Škola za oponou - sociálně patologické jevy u dětí a mládeže reg. č. CZ.1.07/1.3.46/01.0021
a za l o k Š u o n o op
ZÁVISLOSTI U DĚTÍ A MLÁDEŽE (ALKOHOL, TABÁK, DROGY, GAMBLERSTVÍ, VIRTUÁLNÍ DROGY)
Mgr. Kateřina Bakulová PhDr. et PhDr. Jiří Kučirek, Ph.D.
1
za Škola o op nou
ZÁVISLOSTI U DĚTÍ A MLÁDEŽE (ALKOHOL, TABÁK, DROGY, GAMBLERSTVÍ, VIRTUÁLNÍ DROGY) Mgr. Kateřina Bakulová PhDr. et PhDr. Jiří Kučírek, Ph.D.
Škola za oponou – sociálně patologické jevy u dětí a mládeže reg. č. CZ.1.07/1.3.46/01.0021
2
OBSAH 1 ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 1.1 JAK VYMEZIT ZÁVISLOST?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 1.2 VYSVĚTLOVÁNÍ VZNIKU ZÁVISLOSTNÍHO CHOVÁNÍ ������������������������������������������� 10 2 ALKOHOL. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 2.1 SYNDROM ZÁVISLOSTI. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 2.2 ALKOHOL A ŠKOLNÍ MLÁDEŽ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 2.3 VÝVOJ DÍTĚTE V RODINÁCH S RODIČEM ZÁVISLÝM NA ALKOHOLU. . . . . . . . 13 2.3.1 Děti a jejich rodiče závislí na alkoholu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
2.4 TRADOVANÉ MÝTY O ALKOHOLU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 3 TABÁK. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 3.1 RIZIKA. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 3.2 ZÁVISLOST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 3.3 PSYCHOSOCIÁLNÍ ZÁVISLOST NA CIGARETĚ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 3.3.1 Vznik a udržování závislosti na cigaretě. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 3.3.2 Pasivní kouření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 3.3.3 Typologie kuřáků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
3.4 KUŘÁCTVÍ V RODINĚ A VRSTEVNICKÝCH SKUPINÁCH ��������������������������������������� 23 4 DROGY. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 4.1 TLUMIVÉ LÁTKY. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 4.1.1 Analgetika. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 4.1.2 Benzodiazepiny. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 4.1.3 Barbituráty. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 4.1.4 Opiáty. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 4.1.5 Těkavé látky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
4.2 STIMULAČNÍ LÁTKY. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 4.2.1 Syntetický amfetamin. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 4.2.2 Pervitin. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 4.2.3 Kokain. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 4.2.4 Crack. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 4.2.5 Extáze. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 4.2.6 Piperazin. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
4.3 HALUCINOGENNÍ LÁTKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 4.3.1 Meskalin. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 4.3.2 Lysohlávky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
3
4.3.3 Atropin. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 4.3.4 LSD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 4.3.5 Konopné drogy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 4.3.6 Nové syntetické drogy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
4.4 SOUČASNÁ ČESKÁ DROGOVÁ SCÉNA. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5 STRATEGIE PARDUBICKÉHO KRAJE PRO ROKY 2012 – 2018. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 NOVÉ TYPY ZÁVISLOSTÍ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1 GAMBLERSTVÍ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2 ONIOMÁNIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3 WORKOHOLISMUS. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.4 PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.5 VIRTUÁLNÍ DROGY. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
31 32 33 33 34 36 36 36
5.5.1 Internet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 5.5.2 Videohry/Počítačové hry. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 5.5.3 Hazard . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 5.5.4 Televize. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 5.5.5 Mobilní telefon. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
6 ŘEŠENÍ ZÁVISLOSTÍ VE ŠKOLNÍM PROSTŘEDÍ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 ORGANIZACE, NA KTERÉ JE MOŽNO SE OBRÁTIT V PARDUBICKÉM KRAJI. . . . . . 8 JAK S MÁME ZACHOVAT VE ŠKOLE, KDYŽ ZJISTÍME MEZI ŽÁKY KONZUMACI NÁVYKOVÝCH LÁTEK?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 ZÁVĚR. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 POUŽITÉ ZDROJE. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4
40 44 46 49 55
1 1 ÚVOD Když se hovoří o závislostech v souvislosti s dětmi a dospívajícími, mnohdy si ani neuvědomujeme, jak každý z nás, sourozenci, přátelé, rodiče i učitelé, jsme sami na něčem závislí (pro zajímavost: původně slovo pramení ze stč. viset, oběsiti se). Například sdílení konzumní závislosti, potřeba zapnout si televizi či rádio, když přijdeme domů, pravidelná sezení před počítačem a brouzdání na internetu, pravidelné sklenice piva, vína, kávy, cigarety, nešťastné jídelní návyky, ale i nutnost „být v práci“, což by mohlo být chvályhodné, pokud ovšem nejsme raději v práci než doma s rodinou. Ostatně, všichni známe ve svém okolí takových příkladů více než dost, včetně veřejného prostoru, kde vznikají závislosti spjaté s možností uplatňovat vůči druhým moc (politickou, ekonomickou) apod. Nestabilní domov, rodina jsou paralelou sociální nestability a ekonomické nejistoty. Přesun stále větší odpovědnosti na děti a dospívající u nich nutně vyvolává úzkost a obavy. Jak se s nimi vyrovnat? Děti dělají to, co vidí u svých rodičů, učitelů a bohužel i mediálních hvězd, dominantních členů své skupiny, a nikoliv to, co jim říkáme, navíc třeba při výuce (naše faktické, každodenní chování velmi dobře znají). Učitel není omnipotentní, aby dokázal zásadně ovlivnit jedince, má pouze svůj vymezený čas i vliv. Bohužel ztráta autority učitele má důsledky i v chování dětí. Dříve držela třída pospolu vůči učiteli, dnešní učitel, který nemá přirozenou autoritu, se tak již nestává jednoznačným „cílem“, ale agresivita se ventiluje mezi dětmi navzájem. Učitel není specialista na řešení problémů se závislostí, nemá také nést odpovědnost za řešení problémů, které přesahují jeho kompetence a poslání. Ve všech těchto případech se jedná o chování, jehož smysl pochopíme pouze v kontextu doby, rodiny, osobnostních dispozic, sociální i partnerské zakotvenosti všech zúčastněných. Denně slýcháme o krizi, sociálních problémech, rizikové společnosti – a zde si vždy připomeňme, že riziková společnost, společnost, která metamorfuje v neodhadnutelný tvar i neznámý směr, úzce souvisí i s tzv. rizikovou mládeží. Pro dospívající, kteří procházejí krizí (krize není nic negativního, ale je symbolem proměny spjaté se změnou, i samotná socializace je vždy konfliktem, krizí), již vznikl odborný název: syndrom rizikového chování (SRCH-D) – WHO tak označuje mládež jako rizikovou populační skupinu, někteří ji dokonce uvádějí jako novou „morbiditu mládeže“, což označuje dobrovolné přimknutí se k nebezpečným trendům, které ohrožují na životě či dokonce vedou k závažným a trvalým psychickým a zdravotním následkům. Závislostní chování, které je součástí syndromu a příznaků rizikového chování, se intenzivně šíří do různých oblastí, jako jsou například hrací automaty, netomanie, sex, body image, sekty, sledování a napodobování různých mediálních osobností, adrenalinové sporty až po cigarety, alkohol, drogy. Hlavním cílem Strategie prevence rizikového chování dětí a mládeže na období 2013– 2018, zpracované na MŠMT a publikované v roce 2013, je prostřednictvím efektivního systému prevence, fungujícího na základě komplexního působení všech na sebe vzá-
5
jemně navazujících subjektů, minimalizovat vznik a snížit míru rizikového chování u dětí a mládeže. Tuto koordinaci zabezpečuje ve spolupráci s krajskou institucionální úrovní – krajskými školskými koordinátory prevence, na úrovni bývalých okresů prostřednictvím pedagogicko-psychologických poraden – metodiků prevence a zároveň v úzké vazbě na činnost samotných primárních uživatelů a realizátorů programů primární prevence rizikového chování škol a školských zařízení – školních metodiků prevence. Díky takto nastavenému vertikálnímu systému vedení má MŠMT k dispozici stabilní systém koordinace a řízení od úrovně státní přes samosprávní až po úroveň místní. Aby byla pomoc opravdu pomocí, musí splňovat určité nároky. Především musí být účinná a také pravá. Jenom přesným vhledem do struktury „nouze druhého“ se poskytovaná pomoc stává pomocí účinnou. Známe z okolí mnoho lidí překypujících snahou pomáhat, jenže jejich pomoc vychází naplano, protože nemají alespoň základní odborné znalosti, které teprve tehdy umožňují smysluplnou pomoc. Tak zůstává mnoho ochotných a hodných lidí diletanty svého lidumilství a potvrzují tak starou zkušenost, že bez kompasu a znalosti věcí i lidí se ocitají na bezcílné a bloudící lodi, kde ani láska nemůže absenci znalostí nahradit. U dětí a dospívajících dochází k hledání smyslu vlastního života a zakotvení ve vztahovém i věcném světě. Jde o etapu, kterou si musí probojovat každý sám, a zde jsme u jádra problému. Revolta mládí je přirozená a je obvykle spjatá se snižujícím se smyslem vlastního života, ovšem pokud jedinec ztratí zcela smysl života, nachází se v největší nouzi, jaká se vůbec může naskytnout. Úzkostnost je velmi špatně snášena, protože je pro (nejen) dospívajícího jedince: a) spojena s pocitem bezmoci b) nepodléhá žádným rozumovým důvodům, je iracionální c) v dospívajícím vyvolává pocit, že je s ním něco v nepořádku a že je třeba něco od základu změnit Únikových mechanismů je na trhu k dispozici dostatek a vedou k odpoutávání se od reality a k získání pocitu zvládnutelnosti – a zde můžeme nahlédnout již uvedenou dlouhou řadu nabídek, které vedou k závislostnímu chování. Poznamenejme, že úzkostnost přirozeně patří k člověku, je lidskou dimenzí, ale k jejímu zvládání potřebujeme konkrétní vztahové zázemí, zakotvenost a hlavně pochopení dětského hledání ve svém okolí. Ponechání jejich voleb pouze na dětech a dospívajících bez možností korekce a jistoty zázemí, důvěry, zejména v současné rozkolísané a problémové době, znamená jejich opuštěnost a tím větší rizikovost jejich voleb chování a jednání. Slovo důvěra tak nabývá stále větší váhy, a to nejen v mezilidských vztazích, ale i například v ekonomii či právu, o politice nemluvě. Ztráta důvěry dítěte, dospívajícího v rodičovské zázemí znamená závažný psychický zlom. Pak zaznívá otázka: „Proč bych to nedělal/la?“
6
Nutným důsledkem je lehčí akceptace alternujících pseudonabídek, které naplní chvilkově život „smyslem“, provázaností s druhými, snahou alespoň zakotvit v partě, mezi vrstevníky a zajistit si tam určité postavení – podmínkou je ovšem akceptace jejich hodnotových žebříčků. Pak můžeme také hovořit například o kariéře kuřáka, alkoholika či závislého apod., negativních kariér najdeme kolem sebe velmi mnoho. Pokud nesaturuje alespoň minimálně vzorce chování rodinné zázemí, nastoupí vzorce chování zvenčí, nápodobou, imitací. Drogy jsou nedílnou součástí života lidí na celém světě. Jsou-li však užívány lehkomyslně nebo zneužívány, mohou být velmi nebezpečné. Naše „rekreační drogy“ – alkohol a tabák, které se staly bohužel běžnou součástí životního stylu většiny populace, výrazně ovlivňují sociální vztahy a procesy a kvalitu mezilidských vztahů. Realizace preventivních strategií, přístupů a metod není pouze záležitostí odborníků a následně učitelů a dalších pedagogických pracovníků, psychologů, speciálních pedagogů, terapeutů apod., ale především rodičů a celé society. Proto se zaměřují preventivní programy právě na děti a mládež, aby je uchránily před škodlivými vlivy sociálně patologických jevů. Děti a mládež jako cíl preventivního působení tvoří skupinu, které musí být věnována zvláštní pozornost. Věkové rozmezí mezi 12 až 15 lety je velmi rizikové a pravděpodobnost, že se takto mladí lidé dostanou do kontaktu se svůdností alkoholu, cigaret či drog, je velmi vysoká. Navíc jsou děti v této věkové kategorii nejvíce ohroženy také rozvodem rodičů; pokud se podíváme na rozvodové statistiky, je zřejmé, že kumulace závažných problémů v uvedeném věku je nanejvýš riziková, protože přímo kolejí jejich jistoty do slepých směrů osobní rozkolísanosti. Odchod jednoho rodiče z rodiny znamená rovněž výraznou ztrátu autority mužské či ženské, se kterou se bude nadále potkávat ve škole. Nemalou roli zde může sehrát i lehkomyslnost a podcenění nebezpečí, která drogy přinášejí. Jestliže začnou děti a mladiství užívat návykové látky v tomto věku, je riziko vytvoření závislosti, která může nepříznivě ovlivnit jejich životy, mnohem větší. Pokud jsme jim v tomto období schopni poskytnout preventivní vzdělání a poradenské či intervenční služby, můžeme snížit potenciál problémů s drogou souvisejících. Proto zaujímají významné postavení v preventivních systémech na regionální a místní úrovni školy a školská zařízení, neboť většina mladých lidí, kteří je navštěvují či jsou v nich umístěni, se stává přímým objektem preventivního působení. Veřejný prostor je u nás, žel, vyprázdněný, komunitní vazby jsou nedostatečné, nemluvě o sousedství jako součásti domova. Preventivní působení nemůže být změřeno pouze na předávání informací o prevenci zneužívání návykových látek. Zahrnuje rovněž vzdělávání o mnohočetnosti problémů, které drogy ve společnosti způsobují. Pozornost je nutné věnovat i otázkám, které souvisejí s tím, jak se vyrovnávat s každodenním stresem, zvládáním a řešením každodenních problémů, o nichž rodiče velmi často ani nevědí. Komu se svěřit? Získat si důvěru mezi dětmi ve škole znamená dodržovat určité způsoby chování, nesdělovat okamžitě ostatním ve sborovně každou informaci, k níž jsme se dobrali. Pokud slíbíme mlčenlivost, musíme ji dodržet, a to i doma, protože každá „zajímavá” in-
7
formace, zejména v menších komunitách, vždy prosákne mimo rodinu. Přirozeně, pokud se nejedná o informace, které jsou spjaté s trestností (zneužívání, bití, týrání apod). Znamená to uvědomit si, co je obsahem důvěry, základního pilíře každého dobrého vztahu. Pokud se dítě nemůže svěřit doma s ataky drog apod., zbývají vrstevníci, kteří jsou ale součástí party. Máte důvěru dětí ve škole? Pokud ne, nečekejte, že se na vás obrátí s prosbou o rozhovor. Mít důvěru znamená, že se vždy mohou na vás obrátit s vědomím, že jim poradíte, a ne že je odsoudíte. Nezapomeňme, že uvedený vztah důvěry předchází jakémukoliv „verbálnímu” ponaučování a informování o rizikách závislostí. A to platí nejen o vztahu mezi žákem, studentem a učitelem, ale i mezi rodičem a dítětem. O svých dětech nikdy nebudeme vědět vše, naopak děti o učitelích i rodičích ví vždy více, než si myslíme, že mohou vědět. Děti umí naslouchat, i když dělají, že je to nezajímá, dělají to, co činíme my sami, nikdy ne to, co jim říkáme, že mají dělat. Učitel, který je například kuřákem, je zcela diskvalifikován pro působení v prevenci závislostí. Učíme děti tím, jak se chováme a jak jednáme, jakou dikcí a emocí se vyjadřujeme, děti velmi dobře rozumí skrytému, podprahovému sdělení v rozhovorech a výuce. Nejméně je ovlivníme čistým informováním. Do světa dětí můžeme pouze nahlédnout pootevřenými dveřmi, ale nikdy tam nevstoupíme. Bohužel musíme akceptovat fakt, že drogy vždy byly a budou, dnes navíc těch ilegálních je nepoměřitelně více. Na prvním místě si musíme pomoci sami, stát to za nás neučiní. Je nutné přijmout odpovědnost a tak alespoň snižovat rizika, která děti a mládež ohrožují, úplně je odstranit nelze. Riziko je trvalou součástí našeho života. Domov je fenoménem, který je základní rovinou, útočištěm nejen pro děti, ale i pro jejich rodiče, je spjatý s láskou a důvěrou, jistotou, která vytváří nejvýraznější oporu při zvládání životních problémů, hledání a chyb. K domovu také patří ulice, sousedství, vztahy k lidem, širší komunitě. Pokud není vybudován a „máme“ pouze bydlení, máme značně minimalizovanou sociální oporu, kterou všichni potřebujeme, protože životní peripetie se týkají všech členů rodiny – v jiné době, v jiných etapách rodinných cyklů.
1.1 JAK VYMEZIT ZÁVISLOST? 1.1 Pro pochopení toho, co znamená závislost, je nejlépe vycházet z desáté revize Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10). Zde je Syndrom závislosti vymezen jako skupina fyziologických (tělesné pochody), behaviorálních (chování) a kognitivních (procesy myšlení) fenoménů, v nichž užívání určité látky či látek má u konkrétního jedince výrazně větší přednost než jiné jednání, kterého si dříve cenil výše. Hlavní popisnou charakteristikou syndromu závislosti je touha (obtížně zvladatelná, někdy přemáhající) brát psychoaktivní látky (ne nutně na lékařský předpis), alkohol nebo
8
tabák. Symptomem (tj. příznak, subjektivní manifestace patologického stavu) je: a) Snížená schopnost kontrolovat chování při braní drog nebo pití alkoholu z hlediska začátku, skončení nebo hladiny užívání. b) Silná chuť nebo pocit nutkání vzít si drogu nebo se napít alkoholu. c) Zužování osobního repertoáru způsobů užívání drog nebo alkoholu. d) Postupné zanedbávání jiných radostí a zájmů ve prospěch užívání látky. e) Trvání na užívání drog nebo alkoholu bez ohledu na důkazy škodlivých následků. f ) Důkaz tolerance, jak jsou vyžadovány rostoucí dávky látky, aby se dosáhlo stejného účinku, jakého se původně dosahovalo s menšími dávkami. g) Fyzický stav vysazení. h) Užívání látky se záměrem zmírnit symptomy vysazení a uvědomování si, že je tato strategie účinná. V MKN-10 je pro klasifikování závislosti šest kategorií. Jsou to: • v současné době abstinence • v současné době abstinence, ale v chráněném prostředí • v současné době na režimu udržování • v současné době užívání látky • nepřetržité užívání • občasné užívání Nebezpečné užívání je kategorie vyžadující typ užívání, které způsobuje skutečné poškození fyzického nebo duševního zdraví uživatele. Psychoaktivní látky jsou podle WHO členěny do čtyř skupin: a) Látky nepoužívané v lékařství a potenciálně velmi nebezpečné ve smyslu závislosti (tetrahydrocannabinol, psylocibin, LSD). b) Látky v lékařství užívané a potenciálně velmi nebezpečné pro možnost vzniku závislosti (fermetrazin, amfetamin, diazepam). c) Látky v lékařství používané, ale s menším rizikem pro vznik závislosti (chlordiazepoxid). d) Látky ostatní, které mohou závislost vyvolat (látky používané v průmyslu, těkavá rozpouštědla, lepidla aj.). Nezapomínejme ale, že existují rozdíly v posuzování závislostí, protože platí již zmíněná MKN-10, ale také existuje jiná klasifikace, např. Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM-IV), vyvinutý Americkou psychiatrickou asociací, kde nalezne-
9
me trochu odlišnější řazení závislostí. Například mezi symptomy (navíc než v MKN-10) zařazují „Neodbytnou chuť, nebo jeden nebo více neúspěšných pokusů skončit s užíváním látky nebo ho kontrolovat“.
1.2 VYSVĚTLOVÁNÍ VZNIKU ZÁVISLOSTNÍHO 1.2 CHOVÁNÍ A) Biologická teorie nástupu závislosti
Operuje s hereditálními, genetickými vlivy: lze dokládat zvýšené riziko genetického ovlivnění u dětí alkoholiků. Zde má velký vliv rodinné zázemí, protože v případě oddělených životů jednovaječných dvojčat se ukazuje, že pokud se neocitnou v prostředí, které latentně či demonstrativně inspiruje k pití alkoholu, mohou celý život prožít bez rizika, na rozdíl od sourozence, který se postupem doby ocitl v rodině, která měla k pití alkoholu mnohem větší toleranci. Dále se uvádí enzymová teorie (tj. odlišnosti jedinců v působení základních enzymů odbourávajících alkohol – pokud se jedná o závislost na alkoholu). Akceptována je velmi také endorfinová teorie (existence autonomního endorfinového systému jedince je suplována zvnějšku drogami). B) Psychologické teorie vzniku závislosti Nadměrné užívání drog či zneužívání (abúzus) může být formou emoční obrany nastolit homeostázi lidského systému, zvládání interpersonálních interakcí s okolím, způsobem snížení emocionálního stresu a napětí. Klasické psychoanalytické teorie jsou interpretací závislosti jako problému narušeného ega se sklonem k všemocnosti, tendencí k agresi a potřebou osobního uspokojení. Zejména v dospívání, kdy je emotivní laděnost v napětí a nejistotě, může docházet k regresi. Behaviorální teorie zase akcentuje závislost v rovině „odměňování“; naučenost odměny má zásadní vliv na aktuální chování jedince, který je v tenzi. Následné nepříjemné pocity nevyvažují specifické okamžité uspokojení. Nemalou váhu mají i interpretace závislosti v souvislosti s existencí psychické subdeprivace či deprivace. V našem případě se jedná o subdeprivace, tj. situovanost dětí v rodinách, kde na ně tzv. není čas z důvodů pracovní přetíženosti, dvoukariérových partnerských či manželských vztahů. Citová potřeba dětí je suplována finančními prostředky, konzumem a luxusním zbožím včetně vysokých finančních příspěvků jako kapesného. Dochází k absenci emočních vazeb, které jsou nenahraditelné a které není možné soustředit do nárazových zájmů o dítě v několika volných dnech během měsíce. Děti psychicky subdeprivované jsou nuceny vyhledávat náhradní rodinu, kterou je parta a jí uznávané hodnoty. Akceptace alkoholu, kouření a drog je častá právě v partách, k seznámení se s návykovými látkami dochází právě proto nejčastěji v partách, za nimi se obvykle řadí ulice, sousedství, následuje škola.
10
C) Sociální teorie včetně kulturně antropologických interpretací Tyto teorie interpretují závislost ve spjatosti s existující sociální strukturou. Sociální tlak má výrazný vliv na způsoby konformního chování, akceptaci vzorců chování nápodobu. Paralelní mediální vliv vytváří určité modely chování akceptované a respektované ve vrstevnických skupinách subkultury, které zpětně umožňují nabývat pocity sebevědomí, sebeuznání, kterých se v okolní societě nedostává, případně jsou minimální. Důsledkem je sociální závislost na této subkultuře. Absence rodinných, nestabilních zakotveností je tak suplována akceptací v subkultuře, kde je užívání drog (v různé míře) předpokladem i jejich přítomnosti a začlenění do part a skupin. Akceptace drog se stává, sice nikoliv jedinou, ale významnou hodnotou v této subkultuře. Složitost současných sociálních vztahů (sítí) může vést k tendenci zredukování nejistot a ohrožení – a touto redukcí se může stát alkohol, kouření i drogy. Vyvolávají totiž pocit (alkohol) zvládání, větší suverenity a sebejistoty. Nikoliv náhodou mezi závislými najdeme mnoho těch, kteří mají nízké sebevědomí a jimž alkohol dodává odvahu se prezentovat výrazněji než před jeho požitím. Teorie anomie operuje s důsledky, které přináší rozpad základních norem a hodnot ve společnosti v závažných sociálních zvratech. Rozpad je paralelně doprovázen snížením sociální i rodinné koheze, soudržnosti, absencí solidarity, morální dezintegritou. Neschopnost udržet sociální řád (každý přitom touží po nomické společnosti, tj. po řádu) má za důsledek individualizaci, nezájem o druhé, projevem je tzv. neonarcismus, zacílenost jen na svůj vlastní život, sebecentrovanost, minimální zájem o druhé včetně zakládání rodiny, protože se to jeví jako nejhorší životní investice, je to totiž vklad odpovědnosti vůči druhým a pro druhé. Při nedostatku drogy může vzniknout abstinenční syndrom související s fyzickou i psychickou závislostí. Abstinenční syndrom psychický se projevuje úzkostí, neklidem, labilitou emočních projevů, skleslostí až subdepresivním či depresivním stavem. Somatický abstinenční syndrom se projevuje nepříjemnými bolestivými potížemi v podobě žaludečních potíží, nutkání ke zvracení, průjmem, bolestmi kloubů a svalů. Celkově záleží na struktuře osobnosti jedince, rodinném klimatu i toleranci (snášenlivosti) vůči droze. Jedinec si buď chce navodit psychické účinky své návykové látky (psychická, psychologická závislost), nebo zabránit abstinenčním příznakům (somatická závislost). Tolerance znamená zřetelné zvýšení množství látky, která má vyvolat žádaný efekt, neboť je tu patrný nižší (snižující se) efekt při pravidelném požívání stejné dávky. Počátek drogové závislosti je složitý a většinou i dlouhodobý proces, v němž se uplatňuje řada faktorů. Je evidentní, že závislost na drogách má svůj původ nejen v droze samotné, nýbrž i v osobnostní struktuře jedince, který toxikomanii podlehne, i v dalších sociokulturních vlivech, jako např. rodina, vrstevníci, sociální prostor, v němž dotyčný žije, včetně kulturní úrovně a nutně i dostupnosti drogy. Dalším vlivem jsou rovněž psychosociální zátěžové situace, zdravotní i psychické indispozice včetně problémů spjatých s body image. V každém z nás jsou skryté možné motivy pro zahájení závislostní kariéry. K těmto motivům patří neschopnost vyrovnat se s náročnými životními situacemi, stresem, životními
11
frustracemi či protrahovanými konflikty, ale také se zvědavostí, nudou, svůdností nečekaných setkání či pokusem o dobrodružství, absencí sociálního zakotvení, rozpadem rodinného zázemí, zdravotními komplikacemi či školním, studijním i pracovním neúspěchem. Proto platí, že bohužel každý se může stát vlivem konkrétních životních zátěžových situací závislým na drogách, dopředu nikdo nikdy nemůže odhadnout, jak se zachováme, jak budeme problémy a zátěže v konkrétních situacích zvládat. [PhDr. Jiří Kučírek, Ph. D.]
2 2 ALKOHOL
Alkohol je legální drogou (chemicky ethanol), vzniká ze sacharidů procesem kvašení, a to buďto z ovoce, nebo z polysacharidů obsažených například v bramborách nebo v obilí. Ve formě alkoholických nápojů kolísá obsah alkoholu od zhruba 2 až 3 % u piva až po 40 až 60 % v destilátech, existují však i podstatně silnější destiláty. I když se nám to nemusí líbit, alkohol vždy byl a je součástí kultury. Domníváme se, že se jedná o poměrně neškodnou látku, ve skutečnosti však následky konzumace alkoholu stojí každý rok nejvíce lidských životů. Více než ostatní drogy dohromady. To se obzvláště týká naší republiky, která v konzumaci alkoholických nápojů patří na samou špičku světového žebříčku spotřeby. Nadměrná pravidelná konzumace alkoholu se u nás týká přibližně 25 % mužů a 5 % žen, které muže zrychleným tempem dohánějí.
2.1 SYNDROM ZÁVISLOSTI 2.1 Syndrom závislosti na alkoholu je závažným onemocněním, projevujícím se jak tělesnými, tak psychologickými a sociálními aspekty. V procesu vzniku závislosti se projevuje řada faktorů, jako jsou biologické, osobnostní a rodinné, nebo také množství a frekvence konzumace alkoholu, jeho dostupnost a kvalita. Čím silněji působí na člověka tyto faktory, tím menší expozice je zapotřebí na vyvolání závislosti. Vždy však je potřeba počítat s působením mnoha faktorů (biologické, psychosociální). Přechod od občasného popíjení k alkoholismu je velice pozvolný. U člověka se postupně zvyšuje tolerance vůči alkoholu, postupně nad jeho užíváním ztrácí kontrolu a zanedbává jiné zájmy a potěšení. Dochází ke změnám myšlení a chování, alkoholik si vypracovává „obranný“ mechanismus, jakým reaguje na problémy vyvolané jeho pitím. Příznakem rozvinuté závislosti bývá výrazná změna tolerance vůči alkoholu, následovaná výskytem odvykacích syndromů v podobě „ranních doušků“. Popíjením ihned po ránu nebo během noci alkoholik doplňuje hladinu alkoholu a snaží se tak vyrovnat se začínajícími příznaky odvykacího syndromu. Tolerance k alkoholu zpočátku roste, ale později alkoholikův organismus ztrácí schopnost rychle metabolizovat alkohol a tolerance značně klesá. I malé množství alkoholu poté může vyvolat příznaky těžké opilosti.
12
Klasická Jelínkova terminologie rozlišuje 5 typů abusu čili závislosti na alkoholu: a) typ alfa: „problémové pití“, abusus alkoholu používaný jako „sebemedikace“ k odstranění dysforie, potlačení tenze, úzkosti či depresivních pocitů, často pití o samotě b) typ beta: „společenské pití“, příležitostný abusus výrazně charakterizovaný sociokulturálně – častým pitím ve společnosti; typickým následkem je somatické poškození c) typ gama (bývá označován jako „anglosaský“ typ s preferencí piva a destilátů): závislost na alkoholu; charakterizován poruchami pití, postupným zvyšováním tolerance s typickou progresí konzumace, následovanou somatickým a psychickým poškozením, výrazněji bývá vyjádřena psychická závislost d) typ delta (charakterizovaný jako „románský“ typ preferující víno): typická je chronická (denní) konzumace alkoholu, trvalé udržování „hladinky“, bez výraznějších projevů opilosti a ztráty kontroly, výrazněji bývá vyjádřena somatická závislost s tělesným poškozením e) typ ypsilon: epizodický abusus (dipsomanie, „kvartální pijáctví“) s obdobími delší, občas úplné abstinence, nepříliš častá varianta závislosti, provázející někdy afektivní poruchy
2.2 ALKOHOL A ŠKOLNÍ MLÁDEŽ 2.2 Pro děti je alkohol mnohem nebezpečnější než pro dospělé. Jejich játra nejsou schopna ho odbourávat tak rychle a v takovém množství jako u dospělého člověka. Navíc mají nízkou tělesnou hmotnost a hrozí jim vážné otravy. Rodiče nebo učitelé si u dítěte mohou všimnout různých příznaků: alkohol v dechu (často maskovaný bonbóny či žvýkačkami), zarudlé oči, zhoršená pohybová souhra, bolesti hlavy a kocovina, nezřetelná výslovnost, nejistá chůze, ospalost, oslabení zábran, slovní nebo fyzická agrese, podrážděnost. Při časté a dlouhodobé konzumaci alkoholu se u dítěte objevují další příznaky jako třes, častější úrazy (pořezání, spáleniny), ztráta přátel, nebo dokonce onemocnění jater nebo trávicího systému.
2.3 VÝVOJ DÍTĚTE V RODINÁCH S RODIČEM 2.3 ZÁVISLÝM NA ALKOHOLU
Nevhodné utváření primárních sociálních vztahů, nedostatečné uspokojení potřeby jistoty, jež je pokládána za jednu ze základních psychických potřeb člověka, nedostatek vhodných identifikačních vzorů v osobách nejbližších vychovatelů, to vše může vést k narušení zdravého sociálního vývoje dítěte. Výchovná situace v jednotlivých rodinách se může velice lišit, ale v každém případě ji lze považovat za narušenou. Velice zaleží na tom, do jaké míry zvládá situaci druhý
13
rodič, zda tato situace nezmění negativně jeho výchovný přístup. Rodič alkoholik se většinou na péči o dítě přestává podílet, často mu bývá výchova dítěte lhostejná, zejména v pokročilých stadiích závislosti. Pokud však zasáhne do výchovy dítěte, bývá ve svém výchovném stylu nedůsledný, často mění své zásady a požadavky na dítě. Takový rodič může být v očích dítěte hodný, jindy příliš přísný, až agresivní. Je zde i zvýšené riziko sexuálního zneužívání a zanedbávání dítěte. Závažná situace nastává, pokud i druhý rodič nezvládá plnit svou rodičovskou funkci (např. pro duševní poruchu) nebo trpí závislostí oba z rodičů. V tomto případě rodina neplní svou výchovnou funkci stejně jako jiné funkce rodiny. Tento stav je pro dítě velice nebezpečný, čím déle se bude v takovém prostředí nacházet, tím horší pak jsou následky na jeho psychickém i fyzickém stavu. Pro snížení negativního vlivu alkoholismu rodičů na dítě K. Nešpor radí vysvětlit tento vážný problém jako nemoc a varovat dítě před alkoholem a návykovými látkami. Pokud závislý člověk přestává fungovat ve své rodičovské roli, doporučuje tohoto rodiče nahradit jinými dospělými členy rodiny (např. prarodiče, starší sourozenec) či jinými dospělými, např. člen nějaké organizace s pozitivní náplní (skautský vedoucí, fotbalový trenér apod.), kam dítě dochází. Důležité je, aby si dítě k těmto dospělým vytvořilo dobré citové vazby. Prioritou by mělo být vybudování předvídatelného prostředí a bezpečí. Nutné je především nevyvolávat v dětech pocity viny za pití někoho z rodičů, nedávat problém s alkoholem do souvislosti se zlobením dítěte a školními neúspěchy. Je však i mnoho aspektů, které by neměly být ve výchově uplatňovány a které dítěti škodí a ubližují mu. Chybou je navádět děti k přesvědčování svého rodiče, aby nepil. To bývá nad síly dětí, dochází u nich k pocitu neúspěchu, může dojít až ke značnému narušení zdravého sebevědomí. Špatný vliv má i přetěžování dětí tak, aby zastaly všechno to, co má, ale nezvládá dělat jejich selhávající rodič. Dítě by mělo mít možnost soustředit se na záležitosti, které odpovídají jeho věku. Navíc by se měli rodiče zaměřit na posílení jeho mnohdy silně narušeného sebevědomí.
2.3.1 Děti a jejich rodiče závislí na alkoholu 2.3.1 Děti obvykle špatně snášejí situaci v rodině, kde panuje trvalé napětí. Stávají se úzkostnými, žijí v neustálém strachu z chování opilého rodiče, z toho, co se bude doma dít, a obávají se budoucnosti, tedy jak se situace vyvine, co bude s rodinou i s nimi samotnými. Přestávají mít dětské zájmy a místo toho přebírají „dospělé starosti“ a ztrácí tak možnost mít nějaké potěšení, prožívat radost. Mnoho z nich přebírá zodpovědnost za rodiče, který ve své roli selhává. Ubývá jim volného času, spolu s tím i zájmů a koníčků. Špatně se zařazují do vrstevnických skupin, nemívají mnoho kamarádů. Problémy mívají i s tím, že situaci doma musí tajit, a tak se brání cokoliv vyzradit, vymýšlí si a vyhýbají se situacím, kdy by měly pozvat kamaráda domů. Také ve škole
14
mohou mít problémy s prospěchem, protože situace doma jim brání soustředit se na školní přípravu, nesoustředění bývají i přímo ve škole. Společným rysem dětí alkoholiků je i nízké sebehodnocení. U dětí alkoholiků se již během dětského věku častěji objevují různé formy duševních poruch a odchylek v psychickém vývoji. Tím může být snížená schopnost adaptovat se mezi ostatní děti. Poškození této socializace se více vyskytuje u dětí závislých matek. V případě, že se tyto děti dostávají do náhradní péče, objevují se jejich adaptační problémy až ve 30 %. V rodinách, kde je závislý otec v intoxikaci agresivní, objevují se psychické poruchy až u 40 % dětí. Alarmující je fakt, že 25 % dětí hospitalizovaných v dětských psychiatrických léčebnách pochází z rodin s alespoň jedním závislým rodičem. K. Nešpor rozděluje děti rodičů závislých na alkoholu do čtyř skupin dle jejich reakcí na závislost rodiče a doplňuje je radou, jakým vhodným způsobem lze děti z jejich rolí vymanit, čemuž by mělo předcházet překonání návykového problému v rodině. Rodinný hrdina je obvykle nejstarší z dětí, jež přebírá požadavky kladené na problémového rodiče. To však přesahuje jeho možnosti, zvláště pokud by ho měl přesvědčovat, aby se „polepšil“. Tento jev se nazývá parentifikace dítěte. V dospělosti pak toto dítě může trpět pocity méněcennosti, přestože může být ve skutečnosti úspěšné. Navíc může být ohroženo nezdrženlivým vztahem k práci. Při léčbě je takové dítě třeba navrátit k záležitostem, které odpovídají jeho dětskému věku, oprostit ho od rodinných problémů. Ztracené dítě je dítě uzavřené do sebe, málo a obtížně komunikuje, často utíká do světa fantazií. Tyto děti potřebují více pozornosti a vřelosti, měly by být vedeny k ocenění vnějšího světa a znovu v něm začít žít. Směřují k osamělosti. Klaun se snaží vyvolávat veselí a legraci a tím odvádět pozornost od rodinných problémů. Smích volí jako náhradní variantu pro situaci, kdy se v rodině někdo hádá, pere apod. V tomto případě je dobré toto chování dále neposilovat a dítěti přiměřeným způsobem pomoci zvýšit a projevit zdravé sebevědomí. Černá ovce je dítě, které odvádí pozornost od problémů dospělých tím, že zlobí atd. Zde je důležité nepodporovat toto nevhodné chování, stanovit mu pevné hranice a meze pro jeho chování, zároveň s tím posilovat jeho sebevědomí. Uvedené charakteristiky se mohou u každého dítěte prolínat vzhledem k jeho osobnostní vybavenosti. Dítě se navíc může chovat různě s ohledem na momentální situaci, volí to, co mu v daný moment poskytne větší možnost úniku od problému. Děti rodičů závislých na alkoholu mohou mít určité problémy, které si přináší jako následky z dětství, i v dospělosti. Tato problematika je velice individuální. Záleží na tom, jak se situace v rodině vyvíjela, zda je již alkoholismus u rodiče překonaným problémem, do jaké míry se dítě s touto situací vyrovnalo apod. Tito lidé jsou daleko více ohroženi ve zvládání náročných životních situací, v produktivitě, hůře se uplatňují v pracovním i společenském životě. Díky narušeným rodinným vztahům a posunu rolí uvnitř rodiny může být narušeno jejich pozitivní přijetí rodičovských vzorů. V důsledku toho může dojít k porušení jejich psychosexuálního vývoje a zdravého formování vlastních rodičovských postojů.
15
Samostatnou kapitolou je riziko vzniku alkoholismu u těchto dětí. Genetická dispozice pro vznik závislosti na alkoholu byla již několika výzkumy prokázána. Samotné genetické vlivy zvyšují riziko vzniku závislosti na alkoholu asi čtyřikrát. Dále je třeba brát v úvahu i uplatnění sociálních vlivů, kam patří rodičovské modely, rodinné prostředí, rodinné rituály apod. Závislost u rodičů však nemusí automaticky znamenat, že závislost vznikne i u dětí (naopak platí i to, že nepřítomnost problémů s alkoholem u rodičů nezaručuje, že se jejich potomek nestane alkoholikem). V případě dítěte rodičů závislých na alkoholu může dojít i k opačnému postoji k alkoholu. Někteří z nich si díky negativním rodičovským vzorům a nepříznivému rodinnému prostředí v dětství vybudují k alkoholu určitý respekt, někdy až odpor, a sami se tak v dospělosti nadměrné konzumaci vyhýbají nebo jsou úplnými abstinenty. Do jaké míry zasáhne dítě soužití s rodičem alkoholikem, je velice individuální záležitostí a záleží na souhře mnoha skutečností. Závislost člena rodiny na alkoholu se výrazně dotýká i jejích ostatních členů. Soužití s jedincem závislým na alkoholu vnáší do systému rodiny a jeho funkcí mnoho negativních jevů. Příčinou toho bývá změna v chování u závislého, jenž se stává agresivním, výbušným, bezohledným ke všem členům rodiny, typické je i lhaní a nespolehlivost. Takový člen rodiny ztrácí svou roli, prestiž i úctu, v rodině dochází k vyhasnutí emočních vztahů a k vzájemnému odcizení. Alkoholová závislost jednoho člena rodiny mění role ostatních členů rodiny vůči sobě navzájem i okolnímu světu. Alkoholik může zbortit i dosavadní rozdělení práce v rodině, často se přestává podílet na obživě rodiny, nepodílí se na péči o děti, o domácnost apod. Tyto funkce pak nejsou vůbec plněny nebo přecházejí na partnera či dokonce na nejstarší dítě, což pro něj představuje extrémní zátěžovou situaci. Jedná se o narušení mezigeneračních hranic. V případě, že se závislost objeví u jednoho z rodičů, se nezřídka stává to, že se závislý dostává do role zlobivého dítěte a místo něho přebírají rodičovské role dospívající děti a zároveň uzavírají koalice s druhým z rodičů. Podaří-li se odstranit návykový problém, je důležité, aby problémový rodič přijal zpět své přirozené role a zároveň posílil svou autoritu. V rodinách, kde se objevuje závislost, se vyskytují tzv. rodinná tajemství. V takovém případě se členové rodiny snaží neprozradit nikomu z okolí fakt, že v jejich rodině je alkoholik nebo se „zatím“ jen léčí, je nemocný apod., nebo se jedná o sdílené tajemství, které existuje jen mezi několika členy rodiny, např. mezi partnery, kde jeden z nich začíná mít problémy s alkoholem a tají to před ostatními členy rodiny. Třetí podobou je tajemství individuální, které se týká samotných alkoholiků, nejčastěji žen, které svou závislost tají, alkohol konzumují tajně a ukrývají si ho před ostatními. Děti jsou instruovány, aby s nikým nehovořily o rodinných problémech pití matky, otce či sourozence. Rodina ztrácí schopnost plánování, mění se zaběhnutý způsob života i režim všedního dne, dochází k narušení rodinných rituálů, protože chování závislého se stává nepředvídatelné a rušivé. Tak vzniká nejistota a úzkost, které neustále doprovázejí všední, každodenní rodinný život.
16
Společenský život, který lze rozlišit na aktivity v rámci rodiny a na vztah rodiny k vnějšímu světu, má v těchto rodinách sestupnou tendenci. Aktivity rodiny, zejména společné trávení volného času a rekreace, jsou s velkou pravděpodobností omezeny, jelikož problémový piják nechce nebo není schopen se jich zúčastnit. Naopak i ostatní členové se vyhýbají všem společným aktivitám z obav z jeho chování. V rodině panují tendence držet problém v tajnosti před okolím, protože nepředvídatelné, rušivé a často opilecké chování je členy rodiny pokládáno za trapné a zahanbující. Činnosti a vztahy mimo domov bývají značně omezeny, pokud jsou i přesto udržovány, je zpravidla dbáno na jejich rigidní oddělení od života doma. Rodina se tímto způsobem dostává do stále rostoucí společenské izolace. Existuje také souvislost mezi alkoholismem a domácím násilím. L.Csémy a K. Nešpor uvádějí výsledky epidemiologické studie z roku 2004, z nichž vyplývá, že ve vzorku české populace došlo ve dvou třetinách případů k domácímu násilí za situace, kdy předtím jeden či oba aktéři konzumovali alkohol. Agresorem tak bývá muž nebo i žena pijící větší množství alkoholu nebo osoba na alkoholu závislá. Alkohol stejně jako jiné návykové látky je rizikovým faktorem i ve vztahu k domácímu násilí vůči dětem. Časté je užití alkoholu před incidentem či závislost na alkoholu i u obětí tohoto typu násilí. Příčin tohoto jevu může být hned několik a navzájem se nevylučují: závislost na alkoholu se může rychleji rozvinout u osoby dlouhodobě traumatizované domácím násilím. Požití alkoholu snižuje schopnost oběti předejít útoku a bránit se např. tím, že přivolá pomoc. Intoxikace alkoholem také sama o sobě nebo v kombinaci s dalším jednáním může incident vyprovokovat nebo posloužit jako záminka. Nutno však brát v úvahu fakt, že k narušení rodinného systému nemuselo nutně dojít v důsledku alkoholismu jednoho z členů, ale mohlo se vyvíjet již dávno předtím. Vztahové problémy pak pomohou naopak rozvoj alkoholismu u některého z členů rodiny podpořit. Alkohol může plnit tzv. homeostatickou funkci, abúzus alkoholu pak slouží jako obranný prostředek v zátěži (např. k ventilaci problémů, k úniku atd.). Paradoxně právě alkohol udržuje rodinu pohromadě, i když taková rodina neplní dostatečně svou funkci. Dále může dojít i k tomu, že vlivem sociálního učení, nápodoby nebo v důsledku potřeby úniku od reality začnou zneužívat alkohol i ostatní členové rodiny. Tímto způsobem rychle dochází k úpadku celé rodiny a naděje na rozhodnutí se pro léčbu je mizivá. Trvalé problémy alkoholika a omezená komunikace až odcizení mezi členy rodiny můžou vést k úplnému rozpadu rodiny. V tomto případě obvykle závislý zůstává sám, přidává i na intenzitě pití, což zrychlí jeho sociální úpadek, tělesné zchátrání a prohloubí se duševní problémy. Předejít této skutečnosti může závislý jen rozhodnutím se pro léčbu, kdy s ním obvykle rodina zůstává a v léčbě ho podporuje. Rodina tak dává závislému jakoby poslední šanci, kterou by měl využít a tím udržet rodinu pohromadě. V odborných zdrojích se neobjevuje problematika rodin, kde závislostí na alkoholu trpí oba rodiče. V tomto případě je narušen celý rodinný systém a rodina se stává zcela dysfunkční. V tomto momentě se obvykle o rodinu začínají zajímat orgány zabývající se rodinou a dětmi, časté je i odebrání dětí z těchto rodin na základě předběžného opatření či rozhodnutí soudu.
17
2.4 TRADOVANÉ MÝTY O ALKOHOLU 2.4 Tradované mýty mají přes existující rozsáhlou snahu informovat děti a dospívající o alkoholu stálou vytrvalost; i když tušíme, že je to problém, vypomáháme si obvykle tvrzením, že: • Když nebudu pít, ztratím kontakt s ostatními a budu přehlížen. Pravdou je, že pokud nebudeme pít, získáme přátele, kteří nepreferují pití, a navíc vrstevníci, kteří pijí alkohol, se obvykle soustředí sami na své popíjení a nesledují druhé. • Pití pouze piva není jako pití vína či destilátů. Pravdou je, že půllitr piva obsahuje tolik alkoholu jako 2 dcl vína či 0,5 dcl destilátu. • Napití alkoholu napomáhá dobrému spánku. Pravdou je, že napomůže spánku, ale současně snižuje frekvenci spánkových cyklů (REM spánek), které nutně potřebujeme k dobrému psychickému stavu. • Alkohol a drogy velmi dobře navozují příjemnou náladu a uvolnění. Pravdou je, že zpočátku působí jako startér, ovšem následně se stav již zhoršuje. • Alkohol dokáže odblokovat, uvolnit. Pravdou ovšem je, že dochází ke ztrátě zábran potencovaných alkoholem. Alkohol vždy prohlubuje emoční stav, v jakém se nacházíme, v případě jakýchkoliv problémů pití alkoholu pouze ještě prohloubí aktuální psychický stav. • Vzrůstající odolnost vůči alkoholu není projevem mužnosti a suverenity, ale naopak předznamenáním závislosti na alkoholu. [PhDr. Jiří Kučírek, Ph. D.]
3 3 TABÁK Kariéry jsou různé, obvykle nám tane na mysli profesní kariéra, ovšem může být i kariéra dealera drog, kariéra zloděje či „pouze“ kariéra kuřáka. Přestat kouřit je vcelku snadné, jen to chce trochu pevné vůle, a kdo by si připustil, že nemá pevnou vůli? Občasné kouření neškodí, a když už, tak až po velmi dlouhé době, ve stáří. Faktem je, že vliv kouření se může projevit i po krátké době (podmíněné zdravotním stavem jedince i odolností). Projevem je například klesající tělesná zdatnost, horšící se chuť a čich, frekventovanější infekce dýchacích cest. Bohužel, vysoká míra tolerance vůči kuřákům vytváří dojem, že kuřáků je více než nekuřáků, což je omyl. Pokud kouříme, tak se snižuje náš stres. To je fatální omyl, protože stres je naopak posilován (například si můžeme sami změřit tepovou frekvenci po vykouření jedné cigarety).
18
Nikotin je toxický alkaloid, má podobu bezbarvé nezapáchající tekutiny a smrtelné je již požití 80 gramů. V této podobě ho ale zná jen málokdo. Většina z nás si ho spíše představí jako jednu ze složek cigaretového kouře. Možná někomu dokonce připadá zařazení nikotinu mezi drogy přehnané. Jeho negativní účinky se sice neprojevují tak rychle a dramaticky, ale jsou patrné, zvláště když je kouření ve společnosti natolik rozšířené. Kouření tabáku vážně poškozuje zdraví člověka. Je jednou z nejčastějších příčin vážných onemocnění a úmrtí. Každý rok zemřou na následky kouření asi 4 milióny lidí a v ČR asi 23 tisíc. U nás kouří zhruba 30 % obyvatelstva a mezi mladými lidmi je kouření ještě rozšířenější. Kouří až 50 % lidí ve věku od 15 do 18 let.
3.1 RIZIKA 3.1 Užívání tabáku nevede ke změnám psychiky, z tohoto hlediska je to bezpečná droga. Možná právě proto si často neuvědomujeme rizika somatická. Tabák prakticky zabije každého druhého svého konzumenta, jinak řečeno, kuřák zemře s pravděpodobností 1:1 v důsledku užívání tabáku průměrně asi o 10 let dříve než nekuřák.
3.2 ZÁVISLOST 3.2 Nikotin je vysoce návyková psychoaktivní látka. Mezi hlavní příznaky odvykacího syndromu patří především nezvladatelná touha po cigaretě, nervozita, podrážděnost, změny nálad, smutek až deprese, nesoustředěnost, poruchy spánku. Tyto příznaky se objeví už několik hodin po poslední dávce nikotinu. Často také člověk kouřením maskuje pocit nervozity a hyperaktivitu či uspokojuje potřebu si s něčím v ruce hrát. Kouření je také častou výmluvou, proč nespěchat nebo jak se na chvíli vzdálit z pracoviště. Kuřák se nemusí jen odnaučit kouřit, ale také se naučit nekouřit, a to ani v situacích, které mu cigareta zpříjemňovala. Drogová závislost na nikotinu vzniká zmnožením receptorů citlivých na nikotin v mozku, bohužel jejich počet se již během života nezmenší, a proto naprostá většina těch, kdo jednou byli závislí na nikotinu, už nemohou být příležitostnými kuřáky. Mezi školní mládeží je kouření velice rozšířené, přitom si děti neuvědomují zdravotní i psychická rizika, která s sebou kouření přináší. Mladí kuřáci se dají poznat podle bledosti, zažloutlých prstů od cigaret, zápachu z úst, může se objevit nevolnost, zvracení nebo studený pot. Dlouhodobějšími následky kouření jsou poté kašel, bolesti žaludku, pokles fyzické výkonnosti, nepříznivé účinky na pokožku obličeje a častá potřeba kouřit. Bez rizika nejsou ani pasivní kuřáci.
19
3.3 PSYCHOSOCIÁLNÍ ZÁVISLOST NA CIGARETĚ 3.3 Závislost na tabáku začíná závislostí psychosociální – závislostí na cigaretě jako takové, bez ohledu na její složení a na nikotin. Současný životní styl vytváří celou škálu nabídek svůdností, které se časem pro dospívající stávají nutností. Souvisí to také s finančními částkami, které rodiče poskytují svým dětem, aby jim kompenzovali, že na ně nemají čas, protože jsou vytíženi v zaměstnání, či aby demonstrovali své postavení a příjmy. Psychickou závislostí je myšlena naučená potřeba určité činnosti v určité situaci. Jedná se o duševní stav vzniklý konzumací drogy, který se projevuje přáním drogu opět užívat. Může jít o pouhé přání nebo dychtivé, neodolatelné a opakující se nutkání požít drogu, i když člověk ani drogu požívat nechce a považuje své jednání za nerozumné. Teoreticky, je-li přerušeno podávání drogy, neměly by se dostavovat žádné tělesné abstinenční příznaky, prakticky jsou ovšem projevy naší psychiky zpravidla doprovázeny i projevy fyzickými – třesem, pocením atd., tedy klamnými abstinenčními příznaky. Psychická závislost je nejsilnějším faktorem, který vede k zneužívání drogy, tedy nejčastěji k její opětovné nadměrné konzumaci. Psychická závislost na cigaretě znamená kouřit v určitých situacích, které jsou sice u každého jiné, ale lze o nich říct, že jsou typické: je to cigareta po jídle, po práci, ve stresu, při odpočinku, při kávě apod. Cigareta se stala samozřejmou součástí životního stylu a chování.
3.3.1 Vznik a udržování závislosti na cigaretě 3.3.1 Vznik a udržování závislosti na cigaretě způsobuje nikotin, což je opět závislé na několika faktorech: • počet vykouřených cigaret • typ kouřené cigarety: cigarety totiž obsahují různé množství dehtů a nikotinu • množství vykouřeného tabáku (záleží totiž na tom, zda byla cigareta dokuřována do konce, či jen částečně – poslední tahy cigarety v sobě kumulují vysoký obsah nikotinu, dehtů a dalších látek) • počet tahů z cigarety a hloubka inhalace (doba zadržování kouře v plicích) Fyzická závislost na nikotinu vzniká po určité době a je individuální. Obvykle se vyvine během dvou let kouření, ale také k závislosti na nikotinu nemusí vůbec dojít. Malé procento kuřáků zůstane kuřáky příležitostnými bez závislosti na nikotinu po celý život. V mozku člověka (ale i jinde) jsou nikotinové receptory a u pravidelného kuřáka s pravidelným přísunem nikotinu z cigaret se tyto receptory zmnožují. Účinky nikotinu na organismus jsou okamžité, rychlost poskytnuté drogy je jedním z rozhodujících faktorů: čím okamžitěji v dostatečném množství je droga podána, tím více je požadována. Účinek nikotinu není tedy jen rychlý, ale rovněž i konstantní. Lze říci, že na nikotinu je závislý kuřák, který kouří nejméně 10-15 cigaret denně a první si zapa-
20
luje do hodiny po probuzení. (Pro určení můžeme využít Fagerströmův test nikotinové závislosti, event. Modifikovaný Fagerströmův test nikotinové závislosti pro adolescenty). Velmi vysoké hodnoty CO byly naměřeny u kuřáků vodních dýmek: po jedné seanci, která trvá zhruba 50 minut, to bývá kolem 20 % červených krvinek vyřazených z provozu. Z jedné vodní dýmky se může do těla dostat tolik chemikálií jako z několika desítek či dokonce stovek cigaret. Velikost potažení bývá asi dvojnásobná v porovnání s cigaretou: jednak tabák jen doutná pod zapáleným uhlíkem, teplota spalování je tedy nízká, a kouř je proto velmi koncentrovaný, jednak je třeba pořádně „tahat“, aby dýmka hořela. Vdechují se také zplodiny spalování uhlíku. Představa, že kouře se ve vodě pročistí, je bohužel jen iluze: nepročistí, ale ochladí a to je další příčinou velkého objemu potažení: chladný kouř totiž vdechneme snáze a hlouběji než horký. Vodními dýmkami se také velmi snadno přenášejí infekce – kromě běžné chřipky či rýmy nejčastěji opary, žloutenka nebo tuberkulóza. Mýtem je také představa, že vodní dýmka nemůže vést k závislosti. Pokud je ve směsi tabák, kouř obsahuje nikotin a závislost může vzniknout, často také vede kouření vodní dýmky k pozdějšímu kouření cigaret.
3.3.2 Pasivní kouření 3.3.2 Pasivní kouření je v současnosti velmi diskutovaným problémem – je jím myšleno nedobrovolné vdechování cigaretami znečištěného vzduchu v uzavřených prostorách. Pasivní kouření má okamžitý i dlouhodobý vliv na lidské zdraví. Mezi okamžité účinky patří podráždění očí, nosu, hrdla a plic, je zatěžováno srdce a postiženo hospodaření organismu s přijímáním a využíváním kyslíku. Celodenní pobyt v zakouřené místnosti je jako vykouření 22 cigaret. V ČR je přibližně kolem 60-80 % dětí předškolního a školního věku exponováno pasivnímu kouření pobytem v bytech s kouřícími rodiči, event. staršími sourozenci. Pasivní kouření představuje pro malé dítě ohrožení zdraví. Různá šetření poukazují na vyšší výskyt zánětů dýchacích cest a plic u dětí žijících v rodinách, kde se kouří a kde je vzduch soustavně znečišťován cigaretovým kouřem. Ovzduší prosáklé tabákovým kouřem prokazatelně škodí zdraví všech, kteří jsou zde přítomni. Proto požadovaný zákaz kouření v restauracích, veřejných prostorech apod. je zcela oprávněný. Pokud se dospívající mají někde přátelsky setkávat, bavit se (škola takové prostory nenabízí), jsou nuceni navštěvovat právě prostory, kde kouření je nutným koloritem každého posezení. Na psychiku dospívajících působí ve srovnání s dospělými nikotin výrazněji jako odměna. Proto mladí kuřáci mají výraznou tendenci pokračovat v kouření i během dospělosti. Výsledky studií naznačují, že první expozice nikotinu působí jako velká odměna a zvyšuje citlivost u adolescentů takovým způsobem, že může přispívat ke zvýšenému riziku kouření. Mladiství vykazují příznaky závislosti již po minimálních dávkách vykouřeného tabáku a ti, kteří kouří denně už jako teenageři, mívají mnohem větší obtíže při snaze přestat kouřit ve srovnání s lidmi, kteří začali kouřit až v dospě-
21
lém věku. Cigareta se tak stává v dětství zakázaným a vzrušujícím dobrodružstvím, zkouškou dospělosti a následně návykovou, normální „společenskou“ drogou. Počátek kouření může mít různé důvody – jedním z nejčastějších je např. snaha o regulaci hmotnosti u dívek, což s oblibou využívá tabákový průmysl pro design svých produktů (cigarety slim). Je to ale mylná představa, protože kouřením svoji hmotnost nesníží, naopak po zanechání kouření dochází k nárůstu hmotnosti. Kouření je adolescenty považováno za dospělou aktivitou. Proto je důležité jim nabídnout jiný symbol dospělosti, např. mobil, hospodaření s vlastními penězi, péče o zvíře. Vzhledem k tomu, že mladiství kouří často ve skupinách vrstevníků, je potřeba působit na skupinu jako celek, nikoliv na jednotlivce, který byl při kouření přistižen.
3.3.3 Typologie kuřáků 3.3.3 • Současný kuřák: obvykle kouří nejméně jednu cigaretu denně. • Příležitostný kuřák: obvykle kouří méně než jednu cigaretu denně. • Bývalý kuřák: kouřil nejméně jednu cigaretu denně po dobu nejméně 6 měsíců, nyní nekouří. • Nekuřák: nikdy nekouřil více než jednu cigaretu denně po dobu delší 6 měsíců. Nebo odlišnější dělení (Schmidt): • Příležitostný kuřák: kouří občas na základě kuřáckých zvyklostí, které stimulují. Necítí potřebu; pokud se objeví, uspokojí ji, pokud ne, nezpůsobí žádné komplikace. • Návykový kuřák: kouří ze zvyku ve vleku kuřáckých zvyklostí a napodobení. Psychodynamické procesy nejsou tak fixovány, aby se mohla vyvinout psychická závislost. Kouření může ukončit bez větších obtíží. • Kuřák s psychickou závislostí: do této skupiny patří kuřáci z požitku, u nichž stojí v popředí vůně, chuť a kuřácký ceremoniál, včetně těch, kteří jsou motivováni prožívaným uvolněním, uklidněním, odstraněním dysforie a pocitu prázdnoty. • Kuřák s psychickou a fyzickou závislostí: dominují farmakodynamické účinky nikotinu, které kuřák vyhledává pro příjemné emočně vegetativní prožitky. Na tělesnou závislost poukazuje bušení srdce, návaly pocení, třes a neklid po delší absenci kouření. Někdy je důležité dětem vysvětlit, že dospělí s kouřením prakticky nezačínají, výrobci cigaret si musejí své zákazníky zajistit dříve, než „dostanou rozum“, protože dospělé už by do závislosti tak snadno nedostali.
22
3.4 KUŘÁCTVÍ V RODINĚ A VRSTEVNICKÝCH 3.4 SKUPINÁCH Existuje vztah mezi formální strukturou rodiny, v níž dospívající žije, a jeho kouřením cigaret. Nejvyšší výskyt nekuřáků a nejnižší výskyt kuřáků je u dospívajících, kteří vyrůstají v úplné rodině s oběma vlastními rodiči. Vyrůstá-li dospívající s jedním rodičem, obvykle s matkou, je již výskyt kuřáků výrazně vyšší (přibližně 37 % oproti 25 % u dětí z úplných rodin). Nejvyšší je výskyt kuřáctví v rodinách rekonstruovaných (jedná se o rodinu, kde se dětem věnuje biologická matka a nevlastní otec, příp. druh). Kouření rodičů je jedním z hlavních rizikových faktorů vzniku kuřáctví dětí a je druhým indikátorem budoucího kuřáctví dítěte v rodině, následuje kouření starších sourozenců. Faktorem ovlivňujícím kuřáctví u dětí je sociální tlak vrstevníků v různých skupinách, kde se děti stýkají. Uvedený faktor je považován za nejdůležitější a je vedle kouření rodičů jedním z hlavních predikátorů vzniku kouření u jedince. Podnětem k zahájení je konformita s vrstevníky, kouření jako permanentní repertoár při jakémkoliv setkávání, nepřímý i přímý tlak celé party. Z opakovaných šetření vyplývá, že u 12-18letých mladistvých kuřáků to byl zejména tlak, opakované nabízení, výsměch v případě odmítání či hrozba vyloučení z party kamarádů a kamarádek (kdo nekouří, je „maminčin mazánek, srab“). Start kouření je proto nazýván jako „sociální či skupinová nakažlivost“. Faktor nápodoby hraje hlavní roli při zrodu budoucího kuřáka. Okolo 90 % kuřáků začalo kouřit v dětském věku, proto směřují oprávněně preventivní aktivity zejména do tohoto období. Příklad, jak napomoci „nenastartovat“ kuřáckou kariéru dítěte, může být zejména: • Dávat dětem doma nekuřácký příklad (pokud rodiče kouří a nemohou přestat, neměli by alespoň kouřit doma nebo v autě, a dokonce ponaučovat dítě o nebezpečnosti kouření). Rodinné vzorce chování: identifikační modely otce (muže) a maminky (ženy) mají výrazný vliv na postoj ke kouření. • Diskutovat o vlivu kouření, nikoliv poučovat. • Vytvořit dobré rodinné klima, domov, kam se těší a kde mají nekonfliktní zázemí (více kouří děti, které nejsou doma spokojené). • Povzbuzovat sebevědomí (víc kouří děti, které si nevěří). • Zajímat se o jejich kamarády a volný čas. • Koupit synovi či dceři mobil (děti, které mají už jeden atribut dospělosti – mobil, si nemusejí obstarávat další – cigaretu – a méně často kouří). • A nechat zásadně děti sportovat, předplatit jim různé sportovní aktivity, přihlásit je do sportovních oddílů. Plně je povzbuzovat v různých sportech (ovšem nikoliv ve fandovství). Tyto děti mají vyšší odolnost (dodejme i fyzickou) vůči svodům kouření, dokážou výrazněji vyjádřit svůj postoj a nenechat se ovlivnit, vmanévrovat ke svodům kouření. [PhDr. Jiří Kučírek, Ph. D.]
23
4 4 DROGY Definic pojmu droga najdeme v odborné literatuře celou řadu, pro naše účely jistě postačí, pokud budeme tento výraz chápat jako označení návykové látky, která mění psychický stav. Stejně tak dělení drog přizpůsobíme našim potřebám a zaměříme se na členění podle účinku, a to na látky tlumivé (sedativa, uklidňující), budivé (stimulační, aktivní) a halucinogeny.
4.1 TLUMIVÉ LÁTKY 4.1 Tlumivé látky již podle názvu utlumují centrální nervový systém, přičemž může jít o širokou škálu tišení od mírného útlumu až po znecitlivění, případně kóma či smrt. Do této skupiny patří látky legální, jakými jsou prášky na spaní či legální droga alkohol, ale také okamžitě návykový heroin. Můžeme je tedy dál členit na analgetika, benzodiazepiny, barbituráty, opiáty a těkavé látky.
4.1.1 Analgetika 4.1.1 Slouží k tlumení bolesti a patří k nejužívanějším lékům vůbec. Jde o Brufen, Ibuprofen, Apo-ibuprofen nebo Ibalgin, Aspirin, Acylpyrin či Morphin, Codein a Tramal, u všech existuje riziko vzniku závislosti. Nebezpečí užívání léků mladistvými: • ANABOLICKÉ STEROIDY můžou zastavit růst, způsobují agresivitu mladistvých či vedou ke svalové dysmorfii, vedlejším účinkem jsou také psychické potíže • ANTIDEPRESIVA jsou dnes užívána 14 % mladých, zvyšují agresivitu, způsobují velmi živé sny, které někdy vedou až k sebevražednému jednání, dostavují se abstinenční příznaky; • lék na kašel DEXTROMETORFAN způsobuje halucinace a může vést až k disociaci, jež má čtyři stádia (uvolněnost, sny s asociacemi, halucinace a „astrální cesty“)
4.1.2 Benzodiazepiny 4.1.2 Pomáhají léčit stavy úzkosti, záchvaty či nespavost, jde na jedné straně o hypnotika jako Rohypnol, Nitrazepam nebo Dormicum a na straně druhé o anxiolytika – Diazepam, Neurol, Lexaurin, Rivotril nebo Xanax. U těchto léků je riziko vzniku psy-
24
chické i fyzické závislosti vysoké, zvlášť při dlouhodobém užívání. Stejným rizikem je i kombinace léků a alkoholu, působící poruchy krátkodobé paměti. KAZUISTIKA: Pracovnice ve zdravotnictví byla povýšena, nezvládala krizové situace, kdy se podřízení odmítali řídit její autoritou, stěžovali si atd. Pracovala i za ně, zvyšoval se její stres, který tlumila užíváním Neurolu. Potíže rostly i v rodině, postupem času začala žena zneužívat i Morphin v kombinaci s alkoholem. Teprve ve chvíli, kdy byla propuštěna ze zaměstnání pro neplnění povinností, si přiznala svou závislost a přistoupila k léčbě.
4.1.3 Barbituráty 4.1.3 Dnes se užívají pouze v omezeném množství, a to jako tablety, čípky nebo roztoky. Patří k nim látky barbital, fenobarbital, secobarbital (Seconal) a pentobarbital (Nembutal), které při běžném dávkování nepůsobí závislost, avšak při vyšších dávkách mohou po vysazení působit podrážděnost, nevolnost nebo nespavost a vysazení velmi vysokých dávek musí probíhat pod dohledem lékaře, neboť mohou nastat záchvaty nebo halucinace. Velkým nebezpečím je předávkování způsobující smrt (zástava dechu) a také kombinování barbiturátů s alkoholem.
4.1.4 Opiáty 4.1.4 Tyto látky původně získané z opia (tj. zaschlé šťávy nezralých makovic máku setého) se užívají např. k tišení kašle nebo k tlumení bolestí. K nejznámějším patří opium, které se většinou kouří ve speciálních dýmkách, uživatel se zvolna dostává do euforie a postupně dochází do stavu příjemné únavy. Větším nebezpečím je polykání drogy, kdy hrozí předávkování. U opia dochází rychle k nárůstu tolerance, takže je závislý nucen stále zvyšovat dávky, a tak se zvyšuje i riziko. Dalším druhem je morfin, účinné analgetikum používané v medicíně proti silným bolestem. Jde o nepáchnoucí bílý krystalický prášek hořké chuti. Nejčastěji se do těla dostává pomocí injekční stříkačky a téměř okamžitě se dostavuje euforie, po níž následuje útlum, spavost a ztráta vědomí. Nebezpečím předávkování je ochrnutí dýchacího centra způsobující smrt. Závislost vzniká rychle, roste navíc i tolerance k droze. Typickým projevem uživatelů je únava, podrážděnost, nechutenství a nespavost. V lékařství se užívá také kodein, který tlumí kašel i slabé bolesti. Jde o slabší látku, u níž je nárůst tolerance pomalejší, ale závislost vzniká také poměrně rychle. Dříve byl kodein zneužíván k výrobě české drogy označované jako braun, což je tekutina hnědé barvy, ale dnes ji nahradil heroin (háčko, H, herák, hero, šmak), tj. bílý až
25
hnědý prášek užívaný kouřením, šňupáním nebo injekčně. Účinek se dostavuje již po několika vteřinách a trvá 1-7 hodin, přičemž jde opět o celkový útlum organismu, ale silnější než u předchozích látek. Rychle vzniká fyzická i psychická závislost a nárůst tolerance, která může být příčinou předávkování stejně jako různá „síla“ drogy (hnědý heroin obsahuje 25-30 % účinné látky, zatímco bílý heroin může obsahovat až 90 % účinné látky). Vzhledem k síle závislosti není léčba jednoduchá a je nutné využívat tzv. substituční léčbu, při níž je droga nahrazena syntetickými opiáty – Metadonem či Buprenorfinem.
4.1.5 Těkavé látky 4.1.5 Běžně dostupné prostředky jako ředidla, rozpouštědla, lepidla nebo laky bývají zneužívány formou čichání (z napuštěných textilií nebo z igelitových sáčků). Nejznámější je u nás toulen – bezbarvá kapalina získávaná z ropy, lehkého oleje nebo koksových plynů. Dalšími typy jsou rozpouštědla jako aceton, trichlorethylen (po inhalaci se dostaví euforie i halucinace) či éter (dřív užívaný k narkóze), zneužívá se i benzin a rajský plyn – oxid dusný s kyslíkem (vdechuje se z nafukovacích balónků a vyvolává opojný stav, používá se ke krátkým narkózám). Jelikož se vdechováním výpary rychle vstřebají v plicích a proniknou do mozku, vyvolají na krátkou dobu dobrou náladu, závratě, ospalost či halucinace, ale rychle odeznívají. Vyvolají tak potřebu opakování a tím roste riziko poškození organismu, trpí játra, ledviny, srdce, poškozena bývá paměť. Nejnebezpečnější je neschopnost uživatele ovlivnit množství látky, proto hrozí zástava dechu či srdeční akce nebo udušení zvratky.
4.2 STIMULAČNÍ LÁTKY 4.2 Stimulační látky jsou užívány proti únavě, k navození euforie a pro povzbuzení, po aplikaci mizí chuť k jídlu i potřeba spánku. Opět mezi nimi najdeme legální látky (nikotin, kofein), ale i nelegální drogy, jako jsou amfetamin, pervitin, kokain, crack, extáze či speed.
4.2.1 Syntetický amfetamin 4.2.1 Šedavý či růžový prášek (speed, uppers, black beauties, whites, bennies) způsobuje nárůst sebevědomí, zmenšuje strach, uvádí konzumenta do euforie a dodává mu energii. Lze ho užívat nejen polykáním, ale i šňupáním či nitrožilně, účinkuje asi po 20 minutách a opojení někdy trvá 4 až 6 hodin. Nevzniká zde fyzický návyk, ale zvyšuje se tolerance a rozvíjí se především psychická závislost, neboť abstinenční příznaky (únava, hlad, deprese, poruchy spánku) vedou k novému vyhledání drogy. Nebezpečné je vytvoření paranoidního syndromu, tzv. „stíhy“ vedoucí k podezřívavosti, chorobnému strachu a následně k agresivitě.
26
4.2.2 Pervitin 4.2.2 U nás je častější drogou tohoto typu metamfetamin neboli pervitin (perník, péčko, piko, párno), který se vyrábí z Efedrinu případně pseudoefedrinu a má podobu krystalické bílé či světle žluté látky. Závislí ji zneužívají injekčně nebo šňupáním (lajn), přičemž v prvním případě je účinek okamžitý a v druhém nastupuje po 5 až 10 minutách, trvá mezi 8-10 hodinami, kdy u uživatele ustupuje únava a výrazně se zvýší výkonnost, projevuje se motorický neklid a odstraňují se zábrany. Po odeznění naopak nastupují deprese, skleslost a vyčerpání. Stádia zneužití drogy: nájezd (30 minut), úlet (4–16 hodin), tah (3–15 dní), dojezd, zhroucení (1–3 dny), pervitinové vyčerpání – psychóza (2–14 dní), absťák (30–90 dní). Rychle vzniká psychická závislost, roste i tolerance, a tak někteří závislí užívají pervitin několik dní bez odpočinku a pak dva až tři dny prospí. Takové nedodržování stravovacího a pitného režimu vede k výraznému poškození organismu, které ještě prohlubují samotné vedlejší účinky drogy. Vzhledem k velmi nepříjemným zážitkům při odvykání se až 93 % uživatelů k droze vrací.
4.2.3 Kokain 4.2.3
I do České republiky už pronikl kokain (koks, C, céčko, cukr, coke, blow, snow) vyráběný z keře koky pocházejícího z Jižní Ameriky, který je ale pro svou horší dostupnost vyhledáván především bohatšími uživateli. Droga má podobu hořkého krystalického prášku bílé až šedé barvy, který při olíznutí znecitliví po pár minutách jazyk. Nejčastěji se šňupe, může se i kouřit, polykat nebo vpichovat. Rychle vzniká silná psychická závislost a postupně dochází k poškození organismu (zúžení cév, narušení sliznic, perforace nosní přepážky, krvácení z nosu, křeče, poruchy paměti, pocity úzkosti, deprese, sebevražedné pokusy, trvalé poškození mozku).
4.2.4 Crack 4.2.4
Crack (rock, freebase) je volnou bází kokainu, jeho drobné krystaly se kouří, čímž dosahuje závislý rychlého (po 4-6 sekundách) účinku drogy trvajícího necelou hodinu, avšak s nejsilnější euforií pouze po dobu 5 až 10 minut. Proto se potřeba nové dávky objevuje velice brzy. Někteří narkomani potřebují až 30 dávek denně, jde tedy o silně návykovou drogu, která vyvolává jak psychickou, tak i fyzickou závislost, ačkoli chybí abstinenční příznaky. Nebezpečné jsou i účinky cracku, jelikož je uživatel pod jeho vlivem fyzicky silný a tím nebezpečný sobě i svému okolí, navíc se mohou objevit sebevražedné sklony.
27
4.2.5 Extáze 4.2.5 Dnes je mezi dospívajícími populární tzv. taneční droga Extáze/MDMA (XTC, X, extoška, E [:éčko], adam, bobule, tablety lásky), což je syntetická látka s psychostimulačními (nižší dávky) a halucinogenními (u vyšších dávek) účinky podávaná ve formě tablet s dekorem značek známých firem (Nike, Apple, Calvin Klein, Rolex) či jiných symbolů (Star, Superman). Tím útočí právě na populaci dospívajících, ve kterých budí dojem úžasného a přitom bezpečného (tableta = lék) módního zážitku. Půl hodiny po požití se projevují první příznaky, v lepším případě euforie, přátelské vystupování, komunikativnost a přemíra energie, avšak opačně může dojít i k depresím, agresivitě, halucinacím, zmatenému chování či alergickým reakcím. Pro psychiku jsou velmi nebezpečné tzv. flashbacky, při nichž i několik dní či týdnů po požití drogy dochází k znovuprožití opojení, bohužel ne vždy jde o příjemné zážitky, často se vyskytují paranoia a úzkostné stavy, tzv. horor tripy. To je způsobeno ukládáním drogy do tukových tkání, odkud se i po delší době při námaze či pouhou látkovou výměnou vyplavuje do krve. Ačkoli fyzická závislost nebyla prokázána, je zrádná rychle se rozvíjející tolerance, která nutí uživatele ke zvyšování dávek, a také zdravotní rizika (vznik krvácení do mozku, srdeční arytmie, epileptické záchvaty) či prokazatelné změny osobnosti již po několika desítkách užití (ztráta motivace, apatie, deprese). Velmi nebezpečný je serotoninový syndrom (znemožňuje běžné vyplavování hormonu bez účinku drogy), který vede k pocitům marnosti a depresím. S ním souvisí i tzv. post E deprese neboli úterní syndrom, který nastupuje po odeznění působení drogy a souvisí s návratem do běžného života. Přímo při užití drogy je organismus ohrožen jednak dehydratací, jednak hypertermií (tělesná teplota může dosáhnout až 41–46 °C), jež může způsobit smrt jedince.
4.2.6 Piperazin 4.2.6 V současné době stále oblíbenější taneční droga, která bývá vzhledem ke svému vzhledu nazývána „duhovka“, „jiskřička“ nebo „harlekýn“. Jde o látku aktivizující, zneužívanou na diskotékách často v kombinaci s alkoholem.
4.3 HALUCINOGENNÍ LÁTKY 4.3 Halucinogeny (psychedelika, delirogeny, fantastika) vyvolávají u uživatelů halucinace – představy (zrakové, sluchové, ale i čichové nebo haptické), mění jejich prožívání (euforie, ale i deprese) a umožňují jim ponor do vlastních myšlenek a citů. Tyto drogy nevyvolávají fyzickou ani psychickou závislost, jedinou výjimkou je ketamin užívaný jako taneční droga, který se vyskytuje v podobě tablet či prášku a užívá se polykáním, šňupáním nebo nitrožilně.
28
4.3.1 Meskalin 4.3.1 Přírodní droga získávaná z amerického kaktusu peyotlu, jehož vrchní části se suší, pak se žvýká a polyká nebo pije rozpuštěná v čaji. Asi po hodině se dostaví halucinace, ve kterých dochází k záměnám smyslů, uživatel tak může slyšet barvy nebo naopak vidět zvuky a současně se ocitá mimo prostor a čas.
4.3.2 Lysohlávky 4.3.2
V našem prostředí jsou nejznámějším přírodním halucinogenem houby lysohlávky (kopinatá a česká), které se jedí syrové nebo se suší, louhují či nakládají, přičemž stačí 1 až 2 gramy sušené houby a po dvaceti minutách nastupují účinky (omámení, sexuální apetence) a po hodině nastupují halucinace (poruchy vnímání, zrakové halucinace, pocity odloučení) trvající až 4 hodiny. Nebezpečí tkví v nárůstu tolerance a snaze zážitky opakovat.
4.3.3 Atropin 4.3.3
Další přírodní látka zneužívaná pro dosažení vzrušení, projevující se zrychlenými pohyby, zjitřenými emocemi, halucinacemi nebo v některých případech agresivitou, se nachází v některých rostlinách. Jde především o durman, mandragoru, blín a rulík. V dalším stádiu dochází k útlumu, největším nebezpečím je ochrnutí mozku nebo obrna dýchacích cest.
4.3.4 LSD 4.3.4 Tato droga (TRIP, papír, tiket, acid) byla původně získávaná z námelu cizopasícího na obilí a dnes se rozšiřuje v podobě archů papírků (6x6 mm) ozdobených různými obrázky a napuštěných látkou nebo jako roztok, tablety, miniaturní zrnka (cca 2 mm), případně želatinové čtverečky. Látka obsažená v těchto nosičích účinkuje asi po půl hodině, největší působení přichází po 2-6 hodinách, odeznívá po 2-12 hodinách. Pod jejím vlivem vnímá uživatel „upravenou“ realitu (jasnější barvy, deformované tvary, upravené velikosti a pohyby předmětů, zvláštní zvuky), nebezpečná je ztráta časové a prostorové orientace, která může být příčinou úrazů. Největší riziko představují psychózy, k jejichž spuštění může pod vlivem halucinogenů dojít.
29
4.3.5 Konopné drogy 4.3.5 Dnes velmi diskutovanou skupinu tvoří drogy získávané z rostlin obsahujících více THC (konopí seté, indické a rumištní), přičemž venku pěstované rostliny obsahují 2- 5 %, ale šlechtěné, tzv. indoorově pěstované již 15-30 % THC. U nás nejvíce zneužívanou je marihuana, což jsou sušené listy a vrcholové části konopí nejčastěji kouřené v jointech (samotné nebo s tabákem) nebo louhované v horké vodě či požívané jako koření. Nejčastěji se setkáme se slangovými výrazy joint (ubalená cigareta), blunt (doutník), bong (vodní dýmka), skleněnka (skleněná trubička), šlukovka (dýmka) a bhang (marihuana rozpuštěná v mléce). Vzhledem ke zvyšující se účinnosti a především k velkému množství hlavně mladých lidí (jsme na prvním místě evropských žebříčků) užívajících tuto drogu se nejeví jako příliš rozumný požadavek na legalizaci marihuany. Jednoznačně negativně působí na zdraví jedince především forma kouření (nebezpečí rozedmy plic: 3–4 jointy marihuany odpovídají zhruba 20 cigaretám), je také prokázaný záporný vliv na paměť a dochází k vytvoření psychické závislosti (při kouření i fyzické). Hašiš je drolivá usušená pryskyřice kvetoucích rostlin, která má většinou hnědou barvu a také se kouří (v dýmkách, s tabákem), polyká nebo pije, ale obsahuje až 60 % THC. Hustá tmavě hnědá lepkavá hmota, která se kape na cigaretu nebo mísí s tabákem, je hašišový olej, jehož účinkují již 1-2 kapky. U konopných látek velmi záleží na psychickém i fyzickém stavu uživatele, jaký bude jejich dopad. Obecně platí, že rychlejší je nástup účinku při kouření (začíná po několika minutách a trvá až 8 hodin) než při požívání (projeví se až po několika hodinách, trvá déle). Na jedné straně působí tyto látky jako halucinogeny (poruchy vnímání, prostorová a časová dezorientace), na straně druhé tlumí projevy (zpomalení). Také u těchto drog dochází k jejich ukládání v tukových tkáních, a tak stopy po jejich zneužití je možno v těle vystopovat i po více než 100 dnech od užití.
4.4 NOVÉ SYNTETICKÉ DROGY 4.4 Stále častěji se při výrobě experimentuje. Nejčastěji je důvodem finanční náročnost pořizování známých drog. Existuje celá řada „novinek“, jejichž účinky jsou mnohdy rychlé, ale o to zhoubnější mají dopad na organizmus. Jednou z takových drog je v Rusku rozšířený krokodýl, který se vyrábí z kodeinu, benzinu, ředidla a fosforu. Účinek drogy odpovídá zhruba heroinu a trvá až 2 hodiny, při delší aplikaci však způsobuje zelenání kůže, její postupné odpadávání a narušení stavby kostí. Důsledky takového drogového opojení jsou tedy drastické.
30
4.5 SOUČASNÁ ČESKÁ DROGOVÁ SCÉNA 4.5 Pokud jde o současný stav zneužívání drog v ČR, je třeba říci, že především média vykonávají často medvědí službu. Jde hlavně o dlouhodobou diskusi o legalizaci marihuany, kdy se pracuje s jednostrannými informacemi poukazujícími na léčivé schopnosti konopí nebo se porovnává škodlivost této drogy s legálními látkami (alkohol, tabák). Tomu bohužel odpovídá naše postavení mezi státy Evropské unie, kde „vítězíme“ v množství mladistvých ve věku18-24 let užívajících pravidelně marihuanu. Velmi nebezpečným se jeví nárůst indoorového pěstování konopí, které má mnohonásobnou účinnost, a především rozvíjející se obchod s touto drogou, o kterém svědčí častá odhalení velkopěstíren konopí na našem území. Problematická je také spolupráce členů drogové scény z různých zemí, mohli jsme sledovat např. dovážení léků s obsahem pseudoefedrinu z Polska poté, co byl výdej těchto léčiv u nás omezen, a způsobil tak pokles spotřeby pervitinu. Dnes dochází k vyrábění pouze malého množství této drogy pro užší skupinu spotřebitelů zhruba v dvoudenních cyklech. Dílčím úspěchem by mohla být skutečnost, že se daří snižovat počty závislých na heroinu na základě substituční léčby, avšak i zde došlo k zneužití prostředku Subutex na černém trhu. Existují tak skupiny uživatelů, kteří si aplikují tuto látku nitrožilně místo pod jazyk. V rámci obchodování s drogami se objevily i pokusy o vytvoření sítě kamenných obchodů, které záměrně obcházejí naše zákony a prodávají syntetické drogy (převážně z Asie); jde o zveřejněný případ tzv. Amsterdam shopů. ČR spolupracuje i v rámci protidrogové politiky s EU, která za své hlavní cíle považuje snahu motivovat k životnímu stylu bez drog, posunout začátek experimentů s drogami do vyššího věku, vrátit do života bez drog uživatele návykových látek, minimalizovat nebezpečí spojená s užíváním drog, omezit jejich dostupnost, a to hlavně pro děti a mládež, potírat veškerou trestnou činnost vztahující se k výrobě a distribuci drog. V naší republice pracuje Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, které také usiluje o naplnění cílů v dané oblasti, daří se mu stabilizovat počty problémových uživatelů i výskyt infekčních onemocnění závislých a nabízet síť služeb s širokou nabídkou programů pro uživatele drog, naopak nedosahuje úspěchu v zastavení nárůstu počtu experimentátorů a nezvládá ani snížit spotřebu drog a jejich dostupnost. Pokud jde o zneužívání drog mladistvými, můžeme sledovat vliv životního stylu, případně určitých subkultur na zkušenosti s omamnými látkami i na jejich výběr. Průzkumy dokazují alarmující údaje o prvních kontaktech s drogou: (in dum.specdcbynov.cz/dum/zd/prevence-drogove-zavislosti.pptx): • 36,2 % 13letých má zkušenost s čicháním těkavých látek • 20,7 % 13letých má zkušenost s konopnými drogami • 18,1 % 13letých má zkušenost s užitím extáze • 12,4 % 13letých má zkušenost s užitím pervitinu
31
Na druhém stupni škol se zvyšuje počet žáků pravidelně užívajících drogy! Mapujeme-li způsoby získání, je u ilegálních drog nejčastější odpověď: „Dostal!“, až pak následuje koupě, u drog legálních je situace právě opačná. Naprosto hrozivě vypadají statistiky, podle kterých pravidelně konzumuje alkohol téměř čtvrtina dospívajících a víc než toto množství kouří. Tyto údaje odpovídají také způsobům trávení volného času, kdy většina středoškoláků řadí „aktivity“ následovně: internet, poslech hudby, čas s partnerem, sport, parta, hudební akce, restaurace. Podíváme-li se blíže na tzv. subkultury mládeže, zjistíme, že z hlediska zneužívání nelegálních návykových látek jsou nejrizikovějšími taneční scéna, hip-hop, skate a graffiti, u kterých dochází nejčastěji ke zneužívání marihuany, pervitinu, lysohlávek, extáze a LSD (pořadí odpovídá četnosti). Nejméně se naopak objevuje toto zneužívání u subkultury metal, kde převažuje marihuana a další drogy se vyskytují okrajově, dá se tušit, že zde bude ve větším množství docházet k požívání alkoholu. Zvláštní postavení mají příslušníci hnutí skinheads, kteří ilegální drogy přímo odmítají. A jak se podílíme na informovanosti našich dětí my, dospělí? Největší počet jich uvádí, že se o drogách nejvíce dozvěděli z internetu (víc než polovina dotazovaných), mnohem méně pátrá v knihách a časopisech, podstatná část respondentů byla „poučována“ jinými uživateli, až poté následují jako zdroje informací učitelé a rodiče, spolužáci, rozhlas či televize. Proto není divu, že nejvíce pokulhávají znalosti mladých o právních zásadách spojených s drogovou problematikou, zde se nabízí prostor pro školy, aby tyto informace svým žákům včas předaly.
4.6 STRATEGIE PARDUBICKÉHO KRAJE 4.6 PRO ROKY 2012 – 2018 Na základě výzkumu bylo prokázáno, že tabák začaly zneužívat před 18 lety celé ¾ populace. V poslední době roste obliba tzv. vodních dýmek, jejichž prostřednictvím kouří pravidelně jednou týdně 1 % dospívajících. Nad republikovým průměrem je množství žáků či studentů, kteří v našem kraji někdy užili jakoukoli nelegální drogu (jde o 46,1 %), z toho 35 % dospívajících zneužilo takovou látku během posledního roku (ty zneužilo 14,4 % během života a 6,9 % během posledního roku – mimo drogy konopné, jejichž užívání opět převyšuje průměr ČR a činí 45,2 %). Pokud jde o jednotlivé typy drog, nejvyšší čísla se objevují u látek těkavých, kde jsou nejvyšší v celé zemi. Jejich užívání uvádí v jednom měsíci 2,4 % studentů. Nadprůměrná je také konzumace „houbiček“, která dosahuje 8,6 % populace mladistvých. Extázi zneužilo za život asi 4,5 % dospívajících a LSD 5,7 %. Naopak v příjmu pervitinu a opiátů jsme v kraji s 1,5 % o celá 2 % pod republikovým průměrem. Alarmující jsou informace mladistvých, které potvrzují snadnou dostupnost drog. Celých 68 % studentů uvádí, že sehnat konopné drogy je velmi jednoduché. Také extázi a těkavé látky není obtížné obstarat, o čemž svědčí vyjádření 24-29 % mladých. Naopak dostupnost pervitinu tímto způsobem popsalo jen 8 % neplnoletých.
32
V Pardubickém kraji je evidováno 700–900 problémových uživatelů drog, z nichž 70 % tvoří muži průměrně ve věku 26–27 let. Ti aplikují drogy většinou injekčně a pohybují se na uzavřené scéně, převážně v soukromí bytů. V poslední době se nadměrně rozvíjí tzv. víkendové užívání drog, a to především v krajském městě a jeho okolí. Zde „vítězí“ drogy taneční a konopné. Proto je třeba prevenci zaměřit právě na ně, informovat děti a dospívající o možných důsledcích, varovat před nebezpečími provázejícími jejich aplikaci. Např. nutnost dodržování zásad při užití extáze: pravidelný odpočinek (netančit bez přestávek), nutnost vydýchat se (vyjít na vzduch), nekombinovat s alkoholem (nebezpečí dehydratace a přehřátí). [Mgr. Kateřina Bakulová]
5 5 NOVÉ TYPY ZÁVISLOSTÍ S překotným rozvojem společnosti dochází ke vzniku nových typů závislostí, které bývají označovány jako behaviorální nebo nelátkové, jelikož se dotýkají lidského chování a nejsou způsobeny žádnou látkou dodávanou do lidského organismu. Přesto vykazují řadu znaků typických pro závislost, jako je bažení, neschopnost kontroly jednání a sebeovládání, touha opakovat určité činnosti, které přinášejí uspokojení, ale na druhé straně vedou k řadě potíží v životě jimi postiženého jedince.
5.1 GAMBLERSTVÍ 5.1 Pro tuto závislost, která častěji postihuje muže než ženy, se užívají i pojmy jako patologické, hazardní, chorobné, nutkavé nebo náruživé hráčství či hráčská vášeň. Typické je, že závislý hraje, i když nemá finanční prostředky, touha hrát se stále stupňuje, projevuje se impulzivita, nejsou respektovány hranice únosných ztrát, často vznikají dluhy, případně se postižený dopouští krádeží. Příčiny vzniku můžeme spatřovat jednak v psychice osobnosti, jednak v rovině rodinného a společenského prostředí. Pokud jde o rysy těchto patologických osobností, můžeme k nim řadit nezralost a nezdrženlivost, které vedou k úniku ze situací, jež jsou v rozporu s přáními. Gambler hrou řeší stres nebo se snaží dosáhnout slasti. Hráči dodržují řadu rituálů, jsou pověrčiví a podléhají celé řadě mýtů, což také potvrzuje jejich odklon od reality. Jednou z příčin bývá i biologická podmíněnost, která je dána existencí alely A1 (tj. varianty genu pro dopaminový D2 receptor). Z hlediska sociologie je zmiňován vliv malých sociálních skupin, které si vytvářejí vlastní normy a jež mají výrazný dopad na dospívající, kteří navíc často trpí tzv. krizí identity, což přispívá k zvýšené rizikovosti vzniku gamblerství. Tak můžeme hráčství chápat jako únik z přesně vymezené společnosti, která klade na člověka veliké nároky, ale neposkytuje mu dostatek jistot.
33
Typickým znakem patologického hráčství je bažení neboli craving – veliká touha hrát, při které pociťuje závislý stres, nemůže se této touhy zbavit, oslabuje se soustředění a sebeovládání. Závislost na hře prochází vývojem. Nejprve přichází tzv. fáze výher, kdy je hráč velice optimistický a má přehnaná očekávání, což vede ke zvyšování počtu her i vložených prostředků. Ačkoli dříve hrál gambler ve společnosti přátel, nyní se s hrou skrývá a tají skutečně vynaložené prostředky, aby tak zkreslil realitu, a to často nejen před svým okolím, ale i sám před sebou. Následuje období proher, kdy už bohužel není postižený schopen sám hraní ukončit, protože nemá kontrolu nad vlastním chováním. Potřeba peněz na hru roste, a tak rostou i finanční potíže, které řeší gambler půjčkami, čímž stoupají dluhy. On stále vše tají, a proto je ve stresu, jeví se podrážděný a neklidný. Dochází k zanedbávání zdraví, omezuje kontakty a častěji se projevují problémy na pracovišti i v rodině. Protože prohry stále pokračují, rozpadají se gamblerovi veškeré vztahy, z čehož ale často obviňuje ostatní, svou vinu si nepřipouští a situaci řeší únikem (časté jsou sebevraždy) či útokem (krádeže aj.). Následuje poslední fáze, kterou je rezignace, z níž není hráč schopen najít východisko, proto u části postižených dochází k rozvoji psychických poruch. Pokud jde o léčbu gamblerství, obsahuje také svá stádia a je podobná léčbě drogově závislých. Nejprve je nutné, aby se hráč dokázal objektivně podívat na své počínání. Dále se pracuje na vytvoření dostatečného sebevědomí závislých a také na získání správných návyků. Celý proces se opět neobejde bez spolupráce s rodinou, bez následné péče a samozřejmě bez doživotní abstinence. K té přispívá i správná volba povolání, takový člověk nesmí být vystaven stresu, práce by měla být pravidelná a neměla by umožňovat přístup k hotovosti, také je důležitý pravidelný příjem převáděný na účet, se kterým sám hráč nedisponuje. KAZUISTIKY: Případ policisty, který od prvotního odreagování s přáteli přešel k závislosti na automatech. K léčbě a abstinenci ho přivedla žena, jež díky kontrole financí jeho jednání odhalila a trvala na řešení situace. Dívka pomocí hry na počítačích řešila svízelnou situaci v rodině po úmrtí jednoho z rodičů. Hraní jí nepomohlo, naopak se stala závislou. Dodnes se pohybuje v uzavřeném kruhu, kdy je v herně zaměstnána a po konci pracovní doby zde zůstává a utrácí vydělané peníze u automatů.
5.2 ONIOMÁNIE 5.2 Dnes je již běžné hovořit o typu závislosti, který je přímým produktem konzumní společnosti a který se projevuje nezdrženlivým nakupováním, někdy se užívá termín shopaholism. Příčinou je zhoršené sebeovládání, které způsobuje následné potíže. Můžeme ale najít důvody nejen na úrovni daného jedince, ale také v jeho rodině či v celé společ-
34
nosti. Daní jedinci pocházejí často z rodin, kde byl význam majetku stavěn nad vztahy a jiné hodnoty. Často se podobná porucha či jiná závislost objevovala i u některého rodiče. Pokud jde o osobnost závislého, je to často jedinec trpící nedostatečným sebevědomím, jehož příčiny můžeme mnohdy nalézt v dětství. Jeho hodnotám dominují ty materiální, ačkoli se jejich prostřednictvím vlastně snaží získat pravý opak – nemateriální hodnoty typu „jistota, bezpečí, sebevědomí“, a protože ty jsou ve skutečnosti „neprodejné“, přichází místo uspokojení frustrace. Jedním z hlavních „pokušitelů“ je společnost, jež prostřednictvím reklamy vytváří u svých členů přesvědčení, že pouze vlastněním určitého zboží získají životní spokojenost i uznání ostatních. Tak se opět roztáčí kolotoč mylných představ – nenaplněného očekávání a následné frustrace, která je opět vytlačována novými „nákupy Štěstí“. Samozřejmě ne všichni, kteří procházejí uličkami supermarketů, jsou závislými na nakupování. Typické je především to, že osoba kupuje nepotřebné věci, často i přesahující její finanční možnosti, čímž se dostává do následných potíží. Čas, který činnostem spojeným s nakupováním věnuje, je přehnaný. Je třeba si uvědomit, že dnes můžeme nakupovat, aniž bychom opustili domov, také internetové obchody skrývají stejné nebezpečí! Postižený jedinec si je potíží spojených s nakupováním vědom, proto ho také většinou před ostatními tají. Tím se řetězí problémy, které zasahují jak do oblasti vztahů, tak do práce aj. Nemusí přitom jít o průběžný jev, někdo nakupuje jen nárazovitě (především k tomu lákají různé výhodné výprodeje). A jak se takový jedinec cítí? Samotné nakupování provází často vzrušení, touha získat určité zboží je nutkavá, ale kupodivu se nedostaví naplnění. Naopak přichází pocit viny za utracení peněz, nastupuje úzkost jedince a zakoupené zboží není vůbec užíváno. Léčba této závislosti v mnohém kopíruje terapii zaměřenou na gamblery. Nejprve je nutné postiženého informovat o jeho problému, už to může přinést úlevu a hlavně umožní poznat, kdy nastává bažení. Dále je potřeba naučit se zvládat nebezpečné psychické stavy, k čemuž často pomáhá správná motivace. Rozvíjí se rozhodovací schopnosti, využívají se techniky relaxace i humor a především je nutné přebudovat hodnotový systém. Tyto kroky musí samozřejmě provázet i praktické úkony omezující přístup závislého k finančním prostředkům či vyhýbání se rizikovým prostředím i situacím. Velmi praktickou pomůckou je tak jednoduchý prostředek, který často nevědomky užíváme všichni – nakupovat s předem připraveným seznamem nám zabrání v rychlém podléhání reklamě. Při léčbě tak jako vždy výrazně pomáhá spolupráce rodiny, její členové jsou ostatně počínáním závislého významně postiženi a často jsou vystaveni nadměrnému stresu. KAZUISTIKA: Příběh mladíka, jenž nahradil závislost na omamných látkách závislostí na nakupování, konkrétně rybářských potřeb, které hromadil, aniž by je užíval.
35
5.3 WORKOHOLISMUS 5.3 Je závislostí na práci, kterou asi nenalezneme u našich žáků, ale můžeme se s ní setkat u jejich rodičů. Současná společnost staví velmi vysoko výkon jedince, proto existuje nebezpečí, že se práce stane nutkavou činností, bez které je postižený člověk nervózní a nespokojený. Práce se postupně stává jedinou činností, jsou potlačeny zájmové aktivity i mezilidské vztahy, ale jedinec nedociluje uspokojení, naopak své pracovní aktivity před okolím často tají, nese s sebou pocit viny a představu, že může pracovat pouze pod tlakem. Volný čas si neužívá, protože ho neustále zaměstnávají myšlenky na práci. Tato závislost opět působí řadu potíží tělesných, psychických i vztahových. Jedním z důsledků může být tzv. syndrom vyhoření, který ohrožuje především pracovníky tzv. pomáhajících profesí, ke kterým patří učitelé či zdravotníci. Prevencí jsou dobré a bohaté vztahy, dostatek zájmů, schopnost relaxovat a především nahradit množství práce spíš tvořivostí.
5.4 PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY 5.4 Jde opět o důsledek nesprávného sebehodnocení a o „náhradní“ řešení potíží v reálném světě, kdy postižený utíká k jídlu, které mu má pomoci nastolit klid, ale naopak se pro něj stává nepřítelem. Podle jednotlivých typů jednání rozlišujeme patologické přejídání, které nemá za cíl nasycení, mentální anorexii neboli sebehladovění, při kterém drží postižení různé diety, a mentální bulimii, která kombinuje přejídání a následné zvracení či jiné zbavování se jídla. V současnosti se navíc spektrum diagnóz rozšířilo i o problematiku ortorexie, extrémní až patologickou orientaci na kvalitu jídla, která souvisí s obdobnou výraznou orientací na vlastní tělo, péči o vzezření a paralelní závažnou selektivností vůči druhým lidem (stýkání se pouze se stejně zaměřenými vrstevníky). Těmito poruchami trpí většinou ženy, první dva typy bývají odhaleny dříve, bulimičky dovedou své problémy skrývat delší čas. Jde o poměrně nebezpečné závislosti, které mohou v krajních případech (hlavně u anorexie) končit smrtí a které jsou často nahrazovány jedna druhou.
5.5 VIRTUÁLNÍ DROGY 5.5 Zahrnují celou škálu činností, které nabízí naše současná technicky velmi rozvinutá společnost a které vedou ke vzniku psychické závislosti. Společnými prvky s ostatními návykovými látkami jsou především bažení (craving), špatné sebeovládání a projevy nervozity při abstinenci.
36
Do této skupiny můžeme zařadit již výše zmíněné patologické hráčství, ale také všechny aktivity spojené s moderními informačními a komunikačními technologiemi či médii (počítač, internet, mobilní telefon, televize, MP3 přehrávače).
5.5.1 Internet 5.5.1 Vliv internetu je dnes obrovský, není proto divu, že se dotýká také problematiky zneužívání návykových látek. Na jedné straně může být výpočetní technika výrazným pomocníkem, pokud jde například o rychlé vyhledávání aktuálních informací. Na straně druhé může bohužel k závislostem přispívat. Cílem dnešní školy by měla být dovednost mladých lidí orientovat se v nabídce různých stránek a umění rozpoznat manipulativní tendence některých z nich. Velmi nebezpečnou se z tohoto hlediska jeví reklama, která se může vyskytovat v různých formách od vnucujících se pulsujících sloganů umístěných na webových stránkách, přes kontextovou reklamu (kliknutím na hypertextový odkaz nebo obrázek se dostaneme na určité webové stránky) až po nepřímou reklamu (tj. neobjektivní hodnocení produktů). Nebezpečí takového působení na děti a dospívající si lépe uvědomíme, když si za dané doporučované zboží dosadíme libovolné psychoaktivní látky či hazard. U osob závislých vzbuzuje reklama přímo craving neboli bažení. Nepřímo jsou návštěvníci internetových stránek ovlivňováni také výběrem informací a kladením důrazu na určité jevy. Tak jsme dnes svědky toho, jak obrovský vliv na vytváření hodnotového systému dospívajících mají tzv. celebrity. Nejde jen o fotografie popíjejících a kouřících představitelů pop kultury, ale i o popisování nezdravého životního stylu jako společenské normy. Záporně může na mladé působit i podrobné rozebírání drogových afér u profesionálních sportovců či herců nebo zpěváků. Rozlišují se čtyři základní podtypy závislosti na internetu: a) Závislost na on-line sexuální tématice, která se projevuje prohlížením či stahováním pornografie nebo vytvářením virtuálních rolí v rámci elektronické komunikace a vede postupem času k problémům v reálném životě (partnerské vztahy, neschopnost řešit skutečné problémy, život ve virtuálním světě). b) Závislost na on-line vztazích postihuje ty, kteří věnují přemíru času pobytu na sociálních sítích a tím tak většinou upřednostňují vztahy vytvořené „online“ před skutečnými, opět dochází k odtržení od reality, postižený má strach z přímého navazování kontaktů, a tak se dostává do izolace, jeho původní vztahy krachují. c) Nutkání k využívání prvků internetu se může projevovat jednak hraním online her, ale také online nakupováním, které žene uživatele k častým kontrolám nových výhodných nabídek, čímž utrácí nejen velké množství času, ale i peněz, a tak opět narušuje vztahy se svými blízkými, ale může mít následně i potíže v zaměstnání.
37
d) Závislost na informacích, přetížení informacemi je poměrně novým druhem nutkavého chování, které vede závislého k vyhledávání databází a sběru rozličných dat, přičemž své jednání nemá plně pod kontrolou, a tak dochází ke snížení produktivity jeho práce. Protože život na sociálních sítích je pro děti a především dospívající velmi lákavý, ale nese s sebou celou řadu rizik, je třeba od útlého věku vštěpovat dětem zásady práce na počítači, především týkající se sdělovaných informací. Možnost změny identity není hrozbou jen pro oklamaného příjemce takové informace, ale i pro osobu, která se do nové role stylizuje. Nejsou výjimkou případy, kdy se i dospělý člověk stal závislým na internetových seznamkách, trávil u nich přemíru času, zanedbával své povinnosti a časem dokonce ztratil schopnost „vracet se z virtuální reality“. Zde je velké nebezpečí propuknutí různých psychóz a jiných psychických potíží. V neposlední řadě nás příliš dlouhý čas, který věnujeme činnostem spojeným s internetem, vede ke stresu a často i k vyčerpání, jež výrazně zhoršují naše schopnosti sebeovládání. Odtud je jen krok k vzniku závislostí či k jejich prohloubení. Stejně tak se zhoršuje zdravotní stav člověka, který tráví u počítače nadměrné množství času (obezita, potíže s páteří, zničený zrak, nedostatek spánku…), a trpí i psychika, přemíra informací nás uvádí do permanentního stresu, způsobuje naši podrážděnost a napětí. Proto je třeba naučit se informace dodávané internetem třídit, vědomě na sebe některé nenechat působit (např. zákaz obrázků a animací při spuštění prohlížeče) a vyplatí se předem si ujasnit, co hledáme a kolik tomu chceme věnovat času. Cílem dnešní školy by měl být „digitálně gramotný“ žák, který internet využívá, ale nenechá se jím zneužívat. Problém, kterým se také musíme ve škole zabývat, je kyberšikana, která má často kořeny ve fyzické šikaně probíhající ve školním prostředí. Nejde o okrajový jev, podle výzkumů se s nějakou formou kyberšikany setkalo každé desáté české dítě. Zde se nabízí např. spolupráce s Policií ČR, která nabízí školám přednášky zaměřené na tento problém.
5.5.2 Videohry/Počítačové hry 5.5.2 Dnes narůstá počet dětí a dospívajících, kteří mají vážné problémy s přílišným, nekontrolovaným hraním videoher (tj. počítačových i provozovaných na mobilním telefonu či jiném zařízení). Jde o aktivitu, která hráči umožní uniknout od reality plné povinností a omezení do snového světa, v němž se stává hrdinou. Proto jsou opět nejohroženější děti, které nemají dostatečné sebevědomí a chybí jim nabídka jiných volnočasových aktivit. Je zřejmé, že zde rozhodující roli hraje výchova v rodině. Proto je nutné, aby rodič stanovil pravidla užívání počítače pro hraní her a dohlížel na jejich dodržování. Stejně tak by měly být dány zásady práce na internetu, jejichž naplňování chrání nejen dítě samotné, ale i celou rodinu. Problémem je především to, že většina dětí ovládá dnes práci s počítačem lépe než jejich rodiče, proto se vyplatí poradit se s odborníky, kteří např. mohou nastavit různá zabezpečení apod. Navíc lze využít právě zkušeností vlast-
38
ního dítěte, když vás bude učit, poroste jednak jeho sebevědomí a zároveň strávíte společně čas, který by jinak věnovalo pouze počítači. Nebezpečná je často samotná tematika her, které ve své většině využívají prvků agrese, vedou k hazardu či k jinému nebezpečnému chování. Např. hry, ve kterých se závodí, svádějí k riskování, čímž v reálném světě narůstá u těchto dětí počet úrazů. Vzhledem k stále rostoucí propracovanosti her dochází i k nárůstu emočních poruch hráčů, u kterých se narušují vtahy s ostatními a u nichž vzniká úzkost při navazování kontaktů v reálném světě. Jako jeden z krajních důsledků hraní her (ale i sledování televize) je uváděn vznik tzv. fotosenzitivní epilepsie. Násilí zobrazené ve videohrách je o to nebezpečnější, čím bližší je skutečnému životu. Je dokázáno, že krátkodobě se zvýší agresivita u dospělého hráče, avšak dlouhodobě narůstá u dítěte. Existuje tedy nebezpečí nápodoby násilného jednání, ke které může v budoucnu dojít. Tomu odpovídá i snižující se empatie a soucit, ke kterým vlivem her dochází. Velmi zrádné jsou zde vzory předkládané dětem, proto je nebezpečný kladný hrdina, který se chová agresivně. Nebezpečí nápodoby roste v závislosti na prostředí, ve kterém je dítě vychováváno – pokud je i ono násilnické, bude tendence chovat se agresivně u dítěte či dospívajícího dominovat. Ve školním prostředí pak tyto děti hůř reagují na vrstevníky, mají tendence šikanovat, trpí poruchami soustředění a hůř se podřizují pravidlům. Existuje také nebezpečí přechodu k jiným závislostem, na základě výzkumů vědci zjistili, že po dokončení agresivní videohry byli dospívající náchylnější k zneužívání alkoholu nebo marihuany. Léčba opět zahrnuje uvědomění si problému, nastolení nových zvyklostí, práci na zvýšení sebevědomí a přijetí zdravého životního stylu. Platí ovšem to, že lépe je problémům předcházet, protože právě děti jsou mnohem ohroženější, neboť jejich návyky se teprve vytvářejí. Je tedy na nás dospělých, jak jim při tom pomůžeme. KAZUISTIKA: Nabourání rodinných a partnerských vztahů po zapojení muže do on-line her. Nevěnoval se výchově dítěte, stále více času trávil u počítače, jehož prostřednictvím navázal i vztah s cizí ženou založený čistě na „herním přátelství“. Důvodem jeho jednání byl pocit, že neumí komunikovat s lidmi přímo, že v rodině není jeho přítomnost nutná a že poprvé je pro někoho důležitý až vstupem do „hry“. Situace se díky terapii a otevřené komunikaci partnerky vyřešila.
5.5.3 Hazard 5.5.3 V mnohém se závislost na hazardu může podobat problémům s hraním počítačových her, které jsou dnes často koncipovány jako jeho nápodoba. Bohužel dnes není problém prohrát v internetových kasinech vysoké částky, mnohdy se i velmi zadlužit. Vzhledem k času, který tráví závislí u počítače, a také k nedostatku pohybu, zdravé stravy atd. i k množství stresu, který při hraní prožívají, je dnes prokázán přímý vliv takového jednání na špatný zdravotní stav těchto počítačových hráčů.
39
5.5.4 Televize 6.5.1 Stejně jako počítač je i televize příčinou sedavého způsobu života, a tak má její přílišné sledování za následek tělesné potíže, jako je obezita (následně diabetes a kardiovaskulární choroby), vadné držení těla (potíže s páteří), vady zraku (případně sluchu) aj. Byl potvrzen vliv sledování televize na zneužívání alkoholu, jednak pod vlivem přímé reklamy na různé typy alkoholických nápojů, jednak nepřímým působením scén ukazujících požívání alkoholu.
5.5.5 Mobilní telefon 6.5.2
Vzhledem k postupnému vývoji tohoto přístroje dochází k výrazné proměně jeho funkcí. Zatímco původně šlo skutečně o telefon, nyní se mnohem více blíží svými dovednostmi počítači. Velmi podobné jsou tedy i projevy závislosti užívání tohoto zařízení – uživatelé hrají hry, komunikují po síti, poslouchají hudbu či vyhledávají informace atd. Ve světě patříme mezi státy s největším počtem uživatelů mobilních telefonů, přičemž většinu tvoří mladí lidé. Ve školním prostředí působí mobilní telefony řadu potíží, ať už jde o nesoustředěnost žáků, narušování výuky či kyberšikanu, ke které jsou mobily často zneužívány. [Mgr. Kateřina Bakulová]
6 ŘEŠENÍ ZÁVISLOSTÍ VE ŠKOLNÍM 6 PROSTŘEDÍ
Dnešní škola musí reagovat na měnící se společenské podmínky, a proto je nutné, abychom uměli připravit naše žáky i na životní situace, které je mohou potkat v souvislosti s různými typy závislostí. Jednak bychom se měli aktivně podílet na vytváření návyků zdravého životního stylu, jednak umět podat pomocnou ruku těm, kteří nějaký problém mají. K tomu slouží primárně zásady chování, které stanovuje škola ve svém řádu a které by určitě měly obsahovat zákaz kouření, zneužívání alkoholu i drog ve vyučování či na školních akcích, přičemž je vhodné stanovit předem postihy za porušení těchto pravidel. Dále má každá škola svůj preventivní program, do kterého je vhodné zakomponovat interaktivní programy vedené vrstevníky žáků (tzv. peer program). Důležitá je spolupráce s rodiči, proto by měli od školy obdržet některé informace např. o institucích nabízejících pomoc závislým. Také žáci by měli vědět, kam se mohou obracet o pomoc (jak na úrovni školy, tak mimo ni). Každý učitel školy by měl vědět, jak postupovat při tzv. krátké intervenci. Nejprve ale musí být členové učitelského sboru schopni zaregistrovat varovné příznaky v chování či vzhledu žáků – mezi hlavní patří nález drogy či s ní spojených
40
pomůcek, informace od spolužáků nebo rodičů, viditelná poranění způsobená vpichy, známky intoxikace (nesrozumitelný projev, ospalost, zmatenost, špatná koordinace pohybů), krádeže ve třídě, útěky žáka z domova a zvýšená absence ve škole. K vedlejším řadíme odcizení se od ostatních žáků, vytvoření nových vztahů (především se staršími osobami), nezdravý vzhled, zanedbávání zevnějšku, zhoršený prospěch i chování, nespolehlivost, podrážděnost, uzavřenost, lhaní, někdy až agresivita, výrazné zhoršení paměti, hubnutí, zarudlé oči a rozšířené či zúžené zornice. Pokud bychom chtěli identifikovat konkrétní látku, může nám pomoci následující přehled: • Marihuana – hlasitý projev, neodůvodněný smích, zápach, zarudlé oči • Pervitin – střídání nálad (výrazná aktivita/ospalost), deprese, zmatenost, paranoidní stavy • LSD – rozšířené zornice, divné chování, agresivita, změny nálad, uzavřenost, zmatenost • Heroin – ospalost, zúžené zornice, nesrozumitelný projev, otupělost, podrážděnost • Těkavé látky – typický zápach • Alkohol – typický zápach, stav opilosti • Tlumivé léky – podobné opilosti, ale bez zápachu • Tabák – typický zápach, žluté prsty Co může tedy učitel, pokud zaregistroval v chování žáka zásadní změny, udělat? Určitě by měl na vzniklou situaci reagovat. Někdy stačí pouhý rozhovor vedený o samotě, aby žáka nevystavoval posměchu třídy, kdy na druhé straně nemusí vždy sedět třídní učitel, výchovný poradce, psycholog, ale třeba ten učitel, ke kterému má žák důvěru. Pokud se při dialogu odhalí žákovy potíže s návykovými látkami, je třeba kontaktovat rodiče. S nimi by pak měla probíhat další jednání o následném postupu, škola může např. doporučit organizace, které mohou pomoci. Pokud dojde u rodičů i žáka k přijetí opatření, měla by škola jeho snahu podpořit. Důležitá je ale důslednost a kontrola dodržování dohodnutého. Musíme si být vědomi, že máme povinnost chránit ostatní žáky. Vhodné je dodržovat při krátké intervenci konkrétní postupy, jako je jednoznačné a zdůvodněné doporučení neužívat návykové látky, spolupracovat s rodinou žáka, která má šanci ovlivnit trávení jeho volného času, posilovat motivaci žáka vedoucí k překonání závislosti, a to jednak nasloucháním a projevováním respektu i pochopení, jednak oceněním i dílčích úspěchů nebo diskusí o potížích i o budoucnosti. Důležité je nedostávat se s žákem do sporu, lépe je upozornit na jeho nesprávná či rozporuplná tvrzení nebo uvádět příklady jednání „jiného“ žáka. Nejpodstatnějším úkolem je vrátit žákovi sebevědomí a vést ho k soběstačnosti. Využít můžeme také tzv. techniku předvídání následků, při níž žák znázorňuje graficky důsledky určitého chování (nejprve rozhodnutí, další úroveň následky, dál nepřímé následky).
41
Někdy ovšem jednání na úrovni školy nestačí, pokud jde o rozvinuté potíže (stav se zhoršuje, žák se nachází ve špatné sociální situaci nebo se u něj projevují sebevražedné tendence či psychózy), je nutné odkázat rodiče na specializovaná pracoviště. Také zde se vyplatí využít osvědčené kroky, které povedou k cíli. Tím základním je vytvořit vztah důvěry mezi učitelem a rodiči, měli bychom se při popisu jednání žáka ubránit označením, která mohou rodiče cítit jako hanlivá (feťák, gambler), a naopak užívat neutrální výrazy, jež zbaví komunikaci zbytečné emocionality (závislost na alkoholu, hrách). Důležité je vyjádření víry ve vyřešení situace a nabídka pomoci – například můžeme objednat žáka v dané organizaci, ujistit rodiče o mlčenlivosti jejích pracovníků, v případě zájmu rodiny je možné doprovodit žáka na jeho první návštěvu (tzv. aktivní doporučení). Při výběru takového zařízení upřednostňujeme to nejbližší žákovu bydlišti. Dobré je také zůstat s touto institucí v kontaktu, můžeme ji informovat o studiu žáka, ale máme také kontrolu, že k návštěvám skutečně dochází. Vždy se vyplatí, pokud jsou stanovené podmínky splněny, pomoci žákovi v cestě „zpět“ (prodloužení termínů opravných zkoušek, individuální plán studia). Pokud je žák agresivní či ohrožuje sám sebe, můžeme využít i služeb policie, jsme totiž povinni zajistit bezpečnost jeho i ostatních. Jak vypadá ústavní léčba závislého? Nejprve dochází k tzv. detoxifikaci a krátkodobé léčbě (3 dny – 3 týdny), kdy by se tělo mělo zbavit drogy a závislý by měl překonat odvykací potíže, poté je na základě jeho stavu zvolen další postup. Následuje středně dlouhá léčba (3 týdny – 6 měsíců), která by měla stav stabilizovat a vytvořit předpoklady pro léčbu ambulantní. Pokud jde o klienta ve složité situaci nebo o pokročilou závislost, nastupuje dlouhodobá léčba (1 rok) odehrávající se v terapeutické komunitě. Pokud by rodina léčbu odmítala, je třeba zaujmout jednoznačné stanovisko a trvat na splnění podmínek (pravidelná docházka do školy, zlepšení chování i prospěchu), které zaručí změnu problémového jednání žáka. V případě neplnění této dohody postupujeme podle předem stanovených pravidel, přičemž není od věci zopakovat návrh léčby, je totiž možné, že pod vlivem nových okolností změní rodiče názor. Stejný postup volíme, pokud žák léčbu přeruší, ať už bezdůvodně, nebo s odkazem na to, že léčba je dle jeho mínění už nepotřebná či protože mu nevyhovují podmínky v zařízení. Tady by měl pedagog znovu kontaktovat rodinu, vysvětlit dlouhodobý charakter léčení a nutnost dodržovat pravidla pro vytvoření nových návyků, případně poradit další možnosti léčby, např. ambulantní. Protože učitel je na rozdíl od rodiče v oblasti výchovy odborníkem, měl by být schopen poskytnout rodičům i rady týkající se vhodného jednání s problémovým dítětem. Je dobré vysvětlit, že je-li dítě pod vlivem drog, nemá cenu s ním diskutovat, a zhoršuje-li se jeho stav, je moudré zavolat lékaře. Dítě tím neohrozí, jelikož užívání drogy není trestné a zdravotníci musí dodržovat mlčenlivost. Připravme rodiče na to, že cesta ze závislosti bude dlouhá a složitá, že neexistuje rychlé řešení tohoto problému, proto je vhodné doporučit i konzultace s odborníky (anonymní Linka důvěry poskytne přehled o službách v dané oblasti), kteří mohou rodiče vyzbrojit argumenty pro život bez drog. Ty budou potřebovat při diskusích s dítětem, které bude tyto látky obhajovat a jejich účinky bagatelizovat.
42
Na začátku je třeba si uvědomit, co vedlo dítě k závislosti, poté je potřeba proti tomu bojovat. Tak je většinou nutné dodávat dítěti sebevědomí, projevovat mu zájem a vyjadřovat důvěru v jeho schopnosti, to vše ruku v ruce s jasně nastavenými podmínkami, které by měly dítěti přístup k daným zdrojům závislosti co nejvíce komplikovat. Často se zde uvádí pojem „tvrdá láska“, který vystihuje pevnost v zásadách při existenci silného citového vztahu (podobný postoj se ostatně vyplácí i pedagogům při práci s třídním kolektivem). Je nutné podílet se na tvorbě zdravého životního stylu, tj. předcházet nudě, komunikovat (i o závislosti a jejích důsledcích), změnit nevhodné „přátele“ a především být v rodině jednotní a jít dítěti příkladem (zájmy, péče o zdraví). Naopak bychom měli rodiče varovat před popíráním problému, kterým ztratí drahocenný čas a nechají závislost dál rozvíjet. Také by se měli vyvarovat vzájemných obviňování, není vhodná doba na výčitky, musíme rychle a efektivně řešit problém, proto je třeba se spojit (nejlépe celá rodina). Stejný zájem musí rodiče i nadále věnovat dalším potomkům, nebylo by dobré, aby se cítili odstrčení a případně následovali svého závislého sourozence. V žádném případě nesmí rodič jakkoli napomáhat k získávání návykových látek, to znamená neposkytovat dítěti zbytečné finanční prostředky, zajistit cenné předměty v domácnosti (i před vlastním dítětem!) a nedat se vydírat ani jím (útěkem, sebevraždou, pácháním trestných činů nebo prostitucí), ani jeho přáteli (vrácení půjček). V takových případech je na místě doporučit rodičům pomoc policie. Při stanovování domácích pravidel musí být rodič přesvědčen, že splní své podmínky, jinak by bylo jeho jednání kontraproduktivní a dítě by ztrácelo důvěru. Varujme rodiče před fyzickým násilím, dítě by jen zahánělo do izolace, stejné je to se stálými výčitkami, které mohou dítě vyhánět z domu do rukou „party“. A nakonec je třeba rodiče upozornit, že nezletilé dítě nelze z domácnosti vykázat, protože jsou za něj zodpovědní, a stejně tak u plnoletého dítěte by měli být připraveni poskytnout pomoc, pokud bude ochotno podřídit se daným podmínkám. Také školy se mohou ocitnout v situaci, kdy potřebují odbornou pomoc – tehdy je možné obrátit se na dětského nebo dorostového lékaře či psychiatra, PPP, Oddělení péče o děti humanitárního odboru okresního úřadu (pokud rodina nespolupracuje nebo je nefunkční), Policii ČR (při podezření na týrání svěřené osoby nebo při zjištění prodeje návykových látek žákům). Specifickou prevenci ve školním prostředí si zaslouží problematika sebevražedného jednání. Ne vždy musí být nutně spojeno s některým druhem závislosti, ale je dobré i s touto možností počítat, neboť důvodem takového stavu může být jak intoxikace, tak naopak „kocovina“ či útěk před výraznou prohrou u gamblera. Jde-li o přímý pokus, je nutné přivolat lékařskou pomoc; než přijede, můžeme zatím žáka s porozuměním vyslechnout a případně mu navrhnout řešení situace, vhodně mu dopomoci, aby mohl uvolnit hněv či nespokojenost, které byly příčinou jeho jednání, nebo změnit vztahový rámec (přeorientovat pozornost z jednoho na druhý předmět zájmu). Velice podstatné je také to, jak budeme na sebevraždu či pokus o ni reagovat před kolektivem žáků. Hrozí totiž velké nebezpečí ztotožnění se s takovým činem vrstevníka. Média v poslední době přinesla řadu informací o sebevraždách mladých lidí přímo ve školním prostředí, které měly velmi často dohru v podobě hromadné účasti spolu-
43
žáků na pohřbu či vytvoření jakéhosi „pomníčku“ přímo ve škole. Psychologové před podobnými akcemi přímo varují, je zde velké nebezpečí, že se stanou oslavou daného činu. Stejnou chybou by ale bylo i mlčení o takové události. Také zde je nejvhodnější otevřenost a výchova mladých ke kritickému myšlení, proto se doporučuje otevřený rozhovor v třídních kolektivech či menších skupinách, který by pomohl žákům vyrovnat se s takovou zkušeností. Výsledkem by mělo být zjištění, že šlo o špatné řešení problémové situace, které je bohužel nevratné. Součástí preventivního programu školy by proto mělo být i seznámení žáků s kontakty na různé linky důvěry či jiné organizace zajišťující pomoc v těžkých životních situacích. Shrňme si tedy kroky, které vedou ve škole ke snížení rizika vzniku patologických jevů spojených především se zneužíváním návykových látek a vznikem závislostí: • škola systematicky pracuje na prevenci potíží s návykovými látkami, jednak nácvikem sociálních dovedností žáků, jednak jejich motivací k zdravému životnímu stylu i využitím interaktivních programů jiných organizací • škola dobře komunikuje a spolupracuje s rodiči • škola spolupracuje s dalšími organizacemi ve svém okolí (PPP, zdravotníci) • škola má daná pravidla týkající se návykových látek a dbá na jejich dodržování • je snížena dostupnost alkoholu, tabáku i drog v okolí školy • učitelé jsou ochotni žákům pomoci, snaží se o jejich rozvoj, spolupracují s nimi a komunikují otevřeně, umí odhadnout jejich možnosti, selhávajícím a problémovým žákům nabízí způsoby pomoci a chrání jejich sebevědomí • škola vede žáky k prosociálnímu chování, učí je pomáhat druhým a dává dostatek prostoru pro samostatné rozhodování • učitelé poskytují žákům podporu při dalším vzdělávání a pěstují v nich přiměřenou ctižádost, v rámci spolupráce s rodinou pomáhají tvořit přiměřená očekávání rodičů
7 JEORGANIZACE, NA KTERÉ MOŽNO SE OBRÁTIT 7 V PARDUBICKÉM KRAJI [Mgr. Kateřina Bakulová]
Pedagogicko-psychologické poradny poskytují: • poradenství v oblasti sociálně patologických jevů • psychologickou a speciální pedagogickou diagnostiku • primární prevenci drogových závislostí
44
• konzultace pro rodiče a učitele • krátkodobou terapii • individuální a rodinnou terapii Policie České republiky spolupracuje se školami (i jednotlivci) v oblastech: • primární prevence sociálně patologických jevů – přednášková činnost • anonymního poradenství a konzultací v oblasti drogových závislostí Centrum primární prevence (Královéhradecká 513, 562 01 Ústí nad Orlicí) a Adykt, o.s. (Vraclav – Sedlec 15, 566 01 Vysoké Mýto) nabízejí: • monitoring programů primární prevence • primární prevenci drogových závislostí V případě odhalené závislosti je možno spolupracovat s organizacemi, které se specializují na léčbu i na pomoc rodině. V našem kraji jde především o tyto subjekty: Centrum péče o drogově závislé Nemocnice Pardubice, které se věnuje: • ambulantní léčbě závislosti na alkoholu a drogách • individuální práci s klientem • ambulantní ochranné léčbě Psychiatrické ambulance najdeme na více místech kraje (Chrudim, Palackého 19; Hlinsko, Nádražní 548; Lanškroun, Čechova 43; Ústí nad Orlicí, Tvardkova 650; Vysoké Mýto, Gen. Závady 116; Žamberk, OLÚ Albertinum, Za Kopečkem 353. • zaměřují se především na ambulantní péči a poradenství v oblasti léčby závislosti na alkohol, tabák, drogy Lze kontaktovat také Střediska výchovné péče (SVP pro děti a mládež Archa – Chrudim, SVP Mimoza - Ústí nad Orlicí), kde probíhají: • individuální a skupinové psychoterapie • rodinné terapie • krizové intervence • poradenství v oblasti zneužívání návykových látek • primární prevence drogových závislostí Všestrannou pomoc nabízí také Občanské sdružení Laxus, které sídlí v Pardubicích a disponuje: Kontaktním centrem, které závislým poskytuje: • výměnný injekční program (VIP)
45
• kontaktní místnost umožňující spolubytí, potravinový, vitamínový, hygienický a zdravotní servis i sociální, právní a zdravotní poradenství • testy Hepatitid a HIV/AIDS Terénními programy, jež se zaměřují na: • výměnný injekční program (VIP) v celém Pardubickém kraji • sociální, právní a zdravotní poradenství Ambulantním centrem, kde jsou nabízeny služby v oblastech: • poradenství a terapeutické práce s experimentátory i aktivními uživateli • poradenství a pomoci rodičům experimentátorů a aktivních uživatelů • následné péče a psychosociální pomoci těm, kteří dlouhodobě abstinují • zprostředkování léčby a další péče • pomoci v krizových situacích v souvislosti s užíváním návykových látek
8 VE ŠKOLE, JAK SE MÁME ZACHOVAT ZJISTÍME 8 MEZI ŽÁKYKDYŽ KONZUMACI [Mgr. Kateřina Bakulová]
NÁVYKOVÝCH LÁTEK?
• Pokud uvidíme žáka při konzumaci návykových látek ve škole, v době školního vyučování nebo při akcích školou pořádaných, je nutné mu v dalším pokračování zabránit. Návykovou látku mu odebereme za přítomnosti další osoby (event. s použitím ochranných pomůcek). Hned následně o tomto jednání sepíšeme stručný záznam s vyjádřením žáka včetně toho, zda byly provedeny orientační testy na návykové látky (případně další vyšetření) a s jakým výsledkem. Zpracovaný záznam uloží školní metodik prevence do své agendy a vyrozumí vedení školy. • Podle závažnosti momentálního stavu žáka, případně dalších okolností pedagogický pracovník posoudí, jestli mu nehrozí nějaké nebezpečí. V případě, kdy je žák pod vlivem návykových látek do té míry, že je ohrožen na zdraví a životě, zajistí škola nezbytnou pomoc a péči a volá lékařskou službu první pomoci a Policii ČR, pokud ji nevolala již dříve. Jestliže akutní nebezpečí nehrozí, postupuje pedagogický pracovník podle školního řádu školy. Především ihned zajistí vyjádření žáka a vyrozumí vedení školy. • V případě, že žák není schopen pokračovat ve vyučování, vyrozumí škola ihned zákonného zástupce nezletilého žáka, popř. rodiče nebo jinou blízkou osobu zle-
46
tilého studenta, a vyzve jej, aby si žáka vyzvedl, protože není zdravotně způsobilý k pobytu ve škole. Vyrozumění škola učiní i v případě, kdy žák způsobilý k pobytu ve škole je. V případě, že žák není schopný dbát pokynů zaměstnanců školy, vyrozumí škola ihned zákonného zástupce nezletilého žáka, popř. rodiče nebo jinou blízkou osobu zletilého žáka, a vyzve jej, aby si žáka vyzvedl, protože není zdravotně způsobilý k pobytu ve škole. • Jestliže není zákonný zástupce dostupný, vyrozumí škola orgán sociálně-právní ochrany a vyčká jeho pokynů. Škola může od orgánu sociálně-právní ochrany obce vyžadovat pomoc. • Zákonnému zástupci ohlásí škola skutečnost, že nezletilý žák konzumoval návykovou látku ve škole i v případě, kdy je žák schopen výuky (dbát pokynů pracovníků školy). Zákonný zástupce má právo se písemně vyjádřit k této skutečnosti a postupu školy. Současně splní oznamovací povinnost k orgánu sociálně-právní ochrany dítěte. Oznamovacím místem je příslušný odbor obce s rozšířenou působností podle místa bydliště dítěte. • V případě uživatelova zájmu nebo zájmu jeho zákonných zástupců poskytne škola informace o možnostech odborné pomoci při řešení takové situace. Z konzumace návykových látek ve škole je třeba vyvodit opatření stanovené školním řádem. • Nicméně je nutné rozlišovat distributora od uživatele. Uživatel je rizikový pouze sobě, distributor může ohrozit okolí. Distribuce je trestným činem, užívání návykových látek je porušením školního řádu. Jejich distribuce je v České republice považována za protiprávní jednání. Je proto zakázána a může být kvalifikována jako trestný čin. Množství, které žák distribuuje, není nijak rozhodující. • Přechovávání těchto látek je také vždy protiprávním jednáním. Množství, které u sebe žák v danou chvíli má, je rozhodující pro to, aby toto protiprávní jednání bylo blíže specifikováno buď jako přestupek, nebo v případě množství většího než malého jako trestný čin (provinění v případě nezletilého žáka) – ale toto množství nemusí mít žádný vliv na kázeňský postih, který je stanovený školním řádem. Jestliže má pracovník školy důvodné podezření, že ve škole došlo k distribuci návykových látek, musí o této skutečnosti škola vždy vyrozumět místně příslušné oddělení Policie ČR, protože se jedná o podezření ze spáchání trestného činu. Pokud se tohoto jednání dopustila osoba mladší 18 let nebo bylo namířeno proti osobě mladší 18 let, vyrozumí škola také zákonného zástupce a orgán sociálně-právní ochrany obce s rozšířenou působností. A pokud nalezneme návykovou látku v prostorách školy? • Pokud naleznou pracovníci školy v prostorách školy látku, kterou považují za omamnou či psychotropní, tak látku nepodrobují žádnému testu ke zjištění její chemické struktury. O nálezu ihned uvědomí vedení školy spolu s písemným záznamem. O nálezu vyrozumí Policii ČR, která provede identifikaci a zajištění podezřelé látky. V případě časové překážky na straně policie se z praktických důvodů doporučuje za přítomnosti dalšího pracovníka školy s použitím gumových/late-
47
xových rukavic vložit látku do obálky, napsat datum, čas a místo nálezu. Obálku přelepit, přelep opatřit razítkem školy a svým podpisem a uschovat do školního trezoru. Zajištěnou látku následně předat Policii ČR. • V případě, kdy pracovníci školy zadrží u některého žáka látku, kterou považují za omamnou nebo psychotropní, postupují následně. Zabavenou látku nepodrobují žádnému testu ke zjištění její chemické struktury. O nálezu ihned uvědomí vedení školy a o nálezu sepíší stručný záznam s vyjádřením žáka, u kterého byla látka nalezena, datum, místo a čas nálezu a jméno žáka. Zápis podepíše i žák, u kterého byla látka nalezena (nebo který látku odevzdal). V případě, že podepsat odmítá, uvede pracovník tuto skutečnost do zápisu. Zápisu a rozhovoru se žákem je přítomen/na ředitel/ka školy nebo její/jeho zástupce. O nálezu vyrozumí Policii ČR, která provede identifikaci a zajištění podezřelé látky a informuje zákonného zástupce nezletilého žáka. V případě, že je látka nalezena u žáka který se jí intoxikoval, předají látku zajištěnou výše uvedeným postupem, přivolanému lékaři, který se dostaví v případě, že to vyžaduje zdravotní stav žáka. Může to usnadnit léčbu, neboť u řady návykových látek jsou známy protilátky, které odstraní nebo zmírní jejich akutní účinek. Další postup nutný k identifikaci látky pak zajistí Policie ČR. • V případě, kdy pracovníci školy mají důvodné podezření, že některý z žáků má návykové látky u sebe, postupují následně. Jedná se o důvodné podezření ze spáchání trestného činu, resp. provinění v případě nezletilých osob, nebo přestupku, a proto řešení této situace spadá do kompetence Policie ČR. Bezodkladně vyrozumí Policii ČR, zkonzultují s ní další postup a informují zákonného zástupce nezletilého žáka. Žáka je nutné mít do příjezdu Policie ČR izolovaného od ostatních žáků, ale zásadně pod dohledem. U žáka v žádném případě neprovádějí osobní prohlídku nebo prohlídku jeho věcí.
48
9 9 ZÁVĚR Závislosti u mladistvých kopírují nezakotvenost postmoderního světa, etapu ztrát ideálů, neonarcismu a individualismu, obav z budoucnosti. Vůči dřívější plánované a strategické socializaci dítěte nastoupila v posledních desetiletích etapa personalizace. Personalizace jako soustředění se na sebe; výrazem této doby je reklamní slogan „Nevaž se, odvaž se!“. Uvedený imperativ vyjadřuje touhu dneška orientovanou na přítomnostní prožívání „tady a teď“, v momentě nejisté budoucnosti narůstá požadavek intenzity prožitků přítomnosti. Nečekat na pocit štěstí jako na důsledek práce, snažení a úsilí, když přece existuje zkratka k stejnému cíli – onou zkratkou je droga: „Vše tady a teď!“. A jako každá droga vyvolává závislostní chování. Navíc je vše umocňováno nadmírou konzumu i informací. Na rozdíl od starší generace mají dnešní děti i mladiství mnohem těžší konkurenci, mnohem obtížnější volby pro svou životní orientaci, jsou nesrovnatelně více manipulováni masmédii i svým konkurenčním školním, sociálním prostředím. Jde o problém, který se týká ale i jejich rodičů a učitelů. Bohužel se ukazuje, že děti a dospívající jsou stále méně schopni přijmout oddálenou odměnu. Jakou to má souvislost se závislostmi, je zřejmé. Absence autorit rodičovských i učitelských a morálních sociálně kulturních kódů, dokreslovaná obdobným chováním představitelů v lokálních i státních institucích je potom pouze jen kulisou, před níž se odehrává životní strategie každého dítěte i dospívajícího. Dětem ani dospívajícím není předkládána (rodiči či školou), kromě výjimek, žádná budoucnostní trajektorie, protože je to „jejich život i jejich volba“. Jenže absence vzorců chování je současně i absencí rituálů, které vytvářejí základní zakotvení v pravidelnosti určitého řádu, dodávajícího sebevědomí při rozhodování. Každý z nás se může ocitnout v situacích, které nezvládá, zejména v životních krizích, z nichž vůbec nejsou vyjmuty děti ani mladiství. Příkladem je konfliktní rodina, rozvod a opakované restaurace partnerství matky i otce, opakovaná manželství, sourozenecké vazby, komplikované přítomností nevlastních sourozenců, včetně více prarodičů, kteří budou preferovat děti svých dětí, obdobně jako i rodič, který pouze udržuje kontakt s vlastním dítětem, které, jak je zvykem, zůstává v péči matky. Z náhledu systémové teorie symptom, který se projevuje u jednoho člena rodiny, je vždy součástí širšího rodinného kontextu. Symptomatický člen rodiny, v našem případě například závislý adolescent, může být také paradoxně vnímán jako zachránce rodiny: ochraňuje rodinu před „vetřelci“ zvenčí tím, že na sebe upoutá pozornost. Platí proto, že pokud chceme změnit symptomatické chování (třeba užívání drog), je zapotřebí změnit celý rodinný systém. V rodinném systému neplatí lineární kauzalita vysvětlování a zdůvodňování chování jednotlivého člena rodiny, ale cirkulární kauzalita. Existují kritická vývojová období, ve kterých dochází ke změnám rodinného systému a procesů, které se v nich odehrávají. Navenek to můžeme pozorovat jako narůstající
49
„vzdálenost“, eventuálně ztrátu mezi členy rodiny. Typickým vývojovým obdobím jsou události jako například narození dítěte (sourozence) a zejména puberta, adolescence. Počátek zneužívání drog a závislosti se objevuje právě v tomto období, které je jednou tranzitorní krizí ve vývojové fázi rodiny a dotýká se témat jako autonomie, separace od rodičů a rozvíjení vztahů mimo rodinu. Uvedené období je nutně zátěžové pro celou rodinu, protože musíme také nahlédnout i kritická údobí jejich rodičů, kteří rovněž procházejí tranzitorními krizemi (mimomanželské vztahy, finanční problémy, hypotéky, problémy spjaté se zaměstnáním či ztrátou zaměstnání, zdravotní potíže, zdravotní či sociální problémy s prarodiči apod.). Touhu mladistvých po experimentech nedoprovází kompetence přijímat racionální rozhodnutí či předjímat vzdálenější budoucnost. Jinak řečeno, teenageři se (vzhledem k aktuální vývojové úrovni zpracovávání informací) nesoustředí na posouzení a zvážení možných důsledků svého chování i činů. Největší část vývoje mozku probíhá v raném dětství, ovšem závažné vývojové změny pokračují ještě během dospívání, přibližně až do pětadvaceti let věku. Centrum tzv. prováděcích funkcí (kontrola impulzů a úsudků, plánování, organizace a uvažování) je oblast, která je riziková právě v pubertálním období. Nedokážou totiž odhadnout důsledky svého jednání, chování. Dítě, které pravidelně ráno vstává, příchodem třináctého, čtrnáctého roku během krátké doby začne radikálně měnit své zvyklosti a nedokáže usnout dříve než před půlnocí. Do školy ráno začne docházet unavené, nesoustředěné a hladové. Pocit rodičů, že jejich děti dělají vše jen proto, aby je úmyslně trápily, není „jednoznačný“, protože uvedený způsob chování je předvídatelným procesem formování struktur osobnosti. V pubertě si ještě navíc nedokážou osvojit schopnost zvládat více činností najednou. Důležité jsou pro ně zdánlivě všední věci každodennosti, které slyší jen tak mimochodem v autě s rodiči, při nákupu. Platí pouze trpělivost, pochopení a vedení, i když z druhé strany dochází k překračování stanovených pravidel či nedodržování jednoduchých instrukcí bez citových projevů. Vyvíjející se mozek obvykle nedokáže zpracovat průběžné organizační nároky, je pro něj mnohem těžší než v pozdějším věku formulovat sociální, morální úsudky, a musí se proto dospívajícímu připomínat možné následky. Závislosti se proto také v tomto věku kódují výrazněji než jindy. Opakovaná konzumace alkoholu v dospívání může vést i k trvalému poškození paměti a schopnosti učení, navíc mladistvým opilcům daleko pravděpodobněji hrozí, že si začali budovat doživotní závislost na alkoholu. Pokud mladiství alespoň přibližně do devatenácti let tomuto návyku nepodlehnou, riziko, že budou mít v budoucnu problém se závislostí, se snižuje. Rodina ovšem také může udržovat závislého syna nebo dceru v nekompetentním postavení a tím snižuje jeho sebehodnocení, zbrzďuje etapu osobního vyzrávání a tím paradoxně udržuje rodinnou stabilitu. Droga je tak paradoxním řešením problému: být doma, nebo odcházet? Nabízí dvojí funkci, umožňuje závislému být relativně vzdálený a „nezávislý“, současně ale také být „závislým“ a blízkým, což umožňuje čerpat výhody domova. Jedná se tak o pseudoindividuaci. Typickým projevem je skryté sabotování jakékoliv pozitivní změny. Pokud je problémové dítě doma, obvykle v případě nebez-
50
pečí rozvodu blokuje rozhodnutí jednoho z rodičů odejít z rodiny. Druhý partner tak využívá situace k udržení partnera, dítě se stává homeostatem. Droga nabízí již zmíněné „řešení“: být doma s rodiči a přitom tam nebýt. To může odpovídat i jiným východiskům ze situací, jako například fixace rodiče na dítě (jedináčci), dospívající se chce stýkat s přítelem, přítelkyní a současně nechce nechat „trápit“ rodiče svým odcházením. Občas zaznívající výzvy, jak se bránit nabídkám drog ve smyslu „Prostě jim řekni ne!“ nezapůsobí, dokud nebudou mít mladiství k dispozici alternativy, které by jim poskytly obdobné osobní uspokojení. Rizikové chování je proto paradoxně funkční a záměrné a je důležité pro normální osobnostní vývoj jedince. Kritizované pití alkoholu, kouření či užívání drog včetně zahájení sexuálního života v raném věku je součástí akceptování u svých vrstevníků a souběžně dosahování nezávislosti na svých rodičích. Akceptace u vrstevníků a získávání nezávislosti na rodičích je charakteristické pro dobrý psychosociální vývoj. Rodičovská snaha nepřestřihnout pupeční šňůru ani v tomto období může jen vyhrotit další konflikty. Často se jedná o rodiče (neúplná rodina), který se snaží zadržet „dětství svého dítěte“ do co možná nejvyššího věku a tím si také prodloužit pseudoroli mladého rodiče, který má ještě nedospělé, malé dítě. Odcházení dítěte k vrstevníkům vyvolává strach ze stárnutí, opuštění. Pokud se hovoří o rizikovém chování, může být vymezeno jako chování, které negativně ovlivňuje zdravý psychosociální vývoj dítěte, například chození za školu, užívání omamných látek, pití alkoholu, kouření apod. Rodiče poskytují dětem základní identifikační vzorce chování, současné malé rodiny ale nejsou první sociální trampolínou, kde si mohou děti prakticky odzkoušet a získat sociálně komunikační zkušenosti ve větších rodinných mezigeneračních vztazích či mezi sourozenci. Vznikají zde modelové situace a na základě jejich řešení dochází k posilování vhodných či nevhodných reakcí. Dominantním prvkem působícím na vznik drogového problému se zdá být v rodině matka. Otec často není vůbec přítomen, a pokud je, působí spíše v pozadí. Prostor, který uvolňuje pasivnější z rodičů, je rychleji vyplňován aktivnější polovinou. Mnohdy jde o dysfunkční rodiny, kde jsou narušeny vnitřní vazby a kde rodina funguje pouze formálně. Pokud jeden z rodičů chybí, druhý přebírá automaticky i jeho identifikační roli, což vede postupně k mnoha problémům. Někdy převládá názor, že drogové problémy vznikají v rodinách, kde je rodičovské péče nedostatek, jde o zanedbávání ve výchově, o působení „ulice“, o „krkavčí matky“. Je nutno si uvědomit, že stejně jako zanedbávání i přecitlivělost, fixace na dítě jako náhradu partnera nebo blokace vztahů s širší rodinou mají závažné důsledky v chování dítěte a jeho postojích vůči svůdnosti drog. Vrstevníci, party. Dalším významným faktorem zvyšujícím riziko drogového problému je vliv vrstevníků, kamarádů, part či různě strukturovaných komunit. Tento faktor působí oběma směry. Určitá struktura společnosti může riziko drogového abúzu zvýšit (party, kde postoj k drogám je vstřícný nebo kde se s drogami experimentuje či se již pravidelně berou), pak existují i society, kde je riziko abúzu menší.
51
U skupin mládeže s vysokou vnitřní kohezí, s vysokým stupněm identifikace, záleží na hodnotícím postoji. Pokud je vůči drogám negativní, pak příslušnost k takové skupině působí jako velmi dobrá protidrogová prevence. Problémem bohužel je, že právě tyto skupiny jsou problematické v jiných oblastech a jejich člen je sice ochráněn před drogami, ale je často ohrožen jinými sociálně patologickými jevy či riziky. Jako změkčilost je tu chápáno braní drog nelegálních, zejména jejich aplikace jehlou a stříkačkou, ovšem pití alkoholu takto vnímáno není. Nejsou pak vyloučeny problémy právě s touto drogou. Obecně lze říci, že čím více je ideologicky nebo kultovně orientovaná skupina s odmítavým postojem vůči drogám, tím menší je riziko drogového abúzu. Opačně je tomu u skupin mládeže, kde je vztah k drogám značně tolerantní či kde se droga stala součástí určitého stylu. Tyto skupiny nejsou nijak přísně strukturovány, jde spíše o volná seskupení příznivců určité životního stylu, orientace zájmů nebo jen módního trendu. Ve všech těchto společenstvích je droga chápána jako módní prostředek pro dosažení příjemného stavu. Pokud vlna pomine, většina těchto lidí se bez problému orientuje na nový trend. Sociální skladba těchto skupin je odlišná od klasické toxikomanické subkultury. Je zde více středoškoláků a vysokoškoláků. Jejich zájem se ve většině případů neorientuje pouze na drogu, protože ta je jen prostředkem, nikoli cílem. Sociální tlak ze strany vrstevníků je velmi významným faktorem, protože dospívající, který přichází do party z hyperprotektivního prostředí, je touto skupinou přitahován více než kdokoli jiný. Sebeprosazení ve skupině vrstevníků a získaný respekt mu dávají pocit možného odpoutání od orientační rodiny. Jestliže je to zároveň místo první intoxikační zkušenosti, pocit úniku od rodiny se ještě posiluje. Vrstevnická skupina, parta vstupuje zprostředkovaně do interakční sítě vzájemných manipulací probíhajících mezi rodiči a dítětem. Soudržnost party je ovšem obvykle pouze dočasná, čím více jejích členů se dostává do faktických životních problémů, tím více se rozpadá. Postupná izolace jedince s drogovými problémy je patrna nejprve právě v původní partě, později dochází i k narušení a rozpadu partnerských vztahů. Vliv skupiny vrstevníků nelze podceňovat ani přeceňovat. Tolerance vůči drogám různého druhu je v naší společnosti dost vysoká, ať máme na mysli drogy legální, nebo ilegální. Drogové experimenty jsou poměrně častým jevem, ale ve většině případů to u nich končí. Většina mládeže dovede odhadnout míru rizika, a i když projde drogovým experimentem, do problému se nedostane. Experimentování patří k určitému věku a uspokojení z toho, že „vím, o co jde“, může být pro další život pozitivním faktorem. Nezapomínejme, že zkušenost je nepřenosná. Pouze osobní prožitek v dobrém i špatném smyslu se stává korektorem dalšího sociálního chování. Různé normy návykového chování mají částečně společného jmenovatele, i když samotná nebezpečnost je různá. Podstata recidivy k návykovým látkám či jinému návykovému chování je jedním ze společných rysů mnoha závislostí. Tomuto jednání říkáme bažení („craving“). Bažení je nutkavá touha pociťovat účinky psychoaktivní látky či účinky jiného návykového chování, s nimiž měla dotyčná osoba již dříve nějakou
52
zkušenost. Můžeme rozlišit tělesné a psychické bažení (i s vědomím, že se jedná o dvě stránky jedné mince); tělesné vzniká při odeznívání účinku návykové látky nebo bezprostředně po něm a psychické se zpravidla objevuje i po delší abstinenci. Bažení jako takové bývá nesilnější v situaci, kdy je jeho předmět dostupný, např. bažení sáhnout po marihuaně je značnější na párty než třeba ve škole. Schopnost odmítnout, postavit se tlaku vrstevníků ve smyslu prosazení vlastní osobnosti, prožít si pocit odmítnutí se zadostiučiněním a nikoli s pocity viny je jednou ze základních schopností, ke kterým by mělo směřovat výchovné úsilí. Souvisí s výchovou k individualitě, se schopností uvědomovat si zodpovědnost za vlastní jednání, ale také s vědomím svých individuálních práv a svobod. Tento způsob výchovy dítěte je nejpřirozenější prevencí vůči drogovým problémům, ale i dalším civilizačním nemocem. Kritizujeme-li druhé, odmítáme-li jejich způsoby chování, včetně tzv. závislostí, podívejme se nejdříve do zrcadla. To, jak se chováme, nevíme my sami, ale vidí to druzí. [PhDr. Jiří Kučírek, Ph. D.]
53
POZNÁMKY:
54
10 POUŽITÉ ZDROJE 10 Čadková, V. Drogy a primární prevence na střední škole. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra didaktických technologií, Bakalářská práce, Brno, 2011, s. 60. Goodyer, P. Drogy a teenageři. Nakladatelství Slovanský dům Praha, 2001 s. 162 Göhlert, P. Ch.; Kühn, F. Od návyku k závislosti. Ikar, Praha, 2001 s. 143 Kachlík, P. Výskyt rizikového chování u studentů Masarykovy univerzity a možnosti jeho prevence. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Habilitační práce Brno, 2011, s. 372. Klusoňová, M. Patologické hráčství – právní a sociálně psychologické problémy. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Katedra právní teorie, Diplomová práce Brno, 2010-11, s. 84. Marhounová, J. a K. Nešpor. Alkoholici, feťáci a gambleři. Empatie, Praha, 1995, s. 110 Matějček, Z. a Z. Dytrych. Děti, rodina a stres: vybrané kapitoly z prevence psychické zátěže u dětí. Galén, Praha 2004 Národní strategie primární prevence rizikového chování děti a mládeže na období 2013–2018. MŠMT, Praha 2013 Nešpor, K. Závislost na práci. Grada, Praha, 1999, http://www.drnespor.eu/addictcz.html. Nešpor, K. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. Portál, Praha 2000. Nešpor, K. a spol. Příručka pro život ve 21. století http://www.drnespor.eu/addictcz.html Nešpor, K. a L. Csémy. Alkohol drogy a vaše děti, Jak problémům předcházet, jak je včas rozpoznat a jak je zvládat. Praha, 2003, http://www.drnespor.eu/addictcz.html Nešpor, K., L. Csémy a H. Pernicová. Problémy s návykovými látkami ve školním prostředí, Časná a krátká intervence. Sportpropag, Praha, 1998, s. 108, http://www.drnespor.eu/addictcz.html
55
Nešpor, K., L. Csémy a H. Pernicová. Zásady efektivní primární prevence. Sportpropag, Praha 1999, s. 40, http://www.drnespor.eu/addictcz.html Nešpor, K., L. Csémy a H. Provazníková. Dotazník pro dospívající identifikující rizikové oblasti (volně podle R. E. Tartera). Fortuna, Praha 1998, s. 48. http://www.drnespor.eu/addictcz.html Nešpor, K. a A. Scheansová. Nakupování jako problém: oniománie (nezdrženlivé nakupování, shopping addiction). http://www.drnespor.eu/addictcz.html Nešpor, K. a A. Scheansová. Souvislosti mezi internetem, návykovými látkami a hazardem. http://www.drnespor.eu/addictcz.html Pekáčová, B. Věk jako determinant úspěšnosti léčby závislostí. Univerzita Pardubice, Filosofická fakulta, Bakalářská práce, Pardubice, 2011, s. 51. Šnédar, J. Prevence sociálně patologických jevů u žáků střední školy. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra didaktických technologií, Bakalářská práce. Brno, 2010, s. 55. Štěpánek, B. Zneužívání drog a subkultury mládeže. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra sociální pedagogiky, Diplomová práce. Brno, 2011, s. 111. Švec, J., S. Jeřábková a V. Tesařová. Jak se bránit drogám a předcházet závislostem. Kurz osobnostní a sociální výchovy pro žáky 2. stupně ZŠ. Projekt Odyssea, Praha 2007 Žaloudíková, I. a D. Hrubá. Normální je nekouřit. Program podpory zdraví a prevence kouření pro mladší školní věk (7 – 11). MSD, Brno 2009 http://dum.specdcbynov.cz/dum/zd/prevence-drogove-zavislosti.pptx http://www.kraj-jihocesky.cz/file.php?par%5Bid_r%5D=52243...0 http:// www.pardubickykraj.cz/viewDocument.asp?document=22267
56
2. vydání Vydal: Benepal, a. s. Vydáno v roce 20 13 Sazba, grafické pr áce a
tisk: Adéla Ková
řová
PUBLIKACE JE SP OLUFINANCOVÁ NA EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FOND EM A STÁTNÍM RO ZPOČTEM ČR.
Neprodejná publ
ikace
57
