l
)
(J
,^,i
.IlŘÍ WoLKER
l -- J "1'."-../,J
\sr,,tA^} IY-
L'
-í'\ IJ
,,,); '| J^J"'
,ó
J/
t-)
\.
:. '.JB1
í \-1
(
wL
"
vÝBER
7 P o mZ,IE
l
\"rlJ
,.í
.^
vL
\N $\
\\.\
\ \\ \\\"., \ N
r ,.(
V--^^^-
^^5
it\r \\\ \ l\\ ,\ \ \\\ .\ \\ ,\
\
k,,,,,("I.* /)
-
d
Ml
{li $i};*u ',,,M
Lffi 4h\Lfr-$ ffi
}ii --{Ň
fil-
.-4
,-l
4o/ )
y/_
l
h\
{u
k-S.$
l :o-.*<-_---$=.{É -\_ -[- TŤ \--_i_š\ ,:\-".- :-*=:. \.-
1956
SLOVENSKE NAKLADATETjSTYO DETSKEJ KNiEY BRATISLAYA
'.{Fi]l
i,
2850396220
il
I
í 6079s
2,3 r/
ffi
s4
t $" listn ,!956
beť zostaatl,, rJos|,ou a 7lozncínlkg napísal d,r.
Milan Ilustroual a obrílku naurlrcl Mi,lan Zezula.
R
fu,s.
r/,
:\
u
lr V l,],|,()tI(]Í STROM
ň
]
N,'l, ,,,,l)()lly se rtrzkvetly^ ktlyž všechno tiše spalo, .lli slvšc]: v noci r_itlllnové cos na, rně z:rvolalo|'r,r,llčltsné, bledé lístečkyse toěí v cirmurnó
nebe. -'l x**
.lrls{; ,ipě1|,
/W^
lllzo, l,ínt to, víttl. Vzdrrcir vlhky jest :r,
zebe.
;ivlltt zahradott sc rozhližírri-Spí všechny strorny ilosu11. (
lrlž víttt, proč sltnl jsenr
rozkvetl? za svrij
Což mohrr osutl'?
Ticlrtl tit,k, že květy mé se chvějí ,i:tli 1lrvrrí liíl(; sněžorrky lrdes v lesích, pod závě;ií. "lrl ticlrtl kotrenr.
l I
\
{)
// ,17
,\ v rrocích, vítr ťlubnovy krtyž korunorr rnou t ese, rrté srdce ]<des až v ko enech starostí těžkou dme se. lirlyž bledé světlo nrěsíčnírntliou v ni v květy hází. tu zclá se ni. že z k t-rvisek se pozdní mrazy
plazí,
Tffi
že květy rrroje popáli a zrani moje tělo. že rnarno vše, co dychtivě se v ha]uzích mych clrr.-ělo.
Yšak když vzplá siunce polecltleul,
-
,JI,1,ŘNÍ PÍSEŇ
tu volrrtij odďechntr si.
Nač strach? Yžďyť, slunce vitézi a rrěkclo začítinusi.
I{tlsrnělé jitro do tvá í nám dychlo snern voln;ich les , luk a dáln;ích hor. Vše divnou vírou v duši našíztichlo, i bolest krvavá i téžkr vzdor. Radostně klidni brouzdáme se bosi olrladícítravou, lesní p es pažit. Osení st íb í slzy ranní rosy. Snad plakali jsme, ale teď chcem žít!
-
'larn v mlhách krvavych den slunce tuší. Vy myslíte, že nezasvitne sem? Ach, vě te jen, a vě te celou duší a vírou svou i slunce unesem!
,
]
NrA
PĚirDNÍ STR Ážl
My
všichni na p ední stráži" ty a já, pro dnešek špatní,pro zít ek lep.ší, my všichni r.itlírne očirna svlrrna. ocl větr clo krve zarudlÝma, i západ rudy.
A vě ínie clětsky,
že dob e je tak plo všechny děti, kteró se rrarorlí z ženy, pro všechny titli s krví a srdcern" "Iim viclěnín rudym z;lpady nové vykoupit chcerrr. by jerlenkrát za nás a za všechn.v minu]é uz e]i nebeskó ncl:le a slunce slunečníchbarev. by jedenkr.át k vccjer,, ladostí. že viclí vše tak, jak ".Ár.li sivo i] t" B;;.
-
liAtr)()STI!
It
r:rdosti zá,vratnir, rat'losti. plapore červenobíly, rozvlaj se v nebesa posvátná, r. souhvězdí plnir, rižasnésíly, o rrichž jsnle dlouhá staletí snili. rr,,t,,nti,
llatlosti, která tryskáš mi z krve, zc src]ce. z hrtlla, z bou ícíchžil, slyšíštain na věžíchiiclery prvé? Slyšíš.jalr v kovové zvany se vbil velebny tler posv:itnych chvil? Radosti zďravi, žasu,krásv, obětní slavnosti volného nitra, pohicrT, jak na polích zro,sené klasy koupají óisté, z|até své vlasy v paprscích velkého jitra. Raclosti, radosti vitězná, zmlimená světlem a krajri svych šíí, vicliš, jak vysněná princezna or1 hracleh pohádky v skutečlnost mí í, princezna. o niž nelze rni pěti, neboť mé hrťIlo raclostí šilí, nitrenl nrym orlové letí, orlové vznešení.svobodní. bílí.
lftlll!tlr"
\,\,l(()t]l)LNÍ
\/še ve inně
tančínejprudšíreje, se vzpíná, objírná, srnO;e' 1š,echno jako ty bujné, veselé děti . . . il , rlnes mi nelze o tobě pěti.
-
-
Dnes jenom vyskám k nebeskym vyšílrr, ve kterych ozvěny slavné se budí v k ikern radosti, vyššíma vyšším, planoucím vyk ikem svobodné hrutli.
V
ztrr;lltlttó ttlici rlrlrls našel jsem na dlažbě větvičku vonící. l J slrltt stálo ťlítě. S žtlnou. jež kolem šla jalr kvtiěka sněžerrek sr,ítivě, hbitě, rra rlítě vzhlédli jsme, potorn se usmáli na sebe lt, tt:tkonec ťlěkovně pohléclli clo nebe. l)nos bylo to nebe.
|'o polerlni brzičko tiše jsent vstai. z pokojri vyšel a v srdci se smál. I]alkorr se uklonil. Řekl mi: Hochu, lrle. co jsem světla ti nachystal! Černy svťrj zimník svlékaje. jasnyma očima hledět jsem rra město, do kraje. l'ohled rn j vě ící,tloko án zodmykan;i.
protančii zpívavě zlaté s]a,vobrán_v. vítaje vítající. Slunce ko} stá,lo. Snacl pod nínt ctls leželo, v s]unci však ke rnně to promluvit nesmělo, tlíky, ó Jaro.
-
[P
STAŘEčEii
Sta ečk tt,44
Srur.U.r um
LI1}IŘEL
žB)l"oRÁCI
oclt uet,,l ui
e1.
Dočkal se prvních slunečrrych ilrlí. Země jej volala. Oclešet k nl nesiyŠně, jakoby - kama na polaciv zadníma dví od zahradv.
v
uzlíčkuněco s sebort si vzai. Bylo to moje. Byly to pohártky: ryti a krái. které jsern u něho víciával. Byly to pohádky; v měsíční svít ze srdce jeho chodily pít. Dnes, když se v u]icích setnrěio, : dítě mi v očíchzem elo, do větru černy praporek vlál" Sta ečku! stromku p esazenénru těžko je, těžko vě iti všemu, čemu kciy d íve věr-íval. když jste nru odešel.
r-\
Ďilivali žebr,áci ptrdél cest a o halé prosili pány. T
éžkje
osucl: žitínrse nést, kďyž na těle hnisají rány.
Zá i-n počasíp ekrásné, štr)d ejšíb;ívají páni,
ale jak sluníěko pohasne, tu groše jirn neclají ani. ltadírn várrr, žebráci: Sluneění jas kďyž vznití žár štědrosti boží, štědr; mi dárci vám budorr snad zas. když hlesknete ve tr,á jirn noži!
DF]"|l
v ČERVENÝCH P o VI.IA l{tr 0H
Dtjti v
červenych povijanech se nejvíce kuklám potiobají. Rylo by ]rriisné si myslit, že kukly jeclenkrát popraskají a z ntate skÝch objetí se velicí motyli ilo kraje rozleti. ahy se lorrky rozkylnácely nárazy barevn;lich k ítlcl a abv všurle po zemi květiny volaly vťrněmi.
rjne,s válečnÝm
rr
Ittl
Irrrlrr,7.jl;r
rl;tlllitr, llalCj
.
ll,t Ill,;ll)íll,.y ltttrltttt rrrÍij směr. 1rtltkívat budu, ,lir,,ttl,t, .jrlrrttrlí lra,llroti větrrt a mně, r,,z,lrlr,1,1yttt vI:lsOltl, s rťrměnci rozcuchanÝtni. lr;tl,,tt|irltI rtt
l:r.l
I ll t ,,ltl, 1, trlt, tltlsl;ň
r
l:
rttr'l
srl sl,,:t,tttlil: }ralenkou,
r.r,|1111l
suknicí, šiitlrerrr.
.jrl rrčirrísvatÝmi, neisvětějšínri.
, r r,liLrllt rrejvíce
a mezi jejich prsy jak mezi litÝmi mojv
virlírn nertlluvňat tisíce se kolélrat jako totlě pancé ové" llo rrichž z nalit-jrcb prsri vrchovatě naklárlají mléko a sílu a statečnost, aby l,še provezly mo em a složily v da,]e]<ém kra,ii.
íR
,,
t',,lr] .i(, z,|ílxr,iíttlt 1ločest velkého větru.
p ístavrim podohají se
Ó ctOti v městskych parcích a podkrovních světnicích . . .
)
lilt,
Dnes však to nechrli a jinak si m;r5|ip, když vidínr ženy kojit své děti" Drres ve]ké vichry po zemi letÍ, co ]ámou sny a k ídla a motyly.
l{atky
l\ll
zltt,li,vtlrr poběžímptl
větru dtil,
tt,,,l;ll,t, ;rrrrllttr;ril,,ic,iího velkého Smyslu. , lt,l.t, trríl z,ll,z,vtlttí potlkovou bíléhoh ebce.
a napolo tsťlh, .;r,,littrrrt l,tlttltolr: běžeti, v]áti a t áSt, ;l,, j,lljllrrtry ltlttlrn kleknu a tělo dám zerrri ;r Irrr: r,lll|,t,í 1,tlt tu, kťlo určen je běžet s nírrr c'!á]. |',rllr,z,iItt. tt:t,;ttllo zalknr,rt
\--
1,1rl l,NÍ()l
ll.\ ,l
/| \\\
\
$)
flrv/ l..
F
\Ň**>
lL,
llA|l \rt N iN ;\ l,
//r
, ,,,,.1,,,,,,t tltlsi,ll,, -.ili jserrr }rvězda bílri, lr:l lll,t,l, l,ttliti svott jserrr položiia, tr:t t,t,|,ll.Ý
lillll;it prlrrt[i p išpendlila
.l;ll,() \, Irrlrlňli.
\ li. lillrl trtč l,irlr-lli. l,\, ll srl lrli li,
/, | )
|,;ll\ i,(i lrlrl sl,a,li lirlili :t l,,,|, li si : .,I'rrjďltte, tr;tt,rlrlil stl Mcsi:i,š!"
,ll.
|'rl ,;\r:lrl ,jrl 1lrilině vedu. l]r.l ,irltttlltt chodnik nebeil}, "ir,
zlls io velké POle, e i r1o1e, r-l ,1, 1 lrlr5. žtl konce nem:i.
tt,,lrtl
Irttll,.1, rr:t,ltrl
J]lil,
V lrrlrli rllli,y, v lukou Srpy,
i
a chrpy, rrlt z.tlč ,itlollre do Betléma.
tt1 l||
,l
t
,rr,írllt n,rrilěiy
PoKoRA
S'unu
*. menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém sr,ětě.
Zl,)ltlr^CI
ttiitr jcclcnkráte p iše1 ke mně s mošnou a holí, Jrr,k žclrrlik
llrirr
Hllnl asi na seně, l,tlttillo z něho jak z červnovych polí, tttt, 1lrahu stanul tr prosil,
Po ránu, na louce, v létě po kvítku vztáhnu se nejmenšírrr. Zašeptám, až se obejmu s ním:
'l'ttttl
,,Chlapečku bosy, nebe dlaň o tebe op elo si kapičkou rosy, aby nespadlo."
zllich věcí, které d"ech riží: v krlži, ťrtrt,rró šaty, lírnec, knilry vázané tl žtr jnttttt llyl syt. l,rlk vli,.ně jsern p,em šlel, zrln lólltl jo zeni ít, ói žíl, tttttttlto
Nirl
.
jsen nlu nedal,
--
neměI jsem rulrou,
.ion ,isern se styděl, ktlyž jsent jeho oěi viděI, ttttltlré oťI západu k vychodu, |'rirr ljrlh odešel. l)vrl ,e zrlstaly otev ené.
'l'v
,itrtlnou mě
vytáhly bez límce a knih,
daly mi mošnu a chlapecky smích, ttttttllto smutkťr aurážek d"o uzlíčku tt, xl,,íllrnou vzpomínku na matiěku,
ttlt, tltlsttr
Teď chodím městem a Pána Boha hled,ám. vim, že tu chodí s mošnou a holí, vím, že se jeclnou s ním shledám, ale už mě to nezabo\i, protože nemám žádn .ch z|,!rch věci. 'Vezme mě s sebou. Stoupnem si rra nároží .s čepicív rukou, slunce nad hlavou.
Y,1,1lÁLUNÁ MILÁ
,,O lásku prosime, lidé boží,_otev te srdce!''
nlrr ktlyž jsem se
-
ěorrl lryly u nmo na návštěvě vátlr;ltrry lrvězdy, .-trrčgíoseťll si ťIo velké lenošky,
jich rnezi eěí ptal,
rrltr ltrltl mou milou někde uhlída1, l,rrk vĚichni vstali n ňli .ii hletlat. (lrlrrĚli asi tlo velmi vzdáIeného
kraje,
jich ani vidět není. 1trtttrtžtl tlnes |'rňl rrrl tlrl gvčtnice a veliká tma
I
je,
věcí beru rozloučení: ltrrttnlo, knihovno, stolku, |'rtrr llrlh je dlužen nri radostnou, červenorr holku, rlnlttl
]i
I
Mttgítrr jít sam.
24
25
lltii /'í
,!
!l ,I
i 1
1(
J
D.n
"SYÁTKU ME Mltr,tr
jako jesle tichl;i je
na svátek Panny Márie. A já nejsem Josef ani Brlh otec a p ece vás, milá, mám rád. Jdu vám až veóer gratulovat,
protože večer je světniěka s anděiem a chiév s narozen;inr dítěterrr. Dělníci už se z práce vrátili, na nebe první hvězďa vyletí. Nesu vám: básničku, kvítko a objetí, lásku ve t ech osobách.
llÁ,l
l, Jr,rltttrtt sc ttžcrtírn,
ltttrltt rrrí1, rlvanáct syn , tlvtlttlirll, synrl jako dvanáct b izí.
jako bílá kapliěka v zeleném háji zmízi tt ,jri lrrrrlu p erl ní klekátkem mechem obrostl;ínr, Vttrtí,ltv-tlružičkybutlou na mě klekat, trrrrrllil, sc čistyrrra očima, tt tt,ž stt zšc Í, l'rlrl llťilr llrrr'lc chodit k nám na veěe i, Mtl zr,tlrl v nich
žAK
NĚ
V'..u
se učit, to znamená ďábelskou trpělivost. Les má pichlavy chvost a šimrá jím pod no em, do uší,do očí. LaKu)
kniha ti ve stínu nadává hlupákrr, zabij ji! - koč na vysluní! Slunce se směje, až nebe duní. Zavolá na tě bronzovym hlasem: ,,I[ochu, všechno už umíš,co pot eba na rlvacet let! pohoď mi svět do náruče, do srdce jej zabal, ať se nepotluče!''
rí
jc vcliky
básník lt, tt;t,llsalo krásnou briseň zllr,l,, tn perem tt;t, ttaši zem.
Ďl,,,,,,,,
Mrrž.i llez
,
žtltt.y s t-lorvenymi šátky, rlčtll
Jrcs cclÝ den
a
ětou.
litlllečku nad polem l:rlió j:i, chci íkat tu báseň, Nlr,
stil cčci v dědině až na práh vvšli :r, sl.yšcli, co slunce napsalo, ;lltl slova jsou tak veliká, žtl rreprojdou m}mi risty, :r icrr cítim, že jsem: lr,ll.y
l
v
adě,
1lísttteno, v.yl<
2R
katlát
ičník!
SVATODUŠNÍ SvÁTKY
VSi.t
ni chlapci domri odjeli, jen já jsem zťrstai v cizím městě. Na svatodušní svátky srdci se vždycky chce lr mamince aby ona dobrá a rozmilá je rrižovou konvičkou za|ila 1ak za oknem kvítka.
l
),,,,* je svatého Mikuláše, rr,
jlí jedu d,orrri rychlovlakem,
ukrajuji si ze země jako z mléčnékaše, 1ltlsypané cukrem a sko icí, znpomínám na noviny, tramvaj a ulici v šeťtivémkupé s lirlmi, kte í odjíždějínebo p ijíždějí vllrstnímu srdci. Svaty večer puněošku za oknem, 1lt,ttttt lnil náš vlak v |'it,tttl Mikuláši, p ijdi také sem, rrrlvštívittyto neklid"né děti na jejich pouii, { )rry chtějí zem svlirmi cestami obejmouti n ttebe svymi rimysly. l)ověz jim slova víry a potěchy, vltlž laskavě červená jablka a zlaté o echy tlo tohoto vlaku praha-Bohumín a ťlo vlak celého světa.
tlt";itrta
zpatk1.,
Dva dny jsou chlapci doma už, to budu ještě dlouho sám. V noci jak okno se celému světu otvírám a clomlouvám: ,,Srdce, p ece se vzrnuž a seznam se s kamením!'' Dny za sebou jedou a jedou, z|até a vybavené vagony první t ídy svátečního vlaku. Chlapec v poii rnyslel, že píevezou za kytku máku, směv, ale ony p ejely, nevzaly, ne ekly nic, za sebou nechaly jert svět spoutany okovy černycii kolejnic. nebo za slzu, nebo
NA SVATEHO MlKULÁŠE
za
/o
r\
VĚCI
iluji věci, mlčenlivésoudruhy.
protože všichni nakládají s nimi, jako by nežily, a ony zatim žiji a ďívají se na nás jak věrní psi pohledy soust eťlěnlimi a trpí, že žáďn člověk k nim nepromluví. Ost;iichají se prvni dát do eči, mlčí,čekají,mlčí
apeci
tolik by chtěly trochu si porozprávět! Proto miluji věci a také miluji cel svět.
1,oŠToYNÍSCHRÁNKA
Prtštovní schránka na rohu ulice,
to není nějaká lecjaká věc. Kvete mod e, lidé si ji vážívelice, svě ují se jí docela, psaníěka do ní házejí se dvou stran, s jeťtnésmutná a s druhé veselá,
Psaníčkajsou bílá jako pel a ěokají na vlaky, 1oťIě a ělověka, alry jak čmelák a vítr je cto dálek rozesel, -- tam, kd,e jsou srdce, blizny červené, schované v rrižovémokvětí. Kďyž na ně psaní doletí, narostou na nich plody slaťlkénebo trpké.
n/, ;l]
ill':ll |\|
iii
l]] r]
oKNo
ticlré a šťastné, ty sám nejvíce. - ed světnice: ()čli své položíšdoprost ciáreěek z cesty _* - albrrm světa.
Yxtr lrrrtlc
OOno je skleněná loď, p ipoutaná k b eh m mé světnice. Mlady námo ník nepot ebuje sedmimílové st evíce. Ysedne a odjede:
každou chvílí urazí očima dychtivyma deset tisíc mílí nad mo em po nebi krásném a širokém. ;l
Bílá oblaka. bíléskály, Afriku i Australii jsme scestovali, s černochy se pobrat ili. Indiány navštívi]i. Našli jsme i nové světa díly. ze všech světa clíltl nejmlaclší, to vše ale nestačí, abvchom se zastavili.
l
Svět je kulatlli. po mnoha dobrodružstvích ráci vrátiš se zase do nízkésvětničkv, která zavírá se nad starymi znám;ími věcmi. U rozviklaného stolu mezi dvěma vysvclrajícími kalamá i nejlépe uplatníšpovíclku s polární zá í. 34
/'
\''r'
il
l,"
\*
.
,,,'.:,-ll
,: r,.
:í]i
ili
l'lil
)]
,ji ,] 1l
ii
lii] l i
1 l,y, žOílo,která jsi si trochu sedla, llly*lÍl l, aby se lŽ zveďLa, hlad, /,rr rllrvíli je po}eťtne, on bude mít ttríižrrňsi rně dát l,ťrltllttt tlo polévky, trochu clo očí,
t,A1l,K
J*.,,, zclenÝ šátck a sušírnse na šňťrrách šeclivych donrri. chodívá ke rnně moc lidí a já jsern rád tomu, ;nlespoň lražd;i z nich vidí trávu, kvítka, pár stromrl. Jsem sice chud, však se všech stran jsem obejmut, Báby a chťrvy mě nepomluví, tlěti, bábovky v písku a laveěky v k oví každ;i den mi ráno poví: Farku, my tě m:ime rácly, to je dob e, že jsi tacly!.
i i
.
A já si tu tišc ležínt, vždycky kousek slunce utrhnu si, tněsto ať si zarámusí, já do nebe nepobéžim, na to jsou stráně a lesy, by nebi se na paty věsí, já trr mám službu íct: tlivenko, ty, co ěteš liní,žeěkilv lrižovych deskácb, ťak se smál,
,l l l
když se za tebou ohlídal,
]iA}lNr\
Mysli,n,
že v polecirre kažrX den b1. rnolrl byt květnově tichy a slavrrÝ. kdyby všechny plotnv u kamen, rrrolrly byt jako loukv na ja e, Marrrinky-slrrníčka r. kuchynigh by se narl nilrri točii.y ll snrály.
žehnaly by je zlatyrna lukattia jako ta zerně porl n:inra a ony v odplatu za to by claly rti.qt na solrě chlebťlm a kol;í,čtilrr, tak jako květinám polním, co rostorr z lásky a tcpla. V poledne hv je rnanrinl
|,()l(().IÍI( V HoTELU
),,lirr.iílr
za šcst lrorrrn,
,,illlrl tlv&cet pět, r.ylrlírlkou do dvora, umyvadlem a postelí, rr:r rrlz]
stat,ii panrta, ,,,r tttttrlllrl virlt-lla. l}cmilovala a nebyla rnilována, lrrlrl ttlt, rroc p ijcte už oclpoledne, lr;r 1lrrsl,rll scclne, ruce clá clo klína
.1;tlirl ta,
;t ttl.irlrl;l,r,ň vzpotníná, l.,1,1 ll.y l,;tli Itttllt,
cizího města něho, 1rli.iil, lr, zarlarrrro usmát se na jasného, teplého, t,írl ttt'l0(l r}ohrého, ;rlr.v i tttljstrrrrtnčjšívěci v torn pokoji viťIěiy, zrl 1tl',rlc ncní všechno tak, jako si myslely,
li,lrr lr.y
1,1ll<
rttoh z toho
LoUčENí
AU,
se cesta iuá nerozch ázela,, budu se musit rozejít s mnoh;imi, s mnoh;imi dobr mi
]iclmi.
Loučeni, loučenínenávratné! Sekyrka krvavá stromeček zatne, těžko je drva i; ko eny v zemi z stanou navžtlv a neoněmí. Dceruška večer nacl nirni vzdycitá.
P
ec musím a ntusím odejít zticha,, byť srdce mé stálo samo jak 13 h: aby má cestička bílá se na černést epiny nerozdrobila, abych tam v dáli pro tisíc viastních svych ztrlít tlovedl člověka najít a milovat.
li ,l1r
pršíjako ťlnes, lr;r rlňlrríl
lr,lrž tltk pršíjako
clnes
,
;t 1lrlltlrltt0 tčžkéje jak pronrokllii pIášť, t1 ží,llillrriv:lšitni za vámi jťlu, l rlzlirllill ll()lill vám něco k oběťtu ;l v rtr'lítl|t rrcsu vám klid. t tlrtlrl:i,l scdnu a hleťIím, jak jíte, v litllta vč ím, že se closytíte, ;r i,ítli v:ittt chci, |tc Ma ka dnes už je zďravá ll l,'rllntík že dostal první svrij plat, z,l, 1lrltrolej dnes jsme dostali koupit ;r ž.tr chvilečku budeme svítit, než prijťteme spát,
DLÁžnĚxí
,lt,lt ruce dlaždič
vlastní prací pochované zvolna se z prsti vz{fčily. Lrtn stotisíc rukou. 1ltltl svou
DtaZaOni, kamenná organisace" dalo se na pochod ulicí. ohromilo st echy prapory tisíci s ušlapanymi lidskÝmi tvá emi. Vystěhova]o se mezi lesy a pole, s h iby a chrpanri sedí p i jednorn stoio, cllažďička každá roste a roste
jako každéemeno poctivé a prosté, které ]idmi kIečícírni ze srdce bylo ťto země vloženo.
v
městě zatim zvo,ny se rozzvonili, až se zvonice rozsypaly, zvony jako ptáci z klece na nebesa odlétaly, domy ruce zvedly, vzďaly se a spadly, tramvaje na náměstích jak utrženémáky zvadly, kabarety se rozbrečely a kavárny sho ely, trída vstoupila na nebesa a Kě zťrstaly v popeli, nezristal kámen na karneni. vše bylo op eno o dlážclění.
-
li lrlsy. r
)}lilí.
V PARKU PŘED PoLEDNEM
Po
zelenych trávnících bítéprvosenky p iplouvají. plachetní iodi vezou modry den, u domkrl z písku děti jej rozďávaji celérnu parku, kter;í je městem obklopen.
I já jsem ještě dnes dítě.
A mohu všechno mít rád.
ještě dnes a ještě zítra snad kvetoucí modlitbou vykoupím bolesti kamerrnyo}t domrl.
Ale i modlitba tvrdnd jak zrajicí jablko v haluzích strom .
Pozitíi
to budou už dospělé oči, co lásku v stanu se mužem
pr
a vojákem. \roják modlí se bodákem.
i
ou mi rozjitiÉí.
m
TĚžKÁ rLúi]lN A. M. I}íšoai
,..
t
Letošn,i,
jaro
aa,tlrdiXa lrt,ě ploď, l erlj zrd že r,ykauperLí pro ticilé
tn,ě jal,tsi, arft,t;rtlila;
rlobrém srnysltl.
llyslím si, n,a
a ttirrlne na slunci, Myslíln si, rl pokorné sun?,o o sr:lťlě tltt;si byt uybojaari,no žele, zetn. Zti:a,l, jse,m se abtíaat antlěl , začal iseno s,lt,ít6,
o mliíclt. ., "..Bglo to
tecL,q
žel tntí ct:sta musi
I)".rišt,t jsttr, I-
lr'ltyg}1
tlo,mc, lirl11 jsevll 7n,o sebe paetla\,o
jít iinam . .
.
(Z lis!.u A, M. Fišatil
lt3, -t,t:t-
si prrsta,vii život
rlItl tlllrazlt -qrrlcc sr-ólto. l l
I
i, i
I
.
t
Ir
i\l
\l
\\
\\ \
iťL
l \
\l
(
lltlltlrtltllit|, srdce
je písničlrarta zaěátlrri.
literÝ h),s lider:lr jak rnilé da,lksr,átktr, ltIr, ttlttžtlt,t) sl,(l(](l ,isou ruce a, mozoly; lilct,ťl stl ]tt,l,í svtltr rio cilie1 probolí, ltlrt, llr stlile, alespori sliritct"lná hospocla u silnice 1lrrr ttšlťl1lot;tltíiir, a pro porrtnice.
;,l.rrr 1lt,rr zlittttlli,
i)nes je rrl:i těžkll lrotliria. r 1,1:llr.r,li(l srrlce rr zeil} el() a án} \r ť&kvi je l,1,,rrášínr. a zom cl m trpě. trpínr i tírrr, littlrťl n-ti v plsou se roťliti počín;i. Dnes je má těžkri }roclina; jsem poh bil a rlruhé ještě rremítlrl, ,;, ,lrttl srrloc sts|lih]Ý rizkostí. -qeslábhi sanlotou /lry
ii
marně se bráním studenym stěnám pokoje svého uštěpačného.
Mileněin dopise, lampo, kniho kamarádova, véci zrozené z lásky, světla a víry, dnes p i mně strijte a t ikrát mi věrnější buďte, když zťlstal jsem na světě sirÝ, a modlete se, aby mi narostlo srdcg statečnéa nesmlouvavó. a vě te dnes za mé,, že tomu tak bude, a vě te dnes za mé,, že postavím dle obrazu jeho život člověka spravecllivého.
Já mužnésrdce ještě nemám, sám v iéžkésvé hodině; a proto nevě ím.
SLoKY S,,ítr padá na město, na město zše eIé, v tvém oku roztává se v louže popeie
I
a z véžíhodiny jak panny ztazené paclají v náměstí, v jezero kamenné. prvně sám se srclcem churav;iim a proto se ti zť[á, že trpíšsvětem vším,
,Id"eš tudy
ir zatíni jsi to ty, jen ty a zěásti jen,, jtlttž httŤtltrt soukromyrn jsi kdesi poraněn. Starr u zďí náďraží a poslyš viakťr hvizd, jež vezou do světa lásku a nenávist,
a do všech usedni a slavnou silou hnán so z místa bolesti rozjedeš do všech stran po světě širokém, jenž nezná mod in tvych, zápase v závratich a ranách propastn;fch.
Své srilce p emoz tu, neb nejsi srďce jen, sám nebuď poražen tírrr, ěím chceš vitézit,
-
a p emoz bolest svou a nep ežvykuj jí, lrys stále v boji byl a nikd,y po boji. 48
d VÝber...
}'ak sníh, jenž na město se snáší zše elé, jen bíl; m obkladem ti bude na čele
Muli
a z véžihodiny se s ptáky roz|eti. Neb bolest p emoci je víc než trpěti.
0čr
i C.
Lastikotli
I{ejširširrro
e lirl.qkei oči jsorr, cely svět na sol;ě unesou,
srět v tisíci loclích po jejich hladině pluje:
ltvt]zcly: kr,ětiny, ptáci, města, fa}iril<_v. liclé. rlšechno. co bylo, všechrro, co ttr jc. všechtt
p ijde.
\lidětr jserrr věci šťastnéa ]íbezné. ,itlž pro vztlrršnctst nikri_1. neztroskotal1.. Vitlčl ,isr,rlr lrvěztly a kvt)tiny, r,iclěl jscrrr pttiky,
litll,ž, 1l rlrl zinrou do kra,jin jižníchp elétali, lrr lr.1,|.y l
;rlz rltt tlčli šťa,stně vžcly veplrrjí a šťastně p elrlují jrl. lrl lryllts i ty, milenko s bíI;1im plachtor,írrr, ,išl:li. :l rltleš]as" --- viděi jserrr tč 1t a rrž tě neur.,iclínr.
\'šak znlinr také r,ěci těžkéa rrejtěžší. jež rnarně vypluly na cestu k ráji, rrt;ittt l}t,l}locnice a p tl,tinlě.stí, liili, které I]ťr}i rretěší. z.tllittt ]rorábv z olova, které r,žťlyztroskotají. Znám lodníka, ktery se nesměje, vra,ky, vězně a galeje, .it,ž tíhori svych b emen se rozpraskly v pťtli a rlrl rtěí rrplttly n}i. ah_1. r, nich rttonttly. š/1
,il t ]
!, t
hl ť 3
k
I {l
Nejhlubšímo e liďské oěi jsou, drrem svym až k srdci dosáhnou. Co v oěích ztroskotá, k srdci se propadne, ďo srclce zaroste a srdce ovládne, aby v něnr hlubolro kotvilo v jirré a strašIivékráse, jež ze všech krás světa nejsilnější je, protože nelaská, ale naklije všechny tvé smysly nesrrrělé st elami ohně a ocele.
,/,A\rŘBrB SE, PoHÁDKo"VE KNIHY...
,/,,,,Í,t,se,pohád.kové.knihysoukromÝchbolesti, nCvěš už, zasněnli, líbeznévidiny na věšálr hvr]zri; ztle zbytečnym luxem je cit, když nevběhne clo
pěstí, rrcboť dnes nejce zsinalé stolem operaěnínr jest, rra kterém světa tělo zmučené vo v edech hnisavych a ranách propastn.vch se pne,
každli v ed a kažďou ránu nahmátneš, l
i]
li
i,i
#&ť
lfii 11
lii :i
BÁSEŇ MíLoS,]] i\;\
Rektas uli,
že jenonr v oěích tv"l-ch je cellr svět, že pro mě není nic, co ležírnirno ně.
V tvych očíchkvetou bíléja'btoně" oblaka plují. ptáci zpívaiía pclletu,ií.
Já ti
r.ě ínt
a nevě írn. velikorr bolestí oči tvé na, kusy rozlarrruji. aby mě poznovu obrostl;. etězern duhovyrrr. Pověz mi, rná milá, *- když cely svět ol
']l
i
TvÁŘ za, SKLEM ,,Bellevue" je íše stavěná z huclby, tepla a plyše, z oken má vysoké, prrlhled.né hranice, které ji dělí od zmtzlé ulice.
Kurá.nu
Dnes jako jindy páni si za stoly sedli, clristojní páni a vznešenédámy rista si proboťIli risměvy, kravaty drahokamy
avteple,hudběavplyši
noviny na oěi posadili si, aby p es tyto brejle z papíru viťlěli,
že svět je vesely, protože sami jsou veselí v kavárně ,,Bellevue".
Když tu tak sed"ěli teple a ctihodrrě s rukama vyžehlenyma,
zcela náhodně, tu stalo se, stalo, že na okna skienného tenounkou hranici p itisk tvá ěiověk, ktery stál v ulici, vyrostek zpola a zpola muž, a pohleclem ostr;ím a chladnym jak n ž pro ízi okno a vbod. se v tu náďheru, v číšea valčík,v zrcadla pro milenky, v b icha a teplo, fraky a peněženky, a zristal v nich trčeti ěepelí, i když ty oči dvě zmizely.
Tenkrát se stoiy staly tláhrobky tnramorovymi. poh bení šťast]ivci se usnrívali ntrtvolně mezi nimi, sklepníci v šatech smutečnícir z šeťléhokou e věnce no.qili, p ed okny žila ulice, bícla a sníh. za okny civěly mohyly
v kavárně,,Bellevue''.
liA[,ADA o SNU .I. Seifertoui,
nl,irlavó ulici na p eciměstí lr.ytllel mládenec jménern Jarr. Mčl tlobré srdce. slabé pěsti ;t Ittttdrou pracovní zirstěru. Mčlstem se brouzdal k veěeru :r, vtl svěl,el barevném kolotoči rrrtl ttarristaly bolavé oči, .jrlž všechno skutečně viděly :r rltl srdc krutě k ičely: '|';r,rl.y
,istlu paláce,
_* taťly poclkroví,
llrrly ,jsott sytí, -- tacly hlaťloví, .icrlrri ,isou otroci, -- dluzí diktáto i ;r. všitlhtti jsou cho í. Svill .irl .ilr,li srtlce kulatlli, :r .irl-Ii do pťrlo roziaty, tttttírá.
l'rl Ittčstě chodil smutnÝ Jan, stran očima clobyvárr, lrlttžil a trpěl a p ece chtěl žít, ;lt,ťll, ttll, vážkách spravecllivych vyvážit, rrllrrl1l t-lltlrrělr na svět p išel a proto tu je, lrlr.1, stl stával tírn, co země pot ebuje. j jestli hlaťlem sténá, Nr,tllr1] .ic jí pokrmoffi, je-li p esycena. rrlrlltll ,|tl jí hladem,
l,r, všrlch
-
t
Po rrrěstě bloudil, v ulicích chodil, hvězdy nlrr nepon}áhaly. vrátil se clomťr. y světnici nízké
oknoatilidéspali.
Na houni uleh bludny Jan a oči zejícído dvou ran tiše sel zaviraly, tiše se zajizvova|y
sotva se vička zavíela nad dvěma rrroťlr mi ranami, srdce
jak
emeno zalítéslzami rozrostlo se mu po těle v krajiny šťastnéa veselé. Neviťlěl palácrl, neviťlěl podkroví, zrnizeli žebráci nuzrrí a hladoví, po světě bez bídy, bez chamtivosti chodili lidé chlapecky prostí, statečníjako monté i, moud í jak inženy i. co stavějí rnosty z básní a tónťr a hlavně z železoTletonu, aby spojili se zemí zem a srdce se srdcem.
Jan rozp áhl ruce: velkou láskou jat chtěl vše to jak svou milort ohmatat,
však běd,a, běda! náhle roztrhly se, - oěi - rány nezhojené z el jizbu, jež je jitrem bleťlá, čirržákrist echy lysé, sl
Sirény tozkaz zahoukly, ,Ian utáhl si pás, šeI věera a šei p ed,včírem ir dneska prijde zas. Dlres ulicí však nejcle sám, scn krásn naň se věší, llylo-li včera těžkévše, rlrtes je to ještě těžší.
V p edměstské ulici bydlela též rlívka jménem Marie. lVa šicím.stroji kažťléhodne rloset košil ušije. S .Ianem kdvsi setkala se, l
'
Toho večera seš}i se zas. Jan hlavu měl svěšenu,
.,I)neS
v noci, Marie, zdálo
se
mi,i
i
,:
\'šak s ránem jsem poznal, že Lo byl sen, a snem tím jsem k smrti nemocen, neb p es den jak líbeznéstrašidlo kráčíp ede mnoit železnlrm náb ežím,ulicí kamennou, a stane-li, prrisvitny, uprost ed' náměstí, skrze něj vidím tisíce ne estí, , ne estí, které tím strašněj své boláky odkryly, že poznal jsem krajiny, ve kter;fch nebyly. 'li, kterym slunce nesvítí, sny sluneěné musí zabiti, sic zemrou na ně sami. l
:
I
]]|
ll ,i l
Pověz mi, nrá milá jak bys sen zabila?1'
l
,,Dokud jsem tě, Jene, neznala, téžhrozné sny jsem mívala.
Mrij sen však muži milenci byl podoben. Že ce|y den jsem samotinká byla, tož noc mě v joho náruě položila,
A já se probouzela rlo ěty chuďliich, hoi;ich těn,lbych si ekla krutě ošálená: to nebyl muž, * to byl jen sen.
,
Však od těch clob, co j me se poznali, sny tyto se mi zťláti p estaly. sny ty jsem v sobě navždy zabila."
Poslouchal mlád,enec jménem Jan, pochopil muž to jménem Jan, obtěžkal ruce a ekl jen: ,,Zabiji sen."
L f"abrik a podkroví d"ělníci jdou, tvrdost životri jejich jim padla do rukou, ti všichni krásné sny měli a tíhu jich poznali, tlnes je ábem zvednou je a vytešou do skály, to liďé jsou z masa a kostí, tvo ení světa dědicové
vecnl, je co krásné sny zabijí tím, že rrskuteění, tremají dobré srdce jen, ale téždobré pěsti, protože po světě jclou, ve světě vrou a na světě staví své štěstí. jdou, 7 ťabrik a podkroví dělníci rrrezi nimi Jan a Marie, svatí držív rukou liiie,
ne za oďměnu, ale z trestu spíš, ChcešJi žit, ze snu vžťlyse probuťlíš.
61
lr-, l l: Ii ',
i i
l i
l]
muži klad"iva a meče; kťlyžvelké sny se zabíjejí. mnoho krve teěe. Mrrsí se zabit, mu í se žít, }uce j ou zbrané, srrlee štít!
t,oToGRAFI]i
I J rnpiO. ve vykladni sk íni nrezi knihami a obraz_v visí fotografie.
Kniha je z papíru, i když nejkrasšíživot, sni llbraz je z plátna, když nejlépe žívotzobrazí,
v
rlí,
ale každá tato fotografie stra,šlivě skutečnyrn životenr žije: IIIad v Rusku! Hlad v Rusku! Gubernie h bitovri, stavěné z ledu a zimy, hromady nrrtvolek dětí s b ichy rrafouklymi, zvrácená tlsta, ruce zataté v kleště. ti, kte í hlaclern zem eli, * ti, kte í zernrou ještě, a rrejsmutnější všech, jež zovou lidojedy, kte i však p ece jsou jen k ížekmezi lecl.v, jen k ížekzouťaly, žijícírnohyly, jež v rakvích žaludk své bratry poh bily.
'l'o nejsou fotografie za vyklailním sklem. ttl rukou tisíce, tisíce 1l es celou Evropu se natáhlo až sern rlo syté pražskéuiice, a,by pod prsty bídy a žalu rlvojnásob vynikla krvavá tlama kapitálu.
63
I" I
li
l. I
l:
l, ll: i
i]l
ii ]i
ii iI ]i
í| ,,l ]i;i
ii Ii
li ll
i,i l
Soudruzi, kte í kol sk íně té c1o práce se ubíráte, soudruzi, kte í v srdci svém hlaťIenr sv ch bratrri umíráte, vryjto ty obrazy bídy a r,maru v porcelán talí restaurací a barťl, na'zátky šampaňsk;ich, do lístkri jíclelních vlepte ty fotografie! Aby ten kažďy, kdo hoduje dnes tu a pije, na kažďém talí i, na každésklenici narazit musel na mrtvoly k iěící: Liťlojerle! Liclojede!
i
MIRoGoJ
I{ n záh ebském h bitově, na Mirogoji s oěí se sloupla mi jižnía slad,ká zem, na záh ebském h bitově tisíce k ížristojí, ty jediné v oěích sv)ich uclržel jsem, ty kíižed evěné, tak stejné, tak stejné, jak stejná je Ómrt vojákri zabii ,ch v boji. Zd evěněIé ruce, spoutané v zápésii, rně dovedly urvat a claleko unósti, s armádou poťIzemní světem jsem mašíroval.
l
li
I)o hrobri politych vápnem, nad nimiž jména
ii
zvaď|a
lt zrlstala jenom těla ve válce světové paallá, hluboko, hluboko jsem se propaclal, n každ , mrtvy se p itiskl ke rn:ně jako hlas ťtpěnlivy ptal: ll každ,y mrtvy se l)ověz mi, živy, 1lroč jsem umíral? I(o eny v květech mohou slunce uchopit, rrrrtvy v živémse doví, proč paťI, 1lro krále, vlasti, pro vše je možno se bít, lle pro všechno lze však umírat. (') nrrtví z Rus, Němec, Čech a }'rancie, v rllaně mé klad,ete děctictví hrobu a krve, RZ-
óVbor...
l]ALADA o oČÍcIIToPIČovÝCH
mod"Iím se nad ním, ať v pěstích m;ích ožije,
ať na chléb a na víno vzkvétá,, a otázk:u vaši těžkou a slavnou jak zvorr co možno nejvyše v hrudi své zavěšuji,
z rozkaza božíhoživy s živ ,mi žítbudu ji,
živou otázkou
vaši, ._ ó mrtví ze všech front
T
světa!
./
tit.hty tov rny. utichly ulice, usnuly hvězdy okolo měsíce a z města celého v pozdní ty hodiny rrezav el očísv;iich jernom dťrm jediny, rlčísvych ohnivych, co do tmv k ičí, že za nimi uprost eťl strojri, pák, kotlťr a že\ezn jrch rlčllníkťrd,eset své svaly železem propletlo,
ahy se ruce a oči jim změnily ve světlo. ,,Antorríne, topiči eiektrárensky, rltl ]
Antonín ťlnes jak p eťl lety clvaceti pěti t,,eleznou lopatou otvírá pec, 1rlameny ruďé ztaď syěí a letí, rlhnivá vyheň a mládenec. Arttonírt rukama, jež nad oheň ztuhly, 1t ikládá plnou lopatu uhlí, ll že jenom z člověka světlo se rodí, t,ak za uhlírn vždycky kus očísv;ích hoclí :t oči ty jasné a modré jak květiny v praméncích clrátri nad městem plují, v ka,várnách, v divadlech, nejraděj nad stolem roďiny v raclostná světla se rozsvěcuji.
l
RR
ait
Rry
tyěí
,,Soudruzi, dělníci elektráronští, divnou ženu vám mám. Když se jí do očípoťlívám, pláče a íiká, že člověk jsem proklety, že oéi mám jiné, než jsem měl p eď lety. Kďyž p{,i šla se mnou k oltá i, jako clva pecny velké a krásné byly, teď pry jak v talí ku prázdném mi na tvá i po nich jen drobinky dvě zbyly."
Smějí se soudruzi, Arrtonín s nimi a uprost cď noci s hvězdami elektrickymi na svoje ženy si vzpomenou na chvíli, které tak často si dětinsky myslily, že mvž na svět p išel, aby jim pat il.
A Antonín zas jak p eď lety dvaceti pěti, jen těžšílopatou otvírá pec. ]'ěžko je ženě vždy porozuměti, má jinou pravdu a pravclivou p ec. Arrtonín očíkvět v uhelné kusy p ikl:itlá, neví snacl o tom, spíšrnusí, neboť mlž vžďycky očima širolr;rma se rozjet chce nad zemi a rnít ji mezi ninla a jako slunce,a měsíc s obou stran paprsky lásky a rirocly vjížclětdo jejích bran. Y tu chvíli Antonín, topiě mozolnaty, poznal těch dvacet pět rokťr u pece' u lopaty, v nichž oči mu krájel plamenn;í nriž,
a poznav, že stačíto muži, by zem el jak muž, zak iěe,l nesmírně na,d nocí, nad světem vším: ,,Soudruzi, dělníci elektrárenští, slep;f jsem, 16yiflfnil((
-
Sběhli se soudruzi, 1r cstrašení celí, t,lvěma nocemi
rlomri jej odváděli. Na prahu jedné noci žena s děckem sténá, rta prahu druhé noci ttcbesa otev ená. ..Atrtoníne,
j jeclin , 1lrtlč tak se mi vracíš i, tyto hodiny? l'roč jsi se miloval s tou holkou proklatou, s rrrilenkou železnou. rlltněm a lopatou? l'roě rnuž trr na světě r,žtlycky dvě,lásky má, 1rlrlč jednu zabiji ll tt:l druhou umírá?" rrrrrži nr
Noslyšíslepec, tlo tmy se propadá -;t l;ttra jej objímá a tma jej op ádá,
I
Taněné srdce už z hrucli mu odchází
hledat si ve světě jinačíobvazy, však nad ěernou slepotou veselá lampa visí, to není veselá lampa to jsou oči ěísi. to oči jsou tvoje, jež celérnrr světu se daly, aby tak nejjasněj viclěly a nikdy neumíraly, to jsi ty, topiči, vyrostly nad těla zmučenést elry, irter . se na sebe díváš, ač sánr ležíšslepy.
Dělník je smrtelrry, práce je živá, Antonín umírá, žárovka zpívá: Ženo tná, neplač!
-
ženo má,
MoŘE
ehu ostrova Krku, na b ehu z kamení rno e jsem hiedal celych šest smutn ch clní viděl jsem ptáka jen, a mo e jsem nenašel,
|{a b
-
co zvlněnou perutí odlétal cely ďen, lly zvečera na měsíc sedl a s něho znavemy písniókou st íbrnou paď mezi pob ežníkameny, písrričkoumámivou, jež namlouvala mi, že pták ten mo e je s moclrlimi vlnami, ž.c stačípo světě jak po luěině jít, že a'bys uviďěl, se stačízrakem zpít. Na b ehu okna hotelu tiše se otvírala, za kažďym oknem blectá ďívka stála :r každá dívka ta, jež vprost ed noci snila, své mo e stvo ila, aby je utopila rlo clrorych oěí svych, jimž v sklenné báni hvězcl svčt není chlebem už, že lahví s lókem jest. 'l'y oěi viděl jsenr, ta mo e viclěI jsem :l p ece z stal jsem slepcem a cizincem. Ncstačímlha pěn a ze snťr p íboje, .jli chtěl jsem poznat víc, chtěl znát jsem to,
co
je,
l,rl tno e skutečné,jež se mnou i beze mne bije v skalnaté ťrťesy hor a b ehy Dalmacie.
?l
Na b ehu ostrova Krku, na b ehu z kamení mo e jsem hledal celych šest smutnych ďní a mo e jsem nenašel, neboť svět cudny je a rukám rozměklyrn těIo své ukryje do kulis barevnych, do rakve malované, zatím co na, místech světějších z mrtvych svych vstanu. Teprv clne sedmého, kdy nad městem zvon znéI, já opilec z vlastních sqfch očíjsem se vypotácel, jak dělník v neděli ne už co lázeňsklli host, jsem městem se potloukal sdílny a vesely. A proto veěer v hospodě u mola skutečnémo e jsem uz ei kol dokola, když p es stoly dubové hledět jsem do tvá í vám, námo níci, bárka i a rybá i, vám, lrrat i uzlat ch pěstí, co v trikotu roztrhaném nosíto bou e a pohocly a celou tu zem, vám, dělníci věění, sluneem propálení, kte í tu stavíte mo e a jste z něho vystavěni!
'Lahrej, chraplavy aristone, ptáku mi nad jiné milli, svět jsou jen ti, kte í jej živí,by z něho živi byli, rno e jsme my, d,ěiníci zvlněnlfch sval , cizí i zdejší. rny. skuteěnost jeťIiná, skutečnost nejskuteěnější!
Zahrej, chraplavy aristone, ptáku mi nad jiné miiy. zde tanéi všechna mo e s pěti světa clíty a nejšťastnějšíjá, jenž do srt],ce tarrce všeclr byl p ijat jsem, ., mozoly obr stám jako strom ovocem, jsem námo ník, bárka a rybá jsem dělník z p ístavu, , v tisíci lodicích proplouvám mo e a ještě je proplavr-t. ne jedněma, tisíci rukama mo e se zmocňuji, ne jedněma, tisíci rukama mo e buduji.
?2
,)Ď
U ROENTGENU
Léka i, dejte hlouběj prosvítit tělo mé paprsky záíivymi ll povězte, co mezi nimi!"
T"
n*ni l'austova jizba a tlrrše zde nevchází v prokletí, to je Roentgenriv p ístroj s magickou krásou XX. století, ultrafialové paprsky pronikají tu maso, svaly a blány, lidské tělo se zďe otvirá jak dopis zašifrovany, rreboť dnes tělo je duše a na něm psáno jest, zcla člověk se narodil pro štěstíanebo pro bolest.
,,[ tuto tíhu, léka i, já znám. Však hlouběj, ke ďnu tělo prosvěťte mi! Nejtěžšíb ímě naleznete tam. Sotva je unáším. A jsem si jist, až vypad.ne, že tozkymácí zemi."
.,Pano doktore, tak těžko rni je,
jako bych v prsou olovo měl a zmije. Otev te těto mé paprsky záíiv,lrmi a povězte, co vidět mezi nimi!(' ,,Co vidím, dělníku, to tvoje plíce jsou. Fabrika ti je popsala dymem a sazemi. Slyšínr v nich svištěnítransntis a stroje, které že chudy jen cl inu má na zemi. i, l
vou,
Co vidím, dělníku, to tvoje plíce jsou, prožrané hlaclem a tuberkulosorr. [Im eš."
to téžkéb imě jest, ,,Nemoc a smrt, r,šali nad to těžšíhocos musím v sohě mít. ryl
jest, ,,Co vidím, ťlěIníku, to tvoje srdce zrlupané semeno, jež strašně chtěIo kvést r.[o světa zďravého, do lásky a žití, kcle niožno ženu, děti a souďruhy mít a pro ně ruce své na chleba proměnit a jíst tu se stolu, na kter slunce svítí. Co vidím, děIníku, to tvoje srclce jest a srdce lehěej smrt dovede snést než nemiloyat."
.,Nejlrlouirěj. chudy, vidínr tlen:ivist."
NEMoCNÝ
IiMÍRAJÍCÍ
J ak
zbaaěici k vychladlé peci, tak myšlenky k tělu mdlému se tisknou a stydnou. Za okny burácí zem) v pokoji zpivaji véci, a p ece ty, chorobo, - tak rnaliěká proti všemu, -mi zaeloňuješ svět.
Oproštěn ocl sebe chtěl bych se prokousat jak hvězda temnotou k těm lidem, jež mám a v děje statečné,ve zdrav,lr světa ]et se cely položit a sebe zapomnět, a zatím, nemocny, ať hledím-kanrkoli, -jen vlastní bída má mi oči rozbolí: ve hrobě obklaclrl spí prsa nezďravá. teploměr jako had ktev z pažívyssává, v ohnisku života, kde slunce plát mi mělo, teď hasne zmo ené a trudné moje tělo. Ó tiho choroby, -- je nejtěžšíz tvych rarr. že člověk bolestmi je k sobě p ipoután
rár1.
a v potácivych dnech, jež jťlou neznámo karlt. je sebou obklopen a v sobě strašně sám.
76
Až uur .r, nic rra tonrto
světě se nestane a nezmění, jen srťIcíněkolik se zachvěje v Tose jak k ránu květiny, na smrt um ou, tisíce mnou tisíce unr ely. tisíce se JSou Znavenl, rreboť v snlrti a zrozeni nikdo nezťrstal jediny. Srrrrti se nebojírn, sntrt není zIá, smrt je jen kus žívotatěžkého, je, je, co strašné co zIé to umírání je, lcdy srrrysly st elené v letu padají se všeho, se všeho, a v rezavénr potrubí těla čas hnije jak pornyje, lly rozložil ruce, oči, neťvy a kažďy sval, lrterym svět v náruč jsi chytal a miloval, slrrrti se nebojím, smrt není zIá, ve smrti nejsem sám, a já rrmíráníse bojím, kťle kažcly je opuštěn, umírám. Sbohem, děvěátko, sbohem, má milá, sbohem, obraze spanily, rrtl tvych ňader mi uťali ruce a srdce rozbili, rrlyšlenka na tebe jak zlaty h eb p l roku mě protínaIa,
7?
|[''
l
I I
]
i
když bylo mi hri , bolela víc, když bylo lépe,
I
NA NEMOCNIČNÍ POSTEL PADÁ SvĚT...
pomáhala. Ale dnes sbohem, dnes už vše rnarné je, clnes napsal
l
aby jsi zapomněla a hledala jinde, kde srdci .ji'# iill; ten dopis byla má největší bolest a největšísten, ale v umírání musí bjt každ , sám, sám a amoten.
Až um u, na světě nic se nestane a nezmění, jenom já ztratim svou bídu a změním se ze všeho,
snad stanu se stromem, snad děckem, snad hromadou kanrení. sntrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkéhrl.
I{o n.*o.niční postel patl:i svět
a alarm jeho slyším mezi obvazy,, soudruzi do boje jdou pro spravedlnost, soudruzi tlo boje jdou a nikclo neschází.
Na nemocniční postel padá svět, však smrt téžna ni dychá z temn;lich zákoati. Proč nemohu jít s vámi, soudruzi? Proě musím umírat, když chtěl jsem padnouti?
EPITAF
1,0ÉZIA JIŘÍHO vt/oLKERA
rcui Ji í Wolker, básník, jenž miloval svět a pro spraved]nost jeho šel se bít. D ív než moh srdce k boji vytasit. zem eI, mláťI dvacet čty i let.
Zau
Řn
Ji ího Wo,ikeya lž bez zvyšku dokona,l,o cestu, ktorou pr,e,jrsť je ďopriate ,talk nemnohjm. Na prstoch by bolo možné ,spočítať,t}ch, ktorrí sa s,tali rrrajetl
t
Die}o básnika
(iv]íber...
a1
;
rlttt,t| llttr 1,1. lr(llll|,{, \,ll.|ll\ ;l lll \ ]
rrl.. tr,ll ,,,| li,,Irrt1,1tl t ,,\ lllll;l/lil t,rrctriL(}1,1l \, Il()r.il(]lltr.1,1,1r lll,{)l]lr,.jlrt;;l,r,lr,l Ilf(|zil l'tl tttltltlt,ilrl lrrlrllt;irlzlt t, .jlsl,tli l1)l1) rIrl |'l:rlrt l lttrIrrt:tI právo. l)tlllrlttr'lí všllli ill;t, l)l,vli sl;i,l tlictt. \' t,rlLtt l1) |]i lrrr tlrberkulózlr pl,()plldliv:t ttž s Irlttrrtr silrrtr. lr,()ll(,{)llI tll,t,r,lttl,t:t 1
rokrr 1923 orlvárlza si lttt ttrltLl
iní neprliam,o. Prvá svelť()\/:i. l,,tljttlt lrtrl;t pre ludstvo otriasajťrcim zážiikam. Bol trl 1rri,Ý 1lrlžillr,, kt,rlry zachvátil motlerné ludstvo celé, }toci jtl]rrr lrl;r,vrlťl akty sa oclohrávali v Európe. A aby ti-qíce rrrí,tl,ytllt lt;t zričar,stnili pr.lan}o,
l;l r|l|,lll .ll, llll lll|lll| l ||! | ll,|l, lllrr tlt1 :tl.,, ,,ltl:rlr,,l I l ,,|,,l,,r,l||l,(,tlll| ;,1r,ltt'l' lrl,, lrr, 1lri,jilrr;r |,11,11r,.; i,, ||l,/ |ll;|\l l]ll \',,,,l. 1,1rrt,r1 :li rt lr rr,jt IllIll,,. ;]ljIllll ]jl ,j,,lt,, 1,1 t,lrlll;izrrt,rtttl \,, r l.írrt,t',:;i rl;lrrr,ii ilir,l:r ;r r'lrl:tlrlr',;ll;|tttj :,;t ltiltt ,:tlttl;ttt, |,,,,I 1,1lrrrt .jlltrr lrllrr,I i. Iir r rllt'tl,i:t, r, lirrl;lill l-()l\ll l1}l'i' rllrl;r, zir r,Irrr'.| ttrlsltrlltrri ir,, lt z,tttylltll;r r:irl|'. llrrrl rtz vctItll, ltl rllttlt,. ()li,r,rlrrr srlr:i;'rI ill,I l t,\ rrll.y trlt,1llrirlr,;tl;t v (''rltllr;i,t:lt ;t tt;t Slrrvtltlsl(ll lll.ysl|, i r1,1r ;r.| I,r,r,rtll;t, tt:it,lltlttrlslrlli. llislririlt, slrlir,lr;rl:t tllt, ttlršillr tt.tt ,,,lttt,ll lrr lirivrIrr, žtl t,št,tl v XX. st,tlltlčlítttttstlli 1rt,rrli lr:tl,,lrttl,;,;sli.rl.j lll()ll:ll,(1llii lrtr,jrrrrltl, () l)rliv(), l
,l r
;tlllli;tl),tllr lrttlil rt1,1izl"la, S()0iílna. iilrrliliItttl vI,()ni() Sa Il0Si(Oněilo zá,rovoň s \r()jnoll. Nltrllr:tll
.
zlonr \r ludskom myslení. A ten zlom sa najdór,:rztlcljšitl prejavil v Rusku. Zaóalo sa pochybovať a nes]<ól, s& ()I)()l. gicky popieralo mnoho právd, ktoré sa doteraz 1toviržtlvltli za neclotknrrtelné. \rojnové utrpenie zbliži].o lutlí oprlrl rlovejšie než alrékolve]< učenie o bratstve a láske k llliž nemu. .Skutoěné bratstvo prežívaliiba v zálropoc}r, zlr lafetami diel, v protilietacllovych krytoch. v polnych la zaretoch, na cinťorinoctr pri pochovávaní spoloěnyclr brl tov. Bratali sa a oznamovali si pritonr myšlienky, litortlr bv nikdv predtyn neboli nahlas vyslovili. l'rinášali ich so seborr na dovolenky domov a hovorili o nich všetkyrn svojim blízkym. Ostrá nespokojnosť s porilrtlkoilr r.ecí. ktory zapríčiniltrito vojnu, napÍň:rla mvšiierik__v l.šetkÝtir. Nezas,taviťelná trižba. skon liť uitrrpenie a zaéaíprc,sto. |ludsky a nolmálne žiťhola clbsi:r.lrnrrta l, tÝchto rnyšlienkach. Nasiak]i nimi mocne aj príslušníciwolkertlv.qkej gc-
sll 7,isl,il,(}, žc plr,í ll,tlplrbl,ika nclni()n]i plrriii rrč;r l,;i r,;ttlilt, l,Ýrllr, ]
B2
B3
všetkych frontoch, aby to r'elikó vraždenie riebol() titl< 1rrl nižujťrco nezmyselné, spósobuje ako protihorlrtrtl,tt vrrl'l<Ý
('(l]il\{)l,()
r
il)l)slll|)ll('li llir,rlr,rrirr. l,ilr,r';illli;;lrIlllllljl ;;l |)l\:l,,,l1,1:'ttl,t (xl llll1,1,xizl|}ll l|, l)l,i.iílll;l llljls;ll,.\,li,()\ ]]l,.\ ltltttl:ttti,t,llltt:-,, '/,:l Vrhujc ltosltrlrIlirslirr rtlvrlItitlitI;t lrl;is;r t.r,r,rrltll,itt 1,1'.rlr, Wolker vy tul)uj0 z l,itt,r:irrlrl.i slirrlrirrv ;l sl;i\,;l s;t t'lIt,1111111 Devětsilu. Ale ani trr rttltlstliv:l, Illll I.vlllll. ('It,Itrrii;r lr..jl,, skupiny, hoci sa teoreticl
Ale to sti už otázky, ktoró ttrlst't visilt s v.11 |;11|111,, wolkeroyho diela. {}srrďy generácie lokov dvadsiatycir boIi r.Ozrrrl l r,ltli.il,i. Nrielen v nej ako celku, ale aj v tvorbe,jej jtltlrrrl1 lir,.Ý,1,1r príslušníkovdochádza k viacerym zlolrltlttt. Nlrj :isltr.jšírrr $ nme]ecky najzávažnejším, ěo vytr-orila clclltil 1lrvriltrl rr;i iJtuplr rel.oiučrrej robotníckej trictly v prvytllt rtllirrtltr lir: ptlttiiky, je v literatťue česlrej ďiclo Ji ího Woll<elr:r. Nepredstavuje jednotu. Je to tiež [irr.q ťesty, príznačrrrr.j pre človeka z poěia,tku XX" sioročia. A}rt. snl() p(}()h()I)ili prvri knihrr, ešte laz si uvedomínl{-.. žr: ju píslrl lllisrrili, .lasného chlapectva, a predsa s myslenint poranonyrrr vrl,i rrou. Po štyroch rokoch drršel,rróho ťltiaku, nerriilosrr'lllrl.i osrrďovej hrubosti otvára sa odl,azu sltlbodnÝ /tivat, ltr, ka.:nonád, bez strašnych ťrradnych it, novinor,Ých z}lrlir,, Všctko udupané v luďoch sa oďIazu dr,,íha a dovo]tívlr svojho práva. Celá česká poézitt je r,. povojnovom č,astl poznačená tymto pocitom. Pocitom raďosti za života,. skromnej vďačnosti za najkažďoclenrreišie veci, za slnko, za vodu, za" ttá\rl\ z:r všetlio. Wolker.ov trdost do domu jrl fiiež manifestom života oproti smrti. Proti mocnárskej pychc je tu postavená pol
|1
rričke:
se menší.rnu, ještě *tenšínz, až bltclrl ,nejntenšímtlu t.e!{,m. srržtě. Stan,l.t,
B4
|'tttlt ttltt:trtlllt lllrr.ji l;ilil.;r l , l.r l,rrilr:r .ir. ll()ll llll,i]l;l1.1lrrl;'r" rril ;tttr,.i lrli;lttl rlrr ;rlllllr',l rr,,| ,\l,.,,ll1,1,1rrll 1,1rltr;rl,,,l,,r:i,1,1ut'rl:,;llll ll(,;]l\()l,r,.1,1llrlvil, , r'I,rt ll, ttrttlli l11 l zrltrri l 1 ttr. r,rr ztlltt 1trll l,(||)||,i(,: t,ltlr:llrrttt, ,l ,;,,lrl:rrltr;i.:r ltl;trllrttt. ltli,jr:1lllsílrllr:i. A zcttt vltlrl1, 1.1( ll(,l,| 1rrr l;i,s1,1,.'|':i, \\/rrIlirllrlv;t llrr'Ilt l,;rli;i, irrltlttzívttlt, žt ,l, |\ tl\:rl;r :r.i tttl1l t,r, r ťt'i: Ir t
1tr|tt;tz. r;il,ttlr;'l;,l,tttll|lltt;,l'.
]I il tt
ii,t,i,t:i.
ttllč:r,nl itri
sot.t,d,rtt,lt,11.
lrrilirlt, tlil vitlí r, ttitllr talittrct ltiv(l }rytosti, sl)()lrt(lí1,]r i,,lr llrlrl:rIrírrr (Ir;lstlň \''ňtli), s itllt osatytcrrírrr (Polrttjík v lrrl l,,lrr ). r'rllrí ir'lr lillisttvttri lr, l,ajorrrlryrni (Poštovní sc,hrli,rrl
()l,trrl).
lllr:ll rlrt rlrlltttt jtl ltniillr Jrrlltody a jasrr. Akoby si trr
'l' srd,r:i rlary, a rukou
r
srp,a,
očír:han,clěl,!| a chrp!:l,
rl,rl
žně jdente cla Betl,éma.
}Tyšlienka putovitnitr, po s\reto sa opakuje viac raz. lllr,z jtl piitnikom poltorn_v c,,hlapec, raz m]áclenec, ktory sll vylrtlrie clo svet&, r}retožůuž poznal, ěo bolo trcb:l p
B5
it,lirt vtt,Ittlt,rrvtlík, tt,lttr irrlrt,ti.li l 1rrt,lirlrrtt;t, lttt;rnrrtt rrlir,ňllr,I tltl,srrilrll ltr v02lll() lttt stl strllrrtt ttil, tl(tx1,1l 121,1rrti,rli). llrixrrllt
]l
l
sa s rríttt rozltriivlt ltl
Dělní,ci už se z prrice urtitilž, na nebe pruní huězcla ayletí,.
Ale trvanie sveta tak dokonalého nemoh]o byť dllrti. Najmá nie v ďobe rokov dvadsiatych a u básnika, l
stanovisko. Wolker citi, že láska je krásna vec, že jej jc
Iuď,stvu trelba ako soli, a,le že v isty,ch h,irs,toricklrch situáciáclr sama osebe nestačí.Citi, že sa bude musieť rozluóiť s mn()-
hym peknym (Loučení).Stále viac mu z hnrlistého pojmu ,,chudobny" vyrastá konkrétny robotnik a stále viac sa diva na srret jeho očami (Deštivy ďen). Odhaluje historickri lohu pracujricich, viďi, že sťr zák]aďom života a prirovnáva ich ku mestsklim ďlažďiciam, na ktorlich všetko stojí (Dláždění). IJvedomrrje si, že jeho doteraiší svet bol svetom chlapca a že ako muž musí si vytvoriť svet skutoěnejší, rlrsnejší, svet, v ktorom vedťa lásky stojí nenávisť, vedla ratlosti bolesť, vedla pokory hrdosť, vedla putovania boj, ktor;ím všet]
I jd isem ještě dnes ď,í,tě. A mohu ušechno mí,t rtíd, B6
Itltvrrl,i t, lrťt.rtti V ll1,1! |ll,\,
1rttt,lttt
1t rrrl rltrrlrrrlll1,1ll.
A
ttt ,.rltttnti" ;tlttll
l'l lttrilrrr. Alrr t't
ltl ltttdtttt
lzii,ií.
ttí thnlli,l(. Voj
rlrs()ílt, rni rozjil;)Í'i,,
,tlt\i,',,,:::, !,,;l;,,:r;D tt tstljdl:em. ,lt trt,otllí, se boddkem,
z listu A. M. l'išovi, ktory sme dali ako pretlel poéziou rrr,,,lz,i 1lrrtiziorr obdobia Hosta ďo d,omu a medzi '|'rrzl<ťr ltrltlitty, lrtlvorí už jasne o procese, Ji í Wolker vyvrrrlil zrl lil,ttít,tlitl všctkv dóstedky. Videi neochotu meštiaclvlr rrlzrlrrlii] sll s chudol,rnyrni o srret spravocllivym dielom, ll1,,1r1,11|i
\/irlrrl, žtl sprllvoďlivosť burle nutné vybojovať, Iného vysvetot,lrrlrlis|ia, vterly nebolo. Stal sa komunistom, Svojmu ttli,ztlrtt r()Vr}ako dósledne
podriadil aj svoje umenie. ,,Pro_
lrrlít,rslttl urnenie je nám umením triednym, komunisticltyltt"' vyhlasuje roku 1922 v mene syojej generácie, Bez tomu, ěo pot',',rlt,r1.o,, obetuje svoj tichl,i a mierny srret ltllxtala pravdivejšie. Bez rozpakpv, ale nie bez ťažkostí,
názov Těžká hodina. Nepredstiera hotovy ploces vo vstupnej t,ltttt, lrťle ho ešte v sebe necíti. Hovorí riprimne srdce mi Chlapecké , , hoďina, ll:lsni: ,,Dnes je má těžká , ," ještě nemám, ztlm elo. . . . Já mužnésrdce proleI]'óvod Wolkerov nebol proletársky, Jeho cesta k je tárovi bo]a o to ťažšia.A o to podmaňujťrcejším fakt, sa k nemtr dostal bez ujmy na umení a uplnejšie ako
(
)tltitr,I ten
žtl l
B7
,
V
irrrr,i lrli,stti zlt,slt ; ,,ZlIví.rrltr Htr, 1rrlltli,rllirrvťr |rttilr.y Hrrttkt,rr rrrlitllr lltlItlsl,í." A ttvli,rlzlt (lóv()(l.y: ,,ltllt,rl, l,ttlllrt.|ittItrx;t, llrrz práví, váll
stalo sa mu cez oói až rla tlnrl srrltlit.. '|'lt,trt trsl,;rli lIllrrrltrl zakotvené ,,v jiné a strašlivó lrrásc", l
\
l |}\,
llilltlt Hiltrť, lt, v]ixliztlr" sti rrlrt,lt,z.y z llli,xttrl Mrlirl. S1,1t, ltt ltislrrrirllt.v vVztt:t,ttt rtllrtll,ttílill lr, jtrIrtr lritlrlv
lt,,t tl,|t, rrlr,
,ll!ll
t|íl:iiIr,|'lt, zivrlllt
..
:
st,ť,l. jxnt. jtl,tt t,i., li:l,tl'í,'í,ja.j
ttttlit, ,jsltt.tl ttt11, t t
t
t
1, s l t,t
t, l.
t l (:
tt r l s
t
tl,t\l,n,:t,t:,i j
žitlí,b,y z něho žiui, bgti,,
z,ullnčrl1ich saalťl, cizí ,i zdejši,
t:.tli,nrí, sltut
e
rjno
st
ne j
s
kut
e
čně j ší!
|'rlli;t|'|rr tltlllracoval srr Wolker. Ostatné prerušila cholt srrrrli, ktorej patria poslednó básne. O tom, že aj t, lí,rlIrIrl lrttr_linách sa choval alro bojovník, netreba prerlvilrlillt,l]. Vllnic to z každéhoverša. Máme precl sebou niečo tlrlr;t,
a predsa hotové dielo. Možno žiadať Wolkerove otradícia Erbettrlvvtllt balád s myslením modernej poézie,XX. storoěia? .lll 1,1;|',,,i pravdepodobné, že aj do vyvinu českej prózy llrrl lry Wollrer zasiahol. Jeho kratšie ptózy, zlomok rotttlitttl, jeho rozprávky a tri ďrámy boli príslubom" No kym r. 1lt,tize možno skutočne hovoriť len o zlomku a torze, v 1rrlózii vytvoril Wolker ho,t,ové ritvary a jeho dve knižky 1lltlrlstavujti viac než jeho samého. Je v nich uchovaná lrrvoluěná doba s jej láskou i nenávisťou, istotou i nepolirl.jorn, zufalstvom i vierou. Je uchovaná v básňach tak 1rrlvnych rro svojej kráse, že sa nič nestratilo, ěo bolo do lri
tttttrrItltlliv riJllnejšie utvary, ako sri napr. r:i;illrrl lrltlldy, v ktorych sa spája nároďná
MILAN
RÚTFUS
4I
l
l,()ZNÁMl(\,
|'rrlrlr, ri, Zrr
tr
1r1,1t2xkťr kttlltkrtlrll
.|,,llrr vÝklrrrlrtltl lrolt
r yltr,rr,ttť, l'rll.rrgrtt
r llrrlltrt r,
i
|l
Kuetouc'i, strom pectva
Jit
z
obclobia chla-
ní, pí,seň z obťlobia
Yultoupení,
ho
Sta eček wn aI r obtlrlllirt nického dozriovania
chlapectva
Na p eclní strdži, z obdobia básnického clozrievania RaďostiJ z obdobia chlapcctva prapore červenobjlri
Dcli a
.ie
1951
štaf eta
vln,ivé pohvby víl, ďu-
Poulníci zo zbierk.y,,Host domu"
il clo
Pokora Host do rŤomrr žebrdci Tlost do domu
z
obťIobia básnir:kóho
ťlozrievania
poštoal schrtínka }lost ilomu
trtro.st
do domu
Park z obclobia knihy
t,ttl
Llrn,í,ra,ií,t.:í,
l,
ll
llikrrl,
ktrr plováža na, lorť-
z
|)ozo,
||ltlttlltlvlt jizil, -
zttlt,Itttr ťltIrodoinícka izba. I'orl|'rt .,Stllr}ich pověstí česk ch"
tlo
svět." Su
sa,atého Mi,kuldše Itrost do
Praha-Bohumín trať. ktorou ce továval J.-Wolker do_
Dltižděni, Host do domu V parku p eď polednem Host dtl
ďomu
mov, do Prostěj,ova věci Host do domrr
sk.l,
-
,,Ilost do ilomu"
domu
III Těžktí ltoď.ina uvoďná báseň druhej knihv ,,Ť,ežká hodina"
lux
svetlo (lat.), tu vo vy- prepych zname Bríseň milostnd Ťežká hodina
A. M. Piša básnikov na,ibližšípriateI,- česky básnik a
Turi za s]ilem Ťežká hoťI,ina
literárnv kriti]r
Balada o snu Ťežká hodina popreťlnÝ " Jaroslav Seifert
Sloky Ť,ežká hoclina
česk:i básnik, Wolkerov s;trčasníka priatel, autor vtoí].y vvšlej knihy revolučnej poó_ zie ,,Město v slzách"
Oči. Ťežká hoťlina
0. Lasák
_
ma]iar. básnikov priatel
kraja,n a Zaa ete se, ,pohddkoaé z pozo talo ti
kni.hq1
..
rOtogÍ,a\i,e
90
ŤeZrre-ňódina
ťo dr.e po,sledné
!Vol-
kerove básne náhrobnÝ nápis epitaf
dorrrrr
Loučení,z obclobia knihy ,,HoErt do,domtr" Dešti,a3j d,en z obd,obia knihy
napí-
Polianka, ten istli cleň ako .,Na nemocnični postel padá
,,}Iost rlo
Pokojílt a hotelu Host do
ti,
lianka, koncom novembra 1923
v ktorom dokvykonával pomocoir
llirtlrla rYaloilejnícke k
}]ozostalo
Epitaf z pozostalo, ti, Tatranská
llrll v I'r,llhe keilysi takzvanÝ l,rlt, l,'attst
z
Z pozo talo ti, Tatranská Po-
talo ti
-* tu vo v;i-
ltnlt,tlitt, f()lll(),ll(!.
pohyl)u rlrl strojlt
Ntl nernocniční, 7lostel, padti stět
l.u nárrrornícke tr:ir":ko
rixlt,lllt:lttt,
;lí,*rrrrli llt,i
ané v Tatranskoj Polianke v nov. 1923, viď o tom Wolkerov list Píšovi z 5. nov. 1928, ,L lYolker: Listv p íteli
kr1 lrrrrlitrlr
lt tr
ttttt,ttvlltl,
Nanulc,nlj z p02o tillo ti
domu", 11g,pojatá do zbierkv I{amna llost do clomu
Hdj íIo,st do ďomu ždk Host clo domu žně Host do ilomrr
Na
1rl,trtr šrrrtirt l< st,ro.irr
l/rlrr,'|'r,žkri, lrrrrlina lrrl rkrr
iťt,rlvltrt,i
lrilttgtnistl
|";tttsltlv dom,
Oltno
Vzd,dlend mi,lrí íIo,st do rlomrr k sutítku mé mité Host do domrr
stl
lhtltttltt tt tN\lt,!t. l,tlp,ičtlutjt:h'I'vž-
čerl,cn.:úclt ptl.uiJuncch
báseň zarldcní[ rnnrlzi frng. mentami, viď J. Woll
chov- pri tanci 9rje
lrtlrr
ž,ebrtíciz obtlobia chlapoctva
prápur.
národa českého.Báseň z roku 1918
z obalObilt lrrtgnirlkódo,zriovalnia
l,ttt,t, l(r,ltrr, l
ttttl
k rrl,xlt
zrt
Zrtltrl,
It;lhi,ň tt,rlIríxltl WtlIl
.it rl,iltrt 1lrtltyltl
kt,tlr,rr
Iltrlxlrrt
,tt;/ttt 1tístlttlttl
\tlrrrJ,rrI trittlttrítt v
||,,,
ri
l'itr rt ltltttll
ll}i]l lt tltltl 1'l'r,žkr1, lrrltlitrrl
ltlllxl(!k rI itr
I
91
()llsAll
Hl,()VNíťllil(
l
alarnx _ poplach ari,ston hracia skrinka btíba -starenka
-
brouzď,ati, se
tat sa
-- broclif
sa, čvach-
brai,člto, brzo
b imě
zavčasu blemeno
- tehla" - -- jlin čeroen closud, doterraz, ťlosial d, iu, d-izlě _ prv d,raa drevorubač doued,l,- d,ouésti - dokázal, clokázaí duberl april hole * - palica holka dievča h eb, h- ebík klin, klinec h ebec, ltí,íbě- žrebec, žriebá ňz7 horšiechrpanevádza chud - chudobn chťtua opatrovkyňa .ie rib - žeriav jindy --- inokedy iitro, ji,t ní, ráno, rann cihla
ltrlmna spol l< lcapičIla-_ kvapóčkrr lelec _ kliotka, klí,n Iono
kou -
kuěten-
dym
máj
letos, letošrtí -- toho ťol(tl, toho. ročn li,d,ojed Iutložrrll
l,ouže
molo
-
mošna-
- kallž
prístavná hráilza
kapsa
- nemož,no pod,él - pozďlž pentle - stužka polloi - izba - _ rozg]ejeny rozklížeryj srp kosák tepruaž tíha *- larcha topič - _klrič trarrlaaj električka tuze _ velmi zďa * či ,[unajší zdejši. nelze
T
l( vtrl,rltttlí lt,t,tlttt
9
,ll|,,rrí 1rílrli't Nrl 1rl,t,tlrlí strrtži
10 11 13
ll,rulrlst,i l
Vylrtlttlrorrí
l,L
Sl,uí,tt :ol< urn"el
15 16 17
žtrlrrrlci
l)ťlti v červonyclr povijanech...
šllr,ítlllr
il 2t
I'tlutníci
22 23 25
l'tlliot,a
žtlllráoi vzdálená milá. I( svátku mé milé lIáj .
26
ž7 28 29 30 31 32
žák. Lne
Svatoďušní svátky . Na svatého Mikuláše
Věci poštovníschránka
ór1)
.
34 36
Okno
Park I(amna
Pokojík v hotelu Loučení Deštivy den
.
38 Q()
*l
40 41 42 44
DlážtIění
V parku p ed polednem
.
/--:;i---, .\
l
\/1^
il
\.J "r
\,-liw
n
i\V J /-
iirl
ilI Těžká hodina Sloky ]l,
]l
.i i
oči
.
Zavíetese, poháďkove Báseň milostná
47
49
r.nirry... :
Tv፠za sklem Balada o sntt Fotografie Mirogoj Balada o očíchtopičov ch
Moe u roe,ntgenrt
Nemocnli
51 .
53 54 55
Dl 63 bi)
67
7I
.
74 ao
.
Umírajíci IÝa nemocničnípostel padá svět Epitaf Poéai.a Ji. ího Wo,Ikera, Pozndmkg slotlní,ček
.
7,I ..
.
79 B0 81
90 92
MILí čITATELiA! práve ste doěítali t to knihu. páčila sa
vám?
S čímste nie spokojní? Akď sa Vám pózttávajri obrázkv a riprava? Prosine Vás, napište nám hneď tera;z, k;im .sri Vaše
čo povieto
rrra j,ej oh,sah?
do,jmy eš,óe c,elkom čerstvé.V,aše pripoEie,nky_!ám pomóZu robiť lepšie knihy. Ďakujeme Vá,m.,Naša adre,
a: Sloaenské nakladatelistao detskej
Brati,slaua, Stali,neuo nrim. 38.
kni,hg,
