DOMOVŮ PRO SENIORY ............................................................................................. 29
6.3
BIOLOGICKÉ STÁRNUTÍ ......................................................................................................... 30
6.4
DEMENCE ......................................................................................................................... 32
ALZHEIMEROVA NEMOC ................................................................................................... 35 7.1
PRVNÍ PŘÍZNAKY ALZHEIMEROVY NEMOCI ............................................................................... 35
7.2
URČENÍ DIAGNÓZY ALZHEIMEROVY NEMOCI ............................................................................ 36
8
7.3
STÁDIA ALZHEIMEROVY NEMOCI............................................................................................ 37
7.3.1
Počínající demence ................................................................................................... 37
7.3.2
Středně pokročilá demence ...................................................................................... 37
7.3.3
Těžká demence ......................................................................................................... 38
7.3.4
Stadium terminální ................................................................................................... 38
7.4
PROBLÉMOVÉ CHOVÁNÍ U DEMENCE ...................................................................................... 38
7.5
NEFARMAKOLOGICKÉ POSTUPY U PROBLÉMOVÉHO CHOVÁNÍ....................................................... 39
7.6
RESPEKTOVÁNÍ PRÁV A DŮSTOJNOSTI ..................................................................................... 40
7.7
ETICKÉ CHOVÁNÍ PRACOVNÍKŮ .............................................................................................. 41
7.8
DUŠEVNÍ ASPEKTY NEMOCI ................................................................................................... 42
7.8.1 7.9 8
LÉČBA, ZPOMALENÍ PRŮBĚHU NEMOCI .................................................................................... 44
PRAKTICKÁ ČÁST: .............................................................................................................. 45 8.1
PRŮZKUM U OBYVATEL DOMOVA ........................................................................................... 45
8.1.1
Jak dlouho bydlíte v Domově důchodců v Hořicích? ................................................. 45
8.1.2
Proč jste si vybrali zrovna tento domov? .................................................................. 46
8.1.3
Jste spokojeni s ubytováním a službami, které domov poskytuje? ........................... 46
8.1.4
Je něco, co Vám v domově schází či vadí, náměty na zlepšení? ............................... 49
8.1.5
Jak jste spokojeni se spolubydlícími, s kterými zde žijete?........................................ 50
8.1.6
Setkáváte se zde s lidmi, kteří trpí stařeckou demencí? ........................................... 50
8.1.7
Jak na vás tito lidé působí? ....................................................................................... 51
8.1.8
Měli jste někdy nějaký problém s takto nemocnými lidmi? ...................................... 52
8.1.9
Myslíte si, že lidé s demencí by měli mít vlastní oddělení? ....................................... 52
8.2 9
Naslouchání, řeč těla ................................................................................................ 43
ANALÝZA DOKUMENTACE ..................................................................................................... 55
SHRNUTÍ VÝZKUMU .......................................................................................................... 58 9.1
VÝZKUMNÁ OTÁZKA ............................................................................................................ 58
9.2
PŘEDPOKLAD Č. 1............................................................................................................... 58
9.3
PŘEDPOKLAD Č. 2............................................................................................................... 58
10
BIBLIOGRAFICKÉ CITACE ............................................................................................... 59
11
SEZNAM PŘÍLOH ........................................................................................................... 61
9
1 Seznam obrázků, tabulek a grafů OBRÁZEK 1 DOMOV DŮCHODCŮ (1979) ............................................................................................................. 19 OBRÁZEK 2 DOMOV PRO SENIORY (2011) ........................................................................................................... 20 OBRÁZEK 3 OKÁLY .......................................................................................................................................... 20
TABULKA 1 STATISTICKÉ ÚDAJE HOŘICE ROK 2006 ............................................................................................... 17 TABULKA 2 STATISTICKÉ ÚDAJE HOŘICE 2001-2010 ............................................................................................ 18 TABULKA 3 PRŮMĚRNÁ DÉLKA POBYTU KLIENTŮ V DOMOVĚ ................................................................................... 46 TABULKA 4 VYBRANÉ DIAGNÓZY ....................................................................................................................... 56 TABULKA 5 SPECIFICKÉ DIAGNÓZY ..................................................................................................................... 57
GRAF 1 PRŮMĚRNÝ VĚK DOŽITÍ V ČR ................................................................................................................. 16 GRAF 2 POČET KLIENTŮ, KTEŘÍ SE ZÚČASTNILI VÝZKUMU........................................................................................ 45 GRAF 3 NEJČASTĚJŠÍ NÁZORY KLIENTŮ NA UBYTOVÁNÍ .......................................................................................... 47 GRAF 4 NEJČASTĚJŠÍ NÁZORY KLIENTŮ NA STRAVOVÁNÍ ......................................................................................... 47 GRAF 5 NEJČASTĚJŠÍ NÁZORY KLIENTŮ NA PERSONÁL ............................................................................................ 48 GRAF 6 CELKOVÁ SPOKOJENOST KLIENTŮ SE SLUŽBAMI ......................................................................................... 48 GRAF 7 SETKÁNÍ S LIDMI S DEMENCÍ, % VYJÁDŘENÍ .............................................................................................. 51 GRAF 8 JAK LIDÉ S DEMENCÍ PŮSOBÍ NA OSTATNÍ ................................................................................................. 52 GRAF 9 CELKOVÝ NÁZOR NA SOUŽITÍ S LIDMI TRPÍCÍCH DEMENCÍ ............................................................................. 53 GRAF 10 NÁZORY MUŽŮ ................................................................................................................................ 54 GRAF 11 NÁZORY ŽEN .................................................................................................................................... 54
10
2 Seznam zkratek AD
Alzheimerova demence
AN
Alzheimerova nemoc
AS
Ateroskleróza
CJN
Creutzfeldtova-Jakobova nemoc
CMP
Centrální mozková příhoda
CNS
Centrální nervový systém
DAT
Demence Alzheimerova typu
MID
Multiinfarktová demence
NS
Nervový systém
LDN
Léčebna dlouhodobě nemocných
11
3 Úvod Cílem této práce je zhodnotit soužití přirozeně stárnoucích klientů a klientů s Alzheimerovou a jinou demencí v Domově pro seniory v Hořicích. Každý z nás stárne. Lidská schránka prochází proměnami již od početí, v těle matky, narození, dětství, období dospívání, dospělosti, starší dospělosti a stáří, které dnes dělíme na rané stáří, vlastní stáří a dlouhověkost. Každý z nás se vyvíjí po stránce biologické, psychické a sociální. „Padesátá léta jsou považována za mezník, který s definitivní platností potvrzuje počátek stárnutí.“(Vágnerová 2008, s. 92). „Giaquinto definuje stárnutí jako normální proces změn biologických funkcí v průběhu života. Většinou se stárnutí chápe jako nepříznivé příznaky, spojené s ubíhajícím časem, ačkoli někdy se může považovat za pozitivní proces zrání a získávání žádoucích kvalit.“ (Giaquinto in Hrdlička 1999, s. 9,10). Alzheimerova a jiné demence výše popsanému procesu brání, snižuje kvalitu života, klade velké nároky jak na rodinu, tak i na společnost. Podle statistik se s postupně se zlepšující zdravotní péčí a následně prodlužující se délkou života, bude zvyšovat i podíl lidí, kteří mají diagnostikovanou Alzheimerovu nebo jinou demenci. Evropská komisařka pro zdraví Androulla Vassiliou (2009) uvedla: „Ztráta mentální způsobilosti v důsledku demence není jen běžnou součástí stárnutí. Vzhledem k tomu, že evropská populace stárne, musíme spolupracovat na tom, abychom těmto onemocněním lépe porozuměli a předcházeli jim. Lidem trpícím demencí musíme dávat najevo svou solidaritu tím, že se v péči o ně budeme společně řídit osvědčenými postupy a že budeme respektovat jejich práva a důstojnost.“ Evropská komise v tomto směru přijala konkrétní návrhy řešení v oblasti boje proti Alzheimerově chorobě a dalším formám demence a neurodegenerativních onemocnění. Demence způsobuje zdravotní a sociální problémy, které ovlivňují celou Evropu. Je nutné zajistit taková opatření, která ve vztahu k postiženým zajistí účinnou prevenci, diagnózu, léčbu a péči. Evropské země se vyzývají, aby lépe koordinovaly své úsilí v oblasti výzkumu těchto onemocnění hlavně tím, že budou své investice do výzkumu poprvé plánovat společně, a nikoli každá zvlášť. „V současnosti 12
je Alzheimerovou chorobou a souvisejícími poruchami v Evropě postiženo více než sedm milionů lidí a podle odhadů se toto číslo během příštích 20 let zdvojnásobí.“ (Europa, 2009) Proto je nutná společná spolupráce v této oblasti. Je nutné plánovat a investovat výzkum tak, abychom mohly postiženým lidem a jejich rodinám nabídnout naději a důstojnost. Odhady ve zvyšujícím se počtu pacientů jsou alarmující a taktéž náklady spojené s výzkumem, léčením a péčí o tyto nemocné. Na základě tohoto dokumentu Evropské komise, přijala Česká vláda na svém zasedání 6. října 2010 plán Alzheimer na doporučení Rady vlády pro seniory a stárnutí populace ve věci zpracování koncepce řešení problematiky Alzheimerovy choroby a obdobných onemocnění v České republice. „Vláda
zadala
příslušným
resortům
zpracovat
návrh
koncepce
řešení
problematiky Alzheimerovy choroby a obdobných onemocnění v České republice (tzv. Plán Alzheimer). Koncepce, na níž se vedle Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstva školství ČR bude podílet také Ministerstvo spravedlnosti ČR, by měla být dokončena v červnu 2011.“ (MPSV, 2011). Přestože zadání bylo jasné, tento návrh nebyl v daném termínu vypracován. Tato problematika nepatří k prioritám naší vlády, přestože problém Alzheimerovy demence předpokládá zajištění kvalitní diagnostiky, léčby a zajištění zdravotnických a sociálních služeb pro tuto cílovou skupinu. V dnešní době je jen malá podpora rodin, které pečují o své blízké, nemohou o ně pečovat z důvodu finanční situace. V rodinách je nutný příjem obou manželů, navíc s prodlužujícím se odchodem do důchodu musí chodit do práce ještě v době, kdy jejich rodiče tuto péči potřebují. Sice je možné žádat o příspěvek na péči, problém je však v tom, že obvodní lékaři mnohdy nerozpoznají první fázi této nemoci a tito lidé nedosáhnou na příspěvek na péči, nebo jen v prvním či druhém stupni, což v žádném případě nenahradí příjem ze zaměstnání. Proto rodinní příslušníci hledají pobytová zařízení, které se o jejich blízké postarají. Pobytových zařízení přímo pro klienty s Alzheimerovou chorobou je v zemi nedostatek. Domovy pro seniory absorbují část těchto klientů buď přijímáním nových klientů, nebo onemocněním klientů v průběhu pobytu. V těchto domovech, jsou pak konfrontováni s přirozeně stárnoucími klienty. Z tohoto důvodu je nutný rozvoj systému dlouhodobé 13
péče a transformace léčeben pro dlouhodobě nemocné a domovů pro seniory. Dále bude nutná podpora pečujících rodin. Z tohoto důvodu byly určeny následující cíle bakalářské práce: 1) Přináší zvyšující se počet seniorů s Alzheimerovou demencí nebo jiným typem demence problémy v soužití s ostatními klienty? Pokud ano, jakým způsobem předcházet negativním vlivům tohoto soužití. 2) Dle mých odhadů stoupne během tří měsíců počet klientů v určité fázi demence v Domově pro seniory v Hořících o 3 až 8%. 3) Soužití těchto skupin v Domově pro seniory vidí jako problém 40% respondentů.
14
4
Teoretická část 4.1 Úvod: Královéhradecký region Zdrojem této části je český statistický úřad. Královéhradecký kraj leží
v severovýchodní části Čech. Hranici kraje tvoří z více než jedné třetiny státní hranice s Polskem v délce asi 208 km. Území kraje je po provedené reformě státní správy od 1. 1. 2000 tvořeno pěti okresy - Hradec Králové, Jičín, Náchod, Rychnov nad Kněžnou a Trutnov. V kraji bylo k 1. 1. 2003 zřízeno 15 správních obvodů - obcí s rozšířenou působností a 35 správních obvodů - obcí s pověřeným úřadem. Pověřeným obecním úřadem s rozšířenou působností je i město Hořice, které spadá pod okres Jičín. Koncem roku 2008 měl Královéhradecký kraj celkem 554 520 obyvatel, což je 5,3 % celkového počtu obyvatel České republiky. Na území kraje je celkem 448 obcí (48 obcí má statut města, 10 statut městyse), podíl městského obyvatelstva dosáhl celkem 68,1 %. Centrem kraje je statutární město Hradec Králové, druhým největším městem je Trutnov. Nejméně urbanizován je okres Jičín (ČSÚ 2011), kde žije i nejvíce obyvatel v obcích do 500 obyvatel (více než pětina). Průměrný počet obyvatel v obci dosáhl 1 238 osob. Tento údaj je dle mého názoru důležitý pro budoucí rozvoj sociálních služeb – hlavně pečovatelské služby, podpora domácí péče. Dalším z důležitých údajů, který souvisí s předchozím faktem, je průměrný věk. „Ze všech krajů v republice po Hl. m. Praze (15,8%) má Královéhradecký kraj největší podíl obyvatel ve věku nad 65 let (15,7 %). Průměrný věk mužů i žen je rovněž nad republikovým průměrem. Podle posledních předpokladů česká populace v příštích 55 letech výrazně zestárne. Početní převaha seniorů nad dětmi ve všech krajích podle projekce nastane již v roce 2014“ (Královéhradecký kraj, statistické údaje 2011). Tento údaj je možný dále rozšířit podle předběžných výsledků z posledního sčítání z roku 2011, kdy Královéhradecký kraj je dokonce na 1. místě s 16,8 % obyvatel nad 65 let věku. (Český statistický úřad, Obyvatelstvo podle věku podle krajů 2011).
15
Graf 1 Průměrný věk dožití v ČR
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/nadeje_doziti_a_prumerny_vek Jedním z dalších ukazatelů je zvyšující se počet příjemců důchodu, kterých bylo v roce 2006 - 20591, v roce 2007 – 20 856 a v roce 2008 již 21 248 osob v Jičínském kraji. Z výše uvedených údajů vyplývá nutnost rozvoje sociálních služeb pro seniory.
16
4.2 Město Hořice Město Hořice se rozkládá na jižním úbočí Hořického chlumu, který bývá často označován jako poslední výběžek Krkonoš a tvoří klimatický předěl mezi úrodným Polabím na jihu a drsnějším podhůřím na severu. Leží mezi okresním městem Jičín a Krajským městem Hradec Králové. Hořice jsou obec s rozšířenou působností a s pověřeným obecním úřadem.
Tabulka 1 Statistické údaje Hořice rok 2006
Základní statistická data První písemná zpráva
1143
Počet obyvatel
Nadmořská výška
311 m n.m. Podíl žen
Základní školy
3
Podnikatelské subjekty
2235
Průměrný věk
8877 51,7 % 41,1
Zdroj: http://www.czso.cz/cz/obce_d/index.htm
17
V následující tabulce jsou uvedeny některé údaje z Českého statistického úřadu, které souvisí s věkovou skupinou v domově pro seniory, kde je určena věková kategorie od 65 let. Údaje o zemřelých podle příčiny úmrtí zahrnují všechny věkové kategorie. Bylo by zajímavé tyto údaje dále členit též podle věkových kategorií a rozdělit je podle pohlaví. Tabulka 2 Statistické údaje Hořice 2001-2010
Počet obyvatel a úmrtí nad 65 let v Hořicích rok
2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
počet obyv.
2786 2782 2742 2743 2752 2774 2808 2891 3004 3047 obyvatelé nad 65 let
ženy
1719 1726 1696 1712 1698 1704 1698 1739 1807 1802
muži
1067 1056 1046 1031 1054 1070 1110 1152 1197 1245 zemřelí nad 65 let
ženy
79
95
113
91
111
87
92
86
81
104
muži
87
78
93
67
70
71
60
63
73
65
zemřelí (jen vybrané diagnózy) nemoci oběhové soustavy I00I99 infarkt myokardu I21 - I23 ostatní formy isch, choroby srdeční I20, 124, I25 cévní nemoci mozku I60 I69
116
115
145
119
128
104
112
90
111
93
29
30
29
21
25
21
27
12
23
20
17
15
27
23
35
27
43
32
54
28
27
20
31
20
31
34
26
27
18
24
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/kapitola/4030-11-r_2011-07000.
18
4.3 Stručná historie domova Z kronik domova důchodců:
V okrese Jičín bylo v 70 letech minulého století 200 nevyřízených žádostí o umístění do domova důchodců. Kapacita domovů v okrese i kraji nepostačovala na vyřízení těchto žádostí.
z mála
Domov
byl
staveb
sociálního
účelových zabezpečení
ve východních Čechách a v době otevření 15. 12. 1979 patřil mezi nejlepší domovy v ČSR. Stavba domova důchodců trvala zhruba pět let. Byla postavena v akci Z. Brigádníci, na něm odpracovali 350 000 hodin, z toho 140 000 zdarma.
I
v dnešní
době
se setkávám s lidmi, kteří jej
Obrázek 1 Domov důchodců (1979)
stavěli. V domově máme klienta, který se podílel na stavbě a rád na to vzpomíná. Pro obyvatele Hořic to bylo velká událost. Na stavbě se podíleli lidé ze všech závodů, hasiči, zemědělci. Učňové malíři i studenti kamenické školy. O výzdobu se zasloužil i hořický rodák, akademický malíř B. Tůma. (Autor obrázku č. 1 – pozvánka na slavnostní otevření).
Domov přinesl práci 47 zaměstnancům, převážně zdravotnickému personálu. Byla zde kuchyň, prádelna, zubař, ordinace lékaře, rehabilitace.
Kapacita domova byla 120 obyvatel. V roce 1987 se domov rozrostl o okály, kde bylo dalších 60 míst pro klienty. Počet zaměstnanců se zvýšil na 80 zaměstnanců.
V době otevření to byl moderní domov a někteří klienti, hlavně ti z vesnic, kde neměli sociální vybavení, si hůře zvykali. Na každém patře jsou na hlavní chodbě dvě koupelny, 9 záchodů. V dnešní době, kdy v péči o seniory je kladen důraz na soukromí, tato kapacita již nestačí.
V posledních 5 letech prochází domov snižováním kapacity domova, kdy je nyní 126 klientů, kteří tím získali více jednolůžkových pokojů, tím i více soukromí. To přineslo logicky i snížení počtu zaměstnanců. Zákonem č. 108/ 2006 19
se změnila i skladba personálu, kdy zdravotní sestry postupně nahradili pracovníci sociální péče. 4.4 Seznámení s Domovem pro seniory Služba je realizována ve dvou vzájemně propojených objektech, které jsou umístěny v klidné severovýchodní části Hořic. Hlavní budova — třípatrová budova s nákladním i osobním výtahem. Vchod do budovy je bezbariérový s automatickým otvíráním
dveří.
poskytujeme
V této
budově
ubytování
v 33
jednolůžkových a 26 dvoulůžkových pokojích.
Pokoje
jsou
vybaveny
lůžkem včetně přikrývky a polštáře, nočním stolkem, židlí, skříní pro Obrázek 2 Domov pro seniory (2011)
uložení šatstva a osobních věcí. Pokoje
lze po dohodě vybavit vlastním nábytkem. Koupelny a WC jsou společné na chodbě. Na každém patře je obyvatelům k dispozici malá jídelnička a kuchyňka, která je vybavena kuchyňskou linkou, ledničkou, mikrovlnnou troubou, elektrickým vařičem a rychlovarnou konvicí. Kromě pokojů se v této budově nachází prádelna, dílna pro údržbáře, kanceláře správy, sesterna, jídelna, kantýna, kulturní místnost s televizí a dílna pro aktivizaci Dále je zde obyvatelům k dispozici schránka na dopisy a automat na kávu. Kapacita budovy je 85 lůžek. Budova Okálů - jednopatrová budova byla postavena později v roce 1987 a sestává ze dvou propojených budov bez výtahu. Je zde umístěna provozovna služeb (kadeřnice, pedikérka), společenská místnost, internet, jídelna a pokoje klientů. Pokoje jsou jedno a dvoulůžkové, dva pokoje tvoří jednu
buňku
se společným
WC,
umývadlem
a sprchovým koutem. Pokoje jsou vybaveny stejně, jako pokoje na budově. Pokoje lze po dohodě vybavit vlastním nábytkem. V 1. patře je k Obrázek 3 Okály
dispozici
kuchyňka, která je vybavena základním vybavením.
Je tu též kulturní místnost s televizí. Lůžková kapacita „Okálů“ je 36 lůžek. Z toho 8 pokojů je dvoulůžkových a zbytek jednolůžkových. Atrium mezi Okály je osázeno okrasnými keři, jsou zde umístěny pergoly se zahradním nábytkem pro klidné posezení. 20
5 Stáří „Každé věkové období má určité fyziologické zákonitosti, které je charakterizují a ovlivňují životní projevy, funkční zdatnost a výkonnost organismu.“(Moravcová 1971). V této částí je porovnáno několik pohledů na stáří. Pro zajímavost jsou zde uvedeny i tituly z minulých let, které nejsou úplně známé, abych mohla srovnat vývoj pohledu na stáří. Pro srovnávání byly vybrány následující monografie a sborníky: Sborník č. 5-6 z roku 1971 – Fyziologie stárnutí a zvláštnosti průběhu chorob ve stáří. O stárnutí a stáří od Vladimíra Pacovského. Minimum z klinické gerontologie od Pavla Webera. Vývojovou psychologii od Marie Vágnerové. Demence a jiné poruchy paměti od Romana Jiráka, Ivy Holmerové, a kolektivu 5.1 Fyziologie stárnutí a zvláštnosti průběhu chorob ve stáří (1971) Sborník č. 5-6 z roku 1971 vydaných svazem zdravotně postižených. Mudr. M. Moravcová a Mudr. R. Moravec shrnují v kapitole Fyziologie stárnutí a stáří tuto problematiku takto: Je těžké položit určitou hranici, kdy začíná stáří, stejně tak jako oddělit v organismu fyziologické a patologické projevy stárnutí a stáří. (Moravcová 1971). 5.1.1 Věk Názory lidí, kdy začíná stáří, se liší podle vzdělání, druhu vykonávané práce, životních zkušeností nebo věku – u mladších lidí je člověk starý už v padesáti. Rychlost stárnutí a počátek stáří se u každého člověka liší. Rozlišujeme proto věk kalendářní a věk biologický. Biologický a kalendářní věk je u každého člověka jiný. Dle autorů bychom mohli stárnutím označovat celý život od narození. Naše orgány se vyvíjejí, zdokonalují svoji funkci. O stáří se mluví jen kalendářně. Vývoj psychických i fyzických funkcí končí kolem 30. -35. roku života. Ani potom však nemůžeme mluvit o biologickém stárnutí. Počátek stárnutí je tam, kde nastává postupné ubývání většiny funkcí organismu a jeho zdatnosti, výkonnosti a odolnosti. U každého člověka najdeme značné rozdíly v počátku tohoto období. Průměrná délka života se prodlužuje vlivem 21
příznivých životních, pracovních a jiných podmínek, zlepšil se způsob léčení a lidé se dožívají vyššího věku. Nedochází však k zvyšování horní hranice senia. Kijevskou dohodou z roku 1963 bylo mezinárodní gerontologickou asociací přijato toto rozdělení lidského věku.
presenium (věk produktivní)
45 – 59 let
kategorie lidí letitých nebo starších
60 – 74 let
kategorie lidí starých
75 – 89 let
kategorie dlouhožijících
od 90 let výše.
Kvalitu sénia ovlivňuje presenium, které má svou specifickou problematiku, během které dochází k významným změnám. Jako prevence předčasného stáří nebo invalidity je zde uváděna důsledná a včasná prevence. (Moravcová 1971). 5.1.2 Anatomické stárnutí Projevuje se kvantitativně i kvalitativně. Ubývá aktivní tkáň orgánů, zmenšuje se velikost. Klesá váha, zmenšuje se i délka těla. Kůže atrofuje, objevují se vrásky jako následek úbytku vody, tuku a elastického vaziva kůže. (Moravcová 1971). Mění stavba kostí. Snižuje se regenerační schopnosti tkání. Klesá látková výměna a spotřeba kyslíku. Mění se výkonnost některých orgánů i orgánových systémů. Významné jsou změny v centrálním nervovém systému, které ovlivňují změny v dalších orgánech. Proces stárnutí a anatomické i funkční změny jednotlivých orgánových systémů nejsou stejnoměrné a nenastávají ve stejném období. Některé orgány stárnou rychleji než jiné. Jedním ze základních funkčních projevů stárnoucího organismu je snížená schopnost adaptace k požadavkům a nárokům prostředí. (Moravcová 1971). Člověk se mnohdy nedovede vyrovnat se zátěží, kterou dříve běžně zvládal. Projevy stárnutí a stáří je potřeba brát v úvahu při řešení řady otázek týkajících se seniorů. 5.1.3 Demografie Doc. Mudr. V. Zaremba, CSc. rozšiřuje toto téma o společenskou podmíněnost změn v průběhu chorob u osob vyššího věku. Společenské proměny, rozvoj ekonomiky, rozmach vědy a techniky, změny ve struktuře společnosti, změny hodnotových systémů 22
měly vliv na stárnutí populace z demografického hlediska. Každý rok stoupá podíl osob vyššího věku v populaci a to i absolutně. Před 20 lety podíl osob nad 60 let činil 12% obyvatel. V dnešní době je těchto osob 17% z celkové populace ČSSR, z toho je 200 tisíc obyvatel starších 80 let (nezapomeňme, že tato fakta byla napsána v roce 1971). Další z faktorů je, že v této populaci převažují ženy. Ve věku nad 60 let na 2 muže připadají 2 ženy, nad 80 let na 1 muže 2 ženy. Dochází ke kvantitativním a kvalitativním zvratům ve struktuře starší populace. V obraze nemocnosti převažují chronické choroby a jev mnohočetné patologie (koprevalence chorob) je dnes běžným. Problémem se stává sociální izolace a omezení soběstačnosti starých lidí. (Zaremba 1971). 5.2 O stárnutí a stáří (1990) Akademik Vladimír Pacovský, profesor vnitřního lékařství. Dělí gerontologii na tři hlavní části: Gerontologie teoretická – vytváří teoretický základ pro praktickou činnost kolem starého člověka. Gerontologie klinická – zabývá se stárnoucím a starým člověkem jako jedincem, jeho komplexním hodnocením a posuzováním ve zdraví, hlavně však nemoci. (Geriatrie). Gerontologie sociální (populační) – orientuje se na vzájemné vztahy mezi starou populací a společností jako celkem. (Pacovský 1990, s. 15) 5.2.1 Věk Kalendářní věk Pacovský (1990) dělí na doporučení Světové zdravotnické organizace stejně, jako v předchozí kapitole Moravcová, jen názvy jednotlivých období je různý.
střední věk
45 – 59 let
vyšší (starší) věk, rané stáří, předpolí stáří
60 – 74 let
pokročilý (stařecký) věk, vlastní stáří, opravdu staří lidé
75 – 89 let
dlouhověkost
od 90 let výše.
V odborné literatuře člověka staršího 75 let označujeme také jako geront.
23
5.2.2 Funkční věk Věk skutečný – nemusí být totožný s věkem kalendářním. Lékaři znají „mladé starce“ a „staré mladíky“. Funkční věk má charakteristiky biologické (biologický věk), psychologické a sociální. Při posuzování starého člověka bychom se měli řídit funkčním věkem. (Pacovský 1990, s. 16). Pacovský ještě uvádí, že se setkáváme se střední délkou života. Střední délka života nesouvisí s průměrným věkem populace.
5.2.3 Demografie Dále Pacovský uvádí některé demografické údaje sociálního gerontologa Vladimíra Zaremby, které se shodují s údaji ve sborníku. Více se rozepisuje o ženské populaci. Ta je starší než mužská populace. Souvisí to s nižší úmrtností žen i jejich vyšší střední délkou života. V roce 1900 v českých zemích připadalo na 1000 šedesátiletých a starších mužů1270 žen, v roce 1970 již 1410 žen a v roce 1985 to bylo 1500 žen. Většina žen vyššího věku je ovdovělá nebo osamělá. (Pacovský 1990, s. 24).
5.2.4 Sociologické důsledky Jsou rovněž nemalé. Týkají se rolí starých lidí ve společnosti, zabezpečování jejich práv a potřeb, jejich současné postavení v současné rodině, řešení specifických osobních problému gerontů. (Pacovský 1990, s. 25). Pacovský (1990, s. 29) dále vysvětluje: život jedince se skládá z jednotlivých vývojových stadií. Každé stadium je charakterizováno určitými strukturálními a funkčními znaky a změnami ve vztahu mezi organismem a přírodním a sociálním prostředím. Stáří je poslední otogenetickou vývojovou etapou. Všechna předchozí stadia zanechala své stopy na stárnoucím člověku. 5.3 Minimum z klinické gerontologie (2000) MUDr. Pavel Weber, CSc. a kolektiv Stejně jako Pacovský dělí gerontologii na teoretickou, klinickou a sociální. Uvádí zde: na počátku 20. století, tvořili osoby starší 65 let 3 až 5 %. Dnes (rok 2000) je počet těchto lidí v pásmu 12 až 16 %. Předpokládaná délka života při narození se proti 24
počátku tohoto století téměř zdvojnásobila. Naskýtá se tedy odůvodněná otázka: Přežíváme zdravější nebo jen žijeme déle? (Weber 2000, s. 10,11). První část otázky je pravdivá. Výskyt chronických onemocnění (ikty, ischemická choroba srdeční, demence, hypertenze) se posouvá do vyššího věku. 65–75 roků - 85% jedinců bez handicapujícího nebo běžný život omezující onemocnění. 85 let a výše - 40% osob vede samostatný život.
5.3.1 Nová gerontologie Weber zavádí pojem Nová gerontologie – cílem je prodloužení let aktivního života a udržení funkčních kapacit po celý lidský život. Mezi procesy normálního stárnutí a chorobnými pochody jsou totiž významné rozdíly. Ztráty některých funkcí ve stáří jsou způsobené některými chorobami a ne vlivem stárnutí. (cévní mozková příhoda, demence…). Stárnutí je významně ovlivněno životním stylem, chováním, dietou a prostředím, ve kterém nemocný žil a žije. Vliv pouhého procesu stárnutí podle nejnovějších poznatků může být daleko méně výrazný, než se dříve myslelo. Mnoho jedinců tedy může stárnout daleko zdravěji. (Weber 2000, s. 12).
5.3.2 Věk 45 – 59 roků
Střední věk
60 – 74 let
Rané stáří
75 – 89 let
Pozdní stáří
90 a více let
Dlouhověkost
Vidíme tedy, že věkové kategorie zůstávají zachovány a zkracuje se jen název pro dané období. Z výše zmíněného je patrné, že se více rozlišuje stárnutí biologické, které má svá specifika a stárnutí v důsledku chorob. Prodlužuje se věk lidí spolu v ruce s kvalitou života. V dnešní době se věku 65 let a vyššího dožívají častěji zdravější jedinci, než tomu bylo dříve. Senioři se stávají ve společnosti skupinou stále zdravější a aktivnější. Teprve po 75. roce se začíná objevovat řada problémů, které jsou podmíněny celkovou situací těchto seniorů, je významně komplikována sociálními problémy (osamělost), vyšší emoční zranitelností atd.
25
5.4 Vývojová psychologie pro obor penitenciární péče (2008) Prof. PhDr. RNDr. Marie Vágnerová, CSc. Stáří je poslední etapou života, fází, která bývá označována jako postvývojová, protože již byly realizovány všechny latentní schopnosti rozvoje. (Vágnerová 2008, s. 104). Vágnerová (2008) dělí období stáří na dvě etapy: Rané stáří
60 až 75 let.
Pravé stáří
po 75 roce života.
Dovršením 80 let dosáhne senior tzv. čtvrtého věku, kdy je naživu pouze polovina jeho původní generace. V tomto období u seniorů je zřejmý nárůst problému daných tělesným a mentálním úpadkem. Je zde i zvýšené riziko vzniku a kumulace různých zátěžových situací, které mohou být, vzhledem k aktuálnímu stavu starých lidí, někdy těžko subjektivně zvládnutelné. 5.5 Demence a jiné poruchy paměti (2009) Roman Jirák, Iva Holmerová, Claudia Borzová a kolektiv v kapitole Stárnutí populace autoři dělí příčiny stárnutí do několika skupin: Stárnutí jako genetická záležitost – vysvětlují ji na příkladu apoptózy, programované smrti určitých buněk. Stárnutí jako projev opotřebování a náhodných chyb – jde o hromadění poruch, důsledků a projevů chorob a především endogenních poškození ve smyslu mutací genetické informace, poruch při jejím přepisu a dalším zpracování či o poškození organizmu běžnými endogenními procesy. 5.6 Shrnutí Problematika stáří je velice obsáhlá. V této bakalářské práci není prostor pro detailní srovnávání jednotlivých oblastí např. psychické reakce a adaptace na stáří, polymorbidita, vztah zdravotní a sociální situace, ale například i proměnu vztahu společnosti i rodiny ke stáří a seniorům. Celá kapitola byla zaměřena jen na několik aspektů např.: věku a demografie. Avšak i tyto témata jsou prezentována jen z malého úhlu pohledu.
26
6 Demence 6.1 Vymezení základních pojmů Gerontologie – (gerontology) věda zabývající se všestranným studiem jevů stárnutí nastávajících v buňkách, tkáních, orgánech či organizmech, příp. skupinách jedinců v průběhu času od dospělosti až do smrti organizmu. (Hartl, P.,Hartolvá, H. 2000, s. 178 – 179). Weber (2000, str. 10) dále uvádí: Gerontologie je vědní disciplína, která se dělí na gerontologii
teoretickou
a
experimentální,
gerontologii
klinickou
(geriatrie)
a gerontologie sociální. Gerontopsychologie – dílčí část gerontologie, zabývající se psychol. aspekty stárnutí, především problémy adaptace a úrovní intelektuálních výkonů. (Hartl, P.,Hartolvá, H. 2000, s. 179). Stárnutí – (ag(e)ing, growing old) involuce, proces, kt. se projevuje změnami v průběhu času: vliv věku jako jeden z prvních zkoumal již F. Galton kolem r. 1883: pod pojmem s. jsou nejčastěji zahrnovány změny chápané jako negativní, k nimž dochází po adolescenci: rozlišuje se stárnutí biologické (geronting), sociální (eldering) Stárnutí primární – (primary (ag)ing) změny organizmu související s věkem, např. zvrásněná kůže, řídnutí kostí aj. Stárnutí sekundární – (secondary ag(e)ing) změny podmíněné věkem, kt. souvisejí se stárnutím, ačkoli nemusí být nutně jeho nevyhnutelným důsledkem, např. šedý zákal. (Hartl, P.,Hartolvá, H. 2000, s. 561). Demence – (dementia) získané chorobné oslabení rozumových schopností, zhloupnutí (1806): onemocnění mozku, většinou chronického n. progresivního rázu, podmíněné postižení psychických funkcí, jako je paměť, zvláště přijímání, uchovávání a vybavování nových informací, dále myšlení, orientace, chápání, počítání, schopnosti učení, řeč a úsudek, při neporušeném vědomí: dochází ke zhoršení kontroly emocí, 27
sociálního chování, narušeny jsou i osobní aktivity denního života jako je mytí, oblékání, jídlo, osobní hygiena, vyměšování a toaleta: pro stanovení dg. musejí příznaky trvat nejméně 6 měsíců: je pro ni rozhodující úbytek kognitivních funkcí, proto někteří autoři vymezují d. poklesem inteligence bez ohledu na schopnost jedince zastávat sociální role. (Hartl, P.,Hartolvá, H. 2000, s. 101). Alzheimerova nemoc – (Alzheimer´s disease) duševní porucha na organickém základě
(zánik
a
rozpad
neobnovitelných
mozkových
buněk)
projevující
se demencí:…..má plíživý začátek projevující se často depresí a nižší výkonností: pak zapomnětlivostí, poruchou orientace, poruchami řeči, ztrátou schopnosti dorozumění: v psychice je nejdříve poškozena novodobá paměť a schopnost vštípivosti nových informací: dále prostorová představivost, afázie, akalkulie, apraxie: rozděluje se do tří stadií: a) mírná forma trvá dva až čtyři roky a projevuje se zapomínáním, ztrácením věcí, obtížným hledáním slov, blouděním na známých místech, ztrátou zájmů o věcí, které míval pacient rád: b) středně těžká forma trvá od dvou do deseti let a projevuje se dalším
zhoršováním
duševních
funkcí
a
chování,
především
hašteřením,
nesnášenlivostí a morózními náladami, občasnou zmateností, popř. halucinacemi a bludy: nastává nutnost stálého dohledu: c) těžká forma představuje poslední stadium, kt. trvá jeden až tři roky a projevuje se naprostým úpadkem všech duševních funkcí, pacient nehovoří ani řeč nevnímá, nepoznává sebe ani členy rodiny, je zcela závislý na péči druhých, nemocný si postižení neuvědomuje: psychofarmaka pomáhají mírnit poruchy chování, snižují depresi a úzkost, navozují spánek, zpomalují postup nemoci, zvláště v prvním stadiu, pomáhá také trénink paměti, rozvíjení schopností které zůstaly, trénink orientace v nejbližším okolí a přehledná organizace domácnosti. (Hartl, P.,Hartolvá, H. 2000, s. 346). Parkinsonova nemoc – (Parkinson´s dinase) paralysis agitans: nemoc způsobená degenerací té části mozku (substantia nigra), kt. je zodpovědná za produkci dopaminu: symptomy tohoto onemocnění se souhrnně nazývají parkinsonismus: projevuje se ztuhnutím svalů se zvýšeným svalovým napětím, třesem, poruchou sdružených pohybů, kt. se projevují např. krátkými trhavými kroky, ztrátou mimiky apod. (Hartl, P.,Hartolvá, H. 2000, s. 347).
28
Ateroskleróza - je spojena se "ztrátou paměti" pouze z toho důvodu, že omezené cévní zásobení mozku spojené s AS, způsobuje změny mimo jiné v oblasti mozkových center, která jsou důležitá pro dočasnou, resp. krátkodobou paměť, která je výrazně postižena, zatímco paměť dlouhodobá je zachována - tedy člověk s generalizovanou AS cerebri dokáže odvyprávět do detailů příběhy z mládí, ale neví, co měl 2 hodiny předtím k obědu. (Jurášková, B. 2011) Kognitivní – (cognitive) poznávací, též vnímající, hodnotící, vztahující se k poznávacím procesům. (Hartl, P.,Hartolvá, H. 2000, s. 261). Paměť – je psychická funkce, již lze charakterizovat jako schopnost přijímat, uchovávat a vybavovat minulé vjemy, děje a poznatky. (Hrdlička, Hrdličková, 1999, s. 11). Vědomí – schopnost uvědomovat si sebe sama, své prožitky, v kontinuu času. Myšlení – je schopnost zpracovávat informace, umožňuje odpověď na zevní a vnitřní podněty, adaptaci na vnější prostředí. (Jirák, R. a kol., 2009, s. 17). Tyto základní pojmy ve stručnosti nastiňují problematiku demence a budou dále rozvedeny. 6.2 Klienti domovů pro seniory Podle mé zkušenosti mohu říct, že máme několik skupin klientů, kteří využívají pobytové služby. Klienti, kteří nemají rodinu, která by se o ně mohla postarat, nezvládají péči samy o sebe ať už ze zdravotních důvodů, nebo prostě už jen nemají sílu a energii na zvládnutí běžných činností v každodenním životě. Klienti, kteří mají rodinu, která se o klienty starala po určitou dobu jejich stáří. V určité době však pečující rodina nezvládá náročnou péči o seniora. Může to být z různých důvodů. Pečující sám onemocní a nemá sil na další péči a není v jeho okolí dostupná pečovatelská služba, která pomáhá v péči o klienta v domácím prostředí. Někdy se péče stane tak náročná, že je třeba různých 29
pomůcek a zařízení, která v přirozeném prostředí nelze instalovat. Mnohdy je to i potřeba celodenní péče nepřetržité péče (Alzheimerova nemoc) a rodina si nemůže dovolit ztrátu zaměstnání z finančních důvodů. U každého klienta je toto velice individuální. Máme tu ovšem i nevelkou skupinu klientů, kteří podle zákona o sociálních službách nesplňují podmínky pro umístění v těchto pobytových zařízeních. Jsou to klienti, kteří byli přijímáni ještě před platností zákona a pletou si naše služby pro potřebné s hotelem. Většinou mají tito klienti svůj domek nebo chalupu, kam si jezdí odpočívat. Nepobírají příspěvek na péči a jediné co „potřebují“ je vyprat prádlo či mít 3x denně zajištěnou stravu. Je pak velice těžké s takovými klienty rušit smlouvy a uvolňovat místa pro ty, kteří naše služby opravdu potřebují. Právě tito klienti si mnohdy stěžují na klienty, kteří jsou dementní, nebo mají Alzheimerovu nemoc a obtěžují je třeba tím, že se jich ptají na jednu a tu samou otázku, nebo jim otvírají dveře na pokoj atd. S tímto je spojen další problém a to nedostatek domovů se zaměřením pro klienty s demencí. Soužití klientů s normálním průběhem stárnutí a klienta s demencí je velice náročné jak pro klienty samé, tak pro personál. U nás je toto řešeno oddělením, kde se tito klienti soustřeďují a je jim věnována zvýšená péče. Ne vždy jde však toto řešit z důvodu kapacity oddělení. 6.3 Biologické stárnutí Každý pracovník, který se věnuje seniorům, počítá s tím, že senioři hůře slyší, vidí, mají zhoršenou pohyblivost, hůře se jim mluví a někteří potřebují čas na odpověď. Je to u každého klienta individuální. Některé tyto změny jsou následkem stárnutí všeobecně, některé jsou následkem nemocí nebo demence. Mnohdy si při pozorování klientů říkáme, ona je líná, nechce se jí. Vždy je nutné se zamyslet, kde je hranice, kdy opravdu klienti už nemohou. V knize od Iana Stuarta – Hamiltona Psychologie stárnutí můžeme najít odpovědi na některé otázky. Autor v ní uvádí různé druhy stárnutí, neochabují jen naše smysly, ochabuje celé naše tělo. Rozebírá zde různé teorie. Například molekulární teorii stárnutí, vysvětluje zde takové souvislosti, jak a proč dochází k úbytku svalové hmoty (lze pozorovat v praxi). Co však v praxi laik hůře odvodí, je např.: Kupříkladu pokles výkonu dýchací a oběhové soustavy, omezuje příjem kyslíku, a tím i zdroje energie nepostradatelné pro činnost mozku. (Hamilton. 1999, 30
s. 26). Uvedený problém už dává tušit, že stárnutí organismu má mnohem hlubší souvislosti, nejen v tom, že člověk hůře slyší. Stárnutím podmíněné zhoršování vnímání zbavuje mozek možnosti plně prožívat okolní svět. (Hamilton. 1999, s. 27). Vnímání stárnutí můžeme znázornit například na zhoršené funkci sluchového vnímání. Kosti středního ucha v důsledku zvápnění tuhnou a je zhoršen přenos zvuku nejen ve smyslu, že člověk neslyší, ale i ve smyslu toho, že některé zvuky zejména o vysoké frekvenci slyší hlasitější, než jak doopravdy jsou. Takovéto slyšení může být pro člověka bolestivé a může ovlivnit i jeho pohled na okolí i na sebe sama, na svoji psychiku. Takto bychom mohli popsat další příklady, kdy smysly zkreslí reálný svět kolem nás. Teorie nepoužívání – tento výraz bude vysvětlen z pohledu pečujícího personálu. Dříve docházelo v domovech pro seniory k přepečovávání a lidé po příchodu do zařízení velice rychle ztráceli své schopnosti. Nyní je trend individuálního plánování, kde se s klientem plánují činnosti, které opravdu nezvládá a ty co zvládá i když pomalu a nejistě, by si měl činit sám. Je vhodné klientům nabídnout podporu v procvičování paměti a lehká individuální cvičení, která je mají podpořit v soběstačnosti. Dochází ke změnám obecné inteligence v důsledku stárnutí. Z různých studií vyplývá, že úroveň intelektu zůstává zachována v průběhu produktivního života na zhruba stejné úrovni. Podle Cattella (1971) se může inteligence dělit na krystalickou a fluidní, přičemž krystalická inteligence je určována zkušenostmi a vzděláním a druhá má biologické základy ve vlastnostech činnosti mozku.( Nakonečný, 1998, s. 533). Např. Model terminální degradace – vysvětluje to, že někteří klienti jsou ve stále stejném stavu po mnoho let a několik měsíců nebo i let před smrtí dojde k rychlému poklesu jejich schopností. Když se zamyslíme nad věkem těchto osob, je to věk pokročilého stáří. Dle názoru autorky této práce, k tomuto dochází v polovině případů u klientů, které zasáhne nějaká důležitá změna v jejich životě, ať už je to ztráta blízké osoby, vážná nemoc dětí, nebo i to, že je jim prodán dům, ve kterém celý život bydleli 31
a oni přestanou mít chuť existovat, někdy i v případě uspořádání majetku a vztahů v rodině. V tomto kontextu je pozorován rozdíl mezi klienty přirozeně stárnoucími, kteří mají zachovány rozumové schopnosti a klienty, kteří jsou dementní. Ti jakoby si neuvědomovali některé souvislosti a stárnou „bez starostí“. 6.4 Demence Prahový model demence – Podle něho může být člověk na základě své genetické výbavy k tomuto onemocnění citlivější, avšak k projevení nemoci je třeba určitého faktoru prostředí, v důsledku jehož nepříznivého působení se DAT stane nevyhnutelnou. (Hamilton. 1999, s. 185). Haškovcová (2002, s. 48) uvádí: Stařecká demence neboli senilita, byla lidem známa od pradávna. Teprve moderní medicína však náležitě klasifikovala skupinu chorob označovaných souhrnně demence. Tento výraz označuje celkový úpadek psychických funkcí způsobený atrofií (chřadnutí normálně vyvinutého orgánu) centrálního nervového systému. U nemocného jsou patrné poruchy paměti, myšlení, chování. Příčin a různých faktorů, které můžou způsobit demenci je více, nežli bychom čekali:
Věk – nejvýznamnější faktor
U žen je častější
Souvislost s cévním onemocněním
Genetické faktory
Poranění hlavy
Deprese můžou demenci předcházet
32
Buijssen (2006, s. 14-16) uvádí následující dělení:
Alzheimerova nemoc v čisté formě – 55% lidí trpících demencí. Vaskulární demence – 15%. Tato demence má různé formy, nejznámější je multiinfarktová demence (MID). MID se vyvíjí z mnoha malých mozkových infarktů. Kombinace Alzheimerovy nemoci a vaskulární demence – 15%. Nemoc
Parkinsonova,
Pickova,
Bingswangerova,
Lewy
Bodyho
a Huntingtonova – 15% jsou to relativně vzácné poruchy, které se častěji vyskytují u mladších pacientů. To se týká i AIDS, které v poslední fázi způsobují též demenci. Roman Jirák (2009, s. 57-69) uvádí další formy demence: Demence infekčního původu – dříve spojená se syfilis, gummata mozku – zánětlivá ložiska, obliterující endarteriitida – luetické postižení mozkových cév, plísňové infekce. Demenci může způsobit i herpes simplex (virus, který působí běžné opary). Lidské prionové nemoci – neurodegenerativní onemocnění, které postihuje lidi i zvířata. Nejčastější je Creutzfeldtova-Jakobova nemoc (CJN), genetická CJN 15% zjištěných případů CJN. Iatrogenní CJN – způsobená lékařským zákrokem či nesprávnou léčbou 5% diagnostikovaných CJN. V posledních letech je v zájmu nová varianta CJN – způsobená nákazou člověka masem (nemoc šílených krav). Pro zajímavost zde uvedu i prionové onemocnění – Kuru, které se pravděpodobně přenášelo v důsledku rituálního kanibalizmu na ostrově Papua – Nová Guinea. Metabolické demence – Wilsonova choroba, demence při selhání jater, ledvin. Demence intoxikačního původu – alkoholová demence, otrava některými látkami např. intoxikace oxidem uhelnatým. Farmakogenní demence – vyvolávají ji některé léky, ve většině případů vratná a plně vyléčitelná demence. Demence při avitaminózách a endokrinních onemocněních – hlavně nedostatek 33
vitamínu B a snížená činnost štítné žlázy – léčitelné demence. Postraumatické demence – důsledky poranění mozku, které může být krátkodobé nebo trvalé. Demence při hydrocefalu s normálním tlakem – vyskytuje se po 60 roce věku, bývá zaměňována za proces stárnutí. Ostatní demence – nádorová onemocnění, při epilepsii, Lupus erythematodes – revmatická choroba může postihnout i mozkovou tkáň. Z výše uvedeného vyplývá, že demence není výsada jen seniorů, demencí můžou trpět i dospělí lidé, je však prokázáno, že se zvyšujícím věkem se zvyšuje pravděpodobnost onemocnění demencí. Průběh většiny demencí nelze léčit, lze jej pouze zmírnit. Podle nejnovějších informací, s tím jak se prodlužuje délka lidského života, bude přibývat počet lidí s demencí. Vždy je nutné co nejdříve určit toto onemocnění. U mladých lidí je to jednoduší, symptomy jsou lépe pozorovatelné, kontrastují s tím, že by tito lidé měli být v plné síle. Starší pacienti většinou vykazují mnohem pokročilejší příznaky choroby, neboť její počátek může být plíživý a první výpadky paměti či postižení psychiky bývají snadno zaměňovány za průvodní znaky „běžného“ stárnutí. (Hamilton, 1999, s. 179). V případě, že senior žije v rodině, je důležité včasné upozornění na změny v jeho chování a je nutná intervence lékaře, aby posoudil stav a započal léčbu. Když je senior v Domově pro seniory, je potřeba dobře proškoleného personálu, aby si uvědomoval, kdy už to není běžné stárnutí. Na rozdíl od laiků mají výhodu zkušeností, jsou proškolováni a setkávají se s demencí častěji a podstatný je i fakt, že mají v týmu zdravotnický personál.
34
7 Alzheimerova nemoc Demence je výsledkem postupně se zhoršujícího, chronického onemocnění mozku, které ztěžuje a nakonec znemožňuje vykonávání běžných každodenních aktivit. (Pfizer, 1998, s. 7). AN se vyskytuje ve dvou podobách. Weber (2000, s. 117) uvádí následující dělení: Familiární forma AD (dříve označovanou jako „presenilní“), u osob nad 50 let věku. U těchto osob bývají nalézány změny chromozómu 14, 19, 21. Tato forma je dědičná. Sporadický (občasný) typ AD, postihuje 80% nemocných s AD. Etiologie není dosud vyjasněna. Předpokládají se však vlivy genetické, zánětlivé, virové a vlivy životního prostředí (Pfizer, 1998, s. 9). Dochází
k progresivnímu
úbytku
buněk
mozkové
kůry,
hippokampu
a subkortikálně. Roční úbytek mozkové hmoty činí 3 až 4%. Dochází ke zvýšené tvorbě neuritických plaků a klubek neurofibril v mozkové kůře. Tyto látky doslova „dusí“ neurony čili nervové buňky v mozku. (Pfizer, 1998, s. 9). Tento proces se projevuje i u normálně stárnoucího mozku, avšak v daleko menší míře. U lidí s AN dochází k poklesu neurotransmiterů a enzymové aktivity acetylcholintransferázy v CNS. Tento pokles tvorby mozkových neurotransmiterů (chemických poslů), má za následek narušení až znemožnění normální „komunikace“ mezi jednotlivými neurony navzájem (Pfizer, 1998, s. 9). 7.1 První příznaky Alzheimerovy nemoci Ve většině případů jsou tyto příznaky totožné, záleží ovšem i na typu osobnosti, předchozím tělesným i duševním stavem a stylem života. První varovné příznaky bychom mohli seřadit takto: Zhoršování paměti, projevujícím se zapomínáním zcela nedávných událostí a jmen. Problémy s vykonáváním běžných činností Další zhoršování paměti projevující se neschopností vybavit si data nebo nalézt 35
známou cestu domů. Stále obtížnější rozhodování, změny v náladě nebo chování, změny osobnosti. Pokles zájmu o své zaměstnání a koníčky – pokles iniciativy. 7.2 Určení diagnózy Alzheimerovy nemoci Dle vyjádření Mudr. Boženy Juráškové (2011, školení) je nutná včasná diagnostika. Důležitá je důkladná a objektivní anamnéza, většinou od blízkých příbuzných pacienta. Jedním ze základních testů je Mini-Mental State Examination.
1
Tento test je orientační, získáme jím přehled o fázi a stupni onemocnění. Podle vyjádření České Alzheimerovské společnosti (2011, ČALS) neexistuje žádný test, který by přinesl jasný a stoprocentně jednoznačný výsledek. Je potřeba vyvrátit všechny ostatní možnosti, které by ukazovaly na jinou nemoc způsobující demenci. Diagnózu Alzheimerovy choroby může učinit lékař, který je s touto problematikou obeznámen a má s ní zkušenosti. K určení správné diagnózy je nutné: pečlivé a podrobné zhodnocení osobní i rodinné anamnézy pacienta a zejména podrobné vyhodnocení změn kognitivních funkcí, paměti a chování pacienta během posledních měsíců či let kognitivních funkcí pomocí baterie testů pečlivé klinické vyšetření doplněné laboratorními testy – to vše je zaměřeno zejména na odhalení jiné příčiny kognitivní poruchy v případě jakýchkoli pochybností také vyšetření neurologické včetně CT a magnetické rezonance mozku Mudr. Jiří Konrád (2007, s. 129-132) ve svém přehledovém článku v Psychiatrii pro praxi uvádí následující: Definitivní diagnóza demencí je neuropatologická, proto je klinická diferenciální diagnostika obtížná a klinicky lze stanovit jen pravděpodobnou nebo možnou diagnózu. Situaci komplikuje skutečnost, že existují různé varianty jednotlivých nemocí s různou lokalizací patologických změn, a tedy i různými klinickými
1
Příloha A - Mini-mental state examination-záznamový list
36
projevy. Také se u jednoho nemocného často vyskytuje více patologických procesů. Asi nejčastější je kombinace Alzheimerovy nemoci a cerebrovaskulární nemoci – mozkové aterosklerózy. 7.3 Stádia Alzheimerovy nemoci V různé literatuře se dočteme, že AN se dělí na tři až čtyři stadia nemoci. Následující stadia jsou dle Mudr. Boženy Juráškové (2011, školení). 7.3.1 Počínající demence V této fázi onemocnění jsou tyto projevy: obtížné dorozumívání, zapomínání základních věcí, vztahovačnost, popírání problému a poruchy paměti, dezorientace v čase, bloudění na známých místech, ztráta iniciativy, známky deprese, úzkosti a agresivity, ztráta zájmu o koníčky, změna osobnosti – sobeckost a egocentrismus. V této fázi je po většinu dne soběstačný, vyžadující občasnou pomoc a dohled pečovatelské služby nebo rodinných příslušníků. Pacient by měl být informován o svém zdravotním stavu, aby si mohl další péči o svou osobu rozhodnout. Rodinným příslušníkům by měl být zdůrazněn aspekt procvičování paměti a aktivizace. Důležitým předpokladem je trpělivost ze strany pečující osoby. Pacient by v této fázi měl být informován o možném průběhu nemoci, o nutnosti uspořádat své majetkové poměry v tomto stadiu, kdy ještě není narušen úsudek. 7.3.2 Středně pokročilá demence V tomto stadiu se projevují poruchy soudnosti, nekritičnosti, prohlubují se změny osobnosti. Dále se projevuje neschopností dále vykonávat běžné denní aktivity jako je vaření, nakupování, starost o domácí zvířata. Potřebují pomoct s vykonáváním osobní hygieny a s oblékáním. Obtížně komunikují, toulají se a bloudí. Začínají poruchy chování, halucinace, podezírání a stavy zmatenosti. V této fázi je omezena soběstačnost, je nutná pomoc v denních aktivitách a též je nutný trvalý dohled. V této fázi jsou pacienti ještě schopni se zapojit do různých aktivit bez závažnějších poruch chování. V této fázi lidé potřebují zajistit určitý denní rytmus činností, zapojení do aktivit dle individuálních možností. Pravidelnost jim přináší užitek. Je potřeba zaujmout je činnostmi. V tomto je nejlépe vycházet z jejich přirozeného prostředí. Když je pacient 37
v domově pro seniory, je nutná spolupráce s rodinou. Je důležité vědět, co ten který člověk rád dělal. Kazuistika: V domově pro seniory v Hořicích je klientka, která má ráda květiny, ráda zahradničila. Jelikož je bez příbuzných, neměli jsme žádné základní informace z jejího přirozeného prostředí. Má plno energie, pozornost udrží sotva 5 minut. Za to neustále chodí po domově. Do jídelny, po schodech, po chodbách. Jednou jsme ji nemohli najít. Byla nalezena v atriu, kde vytrhávala plevel z růží. Vydržela tuto činnost vykonávat půl hodiny. Evidentně byla potěšená a nám to pomohlo k vytvoření nové vazby na nový domov a k tomu, aby se cítila lépe. Vytváříme pro ni aktivity spojené s květinami, které ji naplňují a v tom jejím spěchu nabízí chvíli zklidnění. 7.3.3 Těžká demence Toto stadium je komplikováno závažnými poruchami chování, poruchami příjmu potravy. Pacienti již nerozpoznávají své blízké, nechápou okolní dění, ztrácejí schopnost souvislé řeči. Provázejí je stavy zmatenosti, obtížná chůze, poruchy vylučování moče a stolice. Úplně ztratí svoji soběstačnost, stávají se imobilními. V této fázi potřebují individuální péči o svou osobu. Dochází k omezení verbální komunikace, ztrátě sebeobslužnosti, hygienických návyků. Je nutné zajistit příjem potravy vzhledem k polykacím obtížím. Pacient v tomto stadiu potřebuje 24 hodinovou péči. 7.3.4 Stadium terminální V tomto stadiu pacient používá minimální verbální komunikaci, nepřijímá stravu ani tekutiny, má omezenou hybnost na minimum, trpí atrofií svalstva, má poruchu polykání. Péče v tomto stadiu nemoci spočívá ve zmírnění útrap, paliativní péči. 7.4 Problémové chování u demence Z výše uvedených stadií demence je zřejmé, že běžnou součástí demence je i problémové chování a různé psychiatrické symptomy. Problémové chování je pak velice zatěžující pro pečující osobu. Dle V. Frankové (2009, s. 74) problémové chování vyjadřuje často snahu nemocného sdělit svoji potřebu. Pečující osoba nepozná nebo 38
správně neodhadne momentální potřebu nemocného, ten se rozruší a následně svoji nespokojenost dá najevo pro nás nevhodným chováním. Jde o schopnost okolí vnímat potřeby nemocného. Ve chvíli, kdy pečující osoba začne vnímat potřeby nemocného, chápat jeho chování, může eliminovat toto nevhodné chování vytvořením vhodných podmínek pro danou osobu. Vytvořené podmínky můžeme chápat jako prevenci. Dle Jitky M. Zgoly (2003, s. 66) cílem prevence není chování zastavit, ale zaměřit se na potřebu, která se za ním skrývá. Když se nám povede vytvořit situaci, která předvídá a tak splňuje potřebu osoby dříve, než ji pocítí, je možné mnohému zabránit. Prevence problémového chování je založena na přesvědčení, že nejproblematičtější chování není jen lineárním důsledkem narušeného poznávací schopností (Zgola, 2003, s. 67). Jde o nedostatečné sladění potřeb osoby s kognitivní poruchou a podpory, která je jí okolím poskytována. Mezi problémové chování řadíme: bránění se péči, agitovanost (neklid), agresivita, toulání se, bloudění, poruchy spánku, psychotické příznaky, misidentifikace, deprese, úzkost. 7.5 Nefarmakologické postupy u problémového chování Dle V. Franklové (2009, s. 82). péče o celkový tělesný stav úprava prostředí vhodný přístup vhodné aktivity psychoterapeutické techniky behaviorální přístup specifický přístup Některé poruchy chování je nutné léčit pomocí léků. Jde např. o deprese, úzkost, nespavost, těžkou agresivitu. Tato léčba s sebou přináší i specifická rizika ve formě vedlejších příznaků a nežádoucích účinků, kdy v případě tlumících léků mohou vést k závratím, pádům i stavům zmatenosti. Ke stanovení vhodné léčby je dobré navštívit lékaře se specializací na geriatrii.
39
7.6 Respektování práv a důstojnosti Je velice důležité respektovat práva a důstojnost těchto klientů a někdy přijmout i únosnou míru omezení. Oslovování – je důležité, abychom volili vhodné oslovení - pán, paní, případně titulem. Dle mého názoru, oni vnitřně vědí (nevědomí), kdo byli dříve a dává jim to pocit důstojnosti. Oblečení – je vhodné do poslední chvíle, kdy to klientův zdravotní stav umožňuje, vhodně je strojit do domácího oblečení, nebo tak, jak byli zvyklí. Měli jsme na oddělení pana inženýra, který se cítil nesvůj, kdykoliv neměl na sobě přes den košili. Pro mě bylo zvláštní, jak takováto „maličkost“ pomáhá v jejich sebehodnocení. Je také vhodné připravit jim oblečení v pořadí, v jakém se bude oblékat. Nemělo by mít složité zapínání. Je dobré klienta podporovat co nejdéle v jeho samostatnosti v této činnosti. Jídlo – lidé s demencí často zapomínají, jestli už jedli nebo ne. V domově pro seniory máme možnost sledovat i klientku, která má AN a diabetes léčený inzulínem. Toto byl hlavní důvod, jak se přišlo na její nemoc. Do nemocnice se dostala právě z důvodu špatné životosprávy, kdy měla dny, kdy se přejídala nebo hladověla a v kombinaci s diabetem upadla do šoku. Dále tito lidé zapomínají jak jíst příborem a v posledním stadiu je potřeba jim stravu vhodně upravit z důvodu zhoršení polykání nebo už jídlo neukoušou a rovnou je polykají. V této fázi jsou většinou tito klienti krmeni. Inkontinence – člověk postižený demencí postupně ztrácí schopnost, kdy má jít na záchod. Někdy z této neschopnosti vyplývají situace, kdy může být klient velice ponížen, hlavně když se „ nehoda“ stane na veřejném místě a on si je zrovna vědom celé situace. V dnešní době velkým pomocníkem nám jsou inkontinentní pomůcky – mobilky, zalepovací pleny atd. Vhodné prostředí – je potřeba vytvořit vhodné prostředí vzhledem k dezorientaci a možnosti bloudění. Je nepřípustné klienty zamykat v oddělené místnosti. Můžou být 40
na oddělení spolu se zaměstnanci, které je chráněno uzamčením číselným kódem, který je napsán u elektronického zámku. Tito lidé už nezvládnou zadat číselný kód a tak otevřít dveře a odejít. Každá návštěva a zaměstnanci to bez problému zvládnou. Takovéto opatření neponižuje jejich osobnost – mají volnost pohybu v určitém prostoru a jsou tak chráněni před pádem, zraněním, či jinou událostí, která by mohla působit nepříznivě na jejich zdraví. Spolu s programováním aktivit je toto přípustné omezení. Poslední stadium - je považováno za těžkou demenci a je nejnáročnější pro pečujícího, ať už je to rodinný příslušník nebo personál. V tomto období tito klienti nekomunikují verbálně, jejich sebeobsluha už není možná. Dochází k omezení mobility, klient je inkontinentní, má poruchy v příjmu potravy a tekutin. Je potřeba velice individuálně posoudit jejich stav a navrhnout jejich individuální plán. V případě, že jsme měli u klienta možnost sledovat průběh demence, je pro nás lehčí poznat co klientovo chování právě znamená a co potřebuje. Známe jeho potřeby, můžeme navrhnout i takové opatření, jako je zábrana u lůžka a víme, že klienta neomezíme. Naopak, v té chvíli se postranice dá použít jako ochrana zdraví či polohovací pomůcka. V případě, že se k nám klient dostane z rodiny nebo z nemocnice, je potřeba důkladně provést první šetření a spolupracovat co nejvíce s rodinou, je-li to možné. Usnadní nám to předcházet stavy, kdy pečující personál nerozumí klientovu jednání a klient je následně rozrušený. Právě v tomto období je velice nutné zachovávat k těmto lidem respekt a uchovávat jejich důstojnost. 7.7 Etické chování pracovníků Etické chování pracovníků je součástí Standardů kvality sociálních služeb z roku 2006. Etický kodex však vznikl již dříve, kdy bylo třeba určit kompetence pro sociálního pracovníka. Dle Havrdové (1999, s. 15): K vymezení profesionální role dále přispěla Společnost sociálních pracovníků vypracováním Etického kodexu, který je platný od 1. 1. 1995. Sociální práce je založena na hodnotách demokracie a lidských práv. Sociální pracovníci proto dbají na dodržování lidských práv u skupin i jednotlivců, tak jak jsou 41
vyjádřeny v Chartě lidských práv Spojených národů a v Úmluvě o právech dítěte. (Sociální revue, 16. 2. 2012). Pravidla etického chování sociálního pracovníka jsou vypracovány: ve vztahu ke klientovi ve vztahu ke svému zaměstnavateli ve vztahu ke svému povolání a odbornosti ve vztahu ke společnosti Etický kodex shrnuje základní etická pravidla. Etickým normám se lze naučit, ale pouze vysoká morální úroveň jedince vede k tomu, aby je skutečně dodržoval. (HadjMoussová, 2002, s. 19). Při práci pečujících osob o klienty s demencí vznikají mnohdy etická dilemata. Etická dilemata vznikají tehdy, cítí-li sociální pracovník, že stojí před dvěma nebo více stejně nevhodnými možnostmi, které představují konflikt morálních principů (např. konflikt práva klienta na sebeurčení a povinností sociálního pracovníka chránit zdraví klienta). Není přitom jasné, které rozhodnutí bude přijatelnější. (Matoušek a kol. 2008, s. 24). V tomto případě jedním z možných řešení je konzultace s ostatními pracovníky či supervize. 7.8 Duševní aspekty nemoci Tělesné projevy AN jsou téměř v každé odborné práci velice dobře popsány. Musíme se však zamyslet, co se děje s myslí, s duší člověka. Hlavně poslední fázi nemoci pečující personál vidí hlavně tělesnou schránku, o kterou pečuje ve smyslu udržení čistoty, zajištění stravy, tekutin a předcházení dekubitů. Umírající jistě potřebuje polohovat přijímat výživu a léky, ale mnohem více potřebuje, aby v procesu umírání nebyl izolován. (Štojdl, 2011, s. 19). Pečující osoba má mnohdy problém s klientem rozmlouvat, protože po tělesné stránce ví, že klient neodpoví. Při závěrečných fázích života, ať už uživatelových, či jeho blízkých je často vhodná a potřebná diskuze o věcech člověka přesahujících. (Třinecký 2011, s. 22). Může jít o vyjasnění vztahů, smíření, odpuštění, přijetí sebe sama. U klientů s demencí je dle 42
mého mínění tato fáze posunuta do první fáze nemoci, kdy si ještě uvědomuje sám sebe a dokáže určit své potřeby v pro něj důležitých oblastech. Je potřeba vést ho tak, aby měl pokud možno v životě vše urovnané po stránce hmotné, ale i duševní. Dle Hogenové (1997a, s. 42) Pečovat o duši znamená pochopit pravdivost existence ve smyslu epistémé, nikoliv ve smyslu dodá, pak je nutné si uvědomit i onu apeironskou stránku našeho bytí, onu temnou, nevypočitatelnou součást světa. Péče o duši je pohybem směřujícím k tomu, co je pravdivé, dobré a spravedlivé, k tomu ke všemu je zapotřebí odvahy. I odvaha, srdnatost (tymol) a péče o ni je obsahem Epimelei. Epimeleia – péče o duši a Thanatologie – péče o smrt spolu úzce souvisí a heideggerovská myšlenka přítomnosti smrti v každém konkrétním okamžiku existence člověka je zcela naplněna. Nelze pečovat o smrt bez dobré péče o duši a obráceně. (Kalábová 2011, s. 76). 7.8.1 Naslouchání, řeč těla Vrátím se ke komunikaci s člověkem v poslední fázi AN. Je důležité na člověka mluvit při každodenních činnostech, při krmení, převlékání či při úklidu pokoje a sledovat řeč těla, pohyb očí, jakýkoliv náznak přítomnosti duše člověka. „Člověk je schopen naslouchat řádu světa, jeho harmonii, logu, nejen jakýmkoliv zvukům“. (Kalábová 2011, s. 33). „Logos v lidské duši není něco hotového, ale je stálým vznikáním, stálým vycházením, stálým vcházením“. (Hogenová 2006b, s. 84). Dále Patočka (1991, s. 254) uvádí: „Každá slast i bolest jako by majíc hřeb, přibíjí duši (pexis) k tělesnosti, proniká jí a činí ji tělesnou.“ Je potřeba porozumět zvláštní komunikaci těla a vnímat náznaky, které je nemocný schopen vyjádřit. I v případě, že není schopen vyjádřit se, vnímá slovo, zvuk slova a melodii hlasu. Navíc při manipulaci s klientem při polohování je možné poznat úlevové polohy, které mu vyhovují. Naším respektem zachováváme důstojnost člověka.
43
7.9 Léčba, zpomalení průběhu nemoci Některé demence jsou při současném stavu vědění léčitelné, a dokonce plně reverzibilní (vyléčitelné bez následků). Většina demencí (AN) však zatím vyléčitelná není. Je však možné vhodnou léčbou při včasné diagnostice dosáhnout zpomalení průběhu demencí, oddálení těžkých stadií, zlepšení kvality života nemocných.
44
8 Praktická část: Praktická část je rozdělena na dvě části. Na základě pozorování byly určeny otázky, které byly zpracovány dotazníkovým průzkumem u obyvatel domova. Tento průzkum nám zodpoví výzkumnou otázku. Studium dokumentů, které proběhne ve dvou etapách s časovým odstupem, tak aby byl vidět rozdíl v počtu klientů s AD a jinou demencí, zodpoví výzkumnou otázku č. 1 a 2. 8.1 Průzkum u obyvatel domova Výzkum měl za úkol zjistit, jak jsou klienti domova spokojeni se službami a ubytováním, které poskytuje toto zařízení. Druhá část výzkumu se zaměřovala na soužití zdravých klientů a klientů, kteří trpí Alzheimerovou a jinou demencí. Cílem bylo zjistit, vztah mezi těmito lidmi a jak lidé s demencí působí na okolí. Výzkum byl proveden formou rozhovoru s klienty domova pro seniory. Rozhovoru se zúčastnilo celkem 60 respondentů z celkového počtu 121 klientů. Z toho 41 žen a 19 mužů. Graf 2 Počet klientů, kteří se zúčastnili výzkumu Počet klientů, kteří se zúčastnili výzkum u
ženy muži 32%
68%
8.1.1 Jak dlouho bydlíte v Domově důchodců v Hořicích? U této otázky není potřeba nic konkrétně rozebírat u každého klienta je to individuální. Ale nejčastější odpovědí byly 2 roky, ale i 20 let. Skutečná délka pobytu klientů zjištěná studiem dokumentů je průměrně 5,71 roků. Délka pobytu se liší a záleží na tom, kdy klienti nastupovali do domova. V dřívějších dobách za platnosti jiných podmínek nastupovali mladší klienti a mnohdy i zdravější. Dnes je nástup 45
podmíněn přiznaným příspěvkem na péči, který je podmíněn zdravotním stavem klientů. Průměrný věk klientů je 82 let. Tabulka 3 Průměrná délka pobytu klientů v Domově
Počet let
0-2
2-5
5-8
8-11
11-15
15-20
Počet klientů
23
33
23
12
7
6
20 a výše 3
8.1.2 Proč jste si vybrali zrovna tento domov? Nejčastějším důvodem u žen bylo místo bydliště, tzn., buď pocházely přímo z Hořic, nebo poblíž domova bydlely. Na druhém místě byla blízkost k příbuzným a známým. U mužů rozhodující vliv byla také blízkost k příbuzným a stejný počet měl i důvod, že přišli na doporučení lékaře, či nemocnice, nebo sem byli převedeni z LDN. Objevili se i odpovědi, že je sem přilákalo prostředí, volné místo nebo to bylo nejlepší, co jim bylo nabídnuto. 8.1.3 Jste spokojeni s ubytováním a službami, které domov poskytuje? Otázka je rozdělila do čtyř bodů, které se týkaly: a) ubytování b) stravování c) lékařské péče a personálu d) aktivit, které domov nabízí
a)
Vesměs na otázku ubytování padaly kladné odpovědi. Připomínkám,
které se objevily, se bude věnována další otázka. Většinou se shodli na tom, že to musí brát takové jaké to je, doma být nemůžou, tak jsou rádi, že jsou zde. Mnoho klientů se snaží zvyknout a přizpůsobit se. Proto, aby se jim zde hezky žilo, si přivezli svoje osobní věci, jako např. nábytek, obrazy atd. a snažili se předělat si pokoj k obrazu svému. Byli velmi spokojeni s úklidem a službou praní prádla. Někteří si chválili okolí, ve kterém se domov nachází. Je pravda, že pro někoho jsou ty pokoje malé nebo neútulné, připadají si, jako když se mají každou chvilku stěhovat. 46
Graf 3 Nejčastější názory klientů na ubytování Nejčastější názory klientů na ubytování
spokojen dobrý 4%
9%
spokojen s výhradami nespokojen
19%
68%
Otázka stravování je již horší. Většinou odpovídali: „Jídlo je dobré,
b)
ale jak kdy.“ Mnoho lidí si u jídla postěžovalo, že se nebere zřetel na to, pro koho se vaří - seniory, tzn. jídlo je tvrdé, nebere se dostatečný ohled na diety nebo některé jídla nebývají dost teplé či ochucené. Většinou se také shodli na tom, když se jídla vařila v domově, byla kvalita stravy lepší. Někteří lidé však jídlo pochválili a problém s ním nemají. Chválili si možnost výběru ze dvou jídel. Graf 4 Nejčastější názory klientů na stravování Nejčastější názory klientů na stravování
4%
17%
25%
jak kdy spokojen dobrý nespokojen
13%
lepší dříve kdy zde byla kuchyň 19%
spíše ne
22%
c)
S personálem byli v celku spokojeni a problém většinou nebyl. Chválili
si, jak jsou setry milé a vstřícné. Našlo se i pár výjimek. Někteří klienti jsou spokojeni jen s některými sestrami, jedna z připomínek zněla, že by se sestry mohly více starat např. namazat záda apod., ale to se většinou týkalo jen malé části klientů. Na otázku jak jsou spokojeni s lékařem, hodně lidí odpovědělo: „Ještě jsme ho neviděli“, což bylo 47
docela překvapující. Nebo mají vlastního. Většinou jim stačí, že doktor přijde, jen když ho potřebují, někteří si však postěžovali: „Doktor by mohl chodit častěji a věnovat se nám více.“ Graf 5 Nejčastější názory klientů na personál Nejčastější názory klientů na personál
6%
8% spokojen dobrý spokojen s výhradami
25%
d)
61%
nespokojen
Na aktivity žádné velké stížnosti nebyly, klienti si velmi chválí
tzv. kavárničku, která je nejčastější možností jak se potkat s ostatními spolubydlícími. Cvičení s rehabilitační sestrou a cvičení paměti s ergoterapeutkou většinou chválili a byli s tímto druhem aktivit spokojeni. Pro lepší představu, jak tato otázka dopadla, je přiložen graf, který názorně shrnuje celkovou spokojenost klientů: Graf 6 Celková spokojenost klientů se službami Celková spokojenost klientů se službami
stravování ubytování personál 20% 39%
41%
48
8.1.4 Je něco, co Vám v domově schází či vadí, náměty na zlepšení? Většina odpovědí zněla kladně. Klientům nic nevadí a nic by vylepšovat nechtěli. Občas působili dojmem, že něco změnit by si přáli, ale neodvažují se to říci nebo to berou jako zbytečné o tom mluvit, protože se stejně nic nezmění. Avšak pár lidí se našlo, co rádi vyjádřili svůj názor. Jak už bylo zmíněno, nejvíce negativní ohlas mělo jídlo. Co se týká ubytování, lidé co bydlí na okálech, si postěžovali na vysoké skříně, které tam mají k dispozici. Z praktického hlediska nemají možnost tak vysoko dosáhnout, tudíž mohou max. využívat jen nejnižší část skříně. Dále pak některým nevyhovovala velikost pokojů, pro dva lidi je prostor malý. Lidé, kteří prošli jak okálem, tak i tzv. barákem, poznamenali: „Na baráku to je lepší, protože na okálu byla zima a i chování sester je odlišné.“ Našli se lidé, kterým vadí svit slunce do pokoje a přáli by si vyměnit okna. Co se týká aktivit: lidé co využívají knihovnu, by si přáli, kdyby byla přehlednější a mohl ji spravovat někdo ze zaměstnanců domova. Padla i připomínka k výletům: není možnost se přihlásit a jezdí stále stejní lidé. Časový rozpis: večeře či zavírání venkovních dveří (21:00h) znemožňuje různé aktivity, které se dají konat mimo domov (návštěva kina atd.) Někteří by přivítali i častější kavárničku, cvičení na nohy, více procházek a častější vyvezení nemohoucích klientů ven. Postrádají také výbor, který zde fungoval a do kterého byli voleni klienti, zde se rozhodovalo o různých věcech týkající se domova a proseb klientů (Zjištěním autorky práce, tento systém fungoval před listopadem 1989 a částečně před platností zákona o sociálních službách 108/2006). Někteří by si přáli lepší zacházení (nespokojenost - koupání při nemoci, odebrání křesla, na které si klient zvykl) vyjádřili přání, že by se jim líbilo okolí, které mají v Domově pro seniory v Chlumci. Kantýna, která je k dispozici v domově, přijde některým klientům drahá, to samé se týká i ubytování.
49
Přijali by, kdyby tady bylo více zdravotních sester, a myslí si, že domov by měl fungovat spíš jako zdravotnická organizace. U těchto bodů jsou si, ale většinou vědomi, že to nezáleží na domově, nýbrž na vládě a systému, který tady v našem státě funguje. Nejčastější odpovědí na otázku co Vám schází, bylo rodina, zdraví či peníze. Až po delší době přicházejí na problémy, které domov může relativně řešit. Někteří si přejí jít hlavně domů a stále doufají, že ten čas přijde. Většinu připomínek vznesli jednotlivci, než že by se na tom shodla většina. Jsou si vědomi, že se musí přizpůsobit a o to se i snaží. Jak řekla jedna klientka „Ledasco se nám nelíbí, ale jsme rádi, že jsme tady.“ 8.1.5 Jak jste spokojeni se spolubydlícími, s kterými zde žijete? Zde byl rozdíl muži x ženy. Ženy si vesměs s ostatními klienty rozumí a jsou s nimi spokojeni. Pokud je nevyhledávají sami, tak se s nimi baví aspoň na různých společných akcích (kavárna) přinejmenším si rozumí aspoň se spolubydlící na pokoji. Muži si spíše postěžovali, že je zde málo lidí na popovídání a že jsou spokojeni jen s některými. Nejčastěji se setkávají na společných akcí nebo si rozumí pouze se spolubydlícím. Ostatní je to na úrovni běžné komunikace, jako pozdravení, nebo se s ostatními nestýkají vůbec. 8.1.6 Setkáváte se zde s lidmi, kteří trpí stařeckou demencí? Většina lidí s takto nemocnými lidmi do styku přišli. Když bych to vyjádřila procentně, vypadalo by to asi takto:
50
Graf 7 Setkání s lidmi s demencí, % vyjádření
24%
setkal nesetkal
76%
Padly i odpovědi, jako že zde v domově ne, ale v jiném, nebo že s nimi pracovali, ale tady se s nimi do styku nepřišli. 8.1.7 Jak na vás tito lidé působí? Zde se opět lišili odpovědi žen a mužů. Ženy většinou odpovídali: že s nimi mají dobrý vztah, na druhé straně jen pozdraví a nijak zvlášť se s nimi nebaví. Některé se však pokouší s nimi bavit, i když jsou si vědomi toho, že rozhovor s nimi bude na nižší úrovni. Snaží se jim pomáhat, pokud je to v jejich silách. Váží si těchto lidí, ale na druhou stranu je litují. Často se vyskytovaly odpovědi typu: „Nikdy nevíme, jak dopadneme my. Jednoduše je musíme brát takoví, jací jsou. Dříve jsem se s nimi bavila, ale při zhoršení to už nejde.“ U mužů nejčastější odpovědí byla, že se s nimi nebaví, jen třeba pozdraví. Oproti ženám tam padla častěji odpověď – nepůsobí na mě dobře, radši se jim vyhnout. Ale i muži se snaží s nimi bavit a jsou si také vědomi toho, že je musejí brát takoví, jací jsou. Zde názorné porovnání:
51
Graf 8 Jak lidé s demencí působí na ostatní 12 10 8 muž:
6
žena:
4 2
po zd ra ví m
do br ý
tř e ba se ,j en
ne ba ví m
ni m s se
ne ut rá ln ě po m áh ám jim
ib av it
ich si j ám
po ko uš ím
ne vš ím
se us í m
ne pů so bí n
a
to
m
ě
ta k
br át
do bř e:
0
8.1.8 Měli jste někdy nějaký problém s takto nemocnými lidmi? U této otázky se, až na pár výjimek, shodli, že žádný velký problém či konflikt neměli. Padla i odpověď, že byl klient pouze svědkem nebo byl i přítomný u toho když byl člověk s demencí agresivní. Většinou se snaží s nimi nějakým způsobem vyjít. 8.1.9 Myslíte si, že lidé s demencí by měli mít vlastní oddělení? Zde jednoznačně převažovali odpovědi jak mužů tak u žen, že jim nevadí, když jsou lidé s demencí na stejném oddělení jako oni. Je však pravda, část lidí zastává názor, že by bylo lepší, kdyby měli vlastní oddělení. U mužů padala také odpověď, je mi to jedno, nebo nevadí mi to, ale za určitých podmínek, které zněli: „Pokud mi nic nedělají, záleží na situaci, někdy mě štvou jindy ne.“ Pro ukázku jsou zde vypsány názory lidí, které padli v rámci této otázky: Jsou zde lidé, kteří sem nepatří (ústav). Nevšímám si jich nebo se jim snažím pomoci. Mně nevadí, ale pro ně by bylo lepší, kdyby měli vlastní oddělení. 52
Pomáhám jim a povídám si s nimi. Záleží na situaci, někdy se jim musí pomoct, záleží na stupni demence. Všichni jsme stejní, každý něco má. Mělo by se s nimi pracovat. Dopadnout takhle můžeme všichni. Nestýkám se s nimi, jen spíš pozdravím. Navzájem se doplňujeme. Nevadí, nedá se nic dělat. Když tak se jich nevšímám. Nevidící by zde neměli být. Zdraví by měli být pospolu a ne rozptýlení. Následující grafy, se snaží procentuálně vyčíslit výsledek této otázky: Graf 9 Celkový názor na soužití s lidmi trpících demencí Celkový názor na otázku soužití s lidmi trpící demencí
4%
nevadí mi, že lidé s demencí jsou na stejném oddělení jako zdraví lidé
6%
měli by mít vlastní oddělení
27%
je mi to jedno 63%
nevadí mi za určitých podmínek
53
Graf 10 Názory mužů Názor m užů na otázk u s pole čné ho s oužití s lidm i s de m e ncí
nevadí mi, že lidé s demencí jsou na stejném oddělení jako zdraví lidé 17%
měli by mít vlastní oddělení
11% 50%
je mi to jedno
22% nevadí mi za určitých podmínek
Ženy oproti mužům, měli odpovědi jednoznačné: Graf 11 Názory žen Názor žen na otázku soužití s lidmi s demencí
nevadí mi, že lidé s demencí jsou na stejném oddělení jako zdraví lidé
29%
měli by mít vlastní oddělení 71%
Doplňující otázka zněla: Koukáte rozdílně na lidi, kteří do domova s demencí přišli a na ty, které ji získali až v průběhu pobytu v domově, tzn., znali jste je jako zdravé, ale nyní se to zhoršilo? Nejčastěji odpovídali, že to nemohou posoudit. Nebo že záleží na délce pobytu v domově. Konečný závěr je těžké utvořit, protože málo lidí na tuto otázku jasně odpovědělo a část si myslí, že to rozdíl je, lepší pro ně je když přijdou jako zdraví. Druhá část zastává názor, že rozdílně nekoukají, nevíme, jak dopadneme my, a myslí si, že se nikdo nestraní.
54
Pro doplnění je zde uveden údaj z dotazníkového šetření na míru spokojenosti klientů z července 2009, kdy na dotaz nočního vyrušování hlukem, 29% klientů uvedlo, že jsou vyrušováni hlukem ostatních obyvatel. V té době bylo v domově několik klientů, kteří měli otočený denní a noční rytmus. 8.2 Analýza dokumentace Druhá část výzkumu byla zaměřena na analýzu zdravotních karet ve spolupráci s vedoucí zdravotního úseku, která proběhla ve dvou etapách s tříměsíčním odstupem. Nejdříve jsme určily, které diagnózy nás zajímají. Jsou to všechny druhy demencí, ale i nemoci, které mohou v průběhu vést k demenci. V následující tabulce jsou rozdělení muži a ženy, kdy ve sloupci 1 jsou výsledky z první analýzy a ve sloupci 2 výsledky z druhé analýzy. Přičemž u některých klientů byla určena jedna či dvě diagnózy, u většiny klientů je však typická polymorbidita. Tabulka je rozdělena na dvě části, kdy v první části je souhrn určených diagnóz a v druhé je podrobnější výtah pro tento výzkum důležitých diagnóz. Pro zajímavost je zařazen i Diabetes melitus, který je považován za civilizační chorobu. Počet pacientů v posledních desetiletích stoupá a navíc může být i jednou z příčin vzniku aterosklerózy, která může způsobit CMP nebo infarkt myokardu. Ateroskleróza je jednou z nejčastějších prvotních příčin, které vedou k demenci. V posledním sloupci je vyjádřen procentuální rozdíl, který má za úkol vyčíslit nárůst či pokles klientů s demencí.
55
Tabulka 4 Vybrané diagnózy
Vybrané diagnózy
1) - 15. 9. 2011, 2) - 15. 12. 2011 I 00 - I 99 – Nemoci oběhové soustavy I 20 – I 25.9 – Ischemické nemoci srdeční I 60 – I 69 – Cévní nemoci mozku I 70 – I 70.9 - Ateroskleróza E 10 – E 11.9 – Diabetes melitus G 20 – G 40 F 00 – F 09 – Organické duševní poruchy včetně symptomatických F 10 – F 19 – Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním psychoaktivních látek F 30 – F 39 – Afektivní poruchy (poruchy nálady) F 60 – F 69 – Poruchy osobnosti a chování u dospělých F 70 – F 79 – Mentální retardace
Muži
Ženy
Celkem
% z celkového počtu 121 klientů
1.
2.
1.
2.
1.
2.
1.
2.
Rozdíl
5
2
2
11
4
13
4,84
15,73
10,89
12
12
37
38
49
50
59,29
60,5
1,21
8
9
30
28
38
37
45,98
44,77
-1,21
10 9 3
10 9 3
15 23 7
19 23 9
25 32 9
29 32 12
30,25 38,72 10,89
35,09 38,72 14,52
4,84 0,00 3,63
6
6
14
14
20
20
24,2
24,2
0,00
4
4
1
1
5
5
6,05
6,05
0,00
0
0
6
6
6
6
7,26
7,26
0,00
0
0
4
4
4
4
4,84
4,84
0,00
10
10
4
3
14
13
16,94
15,73
-1,21
56
Tabulka 5 Specifické diagnózy
Specifické diagnózy (AN a nemoci vedoucí k demenci) 1) - 15. 9. 2011, 2) - 15. 12. 2011 I 63.9 Mozkový infarkt NS I 64 – CMP, neurčená jako krvácení nebo infarkt I 67.2 – Mozková ateroskleróza I 69.4 – Násl. cévní příhody neurčené jako krvácení nebo infarkt I 70 – Ateroskleróza I 70.9 – Generalizovaná a neurčená ateroskleróza G 20 – Parkinsonova nemoc G 21 – Sekundární parkinsonismus G 30 – Alzheimerova nemoc G 30.9 – Alzheimerova nemoc NS G 35 – Roztroušená skleróza (demyelinizující nemoc CNS) G 40.9 – Epilepsie NS F 00 – Demence u Alzheimerovy choroby (G 30) F 03 – Demence neurčena F 10 – Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním alkoholu F 10.5 - Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním alkoholu – psychotická porucha
Muži
Ženy
Celkem
% z celkového počtu 121 klientů
1. 2
2. 2
1. 0
2. 0
1. 2
2. 2
1. 2,42
2. 2,42
Rozdíl 0,00
3 3
3 4
14 7
13 7
17 10
16 11
20,57 12,1
19,36 13,31
-1,21 1,21
1
2 0
4 1
3 1
5 1
5 1
6,05 1,21
6,05 1,21
0,00 0,00
7 2
6 2
10 2
14 3
17 4
20 5
20,57 4,84
24,2 6,05
3,63 1,21
1 0
1 0
1 0
1 2
2 0
2 2
2,42 0
2,42 2,42
0,00 2,42
0
0
2
1
2
1
2,42
1,21
-1,21
0 0
0 0
0 1
0 1
0 1
0 1
0 1,21
0 1,21
0,00 0,00
1
1
2
4
3
5
3,63
6,05
2,42
5
5
12
10
17
15
20,57
18,15
-2,42
2
2
0
0
2
2
2,42
2,42
0,00
1
1
0
0
1
1
1,21
1,21
0,00
0
6,05
57
9 Shrnutí výzkumu 9.1 Výzkumná otázka Přináší zvyšující se počet seniorů s Alzheimerovou demencí nebo jiným typem demence problémy v soužití s ostatními klienty? Pokud ano, jakým způsobem předcházet negativním vlivům tohoto soužití. Z průzkumu vyplynuly údaje, které jsou vyjádřeny v grafu č. 7 - 10. Klient, který je již delší dobu v domově a má utvořené vazby na jiné klienty, je jeho případná demence, jiná nemoc či problematické chování přijímáno lépe, než u nově příchozího klienta, který nemá v domově vazby na jiné klienty a domov. Procentuelně si 27% obyvatel domova myslí, že by měli mít vlastní oddělení, kde budou mít zajištěnou potřebnou péči a 6% klientů nevadí za určitých podmínek. Dále je rozdíl ve vnímání klientů s demencí u mužů a žen, kdy ženy mají jednoznačné odpovědi buď ano, nebo ne oproti mužům, kteří mají širší škálu odpovědí. 11% mužů je to jedno a 17% mužů tito klienti nevadí za určitých podmínek. Nejčastější odpovědí na předcházení negativních vlivů bylo vlastní oddělení. 9.2 Předpoklad č. 1 Dle mých odhadů stoupne během tří měsíců počet klientů v určité fázi demence v Domově pro seniory v Hořících o 3 až 8%. Z tabulky specifické diagnózy vyplývá zvýšení počtu klientů v určité fázi demence o 6,05% klientů, čímž se potvrdil můj předpoklad. 9.3 Předpoklad č. 2 Soužití těchto skupin v Domově pro seniory vidí jako problém 40% respondentů. Tento předpoklad se nepotvrdil. 27% klientů je pro vlastní oddělení pro lidi s demencí, 6% nevadí za určitých podmínek, 4% je to jedno a 63% klientů tito lidé nevadí. V tomto ohledu je velice dobře, že výzkum potvrdil méně procent, než byl předpoklad. Je to svědectvím o životní zkušenosti a určité toleranci k sobě navzájem v určité věkové skupině.
58
10 Bibliografické citace
BUIJSSEN, H., 2006. Demence. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7367-081-X.
ČALS, 2011. Diagnóza. In: Alzheimerova choroba. [online]. [vid. 30. 12 2011]. Dostupné z: http://www.alzheimer.cz/alzheimerova-choroba/diagnoza/.
Český statistický ústav: Databáze demografických údajů za obce ČR. [online]. [vid. 21. 5. 2011]. Dostupné z: http://www.czso.cz/cz/obce_d/index.htm.
Český statistický ústav: Demografická ročenka správních obvodů obcí s rozšířenou působností (2001 až 2010). [online]. [vid. 21. 5. 2011]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/kapitola/4030-11-r_2011-07000.
Český statistický ústav: Naděje dožití a průměrný věk. [online]. [vid. 21. 5. 2011]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/nadeje_doziti_a_prumerny_vek.
EUROPA, 2009. Komise posiluje opatření v oblasti Alzheimerovy choroby a jiných neurodegenerativních onemocnění. 22. 7. 2009. [online]. [vid. 25. 8. 2011]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/09/1171&format=HT ML&aged=0&language=CS&guiLanguage=en.
FRANKLOVÁ, V., 2009. Problémové chování u demence. In: JIRÁK, R., aj. Demence a jiné poruchy paměti - Demence. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80247-2454-6
HADJMOUSSOVÁ, Z., 2002. Úvod do speciálního poradenství. 1. vyd. Liberec : TUL. ISBN 80-7083-659-8. HAMILTON, I. S., 1999. Psychologie stárnutí. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 807178-274-2.
HARTL, P., HARTLOVÁ, H., 2000. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-303-X.
HAŠKOVCOVÁ, H., 2002. Manuálek sociální gerontologie. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. ISBN 80-7013-363-5.
HAVRDOVÁ, Z., 1999. Kompetence v praxi sociální práce. 1. vyd. Praha: Osmium. ISBN 80-902081-8-5.
HOGENOVÁ, A., 1997a. Etika a sport. 1. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 80-7184499-3. 59
HOGENOVÁ, A., 2006b. K fenoménu pohybu a myšlení. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia. ISBN 80-86861-72-4.
HRDLIČKA, M., HRDLIČKOVÁ, D., 1999. Demence a poruchy paměti. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 80-7169-797-4.
JIRÁK, R., HOLMEROVÁ, I., BORZOVÁ, C.,a kol., 2009. Demence a jiné poruchy paměti - Demence. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2454-6.
KALÁBOVÁ, H., 2011. Etika v pomáhajících profesích. 1. vyd. Liberec: TUL. ISBN 978-80-7372-749-9.
KONRÁD, J., 2007. Psychiatrie pro praxi. [online]. [vid. 12. 2 2012]. Dostupné z: http://www.psychiatriepropraxi.cz/artkey/psy-200703-0007.php.
KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ, 2010. Královéhradecký kraj. 27. 10 2010. [online]. [vid. 25. 8. 2011]. Dostupné z: http://www.kr-kralovehradecky.cz/cz/krajvolene-organy/kralovehradecky-kraj/statisticke-udaje-108.
MATOUŠEK, O. a kol., 2008. Metody a řízení sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-502-8.
MORAVCOVÁ M., MORAVEC R., 1971. Fyziologie stárnutí a stáří. In: ČESKÝ SVAZ ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH. Fyziologie stárnutí a zvláštnosti průběhu chorob ve stáří. Sborník sv. č. 5-6 z konference konané 21. 5. 1970. 1.vyd. Praha: Český svaz zdravotně postižených, s. 2-7.
MPSV: Počet lidí s demencí roste. Pomůže Plán Alzheimer [online]. [vid. 15. 7 2011]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/10044.
JURÁŠKOVÁ, B., 2011. Komunikace s klientem s demencí. [školení]. Krajský úřad Královéhradeckého kraje.
NAKONEČNÝ, M., 1998. Základy psychologie. 1. vyd. Praha : Akademie věd České republiky. ISBN 80-200-0689-3.
OČENÁŠKOVÁ, J., 1998. Alzheimerova nemoc v rodině. Příručka pro ty, kteří o nemocné pečují. Pfizer spol.s r. o.: MAXDORF. ISBN 80-85800-96-9.
PACOVSKÝ, V., 1990. O stárnutí a stáří. 1. vyd. Praha: Avicenum. ISBN 80-2010076-8.
PATOČKA, J., 1992. Platón. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. ISBN 80-04-25609-0.
ČSÚ, 2011. Počet obyvatel podle krajů a podle věku. [online]. [vid. 27. 12 2011]. Dostupné z: 60
http://notes2.czso.cz/cz/sldb2011/cd_sldb2011_11_12/index_html_files/PVCR022. pdf.
Sociální revue. [online]. [vid. 16. 2. 2012.]. Etický kodex sociálního pracovníka. Dostupné
z:
http://socialnirevue.cz/item/eticky-kodex-socialnich-pracovniku-
ceske-republiky.
ŠTOJDL, F. 2011. Spirituální potřeby umírajících uživatelů sociálních služeb. Odborný časopis Sociální služby, roč. 13, č. 11, str. 19. ISSN 1803-7348.
TŘINECKÝ, J. 2011. Podpora duševních potřeb uživatele. Odborný časopis Sociální služby, roč. 13, č. 11, str. 22-23. ISSN 1803-7348.
VÁGNEROVÁ, M., 2008. Vývojová psychologie pro obor penitenciární péče. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372-307-1.
VASSILIOU, A., 2009. Komise posiluje opatření v oblasti Alzheimerovy choroby a jiných neurodegenerativních onemocnění. 22. 7. 2009. [online]. [vid. 25. 8. 2011]. In: EUROPA. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/09/1171&format=HT ML&aged=0&language=CS&guiLanguage=en.
WEBER, P. a kol., 2000. Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. ISBN 80-7013-314-7.
ZAREMBA, V., 1971. Společenská podmíněnost změn v průběhu chorob u osob vyššího věku. In: ČESKÝ SVAZ ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH. Fyziologie stárnutí a zvláštnosti průběhu chorob ve stáří. Sborník sv. č. 5-6 z konference konané 21. 5. 1970. 1.vyd. Praha: Český svaz zdravotně postižených, s. 7-18.
ZGOLA, M., J., 2003. Úspěšná péče o člověka s demencí. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 80-247-0183-9.
11 Seznam příloh
Příloha A - Mini-mental state examination-záznamový list
61
Příloha A
62
63
