- jasněa stručně Dějinyfilosofie
Pavel
Hlavinka
Nechťje tentoprtiuodcepobud jen tnožnouěrn1m tlumočltíkemmnohdry obtížn1ch J)losofcbjtchsměr a nesleuujepiitom ze suéltotttjrokuna maxi,mální srozltmitelnosta čtiuost.7ěntott,xt,prosím,uttíneitespiše jako infbrmačnía orientat\níntiuodpro dalšístudiltm Jilosofie, ttiholiujako rnnterirille meclnltickému a,, bezduchérn u.,z/uamdtoluini. je ,,Filosofe.. psrjna u celé fu bnize s,,s,,- z respektuk tradici a taht k odlišení pojednáuant'filosofieod r znorod4chf lozofí,,našífnn.y,,,,,zríkona,,, ,,sportouníhorrcninku,,atd. Poděkouriníza možnost,lapsattuto krtilrupat í manželceAleně, kn,réděkuji piedeušímza trpěliuost,a kolegouiPetru V1strčilouiz Prtjt,nické fabut4, (Jniuer' ziry,Palackébot, olomouci, jernuž děkuji zrt uydatnoutechnickouPomo(.
Kapitola 1
INDICKÁ n ČÍNsxÁFILosoFIE
Vyklad filosof-ickychsměrrizačínáme pohleclemna moudrost indick ch a čín. jsnle skych dLrchovrlích nauk. Rozhodli se jirn r.ěnovatcelou jedrrukapitoltr,neboťjsme piesvědčenio hlubokémvyznamu a poselství,kterémohor.r starémyšlenkovékoncepce i praktickénávody nabídnout i dnešnímučlor.ěku,žijícímuve zcela odlišnychpodmínkách západrlícivilizace. Po nastrrdol,ání prvníčá.sti tétokapitoly btrdeteznát r.ozdělení indickéfilo. rreortodoxnísvstémya ortodoxnísystémy. sclfiena období védské, Toto roz. děleníje u historikťrindickéhomyšlenízavedenéa takévám umož'nízískat pÍehlednépoznánía snad vás i pobídnek vnitinímu hledání sebe samého.
INDICKÁ FILosoFIE 1'1 obdobívédské KlasiÍlkovatdějiny indickéfilosofie clo zietelně q'nrezenychobdobí není vtibecjednoduché.Indie neznalahistoriografiiv trašemsmyslu, na rozdíl napiíklad od staréhoEgypta, kde b1valo zlykem zaznanenávánípiesn1ich clat.U mnolri,.chděl indickéfilosofienelzeněkdy ani s jistotouuvéststoletí, v něnržl'z'r-rik]a. A r-rarozclíIod západníhosvěta,v něnržjsou všechnaobdobí a ZvÍatyVymezenyjasl-rěvyhrar-rěnynri historick1inriosobnostmi myslitelú, lystupu,jív Indii jednotlivíautoii jen prostiednictvínrsr,ychděl a myšlenek. Snad je tomu tak proto, ženloudi.ímuž-iIndie dosáhli r1.sokychstupriťr oproštění se od potiebi'' aby iejich smrtelnéego bylo spojovános mvšler-rkami, jež zpravid|apiesalrujílrranice časr'r tohoto světa. M1' se piidržímeobr,ykléhočleněníindoiogŮ,kteiíjako prvníobdobíozna. čujídobu vécl.Označujese tak proto, ž-esoubory spisŮ z let 1500-500 pi. Kr.' se naz'1ruají védy.,,Véda.. ztlamená náboženské, vědění,což tecllogické v nejstarších totéž, dobách pri.edstavovalo co soubor všehověclění,kteréje hodrrozapsání'Rozsahenrjsou védyasi šestkrátvětšínežBible.
je tedy sor'rhrnny Vécla(doslova',vědění..) nízevpro posvátrrápísmahiI-tduismu. Bráhmanštíkněžíuédshé h\mil.1,yo7d41ilido čwi částí.sanhit. Ne,jstarší Rguéda(kodifikace kolen-rr. 1000 pi. Kr.) obsahujeoslavné hr.rnny a modiitbv k rriznym védskymbohrinr. Jadbtruěda poskytujel-rávodke sprál,nérnuprováděníliturgickych ukonu, bwá dělenana C]ernoua Bílou a obsahtrjeobětníformule. Simauédn(koc{ifikacei s Jadfutruédoz kolenr 900_800 pč.Kr.) je zpěvní. kem jednotlilych obětníchhymnú. Atharuauéda(kod. kolem r. 600 pi' Kr.) kronlě jIžzmíněn,i,ch verštiobsa. huje takémagické|ornrule. Precizníprovec{ení obětníhorituálu obstaráváněkolik obětníkti,v jejichž čelestojíkněz bráhrnan' Krrěžskákasta bráhmanťrje pověiena ttavazor,árlírrt a udržovánímkor-rtaktunrezilidnri a bohy. Hymny Rguédy,její pr.osbya mod. litby k bohrim se nazp,ajímtlnil.}1' vykladovéa liturgickékomerrtáie k rrim brtihman'y,obdobny charakter nělryatinjaky, lesnítexty určené pro osarněle žijícípoustevníky.Ctvrtyrn' historicky nejmladšírn véd..jsou 'rykladu rypem upanišady, nazyyanéčastouédanta- kclrrecvéd.
Kasty woiili: . bráhmani = kněží' . kšátriiové = vládci a bojovníci, . vaišjové = svobodnílidéa obchodrríci. . š drovel= zaPuzení, . p á r i o r é= Z a p u 7 . e n i . a pocháze|iz pŮvodního domo. Zaplzenyn.l se takéiíkalo ,'nedotkrrutelrrí.. rodélroobl.vatelswa,kterér1'znávalomatriarchát a kuLt bohyně Matky. indickéhosubkontinentu Kastovnísystémměl oddělit pŮvodníobywatele skupistát vládr-roucí tak mohli ktelí se Árjťr, vnikrruvšíclr od severozáp:rdu
Věiícíhind pĚipisujetěmto textŮm kanonickouplatrrost,tzn. žeje pova. žv1eza božskázjevenía Iredotknutelnépravdv. Védskéobdobí indickéfilosof-ieie moŽno ieštěrozčler-rit na:
v jednotě s Božstvíma jediÁt.''".' označujejádro lidskéduše,kteréspočívá nÝm pra9inr bytím bráhma. Bráhnra je poclstatasvěta' která proniká všínr. ,,Brtíhmaje uprat,děcelj tento suět' .'. Tbje m j ritman ue unitiním srdci.', v koloběhu Nauka o karn-rě.lzllovuzrozeníiíká, žečlověkje zachvcer'r jaky si kdysi má osud' takoly ktery se nazjuá sansára. Každy pier'tělovárrí, skutky piál nebo jaky si zasloužilswmi činva myšlenkami.Dobréčišpatné existenci. formě v nadcházející žir.otní ryšší nebo niž-ší vedou k odpovídající Zatín-rcokarma jakožtoskutky a činy pocházející dharma jako človelka, z nevědomostiiídíživotkaždého možnosta ;lňedlohavěcíje věčnyrrrzákonem světa. Člouěkuse dharma zjevujejako měi.ítkojednání. Protožeje v upanišadáchvelmi ,,ryrazněupozor. o. váno na pomíjivosta [larnost pozemskéhousilování, PĚestoje ie ieiich ladčnípro tento svět pesinristické.
(doba hymnťt1500-1000 pr.'Kr.) l. období starovédské 2. obc1obíobětnímystiky (1000-750 pi. Kr.) (750-500 pi' Kr.) 3' období trpanišacl V doběhynn nalézámev Rguédě chvalozpěw na boha ohrrě (Agniho), boha blesku (Irldru)a slunečního bolra (Višnua). Pro obtJobíobětnímysik1 jsou typickérituály. pii níchžse bohťrm,liteií majívlir. na urč-ité událosri' obětujer-rěco cer-rného nebo pěkného'od ryže, pr.osa,sladkostíči květin ažpo krvar,érituály pí.iobětor.árrísilntich hiebcŮ, zvlrištěu pčíležitosri svatebrrebouvederríparrovrríka do vlády.V rorntoobclobí r z n i k á t a k ék a s r o v I tríy s t c n l .
10
společenswí' nor'rv hinduistickérn filosof.ienattkarnio: Upanišady (7'0-500 pÍ.Kr.) završujíperiodu védské . átmanu a bráhn-ra . karmickémzákonu . reinkarnaci . lysvobození drrše(mÓkša).
jejich poselswínadějnéa ponouká člověka,aby usiloval o rysvobození(mdkša).K němtrvedou činyoproš' těnéod lpění (karmajÓga),odevzdanostboŽskénlu 11
vedenía nepodmír-rěná láska ke všernu(bhaktij6ga)a také,kromě ,iinych duchovníchpraktik, samoziejn-rě meditace (dh,iána).Nejvyššího lysvobození člověkdosáhnevnitňnímvkladem do podstatybráhma, ktery je silou zba. vLrjící všechpout a utrpení.Neboťkdo zná bráhma, sám bráhma. ie Ták ,iako ieka beze jména a bez tvaru mizí v moii, tak se i individuální existencemudrce rozpouštív nekorrečnénr oceánu bráhma. Nyní si múžemepňečíst ukázku z upanišad,která nás zavededo dávn ch věkťrv zemi indické.Snad oslovísvou mouclrostíi dnešníčtenáĚe:
1'2 Klasickéortodoxnísystémyindickéfilosofie souhlasíse záklacly obětní mystiky staréhobráhma. ve védách.Inspi. nismu a rozvíjeiímyšlenkyobsažené rujícímiprameny tradičníhohinduismu (pestrobarev. s množswímboh , bohyi' néhoindickéhonáboženství jsou upanišady'sutry mistrri) sekt a tradic duchovních (krátká afbristická po jednání), eposyM ahtíbhtírata(její součástíje i slavná Bbagauadgita),RrLtnijana a :aké Zákoník Manuliu. Filosoficky neivětšífznam měli sánkhja,j6ga a védanta'
\^/SVoBoZENÍ jenž se uskutku oprostil od su1chžidostí. Tbho,kdo se ulrrra. ,,A ted,o člouěku, nil z područísujch žridostí,kdo ukojit ušechn\suéžtídostiu duchu, žiuotni síly neopouštějí,Těn spl"jutíujedno s brrÍhma,duchem a u ducha uchrjzí. Je jeden ueri'jenžprauí: ,,Rozprchnou-li se ušechny jež lnou k srdci,pak takoujlsmrtelníksesttíurí ž;tidosti, nesmrtelnyma dojdedozajistarylsuobození ještěu tomtosuémpozemském utělertí',, Jako hadí k že leži mrturÍna mraueništi,leži mrtuéi pomiiiué těto. Áte nesmrteln1ducb ie žiuot,suětloa uěčnost' Je jeden uei, jenžprauí'' ,,IÝalezljsem cestičl
SÁNKHJA jako filosofická školauznávaladva navěky odloučené a protikJadnéprincipy. 1. Duchovníprincip piedstavujepuruša.Ve vesmíruexistujejejichnesčetné mnoŽswí. 2. PrapŮvodnípiírodnísílaje prakrti. Prakrti obsahujetii druhy projevťrr1vojovésíly,v sanskrtu iečenéguny: . sattva (čistota,prŮzračnost)umožilujeodrážetve smyslu čistého zrcadlení spirituální povahu purušri'což současněznamená: byt obecně uschopněn poznávatvšechnotak, jak jest ve svéprivodnínezakalené čirosti.S olrledem na nížepojednanou čínskoufilosofii si dovolímsrovrovnováhou mezi mužskou nat satwickou errergiis klidern nastoler-rym a Ž e n s k o us i l o u j a n g a j i n . o radžas(ohei) je aktivizujícípotencípĚírodníchprocesťr. U lidskych je jako vášnivépnutí nebo odpor. Z hlediska čín. b1,tostí uvědomován skéhopojímárríenergiíjde o pievahu mužskéhojangu. . tamas (temnota)umožťruje stereorypnísetrvávánív danémstavu.Vyčerje prostiedkem padku, umrt. er.rergie pávání sattvickéa radžasické jako tuposta nudu. vovánía pasivnínehybnosti.Lidétuto gunu prožívají V čínské nauce má k tétoguně blízkojin, cožsamoziejrněnic r-revy. jako dvou zpúsobechprojevu lidské povídá o ženáchnebo n'ružích bytosti.
IJ
V bezc.así prakrtickéhoklidu jsou satwa,raclžas a tan1asv harnroníi.Na tomto počátkLr,pomyslnémbrlclu nula, jakoby bylo čistévědomí purušťrvriči pťrvabr.r prakrti r,evztahu apatickélrorrezájrrrlt. osobně uč,-,nu..ná poz()rnost pr.rrušťr or'šemv ženské prakrti vywolávápohyb života,bortíse vy.,,áŽeno,. gu' a ohnivlíguna zapalr.r,je vášeĚpro život,tvoĚivostn.'atkypiíády - prakrti má zelenou. Všechnypiírodníťrkazv, iekli bychom slo'"ysoučasného věclce,od anorganickéhosvětaminerál a hornin pies iíširostlin a žir,očichŮ ažk |,zickému cělučlověka'v sobčnesou určitclumíru encrgievědonlípurušŮ. A to takolym zp sobem,žepurušaidentifikovanyse svou prakrtickou,piírodní formou, tedy se svou osobou a ',je,|í.,zkušeností, jc, aniž-by to ve sr,ésvatéprostorětušil, zajatcenrnevědomosti.Nevědomy je pĚedevším z toho dŮvodu, )e pĚi téttlues. mírnéh e, v sanskrtulílá, propadá osudovéiluzi, Že jc aktivníčinltel. Zpravidla wššícitlivost r'ťrči utrperrí,jež provázípobyt rrascéněsvěta,zbystiuje vědomípuruš a umožĚujejim, aby se mohli postupně zbavit l,šeho, co na sebe navlékliz vnějšíhosvětaprakrti a |ejíchgi'". Pote co purušaelirrrinujeze svélroi,ědonrívšechnyzávislévazby k věcern, osob:íma událostcm, ukazujese rnu jeho skutečná,to znanlená p vodní, pĚirozerrost jako čist/ duch, nezávisly na svěracíkaza1ceprostoru a času. V poetickémpĚíměrur'yjadiujetuto nauku takéindicky guru Arrahdán: ',Zdroj štěxíje u Praud! Pmuda existujejctlini. V,1u žiuotě unímátejen odrazy štěstí.Stěstí- Slunce se u tlrjsodrrížíu Měsíci - pocitech.,, JÓGA byla praktick m c1opliikernsánkhji, někteií badateléji ovšenl považuií za .salnostatnou školu' neboéna rozclí|od sánkhji akceptujeexistencinejwšší b y r o s r i 'P á n a- í š u " ' y . Stěžejnírnt..xte'-nj"sy j, kÍasick:íPataĎdžaliho JÓgas n"a (podle mnohych autorťtžil Pataiidžaliv l ' st. po Kr.). V ní je rozepsánoosm stupĚr'i cvičení (aštangajciga), vedtlr'rcích k dosaženír.ytouženého cíle, kteryrn je rozPlr.rrutí omezetléhoosobníhověclomíve l,ševěclonrí kosmickém,kter žto ,."oj...." p tr jm c n o v á r rsía m á d h i .
Stupně jsou následující: . jama (zákazy):nelhat,nekrást,nedopouštětse násilí,dodrž-ovat cudnost, . nijama (pĚíkaz-y): prisry spokojenosts osudenr,:rskeze,studium dtrchov. ních text a oddanostbohu, . ásana (pozicetěla):napiíkladsed se z'kÍíže,nÝma nohama (lotosovysed) nebo stoj na hlavě, cvičenílzick,vch ásan patĚík záklaclnímprostiedkŮm hathajÓgy, . pránajáma (ovládnutídechu):clychání Pravou a levou rrosnídírkotr, zadržováníclechu. . pratjáhara (odpoutánísmyslŮ od zevníchpiedrnětťr): klasik praví,že jogín zatáhne smy.sl1l jako želr'al-rlar'udo kruní'ie, do nitra . dháraná (koncentrace)je ponrocníkenlovládnutí mysli, . dhjána (meditace):ze stranyjogína,již pobyt v meditaci ner,yžaduje ťrsilí koncentrace, . samádhi (stav bezmeznéa bezdťrvodné rirdosti,poznání sebe sama a neotiesitelného klidu): jogíni iíkajísat - bytí,čit- vědomí,ánanda - blaženost. Jméno a war jako charakteristikypomíjivéhosvětamá|á jsorrpiekonány a člověkpozná to, co jej skutečněoživuje....
VÉDANTA znamenákonec védského písemnictvía zahrnu,jev sobě piedevšímučeníupanišadové filosofieo odvěkémpropojerrívešker.ého projeveného sl'ětas jeho pramenem v boŽskémbytí.Védantamá tii z,ákladníFormy. 1. Ner)uojná (aduaita) uédarutarrčío siednocení itrnantt (lidské cluše) a brribma(božského ducha). Jejím zakladatelembyl mystik ŠríŠankara, zvan,!t鞊ankaračárja neboli ,,Putující piinášející z-dar... Narodil se Lidajně na jihu Indie v Káladi Loku 788 po Kr., ale je nrožrré' Že rento leto;loČet spíše oz,načuje rok jeho odchodtrdo bezdomoví.Tiadice lypráví, žev osmi letechopustil radostia starostisvětskéhoživotaa stal se poustevníkem. společenswí, ášramy: Jako putujícíduchovrríučitelzaložilčtyii klášterrrí Šrngéri v jižní,Purí ve rrychodní,Dváraka v západníIndii a Badrínatnna severu- v Himáláji. učerrí spočívá ve z'totož,nění nejvnitinějšího Jác{roŠankarova iáswíkaždé bytosti rítmanua jáství božskéhobrrillma: ',TbtoJti je bytím,kterépoznáuri 15
Samo Sebe,protožetoto.J/í je ?,znáno SebouSan\n' Z ttlhod uoduje indi.Io, t,idurjlní dušeJAm,1o soběa pÍínn Neju\ššítn cojasně Já a ničínljin\nt. . . projeurje SebeSana uestauecllbdění,sttěnía lllubokéllosptínklta co unit ně fe z,nímrinou rnysli u r znj,h fornich jako nepietržitásérieegoisticb\chdojn a co pozoruje egoismus,intelelct- cožjsou jen rtZzné formY a piizptisobeni - a co nechátuíSebe Sana pocitbuatjako Absolutníbytí-uědomineuědotnosti blrtženost(sat-čit-rinanda),poznejjako Átman, ulastníjd ut,rtit srdce.., 2. Višištaadaaita uédanta(doslova:kvalifikovarrěnedualistickáškola),kter o u z a l o ž i lR á m á n u d ž a( 1 0 ] 7 * 1 l 3 7 ) , p ň e d s t a v u jsev é r á z n o uv a r i a n t u nedvojrrénauky. Vposledu není rozdíImezi Ne|lyššímJástvím bráhrrra, kteryrn,jepro Rárlánudžu Milosti'ry pán Íš,,"'", projeverrym,z,esvětel" néhotěla Nejr,7šší bytosti stvoĚen1inr' světem.C)sobněpojaď bťrh|e vťrči světutranscendentní, zdalekajej piekračující, nicméněkaždáswoĚenáduše je Iehosoučástí. Všechnyr,esmírv a bi,16511 vznikajítotižpostupn m zhušťovánímjeho těla,podobně jako je to patrrréna Írekver-rci světelnéhozáiení bzrrevnélro spektraod vln ultraÍlalolychažk vlnám infračerver.rynl. Světlo vyzaÍováníNejlyššíhovědomí, v němž je vše sjednoceno V nepodmíněrrélásce do jedinéhobodu, se sanloziejměz principu wmyká poten. ciální snaze iei vědeckiim zp sobem změiit. Cesta k tomuto Světlu vede prostiednictr'ínrr-nilující oddanosti vričiboŽí oso|:ě(bbakti.jas,).Láskou se dušečlověkaznovu s,ieclnotí se svym Tv rcetrr.Tlto filosofie je p<'lpulární napĚíkladu vyznar'ačťr Pána Kršny a takéasi snesesrovnánís kiesťarrskou mysrikou. 3. Duaita uédanta,jejímžotcem je Madhl'a (12,_I3' st.) oclmítápojetí adv:ritya jejívíruve všeprostupujícího ducha bráhma,pro nějžje hrnotrrá skutečnostpouze snlyslovyn'rzcliínírn' Uz-návárealitu piírodvprakrti,která existujeod věčnostivedle realityduchovrrí.rra kteréje rrezávislá.Lidské c1uše nlajípodle Madhrv svotrstvoiitelenlzpec.etěnou iclentitu,která jc jim uchovár-ra i po té,kdy se osr.obodí ze sansárické, to znanrenáreinkarnační,sféry'. Madhva mohl b1itir-rspirován i vliveln kiesťanswí, ktcrése v té dclbě v lrrdii šíĚilo'neb
1'3 Neortodoxnísměry indickéfilosofie částiprvníkapitoly ryjmenujemehlavníproudy indického \' rétozávěrečné nauce, c{ědictví a podrobnějise znrínímeo jeho rre|q,zrramrrější dtLchovrrího bLrddhismu: . tantrismt,ts (vvLržití sexuálnísíly k duchovnírnurristu), . džiilismus(asketickÝa ocliíkavÝsystémusilujícío osvobozováníduše z těla)' . šiuaisrnus (jÓgickéa obĚadnírituály směĚovanéke splynutí a šaktismtts s bohy Šivoua Šaktí). BUDDHISMUS naukám, nicméněstejně jako dž,inisindickym clucl.rovním patĚík ;.rrir,oclně ptisobnost a daleko piekročil p vodní teritonrus rozvinul svou nezár,islor.r je svépojmenor'ání od jménaprinceGauriiílníhranice. Buddhismusodr'ozr'r tamy Siddhárty (asi 563-483 pi. Kr.), kter1ipo svémducbounínprobuzeni piijal 1nénoBuddha. V maximální stručnostisi vyložímeBuddhovu nauku, pii vědomí' že jenom z.áznatnyautentickfch Buddholych r7rokťrčítají desítkytisícstran. V 29 letech prirrc Siddhárta opustil královskÝ palác a šelhledat věcYnou pravdu' Po sr'émosvícení,kteréhodosáhl po mnohaletémasketickéma rnedi. kolo nauky (dharma). u \/líranásí roztočilv Sarnáthr.r tačnímťrsilí, Buddha učío čtyĚechušlechtilychpravdách: I. 2. 3. 4.
Život )e utrper.rí. Utrpenímá piíčinuv žádosti. utrpení. žádostivostivede k odstraněr-rí C)dstrarrění K osvobozenívede ušlechtiláosmidílnástezka.
osmidílná stezka: se individuálnívědomía touhapo životě Cestak nirváně (po jejímždosažení Zivoté a nesnrrtelnérn ve $'zickém,snrrtelrrémrěle roz'plvnev nekonečrrém a míru)je stiednícesta,která se ryhybá krajníaskezia zároveĚodmítápohodl. Stezka zahrnujegi5,l5{4jjgi.r.isekv: chor'rtkárr-r. rrosta hověrrísr,1'rl'r 17
1. Správné nazírání:nestrannost'neosobnosta tlesobeckost' 2. Správnérozhodování:schoprrostro,,poznatpovahu
zaut.bl,spočíuri .,rdce.]Ýenríuist s mLslíprostou nenriuisti.Mdlott tinttt,u. st,,t1 zaurlll, od mdlé unauy je osuobozen,s lrískou,ke suětlu, uníntaury, jasně uědon7,t|istisuy'srdceod ndlé tittttuy.Pyšnouneurlostzat,rhl, od p1|clry je niternou, klidnou myslí, čistísuésrdce od pyšnéneurlosti' osuobozen,s ]Yerozhodnostzaurhl, unikl nejistotě, nepochybujeo dobrém,od ncroz. čistí suěsrdc,. /,odtto.,ti Kdyžpak odstruniltěcbtopět z,ribran,seznámil ses nečistotou mrysli,která ochronuje, zcela uzdrílenžátlostem,uzdábn nesua1|,clluěcí,žryau m.ysliuě jasnosti, u blaženostipruního ziení.,, zudžující,u klidu zrozené,blažené . . . Takseosuobodilod uspokojení i neupokojení,a kdryleoliu pocítínějalej pocit, radostn1lnebo stwstni, tentopocit necbot,tí, nepěstujeani se u něm ileuzduírd,usttnc u něm uspokojot,tjní z pocitti. Kd1,žustanetoto uspoh7. jouiní, ustanei ulpíutÍní, kdyžustanctoto ulpíutiní,ustanei processtárlini 5e,ustAilei zrození,kdyžustanezrození,usttne i sttirnutía smrt, zanikne bolestd strast, utrpení, bo/csta zoufaktuí..tak ted\ dojrle k níniku celého u.|tuojt utrpcní',, U buddhismu je velmi zajímavé, žerámci většinyslych škol neuznává žádné trr'alép
t9
Buddhismusse pozdějirozvinuldo nrnoh:rškola srněrŮ,k nimžpatií napiíklad: . Mahájána V tradici tzv, uelkéhouozu, rc:zšiíerré zvláštěv tibetskémbtrddhismu, hrajeprimát ideál bÓddhisattry:.B ddhisatwa je bytost,která jižclosáhla wsvobození a mŮžese ocl|oučitod tohoto světa.Dík1'svét-rru nekonečnémusoucitu s ostatními trpícímibytosrmi r,šaksetrváváv irrkarnacích na Zemi a pomáhá vnášetsvětlo do lidsk1ichsrdcí' . Hinajána Zvaná aké rhéravádorÝbucldhismus.Ústžednímz-ájmenrlyznavačritéro nauk1.ie rralezeníindividuální cesw do nirvány, ježdodnes praktikují podle vzoru púvodníBuddhovy nreditacevhledu, zvanévippasána. Duchor'ní cesta tzv. maléhouozu ie r, sotrčasnosti rozšíienápiedevšírn v buddhistíck1ich klášterechiižnía jilrovychodníAsie, na Srí Lance, v Barrr.rěa Thajsku piedevším. . Zen-buddhismus v Čine reprezentujetuto nauku pĚedevším školaČchan,která odmírá krrižníučenosta intelektuálnídiskuse jako projer,marnivosti a p1ichy fozumu] to znamenájako velkou brzdu na cestěke skutečrrému pozrrání. Jejím nejznámějšímpiedstavitelem je mnich BÓdhidharma, jenž piinesl roku 520 buddhismus z Indie .1oČír'y.Aby si zachovalbdělou nrysl a neusnul,v-vprál'ítradice,odiezal si očnívíčka,z nichŽ-r,yrostlyčajové keie. Tákéjaponská forma čchanového buddhisnru' zvaná zert, preferuie dťrsledné meditačnísezení,tzy' zazen' kterii pĚes ne-myšlenía čisté, spontánníbytítady a teďvede žákak piímémuvhledu do vlastrríbtrddhovsképňirozenostijeho nrysli,což je v1,sada , ježje potenciálnědána každémučlověku.
jc všaksamo o sobě taképrázdné.Prázdnotanetríani byrí,ani nebytí.Podle cokolir, existovltt. NágardžLrrry ien za tohoto piedpoklactLrmťrž,e nížlze na určitou otázku' která ryžaduje |eho logika lychází z teze, podle nr: tldilověď ',ano..nebo ,,ne..,odpovědět čtver!'mzpťrsobe 1. An<1. 2. Ne. 3. Ano i Ne , uvedeme.liblížepodmínky,za níchžplatíjedno nebo druhé. pravda má z hlediska Nágardžunoly logiky 4. Ani ano, ani ne. Nejr,l.šší r.ždynaPlĚovat charaktertétoodpor,ědi,neboťse ocitá mimo všechny pokusy o rozlišovárrr. Z pohledu svrchovanéprázdnory ježsetrváváv rnlčení,jsou pak sansára ( k o l o b é lŽl i v o t r ]i) n i r v á n ar o t é ž ' polouin7 Chtět bych uás, uážeti srudenti, upozornit, žepo piečtettt'prt,ní ti,íhistorické si nepamanLjete že tétokapitoly nemusítemít obau\ z toho, je aletéto části dění a ušecbryluuedenés?is)td směry)'Hlauním čelen spol,torientačníseznámenís některymi moudrostmi tétoexotickézemě. Každltz uás b7 si měl u4brat nejméněduě myšlenbytypicképro indtc. proudy a napsat si o nicb na jednu stranu A4 brátképojedkédt,tchourtí nitlí.
zndllsti se rjkají duou uimi uybran4chproblematik (naPožadouané piítetad reinharnace, meditace) nebo stněrťl(j ga, ktidllismus)' A to u tdkotlémí e, ab|ste byli schopni danou uěcPiiblížit napiíklad desetiletémttdítěti - nezauiatě a uěcně,
ČÍNsrÁFILosoFIE
Z mnoha buddhisticklich mnich -filosofti znrínínleNágárdžunu, žijícího ve 2. st. po Kr. Tiadice o něm praví,žepodruhépo Buddhovi roztočilkolo posvátnéhoučení- dharmy . Centrálně rozvíjenoum1,šlerrkou jeho nauky
vás s tradičnímisrněrvčín. Z,ánrěrenr drtrhéčástitétokapitoly ie sez-námit skéhofilosofickéhoa nábož,enského myšlení,kteri;mi jsou konfucianismus a taoismus. Myšlenky,ježvás zaujmou' se znovu pokuste rozvést,stejnějako Lrpieclchozíčástitétokapitoly,v krátkérnpo|ednání'Asi t.rk,jako bystechtěli filosofie. napsatsr,énru piítelinebo piítelkyni',novinku..z čínské
20
21
ie vhledprdzdna47(sanskrt:štinjata).Věci, osoby ani ideje nenrajíreálnéoycr, a nemá je ani nirvána. Žádná věc ncní sama v sobě existLrjící a nemá sama ,iri,které o sobě hodnotu. Bytí a hodnoceníclávávěcem konstrukt osobníl-ro
1.4Konfucianismus -
\
q"ffiF ilm
Ě
.ť
z. naukv Konfucia (Kchung-fu_c,, 551_479 Tentornyslitelsvéučenírozvíjelr,návaznosti ::.::] století,ba tisíciletí staroutradici.Thtostará :,. T:"h" \rl!,r,
l",u,b:":,,nakultupĚ.dkť.'
:':*:,.l,::..',.::iu.:'1'.: jejich uctívání,až zbož ování. na Konfuciovo myšlení se' velmi prakticky zaměiu-jena správnou orientaci r ' b ě Ž n é l rl ird s k é r Ž t ti r o r e . Projevemkon fuciánskémorálky,je ctnostnéjednání, respektenr a spravedlrroxí: ,,Nečiitdruhym, co stím --ll
Velnli vlivnou se v opozici ke konfuciárrskému pojetítradicionalisrrru po. stupně stala modernistickáčínskáškolalegalistrirrpĚednostĚujících moca silně].ší stát. Rád .r'espolečrrostije podie legalistLipostaven na záva' rrěj'ší zrrychzákonech, jejichžnedodržováníje sankcionizováno. KonFtrciusse všaknez-abryaljen vlastrrínaukou. Jeho velkou zásluhou je i to, že shromáždilnejstarší pan'rátkyčínského písemnictvía zachoval je potomstvu. Z Řchto panlátek je Ne,jvyznamnějších5 knih (éing): . I-ťing - Kniha prorněn
"..'uuJ"i'.'.i,;.,';:;;:,:;,,,:,;;; :::l{;,.,,T::^::::::.i1'.'iÍ':u,:':i *::::::::i:
piedstavitel státu a;.r,u.t'z.u*t' ;;
bratr' manžel a manželka.
),;,;li:]Tll,J]
V]ádce státu,je pro svuj ]id také dokonalym vzofem nlravnosti r,ědění' a rreboťmorálka je podle ,'"utl."l,'í (podob''e je tomu r, iecké tras:nf:cia dici sÓkratovsko.platÓnské). Pevnost státního)i.í,eníje odvozena od zrcadlení dokonalostivláclcrjv životech obc.an , kreĚíryn,áĚe,ií společnostpro. st.ednictvínrharmorrickiichrodinnych jednotek. Chod života ,,ednotlivce i státu ,jedán piesně dan1imi piedpisy. íy o,,š*-,nemajícharakter psaného nornrativníhopráva, a proto je jejich do
Jc to dnes již světoznámá krriha' ktelou Konfucius pievzal od legendár.ního Z|utéhocísaie(3 500 pĚ. Kr.)' a těšíse velkéoblibě hlavně u lidí praktiku' jícíchirrtuitivníprognostickémetody. Kniha proměz tajemn;;ma piesnym zp sobern zachycuje zákonitosti, podle nichž se proměĚují stěžejníenergie ovlivirujícíchod událostí jak v piírodě, tak v lidskych záležitostech. Tétoknize se lze postupně a trpě|ivě učit rozumět, pokud si nejprve osvo. jíme zrralostosrni základníchtrigrarn , tj. ze rÍíčarsloženychznakťr.Čáry, kteréje woií, jsou dvojíhodruhu: Plné,rlepierušené linie piedstavujíenergiijang: nluŽskyprincip lyjadiujícíaktivitu. UprostĚedpierušené linie značíenergii jin: ženskÝ, piijímající princip. Jejich společnÝmpŮsobenímse objasĚujevznik a zánik všechvěcía udá-
losÚ.
v IidskémŽivotě
SIAVA
-9!qge pronikání no hoz
naÁ
í
UStánÍ
poddajnosl 22
VzájerrrnoukombinacítrigramŮ vz'niká(l4 hexagramri,tj. z'rrakťr s|oženiich ze šestičar.T\' pak umož'riujíčlověku,znalémujcjich hlubokéhovriznamu, velmi piesně určitpravděpodobnf w,fi,ojurčitéudálosti.
jeclnotli-
1.5Taoismus
D a | š í mči t y i m ki n i h a m ij s o u : . . . .
ze vždvrypickélropoměru věci' lidé a )ejich charaktery,sestáva|ící r'ych ž'ivlťr.
- Kniha pisrti (poezie), Š-ťing - Kniha listin (zákottv), Šu-ťing Jaro a podzlzl (Konfuciova krorrika jeho rodnéhostátu L,u), Li-ťing- Znpis1lo zu-ycích (morálníporraučení a pravidla etikety).
Konfuciovanauka je tedy zaměierlapiedevšímna etiku, nl bezpodrnínečné clodržovánírr-rravních ctnostía společenskÝ život. Pozdějšíneokonfircianismus rozpracovalv je
kapitolv bude Vzhledern k tonru, žetato částťrr'odní jak si to samo téma trž a meditativní, vícerozjímavá vynucr'rje,nemusíten-rítstrach z-piemírr' irrfbrmací. Spíšesi dejte za r.ikolzastavitproud l'ašehomyšlení - pokud nechce ustat, Pouze jej nezríčastněně pozo. ze kterého v sebeovládání. rtrjte.Je to vyborrrécvičení meditujícímniši. by měli radosti taoističtí Našísnalrou tedy bude alespoli trochu se piiblížit pojmu, kterym je princip tao. stiedr-rímu Zari^rlcokonfucianismus je zaměiel], jak jsme se už clozvěděli.na rnorální aspekty lidskéhoživota,taoismus se od lidsk'ich a společensko.politické odvrací. pieclpisťra marnéhclplalročení radostí21StÍastí, odr,rací se do straníklášterŮa Poustevendaleko od lidí, aby se adept duchovrrícesrv mohl stát plně osvícenÝm.Taoismus jako filosofická naLrka je rrretirfyzickli. Ptá se,co je za viditelnoupiírodoua co piíroduovládá.Z hlediska západní,evropskéfilosofie je taoismus více spekulatir'nínež qiše popsirnf.konfucianismus. jako Je dobrése ptát, co je tao.Nicméněoclpověděrbude podobně obtížné, tern.rír-ru filosofickél.ro l
právě ryjádíenímnezrozenéa nerymezitelnéskutečnosti.Mnohost poj merlováníunášílidskélroducha do svěrakonkrétníchjsor.rcen, ale tao, i kdyžie základemvšehokonkrérního, se nechcezbavitsr'énezcizitelné svobodvzasunutím sebesamado určitépojmovépiíhrádky.Táo je jemrrější nežvzduch, ale pĚestoje v něm nekonečnáplnost života. Tao jako pojem rracirázejíci je nepoužiteln1i se vně rozumovéhorozlišování pro seriÓznídistinkce vědeckéfilosofie' Zcela rystihujícípro něj asi nebude ani slovo bŮh. Spíšeje to božíláska' kterou lze v taoistickémetafi'zicevnímat jako proiev nejryššíhozákona vesmíru,ktery se stává nejvyšším skrze absolutní neosobnost, piičemž právě z této neosobnosti a nepňisvojování plyne jeho obrovskí a nepiedstižnáprisobnost. Z hlediskatao se piíroda i člověkrodíz jakésipťlvodní piemíry(jako nedokonalépiirovnárríbych v tétosouvislostipiipomrrěl piíběh Velkého tiesku, známou kosrnogonickou$.zikálníteorii),ježse r,ymykásrraze-jiuchopit a iíci: je toho tolik a tolík,|e to moje atd. Kdo tak činí,vypadáváz ochrannénáruČe tao. Díky sr'émuegoismu pak propadá rozsuclkrimzákona neviditelného zrcadla tao. Tao se dává každémusamo ze sebe. Tho samo v člověku dychá, samo to čistěživétao dává vše,a nic pňitom neztrácí. Moudr1i čIověkje takovy,kter1íse poddává síleprir-rciputao a nechává se jím vést,neboérehdy se tao pro nás odhaluje iako Cesta k rrásledování. Jen moudry pak ví, žeten, koho v odevzdárríse tao následuje,rrenír-rikdocizí, ale je to on sám v nezrozenéFormě'jeŽ si nic nenárokuje.Snad ie totální povolnost vtičisíleživota,s niž ne|zesvádět boj, tím nejdokonalejšímzamilováním' v němžje milá i milf v plnébdělosti stále na vrcholu blaha z nepÍ|. svojujícílzájemrrosti. A v ní se neztrácínic z jedinečnostijejí ani jeho. Taoisticky mudrc nic neplánuje a nemučíse v marrr1ichvzponrínkách, učíse opustit pĚedstavu,že by byl nějalcym aktivním činitelem, a právě v pozornémsledovár.rí toku životnísíly,skrze nížse nám odhalu|e tao, sánr sebevezena jeho hĚbetutam, kde má prostě b/t. Z hlediska běžn ch pozemšťar-rťr a jejich každodenníhojazyka jde o to byt v harmonii s pĚírodou a s jejími rykly' Dosáhnerne.li tétol.rarnronie'umožnítránr to sdíletspeci. fika dar tao v pro,jevechpňírocly:r, ročnícl-r obdobích, v nrěsíčních fázíclr nebo ve zvíietníkovfchznan-reních čínské astrologie.
které tomuto druhérnuvelkérnuučerlí, lcle.linárn o ještěhlubšíporozumění ktlyž.rryní dob, bude patrně nejlepší, piežiloaždo dnešrrích ,-..tar..,.r,ěk.', ťing Tho-te k|tlhy Ze slavné rjryvkťrm iejímžautopozornostpiínro r.ěrrttienre (asi Kr')' st' pi' 5' taoismuLao-c' fcm, podle tradice,ie z-akladatel se iiídípodle ,,()loučkse iídípodle země, zerněse iídípodle nebe, nebe ht\, tríose iídí podle sebe.., nečinění,a pžestonic neztistiuri ,,.ko je uěčllé ncučiněno... ,,Kdo se soustieduje na uzdělártí, tletr zc dne si utceosuujuje: na tao, kdo se sottsti'eduje den ze dne se uíceoprošťuje. Postupnjnn oprošťouriním dospíuáruen/ll?oneck nejednání. Nejednríne-li, nezťtstiurín i c, co by neb4louykoutíno, Suětlze získatjen truaarn ncurltčšouánínt. Kdo se uměhje, nikdy nemtlžezískatsuět.,. ,,Chtípat,c0 nenízntimé,je urchol; nechtípat,coje zlláné, je uada' Jett tett, kdo se dot,edetrápit pro tuto l,,ltdr!, ttt?žese od ní oprostit.
h"lottrlrjje Prots s;76ttadi, protože5e nad ní douerlepa,k trripit, Proto m že b1ltbez uady... Poznámka: .|ento text snad dostatečněryjacliu|e snahu o sebeodpoutání od obtížnější vněiších jevťt,ocl or.ré,jak je iečeno, ,,nemoci.. a o prorriknutí k jridru věcí, k pr.avén-ru poznání' k prazákladu r'šeho.
26
2l
,,Douršitdilo, splnit suéposlání a 'rttíhnoutse do straní* toťcestanebeského tao.,, ,,\jturížet- a trculasil t, pirsobit - a neziuiset, b1,tu čele- a neoulrjrJat, toje, co nazjt,rim tajemnolt ctttostí.., ,,Kdo uí,coje u uěm mužnéhtl a mi na paměti, coje u něm ženskéllo, stáuá se hlubokyn iet|ištěm suěta. Ktto je hlubok4m iečištěm suěta, rteopouští stile ptZsobícictnost a tn žese urritit do stauu ttouorozeného děcka. Kdo uí, coje u něm jasného, a mti na zieteli, coje u něm temného, stáuá se uzornytnpiíkladem suěta. Kdo je uzornym piíklttdem suěta, neodchylujese od stríleptisobícíctnosti a mt\žese uruítitdo stauu urcholnélnbytí.,, U taoismuzajisténenínáhodné,žese r'r.rěrnpraktikujítakémeditace,které mohou uspíšitdos,ažení svrchovanéhoa blaženéhostal.rrne-činění(wu'wei). Mezi ně ná|ežii taoistichá alcb1tnie, pracujícís proměnou sexuální energie v energii duchovni _ obdobně, jak to činívribec ce|á tantricbá tradice ve většiněnáboženství.Dokáže.li někdo tuto pudovou sílu,ale i touhu po roclině nebo závislostna ní zkrotit nepoc{míněnou, rrevyžadující láskou a ze všechtužebmu z star-re jen touha po dokonalémobjetís dokonalÝm tao' získává vzácnou moc a poznání. Takové poznání je ale prosto všeho chtění a touhy si něco podmanit, a Proto ztistává svaty mudrc ve svémne-činění a naoko ''slabépoddajrrosti., zcelasvobodnÝjako nekonečnázáie jeho osvícenémvsli. 28
Politika a etika: státníuspoiádání.v němžvládne mcludr1istátníktako. [)rotaoistltie nejlepší ','ÝnrzPťrsobem,žeo něrn lidéani nevědí'Mádnev zá|mu 1vwáiení a uchotomu s tao' vání harmon..e,jejížprivod z stává anonymní, podobně lako ie Vnější života. svého s pravdou harmonie souladné Pravá ctnost pocháníze hlasu naslouchat nedokáží kteií mravní norny jsou jen pomrickou Pro ry taoischápe svéhosr
29
Sbrnutí: Pokrrsímese nyní v co nejstručnější formě zopakovatzákladnítez-etétočásti tivodní kapitoly: 1. Konfucianismusje zanrěienna tradiční nlravníctnosti,jejichždodržování stabilizujeiád ve státě (princip podiízenostia nadiízenosti,sluš. rrost,loajalitaatd.).Princip spravedlnosti,jelyjádien takto:,,Ke spravedlivémuse chovej spravedlivě'K nespravedlivénlunespravedlivě... ]' Taoisnrusje naopak zlrměi.enna osvobozeníse od všechpour, ježčlověka vážíke světu,je tedy od společenskych otázek v tradičrrím smyslu oproštěn.Cesta nrltc{rce je cestol.t osam
l1l, Mahási SayadÓ: Pokrok u pěstouáníuhledu.Praha 1997. l5. Konfucirrs:Rozprauy.Houory a konentái.e.Praha 1995. Praha 7997' l(l. [,ao-c':7rto-te-ťing. Doporučenásekundární |iteratura: mystibJ.Praha 1994. 1. Lama A. GÓvirrda: Zíklady tibetské a srnrti. Praha 7996, o žiuotě kniha Tibexki Rinpočhe: 2. Sogjal 2002. Brno Asie. tradice 3' V/er.rret Kare|: Nrjbožanské 'Werner, Karel Malti encyklopedieltinduismu. Brno 2000. 4. Lexikon u4chodnímoudrosti.OlornoLrc 1996. autorťt: Kol. 5. (,. Zbar.itel' Dušan:Hiuduismus a jeho ces4tk dohonalosti.Praha 1993. I, II, IIl. Praha 1997, m1šlení. 7. E,liacle,Mircea: Dějinrynriboženského
Úkol. Rozjínrejtenad koly, kteréjsme si zadali na počátkutétokapitoly:napsar krátkri dopis piíteli nebo pÍítelkyrrio myšlence,která vás na čínské filosofii zaujala,rreboo zkušenostivás samotn1ichs některou z praktickyclr aplikací narrkčínské filosof.ie(čínská medicírla,fene-shui,atd')' literaturupro zájemceo hlubšístucliltnrtétoproblematiky Jako užitečnou mohir
30
31
Kapitola 2
nEcrÁ FILosoFIE
Uvod .|ato
kapitola nás zavedepiímo do l na klasickéfilosofie' jak ji většinaz nás zná užze stiedníškoly.Dozvíme se,jakéokolnosti vedly ke vzniku filosofie, jak1imitématyse prvrrífilosofovéza|$xa|ia co vťrbectypicképro počátky ,je f i | o s o f i c k é hmoy š l e nví Ř e c k u . Casově zŮstanemei v tétokapitole zhruba ve stejnénrobdobí,jakémujsme se věnovaliv piedcházejícíčástitextu, rreboťzrozeni ÍeckéffIosoftese klade do 7 '_5. stoletípi. Kr. Geograficky se za místazrodu ieckélásky k moudrosti považujíieckékolonie na pobiežíStiedozemníhomoie: v iÓnské Malé Asii, tedy na c{r-rešním západnímpobieží.|urecka, a v jižní Itálii, t|. v dnešníKalábrii a na Sicílii.Řecky velmi spěšnyobchodně-informační akčrrí rádiusv tédobě dosahovalvšudetam, kam zpravidla bezpečnědo. plouvaly lodě ze zdejšíchieckych koloniálních měst, piístavťr a osad.Sryk s ostatnímioblastnritehdy znárnéhosvětapiitom zuk.ir'.'.' nepĚinášelpouz'eekonomicky profit, ale znamenal takéohromny piísun novéhovědění.Z d|ívevěhlasnychkultur orientu Řekovéčerpalipoznatky v oborech nratematiky,astronomiea kosmologie,medicínya geografie.E'pochální charaktermělo takéseznámenís kalendáiem.V hospodáistvíse prosadilo piejatéužívánímincí. Všeobecnykulturní dopad mělo šíi.ení tajn1ich orientálníchnauk, pocházejícíchzejménaz E,gyptaa Blízkéhovychodu, a jejich zakomponovánído kultťr,kterétradice zná napiíklad jako kult boha Dionysa nebo eleusínskámystéria.Z hlediska politologickéhobyla typick1inrrysen dob\ a místačastápromě.ra vlády elitáiskéoligarchie nebo aristokraciev totalitníryranidu nebo vládu lidu, zvanou denlokracie.Sama
flltlsoflezačalastavět svéporozumění člověkua světu na opuštěnímytolo. gickÝch ryprávění o p sobeníbožsk ch postav homérskédoby na piírodní lr lidskÝ svět. Namísto mytu se stával, v plné míie ovšemažod Aristotela, priir.odcernfilosofa na cestěk moudrosti logos. Logos je termín, kteri, ozna. čujevedle rozumu takéslovo, nauku nebo rozumn/ Íád světa. Na počátkufilosofování* a dnes nrrižemejiž iíci,ženejen u starychŘekťr - stojíschopnost odevzdat se naladění dilu. V divu totiž ztrácívšechno sanloziejméa známésvou běŽnost.Člověk se začírrá'vycházejez rídivunad žejsoucno jest ( ecky:Ón),tázat. Ptá se na privod, začátek(arch)aprvní tín-r, prirrcipy všechvěcí.Terrto ptivod piestává hledat pouze u mytick/clr bož. jakožtozdroje věcívezdejších, a následně ho nalézápiedevšímv piiro' 5191,. zenosti světa (/,szs).odhalování těchto prvních principťrje v ieckéfilosofii termírrv piekladu z ňečzárol'eiispojenos pojmem odkrytost (alétbeia).Tento iíkáme pravda. označuje to, čemu clnes tiny také Filosofická nauka o člověkua etika jako nauka o morálce se zab,foáotázliou vztahu lidské duše (p'i,,t,4 k dobru (agatb n) a k blaženosti (eudaimouirí)a aké možrrostírea]izacectnosti (aretfl. krásrra,s pevnělymeVesmírvrrímajístaĚíŘekovéjako projev ušlechtilého (kosmos). zenrimikonturami Pociťovalimožná obavy z nekonečna,neboť v rrěnrsi asi jen obtížnědokázali piedstavit danost jasnéhoiádu' v němž vŠechrry věci nacházejísvépiesnér'ymezenía místo. Recká filosofie se tradičněčlenína tyto etapy:piedsÓkratovskoufilosofii, klasickéobdobí(SÓkratés, filosofii (storPlatÓn, Aristotelés) a helénistickou kol,é,epikurejci' skeptikové,eklektici, novoplatonikovéa novopythagorejci)' 2, 1 PíedsÓkratovská
filosofie
2' 1.1 Mílétští p irodníf losofoué Ncj1iž,nější z dvanácti i rrsk1'chměst na nlaloasijskémpobieží, a nejr,ětší Ntílétos,se stalo místem zroclu fllosofickéa v širšínrkontextu takévědec. ké tradicezápadníciviliz:rce.Bylo nejr,yznamnčjšínr z piís. a nejbohatším tavníchrněst tétooblasti, ve kterych se čilepiel
Prvním,ktery je rrám znám z Ěeckych piírodníchfilo. sof , byl Thalés (624_546 pi. Kr.). od Egypťan a BabylÓĎanťrse mnohému piiučil ,, m"t".Á"ti.. a astronomii.A dodnesse žácina základních školách seznamujís jeho geometrick mi poučkami. Svésou. .:''ikl udivovalnejenpiesnymi piedpovědmi počasí, a]e dokázal pĚedpověděti zatměníslunce. Stal se zakladatelemfilosofickéškoly v Mílétu, která piichází se snahou o rozumnélysvětlení vzniku světaz nějaképralátky Qrche)..fhalésza pťtvodvšechjsoucenoznačovalvodu (hydo). Země, jakseThalésdomníval, ležína vodě, z vody všeostatní vzniká a ve vodu se zpátky zaseproměĚuje. Zcela odlišnépojetípLivodusvětaovšem zastávalužpňím1iThalétriv žák,astro. nom Anaximandros (611-545 p.i Kr.), ktery je znám rovněžjakozeměpisec a kartograf (je autorem mapy tehdy známéÁo světa).Archéjako první látka světav Anaximandrověpo,jetírozhodně nemá žádnéhmotnéani warovécharakteristiky.Její definice je ryze rozumová je a r,ysledkemAnaximandrova rysoceabstraktního fi|osofického myšlení. Ana'rimandrova archénesepo,;menováníapeiron.Apeiron znamenáneomezeno' cosi neurčitého, něco, co nemá hranice,rvarani meze.Tato pralátkaje ve skrytosti,,obsažena.. ve všema m že nám pÍipomínatjeden z klíčor,ych pojmri buddhistickéfilosofie, kt.,ym ^..' 1" prázdnota' Z apeironu se lyděluje sruj.né a teplé,suchéa 'rnie. Apeiron se permanentněvyvíjía mění. V souvislostis tím Anaximandros také,v.jistém srnyslupiedjímalmoderníevoluční teorii.Země' v jeho pňed. stavách volně se vznášející v prostoru, existovala-jak se domníval nej. prve v kapalnémstavu a teprve ,jejípostupnévysoušeníumožnilo vznik živočichri,kteií p vodně žili ve'vodě a'až pozdějipiesídlili na pevnou Zem. Řád světase v Ána-ximandrověpo-,.tiridi 'et"y- zákonem. Podle věčného zákonavzcházejíz neurčitéhoa neomezeného stále novésvěty ope... do něho vracejí:,,... A z čehouěci uznibají, " do toho téžzanikaji podle nutnosti, neboťsi za suébezprtiuínauzájemplati poleutu a trestpodle určeníčasu,,, Zkuste se nyní na chvíli zamyslet na
.Iietí
itirrskrifilosof Anaximenés (okolo 585-525 pĚ. Kr.) byl žákem Ana-xi. trt.tnclrlla hlásal, žepočátkem všeho jsoucrra je wduch (aér).Takzrjstával čás-
věrny lrehmotnosti archésvého učitele.Ačkoliv má vzduch k našemu tec.nc: než abstraktní princip apeiron' r,yiadiuje vzduch svou neuchopisr'ětublíž-e tc]rlosrítaké onu pŮvodní bezhraničnosta neprostorovost. Vzduchern Ana. xinle rlésnrínil také oživujícídech a duši. Všimněte si prosím,,jak v českécty. rrrcllogii sor"tvisívzc{uch ---+dech - duch -' duše; v iečtině tomu tak ale nebylo. ,,Vzduch se liši ue suépouaze idkosti a hustotou: je.li z edbuin, stríutÍse ollněm, d je.li zhušťouin, stáurj se uětrem, pak oblakem a - ještě uíce uodou, potom zemí, leamenL a ostatní uzniká z toho',,
2.1.2 Héruleleitos z Efesu (530-470 pi' Kr.) Byl názorověvelmi blízkyprávě uveden1imfilosofum. I on pova. žova|za základ vštch pĚírodníchjev ,jedenživel- v jeho pĚed. stavách to byl oheĚ Qlr). Piezdívalo se mu temn1í,neboése r'yjadioval zastieně až tajemněa oceĚova.l osamocenostmudrce. Z náslec1ujících r,yrokŮ Hérakleitase nyní pokuste sestavitve zjednodu. šené, ale v1istižné podobě krátkou staépojednávající o jeho názorech. . ,,Hledaljsem sebesamého,,, . ,,V7slechnou-line mne, nybrž rozum (hgos),pak je moudré,ab1 uznali, že uše jest jedním.., . .,l-entost,ět, Úž Pro ušechn\,neu\tuoiil zlidn\ z boh arti z lidt, ak uzt/l b'yl,jest a bude uěčněžiu\,mohněm, rozněcujícímsepodle mir| a hasnoucít.rt podle míry',, . ,,ohei žije smrti země, uzduch žije smrtí ohně, uoda žije smrtí uztluchu, zaně stnrtíuody.,, . ,,Existufe poitídeka urymezen1 časpro změnu suětapotlle rtutnosti... . ,,Protilehdné se shodujea z neshodnébo je nejkrásnějšiharmonie,,, . ,,Suir je otcem ušehoi králem ušeboa jedn1l činíbobq, druhé litlmi, jetlnq dělri otrolery, druhésuobodnrymi.,,
35
. ,'Do i neutupujeme,jsme i nejsme.,, 1lchži.ek ustupu,iente . ,, Žiuotje dítě,kterépii hie urhríbostbry: brríloustuí uěčnosti patií dítltt.. Znán.ry kvanrov,v$zik werner Heisenberg o Hérakleitověfilosofii Ěíká,žekdybychornnahradilipojem ohně po,jmemenergie,dostalibvchom $zíkálníobraz světa20. století.My sí dovolín'reještědoplnit, ž-eHérakleitťrv ohei je živ!. 2. 1.3 P.litlugorrisa pfuhagorelci Pythagorás ze Samu (asi 580-500 pÍ. Kr') na|ézá, podobně jako židovskátajná nauka kabala,privodníprin. cipy, vedoucík uspoÍádánísvěta,v číselnfch(arithm6s) wtazíchjeho rozmanirych hmotn../chi nehmotnfch projev . Tyto vztahy nám otevírají dokonce i rnožnostčíselně vyjádiit psychickéa sociálníríwary'Bylo by ovšempomylené vnírrratpythagorejsképojetí arché jako nějaké abstraktněkvantitativnílapáníživoucíhosvětado sítěpiísněfbrmálně r,ymezujícíhosvěta matematikv. Pythagorejskáčíslarnajísobě dan|,a pro kaŽdé z nich jedinečnfwoiiry potenciál, ma,1í svťrjinterpretovatelnyr-1'znama spec i f i c k o up Ů s o b í csíí l u .Č í s l a| s o uz á k J a d e I u n m o Ž n u j ííem u d r ž e I rhía r n r o n i c kéhoiádu celéhokosnu' Kosmicky iád stabilizujísvym mocnym pusobe. ním a lymezováním neomezenéhoapeiron. Z pohledu dnešnívědy se ter-rtoznámy iecky filosof z-asloužil o odhalení rrorrrchmatematicl(ycha zvláštěgeonretrick1ichvztahri, vzpomeĚme napňí. klad Pythagorovuvětu. Dík1'sr,ynrpiesn1imzjištěním,ježse t''Íkají vztahu délky struny a lyšky t nu, se Pythagorásstal i ,iednínrz prrikopník akustiky' Podle pythagorejcťr je harmonie sjednocenímmnohosti a docházív ní jevÍr k souladu ptivoclněnesouladn1'ch. Harmoníespojujev jednotu r-rásledujícíprotiklady:
a
omezené x lreomezené jedno x rnnohé
a
licilé x sr.rdé a
pravé x levé
a
mužskéx ženské
36
klid * pohyb rovnéx kiivé světlo x tma črverecx obdélník dobro x zlo
rěchtoprvkri:1 (bod)'2 (piímje l0, neboťje součtenr číslem Neiclokonalejším Desítkapiivádí všek cíli a k uskutečnění. a 4 (čwerec). t..r)'3 (rroiťrhelník) principem spravedlnost.V ní nejdŮlež'itějšínr \, etice Ie pro pythagorejce stejnym,ježzn.afí 4 = Zx2, jakožtonásobenístejného číslo hrlrieťrstiedníroli tldplatustejnéhostejnym' spo. P.ith"go,á' žil se svyrnipíáteliv duclrovnínrnábožensko-filosofickénr pievtěloa v věiili ptrtování v KrotÓnu na jihu ltálie. P thagorejci lečenství Mnohé poznatky jejich nauk totiž pocházejíze staroegyptskych dtrší. várrí sánr Pythagorásdosáhl lysokého egyptskéhokněžskéhozasvěučcní,r-reboé ta,iná. cení.Byli vegetariánia velká část,iejichnauky byla ezoterníneboli ženy' také piijímali l)o svéhouzavienéhomnišskéhospolečenswí z Akragantu (asi 492433 pž.Kr,) 2.1.4 Empedohlés Na rozdílod mílétslg'chfilosofťrneodvozujeEmpedoklésprivod světskérozma. nitosti pouze z jcdnoho piírodníhoživlu,ale rovnocenněze čryÍdruhťrživlr]: ,,. ,.-J, vod1,,ohně a lzduchu' Vedle nich ve světěpŮsobíještěhybnéa formuživlri. a rozlučování kterér1volávajín.ríšení iícísíly,|áska(filia) a svfu(neikos), jejich odděluje Cistá láska vede všechr]yživly k jednotě a svár piíčinou jícírťrzrrosti. prisobeníobou těchto sil vede k ponrěrnénruPromíSoučasné cháváníjednotlilych živlŮ. Právě v dťrsledkutohoto promíchávánívznlkají iednotliváisoucna. I)oz'nání srnysloq,ch jsoucen je možnépodle Empedok|a jen díky tomu, cestu do sobě piižc z-věcí\1wěrajímikroskopickér1yrony,kterési naléza1í orgánech. V těchto oworlěierrrichoworri, ježse nacházejíve smvslor,1,ch za piedpokladt, žeony qirony rechpak docházíkieiich poznání, samozÍejmě do nich pí.esr.rě zapirdají.Empedokléstotižd sledně razi| názor.žestejnése poznává se stejnfm. Svťrj životna dťrkaz svéhobožswíukončilskokemdo |ícnusicilskésopkvEtny. 2.l.5 Ánaxagortisz Klazotnen (500428 pi. Kr.) sc jako prvníz iÓnsk ch ftlosofťr rozhodl púsobitv Athénách,kterévšakv té cioběrrehr,lyještětak otevienénovÝm rnvšlenkoryn-r zmí' pror'rd m jako v,vše něn:íkolorriáltrítiz'emí.I pÍesvstiícnoupomoc} kterotrmu osvědčilosví' 37
cenÝ vladaĚPeriklés,byl nad Anaxagorou vynesen ortel smrti' neboťse pry rouhal bolr m. Anaxagorás,stejně ,jako později Aristotelés,musel proto z-Athén tajrlě uprclrnout. Ve spise o pilh"odě(Peri f1sios)tento rnyslitel wrdí, žejsoucrrajsou rywoiena z rrekonečného mrrožsrví nralr'chčástic,svym vnitinín-rcharakterem a kvalitou od sebe odlišniich.Tyto zárodečné částicevšechvěcí naz|rváAnaxagorássemena (spermata).Všechnazárodečnásenlenase r'7skytujív každé věci, pokaždéovšemv r zném poměru: ,,V baždéuěcije obsaženačristkaždé uěci,,,Pohyba uspoiádánízárodečrr/ch semen iídífozulŤlnostwŮrčíhoducha (nus),ienžje všemocn, všudvpiítomn1i', jednoduchya s ničímnesnríšen1i. NLls uvádívěci do pohybu jako první hybatel,ale piitom zťrstáváexkluzivně čisty a následnym mechanickym děním nedotčenÝ.Tuto čistottrsi nris podržuje,piestožeje v nesčetnych vydáníchvtělen v nejr znějšíchpňírodních jsotrcr'rech, od rostlirraž-po člověka,a r,šechnyobdaiuje patiičllournírou r,ědomí.V teorii poznáníje Anaxagorászastáncemopačnéhonázoru než E,mpedok1és: domnír'áse totiž,ženestejnése poznává nestejnfm: hoikéslad. k y m ' t e p l és r u d c n y m .Č c r n é b í | y ma t p . Anaxagorovo tvrzení, že ,jeuy diuají uidět skryté(opsisadtl n ta Jaino. ilxend),,, v sobě nesehluboképoselswí,ježje aktuálrrípro nrnol.renlhistoricky r'zdálenější vhledv fenomenologťrve stoletídl'acátém. 2.1.6 Démokritosz Ábdér a Leukippos (5, st.pi, Kr,) rozvinuli marerialistickouteorii o atomech, ciále nedělitelnfch a neimenšíclr částečkách hmoty. Atomy jsou materiálně naprosto stejné.lišíse ovšemwarem, polohou a uspoiádáním.Vzájemně na sebe podle plánu a nutnosti mechanicky(toautonaton)narážejí v prázclnérn Prostoru'jenžje pojímánjako nejsoucno.Všechr-ro děníje jen pĚesunemurčitychatomťrz jednoho mista na jiné.I'idskádušeje jernnouskladbouvelmi hladkí'cha ktrlatychatomri. V životěje ťrkolemčlověka- podle Démokritol,1'etickér-rauky- dos:rženíblaženosti'a to prostíednictvím r,1,'rovnaného a radostnéhopozrrání.Clo. věk se má vždyr1varovat zbytečnychvášní. Démokritos,)ehožmaterialisrické spisy doporučovalPlarÓrr spálit, byl žákemLeukippa.Ten je znánr jako piísny detern"rinisca: každáudálost má svou nutnou piíčinuv událostijiné.
).l .7 Ekiskn škola z KolofÓnu (570-480 pi. Kr.) f.ilo. Na jilru ltálie,v Eleji, založilXenofanés piíslušnícise nazlvali eleaté.Eleatépoch1'bovalio spo. stlflclitluškolu' ,)eiíž i ve srych prolelrlivostismvsl , věci jsor'rpocllenich pouhfm pieludem' a to (hénkai prín = jedno jsoucího jednotu všeho hlásala Thto škola nre:náclr. je jedinym, věčnym' 1 r,ieclrno),ježnevzniká ani nezaniká.Pro Xenofana svět vidícínr,člověkunepodobnym bohenr. ncrněrrnym,nehybnym, slyšícím, ziení)ednohoživéhoboŽíhojsoucnavedlo Xenofanak závěru,Že Nl1,stické bohú, |ež|e typické a antropomorfirílíčení ie tiebe kritizovatpanteistické pro Homérovaa Hésiodovadíla. z,r,láště 'Ž,íkem Xer-rofanabyi Parmenidés(540*465 pi. Kr.). Tento myslitei napsal f-ilosoÍickoubáseĎ o piírodě (Perif\se s), Z tohoto grandiÓzního dila platrr/chPro celou elejskouškolu: ,lr,níwl,eremeněkolik ristiedníchnlyšlerrek' . . . . . .
M}'šlenkaje totožnás pňedmětenrml'šlení. Myšlenía bytíje totožné. Mysticky lze naziítjedno bytí jako 'dobie zaoblenou kouli... .tsoucnoiest a nebytínení. ledno b;'tíje bez vzniku a zárriku'celé,jednorodé.bez pohybu a věčné. Sn"ryslynám zprostieclkujípouze zdánlivépoznání,neboťpohyb ve sku-
tečr-rosti neexistuie. . I]xistujetedy v zásadě dvojí pozrrání:rozumovéa snryslové,a prorože jcdině nlyšlerrím lze dospět k jedinénrubytí,vzclávaiíse eleatéjedno. strirnněpoznánísmvslového. ']vto
bytí (bytímúžebyt opravdu jenorn myšler-rky o iedrrom a nehybnén.r jeclIro'a nutně z toho proto 'ypl}'vá, žerrebytínemťrže prostčbyt) rozpracoval cliile Zén6nzE|eje (490430 pi.. Kr.). Jln popíral nlnohost reálného prostoru(rozložitelnél.ro na části)a z roho plynoucípohyb. I)rotiexistencimnohosti,časua pohybu mluví pod|eZén6narozpor mezi tlcorllezetlymdělenínrmyšleného vždyolnezenou prostoru a našízkušeností, dělitclIlostí běžného, empirickéhoProstoru.Zén6njakoby iíkal,žeexistence pl.ostoru(a v rrěm něčehohfbajícíhose) je r,1.loučená, protožetento Prostor bychornsi mohli piedstavitzasev dalšímprostoru'a tak clále...
Proti existencipohybu uvádí Zén
2.I.8 Sofisté Z vítězn,i,chválek s Peršany(5OO-449 pň. Kr.) r1'těžiloŘecko, a zejména Athény,nejenuhájenísvobody'ale také,,1traznézn'šení životní r
jako rradprr,rrímipiíčinami1soucího tolili lrezajírlalofilosofickérozjímárrí rozA tyto otázky pone,jvíce života. praktické o zky jeho každodenního 5píšc a právo. etickédisciplíny,jaz'1'kověda p1....,uá,.,.ly jako disciplínpraktickéfilosofie' těchto učitelé živili kteĚí se \'z-c]članci, jejich zájmri všakzahrnoval okruh mourlrosti. sc rtazívalisofisté učitelé a tak i.adydalšíchoborŮ lidskéhověděrría činrrosti, i sb.lrinfbrmacíz ce]lé většinasofistribyla nejen poly|ristory,ale rovněžodborníkyv disciplínách
rázu. techrrického porrejr.íce (ttt antropina' stojícív opoz-iciop|oti zásadě, již raz1|o K uěcemtidsbjm piírodníbádání:taflzika), právě tak by mohlo znít heslo sofistti, pi.eclchozí je r,šechr-ro poznánírelativní,neboťpravdu nejlépeZastá\'áa obhané'ž pro jujer,rimluvnymudrlant. sofisty bvli Protágorás z Abdér a Gorgiás z Leontín. Ne jr.Ýznamrrějšími Protágorás (480-410 pĚ.Kr.) drisledn1i,strbjektivrrímzájnlem člověka I)ozicctohoto filosofá pŤedstar,uje podrnírrčnrelativismus: ,,O každi t,t\cilze tnéstdua protik|adrtéu!rok\,,,V posledníinstanci tedy ani obecně platnéwrzení,pravdaje necxistuježádnáobjektir'nískutečnost z,celar.elativní. Č|o. že ttejsou.,, žejsou, nejsoucícb, ,,Clouěk'je mírou ušechuěcí,.fsoucích, věk sánl r.rrčuie, co je v danéclrvíliskutečnost'a co nikoliv. Jedinou jisvěcí,ienatolik je totižrr-rá Bytívnějších totl sktttečností vlastnísub1ektivita. myrn vlastnímzáj. prorllěrllivé, zpevnění ž'esi žádáprávě ono trchopující Itl cltt.
a zpťrsobťr, rodťr,časťr \/ j,t4,kouědě se Protágorászaby'valrrejenrozlišováním a|ctal<é správnostíryjadiování. fbrmální (logika)a obsahovou(sémantika) je zásadrrě I,lit,tlie podle jeho nríněníplodem konvence:r právnízÍízení or'lir.rlitelné dr'ěma instancemi:studem (aidÓs)a spravedlností(r'liÉr). I)rotáqorásbyl poslézerypovězen z' Athén,protožese podle pĚedstavitelťr obce do;-louštěl rouhačsrví. Jeho krriha o bozíchzačínávětov: ,'o bozícb neuín,ani zda jsou, alti zda nejsou.,,
A1
Gorgiás z Leontín (485-380 pi. Kr.)
z Athén(asi470-399 pi. Kr.) ), ],()SÓkmtés
dovedl sofistickor-r .redúr'ěru v nrožnostpIného'objektivníhopoznání(skepsi) ažk pozici drisledného agnosticismu(piesvědčení o nemožnostiiakéhoko. lir, poznání).Tvrdil totíž'že l. Nic rrení' 2. I kdyby něco bylo, bylo bv to r-repozrratelné. 3. I kdyby to bylo ;loznatelllé,nebvlo by to sděiitelné. I,idése tudížztrácejív bludištislov a zŮstávajíosamoceniza hradbami sv1ichvlastrríchnázorú.
je plvnír-nv iadě fllosof klasickéhoRecka. Začiná iím f.ilosofie traktovaná jako discipiína,která si klade za ríkol pečlivézkoumání, vedenéza pomoci běžněužívan/chpojmri. V dějinách filosofie je terrtoprostě oděn/ mudrc z-námtaké jako první piedstavitel autonolnně za[ádané morálky. Netrpěl totižstrachemze ztráty vlasrnímnebo cizím rozu. mem objel,enlychdogmat a byl svobodrr1imčlol,ěkemprávě školy.Zivot tohotomužebyl linii žádné prtltrl,ženemuseldržet,,stranickou.. riaplrrěnyvyhradně radostíZestarostio pravévěděnía z něj plynoucíhodobra jako občarr Atlrén.A rny jej rnŮžernez tohoto hlediska vl-rímat v dLrších
V oblastiprávnílromyšleníse sofistéobíralijako prvnífilosotbvé takéopozičnímpostavenímpiirozeného a pozitivního práva. K tétootázce jednot' lil'í sofistézaujínralirozličnáa poměrněradikálnístanoviska: + ,,Pozitíunízíkon (nomos - psanéustanovení)tYrattizujelidi a nutíje k mno-
hému,co odporujepiirozenosti.,, Hippiás + ,,Pozitiuní zákon je zp sob, prosazují suou sílu na kor slab.lale mocnější ších..,Nenizrídnéhomě itka, kromě lidskésíl\, na kteréb1 se šlootluolat u boii o tnoc."Tiasymachos + ,'Pozitiuni zibon je ochrannrihradbl slabjcll proti silnYm' Piirozenépráuo je prtiuo silnějšího,.. ĚíkáKalliklés a doclává, že ,,mraunost je domluua mezi slabocby,kterésedáutipi.ízuiskozlibon,,,Tento soflsta ostie r'7stupujetakér, PlatÓnově dialogu Gorgitís'kde kritizuje filosofor'ánístaršíchlidí: ,,.' kt!rybotiu ušakuuidítntt staršího člouěha, žeseještězabj,uá.t')|osof í a neodchrizíod ní' tento mužpodle méhozdáni, S krate, zasltlhuje biti.,, Podle mnohych sofist ani mravní jednání nevyplywáz lidsképÍirozenosti (fi,sei),ale prosazujese na základě dohody (thesei), Žadni, mravní pi'edpis nemrižeproto platit absolutně,jeho zněnía fbrma se vždybudou lišitpoclle rrrístních' historickycha dalšíchpodmírrek.Právě kritíkaprotipiirozenosti tradičnímorálki,nrohla podle rnír-rění některychhistorikr-ifilosofievéstk rozvoji autonomnímorálky a filosoficky,to znamená raciorrálnězaloženych, etickych koncept . S prvnínr a záror,eiinejznámějšímz těchto konceptŮ se mužetesez-trámit, milí čtenáii,hned v následující podkapitole.
42
tvpickéhof'ilosofa,kter1isvou nauku opr:rvduprožívásrdcem.
otce sochaiskémuumění. Matčirropovo|ání se vyučil u svél-ro Scikratés báby u něj - podle jeho r4astníchslov - zanechalostopv v podobě portlc1ní SÓkratésneztráce]čassepiv lidech na svět novémupoznár-rí. srrahvpor-r-ráhat v sclvánínrmrrdroslor'nÝchtextťr,miloval filosofii akci žir1ich,ba vášnilych Tyto rozhovory byly později nristrovskyreprodukovánvv dílech ltlzhtlvorťt' jcho žákaPlat6na, ktery je zachytil ve formě dialog . dokona. V PlatÓnor.vchdialozíchje SÓkratésprezentovánjako ztělesněrrí mladé lidi, z'ejmén,l věku, ale léIročlověka,jenžponouká občanyr zného k sltnostatnémuprom1išler-rí slov, jimiž se obr,yklepojnlenovávajípodstatné SÓkratéspiitom pojnly z oblasti r-r-ryšlení právníhoa p'olitického. erickéhcl, piíčinsvěta, l.žác{rrém meta$'zickych o lysvětlení prvních neusiluje pĚípadě (kteií v téže době jako ale l' podobnérnduchu jako sofisté ostatrlěpťrsobili orl sárn) se z-arněiujena základní otázky praktickéhoživota. V r.ozhovorech' obwkly'ch postupťrindukkterévede,se SÓkratéspĚidržuje tit'rlílogiky: ptá se napiíkJad,co je dobré.Lidé n.runejprve odpovída,jí poujinl l
43
Rozumnost |e pro kaž-dého člověkadostupná díky ieho vlastnímuduševnímu qikonu. Je zcela nezávislána tom, co určrrjejakodobréa správnévnější okolí, nábožerrská tradice či irrstitucenebo zákony státu. PĚestoSÓkratés 'ry?',"{á svéspoluobčanyk respektuobecr.rích zákonŮ, rreboťtato pravidla jsou jeho podle názoru vyrazemtoho, na čemse dohodlo společenswí rozun'rnych duší. Strach athénské politickéa soudnickéelity ze ztráry autoriry vedl k falešnému obviněníSÓkrata z bezbožnostia kaženímládeže.SÓkratésbyl demokraticky, rradpoloviční většinouhlastiodsouzen k smrti otravou jedem. PĚes. toženru byla dána možnost,aby uprchl do lyhnanswí' pii,ial trestjako vyraz svépokory vťrčizákonťrm- ovšems vědornínl,žesmrtí se nic z toho, co je pro duši drileŽité,neztrácí. SÓkratéssvou cestu zir pozrránínrzdrivodĚovalhlubokou irrgpirací, 1ížzakusil díky nápisu nad branou c{elfské věštírny:Poznej sebe sama. Tento rrápis SÓkratéspĚijímaljako intelektuálnípodnět, neboépro něho jakožtofiloso. fujícíhočlověkabylo sebepoznáníspojováno s fozumovou (logos)cestou k poznání duše,která je dobrá ak nížsměňujectností (aret{ vedeny život' Schematicky si ukáženle,kudy r'edecestak vědění,a tudíži k dobru: S kratovo dotazování * odPověď v podobě domněnlqy značícíživot v nepravdě .l' S kratovo l,}wracenídomněnlry ---+Poznání nevědění jako uvědomění si sebe i světa v iluzornosti v
S kratovo nové položení otázl
Probuzerrí skutečného zájml
o vědění
Seb"pl'ná.,í trrto proces postupr'rje od zjištěnípovrchníhosebevědomípies nejistotu z nedostatečnosti vlastníhopoz'nánía nahlédnutínevědomosti,ažk radostné ochotě učitse nov rn pohledťrnrt.rar.ěcia konečnězavršujícímu sebepoznání. 44
pro něj nen.réla SÓkratéspfecizně dokázal Pracovats jazykem, takžeslova z r.richpomocí jejich pňesného rellrrivnír7znanr jako pro sofisry ale lywáiel pojmťr. obecnfch lynrezenía určenídeflnice evropskáfilosofická upozornit na to, ževlastnčcelá následující Zc1ernr'rsíme je ncboť hodináiskou prací trlrclicerrasobě nesetuto pŮvodníS krator.upečeť, v ní proro nemá místo.SÓkratovametodaje vederra s pojmv,a planéiečnění a věci hlubok1im ijd.. .o,.'-u' jenžze sebesaméhoprovazujevšechnypojmy racionálního snlvslem,a poskytujetak jistotučlověku,kter1iprostiednicwím je o sobě dobré. .li.ingu postupujedžunglínázorrjk jasu poznání,které samo h|as, daiŘit..l ,., ževelkou roli v SÓkratově životěhrál r'nitiní božsk1i zdání. fálešnych od náhledy správné noltiort,jenŽmu pornáhal rozlišovat pii. nemá' činit co O tornto hlase PlatÓr-rtvrclil,Že Sokratavarovalpied rín-r' podle Xenoíana nru takéiíkal, co činit a nryslet rná. čenrž V l'latÓrrově dialogu PrÓtagoris S kratésformuluie mvšlerrk-v.jež hrají Znaklíčovouroli pii definovárrípoměru mezi prar1'rnvěděníma ctností'Ío mezi moudrostía dobrem: rrler.rá tetl4,prauil jsem, plíjemttéje dobré,nikdo, když uí nebo se do. ,,./estliže tltrttud,žejsou jiné uěci lepšínež to,co on dělti, d možné,nebudeto dělat, Pod|éhatsilzt sobě netti nic jinéln .jtstližemu je možrtodětat Lepšíuěci. sdtnnsebenic jinéhonežmoudrost',, a bjltsitnější ttežttet,ětlomost, 2. t. t 0 SÓkratot,ské škol7 S.jkratés nikdv nemluvil k anonyrnnímulidstvu' ale vždyke konkrétrrímtr, člověku.Jiskrná filosofiev alrci jako projev radostné tělcrrli clušípÍítonrnérnu ttltludrostisvéhoučitelemožnáměla za násleclektakéto, žeSokratovižáci rlepi.evz.ali |ormě,aleve školách,kterézaložili'r'esměs jeho nauku v iedrrotrlé originalitu' projer.ilisr,outrezávislotr osobittlsta rnvšlenkovou t . Školukynickou reprezenttrjí Antisthenész Athén (455_360pi. Kr.), jeho Ž,líkDiogenésze Sin py (400*323 pi'. Kr.) nebcl jedna z rná|aznám1ich a luxusenrobdaiená HipparŽ,err v c1ějináchfilosofie starověku,pťrvabern aby dosáhla i krasoiečněr-rí, chie, ktcrá se dokázalavzclátživotav libťrst1<ách clolionalé realizacekynickéetiky.
Na Antisthenověfilosofii je patrnÝvliv jeho druhéhoučitele,kter m o ideiích.Podle byl Gorgiás.Ápliku|e totižjeho skepsina Platiínovoučení Arltisthenave skutečnosriide,je- obecnépo,my' iimiž.se označujíjed. notlivé'sm1r5|6u6 věci (pes,kťrů, moie, stťrl), pĚítomné slmv o sobě,v mysli ani v nadsnryslové iíšiidejí,rreexistují. Reálnébvtíje vlastníjen zde piítornnéjednotlivir.rě,a Pfoto r.rerrrá smysl se pokoušeto pojmové\,ymezo. jak u uvidíme vání a definování.Nelze totiždefinovatjirrym zpťrsobem, pozdějl u Aristotela,nežtak, ž-epodiadímedanou jednotlivou věc pod lyšší'skupinu podobnfch věcízobecirujícípoiem a určit rn specifick/m znakem ii od něj odlišíne.Napiíldadjednotlivínusttilbychommohli defi' novat tak, Že bychom 1i podiadili pod zobeciiujícípoiem nábyteka druhově ji specifikor,alivyrazemd euěny- za piedpokladu, žeexistujíijiné druhr'nábvtku'co se tyče(jakoje tomu v piípaděnašídefinice)materiálu, z něhožje zhotoveny.Pro Antisthenaale nic takovéhojako imaginárně mvšlenfdievěny rrábytekrreexistuje'Vždy rnáme pied sebou nello v n-rysli jedrrotlivinu.Ta se ovšemrymyká možrrostiji korrkr.étní :r jedir-rečnou poznilt podle logickéhopravidla nepoznatelnostijednotlivého.S olrle. dem na tento pňístuprnŮŽemekyrrickou teorii pozr-rání označitza první jednoduše pokus o pojat1,nominalismus. S iín mi posttlpy,,ježfilosofovéuplatíovali pii Ěešení problematiky obecn/ch pojmťr- univerzálií, se seznámímezejménav kapitolevěnovanéstiedověké filosofii. Antisthenésneztrácíčasnretafvz-ikouani noerikou a svémyšlenkové sílvsoustĚed'uje na etiku, v nížieakcentpoloženyna následující problérrrovéokruhy: - Je tŤebatrsilovato to, aby pokud tnožno kažci1ičlověkdospěl ve svo. jedince. V tom Antisthenésuvažuje bodného,sebe sama určujícího jako a postupujepodobně SÓkratés. - Cesta k rnravníautonomii nevecle- na rozdíl od SÓkratova postupLrAntisthenésspíšejako kazatelhlásá pics pojnrovédialogickérozlišování. silnévrile,ježr.edeke k/ženému nutnostuplatnční sebeor.ládárrí' - Díky sebeovládáníčlověkzískávámoc rradsrynri r'ášněnri.Vrisledkem, iehožtor.rtocestou toužídosáhnout,je soběstačnost(autarkeia)jakožto projev minimalizacepotieb. - Z|o vyrťrstá z podléhánírozkoším.Antistherrész'avrhujeotroctvía jak|,. koli projev institucionalizace,teclykr'rlturu,zákony i stát. Navrhuje 46
anarchismtrs.Namístopvšnéhoňeck pĚíroděa irrdividr-ralistick)i rrlír,rat natnístorodiny volnou lásktr.Oceiruje kosrnopolitísmus, rvíprosazr'rje fi.z-ickynamálravottpriíci v tétočinnostije pro něj vzorem iecky lrLtlina}]éraklés' (asi 4252. Šliolulryrénskou(hédonistickou)založilAristippos z Kj,rény .]55 pi. Kl.), jenŽ b14nejen žákemSÓkrator,ym'ale studoval takéu soÍlsry l)r tagorV. se filoSvětáckyAristippos, putujícípo ieckych městecha pokoušející uživit'je opakemArrtisthena,neboťsi pochva. srlfií po Vzoru sofist (eltdaimoltrieživotv piíjemnéma slastnémprožitku.Umění blaženého podle něj Ve schopnostiudržetzdravou míru pÍítonrné tti,t)žjvoraspočívá (hédonfl. Slastje v ,jehopojetívyjádienajako mírnÝpohyb a strast s|s jello pohyb prudky' SÓkratésAristippa,podobně jako Antisthena,inspi. roval zejménasvou snahou po Vnitiním osvobození.Aristippos v této stluvislostidtisledně prosazoval názor, ževnitiní duševníenergii je tieba rozltlnně usměrirovat:,, ... m1imrozkošu moci, ale nejsemu její moci.,, institucejsou Aristippovi celkem lhostejné,ale na rozdíl Společenské ocl Arrtisthenaje dokážes nadhledema humornym piístupempiijmout' neboťrnohou bÝt, jak se domr-rívá'sr,fm zpťrsobemužitečné. 3' Sl
4. Skola élidsko.eretrijskáměla jen skromnějšívyznam a je zrrán.ráhlavně clíkvnlyšlerrkám fllo. Faid na ,É|ldy (5.- 4. st. pi. Kr.), ktery považoval sofii a hlavně etiku za lékuzdravuiící nemocnéduše. 47
Úkol' V tétorozsáhiékapitole by si měl každ,i, z vás nalézt3 témata,f'ilosos,nebo školy,o kteryclr bude schcrpen,včerněvlastrríchnáhledťr,lypriívět nejméně 3 minury. Shrnutí: Nyní se mŮžemev hrnu podívatna to, jakémyslitele a ténratajsrne mohli v tétokapitolepozIrat: . . . . . . . . . . .
vznik filosofie,tidiv, hledáníprvníchprincipti Thalés,Ana-ximandros, Anaxinrenés Hérakleitos Pythagorás eleaté(Parmerridés, Zén n z Eleje) Enrpedoklés Ana.xagorás aromisté (relativismus, sof.isté subjektivismus, právo, nlorálka) S kratés(vědění= dobro) sÓkratovskéškoly
2.2 PlatÓn Z tétopodkapitoly bvstesi měli odnéstzrraloststěžejních myšleneka děl patrně r-rejr1,.znamncllšího,,,nebeského.. fi losofa klasickéhoŘeck.r, PlatÓ rr:r.Elenrerrtárn í zn:rlosti jeho nauky o idejích,duši,ideji Dobra, ctnosti a r.i|oze státu btrcloupatÍitk satnclziejmynr a piedpokládar.rvnr. PĚeder.ším z toho d vodu' žePlatÓnova fllosofie je i pĚi svévelkéhloubcea mistrovsképráci s obtíž'nynpojrnovym W'rnezovánínr l.elmi n:ízorrrá a ptlchopitelná. Plat n (427-347 pi. Kr.) se n:rrodildo bohatéa politicky anglžované arist
jak telltoieho rys a cíleněse snažilr,ynikat v gymnastice,tak v boji. Ve dvazristal rnu věrny aždo snlrti' F.ilosožákem a stal SÓkratoqi'nr se ťťtiletech žívotnínr snern.Studovirlmatenrirtiku, stalo něj uskutečněrrym se pr<-r tovlíní rlc byl zasvěcentakédo rŮzn1ichnáboženskychmystérií,piedevšímu kněv Egr'ptě' Seznámil se s naukou Pythagorovoua srražilse opakovaně Ž-ích icleálnístát na Sicíliina dr,oietyrirrraDionÝsia I' Jak známo štěstí rcaliz,ovet oi-irrěm v tétozáležitostinestálo,a dokonce byl prodán na krátkou dobu .j., ot,n.tuí. Z něi jej lykoupil filosof Anniker a Plat n se po deseti letech světem vrátil don'rrj,do Athén. Tadv založilasi v roce 387 pi. Kr. 1lutor,árrí Akaclenrii(toto jménodostala,ProtoŽesídlilau háje hér6aAkadéma),první ale stihl piesto ještě .,'r'.sokou na světě.Bvl siceryhledáván zástupvžákťr' Školtr sepisovatsvénesnrrtelnéfilosofickédialogy' ZemÍe|neženatv r. 347 pĚ. Kr. ''e svych 81 letech pii psaníknihy. Lllal'ní irrspirace,ježovlivnily PlatÓnovu filosofii, jsor'rryto: . SÓkratés(ten byl pro PlatÓna nikoliv člověkem,ale dokonalou ideou), . h,tLkleidés (školamegarská), . Kratylos (seznámil jej s Héraklcitovoufilosofií), ' pythagoreismus. Současné historickébádánípovažujes určitostí25 dialogri za autentickéPlaza1enltÓnovo dílo.Vyberu z nich jen něktelé,ježbych doporučilvážnějším cilnl k piečtení: . obrana SÓkratoua' . Krit n (o hoclnotě právního iáclu), . Pt.titagorás (o ctnosti)' . Hippitis Menší(o pravdě a lži), . Krarylo'r(o podstatějazyka), . FaitlÓn (o nesmrtelnostiduše), . F,rtidros (o kráse a složkáchduše)' . S.},lnposion (Hostina,od láskv tělesrrék ide,iiDobra), . I)olíftiá([Jsnua, konrpletníshrnutí P1at6noq'ch filosofickych i polito. logickychnázorŮ), . l\rmenidés(o světě icle|ía probléniu jecinohoa nlrrohého), . SoJ)stés (o vědění,jsoucnu a bytí). 49
dějiny Věhlasny anglickÝ učenecAlfred North Vlritehead prohlásil' že,,celé jinytn k PlatÓnoui,,. Podívejme se i my, než komentáiem nejsou ničím filosofie žety komentáievlastnějsou. k ,,čemu.. :.2.1
Juet taeil
nodel tzt,.Plat noua trojPro r,yklad PlatÓnow fil
směrem Nlhléclněmenvníjak tento filosofickypostupod světasmyslového lypadá. ideálrlímu u PlatÓna ke sr'ětrr
ABsíJLUTNt} (Bi]]{,SVET mXJi) I.rLr-)SOITE DUCHA (+ TEOLOCIE)
/
\ q
MITHE)iIS (učastenstu)
\
DLTSE
ZKlJSENÚsT
H]\,T(JTNYSVET (su|rstante u Áristotela}
(subjekt) pornávajiriJÁ
FILosOtr.IE PŘJRoDY TĚto (A. Ánzenbather
}
-
]
PlatÓn si všímáběžnésituacečlověka,kterÝ žijebez hlubšíhovnoru do svého Ustauak Životu uzavienémuv jeslryni, by'tí.PÍirovrrávátuto sitr.racive sy.tisu v nížduchovně slepá lidská bytost považujepouhéstínyvěcí na stěnách za skutečnoua jedinou realitu. Clověk, rrvězněnytělem svésmyslovosti,nemá ani piedstavu o tom, žeby zašedlyma nrálo živou. nlohlo existovatbytí' kteréneníjen |sezlryraznÝm, cím odrazem reality skrytév dimenzi vzorového,ideálního,máme nutkání
50
zasvěcerr/ i'íci.r.rjskéhosvěta. Světa,do jehož realiry možrrábezprostiedr-rě člověka raciopro piístup prostiednictvím takového běžného I,llrr n zaiišťuje filosofie.Minimálně na merrtálníriror,r-ri, pokucl pňijmeme nástrojťr nlílrrích jeskyně z zdání, nejistého mínění nás PlatÓn osvobozuje m1.šlení, lirrii icho nás za luny a k prŮzračné a zpočátku snění svitu piivádí ternného (r]ol:l),.t z-áii pravéhobytí a vědění (noésis). clsleprrjící
1. Smyslovévnímánídanéhopiedmětu jVliiženre si pňedstavit,žese díváme na lidskou wáÍ.Vidíme její nezamě. llitelné rysy.Z pohledu oěí a' z směvu p
PlatÓnrjv oblíberrfdidaktick1iPostup pii vysvětlovánítoho, co je to vlastně idea' si mŮžemeukázat na pĚíkladu dialogu h{entjn'SÓkratéstu obratně pokládá otázky nevzdělanémuotrokovi, kter sám od sebeposléze objevíznalost geometricképoučkyo poměru strany čtverces dvojnásobnou plochou ke straně čtvercezákladního.To ,jepro PlatÓna - ktery nám svépiesvědčení pietlkládá Prostiednictvínrrozhovoru vedenéhoSokratem - dŮkazem nesnrrtelnosriduše. PlatÓn se totiždomnívá,žepii pobytu r'nadsmvslovém světědušezískávánazíránímna idejezák|adnírozumovou' pfo všechnylidi společnotrq'bavu, jež unrožĎujepoznávánírovněž i v rrám známérnsvětěhmotnych napodobenin těchto idejí. jednodušší My uži,)eme piíklad a Ptáme se:,,Co má mnohost r znoro. dych troj helníkŮ společného?.. Snad lze odpověděttak, žeonu ideu tro,irihelníku'ježje piítomná v každémkonkrétnímtrojLíhelníku, nevnímáme smyslově,ale v PlatÓnově stylu ji poznáváme rozpomenutím (anamnésis) se na kdysi každfm viděnou piedlohu. Torrto pĚedlohouje originál trojLihelníku'ktery existujeve světěvzorovÝcha dokonal1ichjsoucen, idejí. Z dosLrduvedenéhojasně lyplyvá, že Plat n rozlišuje mezi světem zdání a světem neměnn/ch idejí. Svět zdání pro nás piedstavujíznámá materiálníjsoucna,vr-rímatelná obr,y. klym zpťrsobenr, tedy prostrednicwímnastaven1ich smvslorychfunkcí:zraku, sluchu, hnratu a čichu.Vysledkem našehosmyslovéhovnímáníje nepietržitritok měnícíchse vjemťr.Tento svět jevťrovšerns\ce',..uirlíme, ale rozu(Istau}. men ner,nhndne,,,iíká PlarÓn v šesté knize D ležitouroll pĚi poznáváníve světě zdání hraje slunce jako ztělesněnf ideje Dobra. Slunce vyzaÍujesvětlo,kteréumožiiujelidskému projev nejvyšší zraku (jenžje v PlatÓnově pojetínejdúležitějším smyslem)rozpoznáváníwarťr a barev'Navíc poskytujevšemžir,7mjsoucnťrmr,1Živua sílLrk r stu. Poznání, kteréholidé dosahujíve sr,ětězdání,je ovšemkv li nepiekročitelné omeze. nosti smyslovézku.šenosti porrhym míněním (doxa).Mínění nrá dva srupně. Prvním je dohad (eikasití),zachycvjícíjen stínv a obr.lzy smyslrim piístup. nych věcí.Druh1im stupněm je víra (pistis),čerpající pravděpodobnoLlznalost ze zkušenostis korrkrétnínrižir,ymii rreživymijsoucny. Svět neměnnfch idejí (eidos)naprori tomu ,,...rozunlemunínáne, ale neui.
poznitti ntnjí od Dobra ttejento, žejsou poztttíuán\,njbrž žesejirn od něho ,t,{ost,ít,tí i b.ytía jsoucnosti,ačkolidobro neníjsot|cnost,nybrž t,7nikriještěnad ttostia ntoci'" tlusto.j ,irutrtttos! a to bez piíčinya samaod sebe,je u PlatÓna pramenemvšeho Dobra, l.l." Proto takémrižemespolu s PlatÓnem dovodit, že každávěc bytía prar'dy. a dobrá. Smyexisttrjící nlá r,sobě takovy podíl na pravdě,nakolik je skutečl.rě (nethéxis) podílína svět se právě dle nríry tohoto ťrčastenswí slor,ě-tělesrrv
světě idejí. r.ztlrrlvéIn V těchto závěrechje zcela zÍetelněpatrn1ivliv PlatÓnova piítelea S6kra. tova ž,ákaze školy megarskéEr.rkleida,jenžse zapsal do dějin filosofie s,jed. rlocenímjednoho pravéhobytí (problém,jehožexistencijako první nastolili
eleaté)se s kratovskym Dobrem. je vědě. intelektovépoznání (noésis) I)rosvět idejíplatí,žev něm dosažené Pravá, ideálrrí tlín (episténfl,kterémá absolutní'nezpochvbnitelnouplatnost. jsottctrasc nám odhalujíjako pravdivéa piesnéwfnamy námi užívanch pojmťr. filosofii věnovánatz,v.dialektika. Jčrlltootázkám je v Plat nově systematické Dialektika lyužívá myšlenkovéPostupy' kterébychom za použitídnešní tern.rinologiemohli po.jrnenovattakto: - podiazenínižšíchpojmri pod pojmy wšší' zobeciiot',tíní dnabiz(t- zjišťování nebo odvozovánínoÚch poznatkri z daností,ježjsou jiŽ obsaženyv konkrétnímpojmu nebo hypotéze, - nďrézánispolečného s.ylttéza pojmu pro rŮznorodé. \'rcholenrdialektickéhopostupu je definitivnízastavetrí u nepodn-ríněrrÝch,neměnnychidejí. 1yto ideje majísvou pĚíčinu samy v sobě a v ideji Dobra. |)roťrplrrost si ještěpiipomeĎme,žejako mistrovskydialektik se PlatÓn osvěd. čilpi.eder'ším k osvětlenívybra. už,íval ve sr,ychdialozích,v nichžpiíležitostně nrich témati z'námámytologická vvprávění.
dítne,,.Poznatelnosttohoto světazaruču)etakéidea Dobra: ,,,.'piadněty
Do oblasti, která piekračujesvět smyslovéhozdání, ná|eží ještěrozumové rozvažování (dianoiá),jehožbezprostÍedním ,rytazemje oblast názornégeornetriee nelrázornématematiky.
52
53
PlatÓn je strr.ijcemv dějinách filosofie nevídanésyntézyučenídvou piedchozích,v opozici vŮčisobě stojících, fi|osoÍ.ickych škol.Spojujejednak héra. k]eitovsk'ídťrrazna snryslov1'světpohybu, rra proměnlivé,dynamickédění, jenžje provázenfaktickym doznáním nemožnostitento svět zachvtit v pev. nénra nepochvbnénrpojnrovénlpozrrání(podobnéu sofist ), jednak eleatskou koncentracimyšlenína jedno, statickébytí. Plat n obojí splétádo podoby fllosofickéhosystému,kter1ise naz1ruá dualismus.
- |sottcnoproto není arri pohyb (Hérakleitos),ani klid (Parmenidés), se spojovats klidem a pohybem. ale l-rrriže kolikrát se spo,|í s rody jsoucenod mŮžebyt tolikrát ne,isoucí' - Jstlttct-ro něho rŮzn1ich.Jsoucnost nejsoucna je za|oženana spojeníjsoucna není.Tím je pňekročenPar. s iinymi rody, kter1imi'jednodušeňečeno, jsoucno. Vidíme ovšem,že:,, z nejsoucn,z rnel-ridv požadavekn,edělat '. ' nejsoucnojest i u poh4bu i u ostatníchrodechjsoucen, neboťue ušech podstata rtizttosti,žekaždjtjednotliuj rod je rúznyod jsoucna, zpťtsobuje
DoplĚme,ieště,ženejlyššíidea Dobra piekračujev PlatÓnově podání oblast jsoucnosti- jak smyslověpiístupné, veškeré tak ideální.Filosofieproto není jen disciplínou teoretickou,ale zietelně v sobě nese poselstvívyz'jruající k tomu, aby všechnolidsképoznávání a konání bylo zaměňenok dosažení Dobra. Zce\av duchr.rSÓkratově je proto pro Platcínafilosofie l"./chovouke ctnosti.
nazuemeušechny hlediskaspruíuně a takto z tébož a tin jej dělá nejsoucnem; jsoucna, jsou ieknemeo nich, ličastql rodynejsoucny11%lseil(lop/lk,protože :c jsou, a nttzueneje jsoucnl. _ Pii ' kladu poměru nejsoucnake jsoucnu PlatÓn lysvětluje i rozdílmezi sofistou a f.ilosofěm.Sofista zatemĎuje pravdu tírn, želyužír,ájsouc-
2,2.2 Pozntimka pro náročnějšíbo čtentiieo tom, bdoje podle Pldt na Jilosof'. (ostatnímohou s klidem nebo i s pobybernvynechat) Pro správnoupráci platÓnskéhodialektikaje nezbytnáznalostsouvislostímezi pěti základními rody' ježjsou pojednánv v PlatÓnově dialogu Sofstés.Tento dialog se zásadně lyrovnává se základním Parmenidovym závěrem, že nejsoucínemŮžebyt. Základní rody: jsoucno pohyb klid totoŽnost ruznost
PlatÓnovazjištění: - Jsoucnoje totožné samo se sebou,stejnějako pohyb a klid. Ale vztajsou žerryk ostatním tyto rodv rŮzné.Z roho tedy vyply.váexistence dvou dalšíchsamostatn1i'ch rodri - r znosti a totožnosti. 54
nosti neisoucíhoke k|amání,v jehož rámci se snaží,,slabouuěc činit Filosof naopak čistíieč od zdánlivostía klamu, neboérozlisilnější,,, na šujernezi tím, co je samo v sobě jsoucí'a tím, co hledá jsor"rcnost něčemjiném,a tak je samo v tomto vztahu nejsoucím.Filosofjedno. dušerozlišujemezi tínr'co je pravda,a tím,co se za pravdu jen rydává. 2'2.'3 Suět,jeho stuožení a sffuktura Plat<jrr svou kosnlologii, to znamená nauku o světějako celktr a jeho základníclrčástech,nejpodrobně,iipojednal v dialogu Tímaios' tvrirce)'sescaBožskábytost, nazvanáPlat rrem démirirgos(Ěemeslník, ,Iyto vila sr,ětpclmocí4 hlavníchprincipťr. principy jsou následující: l. vymezující(peras)= i4,,", 2' neot-nezené (apeiron)= Prostot v něnržvěci vznika-jí' 3. vzájernnémíšení= smyslovy svět jako zplozenec, 4. piíčinamíšení= démirirgos,brlh. Svět v platÓnskémpojetípiedstavujekosmos - piirozen1iiád, krásu a har. nonii' která je hierarchickt'uspoiádaná jak ve světěsmyslovém,tirk v inteligibilnímsvětěidejí.Tuto harmonii PlatÓn dešifrujepomocí tajr-rych geo. tlletrickychlr nttnrerologickychnauk. odhaluje napiíklad' žesvět je možné poznatjako z-vláštrrí Napiíklad krychle skládanku r'ytvoienouz trojríhelníkri. 55
je šestisrěn, voda je dvacetistěn,vz,duchosmistěn.Celé jsoucno je dvanac. tistěn a stiedem světaje Země. 2.2.4 Duše PlatÓn je klasick m myslitelem,kter1ifilosoficky i mytologickv dokládá exis' tenci a nesmrtelnostduše.Dá se iíci, ženakonecvšechnyPlat now dialogy určirym zp sobem pojednávajípr:ivě o duši, krerá je spojovatelkoua Prosti.edníkemnrezi světem tělesn 'clr jsoucen a myšlenkovym(inteligibilním) světem idejí.Duše má prostiednicwím svéhooživujícíhospo,jenís pĚiroze. nostítěle možnostslnyslor,ězakoušettělesnéjsoucno a současně je jí dáno prodlévatv nadčasové oblasti. Plat nova nauka je sor.rčástí antickéfiioso' fickétradice,která rr-ráv sobě zakotvenuideu pŤevtělování duší.Pobyt na Zemi je podle PlatÓna pro duši ripadkem. Na Zem se musel každv.z nás vrátit proto, žetu zťistalyz pĚedchozích životťr dIuhy. Na rozdílod indickénebo staroegyptské tradicese PlatÓn nezabywádetail. nějšímrozborenrvznikárríkarmy a reinkarnace.Jako drivod pievtěIováníuvádí nedostatekrealizovanéctnosti. P1ithagorejské, indické a egyptskédtrchovní - v rámci nejnižší nauky,se ktertinribyl dobie obeznán-ren formy egvptského zasvěcenízakoušelkažd adept,tedy i PiatÓn, zkušenostvědoméhoopuštění $zického těla, která mu podávala jasn1idťrkazo nezávislostidušena hmotném těle - možnáZprostňedkovával jen užšímuokruhu srych žákŮ. Vážněiším zájemc nr o studium tétoproblematikymohu doporučitnapiíklad knilru (Jstaua,v nížnalezrrou zajímavé a nepĚíliš častozmiĚovanépodobenswía ryprávěnío sudičkácha o zásvětí,v němžprodlévají dušepo smrti těla pÍed sim dalším zrozením. $'zického PlatÓn také tvrdí, že ,,dušeje stltršínež tělo, neboťmladšínern že ulidnout staršimu,,. Lidská duše'vtělená do fuzickéhotěla, vzniká sjednocenínrsvych následujícíchsložek: . Žádostivé(vegetativní) duše,která nrá centrum r.játrech. . Cítici (boiové,afcktivní)duše,která sídlív srdci. T1.todvě dušerráležejí k hmotnénrusvětu, stvoÍili ie niŽšíbohovéa podlélraiísn-rrti. 56
. Rozumovéduše,která by se měla stát vozatajem,tedy iídícímprvkem (vzpurnf kťrĎ)i afektivní(povoln1ikŮri).Táto \.skutku \,egetativní nlc1cluší částdušeje nesmrtclnáa jejísídloPlatÓn lokalizujev hlavě. bož-ská V dialogu FaidÓn PlatÓn píše'že ,'dušese nejt,ícepodobá božskétnu, rozumnémrt,jednotnémua neziličitdnému,,,a wádí zde nestrtrtelnému, dikazy její nesmrtelnosti : 1. Rozumovédušejsou - podobně jako ideje - samv v sobě jsoucí, samy se sebou,a to znanrená,ženemohou podléhatzrněně. totožné 2. Stejnése poznává stejnym. Duše, kterérozumeln poznávajíideje' rrrusítedy byt stejnéhocharakterujako ony. 3' Ke svémupohybu nepotiebuje rozumová dušežádny vnějšístimul, neboťie schopnápohybu samaod sebe. moŽné, hmotu, a tudížner-rí 4. Rozurrlovádušeje principem oživujícím .rbyhmotě podlehla. C]lověkje obdaien božskousilou, která iej jako qitah mťrže Ywéztz pozem. skÚhozajerído oblastipravéhobytía Dobra. PlatÓn tuto sílupo Ěeckémbohu lásky pojmenováváer6s. Je to pťrvodněpiirozerrátouha po dobru, kráse a prar'clě,která se na nejnižší lidské rovni projevu,je,iako sexuálnížádost. jako Na vyššírovni se projevuje touha duše,která se chce osvoboditod svého z-ajctí v těle a poznat pravébytía dokonalost. Dušepo tomto osvobozenítoužíproto, žepo té'co v drjsledkurělesnych ttržeb došlok jejímuvtělenído !'zickéhotěla,je nyní v tomto těle uzaviena jdko pii nemoci.Cílem pozemskéhoživotaa nejlyššímravní pohnutkou ie tcdl,ťrsilí privodníhostavu,neobtěžkadušeo návrat do jejíhopi.irozeného tlé|ro hmotou. To se všakmrižepodaiit jen pii vládě umrwujícía uspávající rclz-tttltové částiduše' Klždá čiíst r voji proměr.rit: dušese má v tonrto filosoficko-duclrovtlínr . ll
A teprvezdaií-li se tato prorněna,jsou.li všechnytii sioŽky dušerealizovány Tou je sprav uvedenychctnostech,je člověkschopen dostát i ctllosti čtvrté' vedlnost, piedchozí tii ctnosti v sobě obsahujícía všechnyje završující. 2.2'5 PlatÓnouo pojetístátu Ve spi'sechÚsruua^ Zákon1se zájemci mohou seznámit s PlatÓnolymi poli. tologickymi názory. Tyto dva spisy neobsahujíempirická rychodiska v tom smyslu,žeby popiPlatÓn zde piedklád:ívlastnípňedstalyo nejsor.alyreálnystav,ale idealizující Z hlediska se těmto spis m pÍisuzujecharakstátě' tohoto lepšímmožném ter utopie. obce vzniká jako d sledek nutnosti vzájernnéhospo|ováníjedSpolečenswí kteií nrajídispozice k rykonu jen určitéhopovolání,a musí proto notlivcťr, v zá,imuzajištěnísvéobžily ryužítprincipu dělby práce. PŤi popisu základve svétnideálnírnstátu, používáPlaton ního dělenílidskéhospolečenswí individuální lidskéduše. odkazŮ a podobenswí,kterych užil pii analryz'e TÍi částidušePlatÓn promít:ído podoby obce, kterou následně dělí na tii sravy: . Mádci -Zák|adním poslánímstátu je qichova občanŮke ctrrostia směideji Dobra. Proto je nezbytné,aby se vládci obce stali Ěovárrík nejlyšší filosofové,kteŤíisou obdaiení ctností moudrosti. Stanou-li se filoso. fovévládci' pŮjde o vnějšíprojevenírozumovéčástiduše. . Strážci- Státníspolečenství je clrráněnopied vnitiním nebo vnějším nepiítelen statečnj'mi vo,|ák1rVo,iensky stav je vnějšírnpro,jevením srdnaté,afektivníduše.Všichni strážcibydlí pohromadě a na jejich Strážcinesmívlastnit životnírydaje piispívajíostatníobčané. r-rezbytné jejich nemohla najít svťrjr,yraz síla rodinu, aby cennér,ěci ani mít v sobecké,clramtivéhrabil,osti.Jejich Likol spočíváv tom, a|:y zabrádo obce:bohatstvia chudoby.Strážcimohou nili pr niku dr'ou špatností mít volny piísrup ke společnymženárn'Zv|áštěu těch nejstatečnějších h r d i n Ů s e p i e d p o k l á d áh o j n o s rp o t o m s t v a 'k t e r é- j a k u Ž i e v [ - ) s r u u ě 58
státnír'7chověa lycviku. Nejen pro zvykern- poslézepodléháspolečné ovšemplatí,ževšechnystyky se ženamii ploz,enídětí musí stlrv'stráž,cri Na jinych mís. byt podiízerryzásadě,žepiátel nr je všechnospolečné. je iízeno státenr,ktery dětí t.cl'tohoto spisu PlatÓn ale tvrdí,žep|ozen,í je veclenzietelem, podle kteréhovšesměiuje k vyběru a podpoĚenejiepších.Slabšíjedinci mají už od narozerríjen merršír-radě;ina p|ežití, obce zajiš. . Řemeslníci'obchodnícia zemědělci- Materiálnízabezpečení kteií jsou projeverrímžádostivé, ťtrjestav r,yrobc a distributor zbož'í, umírněností. por.rejvíce realizuje se život ctnostn duše.Jejich wž,ivující Distribuce moci a směr jejíhop sobenív ideální obci se dá vyjádiit tak, že moudrf filosof vládne, strážci mu v tom Ú.,i"W pomáhají a žádostiwi,stav této moci podléhá. si, co ŤíkáPlatÓn o bohatství: Vširnrrérne a ,,Ctttost bohatstuísek soběmají tak,jako kfufu leželyna uahrich,u nichž jedna miska kksn, kdyždruhá stoupá.,, státu,kteréje dokonalym napodobenínr l'latonobdivujetakovéuspoĚádání lrierarchické struktury sarnotnéhokosmu. Určitouinspiraci piitom naléz,á v perskychnebo egyptsk/chteokraciich.BožskvmivlastnosttniobdaÍenáspraideje Dobra. občanépro. vec]liviib1,tostnrá byt v,jeho očíchztělesrrěním se má každ1istát tím, k čemuje od cház'ejí cílenouv1ichovou,během r'ríž nejlépedisponován.Děti a rnládežse učído dvacetilet věku 1-liir.ozerrosti huc{běa poez,ii'gymnasticea základťrnrmatematiky' Nadanějšíjedinci 5tufilosofii. clujíaždo t}icetilet podrobnějirnatematikua do 35. roku nejvyšší clialektiku.Z nejnadarrě,iších studerrt se vybírajíac{eptipro práci ve státní službě,aby se r-raučili praxi spravováníobce. Jejich vÝchovakončíteprve
v 5()letech'kdy jsou jako moLrdiímužischopni začítvládnout. Ú,t"uu Platonova ideálního státu ize označit-iakoaristokratickou sofo. kracii - to je vládu rrejlepších z moudrych občanťr. PlatÓnťrvideálnístát za Něktei.íliberálnímysliteiéve 20. stoletíoznačují totalitrrí'napiiklad K. R. Popper ve svéknize oteuiená společnost n její nepí.iitelé. 59
Krititísnajt7emesvéhodruhu jediny písemnypopis bájnéhoostrova Atlanriclr,,k jehožzániku došloasi 10 000 let pied PlatÓnoqim narozením.
Narvs Platonova pgieti koloběhu USTAY neb5.lonik dy re alizováno vláda nejlep šich (Iilo sofii)
r'lá da rrejsilnéjšrc h (r.ojá.ltri)
Ť
Ť
:+ Aa.IsT{-}IŘd{]IE
Tlh't(]I.Rd{-:IE
U TIT.{NI{IS
e
DEll{ÚKT.dCIx
e
OLIGARL:HIE
.t
J r,-Iádanprozunrného mrrožstrri |idu
r.lada rrej rrrajetnějšic lr
Y Ztikonech,kterépocházejíz perajiž staršíhoPlatÓna' nacházímeponěkud uvolněrrější pňedpisypro ideálníobec.Jeiich autor užzaži]z[amání ze dvou nezdaienych pokusťro realizaci ctnostnéobce. Prjvodně byly napsány jako návrhy zákonŮ pro ieckou obec Magnésia. Na rozdíl od (Istauyse v Zákonecll za hlavní jednotku obecního spole. čenswípovažujerodina. Soukromy majetekse piipouští,ale omezuje se jeho hromadění.V ekonomicképrosperitě,jejímždťrsledkemzpravidla je právě zvětšováníbohatswí,vidí PlatÓn největšínebezpečí pro blaho o|sce:,,Dětem je tieba odbazouatmnoho mrauníboos7,chu,nikoliu zlato.,, A těm, kteií projevujíhlubšízájem o duchovrrídiscip|íny,jen piipomínám dva termíny,se kterymi se někdy mohou setkat. Piedevšímse jedná o termínplat nsb\ rok, Ten trvá piibližně 24 0O0 |et, protožeasi 2 000 let se pohybuje tzv. jarníbod astrologickéekliptiky v jednom ze dvanácti znamenízvěrokruhu. Druh1i termín mrižemenaléztv mytech o zanikl ch civiliz'acích,ve kterych se častoobjevujezmínka o dtlantskébultu e' V nedokončeném dialogu
60
o lzrásea lásce ( ryuehje z Planjnoua dialogu ,,S7mposion,,) ,,Diotima: Do těchtotajemstuílásky,SÓkrate, snad i t1 bysmobl byt zasuě. a zírauémustupni zasuě' rett;ale neuim,zdali bysb4l schopenh urcholnémtt jen jest postupu piiprauou. Nuže, uylospríiuném i t0t0 kterému ke cetti, Pii se pokoušej sledouat,budeš-li utjle; ty pak mi ch4bět dobré a nebude žírttti to jestliže ho sptíuně uedl s to' Kdo chce ntiležitoucestoujít z4 touto uěcí, jeho ui)dcernilouatjedno tělo a tam plodit krrisnémyšbnfu;ale potom md jeuicí se na kterémkolitěle,jest sestrakrtísyna druhém poznllt, že kruísa, jít hrásouu bec,bl, b uelmi nerozltmnénepokládat za unější těle,a má-li každoukrásu,jeuícíse na ušech lech, za jednu a tutéž.Když si toto uuě. dolní, musí se sttjt milouníkem ušechkrtisnych těl a naopak ustat u 0né prudkéláscek jednomu, pouznéstse nad ni a pokltidatji za malichernou, žaktísa u dušícbje cennějšinežbruísatěl,z,takže ],otomnabudepíesuědčení, by mu stačili mtilo sličnjlčlouěk,jen když b7 měl ušlechtiloudtlši, a takokteré uéhob7 miloual, pečoualo něj a rodil b7 i u1nalézaltakouémyšlenky, dtíle na kruísu, inucen pohledět Tirn b7 byl p lidi lepšími t,inily mladé fu jeuícíse t, činnostecha u zíkonech, a uuidět piíbuznost toho ušehouespo. musí byt kk, ab1,usoudil, že tělesnríkrásaje něco malého.Po č,innostech p iueden k poznatkťtm,afu uiděl zase krrjsupoznttk , a zíraje na široky rozsah leruísna, aby sejiž nespobojiljednotliuj,m zjeuem krrisy,jako sluha rtěkterého jednoho chlapce nebo muže nebojedné činnosti,a nebyl u té porobě ušednía malichernv, nj,bržab\ měl zrak obrricenna uelikémoie knísna a aby zíraje na ně, rodil mnoho krrisnj,cha uelikych rnyšlenek a poznath u neztíuistiuém f losofouání,až b7 zesílezde a zmobutně, uuiděl jistéjedno uědění,jež se uztabuje be krtisnu' o kterémnyní pouím' Snažseposlouchatco nejpozorněji. na Kdo je p iueden na cestělásky až sem a díu(ísepostupně a spruíuně zjeu1krtísna,ten blížesejiž urcholu erotickébozasuěcení,náhle uuidí krásno podiuuhodnépodsta4,, to krrisno, SÓkrate, pro kterébyly podstupouány ušechny a ani neuznikti,ani nezadžíuější námahry,kteréjepiedeušímuěčné nikri, ani se nezuětšuje, ani ho neubyuá, dtile krrjsno,kterénení z jedné stranykrásnéa z druhéoškliué, ani hned krásnéa hnectzase ne, ani ujedol
,loril Poněra kruisné a u druhémošbliué, leteréneni zde brdsnéa tam zase oškliué, jedněm lidem krrisnéa jirtym oškliué.A nebutlese mu to krásno jeuit jako nějaleiituái nebo ruce nebo něcojiného, co náležítělu, ani iako některrÍiečnebo něleteré uěděttíani něco,co by bylo ltěkde tt"tn?,,etnrlruhěln. napiíkladtn žiuočichu nebona ,)b,,a ttebintbo na čemkoli ",.i jinérn, nybrž burJeto t co, coje tlět.né sdyto o soběn s seboua jetlnotrté; ušeclln1l ostatníkrtisnéuěcijsou toho častn\,a to tak, že kd1lžostatni uznikají a zanikají, tobotopiitottt ani nepiib..luri,ani neubyuá a u bec nic se s tím neděje,Kdykoli terly něhdo náleži1i,tnmilouártínl postupuje od těchto uěcízde a počti uidět ono brrísrto,dosahuje téměi urcbolu zasuě' cení,A tak ten spráunějde nebo od jiného e t,edertpo cestělaskry,kdo 'f počínajeod zdejšíchhrrÍsn\chuěcí pro dosaženíonobo krrísnastrjle ryJstupuje uzbt\rujako po stupních,od jednolrc ke duěma a orl duou ke ušenthrris. nLm těl m a od brásnych l ke krásn\m činnostema ot! činnosti he kráse naukouycbpozn,tk, a od poznatk dostoupíkoneŮtě le oltomupoznrírtí, jehožpiedmětem neni nic jiného nežprriuě ono brásno sllmo, a tak nako' necpozni podstatu htisna. Na tomto stupni žiuota, nily SÓhrate, prauiIa cizinba z Mantineie, ačjestliže u bec kde jirtde, stojí člouěbuza to žít,kd|ž se t/íu,ína bÁno samo. TbjestliženěkdL spatiíš,bude se ti zdát, žeje to nad ušechnosrot'. ttriníse zlatem, drahyni rouchy hrrisnrynichlapci i jinochq, jejicbž zje. t,em 'fsi nynt,,tluriděndo uytržení,a hotoujsi t1jako tlttozíjiní, le$lkoti uidí suémilričfua jsou s nimi, ani rtejíst,ani nepít,kt!7b7to byl, mož,o, n1bržjen se díuata bjt s nitni' Což teprt.,e, kd7b1,se ttěhontu)o,a,/,,potiit samo krásno čisté, r7zí, neporušené p íměšb\,nenaplněnélidsbv- ,,n,,-, baruami a rnno/lottjiltoil pozemshoumalicberno.rtí, nybržhdyb,tlmohl uuirJětsamo ono božské, jednotné brristto?M1slíš,ž, i7 t, b.ytipatn-yžiuot pro člouěka,teterLby sa tam díual a na to hleděl zrakem k tomu u,čenúm l mohl s tím b1t? Či nec/lápeš, žejeclině tu, kdyžse butle díuat onítrti,raleem,leter\mje prauébrrisno uid?t, podaií se.mu rodit ne pouhéobrazy dobra _ uždyť se rtabudesrykats obrazem- trybržskuftčrté ,/ob,o,p,otože se buclest\ktttse sleutečnem; a ledvžzrodí a u1lchouri skutečné dobro,jixě sa std7u mifitn bobu, a' jestliže to člouěhu tnožtto, strlne se tabé ort .le nesmrtelnf,m."
62
\/tli.írn,Že jste si z nrnoha témar' kter mi se Plat n zab|Nal, aťuž to byla nauka t' iclciích, nesmrtelnosti a složkách duše, struktuie světa nebo loze státu, r.r'brali pro vás to nejvíce inspirativní. Neboť jenom inspirovaná duše mťrže trlttžitptl kráse, dobru a prar,clě, což'jsor'rostatně vlastnosti idejí, tedy doko]tllllsti, ze které máme brát vždy r'inrěru pro své iednání.
2.3 Aristotelésze stageiry se narodilv Makedonii ve městěStageirajako syn osob. ního lékaiemakedonskéhokrále v roce 384 pi. Kr. Když mu bylo l7 let, stal se na dalšídvacetiletí jako největší talent tehdejšífilosofie žákem Plat6na. V roce 343 pÍ. Kr' se stal vychovatelembudoucího krále Alexandra Makedonského.Piátelswí,kteréAristoteléss Alexandrem nar,ázal,mu umožr-rilo,aby získal cenné zoologické a botanické,politologickéa dalšípoznatky z cízíchzemí a ocllišrrychkultur, Nashromáždil kolem sebe veikérnnožswíspolupracovrlíkria Žákťr.Po té,co Alexandr odtáhl aždo Persie,založilv Athénáchvlastní fllosofickou ško|v,peripatetickou. Tato škola, která měla svésílo v gymnasiu L.yleeion, získalasvťrjnáz.er'tak,žekclyžv níAristotelésvyučoval,měl ve zryku procházetse piitom se sqimi žáky zahradami a podloubíml (peripatos).Po Alcxandrověsmrti byl AristotelésAthérlarrvnaičenz toho, žese rouhá boh m. LIprchl z Athén, ,,abyseAthéiiané podruhéneprohiešilinaf losofii,,. Zemiel v r. 322 pÍ.Kr. na ostrověEuboia. l:xkltrz-ivní místov tradici evropskéf'ilosofiesi Aristoteléspodle mírrěníznalcťr vr,s|oužil piedevšírn tím, že urr-rělnenapodobitelněpropo,jita v prar1'čas ar(cen tovat: - .smvslovott (Aristotelés z'kušerrost byl ne)enprvním r'elkynl biologenra systematickym zoologem starověku,ale taképrecizně prostudoval a ar-ralyz,rll'aldesítky stav a r znych státníchziizení svédoby), - logickou spekulaci, zvláštědeduktivní odvozování,woiení pojrnúa defi. nlc,
- Íllosofické jazyka. užitípňirozeného Aristotelésdokázal dokonale lyužítsvéhonadáníi možností,kterése mu
63
v životě naskytly,a pt'lstupnězmapoval veškerévědění svédoby. Stal se piitom zakladatelemmnoha vědeck1ichoborťr' Vy se budetemoci těšitv tétokapitole na to, žese seznámítes tím, jak se filosofie jakožtopĚesnápojmová disciplírrarealizovalav díle asi nejv znamnějšíhomyslitelestarověku.
tak všakproto, aby je pochopila kvťrlijejich užitínavenek,aby jejichznalost využilak něčemudalšímua praktickému.Těorie je zcelaa lyhradně a počátcích' samo čelnánauka o pĚíčinách JeJi dovedenado drjsledk , stává se z ní filosofiejakožtorea|ízace lásky k moudrosti. Dokonal1ičlověk.filosof,,nic nedělá..'jen se díváa myslína první pĚíčiny. Aristoteloq'ch myšlenekbudeme postupovat tradič. Pi'i viikladu stěžejních logiky pĚesmetalyziku k etice a politologii. zptisobem, tedy od rlírrl
2.3. ] Aristotelouodílo a) Všechnyvědy' kterése zabyvajípopisem a zkoumáním pĚírody(/ysis),6y!y ve starověkuoznačoványjako $'zika (tentopojem tedy tehdy pochopitelně zahrnoval širší oblast neždnes). Do tohoto oboru zkounrání patÍíz Aristotelor,7chspis napĚíkladdíla o uzniku a zriniku, o nebi, o duši,o uzniku žiuočichťt. b) Z hlediskadějin filosofieje Aristotelogim nejvlivnějším dílemMetrtzika. koncepce tzv. tietí abstrakci' odhlíže,iící od veškeré látky. Její 1eza|oženana (tzv. jsoucno jakožto jsoucno Metajtzika zkourrrá a boha první filosofie + teologie). c) Matematikou se Aristotelésjako jednou z má],anauk nezab1rual. d) Zkoumání orientovanána rozumovéoPeracejsou shrnutav souboru Aris' totelor,1,ch pracío logice, ježjsou souhrnně naz1,vánaorganon. e) Mravní a politickéjednáníje analyz
2,.J,3 Áristoteloualogiba jako logika traZák|adníprincip Aristoteloly iogiky, která je dnes označována spočíváv odhalenízásadních\,ztah mezi pojmem, soudem a rísudkem. r1iční, Logika jako nauka o forrnáchsprávnéhousuzovánípatÍímezi formálnívědy ir t\,oiínástroj (organon),jehožužttíje zce|anezbytnépro piesnémyšlení. a) Správně usuzovatmrižemejen tehdy,jsou-li základníčlánkynašehomyšlení,pojmy, použitelnépro vědění,vědu. Chceme-li toho docíIit,musíme užívatjen takovéPojmy, kterélze pĚesnědefinovat. Zďe máme pŤíkladAristoteloly definice člověka: definiendum
l ť:rovĚr
23,2 Úrouně uěděnipodle Aristotela:
.l
je vnímání (aisthésis). 1. Všem piístLrpné 2. Dalšímstupněmvěděníje zkušenost,v nížse jižprojevujeindividuální rradání.Jedná se napiíklad o iemeslnou zručnost.,,Zkušení.. ovšem jsou' sice vědí' ,,že.. věci tak a tak jsou, nevědívšak,,,proč.. 1,o zna. t:rk -I -l l^š;l l a . ;Z-ť ^ . "'"' l | -ť- Z^|^| ai !] |P r|clny
.,|]'EL]n7 i:.]'jťnl
l
. . .. r. ,! |=l j .- r r l ll -r Ýi , . . " . . l ' 1 ' . ,
vé.:lLll
definiens
I
1 hr.'oÓrcx I llyšlííti.ida p':.1rnÍr (tzrl ::;.o1lr1íc í zna1.' uri rt"1 ír í pii l:1l.ršno: t k ttě.1ake:}:'l.t1: nléj
ROULD,M{V.
t .ld1lšn.i:tod pťír1*írrík.li stej11é skuplny II]RT"lHi--)1"rA l:;!EČIFtr..A.E]
TTŠiÍl -rI)] [1'.TEJELušÍ
vec|.
3. Po zkušenostinásledujeznalecwí,kteréjiž objevujepiíčiny,poněvadž operujes obecn1imipojmy a\,ywáÍíteorii svéhopiedmětu. 4' NejvyššíroveĚvěděnípokr1váteorie' ktefá se obracík piíčinám.Nečiní t)4
I)ojerrr'stojí-liosamoceně,označujerrějakoukategorii. V našempňíkladu jc pojernČt,ovĚx kategoriíSUBS.|ANCE (podstaty)' 65
Aristotelésčlenívšechnykategorie následovně: ,,Každéslouo,kteréje uyičenobez spojeni,označtjebud,SUBSa]ÝCI, nebo WANTITU, nebo KI/ALIT'LJ. nebo VZAH, nebo KDE, nebo KDY nebo PoLoHU, nebo VLASTN]CWÍ' nebo UC]NNoST nello TRPN)ST,, NapĚíkladly jste: 1. člověk(muž,žena), 2. vysoky(á)\75 cm, J . a b s o l v e n(tk a )k o n z e r v a t o Í e ' 4. rodič3-letéhodítěte, 5. doma, 6. večer, 7. sedíte, 8. vlastnítetouhu po vzdělání, 9. učítese' 10. jste k tomu nuceni okolnostmi.
.{)Řetězením risudk&wniká drikaz' Jedná se o dalšíoclr.ozováníiednér.ěw z iin1'ch,a to Prostiednictvímpostupnych ťrsudkŮ. smyslu je odvozenímjednotlivéhopoznatku Dťrkazv a'ristotelském 1errto posttrpse naz1'vádedtrktivnímetoda. StáZ lrozllxtktlclbecrrého. lr'nl odvclzovállímvšaktlarazímepodle Aristotela na hranici, kde již další Pak dojde k bezprostiednímuuchopenízákladní rrenínrožné. oc]r'tlzování je kterou zákon sporu, neipevnější princip tradičr-rí ariszásad1'myšlení, totelskélogikv:
M)ZNF, ABY.rÁT/Ž Vt:CSoUČAsNĚBYLA A SoUČÁsNE ,,Nt.',\,i ivEI]YLÁ'"
b) Soudy wnikají spojenímpolmri. Tírr-rtospojenírl vznikajíbud pravdivé, nebo nepravdivévyroky. Soudy se skládajíze subjektu (|edenpojem), o němžse něco lypovídá v predikátu (druh pojem). Piíklacl:Rrižeje květina. c) Soudy lze dále spojovat v sudky. Myšleníse vž,dyrealizujeprost ednicdťrsledku tvím usuzovárrí.Usuzováníie spojenímdvou soudťr,v )ehožvzniká soucltietí.A to je takéjádro Aristotelow nauky o SYLOGISMU.
e) Protikladem dedukce je postup opačnf,induktivní. Pii něm se f:rktická množstvíjednotlilych piíplatn()stvět1'doložína co nrožnánejvětším padti. Zde vidíme Aristotelr.ivdiametrálnírozchod s naukou jeho učitele PlatÓrra.U Plat<jna bylo věclěnímožnéjen díkv rozumovémunalrlédnutí iclejevěci, k rrěmuždocházelo v poznávacínlaktu rozpomenutíse. Podle Aristotela je induktivní poznání možnédíky spojenídílčího věclěnía konkrétnízkušer-rosti. Vědeckéje pak poznárrínutné:lobecné piíc.iny,kterou odkrywá empirická indukce' Dá se takéÍící,žeprostiedr-rictvín-r induktivního poznáníhledáme to' co je společné určitémurodu. Napiíklacl:,.Jestliže r-rrározhodčípii fotbale píšéalku a rozhodčípĚi házenéji nrá teké,pak platí,žerozhodčí kolektivníchmíčolychher mají píšťalku... Díkv inclukrir,nímupoznáníje poslézemožnédospět i k definici, tedy k ;li.esnénru piiiazenídanéhopojrnu k piíslušnému lodu a druhovému rozdílr'r. Ze vzájemnéhovztahtt indukce a dedukce Aristoteléstakéodvodil' že - z lrlediskametaÍyzického pirvoc1rlě - obecrryprincip poznávánre di.ívější pozdčjinež, jednotliviny'kteréjsou bezprosti.edně piístupnésm1'slŮm.
Piíklad: l. Rrižeje květina Stiední člen 2' Květina voní
Piedpoklady
).,J.4 Ar istoteloun rnetafi,zikt Sltlvo,'rnetafyzika..' označující dnes obr,yk1enejvyšší stupeĚteoretické filosclfie. l,zniklo za z-ajírnar'1'ch okolr'rostí. ;lťrr,
3. R ževoní
66
67
se tzv. první filosofií, pi. Kr.) uspoiádal 14 Aristotelor1,chspisri za|:'!,vajícic\ žeje za|azptisobem, takovym piíčinách, ,o zn"..nl tzv. naukou o prvrrích dilvhistorickyprvnínrsoubornérnlydáníAristotelovadílazajeho$rzijménonauka zkoumající krílníspisy (iecky: nzetamfilsika)' Tím dostala své roho' co se nalézáza piírodou. principv . toužípo Ú,ooa.'i věta spisu Metafyzika zní.,,,Wicbni lidé od piirozenosti Deaenl,
jednotli' Vědění a věda se podle Aristotela t|kaií vždyobecného,neboé obecnéjméno, vina mrižeb;it poznána, jen pokud ji dokížemezaÍaditpod znovu doporuču'ii tomu K kteréznačícharakterjemu vlastnísubstancialiry. pročístpiedchozíkapitolu o definicích. ony obecnéideje (podstaw,substancevěcí)mimo tento Pl"tj., umísťoval svět (transcendence). žeony ideje jsou vtěleny v piedmětech (imanence).Tím Aristotelésn,r
čímvlastněje. ona dynamičnost nás clíkvsvémutvaru informuje o tom, proměnlivosti. plrk spočíváv Í.Ieustálé 7něny Aristotelésuvažrrjev zásadě tii: l ' VZNIK (pohyb od NEJSoUCÍHO ke JSoUCÍMu, 2. ZÁNIK (pohyb od JSoUCÍHO k NE,JSOUCÍMU), kvalitativnía místní). ]. POHYB (ten Aristotelésrozlišujekvarrtitativní,
Vj,kladČrvnna pŘÍČtN. Řckli jsme, Že metaÍyzikazkoumá obecnéprincipy, srražíse tedy vŽdy naléztposlednípiíčinyvěcí. V i.ádu nám znánréhosvěta nahlížíAristotelésnásledujícípĚíčiny: l ' TVAR (FoRMA); PŘíČINA FORMÁLNÍ: to ,ienapiíklad war, idea sochy ,,v hlavě..sochaie. z. LÁTKA; pŘÍČtxn MATERIÁLNÍ: v našempĚípaděje to tieba mra. rnor.Tlto piíčinazprisobujenahodilostči nepravidelnostu věcí. 3. ČINITEL; pŘíČtxn pŮsosÍcÍ' to ;sou soclrai,olyruce. +. ÚČE,t'; pŘÍČtxn cÍlovÁ' to ,jepožitekz krásy uměleckéhodíla. Búhje prr'rrípiíčinouvšechvěcí,nepohybujícímse prvnínrhybatelemvšeho, jsoucna.Brih ie čistouforco se pohvbuje,a posledním čelenrveškerého v bec nrou' je naprosto neposkvrrrěnylátkorym světem.Do chodtr vesn-ríru nijak oslovovatnebo ncz,asahuie. Ze světajei podle Aristotela člověknemťrže dr.rchem,kter1i blaženÝm nepiedstavitelně ovlivĚovat. a věčně živ,vm Iinak Je myš. sprlclí.'.á nejvyššího (theÓriri) sjednocení na dokorralé v rrelrybnémzÍení |crlía dobra v sobě samém. 2.,1.5 A ristotcloua fi,zika se zallr'vápo;lisem a zkor.rmánímpiírody (7.!szs)' obecnčjiiečeno,je narrkou o pohyhlivénr jsoucnu.
69
je tedy o ťrčelech V piíroclěAristoteléshledá iád a ričelovost(/c/ar;rrirr'rka je teleologie)'neboť piesvědčen'že všechnospě|epodle svépiiroz,enosti jsorrctrapo dosažení k završer.rí. S tín-rto proceselnje spojenasnahakaždého maximální celostnosti. Všechrroživéjsoucno chce dosál'rnouttoho nejlepšího,k černuje uzpŮsoberloa clehoje schopno.To znatnená,žechce pĚivést pouhou potencialin mož-nostiv realizovaní'tvar určitéhocelku' Sazenice stror-nkuchce lyrťrstve velky strom' Mláďátka živočichŮv silnédospělé Iedince.Děti ve zralou lidskou osobnostatd. Po,ienrčasuje r, Aristotelově fyzice ryjádien jako míra pohybu od dňívejšíholzhledem k pozdějšímu.Toto pojetí časuje ponrěrně mechanické, podobnějako časměienÝ na hodinkách. nyrrípiedstavímetěn-rz vás, které Kosmologii (nauku o struktui-evesn-ríru) Aristotelészaujal více.ostatní rn žetetuto pasážlynechat a pročístsi jen následujícízlívěrečrlé podkapitolky o Aristotelověpsychologii,eticetl Politl| .. ro{11. Ve svékosmologii Aristoreléswchází z Ličelnosti všehopohybu v piírodě všernupohybu tím, že a z jelro situovánína určitémísto.Brjh dává určerrí se doryká por,rchusvětovékoule. Táto světová koule |e umístěnav omezenémprostoru' a to Ve sféiestálic, v dutééterové polokouli. Sférastálic, která ,jev blízkostiboha' je typická sr,ouneměnnostía naprostoupravidelností pohybu. Pohyb ze světastálic píecházídále r.raostatnísfěry,kteréjsou koncentrické v z h | e d e mk Z e n r i . Země se nalézár'e stiedu světovékoule a okolo ní se pohybujísfěry oběhri Cely ter.rtosvěr sÍérje světemsupralunárním (nadplanet, Slunce a Mč'síce. v jehožstňeduse nacházíZemě, měsíčn/m). Od světanižšího' subltrnárního, se lišítakérypem látkv, z níž1es|ožen.LátkorLsvětasfer je prvek zvany éter. Později byl tento AristotelŮv princip nesmrtelnosti,to znamená princip (quintaessenžáciného vznikánía zanikárrí'nazr'án,'pátouesencí..-završením rla * kvintesence).Sublunární (podměsíčn/)svět ,jesložen,!ze čryÍživ|i: země, vody, ohně a lzduchu' Je světenrlzniku a zániku. Pohyb' ktery byl jížmezi planetami kroužícímikolem Země o pozrráníménědokonaly, pak na Zen-risamotnéjeví,viděno AristotelovÝnrokem, velkou nepravidelrrost a zp sobujestáiou proměnlivostvěcí. 7O
)'')'(l Áristotelouaps1chologie(nnuka o dušil na tii části,a PIoto roz-lišLrje platÓnskéhosttuktLlrování,isotrcer.r sc pi.idrŽuje (Lirovně) zietelrrou duší, které vykazují analogii se vzestupnouhie. c1rLrhy ti.i pi.írody: r.rrchií . c]lršivegetativr.rí (rostlinnou), . t{trši smvslovou(živočišnorr), . clr.tši rozumovou (lidskou). duševždy pňirozeněobsahuje duši nižší' Vyšší ,,Dušejabo celebje formálnhn principem utuážejícímtělo.Jabo je forma čelemlátby, je duše čelen těla a těloje jebo násn.oj.,, U člověkaje dušeumístěnado srdce' neboémozek tr Aristotela slouží krve' k oclrlazování Rozum (n s, mys|ícínehmotny duch) je u Aristotela dále rozdělen na: . l.()Zumčinny,prodvkujícívšechenmyšlenkor,1. (íormu,jící) ,'mateÍiál.., . rozum trpn , pi|jímající a vnímající proži&yvnímánía uchopujícíÍbrmu rťrznychpiedmětri m).šlení' C)irrrryroz-umr-rení nikterak pasivně vázán k télu,a proto Po smrri nezaniká. rrcsnrrtelnÝrrr, z boha pocházeiící drrchem,ktery ie _ na rozdílod PlatÓna .|e - naclindividuálním. je všemlidem společné. To, co je v člověkunesmrtelné, Y Aristotelsbych nl|ézáme ovšem také pojetíduševícepoznaf.agmentech tllcnanénaukou jeho učitele: ,,Piichdzí.li dušeodtamtud, zapomíná to, co tan nazírala' Kfuž ušak opottitítento suět, l,zponlhlá si ua to, co prožila zde' Je to podobné,jaho kdyžrnnozílide upadajíze zdrauí u nemoca zapomenou?Íitom i pismetta, ktcr-yltt sendučili,IVaprotitomupii p echoduz nemociuezdrauíse nikornu nic takouéhonest uri.Aušakžiuot netělesny,bter! je dušipiirozenj,, se rounlí zdrutt,í, tělesttostL|šah je rounílnemoci' Tizkse uyn,hluje,žeduše,kfužpií,i. chrízeiíodtamtud, zaponínají, co tam prožitry,aušakuzpomínajína to' to ptožily zde' kdyžod ntis odcllizejí tan',, 2. -1. 7 Arisrorelouaetiku ur,tldnír'ěraspisu Etiha lÝíhomacllouazní: ,,Wicbni lidéod piirozenosti touží Po blaženosti.,, l l
A skrrtečná blažerrost, která s sebou nesedosažení dobra, se odvíjíod ctnostnéhoživota.Oproti sÓkratovskérozumovéeticeje všaktieba ji získávattaké osobní zkušeností'to znamená cilotrh m a trpělinirn nácvikem. Právě opakovánímse v člověkurytvo}ípotiebrr{.návyk' Ar.istotelés vy,znává,,zlatou srňednícestu..,a proto ,jectnost vždystiedem mezi dvěma kra,jnostmi. Aristotelésrozlišujenásledující ctnosti: Dianoetické ctnosti, kteréjsou podle jeho názoru ryšší,neboťzávisejína z,dokonalení samotnél.ro rozumu. Tyto ctnosti se dále dělí na ry kterése rykají toho, co ie: - neměnné.To jsotr teoretickéctnosti. Pro,jevujíse jako poznáni principri věci (n s tÓn archtjtt),vědění (epixémfla moudrost (salzi).Nebo naopak: - proměnlivé. To jsoupraktické ctnosti'Projevu,jí sejakoctnostizručného zrcházenís věcmi' umě|eckéholywáiení (techné, poieirt) nebo chytrostí fronésis). Etickéctnosti jsou realizacíovládnutíniŽšíchsmvslol1'chsložeklidsképiirozenostirozumem a Aristotelés je členína: - obecné: statečnost (stiedmezi zbabělostía pŤílišnou smělostí)' uměĚenost(stieclmezi nevázanostía otupělostí), - specif.ické:štědrost(stied mezi narnotratností a lakorrlswím), velkorysost (stied mezi okázalostía malicherností)' humor (stĚednrezišaškovswím a trpjatostí)' spravedlnost (je nejdŮleŽitější ctnostíve vztahu ke společ. nosti; spravedlnostse pro,jevujedvojím zptisobem:spra. vedlir'ěse rozdávajín'rajetkya pocry a spravedlir,ěse ryrov. návajíutrpěnéškody). Každáctnost je pro Aristotelaproduktem rozumovéťrr,ahy a je pro ni typické jednání.V tomto jednáníse člor.ěkuvždyodhalujemožnost5i 1'ybrat ťrmyslné mezi dvěma alternativami, a Proto jsou ctnosti a etika za|oženyprostňed. nicwínr rozumu ve svobodě. Nyni si m žete,utížení studenti,zktsit napsatpodle ulastníchpiedsruuještěale. spoti tt|i ctnosti,kteréu-"1, pouahjete za d ležitépro uái žiuotnír st a dosažení blaženosti.
72
)..1.8 rl ri stote/ouaP oli tologie Pro uskutečĚovatpouze v ránlci lidskéhospolečenství. L,tickyživotse mťtže (zo je n politikon). společenskym wofem člor'ěk Jysei Aristtltela Vr-.spistrPolitika Aristotelésprosazuienutnost kvalitní tístaly, která má, a blahoz'ajistitobci vnitĚníi vnějšíbezpečnost plliližebude do
stavních forem: DOBR*AÁITERNATIVA . ' ; t ť F 1 ri tl ia i l ] ' ' d ' ' . É J { : ' 1 ' . Á ; P E Á V A I v. i1'1t.,;,iťÍ1J
,qÍIŠTŮ}.F.A{]IE
ŠPATNÁ ALTEE-NATI\IÁ . DE1''{ÚKIrÁ.-]1E{r.ritchen1r,:l]
.t
''-'LI'1AF'.H]E
(r' t.1l:.lhetií l
.t
l. iiI.c.LoT5T'\rÍ
TTFAIIDA
Kritériulrlpro členěrríuveden;ichpolitickychForenrse odvíjíod počtupodílníkii rravládní r-noci.Z tohoto hlediskavidí Aristotelés,iakonejlepší alter. trativupoliteiu - stiedostavovskouobčanskousprávu.Ta ryrovnává extrémní * vlády rnocnrichjednotlivcii i vládv nerozttmnévětšinv. tlaky obcrttkrairl
73
cílerntétokapitoly je poclatpiehlednou a stručnoucharakteris. }lllrr,rrírn K tomu by vám mělo směrii obclobíhelénisnru. filosofick1ich .ik., l-rlauní.h pťrvodnícht.ilo.sovyboiťr rrrvšlerrkovych ,.,.p.,n'.,.izachycení;lodstatrryclr pro dalšíqvoj za rre,jdúležitěiší tl.|+.h škol, kteréjsotr obecně plov:ržovány filosofie. cr,ropské
Záldadní okruhy témat: . def.lnicea syloeismus, . poznáníobecného ve věci v kontrastuk plat nskému prilrcipusubstatlce pojetíidejí, . čwii piíčinyjsoucna= látka' forma. činitela Ličel, . podrrrěsíčnÝ a riadměsíčrry svět, . liclská dušejakožtofornra pro tělo. . ,,z.|atá jednánírra základě svostiednícesta..v etice, nauce o správr-rém b o d n é h or o z l t o d n u t í , . ťrlohastátu.
).-'t.! Stoicisnus(stoa)
2,4 Helénistickáfilosofie Dostáváme se k epošeantickéfilosofie, pro kterou je typickérozšíieníiecké kultur1.a jazykana rozsálrlárizemíceléhor,ychodníhoStiedorrroiía Blízkého až Stí.edního wchodu. Llistoricky bí.vátato epocha lymezena dobou exparrzíAlexanclraVelikélroa obdobím vlády ĚímskéhocísaieAugusta ( 4 . - 1 . s t . p Ť .K r . ) ' Za centrum helérrismubywápovažovánaegyptskáAlexandrie' Y|,značn,!m ieckéIrofilosofického nlyšlerrís rrizrrÝrr-ri ryserr-rtohoto ťrdobíje rrríšení piičemžtoto míšenípietrvává ve orientálnínrinaukami a náboženstvími, svérozmanitosti aždo stiedol'ěku.
-Ilrto
škola byla pojrrrerrovánapoclle pestréhosloupot,ttdiv Athénách,stoi prlikiLě,kde se konaly od r. 300 pi' Kr' piednáškyjejíhozakladate|eZén6na obdobímstoicismujsou spojenís prr.ním,nejstarším z Kitia. Dalšífilosofové Klearrthés z Assu a Chrysippos ze Soloi. Tito posluchačia následovníci stoletípied Kolem ;.rrvního ZÚnťlnaclo detailu rozpracovalistoickou filosoÍ]ii. a Poseiz Rhodu Panaitiosem reprezentovaná Kr-.začalaprisobitstiednístoa] Zde našla .. ŘÍmě. zejména d6nienrz Apameie. Ta propagovalastoickéučení V tat
snrěry helénismuszejménaf.ilosofické Z hlec{iska vl.vojefilosofiecharakterizují novoplatonismu. stoicismu, epikureismu, novop thagoreismu, skepse a Také rybojny Řírn povoliíl'aldo svélrostiedu Ěeckéučenceir uměice. Pro praktické Římany byly totiž Úrhelnymi obory právo, vojenství a správa' - oborech nikterirk ner'ynikali.Vzhledem - zvláštěhun-ranitních v ostatr-rích k ronru, žese iínrskáfilosofie cíleněopíralao poznatky a závěry filosofie iecké,rrenísama nikterak p vodní. Pro Řeky byly stěžejnínipojmy hos. pievodem:zkoumání harnym interpretačním mos, logosa er s' Z1ednoduše monickéhovesmílu,iazyka jako nástrojeroz-umuarpron-rěnylásky k tělu zájr-rlr.r postupně pŤev lásku k moudrosti. U Řínrirr-rse těžištěfilosoÍického souvalo na oblast etiLy. 7A
Seneca
Marcus Aurelius
Aurelius. 't : LOGIKA {kosti a šlaehyi
,i .*
n ti
E
l--
ST(]IťKÉ DĚLf,}{I FTL(JSí]r.IE ' (r,aralogii k dvenu organisrnu)
FYZIIi{ (sr.aly a kt er')
-+ XTIKA (mozek)
75
l
I
(]Ríj ANIí': I{A JED N O T A
l
. označovanÝm'kterrimje 1funam danévěci.Yfznamje projevemrozum' jsou chápány jako néhoducha' logtt,a ďíkyněmu lze ,,iíkatzvuky..,které
Jako piíměr znázorriujícídělerríjednotlilyclr disciplínbyla stoiky rovněž zahrada s ovocrrfmi stÍomy:logika je ochrannou zdí celézahrady, už,ívána Íyzikaovocnym strotnetna etika piedstar,ujejeho plocly.
snrysluplné. Stoicb,i JYziba je hmotné, někdy jenrněji hmotné, o.lkládá ,a skutečněexistujícíjento, co iinclvhr.uběji. principy: KaŽ.léhmotrrétělesoje podle stoikťrutváieno dvěnra ale schopná formu formy, bez a je nehybná - pu,il,'í-, to je látkou' která
Stoichá logiba Vedle čistělogictcych ana|yzse v ní setkáváme takés teoriemi jazykovfmi a noetickÍmi. a) Aristotelovasylogistika,t.rakterou stoická logika navazuje'je d vtipně rozšíňena o hypotetickéa disjurrktivní,to znametlá složené sudkovéformy. Z jejichzákladníchvariant by měly b1itodvoditelnévšechnyplatnérisudky. originalitu a hloubku stoickéhopojetídok-ládátakéto, Že na tuto risud. kovou práci s proměnn/mil.y'oky' kterou rozvitrul piedevšínrChr1isippos, navázalaažnrodernír,1'rokoválogika. . Pokud je A, pak je B. Ale B není.Tedy rreníani A. . A a B nemohou blí'tzároveĚ' Ale A je. Tedy B není. . Buď je A, nebo je B. AJe A je. Tedy B není'
kdykoliv pŤijmout' - aktivním, kterfm je logos' světovy rozum. (vliv elejskéškoly).Koulc je Stoikovéuvažujío světájako o dokonalékouli slym a oživující boŽskli,jemně hmotná substance,všechnojsoucnopronikající prapŮtaké stoiky pro boŽímdechenr' zvan1impneuma. Téntobožídech ie částnazyvajíéter.Z tohoto Jeho nejjemnější vodnínrohněrn (vliv Hérakleita). ohně se ryvíjínám znán.tÝoheá a lzduch jako živly aktivní a voda pťrvoclního s. z..í jako živ|ypasivní'Ty p"k uwáiejí konkrétnísmysloqi hrubohmotn/ Z svět.Ccly světopakovaněa stáledokola v cyklickych periodáchPovstává PÍa. p vodníhoohně a na konci cyklu je jím znovu stravován. .lělesa od semennéhoboha obsahujítaké,,semínkalogu.., pocházející (vlívAnaxagory).V těchto semennychmyšlenkáchje zako. logossper?natikos clovánirríčelnosta prozÍetelněnaplárrovanápropojenost všechvěcí. Vzhledem k tomu, želogos -iepouze jeden, tiebažeje obsaženv každé panteistickém icdnotlivině,mluví se v souvislostise stoickou školouo tzv. a rozunlny proz'ietelnost učelnost, t]lcltrismu. \,e světěpocllestoikťlvládne jeiíž centrunl jc iác{.Lidská dušeje r1ron boží.Je tedy částísvětovéduše' cluše v lic{ském těle v srdci. |)ušeie tepl1imdechem v nás. Všechnysoučasné zatiikrror.t požáru..,kterÝ ukončínašicyklickou periodtr. ažpo ,,světovém
pravdv,je obsaženo b) Spolehlivépoznání,a tínr pádem i možnostdosažení Procespoznáváníse odehrár,ánásledovně: ''e smyslovémvnímání(aisthésis). Smyslor,yvjem uchopuje pĚedměryvnímání (fantasitíkataleptiká) a spo. juje je s náhledem rozumu. Ten po pečlivémprozkoumání m žeoznačit a následrrěq'tvoiit odpovídající obsah vjenru z-apravdiri (1ynkatatbesis) obecn pojem. K pochopenídanévěci je tedv potieba adekvátníhoprolidpojenívjernu a pojnru. K tomu nrŮžedocházetdíky sounálež,itosti (logos). ProstĚednicwím smysloskéborozumu s rozumn1imŤádemsvěta vého vnínránívzniká objektivní zkušenost.V této souvislosti stoikové nrluví o piirozenych pojnlech. c) Ve filosofii iazyka se kromě oblasti etyrrrologie,to znatrlená hledání je privodu slov,sroikovévěllovalitakéteorii vl'znatnu.Zjistili piitom, ž-e r r u t n ér o z l i š o v lm t ezi: . označujícím znakem, kterÝ existujejako piíslušnÝzlrrk lidskéhohlasu' . reá|n,fmobiektem, kterÝ jako těleso spolu s označujícím zvukem patií do stoickéhosvěta fi'ziky, 76
,l t\ I
f
Stoická etiba Z všeprostupující rozumnosti logu, jak jsme si molrli všimnout,stoikové oclvoz'ují nuiné pevně dané vazby mezi všemivěcmi. Světovy determinis' " pÍe. ticky iád pojnrenouáu"jíosud (iecky: hehnarmelté,|atinsky:fatum).Jeho prouid'en. dern určenÝrl čelemje prozietelnost (iecky: pronoia, latinsky: životězažívápÍi rl.z).I,tldlestoikŮ je uspokojení,jež člověkv běžnérrr 77
dosahor'ií.rí vnějšíchdober' v konečnéfází vž'dyodsouzeno k neLispěchu, a proto je rozhodující, jaky člověkzaujmevnitiní postoj. Seneca k tomu píše:,,Kdo osud stírnchce,je jim ueden;kdo jcj nechce, 1e jim stržett.,' Nejvyššíb|..tho(eudaimonii) rla|ézáčlověkve ctnosti. Cesta k ní se otevírá prostiednicwím našehoroztlmLl'jenžrnťrž-e zákorry. Pozllat vesnrírné Ze svélropanteistickypojatéhonáhledu na svět,ve kterémvládne rozumná božía prozietelná semenná síla,stoikovévyvozvjíhlavní pravidlo lidského jednání:je tieba žítve shodě s piírodou. "|o z.r-ramená ve shodě s vlastním rozumem' kter.Ývede člověkak clr'rševnímu klidu. Kdyžje našeko'ránía myš. lení v .souladus pĚíroclou,plrk Irrrižemebí'r .šťastrrí, rreboťtak rr.,,olriujeme cestu k uskutečriování stanoveného cíleprozietelnosti.Osud člověkaje jen částíosudu kosmu, kter1ije nutn1ia neodvratny.Proto člověknalézáštěstí v piitakáváníosr.rdu.Pokud osudu odporu,|e,je nešéastrrri. V pĚitakávání osudu je pak možnodosáhr-rout i realizacectnosti' V tétosouvislostistoikové hlásajínásleduJící zásady: . Mezi ctnostía neiestíneexistujestiedrrícesta. . Ctnost,jestav,ktery nezná stupiiťr, ctnost buď je, nebo není. . Kdo-neníctnostny,je špatny. všakmožnése ke ctnosti piibližovat. Je Avšaki ti, kteií tak činí,jsou ještěnectnostní. l. NLrtnéie dokorralé plněnípovirrrro.stí. nárn uk]ádá rozum. ,|ež 2' Dokorraledokážeplnit povinnostipouze filosof - a ten jc pak ctnostn1i (rozunrny, unlírněn1i,statečn1i a spravedliv ). 3. Ctnostnli člověkje osvobozenod vášní(afektťr). Této rrezávislostina emocíchiíkajístoikovéapateití. Pokud člověkpiitakává aÍěktťrrn, odporujeneodvratnému osudu. Afekt je stoiky pokl.íclárrza piehnarrérrutkání.Vzniká tak, žese nějaké piedstavěpĚisoudífalešnáhodnota.AťektyjsoLrtedy nerozumniíhnutícluše. Stoikovéroze,znávají následujícíafěkry: a) rozkoš- pí.ítomné domne:Ié dobro, b) ža|- piítor-nné domně|ézlo, c) touha - budoucí dor-r-rrrělé dobro, d) strach- budoucídornnělézlo. 7B
stoickiichautorťtje radikálrrílpatie míÍněnaohledy na praktickÝ ! rrčkterych namístorozkošepiipouštírirdost,strachu odpovídáopatrnost se tak A Žil.ot. Absolutně cenná je všakv každémpĚípaděpouze ctnost. Rela. vule. ll t()tl7,c jsou některé z věcílhostejnych:zdraví,bohatswí,nadánía život tir,'llěccrrné sudf čilichÝ početvlas ' s'irrl'Absolutnělhostejné ie napiíkladto, nrárr-r-li neboli kosmopolitismus,jenžje namí. Dlílestoikovéhlásajísr'ětoobčanswí i.crrzejn-réna Proti omezenémunacionalismu. Každ1ičlověkje součástívelkéhosr.ětovéhostátu - a v něm i otrok je hoden ťrctya lásky, stejně jako Ěád světa.Není proto divu, žestoikovézastár'ají teorii piiroce|, piirclzen1i pr.áva. zcnéhcl 2.'1.2Epikureismus rr'cház,íz učeníEpikrira ze Samu (341-270 pi. Kr.), kter/ r. r. 306 pi. Kr. zaIožiI r' AthénáchepikLrrejskou školu. Fyzika a noetika: Vjern je z-ákladní piedpoklad pravdy,neboťmíněníje pravdivé,pokud je založcnonlt vjernech(serrzualismus). Z povrchLrtělesodplryánínl unikajíatomy, ktcréu pozorovatele 1ako obraz tělesa wwáÍejí jernnějšíotisk piedmětii v hllltltt-tc duši.Dušesatnaje složenaz velrnijemn1ichatomťt,podobnějako u pi.eclscikratovskych atomistu' Existují tedy jen atom}' a prázdn,|prostor, v rrěrrrž se pohybují. Psychologiea erika: I)tršeic složenaz jemn ch atomti a je rozprostienapo celénrtěle, piičemž jcjíccrltrtrmje v prsou.Tělo podnririujerrváníduše.Po snlrti se atoin1'duše roz-prr'lují, a lidskétělo proto ztrácíschoprrostvnímánípočitkťr: ,,Smrtse nás neq1ká,to nejsme my...
Nauku o osudovénutnosti chce L,pik ros obejít.Podle jeho názorl lz'e c'sudpÍelstít a ncpiedpověditelnympohvbematomŮ, občasn/mrreťrčeln1im Kd}'l.It()lll ncčekaněodbočíze svépravidelnédráhy. Svobodrrávťrleje tedy v č cn í ahodilosti'
79
Moudrym se člověk učíbyt tak, že pies všechny pory\y osudu setrvává Takovy klld dušeie v neochvějnéma neotiesitelnémklidu duše- tttaraxití, atom . pohybu nejvyšší slastí,protožeznamená ustání EpikLiros slasti dělí na smyslovéa duševní.Duševnísiasti jsou povzneje nutnétakéu žádostí, seny nad krátkétrváníslastísmysloq'ch' Rozlišovárrí ježEpikLirosčlenína piirozenéa nepiirozené,piirozenépak ještědále na potiebnéa nepotiebné.Mezi všemi žádostmia slastmi má moudry člověk radosti jakožtozákladu umožĚujícího volit tak' aby dosáhl co nejtrvalejší ataraxie.Epikriros takédoporučujepĚekonatstrach z bohrj dosaženíblažené a Ze smrti. Nejryššídobro je trvalá duševníslast a cílem poznání je vnitiní osvobozeníčlověka.Kupiíkladu politická činnostvšakvnášído životatolik nejistory žeEpikriros raději doporučuježivotv straní. Epikureismus ovlivnil napĚíkladiímskéhobásníkaLucretia Cara a v moderní době P Gassendihc'. 2.4.3 Skepticismus je filosofickf postoj zdrivodĚujícípochybnosti o možnostechnašehopoznávání. Mezi jeho pĚedstavitelenáleželive starověkunapiíklad Pyrrh6n' Arkesiláos, Karneadésči Sextus Empiricus. dŮvody' díky nimžje pravda nepoznaAntická skepselypočítávalarťrzné telná: 1. rozdílnostž-ir'ych bytostí, 2. rozdílnostlidí, 3. rťrznoststruktur snryslofch orgánťr, 4. rťrznost subjektivníchstavťr, 5 . r e | a t i v i rvaj e m ťar j e v ťor b e c n ě . 6. rťiznostvzdělání,zvykťr,sr'ětonázoruatd. Podobně jako PrÓtagorászastávajítakéskeptikovéstanovisko,kterémuse iíká tvrzenístejnéhodnory. isostenie:proti každému wrzenílzc postavitopačné Podle skeptikŮ všetedy z'ávisína liclskémpostoji a mravech. DŮležitéje zdrženíse soudu (epochQ,ježumožĚtrjeosvobozeníod každéhozaljetí (apa. neochvějnéhoklídl (ntttrdxiá), theia) a uvádí člověkado blaženého
80
).4.4 Eklekticismus typicky p.o Ří-"ny, kteií si eklegein= Volit, vybírat)je obzvlášé (z i.eckélro ze lybírali všech učení piicházejících z Řecka čelnéa pro prakticky zcela myšlenky Znám|,m a sousta\,y. eklektikem je hlavně Marcus rlc!použitelné a spisovatel'kterli studoval Tullius Cicero (106-43 pi. Kr.), iímsky Íečník houor1, v Athénácha na Rhodu. Z jeho díla jmenujme alespoĚ Tusculské () potliltnostech,Kato Staršío striií, o piirozezxostiboh .PÍevedl rovněžz iečtirrr'do latiny ňadu vyznamnÝch filosofickych děl. 2. 4. 5 A lexandrtjsky ekleleticisrnus ale díky nenítak jazykově a stylisticky uhlazen1ijako eklekticismus Ěímsk1í' pi.ijetíorientálníchnauk, zvláštějudaismu, je myšlenkověhlubší.Jeho hlavním piedstavitelemje židovsk/ učenecFilÓn Alexandrijsky (asi 25 pi. Kr. až 40 po Kr.) ,Lievení Žldtm, a iecká filosofie je pravdy se podle něj dostalo r,71učně proto pouhou odvozeninou myšlenekobsažen/chye Starémztíkoně.Ve Fil nově filosofickésoustavěse mísíbožsk/m duchem inspirovaná Mojžíšova r.yprávění s PlatÓnovou naukou o ideách a s pojmem logu' kter1ipiebírá ocl stoikŮ.Pozrránía ctnostjsou dary božía kjejich dosažení je nutno vládnout schopnostíasketickéhosebezapiení.Více nežrozumovéhopojmového poznánísi FilÓn samoziejmě cenil možnostipoznání Pravdy mystickou cestcltr.Řecké s|ovo m1stikaipĚeneseněznamená: zavÍítočipĚed smyslor'ym světenla pohroužit svévnímánído nitra, v němž vede cesta k nesmrtelné Iidskéduši.Duše se mťrže spojit s čisrymbytím boha prostiednicwím jeho Svna, jenŽ byI Fil nem pojmenován logos. Na rozdíl od stoickéhopanteistickéhomonismu, kter1ipodle rrěj nečinil z,iísaclní rozdíl mezi hruběji hmotn1im tělem a jemněji hmotnou duší,byl FilÓn piísnymzastáncemstriktníhoodlišenísmrtelnéhohmotného tě|a(sarx) a r,ěčr-rě živéduše. Někteií historikovéfilosofie a náboženského myšlenípovažujíFilÓna za jedeIrz vyznarnnych inspiračníchzdrojŮ propojování kieséanství s ieckou stoickou a platÓrrskou filosofií.Apoštol Pavel používalobraty o duchu sva. rénla z ducha svatého- pneuma hagion a sv. Jan se ve svémevangeliuzmiťrovalo tom' že ,,napočtitkllb4l togoť,. 81
Dalšímisynkretickymi(smíchanymi)systémypozdníhohelénismujsou novoplthagoreismus a novoplatonismus.
života,odjel ApollÓ' podrobrrěvykreslena,a to ani pokud se ryčeJežíšova niclsz BabylÓnu na velbloudech do Indie' aby v himálájsk1ichpoustevnách praktikovaljÓgu. Později se napiíklad lydal takéna pouť do Etiopie, která patií mezi země' kteréjsou, a to jistě nikoli náhodou, navštěvované c]oc]rres c.etnÝmikiesťans\imi poutníky. neumírrj,umírtijen unější O smrti Apoll nios napsal: ,,Nihdo ueskutečnosti zrozen, bromě toho,žese zrodí uzhlcd,prriuě tak jako nikdo není ue skutečnosti uzezžení'Kd1ž se takto duch pžeměníue hmotu, iíktjme,že člouěk do unějšího z,tttitlexistouat,a kdyžse takto hmotapiemění u ducha, iíkdme, ženěkdo zemiel.,, Mezi ApollÓniova dochovaná díla náležíspis o obětech. Dalšímizástupci tohoto helénistickéhoproudu byli napiíklad Moderatus Gadsk'y'(i. st.) nebo Níkomachos z Gerasy (2. st.)' autor známéučeba piekládané nice Uuod do mdtematik! (i v pozdějšíchdobách hojně užívané podstata aritmetiley. c{olatiny i arabštiny)a téždíIaBož,skti
ci 2.4. 6 Nouopythagorej
2.4.7 Nouoplatonismus
inspiračnízdroje Ěeckéfilosofie pochá. V mnohémupomínajína to' žečetné zejíz orientu' aéuž se jím míní Egyp., Persie nebo Indie' V oblibě jsou u novop1ithagorejcrimetody obraznych ryprávění, hermetickéhovfkladu o jednotě mikrokosmu s makrokosmem a pečlivěrozpracovanánumeroloTy všechnyvedou adepry na pole mystického gická nauka o {znamu čísel. poznání.StoupenciP)ithagorolyduchovníškolynavazovalina klášternínebo poustevnicky zptisob života, kteréhoje podle jejich názoru tieba využít
Zakladatelem tétoškolyj e Amm nios Sakkís z Álexandrie (1'75-242) . Hlav rrín-r jepak jehožákPl6tínos, pocházejícízEgypta(203-270). pŤedstavitelem Od roku 244 vedl PlÓtínos., Ří-ě ško|ua stejnějako PlatÓn chtěl založit vzorovéměsto - tentokrát ovšemv Itálii. Mezi jeho posluchačepatiil i císaÍ Gallienus. Pl tínos byl asketa,pokorn1i a jemn;i duch. Jeho dí|o uspoiádal a vydal jeho žák Por$,rios' kter,i,54 zachoval1ichPl tínolych spis rozdělil do skLrpinpo devítiv tzv. Enneady (Deuitk . od PlatÓnoly nauky se PlÓtínriv systémv zásaděodlišujetím,ževšechno jeclnotlivé je v několikastup ovémsledu odvozováno zjediného posledního prazákladu,do něhož se takénavrací- mystick)im nebo posmrtn1imsjed. nocenim.
Fil6n uznává tĚi prameny poznání: od boha, 1. piíméosvícení 2. alegorickou (obraznou)exegezi(r,yklad)Staréhoztíkona, 3. ieckou filosofii. Struktura jsoucna je podle Fil na následující: . Btih |e čirébytí,kterénemá absolutněnic společného s hmotou. Je čistou Pravdou' Dobrem a Krásou. . Logos jako živ|,projev božílásky v sobě zahrnu,iesouhrn idejí umožiujícívztah mezi světem a bohem. Je prvorozen1imsynem božím a Moudrost božíje jeho matkou. . HmotnÝ svět.
k osvobozeníduše.Ta spí uzamčenáve Íyzickémtěle. ApollÓnios zTyany, žijícíida1ně od roku 4 pÍedKr. do r' 98 po Kr., byl duchovnímMistrem,jenžje dnes nejtajemnějším a současně nejproslulejším Dokonalost myšlení novopythagorejce. většinouhistorikťrÍazenprávě mezi tohoto Řeka (studujícíhov Tarsu, kde se kolem roku 10 po Kr. narodil SauI' pozdějšíapoštolPavel) byla obdivována dokonce i iímskymi císaÍi,a to atŽ Apol. Jo .ok., 325,kďy císaiKonstantin začalzah|azovatstopypÍipomínající l niťrvkult' M žemese dočíst,napiíklad u Flavia Filostrata,žeApollÓnios ovládal některémagickétechniky,napiíkladumění stát se neviditelnym nebo za kiísil mrwé. Mnozí jej proto považova|i mluvit s duchy, taképry ríspěšně mesiáše.V roce 23, to znamená piibližně v době, která v bibli není nijak
Stupně lzniku světa podle Pl6tína: )vety nevznikly jako jednorázovyvolní akt boha, ale jsou produktem neustá. teno '"t'věrání,r,ytékáníbytí - emanace z Jednoho jediného pramene. JedÍlota7'esebe tímto nic neztrácí,stejně jako ze sebe nic neztrácíslunce, jež vyzaiLrjcsvětlo a teplo. K vyvěrání bytí docházi prostňednicwímzrcadlení |ehovyššího stupně v niŽším.
82
B3
Stupně bytí jsou ryto: 1. Jedno (Íecky:bén)- absoltrtníjednota a plnost bytí.Vše. co jest, jest Dobrem. Jedno je pouze díky sepětís Jedním,kteréje takénejvyšším pojrnověneuchopitelné,neboťse nalézámimo jakékolivrozlišování nebo zdánlivě piekvapivě nej. jsoucen- a z tohoto hlediskaje rraci|soucí solcí. ,,Vždyťdušepozbj,uá spojitostis absolutnema není zcela absolut. poznání o nějakéuěci, neboťuědaje pojem nem, kd1žzískáuá uědecké jelihož upadtíclo mnobosti.,. a pojemje ttnohost, Tilk míjídušeabsol,utno, jen sjednocení s ním' jež jednoho je extatickému možné díky Poznání je zprostĚedkovánoosvícenímnebo zasvěcenímlidskéduše. 2. obraz iednoho, duch (nus)vzniká tak' žeJedno se uvědomu,iepohledem na sebesanra.Je to první zrcadleníJednoho jako následekonoho nesmírného rryvěráníbytí.obsah tohoto imaginárního zrcad|ajeduch a jeho svět idejí (irrte|igibilní- myšlen/ svět),dále pak identita a rťrznost, pohyb a klid, číslo,kvantita a kvalita.(Thdyby mohl zvídavi,čtenái najítpodobnosti s PlatÓnovym dialogem Sofstés.) ducha je dušesvěta.Tá vywáĚíjednotu rozpryleného 3' Plodem (obrazerr.r) duševníhosvěta n'rnohosti.Možnost soucitu a lásky mez-ilidmi, zna. lost věcíminul1ichnebo budoucích- jasnovidecwínebo magicképtisobení-, ovlivĎovánívěcí nebo bytostíobrazem či myšlenkou,to všeje n-rožné právě jen díkv onéstále pÍítomnéjednotnéformě světovéduše. (Poc{obněuvažovali mysticky orientovan stoik PoseidÓniosz Apameie: světová duše prostupuje svou inteligencíi tou nejmenšíčástečkou kosmu a obdarovávásvět nám známéhmotnépĚírodysouladnfm pro.
trčencinemohli tento model pňijmout,neboťpodceĚovalswoieny, Ki'esťarrští hrnotní,svět' PlÓtínos ve svéetickékoncepci |íká,že kolem dušeje očišéoodevz. sebesamaod nánosťrhnrorya smyslovéhosvěra.Sebezapomínající r,árrí sjeclrrocení vede k mystickénu s božsk1im Jedním' cl:ilrípak Novo1llatonikpozdní antiky Proklos z Konstantinopole (41'0-485) zaved| ---+antido fllosofie a teologie dialektickou triádu, Jedná se o systém:teze teze+ syntéza. l. Nll prvním stupni se nacházíprivodní božskáiednota (trváníťrčinku i' oiíčině)- moné. ) . Následuje lycházení z jednory ven do světa- prÓhodos. syna domŮ.. _ epi. 3 . Poslézedocházíke zpětnémunávratu ,,ztraceného strore. tri:ídupozději piejal a rozpracovalv dialektickémidealismu německ1í na pielomr.r18. a 19. století,G. F. \í. Hegel. filosof,pťrsobící
'|uto
vázánímvšechvěcí.) 4. Světová dušev sobě zrcadlímnohost jednotliv.fch duší.Ty se spojují s hmotnym světenl živl prostiednictvímhmotnéhotěla, a mohou pak hrát svéosudovéhry v hmotnémsvětě,do něhožse vtělujíjako následeksvéhoťlpadku'odklon od privodníjednoty je tedy následkem identifikacejednotlivych dušís myšleníma chtěním' kterérozvíjísvět mnohosti. svě. 5. Dušeje podle PlÓtína celá v každéčástitěla a je jeho oživujícím (hmota) je vzhledem k plnosti bytíJednoho telnym zákiadem. Látka r-rebytím' principenrzla a temnotou.
a/l
i
l)lorínos:O Dobru ,,Řik,i ', tedry,žeB h pro nikoho není uenku, nybržžeje u ušech,aniž to uědí.oni sami prchají z něho, nebo spráuněji,ze sebesamjcb;pak nemo. lnu pocbopit toho,pžednímžprchali, a jelibož se sami ztratili, nenohou hledat něhohojiného. Vždyť piece ani syn nepoztttiotce,je-li bez sebe;kdo ušaksebesanéhozni, t,íatké,odkudpocbrízí. Kdyžse k němu obráthne, rxisttjeme ue uyšším vnyslu, našespásaležítam,jen b1tijemu uzdilen značí bytítližšíbo stupně, Thm m že dušeodpočinout,zbauena ušehoz|n, neboť dc,spělamísta,kteréje prostéušehozla; tam mYslí,tam je beze ušechafeht ' .Ihrn je takéteprueskutečn4m žiuotem;neboťuezdtjšížiuotbez Bohaje jenom ozuěrtoužiuota,hterá onertžiuotnapodobuje,aušakžíttamje p sobícísilou dut.llaa z tétopt\sobící sílyplodí žiuotu k|idnétl doryhuPn',otnéhoboha' plodí krrísu,plodí sptuucr/lnost lt ctnlst: tak se stáurjdušetěhotnou,hdyžje Rollem oplodněna.ono Pruotnéjestjejí prazlíblada cíl,praziblad, jelikož pocb zí odtamtud, a cíl,jelibož tam je domou Dobra, jelikož, k$,ž tam opět rlospěje,striutjse zase tím, co ue skuftčnostib4la. Neboťžiuot zde dole nezi pozemskjtmiuěcmije bezdomouny,u|hnansky,,zbauenjperutí'. Ze ušakDobro jest títt.|tndho|,e,to dokazuje téžtouha (ErÓs), jež je L)ťoz(na duši (PsjchQ,pročežtakébjuti Er s spojens Psjchou na obrazech 85
a pouěsrcclt'Neboť,ielikož dušeje něčímjinjm nežB h, aušakz Boba pocbrizí,toužínutněpo něm. Pokud je nahoie,je naplněna nebeskymErÓ. sem, zde dole ušakstLtfiese z něho pros4, Ertjs; dušesamaje naboÍenebes. kouAjioditou, zde dole ušak,ztněněnatakí.kau lehhoudíuku,sttíuiseprostou AJioditou, Vskuthuje každti dušeAjioditou; to je tahéskrytj,smysl zrození Afrodity a Ertisu, ktery je s ní. Tizb tedy toužíduše,pobud je ue její podstatě,po Bohu a chces nhn bytjedno s šlestauu odpouídajícím chetnoutollhou,jakou miluje parunašlechetného otce,Když ušakpo ustupu do zrození necllá se, abychont tak ekli, ošiliti tisilím nápadníb , mění se její ltiskau odloučení od suébootceujinou, pozemskouLÍsku,a onapodlehne banbě, Naučí-lise u.(akznouu nenriuiděthanebnostitohotosuěta,očistí-li se od pozemskéhoa u4dti-li sc znouu n/1cestr.k otci,pak je jí dob e.,, Úkol' V této kapitole jsme se poučili o základních myšlenkolych a duchovních helénistické filosofie.Byl bych rád' kdyby každ|,zvás proudech pestrobarevné helénistické školvalesporldvě nosné uměl formulovatve vztahu k učeníkaždé myšlenkya podle možností,jerozvinul v uvaze.
Sclteca: 7 ' é n < i t lz ' K i t i a . I n :
Duě pojednání o kruíse'Praha 1994. Sestryduše.Praha |994. Věčnost, časa ducb. Praha l995' O klidu. Praha 1997. Vlbor z list Luciltioui. Praha 1987. Zlonky starycltstoikou.Bratislava 1984. Zlomky pžedsokratousk1ch myslitelti,Praha 1944, L962.
Doporučenásekundárníliteratura: Arnlstrong,A. H.: Filosofe pozdní antib1. Praha 2002. ŘecktiJilosofe klasickéhoobdobí.Praha 2001. Graeser,A.: Piedstikratouská G . S . : Kirk, f lo:ofie. Praha 2004. Helénistickáflosofie. Praha 2003. Long, A. A.: Zrození tragédiez ducha hudby, Praha 1993. Nicrzsche,F.: Aristoteles,jebo piedcb dci a dědicoué.Praha 1964 Patočka, J.: PžedsÓ kratouskáfi losofe. Pralra 1996. Sokrates.Praha 1991. Platon. Praha 1992. Aristoteles.Praha 1994.
Doporučenáprimární literatura: Metafyzika. Praha 1927, 1946' 20a3. Aristotelés: Fyzika. Praha 1996. Etika Níkomacboua.Praha 1997. Poetika,Rétorika'Politika, Bratislava 19B0' Clouěka piíroda' Praha 1984. Rukouěť Epiktétos: mrauníchnaučení. Praha 1901,l930'1950. Peuná u le. Z|ín 1940. Myšlenkyo štěstía mraunolti. Praha 1970' EpikLiros: Hérak-leitos: Rečo pouazc b4tí.Praha 1993, o m1stériícbeg1pxlcjch s dopisem Porj,riouym Aneboui Iamblichos: Eg1pťanu.Praha 1922. Marcus Aurelius: Houory k sobě.Praha 1975, PlatÓn: SoubornéuydriníPlatonouadíla. Braris|ava1990. Plorínos:
SpisyI-V. Praha2003. Enneady.PrahaI 938. 86
87
Kaoitola3
xŘEsŤeNsxÁrnosoFlp xŘnsŤnNsrvÍn PATRISTIKA náboženswí Dostáváme se k pielomovékapitole, neboťduch kiesťanského myšlení na staletí. začneovládat zápaďnífilosofické dalšídlouhá žeiečbude o nosJiž názevkapitoly v nás vzbuzuje oprávněnéočekávárrí, n/ch teologick1icha filosofickych aspektechnovéhomyšlenkového proudu. na etapu roc{ícíhose kÍesPii jeho charakteristicese zaměiíme pĚedevším ťanského myšlenív prvních staletích,iehovyvoje. Studijnípožadavkybudou následující: . Defirrujte,v čemse odlišujeiecká tradice od judaisticko-kiesťanské. . Vyberte si jednoho autora,problémnebo postavu a definujte nebo rozvirlte alesporldesetsouvislostírybranéhotématu. Piíklad: Co znamená pro současného čiověkateorie o piedurčení/predestir-raci/,formulovaná u sv. Augustina' a jakédrisledki,z ní plynou?
. Když,Ježíšdosáhl 29 let' začalojeho veiejnéduchovníprisobení,lyučo. čir'ykonávánízázrak:Ů'. a adeptti,léčení várríapoštolťr judais. Byl ukiižovániínrskymivojáky na podnět hlavníchpiedstavitelťr tickécírkve. . Stnrt na kĚížia zmrwÝchvstání znamená vítězstvíducha, ktery tímto aktem oběti smjvá viny těch, kteií uvěiili jeho učení.To znamená, že rrvěiiliv jeho nekonečnoumoc a lásku. . 7'ák\adníčlánky kiesťanskévíry byly formulovány a potvrzeny jako z'ávaznádogmata r.325 na nikájskémkoncilu. . Na doplnění mrjžemeuvést,žeaždo 5. stoletípo Kr. byio u někter1ich piijímali i učenío karmě obl7klé,žejejich členové skLrpinkiesťanťr roza reinkarnaci.Toto učeníbylo ostatně,jak jsme viděli, neobyče,jně (buddhismus, jak i malych hinduismus), tak u nauk q.chodních u šíiené blízkov1ichodníchgnostickiich nebo mystickych učení(nešlo pouze o víru, ale i poznánídušea boha). V rámci antickéfilosofie,za jejíž piat nskéAkademie v r' 529 oflciální konec je považovánoaž uzavÍení jak známo, nachámyšlenky, I. Velikym, pak císai.em Justiniánem ryto 'ryraz z-elysr'ťrj v nauce o putování a vtělování duší.Táto nauka vychá. zela z akceptacea rozvíjeníteoriípythagoreismua platonismu. Pro jasnéozžejměníkiesťanské uěroubry si ted,m žetepročístWZNANÍ (iímské, papežské) VÍRY uěitcího členakatolické církue:
3.1 KŤesťanství . B}'uá Íazenomezi monoteistická náboženswl. . Vzniklo v Palestině, na rizemínaplněnémjudaismem Staréhozákona' V tétooblasti byly v tédobě ovšemrozšíienytakémyšlenkyantického r-ráboženswí a rriznorod1ichorientálníchnauk. . Hlavní osobou kňeséanského náboženswíjeJežíš Nazaretskii,jenlužiíkali (t,j. Kristtls Pomazan1t). Hlásal univerzálnílásku a odpuštěníhiíchŮ' což mělo člověkajdoucího po cestěvíry piivést ke královstvíbožímu. .lb se skrywáv Srdci člověka,jímžje mírrěnanesmrtelnáduše.Sám sebe piedstavujejako Syna Boha, otce svéhopravého. Ježíš . Ježíšťrv život je popsán a jeho učeníje uchováno piedevšímv Nouéru zlíkoně,ale takév apokryfníchevangeliíchčiu iímskéhohistorikaJosefa Flavia. BB
,,Věiímu Boha, otce ttšemohoucího, Stuot,itelenebe i země. V Ježíše Krista, Synajeho jediného' hÍntt našeho, .jenžsepočalz Ducha suatého, narodil se z Marie Panny, trpělpod Ponciem Piltítem, ub ižot,rjn,t.trnieli pobiben jest, sestoupildo pehel, tretíllodne ustal z mrtujlch, ustoupilna nebesa, B9
sedípo prauici Boha, otce ušemoholtcíbo; odtud piijde soudit žiuéi mrtué. Wiím u Ducha Suatého, suatou církeuobecnou, spo/ečcns tt,í sua4tch, odpuštěníhžích, uzhiíšenítěla a žiuot uěčnj. Anrcn."
. NěkteĚísoučasníodborníci dospěli k závěrLr,že četnétexty Nouébo ztíkonabyly napsány ažna počátkudruhéhostoletípo Kr', to znamená apoštolťr' aŽ dlouho po smrti Ježíšor,ych . Ke kanonizaci celéhorcxru Nouéllozrjkonadošlo až po r. 150 po Kr., listy a evangeliav rrěm buď piičernžna rrěkteréautentickéapoštolské trŽnezbylo místo,nebo byly ztracerryčiodsouzenyk zapomenutí(evangeliun-rMarie Magdalské,Filipovo evangelium,Tomášovoevangelium a iiné). Táto metanoia figuruje Kristus hlásá piedevšímproměnu nitra a sm1išlení. zejlnénar, listech sv' Pavla,ježjsou rnnohymi teology považoványza určujícípro vll'oj kiesťanswí' Jako klíčováse v tétosouvislostijevíPavlovasnaha nauky (osobně se s vtělen/m Ježíšem o propojeníJežíšo',1, Pavel ale nikdy nesetkal)s helénistickoufilosofií. Y Nouémzákoně urníráčlověkv hiíchu a závislosti na pňírodnímzákonu a rcldíse jako člověk,kteréhoKristus osvobozujev lásce:,Jednáte'li u látce, je t,ámd,ouoleno.,, ušc Sv. Pavel v tétosouvislosti rozlišujetii historická období' v nichž platily rŮznézákol-ry: - boj, pomsta'krev (pohanswí). 1. období'V něm platízákon pÍírodní 2. období. Zde pla zákon starožidovsky- rozhoduje nesmloLrvav1i brih Starého zákona, Jahve. Zákon karmickéodplary: oko za oko, zub za zub. 3' období.V něm se stáváhlavnísilou zákon lásky:touha po spojenís nadpiirozeIlyrniádem zpťrsobLrje, Želáska rušípodňízenost zákonu' neboťje mocně1ší nežkažc{y zákon. ,,Kdo niluje, neru žečinitzlo.,,
Za jeden z nffilosofičtějšícbnouozáhonních textt)je pouažouán t)aod euangelia su.Jana (1,1-5): ,,Na počátkubylo Slouo a Slouo bylo u Boba a B.ťlhbylo to Slouo. Tb bylo na počritkuu Boha, Všechno pot,staloSlouen, a bez něbo nepoustalonic z toho' co pouÍtt1/o. V něm byl žiuot, a ten Žiuot brylsuětlem lidí. A suětlo ue tmě suítí, a tma je nepojala." Text Staréhozcíkonav judaismu, na ktery jako Žid na,^,o,^l,vznika| Ježíš ptivodně rnezi léty 12OO-200pÍ.Kr. Starltzákon v kiesťanské podobě' v jaké ho známe dnes' byl všakdowoĚen až tneziléry700_800 po Kr. Pokud jde o Nou1izileon, historická datace vznik., jeÁo klíčolych částí vypadá podle některÝch současn1ich badatel takto: . Pavlovy listy: 50-60 po Kr. Za autentickéjsou piitom někter1inribadateli považováryjen: list Říman m , 1. a 2.list Korintskym a dále listy Calaťanrim'FilipanŮrn a Filemonovi. . EvangeliaMator'rše, Marka a Lukáše:60-80 po Kr. . ostatní listy a Zjevenísvatého Jana:okolo r. l00 po Kr.
90
etika rozhodně nepožadujeiecky pojmovy intelektuálnínáhled, Ježíšova ale spíšedětslcy otevÍenéa odelzdané srdce. V nitru Srdce člověka,pro. sternod všehodychtění,je pod|e kĚeséanského učenískryto svarétajemswí božír.elikosti.
il
*l
t Ť|
JI
ntíboženstuí) 3'1.] Srounání |ecbéhoa hebrejskéllo @a něj se uážei kÍesťanské pojetísuěta:
Řxcro
šwr 8TvoŘEl!Í
HEBRIJSKIí svĚt
KíJsMfJs, PERÁS
JťŽJE null)o zabyillet
DEGR{DAT]E pa'Ji..em postupn'.;nr re isviltrrnrk-1
T\ÍLIR|I(LASKYpLNY) AKT u NTČEH(]
sTÁT A zAKoNY
DŮMt]v
stĚta durhtrtriho)
OBEC
,iA.s
iF,,,, JEEASq' ÁJaío OSUD
T' ,t. :
.ll. .' ',.,.r
I{AIROS
CHRONOS opďll váni lehožJ {stere.:rt1pni
{.ia: v nérrrŽněco zra1e)
DEMI1JRG |.risnsobr!ipiirQ.Jni fuktoÍ)
OSOBNI BITH, milŮsttr]Í a spá".nf(nrodlitba)
FATAIISMUS pie.1rrr:ení1 {osudorré
STATUS QUr-)
D
sLZAvE i|DoLÍ'
(haIlnnťl1cki'lest:iir piestrÉa krasnÉ \lYfiÍŽrny)
lde r tr, udriet Janli stav. trebc't' skrtttírl'll:t tliá t.Dd'nc1 s1,it str'i5g k. horíirnu]
svtJBoDNAYŮLE ltle o to, fatLrr i*sud1 pi*konat SPASA (,tnJťtz! eschatoiogrck;i' na rrykt.rtpeni z }fÍrlru :aniien aspeki bu.1or.rr nlsti) do rradě1nÉ
ZJEVENI
JEVENI
{ ] ( ' Z i L a n:l r Ú v s l ) v e I l ' ] . . - 1 6 13 t ' t p 1 r ' ' |l.r.;k ry'Étpied sirni<'zie'tl*:':ti Í]ai' ta!. vznrhá rÚ í[mo l|;l f í1t,so Ii e J s Dl.1ť
izáračnÉ l'ycházení rť skl}'tostl dD p.idÓb}' t'o,ího slova' Jeíšorn;ich črrúa uiiber re1énar:k$ A \'iN.A
V JEDINBH{]
BO}LA
Domov (obec)je místem'ježje nr-rtnoneustáleopouštět.Pro židovsk1inárod je totiž rozměrem domova exodus, oclchod ze zaběharrého světa stereoryp a hledáníboha' Š1oo to získatlidskrl svět, nikoliv ohrádku s nezměnitel. rr mi zákony. ,,Vyvolenost..izraelskéhonároda je symbolicky myšlenaiako v.v'volenost všech,kteií unrějíb1itkdekoliv donra. Slovo v Řecku pojmenovává,lymezuje. Slovo v bibli je jménern,oslovením,voláním,pověienímk kolu, k autenrickéexistenci. Kristenr' piedpokládá pžed Hebrejsh.f zpťrsobvíry, zpiítomněly Ježíšem nabytímkaždéhomožnéhověděnídúvěiivésvěieníse qizvě skrytéhoa běž. Kiesťanskávírastavína Postulátu,ževěci nevi. rrftn zrakenrneviditelného. jsou věci viditelné. A to znamenápiijetíodpovědnosti než skutečrrější ditelné v u č it o m u t on e v i d i t e l n e n r t r .
92
rric nenaiizuje a neorganizuje,nabízíčlověkunložnostvolby, nrož. Jež-íš ve víie. rLtkouprostiednictvímsebeoder,zdání ,.'u,t,.'-ítsvťrjosr.rddo vlastních usilovali o proniknutí do oblastí Úh.,-'"n]|z'eÍíci,že hebrejci a kíesťané ,,mimo zákon., šli do královstvíbožího,kdeŽto z.ízral
3,2 Patristickáfilosofie Název je odvozen od latinskéhotermínu?atres ecclesiastici otcovécírkve. starověku'tedy piibliŽně dobu kieséanského Označujeobdobí apoštolského se r,té době rozšiiovalopies Stiedozemní od 2. dcl 7. st. po Kr.' Kieséanství filosofií.V polovině 2. stoletíby|y iiž ieckou nroie a korrfrontovalose s v celéiínlskéiíšizakládány kiesťanskéobce' Zpočátkubyly tajné,pronásle' byli krutě likviclováni. Mučedník,voják Kristtiv' dovanéa ieiich pŤíslušrríci kterÝ pro svékieséanské piesvědčenízemiel, byval tehdy mezi bojovnÝmi a utrperrí vzorem dokonalosti.od 4' stoletíse všakpos. rniluiícímikieséany taveníkĚeséanství měrrilo, postupně začalajeho závratná ',kariéra..'Umož' nily ro piedevšírndvě události, k nimž došlov tehdejšíiímskéiíši: . oficiálrríuzrráníkiesťanswí s ostatnímii.ímskÝmi a jeho z,rovnoprávnění k u l r yr . 3 1 1 , . vvhlášer.rí r' 3l3. Za státnínáboženswí kieséanswí Vztah filosofie (rozumu) a viry v patristice: V době, kdy začalodocházet k rnasovémušíĚení kiesťanswí'začalase Prohlubovati rrryšlerrková základna' rraníŽjeho koncepcestála.V ní bvl ve svÝch právcchunlenšovánrozum' protožepatrističtí autoii byli ažpĚílišoslněni prlvclarllinadpiirozerrymia zjevenynri'V jejichpojetíbyli rozum (pro svoii
93
slabost),člověk(pro svoji hiíšnost)a vťibeccely piirozen1iiád něčím,pied čímje tŤebase mít napozoru. Sv' Pavel: ,,We tidskétlěděníje pied tnoudrostíbožípošetilostí.,, masovějiprosirdit,muselo na svoll stranu zísJestliŽese ale mělo kieséanswí kteií hájili kat i vzdělance.K těm se obraceli apologeti - obránci kŤeséansn'í, pĚedsudky. víru pied pohanskfmi apologerypatiili napiíklad: Mezi neizr.rámější . MarkiÓn ze Sinopy (p sobil ve 2. století),ktery byl z církveexkomunikován vlastnínrotcem (biskupem),neboébyl heretik(odmítalnapĚíKrista).Za|ož\|proto vlastní'piísněasketickougnos. klad tělesnostJežíše vliv podrŽelaaŽdo 6. století.Za autelltickéPísmo tickou sektu,iežsi svťr,j svatépovažovalevangelium sv. Lukáše a 10 lybranych listri sv. Pavla. Podle Marki na bylo tieba odmítnout hlavně Stnrj zrikon (šloo upln/ rozchods iudaismem). . Justin (zemiel asi 165) byl mučedrrík. V1'soceoceĚovalfilosofii a prožili podle zákon rozumu' za kies. v minulosti kteií hlašovalvšechnyry měli motrdĚílidézlomposelswím ťanypied Kristem. JižpÍedJežíšo{m kovity podíl na Božím Slově (/ogo), skrze kterévznikl svět a kterése iakožtocelek stalo tělem v Kristu. Justina irrspirovalhlavně stoicismus Po vzoru stoikťrn'rdil' žedušeje hmotná, a tudížpotenciálněsmrtelná. Proto je nezbytná její spása. . Tertullianus, Quintus, Septimtis(160-230), jako prvníkieséansk/ myslitel psal latinsk;'.Programově piehlíželrozun1a tvrd\|,žesíla jejích turzeni z bkdisha zdrauého uírqje p ílrlo timěrná nesm1,slnosti lidskéhorozunu. ,,$ln božíse narodil, nesrydíme5e zA t0, tžebažeto je hanba. Syn boži zim el, je tomu tiieba uěžit,poněuadž to je nejapné.A pohíben ustal z ntrtulch,je tojisté,protožetoje rlenožné.''
94
,,Credo, NatétobázimohlposlézeTertullianuszformulovatsvťtjslar,ny{rok ',,,j,,i,, - WÍhn' piexožeje to nennyslné.,, . ' , ' í ,,b,u,,lu,t]ťst, j . , . i u s t o i c i s m up , o h l , s u ; .l - e r t u l l i a n udsu Šzi a t ě l e s n o uV. z n i k á $ ' z i c |i1lnl .'' spojenímrodičťr. pozici, piičemžprávě jistá onre. V ,"o.li poznárríLasÍáyásenzualistickou k tomu, aby dokázal potrebnostpravd zjeve. z,.,-,o,.,.n,.."lismu mu slouží je člověknakonec piiveden k pravdám ,*.i.r.l.a.'u jejich prostiednicwím podiaZ ,ohoto dťrvoduTertullianus požadujejednoznačné ".a'."J.''Á,. teologii' podiazenívěděnívíie. zcrrífilosofie Unrnohychraněpatristickychautorú'rrejenuTertulliarra,mťržemelysleStoicismussi ovšemsvou pozici .luu.t ,.,'i.oiádnou akceptacistoicismu. době se z jeho myšlenekv rámci kťes. neudrželt,u"l.. V pozdější r, kicsťanství otázk1',pro.saz-oval uplirtr\ovalahlavně etika. Pokud š1oo ontologické ťanství teorii spíšenovoplatonismusa později, v období scholastiky, se v kiesťarrské pak aristotelismus. " Órigenés z Alexandrie (asi 185_254),dostalpiezdívkuAdamantínos kte. (ocelow muž).Ve svémrozsáhlémdílespojujenovoplatonismtts, rérnufanclili i jeho rodiče,s kiesťanswínr.Filosofie a samoziejmě podobu i teologie jako myšlenío bohu začínáu něj r'rab!'vatsvou Ve systém. neien ze zievenychpravd, ale je pojímánai jako vědeck1i je věč' spise o počitcícbÓrigenés rvrdí,žebťrhje duclrovnípovahy, také je věčrry, Protože ie niim pťrvodemvšehoa je nepoimerrovateln1i. jenž sebe ze logos' Jeho Syn je věčněv'vwáien/ ieho p sobenívěčné. množswíÍozma. Bťihotec lywáŤínekonečné ducha. plocliS.',,atého logu. nitych duchovních a myšlenfch světŮ prostĚednictvímsvého člouěka i od Boha od ;fukožto stojí ue stejnémodstupu ',Syn boží(Ježíš) wrzeníbylo ovšenrpro dogrna katolickécírjqicll prostiedttík.,,Toto kve už nepiijatelné']ak uvidímeo nécopozděli' oficiálnídogmatika se piiklonila k jinéverzi vztahu Boha Otce a jeho Syna. Stvoieníduchovéjsou podle obrazu božíhonadáni sr,obodnou vlí,kterouovšemmohouprotisoběizneužít,ataksemťržetaké Tím takéÓrigenés vysvětstát, žepadajíz lyššíchs.'ět..ido nižších. dtrchovníchbytostív lidském těle na luje pobyt vyššícha niž-ších 95
Zemi. Duchové, kteií rrepiestaližítv lásce a pod ochrar-rouboha, jsou andělé.Duchovéqvolávajícístrach a nenávistjsou démoni. Lidé mohou byt ovlivněni prisoberrímanděl i démonťr. Vtělování r-raZemi je školouzdokonalování,ježsměiuje k obrazu božímu.Po smrti \,yuka pokračuje.Někdy dušeprocházejíočistn1imohněm, jindy směiují do rajsk1ichsvětťr,nebo do oblastípekeln1ich.Podle Órigena ale ani pobyt v těchto temnych oblastechnenívěčn/,neboé žádnyčlověknemrižedojítvěčného zatracení.Bťrhsice chová respekt jím ke svobodě stvoňen1ichdušía ponechává každémučlověku_ dle jeho libosti - i možnostzawrzelosti.Jeho láska ale nakonec spasí všechny.Tím to ovšemnekončí.Svoboda, která woií základ každé vědomé bytosti' qwolá v dalšímvesmírnémcyklu novépievtělování - a hrav1ikolotočživotanr žepokračovat. StoikovévěĚili v opakovánívesmírnychcyklťr,ryvolanép sobe. ním nurnése prosazuiícího osudu (heimarmene)' Órigenés sPatioval pĚíčinunovéhovznikánía zanikáníve svobodě,ježje dána vědomym bytostem Spor Arius versus Athanasios Jádro tohoto sporu, kter1ijeho aktéii vedli ve 4. st. po Kr., tkví v neslučitelnér znosti odpovědína otázku po podstatěbytosti Ježíše Krista a po podobě jeho vztahu k Bohu Otci. Arius navazovalna Órigena a wrdil, žeSyn Božínení bytostně totožn'| s Bohem otcem. Kristus stojímezi bohem a člověkema je bohu podĚízen. Athanasios hájil pňedstavu,podle nížje Syn Božíod věčnostijedinépod. staty s Bohern C)tcem. V roce 325 byla na nikájském koncilu piijata závazná fornrulace' že Syn Božíje totožny,je jednépodstary se sv1imOtcem. Z ní pak bylo odvozeno dogma o trojjedinosti:existujejen jeden b h v časoprostorur zně se ,ievící - Brih Otec, Syn a Duch Svary. Dion sios Areopagita (na konci 5 st. po Kr.), první athénsk/biskup, měl wfrazn,|vliv na celou následujícístiedověkou filosofii' teologii a mystiku. Rozlišovaltii cesty vedoucík poznání boha: 96
.l . Pozitivní teologie - lyjmenovává jednotlivébožívlastnosti. RJká' co b h je. 2. Negativníteologie- lyjmenovává' čímb h nerrí.Táto cestavede k uvědorněnísi nepiiměienostinašehopojímáníboha. Všechnanašeozna. čenímohou byt pouze syrnboly nepojmenovatelného. J' Mystická cesta- vede k opravdovémusjednocenís bohem, kteréje také jeho skutečnympoznáním. Mi,stik nrŮžepoznat, mimo jiné, hierarchické(stupĚovité)uspoĚádání celéhoswoiení: 1-1 ll,illTO -+ neirr.re .1;:1 .f Žrvé+ brze slrrvsl'i {rostlrny) .tI +bdai.rné 5myr1'Y'_i t!Ězr(zuinu (zví?ata'1
I nai{ené routtrrren-;
beztéla (anrlili)
.t
Bťrhjc rradjsoucí, na všechnyvěci vycházejíz něj, majítedy piímér'íčastenství jeho bytí.Orr je všakjimi nedotčena prisobenívěcíse jej nijak nedoryká. Aurelius Augustinus (354_430).Tomuto muži byl pii. Íčenčestrry titul ,,učitele Západtl,,,obecnějije znám,iako sv. Augustin. Jeho rozsáhlédílo je impozantnímskle' nutím Patristiky a lytváií jeden ze základníchÚrhelnych kamenti stĚedověké kiesťanské filosofie a teologie' jenž Narodil se v Kartágu otci, byl pohan, a kŤesťanskématce Monice. Prožilroznraiiléa vášnivémládí' pňi. tahovalyje,ismyslnévnaclysvěta.Nejdi.ívese piikláněl ke skepticisrrrua perskémumanichei'smu(starodávnému dr'orrsr.Črtir1ich principech'dobru a zlu), pozclějik novoplatonismtt. :'::ní., NdYŽnlu Llt'Ioasi.]5let,svěiil pod vlivernkázárrínrilárrského biskupaAnrbro. 97
nekiesťarrského ž,esr,oudr'ršiKristu. Stal se pak vášrrilrymodpťrrcemvšeho takéÓrivzděláváníovlivi.rovala a takésvéhobludnéhomládí.]eho kiesťanské Poslední činnosti. učitelské a kněžské gér]ovanauka. Věnoval se biskupské, vzdálen nemoc), rra (rrymlouval pry se osirtnocení Iétatrávil v piíjerrrnénl v rnvstickérnrr,trženísvětu, kterí'ho v mládí tak okouz,loval. mvšlení, nybrž pouzepro ranékiesťanské SvaryAugustinvšaknebyl d ležit1i Husserla. Edmurrda či Descarta hluboce insf,i,ovaltakénapiíkladReného Hlavní filosofickéa teologickémyšlenkysv. Augustina: - Nepochybntizáklad, kterf by zaručovalvěděníjistotu, hledal Augusrin v teorii poznání. Tímto závěrem chtěl Atrgustin uědotztí. - Vě
pr.rv.l;.jen uČastenswínrna pravdě boží.Svět ie tedv swoien z látk.v, icrllltltlivt1 ( r ě č n ei d c j e ) ' i ' . 1 ' 1.11 l i , t . m y jen anděly, duše a hvězdy, Biih stvoi.il podle Augustina v konečnépodobě světa por.rechalv jakési nedefirritir.níformě, abr'se .lrtrhtlttčliststvoieného bytostí). U Augustinr je nl r.rlol-rlaměnit a v1víjer (napčíkladtěla žilr''ch č.lrse t.rastoickou teorii rozum. ., réto části jeho nauky patrrrá zietelná návaznost Tato senlena jsotr nositeli prozierlych senrerr,která bťrhvložil do hn-roty' sarr-ryod sebe qruíjejí v závislosti na t.]lni'ho 1.,lárrtr'poclle něhož se bytosri Základ této ,,evoluce..nicméně žir,otrríchpoclmínkách a v reakcích na ně' jediného boha. oocl.rlízíz-estvoiitelské dílny nic jiného totiž Arrgustin s oblibou užívápii popisech bolra a drrše,neboť trojiny' napiíklad: oro '.'.ii t-rernŮžemír skutečn!'vÝznan-r, tzv. triáďy neboli jako bvtí BŮh + otec = Syn jako vědění
= L ) t r e hs v a t Ý i a k o c h r ě r l ía c í r ě r r í di,cese Pl.itorrr pii popisech trojjeclinéhoboha clržístanoviska: .,, noil ut illud -.., netnlčelo. se ale ab1 to ieklo, se ab1 proto, ne rctul.' scd lle t(1ceretur, Složky lidské duše: rozum' r, le a cit. Duše je substance těla a tělo formLrje. - ta je nezávislá na Stupně poznání:1. vnínrání, 2. vědění, 3' moudrost zkttšcnosti. l)ol
\,' ll.
Ríklí zcle' že čes rrelz,eotlclělit od rného r'ědoI-rrí.Paměť mé clušenrě vtalru;e clo tnitlultlsti. Avšak to' co b,vlo,už není. Budcrttcrrostpro nís existtrjev oče. kál'ání. Avšak to, co má teprve b t, ještě není. I)iítomny okarnžik, podle .[b, Arrgustina,se nettstálepropadá clo nlinr'rlosti.Ani piítonrnost tedy není. crl trclrž-uie rllršer,ědomí času,)e trvárlínr,rozpětím duše..|a totiž jc schoprra clrŽetvšc.chnvtĚi č:rsové pospollr, a vytvlíií tak sLrbjektivníčaso{ tiběžníl
i čas.Pied swoiepŮvoclněsubjektivního.Se swoiením dušía světavznikl n í m s v ě r ač a sn c e x i s t o v a l . žečlověkbyl jakožto Svobodná vrile a piedurčení:Augustin se domníl'á, pádu do hiíchu obraz svél'roswoĚitelenadán svobodnou v lí. Kvúli svému pouze milost lysvobodit jej nrťrže kter1ich ie lystaven těžkfm rítrapám'ze (o pňedur. teorii božía oykoupeníKristem. Augustin zastávápredestinační je že,iednačástlidí od věčnostinevratně čeníosudu),a je proto piesvědčen, u y k o t r p e naa j i n á n a o p a kZ a t r a c e n a . o piedurčenízmírnila. oficiální katolická církevtoto Augustinovo učerrí Tvrdí,žebťrhaninepovolal,aninezavrhllidipiedem.Lidéstálenrajímož. cestu vedoucí nost svobodně volit buď cestu vedoucíke spáse,nebo naopak zná piedem jejich k zatracení.B h všakpfostiednicwím svévševědollcnosti konečnározhodnutí. a zla. Nakonec Dějiny jsou pro Augustina zápasemsvětla a temnory dobra členěnídějin světa: zvítězisuětlo.Ve spisu o obci božíFormu\lie rrásledující
--ffi]
OBEC Ir.qxLĎrjA ' pjid člotéhadl hiichn
I na Zetnt1ene.lokonalÝm I abra:emE'ii rl'ce I ,--IFI'.E]IJr tr'ravyrn I jl]' lťLťlistTlÍl ts-Ílsia
a Ín]l]lo nÉ] lrťlLi sp.irá
tl,lc pt.ielrl:ká 1teh-ty!'irn) , i rl,;I'lrr,i1l3E1{A Ii Z.q-1'TIy'T-i)
l'j'r.T.: írT.rT. E}n
lEzlrrE]"{
_
II
l |
I
_ Augustin Časměihne ducben ještěneni?Anebojak narťntá a jak sestratlujebudouci, které ubyutÍ k ,'Ái, .i,t jenž to ušehonri,je trojí:očeká. tttinul|, kteréjiž není, nežli že u duchu, pozoruje a uzpomínrisi čektí, totiž Duch uíní,pozorouánía uzpomínka? pozorotláním piešlo ue tlzpomínku' Kdo tedy m že nk, ,,|,7očekát',ané budoucího! butloucíještěnení?A piece u duchuje už očekrjurjní p\P ,A' ít,'že ještě uzpoje ducbu u A piece už naní? minulé krJom'že pLPiít, že protrurÍní, nem,rí čas piítomn!, tttittkana ntinulé!A kdo m žepopiít, že piechází jíntž budoucí tožetl okamžikupomíjí?A pžecetruri pozorouiní, ještě tjlbrž dbuh1 není, hterjl čas, budouci dtouhj, tetl\ tÝení u nittuJost' časminul1,, dlouhj není Ani budouciho. očekáuání btulottcíčas.jedlouhé lninulého. je pžipomínka dlouhlí ktcr.|,už ,,it, ,yb,ž dtouhj mirtulj čas .začnu, na očekáuání uzttthttjese mé píseii.Než t'h,i ,n,pí,at znrÍrtlott u mépaměti tolih, kolik jsem zpě. celoupíseů. Jabttile jscm začal,utkuíurÍ činnostn že bjt nazuina uzpo. tni celrj a t,clt)1ttksiposlnl do ntinulosti, t,zhledem jsem zuzpíudl, a očektíutjn,ím t,zhleclemk tomu, co ,,tírt,Í,tím jímž se sttíuá k tont,t,co mtjm zazpíullt.Zároue ušaktrui mépozorouání, a piico b4lobudoucí.Čímuíceseto děje,tím uícubyuáočekáuriní ntirutlrym, do pleide děi skončen celi protože strriuí, b.ytlrí paměti, ažse celéočekáudni sla. jejích a částecb pa,,iti. Á coplatí o celépísni, to lze Íício iednotliuych bile,icb;il)téži o de|šlmději, jehož čtÍstí fula iebas ta píseti.Lze to íci A konečně j o cc!émlidskémžiuotě,jehožčtistituožíueš|eeré skutk1člouěka. .., jednotliuc žiuoty jsou ušechny jehož částmi i o uěku celéholidstua, filosof]ckych' V pieclclrázejícím textujstemohli nahlédnoutdo rráboženskych' kiesťanobdobí :r počáteční vznik alc i tcologicky'chntyšlenekdoprovázejících a duchov. ství.I)oznalijste d iežitérozdí|ymezi světemfilosofickéhoŘecka nínlsvětemHebrejc . Právě z těchto dr'ou odlišnychproudri pak vzešelširoky
civilizace. a v náslec{ujících dějináclrspíšenejednotnyproud kiesťanskť' vyrostla stiedo. posléze Základv kÍeséanské f.ilosofiea teologie, r-ranichž věká F,vropa,položilvedlejinych takérnuž'jenžosvěcičoval pii hledánídrrše a boha z-anícenou niternost- svatÝAugustir.r. Protož-e n;ruky,zkuste jste se dostali k filosofickémureflektovát-rí kieséanské sarniv sobě pocítit nebo poznat, jak asi rnťrže člověkve svémnitru hledat věčrré Světlo'Jak bysteto dělal(a)právě w?
100
101
3.3 Scholastika Tento pojem označujestiedověkoufilosofii v obdobímezi léry800-1500. Na Livod tétokapitoly snaclpiivítátenrožnostse v krátkosti poclívatna zpri. Evropě. sob a strttkruruvzděláníve stĚedověké kterévelcístĚePotonl se seznámítes rrěl
VZDĚLAN)STI:
a) UNIVERZITY za vlády Karla VeliVznikají od l2. století.ob|evujíse nejprver'e FrarrckéĚíši jejichž základě má dojít k rybudo. kého,ktery v r. 778lydává zákony, rra vánísítěškol.Usilu,iepiitorn o obnovenítradic iímskéhoimpéria,cožse projevuje zejrnénav první, tzv. karolínskérenesanci.Základem, na němž se bylo sedm svobodnfch umění (septem rozvíjelorra těchto školáchr'z,clělání, artes liberales): trivium: . dialektika (filosofiev užšímsmyslu), . rétorika(naukao iečnictví+ etika a politika), . gramatika(nejenjazvkověda,ale i logika)' quadrivium: . aritmetika, . astronomie(jejísoučástí nauka na světě,astrologie), byla i nejstarší . musica (rrejenhudba, ale i jiná poetická n,orba), ' geonetrie. Absolvent těchto sedmi nauk (světsk1ichvěd) se mohl Zapsati r.razavršující studia.Tb znamená' ženeidiívekaždystudent musel lystudovalt právě artis. tickoufakultu (sedmsvobocln1ichumění),ježbyla považovánazabránuvzdě. Po absollanosti.Až rr-rnohem později se tétofakultězač.rloiíkat ,,filosofická... vování artistické(filosofické)fakulty stuclentiběŽně postupol'ali na fakultu teologickou, lékaiskou nebo p rtiunicleou.
102
rnluvíme,zavedl už AugustinťrvsoučasníkMartianus o kterén-r Rozdčlerrí, žeprostiedrricwímuměnísuobodnjchbyli rycho('lptlltt.1bhdy bylo běžné, lidé, zatírr.rco vzclěláváni svobodní umění služebnlj(artesseruiles) a r,lír,lírti nevolr-ríkťrrrr a otrokŮm, kter!'ch u se jednalo piedevšímo zvlá. br,lltltrc.ena nlanuálIríclinnostia rrab1ruání z'ručrrosti. tlÍrrírtizrrorodé iečerro, univerzity začínaií vznikat bylo ve 12' století.První ulri. trž|.rk (právnická studia)v roce 1119 světě byla založena v Bologni na r,erzit;r
v rtlcc l l 54 udělil Friedrich I. císaiskáprivi|egiavšemjejímprofesorrima stu. získalacísaiskáprivilegiaroku 1174,v roce 7l'67 Sorbonnav Pa|íží clctttťttn, trylozaložerrooxfordské wsoké učení.Ve dr,anáctémstoletíbvla ještězalona jihu Iráliev Salernu(medicína). Potom následovalynapií. Ženlrttr.riverzita 1222 I209 Cambridge,1220 Salamarrca, Padova,1224- Neapol, l
b) KLÁŠTERY Vc stí.edovéké Evropě hrály samoziejnrěsvou dťrležitou roli i dalšícentravzdě|atrosri. Těmi byla místa- buď daleko od lidskychobydlí,nebo v jejich těs-' kam se uchylol'ali mniši a mnišky,kteií toužilizasvětitsvrij nénrsousedství ž-ivot Kristu. .[ežíši Z rrrrtclha r znych mnišsk ch Ěádúa derrominacíjsou l7zr-rirt-nné pro dějiny fllosoflezejmér'ra dr,a: . FRAN].IŠKÁNI, žebraryÍád za|ožen|, z Assisi. Franti. sv. Františken.r šekbyl toulaly poutník s mnoha krásn mi mystick/mi zkušenostmi, l
r03
konkrétníproblematice:napňíkladpojetípravdy - ,,qudesr,'línytrrčité tionesdisPutataede ueritate"-
nikán b1'lpiedevšín-r aristotelismtrs.Znzín-ryrrri piedstavitelibyli AJbert Velik1ia jeho žákTomášAkvinsky. c) cÍRxnvNÍ n ovoRsKE dověkéEvropě.
školybyly da|Šínri centrr,vzdělanosti ve stie-
,1.-).2.SPoro uniuerzilie filosofie.Rešíse zdercttžotázka, N.ilcŽík centrálnímproblémŮrnscho|astické (obecné r že, džbán'člověkatd.)jsou reálná, pes, pojnry zc]aunil,erzálie čijsotr.lito pouhézáchvěryhlasu. době qrkrystalízovalyčtviivariarrryiešení,kterés Iisrymikorek. \, tchdejší
3.3. 1 Scholasrickrimetoda Základ schol:rstické rrretodyspočívalv následujícím:
j í dod nes. i [)iťtrVáVa c(,|l't
l. Položeníproblénrovéotázky.Napiíklad: Je dušenesmrtelná? (drlkazťr) 2. Hledání argut-nerrtťt ',pro..a ,,proti... jedné z alternativse dospívalok závěru 3. Syntézounebo piíklonernk a rysvětlení(respotdeo). 4. Nakonec byly uváděny komentáie k argumentťrm(ad argumentutn).
. Realismus hájí piedstal'u,podle kteréjsou obecrrépojrrrv (slovaoznačuiícívěci) reálné(majísvébytí) a privodnějšínežstvoienévěci. Rea. listl.tttsse ve sq'ch r,7chodiscíchopírá piedevšímo PlatÓnovu metafr. neŽ bytí věcísmyslovéhosvěta. ziku, ve kteréje bytí idejískutečnější . Nominalismus obhajujekoncepci,v nížisou obecnépojnrvjen pouhé věci, zvarré hlasu a vznikajína zrikladěkonvence.StvoĚerré z'ácl-rvěly jim takébytí. jednotlivinv,jsou pťrvodnější a piísluší . Konceptualismus zastává názor, že pojmy jsou schopr-rostí našeho rozumu lyabstrahovat z vécíto' co je na nich podstatné.Jako t:rkové věci. pojmy existujírrejenv našemrozumu, ale i reálněv každé . Umírněnyrealismusje pojctínr,kteréuzrralai katolickádognratika.Pojnr1' jsotrreálr-rě pied věcmi v bohu i ve věcecha rovněžtak i v našíduši.
Uvedenou strukturu mělv ve stí.edověku piedevšímÚ'v. summ)/.Po formální stráncesummy zpravidla sestár,alyz tzv. kvestií(quaestiones), kterébyly dále dělenv ještědo článkťr(articuli). Jako argumenry (dŮkazy) sloužily: 1. Ve velmi omezenémíie pňímápozorování' 2. Myšlenky anticlo.Íchmyslitelri a arabski'cfi učencťr. K nejčastějiuvá. děn1ima komentovanym patiili piedevšímPlatÓn, Aristotelés'Averroes a Avicenna. 3. MyšlenlrycírkevníchOtcri (nejčastěji sv. Augustirra,Jana z Damašku, sv. ŘehoĚeNysského). 4. Blble.
3.-i.3 Ranri scholasri ha
Na ur-riverzitách se r,yuc.ovalove dvou formách: . I-ectio(piednášky)- zpravidla se na niclr pňedčítaly jednotlivév|roky (sentence)vyšeur'edenychautorit' . Disputatio(semináie)_ odehrávalvse takéjako veÍe|rré intelektuálnísou. boje, po Vzoru rytíiskych klání' Z je1ichprťrběhua závěrŮ pak filosofovéa teologové(ve stieclověkénr myšlenílze jcn těžkood sebe tyto disciplínv odlisit) sestavovalitzv. disputovanéotázky, kterébyly věno.
t )i
!
r
!.
f, il
VÝjinrcčnor.r pouze v období,kterépo ťrpadkuantickévzdělarrosti post2ivoLt tradovalonrvšlenkoryodkaz starověkychkiesťanskychautorŮ, byl irskÝ učencc JoannesScottus Eriugena (810-877). V roce850 jej jakožtojedrrohoz r-rejvyznanrnějšíclr svédob1'pozval učencťr lla sv()tldvorníškoluve Francii král Karel II. Holy' Eriugenapozvánípiijal a Žilpakve Francii. l)clclvlivcr-r.r Augustina a Dionysia Areopagiry se Eriugena snažilprosvět, lovat pojrny a myšlenkové zvěstí Jilosofiekiesťarrskotr PostuPy nouoplatÓnské x textf Staréhoa Novéhoz,ákona'Irskyodvážnyma nonkorrformnír.rr zp -
L
104
l
I
\,-II
105
sobem se Pokoušelreinterpretovatdosavadr-rí kĚesťanské učenía jeho traEriugenúvlyrok: ,,Nikdo nevstoupído nebe,kdo nebyl filodici. Napí.íklac{ stojívlirstněv piínréopoz-icivŮčikázáníapoštolaPavla.Sv.Pavel totiŽ soí.em.., častoupozorriovalprávě na to, jak je lidskérozumovévěděnípošetilé ve srovIrárrís moLrdrostiboží. Centrálr-ríspis Joanna Scotta Eriugeny nese nltz'evo členění piírod1 (De naturIle, jej diuisione sepsán862-8(t6) a charakterizují silnérysy panteismu. E,riugenav něm rozlišuječtyii vyvojovéfáze jsoucrra: 1. Piíroda rlestvoienáa 'ještěrren'oňící. To je Bťrh-C)tecjako věčnébytí, kterérrěcočasového rrrťrže vywoiit. 2. Piíroda neswoiená a woiící.Z božského,'prastavu,.se bťrhzačínásám sobě malrifestovatr'yslovenímsvéhoSlova (/ogas)'V tomto Slově jsou obsaženyideje všechnásleclněswoĚen1ichjsoucen. je nášsmysly vnínrateln1isvět. ona bož3. Piíroda stvoiená a netvoŤící skost je zde pĚítomnaskrze ideje,kteréjsou jádrem všechvěcí.Je to zjeveníboha ve swoienyclr věcech. 4. Piíroda neswoĚenáa newoĚící: je návratem všehostvoienéhoke svému je počátku,tj. k bohu. Zde b h pĚítomenjako otec' Syn i Duch svary.
ve Francii a v Anglii- Roku 1093 se stal arcibisilk. belecliktinskymnich (larrterbury.Ve sporu o univerzáliestál rrastraněreaiistŮ.B1vá pova. l.uo.,.,'z ,a ,,otcescholastiky... Je stouPencemnázolu, žesamavírausilujeo rozužov,ír., jeho podání se scholastikasnažío posílerrírozumu V pochop)er]í. nror'c] osvětlenípravd víry. dokonalejšího r' zlíirl-ru čistě Arrsclnlse domrríval,žefilosoficképozaclíKristor'Tnauky lze ryložit anižby rnuselargumentovatpasážemiz bible nebo ze spisťrcírracioriálnč' kcvníchcltcťr. boží: jme si nyní jeho ontologicky dťrkazexister-rce l)rostLrdu tvrzerrí): 1. prenlisa(pĚedpold.rd, Tuto nomijc.jsottcno,nad nělložsi nenímožnél?4slasi',,,,, ještěučtší. I)ťtl.t u našem piinejmenším ttilní tlcJirticipilipouštějíi ateisté,takžebAh existuje rnyšlcní. 2. premisir: hÍitrtt,u soběpojem, k*,ry nás nedokoruléb\tostipiesalluje. Bťthjako idea mysli. nekotttt.rté dokonalosti u konečné 3. závčr: b\tí. Ted\ to, |tddco nelze mlslď ilic u\ššího, K ideji rlokonalostipatií i rerílné K ideji dokonalostipatí.íphost b\tí. tltusítttttttěexistotlttti t,eskutečnosti.
K tomuto rr-rodelu rnťržeme těn-rz vás' kteréz'auial,piidat ještěněkolik pozrránrek.Eriugena soudí,ževšechr-ro srvoienéjsoucrroje zptisobem projevu pťrvodníhoboŽskéhobytí. Odborrríci tomu iíkajíexemplaris. tick1i teocentrismus- božskébytí je stňedil a rozvíjípodle sebe vše ostatní.Tento teocentrismuspÍiznávátedy mimoĚádnouhodnotu swoňenémusr'ěttr.Zde stojív opt.lzicivúčinovoplatonismu,pro ktery tento nášsvět ie potrzestínemprar,ého bytí.V Erirrgerror'ě koncepci je patrná i myšlerrkadějinnosti,a to dějinnostiontologické(ontologiejako nauka o bytí):bytímusíjisrym zpŮsobemuzrát ve svém,,zákonitém.. procesu.
Podle těchto argumentŮ nelze myšlerrkověpojmout božíneexistenci,neboť to, co existujerrutně,je dokonalejší nežto, u čeholze myšlenkověpojmout neexistcnci, a co tedy existujejen nahodile.
V roce l2l0 bylo Eriugenor'oučení,kterénacházelosvéozvěny i v tzv. lidovémkacíŤství, odsouzenoiako heretické.
3,3.1 Sn.L,rlouěkri renesancel2. století
K nejr-1'znarnnějším myslitel rn období ranéscholastiky patĚil tirkénovoplatonikAnselm z Canterbury (l033-l109)' Narodil se v severníltálii, žil 106
I)rocloplrrérrí jen uveďrrre,žetento drikaz bvl ptedmětenrt-nnohasporri. PĚijímaljej napiíkladRenéDescartes.Definitivně r,yvrátilaŽIrnmanuelKant )ej ve svéKt.itice čistého rozltrnu.
.
.|eobclobím,ve kterérnse Pozornostčástispolečnostizno\,ttobracík pŤijínránímyšlenkového vlivu antiky. Drsná stiedoa obecně kulturr-rího 107
věká mentalita a ještědosti barbarskémezilidskévztahy jsou, zpočátku i měšéanstva, kultivovány spiritualitou piedevšímu šlechrya částečně noq'ch mnišsk1ichiádťr:ve i2. stoletípiedevšímcisterciák ' ve l3. stoietípak františkánúa dominikánŮ. Svoji roli sehrávátaképťrsobení tzv. minnesángerŮ (dvorníchzpěvákŮ a básníkri),kteĚípiispívajíke kultivaci citoq'ch a eroticklich vztah . . MimoÍádn'i, rozvojvzdělanostiv tétodobě je podníceni rozvojem kontakt západokieséanské civilizaces kulturou a věděnímByzancea islámu. Pierre Abélard (I07 9_I I42) Téntofrancouzskyfilosof a teologbyl patrně nejl'vhraněnější osobnostíevrop. skéhomyšlení12. století.Byl vášnir,ymdisputantema bňitk1imlogikem. Širší veiejnosti je patrně znám díky svémutragickémuvztahu ke svékrásné a moudréžačce Heloise. Ve sporu o univerzálie hájil konceptualismus: obecniny nejsou svévolněvytvoiená jména (nomina, nominalismus)' nybržskrze abstrakcenašehorozumu postihujíreálnévlastnostiskutečnosti. V etice, kterou Abélardrehabilitovaljako fi|osofickoudisciplínu_ oproti tehdy pievážněpěstovanémorální teologii, kladl hlavníd raz na vnitĚní záměr jednajícíosoby. Pro morální hodnocenínení rozhodujícíčin sám, ale rímysl jednajícíhočlověka'Prostiednictvím svéetiky myslri byl Abélard i kritikem wrdého dobovéhotrestníhopráva. Ve svémspisLLAno a ne (|atinsky Sic et non) položil Abélardlogickéa meto. dologickézáLdadyscholastickémetody,která se opíráo aristotelskoudedukci a pňesnélymezování pojmťr' Bernard z Clairvaux (1091-1153) Byl to jeden zvi,znamn,i,chpiedstavitelricírkevnímystiky.Vlastnímjménem Bert-randus Clarae.Vallensis,pocházel z urozenéhorytíiskéhorodu. Byl pro. tivníkem Pierra Abélarda'a dokonce jej obvinil z kacíĚswí. Bernard byl totiŽ velmi vlivn1i,a taképrvní' opat klášterav Clairvaux a postupoval mnohdy bojovnyrn zpúsobem,nrimo jinépodrrítilkiižáckou lypravu roku l145 nadVézešenymkázánímv bazilicesv.Marie Magdalenyv burgurrdském městečku lay. V tamějšíoblasti tehclyv dťrsledkutétoq'praly zťrstai jen jeden muž na dvanáct žen.Pies rretlspěchKristovy armády v Palestiněse Bernard těšilvel. t0B
u vlivnych církevníchkruhŮ. Všimkérrlrrrespektune,ienu slych žákri,a|etaké když obhajuje svrchovanoucírt.rěnlesi cliplomatickéhoBernardovaducha' jeden hmotnj' druhj, duchouní.Ale kcvrrít-noc:,,Církeuná oušemdua meče, církuí' druh!, pro církeu, t/tsit Jedenje u rukou uojínoujch,druhy tttusíse ,u11yy11 rozkazu císaiouu,druhj,na souhlascírhue,,. r|ttkoukněžích'Pruní tasísejen k Krista, jehož Bernard obhajoval asketickénásledovánímučednictvíJežíše rl:rttkuvnímaltakéjako poselswímysdckénadÍozumnostia nadpiirozenosti. Bylv rrru proto velmi vzdálenépokusy jeho scholastic\ich kolegri,Abélarda asi piedevším,o racionálně po,imovézachycovánískutečnosti.Filosofii a viibecvšemusvětskémuvěděnía uměnípiiznával jen velmi omezenouhodnotu. Odmítal spekulacei marnivou tvorbu, pokud se stávaly něčímsamoduchovnímživotěbyl lyznavačemaugustiniánskéhomysticismu, Líčelnfrn.V .usiloval o vnitiní poznáníjedinéSkutečnosti.Proto takéodmítaldědic. kter wí antiky a kladl odpor pyšerozumu, jenžby si chtěl troufat na riplnépoznání neboťhájil názor,žena cestě boha.K sobě byl ovšemBernard neméněpŤísn1t' jedinci, tedy i v něm, odhaje v každém a uzká,,, se která k absolutnu, ,,strmá lLljítakéodpudivě temná zákoutí lidskéduše.Pouze odevzdanostbožílásce věčnosti. a vťrlimŮžečlověkapiivéstna r-1,sluní 3,3,5 Stiiedouěbtí arabská a židouskáflosofe Filosofiev islámskémProstĚedívznikala okolo 9. stoletípo Kr. a její začátky bvly piírno spojerry s piekládáním spisťriecké fflosofie do arabštiny.Vz-tah arabsk1ich vztah filosofŮ k islámu byl všakmnohem volnějšínežsrovnateln,j, kicsťanskticlr jiné mimo Bylo to dáno náboženswí. myslitelťrke kĚesťanskému tím,Žc islánrnezná dogmatickouteologii.Árabštímyslitelébyli většinoulékaŤi nebo piírocinívědci. V soudobémislámu je užvliv tradicestĚedověké arabské filosof.ieprakticky zanedbatelny.Arabštíučencio to víceovlivnili a inspirovali sti.edověké kiesťanské myšlení.Byli to zejménaAvicenna a Averroes. . Avicenna (9s0*1o:z) byl novoplaronik.Háiil názor,žez boha stále vyvěra,ií fornry,z nichžse uwáií tento svět. Látka všaku Avicenny exisl t l i ( , ( ) (vlc Č n o s tni ,e z á v i s l ne a b o h t r .Ú k o | . . I i d s k e h oŽ i v o t ej e s p o j i t trpn}ircrz-unr' ponríjivésnrYslovosti,s rozumem činn1inr, podléhající ktcrv rná jižduchovnícharaktera je spojen prostiednicrvímstvoiené sr.č'tor,é mysli s božsk1ími fornrami věčnosti' 109
. Averroes(112 -l l98) or'lil'nil latirrskfZápad pieclevším svymi obsáScholastičtí učenci, kteií komentári k Aristotelovi. hlynli se s nimi a Averroovi podrobně sezna'movali'AristotelclvipĚezclívali',FilosoF. ,,Komentátor..' Averroesmj. wrdil, že:- Látka je ocl věčnosti. - Irrdividuálrrí lidská dušenenínesmrtelná. - Filosofii ie tieba oddělir ocl teologie. S židovsk1immyšlením,kterése se zájrnem obracelo k ieckéfilosofii, jsme Stiedověkážidovu Filtina Alexarrdrijskéiro. sc již krátce mohli seznárr-rit ská filosofie nalézalasvépočátkyv isl:imskémfilosoficko.duchovním pro. v l 1. a i2. stoletíve špauclu v 10. stoletía rozkvětudosahovalapiedevšírrr Pyrenejského poloostrova.Ir-rspirativní nělskéAndalusii, ale i v jinych částecl-r byt určitěto, žetam tehdy dokázaii žítv míru těsně vedle pro rrás mťrže se piedevšímÁviZ židor,sk1ich rrryslitelťr muslirrrovéi ž'|dé. sebe kiesťarré, cebron (l020-1070) ' znárnÝtakéjako Avencebroinebo privodněSalomon ibn Gebirol, a Maimonides, znám takéjako Mose ben Maimon (|135_ autoritamii pro myslitelekiesťanské. 1204),stali respektovar-rymi Podle rrovoplatonika Avicebronabťrhnetvoi.ísvět prostiednictvímlogu, ale ze svév le. Všestvoienése skl:ídáz velmi jenrnéduchovnílátky a formy. r,zniknolrt,to je zárodky všeho.co nrťiže V cluchovnílátce jsou obsažet-ry Ar,icebron obhajuje piedevším zhmotnit se na hrubšír.irovrri.Tyto r.rlízory ve svékniz-ePratnenžiuota, o Aristotelovu nauku, Maimorrides,kterri svézá'',ěryopír.ípĚedevšírn ve spistt Pri)uodcezmllteqrch tvrdí, že člověk vzniká spojením lítky těla Duše je ale srnrtelrrá'stejnějako tělo. Bťrh,jenžuvádívše s fbrmou c{uše. clo pohybu il tvoií svět z ničeho,vloŽil clo idejc člověkasr,obodnouvrili. svéhorozumu i-idská byrost má Potom ve svémŽir'otěprostňednictr,ín-r nrožnostdosáhrrotrtv sebezdokonalováníaž k nadpozemskrimsférám n c s m r t len o s t i . Židovskéezoternívčeníkabala, kterév sobě skr1wám}'stickéa magickostarychEgypéanri' numerologickénauky a v mnohénrrozvíjíduchor.rríučer-rí za vrcholící renesancea počí. se pro evropskotrcluchovníelitu oclkrvlo časťr zájenrcea badateleje kabalistickákniha Zohar najícíhob.rroka.Prcl současné jižběžněk dispozicia těšíse velképopLrlaritě. 110
scholastika .l .).(i V"choltti piedevšímve 13. století a byla rypick:í: 59 rtlz,l,íjela . rnohtttn\itn roz.vojemtlniverzit, . exploz,ípiekladri ieck1ich autorŮ do latiny, . rozmirnitostía precizností myšlenkovépráce. V tclmto obc1obíse zformovalv tĚi hlavní ideové proudy: - latirrskri ar,erroismus, reprezentovanii Sigerem Brabantskri'm, ktery byl cír' ker'rlě oclsouzen' -
fiantiškáni'
-
tlornirlikáni.
Pro františkánybylo rypické,;akjste se už mohli dočíst' žebyli silně ovlivněníplatonismema allgustiniánsrvím. tohoto iádu si uvedenre piíslušníky Jako nejrwznamněiší tYto učence: oxÍbrdské Roger Bacon (\2I4-1292) bvl pŤeclstavitelem scholastiky.Jeho hlavní spis optts tnaius (Wlkédílo) se a arisnovoplatonismu,augustiniánswí opíralo syÍrtéZu totelismu.Stojína počátkurclzvojepiírodníchvěd, neboé se snažío matematickotrfbrmalizacimetodicky získan)'ch ernpirick1ich poznatkti. R:rcionálně objeverrévědecké Poznatky maií poslrltržitlidem prostieclnicwím toho, co se dnes označuje jako rechnika. Baconova géniem obdaiená mysl se nelekala piedstav, které později vedly k scstrojenídalekohle
111
Augustina).V osvícení'jak jej Bacon ir.rterpretoval'člověkdospíváke spojenísvéhorozumu se světlemrozumu božího. Podobně zarněien byl i rneta$,ziksvětla Robert Grosseteste,pro něhož bylo světlobožíforma společnávšemvěcem. (\22|-1274) wrdil, žefilosofie je plně Sv' Bonavent:urra zál,islá rrateologickychzáldadech,to znamená,ževychá. zí ze zievenfch pravd. Adept spirituálního zasvěceníse pĚipravujena mystickésjednocenív duchovnímSrdci s božírnBytínr, které dalece piesahuje piedstavivost a ambice lidskéhorozumu'' Teologickf piedpoklad se z'iejmÝnrzpťrsobemdotyká právě poznávacíchmožnostíčlověka,ježjsou zakalené a slabév dťrsledkudědičnéhohiíchu. Duchovní spojení zare s božípodstatouvšaktato mračnarozpr||i a znovu se objevínejjasnější svatéhoSvětla,v němžse lidsky rozum skutečněstane obrazem božím. Bonaventura rozlišuje3 stupně poznání: bytí (snrysloqisvět). l. Stíny skutečného bytí (rozunrovépoznání). 2. Stopy skutečného bytí (nlysticképoznání). 3. obraz skutečrrého Na nejlyššímstupni dospíl'áčinnostrozun]u ke kliciu a mvsl se zce|aroz. plywáv bohu. dominikáni dlleko víceakceptovalia rozvíjeliaris. Ve srovnánís |rantiškány z nich bvl Albert Velikf a TonrášAkvinsky. totelisrrrus.Nejvyznamnějšírni Albert Veliky (l193-12B0). Kvťrliobrovskérnurozsahu Zab,fia| jeho vědomostíse mu iíka1o,,doctoruniuersalis,,. se nejen otázkanrifilosoficko.teologickynii,ale lynikal takév botanice,zoologii.mineralogii,astrologiia alchy. mii. Každájednotlivá vědecká disciplínamá mít svou auto. jednotliwch speciálníchvěd nomii. Piednlětyzkounlár-rí se ocl scbe liší,a to nutr-rěvede k rťrznostimetodr1ikladu. jenom jednalr iejímjedinym Pravclaje ve skutečnosti 112
ze sebebytívšemu jedna božípravda proprijču,ie zlikl.rdenrje bytíboha. lhto a to pak má na něm svou Čast' srvoÍenému, na božínrbytílyjadiuje ontologickou hodrrotuvšechswo. tičasti Míre této věcía bytostí. i.erlí'ch Bťih na počátku stvoiil prvr.rí|Litku (mrtteriaprima), která pÍijírnápŤínebesa' fbrnru pii vzlriku těles.Dále swoi.il časa pohyb, nejryšší slttšnott sféry intelektu prosvěcuie božího Světlo bytosti' andělské lrclranclělskéa hmotě. pozemské a a dosahujeažk lidskémurozumu rrcbcslié Albcrtova etická koncepce nalézál".fchodiskomravnosti ve svědomí.Ve měiítko jak pro etickou aplikaci pii hledání obecr.rÝch lz-er.ralézat sr,čclorní události. Podle Alberta existuje jednotlivé neopakor.atelné principťr,tak pro jež (synderésis), člověkaexistujejako vzpov r-ritru vrritirrímravní polrnutka rnírrkana životv rajskÝchsvětecha ježnás usměrĚujek dobru.
iďl
TomášAkvinsh.f(lz24-1274) se narodilv Roccasecca poblížNeapole. Po několik let byl žákemAlberra Veli. kého.Vyučovalna univerzitáchv Bologni, Kolíně nad R1inem, Paiíži,Římě a Neapoli.V \etech 1259-1268 pťrsobilve službáchpapežeUrbana VI. Zemiel cestou na církevníkoncil, kter se korral v Lvonu. Už-v roce
1323 byl církvísvatoÍečen. systenratikav celé Je považovánza nejvyznamnějšího stiedověkéfilosofii a teologii.V 19. stoietíbylo jeho dílo katolickou církr'íprohiášenozazáklad kieséanské Íilosofie'Sv.TomášAkvinsk1ive slrychrozsáhl1ichspisechgeniálrrěspojil zej. ménaAristotelolrr filosofii s teologií augustiniánswí a Dion;isia Areopase inspirovaljeho pojetímnebeskéhierarcity. U poslednějmerrovaného chie a r.regativní (určerlí toho' co bŮh nerrí). teologie llr korrrplerrrí Tomlišovami'šleníse povaŽuieSutnm,tteotogichci. svnréztr lbmáš Akvinsky pracuje s filosofií jako s oborem nezávis m na takovÝch z,jeveIr1ich trojjepravdách' |ak mi jsou napŤíkladbožísyrrovstvíJežíše' dinost boží,vykouperlíz hiíchu, zmrtvJichvstání nrá podle FilosoÍle atd. .Ibmáše j. (definor,arry j,ouc'o)' principy ,u.i1ul",t'.,ipiedmět (co rr jak pojnroqi lparít) a nletody (sylogismusaplikovan/ ve scholastickémetodě: l/o-ar8ument1,a proti_argL.rmenty). Filosof]cképoimy i metody jsou však 113
. Jako je látka možnostía forma uskutečněním,je u Tonrášeanalogicky neŽ u Aristotelaesencemožnostía existenceuskuteča ještěobecr.rěji
aplikovány a rozvíjenyprávě v oblasti teologie. tedy v myšlenío ne,ir7šším jsoucnu. Víra s rozumem, hlásá Tomáš,nejsou vťrčisobě zdalekav takovéopozici, do jakéje postavilo učeníněkteryclrpatristicktichautorit, neboťobojí je darem od boha. Není proto myslitelné,aby teologiea filosofiesk/taly od|išné poznání.Tyto disciplíny se všaknicméněodlišu,iíslymi rychodisky: filosofie bere za sr'rijpočátek,ri. arché,svět swoierrychvěcí.aby nakonec završovala svépoznánív božímbytí.Teologie bere bytí boha jako fakt, od něhož
ilujícímbvtím. myslitelnépĚedpokladr'acha. Ilsencejako možnosrv sobě rresevšechr-rv rakteristikynutnék tomu, aby danéjsoucno mohlo b1ittím, čímmá bÝt. U konečnychjsoucen je to ale teprve existence jakožto byti,1ež bytí'Aby věc dlivá esenciálníforrrrěpiíslušného isoucnatrskutečĎující jí jenž je čistébytí. sktrtečněbyla, potiebuje bytí, které daruje bŮh, . (-IkonečnÝchjsoucen Tomáš Akvinskl' dále pracuje s termíny nejlyš. kterymi ,isoukategorie' substancea akcidenty: šíchroc1ťr, . napňíkladtělo (jako látka je možností)+ esenciálníforma duše= subskrzesebe. stancečlověk.Substanceje jsoucnoexisrující . Akcidenty jsou proměnlivévlastnosti (tytéžjako u Aristotela: kvalita, kvarrtita,čas,činnost,trpnost' místo.čas,poloha a vlastnicwí). je nemocn (akcident). I'iíklad:Clověk (substance)
se počínáteologickémyšlení. běžnydosah rozumu' jsou supraracionální, Věroučnádogrnatapiekračují racionalitě. zaměiena proti nejsou však Poznání:rychází ze smyslol".y'chdat, které zanechávaiísvrij obraz ve smy. slovémorgánu. Tento obraz je následně zpracován obecně platnym společn;fm smyslem, kter1ijej jako specifickou pĚedstavupiedává dalšípoznávací nrohutnosti, kterou ie fant,azljniobrazivost. Pomocí abstrakcese z tohoto jako piedstavanašísmyslovosti,lyjímá myšjevovéhopodkladu' existujícího lenkory obsah.Tirto činnostmá v kompetenci činnf rozum. Ten rywáií myš. lenkovépojmy, kterér,ystihujíobecnou podstatu věcí.Činny rozlm (inrcllectusagens)tímto abstrahovánímod smyslovéhoa pojmutím obecného (uniuersalis)realizuje poznánív možnémfozumu (intellectuspossibili). Cinnf -. lidskou poznávacíschopností rozum je tedy - na základě právě iečeného poznání. a rozum možnyje polem skutečnědosaženého Akvinskéhoje celá prodchnuta platÓnskym motivem Metafyzika Torr-ráše smyslovéhosvětana ideorych vzorech božímysli. Každávěc má ričastenství sobě piinlěien/ podíl na bytí(to je tzv.analogiebytí,púvodněrozvinutáAristotelem). Jsoucno (azs): je b h' nekonečné jehožesencí(bvtnostíjakožtopodstatou) ie existence.Je plně uskutečnčn1im' tedv čisrym,bytím (actuspuru). Z jístého hlu pohledu brih tedy nemá žádnéesenciálníurčení,neboé|eho jedinfm určenímje právě bytí (srovnej s Mojžíšorymzjevením boha jako hoiícílro keie, kter1i prones| nejvyšší pravdu: ,Jsem,kterj jsem"). Konečná jsoucna se skl:idajíz esencea bytí' 114
ri i
ProblémuniverzáliíiešíTomáš,,umírněnymrea|isnlem..: obecnépojmy existuií ;ižp ec{sn,oienymivěcmi v božímrozumu, jsou takéobsaženvpiímo ve věcech (Aristotelovaforma) a existujíraképo jejich ryjrnutí ze smyslové včciv rozumtt. TonlášAkvinsk1itaképrostiednictvímfozunlu nalezl pět cest (quinque uiae) k bohu,: 1. B h je piíčinapohybu: všechnopohvbujícíse musí začínat a končit svťrjpoh1'bv něčem,co se samo neh1ibe,ale mrižepohyb dávat. 2. B'ih je piíčinapňíčin: btih nemá piíčinuv ničemjiném nežsám v sobě, a tak mťrže jinych |soucen. ptisobitsám jako piíčína .]. B h je nutnost sama v sobě: brjh nemťrže neb1it,to znamená' žejako bytír-rutněexistujícímrižedávat i bytítomu' co sice mriže,ale i nemusí bt1t.llkclr'}í'rniisoucny isou všechnysrvoienévěci,včetněčlověka.Proto dostávajínahodilá jsoucnabytíod jsoucnanutného,tedy od boha. 4. B h je vrchol stupóovitosti. Celé swoieníje hierarchickyuspoňádáno, a Proto nlusímít svou korunu. 5. B h je finální ričelvšechvěcí. Všechno stvoienéchce realizovatsvé rnožnosti'tou nejlyšší je dosažení a završující absolutníhodobra v bohu.
tto
V etice vycházíTomášA}vinsk z piedpokladu, žečlověkmá rozum a svobodnou v li. Rozum' kter1ije piíčirroutvarovotl,|ej vede k pravdě, a vrjle, a čelovou,jej vede k dobru. ríčinrrou která ie piíčirrou Jednotlivá,,dobra..Akvinsky rozlišujer.rásledovně: . Dobro vz,nešené teclvplně člověku.Projevem se t ká ctnosti' a pÍísluší která jej pomáhá reali. je :r schopr-rostí, o spásu usilování tohoto dobra zovar.ie rozumnost. . Dobro užitnéje rrapĚíklacl schoprrostje vnímavost majetek. PĚíslušrrá a v hierarchii pozemskéhobytí se t1ikázvíŤat. . Dobro potěšujícíje napiíklad jídlo' Pro,ievemtohoto dobra je schopnost rristu a dosahujíjei už rostliny. V člověkujsou všechnystupně dušía iednotlilych dober spoluobsaženy. o spaseníindi. Úkol.n-' lidskéhoživotaie nicnréněna prr,nímnrístěsnal-ra žeTomáškonk tomu, vzhledem Ovšem viduální duše.která ie nesmrtelná. spásy musí se konečné krétníhočlověkavždypojímájako jednotu těla a duše, rekonstruovanétělo. i vzkiíšené, poslézezťrčastnit Učenísv.fbmáše Akvinského a |eho následovníkŮdostalo později v dějinách evropskéhomyšlenípiízvisko tomismus. 3'3.7 Pozdníscholastika s tím,jak se se rozvíjíve 14. a 15. stoletía jejíhegernoniekončísoučasně prosazačíná lzavírá érajednotnékatolickéEvropy.Ve filosofii se postupně zor,atnominalismus.Tén prefurujesmyslovéjednotliviny a hájí názor, že pojmy jsou jen konvencí vytvoÍenéznačkya jako pouhé záchvěly hlasu Stálevícese pro' nic společného. věcmi ve skutečnosti nemajís konkrétními sazujesměiováník pĚírodnínrvědám a jejich metodám zkotrmání.Také pozdní scholastikapo sobě zanechávávelkéučence. Jan Duns Scotus (1266*1308),kvrili svéschopnostivelmi jemnéhopojnto. vého rozlišovánízvan'i,aké ,,doctorsubtilis,,.Ve sporu o univerzálie hájil postojerealistri. K jeho hlavním závěrrim patÍínásledující: . Brih je bytost abso|utněsvobodná,pro niž je všemožné' . Jsoucno jakožtopiedmět metaÍyzikyje ti.ebadefinovat nikoliv jako to' lto
pojetí),nybržjako to' čemuneodporuje ccl ic (aristotelsko.tonristické jsoucno je takéjsoucnem nutn1im,a pfoto Každé možné bí.t. tt.ttlž-nost je|ích větší ryzrran-r než existence'která je nál.rodná. věcí ttráesence . Mnohost a r znostvěcínepocházíz|átky,jak učiltomismus,aleje dána zv|áštníindividuální formou' kterou je tztostnebo|i ltaecceitds. . Psychologie stojí na principech typick1ichpro celou františkánskoLr škcllu. Scotus jasně prefěru|e nezávislost aktŮ vrile na aktivitách rozulnu. Všude tedy r,yzdvihujepiednost vrile. Intelektuálnízpiítom. motivti jednánínení piíčinou,ale jerr nutnou podmínkou volněr-rí ťrkonu'Je na vťrlisamé,pro co se rozhodne. rlíl-ro . Nejlyššíctnostía základenrmravnostije láska k bohu. Z mír,vtétolásky se odvozuje každédílčídobro. W.il|iamoccam (asi 12ÍJ5-asil349) z,ískalvzdělánína univerzitěv Oxfordtr. .|am si osvojil empiricky pĚístup,zaměieny proti sPeklllativnímuracionaIismtrrlretali'zikyTomášeAkl'inského.V Avignonu, kde se zodpovídalze svéhoučení'byly některéčástijeho spisti označenyza kacíiské.Pied papeŽenr J:ltlern XXII. uprchl clo Mnichova za swi,mochráncem LudvíkernBavorskyrrr.V Mrrichově psal spisy, ve kter/ch podporoval politikr'r svéhocísaie a hájil ji proti papeži. . Occanl rr:rvazuje na voluntarismus Dunse Scota, když tvrdí'ževrile nrá primát nad rozumem. Brih je absolutněvšemocnya swoiil světz ničeho' . Ideje (trniverzálie) swoňenfch věcí v božímysli jsou jen obrazy věcí již swoňenfch. B h totiž swoiil bezprostiedně, bez obecnfch pojmri, všechnyjednotliviny. occam tedy opouštíScottiv realismusa spojuje voIuntarismus s nominalismem. jako rypick1inominalista Occam piedpok1ádá'žeuniverzálieneexistují' jsou to por.rhé znaku' konvence.obecny pojernje pouh1imspolečensrvírrr . ProstĚedrr ictvím kritiky spekulativnímeta|vziky,rreboémeta$'zikové podlc jeho názoru pracujís pojmy, kteréjsou jen chimérami,Occam zdťrrazĚujerílohu teologie a víry. Mistr Eckhart (1260-132>)byl opatemklášteradominikánri' učilna někotti
literatura: f)oporučenáprimární
jazyce,a zasloužilse tak o rozvoj němeclár,alv jejich rodném něn-reckém Heinricha kého filosofickéhonázvosloví.Patií vedle slych pokračovatelrj Seusa a JohanneseTáulera k hlavním pĚedstavitelúmfilosofickéhosměru, mystiky. kter/ lychází z hluboké tradice kiesťanské _ oči) Mystika (od Ěeckéhon1ein zavĚít ie cestouhledání Pravdy v nepomíjivémnitru. V tonrto jádru dušemúžestále bděly člověknaléztz-áklad svéhoživota. Nepomíjiiy zák1,adživotanazivá Eckhart jiskérka duše.V ní se uskutečĎujesiednocenís bohem, pokud se na toto místouprostňedhrudi, milujeme jej a hledáme v něm tam, kde pociťujemeštěstí,stále soustňedíme, radost' Duše se takovou láskou stává těhotnou se svat/m duchem a je pči-
Dopisy utt?ení a lásky. Praha |976. Abélarda Heloisa: Praha 1990. Anselrlrz.C)anterburY: Fides quaerensintellectum. Aurelius Ar'rgr-rstinus: V1lznání.Praha 1992. o obci Boží.I-il' Praha 2007. o láscek bohu. In: Sokol, J.: Pojednání z Clairvaux: Bert.rarcl Mistr Eckhart a stiedouěkámlstika. Praha 1993. Filosof,e utěšitelba.Praha 1995. Boěthius: Putourjní mysli do boha, Praha 1997. Bonirventura: theologii.Praha 2006. Lisry. myxické o Dion sios AreoPagita: P raha 2000 -2002. Etymologi e. Isiclorz,eSevillr':
pravena ke ztození boha v člověku. jah je obrazem, ,,Miluješ-tiboha,jak je bohem,jak je duchent,jab je osobou, pak to ušemusípr4č'Musíšho milouat tak, jak je ne.bohem,ne-osobou, jasnéjedno, odlišnéod uešheré ne-obrazett, Ba ještěuíce,jako naprostočiré, jednu noiit z ničellodo ničeho.,, uěčně u tornto se nttime duojakosti,a my Sbrnutí: evropskéhostiedověkého V tétokapitole jsme prošli téměi sedrni stoletír.rri školy a myslitele.ShrĎme jen jsme tl'nejpodstatně,iší v'vbrali myšlení.Piitom tedy nyní hlavní body právě prostudovanépasáže: . . . . . .
centravzdělanosti, scholastickámetoda, spof o univerzáIie, raná scholastika(Eriugena,Anselm), stiedověkárenesance12. století(Abélard'Bernardz Clairvaux), -|omáš vrcholná scholastika(R. Bacon, Bonaventura'Albert Velikí
Akvinsk/), . pozclníscholastika(Duns Scotus'Occam' Eckhart).
C)ckham,V.:
J
1t !:
Tertullianus: TomášAkvinskÝ:
l
Vybranétexry Z oboru logiky a metodologie. In: Sousedík, S.: Těxtyhe studiu stiedouěké flosofie. Praha 1994. Ápologetikum- obranakiesťan. Praha 1987. Summa theologichrí.Olomouc 1937-1940. Summaproti pohan m. Olomouc 1992.
Doporučenásekundární literatura: E c o ,U . : Floss,P.: Kratochvíl, J.: H r a r o c h v i lZ, . :
Jménor že.Praha 1985. myšlení'olomouc 1994' Uuod do dějirt stledot,ěleého |924. olomouc Filosofie stňedníhouěku, M4tus,f losof'ea uěda' lI. StÍedověka renesance,Praha
1993. [-eGoff, J.: Kultura siedouěkéEurop1.Praha l99l' Libera,A. de: St edouěktifi losofe. Praha 2000. Steenberghen, F. van: Dějiry, stžedouěké f'losofe. Praha 1990.
Úkol. lzrvině.V klidu si Nejprve si prosímoddechnětepo tétodalšíirrformační pak lyber.tejakoukoliv myšlenku'pojetínebo autora a zkuste k nirrr vymyslet nějaképrotiargumenty. 118
119
Kapitola 4
RENEsANČNÍ rnosoFlE
).
Re t.tcslltrceje zkušenostní, a proto setrvává u viděného déle než scholas. tilia. i:xisruií totiŽ dvě zrcadla světa: . vit]ěIrí(sperulun extevlutl - vnější zrcadlo), (spentlum internum - vnitĚní zrcadlo). . rr.rvšlení - Vidírn, tedyjsem. Jaktlbr' učenci renesarrcechtěli Ííci Video, ergl sum [{cslerrr relresance se stává: ,,/epraman nl (ad fontés),,,to znarnená ke slllyslťlm,k vlastní zkušenosti, k piírodě a Piirozenosti jako takové.Píší se |akor,éknihy' iejichž zr.eiejnění v diívějšíchletech bv nebylo br,'valo mclŽrré:Bocc:rcio - Dekameron, E. Rotterd.rrrrsky - ClluáIa blániuosti, L, Valla - O lidskych uríšníclla požitcích, a ceiá iada dalších. univerzalisnrus, uznáva,jícíhodrrotu všel-rostvoieného byrí, Rerrcsančrrí
nám nyrrídobie posloužíalespoĚ Jako uvedenído tietí renesance'ténejvětší, letnréseznárnenís několika rybranymi okruhy rerresančního nryšlenía kul. tury. 1. Nezpochi'bnitelnou avantgardourenesančního věku a :ryraznyminiciačrlím činitelempi.echoduod stiedověku k novověku je vfwarné umění. K r,yznarnn m umělcŮm tohoto období patiili pĚedevšínl: . Cimabue (\240_1302), ktery namalovalukiižovaného Krista ve smrtelnékieči. Renesančrrí bylo lyjádierrí konkr.étního člověkaz masa a kostí.Postary byly malovány i zezadl. . Giotto di Bondone (asi 1266-1337), . M a s a c c i o( 1 4 0 1 - a s i1 4 2 8 ) . Dílo těchto unrělctipočátkuvelkérenesancev ltálii je rypickéoslavoupro. storu, světla,vzdušnosti'harnroničnostia použitímpiedmětnébarry' Na stiedor'ěkérrr obrazeb1'|atotižužír,ána spíšebarr'asymbolická, která nemu. sela odpovídatreálrrémuviděnívěcí.Dále je pro renesancicharakteristická horizontalizace,decentralizacea pluralizace,Jednodušeiečer-ro, místostie. dověkéhopi.ísného hierarchickéhoirÍdu(ordo),ttt je najedrrouuniuer. zum, Svět v jeho rozmanitéjednotě božskéhoa stvoienéhounrělci začí. nají malovat s užitínrperspektiuy.Na stňedověkém obraze se vždy to, co bylo z hlediskabožského swoienína rrižší ťrrovni,r.nalovalo dole, zatírnco to, co nrělo k atributŮm božskéhobvtí blíže,se malovalo rrahoie. 120
se;lokotršíprosadit také pluralitu náboženskou a politickou. Projevuje se v nábož,enskéreformaci, humanismu a novém právním a politickém myšierrí.
4 . Re rtcsirncesi programově
začínávážitlidské wrirčí fantazie. Lidé se nemají
picclstavívosti bát. Je rlrrtno ,ji povaŽovat za n'ťrrčí, protože umožťrujeskr-rtečnostnově woiit. V této roli se pak člověk stává opravdu obrazenr božím.
5 . l)liraccl.susa
Canrpanella dokonce tíkají,že farrtazie je nejlyššíduchor,ní činntlstíčlověka. Z rcho'Tpl}.á i rícta k duševně nemocnfm, k postiže. nynl fárrtasmat],.. Francouzsky filosof Michel Foucault považuje vztah spolcčno.stik bláznťrrnza sigrriÍ.ikantní pro změnu epoch: Stiedověk ,,blázrry.. neakceptuje, renesance ano, novověk a osvícenstvínrá znovu z bláznri straclr, a tak je od zbytku ,'zdravéa rozumné.. společnosti separuje a zavírá r]o ťrstar,tj. rieba ovšenr dodat' že i renesance rozlišuie bláznovswí tvo. Je iivé a chorobrré. R e t t c s . t t . l cncr l i t Í i r r o v éa t t t o r i t v : . Mikuláš Koperník (v astrononrii) jako heliocentrik rrahrazuje Ptoloemaia geocentrika. . Paracelsus (v lékaiství)rlahraz,uieGaléna' . Mikuláš Kusánskf (ve filosofii) n:rhrazujeAristotela.
121
vrcholn1istiedověkbyl zasaženspíšearistotelismem,tak renesance, A z-atímco zvláštěve Florencii, dává pňednostnovoplatonismu. Ve Florencii byla totiž založer'ra Plattjnskáakademie,k iejímžvynikajícímpiedstavitelrimpatĚilizejménaMarsilio Ficino a Pico Della Mirandola' Ficino se zabl.valnapňíklad charakteristikamia možnostmiláskv duševnía ívzické. 7. Zavádísemoclel skutečnosti,kterémuse Ěíkán,.,t..io.,.a,,i.Na rozdílod modelu substančního, typickéhopro aristotelismus,jenž poznávájsoucna prostĚednicťvím uchopeníforrny věci jakožtoobecnéhopojmu, renesanční jednotlivinyprostiednicwímjejíhofunkčfilosofiedocházík poznáníurčité ního zaiazenív celku univerza. Vztahy mezi věcmi a člověkve vztahu k ves. míru rnajíjistéproporce.A kdyžpoznáme ryto proporcea vazby,poznáme i samotnévěci. tnto piedpoklad podnítil zejménavelky rozmach piírodních věd, včetněrnatenlatikl''Hlavní metodou ve filosofii se stává metoda analogie: jako je Srdce sluncem v lidském tě|e,je Sluncesrdcem vesmíru. zkoumáním kvalit: 8. V renesancidominují nauky, kterése zab|,vají piedevším tajemstvírn opĚedená alchymie. o alchymii někteží to Je našisoučasní myslitelé'jako napĚíkJadpraž,sk1i filosof Zdeněk Neubauer, rurdí,žestojína prahu vzníku moderních piírodníchvěd. U alchymistri byl utr'áĚejícírn principem duch (spiritu./.Ten nlrižebyt naturalis (píí. rodní),uitalis(lyživljící)nebo rationullis(rozumn/). Napiíklad alchymisra látkou. R. Lullus se chtěl \,zicky ztnocnit duchr], kteií jsou rrejjemnější Tyto dtrchy je podle jeho míněnítieba shromaždbvata,,yužívatk uchopení sil piírody. Kromě jinych duchovních(spirituálních)praktik byla oblíbenázejména clestilace.opakovaně prováděnou destilacíse podle alchymistri mriŽe dosáhnout rysokéhozjemněrría extrakceduchovníhoživotr-rího principu' Tím je již v piedchozíchkapitolách zmíněná pátá esence.PátÝ prvek (quintaessentit)završuječtyiiživlové podstary:zemi, vodu, oheĚ a vzduch. jednotě M žese proto a nekonečnosti. Je shodou protikladria uvádí k stát elixíremživotaa nesmrteinosti. AlchvmistépĚišlitakés nor1'm systémemelementri: . rtuť(kapalnÝprirrcip, má zprostiedkovatelskywznanr jako irrformační - v astrologiisílaoboupohlavníhoMerkuru)' pĚenašeč
122
. sírll(Plyrrnyprincip, sílaSlunce), (pevnyprincip, sílaLurry). . 511| alchymii, podobně jako ve lychodních mystickych naukách l v zlípadrrí pravd1',neslovnatelně hr,rjczliklaclníroli pii pozrrávání,jedinéskutečné bádání' spojenímužského rozumového pouhého možnosti oiesalrující (Luna) Velkého l' duši díla. Dosažení prvku adepta a ž-enského (Sltrncc) je Díla v alchymii vrcholenr lidskéhoživota. Velke
123
4.1 Humanismusa reformace Humanismus znamenal prŮnik k p vodním pramenŮm evropskékultury, tedy k antice. ReJbrnnce o protestantismuss|oužl|yk hledání pťrvodníhosmyslu kieséanství. hÍíchuvíru. Martin Luther (14834'546) povaŽor'alzazák|adníospravedlnění a sčíCestake spasenínevedepies placeníodpustk , konánídobr ch skutkťr víry' Luther osobní hloubce kiesťanory na závisí tání |inych záslr'rh'ale Pouze razi| nizor, že nejryššíautoritou je bible. odnrítal scholastickou filosofickou tradici s tím, že:,,Rozumje děuka a flosof ji pasa.,,Tvrdi| rovněž,že víru srrychpánri. poddaní majivždy povinně vyznávatnáboŽer-rskou hnutí, reFormačního šr'ycarského Jean Calvin (1509-1564) b1'lpi.edstar.itelenr vrstradikálníhoproudu, jerržsv'vmikoieny tkvěl piedevšímv rněšéanskfch byla Zeneva.Pro kalHlavním stiediskenrkalvinistťr l'áclr tehdejší společnosti. r'inisty byly hlavními hodnotami pňísnákázeri,pilná práce (rozvoj podnikání; kapitalismus)a r'írav predestinaci.Jer.rhtuboká individuální víra má podle kalvinist smysl, neboťsvojespaseníčlověkstejněnemúžeovlivnit, vše reformační je pĚedurčeno božívrllí. Kalvinismus měl značnyvliv i na české (puritáni), ve Skot. v a Anglii USA ve Š.ycersku. však hlavně hnutí,rozšíiilse je (Vliv (hugenoti). kalvinismu Holandsku a ve Francii sku (presbyteriárri), v modernídobě patrny napiíkJadv dialektickéteologii Karla Bartha.) kato. Y,|znamn,|podíl na světovéreformaci, tedy odklonu od í.ímského .llké pat. piedstavitele qiznačrré Mezi prvr.rí česki. reformat.e lictví, měla ,iejí zejména Později pak iili mimo iiné Jan Hus a Tomáš Štítnfze Štítného. Petr Chelčicky. Svéhovrcholr.rčeskáreforn.raceposlézedosáhla v Jednotě brarrskéa ve filosofii Jana Amose Komenského.
4.2 NovépráVnía politickémyšlení Niccolo Machiavelli (1469-1527) háj\|ve svrich dílech názor' žeje tieba ."Ytr,oiitsilny stát, nezávislyna církvi.Za ideálnístátníformu povaŽovalrepu. bliku. V krize Vladai (Il Principe) háiil v záimu sjednocení]tá|ie názor,Že 124
tičelsvětípÍostiedlry'KaždÝprt>stiedekvedoucíkdosaž enímoci,iepŤtrolest nebo podpláceníMachiavelli ...' i r..rui,rlruŽebyt nernorální.Násilí, všudetlrm' k
val a to prostiedrricwírnnadia2. l)roto bylo nutnézajistitvšembezpečí, absolutního'reprezentovastátu zcnémoci státr'r.V Hobbesově pojetí néhoiedrrínrmonarchou.Stát potom mohl * a činítak i nadále nir státy mravnost'právo a ochranttvlastnictví.Mezi zajišťovat svén]ťrzetní ovšer-:r mťrže d.ile trvat nebo propukr.routválka' Thomaso Campanella, Thomas Morus a Francis Bacon otevieli Prostor stát, Utopia, Nouri svéfantazii a sepsali rozmanitésociální tttopie(Sluneční Atlantida).
4.3 Filosofickésystémyrenesance S )istou dávkou z,jednoclušení déjinnéhov1wo|esi mŮžetezapamatovat násle. d u j í c ís c h é m a : -]
f
-ryugA
rrmr'-.r
I]
i::.jT]EIJ.:j1IĚ}:
|
,'o,r...*...E
l-----r
-str!
r:'i!:Mrrs F p.I'
Í]llT.IEF'Zr.r\{
125
p,]*'
,:= tllll-t t.llP.{r
I.P'q'-..c,
l
1
l
Antika a stiedověk,jak |sme o tom jižpojednali r,yše,piistupovali ke světu substančně. Hledali jeho posledníprincip, pravdu a podstatu.Renesance sq'nr pojetínrsvětajako univerza (doslovrrě,,všena jeden zpŮsob..)hledá,iednotícíprincip v krásně a harmonicky uspoÍádaném systémufunkcí, vztahrj a vzáiemnych proporcí. Následující.'yklad nejp ropracor.aněj šíhofi losofickéhosystémuf enesance vám uvedenéprincipy víceobjasní: Mikuláš Kusánslry(1407_|464) po prvním,nerispěšném soudnímProcesu zanechal právnicképraxe a věnoval se r.radáleuž jen kněžskéa filosofické činnosti.Dosáhl kardináIskéhodnosti a byl papežipověŤován driležirymi diplomatick1inri koly. Napiíklad na Basilejskémkoncilu mělpĚi vášnilych debatách s Prokopem Holrim zastávatfi.rnkcizprosti.edkovatele. Nezaujary čtenái nechéposoudí' zda funkce biskupa, kterou takézastával,opravĎuje k topení nepohodlrr ch heretik . Jako vytĚíbenylogik duši vzywajícíJežíše Mikuláš Kusánsky asi dobie rozlišovalmezi láskou k bližnímua nezbytností udržetmocenskl' vliv. (De Za jeho nej{znarnrrějšíspis je považovánodíIo o učené neuědomosti docta ignorantia).Svlm myšlenímMikuláš Kusánsky stavínrost od stiedověku k novověku.Je ovlivrrěnnovoplatonismema mystikou,brilantnětyužívá rovněžmatematicko'filosofick1ichspekulací' Vyklad hlavních myšlenek Mikuláše Kusánského: 1. Jsoucí ie univerzum. v jinéjednotliviněprostrednicwímceléhouniJednotlivávěc je obsažena verz-a.A každávěc dostojísvéjedinečnosti,pakližeje funkčnív celku univerza,do něhožje pĚirozenězasazena.Toto pojetísvěta,ve kterémneexistuje pocliízenosta nacliízenost,ale pouze r'ztah' urnožĎujeKusánskému navrhnoutsvérázné iešeníproblémuuniverzálií: Univerzálie (obecnéPoimy) jsou vrswami soulztažnostiurčirychindividuí. |oto Ěešení se nazÝvá kontrabčníuniuerzalismzs (v každém1ednotli\,émpejskovije obsažer-ra univerzálnípsovitost). Napiíklad takovégeonletrickétermíny'jako jsou plocha nebo piímka' ve skutečnostineexistují.Nejsou to však pouze pojm1.existujícískrze 126
(staženě) v tělesech' ,rbstrakciv našemrozumu' ale existtrjíkontrakčně ve ktepojetírn' univerzalisnrus V celkor'émpohledu je pak korrtrakční jeho nezarněr-rire]nrie vesmírvtaženči stažendo individua po zpŮsobu jedinečnosti. relrré nevědomosti 2. Koncepce trčené Kusánskéhoteorii poznání ozntjnínekonečtta.Y podmínkoup rlezbytr.rou ie se lychází ze smyslovych obrazri. Smysly nám podávají,jak zrrámo' svět v |eho mnohosti a rozmanitosti.Rozum, jehožposlednímprincipem ,je zlíkot]sporu (jedna a t,iž věc nemťržebyt zároveĚ sť;m prorikladenr)' nnohost smyslorychv,)emŮdo pojm . Věcem světa,,rozumíme.., skl:ídrí je neboť dokáŽeme navzájemodlišovat.Na rirovni rozumu je však zĚetelnéspěníke sjednocování,I<eslučováníprotikladťr.Lidsk duch (intel. a pochopomoci nrilostibožídosáhnor.rt |t,ctu)1eschopenprostÍednicwím pit nekonečno. Nejrnéněsporny r'yrok Mikuláše KLrsánskéhoo bohu je následující: Deus estin'finitas,B h je nekonečnf.Vesmír jako obraz božímusí b/t takénekonečrry,ale pouze kontrakčrrě'Je nekonečnf v tonr smyslu, že absor-relze zvr-rě-išku rymezit jeho hranice.Naproti tonru búhje nekonečn1i lutně. Svét|ako obraz božíje nekonečnykruh nebo koule, ktery má stied všr'rcle a nikde. Všechnv kosmologickétermíny mají vÝznam pouze rela-
tivní(nahoie,dole, pohyb' k]id). liadičnífilosofiepojednáváo isoucnu.Mikulás Kusánskychceposroupit za jsoucno,neboékaždémluvení o bohu v mezích jsoucna 1e zavádějící. o bohu ani nelze iíci, že je, ani ženení,ani žeje i není.Brih je za hraninevědomosti' ccmi těchto9'rokt\' Tímto se odkryvá ona koncepceučené 3' BŮh je nesrovnateln;ís čínrkoliy,Deus estnon aluid B b je ne-jiny. Jedrrotlivévěci jsou totiž|iné.Každouvěc poznáte tím,žeji vidíte jakojinou nežvěci ostatní,s ní srovnatelné. Bťrhie ale nesrovnatelnÝs čímkoliv. Bťrhjako absolutnínekonečnoa ne-,jinostje splynutímprotikladri (cal)ztidetttiaoppositorum)bytí a nebytí,maléhoa velkého,mužskéhoa žen. skéhoatcl.. 4. Člověkjako b,.tostnejdokonale,iizahrnujícíceléuniverzum je sice malotr člístí světa,ale je jeho dokonáním (petfectiomundi).Všechnanižší isoucna jsou obsaženave vyšších jsoucnech.Všechnalyššíjsoucna dokonale,iších
isou pirk nějak pÍedznamenána'co do svépovahy, ve jsoucnech niž.ších. 127
ontologickou roveĚ' proto - jak Clověk má ze všechjsoucennejvyšší celéuniverzum. po stráncetělesné,tak po stránceduchovní- ,,obsahuje.. je Je proto schopen poznávat svět, rreboť v něm obsažen.Toto je typic\i myšlenímezi mikrokosmem' zvanfm člo. renesanční rys arralogického věk, a makrokosmem, zvanym svět. Na závěr tétopasáževěnovanéMikuláši Kusánskérnuještědodáváme, žeotáčeníZemě kolem svéosy piedjímalještěpĚed Koperníkem.A jako filosof (nikoliv jako biskup a diplomat) toužícídosáhnout jednoty skryté v mnohosti se z'asazoval o sjednocovánía harmonii v oblasti politické i náboženské. Giordano Bruno (1548-1600)se pťrvodně jmenovalFilippo a narodilse Nole Neapole. v u Jméno Giordano pĚijaljako patnáctilet1i,kdyžvstoupil do iádu dominikán . V roce l588 poby'valtakév rudolfinské Praze. Jako filosof pozdní f enesancerytvoňil koncepci panteistické metafyziky. a.!l:ill. ;
Podle Brunova panteismu ie celéuniverzum proniknuto
božskymbytím. Svět jako univerzum je lytvoien z nekonečněmal/ch částeček,ve kter1ichse rozkládá jednotícísvětováduše.KaždáZ těchto částeček (jednotekneboli monácl) zrcadlícel1isvět (makrokosmosv n-rikrokosmu)a je rradána vědomím. Všechno na světě je provázáno vzájemnymi vztahy. světaBruno odstraíujesferu srálic a absolutna'a tak Z obrazustňedověkého odpadá rozdí|mezi nebem a zemí.Cely svět tvoií jednu nekonečnou,i když hierarchicky členěnou oblast, kterou dohromady držíjednota nejvyšší existence,ieb h' projemonády - boha. Principem všehojsoucna a veškeré vujícíse jako mysl, Ěád,osud a jediná pravda jsoucna. Svět, v němžžijeme, univerzum v sobě obsahujenekonečné ovšemneníjedin1i,protoženekonečné množswístále vznikajícícha zanikajícíchsvětťr. Cílem člověkaje sebezdokonalování,kterézávisína stálémpĚibližování k pravémupramerripravdy,krásy a dobra. Brlh' ačstále uniká do nekonečnych dálek, je na druhou stranu Zasenev slovně blízko,neboťpúsobív každémz nás' Roku 1592 v Benátkáchudal Brurrainkvizici ieho žák,šlechticGiovanni Mocenigo, jenžse u něho p vodně chtěl učitzákladŮm logiky. Giordano 128
Rrtrnobyl l3. nora l600 upálen., Římě na náměstíCampo dei fiori. Řím. sklíinkviziceho oclsoudilanapiíkladz^tyto pro církevnepiijatelnémyšlenky: . L,Inil'e samo o sobě dokonalé'Bruno odmítá rz,umje svou nekonečností nalézal nrimo ktery by se tento svět.To ovšempopírá kiesboha, icletr bohem. ťanskounauku o stvoienísvětatranscender-rtním . Podle Bruna rovněžrrenímožné,aby se bťrhvtělil v dějinném okamŽikr'rdo lidskéhotěla' Piedpokládá totižneosobnívtěleníceléhobožstr'íclo cclku univerza. Francis Bacon (I55FI626) byl piesvědčen,žecílem lidskéhověděníje ovládnutípiírody.Lapidárně to lyjádiil heslemKnowledge is power (Wděníje moc).Zde,jak vidíme,je patrnii defini. tivní rozchod s myšlením,kterébylo zaměieno pouze duchovněa kontemplativně'Lidskémyšlenítak na počátkr'r rrovověku nabírá nor1' kurz: ,,Poznej a ovládni svět!,. Běhenl svéhoaktivníhoživotaBacon dosáhl iady vyznamn1ichkariérních ťrspěchťrstal se i lordem kancléiema získalprestižnítitul baron z Verular.ritt. Zcrniel prÝ na následky silnéhonachlazení,kterési uhnal pii experinlelltu s kr.rietem,kterése pokoušelkonzervovatv mrazivémsr.rěhu. HlavnírnPostupem,kter1iBacon prosazovalv rámci filosofickéhoa vědeckéhopozIrár-rí, se stala metoda indukce. Bacon ji začalpropagovatzároveĚ s rncrrldouexperimentu.V tétometodě se začínáshromaždbváním a srov. rrávánímrťrznychpozorování.Pak se z těchto jednotlir,ychfaktti postupn1im zobectitlviíttínr odhaluje nějaká obecná forma nebo piírodní zákonitost. I)oclrŽ,cní tétoobjektivnírnetodypodle Bacona zabraáujetomrr,aby v člo. věl
napĚíklaclsvou nrnohoznačnostízastíratpravou pov:rhuvěci, kterou chcemeuchopit. prisobív liclsk1'chdušíchzma4. Idol divadla.Všechnyfilosofickés}'sténrv sví'chteoriírťrzné tek a r-rejistotu, piičemžv1,tváiejí fikProstĚednictvín-r tivní a scénickésvěry podobnéhrám v divadle. Renesančrrím rnyslitelemie Francis Bacon nejen v plánoviténrpoznávánípiírody' ale takéve svémutopickémspisu Nouá Atlantida.Y tétoknížcepiedsravujesvťrjidc.Í|spoleČnosri. Sllrnt,ttí: ku|turaa myšlenívpLrstiIydo evropskéhoprostoručerswÝvzduch Renesanční Mrrohé novilrky pĚinášelabohatá pln1iosvobozuiícícha tvoiiq,ch it-rspirací. piekladatelská práce, která se soustňedbvalazejménana díla PlatÓna a na texry.Renesancelyznává v mnoha sr-1'ch novoplat nskézrnovopythagorejské - od matematiky pies astronomii projevech(mnohdv velmi rťrznorodÝch k alchymii a mvstice) sjednocu,jící potiebr.rv,vložitsvět z jedr-rohonekoneč. začalajevit jako jeden néhobožswí'Vědecky založenrin-r filosofrim se pĚírodrr z r'istiedníchpramenri poznání.Atrtoritami už nebyla jerrom Bible a texty Aristotela. Pozornost začínalab,i,ty,razně soustĚeděnárra člověkajako na obraz boží.A člověkje schopen kreativity pĚi fascinaciplvnoucí z ov|ádání plánťro ideálním státě. světa (N. Machiavelli, F. Bacon) i z fa'ntaz'ijních
Doporučenáprimární literatura: Aqriplrir z Nettesheinrr'r: Rrtcotl' Il':
Bolrrnc,,1.: B r t r r t o(' 1 . : 'f.: Hobbcs, K o n l c n s l < Ý ,A. I. .: M.: Ktrslírrskri. l,uther,i\{.: M a c h i a v e l l iN, . : Montrriqnc,lV{.de: Palacelsus: Rorterdarnskí', E.:
Kabala. Praha 1922. oku ltnífilosofe. I-IY. Praha 1992-l 996. Nouéorganon. Praha 1990. NoutíAtlantida a Eseje,Praha 1980. Rozntluuažríkas Mistren. Olomouc l993. Vj,borz díla. Praha 1955' V7borz díltt.Praha 1988. obecnríporada o ntíprauět,ěcílidskych.Praha 1992. Vybclr z díla. In: Floss, P': MileultišKastinsh1,. Ziuot a dílo' Praha l'977. o suoboděkiesťansbé, Babyltinshé zajetí.Praha 1935. Vladai. Praha 1940. Praha 1987. Lluah1 o uládnutí a uojenstt,lí, Eseje.Praha 1996. Azotb. o stromu neboli linii žiuota.Praha ],994. Filosofe okultní.Praha 1990. D uěrnéhouory.Praha 19l3. Chuála blázniuosti.Praha 1996.
Doporrrčenásekundární literatura: Úkol. Definujte alespoil dva hlavní znakr.,kteréby podle vašehonázoru měla mít souvislostech Tyto dva znaky rozvedtev širších ideální lidská společnost. tak, aby by|a zjevná funkční,pro renesancitypická, provázanosts celkem. PiíkJad:Jak v ideální společnostiprojevovatsoucit a pomoc? Jak motivovat ke ctnostnémužir'otu?Jakou formu bv nrěl mít vztah mužea ženy?Jak q'cho-
K r a t o c h r ' íZl '. :
x[-1;tu', 1 1,'*e a uěda'II' PrahaI 993.
vávat děti?
130
131
Stňedověk a renesancc.
Kaoitola 5
BARoKNÍ FILoSOFIE (RACIoNALISMUS)
Rád bych vás povzbudil pii četbětolroto dějinně'filosofickéhoučebního textu.Určitěneníjeho smyslem,abystese jej pokoušeli,,naučita zaPamatovat...Jeho cílem obecně, stejnějako cílem tétokapitoly, je uvědomit si na jednéstraněproměny věděnív časea na straně druhépĚetrvávající základní moti\y fllosofie. N4otivyfllosofiev antickémRecku privodněwcházely z r/iuunad tím, ženěco jest. Základnírn principem' ktery vedl tehdejšífilosoÍy,by|o tázání po prvníchpiíčinách.Rekovéchtěli zachytit počátkyvšechvěcí.Ptali se dále, zda je takové poznání vribec možnél zda je sdělite|néjazykem. Za cíl lidježvznikázklidu skéhoživotaa usilovánípak zpravidlapovažovali blaženost, dušea ovládání vášní'Vrcholem tétopozemskéblaženostipak bylo teore. tickéfilosofování. Ve stiedověkubylo filosofovánízce|,l' učenci podiízenoteologii.Scho|astičtí spatÍovalivyznam pozniírría vědění pouze v tom, žeumožĚovaloclále pro. hlubol.at víru a pod;lclrovalozjevenépravdy |ozumoÚmi argumenry.Filosofie zaujímalaslužebrré postavenína cestě ke spáseduše' mnohé Renesance,piestože z antiky i stiedověku piejala a inspirovalase tím, najednouzačalahledat nor7 cíl lidskéhopoznání.Smyslemvěděnípodle renesančníclr myslitel již nebylo porrzedosažení crrrostného a nroudrého z-pťrsobu života.Vědění se stalo prostňedkemk ovládnutísvěta'A tohoto rrovéhonároku se neziekla ani dalšínclvověkáeoocha - baroko. obecná charakteristika barokní filosofie 1. Priorita rozumu, redy prcrnisapodnícenárenesančními mysliteli,se pro baroknífiloso$,stávalazcelanezpochvbnitelnÝmpiedpokladem.Teoretic. kékoncepce'kterése opíralyo tento piedpoktad.nabíralyna obrátkách. 2. Iderílerlt se stávalajednotná věda.Tohoto ideálu všakbylo možrro
sjecllrocovánía zákonitému provázánívšech vědeckych oborŮ na exaktní zlíkladrrě se i.íkalo mrlthesis uniuersalis. vědy se piirozeně nabízely;liedevším rr-rateIakcl z,.íkladtéto )ednotr-ré které myslitelťrm imponovaly svou piebarokním fi'zika, a rlllrtika a exaktností. ťrčirrností hIec]rlostí, .]. Všichni čtyii hlavní piedstavitelébarokního filosofického racionalismu sc nčiakyrn zpťrsobem zall,|ua|i také matenratikou: Descartes objepočet, Pascal počet vil anarlvtickou geometrii, Leibniz inf.irritez-imální prar.clěpodobnosti a Spinoza napsal svou Etiku, u7loženougeometric. kym zpl)sobcnt. .i. \/ llarokní fllosofii se svrchovanym pánem stal racionálně uvažujícísub. jekt. Srrbjekt byl qichodiskem, piedpokladem a zaštítěr-rím veškerého pozr.rání.Bťrh, ve scholastice nadpiírodní tvŮrce, se pro racionalisty stal potrh or.rro7-umovotl hypotézou,,i ak/msi matematick}im axiomem. 5. Maternatickr1 piístup se veškerékvaliry jedinečnosti, neziejmosti a nezjer'rrosti snažil pĚevéstna kalkulovatelné mechanismy. (l. l]aroko však nebylo jen obdobím rozvíjeníraciorralistické filosofie. Bvlo takéodpovědí katolické církve na reformaci a renesanci, a to piedevším r, clb|:rstiumění. V těchto souvislostech bylo obnovou žité,do poslední burlky proŽíl'ar-ré víry, v níž se má ohlašovat ono smys|v nepostihnu. telrlé a roztlff)em neuchclpitelné tajenlství ,,onoho sr.ěta...Současnri českl'filosof ] ' Blecha k tornu Ííká:,,Barokníje ptiuodní filosofickj,patos. Klasicistní stroze ra,cionrilní uchopení skutečnosti.., Raciorrelismusbarokr-rí epochv vr,'clrázelz jistotl'rozumového poznání. Podle bar.tlkrlíchfilosofii v lidské mi.sli existují nepochybrré' axiornatické, roztlnlov()Ll z'ál
RenéDescartes (Renatus Cartesius) ( 1596-1650) je velmi skeptick1ivričischolastickétr.adici,a snažíse proto o zcela rror,é pojetífilosofie a základťrvěd. Základtríprincip své nol'él,ědeckémetody nastiĚujeve spisu Roz'pfttu/l o metodě sprríuného uedenírozumll takto:
133
Vědec se musí stňežitvšechpiedsudkťra pokládar za pravdivéjen to' co se rozulnu jevíjako jasrré a zÍetelné. a složitější problénr,v na |ejichzaklá'|ehoLikolemje rozloŽitkomplexnější da|ícíčásti. Pak následu,ie objektu ,,jakobypo stupních.. Posttlpod nejjednoduššího k objektŮm komplikovarrějším. Poslézepak zajištěnír'iplnostisystému. Ur'edená rnetodase privoclněopírá o matematiku, kotvícív analytickém myšlení,ale je,iítrplatrrěnít)escartesdoporučujei pii zkoumání jin1ich obiektrisvěta. Realitase tedy ne,jprvemusírozložitna jednoduchépiirozenosti (tak Des. cartesrealizujeprincip analyzy).Tyto jednoduchépiirozenosti se pakv evidenci rrabídnouk náhledu. To j" princip racionální intuice. Uplatnírne-li tento princip dokonale, dospějemek poznání nepochybnÝch a očividn1ich rozumorych zákonťr(axiomri)'Z níchje pak možnédedukcíodvozovatdalší lypl,inající rcze. jak Descartesdospíváprostiednictvím Nyní se pokusín.re nal-rlédnout, své (podobnou metodické skepse uplatĚoval už sr'.Augustin) k nezpochybni. zák]adukaždéfilosofie.PodIe Descartaje ti.ebapochybovato všem, telnén-ru co nepoznávám jasnou a zĚetelnou intuicí. Je sarnozi.ejměmožnépodlehnout i falešné piedstavě' žesvět, vc.etněrnéhotěla' je jenom náhodny sen. (J torn však.že pochybu|i, uŽ poclrvbovat nelze. ,'Pochybuii-li, tedy myslím' tedy jsem... (Cogito' ergosum.)Jasná a zňetelnáintuice pii rozumovém nahlédnutitétopravdv je pak z,áklademveškerého a uvažo' dalšíhoI-nyšlení vání. Sebevědomísubjektu,|epiedpoklad, na rrěmžDescartespostupně staví celou svou filosofiijako základ věd1r V knize L7uahyo pruní filosoJ)i ovšemnalézámenejen zakotveníjistory r' myšlc.ní subjektu,ale Descartesnán"rrovněžukazuje,jak je moŽrlése dostat k vnějšímuhmotnémusvětua bohu. Descartespiitom na tomto světěrozlišujedvě substance.Substanci myslící,která je rescogitans,duší,tedy sub,iektem.Druhou substancíje věc rozprostraněná (rcs extetra),tecly tělesa' rrašetěla atd', kteréjsou pro nás objektem. Mez,i světemdušea světem těles se kletrepropasta jsor.rna sobě nezávislé. obě substanceisou sice suverénní, ale piesto je nutné,aby mezi nimi existol'alospojení.l'ínrto sptljovacínlčlárrkernje nekonečr-rií idea a subsrance .|en boha. a tělem. svÝm pťrsobením zajišťuje vzájemnouínterakcimezi dtrší 1aÁ
existencea r,ro. duchu piístuprrÝskrzeontologick1'dŮkaz sve1 BirlrIeliclskérlru že substance pĚedpokládá, Descartes ,jeněco iclettboha v lidskéduši. z-crrtltt substance Idelrnekorrečné jící a takéčlověkje substance. sll|lroo stlběexisttr ale musí vkládat substance, do člověka, znamená to konečné, c]osttbstatlce a to je jedině bťrh.DescartespŤímotvrdí,že litcr:íjc c,pravdunekonečrrá, v sobě vŽdy'obsahujevícebytí nežiejí činek.To takéznamená,že piíč1na byt piíčinoulyššího boha.r,omezenélidskémysli rremťrže o.,uh.i,nyš|cnka Tento dŮkaz božíexistence, je jistá substance. božské existence l,r'tí,I.t"rÝnl Anselma je scholastika dŮkazu velmi podobny užasi poznali, jek něktci.ízvás z C,anterburY. záruClovčkdisponujeVrozenouideou boha, která,jeposlednía nejvyšší boží' se z z|iÍí pravdivosti kter, rozumLt, Světlem a pravdivosti. kou prlvdv a pochybování. skepse i metodická rlakotrccpiekorrává
EXS (-:OGITANS N'ITSL .
storor,'á neprtr
Rxs ExTENsÁ TÉLo
- F;ar a llrrarrttta
slr'it'.rdt'rá -
- roslehlo:t
pli sot' t ni rn e r lrarrtr:k.É
liE!rlílrteIná
p.r cJmir.Lé n..'st ťtlak-,ná'r.azl
I)ušcs tělcn-rna sobě nezávislé,i kd1ž bohem spojené,ryw,iÍejí metafyzic|<|, dualismus clvou substancí.RenéDescarteschce tento svťriiasrrÝa zietelny modelaplikovatna zkoumánípiírodv,neboťčlověkse má státjejímpánem. Ibdle Descartajsou napiíklad zvíÍata,vzl-rlederrr k tomu, ž-enejsou nadána myslí'pouhyrnidŮmysln/mi mechanickymistroji pracujícímin:r.principu ref.lexir, to je projeven clr odrazŮ vnějšíhodráždéní. MvšlcníR. l)escartase v novověkéfilosofii velrni v1irazněprosadiloa stalo se z':íl
V An'rsterodamuse Descartessetkal a čtyĚihodiny rozmlouval s Janem Amosem Komenskfm (15921670). Ut.itel národťrhájil učenízanrěienéna kvaliry a zjenrriov:írrí liclskébytosti. C)všerr-r nakonec v Evropě z'vítězťr vědeckylv mnoha ohledechvypočítar'y, rozum' jenžchtěl opanovattělo i ducha. Komenskéhouniverzalistické mvšlenír, nrnohasÚch ještěk renesančnírnu aspektechrráleží tidobí.Dovolili jsme si ale Velkéhoučitelepi.iňaditk barokrrímmysli. telťrm, a to zejmérra se zietelemk tonru,žev térrrěi stejnémčasovérn období, v jakémtvoiil Kornensky, dosahovalvrcholťrsvéhodíla takéDescartes. Filosof světovéhoformátu, pocházejícíz vychodníMorarr', jehožodborné dílo je v cizirrě zakoweno v daleko širšímpovědclnlínežna ',domácí,,pidě, měl pii svépráci na paměti nejhlubší zdrojelidskéhop
136
Benedikt Spinoza (hebreisky:Baruch Despinoza) (1632-1677) se dostal do ostréhosporu se svou Židovskou obcí' lh je,|dala do k1atbya rylclučilaze svéhostiedtr.Spinozase pak živil jako brusiččoček. V drisledkutohoto rizikovéhopol'olárríonemocněl plicníchorobou a zemiel jižve věku 44 let. dualisnrtrs Na rozdíl od Descarta,kterf uzr-rával monismu. svět substancí,byl Spinoza piedstar,itelen-r je iedinou substanci,která je nárrrznáma jako pĚí-
žiídnotrvnější piírtl.le rlebtlli 6ih (d,eussilrc nltura). Tato strbstance nerná je piíroda tvoiící' pii. č.inu'neboéje piíčinou sama sebe. Jeden její aspekt ttttcl woiivou sílu pokládá Spinoza za božskou' Btih je vnitiní součástí Četlržpiíro
K,rž-tlouicdrrotlivou věc je rrrclŽrroz hlecliska myšlerrípojímat jako ideu a z l-rle. c1isklrroz-lchlostijako těleso. Bťrh jako jediná substance je nekonečrrározlehlost a Irekorrečné nryšlení.Samoziejrně ovšenl r"rikolivve smyslu součtu všech tčlcslt nlr'slí.
.l.ínr se Srtbst.rttce je iízena svou v]astnípĚirozeností,e proto je svobodná. tldlištrjcrlc1jednotlivych modu substaIlce, jež jsou vždy závis|éna vnějších tlktllntlstcch.Tcl platí i pro človc:ka,kter 'pozr-rává svou provázanost s piírrlcl
137
UvedenéSpinozor,ymyšlenkyjsou součástíspisuEtika. V ní tento židovskÝ myslitel rozvrjí piesnym geometrickfm vědec\im postupem ťrvahy o loze člověkave světě.Lidská pĚirozenostje svázánanutností a zákonitostmi ňádu světa. Ži,ot , souladu s těmito zákonitostmi vede člověka ke sebezdokonalování,a to znamená ke stupĚování moci nad vášněmi a afekty. Nezávislostna požitcícha smysloq.ch potňebáchvede ke ctnostnémuživotu. Vlastnípňirozeností jeho rozum. Snahaporozumět a chápat je tedy člověka,je základenl ctnosti. Podobně racionálně založenouetiku, jak si ,jistěvzpomenete' prosazovaluž SÓkratés:vědění= dobro. ocitne.li se člověkpod vlivem a|ekt ' tak se z tétosituacem ževymanit, jak se Spinoza domnívá, zasejenom prostiednicwímjinéhoafektu.A tírnnejsilnějším afěktemje u člo. věka vášeůfozumu. Proto je rreustáienutné korigovat vášně rozumem. Poznáníby se mělo odklánět od smyslri' neboéty lywáiejí neadekvátníideje. Navíc vášněa pudy ryvolávajírrekontrolovatelné tíhnutík piedmětŮm. Ade. kvátníidejezískáme,jediněrozumo',ympoznáním.V rozumu, kteryimuchopíme smyslov.iipiedmět v pojmu' a tak se s ním sjednotíme,mizí vášeĎ. VášeĚje totiž dle Spinozy tím silnější,čímvětší distanci vričipiedmětu člo. věk zaujímá. Uchopíme.li pĚedmět našehozájmu nezkaleněa nezávislena míněnídruh1ich,sjednocujeme se s tímtopĚedmětemv našemrozumu,čímž se současněod něj osvobozujemea stávárnese na jeho smyslovémprojevu nezávisl1imi. Spirrozaklade rovnítko mez-itín"r,co je nutnéa co je božív lí, a proto každérozumové poznání souvislostía provázanostív piírodě, je pro něho současně projevemláskykbohu. Z politickych názorťrBaruchaSpinozyvzpomeĚme alespoĚelenlentárnípožadaveksvobody slovave státě.Moc státu, na ktery občanédelegovalisvéčástečné moci a práva, se má vždyzastavitpĚed svobodou myšlení. Gottfried Wilhelm Leibniz (1646-1716)byl dajněposlednípolyhistorv dějinách evropskéhomyšlení,ktery byl do detail obeznámen s veškerÝmvěděním svédoby. Friedrich Ye|ik!, jej nazva| o sobě...Leibniz sc minlo jirréprojevili jako ,,akademií geniálnímatematik,kdyžnezávislena Newtonovi obje. vil diferenciálnípočet. 138
pouze Za nlco Descartes rozeznával dva druhy substancí a Spinoza nekonečnémnožswísubstancí.Dťrvodysi objas. iecJnu,Leibniz lvažova| Leibnizor,ychrnyšlenek. lrlavních rrírrlepi.i wkladu l - e i b r r i rzo z l i š u j e : - Pravdy rozumu, kteréjsou vrozenéa člověksi je uvědomuje prostied. nictvínrlogiky. - Náhodné pravdy, kterélze získatsběrem faktťra empirickou indukcí. Z pouhého seiazenízkušenostníchdat plynou jen pravděpodobné na rozumovénrpoznání, r-raopakty vysledky,které,jsou zal,ožerly r,rislccjkr', a správné. jsorrjlrsné K enlpiristickéformuli, ženic není v rozumu' co piedtím nebylo ve smyslech, l,eibr-rizpi.ipojuje:kromě samotnéhorozumu' tj. vrozenych idejí l tltlz'tlávacích struktur.
JáclrerrrI-eibnizory filosofie je iešenímetaÍyzick/chproblémŮ prostĚed. rrictvímpojnltrmonády. Podle Leibrrizenemrižeb}'tsubstancerozlehlá (namíi.cnoproti Descartověresextensa),neboťpak by byla dělitelná, a to,je u subsrance jakožto sanlostatnéjednotky nepiípustné.Proto Leibniz zavádí nlonaclickysystém.Monády jsou substance lykazqíci následujícírysy: . Ncrnajížádn1iwar' neboéodtud by vyplywaladělitelnost. . Jakožtosubstancenemohou vznikat ani z,anikat. . .|souindividuální- žádnámonáda nenítotožnás jinou. . JakoŽtosarnostatné okna...Nelysílajíani nepiijímají substance,,nemají žác]né infbrrnace'Všechnouž v sobě piedem obsahují. je poten. Kaž,c{á rr-ronáda zrcadlídle svéhozpťrsobuceléuniverzum a současně . i . i l r r e r, c, : r . . l I ecner| é h u oniverza. Vzh|edem k tomu, žemonády spolu nekomunikují' je wájemné prisobenímezi nimi zabezpečenopiedzjednanou harmonií - harmoniaprdestll. bilim.
Jak vidíme, monády piedstavujíprincip pluralitya individualizace.7'áro. veri.,'šak tíl-rnotr i k jednotě'neboév sobě obsahujíinformaceo jinych monádách' t3ťrh jako nejlyšší nronáda wtvoiil prostiednictvímpiedzjednarré harnlotlier.šeprostupující systém. integrovarry I)ále jc zajímavé, žemonády jsou chápány jako body, neboťpodle I,eibt-tizcreiilitanerríkontinuální.To je sice v rozporu se smyslofmi Lidaji,ale 139
nikoliv s nrodernímipoznatkyfuziky.Monády jsou rakésilová centra,pfi56bícísvou energií.A rovrrěŽjsou monády dušerŮznych stupťrri,od nevědornych až.po vědomor.r- litlskou duši.Nejvy-šší rrrorláda|e dušínekonecně vědoméhoboha. Ve svénauce o ospravedlĚováníboha, kterzíse naz,foáteoclicea,Leibniz zdri_ jak je možnézlo ve světě. Brj'hswoiil, jak iíká Leibniz, nejlepšíze vodť-ruje, všechmožnfch světťr.K dokclnalostipati.íovšemi svoboda.A s rrroŽností volit piichází i možnostzla, PÍíěinyzla ve světě jsou trojíhodruhu: l ' Meta$,zická piíčina,která spočíváv konečnostia nedokonalosrisvěta. 2. Fyzická pňíčina,napiíklad bolest, iežwplyvá z metafr.z-ické pŤíčiny a mŮžesehrávat i pozitivní funkci, napiíklad pii uzdravování,prosazovánísebezáchor'7atd. 3. Mravní pÍíčina: ned
použito něbolib pojm , bterési nYní zopabujeme: \, ilto kapitole b1lo o I i s t t l t :Ilr r v s l í . í hs tul b j e k t u( D e s c a r t e s ) . . .|asné a zietelnépoznání(Descartes). . | ) r r . r l i tt.irI a . r d u š c( D e s c a r t c s ) . monismus (bťrhneboli piíroc{au Spinozy). . I)anteistickÝ
(dtrclror,rrí substanceu [,eibnize). . N1tlnác]v . Picdz-iednanri harmonie (Leibniz)' . vírv v boha pÍedomezen1imipravdami našehorozumu (Pas. .|.i;o".,.
Sllmutí: racionalistickémuproudu ve l)r.ívč' iste pročetlikapitolu, která bvla věnována pro naopak citlivéa poně. typická byla lirrie fllosofie.Tato lvvclji novovéké katolickébaroko, kterélynášelo do nebe odevzdanrinábokucl ;,atetizu|ící .it srclce.Mysliteléracionalismuvycházejíz ideje jednotnévědy' kterí ž,en,k1, piesnéma jas. bv měla rnít sr,t]jpevny základ a vychodisko v analytickér-n, idejí' vrozenych náhledy do je irrtuitivrrími nadán LiclskÝrozum l..),,..,...,. ,,é'.'.' věcenr smyslo''1,m jejichžexistenceskytá záruku pravdivosti všemostatním tol.toto světa.
René L)escartes na dlouhá století ovlivnil clucha evropského myšlenía vědy sV()tlll()vou anal1.tickoumetodoll, která si nárokuje matemlltick\'objektivní a nrccliltttistickézrrrapoviíníp|írod1'a poslézer'ede i k pokus rn o iejí nešetrné
ovláclrlr.rtí.Priikopnickií je i odvážrrá monistická filosofie Spinozova, jež ftí Člověkanlaximiílně už-ívatrozut.t-t, piičemž usiluje o piiroz,enou harr-r-ror.rii s iádenl a zákonitostmi piírody' Thké Leibnizovo pojetí moÍlád, duchovních jec1noteka prollramŮ' našla mnoho obdivo',.atelťrzejména Lr moclerních piírodovčclcťr. Blaise Pasc,rl ie konečně iedrrim z vÝznamn1,'ch piedchťrdcťtexis. tcrlcialismu, kterrj'se zaměĚuje na postavení a možrrosti lidského jedince ve spolct.nostia pÍírodě' Úko|. Pr
Doporučená primární literatura:
Kapitola 6
osVÍCENsTVÍ
l)escartes,R.:
Rozprauao metodě.Praha 1933,1947. (/uah1o pruní tosofi. Praha 1970. f Princip.yfilosoJ)e.praha 199tt. Do1lis.yAlžbětěHtlcké.Brno 1997. Vrišněduše.Praha 2002. Komensky,J' A.: Labyrint suětaa rri'fsrdce.Praha l970. Leibrriz,G. V.: Monadologie.praha 184l ,1925. Mortadologiea jiné práce. Praha l982. Noué uahyo lidskasoudnosti'Praha 1932. PascalB . .: Myšlenky'Praha l973. S p i n o z a ,B . ; Etika. Praha 1977. Ktítképojednrini o Bohu, člouěkua jeho blahu. Praha |932' Traktát theologicko.politi cbj, P raha 1922' Doporučená sekundární literatura:
Rod,W: Horák,i]:
Nououěk,í filosofe. Sv.I.a IL Praha2001,2004 Suět Blaise ?ascald. Prah,.l I 9 8 5 .
tlz
ANGLICKÍ
EMPIRISMUS
A osVíCENsTVI
VE FRANCII
Z tť'toparriec1ějinevropskéfilosofiemrižeteobohatitsvéhoducha zejména poznárrí.f)stí str'í. senzualismu: tĚíhlavníchprotagorristŮarrglického Nejprve si všimnerrre na kon. Pak se pÍesuneme Huma. a Davida Berkeleyho ]ohrraLocka' George Zde 18. století. myšlení tinetlt.lla ktcrémnás btrde očekávatfrancor'rzské budou určitěstát za pozornostpievratnénrvšlenkyMontesquieua,Voltaira, a Rousseaua. encvklopedistťr
6.1 Uvedenídoanglickéhoempirismua senzualismu
()byvateléArrglie si jako prvrríz evropskfch zemíza období téměi 400 let, cld l3. clo 17. století.lydobyli rrrčité politickésvobody' Rostl blahobyt z-eněi jejíex;lanzivr.rí koloniální arnbice.Anglicky národní charakterse vž,dy kterou umožĚovalopevrrézakoňenění pro'jer,oval stiízlir'oupraktičrrostí, v reálnychÍlrktech.Angličanédodnes setrvávají- pies veškerourozmanitost cestevropské poznání. tedy u empiriea sn-rvslového filosofie* u zkušenosti, Anelick empirismus nacházísr'épočátkvuž ve filosofii stiedor'ěkychnr1's. litelu,rrapiíkladRogera Bacona rrebo\WilliarrraOccama. Tato tradicese poz. clějivÝznanlněroz-víjela v dílechFranciseBacorraa Thomase Hob' z-ejména besc.Pro arrglo.saskÝ svět je dodnes tvpick, právě dťrrazna pr.aktickou lrpoti.ebitelrlost stiízlivypragmatismus,ekonomismusv myšlerrí, Po7-llatkťr, picsvědčivtlst \, argumentacia liberalismus.
143
John Locke (1632-1704) p6i k filosofijm, kteĚíse snaž,ilipostihrroutkritickr' a vědecky piesrrěkoieny naší poznávacíčir-rnosti. Potéco v l7. stol.všeobecně pievládla analytická metoda, se totiž na |ejímzákladě r,ytváňela nol,á racionálrrí(nikoliv potrzeracionalisrická- ta piedpok1ádávrozenéideje)filosofie.'|ato filosofie rezignovala na buclovánívelkiich metafuzickl''chsysténlťl a usilovala prár,ěo postiženízáklad samotnéhopoznávání. John Locke byl nejen filosoi ale takélékai a piírodovědec,kter/ byl rrrirnojirré|akodomácíučitel'lékaia rádcesr,zízán s rodinou lordaAshleyho, hraběte ze Shaftesbury' Když lord upadl v nemilost krále Jakuba II'' byl i Locke po jistou dobu pronásledován,uprchl z Anglie a skr1rualse r,e Francii a Holarrdsktr.Do Anglie se r'rátil až;lt>té, co na trťtnnastoupil Vilém C)ranžsky. K Lockor,ym hlavním spisťrmpar|íZkounríní lidshéllorozultlu a politic$i traktát Duě pojednritlío t,|tidě. NejdÍívesi piiblížímeLockovu teorii poznáníz prvního uvedenéhospisu: l. Descartes vvcházíz existence',r'rozenyclridejí,jež'pocház'ejí od boha... Leibniz piedpokládí, Že vro.zené ide|e a poznávacístrukturv mají podobu monád, kteréjsou vnějšímu světua jin1immonádám uzavĚené. 2. Locke v opozici v čir-rirnoběmirnaopak tr,rdí,ževeškeryobsah vědomí pocházi w.ihradně ze zkušenosti, tudíž-že žádnévrozené ideje rreexistují. Kdyby vrozenéideje existovaly'nrusely by je mít podle l.ockova ťrsudktr i děri a nevzdělanídivoši. Lidská dušeje všakpii narozeníjako nepopsanádeska (tabularasa), na niž píšeobsah teprve zkušenost:,,N]C NENÍ V R)ZUMt], Co DRÍVE NEB\,Lo VE SMYSI.ECH." 3. Primárním základem všechidejí(myšlenek,piedstav)jsou lzdyvnější' .lyto je jako sensa. smyslovézkušenosti. vnč|ší zkr.rše rrostiLocke oz-naču tions. Jejich dťrsledliem|sou buď poc.itky,nebo odvozenézkušenosti vnitiní, reflections. Vnitiní a vnějšízkušenostimohou někdy pťrsobit i společně, rrlpiík1adrt rozkoše'bolestirrebotvorbv.
144
IdejeLocke dělí na: l ' I d e i ei e d n o d u c h é - isotrvllistně obrazy vjernŮ.Prostiednicwím tohoto stupně poznání nelzniká nikdy poznání věcí samotnfch o sobě (tedy substancí), ale pouze vnějšíchvlastnostíneboli kvalit. rozlehlost,n'ar, počet,pohyb' Idid. = prim:írní(jsoustálejší): K v r l i t vj s o u (proměnlivější): barva,vŮně, teplota,vlhkost. + sekundárrrí ).' |de1esložené možnostijsou téměi idejí'Kombirrační kon-rbinací r.znika|í 1ednoduchych Locka, samo ze sebe, dle wrvoĚit ani jednu myšlení nemťlže ale tleomezené, rraší zkušenosti.Typ1' k těrrr,kteréisou už dán1' možnostt-lti iclettI-ravíc idejíjsou wto: sloŽerrych =n-rody: počet,prostor,trvání' ..:substance:bŮh, duše,těleso,jsou piínronevnímatelr-ré, a proto piímo nepoz'natelné, časoprostor. =lztahy: identitaa neidentita'kauzalita(piíčinrrost), Složené iclejevznikajíkombinacív rozumu' z toho dŮvodu jim neodpovídá nic skutcčnéhcr. Abv všakmolrl rozum iedrroduchÝnlidejínrporoztrnrět'je mu ti.ebaiclejísložen1ich. Existtrjejediná tyjimka' a tou je podle Locka idea substance'Kromě toho, žereálně existuje.mťržeme o ní iíci ale pottzeto, je'li rn1'slící rrebtlrremvslící. V teo|ogiiLocke piipouštíkosmologicky d kaz božíexistence,a to na '|omáše základě zákona piíčinnosti,podobně jako jsnre to už viděli u Akr,inského.Sotlčástí náboženské praxe by podle Locka měla byt vše. obccná tolerance. Z ní 6y vyloučil pouze ateisty,neboťsi nedovede pí.edstavitl]llavnost bez piedstary boha. Lidsky fozum pro Locka ztistává hlavním měiítkem i v oblasti náboženswí.Vylučujetedy napií' klad rrojjedirrnost ale piipouštíziel,enía zázraky. bož-í, V etice se Locke stavíza closažení obecnéhoblaha, k němuž piispíl.ajíinclir,idr.rálně jedinci.Thk je možnéLocka vidět i jako jed. uspoko,jení nohtl z' picclclrťrdcťr etiky: ,,Dobréje to, c
V politické teorii je Locke považovánz'ajedrroho z otcťrpolitického liberalismu, kterf hájí právo rla soukronrÝ nrajetek.Piitorn je zastáncem smluvní teorie vzniku státu' protožese domnívá, že lidé za ričesvá piirozená práva,zákonodárná,soudní lem zachovánímíru delegrrjí instancímá b1itpodle Locka moci. Nejvyšší státní i lykonná, nadiazené parlamerrt,ktery je piedstavitelemn-rocizákonodárné.Ve skutek má moc zákonodárnou uvádět nloc {konná. Nad tírn všínlmají bdít nestrannísoudci. Ir. Stu. George Berkeley (1685-1l53) byl pťrvoclem doval v Dublinu v době, kdy na tamějšíuniverzitě už scholastick1istyl nahradila a základ wučování tvoiila moderní věda podle IsaacaNewtona a filosofie podle Johna Locka. Zde takév 25 letech vyda| spísekPojedruíni o zikladech lidskébopoznriní, kter měl položit Bernáboženswí. novévědeckézáklady kÍesťanského snahou veden filosofování pieclevším keley byl pIi svém a tím i ateistickéhonryšlení. o rTvráceníjakéhokolivmaterialistického, Berkeley tedy sice rycházel z Lockow filosof.ie,ale tvrdil: . Nemá snrysl od sebe odlišrlvatprirnárrría sekundárníkvaliry. . Reálná existencesloženéicle|esubstancenelrín-rožná' Dúr,od?Vše, co vnímáme a poznáváme, je nám wždydáno '.enjako fenomén (jev) našehovědomí. počet,velikost,substanceatd. existujípouze Barva,chuť,rozplrostraněnost, reálnou existenci'Berkeley,jenžp sov našenlvědomí'lv{irnovědomírrerr-raií bil takéjako misionái na Bahanrách,piímo a jasně Ěíká:,,Byt znamená'bj,t vnímán...]Jistorici filosofie označujíBerkeleyhokorrcepciza drisledny sub. jektivni idealismus. Existuje.liale nějakávěc jen tehdy,je.li mnou vnímána,odkud pak povšem lidem? Berkeley odpovídá,že od ideje, kteréjsou společrré cháze1í a neměnnri dává brih ide|e (vjemy) stále znovu všem bolra. Jako nadosobr-rí jsou principy, poďe nichž bťrhspojuje ideje v nďich zákony.. lidem. ,,Pňírodní .|vto zákony je tieba sledovata pozorovat,a nalézattakvevztazíclt myslích. n'rezivěcn-riopakor.anáa ntttná spojení.Berkeley,jak je teď užjasně patrné,
učencevycházíz piedpokladu' [)iikez existence boha u tohoto irského rnusíbyt nějakájiná bytostve ideji pasivní, k nějaké Že iscnl.li jlír.evztahu l,ztltllrr k ní lrktivrlí.
David Hume (I711-1776) se rrarodila studov,rlve skotskénrEdinburghu. Začína|str'rdiernpráV, kter,7. rá všakneclokončil.Byl totižnaplrrěnctižádostí nikr.routiako filosof. C)debral se tedv do Frarrcie, kde napsal své první velké dílo Pojednání o lidskt! piirozenosti. Kromě jinÝch spisťrnapsal takéDějiny Anglie. Hun-retakénavazuiena Locka' Nově všakroz-lišuje jedrroduché ideie,a to niŽe popsanÝmzpusobenr. obsahy vědomí podle Huma | ' . J e d n o d u c hpéi e d s t a v yj s o u t y t o : světa . inrprese(do|my)- bezprostiednísmyslovédanosti vrrějšího i r,niti.níclrprožitkťr, . icleje_ kopie impresí,kteréplodí vzpomínky a fantazie' Irllprescod idejíodlišujestuperijejich interrzin'. Srovrle)napri.íklad aktuálnírozkošnebo bolesta vzpon-rinkuna ni. Vidí. Davida Huma. rnc také,žezde n-rápoiernidejeužší srnyslneŽu pĚedchtidcťr 2. Složenépiedstary jsoirsrejnějako u Locka vywáieny v rozuÍnukonrbinacíjednoduchych picdstav,tj' impresía idejí. Htrnlc uváclítĚi principy, na jejichž základě dochází ke kombinaci .iednoduchfchpiedstav: . I)rirrciplpodobnosti a odlišnosti.Platí pieder,ším v matematicer'šecht.ra tvrzetlílze oclvoditčistěz rozumu. . I)rincipprostorové . soumeznosti)kterénruse iíká substance a časové . I)rincipkauzaliryjakožtol,ztahpiíčinya činku. Nárrlk na pravtlivostmohou vznášetpouze poznatkv odvoditelnéz impresí a n r a r c m a r i ksa I o s i k o u .
svéráznymzpťrsobemspojil subjektivníidealismus s empirisnrem' 146
147
Humova kritika pojm subPro dějiny fllosof.iese stala nesnrírnědťrležitou byla totiž,jak isn.reviděli, založena stance a kauzaliry. Na těchto tern-rínech dosavadrrífllosofická tradice. Hunlova skepse a agnosticismtls(nemožnost
poznání, kteréby piekračovalosr'ětjevťr)r,ymezilazietelně hranice filosofie. Filosofie by měla podle Huma drisledně rezignovatrra svémeta$.zické ambice.
empirismu 6,2 Shrnutífilosofieanglického dr.ri.h isuLrtancel
I]1
!ir:Jll|í
a) Kritika pojmu substance . Locke wrdil, žeza kvalitarnije iejich nosič- substance. . BerkeleyzasepĚedpokládal,žeexistujepouze mysl a jejíimprese. Za prožitky se neskr!'vánic a jedinou skutečnousubstancíje bŮh. Hume souhlasís Berkeleyem,ale je radikálnější: Pojem substancelzniká vnitňnímvnímáním složenéideje prostorové soumeznosti. Tomuto principu vnitiního uspoĚádáváníidejíale a časové ve skutečnostinic rreodpovídá.Pojern substancese vždvrozpadnena jednorlivéin-rprese.Myšlerrísubstancevždy vzniká chybrrym vloženímtéto ideie do světa' Platí to jak o substancíchtělesnÝch,tak i o duchu. složené Hunra dovádí jeho skepsetak daleko, žemu ze světa zristávajípouze pŤedstary.Existuje jerr tok piedstav ve vědomí, piičemžvědomí samo o sobě neexistuje. b) Kritika pojmu kauzality katrz-ality, to je reálnéexistencevztahu nlezi piíčinoua násled. Pí.edstar.a kem, se opírá o zr'yk něco piedpokládat na základě piedchozízkušenosti. stole červenákoule PiedpokJádáme napiíklad' žekdyžna kulečníkovém narazído žlutékoule, tak se dá žlutákoule do pohybu. Ve spojováníjed. notliv/ch impresí ovšemneexistuježádná nutnost. souvislostirnez'idvěma nebo Jedinym or,ěiitelnymdokladerrr''piíčinné.. vícejer7 je pro Davida Huma početpravděpodobnosti.AbsolutníjisTa 1e ana|y. totu vědeckéhopoznáníHunre piiznává pouze maten)atice. vz-tazíchnašichpiedstav. tickou vědou o kvantitativnícl'r Pro praktickélžívánívšakHume jak pojem substance'tak pojem kaupiístupnym.Jeho kritika je jednoznačněnamíienapÍede,ality po,-,echává spekulacím,kteréprovázejíděiiny filosofie od všímpr
JJ.T
lll I ÍlliaI
re}iundiťru k-\ríhti'
I
anglickéhoosvícenství 6.3 DatšípŤedstavitelé Adam Smith (1723-1790) ekonomickéholiberalismu, ktery preferujev hospodáiské Byl z-aliJadatelern konkr.r. politicevoln trh, zákon nabídkya poptávky,soukromévlastnictví, rencilr z-ákonsilnějšího. Herbert z Cherbury (1582-|642) a Anthony Ashley Cooper hrabě ze Shďt e s b u r y0 6 7 I - I 7 1 3 ) Búh sl'ět stvoiil, ale nijak C)bazastiír'ali pÍirozenérozumovénáboženství. do rrějrlezasahujc(deismus).Člověk je nadán piirozenÝrnmorálnímsmy. sler-rr, tlez-ávi rráboženswí. slym na zjever-rérr-r
6'4 osvícenstvíVe Francii
I)očátkenl 18. stoletízačalyradikálnímyšlenkyfiraz,ně pronikat z Anglie cio F.ranciea osvícensrví' v umění se projevujícíjako k1asicismus,se začalo stávatevropskÝmkulturním hnutírr-r. osvícenswíale bylo mnoFrancouz-ské hem razatlttlěiší ve zp sobu ryrovnání se s nlinulostí.osvía radikálnější censkéhnrrrív AngIii bylo totiŽvícesvázános tradicí'Každyanglick1,nryslitel téclobvzustal nějakym zpťrsobem Ve Francii se spojens kiesťanstvím. ovšenrcírkcv stala hlavní a velice nepopulární piedstavitelkou starych feu' dálníchpoiádkŮ a brz,dotrrozvoje věd' Proto byl rozchod s tradicí,prová. zeItyuvolrrěnírn než, cesty rozumu a vědě, ve Francii mnohem razantnější v AnÍ]lii. 149
Zp rostiedkovatel i anglickych nr1'šlenek, zejménaLockor,ycha Humov,/ch. se na francolrzsképŮdě stali piedevšímMontesquieu a Voltaire.
svoboda. dárné,rykonné a soudníse podle Montesquieuazak|ádápolitická jejím rozvinutá, mrjže dokonale v rárnci svoboda pokud ;e politická |ec1irrč k.lnat r'šechnoto, co zákony dovolují. i..rŽdí,
Charles de Sécondat,baron de la Brédeet de Montesquieu (1689-1755) udělal závratr-rou kariéru'kdyžse užve swch 27 Ietechstal prezidentenrparlamentu v Bordeaux.Ve 32 leteclrpak lydal ve svédobě velicepopulá rníPerskélisty. Y Perskltclllistech prezentuje fiktivní PeršanUsbec svédojmy Z cesty po Evropě, kam pňicestovalse sr1im pĚítelenr.Dílo je psáno ťormou dopisri' SvézážitkyUsbec, kterÝ piijel do Evropv studovata z,ískávat zkušerrosti, popisuje velice otevňeně'a protožerrejdelší dobu pobywáv Paiíži,je líčení fran. couzskych poměr věnováno relativněnejr,ícemísta.Politickéa náboženské pomčrytehclejší dobv jsou tu šikovrrěnepiírrr1im, ale veliceostrym zpťrsobem kritizovány.Aby si získali čterráí.e z lyššíchstavti'pl'idává Morrtesquieutaké barvitépopisy scénze ž-ivota persk1ichharémŮ. V roce i728 prodal Montesquieu sl'énlístov parlamentua odcestoval do Anglie, která na ně; udělala velky dojem. Vydal zde svéLluahy o piíčinách uelileostia' padku Rímanu. V nich se pclkoušelukázat, že život státu nerrínahodil1..Nezár.isína skutcícl.r jednotlivych osob, ale rraobecnych politicko-sociálníchpoměrech a má zákoniry pr běh. V roce 1748 pak Montesquietr.'ydal sr,éhlavní dílo o ducbu zákon (De l,espritdes/ozs).Piedmětem jeho kritiky se opět stal piedevšímnázor,žezákony státu jsou něco nahodiléhoa libovolného.Pokud chceme,aby zápo''' ou'o. bily piijatelr-rymzptisobem a rr.rělyžádoucídopad, je dobré je vytváiet s respektemk piirozenym podmínkám danéhostátu. Zohlednit je v tétosou. vislosti tĚebazejménaklimatickéa geograficképodmínky stiítu,zavedené n]ra\T''hospodáiství'vzdělanostrrír-iroveria rráboŽenswí. Mrrohé závjsí:r,ké na Í-orměv|ády. Každ!, národ má mít svéspecifické zákony' Zíkony ne|ze libovolně pňenášetze státu na stát. Montesquieu byl piesvědčenrim zastáncemlibera-lismua anglickéhokonstitucionalismu. Pňeial Lockovo dělení moci na moc zákonodárnou' moc {konnou a moc soudní, piičemžvšakposledně jnrenované_ ve srovnání s Lockem, kter| ji piíliš vellry w!,znam nepňikládal - piiikl mnohem větší roli, samostatnost a nezávislost. Na vzáiemné nezávislosti moci zákono. 150
pod pseudonvmemVo|taireQ694-I778) FranqoisMaria Arouet, píšící establishI]r.lsl,rlerrrbolratéhorrotáňe'a tedy potenciálnímpiíslušníkem Bastile' k nimž byl odsou. l1c|lttl'avšakpo kratšíchpobytech v paiížské Íegentovi, odešel se vládr-roucímu do Anglie, kde ho zcela ln'smívárrí z-lt z,err i zámožnípodnikatei svoboda. Měšéanstvo politická dr.rchor'ní okouzlila stavem. Ve Francii na to lébrIi |iž-dlouhou dobu v Anglii samostatr.rym Později Voltaire strávil určityčastaké nluselir'té době ještěp i stoletíčel
1;
o Angličanech,Filosofcké list , dlí|enapĚíklad Kapesnífilosofck1, slouník, Cartditle,Zríklad1 Newtottouy,filosofe. Esej o mrauecll a duchu nrírodti ntl v i r r . . , svlv h n l t t s t v í- u p r c h l z l - r a I r c i d e o Š ' y c a r s k aD' o P a i í Ž cs e V o | t a i r e vrátil triurrrlálnímzp sobem až krátce pied svou smrtí,ve tiiaosmdesáti letech. \(llrairov1.rrlyšlenkynavazu'jínejen na Lockovu filosofii a sPolečenskou teorii,alc - a to piedevšínl- na Newtonovu fyziklazlivěry,kteréznívyp||,. vají.Voltaire kritizuje celou meta$zickou tradici, neboéje pevně piesvěd. čerr,žese zakládá na piedsudcích.osvícen rozuln Poznal r'ědec\inr zpŮsobenl, že svět má pevrrézákonirosti (Newton), 1eiichžpoi.adatelemje deisticky pojaty bŮh - ,,KÚbl neb1loboha, bh br nutnl jej uvnalézt.,,AIe o t()nl,;aky b h je a jaky je jeho poměr ke světu,nevímevr]becnic. Vol. tatreje vyz,navačem nezávislémorálky. Morálka, která je jako na náboženství vlastntlstnějakyrrtzptisobemtypická pro všechnylidi, existovaladÍívenež nábclŽcnství. Z těchto piedpoklad qvěrá Voltairťrvnetiprosr-ry boj proti náboženskému fanatismu a církvi. Součástínezávislérnorálky by podle Vol. tatraIltčlabr't i snaha o spravedlnosta zmírněnílidslo.ichstrastí. Ve fllosoflídějin se VoltairezaměĚuje Proti teleologii,to je proti piedstavě,ž'cdějiny mají nějaky r.ičel nebo smysl. Podle Voltaira smysl událostenrdlír,áaŽ člověk ex post. Potéco se nějak:ísituaceodehrála'jsme vždv v prlkLršení interpretovatji rlčelově.Jako správn1iosvícenecovšemVoltaire tvrdí i to, že posledním ríčelemdě|in |e všeobecná osvěta a zav|ádngti tJ I
rozumu na Zemi. Dějíny proto vždy vidí jedrrostranněbuď iako projev roz'umnosti'nebo wjer.eníhlouposti. Chvíli piedtím nežnaposledylydechl, napsalVoltaire toto prohlášení: ,,V okamžiku smrti uyznáurim,že uctíurÍm Boha, mitaji suépiritele, nepociťuji neniuist ke suytlznepiátel m a nenáuidírnpouěnt. \/oltaire.,. Osvícenswíve Francii mělo ovšemvedle Voltaira ještěi dalšíprotagonisry, a t
6.5 Jean-Jacques Rousseau (l 7 I2-t 778) Zaujíná v ránlci osvícerrswí svérázné postavení.Na jedné stratrěv.vhrocujeosvícenské volání po svobodě, na straně druhé patií jako hlavnípňedstavitelfrancouzskéhoroman. tismu k prvním a ostr{''mkritikťrrrrmyšlenekvědl,,rozumu a pokrokovékulturrr Společenská smlouva (|762\ Každ člověkby se měl podiídit obecnévŮli. Toto podiízerrímu zaručí svobodu a rovnosts ostatními'Rousseaupiedpokládá, ž-eteprvepokud se člověkvzdí svépiirozenésvobody,nrťrŽe poslézezískatsvobodu právní.V ie lidu se lyjadiuie v zákonech,kterépak naplĚujeexekutiva.
152
,,!hnerluictíme,žeužse není tieba dále ttízrtt,komu nileží zikonodárstuí -. lttbot'to .rpoč|t u abtecll obecněu le lt,ti zt/d ulrídníu dce stojínad ztíkory,- neboťje piíslušníkenstátu ,ttti zda lnťtžebyt zákon nesprauedliuj, - ttebttt'nikdo ttenínespruuedlit,yk soběsan ruu lttl jlk lze bj,tz,riroueitsuobodn1a pod ízen1lzrikon rn - neboťzákonyjsou jcn ztiznamy rozbodnutínašíu le.,, myšlenkyrykajícíse společenské smlouly r-yrazněovlivnily nejen Rtlusseatrolry (vizVelké francouzské rer.oluce:,,Volnost,Rounapiíklad heslo c]ernokratr.' komunisty. ale i socialisty a Rousseau upiednostíuje nrenší Nst, Brlltrstuí), je demokracie, neboťna malém r'ízemí lehce možnésvolat všelidovéshrov prostotěa piiSí|amravrrostiby podle jeho názoru měla spočívat nráždění' tétosouvislostiRousseaudoporučujetakéspolečné státnínábo. roz-etrosri.V jehož svátostí mohla b1' se stát napiíklad společenskásmlouva ženství, a zákclnr.. Romantismus [i.tlussear't tvrclí.ž,ejedír.roucestoLt,jež urnožůujezáchranu lidstva, se stáVá návrat k piírodě' k citovosti a pňirozenosti.Človtk se rodi jako dobry, kaz-í ho aŽ společrrost. Krrltura je ciílenrpyšnéholidskéhorozumu' Civili. zace je zkažer-rí, rleboťvšechnoje v ní rlucené,rozmyšlené, egoiscické a clrlaclrlé:,,Weje dobré,jak ry,chtízí Tu uše z rukou rcou4ch,ale sekazí u ntkou lidsl.,tttl," Rousscauobhajuje,ažadorujepŮvodnípťirozen1l stav člověka'ktery Žije svobodnč v clokonalémiádu světaa pi.esněse orientujepodle svéhopocitu. Roz'unltlr,é uvažor.árrí vnitĚní stojíza všímsobecrvínr a zlem r,esPolečnosti' rozervatlostí a sebeodcizením. S rozvojemkultury se rozplpá pĚirozenálidsl<árovttost.])uvcldrrě prospěšnáláska k sobě a soucit s druhr'mi se zvrací v egtlistickouscbelásku.sebeizolirciv n.rajetkua lítostivost.Rozum a věda ničípuvodnílidsky cit pro dobro. l,uxus dělá z lidí pohodlnéa zbabělé o1,tosti'lpícína rrlajetkua privilegiích.To se odrážírrrimo iiné napiíklad t v sottcltlictví, tl rrěmžse Rousseauly1aclĚuje poněkud nelichotivě:,,Souclní r),rauono(i shbémuuklndajínoui pouta a bohatémudáuajínououmoc.,,|)ve. tLcl]ttll\.šlenkynltrŽere naiítv Rozpr,ulěo ut,drícb a uměni (1750), za kterou tcJ
Rousseauobdrže|první cenu V soutěži,vypsanéDijonskou akademiío nejlepšífi losoficképojednání. Rousseau,kter swch pět vlastníchdětíodložilrlo sirotčince,proslul také srym originálním pedagogicloy'mmyšlením,kterén:ršlosvťrjvyraz piedevším ve spise Emil čili o u1cl,lot,ríni (1762): . Cílem lycholy,je zabrárritšpatnému vlivu společnosti. . Vvchovatel se rrikclyrresnrísnížitk indoktrinaci což se děje v určir'y'ch variarrtáchdodnes - proto i 'y' milí čtenáiiir studenti,berte tento text jako instruktážního pr vodce,kter)ivás piedevšímv závěru,|ednotlilych kapitolvedek samostatnému a svobodnémtr prom šleníuvedenychtémat. . Dítě se má učitprostĚednicwímvlastníchzkušerlostí. Vychovatelmá usilovně podporovatieho individualitu a nezávislost,pročež se rychova má vždypiizptisobovatvryoji a potiebám ,jednotlivého žáka. . Do počátkudospír'ánímá brit žák vyškolenv unrěrrí,literatuĚea náboženswí- a podle r,lastnípotieby pak zr'ičtovat se společností. . DalšídLiležité aspekq' lt1'clrorar: - zdrar'éprosticdi, - zvládnLrtí nějakéhoÍemesla, - četbaronránu RobinsonCrusoe. Úkol. Zkuste r,ystihnout alespoii dva základní požadavkv.kterébyste kladli na mateiskou, základní, stiední a l'7sokou školu. Prosínl' aby vaše požadav|q byly trochu netradiční a pi.itomrealizovatelné.
literatura: Doporučenáprimární [)itlcrot,D': c l ' A l c n r b e rJt',:
BerkcleY,G':
H u n r c ,I ) ' : L o c k e ,J . :
1,.Á
1995. T/'i rozmluuy mezi Hyladem a Filonem. Praha 1927. Zkoumtínío lidskémrozumu' Praha 1972, 1996' Duě pojedntínio ultídě.Prlha 1965, 1992' Esej o lidskémrozumu. Praha 1984.
o u chouě.Praha 1984. L . : Persleé listy' Praha 1989. C . Montesqtricu, l,elikosti a upadku Řírnnn . Praha Liuahy o P:\íčiil(icl7 1942. O duchu zrikon . W'aha 1947' Praudiuribistorie.Praha 1983. Praha 1956. R o u s s e a uJ ,. - J . : Entil čili o u4cllouriní. Vyznriní.Praha 1978. O p uodu nerounostimezi lidmi. Praha 1949. smlottuě,Prlha 1949. o společenské Voltairr
Shrnutí: Vyjmenujmeted'ještějednou stěžejní body tétokapitoly: l. ,,Nic nenív lozumu, co diívenebylo ve sn-rl'slech..Locke. 2. ,'B'i,tznamenábrit vrrímán..-Berkeley. - Hume. 3. ,,Jedináskutečnávěda je matematika.. 4. Je nutná vzájemná r-rezávislost moci soudní,vykonnéa zákonodárnéMontesouieu. 5. Člověkuje ciebacitr'ra piirozenosti- Rousseau. 6. Vítězstvírozumu a pokrcrkunad nábožerrskynri a filosofickymipiedsudky - to je osvícer-rství.
Hereckjtparadox.Olomouc 1997. Vj,borz díla. Praha 1990. Encyklopedieaneb RacionrLlnisltluníkuěd,uměni a ielne. sel.Praha 1.954. V1lborz díla, Praha 1989. PojednrÍnío zákLadecll lidskahopozntíní' Praha 1938,
Rozprauy.Praha 1978. Všetečrté a bezbožnéotizky doletorttteologic Zapaty. P r a h ai 9 1 0 . Candide neboli optinisrnus.Praha \978. Vyborz díla. Praha |978.
Doporučenásekundárníliteratura:
Rod,\V.
FilosoJicklsbunik. OlomoLrc 1997. Not,ot,ěkri rthsof e. Sv. I I. Praha 2004.
155
KapítoIa7
IMMANUEL
KANT
Podle mnohych historik filosofie nejqiznamnějšímys litel po PlatÓnor,ise narodilr. Královci 22,4' |724.Jeho otec byl sedláiema manrinkapatiiIake kiesťanské sektě pietistŮ' kteií se snažilio navázáníosobního kontaktu s Božswím(patrr-rě pod jejímvlivenr se u rnladéhoKanta probuclila cta k praktickénrunáboŽerrswí' a zejména k mravnímhodnotám). Kant nikdv necestoval,nikdy nebyl dále nežv bezprostňednímokolí svéhorodného rrrěsta.Měl rrídsvrijklid' pravidelnclst.několik piátel, sluhu Lampeho a dobré doutrrík1,'Pies svéchatrnézdravíse díky clodržováníspr.ávnéživotosprávy dožil80 let (zemielv roce 1804). Kant piednášelnejenom filosofii, etiku, estetikua piirozcnéprávo, ale také vědv: matematiku' fyziku, irstronomii:rgeograFii.Už za svéhoživota pĚírodní dosáhl proslulosti,neboé;eho liLitickáfilosof-ie zprisobilav dějinách evropskéhomyšler zce|azásadníobrat, jenž byl pŤirovnávánnapiíklad k revoluci' kterou v astronotnii qwolaly závěry Mikuláše Koperrríka. V tétokapitole nejprverrahlédnenle do piedkritickéhoobdobí Kantova myš. Pak lení. zanrěiímepozornostrraobdobíkritické,zvláštěna \ymezenía popis oblastipraktického rozunru.Tietíoblastí's nížseseznámíme, buclefilosofiepráva.
povahu nejmenšíchčástichmoty Kant navazujena Leibnize a odhaluje nějaké jež napltiuiepro.rrar..'Privodně tedy-nemásm'vslmluvit o i'ako-,'sílu, čienergii.Ž, q,o Kantoly vize powrdila s,zika ii"" .' n.i.u, .l. ,pi!. o síle ] t ) .l r t , l c t íj ,i s r čn e n ír i e b ap i i p o m í n a t . a poimově olrle. první lrivoiovéobdobí' r, němžmeto
7.2Kritickéobdobí a) Teoretická filosofie cestami.Tu první piedPied Kantem šlanovověká filosofie v zásadědvěma idejí,kalkuracionalismus' ktery pĚedpokládalexistencivrozenfch stavcrval stála speku. pak pilíiích těchto Na kauzalitou atd. lor,:rls nesIrrrtelnoudr-rší' aristotelskysvlogisnrus' lltivrrínletafyz1ka, 1ežse v logice opíralao tradiční jenžlr.vrcholil Druhou cestu piedstavovalempirismus (Locke, Berkeley)' jej probral z dogma. skepsíDavida É.,-". Právě Hume. jak vzpomínalKant, jejíchpodstat,není sarné, .i.l.édi.í.otr,a ukázal mu, žepoznárrískutečrrosti jste viděli i v',',Hume jak poznání), r.rrož-r.ré. lěnto agnosticismus(nemožnost je, iak se opíralkrorně ;l,.,ehohla.,ně o kritiku pojn]tr kauzality. Kauzalita Hun-reclonrníval,pouze plodem vícekrátopakovanézkušenostis jevernpied. kterou lidská mvsl ze zvyku n'uyvá piíčinr-rosrt ch,iz'eiícínl a násleclrriícín-r, Totéžsarr]ozÍejmě (tatopiíčinrrost má pÍitom dajnčv1wěratz věci samott]é). plaríi o dalšímvyznamnémpojmu dogmatickémeta$'ziky,kter1imje substance.I)oznáníneempirickéskutečnostije pro Huma iluz'í.Jediná opora'
Krrrt pieder,šínr lyslovi1 hypotézuo lzniku slunečnísousta\y z rozpri,Le. n/ch částic hmoty. Tato hJpotéza je ve svédnešnípodobě vyrazně ov|iv. něna NewtonoaÍmi gravitačnímizákony. Podle tétokoncepce mechanické kosmolo gie vzn1ká p lane tárn í systémz r otuj ícímlhoviny r ozpt!,|enj,ch čás. tic právě pod vlivem gravitace.Tato teoriedostalapozději piízviskoKantova. Laplaceovateorie vzniku slurreční soustavy.
bi'l početpravděpodobnosti. ktcrá Hurnovi nakorrecz'iejměz,ťrstala, Kant, jcnžwrrikal ve spekulaci a dedukci, stejnějako v empirickésyntejeho tičrrosti' vr,r.olalv dějinách evropskéfilozofie rotálnípĚevrat.Píedmětem ÍilosofierotiŽ už rrenírealita,ale stává se jím lidslď rozum sám. Posouz'enínl zp[rsclbu,j"l.y- ftlnguje lidské myšlení,odpovídá Kant na-svéfundamentá'lní otá,íy,j" *o;,'a pňírodověda?Je možná meta$zika,iakožto věda? Ptátnese tec1vpo piedpokladech poznání. Ve s;liscch Krl tilrt čiitého r,zlt,tlu ( 178 1) a Prolegornenake každepííštínetaJ)zice,jcž se butlemoci stit uědou(1783) opírá Karrt svévyz-kumyo piedpo'
íco
to/
7'1 Predkritickéobdobí
klad, žepÍírodnívědy, matematika zejména,stojína apriorních (zkušenost piedcházejících)schopnostechnašehorozumu. Možnostvědeckéhopoznání tak spočívána existencitzv. syntetickfch soudťrapriori. V nich je spo,jení subjektua predikátu zajištěnosyntézourealizovanouprostiedrrictvímr-rašeho rozumu. 1:rk<x1,m syntetickÝrnsoudem apriori je napčíklad včta:,,Každriztněna nui suottpiičinu.,,Poc]leKanta nelze vyvodit tuto r,ětuze zkušerrosti.o zkušenostse opírirjísyntetickésoudy aposteriori_ jejich piíkladem je napiíklad věta: ,,Těntotroitibelníkje čerucn4.,, Zde je již tieba uplatnit empirii, neboťtrojťrhelníkv nejsoučervené ntttně a obecne. V nutnosti a obecnosti Kant spati.ujezákladnípiedpoklad vědeckostia loka. |izujeji právě do oblastičistého rozumu' jenžobsahujepoznáníapriori. Zkoumání možnostípoznáni, tedy nikoliv poznávárlíurčitéhopiedmětu vědy, se u Katrta nazi,vá tfanscendentálnífilosofie' Tianscendentálnífilosofie se členína: l. Transcendentálníestetiku - vnímání),v nížje zkoumáno snryslovépoznání. (od ieckéhoaisthésis 2. Tlanscendentálnílogiku (analytiku), v rrížje analyzol'áno rozvažování(V,erstant/), ňadícísmyslovj substrát - zachycenj, apriorními názory smyslovosti (tzn. časenra prostorem - ježpro Kanta existujíovšenlpouze subjektivrrěv lidskémvsli) - do některé ze čtyÍforem kategorii našelromyšlení.Každá z uvedenych forem (kvantita, kvalita, relace,modalita) se projevujeve tĚech typech sor,rdrh. DeflrricikategoriíKant sice nepodává,my se nicméněpodívejmena ilustrativní piíklady forenr soud , z nichžje pal<možno lr7'tvoiit kategorie: l. obecn1, soud: Wichni ptzici majíkiídLl- kategorieveškerost(kvantita). 2. Zv|áštní sovd: Některéžen1jsou L}ldtkl- kateg
r5B
(l. ])otlrníněrry sorrd: Jestliže uenku prší, cesty budou nohré kategorie (relace). ;li.íčir-rrrosti (apodiktickÝ) sotrd: Dnes mttsípršet - kategorie nutnost NrLtn1, 7. (nrodalita)' K.rždlíkltegorie rná svévlastí schéma: - Napiíklad kategorie kvantity je z-aloženlrna počítání. a tedy na časové ze souhrnu toho, jak často následnosti. Kategorie modality'yPlrá sc dany jev rYskYttrje 1-e schénrat Kant odvozu,ie ještě svsténrzásad: - l)ro kvantitu ie to axion názoru, vypl1vající z- piedpok]aclu, Že kaž'tly pi.edrnět naší zkušenosti musí existovat jako kvantitativní veličina, -
vyskr,tujícise v apriorní formě smysiovosti (v časea prostoru). Pro nrodalittr jsou to postuláty empirického poznání. Za skutečné(což je jcdna z kategorií modaliry) se považrrieto, co vy-hovujenlateriálr-rín-l podrnínkám zkušenosti (smyslory vjem).
teofetické filosofle' která je velkolepym pokusem věcleckéhopozrlání včerně mera. tl vvwčeIrípiesny'ch hrarric a pieclp
.]. Tianscendentální dialektika. V ní zaujímá stiední místo pojem rozumu (Wrnun-ft). Rozum sím jev tzv. ideách. Tento s1lontainněskládá rrrrrožstr,í PoznatkŮ a sjednocuje rozurrr lytv:íií jednak ,iednotící ideu myslícího a cítícího ,,iá,,, která se běžně nazÝryá',duše..,dále sjednocuje celek poznávané skutečnosti
veškeréděrrí a ríčelovostve finální do ideje ',světa.. a konečně završr.rje ideji ,,boha". .I.ínrto se Kant r,vrovnal s tradiční metaÍyzikou, která operuje s trve. clerlvrni telmínv, jako kdvby b,vly pozrratelné'Kant jim vvrnezil nlísto ve svétranscendentální filozofii a ukázal. ževě
159
se skl,ídi z ntízorli,hterépan,í leesmyslouosti,a ze soud , které ,,Zkušenost dílernrozuttžouriní '..,,(Prolegomena'.',c'd., s' 70) .jsouuj,lučně ,,Možttostzleušenostiu becje ki1, 77i,,,,i, obecn.ynztihonempiírod,, a zisad1 zkušetnstijsott rouněžpiirodní zákony. Neboťpiírodu nezntime jinak nežjako souhrnjeul\, tj. pl.edstnuu nris samylch,a nam žemeproto brritzákon spojouáníodjinud nežze zisadjejich spojouriníu ntís,tj. z pod. je umož outína mínekjejich nutnéhosjednocouáníujcdnom uědění,čímž zleušenost.,, (Prolegomena..., c.d., s. 85) Meta$.zika je proto vědou o mezích našeho rozumu' nikoliv naukou o piedmětech světa. Racionalismus lywáií apriorní podmínky poznání, kterése realizujíve světějevŮ, tedy smyslovosti.Svět ,,věcío sobě..,podstat' zristává filosofii a vědě nepiístupn . b) Praktická filosofie Kant ovšempii svékritice tradičnímeta$,ziky nikterak nezanevielna iešení otázL7 mravníhopŮvodu lidskéhojednánía možnáetická určeníčlověkafilo. soficky rozpra.covalv Kritice prakticleéhorozumu (1788) a v Zrikladech meta.fitzikymrau (l785)' Piedběžněshrnuto,Kant zde demonstruje,ženad světem smyslri a teoretickéhorozumu je ještěsvět mravního iádu' jenžje sice pouze inreligibilní(rrryšlelry), ale pĚestok rrěrnumáme pĚístupprostiednictvím rrašehojednání' kterénárn Lrrčlrje praktickf rozunr. Mravní vědomí velmi trpí rozporem mezi mravním jednáníma tím, že rrevždyse takové jednánísetkás odpovídající odezvou.Jelikožtedy běžn1ičlor'ěknem žeZPÍavidla naléztspravedlnosta iád mravnosti v tomto bytí,je podle Kanta nucen a věiit v ,jehousktrtečnění v nadsrnyslové oblasti.To však iej alespoĎočekávat Kantovi nemrižestaciit'Se světemnepodmíněnésvobody jsme spojeni skrze praktickf rozum' jenž tak stojí r",išenež rozum čistěteoreticlry.obdobně jako hledalapriorrrípodmínkynašehopozrrávání,tak i z,de.v oblasti moráIky' Kant hledá apriorní (tj. obecně závazné)podmínky našeho jednání. Na jednéstraně- podle Kanta - člověkjedná jako bytost zasazenádo chodu piírody.Ři.ti se sqimi smysly,pocitem libosti či nelibosti,náklon-|eto nostmi a touhan.ri. piírodnínutnostijsnle tady na světěpoclleKantova míněnípodĚízcrri. Na stranědrtrhénáležívšaklidskí bvtclstrovrrěžoblasti' 160
kclc tattl tak iíkajíc $'zikální nutnost nemá oporu' Když člověk transcen(afekty, pudy, vášně),odehrávajícíse ve cltrjciliírcldu a svéempirické sklonv nelibost. mftže sc stát jeho motivace v jednání čistěrozr'rr'.rriacichlibost Sfera ,,věcí o sobě.,, do níž se dostáváme prostĚednictvínr pr:rkticÍ))ov()|.l. nás povinuje k,iednání dle ideje obecného zákona. Ten _ rozumu, kého rnusí byt nutny a obecny. Každá osoba je 1ím zavázána salna jek z-rrlirrro o srlbé',inclividuálně. Z toho pramerrí autonomnost Kantory etiky. Autononlie obecného zákona však r' sobě zároveĚ obsahuje závaznost mravnílro jcc{rl,iníje.lrrotlivé osoby pro všecl-rnyostatní člen1' společnosti' Zde se rt Kltrrtl opět vyjevuje osvícensky pĚerlpokl:rcl obecného urriverzálního r()7-tlllllt.rra rrějžse mťržekažd,i,z nás ,,napojit... .l-írntcl se dostáváme k rihelnému kameni Kantovy nauky o morálce, kterou jc kategorickf imperativ. Zák|aclní otáZkou každéetiky je lidské jednání: ',Co nrjn děht? |, co mohu doufat?,,To je ovlivĚováno našír,ťrlí.Vťrle bere podle K;irtra.sr'ourrlíru bud'z indir'iduálního rozumu (autorrot-nie- vr-ritinín()ttllv jeclrrÍní)'nebo jsou pravic{lajednání dána zvrrějšku(božípiikáziirrí apod.). Jak jsnlc 1iž viděli, Kantow filosofické aspirace jsou povÝtce racionálrrí, it proto i r'etice rnu jde piedevším o nalezení nepodmíněného místa svoltody, k rrčrr.rttž se vz-tahujeme sq'm ;lraktickynr rozumenl: ,,''. s(tl?iťitile se s morálním z,íkonem, ktery si ttuědornujetne bazpro. stiu|ttě, d kQž ho roztttttpicdstauu1ejako určot'atelenepiemožitetttélnsnryslot,.1ilttiptldtnínkdmi, ba od nich plně neziuisltrho, míií práuě k pojtnu st,otrortl." (Krit i ka pra ktic k éh o roz untu) Karlt zc]c r-lliírra rnysli svoboc'lupozitivní (k rrěčenlu),jež se lišíod svobcrdv llcg:tti\'llí(od rrččelro). B/,t svobodnf z hlediska Kantoly autonomie znamená bít sobě samému zákonodárcem. ]ak wwáií prakticky rozunr (Kant z-cleptlsrupuje pii lykladu srejně jako v Kritice čistéhorozulnz) praktické .Iy zásady. rnohou byt platné pouze subjektivně - jakožto maximy, kterJ určujívtilijec1rrotlivcebez ohledu na ostatní licli, napiíklad: ,,Budu chor{itdo suun)/., nebo r-nohou platit obecně - to jsou pak praktické zál
161
Viděli jsme, že zatímco prar,idlačistého(teoretickélro) rozumu maií rrtrtného tak rozuÍ11u pov:rlru pťrsobení, pravidla prakrickéhonrajítoliko povahu žádoucnosti.jsme Iim povinováni (Sollen).Pňíkazmravnílze r7konat i nevvkonat. Z tohoto dŮvodu Kant volí pro praktické zál
je nyní možno cldr'odit takéKantŮv posto j k otázce dobra 1, rlveclerlÝchanalyz žesměr nrravního jedrránínemťrže lrodrlot vLlbec.Viclěli ,jsr-rre, r zllr' pclt:tžrlro z toho, že nějaky piedmět našívúle ozna. tj. náklonrrosti, llaší z, vl'plyr,lrt etika je autonomní, a proto čírnebud za ,,dobry.,, nebo za ,,zly..' Kantova tak není ta či ona věc nebo na první místo staví vnitiní postoj. A ,,dobrá.. je jak bylo patfno' projen v A ta b]i,t naše le' dobrá, mriže ,'dobrá.. čl
Kategoric\i imperativ je prezentován u Kanta v Kritice praktickéhorozumu následovr-rě:
Prvr-rípostulát ,,.. 'uypljtuá z praktifu nutnépodmínky piiměienosti trutíltí llpltténu spln,ěnímortilního ztjkona; druhj, postulrÍt ry|pauá z nutnéhopied.
platit jako princip ,,Jednejtak, dby ntaxima tuéu le mohla uždysoučasně obecné ho zák onodirstuí',. Y Ztíkladechnetafitzikymntt,ťt p,aktěnritclformulacerni:
K prlívě rr'loženénauce o morálce dodáme ještěKantenl zforn-rulor'arré tii nezbytrré podmínky mravnosti: - nesnrrtelnost duše, - svoboda vrile, - existerrce boží.
pok/ltttt nezáuis/osti od smyslot''éhosuěta a schopnosti rtrt|ouzt suott u li por|le zuíkona inteligibilního suěta, tj. suobody; tietí u4pfiutí z nutné podruínk7 takouého inteligibilního suěta, aby byl rutiž nejuyššímdobrem za ího sdmostdtnébo rt,obra, tj. exi stence Bo l.,a,,. s,irdpo k lttrl u nei u.yšš c) Kritika soudnosti
,'Jedn,j tale,iakob'y se maxima tuéhojedruiní měla na ztíkladě tuét,tile strit obecnytnpiírodnínzzikonen.,,
Sarnostatnrirozbor by si iistě zasloužila i Kantova nauka o ričelnostiv pií. roclč'acstcticklíterlrie.N'11'sev návaznosti na analyzu mravního jednání ome-
,,Jedncjtak, abyspoužíuallidsruíjnk ue suéosobě,tak i u osoběkaždého drubébouždyzároleit jako čala nikdy pottzejako prost edek.,,
zírne je rr tla konstatoviíní. že tak jako nás neopravĚuje, z hlec{iska piec{mětu našívťrle,souclit jednátríjako clobréči zlé, tak nás ani neopraviruje hodno. tit nějaké irrnělecké dílo z hlediska jeho piednrětrré hodnoty (materiální'
Je tĚebaiíci, žeKant tento kategorickyimperativ rrepostulujejako podmínku mravnosti,mravníprincip nebo něco podobného.Kant pouze piesnouanalÝzou praktickéhorozrrmudošelk závěru,že stĚedním vodítkem|idského jednárríje právě imperativ'ke kterémuby dospělivšichni,kteií by absolvovali stejnou práci jako on' Kantovi takévelmi zá\eže|o na tom' aby jeho kategorickiiimperativ nebyl inter;lretovánve smyslu rčerrí: ,,Co sám nechceš, l.ínl b1'sez'ajisté nečiĎc1rulryIl... nríjelcíl je.hofilosofického snažení' 162
prlice' proc{ejní cena). Umělecké dílo mťržerrre l-rodnotit poÚze Z hlediska rraší ttrtlvnclpoznání, vyvolané estetickou zkušeností.Čisry o'tah ke krásnému je podmíněn naší nezaujatostí: ,,Krtisnéje t0, t,o neuzbuzuje urjšeit',,Krásr-ro tc<1v spac{lí do iíše,, čelťr o sobě..:Piestožev nás krása vzbuzr'rjelibost, nem z-enleji chtít nebo mít. Podobně lz,echarakterizovat i lidskí'život sárrr:podle Kanta tlernlír.ičelv ničem jiném než sám v sobč.
163
7.3 Ke Kantověfilosofiipráva KarrtŮv náhled, že kaž'dj.člověkmusí bÝt považovárrza čel,a nikoliv za prostiedek,ťrzcesouvisís jeho pojetímlidsképiirozenosti,která je podle jeho názoru určenapiedevšímrozunrem a svoboclou.Spolu s Lockovrim liberálnín-r;liirozen/m právenrje právě tento rozulllovy základ mravnosti,iakopod. mínky svobodnéhoživotave společnostihlavní inspiracíKantoly nauky o právu. Tá je systematickypiedvedenav Metafyzit'emrau , zejménar'první části, nazvanéfu{entfi,zické základL ttttuk1o prtiuu (1797)' Liberální tradice piirozenéhopráva sto,iína piedpokladu,ževnitirlí,morálně r.l.znamnásvoboda potiebujeprávně zajištěnÝProstor a emarrcipacečlověkase nakonec reali. zuje vždyskrze člověkasanrého.Také Kantova právní filosofie nacházísvé vychodiskclv piedstátnímpiírodnímstavu.V něm je piedpokllidána svoboda ve smyslu ,,ttezáuislostind nlltícílibou li drul.,éhočlouěka,., což je takéjediné púvodníprávo náležející kažclérrru člověkuna základě jeho lidswí.Tento postulát je takéapriornín-rprincipem piir.ozenéhopráva, o kterémse hovoií takéjako o práVnímformalismu. Z prepozítivnízákladnínoÍllly'jížje ,,suoboda,pokud m žepodle t,šeobecného zákona existouatspolečně se suobodoukaž. jen déhodruhéhočlouěka,. |ze rctiž odvozovat zase formální apriorní věty. , je jeho Kantovo právo tedy povÝtce Zasazenodo nauky o mr.rvnosti' pro. toževně|ší svobodaje pcldstatnlí potud, pokud skytáprostorsvoboděvnitiní. Vzhledenr k tomu' žev piírodnímstavu neexistovalyzákony' byla prakticky znemožnětlamoráiní seberealizace ' z čehož,ryp|i",/á,vesmyslu kategoric. kéhoimperativu,nutnost vstoupitdo občanského stavua poc{Íídit se tlaku veĚejnÝchz:íkonŮ'Z uvedenéholze r,1wodit,Že smyslern uplatrior,ánípráva je poclle Kanta umožněníosobního rozl.oie l, moralitě i1 n7ÍanosÍii,,P,Tiuz je souhn l,odmínek,za leter.)ich libou lejednollo mí)žebj,tspojenas liboutilídru. héhopodle ušeobecného zrikon suobody.., Úhrr'e* lze Ěícia z'opak
I cJ4
Katltovou defirricí práva, jež stojí na z-ásaděrozumu' podle l}czprrlstieclněs člověka má b t vždy ve shodě se svobodou člověka drujedrroho ktcri svoboda moc práva. Rrizné piekážky, kteréomezují mou svo. helllo,souvisí donucovací
b
n:ísi|í.Kant uvádí pi.íklad, kdy donucování, jehož užívávěiitel proti dlrržní. kor'i, je l.e shodě se svobodou obou: jednak dlužník dobrovolně piistor.rpil nll tltro rnožnost, kdrž si \'Tpti,ičil'a jednak musí souhlasit s podstouperrírn
clrlnttcetlí'iehož by n1![ 1, podobné situaci právo sám r'ržít.Uvedeny pĚíklad tllis znclvu vede k ;liirozenému záklacltr Kantoly právní nauky, podle které se dá prár,o q'ložitjako možnost shod1' mezi všeobecnyrrr i vzájemnym donu. cerlítrra mcz'i svobodou jednoho každého' PĚedností této nauky je to, že se vvhí'bá dvojímLr klanrtt, kter1i mriže vést k autoritativnín-r formám vládnutí. Ze prr.c{nepiipouštísnlěšovánípráva se silou (Hobbes, Spinoza) a za druhé nepiipotrštísI-něšování práva se ctností (PlatÓn). Dá se iíci, že Kant v piís. ttrp je jisrym stiedern mezi oběma uveden mi ,,extrénry,.. Svrchovaně eticky pĚístup je i základem Kantova postoje k trestu. ,,.Ircstuloženy soudern ... nemt)že bjt nikdy uložen pouze.jaleo prostžedek k podpo{"eně1akéhodobra pro samotného zLočin,ce(polepšení)nebo pro ob tnskou spolcčnost (ochrana, ztlstrašení), n1brž nttsí bj,t užd\ uložen, ?r0t0že se prouinil; neboťs člouěkem nelze nikd1 naklrídat jako s pouhj,nl proltiedkenl k zriměr m někoho druhého a nelze ho mísit mezi piedmět1 t,t',t'nt'hlptiua: proti tomu ho chrání .jtho urozend osobnost, i když m žc b.llrorl:ottzen k tomtt, a,by občanskou osobnost ztratil. Dih,e než se pomysti |l/t tt), dby se z' tohoto trendu získal nějakj užitek pro něho samotnéllo n
o pro jeho spoluobčan1,smí bj,t sbledán bodnjm trcstu,,.
V sottr'islostechtéto problematiky je Kant zastáncem teorie odplaty. Podstatotl trestt| má byt nastolení spravedlnosti prostĚednicwím spraved|ivé odpla11'.Diky s}.ral,ed|ivému jako odpor,ědná potrestání je zločinec uz-r-rán a piíčctnáosoba.
toc
V oblasti státního práva, ježu Kanta rvpllÝvá z práva soukromého(napiíklad z nedotknutelnostinrajetku),piičemžto 7-ase ,yP|iryá z principri mravních' lze sledovatsyntézuRousseauoryteorie společenské smloul'y s rozdělením moci, jak je podána Montesquiem. Rozpracoviírrí mezinárodníhopráva 'ienáměten-rspisuK uět.nétntt míru,Závěr tétoka;litoly ponecháme tedy Kantovi sat-notnénu: ,,Za uzauienímíru nemriplatit takou!,smír,leteryje uzauiens tajnou ujhradou pro budoucíurílku, Žridryi 5xnl'tatnl strit (ntal\l ng[, uelky, tta tonl nezáteží)rtesmi byt ani dědictuím,ani uyrněnou,ani koupí nebo darem získrinjin1lm stdtem. Exisnjící armidy mají časeru zaniknout. Neboťneustáleollrožujíjiné sttí1tuilkou, jsouce hotouyobjeuitse kdykoliu u plnézbroji, jiné státypod. něcují,ab.yse nauzájem pi.ekontiualyu mnozstuíozbrojenctZ,kterénezntí žrídné hrunice,a jelikož sepro t daje fta to uy|t/lložené stáuá nakontc mír tísliuějšítnnežkrritkti utílka,jsou tyto arnády sam1,piíčinou točry)ch udlek. Nenají blt dělán1 žirlnéstátní dluhy r,zahmničnímobclndu. Ztidtj sttit se nemrj násilně uměšouat do ilstary,a uLí$,jinébl stlitu. Zidn|i stlítse nemá ue urilces jin\m sttítcmuchj,lit k takou.ymprost edk n, hteréu budouciltt tníru nutně zncmožníuztijernnottdtiuěru: jsou tikladnéuražd1,trauičstuí' takou.ymi porušeníkapirulat'e,sptichriní zrad1,1111 pp,,ženémstitě atd',, občanská ťrstava v každémstátě má byt republikárrská. Zd voclněrrí:,,Když(jak to u tétl tistauějinab b.ytnem že)ie le rozhod. nutí,zr{aurílkamá nebottcmá byt uedena,u.yžadouán souhlttsobčan, není nic piirozanějšího- protože by suym rozhodnutím na sebe museli uzít ušechny urilečné utrapy (jakojsou: sami bojouat;kryt utilečné nilelady z ulastního majetku; lopotně naprtluou/ltzkrjzu, krcrou za sebou utilka zane. chá; k dot,ršení ušehozla rut sebenakonecieštěuzít biemeno dh , které ztrpt\ujctn/r a nilzd\ ltcrniižebj,tkutili blízk.1ily, suile nou1rnt,tílbimspla' ttež ceno) žesi budou ru,lmi rozmyšlet,afu tab zlou hru začali.Naproti tomu pii tistauě,u nížpoddanjt neni občanem,která tedy neni republi-
r66
* L.íttsk,i, to je tott trjsnadnější uěcí tta suětě nebot, l',loua státu není jerl. ttitlt zobčartt\, nlbržt7tdjetníkem stifu a u suych tabulí, na louech a letol,r,ír!cích,p i duorních slaunostech apod. utílkou neztftltí ani to nejmenší, rI f)rlto se pro ni rozhoduje z bezu1znamnjch pí.íčinjako pro nějaky z,ílllL'n.y u7let a jeji osprauedlnění lhostejně pženechá ze slušnosti diplo/tlntiťklrnr,rsboru, .jenžje k tornu uždy suoJn}' rodní pníuo mri bj,t založano na federalisnu suobodn\ch stritti. hospitaI,ruíuosuětoobčanskémrj byt omezeno na podmínky ušeobecné " ( hostittnosti). i I n' Po ]4ezir
Úkol. : kapitole si zopakr'rjte ])tltérclrrlíročrrější n r r a v t t o s t i ' |. tii piedpokh.ly 2. ctl znatnená slovo ,.apriorní.., .1. jlkr' srnysl má v Karrtově právu tresr. Sltnutí: l. K:rrlt spojuje dvě hlavní linie novovclkéfilosofie: . racionalismus: poznání je vyhradně produktem čistéhorozumu' . enlpirismus: pozr-ráníje možnéjen na základě smyslového vr-rímání. P
167
Doporučenáprimární literatura: Kant, I.:
Kapitola 8
Kritilea čistého roztlmz. Praha 200l. Prolegomcnake každépiíštímetdÍ|zice,ežse butle moci stdt 'f t,t,dou.Praha 1992. Kritika praktickéllorozumu' Praha 1996' Základy netafuzikymrau ' Praha l976. K uět,néntu míru. Praha 1999. SttTducbouidcouy.Praha 1922.
RoMÁNTICKo-IDEALISTICKÁNĚupcxÁ FILosoFIE
V tétoi.ástistudijníhotextu se m žetepokusit porozumět koncepcínrtií dal. německéklasickéÍllosofie.Jižjste se seznámili s Kanrent, šíchpi.ec1stavitelťr jejíosr,ícenské srrrěĚování, krcI.l'pi.edscavuje nyrrínás čekajíFichte, SchelliIlge Heqel, kteií woií jejíromanticko.idea|istickou větev. Piímí.rnipiedchridci romantismu, ktery charakterizujepĚedevším víra,cit a snlvsl pro krásno spolu s tisilím o pĚekračovárrím smyslovéhosvěta' byli biísníciF' Schiller a .ř7. Goethe a filosofovéJ. G. Herder, F' H. Jacobía F. l). L'. Schleiernracher.Slavny rorrrant,ickí' básník Friedrich Htilderlin ovlivniI Schellineas Hegelemzcelabezprostiedně, neboéb1'lza studiíjejichinspirujícínlspcrlubydlícím na utriverz,itníkole|iv Tiibingen.
Doporučená sekundární literatura: Heidegger, M. ;
Fe no meno logickií i n terprctace Ka rttoty k ri ilk1 t:isté ll o |.ozu,?t,l, Praha 2003.
8'1 Úvod
. 168
Romanticko-idealistickáfilosofie lychází z Kantova protikladu jevu a věci o.scrbč(ne;lozrratelné podstaty)'C)pouštívšakKantor,o skeptickéstancrvisko tÝlia|ící se poznáIrí''r'.ěcitl sobě..'a proto jí r'ržnestačí pouze teorie nrravních ptlstr.rlátŮ, piedpokládaiící nesmrtelnouduši,svobodnouvťrlia boha. IJledá novéa z-l.láštní poznánímeraÍyzického pťrvodu,1ímžI..y b14ornožné pronik. ntlutdtl tajLi,'včci o sobě...Tím se ovšem,jak asi užtušíte, německyrtlmarrtick iclea]i'smtr.s zproner,čr'.uje nejduležitějšírrr Karitolym filosofickymtu,,.ní,-,-'. Pťrdu těn-rtoz,árněrŮrnpiiprar,ovaluž romarrtik Rousseau sr,ympoža.1aukenl nlir'ratuk piírodě,kráse a citu. Romantismus,kter1ise k těmto hodnotánl poslc1zc piiklorril, se díky odklonu od rozurnovéhonazírárrí světastal prt,níIltmr'šlcnkorryrn celkenr,kter1isvádélboj s osvícensk)inr racionalisment. Goethe proti abstraktnímu nl1,šlení kladeziení(.rcbauen)jakožto -zlk|.ttl .,|.r1rík|lld vec]ecké intrrice. Říká' ž-.',,ŠediurÍ každ,í teorie,ale zelen'|, 'je 'ie stront \..r'z nává citovénáboženswí, které zbavujecírkevllíhodogmatismu. 7,,',,,,,..., hv llvl podlc jelrorrázorunábožensky individualisrn.,,, n"boť,J,ksttta ].I|:)(,,\ll] R,t:r|.y tlt,i st,cn,ihožtttstlz... Hmota a duch 'seGoethenru jevízcela 'pinozou. 169
sfu jako jednotavěčnépiírody-boha' která si uvědomujesebe sama v {]6věktr. Filosofiché znah1: - Rornanticko-idealistic.tí mysliteléprojevujíl,yrazné pochopenípro iraciorrálnístar1',city a r,ťrli.oproti osvícetrskému ol.ljektir,isrrru a racionalismu zdfuazil,ujísubjektivismus a voluntarismus (princip vrile). objgyuji intuici - okamžityneanalyzovatelnystav vědomí,ve kterémse nám zprostĚedkujeněiak názor (hlavně nleta$'zickÝ),doprovázen1íp..,nypi.svědčerrírn o jeho irbsolutnípravdivosti.ProstĚednicrvím intuice se nám skrytá podstatajevíjako našenejbližší okolí. - Romanticko-idealisričtí nryslitelépodceĎujívědu a obracejíse raději k unrění a náboženswí.Yzorv pro tyto tendence na|ézají spíšev minulosti nežv piítomnosti' a proro romantistnuscharakterizu,jeneobyčejn/ zájem o historii a filosofii dějin' - Velkéoblibě se těšípanteismus a aristokratick,Í individua|ismus' Brjh jakož-topiíroda se nejduchovnějizrcadlív géniovi,kterémuale rnálokdo rozumí, a tak zpravidla zťrstáváosamocen, nazírqíckrásu piírody. _ V obdobíromantismutakévznikají- jako reakcena osvícensky kosmo. - nacioná|níhnutí. která se rr,chlešíĚí politisrnr.rs po celéEvropě.
8.2 Johann Gotttieb Fichte (1762-1814) Bvl filosoíem, kteryrnělsilnoupotiebuakcea činr'r. A tato
uědosloaí(|794) 7'ik|adnímyšlenky Fichtova díIaZáhlady uešherébo která část textu, vyžaduje čeká obtížnější smyslpro stuclenti, Nr,rlír,,is'rážerrí je Něrnecky idealisrnus totižcharakteristic\isklo.bst'.'l..e rrrt'šlení. ',,jšší - myšlenkovémetodě, která lykládá vznik nějakévěci na dialektice l. rrcnr myš|enkynebo pojmu v čase.První je vždyteze' Po nížrráslezlíkladč'qwoje clujeprtltikladrráantitezea rďsledkemje syntéza.Protožese s tírntomode. lctll setlilínreu všechtií něnreckych ron-rantik , bu
poti.ebase odrríží i v jeho vysoce abstraktnímnlyšlenko. vémsvětě'Je-li někdo odvážn}i,akceschopn1ia touží-lipo svobor'lě.je pravděpodobné,žedá piednost idealisnrupied enrpirismema matcrialisnrem.Ideirlismusodvozujekaždou reálnotrvěc z piedstaly, myšlenkyčipojmu. Naopak povahyméněsamostatné, tzn. ty' kterépotiebujík činuněiakou pohnutku z-vnějšku, ty, kterépodléhajídeterrrrinismuči v Ilěm rralézají omIuly pro r,lastní lenost,budou spíšeinklinovatk senzualistickému materialismu. Fichte má za to, žeidealistickáÍllosofieje z,hlediska poctivosti a drisled. nosti myšleníjedině oprár.něná.Jelro idealisnrusie moŽnv díkv intuitivně. intelektuálrrímu nazíriíní. Tím se zprorrevěiuje, jak 1ezicinré,Ka,..,tor,ě po ebě smyslovéhonazírání,jímžteprve každ1ipojem nab1,vásvéhosmyslu'
Arrtiteze:.Ji net ttc-.fá'Neboli:protiJri se ttaprostoklade Ne-jri."Já totižz prirr. cipr'rklade Ne-já' aby mohlo vtibecbyt. Ne.já je klacienoproto, aby byla Já moŽrlá;lr.ácea boj. Z hIcdiskapraktickéIrorozlllllu je Já l'e svépodstatěčistyčin (dctllspurus) a ncktlrtečrrá worba. Aby torrrutosměru určení Já clostálo,musínarážetrra odpor Nc-já' vťrči rrěmr'rž se rnťiže osvědčitjako svobodné.
170
171
Shrnutíiltltiteze:/i klade IÝa.jn'
Syntéza:,Jn klade prlti omezenému jri omezenéne-já',,Toto konečné i/ a konečnéne.jrÍse tedy navzájem negují'omezují.U absolutního/ se kladenéne.jrirr'rší, a proto je jejich syntézamož'náv podobě omezené,tj. empirické. Shrnutí syntézy:Já k|ade omezené jri iako protikJad omezenéhone-id. Shrnutí Fichtova dialektickéhoidealismu: - Teze:Jn je Jn - Antiteze: Jrí není Ne'jri - Syntéza: Já k|ade omezenéiá a omezenéne-iti. Aplikace v erice: Lépesnad porozumíteprávě piečtenému, když rlkážerne,jak Fichte tuto nauku apiikoval v etice a státovědě. Svět ve smyslu souboru vešker1ich mentálních piedstav a prožitkri,všech našichzávisl1ichpout má svŮj p vod v piedvědomémJá. A to podle Fichta znamená, žesvět nezávisína mém individuálním chtění,existujei bez něj. Vždy ovšemzáIežína mně, z-dase nechám Ne-já (věcmi světa) pohlcovat, vzrušovata vláčet,nebo mu lyhlásím boj svéhočistého Já. Lidsky životje tedy procesemsebezdokonalováníve smysltročisťování se od cizíchpiíměsí,od Ne-já. Politologie: Fichte hlásá, žeprávo rra práci, kterou je v rámci společenství ochoten lykorrávat,náležíkaždémučlověku.To je ovšernmožrréjen tehdy, neponecháJi se pierozdělováníhospodáiskych produktťrvolné hie tržníchprincip , ale sám stát se stane hlavním hospodáish,fm regulátorem. Dalšídťrležitou podn-rínkou tohoto práva, je státní , 1ežumožnínaplr-rění regulaceobchodu awi,voztl'Stát musívládnout nejenv hospodáiskémživotě, ale i ve v7chově.Zde je patrnÝ paradox:touha po svobodědovádí Fichta nakonecažk totalitě. Fichte byl takévelky německ'y'nacionalista, burcoval národ proti napoleonsk1imvojákŮm' Ve spisu Reden an die deutscheNation (Řečik nětr,ec. kémunrirodu)prolrlašuje:,Je t ebd uéstneciuilizoudnélidstuoskrze r meckry kul turní stát ke kultuie.,, 172
83 WithelmJoseph Schelling (1775-1854) je vlastnímfilosofem romantiky a jejím klasick1impiedsta. vitelem. Yychází z Fichta a jeho základních pojmťrJá, svobody a irrtelektuálně-duchovního nazírání (intellektuele Anschauung).Toto nazírání charakterizuje následovně: dli tajemnlípodiuuhodntíscbzpnostutéciod změryl ,,V nis ušech do suébonejblubšíbonitra, zbauenéhoušelto, časoué copiicházi neměnitelnosti 71r1zírr1t uěčnost.,, Schelling o prožitku tu podformou jšku, tt ztlt jako o hovoĚí extázi. poznání tohorcl HlavI"ríSchellingťrvsystémse naz1ruáfilosofie identity. Dualita subjekt U.í)- tlbiekt (Ne.Já) musíb1i'tpochopena z jednoty.Ale zatímcoFichte kladl jecinotící prvek dtl Já, Schelling ho klade do pĚírody,tedy zdŮrazfiujeobjekt. (Fichte),kterébere za svŮj základ absolutnísubjekt,dává Narnísttlvěc{osloví Téntopohyb je tiebawkoSchellirrepi.ednostpohvbu od pĚírodyk roz,umu. n.rtnáhlrinlintuitivnímskokem, kter/ je hodn1igénia. ABSOI-UTNÍ pRtxcrp (PRÁZÁKLAD se r.yjevujejako ()t]JL,K.|IVNÍ PoL- (PŘÍRoDA)
.[.írtlttl sc zabwá fllosofie piírody (Schclling)
- URGRUND)
sUt]JEKTIVNí pcit' (oucH, ]Ál Transcendent:ilr-rí fllosof.ie (Fichte) Vědosloví
Vrc|rolerrr pi.írod,vjakožto onoho nevědomě tvoiícího základu |e pak unrěleckéc]ílo- vědomy člověka. {tvor SchclIing se zab1ivaltaké bytostnou povahou lidské svobod1''l,idská svo. bocla je scl-ro1lrrtlstí k clobrrr i z'fu.Z|o vzniká tehdv, odloučí-lise lidská vťrle ocl světla božíexistence.
8'4 Georg WilhetmFriedrichHeget(177C_1831) vychází- ll tím se ftrnkcí wrazně lišíod Kanta'z pierlpokladu'ž,evlastr-rí ro7-unlu jc chápat protikladv.Kritizu|e proto f.ilosofii'která klade lidskému pozrráníhrilnice. nekonečna. Je nutno piipustit poz,r-rání 173
Hegelova filosofie je ryloŽena hlavně v dí|eFeltomenologie ducha, l v něm se setkáVámes dialektick1impohybem. U Fichta to bvl Pohyb od Já k piíroděa osvobozenís6 6d rrí.U Schellirrg:rto byl skok z piírody c{ol'ědonréhoducha boŽského Sr.ětla.U Hegelabude nlít tato dialektickátriáda víceroaplikací,nicméněuž teď prozradímtu neiobecněiší: 1. Teze:bytí 2. Ar-rtiteze: nebytí .}. Syntéza:dění V klad Hegelory c1ialektikyjako metody poznánía principu wlvoie samotnéhobytí: 1, Zák|ad woií absolutníidentita, která neuznávározdíl mezi myšlenkou a skutečností. BYTÍ
METAFYZIK,i pŘÍnooxÍzÁroŇ
=
MYŠLE,NÍ
ioc'xo iocrcrn FoRMA MYŠI-ENKY
C) vztahu m1'šlerrkv a sktttečnosti Hesel iíká, že rreshoduje-lise naše míněnío skutečnostise skutečr-rostí samou, tín-rhťriepro skutečnost. ZÍejně zde dáviípiednost c{r.rchu a nryšlence. 2. Identitu byí a myšlenívčleĚujeHegel do pohybrrdialektiky.Cíle syntézyvšaknelze dosáhnout skokem jako u Schellin*a.Jednota strbjektu (myšlení)a objektu (bytí)musí byt prokázána cestoll' kteror"r lyko. nává věclomí(cluch)' Hérakleiros,kteréhoHegel velrli obdivoval, tvrdil, že bez dění a pohybu neníabsolutnívědění. 3' Pohyb poznání je totožnf s pohybern l".fo'oiecelku světa' Pohyb poznáníje r'rkončen shodorrpojmu (rnyšlenky)a piedmětu' Hegelovo myšlenípopisujeproces'pii němžduch vsttrpujedo sobě cizí formy skrze piírodLr,dějiny a člověka.Na kor-rcitohoto.,vcházenído sebe.. 174
jenžmá věděnío soběsamém,to ztramenáabsolutnojakoŽto stojíc1trch, identitl'a rteidentiry". ..iclentita Ve filosofii se duch sárn poznává jakožtosttbstancea subjekt.Sub. jc sebe i svět, spadá vjeclnose substancísvěrl. ,,Prrtuda jekr' jerrŽrl-rr,slí (,-cleh ušdkje b.ytost,kteri dochrizídokonalostipgv2g 1,.yuojem.,, celek' |Ikázky aplikace dialektickÝch triád: a) FILOSOFIE: logika (idease jevísanrav sobě a pro sebe), 1. tcz,e: existenci), antircze: filosofiepÍírody(idease ,jevíve svévrrější (idea exisk ze sobě svévrrější vrací sama se svntézlr: filosofieducha tencea obohacenao vše,čímv rámci svévněišíexistence prošla- to je jednota celku světas ducl-ren-r). životirrdividua)' Íilosofieducha subjektivního(dušer.rrí (iád životaindir.iduave spofilosofie ducha objektivního lečnosti- etika). umění,filosofie syntéz,a: filosofie ducha absolutního (náboženství, cltrcha). a hlavně Hegelovaíerronrenologie
]. tezc: atrtitezc:
b)STUPNĚ PoZNÁNÍ: l . Vědomí individua tvoií smyslová piedstava,vjerna rozvažol'iíní. 2. I)rar'dlr jistot1'osobě slrrrrém tvoií sebevědomíindividua' 3. Rozum. 4. Duch tvoií sebevědomí celku. 5. Absolutnívědomísi ie iisto sebou samfm a celou realitou. V1ikladHegeloly fi|osofie státu: Stát nenísouhrnem samostatn)ich občanii,|ako je tomll v liberálníchteoriíchčiv teoriíchzaloženych smlour1',ales:rmo. na piedpokladuspolečerrské statn('mťttr.llrel-tr, individuálníchpráv' Pravá svorušícím rredotkrrutelrlost bcldaspočír,.li v existencistátu. Z Liplnérradi.azenosti státu rypl1,váHegelovo stanovisko k morálce. Roz. lišujev ní srrlljektivr-rí mrav. mral,nosr,kterou diktuje svěclomí'a objektir.ní 175
nost, kteroLlnaopak diktuje stát a právo. Ze by mohla mfavnost mít vrch jc u lí božírozuíjejicisek unějšímu Hegel nepĚipouští: nad stácer-rr' tituana ,,SaÍt o organizaci." Ve v,vvojisvětového'absolutr.rího a dějirrnéhodtrclla jsou zÍejmé r.yrazné Napoleona v Pruském státě. zastávkr'- v antickémŘecku' u a Uskutečněnídosahuje rozvoj absolr'rtníhoducha r'e filosofii. Ve fiIosofii Zavrchol ve filosofii povase absolutníduch sám klade a sám sebep<>zn..ivá. žujeHegel svújsystém.
primární literatura: f)oportrčerrá 1 ; ; . [ 1 9J ,.
('':
Hegcl' G. W' F:
Shrnutí IJegeloly fenomenologie ducha: . Ne mnohost,ale jednota. . Ne individu:r,ale celek. . Ne sr,ědomí'ale stát'
Schellins,F. \X/.J':
Pojcm l,zdělance.Praha 197 | ' Vjtborz diela. Bratislava 1981. Filosof e dějin, Praha 1933, Praha 1943. F-ilosoJie,umění, ntiboženstuí. ducha. Praha 1960. Fenomenologie Dějinyf losofir'I.-III. Praha 196I-1974. Estetika.Praha 1966. Ziklady J)losofiepruíua.Praha 1992. Malrí logiba. Praha 1994. V4borz díla. Praha 1977. Filosofckézkoumání bytnostilidskésuobodya s tím sou. piedmět . Praha 1992. uisejících
ažpiílištotalizu,|ící myšle ní? Není to na ronlantisnrLrs Úkol. triády' l . U v e c l . tpcÍ í k l a dn e i a k éd i a l e k r i c k é pii part2. Uvědomte si, jak lze dospět ke s,|ednocující dohodé,napiíklac{ nerskérozepii.Možná,žeharnronies partneremdosáhnemetím,ževez. meme z21své(a or-rtaké)arglrn-rentynebo stanovisko toho druhého.Co se stanepak ? r.iinlvlastním,jej studujte Znovu vnírr-rejte tento text a pclzorně,se zaujetítl.r jej (to je lre;lravděpodobné a smysl nikolir' proto, abystesi .'z,apamatovali., ale proto, abystesi právě prostÍednicwírn četbytěchto struč. postrádající), nych dějirr filosofie mohli uvědomit velnri diiležitévěci ve vás samotn/ch. Sbrnutí: jirk'rrrsrylema kam míiilo rr.rvšlerrí němecV tétokapitcllejstese dozvčdčli, kí.chiclealistti. Poz'rralijste zák|adnírysy romantisnrir(smyslpro cit, krásu' tétofilosoÍiejste se nadsr-nvslové sjednocení)'L] tií hIavníchpiedstavitelťr naučilitonlu, jakynr zpŮsobenl se mťržeprojer,ol,ata myšlenkovězachyco. vat pr.ivodrrí, dialekticky(skrzesvuj protiklad se realiztrjící) pohyb.
176
177
Kaoitola 9
TRACI O NALISMUS A VOLUNTARISMUS
Mezi hlavní piedstaviteletohoto l,yznamnéhofilosofickéhoproudu devatenáctéhostoletíse iadí tii velmi svérázní, osamocenía možnái lidsky nešéastní nryslitelé:Arthur Schopenhauer,Soren Kierkegaarda Friedrich Nietzsche. Abychom navázali na piedchozíkapitoly, mťržeme Yíci,žeiracionalismus (odmítánívŮdčírole rozumu a akceptaceintuice a subjektivníhopocitu) a voluntarismus (principem světaje v le) stojív opozici vŮčivšemnovově. k1im systémtim'kteréspásu člověkaviděly v fozumu. Všichni tii piedstavitelétohoto směru šli ke svémucíli poctivě a l'ytrvale,tiebažeodlišn1imices. tami' ne navně hledali nová q'chodiska a filosoficképráci obětovalicely sv j život.
9.1 ArthurSchopenhauer(17BB-1860) se narodil v pruském GdaĚsku jako syn bohatého obchodníkaa spisovatelky.Již od dětswíjej proto provázelo dobré rodinné zázemí,navíc mohl i cestovat a poznávat clzíkraje.Jeho otec si všakpiál, aby pie. vzal kupeckou firmu po něm' Dňívenežse tak mohlo stát, však Schopenhauertiv tatínekzemiel, a tak mla. démuArthurovi užnic nebráníloryužítdoživotnírentu lyhradně ke studiu a filosofickémubádání. Krátkou dobu Schopenhauerptisobil jako soukrom1idocent na berlínské univerzitě' avšakna akademickédráze nedosáhl spěchu. Úspěch a lznání se dostavilyteprve na sklonku života,ktery strávil ve Frankfurtu nad Mohanem. Ži| sám, jako charakternímfzout' jen se svym vlčákem.Vedle evrop. skéfilosofieho velmi silně ovlivnila takéfilosofie indická, neboťv prvnípolovině devatenáctéhostoletíbyly v E,vropějiž dostupnéprvní pieklady véd' Upanišad a Bbagauadgíry.
178
9.1,1Flloso'Íie koženuuěty o dostatečném d uodu práci o čtyinásobném Vc sl,éclisertačrrí kategoriína (t8l3) SchopenhauerredukujepŮvodníchdvanáctKantor-1'ch d vodu. Společněs nazíracímiformami, projeclirrou- větu o dostatečném pro vnínrajícího ducha člověkasvět jako pňedstalrr. lytváií storclll a časenl, Rlkrrcl je aplikována tato věta na piedměry poznání,má čryĚiformy: 1. Piíčinnost,díky nížpoznáváme děje empirickéhosmyslovéhosvěta. 2. Duvod poznání, jenžse vztahuje na pojmy, prostiednicrvím kter1ich uchopujenreobjekry našehopoznávání. 1. DŮvod jsoucna.kterym poznávámečasovoua Prostorovouorganizaci jsoucna. poznávatlidskéjed. 4. Drivod jednání neboli zákon motivace,umožĚující rrání. Krorrrěsvéhohlavního díla Suětjaho u le a pžedstaua,jemlž se budeme dále podrobrrějivěr-rovat, lywoĚil Schopenhaueri iadu dalšíchděl. Do češ. tinv jc napiíklad pĚeloženaEristicbá dialektika (o umění spolu a aIgumen. tace),o ženrjch,Metafilzika lnsk1,o smrti, Žiuotní moudrost.Nepieioženo zatínl'vecllejin1,ch,zťrstáváza1ímavé rozvedeníGoethor,y nauky o barvách v Schopenhauerověranémspisku o uiděnía baruácb. Svět jako pňedstava Světje jenom nloje pňedstava, jak už po několik tisíciletí hlásá indická filosofieUpanišad.Svět existujejen jako projekceméhovědomínavenek. to Je nlévěclorrrí, kterétvoií v proudu piedstavovaného světapojem hmoty, ve smvsluor-ré trvalétělesnésubstance.Svět je pro Schopenhauera- po Vzoru Upanišad - snem a závojemmájá . Všechno,co náleží ke světu,je nutněpodntttlětto ptlzr-rávajícím subjektema je tu právě pro subjekt.Tády vidímeziej. mou irrspiracitakésubjektivnímidealismem G. Berkeleyhoa apriorními poz,návacírlifbrmami I. Kanta. PĚímo rozumem poznáváme dle Schopen. hauerajen svět pĚedstav' a to právě prostiednictvím apriorních fo,.- i"..., prostoru a kauzality.
179
Svět jako v le Podobně jako Fichte' Schelling a Hegel se ani Schopenh:ruerrrespokoluje r,ěcío sobě a h|edák ní cestr.r v lidském/. Lids Kantovotttlepoznatelností skéjá je totiž podle Schopenhauera jak po stránce vnější'jako tělo, taft i po stránce vnitňní' jako souhrn aktri vnímání a myšlení,citri a myslri, projevem u le v časoprostorovépodobě. VŮle jako taková je jenom jedna, nepodléhávětě o dostzrtečném drivodu' prostoru ani času.Ti-rtověc o sobě (podstatu všechjev ) rrrrižemepoznat intuitivně (vliv rorrrantismu), racionálněje ve svémpŮvodu rreuchopitelná' Je to vrile s|epá' nezkrotná, nedajíci se véstrozumem' V le se ve světě objektiluje, stává se pňedměty, a to pod|e principu individuace, ktenilm je hmota. Nyní otázka pro nás:je to podobrrérvrzení,jako kdyby se ňeklo'žek mate. ria]izaci dochází díky materii?
pozrrlirrítr člověkasvésídlo v mozku, jsou pohlavní orgány' místo lr'1:í-li ptrdu' vlastním ohniskenr vťrlek živottr.VŮle |akožto věc o sobě, trtlhl,.lvtríIrcl intuitivně, se projelrrje v individuu v podobě chtění. Pro L.".ou po,''áváme a omezenou u li svo|>odavrile neexistuje, individuum jakožto ztělesněnou je u le sama. pouze svobodná neboť vskutku
Ve světěse vťrleprojevtrierozmanitÝrnzpťrsobem: 1. Jako zákony a sílypňírodníhoanorganickéhosvěta(gravitace,elektÍina, magtlerismus). 2. Jako rťrstv organickémsvětě' 3. Jako vědomí člověka'v němžsi v le zapaluje pochodeĚ rozumu, aby si posvítilana dalšícestu světenl snri.
Schopenh;rtrerbyl pÍi svémfilosofování,jak jsme už jednou iek]i, velmi ovlivněn inclicktimi duchovními naukami, kteréprávě počátkem 19. stoletípoc.alr.
Slepá a nenasytnávrile dosahuier'rcl'rolujako vťtlek životu.Tato v le se pak projevuienejsilnějijako polrlar.nípud. Vždy kdyžse iakákoliv živábytost postará o zachovánísebe sama, už by se ráda množila a staralao zachování rodu. Láska jako spontánní, bezpodrnínečn1i' od egoismrl oproštěn1ivztah dvou svobodn1ichbytostíje i|ví a klamem. Je to vždynaprogramovaÍáhÍa slepésílyvrile k životu,námi neovlivnitelnáa končící dle Schopenhauera vždydezíIuzía rozčarováním. byla Petrarkoua uášeiiuho.jetta,byt b7 jebo zpětl [11g/p6ton urnlkl, "Kdyby jak ulnlletiptrík,jabmile jsou snesilld uajce',,,,Postclitum omne animal triste est- ?o souložije každj,žiuočichvnutn1., piipomíná Scl-ropenhauerjedno z'náměpesinlistické slovío milování, když clrce akcentovattragiku života. Možná, žev jeho době nebyly ještětak známépraktickémyšlenkyindické tantry...
180
Schopenlrlltrertuto myšlenku ry|adňuje následovně, a i ly prosím nad ní sice mt]žedělat, co cbce, ate netlt že chtít, co chce.,, chvíli r
Utrpení světa
pronikat ProstÍednictvím anglickych a německ ch orientalistŮ do Evropy. Priívem proto mťržemerralézatmezi Schopenhauerem a napiíklad buddhis. nlenl mnolré paralely. L)ovolírne si jen rrpozornit na ,'m:rl1í.. rozdíl. Zatimco skutečn/ buddhista nebo jogín systematicky' celou svou duší a tělem, uvolněně pracuje v odevzdaném, soustieděném a klidném očelcivání na svénr probuzení a osvobození z pout chtění a nekončícíchpňání, Schopenhauer ve své mrzuté a pesimistické osamělosti exkluzivniho intelektuála zristal uvězněn až do své smrti. .]rochu radosti mu na sklonku životapiinesl jen veiejnii r-ispěchjeho díla ... Vraťr-ne se však zpět k Schopenhauerově filosofii utrpení. Neustále jsme zmí. táni poticbar-rlia žáclostmi,ježsi sanli neklademe, a iluzorně si pňitom naml
181
9,1,2 Vykoupeniz utrPenísuěta je dle Schopenhauerauskutečnitelné dvěma cestami: Estetická cesta,rypická pro géniaa umělce,nerrítrvalá,alejen dočasná.obyčejn1ičlověkpoznává svět subjektivně,podle sr,ychz-ájmťr a piání. Jeho subjektivní vrile kalí ob-jektivitujeho ťrsudku.Jen geniáiní člověka umělec se dovede povznéstnad svou vúli' nad svá piání a zá|iby,Tím nepoznává věci v jejich hmotné(individuální)podobě, zkalenézájmy,n|,bržjakověčné rypy a ideje (vliv PlatÓna). Z tohoto postojevznikají uměleckéinspirace,poskytujícízvláštníblaženost.KupĚíkladuhudba je nejbezprostiednější obrazvúle samé.Není r,ykoupením,neníspásou,ale jen krásnou krátkodobou Litěchou. Dá se iíci' žeuměníje schopnostíPozorovatvěci r-rezávisle na kauzalitěa vrili - už Kant tvrdil, že krásnéje to, co neuzbuzuježidost, Genialita je u Schopenhaueračistáobjektivita, schopnostčlověkachovat se nazíravě,bez lpění. To má byt ostatněpatrnéi ve wáii génia,v nížse zračíklid poznání, zatimco u většinyostatníchse zračíneklid žádosti. Etickí cesta vedoucí ke svatémučlověku Tato cestaje pravá a skutečněvysvobozujez utrpení,ale vyzaduje vzdání se svéhosobeckéhojá v soucitu se všemi bytostmi' Nejlépese realizuje prostĚednictvím askeze(odiíkánímtělesn1ichi duševních potĚeb),která vedepies prožitekblažené extázek rozplynutíosobního/ v nekonečnětichénirváně. Nirvána je Schopenhauero',ymir-rtelektem piedstavenajako lyhasnutí chtě. ní' tedy popiení u le samé.Filosoficky lze Íici, žezrušenímnohosti, pĚed. stav rozmanit1ÍchpÍánív rozmanitémsvětě, je cestou k jednomu skuteč. nému dobru.
9.2 SarenKierkegaard(1813-1855) je nejznámějším dánskym f.ilosoíema teologem.Náležísice k piedstavitelťrm iracionalismu19. století,ale stejnědrile. žitéje i jeho existenciálnímyšlení,zaměienéna bytí člo. věka. Kierkegaardtotižpatií k piím1inrpiedch dcťrmexis. tencialismu. 182
z malych poměrŮ. Br,l syr-rembohatéhoobchodníka,ktery se \ypracoval žil téměi desetlet jako mu umožnily, aby které peníze, nejen Po .,tci zdědil Kierkehlubokou trudnomyslnost. a tak bystrost studellt..,ale stejně ',r,ččnÝ v sobě cely životnosil jako těžkyhiích provinění,se kteriim se mu svě. Í:,lard ještěmalym chlapcem,živil se v zimě iit ;.1,ootec. Když byl Sorenťrvtatínek rystoupil na maly pahorek a proklí. Tehdy pry ovcí. jako pastevec e o hlac]u mlady Soren v ponurémovzduší Tak r,yr stal nal bolra z,asvťrjubohf život. na celérodině. hiíchu, kter/ jako kletba spočíval strlrtelrlélro dandyho, velmi rád navštěza světáckého lyšťroien1i Kierkegaard, mládí V rozptyloval svépiátele. KdyŽ bavil a kde skvěle park, zábavny vor,alkodaís\i jak ZastĚelil. Tak chorobně byl sám píše, se všakr'rrítildomŮ, nejradějiby se, '. Se svou milovanou Reginou olsenovou opakovanězrtršil nl sebepi.ísny. zásrruby,aby se mohl cele oddat lákavénezodpovědnostistaromládeneckého filosofickéhoživota. r,ydávalsvéspisy pod S ohledenl na Zachovánísvéhoklidu a bezpečnosti r znyrni pseudonymy.Tento krok Kierkegaardobhajoval rovněžsnahou o subjektivituv sÓkratovskémsmyslu. Kažclytext Potom dychal autenticitou a lrlubolďm clsobnímprož'itkem. Většinajeho znám/ch spisúlyšla i česky. V z-ávorceje piíslrršn1i pseudonym: . Bud,- anebo,s podtitulem Sutidcťtu deník(Yiktor Eremita), ' Pojem zkosti (Vigilius Haufniensis), . Rizeii tl clluění(Johann de Silentio)' . Stadia žiuotnícesry(IJt\arils Buchbinder). 9.2,l Vitkladd ležirjch rys Kierkegaardouamyšlení 1. SorerrKierkegaardse lymezuje piedevšímproti Hegelovi. Pro Hege|a je totiž'absolutníduch víc nežkonkrétnílidská existence.A Kierke. gaardvrhá všechnysvésíly na rehabilitacikonkrétníhobytí člověka. Jcdnozr-račné upiednostriováníindividuálníexistencepĚedodcizující obecnou podstatou z Kierkegaardaučinilo nejlyznamnějšípramerl nloderního existencialismu' 2. Už v polovině i9. stoletíKierkegaardodhaluje zhoubnou podobu racionálně-vědeckéa technickécivilizace.Je to pro ně1,,epochamasoué 183
hultur.y,typická suou nezrtníceností, u níž,sa lidé chouajíjako fupéegoistickéloutky, bez ducha a zcelrt konformně., Non.konfbrrrrnost má obr'ykle podobu pouze estetickou- i z hlediska myšlení,protoželidérádi dávajírrajevosvou odlišnostpovrchním,smysloq'm, a proto estetickym zprlsobem.Táto ,,epocllarozn lůujee,xistenci člouěkado ndléhosché_ matickéhopob1lutiníuprostieddauu, steraotypnichritu,ilt| bez ducha, tlachrinío politice a ušeobs,íblé nudy,,,Yidno' žeSartre a Canrus jako hlavní piedsnviteléexistencialismupo druhésvětovéválce rněli opravdu inspirativníhopiedchŮdce. 3 . Bytostnépoznáníje právě to' kterése pĚír-rro vztahujek existenci.Existencí rozumí Kierkegaard nejvniti.něiší vztah k sobě sar-r-rému. O existenci také|íká,žeje nemocísměiujícík smrti. Běhern rétonemoci člověkneustáléztroskotávání,a pňitom je nucen volit, nevěda, prožívlí ažkam jej volba povede. 4 . Je tieba' abychom se my lidé lymanili z dalrr a stali se jednotlivci. Ale nikoliv sami pro sebe. Sr'éexistence dosáhnu v okamžiku, tady a ted', skokem do víry. Zde zakolšít]]svou bezmocnou smrtelnost a rizkostpied bohem, na kteréhoovšemrrynísázímcelésvébytí.Tímto ovšemKierkegaardotĚásánejen církevnínridar,y,ale i rozumo1im teologizov:ínímnáboženskÝchautorit. Chce auter-rticitu, opravdovost a poctivosr. 5 . Rozum produkujeabstlaktnípoimy, a tím ničínašiindividuálnípod. statu.lato podstataje sLrbjektivita a subjektivitaexistujejenom ve skoku do vír1rTírnto skokenr do neznám^ ,,ilppěkspojujesu j osud s uěčnosti zpťuoberu,ktery garantuje i jeho piítomné b.ytí,.Y každémokamžiku musíme mít bytí od boha, abychom vribec mohli nějak byt. Á teprve v tomto skoku do víry,ktery je iracioná|ní,neboéje nrinlo dosah lid. skéhorozumu, se činíč|ověkpravdilynr' Kierkegaardproslul také'sl.1'mroz'lišer-rínr tĚístupĎri lidské existence: . Estetickf zprisob b1tí: je jeclnání bez dodržování ;lrrl krásu chví|..., morálníchzásad.Mtlžc tak byt kdokoliv z nás, zabyvá-lise neustá]e jedrríms|ovem nazírav.i,mrozpty|ová. světemercitaa svúdcovstvím, 'lhkové ním. bytí vž'dynlusí stit do z-l
. E,tics zprisob bytí: se iiž odhodlává k většíodpovědnosti. Jednání světa,máme nadhled,ale stálejsme nad časovost ie jakoby povz,t.resené ještčrozpolcení.Jsme rozpolcenídíky stracl-ruze zrráry svéidenriry r.c věčnosti.Tipické je to zvlášrěu sarkastťra ironikri v podtexttr je strach z nejistotv,z Liplného a zlehčovárrí icjich zesrněštior,árrí nroci. odel'zclánísvévúler'yšší . NábožensV zprisob bytí:člověkse vzdávánímsebesamateprvemiiže uvědomitpňeclbohem.Pravda,kteroupiinášíKris' získata skrrtečrrě ttLs,tl,oĚíz-ákladopravdovésubjektil'ity.Takory člol'ěkse vzdal své pĚi kteréchce chvíli to, pak Zaseroto. Ztrácí strach, r()ZPt\ilenosti, že ztratíto, na co je zwk|j,, a chce opravdu jenom jedno jediné: bož'íbytí a svatost. deníku llrosr Kierkegaardpíše,žejeho dílo zděclíti, kteií jsou nru Ve sr,.1trr clocerrtia profesoii: ',a i kdyfu se tobledost,zlo,profesorot,i,do ncj;lrtltir,nčjší, rttlittu,nezadt.želoh'1,ho to, nezp sobilo b7 to, že b7 sť L, něm hnulo suědoní, tlc, i o torttb7 sepiednišelo...,,
9.3 FriedrichNietzsche(1844-1900) se narodil jako sr'n pastora.Jeho otec všakbrzy zerniel, ir tak ryrŮstal ier-rs matkou, obkloperr sv1imisestremi' Studoval klasickotrfiloiogii (iečtinua latinu) a díky \ svérnuvyraznémut:rlentubyl ještěpi'edobhájenímdok. filologie rrabasilejskouurli. torátr'rpovolárljako proÍ:esor verz-itu,kde pobywaldo roku 1879. Kvrili nernoci byl po.volánía žilpak vzdát učitelského nucen se piedčasně #j:i jen spisovatelstvím a duchovně-milostnoukorespcln. |# dencís Lou Salomé.Rád pobyval ve wsokych horách Šrycarska'které,ieho z,drar,í svědčilvnejvíc.V Hornín'rE'ngadirruu městečka Sils-Mariataképrontvslelnáplr\ svéhclnt.jvÝznanlrrěišílro dí|a1ab plrtt',ilZarathustra.',,|Ýcnítžc b'ytkoleln ntttc rJostilcha, uryše a sa7nltl, ab4ch mohl uttímatsuénejunitÍnčjší hlas.v'', ()d roku 1889 se u r-'ějzačalyprojevor,atprvní zr.rámkyduševnícllorollv, která lro do;lrovázela aždo smrti roku 1900 ve Vyrnaru. 185
Ti, kterézajímá TakévětšinaNietzschov/chspisťrby|ajižpieloženado c.eštiny. si dnes mohou rybrat tento ,,f.ilosofs kladivern..,jak se mu piez-dívalo, z mnoha piekladťt|ehoděl: . Zrození n"agédie z ducha hudbY, kde Nietzsche nalézádva pilíie ieckého ducha: - c{ionÝskyelement(opojenívínema sexem'silná vťrlebez tičelu) - epollinsk{element(správrrámíra,kultivovanost'jemnosta harmonie). . Nečasot,é uualry;Lidské,pielidsbé;Thbprauil Zaratbustm; . Radostni uěda;Ranní čerurinky; Antikrist; PiípadWágnerť,tu; . Sournrak model; Ecce Homo. 9.3.1 Vltklad hlaunich pojmti Nietz.schsuy flosof, l. Vri|ek nroci je stiednírnprincipemvšehobytí'Na rozdílod toho, co hlásá Schopenhauer'je všaktieba vrili stupĎovat,nikoliv ii slabošsky potlačovat.Dobré je totižto, co l'1,volávápocit moci. jest opicečlotlěku,bude člouěknadčlouěku.,, Úbermensch 2' Nadčlověk: ,,Čím je člověkosl'obozen/ od všechpietváĚek a plně rea|ialjícísvou vrjli je pro nadčlověka pohrdání hrdost,sebedrivěra, k nroci' Charakter.istická všedr-rírn a malichern1irn,touha ovládat a radostná moudrost. 3' PĚehodnocenívšechhodnot. Nietzsclre- v polemice s Sc|ropenhaue. i buddhisnrem - wrdí, žesor.rcitje rremoc.Snažíse renr, kĚesťarrswím pojetídobra a zla. proto zaujmoutpozici, ježse nacházímimo tradiční Pro Nietzschehoje dobrá panská morálka (aristokratická),která pod. Naproti tomu otrocká morálka (ple' poruje všesilnéa životaschopné. bejská),ješpatná,neboéopovrhrrjetímto bolestn/m světema hledá a sociálr.rěori. ťrtěchuve zdánlil,émsvětě icleálrríhodobra. Kiesťanské neboť morálky jsou podle Nietzschehozaměienyproti žir.otu, entované vycháze|íz. rrenávistivúčipiirozeně silnym a spěšnymjedincrim. Dobrf je ten člor,ěk,krerj dokáž-eprosadit svou vťrli' 4. Yěčnj,návrat téhožje u Nietzscheho ínspirován Hérakleitem.Život a svět se stále točív kruhu. Krulr je to ovšemv1vojory, neboéNietzs. che byl okouzlerrDarwirrov rn er,olucionisnrem.Piitonr je ovšenrvrile 186
všeponěkud beznadějněa nihi. k moci vlastně v le k v li' a proto se uěiítnetn uěčny listicky, neboébťrhie mrtev, stále opakuje, ,Jestliže ttiurdt, ie khčížíttak, ab4chomtoužili žítznouu.,, aforisticky m}'slitel'kterii se rrídv.vjadňuje ie velmi populárnía čtily Nietz-sche S1,sternatickápráce a logická argumentacejsou mu vzdálené. . t-l.í,,.ri.ku. postrloi současr-rymi tak ostie sledované Možnlíi proto je jeho burcujícídílo hodnot. pluralitu pro smysl kteií rra Nietzschovi obdivuií .l..'ní,.11i "...',u, a prožiji. jako hodnotnéprosadím Hodnotnéie pro Nietzscheho to' co Úkol. ()d ktcrélrofilosofá iracionalisn.rua voluntarismu b1'stesi rádi piečetlinějakdyby vám rybyl nějakyvolnf čas..' kou knížku,l ;lroč?Samoz-iejmě, Ukízka: 4 lze je poklrídatza ,'.l?oretick|,lze piijmout tži extrém\lidskéhožiuot11 lidskéln žit'tota.Za prué, tnobtttnéc|ltění,uelkéuášně prt,k.yskutečttého je líčeno charakterech; (Itartža-Guna),Projeuu'fese ue uelk\chhistorick.!,ch uelikost neboť sfeie, u malé též tlttižese ušakprojeuit l) q)lsl| 11u .|rLtmíttu: unějšíclt ob1chnttttěýíse zdejanorn sfitpttěm',leteryhjbi u lí, nikoli podle poznání' chápání idejí,podníněnéosuobozeuznthli' I,ak zd druhé,čisté nhn pozniní tld slttžb\t, li: žiuotgénia (Satua.Guna). Konet,nězlt tletí, prázdná touba, nuda rrcjt,čtší lctargic t,tilc,a thn i poznrínís ní spojeného, zttrazující žiuot (Tama.Guna). Vzdtilen toho, ab1, uytrual u jednont jen z tt,chtoextrhnt1,žiuot t,louěkasejich dotjtki jen zi,idka a je učtšinou
s/ab!v1o kolísauympiiblížerthnk 'iednénebo rtruhestraltě,nuzn.ymchtě. nhtt rnalichernjch objekt , stále se opaku.iícím, a tím unikajícímnudě.Jc t,sktttkttlteutlěiiteLné, jab plyne žiuot uětšinylirtí, brz niplně a bez uYznantu,pohlédnene.li nail zunějška,a jak tupě a bez uuědomění,ucí. skrze tíne-li st,do něho.Je mdfim touženíma tryzní,je snouymurduorrinínt t|t.|li| triuiilních |.ady li,1,1,ouěfu až le stllrti,'ježprobíhi za doprouodu nry,šlenek, I'irlésepodobajíhodinkotym strojk m, hterése natahujía.jdou, ,tlttžt,čt/í A jsou l,oditt-y kttvžbyl ,.Ioutkzplozenll nn}.0z(n, 1l;tlt.' 1,okaŽrlě, lidskébožitloíaznotlu n,aružen.y, hru, kolouritkouou st|ou aby opětopakou/lly 187
již bezpočtukritohranou, uětttza učtou,takt za takterus neu1tznamnyra! uariacemi' Každéindiui tum, každá lidskti tuii a její běh žiuotaje jenom o kruítkLsen uícenežnekonečn\ plírodni duch a nežu\trualá utjleh žiuotu' jenom e o pomtjit,.y titt,ar uíc, kterL p írodníduch hrauě rystje na neko.f nečn1l list prostont a čtzstt a necllrit,títniziuě lerátkoucbtllli existouata pak u\maže,abY učini/místodalším.Piesto - a zdeje pou,iž'li,,i,t,,i,k, ži)om - musíkaždj z těchtopomijiu\ch tituart),těchto pourchníchntipadl), bjt zaplacen celou u lÍ k žiuotu,ue ušijej1 prudkosti s mnoh\tni a hluboh,imi bolestmia naleonecs dloubo obtíuanoua konečněnastat,iítrpkou smrtí. Proru nríspohled tta nrtt',olu činínríhlemk urížn|,mi, Ziuot každéllojednotliuce jc, p ehlédneme.tijej tlcclku a ušeobecně a uyzuedneme.lijenom nejuyznamnělší jenom nagédií; ryrry,ulastněuždry ale u jednotliuostecll mrí charakter ueselohry,. Neboť ruch a dlini dne, neusttílé škidleni okamžiku,piriní a obau\ tydne,nehodLt,,baždéhodině, ježp,ňsobíntíbodaužd.y zaměienti na čn,etictui, jsou samétleseloherní scén\. Áušak nikdY nesphtht,íp íní,zmtlien,i tisilí, ttadějenentilosrdrtěrozdupanéosudem,nešťaxné blud\ celélložiuotase uzrťtstajíchrt utrpeníma smrtí na konci dtíuajíuždytruchlohru',, Arthur Schopenhauer(Suětjabo utZlea pÍedstaua) Sbnultí: Pr.ár'ěj.sreprostr'rdovali už dvě tietiny tohoto studiiníhotextu' VěŤím,žese r,ár.rrněkteré,pro vás zajímavé,myšlenkyvryly do panlěti. Nebo jste tieba díky nim více porozuměli i určitymosobně,jším věcem. Yždy je totiždrile. žité,aby když už člověkrrěcopochopí rozumem' byl takénásledněschopen věci prožívat a |ednat. Každ,íze tňívám plrczentovan1ich pi.edstal,itelrj iraciorlalismu a volunta. risrl-ru n-rěls dalšínri dvěmaspolečnorr jedinou zásadnítcrublt:všichnise toužilizbavitstrachua slabosti.Každ z nich šelovšemk tomtltocílisvouvlastní cestou. Schopenharrerviděl spásubuďv teorerickém,nebo v umělecl<ém nazírání, jchožjsou ovšemschopni jen géniové. Géniovési totiž uclrž,ují odstup od snlr's[oví'ch piedmětŮ - jen tak nlohor'tbÝt rrezaujatí K trva. a objektir,ní. lén-ru osvobozeníocl pout ž'ivotaveclepodle Schopenhatrera jerrcestaziek. r r u t ís e v l e . lBB
zpúsobž-ivotavede KierkegaarddobŤevěděl, že esteticko.požitkáisky ješte\ ze života strach i srnrti.Teprve náboa eticky ironik má stále k z-otrÍilsn,í
Doporučenáprimární literatura: Kierke{aard,S.:
t\rctzsche. F.:
I
fl
Itt uino ueritas.Praha 1913. IJázeila chuění.Nemoc k smrti. Praha ] 993. Cistota srdce. Prah'.t1989. FilosoJ)cké drobleyaneb drobáthofilosoJie.o|omouc 1997 Chualoiečna Abrahttma,otcenárod . Praha 1939. Praha 19l 1. Olenrnžik' olomouc 1.)96' Současilost' Suudc u deník.Praha l970' I,raha i929. Ántilerist.Pokuso kritiku kiesťanstuí, olomouc l 9!)3. Dušeuníaristokratismu.i. fcce Homu. Prahr 199J. Í:ilosoJieu tragickémobdobíŘek , o|onlc,,vc 7992. L[ino dobro a zlo. Pruha 1998. Nečasoué uuahy.Pr,aha 1992. o žiuotěa umění.Praha 1943. I>iípadWágner u, Praha l 931' Radostnríuěda. Praha 1992. Praha 1991. IItttníčeruánÉ7 Soutnrabnodel. Olornouc 1995. 'fale prauil Zaratl]trstra.Praha 1995. Zrození tragédiez ducha hudb1,.Praha |993' 189
Schopenhauer,A.: Génius'Llměni.Lásha. Suětec.Olomouc 1994' o animrílnimnutguetismua ttagii. Praha l919. 'LÍcntfi,zikaltÍsky.o|orrtouc 199 l. O smrti. praha 193l. EristicktÍdtalektika' Praha 1927. o spisouatelstuí a srylu. Praha 1994. o žentích. Brno l993. Suětjako u le a píier|sntua. Praha 1911-1917. Ziuotní moudrost.Praha l992.
Kapitotal0
NoVoDoBÁ EvRoPsKÁ FILosoFIE
(pozitivismus, materialismus a marxismus, pragmatismus, ft losoft e života)
clo poslednítierirrr'studiatextu' ktery rná za ťrkolvánr s maxiVsttLptrjete strrtčrrostí a pokud možno srozunlitelllěpiedvéstdějiny ev1oo.p61.'o Irllí|rrí V tétokapitole se už budeme bezprostiednězab,iruat nrl'šlcní. světemmyšlenek, kterése piímo dotykajíkaždéhoz nás. Většinalidí dnes totižběžně vědy a techniky' A pĚedcivacetilety se v těchto končispo|éhána n-rožnosti ještě nách Er'ropy nosily tr.rnsparentynovodobych spasitelrivšehotrpícího Marxe, Engelsea Lenina. liclstvrr: Úkol. Stejnějako z pĚedchozíclr kapitol, i z tétoby bylo záhodno odnéstsi pár Čtětepozorně text a to, co si lybavítepo jeho prostudování(i jed''pclstichťr... nonr jeclinérr-r piečtení), se snažteve vašínrysli r'olně rozvinout.ZkLrsteto alesp
10.1Pozitivismusve Francii postavouje Auguste Comte (1798-l857), Jeho r.istiední V životěto neměl jednoduché.Ztrart| učitelské nlístona paiížské polr'technicea zťrstalfirrančněodkázán nil z.rnedbatelnépi.íjmyz ryučovánínlatematikya na pociporus'"7ch piátel a žákťr' Ve spisech Systémpozitiuní flosofe a Kurs pozitiunífilosofe (-,ortrczdťrvodĚuje svťrjvědecky píístupa obhajujejeho hlavnícharaktcristické orvkv.
190
191
Principy pozitivismu: . Jako pozitivní zkušcrrostjc nárn dán vždyjet,' . Je nutnévycházetz danostía fakt a oclmítatjako zbvtečné všechny rir.ahl'a tázání,kteréttrto pozitivitu piekračují. . Vt:deca filosof mťrže konstarovatpouze fakta dávajícíse formou jerrr, která se m že pokusit uspoiádat podle určit..fchzákonitostí do něiakého svstému.Poslézemťrže na z,áklaciětakto získanycha powrzen1ichzákonitostípieclvídatjely budoucí'piípadněpodle nich iídit svéjednání. . Comte navazujena myšlerrkové závěry FranciseBacona (věděníje moc) a Renéhof)escarta(myšlení ovládajícípiírodu). Sánt hlásá Hes|oSauoir pour préuoir- Vědět,ab4chornruohli pieduídat. Podle Comta nemá v žádnémpiípadě smysl tázat se na podstatu. Žádné zbytečné spekulace,Žádná metafyzika.Nac1smvslové nesmyslvspekulativního jsou rozumu sice lákavé,rricméněfiktivní konstrukce.Piesny,laboratorně exaktnípopis toho, co se nám objektivně dává, pňesnéa kontrolovanézískávání materiálú,danosti faktťr,to je ideál moderní vědy. Piístroje,labora. torní prostiedí,sterilnínezrjčastněIrost experimentátorir,kdykoliv opakovatelny a verifikovateln1i postup popistra lykladu. To je hlavnízbraĚ v boji proti skepticismua subjektivismu. Conrtriv pozitivismus hlásal systematiclg'sběr, tĚídění,srovnávánía mě. Íenínejrozmanitějšíchpozitivních (smyslově dan/ch) jevŮ, Z toho pl1me,žr prvotním požadavkemfilosofie vědy v polovině 19' stoletíbylo definování subjekt-objektového lztahu' Subjekt se stával pozorovatelemobjektu. Vždy musel bfi od pozorovanéhopiísně oddělen, aby byla zajištěnaobjektivita. Auguste Comre zietelně rozpracovávalosvícenskyide:ílovládnutípiírody a společnosti rozumem a obhajovalosvícenskou víru v pokrok . Zákon tňístadií V1,vojmvšlenív jednotlivémčlověkui v děiinách celéholidstva prochází podle Comta postupnětiemi meznímietapanri. 1. Náboženskéstadium Zcle člověkzaměiuje svá zkoumárrído nitra věcía ptá se na podstatu,pŤí. čirrya posledníričelyvšeho.V t
fakticképiírodníPfocesYse or'šemještěv tétof,ízi- alespoĎ 11)'{nitrli.slntts: (JorntovÝch piedstav- nevykládajíkauzálně'to znanlenáz piírod' podlc ale analogickv vlastnímucítěnía jednání,a proto \,yznavači rlíchpi.íčin, věií, žese za každouvěcí skr1,'vánějaká oživujícísílaa duch. llt-tillrisrnu každá oblastjev má svélroboha. Boha moie, ohně, větru, b) I)olr'teisrrrus: bohvni Země' spravedlnostiatd. 7,avšemividitelrrynrii neviditelrrynrí silami a jely stojí c) l!1orrotcisrnlls: jcclinÝbťrh. Z. Metaťyzickéstadium: Nlrrrrísttlrradpiirtlzerrycharrtropomorfizovanycha personifikor,anÍchbožskí'ch.sil pilcházejíabstraktnísíly'pojmy a entity. MetaÍyzickéstadium je obměnou stadia náboženského. Nejlyššíabstraktnírirovně tec]r'raciorrálrrí je clle C)onrtad.osaženo u meta$,zikŮ- v pojrnu ,,piíroda..' 3. Pozitivní (vědecké)stadium: Nc|wššího stupněpoznáníje zde closaženo všechjednotlir,ych pĚi podĚízení jevu určitémtr obecnémufaktu, napiíkladgravitaci.
Soustava a klasifikace věd V pozitivrrímstadiLrr7voje lidskéhor.ěděníie podle Conlta ntrtnéwtvoiit z'vllištní věclníoblast,kteráby studovalavšeobecné z-ásady vědy.A to je právě ťrkolem pozitir.r.rí filosofie.Filosofiese tímto zpťrsobením redukujen. fitosofii vědy. rlebo - jak bvlo tradováno v rrčebnicích r7clrow pi.ed obc.anské tleInIltrhll|er,,:,,Filoso.fie.je nejobecnější uědou,shrnujícít,šechn)t poznatkryjednot|iu.yc/l uěd u určitys]stémprincip J)lngounnípiírody a společnosti.,, V (,orrrtovětendenciutiídita klasifikovatvědyje patrrryosvíce nsky francclttz-sky cncyklopedistickyduch. Seiadínle-livěc{ní obory podle objektivi11. poz-traní, jížjstlLrschopnédosahovat'a to od rrejryšší piíčku, po nejrrižší P . l k. l o s t ; r t t e rt tul tťos r u p n i c i : l. lt4atcnrlrrika (r,vchází z čisté dedukcea je nejobecně,jší) /. Astrorromic 193
směiováník organicitěa hurr-ranitě 3' Fl.zika (životu,člověkua společerrswí) 4. Chemie Biologie 5. 6. Sociologie Založenípsychologie jako věcly není nrožné,neboťsubjekr (pozorovatel)se O to vícevšakCornte sázína sociolozde krvje s objektem (pozorovanyn-r). jakožto vědní obor založt|. gii, kterou také se teoriípňiroSociologii Comte dělí na společenskoustatiku, zab,|ruající a společenskoudynamiku, která je vlastrrímpiedmězenéhouspoĚáclárrí, tem nauky o pokroku. Z Comtowj,chnevšedníchmyšlenekmúžemenapií. instancí klad uvésr.žeRada pozitivních filosofiua sociologti se stanenejlyšší duchovníhožir.ota.V/konná rada ale rrebudetétoRadě filosofťra sociologri podňízena,neboťji bude tvoiit grémium hospodáiskfch odborník ' Právě věda a ekonomie budou určovatspolečnostbudoucnosti. V ní budor.rhlavrrírniidean-rináboženswíhumanity a altruismus. Altrttisrrrusje privodní Comtťrr'termín,ktery nese jeho hlavní poselství:,,Vševe prospěch lidswa..'
Pq'cho|ogie ie podle Milla záklac]nívěda zkoumrítotiž fakta vědomí, jejich spojení.ť]kol.- logiky jako nauky o správn1ich iinliŽ,istlirpočitkva ocl spojení ttsttz,ctvárrí ie odlišitnahodilá spojenípĚedstava počitkťt k.,,n..ícl.'
trvlrlr'che závirzIlych. potom Mill rozpracováváinduktivní logiku. P|ipomeóme si, Diisleclrrč je rrretodapostupujícíod sledovánívyskytLrjedrrotž,cirrcltrlicc rrryšlenková zákona. k fbrmulaciobecnétezenebo pňírodního livi;chPiípaciťr PŤíklad: rl lr lrt
_; ;]':'k-ratÉs ]e il.;vĚk -
I.l.lti.rr]t jlr'vÉk'
-
I r : : r . u t e sj r i . l i ' v t k
-
|irapltn 1l i1l.'lĚk
+1J'pt:crIp i
ti,rnialnÉ
X1 .1eťilovéka 11 .1t::rnttelny ){2 1eĎltvěk a.={i.1es m l t e l n y tl
ll .tJ
trl-v rlrvil: '"I:.r
i , r , o ) i 1 . : o ur 1 . r t k a . ; r , u slnltElná
Z tohot
10.2Pozitivismusv Anglii
k|lt|:./estližcSribratés je člot,ěka ušichni lidéjsott sllu.telní,pak Srikratés.jesnrtelny,
Navazuje jeclnakplvr-rulena tradici anglickéhoosvícenswíosmnáctéhosto' I e t í( l i b e r . t | i s m Juosh n a L o c k a ) l j e d n . r ks e n e c h , í vi:tir s p i r o r , :mr tv š [ e n k a m i sociálního utilitarismu (co rrejvíceštěstía užitku pro co nejvícelidí) Jeremyho Benthama' a ovšemtaképozitivisn-remAugusta Comta či teoriemi klasickéhoanglickéhoekononraAdama Smithe (starosto sebe je starostí
Etika J. S. Milla: l' (-ílenr je closáhrroutslasti, která je štěstinl. 2. I)Ícdrněry'jež nám to umožiiují, jsou hodnotné. ']il, .]. co je hodnotné pro jedince' je hodnotné i pro společnost. 4. Hoclnotné je proto i obecně užitečné'
o celek). 10.2.1Joltn Stuart tuIill (1806-1873) jižve tiech letechovládl latinu a Ěečtinu, v desetiletechdifěrenciálnípočet' letech z,aložilUtilitaris. v sedmnácti r.r:rpsal knihu, prl'r-rí r,e dvanácti letech tickou společnost a ve dvaceti letech zkolaboval.'. ovšem probudil se, zotavil a později byl schopen Zastávati politické Ěady. itiluktiuní a deduktitlnílogik4.V něm Hlavním Millowrn dílem je S1stém se Mill snaŽídát pozitivisnlu pevny psr.chologickÝ,logick1,a noeticky záI
I)riIrci;lužitcčrrosti,utilitarismus, je základem Milloly nlorálky. V politice sc piil
r95
Rárnakrišrry, piijal jrnénoSvámíVívekánarrdaa v devadesátychletech devatenáctéhostoletíexportoval na Západ moudrosti indickéjÓgy. Ve svych esejíchfeorie?opuldce a V11upjgu; lrypotézaSpencer formuloval již něl.olik let pied prvním Darlvino'"ynrrystoupenímmyšlenkuuyuojea razil takoveiv razyjako ,,bojo existenci..či,'piežitíne|zdatnějších,., kterépozdějiproslal'ilydarwinismus.DílajinÝch autorťr Sperrcerzásadr-rě nečetl.Na vědomíbral jen to, co podpíralo'jehoteorie.Byl tedy rypic\im anglickym,,nonconformist,,, Nyní se podívejme,jak Spencervidí zákon evoluce: Pozitivisrnusjako metodil je užitečn1i piedevšímk ton-ru'aby filosoficky vyčerpávajícím zpŮsobemsjednotilrozmanitostjevŮ.I-zeroziišitdva základní sjednocujícíprincipv: . Všeobecn statick1iprirrcip, kter1iznamená zachování'siIy. . Všeobecnydynamickii princip, tzn, zákon vfvoje. pohybu. Během tolloto .Vjuoj je integrace bmory,proutízenáuynaložením pí.ecbází hmota z neurčité, ilerouujsté 'tejnorodosti do určité'souProcesil uislénestejnorodosti, a tatrížproměna se děje s uynahllÍdan!,m poh4bem',. (Pro názorrry piíklad si piedstavtel1voj mozku či žilych organism obecně). V piírodě paralelně s integracíprobíhá i děj opačny., kterynl je dezinte. jakožto grace ztráta vzájemniich sloŽitych propojováI-ría směiování od složitéhok jednoduchénlu. V politiclcych rrázorechse Spencer chce r7hnout krajnostem socialismu i kapitalismu. Prosazujedobrovolnéspojovánína družstevnímzákladě. S;lencerboLrilivěháji právo na individuální svobodu a naprosto zásadně _ je ned věiuje všem státním institucím. osobní štěstí- ,,sacroegoisrno,, pro HerbertaSpenccranejlyšším etickym postulátem'
10.3Marxismusa materialismus Materialistéve filosoÍ:iiobhajujípiedstavtr,že objektivnírealitaje hmot. ná a vědomí je na ní závislé.Typickym novodobym piedstavitelemmateÍia. lisn-ru,od kteréhose nrnohérrrtt pĚiučili Karl Marx, bvl Ludwig Feuerbach (1804-1872). 196
Feuerbach vykl:ídá privod náboženství spise Illdstata kÍesťanstt,í Vc sr'c1lt-t touhr'r po dokonalosti a ochraně člověk promítá pohnutek: lic]skrich z č.isrč je nebeského však tieba dosáhrrout už zde na Zemi' clo l,ilhlr. Krlilovství NlístrojenrI( tomu má byt zkrocerrí piírodv mocí člověka, jehož hlavními jsou kultura a vzdělání. zbrlrlrč'nli
piedstaviteli nraterialismu v 19. století byli Kar| Marx Ncir,í'z-rlanrnějšími .|ejich učerrí,kteréje velmi provázanéa stojína totožnych l Frieclrich Engels. 'c nlz vá marxismus. 1'1.i1r.i1rt.clr'
K a r l M a r x ( l 8 l 8 - 1 s s 3 ) b } ' l p i i p s a n ís r y c h d ě l piírno ovlivněn (ales;lo podle Vladimíra IljičeLerrirra) .|emi tiemi rnyšlenkolymi zdroji. byly: 1. Anglickí politickí ekonomie (Adam Smith - libe. rální teorie o volném trhu a soukromémvlastnictví;David Ricardo - teorie nadhodnoty,kterou si pĚir.lastriLrje kapitalista). 2. Francouzsloy'utopich.f socialismus (francouzšti utopistéHenri de Sair-rt.Sirnon a Charles Fourier a britskripodnikatela filantrop Robert C)wen). 3. Němeclcí klasická filosofie (G.\r F. Hegel- dia- materialismus). lektika a Ludwie Feuerbacl.r
l,clrirlpak ještěurčiltňi základnísoučástiInarxisnlu.Jsou to: l . r'čdcckykor-nunismus, 2. dialcktickya hisroricklimaterialismus, ' i ' p o I i t i c k áe l < o n o r n i e . I]i|osoflcké jádro r.narxisticktl filosofieje nejléperozpracovánov tzv. clialektickénrnrlrtcrialisrr-ru. I 0.-).I Dia \ckilck.!nrtterialisrnus ;-tIctlo zeklldní l
197
o dialektickém(teze,antiteze,syntéza)vywojiabsolutníhoducha. Podle nich ale o rozvoj hmoty. Vědomí je určeno nejdeve lr.voii bvtío rozvo,|myšlenk1., na snryslva odrážíse ve vědomí.Subjekt (poznávající) materií'která pťrsobí je určenobjektem (poznávanynrhmotnym piedmětem).Ideje, myšlenky z piedn-rětu' a po)nly jsou vŽdy odvozer-ré je filosofickÝm popisern v1,l,ojehmoty' iejího Dialektickr' n.raterialisrnus pohybu a změny. Tbnto processe odehrává podle tií zákorr : 1. Zákott jednoty a bo.leprotikhdti (napiík|ad:párr a otrok. muž a žena, buržoaziea proletariát). 2. Zríkon pi;,echodukuantit1 u kualitu (pierušeníposloupnosti ryvo,ie náhl 6 skokenr'napi.íkladrevoluce)' negllce(každyjev prisobenímvnitňníchrozporn1ichsil pro. 3 , Zákon neg/tce dukuje svŮj protiklad). Všechrrytii zákony se navzájenl doplĚuií a podmiĚují. Pro ilustraci si nyní Engels: popíšemepÍíklad,ktery uvádí sanrcrtt-t''i Zákon negacenegace: zrno ?ddne do p dy a je zde zničerto(negot,,itn),Z něj u7klíčí ,,Ječlnenrté rouiltě, na u.yšši rostliila a z její negace,oduniení, opětuznikne zrno, oušetn je mnoholeritzntnoženo... neboť Zákon prorikladŮ: se ruší.'. 2yng- rostlinal1 nduz(íjem ,,V zrrut do sebezdsahujíprtltikLtd,1, Zákon pĚechodukvantity v kvalitu:
(věclecky)empirismus, nijak zvlášťhluboky nebo zajímar'y:ve rilrlisticky a uspoiádávaiíse na z,ákladě vjeml,z pŤedmětťr srrryslové sc o.lráŽejí (zobecĚování)' ".i."'' (slučování podle podobnosti)a generalizace ..*-'".. jejž dokoncepod jménem idejeprontě ujc Hqela je pr\ces rnryšlaní, ,,,,,,,,,,,i,,,.i,,ib.1,k,, ,,l,n LJ tnne n/t,pdk není idetílno tt, rcem skutečného. do tidskéhtauya u nípieruo ené,., ltic.jitrchortežmateririlnopienesené se svou myšlenkou(anebohrrrototr?)' spokojen tr,rdiMarx materialismtrs I r). I ) H istttricl:-y bázi interpretační jc clpěrsvélrodruhu aplikacíHegelory filosofiedějin na 'rnlterielistické ekonomiea dialektiky. fungo. PtlclleN,larxeprávě ekonomickélztahy určujízákladním zpísobem sp.,letnosri.Filosof se r-remásnažirryto ,iel-vpouze popisovat,ale má t,íníkažclé Proto je se snaŽitsvět změnit. Nikoliv ťrnikod světa,ale jeho změna zapotiebí. Histo. atd. v1iroby zpŮsobu je v rnarxismlrtak d ležitá ana|fzalidsképraxe, tvoiítedyjedrrakpopis dějin jakožtodějin tiídnich lztahŮ: Lickyr-rlaterialisrnus ,l . otrok - otrokái., - feudál, 2. nevolr-rík - kapitalista' .].c]člník v i c i i t h i r á l n c i' c p r . o s a z t r j e (prvobytně'pospolná), l. bezti.íc1ní společnost kapitalistická), (otrok.íiská'fetrclální, 2. tĚídrrí společnost (komunistická)' 3' bcz,tiídní společnost
Veškeráhn.rotase rozvíjítínlto pievratem prorikladťr'Pod zorn m rihlem piedpokladu, žeprvotní je hmota a vědomí je druhotné,marxisténah|ížeji rnate. takéna celéděiiny f]losofie. Z hlediskateoriepozrránímarxistézesrlívají
A clálepak popis toho, co se má stát: vlastnictvír,yrobCílem je .o.i.li.ticloí revoluce,směiujícíke společnémrr níchprostí.edkťr. stadiusocialismu'tedy v komunismu' se posléze V nejvyšším z-ruŠí pctlíz,e, stát i fllosofie. PodleN,larxeje jehosvsténjediná filosofie,kteráje praktická,a tak múže zrušitsebesanlu' Heslem socialismu mělo byt ,,Každému podlejeho ztísluh,,, hcslcll-lkomunismu se pak rnělo stát,,Každému podlejeho pot eF,.
198
199
,,Změna kuatttit1 Qde u počtu buněk) je pžedpoklademproněny u něco - se?neneu rostlinu.,, kualitatiuně odlišného
10'3,3 K Marxouě teorii práce a kapitdlu Tím, žeje člověknucen pracovatpro druhé,se stává piednlětem a odcizuje se sobě saménru'Člověkrrje všakvlastníosvobozováníse z pout vyrobních vztah . Bude.li tedy dělníkovapráce skutečrrějeho, mťrže do|ítk sebenalezerrí.Avšak k tomu lze dospět jen tehdy, bude.li každy pracovat na svém. To umožníspolečné vlastnicwíqirobních prostŤedkti,kterése stanou majetkem všeholidu. V krliz'eKapitál Marx wrdí, ževykoňiséování je zpŮsobeno tím, ž'edělník dostanezaplacenon.réně než,tor co ve skutečnostir'7robí.Rozdíl mezi dělníkovoumzdou, lyrobními a provoznímináklady a na druhé straně cenou vyrobku je nadhodnota' která se stává kapitalistor,1,m ziskem. Akumulací nadhodnoty se woií kapitál jako prostiedek k dosaženídalšího zboží.Zbož'írrejsoujen r,yrobky,ale takédalší,'produkty.. na trhu práce, napiíkladpracovnísíly.Dělník sám sebeprodává jako pieclmět,aby sobě a své rodině zajistil zák1adníobživu,a je 'ykoiisťovárrnejen kapitalistou,ale také konkurencí sobě rovr-rrich'Anonyrnní moc peněz jej odcizu|e sobě samému a stále vícejej zbídačuje.Na cestě revoluce proto musí stát plánovitě Ěídit národníhospodáiství,správněpĚerozdělovat společn majeteka postupně člověkar,ychovávatk piijetí komunistickémorálky. Správnétiídní vědomí pak vywolenéčlenylidstva - ostatnízahynou pod troskami revoluce - pii. vede k ráji na komunisticképlanetě. 10'3..4 Pokračouatelé a škoh nauazuiici rut rndrxismus
Sllrttutí: v y z r r a Č n y rcyhs Ů p o z i t i v i s m ua m a r x i s m u : 1 , . , l . . t l i t t i rsti trer č k t e rzé odvozujesvťrjrrázevod pozitivně,to znamená smyslově, i. ['..,ziti,,i,mus jevu. Pouze smyslovádanost je ťrhelnymkame. empirického claného Vědecky piístupmá lycházet z,esubjektu(vědce),kteri' ttcnrprar.divosti' popisujeob1ekt(jev,zkouman1ipiedmět)' Jakékolivspeku. rlcz-aujatě l.rceidealistickycha meta$'zickychfilosofiíjsou odmítány' Filosofie se stát metodologickouz-ákladnoupiírodníchi společenskych rllá rrapiíště l'čcl'ktcréAuguste Comte jako mluvčípozitivismu klasifikoval podle s t t r p r riie' i i .I t c x r r knro s r i . filosofickyvy'nává
10.4Filosofieživotaa pragmatÍsmus I kclyžživclt Íjlosofťr,o kterych bude ieč v této kapitole, se odehrál z valrré částijcštčv devatenáctémstoletí,my už,se pfostiednictvím jejich myšlenek ;liíIl
a
a
V I. Lenin - zaklaclatelvědeckéhokonrunismu. Revizionismus - kriticky a opravn1ipiístLrpnoq,ch marxist . S t a l i n i s m u s k r r l ro s o b n o s r i . Cyiirgy Lukács - pĚedevšímjeho spis Dějinrya tí.idníuědomi. Frankfurtská škola - feprezentovanájmény E,. Fromma, T. Adorna, M. Horkheirnera,J. Habermasea H. Marcuseho.Ve sr,7chpočátcích spojuje Freudovu psychoanalyz,u s Marxovou teorií,aby osvobodilačlo. věka z,por'rtvypočítavé konzumníspolečnosti a rretrrotické odlidšéující kultury.
200
Vyzrtdrntté uědecképlauratry konce deuatentictého a začrithu dudcátého
století i)louhií staletí si filosofie udrž,ovalaokázalou nezávislost na jeclrrotliv1;ch vÓ
201
Matematika stoletíbyla větširra fllosofiisottčasně maternatikya ti, co ]eštěv osmnácténr nebyli, se irles;loritr.ratematikou c.ástečt.rě zabywali.V cier'atenáctém stoletíse všaktato stlttvislostuvolĚuje, protoženejen Hegel, Spenccr,Schopenhauer, Kierkegaard,Nietzsche, ale i m.rozídalšífilosofovématenlatiky již nebyli. Kromě jin!.ch vilz'namn1ichzměrr, k nimž-došlo na konci devatenáctého stoletív tétonejexaktnější vědě, stojíze zmínku napiík1adobjev neeukleidovskégeometrie.Klasická eukleidovskágeometrie,kterou se učíděti dodnes, je postavenatla ti.írozrrrěrnénl prostoru.Zik]adn( roli zde hrajíbod, piímka, plocha a ti.írozrněrné r-itvary. Tyto zákJadnítermínyse r.šakzcela proměĚují v neeukleidovské geonretrii,která jižpočítás vícerozměry. Absolutnípfostof' ktery lyžadovalaeukleidovská geometrie,nyní už neexistuje.Klasická geometrie je proto jen jedním z mnoha typŮ v rámci mnohem bohatšía obraz.lhké nějšívícedimenzionální geometrickéreality. teorie relativitypowrdila q,z'nam tohoto nor'éhopĚístupu:neexisttrjeabsolutníčasar-riprostor. Fyzika Do konce devatenáctého stoletíbvla lyzika, a s ní celá věda, založenana čryňechzákladníchpiedpokladech: l. Existujíatomy jako nejmerrší, nezrričitelné elemenry. 2. Věda má b t zaměiena na zkounr:íníčistěmechanickyclrvztahú,nezávislych na pozorovateli. 3. Podmíněnostvšechjevťrie dáIrarrrčityn.ri pŮsobícírlli piíčinami,které patiičnénásledki'(karrzalita a determirrisnrrrs). rywo|ár.ají 4. ZáHad skurečnosti tvoií hmota. Ve dvacátémstoletívšakbyly ryto pieclpoklady otieseny nejdĚíveteoriírela. tiviry Alberta Eirrsteir-ra a posléze,snad ještěr,yrazněji,kvarrtor,oumechanikou a teorií Maxe Pl:rncka'\(/erneral.{eisenbercaa Davida Bcihrrr:r. Podívejmese tla znlěny, ke kteryrl clošlo: ad 1) Kvantová teorie prokázala matematickou nenázornost charakteris-|o tik atom a subatomárníchčástic. znamenalo i rozloučenís piedsta. vou jednodušea jistě danr'ch objekt našehopozorovár-rí j:rkožtoněčeho hnrotr-rého.
202
v rámci kvantové nreclraniky (fyziky :rt]2) Kvarltor,:íteorie i experimerrty Že nadále není možno piedpokládat čistÝ sttllltttltlllirtlích částic) trkázal,r., - objektov1i(piedSe skutečrlostí) net-narripulující vědec (rrezávisly stlbjckt pozorování znamená narunlčt rízkumu) vztah. Vědci si ověňili' žekaždé co si piál vidět, nebo to' šerríprťrběhu dění. Vědec pak vidí zpravidla to, ke zkoumané věci. co zptisobil už samotn/ metodologich.f piístup .|aké
z tohoto (ad 2) dŮvodu již rradále není možÍrolrovoĚit o zkoltže tímto zpťrsont;ittínlcchanickych a piíčirrnÝchvztahťl.Věclci z|istili, by|a betl-l sc nelze o skutečnosti vr,jadiovat, a piedpokládaná kauzalita jevu tedy žádném C) pravděpodobností. a tudíž nahrazena statistikou je pravděpodobs určitou nelze iíci, že je absolutně' ale pouze' že tak
rcl .])
ností. acl 4) Hnlclta se kvantovynr vědctirr-rr.rkázalajako projev (rnanifestace)energic' literá ie nlikro|yzikálně (ti' z hlediska pohr'bLrsrrbatomárních částic) tčžkocharakterizovatelná názorně. Elektron múžeteza jisrych okolností vrrítlratiako bod' z'ajln,i,chzasejako vlnění. Vzdálenost mezi jádren-ratonllt a obíhajícírnelektronem se dá velmi zhruba piirovnat ke vzdálenosti mez,i Slurrcenr .r Plutem: za své potom bere i tradiční pĚedstava hmoty jako něčeho pevného a neprostuPného' Heisenberg v princip neurčitosti, velnri laickv iečeno,ukázal, že n.r subatomární r'irovni se \,yskytuiísituace s tlbt.licenoukauzalitou' Z rcho 'TPl}.á velmi zajínravávěc: následky piedcház'ciípi.íčinu,což jin1imi slory naznačuje,že bucloucnost (r-rěco,co se jcštěrrestalo)ovlivĎuje piítorlnost nebo mirrulost. l)rincip neurčitosti také r'Tkazuje obtíŽe pii lokalizaci částice.Jedna a táž člísticerrrťrž'e byt ''současně..na více místech. Bi0losie V r'linlci tétrldisciplíny stojí za zlnít-rkuÍllosofickv r.elevantnírispěchy gerretiky, ncboť infclrmace na šroubovici nuk-leo{ch kyselin byly dešifrovány jako d t l k 1 ; n x |l ť r . r n s r n ák n i h a . V z r r i k I y, . . ' . , u. ,. b n , y .n a p r í k J a de t o l o g i e ( P o r t m a n n . L o r . e n z ) k. t e r á z k o r r r n á chovárríz-víiat,nebo ekologie (Uexkiill), ježje zaměiena na ochranu a worbu Životr-ríI-rtl prostiedí.
203
Velky v1izrrarnpro etiku i flloso|ickou antropologii mělo proniknutí psychosomatickéa celostní medicíny do oficiálního akademickéholékaiswí.
datech uědomí,Hmota ny do čcštiny:Esej o bezprostiedních plctrl.' 1'i...loŽe ,,i .Tt,ui.iuy u7uoj'Duojí pramen mr!1unostia ntiboženstuí. ,,,,,,,|ť,
Psychologie Sigmund Freud v psychoanaliizea Carl (]ustavJung v hlubinnépsychologii dosáhli ryznamnéhclpr lomu ve zkoumánía léčení duševního životalidí.
Vúk|adBergsonoly filosofie bo.1.. našehovykladu bude vztah prostoru a času.Zatímco Kant Ví.hu,,í,.,-, rovnoprávnosttěchto forem našehonázoru, Bergson je od sebe picclpoklác1a1
Tbchnika Filosoficky aktuálníjsou piedevšímtermíny:automatizace,kybernetikanebo virtuální realita. Z hlavníchfilosofick ch směrrjdvacátéhostoletíse pĚírodovědoua problémy zde pouze načrtnut1imizab,ilvajíhlavně novopozitivismus a nová metaft. zika. Filosofieživota,hermenerrtikaa existencialismusjsou myšlenkové systémy zaměĚené spíšena problémyčlověka' Fer-romenologie a strukturalismus,jdouv tomto ohledu jakoby napiíč. 10'4.2 Filosofe žiuota V určiténr snryslujste se s filosofiíživotasetkali už napiík1adu Schopen. haueranebo Nietzscheho.obecně má filosofieživotatrlicharakteristické rysy: l. Aktivismus: preferencepohybu' dění a r,yvoje. 2. Organicismus:r,ychozízáklad spatiujev biologii. 3. Iracionalismus: jako zpťrsobpoznání se užíváintuice, vcítění,proží. vání,rozumění. Nyní btrdetemít piílež,itost se seznámítse dl,ěma drresuž klasick/mi piedstavitelitohoto filosofického snlěru. Henri Bergson (1859-194i) pťrvodněr,ystudovalnraternatikua lyziku' avšak již od dob studiíjej to táhlo k fllosofii.Proslul jako brilantnístylista,kter/ dokázal i obtíž,ně lyjádĚitelnépopisy a tématapriblížitčtenáiisrozumitel. nlim a obraznym zpťrsobem.Není proto divu, že se stal filosofem,ktery obdrželNobelovu cenu za literaturu.Jeho spis1,jsou dnes iiž téměÍkom. 204
osticoc1děluje' bodri. Piírodní Prostor je honrogerrní,stejnorodysoubor rovnoprávn1ich je následnostprostoro1,ch poloh věclazkoumá právě tento prostor. Pohyb vlastně pouze měĚenímprostose čas,za6:íuá tčles.A tam, kde věda měií rovézrnětly těles' Prostor jest. n1ibržse ustavičněděje. Není homogenní- nepiedstavujetotiž Časr-rení, iadu, v nížmohu libovolněpiecházetod jednohobodu k jinému. ne7,Vratnou Každrimoment je cosi novéhoa neopakovatelného. K prostoru se dobĚe hodí rozum (inteligence)svou pevností,stálostí x . ' l ) r o \ t o r ( ) Víol os tg i k y . . . i:luuek aktiv'rě zasahujedo piírody - a k tomu mu sloužírozum jako zákleclníinstrument.Prostiednicwímrozumu se ale člověkmŮžejen velmi jednotky, a míjíse těŽkovztahovatk času.Rozum časdrolí na počitatelrré tak sc skr.rtečnym prožitkemčasu.Jako piíkJadsi mrižetepiedstavit filmor7 V ruce a dívátese na jeho jednotlivá okénka'jc pásek.Když si ho prohlíž-íte film. to jistě jiny clruh prožitku, nežkdyžvidíte skutečn1i (člověkbudující)' je faber homo Je.li člověkoddán rozumu a ovládání je-li ocld:inčasujakožtočistému:uvání(durefl je homo sapiens.Moudrost jc tvpiclrárrer.rárokujícím a newpočitatelnymnazíráním.UŽ Aristotcléspova. ž-clval tc
205
to znamená svobodnějším, for\zmach (áldn uita|)vedeživotke stílev.všším, tnátn. vědomí a tela' Říká. žesvázanost Bergsol-rie velnri osobity i v otázce\lzuhal je Životas {yzikálnímia clren.rick/nriprocesy obdobná souduševr.rího rrašeho se kruh skládá, nichž z krulru, vislosti nlezi nekoneČněnralÝni piímkenli a kruhen-rsatnotnytn. Morálku Bergsonrozlišujena: l. Uzavtenou .taieneosobníaiezaložerranatlakuspolečnostl,korrfornritě,hetezákonitostnri)a lyporonomii (iednáníje iízenovnějšímipiedpis1'a c.ítavosti. 2. Otevňerrou a |e n'oiivá. PĚedstavi. ta je osobní.autonomní, qcházi ze svědon-rí a hrdinové.oteviená teli takovémorálkv byli vÝznanrrrísvětci z-áklacluživota,kterfm je onen morálka tryvěráz piíméhor.rchopení tvoiiq' vzmach (élanuitah a trvání. druhu: NáboženswímŮŽebÝt podle Bergsonadvojího bohy nebo boha' . Statické:pii něm ,i eiouct.u. .uéfa,]ta,ii tvoií rťrzné kteréhosi všelijaktrsmiiuje. duchovní . Dynamické:zde jc člor,ěkunápomocna rnystikaa jejíhluboké v bohu. Života vnorv. U |ilosoÍanlá pn.lobu int.rice'která nalézáPramen lásky. boži je tedy projevem V ptíroděje tento p,"..n v proudtr.Cel1,svět jeho typickou mvšlenkor ''Filoso. PasážvěnovanouBergsonovizakončíme bere uděčněna t.,ěc|omí.,' fe nedokaztt1e,ale životaneboli t-ilosofie Hans Driesch (1t]67_l941)je dalšímpiedstar.itelenr a vědeckéhopiístupu uitalismua |ednímze 'akladatelťrholismtt,filosoflckého rozdrolenísku. celostníhlediskooProti PozitiVistickému upiedrrostĚuiícího zoolog, kteri,zkou.malmoi. na aromárnífakta.Driesch byl pťrvo
vyložitmechar-riscelek z částírrebylomožno .litrtl sclropr'rost regelleÍovat worťrma životu Ži,;p.,o opr.l o filosofickézár,ěr'v' ,il.kr,.il l)ricsch ,. jsou částiurčovány p[i níž o,,.,Áe celostníkauzalita, :[[.;;'.i;.'-|"at" částiorganismu a která ie která .o ."rl" pt.:b] Síla. ]:":::l T celkcnl. o b s l Ž e n a r c e l é p Í i r o d ě ' i e e t t i e l rdokonalosti' c h e i a ( a r i s tko rnaPlnění e l s k y r e svého r m í n 'waru k r c r ;jako 1wcházízpiek ..'l,l-.í že všetíhnek dokonárrí, r"' "y, echein SVf(rLr cíI, fulos (z iečtinyen cíli).Pro u,i.,.r,. ;. entelecheia Živ-v kc svétrlr.t pozadíhmotnéhopťrsobení na aktivníprirrcip,ktery uwáíí - nlít)činrri,, o drršiveškerenswa. ..i.. Ď,i.,.i' houári o entelecheiiako ;;il;;." zabjval takéokr.rltismem L)riesch se s vážnynrvědeck/m'ái::. F:Iarrs jevi'. czoterníminarrkami)a pararrormálnínri t..i,-ri..r-ri' Slrrnenle-livšelryšeuvedenédoie
,:::::::'' nanoiá1\1,1:-:u:u|" myšlení-p.,"i.|::1se filosofického bvlprotrcl pochopent. k
a hlcdal k1íč ie)ich _ ilk tržnáz'evnapovídá_ ,.fl"k.ou.l dě!inv jako BergsorrZastávánázor o bytoOsrvaldSpenglertitlso-rq:o) steině ' t n é r rrto z d í l us r ' ě t ep r o r t o r un č e s t t . piíčin,kteréjsou piednrěProstor 1. ,"ko.u"n ', ka.,,alitě mechanickych tenrvyzkttmu piírodníchr.ěd' rozumu, pak Užíváme.liclťrsledně Časse realiz'uj"p,o,.i.ani.tvínr osttdlt. spisc svém,proslulénr se mťtž-enre ."uti. .r',ap".,"u. 1"r.. clějinv.Spengler.ve sanrt>svébytnych, Zánik zripar{t,há1írr,i'.o.,;. dj;iny jsou spíšenáslednosti kulturu si procesem.'Každott statnÝclrkLrltrrrrreži.J.".i.i* koÁtinl'.ální. duchovní rovně.Kulpok.očilé Spenglerpiedstavtrje ]akoŽiv.vorganisnlus svéhovíwoiea nakotrec tr.rrr'iako pr.o|evvž-ivota proclráze|írťrstem,.zenitem domníval už,ve 30. zanikají.Souč,.rsn,.i 'uo."d.. kult..,a míií,jak se Sperrgler otázkou' k zániku. ZŮstává otevienott lctechrlirrtrléhol;,olJ.í,zcelazÍetehrě b1'lajiŽ kultury' zárrik zclaontlrt.rpokalypsou'ježpoc{leSpcngleraz-avršu-ie drr.rlrásvětovál,álka.
207 206
základ všechduchovníchvěd. wilhelm Dilthey ( l 833- 19 t l ) hledá společrrÝ (stejně jako větširraakademickychfilosofr1) Dilthey piitonl ale nemá na mysli kterébv osvobozovalylidskou duši od záviďého skutečnéduchovní rrar'rky, sfera.Duchovní zabiedntrtído rtržeba vášní'kterénabízíhnrotná' pozen.rská člověka l.ristorickénr clrápárrí a jeho kulrurněj založeny na r'ěclyisou pro Vědy o duchu se Potom od piírodníchvěd odlišují tím' Že ních prodr'rktťr. centfemjejich zájmu jsou reálnévěci, kterépocházejíod člověkasamého. se pfoto liší:pňírodu Poznávacíprocedury těchto dvou vědeckychpiístupťr (erklárert), rozumlme, qitvorrim chrípeme kdežto duchovním je uysuětlujeme jsou vyrazem duševního (uerstehen). prostiedí Liclská tvorba a společenské ž'ivotačlor,'ěka. o psychologii, a v jejím Dilthey se z' uvedenéhodtir,odu opírá zejrrrér.ra je následující: Postu1.l pozrrání rámci pak piedevšímo pojen-rrozumění' projevu. l. Duševníc{ějpochopím na základě jeho vne\jšího člověkajej musím 2. Po nazĚeníobjektivního($'zického)projevu drr.rhého unrět v sobě t,aképrožít,neboťjen tak mu mohu porozumět. věd je proto hlubšíuvědomovánísebe Funkcíduchovních(hunranitních) samého. Dilthey svá bádání uzavírá systémemzákladních světol"f,ch názori. tii jejich a urrrěnírozlišujeme Domníváse piitom, ževe filosofii'náboženství
r,y1ádiit charakter industriální společnosti. snaž,í ttlllrxistllrtlr existencialisI-tlu jedním Lrsilujícícho propojení teorie a konkrétní z piístupú |c tctll,r.ol,něž
jer-rrelativní,neboťv procesuhistorického základnírvpy.Všechnyjsou ovšerrr e l v l r ea n i c n c t r l ' j ' c h . i p á n ív Š p . V naturalismu je člověkbiologickou bytostí,jeŽprimárně usilujeo uspo. kojení svych instinktivních potieb. Pňitom je zce1azáviďr,!rra piírod.
pnrtlnratismu. 2. I)cicrce sc clomrrír.á,ž'er1'zrram urciitébo pojmu lze odr'odit z jeho ml's. litclrrych clŮsledkťr,jimiž je ovlivrrěrro liclské jednáIrí. K osvětlení
ních podnrírrkách. . ldealismus svobody chce po člověku'aby sárr.rze sebe svobodrrěrozvíjel svťrjtvťrrčí potenciál,jenž'je nezávislÝna materiálníchpodmínkách jeho žir'ota. . Objektivrríidea'lismusnrá namíienok r.rastolení rovnováhya harmonie a piírodníhosvěta. mezi člověkemjako jedinccnl a celkem společcnského 10.4.4 Pragnxrltismus
lir,otllí ;-rI.lrxe. stal fornlou myšlení kclnse ve svézpopularizované pr
wznamu pojmu tak piispívá využívání rrašípiirozené rnož,nosti pĚedstlrr''ir si praktické kotrsckvencea dopac{yjednání, kteréje možnésimulovl1r \. nryšlenkovénr experimentu. .J. l)tlz-natk',' zjištěrré ur,edetlym zpúsobenl se potom musí ještěnechat kri. tickr' prosél,ata uzriívat V rámci korntlnikativního procesu, kter1i probíhá mezi vědecky žiiícímilidmi, tedv mezi těmi, kdo jednají a současrrězkournají. Pravcla se tedy velmi pozvolna Llwáií v prťrběhudějin :'tjcjí ..clclsažení.. je nadirrdividuálním ví'konem. Prakrickv se pravda ptldle i)cierce prcljevtrje jako ,,sott/',las spo. iech PiísJušník nekonečného l ct.t. ttst uí zko urnai ících,,'
Nu pÍc|.lmd t rc v a t e n á c t é ha o. ] ' a c á t é hsot t l | e tvíz r r i k áv U S A p r v n ís v é b y t n y (iecky:pngmd-.,ěc)' kterti se vedle filosoficky projekt.Je jínr pragnratist-t-tus 209
Poslednínriprirrcipymeta$'zickérealiry sanroziejnrěi v rámci vědy, pak,jsou: . Monáda; prvek, ktery rremájinérysy nežten, žeje obsažensám v sobě. . Diáda; prvek, ktery je sám obsaženv drr'rhém prvku. . Tiiáda; prvek, ktery je závisly rra dvou jinych prvcích. KaždÝprvek triády (trojiny)se rozpadá na novétii prvky. Tiojina je tedy záklaclnímetafyzickyprincip. Peiercebyl náboženskyhluboce za\oženy.Yzpotriadistikvu sv.Augustina nebo meĎme v tétosouvislostina tradici kŤesťanské u sv. Bonaventur1'.Svou teorii q'znanru Peierceqvozuje prár,ěz tohoto triadickéhopojetí. Díky svénreta$'zicezrlaku se Peiercestal rakézakladatelemsémiotiky(nauky o znacích)' existtrjeve vztahu k myšlenkovémuritvaru, kter1i Znak (representanten) interpretuje (interpretant)'Znakern danéhoobjektLrse stává díky piíslušné podle Peier. kvalitě, která jej s tímto ob1ektempropoju)e.Znak neexistLrie ceho nezár'islena interpretaci, ale je jí teprve lytr'ái.en. Poznání isoucího bodr'rmezi dan1imob,iektema v.fklavzniká Prostiednictvímhled.ínístyčného vědonrí' dem interpretujícího
Piíklad: - Representamen (zr-rak jakožtoznak. moniída):poiem lauicc' - objekt: hmatatelnypiedmět. _ Interpretant:to, tla čemse sedí. Pro milovr-ríky|ilosclfickésémiotikynyní r.rl,educelv czv.triadicko-rrichoto' mickli systém:
I
REPRESENTAMEN
rnlío,q: i
OBJEKT
I.RICHOTOIVÍIE: 1. kvalita 2. sin sigr-rum 3. legi signum
index ikon symbol
210
J
INTERPRETANT
bodern Peiercovy filosofickélogikv je založerríml'š\litlírrre,Žc stiedrrín-r jenž se vždy lyskytuje jako druh znaku. Znakse piitcrm v'vna. lcnír.s1.rnllolrr, nutné triádě. Meta|'zickym wchodiskem je teclyznar. nlctafi'zickr' chliz-í znakŮ - jen díky tonrtt ktll,,ísittt,tce:každyznak pĚedpokládádalšísystérrr iei lrliiŽcrlleinterpretovat.Piitom r.še,co jsme q'še uvedli, včetněvriznamu, cristujcobjektivněa nezár.islena nás. Zlikledníkategoriípoznánív Peiercověkoncepci nenívědomí, a\euj,znam. univerzálií(obecnychpojmŮ) se dá iíci, žePeierceje 1' ]rlcdiska1-'roblér-lru pňístupje všaktaképragmaticista' rclrlista'S ohledernna svťrjsémiotick1i Pcierccrotižv1,znávák]asickéPracmatickéhledisko, žepral'divéje to, co se díky srym dťrsledkŮm.Avšak v jeho pojetíje užitečnosta Pravosr'čclčujc divostvždysémiotická.Prár,emlz'eproto iícj, žePeierce je hlubšía |emnější .W.. nrvslitelrrežjeho současrrík James, ocl jehožkoncepce se proto Peierce distancovali názvem svéhopojetí. (Jak jsme již uvedli' razil Peiercepro sv
jako ně|akousuchopárnou Filosofii williarn James rozhodně nechápal rozumu' Svou to znamená- slory Kanta jako akt čistého ,,teoriivesmíru.., - což bylo jeho jako psycholog že i ro, roli v tétosouvislostipatrně sehrálo psychoaktivnítičinky povolání- sám na sobě se zájmem zkor.ršel '.hlavní.. později užívánpii nark6,t',ly.h ťátek,napňíklaclrajskéhoplynu, ktery.byl k praktickému a rispěšnému ,á.h. Ve filosofii spatioval piedevším návod hledárrípravdy sehrávaly jednání a komunikaci. Nel'e se tedy divit, Že pii osobní prožiteka subroli ' 1"*.riol.ě koncepci svou zcela nezastupitelnotr jiné razil i názor, žezkušejektivnívťrle'Ja.es byl radikální er.rrpirik:rnimo nostpiírodníhovědceazkušenostvědeckynezainteresovanéosobyiestejná. - lž z toho dťrvodu,žese obecné pra.,clvpro něj neměly žádn|,vÝznam pÍiklánělke stanoviskunonrinalistŮ.
( uyáin u r, I907): Ukázka z Jamesouaspisu ,,Pragmatismus,, popruéful Když (l1t horiich. na se spokčností 'jsemsejednou ,,I)ier!tlěkolika k4, i,un mentfizichou žiuou zaujata ,,,it,1, tryt, spoLečrtost urtitil ze samotíiŤské o nížse uet,erka, žiuá disleuí. ?iedmětem této;isputdce b.ylaueuerka ž.eproti žeje na jednJ xraně kmenu'.,D,ík sepí.edpokládá, pŤetlpobttírtá, Tentolidskj suědekse stnží ueuerkuuuidrulléstraněstro7nustojíčLouěb' ale aťsepoh4bujeseb.erycb. dět, a proto ,, 1,ohyb,ji rychle kolem strlmu; í1stíilese drží na kji, ueuerba,, pit,yt)1i'tejně rychle stejnfn stněrern takžeji člou?k strattěstromu, i,nir, ,,,,,, ,,,,i l,i,,, a člouěketn, opačné problén: obcbází člo. nikdy nezahlédne'Z toho uzniká tento metaJyzickjt je jisté,a ueuerkaje na strltně, uěk ueuerku,či nikoliu? obchází strom, to
itteomezettémuolnénčaset,dit,očinětáhla aušakobcLázítakéueuerku?P ,1zatr,rzelese bo držel;na se diskusejako nit' Kažtljlzaujal suéstanouisko uolaly na mne ?roto obottstranách b4l roun!,počet.Když.jsnn se objeuil, r',běstanq, ab4ch'jiru udělal uětšinu' Pamětliuscholastickézisarly,žemusímenajítrozLišcní,hd\kolise a našel.Zni: setk/imes konnadikcí,ihnedjsem rozlišeníbledal ,Kter1s7a;! roz'umímeo'?cilazr prakticky Co mi pr,tt,r{u,,ickljsen, ,zríležina t()ttl' ke o) sněrtt seuerněod uet,erky nínt ueuerk,'Mr,r.|u't,i tírnpŤecházení od yn1kt, pak iizttě' pak zipadně, /1'P0t0m tlpětseuen směru uychodrtě, tato zaujíruá neboť obchizí, ueuerku t, tompiípat{ěten člouěk,amoz,,eio:,ě b4t ttejpn,epied ueuer. postupnlipostíluení. Jestliže,;ak minit, obcllrizením 212
otl ni, pak za ní, potont uleuood ní a konečněopět k1ll, pofum uprauo člouěhunepoda í ji obejit, n,,"tltti, pak ie steiněsamizlejmé,žese torrtu ,,,,,|,, děltÍ,udržujese obrácen,t ,,,,,,ž,,k,,,p,,,,),',,,nipoh1lb7,jež ueuerka ,n,,i,,o,), od něbo odurácena, Udělejte toto rozli' ,utttí'. p,oii tlo,tb,,, ittiudiskusi. obě stmny majíprdudu a oběstrany ',,,,,ia n)nípodkladu pro datší .obcllázeti,jednítttnebodru' slot,eso ,,p,,i,a,, podl,i,l,o, chrípeme-li h;rn zpíisobem,' je zultíšť iednoduchjm pií. \,\,1lriuímtuto prlstuu anekdotu proto, že jako o pragmatickémetodě.Pragmaticktí t.t,i,,, tollo, o četnchci mlttuit metod,a,již se uyl.izujíntetafilzickédispunce, které ,,,,dn 1, pi.edeušínt _ determinoJe suětjednotn|, či mnohotnj? .,je 61, 1i,oi b1ly nekonečné. kaž'dy ttichž to js'oupojmry,z ,,ni,trii u,,i,oa,1l _ hn,,t,1 či )uchouy? pojmechjsou neko' ale nemusío suttěplitit. A disptttaceo takouj,ch tnt,ižc, u totn, že5esn+záleží pÍipadecb Pragmatická metoda u takouych net't,t/, praktické uystopouat lze žhw kažrl.jpojem uyložitpot{lenho, jaké u něho j" praktickj rozdíl, kdyby |,,,,n P!': tt stet)k1L w ,-to,,, iryLp,o člouěka zjistit žádnltptakticbll rozdíl, NeLzi.ti pra,:di,j, o o,,,',ihotiu? 1,,, b1,'/ 'pat a jakikoliu disputacej,e totéž praktickry ob,, alternatitly zrtarnena.fí s to uk(ízlt prílk' z|lyttčn,í.Kd1koti1r|e o udžnoutliskusi, musímebjt strana má tliky rozdíl, kterjtntusíuypljuat z tobo, žejedna anebo drubá praur/u." John Dewey (1859-1952) - Dalšíarnericky filosoi jenžzd'aÍtie prosadil pragmatismusv aplikovanych
213
Ukol: Promyslete si negativnídŮsledky,1ežryp\lNqí z prosazováníužitečnosti ea každoucenu.Ne\ytrácí se tím ze životaonen kouzelrrÝpocit plynoucí z bezněčeho?Pročby měl člověkneustálerozud vodnosti nebo neužitečnosti jako četrrí mem propočítávat ,,má dáti - dal..? V tétokapitole jste nastudovali: . V;iznarnrrévědecképievraty, k nimž došlo rra pielomu devatenáctého a dvacátéhostoletí.Tyto pievraty v mnohérrrovlivnily i filosofii, se kterou v některych pÍípadechi soupeiily jako rrovécesty vědění.Patíily k nim napĚíkladneeukleidovskágeometrie,teorie relativity a kvantová nebo kybernetika $'zika, genetika a etologie s ekologií,psychoanal1íza (ta ovšemspíše ažve 2. polovině 20. století). Filosofii Životaa historismus:Bergsonovoodlišnépojímáníprostoru (ovládajícírozurrr)a častr(intuitivně piístupnétrvání),teorii élanuital tlebo nrvstické otevierré rrrorzílkr'.Dále Driesclrol,o pojetí životní Táké Spenglerovo duchor,nísíly,která všesměiuje ke sr,émuzavršení. kultur. z nichžta, v nížžijeme,míií vnímárríciějiniako sledu nezávisl1ich neodvratně ke svémuz-ániku.Poznali jste takéDiltheyovu teorii pro. žitku jakožto nezbytné podmínky rozunění dějinnym událostem a duševnímv1iworŮm člověka. Pr:rgmatistnus(v Peiercověverzi pragmaticisnlus),kter1ije charakteris. dění tick1ipluralismempravd (demokracie),dynarnismem(ustavičné systémuznak ) ir skepticismem(odmítáníintelektuálnínadměrnosti, Všechny zde uvedenérysy jsou rypic. dťrleŽitost ;lraktickéužitečnosti). ky americké'Pr.o pragnlatismusnení pravda vlastrrostínějakéideje' ale rraopak:idea se stáváza určiryclrokolrrostípravdivou. Pravdaje dosaženíživotního plánerrrr-raší činIlostia pfostiedkenr trnrož-Ďujícím uspokoiení.
Vjuoj tuoitiuj.Praha 1919. Dltšea rllo' olomouc 1995, Duojíprarnen mrulunlstia náboženstuí. Praha 1936. Časa suoborJa'o bezprostedníchdatechuědomí.Praha 1995. Hmota a panět,' Praha 2003. Sociologie.Praba 1927. ( . o n t t c 'A ' : Roztunot,tí anarchiea sociálnízltl, Brno l946. V1borz díla, Praha \969. Mrauni zásady ue u!,chouě.Praha l934. Uuedenído uěd1duchouní.Praha 1901. W': Dilthcv, okultistltus jako noutíuěda,jeho uztahy k biologii a psycho. D r i e s c hH , .: logii. Hradec Krá|ové 1922. Záklarlní problém1psychologie,Praha |933. Člouěha st,ět'Praha ]'933. Praha 1920' Feuerbach,L.: Podstatanáboženstuí. Hcisenberg,\7.: $,zika a Jilosofe. Praha 1966. Celeka r7sr.Olomouc 1997. W.: Pragnatism. Praha 1907. Jamcs, Vť,tle k t,íže. Praha 192t Druh1 náboženské Praha 1930. zkušenosrl' M a r x ,K . : Kapitál I,-III, Praha 1954-l'956. Filosofcko.ekonomické rukopisy.Praha 1961' M i l t ,J . S . : O indiuidualirr'.Praha 1880. Poddanstuížt,z.Praha 1890. tJuahy o ul,idě 'rtauní.Praha 1992' P c i e r c eC, l h . S . : Sémiotiha.Praha 1997. S p e n c e rH, . : |Iychouriní rozurnoué,rnruuni a tělesné.I>r'aha1861. Danépraudy mrauoučné. PĚerov 1895. FilosoJ)esoubornri.Praha 190-l. Doporučenásekundární literatura:
Doporučená primární literatura: B e r g s o n ,H . :
Kornika cbarakteru.Praha 1913. Sntícll'Praha 1'993, 214
Capek,J.: Capek,K.: -l'hurnher, R.:
Filosofe Henri Bergsona.Praha 2003. PragmatismusčilifilosoJiepraktickéhožiuota.Praha 1918. Filosofe ] 9, a 20. století.I.-III. svazek. Praha 2005-2007 215
Kapitola11
NovÁ METAFYZIKAA rŘEsŤnNsxÉr.nosoFlE 20.sToLETÍ
ke světu myslitelri,kteií chtěli piekročit V následujícík:rpitolese piiblížírrre smyslové jevy pozitivistickÝpráh poznánísnrěremk poznánímetafi'zickémLr' A takénahlédneme,jak se rrakiesťarrsky odkaz a učenídíva|í piekračujícínlu. mysliteléi profesionálr.rí duchovníuplynuléhostoletí. v části Také této studijníhotextu se pokuste porozumět vÝznamo{m souvislostemdťrležirych pojmti. Znov,l' nechejtevašífantaziívolně rozvinout myšler.rkynad danÝm pojrnenr nebo teclrií.Úspěšníbudere tehdv,pokud si uvě. s olrledenl na změnu vnímánívašeho donlíte něco, co pro r,ásbude mít vyz,r.ram života.A protožejsme na nár,štěvě u fiiosofŮ' nlolrou to byt rrejenmyšlenky osobníprožitk1rNejlépetotiždanou věc abstraktrrí, ale takévelmi kor-rkrétní piedstavíme. pochopíme,kdyžji prožijemenebo kdl si ji co nejautentičtěji je jsme krátkém vodním l'stllPu ke konse v tonrto vidno, dostali |ak statovárrí,ž'ewi,znamnyrn r'ičelemtohoto studijního materiálu je cvičení v osobním soustieděnémprožívánídmého textu a současněv jeho bdělém ur'ěclomovárrí.
11'1Nová metafyzika -
lV{oderní piedstavitelé meta$'zik1' clvacátého století vesměs Zastávajíem. pirické stanovisko. Naroz.lí| tld novopozirivisrt] si r'šaknemys|í,že by ie ncleticky spiisila pouze zkušenost smyslová, ale sr'éabstraktní Livahy opí. rají podle r'lastních slov také o intelektuální zkušenost.
-
Nová metir$'z,ika jc ontolcrgií, to znantená naukou o }soucnu jakoŽto jsoucnu. Pojr-rrovéuchopování jsoucn:r má biit realistické a korrkrétní. Nová met;rÍvzikajc univerzální: . clbsahově, nebclť nechce tidajné vyloučit ze svého zkoumání žádlé dirncnzc sliurcČntl'ri, . l.ristoricli},,neboť chápc Iako irlspiraci všecl"rr"r;.cpoclry pied' a r.yz-rramné stavitele západní filosofle.
216
Alexander ( I 859- I 938) I l. l. I Sdntttel Australan, ale žil a púsobil v Anglii. V jeho dÍIeSpdce, 7.ine br,l piir,odem (Prosttlr, časa božstuí)je nastíIrěna kot-rcepce,podle nížje určují,|tti L)ci4, ..í,.,.,p,.i,'.ip.,-,-'nreta$.zikyjedrrotn1icelekčasoprostoru'Realitajepo!ataiako bodŮ, které rytváĚejí čtyirozměrné kontir'rurrm. ,nu.]i,lo,t časopr.ostorolich časem Irás uporr-rínátaké teorie relatir'irv. Nlr piírrltltrspjatost prostoru s však ke svén-rtrpojetí dopěl nezávisle na |yzice a jejích objer,ech. Al.".rr-,.-lct. nechápe N,Ir.rohcltvárnosta bohatost projevťrorganického světa Alexandcr nečekanycl-r a mnohdy j.rko r'Ýslcdek er,oluce' ale )ako PÍoces pi.ekotnych jakožto lznik něčeho zrrrčir.I,rávě toto rynoiovárrí a rymaĚování ze skr1tosti nol,eho ie základem jehcl teorie etnergence. '|ernlín emergence se užívánapÍíklad: _ prcr označerrínepiedvídatelnr'ch jev : napiík-lad zn.rlost vlastností che. rrlick1,clr prvkťr nás - poclle Alexalrrlra - ještě netlpravĎuje pŤedpoví' clirtr,lastnostisloučenin. '
.r,oie sr,ěta a vesmíru v er,olučníkosmogo.l trké pro charakteristiku r' rrii: napi.íklad pii r,zniku norych zákonitostí a skutečnostív určitéetapě v1'r'oie.
()d teoric emergence Alexander odvozuje stupůovitost jsoucna: 1. č.isrí' pohyb' 2. hrlota. 3. ž,ivot' 4. věd
- prcJorÍlklci()Ítisltltl, pro néižje rrist živél.ro orgarrisnrtraktuálním uskutečriovánímjižpÍedpiipraverrého organismuv substanci(duši), - redukcionistttu, jenžvítězoslavněv1.sr'ětluje prirrcip životajako pčemíséování a specifickoukonfiguracizákladníchbiochemickychjednotek. I 1. 1.2 Alfred North Whitehcad (I S6 I - t 942) byl slavny anglick1inlatematik a ÍilosoÍ'ktery společně s Bertrandem Russeller-n ptrblikovai znám|, spisPrincipa mtlthe/naticd. díla Věda a modernísiět Jeho sarrrostatrrá a ?roces a realita r,yšlai česky. Vyklatt jeho metaÍyzické filosofie: \7hitelreadsi je vědom onrezenrichrámc iednotlir,ychspeciálníchvěd' kterérrejsous to postihr.routcelou realitu.Proto je pro něj |ilosofienezbytnym nástrojem,umožriujícírr-r zachvcenísvětavcelku' Zatímco věda realizuje svújzáměr poznat piedrrrěty světa prostňednicwím induktivní generalizace,pii nížse z r,J,skytujednotlivÝch fakt vyvozují obecrrézávěrs,, kolem filosofie má podle $íhitelreadabyt uspokojivér'ysvětlení těchto abstraktních závěrťr. A,4eta$'zická f-ilosofie pĚitom sanloziejnrě nrusí snést nejpiísnější měiítka vědeckosti, což znamená, že musí b1it: _ logickv konzi.stentní, to je bezrozporná, r,e .sr'ych tvrzeních
- zkušeností ověĚitelná. Na drr'rhoustranu má věda pro fllosofii b;'t i r1.zvou.Věda totižoperuje s takovymi pojmy, jako jsou napiíkladenergie,čas,bod' Proces'objektivní realitaa jiné,kteréovšemnerrís to lrlouběji analyzovat. lvto termínypĚitom tvoĚípodstatrroučástfilosoÍlckéhoducha' ktery je základenl ideovéhopod. houbíkaždékultury. .\X/hiteheadem Metafyzická, tradičněi.ečeno,'spekulativní.., filosofie je vymezenajako snahao r,ywoieníloeicky souvisléhosystémuobecn1ichidejí. My si nyní n-r ženreověĚit,zda požadavk1', ježWhitehead klade na filosofii a ježvvcházejíz konkrétníchvědeckych problémri'splrlrrjekupiíkladu jeho r'lastn í m etafyzická i nterpretace modern í f,-i|,y.
z|Ó
opouští ve \Whiteheador.ě době do It'{ocicrnírelltivistická a kvantová fuzika principiálního rozdílu mezi subjektem a objektohcl člrsttoblykly piedpoklad .lt,lrto požadavek nlěl zajišéovatnestrannost pozitivisticky dogrlaticky tenr' jevu. Fyzikální objekty a jevy se nám zkoumaného a objektivitu Dtlz,orov,ttele a bohatším zpŮsobem, takže ..l. ,'\'ní ukazují mnohem kornpliko.,aně,išírn ttŽ rlcrrínlož-nésubjekt a objekt udržet oddělené. Pozorovatel ovliviiuje pozoc]o té míry, napiíklad piípravou experimentu a očekáváním, ževlastně rtlr,llllť' je svou realitu. To ale znanrená, ž,ese subjekt s objektenr ;akobv slu. ittscenr't ť.uií.llovněž-to, co je Pozorované' se mění: chvíli je to napiíklad bod, ale .W'lriteheada je proto nejvhodnější' aby každy olli zlse l,Inová částice. Podle j"dnot|i element bytí byl označován jako událost (anglicky: euent).
Pcljcnr událost wjadiuje pr.ávě orro procesuální, dynarrrické pojetí reali. 1y,r, níŽ jsou subjekt a objekt událostmi svého druhu, nebo srrad i druhu iedrrt>ho.Vriznamná ie r, této souvislosti i \X/hiteheadova rrlyšlenka, žekaž'dá v sobě nese rninulost i buc{oucnost všech ostatrríchreálně jsoucích trc1álost ťntit, tedv všech ostatrríchudálostí. Každá iednotlivá událost je napojená na celek ttniverza' je sama ze sebe tvoiivá a záror,eti má bezprosti.ednízkuše. nost s ostattrími'Vždr' je však tieba véstv Patrnosti i to, že každá jednotlivá
trtiálostje jer-rmomentem, netrvá, ale hr-redkončí,aby uvolnila místo další ut]lílosti. Tcl, co jsrlre Zatím i.ekli, rnťrže, ale také nenrusí byt ul'ědonrovárro, jak l'íme z rlltroha r4astníchživotních zkušeností,které kolem nás prošly jakobv bez lň/hitelread precizně specifikirje por,.širnnutí. Se zĚetelen.rk právě iečenému jcden z hlavních filosofickych termínťr,kterym je vědomi' Říká toriž, že vědomí je faktem piítomnosti (obsaženosti) jedné události (entity), v druhé. Uvecleny vztah je také pochopitelně základem jakéhokoliv pozrrání. .|r z-vás, kteií mají dobrou panlěť, možná napadla souvislost mez-i\Ď7hitehead
nelze' rreboťrrdálost není ve $7hiteheadově pojetí trvalá a soběstačná. I)i.isrovr-rlivárrí tcll'rotopojetí s orientálnírni rraukami se nll1oh/m auto. rŮnl rrabízíi spojitost s buddhistickymi dharmami' Tyto faktory bytí ne1.
sotrtakť'ŽíclnyInisarrrostatnymisubstanceI.rri, nybrž ponlíjiwnli r.lastrlostnri 11sta\,T.
219
Dá se iíci, žeudálosti vywáiejí a strukturujíkaždoujednotlivou věc. Svět ale není nahodil/m nakupením jednotlivych událostí, naopak má svézákonitosti. Každá událost má totiž svépiesnéčasoprostorové určení.Aby člověk nrohl totnuto piesnémučasoprostorovérnu určenídostát, musí filosoficly lycházet ze t|í piedpoklad{i poznání a vědeckosti: 1. Všechno skutečnémusí byt i možné.Ténto piedpoklad je upomínkou na reálnou existenciplatr5nskychiďejí.Z hlediska univerzálií,jak jste správně poznali. ie to realismtrs,v němž,každáskutečná,empirická věc musí mít sv j vz-orv iíšivěčnychpiednrětri_ potencialit.Jeli nějaká věc bílá, je to díky tonru, že existuje bílá barva jako ,,věčn;; nebylo i možné,pak bychom piedmět'..Kdyby totižto, co je skutečné, to nemohli vťrbecpoznat' Tato kreativitalykazuje jistou podob2. Lxistuje w rčípuzení (crerttiuity). nost s Bergsonoqi'm'.tvurčím vzmachem..(élanuital).Pro .Vhiteheada je woiivost vnitiní vlastnostíkaž-dé errtity.Každv máme svou rvoiivost ve smvslu sebervoiení(self-creati ui ty). .}. Nutrrf je princip limitace, kteryrn je bŮh. Tcn určuje,co a jak se má stát. Volné,woiivé a plynoucídění formuje a omezuje- dává mu iád. I 1.1.3 Nicolai Harrmawt (1882-1 950) bvl německy filosof,jehoždílo bylo zprvu ovlivněno novokat.rtovswím, Poton1 fenomenologiía poslézefi|osofickou antropologiíl\'[axcSchelera.Rozvíjeltakéurčirémorivy platÓnské a aristotelskétradice. Jako samostatn' a origi. nální filosof dozrál piedevšímv dílech Vystaubarerilného st,č!n a Noue cesryonrt,logic: Stará ontologie (naukao bytí)vycházelaz piedpok1adu' jádrechvěcí. žeobecrré pojmv existujíjako určtrjící principvv strbstanciálních Ilájila piedstar,uzaloŽenouna realismuuniverzálií,prostiednictvímněhož je nrožrropoznatkaždouieclnotlivouvěc.Tírntoelegantnírn zprisobemsrará ontologiepoclleHartnranlrapĚekračovala zkušenostní svět.
220
| J o r ' á o n t o l o g i e n r t r s í b r á t v r ] v a h u K , t n t o r , u k r i t i c k o u t .|o e o t i i p o z n á r r takclí,která z,nanrená na nemož-nostapriorního poznávání bytí. ,.l.,i.l:l oor.tkáz,at ' . l Lllt\ t lrpri. , , | ' 3 r c uvua.Ihl uu qe lnl |l 'pl ,i lrliIil j, a " -á k l a r l . K a n r o r y : 'k . .o, r , Ó c n Ýz k t c r š l ] e D e r c vu u ' ..l.' \ ' ( i l l l )l r ( ) 7 l 1 j l ) | ' ' _ ^ ' . ^ . . ^ . ' . , jsou kauzalita, jednota. mnohost atd.) sutlstzrnce' (čas, prostor' o,.níklltegorie tím, co našehopoznání' ale nejsou podle Hartmanna 'ákl"j.,".'"'-r',.i'. v mr'šstoií rraopak rnístě. Kategorie procesu ,.." p,uní,-'r-' srtljír' 1rclz-rrávacínr poznár]í Apriorní po,loupnn,ti až,na mísrě poslednírr-r' lcrrc|iac]ě poz-návací falešné. ie ;lro Hartmanrra sktrtečrrosti nové meta|'ziky, totiŽ k jejínru charakteristice základní k vracíme A zde se r-rasbírar-ré iedrrotlir.Ýni a r.ealismu,ke snaze opiít se o zkušetrosti ,-'1rtriristllu - |ak se Hartmann domnívá je moŽno pirk :.i:.;;.;. '- ;.o cmpirické základnv - katcgor.iální analyzou odvodit i kategorie. Stavba reálného světa: 1' fi'zilráIní procesy' 2. Živott-tiprocesy' (vědomí)' 3. dr.rševní Procesy .í. cluclrovní procesy (osobnclst). kategorií. Existují katevrsrl'\, je tieba blížeurčit právě prostiednictr,ínr To,jsou fundamentální kategorie. které procházejí všemi vrswami Isoucna' element a soustava' forma gorie: ieclnota a mnohosr, aclekvace a rozPor' a specifičr-rosti, vyššívrstvě bytí je však r'rrčityfaktor novosti a iátka. V kažc{é kategorie. íurrdanrerrtálr-rí a to také znamená samostatnosti té které vrswením reálného světa Vztah mezi fundamentálními kategoriemi a se podle Hartmanna proievr-rjenapi.ík1adtak, že: - C)pakov.íní kategorie v dalších, ryššíchvrsrvách je omezenější. _ Nlr trrčitérovitlě vrstev toto opakování končí.
-fvro
-PĚipi.esalrovánídovl.šších.,,,...,,.opakujícísekategorieměnídlecha-
vrswy. rirkteruvyšší - rnohcltr se - Vz-esttrilrrá hierarchiebvti reálrréhtlsvěta není plynulá vyskytovati ,,skoky". - jed-
Sr.ětie _ jakožto uspoiádaná stavba daná moŽnostmt našehopoznání monisnotnv. Proto rremá podle Hartmantla smr'sl pokoušet se o iakyikoliv
221
nlus čihleclatně|ak1iposlednízáklad světa.Clověk v sobě spojujecely systém vrstev. Na základěanalyzyvrstevbytímohl posléze Hartmann piistoupit k iešení problémusvobody.Nahlédl toriž,žev každé vrstvěprávě determinace(p6dm í n ť , nzín) a m e n lni ě c oj i n é h oD' e t c r n l i I l a csei c ep ť r v o d nvěe 1 1 . š š ívcrhs w á c h urrrclžťruje rozr'oi vědy, jejížnáplní je hledání podmínek a pĚíčin,ale zároveĚ v nižších vrswách znenrožĚujesvobodu.Ve lyššíchvrswách bytí,duševní a hlar.ně duchor.rrí,ovšemc1eterminace svobodu už nijak nepopírá.Determinace a kauzalitav niž'šíclr vrstvách(arrorganické a organické)tedy umožáuie, aby čIověkmohl nir svétp sobit tak, jak chce, tedy podle sqich očekávárrí. Právě tato nesvoboda nevědom;í,chnebo ',málo.. vědomfch vrstev bytí umožĚuječlověkujejich usměrĎovánía ovládání.
11.2KŤesťanské filosofie20, století I1.2.1 Katolicisnus 11.2.1.I Nouotomismus Vzhledem ke stále mohutrrěišímu roz-vojivědy ir takés ohledem na stále sílící r'liv modernismuvvzval papežLev XlII. roku l879 všechnykatolické nlyslitele k btrclováníkňesťanské Íilosofie.Jejírrrzákladen-rse mělo stát dílo TonrášeAkvinského. Modernismus v katolickéfilosofii znamenalo}rrožení katolickétradice. Moder.nisté. or,'Iivrrění historicko-kritickymw'kladerl Bible a evolucionis. mern (Darwinovcluvp,ojovou teorií)'totižstále častějidospívalik závěru o hlrrbokédějinnépodmíněnostia z, toho plynoucí relativitěcírkevních dognrat. Proto bylo piikročeno k novémulrydávánía piekládání.Ibmášor,ych děl a probouzelse zájem o tuto tradičníkĚesťanskou f-ilosofii'V kaltolickémučení lze podle protagonistťr tomistickénaukr'naléztĚešení novéuspoumožriující ňácláníspolečnosti. Človékni.i z.'clebc,uat svérjako dílo boha, a tak .sespo. luťrčastnit na stvoiení'které|e dobré. Nejryznamnějšímipiedstavitelinovotomismu byli Etienne Gilson, J<ízef Bocheíski, Johannes Baptist Lotz, Jacques Maritain' Claude Tiesmontant a nroravsk1ikrrěz a psvclrologMetoděj Habáií, pŮsobícíjako dominikánsky mnich v Olomouci.
222
Zlíjenlcise ted mohou pokusit dešifrovatmeta|,zikr.rnovototnismu: .IVpická je pĚirozená teologie, r,e kterése v1.cházíze swoienych isoul. kladen r-raempijedrrá se o zĚetelnriaristotelismus,v němžje dťrrirz cerr ricképoznání. nleta|'zikyje dualita (formy a látk1',srrbJ. Nosrr1imrYsemnovotomistické existencea escncc]aktr:a poterrcc'bohaa swoieníatd.). stallce1 akcidentr.r, -I.eorie pozrráníse opíráo analogiíbytí (princip podobnosti).Piímo .]. piístupnéje pouze poznáníkonečnychstvoienii'chvěcí,zatímcopoznání jsottcnaje možnéjen analogickvpiipoclobněnímswoienekonečr.rého b v t í . T í m s c p r o n o v o r ( ) m i s tsya r n o z i e j mdě o k l á d á p o t t z ce x i s . rrérrru tence, nikoliv piesrráadekvátnostdovozovanychatributťrbožích. encyblik.y papežsleé t 1..],t.2 Soci,ílní jiné katolicisrnu.Jejich tadazačínáencyu\kou Rerum směiovátrí pi.eclstavují kterou zveiejnil roku 189l papežLevXIlI. Thto er'rcyklikase zabin,á |,,lor,t1ntm, hlar,něotázkanlivlastnictví,rolístátu a sociálníspravedlností. encyklikv zabystoletírydávány další,globálnější byly ve dvac:ítém Posléz'e vající se rnimo jinénapiíkladvztahenrbohatéhoSeverua chudéhoJihu. Tento r,z-tlrh rná bÝt p'odle církve založenr-raprincipu solidarit1.,piičemžkoneč. ntlnlcílcrrrse má stát closažení obecnéhoblahir. 11.2.1.3Karl Rahner (1904-1984) krcry br'lŽákcnlslavného filosofirN{artirlaHeideggera.Odmítalnor,otomismus, sc podle jelro míněníve stietu s jinÝmi názory piílišsoustiedbvalna pouhou ollranttsv1i'chpozic. Rahner byl nakioněn antropologickyorientovanétrans(trans. ccrlc]entální teologii,v nižje člověkbytostíoteviel.roubohl. ,,Piekračuje ctrtdu.je)st,btsamébod l|t,uzil1huhe suémuprotčjšku(bohu)se striudnadp irozctt-yxt existenciáLem.,,Pod]c Rahneramá skutečnostjednotnf duchovní záHad. Věi.ící člověkm žejítvlastnímpiíkladernv mravníma spirituálnímposilo. vlitlísr.ětir, crlŽje taképiirozenyproje.llidskéstlahvo spásuvlastnídtrše' 11.2' 1.4 l,ierre \ěilhard de Chardin ( I 88 1* ] 955) llyI iezuita a r,ě
Vesnlírse pcldleChardina vyvíjíz bodu a|fa, subator-rrárních částic,které vycvái.e]í chemické prvky' z r-richž se poz,ději vy.víjejí |ednotlivé prvrríorganisrny.Každáentita a ce|/ vesmírobsahujeimanentní (vnitĚní,'obě,.lastií) woňivou sí|u.Tato sílar, podrrěcující všechrrok worbě, ie tangenciální(u-o. ž uje odch1ileníocl stereotypuk novému,v,vchylujeze zaběhnut1ichmechanismťr)a radiální (sdruŽujea integru,jerťrzrré prr'ky). Asi v polovině v1voje r'e.smíru se dosalru,jeprahu vědomí.Tam pieclráz'í.zot>sťéra do rroosfery,iíše ducha. Člověku, ktery práh vědonrí piekračujc''je proto ulastnísnaha o odpoutáváníse z-eživočišrré zapuštěnostia egoismu a směiováník nej. wššírealiz-acibytív bohu' Ježíš Krísrusbvl bytostíčistého ducha, ktery ukázal lidern srrrěrjejich dalšího{woje: k bodu omega. I1.2.1.5 Hans Kiing (1928) je hlavnínrfilosofickym pňeclstavitelem ekumenisrnu, tzn. snahy o duchovní sjednocenía toleranci rlezi jednotlivÝmi kĚesťanskymi církvemi i mezi rťrznyminábožensn.ími. Nutné ie podle jeho názortrze|ména véstmeziná. boženskydialog. Ten by se ale neměl odvíjetpouze na ťrrovninábožensk/ch eiit, jak si jeho piedstavitelésal-níčastostěžu,jí. Pii svéargumetrtacivyužívá Kiirrg takorÝch myšlenkorychvzorŮ postnrodernífiIo.sofle, iak1inrijsou napií. klad respektk pluralitě ir rriznorodosti.Českyvyšlaod tohoto pťrvodemšf. carskéhomyslitele kniha Projektsuětot,ého étosu,a to v piekladu českého novo. tomisty a ekunrenikaKarla Flosse. 1 I. 2.2 Protestttntisnrus centrlílnípostavenímetafi'zika,tedy Jestližcve stiedověkéfilosof.iizar.rjímala ňešení vztahu r'iry a m1,šlení' pak po rrástupr'r novédoby se podobnou cen' trálníotázkou srává vztah víry,resplektive Zjel,ení,a lid.skychdějin. Nepo. chvbně i díky Kantovi a Hegelovi.Neivětšípozornosttomtltotématuvěnuje teologieprotestantská. | 1.2.).1 Karl Barth (1856-1968) je piedstavitelerndialektickéteologie kierkegaardovského ražení.Člověkje vydán vnitňní rozpclrnostimezi sq'rn snrrtelnym bytím a věčnymživorcm v Kristu. Z tércrozpornostivede cestasméremk existerrciáiní syntéze,ke sloučení korrečného a věčného b1.tí'a to pro.stiedrricwím 'skoku dovíry,' 224
klad a protiO bohu nelz,ehovcliitpiímo, ale vždyjen prostĚedrrictvím od ano k ne a od ne k atrc' Cílenr tolrotcl Je tcl neusrálésn.rěiování kl.rc{tr. je na rlesoumc:iitelnost mez,ičlověkem poukaizat protikladťr \,\.(l'st|.o\.ání jako takor1,.m. možtrost boha ve piítonrnosti světě spočívá Jediná lr [-,ohcnl jeho od oddělenosti světa. a r' trzrrátrí pochopení Barth odmítá jako zavádějícífilosofii náboženswía religionistiku. Tyto je totižmožnépěstovati bez hlubokévíry,a proto jsotrpro duchovně. tlb
a Hartmatrn nahlíŽejírealitu odstupfiovaně'Na každérn tlor,ť'nr srupr-rireality se podlc jejiclr rrázoru rralézánová kvalita a r7.š.ší sr.obocla' Jako piipodobněnísi piedstavtelidsk život:od narozenípies
dětství,dospívárría z,ralostaž-ke stáií. S každrimdalšímstacliemunrírá něco minulého,aby mohla začítpťrsobitsílastuprrěr'yššího. . \íhitehead |íká,žezákladnímprincipenrskutečnosti je procesuální,děiící se událost.ZáHad skutečrrosti tkvísvym rrelrmotnti'nr, duchovnímprivodem v rvťrrčí a ryrnezujícísílebásníkasvěta-boha. . KĚesťanské filosofie20. stoletíbud' hledaiípevnéa racionálr-rí zdrivodnění katolick1ichc{ogmat(novotomismus),n'rezinábožensk1i tolerantní dialog (Kting),nebo piibližuiímodernímučlověkuvíru.Ukazujísryčné body životačlověkadnešrrí doby i doby Ježíšory a hledajíniterněspolečné a v duchu spojující člověkaa Krista. Doporučená literatura: Barth. K.
Duchouni piedpoklad1 not,'éllo budot,riniu ?ourilečné dabě. Praha 1946. Protcstdntski teologieu X]X. století.Praha 1986. Stručnj,u4klad listu Riman m. Praha 1989.
B u l t m a n n ,R . :
Dějiny lt eschtlto|oŠie. Pra6a |994. Krisn,n a mytologie. Praha 1995' Ježíš E,.: B Gilson, h n floso,fie.Prah'a1994. Bytí a něleteiíflosofoué.Praha 1997. IYouécestyontologie.Bratislava 1976. H a r t m a n n ,N . : KLing. H.: Suětouyétos.Projckt. ZIín 1992. Rahner,K.: fuÍj probltlm.Brno 1990. .|eohgichy slouníh.Praha l996. Ratz,inger, L]uoddo kiesťanstuí, Brno l 99 1. J.: Chardin. P T. de: Wsmir a lidstuo.Plaha 1990. Chut,žit' Praha 1970. fuIístočlouěbau piírodě. Praha l 967. T i l l í c h ,P : Biblickéntibožensn',í a ontologie.Praha l990' Tiesmontant,O.: Bible a antickrímtdice. Praha 1970. Ztíkladnípojmy leicsťanské metrtzik.y. Praha 1994. \Thitehead,A. N.: LIatelttatika a dobro tzjiné eseje'Praha l970. Vedaa modernysuet.Bratislava 1989. 226
(aoitola 12
FENOMENOLOGIE
A EXISTENCIALISMUS
LJrčtriícímfilosofick1'm snrěrem se stal v devatenáctérn století pozitir.ismus. .[e rl ale podle piedstirvitelrj fenomenologie chyboval už v samotném chá. plílrídlrného fákru. To, co je pozitil,rrífakt neboli reirlita' kterou nánr zpro. smysly, je nanejlyš sporné. Pro íenomerrologii, nauku o fenostieclkují r-raše danost (to, co je dáno r-rašemuvědomí) vždy tlrc1ncch'tedy o jevení, je kaž-c1á vfs|edkem naší spoluaktivity s realitou. To jinymi slovy znanlená, že oblast tolro. co je dáváno' splyvá s tím, jak je to cláváno' Fenomenologie se obecně zabí"váprovozem jevení, ve kterém má podstata (ttt pozitil,isté odmítli jako nc;loznatelnou) a jev (ten pozitivisté clrápali jako smysloly a objektivrrě dosta. rct.rrr:z,áklad r,ědy) souznít v nezka|ené absolutní evidenci - tak alespoĚ je tonrLr u otce fenomenologie Edmunda Husserla. Fcnotne rr
12.1FranzBrentano(1838-1917) byl rakouskÝfilosof a kněz, pťrvodrrě aristotelik.Slo mu o založení hlediska,a to tak, aby psychologiez errrpirického rynikla specifičnost našichzkušenostních zážitkŮse vším, je co polrze$zikální povahl'.Proto ostie rozli.šoval, podobně jako později Husserl, vnějšía vnitiní vnímání.
. Vnějšívnímánízachycujetyzickéfenomény(jew), jako je barva,chlad, ttit-t't.l,ara jiné.Ténto t1'pvnínrárrímá klíčow l1tznam pro pozitir,istickoLrr.ědu. 221
. VnitÍní vnímání zachycuje psychické fenomény. Ty jsou dány ve steinezávislena nénlpsychickénr aktu, jínlžjsou vnínlány,tedt' neexistttjí vrrímání.Psychickéferroménytak rykaztrjíspolehlivouevidenci.Od fyzickych fenoménúse odlišujízaručenouexistencí,neboévědomíje objektu (myšlence,pĚedstavě)' tadv piímo vázáno a vztaženoke svén-ru Toto nutné svázánívědomí s pňedmětenr vědomí je intencionalita. Základním zrrakemintencionálníhopiedmětu je evidentní(jasnéa zietelné)bytív jeho aktuálnídanosti. Aristotelolymi analyzamiduše.AristoteléshieBrentanoje v mnohémveder-r rarchicky a funkcionálně členíduši na tňi složky:vyživujíc|cítícía myslící' Brentano z jeho kor-rcepcepĚebíráideu rozličnfch, a]e vzájemně se podmi. vztahťr. Strukturujeintencionální intencionálních Ěujících a na soběstojících (aktuáIníprezentaci charakter našehovědomí a dělí ho Ía piedstauou/íní nějakédanosti), souzení(powrzuje nebo popírá' že něco existuje)a hodnoformuiícípojetíduše ceni (v rozsahuláska - nenávi.st).Aristotelovo oživující, transformujena psychologickérovině,kde se vzáBrentanonofm zpťrsobem jemnou interakcítěchto intencionálníchelementŮ tvoií lidskévědomí. originální je Brentanovaaplikacepojnrtrsprávnosti.Tento pojem je irelevarrtníu pouhépiedstavy,kde je běžněužívánpro souzení,ale u Brentana se objevuje i v aktivitách hodnotících,ježprobíhajína emocionální rírovni. je uvažována v piirozenérl-t upiednostirovánítoho, otázka dobréhoa špatného co cítímejako lepší ,,srdcenezná drivody... S ohledem na ryššínáročnosttétopasážezopakuji BrentanŮv centrálnífeno. menologicky záněr Intencionalita označujesvébytnostpsychich./chfenoménri,ježse lišíod fenoménri fyz\c\cfch.Tato svéb}tnostspočíváv tont, žepsychickéfenomény isou lzdy na něco zaměieny, ti. vdy jsou vědomím něčeho. Věiím, žetěmto prŮkopnickym fenomerrologick/mnáhledrinrještělépeporo. k němužpÍizumíte,pokud si prostudujetejejich následujícíroz,pracovár-rí, kroť.ilt'tlInund Hrrsserl.
228
12.2EdmundHusserl(1859-1938) Tento prostějovskyrodák je vlastnímzakladatelenrÍěno. menologie.Metoda poznání,kterou navrhl, patiila ve 20. filosofickémkontextu k nejvlivněj. stoletíve světovénr šínr.Pod názvenfenontenologie se skr1tá požadavekzbavit se ve filosofii všechuspěchan ch interpretacísvěta a bez piedsudk se věnovat ana|jze toho, co a jak se jeví vědomí. Ve vr'voii Husserlov]'chnázorrj se poclle historikri fllosofie daií lrzsledovattii základrríobdobí. 1)'). ] Pruní období V 1lrvnín-r období se Husserl zab,iruáfilosofick1inripĚedpokladymatematiky a |tluik1iNejvíc jei pĚitom z,aiímápojern počtua ic'leálníchentit. Kritickv se prirtlnr star,íprcrtítehcly rozšíi.er-rénru psychologismu. Tento snrěr n'rdí, že z,ákorr1. logiky jsou pouze l1,razempsychick1ichzákonitostí.Logiku tak psycl.rrllogismus reclukujena projev duševníčinnostičlověka.Proti tomu Husser| staví idealiru čistélogiky, jejížzákony jsou nezávis|éna faktickém 9'skytu myšlenkor".fchprocesťr.Jeclnodušeji:zzikony logiky platí neziívisle lla tolll) jestlise nějak projevujív konkrétnímvědomí. \Ťsledkem prvního období je fenomenologická ana|yz.adanosti ideálrlíclrerrtit- napiíkladčísla, logick1'chzákonťra podobně. ]2'],2 Drtthéobdobí \,eclruhérnobclilbízačínáHusserl br.Lclovat fenonrenologiijako pÍísnouvědu. I)rosticdrrictvím piesnych procedtrr,kteréjsou do detailu popsány,by podle F]rrsscrlovÝch piedstavměla poskytnout,v Descartověsrylu,poslednía pevrly nlctoclickyzríkladkaŽdé|ednotlivé s;leciálnívědě. .lyro jako feno. rr-retodické kroky jsou Husserlemsouhrnněoznačovár-ry menologická redukce. Dělí se rra: . e;loché, . transcendetrtální rec{ukci, ' eidcrickou redukci.
229
a) Epoché V našírnysli neustálevytváiírnesoudy o existencillebo neexistenci věcí. Z tohoto běŽrréhoa pňiroz'eného postoje člověkake světu ouš.-,p,"uidl. lyp|yvajípi.edsudečné, fale.šné a zkreslené irrfornlace.Fer-rornenologicky
seprororrrusírrej dÍíve zd,r žetjakéhokol.' .o.,du ] lJffi
: JilI.i::::
první metodickykrok vypŮjči'termínz antického skepticismu.Ňio"aluu všakjeho riplnéskepsia piipravtrjedalšíp c1u pro er.ic1entní, ;asnéa z.ietelné, tj. pravdivé,poznáni. b) Tianscendentálníredukce V jejím rán-rcise filosof musí opro.stitod pLivodníchnespolehlivycha zkreslujícíchdarlostívnějšíhosvěta.Spočineve vnitinírn obsahu svéhovědomí (imanenci). Filosofujícímuvědomí se pak jeví fenomény'Piedností fenonrén je to, ženepotiebujípro svévykázání, pro svébytí,žádnou dodateč. rrou aktivitu - prostě fenonrényse jeví vědomí. Tuto vztaženostvědomí, napiíklaclve vnílnání,vzpomínání,milovárrí, na svťrjpieiJrnětHusserl_ stejně jako Brentano- označujejako intencionalitu. Zákonité korelačnívazby mezi akty vnitiního vnímání (ježjsou očištěné aktern epochéa oddávajíse sledovárrífenonrén ) a pĚedmětyvnitiního vní. mání Husserl naz,inánásledovně: . poznávání- (noese): akty mínění,vnímání,r,zpomínání atcl., . poznávané- (noemata): piednrěty,jak se v těclrto.ykoneclr vědomíjeví. Jako podklad pro poznávání (noesi) sloužísmyslová prožítková data, která jsou materiiílnímnosičem(futfl jevících se fenonlénťr' Vztahr'mez-inoesía neomarytčeskyiečeno mezi tím,co poznávám, a tím, jak se to jel,ínrérnuvěclomí,jsou dále unr
230
ll.arrscenderrtálrrí subjekt pĚedstavr"rje rrositelevšechtěchto námi pclpsajinymi aktivit' slow: realiz'uji-liepoché,spočinutí lrrich v imanenci a trans. redukci,činímtak ,jakotraIrsce c.'Ildcrltální nclentálnísubjekt. c) I)oepochéa transcendentálníreciukciie možnéprovésttĚetíredukční pro. ccdurr.t.kterou je eidetická redukce. V rríize fenornényočistittzv. id'eacíaž na vyznanr věci saÍnotne,na jcjípodstatu(eidos- platÓnskou ideu).Ti'rtopo
231
10. Eidetickou variací jsrne dospěIi na poli transcenrlentálního subjektu až k vyznamu věci samé: k eidetickému invariantu. l l. Eideticky irrvariant je fenomén, z'a jehožvliznam se už dál nedosta_ trenre' neboť nahlížínrepodstatu věci.
V/sledek druhého období: .Iranscerrdentální redukce umožnilaspolehliv1ipiístup ke zjišťování podmí.rekmožnostívztahor,ár-rí sc ke světu.Á stejně tak s. .elá stát jakymsi služcbníkern l,šenlspeciálnímr.ěclámpĚi odlralovánízákladníchpiedioklad jejich zkclLrrrrárrí. ltmto t1'pťrrn íenomelrologickychanaly' se podie Husserlaměly věnovat',regionílníontologie..' l2.2,3 Tí'etíJize Ve tietí iízi svéhoi1-r''ojesi Husserl uvěc]orrriluzavienost transcendentálrríhosubjektul'ťrči světu druhéhočlověka.Ře..il proto problémmožnosti kontlrktu s drr-rh1i'p člověkerrr prostiedrricrvímvcítěni. Intersubjektivita pak Husserla doved|a k tomu, že změnil privodní . bodory charakter intencionaliq, na charakter horizontov/ . Ho,i,otttová intencionalitaje schopnaobsáhnotrtširší pole rÝznamovychsouvislostí dané vt:ci'K rTztranlu |enomérrltorllr pak patií rrcjenjeho icleální vizuální obraz, ale i mnohé dalšír'azi.lv:dravo.st,r'znešettost pii letu a Ěadadal.ších. Horizontová interlcionrliralt ktrntakt., J,uhri.' .se už nrr-ižerealizovat mimo riímectranscelldentálního subjektu'Husserl proto na sklonku .svého životaVěnovalznačné ťrsilí prťrz'kurnťrm piirozelrciho.sr.ěta' redytoho, co nás obklopuje v praktickémživotěa čcmuvždy trrč-irÍrn zpťrsobemrozumíme. Řešeníotáz'kypiirozer-rého světapodnítiíoHu,,.,l. takéke kritice evrop' skévědy, která srymi, běžnémuč|ověkunedostupn;Ími, teoriemi tento pňi. rozen,!,svět zastírá. Moderní člověkpak žíjeve světě ovlác]anémvědou, pí.ičernž piiro,ieho zeny svět je vlastně jakoby rrepravdivi'.protoženení včcleckÝ. Proto je ady fenomenologie,aby vrátila člověktrtakéjeho piirozenÝ sr.ět.Protožeto, co je rni dáno do věclomí(napiíkladorel s motylkem na krku), ;e fenomén stejněeviderrtní, jako je pro rrěkohojinéhofěnoménněiakéchemickésloučeninv. 232
rysy Husserlor,yfenomer.rologie a kritika z vIastních l).rlšicharakteristické y tz i c : l i r r , ' r t r c r r o l o g , ihr . pk o . |]enonrenologická redukceje vlastněaktenrnašísvobody,rreboť otevírá poIe rnožnostíradikálrrílroze piedmětnédanosti, darrosti,jsoucílro se během svéhoběŽnéirol,čdomíu čistélro vťrbec.Zastavín-re-li vědonrí, je to akt sr,yrnzpťrsobenllibovolny, nikoiiv rrtrtny. . Neičastější r,1'tkyHusserlolych následovr-ríkťr: Samo uzávorkovánískusvěta..(epoché)rleníveskrzel.ykon rrašísubjektiviry, teČtlosti,,vnějšílro všíkclnstituce (podle našehosoučarsného ale sám pňedpok1ac{ fěrronre. nologa Ivana Blechy se jedná o tzv. pararloxHusserloq.epocl.ré). Nas.e kotrstitucesrnyslu' r,yznarnuvěcí v eidetickérrrrrázoru, rrer.rí absolutní, na vnějšeka na společerrswí ale retrlizujese vždyv odkázar-rosti s druhymi. ] ).).4 Husserlouipokračouate/é l:dnrLrnclHusserl rycl-rovaltnnoho adeptťrťenornenologie, kteií buď pĚímo roz,víjeli filosoflijeho vlastníhorypu'nebo se jílyrazně ir-rspiror.ali: Mniclrovsko.g
v}wolalytleien v celénrfilosoflckénr'ale i vc rhlar.níheslo fenornenologie) sr.ětč' r čtlcclrérrr
situacea rozpoložení druhéhočlověka.Driležité,ic, aby se autentick/mezilidsk1ivztalr nez'tratilr.e z-mětineuvědomor.anychprojekcía osobních ocekávání.Kažcl člověkje na Zemi plroto,aby svobodrrě,piiměieně sqim schop. noslem a životnícestěsloužildruhym lidern. To jel1,znáníEdith Steinove, která se ve suych jednatĚicetiletech nechala poki.títa zakrátko vstoupila do velnli piísnéhokarmelitánského iádu s piijatym jménemTerezieBenedikta od Kiíže.Jako mnišce,která se rozhodla složitvěčnéieholní sliby,jí bylo umožrrěnopsát duchovně zanrěi.ené fllosofickétexty.V rriclr se snažilapropojit fenonrenoiogickoumetodu s katolickym tomismem - zl,láštěvlznamny je v cétosouvislostijejíspis Konečné a uěčné b\tí.Trké pĚeklá
Úk"l' kapitolywtldi tétorláročné Nlr začátkutétokapitolyjsme si jako studijnícíl llasvtil ieho by ktery cirobek' alespoĚ r-rašel vás z abv si kaž-dy pož,adlrr.ek, žebudete zpŮsobenr, tínr slrězte filo,ofi.ko., zvědavost'Nyní si tento drclbek |enojakéhokolir' jevení ve svénrysli sledovat alespoir p l rnirrut1,, lrl
Další vyznamné fenomenologickékoncepce, j eji chž p iedstaviteléwlrazné promluvili do dějin evro;lského myšlení: . ontologická fllosofie Martirra Heideggeraa Jeana.PaulaSartra' . kosmologická ferronrenologieEugena Finka, ktery kronrě jinéhozkoumal fenoménsvětaa hry, . strukturálnífenomerroiclgie Jana Patočky' . koncepce Ludwiga l-andgrebeho,Mirurice Merleau-l)onryho a Emmanuela Lér,inase. . Po drrrhésr,ětovéválce r.eprezer-rtují fenornenolog-iive Spojenych státechÁron Gurwitsch a M. Farber.VJaponsku to pak bvl Kitaro Nišida a k|Ótská škola. . Ke stor.tpencm fenomenologiepatiili i piedstavitelé exaktníchvěd (o. Becker,A. Lautmann a J. T. Desanti),sociolog Alfred Schiitz a psychologovéJ. Lacan, F. J. J. Buytendijk, Ludwig Binswanger,Medard Boss nello oldiich Cálck.
c.letrttrtlsti a pravdivosti poznár,ání. s piedem vytvoienymi Je nuttro k věcem, .světua lidern nepiisttlPovat a rt:ízort. a charakteristikami,n1rbržnechat věci, svět druhé lidi byt, aby se (jevu) nrohli sami ze sebe ukázat tak' iak se opravdu jeví.V jádru Í]enoménu ic skrt'tjeho lÝzrram'
12.3 Filosofieexistence hnutí rrryšIenkové náz,evpro velmi vyzrran]rré FilosofleexistenceIe souhrrrr-ry tohoto piedstevitele odlišné dosti c.lvecátéh
Fenomcnologietakér1íznarrrně ovlivnila hermerreutikua existencialismus a v Heideggerověpo-jctíinspirovalai některépi.edstavitele postrnoderny, rrapi.íklad lyotarda nebo C]ianrriho JasquesaDe rriclr-r, Vattima. ]'-F. Stručnyr,7četl.rlavníclr osobnostía prouc{ ferronrcnologieberte jako doklad obrol,.ského zájmrr, kterri Hrtsserlor,yteze o nár.ratuk věcem sam/m
existencialismus. Na rozdíl od filosofickétradice je pojem existencevázanj, u existencia. existencia|ismu |istričistěna bytíčlověka.Za prvníhopiedstavirele ;e povajeho mvšlerrkv si žrlv:írr uŽ vánl také známy Saren Keirkegaard.l,ÍipomeLirne
235
,:iiu
ještějednou, tentokr.áts dťrrazemna analyzu subjektivnía objektivní reflexe'Ob,jektivní reflexese ve fiiosofii pro-ievovalazáměrnyrn odklonem od individuálnísubjektivitya srrllž-ila se o objektir'nír,ědeckjuchopovánítzv. reáirréhosvěta,což nakonec q'risrilo v mocensko - techr-rologicÉé ovládání piírodya společenswí lidí. Strb,iektivní reflexerraprotitomu uclropu,jemne saméhojako svou vlastníjedinečnouživotnímožnost.Pro filosofii exisrence jsem tím' co ze sebe udělám. ',Zatíntcoln,slicí subjeb a jeho existencejsou objektiunímumyšlenílhostejné,sub.lekiunítrysliteljakožto existtljici |rytosr1c1]4sl.m ulasrltímbytí zaintresour,ín, existujeu něm, Protoje jeho ttyšleltt. cl',arakftrizou.ino jin1,m drullem reflexe,totižrefle.rínitentosti .. . tt títrttoto rryšlcnínáleží tom'uto subiektua žtídnému jinéntu,Zatímcoobiektiunín|šliní ušecbnou atlh1e ujeho uilsledleu,tento u.ysledeL a záuěr strilepiepisuje a oclrnítri,, ta.k,,lé*u lidstuu pomtibrík faleint hie, subjektiuní myšb:niušechno ponerháuri ue uzniku a nedbrina u\sledek.I)ílemproto, žetoto mryšleni pitií práuě rylsliteli, |eterj,jde suott cestou,dilem proto, že ie 1ileožto',,ist)ii,r fui,,t nettstríleue uznikiní. Což oušent plati o haždértt člouěku,kt,,i ,, ,i,dat pošetilepiimět h totnu, ab1,sestal objeletiutthna nelidshj,lnpí.ed)čt,lrt spekulace. Reflexeniternosti dt,oji reflcxesub'fektitrtího tryslitele, .jc v -y;. leni myslíto, coje ušeobecné, ale tím, ž, t, 7a,n;6myšlertí existuie (l t0t0 m.yšleni získríurí ue suéniternosti,stá/euícese subiekiit,něizo/uje." V tétopoc1kapitole."'ěIlovarld' lidskémubytí, nejprve zaměiítepozornost na fur-rdarnerltální tlr.rtologiia mr,šleníbytí Martina Heideggera.Potom se .rechátestrhnoutexistenci,.rlisnlerrr Sartraa 1eh-JŽivotn .feana-Plrula í družky Sirnone de Beauvoirclr,é. Strltnou nezr.istllne irrriAlbert Camus, Karl Jaspers, Gabriel Marcel a Jan l)atočka' Úko|. Každ z \ás si r,yberejednoho.rebodva filosoÍyexistence, aby pomocí jejich r1.branychrlr'šlenek,ve svén-ryslilyiešil nějakou tíživou věc. Nejlépetím, ž'encclrá r,sobě uzrát rozhodnutík něiakéživotníz-měně.
236
(I 889-1 976) I)..1.I Martin Heidegier filosofŮm v ději. a neiuznávarrěiším patÍík nejlyrazněišírn fllosofietaké je vedle patrnÝ vliv n.i.t, l,tt,... He ideggerťrv stu. srovtrávacích r,lboŽenswí,včetrrě ., ..ologii Íilosof-ri " buddhistického' aii zap1anino a Vychodního, napiíklad pro niž psychologii, rovněž -ysl.,''i. SvŮj odkaz zanechal psvchiatrťr, iacl z ieho .,.''a,p.ar. -,-,oh" jel-rostouperrcťr Srym.fenomenolodilo te-ei paradigmatickyqiznam'
jistěi literárnívědu. bvtí,obohatil n,.J'..hl"e p.o,-,',lJ.,.,". ff;., ,il, ,'. j.r," í".'.'.í si esipovšim.rrete,neobrykl'.| ',' ,'u1.J., l":*::l]lliŤ" fenomenologie I
l l
\ v ^ l . r u \ r
l \ r r v
r ' . r " _ - -
|
'
ioho Heideggerovaverze Nlrjcle-lise mezi vánri někdo, německémoriginále,tam je totiž doporučujičístjeho dílo p}ímov z,attjnre, 'yrazy mohou byt, a zpravidlaPro nezEkviíalentníčeské ".l],"'",',',.lrně;ši. neboťsamoziejrněnevystihuií zavááějící, rraléhočtenáietakéjsou, hodně Heidegger k ton'ru podotÝká' že tltir,tldnítermíny ,..I" |i",,-'ě. Sanrotr'ry , | ' ' je už t,j,klnti, pt,ckl,trt ..I',tždj '' navazuje'se obecně podílo piedevšínr Heideggerovo nei n" Z",,,.,y,lit.l., Braig Luther,.M Occam, S. Kierkegaard,C. E. Husserl,W. Dilthe,v."ň4. vaŽtri(: a další. nryslitele,ktery rte1vyznamnějšíbo Mrrozí odborníci Heideggerapovažujíz'a Marrina po PlatÓnovi-a' K:rntovi. Celé dílo se v evropskémmyšlení"'Jb1.uil ,tloáni^po prostied. tiizání toto byí. l kdvŽ se Hciclcggeraje p,odch,luto Heidegger odmítá t''t :"1.,n.... sárn člo.,ěka, kujc pies dotazor,ánína bytí dělí na dvě obclobí. Heideggerávafilosofiese zpravidla existencialistv.
l2.3.t't B1tía čas(l927) je snaha ].ií1 listiednímnrotivem je rrejproslule|ší Heideggerovoukr-rihou. .|o rozdíl rnez-iisoucztlamená vz,ítváž-rrě tl rozkrytíontologickéáif.,..,'... Ilcrrla b),tím.Jsoucno jako ,,vulgárníf.enomál..1e,napiiklad:".,]],:-.'o"" (tJls ScittdesSeienrten)iako krétníkniha, kterou .l,;;;;l,;".;. Bytí jsoucího smyslem kazdéknihy. fenonlenologiclryfenoménje pak rrepied-rr;ět1Ým Že tázáIrí1lo byrí' píŠe' J,l" Bytítt č,tsHcicleg,ger N;r ťrv.rdrrích..,,.rn.i.n za f.l.rskulí, filosofie stalo aliinl.t-' ielrožpravor.rpoclobu ch.. nalát, se " 237
níŽse sclrovávalaurpurná snaha viděrréjsorrcno.pieclvádět v podobe piednlětrréideje (Platrjn),formy (Arisrotetés) nebo eidetickéhoin.,.,i--J,-u.o.u (Husserl). Táz'ánípo by.tí však mťržebit, rlle srrryslup|né jen tehdy,cháperne-lifornlá]nístrukturu |ei9eggera, oti,ky pob-vtí. K tétostruktuĚenáleží: l. ,,Piedmět.., na ktery se pt;ime.v n"s.* pirpadě je to bytí;."".ir,.. .1b, 2. čehose ptiínle.Ptárnese jsoucna, kterym jsme my sami. To, kvrjli čemuse ptáme, je naše bytí. Ro,ui.,.,,í .,á;i;.;; bytí činí Heidegger fěnomenologickou n-'etoáouptá se:Jahse jeví bytí člověka. Neptá se tedy jako mys|itelé pied ním: Co 1e byti.,vy,i |, u^zae jednot'ivézakládající jsoucl.o' a jako takoveje tu
rozvi nourpies nm*o" J;,ili,l._l J;;J :.*[::ffi :ili a prťrměrnéhobytí pobytu. Ví,sledkemd:nffi tě.hto
on"I,, byly vv,existenciály. Existerrciály,js^o u bytostlrécharakterís tikv k,;dl1, o pobytu. Ka tegori enaopak náležejík charakteristikámb1.tí' t..'e n.-.llor,ahu pobytu. Základní existenciáIy: . ,,Bytíve světě.. ve srnyslu,,bytobeznárrren. '.' b}'tnaq,kl1imna..', zaobcházets. '....',tsytíve.světě.. pro kaŽdÝpobyt je
,,obstarávání..je nutnÝnr doprovoderrrmožrrostibpí ve světě.obstar:iváníse děje rrejčastěji prostĚeclnicwím nástroje.Nástroj je svou pií. ručností současrrě dispor-rovatelrrostí k užití(napiíkladkladivo)' Každy takoly prostieclek(nástroj)odkazujezasek ,jin1im, ty Zasek dalšímatd. ,fírrr se l'1'tvái.í svět obstarávání. I,obytje ve světějako ,,spolubytí.,.Existuje vždvs druh1im spolupobykterémumŮžer7str'rpovat tem, vťrči se stafostí'jejížmodifikacíje péče. Nechápe,iteprosímpéči. sociálně-eticky,všechnytakovéírrterpretace jsou ažoclvozenéz tétopťrr'odní existerrciální analryzy. Pobyt se ve svémbytírozvrhuje na svémožnosti.Tyto nožnosti ryclrázejíze dvor-rzákladníchzpťrsobťr porozuměníbytíve světě.Btrď je rozvrlrujícíse pobyt autentick1i,rozunrí si ze sq'ch nejr'lastnějších možností.Nebo je pob1'tpropadl;i neurčitému,,onose,,,V tom pĚípadě človékži,ietak, jak to vidí Lr druhych, a nechává si od druhfch odejmout svébytí. Neautentick1i'pobyt sobě rozumí z toho, jak ,,se..světu a obstar.ávárrí rozumí v běžr-rosti. orrfměrnosti a každodennosti. Z á d n Ý p o b v t b v s i n e m o h l n ě j a kr o z u n r ě r n ' e b y rč a s o v o s t Č i. ,,ouo,r jako existenciál (nikoiiv na hodinkách měienÝ čas- ten je oilvození) členípobyt do minulé vrženosti' piítonrnéhookamžiku a budoucílro ',moci b1't.,nějakou možností' Vrženostse člověku(pobytu) zjevttjer,žclyv určitémrozpoložení(lyladění).Pobvt se vždynejprvenalézájako vrženéporozuměnív jistém naladění.Vyrazen-rrraladěníse nrírrív konkrétnípodobě to' co má kc{o ,'na duši..:raclost'smutek,touhu, nechuť,nr.rdu,strach,ťrz-kost atd. Rozunění zpiístupťruje pobytu jeho možnosti.jeho ',rnocibyt..'Neauterrtickérozuměníberesvou inspiracizežl,anění(neauterrtickáieč,která r.rrluví o věcechtak' jak je běžrré r,prŮnrěrnémclavu)a zvědavosti(pobyt .fím se nechává neustálerozprylovatrrejrťrznějšínri ,,zajímavostmi.,). se ale sanlozieimě okrádá o možnostsvévlastníotevienosti vťrčisvětu a clruhiirn,to je vučisvym auter-rtickynr nrožnostern. Nejr4astně,iší a rreijistější možnostíkaždéhopobytu je bytí k smrti. Uvědoměrrísi r.lastnísrnrti r,ytrháváčIověkaze zajetív onom prťrměrnérn kažclodenním bvtí.Snrrtje nejvlastnější pobytu. ,,mocibi't..každého Zíkladnístrukturu pobytu pak ryváĚí centrálrríexisterrciál, kteryrnje starost.Smyslemstarostije časor'ost jako minulostněse zpĚítonlĚující
239
t
I
I
1 I
budoucnost.Ve starosti (nejednáse o nějakou ustaranost'ale o prosgi fakt váhy, kterou každypobyt piikládá svémuživotu)se sjednocujeto, jak už vždy jsem (vrženost),s piítomn;/m okamžikem rozvrženído nějak..fchmožností(budoucnost). . Heidegger analyzoval dvě základní vyladění: zkost a strach. Ve stra. chu jsem propadly p ítomnémujsoucnu,kterémě nějakohrožuje'Strach je nevlastní(neautenticky)zprisob lyladění. Strach se t ká vždy nějakéhopĚedmětu,nebo z daného|enomérrunějak1ikonkrétnípiedmět dělá. Naopak r-izkostnemá svŮj piedmět. Vyladění tizkosti chce Heideggervyužít,neboťlytahuje člověkaze zajetív pĚedmětnychdanostech obstarávaného světa(podobnéje to ale i s opravdovouláskou nebo nudou). V rizkostnémosamocenímá pobyt, aby byl autenticky (tzn. aby žilsvrijživot'a ne životdruhiich), lydržet,a ustát vědomíjistémožnosti konce bytí na světě. Většinou si ale pobyt svou konečnostnepiipouštía žijedál svrij stereoryp' protožesi už zlykl ... a hlas svéhosvědomí,volajícík autenticitě,nechce slyšet. Heideggerovaexistenciální ana|yzar,ycházelaz fenomenologickémetody, a proto měla odhalit bytípobytu tak,jak se opravdu jeví.I kdiz se tyto popisy pohybují na poměrrrělysokém stupni abstrakce,Heideggerjimi zachycuje praktick1ia žity pobyt člověkav jeho světě. 12.3.1.2 Heidegerouo m1lšlení po tzu, obratu období Bytía časubvlo charakteristické snahou ryjevit smysl bytí na základě popisu bytípobytu. V tomto ohledu se jako smysl bytí(smyslje to, na základě čehodanévěci rozumíme)trkázalačasovanástalost. PĚibližněpo roce 1930 Heidegger ale už nejde k bytí pies člověka,ale naopak hájí názor, žebytíse samo člověkudává. Clověk je nyní pojímán jako světlina bytí. Samotnébytí je světlina(Lichtung),Zatímcotor co se v ní pobytu jeví(co je osvětleno),je jsoucí.Zpťrsob,jak se bytíjeví,se v prŮběhu dějin bytímění. Ve starémRecku svclu pravdu (neskrytost)bytí člověkuodkr1ivalojako živlové podstaty(země,voda, oheii, vzduch),neomezenyprincip (apeirÓn), ideje rrebo formy' Pozclěji se ve scholasticebytí piímo ztotožnilo s nejlyššímjsoucnem, kter1inrbvl bŮh. Bytív r.rovověku se ukazovalofilosofŮm (těm'
jako substance,morrády,absoktcií by měli mít starosto bytí jako takové) jev Bytí samo si všaktír-r-rto lut 'f rineboduch' vťrle,hrnota,pozitir.isticky atd. Bytí je ze svépovahy sbrltuá, rádo se tak jen kterynri za rl:rsazovalo masky, je mu zároveĚtím nejnejbliŽším, tím je vždypro člověka a Pi.estože ctrc1tré. a tak dochází k zapomenutí na bytí. vzcllilerrějšírn' V básnění se člověku jakož'tclsvětlině bytí mťrževelmi dobie vypovískrywající. .llrt e piipornínat. Heicleggernalézaltakor,ou piízeĚ cudného a Vtibec Rilkeho. nebo Trakla Holderlina, ho se bytí zvláštěu básníkťr: života, oblast autentickéspirituality,umění, ale i pravdivéhoa prostého světlit (zjevovat) piístupov1imimísty,v nichž se mťrže ie c:harakteristická samo bytí. Naopak moderní věda a technika stavído popiedí jen ovládání a vytlží. je ''.irrísvita piedmětrl1ichjsoucen a na jejich základ zapomíná.Bytí bezd vodovym základem i pro vědu a techniku. I)roto,ietakétechnicky a mani. světaa životajer-rdočasnym,, sekem..dě;in bvtí. ptrlativnízpiisclbvr-rímání :I.nto svoboclnévolnosti zjevoskončítím,žebytíve svénekonečné ,,''isek.. se katastrofu. t.:íní dá lidem svou pĚízeáa odvrátíblížící Der SpiegelHeideggerpro. v časopise rozhovoru uveiejněném V posmrtně |iásí|:,,Užjen nějakj b h ntísm žezachrtínit',, každéhojsoucna a člověkjej mŮže- je-li oproštěn od Bvtí je .-y,l.. pr"Á.,áni a chtilych manipulací- odhalovat.Smysl je to, na základě čeho je piitonl vědět, ženikoliv .locházídaná věc u nás poIozurnění.Dťrležité nás mriže myslet. se skrze samo rr.rvmťržememyslet bytí, ale b1tí t )..3.2Jean-Paul Sarte (I 905- I 980) Svá díla zpočátkupíšepod silnym vlivem Husserlow fenonrenologie a Heideggeror'yexistenciální analryzyz Bytía času. Dojem na něj učinilatakéHegelovadialektikaa marxisticl<á teorie odcizení.Psal nejen filosofická pojednání,ale také jejichžprostiednicwímse stai exis. divadelníhry a prÓz'r.r' tencialismus,zvláštěve Francii paclesátycha šedesátychlet minulélrostoletí,velmi populárrrím. Prvrríroz-sáhlySartrŮv spisBrytía nicota (1943) je pojat1,jako fěnorneno. ltlgickáontologie,a tak nenídivu, žeje v něnr takérozvirrutotázánípo bytí. 241
Vzhledenr k tomu, žeSartre zristal uvězněnv zajetíDescartova dělení světa na mysl a tělesa,rozlištrjedl,a ,'druhy.,bytí: . bytí o sobě, to je na vědomínezávislé bytívěcí' . bytí pro sebe, to |e vědomí člověka. nepfosB1tí o sobě je jsotrcnoa je zcela tínl, čírnje. Je nlasivní,neh1'bné, k k sobě, ani ničemu tupné a nestvoiené.Bvtí o sobě se nevztahujeani jinému']eho masivnosta hustota, tj. jeho pozitivita, není narušenaž'ádnj,m nebytím,proto je tím, čímje. iledntiler),inteÍ. Lidskébytípro sebeje trrčenojako rricol,ání(francotrzslo': je cionalita a totální svoboda.Vědor'níčlověka možnéprávě jako t-licota. Ve fenomenologii je základním určenímvědomí Co znamená nicovár-rí? jeho intencionalita.\Gdomí (bytípro sebe)je vždyvědomím nějakéhopiedmětu (bytío sobě).Samo pro sebeje proto vědomí prázdné,nicující'a jiné ani ve svépodstatě b1't rrenrŮže'Liclsk:1existence jakožtobytí pro sebe je tím, čímnení, a není tím, čímie. Ze ie tim, čírrrnení,znamená, že se člověkztotožiiujes věcmi a piedměty svéhoživota' včetněsvéhotěla. Že není tím, čímje, znamená, žesi zpravidla nechce piipustit sebe sanrajako právě z toho wplywá nutnost neustálese sebetotální prázdnotu - pĚičernž určovat' je vlastnímjádrem Sartrovaexistencialismu,jehožzáHadní Sebeurčování piedpoklad spočíváv te,zi,žeexistence(lidská svoboda) pieďchánípodstatu (hotovéurčení věcía sebe). ŽádnéI,,o člověkarrelz'eredukovatna to' co |e fakticky dáno. Clověk rrení jen tírn,čímjest, nybržje i tím, co ze sebe udělá. Povahoučlověkaje jeho svoboda,a to ve srnyslu nutnosti se rozhodovat,neboťčlověkse musí usku. tečnitv r:ímcimezí,kterému klade odpor bytí o sobě. Sartre iíká' že,,suo. boda je ztlicotněni byti o soběskrze rozt,rhujícíse b4típro sebe,,'Tímto l'ni. piedtím cotněnín'rbyí o soběse nríníuvolněnícesryv životěčlověka,kterén-ru nevěií tomu, že Sartre jeho kladlo Vz'hledem k odpclr. seberealizaciněco pii v boha, je člověkv jeho podání vržendo naprostéodpovědnostiza sebea za všakmrižečlověkutíkata rymlouvat se svrij život.Pied touto o
KaŽclÝčlověkje urc.entakéjako bytí pro druhé.I tady se otevíraiímirrirealizor'at.Sirrtreto c{věmožnosti'jak se toto bytí pro druhémťrže rrrlílrrě a b1it druhvm viděn pohledu. Vidět druhé}ro trkazujena pĚíkladuana!,i,zy smyslovostílidskéhooka. Dívat se na pouze vizuálr-rí to obojí není založer-ro je v zásaděmožnédíky tomu, žejako spatien druhého od nebo byt clrr.rhélro jcclnotlir,cijsme vždyurčeníteprvetehdy,jsme.li lystaveni piítomrlostidru. černuse pro hí'chlidí.Jsme-li sanli a nikdo nás nevidí,,|snrer,pravdětín-r, rydáni svémukonání,a máme-li odvahu, scber,č'nujeme. Jsme bezprostiedně nás ovšemněkdo zafixujesv-vmpohlePokud jako svobodu. sebe zlrkoušínre jsoucnem' neboése stáváme clcm, stiiváme se zpiedmětněliim a z'araženym těles(bwím o sobě) pro druhélro.Proto se takéčlověkve svérr.r
a kritika druhych. životnírráplĎwoií sebelítost 242
z4Ó
12.3.,1Albert Canus ( 19 13* 1960) (stejnějako br,l nejenorigirrálnímfilosoFemeristerrcialisnru jako Sartre byl atei.sta),ale nenréněse proslavil i spisovatel a dramatik. Z:r pozornost určitěstojíjeho kniŽrrídí1aMjltus o Sís1,foui,Cizinec, Mor nebo drama Caligula' Je to člověk sám, kteryina sebemusílzít nesmyslnébiímě života,neboé boha a smysl Camus ze světa anuloval. kter.ysept,i'suětd,jenžilrtcionálně mlčí,,, ,,Abytrdno t,znikrÍz ťoz?orilostičlouěkn, wrdí elitní dramatik absurdníhodivadla. Camus ve slavnémMj,tu o Sís1foui ukazuje,co je zážitekabsurc1ity' Sísyfbsje bohv potrestánza to, žese jim vysmíval,ale nepiestávás tím ani tehdy, když je nucen donekonečnatlačit balr'ando kopce. Když jde za balvanem,ktery se Znovu skutálel dol z kopce, tak to, co mu nechybí,je zase risměv ,,Neexistuje osud,ktery by se nedalpžekonat pohrdánint ... Sísyfosčiníz osudu lidsbou zrjležitost,kterou musí u1iešit lidé,.. Drtiuép7a7,j7h4nou tírn,žeb7l7poznány.,, Absurdrro je takémožtropiekonat tak' Že ho rychutr.rámev akci okanr. žiku a vášnivéhozaujetí(Caligtla, Don Juan). Člověku Camus ale doporu. čuje,aby měl odvlhu a odhodlání piijmorrt správnou míru pii všemsvém konání.V ieckém1.tologiividí pro svéwrzerrídalšíinspiraci:,,Nemesis, bob1,ně míry,nikolit',potlts\t, [7|1'We, copiekročíbrunice, nelitostněztrestrí.,, Camus vedle pohrdání těžkí.mosudem hájí takérevoltu, založenouna svoboděa lidskésolidaritě,které,|epĚíkJademProrr.rétheus. Rešenípiitom ale n e v i d ív n á s i l n ér c v t l I u c i . 12.3.,1 Gabriel Marcel ( I 889*1973) k jeho kreséanské věwi' V knížceBj,ta nít proti ;latiív rámci existerrcíali.snru sobě stavítyto základníŽivotrrínastaveníčlověka'zivotní styl na zpťrsob nít je vlastnicklim a z,piedmětt\ujícír-r-r vzrahovárríI'n se k živ)im bytostem i neživymvěcem' Akademicky se projevujeve fbrmalizujících abstrakcích a problémor'ě-objektiviz'ujícím mvšlerrí,kteréza všínlhledá ,,problém.. .|akory a ,,funkčnost... postoj ale zdaleka nenaplní záldadníurčeníčlověka, kteréspočíváv modtt áy'r,Pťrl.odrrě vědec. se totižčlol'ěkvynlvká rr-roŽnosti kéhodefinování,intelektuálnímur,ymezování,technickémuovládánía práv. 244
rlickérrluhledáníkliček'ježbv clrtěl,vvyzrát rra nástrahyživota.Pouze jsemli ríčastenna božskémbytí ve smyslu soucitnésounáležitostis utrpením nebo radostídruhého,jsem člověkemskutečněexistujícím' Zatímco v moclu ,,mít..se na svět díváme s odstupem, jako na nějakou jerl tento zpied. k wužití,tak v modu ,'byt..už nestačí sloužící z-áleŽittlst nrětĚujícípohled, ale je tÍebasebeodevzdánílásce. V lásce se bezl"f.hradně otvírámetajemswía smyslu bytí,ktery ztělesiiuiebližní'B h jako absolutní 1y nás ponouká k naději a věrnosti. I 2..i.5 Karl .laspers(1 88.3-I 969) je existencialistou'kter ' těsně navazujena Kierkegaardaa Nietzschehcl. Krtln.rěfilosofie se věnoval taképsychiatrii a psychologii (napsalmimo jirré I,sycho logii suětoq,chnázortT). Ve svémhlavním filosofickém dí|eFilosofie (1932) jasně ukazuje rozdíl nreziobjektivním,vědeck m poznáníma niternrimpoznávánímvlastního bvtí.Vědy zkoumajípouzevnějšíměiitelnécharakteristiky,a nikdy tak z prin. cipu rremohoudojítk tomu jedině podstatnému'k mémtrvlastnínrubytí. Sárl sebenelnohu poznatpfostrednictvímani těch nejmodernějších pĚístroj. jen vlastní nrožnosti, tehdy v hloubce svého bytí uvědonrím pokud si Jen mohu o sobě něco vědět.Tétoexistenciálníproceduie iíkáJaspersprojasnění existence'Poc{leleho náz-oruje právě ona prostiedkenl'kterrivede k jedi. ncčnémusebepňijetí a současllěodkazuje k nalezenívlastníživotnícesry. Na rozdílod empirickych věd se filosof.ietážena celek jsoucího.Celek jsoucíhoje Jaspersemve spise o praudě (1947) pojat jako obemjlbající(das Lingreifende),všezahrnující horizont bytí' Horizont, jerržnechávávšezier'o. vat, ale sám sebe principiálně nikoliv. Racionální,vědeckéuchopenícelku jsorrcího rr-rusí vždyztroskotat. I( celku ,jsoucíhoa k vlastníexistenci,to znamená k bytí sebou samynr, se lz-ene,ilépe inrenzivníchprožitkŮmezních situací: dostat prostňednicwín-r smrti, boje, viny, utrpení.V těchto mezníchsituacíchčlověkzakoušínejen sr,ouktlnečnost,ale taképrincipiální nedostižnost obenrykajícího. JestliŽese existetlcenemrižeopiít o pouhébytí-zde(o věci a lidi tohoto s\'ěta,potažmo :rrtio sebe sama ve svékonečností), luštěrrí musí hledat prostŤedr-rictvínr svstémušifer.Šifry(jakékolivLrdálostiž,ivota jednotlivce,pĚíroda,dějinné 245
okarlŽiky) jsou jazykem prazákladu všehobytí, ktery Jaspersoznačujejako pbemykajícíobemykajícího.Snažíme'lise porozumět šiÍiám,stáváse vezdejší svět prosvětlenějším a kol existencečlověka,jasnějším. Po druhé světovéválce se Karl Jaspersv proslulé knize ottjzka uin1 pokusil vyrovnat se zátěží,která ulpěla jako temn1istín na něrrreckérn národě. Úkol. Zkuste si prosímpĚedstavit, žestojíterváiív wái svésnrrti.To, co v tomto okanržikupro vás ztistatrez vašehoživotapodstatnÝnl, je možr-rárikol vaší existencetady na světě ... nebo jde jenom o domnělé1lovinnostia radost z pohodlnostl?Znovu prosímo trpělivost.Neutíkejtepied sebou,nikdo píed sebou nemrižeutéci.
Sbrnutí: Všcchnyzde prezentovanéfilosofie existenceprolíná společnásnaha uká7,at br,tostnérysy člověkabez toho, žeby bylo tĚebakonstruovat nějakékrkotohoto širokéhofenomenologicko.existen. lomnéteorie.Aéuž piedstavite|é člověkao boha nebo o lidskou svobocu' opírají smrtelného ciálrríhopfoudu jednotlivcisloužitk nalezení vlastní se jedná o nretodu,ježmá každému vž'cly cesty.Existencialismus vy.vádíkonkrétníhojedince z anonymního ž,ii,otní a clar.u dovádí ho ke konfrontaci' v nížse on sám stietává se svojí existencí. Patočkaňíká,žetaková konfrontace má nakonec véstk péčio duši, místě. protožeo ni nrá iít vždyuž na prvnírr-r
12.3.6 lan Patočka(1907-1977)
Doporučená primární literatura:
byl r1izrr:rrnrrynr HusserlovÝm a HeideggerovÝmžákem' Za6,|ualse pojetím ktery by nebyl do sebeuzavienym subjekterr-r, člor,ěka, jak tomu bylo v novo-
S.: Druhépohlnuí'Praha 1967' Beaur.oirová' Buber. M.: Já o Tl. Praha 1969' učeni.olomorrc 1994. podle chasidského Cesta člouěka Obrazy dobra a zla. Olomortc 1994. Ziuot chasidťl.Praha l995. o p uodumrauníhopozflání.Praha 1993. Brentano, F.: Cizinec. Praha 7947. Can.rus,A.: L4or.Praha 1963. )vIj,tuso Sisyfoui.Praha 1995. Clouěk reuoltující.Pra|la 1995, Kartezirjnskémeditaca.Praha i 993. ljusserl,E.: Krize europsh4chuěd a transcendenttilní fenomenologie.
věké tradici a zpočátku ještě i u Husser.la' Člověku je totiž vlastní otevi.enost vŮči světu a touha po svobodě, jež mu dává možnost piesahovat svá konečná omezení a vztaho. vat se k neviditelnému pozadí všechjsoucích darrostí.Vztah k tomu, co není zjevné,co člověka piesahr.rje,je určujícím prvkem lidské exisrcnce.
) Patočkarozlišujetňi pohyby lidskéexister-rce:
. Pohyb zakowení je z lrlediska časovosti naší minrrlostí. Je to vrženost r-rašehopob1,vání, které se v tomto pohybu snažío drivěrné zabydlení ve světě a o zapuštění koienťr. . Pohyb sebeprodloužení a ztracení se odehrává v piítomnosti, v níž se sobě sam1im ztrácílr'lepropadnutím a neautentickym zdornácněním na světě. Srražímese do světa expanclovat tím, žev rťrznyclrÍbrrrrách repro. clukLr'jerrle sebe sama - jsme lapeni obstaráváním světskych daností'
. Pohyb sebenalezení je konečně prťrlomem ke sr.éexistenci. V ní se oci. t:ínle na hranici světa a jsnle nuceni sarni sebe znor.u získat tím, že sebe odevzdáme, že se obětavě vrydáme druh1im lidem.
246
Praha,I972. Ideje k čisté fenomenologii. Praha 200I. Heidegger,M.: o pnzuděa bytí.Praha 197L, Bisnicky b4dlíčlouěk.Pralra l993. Co je metafizika. Prah,t 19t)3. Praha 1993. Konecfilosofiea kol ntyšlení. Co je f losofie?Praha 1993. B4tía čas,Praha 199(l. 247
Jaspers,K.:
J o n a s ,H . : M a r c e l ,G . : Patočka. ].:
S a r t r eJ, . - P :
Scheler,M.:
S t e i n ,E . :
oxÍzka uiny' Praha 1969. Filosofcbá uíra' Praha 1994' L-luoddo flosofe. Praha 1996. Princip odpouědnosti.Pokus o etiku pro technologickouciuilizdci. Praha 1997. K filosof i narlěje'Praha l97 t. Plítomnosta nesntrtelnosr. Praha 1998. Kacífuké esejeo filosoJii dějitt. Prtrha l990. Piirozeny suětjakoJ)losofick.y prohlém.Praha 1992. Co jsou Češi? Praha 1996' Neuolnost.Praha 1967. Zeď Praha 1965' Bytía nicota,Praha 2006. Místo člouěkau kosmu.Praha ]9(l8' Rríd ltísky'Praha l 97 t . O snrdu.Praha 1993. Myšlenkya dopis1,.Ko.stelníVvclÍí] 99] ' Vánoční t,rjemstuí. Kostelní Vvdií l 991.
Doporučená sekundární literatura:
Kaoitola13
HERMENEUTIKA, STRUKTURALISMUS A NOVOPOZITTVISMUS
zptisobem. K jeho puDvacátéstoletíobohatilo dě|iny filosofie r-rebí'valynr i vodním filosofick rn školámnesporněnáležejí tr',o rrichžse V tétokaPi. žeani tyto směr,v tole rnrižetedozvědět základní informace. Je samoziejr-rré, na tradici evropne\Trostlyna zelenéfllosofickélouce, ale žepiímo na\'a7-ují skéhomyšlení. Po prostudovánítétokapitoly budete schoprriod sebe tyto směry odlišit, piedpokládá alesporiminimální znalostjejich základníchcharakteristik c
13.1Hermeneutika Náz'ev této filosoflcké metody pochází z iečtiny a l'ztahuie se k umění v1ikladu a pietlumočení. Na','azuje tedy na počátky tak dávrré, iako je vztah člověka k psanénru textu, kterému chce po svém a pi.itonr pĚiměieně povaze věci
B o s s ,M . :
Blecha,I.:
H l a v i n k a .P . : L o t z ,J . B . : M i c h á l e k 'J . : Patočka, J.: l{ezek,P:
Včerau noci se mi zdtílo. Praha 1991, Nrirys medicínya psychologie.I-lII. Rychrrov nad Kněžnou 1992*1995. l:cnomenologiea existencia|ismus.Ok>mouc I 994. Hrrsserl. Olomouc I996. Hrtsserla tteskti Olomouc 2003. fenomenologie. D asei nsa na fi za, Sethi n i J) losoJte sp s7choterapi í, P r aha 2007 . Martin Heideggera Ton,,išAlet,insk4,Praha 1998. tjdiu a zdrženliuost, Praha 200 l. L'Iuoddo fenontenologi,cké f loso.fie,I,raha 1993. Patočka tt uěcJěnomertologie. Praha 1993. .fan
248
porozumět. Piedchťidcern moderní hermer.reutikyb,vl i v tomto studijním rrrateriálu zmiĎovany.W.ilhelm Dilthev, ktery do filosofie vnesl svou metodu ;lclrozumění,jež by měla piíslušetduchovním vědám' Jestližemá človékzájerrl pochopit nebo interpretovat texty' historické udá. losti nebo umělecká díla, ie zároveó ieho kolcm měnit i sebe samého,a ne
ocl sebe pouze trrecharrickyo;lakor'atto, co tržje sar-r-ro fllosofickéhermenett. zjevné,Hlavr-rímpĚedstirr,itelern tiky byl Hans-Georg Gadamer (1900-2002), ktery ve svérnspisu Prauda a metodaz-fbrmulovalz-ákladníprinjen tak, je možné cip hermeneutiky takto: ',Poroztttněni do hry suéulasmíp edžeten,kdo sesnažíporozumět,unriší poklafu. Produktiuní p ínosinterprat u patii nezruširclltě porozumhtí',, kc smyslusamotného 249
Piedpokladem porozuměrríje tedy vždyurčitépÍedporozumění.S tímto pĚedporozuměnímpiistupujeme' aťuž chceme nebo nechceme'k tomu, čemuchceme porozumět. Četbatextu a práce s ním lyžadujeod čtenáieaktivnípiístup.Podle Gadanrera čtenáipouze pasivně nečte'ale s textenl ,,rozmlouvá..díky slym zkušenostema vždyuždanémpÍedporozumění.Na ziidadě toho, jak danému textu piedem rozumím, tak mi on ze svéstrany odpovídá a rozšiňujehorizont mého porozumění ve vztahu k němu. Smysl textu se proto postupně \,ywáiíjako společné dílo toho, kdo jej napsal,a toho, kdo jej čte.Gadamer to naz,iruá,,sply,uríním horizontti lozumění,,.?rauda díla se odhaluje na základě charakterumého zájmu pii rozumějícínrkontaktu s ním. Každ1itakoly r,yklad je ale nutně svázán s dějinnou situací a všemi rnožn1imipiedsudky a osobrrímizájmy. Proto ani nernrižeexistovatporozumění nebo v klad, ktery by byl naprostonezaujarya bez piedpokladťr.Chtít z,jistit'jak je to zapsané,,opravdu..myšleno,je v rámci hermeneutikyodsouzeno k nezdaru.. ZáHaďním modelem, kter1ivztah interpretaa textu qistižněuchopuje,je hermeneuticlo,f kruh: * Pro tento vzájemně podmíněn1i,vztah platí,žejednotlivosti lze pochopit z piedporozumění celku a celek textu zase z jednotlilych informací. - Piedsudky (interpretsi jich ale musí byt vědom) hrajípii porozumění pozitivníroli, interpretse bez nich neobejde' V porozuměníjde o to, aby se horizont méhopochopení,tedy pĚedpoklady médoby a méhovědění,piekiížilnebo splynul s horizontem, z něhožpochází věc. kteréchci oorozumět. Paul tucoeur (1913-2005) byl piedstavitelemmoderní francouzskéhermeneutiky. Svou pozornost pŮvodně věnoval interpretacisymbolri. Symboly mají* podobně jako každ!,jin,!,fenomén- svou odkrytou' zjevnou stránku' díkynížmohou poukazovat rra v sobě utajen , skry,t,ismysl. Ter-rtoobjeveny skryry smysl rozšiitrjesferu,v nížčlověkmťrže porozumět světu, a obohacuje tak člověkao novou zkušenostbytí. Sym250
bol směiuje našemyšlenído norych oblastí,kteréby jinak zŮstaly i velmi člověkunepiístupné. r.tlímavému filosofiev zásadě lrrterpretacesymbol se v rámci Ricoeuroly hermer.reutické polohami: pohybuje n'rezidvěma lykladolymi která se snažíodhalit skryry 1' Je to zejménafenomenologienáboženství, biblického textu' a projevuje fiznam a zahalenéPoselství,napiíklad věry. d jako hermeneutika se tak 2. Hermeneutika podezňenív Ricoeurově podání svlékásymbol z-piestrojení.Neboť právě na typu piestrojenízávisíto' jakéneuspokojené emoce symbol svou maskou kryje. Zďe se Ricoeur nechával inspirovat zvláštěFreudovou psychoanalfzou,s nížbyl dobĚeobeznámen.
vnesl vícefilosofickéhosvětla, Jednou z mnoha dalšíchoblastí,do nížfucoeur byla takénarativita' Narativita je u4prauouánltextu, událostí nebo piíběhu. Jejílyznam spočíváv tom, žese v ní vywárí i subjekt lyprávění. Lidskéjá tedy nestojísamo o sobě, jak to piedpokládá rrovověkátradice, na jejímžpočátkustojí |)esjak cartovy vahy (Mrslím, ted\jsem). Subjekt se postupně konstituuje tím, se ztotožĚuje s nějalo.fmr,yprávěním, a takétím, jaké pii tomto lyprávění zaujímá místo. Ricoeur považujepsan/ i mluvenf text zal)jznamově rovnocenné a své' b1tné ríwary světa.
13.2Strukturalismus
Struktura, která je cerrtrálnímpoimem strukturalistickéfilosofie, se obecně r,ymezujejako (funkční)souvislostvztah mezi jednotlir,ymičástminějakého jim nadiazenéhocelktr' Piitom celeknení pouhfm kvantitativním součtem sr,ych ,iednotliv.fch prvkŮ, ale svou kvalitou se od nich odlišuje. Ten nabywásvého Jako piíklad si vezměme napiíklad lidsky organismus. u1,,n"rn.,nikoliv jako mechanicky součetvšechbuněk, tkání a orgánŮ, oba. propojenívšech ale pouze jako funkčnía vz-tahové kťrže.., len1ich,,pvtlern Tady se jasně těla. struktury lidského skladebnychslož'ekdo sjednocující (celku) nelze jednoosvědčuje'že principy fungováníjednotnéstruktury dušelvložit z charakterttčáxí,z nichž se tento celek (struktura)skládá. 251
StrukturalisnrLrs, stejnějako napiíkladfenornenolocii, rntižcnle clrápatjako dalšíodpověď pozitivismu a poz-itir'istické vědě. Už českí'prŮkopník sr'ětor,ého strukturalisnruJosef Ludvík Fischer (1894-] 973) ve sl'éskladebrréfilosofii kritiztrie u pozitir'i.smujeho rrutny pňedpokladstejnorodostipozitivníchfakrťr, díky kterése pak mohou srraclnějistát piedmětern rrašeho počítání a měienískutečnosti'Skladebná filosofie iako plnohodnotná verze strukturalisrnusi pňi zkournánískutečnostinaopak zán'rěrrrě všírná,zvlášrěv psychologii,sociologii a politickéfilosofii, odlišností kvalitativních' T.rkoly strukturalismus nrťrže bÝt zajiscéi vyzvou v oblasti fiiosofickéetiky. Z velkélronrnožství ježse piiklonili ke strukturalismu, niznanrn ch teoretikťr, si uvedirreještěalespoĎ následujícíti.i: Šr1,carsky psychologJean Piaget ( 1896- l970) charakterizujestrukturu ,jako metodologicky pojenr v knize Struktttralisntus (|968) těmito atributy: 1. Totalita: strukturaje celek' lhostejnozda materiální,myšlerrynebo nějaky jinÝ. 2, Tiansformace:struktura je schopna sama měnit nejen svéčásti,ale í sebejako celek. 3. Samoregulace:struktura n-raí tendet.rcineustále kotrtrolovara lryvažo. vat svéfunkce. Francouzskyfilosof a jazvkověclecFerdinand de Saussure(I857*1913) za|oži| jazykowi,strukrtrralisr.rrus. V knize Kttrs obecnélinguistik1l(l916): 1. Podává strukturální deÍinici jazyka jakožto souboru znakti, jejichž vyznam je určenjcjich vzájenrnynli vztahy. 2. Dospívá k závěrr.r,že kaŽd,f jazyk má dvě stránky: označljícía ozna. čovanou.Jazyk jakož-tovztahová struktura unrožťruje pochopenísebe sarnajako samostatnéhosystél-nu' kter1irnuž,e byt rysvětlen sr1'mi vlastními termírry,bez odkazri na mimojazykovéokolnosti.
252
ve kterych jde bud o: Sattssuredále rozlišujedvě pojetíj^,ryk^, je nevědomounebo neuvěl ' lingvistick1isystém,kter1' pii běžnémužívání clomovanc,ustrttkturou (francouzskv:Lt Lngue), nebo o: la parole). 2. faktickou aplikaci jaz'ykapii ieči (fr.ancouzsky: Michel Paul Foucault (1929-1984) aplikujestruktul, analyzel{.voierťrznychoblastílidskékulrálnípi.ísttrp dílťrmpatií Slouaa uěci, turv. K jeho rreilryznamněiším Psychologiea dušeunt ší|,enstt,í, Dějin.y sexut1lity,Dějin.1t nenoc.Pod|eFoucaultaie pro každouhistorickouepochu t1'pická tlrčitá konkrétrrístruktura některtich oblastílidskéčinnosti:napiíkladvědeckéhomvšlení, manželství,pojetí práva s jeho možnosti ,,dohlížet Tato konkrétnítypická strrrknebo postojek duševrlětlemocn1im. .r trestat.. tura je v každéepošeiiná. Vzhledem k tomu, žeodmítáv dějináchkultury nad. korrtitruálnínár.aznostjednotlivychepoch, a tím tedy i jeiich r.rniverzální bwá (jak to ještěpiedpokládalklasickiistrukturalisnrus), strukturu časor,ou Foucault iazen mezi protagonistl.poststrukturalismu. - i'ědění, Do filosofiea teorievědv Foucatrltznovu zirvádípojem epistémé ieč,r'zdělání.Definuje jím poznávacístruktury trrčitychepoch. Poznávací struktura .sev jeho podání projer'uiejirko vzájemně provázaná množ,ina -|ak se v historii, Foucault iíká vědeclrycha filosofickÝch ryrokri určitédoby. Rekťr,EgvpťanŮ, star',lchČírlanťr, l, archeologiiuědění,dá nllur.it o e;listémé nebo o kognitivrrí novověké piíroc1ovědv epistérrré epistémé, o renesančtrí rleboťví.voj nesotrměiitelné. srruktuĚekvantovéfizikrr Jednotlivéepochv isott ch. Nelze proto neplvnekorrtinuálrrě,ní'bržodehrár,áse vž'dl'v určitychzl
253
z nás je kontrolován a jeho osud je určovánlékaii, soudci nebo učiteli,piičemži to, co máme chtít' nám piedepisuje ekonomicko-reklamnímašinérie. Člověk v moderní společnostimá sice zaručenalidská práva, ale jen tehdy' je.li strategiclcy zapojen do fungující struktury.
13'3 Novopozitivismus(analytická filosofie) obecné z'ásadytohoto filosofickéhosměru: 1' Filosofie musí respektovatempirii jako lychodisko poznánísvětaa její závěry mr'rsíbyt v souladu s lysledky empirickych věd, podobně jako je tomu u pozitivismu. 2. Rovněžn'rusírespektovatlogiku jako podmínku každéhopoznání' je častozatemněnáneadekvátními 3. Interpretacefilosofick/ch problémťr i raty. F i l azykorym ob osofická anal,i,za pro to p ĚedpoHádá pr ecizníjary ,j kovou formulaci, která je piedpok1ademsprávnéhoiešení.
Tematicky lze analytickou filosofii rozdělit na dva velkéokruhy: I. Ana|j,zavědy.V jejím rámci se stanovujíkritériaempirickéhopoznání. o ověiení pravdivosti vyrokti vědy, vědecká lysvětlení' Jde pŤedevším piírodnízákony, teorie modelŮ nebo o vztahy indukce a pravděpodobnosti. 2. Analytická teorie jazyka zkoumá vztah vyznamu a pravdy, pravdy a je|íchokolrrostí, synonymie,metaforičnosti a jinéproblémy' Mezi nejvjznamněj ší p iedstavitele analytické a novop ozitivis tické fi loso. fie patií: R. Carnap, G. E. Moor, B. Russell, G. Frege' L..W.ittgenstein, J. L. Austin, G. Ryle a'W. V. O. Quine. 13.3. 1 Ludwig tYittgenstein( I 889-1 95 I) prošelve svém filosofickém životě vy.vojem,kterri v mnohémodpovídái vyvoji samotnéanalytickéfilosofie.Rozvinul dvě rŮznékoncepce filosofie.Ta první je vyloženav knize (19 19). Druhá je piedstavena Trdctatuslogico.philosophicus v posmrtně vydanych Filosofckj,cbzhoumtiních(1953) &' 254
ZáHadní teze spisu Tractatuslogico-philosophicustvoií napiíklad tato tvrzeni: 1. Svět je souhrn faktti, nikoliv věcí. 2. To, co se má tak a tak' fakt' je existencevěcnÝch stavri.Obecná forma věcného stalrr je ,,a..se nachází ve lztahu k ,'b... 3. Logich.fm obrazem faktri je myšlenka. 4. Myšlenka je smysluplná věta. - Zde Wittgenstein pÍecházíod světa jsoucíhopro sebe k lidskému poznánív myšlenía v jazyce. 5. \Gta je pravdivostní funkce elementárních vět. Elementární věta je pravdivostnífunkce sebe sama. 6' Skutečnostporovnáváme s vyrokem, a tak zkoumáme jeho pravdivost nebo nepravdivost.Cílem filosofie je objasĚovánímyšlenek. urysuětlujitakto, kdo mi porozumí, ten nakonec zjistí' že ,,Moje uryrokry jakmile se skrze ně a po nich dostane nad ně, jsou nesmyslné.obrazně iečenomusíodhoditžebík,jakmik sepo něm dosnl nahoru.,, 7. O čemnení možno hovoňit, o tom je tÍebamlčet. zkušenosti.Člověk Pro Vittgensteir-raje vnějšísvět faktúpodnětem r-raší z jazykové lypovědi, jer-r skrze všaksvět faktŮ registruje 1ejichžrámce nikdy poznání.Ve logicko.empirického nemŮželystoupit má.li zŮstatv bezpečí je vědecké jakou oblastechlidskéhoživota,než svrchovaněpodstatnějších poznání,všaksamoziejmě logicky izomorfismus (tedy axiom, podle kterého je s*ysluplrrá věta pĚesn'm zobrazerrímpopisovanéskutečnosti)piestávábyt .VittgensteinanapĚíkladnáboženská Těmito oblastmi jsou podle clťrležity. a mystická praxe' mravní zkušenostnebo skutečnáumělecká tvorba. ,,Zodproblémy našehoživota tím ještě povíme-li všechny možnévědeckéotáz\
sobetll. PouŽil k tomu forrnálního logickélrojazyka a logickéanalyzy,krer./t rná za tikol určit pravclivostníhodnotu (zapisovanou1 - pravda' 0 nepra'''c1a). \Gta je pravdivá tehdy, je-li obrazem faktri (věta,'Venku prší..je prar'clivá16hdy,jgsdiŽevenku oprar'duprší). FilosoJ)cknzkoumtíní(1953) jsou lysiedkem práce, kterése \wittgensteirr studii naprosto začalvěnovat až deset let po r,ydání Trakttinl.V tétoc]alší znrěrrilsvéstanovisko.Z obiasti pi.esné a jednoznačrré logickéanal1izr'se jeho z,ájempiesuntrl do stěry piiroz,enéhojazyka. V rárrrcipiirozenéhojirzyka není možnéjeclnodušeztotožťrovat vyznalrr kterí'označuje.Proto arri jazyknení logickfnr obrazem slova s pĚecln-rětem, světa, ale souborem rozmanit/ch jazykov|,chher. E,xistujejazvková hra šachistŮ,hra nratematikťr' hra dorlácích ktrtilťratd. Kolik jen mrižebyt jedniiní, situarcí, a v rrichžse realizrrjenlnohost variacíjazykorvclr prožívání mít her? Piitom problénrspočíváprávě v tom, ž'ejeden a tÝžv raz n-rrjže v rámci rŮznych iazykolych her rťrznri raznam' Vždy tedv záIežínakontextu, v jakénrse dany wi,raz ,ije. Závěr: \)íittgensteinor'a Íllosofier'r' sťr'rje do obran1'plur.alisrnujaz1'kowchher' morir,ovanrichpragrnatickynrizáměry. Filosofie rná b1itterapií,ježnapravívadrré ieči'Má sjeclnatiád, nikolir,všakiád absolutní,nybržiácl wwopoužívání íeni,,za,j istÝm ťrc.elenl. l3'3'2 Teoriepruudya uysuětlení
ide|í'ale idea se stává vlastrrostí 3. Pragmatická teorie. Pravda nenívrritční ji učiní. pravd'ivou,protože okolnosti takovou Jako pravdivá se určitá (Ch. Peierce,\7. Janres). teorie osvědčujesvou praktickou užitečností Filosofie vědy rovněŽzformulovala několik typri vědeckfch lysvětlení: 1. Vysvětlení deduktivně-nomologické:z toho, pomocí čeholysvětlu. jeme (explarrarrs obecnézákony a specificképodmínky), obsahrrjící logickou dedukcíodvozujemeto, co vysvětlujeme(explanandunl).Pií. kladem budiž namátkou Archiméd v zákon. 2. Vysvětlenígenedcké:to' co rysvětlujeme (explanandurrr)'je současně poslední článek na sebe navazujícíÍady minimálně dvou pňedchose častoužívávpsychologii:určité zíchlysvětlení.Genetickér,ysvětlení chorobě. vést k.současné mohou druhy zážitkriz minulosti 3. Vysvětlení pragmatické:to, pomocí čeholysvětlujeme (explanans), podmínku, za kteréplatí to, co vysvětuvádí alespoĎ jednu dostačující se hlavrrějako didaktickÝ prostiedek:..Žárovkasr.ítí, lu,ieme.(Porržír,á protožejsme zapnuli spínač...) Nyní si znovu piipon-reĚmehlavní tezea zásadyfilosofick/clr po|etí,s rrimiž jsme se seznámili v právě prostudovanépasáži: Hermeneutika: - Chcer-r-re.li něčer-rru porozumět, musíme byt piedem wbaveni jistÝm pie<1porozuměním. - Jednotlivosti lze pochopit piedporozuměnínrcelku a celek z jednotliq'ch informací.
Filosofievědy,která je sor.rčástí novopozitivistickéfilosoÍie,formr.rlovala něko' lik pojetípravdy: 1. Adekvačníteorie. Pr.avdaje slroda ro7'ullltl'v1ipovědia věci (AristoteAkvinsky, rany V/ittgensteirr)' lés,'Ibnráš 2. Koherenčníteorie. Pravdivostse ncryká obsahur1'roku,ale jeho form,v, nlěiítkcmpravdivclstirrrčitého wrzeníje jeho logickábezespornost protož-e v mnoŽině v1irokŮ.ktcrés rrírnsouvisejí.I)roporvrzenípral.divostir-rerrí vzhledemk formálnostitohoto pojetítieba en-rpirické konfrontacePozna. "lbto pojetíje ti'picképro racionalistickotr filosofii r-rého se skutečrrostí. Spinoz'ovurlebo Leibnizovu. UplatĚujese takév nratematicea logice. 256
Strukturalismus: - Struktura |e svébytn/celek r,ywáierrÝvztahy a funkcen-ri,ježp|atímez'i jeho prvky. _ Mocenské struktury moderní společnostiusměrriujískrytě a zásadně jedince' životkaždého Novopozitivismus: - Klíčor,é je zkournánívztahu jazyka ke skutečnosti. - Je rieba určir'za jak/ch podmírrekje ryrok pravdiw. 257
Doporučená primární literatura: Carnap' R.: Deleuze, G.: Derrida,J: Fischer,J. L.:
Kapitola14
Problémjaryka uědy'Praha 1968. lzs?Bratislava1993. Podťačohopoznrimeštrukturalism Foucaub. Praha 1996. Tex4tk dekonstrukci.Bratislava 1993. Praha 1,)94. Polltibypfuítektuí. Věčnya časouj hol f loso.fie,Sokrutesnelegendární.Brno
1935.
Slouá a uěci. Bratis|ava |987 ' Praha 1993. Dějin1 šílen,stuí, a dušeuní nemoc.Praha I97l' Psychologie Sen a obraznost.Li\erec 1994. M1šleníw jšleu'Pralra 1996. O smyslu a znamu. In: Scientia et Philosophia, 4, 1992. Frege,G.: Gadamer,H.-G.: Problérndějinnéhouědomí.Praha 1994. Idaa dobra mezi PlatÓnem a Aristotelem.Praha l994' Psycbologieinteligence.Praha 1966. Piaget.J.: Psycbologiedítěte.Praha I970. Štrubturalizmzs'Bratislava 197 1. V. Hledánípraudy.Praha |994. O.: Quine,'W. Ziuot, prauda, synbol. Praha 1993. fucoeur,P: Saussure,P. de: Klrs obecnélinguistih1.Praha 1989. Wittgenstein,L.: Ti,actatus logico-p h i losop bi cus. P r aha 199 3. Filosoficktizkoumání' Praha 1993. Rozličné poznámky.Praha 1993. Foucault,M.:
PosTMoDERNÍ FILosoFIE
Teď už ván zb|uá jerr posledníkrok k tomu, abystedokorrčilinamáhavou Thto závěrečnákapitola je věnována cestu dějinami filosofickéhomy-šlení. soudobémufilosofickémuproudu, kter1isvou šíií,rozmanitostípiístupŮ i poiednávanychtématpiekonává všechnvpňedchozífilosofickéškoly,systémy nebo metody. My se znovu - stejně jako v minulych kapitolách - zaměiíme na stěžejní charakteristikypojednávanéhoíilosofickéhosměru jako takovéhoa velmi stručněse seznámímes jeho lybran mi zástupci. Po prostudování tétokapitoly budete znát: 1. rozdílmezi modernou a Postmodernou, 2. filosofickéa vědeckékoieny postmoderny, 3. hlavní rysy postmodernífilosofie' 4. některátémata',iimiž se za|:|xqíJ..F. Lyotard'.W...W.elsch, R. Rorty, P Sloterdilka J. Baudrillard.
14.1Rozdílmezimodernoua postmodernou Nejprve je tňebaiíci, žeryto dva termíny neozrračují pouze směry filosoflckéhomyšlení.neboťpŮvodně byly vztahovány piedevšímk literatuie a teo. rii umění' Označujítedy obecnékulturní, uměleckéa filosoficképaradigma (vzor) ve v!-toji zápaďní společnosti. Moderna je v díle nejqlznanrnějšíhofrancouzského stoLtpence postmoderníhomyšleníJeana-FrangoiseLyotarda (\924-1 998) popistlvánanásledovně: 1. C)bsahujevž'dyve svémjádru určitámeta-lyprávění. Za 1ednotliwi,mi historickymi udáIostmi a jery je hledán nějakf skryr'.y'smysl, kteryje tieba odhalit' o to rrapiíkladv historismr.rusilovaiatzv' hermeneutika smyslu.
258
259
se prostŤednic2. Je ro vždyvyprávěnío emancipaci lidswa prosazrrjící tvím jednotnévědy, jeiížpočátkyjsou spatĚoványv epošeosvícetrswí. 3. A vžďyjde takéo metapiíběh teleologie ducha v idealistickéfilosofii. jec1notící lyprávění o ťrdělua cíli lidského Ter.n-rírr metapiíbělroznačlrje je jako jediné nl žeuplatr\ovatnárok na histoživota'které obecnéa rickou platnost. V metapiíběhuo teleologii ducha je duch ve snryslu podstatysvětapojímán jako něco, co nrusíuzrát v čase'aby posléze ostatníjev7 i individuá|molrlo dojít .svéhozavršenía čelu.Všeclrrr1' jsou ní motivy lidí tomuto tičelupodĚízeny. 4. V oblasti uměleckéworby je moderna charakterizovánatzv. avantgartím, žezvláštěod devatenáctéhostodou. Ta se projevuje pĚedevším r znésměry a školy'včetněfilosofickych, letíse v rychlénrsledu stĚídají kterévždy chtěiípžekontiuatsměr piedcházející.Avantgarda se totižvždy nese ve znamení víry v pokrok, kter má b1ituniverzální:kdo se mu wh1ibá' nejdes dobou, není,,moderní... jednotnéhoiádu 5. DalšírrrzjevnÝm rysem moderny je tisilí o v},'tvoňení a vjkladu světa. Obrovská snaha bylarv této souvislosti r,ynaložena zvláštěna celosvětovéprosazeníevropskéracionalitv a náboženskych církví,boj an-rbicekieséanskych nebo politickych ideologií(osvícenswí, v marxisnruatd.). za komunistickouspolečr-rost 6. Moderna si nárokuje ideu jednotnévědy a unifikovanou vědeckou z jimi danéhorámce vede podle jejích nretodologii,piičemžr,ykročení piedstavitelrik,'nevědeckosti... to znamená m1Ítyo dělu lidswa, jednotné Postmoderna ryto metapÍíběhy, vědě a univerzálnínrpokroku, odmítá, protožedovedly svět ke katastrofám dvou světorich válek, zločinrimkomunismu a nestoudnémuzmocĎování modelu pozitivistickévědy. Postrnoderna se pĚírodyv subjekt-objektovérrr kterése doža' nechce byt další',v iadě.. po sobě jdoucích směrŮ a ,,ismťr..' dují totální a obecně platnépravdy nebo uměleckéhostylu. Jednoduše shrnuto: postmoderna rezignuje na ideu jednoty.
260
pťedchťtdci postmoderny 14.2Filosofičtí a vědečtí E Nietzsche:sanrostatnáosobníreflexestavu kultury + směrováník pluralitě hodnot = jsem to já sám, kdo určuje,co a jakou má hoclnotu. L' Wittgenstezzl: existencenrnožswíjazykov|,chher neumožriujepĚistupovat ke skutečnosti s jednou obecněplatnou jazykovoupiedlohou. fuÍ.Heideger každ1ičlověkmá sledovatsvérrejvlastnější možnosti,aby nepropadl anonymnímu davu. W t',ěděnalezla postmzderndinspiraci v teorii relativit1,A. Einsteir-ra'teorii fr.aktál B. Mandelbrotha. teorii katastrofR. Thorna, teorii clisipativních struktur I. Prigogina a v teorii stiídánívědeck ch paradigmat T. S. Kuhna. Z jejich závěrt |ze dovodit, že: l. Skrrtečnost neníjednodirnenzionální a k,|ejímupoznánínestačí pÍedstava tiírozměrnéhoprostoru a lineárního, plynule od minulosti k budoucnosti směiuiícíhoa obiektivního'rračlověkunezávisléhočasu. 2. Do zkourr'ránípiírodníchprocesrije tĚebavždyzahrnout takénepied. r'ídatelné prvk1'a okolrrosti. 3. Historie vědy r'rkázala,žekaždáepocha měla svuj vlastnívíceméněuza' vieny metodicky systém,kter1ibyl ochoten k sobě ze skutečnostipropustitjeÍlto' co bylo schopnoprojítpiedem nastavenymsíten.Zádná epocha r,eqwoji vědy rrenr žeted1'y'n13., nárok na jedinečnoua nad. časovottplatnost svévlastníteorie.
14'3Hlavnírysy postmodernífilosofie Postmodernasamoziejměv mnohémnzrvazujena rrryšlenky, kteréjsou obsa. ženyjIžv tradici moderny, ale kterénemohly b1itv dostatečrré míie rozvinury'Zčástina tom nesouvinu i mocenskéa totalizující tendencer,ědy.Proti těrntotendencírnbrojípoclle\ olfganga.Welsche(|946), rrěmeckéllo obhájce postmoderny' pĚedevším rrásledující prvky evropskétradice:
261
Tradice pluralismu. Z ní wp|jxá pro postmodernu nerozhodnutelnost qiznanru, akceptacerťrznÝchživotníchforem a styl ' možnostr znočteni kulturrríchfenoménŮ. Tradice ironie a skepse. Z ní čerpáodhalovánífundamentalismrijedné pravdt,,jednévíry,jednoho dobra a jednékrásy. Tiadice citu pro diferentní(odlišné). Její nositelkou jsou mvšlenkypoli. tickésvobody,svobodnévrile a rvoiivé.seberealizace. Typick1imi rysy postmoderny,která v oblasti politiky hájí svobodnou liberálnídenrokracii,isor'r: - preferenceheterogenity (rtZznorodosti) vzhledem k horrrogenitě(skuz jednoho těsta)' tečnosti,,upečené.. - preferencedisensu (nesouhlasu) vzhledem k - r. moderně častose rysky(jedrrotícímu souhlasrr)' konsetlsu tujícínru nutícímu - preferencediachronie (pĚedstaly.žehistorickéepochy na sebe nenavazuií,a proto dějiny nemají nějak1ivnitiní skryt1ismysl) vzhledem k synchronicitě(piedstavě,žedějinnéudálosti na sebesmysluplněnavacíli). zujía směiujík určitému
b,fvajíspojováni 14'4 Dalšímyslitelé,kteŤí s postmodernímmyšlením tuchard Rorty (193 1-2007) se snažilwužítironie' Ironik pochybujeo svémslovníku (pojnrecha argumentech),kterymi by rád zdťrvodnil a obhájil pied sebou a druhfmi svénázory,jednánínebo i osud. Ironik se je vědom principiálnínedostatečnosti slov, nejen to znanrená souboru užívarrÝcl'r slovníku, z g, u sebe,ale i u všechostatních'Filosofie podle Rortyho zk]amalav návrzícha prosazováníuniverzálně platnéhoslovníku,znázor ttjícíhoa r,ysvětlujícího praudy. Úkďtetrr filosofa-ironikaje pragrÉjaké uěčné oblasti: maticky formulovat,jak lze v sociálně-etické - zmírnit utrpenížilych bytostí, 262
- naučitsebe a druhé činn;improjeviim solidarity. - odstrarritmonopolizacimoci |ejímdělením. My si ještěpĚipomerreme,žev dějinách evropskéfilosof-iese ironií zab,|Nali napiíklad SÓkratésči Kierkegaard. Peter Sloterdiik (1947 ) se pohy. si je vědorn možn/ch katastrofálníchd sledkťrrozvo1errezadržitelně jízdě jako je, na eskalátoru, pii podobně bujícíevropskécivilizace. Člověk světailuzí a marripulace. urrášendo technologickéhoa zmedializovarrého Doba je cynická, a proto Sloterdijk navrhuie terapii l1ynismem' |ehožpiednosti spatrujepiedevšímve vnitĚnínez častněnosti'ironii a sebezáchovném odstupu. Lidswu, pokud nezměnísvéchování a pĚístupke světu, nakonec zbude tržjen mystika jako zprisob jak ukončit dějiny. od 90. let Sloterdijklystupuje s pozitil,nímprogramem'jehožcílemje prosaditterapii pro nemocnouEvropu. Jean Baudrillard (1929 -2007 ) podobně jako Ěadajinych piedstavitel postmoderny nehledá všesjednocující podstatu světa.Snad by se ještě jecliny podle něj nrohlaza princip, podle něhožfunguje na náhodě a chaotičnostizaložen,| svět, považovatindiference (nerozlišitelnost)smyslu' Diference (rozdíly)' kterépostmodernatak blahoiečila,se u Baudrillarda nakonec ztrácejív irrdiferenci.V ní ovšenrnelze naléztžádnou oPoru pro osmyslněnía zhodnocenílidskéhoživota.Produkce kultury a toho, co se na principu svádění,a to jako esteticky považujeza hodnotné,je rozvíi1ena na smrt. Kv li slym barvitym popli. zapomenutí potňeba transformovaná jak1imijsou moderníspolečnosti, sťrmvlivti ochromujícícha ohrožujících r,iry nebo pandemie AIDS' b}h'á napiíklad politick1i terorismus,počítačové Baudril lard naz'flán .,teofetickym teroristott.,. Ukázka: Umberto Eco: Poznimky ke ,,Jrnénorť,tže,,: ,,Postojpostmoderníhounhi mi p ipadá jako posto.lněkoho,kdo miluje uelice t,zdělanou ženu a uí, žejí nesmít,íci:,Miluji tě zoufale'' protože 263
uí,žeona uí (a žeona uí,žeon uí),žembouéuěty už byly napsrínyu čeruenéknihouně. Řešertí se ušakna1de.L'Itižet\íci:,h,Iiluji tě zouJale,jak b7 to strílotl čeruené bnihouně', Vyhnul sefalešnéneuinnosti,kd1žžekljasně, že neuinně se už nic mluuit nedá, ale stejně neiehl cojí chtěl iíci: žeji miltqe, ate žeji miluje z, době ztrucenéneuitnosti. Jutliže doryčnrí žena na .feho hru piistoupí,pak sejí stejnědostanery,znánílásk\' Nikdo z těcb duou se nebudecítit neuinny,oba pžijmou tyzuu mitrulosti,žeto, co b o jednou t|ečeno, se nedá odstranit, oba budou uědoměa s radostíhrát hru tut ironii .., P itorn ušale oba bttdoutnoci ntluuit o lrísce. Ironie, metalinguixická hra, u|,rokna druhou... Z toho uypl1n,tí, žejestliže ten, kdo u modernín umění hru nechripe,nent)ženežodmítnoutji, je tnk1,možnohru ncchripata pí'.itombruít pak u ulněnípostmodernítn ušechnouážně.Cožje ulasnost (a riziko) ironie.,,
Doporučená primární |iteratura: Baudrillard,J.: l.r.otard,J.-F.:
Rorry,R.:
S l o t e r d i j kP, : \W'elsch, W.:
olomouc l996. o sutídění. Amerika.Olomouc 1998. Praha 1993. O postmodernismu. Nahodihst, ironie, solirlarita. PraL'a 1998. uehnoci Proritne Europa?M1šlenkyo prograrnltjednésuětoué na sklonku uěkujejí politickéabsence.olomouc 1997. Pasttnoderna- pluraliu jako etická a politická hodttota. P r a h a1 9 9 3 . m.yslenie , Bratislava 1994. Estetické Našepostmodernímoderna.Praha 1994.
Doporučená sekundární literatura: Shrnutí: Postrnodernífilosofie se otáčízádv v&čivšemidejínr,krerési nárokujíobecnou platnost. odmítá zejménaosvícenskyjednotn1irozum a vědu, podiízeníosudu jednotlivcezájmťrmnějakéideologienebo hledánískrytéhosmyslu v dějinách lidstva. Namísto toho se tematicky dosti odlišníautoii postrrroderrrysoustiedují na rozmanitost a rŮznorodost forem vědění.Pluralita, aťužvědecká, etická, hodnotou. politická rreboumělecko-kulturní,je pro tuto ,,filosofii..nejr,yšší "lirto mnohost postmoderníautoii bráníprosti.ednictvím smysltrpro irorrii, skepsía citem pro odlišné.
zo4
Horvna, B.:
Fi\osofeposledníclllet pted koncemfilosofc. Praha 1998.
265
OBSAH PŤedmluva
Kapito|a r INDICKÁ e ČÍNsxÁFILosoFIE 1'1 1,2 1.3 1.4 1.5
obdobívédské' ' Klasickéortodoxnísystémyindickéfilosofie ' . . ' Neortodoxnísměry indickéfitosofie Konfucianismus Taoismus
Kapito|az ŘEct<ÁFILosoFIE .''
2.1
2'2
2,3
PŤedsÓkratovskáfilosofie 2.1.I Milětšrípiírodni flosoJbué 2.1.2 Héraklcitosz Efc:u (530-170 p/. Kr.) 2.1. r Pyr/t,tgoris a pythagorejti . 2'1.4 Empedoklés z Akragtnn (asi 192-43j pi. Kr.) 2-1.5 AnaxagorrÍs z Klazotnen (500-428 pi' Kr.) 2 1.6 Dénokritosz Abrtéra Leukippost5. st.pil. Kr.) 2.1,7 Ekjskriškola' ' 2, Í.8 Sofsté 2.1,9 Sdkratés z At/lén(asi 470-399 pi: Kr..) ' ' ' ). l.t0.Stikrutnuskliko|.1, . .. PtatÓn 2'2.1 Suětidejí 2.2.2 Poznimka pro nríročnějšího čtcntiieo tom, kdo .jepodle PlatÓna J)losof. 2.2'3 Saět,jeho sil)oÍil:ía struktttra
2'2.4 Duše 2.2.5 Plattjnoutl pojeti státu '. Aristotelés ze Stageiry . 2.3.1 Aristotclouodílo ' 2.3.2 Urount! uěrlěnípodle Aristotela 2.3.3 Aristotektua logiha 2.3.4 Aristoteloua rneta.fyzika 2.3.5 Aristotelot,afyziLn 2'3,6 Áristoteloua ps4c/nlogie (nau/eao duši) 2.3.7 Aristoreloua tiba 2.3.8 Aristotalot,apolito/ogie
2.4
....7 .9 ...9 .17 22 . .25 . .32 33 . .33 .35 ...36 ...37 . .37 .38 .39 ..40 ...43 .. 45 ...48 ..50 ...54 .55 .56 5B .. 63 ...64 ..64 65 ...67 .69 ...71 . .71 ..73
Helénistická filosofie' 2.4.I Stoicismus(stoa) 2.4.2 Epibtrreismus 2.4.3 Skepticismus 2.4.4 Eklekticistnus. 2.4.5 Alexandrijsk! eklekticisrnus , . 2.q. Nouopjrhagorejci. . ... 2.'1.: Not'opLtonisnus
74 75 79 BO 81 81 B2 B3
.
3 KŘEsŤhNsxÁ pnosoFlE Kapito|a 3.1
' KŤesťanství
(na Srounáni ieckéhoa hebrejskébo n r í b o ž e n s tpuoíj)e t ís u ě t a ' ' ' ' . PatristiCká filosofie
3'1.1
3.2 3.3
,4i ,,rraz, ttrlia"tnt
Scholastika 3.3.I 3.3.2 3.3.3 3'3.4 3.3.5 3.3.6
Sclnlasticki ?rretoda . Spor o uniuerzrilie Ranri scholastika renesance]2' století StŤedot,ěktí 'StŤedouěkáarabskd a židouská.f)lo'oÍ, . Vrcholná schoLastika
Kapito|a 4 RENESANČNÍr.rrosoFlE 4.1 4.2 4.3
Humanismusa reformace Novéprávnía politickémyš]ení Filosofickésystémyrenesance . '
Kapito|a 5 BARoKNÍ p.nosoRn
(RACIONALISMUS)
6 osvÍCENsTVÍ Kapito|a 6.1 Uvedenído anglickéhoempirismua senzualismu' 6.3 Shrnutífilosofieanglickéhoempirismu 6,4 DalšípŤedstaviteléanglickéhoosvícenství 6.5 osvícenstvíve Francii Bousseau(1712-1778) 6.6 Jean-Jacque,s KANT Kaoitola7 IMMANUEL 7.1 PŤedkrÍtÍckéobdobí 7.2 Kritickéobdobí 7,3 Ke Kantově filosofiipráva '
...
8B BB
92 93 102 104 . 105 105 . . .107 109 111 . . .120 . . .124 . . .124 . . .125
rc2 . 143 143 . 149 . 149 . 149 . t3z
156 156 157 I or+
Kapito|a 8 RQMÁNTI-CKO-IDEALISTICKÁ NEMECKA FILOSOFIE 8,1 8.2 8.3 8.4
. 169
Úvod . Johann Gottlieb Fichte (1762-1814) . Wilhelm Joseph Schelling (1775-1854) Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770-1831)
. tov
. 170 t/J
. 173
Kaoito|a 9 IRACIONÁLISMUS AVOLUNTARISMUS (1788-1860) 9.1 ArthurSchopenhauer 9.2 9.3
9.1.1 FilusuJie z utrpenísuětd 9,1.2 Vykoupení Soren Kierkegaard (1813-1855) . 9'2.1 VÍ,kladd ležiÚch rys KierkegaardouanJšleni Friedrich Nietzsche (1844-1900) 9.3. 1 Vi blnd l:lttunít'h p oj nti Ni etzschcn,.y Ji lo',,Í,
10 NoVoDoBÁ Kapito|a
'.'
EVRoPSKÁ FILosoFIE
1/8 . 178 . 179 .182 . 182 . . . 183 185 186 191 l9l 194 194 . r95
Pozitivismus ve Francii Pozitivismus v Anglii 10.2.I .lohnStuartMill (l 806-1873) 10.2.2 HerbertSpencer(1820-1903) . t:ro 10.3 Marxismus a materialismus. . . 10.3.I Diakkticky materialismus 197 199 I 0.3.2 Historicki materialisnus 10,3'3 K h'Iar.x.ouě teorii pnícea kapitrilu 200 10'3.4 Pokračouate/é a školynauazujícílta marxismllj .200 .201 10'4 FilosofieŽivota a pragmatismus .'' . . pieurat1koncedeuatenrictého 10.4.1 Vyznannéuědecké a začrjtku duac,itéhostoletí' .201 10.,í.2 FittlsoJ)e žiuota. .204 10.4.3 Historismus .207 10.4.4 Pragmatisrntu .208
10.1 10.2
Kaoito|a 1.l NovÁ METAFYZIKA A xŘEsŤeNsrÉ . FILosoFIE 20. sToLETÍ . 1 1 ' 1 N o v ám e t a f y z i k a ' ' ' ' 11.l. 1 Srtrnuel AlexanrJer( I 859-l 938) 11.L2 Alfred North Whitehead( 1861-1947) I 1.1.3 Nicolai Hartmann ( 1882-1950) 11.2 Kíesťanskéfilosofie 20. století 11.2.I Kntolicisrrtus l I,2.2 I)ruÍestalttisntuj
216 . zto
.217 218 .220 .222 .222 .224
Kapitola.l2FENoMENOLoGIEAEXISTENCIALISMUS 12 1 Franz Brentano (1838-1917) 12.2 Edmund Husserl (1855-1938) 12'2,l l,t.ui období 12'2.2 Drubéobdobí l2.2.3 Tietí íze pokračounrclě t2.2.4 Í{usserloui existence 12.3 Filosofie 12.3.I It{artin Heidegger(1889-1976) 12.3.2 Jean-PaulSarne ( I 905-1980) 12.3'3 Álbert Camus(l913-1960) 12.3.'1 GabrielMarcel (1889-197'3) 12.3.5 Kdrl JasPers(1883-1969) (1907-l977) 12.j.6 Jatl Patočka
13 HERMENEUTI-KA, qT-RUKTURALISMUS Kapitora A NOVOPOZITTVISMUS 13.1 Hermeneutika 13.2 Strukturalismus. . 13'3 Novopozitivismus (analytická filosofie)'' (I 889-1951) 13.3.I Luduig Wittgenstein 13.3.2 Teoriepraudyd ulsuětlení
Kapitola14 PosTMoDERNÍ FILosoFIE 1 4 . 1 Rozdítmezi modernoua postmodernou ' ' ' píedchťldcipostmoderny a vědečtí 1 4 . 2 Fitosofičtí 1 4 . 3 Htavnírysy postmodernífilosofie . spojovánis postmoderním b,!ruají 1 4 . 4 Datšímysiiterc,kteŤí
myšlením
227 227 229 229 229 232 233 235 237 241 244 244 245 240
249 249 251 254 254 .256 259 259 . 261 261 262
