4. Pravidla pro hodnocení a klasifikaci žáků základní školy dle § 30, 44, 51 školského zákona Učitelé ZŠ Nižbor přistupují k hodnocení vzdělávací činnosti žáků s vědomím motivační funkce hodnocení a jejího formatovního významu. Jako přirozenou součást hodnocení rozvíjejí sebehodnocení a vzájemné hodnocení žáků. V hodnocení výsledků vzdělávání berou na zřetel úroveň dosažení cílů základního vzdělání tak, jak jsou uvedeny ve školském zákoně.
a) Podklady pro hodnocení žáků POZOROVÁNÍ z hlediska přípravy žáků na výuku, práce ve vyučování, snahy, píle, výsledků a sebehodnocení DIALOG s žákem (jeho příprava práce, komunikace a spolupráce s ostatními) z hlediska naplňování cílových kompetencí vzdělávání PÍSEMNÁ DOKUMENTACE ŽÁKŮ – sešity testy, kontrolní práce, projekty, evaluace ROZHOVORY se zákonnými zástupci žáků KONZULTACE s ostatními učiteli, psychologem nebo odborným lékařem (dle potřeby)
b) Hodnocení prospěchu Učitel přistupuje k hodnocení žáků objektivně s přiměřenou náročností a pedagogickým taktem vůči žákovi. V případě negativního hodnocení poskytne žákovi možnost pro dosažení úspěšného hodnocení. Učitel zahrne do celkového hodnocení kvalitu práce, aktivitu, píli, snahu a učební výsledky, jichž žák dosáhl za celé klasifikační období. Učitel hodnotí žáka ze všech aspektů vzdělávacích činností v daném předmětu. Kvalita i kvantita hodnocení (klasifikace) vytváří předpoklad objektivního posouzení vzdělání žáka. Učitel oznamuje žákovi výsledek každého hodnocení a poukazuje na klady i nedostatky hodnocených činností, projevů, výkonů a výsledků. Učitel rozvrhne písemné práce a další zadání úkolů rovnoměrně v klasifikačním období tak, aby žák nebyl nadměrně přetěžován. V tomto smyslu spolupracuje s ostatními učiteli. Učitel je povinen vést evidenci o hodnocení žáka a zabezpečí stanoveným způsobem informování zákonného zástupce žáka
c) Hodnocení chování Hodnocení a klasifikaci chování žáků navrhuje třídní učitel po projednání s učiteli, kteří v dané třídě vyučují a ostatními učiteli. Rozhoduje o něm ředitel po projednání v pedagogické radě. Třídní učitel vychází z úrovně dodržování pravidel chování, jak jsou uvedena ve školním řádu.
Třídní učitel bere v úvahu motivační funkci hodnocení a při klasifikaci chování přihlíží k účinnosti předešlých výchovných opatření. Ve škole jsou žáci hodnoceni a klasifikováni za své chování v době vyučování nebo akci, která má na vyučování přímou vazbu. d) Sebehodnocení žáků Učitel vytváří dovednost žáka hodnotit sám sebe ve smyslu jeho zdravého sociálního a psychického rozvoje, podporuje vzájemné hodnocení žáků.
e) Stupně klasifikace a hodnocení KLASIFIKACE PROSPĚCHU ŽÁKA 12345-
VÝBORNÝ CHVALITEBNÝ DOBRÝ DOSTATEČNÝ NEDOSTATEČNÝ
KLASIFIKACE CHOVÁNÍ ŽÁKA 1- VELMI DOBRÉ 2- USPOKOJIVÉ 3- NEUSPOKOJIVÉ
Stupně celkového hodnocení žáka na vysvědčení a) prospěl(a) s vyznamenáním, není-li v žádném z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu horším než 2 – chvalitebný, průměr stupňů prospěchu ze všech povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem není vyšší než 1,5 a jeho chování je hodnoceno stupněm velmi dobré. b) Prospěl(a), není-li v žádném z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu 5 – nedostatečný nebo odpovídajícím slovním hodnocením. c) Neprospěl(a), je-li v některém z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu 5 – nedostatečný nebo odpovídajícím slovním hodnocením.
Výchovná opatření Podle § 31 školského zákona jsou výchovnými opatřeními pochvaly nebo jiná ocenění a kázeňská opatření. Pochvaly, jiná ocenění a další kázeňská opatření může udělit či uložit ředitel školy nebo školského zařízení nebo třídní učitel.
Pochvaly Třídní učitel může na základě vlastního rozhodnutí nebo na základě podmětu ostatních vyučujících a po projednání s ředitelem školy udělit žákovi pochvalu nebo jiné ocenění za výrazný projev školní iniciativy nebo za déle trvající úspěšnou práci.
Napomenutí a důtky 1) Při porušení povinností stanovených školním řádem nebo při porušení obecně daných pravidel chování lze podle závažnosti tohoto porušení žákovi uložit: a) napomenutí třídního učitele b) důtku třídního učitele c) důtku ředitele školy 2) Třídní učitel neprodleně oznámí řediteli školy uložení důtky třídního učitele. Důtku ředitele školy lze žákovi uložit pouze po projednání na pedagogické radě.
Další informace k výchovným opatřením Ředitel školy nebo třídní učitel neprodleně oznámí udělení pochvaly a jiného ocenění nebo uložení napomenutí či důtky (včetně důvodů) prokazatelným způsobem žákovi a jeho zákonnému zástupci. Každé udělení pochvaly a jiného ocenění a uložení napomenutí nebo důtky se zaznamenává do dokumentace školy(školní matriky). Udělení pochvaly a jiného ocenění z výše uvedených důvodů se může zaznamenat na vysvědčení za pololetí, v němž bylo uděleno. Za přestupek se uděluje žákovi pouze jedno opatření k posílení kázně.
f) Kritéria a ukazatele pro jednotlivé stupně hodnocení chování Stupeň 1 (velmi dobré) Žák dodržuje ustanovení školního řádu a pravidla společenského chování. Chová se a jedná slušně, taktně, zdvořile a ohleduplně, respektuje ostatní. Ojediněle se dopouští drobných přestupků proti pravidlům školního řádu a požadovaného chování.
Stupeň 2 (uspokojivé) Žák se opakovaně dopustí méně závažných přestupků proti školnímu řádu nebo pravidlům chování, k výchovným opatřením s projevenou snahou své jednání napravit nebo zlepšit své chování.
Stupeň 3 (neuspokojivé) Žák se dopustí závažného přestupku proti školním řádu nebo pravidlům chování. Svým chováním a jednáním negativně ovlivňuje soužití ve třídě nebo škole. Svá pochybení a výchovná opatření buď nepřijímá, nebo je vůči nim apatický, a tak se obvykle dopouští dalších přestupků.
g) Stupně hodnocení prospěchu žáka Stupeň 1(výborný) Získané znalosti, fakta, pojmy, definice a zákonitosti žák zvládá přesně, chápe jejich souvztažnost. Samostatně a tvořivě uplatňuje osvojené znalosti a dovednosti při řešení úkolů. Bez problémů vykonává vzdělávací činnosti. Dokáže si zorganizovat vlastní práci, je samostatný, pilný, prokazuje snahu a vzdělávací aktivitu. V jeho projevu je zřetelná originalita a tvořivost. Přesně a výstižně se dokáže ústně i písemně vyjadřovat. Grafický projev je přesný a estetický. Výsledky jeho vzdělávání jsou kvalitní, mohou mít pouze menší nedostatky. Ty dovede využívat ke svému zlepšení. Je schopen sebekontroly. Dokáže pracovat s informacemi a spolupracovat s ostatními.
Stupeň 2 (chvalitebný) Získané znalosti, fakta, pojmy, definice a zákonitosti žák zvládá v podstatě přesně, chápe jejich vzájemné vztahy. Samostatně a tvořivě, popř. s menší pomocí učitele, uplatňuje osvojené znalosti a dovednosti při řešení úkolů. K výkonu vzdělávacích činností někdy žádá drobnou pomoc učitele. Dokáže si zorganizovat vlastní práci, je zpravidla samostatný, pilný,, většinou prokazuje snahu a vzdělávací aktivitu. V jeho projevu je často zřetelná originalita a tvořivost. Ústní a písemný projev mívá menší nedostatky ve správnosti, přesnosti a výstižnosti. Grafický projev je estetický, bez větších nepřesností. Kvalita vzdělávání je bez podstatných nedostatků.
Stupeň 3 (dobrý) V získaných znalostech, faktech, pojmech, definicích a zákonitostech má žák mezery. Vyžaduje pomoc při řešení úkolů, kde uplatňuje osvojené znalosti a dovednosti. Při řešení teoretických a praktických úkolů se dopouští chyb. K výkonu vzdělávacích činností žádá pomoc učitele. Má problémy si zorganizovat vlastní práci, je méně samostatný, pilný, někdy prokazuje píli, snahu a vzdělávací aktivitu. Jeho projev je často ovlivněn okolím nebo podmětem učitele. Jeho myšlení je vcelku správné, ale málo tvořivé, neoriginální, v jeho logice se vyskytují chyby. V ústním a písemném projevu má nedostatky ve správnosti, přesnosti a výstižnosti. Grafický projev je méně estetický a má menší nedostatky. V kvalitě vzdělávání se projevují častější nedostatky. Je schopen samostatně
pracovat podle návodu učitele. Při práci s informacemi má častější problémy, nejen při jejich získávání a třídění, ale zvláště v jejich zpracování a uplatnění. Při spolupráci s ostatními vyžaduje podporu nebo pomoc.
Stupeň 4 (dostatečný) V úplnosti a přesnosti osvojení požadovaných znalostí má žák závažné mezery. Ve vzdělávacích činnostech je málo pohotový a má větší nedostatky. Osvojené znalosti a dovednosti uplatňuje se závažnými chybami. Jedině s pomocí učitele je schopen zorganizovat vlastní práci. Je nesamostatný, málokdy prokazuje píli, snahu a vzdělávací aktivitu. Napodobuje ostatní, často i chybně, není tvořivý. Jeho ústní a písemný projev není výstižný, má vážné nedostatky ve správnosti a přesnosti. Grafický projev je málo estetický. V kvalitě výsledků vzdělávacích se projevují nedostatky. Některé závažné nedostatky a chyby dovede žák s pomocí učitele opravit. Při samostatném studiu má velké těžkosti. Při práci s informacemi má zásadní problémy, často informace nedovede zpracovat. Při spolupráci s ostatními vyžaduje výraznou podporu nebo pomoc ostatních, nebo je při ní pasivní.
Stupeň 5 (nedostatečný) Ve znalostech , faktech, pojmech, definicích a zákonitostech má žák zásadní mezery. Má velmi podstatné nedostatky v dovednosti vykonávat požadované vzdělávací činnosti. Zpravidla neprokazuje píli, jeho snaha je minimální nebo krátkodobá. Znalost a dovednosti nedokáže uplatňovat, případně se při jejich aplikaci vyskytují velmi závažné chyby. Není samostatný v myšlení, vyskytují se u něho časté logické nedostatky. V ústním a písemném projevu má závažné nedostatky ve správnosti a výstižnosti. Kvalita výsledků jeho činnosti a grafický projev mají vážné nedostatky.Závažné nedostatky a chyby nedovede opravit ani s pomocí učitele. Nedovede pracovat s informacemi, a to ani při jejich vyhledávání. Nedokáže spolupracovat s ostatními i přes pomoc a podporu. Nedovede se samostatně učit.
h) Komisionální a opravné zkoušky probíhají v soulady s § 19 a 20 vyhlášky MŠMT č. 45/2005 Sb. v základním znění.
ch) Nehodnocení žáka podle § 51, 52, 67 a 69 školského zákona : 1) Nelze-li žáka hodnotit na konci prvního pololetí, určí ředitel školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení za první pololetí bylo provedeno nejpozději do dvou měsíců po skončení prvního pololetí. Není-li možné hodnotit ani v náhradním termínu, žák se za první pololetí nehodnotí. 2) Nelze-li žáka hodnotit na konci druhého pololetí, určí ředitel školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení za druhé pololetí bylo provedeno nejpozději do konce září následujícího školního roku. Období od měsíce září do doby hodnocení navštěvuje žák nejbližší vyšší ročník.
3) Ředitel školy může ze zdravotních nebo jiných závažných důvodů uvolnit žáka na žádost jeho zákonného zástupce zcela z vyučování některého předmětu;v tomto případě není žák hodnocen.
i) Informační systém v hodnocení 1) učitel informuje (s vědomím motivačního významu) žáky o obsahu zkoušek a činností, které budou předmětem hodnocení. 2) Učitel informuje žáka o výsledku každého hodnocení, poukazuje na klady a nedostatky hodnocených činností, projevů, výkonů, výsledků. 3) Učitel je povinen vést evidenci o hodnocení žáka. Zabezpečí informování zákonného zástupce žáka. 4) Učitelé jednotlivých předmětů informují zákonné zástupce na třídních schůzkách, případně v konzultační dny nebo při jiných příležitostech (z rozhodnutí ředitele). 5) Třídní učitel nebo učitel informuje zákonné zástupce tehdy, jestliže o to požádají. 6) Třídní učitel informuje zákonné zástupce vždy v případě mimořádného zhoršení prospěchu nebo chování, bezprostředně a prokazatelným způsobem s vědomím ředitele.
j) Klasifikace a hodnocení žáků s vývojovými poruchami 1) U žáků se smyslovou nebo tělesnou vadou, vadou řeči, prokázanou specifickou poruchou učení nebo chování se při jeho hodnocení a klasifikaci přihlédne k charakteru postižení. Vyučující respektují doporučení psychologických vyšetření žáků a uplatňují je při klasifikaci a hodnocení žáků a také volí vhodné a přiměřené způsoby získávání podkladů. 2) Dětem a žákům u nichž je diagnostikována specifická vývojová porucha učení, je nezbytné po celou dobu docházky do školy věnovat speciální pozornost a péči. 3) Po zjišťování úrovně žákových vědomostí a dovedností volí učitel takové formy a druhy zkoušení, které odpovídají schopnostem žáka a na něž nemá porucha negativní vliv. Samostatné práce a diktáty píší tito žáci po předchozí přípravě. Pokud je to nutné, nebude dítě s vývojovou poruchou vystavováno úkolům, v nichž vzhledem k poruše nemůže přiměřeně pracovat a podávat výkony odpovídající jeho předpokladům. 4) Vyučující klade důraz na ten druh projevu, ve kterém má žák předpoklady podávat lepší výkony. Při klasifikaci se nevychází z prostého počtu chyb, ale z počtu jevů, které žák zvládl. 5) Klasifikace byla provázena hodnocením, t.j. vyjádřením pozitivních stránek výkonu, objasněním podstaty úspěchu, návodem, jak mezery a nedostatky překonávat. 6) Klasifikovat lze známkou s tím, že se specifická porucha dítěte vezme v úvahu a odrazí se v mírnější známce o jeden stupeň , tak i o několik stupňů. Při uplatňování všech těchto možností vyučující postupují velmi individuálně, s využitím všech dostupných informací, zejména informací z odborných vyšetření a ve spolupráci se zákonnými zástupci. 7) Všechna navrhovaná pedagogická opatření se zásadně projednávají se zákonnými zástupci dítěte a jejich souhlasný či nesouhlasný názor je respektován. 8) V hodnocení se přístup vyučujícího zaměřuje na pozitivní výkony žáka a tím na podporu jeho poznávací motivace k učení namísto jednostranného zdůrazňování chyb.
Hodnocení skupinové práce žáků 1. Práci hodnotí sám žák, následně jeho spolupracovníci, ostatní žáci a učitel. 2. Hodnotí se • dodržení se tématu • podíl na práci ve skupině • schopnost spolupráce • schopnost komunikace • přístup k práci • prezentace výstupu • přínos pro jedince, skupinu, třídu 3. Hodnocení je prováděno pomocí hodnotících výroků a pomocí upřesňujících příslovcí – vždy, téměř vždy, často, někdy, zřídka nikdy 4. Získávání podkladů pro hodnocení žáků: • soustavné sledování výkonů a připravenosti žáka • různé druhy zkoušek: písemné, ústní, výtvarné, praktické, pohybové • rozbor výsledků činnosti žáka • konzultace s ostatními vyučujícími • konzultace s pracovníky PPP, zejména u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami • rozhovory se žákem • rozhovory s žákovými zákonnými zástupci
Autoevaluace školy Vlastní hodnocení školy se řídí zákonem č. 561/2004 Sb. a vyhláškou MŠMT č. 15/2005 Sb. Autoevaluaci chápeme jako proces zaměřený na fungování školy , který vede ke zkvalitňování vzdělávací a výchovné činnosti. Navazujeme na své dosavadní evaluační kroky a dále budeme evaluaci systematicky provádět. Budeme usilovat o to, aby došlo ke shodě mezi učiteli, vedením školy, žáky i rodiči jak autoevaluaci školy chápat a jak k ní na škole přistoupit. Autoevaluaci budeme rozvíjet jako proces sestávající z řady fází, které je nutno koordinovat a jako proces, který podporuje dialog o kvalitě práce naší školy ve škole i mimo ni. Očekáváme, že autoevaluace bude procesem společným, transparentním, konstruktivním, citlivým a etickým. . Oblasti autoevaluace • podmínky ke vzdělávání • průběh vzdělávání • podpora a spolupráce • výsledky vzdělávání • řízení školy, personalistika, DVPP • úroveň výsledků práce školy Cíle sledování • vybavenost školy • dodržování rozvrhu • metody výuky • aktivity žáků • projekty • spolupráce s rodiči • reprezentační a mimoškolní aktivity • spolupráce s odbornými pracovišti • úspěšnost celorepubliková • stabilita pedagogického sboru • vztahy mezi pracovníky • kvalifikace a odborná způsobilost • četnost, kvalita, účelnost DVPP • vzdělávání vedoucích pracovníků • dodržování stanoveného plánu práce • dodržování rozpočtu • grantové řízení
Sebehodnocení žáků – zásady a kritéria. Žák je v průběhu celého školního roku veden k tomu, aby dokázal sám objektivně zhodnotit svůj výkon. 1. Sebehodnocení žáka je vnímáno jako nástroj k posouzení žákova pokroku.. 2. Žákovi je vytvářen dostatek možností, v nichž může svůj rozvoj vědomostí, dovedností a postojů hodnotit a porovnávat s minulým stavem. 3. Žáci odpovídají na otázky: • Jak mi jde učení? 1. Učím se soustředěně a samostatně. 2. Plánuji si a organizuji vlastní učení . 3. Vyhledávám a třídím informace potřebné k učení. 4. Vyhodnocuji výsledky své práce. 5. Hledám různé možnosti řešení problému • Jak umím komunikovat? 1. Dodržuji daná komunikační pravidla. 2. Naslouchám druhým. 3. Aktivně diskutuji a argumentuji. 4. Účinně používám různé druhy neverbální komunikace. 5. Aktivně využívám různé komunikační prostředky (dopis, telefon, počítač atd.) • Jak pracuji a spolupracuji? 1. Aktivně pracuji ve skupině. 2. Pomáhám a oceňuji druhé. 3. Dokáži požádat o pomoc a pomoci druhým. 4. Respektuji osobnost druhého. 5. Odvádím práci včas a v požadované kvalitě. 6. Dodržuji zásady bezpečnosti při práci. 4. S touto formou sebehodnocení a s hodnocením učitele jsou seznámeni také rodiče žáka.
• • • •
Důležitou součástí sebehodnocení žáků je umění pracovat s chybou – najít, pochopit, hledat cesty řešení, náprava stavu Žáci jsou vedeni k vyváženosti vlastního hodnocení (klady i zápory), tím k posílení vlastní sebedůvěry ke korekci Sebehodnocení žáka musí vždy přispívat k rozvoji jeho samostatnosti, tvořivosti, zodpovědnosti a zdravé ctižádosti. Sebehodnocení a hodnocení žáka je vždy prováděno v klidné, vstřícné atmosféře a je vedeno v souladu se zásadami dobré komunikace.
Zásady pro používání slovního hodnocení žáka se speciálními vzdělávacími potřebami - tj. dítě se zdravotním postižením, zdravotním a sociálním znevýhodněním 1. O slovní hodnocení musí zákonný zástupce žáka požádat ředitele školy. 2 Žádost musí být písemná a obsahovat tyto náležitosti: jméno a příjmení žáka, datum narození, třída, kterou žák navštěvuje, vyučovací předmět a důvod, proč má být žák hodnocen slovně. 3. K žádosti musí být přiloženo písemné doporučení školského poradenského zařízení. 4. Ředitel školy rozhodne o vhodnosti slovního hodnocení daného žáka. 5. Žák je slovně hodnocen v předmětech, ve kterých má obtíže vyvolané jeho poruchou. 6. Učitel objektivně posoudí a slovně popíše jednotlivé složky školního výkonu žáka tak, aby nepřevládalo negativní hodnocení vyvolané poruchou 7. Hodnocení musí obsahovat také zdůvodnění a doporučení, jak případným dalším neúspěchům dítěte předcházet a překonávat je. 8. Učitel uplatňuje slovní hodnocení po celou dobu školního roku. 9. Učitel ostatním dětem taktně sdělí příčiny neúspěchů a slovního hodnocení dítěte se speciálními vzdělávacími poruchami. 10 Učitel spolupracuje s třídním učitelem, výchovným poradcem a pracovníky specializovaných pracovišť, kteří mají dítě v péči (např. PPP).
11. Učitel úzce spolupracuje s rodinou, je-li taková spolupráce možná. 12. Učitel ve výuce vytváří pro dítě s vývojovou poruchou odpovídající podmínky (např. dítě nesedí v poslední lavici, pomůcky atd.), 13. Učitel klade důraz na ten druh práce, kde má žák menší obtíže, vychází z počtu jevů, které žák zvládl.
