No title

y

F.

^1

X.

ŠALDOVI K PADESÁTINÁM,

F. X.

SALDO VI K PADESÁTINÁM. REDIGOVALI

RUD,

I.

MALÝ A FERDINAND PUJMAN.

19 18 NAKLADATEL

FR.

BOROVÝ

V PRAZE.

S0Z2

íoa

I.

.

,

ANTONÍN SOVA: Mládí mé vedle tvého

F. X.

ŠALDOVI.

Ml

jsem tvá jara rád, uchopils rádlo, uils je ovládat, když jsi táh* brázdu první a její rýhu, pochopils vážnost práce a pocítil její tíhu, její radost a krásu i nástrahu jejích zrad. :

pevn když

mil

Život byl tvrdý a kesal ti duši do jisker. Vyrstala tak vzdálena od híek pouhých a

her,

tance a zpvy jen nejvtších duch ji vábily sladce, vážná a zvídavá, smlá když stávala na kižovatce, ekajíc na kvt a sím a slunce na úder .

.

osívals, vzácný a tžký byl druh v dlani své vypíral vtry a sluncem Bh. Za kroky tvými vždy kníkaly ejky a nesly se adou nesmírn vážnou a žravou, jak tlesných soudc tvých

Plnýma rukama

zrní, jež

radou, požírajíce

ervy,

jež z prsti

tvj

vyplil pluh

.

,

.

A

tak jsem vídával jara tvá nádhernou zelení kvést v pozadí našich vsí pokorných, krajin a našich mst Nad tvými rozlohami ím astjší mrana táhla, lanji pila pole, tím toužnji zem práhla, istším pak vzduchem tím více proskoilo hvzd.

asto však zašil jsi boui, veselý blesk byl zákrsky vytrhávals a zrdné obilí sžeh' jiskrami olorodnou silou mezi mrtvolami tanil jsi život kladu a zabíjcls myšlenkami, nenávist sklízet zvyklý, jak

stlal jsi si,

tak

šleh,

jsi leh*.

Písklata niils, jež klubou se z ilisterií hnízd,

jedovaté snes náprstníky z vražedných míst zákené zakuklence jsi obnažil, na praný sázel, zbablost jejich temnou až do pekel doprovázel a kdo jim tleskal, je nauil prohledat a íst.

A

že byl tvrdý tvj život, byl písnou eholí den, jen stromy je vidt kvésti stech nad heben, ale tvou lásku k zemi a k svtu a k lidu všemu osamlost a hrdost vždy duchu vášnivému rozhoet dala istý ve plamen.

odkud

.

Kdo

jen tvou zalidnil samotu, naplnil tancem a hrou a nocí, kdy ozvny ješt mrou z práce i z a hokost se sbíhá v srdci denn, pátel je málo a nejdražších srdcí ješt mén, a když jen svtlem jsme sami si hlubokou tmou ?

hodiny

dn

in

in

ti zkut, Budovals tvrdý ten život, jej klenul, byl z bohatnuls vedle tch, kterým tu míjel a stál jen a chd, ale i jiní tu zbohatlí tebou pojednou stáli, nového života láskou se k tob pjali, teba že nenávist chtla, bys klet b/1 a odkopnut..

uové as

je a dozrálo všecko, co na polích zasel jsi kdys, na vinicích již usládly hrozny pod tvj lis, úrodu bohatou svážíš a vozy se kolébají úvozy kamenitými v tom, jejž tak miluješ kraji, hospodá nepodplatný, jenž zemitých hrud má rys.

se zblízka. A statek náš zddný, statek náš širokou bránu svou otvírá, ty se jí ubíráš, a jak vše pidáváš k ddictví slavnému mrtvými druhy a jak svou jedinou plnost skládáš do záiruhy, tanící vrné mládí ty kolem sebe miš.,.

Dívám

II.

RUD.

I.

MALÝ: K

SOB

I

K NÁM.

Pedn. na jub, šaidov veeru 3. ledna 1918, uspoád. Komitétem pro umleckou vých, aspoluprac. „Kmene".

U nás, jak známo, generace se stídají velmi rychle. my, kteí oaldu dnes oslavujeme, toužíce jej, dosud nejastjí jen kysele uctívaného a asto zneuctného, konen jednou též správn oceniti my vlastn nejsme již generace pímo pošaldovská, nýbrž další. Mezi námi a Šaldou jest již generace jím vychovaná a jím pouená, vychovaná jeho mladšími hesly a jeho mladší a mladšími vzory. Tato generace, generace cizí Saldovu jádru pravému, obrátila záhy Saldovy vlastní zbran, zbran, jimiž ji sám nauil vládnouti proti nmu a vychovala mu adu nepátel, z nichž skládá se práv i druhá ást generace nynjší. My tedy, kteí s nynjším Šaldou zavrhujeme nkterá scestí a bludy jeho vlastního mládí a tím i bludy a jedy jeho prvních a nevrných žák, spíše se nyní k Šaldovi pes hlavy jeho nkdejších žák vracíme, vychováni namnoze i jinými mistry, než které on sám kdysi doporuoval. Ano, vracíme. A já nad to i mimo to cítím, že my, kteí nejvíce milujeme Saldu padesátiletého pi tom a práv proto dáváme ruku pravému Saldovu m 1 á d í, a že rosteme z pravého jádra jeho osobnosti, já cítím, že jeho cesta k sob zárove byla i cestou k nám, kteí jsme vepsali na své štíty božstva, kterým byl on tak Janem Ktitelem. Nebo a v tom jest paradox jeho tvrího osudu, srovnáme-li jej s jinými a teba i slavnými jeho vrstevníky, jichž básnický zdroj iiž vysychá (Machar), zatím co Saldv jest nejživjší Šaldv tvrí vývoj jest podoben zázraku ek, tekoucích nazpátek, tekoucích ke svým pramenm, Saldv básnický vývoj od jeho prvních verš parnasistních až k nynjším A

—

eí

—

—

—

—

vím —

—

—

—

Loutkám

dlníkm božím, nkterým novým devorytm,

i

ke Chvále agonu. Písni jitní, Sv. Václavu i ostatním jeho novjším básním Saldv vývoj jest dojista vývojem

—

od mládí matrikového od mládí smysl a bojovné duchaplnosti — k mladosti z milosti i

boží.

O

této

cest nkolik

slov.

*

Veškeru Saldovu spletit vtvitou innost, innost kanejznámji i básníka, vštce, bojovníka i uence

—

zatele

11

vyznauje nco, co uinilo ho víc a tou jistou silnou individualitou než jiné básníky odlišná subjektivnost a jednostrannost a nežli samolibý a sebezbožující narcissism a to jest pedevším jeho rytíská služba hodnotám nadosobním. Tento kult a opravdu hluboce trvaleji

—

hodnot nadosobních jest u tiskl své sonety v Lumíru

nho

—

s

poátku

—

kdy ješt

rázu spíš negativního, a vnjšího, jest spíše jen parnassistickým sebezapíráním, ekl bych \ roste však ku prostým kladm tou mrou, jakou se Salda vyvíjí, jakou se dostává ke svému jádru tkví již u cíli. Nezapomínejme však, že toto jádro v od zaátku a že ho pudí tu ku parnassistické kázni a vázanosti, tu do romantické skutenosti a posléze k Bohu. Proto a jenom proto tento tak mohutn lyrický talent vystoupit mohl na veejnost — s nejupjatjší a nejneosobnjší formou lyrické poesie: osmnáctiletý student akademického gymnasia tiskne v Lumíru mistrné sonety. Stavba jejich jest písná a pevná, rýmy pesné, obrazy urité, a byf dekoraní vždy peliv rozvinuté, rytmus kovov zvuný a vybran stízHvý. Jsou zkrátka takové konstrukní dovednosti, že v niem si nezadávají ni oproti parnassistickým svým vzorm cizím Gautierovi, Leconte de Tlslcovi, Carducciovi, ni domácí lásce své Vrchlickému. Ale ni obsahem tchto básní a to jest píznané není lyrismus subjektivní, nýbrž spíš povšechný, neosobní; dvrná hnutí citová ustupují do pozadí ped zájmy malebnými (a zvlášt krajinomalebnými), slova bývají pompésní, ale nemají významu metafysicko-symbolíckého, nýbrž jen záznamného: zaznamenávají vjemy smyslové a zvlášt zrakové dostihujíce pi tom však, arci, malebné úinnosti zhusta až Chateaubriandovské a zpvnosti Lamartinské ncniohouf pi vší své parnassistické kázni nesluovati obrazy zevního svta, popisy pedstav, model s vnitrnou náladou mysli. Tak tomu v básních Letní noc, Podzimní veer, Niké, V cirku i jiných. arci

nm

—

—

—

i

;

— —

—

— — —

—

Intelekt básníkv je dosud potemnlý, ídké dosud neurité a

nejisté, vznášejíce se

idec jsou

nad skuteností

v irém prostoru fantasie, tu historisující, tu mythotvorné, zasnné do daleka a neuritá Pessimistický skepticism je nálada, splývá s citovou melancholií. Tato pezrálá, nemladá mladost ráda se vzdává kvietistickému snní v mlhavý naveer letní neb podzimní, kdy slunce „v plái .

12

.

.

..

vichru" juž se noí „ve kruh tmavý nekonených moí" Život jest marnost, a kdy „veer s nocí ve objetí splývá" neeksístuje. smutné míjení zjev, žert jakés' kleté síly jediným lékem proti tomuto metafysickému zlu jsou krása a sny, Umní, lhostejno, je-li pravdou i také jen . . .

;

Bh

A

—

fantasmatem

...

vné

vk

náš shnilý temno jak vše se sítí k neznámému cíli, dej, tvj af svit se ke mn, kráso, schýlí.

Než v noci

a

mi vždy, zím t ve sn chvíli, v vášni velké, v dívím oku vzatém, pravdou jsi, i sladkým fantasmatem!

O za af af

(ecká

vása.)

Nicmén nitro Saldo vo jest píliš zdravé a dravé. Záhy zažízní po teplé krvi skuteností a pravdy, nesnášejíc doumlé roztržky s hlubinou bytí. Cítí, že všecko pobýt látkou poesie jen všechné, a spolehlivé tyto potud, pokud jest vášní duše a hnutím vle a srdce. jeho pudy romantické a jeho zvídavý rozum analytický, rázem rozrazí žalá pamassistického illusionismu, do nhož zaal se zasklívati. Pochopiv bludy Gautierovy, Hugovy, Banvilleovy, jejichž, tak íkajíc, „tvoivá" vle zvykla jen kombinovat a pilovat pojmy a pedstavy, vlastní i cizí vjemy, a pochopiv, že díla tohoto rázu musí psobit a i na pohled byla sebe lesklejší a barvitjší spíše dojmem studené, abstraktní mosaiky než jakožto hejný vznt živé pravdy, kdyžt ideály jejich

be

vné

mže

A

—

—

by

nejsou totožný s procítnou skuteností, kdyžt nejsou životní pravdou, nýbrž jen Ucha spekulace. Salda osvobodí se od jejich harmonie odvozené a jde hledat novou

k umní koennjšímu, k umní vyvrajícímu práv z tch ran a zel životních, které chtl dotud jen nevidti. A Musset, Verlaine, Baudelaire, Sheley, Gustav Kahn ,

.

vystídávají jeho první lásky, z nichž nejvtší, Jaroši. Vrchlický odnáší jeho nové poznání záchranné

—

nejkrutji.

Nejenom pátelé Vrchlického, ale i tém celý svt trne a zlobí se nad smlostí, s jakou vrhá se Salda na sbírky okolo Posledních sonet samotáe, vy-

eský

týkaje jejich hladké a lesklé rétorinosti, že všecko poznání filosofické i umlecké splývá tu s imaginaní hrou, s fantastickou, abstrakní rozmarností, že všechen vnitní svt cit a tužeb jim st£il se jen navyklou pedstavou, a že tudíž písn o oddanosti a o lásce, o vítzství a o vzdoru ,

13

.

tady nezpívají a ncvzncují, že hymny na život tu jenom vášn a city jen pedstírajíce. se mluví, mluví, mluví Že volní tvoivost koní tu v abstrakcích, lžích, umlostech. Studuje Tainea a Taineovce, prodlévaje zálibn zvlášt u tchto, u Hennequina, Roda, Bourgeta, kteí Tainea jak doplují tak již i popírají, studuje Stendhala, analytického potomka století XVIII. a mimovolného romantika, vzpírajícího se nud a šablon pseudoklassické, studuje Zolu, zkoumá i okkultism a esoterism, inspiruje se mystikem ritu Albertem Ihouneyem, zkouší impressionism Goncourtv, miluje verše dekadent a symbolist, jejich rytmus nov a nezvykle harmonický a výrazný, te dobré reahstické pozorovatele Tolstého, Kíplinga, Tura ze všech tvoí si praporeníky rogenva, Flauberta mantismu a jenom pokud mu k tomu se hodí, ho vábí a uspokojují. Tak Zola se svou poetikou jen pokud se snaží sblížiti literaturu s koenným životem; Tainev analytický positivism imponuje mu práv jen pro své urputné nepátelství a zarytou skepsi k idealismu šablonovitému .

.

.

:

—

a dekoranímu, k básnickým allegoriím a kadidlm, masimponuje mu svými „analytickými nža líidlm kami" a „anatomickým nožem", kterými „páe švy a záhyby kostýmu" a stírá líidla, aby „ohledat mohl živé, realitu cukající se maso, svaly, krev, kosti pod nimi zkrátka, je-H tam jaká a koHk jí je tam". Puzen svou vzpumou mladostí,^ kteráž jest pokaždé „lanost a dychtivost po život" a u Saldy v této period po život ^smysl, nerv, krve, vtipu, puzen touto svou mladostí Salda vítzn prodral se krou a nánosem zestárlé doby, která ho s poátku svedla k napodobeni, instinkt, hledaje vláhy svým a tápaje v, podzemní koenm. Salda vzbudil a odpoutal, užito jeho slov, démony, „o nichž byl pedchozí pesvden, že jsou zkováni železnými etzy a spoutáni navždy". A má z jejich reje zprvu i radost; „Miluje kypivý var života a jeho bojovnou tíse a hrzu, miluje život v první jako dramatické divadlo, plné naptí a pekvapení a soudí život jak soudili staí saturnalie „ím pesteji, tím lépe". Odpoutal démony dobré i zlé a volá je na pomoc, hned ty, hned zase ony a zápasí se všemi. Tu dává pednost prostým a pohotovým jistotám volným a citovým, ped atamorganickým poznáním rozumovým, abstrakním, tu zase, vydráždn neúplným a neúkojným inem

kám

—

—

—

—

tm

vk

ad

:

rzn

14

dává se

svésti

rozpadavou a rozkladnou tendencí rozumu

analytického.

Srdce romantické, duše všakrozen klassiSdda plnými doušky ssaje ducha své doby. Její drobivý rozdrobený a syrový subjektivism však záhy mu zkysne. Duch v základ harmonický, Salda c k á,

zaíná trpt a trpí její i svou kulturní rozpojeností, trpí, že žádnému ze živl rozložených nemže vzdáti se cele a bezvýhradn, a bolestn, úporn, dojemn vzpíná se k syntesi. Studuje Carlylea, Ruskina a Charlesa Morice, syntetika, který jej zasvcuje do víry jejížto jsme jenom viditelnými episodami." Vyvrcholením a zakonením této romantické a analytické Saldovy periody jsou povídky skupené kolem Života ironického a kniha essayí Boje o zítek. V Život ironickém i ostatních povídkách básník jest slovn a do písmene „klenotníkem viny, hrzy, zloinu a pýchy," jak sám kdesi v Bojích o zítek charakterísuje tvrce, je tu klenotníkem, „s nímž tovaryší a pomáhá mu smrt," je tu díttem, „beroucím naivn do ruky dobro i zlo a milujícím je pro kontrasty barev a mystické reflexy, k nimž vydraždují." Je tu hrab Krištof dc Loges, jenž zmírá pádem pres koen, hon se za obnaženýma nohama dlnice, jež ješt ve starci vzbouily smyslné plameny. Umírá pro pointu „Co chceš ? dobrá mrcha padá v tahu !" Je tu neklidný skeptik, jenž nemá pevného stedu, v kterém by kupec El Hasan, který nepráce a cit jeho zakotvily pochopit lidí pevných a vyrovnaných. Sám zmítán vtrem svých nálad, nedvuje klidu a stálosti druhých. Jasnost a všeliký ideaUsm ho dráždí k tomu, by vyzkoušel, jak asi pevné má koeny. Chce vidt, že podléhají pokušení, hledaje dvody, jimiž by ospravedlnil svou vnitní by klnouti mohl „Bohu i životu." A sám pustotu a pro trp, chce zkalit život i ostatním. A pointa, lék této povídky, kruté a zlé, bezútšné hry El Hasanovys vrnou a poctivou ženou Fatimou, s estným pítelem Bališadem? Jaký jest lék? Povídka koní pohádkou o perle, která o perle Jetim, jest symbolem krásy, zrozené z bolesti, což znaí sirotka, a sirotek proto, že její otec a matka, kteí zpsobili, že byla vylovena, tragicky zahynuli. Je tu plu-

v onu „tajemnou reaHtu,

—

—

:

—

mže

nž

—

kovník Míintze,zabarikádovaný svou tvrdošíjností amodlaíci své práci a cti, kterého zasáhne život ironický práv

15

na nejcitlivjším míst. A je tu konen Varjan, srdce sžírané jedem nevreckým a ironickým, analytik a flagelant cit, filosof s duší dandyho, herec a divák zárove, básník, kterému vyschnou žívototvomé prameny, aby se na nho zašklebilo znechucení a nemohoucnost, hnus, smrt. Tento Varjan své churavé nitro léí láskou Melchioinou, která jest cudná, vrná a nerozdvojená. „My mrtví toužíme po krvi", íká Varjan. Melchiora má silné a vzletné srdce, tebaže prosté a pokorné až dtsky, srdce, jež hloubji myslí než mže irý rozum. Je svaté. Pascal by je miloval. „ Ale, moudrá sleno, myslím, že není jistoty až ve smrti", hovoí Varjan kMelchioe. „Pokud žijeme, kolotá všecko kolem nás i v nás. ert ví, kde je tu jistota?" Na „V srdci", ekne Melchiora, „osvíceném Bohem.

—

—

—

." A pece i nad a estné srdce jest spolehnutí jako temný a hrozný mrak, touže Melchiorou tkví ješt k nmuž ona v nkterou chvíli ješt titansky volá: „Chce se mi drážditi jej, pokoovati jej, urážeti jej, chce se mi rouhati se mu!" co tuto ve dvou osobách, odehrává se v herece

vrné

Bh

Em,

A

Frau Land,

asov, postupn.

Nejosobnjší

povídka

oFrauLand híšnici akajicnici jest prsten, kladoucí peef na

celé údobí Ironického života a zasnubující je zá-

rove s pozdjší osvíceností Loutek dlník božích.Varjan i

—

kajicnice. Frau híšník. Frau Land jest híšnice a Land jest samo bolestné hledání pravdy uprosted churavé doby, která „ strávila všecky staré životní zárodky a nemla a pochybách a ninového obsahu, která tápala jen ve nevila" Frau Land od mládí touží žít život hrdinský, viti v nco, co posvcovalo by život vyšším smyslem. Ideál se však nezjevuje, víra se nedostavuje. Její nitro znedviví a z mlin životních jev vyloví cynism. Vše je „bagage." s nevírou roste i utrpení, nebo nevíra býti srdci, narozejest matkou nudy a hnusu a jak nému k lásce a k jistot, k obdivu, a napájenému jen žluí? Frau Land píše píteli Riedovi: „Ach Riede,Riede, vy nevíte, jak mi zpustl svt Vy nevíte, jaký strašný nepítel mi roste ve se lovk Což není nic na svt, nemže smát? Nco, ped ím se pokoit, k se modlit, co je velké a krásné a co neklame ? eho nelze podvrátit ? Vedte mne k tomu, slyšíte, Riede ? Chce se mi kleknout ped tím a plakat a modlit se. Chce se ." Aláskii tolik slzí a bolesti a lásky, Riede, lásky jest

tm

emu

.

Le

mže

!

mn

emu

!

mže

emu

mže

mn

16

ji

také vykoupí. Láska

rouhavé srdce i

zákony

jeho.

zjihne.

Když

je

nauí

jí

plakat

i

modliti se, a

její

Stane se kajicnící a pochopí Boha zradou lásky pozemské pokoena,

produševní se bolestí a sblíží se s praduchem svta i jeho krásou a pravdou nadosobní. Život ironický a ostatní povídky jsou, zkrátka, obrazem oaldova vnitního zápasu s odpoutanými démony romantickými a zárove jsou i závtí jeho vlastní pe s kulturním životem soudobým, s životem „polotón a odstín, tíšt ironické," s dobou, která si jen hrála „naschoyávanou s vnitním já," zatím co Salda hledá „velké, celé,

vn

absolutní", božstvo,

k

—

nmuž

Obdobným pomníkem

by mohl modliti se. doby na poli teoretickém a vrcholné body vln myšlenkotéto

jsou Boje o zítek, pna vých, vzpínajících se k syntesi, dmoucích se úsilím slouit a doplnit naturalism aromantism živly klassickými, takže nejsou jen kniha teoretická nebo estetická, nýbrž in dynamický, dramatický, lyrický, osobnostní. Jsou zpovd vysoce osobní jako Povídky. V Bojích o zítek odškoduje se básník za to, že nešastná doba, surová ke všem svtjším instinktm jeho toužící duše, vypudila ho na drahnou dobu z jeho domovské obce básník. Rozhodn odmítám i názor, že na jeho doasné mlení básnické vliv mla jeho osláblá potence tvrí i domnnku, že od tvorby pvodní k innosti referentské, propaganí a kritické zapudily jej veejná nepíze a zvlášt útoky, ke kterým povel dal asopis „Cas" po uveejnní Saldovy

povídky „Analysa" ve

Vesn

r.

1892.

Za

to

však zdraz-

uji, že naopalc práv jeho latentní básnická síla, pravda a výsostnost, jejichž touhy a zámry, nízká a surová doba napoád urážela a kížila jest, co Saldovi vtisklo do ruky kritickou zbra. Od jeho osvobození se z parnassismu a lživého klassicismu vtírá mu doba brutáln mladá i úpadková místo klad a absolutna, po kterých touží, jen bludy a negace romantické a analytické, jež dovedly nanejvýš jenom na as zviklati jeho tvrí a lidskou ivost. Takto a jenom takto zrodil se v Saldovi kritik jakože jenom takto se zroditi každý veliký kritik. velikým kritikem Salda opravdu také jest, tebaže kritika byla mu vedle jeho vlastní, pvodní tvorby povždy mluveno, má jen cosi mimoádného. „Ke kritice, právo jen ten, kdo se narodil k obdivu a k uctívání a byl v nich zklamán a zrazen," píše sám v Bojích o zítek,

—

—

dv-

—

A

mže

pesn

17

2

bere za svou pi všech estných lidí a umlc, dobou pomíjených a urážených a nesmiiteln se mstí na všech nízkých a malodušných, již jeho krásnou dámu, kteréž byl povždy vrným rytíem Krásu, Pravdu, Poctivost um-

I

:

leckou urážejí a zneuctívají. Podvodníkem jest Saldovi „každý umlec a každý spisovatel, jenž mluví o kráse, síle a bohatství života a nedává jich a který mluví o ideálech a šlechetnosti, rytíství a noblesse, ale jazyk jeho, jeho, forma jeho, technika jeho, samo slovesné umní jeho jest pi tom nízké, jalové, slátané, zmatené, neisté." Hle, odtud musíme vyjíti, abychom pochopili všecky Šaldovy tvrdé a drsné namnoze polemiky a kritiky, jimiž od r. 1892 hýí v Listech Uterámích, Rozhledech, Lumíru, asu, Naší dob, eské revui atd. až k nynjšímu „Kmeni".

e

vyjíti, abychom pochopili jeho odsudek Dykova Hackenschmieda, a slovního názorového ma-

Odtud musíme

i

—

odsudek tím vášnivjší, že Mrštík terialismu Mrštíkova byv dotud jeho osobním pítelem, urazil Saldova božstva, „kterým," jak Salda sám praví: „myln jsem myslil, že slouží to jest, co Salda neodpouští, to jest, za co se mstí. i on." Odtud musíme vyjíti, abychom chápaU jeho spory se Svtozorem a Šimákem, jeho redaktorem, jenž falšoval despoticky a z šosáckých verše mladých básník, Svobody, Sovy, odtud musíme vyjíti, abychom pochopili pro odpariroval tak briskn všecky pseudoidealistické pohodlnosti, Laichtrovou poínaje a Rádiovou kone, abychom chápali, pro pel se i s Matjem apkem, Moderní

A

dvod

Revuí, Herbenem, Horkým atd. I vzrstá mi Salda pro své polemiky a kritiky, za které zpravidla sklízel jen zášf a nenávist a pro které veejn zpravidla nejvíce klnou mu ti, kdo „potají nejvíce z nho berou a získávají," tož pro velikodušnou neosobnost, s jakou neohrožen vrhá se do Labyrintu soudobých lží a kulturních zel, nákaz a nebezpeí, jimiž jsou jednou realistický positivism,

po druhé demokratický

utilísm,

po

neinný mysticism a pokaždé egoism, malodušnost, mšfácká samolibost a pýcha lokajská — pro tuto ne-

tetí

ohroženou velikodušnost, jakož i pro onu, s jakou on uprosted malé a nízké doby, nepoítaje se ziskem cudn staví svj oltá hodnotám nadosobním, prose je o smilování a inspiruje tak sta a sta nových lunlc vzrstá mi Salda na hrdinu až mythického, pipomínaje mi zvlášt Thcsea, kterýž sestoupil do Labyrinthu, aby tam ty vysvobodil,

—

18

kdož mli se státi koistí nestvry, a kterýž potom, vykonav práci, uprosted Athén založil oltá.

—

Boje o zítek jsou tedy kniha syntetická a kniha vnitního úsilí o syntesu; démant prstenu, sbírající a sluující v sob paprsky pedchozích let a vrhající je zmocnn do budoucnosti, paprsky, jež byly v pedchozích letech rozloženy na prvky analytické, romantické a naturalistní. Jest posledním vysvobozením z éry parnassistní a jest i pekonáváním tch blud, jež pišly po nf. A zakládá zákonník nové krásy. Oproti rozumu analytickému, který „se zavel otázkám srdce i duše" a který se vzdal všech otázek náboženských a metafysických, který se vzdal zkrátka všeho absolutního na prospch zjev nepodstatných, a oproti nálad naturalistické, které se život a píroda jevily mnohostí vcí a o vratké stálosti, náhodnou hrou stínu a svtla, peletem zmn, íší nevázanosti a anarchismu, kde vládnou jen požívanost a brutální pudy, nihilistický cit a vle, žádost bez ideálu, rozklad, rozklad, prach a dým Boje o zítek velebí péi o vnitní život duše a pvodní tvoivost umleckou, takovou tvoivost, která symbolicky se snaží vystihnout vnitní podstatu jev, za tím, co prchá a mizí, ono, jež trvá a zstává, zárove všaJk stále tvoí a je tedy každý i mohutnjší a bohatší a proto i ímkoliv minulým nenapodobitelné vlastní životní šávu, opravdovou životní podstatu, naprostou bytnost skutena jak hmotného tak duchového. Tvoivost, Boje o zítek velebí intuitívism, který sluuje síly rozložené v jednotné vyšší celky a „smiuje zdánli\-ý rozpor mezi objektivism^em a subjektivismem", nevyluuje „žádný zjev psychologický ni cit ni rozumování, ni vzrušení, vli ni sen ní vnjší sv*. Boje o zítek neví ve shodu lidské duše a tím i umní s pírodou. Chtjí „vrátiti duchu jeho vlast", chtjí „spojiti ddictví", chtjí „pivolat Umní ku pravd a také ke Kráse". A to je syntetism, jak líí jej Charles Morice, Saldova kritická láska té doby. Staré umní bylo „kvietistické, poskytovalo požitek, rozkoš, úlevu z reality a bolestí". Bylo „hrou a konvencí", bylo cos „vedle života". „Žilo z kontrast: z kontrast fantasie a logiky, pravdy a krásy, nebe a zem, snu a života, zdraví a poesie" novému umní všecky ty roz-

dj

vným

—

vk

:

—

—

vnému

—

pory

mizí.

Nové umní „naopak neseno 19

jest

vášnivou

—

snahou,

všecky ty staré rány rozeklané, všecky

sceliti

umní staré udržovalo, žijíc z nich". Nové zasáhnouti chce i v sám život praktický, uíc, že „i sám život má býti urován zákony krásy a svobody". Ale nejen to. Nové umní, hledajíc „více pravdy, více síly, více rytmu, zákona a logiky í bolesti a rozkoše" stupuje a rozmnožuje íši života i Krásy „a jí vlastn „Malíi stále zostují zrakový život obeani nehledá".

kontrasty, které

umní naopak

—

.

.

censtva, básníci uí nové kultue citové, novým odstínm „Nové umní nechce cit, nálad, smutk a rozkoší". ochudit život ni o hrzy, ne, spíše by rádo jich ješt pimnožilo, by mlo tak více látky, kterou pekonávat a ze které rst..." (Slyšíte z toho starý Saldv mystícism spíš ješt romantický a negativní. Konstrukci píHš rafino.

.

vanou!)

Nové umní, tebaže „smuje k celku" a práv protože „není reprodukcí a otiskem výsek skutenosti" vzdává se cele pítomnosti. „Žije skutený život bez abstrakce a pamti. Ohrožuje se stále, nereprodukuje. Není historické. Je dramatické. Sen a výjimka nepatí k jeho pathosu. Za to však jednota, zákonnost, logika, dslednost. Na místo staré, blouznivé obraznosti, cení si svých smysl jasnozivých, „oka naroubovaného na srdce", logiky, tlumoeného". Nikoli cení si dobrého postehu fantastiky, za to však pozorování, intuice, interpretace. Cení si zraku hrdinného, „jenž vskutku vidí, t. j. poznává vždy denn znova, jenž nežije vzpomínkami, nýbrž sám což znaí: sebou" a každý den nov eksperimentuje „vášniv žije každou vteinu" Whitman, Monet, Nietzsche,

ádn

—

—

.

jsou v tuto Goncourtové, impressionisti charakteristické hrdinné zraky barbarské, tof

Šaldv nedosažený

dobu Saldovy A Neruda

—

ideál „hrdinného a sprostného"

srdce básnického, s/dce, jež organickyje s životem srostlé, Nerudu Salda obdivuje, že posvtil každodennost a že svtu vzdává se bez reservy, že neví „v jeho a všecky intriky, lest, zradu a klam", ba že i vesmíru vci „si citem pitahuje", že zesrdeuje svt. Tof Šaldv ideál a my tu nemžeme si nepipomenouti jeho intelektuálního bUžence ve Francii Andrea Suarsa, jenž míti tvou pokoru, volal toužebn za Dostojevským „mít tvj dar slz!"^ Jest ješt jedna Saldova kniha, kteréž hybem dramatickým jest pekonávání romantismu a to jest kniha kri-

ví

—

—

20

tíckých portrét „Duše a dílo". Ba kniha tato dokonce vystavna. Rousseau jest jest na tomto principu jí vdomým prologem romantismu a Flaubert jeho epilogem. kniha tato jest pokud jde o tento bod mnohem již klidnjší a sebevdomjší nežli jsou Boje o zítek. V „Duši a díle" problémy, zjevy a figury hodnotí se již z hlediska romantismu opravdu pekonaného. Salda tu velebí ješt Rousseaua pro jeho lásku k životu, ale sám o sob íká již „My Flaubertovci ..." m^r e a 1 i s t o u, koní se Saldova Flaubertem, pou romantická. dojista Salda jest Flaubertovec svými názory estetickými, jest Flaubertovec svou básnickou poctivostí, svou technikou, svým umlectvím. Pokud jde o víru umleckou i životní však, nutno nám Saldu vzít v ochranu ped Saldou samým. Saldv vývoj od parnassistního illusionismu dospl dál, mnohem dál než k pouhému flaubertovskému realismu, jenž zillusí životních rozarovává, Saldova vnitní mladost, mladost stále ohrozepivedla Saldu njší a je to mladost, jak ukáži ihned k realismu mnohem kladnjšímu nežli jest Flaubertv, náboženskému. Salda též k realismu skoro není neúastnným umlcem-, estétem, mudrcem, vdoucím

vdom

Le

nepímý A

—

—

pímému,

po vzoru Flaubertov anebo Vignyho Salda zstává na i na štstí i po své konversi, jež pišla se syntetismem dále romantickým, chcete-li, vášnivcem, propagátorem, ;

—

apoštolem.

v Literárních listech (ve stati Syntetism v novém si Salda ze zájmu syntetického co nejpozornji nového katolického idealismu v básnictví Verlainea, Huysmanse, Bourgeta, Villiersa de lsle a tento zájem vzrstá, když tyto symboliky ho neopouští, nýbrž v a novoplatoniky francouzské vystídal Claudel a Péguy, kteí jsou katolíky již v legálním slova smyslu. Již jenom Boha a náboženství v jich pravém, legálním smyslu slova, bylo Saldovi teba, by jeho úporné úsilí ponkud ztroskotavši. o syntetism se šastn dokonalo By jeho syntetism pestal být umlou rekonstrukcí a stal se pevnou základnou, na které možno až primitivisticky Již

umní) všímá

:

nm

—

bezpen

stavti.

Výsledkem tohoto procesu a zárove koncem o syntetism jest brožurka

mohly

pijíti

již

úsilí

Pak Um ní a náboženství. nové básn

jenom Loutky 21

i

dlníci boží a

—

,

—

slovesné devoryty, což vše již svou kladnou básnickou a velkostí umleckou jest stálým a slavným díkinním Bohu za to, že básník našel sám sebe a zakotvil v stálosti. Jest ovšem j^ipomenouti, že ani v své fasi tak íkajíc nejkatolitjší Salda nemže v sob zapíti básníka, jenž prošel zahoklou školou Leopardiho a de Vignyho, Flaubertovou a Ibsenovou, že nemže v sob zapíti myslitele, kterému byla podobn jako Pascalovi a Kierkegaardovi —pechodem „k náboženskému hodnocení a cítní" ironie a skepse, V básni „Za Detlevem v, Líliencron" napíše pojednou r. 1909: i

novelly

silou

—

„Já chtl bych jenom jedno

;

tak v Života sedt sedle pevn jak ty jsi sedával v atd. na ráz spadnouti pak na zem, když vypršeli tvoji dnové a nad sebou zít v pádu ješt tu bczezvukou hloubku

nm

A

erného nebeského smíchu

,

,

Um.ní s náboženstvím setkalo se Šaldovi tehdy, kdy poznal, že obojí nebojí se nieho více než, že lovk mohl by býti oklamán a podveden o svj životní údl a tím i o samu možnost a píležitost své tvorby. „Nechci svého štstí, chci své dílo!" volá mu obojí. Saldovi není pravým náboženstvím ono, které pikazuje mnišskou askesi, nýbrž to, které posvcuje životní orgiasm, vášnivé vnitní životní opojení a radost, „píboj lásky a tvorby" to, zkrátka, které život posvcuje jako poesie a jako kesanství na

—

p., ehož ze Saldových jsourozenc nevidl Nictzsche a co již chápe Berdajev. Saldovi není pravým náboženstvím ono, které psobí církevní odosobení jednotlivc, klášterní sebezapení a zapomenutí svta: nýbrž to, které ruší naše otroení pírodním a rozumovým zákonm; které na rozdíl cd vdy a spíše jako poesie jedinou opravdovou skutenost a jedinou opravdovou hodnotu pikládá práv jednotlivci a jednotlivinám. „Jedinená krása kesanství jest pro mne práv v tom", píše, „jak pojalo a vyslovilo nekonenou cenu každé lidské duše a nenahraditelnost ztráty její; neznám ídee vtší a naléhavjší básnicky ani idee tragitjší." Pravým náboženstvím jest Saldovi ono, které každému jednotlivci ponechává a posiluje jeho naprostou vnitn 22

tragickou svobodu, majíc úctu ped rytískostí každého karaktcru, každé vnitní zákonnosti a míry, majíc úctu ped každým božím posláním. Dogmatem, jak vidti, a to dogmatem dynamickým stává se tu karakter. Salda jest s Arthurem Bonusem pesvden, že každý lovk i pokud je tvrcem i pokud jen pracuje nasvémkarakjest Boží spolupracovosudu teru a tím i svém že tedy vlastn již sám každý tvrce jest lovkem ník. v Svatého náboženským, lovkem, který siln Ducha a to i když proti jeho dílu hotové mínní církevní anebo veejné se bouí. Zde pne se most, který rovn spojuje Šaldovo kesanství^ se syntetismem Boj o zítek. Již v Bojích o zítek jest Salda zasvceným a oddaným vrozvstem tvrího voluntarismu a lásky k životu, nového voluntarismu, jenž nanovo posiluje a posvcuje ty lovk verejška ztratil staré mohutnosti lidské duše, v již víru. Tak voluntarism, kult vytrvalého^úsilí o dokonalejší, o nejvyšší život spojuje Saldu — a Saldu novjšího

—

vném

A

ví

nž

—

i staršího s filosofií na p. Bergsonovou, kterou však on pátelsky sice, ale bez zisku, jelikož uvítat mohl již jenom sám zatím vzdálil se již od mystického naturalismu mnohem více nežli sám Bergson. Na rozdíl od Bergsona totiž Salda posiluje a podpírá básnickou mohoucnost tvrí —kesan-

—

intelektualismem, pro njž mu dobrý smysl vychovala jeho vrozená náklonnost k^platonisování. Tento kesanský intelektualism smiuje Saldovi poslední jeho kontrast romantický, na kterém vybudována jest ješt jeho filosofie vývoje eského básnictví, jak nám ji pednesl kontrast mezi sponve spise Moderní eská literatura tánností a uvdomlou prací básnickou, mezi básníkovým rozumem a srdcem. Kesanství uí ho, že vášnivé srdce, jež bývá tím více ohroženo nihilismem, ím jeho smysly jsou passivní, slepé a hluché, ím jsou vnímavjší, kesanství uí ho, že toto srdce vázáno jest a podpíráno lidským a potencovan tvrcovým— metafysickým, božským rozumem jasnozivým, jenž vli ke tvorb, k vlád a ke ctnosti uschopuje. Myšlenka stává se vášní, nikoliv naopak. A konen vidí Salda, že každé náboženství vedle svobody, lásky, a osobnosti, v lovku vychovávalo a pstilo i smysl pro spoleenskou družnost, která jest nezbytnou podmínkou každé národní kultury, pokud je hodná jména tohoto, A Šaldovým ideálem odjakživa byly

ským

—

mén

mén

—

23

kulturní

pomry ecké,

charakteristické

práv svým

nej-

dokonalejším splynutím náboženství s národní kulturou. V ecku národní mythy, legendy. Delfské orakulum, agonální hry a zápasy, jichž každý tvrce a básník svobodn užíval, je množil,

opvoval, hodnotil, budil pekonával i

—

byly národu nejen pojítkem panhellenistickým, ale i sponou lidu a básníka. A jenom tak roste kultura, dílo i osobnost. S duší takto pipravenou pistoupil Salda k sepsání k sepsání románu, svého chef-oeuvru dosavadního i spíše slovesné symfonie: Loutky i dlníci boží. A jestliže dosud nic z všeho ohrožování Saldova, jehož jsme byli svdky od jeho mládí matrikového, ohrožování, na byl život Saldv bohatší než bývá život celých generací, ohrožování, jehož mu nemže odpustit žádný kostný jestliže filistr, kterýž se nikdy nezmnil a také nerostl nic z toho všeho ustaviného ohrožování nedokazuje vám správnost základní these, že veliký „tvrce je ten, kdo mládne a mládne, zatím co druzí jen stárnou", tož jist umlí veškeren spor o to román Loutky i dlníci boží, román milostný. Již to, že Salda dává nám své dílo „milostné" za svých abrahámovin, již to nám tušiti dává, vnitního mládí! Velkost a slávu tohoto mládí co je v z rázu však vidíme teprve a nevidt nemžeme

—

—

nž

—

—

nm

—

— —

opravdu dává a velebí nebo dílo, lovka charaktei celou generaci mnohem jistji nežH poetika lisuje dosah a vznos jejich lásky. A po rázu této lásky, jež u Saldy v pravd jest milostí, a na rozdíl od jeho mládí matrikového a od jeho mládí romantického, od mládí smysl a bojovné duchaplnosti nazývám tuto Šaldovu poslední mladost mládím z milostiboží. A to jest Loutky i dlníci boží jsou epická báse složená v klassickém slohu hrdinské idylly; jsou románem lásky a typických osobností, jež rodí se z eské pdy a s národní vlí tak vzorn srstají, že stávají se^až národními reky své doby. Pod vlivem náboženství Salda pochopil že a poznáním tím básnicky omládl o mnoho let pravá Vle národní jest cosi hlubšího než sociální jev, nežli zvrhlost dobová. Pochopil, že také národní Vle jest jedinený a jednotný boží organism, nerozkladná osobnost a duše, náboženský celek. Pochopil, že oba hlavní tvrí aktivismy, jimiž trvá všechna lidská kultura osobté lásky, již

vné.

;

—

—

—

;

24

nost a náiod, spojeny jsou v jediné a téže vli boží, která každé jednotlivin dá místo, která ve své rad usoutu kterou osobnost chce míti. Národní dila, kde a to vle a rodná pda, jejich metafysické tužby a idee ono potebné samoomezení, které osobnost teprve iní tou uritou osobností, které z lovka teprve iní pravou osobnost v Bohu. Osobnost nelze dliti od náboženského celku, jakým jest národní vle, nelze ji vykoeniti z rodové nemá-H hynouti od duše. Kašparu Lamberkovi pdy vrozvstu Loutek i dlník božích „jest nade všecko opravdov milovati jasno, že jenom vící kesan milovati její hmotu z pocitu užitkovosti" vlast; jiný atd. „ale pravou láskou duchovou a duchov tvrí milovati ji a rozumti jí a sloužiti jí jen kesan. Nebo a sladkosti její; kesankesanství jest náboženství ství posvtilo zemi jako podmínku a jevišt utrpení i obti Kristovy"; .A kdo nemiluje své vlasti, „své rodné a její urité, srostité hroudy", nemiluje ni Boha, „jenž dal mu k dílu líchu práv^tuto a ne jinou". Figury z okruhu Života ironického, ospravedlnné Melchiorou a herekou Ernou, Frau Land, pedstavovaly typy z minulé, analytické a sensitivní generace, jak pyšn si íkala, z generace, která nenávidla Boha, neznajíc nábožnosti a která byla vzpurným i jemným zmocnním toho, co nyní ve hrubší form uspokojuje línou duševní buržoasii, jež mimo smysl pro požitek a užitek z duše také má místo rozumu božsky vášnivého. jen rozum stízlivý Byli to lidé málo hrdinní, kteíž milovali víc sebe než Boha. a prožitk. Pi tom však „Trpli" zrádnou pomíjivostí byli estéti, Hdé náladoví, odstínoví, nemilující vnjší a vcnost. Opájeli se voavkami, skutenost, skutená rže však a její myšlenka jich nevzrušovala.

ím

—

—a

mže

mže

mže

zem

.

zem

.

—

—

sn

dj

Trpli nepohodlnostmi života. Zasklívali se do blouznní. A propadli na konec témuž illusionismu jako fenomenalistití positívisti, kteí nesmují k absolutnu, nýbrž jen k asnému blahobytu, dostávajíce se tak z boží nárue, což jest obvyklý osud každé subjektivnosti. Individuality Loutek i dlník božích jsou také bytosti lidské ze skuteného masa i krve, teba by nebyly a práv proto že nejsou líeny naturalisticky, tebaže nám své jsoucnosti nedokazují poíným zápachem onucí. Na rozdíl od námsíných mátoh positivistických, které nenávidí reci Loutek i dlníka „opravdového a celého lovka"

—

25

"

;

horoucn milují celou a všecku skutenost nejenom Ducha, svatého Otce, ale i vnjší skutedj, vcnost i Zemi, trpkou matku s poklidným úsmvem i šílenou dcerku její Markétku tlo. Vizme nkteré Michaela Lamberková snad zárove hrdá Staroekyn i mladá Nietzscheovna dobe cítívá sice, jak svt se do lidských nerv hrzn a bolestn zaezává a pece by chtla žíti jen nervy a niím jiným než nervy, nebo „jsou svaté; v nich není zla, není ve smyslech

božích však boží; nost,

—

—

—

—

—

—

vbec

zla, pokud jich neposedají a neznásilují fantomy!" „Sláva a est úpalu slunenému, bii dešovému, poutu

mraznému!" Kornelie, mussetovská muenice lásky s romantickou touhou po jasu a po istot žhav pitakává životu, ji jeho obecná íje leká a dsí, A Simonka, klasický lovk s „vášniv pozemským srdcem" jasn ví, „že nemá na tšiti se v budoucnosti, že život její jest dobrovoln zmaený a zavržený", pece toužívá „obejmouti svt svými rameny svat ivými a pitisknouti jej k pohnuté hrudi" a pece si prává „vyzvati v zápas všecky zlé zhoubné síly vesmíru a zmiti se s nimi Plukovník Lamberk se nestal sedlákem, aby utekl ze skutenosti, nýbrž naopak z touhy po skutenosti skutenjší nežli jest mstská „polosnová, polodímotná, polomátožná, uvznná a hynoucí v kultu hmoty, náhod,

a

—a

dv-

—

—

nerv, zvyk". Tak všecky Saldovy kladné

ví

i vzorné figury vrou Kašparovou, že „není pravé náboženskosti bez lásky k zemi a ke smyslm posvceným a oištným", A tak všecky Saldovy kladné osoby vrny jsou zejména také Kristov víe, který se vtlil, aby povznesl tlo. Osobnost v Bohu vyrstá u Saldy z vášnivé lásky

k zemi. Saldovy osoby nejsou církevní schémata, U nho každý musí vykoupiti svou poslední moudrost a tedy i poznání náboženské jen tragickou poutí osobnostní, jen onou kížovou cestou živého lovka, na které všecko jest dovoleno a na které nic není zakázaného, na které však také asto se šílí z životních útrap a hrz. Láska k zemi a k životu jest ovšem Saldovým figurám matkou nejvyšší moudrosti a nutným „prchodem k lásce k Bohu". Le toto si

—

26

.

mateské

dílo

musí ješt dokonati trýze smysl a vášní

—

a bolest a hoe Jest ješt teba bolestí, démonismu a vášnivých hrz, aby byl zplozen onen omilostnlý in, kterým se prolomí božské já osobnosti bludištm položivota a „dýmem a parami" Ižiživota. I híchu je možná teba, nebo jsou již i takové draí duše, že je muže petaviti jen zloin a jeho podzemní ds. Saldy jen šílený vír a žár skutené životní tavírny, vášnivé hledání ryzího já a bolestný tepot a dusot a zemského stroje tak duší nenáhle zjemní a pipraví, že ona posléze náhle a otesn ucítí dotek milosti boží, nikdy a nikde nechybjící, a od té chvíle nežíti novým životem. tyto klikaté cesty jsou poutí jen k jednomu vrcholu; k poznání Boha. Poznání je tu vrchol a smysl celé pouti. ,

.

,

konen

U

ád

nemže

A

Jasným a silným poznáním urena

jest

všechna Frankova

innost, jí uren jest jeho život na rodném statku, život žitý v „pokojném stylu" a na „estném základ" pravdy postavený. Vrcholné životní poznání podivuhodn organisuje nejen každou Šaldovu osobu zvláš, ale i celý román, nádhernou gotickou kathedrálu, kteréž jest tímto ústedním svorníkem Kašparv Denník, za jehož další

etby byl Frank Lamberk Bohem omilostnn. Osobám Saldovým jest k estnému jednání nezbytno jasné a silné poznání. Jasné a silné poznání jest nezbytnou podmínkou jejich inného života, jest jeho základem. Osoby Saldovy tedy proto tak vášniv pemýšlejí, že jim jde o sám životní nerv, že jim jde o osud duše, o pravdu, o základ života. V tom jest Saldv kesanský intelektualism. není pochyby o tom, že tady jest sted, v se stýká Saldova dvojí mohoucnost tvrí: jeho klasická opravdovost a jeho smysl pro aktivism, který jest tomuto básníkovi vnitní podstatou svta i života a boží vlí, Simonce poínají se zásvity vnitního jara a nové inné pitakávání životu po krutých zklamáních a zoufalých bolestech omilostnlým svtlem poznání, že je teba „nalézti v sob sílu a zmizeti a ztratiti se tomu, koho miluješ nejvíce, abys jím byl nalezen k neztrát".

vný

nmž

A

—

I zmoudelá milenka Kašparova, Evženie Hostašová, musila nejprve nalézt a pochopiti jeho Boha a innost v nm, aby nalezla i opravdovou lásku ke Kašparovi „Porozumla jsem," íká, „že všecka opravdová láska pozemská jest jen stupnm k lásce boží lovk miluje .

.

27

,

,

,

!

—

lovka opravdov

jen v Bohu jinak jest jen nároný a náruživý sobec, vlastnící si nco, co mu nenáleží; stavící své lásky a zajímající a vznící se mezi Boha a jeho vzlet, jenž patí právem jediné Bohu jako cílí a teri, " hodnému touhy nejvyšší a ekstase nejvznosnjší Pro svou estnou velikodušnost jest láska Simonina a Evženina hodná vzpomínky na milovnice Corneilleovy: Chiménu, Pavlínu, zatím co muži Saldovi pipomínají nám spíše zas reky Racineovy, nebo jim nechybí híš-

pedmt

nosti.

Loutky

dlníci boží jsou dílo neromantické a spíše Ledaže svým entusiasmem lásky pibližují se cítní Percy B. Sheleyho, kterému láska podle slov Saldových Boj o zítek byla „nejšílenjší a nejopojnjší rozkoší samotáského srdce, cizího svtu a které i sob se ujasuje a uvdomuje jen jí." A ledaže pibližuje se geniu Danteovu, jenž „spojil a slouil city, které až dosud nejen že bývaly úzkostn odluovány, ale jež bývaly pokládány pímo za protichdné cit náboženský a cit erotický prolnuly se u nho jako nikdy ped tím." Za to nepodobá se láska Saldova lásce Nietzscheov, nepodobá se ni lásce Dostojevského ni lásce Tolstého, protože k duši i k tlu a k opilcm, slabochm, nestoudi

klassické.

:

níkm i lumpm jest spravedlivjší. Trestá Pirkana, typVarjanský, trestá iMalovce a Franka Lamberka: Frank Lamberk pro svou zpupnost dostává Simonku až z druhé ruky, ale positivista Malovec sám pi tom nezvítzí atd. Hle, a tento veliký básník lásky, pvabný, silný a statený i v bíd a nevraživosti jako byl Mácha a jako cová byla, tento veliký umlec slova a píklad i hlasatel kázn, kázn umlecké i životní jako byl Celakovský a jako byl Palacký, tento estetik-husita, nesmluvn požadující, by básnická prakse a vrouka se prolínaly, tento rozený básník a umlec povždy estný jako byl Zeyer, tento hymnicky pokorný rapsod kosmické lásky jako jest Bezina a lásky i mladosti jako jsou Neruda, Svobodová tento básník asto zneuctný, uctíván byl u nás dosud jenom kysele a chladn jako cizinec. Splame mu svj dluh! Milujme a následujme tohoto obího rozsévae, jakého dosud jsme nemli v té úplnosti, a který pevn, rozkromo stoje na naší tradiní líše husitskomáchovské, klidn a bezpen šije své sím budoucnosti A kterýž svým mládím, svým mládím z milosti

—

Nm-

—

—

vným

28

uí a bude uiti i doby píští; bude je uiti, jak „taniti nad propastí" a „milovat nebezpe vztýenou v zákon", bude je uiti „skutenost odhadem jiným než dotykem tápavé ruky hodnotit", bude je uiti „milovat velikost pro velkost", bude je uiti „hrdinstvím modliti se" a „odvahou obcovat s bohem, nelkat a neplakat, spoiti slovy, svírat se v jádro", jak stojí ve Chvále agonu. Klaním se uctiv vám, kdo Saldu milujete a proto jste pišH. bratrsky zdravím veškery píští mladé generace, jež Saldu poznají. boží,

A

29

III.

Zdenk

Kratochvíl: Ideální

ráj.

Nuž, pojezte jen mojí lásky plod me, plod síly, a nebojte se, že vás vyruší z tch rajských hod:

mj

Mj me

jest

na

ty jen,

kdož nepožili!

BOŽENA BENEŠOVA:

F.

X.

SALDA

LYRIKEM. JDásn F, X. Saldy vznikají ve velkých chvílích životních. Neznají lahody zasnní, rozkoše zpvu pro radost ze zvuku, nic jim není cizejšího než lyrický impresionism nálady nebo nezodpovdné hry s obrazy. Jsou zpvy na kižovatkách nebo osudných zastávkách, zachycují lom dvojího svtla, odraz dlouhých pochod myšlenkových a citových i písvit nových duchovních met. Mluví o bolestech a svárech, o stesku hrdinného osamocení, o výbojích myšlení i srdce. Obraz Máchv splynul nám pro vždy s pedstavou mladého poutníka, oaldovy básn mají dramatickou, místy až tragickou naléhavost boje a vše v nich, od stavby veršové až po ostrost výrazu a útonost metafor, zpodobuje básníka-zápasníka bezprostednji ješt než ostatní dílo Saldovo kritické a epické. Rytmus vášnivého utkání s bídou a malostí životní zní jeho verši, ozáenými velikostí cíle a kídlenými tuchou koneného vítzství. „Láska Osudu", jedna z nejvýznamnjších jeho skladeb mladších (tištna 1908), jest napsána jako pod ledovým pohledem osudu v naptí, hoi a údsu. jest pes to plna moudré víry a vnitní svobody. Vždyf z jejích nezapomenutelných slok jest i tyverší, jež bylo zvoleno jedním z mott „Boj o zítek", tyverší takové melodické seveno sti a kladnosti, že ješt po letech a letech zní v sluch jako heslo a píslib a útcha. A jako pekrásný verš nad to. Oko bojovníkovo jest jasné a jisté. Upeno na skutenost, má pronikavý pohled vášnivého zvídavce a neúplatného srdce. Jest nejen vdcem, ale i trýznitelem toho, komu bylo dáno osudným darem. Hrdinný zrak bývá vykoupen opravdovými mukami a v mladší lyrice F. X. ŠaJdov najdeme ísla rozjitená k bolesti a k pohrdání z toho, eho jeho zrak nedovolil mu vidti z rozkladu a bdy a malodušnosti. Nalézáme je ješt díve, než se tato trýze jasnovidce píliš citlivého slila v bolestnou a pece tak hrdou žalobu, jakou jsou „Muka zraku" (1912), v báse veliké znázorující síly, báse opravdového hrdinství dobyvatelského.

A

Z dívjšího období básníkova náleží k ním pedevším „Píjezd do Prahy" (1908). Jeho sútování s tehdejší praž33

>

skou skuteností, „s rozrytým bojištm osudu svého", má do sebe odvahu k stízlivosti až kamenné a k obžalob až bijící. Tžké verše jsou zde plny nahého odporu, posteh stává se obžalobou, popis odsudkem. Ale i v této básni hnvu a pesimismu vyznívá vposled beznadj nad skuteností byt i sebe trudnjší a rdousivjší, teskným a smírným úderem velikého srdce; „Snil jsem o slunci prvním po smrti mé, jež vzejde a polije zemi omládlou obtí mojí." Ve „Chvále agonu", vzniklé o mnoho let pozdji (1914), v dob velikého Hdského i národního pokoení, „v domova bíd te, v zatuchlé plísni našich nizoimkých sklep" zaznívá znova, zesílenjí a kovovjí tento hlas bojovníka, velebícího zápas o jeho slavnou nejistotu, „kouzlo obrody a pece jednoho smyslu ... ty, jež jsi nebezpe vztýená v zákon / milovat velkost pro velkost nau dnes

vné

zdrobnlé plém,

nau

je modlit se, odvahou nad propast noha / jejich se sázej, kídlena tichou pohrdou smrtí". Pohody bezstarostného míru není ani v drobnjších, dvrných básních oaldových. Zbrojená nebo dramatická

obcovat

jest

bohem

/

hrdinstvím

... a taní-li,

v epických dílech Saldových má píkonkrétnost a pesnost postehu a výhlas nadskutení. Krajina bývá mu bud

jeho krajina.

i

roda

s

I

pes veškeru

razu hodnotu

i

zduchovlým pozadím nebo hudebním doprovodem lujícím hlas

pímým

hodin rozhodných.

spolutvrcem

sesi-

V jeho lyrice stává se asto

vise a snu.

Jeho obrazy pírodní

pes nejspolehlivjší vnímavost smyslovou ne popisy, ale básnmi krajin, jejich nejzákonjším vidním, jež zvyšuje naši osobní zkušenost. Mluví vní jádrem souasn. Na p. ve „Vzpomínce z vašeho rodného kraje" (1908), vnované paní R. Svobodové, kde toto intensivní, ale zcela odhmotnné nazírání krajiny tvoí pímo inspijsou

i

i

k portrétu duchovnímu. A o básní pojmenované „Za Detlevem von LiHencron" (1909), v níž cítíme zejm, jak spolutvoí píroda visi básníkovu, jak se zhušfuje krajina a zduchovuje zárove, že se stane jevištm tomuto novému setkání a pozdravu tak mkkému a tak rekovn raci

uctivému. I v cyklické „Apostrof mého rodného kraje" (1910) obzírá básník zemi mladosti své a rodu svého pohledem stále hloub pronikajícím, jenž jihne a jihne od básni k básni, až se rozhoí a promiluje celou rodnou zem. vnucuje si vposled slova takové teskné a mužné lásky, lásky nepo-

A

í

34

dobné bžnému vlastenectví a dojemné a žhnoucí svou stoudnou vroucností tak, že mohou býti jen zbožn tena v celostí své, ne citována úryvkem. Vzbouena jest básníkova citovost vždy, vášnivý oaldv idealísmus nepestává žhnouti zbrojí. Co jednotí drobnjší jeho ísla lyrická (Tragedie duše, Píse pedjitní. Píse prosincová. Na kižovatce. Píse trpícího v mst), jest vedle hloubky pohledu niterného i stejná útonost citu, stejný dramatický sráz spjící k vykoupení kladem vždy vyšším, uvdomováním nepomíjejících hodnot vždy jasnjším. Nezastírají žádné ze sil a živl zkázonosných, vyrstají z umdlení i bázn i hrzy, ale jsou zárove i sútováním s nimi, novým jitrem dní se v nich den ze žalu plnoního, stesk dnešní stává se hrdinstvím nového zítku. „Ti mosty" (1912) nazval básník nejmocnjší z nich, zpoparabolického zdvihu, lennou jako drama, báse, v níž podstatnost a hloubka vnitního dní sama zvedá svj mohutný a hoký pathos, a v níž jest rytmus v jeho službách tak cele, jako jest úder kladiva ve službách tvoícího sochae. Podobenství o tesání duše vyrstá zde z prapodstaty formy a jest zárove i tragickým vyvrcho-

vd

lením látky. F. X. Salda vidí mítko básníkovy velikosti v jeho statenosti, v zraku neudšeném rozpory svta a nitra, života a touhy, skutenosti a ideálu, vidí jeho karakterní velikost v tom, jak je dovedl pekonat, zklenout básnickým snem, zharmonisovat ve vyšší útvar, než jakým jest jevový život a jeho žalostné rozeklaniny. Splnil svj vysoký postulát i v lyrice. Je vzestupná v nejkrásnjším smyslu. Vzrstá, duchovní, osvobozuje se stále víc. Staí vzpomenouti na

„Píse jitní" (1914), cele ústící v lásku, cele nesenou radostí nadsvtskou a hymnickou. z doby nejpozd jší ak nevyvolati si vidinu svatého Václava, laskavého a moudrého, projíždjícího svou milovanou zemí a zjevujícího se nejpokornjším v ní ? Tento sen a syrnbol podaný obrazy

A

alšovské hrdinné

nhy

jest

vedle

j

„Žebrák" posledním

oaldovým projevem básnickým. V nich jest každá vta znakou velké síly a vykoupené moudrosti, krásy mimovnjškové, lásky a smíru. A souvislost pravdy a bolesti, pokory a svobody, velkodušnosti a dobroty jest cele uzavená v jejich duchovní kruh. Básnický jazyk F^X. Saldy jest znám. On, jenž nejhloubpochopil a nejsilnji zdraznil základní význam slova

jeji

35

pro tvorbu básnickou, podává nám každým novým dílem realísaci svého výsostného požadavku to jest básnického výrazu jedin možného, nezmnitelného, a básnického obrazu svépravného a absolutn platného. Jeho lyrická slova mají krásu a ražbu stejn ostrou jako žhoucí. Nebojácnou rozhodnost a smyslnou plnost, jež umluje každou pochybu, A jeho metafory jsou jiskrami, jež rozsvtlují v našem vdomí myšlenku pedtvoenou tajemstvím vcí. :

36

DELTA:

VYZNÁNÍ HRDINSKÉ A

PEDVEER

MYTHU. Ukaitc naiim kritikm velkého muže ....

zanou jej .oceovati" nepokloní te jemu, míi jej a vynáší na svitlo jako druh malého .

.

.

muiel

„

,

,

Carlyle.

K. Diomedovi na poli Skamandcrském snáší se Pallas Athéna do váleného vozu. Hektora pi jeho posledním souboji zhoubn pelstívá v podob Deifobov. Strašná

zpítomuje

milákm pastorkm

svým, a jipomoci nebeské; i náhlý strach, prchlivost hnvu, náruživé zaslepení, milosrdenství smíru, vše jest bh. Ten okidluje vržené kopí, onen oblakem ochrání v bitv osláblého. Ten vnuká myšlenky, onen obmysln vli uspává, nezdar má Sodobu jejich zamraených oboí. Jimi sešili veliký Aias, [clena jimi zheší s Paridcm, a všechna kovoteskná milostná pe Trojská jest jejich pí. Bozi chodí s lidmi, s nimi pebývají, pokrevní jsou jim, sami je plodí a rodí z vyvolených smrtelnic a smrtelník. Zem a podzemí sebUy se zpívajíce v kolo s nebesy, a svt je chorovodcm. Tof podstata všeho mythu. Prýští, nevyrozumována soudem, nevyvozena nijakým druhotným pomyslem, pímo ze srdené prajistoty o jednot bytí. Z ní se perozuje tvarem, v ní varem poatá. Nebo ta prajistota srdená mže býti domyšlována, ale ne vymyšlena je dána. Je tanena životním postojem naivních a velikých. Jasnovidní ji uhadají ve svých vštbách, jež jsou jen bezejmenným na ni se rozpomínáním. Je hudbou pohybu, je docía jasná

ným

se

i

Píval srdnatosti v ivy

jiná božstva.

je z

;

tný kolobh hvzd, zbásnný píliv a odliv žitá promna mrak na horách Aiolv ostrov. Pouena citovým Hdským souruenstvím, bloudíc pátrá po jeho vném zákon a prese vši jeho vrátkost je sezbožšfuje. Pi všech zradách sobc a podlc a mistr ve vrolomství ukládá v po;

:

dobenství zlato své víry,

i

ustavuje se jako družnost. Zlu

navzdory ono lidské sovunienství, byf male a žalostn ovené, promítá k souhvzdím, s eeném, jímž loví ervce nachového, je hrouží do moe, s hrzou vzpomínky je zazdívá pod stiihlé horniny ve dno sopené. Tak se 37

zbožn zmocní vesmíru, zhloubí se, zmudctí, zpovsátní jako družnost kosmická. Pizve k sob bohy a bsy, jižjiž netrpliv ekající, kdy jím dá ožít v horku své bájetvorné mysli. Je tedy nutn zbrojná, nebof se neklaníme než tm, s nimiž jsme zápasili. Je promnlivá, nebof každého dne jinak vítzíme. Je vražedná, každé noci nkomu smrtonosná, aby se stále mohla obnovovati a ohrožovati. Je oblastí jenom silných, nekvetouc než na píkrých úboích velikého citu, nade temnem propastn hlubokých a vášnivých podvdomí lidských. Je bezpodmínen hrdinská. Nemže nehrdinou býti pojata, a kde jest nalezena, tomu srdci hrdinnost dosvduje, jest jejím znakem, zárukou, rubem jejích in, zjevným nebo skrytým jejich smyslem. Žije pouze z velikého citu, kde láska není posvceno, menší smrti, kde záští je pokoleními nadosobní viny kletbou stíhány v synech syn a vnucích vnuk. Nezná pohostinství než srdce i domu pospolu, uzákonní mezi urozenými, i když tlukou štítem o štít, Glaukos a Diomedes. Její nejvyšší milostná vidina je královsky veškerenská, jež porušena štve v se národ proti národu. Velikost citu každého pudu proud se ítí horskou ekou se heben tvrdého srdce ke svému moi, ke své nekonenosti, ke svému absolutnu, jímž se modlí, aby byl pijat a pohlcen. Hrdinství je boj o absolutno. Tedy družnost kosmická vyznauje hrdinu. Mimo ni není leda nejlépe stateným dobrodruhem. Pak-li ani tím, popíši ho takto opuštný a utopen ve hmot, nevidomý a hluchý k nehmatatelnému, bez potuchy o krásném smyslu všeho živého trudn klopýtá, stále urážen a urážeje, v blud uvádn hrou stín, jež vrhají pravdy. Neživý a neprohlédnuv, živoiv a piživovav se poddaný hodiny, na zemi nikdy neprocitlý spá obyejný, mnohoetný, prašn všední lovk. Pak-li ve vojšt hrdin, kam ho zapustý hnala osudov veliká náhoda ironického tvrího rozmaru, byl zen zveliujícím, nenávistn a neúprosn výsmšným okem básníka básník, slov Thersites. V nízkosti se velmi zdokonaliv, drze hloupý, blátiv pívtivý, zbablý a houževnatý, s hanebnou chtivostí si vysnívající moc a na zemi teple již zapelešený, pezván jest Kalibanem. Na neesti a zloinu vypstiv se v ducha, hnilobné bahenné zchytralosti se napiv, k libosti své nasycen nízkostí otc svých, bere na sebe lokaj skou tvá, tento všední lovk, a se podábelští. Pak dopaden a

pedk

:

;

;

—

;

tém

38

ve svém nastuzeném, ubohém, krtínatém átragickou takka cizopasn na umírá smrtí cizí slavné a smrtelné viny, a na hrob mu pomezí napíší zde leží Smerdakov. Frau Land mu íká „bagage", a dva z bezpotu jeho sourozenc, stírajíce si pot a zívajíce, najatým lenivým krokem odnášejí do zámku mrtvé tlo hrabte Kryštofa des Loges. Ruskin dí, že skutený smysl každého mythu jest ten, kterého nabývá za nejušlechtilejší doby národa. Mythus dneška a verejška, rodící se a zpola ješt sebe nevdomý, mythus neskrotných však dotud slepých pud, pravého smyslu svého nedoznává. Doba jeho poátku zastela jej, zakalila zor jemu a zkrátila dech a násilím své hrubé pozemskosti jej uvznila v posupný postoj opovržení. Ne-

usvden belství

tém

ní

:

nm pochodní, neví, co

chávajíc nerozžato, co na s ním, a odkazuje ho zítku.

si

poít

Ml zstati neten souasno-

mu

byla rzí na mei. Herakles v kolébce rdousí poátený in jest osvobozovati se od plaz. hrdina. Nezvu ho tak po Puškinsku Tak poíná i s uhlazenou melancholií, ojínnou pochybami, ani zhola pro oslavu jako na eništi. Prost proto, ponvadž postí,

jež

hady

;

jeho

mj

zorn na nho hled, rozpoznávám na

nm všechny

ži-

velné píznaky tohoto nejušlechtilejšího lidského druhu, jemuž Carlyle svil dobro svta. I vytknu, co vidím ne v úplnosti, nýbrž jenom v podstat a zkratkou. asnjší jeho dílo, pokud jedná o lidech vymyšlených, o lidech jeho vidní, tedy o jeho nejvlastnjších Hdech (a ;

i mnohé skutené, i tlesn živší a žijící, si pivlastnil nejv neúprosném žalu námi pokrásnjším vlastnictvím) hrdá. Pohrdá Frau Land, pohrdá Jan Varjan. Vždy námi, nkdy i sebou. To když jejich svdomí je pistihne, že se nám pece jen trochu podobají. Nechtjí se podobati, není jim souruenství ani družnosti. Alikvoty jejich srdcí nesouzní s námi, však s nkým, kdo se neodezývá. Kam upeli svoje oi, tak odmítavé? K jaké ton ukazuje náklonnostní jejich magnetka? Ta tona je neobjevena, a oni jí nedostoupí. Nepevýšena Frau Land vyžije svj vk na zemi a na to zustydá i zuvadá. V mateném prahvozdu svých stromov mocných pud tato tajná Ifigenie, nevdom namíená k nepoznanému absolutnu, zkehlá a podrytá svojí pílišnou výsostí, nedokavá jest, aby nkdo ji pevýšil, slavn ji zmistroval, v jásotu vysvobodil z nežensky svrchovaného jama její síly. Píšef Dostojev-

—

39

ski), Fcdor Mích ailoví: „Mnozí silní lidé mají snad jakousi pirozenou potebu najíti nkoho nebo nco, emu by se

klanli. Silný

lovk nkdy velmi tžce

snáší svoji sílu."

Ošizena rozkladným pozdním stoletím, Frau Land se nedohledala svého smyslu a minula se se svou vností. Ke svatému kolozpvu narozena svojí odvážnou náboženskou slavnostní duší knžky, vyžila se v hokosti umní výsmšného, smysln dvrného, neveejného, nesborového, nebo to byl její jediný možný vztah k Thersitovi. Zmaený slib roztržitého osudu, vešla tanit chorovod, ani bozi odpoívají. Tak ona, jež mla hrát a žít jen obci vících, baví a dráždí pouhé obecenstvo. Zrazena a oblouzena, marn se rozpomíná ve sterých tlesných byla urena náležet. Od koínk objetích, komu nebo vlasových po koneky svých útle kráejících prst prosycená slastn smlým tušením velikých vcí, jež jsou mezi nebem a zemí, stráví se a vymoí za celý život jenom odmítáním citových náhražek, jimiž trpaslií bída a chatrnost vku jí napájí, nikoho nevyjímaje, ani toho posledního Také Smerdakova. Ona, rozený Patroklos, ona, vzor krom druha, je posléze oklamána pro služku. Žádný zimomívého neprorokovaného jeho odlesku kosteln povšechného, nedotkne se jí. Ve stáru ona se ze svých dní odvolává k neznámu, ve své pozdní podjesenní, záijové lásce k malým dtem snad aspo tušíc, že ubohý tvar vrstevnického života není niím koneným, ale namíen prese vše k njakému píštímu kolozpvu. Zasten a zakalen tvarovým rouchem starého portrétu, tedy jest ve své podstat tento figurální štít nezbudo-

práv

emu

bh

ím

vaného chrámu ? Niím jiným než troskou mythu. Troskou, protože svoje prvotné zení a bájové teplo vysálá do prázdna ze soumrané zem k obloze neobydlené, hvzd bezduchých. Troskou mythu, protože vysvobozuje od plaz, od citové záhuby, od pomyslu druhotného. Vysvobozování, ne vysvobození. Poblíže Erny kajícnice Jan Varjan se dobloudí potkání a se dovzdoruje setkání s Nadpirozeností. Vesmír již není opuštn docela. Varjan poznává milost. Pozná ji teprve ztracenou. Až odata zjevuje svj vyšší pvod, jež se zdála povolnou ozdobou jeho pýchy. Varjan usychá a stravuje se pro ni, nenávratnou. Ale b y 1 lovk milosti, schrána, by nehodná a nepevná, njaké prajístoty, a jest mu mezi bejlím nicotného vrstevnictva jedno srdce raj-

40

ské podáno za rukojmí. Jíž je život prožíván trojmo: dvma na zemi a jedním na nebesích, od tohoto k oné, od modlitby k poHbku, z oblaku do duše a zpt. Ale Jan Varjan vzdorem zrazuje tuto družnost. Božského host Istnou urputnou nenávistí zahání pry z domu svého ke brán nebeské, a ten za to mlky dopustí zkázu srdce, sladkého ruitele. Je píznano pro Varjana, že nebojuje s lidmi. Lidi jen polikuje, a jen v zaslepení, uzíš, i lidi. Je píznano, pro zakladatele myth, že se neobejdou bez Titan. Že zkoušejí zatást bohem, v nhož ví. Je píznano pro pramenné jistoty, že neponoukají bíti se s menšími, však s nejvtším. Nkdo neustoupí od svého osudu, sebe trpího. Je píznano pro hrdinství, že vzdoruje nejradji svému vlastnímu smíru. Píšef dále Fedor Michailovi o tch silných lidech „ volí si Boha, aby se neklanli lidem; ovšem sami nevdouce, jak se to v nich dje; klanti se Bohu není tak urážlivé." Neklaní se, kdo nezápasil. Proto viz Titany, viz Varjana. Titane však, zrození poblíže hlubokých svžích a svatých studnic bezpeí, navží horu na horu, aby se vyvýšili k božskému nepíteli. Varjan, usídlený daleko hluboko za devaterou písenou pouští, kam poutník ani dobrodruh nedošli zvstovat zkazky sebe vybledlejší a kivjší o zázraku studnic, Varjan hor nekupí. Nevyvýší se, ale svého protivníka boha sníží k sob. mu vzal tvorbu, on Bohu vezme ženu. Zrouhá se ne Pánu zástup, ale soku v lásce za ztracené úzkostné blaženství písn, za odumelé nadosobenství mu uloupí polibky, nejvonnjší víno nhy, všecku nejzazší a nejsladší díví duši. V pravd, silný lovk nkdy velmi tžce snáší svoji sílu. Petžce, povždy, sílu porušenou, piprahlou pouštmi mraveních, množstevných, nedochdných kterými se sama k sob poloomdlelá probírá a prodírá. Neosvcována nevedena vrávorá kehkými stezkami pes bezedná rašeliništ zetlelých, hrdinských i potomkovských i pravnucích i pohrobných kultur. Horen a bez se orientuje na bláhových bludikách, jež nad nimi svítí. Dlouho nedouvdomí si, že na cestách asu jde proti zpt, a odnáší si daleko do samoty bemenem, pítží klamné poklady jeho pomíjivého posledního požehnání. Jan Varjan zakletím jemnoivého vytíbence, jedince úpadkového a podveerního jaká žalost hrdinovi Pohrává si s orchidejemi a málem že jako kvtinu si nezatkne vlast-

asn

:

—

.

.

.

Bh

;

vk,

dvry

nmu

stn

—

!

41

verš do spoleenského obleku požívaova. Však v e vzdáleném, záhorském, nenavštíveném údole své duše na balvanech svého tvrího smutku má vyryto pradávné písmo runové. Jeho nerozluštným smyslem po celý život puzen jest, nevda kam bdní jeho je strach, že pijde nazmar ten smysl. Jím rozleptán a rozrušován upadne v Aiantovo šílenství ádí mezi ovcemi, zvanými Harzové, ženy, Heleny, Marty. Znalý jeho znní, pece otráven, v emsi, podléhá ostudnému turnajovému ádu eského Smerdakova la vulgarit prévaudra. Svj svatý okamžik na kižovatce s Melchiorou rozezná, ale odsvtího. Pravdu chutná. Ale loká ji z umlé íše svého vidí, hmatá, sobectví, kací i odpustká spolu. Za nebožkou milenkou se dívá pimhouenými víky, ne docela pochopiv a na hodnot její polobožské smrti pólo neúastný pozd, neplodn uhadá její výsostné a znectné hrdinství „M o ž n o, ano pravdpodobno, že tragika naše jest jen záporná že neschopni k ní budeme dáni v plen každé malosti, a že nenich

;

;

;

tém

;

:

:

bude ponížení, jehož bychom byli ušeteni." Uhodnuvšímu toto

konen, ped samou již

oi

nocí

si

protírajícímu, ne-

zbývá jemu než do krve zhrdat samým sebou, Aiantem procitlým, jenž ve zbroji a pi síle pece jen mezi ovcemi podobal se zoufale nám; i tob, Kalibane? díš, jasnovidný blud. Díš, citová porážka. Ne tisnad však narcissismus rci, i toto je mythus? (Nebo vím, že mi nebude veno.) Mythus leda scestný, tma nad zemí neslinou a pustou ale duch vznáší se nad vodami. Bez jediné hrubé mše, bez pízdobného kadidla, bez náladových par jest vpoten v hudbu dní, a ona všecka z nho tryská. Odna v roucho rozboru trpce dušeslovného, úpravou úpadková, tato skladba pece je citové rozpoznání Nadpirozena, duší tvrcovou krvavé poetí Boha, kosmos vzývaný v odboji touhy. Ve zpsobe titanské fabule je to, tuším, hrdiny mého theogonie. Ejhle mythus. Pohrdání jeho platí chaosu a tají modlitbu o nové zuspoádání svta. Není rovno nepokojnému sebevražednému pohrdání zlobného Hassana, jenž byl syn Amrv, a jenž básníkem je zstaven v neprávu. Ono spíše se podobá oblouzené zbožnosti; nerozeznáš ho od pokory, jež, trpná, tebe ped každým ponižuje však inná žhav hledá, kdo by t pevýšil. Tak jako Frau Land. Když nijak není emu se kde pokloniti, po poznáš ctitelovu žíze ne-li podle pohrdání ? Jaký sen mže si vysníti osielá pokora ?

Tedy,

tanství,

;

;

;

em

42

Sen Varjanv, dalekozraký, pece Ješt je záporný. Kladn „Umní a mistr." Tu vzývání jest napsán jiný a nazván je oplodnno nezištností. Družnost je pochopena ve své :

milostné závratnosti a skryta závojem studu. Nechceš než klemo hledti do oí, „které zely kdysi krásný svt ped svt, jejž milovali a navštvovali ješt bozi potopou a s jehož dcerami souložili ješt andlé." Dokládám se až píliš zejm tímto novým starcem-kentaurem, zvíeckým bohem, poíná hrdiny mého píslimí a koní odsluní. Des Loges již jen sob samému se raduje. Naase, jenž ho žehá pouze svými vznty, nezávisí, a jeho smyslem jest; utvrzovati se ve svém bytí, nezrazen eliti vždy a všude, proti všem uskuteovati se a býti sob do smrti vren. Tak vyzraje ve svj panský sloh v rozkoš z neváhavosti, odvahy, in, výprav. Jeho posvcení ješt je malé. Ale již zemi pokrylo sadem. Z krvavých a milostných jeho dní kee a stromy ujímají se, raší a kvetou, koení v zemi nás tento statený dovšech, pod nás všech sluncem. Pro brodruh po argonautsku se bratil s vtry i živly a nebojácn naplnil jiný základní zákon kosmické družnosti, jež Smerdakov bez nho není možná hrdinství smysl. nastoupil zase službu lokajskou a tup civí za svým pánem, jist nkdy kopnut ostruhou. mythy," píše Ruskin, „byly Nyní o Pandareovi via trapn vidny lidmi, kteí je vyslovují, dny jimi s velikou jasností (a do jisté míry, tebas ne docela, za pomr, jež jsou mimo kontrolu jejich vle) tak jako sen poslaný komukoliv z nás za noci, když sníme nejjasnji; a tato pravdivost vidní to jest, jíž nemohli se ubrániti, a pravdivost mravního nauení, již nemohli ." Jím se dokládám, potkávaje Pandarea pedvídati jako vysloužilého plus jeho dcerami v jihoeském kovníka. Skromn se pestrojiv a staecky sešlý, prohlubuje rýem svého zhuštného urení hrob své tragiky až v intimní vrstvu lidského utrpení, Harpyje, ped bezpotem rok unesší jeho dcery, chodí si dneškem jako zalétne chtíe, a on, utkvlou pedstavou svojí svéprávné podoben strážci zlatého Diova psa, hoké pýchy sám svoji Erinyi, zvrhlou ve mstivé kuplíské babství, si pivádí do domu ze slimn zbujné ciziny, Assimtu, svoji vinu. Ty, nevící, mi namítneš, konec konc že není motivu v krásném písemnictví, aby nebyl zároden pedjatuž ped asem lesbické Sapfo. Najdeš mi všechna obro-

—

;

;

n

—

;

bezdn

.

.

mst

vrn

mj

43

—

zení

práv Pandareova.

Lhostejno.

I

také lhostejno, zda

tvrce „Modloslužebníka" znal i neznal báje, když Míintzovy dcery zpodobovaL Však to jest závažno, že nikoli projevem, ústrojem, výpravou, však podle téže pramoudrosti utkal si podobenství o beznadjné propasti mezi stromem a jablkem, o neúprosné dvojsené gravitaci mezi nimi. Ne jmény, mluvou, postojem se podobá nová báje staré. Ale týmž zákonem bezelstnosti, kvtinového rstu, daného tam Helladou, tu echami, stojí i padá vnostný pímr o Pandareovi jako o Muntzoví. Pro tento bod jsem tato pravdivost vidní to jest, se dokládal Ruskinem „. .

:

jíž

.

se nemohli ubrániti, a pravdivost mravního nauení, ."

nemohli pedvídati Tak v „Modloslužebníku" mla být napsána krásná prosa; byl napsán mythus. Je tedy dán veliký cit nade hlubokým a vášnivým lidjiž

.

.

ským podvdomím. Zels jeho žíze po absolutnu. Nadpirozené potkává se s ním. Projeví se odvážný náboženský pud uctívání. Smysly svléknou své bázlivé roucho a nahé se zbsile na svt vrhnou. Vyraší první hrdinské podobenství. Volky nevolky uhodneš nastala družnost. Glaukos a Díomedcs na bojišti se dohovoí o svém pobratimství. To je snad vzor všeho pobratimství. Jemu se podobá každé pobratimství nesmrtelných. Mezi nimi se nalezne družnost básníkovi. Od Carlyla víme, že každé hrdinství je hrdinství ducha, a po bozích, prorocích, králích i knzích, že básník zddil poslání vesmírné družnosti. V pak se nám zjevuje nový, vyšší zpsob Diomedovského pokrevenství, nehmotný a nepodlehlý prostoru ani asu, ba ekneš asem napí. V žití ducha od vku do vku, jež stídu plemen a pokolení peklenuje svojí nou pítomností, i nyní je uskutenn záhrobní chorovod souruitel v srdcí. Ono, denn ohrožovaný jev podstaty jednotné a splynulé tsn se svtem, jež spizuje Demokrita s Catullem, Danta se Shakespearem a toho s Dostojevským jež nám denn navrací nenávratno ono dovoluje nebýti nikdy sám. Musí však denn znovu mu býti obtováno. I vydává se v mládí mj hrdina hledati svoje zaslíbené království. Jenom jeho pud jej vede. Zíš jej nejprve zbrojného, mnohé potírajícího. Zíš jej promnlivého. Zíš jej lan odevšad napadat sterou podobu Smerdakovovu, rodného nepítele. Každého jitra nové slunce zdá se mu bohem, každého veera nov kácí rozpoznanou :

nm

v-

;

;

44

modlu, odposlouchav jí plku pravdy, z níž vytváela zdání celé. Je vražedný, každé noci nkomu smrtonosný, aby se stále mohl obnovovati a obrozovati. Voj silných vášní jej žene. O steré tvánosti, pece jsou všechny sourodé a dosvdují slovo Suarésovo „L'unique passion est, en somme, la passion de la plénitude". V palivých záchva:

tech vle oznamuje se mu ono božství, jež hýbe jeho vnitrem, a jímž on se rozežhavuje. Pokouší se uhodnouti jeho

jméno. Nauen zvdetnému postupu pozdního století devatenáctého, zdá se na pohled peduren ke stízlivému údlu pitvatelovu.V dušeslovném rozboru krásného písemnictví pijímá chladný odkaz mrtvého Hennequina, zdlaný na ddictví Tainov. Ale nauka jemu se promní ve vealejší pívlastek vlastní síly, ukáže se pro nho pouhou školou šermu. Kázeským prvkem. Uebnicí výchovnou, Sainte-Beuve stane se ttivou na pružném houževnatém

neúnavném luišti jeho stehu i postehu. Ostatn kterékoliv jméno hodnotné namátkou pojmenuj každé je nuceno vydati mu ducha, jenž jím je zaklínán. Avšak toto vše jsou jenom stezky, jimiž on jde v ústrety svému životnímu okouzlení že neumeli, ale na živu jsou Lermontov a Puškin Keats a Swinburne Flaubert a Stendhal. Že lze v zeleném hájovém tichu samoty uzíti Browninga, an s Eliškou te „Sonety z portugcilštiny", v soumraku ztišené pokorné mysli potkati Tomáše Aquinského, Pascala a svatou Terezii. Co více že Rousseau ješt s námi beseduje, Shelley ješt nedomluvil; že se Mácha práv nám narodil. Že Carlyle nás potšuje dnes a bude potšovati :

:

;

;

:

Že Whitman pes moe mává šátkem tomu, í zrak pozorný. On a nikdo z nás v rozimiu svém nepochyboval a nepochybuje, že tomu tak jest, aniž se kdo udiví tou holou skuteností. Zázrak knihy nás nepekvapí Ale on v horoucím více než Myrmidona štít a kopí. srdci zbožn zajásá, vida z dáli od obzoru po obzor svoje svtlé zashbené království. Jeho láska, pták boulivák, letící ped ním, má kam se namíit. A co víc, po tetí hrdina tam nalezne svj rodokmen. Uzí ddy své a klaní zítra. je

—

—

:

mj

se jim. Jest komu se podestíti, komu náležeti ve slastné úzkosti, koho vyznávati, kým pímiti se, rsti, a den je

zpvem. Tímto se liší mj hrdina od sudi pi všem je srdcem. A odtud vyplývá, po tom, co povdno, že nic, eho se dotkne, nemže zstati nepetaveno. To jeho bytostný :

45

moment. Proto jemu není neúastného poznání. Cokoliv on ví, zvdl po Carlylovsku: „vdti, proniknouti ku pravd kterékoliv vci jest vždy mystickým inem, o kterém nejlepší logika umí jen povrchn žvatlati". Nadpirozeno, zprvu bez jeho vdomí, potom v zážehu milostného strachu, prosvcuje mu vid. Snový živel sevzdušuje a znekoneuje každou skutenost, na niž popatí, i zstává každý lovk jím zený, i tlesn živší, i hmotn doložený, jen ukazatelem jakéhos vyššího zámezí.

A tu

potom jeho vdecká zkoumání propadají se hluboko ve hmotnou podnož pravd, a ony nabudou neodhadnutelného, dvojznaného smyslu. Nedobádá se jich, jemu se nezjevují. Ony ho posedají. Projdou pízran dvemi zamenými odborného myšlení stnami hmotnatých cechovních znalostí prostupují, nedotýkajíce se zem. Za jeho slovem ony „stojí a dýchají jako vnost a tma za chvílí..." Co jiným pipisuje, sám stále plní a nevdomky k našemu bezpeí i jistot urí a oznaí: „...úsilí, získati moderní duši nové orgány, zvroucniti její vnitní smysl, nadati ji novou schopností mythot vornou." Z Beziny vy;

te

a jemu se obdivuje pro

to,

co vštbou, jež jest jenom

bezejmenným

se rozpomínáním, pochopil, tak jsa ustrojen sám: „...šílenou odvahu, anthropomorfisovati dje kosmické a nazírati na djiny vesmíru jako djiny vlastní

duše..." (Toho doklad z

mnohých najdeš tebas v „Tupi-

obmn

námtuThersitovského, obduší", této drásavé milostné, možno-li tak zváti vztah Thersitv k žen. ní, neúprosn božištní, veejnostní a neintimní na rozdíl od mkkého a soustrastného pojetí Thersitova Stesoucitné" jme se phanem Zweigem, v ní na konec „jitro

teli

mn V

.

.

.

„svým svtlem omývati jeho mrtvolu", Eos znovuzrozená.) Vdecká bádání takto metafysicky ztajemniv, ba až hrzou nadav, jakoby psal pro hvzdy, nikoliv pro lidi, pesvoje zaslíbené království ve tváí zda bezdky? svt polobožský. Bylo by píliš snadné a neprkazné, jmény faun a najad oktíti jeho Antonína Sovu, jeho Boženu Nmcovou a Hannu Kvapilovou. Však neteba toho. Budiž zstaveno citu píštích tená, aby, až bude pouen neznámou budoucností, rozpoznal a pivlastnil si „Duši a dílo" jako záslib a názvuk nové mythologie lidského srdce. Nebudiž ani dkazem, že v malikém podobenství, jež nahodile nalezneš otištno v asopise, vždy zase shledáš rys njakého dávného pracítní. Píkladem

—

—

46

nazdabh

„Pán se

vrátil".

Navraceje

se,

srdcem na smrt

oddaným bude a musí

býti poznán, budsi pestrojen jakkoliv, tmou, tajemstvím, asem, smrtí sebe hustji zasten, podle jizvy na jeho k osudu jakémukoliv peduren. noze, af podle jizvy ve vlastní duši, láskou šílené, na ráz a neomyln každým vláknem jej uhodne Eurykleia, služka. To jest smyslem jejího bytí, osou a vrcholem životním. Však, pravím, ani toto nebudiž nieho dkazem. Hrdina se vyjeví sám. On se vyzná z plnosti duše své, dojda království svého, jemuž touží býti nejposlednjším

A

mj

poddaným. On zahoí v

milující

nadji, že bude

smti

celý se vynaložiti, obtovati, stráviti. On se nastaví ohnivým jazykm ducha, nenasytn zatoho, prahne, extatickými útoky dobýti samých

všecek vsaditi

se,

heben

co dnes je nemožno. Výsostné žení tou se; „Boje o zítek".

Kdo mi nepisvdí, když

je

zpvy

toho strašného ta-

pojmenuji

hrdinským

vyznáním?

Pochybovati lze jenom neetšímu, popírati jen tomu, kdo by vyznání vyznáním pekonal a ten píští, o nmž asi lze míti za to, že ješt není narozen ten píští, jenž pekoná, bude, afsi odprce, státi na ramenech mého hrdiny. A málem je o tom každé slovo zbyteno. Výklad hrozí spíše rozediti dovršenou pravdu, jejíž meové ostí ostýcháš se zbhdarma pebrušovati a otupovati na nohsledov nedokonalém brousku. Nebo taková jest podstata oné knihy, že jsme její konenosti, jejímu doešujícímu zákonodárství pouhými nohsledy. A nezbývá nám než plan vzdorovati jí nebo se naopak dráti, abychom byli vykonavateli jejího zámru. Mimo ni není okliky, vyhnouti se nelze, nezstane nikdy a nikde nezútována. Také nemožno s poklidnou myslí zdvoile o ní rozjímati. Není v ní co vážit, co pepoítávat, co utidovat, vyizovat, na vdomí brát a ke spánku ukládat. Nebo je to kniha vždy bdící, pi tom prostá zásluh. Zásluha jest vždy cosi na lovku nebo na ideji vyšplhaného, nco pracného. Podobá se nadmíru onomu druhu velikosti, jenž pracuje s rekordy a, pedpokládaje místo inu výkon, jest na pole soutží penesené parvenuovství. Ona kniha pak není nic nabytého, ale naopak bezpíkladn prstenem sázky, ním v šanc vydaným, vrácenou výhrou, aktem neslýchané smlé generosity. Pro tuto její praurozenost nieho se neodvážíš, co by se pibližovalo soudu. Vštbám uvíš nebo neuvíš. Ale nekritisuješ jich. Pipomene se ti slovo ;

:

47

nad tyto ádky, o onch, kteí zanou „oceovati", miti, na svtlo vynášeti, všelikými

Carlylovo, nadepsané

cestami vozíce díví do lesa. Proto cokoliv poznamenáš, pímru. toho již neteba. Nietzsche, kázaje Nadlovka, pikazoval jej však požadavek utonul hrdina pouhou rythmisací svého citov básni. Naopak nadlovckou Nietzscheovy, však nadvého vna, osobnjší, vydává píkaz. Neporouí, strhuje s sebou. Nedovozuje se, j e s t. Uleuje svj vlastní odpor, zizuje dráhu tm, jež smetl se své. as, ostatn vždy kiilhavý a zpoždný za dušemi, teprve se nenáhle chystá k hájovým promnám hodnot svých, nektátek svtové krvavé horeky. Mého hrdinu zavrhne, pona nevdomky svá podobenství vykouvati na jeho ohni, i ubude mu tak práv, až ho vyloupí. Nebude plodnjší tmy a slavnjšího zapomenutí. Nebo domnívajíce se, že mu rozumíme, pece nedoslýcháme ozvn jeho vyznání hrdinského, jež blíže uríš jako písahu na svatá písma všehomíru.Oželíváme nevdouce, dosah zlomených vt, jichž klínové písmo, píliš veliké našemu piblíženému zraku, nám skrývá dostel své souhry. Pes naše hlavy te se jenom z dáli. Odjinud nemže býti celé peteno, anof ode slova ke slovu je pipsáno mého hrdiny zaslíbenému království. Nikdo jiný než obyvatel jeho nezná toho jazyka, k nmuž Kalíban s bodrou tváností dobré vle pracn si shání jakous takous, nesprávnou ovšem, pokalibanštlou mluvnici. Proto jest nesprávná, proto jazyk neznám, že ona kniha všemi lánky svými jest postavována pede tváí vna. Obsahujef svátenou rhacitový starých pezdl zázrak* psodii všeho, Ona jej zve experimentem, a míní tím novotvary vna, Obsahujef službu strážnou na hranici zaslíbeného království a ád její, kdež, vrný celník, liší pravé poutníky od citových podloudník. Obsahujef zákoník božství, nad-

nevyjde z mezí

A

;

mj mén

pímr

emu

—

pítomného v

geniu,

besedu

bs v bájetvomé —

mysli.

—

Obsahujef zrcadlo bezprostednosti, svobodu síly, vyzakleté od pamti, a pece pamtUvé. Obsahujef báji a slávu tyrtaiovského inu, jímž byl hrdinský život na zapenou potulného pvce Nerudy. Obsahujef manželskou smlouvu nové Heleny, z Troje se vrátivší. Obsahujef hle, Kalibane, na ní ustroj svou mluvnici zkazku geniovy mateštiny, tvarosloví ohn Prométheova. Obsahujef píští ád nového tvrího mládí, Obsahujef ústavu tvrího souzvuku a ruší Ižisamotu vunleckého

—

—

!

—

48

—

—

—

sebcurení, Obsahujef nový pívod sboru národního Obsahuv takt lídstevného chorovodu, a zákony jeho. Obséihujef liturgii hrubé mše je! eholi hrdinného vidu. Obsahujef zpovd a rozhešení híšného bohatvrí. týra. Obsahujef modlitbu Kitelovskou, píse pipravovatelovu v ní ád píštího spasení. Obsahujef zádušní mši na útchu zem, vdovy po duchu. Ti íše, jako v „Božské komedii," prostupují skladbu oné knihy. Tak po slepot, po odboji a po obrácení ona se vyjeví jako vypsání lánk víry hrdinské. (Cechovní inovník ekne zaryt „program," Budiž. Také gotika mla svj „program".) I jsouc tedy ovocem velikého citu, velikého boje a veliké

—

—

— —

—

:

družnosti, ustavuje se trojím jako slib, jako zásnuby.

zpsobem:

jako poznání,

Zbývá podobenství* Žádost mythu poídku porznu zakvétá ve

století naosielá pro snášelivou vlažnost všeho rozdroleného, rozesmrnného, rozvátého žití tch dob, befanov vratce se plazí a beze stromu, namíeného k nebesm, povtšin se rozlézá do dáli bud prostorem nebo asem. Namátkou pro píklad, nikoli pro zámr rodokmene, aniž ústrojn v ádu celého jevu, toto se pipomene Anatole France, roztomilý nešfastný nápadník mythu (pravý a názorný pípad ze ženich Penelopiných), létaletoucí hledá Pana, klepe na duté stromy, kde sídlí oready, i na dvee pousteven obtžuje milé nejapné krátkokídlé tuáky paížské hejsky a souložnice jejich uvádí v rozpaky živými padlými andli. Loví, své žízn nedocítiv, bájové podobenství v ídkou síf postoj, rouch, ozdob. Jensen za mythem bloudí po okrsku zemkoule, blíže rovníku mezi pólo dtskými hndými a žlutými národy ve mrazném pedpradávnu ledové doby ho šastn kousek schvátí a žhnte v Drengovu podobu. Šelma Lagerlofová usedá ráda k dtem, aby vypravujíc tajn sama naslouchala pramenm jistoty. Jiní, šastnjší, ve snu vídají báje, netušíce zúplna jejich božství. Zlostný, ztrpklý Puk a trochu arodjnice z Macbethových, Emily Bronte svírá jakéhos Jotuna, Heathcliffa, v divoké hnvné objetí na „BouHvých Výšinách", prosted vesového stesku skotských neveselých svah. Pod eským Boubínem ducha zem potká a oslaví svátostnou intonací a rytými rysy eposu, skrytého v román jakoby realistický, selský rnapsod v novináov pestrojí, Josef Holeek. Silným

šich

otc a vnáší mladosti. Ale

;

;

;

;

49

*

vn

mythická provane mládím Isidíným, Daniela a Rafaela a Msto v ržích a všecek Postou krpjí hájového nesmíšcného vína, kojný jímž sváten hostí Ržena Svobodová. Ale jediná jest hrdinská píse. Ped vojnou ve smyslné koupeli svtové vlažnosti, v ase všehochuti smýšlení, všech sloh, davového podosobenství a fanatické snášelivosti rozporných pravd v nesnášclivých lidech, na troskách všech svtových jednotných názor zbylo básníkovi ze všech všelidských souruenství jediné, souruenství milostné. Samotné ono nkdy vzhoívalo, by kaln a poskrovnu mezi lidmi, polobožskou jiskrou prese všechny intimní slavnstky náladové, hloubavé, ozdobné, rozbíravé výsmšné, lkavé, dráždivé, jimiž z nho více než sto let písemnictví vydatn tylo, ono jediné ješt obsahovalo doušek nesmiitelnosti. Snad, kdyby Trója byla ješt obléhána a zlaté rouno ješt viselo v kolchickém háji, mj hrdina by nezpíval milosti. Ale odváživ se toho, tebas roj kolovrátká nápv ten odehrál v oddrhovaku, pece se ustehl nedorozumní, doslova: pomocí Boží, Zveliil milost podle míry písných hvzdných drah, ze srdce lidského vyvedl ji na zemi, kdež se rozprostela, na oblohu, kdež zasvítila a znovu ji dovedl do srdce. Ne, co obecn zveš láskou, ale kosmická družnost objala v lidech nadosobnost nejprve hrdin, pak hrdinského voje národa a posléze všeho velikého. Nebo tato láska nezná duálu. Není dvojžití, ale jde si trojjcdiná; tetí v souhe vždy je pítomen souzvuk sluncí, pisvdování ducha, povzbudný hlas minulosti, víra ve vše píští, pedjatá odpovd, úhrn bytí Bh, Rozžehl se strašným otectvím po všem živém. Zabydlil nebesa i zemi i srdce lovkovo, které neskrotnými nesmíítehiými pudy zasvcuje v úast na hrzoslavné apotheose Stvoení. Zabezpeuje hodnotu všeho souruenství. Lásky tanené kolo pošlechfuje na smrtelnou výsost vidiny svrchovan veškerenské, jež porušena štve v se pokolení proti pokolení. Záští je žaly pedk posvceno, nadosobní viny kletbou stíhány v synech a vnucích. Pohostinství domu i srdce uzákonno mezi urozenými, i když tlukou štítem o štít. Každého pudu proud se ítí horskou ekou se heben tvrdého srdce ke svému moi, ke své nekonenosti, ke

bezejmenným dechem

dm

;

;

:

—

;

—

svému

absolutnu, jímž se modlí, aby byl pijat a pohlcen.

Bh blýská a hmí z polibk. Bh bojuje v bojích dlník 50

Bh

shovívá loutkám svým. V jeho jmén sml se hrdina odvážiti, aby svoji píse ustrojil na tyech metafysických hercích, na tyech nejvyšších kladech lidských, jež rozložil v polosboru mužském a polosboru ženském. est a síla, tvorba a láska, sesterské vtve prasynonyma plnosti a dostromu duchového žití, tato konalosti navedena jsou v kolo, jež symbolisuje novou srdenou prajistotou o jednot bytí. Je dneškm neslýchaný zisk, že nkdo nedbá všech písemnicky vdných odstín lidské chatmosti, ale chce prost zbásniti dokonalost, jako staí dovádje slovesné podobenství na prasvých.

mj

tém

tvar bud chvalozpvu nebo žalozpvu, I touto hodnotou je klassický. pak takovouto ražbou musili vzejíti lidé ne sociáln pravdpodobní (což bylo lhostejno), ale pedevším lidé celí, totiž nesoukromí, však veejnostní jako sochy. Neúchyhií, totiž nevydaní náhodám, osudov zapíinní

Zejm

od poetí do pohbení. Nesvtští, totiž nábožensky životní, jednostední, nad vlastní rozpory orientovaní. Zkrátka lidé nadmrní. Proto v té písni, optn, nepebývají

záslužní, kteí v novém písemnictví, pokud ono dychtilo po projevítelích kladných, nejastji se nadýmali po vládcovsku. Svtem jejím není zcela jen hruda, ale duchová oblast básníkova zaslíbeného království étherný

lidé

:

na zemi uložilo myšlenkové dílo lidstva. Proto v není písených zrnek denního jevu vtrem pivátého, ale je všechen postaven na posledním smysle jich statisíc. A tudy všechna nadmmost, všechno zveliení se dje ve jménu Ducha. Osobám tohoto mystéria „myšlenka jest vášní". (Napadne t Dostojevského „idea-cit".) Ba prost ony jsou zvášnné myšlenky. Nazývá-li Ruskin Achillea stlesnním ctnosti spravedlné neboli šlechetného hnvu a Odyssea stlesnnim ctnosti statené neboh šlechetné trplivosti a jsou-li oba tito jenom smrtelným tvarem dvou nejvlastnjších mohutností Královny Vzduchu, sovooké Athény tož dlníci Boží, tyto nové, pokusné (v nejkrásnjším slova smysle) bytosti, také jsou jen smrtelným tvarem vyšší podstaty, pedstavujíce dobýnános,

nm

jejž

;

:

vání a získávání ctností Zítka. V takovéto skladb lidé mohou obstáti, jen když jsou ve hloubi jejích pedpoklad nedobytn zakoenni svým rodokmenem. Každý veliký mythus bývá, když ne božský, tedy mythus královský. Pokrevenská zapíinní jsou 51

z jeho podstatných píznak. Jeví se tu uzásadnním duchové jednoty v jejím souvislostním vdomí. Jeví se pravzorem básnického poznání (jež vždy navazuje), protože intuitivn sevstažuje životní díla generací. Odtud poslání rodokmene a nedostižná mravní závaznost rodového podání. Ony ustalují životní vyptí, uzákoují životní nadbytek. Usmrují životní vli a udávají styl životní tvorby,

jsou i spolupedurení i spoluumocnní lovkovo. Skrývají svatou trest zašlých smrtelných tvar vna, jejich heslo zkratkou zachovává umní vlastí životu a ploditi život. Bez nich nejsmlejší dobrodruh zstane „násilníkem snu", jet mu odepen urozený, to jest s jistotou souzvuný rythmus. Jeho genialita cizopasí na bytí, zbude posvcení a zhyne na svoji zvli. Proto píse mého hrdiny zalidují plnoprávn jenom urození. Není v ní za svobodného nikdo pipuštn bez erbu. Reklamní selfmademan

nebo

nkterých módních

Ižiepopejí,

kterým nás, po

velikosti

žíznivé, rádo z poátku utšovalo naše století, je odstroNaopak, práv jen ze svého dobyvatelského brnní. rodokmen v této knize podmiuje zvli, vzpruhu, lesk a duchové svist rozletu. Pakli její lidé jsou

—

stlesnním

vyšší podstaty, jsou

živým krevnatým stlesnním:

rozpor plným, prudce se promujícím, temnosvtlým, svat híšným, horoucím, od bezcestí skrze scestí k cest se prodírajícím. Lidskými, kehkými, sobeckými, vášnivými je zrodili pedkové. Neznámý nadbytek sil do nich tsná svým vyšším ustrojením rodokmen. Ke stylu je zavazuje rodové podání. Z nho vyvrá žíze osud Ješutv, („Pro jsem z polopanstva? ") Z nho bakchické odíkání smyslné svtice Kornelie, jež nevdouc, nakonec urážkou mstí uráženou matku, Z nho „dým" a „páry" Lamberi

kovského mládí, (Jež tolik pipomínají širodravou rozlohu citového vidma Aiantovského a Achille o vského. Nebo hrdinové nebývají korrektní,) Z nho Ixionská zpronevra Pirkanova na istot jeho poslání, Z nho propastná váše a lví záští Malovcovo. Tak z rodokmene plyne rozboj. (Koho nenapadne první verš Iliady ?) Rozboj dorstá hue a zeen a ve skladbu píbhovou. Jeho rozešení uleuje píbhy ve vyšší djový rys, jenž je uza-

zpnn

prhledem na moe, na nekonenost, na absolutno. íše jsou obsaženy v jeho nesmrtelnosti, Frankovi a Simonce pisluhují andlé. Kornelie po f aetontsku zeme, sítíc se s vozem sluneným, Ješuta ze zem vyšel a zemi

vírá

Ti

52

:

bude navrácen, Lamberk otec hyne ve žhavém kalu ána sopeného, kde podzemní bh vytepe píbh jeho na obrubu štítu synova. Michaela jako Proserpina se vrací do podsvtí. Pirkan zpodlelý je zavržen a odehnán poplvaný ke Smerdakovovi, Také ten je pítomen. V tomto

novém vojšt

hrdín zase vypelíchá ze svého ábelství a

se zuboží. Scvrká se, a rozumáské jeho kouzelnictví nic mu není plátno. Kalibanská maska zvtrala a sloupla se s jeho tváe. Znovu dopaden ve skulinách episod jako hmyz, hrbaté duše, plaše se potlouká po okrajích písn je ;

pokopaný, zustrkaný, ter homérského urputného vý-

smchu — je

zase Thersitem.

z tchto lidí není pouze svj, ale zárove milosti nebo nemilosti uskuteuje vnitní

Nikdo

Akt

tajemství ale

a

spáhá

je

písežníky. Neseni

ádový.

jejich v souhru. Nejsou zcela svobodni,

písní,

sami

ji

nesou.

Zíš

stále ne-

absolutno. Jdou dvojsvtelní, a podle míry druhého svtla, jež dovedou na sebe soustedit, jest urena jejich hodnota. Vztah jejich urozenosti k této inné hodnot stanovuje poad jejich v tanením obrazci skladby, a tak se napluje tetí podstatný zákon jen jejich osobnost, ale

i

její

mythu: hierarchie hodnot. Ona podmiuje bájové ethos. O n a v posledku je rozvedením prajistoty, nesvládné a beztvaré o sob, ve mravní rythmus a v jeho verš. Ona je to, jež skanduje život. Ona je to, jež uruje družnou smlouvu mezi božstvem a lovkem. O n a je Beatrice, vedoucí Danta temi íšemi. Ona je snubním prstenem Peleovým na prst Thetidin. Smlouva mého hrdiny jest vepsána v elo písn jeho podle slov Dželaleddina Rúmí „Milost boží k nám projevila se v tom, že nechal stvoení svého nedokoneného a povolal nás k nmu jako dlníky, spolupracovníky, spolutvrce, ponechávaje nám možnost úasti v a není snad opovážlivé domýšleti se, že s páním a touhou, abychom jí užili". Tato smlouva obsahuje híšníky i svtce i bitce i andle i panny moudré. Podle ní odstiuje se množství hlas ve sboru sbor. Ona zakládá slavnostní, bezelstný tvar hájového podobenství vlnu djovou v podstat prostou, úvody neobmyslné a pímoaré, kižovatky náhod i osud nijak vypoítav na úin nenastrojené, osoby pivádné nezáludn, útvary píhod obadné a uzavené, vztahy mezi lidmi vzedmuté rysem pathosu. Zemi v posvátnou fimkci obrácenou, msta na duchová království povýšená, skutenost ku skute-

nm

;

53

hudebn sladnou, vlastností stálých, nepíležítostných, vínem vykvašené a vyzrálé bytostnosti poktných. Krajinný obraz rázem božištní, architekturální, rysový, nebarcvný. Jazyk zbožný, kypící a zcela svéprávný, nadností

nesený bohatými kružbami pomníkového, pádn lenného povznesení, rozkvetlý ve vysoké stromy básnického obrazu, jazyk, jenž družnost, lidi, iny a ád a milost a smír dotváí v širozvukou, velikorysou, slavn útonou apostrofu života. V ní je i zajištn konený jeho smysl, míti Bh", jedno potebné „abys byl tím, kým chtl nhož bloudila Tak se dokrouží a uzave kruh citový, Frau Land, jímž marn cloumal Varjan, jejž nadzvedl a hledl podskoiti dcs Loges, jejž roztál a v njž opojen to je poslední cíl všeho vstoupil vítz „Boj o zítek",

—

—

t vn

:

A

mythu. Vidíš tedy mého hrdinu, jak došel konen, mnohokráte se zbrojn promniv, ke všemu hotový, ke všemu elem, domova ve svém zaslíbeném království. Jak horkostí srdce a hrdinnou vlí a neúchylným zením k cest došel hlubokých svžích a svatých studnic bezpeí, kde a podzemí sbíhají se v kolo s nebesy, a svt je chorovodem. Je tam sám se svým bohem. To vše, co živé a skutené nastalo a se naplnilo v jeho tvrí duši, nohsled jen po slabikách vyetl z hotového. Neprobili jsme se nikdo k jeho polední samot. On jediný po svém ob-

zem

rodil se

k novému souruenství. Jeho mythus patí jenom

jemu. as, ostatn vždy kulhavý a spoždný za dušemi, teprve se nenáhle chystá k hájovým promnám hodnot svých, ncktnátek svtové krvavé horeky. Píští báje za horami, stelbou drcenými, teprve eká na svj úsvit. hrdina, sám, bdí v ústrety tomu mladému zítejšímu jitnímu mythu, jehož se snad ani nedoká, v jeho temný, kalný, podmraný podveer, požáry ze spoda ožehlý.

Mj

Zvd ped vojem hluboko daleko opuštný, stojí v pítmí. A my se mýlíme, kdož si jistíme, že spolehliv rozpoznáváme zítelnice v jeho tvái a smr jeho pohledu. Nevíme, co zí, ani co uzí, nevíme. nebo on není náš. Ale je

A nikdy se

docela nedovíme,

tch pespíštích

libane ?

54

—

vid,

Ka-

:

JAKUB DEML: MOJE CESTA ÚZEMÍM BÁSNÍKOVÝM. Když jsem dnes doetl Šaldovy „Loutky dlníky boží", ped lety, když jsem byl doetl Puškii

bylo mi jako tehdy

nova „Dubrovského". Jako by sám Život se zjevil a strhl t do svých przraných plamen a objímaje t jimi, ekl „zpívej, sice se zalkneš! A hle: i kdybys nechtl, o nosti zpíváš z tchto míst, o ase, zakletém bratru, vyboj urputný byl s drakem-bolem, každý svobozeném si ho stvoil sám pes slova varovná všech vcí, budto že se nebdlo, anebo že síla lovkova roztoužila se po beHory byly rozmeni a duše jeho po všech rozkazech oh, brate jen dle pometány, tisíce háj mrtvých tlí dobenství asu, jenž v tvých prsou neumdlel a jenž t unáší na loktech svých, jediný proud, aby také jednou t položil upracovaného a usnuvšího na kvtnatý beh Smrti Obliej tvj bude operlen ranní rosou a lovku, který tudy snad pjde, bude se zdát, že jsi plakal. Všechno násilí, všechna úskonost a zloba kde jsou ? Díla jejich padla na a pokryla je zapomenutím. Vidíš msta tam dole? Zblela jak sníh mou vlí a na

V-

—

—

.

.

.

,

,

:

.

n

vky

zstanou krásná, rostouce ze srdcí osvobozených, jimž bol jest prací a práce radostnou povinností a láska

konen

jasným právem. Nepijal jsem nieho zadarmo a všechno dostávám darem". n.

„Dílo jest jen tam, kde jest naptí a nejistota výsledku až do konce" (str. 33). Každé jaro, ale i každé jitro, ba i každá hodina zjevuje nám zemi docela novou, nebo píroda a živly nepestávají pracovati a nespokojují se tím, co již byly vytvoily. „Slovo boží", o kterém hned z první vty vidíme, že jest dobe naueno slovo za slovem až do konce, není vbec slovem božím, jsouc pro duši bezvýznamno jako každý mechanismus. Salda nezná choutky, býti „slavnostním eníkem", ano jest mu nezbytností, býti a zstati v díle a proto v jeho knize jest tolik objev,

proto každá stránka jako by byla ezána do deva, proto píroda a djiny (as minulý i budoucí) nejsou odtrženy ani odprýsknuty od chvil pítomných a od lovka, proto

55

í mnohé slovo ješt se leskne jako méd nyní nakrojená, proto jeho myšlenka jako by bezdky se vtluje v hudbu a verš, proto, touce, cítíte, i když byste práv snad nevidli, zaujati djem a jeho živou ozvnou ve svém nitru, že tento básník jest svdek oitý a vrný, znaje „poslední laskavé krpje ervánkového západu", „sborové švíení vrabc, monotónn narstající jakousi hluchou vlnou a pak na ráz peryté" v zahrad, která „ležela tak ochoená dlouhým stykem s lovkem

mnohá vta ba

práv

a zlidštlá jím," „pesladké svátení ticho", které leželo nad touto uzavenou zahradou i celým prázdným okolím „uvdomujíc se samo sob slabým cvrUkáním ptaím"

a „nalévalo se chvílemi jakoby mocným píbojem, až zdvía unášelo jej jako lod daleko od Udí na bezehalo stopé moe", noní as, jehož mnoho odteklo již po obloze a který „vyplavil hvzdy, jako eka lesklý šupinatý písek", „houžve themat", koníka, jenž „volnil svj slavnostní klus v široký pracovní krok všedního dne", „nesmírné letní nebe, pohnuté teprve vysoko nad oblanem, vypíjející všechen pevný tvar zemský jako ssavý vír, rvoucí a hltající všecko ve své tvrdé svtlo", a nebo asné jitro v letní krajin „rosa neoschla posud v tráv a krápala chvílemi tiše z temn zlaté uzrálé pšenice, jejíž pevislé klasy zavíraly se za nimi (chodci) jaksi pln a melodicky jako vlna za lodí. Smrkový les, jímž neprostoupilo posud jitní slunce, stál na stráni slavnostn, tiše, s pozorností až hudební, jako by vznil ješt a chtl nejdéle zajmouti v sob ást noci, nevyplašenou posud zvukem a nevylíbanou posud svtlem; a eka, která plynula odtud ve vzdálenosti asi sto krok, chvla se posud prochladem, jakoby nesla ješt snžný mráz hvzd, roztíštných v noci v její hladin"; „pohyb a plaz, cosi co pipomíná, že první formou ptaí byl had a vlna že jest první vzlet touhy bez kídel"; „hru pocit nejprimitivnjších, prhledných jako voda v lesní studánce horské, tichých jako duhová skvrna vážky, nehybn nad ní zavšené"; sýkorku na kei, která „jako lunek na stavu tkalcovském prostelovala hustou spletí trnitého vtvoví"; chudobu, „která, zneuznaná dobroditelka, udržuje nejastji lidi hrdé a vzpímené na rovné cest až do hrobu"; anebo: „do tupých dum jeho mlaskala kopyta koova, odrážející se od asfaltové dlažby Na chodnících šeravé stíny prostitutek rozplývaly se v umoklé mlze; ve vyhublé protáhlosti je-

dm

;

—

erv

, . .

56

dnech bylo cosi obšeneckého, v zduelosti druhých cosi utopencckého, jak mokvaly v mrholivém písvitu lamp ve všech cosi mrtvolného a automatického: posunovaly ,"; „z oteveného kurníku vysypaly se jako veliké loutky se rozepýené slípky, chýlící tepetav na stranu chocholaté hlaviky a mící všecko úton malými bystrými sklíkovitýmí oky, holubi broukali se stechy svj monotónn bublavý, dímotn bezpený nápv" a ze všech tchto zvuk a pohyb vylévala se „hojiv tulivá píse životní"; potok jest „pítelem a zpovdníkem trpící duše"; vody „zakuklené v mrtvou páru hluchého ranného jitra podzimního, nerozraženého posud besknou polnicí slunenou"; „bojovn zažehlý, ocelov blýskající zrak její jakoby ostil se ješt na velkých balvanech, rozmetaných

—

,

,

—

zde, zdálo se

jí

tu chvíli z jakéhosi

pravkého obího

boje,

snad jedné z prvních obran proti útoku na této násilnické zemi, vržené snad také jako kámen za kýmsi nebo za ímsi v bezmezný prostor"; „bylo jíž na konci bezna; v úžlabinách ležel ješt špinavý jazýek snhový, ale jíva propustila již první stíbité koiky a do ranného výboje sluneného odprýskávaly již kovové údery písn drozdí ..." „A suché prsty bubnovaly k tmto zdánliv dobromyslným slovm jakýsi temný, záludný doprovod na stolní desce. Byl v tom bezesporn rytmus, byla v tom i jakási melodie tyto prsty zdrazovaly, podtrhávaly, hrozily, svádly, vlichocovaly se. Každý léka má

—

;

—

svj zpsob,

jímž dopovídá, co ústa zamlují," „Trpící dívka naslouchala sluchem spíše duševným než tlesným, jak a s ním celá tvr mstská klesá zvolna hloubji a hloubji do ticha jako kámen spouštný na dno mrtvých siných vod, Hle, sto metr ticha jest již nade mnou, prošlo až ho bude ti jí tmavným mozkem v tžké polodímot sta, usnu, oum eky, pikrytý ve dne hlasy velkomsta, ," prodral se nyní na povrch „Síly nikdy netušené tryskaly z každé hroudy, a samo neplodné a mrtvé kamení, rozžhavené sluneným úpalem a jaksi rozezvuené v a zhudebnlé jím, vzdávalo se melodickému útoku lichotného vzduchu", „Obloha, hloubkou až erná". „Uzavená odlouená údolí, v nichž píroda jakoby podnikala pokusy, uvdomiti se sob a zasníti se nad sebou," „Potok s vodou tak prhlednou, že zrak vyvážil z ní a vynášel z ní bezprostedn záchvv samé cudnosti duševní, a strá za ním, porostlá bohatýrskými smrky a jedlemi, hnala se

dm

;

.

,

nm

57

—

.

sluncí, spícímu na jejím vrcholu, prudkým útokem skoro živoišn vášnivým. Ze všeho dýchala nesmírná síla a celost, cosi co spoinulo v milosti a lásce njakého velikého a mocného boha a napájelo se z ní neustále." Salda ví, že sláva slunce jest klidná (díl II. str. 273), ale tmito temi slovy, prostinkými a zárove veleobsažnými zakoncmež tuto kapitolu, ponechávajíce tenái, aby sám si ji doplnil n a p . neodbytným a nezamluvitelným obrazem „Vídn", živou vzpomínkou na nj a na klidného archi-

k

tekta životního, chladnokrevného obrysv a monumentálného stylu .

(?)

myslitele velikých

.

lU.

Jedenkrát ve svém život a ve chvíli, na kterou nezanavštívil jsem pítele F. X. Saldu. Odjíždl jsem z Prahy, Dal mi na cestu stromských jablek, kterými ostatn vonl jeho píbytek. Jsem Moravan, u nás íkáme „stromovšem tob smí býti všechno ská jabka". Ty tenái lhostejno, nejvíce slovo mé. Odpus. Víš, odkud jest toto slovo? Z knihy Šaldovy, až na konci druhého dílu „Loutek Nei dlník božích". Prosím t k vli tob, peti si to. mysli, že prosím k vli sob. Takové pání jest mne daleko. Pijal a dostal jsem vše, co mže lovku staiti na celý život. Více nechci, více nepotebuji. Ale peti si Saldovou knihu a až budeš ísti v druhém díle na stránce 93. a na dal-

pomenu,

—

ších

—

„Nkteré myšlenky

a

vzpomínky

Lamberka, plukovníka na odpoinku,

—

ale

Kašpara

inného posud

vojáka božího" vzpome si, že já jsem ti tu etbu doporuil. Kdybych byl opatem doporuil bych ji svým mnichm. Ale to jest smšno. Nevadí, mluvím pravdu. Na stránce 99. toho druhého dílu knihy Saldovy a v zápise Kašpara Lamberka ze dne 10. ervence te se vta: „Ale já vrátiti se k ní nemohl, ponvadž jako

Rance spatil jsem svou milenku mrtvou..." Jsem Moravan. Ani bys nevil, milý tenái, že jest stedem, stedobodem a tudíž i

vta básníkova

tato nej-

živjším, nejpohnutjším a zárove nejtišším, nejklidnjším místem jeho románu Nepíšu pro Evropu pro tebe píšu, milý tenái, pro echa, pro Moravana, snad i pro Slováka. Nmec nemže nám rozumti. Peti si knihu Saldovu až budeš ísti „Nkteré myšlenky a vzpomínky Kašpara Lamberka, plukovníka na odpoinku, ale !

!

:

A

58

!

!

!

—

inného posud vojáka božího" vzpome si na mne a na to, co jsem ti ekl Nepíšu pro Evropu pro tebe píšu, milý tenái, a budeš mi vden Jíní budou ti mluviti o Starci Zosimovi a ert ví, o em, však mn; zde je Cech a víš, co to znamená? Myšlenka! Pání! Co s tím? Nekrváceli jsme za spravedlnost? Ješt žije! tedy umrou, kdo ji nechápou A nech žijí, kdo pro ni umeli !

:

v

—

A

IV.

„Pojdte, pocelujme nyní zrakem, vykoupaným a zbyvidin nesmrtelných, rodný jeho kraj, který ste se ped námi a jejž miloval tak neskonale" (díl Ú, str. 308). Nikoliv já, nýbrž Salda podtrhl v této své slovo jeho. Ne v tomto slov, ale v jeho zdrazujícím podtržení jest velmi mnoho krásných vcí; vda,

steným v kráse

vt

náboženství a ada tchto lunleckých dl nebo On; My, Vy, Oni. lovk, který umí zdraznním jednoho slova íci tolik vcí najednou a takových jest bud filosofem, nebo uencem, nebo knzem, nebo státníkem, nebo vojevdcem, nebo básníkem, nebo pítelem anebo byl povolán velmi dlouhým utrpením a ponížením slova k tomu, aby pro v celé oblasti jeho stanovil zákon, právo a ád. i nevse to domky popírá, af se to z neúcty i úcty zamluje Salda vytvoil a dal národu našemu vdu a umní literární kritiky teprve on uiniv pro život a zdraví našeho písemnictví nejmén a v dob ješt snad horší zrovna tolik, kolik uinil ceteris paribus, Jaroslav Vrchlický. Pravím nejmén nebo „uiniti svj svt krásnjším, než jsme ho pijaH v prvním otevení zrak, ... je otroctví, které jest jedinou svobodou zem a bude dále tím tužší a písnjší, nebo bude dále tím vdomji pijímáno." Tato vta Otakara Beziny jest jakoby znam.ením samé Pítomnosti uinným u nás zárove nad obma tmito tvrci. F.X, Salda zná „uzavená odlouená údolí, v nichž píroda jakobv podnikala pokusy, uvdomiti se sobe'' (U., str. 201). ekne-li Salda slovo „poctivost", „est", „estnost" (setkáváme se s ním v této knize astji), má to hlubší a širší význam, než se na první pohled snad zdá, anebo Salda dovede ozáiti nám hloubku a šíku tohoto slova. „Díky za všecko, ó Pane", ale „bylo filosofie,

básní

:

Já, Ty,

;

—

A

n

vdom

;

—

!

—

ím

;

m

ím

dsivé, že pekonávalo to mé síly se Evženie Hostašová (n., str. 307), Neuvdomíš-li si sebe, nemžeš ani poznáco však horšího; vati a všechny soudy tvé jsou nepravé nežiješ a žíti nemžeš, ponvadž pohrdáš pravdou, pohrdáš zákonem, pohrdáš zemí, která svatá jest a jest svatá, ponvadž není bez zákona, ale ty bez zákona býti chceš Ne, nedovoláš se ospravedlnní, nenajdeš ani soucitu: ponvadž bojíš se poznávati, takže poslušnost nahání ti strachu a nevíš, že by to bylo k politování, a uvidíš, kdyby to nebylo smšno. Poznej a uznej že nieho se nepozbylo na této zemi Evženie Hostašová blahoslaví život a své utrpení nad hrobem a když domlouvali Simonce, aby se neniila pro povinnost, odpovdla s plachým úsmvem: „Slyším nyní tento hlas jako mocnjší, o veliké rozhodné píkaznosti, a pjdu již, prosím. Každý silný tedy za ním: nebrate a uritý hlas jest dobrý; zlé jsou jen hlasy zmatené to chvílemi tak veliké a

poznávací...", šeptá modlíc

—

!

ád

!

mn

a liž

zamžené" (díl II., str. 321). „Vštec" mj praví: „Jelovk devem nebo zvíetem, aby ml právo nev-

dít? Nejsou-Hž nejistoty

Vumní

tajemným poselstvím Výstrahy?"

jako vživot, vživot jako tomu pedevším uil nás Salda.

vumní:

V. „Život každého lovka jest pímo a doslova zázrapraví Salda kdesi ve své knize. Pímo a doslova zázrakem také jest lovkovo dílo; i tuto myšlenku naa nestalo se Vám, jdete v knize Saldov projevovánu když jste etli jeho knihu, že najednou prochvlo Vás jakoby svtlo a jako byste nkde v cizin beze mohli zaplakat ? Tady doma to není možno, i když umel otec, nebylo to možno, zná a vidí nás naše svtnice, ale i v zahrad a na poli málokdy se piházívá, že se cítíme osamlými na tolik, abychom potebovali duše pátelské, schopné soudit a nad naším bolem se zastavit, ale i veliká' radost jest jako bol, protože se v ní tísní slova a hlasy a posunky a iny: a jaká to útcha, potkati najednou svoji vlastní myšlenku, svou vlastní radost, svj vlastní bol, anebo daleko od lidí a ode všeho obchodu a ode vší klopoty své vlastní tajemství Život každého lovka jest zázrakem. Vždy ješt mžeme býti nkomu pro-

kem"

—

svdk

— :

.

60

.

.

spšní

...

Ty nechceš ? Ty nevíš ? Ty

—

chceš vzíti

si

víš

ve vzení?, ve ty to nakazilo ? Opravdu ? vyhnanství ? Které náboženství kdo nutí ? Vždy jen tvj vlastní tolik potebují otrok ? blud! Tetího ervence poznamenal jsem si toto Skrytá souvislost mezi duší a tlem. Tlo nesnese tolik co duše ? život? Och, otevi oi!

A

:

ty,

t

t

:

trpí víc? „Mnoho jsem pro Nho trpla ve snách". Není možno bráti jistých knih jako literaturu; nýbrž jako knihy posvátné, kde dlužno ekati na zjevení slova, kde možno nejspíše dokati se zjeOnen text „mnoho trpla ve snách" byl mi vení slova zjeven teprve dnes, jakmile jsem se probudil .^. Byl jsem jako v Praze a jako se sestrou F. a snad i s M. Šli jsme jako po schodech k p. K. já nesmírn toužil po A., až konen

Anebo duše bez tla

. . .

.

—

jeho obliej byl tabulí prázdnou, krajinou vymelou, do písku prohoelou mlel mlela celá Praha nikdo, nikdo ale už i ten

p.

K. vyšel, ale

—

dm

:

o Ní nevdl V tom bylo odsouzení — opravdu duše sama trpí víc... Muka pekelná jsou hroznjší hmotTlo souradosti ducha jsou vtší ných — dle toho Och tlo, eho jsi želelo v onom visí s duší a naopak snu Na str. 1 18. knihy Šaldovy tu: „29. záí. Mé sny v noci :

:

!

;

i

.

.

,

.

.

.

!

a po nich mé myšlenky ve dne hledají zase stezku k Evženii." Ale chtl jsem Vás upozorniti na to, co Salda praví o tle a o jeho smyslech. Nenapsal on „Hrdinného zraku"? A jest možno, aby lovk byl náhle vyšším, kdyby tlo nebylo njak v moci ducha a nenapimovalo ncdím se spravedlností nebo velikým milosrdenstvím, svatou láskou, jako kvtina noní rosou? „... a tehdy byla jsi vyšší než ped chvílí; a s této výšky padal pohled tvj na lidi a na vci a na svt a na život a pezíral je jako pezírá orel planinu horskou, ale nezastavoval se na nich, nýbrž šel mimo do dálek, kterým není jména nebylo ti teba hromoa jež leží za mrami zemskými. vého hlasu a velitelských posunk, když jsi odvracela dav, jenž toužil po díle mstivém a po práci katanské tvj zrak byl hradba a mez a a všecky nástroje vladaské a vojenské" (díl U. str. 216.), Ale hned v díle I. na str. 19, teme: „Pohlédla mu náhle do oí s rozhodností a smlostí, jíž se sama zalekla a která vehnala jí nach do tváe. Vtrhla útokem svých do zrak tohoto lo-

a

A

:

me

vka, aby

zmila

zrak

jednou pro vždy nitro jeho 61

;

vášn." „V tu chvíli objevily se jí jeho po celý život mlké jako stepinka rozbité sklenice a stízlivé jako vyschlý písek," A na str. 24. jsou oi jiné, „velké oi mladého dobyvatele nebo objevitele cizích pevnin". A o tomto „dobyvateli" teme na str. 53. „Byl zde a neopouštl ji stál nad ní a ovládal ji. A byl zde i nyní, dnes, v tuto chvíli s uritostí a naléhavostí v t š í, než kdyby byl pítomen hmotn". A na str. 157. v díle II.: „Trpící dívka naslouchala sluchem spíše duševným než tlesným." N a s 1 o u c h á-1 i se však takto, možno vidti „melodické elo", slyšeti, jak „slzy chrastí v hrdle", smrkový les mže státi na stráni „slavnostn, tiše, s pozorností až hudební", anebo dívka, pecházejíc tichým olovnicí své touhy a

oi

a zstaly

jí

jíž

;

:

starým domem mže jej „prochvívati jako svtelný a k k o r d" anebo i slunce „prosvitnuvší z mrak a chmur nkolikatýdenních" (str. 52. díl I.) mže býti „jaksi du,

chové,

slunce pobledlé ješt, slunce, jež tvoí fantomy

spíše než

msíná

zmueného

noc a

dotýká se

rozezvuuje

víc je",

než ona brány

i samo ticho jenž zdvihá dm", anebo nkterá tvá „pod mrazivým pohledem rozarování

srdce a

mže se státi „píbojem,

pohubne, obrací se do nitra a klade se na ni stín", anebo nkterá dívka vypravuje „Nedávno ležela jsem zcela tiše jako mrtvá na pokraji boru; nahou ruku odšínula jsem od trupu co nejdále a zaryla jsem jí do mechu

náhle

:

jeho vlhko, jeho chlad, celou jeho proa nco z jeho pokorného, poníženého života, zdálo se mi, pechází do Cítila jsem se v tu chvíli spíznna s jeho vegativnou dímotou a byla jsem tímto pocitem blažená jako velkým do-

a pila jsem

jí

stou existenci;

mn.

vnmž úastnily se mé smysly Není ve smyslech vbec zla, poneposedají a neznásilují fantomy.*'

brodružstím, i

mé

kud

i

srdce... jich

Anebo když Simonka

jest ve Vídni, „chápe tím orgánem jemuž není jména, který pece nemýlí se nikdy, že nebudou si již páteli s tímto mstem nyní, kdy bolest zbystila jí zrak, kdy utrpení nauilo ji hledti a více než hledti: ísti z narážek a nápovdí všude rozmetených, postehovala tajemné runy, vepsané symbolisticky do tvaru starých i nových budov, do skladu celých tvrtí, do z vrstvení t e r r a i n u, ano i v zbarvení celé okolní pírody, klínové písmo lidí

sensitivních,

.

62

.

.

;

v š t c b a pedpovdí, hieroglyfy ortel, smyté všedním ovzduším velkomstským, mlhou i mraky sazí a dýmu, ale vynášené na povrch pece v uritých chvílích odrazem sluneným nebo odleskem msíným na kupolích chrámových nebo na zernalých kostrách gotických vží. A uila se i nesnadnjšímu ješt iminí, ísti symbolická jména vrývaná životem neustále ve tvá lovkovu, v jeho zpsob, jak nositi v celé držení jeho tla, vkaždý i chýlitihlavu, i škleb, vzlyk jeho posun, vkaždý jeho

úsmv

i

vzdech, rozzáení na

zraku

i

nasupení brv;

ne bez úžasu a úcty jako naúryvkovité teksty nenapsaných posud básní, rozptýlenou a nesestavenou posud sazbu celých píštích neznámých kapitol djinných." Ve své „Miríam" pod nápisem Calix meus inebria kráejíc

ulicí,

zírala

lidi míjející

ji

ans v oslovení „Moudí mužové a moudré ženy!" ale nejen v tom a doufám nejen tuto, mám jico podobného tomu, co nacházím na str. 147. knihy Saldovy: „Svatý instinkte", lkala, „nezasloužený dare nebes, pro jsi odode mne ? Není života, není síly, není krásy, kde tys byl porušen a znesvcen. Ty jediný nehešíš nikdy, ty jediný nemýlíš se nikdy; jsi svatá nutnost sama a istý a nevinný jsi ped životem i ped smrtí jako nostoupil

vorozen. Jsi svátení dít života a všecka moudrost byla ti dána zadarmo; a pošetilí jsou vedle tebe všichni starci, pošetilé všechny staeny: rozum a úvaha, zámr a cíl." Atd, atd. Jenže jámám „ó moudí mužové a moudré ženy", ale mínil jsem to také tak Právo samo o sob, jest, nc-li .

.

.

nesmysl, tedy jist barbarství, nevyluujíc podvodu. Kdo chceš vdti, jak to myslím, peti si Rženy Svobodové „Písitou pdu" a bedliv uvaž, pro byla nazvána „knihou poznání". Ostatn, octi a estnosti už jsem cosi ekl, jen snad možno pidati odstavec z 221. str. knihy Saldovy „Jsem zase Michaela Lamberková, žena hrdých své nesmlouvavé mladosti, vladaského otce dcera, vladaského bratra sestra, ddika rodiny, v níž není pohany ni poskvrny; v níž se bloudí snad nkdy, a 1 e v n í ž z a bludyseruí av níž bludy se vykupují novou ctností v níž nepijímají soudu z cizích rukou, v níž vynášejí jej, je-li nutno, samy nad sebou i nadjinýmV' :

sn

63

Oné Šaldov estností rozumím která tvoí tento organismus smysl, pravda ducha.

nici,

jako spojité stup-

pravda

:

zem, pravda

Ví.

Jedním slovem mohlo by se íci Život. Pravda života. Dobro života. Tajemství života. Ale život není nco odloueného od zem, proto pravda smysl ani nco odloueného od minulosti (nebo od budoucnosti) proto vidí :

;

;

:

Salda živé stopy a živá znamení, ba jakoby i živé bytosti Djin v krajin, v budovách mst a na lidech a chtje naznaiti tuto svou myšlenku, íká „proud", „tok", nebo život jest mu nepetržitým djem, ustavinou prací, takže i vci nehybné, mrtvé vidí a líí dramaticky a ponvadž duše živá vždycky touží, aby myšlenka stala se slovem a slovo tlem a ponvadž všechny naše smysly mají v duši svj sted, tedy jednolitý celek, af se mu íká i neíká „instinkt", „skrytý smysl", „duše" a pod., vidíme, že básník, chtje vysloviti vše najednou, nejenom vše, nýbrž snad poslední a nejvyšší tajemství zem, tla a života obrací se už jen k sluchu a hovoí v obrazech hudby, ba práv vnuje zvlášt tolik stran! Není náhodou, že zrovna hudb Smetanov dostává se v knize Šaldov chvály a takové a nejen proto, že na jiných místech tolik zdrazuje a vynáší básník dobro a tajemství rodné pdy; jeho vlastní slovo vysvtliž moji neumlou ná:

;

hudb

povd

;

„Žila poslední

dobu

cele

ve

svt Smetanov a mla

blaživý dojem jako nikdy posud, že žije v

boží

dlani,,

zárove;

teplo pije všemi orgány pehrávala si na klavíru výtahy z jeho oper a nedávno slyšela, cele a pokorn vzdána mu jako louka slunci nebo jarnímu dešti, jeho symfonické arcidílo „Vlast". zlatý

jejíž

Rziv

hýivé mythické krásy

jí dlouho na skoro doslova a nechtlo se jí první dny nejen mnoho se pohybovati, nejen nic ísti, nejen jiným se otevírati, ale skoro ani potravy pijímati, aby co nejdéle nerozrušila tohoto božího požehnání, jež sneslo se na ni, „Tak musí býti", pravila si nkolikráte, „zemi, když cítí na sob zlatou vlnu obilnou, tak rév, když s celou nhou a úzkostí sleduje na sob rostoucí

odlesk

její

duši; žila z

ležel

nho

dojmm

tíhu zrajících

hrozn". „Ejhle

velikost", zamyslila se jindy,

64

.!

drtí a rozrušuje, nýbrž

„ale ne velikost, která kost, která

dává

veli-

povznášíksob, šíí aklidníti hru, mocnji a více žíti. Je-li jaké víno srdcí,

ti

On Jest teplý jako poledne a zárove mythicky velký a slavný jako plnoc, v níž spí naši hle, to jest

.

.

.

pedkové; jest dobrý jako pda, která ti dává za ránu pluhu chléb, a pi tom tajemný jak ona, nebo popel všech naších mrtvých otc jest jen Jest jako prastará lípa u našeho jihoeského statku: listí její šelestí ti nad hlavou písní, v niž rozechvje ji první

pemnný

nejslabší jimi

s

vtík,

ale

hlubinami

dti

.

koeny vsáhá do tmy zem; bohatýi pod

.

a obcuje ní

meli

dnes v jejím stínu," Pro mne jest v tchto slovech nco velmi známého, abych nceld osobního, neb si vzpomínám, jak ponejprv a potom opt a opt dumal jsem nad Bezinovým „Mythem daleko, duše" a po letech jsem si povzdychl daleko, jsou cizí národy. Zem sladká jest. národ odešel a nás tu zstavil, uprosted cesty. Vidíte zemi? Neíkejte „macecha"! Tof odkaz jejich tl, to popel svatý jest, jej nikdo prokletím neznesvcujž. Mluv tiše, nezazlívej pláe, jest to z radosti. brate, nevýskej. Jedna jest jen strana svtová, to Východ. Ano, tam všechny vci zapadají. Zem svatá jest. Jak ze starého stíbra její hrudy jsou, jen sem tam na hranách svtlo se leskne zejmji, abychom vdli, že všechno stíbrem a

hrají

si

;

Hoe,

Mj

Mn

jest..."

vn. „Jak jsi zbablá, jak jsi zbablá Všecko prostéti uniká; co není hádanka, mate t. Píživnice snu, !

vn

z jeho stín, objímej jeho pelužíti!" (Loutky i dlUvdomuje si tato žena kletbu jenom svou býti prokletí vtší? anebo nkolika podobných?

píživnice snu dy! Nenauili níci boží I, 88.) !

Pij

t žíti,

nenauili

t

Mže

„Všecko prosté ti uniká; co není hádankou, mate t!" Ale cítíc, že je to hanebné: jak ráda pedstíráš

tajemství! Života neoklameš,

života neoklameš

„Všecko prosté ti uniká; co není hádanka, mate t !" To není duchovost, to není duchovost! Dlužno na jest vykoupiti zemi a ty na ni nesestupuješ. I

Bh

a pracoval na ní a byl snu, píživnice snu!" Ubohá!

ni sestoupil

—

65

jí

poslušen, „Píživnice

'

.

;;

VIII.

Vrnost pravd, znamená pedevším: vrnost zemi. jest úastenství života. Co teme v Saldo knize o eholním slibu permansitatis, jest podivu-

v

Jen v tom

hodné a v našem písemnictví docela jedinené jako vbec celý ten denník Kašpara Lamberka. Slib setrvávati neustále na témže míst. „Byla v tom hluboká moudrost kde není satku a trvalého nerozluného manželství mezi lovkem a pdou, není ani pravé lásky k vlasti. Pda vychovává lovka, jest jeho nejvtší a nejstálejší uitelCítím to až zde, když jsem se byl znova zakoenil kou v tomto rodném míst tento laskavý, mkce zvlnný obzor stal se ástí mé duše do slova a do písmene žiji v jeho stedu amyšlenky mé nejinak než mj zrak nabyly jistoty orientaní, jak nosí se za ním a k nmu. Obzor jest cosi duchového, cosi vícenež optická ára: je cosi mravného a konkrét.

.

,

:

ného

.. ."

Mravné

jest jedin to, co jest konkrétní, co jest prosté, co není hádanka, co nepíživnií na snu Lidé živí, skua v pravém a nejhlubším smyslu živí, ale i duše zemelých volají jak ti plavci Kolumbovi tato Ale Salda, volaje blíže k vci, praví Domovina! myšlenka, která jest jaksi základnou jeho tvorby, jistotou a jistinou jeho práce, mluví pímo a nejsilnji mému srdci a bylo by mi líto, jestliže jsem jí v tchto svých kapitolách ješt dosti neozejmil a nezdraznil. Ped sedmiletý pedstavoval jsem si svou vlastní vnost, napsav jisté dobré duši toto „Zpsob mojí vdnosti k Vám byl by asi ten, že bych ruku v ruce s Vámi šel sv"ým rodným krajem a ona místa, jež milujete v mých knihách, doploval bych novou a novou básní. Báse nic jiného není, nezkus zem, ozáené svtlem vným, a když, dle Zjevení, i po uplynutí asu, bude „nová zem", myslím, že blaženost Oslavencv bude v tom, vznášeti se nad touto obnovenou zemí (obnovenou konen odkrytou ve své plné sláv) a vypravovati sob, jako nad mapou, !

ten

;

.

:

.

Zem! Zeml A

;

.

—

e

nyní dokonale živou, svoji biografii

A ponvadž

.

.

bude docela nová,

asi tak, jakoby bylo všechno napsáno, ponvadž ped každým Blahoslaveným, kamkoli se pohne, vznášeti se bude kniha jeho

života,

i

popsaná vnit

i

zevnit svtlem, mnohobarevným 66

v jediné, definitivní tónin a s píslušnou, obsahu výzdobou (bude to kniha sluující všechna umní, tedy více než boží duha), tehdy ukáže jeden druhému na nkterý verš knihy a na jisté místo (ale i to ukázání nebude po zpsobu našem, jenž jest prozatímní; bude to snad obejmutí, ale rovnž ne po zpsobu našem) a nebude £ini musiti íci: Sestro", sice, ale

odpovídající

zem

IX,

Dobré

znepokojuje naše myšlení a naši lásku. konen íci onu hru svtel na hladin hluboké eky za jasného dne vzletti náhle a zadívati se svrchu na ten proud, smrem paprsk sluneních,.. Takto dráždí a láká v Saldov díle slovo skutenost, anebo podstatou jemu zcela sourodé estnost. Abychom se nemýlili, považujíce za skutenost snad jenom vci, které lze ohmatati smysly, teme na str. 112.: „Krása ženy, zdraví lidu, sen básníkv, myšlenka cova, radostnost mládí neporušeného a neposkvrnného, istá píse ptaí u neotrávené vody potoné, vidní prorokovo, modlitba duše lidské v utrpení a strázni její, kajícný ston lovka zhešivšího a poznávajícího dítte honícího se za motýlem, potácejícím se se, dílo

lovk peje

si

:

t

:

vd-

úsmv

v

slunci,

mlení mnichovo

propastn ponorné

jsou

také skutenosti a mnohem skutenjší než peludná Ižiskutenost bursovních spekulací nebo klamivé výtžky obchodního pirátství." Až konen vydám svoje „S anatorium", jako že je vydám, chtje také jednou, rozmíti lidé íkají; pro švandu umí se, pro zábavu poslední slovo, uvidí se, že denník Kašpara Lamberka, „plukovníka na odpoinku, ale inného posud vojáka božího", zasazený v samé srdce románu Saldova, tak jako byl mi jaksi slunce jest v samém stedu své „soustavy" východiskem, zvlášt pak ona místa a ony odstavce, kde se mluví o penzích a o ceremoniích tohoto svta. chacha kterak se ubránit Chacha chacha opravdu, smíchu !? chachacha Ale vc je strašn vážná a já bych rád mluvil od srdce, jenže, chachacha prosím Vás, odže už vidíte, chachacha puste, vždy chachacha Náš chachacha, chichichi pláu smíchem totiž národ bojoval také jednou náboženskou válku,,.! Jsi-li náhodou pítelem, love, který toto teš, po-

— —

—

—

!

—

!

!

!

—

—

!

—

!

!

!

67

.

.

.

.

upímn:

já se nczdržím a jestli nemáš rád radji ztratím, anebo propadnu Mluviti dnes v echách anebo vbec na pevnin vážn o Pánu Bohu anebo o penzích, to se nevyplácí. V Kri je sanatorium, na Pleši je sanatorium, kdesi za svatovít-

vídám

ti

veselosti, já se

.

.

ským dómem vedle hbitova a nmeckého híšt je sanaprosím, to všechno je vlastn v Praze, ve Velké torium Praze a k velikosti je poteba i hygieny, plicní choroby jsou nepopiratelný, také hypertrofie financí a kesanské prostoty sama sebou vyžaduje regulátor, koncessovaných a na to se pomalu skoro zapomíná ovšem, Kristus dobe ekl, že chudým evangeUum se zvstuje a v každém kulturním stát náboženství Jeho je zákonem uznané, poádek je nade všecko, proto také v každé poádné vesnici je mrchovišt, v Orient arci není toho teba, nebof tam, kde je tlo, shromažují se hned orlové, taky hyeny. Ve své vdecké monografii, kterou o tchto vcecn práv píšu, odvoduji a navrhuji filtraci pojm a zjednodušení kulturního názvosloví, nebof je-li možno psáti prost „U" nebo „L" a pidávati k tomu jen individuelní íslice, pro by pro všechny kulturní instituce nemlo postaiti na p. prosté „S" a právoplatné manželství by mlo na p. znaku „S200000" ? Neukázala nám tuto cestu

—

—

—

sama chemie? Ale jednu vc panu Saldovi pece zazlívám že o tch penzích ten Kašpar Lamberk neml napsati tak, jak napsal, ale, ovšem, napsal zcela dobe, to, co napsal. Napsal :

to

pro lidi, tedy pro takové, kterým

umní slovesné

není

možno estn zprznit, yen je-li na to penz... Kašpar Lamberk vyvázl dosti dobe, jenom

dvetem,

jež

nesmýkali ho po soudech, nebyl ženou a neml uloupit a ten nestál jeho pátelm vlastn ani za ten dvojsmyslný úsmva za to tichounké pomrknutí. Kašpar Lamberk to vdl, tak jako to ví pítel Seilda a jak to vím já; sestra Mechtilda Magdeburská, mluvíc o tch, kteí za jejími zády si o ní „významn" (tof se rozumí, každé Icjniko svta je velevýznamné!) mrkali, povídá prost „Ale to vidl!" Ernst Hello psal o „Zlatém teleti", nebof vidl Boha a nechtl uviti Leonu Bloyovi, že i na Sinaji možno se chechtati... Kašpar Lamberk, mluv o penzích a o podobných hodnotách tohota svta, nerudne, nekypí a nehorlí jako Ernst Hello, nýbrž jako mudec zrakem

ho

litovali,

Bh

mnoho penz, nebylo tedy co

:

vážn

68

Bh

:

:

jasným a klidným dívá se s výše v jasný a klidný proud tohoto života a jeho hodnot, tu vidí, že peníze nejsou skuteností! „Penzy nemžeš si opatiti nic, co má hodnotu opravdovou, nemžeš koupiti si jimi ani lásku ani pátelství, ani moudrost, ani klid a rst své bytosti a akoli víš nebo tušíš alespo, že krom tvorby na láne zemském a výše tvorby na lan vlastní duše není ani pravdy ani štstí, tváíš se pece a jednáš tak, jakoby to všecko dávaly peníze; a nutíš posléze i všecky ostatní bližní, aby sdíleli se s tebou o tyto tvé klamy a sebeklamy, chtj nechtj, po dobrém i po zlém. To vede posléze knásilnictví, krváství a k útisku ve smyslu i hmotném a tlesném." Josef Holeek by nám mohl íci a dosvditi, není-li práv toto moudrost", politik by ekl „pravá demokracie" nic nemá dliti lovka od lovka, ani peníze ne, pedevším peníze pc, nebo jsou klam a sebeklam jako vše co není pravda, co není skutenost: a pravda jest rodná zem, Vlast, která jest zárove milostí

A

:

„eská :

„jak prošla tudy poutí svou

od Boha k lovku" (str. 143.)

ale skuteností naprostou, skuteností nejvyšší, skuteností nejskutenjší jest a jedinou, podezívanou,

Bh

zapíranou, hanobenou, pronásledovanou, avšak konec konc ospravedlnnou, oslavenou a vítznou skuteností tohoto života býti a jest láska

mže

;

nVSecko snové jsou, pohádka, klam; všecko pímry, zrcadla, obrazy, masky

Tajemství skutena, stan Boha sám v srdci je 1 á s k y."

Tak teme na poslední to

stránce knihy Saldovy,

„eská moudrost" ?

69

Není

VILÉM DVOÁK: O

SALDOVDÍLEVÝTVARN

KRITICKÉM.

Píspvek, který zde podávám, jest velmi kusý a neúplný. Nebylo mi dopáno soustavn probrati významný Šaldv in výtvarn kritický. Neoekávan odvolán, byl jsem nucen odlouiti se od práce a z celého plánu, snahy i ctižádosti zbylo jen tchto nkolik úryvk. *

Neznám vtšího bludu, než když Salda po více než dvacetiptileté literární tvorb obvinn jest z materialismu a mechanismu. Sledujeme-li rozvoj Saldovy myšlenky kritické, zjistíme nesporn, že jest jediným mohutným protestem proti mechanicko-materialistickému názoru a všem jeho dsledkm. Životním dílem svým zasáhl Salda do doby nejtžšího kulturního pechodu, kdy žilo a pevládalo „pedmtné poznání konstatováním pozorovatelským na úkor pravdy tvoivého nitra". Nikoliv nahodile vnoval tolik vyerpávající pozornosti problému poznání umleckého a vdeckého a jejich vztahu. Ve stotožování tvorby umlecké s inností vdeckou zjistil blud, který ohrožuje zdravý vývoj kultury. „Umní a poesie jsou znásilovány rozumástvím, žádá se po umní a poesii, co nemohou dáti, necítí a necení se, co mají a co mohou dáti", Saldovi jest poznání umlecké pohledem svtelné intuice do mlh a sráz života co však odtamtud vynese, jest bezesporné, jedinené. Intimní karakter tvrí síly unikal jak nmecké kritice estetického dogmatismu, tak i kritické škole Tainov, První z tchto žádal po kritikovi, aby pouoval a soudil, nikoliv aby spolutvoil. Kritika mla býti pouze nápravou, pouením, sama nemla budovati kritik ml býti nestranným, objektivním soudcem, porovnávajícím dílo umlecké s daným estetickým ideálem odvozeným z nejslavnjších dl minulosti výsledek práce jeho pak nestranný, vdecký soud na podklad dogmat estetických. Taíne nepel se sice již o estetická dogmata a neodsuzoval v jich jménu, ale ani on, ani jeho škola nepibhžili se ;

smr

;

;

valn

vlastní

podstat

thoda sleduje v prvé

díla

ad

umleckého. Nebo jejích mezevní pedpoklady díla um70

;

leckého, pomíjejíc hodnoty jediné

smrodatné. Abstraktní

potebám naturaobjektivní svoje stanovisko

formule Tainovy kritiky odpovídají lismu, jenž

zdrazuje

vi

skutenosti. Salda ukázal, že Taine, touže uvésti do estetiky „matematickou pesnost, vdeckou popisnost botaniky, užité na dílo lidské", vedl k abstraktním konstrukcím dogmatismu a apriorismu, nikoli k vdní empirií. Dovodil také, že determinismu jeho uniká práv individualita, genialita, vlastní tvrí innost, takže to, co podává, jsou jenom djiny civilisace, nanejvýše vkusu, nikoliv však djiny tvorby umlecké. Zejména Tainv zákon o vzniku díla z prostedí prohlásil pouhým konstruktivním schématem, vnjší zjednodušující formulkou, jelikož závislost genia na vládnoucí tendenci doby nelze prokázati. Tainv kritik jest mu pouze vykladaem z tváe doby, toucím její umlecký a duchový smr a ráz, k nmuž pak pipíná umlce nkým, jenž nehaní ani nechválí, nýbrž spokojuje se fysickým postupem vylíení umleckého rozvoje. Salda usiluje o vyšší typ kritika; takového, jenž „krití-

ad

život smysl umlcových, vyhmatává v prvé rythmický zákon, který nese jeho krev, poznává jeho vnitní organisaci, krásu, jemnost, bohatství, plnost a ryzost jejich pomr". Život smysl mže však souditi pouze ten, kdo sám je má jemné a vnímavé a proto je kritika umním. Kritik tvoí jako umlec, rozdíl mezi nimi jest jen látkový. Kdežto první tvoí pedem ze života a pírody, druhý obrací se po kultue a umní. A jen ona krisuje

pracuje s umleckým dílem jakožto celkem, má smysl a hodnotu. Jediné taková totiž je schopna docítití polaritu jeho, domysUti jeho typ, narýsovati vývojové ukryté. Kritika v pravd dobrá nedrobí možnosti v dílo, ale svádí je v poslední koen, v ustrojení smyslového života. Opravdový kritik soudí nejprve to, emu se íká forma, nebo ona jest výrazem i dílem vlastní tvrí potence autorovy, dílem jeho smysl krásy a zákonné plnosti jejich. Umlecké dílo musí býti kritikovi východiskem k synthesi. Proto kritika v pravd veHká není Saldovi kontemplací ale pathosem, stavem dramatickým, krisí tika, jež

nm

v djinném

rozvoji. Jí projevuje se

nová

inspirace,

vyv-

touhy doby, organisují a lení se poprvé a asto díve, než byly organisovány a zhmotnny umlci jinými. Tak u Saldy mní se kritik z pouovatele nebo indiff erentrají

71

ního vy hledae jev na významného initele kultury, jenž hlavn psobí narozvoj. A Salda žádá po kritice výslovn, aby nejenom oisovala produkci umleckou od vcí bezvýznamných a prostedních, ale psobila také v utváumlea proud, zasahovala v ení nových ckého života a vlivn jej determinovala. Kritik musí postihnout umleckou tvrí mocnost, její sílu a ráz. Proto první a nejdležitjší otázkou jest Salorgadovi otázka po pomru práce a inu. „Kolik

smr

bh

in

nisujc se prací výpis, doklad

obsahem

V dob, kdy positivní díla, kdy z Nmecka

jest píle,

dotýkala se tato otázka

v tom kterém

ml

býti

vrženo bylo heslo genius :

díle ?"

samotného koene soudobých snah umleckých. Salda zdraznil, že hmota pírodní musí být pekonána inem opravdového tvrího ducha. Jen duch bez intuice lunlecké podlehne hmot, nejsa nadán hrdinstvím, jež jest vlastním obsahem umní a nikoliv práce. Prvním píkazem tvorby jest Saldo vi nemásti prostedek s cílem, nemodloslužebniit hmot, jelikož hmota stejn jako práce nejsou než demonstraními látkami. Jen nadvládou hmoty zakoenil se naturalismus byla tak opravdovým nebezpeím umleckého vývoje u nás, že Salda nepestal vyzývat k bojovnému postupu proti ní, k práci dobyvatelské, proti soudobému otroení hlásati právo svobodné tvrí vle umlecké, znásilniti po svém poznatky pírodní. ;

.*

Poátkem moderního

rozkladu umleckého jest Saldoví V ní zdá se mu, že ztracena jest po vtšin názorová tvrí naivnost, že všechny podnty picházejí z tetí a tvrté ruky a jsou to podnty ryze knižní, uenecké, epigonské; poesie usychá v pustém formalismu, v šablonách a napodobeninách. Toto své poznání literární rozšiuje Salda dále na oblast výtvarného umní. Spolu s Ruskinem jest pesvden o jejím ochromujícím vlivu na umleckou tvoivost, cítí, že pedantísm vítzí nad inspirací, vzteklý a poteštný duch systému, sprahlý a jankovit imiínný nad životem, nad zkušeností, nad istými božskými prameny doznívající renaissance.

její, abstraktní pravidlo nad inem. Na Raffaelov pak ukazuje, jak tžba z pravidel odvozených z cizích experiment a výboj i cizích tvr-

chvíle a plnosti

pípad

72

I

ích

in

nese v

sob

zárodky úpadku konvence a ša-

blony.

V

naturalismu

zjistil

Salda

mnoho

z negativního

d-

Jeho materialistická scholastika zúžila pole tvorby, ochromila nejlepší ásti tvrích sil, zavedla ke kompilátorství pouhých vnjškových fakt, k povrchnosti, k manýe a mechanické šablon. Proto Salda pijímal symbolism jako reakci na toto obmezení pedantismu, jako snahu po symbolické synthesi všech sil a hodnot životních, jakožto úsilí o umlecký in oproti pouhé routin neopomenul však pekonat, co v bylo slabého, exklusivního, úmysln apartního. Realccí na natudictví renaissance.

nm

;

pouhý zápis a dokument oka, byl Saldovi i Whistler; zpsob, jímž on pepodstatoval barvu, hodnotil dojmy pírodní, znail mu prlom do naturalistické hradby, dusící celý tehdejší umlecký život. Významnou lekcí byl Šaldovi impressionísmus, znamenající dovršení vlastního malíského názoru a vidu, dovršenou kulturu oka. Uvádje jej k nám do Cech, Salda žádal, aby byly rozeznávány osobnosti od formule. Uil rozlišovat výtvarnou kulturu, istotu zrakovou i duchovou, rythmickou dokonalost velkých osobností malíských zahrnutých do tohoto proudu (ku p, Maneta nebo Degase) od hmotných trik jejich epigon a napodobitel ukazoval, kolik nebezpeí nese v sob tento zpsob, snaží-li se kdo o jeho zvdetní. Nebo jakmile stane se technikou, methodou, hmotným postupem, nastane rozklad. „Logika sama nestaí stvoit umlecké dílo a kdo by pracoval jen jí, podával by na konec formuli a ne živé umlecké dílo, které musí míti osobní vztah ke svému tvrci", V té chvíli tedy, kdy impressionism promnil se v soustavu, v techniku, stal se nebezpeím. Zvlášt na Manetovi, jenž pro Saldu jest vlastním tvrcem impressionistní školy i techniky, demonstroval, do svého díla, co ztratil na hodnot, dav vniknouti to jest optice a chemii intuice ustoupila pak pesné meralistickou empirií,

;

vd

;

thod, vdecky objektivní zájem pevážil subjektivní živly. Proto Salda uvedl nám na oi a pozornost Cézannea, v nmž rozpoznal malíské ingenium v dob formulí a tuhnoucí šablony, v nmž zajásal nad znovuzrozením synthese v ase analysy a specialisace. Tehdy ukazoval na tohoto velikého jednotitele, objímajícího pathos doby, na sám malíský instinkt, nesený milostným štstím intvúce. 73

salda znal nebezpeí pejaté formule epigonského impressionismu, jehož vinou zakoenila se u nás zhoubná

sobstanost jakési hmotné obratností. Vlivem nepochopeného impressionismu rozmohl se také pedsudek, že staí dáti se unésti bezprostedním dechem pírody, rozpoutati pln temperament a po píkladu Manetov dáti výhost všem tradicím; volnost stala se heslem, jemuž propadlo mnoho talent. Proti vlád takovéto svobody vztýil Salda nutnost duchové jednoty, stylu a spoutání sil. Uil, že pojmy musí býti peorganisovány, pehodnoceny v útvar nový, jiný, než v jakém vystupují v pírod a život, že tvoiti, jest zpracovati životní dojmy ve formu. Každý tvrce je stavitelem; z dojm buduje, prvkm, živlm, ástem, dává smysl celkový. Forma pedookládá nutnost jednoty, nikoli nutnost volnosti. Nebylo Saldovi rozumno v Cechách, když žádal, aby obrazy nemalovaly se pouze barvami, zrakem a rukou, nýbrž citem, duší, intellektem, orgány pro metafysickou zákonnost, když vyzdvihoval požadavek spolutvorby na duševním pathosu v odporu k naturalistické method, nezasahující hlubších duševních orgán, aniž kvalit duševních. Poslední doba teprve svými touhami dala za pravdu této dávné Saldov zásad. V nejkrásnjší eské studii o Alešovi jasn a zeteln ozejmil význam intuitivní tvrí síly vedle postehu smyslového, význam kultivované duchovosti ve vztahu k výtvarným prostedkm. Umlecký typ Alešv osvtlil Salda upozorniv na skutenost, že Aleš jest mnohem více tvrí síla a rythmický tvrí výboj než umlec- vnímatel, než umlec-zrcadlo nebo citlivý objektiv reagující klidn a jev, V Alšovi poklonil a pesn na hru životních

dj

umlecké

vli, synthetickému pathosu, jímž podrobuje si všechny prostedky jsa pesvden, že jenom umní oproštné, jež pineslo detailu a jeho rozkoši, jež mnohem více tvoí než vnímá, mohlo se ve „Vlastí" dopjati bohatého typu národního. Salda boil bludnou inspiraci pechodní doby, aby pracoval na inspiraci nového zítku, rušil materialistický mechanism, probouzel nové síly, dímající pod povrchem dneška. Jasn zel píinu choroby soudobého výtvarného umní rozumová schémata vládla na úkor vlastního tvrího organického dje, nebylo dostatek smyslu pro vlastní výtvarné hodnoty. Jednou to byla vdecká formule úpadkového impressionismu, výtžek uvedení se Salda

ob

:

74

optiky a chemie, jindy zase pejaté výtvarné techniky virtuosn applikované. Proto žádal oalda po umlecké technice, aby byla vnitní nutností talentu, opravdivým výrazem jeho karakteru, nebo vidl, že bez tohoto zákona není díla umleckého. Proto u nás zdvihl tak vysoko význam Rodina, Cézannea a Aleše. Rodina stavl nám na oi umní geniální v nejproto, že v vyšší potenci slova, umní celé z první ruky a erpané pravdiv a bezprostedn z temných studnic tvrího chaosu proto, že jest negací všeho naueného, zvtralého, stejn jako všeho vypoteného, suchého, stízlivého, že Rodin jest umlcem, jenž tvrím inem svým slouil

více

mén

nm

;

svobodu se zákonem, živelnost s intellektem zpsobem, jenž se nedá opsat ani vyslovit. Cézanna pedvádl jakožto nejrozhodnjšího nepítele všeho realistického illusionismu v umní, jakožto lovka, jenž „nevkládá nikdy do umní žádné vnjší logiky a abstrakce, sleduje jen poctiv a odsvými instinkty do posledních mezí jeho vnitní smyslnou logiku, tká jeho organismu". V Alešov „Vlasti" uctívá tvrí síly, umleckou vli, mluvící kovovým jazy-

dan kem

a podmaující

si

všechno a všem na vzdory.

Mj as

nestaí, aby zaznamenal všecky zjevy, jež Salda uvádl, aby vzpomenul na píklad blíže Francouz Gauguina a Gogha, hnutí novoklassicistického nebo jiných ješt, jakkoli významných a smrodatných. Nestaí také, bohužel, abych vysledoval Saldovu práci výtvarn kritickou, jak oisovala domácí tvorbu od zjev bezvýznamných a klamných, nestaí ani k urení vliv, jež zde psobily. Doba possivitismu a realismu nebyla píznivá soudm rozhodujícím a jednoznaným kéž bych byl mohl íci, co Salda znamenal pro náš vývoj výtvarný! Jaké vytýil cíle, akoliv pítomnost je pehlížela, jak

knám

;

pedešel dobu i její touhy, jak kladn zasáhl v proud našeho života výtvarného zvlášt v onen památný as, kdy se rodily nové snahy, nyní ddicové impressionismu a naturalismu. Není odstupu ješt aniž bystrozraké nepedpojatosti, aby dnes pbi mohl být uren dosah Saldova kritického díla a vymena jeho záslužnost. Kéž bych uml promluviti tak vdn, jak cítím! Cervígnano, roku

1917,

75

:

JOSEF FOLPRECHT: K ŠALDOVU SLOVANSTVÍ. Kolem Saldy jako kritika i romanopisce neobcházeli hlavní pedstavitelé slovanských literatur pouze jako nutné výpln celého evropského myšlenkového a literárního rozvoje, nýbrž objevují se na konec v jeho osobnosti jako podstatný lánek jeho jednolité soustavy ideové. Jest-li možno se podivovati intuici Šaldov v mnohých oborech, pekvapovala nás tím více i pokud se týkala literatur slovanských; ale v jeho románu Loutky a dlníci boží jest nejlépe vidti, jak na duši, všem ideám otevenou a je podrobující ostré a opravdu mužné, nezávislé kritice, ideami souvislosobila literatura ruská se svými

p-

vnými

sti s

pdou, vdností k

pd a vnosti pdy.

A chtli-li bychom navázati pi této píležitosti na slova, která napsal Salda ve Volných smrech, r. 1903, mluv o Problému národnosti vumní, najdeme práv v zápisníku Kašpara Lamberka jakési nmé, tuhé a velmi jasné potvrzení slov Saldových: „(Národního umní) nebýti tam, kde není národních cností. Národní umní není nic jiného, než stále živená a orgaa touha po ." nisovaná žíze heroismu a traginosti .

mže

nm

,

Jsou tato slova výmluvným doplkem ostré rhctoriky, které užil Salda v apostrof, jež je z nejsilnjších v jeho tvorb, v Geniov mateštin (Volné smry 1902) „...hovoíme všichni stále jazykem cizím, hladkým a vypjeným, jemuž nauily nás žebrácké poteby naší malosti a slabosti jazykem celého svta, jazykem papírové všeobecnosti, který na nás odevšad doléhá a všude nás ." dusí. Nikdy skoro nepijde k slovu haše nejvnitrnjší já A ta cesta od tchto slov k zápiskm KašparaLamberkavLoutkáchadlnícíchbožích patrn vede namáhavou, ale pevnou cestou jak vlastního, upímného myšlení, které se vzpouzí sice vlivm, jež by mohly podmaovati a dusiti vlastní duši, ale za to které tím hloubji v sob uchovává ty zákmity elementární slovanské psychy, které všichni nikoli podléháme, nýbrž jejíž jemné složky tvoí úrodné záhyby naší duše vlastní, na níž rostou myšlenky, nás od ostatních lišící nebo aspo odlišovati mající. Mladý Šalda,píšící do Rozhled, Naší doby. asu, Lumíra a revue, jest tak zamstnán tím, že

—

.

eské

76

.

vnáší do naší, se západní kulturou krok svj srovnávající literatury, prvky, osoby a díla západní, dotud u nás neznámé, že mu málokdy se udává píležitost, promluviti a vyrovnati se se slovanskými, hlavn ruskými nositeli kultury vlastní, mnohde zásadn odlišné od kultury západní. V Saldov innosti, ve které pi mnohostranné jeho nálad od poátku nescházelo mužných piznání, nacházel-li v sob njaké mezery, shledáváme ihned v prvních láncích

poukazy k ruským spisovatelm.

Mluv

o

tismuvnovémumní (Liter, listy r. 1892),

s y n t h epostehuje

v Dostojevském napiatý a tvrdý mysticism raskolu a zmiuje se srovnávav o Tolstém a Bíinském. První pak dosplácí Salda ruským veUkánm pekladem H e nbrou

da

nequinovýchSpisovatel ve Francii zdomácnlých, kde vedle Dickense, Heineho, Poea jsou Turgenv, Dostojevskij a Tolstoj. Pehledem tímto pivádn jest oalda blíže k literatue ruské, jak také prokazuje v Rozhledech, 1892, pemýšleje o zdomácnní Dostojevského ve francouzské literatue. Poukazuje tu k faktu, že Dostojevskij jest hojn probírán a meditován v mladších francouzských vrstvách literárních, což však se nedje z píin sociologických a psychologických. Nenikoli jeho tón bo tito spisovatelé oblibují si na a ráz soucitu, mohutnost mravní vysplosti a istoty, primitivního a populárního spoleenského mysticismu, ale intriku a baroknost, vlastnosti ryze aesthetické a technické, které pehlédlo toucí obecenstvo úpln a které (v objektivní analyse) jeví se nám u Dostojevského jist, ne-li v plánu posledními, alespo vedlejšími a podružnými. V rzných podnicích svých, v nichž stkví se množství parallel, vhodných a odvodnných, asto zabíhá oalda na pole slovanských literatur, ovšem daleko ne tak asto, jako k literaturám západním.

nm —

V charakteristice díla Maryana Zdziechowského (Rozhled v IV.), Karel Hynek Mácha a byronism eský, Salda jeví se díttem své doby, která byla ovšem celého jeho bytí základem, tak jako on byl výtvorem jejím. Mluví o dosavadních dílech tohoto literárního historika, žáka Taineova a Brandesova, jenž byl z poátku deterministou mechanické psychologie jedinené i hromadné a vidl v literárních djinách pouze problém pro innost objektivn-analytickou a demonstraní. Piléhá

77

k duchu Šaldovu tím, že nepracuje pouze popisn a historicky a neanaly suje samoúeln,nýbrž oceuje vše mravn, energií vle a vdomím individuální hodnoty každého básníka. Proto také vidí v byronismu pedevším individuavidí lísm, nikoli sobecky pasivní a malomocný egoism odboj povýšeného utištného, osamoceného, rozv ;

nm

hoeného. Zdziechowski hlavn

uspokojuje našeho kriprobírá beze všeho „haraburdí starožitnického", bez staroslovanské minulosti, bez touhy utonouti v širém moi slovanském, bez milostného vrkání Košciusztika tím, že

jej

s Kateinou II. Probrav potom názory Zdziechowského na K. Sabinu, V. Bol. Nebeského, J. V. Frice,

kova

Rud. Mayera, G. Pf legera-Moravského a Vít. Hálka, pechází i do další oblasti byronismu, k Puški-

novu Onginu, jenž se dále promuje v PeorinoviuLermontova, ješt dále v hrdinách Gogolových, Gercenových a Turgenvových. Tato kritika má zajisté dležité místo nejen ve vývoji mladého Saldy, nýbrž i ve všeobecném vývoji a názorech mladých lidí sklonku minulého století. Byla to reakce proti pílišnému slovanství, v nmž se vidla pedevším bezduchost a nedostatek vlastního sebevdomí, ale i nebezpeí pro vývoj individuálnosti eské ne poslední píinou tohoto odporu bylo zajisté vzrstání znalostí literatur malých národ, kulturn i literárn vysoko stojících, hlavn Noru a Dán. Ani stín podivení nemže v nás vzniknouti pi této retrospektiv: naopak tito lidé, i když se dali druhdy strhnouti k ironickému posuzování všeho snní i snad positivní práce na poli slovanském, byli v tchto rozhoených okamžicích dobrými nositeli odporu proti pemrštnosti a škodlivému napodobení a spoléhání na pomoc cizí. Spoléhání pouze na sebe hnalo je do práce a pemýšlení a vidíme nyní, že opravdu pracovali a že jejich práce nebyla marná. Není mnoho takových míst v innosti Saldov, v níž se obrážejí všechny kulturní zjevy svtové, a jíž neuniká ani sebe menší projev nového, pozoruhodného umní kulturních národv. Neopomíjí ovšem Salda píležitosti, vysloviti svj úsudek o Tolstého Vlád tmy ;

;

tém

a vbec o jeho innosti dramatické, soud, že rozvoj sám o sob, rozvoj pro rozvoj, pro plnost a hybnou sytost života, jak jej podává typicky hlavn Tolstoj ve a míru, nebude a nemže býti ovšem nikdy cílem ani

Vojn

78

,

—

obsahem divadla (Rozhledy 1894). A postehuje práv v letech devadesátých,^ kdy literatura ruská a literatury slovanské poaly se v Cechách poznávati poukázati na každého eského spisovatele, vídl-li na njaký vliv ruský. Tak na p, v kritice SimákovaJiného vzduchu (Rozhledy 1894) oceuje velmi vysoko vzory spiso-

— nm

vatelovy a nejvýše staví romanticko-symbolické, nejlepší a nejdovršenjší psychologické podobizny Rudina a

N-

ždanova u Turgenva. Hluboce jímá Saldu ve

umní Moskevských;

Volných smrech, ro. cítí

se jim

X.,

zavázán a poplaten

pro život a „nechce se ti ani (z tohoto závazku) uniknout, ne-

bo tento závazek znamená zvýšení vnitní svobody, živý zákon, zpítomnlý zákon." A slyšme dále píiny, pro které Salda se cítí zavázán a poplaten. Uvádí je tak vroucn a tak že jest užiteno, aspo v úryvcích je opakovati. „Moskevští domýšlejí, dotváejí svj rod naplují jeho zákon. Jsou herci ve vyšší, istší potenci slova. Hrají ne sebe, ne autora, nýbrž cosi tetího, vtšího, co je pesáhá a perstá. Hrají ne drama napsané neb tištné, ale samu atmosféru, z níž a v níž vzniklo domýšlejí a docifují autora hrají souasné Rusko, jeho náladu, jeho ovzduší nejvýše stojí v echovov Strýku Váovi echov je sama nálada, sama atmosféra dnešního pedrevoluního Ruska, Nic se tu nedje a co se tu dje, jen pro nezdar se dje. Nuda, spleen, prázdnota pochybeného, zrazeného, znemožnného života leží ve všem, odbarvuje všecko. Všechno je zkiveno a zironisováno sprostotou náhody, která zakrnla a nedovedla dorst v osud. Tuto tragikomedii zrazeného a znemožnného osudu hrají s pochopením tak teskným a se zpíznním tak intimním, že se stává až dsivým a dorstá tragické velikosti traginosti nov pojaté a nov cítné, jiné, než byla traginost klassická. Je to Rusko, zem, v níž myšlenky a sny pedbhly ne na roky, ale na staletí skutenost, kde in vlee

pesn,

—

—

.

.

—

, ,

, .

. ,

—

—

se jako zrazující, karrikující stín krásn myšleného gesta, kde nepravá, kivá, v nevas se rt spadlá slova zatemují a poskvrují cosi nezemsky jasného a dobrého v gestu

a v tvái." Jednotlivé zjevy našeho literárního života, poznámky rzných spisovatel, po pípad jejich omyly dávají Saldovi asto píležitost k tomu, aby proslovil svj povšechný soud, v

nmž se

zraí usilovné a asté pemýšlení, neoby79

;

cjn hluboké vzdlání a podivuhodná intuice- Jen jako v závorkách ukazuje k polemikám, které zaujímají dležité místo v literatue ruské. Není ani jinak možno v literatue, do níž stále a stále se mísí politika a veejný život. Altruism jest v ruské literatue více theoriínež praksí (Novina I.). Ruská literatura jest asto pouze zahalená polemika a problémy její literární jsou asto zakuklenými otázkami spoleenskými a politickými. V úsudcích proniká vždycky hluboce, af jej pronáší o Pisemském, o Tolstém nebo o Przybyszewském nebo Arcybaševu. Ostrým postehem proniká u Sanina až k pd, z níž vyrostl jeho vznikem jest ruský chaos, ruská bída, Ale je to polobezdný dokument, bezvdomý výkik pi tom neostýchá se jmenovati jeho veliké pedchdce v Lermontovovu Peorinovi a v Puškinovu Onginovi. Akoli Salda pouze nesoustavn dává nám poznati své úsudky o slovanských zjevech v literatue a v život, pece možno, myslím, urit vidti jeho duši proniknutu duchem slovanským, tím pokojným, nad rodnou pdou se vznášejícím duchem, který lpí na rodné pd, tak jako rodná pda jest matkou a obrozovatelkou jeho. Zaznívá nám z posledního jeho románu mnoho z Dostojevského a Tolstého, z jejich lásky k rodné hroud, oplozené etbou ;

. . ,

vdn

kesanských mudrc, praktitjších, vcnjších a modernjších asto, než si mžeme i jen pomysliti. Kašpar Lamberk ve svých zápiskách, které v Saldo vých Loutkách adlnících božích stávají se posledním a definitivním slovem, spojuje mravní ztroskotáno svého bývalého vnjšího života s nedostatkem lásky k rodné

hroud; nebo „kesan, který nemiluje

své

vlasti,

své

rodné zem a její urité, srostité hroudy, nemiluje ani Boha, nebo ona jest ztlesnná a zhmotnlá prozetelnostná starost boží o nho a pedvídavá láska boží k nmu hmotná ást Jeho odvké myšlenky, kterou zamiloval si Sebe a práv Sebe dávno ped stvoením svta, od vk, ped vznikem a poátkem as, jíž myslil na Sebe a jíž dal Si k dílu líchu práv tuto a nejinou kde není satku a trvalého nerozluného manželství mezi lovkem a pdou, není ani pravé lásky k vlasti. Pda vychovává lovka, jest jeho nejvtší a nejstálejší uitelkou zapoíná svou výchovu v dtství, prvními dojmy, jež z ní pijímá dít, prvními podnty, které dává jeho obraznosti, pede všemi uiteli ostatními a koní ji až smrtí," Lidé, kteí ne, . .

;

80

mají souvislosti s uritým krajem, stávají se pouhými hosty, diváky, lovci dojm. Tito Hdé ztratili Boha, „kterého jest možno vidti jen mediem nebo hranolem rodné pdy." Pešed pes most slov Kristových „král o^v s t v í samo pustn e", pechází Salda v zápiso cích Kašpara Lamberka k víe náboženské, pipomínaje tak nauky Tolstého, nesoucí se týmž smrem. „Proto gestáti se i nejstrašnjší kletbou nius, síla nejvtší, svému nositeli i lidstvu celému, není-li posvcen a spoután vrou náboženskou." Zkušenost a djepis uí, že všecky veliké osobnosti staly se velikými jen tím, že se dobro„jen ony a láska voln spoutaly a daly do služeb ideí a a horlivost, s nimiž sloužily v pokoe a sebeobtování, utvo-

sob rozdlené

mže

vr

;

lovk

má pouze jedinou svobodu: ily jejich veHkosi" „rozhodnouti se bud k nekázni a zahynutí nebo k víe, pokoe, služb a tím k síle a opravdové volnosti v síle, nebo není volnosti mimo ni a slaboch je nevolník vždy a všude." Toto nevolniení a modloslužebniení, v eském pípad modloslužebnictví faktm, t. j. tomu, co slyší, vidí, hmatá, af už za tím stojí opravdová skutenost nebo nic, penáší se zde slovy Mickiewiczovými, „heroismem otroení svého" na povahu slovanskou vbec. Ale Cech nemá ani tohoto heroismu otroí, ponvadž své sebeurení vlodovede se bíti, ale bije-li se ješt nkdo žil v ruce jiných dobe, bije se v duchových vojích cizineckých z piléhají k tmto myšlenkám a za cizího ducha, Šaldovy Moravské dojmy ve Volných smrech, r. 1904, Drastickými píklady dotýká se Kašpar Lamberk eskutených, kulturních i poHtických v dalských ších ádcích. Máme v sob zbytky slovanské povahy, ideje pejímati do konce, bez veliké kritinosti, práv tak jako obsah jednotlivých hesel provádti do nejzazších dsledk. Hesla budme praktití, stízliví a reální zkarikovala se a karikují se stále, nebo nenamáháme se o to, abychom duchosi ujasnili a utvoili poadí hodnot jednotlivých, vých, hmotných nebo hodnot tchto obojích mezi sebou. Z toho vyplývá mezi jiným také znehodnocování vlastní práce tvoivé a nahrazování jí f ormulko vým tvoením nebo honbou za penzi, kteréžto vci ruší pravou innost tvoivou. To jest zase kletbou oné ztráty pdy, kterážto tvoí rámec hlubokých zápisk Lamberkových, lovk ztratil pevnou, rodnou pdu pod svou vlastní postáti a stal se ;

;

ech

Pkn

pomr

:

a

a

ííytostí

polcskutenou a neskutenou, fantomem; 81

nemže o

míti v sob správného nosti bohopocty,

pomru ani k tvorb,

ani

ke skute-

„Není pravého náboženství bez lásky k zemi, bez lásky ke všemu uritému, konkrétnímu, jedinenému," píše dále Kašpar Lamberk; „není ani náboženskosti bez lásky k smya oištným, nebo ony jsou dárci té svaté radosti, která jest pravá modlitba Bohu nejmilejší."

slm posvceným

Ohnivá posvcená smyslovost jest podmínkou pravého náboženského talentu tvrího plnou mrou mli ji jen staí Hellenové krom nkolika Vlach, Spanl a Francouz; nebo pravá tvorba náboženská jest nco podstatn jiného než stavba bohoslovecko-filosofických soustav nebo horlivost apologetické nebo docela obanskoosvtáské moralisování, prokládané citáty z evangelia nebo starého zákona. Nejen svým položením, nýbrž i významem jsou které myšlenky a vzpomínky Kašpara Lamberka, pKikovníka na odpoinku, ale inného posud ;

N-

vojáka božího,

jichž

mottem

jest

Vita hominis miHtia

Loutek

dlník

a est super terram, stžejním místem b o ž í c h, z nichž Kašpar Lamberk jest synthesí obou

nm zmna

druh. Vítzí v tvoí rámec celé

tchto

názor na rodnou pdu,

jež

jeho filosofie sklonku jeho života, jež jest silnjší než láska, bohatství a dokonce mocná a resistentní

nad tradiním a mohutným hlasem lamberkovské krve. Tento stžejní passus nejvtšího belletristíckého díla Saldova výmluvn mluví jako synthesa myšlenkového naptí, jehož Salda dospl v nynjším svém mužném vku. Závr tento, vyzpovídaný Kašparem Lamberkem, má na

tak, že vítzí

sob pee

nesmrtelnosti a nezniitelnosti,

nebo

tkví

v pevné základn v nejpevnjší a nejhmotnjší základn, na níž mže náš tlesný a tím i duchový život býti postaven v národní, která bezpen oživlastní, v vuje krev, omlazuje srdce a zbystuje ducha. Šaldv duch, kulturních zjejako pilná vela polétající po všech vech a literárních osobnostech, napájející se tu a tam, mnohde odmítající, druhdy kriticky pijímající, piznává zde svj zdravý koen slovanský a eský. ;

:

pd

pd

tém

82

:

MARIE HENNEROVÁ:

LOUTKY

I

DLNÍCI

BOŽÍ.

(Psáno v srpnu 1917,)

Jvašpar Lamberk nadepsal památný deník svj motem „Vita hominis militia et super terram". Pod souhvzdím této zvstí narodili se všichni lidé Saldova románového

kosmu. Ze všech úhl svta táhnou kížovými výpravami do Svaté Zem svých pravd i blud (blud je mi pravdou, vzdám-li se mu v nevdomé nestoudnosti zaslepené víry celým nahým srdcem) a jedni slouží Bohu a druzí obtují modlám a tetí otroí dáblu, všichni se probíjejí ke svým absolutnm bojem nejosobnji súastnným,

a

renesann plného a naléhavého Hdství, nerozdleného mezi duši a tlo, nerozpadlého v ducha a hmotu. Af je to nepítel ve vlastní hrudi, af milostný partner, af odprce pokolenní, af nadosobní síla, Bh, umní, spolenost, doba, národ celým svým organismem, celou svou rasou se s nimi vypoádávají, jako stráže svých mrtvých i jako pedvoj svých nenarozených. Odtud onen praživotní krevný tlak i metafysické napietí mravních sil, jež sváejí se a válí v této nervy, mozkem, srdcem, krví svého

—

vesmírn

lidské

he.

podmínni jsou dramaticky v nejtemnjším podzemním koání svých dvojakých bytostí, jejichžto záŠaldovi lidé

hady klíí z protiklad krve a vle, nebo poslání a osudu. Bud, rozštpeni v samém kmeni životním, zlomí se smrteln a padnou, anebo, vyplnivše tragickou prorvu v hrudi velikostí svého odpykání, vyrostou z ní do hymnické výše. Založení osobní jest pak píinou dramatinosti vzájemných vztah milostných i soupených, a niterný postoj uruje vnjší posun k životu. Komelii, jeptišce Dionysov, teskn vtrhne v klášterní ticho nesdlitelných milostných extasí kací a rouha erotický, Frank, v kvasu a varu všech rjných a zpupných lamberkovských sil. Oba milenci vypravují proti sob celá vojska vyzývajících se a urážejících se instinkt, aby zmila se na život a na smrt v milostné válce jejich pohlaví. Kolik je tragicky ironické nutnosti v setkání obou mladých lidí práv pro tento protikladný svár Komelie, jejížto roztetelené smysly, dychtící po porob, zrazují její !

83

cudnou a hrdou duši a vydávají ji životu na pospas, Kornelie práv tímto svým bytostným ustavením zaprodané dcery královské zavolala si za milence práv tohoto dobyvatele plenivého, práv tohoto erotického muitele a vraha. Jsou druh druhu nezbytni jako poslové a nástroje osudu, Komehino poslání muednice lásky napluje se Frankem. Paradoxná spravedlnost nade všemi naprosto istými a naprosto oddanými, kdož vymkli se obvyklé míe, ztrestá ji Frankem za pýchu jejího erotického svtectví, které povýšilo si lásku na božstvo, milování na nanáboženství, milenectví na ád, rozkoš na obad.

A

opak krev ukižované milenky vykupuje vyvoleného Franka z ddiného híchu lamberkovského. Pohana Kornelie dává mu oištné poznání sebe Ale láska jeho k Simonce, rozpuklá v dábelsky rozumový výpoet a v ernoknžné obžerství, teprve nad rozlomcm Komelie klene se v slavn hlaholící zvon citové jistoty. Michaela, „vladaského otce dcera, vladaského bratra sestra", helénská princezna o zraku jasném a tvrdém, který nezaslzí, pate slunci, se kterým se cítí bohorovn spíznna, tvái v tvá, uctívá na svt nejvýše, úctou absolutní, své knížecí bytí kultickým projevem rodovým. Své sudby vyjede si dobýt mladikou vzpurnou a zpupnou Penthesiíeou. Nezná lítosti s nepítelem, ani se sebou; ránu pociuje ne tak za bolest, jako za urážku; utrpení zazvuí jí jako polnice k odezv a boji. Štítí se zármutku z dravého prapudu životního nejinak než tlesné nemoci a ty, kdož ji muí, vypálí a vyrve si z nitra jako ;

lékav nž

a leptavý

kámen

sn a otravu.

Za vehké scény v Kižníkách, kde rozpoutaní bsové lamberkovští seštvou herce dramatu Šaldova v první bitvu, rozhodující o osudech jejich lásek, pých a život, Michaela, tato všudypítomná Bílá Paní svého boulivého rodu, pozná erotický dvojzloin bratrv a v zsinalém osvtlení zasaženého a boícího se chrámu, který posud zastioval její mládí rodinné vštkyn, prozi, že bh, jemuž byla se zasvtila, sítíl se s oltáe, I odkopne hluše dunící hmotu puklé modly do popele vyhaslého ohn Vestina, strhá se sebe knží závoje a šílíc bolestí, kterou si zakazuje, a pyšnou odvahou, pebojovat ji, a probouzejícím se vdomím svých rekovných schopností, vrhá se nahá a nechránná stemhlav do „jarní eky života", která „šumí a huí a bouí plesn mezi podemletými, trhajícími 84

se behy", kam pozval )í Pirkan, akrobat slova a don Juan psycholog, v dramatickou chvíli jejího pelomného zakolísání.

Srazili se milostn nenávistným nástupem k nepátelskému spojenectví dva protichdní vyznavai chvíle, Michaele, dívímu bohatýrovi, vteina je výkik hrdinské možnosti; Pirkanovi, mužské dvce, píležitost k výhodnému zasmilnní na požitek nervv a na užitek mozku. Michaele žíti znamená dávati se darem nejvzácnjším všechna, prostá a nedlená, bez postranních cit, bez zákulisních úmysl, bez výhrad a bez výhod šlechticky samozejm slavné nicot Pirkan hchvaí svým lidstvím, pjuje je životu opatrn odpoítávanými jistinami na vysoký úrok, aby uživil umní, svého lidožravého bžka, ;

který ssaje a ssaje horkou krev, prýštící ze smrtelné rány jeho unikajícího bytí, roztrženého v herce a diváka, Pirkan, hístrio a kuplí své duše, kepí po zemi uprosted živých jako pomatený, umínný stín, posedlý utkvlou myšlenkou, že jest lovkem. Jeho tanec smrti na zešílení dsí šalebnou logikou svého Ižiživota, Tato zmítající se loutka ohledla živým taneníkm nejen vnjší rytmiku tlesnou, nýbrž i vnitní dynamiku duševní, jež onu podmiuje a uruje, aby zpotvoila lovka opií keí sobectví nestvrn vystupovaného a bohorouhaské pýchy. Pirkan vrou až dtsky dvivou, že Bh, který „mu nedovolí sejíti v pohodlí a malost ani v híších, zloinech a neestech", poslal mu ve své péi o nho a ve své lásce k Michaelu „tak vysokou a ušlechtilou, z rodu knížecího, stvoenou k tak významným", aby obrodil se na její mrtvole a vyrostl z jejího pádu. V toto nestoudné vyznání zhustil se zkratkou všecek základní tragický omyl Pirkanova života: on mní se býti vyvoleným, zatím co jest peduren k zatracení. nikdo a nic na svt nezastaví ho v slepém úprku do pekel. Není mu dáno, aby prozel. Po dvou svých erotických porážkách, pohann byv Kornelií a Michaelou, žasne, že nepichází žena, která by slíbala s jeho tváe stopy Ješutova políku. Podobá se bdnému králi z Andersenovy pohádky, který kráí ped národem s velkolepým gestem v košili a houževnat, že jest odn ve vladaský nach.

ví

nmu

djm

A

ví

Jakým živelným plamenem, smjícím vých

jisker, a

se

tancem kovo-

který jakoby vyšlehl ze samé útroby zem-

85

ské, z ohnivé dílny, kde božský ková kuje zbroje pro hrdiny, prosteluje smrt Michaelina mhu sestrvaného živo-

ení

tohoto stroje

nebezpená

!

Ona, mrtvá, pochovává svého peživ-

bylo její milování, jako vbec láska královen pýcha s ohnivým

Nebezpené

šího milence.

jest

;

meem

ostihává. Michaela nenosí si zhouby ve vlastní hrudi od narození, jako Kornelie, Ze své vladaské vle vynáší rozsudek nad sebou. Roztíští svou knížecí zítelnici v trest za to, že ji

obrazila tvá plebejskou. Této dcei Heliov nekonen bolestnji jest odervati se od proslunné zem, než by odcházeh ostatní smrtelníci a proto, a práv proto, tragickou logikou svého hrdinského mládí, týmž odhodlaným dravskokem, jakým kdysi vrhla se do „jarní eky života", zapadá do vod zás vtných. Kornelii, muednici lásky, osud pisluhuje, aby naplnila své poslání. Šimonku, dlnici lásky, Frank odcizí jejímu životnímu údlu, zradiv ji. Tato mravní visionáka, která hledala se v umní a sociálním psobení, nalezla se v milovaném muži silná i jemná, hrdá i oddaná v blouznivé sebezapíravé pokoe své zjevené jistot života. Ale muž, z vražedné zvle svých smysl, rozetne tohoto celého lovka v lkající sirotu a v odbojníka titansky vzpírajícího se a odsoudí ji k bludné pouti temnotami oistcovými, aby odpykala, souruenstvím lásky, vinu milencovu. ;

ím

;

Po zrad Frankov Simonka s krutou odvahou mravn lidí zahledí se poplenné duši své okem i pod slzami neúprosným preln do tváe a vypoádává se istotných

s ní zbrojnými dialogy bolesti a pýchy, krve a rozumu, víry i skepse, oddanosti k životu i prometejské nenávisti k jeho strjci a dramaticky dvojklanný motiv nevzdávající se vle k hrdinství, které v hokých chvílích posmívá se své síle marné a neplodné, provází všechno její psobení ve Vídni. Simonka provdala se za nemilovaného Malovce, monumentálního rytíe a pracovníka, na nhož hledí zrakem oteveným v nezardívající se tvái s úctou jako estný lo;

vk na estného

lovka, aby mohla psobit a tvoit ale kižovatce života zabloudila bytostným omylem, vyrostlým z viny Frankovy; omylem, který, jako všechny osudné a neodvolatelné omyly, dopustíme-li se jich z estnosti vícího srdce, je tragicky nutný; omylem, který je branou k obrodnému poznání. Jí, žen milující, stvoené na

;

této

86

pro muže milovaného, pro Franka, a pro nikoho na svt, než práv Franka, lze pln se zmocniti hodnoty nadosobní jen prostednictvím nejvášnivjšího poznání osobního, na

nmž jest súastnna bytost její bytosti nejen srdcem a rozumem,

ale i smysly a krví ona teprve tehdy domiluje se lidstva láskou úinnou a tvrí, až promiluje jediného lovka, Franka. Narodila se k milenectví a mateství, tmto ;

ženské tvorby. te zápisky Kašpara Lamberka a „jejich výsostná krása jest jí nedostupná; ano mrazí ji chvílemi jako pobyt v ídkém, studeném vzduchu,

pedpokladm

v klimat a poloze, pro niž, zdálo se jí, není uzpsobena". Ale když zmuené dít, Kamil Pchotka, vnuk milého slujediné, co spojuje ji s ním, skoro žebníka Frankova, „ posel od nho", pozdra\í se prvním plachým slovem s navracejícím se životem, rozskoí se okovy jejího zledovlého, trestajícího vzdoru a ona vychází ze své samoty pod kvtnový déšC odpouštjících slz, Setrvá-li i po listu Frankov, v njž uvila, ve své dobrovolné samovazb, ve svém omylu, jejž prohlédla, iní tak z estné dslednosti hrdých duší, které, zhešivše, nemohou neodpykati si trestu za své viny. Slovanská sebetrýznitelka nespoine v pokoji, pokud nedonesla do konce bemene svého je z lidí, kterým je teba úsm-vy si vyplakati a štstí se dotrpti, Frank Lamberk, zeknuv se nástupnictví v otcov království hmoty, stetá se v exposici osudovou srážkou dotouto stráží sahu symbolického s Lamberkem Karlem jako pokolení technických dobyvatel, na smrt vydanou pedvoj a zvstovatel picházejícího typu vítz duchových. Proheší, protrpí, probojuje a promiluje se ze všech osob Saldovy mravní písn nejvýš vzepiatou parabolou ;

—

—

oistného úsilí. Za scény kižnické, zapuštné podzemním základem píštímu chrámu Frankov, který poklene se v podnebesí, živelný Frank a živoišný Pirkan, „oba muži, vlci, lovci", souasn vrhají se na své panenské koisti týmiž dravími skoky soubžnými na téže mravní úrovni; ale zatím co Pirkan, Frankv podobraz, který podobá se mu „jako opice lovku, jako lovk Bohu", opisuje setrvaností erotického stroje majetnické gesto Frankovo, jímž vlastnil si KomeHi „zaprodanou snad již ped poetím práv tomuto typu", zatím Frank zavrhl rouhaské dílo své, jež vystíklo krvavou pnou z ran obou zrazovaných milenek, 87

oistcem zmaené sob byvšího Lamberka zárove s padlým

prošel peklem vlastního zatracení a lásky, pochoval v

otcem svým a vychází vzkíšen

z

náruí svého vykupitele

rodového, Kašpara. Jest sbásnno psychologicky, kterak

že

odosobivšího

zvnlého

mudrce perozuje se životným pokraováním v tlo a krev jeho mladého a žhav osobního uense

Štp nebeské pravdy strýcovy pošlechtil divoké mládí synovcovo, aniž oslabil síly jeho pozemských instinkt. Milenec, který vrhá se ve volním opilství rukama mezi rozjíždjící se kola, aby zastavil koár, uvážející mu milenku, rozkaznou silou své vladaské lásky, je týž Frank, jenž ped rokem v Kižníkách zmocnil se Sir monky „náhlým tvrdým posunkem v pase". Ale jakým propastným srázem ítí se vzpomínka na plnoní skutenost objetí kižnického od polední pravdy objetí estínského Po most duhovém, sklenutém obloukem vesmírným, vystoupila láska Frankova ze satyrské jeskyn do serafického oblaku. V Saldov velikém dramat nehrají spolu jen muži a ženy. níka.

!

nadosobní síly životní stetají se s lovkem neúprosnými odprci, nebo pobízejí ho innými podncovateli nebo táhnou s ním vášnivými spojenci, každému odpovídajíce osobn, logikou jeho tázajícího se nitra, jsouce kvas zkáze

I

inm

jednoho, ostruha druhého, úastný sbor mravním prbojm tetího. Píroda, na píklad, není tu dekorativn statická kulisa, ale hybná složka dynamiky djové, ústrojný prvek orchestrální. Jest hudebn plynulá a obmnná.

Každý z hrdin, jsa kosmos, má pírodu svou. Píroda Komelie, erotické visionáky, jíž tajemství lásky vtlují se v srostitá, hroznov bohatá zjevení Dantovské hmotnosti i nosnosti, síly i výše, jest mužská a dravci, Af kráí dívka v jarní podveer do divadla, af naslouchá V tichu plnoního domu ozvukm karnevalovým, af stojí, s šátekem první krví zkropeným na rtech, v mrtvoln zasnžené zahrad, af prochází se v jižním slunci na pobeží moském, všude píroda ji pepadá a znásiluje, vymáhajíc si jejího ženství i života. Simonka hledající a bojující o

pozemský byt své duše, v pírod nabádavé a úinné, Kornelie vnímá píbojem vznné krve, dusn zmítajícím se snním, sténající a potácející se visí Simonka prostednictvím vzpružné inteligence srdce. Píroda zjevuje se jí v metaforách jasných žije

;

88

i útoných jak ocel, v obrazech inných. Její píroda není dábelsky ukrutná jest božsky písná. Jest jí neúprosným uitelem, lékaem, vojevdcem, knzem, který spíná žáíca, nemocného, vojáka, vícího nikoli v trpné otroctví, ale v káze spolupracovnickou a spolubojovnickou. Zdá se, jakoby Michaela znala své údolí, mokvající vlhkem mytického vznikání, jíž ped tím, nežli je poprvé spatila, jakoby je znala z jakéhosi pedživotního rostHnného snní samého bunného jádra své bytosti. Neobjevila je v ten a ten den pvabnou krajinkou ciziny, kde dlí pohostinu ale navrací se do jeho pohanské pírody jako do své pravlasti, jako do píiny svého vzniku. Když je zbolestnná nevrou milencovou, to jest nesvá, když zatížily bohyni na chvíli strasti lidí smrtelných, odklání se od pírody o zorný úhel divácký; ale jakmile odhodí, v hrdinském odhodlání, své já, nachází svou odvkou podstatu živlu a božstva a splývá s nekoneným bytím, jehož jest projev a síla. ;

;

Simonku píroda vede, Franka úastn provází; Simoncc píroda vládne, Frankovi pisluhuje. Sune se podél

nho v Berlín, když jede pochovávat svého zhanobeného automatiností galvanisované mrtvoly; zamyká celu svého klášterního mlení za Popelenou Stedou Frankovy kající se duše v prvních dobách pobytu estínského, jsouc bezejmenná, postní, soustedna v pemítání; vyzvání Frankovo Vzkíšení rozezvuelou písní ptaí, a toto panenské jaro kraje Kašparova, dojaté tvrími tuchami, pipravuje se svatveerem na Boží Hod letní vykoupené pírody Evženiiny. Píroda vyposlouchává své melodie z Frankova nitra a podle kroku jeho vzestupu taní svj rythmus, aby na vrcholu, za hymnu vítzného, probortila se v jeho všejímající jásot a utonula v nm. Vesmír v lovku a lovk ve vesmíru toto tajemství lidského dvojbytí, jež zjevuje se básníkovi s nerozlunou organickou vzájemností v metaforách gigantsky zábrných, které zvoníce pevnou i kepkou nohou dobyvatelským krokem po zemi a hlavou brázdíce moe nebeské, kráejí do nekonen rozevírajících se duchových perspektiv, toto tajemství lidského dvojbytí všemi smysly vnímané a všemi nadsmysly zpívané zasnubuje poasného jedince básníkova celku a svírá bohatství životních forem tohoto románového kosmu v zákonn zhodnocenou „jednotu v mnohosti".

otce,

—

vnému

89

Každý jedinený hrdina Saldovy mravní velebásn, popud nejosobnjších, rozhoduje zárove s dsažnou odpovdností za všechen zpíznný a pitakávající

jednaje z

sbor svého rodu a typu. Jasnovidnému zraku básníkov, do samé její žhavé útroby a který který proniká korou prozírá za kruh obzorný, symbolisuje se soukromé dní jeho vrstevník, jejich boj o lásku a tvorbu v odvký osudový dj všeUdský; proto oddálil jej ze suggestivné

zem

i

prchavé pítomnosti bezprostedné

vty

pedvád-

jící v odstupné zbudované trvání vty vypravující. Neurychluje napietí tenáova spádn mluveným dialogem, jeho hrdin, slavnostn aniž ho zajímá v dojem a náladu. vtvená, charakterisující mluvího nikoli vnjší zmnou výrazovou a metrickou, nýbrž, po zpsobu klasickém, jen niternou logikou projevovaného myšlení a cítní, nese se neuspchaným širokodechým patosem. Tváe jeho osobností, tesané nebo leptané úsporn a úeln, jsou svdectví a znak jejich nitrm i proroctví jejich osudm.

e

básníkových obraz, zduchovujících hmotu i vtducha, je celý a svéprávný organismus, ale slouží zárove podle neúchylných zákon stavitelských monumentálnému celku, podpíraje pilíem nebo nesa svorníkem architekturu slovesnou, sestru symfonické hudby.

Každý

z

lujících

90

:

VLASTISLAV HOFMAN: DOTAZ „BOJM O ZÍTEK". L

Otevírám Saldovu knihu „Boje o zítek." Mnohé z knihy v pamti jako samozejmost, krokem asu již vštípená duchovému prostedí dneška, V této chvíH poínám tu knihu statí umleckých ísti v celku, jedním pouvízlo mi

pohlcením a poprvé. Je to kniha pedpovdí práv minulého našeho vývoje v umní, Tedy jako tená mladší generace chci si vymysliti imaginárný obraz Saldova díla nejbližším. Celkov vzato, vždy, když otvív oboru rám knihu, pichází na mne pomyšlení, zdánliv groteskní,

mn

jaký že je autor jako lovk, ne;en jeho duchový v^ýlupek, pedávající jeho myšlení, ale i jeho skutený, hmotný obrys jeho zjevu. Jaký že je autor v celku, v díle i osob. Tak uiní se mi jisté zvdavosti zadost, takže mohu se

mn

zeptati smle své pedstavy, (jež ovšem stane se pedstavou dle „mé" pedstavy), co o spisovateli knihy, o romanopisci neb o básníkovi íká moje pedstava vlastní. Hudbu a výtvarné umní mohu vnímati bezprostednji. Tu

mám

obraz zvukového a barevného svta dokonán, V díle spisovatelském však, hlavn v myšlenkovém neb filosofickém mám doposavad dosti svobody, tvoiti si jako tená konený obraz sám. A jak úplného obrazu docílím pro svou potebu, to jsem již naznail. Jenom se omlouvám, že užiji, ponkud snad nezvyklého zpsobu pirovnání, nebo jak bych to nazval, snad píbuzenské kritiky, jíž chci dnes vysvtliti si postavu F. X, Saldy, jako lovka již

kráejícího, myslícího a

Tedy v

umleckého.

po celodenním štvaní, ve všedních i mimoádných vcech, (jež dle mého soudu jdou tak dobe k sob), ve chvíli, kdy v noním kHdu mihají se mi ješt neklidné záblesky uHc a postav, s nimiž jsem se ve dne setkal, zuritla se mi pojednou postava F. X, Saldy, stíhaného i oslavovaného, jako stínový obraz. Obraz myšlený, píbuzenská podoba, vpálené znamení na místo bílé Salda je tvá Deammierovská, Struný pokyn, lomený pohyb ruky, vyšinutý pohled napímeného soudce, Napiatý elní vrásek na pergamenovém ele, ostrý pízvuk hlasu, matoucí nedoslýchavost. Dlouhý obrys tla širokých této chvíli,

91

ramenou, svislé rysy oblie;e. Šedý zjev mnicha bledé tváe, bezvousé; ztracen blýskavé zornice, typ dandy dle anglického podání. Prostý kabát, nikdy módní, nikdy zastaralý, neburžoasní zapomtlivost uhlazené úpravy. Máte pocit lovka nezvyklého výrazu. Neuhodnete cechu, kam by náležel. Spíše máte pocit kombinovaný. Ostrá ryska kol úst pedstaví vám, že mli jste nkdy v divadle Tak popsal bych podobný dojem. Snad v Hamletu. F. X. Saldu, uvidl-li bych jej náhle, namáhav o holi kráejícího, kol vysokých zdí malostranských. Tolik obrazn vysloveno, neteme-li ješt a vidíme-li,

—

II.

Dostojevskij vymyslel v román „Bsové" dv postavy ve stavu zrodu: Stavrogina a Šatová. Oba pedstavují nám symboly úzkosti, jaká stíhá moderního lovka, hlcdá-li ideu sebe. Stavrogin jest djinn starší Šatová. Oba ale, i moderní lovk vbec, jsou zítkem. Jsou zítkem pro rozpoznání sebe uprosted vcí tohoto svta, pro rozpomínání se na sebe, jenž roste v tisíci ásticích, rozptýlených po svt. Idea sebe jest holá, vcná chvíle, bez pedpokladu. Idea však jako nadpis, sama o sob, jako pedpoklad, nebo jako neživotný jen pojem, rozbsuje oba, Stavrogina i Šatová, oba bsy, jako lidi, vášní, úzkosti a hledání. Neb lépe eeno, idei se zachce, idei jest teba, aby se lovk rozbsnil. Tím uniká lovk úzkosti, uniká do uskutenlé abstrakce, do stavu omámení. Prodlává cestu od neživotné abstrakce,od formule k umlému stavu, k rozpoznání života, k rozpomenutí se na neustálý jeden velký cit, jenž slep doprovází lovka každodenních zvyk k té námaze, že najde sebe. Tudíž že je moderním lovkem, lovkem dneška. Cesta k tomu jest ale velké trmácení. Jest to bolest propracování se k nemu, co zítra má býti samozejmým. Jest probíráním se z podvdomého sna, pes omyly a nedslednosti. Ale jest tomu tak a ne jinak, nebo jest toho teba. Stavrogin rozdvojuje se. Jest nedsledným, že radí každému jinak, aby se vysmál své idei, kterou sám vymyslil. Šatov jako malé dít pláe a prosí za smilování ve své úzkosti, za žádoucí jas, za ozáení hmotného svého pudu. Aby vyvstalo z podzemí to, co je tam po vky ukryto. Zapomíná kultury, v emž je nedsledným. Jako Stavrogin

92

stn

na kulturu a zapadá v dekadentství a zárove má chvíle geniálního jasu. Oba však sob, že v idei se uskutení zítek, znamení na nebí.

ví

Jaký však zítek ? Zítek nepichází pece automaticky, pece chápán? Ostatn každý zítek je zítkem Prapor prost mní svj smr, a je to již od narození vcí dáno, že nejsilnjší vítr pichází ze zem; dech matky utišuje bolest zvráceného moderního lovka. Tak Stavrogin vyznává, že „vždy dobe radil," každému jinak. Tak Šatov vyznává; „Jsem rozmakán, ale ne umakán." Satov pi tom jest mladším, je budoucnost, Stavrogin prošel vlastní trýzní^ a lpl na velkých inech, za hudby velkého orchestru, Satov naslouchal tikání hodin, toužil a vil dále. Nemohl se dokati výsledk boj o zítek. Proto neuvil, že je umakán. a pijde-li, není ;

a

Kultura, hodnota, idealistická touha po form monumentálního života, hrdinský zrak, Napoleonské „zvtšené

mítko" svta

— Stavrogin. Bezejmenný, anonymní pri-

nov ozáenou hmotu, aby se vyhnul abstraktní myšlence. Idealistická touha po form života bezprostedního, vracejícjho se od velkých písmen k malým znakám, zkratkám Satov. Ale oba rafinovaní, totiž v obou bolest tvorby, osud nového vku. V obou ztracená illuse dokonávajícího patriarchálnictví. Ale tu Stavrogin jest ješt pechodem. Má ješt hrdinný postoj, panské gesto, jest duelant. Hledá genia, mystifikuje, aby se vyhnul všedním lidem, kultura prochází jím a rozštpuje jej. Genius za to oatova zabíjí. Takový jest již jiný. Jest již silný. Jest v podob ticha vcí, v dechu matky zem. Oba však koní tragicky, jakožto dva nové svty pedstav. Oba svty První pechodný ukazatel. Druhý nastávamitiv, diletantsky milující

—

—

:

dvma

Oba

jsou zítky,^ ale pece Považme Život a jeho umní žíti a jej umle zobrazovati duchovým inem, má totiž v zárodku svou cestu životnní tedy jen sám o sob,

jící

zítek, jsou

zítky.

každý jde jinam a oba jinam

jdou.

:

;

nkam

A

smr

neleží jen, ale taky smuje. o ten jde tedy i s hlediska života. Není tedy jenom hodnot. Nebo pojem o hodnot se mýliti v praxi. Hodnota není platí jen pro jistou mez, pro mez osobnosti, eknme. Meze ty pak stanoví smrnice, stanou-li se již jinými, jiným ci-

mže

vná,

93

tem a jiným vkusem. Za zítek, dle

mého

soudu.

to

Dva

nemže. Tak vzniká mohou míti stejný hod-

nikdo lidé

notící pedpoklad, ale v praxi, v citu a vkusu se nedohodnou. Proto také umní, paprsek života, je stále nevyjasnno. Nevíme dosud, co je zítek. Víme jen, že jsou smrnice moderní,

m. F. X. Saldovy „Boje o zítek" pipomnly mi obraz Stavrogina, Vlivem sugesce pechodu z ruchu dne v klid noní. Obraz zuritl se mi tedy i duchov, nejen obrazov, jak jsem napsal na poátku. Mluvím totiž obrazn, abych dopídil se jasnji, abych se dotknul látky, z níž složeny Saldo vy úvahy o moderním lovku a o jeho vnitním projevu, o umní. Mnohé jsou naléhavé a souasn cítím, že nevyslovil se dosud Satov. Tyto „Boje o zítek" vykonaly svj etický úkol. Pedpokladový. Rozeznaly tmu od svtla. Rozdlily smrnici ducha vnímajícího a nazíravého v pruhy svtelné a temnostní. V cesty regulacemi. Sít cest a regulací tch jsou tu nataženy pímkovit a do znaných dálek, zaasto až do dálek, mizících oku prostého pozorovatele. tak stane se, že skoní díve tomu, kdo je v oekávání výsledku, nebo mizící dálka jest pece jenom dálkou a ne skuteností. Tak se státi mnohému. Proto pedpokládejme tento pípad. Pistupme komezi ty mnohé, již spokojí se prozatím s okolím dneška, s okolím užším a závrený dotaz „Boo zítek." Ptáme se Vás, F. X. Saldo: „Blíží se již zítek ? Stojíme na rozhraní Vaší prkopnické práce a podáváme isté, nezkalené vody, po namáhavé a nepráci. Cítíme, že mnohé zjevy, na svou dobu moderní, staly se mlinou, že schovávají se snad za Vaše vývody a že staly se snad brzdou dalšího vývoje."

A

mže

nen

uime

jm

vdné

tém

modernímu umní výtvarnému. „Pamatujete svých boj pedchozích; Pítomnost Vašeho slova a soudu je tu naléhavá!" Tímto pomyšlením zavírám knihu „Boje o zítek".

Vizme píkrých boj

proti

94

F.

F. X.

CHUDOBA:

SALDA A LITERATURA ANGLICKÁ.

Není teba zvlášt pipomínati, že ze všech cizích literatur na duševní vývoj Saldv nejvíce psobilo písemnictví francouzské. Francouzská prosa kritická i románová dobyla si jeho lásky a podivu hned v zaátcích tvorby literární a zachovala si je po všechna léta další. Taine, Hennequin a Guyau oplodnili jeho vlohy kritické, romanopisci Stendhal, Balzac a jmenovit Flaubert stali se mu nevyerpatelnou studnicí umleckého požitku a pouení. To postihne každý, kdo pehlédne tvrt století jeho práce kritické. Ale nemén snadno pozná, že mezi cizími tvrci slovesnými Francouzm nejbližší místo v jeho srdci i hlav zaujali velicí básníci a essayisté anglití.* Vyšetiti, kteí to byli a jak se k nim stavl, je úkolem této popisné stati. Vtších úvah o spisovatelích angHckých z péra Saldova je nemnoho; pokud vím, toliko ti; posmrtný lánek o Alfredu Tennysonovi, otištný v Hstopadovém a prosincovém ísle moravských „List Hterámích" z r. 1892, o devt let pozdji studie o Johnu Ruskinovi, napsaná úvodem ku pekladu knihy „Sézam a lilie" (ve „Svtové knihovn" Ottov) a kritická apostrofa „Genius Shakespearv a jeho tvorba", proslovená v beznu r. 1916 v Národním divadle

ped statí

zahájením cyklu shakespearského. Více je menších a kritických podobizen, rozptýlených po asopisech

a po nkolika dilech Ottova Slovníku nauného. Charakterisovány jsou v nich zjevy starší i novjší: Philip Sidney, Edmund Spenser, Benjamin Jonson, Pope, Swíft, Steel, Smollett, Samuel Johnson, Sheridan, Wordsworth, Landor, Moore, Shelley, Keats, Macaulay, E. A. Poe, Robert Browning, Kingsley, Dante Gabriel a William Michael Rossettiové i jejich sestra Kristina, George Meredith, Swinbume, Symonds, Jefferies a Oscar Wilde, abych vyjmenoval aspo nejvýznamnjší.** Krom toho Salda podal píležitostné charakteristiky anglických i amerických spi-

—

Pravím-li „nejbližší", nemyslím ovšem, že by vynikající zjevy literatury anglické stavl co do hodnoty pod obdobné zjevy francouzské, nýbrž na mysli úhrn jeho zájmu a hojnost podnt, jichž se mu dostalo z té neb oné literatury.

mám

rty

o Meredithovi a Browningovi jsou v

V.), ostatní

lánky v Ottov Slovníku nauném.

95

„Novin" (ro.

II.

a

sovatel v nkteiých posudcích peklad jejich dl do eštiny. Tak nartl v Literárních listech duševní podobu básníka Coleridge, když r. 1897 kritiso val Sládkv peklad „Skládání o starém námoníku, Christabely a Kublaje Chána", a v témže i následujícím roníku piléhav vystihl umlecký význam Moorv v posudcích Krškova pekladu jeho lyricko-epické, dekoraní skladby „Lalla Rookh", R. 1898 rozhovoil se v Literárních listech obšírnji o Shakespearov „Kupci benátském" a veselohe „Jak se vám líbí" v peklade Sládkov, r. 1902 charakterisoval ve Volných smrech amerického myslitele H- D. Thoreaua podle jeho „Waldenu" v peklade Frantov a r. 1908 v Novin anglického ducha píbuzného, Richarda Jefferiesc, podle „Píbhu mého srdce" v peklade Marie Jesenské. Tím však vlastní úsudky Saldovy o anglických spisovatelích a jednotlivých odvtvích anglické literatury daleko ješt nejsou vyerpány. V jeho „Bojích o zítek", „Ironickém život", „Duši a díle" i v kritických studiích a referátech roztroušených dosud po asopisech (Rozhledech, Literárních Hstech, Novin, eské revue, Lumíru) setkáváme se s ojedinlými výroky i celými odstavci, v nichž bud napovídá nebo i šíe projevuje své názory o dležitjších zjevech anglického písemnictví nebo aspo se jich dovolává, aby jejich myšlenkami doložil své výklady. Z vtších statí toho druhu uvedl bych na p. obsáhlou úvahu „Synthetism v novém umní", otištnou v Literárních listech r. 1892, kde moderní sklon k mysticismu stopuje u Carlyla, E. A. Poea, Wordsworthe a v Shelleyovi vidí s Jamesem Darmestetterem „jednoho z patriarch" onoho synthetismu- symbolismu, o njž v poesii eské usilovalo práv oaldovo pokolení; nebo studii „Peklad v národní literatue", uveejnnou roku následujícího v témže asopise, kde opírá své názory, ne vždy pípadn, o zjev Shelleyho, Byronv, Keatsv, D. G.Rossettiho a praerafaelitv anglických a kde Roberta Burnse staví proti Jos.V. Sládkovi jako skuteného oráe se slabou kulturou klasickou a literární, jehož poesie byla sama sebou nejblíže píbuzná písni lidové, proti básníku vzdlanému, tvoícímu zpravidla ve formách tžkých a složitých a jenom výjimen napodobujícímu básnictví lidové nebo úvahu „Román sociálny" (v Rozhledech r, 1893), v níž se dovolává jmenovit J. St. Milla a odkazuje na Alexandra Baina, Buckla, J.D. Morella, Tylora, Spen;

96

cera,

Lubbocka, Maina, Morgana a

jiné filosofy,

psycho-

anebo posmrtnou charakteristiku Julia Zeyera (v eské revui r, 1901), kde mezi nejsilnjšími vlivy, jež psobily na Zeyerovu poesii, vytýká zvlášt anglické umní pedrafaelské, jak plastické, tak literární, které pak nkolika vtami vymezuje. Nepímo Salda seznamuje své krajany s literaturou anglickou peklady. Hned do XIII. a XIV. roníku Literárních Hst (1892 a 1893), v nichž zaíná svou smrodatnou innost kritickou, posílá peklad obšírné studie francouzského kritika G. Sarrazina „P. B. Shelley", aby uctil v Celogy, sociology a

ethnology anglické

;

chách sté narozeniny velikého básníka. R. 1896 zahajuje Pelclovu „Kritickou knihovnu" pekladem Hennequínovy knihy „Les écrivains francaises", kde mimo H. Heina a Rusy Turgenva, Dostojevského a Tolstého spisovatelem charakterisován také AngHan Dickens a Amerian Poe. Poátkem roku následujícího uveejuje v Literárních listech na poest básníka a výtvarníka

Nmce

nedávno pedtím zemelého peklad lánku „Wílliam Morris" z péra francouzského kritika Gabriela Moureye, Pímo pak z anglické literatury poizuje peklady dva: r. 1901 vydává v Ottov Svtové knihovn ti Ruskinovy pednášky „Sézam a Hlie" a dv léta potom v VIII. ro. Volných tiskne peklad Wíldova dialogu „Kritik

smr

umlcem". Je-li vnjším znakem

této innosti kritické a tlumonické neucelenost a nesoustavnost, není tím vinen nedostatek vnitní jednoty estetické a kritické. Popudy k projevm byly píležitostné a rznorodé, ale základní názor Saldv o povaze a hodnot anglického písemnictví proniká již od prvopoátku ze skutenosti, že jenom výjimen píše o anglických romanopiscích, zato však rád se chápe vhodných píležitostí, aby promluvil o anglických básnících z prosy anglické zajímají ho v prvním období innosti kritické vHv Masarykv není tu bez významu hlavn filosofové, psychologové, sociologové a ethikové, pozdji, když se vymaní z vlivu Masarykova, essayísté, kteí silnou obrazností i umním slovním stojí básníkm velice blízko. Vidíme-li naopak, že z literatury ;

—

—

francouzské nejvtší pozornost vnuje prosaikm, kdežto básníci jej zajímají teprve na druhém míst, máme již v tchto faktech uritý soud o tom, co v které literatue pokládá za význanjší a pro rozvoj našeho umní slo-

97

7

:

,

vesného za dležitjší. Pímo soud tento pronáší r. 1908 v polemické statí „O umlecké kultue, umlecké mravnosti a francouzském vlivu u nás" (Novina ro, L), kde odmítá výtku, že chvaloeí Francouzm na úkor jiných literatur, „Studoval jsem léta a léta", praví tam, „vedle sebe trojí literaturu, nmeckou, francouzskou i anglickou, a došel jsem k tomu, že nelze jen tak prost e n b 1 o c podadovat žádnou žádné z nich. Chce-li se mluvit o pednostech a nedostatcích, musí se specifikovat: tam jest šastnji vyvinutá prosa, onde poesie, tam román, onde drama. A i tu musí se vždycky ješt pipustit výjimky, tebas to byly ty, které potvrzují pravidlo. Anglická lyjest nejen o tom pochyby není rika na píklad vyšší a istší inspirací (což by mnoho ješt neznamenalo), ale i dokonalejšího organismu, hlubšího a tajemnjšího prolnutí formy a obsahu, než lyrika francouzská (pes jednothvé výjimky, hodné vší úcty i pozornosti), Nejen že Francouzové nemají tak vysokého zjevu básnického, jako jest Shelley, ale i pi nejdokonalejších básnických dílech francouzských cítíš jakýsi nezorganisovaný, nevyzpívaný zbytek, který iní dílo tžkým a brání jeho úpl-

—

—

mn

vzletu, jest to organisace jazyková, zpsob myšlení, a hodnocení, který se nedovede pokrýti s hudebností] zejm. verše a rozpadá se s ním tu patrnji, onde Ale naopak prosa francouzská, román francouzský ve svých vrcholných zjevech (nemyslím tím nikterak Zolu, nýbrž Balzaca a Flauberta) jest nad románem anglickým jest dokonalejší jeho organism, má hlubší a sevenjší logiku vývojovou, dává hlubších przor do života, nevy-

nému

mén

luuje zesvélátkyžádnýchrozlohživotních, neklausuluje se sentimentáln

ped

—

niím.

nikoliv: Jest nesprávný pedsudek, že jest protimorální jest ien prost morálních tendencí a deklamací, má ethiku ryze vnitní a umleckou: jest uzaven v jeho stavb a komposici, v pomru mezi charaktery vede a osudy. Nedeklamuje o ní, nehlásá ji, nekáže ji „Každý si s umleckou plastiností a objektivností:

—

musí jeho

si ji

sám vyíst

z

nho, A práv

v tom

jest

síla".

Ješt draznji se zastává románové prosy francouzské „proti peceování anglického románu, jak se u nás nekriticky propaguje z rzných stran na patrnou škodu

umleckého

našeho rozvoje", v asové glosse z pod98

zimu r. 1905 [Volné smry, ro. X.), kde prohlašuje, že „dobrá umlecká prosa, bohatá a silná, jest v Anglii výjimkou. Nenapadá mne zde odsuzovat šmahem", píše dále, „anglický román. Otázka jest píliš složitá a delikátní a nedá se krájet hrubým nožem v asovém feuilleton. V knihách, jako jest „Shirley", jsou pednosti vedle vad, užitek leží tu vedle nebezpeí. Chci jen íci, že nic nevyrovná se veHkému románu francouzskému, románu Balzacovu nebo F 1 a u b e r t o v u. To je útvar nejvyšší síly a dokonalosti, bohatý svt organisovaný a zákonný, hluboký jako mystérium, jasný jako planetárný mechaani element neschází v nismus. Jest to celý svt ethický. Nevidti ho mže jen povrchnost a nevdomost. Nebo a v tom jest veliká a vlastn umlecká hodnota francouzského románu a pednost jeho ped pravidelným tento element není vnjší, není románem anglickým nalepen z vnjška a vnucen z vnjška jako okatá tendence a intence: jest vnitn ztráven nese dílo jako rytmus a teplo, jako jedna ze složek a sil, jimiž žije a

—

nm

—

—

;

element konstruktivumlecká suprematie francouzského

z nichž se rozvíjí. Jest z jeho

ných

— v tom

jest

vku vydal díla nejvyšší síly a dokonalosti. Jejich školy jest naší literatue teba pede vším; pokud jí neprojde, nenabude umlecké organisace a vlastních stylových a tvárných sil." Aby však obraz Saldových názor o prose anglické

románu, který v dvacátém

byl životnjší a pesnjší, teba doplniti tyto povšechné soudy jeho drobnjšími projevy o nkterých jejích pedprosa, stavitelích. Jestliže napsal, že dobrá bohatá a silná, je v Anglii výjimkou, nezapomnl píležina myslí. V pietní „glosse", tostn íci, které výjimky

umlecká

ml

1909 památku George Meredithe, pi„Noviny", že také on zná veHkého ropomnl manopisce Angliana, jenž „vášnivou silou svých rek, jejích ideovou výbojností, smyslem pro mozky rozpracované vášnivou prací myšlenkovou" byl netoliko blízek Balzacovi a svými dívími postavami kouzla jímavého a srdeného, ženami básnickými a zárove pravdivými budil vzpomínky na samého Shakespeara, nýbrž psal také „nádherným, živým, víným a proudnýrn jazykem, plným metafor a barvy" a dovedl jím promítat jako žádný druhý romanopisec anglický vnitní svt svých hrdin, strašná bludišt jejich duší a srdcí. Nevytýká-lí zvlášt mezi jíž

uctil z jara

r.

tenám

99

anglickými umlci-prosaiky ani „kouzelného essayistyfilosofa a historika

Patera, ani

i

historického romanopisce" Waltera

tvrce „Doriana Graye", jemuž vnoval v

Ottov Slovníku nauném

obšírnjší lánek, snad nejosobnji a nejveleji cítný ze všech, jež napsal do této encyklopedie z oboru Hteratury anglické, neiní tak proto, že by nevidl nebo nedoceoval jejich umní, nýbrž ze správného poznání, že jejich umní nevyvrá z anglických zídel oba jsou žáky Gustava Flauberta a hlásí se k nmu nejenom umleckou stránkou svého díla.* Zná však a miluje jiné dva prosaiky anglické, jejichž umní vyveio v podstat z hlubokých pramen domácích: ;

Carlyla a Ruskina. Jejich umní slohové strun charakpokud vím, pouze jednou, když praví v závru pípadnji Úvodního slova ke svým „Bojm o zítek" o hymnickém tlumoníku „moderních malí" nežli o sarže mívají kastickém rapsodovi „francouzské revoluce" periody asto na pl strany, stavjí vtu architektonicky, užívají píznaných motiv a jiných prostedk stylového paraleHsmu a pracují thematicky, jejich frazis že plyne místy širokým proudem jako veletok, rozlívá se v ramena

terisuje,

— —

,

a vtví se asto se složitostí šípkových ke. Svou vlastní povahou umleckou je bližší Ruskinovi než jeho mistru,

na

patrno z rozptýlených narážek, mocn silou své osobnosti lidské a myslítelské, nýbrž i silou svého prudkého a bodavého, pružného a vznosného slova. U nho a u Ruskina, nemýlím-lí se, oblíbil si onen pathos, jenž nezstal na nho bez vlivu, jmenovit v stedním období jeho dosavadní tvorby, v období „Boj o zítek". V té dob Šaldv pomr k anglické literatue a zvlášt k anghckému básnictví jest již mnohem dvrnjší než r. 1892, kdy v kritickém nekrologu zachycoval podstatné znaky umní Tennysonova. Také jeho zájem kritický bére se ásten jinými cestami než desítiletí pedtím. Sousteuje se hlavn na osobnost a její in tvrí, kdežto díve psobením názor Tainových a hnutí sociologického, jež k nám tehdy mocnji doléhalo, dával si otázky o vlivech plemene a prostedí na povahu umleckého díla a s druhé strany o psobení umlcov na spolenost, pro kterou tvoí. U Tennysona zjišuje, že je více chutnán ale

i

ten, jak

psobí nejenom

•

Novina

L, 273.

100

a oblíben než milován, jeho kult že je spíše literární než neobmezen oddaný a náboženský, jako je tomu u Shelleyho nebo u Roberta Browninga, a táže se po píinách této obliby. Vidí je v šíi a obsáhlosti jeho poesie, v jejím bohatství genrovém, formálním, námtovém, citovém a inspiraním, jež hoví anglické obci tenáské, která je daleko rznorodjší, než jak stanoví pro povahu anglického národa bžný vzorec. Ale pes tuto rznorodost anglického plemene a pestrost literárních zálib, která z ní plyne, zdá se mu, že básnické dílo Alfreda Tennysona po nkterých stránkách není dosti národní. Na rozdíl od svého pozdjšího pesvdení, že o „národnosti" umleckého díla nerozhoduje látka, která „jest dílem hmoty", nýbrž „síla, teplo, odvaha, nha a vroucnost srdce a intellektu, vše, co tvoí sám dech, tepnu a rytmus díla, jeho a hoí bytostnou a tragickou krásu, co hraje a jiskí v a svítí nad ním jako nejvyšší svoboda nebojácné na rozdíl od tohoto správnjšího náa hrdé duše" zoru, jejž hlásá jeho pednáška „Problém národnosti v umní", pozastavuje se u Tennysona nad skuteností, že jeho námty nejsou erpány z jeho prostedí, z prostedí vrstevnického a národního. Jeho „Idyly" královské

nm

—

feudální svým smyslem sociálním, keltské svým smyslem národním, mystické smyslem psychologickým a alegorické a symbolické svým smyslem umleckým. nepohešují vysokého smyslu vnitního a mravního, není v nich pemítavé a rozbíravé etiky germánské, ani inorodého a praktického ducha anglického, nýbrž rázem svým jsou „meditativné a extatické, jakou

jsou

A

je

mystika románsky-keltická a

riod

stedovká v

jedné pe-

A tato

féerie je položena a zpracována hlavn po stránce pittoreskní a malebné, objektivn a legendární Myslím, že dá se dosti tžko mysliti sujet vytžený, který by a poetický i praktický smysl z byl kontradiktnjší tomu, co obyejn bere se za pevný svojí evoluce.

!

nho

model moderního anglického karakteru."*

V

jiných jeho

* Angliané nejsou ovšem jen Germání, nýbrž zárove Keltové a místy více Keltové než Germáni, Proto mnozí spisovatelé anglití se nevyluují z prostedí, jestliže projevují záliby a vlastnosti keltské. Nkteí se výslovn hlásí ke kmeni keltskému (z novjších na p, Meredith nebo Yeats), keltský pvod jiných je obecn znám. Sám vrchol anglického básnictví Shakespeare je asi více Kelt než Germán.

národního

101

básních je ada prvk romantických a východních, v nichž není vbec smyslu pro vnitní a mravní kult duševnosti, „který se pokládá všeobecn za moderní estetický typ

Nadto Tennyson „snad nejmén vyhovuje schématu angHcké estetické tradice a poetické faktury, která záleží v prudké abruptnosti, v jisté tvrdosti a vtíravé, skoro vášniv neurvalé a divoce svží nepravidelnosti a .formální nedokonalosti*, jak by anglický."

i

tomu

bžnému

estetik francouzského klasicisdílech, která se považují za návyslovující názory a poteby rasy, je

se vyjádil abstraktní

mu. AngHcká poesie v rodní a

i

formov

tžká, málo svtlá, málo lenná a prhledná.* U Tennysona je tomu jinak. Jeho forma je dokonalá a harmonická, pravidelná a kUdn skandovaná. Je slovem nejen rhytmická, ale i melodická a to sensitivn a formov melodická. Má jisté vlastnosti, které se pokládají za konstitutivné a karakterní pro poesie a literatury latinské

a románské." Proti tmto odchylkám od prmrné „anglickosti" Salda klade jiné znaky díla Tennysonova, jež se shodují s pojetími anglickému duchu vlastními jeho zájem o ženskou otázku, o soudobou kulturu národní, o náboženství, bžné ideje ethické a politické a ,hotová fakta'. „Bylo by citovati jiné ješt kusy dobrá snad ple jeho díla, která je chycena, zdá se nám, v samé krvi anglického obecenstva." Tleskají-H tenái té i oné stránce jeho básní, nelze podle Saldy než míti za to, že anghcká duše národní je rozdlena, že „není jednoty a stejnorodosti v mase národního citu a národní chuti, národního pojímání a pochopení" :

—

hájil tohoto názoru. Soudil bych byl správný, musili bychom i nkolik nejvtších básník anglických, jako Spensera, Wordsworthe, Shelleyho nebo Keatse zaadit mezi umlce nedosti anglické. duše anglická je po mém pesvdení mnohem širší, než jak nám bývá kreslena podle pravítka pevninského, zejména nšmackého, O Tennysonovi bych ekl se Saldou pozdjším, že je proto anglický, ponvadž je menší básník nežli na p. Blake nebo Shelley nebo Keats nebo Wordswooíh a Coleridge, Má vnitní síly, melodie, která u velikého básníka tryská z bezedná, a proto si více hledí melodinosti vnjší a líbivé. Jeho povrch se nebortí a nepuká, protože se pod ním neskrývá sopená výhe mohutné obraznosti a prudkých cit. S obmnami platí totéž také o jiných pstitelích formální dokonalosti' mezi básníky anglickými í eskými ímž nikterak není eeno, že vnjší kostrbatost je

Nevím, zdali by Salda dosud

však, že sotva.

Kdyby

Tvrí

mén

mén

mén pvodní

—

podmínkou

a

,

znakem

geniálností.

102

a že v ní není ani hotovostí a ustáleností. ást díla Tennysonova nebyla „národní" v dob, kdy vznikla, ale stala se národní a je národní dnes, ponvadž je pijata a tena obecenstvem, chutnána a zpracovávána v tisících opakovaných citech a dojmech. Tuto rozdlenost a nehotovost nejvtší ástí anglického národa Salda vidí vtlenu v samém Tennysonoví. Jeho duševní ústrojí je mkké a povolné, rozkošnické a málo napiaté, snadno se zvlní a proto nemiluje názor a uritých, píkrých, pevných a zavených, nedovede se oddati spekulaci pesné a reální. Jeho zájem rozumový

smr

je

mírnn

a

nien sladkou

a

nžnou

vnímavostí a kalen

harmonickou zádumivostí, která proniká všemi stránkami jeho básnických prací. Proto jsou mu písný realismus a naturalismus nesnesitelné. I když erpá látky ze soudobé spolenosti a národního prostedí, idealisuje. Jeho úvahy nejsou ani prudké, ani obsahem nové, ani urité, nýbrž bžné a tradiní. Pijímá-lí pantheism, iní tak jen s bázní a úzkostlivostí. Je dokladem básníka, jakého ml na mysli Alexander Baín, veHký psycholog a zosobnní „typického vdeckého skotského národního ducha", jenž byl rovnž proti realismu a naturalismu v umní, za jehož základní podmínku a vlastnost pokládal cit a za cíl „delikátní rozkoš", která by rozmnožovala úhrn Hdského štstí. Jako Bain vystihl umlecký ideál anglický vdecky, tak jej Tennyson ztlesnil básnicky. Proto jej spolenost anglická záhy pochopila a díve i vydatnji než jiné básníky obmýšlela pozorností a veejnými poctami. Od této ranní stati analytické k slavnostní synthetické pednášce o Shakespearovi z r. 1916 je veliký skok. Nebyl vykonán bez oddaného studia angHckého básnictví, jehož viditelnými stopami je ada lánk v Ottov Slovníku nauném. Z básník, které v nich Salda charakterisoval, osobn ho asi nejvíce zajímali E. A. Poe, D. G. Rossetti, Shelley, Swinburne a Wilde, jak plyne i z toho, co o nich do Slovníku napsal, i z etnjších zmínek, jež jim vnoval ve svých knihách a statích. Nejvýše z nich staví S h e 1leyho, o praví, že „jest z nejvtších zjev celé anglické poesie", a že „místo jeho jest vedle nejvýraznjších jejích duch, vedle Spensera, Miltona, Byrona," V „Moderní literatue eské" prohlašuje ho za „velikého moderního básníka katexochen básníka života, kultívu-

nmž

:

103

vdom

všecky cesty k nmu, velikého praktického monístu, který nehledá svého pathosu v rozdvojeních, ale v sjednocení. Jest v tom kus symboHky, že poslední básní jeho jest „Triumf života", polemika s asketickým duchem, který vytvoil fresky na Pisanském Campo Santo. Romantická kletba, která ležela dotud na život, Shelleyem jest sata. Shelleymu není teba zpítomovati si stále smrt, aby cítil všecku jedinenou krásu a klad života nápoji jeho není teba tohoto dráždivého koení, V tom jest jeho smysl veliký ozdravovatel poesie. Shelley jícího

;

:

pekonává romantism moudrým poddáním vesmírným, Goethe byl odsouzen k

zákonm

vné

se

zákonm

spoleenským. Romantism revolt v tom byla zhoubnost

—

jeho."

Toto pojetí významu Shelleyova není dosti anglické, aby bylo úpln správné. Opírá se píliš o názory pevninské, také u nás bžné, podle nichž romantika znamená odvrácení od života a odboj proti svtovým. Angliromantika znamená obnovení sil životních, které pedtím vadly a hynuly, ponvadž je škrtily staré, pežilé formy, které životu již nestaily. Staré formy dusily život spoleenský stejn jako umlecký a proto, aby život nezanikl, bylo teba je odklidit, po dobrém, af po zlém. Nevím, je-li správné nazývat tuto innost zápornou, niivou, revoltou proti zákonm vesmírným. Daleko spíše si zaslouží jména obrození, jaké jí skuten dali nkteí kritikové a historikové anglití a to obrození ve smyslu nejlepším a nejvyšším, ve smyslu tvrím. V tom smyslu odbojníkem byl i Blake i Wordsworth i Coleridge

ádm

anm

a

—

Shelley i Keats, praví a hlavní romantikové-obroditelé a ozdravovatelé v^ anglickém básnictví na pomezí dvou posledních století. Žádný z nich však nebrojil proti zákovesmírným, nýbrž všichni se jim podizovaH, všichni jich drazn hájiH. Dva z nich, Blake a Shelley, po celý život, dva jiní, Wordsworth a Coleridge, aspo v mládí a i

nm

v ranním vku mužném potírali sice ády spoleenské, ale i v tom byl veliký klad a veliká zásluha, protože mnohé z tch dusily život a bránily jeho plnému rozvití. Ale což B y r o n ? otáže se ten, kdo v vidí nejen zástupec, nýbrž sám vrchol anglické romantiky. Ten nebyl odbojníkem ve smyslu mravním i metafysickém? Jeho žaloby, jeho sarkasmy, jeho skepse, jeho rouhaství Ano, Byron Veliký blud pevninský a jmenovit nmecký, již v do-

ád

nm

.

!

104

.

.

hymn

bách Goethových a podnes. Kolik bylo zapno na jeho velikost, kolik kadidla vypáleno na oslavu jeho zásluh pece Byron n e n í a nikdy nebyl pedstavitelem anglického básnictví romantického, nýbrž po celý život byl jeho uvdomlým a zásadním odprcem. Osvojil si a to vtšinou ba i proti své vli nkteré ro!

A

—

bezdn,

tmi

—

oklamal svt. Ale v srdci svém již nestaily životu a proto jej hubily. Byl duch ze staré školy, skeptik a rouha, který „netoužil po harmonii velikých obecných organism" a nebyl ani s to, aby podobné tužby pochopil u svých mladších vrstevník. Proto se pel se svtem, který jej obklopoval. Ústy hlásal asto hesla, pro nž mu srdce nehoelo, a konec konc dospl tam, že sám sob nevil, sebe sama ironisoval. Duch v jáde záporný a proto odbojnický. Ale nejenom proto. Jeho srdce churavlo také bolestmi ryze lidskými a ty je brzy svíraly, brzy rozdíraly, až se mnohdy keovit svíjelo jako živý sval, jejž obnažil a doteky dráždí nž pitevní. Dosud nevíme, odkud se všecky vylévaly, mžeme je však zeteln sledovat a mžeme pozorovat, že napájejí také jeho mravní a metafysické odbojnictví, dodávajíce mu nkdy i jisté živelnosti. To je „romantik", jak si jej pedstavuje pevnina a jak podle nho soudí také romantiky skutené, duchy rázu Shelleyova. Pak se jí ovšem zdá, že ti romantism „pekonali", kdežto oni jej v pravd dovršili. Také Salda dlouho se koil romantické velikosti Byronov. Praví o sice v lánku „Peklad v národní literatue" z r. 1893, že je „temperamentem a krví rozdlený a smíšený, stejn jako Keats a Dante G. Rossetti", ale jmenuje ho tam hned vedle Shelleyho, „nejvtšího genia" anglické literatury stejn jako r. 1897 v odmítavé, ale správné kritice Moorovy básn „Lalla Rookh" * nebo r. 1898 v posudku Vrchlického výboru „Moderní básníci anglití",** kde Wordsworthe nesprávn nazývá ,reakním realistou', kdežto Byrona mimo Shelleyho jmenuje .vrcholem anglické poesie*, anebo r. 1904 v Ottov Slovníku nauném (heslo „Shelley"), kde jej se Spenserem, Miltonem a Shelleyem adí mezi ,nejvýraznjší duchy celé anglické poesie'. Ješt v „Moderní literatue eské"

mantické vnjšnosti a se

klanl

onm

pežilým formám, které

nm

—

*

Liter, listy 1897, str. 303.

" Lumír

1898-99, str. 274-5,

105

,

z

r,

1909 píše o Máchovi, že „vedle Byrona, který ironií

penáší se pes všecky nedokonalosti a rozpory života a opovržením odpovídá na jeho pokrytecké pseudomravnostní požadavky, vypadá jako lovk prostoduchý, který bére všecko do slova, jako lovk tžkopádný, homo simplex, jehož bolesti schází kídlo a jehož zoufalství jest píliš osobní, aby mohlo být zákonné a tím v hlubším smyslu slova básnické. Psobí to dojmem, jakoby Mácha

kterým napouštl Byron jen své

trávil se jedem,

ené svým nepátelm: Mácha pekoná vatelem."

jest spíše

šípy, ur-

obtí, Byron

*

Potom však nastává obrat. Projevu dochází roku 1913 v „Duši a díle", v essayi „Karel Hynek Mácha a jeho ddictví", v nmž Máchovy hodnoty básnické znova jsou zváženy a shledány mnohem tžšími než díve. Naproti tomu umlecké zásluhy Byronovy uvedeny na pravou míru. V satirách i polemických listech sledován jeho sklon k poesii pseudoklasické ze školy Popovy i jeho odpor k „vrstevnické moderní, romantické poesii anglické", pro nho velíce píznaný, a zjištno, že „Byronovi nové živly, které vnášejí romantikové v poesii, popis, exotism, obraznost, invence, realism, jsou cosi snadného a pedhrubého vrcholem poesie jest a bude prý vždycky poesie rozumov-mravní, jak ji pojímal a tvoil Pope, Mnoho hluku tropí prý denní móda s obrazností a invencí' a pece jsou to prý ,nejvšednjší vlastnosti*: ,irský sedlák, vstoupí-li mu do hlavy trochu whisky, naobrazní a natvoí toho víc, než teba k výrob básn moderní*. Byron mluví zde bezdky pro domo. Byron nebyl a není tím velkým básnickým tvrcem a novotáem, kterým jej dlouho pokládali na pevnin evropské; Wordsworth, ten Keats, který jedenadvacetiletý r. 1816 v básni Keats ,Sleep and Poetry* složil otevené vyznání víry romantické a útoil prudce na klasiky, ,kteí prý houpali se na

mtn

;

,

.

—

—

devném

koni a domnívali se, že to je Pegas* a Coleridge jsou nejen vtší básníci a umlci slovesní, lidé hluboké vnitní melodie, ale i ztlesnitelé nových cítní a vnímání básnického Byron vedle nich jest v mnohém smru ,vieux jeu', pedstavitel úzkého, starého, ironicky-racionálního svta a nejlepší tam, kde se mu otepiblížil a oddal. Básnický výraz Byronv jest mno-

zpsob

;

ven *

Moderní

lít,

eská,

str,

31-32,

106

hem mén revoluní, než se do nedávná vdlo a vilo na pevnin evropské. Byron jest naopak tradiník v tom, co jest rozhodné pro tvorbu básnickou v method své obrazivosti slovné, ve vnitním mechanismu své výrazovosti." * Tuto jeho tradinost a chabost umleckou dokládá pak Salda na stránkách dalších, uvádje píklady :

Máchových sloves, za jejichž názorností a silou básnickou daleko zstává sloveso Byronovo. A sloveso, nejdynamitjší prvek v dobré poesii a také v dobré poesii romantické, „ve u romantik", jak správn poznamenává, „energií a nese celý výboj citový, klenouc se nad sváry nitra a nad protiklady stav i a spájejíc asto násiln v jeden svazek živly odbojné a vzpurné", kdežto „u Byrona bývá abstraktn klidné a všeobecné". úsudku o cen díla Byronova je významu základního. Nejde tu jenom o nho, nýbrž o poesii vbec a netoHko o poesii anglickou, nýbrž zárove o každou jiByron vliv, tedy i eskou, jak vidt na nou, na niž p, z dvojice Byron-Mácha. Zmnil-li Salda svj soud o Byronovi, nemohl ho nezmnit o Wordsworthovi, jenž se mu díve zdál zástupcem „reakního realismu", a mu-

dj

Zmna

ml

by jej zmnit také o Tomáši Moorovi, o kterém kdysi napsal do Ottova Slovníku nauného, že jeho „mkký, pružný a melodický talent" má v djinách poesie anglické sil

„zabezpeeno vynikající Apostrof a genia 1916,

Saldv

místo".

Shakespearova

z jubilejního roku kritice básníkova ledví p o-

poslední a nejcennjší

anglického básnictví, nevyšetuje

píspvek ke

drobnou pitvou, ani nepehodnocuje hodnot základních. Zato vrhá bystré a hluboké pohledy na vývoj básníkovy duše a na umleckou povahu jeho tvorby. Sám nazývá svou pednášku pouhým „nártem k píští karakterologické studii shakespearské" a vysvtluje tím její strunost i vnjší neodbornost v podání. Tžišt její klade do rozboru esteticko-ethického a o výtžku jejím pipomíná, že „závisí na správném formulování hlavního problému z psychologie tvorby básnické", které zase je podmínno podrobným a svdomitým studiem literárn-historickým. Již tím napovídá souvislost se svým dívjším úsilím o proniknutí záhady tvrí, která ho zajímala dlouho pedtím, jak vidt z jeho posudk, lánk i essayí. Studium bás*

Duše

a dílo, str, 79-81.

107

názor kritických nebylo ani po bez významu pipojený citát z dopisu Keatsova jest jeho stopou a zárove nápovdí, pod jakým zorným úhlem se dívá na básnickou individualitu Shakespearovu. Není mu individualitou ztrnulou, která v uritém období svého vývoje nabyla vyhranné podoby a tu si pak nepromnn dále zachovává, nýbrž zjevem schop-

ník

anglických a jejích

té stránce

ným ným

;

stálého vývoje jak lidského tak umleckého, schopstálého petvoování, tebas základní jeho mohut-

nost, síla básnická, zstává od zaátku až do konce stejn veliká. Ta zpsobuje, že svých zkušeností osobních Shaže neopisuje života, kespeare nevnáší do básní

pímo,

nezpovídá sebe ani jiných, nýbrž „vytváí z vnitra svj zákonný útvar svtový, podobný a obdobný svtu vnjškovému, avšak záivjší i hýívjší barvami, jako zhuštnjší v plán ..." V mládí, v dob duševního kvasu a útoné dobývanosti, zmocuje se tohoto smyšleného svta jiskivým vtipem a odvážnou smlostí, která jde na všecko „elem a palašem, z nhož srší jiskry pi každé srážce". Pozdji, v letech poledního zrání, sílí se jeho víra životní, roste jeho umlecká volnost a jeho dramatické postavy, mužové i ženy, a zejména ženy, zaínají žíti „i srdcem, uvdomlým kar aktérem, mravní vlí, vnitní ušlechtilostí, ne jen vtipem, duchem, smysly, vášní". „Tu všude svtle tryská zpod mraen krásná jasná básnická že bh svta vnjškového podvolí se a víra tohoto údobí pipodobní se konec konc vli a tužb duší povýšených, teplých a ryze celistvých a sladí svou skípavou píse . ,

s

.,

dvivým nápvem nitra jejich".

Stíny a skvrny, které

zde objevují, zvlášt v povahách mužských, zvstují píchod veliké temnoty a bolesti duševní, jež brzy potom dolehnou na básníka a doasn zakalí jeho názor životní. Salda nejenom nepátrá po vnjších nebo vnitních píinách tohoto pevratu, nýbrž pímo zamítá jakékoli výklady, které se snaží objasnit, pro se básník jasných komedií perodil v básníka podsvtn temných tragedií. Nezáleží mu na tom, aby zjistil, tkvlo-H zlo, na nž narazila jeho duše, „ve skutenostech svta jevového", i jen „ve skutenostech obraznosti", ponvadž „fakta vnjšková, byla-li jaká", niím by nebyla „bez ... vnitního naplnní asu", bez vnitní zralosti básníkovy, která mu netoliko umožovala, aby na vnjší náraz odpovdl veUkou tvorbou dramatickou, nýbrž také udržovala jeho se

již

a

108

srdce do té míry v rovnováze, aby se neodvrátilo docela od zjev svtlých a nepropuklo v obžalobnou rétoriku bez lásky k jevové plnosti, bez tvárné pružnosti a beze smyslu pro odstín. Jen tak se pesunul duch Shakespearv pes toto boulivé období mužné zralosti a dospl své konené sladkosti, lehkosti, vzdušnosti a duchovosti tvrí, která vyznauje poslední jeho dramata s námty pohád-

kovými.

Když takto vymezil básnický vývoj Shakespearv, oalda ukazuje na velikost a osobitost jeho umní, kterého starší názory kritické bud vbec nevidly nebo neumní uvdomlého, které vyrstalo ze doceovaly

—

svých jedinených podmínek

a podivuhodn dsledn své pedpoklady. Upozoruje na základní jednotu jeho duše a obraznosti, jež podmiovala jeho dravyvíjelo

matickou formu a z níž lze vysvtliti a pochopiti i jeho názory spoleenské, píící se namnoze lovku dneš-

práv tak, jako se moderním dramatikm píí i jeho zvláštní dramatická forma. Velikost jeho umní je podmínna také neobyejným darem básnickým, jakého neml žádný jiný dramatik, darem, jehož nejvýznanjší vlastností jest naprostá hudebnost mysli a srdce, tryskající drobnými písnmi, rozhozenými po dramatech, náladovými postehy krajináskými i neutuchajícím nápvem básnických obraz. Jeho nadání dramatické nevidí pouze jednotlivc, nýbrž vždy celé soustavy, v nichž „každý initel zárove nese i jest nesen, vede i jest veden, uruje kde lidé nejsou kresleni a modelováni i jest urován" z pedu nebo se strany, nýbrž „plasticky v trojím rozjako volumen" kde každá vnjšková se projevuje zárove ve skupenství a skladb postav kde „všecko tryská ze situace, vypadá z ní jako její zralý plod, a všecko vytváí situaci novou, jako semeno nese v sob novou rostlinu". Není tu pedsudk ani pedpoklad metafysických a proto lidé, kteí jsou nositeli dramatického dní, nepijímají svého osudu hotového z rukou božích jako pedurená k spáse nebo k zatracení, nýbrž „vyešují si jej svými karaktery a ze svých karakter". Proto se nikdy nevracejí a neopakují, jsouce ve své jedinenosti stejn plodem spletité soustavy povah a dj, jež se vyvíjejí kolem nich, jako plodem prchavé, nenávratné chvíle nímu,

;

mru

zmna

;

;

životní.

Tebas

Salda odmítá všetené dotazy po osobních pí109

inách, které na vrcholu tvrí síly básníkovy zpsobily zmnu jeho „zorného úhlu", z celé jeho apostrofy kritické je patrno, že básnickou osobnost Shakespearovu má stále na mysli. Výslovn poukazuje na jeho charakter,

na „ethicky individuálný, volní ráz jeho genia, zázraný satek jeho ducha a jeho srdce", a adou metafor a pirovnání maluje stav jeho duše v rzných obdobích tvrích. v osobnost, ili jak ekl jinde, „v individua a ne nositele ideí, ne posedlé ideami, ne hole a všáky na idee" * v osobnost, která mu není totožná s výjimeností, podivínstvím, vzdorem, schválností a osamocením, nýbrž která volá po spolenosti a domáhá se jí jako svého korelátu v osobnost, po níž se táže život a jíž spolenost lidská životu odpovídá.** Je pesvden, že „umní nemá smyslu samo o sob a samo pro sebe, že má úel a smysl v život, že jest umním jen potud, pokud stupuje a zdobí život",*** s nímž je spojeno práv umlcovou osobností, a že jenom stojí-li a dýchá-li za dílem osobnost tvrcova „jako vnost a tma za chvílí, nezmrná a nevyzpytná", dílo je skuteným, umleckým a básnickým inem.f Tuto víru v individualitu, v osobnost rozmnožily vlivy tí myslitel a essayist anglických, a posílily v Tomáše Carlyla a jeho žák Emersona a Ruskina. Carlylovi ani o Emersonovi nenapsal dosud vtších statí, v nichž by shrnul svj úsudek o nich. Víme však z jeho píležitostných projev, jak vele vzpomíná jejích

Ví ;

ví

;

nm

literárního díla. Jméno Carlylovo vyskytuje se již v jeho ranních pracích kritických jako jméno veliké osobnosti, která by býti uvedena také do eského písemnictví, aby je oplodnila, Radí-li r. 1892 v posmrtné charakteristice svého pítele H, G. Schauera „mezi lidi aktivn, celé, citové a užitené, do té kategorie duch, kam jako ideálny typ dá se postaviti Carlyle",tt vítá roku následujícího v Rozhledech v posudku Jacobsenova „Nielse

mla

Lyhna" myšlenku, že v Pospíšilov „BibUotéce peklad vynikajících dl cizojazyných" mají vycházeti také kritické a literárn psychologické essaye a studie, a ihned

upozoruje na 1 **

***

t

Boje o zítek

I,

Carlyla, jsa

pesvden,

že by

vyd. 108-09,

„Hodnoty kulturní a mocnosti Boje o zítek I, vyd, 122. Tamtéž 28,

tt Literární listy 1892,

str.

životní", (Novina

293.

110

III,,

82,)

peklad

z

nho

u nás jist otevel nové obzory.* Nejvtší

vliv

na

nj samého má Carlyle v období pozdjším, když

píše své „Boje o zítek", na jejichž stránkách jméno jeho teme astji než v kterékoli jiné jeho práci dívjší i pozdjší jako jméno hlubokého mudrce, nevšedního básníka a velikého kritika, jemuž nechápavci vytýkají tvrdost, ukrutnost a nedružnost, z nhož však žije „dnes žel již i žurnalistika," Schopnost trpti a statenost v utrpení jest mu stejn jako u Goetha, Taina, Ruskina a Nietzscheho „vnitní legitimací" jeho kritické veHkosti. Nebo „cesta kritikova" a tou byla v podstat životní dráha Carly:

—

lova,

moderním písemnictvím evropským, a a otázkou ernošskou a opravou zlá cesta krvavá jest to cesta, na níž se

af vedla

francouzskou revolucí, celní

—

„jest

:

dochází pokoje s cílem a cíle teprve se smrtí. Smysl její jest dobrati se pravdy, prosekati se k ní v boji se všemi a s každým sebe nevyjímajíc — vyzvati celý svt na sou-

—

boj,

zmiti

lež a

která neklame,

klam

mrou

i

pravdu a

sílu,

vlastní hrudi

svoji

i

cizí,

mrou, pe-

ranami poseté

:

svditi

se z ran, zasazených do ní, že jest kdesi jakási pravda a síla a kolik jest jí,"** Kráeti touto cestou staten, i když zoufalství zatenmí obzor, dovede jenom duše hrdinská. To znamená, že veliký kritik netoliko sám je schopen hrdinských in, nýbrž že je dovede objeviti i pod nánosem všednosti a nehrdinství a že se jim umí poklonit v úct a zbožnosti. bývá „zklamán a zrazen", ale pes to jest a „musí býti hluboce pesvdo tom, že pro lidi nejdležitjší otázkou jest, koho uctívati, a že všechen nepokoj, hoe a trud lidstva jest v tom, že se nemže o tom dohodnouti. Koho ctíti právem? Jak ho poznati? Jak nebýti podveden? Jak uiniti, abys neobtoval nejvzácnjší, co máš a mžeš dát, dáblu

doasn

Nkdy

en

místo bohu?"*** Cteme-li tyto i mnohé jiné, duchem píbuzné vty z vlastní „konfese" Saldovy, ukované ve výbojný essay „Kritika pathosem a inspirací", nemžeme nemyslit na Carlyla a jeho názory, jejíchž živelným výrazem je celé jeho rozsáhlé dílo literární. podobn na jiných místech „Boj o zítek" „Experimentem" poínajíc. Již tam

A

—

]

Rozhledy

IL, str. 33.

Boje o zítek, Boje o zítek,

II, II.

vyd. 257, vyd. 256.

111

;

vidíme, jak ohnivý zjev Carlylv posvítil na cestu mladému eskému kritikovi, když jej vyvádl ze stízlivjších oblastí posítivistické a psychologicko-estetické kritiky francouzské a ukazoval mu do mlžnjších a tajemnjších, ale práv proto vábivjších dálek nekonenosti a vnosti. vášnivou eí, která znla docela jinak než Mluvil k hlas Tainv nebo Hennequinv: uchvacovala a strhovala jej k rozjímáním, která se již nespokojovala tsnými hranicemi umleckých hodnot, prostedí, plemen a sociálních píin, nýbrž zabíhala daleko za meze asové a prostorové, aby jako vítr svým mystickým dechem napínala a hnala srdce kritikovo i tenáovo „po moi vnosti drahami nenakreslenými, nepopsanými a nezmenými

nmu

posud na žádné map,"* Již v „Experimentu" jsou myšlenky oplozené pelem z ducha Carlylova: myšlenky o víru, v nmž neklesne ke dnu nic hodnotného, „nýbrž vyseká se na povrch, zakotví všude a zapustí koeny" o vrstvách „spadlého, ztrouchnivlého, morového listí", o mrtvolách, jež „se kupí hodinu po hodin", o stínech duch houstnoucích vteinu po vtein a zavalujících „pístup k jistot a síle pvodního pramene"; myšlenky o cest a prostedku, jež „vypily tisíckrát cíl a ztrávily tisíckrát úel, vysušily studnu a pramen", o nebezpeí hrozícím kultue zásobami, které „kupujeme hotové a pipravené ;

unaven

cizíma rukama a cizími dušemi",

—

i

základní

myšlenka celého essaye o velikosti zásluh smlého odvážlivce, jenž pohrdnuv vyježdnými silnicemi podniká experiment, aby si vyšlapal ke zdroji pšinu novou a vlastní.

Nemén

carlylovské svým duchem jsou essaye další o osobnosti a díle, o hrdinném zraku, o Janu Nerudovi, kde všude se zdrazuje vykupitelské poslání velikých indidavu, a osvobozující vidualit, vyrstajících nad moc nebojácného, dobyvatelského inu. Ne náhodou vyskytují se tu asto slova „hrdina" a „heroismus", tak píznaná pro Carlyla a jeho názor mravní a svtový. Ne náhodou ukazuje se v tchto i dalších essayích, jak velicí umlci nebývají výtvorem doby, nýbrž jak stoupávají proti jejímu proudu, jsouce jí nejednou cizí a nesrozumitelní nebo jak vrstevníci asto nechápou svých nejvtších geni národních, zatím co hrdinové básnití a umletí svým dílem utváejí a pehodnocují duši svého národa k novým

prmr

*

Tamtéž

21.

112

drahám a cílm. Tyto a podobné myšlenky jsou jíž na hony daleko od nauky Tainovy, jež nezná tém tajemství tvrí osobností, ponvadž všude vidí a hmatá jen prvky, z nichž ji složily doba, plém a místo. Salda naproti tomu, stejn jako Carlyle, žasne nyní nad záhadností a nevypoitatelností tvrího inu i jeho pvodce a stejn jako jeho veliký pedchdce ironicky odmítá „osvtáskou povru, která vidí svt bezpeným a všecko v vyloženým a jasným", nebo je pesvden, že „nejistota vládne posud v lesích a dobrodružství sedí posud na kižovatkách a brousí si nž o jejich kameny, že ze setby, již jsme zašili, vyrstá vždy, eho jsme nechtli a eho jsme neekali, že neznáme nic a nejmén dostelu svých skutk a myšlenek a že nejen žijeme, ale i umíráme neznámí a nepoznáni, padajíce v bitvách, jejichž smyslu a

nm

."* úelu nechápeme a jejichž plánm nerozumíme jediné mystérium", jako celý život „jedno CarlyJemu je lovi „tento svt podle veškeré naší vdy a vd je dosud .

.

zázrakem, podivuhodným, nevyzpytatelným, magickým, bude pemýšlet." a tím více tomu, kdokoli o

nm

Tsná souvislost tchto názor s cítním náboženským je zejmá. Salda od samých zaátk své innosti kritické smysl pro otázky náboženské, tebas ješt nehovotak dvrnou jako pozdji; ale již tehdy íval o nich si všímal mystického pozadí u nkterých básník a myslitel moderních a v soudobém úpadku ducha nábožennaopak ského nevidl „beznáboženství", nýbrž tušil v blízkost jeho „veliké renaissance".** Carlyle nemohl než posílit v tento náboženský smysl a nauit jej rozumti bolestem moderního lovka, o kterém Salda pose skonejšit, zdji napsal, že „hledá nco velikého, v utonout, s ím splynout", že „chce sloužit, chce pov cítí instinktivn, slouchat, chce se pokoit, chce uctívat že v tom je všecka noblesa Hdství".*** Carlylovské uctívání hrdin stýká se tu a ásten splývá s bohopoctou hrdinjevil

eí

nm

nm

em

em

—

;

nost je práv tak znakem initel djinných a umleckých jako náboženských v pojetí Carlylov i Saldov. Kdežto však náboženství Carlylovo je kalvínsky písné a zachmuené, znajíc jenom Boha soudícího a trestajícího, náboženzdrazuje stránku traství Šaldovo, pesto, že v

nm

*

Boje o zítek, II. vyd., 207, Synthetism v novém umní Boje o zítek, II. vyd., 72.

(Liter, listy,

113

1892, str, 122,)

8

:

je doplováno a mírnno „kultem entusíasmu spoleenského ".prvkemlásky, jímž se sbližuje s umním a poesií.* Po té stránce není mu cizí náboženské cítní a nazírání básníka Shelleyho, jemuž láska slovy Saldovými byla „nejšílenjší a nejopojnjší rozkoší samotáského srdce, cizího svtu a které i sob se vyjasuje a uvdomuje jen jí,"** ani veliký kulturní in Dantv, jenž „sblížil, spojil a slouil city, které nejen že posud bývaly úzkostn odluovány, ale které bývaly pokládány pímo za protichdné cit náboženský a cit erojako nikdy posud tický prolnuly se u pedtím, a prolnutí to jest tak dvrné, že si odtud vzájemn vypjují vzlet, velost i jazyk".*** Tento prvek lásky v podob pozmnné vyskytuje se také u R u s k n a. Umní chladné, jež nevyšlehlo ze srdce zapáleného a pokorného, nýbrž vyplynulo ze stízlivého rozumu, z vdní, jest mu umním úpadkovým., nebo umní pravé a vskutku veliké má býti jen chválou neho, co milujeme. „Budiž pouze chválou lastury nebo kamene, budiž chválou reka, budiž chválou Boha: váš ád jakožto živých bytostí jest uren výškou a šíkou vaší lásky ale budte malí nebo velcí, cokoliv zdravého umní mžete dosíci, musí být výrazem vaší opravdové radosti ze skutené vci, lepší než umní Jakmile umlec zapomene na svj úkol chvály pro úkol napodobení, je ztraceno jeho umní." Salda, jenž v úvodu ke svému pekladu „Sézamu a lilii" uvádí tyto vty, aby jimi doložil názory Ruskinovy, upozoruje, jak z tohoto jeho pomru k umní vyvrá odpor k renaíssanci, pro nho velice píznaný vidí v ní „úpadek, poslední odsvcení umní, materialistický mechanismus a stízlivou chudobu manýry ".f Akoliv sám se s tímto názorem neztotožuje,tt hájí v „Bojích o zítek" jeho kritické „obmezenosti" jako cenné a hodnotné, „ponvadž je kladná a bojovná a ponvadž jest linií charakteru oste vyrytou, ..." fft a o Ruskinov povšechné inspiraci praví, že „znamená nekonen víc, než

gicko-heroickou,

:

nho

i

;

.

"

.

.

Umní

a náboženství, str, 30. Boje o zítek, II, vyd„ 89.

"* Tamtéž 87, t Boje o zítek, II, vyd., 251. tt Pozdji, v essayi „Hodnoty kulturní a mocností životní" (Novina, ro. III,), praví rozhodnji, že „dnešní kulturní a umlecká bída poíná se renaissancí ..." ttt Boje II., 253,

114

jak se obyejn pojímá; jako kmotrovství pi kolébce praerafaelismu. Znamená cosi velikého a významného, boj co dá se proto jasnji vyslovit nejprve negativn proti orientu, proti žaponismu, proti artismu, proti rozaby se pochopil pak koši hry a smyslné ukrutnosti plnji klad obnova gotiky a kesanství, obnova západních pramen autochthonních, obnova poctivosti a charaktern struktury".* Také v tomto zápalu pro gotiku, stedovk a jeho :

—

:

kesanství lze najíti znaky náboženské. Ješt zejmji vyniknou z hlubšího rozboru Ruskinovy nechuti k dob renaissanní. Nenávidl ji, protože mu byla podle výroku Šaldova „vkem rozkladu a rozpadu mezi životem a umm'm,

vdou

a vírou, spoleností a jedincem", že

mu

byla

dobou pýchy a nevry. Kdyby ji byl Carlyle pojal v dosah svých kritických výprav, byl by se k ní asi postavil stejn nepátelsky, nebo také on zamítal vše, co rušilo a trhalo jednotu života duchovního. Ruskin je v té píin žákem Carlylovým, podobn jako Carlyle sám se vydával za žáka Goethova, jemuž „vlastním, jediným a nejhlubším thematem djin svta a lidstva, kterému všechna ostatní jsou podízena, zstává spor nevry a víry". Rušitelkou základjednoty života duchovního jeRuskinovi vda, o níž také anatoCarlyle mluvíval asto povýšen a ironicky. mická po Ruskinov pesvdení zabila velikého Tintoretta a „zrádní démonové italského umní, vedení Michelne otuplost, ale ctiAngelem, byH ne rozkoš, ale která rozkládá žádost; a ne láska, ale hrza".** Proti a porušuje, staví poznání pímé, intuitivní, jež „sbližuje a oduševuje celý kosmos, vede k jednot a dává tušit ve vnitn vcech neživých analogie života ." *** Jen jednotný, jen doba vnitn ucelená a ústrojn ulenná podle nho vytvoit umní trvalých hodnot. Nevze jde umní z duše lovka rozpolceného, ani z trhHny mezi vzejde z pokoživotem a inností umleckou tím lení nebo národa, jehož hlavy a ruce nepracují o veHkém díle spolen. „Ne umním hodiny, ani umním života, ani umním století, ale pomocí nesetných duší musí býti sdlána krásná vc".t ní

Vda

vdní

;

vd,

.

lovk

.

mže

;

Tamtéž

" „Sézam Tamtéž t Tamtéž

mén

259,

a

lilie"

v pekladu Šaldov,

15, 16.

115

str.

14.

(Úvodní slovo,)

Ruskínovo uení o jednot pijímá

i Salda, jak patrno o zítek" a nemén jasn z pozdjšího essaye „Hodnoty kulturní a mocností životní", * kde drazn prohlašuje, že „jen doby, které jsou pesvdené o nutnosti prvotní antika, jednoty, jsou silné doby kulturní gotika. Doby pesvdené o nutnosti volnosti jsou dobami rozkladu dnešní kulturní a umlecká bída poíná se renaissancí, která se soustedila ve snahy po volnosti a roztíštila posavádní nádhernou jednotu v tíš specialit. Pesvdení o jednot svtové jest ztraceno a ztracena jest víra v pevná duchovní kriteria ..." Ruskínovi a jeho spolubojovníku Morrísovi také za nejeden plodný podnt ve svých úvahách o umních výtvarných, zvlášt tam, kde hovoí o slohu a jeho jednotnosti, o úelnosti krásy, o poctivosti a jadrnosti umní, o zásadním rozporu mezi rozkošnictvím a skuteným umním, o klamech novodobého prmyslnictví, o umleckém emesle a jeho souvislosti s umleckou obrodou. Veliký jednotitel Ruskin, jak jej nazývá, byl i jemu jednotitelem v otázkách kulturních a umleckých, kde estetikové a kritikové starého rázu znali a pstovaH nesjednocené odbornictví. Ukázal mu svým dílem i životem, jak „sen a in, a život, jedinec a národ jedno jsou". Toto pesvdení není docela pvodním vlastnictvím Ruskinovým. Má koeny hlubší a nese viditelné známky duše národní, V ástech i v celku bylo pesvdením nejednoho anglického myslitele, básníka, kritika a politika. Napohled se zdá plodem pud hromadných, ve skuteností však se pramení z osobností jednotlivých, ale silných, které širými rameny své duše dovedou obejmout a na hru pitisknout mnohé zjevy, jež individualitám slabým, individualitám slovním unikají nebo nad nž se domýšliv povznášejí. Nepohrdat zdánlivými všednostmi, nýbrž proniknout je, pomilovat a vylovit z nich atomy vnosti bylo heslem básník tak jemných, tak aristokratických ve svém umní, jako byl Blake a Shelley. Tato kulturní ethika tryská ze dna duše národní, není-li zanesena vnjškovým aristokratsívím z ciziny, a prosakuje myšlenkami také u spisovatel a myslitel za moem, pokud pvodem a ja-

z

„Boj

:

a

a

;

vdí

umní

zykem v

udržují

píbuzenské svazky se svými pokrevenci u transcendentalist severoameric-

Anglii. Objevuje se *

Novina

III,

179-80,

116

kých,

Emersona a žáka

jeho Thoreaua, nebo v jiném od-

pvce americké demokracie Walta ^X^hitmana. Také s tmi se potkal Salda na své vzestupné dráze, s tmi stínu u

i

pohovoil o vcech drahých jeho srdci a o tch, jež se mu stykem s nimi staly drahými. Nepsobili též oni na jeho ducha a duchem na dílo ? Zvlášt Emerson, „sladký okouzlovatel a ptáník duší," jak sám ho jmenuje?* Mudec, který svou životní moudrost hlásá ústy básníka, nad jehož slova nevázaná pravidelným rytmem a rýmem málo je v literatue svtové mluvy jiskrnjší a podmanisi

vjší.

V

záhlaví prvního essaye z

„Boj

o zítek" Salda

mottem uvádí jeho dv vty. Ale i kdyby neuvádl, zda bychom neekU, pirovnávajíce „Boje" k starším jeho pracím, že „sladký ptáník duší" oaroval svou písní také jemu sluch i duši a soustedil ony plodné mízy, které v ní až do té doby dímaly, ponvadž nebylo na obzoiu slunce, jež by je svými paprsky vylíbalo do listí a kvt ?

mže

A

prokázat básník to jest nejlepší služba, jakou probásníkovi, myslitel mysliteli, duch duchu že v budí síly, které do nho ukryl osud, a dodá mu odvahy, aby jich použil k vlastnímu dílu. Jen tak se zapíná tajemný proud, na jehož vlnách se nesou a rozvíjejí myšlenky z daleké minulosti do vzdálenjší ješt budoucnosti jen tak se zapalují ohniska, jejichž svtlo a teplo tam kísí život, kde by se bez nich byla šíila mdloba. :

nm ;

V

posudku „Waldcnu" Thoreauova. (Volné

117

smry

Vil, 86.)

VLASTIMIL KYBAL: O ŠALDOV POMRU KE KULTUE ITALSKÉ. L Pehlédnemc-lí posavadní vdecko-literární, umleckou a publicistickou innost Šaldovu od prvních poátk v Literárních listech a Rozhledech až^po vlastní vybrané spisy a po vlastní asopisy, Novinu, eskou kulturu a Kmen, poznáme, že tato innost vyplývala po stránce naukové z velíce širokého vzdlání svtového. Probrav za úelem tohoto nepatrného píspvku všecky známé práce Saldovy, namnoze v asopisech uložené, odvažují se tvrditi, že není u nás tvoivého autora, který by se mohl vykázati takovým kritickým a synthetickým rozhledem po svtových literaturách a kulturách, zvlášt moderní doby, jaký má Salda. I jiní naši literární historikové, kritikové, romanopisci a básníci ovládají cizozemské literatury s dkladností na malý a odstrený národ velice úctyhodnou, avšak, jak známo, bývá tato znalost bud orientována zvláštními zálibami básnickými, filosoficko-historickými, ethickými ap., anebo omezuje se na literatury jednotlivých národ, nebo jednotlivých epoch kulturních. Ze Saldv rozhled jest universálnjší, organitjší a nestrannjší, vyplývá nepochybn odtud, že dlouhá léta studoval cizí literatury z hlediska samostatné vdy literárn kritické, a za druhé, že toto studium bylo neseno jeho tvrím duchem, který dovedl zejména moderní proudy literární, umlecké a filosofické všestrann obsáhnouti a organicky zpracovati. Žádný z našich modernist 90tých let minulého století nežil v intimnjším a trvalejším styku s moderními literaturami, jako žil a žije Salda, a žádný nedovedl svtovým vzduchem nejrznjších poloh oberstvovati naše literární a duchovn kulturní nivy tak, jak práv iní Salda. Mohli bychom sestoupiti až k Lumírovcm 70tých let a od nich jíti blíže k nám pes Modernu až k soudobým básníkm a kritikm a v tomto dalším vývojovém etzí srovnávati Saldu s VrchHckým, Zeyerem, Sládkem, Macharem, Karáskem, Vodákem, Martenem a j, a vždy dospjeme k poznání, že co se týe mnoho-

mn

—

118

stranné erudice v oboru svtové prosy, poesie, dramatu, jakož i v oboru moderních nauk literárn a umlecky historických zaujímá Salda jedno z pedních míst v eské obci literární. Jest to skutenost, kterou dokázati položí si píští badání za úkol, zkoumajíc, pokud tu psobilo vzdlání školské, pokud styky pátelské, pokud studijní cesty, pokud ohromné a vytrvalé studium soukromé a pokud naprosto svobodné a samostatné, žádným úadem a žádnou kathedrou nepoutané postavení kritika a básníka. Speciální heuristické zkoumání o genesi a rstu, rozsahu a povaze Saldovy kultury povede tuším dále ke zjištní, že tato kultura se sice utváela pomocí rzných (a vnitního svta nejsilnji), ale že pece hlavním zdrojem jejím byla kultura francouzská. Salda pi vší své pvodnosti jako básník a pi vší své nezávislosti jako kritik jest naukov Galiem více než kdo jiný z našich literát. Je to skutenost dobe povdomá všem, kdož znají dílo Saldovo, a zde staí íci, že Salda obíral se francouzskou kulturou tak dkladn a všestrann, že nenechal ve svém ani jediného z významných studiu bez povšimnutí zjev moderní Hteratury francouzské, o umní nemluv (Rodin, Paul Cézanne, Berlioz, Claude Debussy a j,). Voltaire, Rousseau, Chateaubriand, Vigny, Stendhal, Balzac, Flaubert, Dumas, Zola, Huysmans, Goncourtové, Taine, Hennequin, Ed. Rod, Anatole France, M. Barrés, Paul Adam, J, H, Rosný, Ch. L. Philippe, Jules Romains, Jean Dolent, St. Mallarmé, Verlaine, Moréas, Verhaeren^ celá tato superbní gallerie francouzského ducha byla Saldou nejen pozorn studována, nýbrž i traktována s bystrostí a pvodností jemu vlastní, V tom ohledu nemá u nás, úhrnvzato. Salda sob rovna a jeho prkopnická práce, provázená nepoprným a stále omlazujícím vlivem, dosáhne náležitého ocenní, až se jednou pesn vyšetí a zváží, o em, kdy a jak psal on, a o em, kdy a jak psali

vdný

svt

tém

—

n

jiní.

Daleko menší mrou zasahala do formace a struktury Saldova ducha kultura italská.* Je to ostatn zcela pi*

z

Ješt

více to platí o

kultue španlské,

posledních prací, S. váží

svém díle dozy

zcela

si

vysoce, ale

jíž

které,

jak

pece dotýká

patrno se ve

mimotn.Posavadní projevy týkající se Diega H, MenNau,), Juana Ruize de Alarcony Mendoza (v Liter,

(v Ott. Slov.

listech

XIX. 1898, 161 — 162), Cervantesa

119

(v

es.

Kult,),

Velasqueza

rozené.

Nehled k tomu,

že Salda

ml píležitost

poznati

z osobního názoru teprve r. 1911, nemohl autor, obírající se studiem moderních literatur evropských, vnovati více než podružnou pozornost zemi, jejíž moderní kultura literární jest pece jen slabou vtví na strom svtového Francie sleduje tvoení nové doby. Proto vidíme, že Salda pedevším moderní literaturu angHckou, nmeckou a ruskou, kdežto o moderní literatue italské mluví jen náhodn. Pes to uvidíme, že ojedinle, kuse a více Salda ovládá i tuto literaturu v pedních pedstavitelích dneška a že staré kultury italské vysoce si váží. Pokusím se sestaviti drobný mosaikový obraz tohoto Šaldova studia a hodnocení svta italského, pokud se jeví v posavadním tištném díle jeho, a tím pispti nepatrnou k intimItálií

krom

mén

mrou

njšímu poznání

jeho bohatého a svérázného ducha, II.

Italská kultura jeví se pravil, kuse, ale

v

díle

Saldov, jak jsem práv

pece v organickém svazku

se

svtovým

obzorem a zájmem autorovým. Krom Danta zajímá jej hlavn problém renaissance a z moderní Itálie verismus, Fogazzaro a zejména Giovanni Pascoli. Uslyšíme, jak se Salda o tchto vcech a lidech vyslovuje, ale díve teba vytknouti, jak pohlíží na Itálii vbec. Nebží tu ovšem o názory politické, sociální nebo etické, jichž bychom u Saldy marn hledaH, nýbrž o vjemy, postehy a poznatky týkající se zem jako nositele civilísace a schranitele tajemství jejího ducha. Za tyto „sensations ltaUe", abych užil slova Bourgetova, vdíme Saldov cest do Itálie z jara^l911.

Salda podnikl svou Italskou cestu v 44. roce svého duch úpln zralý. Již to vyluuje, že by Itálie psobila pevratn, jako zpravidla psobila a psobí na kultivované duchy mladší, na p. na Renana, jehož italská cesta zmnila z ueného semitologa v básnického tvrce Života Ježíšova. Salda jel do Itálie nejen jako duch zralý, nýbrž jako myslitel zcela vyhránný, 1.

života, tedy jako

na

(Boje o zítek 176—177, 182), Calderona (v Novin 1. 381), Ignáce z Loyoly a Teresie de Jesus (Loutky a dlníci boží 11,50—51 srov. 119). Z moderní literatury španlské studoval zejména José Echegaraye (Rozhledy III, 687—689). Srov, i nkteré lánky v Ott. N, Sl„ zazname-

nané v Brtníkových Bibliografie, pracích,

120

Josef

Maatka: Tanenice,

;

jenž svoje líterárn-filosofické krédo formuloval v podstat jíž r. 1903 v klassické své knize „Boje o zítek." Pochopíme, jak saturnskou zemi pijal a pojal jednak jako estetický požitek, jednak jako intelektuální podnt k ešení nkterých velkých historicko - kulturních a umleckých problém, jež ní z italské jako mamutí kosti z peorané ^role. Ctme „Nkolik dojm a reflexí italských", jež Salda napsal pod erstvým dojmem své cesty,* a najdeme v nich oba vytené zisky z podniknuté výpravy. Všeobecný svj dojem estetický vyslovil autor krásnými slovy poátenými: „S Itálií jest to vru zvláštní. Jsou lidé, jimž sví za msíc více tajemství než jiným za rok. Závisí to na stupni vnitního zpíznní, na stupni vnitní pípravy a zralosti, Pemítavému duchu osvítí její slunce asto naráz, co unikalo mu doma v mlhy pochyb a nejistot. Stalo se jist snad každému, kdo se trudil umleckými a básnickými trudy, že pohledy na její arcidíla, na zralou její krásu, na písný a logický chod jejích ;

pdy

vná

dj

umleckých, na definitivní -vykvašenou jejich Hnii formu obrátily trud v radost, pochyby v jistotu. Jsou pohledy, které jsou darem nebes jsou pohledy, které t rázem odmní za námahu dlouhé, trudné a prašné cesty. Ml jsem nkolik takových šastných chvil, dárky duševní pohody, v níž se rychleji myslí, dále vidí, vzrušenji cítí slovem intensivnji žije, než jest jinak pravidlem chvil, kdy cítíš, že božstvo, jež každý z nás v sob cítí, promluvilo, ponvadž jemu jindy nmému otevela ústa shoda podmínek, které se náhle naplnily". Z dalšího vychází na jevo, že tvrí obrazotvornost básníkova spoinula na dvou pedmtech: na pírod italské a na vném mst. Autor praví, že jej italská píroda „vzrušovala a jímala zvláštním zpsobem." Což nepekvapuje, uvážíme-li rozdíl mezi pírodou italskou a naší a vzpomeneme-li také, jak italská píroda svou klassickou a

;

—

krásou uchvacovala nejvtší spisovatele: Goetha, Stendhala, Th. Gautiera, Taina,

René Bažina, Bourgeta, Faura,

Nmce

Viktora Castelara, ne^zapomínajíce ani na vtipného Hehna. Co Salda praví o italské pírod, je velice zajímavé. Není to v jáde nic nového a také jest to kusé, po*

dne

Nkolik dojm 4.,

11„

18., 25,

a refleksí italských, v Národních Listech ze 9. a 23, ervence 1911.

ervna, 2„

121

nvadž a na

se autor omezuje

na krajinu toskánsko-umbrickou

kampau ímskou, pomíjeje dležitý fakt geografický,

totiž že italská krajina

má

fysiognomii velice složitou, že

na rozdíl od krajiny švýcarské, holandské nebo vnitrozemské jest v Itálii zastoupeno mnoho tvar krajinných, hor, nížin, údolí, pímoí a^ že teprve jejich souhrn iní zvláštní ráz zem. Pes to Salda dovede pregnantn karakterisovati „klassickou" krajinu italskou, prav, že jest na rozdíl od naší krajiny civilisovanjší, mnohem více dílem lidských rukou, že je to zahrada, ne pole nebo les. To je správný posteh zevnjší. Básník však prohledá i k duchu jevu a shledává jemným vnímáním vnitním, že tato píroda stálým pevracováním a pstováním lidskou rukou dospla k jistému soužití s lovkem, tak že chvílemi „ukazuje jakési první stopy temného uvdomní a chvílemi rozhoí se obrazem duchovjšího svta, než jest prosté fysické svtlo sluneního poledne nebo západu." „Toskánská zahrada," praví dále, „psobila na mne vždycky dojmem jevišt z eckých filosofických rozhovor peripataetických budí illusi, že se úastní v tvé myšlenkové práci, že jí není lhostejný její výsledek a smr." Tuto ne illusi, ale víru o soužití vzdlané a i klimaticky laskavé pírody s lovkem ml, jak známo, již i sv. František z Assisi, básník hymnu na bratra Slunce, a podobn pvabnou pírodu toskánskou cítili velcí primitivové Quattrocenta Leon Battista Alberti, Fra AngeHco, Paolo Uccello, Benozzo Gozzoli, Botticelli, jakož i novoplatonikové seskupení kolem Lorenza Medicejského. :

O kampani ímské praví Salda, že jest to nejnádhernjší a nejvelkolepjší hbitov lidský, písný a monumentální, prostý vší malichernosti, všeho lidského ncvkusu, vší plané a levné sentimentality. Je to nejen hbitov, nýbrž i kolébka jedné z nejvtších kultur lidských, místo, na nmž se dvakrát obrátilo kolo lidských djin (v dob ímské a kesanské), než stanulo v poloze, z níž vyšlo. Kampaa má svou kulturní a stylovou krásu, kterou nejlépe vystihl Poussin. Má však i svj duchovní smysl, který Salda vyjádil svým magickým slohem na jiném míst, totiž v „Loutkách i dlnících božích". Michaela Lamberková vzpomíná tu ped svou smrtí na a Kampau, již poznala v žáru své bludné lásky k Pirkanovi. I volá

ím

tato

námsíná

slunený, který

„Kde jsou dnové ímští, kde žár na Campagnu, až tžké její ticho,

svtice: lil

se

122

vky

sem ukládané, velo jako podráždná vibrace vysokého tonu v jejich opojených hlavách? Kde tragické svtlo západu, které pila tato heroická pda a ukládala ke všem svým skrytým minulým pokladm lidské krve .

.

,

pýchy, vedle uvznné ozvny krok ímdunivších kdysi po pímé prašné holé silnici: zdálo se ti, že staí shýbnouti se a piložiti ucho k ní, abys je slyšel ješt? Ano, tato pda vela ohnm špatn pikrytým, a oni dva (Michaela a Pirkan) zdáli se sami sob jen plameny, které vyšlehly z ní blaženým výtryskem a lidské

ských

síly a

legií,

pekyplého bezvdomí její temné opilé odvké síly,"* Jako pi krajin italské, tak zde vidíme, že Salda nehledí i

k zevnímu popisu

jevu, jako hledli romantikové a realisté, nýbrž, že snaží se vystihnouti duchovní konstantní znak

pedmtu,

jejž nazírá prismatem djin i dramatu. Ale Salda je nejen spiritualistní symbolik, nýbrž veliký zákonodárce umleckého stylu. Miluje i v pírod logiku a harmonii iH písnou krásu jasných Unií, Prochází se parky ve villa Este, Borghese, Doria i

ímskými

Pamfili, zalibuje

si

jejich

architektonický a jevištní styl

povdkem do své duše jako dárce vnitní pohody, poádku a vlády. „Takový geometricky uspoádaný a promyšlený park mže býti po pípad nmým a pijímá

jej s

a laskavým dlníkem, který ti vymete z duše mnoho chaosu a zmatku a uspoádá ji zvláštní harmonickou logikou v jasný a pehledný útvar, v se vyznáš a který ovládáš. Projdeš-li astji pozorn takovým parkem, není možné, abys bezdky neosvojil si nco z jeho jasné, laskavé

nmž

methody a nepenesl ji do svého duševního hospodáství n ebo nehpspodáství." Vidí-li Salda zákonitost v „civilisované" pírod, tím více ji hledá a nalézá v plném díle lidském, to jest v mst, mst. Je karakteristické, na prvním míst ve že ve svých reflexích pomíjí všecka význaná msta italská, i „lichotné Benátky, cele malíské a náladové", i pla-

Vném

zcela prostou Florencii a že se Zájem Saldv o Rím jest estetický a kulturn-historický, ale také literární a nemýlím-li stickou, konkrétní, ale cele zajímá o jediný

ím.

se,

byl to

Rím, který našeho autora vedl ke korrektivu geniálního historického

pamfletu Macharova; Loutky

vdom

Macharv

í nevdom i

aspo svdí tomu Šaldv

dlníci boží,

II.

197.

123

výklad

o vzniku a

významu starokesanství jako djinné nutzárove projevilo jako citová revolta a jako

nosti, které se

formová reakce proti ímskému egoistickému formalismu navrácením se k primitivismu. Je to výklad úpln protichdný thesi Macharov a ovšem výklad formov správný, by ne historicky plný a problém vxerpávající. Všimnme si však radji^ u básníka rázu Saldova jeho estetického pojetí íma! Zde nám Saldovo umní zákonité a kritické syntese mže íci, co nám autoi jinak založení nikdy nepovdí. Autor tu vychází ze správného a známého názoru, že Rím je složitý problém kulturní, mohli bychom íci, že je to nejsložitjší msto svtové, které nelze pochopiti rychle a lehce jednou nebo dvma formulkami minulostného dramatu. jest tolik, kolik je velkých kultur svtových (kultura ímská, starokesfanská, stedovká, renaissanní, moderní), které všecky byly v intimním svazku sVným mstem; Salda praví, že kdežto Florencie a Benátky mají svého genia loci, má genia orbis a jeho genius místa jest zárove geniem sv^tovým. Krom této

—

—

—

ím

ím

íma

složitosti karakteristickou známkou jest podle Saldy jeho abstraktnost, která se projevuje v monumentální architektue specificky ímské. Pro tyto vlastnosti

ob

žádá Rím k svému pochopení kus opravdové práce myšlenkové,kterou však odmuje trvalou vzpomínkou a oarováním silným jako jed .^„ím", praví velice správn autor, „nechce být požíván, chce a musí být ešen." Tolik methodicky. vytýká Salda zvláštní úlohu íma ve vývoji umleckém, jež byla úlohou spotebovatele, dovrsitele a naplnitele. Je to správný názer, u Saldy má obvyklou ostrou formulaci synthetického zákona djinného, jenž nemá jiné platnosti než práv jako zákon ilí zkratka plynulého djstva a hlavní znak jeho. Salda praví, že kdežto jinde (rozumj v ecku ve staré dob nebo ve Florencii, Umbrii a Lombardii v renaissanní dob) dávali podnty, tvoili a vynalézali leny a formy .

.

Vcn

ím

a

umlecké,

ím je pejímal, dával jim smysl a úel,

vtiskoa usoustavoval a vytžoval je. Tak uinil v pozdním umní císaském, jímž vyvrcholil umní antické, a v umní barokním, jímž jdovršil hnutí renaissanní. V tom dovršování projevil zvláštní své tvoivé schopnosti: kdežto jinde tvoili intuicí, vkusem nebo citem, tvoil intelektem, stojícím ve

val jim význam, kterého

nemly,

ím

ím

124

„ímské umní, af staroímské imperatorské, af novoímské barokní, je výrazem ohromné vle a energie, vle, která si podrobila intelekt a uinila z tom jest svj nástroj a nauila jej tanit, jak mu pískala. službách vle.

nho

V

jedinenost ímského divadla umleckého a kdo pochopil tento ráz jeho, nemže se odtrhnout od nho. Umní jest tu soustavou znak, jimž smysl a rozum diktovala tvrdá vle." Je to pravda pokud se týe nejvysplejších projev iminí pozdn ímského (ku p. basiHky Konstantinovy, autor sám uvádí) a umní barokního, ale také jest pravda, že ímská vle a intelekt psobily pi tchto projevech jako tvrci (umlci byli vtšinou neímané), a spíše jako objednatelé, kteí vládli nejen silnou vlí, nýbrž i hojnými prostedky, jichž dovedli monumentáln

již

mén

využiti. Tmito prostedky vládli však ímští císaové nebo papežové a kardinálové nejen ve 4. nebo 17. stol.,

nýbrž i v jiných dobách, tak že nemén ímskými stavbami než basilika Konstantinova a thermy Caracallovy a Diokleciánovy jsou Pantheon Agrippv z l.pol. l.stol.p.Kr., Kolosseum z 2. pol. 1, stol po Kr., thermy Agríppovy, Neronovy, Titovyap.; podobn v nové dob nemén ímskými stavbami než barokní chrámy jsou renaisanní chrámová a palácová díla Bramantova, Rafaelova, Michelangelova, má tudíž svj monumentální styl, Vignotova atd, který se projevil zejména v architektue, ale styl ten nevyplýval pouze z umlecké vle a intelektu, nýbrž i z politické, sociální a mravní síly, vle a rozumu, které byly neseny oním svtovládným geniem „orbis", jejž autor šastn byl vytkl. Proto jen v povzneseném smyslu jsou správná slova, jimiž Salda tak krásn karakterisuje ímský styl: „Velikost sama oištná až do duchovosti, až do ab-

ím

Vtom jest kouzlo íma, písné a nevtíravé: umní neosobní a zákonné a tím bylo školou všech zralých duch, toužících psobiti ímsi vyšším než pouhou osobní sluli již Michelangelo nebo Goethe, zajímavostí, Všecko osobní pemnilo se jen v nesmírnou soustednou vli, vli smující k velikosti; to jest poslední osobní nota, která smí zde souzníti. Ojektívné, neosobní, bezejmenné jest toto umní: v tom jest jeho velkost a síla." Krom tohoto pojetj umlecko-filosofického, které jest základním principem Saldova íma, shledáváme se v autorových Reflexích se zajímavými výklady o vzniku ímského kesanství, o eckém a hellenistickém umní strakce.

— a

125

ím^

a o t. zv. staroímském baroku za (skulptue) v Hadriána. Co zde Salda praví, svdí o historickém pohledu stejn vroucím a bystrém, jako poueném, ale vypadá již z rámce této kompilace, vnované pouze kultue italské. Jen dodatkem podotýkám, že Salda nezmiuje se ani ve svých studiích, oividn fragmentámích, o stedovkém, ani renaissanním, ani barokním; o moderním „americkém", vyslovil se nepízniv ústy Pirkanovými v „Loutkách a dlnících božích" (I, 91 92). 2. Ze stedovké Itálie Saldu zajímá hlavn D a n te. Pokud lze souditi podle posavadních projev, poutá jej básník Božské Komedie jednak genericky jako zakladatel národní literatury italské, jednak individuáln jako básník Ve své pravdivé essayi citu nábožensko - erotického. „O problému národnosti v umní", uveejnné v „Bojích o zítek", vykládá Salda, že základní zákon národnosti jest cele passionistické povahy, ponvadž „být národním jest vle k utrpení a k hrdinství a služba nadje a víry na poplenných polích asu". Národnost není v jazyce, v popisu, ani v analyse, nýbrž „v method srdce a charakteru, v bolestném ádu hlubší a trpí pravdy, v oddané služb dalekého a nejvzdálenjšího, v noblesse a utrpení skrývané, hnvivé a trestající lásky." S tohoto povýšeného a tragického hlediska vykládá autor i vznik národní literatury italské zásluhou Dantovou, „Jak a kdy vznikla, táže se, italská národní literatura? Tak a tehdy, když nkolik nebojácných srdcí a pedem nejvtší z nich, Dantovo, odvrátilo se od hotové latinské literatury a kultury a jejího ducha elegance a pohrdlo snadnými a hotovými úspchy v ní a zamilovalo si drsnost, trpkost, temnotu, nehotovost, syrovost šlapaného „volgare", nesformované prostedky i nesformované výrazy k temným a dalekým, nejistým a sporným cílm".* Dante jest Saldo vi vzorem básníka vpravd národního, ponvadž dovedl dramatisovat národní ctnosti italské, což pedpokládalo po záporné stránce sežehnouti je, pokud byly špatné, „velikým hnvem a oistným rozhorlením, soudem a odsouzením, ohnm hrzy a trestu." ** Po kladné stránce „Dante ml heroismus nepijímati a neopisovati lhostejn a pohodln národní statiku a empirii, nýbrž formoval a hntl charakter národní psychy po snech svého samo-

ím ím —

"

Bojc o zítek,

str.

143,

Ibid. 137.

126

táského a nenasytného srdce..."* Nelze zajisté vykládati vznik národní literatury italské jinak, než iní náš kritik, pokud se týe osobního genia básník, z nichž Dante byl nejvtší; svj díl mlo tu ovšem i ušlechtilé nátoskánské („precioso volgare"), jež si Dante (který si jinak vážil latiny jako „vného a neporušitelného jazyka" a latin hojn psal) vyvolil za nástroj svého nesmrtelného díla, a rovnž svj díl ilý náboženský a erotický život lidu italského v Duecentu a Trecentu. Z Dantova díla cení si Salda, jak se zdá, nejvíce jeho zbožnní pozemské lásky s jedné a zerotitní náboženství se strany druhé, „Jeho veliký kulturní in", praví v essayi „Žena v poesii a literatue," „záleží v tom, že sblížil, spojil a slouil city, které nejen že posud bývaly úzkostliv odluovány, ale které bývaly pokládány pímo za protichdné cit náboženský a cit erotický prolnuly se u nho jako nikdy posud ped tím, a prolnutí to jest tak dvrné, že si odtud vzájemn vypjují vzlet, velost i jazyk. Jednak zbavil pozemskou lásku vší nízkosti a profannosti, povznesl ji do výšin zbožnní a extase jako pramen všeho hlubokého a pravdivého života asného i a nalezl pro ni slova, vyhrazená posud jen mystické extasi ped náboženskými tajemstvími a pomysly, jednak pedstavy ist náboženské, které bývaly posud spíše pedspekulace než vášnivého prožití a procítní, zvroucnl a prožehl pímo erotickým. Od nho poínajíc astji a astji hovoí milenci jazykem náboženským a náboženští mystikové jazykem milenc."** Souhlasil bych s první ástí této these o zbožnní a spiritualisování dantovské lásky, dodávaje, že tato láska nese se ve Vita Nuova k Beatrici jako symbolu a reflexu vyšší nadpozemské krásy, tak že ono zduchovnní jest na konec projevem téhož idealismu a mysticismu, jakým jest láska sv. Františka k Paní Chudob. O zerotitní náboženství bych tu nemluvil, ponvadž erotický cit znamená v bžném smyslu

eí

ml

:

vného

—

mtem

ohnm

nco

smyslov-tlesného, což u ádného pravého mystika stedovkého pipustiti nelze naopak erotické tu bylo pekonáno vyšším pojmem mravním a duchovním. Beatrice v Komedii jest blahoeena a tžišt básníkovy my;

šlenky i díla položeny nikoliv v prolnutí citu náboženského záhadu stedova erotického, nýbrž ve starou a

vnou

Ibid. 148.

Boje o zítek,

str.

62-63.

127

v otázku konverse duše lidské k nok vykoupení a spasení. 3, O renaissanci napsal Salda pouný pehled v Ottov Nauném Slovníku, kde uveejnil i jiné lánky sem hledící (o Polizianoví, bratích Pulci, Fírenzuolovi, Folen* govi, Irissinovi a j.) Osobn zdá se, že jej zajímá zvlášt problém pozdní renaissance. Formový estetism Quattrocenta jej vábí mén než sensitívism, jenž vyznauje nkteré duchy

kého lovka,

vému

totiž

životu a vzestupu jedince

renaissanní, jako byl na p, L. B. Alberti, jenž slzel radostí nad rozkvetlým polem nebo sadem rovnž mu imponuje universalism renaissance italské, její mnohostrannost a vášnivý smysl pro kulturu, její rozkošnictví a sebevládu,** Pozdní renaissance vypracovala podle Saldy smyslnost a požitek v soustavu. Uinila tak psychologickou analysou, která dívjším veleduchm pinášela jen utrpení a hrzu, nebo ona „zryla elo Dantovo rydlem hlubším než jeho vyhnanství, ochromila Botticelliho, uinila Michelangela misanthropem a samotáem a nejprve popleníla a pak zlomila mkké srdce Tassovo." Nyní táž psychologická analysa stala se nástrojem rozkoše až smyslné. Co bylo ;

genim pedešlých dob osudem,

stalo se

jí

na konec hrou

a dráždidlem nerv. Proto pozdní renaissance netrpí, ale jen požívá, žije ze zásob, ale nemnozí také netvoí, jich, cimz je souzena a odsouzena. Z osob renaissanních cení si Salda zejména Michel- Angela, „násilníka snu," f Leonarda da Vinci, smyslníka a sensitiva Sodomu, ft pebásnitele Gíorgiona ttt a hudebního skladatele Monteverda, který „jakoby byl smísil ve svém kráteru nco z proradné prchavé rozkoše Leonarda

—

* Srov. též referát o Barandísov spise: Die Renaissance inFlorenz und Rom, ve Volných smrech V. 1901, 179.

"

Srov. Volné

"• Volné

Smry,

Smry VIII.

VII. 1903, 157—158. (l. o Stendhaloví). 1904, 156 (i. o M. Barrésovi). Ani o vlastní

renaissanci nesoudí Š. pízniv. Vytýká jako její nedostatky ochromující vliv na umleckou tvoivost, rozklad jednotné stedovké kultury, spoleenské i výtvarné, neplodnost jejího liberalismu a hlavseslabení moderního lovka historickým epigonstvím. Praví, že oprávnno jest toto odsouzení renaissance na poli literárjejí ním a ješt více výtvarném. Ruskin tu prý ukázal vražednost a veškeré opravdové nové umní malíské, architektura aplikované právem se od ní odvrací, (Ottv N, Slov., l. i umní za to, že ani jeden kulturní historik renaissance Renaissance). toto odsouzení nepodepíše.

n

pomrn

pesvdiv

Mám

t Boje o L. z

ttN.

zítek 9,

183.

ervence

1911.

ttt Boje o zítek 179.

128

da Vinci s temnou hokostí Michelangelovou." * Podrobn se zabýval v mladších letech zvlášt Ariostem, jak svdnapsaná u píležitosti Vrchlického peí úvaha o kladu Zuivého Rolanda.** Nás tu zajímá jen Šaldovo pojetí Ariosta jako renaissanního lovka. Základním rysem byl índividualism, ale nikoliv již jednoduchý individualism titanský, nýbrž zárove individualism ironicky a kriticky naladný. „Ariosto byl takový jedinec, ale složený z obou pól i titanského a chaoticky objímavého, bojovného a plastického, i kritického, studeného a satirického." Salda pod vlivem patrn Fr. de Sanctis (St. d. lett. ital. ed. B. Croce 1912, Kap. XIII.) zdrazuje tento kritický a ironický moment, i vidí v Ariostovi dovršení jisté kultury spo-

nm

:

leenské a jisté tradice literární, ale zárove již jejich rozklad, zvrat a kritické, reflektivní zútování. Zdá se mi však, že tu kritikové pestelují, pojímajíce píliš modern ponkud zlomyslnou veselost Ariostovu za zásadní kritinost, ironinost, chladné režisérství, strach ped nudním, což všecko vede prý k rozkladu thematu. Aspo je jisto, že je po té stránce podstatný rozdíl mezi Ariostem a Cervantesem, ponvadž Cervantes paroduje rytíství, kdežto Ariosto je pojímá vážn. Ostatn Salda sám konstatuje dále, že Ariosto pedstavuje vedle Aretina a Macchiavelliho nejtypitji pravého renaissanního lovka, t. j. „individualitu v sob uzavenou, harmonickou, silnou, egoistní a klidnou, která vdla, že žije pro svou rozkoš, která si tuto rozkoš ze života nedala zkalit jako ubohý

dnešní potomek, zvrhlý diletant, aneilysou, skepsí, disputacemi a neklidem svdomí." Jak lze tuto harmonickost spojit s výše uvedeným skepticismem? Salda zdrazuje také psychologické umní Ariostovo, jež se projevilo hlavn v pedstavení sešílení Orlandova, toto umní je „vlastní umlecký objev Ariostv." Nakonec vytýká náš autor básnický styl Ariostv, jenž je „neobyejn lehký, graciesní, pnivý a šumící všecko se te snadno, prchav, v lehkém mraku opojení a tepla." Tento poslední moment bylo by možno ješt více zdrazniti, jak iní novjší italské bádání o Ariostovi, jež vytýká jeho estetism a artism jakožto vlastní projev renaissanního umní básníkova. její

—

—

4. Z doby „rínnovamenta" italské literatury v 18. stol. zabýval se Salda Goldonim (i. v Ott.N. Sl.),z klassicismu *

Loutky a dlníci boží

"Lit.

listy

XV.

1894,

I,

173.

2%— 299,

323—326.

129

9

Ugem Foscolem nim

(ibid.).

(ibid.),

Z moderní

a z romantického období Manzoliteratury studoval italský román

veristický (Verga, Capuana, Tronconi, Carlo Bossi, * Fogazzara,** dAnunzia a Pascoliho).*** Zejména Giovanni

Pascoli, „ddic Carducciv a vnuk Leopardiho," poutal jeho pozornost, a to nejen jako básník, nýbrž jako psycholog a rhetor. Na své italské cest hodn ítal Pascoliovy „Pensieri e discorsi" z r, 1907 a byl zaujat, ba uchvácen zejména jeho velkou láskou k mladé a píští Itálii. „Krásná pohoda veliké zralé duše (praví) leží na tch stránkách, z nichž každá ukazuje, jak souvisí s národní i

minulostí, jak je prošita ervenou nití národní tradice a svázána se stranami Vergiliovými a Dantovými." Salda vytušil, jak velkou mravní silou nové Itálie jest její minulost a jak mužný a velý patriotism moderního básníka italského jest prosvícen a zvážnn bohoslužbou, konanou

na stupních oltáe zasvceného velkému božstvu národnímu. Ale pochopil také vroucí vztah moderního básníka k pítomnosti, a to nejen k dosplé generaci, nýbrž i k mládeži. Zarazilo jej, jak Pascoli vyznává svou lásku milostným gestem, volaje „lo ho bacciata sulla fronte pura e ardita, ó giovine Italia!" A vzpomíná zejména na eskou školní mládež, picházející z uzavíraného území prohlédnout si Prahu, vyznává, že se pi onch slovech Pascoliho zachvl. „Vidl jsem ped sebou (pokrauje) isté a smlé elo eské mládeže, také žádostivé polibku tak vznešeného, jako jest ten zde, a také ho hodné. Kdo jej kdy vtiskne na ? Kdo k ní kdy promluví slovy Pascoliho, v nichž moudrost jest jen formou entusiasmu a rozhorlení novým zpsobem híubšj lásky?" f ;

n

Takové jest v našem pehledu Saldovoposavadní„addio"

Pi jeho hlubokém, všestranném a kypícím ducjiu jest se nadíti, že není to addio poslední, a já doufám, že Salda pes to, že v poslední dob vyznává s Kašparem Lamberkem výlunou víru v „svatou rodnou Zemi," nezapomene v dalších letech své požehnané innosti ani na „il bel paese ch' Appenin parte, e '1 mar circonda e TAlpe." italské kultue.

* Srov. Lit. listy XIV, 1893, 53. sq. **Srov. Novinu IV. 1910—11, 350—351, a i. v Ott. N. SI. *** Srov, podrobnou bibliografii Brtníkových, 1. c, lánky z Ott. N, Slov., z niclfž souborný jest pehled italské literatury ve sv, XII,,

—

str.

t

874—894.

Dtské návštvy v

Praze.

— Nár, 130

Listy z 16.

ervence

1911.

MAREŠ: OZVA ŠALDOVI.

F.

t X, Salda vystopoval mne nedávno na cestách, po kterých jsem se dal od odborné vdecké práce na hledání hodnoty vdeckého díla, a po kterých jsem dospl k vytyování ideál pro životní tvoivost. Na jeho zavolání nemohu se neozvati nebo jeho boj jest, jak praví, obdobný boji, který jsem vedl. Tehdy postavil jsem proti uenci vdeckého dlníka. Uenec, passivum, shromažuje a pechovává, co nalézá. Hledá vdomosti, chtl by zvdt vše, zapsat si v pamt nebo knihu. Pyšní se svou pilnou p r a c í a svou velikou sbírkou, které však neukáže každému. Dlník vdecký necení si takového bohatství; vdomosti jsou mu pouze prostedkem kvlastnímudílu. K tomuto dílu arci potebuje skuteností, fakt; nebo lovku není dáno tvoiti z nieho. Ale nejsou to jen fakta daná a nalézaná. Dlník vytvouje si i fakta, kterých práv potebuje, a která by bez nho v pírod samé nikdy ne.

:

mže

nastala,

Pírodopisec

však

fysik a chemik,

již

Vdecké

dílo jest

býti

pouhým uencem,

nikoli

nebo jejich fakty jsou artefakty. nová skutenost, zbudovaná podle

ádu, který pedpisuje lidská mysl. Pravda není v daných a nalézaných skutenostech vnjšího svta, nýbrž ve skutenostech vybudovaných podle ideálu lidské mysli. A tak jest s krásou. Proto pochopí vdeckého dlníka spíše básník než uenec. Ke každému dílu teba tvrí fantasie. Práci: zbudovati chrám provedou již zedníci. Kdo hledá pravdu v zevních skutenostech a myslí, že jen tam ji nalezne, jest rozeným odprcem toho, kdo tvoí pravdu podle ideálu lidské mysli rozhnvá se na tohoto spravedliv, že zkivuje pravdu, která sama se objeví, až jen budou nalezena všechna fakta. Odtud vášnivý boj mezi hledai i

—

;

—

a tvrci pravdy. Obdobný boj svádí tedy Salda v oblasti básnictví. lecké dílo není mu sbíráním kamení, nýbrž budováním

Um-

chrámu. K tomu i kamení teba, ale zvlášt vybraného a individuáln rozmanit pitesaného. Toto tvoení má básnickou cenu, ne jen pouhé vnímání, opakování a napodobení. Ano, bez tvrí fantasie nelze ani pochopiti

tvoení ani

Tvrí

díla.

schopnost

jest,

podle Saldy, zvláštní slepota ne131

:

nkterých vcí, zaež vidí jiné tím silnji z tch tvoí nový vid svta, stále znova a jiný. ekl bych, vidí urité vci v urité souvislosti, podle zákonitosti lidské mysli, a tvoí tak z chaosu kosmos, stále nový a stále jiný. Lidé diví se krásné kytici z kvt rostoucích na jejich polích; kde jste je nalezH? I nejexaktnjší vdec, praví Salda, chce-li tvoiti, musí svou vdu žíti, vtrhnouti do ní svou osobou a obrátit ji k jinému cíli. Uenec, ve vdu, aby skrze ni pedvídal skutepraví zase, nosti a zaídil se podle toho nežije vlastní osobou, nýbrž stínem pozorováním, dohady, dedukcemi. Opatrník, který se vdou pojišuje proti nevyzpytnostem života, ušetuje zkušeností. Fanatik mathematický a statistický, který pevádí jakost na množství, odosobuje vše osobní kulturní píživník, ne dlník, ne tvrce a nepítel umní ^a náboženství. Respektuji vdu na jejím míst, praví Salda, vidoucí

:

ví

;

;

:

ale vládu

nad svýmnitremjí

upírám.

Taková slova vzbudí nevyhnuteln hnv uencv, jemuž

nepodídí

vda

svou mysl nejvyšší hodnotou. Kdo jest bude obviován a pronásledován jako rouha jen proti Nejvyššímu, Bude vyvržen z chrámu a zavrou se

vd,

ped ním dvée. Vdecký

dogmatism není snášenlivjší než náboženský zotrouje nejen mysl, nýbrž i rozum. Náboženské dogma, praví Salda, neznamená nauku, nýbrž symbol tajemství. Salda zakouší, co jsem zakusil vrchovat, uznav vdu jen za prostedek k životnímu tvoení. Ale vmé pravd utvrzuje mne skutenost: nebo vda slouží práv tak dobe k n i e n í všeho, co život vytvoil cenného. a ustrašených U nás, pitisknutých k daným hrozbami, abychom se neopovažovali tvoit romány nové podle vlastní mysli, má dobrou pdu plevel pochybování o tvrí schopnosti lidské mysli vbec. Z této pdy vyrostl eský jesuita. Neuzná žádného díla za platnou hodnotu, pipustí snad jen jeho cenu pro smlost, s jakou bylo vytvoeno. Každé tvrí dílo uzná spíše za dílo démona, který tvoí z nieho, tak že jeho dílo jest jen ;

pomrm

klam a mam.

A

má

tento jesuita ješt ducha. Pemnozí ani toho nemají, takže pijímají, zachovávají a opakují vše, co možno

nalézti, v pesvdení, že krom toho nic není. Proto potkává se tvrce díla u nás nejprve s otázkou

Kdes

to vzal,

odkud

jsi

to opsal?

132

Ržena Svobodová

I

odmítla nedávno tuto otázku neschopnosti. Neschopný hledá pro vše vzory; nebo znalost jest jeho chlouba. Ano, požaduje vzoru a vytýká za chybu, nenalézá-li v díle žádné hlubší myšlenky podle cizích autor. U nás shledávají se ješt stále myšlenky po celém svt k myšlenkám vlastním není dvry a oekává se jejich potvrzení v cizin. Nedostane se nám

vzor

;

takového potvrzení, pokud

je

budeme

hledati

mimo vlastní

mysl.

Salda vystopoval mne na dlouhých mých cestách, po kterých jsem šel puzen svdomím ale vystopoval a odhalil též v eské bytosti temného ducha podezíravého k básnické tvoivosti životné, který neopomine upozorniti, že mým snahám odpovídají nebo jim se blíží rzná moderní kladení a ešení problém poznávacích v cizin u Poincaré a Bergsona, u nkterých nmeckých voluntarist a amerických a anglických pragmatik, a že snad bude vyslovena radost z toho, že eská myšlenka drží krok s rhytmickou vlnou svtovou. V íši ideí není vlastnického práva a nelze vbec nikomu pisouditi ideu jakožto pvodci. Všichni erpáme myšlenky ze všelidské mysli. Každý ml své uitele. Mojí byli starší než jsem sám, jak bývá ne mladší. Ne Bergson, nýbrž Claude Bernard. Myšlenky náležejí právem tomu, kdo je sám též myslil, tebas i souhlasn s jinými. Svého boje, kterým jsem „pekážel tiché a plodné práci", jak mi tehdy vytknul jeden ze slavných naších jsem již dobojoval nyní toužím po sjednocení myslí. Vynaložil jsem mnoho energie na ony boje, kterou bych byl mohl vykonati „plodnou vdeckou práci" a státi se „s 1 a vným uencem." Ale já inil, co jsem sám uznával za potebné a cenné. Salda bojuje své boje již na vyšší linii. Dobojuje a dospje k sjednocení myslí vyšší hodnoty, než ke kterému já mohl dospti. ;

;

uenc,

;

133

?

ZDENK

NEJEDLÝ:

Otázka, jaký

jest

F. X.

SALDA A VÉDA.

pomr Saldv

k

vd,

jest

u nás

stará otázka. Salda vyrstal zcela mimo všechny naše vdecké instituce i organisace, jeho spisy vycházely mimo všechny naše vdecké edice a ani naše vdecké asopisy

nepinášely od nho píspvk. Jaký tedy div, že naše dlouho nebrala Saldu prost na vdomí, vidouc „literáta" a nikoli vdce. Na druhé stran však v nebylo pece možno v rozliných otázkách literárních

vda

nm

Šaldovi se vyhnouti, a tak naši Hterární historikové musili si klásti otázku: nenáleží snad aspo nkteré Saldovy práce do vdy? Otázka, jak jsem ji postavil, jest tedy u nás skutená otázka, na niž bývalo v rozliných dobách a od rozliných posuzovatel rozlin odpovídáno. Dalo spíše se tak však vždycky jen píležitostn, a z osobních než vcných, takže uritji vymezené odpovdi na tuto otázku dosud nemáme. Pokouším se tudíž o ni

dvod

odpov spíše jen pi-

této stati, jež však rovnž chce praviti než ji definitivn provésti, aforistický ráz. i její

v

vdom

ímž

budiž omluven

Z toho, jak jsem uvedenou otázku položil, plyne ovšem, že mi naprosto nejde o otázku, jaký jest Saldv názor na vdu. To by jist byla kapitola nemén zajímavá, ale zcela jiná než ta, jež nás tu má zajímati. Ze má Salda na vdu názor zcela uritý, rozumí se u kritika jeho druhu a jeho výše samo sebou. Takový názor má však každý pravý myslitel, i umlec, a proto v tom netkví žádné kriterion vdeckosti. Kdo více kritisoval vdu než Tolstoj ? pece práv v této kritice jest umlcem snad více než kde jinde. Vdeckost tkvíti jen v povaze práce a ovšem i v povaze osobnosti, a proto musíme si sami hledati na otázku; jest Šaldova práce povahy vdecké ? Jest jeho osobnost povahy vdecké

A

mže

odpov

Odpov

na tyto otázky bude zníti ovšem podle toho, uznáme za podstatu vdeckosti. To však samo jest zase otázka velmi nebezpená, na niž odpovdti troufal bych si dnes mén než kdy jindy. Jako vše, podléhá vda velmi siln myšlenkovému pevratu lidstva v posledních desítiletích, takže dnes jist uznáváme za vdu ledacos, nad ím ješt nedávno tak zv. stízlivá vda krila rameny. Ukázalo se totiž, že ve psobí síly, jež poco

i

i

sitivistická

vda

vd

chtla vylouiti, daleko více než se 134

mlo

dotud zato, a tak

pomr vdy práv

k hraniním

oborm

valn se zmnil. I pípad oaldúv jest toho dokladem: kdežto 20 lety byl by náš universitní vdec býval ješt pímo pobouen, kdyby byl nkdo oaldu pokládal za vdce, není

ped

již myšlenka tak kacíská, aby se s ní nesmíil kdo s ní snad vcn nesouhlasí. Ze dnešní doba tuto zmnu v nazírání na vdeckost ješt sesílí, jest samozejmo,

to i

dnes

ten,

usuzování o tom, co jest vdecké a co nikoH, snad zase znan jiné než jest ješt dnes. Ped touto promnlivostí názoru na vdu chtl bych však svou sta pokud možno ochrániti a proto práv pináším k dané otázce spíše jen materiál, jistá pozorování, jež v nejednom smru snad mohou míti význam pramenný. Bžný názor upíral Saldovi vdeckost zejména proto že jeho osobnost zdála se býti málo vdeckou, a proto s tímto názorem nutno se pedevším vyrovnati. Jest open zdánliv o fakta velmi výmluvná, nahoe již zmínná že totiž Salda neprošel vdeckou výchovou v obyejném smyslu, že neml dlouho vbec touhy dosíci njakého gradu v uenecké hierarchii, že se nestaral o vdecké instituce a že se jich života nikdy neúastnil. Z toho tedy odvozen byl dsledek, že Salda ani nechce, aby byl pokládán za vdce, a odtud byl již jen krok k úsudku, že Salda vdcem vbec není. To jest však posuzování zcela nesprávné a methodicky velmi osobnosti povrchní, jež by se nemlo díti zvlášt u nás, kde práv nejvtší vdci nevyrostli pravidelnou kariérou vdeckých zízení, nýbrž daleko více svépomocí, jež nejen nebyla na ujmu jich vdeckosti, nýbrž ješt znamenit ji podezcela jiném pela. Podstata osobnosti tkví pece v než v jejích pomrech vnjších, jak patmo práv u Saldy, u nhož na p. docentura neznamená pece žádnou zmnu v jeho osobnosti, ba ani ne novou tendenci jeho práce. U Saldy však pistupuje k tomu i ta závažná okolnost, že se vyhýbal nejen životu vdeckému, pokud se opíral o urité vdecké instituce, nýbrž i životu umleckému, pokud se sousteoval ve spolcích a umleckých organia proto

bude

i

zítra

:

vcn

nem

sacích.

mžeme

uvésti (zvlášt „Mánes"), poVýjimky, jež tu tvrzují nejlépe pravdivost toho, nebo i ony ukazují, jak Šaldovi jest vzdálen „organisovaný" duchovní život,

nechf v tom neb onom oboru. Jeho zdržeUvost k vdeckým institucím není tedy vbec dsledkem jeho pomru 135

vd, nýbrž zcela všeobecným znakem jeho literární veejné osobností. Jdeme-li však k osobnosti Saldov pímo, nehledíce na tyto vnjšnosti, mžeme v ní daleko více spatovati typ uenecký, než to bžný názor na Saldu pipouští. se vidívá hlavní znak písné vdy její Vždy i to, v jistý chlad, ano až studenost, není Saldov osobnosti nikterak cizí. Salda ovšem „prožívá" své problémy dokonale, ale eší je pak jako problém v pravém slova smyslu k

i

em

daný,

jejž

proto vidí

:

takka objektivn ped sebou a

pitvá jej s dokonalým sebeovládáním. I jeho žádostivost, z níž tryská vášnivý ton jeho prací, jest žádostivost poznání, ne nepodobná žádostivosti zaujatého anatoma, jdoucího neúprosn za cílem svého poznání. Upírati tedy Šaldovi písnost ryze vdeckou jest jist nesprávno. Ano, postavím-li si vedle nho Hostinského, tedy vdce uznaného i svým universitním postavením i povahou svých prací, nemohu neíci, že v tomto smyslu jest Salda typ

dokonce ješt uenetjší než sám Hostinský. V Hostinském bylo více horké krve a jeho hlava, jakmile poala mysliti o umní, ihned hoela takovým plamenem nadšení, že se v utápla zcela jeho vda. Proto kdo poslouchal Hostinského pednášku, jist zapomínal, že má ped sebou uence, a vidl v spíše nadšeného vnímatele, jenž vykládá o svých požitcích- Naproti tomu Salda ve svých studiích i pednáškách daleko více uplatuje své poznatky, ímž celý jeho zjev nabývá povahy pevážn vdní. Kdybych tento rys Saldovy osobnosti chtl zvlášt

nm

i

nm

kiklav sitních

vyzvednouti,

ekl

bych, že se z našich univer-

dvou esthetik podobá dokonce více Durdíkovi,

tedy typu uenetjšímu, než Hostinskému, typu umletjšímu. Ovšem musili bychom si pi tom býti vdomi, co dobrého znamenal Durdík ve své dob a co karakteristického

bylo v jeho

vdecké

osobnosti,

chtli-li

bychom domysliti smysl této parallely. Nebyla by to však potom parallela neplodná, jak pokud jde o jich zbudování pevných kriterií pro poznatky o umní tak pokud jde o jich slovní podání skvlou dikcí. Zde však budiž nám jen oporou pro tvrzení, že Salda naprosto není umlecký požitká,

mén

tím pak „esthét", za jakého bývá pokládán, nýbrž daleko více typ uenecký, jenž dovede se zabývati svým pedmtem s chladem až mrazivým. ^ Dsledky toho jsou v život i díle Saldov, tuším, velmi

136

:

je již v tom, že Salda nežije ten drobný e c k ý, jak jej žijí jiní, nýbrž že stojí nad tím, pohroužen jen ve své vdní problémy. I v tom mi napadá zájem pro všecko jeho odlišnost od Hostinského, jenž

zjevné.

Vidím

život u m

1

ml

dnes pro nové barvy malíovy, zítra pro nové píšaly varhan, pozítí pro nov se utváející sdružení umlc atd. Nic nebylo mu v umní tak malé, aby to pro nho ne-

mlo

tolik dležitosti, jež

svt Saldovi

by vyvolala jeho živý zájem. To

znan

cizí: žije stranou vší té spíše poustevnicím, v njž všechen ten ruch doléhá nanejvýše jen uritým prostedím, nikoli však tak pímo, aby mohl na nj psobiti. I jeho kritická innost, pokud jde o zjevy podružné, jest tím podmínna.

však

jest

sháky denní, životem

Saldu netší v referování soustavnost, tak aby v jeho kritikách bylo zachyceno vlnní doby ve všech odstínech a s respektem ke každému tomu zjevu jako svéprávné jednotce v souasném život, nýbrž jej upoutají jen ojedinlé zjevy jako dokumenty jeho vlastního pátrání a hledání uritých poznatk. Teprve tam, kde umlecký zjev jako celek zvedne se do takové výše, že vytváí vdní problém, jest Salda stržen látkou tak, že se vybavuje ze svých vlastních problém a oddan se podrobuje tomu, co mu takový zjev k ešení pedkládá. Avšak i ve vlastní jeho práci jest patrný vHv této vdeckosti jeho osobnosti.

Vidím ji zvlášt v jeho písné method, jíž Salda pedí nejednoho uence officiáhi poveného. Jest u nás vbec málo badatel té methodické písnosti, jakou vyniká Salda, což psychologicky jist souvisí s ueneckým typem v jeho osobnosti, nebo jinak, bez tohoto vrozeného koene, nebyla by methoda této dslednosti vbec m^^litelna. Avšak i její písnost odpovídá docela tomuto rázu Saldovy i

osobnosti,

nebo

jest

naprosto

uvdomlá,

logicky ne-

úprosn vybudovaná a ideo\"ým podkladem daná. I v tom liší se zásadn od Hostinského, jenž se dal asto více vésti láskou k umleckému dílu než ideovými úvahami, takže

mu láska byla asto

korrektivem

i

za tu cenu, že

jí

zlomil

pece pro Hostinského, esthetického f ormalistu, nadšení pro Wagnera, umlce naprosto výrazového Takové sebeobtování pouze citovému vzplanutí pro umlecké dílo není u Saldy možné, ponvadž loginost jeho methody by tu ihned rozpoznala rozpor, jejž mže peklenouti práv jen láska, nikoli však písná vda. dslednost svých

theorií.

Jak píznané !

137

jest

!

takto konstruovaný nemohl však snad niím býti uchvácen jako umním, neb uritji eeno, umleckým tvoením, V žádné totiž innosti lidského ducha

Duch

tolik

není tolik nutnosti, zákonitosti, nenáladovosti jako práv v umleckém tvoení, jež jest aktem takka až metafysické zákonitosti, povznesené naprosto nad všechnu lidskou libovli. Proto jest více než pirozeno, že Salda práv tuto stránku tvrího aktu nejen nejhloubji pochopil, nýbrž že ji i povýšil na nejvyšší stupe v hierarchii všech umleckých i životních hodnot, nebo v takovém umleckém tvoení nalezl nejdokonaleji uskutenný i svj ideál vdní. Jak nahodilá, rozvrácená, kouskovitájest naproti

tomu

tradicionální

vda,

hledící

k faktm

nikoli jen

v

jich

zákonité spojitosti, nýbrž i veškeré jich nahodilosti jevové Jak málo písný jest Šaldovi veškerý ten výet jednotlivin v našich vdách, jemu, jehož duch jde tak neúprosn cestou jednou nastoupenou Nikoli tedy pelomem, nýbrž najDpak nejdslednjším domyšlením sebe sama dostává se Salda k umní a jeho tvrímu problému i jako k cíli vdnímu. Proto však také ani pi tom nepestává býti tím vdním typem, jak jsem jej nahoe karakterisoval, nebo i tvrí akt chce Salda pedevším poznati a proto se v nj noí s hladovostí, jaká jest píznakem práv nejzapálenjších duch vdních, toužících objeviti nové svty, nové pravdy, nové vdní ve sférách nejnepístupnjších. Zákonitost umleckého tvoení uchvacuje však potom logického ducha Saldova do takové míry, že je chce uiniti vzorem i pro své vdecké tvoení, a proto a p p 1 i k u e methodu tvoení umleckého i na prácí vdeckou. Tím ovšem nabývá pak jeho práce rázu podstatn nového a od tradicionální vdy siln odhšného. Themata jeho prací jsou sice naprosto vdecká, nech již jde o vystižení umleckých individualit z jich dl nebo o ešení nkterého vše!

j

obecného problému umleckého. I methoda, pokud jde o písnost, loginost a empirinost, jest v tchto pracích

vdecká. Ale jinak, v konkrétním ešení problému, jest tu na vdu zcela zjevn applikována methoda umleckého tvoení. Vidíme to hned na výbru materiálu, s nímž Salda pracuje: nikoli vše, co bychom si snad páli o thematu vdti, aniž vše, co bychom snad i mli zvdti, nýbrž jen to, co nutn vyrstá z daného koene jen to tvoí materiál tchto prací. Avšak i literární zpracování tohoto materiálu jest zjevn povahy umlecké nejen že dikce ani

—

:

138

nechce býti v obvyklém smyslu vdecká, nýbrž básnická,

mže

slovesný umlec vykulturou slova co chce vysloviti, ale i celá stavba monografie chce na nás psobiti pímo umlecky. pak i výsledek takové monografie jest pevážn umlecký Saldovy osobnosti, jak je ve svých studiích staví, chtí na nás jist pedevším psobiti svou uceleností i nutností umleckou a proto jsou ne nepodobny postavám, jež na p. ze skutených, historických postav tvoí po svém, podle svého umleckého cítní a pedstavování, historický romanopisec. Takovou tedy methojdou vznikají práv nejkarakteristitjší a nejosobitjší Saldovy práce, v nichž vda jest v nejužším spojení s umním. Cesta, jíž Salda k tomuto cíli došel, nebyla ovšem schdná, ano byla velmi nebezpená, a zase jen duch té logické síly jako jest Saldv mohl po ní kráeti tak stále vped, jako to u nho vidíme. Bylo k tomu však teba i nesmírné houževnatosti, dslednosti i zaujatosti pro vc, jíž nelze se neobdivovati. Salda má totiž tento cíl takka od samého poátku svého vývoje ped sebou, a jde za ním zcela uvdomle, po stupních, ale stále výše. Nejprve se cíl ten hlásí v hesle mladého Saldy, že „kritika je umní", hesle u nás kdysi velmi asto citovaném a své pak Salda doby i nesmírn nabádavém. Cesty k hledá v „Bojích o zítek", jež jsou jakousi methodickou prpravou Saldovy práce vdecké, nebof v nich si Salda eší nejzákladnjší problémy umleckého tvoení, aby pak jasn vidl i ve svém tvoení vlastním. A tak konen žádala, uskuvyzbrojen vším, eho nová methoda na tenil v^ „Duši a díle" tento svj nový cíl vdní. Pro jeho vdecká práce vdce Saldu bude toto dílo, v až dotud vrcholí, zajisté vždy nejtypitjší,^ a proto také bude jist vždy náležeti i k nejvtšímu, co Salda vytvoil. Tento methodický postup dal pak ovšem Saldov i její zvláštní, osobitýrázi její zvláštní postavení uprosted jiných našich vd. Není zajisté snadno piknouti Saldovu vdu i jen uritému vdnímu oboru a karakterisovati ji nkterým z názv již ustálených. Jeho vda jist není literární historií, nebof ani nedbá všech, i nejrozmanitjších jev jednotlivých, jichž musí dbáti literární djepis jako

ponvadž jen jáditi pln to,

Konen

:

vdní

nmu

nm

nmž

vd

vda historická,

ani vbec nechce vytváeti urité hodnoty dobové a tím historické. Jeho Nmcová, Neruda atd. jsou jen umlecky, nikoli však historicky relativní, ponvadž

139

umlecká tvorba aspo ve svém koenu podle Šaldy nepipouští takové relativity, le že se jeví jen v jejích vnjších formách. Tím však nestává se jeho vda snad zase esthetikou v obvyklém slova smyslu,

jen theoretickou

nebo neodtrhává umlecká díla od osobností svých tvrc a netvoí tudíž esthetíckých zákon všeobecn platných.

V tom všem jest Saldo va vda píHš umním než aby mohla býti

stotožnna

s

kteroukoli z tchto

vd. Není však snad

vdou tak zv.

„užitou", totiž theoretickou vdou, penesenou jen do sféry umlecké, nebo má své samostatné východisko, svou zvláštní methodu i svj individusmíme ji nazvati kritikou, aspo v obální cíl. Tím vyklém toho slova smyslu, nebo nehledá v umleckém díle kvality, jež by je ospravedlovaly se stanoviska souasného umleckého života, nýbrž naopak jednotlivý jev jest mu jen

zase jen

mén

dní všeobecného. Ani essayismem bych Šaldovu vdu nenazýval, tebas Salda z francouzského essaye jist vyšel a mnohému se z nho i pímo nauil. Vdecká páte Saldovy práce jest však práv svou logiností a methodiností znan pevnjší než tomu bývá u pouhých essayist, u nichž analogie s umním methodu pravideln seslabuje, kdežto u Šaldy naopak ji ješt podílem vyššího

siluje,

Dívám-li se na Šaldovu

vdu

tohoto stanoviska, nezcela zvlášt zorganisovaného a již tím naprosto jedinený. Její hlavní podmínkou jest ona neúprosná, až chladná loginost, jež si podrobuje i nejcitovjší, nejmén ovládatelné stránky umleckého tvoení, aniž by však pi tom porušovala to jest organisace ducha, jež intensitu tchto zážitk, objeviti podruhé. Závisí i na nesetných sotva se rysech zcela individuálních, na povaze, výchov, prostedí, rzných sklonech osobních atd, atd., bez nichž by v této podob nebyla ani myslitelná. Proto však také této nelze se nauiti, a nejen jí, ale ani jejímu emeslu, její method, podle níž by se daly pracovati aspo její odlitky. Opravdu pak neznám nic bláhovjšího a neužitenjšího než chtíti napodobiti Saldu. Pokud se také o to dotud nkdo pokusil, ztroskotal každý, a musil ztroskotati, ponvadž k jádru vci proniknouti nemohl. Jen gesto, slovní výraz, vnjší formu mohl napodobiti, ale práv proto výsledek toho byl pak vždy tak prázdný a ve své neujasnnosti až smšný, ponvadž napodobitel, chce-li, aby s

mohu v ní nevidti výtvor ducha

A

mže

vd

140

I

!

jeho vzor byl patrný, musí tyto vnjšnosti Šaldovy ješt pehánti, ímž mimodk pak místo napodobeniny vzniká pímo karrikatura Saldy. Tím však nemá býti eeno, že bychom se ze Saldy nemh uiti práv naopak, z nho se nauiti i ten, jenž methodicky kotví v urité, ustálené jiné. Zvlášt to platí o vdách, jež jsou Saldov umní již svým materiálem nejbližší, tedy o historii umní a o esthetice. První z nich tu vidti na píklad zvlášt skvlém, co znamená rozbor výrazu a stylu pro vytváení umlecké osobnosti a tím i pro sjednocení urité umlecké postavy, jež jinak - z materiálu pouze historického - snadno se mní v pouhou slepeninu z jednotlivých kaménk, místo aby byla vytesána z jednoho kamene. se tu nauiti, jak nesmírný význam Druhá pak zase má v umní osobnost, bez níž jest umlecké dílo jako l^lo bez krve. V tom i mnohém jiném mohlo by studium Saldova díla býti tmto velkým požehnáním, a netoliko jim, nýbrž i dále, na p, i historii tak zv. obecné. 1 ta by se tu mohla mnohému nauiti, nebo i v ní tvoiti urité historické postavy jest úkol blízký tomu, jaký si uruje i eší Salda práv ve svých nejlepších pracích. Nepravím tak snad jen z njaké theoretické úvahy, nýbrž z pesvdení, mnou samým zkušeností zísjkaného, nebo v tom, co jsem zde ekl o pomru vdy k Saldovi, snažil jsem se vysloviti pedevším to, co jsem já sám konkrétn ve své zažil. Jako historik mám totiž i ve svých monografiích umleckých východjsko, methodu i cíl jist podstatn jiný než jaký si klade Salda, a byl bych ovšem špatný historik, kdybych nebyl o prospšnosti tchto svých

—

mže mnohému

vd

vd

mže

mže

vdám

znan

vd

mn

princip pevn pesvden. Proto nikdy neuiní na p, Saldova práce o Nmcové zbytenou tu práci, již k tomu ješt mže pinésti historik. Vážil jsem. si však vždy Šaldovy práce práv proto tolik, že i jako historik mohu z ní bráti mnoho pouení i návodu, tebas si pemuju jeho methodické principy v principy methody historické, s ostatní historickou methodou pln sluitelné. Tato pemna jest však zárove zkušebným kamenem vnitní síly tchto princip, nebo bez takové síly by se v cizím ovzduší ihned rozplynuly v nic. Nemluvím tu však jist jen za sebe. Kolik se nauili ze Saldy i mnozí naši literární historikové, zvlášt mladší, i jiní a jiní Máme tedy plné právo mluviti o Šaldovi jako vdci a 141

vd.

Dnes ovšem

se zdá, že Salda sám stoupá jeho zanícenost pro písnou krásu tvoení umleckého, tím více pikládá i ve svém díle skutenou hodnotu takka již jen

o jeho díle jako

v

sob vdce až

utlauje,

nebo

ím více

umlecké. Proto také nejen že sám sebe dnes pokládá takka výhradn jen za b á s n í k a, nýbrž i ve své literární práci vnuje se stále více a stále zjevnji vlastní tvorb básnické. Ale i ta, myslím, potvrzuje to, co jsem ekl o povaze Saldovy osobnosti, nebo i z ní, aspo, mluví týž logický, písný, každou myšlenku ke až do krajností sledující a stálým hladem pro poznání trpící duch, jenž vytvoil i Saldova díla vdecká. A tak i tato básnická jeho tvorba nejen nevyvrací, nýbrž naopak ješt znan potvrzuje vdeckost Saldovy osobnosti. jeho povaze již

mn

142

FERDINAND PUJMAN: ZRODOVY OKAMŽIK. V první kritické své stati* Salda mimochodem zmil Taina, který bývá vytžován píliš hmotn, jako by se zabývala jeho nauka jen lidským pedurením, které zpsobuje živelné a pírodové prostedí. Vykladam uchází, že pozemské podmínky tvrcova života i skutenost jej obklopující sešinoval Taine na poslední kruh a na podnož své stavby, že prostedím pedevším rozuml dané, ne vstebané nápln tvrcovy duše a svty, zakleté do jeho pedchozích dl že tento kritik, sbratovaný obyejn se slovesným naturaUsmem, byl z jednotitelv, již velnuli se v pocit mystického, v pocit, který vnukl jim pontí úhrnné Celosti lidského chápání že znalost okolí si cenil za prostedek odhadový, z kterého lze usouditi o vnímacím umlcov rozptí, a za vyvolávací láze, která dodaten zpítomuje kritikovi rozlohovou oblast, kterou zmohly smysly vidoucího k vyšším úelm. Stanuv na vrcholu stavby Tainovy, ustaluje Salda ve své stati, která nic menšího neopovdla, nežli narození ;

;

;

oba bytné prazáklady umlea naprosté a jist k pochybnostem o vymezenosti látky básnické a oddluje skutenostnou pravdu od básnické pravdivosti, zkoumaje tak

eské

cké

idealistické estetiky,

filosofie.

Odpovídá

dsažn

uzpsobení i jakost tvárných umlcových tektonicky protinalézaje takto míru naturalismu a romantismu. klassicismu Krátkozraká estetika vytyuje tvrci meze: formalismus ulpl na tvrzení, že se pro operu nejdokonaleji hodí mythos, anebo dj komický tvrdívá se, že cit lásky podává jen hudba úpln kdykoli se ohrožují umní a kdykoli si nalézají nová pole postehová, pokaždé se opakuje výtka scestné jejich syrovosti. Salda, nebývalé zkušený a pokolikostné

zpsob, chdným,

i

smrm

—

;

;

uený, rozšiuje výbrovou možnost do nekonena

a zkušenostného,

;

lát-

nadzkušenostného neuzavírá; za jediné podmínky, že umlcova úinnost, pedstaviv od zkumu i od rozumu neodvislá, svým prvdodá zákonného septí a ústrojnosti, vhodné pípad ku pípadu. Nebof také pravdivý a dobrý posteh, tekto-

kového okruhu,

af

km *

Synthetismus v novém umní. (Literární Listy 1891

143

—

2.)

mže

pobortití, vlcní-li se, uvrstnicky zatím neutrálný, lživým pízvukem a kiklavým i vení vztahové,

mže

dut nepemluvným hlasem

ohroziti

pesvdivou

nalé-

havost díla. Salda od poátku trestn stíhá nedostatek básnického aktivismu chce po romanticích i naturalistech, aby jejich skladby prokázaly venkoncem svj stejný, horší krví neodnímaje mlky roztídní umnovému, kažený rod. že vzešlo z usnadovacího pohodlí a z pehledové úpravnosti, platnost naprostou, požaduje Salda na tvrci i vnímatelí nedílnosti smyslové; jen ta mu zaruuje zornou pronikavost, která prohlédajíc novou podstatu, naráz na;

A

lézá

i

nový sdlný prostedek. Zdrazniv souasnost vise

a ei, ztotožniv dar poznání i jazyka, je projevujícího, zavrhl z domácích kritik poprvé podvojnost formy a obsahu, která z krasovdeckého sluhy asto rostla na pošetilého zjankovitlého pána, pesvdeného, že pravé slovo, pravý ton a pravá barva nejsou víc, než pevlékací háv a cár a jindy zapomínajícího, práv naopak, že musí sestoupiti duch, aby ožívaly tyto litery. Prohlásiv pak proti ;

dosavadním hlasatelm, kterým pojem pekonání peléval se v heslo pokrok, že se umlecký rozvoj dje pouze „neustálou objektivisací všeho individueln znakového",

dospl nejen aristotelského požadavku typisace básnické, vyproštné z náhodností pamtných i dobových místních, ale zoil také onu cestu, kudy vda (vda nezkui

šebná, nerozborná, skladná) s umním i s náboženstvím míí k absolutnu a jako domyslil i umleckou teleologii, tak se dobral také duchového Prapoátku, seznav, jakoby s Plotinem, že lidská tvornost hodnotíc (a nezpodobujíc jen) skutenost, tíhne k oné ideii, ba dosahuje toho Slova, z nhož vznikla sama píroda. Tento tyiadvacetiletý myslitelský odbojník, rudé, le vzntlivé románské krve, zlomil naráz nmecké jho, pod ;

nímž oddan a trpliv hrbila se eská estetika pišel naplnitelem, jakého si marn pro ni žádal ješt Schauer; pojmovou, stvoil záhy nový vyjadov£j-li se zatím ;

eí

jazyk pedstavivý. Je-li teba srovnávati Croce.

:

Saldou vyvstal estetice

144

eský

MARIE STECHOVA: TVRCE. Picházejí se svými zákony a praaby mne spoutali; avšak já vždy znovu jim unikám.

vidly,

Rabindranath Tábore, Gitanjali, 17. pite.

Ivdyby byl život opsatelný kružidlcm a my byli schopni obsáhnouti jeho kruh nkolika paprsky rozumového svtla, když v nás rozbeskuje, kdyby nebylo tajemství jeho zkratek, zátoin a cest zdánliv bludných nestál by za to. Opravdový duch spíše by si zoufal, než by se utšil nad nekonen rovnými cestami, kterými by ml za svj životní úkol projíti. tebaže život jest sám Rád a sama tajemná rovnost v sob Není rovným pro nás. Stojíme-li nad ním s pravítkem v ruce a vymujeme jej v centimetry, vymstí se sám na nás za to; budeme-li totiž schopni pochopiti lstivost pomsty takové. Jestif spontánnost života nekonená jako jeho opravdovost, vzdor všem záludnostem a lstím jeho. Smíme všechno, jen ne hráti si s ní: klesati, stoupati, poznávati dýchati v horké blízkosti života :

—

A

:

—

—

osamlé

výšiny. Je-livtom všem vnitní nutnost, nepodplatitelná a nepochybná, pak nejsme ani pi nejvtší porážce poraženi. Hra jest, co zabíjí lovka. I slza vášn oisuje a kísí, je-li pravá. Ale slza hry a neschopnost slzy jsou heby do naší rakve. prokižoval oceány a objevil Nové svty. Ale to jest jen tvá vnjšku, z níž se dtinn raduje. Skrytá tvá života není národohospodáská ani historická a jako nás k ní nepiblíží sociolog, by jeho postižení vnjšího zákona svta bylo sebe dokonalejší, tak nám ji neobjasní sebe dmyslnjší f ormulka teologova. Aniž ji odkrýti filosofie, totiž opravdová (tm nejvtším filosofm zdála se nepostižitelnou). Zbývá jen umní, které ji tuší, a náboženství ducha, které ji odhaluje. i

unikati na

lovk

;

mže

*

Nejvyšší lidské

Jsou

dv

První;

úsilí

smuje

cesty, jimiž se

k

vždy k Rádu.

nmu pibUžuje.

Duch zabírá a obsahuje individuální hod-

noty života

—

totiž takové, které souvisí s

145

nejvnit10

njší zkušeností lovka jakožto urité osobností. Zde tsný je svazek osobnosti s životem, s tím, co žije v lovku a jím, co jest v koeni i rozloze jeho co jest obsahem ;

ím

jeho nejlepších chvil, jeho nejzralejších tušení. To, obsahuje svt lidsky pekonává sebe, však sebou; peetí vlastní osumimo vlastní osobnost a pece í dové poslání a postavení, ^ím spíná se s bezprostedností dostihuje Rádu. života a uniká ze všech dosah své Druhá cesta; z neznámých osobnosti, takoka sob samému, jakoby musil svádti souboj s vlastním své bytosti tlem a duchem. Všechna bezprostední pouta s životem odstrauje; stoupá nejen nad svt, ale i nad sebe. Tak objevuje všeobecné hodnoty života. (Životní filosofie starých mudrc byla taková.) jest stejnorodý cíl pro cesty ob. Individuální hodnoty života, které vynalézáme, jdouce od lovka a všeobecné hodnoty života, které objevujejme, jdouce lovka smují k jednomu a témuž Rádu. Obojí hodnocení, jak individuální, tak všeobecné jest nutn individualistické, je-li pravé. Zkoumá život vlastními prostedky a podmínkami, jako ryba pojen tím má pro užívá ve vod svých ploutví a zaber. druhé cenu nechceme souet cizích klam, které podává

ím

ím

;

j

— ím

lovk

—

—

dvod

A

—

—

pes

—

A

;

nám

„nestranná" ruka bližního, chceme vlastní dech a názor lovka. Radji opravdový klam než poloviní pravdu, schválenou „ostatními" protože poznáváme, že ;

opravdový klam je schopen pekonání sám v sob, ehož poloviní pravda nikdy schopna není. Tak dobírá tvrí duch svých pvodních životních podmínek a s nimi svých koen toho, co jest on sám, dvrný k životu, nezkažený cizími zámysly a klamy* Volný na rozdíl od nehybnosti dobe konservované, již nic nezmýlí a ze samolib vymezené cesty nevyžene. Tvrí lovk nechce pedvídati život, neodvažuje se sestavovati jej z bdné tíšt svých zámysl a zámr, podoben spíše stromu, který roste tak, jak matka píroda velí, a vtru, který se snáší tam, kam musí. Jest mu teba, aby dovedl naslouchati nejen hromovým úderm života, ale i jemným vánkm duše aby se dovedl ponoiti nejen v oslující barvy svta, ale i v temno-

s

;

;

svit ducha, chápajícího se nepomíjejících

bytí

;

znak

lidského

aby porozuml letm, neúrody a dovedl vykati 146

.

let

úrody; aby byl dstojnýiii pijímaem toho, co posílá inu život z nevyerpatelných svých zdroj. Jest tedy pedevším tvrcem vlastního duchovního píbytku, A pak, nad to, nkdy tvrcem pro nás tehdy, když vtluje život, který tryská z pod jeho ela a ruky — v myšlenku, in a dílo, A tak promuje nejen sob, ale i nám tuto zemi zdánlivé chudoby v svt boží. i

147

;

JINDICH VODÁK: (K

F. X.

jeho padesátinám dne

2

2,

SALDA. prosince.) „Wie

ich es aehe."

Alteaberg.

Není bez významu, že kritické pokolení let devadesátých rodilo se takka v týž as, msíc za msícem, na zítí po válce rakousko-pruské. Národ povstával tehdy k politické svobod, jež mu nemla už být vzata, vstupoval na uvolnné kolbišt s procitlou, rostoucí bojovností a obracel se proti minulosti plné ponížení a útisku se vzdorem a odporem, jenž ji celou beze stopy chtl smést s povrchu zemského; mla být souzena i odsouzena a mla zcela novým, nad pomysl krásným být nahrazena a záným. Bojovnost, chu kácet a boit, aby mohlo vzniknout cosi mnohem lepšího, rozptí k velkým, nevýstižným cílm neslo si tedy kritické pokolení v krvi, ssálo ji s mlékem mateským, dýchalo ji v rozvlnném vzduchu svého mládí. A F, X. Salda, jmenovec pomocníka Loyolova, byl z kritického pokolení nejbojovnjší, nejútonjší, nejprudší a také nejnebezpenjší, šlo-li o to, porážet, zdrtit, udolat. Smíme-li užít dvou povídek, jež teme u Rženy Svobodové, útlý plavovlasý František hned jako dít postavil se „mocn a hlasit" proti otci, proti etníkm, proti ve jménu pravdy, již nedovedli rozmotat, soudním a ve jménu krásy hnvn, „s ošklivostí" supil se na od-

ním

pánm

borného znalce, jenž ml rozhodnout osud pvabné strán. Ale Salda nebyl jenom nejbojovnjší, byl nejbystejší, nejdmyslnjší, nejodvážnjší, nejpronikavjšího zoru a nejvtšího, nejširšího rozhledu. Myslil za deset a dvacet jiných, promyslil tolik, kolik u nás jen hlavy zvláš vynikající, a kdyby byl mohl psáti tak, jak dovedl myslit, chápat, všeho se zmocovat, byli bychom od nho mli rozsáhlá a základní díla, jaká jinde svému národu podávali Ruskinové nebo Tainové. Bohužel jeho životní dráha nebyla k tomu dost píjzniv zaízena. Nesmí se u Saldy pominout ta životní dráha. V jeho vývoji nadešla chvíle, kdy si ml upravit své píští povolání k potebám vezdejšího chleba, a té chvíle provedl on smlý „experiment", na který si netroufal žádný z jeho druh, zekl se všeho chlebíkáství a usmyslil si, že se bude protloukati pérem, jak bh dá. Kdyby byl tenkrát 148

udlal

to,

cátkou, a

k nimž

k emu se odhodlal teprve s dokonanou tyikdyby byl sáhl po universitních hodnostech,

mu

jeho vlohy dávaly právo, co to mohlo být!

A neudlal toho, ponvadž jeho bytost se vzpírala každému spoutání. Ukázal to i pozdji, ješt pi „Volných Smrech", pi „Novin", a jeho cesta mnila se v nestálou, tkavou potulku asopis od asopisu. Zaal „Literárními listy", rozpravou o synthese v básnictví a psal-li o Kaminském, psal o básnickém pesimismu, psal-li o Raisovi, psal o rozdílu mezi nadáním sluchovým a zrakovým. Úastnil se Pelclových „Rozhled", kde vystoupil mezi vdci eské Moderny, a uvádl do literatury Rženu Svobodovou, psal o Svobodovi v „Rozkladu" jakožto objevovateli sociálních zákon, psal o Masarykov „eské otázce", kterou nazval tžkou knihou a v tom smyslu ji vymezil. Pokusil se v Masarykov „Naší Dob" a psal studii o ml. Dumasovi, v níž se shodl asi s pojetím Doumicovým. Sblížil se s Hladíkovým „Lumírem" a psal essay na obranu experimentu, psal essay o rozdílech mezi spisovatelem, básníkem a umlcem, vítal nadšen první díl Holekových „Našich". Zastaviv se v „eské revuí", pijal redakci „Volných

Smr"

a ztrávil v ní šest nebo sedm let, nejsvobodnjší svou a klidnou dobu, kdy se podrobn obeznamoval výtvarnictvím; psal o hrdinném zraku, jenž petvouje a obrozuje stále povrch naší okoralé zem, psal dojat o posvcování všednosti u Nerudy, pednášel a skládal hlavní ást svých „Boj o zítek", pecházel od pouhé kritiky k tvorb románové a povídkové, vracel se k staré své lásce, k veršm, A založil pak „Novinu", kde jeho práce nabyla záhy, jako sám asopis, vdetjšího, universitnjšího rázu v moderním smyslu, jak dokazují studie, sebrané do „Duše a díla", nebo jak dokazuje souborný spisek „Moderní literatura eská" se svou „logikou vývojovou", Nesetrval však ani pi „Novin" a následovaly „Národní Listy", následovala „eská kultura", následoval „Kmen" a následoval „Venkov", V „Národních Listech" Salda psal o bezmezném rozletu fantasie, ojtalských studentech a o nmeckém novoklasicismu, V „eské kultue" ztepal Herbena a ten celý rod. Ve „Kmeni" promluvil o národu spravedlivc, o osvoboditeli Marešovi, ve „Venkov" psal rozjímání o mrtvých a zastal se Hilbertova s

„Hnízda v boui". Je toho

mnoho

a bylo

by

lze

149

jmenovati více; každý

skoro pední asopis eský ucházel se svou dobou o^lánky Saldovy. Vždy prošel i Herbeno vým íýdeRníkem „asem" 1896", a ml tam velou sta o Macharov sbírce „1893 jež obsahovala zárodky k pozdjšímu „Svdomí vk". Neteba se píliš zarážet nad tou pestrostí. Práv ona udržela Saldovi jeho neobyejnou pružnost a hybnost ducha, chránila ho ped utkvním, uváznutím a stojatostí,

—

pispla, aby se uil dívat na vci s jiných a jiných stran, vidt je v novém a novém svtle, opatovala mu ve styku s lidmi a zjevy nejrznjší zkušenosti, jichž by jinak byl nenabyl. Salda poteboval stálého naptí, stálého vybuzení a k tomu pomáhala mu stálá zmna místa. Jedno provázelo ho trvale vším tím pecházením a to bylo jeho

vrné pátelství s Rženou Svobodovou, Není

ješt pravá v podrobných životopisech a literárních djinách bude se o tom jednat jako o vzoru pátelského svazku mezi dvma vzácnými dušemi, jež si byly vždy vespolek bezpenou posilou, pobídkou, vzpruhou a oporou. Zde myšlenka odpovídala myšlence a cit citu, zde se snaha tíbila snahou a záliba zálibou, zde se hledaly spolené vysoké cíle, spolené vyzkoušené názory, zde ml Salda chvíle, ale

bytost, která pisvdovala, když jiní potírali, a která nedopouštla poklesnout víe a sebedve, když jíní ji podlamovali. V jejich knihách soubžn znla asto táž

vynoovaly se tytéž obrazy, a s touž vroucností, Svobodová vypravovala o plavovlasém Františkovi se stíbrn modrým^a oima v „Píteli" a v „Lomu", s touž vroucností líil Salda v „Loutkách" Simonku, její umlecké vznty, tžké hoe jejího dvojího zklamání, smysl jejího smutného lidumilství, její nezlomnou, sebezapíravou estnost a pozdní štstí jejího oddaného srdce. Nelze urit, kdo z obou ml od koho vtší zisk, protože oba mli stejný. Salda pokládal za nezbytno, aby ve tvrím duchu slouen byl živel mužský se živlem ženským. Salda povyšoval ženu na pední ušlechovatelku lidstva a života, a jemu ovšem bylo páno poznat ženu v jejích nejlepších úincích. Knihy jsou konen knihy, ale toto isté, plodné a utvrzené pátelství je nad všechny knihy, a ten, kdo rozuml jeho hodnot a kdo si je uml tak vypstit, nemže být slova, s

níž

lovk

ledajaký,

A zbývá tedy otázka, ím nám padesátiletý Salda vlast-

n byl a

jest.

Opravdu kritikem? Rozhodn nebyl tako150

kritikem, který probírá knihu za knihou jak rok bží a u každé zvláš podrobn zkoumá její vznik, cíl, podmínky provedení, provedení samo, sloh. Piplavá, trplivá práce kritická nesrovnávala se mnoho ani s povahou Saldovou ani se smrem a zpsobem jeho nadání a když vyšetuje pímry Máchovy nebo stanoví jakost obraz Bezinových, je to jako kdyby se z povinnosti nutil k ueným úkonm, k nimž se nenarodil, a jejich výsledky neubrání se pochybnosj:em. Byla vskutku léta a byla období kratší i delší, kdy Salda rád nechával kritiku kritikou, a kdykoli se k ní vracel nebo vrací, bylo to a dje se to z pohnutek píležitostných, vnjších, pi zvláštních okolnostech a za zvláštními úely; kniha nebo zjev namnoze bývá u nho náhodnou záminkou. On pímo astji a astji rapovídá, jak malý význam piítá kritice vedle básnických, a vespod ozývá se nejednou zeteln jakási zmrzelost, jež nemá daleko do toho, aby kritiku drazn obmezila. Ale když ne kritikem, byl snad Salda a jest pece estetik, estetikem? Aspo se tak pravideln íká. to jist by žádalo njaké vybudované, celistvé soustavy estetické, ve které by byly srovnány, zobraceny, vyloženy a tak i onak vyešeny všecky píslušné pojmy vdy estetické od základních až k nejzazším vyvozeným. Takové soustavy však Salda nemá a nikdy se o ni ani nepokoušel. Sám první estetický pojem, pojem krásna, jest u nho ním, eho se leda na svém míst mimochodem dotkne. to ješt jak! Jednou zahrnuje mu pojem krásy „jen poesii minulosti a melanchoHi vzpomínky, jež se klade modrou mlhou nejradji na zíceniny;" podruhé spatuje v kráse „jen slovo, obraz, podobenství pro nepojmenovatelnou jednotu života, pro mystickou sílu, která znova a znova ohrožuje svt, pro kouzlo prchající chvíle, kterou Sml by se se božstvo vylévá do vesmíru a života." estetik vyjadovat tak neurit? Estetik musil by se postupn vypoádat se všemi jednotlivými otázkami, jež dosavadní estetika nakupila, estetik musil by svá stanoviska njak spojit se všemi tmi nebo rozlišit od všech tch, jež dosud byla hlásána, estetik by nesml spoléhat na pouhý okamžitý podnt, jenž po pípad ani nevyšel

vým

in

—

A

A

—

z

nho

sama.

Abychom dlouho neokolkovaH:

více nežli kritikem a více

nežli estetikem Salda byl vždy apoštolem ideál, literárních, estetických, mravních, sociálních, byl rozncovate-

151

lem, jenž ukazoval a volal k závratným, ale úchvatným a slavným výšinám vrchol^ Nemohl prost být z jiného druhu nežli náš Svatopluk Cech, nežli Eliška Krásnohorská, nežli Otakar Bezina, on jen byl ješt písnjší nežli oni, chtl nás mít nekonen dál a výš nežli oni, až kdesi, kde se píkré stezky ztrácely v nedostižném nedohlednu. Kterékoli slovo a kterýkoli pojem se naléhavji vnutily jeho naléhavé pozornosti, on každé a každý vypracoval hned ve svrchovaný ideál a svou vybystenou logiku, svou rozsáhlou setlost a umlecké vzdlání, svj nepovolný obzíravý a pemítavý zkum vynaložil jen na to, aby se ten svrchovaný ideál rozvinul nad námi ve všem svém obsahu^ RekH jste „kniha" a on ped vámi vznesl ideál knihy. ekli jste „divák", ekH jste „umlecký dojem" a on vám vybájil ideál diváka, ideál dojmu umlecsamé kého. Kultura, styl, národní umní, žena, kritik,

—

ideály, které Salda vztyoval na strmých podnebeských srázech, kde jen jeho dalekonosné oko mohlo ješt stihnout a jasn rozeznávat jejich tvar. On i ty jednotlivé postavy literární a výtvamické, o nichž zvláš psal, volil dle toho, jaké svrchované ideály z nich mohl vytžit, a když (v „Duši a díle") obhlížel dílo Boženy Nmcové, Hany

Kvapilové, Rženy Svobodové, Máchovo, Bezinovo, Sovovo, inil to výhradn k tomu, aby nkteré jejich vlastnosti vypjal do onch strmin, kam je pozemšanm nesnadný pístup. Mohlo by to pipomínat Platona s jeho íší ideí, a jist je v tom nco platónského (Salda to nadhazuje), ale spíše ješt pipomíná to Ibsena s jeho hegclovštinou a s jeho píkrým Brandem. Zdá se dokonce, že Salda cítil nezdolnou potebu, své svrchované ideály upravovat tak, aby jich nikdo nikdy nemohl dosáhnout, pibHa kdykoli by byl pozoroval, že se jim nkdo žuje, byl by je s hnvnou rychlostí posunul zase výš a ješt výš mimo možný dosah. V povídkách prvního jeho bclletristického svazku ze sebraných spis („Život ironický") vyskytuje se nkolikrát typ nevlídného, posupného a prchUvého hlídae, kterému jakoby na tom strašn záze smrtelného híchu proti leželo, aby usvdil svou vytenému ideálu, a který jakoby k tomu híchu štval a popouzel. Ideál je vysoko a nikdo, nikdo nesmí k

tsn

ob

nmu

—

dospt. Svrchované ideály Šaldovy mly mezi sebou mnoho spoleného, vyznívaly opt a opt k týmž jednm heslm; 152

k bczmrné odvaze a hrdínností, k bezmrné hrze a traginosti, k bezmrné hloubce a prvotnosti, k sestupování do nejspodnjších tajemství a záhad. Pda praktického života mizela pi tom pod nohama a ím více se od ní trhal a vzdaloval, tím byl spokojenjší, tebaže toho nepiznával a tebaže chtíval tvrditi opak. Nikoli kritik a nikoli estetik, Salda byl a je básníkem, básníkem u nás novým práv v tom, že se až do omylu zdvojoval kritikem a estetikem. Jeho vty, povolí-li jim pirozenou jejich svobodu, jsou básnické, jeho myšlenky jsou básnické, jeho pojetí a postoj znaí básníka. Pro to odmítat ? pro dát se dlat ním, ím nejsme? což nesmí básník psát kritik a estetických úvah? budou proto horší, že jsou od básníka? a nezkazilo se už dost mnoho tím, že se básník nejednou odcizoval svému pravému poslání ?

153

L F. X.

N.

ZVINA:

ŠALDOVO POJETÍ STYLU

X. Salda je vychovatel k jednot a ádu velký sjedbásník kulturní víry. Obzíráme-lí zisky jeho výboj a výprav, již prvé a letmé rozhlédnutí dá výraz

r

.

;

notitel a tím

obdivu nad organickou sepiatostí, neúchyln vedenou a harmonickým skloubením celého díla v prazákladní a všemu nadadná nejvyšší kriteria, tož jednotu a ád. Jak jinak mohl být F. X. Saldou pojat, vykládán a po léta hájen styl než jako cosi daného tmito nejvyššími kriterii ? linií

V

výlun

bžnému

pojetí stylu jako ehosi klade F, X. Salda pojetí stylu po svém. Proti sensuelnímu, povrchovému a povrchnímu pojetí stylu staví Salda styl jako viditelný a ve vnjšek jen promítnutý dsledek požadavku organisovaného tvrího inu. Jako výsledek té kázn a ádu, jímž je F. X. Saldovi každé opravdové dílo. Kdežto na píklad v pojetí Vrchlického jen se rozhlédnte jeho kritickou praksí jest styl stále víc a více zamován s úsilím výlun formálním a usychá nakonec ve form^alistické odlouenosti, vylisovaný povrch a vnjšek, u Saldy jest styl ímsi temenícím v hloubi a jáde díla a jen diskrétn vystelující na jeho povrch. „Nemyslí vbec nic na vnjšek a nevychází z nho, nýbrž vždycky jen z vnitra, z jeho poteb, bolestí, touhy, z jeho obraz a z jeho vise, z jeho ešení, které promítá slep a dsledn, bez koncesí, ve vnjšek a toto promítnutí jest práv styl".*) Jen tak jest pak F. X. Saldovi „nic jiného než organisovaná bolest, touha, úzko sta nutnost doby, výraz nutnosti a ne koketnosti a líbi vostí vnjška a spekulace na laciný potlesk".**) Jen takto pojatý styl, jenž je vlastn uhlazeným a slad-

opak

vnjškového

—

!

—

—

ným píkrovem všem hlubinným svárm podpovrchovým proudm, posledním osvdením zákonnosti a logiky každého tvrího inu, jen takto pojatý styl je F. X, Saldovi s perspektivy jeho úsilí o jednotu a ád „vdomím a svdomím celku", „vdomím životního rytmu", „kulturní i

jednotou".

A jen nepochopení, ba pímo zlepochopení jetí stylu, jenž, *)

**)

opakují, kotví

Boje o zítek. Nová krása, Tamtéž,

Saldova pov hloubi a v jáde díla a jen

její

154

genese a charakter,

;

jakoby nervovými vlákénky se provléká jeho povrchem, mohlo svést toto pojetí v pímý opak a tímto opakem je ubíjet. Jen jezovitství eské kritiky dlužno piísti navrub, že toto úsilí o formu a styl bylo stotožováno s úsilím o samolibý formaHsm. Ale ve stati „O umlecké kultue, um.lecké mravnosti a francouzském vHvu u nás" (Novina I.) vyznal Salda jasn a neúchyln, že „forma je cesta k zákonnosti, k istot typické. Není umní bez formy, není umní bez zákonné krásy." A ern již zazela propast a poznaVs pól i protipól po Šaldov odsudku f ormalistické generace lumírovské y „Moderní litratue eské." Formalism této generace je Saldovi prázdný, vnjškový, pizpsobivý celá tato generace bede jen v napodobení, v opakovaní neznajíc tvrího inu a jeho hlubinných svár, inu znamenaného kázní a ádem. Neb jen tam, kde je káze a ád, je styl a literatura organisovaná a „jen taková Hteratura mže stvoit krásu jako pravidlo a ne ;

;

jako

náhodnou výjimku".*)

Toto pojetí stylu pihlásilo se náron o své pi hodnocení romantismu. Míním. Saldovo pojetí romantismu jako útvaru stylotvorného, jak nám je demonstroval v „Duši a díle" pedevším na Rousseauovi a Flaubertovi.Inad rozšklebn zejícím dualismem romantické tvorby, nad její bolestn zívající propastí dovedl Salda, veliký sjednotitel, sklenout most a najít pechody. Vidí peklenuty tyto propasti ve výrazových potencích romantického slova; i ve slovech patetických, píkrovn smírných, i ve zjihle úastných i v tch úmysln a maskované klidných, pod nimiž ješt vrou eruptivné vlny neschlazených rozpor, A není teba sje ani dovolávat Rousseaua neb Flauberta i u Máchy vidí Salda peklenutu propast mezi snem a skuteností „absolutní silou imaginaní"; i nad jeho „rozbrojem svt" vidí rozpiatý duhový most. A tak vždy a všudy Šaldovo pojetí stylu je mi organickým lánkem jeho jednotícího úsilí, jedním z rozmy siných pohled jeho jednotícího zoru, Butfonovo pak náhodné rení „le styl c'est de Thomme mme" bylo jím hrdinsky zdi

raznno.

*)

Moderní eská

literatura ,1909),

155

I

IV.

JAROMÍR BORECKÝ: CO BYCH NAPSAL F. X, ŠALDOVI K JUBILEU.

nm

nepohledli do Kdybychom si v ten den radji oí a nestiskli pevn, strun ruku, napsal bych asi toto :

D rahý píteli! Tedy

i

Tob

k

piplížila se

záken

ona

chvíle,

lidé zvyklí si

považovati za jakési rozhraní a kdy

povinni íkati

si

kterou

cítí se všelijaké píjemné vci k vci samé o sob ani píjemné, ani nepíjemné, myslím, dosti náhodné a lhostejné. Jist, až pejdeš ten práh, nepocítíš na žádné zmny. Kdybys byl unaven, byl bys unaven dále.

Sob

Ale Ty jsi energie sama. Láska k prácí, svaté nadšení pro krásu a nejvyšší duševní statky lovka, ohe a bojovnost ješt neopustily. Budou mládí, návis i nenávist nikdy provázeti nadál. Budeš pracovat, horlit, pozvedat, srážet, uznávat, schvalovat, pobízet, kárat, trestat, zavrnutkati neodolatelný hovat, pitvat a tvoit, jak bude vnitní hlas Tvého literárního a umleckého svdomí. Tvé

T

T

T

založení básnické.

A bude vše A pece

Tvj

veliký temperament kritický.

stejn svží, tryskavé, zápalné. Má ta chvíle do sebe cosi zákeného. Pia jsme plíží se, jak jsem napsal nahoe, nevíme ani jak najednou padesátníky. Ohlížíme se za sebe, démon vzpomínání se nás zmocuje, elegie vplížila se nám do srdce. Její dech cítím i v tomto okamžiku. Vane z nho cosi bolestn sladkého. Nemohu mu odolati. Vzpomínám Vidím nás oba vytáhlé mladíky. Ty o elo vyšší, azurov modrých oí, rusý, s vlasy hladce sesanými, tváe zaržovlé, ušlechtile táhlé ruce, cosi z bestarostné angHcké uhlazenosti v postoji a pohybech. Seznamujeme se kdesi v kavárn. Tuším, ve staré Slavii. Ty právník, já filosof. Píše se zimní semestr 1887—88. Kdo nás seznamuje, jest zlatovlasý jako piinc z pohádky, také mladý právník jemuž bohaté kadee v prsténcích spadají do ela smle vyklenutého. IljaGeorgov, básník delikátních nálad, tehdy již ile tisknoucí, mající již jméno. S tím seznámil mne zase Karel Hoffmeister, filosof-hudebník, také tak geniálrozechraná hlava, ale pravý kontrast, erný jako Ital. .

.

—

.

.

—

n

159

.

.

—

scházeli! jsme se pak s obma u nás doma Mezí nimi my dva nevypadali astjí, k hudb i ke tení verš tak vysloven umlecky. Vysoká ela ukazovala snad na hojné pemýšlení, vyhublost na vnitní stravující žár, celkem bylo však naše vzezení všední. Teprve když jsi se

—

rozhovoil

— a bys

matuji, jak

oduševovala

již

tehdy výborným debatérem, pase Tvoje tvá, jaké živosti na-

bývaly jemné její rysy. Mládí je dvivé a otevené. Lehko se pátelí, rádo se svuje. Brzo putovaly mé první vážnjší pokusy básnické k novému píteli pro posouzení. Byla mezi nimi báse „Slavíkm hbitova", psaná památce Jindicha Bottingra,

pedasn

zesnulého,

neobyejn nadaného

malíe, s nímž jsem chodil do nižšího reálného gymnasia a ješt pozdji piln hrával (spolen s Hoff meistrem a jinými) komorní hudbu. Báse se Tob líbila, navrhl Jsi nkteré zmny, radil k sestední. Když jsem ji pepracoval, ze slohy šestiádkové zhutnil do tyádkových, ujal jsi se jí a se dvma jinými odevzdal Ant. Klášterskému, který byl již tehdy pravá rvika Šimákova ve „Svtozoru". Dostati se na veejnost nebylo tak snadné, jako dnes. asopis bylo málo, a plnili je v šastném onom rozmachu doby básníci naši nejvtší. Do „Lumíra" a „Zlaté Prahy" se mladší dostávali jen sporadicky, do onoho pispním Vrchlického, do této za letní substituce Fr. Kvapila. „Svtozor" byl pístupnjší mladým; pod hostinný jeho krov slétla se celá tehdejší moderna, ješt neodbojná, klidn navazující na své pedchdce. Nejvíce tiskl tu však Machar, Klášterský, Svoboda, Cenkov. Tím vtší byla moje radost, když struný lístek Klášterského sdloval, že Šimáek otiskne dv ukázky, „Slavíkm hbitova" a „Mystické ženy". Tetí „Tanenice", zavržena jako píliš divoká. K otištní došlo 1. ervna 1888 v ísle 28. roníku XXn. a ješt v témž roníku následoval 5. íjna v . 46. sonet „V noci", 2. listopadu v . 50. „Labut", „Notturno" a „Lilije". Uvažuji-li o tom dnes, fakt sám byl již úspch, kterého ve své nevdomosti neuml jsem ani oceniti. Básn upozornily na mne Vrchlického, a bys to opt Ty, který jsi mne k uvedl, sám díve byv k mistrovi uveden Sovou. Bez Tebe nebyl bych ani se svými básnmi nikam šel, jako pak zase po léta jsem nechodil ani k mistrovi, jejž vidl jsem jen v svatozái nkde v nebesích, byl bych se neodvážil. Za to nemohu Ti nikdy dost býti

nmu

;

460

vden, Hlavn

jako Klášterskému za jeho zprostedkování. proto se o tom dnes zmiuji, a také z dvodu, že

vidím v tom krásný rys umleckého altruismu,

pízna-

ného družnosti mládí: radovati se i z úspchu cizího, pomáhati k nmu. Pozdji na své literární dráze potkával jsem se astji s pravým opakem, s nenávistí a závistí. Pátelský kruh se šíil. Vrstevníci si podávaU ruce. Vytušili, že je poutá k sob stejné úsilí, stejné snahy, pes rznosti individualit a jich projev mnoho, co vnitn je spoleno generaci. Nebo není pochyby, byU jsme nová generace, jež tloukla na bránu. Záhy nedostaovalo rozptýlené vystupováni pod ochrannými kídly starších. Chtlo se vystoupení spoleného, chtlo se samostatnosti. Hledajíce ji sthovali jsme se z listu do listu. Tak nalézám skoro celou vyjmenovanou skupinu r. 1888 ve feuilletonu „eské ThaUe", jak Ladecký nazýval belletristickou ást svého divadelního Hstu. Ty dokonce vnoval jsi mi tam již k nemalé mé poct báse v prose „Fantasie spleenu". Takové rozprostranní však nám nedostauje. Hýkaly se plány o vydání almanachu, o založení listu. Scházeli jsme se u Klose „na Rybníku", u Sovy v prostorném jeho pokoji „u Myslík", nkdy sezval nás k sob i F. X. Svoboda, na druhý beh, do vonících dívím ohrad Lužické ulice, a dal nám nahlédnouti do svého hlubokého kufru, naplnného ode dna po víko rukopisy jako pokladnice Kobádova zlatem a drahými perlami. Chceme vydati jakýsi almanach secesse „Salon neznámých" má se jmenovati. Ta my-

—

šlenka stále se vrací. Debatuje se, mají-li píspvky všechny býti anonymní, aby rozruch a naptí bylo vtší, nebo má-li se vystoupiti s oteveným hledím. Jména jsou vtšinou již známa. Krom nás dvou hlavn Klášterský, Klose, Sova, Svoboda, a nemýlím-li se, poítalo se i s Mužíkem. Pourépater les bourgeois ak zmatení veejnosti zamlouval by se vtšin první zpsob. Ale má-li se pikroiti k reálnímu ešení, scházejí vždy hmotné prostedky. Nevím ani, hledány-li vskutku opravdov, nebylo-li vše spíše mladistvé snní, rozkoš z rozvrhování a rozvíjení zámr. Podobný osud stihl i myšlenku na asopis. Ale to již náš kruh byl rozšíen a ovšem zase i pozmnn pi známé fluktuaci náklonností v mládí Vilémem Mrštíkem a jeho nejlepším pražským pítelem, mým nkdejším spolužákem Hladíkem, pak žurnalistickým adeptem Vránou, jenž do Národních List a eské Thálie z ruských list

—

—

161

II

excerpoval zprávy; jiní opt chybli, jako na p. Kláštermezi nás také právník-malí F. Lichták. pípravku akademie a dovedl nás upoutati zdailým zachycováním lidových figurek z pražských hospod, koébr a pod. Uml však i ješt nco jiného. Vážnou málomluvností, uritostí uhlazeného vystupování, mnohoznanými skoupými narážkami dovedl v nás na dost dlouho udržeti

Ml

ský. Chodil

víru, a, jak se pozdji nad pochybu jasn ukázalo, sám nic neml, že je to on, který ze svých prostedk založí celý podnik. Bylo to jako s románem, který sliboval psáti. Cekali jsme trpliv, a když jsme pece nkdy již naléhali

na rozhodnutí, suverénní

úsmv Lichtákv nás úpln zase nám

z obzoru. Jednou jsi mi vyprávl, že byl prvním knihovníkem Mánesa a že pak se uchýlil nkam do východních ech nebo na severní Monapsal delikátní ravu. Zastelil se u Brna, a Hladík o posmrtnou vzpomínku v „Lumíru" pod názvem „Bezejmenný". Byl to Oblomov našeho kroužku.* Vilém Mrštík ajsopisu v jisté form a na as pece dosáhl. Míním „eskou revui", vydávanou Kuerou ve Vídni a tištnou v Praze a v Olomouci; uveejnil tam své první drama, „Paní Urbanovou", s jejímž pedítáním míval v našich kroužcích veHký úspch, a která tištna vzbudila svým smlým na tu dobu realismem odpor, zvlášt u V. V. Zeleného. My dva však stáli jsme opodál, jen jako tenái

odzbrojil. Posléze zmizel

nm

toho listu. Jiný podnik neml také o nic více zdaru. Tehdy bylo všeobecnou tužbou, jež stala se skoro heslem, vytvoiti eský salon. Mladá generace tžce nesla, že jen hostince, a eknme rovnou, hospody musí býti jejím shromaždi-

štm. Nebylo klub, pokusy v Umlecké besed ztroskodošlo k jedinému literárn spoleenskému veeru taly u „Zlatého andla" a pokud se distingované kroužky

—

—

nejen spoleensky, nýbrž i duševn pece nkde tvoily, jako u prof, L. Celakovského, u pí. Jelínkové-Doubkové, byl pístup obmezen na užší výbor známých a uznaných. Z našich mladších vrstev pohyboval se tam ze starší rodinné známosti jediné Jaroslav Kvapil, ale zstal vyvolencem sám. Sáhli jsme tedy k svépomoci. Krom nkolika Z denních zpráv Národních List ze dne 4, íjna 1891 doítám se, dchodním ve svém rodišti v Police. Zastelil se ranou z revolveru do pravého spánku, sed pod stromem ve vinici u Kamenného mlýna, po etb Shakespearovy tragédie „Romeo a Julie". že byl

162

I

ajových besed u mne doma, spojených s recitací nových s hudbou (m. j. hrávaH jsme v Praze tehdy ješt málo rozšíené Smetanovo kvartetto „Z mého života"), Vilém Mrštík, vždy pln inorodé iniciativy, zavedl literární schzky pi aji ve svém byt na Rudolfov nábeží, poblíž Kižovník, kde ml dva pokoje, jeden malý, kde pracoval, druhý rozsáhlý, skoro bez nálDytku, s pekrásnou vyhlídkou na Hradany. Tam hovoilo se o nových literárních smrech, které tehdy k nám vnikaly, o naturalismu, jehož apoštolem byl Mrštík, o dekadentcch a symbolistech, jichž prbojníky jsme byli my dva. Nedovedu dnes prací a

posouditi, jak duchaplné i neduchaplné, umlecky ukázbyly ty debaty, tolik jisto, že hodnota jich o trvan-

nné

našeho „salonu" rozhodla daleko mén nežH hubené kapsy. V naivnosti bohémské nepostehli jsme totiž zásadního omylu, které vrstvy národa mají titul, ba závazek mravní soustediti kolem sebe duševní život. eského salonu, ne tch mšfáckých, kde se jen jí a plan baví, ale který by udával tón, nemáme dosud. Nezbylo, než dále se potloukat! po hospodách. Byla jich ada, že se ani na všechny nepamatuji, od nejnižších stupínk nahoru. Zaali jsme u Pravdu v Štpánské ulici, kde tuším prvn seznámili jsme se s bratry Mrštíkovými, chodili jsme ke „zlaté konvi" na Vinohradech, k Možnému, k „umrlí hlav". Odtud roznesla se po Praze povst, že dekadentí scházejí se k popíjení z umrlích lebek. Chodilo se k Tomáši, kde sídlil Arbes, do rána procházeli jsme se s ním po Praze, peripateticky probírajíce na trati mezi nejvzdálenjšími jejími cípy rzné otázky, zvlášt jeho oblíbené thema, požadavek až zámezný naprosté, skoro nemožné originality. Nkdy konívalo to v „Stoleté kavárn", jejíž návštvnictvo za existence Podskalí bylo ješt velmi typické. Jednu takovou schzku zvnil satirou H, G. Schauer. S tím scházeli jsme se v kavárn, nejvíce u Carmasiniho, kde nalézal nejvíce cizích denník s národohospodáskými zjírávami, jež bedliv sledoval, a pak v plzeské restauraci^Spikov, v Žitné ulici, kam docházel pírodozpytec Stole a Jar. Kvapil. Schauera jsme mli rádi a on nás, pesto že nás byl velice vzdálen názory i výchovou. My byli pod vlivem románským a básníci, on vzdláním Nmec a filosof. My dali se nésti citem a obrazností, letorou a náladou, on pouze rozumem, chladným rozborem a logikou. Pravím to s onoho hlediska, livosti

i

163

s

nhož jevil se nám tehdy esthét-doktriná.

spis dnes nutn ovšem vyžádá

V a

em

— V

si

Studium jeho

njakou v tom opravu.

jsme ho však nikdy nedostihli, byl parátní vtip

pití.

pití

zvlášt Ty

nikdy nevynikal;

jsi

já

byl

již

uenli-

vjším žákem. Ponvadž jsi také málo kouil, já tehdy vbec ne, ani se nám ten hospodský život mnoho nezamlouval. mnoho družnosti, veselí, zvlášt když Pravda, bylo v Vilém se svými bratry spustil své krásné moravské a slovácké písniky. Byli jsme však pece jen nejradji na erstvém vzduchu, na ulici, v pírod procházkou, návštvou ve svých studentských pokojících. Pilnul jsem k Tob pro Tvého jemného, povzneseného ducha úpln, a Ty pijímal

nm

Svého mladšího druha bezpochyby s vlídností rozsévae. Byla doba, kdy stýkali jsme se tém denn, kdy jako bychom nemohli bez sebe býti. Na tu dobu vzpomínám dosud jako na nejkrásnjší

jsi

z mých literárních zaátk. Zasvcovali jsme se do francouzských básník, sdíleli jsme se o dojmy z etby, rozšiovali jsme své obzory. Ty's tehdy nejvíce podléhal Lecontovi de Lisle, já Banvillovi. Musset, Gautier, Baudelaire, Flaubert byli ostatní naše božstva. Ty psal jsi své antické a barbarské motivy. Tvá nádherná „Emmeleia", kterou Vrchlický dostal do „Lumíru", byla mi tehdy nedostižným ideálem, a vru ješt dnes, ne snad jen kouzlem vzpomínky, cením tu báse vysoko. Psal jsi adu sonet stedovkých, asto brutální síly, které uchvacovaly Mrštíka, že nosil je po kapsách a všude, kam k íši zasedl, s nadšením je pedítal až se rukopisy roztratily. Ten osud sdílely i naše mnohé knihy, jdouce z ruky do ruky, až nenašly cesty dom. Ješt ted želím dnes již velmi vzácného vydání Musseta s mistrnými illustracemi Bidovými. Mladistvé nadšení chce míti své obti ješt dobe, je-li to jen na knihách a rukopisech. Na srdci a životech pijde dráž Bydlil jsi tehdy v ulici Komenského na Vinohradech. Prost, ale slunen. Seznal jsem Tvé dobré rodie. Otce, vzrostlého muže zadumané tváe, se silným erným knírem pod orliím nosem, což dodávalo mu vzezení skoro jihoslovanského. Vpadlé tváe a zažloutlá ple svdily o chorob, která pedasn pinutila jej opustiti poštovní službu. Dožil však pes muivý svj rheumatismus krásného stáí as 81 roku. Ped píchodem do Prahy býval

—

—

ob

.

.

.

164

poštovním správcem v áslaví, ped tím asi 6 let offícíálem v Liberci. Tam jsi se narodil jako jeho nejstarší, a již Tvé rodišt samo bylo mi ímsi, co mne k Tob jakousi podvdomou sympathií vázalo. Bylf mi Liberec po celou dobu stedoškolských studií prázdninovým útoištm, tam poznal jsem krásu hor, eské utrpení, rázovitou mužnost Ještdská, tam poznal jsem nejvýše vzdmuté vlny vše-

nmeckého nacionalismu, o njž se tak odrážela svtová kultura Goetha, do jehož studnice moudrosti také tam z knih strýcových jsem nabýval pohledu. Tvj otec, pokuuje rád z dýmky, inil dojem muže klidného, svta znalého, zamlklého, ale tím pemýšlivjšího. Tvá matinka, po níž zddil jsi oí a plavý vlas, byla tempei amentu daleko živjšího, pracovitá, píle a piinlivost sama. Pívtiv nás hosty Tvé vítala, vlídn a živ pohovoila. Tvj mladší bratr, vážností pipomínající na otce, podobnjší však matce, kdežto profilem tváe Ty spíše blížil jsi se otci, a malá sestika, tehdy ješt po podlaze se batolící, doplovali Vaši skromnou domácnost, v níž bylo útulno. Prostý byl Tvj pracovní stl, nkolik rozpadlých knih na almae, ale byla to dílna rostoucího myslitele plodnjší, než-H tak mnohá quasi pracovna, peplnná bibeloty a zlacenými vazbami. Pamatuji se na Váš pobyt v Poíí, pozdji v Hostivai, kam na delší dobu jste pesídlili; všude týž obraz prosté úednické rodiny, provanuty dstojnou skromností, dechem pracovitosti, istoty, hospodárné sobstanosti.

V Poíí, kam otce Tvého, rodáka zKocerad, vedla láska k malebnému Posázaví, byl jsem Vaším nkolikadenním hostem. BrouzdaH jsme lesy, tenkráte ješt volnými, plašíce lesní králíky, jichž bylo tam spousta, hledali jsme výhledy na Konopišt s jeho kulatou vží, tou dobou ješt zpola se rozpadávající, ukazovas mi dra Edv. Grégra, jak nad eranským mostem chytá ryby, slézali jsme zíceniny Dube a Kostelce. Ale chození Ti píliš nesvdilo. Když jsme jednoho krásného dopoledne šli do Pyšel za Jos. Boleškou, pozdjším hudebním kritikem, sotva jsem dom dovedl. Vedro schvátilo, ležel jsi jako mrtvý celé odpoledne. Vaši vrátili se z les až veer, a již nevdli si s tebou rady. S veerním chladem jsi na štstí zase okál, a za tmy šli jsme se opt dívat na románskou vž hbitovního kostela, jejímiž sloupkovitými okny prokukoval msíc jako napíchnutá lebka. Ten pohled jsi ml rád,

T

r

T

1^5

a obraz dostal se také do nkterých Tvých tehdejších verš. V Hostivai nebylo tak malebno, na podzim, kdy jsem tam za tebou pišel, botiské údolí smrem k Petrovicm a houštinaté jeho strán byly plny barev. Za to zase v byt, jejž jste si zaídili na stálý pobyt, bylo útulnji. stál nahoe, na konci obce pi silnici do Litochleb a bydv prvém pate. Jeho odlouenost, ticho mly lili jste v ekal, hojivý klid, jenž dobe hodil se k úkolu, jenž na píprava na druhou státní zkoušku. Anika zatím již povyrostla, byla v své pítulnosti a se svýma temn krásnýma, velikýma oima rozkošná. MFs to dcko neobyejn rád, a vím, že byla to pro tebe nemenší rána, nežli pro tvé ustarané rodie, když Vám zanedlouho v Praze (1891) zrovna ped vánocemi zemela, a když o Boží Hod Rána zachvívá ješt po doprovázeli jste ji k hrobeku

a

Dm

nm

T

.

.

.

Tvou poesií Smr básnní Tvého ovšem

letech

.

.

.

se zmnil. Mní se znenáhla v zralém úseku té doby, o které píši. Po Lecontoví pišel Verlaine, po Flaubertovi Goncourtové. Po velkém gestu, dekoraním, pompésním slovu; zvniternní citu,

již

A

nekrystalisace symbol, analysa duševních pochod. zstává ani pi tch vlivech, Rimbaud, Corbirc, Laf orgue, Trézenik, Wyséwa, Rod strhávají nás do svých proud,

a pro Tebe zvláš pidal bych ješt

dv

jména Gustav :

Khan a Albert Jhouney.* Hlavn tento poslední svou prvou knihou Les Lys noirs má na Tebe veliký vliv. Obrací

T

na as k poesii ritu, k mystice. Pamatuji nkolik krásných básní, v nichž od poesie oltáních svc a rubíny posázených monstrancí pronikal jsi až do hlubin mystiky, okkultismu, esoterismu. Píklad Tvj nezstal ani na mne bez vlivu, tím spíše, že má náklonnost k mysticismu projevila se ješt ped naším seznámením básní „Mystické ženy" i jinými. Nyní se ty pízvuky ješt zdraznily, prolnuly mou erotiku. Když jsem chystal r, 1891 své verše do "Jhouney, vlastn Albert Jóunet, je dnes básník skoro zapomenutý. Narodil se v Marseillu 1860, Svými mystickými básnmi „erné lilie" udlal r. 1887 mocný rozruch. Následovaly 1889 „Le royaume de Dicu" a „Lelivredujugement", 1890 „L'étoile sainte", 1892 „La rédemption". Po letech stává se zajímavou jeho „Entrevue AUemagne. Ce qu' ils auraient dú dire" du tzar et de Tempereur dále, tím více se zahloubával v okkultismus. Redigoval (1890). list pro mystiku „L'étoile" a vydal studie „L*áme de la foie" 1890, „Esotérisme et socialisme" 1893.

ím

166

knihy, stárs u jejího ktu. Byla ada návrh Tvých i mých, pijal jsem nejdíve název „erná féerie". Vrchlickému se nelíbil, nezdál se mu pro sbírku pípadným, radil nazvati jí po básni „Slavíkm hbitova", kterou cenil za nejpíznanjší. Takoka v poslední chvíH rozhodl jsi Ty, Navrhl jsi jméno Rosa mystica, a pi zstalo. Když kniha 1892 vyšla, podepel jsi jeho správnost analysou duševní sféry mé prvotiny v „Literárních listech" (v proabstrahováno od toho, že jest sinci 1898) studií, jež mi drahá jako nejobsažnjší essay, jež kdy byla o nanáleží k nejhlubšímu, co u nás psána o mystice, o hygien a ethice umní, o dekadenci. Jsou tu již ony široké obzory, vysoká hlediska, s jakých umíš se jako kritik posuzovaná jest jen východívati do záhad umní, kde diskem, popudem k vystopování zákon základních, a kde kritika od analysy dochází k synthese, která perstá

nm

—

—

eeno

mn

vc

samo posuzované dílo. NežU jsi dospl k tomuto vyššímu kritícismu, který v Tob dímal od zaátku a v prvních dobách našeho seznámení byl mi již patrný z Tvých posudk mluvených, dialog a dialektik, jimiž jsme se obohacovali a mnohdy i potýkali o jednotlivé názory, prošel jsi jako tvoící básník od symbolismu a esoterismu, ekl bych, formáln a skladebn skoro až k jakémusi futurismu, o kterém tehdy ani v cizin nikomu se nezdálo, a který jsi v malém našem svt, pohíchu s vylouením veejnosti, nebo pokusy zstaly jen v rukopise, o kolik let anticipoval. Hledal jsi nový výraz, nestaily Ti již obyejná syntax a slovník, tvoil jsi nové složeniny, nové spoje vt, kde slova jaksi jedno na druhé padala, v nové pojmy se prostupovala, takové luxmanie, perly-rokcko, jak mi namátkou uvízlo v pamti, ale netoliko podobné složeniny, celé vty toho zpsobu takoka bez slovesa, vty nezvykle lenné, verše nekonených melodií, Ml-li bych to s ním, co bylo ped tím, srovnati, byl to do krajnosti domyšlený systém Khan v. Do tohoto varu pišla událost, na pohled nepatrná, která však mla rozhodnouti o celém Tvém dalším vývoji. Na podzim r. 1891 pijel do Prahy redaktor brnnských „Literárních Ušt" a „Vesny," Fr. Dlouhý, a pál si navázati styky s mladšími spisovateli a osobn poznati

Tebe. Pineslaf „Vesna" v záijových íslech Tvou románovou rtu „Analysa," jež mla do sebe tolik slohov nového a typicky Tvého, že udlala sensaci, v dobrém 167

,

špatném smyslu. V prvém u nás mladých, ve druhém u tehdejších strážc literárního poádku, kteí pišli s útoky a výsmchem. Útok vyšel z „asu" (r. V, str. 587 „Z nejmladší novelistiky") jménem hesel realistických, a drobnými šípy parodie a satiry sekundovali nkteré humoristické asopisy. Díval jsi se na vavu vzniklou klidí

n a odpovdl vcn, literárn kovan, s plným ideovým uvdomním nového smru symbolistického str.62 my(t.

1)

;

slím však, že pece jen zpsobila, že na delší dobu ustranil jsi se s pvodní tvorbou a zato tím úsiln ji se vnoval kritice.

Nevím

již, kdo z našich známých zprostedkoval schzku Vil, Mrštík, Schauer F.Vrána pispívali již Dlouhým. do jeho kritického listu, snad byl to z nich Mrštík zkrátka dal se mezi nás uvésti ve Vídeské kavárn, roh Mstku a Ovocné ulice, a po rozmluv a obapolném vysvtlení stanovisk slíbili jsme pispívati do jeho list. V nových jich ronících bylo již vidti výsledek. Ty zaal jsi hned v prvém ísle XIII. ro. „Literárních list", 16. prosince r. 1891, obsáhlou studii o „Synthctismu v novém umní", po níž následovaly peklady, z Hennequina „Kri-

s

—

i

—

tika a djiny", ze Sarrazina „P. B. Shelley", dkladný a láskyplný rozbor Schauerovy kritické osobnosti a sta o Tennysonovi. Kritiku o domácích zjevech zahájil jsi posudky o knize Jos. Brauna „Mezi vyhnanci", o „Zápisníku" K. ervinky a básních Xav. Dvoáka „Stínem k úsvitu", jež vesms daleko perostly obsažností svou a šíí rozhledu rámec obvyklého referátu. Také polemický sklon rozvinul jsi již v „Zaslánu", jímž odpovídas na feuilleton Jaroslava Kvapila z „Hlasu Národa" a zdvodoval Své hledisko na poslání kritiky. Belletristicky našlo zakroení Dlouhého ozvnu teprve v prvém ísle XII. roníku Vesny, které pineslo ukázky ze Sovova cyklu „Ústraní," Hladí-

kovu podzimní vzpomínku „Má idylla," mé peklady písní Goethových jich pokraování vyšlo ve tetím ísle zárove s básní „Tanenice," o níž ísem se zmínil již nahoe. Z našeho kruhu pispl do „Vesny" ješt F. X. Svoboda. Dlouhý ovšem navázal styky i jinde v Praze, nebo objevují se tam s pracemi Kar. Mašek, Panýrek a j., kdežto Jií Karásek i Arnošt Procházka psali tam již díve, prvý ješt verše genrového rázu a prosou malostranské humoresky, druhý krom jiného 2 peklady vlasteneckých ;

básní išinského. Ty napsal jsi list" vtší studii o pekladech, 168

r.

1892-93 do „Literárních jsi psáti tam dopisy

zaal

!

polemické vervy, a kritiky knih básnických prosaických. Hladík, Klášterský, Kaminský, Vrchlický,

z Prahy, plné i

Rais,

Svoboda,

Váa, Skampa, Mužík nkteré peklady i

prošly tehdy pod bitkou, hluboko zaezávající Tvou sondou. Velikými skoky a prudkým vzestupem vyvíjel jsi tu ony své latentní síly, o nichž jsem z našich hovor, kdy vtšinou souhlasili jsme v úsudcích o zjevech francouzské a italské literatury, až snad na odchylný názor na Huga, nebo kdy piváli jsme se o nkteré zjevy domácí, jako Vocela, Koubka, kde já stával na shovívavjším stanovisku evoluním, nebo již i o echa, Vrchlického. Kde já ješt jsem se jen obdivoval, Ty byl jsi již rozeným kritikem. Vliv odjinud nebylo tu v prvých dobách mnoho. Zolovými kritikami a názory krmíval nás Mrštík, Ty vyhledal jsi sob Taina, Bourgeta, Hennequina a také mne jsi do nich uvádl. Co tu bylo nového, i bolestného jaké krystalisace Rok 1893 strhává i mne do kritického víru, ale na jiném polí, v hudb. Koncem listopadu stávám se po J. B. Foersterovi a na jeho návrh, když ped tím jsem se v tom oboru zkoušel v Ladeckého „eské ThaHi", kde také celý náš kruh asem se vystídal, hudebním referentem Národních List. Odcízuji se na jistou dobu literatue, vrhám se do studia hudby, jež vedle studií orientálních pohlcuje veškerý as. Umlkám jako básník na dlouho.

vdl

!

mj

Byl-li již

—

dobrovolnický rok 1889 90 vnucenou pausou rokem 1894 a návalem prací, jimiž zahrnuje

našich styk,

mne

žurnalistické referentství, než-li uvykám a zmocním se jeho mechanismu, styky stávají se ješt idšími. Ješt jsi mi Ty a Sova družby k satku 29, záí 1894. Pak shledáváme se v redakci Ottova „Slovníku Nauného", kam idožil jsi tolik veliké své práce. Život jde dále, dravé vlny jeho ženou každého jeho zvláštní cestou. Ale co bylo krásného v tch prvých snech básnického mládí, nikdy z duše nevyprchá. Vždy cítím tu jejich vni a jsem si vdom, jsi byl mému co dkuji té plné rašení a vznt,

ím

dob

jaru.

Zbylo mi z

nho

v papírech ješt torso. Parafrase na

Schumannv „Karneval", jejž jsem pojal jako vyznání lásky k žen a k umní. Potlail jsem je, ponvadž se mi zdálo, že

v cyklu píHš podlehl jsem vlivu Verlainovu. Nese jenž jsi mi otvíral cestu k umní a jako krásných chvil, kdy jsme spolu ítali „Fétes

vnování Tob, na

pam

169

galantes". To, co jsme zažilí, je také jen

zlomkem. Zlom-

kem neznámého, v mlhu budoucna zahaleného celku, jenž Je to však torso, jehož elegická krása hyne

sluje Život.

až se srdcem.

To chtl

Ti ke dni 22. prosince 1917 íci

Tvj

170

starý druh.

NA

FRANTIŠEK ADA: NEMÁ BÝTI ZAPOMENUTO.

Ve dnech, kdy pipadají padesáté narozeniny Saldovy, bude zajisté vzpomínáno Saldy esthetika a kritika i básníka, bude jednáno zajisté o velikých jeho pracích, jež tvoí svazky nyní „Sebraných spis" jeho a jež byly svazky umlecké knihovny „Dráhy a cíle", budou pipomenuty jeho essaye a úvahy kritické a historickoliterární, bude ocenna, doufám, záslužná jeho práce na poli „umlecké výchovy", bude pomnno jeho recensí a polemik ale krom toho všeho nemla by, myslím, býti pehlédnuta a nepovšimnuta jedna ást literárních plod Šaldových, snadno podceování vydaných, totiž píspvky jeho do „Ottova Slovníku Nauného ".Úmysln k n í práv se tu obracím a vyložím hned, pro jí pipisuji zvláštní a nemalý význam ve veškeré plodné tvorb Saldovproto již, ponvadž píspvk tch jest veliké množství, ponvadž lánky ty, kdyby byly saty v soubornou pubHkaci, vydaly by objemnou knihu, ba vydaly by snad víc kdyby tištny byly obvyklým písmem vtším než jeden svazek. Od VIII, dílu, od r. 1894 totiž až do ukonení (XXVIH.dílu r. 1909) oné Ottovy encyklopaedie Salda psal lánky, tu kratší, tu delší, z oboruliterární kritiky a zdjin moderních literatur západních, zasahuje pí tom nezídka do djin a otázek filosofie (zejména francouzské). Ale rozumí se, nejde jen o rozsáhlost a mnohaletost také ji teba jest vytknouti s veškerým drazem, práce, jehož zasluhuje; jde pedevším o kvalitu této literární jeho produkce. Teba jest uvdomiti si pi naskýtající se píležitosti, kdy^ koná se jakási retrospektiva toho, co dosud vykonal Salda v neúnavné a neustávající své litepráce namáhavé rární innosti národní, kolik práce a obsažné daleko víc, než tuší prmrný tená nktekoHk práce a jaké hodrého z onch hesel slovníkových ;

Pedn

—

—

a

—

—

noty, pravím, jest

uloženo asetajív onch

sloupcích

encyklopaedie eské, encyklopaedie naší dosud jediné, „Ottv Slovník Nauný" Hší se podstatn od „konversaních lexik" jiných literatur; není to kniha jen pro rychlou informaci lenáovu o hesle, o nmž potebuje struného a snad spšného pouení. Jest to skutená 171

encyklopaedie eská, v níž krom menších statí nalézáme asto samostatná pojednání, stejn instruktivní, pes veškeru (arci nezbytnou ve slovníku) strujakož i dkladná pojednání o píslušné osob, vci, nost otázce, pedmtu, A práv také o Saldových láncích tu se týkají celých se nalézajících nutno konstatovati, že období nkterých historie literatury a kultury anebo jsou vnovány jedinému básníku, literátu, filosofovi, vesms podávají ve zhuštné podob jádro toho, o asto psáno jest mnoho knih a spousta lánk, rozprav atd., s nimiž se bylo auktoru nejprve seznámiti,

— —

a

a

em

ádn

oceniti as vlastními mínními v souhlas jejich pijatelné resultáty uvésti, posléze všecko to

kriticky formou

si je

obecn pístupnou

a

zpsobem

co nej-

strunjším uživatelm slovníku podati. Kolik tu práce a jakého studia bylo potebí vykonati ped napsáním malého láneku podobného, kolik bylo energie duševní vynaložiti na kritický výbr ze záplavy toho, co na p. podává literatura o V. Hugovi, Alfredu dc Vigny, Maeterlínckovi, Mussetovi, Verhaerenovi, Molirovi, Maupassantovi, Josefu de Maistie, P, M. Verlaineovi atd. atd., jakož i na vytvoení synthese tchto výtžk z Uteratury odborné s vlastními poznatky o dílech onch autor, jimž heslo urité jest vnováno to vše dovede posouditi jen ten, kdo také nkdy podobného nco pracoval, a ví jak nezídka jedním, dvma slovy byl nucen, jen jakoby uknutím naznaiti tebas rozsáhlou kontroversu literární a své stanovisko v ní, kdo ví, jak byl nucen letmo provésti tenáe po otázkách píslušných, leckdy do nepehledné šíe literární diskuse se prostírajících, nad to Jak nezídka práv ona hesla, která do OSN zpracoval Salda, zabíhají do rozliných obor literatury a umní, zabíhají zejména také do filosofie, Z pochopitelných jsou to práv tyto lánky, které mne ped jinými lánky Saldovými zajímají, a práv ty tedy zvlášt tu vyzdvihuji, tebas bych tím ovšem ani dost málo nemínil klásti ostatní Saldovy píspvky níže, anebo i

:

tém A

!

dvod

dokonce je snad proti onm podceovati. A ovšem i z tchto filosofických lánk vybírám jen nkteré, jen

namátkou a jako píklady, jsa pesvden, že co o tchto nkolika zdrazním, musil bych opakovati o všech ostatních. Obracím se k Šaldovu lánku „Montaigne", lánek spíše

17?

pkn

len jest nevelikého rozsahu, ale a pehledn podává hlavní momenty ze života Montaigneova, pak vykládá povelice úpln o vzniku jeho „Essayí", naež dává výstižnou charakteristiku jejich i jejich auktora. Filosofické jádro názor Montaigneových, jeho stanovisko k lovku vbec a k spolenosti souasné vše to jest tu krátce, ale správn a vhodn zachyceno a ani vHvu, jaký Montaigne na pozdjší myslitele a literaturu, není zapomenuto. Obrátíme-li jen nkolik Ušt v témž svazku slovníku a

mrn

—

ml

zateme

se

do

lánk oMontesquieuovi,

nalezneme

zase podobné pednosti výkladu životopis lapidárními rysy nakreslený, ale pi tom zde hned do nho vpletena jest trest ocenní „Perských list". V dalším líení života tohoto sociologa a politika francouzského oalda zase pípadn promlouvá o slavném díle jeho „Duchu zákon", o jeho úspších, jeho tvorb, jeho pednostech (zdraznní mesologického hlediska) i jeho vadách a historickém dosahu. Na konec djin zmínka o menších pracích Montesquieuových a o jeho pozstalosti literární, naež uveden jest výbr bibliografie, k tomuto mysHteli se odnášejících spis a pojednání. proslulého a na dlouhý Vybereme si nyní myslitele zapomenutého V a u v eas i (nezasloužen ovšem) zas arci narguesa. Salda v hesle píslušném o nejdíve nartává co nejkrateji jeho život, ale neopomíjí pi tom zmíniti se, že Vauvenargues pobyl (na válené výprav) také v Cechách. Tato podrobnstka jest jist tenái eskému zajímavá, a pízniv charakterisuje auktora lánku, že ani v slovníkovém lánku nezapomíná v niem zetele k e s k é m u tenástvu. Salda v dalším díle lánku byste charakterisuje francouzského moralistu onoho, jeho nedomyšlenou tvorbu a pedasnou smrtí pervanou, vtipn Vauvenarguesa oznauje jako pechodní zjev od Pascala k Rousseauovi, totiž jako „dozvuk Pascalova pessimismu" a souasn ohlašovatele optimismu Rousseauova. Následuje narýsování hlavních myšlenek a thesí Vauvenarguesových, naež závr tvoí zase poukaz k píslušné Hteratue odborné.* :

mén

tém

:

nm

* To, že Salda neváhal psáti do „Ottova Slovníku Nauného" známých (aspo u nás), jest význané pro také o jednotlivcích nho od sama poátku jeho pispívatelství do OSN první, nemýlím-lí se, jeho tu lánek byl vnován švédské prkopnici emancipace. Ch. Edgrenové.

mén

;

Ann

173

Celkem podobným zpsobem zpracováno jest heslo o jiném francouzském moralistovi, významem Vauvenaréuesa daleko pevyšujícím, Fr. de laRochefoucauld. Salda vypravuje o avanturách životních tohoto svtáka a politického intrikána, náhle dvma, temi vtami uvádí tenáe v poznání, jak vznikly jeho reflexivní sentence v hlavním díle Rochefoucauldov (Maximes), líí jak je brousil dlouho a tíbil neustále, jak je pozmoval v dalších vydáních, potom geneticky i kriticky oceuje jejich obsah a ráz. Pak již jen nkolik slov o ostatních spisech téhož moralisty, výbr bibliografie, a tená jest informován co nejlépe a co nejkrateji o všem, co nejnutnji teba vdti o zajímavém onom „pessimistickém" mysHteli. Dotud vzpomenuté lánky byly celkem menšího rozsahu. Jsou však hesla, která povahou svého sujetu vyžadovala daleko více místa v encyklopaedii naší a zpracování obsáhlejšího. K nim náleží z filosofických osobností, o nichž jest psal Salda, na p. Voltaire. lánek Saldv o rozsáhlý (10 sloupc), ale ovšem právem, a jist vlastní filosofické innosti tohoto myslitele vnovány více než tyi sloupce z toho. Voltairovo mládí, pronásledování, úspchy, obyejn stejn skvle a rychle se udavší, jako zase zmizevší, jeho neúmorná innost literární jak básnická tak kritická a polemická, jeho úžasn etné a nejrozmanitjší styky s vynikajícími muži a ženami, doma antichristianism, jeho politika vše to i v cizin, jeho vypsáno živ a brillantním slohem, jako lay nešlo o lánek slovníkový, nýbrž o essaye samostatné. Údaje o nejdležitjších vydáních dl Voltairových, jakož i bibliografie (zde dosti obsáhlá !) pijdou eskému tenái jist velmi v^od. ješt více zraí se všecky tyto vlastnosti lánk Saldových v tom, jak vypracoval heslo o auktoru, do nhož

nm

znan

—

A

zvlášt rád se zabírá,

totiž J. J.

Rousseauovi. Nejen

vnoval mu ješt

obsáhlejší zpracování (13 sloupc), ale se zejmým zvýšeným zájmem vylíil jeho život, tak pestrý a plný protiv, jako jich plná byla také povaha Rousseauova,

pi

emž po každé

na svém míst poznamenává, co teba,

o plodech velikého tohoto spisovatele v nkterém jeho období životním vzniklých. Rozumí se, že Salda zvlášt zastavuje se u „Nové Heloisy", že hodnotí podrobnji „Emila" a ukazuje k jeho velikým pednostem a ke vlivm, které vykonal na pedagogiku doby následující, že rovnž zdrazuje význam „Sinlouvy spoleenské" a že na konec

174

!

!

;

vylíení innosti literární Rousseauovy jako nejpknjší ponechal podrobnjší zmínku o „Confessích". Plné dva sloupec vyžádalo si tu vystižení a hodnocení stžejních myšlenek Rousseauových. Salda vskutku dvtipn posunul v popedí lidový živel, „plebejství" Rousseauovo, kteréž onen myslitel vnesl do literatury a kultury moderní a Šaldova lihmná charakteristika Rousseaua jest opravdu velice piléhavá. A nemén zdailé jest jeho vystižení dvojakého vlivu Rousseauových idejí, jak se projevily psobiv na pozdjší pedagogiku, ethiku, filosofii a politiku. Bibliografická data v tomto lánku zabírají plný sloupec Konen bych ze skupiny tch píspvk Saldových do OSN, které n e s o u vnovány jedinému njakému filosofickému duchu, vybral tebas jenom heslo „R e n a i s šance". Jak jest nesnadno (na mdém prostoru zvlášt) vyložiti o tomto kulturním období, tak složitém a tolik rozmanitých stránek vykazujícím, jak ješt nesnazší jest vystihnouti podstatu mnohotvarého tohoto hnutí a tchto tendencí, které nabyly v rzných zemích rozliné tvánosti, to známo jest jen tm, kdo podrobnji byli nuceni obírati se periodou renaissanní a kdo hloubji vynasnažili se vniknouti v ni a usilovali jí chápati s porozumním náležitým, spravedlivým. A pece jak markantn a jak instruktivn podailo se to podati Saldovi v ptisloupcovém lánku Ottova Slovníku Nauného Než dosti již onch doklad Mluví s dostatek zeteln brali a berou OSN i za všecky ostatní. Tisícové do ruky, aby se informovali, sta našich student rádo hledá pohodlného také pouení rychlého, spolehlivého a o zjevech filosofických v oné Encyklopaedii, hledá a nalézá Jest nemožno tedy nechati stranou Šaldovu tuto literární innost, tebas zdánliv byla „z nejmenších". není v ní asto uloženo ohromné kvantum erudice, hlubokého pemýšlení vlastního a studia otázek nejrozmanitjších a leckdy úžasn obtížných a zavitých, nejeví se v ní umní autorovo, jak dovede podati co nejstrunji a pece co nejinstruktivnji pouení tenái, a spolu natknouti a signalisovati, jak sám se staví k otázkám, zvlášt nesnadným a kontroversním ? Nebudiž proto pi jubileu SeJdov ani této jeho spisovatelské innosti pominuto mlením jist zasluhuje zmínky estné, po boku jeho druhých, velkých prací, finále

j

:

!

tená

—

!

V Praze,

—

i

v prosinci

1917.

175

.

RUD.

I.

MALÝ: DRUŽNÝ

SAMOTÁ.

Bydlí ve starém, ernavém dom s výhledem na prejzovou stechu starobylého kostelíku a na stromy. Zijc tu sám, obsluhován jen despoticky nedvivou staenou staenou, která s pitvomým nosem a trpasliíma oima má studené ruce, z jejichž zemitých prst s rozlánkovanými kostmi hledí smrt. Jest vysoký, bledý a jeho krásný obliej na vky stuhl již v karakteristické rysy, které co chvíli se jinak podá;

struny živoucích chvil. Vítá nás s rabelaisovským smíchem, který zažehuje, a zdvoile jako španlský grand uvádí do svého istého píbytku, ve kterém, tof na první pohled patrno, bohatství svtské není podstatnou skuteností. ihned se zaboí do kesla, hrouže své ruce melodické a nebezpené do rukáv své haleny, pipomínaje tak zimomivého opata, který má píliš horké srdce. Má nádherný talár z erného brokátu, který pokaždé obléká, míní-li zasednout k psacímu stolu. Pobožné staen, která Ho nechápe, pipomínává slova Kristova: Ty pak, postíš-li se, pomaž hlavy své a tvá svou umyj vají,

A

I

Po oblieji, vyhublém bdním, astji nežli matné úsmvy

—

tém

ironické peletují rumnce díví rumnce náhlých a potlaených rumnce jaré veselosti, oeré, asem prudce tpytivé oko noí do tebe jako blankytnou kotvu. Jest jarní den s teplými mrany na nebi. Oknem se dere vlažné ticho, ptáci procitají, stromy a kee jsou ne;

hnv,

pokojné.

Ptáme se „Nebývá vám zde smutno ?" „Kdo pracuje, tomu nebývá smutno ..." :

A ihned

jako lovk, jenž trpí svou obrazností, vzrusvé rozpracované skladb. Hovoí chvílemi urit a chvílemi zase jakoby ješt se radil: jak jenom bychom vše nejlépe udlali? Koní „a tak andlé pisluhovali zase neustále " jim „Hled, Tvé manželství je také takové!" domlouvá

šen hovoí o

:

,

a

pítomné nevst, vztýiv s maliko posmšnou vlídností svj knžský prst. A protože zaala chrliti celý vodopád žal, vypukl v gaminský smích a ekl pak s podivnou vážností „Trp lépe je to v mládí nežli v padesáti letech :

—

. ,

476

"

!

:

:

"

:

:

co je do umlec, jenž jest spokojený, co je do umlky, které žijí á la Oblomov!" Má zaervenalé oi. Sel pozd spát a protože pro svj román chtl vidti rozbesk dne, vstával již o šesté. Odmítá však naši pozornost zarputile a jakoby šermoval s asem: „Ovšem, když tohle dlá mládí, to neškodí, stará

mrcha však

—

A my náhle v duchu vidíme, jak jeho veliká epická skladba, skladba, kterou tu napájí krví srdce svého a kterou krmí nervy mozku svého, skladba, kterou má nade vše rád, jednou vyjde jen do mrazivého eského mlení, oživovaného snad jenom starým záštím... Snad že vytušil naši myšlenku, dokonuje ji „Kdyby nebylo tvorby umlecké, nevím, jak pežil bych nkteré chvíle uzavírám se tehdy do ní úpln, unikám v ní sám sob. Tomu nerozumjte, prosím, tak, že jest požitkem anebo labužnictvím nikoliv jest utrale zápasem o velké s velikým, pením, bojem, zápasem Než eští zbazápasem, kde i padnouti bývá estné vždy blci neštítívají se mnohdy ni zákených vražd assekurovali se ped nimi u všechnch poestných druž-

—

;

mn

—

;

:

. .

stev

svta

—

!

Tam

souboj

s

mn

—

.

Andlem, Jakubv

boj

—

zde rvaka ve psí smece, zde znesvcování Myšlenky !" v demagogické kvasnice Sotva jsme ztichli, již naši vážnost ruší maliko posmšnou úastí k mladému literátu !?" „Po mnohých stránkách vidím, že trpíte Ješitný mladík se zajikne „Jist Jste to z mých prací poznal?" Hostitel neodpoví a jenom sousedu dobrosrden po. .

.

—

šeptá

—

:

„Já jsem od nho dosud nic neetl Dovedn nalévá aje a všem hostm maže a podává chléb. Oi se tpytí veselou družností. Raduje se ze všeho, co vidl na výlet a vypravuje jako objevitel o lese a vni borovic, o ještrkách a ržových kvtech borvek, o hostinském v Dobanech

Zmínný estét vpadne Mu do „Žel, mé rozvržené již drama

ei

se rozplynulo

—

'*

Umlkne o hostinském, nemile vyrušen. Pohlédne na nešastníka a již se smje, jakoby íci chtl Nu, samozejm, :

—

ovšem Nedává nikdy útchy,

jak

by snad inil samolibec. Též

177

«2

"

:

i

vážných posunk mravokámého filístra nezná. možno snad nazvati tak jeho gaminský^ smích? Každý se musí sám ze svých ran a vad vylízat. eho jsi vlastní silou nepoznal, tomu t nikdo nenauí, s Descartem. Ukazujeme na sta v asopise: „Jaké je to asi?" Chyte se zasmje „Nevím. Já jsem velmi opatrný, po-

ví

— :

kud jde o literaturu Upozorujeme, že ve stati chválí se tolstojský kvictism. Touha po štstí, státi se lidskou prostedností, ba, nebýti niím. Odpuštní všem nepátelm. Odpor ku pomst, nenávisti, tož

obrana

zla

Vzplane. „Nenávidí rajská vrata, kdo se nedotk' zemské hroudy, s Mickiewiczem. Ale pravé štstí jest život tvoivý. Tvrce nesmiuje se s hroudou, jež páchne. život

vím

Na

zbhdarma zachraovat

a množiti, nepinášíš-li do svta nové srdce ? Jen tím, že stupuješ život, mžeš ho ospra-

A všecku hav jest vykázat do

vedlnit!

Slabost jest

zlo.

Slaboch jen vše

jejích

vkol

mezí

sebe uvádí ve

zmatek." Autor „rozplynulého dramatu" domýšlí ponkud zvolna Surová massa a nevhodn. Vyhrkne „Pry s massou mže nanejvýš jenom ukiet, nepochopiti, ba podrýt Velduch je všecko!" Náš hostitel mlky vzhlédne a rozhovoí se nesmírn

—

:

t

—

!

.

klidn „Naprosto zvráceným není ni ten výklad, který by rád pipsal všecko iniciativ velkých jedinc, ni onen, jenž všecko vidí jen v massách; obojího je teba ke vzniku

dje národn významného.

A

nad to více: obojí tento i lid i genius initel obojí tento musí býti initel musí být spojen v tvrí jednotu vyšším mediem, mediem, které jest prosvceno rabovými a náboženskými hodnotami. Tímto nesmírným mediem obcují spolu národ a jedinec a kde není tohoto media, tam nikdy nedojde

—

k

inm

—

tvrí;

opravdu historickým

— tam dojde nanejvýš

je-

nom k potratm dobré snad, ale nezdravé národní vle. Celá eská historie moderní, pokud jest opravdová, jest adou takových fragment, výstel do mlhy, ojedinlých úsilí,

ztroskotavších se

pedasn

. . .

ecká

kultura jest

jenom proto tak krásná a silná, jest kulturou v pravém smyslu že nebylo tam roztržky mezi lidem-massou a tvrccm-gcniem ve smyslu aristokratické výlunosti:

—

178

!

:

genius nebyl osamocen, lid nebyl tupen massou. Kultura jest jen tam, kde jest tento katexochen moderní dualism mezi geniem-osamocencem a lidemmassou, jíž ^ se pohrdá a která nechápe. Náboženství jednotilo u i nejvtší genie dramatické ]ako Aischyla i nejvtší genie sochaské, na píklad Feidia, lid jim rozuml, lid do slova a do písmene s lidem spolutvoil s nimi na co bylo jen pokraování v mythu nábožensko-národním. Z ticíti tisíc divák, kteí plnili divadlo Dionysovo v Athénách, všichni rozumli svému básníku, všichni z díla jeho radost jako z aktu nábožensko-národního. Já kulturnost, respective nekultumost toho kterého národa stupnm rozpadu mezi lidem a umlcem, stupnm isolacc tohoto, a tu zdá se mn, že rozpad ten jest nejvtší " u nás Staenka hlásí, že jest již as jíti do pednášky. Sluha

znemožnn

Rek

:

nem,

mH

tvrí

mím

je tu.

Louíme se krut neradi s tímto obydlím, které jest prosté jako antická svatyn a jenom cudnou Krásou zdobené. Bohatství nebývá jsoucností tam, kde je kult tí božských ctností Odcházíš-li však

:

svobody, lásky odnkud s dojmem,

a

osobnosti...

jakoby s pobyl ve

—

lovka velikého náš hostitel ruku. Má svj šed olivový svrchník a sluha i staenka vlekou knihy. Podá nám ruku a ekne komicky lítostiv !'* „Už mne vedou, už mne vedou svatyni,

bud

jist,

že

jsi

navštívil

Na schodech podá nám ješt

Vstoupiv do posluchárny, kráí pomalu ke katede.

Tam svlékne svrchník, pehodí jej pes okraj stolu a zvolna

—

stáhne svtlé rukaviky, vždy isté a svží. Nespchá jakoby dotud ani nepozoroval, že stoji ped posluchasi

stvem.

Le

jakmile pistoupí k pultu a z náprsní kapsy vyjme složky papíru tu stojí zde již napímen On a ped Ním eká massa, již chce ovládnouti. Chce, nebo k ní bude hovoit pravdu. A chce, aby tu z tchto dosud lhostejných, plameny mrtvých oí ped ním zableskly k ehoplameny nadšeni, odporu, souhlasu, nenávisti koliv, le živé plameny, pohnutý život, úastenství.

—

nmu

179

—

—

Pimhouiv levé oko jako stelec, zarývá druhé do niter písný, posluchastva. První pohled, kterým je zmil, jest ješt ponkud posmšný. Úsmšek netýká se však tchto mladých, kosmatých hlav ni dámských mlén napusnad drovaných lící ped ním. Jím hovoí spíše k sob kdo trpce, snad moude Mluv si nejkrvavjšími slovy pijme je tak, jak u tebe zvolna se tvoila, rostla ? Ješitný a pro by tito zde mli mít s tebou tytéž zájmy a

a

— —

:

cíle?!

Le to jen okamžik. Skeptikv stín rázem se ztrácí ve svtle myšlenky neosobní a On tu stojí již v postoji vládce, jenž o pravd její nepochybuje. Rozhovoí se. A jest vám, jakoby vzal vás svou pevnou pravicí za ruku a vedl pozorn cestou, jíž neznáte, nedotudy strhuje pávaje vám svévolných úchylek; tudy vás za sebou, uhoduje vas vždy vaše kolísání. Mluví hlasem jemným i draznjším, posunkuje jen zídka. Jen vykne-li cosi základního, sám hlavní motiv, základ myšlenky tehdy se také zamlí, seve dolní ret jakoby znovu sám do myšlenky se zamýšlel horním a slovo za slovem si opaa pro sebe zpamti peíkával kuje. Zpravidla jest nehybný a jenom jeho tvá jest po-

—

—

:

—

hyblivá.

Akoliv

opená o nejpodrobnjší vnení obvyklý výklad vcný. Neakademického klidu nemluvit

eksaktní, pelivá,

e pouuje uebnicov. Nemá decké bádání, jeho

:

nikdy o vcech lhostejných, jak mu je úední náhoda pinesla. Ne. Jeho myšlenka byla mu díve pedmtem hrzy, odporu, nadšení. A proto jeho pednáška nyní je tak prudce apologetická a tak sdíln vzncuje duše. „Pravím vám" „všimnte si" bur„uvážili jste" cuje pozornost, nabádá, strhuje. „Rád bych, abyste pocí„abyste vidli" tili" „opakuji vám" táž pímá srdenost, s níž mluvil Ruskin A jist by také mohl a dovedl íci, co Ruskin kdys v Bradf ordu na radnici „Pozvali jste mne, abych k vám promluvil o bursovní budov, kterou hodláte vystavt, avšak promite, že o podobném mluvit nebudu. Nerad mluvím o tom, co mne nezajímá a ," tato naše budova nezajímá mne naprosto více svou se rozohuje, tím více bledne mu tvá a tím jest vážnjší. Jeho oi, jež zprvu se zpytav dívaly na obecenstvo, záhy zcela se pohrouží do myšlenek. A byly-li prve ponkud výsmšné, jsou ted jen od-

—

—

—

—

—

!

:

ím

nem —

eí

180

;

"

"

dané a jiskí nadšením. Dává se celý do své pednášky i když má ped sebou lidi nedosplé. A že sám je tak celý ve své myšlence, dovede vyvolat obsažnou visi. Vykládá o Flaubertovi a vy si žijete s ním úrodný vír literárního života francouzského, zápasnou práci vdi

nou radost

a cítíte

s

ním, že

tam

básník

není

cos osa-

moceného, nýbrž že tisíci cévami souvisí se srdcem všeho života soudobého Velmi rád cituje pímo z básníka, o nmž je vtu, slovo, verš, který dávno ped tím již promiloval. Ustane v ei. A když tak tichem oddlil sebe od básníka, pete .

.

e

.

:

nho místo vyvolené. A zamlí se zas. Zasadil tak myšlenku do ticha a ona stojí ped vámi jako zjevení: z

„Cétait Tépoque oú les coIombesdeCarthage émigraient enSícile dans la montagne Eryx, autour du temple de Vénus. Avant leur départ, durant plusieurs jours, elles se cherchaient,s'appelaicnt pour se réunir enfin elles s'envolrent iin soir Une couleur de sang occupait rhorizon, Elles semblaient descendre verš les flots, peu apeu; puis elles dísparurent comme englouties et tombant elles mémes dans la gueule du soleíl ;

—

te, nedeklamuje. te i verše. Nebo plynulé tení nejsnáze objeví rytmus básn. A kaz básn shledává s Guyauem v tom, perývá-li se násiln dech anebo jej vysílí k

zajíkání.

te, a tam, kde je místo, jež miluje, zesílí maliko hlas a zvolní i jest vám, jakoby odhrnul listí slov a odkrýval, ped vámi fialky, o nichž jste nevdli^

e;

te teba Máchovu báse „V chrám." te monotónn. Le tu náhle, pozastaviv se, dumavým hlasem hovoí, jakoby

ped

vámi modeloval jen po sochách hrobky barví mrtvá . korunu nevrnou i kamennou tvá, míhá se po lících neprobuzených co utichlý plá, ba co lehounký smích „

.

.

zá

—

—

„ co utichlý plá, ba co lehounký smích" opakuje, jakoby naslouchal echu tch slov ve své hrudi. A vy jste tiši jako pod moem.

181

SKÁCELÍK: VZPOMÍNKA NA VALAŠSKO. F.

(Doc,

Dru

ŠaldovL)

F. X.

Je divný údl vzpomínání. Jak asto duši oklame!

—

Jsou dny, v nichž skoro nežils jež sotva vznikly už jak zdání mizí kams v jsoucno neznámé

ani,

.

.

.

A

když chceš nejmí vzpomínati, když z dávna stesk ti vane jen,

náhle se vše, cos nežil vrátí, a ptáš se, jak jen nechápati jsi mohl, íms dnes okouzlen.

—

teik jsem vzpoml dneska práv na hostýnské údolí Pemáhav Je letní den. Jdem. nám jakás temná chmura v hlav s dojmy a city zápolí.

Snad

— —

si

A v lesích leží mkké stíny, mdle voní trávy v pasekách; jak rány v skryté kovadliny ve z

k

potok ze skal divoiny, svítí lesních bezin nach.

mam

Jsou krásy asto

Na

chápat, kde lze

Jdem mlky

.

.

.

krásné. jen slovo spásné,

cítit

Aspo

.

.

.

a co te temné, bude jasné, a bude život, co ted sen.

Však marn potok v Vše zhoklo kol jak

nitro huí.

vn

hub

Trýzní se srdce blahu uí, co nežiješ, to nejvíc muí, co necítíš, je štstí rub.

Pro rozum

proti

citm

182

brojí?

.

-

.

A pro je v duši lhostejnost? — Pec krev t s tímto krajem pojí, a ted tu kráíš v nepokoji nikým nevítaný host

jak

.

Tak

chvíle

.

.

kanou mrtv k zemi

pro upomínky ztracené

.

.

.

k sob, nmí jdem zachmueni pod vtvemi ve strasti zcela bezjmenné. I

V

my

víc cizí

tom odkuds

z

boku

strán

lesní

nám pozdrav jménem božím zní. I žal se nkdy vymkne z dlan bytosti lidské nevítan, kdy útchou je poslední.

Zvuk jediný! V chmur trudném shonu zaznl jak výtrysk oslavy; tak hmotný jako srdce zvonu a mkký jako chvní tónu, jejž

úder jeho vybaví.

To sndý paseká nás

vítá

ve svojím lesním bydlišti Kdo v objetí nám srdce chytá, .

.

.

kdo nám to náhle prvod skytá v mdlých našich cit bludišti?

—

—

Zvuk pouhý Což chápem slova? Ne, náš všechen smutek zaklíná, a zvuí v etz ozvn dlouhý jak v zázrak struny každé touhy, tebas je bolest napíná!

O

ptácích, rybách, o haluzích, o vod ze skal tekoucí, o tráv, mechu, o neduzích, o vílách, které taní v luzích

pje

A

ta flétna živoucí.

zjevem moudré, drsné tváe

kraj plný kouzla pojednou,

183

;

piblížen slovy pasekác nás vine k sob slavn záe

rodovou

silou

Nic neodešlo,

bezednou. hic,

vše

žije

v tom zvuku ei hrdinné zdánliv jen hnije, i pedek živa kmenu historie, a živa v zítek veplyne.

je

Tož nasloucháme nerušeni už sobeckým zlým trudem svým kraj kol se v štstí krve mní v tom kišfálovém posvcení prostinkým zvukem valašským.

A

víry v síly nepoddajné živelné duše národní

jsme plni zas. Až z doby bájné valašské housle samohrajné

nám

cestou

dom

sladce zní.

POSLÁNÍ. Nám ješt leccos stejn sváto, leccos je slastí vzájemnou, I v pátelství kvt stíkne bláto Valašska hudbou tajemnou zda znl Jste v Praze píše na to „Ležela

zem pede mnou

184

.

.

.?"

,

FR.TÁBORSKÝ: DROBNÁ VZPOMÍNKA. Kritiku a básníku Saldovi budou v tomto intimním sborníku zcela jist vnována slova vybroušená a zasazená do pravého rámce. Já pipojím slovo prosté, které nebývá zasazováno do rámc tak nádherných, nejen u nás, ale i jinde. Míním slovo uitel, vychovatel. Uitelem a vychovatelem jest také Dr. Salda. Když roku 1912 bylo navrženo rad mstské, aby pi Vyšší díví škole královského hlavního msta Prahy byly zízeny vyšší ženské kursy, dostal se návrh ten obvyklou úední cestou nejdíve do dozorí rady nad touto školou. „A koho navrhujete pro kurs Hteraturní?" otázal

pkn

— — pedseda, pan Dr. Podlipný. — „Pana Dra Saldu," odpovdl jsem, vyžádav už ped tím pán Šaldv souhlas. — „Ale to pece ne — zrovna ustrnutím zvolal pan se tehdejší

si

!"

s

pedseda. „To tam bude samá polemika, A my pece nechceme z té školy dlat porotní sí literární." Podotýkám, že Dr. Podlipný neíkal to z njaké nenávisti k Dru Saldovi. Naprosto ne Ale on zrovna žárliv !

ml tu

školu rád,

pál

si

úspchu a pokroku, „zlého" vtru do ní.

jejího

tedy každého jen zafouknutí

bál se

Podailo se mi zaplašit ty obavy že škola není Hterárním žurnálem, literární rubrikou ale že škola není pro školu, nýbrž pro život, a že tedy teba, aby vykládala a objasovala také všecky smry umlecké a literární, které jsou výrazem našeho života atd,, že zvlášt Dr. Salda takový výklad dovede a že pi tom dovede vypstovat nejen hluboký soud, ale zárove krásný výraz slovný i vtný, pro krásu, pro pravdu a pro to, bez eho není pravé síly, ;

;

pro ethos, atd. afsi mimo školu má své polemiky v literárních rubrikách bez nich že to v žádné literatue nebylo a nebude jen když pi tom nebývá do modra ztluena Pravda a Krása a vznešený Ethos, a toho že v našich kursech nebude. Na podzim roku 1912 zaal Dr. Salda pednášeti. „K. H. Mácha a jeho ddicové" a „J. J. Rousseau a poátky romantismu západního" byla první jeho themata; potom pešel k poátkm romantismu západního vbec nyní pak ve velikém cyklu pednášek, který již tetí rok trvá, pedvádí vynikající zjevy moderního románu západního a východního. ;

;

;

;

185

Kursy byly oteveny bez reklamy. Tím se asi stalo, že posluchaek pihlásilo na první Saldovu pednášku. Ale každým rokem poet jich rostl a ted už desetkrát tolik. Dojich bývá na jeho pednáškách brou tetinou z nich bývají paní. K divadlu, koncertu a umlecké výstav pibyl tmito kursy, akoliv jsou teprve v poátcích, nový stálý kulturní initel, nová instituce, kam naše paní a sleny navykly si docházeti stále astji a hojnji na kus živého slova, rozšiujícího a zjasujícího se jen šestnáct

tém

obzor.

Veliký tento poet posluchaek jest vden - mám panu docentu Dru Saldovi za o tom mnoho doklad jeho výklady. Pidávám se k nim také se svým srdeným nejen ted, k jeho padesátce, ale díkem a pozdravem i k dalším desítiletím. Co pak je to 50 let? Vidíme pece, že daleko od nás, na váleném poli, sedmdesátiletí generálové velí armádám a jsou jako z ocele.

— —

186

v.

BOŽENA BENEŠOVÁ: NESPLACENÝ DLUH. F,

X.

Š

A

L D

ov

I.

L

Po smrti rodi bydleli u bezdtného strýce. Pavla mla trnáct rok, Oskar šestnáct, když je pijalo rodinné milosrdenství. Doktor Stárek byl známý lidumil, peoval o stravování chudých žák na všech školách, dobroinný spolek založil, i na stavbu mstského sirotince pomýšlel, nebylo prost možné, aby nechal bez domova dti po seste, teba že se s touto sestrou nestýkal po léta a švagrem, štikou nepíjemnou, oposiníkem rozeným, že pohrdal po celý život. Upil se doslova tento Hanuš Chvojka, stavitel pochybné zpsobilosti, upil, ponvadž musil svlažovati vyschlé hrdlo po všech štváských eech, které v život vedl. V posledních letech nikdo o nj již nedbal svtským i radniním a jeho výpadm proti všem bylo nasloucháno jen v krmách bezvýznamnýma ušima nevoU, ale kdysi jistý vliv. Byl výený v onou smsí bezprostedního hnvu a vzduté fráse, která všudy uchvacuje malé lidi, zvláš obrátí-li se proti místním svou bolestem chystal se vystoupiti jako kandidát, stranu. ji však jen tak dlouho, dokud neprostavl poslední peníze ženiny. Pohbil je neslavn ve stavb nové ulice k jatkám, jejíž dležitosti neuznal nikdo, než on sám, pohbil tam i nkolik cizích tisíc, a teba že soud neoznail jeho jednání zrovna za podvod, odvrátiH se od nho

ádm

ml mst

ml

;

Ml

i

dosavadní straníci. Pozbyl každého významu, dal se do a doživoil v kancelái u architekta, zpola písa, zpola

pití

polír. Zena jeho zemela již nkoUk rok ped ním, dti byly úplnými sirotky bez stechy. Pavla mla zcela dtskou, uslzenou tváiku, která volala o soucit, a Oskar se zdál zcela tichým zkroušeným hochem, když ho strýc oslovil po otcov pohbu. Toto poznání ulehilo doktoru Stárkovi ponkud velkodušnost a roznžnilo také jeho ženu. Pece však zašel ješt do gymnasia a dal si pedložiti všecka vysvdení Oskarova, než vykl poslední slovo. Poslední slovo vyznlo tak, že dal nov vymalovat kumbál za svou ordinaní svtnicí a uril jej Oskarovi.

189

„Upravil jsem ti vše tak, abys nejen nepostrádal rodiny,

abys pocítil i vliv domácnosti v pravd spoádané", oznámil synovci, když již s poloprázdným kufíkem svých svršk stál ped ním, „A chci ti býti strýcem a poruníkem pelivým, dokud mne nezklameš. Pesvdil jsem se, žes dobrým, teba nestálým žákem, rozhodl jsem se tedy, na gymnasiu. Ze svých skromných prostedponechati mstského lékae byl bych pozdji snad i ochoten pomáhati ti na universit. Teba ti však míti stále na pamti, že jsi a budeš studentem úpln chudým." Oskar byl hubený, nevysoký, hlava mu sedla trochu kose mezi rameny a snadno se pedklánla. Byl velmi bledý, celá jeho tvá, ba celý vzhled neml trochy barvy, v svtlých oích nastádalo se jen tolik šedi a mode, kolik odlišilo duhovku od rohovky, oboí neml vbec, a vlasy divn sivožluté jako vydrhnuté devo lemovaly sotva znatelným páskem vysoké elo. Pohled doktora Stárka smutnl a smutnl ím déle pozoroval tuto tvá. Podoba s Hanušem Chvojkou zraila se na ní až odpudiv, „Dovedu býti také velmi písný", pokraoval a hlas mu ponkud zjizUvlipes vli k ovládání, „Vše záleží jediné na tvém prospchu a na tvé vdnosti. Miloval jsem tvoji matku, dokud mi byla skuten sestrou; když uznala za vhodné pezírati mé bratrské rady, zmnil se ovšem i náš vztah. Nemohl jsem se s ní pece stýkat i po svatb. Ale de mortuis, atak dále, jak víš, lat'nái". Skonil, pemohl se opravdu do té míry, že mu neuklouzlo slvko o nebožtíku, který tak bedn ztroskotal. Oskar chvíli nepromluvil, jemná, ostrá a pece jeho zduelá tvá nemohla mu pi vrozené blosti jíž zblednouti, ale také se nezardla ani nejpeletavjším zrumnním. Všechna zmna stihla jen horní ret. Rázem naskoila barevná skvrna v jeho oblieji, kyprý, rudý ret na hroale

t

k

nm

ziv

vyvstal,

„Mn je úpln

lhostejno, jak soudíš o

mém

otci,"

ekl

po vtein posmšn, ale mdle, „vždy já vlastn svým názorem nejsem píliš vzdálen tvého, šel pro nás všecky ti. Ale je mi také lhostejno, miloval-lis mou matku nebo ne, dokud t poslouchala, když je už tolik let mrtva. Nebudeme rozvádti této rozmluvy ani dnes ani jindy. Že jsem zcela chd, vím velmi dobe, nemusí t to však píliš rmoutit strýku. Chtl bych vstoupit do kláštera. Chtl bych se státi trapistou," 190

Doktor Stárek byl v pravd liberální, slovo ho udeilo. „Od kdy nosíš v hlav takové poteštné nápady, hodné chudokrevné holky!" vykikl prudce. Oskar se na mžourav podíval, ret ml již zcela zase tenký, usmál se nepatrnou kivkou. „Nedlouho. Dnes ráno napadlo, jak hloupé jest vlastn každé sthování. Odporné, toto tahání z bytu do bytu, když sthovat, tedy definitivn, ekl jsem si, a hned jsem vidl zed i zahradu, celu fortnu, která se nikdy

mn

i

A

jsem velikou touhu, nostalgii možno íci, po míst, z kterého lovk již nevykroí." Strýc se upokojil, smál se dokonce, pochopil žert a poneotvírá.

pocítil

V

vstal.

„Nedovolil bys mi tedy jíti do kláštera? mi, že jsem zadržel ho Oskar. „Pro tedy tento hloupý žertík, který se opakováním nestává vtipnjší ?" zeptal se Stárek písn, otvíraje dvee do nového pokoje. Oskar stanul na prahu a neprojevil ani nejmenšího zájmu o kosatcový vzorek.

t nechtl rozesmát,"

„Pro?" opakoval vlekle. „Tžko vysvtliti, když sám neznám dvodu. Snad z touhy po troše vzrušení. V dtství jsem rád mlsal, ted se to už jaksi nesluší. Nudno je,

Od

sextána se nic nepožaduje, než aby se uil. lidi nerozilíš, než propadneš-li, a se to dosud nepodailo, tak tak, že se nkterý semestr cd vyznamenání zachráním. Je to nad pomysl fádní a lovk by nkdy pece rád nco jiného." „Imponovat jsi mi tedy chtl? Ohromit buržousta ? " zasmál se strýc tenkrát hlun a zajiskil chytrýma oima na synovec. Oskar pivel bledá víka nad mdlýma oima, zdálo se, že chce zívnout. „Myslím, že ne. Ale ostatn, kdo ví. I sebe chce lovk ekl, vstupuje konen do kumbálu. nkdy ohromit"

strýku.

Dlej co dlej, jiným

mn

—

,

mrzut odvrátil. „Nebudu se pece zlobit s nevychovaným klukem,

Strýc se

který

sám

neví, co chce", mínil si. Dostál si v slov, ale z mnohých

odnesl

si

rozmluv s Oskarem ješt stejn nepíjemný zrakový i sluchový dojem

jak z této první.

ml

rád. Piiovala se jak dovedla o jeho spoPavlu kojenost i tetinu. Nebyla sice veselá, ale když vypozorovala, že Stárkovi nemají rádi uplakaných oí, opanovala

191

;

A

k práci ji se tak, že nezavzlykla ani veer na lžku. honit nemuseli, našla si ji za den tolik, že se až divili. Všechny kliky se leskly, všechny utrky byly obroubeny, kde jakou pochzku obstarala za paní Stárkovou. „Ale bratra máš vskutku podivuhodného," íkával ji strýc asto. To byl jeho zpsob chváliti nete. „Podivuhodného," opakovala pak mladým váhavým hlasem, a hledla se strýce na tetu, jakoby vyíst chtla, je-li slovo opravdu hanlivé.

A

strýc dodal oste „Jeho podivnost záleží v tom, že je klukovský i pezrálý a ješt k tomu poouchlý." „Ano, nelze mu nahlédnouti do srdce," mínila teta a

vzdychla. „Ale mladí lidé jsou

mlo

vbec neprzraní,

na to by se

vždy pamatovat."

Potšila se vlastním slovem. Radila sebe dosud k mlasi již pibarvovala vlasy na skráních a za lidem,

a

dým

slavnostních píležitostí i líce, a bolelo muž její mladé tajemnosti,

ji

velice, necítil-li

Oskar," to chtla tetika íci, piío kávala, že nedovede všecko projevit, co v je". Strýc se usmál nahokle. „Stailo by mi, kdyby projevil alespo trochu vdnosti." Oskar opravdu nebyl pítulný. Nejen že neukazoval ani zbla vdnosti, on, sotva že se trochu ohál u dobrého bydla, jevil dokonce tyranské sklony. Sám si vody nepodal, jídlo kritisoval mlky ale posmšn, o dovolení k vycházce jakživ nepožádal. Nejh se mla Pavla. „Uro korunu," bylo jediné bratrské slovo, které od

„Ano, zajímavý

je

svdila Pavla radostn. „Už nebožka maminka

nm

nho

nm

slýchala.

Dávala mu všechny peníze, jež dostala od tetiky, bylo jich opravdu málo. Zašla k nmu nkdy do kumbálu za ordinaní svtnicí, a byla by mu velmi ráda opakovala strýcovy stesky, ale on se ušklíbl, sotva že se dle toho zatváila.

kouil a etl knihy, které nikdy nevypadaly po „Zame tady popel, pišij mi knoflíky a nernluv, batole," íkával jí dív, než otevela ústa k napomenutí. Kdysi se pece odhodlala. „Vzpome si na nebožku maminku, Osko, abudhodný," Ležel,

gymnasiu.

zaprosila.

192

;

„Ona vždycky íkávala, že jsi velmi citlivý, ale že se o tebe bojí, protože máš zpupnou povahu." Oskarv horní ret nabhl. „Bylo mí deset rok, když maminka zemela, nevím už, jsem pece jakési právo vyvijaký jsem byl tenkrát. nout se za poslední léta. Nebylo u nás od její smrti tak, aby se lovk nad lecíms nezamyslil. Ale život s tátou, má milá, byl pec jen jakousi negativní prpravou k tomu, co nastalo zde. Tady jsem od rána do noci postaven tváí v tvá pravovarené ctnosti a vyvíjím se rychleji, tof vše," Cítila, že se posmívá, cítila i bolest, která v stydla. „Pro jsi poád tak smutný ? " zeptala se lítostiv. „Smutný? Já?" zasmál se tak, že mu hoící cigareta vypadla na polštá, „Jsem nkdy vzteklý svým zpsobem, ale smutný nikdy, od toho jsem se istotn ochránil Až budu se svým vnitním vývojem hotov, pestanu se i vztekat. Jediný postoj hodný lovka psímu životu je baví. ješt dokonalejší zaid, aby dlali dlej, co jiní, co baví tebe. K tomu spji. Dnes jsi mne pobavila

Ml

nm

!

t

i

vi

A

:

ty." ,

Rci s ním

nebylo, Pavlu odbýval posuky, strýci ani tet neodmlouval. „A pro mi vlastn na tyto tžké výitky neodpovídáš?" zeptal se strýc kdysi po zvláš naléhavém káráni. Spatil tenkrát Oskara na ulici ve spolenosti špatných žák, tovaryš a mladých dlník a pohoršil se nad tím velice. „Jsem povaha nejen neútoná, ale bezobranná, mlím tedy velice rád," odpovdl Oskar nejospalejším hlasem. „A s tovaryši chodím snad proto, aby o tob nikdo nesml íci, že jsi nafoukaný. Za nic na svt bych nechtl ublížiti i

tvé vážnosti v

mst."

Doktor Stárek nikdy nevdl, má-li se hnvat nebo smát, usoudil však, že je Oskar v základ spíš komický než zlý, nebo zlobil opravdu jen trpné. Bylo daleko nejmoudejší nevšímat si jeho nezpsob, nevšímal si jich tedy a požádal i ženu, aby ho neobtžovala drobnými, beztoho marnými žalobami, „Dokud se ve škole uí a veer netoulá, neteba míti vážných obav o mladého lovka," doložil. Bydleli v prvním pate, okno Oskarovy svtniky vedlo se zamydo dvora, stecha klny týila se pod ním. kal o desáté, Oskar již vždycky ležel, když služka otáela veliký klí ve vratech,

Dm

193

13

"

Pouze Pavla si kteréhos dne všimla, že ímsa pod bratrovým oknem je poškozená a jedno místo papírové stechy že je trochu prohnuto a okopáno, „Co je to, Osko? " zeptala se sklíen. „Stopy po mém tlocviku," piznal se ledabyle. „Mám proklet nepohodln seízené veerní vycházky, ale lepší nepohodlí než nuda", „Nechceš pece íci, že skáeš s prvního patra?" zdsila se.

„Jaké skoky, když je v polovici stecha ? " usmál se na kivo. „Nechtlo by se mi ostatn ani nasadit vaz pro „Poslední vindru". Ostatn i toho již nechám, není to ani Soják, tovaryš zpola tak zajímavé, jak jsem doufal. od Rys, mi líil jakési Monaco a zatím jsem tam zíval hned první veer. Tedy i kdybys chtla žalovat, má milá sestro, bylo by to již jaksi neasové." „Nikdy bych na tebe nežalovala", ujistila ho stále vystrašená, „ale povz mi, pro Boha, cos dlal?" „I hazard je fádní, Pavlo," odpovdl a zatáhl ji za dlouhý cop. „Dlej co dlej, trochy vzrušení se nedožiješ. Mli jsme všichni dohromady sotva padesátku, to je mizerná hra Já jsem prohrál celkem deset korun za kdoví koHk gymnastiky, a ty jsem si ješt ke všemu vypjil od

enk

n

eka,

který jest tak romantický, že mne o nebude ani upomínat. On chodí na procházku jen s uplakanou sestenicí a já jsem mu trochu zaimponoval svými názory o lásce. Zcela nenebezpený vitel, Pavlo, a v šestašedesátce." „V karty jste hrávali ? " pochopila konen.

„Co na tom? Každý hrajem njak a nco. Strýek budoucího starostu, teta nepochopenou ženu, ty moji vychovatelku. Já jsem si dosud úlohy nenašel, ochotniím v se práv dá. A k „Poslední vinde" jsem chodil snad jen proto, abych dozlobil našeho bohorovného tídního, který ml jakési tušení o naší part. Ale mne nikdy nevidl, tak selhalo i to, a všechno bylo zbytenou ná-

em

mahou

!

„Nebudeš tedy s

již

hrát

v karty? Nebudeš

okna?" „Na mou

již

skákat

duši, že ne," slíbil bez váhání. " tídní opravdu nevidl? „Ne. Mám ostatn znamenitý ich, a byl bych Rajnocha vtil na pl kilometru, tak je nešikovný. Musím si vy-

„A

t

194

zpsob, abych jím trochu otásl. Kdyby se alespo njaké dívce dvoil Ale on jen sedí v brlohu skoro mládencckém, dumá o zpustlé mládeži, a slídí-li po studentu, dlá to tak pitom, že nechytne žádného, kdo mu sám nevbhne do cesty." Pavla se ponkud upokojila Oskarovým slibem, ale její klid netrval dlouho. Ku konci školního roku pinesl Oskar nehezké vysvd-

myslit jiný

,

.

.

ení a strýc se velmi rozhorlil. Mohl nevidti nabhlého rtu, mohl nevidti rozsypaného popela, tyi dostatené a nižší stupe z mrav vidti musil. Pohrozil Oskarovi všemi asovými tresty,

vné

nevil. nebof ve " „Co bys mi ted ekl, kdybych byl skuten propadl? zeptal se ho Oskar zkroušen. „Do uení, na emeslo byl bys šel okamžit," pohrozil strýc a poruník. Oskar

si

„Unm

lítostiv vzdychl.

má

rozumí-li tomu lovk, a já nosit modrou zástru," že se strýc musil odvrátit.

být, to

styl,

bych snad rozuml, kdybych

ekl tak smšn,

ml

Pavla plakala nad bratrovým špatným vysvdením. „Jemu nikdy nikdo neroztunl," postžovala si tetice. „Tatínek se s ním vždy jen vadil, ve škole ho sekýrujc Rajnoch, protože mu nikdy nemže nic dokázat, tady ho také nikdy nikdo nepochválí." I trplivá tetika vytáhla oboí nevolí nad takovým dtinstvím.

„Za pak máme pochválit Oskara ? Za tyi dostatené ? ? Nebo za to, že chce být nkdy mnichem a jindy Za, povz, pro Boha? Jsme knmu beztoho bezpíkladn laskaví. ekni mu na rozimi, af nepepíná strýkovy sho-

unm

mohla by pec jen prasknout." Pavla opravdu nedovedla íci, za má býti Oskar pochválen. Se svtlýma oima, plnýma úzkosti, bžela za ním do kumbálu. Sedl zcela neten nad svými špatnými známkami. vívavosti,

Zatásla mu hubeným ramenem. „Osko, jsou na tebe velice rozezleni, kdo ví na pomýšlejí, snad t chtjí dát z domu. A kam bys šel ? Nemáš ani

na veei."

Sepiala ruce, pitiskla uslzenou tvá k jeho bílé líci. „Má drahá, o to žádný strach," odpovdl. „Snad by mne opravdu rádi vyhodili, ale neudlají toho. Vzali nás 195

:

pece z píbuzenské lásky,

a celé

msto je velebilo.

Myslíš,

ml

kolem hlavy? že se takové svatozáe vzdá, kdo ji kdy A já rád zkouším jejích píbuzenskou lásku, Pavlo, Každá láska se má vyzkoušet, to je její vlastní smysl." Dívala se do jeho mdlých a posmšných oí, „Nebud takový zlý, Osko, a hlavn se u, mžeme mít rádi," zaprosila v rostoucí bázni. Odstril ji bolestn. Ret se mu vzdul až ke chípím,

at

„I tvojí lásce je teplomrem moje vysvdení ? Papoušku rybím srdcem " zavolal za ní. V onch prázdninách modlívala se Pavla za bratra. Zádn ranní mše nevynechala a veer odíkávala rženec. Mla hrzu ze slova „septima", pipomínala si denn, kolikrát slyšela, že je tato tída nesnadná, ba možno íci osudná. A kdoví, jak zase bude tídní Rajnoch Oskara sekýrovat a kdoví nebude-li dokonce špehovat všecky jeho vycházky Mla z Rajnocha stokrát vtší strach než všichni studenti v dohromady, do plnoci neusnula, pedstavila-li si jeho píkrou lebku a husarský knír v brunetné tvái, zdál se jí opravdu bytostí jen zpola lidskou, která tyje z veselosti mladých hoch tak, jak píšerné arodjnice tyly z krásy mladých dívek. s

!

!

mst

tém

IL

Modlitby sesterské nebyly marné, Oskarova septima

zaala skvle.

Pímo ze školy chodíval ted dom, leckdy vzal i uebnici do ruky, a na jeho okn nezjevila se ani jedna otluenina. „Ano. Vrátil jsem se k zvykm prvokesanským," vzdychl si vždycky, když Pavla chtla o tom promluvit, a stáhl tvá co nejkomitji, aby ji rozesmál. „Nechci pec jen, aby strýc onemocnl na žlu a ty abys tu dlala zed-

—

níka a natrae." Byla to narážka na ímsu, kterou Pavla dávno opravila sádrou a školní barvikou, ale ona si myslila „Aha, strýc Aha moje zedniina Vím dobe, co polepšilo, Oskare Kdybych si troufala, na kolena bych padla ped Miladkou Rýžovou a podkovala bych jí " Neodvážila se však íci nco podobného hlasit, sotva že se nkdy odhodlala vyjít v podveer a podívati se aílespo zdaleka, jak Oskarovi sluší procházka s nejhezí dívkou z celého msta.

t

!

!

!

!

196

Chodívali vždy ve tech, pod kaštany vedoucími od od kostela k cest kížové v aleji, které se ode dávna íkalo „aleje mládeže", na rozdíl od pravého mstského korsa ped radnicí. Do aleje mládeže chodili studenti a zcela mladé dívky, které se chtly veer zasmát a zachytit pár zamilovaných pohled. Ped radnicí chodily dívky vtších nárok a pánové s postavením. Aleje mládeže byla ovšem i mnohem demokratitjší než mstská promenáda a bývalo v ní i mnohem hlunji. Sotva lovk z námstí odboil, již slyšel její šumní a smích mezi ro-

zechvlým

listím.

Pavla byla ješt píliš mladá, nemla také družky, s kterou by se vedla, stávala tedy jen u poboních dveí kostelních a dívala se. Trojici svoji poznala vždy z daleka. Milada Rýžová mla podzimní kabátek s modrým šnrováním a CénkSoják, její bratranec a druh od dtství, tcd již tovaryš u Rýz, provázel ji pi každém kroku. Pavla vdla, nebof to vdlo celé msto, že má Milada velmi písnou macechu, která nepovolí pastorkyni sebe menší zábavy, aniž by ji neotrávila štiplavým slovíkem, a která ji honí z práce do práce, aniž by jí za to ekla jedinou vlídnost.

svatbou prodavakou v krám Miladina i pes prosby dceiny i pes údiv svých známých. Byl takový odmený a dstojný, že si nikdo v ani v hlav nemohl srovnati povsti, které ho kdysi spáhly s ryšavou prodavakou. Jeho, Rýze, mstského radního, pekae peka, který byl v prvním manželství ženatý s bohatou mšfankouajcmuž dorstala dcera, která by záhy mohla zastati celou domácnost! Povsti však nelhaly, Rýz se opravdu oženil a ml ted každý toužil. V krárok syna, po nmž v prvním manželství na námstí prodávala nyní Milada, a vdlo se, že se tak dje z rozkazu macešina, která písností k pastorkyni odškodovaJa se hned za vlastní trudné mládí. Milada nesmla vyjíti z domu, krom této jediné hodinky podprvodem, a ve chvíli, veerní, zatížené ješt kdy nesedla v obchod u bílých košík s peivem, dlala doma chvu i služku otcova pomocníka. Bývala prý asto platila nejen za velmi hezkou, ale nad míru smutná, i za velmi bohatou dívku. Kdo ji spatil v otcov obchod, mél dojem, že by se její nžná, posmutnlá hlava se safí-

Bývala

otce a

on

ped

se s ní oženil

mst

mam

m

ekovým

i

a

197

rovýma oima a s písnou, jako tepanou korunkou zlatých vrko, hodila lépe do krámu klenotnického nad skínky broušených drahokam a zdobných šperk, než nad kupy krásná byla i tam. Prodávala bezne však nevlídn, a mnoho pán chodilo si k ní pro rohlíky ráno a pro housky pro pesnídávku, ba nejeden nápadník pokoušel se již získati krásnou a bohatou dívku. Starý Rýz, pesný v každém výpotu, uril však dávno, že se jeho dcera nesmí provdati ped osmnáctým rokem, a sám odbýval pedasné ženichy bitce, jako odbýval lidi, kteí chtli u nho koupiti na dluh. Nebyl v niem pítelem dlouhých lht, zamilování, zásnuby i svatba splynuly mu v jediný pojem. „U nás se s niím nežertuje a nic se neodkládá," bylo jeho slovem na radnici i doma. Milada nemla ani komu si postžovat. Žádný z jejích nových tí bratík neuml ješt mluvit a matka jakoby neumla slyšet. Zbýval jí jev podveeru nebo ráno, na trochu diný když spolu poítali erstvé peivo, „Nic si z toho nedlej, že se máš špatn, však si pro tebe pijde slavný ženich co nevidt," tšíval ji. „Jen pijde-li vbec njaký?" mínila starostliv, „Sázím se, že už i leckdo pišel, ale tatínek ti neekl, protože jsi píliš mladá. Kdybys byla chlapcem, bral bych s sebou do naší spolenosti, a lépe by ti utekl as do svatby. Oskar Chvojka rozveselí kde koho,"

rohlík a housek,

lismvn,

ale

tém nm,

enk

ei

asn

t

„Kdo

je

Oskar Chvojka?"

„Student, který ted bydlí u Stárk. Není ani trochu by se tak na první dojem zdálo a poád nco pyšný, se lovk musí smát. má velice rád. vymýšlí,

a

A

emu

íkává

eku ty

m

pece kamarád jak se patí Posmívat se ti lovk mže a ptku mu pece pjíš. A když ji prohraje, ani neupomínáš. Chtl bych mít všecky vztahy k lidem tak jasné." :

jsi

!

enk

ji nemohl bráti Milada nebyla však chlapcem. mezi kamarády, nosil jí tedy alespo knihy, které se mu zdály nejzábavnjší. Dlouhé romány o mnoha tuctech sešit i teniké detektivky s píšernými hlavami na obálkách, indiánské povídky o šlechetných hrdinech, historie krásných nešastných dívek, vystíhané z novin. A všechny jí je chválil, ml rád hrdiny i nešastné dívky, nebo ho ne-

tšilo pekaství. „Knihy nejsou ani trochu veselé," íkávala však Milada 198

;

a sotva je prolistovala.

„Chtla bych se nkdy smát,

Povz mi, pro jsou nkteí poád do pláe?"

lidé stále veselí a

eku.

jiným

je

t

pece s Oskarem Chvojkou," slíbil jí „Seznámím kteréhos veera, kdy div nebyla bita od macechy proto, že si kterýsi z bratík roztrhal bundu. „Povím mu, jak jsi smutná, a on jist pijde pod kaštany rozveselit t." Nebyl si zcela jist, píjde-li Oskar opravdu, ale z píchylnosti k Milad odhodlal se pece požádati ho o to. „Zajdi se na ni alespo nkdy podívat, ona je taková tcsklivá jako v román," usiloval po celé prázdniny. Oskar se mu dlouho posmíval za jeho rytíské služby, vynucené domácí kázní paní Rýžové, a netajil se nikterak, že pohrdá všemi dvornostmi i všemi promenádami, ba dokonce i všemi nešastnými dívkami, ale kteréhos veera zjevil se

enk

v

aleji

mládeže pece.

se div nepolekej,

když spatil Oskara

z nena-

netený byl jeho postoj a tak neroztoužený jeho úsmv na sklonné tvái. Zdvihl hlavu teprve když šli s Miladou tsn mimo nho. Podivná ochvjná záe padla na Miladku ze svtlých oí. dání

ekat pod krajním kaštanem,

A najednou se lého

listí

Oskar

tak

poklonil, div se

kloboukem spad-

nedotkl,

„Vy jste tedy veselý pan Chvojka?" zeptala se z hlubokých rozpak, nebo nikdy nevidla poklony tak divn hluboké. „K službám. Dvorní šašek mštácké ctnosti," ekl, a vystoupil na špiky. „A vy jste smutná krasavice, Filipín a Welserová, kterou nedovede rozveseHt romantický tovaryš." Milada nikdy ješt neslyšela o Filipin Welserové, ale najednou, sama nevdla pro, chtlo se jí smát. celá procházka byla veselá, Oskar poád žertoval o krásných dívkách. „Myslete si teba, že jste již královnou, a já ve své úloze pana vašem dvoe. Dvorní šašek Filipíny Welserové trn za úkol dát jí zapomenout z jakého je stavu," ekl Milad pi rozchodu. píštího dne pravil ekovi s nejvtším drazem „Vdl jsem dávno, že jsi prostoduchý, ale pece jsem vera užasl. Chceme-li v skuteném muži vzbudit zájem o ženu, nevykládeme mu pece jak doma dti tahá, mouku !" váží a fuká, ale jak je krásná. Idiote

A

ml

A

199

:

:

enk

„Snad jsi se do Milady nezamilovat?" polekal se opravdu prostoduše a zapomnl na romány „aby nerostla pro tebe, Oskare, ta bude hledt dostat se co nejdíve od macechy, a kdy pak ty se mžeš ženit!" Oskar se podíval na kamaráda tak z vysoká, že mu

—

další slova

„Nu

uknuL

já vím, ty jsi proti

nkdy pece

.

,

.

zamilování

lovk neví

.

.

.

i

srdce

ženní, ale nedá porouet,

proti si

íkají a píšou," zakoktal zmaten. „Tak zvané srdce je symbolem vší slabosti lidské," zamrail se Oskar s odulým rtem. „Já bych se jím zotroit nedal." „A co je symbolem síly?" zeptal se uctiv. ,.Hra a smích z ní," odpovdl Oskar. zcela pochopil, že se Oskar nemže zamilovat a že chodí pod kaštany jen proto, aby Miladu rozveselil, a asto se až divil, jak se mu to dailo. Poteboval pronésti cokoliv, ona se zasmála.

enk

enk

ekl teba „Klaním se vám, mylady Milado" a zašoustnul klo-

boukem o zem, a už její smích vytryskl jasným pramínkem. Sama se jej nkdy polekala a rozhlédla se na všecky strany.

„Kdyby mne tak matka slyšela," povzdychla si. „Ješt vás nepestala obtžovat?" ušklíbl se Oskar. „Vezmte lahviku moderního vitriolu a kápnte jí denn ti kapky do ranní kávy. Zkrotne. Nikdo nic nepozná, ale jí

se

již

po týdnu odnechce

trápit vás.

Já to u strýce dávno

dlám

a všecky jsem pokrotil." Milad se velmi líbil Oskar Chvojka. Jeho bílá, pecitlivlá plef, která uchovala každé škrábnutí z dtství v nesetných nadechnutých jizvikách, a která se na celé hodiny mnila radostným nebo zlobným záchvvem, zdála se jí vrcholem jemnosti. A jeho svtlé, nkdy zcela mdlé, jindy

divn protpytné oi porovnávala jen se sivým letícím pes úplnk. Líbil se jí dokonce jeho

oblákem,

i

tžký, nervosní horní ret. „Dynastický ret," íkával mu Oskar. „Je ddiný v rodin. Mám dagerotyp praddekv, rys na již nerozeznáš, ani vlas, ale ret se uchoval. A ddiný, jak

nm

vidmo, je jako erb." A Milada si myslívala

„Oskar Chvojka vypadá opravdu pi nejmenším jako 200

:

A

svt

baron. iak dovede mluvit Ne, nikdo na nedovede mluvit jako on. Poád aby se lovk smál a pece je mu krásn teskno. Kdybych jenom vdla, miluje-li mne opravdu. Kéž by se vyjádil." Chodívali spolu denn, Pavla byla velice spokojena u svých kostelních vrátek a nemla již tolik hrzy z osudné septimy a z profesora Rajnocha. V listopadu požádal vrchní íšník z pedního mstského hotelu o Miladinu ruku. ji dávno vyhlídnutou, jako vyhlédnutý malý hostinec, který si chtl pronajat, a k Rýžoví pišel s hotovým rozpotem. Radní se nenadchl pro !

Ml

ml

dcei práv minulo osmnáct let, o nabídce sklepníkov. Byl pesvden, že odmítne bez váhání, vždyf nápadníka ani neznala. Zdvihla zlatou hlavu dív než domluvil, a perušila mu „Vdávat? Já?! Ach Bože mj, to bych chtla!" vykikla tak, že se Rýz podivil tomuto hlasu u své tiché dcery, potom se jí safírové oi zalily slzami a tvá jí ztesknila bezradností, tuto partii, ale protože

ekl

jí

e.

A

„Nevím ješt,

tatínku, svolím-li

k sklepníkovi."

Zítra

ti

povím."

t

nebudu a zrazovat také ne," odpovdl roz„ale ekneš-li jedenkrát ano, bude platit ano, a nestrpím svatba iDude do adventu. Žertík ani „Nutit

vážn,

prtah

v niem." Tenkrát poprvé požádala Milada eka, aby ji nedoprovázel veer do aleje. Zaprosila ho, když váhal, krabiku memphisek mu podstrila, když se ješt rozmýšlel. Slíbil

konen,

ale

ekl varovn

„Oskar je proti láskám, Miladko." „Co si myslíš! Chci po jenom radu," odpovdla

nm

pobledlá. Aleje mládeže byla onoho veera velmi živá. Vlídný listopad ji naposled vystlal barevným šumním. Oskar Chvojka stál sám u krajního kaštanu a ekal již. ekával vždy takto nápadn a osamle jako prvního veera, když pišel, na žádnou dívku nepohlédl, kamarádm sotva za pozdrav podkoval, ba ani Milad nešel nikdy Jen ona cítila na vstíc, když ji z daleka vidl s mnoho krok daleko jaký tpyt jde nkdy z jeho msíních oí až k ní.

ekem.

2iri

:

A

dnes, když jí spatil kráeti samotnou, tento tpyt a Milad se zdálo, že napluje celou alejí, že stíbí rudou cestu mezi nimi, že je ho plný svt. Udlal eho dosud neuinil, popošel jí vstíc. samotné," ekl, zajíkaje se „Dokal jsem se vás zcela nezvykle, a jasnou bílou tvá sklonil k její. „Chtl jsem vás o to dávno poprosit, ale ekl jsem si pokaždé zesílil

konen

."

snad ona sama „Pišla jsem vás jen požádat o radu v dležité vcí, pane Oskare," pronesla dstojn. Tpyt v oích mu rychle shasl. „Jsem naprosto k službám," odpovdl studen. Zpozorovala tuto náhlou zmnu, nerozumla jí ani trochu. Vyložila mu peskakujícím a seveným hlasem, že vrchní z hotelu požádal o její ruku, a že neví, má-lí si ho .

vzíti

nebo

ne.

„Pro mi vlekle.

.

mylady ?

" zeptal se tvrd a mne? Já, vidíte, do jisté míry nemohu vám tedy íci, je-li sklepník

to sdlujete,

„Jaká pak rada ode

znám jen sklepnice, také lovkem." Jeho dynastický nými zuby.

ret se v té chvíli

chvl nad obnaže-

ob

tváe. Slzy jí zalily „Já se mám doma velice zle, Oskare," zavzlykala, „a kdybych se vdala, bylo by mi lépe." „Sleno," ekl jí písn, „neplate na veejné promenád, není vás to dstojno. Jste-li tak rozrušena, že se nedovedete opanovat, pjdu s vámi na Chlum a mžete

tam vyplakat,

se

Kývla mlky, se

již

nelze-li jinak."

šli

na Chlum pustou pšinou. Neodvážila

zaplakat a on nepromluvil.

Chlum

dmul jen pár minut od živé aleje, ale bylo tma a zcela ticho. Stanuli u prvního obrazu kížové cesty, která vedla od úpatí ke kížm na nízkém vrcholku.

nm

na

„Život

od

nho

se

již

je ošklivý, Miladko," ekl pojednou hlasem, jaký vzlykem, nikdy neslyšela. Zakloktalo v

nm

lovk

doma „Strašný," potvrdila, „strašný, když má jen práci a kik. Ale vám je pece dobe. Chodíte si do školy a nemusíte se starat o nic jiného. Pro je strašný

vám?" „Neekl jsem strašný, ekl jsem ošklivý. Kéž by byl alespo strašný. Vidl jsem bud hloupé vypínání nebo 202

hloupé pikrení a jedno jediné pokrytectví. Kdybych byl vidl alespo poádné híchy a zloiny, nebylo by tak pusto A láska? Jaká pak láska a kde? Není pro ni mítko, jako není mítka pro ctnosti. Kdo mže míti v lásce njakou jistotu? Chtl bych být stokrát radji nenávidn než milován tím, emu šosáci íkají láska, v nenávisti se lovk alespo nezmýlí. být týrán, ale nemže být pokoen. Eh, hnusné, k sebevražd hnusné nebo k pUvání." Nevidla mu do bílé tváe, zdálo se jí však, že pláe. „Oskare, pro boha, mám si vzít vrchního?" zeptala se zlomeným hlasem a nahmatala jeho studenou ruku. „Já nemohu vdt, není mítka," zašeptal a sklonil se !

Mže

nad

ni.

Zdálo se jí, že ji chce políbit, zachvla se, ale neodklonila tváe. Až na rtech cítila jeho dech, dech neviditelného. Potom se napímil bez doteku a pustil její zápstí. erným stínem tyil se na ráz ti kroky ped jejími roztouženými ústy. „Co se ti stalo, Oskare?" zeptala se neslyšn. Zasmál se ze tmy do tmy.

„A

náhle, milá, jedna bylo a Zarathustra prošel vedle

dv,

mn —

Ten verš mi již kolikrát pomohl, když jsem se chtl pikrit. Naprosto ti ani pohledem nebráním, abys si vzala sklepníka, ne tak, abych ti to vsugeroval políbením. To je moje pýcha." Okamžik na to políbil jí dvorn ruku a dovedl ji k domu beze slova, bez dvrného pohledu. „Nepemlouval jsem vás pece, pomohl jsem vám jen k dstojnosti," ekl jí píštího dne, když mu oznámila, že odekla nápadníka. Cekala zase na divný tón, který vera na vteinu zaslechla, ale jeho hlas se vlekl najít cestu

a studil.

„Musíme vždy hledt dodal

nalézti cestu

k

pýše, tof vše/'

posmšn.

„Pomoz mi radji nalézti cestu ke štstí," zaplakalo její mladé, zmítané srdce, ale nedovedlo vyslovit svého žalu. Pemil ji oima, v kterých nebylo ani trochy msíní záe. „Ostatn, kdo

ví, jest-H byste odmítla nápadníka, kdyby byl trochu lyritjší a teba, dejme tomu, na píklad jen profesorem."

203

Zardla

se velice. Bylo strašn trapné i strašn lichože Oskar vypozoroval všechno, co se ji týkalo, „Profesor Rajnoch k nám jenom sem tam zajde pro hou-

tivé,

sky. Ale já s ním nemluvím, Oskare. On mi pravda nkdy nabídne bonbony, ale já vždy odmítnu, je velmi ráda." „Uvidíme, co vše odmítnete, až pjdeme po druhé na Chlum," odpovdl a ret se mu zatásl. „Jaký je divný a jaký je nešastný," uvažovala po této píhod bezpotukrát a chodila pod kaštany veer co

a

veer.

V zim

Rýz

tvrté miminko. Oskar neMilada své volné podveery. Choval se k ní stále dvorn s malou ironickou píchutí, které nerozumla, a která ji velmi muila, cítila její zvláštní dráždívost. Nebývalo jí s ním už do smíchu, ale nadešel-li soumrak, nejvtší plískanice ji nezadržela od vycházky s ním. Zatykal jí nkdy z nenadání, ekl jí jindy nco neobyejného o jejích modrých oích nebo o zlatých vlasech, ale když myslila, že rozlévá nejvíce, odíkal jí teba zase divné verše nebo se odmlel nadobro a jen zamraen tušil,

narodilo se u

jakou

námahou

platí

a

prochodil spolenou hodinu. „Pro jsi vlastn ted poád smutný?" zeptala se kdysi

sklíen. „Nejsem smutný, mylady, jsem pouze jinoch pemítavý a dumám asto o poslání gymnasist ve vesmíru. Náš tídní usoudil, že jsou na svt k tomu, aby ml koho špehovat, strýek myslí, že proto, aby bylo komu kázat, sleinky se domnívají, že k vli této aleji. Já bych pece rád vymyslil

nco

jiného."

„Nepropadneš pece?" zadsila se jeho ironického hlasu.

Ret mu naskoil. „Nepiiním-li se velice, tedy ne. Upadl jsem, myslím, definitivn do ctnosti se šosy. Rajnoch má se mnou dinu, aby mne alespo trochu skoupal." „Znám pece pana profesora Rajnocha, kdyby bylo poteba, promluvila bych s ním." Nabídla se. Proti svému zvyku zachechtal se tak, až se pár dívek za ním ohlédlo. „Dobe sdleno," ekl vztekle. „Ani na Chlum tedy nemusíme. Nebo se šerha ješt nevyjádil a ty mi jen oznauješ, že ti už chutnají jeho cukrátka?"

204

Nenadálá se teikového výbuchu. Nemla vlastn ani v úmyslu mluvit s Oskarem o profesoru Rajnochovi. Naopak, všemožn se snažila, utajiti mu, že si v poslední dob chodívá již pro housky denn. Stála proti Oskarovi zmatená a bezradná. Ušklíbal se skuten k neopanování, ramena, zdálo se, i

že se

mu

chvjí.

„On se opravdu dosud nevyjádil," zašeptala, aby ho trochu uklidnila. Nepromluvili onoho dne již ani slova, ale v aleji zstali sami dva až do posledka, až do nejhustší mlhy únorové. Nmota a trýze opakovala se po nkolik veer, strašstudených, jizlivých, veer, po nichž Milada pokaždé proplakala noc. „Slena bledne, slena bledne," vykládali si již v díln, ba dokonce otec si toho povšiml. „Nevyspí se Milada pece jen trochu málo ?" zeptal se své mladé ženy tak obezetn, aby ani nádech pokárání neojíml otázky. dtí," odpovdla mu„Málo se vyspí jen matka

n

uové

ty

ednicky. „Holka jen tenkrát, když píliš myslí na galány. Ml bys jí zakázat tahání s klukem. Ted, když má v nádb partii, je to i hloupé. Zakázala bych jí veerní lítání sama, ale mohlo by se íci, že jsem macecha."

A

starý Rýz opt svým zpsobem promluvil s dcerou. „ekli mi už loni, že chodíš se studentem. Nu, myslil jsem si, dokud nemá osmnáct let, neprovdám ji, af si tedy

chodí s kým chce. Ale nyní je vc zcela jiná. Odmítlas jednoho ženicha, neekl jsem ti ani slova. Ale odmítneš-lí pro a zaídím vše dle toho." ješt druhého, budu „Tatínku, je tak neveselo," odvážila se íci. „Až se vdáš, bude ti veseleji. Po svatb pestane zbytené pofukávání, nebo nastanou nutné starosti. se pan profesor Rajnoch líbí, protože dovede být písný." Naposledy šla Milada pod kaštany. Aleje mládeže byla prázdná jakoby ležela míli od smíchu a hovoru.

mn

vdt

Mn

Pršelo vzteklým

pedjarním deštm do zamlžených

konm. Pod známým krajním stromem, šlehaným vtrem až staré vtve praskaly, stál Oskar Chvojka. Neml deštníku a voda se lila z jeho starého zimníku jako proudy z jezu. 205

„Utekla jsem na pt minut," ekla mu udýchan. „Pro pak?" zasípl. „I dojít možno, neteba utíkat." Dva rudé kruhy naskoily jí na tváích. „Oskare, snad již mluvil Rajnoch s tatínkem, já nevím, ale jisto je, že mi zakázali choditi s tebou." Neptala se ho po niem. „Neber si Rajnocha, Milado," ekl pojednou dut a nehledl nikam. „Snad není horší než tvj otec nebo strýc a všichni zdejší a mimozdejší notáblové, nebof koná tak svou povinnost jak ji konají oni, ale neber si ho,"

mj

„Pro?" „Pro, Proto že

si

toho nepeji. Je to

dvod

nad

jiné,

Milado."

Jeho tvá až sestrašila bledostí. Odhodlala se k otázce, která ji pálila po mnoho msíc odhdlala se ke slovm, pod kterými se svíjela její mšfácká ženskost.

t

„Miluješ mne, Oskare ? ekni konen. Já milují." Strhl ji na zimník, z kterého tekla voda jako ze splavu.

„Miluješ?" „Miluji."

Jeho mdlé oi až zaslunily blahem. Nikdy nevidla Milada tolik štstí na lidské tvái, kolik v této chvíli probíhalo, prochvívalo, prozaovalo jeho ple. Pikryl si oi jejími dlanmi a zaštkal. „Vždyf já, vidíš, vlastn, od matiny smrti nic nedlám než ekám na lovka, který by mne miloval, A oni všichni, otec Pavla, o jiných ani nemluvím, odmovali a odmují lásku na vysvdení a na pokoru. A tak jsem do této chvíle sám nevdl, jsem-li opravdu vzteklý clown nebo zbablý bui, jenom tolik jsem vdl, že jsem hrozn nešastný. A že musím být pyšný, abych unesl svj i

smutek. „Proto

„Ach

jsi

mne

trápil?"

Dovedl bych ješt zcela jinak trápit, kdybych nebyl ml od první chvíle nadji, že mne budeš milovat, mne Oskara Chvojku, syna nedobrého otce, studenta, živého z cizí milosti, který nemá ani tolik, aby ti koupil

trápil

!

krabiku bonbon."

ei

Odtáhla za této zlatou hlavu od mokrého zimníku, vysunula z Oskarových rukou i dlan. Byly dosud vlhké jeho slzami, srdce ji prudce zabolelo, „Píteli, naše láska je beznadjná," zašeptala sklesle.

206

Podíval se na ni dtinsky udiven. Byl v té chvíli ne o rok, ale o deset mladšíjí. „Jak to beznadjná ? ekla jsi pece, že mne miluješ ? Kekla jsi jasn miluji, a já jsem ani nedýchal štstím. Milado, písahám ti, že nenajdeš na lovka, který tak milovd jako já. Bílý beránek se ze mne stane, by a nejen že jiné ženy na tom pro mne nebude, ani jiného lovka krom tebe nebude až do skonání, ty

svt

t

svt

íkáš beznadjná ? !" „Kdy se budeš moci

A

ženit,

Oskare ?" zeptala se truch-

liv. Vtáhl dech do hrudi, až

jí cosi hadovit zasyelo u ucha. „Odpus, nepomýšlel jsem v této chvíli na ohlášky," ekl až po vteinách, jakoby kousky ledu ulamoval.

Rozplakala se mnohem prudeji než ped chvílí on. Vypravovala mu o svém život doma, o otci, který jen dohlíží a rozkazuje, o maceše, která nevidí nieho krom svých malých dtí, k nimž rok co rok pibude nové, o práci od asného rána, která nikterak nekoní, když se vrátí z této procházky. Tváil se, jakoby toho všeho neslyšel. Neslyšel opravdu. „Domnívala jste se snad, když jste sem šla, že jsem v sedmé dietní tíd a ne v septim?" perušil ji vztekle. „Neuvdomila jsem si, jak jste mladý a chudý, až jste mi sám pipomenul," zaštkala provinile. Odstoupil od ní, poklonil se opravdu jako Kašpárek ke konci pedstavení. „Povedla se nám vzájemná komedie, sleno. Má pevaha je v tom, že jsem ji od první chvíle hrál uvdomle. Nedomníváte se pece, sleno, že bylo jediné slovo pravdivé, které jsem dnes ekl. Jsem vždycky pro hru, a dnes jsem poprvé v život spokojen se svojí vlastní." „Strašný je jeho ret," myslila si Milada v hrze. „Pro se mi to nezdálo nikdy dív? Pro jsem nevidla, že má oi skoro bílé, zlobí-li se?" Ale odejít se neodvážila, jako by ekala ješt na poslední slovo. Také on ekal. Od druhého,konce aleje zaznlo hvízdnutí, okamžik na to vyloupl se?enk Soják z mlhy, jako z plstné houn. „Milado, pro Krista, doma t hledají a všichni zuí, že

dom

t není. ekl

jsem, žes šla

nco

koupit a letím sem co

dechu popadám." Polekala se leknutím hodné dcery.

207

„S bohem, Oskare. Vy jste strašn zlý a je snad lépe, že jste mne nikdy neml rád. Ano, cítím, je to tak lépe. Mívejte se dobe, peji Vám všeho zdaru. A s panem Rajnochem promluvím, bude-li teba." Oskar se na ni ani nepodíval. „Pj mi ptku. Sojáku, bezdný režisére konce i zaátku pimprlového pedstavení. Vím, že jsem ti ješt jednu dlužen, ale já ti ji zcela urit splatím, až budu mít zlatý límec, nebo já nezstávám dlužen nic, nic, nic. zatím trplivý, jak se sluší na hodného kamaráda, neptej se,, na ji chci a vlož ji do mé žebrácké dlan." byl vydšen Oskarovým tónem. Jako natažený mechanický panáek jal se ohmatávati celý svj oblek od

eku

Bu

enk

krku ke kolenm. „Ani halée nemám u sebe, odpust, jen tak ve spchu jsem odletl," vypískl na konec. „Snad bych mohla já?" zeptala se Milada trochu nejist. „Ano, výborn sleno, vy! Jenom tento bengál ješt scházel !" vzkikl Oskar jakoby zavýsknul a vzal bankovku z její dlan. IIL

Krátce na to vzrušily msto dv události. Milada Rýžová se zasnoubila s profesorem Rajnochem a Oskar Chvojka byl vylouen z gymnasia. Stalo se tak práv k návrhu téhož profesora, ale i nejmírnjší soudcové mladých poklesk uznali, že nemohl jednati jinak. A to ješt podrobnosti ošklivého pípadu nepronikly píliš na veejnost.

Vdlo veera

se pouze, že kteréhos

potkal

bdlý

neobyejn deštivého pedmstské

profesor svého žáka v

ulice.

„Kampak, Chvojko?" zeptal prý se ho starostliv, šlapat do svých stop i v blát, libo-li vdt," odpovdl mu drzý hoch, ani nevzhlédnuv od mokré zem.

„Rate

A ped oima

nejpísnjšího profesora neostýchal se

pak otevíti dvée nejvykienjší putyky a zmizel v ní. Ostatní zprávy se ponkud rznily, ByÚ lidé, kteí tvrdili, že profesor Rajnoch ekal ped vrátky, na nichž blikala rudá lucernika a nastydl až dostal revma do ruky, byli také takoví, kteí chtli vdt, že v otecké starostlivosti vešel i do povstné místnosti, ale vykroil již po chvílí tak prudce, že narazil o veej a poranil se na lokti, na dosti dlouho nosil pak ernou, vyzývav žalující

nmž

208

A za ním prý znl jakýsi k neopakováni ohavný výkik, který musel rovnž pisouditi mladému spustlíkovi. tak i tak, Oskarv osud byl zpeetn na ráz. Celé msto litovalo doktora Stárka. Bral si vc velmi k srdci, íkalo se, že zhubenl zármutkem a hanbou nad nevdníkem. Pavla vstávala den co den s vyplakanýma oima. Nechápala dobe, co se udalo, cítila jen, že cosi velmi zlého. Víc než narážky lidí dosplých trýznil ji pohled na bratra. Ach, neoklamal ji, af si hledl jak chtl zpupn, nevšímaje si ani nák, ani pokoení a výhržek. Stárkovi nesedali s ním ted u jednoho stolu, obdy i vemusíla mu Pavla nosit do kumbálku, a na ulici vbec pásku.

A

ee

nedovolili

mu

vyjíti.

se dívala denn „Myslíš, že skáu v noci s

na ímsu

Úzkostn

i

okna? Ach

na stechu. ne,

má

milá.

Do-

ml

skákal jsem onoho dramatického veera, kdy jsem potšení vyskoit zárove ze septimy. Pro bych ješt ted skákal? Jediný plesír je, vymyslit si vždy nco nového a hezky to režírovat," uspokojil ji studen. Mluvil jako vždy a byl celkem trpný a tichý jako vždy, ale vypadal na polekání. Víka mu zervenala a vlasy zídly na dobro, elo se zvýšilo do ostrých úhl a ret po celé hodiny zstával nabhlý a rudý. Byla by mu ráda ekla, jak nesmírn ho lituje, ale ped jeho odmítavýma oima nedalo se vysloviti slovo soucitné. „Jen žádné afektace a hlavn žádné sentimentality s nebožkou maminkou a tak dále," odbýval ji štítiv. „Pomiluj vlastní osud, íká mudec. Ostatn, jaké kvílení? Jsem svrchovan rád, že už nemusím do boudy." „Ale budoucnost?" namítala s pláem, „jak se rozeší tvá budoucnost, když nechceš být hodný." „Budoucnost je nejlhostejnjší vcí na svt. Dones mi radji cigaretu. Cigareta je vždy holdem okcunžiku, a jen

posmvan

na okamžiku záleží," Nikdy se neodvážila vysloviti Miladino jméno ped ním, ale lítost v ní plakala dnem nocí. „Ona je vším vinna," usoudila dávno. „Pro nevidla, jak velice ji miluje, když jsem to vidla já?" Stydla se, že kdysi chtla ped Miladou pokleknout. Ted by ji byla nejradji zastavila a ekla jí njaké hrozné slovo, slovo každým dnem hroznjší, když ji vidla veer co veer ne již v aleji mládeže, ale na pravém mstském korsu ped i

209

'4

lovka s husarským knírem, který

radnicí, zavšenou do nosil jednu ruku v pásce.

Doktor Stárek zatím uvažoval. Chtl v prvním hnvu opravdu vyhoditi Oskéira na tdici, ale úast spoluoban, které se mu v této krajn nepíjemné záležitosti dostalo, pozvolna ho obmkovala. Cítil, že muž, stojící takka v ele obce, nesmí býti krutý, ani je-li zklamán. Znal o tom latinský

citát, kterého neváhal nyní asto užíti. Již druhý týden po katastrof pemýšlel, nemá-li zvrhlého synovce umístiti u obce, ekl si však, že by tato velkodušnost mohla býti oposicí špatn vykládána, a jihl stále

víc vlastní ušlechtilostí. tetím týdnu zašel do lékárny a dlouze hovoil s lékárníkem. Starý Kyšinský, bílý roztesený ddeek, proslulý úzkostlivostí a lakotou, nechtl zprvu uviti, že by

V

opravdu poteboval pomocníka, uvažoval také.

ale

po Stárkov

Vdnost mstského lékae mohla

ei

jen pro-

spti živnosti a lékárník pojednou cítil, že je opravdu již píliš stár, než aby se samotinký del a od rána do noci z lékárny nevycházel a trochu oddechu a trochu procházky ješt nadlouho zachovat rodin i mstu. Byl že ho dojat, i doktor Stárek byl dojat, když si na konec podali

mže

ruce místo smlouvy. „Doporuil jsem svdomitému muži, je to má poslední velkodušnost k tob," ekl pak strýc Oskarovi. „Dostaneš se pod tuhou káze lékárnickou, snad zachrání. Ne-li, mžeš jít písait, jako kdysi otec. Já nepohnu pro tebe již ani prstem ani haléem." Pavla líbala strýkovi ruce a plakala na tetiin hrudi boulivým štstím. „Osko, vid že jsi nesmírn rád? V lékárn budeš pomáhat, Bože mj, jaké krásné postavení !" zajásala u bratra.

t

t

Pokril rameny. „Postavení je vedlejší, hlavní je, že se mi neobyejn slovo tiro, pulce vypoítavý," odpovdl svou trochu násilnou komikou. „Tiro, víš, je tak trochu novic a trochu nový titul bude slušet." ue. Myslím, že mi Slušel mu opravdu. Sotva že pár dní psobil v starobylé lékárn, stoupla jeho vážnost. Dívky mu opt dkovaly za pozdrav a kamarádi z gymnasia kupovali si mnoho zbyteností, jen aby spatili jak zdobn dovede již echrati papír kolem lahviky a jak zrun umí zabaliti krabiku. líbí

mj

210

Den

ze dne pibývalo

mu

dstojnosti a stavovské hod-

nosti.

„Dovedný chlapík, dovedný," ekl starý Kyšinský Stárkovi již po nkolika týdnech. „Nauil se hned první den uhlazovat masti a druhý den již uml prášky sypat. Také váš rukopis te znamenit, pane doktore." Doktor Stárek udiven a kárav pohlédl na rozkymáceného

ddeka.

mým dozorem," pospíšil si lékárník s vysvtlením, „nedomníváte se pece, že bych já, nejsvdomitjší lékárník, který kdy žil, nechal tirona pracovati samostatn Zasvcuji ho do svého umní velmi soustavn, od krájení oplatk až po nejpesnjší dosování. Ale jak pravím, on je dovedný jako vyšívaka a chytrý jako advokát. Ten se v našem cechu neztratí." „Dejž to nebe, po všem co již natropil," vzdychl si doktor Stárek. „A co pak vlastn natropil, prosím vás?" rozílil se lékárník. „Na historky z gymnasia pohlíží stav lékárnický jinak než stav uitelský. Pharmacie by pišla o svj stálý dorost, kdyby sem tam nevylouili studenta z gymnasia. Až budete tak stár jako já, poznáte, že všechno na svt má hluboký význam, mimoádné konference. Dokud je lékárnický pomocník na svém míst písn jako voják na stráži, dotud je mi naprosto lhostejno jak o soudili jeho kantoi." „Zachránil jsem lovka," myslil si Stárek s hlubokým uspokojením. V podveer, když lékárník vycházel z domu na zdravotní procházku, byl Oskar dokonalým pánem, ale byl i dokonale na svém míst. asto Soják ho pak navštvoval, i Pavla k zašla, a oba se dívali tak, jak by nikdy díve nebyli spatili lékárny, dokud v ní nevládl on. Uctiv, jako v šeré svatyni, rozhlíželi se v klenuté místnosti, kde renesanní stl s dvma draky místo trnože byl pultem, kde se stny leskly porculánovými tyglíky, kde záhadné lahve temnily se ve velkých skíních, kde i vci zcela prosté, jako ledek a salmiak byly umístny v šuplících, jež se otvíraly jako zásuvky psacího stolu, kde váhy byly drahocenným pístrojem a kde se starobylou lžikou nabíraly úlomky granátové na vyvažování. A když vyšel Oskar z laboratoe ve svém erném dlouhém plášti, všc„Ovšem pod

!

i

nm

enk

nmu

211

chen vonný njakým tajemným odvarem, nebo když bílýma jemnýma rukama sypal ped nimi divné prášky do vyhloubených oplatk, oba se až chvli pokorným mrazením.

„On vypadá

jako alchymista," šeptal

„Jako uenec,"

Oskara

enk pyšn,

odpovdla hrd.

chvíli bavil jejich podiv.

„A pece,

moji milí, toto vše je vlastn humbug, vyložený stavovský švindl," ekl jim kteréhos podveera a velmi pohrdliv zahrnul v jediné gesto všecky krásné tyglíky i lahviky, jež se tu leskly. „Zajímavost lékárny tkví

nkde

v i

nm

jinde."

do pokojíka mezi lékárnou a laboratoí. Stála jeho železná postel a mnoho beden prázdných

Uvedl

je

poloprázdných. „Toto je krásná zajímavost!

enk

To

je

pece

magacín," ekl

stlumen, zahlížeje se po stízlivé obílené místnosti. „Každý kupec má takový, jen že je v víc vcí." Oskar okamžik mlel. co je toto?" zeptal se pak hrobovým hlasem „A Oskar a ukázal na malou skíku poblíž dveí. Byla prostá, pepevná, jako vydlabaná do velikého pn, zernalá vkem na vyleštných bocích, a její dvíka byla okutá písným starobylým kováním, „Nu, snad schránka na listiny," mínila Pavla a dívala se upen na tuto nedobytnost. Ale zatušil a bylo mu, jakoby tucet detektivek peetl jedním dechem. „Nemáš k tomu pece klíe ?" vydechl úzkostliv. Oskar se nitkovit zasmál. „Nemám, kamaráde nevyléiteln romantický. Klí nosí lékárník v tobolce a za živý svt by ho nikomu nesvil. Dal si ke staré skíce pipevniti nejpatentovanjší americký zámek, který by ani nejproslulejší lupi neotevel,

nm

—

enk

ne^tak

zvdavý

našinec."

ekova napiatá tvá

zmkla rozarováním. Oskar se usmál podruhé a ješt teneji. „Ale ty bys pece jen rád vdl, co je uvnit? Nu, ukážu ti. Celý život je smšný a nejsmšnjší jsou tajemství. Ale nejsmšnjší na desátou jsou tajemství špatn stežená."

Opel se lokty o ze a bez námahy odtáhl starobylou skíku. Její zadní stnu tvoily ti nepiléhavé desky a edna ervotoivá píka. Nebylo teba ani síly ani doved-

j

nosti,

aby

ji

lovk vysunul

i

s

212

prkýnky,

jež

mla zadržet.

Oskar to provedl ve vtein. Drobné hndé i modré lahviky v písné vedle nkolika vtších lahvic a pár kbelík a krabiek s divnými znakami a zkratkami objevilo se ped dtskýma

ad

oima. „Snad

dn.

to nejsou jedy ?" zdsila se Pavla a ucouvla bez-

„Ano. Hic šunt leones, jak by nepochybn ekl drahý Ti lvi snad nejsou smšní, ale smšný je hlída, který je zavel do klece tak vetché." Potom Oskar zase upevnil píku, pišoupl skíku a oprášil si rukávy, trochu zabílené vápnem. strýc.

„Bože, ty má-li být

kárník tak

Od

jsi

pece

jen chytrý," uznal

enk a nevdl,

zklamán nebo ješt

zbyten

víc okouzlen, že starý lésteží nejlepší klíek.

doby dostala úcta k Oskarovi lehounký nádech bázn. Takové lechtavé, píjemné bázn, kterou dávno miloval a kterou se nauila cenit Pavla. Oskar se jim zdál tak mocný i tajuplný, že mu odpoušth všechno týrání, kterým je nkdy stíhal. Býval asem nepochopiteln mrzutý. Mluvil s nimi teba zcela vesele o dávných dobrodružstvích z gymnasia nebo o úzkostlivosti starého lékárníka, té

i

enk

i

pi njakém slovíku, které se nedalo ani nikdy dohádnouti ve vzpomínce, všechen se roztásl hnvem a vyhnal je doslova. A jindy býval roztržitý k nepochopení. a zahledl Vtu zaal, neskonil, zamyslil se nad do prázdna. Jen pišel-li zákazník njaký, vzpamatoval se a obadn posloužil, mlky, v dlouhém erném habitu, který opravdu pipomínal mnicha. .?" zeptala se na tu „Zdali pak^ ješt myslí na ni Pavla kdysi eka. „Kde pak," ujistil ji horliv. „Zamilovaný nikdy nebyl, pro by tedy mysHl na nevstu jiného ? Milada bude mít svatbu ješt ped prázdninami, aby mohli s panem profesorem hned odejeti na dlouhou cestu, a tší se veUce, že už nebude musit doma sloužit a v krám prodávat." „A na Oskara již zcela zapomnla?" vzdychla Pavla a nejednou,

ním

.

z

hoe

.

.

.

sesterského.

„Jak by nezapomnla?" podivil se krát se

.

mne na nho

enk.

„Ani jeden-

nezeptala."

„A Oskar se na ni také nikdy neptá?" zkoumala. „Nikdy, sleno Pavlo. Jednou jedinkrát jsem mu ji vzpo213

mnl a tu se zasmál, jak jenom on dovede. To bylo hned v prvním týdnu když pišel do lékárny a ml oi poád ervené. Nesmj se tak, povídám mu, já vím, že ty jsi zásadn proti všem láskám, ale myslil jsem, že mezi vámi bylo pece jen jakési pouto. A tu se pestal smát, a povídal tak vážn, že jsem se musil rozchechtat já. Pouto, ano pouto mezi námi bylo a trvá, jak víš, zrovna takové pouto. eku, jako mezi námi dvma. Jsem slen Rýžové také dlužen ptku." I Pavla se musila smát ješt když slyšela opakovat tato slova. Ale z hlavy jí nešly a na své blízké narozeniny zaala se velmi tšit,

eka

Dokala

se jich

konen

a zlatou,

krásn lesklou

deseti-

korunu donesla hned v podveer do lékárny. „Tu máš, abys se zbavil všech závazk," ekla bratrovi plna pýchy.

Poprvé vidla Oskarovu tvá zervenat. Bylo tak neuvitelné, že mu stoupla krev do lící, až se polekala. „Myslila jsem to tak dobe, Oskare," zašeptala zmaten. „Miminka nemají mysliti," odbyl ji a marn se snažil posmšnit svj hlas. „Ostatn se mnou vždy všichni lidé smýšleli dobe, to patrn již zstane mým osudem. Strýc, jistý profesor, snad i ona, A ted dokonce i tvj vrabí mozeek." Nedala se mýUt jeho kivdou, objala ho hubenou dtskou paží. „Já vím, že jsi nešasten, Osko. tomu neví, ale já cítím, že jsi ji ml hrozn rád. A ona t zradila." „Nezradila, hráli jsme si jen," ekl tak tvrd, jakoby chtl udeit. „Od té chvíle, co pozbyla slena Rýžová smysl pro hru, nemáme si co íci," A najednou natáhl ruce na krásný stl s draky, pepadl na tžkou pololysou hlavou a zaúpl.

enk

n

Pavlíno srdce se stáhlo bolestí. „Vidíš, Osko, nešastný, bys byl hodný, nic zlého

nad ním, „kdypotkat. Ale já tam Milad, jak o ni pláeš.

vidíš," zalkala

t nemusilo

teba zajdu

s

tou

ptkou

a

eknu

Uvidíš, že se obmkí," Oskar se napímil. Byl zase bledý a ret se mu chvl jako ssedlá krev. „Opovaž se, míchat se do mých záležitostí Opovaž se vbec pipomenouti mi kdy tuto chvíli Ty se všelijak lísáš, až by myslil, že nco cítíš, ale hned se ukážeš !

!

lovk

214

v pravé

podob.

a nerozumíš

ješt hloupjší než jsem si myslel ne tak pýše. Peníze vrátím a se slenou Rýžovou bych nemluvil, ani kdyJsi

vbec niemu,

po ekovi by mi stokrát vzkázala." „Opravdu, Oskare," podivila se s velikýma oima. „Písahám. A nešastný nejsem ani trochu, pamatuj si, a jdi ted po svých." Po jejím odchodu zalepil zlatou minci do prázdné obálky tíhou, vydechnout a zuiv ekal na eka. Dusil se nemohl netrplivostí. Zdálo se, že by se mu ulehilo v nesnesitelné trýzni, kdyby se již již zbavil tchto penz. Ale nepišel ani onoho dne ani píštího. Objevil se až tetího podveera, nápadno bylo, že dvakráte prošel mimo lékárnu než do ní vstoupil. „Pro obtžuješ tolik dní zbyten a nejdeš, když t lovk potebuje?" pivítal ho Oskar s pokiveným úsmvem. „Dávno mám pro tebe komisi. Tohleto vezmeš a odevzdáš okamžit slen Rýžové." a rozpaité „Pro to mám donést?" zeptal se

tém

.

enk

enk

pešlapoval,

„Pro? No povím ti teba i pro. Protože je tam desetikoruna, jistá ptka, eku. Poslední pouto rozvazuji se slenou," vykikl Oskar a položil obálkou jako by byla nesnesiteln tžká. stál poád zmatenji. „Vždy jsem jí íkal, že je vzkazování marné," zakoktal konen. „Já pece vím, že jsi proti láskám." „Jaké vzkazování?" „Nco se mezi nimi stalo, Oskare, sám nevím co. Ale ml jsem ti vyídit, že Milada eká na Chlumu," „Lžeš!" vykikl Oskar až v klenuté místnosti zadunlo. Ale nelže. již, že Shodil erný hábit, odkopl jej do kouta a hmátl po klobouku. „Jak mžeš nyní odejíti?" zdsil se enk. „Alespo do osmi musíš pokat, než se vrátí lékárník." „Hlídej!" zavolal na nho Oskar již ode dveí. „Anebo také nehlídej Celé msto mže krepírovat, ale ona nesmí

enk

t

enk

vdl

!

ekat!" Doletl Chlumu, vdl kam má jíti. Za první stanicí kížové cesty spatil dívku. Byla zakuklena v divadelní šál, šaty mla snad od služky vypjené, ale on v pestrojení poznal ji okamžité. i

215

„Oskare!" vykikla, sotva ho spatila Byl u ní skokem. Padli

si

do náruí a

„Nehnváš se?"

líbali se. Líbali se

a plakali beze

slova.

Milada stkala v jeho náruí zdušeným, dtským lkaním. „Nechci Rajnocha, Oskare, nechci ho. On je docela jiný trápil, když jsi myslil, že neminež ty jsi byl. Tys luji, ale on mne trápí, když myslí, že ho miluji. Když mne líbá, husí kže mi naskoí, takový je chladný a vážný. A vera jsme se k vli tob pohádali. Kekl, že jsi nejdrzejší klvik jakého kdy vidl a vykládal mi zase všechny ty vci o vylouení. Ale já jsem najednou cítila, že všechno bylo jen z lásky, Oskare. A musila jsem t vidt, musila jsem ti vše íci." Poklekl do trávy, oddan sklonil elo na její koleno. „Mám t rád k sešílení, Milado. Ped hodinou byl bych ješt ekl, že t k sešílení nenávidím. Každému bych to byl ekl, i sob. A též jsem vdl, že je život i strašný i krásný Milado. Nejen vtší než má nenávist je má láska, ona je vtší než má pýcha. A to je tak strašné a tak krásné."

m

t

mu jemnou prhlednou tvá s msínýma oima. „Nevezmeš si tedy Rajnocha ? Budeš ted milovat mne ? Ani si nepovšimneš jaký jsem mladý a chudý? Vid, že si nepovšimneš ? Vždy mládí a chudoba, jsou ctnosti. Nevím, jak bych ti to ekl, Milado, ale cítím to nkdy tak, že bych byl jist velice dobrý, kdybych našel nkoho, kdo by tomu rozuml. Ale ješt jsem nenašel. I mé mládí všichni bijí moji chudobu. A tak se ti potom chce i starého zhýralce zahrát i pihlouplého kejklíe, všechno, všechno, jenom Hladila

i

svj hrozný žal ukázat se ti nechce." „Nyní máš pece již postavení, Oskare," ekla mu

nžn

a úzkostliv. „Je hezké být lékárníkem, vid?" svého „Nejsern lékárníkem, jsem, Milado, emesla. enk, vidíš, je již tovaryšem, já k tomu budu ješt potebovat pár rok, ale na tom pece nezáleží, když

unm

mne

A

unm

miluješ."

Schoulila se zimomiv v teplý letní veer. „To je ale hrozné," ekla najednou a zalomila rukama. potom na ni padl veliký strach a všechnu její odvahu

pikryl erným smutkem. Rozhlédla se, zapátrala na všechny strany, ramena se jí roztásla bázní. „Doma mne asi zase hledají. My jsme se s profesorem 216

pohádali, ale on veer pece pijde. Chodívá vždycky tuto dobu." Povstal se zem. „Pro jsi chodila?! Pro jsi mne volala?" zavzlykal

chraptiv. Polekala se jeho temného žalu. Nemohla za nic na vysvtliti,

pro ho

svt

zavolala.

ím

bUžší „Bylo mi každý den tesknji po tob, Oskare. tím víc. Poád jsem t vidla, jak jsi tenkrát pod kaštanem plakal štstím. Je to tak nad pomyšlení krásné, nám. On by nikdy neplakal pláe-li nkdo štstím k štstím."

je svatba,

vU

Zastoupil jí cestu v náhlém podezení. „Písahej, že zítra zase pijdeš. Tady u Krista písahej, v nic a v nikoho, nikdo mne tomu neže pijdeš. uil. Ale když ty jsi se mnou a tvoje láska, i Boha cítím a ped Kristem bych poklekl jako ped tebou. Ne jinak než ped tebou, ale tak ano." Zdvihla ti prsty, ne ped tím, který na vybledlém obrázku nastupoval poslední pou, ale ped jeho mladou

Nevím

horekou, „Zítra pijdu zase, Oskare, ale dnes mne pusf. Všechno eknu, že jsem byla s tebou, s prodoma musím zaídit

—

fesorem se musím domluvit." „Jeho nebudeš?" vykikl a nehnul

se.

„Ne," vydechla.

„Vím ti,"

ekl a

ustoupil z cesty.

Odešla a on opravdu poklekl ped smytým obrázkem. „Jako ped ní, jenom jako ped ní, ped láskou, ped štstím," šeptal a Vrátil se do

chvl

zamené

se.

lékárny. Neslyšel otázek, neslyšel

výitek. Starý Kyšinský byl roztesen od chvíle, kdy spatil, jak v jeho nejkrásnjší, nejslavnjší lékárn stojí v postoji

strážce

pekaský

tovaryš.

„Jenom vaše dosavadní bezúhonnost ochránila vás od nejhoršího," kiel na nevnímavého tirona. Oskar mu v sladkém bezvdomí políbil ruku. Bylo to naprosto neslýchané. „Co je vám vlastn?" zdsil se lékárník. „Jsem trochu opilý," odpovdl pomocník. Uvdomil si pojednou, co uinil, ale nevztekal se sám na sebe, smát se musil tak hlasit a po dtsku, že bylo lékárníku najednou stydne za celý stav. 217

„Vyspte tedy

opicí,"

„Svou druhou nebudete za to vám ruím."

skonil ješt písnji než zaal. již vyspávat pod mojí stechou,

stál Oskar již ped šestou u dveí. hábit dávno shodil, ustrojil se, jak jeho chudé šatstvo dovolovalo, a byl svátení, jako dívenka ped

Píštího podveera

erný

bimováním.

V jící

kapse nahmatal obálku

mincí,

s

zastydl se jako ka-

rouha.

„Bestie vzteklá, jak toto napravíš?" myslil si a byl by nejradji koupil nejkrásnjší, nejdrahocennjší prsten skohinoorem k zasnoubení princezny. Po šesté hodin pišla konen Pavla. Její dtské, vždy trochu bázlivé oi postehly okamžit zmnu. „Osko, ty jsi dnes nastrojený A krásný jsi! Nikdy ješt Snad nejdeš na dostaveníko s Mijsi nebyl tak krásný ladkou Rýžovou!" Byl by strašn rád zapel, ale jeho blaženost neznala !

.

. .

petváky.

puleku mj Jilídej Však t starý nekoupím ti všechno, na si vzpomeneš." Nemohla již odpovdt, Oskar probhl vedle její zvdavosti a byl venku, než se dostala k nové otázce. Stavil se jenom u cukráe. Nejkrásnjší bonboniéra, která byla na sklad, blankytn hedvábná kaseta, plná vonných, mkkých pokroutek, stála na štstí jen deset „Af jdu kam jdu, vyhodí-U, vyhodí.

!

A

korun. Hodil minci prodavace do klína a ubíhal

s

nákupem

na Chlum. Pišel ješt za slunce, nebylo divu, že dvátko v šále nestálo dosud ped obrázkem. Prošel celou kížovou cestou, tikrát byl na vršku mezi kíži, než západ zrudl a utšil na chvilku jeho strašnou netrplivost. O hodinu pozdji ležel pod svým obrázkem s tváí zaboenou do trávy a zuby rval stébla hoká a ostrá. Sešeilo se úpln, když zdvihl hlavu a obrátil

konen

ji

po

šustu, který zaslechl. pišel a chtl cosi vyizovat.

enk

„Kde máš psaní?" zachraptl Oskar zkrvácenými ústy, nepovstávaje.

„Nemám žádného psaní. Kde pak by mohla Miladka když vera tak dostala ekla, pravda, že byla na

psát,

!

218

"

májové pobožnosti, ale oni dlouho nevili. Na konec všecky odprosila, i pana profesora, a on jí dal hubiku na usmíenou."

„A

dál?"

již nemluvili, jenom hubiek bylo poád víc, snoubenci bývají vždy velmi nžní, když se smíí. Umluvili svatbu ne na konec školního roku, ale na konec kvtna. usedl vedle Oskara na trávník. Zazdálo se mu pojednou, že pítel pece jen není zcela proti láskám.

„Dál

enk

„Vzkazuje ti, af se na ni nehnváš. Ona se nevyzná v lékárnictví, nevdla, že tiro je jako ue, snad myslela, že se mžeš ženit. Nebo ani nemyslela a bylo jí jen hrozn teskno po tch veerech, kdy se s tebou tolik nasmála."

Oskar

konen

vstal.

enk vstal také.

„A mám se také dobe podívat, jestli se moc nehnváš. Pozná prý se ti to po oích a po rtech. Velice by byla ráda, kdybys jí vzkázal, že se nehnváš." Oskar se zejm nehnval, jeho tvá zstala již nehnuta. „Vyid slen,

že jsem veUce klidný a že jí opravdu vzkážu, ale až zítra." rozililo. Byl netený, až to „Myslil jsem, že ji máš pece jen rád, mysUl jsem, že máš alespo trochu srdce," vyetl mu na konec. „A vidíš myslil jsem tak sám," ekl Oskar a usmál se studen. „Ale nemám."

nco

eka

—

Odvrátil se a nepetrženým krokem sešel po svahu. Celé msto bylo již tiché, když pecházel námstím. lékárny tma. U tma, u Stárk tma, v V jeho magacínovém pokoji ekal staeek. „Hlídá-U lékárnu pekaský tovaryš, je to trestuhodné. Hlídá-U ji sleinka, která patí ješt do školy, je to smšné. než kterýkoli jiný," smšnost snese náš stav ješt vyjekl na Oskara urážkou i hnvem. „Vašemu stavu sluší jen kejkle," podotkl Oskar s utkvlým úsmvem, „Vážnost lékárnickou nedlají ani krásné regály, ani americké zámky, jenom trochu hraní. Rozuml jsem pro to jakýsi smysl. Skoda, že jsem tomu dobe,

preH

Rýz

mén

A

ml

mi

došel."

„Vzhledem k vašemu strýci a dobrodinci byl bych hotov, Oskare, odpustit vám ješt pro tentokrát. Musil byste se mi ovšem zaruit svou ctí, nejen že se pípad nebude opakovat, ale že i svým budoucím chováním

—

219

„Naprosto neteba," odpovdl Oskar na velkodušnost. trochu sthování, nehledíc k tomu, že má est je ímsi velmi pochybným, jako vše, ve lovk neví." Potom vyslechl svou výpovd jako by spal. Víka mu opravdu zapadala a hlava byla tak tžká, že mu stále pepadávala. „Ani do prvního vás zde nestrpím, opilý mladíku!" kiel staroušek na konec. „Nebude teba," odpovdl Oskar, a natáhl se ped šéfem na svou železnou postel i v botách. Hned z rána, sotva lékárnu oteveli, pibhla Pavla. Její dtské oi byly zase jedenkráte nevyspalé a její vyhublá tváika prodloužena strachem. Za pultem s draky sedl Oskar bez erného hábitu a usmíval se na sestru. Usmíval se jako nikdy, všemi horními zuby se usmíval. Oblek, vera peliv upravený ml hrozn pokrený, sem viselo pírko, kolena ml zamazána od hlíny tam na a rukávy od vápna. „Musila jsem pijít za tebou, Oskare," vyetla mu konen, „celou noc jsem úzkostí nespala. A ty se smješ, co je to ? Jaké to máš srdce ? Pan lékárník mne vera vyhodil, abys vdl." „Mne také," odpovdl lhostejn. „Chtl s tím šlechetn pokat do prvního, ale nejsem pece služka. Pjdu hned, jen co jednu hezkou krabiku zabalím." A Pavla rázem vdla, že se stalo cosi hrozného, že je ješt než z gymnasia. Oskar opt vylouen „Ježíši Kriste, je tím zase vinna ona?! "vykikla zlobn a pohrdav. Usmál se ješt víc, celou adu zub ml obnaženu. „Nevíme nikdy dost dobe co je vina a co zásluha," ekl a zadrhl peliv stužku a zdobný balíek byl hotov. Stril jej prudce do Pavlíny ruky. „Vezmi to a dones slen Rýžové. Bývá tou dobou dávno v krám. Poklo se hezky a zašvito po pulcovsku „Bratr se uctiv porouí, sleno, a nco posílá abyste vidla, že se nehnvá. A sem už chodit nemusíš s vyízením, nkde jinde si na pokám." Stála nerozhodná, oi plné hnvu, v ruce nejúhlednjší balíek, který kdy vidla. „Pospíchej, než t starý shlídne a zase vyhodí," vykikl na ni až smšn hroziv. „ Zvykl jsem již

nm

h

:

n

220

Došla

váhav ke dveím, váhavji

ješt

je

za sebou za-

vela.

Teprve na

Pod

ulici

odvážila se ohmatati, co nesla. zašustilo hedvábí.

mkkým papírem

Pavla vešla do nejbližšího prjezdu. „Psaní tam asi nejsou, co by tam mohlo býti?" uvažovala a její patnáctiletá úzkost byla tak veUká jako

tém

hnv. Pomaliku pošoupávala tkaniku, ržek blankytn

její

modré hedvábné krabice se zjevil. Odtáhla tkaniku ješt víc, obal se rozevel. Potom pozvedla víko záhadné krabiky a ped ní ležely ady nejlákavjších bonbon jaké kdy vidla: pod zdobou papírových krajek zapestily se pruhy pralinek a fondélek, mandlových, kávových i likérových pokroutek, A prosted všech leželbonbon veliký jako koláek, hust politý mkkou okoládou, k nevyslovení svdný tvarem i vní, „Tam bude asi ananasový krém, " usoudila Pavla bleskn a na jednu vteinku zapomnla i na svj veliký hnv. A najednou jí dv ohromné, dosud zadržované slzy ukáply pímo na pekrásný bonbon. Ne, nemohla vydržeti, musila se vrátit, dj se co dj. Minutu na to stála už zase ped bratrem. Oi jí záily v slzách, líce hoely. „Osko, já tam nemohu jít! já nejsem hodná, abych tam šla," zaštkala šastn a provinile a vrhla se na umakaný kabát. „Vždy já jsem ji prokhnala, po celou noc jsem ji proklínala a snad bych ji proklela ješt ted tváí v tvá. A ty jsi takový dobrý, že odpouštíš a ješt takový dárek posíláš."

Ucouvl o krok v náhlém zdšení, " zakoktal a obne „Ty jsi pece ... ty jsi pece ne nažené zuby mu cvakly o sebe, „O ne, co pak si myslíš Já jsem jenom nakoukla, Osko vedle v prjezde, jsem nakoukla, nehnvej se. A hned jsem musila plakat a lett sem k tob. Odprosit t musím, na kolenách t musím naped odprosit, že jsem nkdy pochybovala o tvé dobrot. Vždy ty máš nejlepší srdce, které kdy bilo a my jsme ti žádný nerozumli. Nic si z toho nedlej, že t lékárník vyhodil a strýc že bude láteit, když já ted vím, jaký jsi dobrý, Osko. Nebožka maminka by už ,

.

.

!

také o tebe

nemla

strachu."

Oskarovi zuby cvakaly

stále silnji.

221

.

.

.

„Ml!" vyknkl. Vytáhl krabiku ze sestiny ruky, bonbony se zapestily, veliký sted lákav zasvítil nejlepší okoládou. Sáhl po nm, byl opravdu píliš svdný. „Ty ostatní si vem, Pavlo, jsou koupeny za tvoje peníze. budeš-li pece nkdy mluvit s Miladou Rýžovou, ekni

A jí

.

,

.

ekni

." jí

.

.

„Co, Osko, pro boha?" Nemohl hned odpovdt, pomalu rozmloval bonbon v ústech.

„ekni

jí,

mkký

že jsem ji pece jen víc miloval než nenávidl,"

dopovdl konen. Posadil se znova za stl a vztáhl k Pavle ruku. Ješt vteinu zableskly se mu oi msíním svtlem, potom zaaly tmavt a tmavt. Temné, ale strašné tušení v ní vzklíilo. Vzpomnla si rázem, kdy už vidla jeho rukávy poprášené vápnem. „Zachránila jsi mne od vraždy, puleku mj drahý," ekl ješt zeteln. „Ježíši Kriste, jaký vzteklý jsem to byl, že jsem chtl ji, málem bych byl zahubil i tebe. Takový Pavlo a nelitovala píliš." dobrý jsem, abys

zahubit také

A

vdla

Pustila jeho ruku, bžela pro lékárníka. „Oskar se otrávil!" vykikla na prahu jeho bytu.

Dovazoval si práv taslavou rukou kravatu. Ani trochu se nepolekal. „Nesmysl," ekl pouze a ukázal na svou tobolku rickým klíkem. Bezduchá letla pro strýce. Vstupoval práv do ordinaní svtnice. „Oskar se otrávil!" vykikla na nho.

s

ame-

Neznepokojil se píHš. „Jakou komedií nás to chce zase ohromit !" ekl zhurta. Ale když se konen všichni s ešli v krásné starobylé lékárn, ležel Oskar již nehybn shroucen za stolem. Májové slunce svítilo na jeho píšern bledou tvá. A nic už nebylo do té tváe vepsáno, zloinný úmysl ne,

pýcha ne, smutek

ne,

jenom sedmnáct

222

let.

)

!

!

JAKUB DEML: ERVENCOVÝ (Psáno pro pítele

F. X.

Dlužno jest žehnati zemi ustavin, i dnes, kdy myšlenky

vtrem

rozzmítány jsou

mají-li íci ano, i ne, poslední kvete z nich

Saldu.)

její

a stromy nevdí,

slovanská v oích: ubohé vely, ani holubové nestaí na tento vítr a kou (nebo tuto chvíli v rodinách oh, píteli, slzy

VÍTR.

:

lípa

—

mám

—

chystá se obd! rozletuje se zahanben

všemi smry a nikam a chladnavo jest, jako by obilí a jablon byly pestaly mysliti od toho dne, kdy se jim eklo Odkvetly :

ale to nejstrašnjší

jste

:Kdejsouboue?!

Jest možno, aby v ervenci

už byly

pohbeny ? Beze mne

!

?

Beze mne

!

?

Oh, píteli, letím bez oí jako vítr a všecka bytost má se promnila v ruce-kídla jako a dovolil Jste bratrsky, bych odhodil Váš stan (a chladnavo jest !) a vanul ped Vašima oima a Vaším srdcem, dál, dál, dál

—

love,

(Ježíši,

Maria!)

nenávratn

223

vítr:

IVAN OLBRACHT: (Psáno pro

VÉNÉ

Šaldv

SRDCE.

Sborník.)

jí jedenadvacet let a mla žhavé oi a rty navlhlé. opravdu se „Život jest masopustní úterý!" íkávala. zdálo, že její život jest divokým masopustním tancem v jasu elektrických svtel, kdy kvty a tla voní, hudba letí sálem, rty zrudlé vínem výskají a boky v kivkách rozvinují šat v touze odhoditi jej docela že její život není

Bylo

A

;

nežkvapíkemmasopustníhoúterý,vomámení rozohnným blízkostí picházejícího Popelce, který zhasí svtla,

náhle hudbu, ve

besku

pavost

ostudí

petne

vn a sklene se v roz-

nad sychravou ulicí se zamrzlými loužikami, nádoba vína !" íkávala. A opravdu se zdálo, že její láska byla amforou vína, amforou svou štíhlostí podobnou jejímu tlu, pi ústí kvty zdobenou a po hrdlo plnou révové krve, jež žádá býti naráz vypita hodovníky s ržovými vnci na hlavách, nemají-lí nadarmo vyprchati jiskivé perly z její rudosti a nemá-h rozkoš zvtrati v ocet„Hoím po lásce, mám neuhasitelnou žíze po lásce, mám ohromnou potebu lásky a zemru v hodinu, kdy jí nebudu míti", íkala mu vždy poslušnému a vždy klamanému, a její oi pálily a její rty byly vlhké. „Ani ty, ani jitra

„Láska

jest

nikdo nemá tolik lásky, kolik potebují. Smju se vrnosti, smju se vné lásce, smju se amfoe s vyvtralým vínem a kvty, které se promnily v chestící umrlí vnec, tebe miluji jen proto, že zítra budu milovati jiného. lásku, chci tvou nejkrásnjší lásku. Nechci tvou

A

vnou

mne

mj

!"

zrad, dnes bud Milovala jízdy automobilem a let sákami z hor, kdy svt ubíhá vzad, barvy se míhají a vítr utrhuje vlasy od skrání milovala kižovatky podveerních velkomstských tíd se spchajícími narážejícími o sebe zástupy, s návaly u zastávek pouliních drah, s hlukem, pekotností krok, zvonním elektrické dráhy a troubením automobil milovala cirky, Hdové slavností, peplnné kavárny za nedlních odpolední, nabité tanírny pouliních povale, kam vcházela v pestrojení a s oima, jichž lesk se nelišil od zrádného žáru zornic prodejných dívek. tak se stalo za žhavého ervencového odpldne po koupelí ve Vltav, že povolil jejímu rozmaru vejíti do podskalské krmy, kam vcházeli plavci s vysokými botami Zítra

;

;

A

224

é

a rozhalenými prsy. Byl tam chlad a zelenavý stín spuštžaluzií a zapáchalo zde pivem a nakládanou cibulí. Budili svou elegancí nepíjemnou pozornost a hostinský se jich nevrle ptal, eho si pejí. Ale usedli u nepokrytého trnožového stolu a dali si láhev piva a chléb se sýrem. v této sšeelé místnosti, kontrastující tak podivn chladnými zápachy se žhavými letního dne, stala se ona velká událost jejího života, že k ní vešel její Po-

ných

A

vnmi

pelec. Proti

nim sedl asi šestnáctiletý plavec s bledýma modrýma oima a ukrajoval zavírákem a širokými elistmi rozemílal tlustá sousta chleba. Když sahal po sklenici s pivem, spatili, že má na hbet ruky mode vytetováno srdce a uprosted nho velkými písmeny MARIE obráceným N. „Co to máte?" zeptala se, ukazujíc pohledem na modré :

PAZDERNÍKOVÁs srdce.

Podíval se neochotn na hbet ruky, pak mrzut na vetelkyni a neodpovdl. Ale nebyla ženou, která se dá odstrašiti. „Kdo je to Marie Pazdcrníková?" tázala se s úastným úsmvem, jenž svádl. „Moje milá", ekl hoch ledabyle, jako by jen nerad inil ústupek otázce píUš zbytené práv samozejmostí od-

povdi na ni. Ale obloudila ho, jako svými pohledy všechny muže opanovávala, a mladý plavec jal se jí vykládati o jehlách pevn svázaných nitným obalem, tak že z nho jen ádka hrot vystupuje a o barv, jež se bodáním vnáší pod kži. Poslouchala ho napiat, zcela zaujata tímto svým novým milencem a její zítelnice, smrštné prve slunením jasem v bod, rostly te, rozšiovdy se a pohlcovaly svou erní duhovku.

„A eknte,

to se nedá smýt?" pravila v údivu. „To? Ale kdepak!" „Snad njakou žíravinou?!" „Ba ne!"

„Nikdy to nevyrudne?" nemohla ješt uviti. !" „To se ví, že ne „A eknte eknte mi" a její postava se naklonila vstíc plavci, až se adra dotýkala stolu, „a povzte .

.

.

.

vbec „A

,

.

nijak?" jak? To byste to všechno musila vyrýpat nožem"

225

«

a vzal zavírák a naznaoval nad modrým srdcem, ják by musila rýpat, „Divné, divné", opakovala a její hlas znl a nezvykle laskavým údivem, jako ješt nikdy ped tím, pojednou protáhla lopatky jako po náhlém zamrazení, zaa hlas se mlela se a pohlédla k zemi, „A povzte

nžn

A

*'

,

,

,

pjde jméno Marie Pazderníkové

jí

maliko zachvl,

s

vámi celým životem a rozpadne se až v hrob

„to

s

vaším

tlem?" „To se a

ekl hoch s pyšným pohozením hlavou nerozuml údivu cizí sleny.

ví!"

úsmvem,

který

Nepromluvila

již.

plavecké krmy do znoje ervencového slunce, spchala rychlými kroky ulicí a on, pozdržev se placením, ji s námahou dohánl. Ale když se jí ocitl po boku a chtl v jejích oích nalézti odraz svého úsmvu nad touto píhodou, vidl, že hledí stranou. A když po nkolika krocích mlení se naklonil k její tvái, aby se otázal po píin tohoto nepochopitelného vzdoru, vidl po prvé, že její rty jsou suché a oi vlhké. " pravil vážn, ale díve, než mohl vyslo„Miláku viti otázku, odstrila ho táž malá ruka, k níž se sklánl, aby se jí chopil, a v zlomku vteiny spatil, jak slzami jejích

Když

vyšli ze stínu

.

oí

,

,

šlehla nenávist.

„Jdte, nemiluji vás!" A dala se na útk smrem k zastávce, kde práv zastavil ervený vz elektrické dráhy. Utíkala oslnnou ulicí a její hedvábné sukn šustily prudkými nárazy lýtek. Stál na horké dlažb, nechápaje zbla z toho, co se tu

práv

bylo pihodilo.

226

!!!

!

EVA VRCHLICKÁ: SONETY. (ProSaldvSborník.) I.

Noc blíží se, noc dlouhá, bez úsvitu. O nechci spáti ješt jsem tak mladá Má svží ple si hebkých vánk žádá !

ne mrazných

jehel,

—

snžných šperk tpytu.

Ach, nesnesu ledové rakve krytu. ješt ada. Chci žít Pec není na Chci líbat zem, chci nkoho mít ráda, ne v závjích, chci tanit na pažitu.

mn

!

Vše nadarmo Noc od tony

se valí, ssaje svtlo sv-ými ústy. Slunce Ptáci nevrní !

z

mých víek

Ó, mládí Již

!

!

mrákoty mne v pavuiny

halí

a usínám. Však v mrtvý spánek pustý Tvé oi planou záí severní. IL

Tvou ženou nemohla bych nikdy být, neb moje duše hrzou znamenaná vždy v noci bloudí výitkami štvaná kol lože toho, jenž jí zvrátil klid. Jak mohla bych se k tob navrátit ? Tak na smrt hledí udšena, zdrána, prst na ústech a všecka jedna rána a v temných oích šílenosti tpyt .

Bud šasten

jinde

.

,

— na poduškách z peí —

a v teplé jizb, v útulných lamp svit, prolne sladce troufalý kde zrak

t

A neptej

se, zda vlee se kol dveí v noc bounou Meluziny kleté dít mé bídné duše pízrak zoufalý.

227

—

;

:

IIL

Já Boha

Má oi

miluji,

noc každou

ekám

tvé a polibky tvých ret.

Chci žíti snm a odumíti svtu noc každou ekám, když se chvjíc svlékám.

Má adra

žhnou, když k modlitb své klekám,

vlas rozpouštím a a zrcadla se ptám

pod

epeek

spletu

komu kvetu ? noc každou ekám, touhy své se

V

:

rci,

skla hladin, hle, kdos se blíží ke

lekám,

mn

I

Tvé oi má a bílé tvoje ruce, šat duhový se ve plameny mní. mne, objímá mne jemn, krev stydne mi a srdce bije prudce a klesám v mdlobu, v sen a zapomnní.

Již dotknul se

IV,

Mých ader bou dnes

ukrotit se nedá,

—

Jak oko stihá útvar mraen šerem zím v mlžném obtí Jo s Jupiterem, v tm sadu s labutí se mihla Leda,

Tu zdá

kráím bledá mé opaným jdou smrem. V tom políbils mne — tak list rže bérem vždy mezi rty, když vní k nám se zvedá. se mi, že s tebou

a myšlenky

A

t

t

sním, v zelenavou že táhnu jak perle matného a bez citu roj zlatých bublin kol hlav stoupá výš

A ve

hlubinách když se k

tob nahnu

— kdes na dn v písku v modrém písvitu — mrtev a chci t zlíbat — ty jsi

již,

V,

Své mladé choti zlíbej oi ob by nespatila za okny mj stín, 228

by z bledé tváe neetla mých vin a na tebe jen myslila a v tob.

Pak v ústa by neptalo

líbej

A ekni

ím k tob

nevinné to

rob

kdo lká ze hlubin té noci venku. Vezmi na svj klín pak milenku a rci, že dímu v hrob. jí,

se,

bude

sladší,

tím na mém hrob krasší kvtiny kvést budou z jara v orosené tráv.

A ekni tím více

jí,

ím mít t

její

bude

radši,

úsmv dtinný

mi pták pivolá k mé mrtvé hlav. VI.

Pták zazpíval a znovu klesl v sen. Chlad jitní polil strom vrcholy a

modrý písvit

hles'

Av

zahrál

nad

poli,

po ptáku pták zcela probuzen.

ptaím

jásotu vstal bledý den.

Se stínem barvy ješt zápolí, vždy uritj' se kreslí topoly nevidn. kdos rychle pichází,

—

a

V dla jakby

zatleskalo svítání mou duši pad,

a pohled záivý v tón utrpení na

dn

Sny

s

srdce zhas'.

vidinami noci rozhání

—

mlh zdrané závoje jen po nich znát a nad krajem a v nitru bílý jas.

2^

:

JAMMES: KNIHY„KOSTELÍK V FR.

Z

ZELENI."

(Pel. Fr. Žák ave c.) F.

X.

iVjír polí

Šaldoví milujícímu Francií. rozkládá se kolem kaple této.

A

v prašném rozcestí a prosted ovsa klas v ekankách, epících a mát, v plném jasu ní Kristus devný s dutinou, v níž roj vel má hnízdo své. I lze, bys ve slunci je zel vzlétat a v horlení se vracet, samý med, jak erných písmenek po nebi psaný let.

Cím Boha

živit též,

když nemá být

to

med?

Tam cestá po chvilkách an kámen loztloukává, pozvedne hlavy své ke Kristu, píteli jedinému, Jejž má zde, kde se teteU Poledne. K práci své ten dlník poklekává v stín toho Krista zde, jemuž plá v boku krev. A tehdy ve slunci zní všeho medu zpv. Básník pak pozírá a dumá. Jeho hlas jak kolébá se lán, praví, že každý klas jest lidu Božího osada moudrá zas, z níž každé zrnéko, chtíc oživenu býti, eká, až s nebeských se jesky voda zítí. Praví, že zrno to má záhy vykHiti v azuru pevzácném, jejž prohlubuje všecko, by, obraz Syna Božího, jenž, nahé dcko, též pobyl v jeskyni, živilo hladové. •

A

klas, jenž

mít bude

ze zrna se zrodí v chvíli své, tvar zvonice za svítání.

opt

*

Ute náš, ped spánkem

a než se probudím jen mžeš pochopiti to Tajemství, že jsem, že ješt nade vším, co na Zemi se dje, podnes Slunce svítí.

Zde

život jest.

Ty sám

Zde jsem. Jsem lovk jen. A otvírám své zraky. Však osvítíš Ty noc, jež bydlí v oích mých. 230

i

!

Bez Tebe každá duše kií.

vc

jest

!

pízrak mdlý a plochý.

Me mi v Nebes tesknicích.

Má

a život

mj jde k Tob, nž Se halíš,

Nejvyššímu pilákala moc. rád, hle, poutníka, jenž bloud v habr stínu radji, než co zí, má to, co skrývá Noc.

M Mj Žiji

Temnot, v

... Na temné cest té však noha snadno klesne Hmatám. Volám. Le hlas bez odpovdí jest. Bože! Jak ticho Tvé jest hluboké a dsné! Otevi dvee pec, do nichž má bije pst ?

Ach jiným podaí

se v jejich celly míru, že tím, co nemají, jim srdce petéká, le já zde volání jen slyším ze tmy vír, jak nahá váše má v šeících lože lká. !

Tys uril zákony vhodnými velice, bezuzdné a rozpoutané. ve Tys uril duši mé jen úzké hranice, jichž nelze pestoupit, pokud Ty tam jsi, Pane. té duši

mn

Nevnukne útrpnost Ti, Pane, sluha Tvj ? rann. Leží. Žízní. Kolem step se šíí. Což Samaritán, ach. Ty Spasiteli mj, pod lián závsy sem brzo nezamíí ?

Jest

T

rád, Bože mj. Bože mj, pro, když chci mít pro jen tak dlouhý as jest teba otáleti, pro mého Jara kvt chceš všechen v boui rvát? — Synu mj, meruka již puí v listí spleti.

231

VI.

SOUPIS PRACÍ DRA

F.

X.

SALDY.

SESTAVILI DR.

VÁCLAV BRTNÍK A ANNA BRTNÍKOVÁ.

Bibliografie tato jest vedena až do konce jubilejního roku 1917. Byly sem pojaty všechny dostupné tištné práce, podepsané jménem F. X, Salda a pseudonymy Quídam, P, Kunz, B. Ptáník a J. Holas, po pípad šiframi F.X. Š., Sld., Q., P.K., B.P., J.H. na místech, kde se shledáváme i s jinými Saldovými pracemi, jež jsou zeteln podepsány. Pseudonymn podepsané práce jsou oznaeny poznámkou v závorce, která udává zkratku pseudonymu. Poadatelé pipomínají, že jejich soupis je prvním pokusem o uvedení všech prací oaldových. To, jakož i doba, v níž byl tento soupis sestavován a neúplnost veejných knihoven, na nž byli vtšinou odkázáni, af je omluvou

pípadných nedostatk

této práce.

POSTUP: A.

Práce pvodní:

L Publikace knižní, Úvody ke knihám,

n. in.

Básn.

IV.

Krásná prosa.

V. Eseje, studie, recenze, referáty, polemiky a pod.

B.

Práce peložené:

L Publikace knižní. Peklady v asopisech.

n.

235

—

PRÁCE PVODNÍ.

A.

PUBLIKACE

I.

Boje

o

KNIŽNÍ.

zítek.

Meditace a rhapsodie. V, Praze 1905. (Dráhy a cíle, vyd. pí SpiExperiment. „Volných smrech", 1,) Úvodní slovo, Hrdinný zrak, sovatel, umlec, básník, Osobnost a dílo. Žena v poesii Alej snu a meditace k hrobu Jana Nerudy. a literatue. Geniova mateština. Nová krása. Její genese a charakter. Ethika dnešní obrody applikovaného umní. Násilník Problém národnosti v umní. Umlecký paradox. Kritika pathosem a inspiraci. Ležela zem pede snu. mnou, vdova po duchu.

—

—

— —

—

—

—

Boje

o

—

—

—

—

—

—

zítek

rozšíené vydání. Spisy F. X. Saldy, sv. III,, v Praze 1915, nákladem Unie, (Proti prvnímu vydání rozšíeno o Poznámku k II. vydání a o esej „Tvrí iny z r, 1911".) II.

Duše

a dílo.

— —

Podobizny a medailony. Spisy F. X, Saldy, sv, IL V Praze 1913, Slovo úvodní. Jean Jacques Rousseau, básník a myslitel. Prolog k romantismu. Karel Hynek Mácha a jeho ddictví. Božena Nmcová. Nkolik poznámek Svatopluk ech. o Jaroslavu Vrchlickém. Románové dílo Terezy Novákové. Vilém Mrštík, Vývoj Antonín Sova, sensitiv a visioná. a integrace v poesii Otakara Beziny, stati o díle REmile ženy Svobodové. Hana Kvapilová. Henrik Ibsen. Zola. Joris Karl Huysmans. Mladý Flaubert. Epilog romantismu. Poznámky.

—

—

—

—

—

^

—

—

—

—

—

Genius Shakespearv

a

—

— —

— Dv

jeho tvorba.

Apostrofa kritická. Nákladem Borového, v Praze 1916.

Loutky

i

Román

Loutky

i

dlníci

boží.

milostný o dvou dílech. Spisy F. X. Saldy, v Praze 1917.

dlníci

boží,

IL vydání 1917 (na knize uvedeno 1918).

Moderní literatura eská. Podmínky historické a národní. Logika vývojová. Dnešní problémy a nebezpeí. V Praze, Grosman a Svoboda, 1909,

Moderní literatura eská, II,

pehlédnuté vydání.

1909,

Umní V

a náboženství. Praze, 1914. (Knihovna Snahy

III.)

Život ironický

a jiné povídky. Spisy F. X. Saldy, sv. L, v Praze r, 1912. Slovo úvodní. Život ironický, O Frau Land, híšnici a kajícnici. Smrt hrabte Kryštofa des Loges, Povídka o perle Jetim. Psáno tužkou na starém papíe; I, Umní a mistr, II, Z roku pokoení,

—

Modloslužebník,

Zívot ironický II,

— —

—

—

Poznámka,

a jiné vydání, 1912,

povídky.

236

—

—

11.

ÚVODY KE KNIHÁM.'

Dopisy Jaroslava Vrchlického

se Sofií Podlipskou.

(Vydal V, Brtník, Nákl, Fr. Borového, 1917.) „Dv rozhodná léta v život Jaroslava Vrchlického 1875-1876", Str, VII.-LXXIX. [Prospekt k této knize mimo údaje obchodního rázu, (Nepodepsáno.)]

Flaubert Gustav: Salambo, v pekl. Jar. Vobrubové-Veselé, (Nákl, K, Hynka,) „Básnický typ Gustava Flauberta".

Hennequin Emile; Spisovatelé ve Francii zdomácnlí. (Krit.

knih L, 1896.) „Emile Hennequin",

Ruskin John: Sézam Str.

a

Ti

lilie.

Str. VII.

pednášky. (Svt,

-XVI,

knih, sv, 228.)

3—19.

Úvod ke katalogu výstavy moderní francouzské malby XIX. stol. v

„Mánesu", Záí,

1907.

Vcrhaeren Emile: Mnohonásobný

lesk,

Fr. Tichého, 1917. (Umleckých snah sv. LVU.) „Emile Verhaeren", str, 1 47. (ást o tvorb Verhaernov za války

v pekl.

—

zabavena.)

BÁSN.

III.

eská

Thalia,

II.

1888

.

.

.

Naposled!

Str.

Skeky

Kvty, XXXVL

1914,

Lípa, L 1917 Lumír, XIL 1885 ibid., XIV. 1886

kn.LXXII. Píse jitní Chvála agonu Chvála žebrák Letní noc Niké

513 513

ecké váse V cirku Novina, L 1907—1908

....

ibid,, IL 1908—1909

,

Sonet Láska osudu Píjezd do Prahy .... Vzpomínka z rodného kraje Na kižovatce

Píse prosincová Píse pedjitní

Svtozor,

1887

ibid., 1888

Venkov,

XII

Pokud nebylo v témž znní

„

:,

Apostrofa mého kraje .Ti mosty Píse trpícího v Muka zraku

mst

„

.

.

„

.

.

„

Veerní Svatodušní Oblaka ve dne Podstaty života

.,

Symfonie

„ „

Selský svatý Václav i návrat

237

soubor

146

646 647 646 645 523 33 257 258 259 52 826 118

Apotheosa

pojato autorem do

113 255 443 443 443 565 50 327

„118 .

.

.

Východ *)

„

,

ZaDetlewemvonLiliencron

....

,

„

Tragedie duše ibid., IV. 1910—1911 ibid., V. 1911—1912

29 104

kniinicb.

. ,

455 455 274 304

IV.

eská Lípa,

I.

Kvty,

KRÁSNA PRÓZA.

Thalia, 11. 1888. Fantasie spleenu 1917. Zlomek dopisu F. X. Šaldova ze záí 1901 Str, 4, 146, LXXIII. 1915. Osud a milost

Loutky a dlníci boží). Lumír, XVIL 1899-1900. Šly svtem sborník, IIL 1916. Pán se

Str. „

14 184

356, 513

(srv.

Topiv

Str. 229

97 241

vrátil

ibid., IV. 1917. Tupitel duší Vesna, X. 1891. Analysa

292

ESEJE, STUDIE, RECENZE, REFERÁTY, POLEMIKY A POD."

V,

as,

Str. 260,

X. 1896:

Moderní poesie historická. (Glossy k Macharov knize 1893-1895) Zasláno (s Macharem, Sovou a V, Mrštíkcm) .....

K

zaslánu p. Pelclovu

XL

„

cchische Revue,

I,

Str, „

Str.

856

kultura, L 1912-1913:

Umní

a píroda. Dialog

Tvrí

paradox

47 97 Str. 321, 369, 404 Str.

Máchv

,

Mikuláš Aleš Nepatrné píspvky k poznání velké duše a takového rozumu a nemenšího srdce Jana Herbcna Jar. Vlek Nkolik kapitolek z djin naší slovesnosti :

Novák a Arne Novák literatury. II. vyd Sionism: Vom Judentum O dnešní tvorb románové Rudolf Medek: Plnoc boh

Dr. J. V.

:

Str.

474

„

122

„

347 731 733 61 407 505 537 95 256 604 123 222 535

Pehledné djiny eské

A. Veselého „Kniha interieur" a „Kniha lásky" J. Demla „Hrad smrti" a „Moji pátelé" J, Brauner Primo vere J. Vrchlického „Prodava biblí"

.

.

.

Umní

a náboženství eská literatura a soc. demokracie E. Bém: erná a zlatá C. Farrer: Bitva F. V. Krejího ,, ervenec"

„ „ h

:

.

„ ,.

„ ,

„

„665

M. Aleš *)

19 31

1908:

Ržena Svobodová"

**j

756 326 362 756 812

1897:

Neruda, Zpvy pátení (s obrazy V. Olivy) Pro memoria (pro píše do „asu")

eská

„ ,

In-di-vi-du-a-li-ta a in-di-vi-du-a-lista Polemika s F. V, Krejím

ibid.,

Str.

Pokud nebylo v lémž znní pojato autorem do soubor knižních. eský originál v knize „Duše a dílo". I. staf.

238

ibid,,

II.:

K

dnešní situaci literární P. Karel apek V. Dyk: Zmoudení Dona Quijota Spor generací Jules Romains Spisy Rž. Svobodové Tvorba básnická, kultura a civilisace K osobní stránce mého sporu s p, K. Spor generací Josef Kodíek In K.

Str, „

„ ,

«

apkem

.

.

.

.

„

„

mcmoriam

,

apek

Ješt slovíko

o Jules Romainsovi Josef Král Ant. Sova: K, Toman: Slunení hodiny A. S. Puškin: Evžen Ongin

»

Žn

F. V. Krejí: J. Vrchlický

Mladá generace nmecká

Deml o „Dtských srdcích" R. Svobodové K. Sezima: V soumraku srdcí

J.

Peklady dvou eských básník do Knihy slovanských autor

nminy

Básnická posthuma Rud. Medek

,.

P.

apek-Chod: Z msta Vodák pi díle

K, M. J.

Poslední

(5,)

sešit

i

obvodu

Studentské revue

«

39 41 43 57 59 59 59 77 76 93 109 119 121 122 123 134 154 170 175 181 181 182 207 211 212

214 236

Ješt Jií Karásek Feuilleton náboženský

"263

Arbes Ozdravovací akce kulturn politická pomr k Vrchlickému

J.

_

Mj eská Revue,

19 21 35

„

265 302

IV. 1900:

Julius Zeyer

Sova: Ješt jednou se vrátíme

Str, 659, Str,

788 735

ibid., VI. 1902:

Emil Zola

«

eský tená, Mistr Jan

Kmen,

I,

li

8

ro. VIL;

Hus a doba

jeho v moderní poesii eské.

1917:

Cis, Tradice teba V. Tille Kapitoly literárn kritické. I. K. M. apkova „Turbina" „ Kapitoly literárn kritické, II. K. Sezimv „Host" Kapitoly literárn kritické. IIL Anny Marie Tilschové „ „Stará rodina"

239

1

2 4 6, 7

9

:

Kmen

I.

1917:

Kapitoly literárn kritické. IV. Krásná prosa Boženy

ís. 14

Benešové

Tvrce

a pospolitost

,

Miloš Marten Národ spravedlivý Boj o nový eský socialísm František Mareš, osvoboditel Kapitoly literárn kritické. V. Karel a Josef

„

apkové

17

28 29 33

„

37

„

42

Referáty a glosy:

Bójko: Zbytený ada, Richard Wagner a Schopenhauer Eisner: Tschechische Anthologie Herben Jan šedesátníkem Jaroš Gustav (Gamma)

fs,

13

„

20 16

„

„ •

•

.

..

.

.

„

Jednou provždy a jeho smr reorganísaci „Národních list" Lier Jan Literární štvanice

„Kmen"

K

„ „

Mahen: Tiché srdce Martínek: Zahrada

e Nové

,

15 15 13

4 38 18 18 20 11

Naše

8

knihy Pan Richard Weiner '.

*.

'.

".

* '.

.

'.

*.

'.

ís. 10,12,

ís. 14

mravm

Píspvek k

15, 19, 21, 42,"45-46

literárním eským Protesty proti intendantue Národního divadla

Rada spisovatel Referent nepoctivec Régnier: Muž a siréna íkání o istém srdci Miroslava Rutte Rolland Michel Angelo Sociální stránka Uteratury Thon K. Nová doba a Sokolstvo :

;

23 8 34 „ 21 „ 20 40 „ ^ ^ „ 12 Cis. 33, 36 ís. 38

....

:

„

6,

.

.

Týdenník Národ Vojnovíc-Užicki

„

Ivo

„

14

,

36

Koutek tragikomický ís, 20

Nápis na „Národ"

Literární listy, XIIL

1892:

Sír. 241 Str.289,321 Str. 1,25,49,67,87, 103, 121, 140 Str. 385, 403 229, 251 „ „ 393,411 249, 262 Str. 345, 360, 377 Kaminský: Z Píkop Str. 328, 346 Krušina ze Švamberka Jos«: rty Str. 36, 65, 85, 272, 320 Zasláno

Literární kapitoly

III

H, G. Schauer Synthetismus v novém umní Alfred Tennyson Bratin J,; Mezi vyhnanci ervinka K.: Zápisník Dvoák X,: Stínem k úsvitu

.

240

,

Otakar Španiel:

F. X.

Salda.

I

I

i

b

i

d..

^IV., 1893:

Listy z Prahy I. (Nkolik naprosto p. Vlkovi z Nár, List 18. bezna Peklad v národní literatue

zbytených slov t.

Str,

Hippolyte Tainc Péladan Josephin Hladík V,; Z lepší spolenosti Kaminský B,: Protesty Klášterský Ant.: Drobty života Mužík A. E. Hymny a vzdechy Pierantoni-Manciniova Lydie Rais K, V,: Horské koeny Svoboda Fr, X.: Probuzení

48

138 118 32 325 Str, 53, 72 12 190 299 83 „

:

Venku a doma Úvahy a povahy Vrchlický Nové barevné stepy

Škampa

27,

1,

Str. 147, 167, 217 11 ^

:

Váa

161

Str.

r.)

AI.;

J.:

10

:

Studie a podobizny Trojí políbení

Str. 322. 340 Str. 102

Zasláno

Str, 41. 95, 146

ibid,, XV., 1894:

Zuivý Roland Borecký Jar.: Rosa mystica Machar: Tristium Vindobona Merhaut Jos. Hlad a jiné povídky Táborský Fr. Melodie Rozhledy sociální, politické a literární Ariosto L,;

Str.

2%, 323 Str. 8, 34 Str. 235

;

«

167

:

„

202

„

186

(Š.)

18%: Bratí Goncourtevé

ibid., XVIL,

Nové knihy

Str.

kritické

2%,

327, 361, 379 Str. 80, 95, 111

Hilbert: Vina Kvapil Jar,: Bludika

Zeyer

Ti

J,:

309 305

Str. „

legendy o krucifixu

XVIIL1897: Moderní drama nmecké

.

.

.

Str. 83, 101, 116, 133

ibid.,

Ahel:

.

.

Hích

.

Str. 259, 279, 295, 317, 343, Str.

Bitnar Vil,: Biblické rhapsodie

Bouška

ech

Sv.

Modlitby k Neznámému

:

ervenka

J,

Opuštný

;

Dostojevský: Dvojník, hrdina Dvoák X,: Meditace

Dyk

„

S.: Pietas

„

Havel M.

123 149 201 287

Nétika Nezvánova, Malinký 386 149

A

porta ínferi Goncourtové J, a E, ,, Sestra Filoména" V,:

393 384

Chamradina Ibsen: John Gabriel Borkmann Krásnohorská Rozpomínky :

«

410

»

91 10

„

287

,

133 104

:

Kvapil Jar,; Memento Ladecký J, Dvojí svt Maeterlinck M.; Aglavena a Sclysetta Machar J, S, Boží bojovníci ;

:

241

»

223 348

„

136

„

16

'

ibíd,, XVIII., 1897:

Marten; 1893—96

Turgenv

„ ,

Novina, Asja poesií Julia Zeyra

J. S.:

O

Voborník:

„ ,

Vojnar; Ekvinokce Vrchlický: Marie Calderonova Sana Zeyer;

„

Doa

ibid, XIX., 1898: Alarcov Mendoza

Bezina

Ot,

J,

R, de: Lež na lež

, .

.

.

„

:

Ibsen: Básn Jirásek: Emigrant Klicpera: Zlý jelen

,

„

:

erná

pole

„

Moore Th.: Lalla Rookh Neumann K, St. Satanova

„

sláva mezi námi Rais K. V.: Pantáta Bezoušek

„

:

„

Plpáni Robinson Darmestetter A. M.: Výbor básní Rokyta J,: Svtla a bludy Skakespeare: Jak se vám líbí

,

„

Kupec benátský

„

Tafana Rpina Svobodová R.: Povídky Petížený klas S.

„

:

„ „ „

V soumraku boh Listí

(K)

.

.

.

.

vku

(K) Egor: Pomsta neznámé, Ving, (K) Fuík: Utíkám k slunci (K) Gulon: Háje, kde se taní (K) Jelínek: AEAYKE MENA2EAA1N AKAI Karásek: Sexus necans (K)

„

148 81 148

„

344

,

ulici (K)

:

242

18

344 98

„

nAHIAAES(K)

1

214 52 245

„

„

112

,

249 220 249 344

,

331

„

:

Leger: Emancipovaná (K) Pallan Na prahu života (K) Ruth: Písmákova dcera (K)

10 10 10

130 71

padá (K)

Klostermann: Domek v Polední Krušina Starým pérem (K)

323 148 323 323 215

„

„

Z podivných dum bardovy harfy

poesie XIX.

182 34 218

323 ,

Dm

eská

30 323

„

:

Brabec:

214 34 262

„

Ztroskotáno Šiking Šubert F. A. trnáctý rok Nár. divadla Vrchlický: Král a ptáník Zeyer: „U tonoucí hvzdy" Radz a Mahulena Arleth:

323 281 323

197

:

Suvorin A,

7 161

161 ,

Kvapil Jar. Princezna Pampeliška Maeterlinck M.: Vetelkyn Mašek K. Pohádky špatn konící :

366 223 287 287

,

Funtek Ant,: Pro dít Goethe: Herman a Dorotea (v pekl, Vaorného) Hlaváek K. Mstivá kantiléna

Merhaut Jos.

168 411

Str. 161

Vtry od pól

:

68 83

Str.

Zpvy pátení X,: Ddeku, ddeku

Neruda J,: Svoboda F.

,

:

ibid.. XIX., 1898:

Schnitrler; Anatol (K) Umírání (K)

„

284 284

,

181

„

186

Str.

Sova: Prosa (K) Svátek: Kytice paprsk (K) Svtová knihovna . 1.— 19, (K)

54

Šlejhar: Zátiší (K)

Toman: Pohádky krve (K) Zavadil: Když slunce svítí (K) Havlíek: Básnické spisy (Q) Havlík; Z menšího obzoru (Q) Holý Padavky (Q)

,

„

:

Klášterský

Tmavé rže

;

(Q)

Konopnická; Výbor poesie (Q) Quis: Epigramy (Q) Shakespeare: Julius Caesar (Q) Schcinpflug:

I

N R

I

„

(Q)

Uhland: Romance a ballady (Q) Vrchlický: Bar Kochba (Q) Kaminský: Zlomky román (H) Pittnerová: Obrázky ze ždárských hor (H) Svtová knihovna . 20. 36. (H)

„

ibid., XX., 1899: Flaubert; Pokušení sv, Antonína Maciyowski S. Martin Luba Przybyszewski St. Cestou Rovetta G.; Bezectní :

Šimáek M. A.

Odpoutané

n

8

,

131

„

zlo

První služba Stech V.: Ohnivá zem Fínne; Sýek (Q) :

Hauptmann Forman Hani (Q) Ladecký: Bez lásky (Q) Molire: Lakomec (Q) Viková-Kuntická Neznámá pevnina

,

(Q)

Wojkowicz: Mizení (K)

Lumír Jak

1899: se nepolcmisuje

ibid,, 1900: Experimenty

Náš

nejstarší

umlec (nkolik poznámek

Národní

Listy, ro.

Nkolik dojm

LI., 191

a reflexí

Str.

407

Str.

8

Str.

229

o Fr, Lad.

elakovském) 1

italských,

I.

Italská

pda

a

C"- *^3

píroda Kouzlo íma III. Po stopách starokcsfanských IV. Za eckou krásou

II.

V.

8 8 130 8 167 165 165 165 165 130

:

:

331 236

Str, 146

:

F. X.:

166 331 100 52 100 52 166 52 246

330 „

—

Svoboda

279 344 344 68

etí

«

«

primitivové

VL Z eckého soumraku

ti

243

159 166 ^^^ 180 187

:

Národní

Listy, ro, LI,, 1911: VIL Hadrian a staroímský barok Dtské návštvy v Praze Budto-anebo (o Kierkegaardov „Okamžiku" v peklade Krausové-Lesné)

O

populárností, aristokratismu a jiných

vcech

erný

rybník v lesích

ís,

II ,

Básník a duše národní Ráj a utopie Nmecké jubileum (Kleístovo) a

243

„

250 257 264 278 285 292 299 313 327

271,

.

.

.

.

.

.

.

.

ís. „ „

ís.

II

306,

ís. „ « „

eské nadje

.

.

.

»

.

3M 341 355 360

LIL, 1912:

Georg Brandes. K jeho 70tým narozeninám dne 4. února 1912

Naše doba,

IIL,

,

ís, 34

1895—18%:

Alexandre Dumas, syn

Nauný

„

..

literární kritik L,

Doby pechodné

ro.

194

„

.

.

Poslední jasní dnové Milenec krásy životní Karolina Svtlá a Jan Neruda L, Okouzlení a odkouzleni Milování západní a východní

ibid.,

«

pekel-

ných Nezapomínejme na Ganges

Jan Neruda jako

Str. 201

Str,

Ottv

slovník

(podepsáno

vesms

398

šifrou Sld.)

VIII. díl

Edgren Ch Engelstoft

str.

Ch

Escamoteur

„

...

•

.

.

„

El Escorial Espartero Estienne H

377 617 741 742 753 706

Fabié F Fabliaux

Fabre Eglantine Faguet E

«

Fahlcrantz Ch. E,

„

984 986 987 1006 1007

Falstaff J.

„

1037

str,

....

sir,

„ „

.

IX. díl:

Farce Farina S. Fanriel C. Ch Faust Dretir Johannes

str.

19

Feuilleton

„

22 46

Feydean

,

str,

Fée Féerie Felibrige

46-48 62

63 76 79 83 „ str, 80-90 „

Felixova L Fellow Fénelon F Ferrari G. Ferrari G,

.

.

.

.

Ferri L. Ferri J. F, C. .

.

.

.

Feuerbach L. A. Feuillet O.

.

.

,

128 129 132 137 149 152

str.

E.

A

Firenzuola A. G Fisher John Fisher John (Percy) Fisher Payne Fischart J Flaubert G Flint

.

.

,

A

„

Folies-Dramatiques Follen K de Fontanes L. .

Fontaney

„

,

R

Fludd R Fogazzaro Folengo T

244

„

A

.

.

.

„

.

.

„

153 155

257 261 261 261 262 289 305 322 331 340 341 343 353 353

Nauný

slovník Ottv; IX. díl:

de Fontenelle B. Foote S

354 356 „ str. 372 Formont 387 Forster W. E „ 401 Foscolo U „ 434 Fould 436 Fouricr F. M. Ch. 439 dc Fourton O, B. 441 Fox Ch. J 448 France H 448 France A Francie (Literatura), str, 509-534 608 Franco N „ 616 Frank F „ 650 Frantzén F. „ Fréderic Lemaitre A,L, P, „ 660 670 Freiligrath F. „ 682 Fréret N „ .

.

„

.

M

A

.

Fusinato

da

.,

.

.

.,

,.

..

..

M

,

A A

Gacon F

.

6Q0-692 693 729 735 786 814 889 897 912 914 925 931 957 961 1003 1030 1033 „ 1036

str.

E

Fromentin Fronde J.

..

.

D„

Freycinet Ch. L, Freytag G

Gama

B

J,

Gandar Eugne Garcao P. A. C

A

Garcia Gutierrez Garnicr R Garrick D

von Gaudy

W

F. B,

Th

Gautier

Gellert Ch.

F

Génin F

F

Genlis S.

Genre

(v

lit.

kritice)

.

.

X. díl:

Geoffrín M. Th,

.

str.

.

Geoffroy I, L .... Georges m-Ue Gherardi del Festa T. Ghislanzoni A Gil Vincente de Girardin E, (m-me) .

„

38

„

101 105 131 146 159

„ ,

„

.

Giusti

G

„

Goldoni C de Gomberville M,Le Roy Gomez de Cibdadreal F. de Goncourt E. a J. Gondinet P. E. J. de Gongoray Argote L, Gongorismus Gonzalo de Berceo Gozzi Casparo .... Gozzi Carlo Gracian B. Graf A .

.

.

.

.

.

Grimm

12 12

„ „ „ „ „

„ „ „

„

260 281 283 286 289 291 292 299 380 381 387 394

XL Hemans

F,

D

str.

Hennequin E Herculano de Carvalho dc Heredia J.

M

Hermant A« Herold F Hcrrera F Hervieu P.

Herwegh

G

E

.

„

91 102 155 166 185 201 207 220 220

F.

M,

str.

Grossi T Guarini G. B Guerrazi F. D

deGucvaray DueasL.V. Guillaurac de Lorris Guirant de Borncil

Halbe

„

.

.

„

.

.

„

M

Hammerling R

A

Hamilton

Hansson Laura Harancourt E v.HardenbergF.(Novalis)

Hardy

W

Háring Harte F. B Hartlcben O.

Hauptmann Hebbel

„

A

E

G

F

489 519 564 590 593 600 608 762 819 822 866 878 882 885 890 913 917 966 1005

díl;

Heyse P. von Hippel Th. .

de Hitta

J,

.

.

.

R.

Hoffmann F. Th. Holmes O.W

Hood Hook

Th. Th. E. Horné R. H. .

Houssaye A.

245

.

269 305 str. 325 450-452 ..

G

..

.

A

str

.,

„ ..

„ ..

501

546 547 590 706

:

Nauný

slovník Ottví XI. díl:

Houssaye H.

.

Hugo V. M.

str.

.

Humorista

706 847-852

str.

str.

Huysmans

R

J.

881

946

XII. díl:

Chalmers Th Chamberlayne

str.

W,

.

.

.

Chambers E Chambcrs R Chamfort S, R. N. von Chamisso A, Champfleury J, H, F. de Champmeslé Marie Channing W, E Chanson Chantavoine H .

.

.

.

.

.

.

J, F.

de Charrire A.

.

I.

.

.

E.

.

de Chateaubriand F. R. Chat noir

A

ChauHen G.

Chaussard P. J Chauvínísm de Chénedollé Ch. Chéníer A, M Chéníer M. J

J. L.

.

W

.

W

Irving Irving J. H.

de

1073

Isla J.

J. .

.

.

B

F

Itálie (Literatura)

101

„

145 145 146 151 152 162

„ .

.

str,

93 93 98 99

„

„

Cherbuliez Ch. V Chéri Rose Chiabrera G Chrétien de Troyes Ibsen H. J Iffland A. Iglesias de la Casa Immermann K. L.

54 54 55 56 75 76 80 83

Chartíer A Charles Phil

str,

G

Chaucer

51

Chapelain J Chapelle C

Chapman G Chaponnire

Chatterton Th

23 32 32 33 36 37 41 42 47 50

390 468 484 486 „ 533 „ 758 759 775 874-894 „

XIII, díl;

Janin J

str,

Johnson S Jonson B

Jordán

9 591

Keller

606

str,

131 148 184

Kleist H. B,

208

Kontrast

G

Kerner J Kierkegaard

S,

G,

.

.

,.

XV. Kritika

str.

Labiche E. M, de La Boétie E. de La Bruyére J. Lacordaire J, B. H. .

.

.

.

.

str. ,

„

„

A

„

W

str.

M

Klinger F.

Komposice

611 658 663

„

336 386 660 754

díl:

190 520 522 525 533

de de de de de

Lafayette Marie La Fontaíne J, la

Harpe

588 628 640 780

J. F.

Lamartine A.

Lamennais str.

XVI.

M

C

díl:

Landor W. S

Maeterlinck MacharJ. S de Maistre j Manning H. E

str.

„

XIV. Keats J

W

Julianus T, Julien J, L.

.

str. .

..

.

„

.

F. R,

,,

..

548 553 561 577 586

615

díl

Manzoni

A

str.

Margueritte P, a

de Marivaux P Mauclair C,

de Maupassant G,

246

.

.

.

str,

Í0U6

V

794 836 858 1004

Nauný

slovník Ottúv; XVII.

Mcnds C

str,

Mérimé P

„

Michelet J

Moliére

F J, B.

P

Necker J Nodier Ch, E

str.

str.

PollokR. Pousard F. Pope A.

.

.

.

.

Nordan

Praga E,

.

.

.

XXI, Rabelais F Racine J

13 15

Racine L

52-57

Raffael

Ráchel E, R. Felixova Raucourt F. S. ... Régnier H. F, J, Rpin I, J Richardson S Richepin J .

Richter J.

,

.

.

,

,

P

Ristori A. Ritchie A, J Rittershaus E,

...

62 325 410 571 732 735 741 821 826 832 XXII.

de Sainte-Bcuvc Ch. F, de Saint-Eremond Ch. de Saint-Victor P

Sand Gcorgc Sardou V.

.

.

.

.

.

str.

505 508 „ 520 592-595 640

str.

M

Pinderaonte J de Pixérécourt R. Ch, Pléiade

Poe E.

str.

398 671

.

str,

751 821 891 1038

„

A

díl:

PrescottW, H Prévost A, F Prévost

Prynne Pulci

str,

M

W

B

Quinault Ph Quinet E str, 1082

,

.,

639 658 659 893 976 1080 1080

díl:

Rivarol

str.

A

568 579 580 593 726 744 907

díl:

.str. 116

.

„

Ohnt G

120 215 224 351 384 395 Quintana M, J

.

Pouvillon E. Pradon N.

.

.

W

Morris de Musset díl:

XX. .

str.

Moréas J

23 389

264 396 465 705

.

S,

.

Moore Th

XVIIL

XIX. de Parny E. D Peele G Percy Th Piccard L. B

Poliziano A.

.

230 280 354 521

C.

Míllet J.

de xMontaigne M, dc Montesquieu Ch.de Montesquieu R

128 211

C F

Meunier

Mcyer

díl;

98

A

de

la

Rochefoucauld F,

Rolli P.

834 873 904 „ 926 928-937 937 937 953-956 988 990 994

str.

G

Rodenbach

.

A

Román

str.

Romance Romanzero

,

dc Rousard P,

.

.

str,

G G

Rosseti D. Rosseti Ch.

Rostand E Rotrou J Rouget dc Lislc Rousseau J. J.

C .

str.

1010 1027 1040-1046

díl:

Scarron P Scott

Scribc A, E Sedanic M, J dc Segrais J.

247

str.

W

„

R

715 733 734 746 787

:

Kau£ný slovník Ottv: XXII,

dc Senancour E. P. str, 847 dc Sévigné M 904 Schcrer E .

.

díl:

Sheley P. B. ... Shcridan R. B str, 956

XXIII.

str.

929-934 934

díl:

Siddons Garch .... str. 129 Spenser E: 796 de Stal A, L. G., str. 1026-1028

XXIV. Stulc

R

str.

Sudermann H Suc E Sully

Prudhomme

Taine H.

A

str,

díl:

62 330 334 371

Swift J.

XXV.

díl:

37-39

226 313 466 574 578 629 642

str,

du Vair G de Vauvenargues Verhaeren E Verlaine P.

.

.

„

.

M

F de Vian Th Venillot L.

Wordsworth

Novina,

I.

.

.

Symonds

A

Trissino

J,

str, .

.

str.

G

467-469 str.

469

483-485 str, 487

str.

767

díl:

Viand

M

J. L.

de Vigny A. V, Villemain A, F

.

.

str,

deVilliersdel'Isle-Adam Villon F dc Voltaire F. M,

A„

str,

707 708 945-951 „

díl: str.

W

643 675 681-683 704 „

str,

F

Víelé Griffin

Wcdekmd F

O

.

....

XXVII,

Wíldc

.

.

Symbilisté

XXVL

Urfé H

.

Swínburnc A. Ch.

str.

161

233-236 str. 299

1907—1908:

Josef Kaj. Tyl Nová eská poesie

O umlecké

kultue,

Str.

«

umlecké mravnosti

84 116

a francouz-

ském vlivu Otakar Bezina Ržena Svobodová

.,

„

„

Víra kulturní

271 545 385 1

Kronika.

Divadlo Bernard: Majorv sluha Bernard a Godfcrnaux: Triplepatte Barrie:

str.

h

Velebníek

Becque: Pažížanka Capus: Sleinka z pošty Desprésová Divadlo vinohradské Dvoák A.: Kníže Dyk; Ranní ropucha

,.

t

•

,

,

•

248

.t

93 542 347 348 30 123 28 661 221

;

:

Kronika.

Divadlo:

Esmann: Otec a Syn, Starý domov

Str. 123

de Fleurs a Caillavet; Láska bdí Fnlda: Janek Hauptmann: Bobí kožich Horáková; Jarní vody Páni Horký; Giessbach

,

„

Jirásek; Samota

Jonáš; Skvrna Kuera: Manželství Kurt: Všichni ti

Lavedau: Markýz Priola Leger: V zakletém zámku Maria J. Má jest pomsta, Tristan Molnár: ábel Pisemskij Hoký osud Przybyszewski; Pro štstí, Zlaté rouno Salten; Odjinud Shakespeare; Komedie plná omyl Shan: Motýl :

:

,

i ,

„ „

Schnitzler; Život volá

Stroupežnický

;

„

Václav Hrobický Zvíkovský rarášek

Stech; Deskový statek chudých Šubrt: Drama Tréval: Válka boh

ty

stn

„

Veber: Ruka nevry Vrchlický: Smrt Odyssea Wilde: Vjí Windermerové Zamacois; Šaškové

253 378 348 606 59 59 184 184 413 285 29 221 184 379 123 93 572 694 541 18S 573 694 60 573 347 93 541

29 285

Dramat, poesie:

Dvoák

252 729 729

A,; Kníže Ibsen; Brand Maeterlinck; Dvé loutková dramata Essayistika

Bor: Vojan Bourgeois: Solidarita Jefferies;

i

Píhody mého srdce

Mrštík: Pisemskij Odvalil; Huysmans

665 441 727 216 217

Ethika;

Myšlenky

cis,

536

M. Aurelia

Glossy Aféra vinohrad, divadla

607 607 64, 448 544 640 352 h

Str. 350,

Artl Berg Bezina; Hánde '.

'.

'.

Bezina; Bezinova kniha; Ruce

.

249

.

,

Glossy:

Co

jest

96 351 96 „ 288 224 477 „ 382 „ 447 608 Str, 63, 64, 160, 610 447 „ 672 190 Str. 445, 765 511 575

kulturní

Str.

Coppéc

„

asopis pokr, studenstva

eský

ím

spisovatel a psal Svat.

eský

jazyk

ech

Dopisy Zeyera Druhý es. sjezd protialkoh Dyk apoštolem taktu

Dyk; Vavinec

,

Dyk V Fikslaský kousek Filologické listy

Hlávka J Holý J

Horký K Houdek VI Ironie a sentimentalita Iza Grégrová

„

Jubileum Tolstého Jung Kdo nechce myslit

„

,

Krejí Frant Kursy klesají Kus naší kultur, bídy

,

„

W

Leistikow Lie L. J

„

;

Literární frivolnost Literární jezovitství

„ ,

Literami smšnost

,

Literární živnost

eská

Masaryk:

,

otázka

„

„Meditace" Národní divadlo do Vidné Národ, museum Neještjší talent

„

Neruda nebo Houdek?

„

Novák A Nové peklady Novopacký J

Odmny O

z

z

„

Balzaca

„

nadace Turkovy

„

kulturní povinnosti dlnictva

,

Olbích J

Omáka! P. Dostál Poesie objektivní .

Pomník Henrimu Becquovi

Ržena Svobodová Sacher-Masoch Sjezd na ochranu památek

,

192

382 477 224 160 383 476 416

„

191

,

250

444 477 476 256 478 256 288 640 380 223 380 224 575 255 383 476

„

„

-

351 512 351

288 478 448 350 672

•

Slavinská J Spolek bibUofil Spolek pro pstováni písn Starý nebo mladý národ?

191

256 544 476

:

:

:

Glossy Stávka personálu Vinohrad, divadla Studentský almanach

Str. 640

415 544 576 223

Tolstoj

Truhlá A Turkova nadace Velebný falsátor

31

Vlek V „Volné Smry"

„

Výstava rodinných památek v Kolín

Vzpoura Hilberíova Zase kousek Dýka

Zbran V. Dykovy Z denníku eského

„

Str,

127, „

spisovatele

Znají se Zola o eském rouše

Krásná literatura; Arcybašev; Jitní stíny Holý: Mrana Jesenská: Legenda ze smutné

160 445 447 30 288 288

/

»

.

,

„

„

zem

538 343 25

Básn Merhaut: Básn Kurt:

„ ,

Mrštík V,: Zlatá

512 288 576

nit

,.

Svobodová: Povídky Vyskoil: Modré hory Wilde: Zloin Savilea Winter: Boue

„

443 345 24 27 56 507

412

Literární historie:

Jakubec-Novák

:

Geschichtc der echischen Literatur

.

Jelínek: Melancholikové Sebrané spisy Máchy Literatura

výtvarn kritická: Nkdejší misti

E, Fromentin:

,.

86 215 247

„

504

„

Paedagogika: 571

Trstenjah: Dokonalý uitel

Recitaní umní:

Bezruv veer

632

Tanec 638

Louskáek ibid,, IL 1908—1909. Architektura Berlage

Djiny

;

výtv.

Harlas

:

Grundlagen und Entwickelung der Architektur

umni: Djiny malíství 251

„

664

«

376

:

:

Divadlo

Dni našeho života a Bouichinet: Její otec

Andrejev

Guimon

Str.

:

„

Klapka Jerome: Neznámý Thoma: Mravnost , Vlková- Kuntická: Dosplé dti .

.

.

„ „

.

„

Mašek: Král Schakespeare Kupec benátský Svoboda: Podvrácený dub :

,

412 411 411 509 344 280 700 186

Essayistika

Jensen: Die neue Welt

608

Glossy:

Advokátem pošramocených literánich existencí Barevný lept a barevná rytina Bílkv náhrobek Beneše Tebízského Bledý tisk

.

.

.

,

Cazalis Henri „Prodaná nevsta" Cyklus akvarelu od prof. Frant. Ženíška u Topie

asy

se

mní

a lidé

s

„

„

nimi

eští misti malíi: J. Ddina Djiny t, zv, moravského separatismu

„

Dctlev von Liliencron Hladík V

K ozdravní samosprávy pražské Kniha z pozstalosti Sully Prudhommea Kritická Kniha o Anatolu Franceovi Lederer Edvard Dr .

.

„

„

^

Literární zázrak

Longfelowa píse o Hiawaté

Malíi

,

..<..!

spisovateli

Matjka

„

Josef t

Meredith Georgc t Muthcr Richard t

»

Novák LáJa o Fr. Bílkovi Nové dílo sochae Bílka Nový pathos

„ ,

O francouzském viivu v naši literatue O umlecko-djinném Iživzdlání O zemelém Detlevu von Liliencron Obrazy z djin jihoeského umní od

;,

„

niše

n <

Oprava Pan Jaroslav Kamper, exdramaturg Vinohrad, divadla Pan Pemysl Plaek metakritikem Pokrokový názor na ženskou otázku Representaní pražský

,

.

dm

,

252

543 288 382 607 544 351 736 639 640 512 160 382 286 544 414 479 640 128 669 351 478 639

Josefa Bra-

Opiz Jan Ferdinand

Restaurace kostela sv, Václava Restaurování renaíssanního domu u Samostatnost a literární mravy eské Skalka u Mnišku

64 383 671 512 607

Vejvod

....

„

„ ,

„

543 416 384 383 288 448 286 608 768 159 511

*

!:

Glossy

„Snhy, které

roztály" ili V. Hladík jako znatel fran-

couzské literatury Spisy A. Sovy

Str. „

Spisovatel zodpovdný nebo nezodpovdný ra své gury a reky Spolek bibliofil Sté narozeniny J, Barbcy Aurcvilly Uher Josef t

Výkvt svtových

fi-

223 350

% 31

736 768 350 447

literatur

Výstava Marie Chodounské Z vinohradkého mstského divadla Stefan Zweig o Bezinovi

Krásná prosa: apek: Kašpar Lén mstitel Svoboda: Srdce její zkvétalo vždy

,

dvma kvty

608 736

.

.

213 89

„

Literární historie:

Vzpomínky na Karolinu Svtlou

ech ech

Sutnar Sv. Sutnar: Sv. :

a F, X, Šalda

Str. 469,

zrcadlem ešstvi

' ,

349 504 218

Poesie

Mahen: Ballady z Lešehradu: Sny a bolesti Opolský: Pod tíhou života Procházka F. J.: Písniky kováova syna Spáil-Žeranovský Výše a propastí Svoboda Jar,: Naše Hakeldama

26 341 601 341 342

:

Taufer: Taufer;

„

Kvty

U

lesní studánky,

Kruh

,

Trýb: Vodníkova nevsta

Výchova umlecká: Boušek: Z eských hrad, ibid.,

1909—1910: nová dramata;

„

zámk

342 26 634 343

350

a krajin

IIL,

Dv

I.

II.

Mahenv

Dvoákv

Hodnoty kulturní a mocnosti

Janošík Král Václav IV

životní

.

.

Str, 16,

721 751 45, 80, 139, 177 „

Kronika. Djiny výtvarného umní: Moore George Moderní malíi :

Ruskin John: Divadlo

Dv

stezky

,

221 221

:

Mahen

J.:

735

Janošík

Glossy:

Aféra Aféra Karáskova *)

Mimo

gloísu

,0 lemelém

«

Ant. Slavíkovi" nepodepsáno.

253

320 640

:

Glossy Alegorickou ili jinotajnou kritiku Antagonísm mezi nmeckým jihem a severem

Str,

....

Jakub Arbes

„ ,

Bezruovy Slezské písn Otto Julius Bierbaum Bjórnstjerne Bjornson Cézanne Paul

„ „ „

Dekoraní romantism

»

.

.

Artuš Drtil Artuš Drtil: Jií Mahen

vda

a

.

„

„

V, Dyk K. Elgartu-Sokolovi Empirová sálová stavba na Štvanici

Emile Filla Francouzská

.

nmecký

288 352 511 288 223 414 255 672 382 416 672 192

,

duch

Prof. Jar. Goll

32 94 637 736

Gorkij o literatue francouzské

191

Knut Hamsun

638

Hettnerovy Geschichte der deutschen Literatur im 18, Jahrhundert Dr. Miloslav Hýsek Les idées de Stendhal (Jean Mélia)

Jazyk

umle utvoený

Ješt skandál

s

„

porotou Zeyerova fondu

Herec Kainz Karásek jako porotce fondu Zeyerova Karáskova brožura o anonymních listech Ke své noticce z ísla 3 Prof. Arnošt Kraus Kritikové Dr. Vlastimil Kybal Má noticka o prof. Jar.

Máchv

„

„

,

,

„

,

%

Vlkovi

95

pomník v Praze

Moravsko-slczská revue Jean Moréas

Moréasovy Variations sur Mistr Mucha v Praze

„ ,

la vie et les livrcs

,

„

Mussetiana

Mutherovy Djiny malíství

,

Muž

nemožností (Arnošt Procházka) Na v poesii nejprve záleží Nejvtší neštstí Nerudova báse „Motto nových písní" Nová metla na eskou literaturu Obecenstvo

em

Obraz a drama Obraz mrav

O

288 64 447 607 479 735 607 575 992 32 607

„ „

„ „ . ,

,

literatue a erotice

Olomoucký Pozor

,

O Mattisovi O Antonínu O zemelém

,

Slavíkovi Ant. Slavíkovi Památka Otakara Hostinského

254

,

m

383 95 383 704 63 318 383 608 607 607 31 160

607 287

%

319 382 479 477 255 224

:

:

Glossy Charles Louis Philíppc Poesie Otakara Beziny Poslední íslo echische Revue Potíže s hodnotami Prohlášení (s Kvapilcm, Maškem, Sovou a Svobodou proti Jiímu Karáskovi ze Lvovíc) Arnošt Procházka Proti lacinému vcršovnickému revolucionáství a opraváství Peklady literárních efemer JulesRenard

Eduard Rod Rode-Rode

„

,

„

„

„

'.

Romance beze slov Rousseauv „Emil ili

ada

Str.

Str, 704,

o vychování"

výstav obrazových

Schillera Fridricha

„Vybrané básn"

André Suars o Stendhalovi Úkol eského národa

Umni

„

a život

Verhaerenv „Návrat Helenin"

„

Otakar Hostinský Jaroslav Vlek

V

posledním ísle echische revue Vykládek o slušnosti dru Chalupnému Výstava Václava Radimského v Rudolfiné

„

Wie

„

ich es sehe

Zase zbytený peklad fond fond do tetice Zweig Stefan Emile Verhacren

Zeyerv Zeyerv

512 512

639 415 638 222 415 767 416 223 447 703 670 448 703 189 190 416 191

„

63 32 448 383 543 447

„

344

„

313

„

57 57

„ „

:

190 708 223 160

Historie:

Peka

Josef: Kniha o Kosti

Krásná prosa: Šrámek Fráa: Patrouilly Literár, historie:

Laichterova „Literatura

eská devatenáctého

století",

IIL, 2

K. Sabiny „Na poušti" Poesie

6%

Martínek V.: Cesty Schmitt Julius: Milované galeje

Výtvarné umní: Monumentální architektura

!bid„

IV.,

696

„

663

1910—1911:

K. H, Mácha a jeho ddictví Starý a nový Mánes

255

12 Str. 161, 202

:

:

:

;

Kronika.

Diskuse

Moje odpov p, Dvoákovi A, Dvoák a vcná diskusse

Str.

61 228

Divadlo

Bahr H,: Dti

Dvoák

A.: Král Václav IV

Hedda Gablerová Schónherr K,; Domov a víra Vojnovi J,: Dubrovnická trilogie Ibsen H.

:

.

.

.

.

„

^

,

153 253 185 471 502

Feuilleton

Dokument liter, mrav eských Horký peje si diskussi tení „o vždy uctivém" J, Mahenovi

„

P.

„

511 348 91

Glossy Bibliofilie

eská

„

Brandes a Nmecko Brandl Petr

,

351

ech L

638

inohra Národního Drtila Irtuše

Dructovy

divadla

„

671 736

„

608

„

319 608 350

„

výbor prací

fotografie

Dvoák A

160

Eduard Laurent Flaubert pomografem Fogazzaro Ant Folprechtv Lermontov

„

190 672 544 671

Gautier Th „Chvilky" (Pelclovy) Israels J

Jakubcovy Djiny

literatury

eské

Jednota eských žen Jirásek šedesátníkem Kalendá paní a dívek KniipferB Kraus Karl

Z

literárních

sté

191

„

352 637 32 95 320

,

luh

127

narozeniny

,

,

Str.

Moréas Z Mrštíkových literárních kapucinád Arnc Novákova „Praha" Literární studie Par nobile fratrium Protest proti zem, výboru král.

„Prúdy" Špatné peklady Rakouská konfiskaní praxe Reinhardt

M

Rímbaud

„

„

Literatura eská XIX, století Lublinski Mahen o novém rozdlení kritiky

Máchovy

64 640

A

256

31, „

128

»

286

„

eského

576 228 64 63 224

„

„

191

735 575 288 288 479 543 639

::

:

Glossy: Rodin: TArt O moderní kráse Sccessc z „Mánesa" Spielhagen Fr Strcti-Zamponiho staropražské lepty

Str. „

„

-.

Tolstoj L.

„

N

Topiv

Salon Wintrovy Spisy „Volné Smry" Výroí boje o R. K. a Z

Zemský výbor

Zeyerv

král.

574 96 287 351 64 93 320 159 95

„ „

286 480 576, 638 „

eského

„

fond

Str.

Zeyerova korespondence

se

Svatopl.

Cechem

1000 nejkrásnjších novell

....

„

191

„

479

Krásná prosa: Hilbert J.

Langer

:

Rytí Kúra Venuše

151

'

Fr,: Zlatá

56

,

Náboženství;

Kicrkegaard

:

Okamžik

Str, 601

Poesie Fischer O,: Království svta

Horký

Procházka

Veselý Ad,:

eská

e zem

F. S,:

„

lyra

„

»

Výtvarné umní: Švabinský: Osm lept a kresby Výstava „Mánesova" Výstava spolku deutscher bild. Kiinstler Výstava Jednoty výtvarných umlc ibid,, In

V., 1911—1912: margine Posvátného jara

Kronika.

313

„

K,; Verše intimní

« „

251

314 251

695 248 281 86

h

84

„

409

Divadlo

Maeterlinckv „Modrý pták" Feuilleton:

Experimenty

Ti

„

smrti: Winter, Schwaiger a Sládek

29 508

Glossy

Bang Hermann Bradá L.: Úprava vazeb knižních Browníng Robert t Burckhard Max Dickens Charles Drtina Fr Dyk V. o J. Vrchlickém r. 1903 a 1912 Dyrynk K,: Typograf o knihách

i

«.

•

257

191 127

„

,

n

381 251 224 30 720 127

"

;

Glossy; Fischer O Str. 96 P. Fischerovy experimenty 63 „ Foustka Bet. Ochrana dtství a mládeže 352 „ Francis Jammes; Les Géorgiques chrétiennes .... „ 543 Grafický kabinet Jana Štence 544 „Hoec" a „Kadlub" ili zase jedna kapitola Karáskovštiny 575 „ Hranice kritiky 255 „ Jak se dnes soudi o t. zv, artísmu slohovém 383 P, Jelínek Hanuš 128 „ Jiránek Miloš 31 Kamper Jaroslav 31 „ Karáskova affaira Str, 576, 671, 760 Kíplingovy Knihy džunglí Str, 160 Kolár J, J 224 Masarykovi k 60tým narozeninám 320 „ Molirv Misantrop 320 „ 287 t Mrštík Vilém „ Mstivá kantiléna 127 Padesáté výroí smrti B, Nmcové 159 „ Pascoli Giovanni 128 Philobiblon 576 Povážlivá rada 32 „ Poslední dvojitý sešit (8. 9.) Volných „ 544 Rabelais: Hrzyplný život velikého Gargantuy „ 414 Rousseau zavraždn T, Levasseurovou ? 702 „ Obnovený boj o rukopisy K. Z 191 Siebenschcinv pípad 415 Slovanstvo 160 „ Spor o mcthodu románovou 382 „ Strindberg August 414 „ Tille V,: Bož, Nmcová 31 „ Weígand W,; Stendhal a Balzac 192 ;

,

,

,

,

smr ....

—

.

Krásná prosa: Karásek J. ze Lvovic; Posvátné

.

.

ohn

„

214

Literární historie:

Nmcové Boženy

„Korrespondcnce"

666

,

Literární kritika:

Lemaitre Jules: Chateaubriand

,

538

Poesie

Bójko R,: Modlitby víry a lásky

278

Výtvarné umní: Bóttinger

Umlecká

Nový kult

Hugo a „Mir iskusstva" v pavilon Mánesov, výstava v Obecním dom

.

„

313 247

„

43

„

1897:

Renaissanní

sen*)

Otištno pod záhlavím;

Dv

meditace:

258

I.

(Meditace

II.

vbee

nevyšla.)

Pehled,

IL, 1913:

Antonín Sova

Rozhledy,

Str. 329, 347,

367

Str,

324

I„ 1892:

Kritika o revui

ibid.,

II,

1893;

Román

sociálny

Jacobsen

J, P.

Svoboda

F. X.:

ibid.,

III.,

Niels

:

Str, 13, 61, 80 Str. 28

Lyhne (Pel. Lucek- Stcrzinger)

Rozklad

,

1893—1894:

Kritika divadelní. Nár, divadlo Petra Corneille ,,Cid". Julia Zeyra ,,Sulamit", Octava Feuílletta „Bílý vlas". Fr, X, Svobody „Útok zisku" Str,

—

—

;

—

Nár, divadlo Lidová pedstavení, Slovo p. Zákrejsovi k jeho lánku „Deset let Národního divadla" v 1, ísle „Osvty" :

M, A,

Šimákv

„Jiný vzduch"

„Drama ty chudých stn" Jessenské „V žití proudech"

„

Str. 280,

F, A, Subrta

R,

119

Str. ,

—

78

207

329 333 474

Gerharta Hauptraana „Hanika". Cyklus Jeábkv. Josého Echegaraye „Marina". A. a V, Mrštíkú „Maryša", Ješt p. Zákrejs sem

Nár, divadlo

:

—

—

tam porznu ibid,,

—

Str, 585, 634,

682

Str. 385,

449

1894-1895: otázce dekadence IV.,

K Tžká

kniha

641, 709

Meilhaca a Halévyho „Frou-Frou" a nkolik myšlenek na ni navázaných, Str. 41 Stroupežnického cyklus Str. 95, 161 Pailleronovi „Komedianti", Polemický exkurs za Str. 223 vsunutý Kritika divadelní, Nár, divadlo

:

n

—

Jiráskv „Otec".

—

Klicperv „Žižkv me",

—

—

Au-

Vrchlického „Svdek", gierova „Paní Caverletová". Davidovy „Kata„Závt lukavického pána".

—

komby" Cyklus Kolárv,

Str, 356,

413 481

Str,

621 236 286 362 424 625

— Pohostinské hry M. Pospíšilové, Str, Cyklus výstavní, — Psychologický medailon p, J.Zeyera, Štolbovo drama „Peníze". — Ješt slena Pospísi.

šilová

Odpovd

M. Simákovi Prohlášení na adresu p. M, A. Šimáka M, A. Simákovi a J, V. Sládkovi p,

Otázka redaktorská

Nkolik slov „asu" z 6. ervence Z nové eské belletrie, Rais: Zapadlí

,

......... vlastenci.

„

Simáek:

Duše továrny. Karásek: Stojaté vody. J. Arbes: Str. 546, 678 Poslední dnové lidství Marian Zdziechowski: Karel Hynek Mácha a byroStr. 557 nismus eský 561 Jedinec a hroraadnost

259

íbid., IV., 1894-1805:

—

literární. (Vzdlávací bibliotéka sv, 22 24. Vrchlický; Ti knihy vlaské lyriky. O, E. Hartlebcn; Hana Jagertova, Arne Garborg; U maminky. J, Karáska „Stojaté vody") Str, 740 Kult mrtvých ís, 262 Jubilea a jubilování 268 „ Poznámky o literatue válené I 286 „ Poznámky o literatue válené II 297 Poznámky o literatue válené III. (Pokra. v ro.XIII,) „ 308

Kritika J.

,

Venkov, XII. Dialog nad mstem V srpnu 1917. Volné smry, VI„ 1902:

(Nad okraje odkazu Maternova)

lovk

Styl a Stylistických perel V. Mrštíkových nit druhá

Odvaha k pomluv Johna Ruskina výklady o umní G. Monrey „Des hommes devant

le

Nature

„

107 127

,

266

„

136

Str.

.... Vie"

et la

272

(1912)

íbid., VIL, 1903;

umleckého prmyslu nho) Thoreau Henri David Walden ili život v lesích Smysl

t,

Stendhal,

zv. renaissance

(Výatky

z

;

„ .

.

Liebermann M. Josef Israel Muther R. Geschichte der englischen Malerei de la Qizerannc Robert: Le miroir de la Vie Die Renaissance in Florenz und Rom. Acht Vortráge von Karl Brandi Schultze Naumburg P, Umní v domácnosti .... Geoffroy Gust.; L'oeuvre de Eugne Carrire .... Polemika s V. Mrštíkem Stud nestydatých (Q) Adolfs Bayersdorfers Leben und Schriften (Q) :

„

86 87

,

138 139

„

:

:

.

.

.

137 157

„

„ „

„

179

204 204 279 24 87

íbid,, VIIL, 1904:

Maurice Barrs jako essayista

,

Román umleckého svdomí

„

Divadlo a literární éthika kultura Kunst Franz Blei .Prinz Hypolit und andere Essays L. Hevesi: Oster. Kunst im XIX. Jahrh, T, R, Way and G. R. Dennis The Art of James Mc, Neil Whistler R, Muther; Die belgische Malerei Les arts de la Vie C, Lemonnier; Constantin Meumer Maurice Denis aus Vésinet J. Lahore: Les habitations á bon marché et un art nouveau pour le peuple R, de la Cizeranne: Les questions esthétiques contemporaines i

:

„ „ ,

„

155 203 227 25 26 28

;

260

„

82 84 169

,

170 170

„

„

171

171

:

ibid,, Vlil, 1904:

A. Lichtwark

Obungen

:

ín

der Betrachtung von Kunst-

werken

Str, 171

ibid., IX., 1905: C. Mauclair: Ideés vivantes Th. Duet, James M, N. Whistler peintre et graveur Kritické slovo o „Konci Hackenschmiedov" John Constable: D'aprés les souvenirs recueillis par C. R. Leshc Boj o umleckou kulturu Emil Gallé (Q)

asové

glossy a dokumenty (Q)

,

„

61 265

278 291

37 185 191, 224

131,

Str.

Forum ibid.,

„ „

X., 1906:

Nikolaj Konstantinovi Roerich Jan Veth: Streifzuge eines hoUándischen

Str.

Deutschland Moskevští

„

Moralistické násilnictví

,

Rcmbrandt a Fromentin

,

Fantin Latour Jarní Salony Paížské R. Hamann: Rembrandts Radierungen André Fontainas: Historie de la peinture fran^aise au díx-neuvime sicle Camille Mauclaire Trois crises de Tart acttiel .

;

Literatura rembrandtská asové glossy a dokumenty (Q'

.

„ „

„ ,

„

ibid., XL, 1907 Prokletý malí (Paul Cézannc) Miss Ruth St. Denis Paní Suzanne Desprs Charles Morice Eugne Carrire Kniha o moderním stavitelství Charles Morice: L'action huraaine Propagemda reakcionáských myšlenek

Str.

glossy a

dokumenty

„

Fr. Xav.

,

„

„

274 367 369 37 113

11

183

325 333 334

113, 334,

335

Str.

368

1897:

Svoboda B.

265 269 270 274

37

(Q) Str, 82,

Zlatá Praha,

108 137 191

44 78

:

asové

.

„

,

Forum

Forum

83

Malers in

:

Psych, miniatura

PRÁCE PELOŽENÉ. I.

PUBLIKACE KNIŽNÍ.

Emile Hennequin: Spisovatelé ve Francii zdomácnlí. 1896. Charles Morice: O moderních podmínkách krásy (s M. MaJ.

jerovou) 1909. a

Rus kin: Sézam

lilie

1901.

261

;

II.

eská

:

PEKLADY

Thalia,

IIL,

v

ASOPISECH.

1889:

Jules Lcmaitre: Francísque Sarccy

Kmeni,,

(dokonení

vr. 1918}

1917:

André Suars: Stendhal (Dokonení v r. 1918.)

Literární

;

ís.

35, 36, 37, 39,41,

44

Str, 201, 224, 257,

273

listy, XIIL, 1892:

Émilc Hennequin: Kritika a djiny Gabriel Sarrazin: P. B. Sheley ibid., XIV., 1893: Gabriel Sarrazin: P.B. Sheley, Str. 31, .

.

.

337,353,369,389 82, 117, 135, 205, 239,

270

Str.

99

ibid,, XVIII., 1897: Gabriel Monrey, William Morris Gabriel Tarde: Logika sociální

ibid., XIX,, 1898: J. Lemaitre: O nejnovjším vlivu literatur severních na francouzskou (K) Str, 45, 61, 125, 174, 291, 339 Vil, Spohr; Multatuli Str, 141

DODATEK. Mimo tyto práce publikoval Salda nkolik lánk, jichž nám lze nalézti a blíže uriti O modern v hudb v týdeníku „Die Z e t" (ve Vídni)

nebylo

i

v únoru 1897 moderní eské literatue.

O O Mussetovi,

f ejton

v

Tamtéž 1901 „Lidovýchnovinách"

roku

1892 nebo 1893. Krom toho lánky v

„Krakonoši" v zim 1896, „Radikálních listech" 1907—8 a v „Zlaté Praze" (lánek o Hebbelovi), v

*

*

*

Omezujíce se na práce tištné, vynecháváme innost redaktorskou a adu dosud netištných Saldových pednášek. Soustavné celky z nich tvoí zvlášt pednášky, konané od r. 1912 ve vyšších ženských kursech pi Mstské vyšší díví škole v Praze a pednášky na

Ceskéfakult

bhu

filosofické vPrazeod letního 1916, které se týkají djin francouzskéko románu realistického (do roku 1917, Balzac, Flaubert, Stendhal-Beyie,

Georg Sand). Z netištných peklad uvádíme: Friedricha Hebbela „Gyges a jeho prsten" (objednáno správou Národního divadla, v divadelním archivu, 1901). V Karlin, v lednu 1918. 262

OBSAH: I.

Antonín Sova:

F, X,

Šaldovi

7

II.

Rud.

I.

MalýtKsobiknám

,.

11

III.

Božena Benešová:

F. X.

Salda lyrikem

Delta: Vyznání hrdinské Jakub Deml: Moje cesta

33

pedveer mythu

a

.

.

.

územím básníkovým. Vilém Dvoák: O Šaldov díle výtvarn kritickém Josef Folprecht: K Šaldovu slovanství .

Marie Hennerová: Loutky Vlastislav Hofman: Dotaz

i

dlníci boží o zítek".

„Bojm

.

37

55 70

76

83 .

.

-

F. Chudoba: F, X, Salda a literatura anglická Vlastimil Kybal: O Šaldov pomru ke kultue .

.

.

italské

91 95 118

Mareš: Ozva Šaldovi Zdenk Nejedlý: F. X. Salda a vda Ferdinand Pujman: Zrodový okamžik Marie Štechová: Tvrce Jindich Vodák: F, X. Salda. (K jeho padesátinám dne 22. prosince 1917) L. N. Zvina: F. X. Šaldovo pojetí stylu

F.

131

134 143

145 148

154

IV.

Jaromír Borecký; Co bych napsal

F.

X.

Šaldovi

k jubileu

František ada; Na nemá býti zapomenuto Rud, I. Malý: Družný samotá F. Skácelík: Vzpomínka na Valašsko Fr. Táborský: Drobná vzpomínka

.

.

159 .171 176

182 185

V.

Božena Benešová: Nesplacený dluh Jakub Deml: ervencový vítr Ivan Olbracht;

Vné

srdce

189

223

224

EvaVrchlická: Sonety Fr. Jammes: Z knihy „Kostelík v Fr, Žákavec

227

zeleni/' (Peložil 230

VI.

Václav Brtník a Anna Brtníková: Soupis prací Dra F. X. Saldy; A. Práce pvodní B, Práce peložené

Dr.

PÍLOHY. Zdenk Kratochvíl: Karikatura Josef Maatka: Tanenice, Otakar Španiel: F. X. Salda.

F. X.

Saldy.

236 261

I

'VlVIi^lllIVi

*^im.\^

t

PLEASE

CARDS OR

5038 S356

Z6686

JULi^iVl^

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

PG

,

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

F.X. Saldovi k padesátinám