No title

��������������������������������������������� ���������������������������������������������

����������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ������������������������������������������������������������������������������������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ���������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������ ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ������� ����������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������

����������������������������������

��������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������

����������������������������������

Doc. PhDr. Jana Kutnohorská, CSc.

ETIKA V OŠETØOVATELSTVÍ Recenze: PaedDr. Igor Lomnický, Ph.D. Mgr. et Mgr. Marek Vácha, Ph.D. © Grada Publishing, a.s., 2007 Cover Photo © isifa.com, 2007 Vydala Grada Publishing, a.s., U Prùhonu 22, Praha 7 jako svou 2991. publikaci. Odpovìdná redaktorka Blažena Posekaná Sazba a zlom Blažena Posekaná Poèet stran 164 Vydání 1., Praha 2007 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s., Husova 1881, Havlíèkùv Brod

Nakladatelství Grada Publishing, a.s., dìkuje Nemocnici Na Homolce za exkluzivní spolupráci a finanèní podporu této publikace.

Názvy produktù, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami pøíslušných vlastníkù, což není zvláštním zpùsobem vyznaèeno. Postupy a pøíklady v této knize, rovnìž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vìdomím autorky. Z jejich praktického uplatnìní však pro autorku ani pro nakladatelství nevyplývají žádné právní dùsledky. Všechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její èást nesmí být žádným zpùsobem reprodukovány, ukládány èi rozšiøovány bez písemného souhlasu nakladatelství.

ISBN 978-80-247-2069-2 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-6568-6 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2011

Obsah Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 1 Etika – vìda o morálce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1 Obsah pojmù etika, morálka . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.1 Co je morální problém? . . . . . . . . . . . . . 1.1.2 Co je morální dilema? . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Etymologie slova etika . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 Etické teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4 Etické hodnoty a principy . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4.1 Etické hodnoty . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4.2 Základní etické principy v ošetøovatelství . . . . 1.5 Vztah etiky a práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.6 Mravní normy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.7 Vymezení etiky v ošetøovatelství . . . . . . . . . . . . 1.7.1 Role sestry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.7.2 Pøedmìt ošetøovatelské etiky . . . . . . . . . . 1.7.3 Úkoly ošetøovatelské etiky . . . . . . . . . . . 1.7.4 Cíle ošetøovatelské etiky . . . . . . . . . . . . . 1.7.5 Základní pravidla a zdroje etického chování . . 1.8 Lékaøská etika a její tradice . . . . . . . . . . . . . . . 1.8.1 Èeská lékaøská etika . . . . . . . . . . . . . . . 1.8.2 Ošetøovatelská etika jako samostatná disciplína

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

11 11 13 13 13 14 15 15 18 18 20 21 22 22 22 22 22 23 23 24

2 Zdroje zdravotnické (lékaøské) ošetøovatelské etiky . . . 2.1 Hippokratova pøísaha a hippokratovská tradice . . . . . 2.1.1 Hippokrates (460–370 pø. n. l.) . . . . . . . . . 2.1.2 Corpus Hippocraticum . . . . . . . . . . . . . . 2.1.3 Hippokratova pøísaha . . . . . . . . . . . . . . 2.1.4 Hippokrates a tradièní vztah lékaøe a nemocného 2.2 Židovsko-køesanská tradice . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.1 Židovská tradice . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.2 Køesanská tradice . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Novodobé filozofické smìry . . . . . . . . . . . . . . 2.3.1 Existencialismus . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.2 Fenomenologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3.3 Hermeneutika . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4 Holismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

27 27 27 27 28 29 30 30 30 32 32 33 34 34

3 Etické principy péèe . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1 Podmínky urèující etické jednání sestry . . . 3.2 Základní etické principy sestry-ošetøovatelky 3.2.1 Obhajoba . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

37 37 37 38

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

39 39 40 40

4 Koncepce péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1 Morální koncepce péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2 Definice péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3 Koncepce péèe z pohledu napojení na pacienta . . . . . . 4.4 Sesterské stavovské ctnosti . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4.1 Mezinárodní pravidla pro chování zdravotní sestry 4.5 Naslouchání a empatie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5.1 Naslouchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5.2 Empatie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.6 Mravní kultura osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

42 42 43 44 44 46 46 46 47 48

3.3

3.2.2 Odpovìdnost 3.2.3 Povinnost . . 3.2.4 Spolupráce . Etický kodex sestry

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

5 Ochrana lidských práv a dùstojnost pacienta/klienta . . . . . . 5.1 Lidská práva a ošetøovatelská etika . . . . . . . . . . . . . . 5.1.1 Úmluva na ochranu lidských práv a dùstojnosti lidské bytosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2 Právo na informaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3 Povinnost mlèenlivosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.4 Práva pacientù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.4.1 Rozlišení práv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.4.2 Omezení práv pacientù . . . . . . . . . . . . . . . . 5.4.3 Strategie na posílení práv pacientù . . . . . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

52 53 54 56 57 57 58

6 Poškozování pacienta zdravotníkem . . . . . . . . . . 6.1 Iatrogenie, iatropatogenie – poškození lékaøem . . 6.2 Sororigenie – poškození sestrou . . . . . . . . . . . 6.3 Egrotogenie (aegrotogenie) – poškození pacientem 6.4 Iatraliptagenie – poškození léèitelem . . . . . . . . 6.5 Malpractice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.5.1 Typy poškození pacienta . . . . . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

61 61 61 61 61 62 62

7 Sdìlování pravdy na nemocnièním lùžku . . . . . 7.1 Vývoj názorù na pravdu . . . . . . . . . . . . . 7.2 Informace o diagnóze . . . . . . . . . . . . . . 7.2.1 Zásady sdìlování onkologické diagnózy 7.3 Nejèastìji kladné otázky . . . . . . . . . . . . . 7.3.1 Komu má být pravda sdìlena . . . . . . 7.3.2 Kdy má být pravda sdìlena . . . . . . . 7.3.3 Co øíci . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.3.4 Jak pravdu øíci . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

64 64 65 65 66 66 66 67 67

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . 51 . . . . 51

7.3.5 Kde pravdu sdìlit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 7.3.6 Kdo má pravdu sdìlit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 7.3.7 Kontraindikace pravdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 8 Etika umírání a smrti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1 Filozofie smrti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1.1 Umírání a smrt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Fáze umírání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2.1 Fáze umírání podle Elizabeth Kübler-Ross . . . . . . . . . 8.2.2 Proces umírání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2.3 Období umírání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.3 Modely umírání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.3.1 Umírání ritualizované . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.3.2 Umírání institucionální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.3.3 Smìrnice pro pomoc umírajícím . . . . . . . . . . . . . . 8.3.4 Zásady a úkoly sestry v péèi o umírajícího . . . . . . . . . 8.3.5 Komunikace s umírajícím èlovìkem . . . . . . . . . . . . 8.3.6 Umírání jako poslední životní úkol èlovìka . . . . . . . . . 8.4 Jednání s pozùstalými . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.5 Smutek – poznámky ke spoleèenským zpùsobùm . . . . . . . . . 8.5.1 Soustrast . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.5.2 Pohøební rituály jako specifická forma pomoci pozùstalým

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

70 70 71 72 72 74 75 75 75 76 78 78 79 79 80 81 81 82

9 Eutanázie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.1 Modely eutanázie . . . . . . . . . . . . 9.2.1 Pasivní eutanázie . . . . . . . . . 9.2.2 Aktivní eutanázie . . . . . . . . 9.2.3 Problémy spojené s eutanázii . . 9.3 Nizozemský vzor eutanázie . . . . . . . 9.3.1 Historie eutanázie v Nizozemsku 9.4 Living will v USA . . . . . . . . . . . . 9.4.1 Asistovaná sebevražda . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

84 84 84 85 85 85 85 87 88

10 Etické principy pøedcházení konfliktùm 10.1 Druhy konfliktù . . . . . . . . . . . 10.2 Jednání s pacienty . . . . . . . . . . 10.2.1 Spravedlnost . . . . . . . . . 10.2.2 Laskavost . . . . . . . . . . 10.2.3 Odpovìdnost . . . . . . . . . 10.2.4 Jak jednat? . . . . . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

90 90 92 92 93 93 93

. . . . . . .

. . . . . . .

11 Etika v ošetøovatelském výzkumu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 11.1 Strategie výzkumu v ošetøovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 11.1.1 Etické problémy ošetøovatelského výzkumu . . . . . . . . . 97

11.2 Specifika ošetøovatelského výzkumu . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 11.2.1 Definice ošetøovatelského výzkumu . . . . . . . . . . . . . 98 11.2.2 Pøedmìt ošetøovatelského výzkumu . . . . . . . . . . . . . 98 Pøílohy 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hippokratova pøísaha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ženevská deklarace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Deklarace o nezávislosti a profesionální svobodì lékaøe . . . . Helsinská deklarace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Etický kodex Lékaøské komory Èeské republiky . . . . . . . . . Mezinárodní kodex pro zdravotní sestry . . . . . . . . . . . . . Kodex sester pøedložený Èeskou asociací sester . . . . . . . . . Mezinárodní etický kodex porodních asistentek . . . . . . . . . Kodex profesionálního chování zdravotnických pracovníkù registrovaných v ÈAS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Etické normy v ošetøovatelském povolání . . . . . . . . . . . . Povinnosti pracovníkù ve zdravotnictví . . . . . . . . . . . . . . Dokument Rady Evropy k péèi o smrtelnì nemocné . . . . . . . Etické principy èinnosti a spolupráce oddìlení lékaøské genetiky Úmluva o lidských právech a biomedicínì Rady Evropy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zpracování osobních údajù souvisejících se zajišováním zdravotní péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Lisabonská deklarace o právech pacientù . . . . . . . . . . . . . Amsterodamská deklarace – Deklarace práv pacientù v Evropì . Práva pacientù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Práva kriticky nemocného . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Deklarace práv onkologických pacientù . . . . . . . . . . . . . Etické problémy týkající se pacientù s duševními chorobami . . Deklarace práv duševnì postižených osob . . . . . . . . . . . . Charta práv hospitalizovaných dìtí . . . . . . . . . . . . . . . . Etická doporuèení pro vysazení nebo nenasazení život udržující léèby se speciálním zamìøením k podávání výživy a tekutin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . .

101 102 103 104 105 108 111 112 114

. . . . .

116 117 120 121 124

. 126 . . . . . . . . .

131 133 134 139 140 141 145 146 147

. 148

Slovníèek pojmù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 Odborné èasopisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 Rejstøík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161

Motto Ošetøovatelka musí být pro nemocného oddanou a vlídnou bytostí a pro lékaøe zruènou, vzdìlanou a odpovìdnou spolupracovnicí. Sylva Macharová (1893–1968) diplomovaná sestra

Moje podìkování patøí všem mým studentkám a studentùm, kteøí mì v prùbìhu mojí dlouholeté pedagogické praxe svými dotazy a chováním inspirovali. Pøedevším bych chtìla podìkovat posluchaèùm kombinovaného studia bakaláøského studijního programu Ošetøovatelství za cenné zkušenosti ovìøené praxí, mnoho jejich podnìtù jsem využila. Rovnìž dìkuji všem kolegyním, kolegùm, sestøièkám a lékaøùm, s nimiž jsem mìla možnost o morálce ve zdravotnictví diskutovat.

Jana Kutnohorská

10

Etika v ošetøovatelství

Seznam zkratek ÈAS ÈLK ÈSÈK DrSc. ECL EHS HFA ICM ICN IDPVZ JEP LDN LSPP MU MUDr. MZ ÈR NAVCH NCONZO UICC UK UP WMA WHO WHO/EURO ZÈU

Èeská asociace sester Èeská lékaøská komora Èeskoslovenský èervený køíž Doctor scientiarum (doktor vìd) Asociace evropských lig proti rakovinì Evropské hospodáøské spoleèenství Zdraví pro všechny Mezinárodní organizace porodních asistentek Mezinárodní organizace sester Institut pro další vzdìlávání pracovníkù ve zdravotnictví Jan Evangelista Purkynì Léèebna dlouhodobì nemocných Lékaøská služba první pomoci Masarykova univerzita Medicinae universa doctor Ministerstvo zdravotnictví Èeské republiky Mezinárodní organizace pro blaho hospitalizovaných dìtí Národní centrum ošetøovatelství a nelékaøských zdravotních oborù v Brnì Svìtová unie proti rakovinì Univerzita Karlova Univerzita Palackého Svìtová lékaøská asociace Svìtová zdravotnická organizace Regionální ústøedna Svìtové zdravotnické organizace pro Evropu Západoèeská univerzita

Etika – vìda o morálce

1

11

Etika – vìda o morálce

1.1 Obsah pojmù etika, morálka Slovo etika se užívá pro vìdecké zkoumání morálních obsahù. Etika pøedpokládá, že jsme rozumné bytosti, a že svobodná a rozumná volba je nezbytnou podmínkou morální odpovìdnosti. Být mravní bytostí znamená být osobou, která je schopná být mravnì odpovìdnou za své èiny. Základním problémem etiky je však to, jak víme, co je dobré a správné. Je vùbec možné odvolávat se na rozum, když èiníme svá morální rozhodnutí? Tradiènì jsme shledávali odpovìï ve své morální tradici nebo náboženské víøe. Také v souèasnosti existuje øada morálních, náboženských èi ideologických tradic, které je tøeba respektovat. Nìkteøí filozofové a vìdci hlásají, že dochází ke støetu civilizací. Jedním z hlavních témat moderní etiky se stala myšlenka morální relativity. Etika je filozofická disciplína, byla nazývána praktickou filozofii. Jako samostatný obor lidského bádání byla systemizována staroøeckým filozofem Aristotelem.1 Etika je podle nìj naukou o dobrých charakterových vlastnostech, tj. o lidských ctnostech. Etika je vìdecká disciplína, jejímž objektem je mravnost. Morálka je pøedstavována systémem pravidel a norem, které urèují chování a jednání lidí. 1

Aristoteles ze Stageiry (385–322 pø. n. l.), jeden z nejvýznamnìjších myslitelù v dìjinách filozofie, žák a pozdìji odpùrce Platónùv, vychovatel a uèitel Alexandra Makedonského. Položil základy pøírodní filozofie, logiky, etiky, psychologie, politiky a dalších oborù. Ve svých etických spisech Aristoteles pokládá štìstí za cíl lidského života. Výtah z etických dìl se nazývá Velká etika. Aristoteles vìnoval mravnosti pomìrnì hodnì pozornosti a jeho spisy na toto téma byly vydány jako souhrnné dílo teprve po jeho smrti – Deset knih Etiky Nikomachovy, soubor spisù nazvaný podle Aristotelova syna Nikomacha, který je po smrti otce utøídil a vydává. Deset knih Nikomachovy etiky se pak na celá dlouhá staletí stalo základním etickým dílem. Etika Nikomachova: 1. Pøedmìt a povaha etiky. Blaženost. Roztøídìní ctností. 2. Pùvod a definice mravní ctnosti. 3. Vìdomé rozhodnutí. Jednotlivé mravní ctnosti a jejich protiklady. 4. Další vyprávìní o mravných ctnostech a nectnostech. 5. Spravedlnost a právo. 6. Rozumové ctnosti. 7. Zdrženlivost a nezdrženlivost. 8. Pøátelství a jeho druhy. Ústavy. 9. Potøeba pøátelství. 10. Význam slasti. Definice blaženosti. Dùležitost zákonodárství a pøemravný život.

12

Etika v ošetøovatelství

Každý obor lidské èinnosti má svou morálku a má ji také ošetøovatelství. V minulosti byla oznaèována etická uèení jako nauka o povinnostech. Každý obor lidské èinnosti, vèetnì ošetøovatelství, má vymezené povinnosti. V ošetøovatelství jde navíc ještì o rozhodnutí, co je pro pacienta prospìšnìjší, co konat, aby byla zachována dùstojnost pacienta, jeho autonomie, aby pacient neztrácel nadìji. Etika je souèástí kultury dané spoleènosti. Kultura, to jsou nauèené, sdílené a pøedávané hodnoty, pøesvìdèení, normy a zvyklosti urèité skupiny lidí. Tyto složky kultury ovlivòují myšlení, rozhodování a jednání specifickým zpùsobem. Za touto definicí stojí pøedpoklad, že lidé jsou kulturní bytosti, které si zajišovaly schopnost pøežít v rùzných dobách svou ochotou pomáhat druhým a peèovat o nì v každém vìku, v mnoha rùzných prostøedích a mnoha zpùsoby. Kultura ovlivòuje vzorce chování a myšlení. Je to složitá struktura formující poznávání svìta a života v nìm. Kulturou je propracované, sdílené a pøedávané chápání hodnot, životního stylu, pøesvìdèení urèité osoby nebo skupiny osob. Toto chápání pøechází z generace na generaci a ovlivòuje myšlení, rozhodování a jednání èlovìka. Ke kultuøe patøí rovnìž øada obøadních tradièních zvyklostí: rituály v mezních životních situacích (narození, køest, svatba, pohøeb aj.) a kodex etického rozhodování vèetnì zpùsobù chování (etiketa). Kultuøe nelze upøít i jistou prediktivní úlohu, tzn., že pomáhá pøedem odhadnout, jak bude dotyèný v dané situaci reagovat. Morálka urèuje spoleèensky žádoucí a nežádoucí jednání a tak usmìròuje chování èlovìka ve spoleènosti. Jde vlastnì o definované pøesvìdèení, že urèité chování, jednání je správné a jiné nesprávné. Je to vlastnì schopnost rozeznávat dobré od zlého. Podle tohoto rozeznávání dobra a zla se vytváøejí mravní vztahy, což jsou postoje jedince k sobì a k ostatním lidem. Morálku vnímáme jako spoleèensky preferované psané i nepsané normy, které tvoøí soubor požadavkù na chování èlovìka. Mìøítkem morálky je shoda èi neshoda s vlastním svìdomím. Proto je morálka individuální kategorie. Mravnost pøedstavuje pozitivní morální stav, individuálnì prožívanou morálku. Je podstatnou stránkou lidské kultury, velkou humanistickou hodnotou, která pozvedá èlovìka, vzbuzuje a rozvíjí v nìm humanitu. Morálka v ošetøovatelství je to, co se dotýká dobra a prospìchu nebo škody a ublížení nemocnému. Všechny ošetøovatelské úkony mají morální dopad. Morálka jsou reálné mravní vztahy lidí, jsou to vztahy mezi jednotlivci, mezi jednotlivcem a skupinou a také vztahy k sobì samému. Etika – teorie, neboli vìda o morálce – zkoumá, proè se èlovìk chová tak èi onak. Pokud ji chceme definovat, pak je filozofickou vìdou o správném zpùsobu života, vychází z racionálních pøístupù a snaží se nalézt, popøípadì zdùvodnit spoleèné a obecné základy, na nichž morálka stojí. V ošetøovatelství ji definujeme jako teorii o podmínkách a pøíèinách ošetøovatelsky žádoucího a nežádoucího chování a jednání.

Etika – vìda o morálce

13

1.1.1 Co je morální problém? Problém znamená dùležitý sporný námìt k øešení. Problém vzniká tam, kde mohou být rùzné názory. Co je tedy morální problém? Je to dùležité téma spojené s rozlišováním mezi dobrým a zlým, správným a nesprávným v denním životì. Léèba pacientù a jejich blaho závisí do znaèné míry na morálce, na etickém a právním vìdomí zdravotníkù, kteøí poskytují péèi. Nejedná se však pouze o zdravotníky, ale i politiky, úøedníky, humanitární pracovníky atd. Vnímavost vùèi porušování lidských práv a vùèi nespravedlnosti vyplývající z neetického chování je velmi vysoká. Je tøeba však varovat pøed hledáním morálních problémù ve všem. Øada morálních otázek a problémù vystoupila do popøedí v okamžiku, kdy se zaèaly zavádìt nové technologie, nová léèiva a léèebné postupy.

1.1.2 Co je morální dilema? Je to situace, kdy èlovìk èelí alespoò dvìma rùzným alternativám, pøièemž ani jedna z nich se nezdá být optimálním øešením daného problému. V jistém smyslu lze dilema pøirovnat ke køižovatce nebo rozcestí, jejichž smìry nevedou zcela ke kýženému cíli. ICN Code for Nurses: Ethical Concepts Applied to Nursing (ICN 1953, 2000) uvádí, že sestra, porodní asistentka, peèovatelka je osobnì zodpovìdná za své kroky a dodržování profesních závazkù a žádá se, aby: • vždy jednala tak, aby to sloužilo zájmùm pacientù/klientù a jejich blahu, • zajistila, aby žádný èin nebo opomenutí v rámci kompetencí nemìlo škodlivé dùsledky, pokud jde o zájmy a bezpeèí pacientù a klientù. K etickým dilematùm vedou morální konflikty a rozpory. Konflikty a dilemata se vyskytují tam, kde èlovìk musí èinit rozhodnutí. Èím je t잚í pøedvídat dùsledky urèitých èinù, tím vìtší je dilema. Nìkdy je možné dosažení kompromisu. Takový kompromis však ve zdravotnictví není možný pøi rozhodování mezi životem a smrtí.

1.2 Etymologie slova etika V našich støedoevropských podmínkách etymologický vývoj slova etika má tøi jazykové aspekty. Základ používaných slov se vyvinul z øeètiny, latiny a staroslovìnštiny. 1. Øecký základ. Ethos oznaèuje zpùsob jednání, postoj a smýšlení osob. Pùvodnì znamenalo místo bydlení urèené spoleèenstvím nebo pùvodem. Vyvinulo se pøenesenì z pøesnì hranicemi urèeného místa pro pastvu.

14

Etika v ošetøovatelství

2. Latinský základ. Mos je slovo, od nìhož se odvozuje pojem morálka. Znamenalo pùvodnì vùli, oznaèovalo pøedevším vùli uloženou èlovìku bohy nebo panovníky, tedy pøedpisy a zákony, a pak tradièní mravy a obyèeje (mores). V prùbìhu etymologických zmìn slovo mos (tak jako ethos) nabylo významu jako osobní zpùsob života, smýšlení, charakter a mravní chování jednotlivce. 3. Slovanský základ. Èeské slovo mrav pochází z praslovanského základu norv, staroèesky nrav. Praslovanský kmen je zachován v ruštinì „nravisja“, tj. líbit se. Je tedy nrav, pozdìji mrav, nìco, co se obecnì líbí, co je vhodné. Obyèejnì se používá mrav v množném èísle mravy stejnì jako latinské mores. Etymologie slova „etika“ nejprve zdùrazòuje sociální kontext, do nìhož byly etické, morální, eventuálnì mravní jevy pùvodnì zasazeny jako spoleèný mrav, obyèej, zvyk a zákon spoleèenství.

1.3 Etické teorie Etika se v zásadì skládá ze 3 oborù: • Metaetika. Filozofie morálky na úrovni nejvyšší abstrakce. Zabývá se podstatou morálního myšlení a ujasnìním terminologie co je dobro, zlo, štìstí. • Normativní etika. Pokouší se formulovat postupy a mechanizmy k øešení etických problémù. Etické postupy nás provázejí v rùzných formách celým životem. Nìkteøí autoøi však nepovažují hledání formálních a univerzálních etických postupù za nutné a snaží se spíše školit vnímavost jedince tak, aby rozlišil dobré a zlé podle toho, jak se v životì za daných okolností vynoøují – hovoøíme o partikularizmu. • Praktická etika. Studuje konkrétní situace a rozhodnutí buï komplexnì, nebo v rámci urèitého oboru – pak se tato etika nazývá profesní etika: lékaøství, podnikání, právo, pedagogika, ošetøovatelství atd. • Etiku lze rozlišovat také podle jiných hledisek: • Etika heteronomní. Etické zásady jsou dány z vnìjšku spoleèenskou autoritou, popøípadì Bohem. • Etika autonomní. Èlovìk (spoleènost) si sám vymezí etické zásady. Dále se mùžeme setkat s pojmy: • Individuální etika. Zabývá se morálním profilem jedince. • Sociální etika. Etika sociálních skupin. • Bioetika. Termín není chápán jako synonymum lékaøské etiky, ale jako samostatná disciplína, která studuje etické otázky v souvislosti se vznikem a závìrem života a života vùbec. Pøekraèuje rámec existence èlovìka a jeho zaèlenìní do pøírody, øeší i vztah k životnímu prostøedí.

Etika – vìda o morálce

15

1.4 Etické hodnoty a principy Etika nestanoví co smíme a co nesmíme. Etika nám pomáhá hledat a rozlišovat za všech okolností co je mravné, co je nemravné a podle toho jednat správnì, èi nesprávnì. Etika je úzce spojena s teorií hodnot. Jelikož za nejvyšší lidskou hodnotu bývá z etického hlediska pokládáno dobro, etika nᚠuèí rozpoznávat, co je dobré a co není dobré.

1.4.1 Etické hodnoty Pokud budeme pøedpokládat, že vše, co potøebujeme nebo na èem nám záleží má urèitou hodnotu, pak je zøejmé, že existují mnohé hodnoty, a že nejsou dosažitelné souèasnì. Proto první a nejdùležitìjší otázka etiky zní: „O které vìci bychom mìli dbát?“ a pak „Co budu dìlat nebo co budeme dìlat v této konkrétní situaci?“ Je pøirozené, že pøemýšlíme o smyslu života, a je stejnì tak pøirozené, že existují situace, v nichž si nejsme jisti, co bychom v té které konkrétní situaci mìli dìlat. Tyto otázky mohou pøinášet mnoho rozdílných odpovìdí. Jakou odpovìï v dané situaci preferovat? Hodnota je vždy pøijímána jako norma a má tedy normativní charakter. Pokud je nìjaký èlovìk zøetelnì hodnotovì orientován urèitým smìrem, tedy má-li jasnou hodnotovou orientaci, považuje za správné, dobré a mravné i pro všechny ostatní, aby byli orientováni podobnì jako on. Jeho hodnotová orientace tak zároveò výrazným zpùsobem urèuje i jeho morálku. Pøi rozmanitosti hodnotových oblastí a hodnot se objevuje otázka, zda existují hodnoty bytostnì lidské, jejichž prostøednictvím se jedinec stává „dobrým èlovìkem“. Skuteènì lidské se rodí, když èlovìk odpovídá na volání druhého, pøi setkání s druhým. Takové hodnoty nazýváme mravními hodnotami, mravním dobrem. Neexistuje žádná všeobecnì platná hodnotová teorie, filozofové se o povaze hodnot stále pøou. Existují však teze, které se jeví v tomto kontextu jako obzvláštì pøípadné. Jsou urèité základní, neboli všeobecnì platné hodnoty, a dále urèité dílèí, neboli druhotné hodnoty. Nakrmit hladové dítì je vždy správné, ublížit dítìti je vždy špatné. Existují urèité základní mravní normy o dobru a zlu. Pokud se shodneme, že existují urèité základní nebo univerzální mravní hodnoty (univerzálie), máme poøád ještì problém, jak pøesnì rozlišit, které hodnoty jsou základní a které druhotné. Hodnoty morální a jiné než morální povahy. Neexistují žádná jasná kritéria, podle nichž lze pøesnì rozlišit tyto dva soubory hodnot. Nepochybujeme vùbec o tom, že do sféry mravních hodnot patøí spravedlnost, štìstí, láska, ctnost. Na druhé stranì takové hodnoty jako znalosti, moc, bohatství, výkonnost, schopnosti jsou zpravidla øazeny mezi hodnoty „jiné než morální povahy“. To ovšem neznamená, že musí být nemorální.

16

Etika v ošetøovatelství

Dvì hodnoty nejsou sluèitelné, pokud jich nelze plnì docílit zároveò. Není možné mít zároveò dokonale bezpeènou a dokonale svobodnou spoleènost. Když chceme být bezpeèní i svobodní, musíme pøijmout urèité kompromisní øešení a problém spoèívá v tom, jaké jsou meze kompromisu a jak by jich mìlo být dosaženo. Existují hodnoty soumìøitelné a nesoumìøitelné. Lze vážit a mìøit kvalitu èi kvantitu vìcí, avšak je obtížné, a nìkteøí filozofové tvrdí, že nemožné, porovnávat a mìøit mravní hodnoty. Co je dùležitìjší nebo cennìjší? Napøíklad život nebo svoboda, život nebo dùstojnost? Morální hodnoty jsou specifické, protože od jiných hodnot implikují povinování. Pokud cítíme mravní hodnotu, pak také cítíme, že má být uskuteènìna. Hodnoty mùžeme dìlit také podle hierarchie: • Hodnoty pøíjemného a nepøíjemného – to jsou hodnoty nejnižšího stupnì ve smyslu motivace podle libosti a nelibosti. • Hodnoty vitálního cítìní – to jsou hodnoty vyššího øádu ve smyslu stupnì životního pocitu v protikladech – vznešené a nízké, zdravé a nemocné, mladé a staré. • Duchovní hodnoty – k nim patøí hodnoty morální, právní, estetické, pravdy ve vìdì. • Hodnoty posvátna – nejvyšší skupina hodnot. Morální kvalita urèitého jednání záleží v koneèné instanci na mravní kvalitì smýšlení a na vùli èlovìka, který jedná. Èlovìk se chová mravnì dobøe, pokud jedná vìdomì a chtìnì v souladu s povinností, naopak jedná špatnì, jedná-li vìdomì a chtìnì v rozporu s povinností. Je proto rozumné snažit se zjistit nebo zavést urèitý øád nebo pravidla urèující preference pro rozhodování o tom, jaký postup bychom mìli zvolit v urèité situaci, to je úkolem etiky. Etická teorie má za cíl vytvoøit mechanizmy pro øešení našich morálních problémù, v nichž se uplatòují tøi principy: 1. Hodnota života: Zde máme na mysli hodnotu morální. Drahocennost života je všeobecnì uznávaným principem. Je problematické napø. pøi hromadných katastrofách stanovit, koho s omezenými kapacitami pøednostnì zachránit – èí život má vìtší hodnotu. 2. Kvalita života: Co rozumíme kvalitou života? Nìkteøí do ní zaèleòují kvalitu životního stylu, napø. hojnou aktivitu a rekreaci, nebo domácí rodinné štìstí v souvislosti s péèí o dìti. Kvalitu života samotného ovšem vyjadøují spíše velièiny jako zdraví, naplnìní potøeby být milován a milovat, možnost využívat všechny schopnosti. Kvalita života je subjektivní, vnitøní pojem. O kvalitì cizího života si mùžeme udìlat jen pøibližnou pøedstavu, která bude ovlivnìna našimi postoji a zkušenostmi.

Etika – vìda o morálce

17

3. Posvátnost života: Princip posvátnosti života vyplývá zpravidla z náboženských postojù. Uznávají jej však i lidé, kteøí nejsou religiózní, protože naše kultura je ve svých základech køesanská. Výhody ujasòování hodnot v sesterské praxi: • Je to proces, kdy si uvìdomujeme hodnoty øídící naše jednání. • Podporuje rozhodování. Není to však synonymum pro etický rozhodovací proces. • Podporuje rozvoj osobnosti, protože podporuje uvìdomování sebe sama (sebereflexi). • Slouží jako klíè k hodnotám pacienta/klienta a usmìròuje intervence sestry. • Umožòuje vnitøní pohled do systému hodnot. Toto uvìdomování umožòuje jedinci udržet si, resp. zmìnit hodnotový systém. • Ve zdravotnictví podporuje schopnost empatie. Hodnoty lidí se v prùbìhu života mìní, a to má obecnou platnost bez ohledu na skuteènost, v jaké kultuøe se formovala jejich osobnost. Hodnoty se mìní také s ohledem na zdravotní stav. Nìkteré hodnoty považujeme v životì za zajištìné a neuvìdomujeme si, že mùže nastat jejich zmìna: napø. ochrnutí po automobilové nehodì, ztráta sluchu atd. Identifikace hodnot pacienta/klienta má velký význam pro etické jednání sestry. Identifikace hodnotového systému pacienta/klienta pomáhá: • Najít pacientovi/klientovi nový a smysluplný systém životních hodnot po pøekonání úrazu nebo choroby, popøípadì v životì s následky úrazu (napø. ochrnutí dolních konèetin), v životì s nemocí (napø. pacient na dialýze). • Získat informace o reakcích pacienta/klienta na úraz nebo chorobu. • Hledat alternativní cíle, když pùvodní hodnotový systém ztroskotal a nelze ho obnovit. • Plánovat takové ošetøovatelské vstupy, které podporují kulturní a zdravotní pøesvìdèení pacienta/klienta. S hodnotovým systémem pacienta/klienta se mùžeme seznámit nìkolika zpùsoby: • Konverzací s pacienty/klienty o jejich práci, rodinì, domácích zvíøatech, zájmech, úspìších v minulosti, cílech a majetku. • Nasloucháním rodinì a pøátelùm pacienta. Pøátelé nebo èlenové rodiny mohou èasto poskytnout záchytné body náhodnými poznámkami. • Prozkoumáním zdravotních záznamù pacienta, které nám mohou odhalit jeho osobní hodnoty.

18

* Etika v ošetøovatelství

1.4.2 Základní etické principy v ošetøovatelství Autonomie. Etický princip, který poukazuje na to, že každý by mìl mít právo urèovat své chování a jednání podle svých osobních etických zásad. Ctít autonomii jednotlivce znamená pøipustit jeho volbu podle osobních hodnot a pøesvìdèení. Autonomie jedince má také sociokulturní kontext vèetnì náboženství. Autonomní pacienti/klienti ošetøovatelské péèe mohou dle svého uvážení pøesunout odpovìdnost za rozhodování na jinou osobu – napø. ošetøovatelku-sestru. Beneficence – prospìšnost. Závazek konat dobro a vyhnout se pùsobení škod nebo újmy. Sestry jsou vázány povinností podnikat takové kroky, které prospívají pacientovi. Nìkdy to znamená nezùstat neèinný. Dùvìryhodnost. Zùstat vìrný svým závazkùm a dodržovat je. Tyto závazky vyplývají z dùvìryhodného vztahu mezi pacientem a poskytovatelem péèe, jde napø. o dodržování slibù a zachování soukromí citlivých dat. Moderní ošetøovatelství zdùrazòuje, že by sestra mìla pùsobit jako obhájkynì pacienta a jeho práv. Dùvìryhodnost je zakotvena i v ošetøovatelském etickém kodexu. Spravedlnost. Princip vyžadující rovné jednání s lidmi, kteøí jsou v podobné situaci a diferencované jednání s lidmi, kteøí jsou v rùzných situacích. To znamená, že pokud mají pacienti stejné potøeby ve vìci zdraví, mìlo by o nì být postaráno stejnì. Veracita – pravdomluvnost. Závazek øíkat druhým pravdu a neklamat je. V jistém smyslu se dá mluvit o pravdivosti vùèi sobì samému. Pravdomluvnost je oceòována v øadì kultur a v jejich tradièních hodnotách. Je nìèím, co druhým „dlužíme“, èím jsme jim povinování.

1.5 Vztah etiky a práva Ideální stav je takový, kdy se etická a právní norma shoduje. Etika je vìdou normativní a vymezuje rozsah etických zákonù. Vždy je velmi dùležité rozlišovat mezi mravními postuláty a právními zákony. Etika respektuje dilematické situace, právo (právní zákon) dbá o jednoznaèné postuláty. Zatímco zákon zaruèuje minimální standardy nebo kritéria vynutitelná prostøednictvím sankcí a trestù, má etika tendenci dosáhnout ideálního stavu. Je dobrovolná a nemùže být vynucena. Zákon je neosobní, potlaèuje nežádoucí chování s cílem prosadit své požadavky. Etika je osobnìjší a závislá na svìdomí èlovìka. Mùže pøedjímat situace vznikající ve zdravotní péèi, ve vìtšinì pøípadù døíve a ve vìtším rozsahu než zákon. Zákon a etika se mùže posilovat. Zákon chrání, zajišuje práva, zatímco etika vyžaduje, abychom jednali podle zásad, které èasto pøesahují povinnosti dané zákonem. Zákon poskytuje urèitá práva týkající se napø. informovaného souhlasu nebo mlèenlivosti, ale silná empatie k zásadám respektování autonomie

Etika – vìda o morálce

19

pacienta/klienta mùže vést k dobrovolnému rozšíøení tìchto práv až za zámìr zákona. • Mravní hodnoty musejí mít alespoò rámcovì svou podporu v zákonech. • Etické kodexy jsou pouze mravnì závaznou normou, ale nemohou odporovat platné legislativì. • Právo je pouze minimum etiky. • Pro zdravotníky je dùležité orientovat se jak v mravnì závazných, tak právnì závazných normách.

K dùležitým souèasným etickým kodexùm, které by se mìly ve zdravotnictví respektovat a které by mìla ošetøovatelka-zdravotní sestra znát, patøí: Všeobecná deklarace lidských práv (1948) Ženevská deklarace (1948) Úmluva na ochranu lidských práv a základních svobod (1950) Kodex sestry ICN (1953, naposledy novelizován 2000) Helsinská deklarace (1964) Mezinárodní pravidla pro chování sestry (1964) Deklarace práv duševnì postižených lidí (1971) Úmluva o právech dítìte (1989) Kodex sester pøedložený Èeskou asociací sester (1991) Etické normy v ošetøovatelství (1991) Práva pacientù (1992) Etické principy èinnosti a spolupráce oddìlení lékaøské genetiky (1992) Charta práv hospitalizovaných dìtí (1993) Mezinárodní etický kodex porodních asistentek (1993) Etický kodex Èeské lékaøské komory (1996) Úmluva o lidských právech a biomedicínì Rady Evropy (1997) Dokument Rady Evropy k péèi o smrtelnì nemocné (1999) Deklarace práv onkologických pacientù (2002) Tento výèet není úplný, upozoròuje na nejvýznamnìjší kodexy, které se do etického rozhodování ošetøovatelky-zdravotní sestry promítají. Etika se nikdy neomezovala jen na to, aby definovala dobro pouze jako to, co je subjektivnì shodné se svìdomím. Vždy usilovala o poznání, co je mravnì správné v rùzných oblastech praxe a snažila se toto správné uplatnit sociálnì jako normu. Ve všech sociálních útvarech je nutné minimum mravní identity. Èlovìk není mravní bytostí od pøirozenosti, ale jeho morálnost je výsledkem kultury, tzv. strategie kultury.

20

Etika v ošetøovatelství

Normy. Sociální pravidla jednání. Jsou mìøítkem mravnosti a nárokují si obecnou platnost. Normy uspokojují potøebu orientace èlovìka ve svìtì, protože dávají urèitý obecnì závazný øád. Rozlišujeme normy mravní a právní. Legalita. Shoda mravní normy a legislativní zákonné úpravy. Etické požadavky, které jsou kladeny na zdravotníky lze právním zpùsobem definovat a zabezpeèit. Právní odpovìdnost. Za ošetøovatelskou praxi je specifikována zákony – legislativou. Právní normy. Pùsobí sociálnì, mimo jiné tím, že jejich plnìní lze vynutit. Mravní norma se stává právní normou, jakmile je vyhlášena pøíslušným veøejnì oprávnìným orgánem. Právní norma má formu zákona.

1.6 Mravní normy Za mravní normu je vìtšinou považováno „nepsané pravidlo“, které platí v urèité spoleènosti, skupinì, profesi atd. Mravní norma je urèována i tradicí a podporována veøejným mínìním. Vnímáme ji pøedevším jako nepsané pravidlo, což ovšem neznamená, že nemùže mít podobu doporuèení, pøedpisu, pokynu (etické kodexy, charty práv pacientù). Když mravnì hodnotíme lidské jednání, vždycky pøedpokládáme, že jednající osoby poznávají rozdíl mezi dobrem a zlem. Pracujeme s pojmy mravní hodnocení, svìdomí, dobrovolnost, odpovìdnost. Každá spoleènost, každá profese má minimum mravní identity. Mravním normám se lze uèit. Morální odpovìdnost za ošetøovatelskou praxi je specifikována etickým kodexem. Mravní normy. Žijí tím, že jsou pøevážnì pøijímány v sociálních útvarech. Bez minima sociálnì pøijímaných mravních norem není možná existence žádného sociálního útvaru. Mravní hodnocení. Pøedpokládáme, že každý èlovìk nìjak ví, co je dobré a co je špatné alespoò ve všeobecném smyslu. To nevyluèuje, že v jednotlivém pøípadì lidé mohou mít o dobru a zlu zcela rozdílné názory. Svìdomí. Pøedpokládáme také, že každý rozhodnì ví, že dobro je nutno konat a zlo nekonat. Toto všeobecné poznání dobra a zla, které spontánnì samozøejmì pøedpokládáme ve styku s lidmi, oznaèujeme bìžnì jako svìdomí. Z etymologického hlediska èeský výraz vystihuje to, co dìláme „s vìdomím“. Za svìdomitého považujeme takového èlovìka, který plní dùslednì svoje povinnosti. Jiný èlovìk mùže ovšem z dùvodu „svého svìdomí“ tyto povinnosti neplnit. V souvislosti se svìdomím se dostává do popøedí také otázka povinnosti èlovìka. Svìdomí dává èlovìku schopnost morálnì hodnotit své jednání. Rozlišují se dvì polohy èi funkce svìdomí, a to svìdomí pøed èinem a svìdomí po èinu. Pro mravní hodnotu jednání je rozhodující svìdomí, které èinu pøedchází. Dobrovolnost. Když mravnì posuzujeme lidské jednání, vždycky pøedpokládáme, že jednající je v urèitém smyslu pánem svého jednání. Sám se rozhodl,