01/09
zpravodaj ks hradec králové
www.kshk.cz
leden 2009
482 slova na leden
JEDNI DRUHÝM C. S. Lewis kdysi řekl: „Bůh se může ukázat ve své skutečné podobě jen opravdovým lidem. A to znamená nejen lidi, kteří jsou dobří jako jednotlivci, ale také lidi, kteří jsou sjednoceni v určitý celek, kde se navzájem milují, pomáhají si, ukazují Boha jeden druhému. Protože tak si Bůh lidstvo představoval – jako hráče v jedné kapele či orgány v jednom těle.“ I když to nedovedu říct tak hezky jako tenhle britský spisovatel, i já si myslím, že slůvka jako „spolu“ a „navzájem“ jsou hodně důležitou součástí Boží vůle pro jeho lid. I proto se v roce 2009 daleko víc ponoříme do tématu domácích skupinek, protože jsou výborným místem, kde můžeme tento Boží plán prakticky žít - nejen o něm snít a básnit.
Kristus k slávě Boží přijal vás. (Římanům 15,7) Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého! (1 Korintským 10,24) Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. (Galatským 5,13) Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili. (Galatským 5,15) Navzájem se neprovokujme a jedni druhým nezáviďme. (Galatským 5,26; KMS) Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův. (Galatským 6,2)
I proto vás chci na prahu nového roku pozvat, abyste spolu se mnou otevřeli Bibli a přemýšleli, co Bůh „zakódoval“ do fráze „jedni druhým“. Zkuste to vzít jako takovou novoroční inventuru: pomalu, verš za veršem se podívejte, kde Boží slovo žijete a kde máte naopak rezervy.
Proto zanechte lži a `mluvte pravdu každý se svým bližním´, vždyť jste údy téhož těla. (Efezským 4,25)
Ale teď už pšt! Nechci vás rušit při vašem povídání s Hospodinem na prahu nového roku…
V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým. (Efezským 5,21)
Jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy. (Římanům 12,5) Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. (Římanům 12,10) Mějte porozumění jeden pro druhého. (Římanům 12,16) Proto přijímejte jeden druhého, tak jako
Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. (Efezským 4,32)
Každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. (Filipským 2,4) Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. (Koloským 3,13) Se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte. (Koloským 3,16) Navzájem se povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte. (1 Tesalonickým 5,11)
Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. (Židům 10,24) Nestěžujte si jeden na druhého, bratří, abyste nebyli odsouzeni. (Jakubův 5,9) Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. (Jakubův 5,16) Buďte jedni k druhým pohostinní a nestěžujte si na to! (1 Petrův 4,9) Ne že bych ti psal nové přikázání, ale připomínám to, které máme od počátku: abychom milovali jedni druhé. (2 Janův 1,5) V Kristu váš Jakub Limr
zpověď
...ŠTAFETU PŘEBÍRÁ MARKÉTA ZÁVODNÍ Svědectví o tom, jak si nás Bůh našel, vedou v Mozaice topten oblíbenosti. Proto klasická otázka úvodem: Jak si našel tebe? Já si myslím, že On mě nehledal, ale že se mnou byl od narození. A kdy jsem Ho poznala a přijala do svého srdce? No, to je na delší povídání... Stručně by se dalo říct, že to byl „běh na dlouhou trať“. Jsem ráda, že byl se mnou trpělivý a nevzdal to. Poprvé jsem začala přemýšlet o Bohu v době dospívání, kdy jsem hledala smysl života. Nebyl kolem mě ale nikdo, kdo by mi vyprávěl o Ježíši, tak jsem zatím přijala víru v „nějakého“ Boha a dál jsem to neřešila. Po druhé to bylo někdy kolem mých pět a dvaceti let, kdy jsem prožívala těžké období, skoro až beznaděj. Bůh ke mě promluvil a já se v bázni a zároveň naplněná Boží láskou rozplakala. Ještě to ale nějaký čas trvalo, než jsem Ho přijala do svého života a aktivně hledala místo, kde bych Mu mohla děkovat a chválit Ho. To se stalo až v červnu 2006, kdy mě Jolanka Vavřinová pozvala do sboru Mozaika KSHK. Tady mi konečně řekli o Ježíši a Jeho lásce ke mě. Díky Bohu za to! Když se ohlédneš do svého života „před Kristem“, jaké vidíš změny v tom „po Kristu“? Veliké!!! Vše co mám je díky Ježíši! Z těch největších: nový život; poznání pravdy (hledala jsem ji dlouho) a Boží lásky, která mě sytí; manžela, kterého mi Bůh přivedl půl roku po křtu (to je fofr, že?!); mimíska Daníska a nové rodiny. A co se týká přímo mě, tak změna, kterou vnímám nejen já, ale i mé okolí, je klid a vnitřní pokoj. Díky Ježíšově lásce jsem smířená sama se sebou. Také mě pomohl zbavit se mnoha nepěkných návyků, jako například kouření a vůbec špatného stylu života. Více jak rok jsi manželkou; pár měsíců maminkou. Jak se v těchto - pořád ještě čerstvých - životních rolích cítíš? Nádherně! A unaveně. Taky jsem často nejistá v roli maminky, ale nejsem na to sama. Bůh je v tom se mnou a to je super! Skoro pořád tě vídáme s úsměvem na tváři. Co ti dělá radost? A máš aktuálně i nějaké starosti? Radost mi dělá, když mě Ježíš miluje (což je vždycky!). Danísek, když spí (což je zatím jen občas :-) . Manžel, když mě drží v náruči (což by mohlo být častěji ;-) ). A povídání s přáteli (i když poslední dobou začínám trpět i samomluvou). To, že mě
vidíte často s úsměvem na tváři, je nejspíš tím, že jsem ráda mezi lidmi a mezi svou novou rodinou obzvlášť! A starosti? Já mám starostí, no jéje! Nemám umytá okna, a to je po Vánocích! A stále nestíhám žehlit a uklízet! Z těch méně úsměvných bych asi řekla obavy o zdraví mého statečného muže a krásného synka. Prozradíš nám, k čemu se cítíš Bohem povolaná? A jé... Tak na to jsem hledala dlouho odpověď. Stále jsem přemýšlela o něčem velikánském. Ale nakonec jsem hledat přestala... V současnosti si myslím, že mě prostě a jednoduše Bůh povolává být dobrou manželkou a maminkou. Jestli bude v budoucnu i něco jiného, to ví jen On! A co sbor? Co se ti na KSHK libí a co by sis přála změnit? Na našem sboru se mi líbí, že „je“! Miluji svou novou rodinu, kterou mi Bůh dal, a jsem vděčná, že to zde mohu říct: „Mám vás všechny moc ráda!“ A co bych změnila? Já ani vlastně nevím... Někdy si něco myslím, ale pak mi Bůh ukáže, že se na to dívám špatně a já zas o kapku zmoudřím. Raději nechci sama nic změnit. Chci milovat a nechat změny na Ježíši... Máš nějaké zvláštní přání? Poslední dobou si v srdci nosím jedno z největších přání. Toužím „vonět“ po Ježíši. Aby kdokoliv, kdo se se mnou setká, poznal, že se setkal s Ježíšem. Zní to možná trochu neskromně, ale je to mé největší přání: aby lidé na mě viděli Ježíše a aby se skrze mne s Ním mohli setkat. Jaké místo na planetě Zemi je pro tebe to nej? Asi všude tam, kde je nějaká voda :-) Řeka, potůček, rybník, jezero, moře... Jaký příběh v Bibli je pro tebe ten nej? Žádný konkrétní mě nenapadá. Hodně ráda mám příběhy, kdy Ježíš uzdravoval. Ráda si čtu nebo poslouchám v mp3 přehrávači Pavlovy listy z překladu NBK. A jsem nadšená příběhem Davida a Goliáše! Upřímně - nemám ještě přečtený celý Starý Zákon (je tam na mě moc krve a tak se mi do toho tolik nechce). Takže ještě nevím, zda tam na mě nějaký ten „nej“ příběh nečeká... Jaká barva je tvoje nej? Červená! :-)
Jaké jídlo je pro tebe nej? Jakékoli, kde je špenát, hermelín, niva a bramboráčky! Nejlépe, když je to všechno na jednom talíři :-) To se mi splnilo na svatební cestě, v jedné Keltské restauraci ve Valticích. Jaké knihy jsi zařadila mezi své nej? Úchvatná, Pět jazyků lásky, Honba za drakem, jakákoli od Hanky Pinknerové a další. Je jich hodně, protože velmi ráda čtu a nedokážu říct, která je mi nejmilejší. A jaký film? A jéje, to bude podobné jako s knížkami... Od doby, co jsem Ježíšova, se mi pár filmů přestalo líbit. Ale stále zůstává na vršku Pán prstenů. Jinak se mi líbí klasické staré české filmy, české pohádky a samá romantika (Láska nebeská a spol .). Také mám hodně moc ráda záznam divadelní hry Sluha dvou pánů s Miroslavem Donutilem. Ten mě vždycky rozesměje! A co hudba? Karel Řeřábek, Citadela 365, Louis Armstrong, klipy, které dává na svůj blog Péťa Shrek, a další. Jakou biblickou postavu máš nejraději? Ze Starého Zákona krále Davida a z Nového Zákona apoštola Pavla. A tvůj nejoblíbenější verš? „Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“ (Židům 13,5). A ještě Žalm 91 a 1. Korintským 13.kapitola.
aktuálně ze sboru SETKÁNÍ STARŠOVSTVA 16. PROSINCE 2008 Naše poslední setkání v r. 2008 trvalo klasicky kolem tří hodin. Tentokrát jsme věnovali víc času modlitbám než obvykle, takže jsme rokovali a zapisovali méně. Proto budou v tomto vydání informace ze staršovstva stručnější. Po prosincovém setkání vedoucích jsme se věnovali právě tomuto tématu: setkávání vedoucích. Velké otazníky se vznáší nad tím, jak prakticky uchopit vizi pro následujících několik měsíců: „budovat tým, být týmem.“ Jsme přesvědčeni, že je od Boha a že je to dokonce jedna z klíčových věcí, aby se sbor posunul dál. Jak má ale konkrétně vypadat cesta k naplnění této vize? Na listopadovém setkání s Markem Prosnerem jsme mluvili i o teambuildingu jako o jednom z prvků, který v rámci budování týmu zařadíme. V prosinci to bylo ale přijato dost rozporuplně. Pro některé to bylo zbytečné, někteří to dokonce viděli jako vážnou chybu do teambuildingem se pouštět. Otevřeně tedy přiznáváme, že cestu k tomu být týmem stále – společně s ostatními vedoucími – hledáme. Možná jste to zaregistrovali, že se sboroví vedoucí schází jedno měsíčně. I v roce 2009 budeme v setkávání pokračovat, a to ve stejném „rytmu“: každé první úterý v měsíci. Výjimkou bude březen, kdy se do HK opět chystá Marek Prosner, takže se jako vedoucí uvidíme některé sobotní odpoledne spolu s ním. První setkání vedoucích v r. 2009 bude ryze modlitební. Společně budeme Bohu
přinášet různé sborové oblasti, ale také čekat na Jeho odpovědi. Zkrátka budeme také zticha, aby Bůh mohl mluvit. Jedno z hlavních (určitě ne jediné) témat sborového života pro r. 2009 budou domácí skupinky. Chceme oprášit pohled, který jsme měli od začátků KSHK „být skupinkovým sborem“. Více o tom budeme mluvit na únorovém setkání vedoucích. Z toho i vyplývá, že od února dál se nejen prostřednictvím Mozaiky budete dozvídat víc. V Mozaice 02/2009 se můžete těšit na jakési představení stávajících skupinek atp. Jako starší jsme dostali podnět, abychom se při Večeři Páně vrátili k liturgii (používá se v některých sborech KS a otiskl ji i Dan Drápal ve svojí knížce Budování sboru), a dali tak větší prostor společnému vyznávání a věcem typu přání/ požehnání pokojem s podáváním rukou. Zkusmo a občas liturgii zařadíme. Uvidíme, jakou to vyvolá diskusi a jestli z toho bude nějaké dobré ovoce. Pokud by to vyznělo naprázdno, nemá smysl něco takového dělat. Na druhou stranu je hloupost smést to ze stolu jen jako nějaký akt náboženství. SBÍRKY Děkujeme všem, kdo jste přispěli do vánoční sbírky pro azylový dům matek s dětmi. Vybralo se bezmála 5.000,- Kč, což je o dva tisíce více než na stejný účel v roce 2007.
ACETu, konkrétně na službu Tomáše Řeháka; 25. ledna to bude náš příspěvek do mzdového fondu KS na plat Marka Prosnera. Starší sboru NOVINKY A ZMĚNY V DĚTSKÉ SLUŽBĚ Od ledna letošního roku jsme se rozhodli s ohledem na zkušenosti z uplynulých měsíců zůstávat s menšími dětmi během chval na shromáždění a až v jejich závěru odcházet na dětskou skupinku. Další věcí je prosba směrem k rodičům, aby své děti na nedělní skupinku vždy přivedli včas. Pozdní příchody totiž ruší ostatní děti v programu. Jako orientační hranici příchodu do „nedělky“ jsme se rozhodli stanovit čas 16:30hod. Pokud bychom se ve velkém sále zdrželi déle (například když budou delší chvály), je toto časový limit příchodu dětí do Žirafy. Nejpozději od února bude možné na sborových internetových stránkách www.kshk.cz (v Projektech) dohledat veškeré dosud vytištěné pracovní listy, včetně „domácích úkolů“. Pokud jste tedy v minulosti o některé vyučování přišli, můžete si list vytisknout, nebo alespoň nakouknout, jakým tématem jsme se zabývali. Tyto materiály jsou samozřejmě zdarma a volně šiřitelné. Karolina Limrová
V lednu budou dvě sbírky na bohoslužbách KSHK: 18. ledna na misijní službu
pastýřský list
VYDÁVALI SVĚDECTVÍ O TVÉ OPRAVDOVOSTI Hlásej Slovo, přicházej s ním vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej se vší trpělivostí a s vyučováním. Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních žádostí budou shromažďovat učitele, aby jim říkali, co je jim příjemné; odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím. (2 Timoteovi 4,2) Určitě také máte tu zkušenost, že léta tak nějak uvnitř něco víte a najednou to někdo jiný řekne a ono to ožije novým způsobem. Nedávno jsme si četl přepis vyučování Dereka Prince „Duchovní boj“. Při pročítání jsem se dostal až ke zbraním duchovního boje. Modlitba (jasně), chvála (bez pochyby), a pak je tu něco, co jsem si nějak mys-
lel, ale asi nikdy nevyjádřil: kázání Božího slova. Kázáním Slova boříme lidské výmysly… Kázání se vždy týká dvou stran: toho, který káže, a toho, kdo kázání poslouchá. Na kazatele je vložena povinnost vykládat Boží slovo jako celek a přinášet celou Pravdu
Boží. Pokud to nebude dělat, bude za to souzen, protože má autoritu a zneužívá ji. Druhá strana, tedy my, kdo slovo posloucháme, jsme zodpovědní za to, jak s tím, co slyšíme naložíme. Ve verších v úvodu čteme hlásej, usvědčuj, domlouvej, napomínej, vyučuj. Proč? Což neplatí, že všichni máme Božího Ducha a že nás už nemusí nikdo učit? Důvodem je, že „přijde doba“, o které Pavel píše dále. Zmíněnou dobou může být jednak období, o kterém Pavel věděl, že přijde ještě za života Timotea, nebo to může být doba konce věků o které píše i ve 2 Timoteovi 3,1-5, a nebo to mohou být období, která se po staletí mohou cyklicky navracet.
Ta doba se vyznačuje tím, že lidé - křesťané nesnesou zdravé učení. Projevuje se určitou rozmazleností (kralicky rozmazaností), kdy člověk křesťan přijímá věci podle toho, zda jsou pro něj příjemné, a nebo nepříjemné. Dokonce si hledají učitele, kteří potvrzují, že to co jim je nepříjemné, je špatné. Jinými slovy, začnou se vyhýbat pravdě. Samozřejmě, že to neplatí vždy, že je pravda nepříjemná. Snad aby si někdo neudělal závěr, být pravdivý znamená být nepříjemný. Ježíš řekl, že je to pravda, co člověka činí svobodným. Vzpomínám na jednu sestru, která onemocněla a lékaři jí nechtěli naplno říci, že má rakovinu a že z jejich pohledu není naděje na život. Vyprávěla, že zažívala muka strachu a obav z nejistoty. Když jí
manžel později řekl, jaký je její stav, tak zakusila úlevu. Za nějaký čas zemřela - i když si myslím, že předčasně - tak smířená s Bohem a s vírou, že jde k Němu. Pravda ji skutečně osvobodila od falešných představ dobrých nebo zlých. 3 Janova 1,3-4 říká: Velice jsem se zaradoval, když přišli bratří a vydávali svědectví o tvé opravdovosti, o tom, že žiješ v pravdě. Nemám větší radost, než když slyším, že moje děti žijí v pravdě. Jan zde píše, že má největší radost, když ti které vychoval žijí v pravdě. Opravdovost je pravítko našeho života. Ale opravdovost našeho křesťanského života se začne vytrácet přímo úměrně neochotě naslouchat pravdě. Pokud chceme být Bohem proměňování musíme se nejen odevzdat Bohu, ale vystavit
se i kázanému Božímu slovu, které má moc nás proměnit. Jsou dvě možnosti jak se ke Slovu postavit, buď budeme mít postoj intelektuální nadřazenosti, nebo se necháme Slovem uchopit. Přeji Křesťanský společenstvím, abychom rostla v laskavé opravdovosti do pravdivé lásky. Marek Prosner Autor je členem Rady a nadsborovým služebníkem KS v ČR. Touto službou se věnuje mimo jiné i KSHK. Převzato se svolením ze Sborového listu KS Praha. Ilustrační foto: Jesper Noer
ze života sboru
MOZAIKOVÁ PŮLNOČNÍ I letos jsem zavítala na půlnoční bohoslužbu mezi paneláky a celkově to byl moc fajn čas strávený zaposloucháním se do vánočních písní a koled v podání rodinného klanu Růžičkových ;-) a vyposlechnutím vánočního poselství z úst našeho pastora. Nechyběly ani svícínky se světlem z Betléma, které každý při vstupu dostal a které dodávaly místu tu pravou vánoční atmosféru. Osobně jsem si hudební vystoupení Růžičkových moc užívala. Říkala jsem si, že je skvělé, když si rodina vystačí jako celá kapela. Kuba mluvil o světle. O pravém světle. Že pouze to dává život. Ne nějaká napodobenina nebo umělé světlo. Své slovo pak podtrhnul tím, že nám každému dal jednu vyškrtanou zápalku. Poukázal na to, že každý z nás je jako ta vyškrtaná zápalka. A že jedině Ježíš je pro nás tím pravým světlem. A o tom, že jsou Vánoce. Že nikdo nemusí zůstat se svou minulostí, ať byla jakákoliv. Každý, kdo si přizná, že je jako ta vyškrtaná zápalka a přijde k Ježíši, tak obdrží odpuštění a minulost je smazána. Na půlnoční přišla i nějaká parta teenagerů, kteří vyrušovali svými hlasitými poznámkami a bylo vidět, že je to, co slyšeli, provokuje. Pár z nich vydrželo zůstat až do konce. Na závěr se Kuba modlil, aby Bůh jednal se srdcem každého, kdo tam je a kdo ho třeba ještě nezná, aby si mohl uvědomit, že Ježíše potřebuje. Martina Kolářová
Vyšlo v Hradeckém deníku - sobota 27. prosince 2008
ze života sboru
VÁNOČNÍ ANKETA „Jak se vám líbily Vánoce 2008 v KSHK (např. adventní shromáždění, půlnoční atp.)?“ Honza Majurník: Vánoce v Mozaice byly jedním slovem boží! Adventní shromáždění - potěšilo mě, že se tam našlo i pár nevěřících lidí, kázání byla ostatně jako vždy plná Božího slova. potěšilo mě, že přijeli lidé i z jiných měst než Hradec Králové, byla to krásná kázání! Avšak na půlnoční mi neudělal radost začáteční incident mladých teenagerů, kteří si přišli evidentně popovídat nevhodným způsobem. Zjevně nechtěli slyšet Kristovo slovo, ale jen si popovídat, ale byl jsem rád, že když tato parta začala opouštět sál, někteří její členové zbyli až do konce. Vánoce v Mozaice hodnotím kladně a díky Bohu, že Mozaika je :-). Eva Plačková: Adventní shromáždění se mi líbila. Na půlnoční jsem se moc těšila, ale nepříjemně ji narušili ti výrostci. Mrzelo mě, že proti nim nikdo nezasáhl, až ke konci, ale to už to soustředění a náladu nezlepšilo. Martin Vlk: Za sebe musím říct, že jsem prošel v tomto čase Vánoc 2008 velikou osobní krizí. Toto vše ovlivnilo moje vnímání chodu našeho sboru. Já jsem dlouhodobě nějak neviděl Boha v našich sborových
aktivitách a byl jsem z toho velice špatný. Takže to pro mne bylo velice těžké, ale chvála Pánu, spolu s utrpením jsem mohl prožít i veliké Boží vítězství a nadpřirozenou útěchu. Skutečně, chtěl bych tímto velice upozornit na kázání, které zaznělo na adventním shromáždění 21.12.2008 (je možné si ho poslechnout na http:// www.kshk.cz/mp3/081221.mp3), kde kázal náš reverend na téma, kdy pastýř - ten dobrý pastýř - maže své ovce olejem a vysvětloval tři různé důvody, proč tak pastýř činí. Tak toto slovo pokládám za něco zcela výjimečného, jaká moudrost, hloubka a bravura, toto slovo pokládám za pravou Boží řeč, opravdové čisté slovo Boží. Toto slovo mne naprosto uzdravilo, mé problémy tímto slovem byly vyřešeny a já jsem dostal od Boha zjevení a odpovědi na všechny mé otázky. Takže jsem od té chvíle zase opět schopen vnímat věci s klidem a pokojem, kdy jsem ujištěn, uklidněn, že Bůh s námi počítá a potvrzuje nadpřirozeně sbor a našeho pastora, který je Božím nástrojem. Jsem za to OPRAVDU velice vděčný a děkuji Bohu, všechny zdraví Martin Vlk…:-) Martin Rak: Chtěl bych se pozastavit u průběhu půlnoční bohoslužby. Když budeme srovnávat tu loňskou a letošní, což by se nemělo, určitě najdeme mnoho rozdílů.
...objektivem F. Hlouška/DENÍK
Mozaiková půlnoční...
V počtu lidí, v programu a projevu účinkujících a návštěvníků. Zatímco vloni se pěla chvála na dokonalé hudební provedení a klidnou vánoční atmosféru, letos technika vyluzovala podivné zvuky a atmosféru narušovala skupinka náctiletých. Někteří řeknou, že loni to bylo lepší. Někteří zase vyzdvihnou to, že letos ti mladí neurvalci nebyli schopni vydržet až do konce. Nejspíš nemohli vydržet se dívat Pravdě do očí a naslouchat svému svědomí podněcovanému Duchem Božím. Tak se ptám - byl to zdar či nezdar? Na tuto otázku si budu muset odpovědět sám, stejně jako ostatní. Vím jen jedno. Byla jiná a změny k životu patří. Zamysleme se taky nad tím, kdo jsme a koho nám to Pán posílá. Laurie Bram: Adventní shromáždění mi daly velkou radost a požehnání. Vánoce jsou pro mě velmi důležité. Často slyším, jak lidé, a někdy hlavně křesťani, říkají, že se jim Vánoce nelíbí, že je to moc komerční a jenom o dárkách a tak. To je naše volba. My musíme rozhodnout, jaký význam to bude mít pro nás. Adventní shromáždění a půlnoční nám pomohly soustředit se na ten správný význam. Nemohu slovy popsat, jak to pro mě bylo důležité a jak jsem za to vděčná. Ptala se Martina Kolářová
přečetli jsme si jinde DVĚ PĚTINY ČESKÝCH RODIN CHODÍ O VÁNOCÍCH DO KOSTELA Ve dvou pětinách českých rodin patří k vánočním svátkům zvyk navštívit kostel. Stejný počet lidí se v České republice hlásí k některé církvi a v boha věří třetina Čechů. Zhruba každý druhý český občan se alespoň občas účastní bohoslužeb. Celkem 55 procent Čechů ale v boha nevěří a nepatří k žádné církvi. Údaje vyplývají z průzkumu agentury STEM, který se konal na počátku prosince. Pro 19 procent českých rodin je návštěva kostela o vánočních svátcích neodmyslitelnou tradicí. Návštěva kostela o Vánocích je o něco typičtější pro ženy než pro muže a tento zvyk praktikují o něco častěji starší lidé než mladší. O Vánocích kostel pravidelně navštěvují lidé silně věřící v boha, najde se mezi nimi ale i malá část (12 procent) lidí, kteří nemají návštěvu kostela o vánočních svátcích jako zvyk. Zdroj: ČTK
ze života sboru
MOZAIKOVÉ VÁNOCE OBRAZEM 2 1
4 Foto 1-3: Martin Vlk; foto 4: František Hloušek/DENÍK
3
Bůh mluví
OHLÉDNUTÍ ZA PROROCKÝMI SLOVY Z PROSINCE Obě slova, která chceme připomenout, abychom je neztráceli ze zřetele, ale pustili si je do života, jsou z první prosincové neděle. • Bůh ti říká: Má cesta je lemovaná Mou slávou. Jdeš-li po ní, poznáš to. • Vidění oka na konci shromáždění v souvislosti se dvěma věcmi. S modlitbou apoštola Pavla za duchov-
ní vidění/zjevení z Efezským 1,17-19, která na bohoslužbě zazněla: Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme. A potom podobné téma (prozření/prozřetelnost) z knihy Přísloví
3,19-22 (KR): Hospodin moudrostí založil zemi, utvrdil nebesa opatrností. Uměním jeho propasti protrhují se, a oblakové vydávají rosu. Synu můj, nechť neodcházejí ty věci od očí tvých, ostříhej zdravého naučení a prozřetelnosti. I budeť to životem duši tvé, a ozdobou hrdlu tvému.
zadáno pro dámy
JEN PRO PRO TEBE A PRO NĚJ Možná to také znáte. Když prožíváte krásný zamilovaný vztah, řada míst i věcí získává skrze něj punc jedinečnosti. Máte například „svou“ restauraci, kam s nikým jiným nechodíte. Nebo máte „svou“ píseň, na kterou jste spolu poprvé tančili. A kdykoli jí někde hrají, hned na sebe vrháte láskyplné pohledy. Možná máte „své“ místo, kam jezdíte každý rok oslavit výročí svatby. Některé z nás zase dostávají od svého muže květiny nebo parfém, který žádné jiné ženě nekupuje. Jsou to prostě věci, místa a situace, kam patříte jen vy a vaše láska, a už nikdo jiný. Nedávno jsem četla onu velmi technickou pasáž z knihy Exodus, kde Hospodin vysvětluje Mojžíšovi detaily stavby stanu setkávání, oděvu kněží, podobu jednotlivých nástrojů používání ve stánku a průběh konaných obětí. Je toho pěkných pár kapitol a nejsou to žádné obecné informace. Vše pěkně dopodrobna. Poctivě jsem se tím textem prokousávala a u toho přemýšlela, proč jen bylo pro našeho Pána tak důležité, kolik loket bude měřit schrána a jaké barvy a materiály budou použity na
oponu před nejsvětější svatyní? Nebo proč tak moc záleží na přesném složení kadidlové směsi a oleje určeného k posvěcování? Bůh na několika místech dokonce řekl: Když to nebude takto, tak kněz zemře. Nebo také: Nikde jinde než v tomto stánku takový olej používat nebudeš!
Věděla jsem, že pokud něco Bůh nechal napsat do Bible, je to určitě důležité. A pak jsem to najednou uviděla. Nebyl to žádný obraz, spíš informace spojená s hodně silnou emocí. Byl to obraz zamilovaného muže, který se chystá na setkání s milovanou ženou. Záleží mu na každém detailu. Nejdříve svou nejdražší zachránil
mocnými zázraky od krutého otroctví v Egyptě; znovu svou lásku dokazuje u Rákosového moře. Pak si svou vyvolenou hrdě vede pouští a je jí průvodcem, ochráncem i společníkem ve dne v noci. A pak – plný touhy po svaté a krásné nevěstě nechává vybudovat místo lásky – stan setkávání. Záleží mu na každém detailu – na materiálech, barvách i vůních. Je žárlivý na každou myšlenku a čin Izraele, který by mu nepatřil. Vždyť si to představte; žena utrápená neobvyklým jednáním svého muže, který koupil své sekretářce parfém, který vždy vozil ze služební cesty jen své manželce. Nebo muž rozvášněný žárlivostí, když na plese sleduje svou ženu, jak se ke svému tanečníkovi chová s důvěrností, která patří jen jejímu manželovi. Jsou věci, které nám musí být svaté. Jsou odděleny pro Něj, protože v nich chce být s tebou. Jen ty a On… Karolina Limrová Ilustrační foto: Sanja Gjenero
jak to vidím
IZRAEL DNES Je velice pravděpodobné, že současný konflikt (začal 27. prosince, pozn. red.) mezi Izraelem a Hamásem jen tak neutichne ani nevyšumí. Vypukl něco přes dva roky po pro Izrael nepříliš úspěšné válce s organizací Hizballáh, jež na Izrael útočila z jižního Libanonu. Jsem přesvědčen, že Izrael si velice přeje mír s Palestinci. Obyvatelstvo Izraele tvoří několik milionů obyvatel (v současné době 6,4), žijících uprostřed arabského moře. Sousední Egypt má 80,4 milionu obyvatel, Sýrie 18,4 milionu, Jordánsko 6,2 milionu a Libanon 3,9. Na tzv. „západním břehu“ žije 2,4 milionu lidí a v pásmu Gazy 1,4. Nepochybuji o tom, že Izrael by byl ochoten vzdát se další části svého území (např. Golanských výšin), pokud by výměnou za území dostal trvalý mír. Jaké síly stojí proti sobě? Na jedné straně demokratický Izrael, na druhé straně autoritářské režimy ve všech sousedních zemích s výjimkou Libanonu, kde se dá hovořit o jakés takés formě demokracie, jež má ovšem z různých důvodů dosti daleko k
evropským standardům. Arabští obyvatelé Izraele se těší mnohem větší právní ochraně, než by se těšili v naprosté většině arabských zemí. Těžko ovšem tvrdit, že jde primárně o konflikt mezi demokracií a nedemokratickými státy. Těžko ovšem daný konflikt prohlásit za národnostní. Střet mezi Izraelem a Hamásem (a potažmo mezi dalšími nepřáteli z arabského světa) není možno jednoduše označit ani za konflikt mezi judaismem a islámem. Judaismus byl až na zcela zanedbatelné výjimky v posledních dvou a půl tisíci letech vždy náboženstvím pronásledovaným, neaspirujícím na nějaké územní či jiné výboje. Přesto se mi zdá, že pokud bychom tomuto konfliktu měli dát nějaký přívlastek, pak by se přívlastek „náboženský“ hodil nepochybně lépe než třeba „sociální“, „národnostní“, „politický“ či „etnický“. Někdo by snad mohl namítnout, že bychom mohli hovořit o konfliktu „kulturním“; domnívám se však, že zejména arabská strana konfliktu by se asi ozvala a trvala by na tom, že jde o konflikt
náboženský. Na arabské straně hraje náboženství mnohem důležitější úlohu a význam náboženství v průběhu času spíše narůstá. Arafátův al Fatáh byl organizací natolik sekulární, že ji mohli bez uzardění podporovat komunisté. Hnutí Hamás vzniklo mimo jiné jako reakce na sekulární Fatáh. Četl jsem kdysi historku, za jejíž pravdivost neručím. Napoleon Bonaparte se prý kdysi otázal filozofa Laplace, zda je možno nějak dokázat existenci Boží. Laplace prý odpověděl lakonicky: „Židé, Pane.“ Zdá se mi, že koncem osmnáctého století byla tato odpověď překvapivější než dnes. Tehdy byli Židé rozptýleni po celém světě, jako již předtím celá staletí. O sionismu ještě nebylo ani potuchy, natož o obnově státu Izrael. Pravda, pogromy sice byly v řadě zemí běžnou záležitostí, nicméně holocaust byl rovněž neznámý pojem. Až dvacáté století přineslo převratné změny. Dalo by se říci, že jednu pozitivní, jednu negativní. Negativní přišla o něco dříve: holocaust, nepředstavitelné vraždění milio-
nů Židů, „vyčištění“ celých oblastí od židovstva. Podílela se na něm celá řada evropských národů, jakkoli největší tíha viny spočívala na Němcích. Tři roky po skončení druhé světové války vznikl stát Izrael. Hned jeho zrod provázela válka, neboť proti němu začali bojovat všichni jeho sousedé – od prvního dne jeho existence. Pokud skutečnost, že Izrael vůbec vznikl a přežil, označíme za zázrak, nevidím v tom žádné přehánění. Po několik let, snad desetiletí od skončení druhé světové války se zdálo, že masové vyvražďování Židů znamenalo i smrtelnou ránu pro klasický antisemitismus, který v Evropě vládl téměř dva tisíce let. V současné době se ukazuje, že to není pravda. Antisemitismus (přesněji antijudaismus; vždyť i Arabové jsou přece Semité) se pouze transformoval. Nenosí se ve své původní podobě – v té opravdu není košer. Mnohé evropské vlády nepěstují teoretický antisemitismus. Zaujímají antisemitismus (antijudaismus) praktický, pragmatický. A nejen vlády. Stejně činí i média, a ta nejen vytvářejí, ale i odrážejí lidové mínění. Tento pragmatický antisemitismus bychom mohli dokumentovat na řadě událostí a postojů posledních minimálně čtyřiceti let, ale nemusíme chodit nijak daleko. Stačí, když zůstaneme u současného konfliktu mezi Izraelem a Hamásem ovládajícím Gazu. Neslyšel jsem o jediné demonstraci proti Palestincům, po léta ostřelujícím izraelské město Sderot, ležící nedaleko Gazy. A vida, sotva se Izraelci začnou bránit, hned v mnoha městech proti němu demonstrují! Neslyšel jsem, že by se Rada bezpečnosti sešla po jakémkoli útoku na Izrael. Jakmile se ale začne Izrael bránit, Rada bezpečnosti se sejde hned. Mnozí politici mluví o potřebě vyváženosti. Jaká je ale vyváženost mezi agresorem a obětí? Jaká je vyváženost mezi útokem a obranou? Prostí lidé mohou být věci neznalí, ale politici dobře vědí, že Hamás odmítá příměří s Izraelem, odmítá uznat právo Izraele na existenci, a nijak se netají tím, že na Izrael chce a bude útočit. Jakápak zde vyváženost? Mluví se o přiměřenosti či nepřiměřenosti reakcí. Od žádného politika jsem ale neslyšel, jak by měla vypadat „přiměřená“ reakce Izraele, která by zastavila bombardování jeho území. Izrael tuto válku nechce. Ví, že proti němu bude veřejné mínění, ví, že média budou přinášet pouze obrázky mrtvých Palestinců, ale nikoli mrtvých Izraelců, ví, že bude odsuzován, ví, že bude velice těžké tuto válku vyhrát, ví, že na tom může ekonomicky vykrvácet. Jenže si uvědomuje, že bojuje o holé přežití, a především, že mu Západ nijak nepomůže.
procesu“. Dobře vědí, že po uzavření mírové dohody s Egyptem a posléze i s Jordánskem žádný skutečný mírový proces nepokračoval. A dobře vědí, proč. Jenže nazvat věc pravými jmény by znamenalo přiznat, že na lidské rovině není východiska. Ano, čtete dobře: Na lidské rovině není východiska.
Evropští politici toto vše vědí. Proč to tedy neřeknou jasně? Vidím zhruba tři hlavní důvody, které se od sebe dosti liší, ale dohromady dávají skutečně „smrtící směs“. Prvním je onen latentní antisemitismus. Ten byl po druhé světové válce potlačen, nikoli však vymýcen. Otázka je, zda jej vůbec vymýtit lze. Druhým je zbabělost. Angličtí, francouzští, ale i němečtí či španělští politici berou ohled na několikaprocentní muslimskou menšinu ve svých vlastních zemích. Nechtějí si ji rozhněvat a tudíž nebudou nazývat věci pravými jmény. Budou i nadále vytvářet dojem, že jde o konflikt rovnocenných soupeřů, kteří jsou oba rovným dílem vinni. Žádné skutečné a trvalé řešení ovšem není možno postavit na lži. Proto se jim tímto způsobem žádného skutečného a trvalého řešení dosáhnout nepodaří. Třetím je pragmatický, krátkodobý přístup k politice, respektive k politické kariéře. Současný západní svět trpí celou řadou velmi vážných problémů. Můžeme zmínit problémy ekologické, demografické, či ekonomické. Tyto vážné problémy mají jedno společné: Žádný z nich nelze vyřešit v horizontu čtyřletého volebního období. A jelikož západní civilizace ztratila jakýkoli horizont věčnosti (a tudíž i jakékoli vědomí poslání), většina lidí, včetně politiků, žije ze dne na den. Politici nejsou tak hloupí, aby nevěděli, že v budoucnu dolehne na evropské národy řada problémů s mnohem větší naléhavostí. Vědí však, že kroky, které by vedly k jejich skutečnému řešení, nepřinesou do čtyř let žádné dividendy. Proto je nebudou podnikat. Ano, naši „pragmatičtí“ politici žijí podle hesel „Carpe diem“ a „Po nás potopa“. Nepřipouštějí si, že padne-li Jeruzalém, může být na řadě kterákoli evropská země. Vždyť to oni už (s největší pravděpodobností) u vesla asi nebudou – ať si pak láme hlavu někdo jiný. A tak ve vztahu k Izraeli politici stále znova opakují mantru „pokračování mírového
Nezasáhne-li Bůh, dříve či později bude Izrael smeten z povrchu zemského. Co bude pak? A co bude, když Bůh zasáhne? Co pak bude s námi? Dan Drápal Autor je emeritním seniorem KS v ČR, který se v současnosti mj. zabývá publicistikou. Přetištěno s laskavým svolením. Redakčně kráceno. Foto hlídkujícího vojáka v pásmu Gazy: Roi Sabarov
přečetli jsme si jinde SCHWARZENBERG: VINÍKEM KONFLIKTU V GAZE JE HAMAS Český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg považuje za hlavního viníka konfliktu v Gaze Hamas. „Kdo začíná střílet, ten vždycky ponese hlavní vinu,“ uvedl Schwarzenberg, který 4. ledna odpoledne odletěl na návštěvu Blízkého východu, aby se spolu s delegací EU pokusil řešit situaci v pásmu Gazy. (Od 1. ledna 2009 Česko předsedá Evropské unii, pozn. Mozaiky). iDNES: Jste zřejmě jediným politikem, který vyslovil pochopení pro vojenské akce Izraele. Dost odvážné gesto. K. Schwarzenberg: Uvědomme si jednu věc: Hamas od konce příměří 19. prosince prudce zvýšil množství raket odpalovaných na Izrael. To už není akceptovatelné. Hamas se tím znemožnil i jako seriózní politický partner. Vědomě zahodil klíč k řešení problému. A zahazuje ho i tehdy, když v hustě obydlených oblastech umísťuje vědomě své základny a skladiště zbraní. I proto teď umírají v Gaze civilisté. „V průběhu příměří vystřelil Hamas na Izrael 360 raket a 700 minometných granátů,“ upřesnil Schwarzenberg v Otázkách Václava Moravce. Zdroj: iDNES
ze života církve
SLIBY NEJSOU CHYBY O valentýnském týdnu 9. - 15. února 2009 proběhne již třetí ročník Národního týdne manželství (NTM). Jedná se o mezinárodní iniciativu, která bude v roce 2009 probíhat také v Německu, Velké Británii, Holandsku, Irsku, Maďarsku, Švýcarsku a dalších zemích. Ta letošní nese motto Sliby nejsou chyby. KSHK se k NTM připojí minimálně tím, že o „valentýnské“ neděli 15. února budou mít společné kázání na téma manželství Jakub a Karolina Limrovi. Jan Frolík, tiskový mluvčí NTM, k celé akci říká: „Formou celonárodní iniciativy partnerských organizací, politiků, médií, církevních společenství i jednotlivců se chceme vážnou i humornou, leckde romantickou cestou vrátit k hloubce smyslu závazků a slibů, kterým manželství začíná a které je drží ve zlých i dobrých časech.“
„Kdo by chtěl nastoupit do letadla, které má padesátiprocentní šanci, že spadne?“ tento výrok charakterizuje stále častější postoj a cynismus mladých lidí vůči manželství v situaci, kdy polovina manželství v ČR končí rozvodem. A nelze se jim divit. Je-li svatba a potažmo manželství pouze „cárem papíru“, jak se dnes obvykle říká, naše sliby a závazky, které svým partnerům slibujeme ztrácejí svou váhu. V kultuře, která si nade vše cení svobody volby a seberealizace se paradoxně stále zmenšuje počet lidí, kteří jsou schopni se rozhodnout pro trvalý závazek. Ochota k veřejně deklarovanému závazku vůči partnerovi skrze manželství v ČR klesá. Přesto podle Českého statistického úřadu žije v České republice v manželství přes 4,8 milionu lidí.
ného závazku mezi partnery, který si vzájemně vyjádří nejdříve svým manželským slibem, a jenž je dále podporován rodinou, přáteli i celou společností. Trvalé manželství je věcí naší volby víc, než se zdá.“, řekl Petr Činčala, koordinátor NTM. Partnery NTM v ČR jsou Síť mateřských center, Společnost pro podporu rodiny, Etické fórum ČR, Asociace manželských poradců, nakladatelství Návrat domů, ACET, Českomoravská asociace Klubů dvojčat a vícečat, Asociace center pro rodinu a další organizace. Svou podporu iniciativě vyjádřila i Česká evangelikální aliance a Ekumenická rada církví. Zdroj: oficiální web NTM www.tydenmanzelstvi.cz.
„Současné výzkumy ukazují, že je stabilita manželství především výsledkem vzájem-
ze života KMS
NEMŮŽEME TOMU UVĚŘIT Na stránkách Mozaiky se snažíme prezentovat střípky ze života církví či organizací, s nimiž máme něco společného. Jednou z nich je i Křesťanská misijní společnost. KSHK je členským sborem KMS a její činnost podporujeme částkou 150,-Kč ročně za každého člena sboru. Marek Slánský, ruský vedoucí prevenční organizace ACET a misionář KMS, prožíval v poslední době velké těžkosti s místními úřady. I v této situaci se ale Bůh nakonec oslavil. Na konci tohoto roku nás doma v Toljatti čekalo velké překvapení. Úředníci z místní radnice z odboru sociální péče nám nabídli, abychom zorganizovali ve všech středních školách prevenční akce k mezinárodnímu dni boje s AIDS. Ve městě máme 16 středních škol, což jsou desítky tisíc studentů. Aby bylo možné tak velký počet zasáhnout během jednoho měsíce, úředníci nám nabídli, že můžeme všechny studenty shromažďovat ve velkých sálech a v aulách škol. Týden před samotným začátkem této intenzivní prevenční kampaně nám ale z úřadu zavolali, že musíme dostat ještě povolení od odboru vzdělání. Tento odbor nám nikdy v minulosti žádné povolení nedal, naopak nás obviňoval ze sektářství a snažil se nám znemožnit přístup do škol. Díky tomu jsme pár posled-
ních let dělali prevenci tajně jen v několika místních školách, se kterými jsme si dlouhodobě vybudovali dobré vztahy. Začali jsme se tedy modlit. Při vstupu do kanceláře na místním ministerstvu vzdělání jsem uviděl dvě soudružky úřednice, které nám v únoru provedly zastrašovací akci spojenou s prověrkou přímo v naší kanceláři. Na můj pozdrav ani neodpověděly, jako by mě ani neviděly. Byly asi pěkně šokované z toho, že se jim nejen nepodařilo nás zastrašit, ale že máme dokonce drzost chtít po nich povolení k přístupu do všech škol města, shromažďovat studenty ve velkých sálech a ještě zajistit zvukovou a promítací aparaturu...
S dcerou Margaritou
Znovu se mě vyptávaly na otázky, které nám kladly už během prověrky před půl rokem. Po tomto chladném přijetí a rozhovoru jsem očekával jediné - zákaz našich akcí a možné další problémy s úřady. Po
několika dnech mě ale zavolali ze sociálního úřadu s tím, že nám dané úřednice akce povolily a dokonce nám sestavily harmonogram návštěv všech škol města během prvních tři týdnů v prosinci! To je skutečný zázrak a duchovní průlom. Pán Bůh udělal to, co bylo lidsky nemožné. Ještě dodnes tomu nemohu věřit a nechápu takovou radikální změnu v postoji úředníků. Nyní tedy s naším týmem každý den pořádáme velkou akci pro sto padesát až tři sta studentů v místních středních školách. Nemusíme se školám nijak vnucovat, úředníci sami přikázali ředitelům škol shromáždit všechny své studenty v přednáškových sálech a zajistit veškerou aparaturu. V našem městě je oficiálně zaregistrováno přes třináct a půl tisíce HIV pozitivních lidí, což je desetkrát více než v celé ČR. V anonymních anketách nám už několik studentů napsalo, že jsou sami HIV pozitivní. Vystupovat každý den před plným sálem nevěřících studentů je ale hodně duševně náročné. Na některých akcích prožíváme pěkné tlaky, někteří se otevřeně vysmívají našemu poselství o sexuální zdrženlivosti a čistotě. Nicméně můžeme vidět, že v každém sále jsou studenti, kterých se naše poselství dotýká a kteří hltají naše slova jako doušky svěžího vzduchu. Marek Slánský
