Frank Duff
uůžrvlreÝr svnríz
..,..,,..,.58
Bůh ve svém díle
..,..,,..,..,,... 59
V originále: Frank Duff: can We be saints? Legion of Mary. 1998 De Montfort House, Morning star AVe, Bíunswick 5t., Dublin, lreland Německý překlad: Kónnen Wir Heilige sein? Legion Maíiens, Senatus Ósterreich Překlad z němčiny: Mariina legie, komitium Brno
KDO JE TO SVATÝ ? Bůh vložil do srdce každéhoupřímnéhokatolíka touhu po svatosti. Ale jen málokdo z nás se vážně pokusí stát se svatým, Většinou je to protq že si nedůvěřujeme, což opět pochází z toho, že nemáme správný názor, kdo ve skutečnosti je svatý. Co znamená být svatý? Odpověd'na tuto otázku většinou zní - svatý je ten, kdo koná mimořádná cvičenív pokání a působízázraky. To je ovšem chybný názor, protože ani pokání, ani zázraky nejsou podstatné. Člověk, který vykoná zázrak, není proto v očíchBoha větší.l když jsou skutky pokání do jisté míry také nutné, je v této obtížnévěci učenísvatých spíše povzbzující.Nenabádají nás ke cvičenív trýznivém tělesném umrtvování, spíšemnohem více v důsledném odmítánía vystříhání se všech druhů nedůtkIivosti, změkčiIosti a pohodlnosti. Máme dbát na to, abychom neuškodiIi svému zdraví, jíst jednoduše a dostatečně, abychom mohIi bez potížípracovat a modlit se. Je opravdu mnoho
nrožnostípřísného umrtvování tím, že ovládáme oči a jazyk a bojuje.ne proti sedmi hIavním hříchům. A_t9x se jiny popis slalejro svatý je ten, kdo své obvyklé pov -rostiialilr pIni mimořádně dobře, a to ,'ljrkv t'Soi"u. U ži,",otě pravděpodobně nedojde t zazraru, Luá"'rJiua"rna,'utou". u brry Zapomenut, a přece bude to život přítele Boha. Pohlédneme-lj na svatost. tím,to způsobem, bude to pro nás covzbuzenim, Jestliže poznám., Zu ur"iin-ortiiu"ař.ilir".ý.n jr." r" -.á['i,;;ň e
p
n
n ic
;lii:
h
s e
be
za p}"
"
i
ti",a',Y,:';']-
i:[T,následující
"Y:: "T';iil9"ll slova kardináia Ň";;;;;;
i liT
ů: i?]l se vy";ychom
,,Zeptáš-ii se mě, co máš dělat, abys byl dokonalý odpovím ti: '1 , Nezústávej na lůžku,je-li čas k vstávání. 2, Své první myšlenky věnuj Bohu. 3. V_vkonej dobrou návštěvu u Pána v Nejsvětější svátosti.
4. Modli se nábožně Andě| Páně. 5. jez a pij ke cti Boží. 6. Modli se zbožně růženec. 7. Bud'usebraný a vyhýbej se špatným myšlenkám. 8. Vykonej dobře večernírozjímání, 9. Denně zpytuj své svědomí. 10. Jdi včas na lůžko- jsi již dokonalý.''
KDO JE POVOLÁN KE SVATOST| ? Každý člověk je povolán ke svatosti. Bud'si jist, že je lhostejné, zda-li se tvůj život můžezdát nevhodný pro svatost - obdržíšdostatek milostí, a přijmeš-li je, přivedou tě ke svatosti. Vidíme tedy, že není od nás žádáno nic, co by bylo nad naše síly. Svatost také néníněčím, co by bylo výhradou určitých společenských kruhů nebo stavů.
Mezi kanonizovanými svatými jsou králové a žebráci, zástupci všech druhů řemesel, otroci, poustevníci, měštané,matky rodin, invalidé,
vojáci a lidé všech ras a barvy pleti. Kanonizovaný svatý je nám Bohem dáván za vzor, a je proto zřejmé, že pozvání ke svatosti se vztahuje na muže a ženy všech postavení, Rovněž je skutečností,že ti, kteří toto pozvání opravdově přijmou, obdržídostatečnou pomoc k dosaženícíle.
DVOJÍ ÚSPĚCH
Povšimni si, jak často se lidé obírajímyšlenkou o slávě nebo o zlatě. Kolik podstoupí utrpení, jen aby dosáhli časnéhoprospěchu. l když sami jsou zk|amáni, svým dětem rovněž předávají touhu po světském úspěchu, a tak každá generace prožívá totéž:ctižádostivémládía zatrpklé stáří. Stojí ta námaha opravdu za to? Mnozí mají nedostatky ve zdraví, v inteligenci nebo vědomostech, nemůžetedy jít o čestný zápas. Mimo to pro někoho je celková námaha jen prostou ztrátou času.
Jak jinak jedná Bůh s tím, kdo usiluje o svatost! Zde je vše jisté. Každá
námaha je odměněna. Vše je nám ku prospěchu, neboť ze zdraví i z_ nemoci, z chudoby i z bohatství, z tohq co se zdá být dobré nebo zlé, z toho všeho můžečlověk dobré vůle získat duihovní užitek. Každá rozumná prosba bude jistě splněna, Tomu, kdo o to prosí, budou odstraněny z cesty překážky. Nedojde k pokušenínad naše síly. V ušíchsvěta to můžeznít jako pohádka ale ve skutečnosti je to opravdu způsob, jakým Bůh jedná s člověkem, jakmile začne usiiovat o nebeské poklady. Říci s klidem, že nemám ctižádostivost být svatým, jak to mnozí činí,to je poněkud domýšlivé chování vůčitomu, kdó je k nám tak laskavý. Neboť On si zjevně přeje, abychom činili velŘé skutky s úmyslem způsobit Mu radost a na velkorysost odpověděli velkorysostí.
JÁ JSEM JEN HROMADKA NEŠTĚSTÍ ,,Obávám se myšlenky na život v neustáIé snaze o změnu své přirozenosti. Nemám silnou vůli. Takový život je nad mé síly!''
Těmito argumenty 5e zatvrzujeme proti volání, které tak často doléhá k našemu srdci. Zapomínáme, že tytéžsvaté rty, které říkají: ,,Pojd' a následuj mě!" rovněž říkají: ,,Mé jho je sladké a mé břímě lehké|" Co se jen s námi děje, že se bojíme jha Kristova? Takový je náš pohled na věc. Povrchní dojmy hluboce vnikají do našímysli a zaplavují naše myšlenky. Ale on, Pán věčnosti, zůstává jen jedním ze sta zájmů našeho života. Nelze se proto divit, že horlivost, odvaha a nadšení, které mohou vykonat velké věci, jsou využity k zisku a ke slastem, přinášejícímzřejmé uspokojení. Jinými s|ovy - podceňujeme svatost. Pozměňme jednou toto hlediskq je k tomu třeba jen málo. Přijmeme-|i skutečnost, že svatost je v našem životě to nejdůležitější,bude potom pro nás naprostou samozřejmostí o ni usilovat. V tom spočívá celé tajemství našísnahy. Máme-li před sebou přitažlivý a rozumný cíl, budeme přes všechny nesnáze a dokonce i sami proti sobě usilovat o jeho dosažení.Lidský duch už je takto založen.
JlNÝ POHLED NA VĚC Tajemství, o které 5e jedná, Ize vyjádřit někoIika slovy: musíme pohlédnout skutečnosti do očí.Čas od času musíme dát svému duchu příležitost vymanit se z moře zbytečnostía poh|édnout v klidu do očí kruté pravdě, která souvisí s ústřednípravdou o smrti a věčnosti. PřemýšIej o nesmrteInosti duše a o bláznovství dávat přednost časnosti před věčností,Jak krátký je náš pobyt na zemi! ]ak blízký je okamžik, který o všem rozhodne, a jak drahocenná je každá minuia našeho času ! l když je krátká, pro náš věčný život za hrobem je rozhodující.Je opravdu nemožnévážně se těmito úvahami zabývat a zůstat přitom lhostejným. osvojme si tyto myšlenky a objevíme ve svém životě novou sílu. Současně v nás dojde k obdivuhodnó změně. Střelka kompasu se pohybuje od severu k jihu * pozemskost nám nebude překážet a rozum nás povede k Bohu. Přidej k tomu trochu lásky a výzbroj pro svatého je připravena. AIe již příliš dIouho jsme přemítaIi. Zatímco pochybujeme, uplyne drahocenný den a jsme opět ve věčnosti. Věčnost - jaká to myšlenkaI
o-
Tak už ve jménu Božímzačněme, dokud máme čas a cítímepalčivou žízeňHo milovat.
NOVA CT|ŽÁDOST Obávejme se odložených začátků.Malé nachlazení a my zapomeneme na své velké poslání. Můj Bože, dej, aby má vrtkavost nezavinila, že mně bude jednou tento den dáván k tíži,Přiznávám, že práce pro Tebe neby|a pro mne ničímvíce než zaměstnáním prchavého okamžiku. Mé srdce zaplnily pomíjivé věci. Ale od nynějška se T chci zcela oddat. Dej mi čas a já Ti čestně slíbím, že Ti budu od této chvíle sloužit. Vrat mi |éta která byla narušena rzí a molem, abych Ti je mohl jednoho dne, bohaté na pIody, opět vrátit. A neprosím o velké věci jako je život misionáře nebo řeholník4 nebo tak mnohých v mém oko|í, kteří tolik vykonali. O to neprosím, Dej mi jen sílu, abych Tě v běžnémživotě následoval neúnavně a bez vytáček v zadostiučinění,že Tě smím milovat, a v úsilí,abys byl milován. 1^
Přirozenost se brání tomu, aby náš život byl vyplněn nekonečnými a bezvýznamnými úko|y a také pokušenímhledat úlevu a potěšeni ve změně. Zdá se být obtížnézůstat věrný v malých věcech, hrdinně plnit povinnosti všedníhodne, A přece je tento život pro mne podle Tvé vůle! Musí v něm být skryto veIké poslání, A proto jsem spokojen. Protq milý Ježíši,prosím Tě, daruj mi věrnost, abych dovršiI vše ostatní, abych by| připraven, až mě povoláš, a směl naposled vydechnout v Tvé náruči. statečný život, věrný až do konce. Je to malé přání, můj Ježíši,ale v něm je obsaženo vše.
KONAT VŠEOPRAVDOVĚ Dobrá vůle je základem našeho pokroku. ,,Dobrou vůlí''nemyslíme jen povrchní přání dosáhnout cí|e, nýbrž ochotu snášet všechny útrapy našícesty. Vždyt symbo|em našívíry je křížlNáš Pán řekl, že jej musíme denně na sebe přijímat, abychom by|i dokonalí. Jaká tedy můžebýt omluva pro ztrátu našeho duševníhoklidu, přijdou-li na nás zkoušky? Kdo ztrácí odvahu, dává tím najevo, že začal bezmyšlen-
kovitě. A ten, kdo to při těžkostech docela vzdá, ten nikdy opravdově nezačai, O těch sám Pán řekl: ,,Nemají kořeny."
VYTRVALOST Zpočátku se nám obvyk|e dostává útěchy. Bůh tuto pomoc velkoryse dává, aby nás povzbudi|, podobně jako se malému dítěti podává pomocná ruka při jeho prvních krůčcích.Pro nás by však nebylo dobré, abychom byli stále podpíráni. Proto iútěcha po určitémčase ustává a přichází kritická doba kdy je naše rozhodnutí podrobeno zkoušce. Strážní andělé musí opravdově zaplakat nad mnohými, kteří mohli oprávněně doufat ve svatost, ale později se vzdali. Vzdáváme-li se protq že opadla naše horlivost, přiznáváme tím, že jsme neměli na zřeteli zalíbení se Bohu, nýbrž své vlastní uspokojení, Když jsme tak ztratili potěšení ze svého úmyslu, již se víc nenamáháme, Patrně pro nás málo znamená, že Bůh má stejnou radost, ba
12
možná dokonce i většíz činnosti, která vyžaduje námahu, Vždyťoběť boIavého srdce a unavené myslije vždy ta nejcennější! Vytrvalost je poslední a největšímilostí, která je nám dávána. Je to zkušební kámen našídobré vůle. Mnoho věcí začneme, protože jsou nové nebo dráždivé nebo z mnoha jiných čistě |idských pohnutek, ty Však nestačík uskutečnění zám
ěru.
Co se děje s těmi, kteří tak veIkoryse začali, a přece brzy opět všeho zanechali? Podívej se na jakékoli dobré dí|o: zpočátku se dobrovolně přihlásí mnoho Iidí, plných nadšení,a|e sotva jeden přiložíruku k dílu a vytrvá do konce. Všechny ty dobré úmysIy při exerciciích! Jak jsou jen krátkodobé Existuje určitý důvod, proč |idem chybí vytrvalost? Zde je odpovědl kterou dal proslulý Pere de Ravignon: ,,Zjištuji, že všechna zklamání, duchovnínedostatky, všechny slabosti a chyby, dokonce i nejvážnější odchylky od pravé cesty majíjedinou příčinu- chybí vytrvalost v modlitbě. " !
í2
TAJEMSTVÍM VYTRVALOSTI J E MODL|TBA čteme-|i životopisy svatých, můžemeje zhruba rozdělit do dvo.
skupin: svatí, kteří se oddaIi rozjímavémodIitbě, a ti druzí, kteří spíš aktivně pracovali. Ve skutečnosti jsou si všichni rovni, Celý jejich život byl modlitbou, ta byla jejich zaměstnáním. Dobré skutky, které konali, měly hodnotu jen proto, že vycházely z modlitby. Měli k modlitbě tentýž vztah, jako strom ke svým kořenům. Dobré skutky jsou viditelnou částímodlitby. Bez modIitby nemá vykonané dílo život. V současnédobě jsou katolíci vyzýváni, aby svou víru dokazovali skutky blíženskélásky. Každý ví, že i nejběžnějšískutek vykonaný z lásky můžebýt svatým, Sám Pán nás ujistil: ,,Cokoli jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili." Tato slova nás mocně přitahujíke službě bližnímu. Naskýtá se zde mnoho možnostíke svatosti. Není však dostatečně uznávána rovnováha, která musí být mezi pravidelnou modlitbou a dobrými skutky. ModIitba je pro vytrvalost v dobrých skutcích podstatná, Dnes je sklon k domněnce, že dobré skutky jsou již samy o sobě
14
modlitbou. Ty jsou pro svou rozmanitost snadnější, zatímco modlitba je naopak namáhavá. Mimo to chceme vidět výsledky, ale ty obvykle sotva vidíme při modlitbě. Omezíme 5vé modlitby na minimum nebo na nulu a uk|idňujeme se výčtem mnoha dobrých skutků pro své bližní.Čtenáři, kteří znají kanovníka Sheehana si vzpomenou, jak podobně skončil Luke Delmege: v totální ztrátě veškeréduchovnosti a nakonec v neštěstí. To je ovšem extrémní případ. Ale všichni známe mnoho ušlechtilých lidí se svatými úmysly, od kterých se da|y očekávat veliké činy, ale dospěIijen k určitémubodu a dá|e už ne. Takových lidí, kteří usilovaIi o svatost, a|e vzdali se, je nám zvIášť líto. Mnohem jednoduššíje vyprostit hříšníkaz bahna než tyto lidi přimět, aby opustili svou cestu výslovné dobroty, kterou jim Bůh neurčil. Ještě jednou zdůrazněme příčinouvšeho toho zla je nedostatek modlitby.
15
MoDLETE sE! MODLETE SEl MoDLETE sE! Svatá Terezie z Avi|y shrnuIa takto svou ceIou nauku. Lidé nechápou,
jak důležitá je modlitba. Řikalí, ze je to těžké.Udivuje však, že nemají ctižádost se tomu naučit, když jim to připadá obtížné.Tentýž
mladý muž, který se samozřejmostí věnuje šest roků svého života přípravě na zaměstnání, považoval by za absurdní, kdyby věnoval šest hodin četbě knihy o modlitbě. Modlitba musí zaujmout v našem životě přednía pevně určenémísto. To ovšem neznamená, že každý z nás musí být hodiny na kolenou. povinnosti našeho stavu nám to asi nedovolí. určitě se aIe musíme snažit modlit více než dvakrát denně, Ano i 3x, 4x denně by nebylo dost! Má|o se modlí ten, kdo se mod|í jen na kolenou. Tak jako se jemně rozezvučígong nebo ladička když čas od času na ni během dne udeříme, tak bude duše neustáIe vysílat své modIitby k nebi, když ji v průběhu dne duchovně rozezníme bud'myšlenkou, nebo střelnou modlitbou. Ať nikdy nenítvůjduch příliš dlouho vzdálen od Boha
16
!
Nechuť k modlitbě, kterou většina z nás pociťuje v čase modlitby, svědčío tom, že nežijeme s Bohem tak, jak je výše popsáno, Kdybychom tak žili, bylo by vše jiné.
PRozlTl DNE ZÁKLADNÍ KÁMEN Promýš|íme-|isvůj den, musí být zcela na předním místě - tak jako tenkrát křížna Golgotě - denní mše svatá a denní svaté přijímání. J5ou to zjevně největšízdroje milosti, které nemusí být dále doporučovány, Č|ověk, který by ráno moh| jít snadno na mši svatou, a|e neučinítak, klame sám sebe domněnkou, že usiluje o svatost. Ranní mše svatá a svaté přijímání jsou dokonalým zahájením dne a tím už je polovina vykonána. Ale z této závažnéskutečnosti vyplývají dvě menšípovinnosti : a) vůčitvému bližnímu: je mnoho lidí, které jednoduše nenapadne jít denně na mši svatou. Nabídněme jim četbu, povzbud'me je svým slovem, 18
b) vůčitobě samému: vzdělávej se četbou, prohlubuj své vědomosti a úctu ke svátosti.
RANNÍ MODL|TBA Den má začínatranní modlitbou, v nížobětujeme všechny myšlenky, slova a činy Ježíšiskrze Marii, Tato oddanost musí zůstat našíhlavňí myšlenkou po celý den. Nenítřeba ji s|ovy často opakovat, ale musí být v srdci a pohnutkou našídenní činnosti. Sami pak pocítíme,jak pracujeme pro Boha a nikoli pro svět.
NAšE DENNíčlruruosr Především nemá nikdo být hrdý na tg že má práci, kterou považuje za sobě přiměřenou. Pohrdá-|i manuá|ní nebo podřadnou prací,
vzdaluje se křesťanskému ideálu a blížíse pohanstv' které ve všech dobách považovalo takové práce za největší zlo, Židé naopak považovali za neštěstí, jestliže byl někdo bez zaměstnání. ostatně Ježíšovi 19
učednícipocházeli z nejnižšíchvrstev pracujících. Tradičníkřestanská nauka poukazuje na vysokou hodnotu manuální práce, Křestanství nás učí,abychom přijímali chudobu, namáhavou práci a netoužili po tom, oč usiIuje svět. Je to dobrý start pro cestu do nebe. ,,Pracovat znamená modlit se," říkávali mniši, kteří se necítiIi být více vzdáleni od Boha když pracovali, než když klečeli na kolenou. V mnohých klášterech zpívali při práci hymny a písně. V jiných bylo povinností rozjímání. O svatém Bernardovi čteme, že přerušil psaní svého kázání, když přišel čas okopávat pole. Jiní měli před sebou otevřenu nábožnou knihu, aby vzbuzovali svaté myšlenky, zatímco rukama konali přikázanou práci. A co je ještě podivuhodnější: někteří nikdy nezahájiIi práci na malbě nebo na uměleckém díle, aniž by předem neočistili své duše svátostí pokání. Ze spojení ducha modlitby a práce vznikla nejvzácnější umělecká díla, která ještě dnešní generace obdivují, a|e nikdy jich nedosahují, Dílům,která byla vykonána v takovém duchu, Bůh vdechl svou krásu. Chceme-|i vykonat dobré dílo, přistupujme k němu stejným způsobem! )n
DŮLEŽ|TOST SPRAVNÉHO PŘÍSTUPU K PRAC| Polovinu svého dne strávíme prací a námahou, a proto je zřejmé, jak
důležitéje správné chápání hodnoty a posvěcení práce. Vede to k poznání, že naše práce, ať jde o práci švadleny, pomocného dělníka učite|e, lékaře nebo rolníka, byla nám dána Bohem jako prostředek ke svatosti a jako pokání za naše hříchy. Práce se tak stává základem našeho duchovního života. Kdo vykonává svou práci ledabyle, a přesto
si myslí, že vede svatý život, protože se mnoho mod|í, sám sebe kla me,
SPRAVNÉ CHAPÁNÍ POV|NNOST| Musíme konat to, co je našípovinností, a to ve správný čas. Povinnost není něcq co můžeme odložit s pracovním oděvem, Tak si to někteří lidé představují. Je našínaprostou povinností dodržet daný termín nebo zachovat tajemství, stejně jako Vykonat naši práci, Anq povinnost dokonce stojí před úkony zbožnosti. Je tvou povinností nejprve uklidit nádobí, a nikoliv místo toho běžet na požehnání. 21
Během dne máme řadu povinností, které se zdají být méně důležité než ostatní. Proto se nezamýšlímenad tím, že je dáme stranou nebo Vypustíme, když se nám to právě zdá příjemné. Takový postoj je nesprávný a nepomáhá získat pevný charakter. Pravá hodnota našeho dne spočíváv přesném konánívšech našich povinností. Čímvíce k nim přihlédneme, tím budou důležitější a tím snadněji je budeme moci Proto splnit. musíme mít na zřeteli především maličkosti. Ke svému dni přistupuj jako k obrazu, na kterém má každá čárka své místo. A možná ta nejmenší je ta nejdůležitější,Vykonej vše, co máš konat, až do nejmenšíhodetailu. Ne protq že tě někdo kontroluje, nýbrž jednoduše protg že je to tvou povinností. Je známé heslo: ,,Smrt je lehká jako pírkq povinnost je těžká jako olovo." A život žitý odpovědně bude život těžký. Ale bude to život statečný. Uvedu poučný příklad z Asie: Jeden muž přihlížel práci japonského umělce, který věnoval dlouhé dny dokonalému vzhledu vnitřku nějakého předmětu. Zeptal se ho: ,,Proč tak mrháte časem? Vždyt to 22
tam nikdo neuvidí!" ,,A copak já sám to nevidím?'' zněla odpověd'. My křesťané můžemek tomu ještě dodat: ,,A Bůh to vidí take!''
MoDL|TBA PŘl NAŠíPRÁcl Přicházíme k poznání, že jak práce, tak povinnost jsou svaté, spojíme-li je s myš|enkou na Boha. Samy o sobě ale přirozeně nejsou doiti svaté pro osoby, které se svatými chtějístát, Musíme Boha více začlenit do našípráce než pouze tak, že se mu ráno obětujeme, Musíme Ho mít po svém boku tím, že na Něj často myslíme. Vypráví se, že jedna španě|ská řádová sestra, která měla službu v jídelně, zvykla si vidět v těch, kterým přinášeIa jídlo, Pána Ježíše,Jeho Matku a apoštoly. Tak se její práce stala pravidelnou modlitbou a hodiny, kdy přinášeIa jídIq byly pro ni nejbIaženějšíz celého dne. Zatímco pro našeho ubohého ducha je tato laťka příliš vysoko, protože 5e rozptyIujeme tisíci věcmi, alespoň se můžeme pokusit o život v Božípřítomnosti, 23
Neznamená tq že musíme neustále mít pocit Jeho blízkosti. Jestliže jsme nakloniIi pravidelnou modlitbou a častými střelnými modlitbami svou mysl nato|ik Bohu, že se náš duch k Němu mimovolně obrátí, když by přišly chvíle prázdnoty, je to velmi dobré. Znamená to, že je naše duše při jakýchkolitěžkostech stále zaměřena v tiché pozornosti na Něho. Pak dosáhneme stavu neustálé modIitby.
PODNĚTY PRO STŘELNÉ MOOLtrSY Abychom si osvojili trvalého ducha modIitby, nestačík tomu jen povrchní rozhodnutí, učiněnéve chvíli nadšení, často se modlit. Lidi tak vzdálené modlitbě, jak dnes bohužel mnozíjsou, neurčitá předsevzetí neovIivní. Musíme přijmout určitéprožitky dne jako pravidelné impulzy k myšlence, ke slovu nebo k modlitbě. Některé z těchto podnětů již známe: Anděl Páně, modlitba u stolu, jdeme-|i kolem kostela atd. Jejich počet si můžeme iibovolně zvýšit, takže nám řada takových zastavení během dne snadno dopomůžepozvednout své myšlenky k Bohu přirozeným způsobem. 24
Setkání s pohřebním průvodem, setkání s přítelem, zpráva o úmrtí, odbíjeníhodin, vyzvánění, psaní data, ořezávání tužky, navlékání jehly - lze uvést mnoho příkIadů. Vyzkoušíme si, které jsou pro nás nejvhodnější. Nic si z toho nedělej, připadají-li ti b|áhové. O to víc mohou být naplněny láskou. V každémpřípadě nic není pošetilé,co přivádí blížek Bohu. Je vhodné, aby tyto chviIky modlitby nebyly příliš časté,protože i nejlepší úmysly by mohly unavovat nebo odvádět pozornost při práci, Podstatné je, aby je měl začátečníkpevně stanoveny. Úmysl by měl znít asi takto: ,,Kdykoli se podívám na hodinky (nebo na něco jiného), vysIovím tuto střelnou modlitbu: ...".". Neustávej v tom, i když ti to možná připadá mechanické nebo neuctivé" Brzy si návyk osvojíš a bude to méně namáhavé. Ovšem pevné vůle bude k tomu vždy potřeba. Zlý nepřítel podnikne všechno možné,aby tě od tohoto výborného cvičeníodvráti|. Při postupném osvojování ducha modlitby musí bl7t odstraněno vše, co je na překážku. Teprve když se nám vrátí do nitra klid, můžemese pokusit budovat svůj duchovní život. 23
pŘrrÁžry n lÉčry HŘícHy
26
Různédruhy hříchů jsou přirozeně největší překážkou. Závažné věci jako nečestnost, klamání vedoucího nebo zaměstnanců, hra o peníze, nevázanost, klení apod., to jsou hříchy, které každý vidí. Ve výčtu lze do nekonečna pokračovat, Je to jistě zbytečné,uvažujeme-|i o člověku, který vážně usiluje stát se svatým, Tento člověk si je vědom, jak závažné jsou to poklesky, a hříchy tohoto druhu asi již překonal. Přicházejí však obvyklé chyby: sobectví, lež, pomluva, ješitnost, závist apod", s nimiž je třeba bojovat po celý život. Jistého úspěchu se dosáhne jakoby samo sebou, jakmile se rozvine modIitba a láska. Ty přivodí duševnípostoj, kterému se bude příčitkaždéz|o, Takové chyby již nebudou pokušením a jednoduše odpadnou. Vše předešlé lze označit jednoduše jako ,,hřích". Jestliže jsme se některého z nich dopustiIi, víme, že je to důVod k |ítosti a k nápravě.
Jsou však ještě jiní, skrytějšínepřátelé svatosti. Ti neustále klamou i lidi dobré vůle tím, že se zdají být nevinní a přijatelní. Patří k nim nespokojenost, bázlivost, prostořekost, špatná nálada, maIomyslnost a domýšlivost. Je zlé, že se těchto chyb dopouštějí především Iidé dobří, kteří se již zbavili těžšíchhříchůa nedomýšlejí,že tyto chyby vedou k h říšnosti.
NESPOKOJENOST Ta je
velkou chybou dobrých lidí, kteří říkají: ,,To přece není nic špat-
néhq když jsem nespokojený." Často ji dokonce nazýv ají ctižádostí a ze špatnosti dělají ctnost. Možná by bylo na nespokojenosti iněco dobrého, pokud by nás pobídla k lepším věcem. Ale naneštěstí nás vede jen k tomu, že pohrdáme tím. co máme. OvIivňuje nás natolik, že dnes někomu něco závidíme, čímjsme včera sami pohrdli, Pocit nespokojenosti nás přepadá především tehdy, když si začneme namlouvat, že naše oko|í a náš osobní způsob života jsou pro svatost vysloveně nevhodné. Často ještě považujeme tuto myšlenku za zvláší
svatou. Máme pocit, že kdyby nás Bůh povolaI ke kněžství, k řeholi nebo jednoduše k čemukolijinému,než jsme v současnosti, mohli bychom určitě být svatí. Nemůžebýt většípřekážka než taková představa. Životní podmínky každého člověka jako takové jsou surovinou, ze které musí vytvořit svou budoucnost. Nevěři|i, že můžeza daných podmínek vykonat něco dobréhq pak sotva dojde ke svému cíli. Podobně jako člověk, který by hledal ve své zahrádce diamanty, bude někdo hledat drahokamy svatosti tam, kde ví, že nejsou. Můžese stát, že naše současnéživotnípodmínky nejsou příliš vhodné pro vyššívěci. Je-li tomu tak, Bůh jistě otevře v pravý čas jiné dveře za předpokladu, že konáme svou povinnost, jak nejlépe můžeme. Ovšem je velmi pravděpodobné, že náš život není zdaleka tak nepříznivý jak si myslíme. Naopak, právě takovýto náš život je to jediné, co nás přivede ke svatosti. Bůh, který je vševidoucí, zvolil pro nás tento život - a jistě ne bez důvodu. 28
Svou nespokojeností vynášímenad Ním soud, Prokažme Mu čest a ještě jednou vše důkladně promysleme. Potom dojdeme k vážnému rozhodnutí, že tyto rušivémyšlenky jednou provždy zapudíme. Brzy místo nich vstoupí a naplní nás milost. ZvoIna, aIe jistě dosáhneme kIidné pevné vůle. Zjistíme, že nás zmatky všedníhoživota vždy méně a méně vyvádějíz rovnováhy. Tak stoupáme vzhůru.
KDYŽ JE UŽ NESPOKOJENOST ZAŽEHNANA Ti, kdo by|i vždy v důvěrném přáte|ství s Bohem, sotva mohou docenit
hodnotu pokladu, totiž vnitřního klidu. Stá|e jej zažívali.Ale u kterých tomu by|o naopak, ti poznají na k|idu, který stále více zakoušejí, že v jejich duši sídlíDuch svatý, člověk nacházívnitřní klid, kterým se vyznačujísvatí.Je např. psáno o sv. Vincenci Ferrerském: ,,Jak na ulici, tak při chórové modlitbě, ve své ce|e nebo při kázáních i na cestách nebo při jakékoli práci - nikdy neztratil svůj kIid, protože si vytvořil ze svého srdce koutek modlitby, kde byl neustále ve spojenís Bohem. Nic vnějšího jej nemohlo rušit." 29
DALŠÍVELKOUPŘEKAŽKOU JE BÁZEŇ PŘED LlDMl Nebezpečíbázně před lidmi není dosti uznávané. Téměř u každého katolíka tuto s|abost na|ézáme. Toto zlo je někdy tak velké, že svatost nepřichází v úvahu. Bázeň před lidmi |ze definovat asi takto: mínění jiných dávám na místo svého svědomí. Být směšným a odmítnutým to jsou nejobávanější situace, zv|ášť děje-li se to na úkor pravdy a zásad. Začínáto maličkostmi. Dopouštíme-li se však bázně před lidmi trvale, během času nebudeme j;ž mít vůbec žádné zásady, Tím se dospěje ke způsobu myš|ení, který by měl se svatostí tak málo společnéhojako den s nocí. Měl jsi třeba ve zvyku doma se před jídlem modlit" Jsi-li již mimo domov, opomíjíštq protože se jaksi ostýcháš. To je bázeň před lidmi. Vždy se pokřižuješ, jdeš-li kolem kostela, ale neučiníšto, jdeš-li s přítelem evangelíkem. Ve svém bytě nemáš žádný náboženský obraz. Zdá se ti obtížnéjít při křížovécestě od zastavení k zastavení, raději se modlíšv lavici. Bylo by ti ve|mi trapné, kdyby ti v autobusu nebo v přítomnosti nevěřících vypadI z kapsy růženec. 30
To všechno jsou příznaky onoho zl4 které máme právě pod lupou, Zkrátka - snažíšse o přijatelné chovánívůčijiným do té míry, že již nemyslíš na tq jakou radost by měl Bůh z těchto tvých malých veřejných přiznání k víře, Chováš se k Němu, jak se obvykle chová bohatý k chudému: v soukromí přáte|sky a uznale, na veřejnosti ho nezná. O životě sv, Filipa Neri čteme, že svým žákůmuk|ádal velmi ponižující pokání, aby v nich vyhubil i nejmenšínáznak takové slabosti. Dnes bychom tyto metody považovali za extrémní. Několik příkladů, které nejsou extrémní, a přece pomohou každému, kdo se rozhodne zbavit se těchto slabostí: veřejně nos něco katoIickéhq nějaký malý náboženský znak nebo symbol. Pozná se, že jsi katolík, který se nestydí za svou víru. Pocit odporu, který mnozí z nás velmi dobře známe, je nejlepšíprověrkou jeho hodnoty. Je to tento pocit, který v tobě protestuje a který se snažíšpotlačit. Námitky jako ,,nepotrpím si na odznaky" nebo ,,nechci své náboženství stavět na odiv", nejsou většinou upřímné. Ti, kdo takto mluví, zřídka mají problémy s politickýml odznaky nebo se společenskými vyznamenáními. 31
Bud'vůčisobě čestný! Je smutné, že ty sám nejsi skutečně hrdý r:a :: bl7t katolíkem. Je v lidské povaze ukazovat veřejně, na co jsme hro Kněz, řeholnice svědčísvětu o tom, čímjsou. Jako laici rovněž v menš míře, podle možností, dosvědčujeme Krista před očima lidí. Tak se také On bude jednoho dne znát k nám před svým nebeským Otcem. Ale vše v rozumné míře. Varujme se všehg co můžepůsobit výstředně, tím by se jistě náš vliv na lidí oslabil. Určitě by bylo chybné, kdyby ses od shora do|ů ověsil náboženskými předměty nebo v kostele dě|a ze své zbožnosti přehnanou podívanou. ,
I
BOJACNOST A PÝCHA Duchovní hodnotu každéhodíla neIze měřit podle malého nebo velkého úspěchu, který můžeme vidět, nýbrž podle čistoty úmyslu a nasazení, které jsi mu věnoval. Nejpůsobivějšíkázání nebo knih4 které vedly k obrácení mnoha lidí, mohou získat autorovi méně zásluh než nejmenšíčin sebeodříkání. Proto je nerozumné ztrácet odvahu, nedostaví-li se viditeIný úspěch. Stejně je pošeti|écítit se 32
velmi siIným při zjevném úspěchu. Snaha mnoha průměrných Iidí vedla k podivuhodným věcem, zatímco svatí často měli nepřetržitě nezdar.
V každésvé činnosti dobře udělej to, co se od tebe žádá. To má být tvou jedinou starostí. Nestarej se o výsledky, které by tě možná přiváděly k domýš|ivosti - jen závan toho můžez Božíhopohledu pokazit krásu ce|ého díla. Kdyby v tobě úspěch vzbudil domýšlivost,
použij svůj zdravý rozum a řekni si, jak málo žiješnesobecky, jak málo konáš a jak mnohem více bys mohl konat, jen kdybys chtě|. Pak si představ to ohromné množství |idíve světě, kteří se pro Pána všeho vzdaIi, a přesto 5e považovaIi za služebníkaneužitečného.Často se modli: ,,Ježíšitichý srdce pokornéhq přetvoř mé srdce podle srdce svého." Budeš-li opravdu pokorný Bůh tě jistě použije pro některé velké dí|o, ,,Ó lezili, chtěl bych se stát svatým, nikoli abych byl s|avný nýbrž abys Ty byl nade vše milován."
33
ZBRANE A POMOC ZASVĚCENí PANNĚ MAR|l Ukaž mi, jak se modlíš,,Zdrávas Maria," říkaljednou jeden svatý ,,a já ti řeknu, jak moc miIuješ Boha." Konečky prstů mnohých svatých byly často ztvrd|é od zrnek růžence,To vyjadřuje vše. Musíš bezmezně milovat Marii, Čti a modli se a modli se ještě více tak dlouhq až této lásky dosáhneš. Na|éhej na Pán4 aby ti vložiI do srdce právě tolik |ásky k Marii, kolik si pro tebe přeje. Velká láska k Marii je znamením velké svatosti, Neuznávej ji jen za královnu všech svatých. Je mnohem více než to. Je vřele milovanou dcerou Otce, matkou Syna a nevěstou Ducha svatého. Při modlitbě k jedné z těchto tří Božských osob volej ji do své blízkosti, aby tvou modlitbu doporučila. 34
A ona je také našímatkou. Jsme si této pravdy vědomi? Láska naší vlastní pozemské matky je obdivuhodná. Čeho všeho by se pro nás odvážila ! Ovšem ve srovnání s láskou Panny Marie k nám je slabá
a chabá. Bývalo překrásným zvykem, který stá|e více zaniká: rodiče zasvěcovalisvé novorozeně Neposkvrněné Panně. Hrozivá moc zlého ducha nad Iidmi, kteří jím jsou posed|í, by|a by nejlepším doporučenímtohoto zasvěcení. Maria můževymoci milionkrát více dobra, než satan zla. Nezasvěcujme jíjen své děti, ale také slavnostně sami sebe. Nemě|i bychom přitom nikdy zapomínat, že vše, co patří Marii, je také Ježíšovýmvlastnictvím, Náš Pán a jeho svatá Matka svěřiIi se svatému Joseíovi. On se staral o jejich denní chléb. Žasneme, že církev nám říká: ,,Jděte všichni k Josefovi!" všichni svatí vřele uctívali svatého Josefa. především veIká učiteIka modIitby sv. Terezie z Avi|y uváděla vzrušujícíudálosti, které se staly z úcty ke svatému Josefovi. Zjevně neexistuje žádná práce nebo životnípodmínkakterá by nebyla aspoň v něčem podobná jeho životu. To nám dodává odvahu a důvěru. Navíc je patronem všech, kdo těžce pracují. Obracíme se k němu a víme, že budeme-|i se
35
chovat jako on, ihned pocítímeobjetí ručkama božskéhodítěte. Během dne bychom mohli častěji zvolat: ,,Svatý Josefe, ježíšemnazlivaný otče - oroduj za nás!" Toto otcovství bylo jeho velkou důstojností.
NUTNoST DUcHoVNíČerey Čti dobrou literaturu a přiváděj jiné k četbě dobré literatury. Pak budeme všichni konat dobré skutky. Musíme dostat chuť na náboženskou literaturu. Je potřeba si během dne vyhradit určitý čas na
četbu. Tím vzbudíme zájem o své náboženství. Prohlubuj své znalosti katolické víry. Studuj dějiny, slavné události katolické víry, rozmach, protivenství a bud'schopen dát odpověd' na nesčetnéotázky a námitky, které jsou nám neustále kladeny od přátel i nepřátel. Náboženských dobrých knihoven je příliš málo. Patrně si musíme sami koupit knihy, které bychom si rádi přečetIi, AIe nestojíta malá oběť za tg čas od času si koupit knihu, kterou si důkladně pročteme, možná častěji než jedenkrát? Ajsou,Ii autorovy myšlenky hluboké, jediné přečtenínestačí,Poté by kniha neměla skončit pod Vrstvou 36
prachu, ale měla by sloužit k záchraně duší.Použij ji k apoštolátu u svých přátel, kterým můžešdůvěřovat, že ji opět vrátí. Do naší domácnosti by měl pravidelně docházet i dobrý časopis, který by přinášel články o životě církve ve světě.
MUSÍME ČÍSTŽ|VOTOP|SY SVATÝCH
Naučilijsme se volit četbu podle nadpisů. Nevědomky utváříme i svůj celý život podle některých ,,nadpisů''. Svatořečením mnoha světců sleduje Bůh cíl dát nám určitévzory, které nás povzbudí k dobru a hrdinství. Svatí představují viditelně naučenou a žitou svatost. Budeme-li prodlévat v jejich spoIečnosti, brzy napodobíme jejich způsob života.
OTÁZKA NOV|N Považujeme za nutné denně čístnoviny, abychom věděli, co je nového ve světě. Budme si vědomi tohq že nás vedou do spárů světa. 37
Moderní noviny jsou tak dobře psány, tak atraktivní pro naše oči, že nás mohou zce|a zahltit. V dnešnídobě je zvykem probírat se denními novinami, Nekonečnédiskuse, zaujatost, poněkud povrchní vědomosti, odpor k vážné a dobré literatuře, ztráta schopnosti koncentrace, děravá pamět - to jsou důs|edky takto promrhaných hodin, během kterých mohla být tak velice pozvednuta říšeBoží.
PONECHAT Sl, POZNAT A JEDNAT
Čteníje bezprostřední přípravou pro modlitbu a důvěrný styk s Bohem. Abych mohI uvažovat o náboženské myšlence, musel jsem nejprve něco přečíst,.jinaknení nic, o čem bych uvažoval. Lampa nemá oIej! Ale čti pomalu, přemýšlej o tom, co jsi četl. Knihy, které rychle přečteme a o jejichž obsahu nepřemýš|íme, jsou tak bezcenné jako potrava kterou nestráVíme. Musíme si Vyčítat,že jsme promarniIi mnoho času, jestliže čteme bez přání získat ze čtenéhoužitek, A přece se většinou tak chováme. Neuvažujeme, a proto také nepoznáváme. Ponecháváme Božípravdy v neprozkoumaných hlubinách 38
své duše místo tohq aby naváděly naše myšleníapodnítily nás k velkým věcem. Zde jde o neobyčejný rozdíl mezi tím, co jen věříme a co croměníme v čin.
Zde je uvedeno několik pravd, které všichni věříme: 1, Smrt je nevyhnutelná - po ní následuje soud. 2, Milost je největší bohatství světa. 3, Hřích - i lehký - je největší neštěstísvěta. Nuže, do jaké míry jsme si toho vědomi a jak dalece podle toho jednáme? Zopakujme si: Víme, že nekonečný Bůh se stal č|ověkem, nikoli králem. Chtěl |ásku, nikoIi strach. Chvějící se dítě chudých lidí; muž s upracovanýma rukama, poutník bez vlasti, dá se říci vyhoštěný ,,. a potom ho zajali, mučili a přibili na kříž,aby ho usmrtili; předmět pohrdání; to vše, aby byla získána naše láska nebo alespoň soucit, který je spřízněný s láskou. Ó jak hrozné| Svatí křičeli bolestí, že tak velká láska byIa světem tak málo přijata. je tomu tak: křížje pro nás jen kouskem dřeva nebo kovu. Máme slzy spíšpro jednoho ze svých přátel než pro Ježíše... 39
Spravedlivost v každémpřípadě, ale ne v Jeho případě - a proč? Protože nedbáme toho, co nám vnuká prostý rozum: modlitbou a meditací stane se On v nás živý. AIe svou lhostejností Jej necháváme být jen stínem. A kdo můžemilovat stín? A tak nám chybí největšísíla na světě - osobní láska k Ježíši,která nehledá odplatu, která se směje smrti, činíoběť radostnou a svatost snadnou.
ROZJÍMANÍJE TĚŽKÉ Jsou asi mnozí, kdo skutečně nemohou běžným způsobem rozjímat. Ale neměli by se dát natolik odradit, aby rozjímání úplně vzdali. Rozjímání se můžemenaučit a několik následujících odkazů nám můžepomoci, Abychom měli našeho Pána skutečně živě před svým duchovním zrakem, musíme svůj božský vzor bedlivě pozorovat. Jeho štíhloupostavu, jeho vážný milý obličej, jeho sIov4 jeho jednání jedno po druhém vnímej a rozjímej o tom s opravdovou náklonností. jaká neskonalá krása z něj vyzařuje! Taková vlídnost, moudrost, čistota, trpělivost a něha! A láska, kterou má k nám, i když jsme nevy40
počitatelnía nevěrní. Dívej se, obdivuj a snaž se vdechnout závan této Iaskavosti. Můžeme z toho čerpat útěchu - naše snaha nebude marná. Pok|ad dokonalosti v Něm není jako pozemský poklad, který je u|ožen v muzeu a můžetam být obdivován, aniž ti ná|eží. Každá dokonalost, která září v Ježíši,je zde jedině protg aby nám byla svěřena. Ce|ým svým srdcem si Ježíšpřeje nám ji dát. Tak na ni pohlížej, měj po ní touhu a ona bude na tebe vždy více přecházet. Tak jednoduché můžeblit naše rozjímání. K tomu není nutný žádný systém s pravidly, i když můžebýt ku prospěchu. Nevyžaduje to žádnou zvláštnínámahu, ba dokonce ani zvláštní rozhodnutí - jen naše přáníHo milovat a Jemu se podobat. Přesto se náš pokrok rychle dostaví. A proč? Je tomu tak, jak říkají teoIogové: ,,Náš Pán a jeho vlastnosti nejsou jen svaté, nýbrž působísvatě." To znamená, že již jen rozjímáním o jeho vlastnostech Ježíšje pevně vtiskne do našeho srdce. Tak se stanou částínás, Chceme rozjímat o Ježíšitak, jak ho viděla Maria. 41
noci, Pros ji při svém rozjímánío pomoc, Bylo to jejíZaměstnání od té kdy poprvé spatřila narozené dítě.
ROZJÍMANÍSE MNĚ VŮBEC NEDAŘÍ Komu připadá ijednoduchý způsob rozjímání obtížným,ůžesi ověřit, že je velmi užitóčnésetrvat před Nejsvětější svátostí.s duchovní četboŮ a tuto zvolna pročítat.Spíšezpůsobem modlitby než běžným itením. Čas od času udělej pomlku - vždyt každédruhé slovo stojí za ,vli""r."i - a opět promÍouve,i k Pánu nri!9mn§ly ve. svátosti, čím Játe setrvaS u jedné'věty, tím lépe. Můžeš-liu přečtenéčásti prodlévat jistý čas, je io znamení, že jsi právě nalezl dobrý způsob meditace,
NAŠESLUŽBA BLlŽNÍM
Skutečnost, že nás Bůh nechal ve světě a nepovolal nás do duchovního rtuuu, svědčío tom, že On si přeje, aby našímpovoláním byl ,utt. To .nu*"ná, že Iidé a všechny věci kolem nás jsou prostředkem 42
pro naši svatost. Mě|i bychom si být vědomi, že služba bližnímuznačně přispě.je k našemu růstu. Ale také bychom měli uvážit, že služba bližnímuz lásky k Bohu současně znamená: co pro něj děláme, děláme pro Boha.
VL|V NA JlNÉ Každý z nás má moc svádět jiné k dobru nebo ke z|u. A tento vliv téměř nemá hranic. Vysvětleníje takové, že nalezne-li Bůh ochotnéhq pokorného a spolehIivého dělníka, pak ho On použije jako zdroj milostí pro jiné. Co je ale hrozné, že se mnozí bohužel dávajístejným způsobem k dispozici dáblovi a stávají se jeho nástrojem. 5 tímto strašným postavením souhlasí a pomáhají mu v jeho díle. Úvaha o jménech jako Pavel, Dominik, František z Assisi a na druhé straně Luther a Voltaire nám pomůžeporozumět, jak velice můžezáležet na jednom č|ověku. Ten můžeovlivňovat století za stoletím.
43
který se oddá ideji, není Člověk má jen nevelký význam, ale člověk, to můževést. Nás má i"ouirnV. ón ovtivní jiné a nikdo neví, k čemu ouiaútrnvir"nka - sÍáva Bohu a spása duším!
ZKOUŠKYKTERÉ ZNAMENAJÍ POKROK
jako Na určitézkoušky musíme být připraveni, ?y,d."1"_y:,íuáni nám vytýkána omezenost a in,:Hi; ;;;á;1 mazanci" á nuOe ,cÍi _priuitat, _Vy,iímají nás tolerance, Ta poslednr oovrněni bychorn považují za prozíravé a ve totiž z nesčetnéhozástupu těch, kieří se Přesto je v tomto označenízrnko ;ř;i;";;ii'ir.; oportunisty, a postoje ijn,l,óo_ri nJi",t,7u,tauut Určiteuprincipy }:;;;;;j pra"! těch, kteří 5e pou oti,h jinY,h omezenost, zvláště !""rái Jednoduše to již k tomu patří být dobným způsobem neaali ome,it, iJrao'ornut"", iestliže se chováme správně,
44
CO JEŠTĚZE SVATOST| VYPLÝVA Jakmile se zasadíšo církev, budeš bezpochyby od lidíspojován s církví a náboženstvím, a to přináší určitou odpovědnost. Sice to není příliš rozumné, ale lidé posuzují církev podIe tebe. Jsi-li statečný a pevný bude to plus pro církev a ta stane se tím přitažlivá pro jiné. Jsi-li vůči všem milosrdný a tvůj jazyk nepoužívá hrubá nebo jízlivá slov4 jak to činil sv. Alfons z Liguori, a tvé skutky tomu odpovídají, budeš přitahovat lidi a - co je ještě lepší- budou skrze tebe milovat Boha protože v tvé dobrotě odhalíjiskru Jeho |ásky. Naopak, jsi-|i v práci nedbalý nečistě oblečený máš špatnéchování, potom svému náboženstvínepřinášíš nic dobrého, upadá s tebou do bahna. Je to velká věc, že Kristus činísvou slávu závislou na tvém chování. Když jen trochu odvážně uvažuješ, povzbudí tě to. A co více: znamená to, že isvětská stránka tVého života, tvá práce v továrně, v domácnosti, ve škoIe nebo na univerzitě, v obchodě, v obIasti hudební, sportovní, umělecké atd. mohou být využity ke svědectví o Něm, a to velmi názorným způsobem. 45
úrory pRort cíRrvt
potížích Kdekoli se nalézáš,na pracovišti nebo ve společnosti, uslyšíšo . áártun"S otázky. kteié otřásajízáklady církve a víry, Nezapomeň, že Mnoha i. i p;; tebe přínášínebezpeií, i když chceš jiné, podepřít, být mohou Jiné vědomostmi, nlritr.a. budeš moci čelit vlastními na měl mít bys májna tat prudké, že dostaneš strach, Rozumně již uváděny p.réii i"O"u větu: ,,Všechny tyto těžkosti byly dříve poa zodpovězeny." Významni Údé,e ue všech dobách pokoušeli urlrui nu slabá miita v učenícírkve, Oni ijejich filozofie dávno zanikly. Církev však stále ještě ži,ie. jestli Vždy si uvědomuj, že pravda katolického učenínezávisí na tom, k ii mr:ZeS dokázai nebo ne. Deset lidských životůby nestačilo odů';"J;;;; taždeho bodu. Pravdivý důkaz spočíváve výkladu, který proto zneaáua.irt"u, Ona je sloupem a základem pravdy, Nedej se při_ námitka měla u.t,t wpoueo*i v různých rozpravách. l kdyby ti aktu viry, asi ir""ii ,iň"ná ,iarosti, přiimi jilednoduše jako podnětučikcírkev a církev to protože i;il; ,.Ě";;, ;ioiu.ii" io-L,'ale věřím, 46
je neomylná." Přečti si slib našeho Pána: ,,A na té ská|e zbuduji svou Církev a brány pekel ji nepřemohou." Vyslechni téžslov4 která pronesl Iord Macaulay, který nebyl zrovna počítánk přátelům církve, a podívej se, jak ještě po 2000 letech má slib našeho Pána platnost. ,,Uvažujeme-li o mohutných útocích,které církev přeži|4 těžko si můžemepředstavit, jakým způsobem by měla zaniknout."
POVOLÁNÍK DOBRÉMU DÍLU Na exerciciích nebo v modlitbě a také vlivem dobrého přítele můžeš zaslechnout volání k dobrému dílu. Toto vo|ání můžepřijít shora, proto jej ledabyle neodmítej! Jinak bys mohl své životnípovolání minout. Sv. Augustin vážně o tom říká: ,,De.j pozor, když jde Ježíškolem ... možná, že již nikdy nezkřížítvou cestu," JAK MŮŽEME VYKONAT VELKÉ VÉCl
Nasazením, oddaností a jistými zna|ostmi Iidské povahy můžeme všichni dosáhnout úspěchu. 47
a) Organizací a přípravou nějaké akce pro lidi, kteří by sami nikdy na takový nápad nepřišli. b) Nabíjneme Iidem věci, které by si sami nikdy neobstarali, ale které jsou pro ně užitečné. c) Oslovíme jednotlivě lidi, kteří by pravděpodobně nikdy nereagovali na obecnou výzvu. Jinými slovy - musíme stavět mosty přes propast, která zeje mezi tím, co jidé sami činí.a tím, co od nich chce Bůh, Příklad k bodu a: Uspořádáme pouť. Všechno důkladně promyslíme, a zaujme sedadlo, Zúčastníse jí mnoho Ut.iinit jen zaplatí jízdné 'se na takovou pout vypravil, kdyby ,ii nikdo tldi. rOo'z nicň by neuspořáda|? Příklad k bodu b: V kostele zazní výzva rozšířitnáboženský časopis, n""g"i" jen hrstka lidí. Provedou se návštěvy ode dveří ke dveřím čtenářů, u táio'pir'i" lidem nabídnut. Výsledkem je 100 nových
Příkladkboduc:KaŽdýznáveměstěpotřebumístnídobročinnosti.
Je málo těch, kteří se zapojí, Teprve až dojde k návštěvám ode dveří ke dveřím, všichni něco darují, 48
MlLUJ SVÉHO BL|ŽNÍHO JAKO SAM SEBE
Co bylo zatím řečeno byly jednoduché příklady možné_činnosti, Tvá uturiÁi prani, tvé okolí á ivé svědomí ti ukážímnoho účinnýchzpůjiných, ,on,i ju[ činit dobro své vlastní duši tím, že činíšdobro duším ,uer,o bližníhojak sám sebel" To není lehká věta, Ale vždycky .Mliuj'na to, kdo ji vyllovil a nezanedbej žádnou možnost pomoci mýstl iiÁému na ceste ť dobru. Pros sv. Vincence z Pauly, patrona takové 'iaskavé činnosti, aby ti daI poznání, co je pro tebe nejvhodnější, jeho jméno, Možná, že se někdy připojíš ke společenství, které nese Několik dalšíchpříkladů: jednu Znáš velmi dobré společenství.Zapoj se do něj a převezmi jist, že to si potom,,isi-li a stuplnu. Zapracuj dobře svého zástupce a ty počet členů ,"ijan., zalbž novou skupinu pro sebe. Zvýšíse tím si podržíšducha podnikavosti. Znáš komunitu, ve které dochází k mnoha povoláním ke kněžství u r"hoti. PoVěZ o tom někomu, kdo by případně mohl mít o to zájem, Žvý;i se utast a to bude právě ten kiok, který ovlivní pevné rozhodnulí. Jinak by možná zůstalo při povrchovém přání,
49
Zná|š organizaci, která přivádí své členy k ve|kému duchovnímu po-
kroku. Pozvi tam své přátele. Znáš dobrý katolický časopis nebo noviny, rozšiřuj je. Víšo někom, kdo má neobyčejný dar povzbudit každého,s kým se setká, k nějaké sociální činnosti. Šernamho s mnoha lidmi. Četl jsi knihu, která byla pro tebe velkým přínosem. Kup jeden nebo dva výtisky a půjčujje v okolí.
PODPORU] DUCHOVNÍ OBNOVY A EXERC|C|E MohI bys usilovat o konání exercicií, jsou to místa křesťanské dokonalosti, jak je nazval Pius Xll. Všude, kde se konají, vychází mnoho ne-
únavných dělníkůna vinici Páně, kteří vedou dobré ke svatosti a pozvedajík|opýtající,Chceš-lizažít,jak vzniká mnoho dobrého, a to natrvalq máš zde po ruce jistý a rychlý prostředek. Kdekoli se exercicie nebo obnovy konají, pozvi na ně, rozšiřuj znalosti o nich, usiluj o jejich poznání. 50
NOVÉ OBLAST| Možná se ti podaří přimět jiné, abyste společně ve skupině nebo ve společenstvíkonali dobro. Můžešdát první impulz - jak říká svatý Vincenc z Pau|y - ,,ke svaté nákaze blíženskélásky".
Začni s malou skupinou. Shromáždi kolem sebe několik lidí, kteří společně s tebou chtějí konat dobro. Mějte pravidelná setkání, možno-|i týdně a hovořte navzájem o svých drobných snahách, provázených modIitbou. Můžetese spo|ehnout na slovo Páně, On, který můžedát vašim snahám užitek, je uprostřed vás. Neusilujte o vnější úspěch. Nebud'te příliš úzkostliví, Kromě toho přesně dodržujte i maličkosti v setkání: přesný začátek, pečlivě psané zprávy, sledovánídocházky, rozhovory k věci, o ničem jiném, vzájemná náklonnost, to všechno zajistí trvající úspěch mnohem více než nejlepší organizačnítalent a mimořádná schopnost. Především je třeba zdůraznit, že pokrok a stálost 5polečenstvízávisejí na setkáních, která opět souvisejí se systémem, duchem modlitby a bratrským vztahem mezi účastníky.Ve svém jed51
nání dbej na to, abys kIidně pohlížeI tváří v tvář tomu, co je nevyhnutelné, a tvé dílo se bude mimořádně dařit. všechna velká hnutí měla takto jednoduché začátky.
NĚKOL|K JEDNODUCHÝCH ZPŮSOSŮ JAK DOSAHNOUT VELlKOST| Co je dále uvedenq je jen několik příkladů mnoha mužůa žen, kteří ve svém životě a především ve volném čase sloužili Bohu. Až při posledním soudu se vyjeví, kolik radosti připravili Bohu a.jak mnoho dobrého vykonali. Několik příkladů ukazuje, že takovou práci může konat každý kdo je vytrvalý, A) UčITEL(KA) NÁBožENsTVí
Jednou se.jedna dáma zepta|a papeže Pia X. co by jí poradil, aby mohla učinit něco skutečně dobrého pro Boha. S překvapením uslyšela odpověd': ,,Vyučujte děti katechismus." 52
To platí i pro tebe. Založ skupinku a dej do své práce srdce, Měj v zásobě spoustu anekdot, kterými děti při výuce upoutáš. Jak je krásně řečeno - jsou jako vosk v tvých rukách, ale uchovajítakévše ve svých srdcích. Mnohé z nich jednou vykonají velké činy pro Boh4 a to tvou zásluhou. B) VEDENÍ sKUPlN DĚTÍ
Se souhIasem íaráře založ skupinku dětí. Měj na mysli dvojí účel:za prvé půjde o šířeníhorlivosti pro misie a jejich finančnípodporu, za druhé o navázání kontaktu s dětmi, které se podle daných pravidel zaváží k maIým měsíčnímpříspěvkům. Nech je osobně vybírat peníze. Snaž se je dobře poznávat. Vyprávěj .jim příběhy a uč je malým skutkům nák|onnosti a umění přinášet oběť. Navrhni, že by mohly sbírat známky - již tato činnost se rovná modIitbě. Známky mají v misiích svou hodnotu. l taková malá práce můževést ke svatosti, Nebudeš ihned pozorovat velké pokroky, ale věnuj 5e této činnosti dIouhodobě a bez přerušení, Přejdou léta a ty zažiješbohatou úrodu pInou svatosti. 53
c) NÁVŠTĚVYNEMocNÝcH
z Loyo|y a jeho druhové při návštěvě cizího města vždy nejprve usilovaIi o návštěvu nemocných v ústavech. Věděli, že tím slouží samému pánu. Vyh|edej v nemocnici jednoho nebo více pacientů, které nikdo nenavštěvuje. Bud'jim příteIem. Pravidelně je navštěvuj. Tvůj přátelský úsměv a tvá |askavá slova způsobí, že se na tvou návštěvu budou těšit. A kolik neobyčejných modliteb za tebe bude stoupat k nebi od Všech těch ubohých trpícíchbratrů V Kristu, kterým jsi posloužil! 5v. lgnác
D) ŠÍŘENÍDOBRÉ L|TERATURY
Nabízíse možnost šířenínáboženských měsíčníků, které víru předávajíjednoduchým a zajímavým způsobem. Šiřitelémají seznam odběratelů, které navštívíkaždý měsíc v jejich domovech. Otec, matka i děti budou ovlivňováni jejich četbou, Tak bude V těchto domácnostech vztyčen maják milosti. Jedna chudá vdova musela přes den těžce pracovat, aby zabezpečila svou četnou rodinu. Každý její den začínalmšísv. a sv. přijímáním. Po 54
večerech, kdy si mě|a dopřát vytouženého odpočinku, obcházeIa jednotlivé vzdálené domy a přinášela časopis, PoznaIa tak velice dobře všechny rodiny. VyužiIa důvěrného vztahu k probuzeníjejich zájmu o to, co jí bylo nejmiIejší:denní mše svatá a sv. přijímání, apoštolát modlitby, misie v číněatd. Jiný příkIad - před někoIika lety byla v New Yorku pohřbena jedna černoškapradlena. Ta žila obdobným způsobem a na její pohřeb přišly tisíce truch lících. Byl to téměř státní pohřeb. Všem lidem by|a stálou připomínkou jejich povinnosti vůčiBohu: milovat Ježíšea dbát, aby On byl milován. To je živý přík|ad. Kdo můžeodhadnout skutečnou hodnotu takového života vyp|něného apošto|átem? KoNÁNÍ sBÍRKY V ruce má sešitek, v němž je dovolení místníhoíaráře ke konání sbírky, Většinou v nedě|i zdolává schody v obytných domech, později se objeví v ulicích chudších čtvrtí.Zde totiž bydlí nejštědřejšíze všech - chudáci. Týden po týdnu získává drobné částky na stavbu kostela E)
55
56
nebo pro farní charitu. Také tyto schůzky mohou být velkolepým apoštolátem. Nemusí při nich kázat, k|idné slovo sem a tam vyslovené můžečasto zapůsobit. Svá 5lova můžeještě posílit zbraněmi, které jsou ještě účinnější:např. škapulíře, medailky, odznaky - které jsou církevně schválené. Šířenímúcty k nim se otevřou zdroje, z nichž bude jistě proudit milost, Najde si čas na někoIik slov v každémdomě. Zajímá se upřímně o každéhočlena rodiny. Jak se daří dětem, zda chodíke sv. přijímání? Mají už Vašíka Anička hnědý škapu|íř? Mám zde zázračnou medailku pro tvou sestru a pro druhou sestru obrázek. Snažíse, aby starŠÍ sourozenci byli v náboženských společenstvích. Možná, že má ve své skupině dokonce i otce... Nehovoří o novinkách a skandá|ech, o těch vědí lidé dost i bez něho. Pravděpodobně má na něco ijiný názor, a to by mohlo vést k prudším debatám. Zanechaly by.jen hořkost a jeho vliv by byl ztracen. Více než dost je námětů k hovoru o církvi a o farnosti, o soukromých radostech a starostech v rodině. občas se můžezmínit o úctě k Božskému Srdci Páně na 1. pátek v měsíci, o zasvěcení rodiny Božskému
Srdci, atd..Kolik příběhů můževyprávět o požehnání. které přinesla rodinám společná modlitba sv. růžencea zachránila je z těžkých krizí| ]eho zmínka o misiích zapůsobívíce než zed'plná plakátů, Kromě toho dojde k hovoru o všem možném,o sousedech apod. Tak pozná dobře své okolí a jeho zpráva můžebýt pro faráře velkou pomocí. Dojde i k tomu, že již jen jeho chůze, jeho obličej, vše vzbudí u bližních závan náboženství. Zvláště nedbalým to bude stálou připomínkou. Lidé budou opět přicházet do kostela a ke svátostem jednoduše protg že ho viděli, a proto si více uvědomili svou nedbalost,
57
TAJEMSTV| VL|VU NA JINE Motivovat jiné je uměním. Kdo se věnuje jiným, musí 5e takovému umění naučit. Neříkej ,,To já neumím" nebo ,,Nejsem pro to vhodný" nebo,,Na mne nikdo nedá", protože existuje sí|a při jednání s lidmi, které nemůženikdo odolat: opravdová náklonnost. To je velké tajemství skutečnéhovlivu na lidi. Abys jej získal, musíš dbát jednoduchého pravid|a - u každéhqs kým se setkáš, všímejsi jen jeho dobrých v|astností - najdeš je! Nikdy neh|edej chyby - ty bys také našel. Jednej podle toho a docela snadno v sobě vypěstuješ laskavý posto,i. Přesvědčuj všechny ve svém oko|ísvými skutky, nikoli írázeml, že k nim máš dobrý vztah. Pak je můžešnasměrovat, kam si jen budeš přát.
58
BUH VE SVEM DILE VĚCl ToHoTo SVĚTA NEJsoU Nlc JlNÉHoNEž ZNAMENÍ, KTERA SVĚDČÍOBOHU V předeš|é části jsme již uvažovali o metodách, jak můžemeBohu
sloužit. Je třeba si uvědomit, žejde jen o metody. Vždy máme sklon projevit tak velký zájem o určitou práci, že zapomínáme, proč a pro koho jsme ji zača li. Je docela přirozené, že k tomu dochází. Práce je hmatate|ná, nadpřirozenost nikoli. Bez velkého přemýšlenídopustíme, aby viditelné věci zat|ačily ty nadpřirozené do pozadínašeho života. Tím se zmenší hodnota našeho jednání z pohIedu jeho určení- být obětním darem pro Boha. Při troše pozornosti by mohIy být právě ty věci, které nás od Boha vzdalují, proměněny ve viditelné znamení přítomnosti Boha ve světě. Uvidíme-li kostel, třeba jen špičkuvěže v dálce, můžev nás 59
tento pohIed vyvolat pocit zbožnosti. Myšlenka na Jeho přítomnost v duši při eucharistii nás přiměje, abychom Ho velebili. A|e kostelů není tak mnoho. My chceme pěstovat pocit velebení v celém svém
životě. Můžemesi zvyknout vidět ho ve všech věcech. Na počátku stvořil Bůh všechno z ničeho. Ale On nikdy nepřestal být činný. Všechno je také zachováváno Jeho všemohoucností, Kdyby na vteřinu vztáhl svou ruku od některého předmětu, který vidíme, v téže vteřině by tento předmět před našima očima zmizel opět do své původnínicoty, Každý předmět má nám dávat poznat, že na něm spočívá Božíruka. Tato myšlenka má nás naplnit hIubokou úctou, že všeho, čeho se dotýkáme, dotýká se současně také On. Jemně se chvějící listy stromu nám vyprávějí o vánku, který sotva vnímáme. Proč by k nám neměly promlouvat listý stromy, vítr - a vše kolem nás o divup|né moci Boží,která všechno zachovává a řídí.Zvedneme broučka vezmeme květinu, kousek ch|eba nebo knihu. Vše h|ásá tohq který to zachovává - Bůh. Svatý Bonaventura řek| o sv. Františku z Assisi, že všechno v přírodě přijaI za příčkužebříku, který ho vedl k nebi. Dokonce miIovaI kameny pod svýma nohama, protože byly
dílem Stvořitele, Všichni svatí vidě|i Boha v jeho dílech, Vše jim bylo podnětem k modlitbě. Ale ioni měli ve svém životě období, kdy začínali,tak jako my. Oni vydrželi! Jak je to s námi?
JSTE CHRAMEM DUCHA SVATÉHO Uvažujeme-li o Božímdíle kolem nás, nesmíme zapomínat na jeho přítomnost v našem nitru. Podle katolické nauky je v každémčlo-
věku, který nemá smrtelný hřích, přítomen Duch svatý. Život by pro nás byl velkolepý kdybychom si mohli b}'t této skutečnosti více vědomi. Jak bychom se mohli někdy cítit smutní a osamělí nebo si připadat ubozí? V úvahách o Božímnebeském království máme sklon vidět Ho ve velké dálce: sice Ho známe jako milujícíhoOtce, ale tento pocit vzdálenosti zmenšuje naši důvěru v Jeho ochranu. Představujme si Ho radějijako někoho, kdo v nás žije, kdo dává tlukot našemu srdci a kdo naslouchá našim nejniternějším myšlenkám, Podívej se na velké slunce, jak září na obloze. Má dost světla a tepla pro celý svět. on, který to vše učinil, je v nás a září nekonečně většínádherou! Již v této 61
myš|ence je svatost a hřích, který vypudí tohoto božskéhohosta z našeho srdce, stane se jasnějšía odpudivější.
NEBE A ZEMĚ JSOU PLNY TVÉNÁDHERY Dokud žijeme, velikost a lásku Božínemůžeme změřit. Snažme se
učinit si o Něm jen nedokonalou představu tím, že si představujeme to nejlepší,co známe, a snažímese ještě nad to pozvednout svého ducha. Vnímej tg co je koiem nás: vše je nádherné, mocné, čisté,vyvolené, velko|epé. Tento poh|ed ti bere dech. A přece všechna tato krása je jen stínem Jeho nádhery. Ve světle této pravdy neosloví tě zcela novým způsobem malá něžná květina nebo i krása oblaků? Dříve jsme obdivovali všechny tyto krásy pro ně samé, nyníje však obdivujeme pío to, co nám mají říci.
62
JAK BŮH JEDNA S NAM| - LlDMl
Dobrota Božíje větší,než bychom si vůbec mohli představit, Život našeho Pána na zemi nebo hostie a kalich pozvednuté při mši svaté nám mají dát tušit, jak mnoho on každéhoz nás miluje, i když je toho možná nehodný. Je k nám dobrotivý, plný lásky, Jedním z prvních plodů našícesty ke svatosti bude nenáhlé poznání, jakou dobrotou jsme od rána do večera zahrnováni, Reptáme proti zdánlivému utrpení nebo těžkostem, které na nás dolehnou, a přece vždy je v nich skryt drahokam. Jsme slepívůčiskutečnosti, že utrpení nikdy nemůžebýt trestem, jakmile v sobě skrývá požehnání, Bůh je dobrý. Tuto velkolepou myšlenku nikdy neodmítej, i když vše mohou zahá|ovat stíny, Vše, co od Něj přicházíje dobré, i když nám se to můžezdát obtŽné. Lidé se mnoha věcí velice obáva.jí, např, smrti, rakoviny nebo konkurzu, i třeba jen bolesti hlavy - ale můžeme si být jisti, že je to pro naše dobro" Je v tom uložená skrytá milost, Bůh je dobrý ... Bůh je tak dobrý. 63
DŮVĚRA - VLASTNOST SVATÝCH Svatí důvěřovali Bohu a v tomto duchu důvěry přijímali vše, s čímse setkali, PohIed| jak se houpali v náručíProzřetelnosti a děkovali Bohu, at byli kolébáni vpravo nebo vlevo. Tento svatý postoj v žádném přŤpadě není nena podobite Iný. Vidíme to na trpícíchnašich dnů. Největší utrpení statečně přijímají. Říkají: ,,Žádný křížnení takový aby se nedal unést." Se slzami v očíchdodají: ,,Staň se vůle Boží,anq Tvá vůle se staň, ó Bože!" v této dětinné důvěře musíme následovat svaté všech dob a být si vědomi, že On je náš dobrý Otec.
NAŠELASKA K BOHU Naše srdce je stvořeno pro největšía nejčistšílásku, Nic jiného Bůh nechtěI.Nezasluhuje si |ásky založenéna motivech odměny nebo trestu, i když jsou tyto také prospěšné. Pokusme se tedy projevit Dobrému pastýři lásku, která by přesáhla myš|enku na vlastní já. Nikoli abychom kra|ovali v nebi nebo byli uchráněni pekelných muk nebo pro 64
jiný prospěch, nýbrž kvůli Němu samému, aby naše čistá touha po leňo lásie, kterj tak toužípo naší,byla toho hodna, V míře, v jaké v našich srdcích mohutní tato čistá lásk4 brzy bude jako orel netrpělivě tíhnout k výšinám, ano i na nejvyššíchvrcholcích bude ještě iačnět po dalšíchvýšinách až - společně s malou květinkou od Ježíše zvolá: .Ježíši,Ježíši,chtěla bych tě milovat, jak dosud nikdy jsi nebyl m
ilován ! "
65
FRANK DUFF 7. června 1889 F.
Duff se narodiI v Dublinu, v lrsku, jako nejstaršíze 7 dětí.
19,13
Vstoupil do SpoIku sv. Vincence z Pau|y. Byl hluboce zasažen duchem tohoto společenství.Pozvolna získával víc a víc lásku k chudým a poníženým,v nichž - a také v každém, s kým se setkal - viděl a ctil Krista. 1916
Ve věku 27 let vydal své dílko ,,Můžemeblh svatí?'' 1917
Objevil spis sv. Ludvíka Maria z Montfortu ,,O pravé mariánské úctě'' - dílo, které radikálně změnilo jeho život. 66
7
,
září 1921
Založil Frank Duff ,,Mariinu legii", společenství laiků, kteří slouží
apoštolátem církvi, pod vedením církve. Mariina legie má dvojícíl:duchovní růst svých členůa šířeníkrálovství Krista skrze Marii. Legie je rozšířená téměř ve všech zemích světa má přibližně 3 milióny aktivních členůa mnohonásobně více pomáhajícíchlegionářů (modlící 5e členové). 1965
Pozval papež Pavel Vl. Franka Duffa k účastina ll. vatikánském koncilu
jako |aického pozorovatele, Tímto vyznamenáním ocenil a potvrdiI papež jeho velkolepou činnost pro laický apošto|át, 7. listopadu 1980
Frank Duff zemřel a byl pohřben na dublinském hřbitově Glasnevin.
čeřvenec 1996 Arcibiskup Dr. Desmond F.
Connellv Dublinu zahájil proces blahořečení
Duffa. 67
Modlitba za blahořečení sluhy BožíhoF. Duffa Bože, náš Otče, Ty jsi dal svému služebníkuFranku Duffovi hluboce nahlédnout do tajemství své Církve, Kristova života a do úlohy Panny Marie v tomto tajemství. Byl zcela naplněn touhou odevzdat toto poznání ijiným. V dětinné oddanosti Panně Marii ustavil její Legii, aby se stala znamením Mariiny mateřské lásky k lidem a nástrojem k zapojení všech jejích dětí do díla šířeníevangelia Církví. Děkujeme Ti, dobrotivý Otče, za dary a milosti, které jsi mu udělil, dobrq které jsi daroval Církvi za jeho odvážnou a živou víru. 5 důvěrou Tě prosíme o sp|nění prosby, kterou Ti na jeho přímluvu svěřujeme (.,.,. ), a za všechno
Prosíme také, aby svatost jeho život4 je-li to Tvá vůle, byla uznána Církvíke cti Tvého jména. Skrze Krist4 našeho Pána. Amen. 5církevnímschválenímbrněnskéhob5kUpaN/]ons,ThLc.Vo]těchacikrleho,č
Ep/982/02ze dne26.8.2ao2
Vyslyšení modlitby na přím UVU Franka Duffa sdělte na ddresu: Legion Mariens, Senatus ósterreich, Dorotheergasse 22, ]010 W]en,
A
68
