Elektronický výstup z projektu Perspektiva 2010 reg. č. CZ.1.07/1.3.05/11.0019
Vydalo s podporou Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky Krajské zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a informační centrum, Nový Jičín, příspěvková organizace, Štefánikova 7/826, 741 11 Nový Jičín. Autor na originále závěrečné práce stvrdil svým podpisem prohlášení, že tento materiál vypracoval samostatně a to včetně grafických a zvukových příloh, a dílo splňuje podmínky uvedené v § 31 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona. Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko (CC BY-NC-ND 3.0)
ÚVODNÍ SLOVO Mgr. Blanka Kozáková Projekt Perspektiva 2010 reg. č. CZ.1.07/1.3.05/11.0019, financovaný z operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, probíhal v období let 2009 – 2011. Tento projekt byl vyústěním dlouhodobé a systematické metodické podpory pedagogickým pracovníkům, kteří se zaměřují na rozvoj ICT ve školách Moravskoslezského kraje, poskytované Krajským zařízením pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a informačním centrem, Nový Jičín, příspěvkovou organizací. Významnou vzdělávací aktivitu projektu tvořilo dlouhodobé vzdělávání ICT lídrů. Jedním z výstupů procesu zvyšování jejich digitální gramotnosti byla závěrečná práce, která postihovala oblast, které se v ICT detailněji věnovali. Její úvodní část vždy popsala teoretická východiska a v další části se pak autoři zaměřili na praktické aspekty problému ve školské praxi. Protože se jednalo o práce rozsáhlejšího charakteru, které měly vazbu na současný stav využívání ICT ve školách Moravskoslezského kraje, shrnuli jsme tyto výstupy do motivačního sborníku zajímavých řešení, návodů, postupů a dáváme je tímto k dispozici
pedagogickým
pracovníkům
základních
a
středních
škol
Moravskoslezského kraje. Vlastní příprava závěrečných prací byla řízena v Learning Management System Moodle. Díky tomuto nástroji jsme mohli sledovat postup při zpracování, a to jak u autora práce, tak i u jeho vedoucího. Pro tento účel měli oba v prostředí LMS připraveny komunikační nástroje (fórum, chat) a termínované odevzdávání jednotlivých verzí závěrečné práce. V konečné fázi zpracování dostal do prostředí LMS přístup také oponent práce pro zpracování a vložení svého posudku. Všichni zúčastnění tak měli přehled o aktuálním stavu komunikace a zpracovaného materiálu a mohli neprodleně reagovat, pokud si to situace vyžádala. Děkujeme touto cestou všem pedagogickým pracovníkům, kteří se nechají uváděnými příklady inspirovat ke své další pedagogické práci podpořené využitím ICT ve své škole. Poděkování za vedení přípravy závěrečných prací patří celému realizačnímu týmu projektu Perspektiva 2010.
Bezpečnost učitele na Internetu
Mgr. Alena Palacká
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 3 TEORETICKÁ ČÁST................................................................................................................ 4 1
Úloha učitele ....................................................................................................................... 4
2
Ochrana soukromí ............................................................................................................... 4
3
Bezpečí na sociální síti........................................................................................................ 5 3.1
4
Kyberšikana ........................................................................................................................ 7 4.1
5
6
Falešný profil ............................................................................................................... 6 Další nebezpečné jevy ................................................................................................. 8
Ochrana počítače ............................................................................................................... 10 5.1
Počítačové viry .......................................................................................................... 10
5.2
Spyware ..................................................................................................................... 11
5.3
Nevyţádaná pošta (spam) .......................................................................................... 12
5.4
Hoax........................................................................................................................... 12
Internetové bankovnictví .................................................................................................. 13 6.1
Phishing ..................................................................................................................... 13
PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................................ 15 7
Výzkum projektu E-bezpečí a Centra PdF UP ................................................................. 15
8
Dotazníky .......................................................................................................................... 16 8.1
Dotazník pro ţáky - závěry ........................................................................................ 16
8.2
Dotazník pro učitele - závěry..................................................................................... 22
Závěr......................................................................................................................................... 27 Seznam grafů ............................................................................................................................ 28 Zdroje ....................................................................................................................................... 29 Seznam příloh ........................................................................................................................... 31
2
Úvod Pro závěrečnou práci studia ICT lídr jsem si vybrala téma zabývající se bezpečným vyuţíváním Internetu. Je to problematika, která se týká téměř kaţdého, protoţe Internet nabízí stále nové moţnosti vyuţívání v různých oblastech ţivota. Je pohodlné sednout si doma k počítači a zaplatit sloţenky v bance, objednat si zboţí, které potřebuji, nebo komunikovat s přáteli i na velkou vzdálenost. S rostoucími moţnostmi ale také rostou rizika zneuţití. Můţe se například stát, ţe někdo vybere peníze z účtu, zboţí, za které je zaplaceno, nedojde, nebo někdo zneuţije toho, co člověk na sebe prostřednictvím sociální sítě prozradí. Obzvlášť děti a dospívající mládeţ často neodhadnou následky svého konání. Učitelé mohou v tomto ohledu na ţáky působit, ale musí mít sami určitý přehled. Povědomí o nebezpečí vyuţívání Internetu je třeba zvyšovat jak mezi ţáky, tak mezi učiteli a v neposlední řadě i mezi rodiči, kteří často o aktivitách svých dětí na Internetu nemají přehled, a tudíţ netuší, do jakých problémů se můţe jejich dítě prostřednictvím Internetu dostat. Ve své práci bych chtěla upozornit na některá často se opakující rizika, se kterými se ţáci i já jako učitel a běţný uţivatel Internetu mohu setkat. V teoretické části se zabývám základními pojmy souvisejícími s danou problematikou a v praktické části uvádím výsledky výzkumů provedených v rámci projektu E-bezpečí.. Tyto doplním o data ze zpracovaného dotazníku provedeného mezi ţáky ZŠ a MŠ Františka Palackého Hodslavice, ZŠ a MŠ Mořkov a ZŠ a MŠ Suchdol nad Odrou.
3
TEORETICKÁ ČÁST
1
Úloha učitele
Internet se díky neustálému vývoji informačních technologií stává médiem, které je stále dynamičtější. Sociální sítě, mobilní telefony a uţivatelsky interaktivní sluţby nabízejí dětem a mladým lidem celou řadu moţností ke komunikaci, interaktivnímu fungování a ke sdílení obsahu a zájmů. V ţivotě typického mladého člověka se nabízí mnoho příleţitostí k pouţívání mobilních a internetových technologií, například: - posílat textové zprávy kamarádům, - pouţívat internet při práci na domácích úkolech, - diskutovat s kamarády na fóru nebo v sociální síti o tom, co dnes zaţili, - fotografovat sebe, rodinu a kamarády ze školy mobilem, - načítat fotografie na vlastní profil v sociální síti a sdílet je s ostatními uţivateli, - hrát on-line hry, - sledovat nejnovější hudební nahrávky, které jsou dostupné pouze na internetu, - stahovat si stopy s hudbou do MP3 přehrávače a poslouchat ji později, - dívat se on-line na videoklipy. Virtuální svět se v mysli dnešních dětí prolíná s tím skutečným a ony často těţce rozeznávají hranice. Virtuální svět, stejně jako svět skutečný, není zcela bezpečný a kaţdý člověk, děti a mládeţ zejména, můţe být poznamenán nevhodným nebo škodlivým kontaktem, který je prostřednictvím těchto sluţeb navázán. Učitelé by měli dětem a dospívajícím zajišťovat bezpečné virtuální prostředí. Aby mohli své ţáky vybavit příslušnými dovednostmi, musejí si nejprve oni sami uvědomit moţná rizika. [1]
2
Ochrana soukromí
Neustálý rozvoj informačních a komunikačních technologií umoţňuje stále jednodušší způsob komunikace. Technická snadnost komunikace můţe vést k tomu, ţe uţivatelé méně dbají na ochranu svého soukromí, virtuální identity a pověsti, avšak právě tato ochrana je základem zodpovědného vyuţívání ICT. Je na kaţdém, aby zůstal ve virtuálním prostoru v bezpečí, ať
4
uţ na počítači, nebo při pouţívání mobilního telefonu. Pedagogové by měli ţáky učit chápat, proč je důleţité chránit při práci s technologiemi vlastní soukromí, ale nesmí zapomínat, ţe soukromí při pouţívání mobilu, elektronické pošty nebo sociálních sítí je neméně důleţité i pro ně. Musí pečlivě zváţit, komu dovolí sdílet svůj profil na sociální síti a jaké informace na svém blogu nebo profilu zveřejní. Totéţ platí i pro informace nebo snímky, které mají na svých stránkách v sociální síti jejich přátelé. Velmi osobní nebo nevhodné informace se snadno mohou dostat do nepovolaných rukou a přivést učitele do nepříjemností, protoţe co je veřejně dostupné si mohou prohlíţet i ţáci a všichni ostatní. Je proto nezbytné u sluţeb a přístrojů pouţívaných k osobním účelům věnovat zvýšenou pozornost nastavení bezpečnostních prvků a prvků na ochranu soukromí. Mobil se dá snadno ztratit nebo můţe být ukraden, proto by kaţdý měl pouţívat PIN, aby si zajistil, ţe se k jeho osobním údajům nikdo nedostane a nebude moci je pouţít. Hesla k účtům je nutné uchovávat v tajnosti a zadávat je sloţitě, protoţe ţáci a studenti se mohou pokoušet proniknout do soukromí učitele. [2]
3
Bezpečí na sociální síti
Sociální sítě umoţňují uţivatelům vytvářet si vlastní obsah a dělit se o něj s obrovským mnoţstvím jednotlivců, proto je důleţité chránit si své soukromí hned od začátku. Učitel by měl vést ţáky k tomu, aby se na sociálních sítích chovali zodpovědně. Při registraci do sítě je uţivatel poţádán o určité osobní údaje a měl by vědět, jak se s těmito informacemi bude nakládat a co z nich se objeví na uţivatelském profilu. K důleţitým sluţbám portálu pro tvorbu sociálních sítí patří, ţe uţivateli poskytují nástroje, s jejichţ pomocí můţe rozhodnout, které další údaje budou veřejné či soukromé, vybrat si s kým chce být v kontaktu a kdo mu smí na blog nebo profil posílat komentáře. Profil na sociální síti je, jednoduše řečeno, webová stránka, kterou lze snadno vytvořit a kam uţivatel posílá osobní informace, včetně svého jména, e-mailové adresy, fotografií a videosnímků, na nichţ je on sám, jeho kamarádi nebo rodina, kde uvádí svoje zájmy a další informace, které pro něj mají význam a o které se chce podělit s ostatními. Je tudíţ důleţité, aby si ţáci plně uvědomili, co uveřejňují pro oči dalších uţivatelů a jak mohou chránit svoje soukromí a osobní údaje. V důsledku posílání osobních informací do sítě se mohou ţáci snadno stát obětí šikany, nevyţádaných kontaktů ze strany cizích lidí nebo jim můţe být ukradena identita. Aby se tomuto vyhnuli, můţe jim pomoci, kdyţ si před odesláním dat připomenou, co pro ně můţe být potencionálně nebezpečné: osobní údaje, z nichţ lze vyčíst 5
jejich domácí adresu, fotografie, podle kterých je lze lokalizovat nebo uţivatelské jméno nebo snímky, které naznačují, ţe jsou starší neţ ve skutečnosti. Ţáci by měli vědět, jaký je rozdíl mezi soukromým a veřejným profilem a měli by si pravidelně procházet seznamy svých přátel a odstraňovat z něj všechny, u nichţ si nepřejí, aby si směli prohlíţet jejich profil. Ţáci se musejí také naučit, ţe nesou zodpovědnost za ochranu jiných lidí a naopak, coţ znamená, ţe by neměli posílat na web fotografie nebo jiné informace týkající se jiné osoby bez jejího svolení. I učitel by měl přemýšlet, neţ něco pošle na veřejný profil, aby neohroţoval své soukromí a bezpečnost, např. fotografie, které by neměli vidět ţáci nebo studenti, protoţe tito jsou technicky velmi zběhlí a snadno objeví nějaký trapný nebo nevhodný materiál. Stejně tak i jeho přátelé a příbuzní by neměli na síť posílat snímky, které mohou ohrozit jeho profesionální postavení. Platí to samé jako pro ţáky - moţná uţ to nepůjde vzít zpátky. [3]
3.1
Falešný profil
Jako falešný profil se označuje takový profil vytvořený na sociální síti, který se chce vydávat za někoho jiného. V mnoha případech je vytvoření takového profilu míněno jako legrace, autor však nebere v potaz moţné následky. V některých případech můţe být falešný profil vytvořen se záměrem jiné osobě uškodit nebo ji rozrušit. Zneuţití cizího profilu otevírá cestu k získání důvěrných a jiných informací. Zpravodajský server iDNES.cz provedl v říjnu a listopadu 2009 test, jak jsou uţivatelé sociální sítě Facebook ochotni přidat si mezi přátele neznámého člověka a sdílet s ním soukromé informace (viz příloha 1). Byly zaloţeny dva smyšlené profily a osloveno 100 náhodně vybraných českých uţivatelů a uţivatelek Facebooku s ţádostí o přátelství. Neexistujícím sourozencům dal přístup ke svým soukromým informacím kaţdý druhý oslovený. Facebook přitom nabízí několik nástrojů jak soukromí lépe chránit a skrýt citlivé údaje před cizími lidmi. Test ukázal, ţe především mladí čeští uţivatelé si své soukromí nehlídají tak, jak by měli, a vystavují se tak riziku. Šedesát procent náhodně vybraných uţivatelů naletělo na falešný profil neexistující dívky a přidalo si ji mezi přátele. Na neexistujícího mladíka se nachytalo 42 procent. Jen asi pětina poslala zprávu s otázkou, odkud je znají. Většina nachytaných pustila vetřelce ke všem datům, které přes Facebook prezentují: k soukromým fotografiím, fotografiím přátel, e-mailům, telefonům, škole, v několika případech byla sdělena celá domovní adresa. Mezi důvěřivé patřili obvykle mladí uţivatelé 6
a uţivatelky mezi 15-20 lety, průměrný věk byl 19 let. Test jasně ukázal, ţe lze jednoduše proniknout do soukromí cizích lidí. Takto získané údaje můţe vyuţít kdokoli. Závěr testu pouţívat Facebook jako nástroj pro veřejnou, ne soukromou komunikaci, pokud si uţivatel není stoprocentně jistý, ţe má vše dokonale zabezpečeno. Nejrychlejším a nejúčinnějším způsobem jak falešný profil ze sociální sítě odstranit je poţádat o to autora - pokud je známý. Pokud ne, lze se obrátit na poskytovatele sluţby, protoţe falešný profil porušuje podmínky, které poskytovatel stanovuje pro odběr svých sluţeb. [3]
4
Kyberšikana
Šikana ve školách je stále závaţným společenským problémem. S rozvojem komunikačních prostředků dostává ale šikana nový rozměr. Objevuje se nová forma ubliţování – kyberšikana. Kybešikana (cyber bullying) je druh šikany, který k poniţování a ubliţování vyuţívá informační a komunikační technologie. Mezi její nejobvyklejší projevy patří zasílání uráţejících či výhruţných emailů a textových zpráv nebo zveřejňování pomlouvačných, falešných a poniţujících materiálů, např. choulostivých rozhovorů, fotografií či videozáběrů na Internetu. Oproti tradiční šikaně má kyberšikana své specifické znaky: Útočníci jsou anonymní. Ve virtuálním prostředí většinou útočníci vystupují většinou pod přezdívkou, pouţívají pro oběť neznámou e-mailovou adresu nebo telefonní číslo apod. Oběť tak má malou šanci přijít na to, kdo na ní útočí. Anonymita útočníka posiluje agresorovu odvahu zkoušet drsnější metody a formy útoků a vůbec tyto útoky podnikat. Mění se profil útočníků a profil obětí. Ve virtuálním světě nezáleţí na věku, pohlaví, síle, postavení nebo úspěšnosti. Původcem kyberšikany můţe být kaţdý, kdo má potřebné znalosti informačních a komunikačních technologií, tedy i fyzicky slabý jedinec. Výzkumy zahraničních univerzit (Univerzity Antwerpy (2005-2006), Li (2007), Dehue (2008)) ukazují, ţe útočníci tráví na internetu velké mnoţství času a to bez dohledu rodičů, kteří se příliš nezajímají, k čemu jejich děti internet pouţívají. Pachatelé kyberšikany jsou také obvykle původci tradičního šikanování. Zajímavý je poznatek, ţe kyberútočníci bývají často také sami oběťmi kyberšikany, nebo jejími pozorovateli. Výše zmíněné výzkumy zjistily, ţe oběťmi se často stávají děti, které jsou na internetu nebo mobilním telefonu závislé. Sociální kontakty
7
navazují především ve virtuálním světě, ve skutečném světě příliš kamarádů nemají. Jsou to také často oběti tradiční šikany. Mění se místo a čas útoků. Zatímco u tradiční šikany lze předpokládat, kdy k útoku dojde (např. ve škole nebo na hřišti), s kyberšikanou se lze setkat kdykoli a kdekoli, třeba v „bezpečí domova a o půlnoci. Stačí být připojen k internetu nebo mít u sebe svůj mobilní telefon. Ve virtuálním prostředí se lidé chovají jinak než ve skutečném světě. Mohou udávat jiný věk, jiné pohlaví, jiné povolání a záměrně tak manipulovat s těmi, se kterými komunikují. Ve virtuálním světě se také někteří lidé chovají méně opatrně neţ ve světě reálném (jsou odváţnější v komunikaci, často probírají citlivá témata bez zábran). Někdy zkoušejí to, co by se v reálném světě báli udělat (např. jiné osobě vyhroţovat nebo ji vydírat), protoţe je menší šance na jejich dopadení. Při šíření kybešikany pomáhá útočníkovi publikum. Prostředky kyberšikany (zprávy a pořízené záznamy) se dají jednoduše rozesílat dál, útočník nemusí oběť napadat opakovaně, stačí, kdyţ citlivé zprávy publikuje na internetu, o jejich šíření se postarají jiní. Toto „publikum“ umoţňuje zvyšovat intenzitu útoku a zhoršovat dopad na jeho oběť. Dopady kybešikany na oběť není snadné rozpoznat. Kyberšikana je většinou spojená s psychickým týráním obětí, které není snadné poznat, na rozdíl od modřin, které mohou doprovázet fyzickou šikanu. Oběti jsou často uzavřené do sebe a o svých problémech s okolím nekomunikují. Na řešení svých problémů tak často zůstávají sami, coţ můţe vést k tomu, ţe situaci nezvládnou. Kybešikana může být způsobena i neúmyslně. Někdy můţe být kyberšikana výsledkem toho, ţe špatně odhadneme situaci nebo reakci daného člověka, a to co bylo myšleno jako ţert, můţe ublíţit.
4.1
Další nebezpečné jevy
Kromě kyberšikamy se mohou ţáci na internetu setkat s dalšími nebezpečnými jevy, jako je např. sexting, kybergrooming nebo stalking a kyberstalking.
8
Sexting (česky sextování) je poměrně nový jev, který je spojený s vyuţíváním informačních a komunikačních technologií mladistvými a dětmi (první případy byly zdokumentovány v roce 2005). Slovo sexting je sloţeninou vzniklou ze slov sex a textování. Jedná se o elektronické rozesílání textových zpráv, fotografií nebo videa se sexuálním obsahem. Tyto záznamy jsou často zveřejněny na internetu, hlavně kdyţ dojde k ukončení vztahu mezi mladistvými. Kybergrooming je termín, který označuje chování uţivatelů internetu, které má v dítěti vyvolat falešnou důvěru a připravit ho na schůzku, jejímţ cílem je oběť pohlavně zneuţít. Útočníci jsou často pedofilové.
Proces manipulace s dítětem obvykle prochází několika
základními etapami: 1. Vzbuzení důvěry a snaha izolovat oběť. Kybergroomer se staví do pozice osoby, která dítěti rozumí, chápe jeho problémy, protoţe má problémy stejné, a pomůţe je dítěti vyřešit. Často s dětmi řeší citlivá témata jako např. manţelské problémy, sexuální ţivot dospělých apod. Zároveň útočník izoluje oběť od okolí (rodiče ti nerozumí, já ano ……., nikomu to neříkej, ostatní děti by ţárlily ……, maminka by tě nenáviděla…..). V této etapě často získá e-mail dítěte, telefonní číslo na mobil, adresu nebo adresu školy, kterou dítě navštěvuje. 2. Podplácení dárky nebo různými službami, budování kamarádského stavu. Získaný vztah posiluje kybergroomer různými dárky (např. peníze, mobil, drahé oblečení) nebo sluţbami (návštěva kina). Tyto dárky dává dítěti bez příčiny. 3. Vyvolání emoční závislosti na osobě útočníka. V této etapě vzniká emoční závislost oběti na osobě útočníka, který zná její nejintimnější tajemství. Děti pak často lţou rodičům o tom, jak a s kým tráví svůj volný čas, nesvěřují se rodičům, ale důvěřují kybergroomerovi. 4. Osobní setkání. Pokud dosud nedošlo k osobnímu kontaktu, ve fázi emoční závislosti pravděpodobně k nějakému druhu kontaktu dojde. 5. Sexuální obtěžování a zneužití dítěte.
9
Kyberstalking je zneuţívání internetu, mobilních a dalších informačních a komunikačních technologií ke stalkingu. Stalking je termín, který označuje opakované a stupňované obtěţování oběti nevyţádanou a nechtěnou pozorností. Pronásledovatel svou oběť bombarduje SMS zprávami, e-maily, telefonáty nebo „dárky“, které oběť nechce. V případě kyberstalkingu jde o zasílání různých zpráv pomocí instant messenger (pozn.: messenger je internetová sluţba, která umoţňuje uţivatelům sledovat, kteří jejich přátelé jsou připojeni; např. ICQ, Skype), chatu, prostřednictvím VoIP technologií (tj. technologií, které umoţňují přenášet hlasovou komunikaci prostřednictvím Internetu nebo počítačové sítě). Nejlepší obranou před těmito nebezpečnými jevy je prevence. Ta spočívá především v dobré komunikaci rodičů s dětmi. Rodiče by měli dětem věnovat dostatek času a hovořit s nimi o jejich problémech, aby si vytvořili s dětmi důvěrný vztah, a děti se mohli se svými problémy svěřit rodičům a ne cizím lidem na internetu. Zároveň je nutné děti informovat o tom, jaká nebezpečí jim hrozí a jak se jim vyhnout. Tady můţe významnou roli sehrát škola. [10,11,12]
5
Ochrana počítače
Kaţdý, kdo pouţívá Internet, je vědomě nebo nevědomě terčem neţádoucího zájmu. Na Internetu jsou viry a další aktivity, které se snaţí získat citlivé informace, jako např. soubory z disků, informace o tom, co je nainstalováno na PC, pouţívaná uţivatelská jména a hesla, navštěvovaná místa na Internetu, staţené soubory apod. Většina těchto činností je prováděná skrytě tak, ţe při připojení na Internet jsou informace odesílány z počítače bez vědomí uţivatele. Důsledkem takto nasbíraných informací o uţivateli je mimo ztráty soukromí minimálně to, ţe uţivateli začnou přicházet nevyţádané reklamní e-maily a samovolně vyskakovat reklamní okna, ale mohou být i mnohem závaţnější. Problematika nevyţádaného softwaru (tzv. malware - souhrnný název) je závaţným problémem a je třeba se proti němu efektivně bránit. [13]
5.1 Počítačové viry Počítačové viry jsou malé softwarové programy určené k šíření z jednoho počítače do jiného a narušování počítače. Virus můţe poškodit nebo odstranit data v počítači, vyuţít e-mailou aplikaci k vlastnímu rozšíření do jiných počítačů nebo dokonce vymazat všechna data na
10
pevném disku. Viry se nejčastěji šíří v přílohách e-mailových zpráv nebo rychlých zpráv. Proto je důleţité nikdy neotevírat přílohy e-mailů, pokud neznáte odesílatele a neočekáváte je. Viry mohou být zamaskovány jako přílohy v podobě zábavných obrázků, přání nebo zvukových souborů a videosouborů. Šíří se také stahováním z internetu, mohou být skryty v nelegálním softwaru a dalších souborech nebo programech, které lze stáhnout. Pokud se uţivatel chce virům vyhnout, je nutné počítač průběţně aktualizovat nejnovějšími aktualizacemi a antivirovými nástroji a dodrţovat základní pravidla při procházení Internetu, stahování souborů a otevírání příloh: - pouţívat bránu firewall pro připojení k Internetu (brána firewall je software nebo hardware, který kontroluje informace přicházející z Internetu nebo ze sítě, a v závislosti na svém nastavení je buď zablokuje, nebo jim umoţní projít do počítače), - pouţívat funkci automatické aktualizace, - pouţívat aktuální antivirový software, - neotevírat přílohu e-mailu od osoby, kterou neznáte, - neotevírat e-mailové přílohy ani od známých osob, pokud uţivatel přesně neví, co příloha obsahuje. [7, 17]
5.2
Spyware
Spyware se v terminologii PC označuje veškerý software, který byl na PC nainstalován bez uţivatelova vědomí a který sbírá informace o uţivateli pro pozdější předání tomu, kdo spyware ovládá. Chová se například tak, ţe zobrazuje reklamu nebo mění konfiguraci počítače, obvykle bez osobního souhlasu uţivatele. Spyware se můţe do počítače dostat různými způsoby, například při instalaci jiného poţadovaného softwaru, programu pro sdílení souborů hudby nebo videa. Neznamená to, ţe kaţdý software poskytující reklamu nebo sledující on-line aktivity uţivatele je škodlivý, ale můţe obtěţovat. Při kaţdé instalaci softwaru do počítače je nutné pečlivě si pročíst veškerou dokumentaci, včetně licenční smlouvy a prohlášení o zásadách ochrany osobních údajů. Někdy je zahrnutí neţádoucího softwaru do dané instalace uvedeno, ale můţe se zobrazovat aţ na konci licenční smlouvy nebo prohlášení o zásadách ochrany osobních údajů. Je proto důleţité rozumět podmínkám a souhlasit s nimi, pokud se například uţivatel zaregistruje u nějaké bezplatné internetové sluţby. [4, 7]
11
5.3
Nevyžádaná pošta (spam)
Spam jsou e-maily, které uţivatel nechce dostávat a které jej obtěţují, například uţ tím, ţe zabírají místo ve schránce. Tyto e-maily by uţivatel měl ignorovat tím, ţe: - bude nevyţádané e-mailové zprávy odstraňovat, aniţ by je otevřel, - nebude odpovídat na nevyţádanou zprávu, pokud si není jistý, ţe pochází z legitimního zdroje, - bude aktualizovat program nevyţádané pošty a e-mailové filtry, - nebude poskytovat osobní informace v e-mailu ani v rychlé zprávě, - otevření přílohy nebo klepnutí na odkaz si důkladně rozmyslí, - nebude nakupovat ani přispívat na charitativní účely propagované prostřednictvím nevyţádané pošty (autoři takovéto pošty často prodávají e-mailové adresy lidí, kteří u nich nakoupili, takţe následkem můţe být ještě větší mnoţství nevyţádané pošty), - nebude předávat řetězové e-mailové zprávy (nejenţe ztratí kontrolu nad tím, kdo uvidí jeho e-mailovou adresu, ale můţe předat falešnou zprávu nebo napomáhat šíření viru). Preventivně se můţe uţivatel spamu bránit tím, ţe nebude zbytečně zveřejňovat svou e-mailovou adresu na www stránkách a pro dočasné akce, jakými jsou třeba zveřejnění inzerátu nebo účast v nějaké soutěţi, si zřídí speciální adresu, kterou bude moci později bez problému zrušit. Pokud uţivatel uvádí svou adresu na veřejné webové stránce, např. v konverzační místnosti, měl by svou e-mailovou maskovat tím, ţe v adrese symbol @ nebo . napíše slovy. Tímto způsobem druhá osoba adresu rozpozná, ale automatizované programy vyuţívané odesílateli nevyţádané pošty to nedokáţí. Při nákupech online je nutné dávat pozor na předem zaškrtnutá políčka, označující, ţe zákazník souhlasí s prodejem nebo poskytnutím své adresy jiným stranám. [9]
5.4
Hoax
Slovo hoax označuje poplašnou zprávu, která varuje před neexistujícím nebezpečím nebo obsahuje nepřesné, zkreslující informace a směs lţí a polopravd, které nezasvěcený člověk nemůţe s jistotou posoudit. Nejčastěji varuje před neexistujícím nebezpečným virem. Mezi hoaxy patří také fámy o mobilních telefonech, pyramidové hry, různé nabídky na snadné výdělky, řetězové dopisy štěstí, smyšlené petice, podvodné loterie apod.
12
Typický text poplašné zprávy obsahuje většinou tyto body: - stručný popis nebezpečí a způsob šíření, - snaţí se přesvědčit, ţe varování přišlo od důvěryhodných zdrojů, - výzvu k dalšímu rozeslání. Tyto nesmysly se lavinovitě šíří proto, ţe mnoho nezkušených uţivatelů bez přemýšlení výzvu uposlechne a zprávu přepošle. Na první pohled se šíření hoaxů nezdá škodlivé, ale při bliţším pohledu na problém lze zjistit, ţe můţe obtěţovat příjemce a zbytečně zatěţuje linky a servery. Největším nebezpečím je, ţe šířením hoaxů se mohou vyzradit důvěrné informace tím, ţe ten, kdo zprávu přeposílá, dává k dispozici seznam e-mailových adres náhodným příjemcům. Tím, ţe se zprávy šíří lavinovitě, nemůţe vědět, komu bude e-mail doručen v dalších úrovních. Seznam adres vyuţívají spameři, kteří na získané adresy posílají nevyţádané e-maily. Jak na hoax reagovat? Pokud příjemce hromadné zprávy nemá jistotu, zda obdrţená zpráva je hoax, můţe si prohlédnout seznam hoaxů na adrese www.hoax.cz, je také moţné slušně odpovědět pouze odesílateli a upozornit ho, ţe zpráva, kterou poslal, je hoax. [8,9]
6
Internetové bankovnictví
Jednou z moţností, které nabízí internet ke zjednodušení ţivota, je internetové bankovnictví (internetbanking). Díky němu nemusí lidé navštěvovat banku tak často, protoţe mnoho věcí si mohou vyřídit z domova nebo kteréhokoliv jiného místa. Stačí jim k tomu jen počítač a připojení k internetu a internetový prohlíţeč. Výhodou je snadná obsluha a přístup 24 hodin denně. Zabezpečení internetbankingu je nutné věnovat pozornost, protoţe snadno můţe dojít k odcizení důvěrných dat nebo k finanční ztrátě. K základním bezpečnostním doporučením patří: - pouţívat pouze legální software a chránit si svůj počítač, - neotvírat podezřelé e-maily nebo jejich přílohy, - nesdělovat osobní údaje, hesla nebo PIN e-mailem. [14]
6.1
Phishing
Phishing je druh internetového podvodu, kterým se podvodníci snaţí z uţivatelů internetového bankovnictví vylákat přístupové údaje k účtům a zneuţít je pro svoje
13
obohacení. K získání těchto důvěrných informací vyuţívají podvodné e-maily, které na první pohled vypadají, ţe jsou odeslány přímo z banky a snaţí se přesvědčit uţivatele, aby kliknul na odkaz. Text můţe vypadat jako informace o neprovedení platby, výzva k aktualizaci bezpečnostních údajů, oznámení o dočasném zablokování účtu nebo platební karty, výzkum klientské spokojenosti nebo jako elektronický bulletin pro klienty. Pokud neopatrný uţivatel na tento falešný odkaz klikne, dostane se na podvodné stránky, kde jsou po něm poţadovány přístupové údaje k účtům, platebním kartám nebo jiné důvěrné informace. Pokud je uţivatel vyplní, získají tato data podvodníci, kteří je následně vyuţijí ve svůj prospěch. Důleţité je si pamatovat, ţe banka takovéto zprávy nikdy nerozesílá a nemá důvod tyto informace od klientů poţadovat. [15, 16]
14
PRAKTICKÁ ČÁST
7
Výzkum projektu E-bezpečí a Centra PdF UP
Výzkumný tým projektu E-bezpečí a Centra Pdf UP (Centrum prevence rizikové virtuální komunikace) realizoval v září–listopadu 2009 a v listopadu–prosinci 2010 výzkumná šetření zaměřené
na
a komunikačních
výskyt
nebezpečných
technologií.
Šetření
jevů
spojených
s vyuţíváním
informačních
bylo
zaměřeno
zejména
kyberšikanu,
na
kybergrooming, sexting a další nebezpečné jevy, se kterými se setkávají nejen ţáci a učitelé, ale také dospělí uţivatelé internetu. Do výzkumného šetření se v roce 2009 zapojilo téměř 2 000 respondentů a v roce 2010 více neţ 12 500 respondentů ze základních a středních škol z celé České republiky. Některé zjištěné skutečnosti jsou uvedeny v příloze číslo 4. Při porovnání obou výzkumů lze pozorovat, ţe u řady sledovaných skutečností došlo ke změnám. Znatelný je například nárůst původců kyberšikany z 27,8 % na 41,8 %. Počet obětí se zvýšil asi o 6 % (z 53,2 % na 59,38 %). Za pozitivní lze povaţovat, ţe pomoc při řešení kyberšikany by u rodičů hledalo 3,5x více respondentů. Zatímco počet dětí, které jsou ochotny jít na osobní schůzku s neznámou osobou z internetu, zůstal téměř na stejných hodnotách (39,2 % a 39,09 %), počet těch, které by o schůzce neřeklo, vzrostl více neţ dvojnásobně. Větší opatrnost lze pozorovat při nakládání s osobními údaji. U všech sledovaných údajů byl zaznamenán pokles (u některých i o více neţ 10 %). Co se týká zveřejňování nebo odesílání sexuálně laděných fotografií nebo videozáznamů, jsou hodnoty na stejné úrovni. [6] Z těchto závěrů plyne, ţe o riziku spojeném s vyuţíváním informačních a komunikačních technologií je nutné ve školách hovořit. Učitelé by se měli s touto problematikou seznamovat a učit ţáky jak se mají ve virtuálním prostředí chovat.
15
8
Dotazníky
8.1 Dotazník pro žáky - závěry Pro srovnání se závěry uvedenými výše, jsem uskutečnila dotazníkové šetření ve škole, kde učím a ve dvou dalších školách v okolí. Celý dotazník je uveden v příloze 2.
Graf 1: Navštěvovaný ročník základní školy
Dotazník vyplnilo celkem 160 ţáků druhého stupně ze tří vesnických základních škol. Nejvíce ţáků bylo z 9. třídy (31 %) a 7. třídy (30 %). Poměr chlapců a dívek byl téměř vyrovnaný (48 % odpovídajících byli chlapci, 52 % dívky).
Graf 2: Účet na sociální síti
Na otázku, zda má ţák účet na nějaké sociální síti, odpověděli všichni ţáci. Na sociální síti má účet 90 % ţáků, naprostá většina (90 %) na Facebooku.
16
Graf 3. Ověření přátel
Na otázku, zda si ţák ověří, odkud jej zná někdo, kdo chce, aby si jej přidal mezi přátele, odpovědělo 149 ţáků, coţ je 93 % těch, kteří mají účet na nějaké sociální síti. Převáţná většina (84 %) si ověřuje, odkud ho dotyčný zná.
Graf 4. Poskytování osobních údajů
140 dotazovaných (98 %) sdílí na Facebooku fotografie a 76 dotazovaných (53 %) e-mail. Telefon a adresu poskytují pouze 3 % ţáků. Fotografie sdílí na Facebooku 140 respondentů, coţ je 98 %, e-mail 76 respondentů (53 %). Telefon a adresu sdílí pouze 3 % respondentů.
17
Graf 5: Znalost pojmu kyberšikana
Pojem kyberšikana znají téměř všichni ţáci (98 %), kteří odpověděli na otázku. Dva ţáci (1 %) na otázku neodpověděli.
Graf 6: Urážející nebo výhrůžné e-maily nebo SMS - příchozí
Graf 7: Urážející nebo výhrůžné e-maily nebo SMS - odeslané
18
Graf 8: Urážející nebo výhrůžné e-maily nebo SMS přicházející známým
Graf 9: Urážející nebo výhrůžné e-maily posílané známými
Z grafů 6–9 plyne, ţe s uráţejícími nebo výhrůţnými e-maily má osobní zkušenost pouze kolem 10 % ţáků, kteří odpověděli na dané otázky (na otázku ke grafu 6 neodpovědělo 5 ţáků, na otázky ke grafům 7–9 neodpověděl vţdy jeden ţák). Zhruba stejné procento takovéto e-maily dostalo i samo odeslalo. Zprostředkovaně se s takovými e-maily setkalo dvakrát aţ třikrát tolik (30 % zná někoho, kdo takovéto e-maily dostává a 20 % někoho, kdo je sám posílá). Nejvíce ţáků (18 %) si myslí, ţe ti, kteří posílají uráţející nebo výhrůţné e-maily, to dělají pro zábavu a stejné procento si myslí, ţe důvodem je zastrašení nebo poníţení adresáta. 14 % uvádí jako důvod nudu a stejné procento si myslí, ţe si autor chce zvýšit sebevědomí. Ostatní důvody, jako například závist, pomstu, psychický problém aj., uvedlo méně neţ 10 % ţáků. 15 % uvedlo, ţe neví.
19
Graf 10: Sexuálně laděné zprávy - příchozí
Graf 11: Sexuálně laděné zprávy - odeslané
Na otázky ke grafům 10 a 11 neodpovědělo 7 ţáků. 1/3 uvedla ţe zprávu se sexuálním obsahem dostala a 14 %, ţe takovouto zprávu odeslalo.
Graf 12: Pozvání na osobní schůzku
Čtvrtina dotázaných má s pozváním na schůzku osobní zkušenost (neodpovědělo 7 ţáků). 20
Graf 13: Souhlas s pozváním na osobní schůzku
Graf 14: Oznámení schůzky
Z grafů 13 a 14 plyne, ţe čtvrtina ţáků by s osobní schůzkou domluvenou přes Internet souhlasila (5 ţáků neodpovědělo). Nejvíce (66 %) z těch, kteří odpověděli, by o schůzce řeklo kamarádům, zhruba polovina (35 %) by se svěřila rodičům a 10 % by o schůzce neřeklo nikomu.
Graf 15: Blízký přítel na Internetu
21
Na otázku odpověděli všichni ţáci, kteří mají účet na nějaké sociální síti. Třetina (32 %) našla na Internetu někoho, komu můţe svěřit cokoliv . V dotazníku ţáci také odpovídali, jestli znají význam slov sexting a kybergrooming. Na otázku, co znamená sexting, odpovědělo 90 % ţáků, z toho 45 % odpovědělo, ţe neví, 17 % odpovědělo něco se sexem a 10 % si myslí, ţe sexting je sex přes internet. Správně odpovědělo pouze 10 % ţáků. Jinou odpověď uvedlo 18 % ţáků. Pojem kybergrooming nedovedl vysvětlit nikdo (odpovědělo 88 %). 68 % odpovědělo, ţe neví, 15 % si myslí, ţe kybergrooming je něco se šikanou a 3 % vydávání za jinou osobu. 14 % ţáků odpovědělo jinak. Ze srovnání mého dotazníkového šetření (V2) a výzkumu projektu E-bezpečí (V1) plyne: -
v obou výzkumech má účet na nějaké sociální síti stejné procento respondentů (90 %),
-
osobní zkušenost s kyberšikanou z pozice oběti mají respondenti V2 šestkrát menší (10 % a 59 %), z pozice útočníka třikrát menší (12 % a 41 %),
-
se schůzkou domluvenou přes internet by ve V2 1souhlasilo opět třikrát méně ţáků neţ ve V2,
-
shodně by o takové schůzce nejvíce informovalo kamarády (66 % ve V2 a 70 % ve V1),
-
rodičům by o takové schůzce řeklo 35 % ve V2 a 44 % ve V1, nikomu 10 % ve V2 a 20 % ve V1. Zbývající odpovědi nelze srovnat, protoţe nebyly poloţeny stejné otázky.
8.2 Dotazník pro učitele - závěry Pokusila jsem se také zmapovat vyuţívání Internetu učiteli. Bohuţel výzkumný vzorek byl velmi malý, takţe se nedají dělat nějaké závěry. Zadání dotazníku je uvedeno v příloze 3.
Graf 16: Věk respondentů
22
Dotazník vyplnilo celkem 33 učitelů, tři čtvrtiny z nich jsou ve věku 30 - 50 let. 91 % odpovídajících jsou ţeny, muţi odpověděli pouze tři. Dva jsou z věkové skupiny 30-39 let (učí na ZŠ) a jeden z věkové skupiny 40-49 let (učí na SŠ). Téměř 60 % odpovídajících učitelů učí na 2. stupni základní školy, necelá třetina na střední škole, z 1. stupně ZŠ jsou pouze čtyři učitelé (12 %).
Graf 17: Účet na Facebooku
Účet na Facebooku má celkem 42 % odpovídajících. Ze středoškolských učitelů má účet na Facebooku 60 %, z učitelů 2. stupně ZŠ pouze 42 %. Z učitelů 1. stupně ZŠ nemá účet na Facebooku nikdo.
Graf 18: Elektronická komunikace se žáky
Nejvíce učitelů (88 %) vyuţívá k elektronické komunikaci se ţáky e-mail, ze středoškolských učitelů všichni, z učitelů 2. stupně 90 % a z učitelů 1. stupně 50 %. Facebook vyuţívá jeden učitel SŠ (muţ, 40 - 49 let) a jeden učitel 2. stupně ZŠ (ţena, méně neţ 30 let), celkem 6 %. Jinou formu komunikace vyuţívají opět dva učitelé - ICQ (ţena, 30-39 let, 2. stupeň ZŠ) a gmail a kalendáře (ţena, 40-49 let, SŠ). Tři učitelé (9 %), nevyuţívají elektronickou komunikaci vůbec (z toho dva z 1. stupně). 23
Graf 19: Fotky na internetu bez vědoní foceného
Více neţ 1/3 učitelů má zkušenost s tím, ţe se na Internetu objevily jejich fotky nebo video bez jejich vědomí. Procento těch, kteří se s touto situací setkali je jen o málo vyšší u učitelů na základní škole neţ na střední (40 % ZŠ, 30 % SŠ).
Graf 20: Přeposílání hoaxů
Více neţ polovina učitelů, kterým přijde zpráva typu hoax, tyto zprávy někdy přepošle. Nepřepošle je téměř 40 % odpovídajících. Všechny, které tyto zprávy vţdy přepošlou, jsou učitelky základní školy.
24
Graf 21: Typ přeposlané zprávy
75 % těch, kteří řetězové zprávy přeposílají, přeposílá varování před nějakým nebezpečím, 45 % přeposílá ţádosti o pomoc a 30 % řetězy štěstí.
Graf 22: Využívání služeb elektronického bankovnictví
Sluţeb internetového bankovnictví vyuţívají téměř tři čtvrtiny učitelů.
25
Graf 23: E-maily od neznámých odesílatelů
Čtyři pětiny odpovídajících se chovají zodpovědně a e-maily od neznámých odesílatelů neotevírají.
Graf 24: Bezpečné využívání internetu
Více neţ 90 % si myslí, ţe na Internetu pracují bezpečně. Pouze tři učitelky uvádějí, ţe bezpečně nepracují. Grafy č. 1 - 24: zdroj: vlastní zpracování
26
Závěr Téma bezpečného vyuţívání Internetu je velmi rozsáhlé. Při podrobném studiu jednotlivých jevů jsem naráţela pro mě na stále nové a nové pojmy. Myslím, ţe podobně by na tom byla i většina ostatních učitelů. Snaţila jsem se popsat alespoň ty nejzákladnější, jako například kyberšikana, kybergrooming nebo falešný profil. Podle mého názoru jsem základní pojmy vysvětlila. Při zpracování dotazníkového šetření jsem narazila na problém, ţe ne všichni respondenti odpověděli na všechny otázky. Přesto výsledky určitý obraz poskytují a dá se s nimi dále pracovat - se ţáky i rodiči. Dotazníky zodpovědělo celkem 160 ţáků a 33 učitelů. S výsledky šetření jsem seznámila preventistu sociálně patologických jevů na škole a předala je i preventistům na obou školách, které mi umoţnily šetření provést. Ve školách je potřeba o tématu bezpečnosti na Internetu hovořit, neboť počet ţáků s osobní zkušeností s kyberšikanou roste a poměrně vysoké je i procento těch, kteří by souhlasili se schůzkou s neznámým člověkem z Internetu.
27
Seznam grafů Graf 1: Navštěvovaný ročník základní školy ............................................................................ 16 Graf 2: Účet na sociální síti ..................................................................................................... 16 Graf 3. Ověření přátel .............................................................................................................. 17 Graf 4. Poskytování osobních údajů ........................................................................................ 17 Graf 5: Znalost pojmu kyberšikana .......................................................................................... 18 Graf 6: Urážející nebo výhrůžné e-maily nebo SMS - příchozí ............................................... 18 Graf 7: Urážející nebo výhrůžné e-maily nebo SMS - odeslané .............................................. 18 Graf 8: Urážející nebo výhrůžné e-maily nebo SMS přicházející známým .............................. 19 Graf 9: Urážející nebo výhrůžné e-maily posílané známými ................................................... 19 Graf 10: Sexuálně laděné zprávy - příchozí ............................................................................. 20 Graf 11: Sexuálně laděné zprávy - odeslané ............................................................................ 20 Graf 12: Pozvání na osobní schůzku ........................................................................................ 20 Graf 13: Souhlas s pozváním na osobní schůzku ..................................................................... 21 Graf 14: Oznámení schůzky ..................................................................................................... 21 Graf 15: Blízký přítel na Internetu ........................................................................................... 21 Graf 16: Věk respondentů ........................................................................................................ 22 Graf 17: Účet na Facebooku .................................................................................................... 23 Graf 18: Elektronická komunikace se žáky .............................................................................. 23 Graf 19: Fotky na internetu bez vědoní foceného .................................................................... 24 Graf 20: Přeposílání hoaxů...................................................................................................... 24 Graf 21: Typ přeposlané zprávy............................................................................................... 25 Graf 22: Využívání služeb elektronického bankovnictví .......................................................... 25 Graf 23: E-maily od neznámých odesílatelů ............................................................................ 26 Graf 24: Bezpečné využívání internetu .................................................................................... 26
28
Zdroje [1] Teachtoday.eu [online]. 2008 [cit. 2011-03-02]. Jak mladí lidé pouţívají ICT. Dostupné z WWW:
technology/How-young-people-are-using-technology.aspx>. [2] Teachtoday.eu [online]. 2008 [cit. 2011-03-02]. Soukromí a osobní bezpečnost. Dostupné z
WWW:
and-personal-safety.aspx>. [3] Teachtoday.eu [online]. 2008 [cit. 2011-03-02]. Jak zůstat na sociální síti v bezpečí. Dostupné
z
WWW:
safety/Keeping-safe-on-social-networking-sites.aspx>. [4] Bezpecne-online.cz [online]. 2011 [cit. 2011-05-04]. Viry, spyware a další nebezpečné programy. Dostupné z WWW: . [5] E-bezpeci.cz [online]. c2008-2011 [cit. 2011-03-27]. Co je kyberšikana. Dostupné z WWW: . [6] Prvok.upol.cz [online]. 2010 [cit. 2011-03-26]. Nebezpečí internetové komunikace (e-bezpeci,
prvok,
2009-2010).
Dostupné
z
WWW:
. [7] Trojanhelp.wz.cz [online]. c2004 [cit. 2011-05-05]. Vše o spyware a virech. Dostupné z WWW: . [8] Hoax.cz [online]. c2000-2011 [cit. 2011-05-05]. Co je to hoax. Dostupné z WWW: . [9] Bezpecne-online.cz [online]. 2011 [cit. 2011-05-04]. Základní poučení o spamech, hoaxech. Dostupné z WWW: .
29
[10] E-bezpeci.cz [online]. c2008-2011 [cit. 2011-03-26]. Co je sexting. Dostupné z WWW: . [11] E-bezpeci.cz [online]. c2008-2011 [cit. 2011-03-26]. Kybergrooming. Dostupné z WWW: . [12] E-bezpeci.cz [online]. c2008-2011 [cit. 2011-03-28]. Co je to stalking a kyberstalking. Dostupné z WWW: . [13] Bezbecne-online.cz [online]. 2011 [cit. 2011-05-04]. Technická ochrana počítače. Dostupné z WWW: . [14] Bezpecne-online.cz [online]. 2011 [cit. 2011-05-04]. Je internetové bankovnictví bezpečné?. Dostupné z WWW: . [15] Bezpecne-online.cz [online]. 2011 [cit. 2011-05-04]. Phishing & a spol.bacha na ně!. Dostupné
z
WWW:
banking/phishing-spol-bacha-na-ne/239-3/phishing-neni-jen-rybareni-je-to-i-podvod>. [16] Hoax.cz [online]. c2000-2011 [cit. 2011-05-04]. Co je to phishing. Dostupné z WWW: . [17] Microsoft.com [online]. 2011 [cit. 2011-05-05]. Co je to virus, červ a trojský kůň?. Dostupné z WWW: .
30
Seznam příloh Příloha 1 - Výsledky testu iDNES Příloha 2 - jak vyuţívám Internet - dotazník (ţáci) Příloha 3 - jak vyuţívám Internet - dotazník (učitelé) Příloha 4: Srovnání výzkumů
31
Příloha 1: Výsledky testu iDNES Ţádost falešné Moniky o přátelství přijalo 60 procent náhodně vybraných uţivatelů Facebooku. Znamená to, ţe tři pětiny uţivatelů českého Facebooku jsou ochotny přidat si mezi přátele člověka, se kterým nikdy nemluvili, nikdy se nesetkali, o kterém nic nevědí.
Fotografie
sdílí
s
Monikou
téměř
všichni,
málokdo
přístup
k fotografiím blokuje.
E-mail sdílejí prakticky všichni (1 osoba = cca 3%).
Telefon nedává na Facebook kaţdý - první dobrá zpráva tohoto průzkumu
Grafy v příloze 1: zdroj: http://technet.idnes.cz/cesi-facebooku-nebezpecne-veri-falesne-
krasavici-naletelo-60-procent-112-/sw_internet.asp?c=A091117_171036_sw_internet_pka
Příloha 2: Jak využívám Internet - dotazník (žáci) Tento dotazník je anonymní a jeho cílem je zjistit, jak se ţáci základní školy chovají na sociálních sítích. Zkus odpovědět pravdivě na všechny otázky. Do které třídy chodíš?
Znáš někoho, kdo takový e-mail nebo SMS poslal?
6.
ano
7.
ne
8.
9.
Proč myslíš, ţe někdo takovéto zprávy posílá? napiš svůj názor
Přišla ti někdy sexuálně laděná zpráva?
Máš účet na Facebooku?
ano
ano
ne, na jiné sociální síti
ne
ne, nemám účet na ţádné sociální síti Pokud někdo chce, aby sis ho přidal(a) mezi přátele, ověříš si odkud tě zná? Odpovídej, v případě, ţe máš účet na Faceooboku nebo jiné sociální síti
ano
ne Na Facebooku poskytuju uveď všechny moţnosti
Poslal(a) jsi někdy ty sexuálně laděnou zprávu?
ano
ne Pozval tě někdo, s kým ses seznámil(a) na Internetu na osobní schůzku?
ano
ne
své fotografie
svou e-mailovou adresu
ano
číslo telefonu
ne
adresu Víš, ţe pojem kyberšikana je druh šikany, který vyuţívá elektronické prostředky jako jsou mobily, e-maily nebo Internet?
Kdyby tě někdo na osobní schůzku pozval, souhlasil(a) bys?
Kdyby jsi s takovou schůzkou souhlasils(a), komu bys o tom řekl? uveď všechny moţnosti
rodičům
ano
kamarádům
ne
nikomu
Přišly ti někdy uraţející nebo výhrůţné e-maily nebo SMS?
ano, víckrát
ano, jednou
nikdy
Našel(a) jsi si na Internetu někoho, komu se můţeš se vším svěřit?
ano
ne
Poslal(a) jsi ty někdy takovýto e-mail nebo SMS?
ano, víckrát
ano, jednou
nikdy Znáš někoho, kdo takový e-mail nebo SMS dostal?
ano
ne
Co podle tebe znamená pojem sexting? Co
podle
tebe
jsem
kluk
holka
znamená
pojem
kybergrooming?
Příloha 3: Jak využívám Internet - dotazník (učitelé) Jste?
muţ
ţena Na kterém stupni učíte?
Pokud vám přijde zpráva, která se má přeposlat co nejvíce lidem, přepošlete ji?
ano
někdy
ne
základní škola -1. stupeň
základní škola - 2. stupeň
Pokud jste na předchozí otázku odpověděl/a ano nebo
střední škola
někdy, jaký typ zprávy přeposíláte? před nějakým nebezpečím
Máte účet na Facebooku?
ano
ne Co vyuţíváte k elektronické komunikaci se studenty nebo ţáky? uveďte všechny moţnosti
ţádost o pomoc
řetězy štěstí Vyuţíváte sluţeb internetového bankovnictví?
ano
ne
e-mail
Facebook
jiné
ano
elektronickou komunikaci nevyuţívám
ne
Otevíráte e-maily i od neznámých odesílatelů
Kolik je vám let?
jak často sledujete svoji poštu?
méně neţ 30
denně
30 - 39
několikrát týdně
40 - 49
méně často
50 a více Pokud jste v předchozí otázce zatrhli jiné, uveďte co
Myslíte si, ţe na Internetu pracujete bezpečně?
ano
ne
Setkal/a jste se s tím, ţe na Internet dal někdo vaše fotky nebo video s vámi, aniţ byste to věděl/a?
ano
ne
varování
Dotazníky v příloze 2 a 3: zdroj: vlastní zpracování
Příloha 4: Srovnání výzkumů Srovnání závěrů výzkumů září-listopad 2009 listopad-prosinec 2010 1925 ţáků a studentů 12533 ţáků a studentů 89,3% 90%
období výzkumu výzkumný vzorek účet na nějaké sociální síti kyberšikana zkušenosti s kyberšikanou z pozice oběti zkušenosti s kyberšikanou z pozice útočníka projevy kyberšikany nadávání, uráţení, zesměšňování a poniţování prolomení ochrany elektronického účtu vyhroţování nebo zastrašování s rodiči by problémy s kyberšikanou řešilo sdělování údajů e-mailova adresa adresa bydliště číslo telefonu kontaktní údaje IM nebo VoIP pozvání na schůzku se schůzkou by souhlasilo kamarády a sourozence by informovalo rodiče by informovalo nikoho by neinformovalo sexting textové zprávy posílá alespoň jednou odeslalo fotografii nebo videozáznam Tabulka 1: Srovnání výzkumů E-bezpečí
53,20%
59,38%
27,80%
41,80%
15,80%
34,39%
13,50% 8,90%
32,78% 16,70%
22,90%
84,13% zveřejňuje 1) sděluje2) 67,50% 63,19% 47,26% 23,50% 15,86% 15,11% 50,50% 22,80% 36,40% 66,60% 29,51% 32,63% 36,20%
39,09%
42,40% 40,40% 8,70%
69,88% 44,35% 19,84%
22,70% 10,10%
* 10,44%
Zdroj: http://www.prvok.upol.cz/index.php/tiskove-zpravy/cat_view/19-vyzkumne-zpravy> Poznámka: 1)
Respondenti zveřejňují své osobní údaje volně na internetu
2)
Respondenti sdělují své osobní údaje neznámým osobám v rámci virtuální komunikace
údaj nezjišťován
