errmann.
NAKLADATEL
F.
TOPI
V
PRAZE
Sebrané spisy Ignáta Herrmanna. I.
BLEDNOUCÍ OBRÁZKY.
Vzpomínky
nejstarší a
drobné
episody z malomstské kroniky. Vydání tvrté. II.
K6
35'
OTEC KONDELlK A ŽENICH VEJVARA.
Drobné píbéhy ze života spoádané pražské rodiny Vydání šestnácté. „ .
III.
TCHÁN KONDELÍK A
IV
Z CHUDÉHO
36-
—
ZE VEJVARA. (Pokraování
„ 40-Drobné nárty. Vydání šesté. PRAŽSKÉ FIGURKY. Rázové obrázky ze života. Vydání šesté. PAN MELICHAR. Obrázek z „tiché" pražské domácnosti Vydání páté. „ 46* — Otce KoDdelíka.) Vydání desáté.
KALAMÁE. .
V.
Z PRAŽSKÝCH ZÁKOUTÍ. Humorist, a rázovité obrázky
ze života. Vydání tvrté. Humorné obrázky ze života „pe«poetných". Vydání páté. VII.-VIII. U KRÁMU. Líení z pražského života. I. a II. Vydání osmé. IX. PRAŽANÉ. Postaviky z pražských zdí a ulic. Vydání páté. X. RODINY A RODINKY. Drobné výjevy z pražského života. Vydání druhé. XI. DVÉ PRAŽSKÉ IDYLLY. Vydání tvrté.
VI.
STAÍ MLÁDENCI.
„
15'
—
„
22'
—
„
fi6
SNDENÉHO
BODÍ
XII.
DOMÁCÍ života.
XIII.
ŠTÉSTÍ. Dva
stínové obrazy
a
jiné
PES DEVÁTÉ. THcet nedlních povídek. Vydání tvrté. XV. ZTEŠTNÉ HISTORKY. (Chránnka.- Pouhé smyšlen-
Strašidelné.
—
Drobné rty
20'
—
„
20-
—
z ovzduší
— SMÍŠENÉ
„ 25-50
ZBOŽÍ.
kanceláského a kupeckého. Vydání
„ 20--
FOXL-VOÍŠEK A JINÉ HISTORKY KRATOCHVILNÉ.
XVIII.
,,
„ 28-50
„Amerikánské".) Vydání tvrté.
KANCELÁSKÝ PRACH. druhé.
XVII.
21—
PÁTÉ ky.
XVI.
„ „
povídky
staromládenecké. Vydání druhé.
XIV.
28'18
manželského
z
Vydání tvrté.
ŽENITBA PÁNÉ KARAFIÁTOVA
„
Vydání tvrté. Vydání tetí.
BURLESKY.
„
16—
„
19-50
„
U'-
PAMTÍ STARÉHO MRZOUTA A JINÉ HISTORKY KRATOCHVILNÉ. (Povídky o paní Angelin
XIX. Z
Knedlhansové, bývalé kvartýrské. — Mládenci a ženichové.)
Vydání druhé.
XX. O ŽIVÝCH, O MRTVÝCH. hercích.
XXI.
— Dv vzpomínky DUŠIKOVÝ.
PÍBH
Díl I. O literátech, umlcích a zcela intimní .Vydání druhé.
Rodinná historka z
let
„
24-
„
21*50
„
44*
„ „
66— is— 56—
sedm-
desátých. Vydání tetí.
XXII.-XXllI. Z NOTÝSKV PAVLA CAMRDY, písae pH výpomocném úade. Díl prvý a druhý. Vydání tvrté.
VDAVKY NANYNKYKULICHOVY A CO SE KOLEM NICH SBHLO. Díl L a IL Vydání šesté. eviCka a jiné Výjevy rodinné, vyd. dmhé.
XXIV.-XXV. XXVI.
XXVn.-XXVIII. drobní lidé. i. a II. PADESÁTI LETY. 1. díL XXIX.
PED
díl.
Vydání tvrté.
„
„ ao*-
PED PADESÁTI LETY. MUŽ BEZ TINÁCTKY a XXXII. PED PADESÁTI LETY. XXX.
XXXIII.
K
II. díl.
XXXI.
jiné povídky nedlní. III. díl.
O ŽIVÝCH, O MRTVÝCH. mínek. II.
Kniha drobných vzpo-
díl.
XXXIV. BLEDNOUCÍ OBRÁZKY,
XXXV. ŽENITBA
díl II.
BRATÍ ADAM.
Podivuhodný
XXXVI. O TECH NEBOŽTÍCÍCH a j. historky nedlal. XXXVII. PÍBÉH JEDNOHO DNE a jiné. XXXVIIL- XXXIX. HISTORIE JAROMÍRA TYKVY. L II.
XLII.
ROMÁN.
PAN KORIADL A
I.
a
II.
24-
„ „ „
24*
„
42-
„
64-
28-
28*
20-
a
dU.
FELÍKV
„ „
píbh
amerikánský a jiné historky.
XL.-XLI.
24-
„ 18„ 24-
díL
SPOL.
Samostatn vydáno:
JÍRA ZBOJNÍK, knížka provelkéimalé, Brož. Kl2--,vperg. vazb „ LIDICKY A ZVÍÁTKA. Ilustroval Prokop Laichter. Nákladem F.
Topie
1926.
TRÉKAPITOLZMALOMSTSKÉ KRONIKY. Váz. na ru. pap. v pergamenu,
s
K 48-,
podp. aut.
„
1
MANŽELOVA PÍTELKYN. Žert zmladédomácnostio jednom jednání. (Divadelní bibliotéky Pospíšilovy svazek 183., obsahuje též aktovku Karla šípka: Starší závazky.)
TOBIÁŠKV ŠTDRÝ DEN A NKOLIK ŽERTOVNÝCH POVÍDEK O zvíátkách. U F. Topie v Praze. (Osení, knihy mladých
tená,
svazek 19.) Tetí vydání 1915. Rozebráno.
VÁNONÍ KOLEDY. Drobné historky vánoní asylvestrovské. Rozebráno. Z POVÍDEK NEDLNÍHO KRONIKÁE. Deset kratších delších historek. ARTUR A LEONTYNA. Pražský píbh z doby nedávné. i
FELÍCKÚV román. Dva
díly. Celkem 4G2 stran. Podivný pelud zrakový i sluchový a trochu mluvnice pro všeobecnou potebu.
K-KE-KU.
OJCIEC KONDELIK
Peklady do polštiny: I NARZECZONY WEJWARA.
autora z czeskiego przeložyi
Pawel Laskowski.
Za pozwoleniem (Bibliotéka dziel
wyborowydí. No. 257-259.) Ve Varšav 1903. Druhé vydání 1924. TEŠC KONDELIK IZIE WEJWARA. Z czeskiego przetiomaczyta Kazimiera Uhleníeld. (Bibliotéka dzielwyborowych 736 -738.) Ve Varšav 1912. ZJEDZONY SKLEP. (U sndeného krámu.) Do polštiny peložil Adam Lach. „Dzeimik dla wszystkich". Ve Varšav 1905.
Peklady do
DOMACA SRECA. žil
charvatštiny:
(Domácí štstí.) Dvie
slike iz brašnoga života. Pelozáií-listopad 1905.
Makso Kuntari. „Národn novin" v Záhebe,
OSVETA ZALJUBLJENOGA I DRUGE HUMORESKE. V Záhebe 1917. Do holandštiny: VADER KONDELIK EN BRUIDEGOM WEJWARA. Kleine gebeurteni-sen uit het leven van een Pragergezin.Naar het Boheemsch doo S. J. BarentzSchnberg. Geautoriseerde uitgave. Amsterdam. H. J. W. Becht 1909,
SCHOONVADER KONDELIK EN SCHOONZOON WEJWARA.
Kleine gebeurtenissen uit het leven van een Prager familie.Naar het Bodoo S. J. Barentz-Schónberg, Geautoriseerde uitgave, Amsterdam, H. J. W. Becht 1911.
heemsch
MIJNHEER MELCHIOR. Jo Arenberg.
(Pan xMeHchar.) G«autori5!eerde vertaHn van amsterodamském deníku Het Volk v listopadu 1912.
V
KINDERLOOS.
(Bezdtná.)
MIJNHEER MELCHIOR.
(Pan MeUchar.)
Naar het Boheemsch van Ignát Herrmann (Schrijver van Vadcr Konbruidegom Wejwara en.), doo S. J. Barentz-SchOnberg. Geautoriseeide iiitgaze. 185 stran. Amsterdam, H. J. W. Becht, sr listopadu 1914. IDYLLE VAN MIJNHEER POTÁPKA. V deníku Het Volk. Amsterodam 1923. _ , vdelik en
DE
Do
•
slovmštiny:
OCE KONDELIK IN ZENIN VEJVARA.
z avtorjevim dovoljenjem
Stanko Svetina. „Narodni Dnevnik" v Celju (štýrsko), 1910. TAST KONDELIK IN ZET VEJVARA. (Tchán KondeUk a ze Vejvara.) Poslovenil Stanko Svetina. „Národní dnevnlk" v Celju (St3^sko), v podzimu 1910. posloveni!
IVANCKOV SVETI VECER IN NKOLIKO VESELIH POVESTIC O ŽIVALCAH. dr.
(Tobiáškv Fran Bradá. Lubla 1923.
štdrý
den
Pevel
atd.)
Iz
Cešfiine
KAKO
SE JE KULICHOVA NANINKA MOŽILA IN KAJ SE JE okolí NJE SPLETLO. (Vdavky Nanynky Kulichovy.) Poslovenil Dt.
Bradá,
Ig.
&
Kleinmayr
Ferd,
Bamberg v Lublani.
Do franštiny: MONSIEUR KONDELIK FT SON FUTUR GENDRE. delík a ženich Vejvara.) Peložil J. L. Chollet. „Gazette de
(Otec
Kon-
Prague" 1928.
Do anglitiny: (Bezdtná.) Ve sbírce The worls classics (Selected Crech Oxford university press). Peložila Marie Buschova, 1925. CHILDLESS. Druhý otisk pekladu ve veliké antologii Great Short NoveU of the world z r. 1927, London, William Heinemann.
CHILDLESS. tales,
Do rumunštiny:
FARK
COPIL. (Bezdtná.) Ve
reltl932.
sbírce BibUoteca dimlneata svar.
U7. Buku-
x xDo nminy: HERR MELCHIOR. (Pan Melichar.) DER FRATER AUS PODSKAL. (Fráter z Podskalí.) DER TONI LIEFERT. (Tonda odvádí.) Deutsch -^
von Johann Michael. „Prager Zeitung" 1896 — 7.
VATER KONDELIK UND
BRÁUTIGAM WEJWARA.
Kleine
Episoden aus dem geordneten Haushalte einer Prager Burgerfamilie. Autorisierte Cbersetzung aus dem Bóhmischen von Luise TÍuho. Berlin, Dr. Franz Ledermann, 1907. Dva svazky.
SCHWIEGERVATER KONDELIK UND SCHWIEGERSOHN WETWARA. Autorisierte Cbersetzung aus dem BOhmischen von Luise TÍuho. Berlin,
A.
W. Hayn's Erben,
1911.
AUSGEWAHLTE GESCHICHTEN
von Ignát Herrmann. Autorisierte Cbersetzung aus dem BOhmischen von Annie Auednlek (Slavische Romanbibliothek, Band X.) Prag, Verlag von J. Otto, 1908. ZWEI PRAGER IDYLLEN. (Dv pražské IdyUy.) PeložUa Klára Hbschová. „Union" v Praze, únor -kvten 1910. HAUSLICHES GLUCK. (Domácí štstí.) Autorisovaný peklad Em. Schlcka. „Union" v Praze, 1911. Též samostatn nákladem E
-
bezen
1914.
FOKSO-NUKSO. Olomouc 1932.
-^
Do
.
esperanta:
(Foxl-Volšek.)
Eldonis
Moravlaj
Esperanto PlonlroJ.
SEBRANÉ SPISY
Ignáta Herrmanna NÚVt-
DlL
XLII.
PAN KORIANDL A SPOL.
V PRAZE
NAKLADATEL
F.
TOPI KNIHKUPEC
IGNÁT HERRMANN:
PAN KORIANDL A SPOL.
V PRAZE
NAKLADATEL
F.
TOPI KNIHKUPEC
Právo pekladu do všech jazyk
i
jakéhokoli
zdramatisování neb zfilmování a všechna práva
vbec
autor
si
vyhrazuje.
TISKEM ESKOSLOVENSKÉ GRAFICKÉ UNIE
A. S.
V PRAZE
1936
RADOSTNÁ UDÁLOST V DOM PÁN KORIANDLOVÉ PiBÉH
Z
KONCE MINULÉHO STOLETÍ
Už ho tu není, pana Matje Koriandla, a tedy mžeme smle vypovdti drobnou historku z jeho života. Ani z jeho rodiny už nikoho není, a tedy to
nebude nikoho bolet. Hlavn však jeho ne. Nebo on byl v jistých vcech velmi citlivý, choulostivý. O tom se jednoho dne na vlastní škodu pesvdil Baltazar Fazola, mistr kominický a krom toho nájemník pán Koriandlv. Ani toho již zde není. Tak dlouho vymetal komíny ve svém okrsku, až prý sám jednoho dne jedním takovým komínem vyletl, a nikdo nevdl kam. Tak se vyprávlo v sousedstvu. Vyprávlo prý se tak proto, že byl Fazola znám svou umínností, a když si postavil hlavu, musilo
zdá
se,
že
mu
jít
všecko jinak než
v tom bylo kivdno.
obyejn. Ale
Aspo pokud se
svta týe. Nikdo nemohl byl komínem vyletl. pohebního bratrstva, jehož byl Aspo v útech toho jeho odchodu ze dokázat,
že
by
skuten
lenem, bylo spolehliv zapsáno, dne
že byl toho a toho
ádn na Vyšehrad pohben a že mu tam
i
ná-
hrobek byl postaven. I.
Herrmann, XLII. Pan Koriandl
a spol.
1
10
Ale tehdáž tedy
žili
ješt oba, a zejména pan
domácí Koriandl žil velmi spokojen a blahobytn ve svém velkém, rozlehlém dom nedaleko Emauz.
Ovšem práv v vádíme,
žil
tu chvíli, v které
jej
tenái ped-
trochu roztržit a pln oekávání.
A
ta
chvíle trvala již tetí den. Léto bylo uplynulo a
skoro trochu
pedasn
zafukoval do pražských
sadil vítr až mrazivý. Díval se se
tam
díci, ale
pan Koriandl, kterak
dole stromy ohýbají, a nejen stromy mlai
staí, rozložití,
umoudelí
velikáni.
Vidl,
zimomiv blaživý. Nebo
jak se všechny haluze, všechno listoví
chvje, a ml pi tom pocit velmi on sedl ve vyhátém pokoji a do jeho kamen se pikládala jen polínka tvrdého díví, aby nemusil polykat odporný moud uhelný. V té vci byl pan Koriandl paškrtníkem. Ale pi tom pi všem byl njak nesvj. Již ti dni byl nesvj. Oekával ve svém dom a ve své rodin velkou událost, na kterou se bezmála ti tvrti roku tšil a která podle šené
paniky mla
výpot
se dostaviti již
jedné zku-
pedevírem. Po
ti noci již zkušená ta panika pespávala pod jeho stechou, aby rázem byla po ruce, až paní Koriandlové nadejde ta tžká chvíle, a ta chvíle poád nepicházela.
Matj Koriandl byl muž rozmyslný a v niem neukvapoval. To dokázal již tím, že se na ženitbu odhodlal teprve, když mu vypršela padese
sátka a nkolik šest
let
ženat.
msíc Tehda,
ní.
A te
když
se
po
už byl skoro
rozhodl,
ekl
11
v kroužku
svých známých
v
kasin erného
pivovaru:
„Vte mi, ani bych se neženil. Jsou s tím taky všeHjaké štrapace a nesnáze, a lovk má rád pokoj a ticho. Ale jsem tu na svt jako kl v plot, poA
když pomyslím, že bych tam o Dušikách nepišla živá duše, aby mi na hrob svíiku rozsvítila, a zatím kolem dokola by bylo plno parády tak je mi pi tom smutno, až bych breel. Vdova si pece na mne vzpomene, a já pi tom pod zemí trochu okeju. A krom toho, komu pak tu mám zanechat všechen svj majetek? Kdybych odešel bez ddic a bez kšaftu, spolkl by to slavný erár. A ješt nikdy jsem neslyšel, že by erár o májové slavnosti a na Dušiky nosil na hroby nebožtík pugéty aVozžíhal tam svtla. Ani tch nebožtík, po kterých ddil. Tak tedy bych se rád dokal ddice, kluka, aby mou památku a mé jméno udržoval." „Víte, že to bude kluk?" otázal se kterýs prosslední své rodiny.
na krchov
ležel
—
tak sám a sám, že by ke
mn
—
toeký stolovník. „No doufám, doufám," odpovídal Matj Koriandl. ,,V naší rodin byli odjakživa samí hoši."
Skoro tedy
šest let
ekal trpliv na toho
doucího ddice, ale nejdelší ze všeho poslední ti dni. Skoro
již
mu
žá-
byly tyhle
ho trplivost pecházela.
Však taky dnes ráno, sotva že posnídal, dal si zavolat zkušenou tu paniku, která již ti noci pe-
12
Spávala na pohovce ve svtnici jeho choti, a vrašt
elo pronesl k ní: ,,Co to, paniko, dil
jsem, že to
výpotu.
mlo
v tomhle jsou všechny výpoty i
To bych mohla vyprávt
Nkdy
mrzutost, a
skoro
podle vašeho
.
V tom se nkdy
uvení.
vc tak protahuje? Sou-
pedevírem
.**
,,Milostpane,
omylné.
že se
být
také slavná f agulita mýlí. o pádech, až je to k ne-
to pijde tak brzy, že je z toho
nkdy
se
to zas protáhne,
a to je
lepší.*'
,,No u nás, paniko, se to protahuje už na šestý rok.
Málem bych to mohl vodit do školy. Tak bych abychom nemli zbytené otalování.'*
prosil,
„Co na
mn
záleží, milostpane, já to
nepro-
táhnu ani o minutu.** Pan Koriandl mávl rukou a panika se vrátila na místo svého nastávajícího psobení, ovšem když byla bystrými zraky vymetla všechny kouty milostpánovy komnaty. Paniky jejího povolání vždycky rády vdly, jakému panstvu své služby prokazují. Je to
Práv
vc velmi dležitá.
kdesi
vyzvánli poledne, když do po-
koje milostpánova vpadla kuchta
„Milostpane, paní
babika
Kaena.
prosí,
smí-li..."
„A vejde!" již v patách za Kaenou vnikla do pokoje zkušená panika a jak uinné máslo oznamovala: „Milostpane, mladý pán se dává uctiv po-
Však
rouet
— a že už
je tu!"
13
S kesla u psacího stolu se vzchopila nevysoká, tlnatá postava pán Koriandlova. A jeho ústa vydechla:
„Kluk!"
„K službám,
milostpane. Daly jsme si záležet/*
„Mohu se tam jít podívat?'' „Ješt bych prosila o malé
Te
strpení.
hlavní osobou milostpaní a pak chlapeek. si
je
Pijdu
pro milostpána.'*
dom
naobdvali, zvdli všiA když Kapinášela milostpánovi ernou kávu, ena po ležely na tácku již první gratulace od lepších partají, které vdly, co se sluší a patí. Zálibn si pan
Než
se
v celém
chni nájemníci, co se u domácích udalo.
obd
Koriandl peítal všechna ta blahopání, u srdce skoro jihlo. Vida, vida, jak jest vítán ddic jeho
mu
jména
a
domu.
Sice nebyl milostpán
domácí lo-
mu vzntu, lahodilo. A ve svém nitru se poínal k emusi kromobyejnému odhodlávati. Uritých obrys to ješt
vkem mimoádného
ale tohle všechno
nenabývalo.
Ovšem ovšem
mu
že navštívil svou
že se polaskal se
cho
v
její
svým synákem,
zkušená paní babika brzy
douc, jak neobratn ho drží.
z
ložnici,
toho
ale
rukou vzala,
Kde
a
kdy
ml
vi-
pan
Koriandl k tomu nabývati náležitého cviku? Vrátil se do svého pokoje, ale dnes
mu tam
bylo tsno. Všechno ho pudilo ven, na erstvý, ostrý vzduch podzimní, aby se ho nalokal, plíce
jím nasytil a pokud možno, aby se pochlubil
svým
14
Štstím, potká-li njakou známou, sdílnou duši. není malikost, taková zmna v jeho ro-
Vždy to
din, v jeho
dom. Vždy teprve te je
rodina Ko-
riandlova rodinou dokonalou, kompletní.
Ješt v
dom se setkal s takovou sdílnou
duší.
prvého patra, když za sebou slyšel rychlé kroky z patra druhého, a taky binklo o schody cosi kovového. Pan domácí znal dobe Slézal zvolna z
ten zvuk. Zastavil se na odpoívadle a brzy ho ty
chvatné kroky
s
hoejška dobhly. Nu, ano, pan
obrlajtnant Šnek, nájemník z druhého patra, dobrý
známý, veselý pán a dokonce obasný host v domácnosti Koriandlov, zvlášt o svátcích, na Sil-
Novém roce a ješt leckdy krom toho. Kampak se má takový svobodný muž uchýlit? Byl
vestra, o
to
zábavný pán a zvlášt paniky
Aspo
se
uml
obveselit.
tak íkalo.
Matj
Koriandl poposmekl, usmál se vlídn.
„Služebník, pane obrlajtnant!'*
„Ah, pan domácí
—
meine Hochachtung,'*
salutoval milý nájemník.
Chviliku na pan domácí pozíral, stále jaksi slibn se usmívaje, a tázal se: „Slyšel už pan obrlajtnant novinu?'' „Novinu? Jakou novinu?" vychrlil dstojník. Tedy neslyšel, ekl si pan Koriandl v duchu. Proto tedy nenašel visitky
pán
obrlajtnantovy
mezi ostatními blahopejnými projevy. Ješt se na pana Šneka chviliku díval, jako by mu chtl dáti
hádanku, a pak rázem ekl:
15
„No, máme rodinu." Pan Šnek vyteštil oi. „Jak to, prosím?" „Ale kluka máme, pane obrlajtnant! Dnes v poledne." Jako v nejvtším podivení zvolal pan Šnek:
„Je to možné?" „Ale, pane obrlajtnant, arci že je to možné. je to tak.
by
to
Kluk boubelatá, dneska v poledne.
nemlo
Už
A pro
být možné?"
pán Šnekv
byl vtší a vtší. Skoro se by ho ta novina byla zarazila. A jako by posud svému sluchu nevil, vztahoval jaksi
Úžas
zdálo, jako
zdráhav ruku
a pronášel velmi roztržit:
pane domácí, gratulor! To
,,Gratulor, asi
— chci íci potšen."
pekvapen „A bodej
kali.
Považte
že byl.
si,
jste byl
Vždy
šest let.
jsme se na nj naeBezmála už jsem ani ne-
doufal..."
Zatím
se
pánové
dostali
dol, do prjezdu. Pan
obrlajtnant ani nemluvil, jen kníry mnul.
„Rate
prominout," louil se mem. „Musím do kasáren."
Matj
Koriandl míil do parku a povídal
,,Ten je dnes tost
kvapn ped
njak
roztržitý. Asi
áká
do-
si:
mrzu-
v kumpanii."
A
mrsknuv oima k ernému pivovaru,
pro-
hodil ješt:
„Jsem dychtiv, co tomu eknou tam v kasin. nemohu. První veer musím z-
Ale dnes mezi
n
16
e
doma, u paní, u synka. Ovšem, velká ješt ním nebude. Vždy se na mne ani nepodíval. Mys-
stat s
ješt nic nevidí. Škoda, ml tak pijít na s ním te na zimu potíž. Ale kdo si to mže vypoítat. Do erného pjdu zejtra. Budou oni se tam taky ptát, je-li to možné? Ale zatrapený obrlajtnante, už vidíš, že je to možné! A že /' se ani na ženu nezeptal, jak se jí daí Matj Koriandl se ztrácel v zátoin, mezi kovím a stromy parku. lím, že
jae. Bude
—
—
.
.
II.
Pan Matj
Koriandl
si
chut v sadech pošpacíroval,
jak po starém zvyku íkával. Byl to
lovk
ze sta-
nco
docela
rého sekulum a jemu znamenal Špacír jiného než
obyejná procházka. Špacír
je cosi
nob-
kterým není teba, aby se tak horumpátem honili. Kterým na minut ani na hodin nesejde. A slýchával to slovo již od malika. Na špacír ho vodívala jeho chva, pozdji maminka, konen na nj chodil sám a bude tak do smrti chodit. Procházka je pro každého, pro privátníka je špacír. A Matj Koriandl byl dokonalým lejšího, cosi
pro lepší
lidi,
privátníkem, který odjakživa nemusil nic dlat.
Však taky kdysi, když jest
se
ho na
úad
ptali,
jaké
zamstnání nebo živnost, Jaké pak povolání? Není-li
jeho povolání, totiž
úžasem až oi vyvalil. dost na tom, že jest privátníkem? Má peníze, má dm, k emu by ho kdo povolával? íkali o sice, že pjuje potebným lidem peníze, ovšem na spolehlivou hypotéku a na dobré úroky, ale to není žádné emeslo nebo živnostenské povolání. To je vc ist privátní, do které krom tch dlužník ni-
nm
komu
nic není.
18
Matj sad až k
k
Koriandl volnými kroky
Novomstské vži,
domu Faustovu, v
vzal to
pemil
celý
zpátkem zas až
nmž
byl dlouhá léta ústav znova zamíil ke vži. Ale tentokráte již k ní nedošel. Ani mu píliš nepekáželo ostré vanutí podzimního vtru. Byl dokonale zachumlán v mkký, teplý zimník, krk ml ovinutý snhobílou šálou, nohy vzely v dobrých botách s korkovými vložkami. Zatím však se bylo hodn setmlo, sad pustl a za chvíli budou obecní zízenci zatahovati parkové cestiky tžkými etzy. Když tedy došel v rovnou áru s erným pivovarem, zastavil se, podíval se vlevo a ekl k sob: ,,Snad už tam v kasin bude nkdo z pán. Což abych tam jen zaskoil a vzkázal všem ostat-
hluchonmých,
ním,
pro
obrátil se a
dnes musím
dom?''
Jen si to dopovdl, již se dal napí a za chviliku vstoupil do prjezdu. Práv letla íšnice s nkolika plnými sklenicemi z výepu do lokálu. „Poslouchala, Pepi, je
tam už nkdo
z našich
pán?" „Ješt
ne, milostpane. Ale
dlouho to trvat ne-
Ráej dál." „Práv jsem chtl nkomu neekali. Musím dom." bude.
,,A to
budou páni
litovat!
íct,
aby
A pro
m
dnes
pak, milost-
pane?"
Matj Koriandl se rozmýšlel. Má to svit Pepin? Ale a, a to taky ví. Vdla beztoho nejednu dvrnost z domácnosti pán, které denn
19
A
obsluhovala.
tak jako tak by
zvdla
všechno
zítra.
„Já jí to pošeptám, Pepi. Ale ekla to pánm, budou všichni pohromad. Piletla k nám dnes
až
.**
v poledne vrána.
.
„Ježíš Marjá, milostpane, snad ne?'*
„A
nám chlapeka, ví, Pepi?** pána Jána, dokonce chlapeka? Je to
pinesla
,,Pro
pravda?''
„No, kdyby to nebylo pravda, nepovídal bych ekla to jen pánm, až se sejdou, rozumí? A nikomu jinému, rozumí? Jinému do toho nic není. Jen aby pánové vdli, pro nepijdu." jí
to.
„No by
to byl
Už
tohle je novina," protahovala Pepi. ,,Kdo
do milostpána ekl!"
se nezdálo, že
cemi. Zaujala
i
s
má
tak naspch se skleni-
nimi postoj, jako by ješt dlouho
chtla poslouchat. Než pan Koriandl povdv, co chtl, pošinul na hlav klobouk, dal dobrou noc a odcházel. A když se octl na chodníku a míil k domovu, brblal nevrle do límce zimníku a do kypré
vlnné
šály:
„emu
se
ti
lidé
vitý obrlajtnant, tuhle na
tak diví? Ptal se ten šlako-
je-li
možné, a ta maškara jako bych jí povídal invalida? Že jim huby ne-
to
mne vyvejila oi,
pohádku. Jsem já áký opuchnou!" Po chodníku ídko se trousili chodci. Každý spchal ze sychravého povtí k teplým kamnm.
Kdo
nemusil,
již z
domu
nevycházel.
20
Pan Matj Koriandl
se blížil
k svému inžáku
a zdaleka již vidl, kterak se o
kamenné pažení
opírá temná postava. Ale dobe vdl, kdo to nebo tu postavu velmi dobe znal. Byl to jeho
vrat jest,
budovy, Baltazar Fazola, koneml tuze rád. Byl to lovk jedovaté huby a nikdy neprojevoval svému domácímu zvláštní úctu. Nerad ho pan Koriandl potkával, nerad se s ním dával do ei. Sice ješt nikdy mezi obma nedošlo k žádné srážce, ale pan Koriandl dávno vycítil, že v tom kominíku je jakýsi druh vzpoury, že je to v celém dom jediný opo-
nájemník
z nádvorní
miník. Pan domácí ho
siník. Arci ne politický. Politikou se neobíral ani
pan Koriandl, ani Fazola. Ale Baltazar Fazola
ml
nezavenou hubu, jak se íká, a nejednou již byl pronesl velmi bitký úsudek o všelikých ádech v dom, které s jeho názory nesouhlasily. O takových znevažujících výrocích Fazolových dovídal se pan Koriandl vždy z tetí huby. Tváil se sice, že je
mu
vídá, ale
naprosto lhostejné, co Fazola myslí a po-
pod kží
Takový kominík!
se trávil.
Vždy on si dokonce troufal projevit svj nesouhlas s ženitbou pán Koriandlovou. Tenkráte prý se i
vyjádil, že toho ten starý partyka taky nechat. Ale co ješt k strážce
domu
tomu
již
mohl
dodal, netroufal
milostpánovi tlumoit, netroufala
si si
to ani jeho manželská polovice.
Ovšem by byl
se
ho byl pan Koriandl velmi lehce
kdyby mu byl dal výpov. Ale Fazola nájemníkem bytu, který nebyl píliš lákavý
zbavil,
21
a
ped
pisthováním
jeho
stál tu
ti tvrti roku
prázdný. Kdokoli se do toho brlohu podíval,
prý hned o
šel
dm dále, a jen prý kominík se nad vše-
vadami nepozastavoval. Ale ješt píiny se pan Koriandl nechtl s Fazolou rozejít. Kominík prý mže být v dom velmi užitený, zvlášt v dom s mnoha partajemi, jako byl pán Koriandlv. Což se taky ped nkolika lety osvdilo, když práv tam v nádvoí v jednom komín chytily saze. Tehda jen zkušený odborník Fazola rychlou pomocí svou zabránil vtšímu neštstí, a na to pan Koriandl nikdy nezapomnl. Od té doby a práv jen piinním Fazolovým byly prý všechny komíny v dom v nejlepším poádku. Arci za tu péi ml Fazola likými
z
jeho
jedné dležité
dm
—
—
byt o dvacet zlatých
ron
vodn
tch
smluveno. Za
lacinjší, než bylo
p-
dvacet zlatých Fazola
piln všechny komíny vymetal, ale jeho zdvoilost pan Koriandl nekoupil. a oddanost si za Te tedy, když spatil kominíkovu postavu u vrat, schýlil pan Koriandl o poznání hlavu, že zraky jeho, chránné stechou klobouku, vidly jenom nohy nájemníkovy. Pan domácí si umioval, že projde vraty, jako by nikoho nevidl, a byl dy-
n
každému nájemJešt dychtivjší byl, pronese-li Fazola taky njaké blahopejné slvko. Nebo jist že taky již ví, co se v rodin pana domácího udalo. Ale než pan Koriandl ke vratm došel, zmizely náhle nohy kominíkovy a s nimi celý kominík. Spatil chtiv, pozdraví-li Fazola, jak se
níku
sluší.
22
taky Fazola svého domácího a rázem se uklidil. když milý Koriandl procházel prjezdem do-
A
movním, byl Fazola dávno ten tam a vstupoval do dvorního stavení. Pan Koriandl dobe té nmohe rozuml. Fazolv ústup byl úmyslný, to bylo zejmé. Jindy snad by si toho byl pan domácí nepovšiml, ale že
již
se to udalo
práv
dnes,
blahopál skoro celý
v ten slavný den, kdy
Byl to zase projev oposice. Ale
lovku
vlastn
mu
dm, to nebyla žádná náhoda. vždy já jsem tomu
si pan Koriandl, když vystupoval do patra. Že mu Fazola neposlal gratulaci hned po poledni, jako nkolik jiných partají, z toho si nic nedlal. Vždy to byl jen kominík a žádná honorace v oích Koriandlových. Ale že ho nevykal ve vratech aspo te, aby ten svj pomakaný klobouk smekl a ekl: ,, Šastný, dobrý to by ho veer, pane domácí, mnoho štstí!"
neublížil, povídal
—
bylo ani krejcar nestálo.
Snad by na stalo se toho
to byl Koriandl
veera ješt nco,
zapomnl, takka
co bylo
ale
ve-
ejnou urážkou autority domácího. Milý pan Koriandl u svého bytu ani nezazvonil, jen šetrn na dvee zaukal. VŠak ona Kaena uslyší. Nemýlil se. Taková událost, jako nadešla dnes pod jeho stechou, zbystí všechny lidské smysly v domácnosti. Dolehne tu k sluchu každý šelest, a Kaena vbec mla „tenké punochy", jak se íká o lidech s bystrýma ušima. Ona nedoslýchávala, jen když slyšet nechtla. Ale
23
dvee pedsín
dnes po prvním zaukání byly
dokoán. „Milostpán!" vydechla a již svému veliteli odnímala klobouk, svlékala zimník, všela na rohatinu, velmi
pívtiv se
usmívala.
,,Co paní?** otázal se pán.
,,Te si milostpaní zdímla. Dostala trochu políviky. .** „Co malé?'* znla další otázka. .
,,
Dostalo
káme jen, Jen ješt
„No
ped
chvílí pít a hajá taky.
až se milostpán vrátí, abych nesla
skoím
pro pivo.**
dobrá,
Kako, pospšte
pro po druhé nejsem doma.
— dejte paní babice
ji
Ale
e-
.
vbec
najíst,
—
tebaže
A na mne zbyten neeká.**
Kaka otevela hubu, ale zas
si.
.
veei.
sklapla.
jako by chtla
Však milostpán
nco
íci,
uvidí.
Uvidl, sotvaže vstoupil do jídelny. Na stole bylo prosteno, na bílém ubruse stály dva talíe s píbory, u každého talíe sklenice na pivo. Co to? On bude veeet s paní babikou? No, ovšem že. Byl v té vci novákem docela nevdomým. Ml takovou dobroinnou paniku po prvé pod stechou a ješt nevdl, že je to tak zavedeno v lepších rodinách. U chudiny se paní babika najedla teba v kuchyni se služebnou, ale v domácnostech, ve kterých celý týden pespávala, aby každé chvíle byla po ruce, stávala se na ten as jaksi lenem rodiny a dovedla si pomoci k respektu. A práv tahle panika byla zavedena hlavn v lepších rodinách,
24
u
pán
domácích a v úednických. Proto také
pan Koriandl vyžádal. Hned potom, když
se
atkou
panika v bílém
i
piva, vstoupila
zástrce do jídelny
s
Kaena pihnala
s
si ji
ba-
epeku
píslušnou poklonkou neboli
pukrletem.
„Že jsem tak smlá, vašnosti. Aspo bude mikdyž nemže s milostpanikou..." ,,A jak pak je?'* otázal se pan Koriandl. Všechno v poádku, milostpane, tuze výborn. Mladý pán Šastn nám zabral, nacucal se, a te spinká jako Jezulátko. A milostpanika má pro nj dost, že by stailo pro dva. Taky te spinká jako andlíek. Však jsem se bála, že nám samou lostpánovi veseleji,
,,
radostí ani neusne."
„Radostí? Z eho pak?" ,,Milostpán ješt neví? Z pugétu, milostpane. Pan obrlajtnant Šnek poslal náramný pugét. Museli jsme ho dát milostpanice k posteli na stolek. Poádej se na nj dívala a vonla k nmu. To je ." vidt vzdlaného pána. Panika hovoíc nespouštla s pana domácího .
zraky. ,,Pan ,,
Pugét! To
obrlajtnant!" je
od
nho
vydechl pan
Tahle neoekávaná pozornost ho
kem
Koriandl.
tuze delikátní." s
panem
Šne-
a jeho popolední otázkou nadobro usmiovala. Vlastn ml kytici pinést pan Koriandl. Pan obrlajtnant ho pedbhl, vlastn mu tím teprve na-
25
znail, co
ml sám
udlat. Dobrá, on pinese kytici
zítra.
Kaena si
pinášela veei, smažené ízky. Tak jí paní Koriandlová
vyprosila paní babika, když
dávala na vybranou.
Pála
povolána. Smažené ízky
jí
si
tak všady,
kam
byla
byly pochoutkou nade
vše jiné.
Zábavu pi veei obstarávala paní babika, pan Koriandl jen poslouchal. Vyprávla o všelikých svých zkušenostech v rodinách, ve kterých pomáhala novým obanm na svt, a neopominula zmíniti se svdomit, jak se k ní kde zachovali, jakými památkami ji obdaili. Naposlouchal se pan Koriandl v erném pivovae taky dost, ale takovéhle výmluvnosti málokdy užil. Když po ízkách vyškraboval poslední lžiky kompotu, pipadalo mu, že mu hlava trochu opuchá. Nafoukalo snad mu
pece v parku do uší? Pišla Kaena, sklízela se stolu, dolévala hodovníkm piva. Rozumí se, že již pedtím první pípitek paní babiky svdil mladé mamince a mladému pánovi. Pojednou Kaenu šlehlo zvení cosi do oí. Piskoila k oknu do dvora, rozhrnula záclonu a skoro vykikla: ,, I
pro pána
— milostpane — alaminace!"
Rozumí se, hned byla za Kaenou paní babika a poslední pistoupil pan Koriandl. Okna
byt v nádvorním stavení proti jídeln domácích byla osvtlena! V každém po dvou svíkách,
všech
I.
Herrmann, XLII. Pan Koriandl
a spol.
2
26
tu V nízkých, tu ve vysokých svícnech, a všechny slavn hoely, jak o svatém Janu Nepomuckém. ,,Na mou vru, iluminace!*' vydechl po druhé pan Koriandl. „Kdo pak tohle zaranžoval?" Bylo to neoekávané pekvapení a bylo to nco neobyejného. Nájemníci v nádvoí uvítali ddice domu slavným osvtlením oken. V pravém kout pízemku stkvl se za jedním oknem dokonce ervenobílý transparent. To byla dílna knihae mistra Vopršala. Shora nebylo lze peísti to. Teprve Kaena, která byla dol vyslána, uila se tomu hodnou chvíli, naež vrátivši se zvstovala, že nápis hlásá: „Mohutný pe vykvetl v lásky že!'* Byl to nejspíše výtvor sekstána Fialky, kterého
Nco
Vopršal v podnájmu.
nikdy se neudalo. si
I
pan Koriandl. To
ml
takového snad ješt
— — mi — na — lu
je pocta, která
ce!
slabikoval
snad ani panu
purkmistrovi nebyla nikdy prokázána.
Pan Koriandl pelétal oima všechna ti patra, všechna okna. Pojednou ve druhém poschodí se zastavil. ,,
Tamhle jsou
dv okna tmavá!"
skoro jen za-
šeptal.
„Snad nejsou bika omlouvav. Ale tu vyjekla
„To
je
Arciže,
lidé
doma," pronesla paní ba-
Kaena:
u Fazol
—
u kominík!" Pan Koriandl sám te poznal,
n
že jsou
hledl a okna kominíkova. Njak tup na zdálo se mu, že mu jícnem sklouzá cosi hokého až
to
27
do žaludku.
Vdl
vždy vidl,
jak
dojista, že
ped ním
kominík doma
ode vrat utekl.
jest,
On jediný
v celém nádvoí neiluminuje! To jest nesmírná demonstrace! Tato dv erná okna uprosted všech
—
tch svtel pímo vou.
Je to rukavice
ne,
dv
rukavice to jsou, vržené
pes dvoreek v tvá
a do
oken panu domácímu. Možná, že Fazola za tmi temnými okny svého brlohu sedí a dívá se s jízli-
vým posmchem
na pana domácího.
Pan Koriandl odstoupil od okna a jen ,,No,
kominíku,
sykl:
tŠ se, tohle si njak odpykáš!"
III.
iluminace v nádvoí trvala do desáté hodiny, do kdy byl zamykán. Když pak na nej-
dm
chvíle, bližší
vži
dobíjely hodiny desátou, zatmívalo se
naproti jedno okno po druhém, až
i
poslední svíce
kout pízemku
byly pozhášeny. Toliko v
blikalo
ješt svtlo za transparentem mistra Vopršala. Dalo to vyezání písmen kousek práce, chtli tam toho užít a chtli dát užít jiným, patrn divákm i
z
pedního domu. Pan Koriandl vykal u okna do poslední svíky
a tu za sebou uslyšel tiché kroky. Byla to paní ba-
bika. ,,Jdu jen milostpánovi íct, že se
panika
nám
milost-
jestli se milostpán ješt dobrou noc. Potom zase
probudila, a tak
chce podívat a dát
jí
usneme a budeme dále spinkat, nebude-li mladý pán budit. Ale trvám, že nebude.'* Šel tedy pan Koriandl, podíval se na paniku, pozdravil ji na dobrou noc a sklonil se, aby ji políbil na pobledlé rty. Oekával pi tom, že se na milá panika usmje a že se otáže: ,,Což pak, Ma-
29 jsi dnes zstal doma? Tys nešel do erného pivovaru?'' Atu jí chtl odpovdti:, ,Amálko, mohl opustit?" Aby vidla, jakou kterak bych jí pinesl, odepev si svou veerní spolenost.
týsku, ty
t
ob
Ale
panika
se docela nic
neusmála. Ba pa-
nika, sotvaže vstoupil do svtnice, pivela oi, a když se nad ní sklánl, v tom okamžiku otoila hlavu, takže políbení pán manželovo neulplo jí na rtech, nýbrž smeklo se jí bezmála na ucho. Skoro to pana Koriandla trochu popletlo. Ješt se pokusil podívat na malého ddice domu, ale skoro nic nevidl. Jen se v košíku vedle lžka paní Koriandlové ervenalo cosi v bílé zátop, o se pan Koriandl toliko dovtipoval, že je to nejspíš hlavika. Ano, patrn hlavika, ale spíše se to podobalo velikému, scvrklému rajskému jablíku, jako utopenému v záplav blostných mydlinek, jak to bylo se všech stran obklopeno spoustou nadýchaných krajeek. Obrátil se starostliv k paní babice: ,, Prosím vás, nemže se v tom udusit?" ,,To byste nám dal, milostpane, aby se udusil!" šeptala zkušená panika. Pi tom vztáhla ob ruce nad košík, jako by se obávala, aby jí pan domácí i
em
ten chuchvalec
,,Ráno
chom
si
s
kojeátkem nepocuchal.
pro milostpána zase pijdeme, aby-
dali tatínkovi
úslužná panika, a skoro tak, aby jako
dlal?
A tedy šel
pkn
dobrýtro," šeptla ješt
tomu pan Koriandl rozuml šel
po svých. Pravda, co by tu
do svého pokoje,
kam
již
vera i
30
pedevírem
ten
Kaena
byla
pesthovala jeho
s
panem domovníkem
postel.
Odcházel njak malomysln. Podivná vc, než žádoucn oekávaný ddic se dostavil, ped-
všechno jinak. Tšil se, jak bude veselo. v jeho domácnosti rozestela spíše jakási smutení nálada. Žena nemluví, nesmje se, zavírá oi. Tšil se, jak bude svého syna od první chvíle pohupovati na kolenou ale kdepak takového stavoval
A te
si
se
—
Vždy mu
mkkého tvora vzít
na kolena!
nika
nesví. Zdá
mlo
ani do rukou
ješt žádné
se,
kosti.
Octl se zas ve
svém pokoji a tu mu pipadalo,
že jej obestírá nesmírná prázdnota,
len
ho ta pa-
jako by to ne-
pl
akoli pibyl
dobu potom sedával vždy v erném pivovae. Ano, všichni jeho kamarádi taky dnes tam sedí jemu pipadalo, že mezi nimi již asi dv nedle nebyl. V náhradu za ml veei s paní babikou. Zítra s ní patrn bude obdvat a zase veeet jak dlouho to bude trvat? Tak njak se panu Koriandlovi zdálo, že se mu vláda v domácnosti vymyká z rukou. A ke všemu ten zpropadený kominík Fazola. Neosvtlil! Okázal celému pednímu domu, že si z té radostné události u domácích nic nedlá, jemu že na tom nesejde. Zbytek piva ve sklenici teplal, vyvtrával, panu Koriandlovi nebylo ani do pití. Vlastn takové popíjení o samot, beze spolenosti ani nechutná. Ješt chvíli se díval do ztemnlého dvora, rodiny. Bylo teprv
jedenácté, v tu
a ješt dlouho
—
n
—
i
31
potom všecek njak nesvj se ukládal na lžko. Ne proto, že by byl býval ospalý. Ale co má dlat? Snad nemá íst, pro Pánaboha! Pan Koriandl nikdy žádnou knihu neetl. Matji, Matji, to tu je njak smutno! Hodiny ve vedlejším salon odbíjely jedenáctou, když pan Koriandl sfoukl svíci na noním stolku. Njak jinak a snad spokojenji se v zadním pokojíku svého bytu ukládal na rozvrzanou postel
—
mistr Baltazar Fazola.
minaci,
vždy
te jen
se
na
Vdl dobe o chystané ilu-
ni byl
i
ze dvorecká podívat,
asi domácí? A tu do iré tmy, která jej obklopovala, zvolal ke druhé posteli, na níž se ozývalo odmené oddychování:
a
pemýšlel, co a jak
„Slyšíš, stará?"
že
„Ze už nespíš, love! Co pak chceš?*' „Rád bych vdl, co íkal ten domácí tyran, my jsme nesvítili."
„Atensiz toho dlal!" Stojím ti za to, mámo, že dlal." „Tomu na tom záleží!" ,,V mi, mámo, že záleží. Všichni blázni, jen my ne. To ho neznáš." ,,
„Máš-li pravdu, Fazolo, tak jen
t to nemrzelo.
Pamatuj
se,
že
jsi
si
„Vidíš, stará, to je si,
že bych taky
práv
jako
myslím, aby
poád jenom
jemník." myslíš
svítili
to,
co
m
ná-
mrzí.
i
nedove dlat domácího
pána?" „Fazolo, spi a nebreptej! To ses
ml
dát na
32
nco jiného a ne na kominictví. Radím ti, abys nedlal domácímu pánovi žádné faxy. K niemu to nevede." ,,A ty se
mnou Ale
jsi
výborná žena! Ty máš být ve všem '*
za jedno
te z postele paní
Fazolové houklo do tmy:
„Baltazare, dej mi svatý pokoj a
lež!
Radím
abys tu svou jedovatou hubu dal na petlici. Spi!" Fazola umlkl. Nenadal se odporu tak dijrazného. Ale hubu na petlici nedal. To se uvidlo hned
ti,
ráno,
když vycházel
Práv
stál
z
domu po
své práci.
ve vratech pan domovník Stí-
havka. Fazoloví jako na zavolanou. Mistr kominík se zastavil, žmoulaje v ústech nedopalek viržinka od verejška, a po nedbalém „dobrýtru" se otázal:
„Tak
co
máme
nového,
ote Stíhavko?"
Stíhavka nepíliš rád rozmlouval s Fazolou. Dávno již byl vycítil, že mezi panem domácím a kominíkem není vše, jak by mlo být, a jako poádný domovník musil držeti s panem domácím.
A te tedy
jen jako z donucení odpovídal:
,,Jaký pak noviny, pane mistr. Všechno
pi
starém." Fazola se na Stíhavku
zkoumav
podíval
a ekl: ,,
Slyšel jsem, že se u
domácích zboily kam-
na.. ." ,,Ale to
už je verejší novina," odpovídal Stí-
havka vyhýbav.
33
,,
Slyšel jsem, že je to klouek.'*
,,Ba že, klouek.*'
ote Stíhavko,
je to kadet?" pane mistr. Jaký kadet?'' ,,No pece snad víte, ote Stíhavko, že se rodí dvoje dti. Piházejí na svt obyejný civilisti a nkde zas kadeti. Hlavn v domech, kde zstávají
,,A jak pak,
,,Co to povídaj,
oficíi.*'
Stíhavka ,,Ale co
vyvalil oi.
poád
mají
Pan domácí není žádnej
s
kadetem, pane mistr?
oficír.*'
„No pravda, nejni. Aspo kdyby byl u mš" anský pchoty Stíhavka poád vyvaloval oi, co tu mistr kominík tlachá. Jakživ
mu
nikdo nepovídal, že se
rodí hotoví kadeti.
Fazola zamžoural potmšile oima, jako by chtl Stíhavku propálit, usmál se jako bazilišek, poposunul šornou na rameni, píchl se ukazovákem k pravému uchu na pozdrav a vykroil z domu. Stíhavka se za ním díval všecek vyjeven, ale pak se na pat otoil a spchal do svého brlohu ve dvoe. Paní Stíhavková dováela snídani. ,,Že taky jdeš, práv jsem t chtla shánt,'' uvítala muže. Stíhavka usedl, rozlomil bandor a svoval
práv byl od Fazoly slyšel. rád vdl, pro mi takový nesmysl bych ,, Jen povídá/' dodal, když vypovdl. choti své, co
34
Paní Stíhavková chvilku hledla na muže. „Tys tomu nerozuml?** otázala se zpytav. „No tomu aby ert rozuml!" skoro vykikl cho. Paní Stíhavková se podívala, jsou-li dvee dobe zaveny, naklonila se k muži a tlumen mu otvírala oi:
„To
t
nenapadlo, že tím ten kominík naráží
na druhé poschodí nad panem domácím? Co? Na pana obrlajtnanta Šneka?" Stíhavka postavil hrnek s kávou, jejž práv donášel k ústm, vyjevil oi ješt víc než prve na Fazolu a vydechl:
„Stará
— to že by kominík — tohle to?
Pánaboha, to
„Huba
I
pro
je opovážlivost!"
plná utrejchu to je," dotvrzovala pa-
nika. „Kdyby se to tak doneslo panu domácímu dy to je na kriminál!" Stíhavka postavil hrnek po druhé. Te, když mu žena odhalila smysl slov kominíkových, pecházela ho všechna chu na snídani. Aspo na chvíli. Potom pece jen svj hrnek vypil.
—
IV.
ekne ono se snadno radostná událost, ale pouhým narozením dátka a by to byl mladý
—
—
i
pán u Koriandl není ješt všechno odbyto a skoneno. Pro všechen další život lovka jest jeho narození arci okolností nejdležitjší, ale taky musí být poktn. Pan Koriandl sám v prvé chvíli na to ani nepomyslil, ale pak jednoho dne pišla paní ba-
bika
a otázala se:
„Kterak pak
bude s krtinami, milostpane? Spch na to není žádný, mladý pán je chlapík, že na to mže pokat, ale ptám se hlavn k vli milostpanice, aby jako taky pi tom byla. Do téhle podzimní sychraviny bych ji nerada z domu pouštla. Poítám, že milostpán taky ne." Pan Koriandl upel na paní bábu tázavé zraky. „Bží o to, milostpane, budeme-li ktít v kostele nebo doma? Na ulici je chladno, v kostele je studeno, a
pece
to
jen to chvíli trvá.
Aby se nám
mi-
lostpanika nenastudila."
„A tak tedy co Koriandl.
myslíte,
paniko?"
pronesl pan
36
„Milostpane," hovoila panika vážn, „všady, kde jsem byla, totiž v lepších rodinách, ktili jsme doma. Je to arci o nco dražší, musí pijít velebný pán musí s ním obyejn si vezme drožku pijít kostelník, ten pinese matriku ale je to mnohem slavnjší, milostpane. Udlali bychom pkný oltáíek, milostpaniku posadíme hezky do fodelu, a hned po krtinách by mohl být ouvod milostpanika pi tom nemusí na krok pes práh..." Pan Koriandl se jakživ o podobné vci nestaral, na vlastní krtiny se naprosto nepamatoval. Ale te tedy již pomalu chápal. „Dobe, dobe, paniko,'' pisvdoval, ,, budeme tedy doma ktít. Kterak pak se to všechno
—
—
—
—
obstará?'*
„Obhám
to milostpane. Milostpán
s
tím ne-
bude mít žádných starostí. Zajdu k panu farái, jen bych prosila o list oddavací. A ktít bysme mohli pes tejden v nedli. Nedle je krásný den." ,, Dobe, paniko. Vezmte si to na starost."
Panika byla jak na koni. Nic tak ráda neshánla jako domácí krtiny, zvlášt u domácích pán. Z toho vždy kouká lepší traktace, hojnost kávy nebo dokonce okolády, kyprá bábovka, po svavšak ona poláhev sladkého vína, rosolka radí, co všechno má pijít na tabuli. Sám Pánbh milý ví, jak se protáhne skulinami všechno, co bylo ujednáno mezi tymi stnami, za zavenými dvemi. Nu, že mladý pán do-
in
mácí musí být poktn, rozumlo
—
se
samo sebou,
37
kterak již kominík Fazola se domakal, že to bude pes týden v nedli, bylo pece trochu podivné. Ovšem již dávno ped Marconim vynašel kdosi taFazola patrn ml kovou bezdrátovou telegrafii bezpenou pijímací stanici. i snad paní Fazolová? tomu bylo jakkoli, jednoho rána mistr Fazola ale
i
—
A
domovníka Stíhavku ve vratech.
zas utkal se
milý fortný mohl uklidit, vypadl na ,,Tak tedy ,,Voni
budeme
ktít,
budou ktít?''
nj
A než
Fazola:
ote Stíhavko.''
podivil se Stíhavka.
„Ale tatíku, tatíku," ekl
kárav
Fazola. „což
pak já jsem domácí? U domácích budou ktít, od nedle za týden. Budeme mít o jednoho Matje víc." „Co oni všechno vdí, pane mistr!" odpovdl Stíhavka vyhýbav. „No Matj to bude, tatíku. Pan domácí je Matj, jeho tatínek byl Matj takové jméno se musí udržet v rod." Z kominíkových slov šlehal zjevný posmšek. A ješt dodal: ,,Ale dá ono mu co dlat, aby našel kmotra, který je taky Matj. Už je jich málo." Stíhavku každé slovo kominíkovo skoro svrblo. V jakýchsi rozpacích se na toho protivu díval
—
a
konen
ekl:
,,Já jim povím, pane mistr, já nikdy nehasil, nepálilo. si každý udlá, jak rozumí. To
co
m
je
má
e
A
odjakživa."
Baltazar Fazola vytáhl z kapsy
krabiku
sirek, škrtl, zapálil si
umounnou
„slavíka" od
ve-
38 rejšího veera a ješt zamžourav posmšn na Stíhavku vyšel na ulici. Domovník hledl za ním chvilku a zamruel do vous: „Ale máme to v dom štniku. Ze na nj kdesi komín nespadne!'' Zlomyslný Fazola jako by byl etl v panu Koriandlovi. A pece nemohl tušit, že to jméno jest bolavou stránkou pana domácího. Pokud jen rodinná tradice Koriandl sahala, všichni byli Ma-
ddeek, praddeek, doprapraddeek. Byli v tom rod samí synové,
tjové. Jeho tatínek, jeho jista
i
žádná dcera tu tradici nepetrhla. Ale pan Koriandl nesl své jméno s nelibostí. A pemítával: Nu ano, za starodávna byl svatý
Matj
patron docela
pimený.
Jeho jméno bylo dokonce spojeno s mnoha lidovými poekadly. Na jeho jméno se slavila první pražská pout, celá Praha putovávala do Šárky, pokud jen pamatoval, svatý ucházející,
Matj
zahajoval pražské jaro
— ovšem nkdy za
mírné zimy bez mraz se piinil o to, aby ustaraní a ztrápení sládkové mli teprve po jeho svátku do sklep ledu dost, ale do novjší doby pece jen to jméno jest jaksi zastaralé. A když se podíval na své
má být po mu toho poupte zželelo. kdy se pevn rozhodl: Ne,
robátko v kolébce a pomyslil, že taky celý život
Matjem,
A konen ty nebudeš
tu se
pišla chvíle,
Matjem,
ty budeš
obma dlanmi jen,
S
Stiskl
si
spánky a pemýšlel usilovn. Jak jak? Kde má hledat pimeného kmotra?
pkným, zvuným jménem?
39
mu zasvitlo v
mozku. Což není v druhém pate pan obrlajtnant Šnek Alfréd Šnek? V tu chvíli vdl, koho požádá o kmotrovství a jak se jeho synek bude jmenovat. Alfréd! Jen ješt mu na chvíli pipadla pochybnost, zdali snad vojenský ád nezakazuje, aby dstojníci chodili za kmotra? Zeptá se na to. Ale ne, nebude se ptát. Rovnou cestou pana obrlajtnanta požádá. Je to dobrý nájemník, náleží k lepším partajím, asto již byl hostem pana domácího, všechno se krásn shoduje. A když tedy paní babika se vrátila z fary se zprávou, že velebný pán pijde ktít v ustanovenou nedli ve tyi odpoledne, vybral se pan Koriandl v plném lesku k panu obrlajtnantovi Šnekovi a pednesl mu svou žádost. A pan obrlajtnant sice po jakémsi rozpakování kesanskou tu Náhle
se
—
—
—
službu pislíbil.
Pan Koriandl vrátiv
dom
se vstoupil do sana olejovou podobiznu svého nebožtíka pantáty nad pohovkou, sepial ruce a skoro v pohnutí pronášel šeptem:
lonu, zahledl se
„Nehnvej
se,
tatínku, budeš mít
Alfréda. Víš, tatínku, jsou jiné
vnouka
asy."
Tatínek nad pohovkou neíkal docela
tomu pan Matj Koriandl rozuml
—
tak, že
nic, a
nemá
žádné námitky. Bylo v sobotu ped krtinami, když se kominík Fazola poznovu stetl se správcem domu, tatíkem Stíhavkou, tentokrát naveer, a rovnou na nj uhodil:
40
,,Tedy zítra
Že za kmotra
máme
krtiny
pjde pan
— a co jsem slyšel?
obrlajtnant Šnek.'*
taky už vdí, pane mistr?" uši. Je toho plný dm. Pece tedy kadet, mladý pán, aspo po kmotrovi. Ale jen aby se nestala chyba v matrice, tatíku Stíhavko.'' Jaká pak chyba, dovolej, pane mistr?** na,, mítl Stíhavka. Fazola dolehl tváí k samému uchu Stihavkovu a zahuel do nho: ,,Aby si pan páter nepopletl kmotra s tátou, až bude zapisovat. .** Stíhavka div že se nezapotácel, jak se rázem od Fazoly odklopil. Tváil se dosti dlouho nechápavým, ale tomuhle již nemohl nerozumt, zvlášt po pouení, kterého se mu bylo dostalo od paní Stíhavkové, kam Fazola svými narážkami smuje. V celém dom se toho nikdo neopovážil, jenom ten šlakovitý mistr kominík! To je do nebe volající. Aby jej tak do neho zapletl, svdomitého Stíhavku. Otoil se, beze slova od kominíka odcházel do nesmí svého nádvorního doupte. Takovým ,,To
,,Dy má lovk
.
eem
dále naslouchat,
aby
Ale své milé choti
se nestal jeho
spoluvinníkem.
vypovdl Stíhavka nkdo, kterak
všechno.
v téhle vci zachovat, je to jen ona, paní Stíhavková. Pišla nedle, krtiny malikého mladého pána Koriandla byly dokonale oslaveny, paní babika Co byl uslyšel. Ví-li
okoládou ulizovala,
se
slaouké rosolky mlsn pan obrlajtnant Šnek dstojn posloužil jen petékala,
41
za kmotra, akoli ješt jakživ k takové funkci ne-
upímn mu podkoval. srdenji dkovala milému
byl povolán, pan Koriandl
upímnji a kmotíkovi paní Koriandlová,
Ale ješt
tisknouc mu v radostném zapýení ruku za vše, co jí prokázal, až pan Šnek ve skromném upejpání klopil hlavu stále ujišuje, že ochotn a rád vyhovl. Pan Koriandl ml syna Alfréda a hned v pondlí pisedl ku psacímu stolu, aby uskutenil šlechetný zámr, jejž pojal hned po narození svého ddice. Chopil se seznamu svých nájemník, chopil se krabice s navštívenkami a drobnými obálkami, a psal na visitky podle stavu a významu svých partají v dom: Vaše Blahorodí Velectný pane Vážený pane Ctná paní: DovoVzácná paní luji si oznámit, že za píinou a na oslavu narození svého syna odpouštím Vám inži za nastávající kvartál, totiž od sv. Havla do Hromnic, a trvám s úctou oddaný :/:
—
— —
—
Vložil visitky do obálek, zalepil je a obeslal
k
sob Stíhavku. „Stíhavko, tyhle
tajím v
„K strážce
lístky rozneste
dom. Ješt ped
všem par-
polednem, rozumíte?'*
službám, milostpane,'*
pisvdil horliv
domu.
Když
pan Koriandl v poledne vracel z procházky, již ve vratech jej oekával Stihavka. Smekl epici, podržel ji v ruce a jako starý voják hlásil: „Všechna psaníka jsem roznesl, milostpane, ** ale pro jednu partaj tam scházelo, pro pana I.
se
Herrmann, XLII. Pan Koriandl a
spol.
3
42
„To nescházelo, Stíhavko, to jsem nenapsal. dobe, komu psát a komu ne." vím Já Ovšem, že zateplá zvdl celý dm, ba zvdlo se v domech sousedních, co pan Koriandl svým i
nájemníkm oznamoval, a byl to první, neslýchaný a pímo ohromující pípad velkomyslnosti domácího.
Nco takového ješt se nikdy neudalo. Ovšem, zvdl,
Stíhavka roznášel, ale práv on takové vítané psaníko nedostal. ekal dva dni, ekal ti dni, ale pak si pana Koriandla v prjezde vyíhal. jste „Kterak pak to, pane domácí, že lístek neposlal jako všem ostatním nájemníkm?" Pana Koriandla nic to nezarazilo. Jak by se že
i
mistr Fazola
co
mn
na to byl celé ti dni pipravoval, odpovídal rázem: „Protože vy inži zaplatíte, pane Fazolo." „Jak to, pane domácí? To je spravedlivé? Jediný já?*'
„To nesvítil,
je
práv
spravedlivé, pane Fazolo. Že jste
když všichni
ale že jste všelijak
pouštím.
A
svítili,
utrhan
odpustil jsem
vám,
vám
neod-
mluvil, to
proto inži zaplatíte."
Fazola druhý den zaplatil a dal kvartálu o Hromnicích.
výpov
Na Stíhavku
se
ke
od toho
dne nepodíval, podezíraje ho, že jej prozradil. Kivdil mu, byla to paní Stíhavková, která se o to postarala.
MATINO
TAJEMSTVÍ
z
mlAdenecké domácnosti.
Listopad se schyloval, táhlo siln a nezadržiteln k poslednímu. Listopad nevlídný, sychravý a deš-
provázený všemi náležitostmi pochmurného podzimku, jak je zapsán v myslích lidstva od nepamti. Pršelo taky toho dne od samého rána a ješt spíše se pravd podobá, že pršelo od noci. Déš stékal po tabulkách oken jako nepetržitý a tivý,
nekonený kalný šlojí a chvílemi se kdesi utrhl poryv útoného vtru, který neodolateln uchvátil všechnu tu spoustu vody a vztekle jí mrštil o kalná, slepá okna, až ve starých rámech zainelo. „Pánbh s námi a zlé pry!" íkaly si hospodyky, hledíce ustrašeny, kdy už se ta voda provalí do jizeb a kuchy na té západní stran, nebo
pi každém takovém dopuštní první na rán. Jen Metodj Dykyta, který obýval v pokojíku tvrtého patra a k nmuž mlo to dopuštní nejblíže, jenom ten nic neíkal. Vstal od svého stolku již asi po desáté a po každém takovém divém útoku ta je
46
zkoušel kliky obou svých oken, jsou-li
bezpen
a vydrží-li pevn všechny další nárazy. Jeho okna nemla ucpávek a venkovské rámy se stáím a zborcením znan odchlipovaly. Metodj Dykyta mrzut shledával, že mu dokonale zatéká a že na zídce mezi okny vždy více vláhy pibývá. Již taky voda prolínala pod rámy pokojovými a již taky skoro crkem stékala po zdi na podlahu. Metodj Dykyta díval se zádumiv na kaluž pod oknem a mruel k sob: „Bude-li až do veera pršet, poplave mi postel a možná, že se v ní utopím. Ostatn dost vzácný o tom pípad utopit se ve tvrtém poschodí jsem ješt nikdy neslyšel a neetl.*' A potom sleduje, kterak se kaluž od okna po
otoeny
—
—
huel si dále: „Taky bych si tu mohl zídit veslaské závody,
podlaze rozlézá,
a pozdji, až pituhne,
tebas
i
kluzišt. Mohly-li
být kdysi pražské dtské zahrádky až ve tetím
pro by nemohlo být ve tvrtém kluk tomu, tuším, není teba žádné zvláštní koncese. Pozeptám se v živnostenském úad na magistráte. Mám tam dobrého známého pana radu ervíka, ten by mi ochotn šel na ruku." Metodj Dykyta rozvíjel dále své úvahy: „Bylo by arci teba nco píslušných rekvisit k tomu podniku. Nkolik pár starých bruslí bych sehnal v Páté tvrti, pjoval bych je pak návštvníza korunu na pl hodiny. Kdo by pišel s vlastními, platil by dv koruny vstupného na pl dne." poschodí,
zišt?
km
A
47
Rozhlížeje se svtnicí hovoil Metodj: „Bylo by teba taky nkolikera sánk. Starší paniky a pánové dávají se rádi po led provážet na sákách. Nevím, kde bych njaké antikvami sáky sehnal. Krom toho, zdá se mi, bylo by zde na málo místa. Zkusím to bez sánk. Ale bez hudby kluzišt být nemže. Splaším nkde njakého flašinetáe. Myslím, že jich je te dost bez práce. A ovšem, taky njakého kaštanáe. Snad bych konen ty kaštany mohl péci sám. Lidé mají rádi nco teplého v kapse. Ohívají si o ztuhlé ruce. Hele, Metodji, ani ses nenadal, k emu ti ten déš bude dobrý. jen brzy mráz, pak na to otevru okna dokoán, a podnik tvj bude v plném proudu." Všechno to si povídal Metodj Dykyta s jakýmsi šibeniním humorem a jako by tomu sám vil. Zatím již se kaluž od okna byla rozšíila doprosted svtnice a zejm se vsakovala do štrbin vkovité a místy vyšlapané podlahy.
n
n
Te
Venku dešt neubývalo, naopak,
zesiloval se.
Listopad se snažil, aby na sklonku dohonil, co
v prvé polovin své vlády byl promeškal. Chvílemi obma okny mocný píval vody, jako
zalomcoval
by se kdesi byl splav strhal. Tomu Metodj dobe rozuml. Petékal to pod stechou žlab, jehož vtok do roury dešové byl ucpán slámou a jiným smetím, kteréž tam vrabci byli nanosili. Nebo tam ve žlabe hnízdily od jara celé generace žlabu, kde co našly; všechny
vrabc
a snosily do
odpadky
z okolních
48
dvor
a
dvorek,
seno, slámu, nit, chuchvalce
koudele, ostižky látek a všeliké pazdeí jiné. Vra-
bec je nevybíravý a všechno dovede ve své domác-
podzimní lijavce jim pak to domácí pánové aby volali na protažení trub kominíky. Metodj sice sympatisoval s vrabím pronárodem, naslouchal po celé léto trpliv jeho cvrlikání nad okny, ale dnes ml tch jeho ucpávajících pozstatk ve žlabe práv tak po krk. ,,Zdá se mi, že zde bude po dnešním dešti vlhko, a to je nezdravá vc, íkají doktoi. Padá to na prsa. Abych se vysthoval? Ale to jsem ml nosti zužitkovati, ale
lžkové zaízení
splachují, a
udlat díve, než zaalo pršet. Poád nám slibovali suchý podzimek v novinách! Co si te na nich vezmu, až to vyplaví? Nemají se lehkovrní
m
tenái tak
—
balamutit!
Až
se vyprší,
poohlédnu
se
nem. Poád jsem stonal na samostatný byt — te tedy jej mám, ale myslím, že se zas uchýlím po
k njaké svdomité kvartýrské. Svdomité, povídám, aby nenatahovala každého prvního ruku po nájemném. To je jejich nejhorší stránka. Ostatn je
podivuhodná vc, jak rychle msíce v podnájmu Nkolikrát se vyspíš, a je tu prvního. Proto
utíkají.
chválím byt celoroní. Kvartál je pece slušná lhta, abys pemýšlel, z eho zaplatíš inži. Sice mi taky už pan domácí nkolikrát vzkázal, kdy hodlám zaplatit za minulý plrok, ale toho jsem šastn odkázal na novoroní renumeraci bude-li jaká. si
—
Odpisáhnout
mu
to nemohu.''
49
Z tohoto uvažování vytrhlo Metodje Dykytu zvoneku v malé pedsíce. „Zdá se mi, že se nkdo na mne dobývá. Byli
slabé zacvrnkání
by
to již zízenci
záchranné stanice? Netelefonoval
jsem nikomu, nemám tu telefonu." Zacvrnkání v pedsíce se ozvalo po druhé. „To je šturem!" broukl Metodj a zdvihl se,
aby
šel
otevít.
„Je tu nkdo?" zeptal
se skrze
zavené dvee,
než otevel.
„No
je,''
odpovídal ženský hlas zvení, „zvo-
ním už chvíli!" Ženský hlas není za jistých okolností nic nebezpeného, zvlášt mladý ženský hlas, usoudil Dykyta a otevel.
Na prahu asi dvacetiletá.
pl mu
se objevila úhledná,
tvárná dívka
Dykyta bydlel v tom
dom
teprv
léta a neznal ješt všechny nájemníky. Jen tak kmitlo hlavou, že tuhle dívku již jednou potkal
na schodech, ale nevdl, do kterého poschodí náleží. Ale v tuto chvíli si uvdomil, že na všechen zpsob náleží k ženským zjevm, které stojí za podívání. „Pojte dál, sleno, a nehnvejte se, že jsem hned nepibhl. zvoneek má slabý zvuk a
Mj
dnes
ídím
je
si
tžký
vzduch, že hned nepronikl. Pomohu sloužit, píležit elektrický.
tak
ím
prosím?*'
že
„Mn niím, ale maminka nám tee stropem do pokoje,
jen od vás, protože nad
vámi
je
se
dává porouet, by mohlo být
a to
už jen
pda."
50
„A
to je zajímavé, sleno,
oknem. Zdá
mn
zase zatéká
dm
vbec, že tento náleží ku promokavým. Kam pak vám zatéká?" „To jest nemoudrá otázka, pane. Na podlahu!
A práv
se
dnes týden jsme
Lopotili jsme se s tím
nateli a navoskovali.
ji
dva
dni, a
te nám
na
ni
tee." „Ale, drahá sleno, to je nápad!
voskovat podlahu!
ápota zanechá
V
V
listopadu
deštivém období, kdy každá
stopu.
Mn by to ani ve snu nepi-
padlo."
„To je jedno, pane, vy
kdy chcete, ped svatou Kateinou to byl maminin svátek a mj taky, abychom to mli hezké a te nám tee stropem, podlaha pry! Nechtl byste se podívat, kde to jest?" „Už jsem se podíval, milá sleno, a mohlo by to být, jak povídáte. Mám práv uprosted slušnou ale
my jsme
louži.
leštili
Pojte
si
voskujte,
—
se podívat."
Dívka vstoupila do svtnice, spatila
louži a
zvolala:
„Pro všechny svaté, pane, a vy nic nedláte?" „Co mám dlat, sleno? Pijavý papír mi není nic platný."
„Pijavým papírem se louže nevytírají, pane. škopek myslím, víte, a Máte vžít hadr a dez vodu do nho vyždímat." „Ale já nemám ani hadr, ani škopk, milá sleno, pi nejlepší vli to nemohu vyždímat." „A co tedy se stane, pane?"
—
51
„Že
to
potee, dokud bude
pršet.
Zdá
se,
že
dnes ani nepestane."
„Pro všechno umuení!" vykikla dívka, „a co
my
dole?"
,, Nevím, sleno. Byla by jen jediná pomoc. Kdybyste pinesla hadr a škopek a trochu se toho ujala. Jiné rady nevím."
„To
je
pkné
nadlení!"
„Ne, sleno, to není nadlení, to je živelná pohroma. Omluvte matince, ale že za to za všecko
m
nemohu. a
i
víte-li
nco
jiného.
." .
„Tedy pokejte chvíli, jsem tu zase za minutu, necht v pedsíni oteveno, nedozvonila bych se
vás."
Dívka vyletla ze dveí, cupkala
se
schod
jako kzle a za chvíli se vracela se škopkem a
s
ná-
ruí hadr. pomozte mi odstaviti ten stl a dívejte se, jak se to dlá. Ty hadry a škopek vám zde pak nechám. Dovedete snad ždímat." „Pochybuji, sleno, nikdy jsem to nezkoušel. Ješt nikdy mi do bytu nepršelo." „Dovolte pane." Dívka si svlékla pes hlavu svrchní kvtovanou sukni, podkasala si spodniky, klekla si na kus suchého hadru a dala se do práce. j,Tak,
že
„Vy jste svobodný, vite? To je svatá pravda, svobodný lovk není k niemu. Maminka to
vždycky íká." Metodj Dykyta
se
zalíbením se díval na
52
dívku, jak se
smýká po
podlaze, jak
umn vysouší
kaluž a ždímá hadr do škopku. Celé
buclaté
její
všechny oblé tvary tu picházely pln k platDykyta se nemohl nasytit všech jejích posun a smyk. Zdálo se mu, že posud nic tak pvabného nevidl. V tu chvíli si pál, aby jeho svtnice byla tak zaplavena, aby dívka musila vysoušet až do veera, do rána. tílko,
nosti,
Jako by tušila, kterak jest pozorována, zdvihla slena Katynka pojednou hlavu a zvolala kárav: ,, Nedívejte se na mne, pane! Kdyby nám dole nehrozil takový sajrajt, vru bych se vám tu neplazila. To je snadná práce, dívat se! A pamatujte si, jak se to dlá, až zas bude pršet. Škopek a hadry
vám aby
pjíme. A potom vám to vysušilo. To
rády se
si
tu
pkn
zatopte,
jsou ty mládenecké
byty,fujtajbl!"
„Vám okny „Ne,
pijte
nezatéká?" tázal se Dykyta. se podívat.*'
„Rád pijdu, sleno Katynko,
nebude-li
ma-
tinká nic namítat.'*
„Vždy snad
nás nepokoušete."
„Nikoliv, sleno Katynko,
a bych vás
s
chutí
rád nakousl."
„Zatím
si
necht
zajít,
pane. Ale ukážu vám,
jak se to dlá, aby okny nezatékalo. Tuhle ten hadr
vám
zde nechám. Takhle se složí, takhle jej dáte mezi okna a zachytíte jím všechnu dešovou vodu.
A vždycky jej peliv vyždímejte.
Kdybyste to byl udlal hned, nemusely jsme dole mít potopu. Jsem
63
hotova, 2 toho škopku to
mžete
vylejt.
A bute
Pánembohem." „Ne s Pánembohem, sleno Katynko, ale na shledanou ješt dnes, abych se podkoval taky paní tu
s
matince. Zpsobila jste mi velké potšení.*'
Konen k veeru déš ulevil. Dykyta se vydal domu, aby sehnal njaké pomlsky, a s tmi zaukal na dvee dolejších soused. Omluvil se paní matei a byl ku podivu vlídn pijat. Vracel se do z
svého holubníku
— jak tomu íkal — skoro až o de-
pozváním milých sousedek, aby obtžovat, a zraky paní sousedky panny Katynky mu zejm odpovídaly, že je bude tšit, velmi tšit. Ale sáté, a odcházel s
zas
nkdy
pišel. Sliboval rád, nebude-li prý i
nejvíce byl z té odpolední návštvy Katyniny potšen Metodj Dykyta. Ješt ve snách se mu zjevovala dívka, jak se vrtí po podlaze a srdnat mu vysouší kaluž. Požehnaný deštíek!
II.
o PATRO NÍŽE.
Tehdáž, onoho deštivého dne listopadového, když byl z
Matj Dykyta vyzvonn
tetího patra, která
mu potom
milou
sousedkou
tak vlídn a pe-
liv vysušila kaluž na podlaze, pokládal za svatou podkoval také její mamince, která mu svou dceru k tomu výkonu propjila.
povinnost, aby se
Uvdomoval
si
nejen tu povinnost, ježto v
nm
mnoho dvornosti, kterou odjakživa projevoval k dámám, ale chtl se pokloniti taky staré
zbylo
paní, která
mu
tak
dviv a skoro na pl hodiny
svila dívku k neobvyklé služb, hlavn však zatoužil, aby milou pannu Katynku ješt jednou spatil, a co nejdíve. Kdykoliv pak si Metodj nco takového umínil, nikdy neodkládal. Kuj železo, dokud je žhavé, íkával si vždycky, a to mu pipadlo i dnes, kdy slena Katynka dávno byla zmizela. Zdálo se mu, že z ní srší cosi jako jiskry. Z horlivosti, s jakou se vrhla na jeho zaplavenou podlahu, usuzoval, že jest nejen uvyklá práci, ale i
55 Že se snaží
zavdit
mamince
i
své, která jist
nad
nenadálou spoustou dole ruce spínala. Tedy jest dobrou dcerou. Sotva kdy podobnou práci konala v cizím byt. A ponauení, kteréž mu dala o vysoušení vláhy za oknem, nasvdovalo, že má jisté i
i
praktické zkušenosti domácí.
„Jedním slovem správná dívka," povídal si upímn lituje, že té vody neml ve svtnici více. Byl by se dále a trpliv díval na pannu Katynku. Již díve, kdykoli stoupal do svého tvrtého patra, všímal si, že na dveích patra tetího, práv
Metodj Dykyta,
schodm,
lpí jakási samodílná tabulka a na napsáno napodobeným písmem tiskacím Kateina Pazdírková, soukromnice. „To jest asi jakási babka. Známe je, ty babky,
proti
té že je
Avšak pro slinou dceru slušno zamhouiti jedno oko nad panímámou, ne-li ob.
scvrklé a mrzuté.
Tím
více se
mohu
dívat na dceru.
A nikdy
být za dobré se sousedkou. Sotva tu v jiného znám, vlastn a což
kdybych
se
neškodí
dom
koho
krom paní domovnice nikoho,
nkdy
monády by mi nikdo
rozstonal? Ani sklenici
nepodal.
A taky
s
tím
li-
lovk
musí poítat." Metodj Dykyta, jak vidt, myslil na všechno, ale od nenadálé návštvy úinlivé dívky nemyslil na nic jiného než na ni. Tou chvílí, co u nho byla, mu pojednou celý ten šerý a nehostinný
zveselil se
dm,
v
nmž
obýval,
dm,
který k
nmu
za celou
tu dobu nebyl projevil ani kouska vlídnosti a který
56
vypadal jen jako ohromná posada na nájemníky a ješt lépe jako veliká lidská menažerie, kde se za
každými dvemi
neutšený život všeliké lidzevrubn ani nejzkušenjším
tráví
ské šelmy, neznámé
pírodozpytcm. asem slýchal, kráeje dom, všeliký kik a vádu za tmi nesetnými dvemi, a tu vždy rychleji zlézal schody, aby již byl ve svém brlohu, kde
lavých
i
mrzutostí
tch
mu bylo nejbezpenji. Nemiloval kika nechtl se stát svdkem žádných
výjev
dokonce
násilností, které
by
se z nitra
jednotlivých klecí byly mohly vylíti až do
Na
schodišt.
štstí až do dneška nic takového se
nestalo. Více tu pracovala jeho živá obraznost než
skutenost.
Ode
chvíle,
kdy
Pazdírková, zdál se
bytek
jej
navštívila
mu
panna Katynka
jeho poustevnický pí-
mnohem pívtivjší, ba docela její rad ve starých kamnech
a když po a
ohe
se rozpraskal a
Dykyta: „Ano, ano, to
jest,
útulný, zatopil
rozhuel, brumlal k
sob
co mi tu chyblo, duše pí-
bytku. Jednoho, osamlého
lovka
je
na oživení
takové haluzny trochu málo. Žiju zde jako ode všeho svta opuštná."
sirota,
A ím dále více se v nm zesilovalo odhodlání, že rodinu Pazdírkových navštíví.
„Rodinu?" mumlal k sob. „Zdá se, že je to kusá rodina, patrn vdova s dcerou. Tomu nasvduje tabulka na dveích: soukromnice. Jinak by tam
stálo
Pazdírek
—
a
karakter.
Pan
57
Pazdírek
asi
již
odpoívá, a patrn
mohu-li tak souditi z obnošené a dost
delší
dobu,
umounné
tabuH
Metodj Dykyta
miloval takové samomluvy. pustot aspo vlastní hlas a bylo mu tak v veseleji. A hovoíval k sob velmi upímn, nezaSlyšel
té
nejdvrnjší myšlenky. Je mnohem samomluvc, než by se zdálo. Kdyby stny mohly po ase opakovati, co všechno kdy slyšely, vyšly by najevo vci zajímavé. Možná, že takového vynálezu se dokáme. A tak tedy Metajoval
si
ani
více takovýchto
i
todj, když sehnal všeliké pochoutky, zaukal ne-
smle v tetím pate na dvee
s
povdomou
kou. Pehlédl, že jest v opažení nítka.
Krom
konen
dveí knoflík zvo-
toho bylo tam tma.
Zaklepal a
tabul-
— poád ješt skromn — po druhé
po tetí draznji.
Za dvemi chvatné kroky, pravá polovina dveí se odloupla, na prahu se objevila slena Katynka. A volala k píchozímu: ,,Šette si kloub, pane, což nevidíte knoflík
zvoneku?
i
myslíte, že
zvoneky
jsou jen pro
tvrté poschodí?*' by se byl s chutí hlasit zasmál, pronesl Dykyta tlumeným hlasem, bezmála šeptem: „Z tohoto pivítání poznávám, že jsem na pravém míst. Odpoledne jsem taky neslyšel skoro nic jiného než samé plísnní." „Ale tak pojte dál! Vždy sem fuí od schod
A
a
my topíme!'* I.
Herrmann, XLII. Pan Koriandl
a spol.
4
58
V
tu chvíli ozvalo se za
nedovenými dvemi
druhými:
„S kým pak se to tam vadíš, Katynlco?" „Výborn!*' šeptal Metodj. „Te teprve vidím, že jsem se ve dveích nespletl. Smím se zeptat, je-li paní matinka doma?"
„Vždy
ji
slyšíte," odsekla dívka.
„A
kde by
te v noci chodila?" Dykyta
již
byl vstoupil do
pedsíky i
ku-
chyky;
nepoznával, co to jest, ježto v malém výklenku hoela jakási mikroskopická lampika ligroinová, s
jejíž
plamének skoro
marn
zápasil
okolní tmou.
„Podejte mi pece ruiku, sleno Katynko,"
Dykyta po vhod?"
sahal
její pravici.
„i
picházím
ne-
„Ale kde!" tiskla mu dívka ruku, „hodinu již na vás ekáme. Zdá se mi, že jste si to ješt rozmýšlel."
„Promite, milá sleno. ekal jsem, až pestane trochu pršet."
,,Kdy pak už pestalo! i pršelo taky na schodech?" „Musil jsem pece z domu, abych sehnal nco k
veei." „Bál
jste se, že u nás nic
chováváme ješt
staré
eské
nedostanete?
My za-
pohostinství. Ale ne-
mjte
strach, nepejíte se." Všechno, co pronášela, povídala dívka tak roz-
tomile
uštpan,
že
ml
Metodj
tisíc
chutí po-
59
padnout ji za hlavu a zapeetit jí Za druhými dvemi je maminka.
Ty dvee
se
te
vbec
bavíš! Je-li to
Pánbh
s
námi
dokoán otevely
skoro
svtnice zaznlo kárav: „Ale te bych už ráda
ústa. Ale pozor!
vdla,
duch dobrý,
s
kým
se to
a ze
tam
a jde dál. Jinak
a zlé pry!**
,,Tak vidíte," broukla dívka a drcla zezadu do
Metodje. „Jdte!'*
A Metodj tedy vstupoval do svtnice. U stolu, na nmž jasn hoela petrolejka, stála panika prostední postavy a ponkud otylá, opásaná istou širokou zástrkou, na hlav bílý epeek, plné
tmavých A tu se Dykyta hned v duchu opravil: Tedy ne babka, a dokonce již ne scvrklá. Vlastn panika plná mízy. A když si takto svou nedávnou peda dobromyslné tváe, veselých
oí.
stavu
te
podle živoucího zjevu a k naprosté své
spokojenosti opravil, pronesl uctiv: ,,
Milostpaní, rukulíbám a prosím za promi-
picházím v hodinu tak nevhodnou. Jsem s povinným díkem za laskavost, kterou mi odpoledne prokázala slena nutí, že
soused z tvrtého poschodí a jdu
Katynka, a
Pi tom
vám
za
to, že jste
jí
snažn omlouvám,
ke
mn dovolila.
jsem dnešní potopu u vás nikterak nezavinil. Nepiléhá mi tam nahoe pravé okno a taky podlaha je njak vadná, že ten
se
déš pronikl
až k
vám
že
'* .
.
.
„Však jsem si sama myslila, že nám sem schváln vodu nelejete. Ale to tak máte nesvdo-
60
mitost
nájemník
a domácích
pán
dohromady.
Ta partaj ped námi mla tuhle na prostedku zavšenou lampu íkali tomu lustr, ale nebyl to žádný lustr, docela obyejná kantýnská lampa
—
—
a když se sthovali, vytrhli
ního trámu
— to
se ví,
lampou hák ze stropzstala tam po háku díra, s
i
—
máte zas njakou rozkládací podlahu a tedy tudy tee. No chvála Pánubohu, neštstí nebylo tak velké. Zbyla nám ješt sbraka leštidla od posledního voskování, loužiku jsme vysušily a Katynka tu jizvu znova natela a vykartáovala. a u vás
Podívejte se."
Zdvihla kus lepenky, kterouž byla „jizva" za-
Metodj se podíval. Skuten všechno v poádku. „Slena Katynka má vbec zázrané ruiky. Díval jsem se na ni, když tam nahoe u mne hos-
kryta a
podaila. Byla k líbání."
„Doufám, s
že jste se nepokusil, pane. Víte,
naší Katrlinkou nejsou žádné žerty, zvlášt
má mokrý
hadr v ruce. To
je
slabých ženštin. Vedla jsem
vbec
ji
nejlepší
když
zbra
k tomu od mládí."
Teprve te, po tomto mateském projevu si Dykyta blahopál, že se odpoledne nedal uchvátit. Vzpomnl si na odpov Katyninu, vzpomnl si na mohutný erný mokrý hadr v její ruce, a te
bezdn si pohladil kníry. „A nebyla k vám dcera hubatá?" otázala se pojednou paní Pazdírková. „Víte, ona má nkdy mluvnici
napí."
61
„Ale maminko, co ty takhle o
jíme? Nabídni pánovi
nám
pravda
to
„Je
pan soused pomyslí, když
židli.**
— tedy prosím,
spaní nevynesl.
máme
si
mn mluvíš! A vlastn pro všichni stoA
pane, abyste
smím-li se zeptat,
s
kým
est?**
„Metodj Dykyta, milostpaní, advokátní úed**
ník
„Aáh!** vylinulo se z úst paní Pazdírkové, mile
pekvapené. „Ale smím-li
prosit,
neíkejte
mn mi-
— mám do milosti daleko. Jsem Kateina
lostpaní
Paždírková,
bývalá obchodnice,
te
už
dávno
vdova. Ale slušn se tím živobytím protloukáme.
A když má lovk svtlo, zim teplá kamna a plný žaludek — chvála Pánu-
Vždycky máme dosyta. v
bohu za
to.
A smím-li prosit, vezmete si s námi lžíci
oukropu?**
Metodj Dykyta ode chvíle, co vstoupil, labužn vdechoval vni esneku teného v husím sádle a na plotn bublala vaící se voda. Na stole stála krom tí hlubokých talí mísa s pokrájeným chlebem.
„Ze srdce
rád,
vážená
paní,**
Pipomíná mi
pisvdil Dy-
dtská léta, kdy jsme jej doma jídali od podzimku do jara skoro denn, a topinky syt esnekem potené a husím sádlem omaštné, a peené zemáky ach, kde to všechno je! V pražské hospod se toho lovk nekyta. „Oukrop!
to
—
dopídí.**
„Dnes tedy
užijete,
pane Dykyto,** slibovala
62
panna Katynka, piskoila k plotn, odklopila troubu, z níž se ozval lehký praskot, podobný šepotu.
Tam
pekly brambory.
se
Panika
vylila
do mísy velou vodu
z hrnce,
zamíchala, na hladin se rozvíila velká mastná oka.
Katynka rozdlovala úkrop na
obestela
vn rodinné veee,
jedl
talíe,
Dykytu
upímn.
tom Katynka vyhrábla peené zemáky
a
Po-
Dykyta
zase jedl. „Jezte, jezte, pane Dykyto, tohle si na tch svých kamnech nemžete upéci. Každá kamna v mládeneckých pokojích bývají zpravidla rozbitá
— na tohle „A
teba dobré plotny s troubou.*' mounatých zemat," doplnila
je
dobrých,
paní Pazdírková.
„A
hospodyky, která o to peuje dodal Dykyta a mrskl okem po
starostlivé
a dovede upéci,''
Katynce.
Brambory zmizely a te se vytasil Dykyta se svými balíky, s rybikami, salámy, sýrem. Slena Katynka vyvalila na to pekvapení oi a vyítav zvolala:
„Vy
jste
výborný, pane Dykyto! ekal
jste,
nacpeme volátka zematy a te to vyklopíte. Ale just, já budu jíst, kdybych mla puknout.** Venku cvrnkl zvoneek, kdosi z rodiny pán domovníkovy pinášel pivo.
až
si
Panika
naplnila ti sklenice a chopivši se své,
enila: „Milý pane sousede, neekala jsem, že
se
nám
63
po tom dešti vydaí tak milý veer. Ale slibte nám, že není poslední,
pijte
zase/'
„Rád pijdu, vzácná
paní.'*
„A brzy!" naléhala Katynka. „Kdy?" „Kdy porouíte," rozhodl Dykyta. „Bude vám oznámeno," ekla vážn Katynka. „Dostavím se." Svtnice Dykytova již citeln vychládala, když se vrátil od Pazdírk. Když se odstrojoval, broukal k sob: „Tak vidíš, Metodji, o zimní sezónu bys ml postaráno. Máme svátky za dvemi, Sylvestra, Ti svaté krále
— Mikuláše
arci
jsem už promeškal.
Ji-
nak jsem dámám k službám. Jen s masopustem nevím jak. Abych se tuze neutanil. Dobrou noc,
paniko
A
a dceruško."
za chvíli se
kojené vrení.
s
lžka Dykytova ozývalo
spo-
III.
VÁNOCE ZA DVEMI. Byla nedle v polovin prosince. Metodj Dykyta dne asnji než jindy a a do kanceláe nemusil, pece dlouho neotálel, vzchopil se s poprocitl toho
spchal k umyvadlu. „Podivná vc/' huel ksob,„kdyžnámvkancelái zavedli nedlní klid na celý den, tšil jsem se, to že zstanu v peinách až do poledne, a te
stele a
m
pudí z kanafasu neobvykle brzy. Jeto snad tušení njaké návštvy? Kdo by u mne co pohledával?
Pece však
se
hodím do parády. ert nikdy
nespí.*'
Dykyta zotvíral ob okna, vypnul se z jednoho dychtiv lokal erstvý vzduch. „Podivná zima,'' povídal si. „Je vlaho skoro jak na jae, ani pára od huby mi nejde. Veškerý sníh žádný, mráz taky žádný, kam se ta naše zemkoule zatoila! A pece máme prosinec, jestli a
se tuze
nemýlím."
Dykyta pistoupil ku psacímu stolu, nad nímž visel kalendá, a na tom bylo již jedenáct msíc
65
peškrtáno. Ten kalendá si Dykyta nikdy nekupoval. Vždycky jich pišlo do kanceláe nkolik darem, od papírník, u kterých byly kupovány zásoby papíru, od nkteré tiskárny, která dodái
Dykyta
vala tiskopisy, a
mit
dlil
s
šéfem.
I
se
vždycky
njaký zápiskový
o
n svdo-
si
vstril do
moude uvažoval, že jich šéf nepotenebo deset, a ponvadž Dykyta pijímal veškeru poštu, vybral si vždy, co se mu z novoroních reklamních dárk nejvíce líbilo. Dykyta mrskl okem po kalendái a pisvdkapsy. Zcela
pt
buje
oval
si:
„No bodej
že prosinec, a již patnáctého. Vá-
noce na krku."
Te se udeil do ela: „Hele, hele, Metodji, Štdrý den skoro za týden a já
poád ješt
nevím,
kam
se
podju. Po-
vídaly dolejší dámy, abych zas brzy pišel, ních
stromk již
je
plná Praha,
již
taky
váno-
se vyvalují
kád na ryby, u lahdká je plno hlemýž, a tedy by mly nejkrásnjší píležitost, aby pozvaly.
m
Ml bych je njak vyprovokovat? Zdá se, že lidstvo je ím dál tím zapomntlivjší. A ml jsem nejlepší
vli, abych vyhovl. Ano, ano, Metodji, o vá-
nocích cítím vždy nejpronikavji, že jsem jak opu-
štný
pes."
Dykyta
šel
do pedsíky, ponoil
vadla, ošplachoval se chvíli, všeliké
pi
pedpotopní zvuky, a když
nice, huhlal si:
tvá do umy-
emž
vyluzoval
se vracel
do
lož-
66
„Koupelna mi zde chybí. Inu
arci,
když tuhle
barabiznu stavli, nebyly ješt takové hygienické
pan požadavky, jako v našem století. Tenkrát koupat jednou za rok na Císaskou louku." Dykyta se peliv osušil a peliv ustrojil do i
stavitel se chodil
Ml totiž dva obleky, z nichž jeden vždycky dlouho byl svátenjší než druhý. Dykyta dlouho dovedl zastírat všeliké vady své toalety, inkoustem a ínskou tuší, ba jehlou se nauil ohánt, a tak prodlužoval vk svým kabátm nohavicím, když ponenáhlu hynuly sešlostí. Vždy ješt íci, že je muž slušného zevnjšku, se mohlo o než vypukla neodvratná poteba nového roucha. Ovšem kruh jeho dodavatel se rozšioval stejnou mrou jako kola na hladin rybníka, do nhož se hodí kámen. Málokdy zamíil Dykyta k témuž výsváteního.
i
i
nm
mu šil odv pedešlý, nebo skoro u každého s njakým zbytkem „visel". Tak se ponenáhlu seznamoval s krejovskými závody na samé periferii pražské a skoro již se schylovalo k tomu, že bude nucen podnikati výzkumné cesty do vzdálenjších obcí pedmstských. Ani netušil, že tak pedbíhá dobu a že si zatím pro vlastní potebu tvoí Velkou Prahu. Ale jinak byl Dykyta velmi robci, který
i
poádný
a sebe dbalý
Když
lovk.
oblékal kabát, zavadil zcela
bezdn
varhánkovou tobolku v náprsní kapse. Sáhl po ní, otevel ji a zasmušil se. „Divná vc, že tato tobolka je zpravidla od o
67
Tu ji nosím naprosto zbyutahám. Podívejme se, kolik zbývá v mé píruní pokladn." Sáhl do kapsy nohavic a vylovil malou tobolku. Otevel ji a vysypal její obsah na dla. ne,, Podívejme se, tyi zlaté pt šesták boli v nové devt korun. To není na svátky a na zbytek msíce píliš mnoho. Kdyby pišlo jen desátého zcela prázdná.
ten
a jen
ji
—
mn
pt posl
s
njakými vánoními prezenty
a já
ml
dát každému jen po zlatce zpropitného, zbude mi
tch pt šesták
—
a to by nebylo Nejsem sice rodem kavalír, ale mám to njak v krvi. Z té situace jest jen jediné východisko: nedám nikomu nic. Tak je to nejspraved-
na pátého jen
nic kavalírského.
livji rozdleno. Pozvou-li
musím pinést
já
m pece
Pazdírkovy,
njaký dáreek. Ovšem na šperky
toho málo. Za plpáté zlatky byl by náramn malý a chudý perlový náhrdelník. Taky se nemohu je
ze všeho do krejcaru vydat. Myslím, že nezbude
abych ekl starému o njakou zádejme tomu, o desítku. O vánocích se otvírají i nejzatvrzelejší srdce. eknu radji o dvacet zlatých pro pípad, že by starý dal jen poloviku. Nemám-li do Nového roku zemít hlady, mže zachránit jen desítka. Dej Bh, abych zítra zastihl starého v dobré nálad. A te, Metodji, abys šel do kavárny na snídani? Nesnídám sice každý den, ale nedle bez ranní kávy jest pece jen sychravé zakonení týdne. Taky nezdravé. A tedy do ragnic jiného, než
lohu,
m
lánu!"
68
Metodj Dykyta vždy trochu nadsazoval, obsvj ošumlý svrchník názvem raglán.
myslil tedy
Otevel
i
šatník,
v
nmž toho viselo poídku. A když
vytáhl svrchník, zstalo tam jen nkolik starých vest. Vesty, jak
známo,
Když už kabát
i
trhají se ze všeho
nejmén.
nohavice jsou dávno v pekle,
z-
smutná památka lepších as. Dykyta tímaje svrchník hovoil vdn: „Bu Bohu chvála, že máme tak mírnou zimu.
stávají vesty jako
Jen lehkovrní lidé se domnívají, že lovk od podzimu do jara nemže chodit jinak než v zimníku. Já už tetí zimu petloukám bez nho a jde to taky. A te teprv pochopuji, že lidé, kteí si nekoupí kožich do vánoc, nekoupí ho po Novém roce teprv. Je to zbytená útrata. Brzo-li pak se nebudou roznášet po Praze první fialky. A fialky v knoflíkové
to je uinný anachronismus. Ale hrome, tuhle na prsou svrchníku je díra, to mi jej zase njaký nejapa v tlaenici na tramvaji propálil. Štstí, že jsem tak nevyšel. dirce kožichu,
Dykyta vytáhl nejmenší zásuvku psacího stolu a
vyal klubíko erných
dal
nití s jehlou.
do práce, ješt se zamyslil. „Soudím, že bych udlal
to místo pišil
Ale než se
kdybych na Tím bych zakryl díru nejlíp,
njaký knoflík. njaký knoflík."
dokonale. Bude on tu
Hrabal se v zásuvce, kde bylo všelikého krátkého zboží dost, vylovil knoflík a sedl ke své krejovin. Vtom zaznl v pedsíce zvonek. „Koho pak to rarach?" zavrel a mrskl okem
69
po hodinách nad psacím stolem.
v nedli
se
„Pl
desáté
—
posta neroznáší."
na židli a spchal 2e svtnice, zvonek ozval po druhé. Zhurta otevel dvee a pekvapen zvolal: „I Božínku, paní sousedka z tetího patra!" Byla to paní Pazdírková a vrhnula se do síky Položil svrchník
práv když
se
jako velká voda.
„Šastný dobrýtro peju
— to mám štstí, že
jsem vašnost ješt zastihla." „Prosím, rate dále," pobízel Dykyta do dveí svtnice. ,,
Jenom na slovíko,
vašnosti,
zdržovat," horliv mluvila
ela
panika
nebudu dlouho a
kurážn
krá-
probudím se ráno, kouknu se na kalendá a povídám si: Panenko Maria, vánoce za týden a ješt jsme panu doktorovi nic neekli! Tedy jdu s pozváním, rate dovolit. Svátky za dvemi a tedy s odpuštním, jdu se zeptat, je-li vašnostem libo ponavštívit nás na Štdrý den na lžíci rybí polévky a na kousek kapra. Tak po sousedsku, vašnosti, jak to u nás mže být. Jsme samy dv a dál.
„Ale to
je tak:
vašnost snad je taky sám, nezamluvili. Prokážete
jestli si
nám
vznešenjšího, ale to bych
Katynka ,,
se
náramn
ukrutn
litovala.
tší. Nepišla jsem
nkde Naše
pozd?"
Nepišla, vzácná paní. Leckde tak zdaleka
— trochu drahoty dlat ne— ,,dnes nebo zítra to mlo rozhodnout. když tak upímn zvete, vdn pijímám a
zaukali," lhal Dykyta škodí
Ale
vašnost už
tu est? Nemáte-li nic
se
70
dostavím
se.
Nebudu k vám mít daleko
pak mít daleko
a
nebudu
dom."
— sám Pánbh mi nejdív k vám — já te pjdu do
„I to jsem ze srdce ráda vnukl, abych šla
kostelíka, nedle je
mj den, a hlavn ped svátky,
bude mít Katynka radost. Hezky to zde máte, vašnosti, jenom hospodyka tu chybí to bychom pak byli tyi. A co pak tohle to šití, vašnosti? Koukám, koukám, kabát a klubíko a jehla, snad to
—
si
nco
nespravujete?"
„Ba
spravuji, vážená paní. Propálil mi
nkdo
díru do svrchníku, chci to stáhnout a pikrýt knof-
Práv jsem se chystal do kavárny k snídani, ješt že jsem na to pišel, dlal bych po Praze ostudu..." „Mj Bože, vašnost ješt nesnídal, a že jste to líkem.
díve neekl, byla bych ráda posloužila. U nás je té bryndy vždycky dost. V kavárnách to bývá všelijaké a ješt nevdí, co za to chtít.
Vím
to ze zku-
když jsem chodívala snídat ke ,staré paní* v Michalské ulici, akoliv to tam nebylo nikoli nejhorší. Ta vaila kávu ješt poctivou, skoro jako v Kalifornii na rohu Voj vodový ulice. A tak smím-li šálekem posloužit, ješt stojí na plotn, Katynka zde s ní bude hnedle." Dykyta sice chtl dkovat, odpírat, jak že by k tomu pišel, ale když uslyšel, že mu snídani pišenosti,
nese Katynka, nemukal
A
již.
A panika
cupitala se
snad mli u Pazdírk njaké podobné zaízení jako v kavárenských kuchyních, kde je
schod.
71
stále horká, ješt se Dykyta nevzpamatoval píjemného pekvapení z pozvání na Štdrý den, když v pedsíni drnel poznovu zvoneek. Temi skoky byl Metodj u dveí a otvíral, div že neporazil slenu Katynku, která pinášela na tácku porculánový hrneek staré dobré míry, plný kávy, na jejímž povrchu ploval tuný a tlustý smetanový
káva
z
škraloup. Vedle hrnku loupáek.
„Maminka se dává pkn porouet, abyste si dobe chutnat, pane Dykyto. Ale vyhrkl jste máte na mne jako lev pi krmení v menažerii takový hlad? Loupáek nám zbyl jen jeden, bohužel, ale chcete-li, pinesu ješt makový karásek, dal
—
vždycky velmi dobré." dál, pojte, sleno. Vy jste uinný andl, jako byl ten, který proroku Habakukovi i jsou taky
„Pojte
Eliášovi pinášel potravu do
„To tené. Je
byl Daniel, pane,
vidt, že
jámy máte
jste biblickou
lvové.**
to
njak
pople-
djepravu neml
dávno v ruce. Nu ano, páni! Kam vám to postavím? Tuhle máte njaký salup, dejte pozor, abyste si ho nepobryndal. A pravda, vždy mi ekla maminka, abych vám to spravila kam pak mužské ruce na takové štupování. Dejte to sem a sednte
—
m
Pokejte, neberte za ruku, nebo vás popíchám, snídejte!'* posla„Vaše maminka je k líbání, že vás ke la, ale vy ješt víc, že jste pišla,** horoval Dykyta. „Tedy dobrá, pane Dykyto, až zas pijde masi.
mn
minka, poslužte
si
po
libosti, ale
m necht na
po-
72
pjdu. Pamatujte
koji, sice zas
si
to.
A
co
s
tím
knoflíkem zde?'' ,,Tím jsem chtl tu propáleninu pikrejt.*'
m
„Bože pak sem
máte vy muži nápady!
netrestej,
Kam
s
knoflíkem, a ješt k
garnitury! Podívejte
se,
tomu
z jiné
dejte pozor, to se takhle
stáhne, a takhle, a takhle, a po propálení nebude
památky. Tak! No, chutná vám káva?'' „Jak by nechutnala! Jen trochu sladší mohla být pece jste mi mla dáti tu hubinku."
ani
—
„Jste vy nešika
cukru zde na tácku? kách, utete si
— což nevidíte tu hromádku
A když mluvíte poád o bubín-
aspo fousy, máte je plné škraloupu."
Dykyta bleskurychle se
si olízl
kníry a naklonil
k dívce.
„Te tedy smím?" máme poád ješt advent, nesluší se to. Až na Štdrý veer pijdete, dívejte se, kde u nás bude viset vchýtek jmelí, ale dejte si dobrý pozor, aby vás neuvidla maminka - s tou nejsou žádné žerty. Leda byste chtlodníhubiku,alepak bude rozhodnuto." „Ne,
„Jakto?" ,,No,
bu
dceru nebo
mámu. S obma
se hu-
bikovat nesmíte." „Sleno Katynko, tak
se mi zdá, že nad vaší kolébkou se vznášel nejen andlíek, ale jakýs rarach, ert. Máte oba v oích." „Pane, dost. Vy jste dopil kávu a já spravila i
váš pluviál.
Mohu
v kostele a neví,
Máte štstí, že je maminka jaké mi tady strojíte úklady." jít.
73
„Ani ruky mi nepodáte?" „No pro pak ne. Tu si zas umeju.'* S roztomilým šelmovským úsmvem podala Dykytovi ruku. Metodj se jí chopil a vroucn, vášniv ji zlíbal, až konen vidl, že už nedrží ruku dívinu, nýbrž kliku ode dveí pedsín. Katynka již tepala nžnými kramflíky staré, vyšlapané schody. Metodj se za ní vychýlil a ješt ji spatil na ohybu schod. Katynka se zastavila, hledla vzhiiru a povyplázla na ervený, hrotitý jazýek. A jako blesk se snesla dol, dvee ve tetím pate zapadly za ní
Metodj Dykyta se
ped
„ertova rád
si
oblékl svrchník, dopínal
poloslepým zrcadlem a huhlal
vdl,
si:
holka, ta mi uarovala! Jen bych
má-li to ze sebe
i
navedla-li
matka.
ji
Rád bych vdl, je-li tohle všecko pokyn osudu. Mnoho dvat již jsem na svt pekal, ale s takovouhle opikou jsem se ješt nesetkal.
Má
ona
mým
osudem? Povídala paní Pazdírková, že mi tu nechybí než hospodyka. Myslila tím svou dceru? Ale to by mi šéf musil rovnou cestou aspo být
padesát procent pidat. Což jest arci velmi po-
chybná vc.
A
co myslila tím
Nerozuml jsem tomu. Na
—
to
vchýtkem
abych
si
jmelí?
dal vyložit
Sibylla.
je-li ješt nkde v Praze njaká šikovná Metodji, Metodji, zdá se, že ti v život
nastává
njaký
karty
I.
obrat!''
Herrmann, XLII Pan Koriandl .
a spol.
IV.
PEDVÁNONÍ Metodji Dykytovi
STAROSTI.
uvázla v
hlav Katynina
nerozuml. Vlastn neslyšel. ani nevdl, co jmelí jest. Nikdy o vzniklo velmi temné tušení, že njak Jen v
zmínka
o jmelí, kteréž naprosto
nm
nm
od Katynky tak vroucn pál. Povídala mu: „Dívejte se na Štdrý veer, kde u nás visí vchýtek jmelí!*' Co to znasouvisí
8
políbením, kterého
si
mená? Vchýtek, vchet
jest vlastn výstražné na píklad na dlouhém provaze s domu ve mst, varuje mimojdoucí, aby se vyhnuli hezky obloukem, nechtjí-li, aby jim spadla
znamení.
Visí-li
njaká taška na hlavu, nebo pak je výmluvným taška znamením, že na steše pracuji pokrývai
—
do hlavy není žádným
píjemným pozdravením,
a je to stará nebo nová; a
visí-li
vchet
se
stromu
u silnice, pak je to sice nmý, ale stejn výmluvný zákaz trhati se stromu ovoce. To znal Dykyta od dtství, kdy jako nezbedný školák podnikal útoky
na dozrávající
tešn
nebo švestky, nevida nikde
" 75
hlídae. Ale co znamená vchet i vchýtek ve spoádané domácnosti? S tím se ješt jakživ nesetkal.
Ta záhada ,,
do veera a nedala mu Dykyta povídal:
jej trápila
pokoje ani na lžku, až
si
ertovy myšlenky! Nkdy lovku v hlav pí-
mo šramotí,
ba až rachotí, a kdybych
kotrbu rozjaký jeho vý-
si
lámal, nedomyslím znam. Pozeptám se nkoho v kancelái, tam pece najdu njakého vzdlance, který by to mohl vdt.'* A to taky udlal Dykyta hned nazejtí, obrátiv se k letitému koncipientu Vránovi, o nmž všese, co jmelí jest a
chen personál
vdl,
že jest horlivý
tená
a jejž
oznaoval pezdívkou Knihožrout. „Nemjte mi za zlé otázku, pane doktore. Mžete mi povdti nco o jmelí?" Vrána položil péro, posouvl okuláry výše, upel na Dykytu pronikavý pohled a ekl: „Záleží na tom, pane kolego, co o
nm chcete
vdt. Zajímá-li vás stránka botanická nebo hospodáská."
„Nevím
o
nm
vbec
nic,"
piznával
se
Dy-
kyta.
„To je dost málo. Tedy jmelí jest cizopasná rošt lina, která vyrstá na vtvích a vrcholcích všelikých strom. Plody této rostliny jsou neobyejn lepkavé a proto se z nich dlá úkladný lep na ptáky." „Ale zdá
se mi," namítal
jmelí dlají také šují
Dykyta, „že
njaké vchýtky,
v domácnostech a
práv
se ze
které se rozvé-
o vánocích
—
76
„Aha!" pronesl Vrána s úsmvem jako tveráckým, ,,to chcete vdt. A tu tedy bychom byli u spoleenského významu rostliny, eknme do jisté míry kulturního. Byl jste nkdy v Anglii, pane kolego?" ,,
Nebyl, bohužel, a sotva se tam dostanu," od-
povídal Dykyta a svsil hlavu, jako by se vyznával z
njakého zanedbání. ,,
Nedlejte
si
z toho nic,"
hovoil shovívav
jsem tam taky nebyl, ale mám njakého pojednání o anglických
jurista Vrána, „já
to z literatury, z
tradicích a zvycích v tamních rodinách.
glických domácnostech, a
hlavn
Tedy v an-
rozvšují na Štdrý den vtviky nebo celé otýpky jmelí na lustry v pokojích a taky na zrcadla pro štstí a zdar budoucího roku. A kdokoli do takové domácnosti na Štdrý den pijde, pítel i jen host, pozvaný na doplnní lichého ísla, utká-li dceru domu i jinou dívku pod takovouto otýpkou jmelí, smí ji beztrestn a bez výitek políbit. Nkomu se to podaí šastnou náhodou, nkomu dcera hostitel ochotn sama nadbhne. Nikdo z rodiny, ani vlastní rodie, nemohou prý proti tomu klásti žádný odpor. Z takového políbení pode jmelím prý vznikl již mnohý šastný satek. Hezký zvyk, pane lepších,
se
a
tomu íkáte?" Dykyta vzpomnl na kypré svdné rty sleny Katynky Pazdírkovy a horliv pisvdil: „Velmi hezký, a ml by být všeobecn zavekolego, co
den, taký u nás teba.
A ješt prosím: týká se tento
77
zvyk všech ženštin vbec? Tedy taky matek a eknme tchyní, skutených již nebo teprv nastái
vajících?"
„O tom jsem
nieho nedoetl, pane kolego," odpovídal rozvážn starý jurista, „soudím však, že se má každý mladý muž velmi na pozoru, aby se pode jmelím nestetl práv s matkou nebo dokonce babikou o tchyních ani nemluvím, leda by se to stalo osudným omylem. Ale vždy má se
—
lovk oi k vidní." „Dkuji vám," tiskl Dykyta starému juristovi ruku. „Doufal jsem pevn, že se mi od vás
každý
vdn
dostane pouení, a nemýlil jsem se."
Ochotný pan Vrána vztyil ukazováek pradobromysln: ,,Jen dejte pozor, abyste se taky pod tím jmelím nezmýlil, pane kolego. Mohlo by to mít neblahé následky. Kde budete trávit Štdrý veer?" Myslím, že u jedné paní sousedky v dom, dost pívtivé vdovy." „Pozor na vdovy, pane kolego, leda by byla
vice a napomínal
,,
pimeného vku
a majetná.
Známe
ty historie,
máme jich tady v registratue nkolik. Hlete radji dcerušek." ,,
se
Dkuji vám
za otcovskou radu,
si
zachovám
podle ní."
Te
vdl
Dykyta, kam zmínka sleny Katynky smovala. Uvažoval o tom po zbytek dne a ješt veer si povídal: „Hleme zpropadenou žábu! Kde to vyšoutedy
78
rala? Obírá se ona anglickým folklórem?
jsem
se s
Nikdy
tím nesetkal."
V tehdejších asech skuten se v Praze o skoro nikdo nestaral. Nebylo ho vidt ani u
j
melí
kv-
tiná, ani na Uhelném trhu. A Katynka o nm vdla. „Katynka jest inteligentní dve," usoudil Metodj Dykyta, „to jsem na ní poznal hned napoprvé, když u mne byla o tom dešti. Zdá se mi, že jsem byl dlouho slepý. Bydlím zde pl roku a ne-
vdl
jsem o
ní
— promeškal jsem mnoho asu a
píležitosti. Ale to je tím, že bylo letos tak suché i podzimek. Mlo již díve pršet! Vynasnažím abych si vynahradil, jsem pišel." A ješt si Dykyta ekl: ,, Záhadu jmelí mám tedy vysvtlenu a piiním se, abych anglickému tomu zvyku prokázal všechnu est. Zbývá mi ješt starost, abych z mi-
léto
o
se,
lovaného šéfa vyrazil dvacítku zálohy. Nesmím to píliš odkládat,
aby mne
ostatní nepedešli. S prv-
ním, kdo pijde, jedná starý ješt lidsky, ale pak je
ím dál zatvrzelejší." A
tento
zámr
uinil Dykyta skutkem hnedle
druhý den. Po obd mu koncept na stl a ekl: „Kolego, vidl bych
šéf položil
rád,
notnou dávku
kdybyste
s
tím byl
do veera hotov."
Dykyta pemítl popsané archy, odhaduje, monaisto opsány, a odpovídal urit: „Bude hotovo, pane doktore."
hou-li být
79 ,,Je to
ka
vc
venkovská a velmi naléhavá, takaby to ješt dnes
presantní. Velmi rád bych,
odešlo poštou.''
Dykyta pemítl koncepty po druhé
a
ekl
stejn urit: pane doktore, spo,, Pjde to veer poštou, lehnte se. Úadují na pošt do devíti veer. Pro všechno to pošleme expres." „Výborn, kolego! Kolky máte doma?" ,, Zásobu, pane doktore. Bute bez obavy." ,,Snad vás to trochu zdrží pes as." „Nehnu se, pokud to nestrhnu, pane doktore. Lóži v divadle dnes nemám a jinak nic nezmeškám." Šéf sice chápal ten žert, pece však se humorn otázal:
„Vy
chodíte jen do lóže? Že jsem vás
tam
ni-
kdy nevidl." „Chodím tam jenom na zapenou, pane doktore, aby na mne lidé prstem neukazovali. Hlavn po prvním. Ped prvním teba taky na poslední galerii."
Šéf se zasmál a odešel do své pracovny.
„Otrokm
vždycky dobe, když se šéfové smjí," myslil si Dykyta. „Zdá se, že jsem starého dobe naladil. Ješt netuší, že ho dnes navrtám." Dykyta si srovnal isté archy, podložil si erje
stvý lenoch a psal jako kat.
Bylo
dvee
pl sedmé veer,
když advokát pootevel
své pracovny a škvírou se tázal:
„Jak
jste daleko,
kolego?"
80
„Bezmála ped posledním puntíkem. Hned pinesu akt k podpisu/* Což taky po desíti minutách uinil. „Výborn, kolego. Tak to miluji. Nehledt na njakou plhodinku a vypravit vc za tepla. Dostanete na dobrou veei.*' „Dnes vás to bude stát víc, pane doktore. Prosím uctiv o zálohu dvaceti zlatých. Máme ped vánoci a já jsem dutý jak turecký buben. Rate sám uznat, co pohltí svátky a štdroveerní dárky, odmny domestikm v rodinách hostitel, a to
obanské domácnosti. Advokát sáhl do náprsí po
jsou jen
.*' .
tobolce,
vyal
desítky a klada je na stl pronášel skoro
mám štstí,
,,To teli
že vás nepozvali
dv
vdn:
k místodrži-
nebo k maršálkovi. Chtl byste víc.** Pipojil k desítkám ješt ptku a ekl:
„Tu
je
na tu slíbenou veei. Dejte
si
dobe
chutnat.**
Dykyta rychle
sebral
bankovky
a
dkoval:
„Štstí pro poddané, když mají velkomyslné pány. Budu vám po celé svátky blahoei.** Šéf podepsal akta. Dykyta je vsouvl do obálky zapeetil a chvátal na poštu. O nco pozdji, vraceje se dom s nakoupenou
veeí
a
nádobou
hospod v záloze,
piva, kterou
ml vždy v sousední
potkal na schodech
— slenu Ka-
tynku. „I
pozd?**
má
dušinko drahá,
kam pak ješt
tak
81
,,To víte, pane, bhání. Akám vy?''
„Dom, a pivo. Ani
že je
ped
svátky všelijakého
drahoušku, vidíte, že
vám nemohu ruku
si
nesu
veei
podat, ani vás obe-
jmout.''
„Ale pane, lírství!
Na
kam by
podlo vaše kava-
se to
schodech!"
„Lituji dušinko, že jsem obložen jako soumar. Nejradji bych vás doprovodil." ,,Nejde-li
vám
svj
ná-
Mžete to pak taky u
nás
o nic jiného, složte
klad zatím u nás a pojte.
si
mám
klí ode dveí." „A co ekne paní matinka?" „Maminka miluje spolenost a vykládá si te karty, jak ty svátky dopadnou. Mžete jí pak po-
sníst.
Ukažte,
moci, umíte-li to. Jenže v
Maminka má už svou
tom
jsou páni nešikovní.
školu."
,,Výborn, sleno Katynko, podrobím se všemu. Jdete taky pro uhlí a pro díví? Rád vám pomohu." „Ne, ale pro brambory. Mžete mi zatím podržet tuhle ten košík."
„Dvátko
milé, to
mám
dnes šastný den.
V
kancelái náramný poádek, šéf jako milius a na konec setkání s vámi. Zlíbal bych vás!"
„To už jsem slyšela, ale pamatujte si, kdo chce na Štdrý veer vidt zlaté prasátko, musí se od rána postit. Snad jste o tom slyšel."
— a vte, že asdomníváte, nejenom na Štdrý veer —
„Slyšel jsem, postil jsem se
tji než se ale zlaté
prasátko se mi nikdy nezjevilo, bohužel."
82
„Nekite kdy
A
uši.
tak a pojte, taky schody mají npomožte mi. Tuhle v kapse mám klí,
vylovte jej."
Metodj Dykyta se až zachvl, když sahal do kapsy Katyniny pro klí. Odnesli spolen jeho náklad nahoru. Katynka odemkla a zamkla bez šustu a
a
již
Za
srazili.
vítzn
zase chvátali se
chvíli sehnali, co
táhli
„Když iných,
schod, div hlavu
ne-
mla Katynka nakoupit
dom.
jste
tak ochotný,'' perlilo se z úst dív-
„vypjím
pjdu
do sklepa díví Uvidím, jak se pi tom budete ohánt." „Ach, já jsem se naštípal díví, sleno Katynko, a ve sklep nám bude dobe sklep nemá si
vás, až
štípat.
—
uši."
„Ale na prsty musíte dávat pozor. Hned palec
je
pry."
Paní Pazdírková vítala hosta, jako by se byl
dávno
ohlásil.
A
Katynka
snášela
píbory k veei.
v.
ŠTDRÝ VEER
V kancelái,
které
U PAZDfRK.
Dykyta
byl zasvtil své služ-
Štdrý den od deváté ranní do druhé odpolední v jedné zápeži. Potom všechen personál složil své nádobíko a vystídal by,
pracovávalo se na
se u šéfa, nejstarším
koncipientem poínajíc, aby
mu popál šastných
a veselých
svátk, a co nejkanceláe s blarychleji se hým vdomím, že mají na pltetího dne svatý pokoj. Metodj Dykyta kráel hned za koncipienty, a než nadobro odešel, pipomenul ješt nejmladšímu mundantovi, aby peliv vypravil, co bylo pipraveno na poštu, a žádný recepis aby neztratil. A když tento nejmladší zasvcenec kanceláský se s náruí zásilek vytrousil, vyšel šéf ze své pracovny, peletl pohledem všechny prázdné, sklizené stoly, zamkl dvee kanceláe a zhluboka vydechl. Taky on má na dva, na ti dni pokoj. Jen
zamstnanci
vytráceli z
i
ješt
si
do kapesního zápisníku poznamenal, co dal ze svých lidí zálohou na svátky, a nechy-
každému
84
bl v tom seznamu
proletlo hlavou: „Je to to za našich
ten kový
dem
mladých
kritický
msíc
let
mu pi tom
jen
poád stejné. Dlávali jsme práv tak. Prosinec je sku-
pro všechny.'' Oblekl
kožich, zavinul se do z
A
ani jediný.
nho
a
ke-
druhým výcho-
pracovny odcházel.
Dykyta volnými kroky mil ulici a promlouval k sob: „Dnes už obdvat nebudeš, Metodji. Je na to pozd. V hospodách bude už všechno pebráno a vystydlé, rybí polévka vodou rozedná. Nezbývá ti
do
než kavárna. Budeš tedy snídat po druhé. Nu,
veee
to
njak petlueš. Ostatn
se
mi zdá, že
pedloním taky ne." Te si vzpomnl, kterak mu slena Katynka s drazem pipomínala, aby se na Štdrý den postil, chce-li veer vidt zlaté prasátko, a dával si rozjsi
vloni taky neobdval, a
hešení: ,,No, Metodji, dv sklenice kávy od rána do veera, to je dostatený pst. Nejsem žádný kapucín, abych žil jen od vody. A veer si to vynahradím, koupila-li paní Pazdírková jen trochu slušného kapra. A ert ví, co ješt bude. Takové starodávné paniky umívají zchystati vánoní veei." Zapadl do kavárny, do které denn chodíval a v které dnes ráno snídal. Posrkával horké kávy, pikusoval mandlový rohlíek zdálo se mu, že ješt nikdy mu tak nechutnalo jako práv te. Pi
—
tom docela man se chopil njakých novin a proítal zadní stránku, plnou vánoních dárk.
A
pemítal:
85 ,,Co já jen té
vaný as, abych
V
—
je
svrcho-
tu chvíli odcházel z kavárny pár mladých
podle úsudku Dykytova zánovní manželé.
lidí,
Z
slen Katynce?
se rozhodl/'
toalety sliné
tovy
paniky zavanul v nozdry Dyky-
svdný pach jemné voavky.
„Voavku!'' zaradoval se v duchu. „Katynka sama jest jako jarní kvtina, ale voavkou žádnou dívku nepohnváš." sice
Dosrkal svou kávu, zaplatil a vydal se do Celetné ulice.
Tam
znal vyhlášené
voavkáství
cházkovo. Byl to neveliký krám, ale
Pro-
pímo
pohád-
pro
mladou
kový sklad všech libopach svta.
„Lahviku pvabné voavky dívku," požádal prodavaku.
„Snad
Violet de
Parma, pane? Ta
dernjších, nejoblíbenjších
dívka prodavaka a dala
je z
nejmo-
voavek," odpovdla
mu
ichnouti
z
vzorkové
lahviky.
vn
To byla Dykyta. Tedy
té
paniky
z
kavárny, poznal
tu!
mu lahviku
do pkného futrálku, Dykyta zaplatil pldruhé zlatky a šasten odcházel. Dala
Katynka bude od zítka vont jak andl! Ale ješt nco pro paní máte. Té snad nco praktitjšího.
Dykyta
plnou lidnáklady dárk, prošel s námstí Melantrichovou, Rytískou a již se hezky smrákalo, když stanul u výkladní skín lahdkáe se propletl Celetnou ulicí,
stva, spchajícího
s
86
Vondráka v
Perlové. Zde upoutala jeho pozornost
ada
lahviek proslulé francouzské Bene-
lahví a
Dykyta vstoupil a vyžádal si poloviní Dnes se necítil, ml v kapse zálohu od šéfa,
diktinky. láhev.
a nco praskne. Je pozván, chce se kavalírsky odsloužit. Ješt koupil od Popela na Tíd balíek jemných suchar a loudal se spokojen k domovu, vnímaje zrakem sluchem štdroveerní ruch a i
shon, nahlížeje do výkladních skíní, jení vlastní
zvdavosti.
Cítil
te jen k uko-
plné kapsy
dárk,
a to
mu
velmi lahodilo. Nevstoupí k Pazdírkovm jen jako laný host, který pichází, aby se nasytil a s
podkováním
odešel.
Za pouhé „Zapla Pánbh!'*
nikdo nic nekoupí. Ješt vstoupil tedy a vyžádal si
šel
mimo
knihkupectví,
Erbenovu „Kytici*' v lipské vazb, která inila knihu vzácnjší. ,, Abych pinesl taky nco pro duši," ekl si pi si
tom. Nevidl u Pazdírk mnoho knih, ale tato jist
bude Katynce vítána. Bylo
již
dokonale tma, když vstoupil do svého
pokoje. Stroje se do sváteního teprve pocítil, jak
v jeho svtnici zima, skoro jako na ulici. Toupohlédl na postel blíže studených kamen. V té se zaheje až se vrátí od Pazdírk. A te vzpomnl, kterak paní Pazdírková prohodila, že mu zde nic neschází než hospodyka. Ale na to si Dykyta ješt poká. Na hospodyku nestaí dvacetizlatková záloha, leda by byla aspo dvakrát za msíc je
žebn
— a nesplatná.
Schylovalo se k sedmé, když byl Dykyta do-
87 strojen, a to byla hodina,
na kterou
jej
paní Paz-
dírková pozvala. Ješt onehdy veer mu to pipomenula. V poslední chvíli oznail Metodj své dárky
píslušnými nápisy
,,
slen Katynce"
a ,,paní
ma-
mince", zhasil petrolejku, uzamkl byt a slézal se
schod. Akoli kráel beze hmotu, dvee v tetím pate se ped ním jako samy otevely, slena Katynka
jej
oekávala.
„Vítám nosit
vás, pane,
na stl. Svrchník
síce, v pokoji
máme teplo."
Paní Pazdírková
Otáela
mla
se
jej
chvatn.
uvítala zcela
horliv kolem plotny, dosmážela rybu,
plné ruce práce.
„Hnedle ,,
pojte, za chvilku budeme mžete svléci zde v ped-
si
to bude, hnedlinko," volala
k hostu,
zatím se rate posadit."
Avšak Dykyta neusedl, aby se nezdálo, že je nedokav jídla. Pecházel svtnicí, zálibn si mna
vyhátém vzduchu,
ruce ve
pátraje,
kde
je
visela se stropu
bika byla
s
a rejdil
oima kolkolem
žádoucí jmelí. Ejhle, tu blíže okna
na ervené stužce
devná
holu-
rozpjatými kídly, a na jejich pazourcích
pipevnna otypeka významné
cizopasné
Mezi okny na malém stolku stál nízký vánoní stromeek, ovšený pestrým papírovým etzem a ozdobený rostliny
mdlé barvy
zelené, spíše šedivé.
nkolika drobnými svíikami, které patrn zaplanou až pozdji po veei. Dykyta pokradmu položil pod stromek své dárky, když se ujistil, že ho nikdo nepozoruje.
88
Zdálo se, že se Katynka tomu koutu úmysln vyhýbá. Tušila správn, co ji pode jmelím oekává,
pitáela k matúinliv: „Mohu ti v pomoci, maminko?"
a šibalsky se usmívala. Chvílemi se ce a tázala se
nem
„
hle
jdižiž,
I
dveko, te
už
si
to
dodlám,
jen
si
hosta."
A
tak dívka zas popošla na
pl
cesty k Dy-
kytovi, ale velmi opatrn, aby se neoctla pod otýp-
vždy vidí Ped maminkou pozor!
kou. Ostatn,
sám, že
je
tu maminka.
Paní Pazdírková však se od plotny neodvra-
odskoit ze svtnice pro do špižírniky. A tu konen utkal Metodj dívku pod holubikou, popadl ji obma rukama za hlavu a vtiskl jí horoucí políbení na pvabné rty. cela a jedné chvíle musila
nco
,,
m,
Puste
marn
Než
Dykytovi, který až
budu kiet
ji
o
pomoc!"
uniknout roznícenému
svíral jako
kleštmi
a líbal, líbal,
ohnm zahoela.
Katynka
„V
pane,
se snažila
Anglii dívky nevolají o pomoc, dušiko."
„Ale
Hnvám
my
nejsme v Anglii, pane, dost, dost!
se!"
„Pro pak
se
hnváš?"
matka Pazti pan souCopak ,,
otázala se
dírková, vracejíc se do svtnice. sed udlal?"
„Zlobí
m!"
„Pamatuj si, dít, že se tenhle veer nemáš na nikoho hnvat. Nebo v tenhle veer volal andl
89
nebeský ke všemu svtu:
A
na zemi pokoj lidem
dobré vle!" „Ale já nejsem andl!" durdila se Katynka. ty jsi andílek z roští," broukla „To vím
—
pane sousede, ona je nemoudrá holka. Kdybys mi radji šla nalévat semhle na lívaneník. Ty musíme taky mít hotové, než sedmatka. „Nevšímejte
si jí,
neme k polévce." Katynka tedy šla ku plotn, smažit lívaneky. Ješt se ohlédla na Dykytu, povyplázla na jazýek, jen špiiku, a její oi jen jiskily. Zdálo se, že se pece tak píliš nehnvá. A od plotny volala: „Pojte sem, já budu smažit lívance a vy je
mžete
natírat povidly,
a jste taky k nemu uži-
tený. Dovedete to?" „Když mi to ukážete, sleno Katynko, vynasnažím se." „Jdte, jdte, pane sousede, to bychom si tu pekáželi.
To
není práce pro pány," namítla pa-
nika.
„Pro ne, vzácná paní? Mazával jsem je mamince doma taky. Aby mne slena Katynka nepokládala za takového nešiku." „O ne, nešika nejste," bublala slena Katynka. ,, Uvidíme, zdali také pi domácí práci. Tuhle máte povidla a tuhle nastrouhaný tvaržek. Ale nerozsýpejte ho na podlahu." Konen byl dosmažen kapr, byly usmaženy lívance a vršily se na míse, paní Pazdírková se chopila hrnce s polévkou a rozlévala na talíe. I.
Hernnann« XLII. Pan Koríandl a
spol.
6
90
,,Oukrop
je
dobrá vc," povídala pi tom, „ale
rybí polévka je lepší. Prosím, ježte, ale dost.
taky
Navaím
ji
vždycky na
hodn,
celé svátky.
je
jí
Však
jí
zítra užijete."
„Kterak
to,
vzácná paní?" zdvihl Metodj
hlavu.
„Což
nevíte,
kdo
je
hostem na Štdrý veer, hod? Doufám, že nás
že je pozván taky na Boží
taky
zítra poctíte."
„Pijdete?" švihla Katynka. ,,Nepozvali vás jinam?" „Nepozvali, sleno Katynko."
„To
je
škoda."
„Dovolte,
pro
je to
„Protože byste se
škoda?"
ml jinde lépe. U nás budete
dojídat štdroveerní zbytky.
Tak
je to
u nás za-
vedeno."
„Ty prostoeká," kárala matka, „a co ten který je za oknem již vyšpikován? To je taky
zajíc,
zbytek?"
Katynka
se tiše hihlala, a než usedli ke stolu,
otázala se šeptem Dykyty: „Postil jste se? Uvidíte zlaté prasátko?"
Taky šeptem odpovídal Dýky ta:
„Už po
nm netoužím, ale vidl jsem jiné roz-
tomilé zvíátko, vyplazovalo na
zýek..." Katynka „Sednte, Usedla
i
drcla do
mne ržový
ja-
Metodje:
jezte!"
paní Pazdírková a než se chopila
91
lžíce,
pokižovala
se a pronesla
vážn, skoro ná-
božn:
„Ra nám Pánbh
žehnati, dobré chutnání
peju.'*
Dykyta
poctiv a
když Odkládaje po chvíli lžíci povzdechl si ke Katynce: „Ach, jaké tu máte milé teplouko. Já mám nahoe jako v psinci.'* „Pro jste si nezatopil?" tázala se Katynka. „Kdy, prosím vás? Byl jsem odrána z domu. Dávno by tam bylo zas vyhaslo a vystydlo.'*
mu
jedl
nic se nebránil,
hostitelka nalila po druhé rybí polévky.
Katynka neodpovídala, zamyslila
maminka stavla na stl mísu ukla dívka do hosta a zašeptala:
„Pjte mi „Co
a
s
se.
A
kd) ž
ernou rybou,
klí od svého bytu."
ním?" podivil se. „Uvidíte, budu po veei arovat." Vrt hlavou podal jí Dykyta klí. Po erné ryb pišla smažená, po ní lívaneky na konec oechy, jablka, fíky, velké hrozinky, s
mandle.
„To jest uinný
banket, vzácná paní," pro-
Dykyta nadšen. „Zachovávám Štdrý veer
nesl
jsme jej slavívali za nebožtíka muže. Na jeho památku. A doufám, že tak dodržím do smrti. Vždycky íkám naší Katynce, aby si všechno dobe zapamatovala." „Pinese-li
mn
tak, jak
budoucí manžel dost penz,
92
uvaím mu tebas
lososa
s
majonézou," prohodila
Katynka.
Te se
zamyslil Dykyta.
V
jeho mlhavé roz-
poty do
budoucnosti vpadlo tu cosi ohromného. Zdali on kdy bude moci pinášeti tolik, kolik vy-
žadovala tato dnešní
veee? A
když vzpomnl, že
obd božíhodový, bude sedt zdálo se mu, že jeho dnešní dárky jsou pranepatrnou odsluhou za takové pohoštní. Ale již nic nei
a pojídat
zítra tu
napraví.
Katynka
sklízela se stolu,
paní Pazdírková
svíiky na stromeku, pod nímž byla hromádka dárk, ponejvíc domácí práce, kterými se matka a dcera navzájem pekvapovaly. Dárky rozsvcela
Metodjovy vzbudily nesmírné „Podívej se holka, tuhla zase Katynce,
tuhle
nco
pro
njaká mne
—
nadšení.
slen
Katynce, a
kniha, to mi budeš íst, a i
pro Pánaboha, láhev Bene-
diktinky, taková vzácnost. Který pak dobrý duch
na
mne Ale
takhle pamatoval!" již
uhádala, kdo, a
jadrn
tiskla
Dykytovi
ruku.
„Pane sousede,
to je píliš!
Jak jsme
si
toho
zasloužily!"
„Jak jsem
zasloužil já
vašeho pozvání, vzácná
paní?"
„Taky na vás Ježíšek pamatoval, ale tak chud," volala Katynka a podávala hosti štíhlý, lehký balíek. Byl to vkusný hedvábný nákrník.
A rozvinujíc své
dárky radostn volala:
93
„Voavka, milejší, pane.
Kytice! Ale ta je mi ze všeho nej-
Mla
jsem
ji
kdysi
vypjenu
od
Te
je, pítelkyn, a pála jsem si, aby byla má. nepjím.'' ale já ji nikomu Po nadílce slena Katynka na hodnou chvíli zmizela a zmizela tak za veera ješt asi dvakrát,
tikrát.
„Prosím t, holka, kde couráš?" divila se matka, když se dcera po tetí zas objevila. „Dívám se po dom, maminko, mají-li všady takovou radost, jako my. A všady slyším jen veselý hlahol, jásot a výskot."
„Ale
aby
se
te
sedni
s
námi, trochu
pan soused nenudil.
si
zahrajeme,
i pjdete radji na pl-
noní?" „Nevím, kam bych šel, a v kostele bych vymrzl. Zde máte takové milouké teplo." „Zstaneme doma," rozhodla paní Pazdírková,
,,až
do Narození Pán. Já jsem na
plnoní
chodila dost a dost dlouho."
A vru jist již bylo po jitní mši ve všech
Dykyta vracel do svého brlohu, jak nazýval. Až u dveí se rozpomenul, že nemá klí.
telích,
to
kos-
Ale
již
když
se
tu z tetího patra
šumlo k nmu hlasité šep-
tání:
,,Klí, pane, klí, tu jest!"
Katynka!
A
již
její
lehké
krky
cupitaly
vzhru.
„Zapomnla
jste
arovat," šeptal
i
Dykyta.
„Carovala jsem," odpovídala Katynka.
94
Metodj sáhl po klíi, odemkl, vstoupil do pedsíky, Katynka po špikách v patách za ním. ejhle, tu v kamnech Vstoupil do svtnice
—
se svítilo,
huelo, svtnicí vanulo milé vlaho. ty dušiko drahá, ona mi zde zatopila!
„Má nám od stolu utíkala." „Hnváte se?*' zaznlo za
Proto
Dykyta pekvapen se svtnice, sevel ji v náruí „Katynko, Katuško
ním.
obrátil, vtáhl
a vydechl
dívku do
vroucn:
— mám vás rád!"
roucn
ji
a ho-
líbal.
Te se nebránila, jako prve pode jmelím.
Jen
zlehka oddalovala jeho hlavu a šeptala:
„Kolika dívkám již jste to ekl?" ,,Vám jediné to pravím, zhloubí srdce svého, taky trochu ráda?" drahá Katuško. Máte „Snad, pane Metodji, ale puste m. Pišla
m
by za mnou maminka." „A kdy mi eknete, že j s t , Katynko milá?" „I toho snad se dokáte. Ale te dobrou noc i
a zítra na shledanou."
„Dobrou noc, mj drahý, ržový jazýku!" Ješt políbení a Katynka se sypala dol dom. Metodj Dykyta byl jako v snách, ale té noci ho spánek míjel. Nikdy nezažil takového Štdrého veera.
ví.
PRVNf PROMENÁDA.
Probudilo
se mrazivé, bílé
ráno božíhodové. Bylo
zjevno, že snad celou noc snžilo, nebo
kam
jen
dom
a oko dohlédlo, na všech stechách nižších domk zádvorních ležela tlustá bílá pokrývka, a vlastn ješt poád se sypal hustý, drobný sníh. Zdálo se, že to paní Zima tentokráte míní do-
opravdy. Takový drobný sníh
je
vytrvalý, neroz-
nezmní
se v nepíjemnou cachtu. Všetaje hned a chno okolí bylo rozjasnno, svtlé jitro bilo okny do píbytk a to taky vzbudilo slenu Katynku.
Byla první na nohou, rychle se
strojila a
spchala,
aby maminku nevzbudila, zticha narovnala hraniku si maminka ješt potísek a polínek do pece. leží. Nemohla však zabrániti praskotu a hukotu ohn a trocha uhlí se jí s lopatky taky usypala. Všechny ty zvuky perušily matin spánek. Vyaby pod plotnou
zatopila. Zticha našlapovala,
A
i
teštila
oi na dceru
„Což
je
u plotny a zvolala:
tak pozd, holka?"
96
„Pozd
ne,
maminko,
ale je ráno.
Aby
byla
snídan."
Panika
již
taky se odívala a první
kroky
její
byly k oknu. Rozhlédla se a volala: ,,
Podívej
se,
dít, to je pravé
vánoní
ráno!
Všady jako smetana.''
Tmi
pipomnla Katynce, aby skoila mlékem, kterou nechávala mlékaka vždy venku pede dvemi než se svaí, zatím umele kávu a napchuje do mašinky. To byla její každopro láhev
slovy s
;
denní první práce.
Dávno byly dámy Pazdírkovy po snídani a panika se zas otáela kolem plotny, chystajíc na svátení obd. Chvílemi naslouchala ke stropu a již nkolikráte pronesla:
„Nahoe
je ticho
jak v hrob. Náš host pa-
trn po verejšku dospává. Pravda, v peinách v zim nejlíp
je
a do kanceláe dnes nemusí.*'
Shora totiž bylo slyšet každé došlápnutí na podlahu, jež Dykyta uinil, a podle toho paní Paždírková vždycky,
je-li
už
,,
vdla
hoejší pán"
vzhru. „Jen aby nezapomnl, že má dnes pijít k obdu. Ješt mu to pipamatuj, až mu poneseš kávu."
„Ty mu
chystáš kávu,
maminko?"
„Chystám, holka, aby se s tím nemusil shánt po kavárnách. Doneseš mu ji, a kus vánoky k tomu. si pochutná na domácí. Ta je jiná než
A
ty tuhé od
peka."
97
Katynka pohlédla úkosem po matce: se, maminko, ale bu tak dobrá, dones mu tu kávu sama. Víš, tak hned po ránu " k svobodnému pánovi „No, no, holka, snad t nepokouše? Ostatn
„Nehnvej
nejsi z
tch, které
se dají," broukala paní Pazdír-
ková.
Katynka
se odvrátila
Nemla
zardívá.
od matky.
Cítila, že se
dnes docela dobré svdomí. Stále
myslila na verejší rozlouení
s
Dykytou, na tch
Aby tak byla maminka pibhla za ní, co tam o piilnoci pohledává! A potm! Byl by z toho vznikl neutšený hovor. Však dlouho dost neusínala. Dávno již matka nkolik
slov, která spolu promluvili.
chrupala a Katynka jetí
poád ješt
Dykytov, poád ješt
ji
se
cítila
v ob-
jeho polibky pálily
správn Vlastn jí ne-
a dlouho pemítala, zdali na jeho otázky
má rád, povídal. vždy to sama tušila, ale když se urit vysloví, pece to lovku poplete
odpovídala. Že
ekl
ji
nic nového,
to tak
hlavu. Sladké
vyjádí-li se
je,
pímo,
ní
tušíme-li
mže se
i
náklonnost, ale
A Kamu mla
hlava zatoit.
tynce se toila skoro ješt ráno.
A te by
Sotva by nejdív sáhl po vánoce. po Katynce. A ješt by se mohl domní-
nésti snídani.
Spíše po
ní,
vat, že je
píliš
jí
to poselství vítáno. Ne, ne, to
by byl
prudký pochod.
Paní Pazdírková obcházela plotnu, potásajíc
hlavou nad vrtochem dceiným, jak tomu rozumla a
konen ekla:
98
„Dobe, donesu mu sama mu, že ty
vdt,
co
jsi si
o
nechtla, že
tob
jsi
snídani, ale
neposlechla.
eknu
Nepej
si
pomyslí."
„Nic špatného, maminko, za to ti stojím." si taky vyprosila," pronesla matka skoro vzdorn. „Není to špatnost, ale truc! A já jsem si vždycky myslila, kdoví jakou to mám vzornou dceru." „To si o svých dcerách myslí mnoho maminek, a všechny se mýlí," zasmála se Katynka. „Ale nezlob se, maminko, a ekni mi, kterak ti pipadla ta snídan panu Dykytovi? Vždy nic neíkal." „Nco takového se nemusí zkušené matce po-
„To bych
vídat. Ale jen
si
považ:
lovk
vyleze z teplých
pein do studené svtnice, až mu zuby obléká se do vystydlého prádla a
do sychravého poasí kus cesty
šat
drkotají,
a pak musí
nkam do kavárny.
v tlustých lidech laný žaludek zkormoutí, a hoejší pán není práv z nejtlustších. A to všechno jsem mu chtla ušetit. Pozvaly jsme ho se ocítí na chvíli na svátky, tedy je jako náš. zas jako v rodin. Udlá mu to dobe a kdoví, kam to všechno miiže vést."
To
se
i
A
„Ty
s
ním máš njaké zámry, maminko?"
„Zámry? Snad
nemyslíš, že
si
ho chci na-
mluvit, holka pošetilá! Odmítla jsem jiné partie
a vlastn jen k
vli tob, abych
nepivedla spíše hodil pro tebe. Taky na ti
otíma. Tenhle by se tvou budoucnost musím pomýšlet." „Což je se mnou tak naspch, maminko? My-
99
slila
jsem, že "
mám asu
dost.
U
tebe je mi tak
dobe
„Te
Katynko," potleskala paní Pazdírková dívce dlaní po pleci a políbila ji na tvái. „Ostatn vedeme divný vánoní diskurs, a to jen pro ten hrnek kávy. Pozor! Zdá se mi, že slyším nad stropem šlápoty, tedy je vzhru. A ješt chodí v pantoflích, ješt se z tebe
promluvila dcera,
neobul.''
„Co ty všechno neslyšíš, maminko!" „Matka musí slyšet trávu rst, dít. O tom arci se dcerám ani nezdá.'' Katynka se poouchle usmála, ale aby to maminka nevidla. O tom, co se vera o plnoci nahoe udalo, pes všechnu ostražitost nemla maminka ani zdání. „Pokáme ješt chvíli," ekla dívka, „a pak i
mu
tu snídani donesu."
Te se spokojen usmála paní Pazdírková. „Tedy pece? Nu, máš rozum a nesmíš být takový bubák. Nezapome na ten obd. Asi tak o pl jedné."
Za
pl hodinky zazvonila Katynka u dveí Dy-
kytových.
Uvnit
se ozval
šramot a teprv po
chvilce se ozvala otázka:
„Kdo
jest?"
„Snídan," odpovídala Katynka. Klí v zámku zachestil, dvee se otevely. „Mj bože, slena Katynka," volal udivený Dykyta, „co to znamená?"
100
„To znamená,
že
vám
kolena.
A
abyste
si
dal
naše
maminka
dobe
chutnat vánoku.
Tedy dobré jitro." Katynka vnášela kávu do svtnice, j*i
posílá
domu. Je tam snhu po
snídani, abyste nemusil z
postavila
na stl. obávala nového útoku Dykytova,
Jestliže se
Metodj dvorn ped ni ustupoval a nepochybné rozpaky. Taky ho svdomí hn-
zmýlila jevil tlo.
se.
Katynka se zardívala, Dykyta pisouvl židli „Neposadíte
se
klopila zraky. a pobízel:
na chvilku, sleno Katynko?
Abyste mi spaní nevynesla.'' „Nespal jste dobe? Ml jste tepla dost?*' ,,Ach sleno Katynko, jako v lázni, ješt dlouho jsem etl a spal jsem jako v ráji. A vy?" ,, Dkuji vám, dlouho jsem neusínala." Dykyta zpytav se na ni zadíval. ,,
Hnvala
jste se?"
,,
Hnvám
se jen, ublíží-li
mi
nkdo
vdom
zlomysln." ,, Dobrá dušiko, vte mi, že si nejsem nieho vdom. Byl jsem opojen kouzlem Štdrého veera. Jsem šasten, že tedy se nehnváte." ,,A vzkazuje vám maminka, abyste nezapomnl, že máte pijít k obdu. Asi o pl jedné." „Kterak bych byl zapomnl. Uctiv dkuji a
paní matince, a
vám
nastokrát, že jste
sama
pišla.
Je mi, jako bych šel od zpovdi s lehkým rozhešením. Vyznám se taky paní matince."
10!
„Pro Boha vás prosím, s ím pak?** ulekla se Katynka. „Se vším, co pro vás cítím, zlatá sleno Katynko. Zdá se mi, že bych jí nesml ani na oi, kdybych to v sob tajil." „Rozmyslete si to dobe, pane Dykyto. Opakuji,
dobe
se rozmyslete.
A te
už jdu,
máme
Rád bramborový salát?" „Co vaše milé ruce pipraví, všechno rád." „Já totiž o nj mnoho nestojím, ale je to maminin oblíbený píkrm a k vli vám taky jej budu
dole na pilno.
jíst.
A te tedy Dykyta
a s
tomu
se
dívku za ruku a vroucné jí drobné na hubiku si dnes netroufal Katynka podivila. Ale celkem byla
Na
prsty zlíbal.
na shledanou."
ujal
i
objetí,
tímto prvním setkáním po verejšku spokojena.
„Pro pána
krále, o
em
jste
tam
spolu roko-
matka. „To je doba.** „Vyslýchali jsme jeden druhého, jak se nám po Štdrém dnu daí. víš, slovo dá slovo a pt minut hnedle utee." „Ty máš dlouhé minuty, holka. Neptala ses ho tedy, co se mu zdálo?** „Vidíš, maminko, to mi nepipadlo. Ale na to se ho mžeme zeptat v poledne. eknu mu, že
vali?*' vítala
ji
To
t
to zajímá.**
„Já bych
ti
dala!
A te
si
pines vál a dlej
nudle do polévky.** ,,
Maminko, vždy máme
Panika
se pleskla
rybí."
do ela.
102
,, I
jsem už ze všeho celá vrtohlavá. Ale nudle
pece udlej. Zítra je taky den." Dávno bylo poledne odzvonno, když se pitasil Dykyta a pinášel láhev vína, aby taky ním na svátky pispl. Jeho záloha od šéfa ješt nebyla a Dykyta rád dlal kavalíra, když tobolka dopouštla. Z trouby líbezn vyvánl zajíc, na stole stála mísa bramborového salátu. peji," potásala mu rukou ,, Krásné vánoce paní Pazdírková. „Chutnala vánoka, chutnala?" „Jako mandle, vzácná paní." „Taky v ní jsou, taky, pane sousede. Jaká pak by byla bez mandlí. A tu pletla naše Katynka pedevírem. Jen se pak v troub trochu
vyerpána
pokivila." „Cože, slena Katynka?" vyhrkl Dykyta.
„Ne, ta vánoka," smála chuti
jí
se
panika, „ale na
to neubralo."
Katynka se smála k neupokojení. „To byste byl na mn už vera nco zpozoroval,
pane Dykyto."
„A te vám nco
povím, vážená spolenosti,"
zaala panika, když pojedli. „Já si po obd ráda na chvilku pozdímnu, náš pan soused taky snad. Tedy si jdte nahoru na kanapátko. Až si nkolik verš odhajáte, projdte se trochu po Praze, kde už bude sníh ušlapán, a až se setmí,
pkn
pijte pkn na svainu. A co ty se tak ušklibuješ, Katynko?"
103
„Ach taková procházka ve snhu,
to
je
s
se-
krásné!"
,,Tedy jdi taky, vezme-li
t
pan soused
bou." ,,Ze
slenu,"
srdce
rád,
vzácná paní, svíte-li mi
pisvdoval horliv Dykyta.
„Jen mi
ji
nezavete nikam
daleko, pane sou-
sede."
obd
ješt pevn spala, když se KaPanika po tynka obleená vykrádala z bytu. Peliv za sebou však maminka má druhý klí zamkla pedsíku
— — cupitala o patro výš, zazvonila u Dykyty
.
Rázem
se otevely dvee a tu stál Dykyta pipraven. „Jdeme?" šeptla Katynka. „Jdeme," pisvdil Dykyta. A šli. Katynce v prvodu to bylo nco zcela nového. Takhle mladého muže ješt nikdy nevyšla. Líko jí na
—
—
erstvém vzduchu brzy zervenalo, byla jako karafiát. Kráeli bez cíle, kam je oi vedly. Tu a tam pozdravil Dykytu nkdo známý a pátrav se za ním ohlédl. Dykyta cítil tyto pohledy a vykraoval si podle Katynky velmi pyšn. Tušil, jak mu známí to neznámé poup závidí. Dívejte se, hoši, dívejte, jsem chudý kanceláský tovaryš, ale tímhle klenotem vedle jsem bohat. Te si pál, aby tak potkal všechny kamarády z kanceláe. Jakého by to bylo po svátcích vyptávání a jaké drahoty by dlal s vysvtlováním. A etl by všem na oích tu závist. Nic tak nelahodí jako závidí-li se nkomu sliné dve.
104
Teprve když
se stmívalo, odvážil se
Dykyta
otázky:
„Nechcete se zavsit, sleno Katynko?** „Nebude-li vás to obtžovat," svolovala ne-
smle Katynka
a provlékla
ostýchav ramínko pod
pažím Dykytovým.
m
tak vidla maminka," zašeptala „Kdyby pi tom. „Nepiznáme se jí," taky zašeptal Dykyta.
Tma
když se obrátili k domovu. pipadal jako velmož. Vždy ml poád ješt vtší díl své zálohy v kapse. Zdálo se mu, že by dnes mohl skoupit pl Prahy. houstla,
Dykyta
si
VII.
PO PROCHÁZCE.
Metodj
Katynka vraceli k domácímu krbu. Dykyta již hodnou chvíli cítil, že dívka nekráí tak pružn a lehce jako na poátku, když se byla v jeho rám zavsila. i
áhlo siln na šestou, když se
Vždy
byli
a
vykonali procházku hezky dalekou.
Zvroubili notný kus Vinohrad, dostali se polní
cestou až do Kravína, ba za Kravín.
Dykytovi opírá, a
lahodilo, že se o
konen se
nj
dívka víc a více
otázal:
„Nejste snad unavena, sleno Katynko?**
„Abych vám upímn ekla, budu ráda, až zase budeme doma a na chvíli si sednu. Nejsem zvyklá na takové procházky. Maminku bych sem nedostala."
„Nemli bychom se zastavit v Kravín a vypít sklenici kávy?''
„Což jste zapomnl, že nás maminka eká se svainou? Dostaneme co proto, že se tak pozd vrátíme." I.
Herrmann, XLII. Pan Koriandl a
spol.
7
106
Te
teprv se Dykyta vzpamatoval, že pe-
kroil míru, a rychle obrátil ku Praze.
Katynka
pl
mla pravdu.
Paní Pazdírková
již
od
páté se otáela kolem plotny a vaila kávu.
Pes
tu chvíli se dívala na starobylé sloupkové
hodiny a pobrumlávala
„Kam
ti
lidé
si:
pro Pánabpha! Snad
šli,
si
neza-
manuli na Bílou horu? Ale to byl by nápad, te, na Boží hod vánoní!"
Aby
jí
as ubhl,
krájela
vánoku
a pokládala
na talí. Potom zkoumala na mísách a na pekái, co zbylo od obda a bude-li toho dosti k veei.
ji
Potom
sáhla po kalendái a zpytovala, souhlasí-li
dnešní povtrnost
nen
ji
s
pedpovdí
„stoletého". Ko-
všechno omrzelo a broukla
„Kdybych aspo vdla, kde
mou
duši bych jim šla naproti.
si:
je hledat.
Na
Pokej, svo, zas
t pustím na procházku!" Nechyblo mnoho do
šesti,
když pohešovaní
výletníci zlézali schody do tetího patra.
podpíral unavenou Katynku, která sotva
Dykyta již
no-
hama pletla a tžce oddychovala. Když došli tetího patra, ujal Dykyta dívku za ruku, políbil
ji
a louil se:
„Tak, dušinko, jsme doma. Peji vám dobrou noc, uctiv se porouím paní matince a tším se upímn na njakou budoucí vycházku." ,,Vy jste výborný, pane Dykyto," protestovala dívka. „Te chcete opustit a vydat prvnímu výlevu hnvu maminina? Tak jsem si to ne-
m
107
Když
myslila.
a odneste
co
vám
si
jste
m
taky svj
odvedl, zas díl.
Nebo
m vrate dom
že taky dostanete,
náleží, je jisté.**
„Ne
dušiko drahá, setrvám s vámi do nevím, že by se vaše matinka poslední chvíle, mohla tak tuze hnvat. Vstupme smle ped soudnou stolici." Katynka ztuhlou rukou vylovila studený klí a odmykala. Ten rachot zaslechla paní Pazdírková a tímajíc sbraku na smetanu jako k rán pihotovila se na písné uvítání. V síce zašáraly tžké kroky, dvee do svttak,
a
nice se otevely.
„Rukulíbám,**
nesmle
pozdravovala
Ka-
tynka.
A jako hlubokou ozvnou ozvalo se za ní z úst Dykytových: „Rukulíbám!" V tu chvíli odbíjely hodiny na prádelníku šestou.
Sbraka veliký oblouk.
paní Pazdírkové opsala v
A
její rty,
povtí
do té chvíle zaaté, pro-
pustily bitce:
„No tomu
se
dovolte! Že
nemáš rozum
už ani nedivím.
Matkám je
zeno ekat na zvtilé dcery, kterým
vcí na svt,
by
ty,
Katynko,
ode dávna souje
domov
po-
matka doma starostí uschla. Ale že ani náš rozšafný pan soused se nepodívá na hodinky, aby dceru pivedl, odkud ji pece trochu zaráží!" vzal, to
slední
m
a
i
108
židli,
Katynka, která se únavou složila na nejbližší ozvala se na pokárání matino skoro vesele:
m
m
,,No vidíš, maminko, a už tu máš. Pece pan Dykyta pivedl." netrestej, podívejte se na ni, ke „Bože všemu je na matku ješt hubatá. Po druhé ji s vámi
m
zase dovolím!**
Te pikroil Dykyta k nakvašené matce, ujal ji
za ruku, políbil
„Milostpaní
a chlácholiv promluvil:
ji
—
**
„Už jsem vám jednou s
ekla, dejte mi pokoj
milostpaní!"
„Milostpaní," mluvil Dykyta sluhuje-li tu
nkdo
pevn
dále, „za-
výtopek, jsem to jediný
já.
Jsem pipraven, abyste všechno eavé uhlí vysypala na mou hlavu slena Katynka za nic nemže. Pipomínala mi, že se pipozdívá, ale já jsem
—
nemil
vzdálenost a as a tím jsem zavinil zpoždní. Prosím uctiv za vlídné prominutí, vícekrát
se to nestane."
Pokorný zpsob
Dykytv matku
Pazdírko-
vou odzbrojoval. Mnohem mírnji se otázala: „A prosím vás, kudy jste v tom snhu brouzdali? Vždy bude mít holka botky nadranc." „Snažili jsme se jít po cestách ušlapaných, vzácná paní, ubíhalo nám to, ani jsme se nenadali, jak daleko již jsme domova. Snad víte, jak za dvrného hovoru kilometry za lovkem zapadají."
„Jaký pak
dvrný
hovor, pane sousede?
To
109 jste
si
smla
nemohli
povdt
slyšet?'*
„Vzácná paní,
pece
zde? Já bych to nebyla
nic zlého
jsme
si
nepovídali, ale
není všechno pro ucho mateské, co mladý
mu dopáno, Slena Katynka vám to dojí svdí. Doufám, že jí dopejete slechu. Bolelo by mne velmi, kdybyste se na ni hnvala. Až do dneška poledne jsem ve vás vidl jen laskavou a dobrotivou maminku. A te mi dovolte, abych se vám uctiv odporouel. Nerad bych, aby vás moje pítomnost dráždila k dalšímu hnvu.'* „Ale vy jste výborný, pane sousede! Taháte mi dceru bhvíkde, mluvíte s ní bhvíco, a pak eknete porouím se a nás tu necháte. A já se tu tarabím dv hodiny kolem plotny, chystám svainu, mašinka je dávno plná, smetana mi div nepetekla, a kdo pak to te má sníst? Povste si kabát a klobouk v síce a tamhle si sednte. Vánoka je dávno nakrájena, okorala by a to by byl muž
aby
pronáší k mladé dívce, když je
své srdce
vylil.
—
—
pkný Boží hod. Povídejte taky nco mn, byla jsem tu celý plden sama, z vás taky nco mám. A ty, Katynko, svlékni se sebe to paleto, pezuj si botky a pistroj na stl." Všechno to povídala paní Pazdírková již docela mírn, jako by chtla setíti dojem svého prvního uvítání. Skoro ji mrzelo, že na mladé lidi spustila tak zhurta. Vlastn to tak nemyslila. Katynka, která byla zatím trochu roztála, vzchopila se a pistoupila k Dykytovi:
a
110
„Svléknte kabát, prosím s
námi. Snad
m
vás,
a
posvate
tu nenecháte na pospas rozhn-
vané mamince?" „Matinka vás nesní, sleno Katynko, a tedy zstanu, mysh'te-li, že je teba njakého hromosvodu. Uznávám, že jsme namatinku trochu pozapomnli, ale myji zase udobíme." „Ano, ano," broukala u plotny paní Pazdírková, „matky jsou vždycky k tomu, aby se daly ovinout kolem prstu a já jsem taky taková. Vezmi ten kvtovaný ubrus, Katynko, je Boží hod." Za chvíli nalévala do šálk kávy, pisouvla
—
blíže talí s
vánokou.
pozd svaíme, budeme taky pozdji veeet. Pijte, pane sousede, a pak mi eknete, jak vám káva chutná, abych vdla, jakou uvait zítra ráno." Hnv byl zažehnán, v domácnosti Pazdírkových klenula se zas obloha míru. Dykyta si ze všeho celkem nic nedlal. Poznal dnes matku rozhnvanou a myslil, že je to taky dobrá zkušenost. Nebude-li nikdy he, nebude vbec zle. Po svain se na chvíli odpustil, aby se podíval na své hospodáství nahoe. Hlavn si chtl zatopit, vzpomínaje, jak milé mu to bylo vera. Procházkou taky hodn promrzl a tšil se, jak mu „Ale když tak
kamna vystydlý pokoj zadýchají. Když se vrátil, zašeptala k ,,Pjte mi svj klí." Šeptem odpovídal Dykyta:
nmu
Katynka:
111
,,Ne, dušinko, dnes
budu arovat
já.
Už jsem
v kamnech podpálil."
„Tedy pamatujte, aby vám menu vám." ,,Vy jste zlatá hospodyka zstane-li
vám
nevyhaslo. Pipo-
— tším
se,
tším,
ta starostlivost."
„Pane sousede," promluvila paní Pazdírková, „pamatujte si, je-li u toho matka, nemáte s dcerou nic špitat. Abych si nemyslila, že máte njaké tajnosti."
„Vzácná paní, ekám jenom na píhodnou abych se vám mohl ze všech svých tajností vyznat. Doufám, že shovívav vyslechnete." „A eho se týkají? Nebo koho?" „Mne a sleny Katynky. Nechci ped vámi chvíli,
m
nic zatajovat."
„To jsem vru žádostivá. Nemžete mi to íci hned? Sice nebudu moci spát." „Mohl bych, kdyby tu nebyla slena Katynka." Katynka pohlédla vážn na Dykytu a pronesla skoro kárav: „Prosím vás, nadrobte mi nco u maminky.
Mám
pro dnešek dost."
Dykyta mlel, jevil
ale
na tvái paní matee
se ob-
velký otazník.
„Co spolu máte? To
jste se
na mne umluvili
na té procházce?"
„Maminko, o tob nepadlo ani slvko." Dykyta setrvával v mlení, ale tváil se velmi významn, jak se paní Pazdírkové zdálo. Katynka
112 se i
zachmuila a vyhýbala
matiným zrakm
se
se jeho pohledu. Ale
vyhýbala. Paní Pazdírková
vrtla hlavou a skoro se zdálo, že dnes nebude klidn spát. Zbytek veera byl njak roztržitý, ani Dykyta nežertoval. A když se o jedenácté hodin vzchopil a dával dobrou noc, pipomínala mu matka: ,,Ráno nespchejte do kavárny, Katynka vám kávu pinese." Host byl dávno pry, u Pazdírk vše ztichlo.
Katynka odestlávala a matka ji stále sledovala. Konen již to mlení nesnesla a otázala se: „Ty nevíš, o em se mnou chce pan Dykyta hovoit?" „Vru nevím, maminko, však to uslyšíš od
nho." Nesvil ,,
se
ti
,,Ani slovem,
„To
je
cestou, co
mi chce?"
maminko."
podivné! Povídal pece, že se to týká
A že by mluvil,
kdybys pi tom nebyla To je velmi nápadné. Co by to bylo, abys to nemohla slyšet?" „Bu trplivá, maminko. Poví ti to a pak mi
jeho a tebe. ty.
ekneš." „Skoro se podobá, jako by na tebe smýšlel. Co tomu íkáš?" ,, Maminko, netrap mne. Slyšela jsi, že to neto taky
mám
slyšet."
„To dají
je
mi práv podivné.
mnohem
díve, má-li
s
Obyejn
nimi mladý
dcery zví-
muž njaké
113
zámry, než matky. A že by se díve vyznával mn než tob, také se pravd nepodobá. Ml by t rád?" „To je možné, maminko." „Naznail ti to njak?" „Jestli jsem dobe rozumla, tedy naznail." „Ale Katynko," rozilovala se matka, „nehraj se mnou na schovávaku a promluv pravdu."
,,Už
jsi ji
ze
mne
vytáhla, maminko, a víc
ti
nemohu povdt. Ostatek pan Dykyta dopoví." „Nu, milá dcero, nic bych proti tomu nenamítala, ale máš mít k matce víc dvry. Není to hích a konen to každou úhlednou dívku jednou eká. A zdá se mi, že je pan Dykyta poádný lovk." „Mn se to taky zdá, maminko." „Tedy bychom se byly sešly a zatím vím dost, myslím. A te, Katynko, dobe spi." Katynka šla políbit matce ruku a pála jí
upímn: „Ty
taky, maminko, a dobrou noc."
„Vidíš, holka, to jsem zas jednou
vánoce."
mla pkné
VIII.
DYKYTA PROMLUVIL
PANÍ
S
MATEL
Tšil se sice Metodj Dykyta, že mu na svatého Štpána pinese snídani zase panna Katynka, jako vera, a proto taky byl již po osmé hodin všecek pistrojen a na návštvu dívinu pichystán, ale tentokráte
mu
selhalo. Místo
dcery pitasila se
sama paní Pazdírková. Sotvaže v pedsíni zaznl zvoneek, letl Dykyta jak splašený, aby odemkl, a tu na prahu paní matka. Nepodailo se asi Metodjovi zastíti na
tvái výraz
mla oi a jako
by
jistého zklamání,
nebo panika, která
jak ostrovid, pronášela velmi se z
pívtiv
neho omlouvala:
—
a jde „Já vím, vy jste ekal naši Katynku máma. No, nehnvejte se, Katynka se chystá do
božího kostelíka a chce se dnes podívat
i
na
jes-
liky u Kapucín, tedy jsem to popadla za ni. Chodívaly jsme vždycky spolu, ale již je mi to trochu daleko, já pjdu odpoledne na požehnání. Doufám, že si dnes pochutnáte, pinesla nám bába smetanu
115
jako žloutek, a o
vánoce
S
tmi
se
my
den pravou chu, ale až do nového roku."
slovy kráela
íká, že
s ní
má
teprv tetí
vystaíme vždycky
síkou
a ve svtnici se
rozhh'žela.
„Kam
pak vám
postavím? Aha, tuhle na chutnat, pane sousede." Njak okolkovala panika, jako by ješt nebyla u konce, a skoro láskypln se dívala na Metodje. Po verejším vyznání Katynin piblížil stoleek, a dejte
se
velmi
si
to
dobe
mateskému
pouhý známý, soused cosi
jejímu srdci. Již to nebyl domu; již z nho dýchalo
z
píbuzenského, ba, rodinného.
Dykyta
nabízel
matron
židli, ale
panika
ne-
usedla.
zdržovat, a
mám
dole co dlat. Jen
jsem se chtla zeptat, jak
vám
chutnají naše sní-
„Nebudu
dan?" „Výborn, vzácná
paní.
Vždycky mi pipadá,
malým škosvj hrneek kávy
jako bych sedl doma, když jsem byl
lákem, a jako bych dostával
ruky mamininy. Z té milé, pelivé ruky chutnalo mi každé sousto, a žili jsme velmi prost, zdá se mi, že nkdy až chud, ale bylo to doma. A na pvab toho domácího stolování snad ani do smrti nezapomenu." velmi tší, pane sousede, a když tedy „To jste s naším kuchtním spokojen, smím vám nabídnout, že bychom vám nosily snídani každý den? Je mi vás líto, že se s ní musíte shánt po kavárz
m
116
nách.
A
vaí-li
Katynka tu bryndu pro dva nebo
pro ti, je to jedno, a dráž
vám
to nepijde.
opak, poítám, že lacinji. Bylo by
„Pijímám
vám
Na-
libo?''
díkem vaši laskavost, vzácná díve u svých paní kvartýrských, ale pesthováním do tohoto bytu se vše zmnilo. Tak tedy budu zase skoro jako v rodin." ,, Budete, pane sousede, budete. A pozdji, kdybyste o to stál, mžete zkusit, zda-li by vám s
paní. Snídával jsem již
vyhovly ejn; íká i
naše
obdy. Strojíme velmi prost, oby-
domácí strava nade vše, a nikdy byste nešel hladový od stolu. A Katynka by se tužila, abyste si na kuchaku nestýskal. A bylo by veseleji nám vám. Ale te už bžím, aby mi Katynka nevyítala, že jsem se tu njak zapomnla. Na shledanou, pane sousede." se
dávno, že
je
i
Ode
chvíle,
pjde do tedy
kdy Metodj
kostela, stále
ml
uslyšel, že
cosi
na jazyku, a
se odhodlal.
slena pjde
chvíli navštívit, až
z
domu.
Sml
te
—
ekla bych vás na
,,Smím-li ješt prosit, vzácná paní jste, že
Katynka
odejde?"
„Bodej byste nesml, já jsem vám vždycky k službám. Bude jen tšit ..." Dykyta osaml, snídal. A když po posledním soust a doušku otel ústa, poal k sob hovoit: „Katynka odejde, to je prst osudu. Nejradji bych šel s ní, ale po verejšku musím být zdrželivjší, aby v paní matce nevzniklo žádné podezení. A chci-li mít jasno, nesmím otálet. Nevím,
m
117
kdy
by
mi naskytla stejná píležitost. Kamá vdt, nech to zví maminka. Všechno, co mi tu nabízela, jsou píznivé píznaky. Nebudu první ani poslední, kdo ža takových okolností vstoupí do rodiny. Cítím, že mám tu žábu k smrti rád od první chvíle, kdy se mi tu zjevila. Nevím, co se to se mnou dlo, když jsem ji pode jmelím po prvé políbil. Byl jsem ješt docela stízlivý, a pece v nesmírném opojení. A potom, když za mnou pišla nahoru a když se mému objetí nebránila, tu jsem cítil, že jsme svoji, teba se nepiznala. A vera? Na tu první zimní procházku nikdy nezapomenu. Maminka sice byla nakvašena, ale myslím, že v tom bylo trochu petváky. Maminky se nkdy petvaují, maminky chtjí mít jistotu. Maminky by mnohdy mohly hrát na divadle. Ale hlavn chci mít jistotu já sám. Byl bych roztržit pi vší práci, kdybych kolísal v pochybzas
tynka
již ví,
se
co
i
i
i
nostech.**
Za té samomluvy mil Dykyta dlouhými kroky svtnici. Náhle však stanul. ,, Dejme pozor, až dole klapnou dvee. Pak pjde Katynka do kostela. Jdi, dvce, jdi snad si chce ve vší dvrnosti pohovoit s Pánembohem. Kéž ti dá dobré vnuknutí a kéž t ujistí, že t má
—
Dykyta rád a že mu mžeš dvovat." Dykyta prošel pedsíkou a malounko pootevel dvee do schodišt. Tou škvírou zaslechne každý zvuk zdola. Pecházel síkou, sotva našlapuje, a naslouchal.
118
Skoro
poád
ml
v ruce hodinky a sledoval
rafiku. Ale byly to nesmírn dlouhé,
nekonené
minuty, až se Dykytovi zdálo, že už se schyluje k poledni. Slyšel njaké zvuky, hlasy a kroky z druhého patra, snad z prvého, pod ním však bylo ticho. Konen, konen se otevely dvee u Pazdírk, kdosi pekroil práh a známý líbezný hlas zvolal ješt: Tak rukulíbám, maminko! a již se drobné, lehké kroky snášely níž a níže. Katynka odcházela. V Dykytovi zabušilo srdce prudeji. Jak rád by ty kroky milovaného dvete sledoval, a teba by ho vedly až nkam na konec Karlina nebo Smíchova i za Strahovskou bránu! Nesmí, paní Pazdírková jej oekává. Podíval se na hoi
—
dinky, bylo
pl
desáté. Vrátil se do svtnice, oblékl
svrchník, vtiskl na hlavu klobouk a
zamknuv
byt,
pomalu o patro níže. Skromn zazvonil, po nkolika vteinách se dvee otevely, paní Pazdírková jej s pívtivým úsmvem vítala. „Pan soused! Vítám vás! Ale jen te Katynka odešla. Ta bude litovat, že jste ji nezastihl.'* se Dykytovi zdálo docela urit, že paslézal
Te
nika tak trochu
hraje komedii.
Vždy
zcela srozumiteln, že chce mluvit jen
naznail
s ní.
„Byl bych velmi povden, vzácná paní, kdyím picházím, jest jen pro vaše ucho. Však pozdji ani slen Katynce tuto svou návštvu nezatajím." „To jsem velmi žádostivá. Posate se u nás, byste ani nevyzradila, že jsem zde byl. S
prosím."
119
Panika vykala,
a
když Dykyta
usedl, snesla
židli, naež dlaní pravice pizástru pes kolena, upírajíc na hosta zraky, což znamenalo: jsem pipravena poslouchat.
se
velebn na druhou
hladila bílou
Rate! Dykyta byl muž dosti ostílený, který ve svém kanceláském povolání již nejednou ml píležitost jednati s
partajemi o všelikých tžkostech
a tísních života. Byly to arci
njší, pro které
as šéfv
vždy partaje nejdrob-
a koncipientv byl píliš
které nepinášely žádné tuné mnohdy jenom laciné nepatrnosti, na které praxe Dykytova práv staila a které vynášely tak dv, ti zlatky. Pro takové partaje se
drahý,
partaje,
sousto, nýbrž
zpravidla nezakládaly samostatné fascikle, jejich
obyejn vkládaly v ným nadpisem Diversa.
záležitosti se
Vše to proletlo na
sob
ucítil
s
hromad-
hlavou Dykytovi, když
pohled paní Pazdírkové.
partají a musí sviij
te
obaly
sob poínat
Tu
jest
on
velmi opatrn, aby
proces vyhrál.
„Vyprosil jsem
si
vaše slyšení, vzácná paní,
vám svil s vcí, která od njaké doby napluje všechno mé myšlení a která má v mém abych
se
bu
život zpiisobiti píznivý neb nepíznivý obrat. Nejen v mém život, nýbrž v život jedné útlé i
a nadevše milé bytosti.
." .
Dykyta pomlel, aby
Pomlky
zení zašeptala:
chtl dále íci. aby na povzbu-
sebral, co
užila paní Pazdírková,
120
„Pro Boha vás prosím, pane sousede,
o
pak
bží?"
„Bží
o váš souhlas/'
pokraoval Dykyta,
m mže uinit nejšastnjším lovkem.
„který
Jednoho podzimního deštivého dne dívka plná
pvabu
Zárove vzácné
nkdy
až zdánliv ušt-
ochoty. Její prostý hovor,
paný
mi
zjevila se
a nelíenosti.
i
pece srdený, psobil na mne zcela jinak než umlkovaná mluva mnoha dívek jiných a naplnil mé nitro vroucím páním, abych ji nkdy mohl a
zváti svou. Jist víte, vzácná paní, jak vzniká láska, ."
nebo taky vám kdysi udeila hodina podobná. Zraky paní Pazdírkové se ponkud zasmušily, pes její elo jako by se penášel lehký mráek, rty její se zachvly. Dykyta se opt odmlel. Ale již zase panika hledla jako díve. A Dykyta hovoil: ,, Miluji tu dívku, a jestliže mi podá ruku, aby se mnou kráela vším dalším životem, budu blahoeiti oné chvíli prvního setkání, kdy mi zaznl .
v sluch zvuk
jejího hlasu
"
„Nu snad to není princezna, pane sousede?" vpadla tu matrona v slova Dykytova. „Není to princezna, vážená paní. Pro lidi mého druhu nerostou princezny. Ale je mi nade všechny
—
je to vaše milá, dobrá, milovaná dcera Katynka." „Katynka!" vy chvlo ze rt matiných. „A já picházím, abych se vám vyznal a ze srdce poprosil, abyste mi dovolila ucházet se o ni. Abyste mi dovolila picházet, pobývat u vás na
princezny
121
abych sml nkdy drahou Katynku provázet. Vím, že jste se vera trochu hnvala, když jsme se ponkud opozdili, ale kdybyste vdla, kterak hodiny s milou bytostí rychle plynou! Když vyslyšíte mou prosbu, když mi dovolíte, abych po chvíli,
i
m
blíže denní práci picházel se potšit, seznáte a snad mi s dvrou Katynku svíte. Nabídla jste
mi snídan, nabídla
jste
lovka nevybraného, i
mn
mi obdy, poznáte ve nezmlsaného, který vezme
menším soustem zavdk. tomu jist taky nauila."
sebe
jste
Pannu Katynku
nauila, pane sousede. Byly asy, ,, Nauila, kdy jsme žily hodn potenku, chtla-li jsem nco pro dít zachovat. Katynka ví, z eho pošla. Doufám, že nikdy nebude mít pepjatých požadavk. A že si žádná matka nenechává dceru na památku, pro okrasu, víte jist taky. To jest ozdoba, která brzy oprchá, a pak jdou dv mrzuté duše svtem podle sebe. Katynka nebude bez pomoci, ale o tom dnes nebudeme mluvit. Vy taky snad na ženitbu nechvátáte. Bute trplivý. Až vyprší as, zase spolu promluvíme. A nezapomete, že budeme
obdvat
v jednu hodinu.'' „Jakže, vážená paní, ješt jsem vás neomrzel?* „To byste nás brzy omrzel! Ostatn se zeptejte Katynky, má-li vás už dost.** „Celé svátky, drahá paní?** ,,A to je vám mnoho? Mrzíme už my vás?** ,, Nikoli drahá paní. Trávím u vás nejkrásnjší ?** chvíle života. A vy tedy dovolujete asi
—
I.
Hemnann, XLII. Pan Koriandl a
spol.
8
122
ml Katynku rád. A jí mla ráda vás. A budu blažena, když nkdy šastni. Kéž by se toho byl do-
„Dovoluji vám, abyste dovolím, aby spolu budete
kal takyjejí otec! Ale ten se vlastn nedokal ani jí." Mocné pohnutí pemohlo paní Pazdírkovou. Její tvá se zkrabila, z oí jí vyhrkly slzy, rychle sáhla po bíle záste, zaštkala. Dykyta se vzchopil, pikroil, ujal paniku za ruku a pokrýval
„Jdte
ji
polibky.
nyní, jdte, pane Metodji. Pipravil
mi pkný závrek vánoc. Nenadálá jsem se toho, když jsem vás zvala na Štdrý veer. Jdte a pijte. Mžete jít Katynce naproti, snad ji po-
jste
tkáte. Šla ke
Kapucínm.
Ale prosím vás, nena-
doká chvíle, aby zvdla, o em jsme hovoili. Nemá ješt tolik rozumu, aby všechno pochopila, tebaže má nkdy mluvte
jí
plnou hlavu. Však se
rozumu nad mámu. Holka je to dobrá, dobré srdce má. Však to poznáte. A že je prostoeká, nemjte Pamatujte
v jednu hodinu." paní. Odcházím od vás s radostí v srdci, s novou chutí k životu. Jak jsem šasten, jak jsem vden, že vám tehda teklo na podlahu! Nikdy bych nebyl Katynku poznal v její prostot ducha a nelíenosti chování." „No, toho ješt dosyta užijete, pane sousede. Ale íká se: kdo chce kam, pomozme mu tam. pak nesmíte pijít s žádnou výitkou. Pivedla jsem ji na svt, ale jakou duši do ní Pánbh vdechl, za to nemohu." jí
za
zlé.
si,
„Dkuji vám, drahá
Mn
123
má dušika
„Ach,
aby
drahá! Netoužím po tom,
mla jinou.'' ,,
Pamatujte
si,
pane sousede,
šla
ke Kapucí-
nm.'* Dykyta sbíhal rychle s tetího patra. Na ulici po nkolika krocích se zastavil. „To je výborné, nezeptal jsem se, kde to jest u Kapucín. Kde je u Františkán, u Dominikán, u Milosrdných, to vím, ale u
Popošel
uprosted ,,
krok
ulice.
Bute
Kapucín?"
nkolik, tu spatil strážníka
Zamíil k
nmu.
tak laskav, pane, kde
je kostel
u Ka-
pucín?" ,,No, dovolte, pane, to
má
vdt
každý dobrý
kesan." ,,Práv, že doufám, že jste dobrý kesan, luji
se ptáti," pronesl
osm-
Dykyta ponkud pichlav.
Strážník se na tazatele podíval, ale jeho pohled nebyl jen pichlavý, jeho pohled
pímo ,,
Metodje
probodával.
Kapucíni jsou dvojí, pane. Jedni na Josefském
" námstí, víte tam na rohu Poíe, a jedni jsou Než dopovdl, vmetl Dykyta: ,,Jsou prý tam znamenité jesle." ,,A pane, ty jsou až nkde na Hradanech, u ernínských kasáren. Ale nemýlím-li se, to jsou vlastn Ti svatí králové. Jen se mi zdá, že tam jdete trochu brzy. Dnes máme teprv Štpána. Ti králové budou až za trnáct dní. Ale podívejte se
na
n,
je to
velmi
pkná vc."
124
Dkuji vám," posmekl Dykyta, a kráeje huel ksob: ,,Te si vyber, Metodji. Buto na Josefské námstí nebo na Hradany. Má drahá Katynko, kdepak jsi? A v jednu mám být u obda. Staí mi na to as a nohy?'* A Dykyta zamíil ke Karlovu mostu. Štstí ,,
dále
mu
pálo. Byl u malostranské mostecké vže, když po druhé stran picházela Katynka.
—
,,Kam vás vede cesta v tchto koninách?" Pátrám po vás, milé srdíko. Jdu ke Kapucínm. Nemžete mi íci, zdali tam pannu Katynku ,,
najdu?" ,,Snad, chvílí
tam
jestliže
velmi pospíšíte. Ješt
byla," zasmála se Katynka.
„Ne, radji
pjdu
s
vámi, vezmete-li
m
ped s se-
obd." „Kde dnes obdváte?"
bou. Zmeškal bych
,,Nemýlím-li
se,
ekají mne u Pazdírk."
„Tedy pjdu s vámi. Snad všechno nesníte." „Však vte mi, skoro se stydím. Ale matinka jinak nedala."
„Matinka je marnotratná hospodyn. Co nám zbude k veei, když shání jedlíky k obdu!" „Budu se postit, zlatá dušiko. A veer pjdu k ernému koni." „To vám schvaluji. Nerada bych šla o hladu spát."
A její smích perlil se skoro až na druhou stranu mostu. Kráeli svorn k domovu.
IX.
ŠÉF PROMLUVIL
S
DYKYTOU.
em
Dykyta sáhl, když se ráno probudil, První, po byly hodinky. Tak uinil tentokráte, po svatém i
Štpánu.
„Pl
osmé, myslil jsem
nic nemrzelo,
si
to,
a by mne docela
kdyby bylo teprve pt. Ku podivu,
jak je ta postel teprve k ránu milá. Nic naplat, Metodji, srdnat se vzchop! Nastává všední robota,
vánoce budou zas až za rok. Musíš být v parád, až pijde snídan od Pazdírk. Pamatuj si, Metodji: sleinka nebo panika v nedbalkách je docela
vc, nkdy pvabná, ale neustrojený mladý muž je proti všemu vkusu.** Potom oblékaje se, huel Dykyta dále: „Podivuhodná vc, bylo jen pltetího dne toho sladkého lenošení, ale jak tomu lovk pivykne! Dnes na mne padá njaká melancholie. Vzpomínám si, že mi již jako školáku a studentu bývalo vždycky tak, když jsem po nedlích a po snesitelná
i
svátcích musil zase do školy,
a jsem nikdy nebyl
126
pustým lenochem.
íká se, že práce blaží. No blaží,
nesmí jí být nad hlavu. A v tom to vzí: u nás v kancelái je nkdy jako ve mlýn, sotvaže lovk ví, kde mu hlava stojí. Bude on tam zas po
blaží, ale
svátcích tanec, nedopouštj
Pánbh! Ano,
ano,
tady to máš, Metodji, že jsi se spokojil s dvma roníky fakulty. Kde jsi mohl být, kdybys byl šel dál a výš. Dávno doktorem, a dnes koncipientem. A mohl ses od hodiny ženit Katynka mohla být paní doktorovou, slušelo by jí to.''
—
Dykyta svsil hlavu, zamyslil
se.
A
po chvilce
pokraoval:
Vlastn mi povz, Metodji, jednal jsi správn a moude, že ses tak nakvap vyznal vera ,,
panímám? Co mžeš
nabídnouti té milé duši Katynce? Písaení dnes a za deset let zase. A do smrti
by se stal njaký zázrak. Stal se už nkterým takovým otrokem zázrak? Dokud jsme
nic jiného, leda s
mladí, ješt to jakž takž
Dveko
pjde,
ale až
zestárneme?
t
mám tak prý rád! Láska hory penáší, povídá se v mudrosloví a v mravouných povídkách, ale nevím, jak odpus mi
drahá,
to.
Když
bych pochodil, kdybych se pokusil o Petín anebo Belveder. Jsem se vší láskou bídný, slabý tvor. Ale pece jen hlavu vzhru, Metodji. Utš se, jako ses utšoval, když se za tebou zavíraly brány university:
njak Za
té
bylo,
njak
samomluvy
do svého raglánu,
sledn
se rozhlédl
bude.'* se
Dykyta
vtiskl
dostrojil, vklouzl
na hlavu klobouk, po-
po svtnici, vyšel z bytu, uzamkl
127
síku
a slézal se schod. Byl v polovin patra, když pod ním u Pazdírk otevely dvee a na chodbice se zjevila slena Katynka se snídaní v rukou. Uslyševši kroky nad sebou, vzhlédla vzhru, a div, že jí tácek s kávou nevypadl. se
„Kam
se ženete?" zvolala užaslá,
„vždy jste
nesnídal.**
„To to jsem
se
mi povedlo,** odpovídal Metodj,
zapomnl. Podívejte
se,
jak
m
,,na
horlivost
pudí do roboty. Prosím vás, drahá sleno Katynko, postavte mi to semhle na okno, sním to zde.**
„No, dovolte, pane, to byste snídal za dvemi Pojte k nám, sníte to na stole.
jako dráteník.
Máme už uklizeno.** „A paní matinka?** „Paní matinka si pomyslí jako já, že jste splašený lovk,'* durdila se Katynka. „To je pkné,** šeptal Dykyta, piklánje se k dívce. ,,A já pi tom pijdu o hubinku.** „Tu v kavárn taky dostáváte?** ucouvla dívka o krok. „Ach, sleno Katynko, vy jste zloba vtlená!** posteskl si Dykyta. „To mám za to, že se k vám hrnu jako nemoudrá. Dobe, tedy k vám bude chodit maminka.'*
„ím
dál,
tím
h,
dvenko
milá,** pronášel
Dykyta hlasem žalostným.
Dvee pedsíky se zjevila paní
se náhle
Pazdírková.
otevely, v otvoru
128
t
„Pro Boha na snídani a ty se „Ano, eká Katynka. ,,Tedy
prosím, holka, tu bavíš
nahoe pán eká
*'
— a zatím
je na outku," žalovala pojte, prosím vás, tu nevy-
a
stojíme dolík/'
„Nehnvejte se, vzácná paní, tak jsem se zapozapomnl jsem," vstupoval Metodj do bytu. „Jsem po tch svátcích njak vrtohlavý." ,,A pobízela jsem ji, žábu, aby si pispíšila. Mohu si pomyslit, že povinnost neeká. Po svátcích myslil a
budete mít napilno.''
Katynka postavila snídani na stl
a
durdiv
nutila:
„Tak a te snídejte, a nezmeškáte kancelá." Z oí se jí pi tom smál rarášek. „Škoda, škoda," pronášel Dykyta, hled na dráždivou Katynku a zas pokradmu se dívaje po paní matei, která se u plotny obírala
njakým
dobíkem. Katynka sledovala jeho pohledy
umla mu do
jim.
ná-
a roz-
Naklonila se k Dykytovi a zašeptala
ucha:
maminku odtud neMaminka dává na dcerušku pozor." Pece jen Dykyta o nic nepišel. Když dosrkal ,,Ba ne, pane Metodji,
vystrnadíte.
kávu, porouel se uctiv paní matei, políbil ruku, a
panika
jí
velela dcei:
a
nám „Tak, zamkni za panem sousedem, sem nikdo nevleze, Katynko." Katynka vyprovázela Dykytu a tam v tem*ném koutku u dveí ji horoucn zlíbal.
129
„Je to maminka nemoudrá/' šeptala dívka, s vámi." „Do zlata ji zasadit!" horoval Dykyta a vypadl ze dveí. Klí v zámku za ním zaskípal. „Podivná vc," hovoil k sob Dykyta, slé-
,,
m
pošle
schod. ,, Nkdy ten klí skípá a nkdy se otáí jak na másle." A když vyšel z domu na chodník, ješt si ekl: „Maminky bývají po ertech obezelé, ale
zaje se
dcerušky jsou
nkdy ertem
podšité.
Dobe
ti
ten
poslední týden v roce zaíná, kamaráde. Jen aby
taky Nový rok dobe zaal." Co pronesl Dykyta jako zbožné pání, mlo se mu krom nadání splniti. Poslední týden ubíhal mu v obvyklé práci, jen asi dvakráte musil odpolední zápež o hodinu prodloužit, aby byl se vším ,,ažúr", jak se kancelásky íkalo, totiž aby nezbylo cosi
nedodlaného na zítek, hlavn když vc chvátala, aby ješt veerní poštou odešla. A v tom šéf mohl spolehnouti na Dykytu, který nikdy neekal na úder šesté veerní, aby vším praštil a vyrazil. Byl snad jediný ze všeho personálu, který minuty tak
neodmoval. Jednal tak
Doma
na
i
z
píin
praktických.
ekala studená svtnice, v kancelái
bylo teplo.
Tak nadešel den svatého Sylvestra. Ani tentoDykyta píliš nespchal, a byl pozván na
kráte
veei Krom
u Pazdírk. Ale do osmi hodin je
asu
dost.
toho vykával, aby šéfovi popál Nového roku, nebo zítra je kancelá prázdná. Ml taky do-
130
msíní služné, hlavn však chtl požádati aby mu vánoní zálohu nesrážel najednou, aby ji rozdlil na dvakrát. Bylo by mu tch dvacet zlatek velmi chyblo do msíního rozpotu. Bude stati
šéfa,
polovikou co ohánt. Bylo tvrt na sedmou, když dvee z pracovny advokátovy vrzly a vstoupil šéf. ,,Co to, kolego, že ješt robotíte? Máte Sylvestra, kam pak pjdete?" „Rád bych dodlal tuhle to podání k vrchnímu soudu a donesl na poštu, pane doktore, ješt asi mít
se
deset
A
s
ádek
a váš podpis. Již vás dlouho nezdržím.
Sylvestra neslavím, jsem
rodiny v
pizván do sousedské
dom."
„Rozumím, kolego, rozumím," usmál se šéf. „Mají tam u soused njakou šikovnou dcerušku, vite?" Dykyta se zapálil. „No, neervenejte se, kolego. Slyšel jsem, že na Boží hod odpoledne doprovázel njakou slinou dívku kamsi až na Vinohrady. A na Štpána jste byl s touž dívkou zpozorován na Kamen-
jste
ném most. Vyvalujete oi
mám zvláštní se,
—
ano, ano, kolego,
Povídám, nestyte hezká dívka není žádný hích. Je to vážné, kopolicejní raport.
lego?"
„Velmi vážné, pane doktore," odpovídal Dykyta pln rozpak. „Ale tím oženit?"
lip,
kolego.
Snad
se
dokonce chcete
131
„Rád
bych, pane doktore, tuze rád, ale uznáte "
sám, že v tomhle postavení Dykyta nedomluvil. Bylo
mu
až horko z na-
léhavé otázky advokátovy.
„Vždy mže
být lip, kolego." „Ale kdy, pane doktore! Co na chudého písae!*'
mne eká, na
„Vidíte, vidíte, zahozené studie! Ale
být
lip,
pec
mže
kolego, od zítka, od pozítka."
,,Leda bych vyhrál hlavni trefu na státní
los.
Jenže práv ten los nemám, pane doktore." ,,Hned bych vám jej dal, kdybych vdl, že
vám
íslo vytáhnou.
Mám
jich
v pokladn
deset,
ekám na výhru marn. Ale hlavní vzácná jako dobrá žena, kolego, pamatujte si. Ml bych nco jistjšího než hlavni výhru, teba menšího." a deset
let
už
trefa je tak
Advokát
se posadil u stolu proti Dykytovi. Jeho tvá zvážnla. „Kolego, ztratili jsme úmrtím pana Karáska editele kanceláe. Sice trochu mrzouta, ale dobrého pracovníka. A pedevším vrného, spoleh-
livého. Jakživ nevinklail, to je
v našem povolání
as
dležitá vc. Od tch pemýšlím, komu bych to svil. A na konec všech tch spekulací vždy mi
pipadá jméno
stále stejné.
Dykyta.
Udlám
vás
editelem, v koncepte se už slušn vyznáte, dvacet zlatých
vám pidám
a
že ta vaše dívka taky
mžete
se oženit.
nebude jen v
byste do toho mohl praštit."
Doufám,
košili, a
tedy
132
„Pane doktore!"
dv
Dykyta
vlastn vyvzlykl, až vyjekl, jak mu hlas peskoil, a v tu chvíli již nerozeznával jednotlivé pedmty v kancelái. Sám šéf ped ním plaval jako na vlnách. „Pane doktore,'' opakoval Dykyta, „vy jste mi pipravil krásného Sylvestra a Nový rok! Jen ta
slova
pronesl,
Bh
vás
nám
zachovej do sta let!"
máme
„Nu, a když
posledního prosince, tedy
vite?" sahal šéf po touž s tím pídavkem Tedy tuhle je služné tuhle novoroné, a tu vánoní zálohu budeme srážet až od února. Jen hezky hospodate a bute s tou svou Kalafunkou spokojen živ. A máte zachcete taky peníze, kolego, bolce.
—
tím po
starosti.
—
Já vím, brachu milá, když
vk dve v hlav a neví, kudy do toho, za a
mnoho
nestojí.
Tak, dopište
má
lo-
ani práce
to, já to
podpisu
mže to jít k vrchnímu soudu. A se jim tam taky
žíly nezkrátí."
Šéf se zdvihl, odešel do své pracovny, ale ješt jednou se objevil, aby akt podepsal. A když Dykyta s obálkou všecek blažen odcházel na poštu, zamkl za ním a sám s sebou spokojen si
broukal: „Myslil jsem
si,
že ta jeho starost na
mne eká.
Budiž. Je to dobrý chasník a myslím, že šetrný. Ten jeho raglán už dávno viset v tandlmarku
ml
vším píslušenstvím. Outrata není, parádník se ožení, když není, švingulant už dokonce ne. mu rarach nedá dobe dlat. Pece tedy jen mne
se
A
133
nevidl, když
s ní
plaval po
seladon je jako tetev
všechna chvála. To
Karlov most. Každý
Ale sleinka je hezká,
je štstí
mladých, že
si
mohou
vybrat podle chuti. Taky, taky jsme to dlávali.
Kam vítr zavál všechny ty naše dávné plameny! A te budu hledat, kde bych já utloukal svého SylSnad nkoho cestou najdu.*' Doktor zatáhl v kancelái plyn své pracovn. vestra.
a ztrácel se ve
X.
POSLEDNÍ DEN V ROCE.
Qá vánoních svátk chodila paní Pazdírková njak málomluvná. Jindy si pi svém zamstnání u plotny broukávala, pikládajíc do pece pobízela
a
Ho pkn,
ho, se mi to vaí a pee, nádobíku, které nad plotnou viselo, hovoívala ke každému kousku, jako by mluvila k živým bytostem. A když po jídle zasedla k šicímu stolku, poala si huet staré písniky, které znala z mládí a kterým dcera Katynka tak ráda naslouchala. Matka Pazdírková pamatovala docela jiné texty a nápvy, než práv onoho asu Prahou táhly, byla uinným kapesním zpvníkem nkdy ohníek:
a sahajíc po všelikém
z let šedesátých, a
asem
pohnutlivé, až se v nich
zanotovala
plá
nápvy
zachvíval, a zase
tak
pe-
skoila v melodii žertovnou a veselou, až v Katynce srdce poskakovalo. nic takového. asem se matka zamýšlela, až jí jehla místo do plátna do
Te
prstu zajela a jen sykla a za
ruky do klína vypadlo. Pak hodnou chvíli v práci pokraovala.
šití
z
135
zmny
Katynka všechny tyto
byste pozo-
rovala a starostliv po matce hledla. Dovtipovala se,
že
maminka má nco na
srdci, že
snad v po-
sledních dnech se cosi nemilého udalo, ale
pemítala, co by to bylo. mácnosti dávno
již
V
té malé,
marn
skromné do-
nebylo žádných vzrušujících
událostí.
Konen se jednoho
dne otázala: Prosím t, maminko, co že jsi tak zamlklá? Potkalo nco mrzutého?'* ,,
t
se, holka. To víš, starý lovk nehubou mlít.*' ,,Jaké pak stáí, maminko? Jsi v nejlepších letech. V tvém vku se teprve mnohá provdává.*' ,,Ano, když jí rarach nedá dobe dlat a dobré bydlo ji píchá. Ale co ty víš, co lovka v život potká. A co mnohého potkalo. A jak myšlenky dovedou potrápit. Tob je hej, dít. Ty jsi, zdá se mi, v myšlenkách poád o patro výš." Katynka se zahryzla ve rty. Ach, tu tedy to je. Dykyta! Mluvil snad s maminkou nco nemoudrého? Katynka vzpomnla na den svatého Štpána. Tehda mu maminka nesla snídani a Dykyta byl skoro celé dopoledne doma ona sama šla si ke Kapucínm. Nešastný nápad! Užil Dykyta její nepítomnosti, aby se mamince vyznal? Vždy jej varovala, aby si to dobe rozmyslil. Byl by se pece unáhlil? Katynka dále nenaléhala* Zdálo se jí, že je na pravé stop neobvyklého rozmaru matina. A veer
„I neptej
mže poád
—
136
toho dne se
jí
se ke spaní,
lžka
stranici
to potvrdilo.
matka ješt
Matka
chvíli
i
dcera chystaly
posedávala na po-
a dívala se po Katynce, která
si
pro-
esávala vlasy. Až když cvakl heben o stoleek u postele, pronesla panika hlasem stlumeným, jako by se obávala, aby ji neslyšelo njaké nepovolané ucho za dvemi: „Slyšíš,
Katynko?'' maminko?''
,,Co porouíš, ,,Nic
neporouím, Katynko. Chci
ti
jen íci,
vdla, kterak se máš zachovat, než všechno dozraje. Na prostední svátek svil mi pan soused s hoejška, že t má rád. Prosil, abych mu to dovolila, a tob zas, abys mla ráda jeho. To je vlastn abys
tvá vc. Zakazovat už taky
Nkdy
víš, že
je to jen olej
taky nechci.
ti
matky
Je-li
nechci a se
nemohu
nic.
Snad
zákazy daleko nedojdou.
do ohn.
K nemu t
tak psáno v knize osudu,
nutit je
na
vás dvou, abyste se budoucn o všem Vlastn jsem ti nemla o niem íkat, ale pece se mi zdá, že neuškodí, když o tom zvíš. Bude k nám pan Dykyta picházet, aby t vidl, s tebou pohovoil. Bude tak nejlépe, pod mateským dozorem t nemže nic zlého potkat. Ale nemohu s tebou být na každém kroku, a proto ti jsem mateskou radou, abys byla vždycky sebe pamtliva, abys do poslední chvíle zstala hodná. Nebo s vdavkami, milá holka, nebude asi tak naspch. Pan Dykyta dohodli.
dobrý lovk, vnitní hlas mi to povídá, ale posud je malý pán, aby se na to ženil. Z pouhé doje
137
broty se nevaí. Sice nebudeš bez krejcaru a já vám taky chci být až do smrti ve všem nápomocna, ale v laješt mnoho vody mže uplynout, než si jsem ti odvede. To chtla erném kabát kýrkách a íct, Katynko, a te dobe spi. A zítra, až mu poneseš kávu, nezapome, že ho zveme na Sylvestra k veei a na Nový rok na obd." Katynka na poátku hledla dychtiv na
t
nkolika vtách svsila hlavu. Pes to však ani slova jí neušlo a když paní Pazdírková dohovoila, zdvihla se, pikroila k matce a políbila jí ruku. „Dkuji ti, maminko, že jsi mi to povdla. Obávala jsem se, že t potkalo nco horšího. Že má rád, ekl mi již. Mám ho taky ráda a dvuji mu. O mne se neboj, zstanu, jaká jsem, a by to trvalo teba nkolik let. Nespchám od tebe a matku, co
jí
poví, avšak po
m
vroucn si peji, abychom zstali všichni hodn dlouho pohromad. Nebudeš nám nikdy pekážet, a
my tob taky
ne.
neml íkat nic, asný poplach."
ti
Katynina slzy
Jaká bych to byla dcera! Ješt já
mu
to neradila. Je to
slova se rozplynula v plái,
zkráply ruku matinu, kterou posud
ve své.
m taky
„Nepla, holka, sice matka dívku, ale
cholila
již
I.
její
svírala
rozbreíš," chlá-
sama
jsem nechtla." Pitáhla Katynku k sob, a ješt ekla:
ped-
nabírala.
upímn
ji
„To
políbila
•
Herrmann, XLII. Pan Koriandl a
spol.
9
138
„Dobrou zdá.
noc, dceruško.
A nezapome
A
se
ti
nco pkného
na Sylvestra!''
Zaboila se do podušek a Katynka se vracela k své postýlce. Zhasila petrolejku a snažila se usi-
lovn
spáti, ale
ivy její
byly píliš rozehrány, spá-
a
nek nepicházel, mla všelikého snní plnou hlavu. Znova pemítala o každém slov matin, hnvala se trochu na Dykytu, že nemlel, nakonec však se ustanovila na tom, že snad je tak docela dobe. Jaké pak další tajnosti ped maminkou, která beztoho již vše prohlédla. Tšilo ji na matku, že tak dobe smýšlí o Dykytovi a že se s dcerou nechce rozlouit. Neodvede ji tedy Metodj z domu, od matky, ale pibude k nim pod stechu, a pak budou všichni jedna rodina. Ani si Katynka nebyla vdoma, jak silný je v ní pojem rodiny, akoliv odjakživa, když sledovala život svých rostenky, spolužaek ve škole a pozdji dívek v šití, pociovala cosi jako závist, že ony mají otce, bratry, kdežto
její
rodina je tak osielá a jako bez ochrany.
Arci v ní tato okolnost vychovala zase
znanou
míru samostatnosti a svéprávnosti. Ale ani toho si
Katynka nebyla jasn vdoma. Nahoe v mládeneckém píbytku svém dávno
Metodj Dykyta. Poveeev skromn v uzenáské jídeln, vrátil se dost pozd dom. Ve schodišti již se nesvítilo, domovník vždy velmi svdomit rázem desáté pozhášel svtla v dom. Ale Dykyta ml všechny schody spoítané, již
chrupal
kdesi
nikdy
se ani o
stupe
nezmýlil, nikdy nezakopl a
139
po pate. A když kráel mimo dvee Pazdírkových, naslouchal chvilenku, zda by nepostihl njaké slvko Katynino, aspo zvuk jejího hlasu. Ale všady bylo mrtvo, ticho. Pak zašeptal: „Snad už spíš, hlaviko milá. Spi, dušiko, sladce spi a šastn se probu zas jako rže. Kve mi, kve až do posledního dne, kdy si pro tebe pijdu.** Potom stejn tiše ztekl tvrté patro, šetrn odmykal své dvee, šetrn zamykal a po njaké závrené samomluv se uhnízdil ve studených peinách s knížkou v ruce a etl. V hrdince každé historie vidl jen svou Katynku. Avšak tolik pvab, jako jeho Katynka, nemla ani jediná, a Dykyta pemítal, kdyby on dovedl napsat román, jakými skvlými barvami by vylíil tu potichu jako
koka
zlézal patro
dobrou, milou postavu.
—
Konen nastal poslední den v roce.
Dykyta po šastné rozmluv s šéfem spchal na poštu a pak upjav se ve svj lehký raglán chvátal k domovu. Prahou vál mrazivý vítr, ale Dykyta jeho útok nepocioval. jej
zmna
Hála
jej
slova jeho šéfa, rozpalovala
postavení v kancelái,
hál
jej
pídavek
v náprsní tobolce, na kterou chvílemi pitiskl ruku, aby mu jakýsi ert nevypálil vzácný poklad. Litoval, že je tak
pozd
a že
již
jsou
zaveny
závody kvtináské. Koupil by pknou kytiku pro milou Katynku. Dobrá, koupí ji zítra. Snad se to lépe hodí ku pání Nového roku. Ale ješt našel otevený lahdkáský krám, kde si povelel lah-
viku dobrého pune. Plnoní hodina má být
po-
140
ním mimoádným. A pak taky poví dámám Pazdírkovým svou novinu o povýšení a
zdravena
A již se tší,
pídavku.
zpráv
a nenadálá ta
oba k
jak zraky
Zájmy obou
zajiskí.
zmna
Katyniny pi
té
spolené v jeho postavení pibližuje jsou nyní
již
cíli.
Ztichouka vybhl do svého píbytku, aby se na návštvu u Pazdírk ponkud upravil a vánoní nákrník si uvázal. vidí Katynka, jak si jejího dárku váží. A ješt chyblo deset minut do osmé, když zvonil v tetím pate. Jako vždy dnes mu odemkla Katynka. Vztyila prst pravice a šeptem
A
i
napomínala: ,,Tiše!
Pekvapíme maminku.
ne vás podezírá,
že
zapadnete
Celé odpoled-
nkam
na Syl-
vestra.'*
,,Jak bych to mohl udlat, dušiko drahá, když jste pozvaly. Vaše milá domácnost je mi nade všechny Sylvestry. Tším se od rána." A piklánl se, aby Katynku políbil.
m
Katynka odchýlila hlavu. ,,
Pozor,
a maminka neslyší."
A teprve te dopustila, „Pamatujte
si,
aby ji políbil. pane Metodji, tahle
je letos
poslední."
„Ne, dušiko, tedy ješt tahle
letos
prý
— a tahle!"
je milostivé léto, a
„Ale dost už," durdila se Katynka, „co vám zbude napesrok?" „Napesrok prý bude nové milostivé léto."
141
Katynka hlun zavela dvee, rázn otoila klíem a velela: „Svléknte si hábit, povste si jej na hák, a klobouk taky." „Poslouchám na slovo, mj drahý komandante," usmíval se Dykyta, „a copak ješt?'* „A te hezky zdvoile a šetrn zaukejte na
dvee, aby
se
maminka
nelekla."
,,No, no," ozvalo se ze svtnice, „myslila jsem,
tam máš lampáe nebo popeláe. Ale ti už chodili po domech ped vánoci. Pkn vás vítám, že to
pane sousede. Nesete taky novoroní páníko? Sednte si zatím, sednte, já tu smažím ízky a musím dávat pozor, aby se mi nepipalovaly. Katynka mi naložila pod plotnu jako do lokomotivy." „Aspo nebudou bledé," namítla Katynka. „Sedni ti
si,
maminko,
s
panem Dykytou, postojím
u plotny."
Paní Pazdírková mávla
odmítav rukou.
mn
milejší, když posedíš, dceruško. Bav „Je pana souseda." Dykyta se usmíval. Znal všelijaké podobné potyky matek a dcerušek, znal je z domova, znal je z všelikých dívjších byt svých. Usmíval se
a pronesl ke Katynce:
„Pomožte matince, pomozte, drahá sleno, nco, aspo nás nebude mra tlait. A bylo by to letos naposled." Katynka porozumla narážce Dykytov, tající se v slov „naposled" a sykla mu do ucha: pipálíte-Ii
142
„Žádné milostivé rok!
Budete
napes-
léto, ani letos, ani
se postit."
Tomu rozuml
zas
Dykyta
Katynce
a stiskl
ruku:
,,Mám zahynout hlady? dveí?"
Mám
žebrat u cizích
,,Vy jste protiva. Ale snad ješt se napravíte."
„Výborn! Od zítka
jist, a
pak dostanu
roz-
hešení."
—a
„Netisknte mi tak ruku! Rozdrtíte mi klouby já musím pracovat." Dykyta povolil a zlíbal Katynce pravici. ,,Co si tam poád šuškáte?" ozvala se matka
od plotny.
„Bavím pana Dykytu. Vždy
jsi
tak porou-
ela."
Za ,,
chvíli se
panika
zas ozvala:
Chvála Pánubohu, ízky jsou dosmaženy.
Mžeme
veeet."
Na stole bylo pistrojeno dávno ped píchodem Dykytovým, uprosted stála mísa bramborového salátu jako o vánocích. To bylo slavnostní íslo paní Pazdírkové, na
nmž si velmi zakládala.
Katynka podávala mísu s ízky a upozorovala Dykytu na nejvtší, žlatoskvoucí uprosted: ,,
dala se
Tenhle
je
maminka
vám ,,S
pro vás, podívejte záležet.
A
se,
jak
si
na
nm
pod ním ješt jeden, aby
nestýskalo po hostinci."
vámi, sleno Katynko, se
ani po ráji."
nemže
stýskat
143
„A hodn
pane sousede. Ten zase zchystala Katynka hned v poledne, ješt z horkých zemat. Doufám, že z ní vychovám dobrou kuchaku." " ostýchala se dívka. „Ale maminko „Neupejpej se, dít, dobré sousto po denní práci je grunt všeho. Mám pravdu, pane sousede?** „Pravdu, vzácná paní,*' pisvdoval Dykyta. „A zapomene-li slena na nco, líbezným svým salátu
si
berte,
—
úsmvem všecko
dokoení."
„Pokejte, naleju
vám
s
líbezným
úsmvem
vody. Poznáte-li, že to není pivo.** „Jsem asem trochu roztržitý, ale to bych pece poznal,** zasmál se Dykyta. Zasmála se i paní
matka dcera. Sylvestr dobe zaínal. Po mase vnesla Katynka na stl mísu i
s
po-
krájeným sýrem a na zákusek talí kyprých zvork, naplnila poháry pivem.
zá-
„Jezte a
pijte,
pane Dykyto,** pobízela.
Dykyta zdvihl pohár
„Na Do
zdraví paní
devadesáti
a provolal
maminky
a
upímn:
sleny Katynky!
let!**
Paní Pazdírková
skromn piukla
a
Katynka
dodala:
„A
na vaše, pane Dykyto, taky do devade-
sáti!**
Upila jako holubika a
již
zase
Dykyta zdvíhal
íši:
„A slouží
si
na dlouhé zdraví našeho pana toho.**
šéfa!
Za-
144
Paní Pazdírková tázala se dychtiv:
„Copak udlal?'' „Dal mi krásný prezent k Novému roku. Od zítka jsem editelem kanceláe a pidal mi dvacet zlatých msín. Slyšíte, sleno Katynko? Pidal mi. To znamená mnoho. Šastn mi koní starý rok, šastn mi nový zaíná." Skoro lépe než matka rozumla Katynka té novin. Upela významný pohled na Dykytu a
vdn zašeptala: „A
žije!''
„To
je
nóbl
lovk,"
dodala paní matka.
„A
žije!"
Dykyta šel do raglánu v pedsíce stl svou lahviku pune.
a vrátiv se
„Dovolíte-li, vzácná paní, tohle je
pak na pí-
postavil na
plnoní." Panika spráskla
pitek
ruce:
na to jsem zapomnla! Katynko, postav na plotnu hrnek vody, se pomalu svaí." Když nad prádelníkem odbíjela dvanáctá, nalila Katynka do štíhlých sklenic pune a matka dolévala horké vody. Potom velela: „Dti, dejte si po hubice. Já nic nevidím." Dykyta se piklánl ke Katynce, poceloval ji „Podívejte
se,
a
a
vroucn
zašeptal:
„Ani tahle není dnes poslední, vite, drahoušku? Ale všechny ty tajné pedešlé byly pece sladší,
vite?"
145
Táhlo na hodinu
s
plnoci, když se Dykyta
louil.
„Katynko, chop
se
svíky
a
posv
panu sou-
sedovi na schody/' povelela paní Pazdírková, „aby
nohy nepolámal. Je tam jako v pytli.'* A když se Katynka všecka zardlá vracela, uklízela matka se stolu. Podívala se byste na dceru a ekla lišácky: „To nám nkolik pater narostlo, než jsi ho doprovodila, vi?''
A když
se
ob líbaly na
dobrou noc, ješt pro-
nesla:
„Dít, dít, zdá
díve, než jsem se nadálá. rok!"
budeme šít výbavu Šastný a veselý nový
se mi, že
"
XI.
STAROSTI.
Od
nového roku byl Metodj Dykyta astým hostem v domácnosti Pazdírkových. Picházel zpravidla ob den kolem sedmé veerní a pobýval vždy do devíti. Málokdy tu hodinu pekroil. Sice jej Katynka astji zdržovala, aby ješt chvíli posedl, ale Dykyta klidn odpovídal: ,,Ne, dvenko milá; rád bych s vámi pobyl až do poslední chvíle, až do usnutí, rád bych zlíbal oi, až by se k spánku zavely, ale vaši hubinku nerad bych zmrzel vás a paní matinku. Všeho do i
asu. Chcete také mít
chvíli klidu
po denním šu-
kání a starostech, o tu vás nesmím oloupit.
kdy, až
si
vás nadobro odvedu
Hndé oi Katyniny šíily a
utkvly
tovi:
po
tch
Až n-
slovech roz-
nesmírnou otázkou na Dyky-
odvedete, pane Metodji, a kam?" jinam než pod svou stechu, miláku." kde zstane naše maminka?"
„Vy
si
„Kam „A
m
s
se
—
147 s námi, má hlaviko milá, leda by nepod stechou zeovou." Katynka vroucn stiskla ruku Dykytovi a
„Pjde chtla
žít
vdn pronesla: „Maminka nebude chtít žít jinde než s námi, pane Dykyto, a snad nám nebude pekážet.*' „Naopak, milý ertíku, budete stále pod její ochranou. A já budu klidn sedt u svého emesla, než mi udeí hodina, abych se vrátil dom.'*
Katynka po druhé
stiskla
Dykytovi
srden
ruku:
Dkuji vám, pane Metodji. Obávala jsem se, aby slovo tchýn u vás nemlo ošklivý zvuk.'' ,,
„Ne, Katuško drahá. Ješt mi to slovo ani v duchu nepipadlo. Kdykoli pomním na vaši domácnost, vytanou mi jen dva pojmy na mysl: moje Katynka drahá a naše maminka Katynka. A doufám, že ani v naší budoucí domácnosti se nic
nezmní."
Konen piva a zdvihl
tedy Metodj dopil poslední doušek se.
svíkou vyprovázet, ješt bylo na schodech svtlo. Ale aspo do pedsíky jej vyprovodila a tam se s ním upímn rozKatynka ho nemusila
se
louila.
Matka Pazdírková se vždycky tváila, jako mladých nenaslouchá. Vdla, že každé
že hovoru
slovo zamilovaných není pro
její uši,
a snažila se,
aby jim co nejmén pekážela. Zamstnávala se všelijak, pecházela do síky a špižírniky, obírala
148
njakou drobnou prací nebo kutila cosi u plotny. Pece však mnohdy zaslechla nco nechtíc, a tu ji leckteré slovo v hlav uvázlo a bylo podntem
se
k pemítání.
Onoho veera bylo to slovo o budoucím píDykytov. Nevdla, jak si je má vykládat, ani dcera Katynka ji nedovedla povdt nic uritého. Jen tolik si ze všeho vybrala, že pan Dykyta myslí na njakou zmnu píbytku, a to naplovalo steší
paní Pazdírkovou z
vcí
znaným nepokojem, ba obavou adu let žila s dcerou v tom-
nastávajících. Již
klidn a spokojen, a te by se mla sthovat? To by byl nesmírný pevrat v celém jejím život. Za minulá léta vrostla v tento milý píbytek, zakoenila se v nm, a te pry? Uvykati jiné ulici, jinému domu, jinému sousedstvu a jinému výhledu z oken? Zde vidla do nkolika zahrad a zahrádek, do nkolika širých dvor a tento daleký obzor jí tém k srdci pirostl. Ze všeho toho známého a milého okolí má pojednou odejít? Dlouho paní Pazdírková neusínala, chvílemi jí bylo skoro do pláe. A vždy se v myšlenkách vracela k Dykytovi. Jím pibude muž, sice dobrý lovk, ale pece jen pán a hlava rodiny a panika sama si pála, aby byl dobrou a spolehlivou hlavou jeho vle tedy bude rozhodovati o nejbližším osudu jejím a milé dcery Katynky. Umínila si, že s ním promluví, a co nejdíve. Ani se nesvila dcei Katynce, co zamýšlí, ale jednoho veera k ní ekla: to starém
dom,
zcela
—
—
149
„Dnes budeš mít hodn obstarávek, dceruško. Všechno nám dochází, tuhle máš na papírku napsáno, co koupit. A nemusíš píliš spchat, dít, ráda bych s panem Dykytou pohovoila."
dvrn
Katynka se skoro ulekla. „O em pak s ním chceš mluvit, maminko?'* ,,
chci.
Nemj
Však
budeš
se
Tak
ti
starost, dít.
pak povím, co
mnou
„Mjte
s
ním projednám. Jist
zajedno."
Veer toho doma jen matku.
se stalo.
pišel, našel
Nic zlého a nemilého ne-
dne, když
Dykyta
pane sousede. Katynka zde bude co nevidt. Zatím vás vyzpovídá máma, ale nieho se nelekejte. Jako každá máma podívala bych se ráda i já do nejbližší budoucnosti. Abych se jako na všechno pichystala. V planety nevím akvykládacekaret nepijjdu. Vy jste zkušený muž, vy mi porozumíte." „Stalo se nco, vzácná paní?" „Nic se nestalo, pane sousede, a dej Pánbh, aby nás dlouho nic nemilého nepotkalo. Není stát. Chtla jsem se jen zeptat, jak se vám u nás v dom vbec líbí?" „Jak se mi tu líbí? Ješt nikde jsem nebyl tak spokojen. A procestoval jsem se svými svrchky hezký kousek Prahy. Sice na poátku, když jsem zde založil svj tábor, zdálo se mi to trochu vysoko a nejednou mi pipadlo, že jsem si mohl stejným právem zažádat o místo hlásného na nkteré pražské vži, ale když jsem pak objevil, jaká milá bystrpení,
o
150
tost se
a
v
dom tomto skrývá,
a na týchž schodech
práv pode mnou, blahoeil jsem šastné náhod,
která
m sem
zavedla.
A
doufám, že
si
odtud po-
nesu vzpomínky na nejšastnjší dobu života, až
m neúprosné
okolnosti vypudí o
dm
dále.''
,,Kdo by vás odtud vypuzoval, pane sousede? Domácí pán je jist rád, že má nájemníka. Bylo to
prázdné dlouho dost, než jste pišel vy." ,, Budiž. Ale je tu ješt jiná okolnost, vzácná paní.
Až pijdu
a
požádám
o
ruku sleny Katynky
— doufám, že to nebude dlouho trvat, když má existence polepšila, a doufám, že mi tu ruku neodepete — bude-li Katynka spokojena mým se
s
mládeneckým píbytkem,
nežatouží-li po útulku
prostornjším?**
„Jaké pak prostory pro dva mladé lidi, prosím Má Katynka vyrostla v skromných pomrech, nic pepjatého nepožaduje, zatím budete sami dva, já zstanu zde dole, vait budeme u nás, vy se vás?
pkn pijdete nasnídat, naobdvat a naveeet k mám a potom vklouznete do svého hnízdeka. Tam nahoe to pkn vymalujeme, je to po všech si
tch dívjších
partajích
vyleštíme, kde co
hodn
zpuštno, podlahu
dáme do poádku,
vte
mi, že
v tom nepoznáte. Já budu zde, vy nahoe, a pece budeme jako pohromad, a taky že budeme, kdykoli se vám zachce. A krom toho, považte si: nebudete mít mámu od rána do veera na krku, v tom je taky výhoda.'* Dykyta se pokusil o námitku: se
151
„Drahá
paní,
„Nebrate
pokud mne
se," vpadla
se
mu
týká
"
matrona do ei.
,,Vím, co chcete íci, ale všechen odpor je tu zby-
tený. Prokoukla jsem v život ledacos. Ano, máma potebná a užitená osoba, ale nkdy je jí do mladého manželství mnoho. Je asto pespoetná. Mladým je mnohdy nejmilejší, když je za dvemi. je
Tak tedy soudím, a
te povzte, Dykytv
co
že jsem
tomu
Rozklad
znané
uspokojení.
„Vte
to
dobe
obliej se rozjasnil, když
voit.
co jste
vám
paní
objasnila,
íkáte?''
Pazdírkové
mu
poal
ho-
pipravil
všem tom, sám zevrubn neuvažo-
mi, drahá paní, že jsem o
mi tu povdla,
ani
jsem a žiju jako v njakém milém snu, jako by to mlo tak navždy potrvat. Váš píbytek stal se mi domovem nade vše milým, v Katynce jsem našel milou družku, ve vás jako druhou matku. Dále jsem nepemýšlel, jsem neklamn tušil, že satek pivodí jistou velikou zmnu života. Vy jste prostým rozumem vc rozešila. Ba, abych tak ekl, vy jste pede mnou rozala gordický uzel. Uinila jste to výborn. Zstanu ve svém píbytku val. Žil
a
mj
a
tším
se z toho, že
zstaneme všichni pohromad.
Katynce snad ješt dlouho bude teba rozšafné maminky. Pobudeme zde jak dlouho jen bude lze, zvláštního pepychu nám neteba. Zaneme s Katynkou skrovn a skromn, pod vaší péí nám bude nejlépe. Doufám, že taky Katynka bude srozumna s vaším zámrem.'*
152
Dvee ze síky se vtom otevely a zaznl
jarý,
veselý hlas dívin:
em
,,Katynka je srozumna se vším, na jste v této tajné schzi usnesli. Pan Dykyta jako její právní zástupce jist ví, co je v jejím prospchu. nelítostná matka A jsem dychtivá zvdt, pro vyhnala na mráz. Ztuhla jsem na kost a tším se na teplou veei.*' Katynka byla doma, hoící jako rže a tese
m
rukama v tenkých rukavikách. Dykyta se vzchopil, aby dívku
pajíc
tynka podávala
mu
uvítal.
Ka-
pravici a varovala:
„Pozor, nemakejte píliš,
nlé, až to bolí." „Dceruško, dceruško,
mám
hnedle
ruce zkopr-
roztaješ.
Ku
plotn necho. A zuj taky botiky, tuhle máš papue." A Dykyta horoval: „Naše milá duše, když se takhle vracíte, je mi, jako by sluníko poznovu vycházelo. Smím vám pomoci z botiek?" „Nesmíte kdoví, nemám-li dravou punochu."
—
,,Co to povídáš, jedovatá," durdila se pani Pazdírková. „Celé ti dni jsem všechno látala, leda
bys
mla v bot cvoek." Pece však Dykyta
dívce botky, pomohl ,,
bude
Pkn chtít
mi
ji
poklekl a rozšnrovával
do papuí. zhýkáte, pane sousede. Zítra jí
guvernantku."
153
Katynka brzy v teplé svtnici okála a vesele vyprávla své píhody z nakupování. Spokojen všichni poveeeli a po deváté hodin se Dykyta rozlouil.
Matka Pazdírková potom zevrubn dcei vyo em s Dykytou pojednala, a otázala se: tak se vším srozumna, Katynko?'* „Jsi „Výborn, maminko, ale s tím malováním chvíli pokáme. To není práce na mráz. Však si o tom ješt povíme. Kamna taky budou vyžadovat správy. Jsou tam popraskané kachlíky.'* „Všechno dáme do poádku, dveko, všechno,
povdla,
abys byla jako v novém. veselo, jako
Když
o
by
V
se to chystalo
mi, je
mi tak njak
pro mne."
njakou hodinu pozdji matka dcera i
pod peinu, šeptaly její rty pod
uléhaly, zachrula se paní Pazdírková ale
dlouho neusínala.
peinou,
eho mla
Bezdn
plnou hlavu:
,,Tu starost bych mla za sebou, ale horší ješt mi nastává. Pomáhej mi Pánb sám!"
I.
Hemnann, XLII. Pan Koriandl
a spol.
10
XII.
PEVRAT
V
BYT DYKYTOV.
Od
onoho lednového veera nepemýšlela slena o jiném než jak by Dykytv píbytek zvelebila, aby byl dokonale spokojen a šasten, ale aby také ona vešla do milého hnízda. Vždy to všechno bude chystati již pro sebe, ona v tom bude panovati. Arciže s ním, s Metodjem. On má míti útulný domov, v nmž se mu nejlépe zalíbí, aby nezatoužil po jiném. Toho roku mrazy brzo povolily, koncem ledna již byla Vltava prosta ledu, v únoru dýchaly na Prahu vlažnjší vtry, zdaleka se blížilo jaro. A tenkráte ekla paní Pazdírková: „Zdá se mi, dceruško, že máme nadobro po zim. Mžeme tedy u pana Dykyty pomýšlet na malování." „Ne, maminko," namítla rozhodn Katynka, „to by nebyl správný zaátek. Nejprve zavoláme kamnáe, zdá se mi, že hoejší kamna potebují dokonalé správy. Potom teprv zavoláme mistra
Katynka
vnm
nem
155
malíe a po malíi vydrhnu podlahu a navoskuju. Tak." „Co ty bys drhla, zpozdilá. Na to zjednáme njakou bábu a zaplatíme jí zlatku. Když takovou práci konáš doma, je to nco jiného. Ale v cizím " kvartýe „Maminko, již to není cizí, ale mj budoucí," ekla Katynka s lehkou výitkou. „Ráda sama sob posloužím, a mi, budu tím šastnjší, ím mén cizích oí a nos nám tam vnikne. Bude jich
v
tak dost." Paní Pazdírková
již nic
neíkala. Pak jednoho
rána zastavila Katynka Dykytu po snídani a požádala:
„Necht nám zde klí, milý pane Metodji. Dnes pijde první umlec do vašeho pokoje, kamná." Dykyta
se trochu rozpakoval. „Ale dovolte, milé dvátko, pi tom bych vlastn ml být byl bych si vyžádal na pl dne dovolenou." „Je vidt, že neznáte kamnáe, pane Metodji. Musil byste mít dovolenou aspo na den, ne-li na
—
dva. Ale spolehnte na mne, budu
pinesu
si
njakou
tam na
stráži,
práci."
Te
tedy vydal Dykyta klí. „Ale dejte pozor, dušiko milá, abyste nepišla
k njakému úrazu. Neplete
se
tomu kamnái
píliš do cesty."
Dykyta
odešel,
když byl Katynku
upímn
156
nm
za hodinu po se dostavil mistr kamrancem jílu a vším ostatním píslušenstvím svého mazlavého umní. Katynka ho uvádla na djišt práce, ale v patách za ní spchala taky paní matka, aby se komise zúastnila. „Vidíte, miste, tohle jsou ta nemocná kamna. Jsou místy popukaná, myslím, že budete musit svršek odbourat a popraskané kachle dokonale vyspravit nebo snad nahradit novými, aby to dlalo políbil, a
ná
s
'*
dobrotu Mistr
kamná
prohlížel
kamna
s
pravé strany,
vrtl hlavou a pronesl: „Milostpaniko drahá, tmhle kamnm není snadná pomoc. Ty si žádají nejen svršek odbourat, ale taky spodek. To jsou kamna ješt z starého Napoleona, zdá se mi. A jak do nich uknu, sesuje se mi to všechno na hlavu. Byl bych tou radou, drahá paniko, tyhle shodit nadobro a dát sem nco jiného. Je to všechno jako z perníku a prohlížel s levé,
as
zaslouží
si již
vného odpoinku."
Paní Pazdírková se zhrozila.
„Nová kamna? Co
to povídáte,
love! Poád
dlala dobrotu.*' „Už je po dobrot, milá paniko. Taky kamna jednou doslouží. A tyhle jsou dávno v posledním tažení. To je sešlost vkem. Ani kamna nemají
vný život." Katynka sledovala ten hovor úzkostliv. íkal.
a zatváila se
Vzpomnla na Dykytu,
co
by tomu
157
,,Nová kamna!*' zvolala žalostn. „Ješt tak
pkn vypadají.'' „Sleinko zlatá," promluvil zas
mistr,
„kamna
nejsou pro vypadání, ale pro topení. Mají-li být
pro parádu, dobrá, tedy je necháme stát. Ale topit v nich bych neradil, aby se nestal njaký malér. Ostatn by nemusely být zbrusu nové. Mám doma jedny obnošené, práv takového kalibru, pevzal jsem je z jednoho paláce, kde se zavádlo ústední topení, moc nóbl kamínka, zachovaná, ty bych sem " dal, a nebyly by drahé, tch byste ješt užily
„Co by stála?" vyklouzlo
z úst paní Pazdír-
kové.
„Ptadvacet,
eknme
ticet zlatých
i
s
po-
stavením."
Paní Pazdírková se podívala na dceru, dcera na matku, a tím pohledem nová kamna odhlasovaly.
,,Tedy je zbourejte, miste, a pivezte ta druhá, aby to všecko dlouho netrvalo." „Dnes to nebude, milostpaniko. Dneskonon zbourám s pomocí boží tyhle a zítra postavím tam ale
ty."
„Dj se viile Pán," povzdychla matka a Katynka dodala: „Ubohý Dykyta!" Když Dykyta v poledne pišel k obdu, nepustila ho Katynka ani nahoru do bytu. ,, Prosím vás, mjte strpení, pane Metodji, nechote nahoru, vypadá to tam hrozn, ale do veera bude
lip
a zítra docela
dobe."
158
Dykytovi
se žželelo
Katynky, uposlechl
Jen když odcházel do kanceláe, otázal ,,Ale pespati budu moci doma?*' s úsmvem pisvdila. kamná do veera skuten
ji.
se:
Katynka Mistr
byl hotov
unm
zíceniny se svým Dykyta s úžasem pátral po svých kamnech. Druhý den pi snídani tázal se pln podivu: ,,Dít zlaté, co se to u mne dje? Zmizela mi kamna. Bude to te chladný pokoj.'' „Do veera je tam zase máte, pane Metodji,"
s
bouráním, dokonce
i
odvezl a
chlácholila ho
Katynka.
V mistru kamnái taky bilo lidské srdce a když vidl, jak ochotn mu sleinka pináší dopoledne horkou jaternici se sklenicí piva, v poledne obd a odpoledne hrnec kávy, prskal si do dlaní, piln stavl a drátoval kachlíky, vymazával hlínou a veer o šesté se zhoupl s židle na podlahu, pošinul epici na ucho a hlásil: ,,Milostsleinko, dokonáno jest. Kdyby vždycky pomáhala taková milostenka, to by mi od ruky. Rate se pota patlavá práce šla dívat, kamna jako oltá! Poskvrny na nich není. Ale dnes ješt ne topit, prosil bych, takhle zítra,
mn
pkn
až to trochu zaschne."
Pišla se podívat platila mistrovi a
i
paní matka, pochválila, za-
když
odešel, pronesla s uspoko-
jením:
„Te jsem sama ráda, že jsme je daly postavit. Jsou jako nová."
159
A skoro velebn dodávala: Dej
tvj
„Katynko, to
je
vám Pánbh,
abyste se u nich dlouhá léta
ohívali. Doufám, že bude
Katynka
první kus do výbavy.
Dykyta spokojen."
matce ruku. „Dkuji ti, maminko. Ale vždy ty se budeš ohívat s námi. Jen pokej, až zas nastane zima a pijde taková pošmurná nedle, že nebude kam vyjít. Pak postavíme stl ke kamnm a všichni se u nho slezeme, budeme v bázni boží svait a pochvalovat
si,
políbila
jak je to hezké."
malí. Až Katynka vynašla. uvádla do Dykytova pí-
Za dva dni pišel další na Karlov námstí
nkde
Paní Pazdírková
jej
host, mistr
jej
bytku. Mistr se znalecky po pokoji rozhlédl, za-
mnul své mocné
kníry, pohladil
si
kozí bradku a
pronesl znalecky:
„Zdá
se,
že tenhle pokoj
dávno
již
nevidl
malíe."
„To nevidl, pane miste, nebylo toho zapotebí. Ale
aby
te nám nastává jaro a léto, rádi bychom,
to prokouklo."
„Kdo pak v tom bydlí, paniko?" „Náš pán, svobodný pán, ale snad ženit.
se
bude
Jak pak dlouho to mže trvat?" když to vezmeme z gruntu, tedy aspo
,,No,
dva dni." ,,To bych prosila z gruntu, aby zas byl na léta pokoj. A aby se to mladým líbilo." „Vymalovaný pokoj se vždycky líbí, paniko,
160
pkn vymalovaný. Kterak pak to peTe se požaduje mnoho pompejánská malba,
zvláš jete?
si
nebo snad rokoko?" Paní Pazdírková neznala ani pompejánskou ani rokokovou malbu, povdla: „To je mi venkoncem jedno, pane miste. i
Hlavn, aby
to bylo
pkn veselé, ne tuze strakaté,
Aby na tom oi lib spoinuly, aby se v tom dobe spalo a taky aby to píliš dlouho nenekiklavé. páchlo."
Bute bez starosti, paniko, dávám erstvý Tak tedy odpoledne sem uedník nanosí náadí a zítra ráno zaneme. Pinesu ukázat njaké ,,
klih.
vzoreky." Do veera byl Dykytv pokoj naplnn štaflemi a putýnkami a škopky s všelikými divnými kašemi a tekutinami, což je pedmluva každého malování, která vští hrzu vcí budoucích. Katynka vždy vykávala píchodu uova, trpliv jej provázela nahoru a vidouc, kterak se to malíské náiní kupí a hromadí, naíkala v duchu: ,,Náš ubohý Metodj! To je pohroma na jeho tichý píbytek." A když se po šesté vrátil z kanceláe a žádal o klí, zdráhala se vydati
mu
jej:
tam nahoru, dokud tam nepoádek." jenom nepoádek, dušiko milá,"
,,Pane Metodji, nechtjte
nemusíte. Máte ,,To není
ekl Dykyta, když voluce ve
tvrtém
se
po
chvíli vrátil, „to je re-
poschodí. Skoro uvažuji, zda
161
bych
se
neml
na nkolik dní odsthovat do ho-
telu."
„Pane Metodji/' ekla sklíená Katynka, „nehnvejte se. Cítím s vámi, ale má-li to být upraveno ku píjemnému obývání, musíte se s tou rei
volucí smíit.'' ,,
Vždy
Ut-
už nic neíkám, dušiko milá.
šuji se hlavn myšlenkou, že je to pro vás, abyste pišla do istého. Já sedím v kancelái, nevím
ani,
co se tu dje, ale jaké trampoty
vy
s
tím
máte."
Žádné trampoty, milý pane Metodji, já již v duchu vidím, jak to bude všechno hezké a jak se vám všechno zalíbí. Myslím pi všem jenom na vás. Doufám, že budete za nkolik dní dokonale ,,
spokojen."
Metodj
pozoroval,
v oích slziky. Vzal
ji
že
se
Katynce tesou
za ruku, políbil
ji
a pohladil
po tvái. ,,
Dušiko
milá, vidím, že jste
denecké domácnosti, nikdy
vám
i
to
duší
mé
mlá-
nezapomenu,
vždy vám budu vden. Jen tolik vím, že sám, bez vás, bych nikdy nestavl nová kamna a nikdy bych nemaloval, a kdyby to bylo jako udírna. To není pro svobodné mládence, leda by na ten as odjeli
nkam
na svtovou výstavu." Uplynuly dva dni, malí zmizel se svým nádobím, a Katynka se dala do podlahy. A za další dva dni užasl Dykyta nad krásou svého pokoje. Tehda sama Katynka ho po pobízela: i
obd
162
„Pojte
se podívat.
Doufám,
že dnes nebudete
hubovat."
Dykyta nou, otevel
prošel svou pedsíkou, ist uklizedvee svtnice a stanul na prahu ne-
smírn pekvapen. Ani Podlaha
si
netroufal dále vkroiti.
se leskla jako zrcadlo, tu a
tam
byl roze-
sten njaký kobereek. V kout svítila nová kamna, ržové malování hoelo jako záhony kvtin, okna byla jako kišál, všecek nábytek byl jako znova vyleštn. Katynka stála za Dykytou a radostn se pásla jeho pekvapení. na nejsem u sebe, dvenko zlatá, to jsem Kdo to všechno vykouzlil?" ,,Vaše malá arodjnice," šeptla za ním Katynka, ,,ale maminka piln a vrn pomáhala. Ta nemá jiného pání, než aby její Metodjíek byl ,,To
nkde v
pohádce.
Tedy se vám to líbí?" Dykyta bouliv objal dívku. ,,Vy má dušiko zlatá," líbal Katynku, až všecka zahoela, ,,a vy ruiky zlaté," líbal jí ob spokojen.
ruce,
,,
kterak jsem
si
toho zasloužil!"
„Vždy tu nebudete sám, pane Metodji, vždy s vámi bude vaše Katynka, jestli se jinak nerozmyslíte."
„Kdyby
maminka, ekla by: ty jedomluvím za maminku a povídám: ty zlá, jedovatá ertice, bodej že si všecko rozmyslím a pivedu si sem princeznu z pohádky, tu byla
vatá, a já tedy
s
hvzdou na
ele, jako jsou tyhle
dv hvzdiky."
163
Dykyta
líbal
oi Katyniny.
„Ale tak pojte,'' bránila se dívka, „dole
eká
káva."
„Pojme, pojme, abych taky mamince podkoval."
„Spokojen, pane sousede, spokojen?" volala paní Pazdírková od plotny.
„Maminko
milá," odpovídal Dykyta,
poví Katynka, jak jsem spokojen.
vám
„a vám
Dkuji taky
za všechnu tu práci a péi."
Také paní Pazdírkové
zlíbal ruce.
adra a šeptala: „Vždy jsem to dlala pro dceru
Matrona
ho pivinula na cího syna
a pro budou-
— vaše nastávající tchýn."
maminka, naše dobrá maminka!" „Kéž byste tak vždycky hovoil, pane Dykyto, až poznáte všechny stránky té maminky! Ale te svate." Dykyta vysrkal šálek kávy a chvátal do kan,,Ne,
celáe.
„Nebudu
se
moci dokat veera, až
se zas
vrátím do té nádhery."
„To
je
dtina lovk," povídala paní Pazdír-
ková. ,,Nu, ano, to je snad po prvé, co se o
nkdo
stará.
Ubozí mládenci!"
nho
XIII.
PRVNÍ VKLAD.
1
eprv druhý den
závažnou. Když dani, ,,
vzpomnl
mu
hned po uvítání
Dušiko
milá,
si
Dykyta na vc velmi
slena Katynka pinesla jí
sní-
popadl:
pi verejším pekvapení
ze
všeho toho uarování zde zapomnl jsem na dležitou okolnost. Byl jsem velmi roztržit. Zanechal za vykonanou práci? A malí?" Žádného útu nebylo teba," odpovídala dívka s úsmvem. ,,Bylo obma zaplaceno hotov. dkovat." Dávají
mi
kamná úet ,,
pkn
Dykyta
se zarazil.
,,Kdo to zaplatil?" ,,Ten,
kdo oba umlce objednával, pane Me-
todji. Naše maminka."
Dykyta upadal v rozpaky. „Tedy jsem dlužen paní mamince?
A
kolik?"
pane Metodji. Abyste „Nic vdl všechno: ta kamna mi dala maminka do výbavy, a to malování taky, abych nco pinesla do nejste dlužen,
165
spolené domácnosti.
Chcete-li, pokládejte to za
svatební dárek.''
Dykytovy rozpaky
se množily.
dveko
,,Ale to nejde,
milá.
Výbava
jest
vc
penosná, pohyblivá. Ale kdybychom se musili sthovat, kamna malování zde zstane. To je majetek domácího pána. Udržování píbytku jest mou povinností jako doasného hospodáe. Tedy mui
sím zaplatit." ,,V téhle
vci
s
si
maminkou
nic nezaínejte,
pane Metodji, v tom nerozumí žertu. Co své milé dcei vnovala, nedá si nikým zaplatit." Dykyta svsil hlavu a vypadal, jako by byl velkou pohromu utrpl. Všecek sklíen pronesl:
„Ml jsem pece
být
pi tom. Bylo by
to jinak
dopadlo."
„Pane Metodji, vaše pítelkyn Katynka
vám ekne rozumné
slovo: nedlejte ze sebe takového furianta. Ano, kdybyste byl býval pi tom,
tch
byl byste
každému
sítku víc,
ponvadž vdí,
z
umlc že
cem nerozumjí. Ale paniky
musil dát o de-
pánové takovým vse nedají tak snadno
A dnes už byste ze svého
novoroného Bude ješt penz poteba na ledacos jiného. Jste sice hospodá, ale pomalouku budeme hospodait spolen, pamatujte si to." ,,Mj bože, dít milé, kdo vás všemu tomuhle nauil! Uznávám, že máte pravdu, ale zárove cítím, že jsem proti vám a milé mamince v náramné menšin. Zdá se, že vždycky pehlasujete." petáhnout.
neml
ani krejcaru.
m
166
,,Ano, pane Metodji, vždycky, o váš
prospch. Ale jinak
vrným
po všechen život
když pjde
Budu vám pevným spojencem."
se nás nebojte.
a
Nezbývalo tedy milému Dykytovi, než aby taky paní matei podkoval, což s píslušnými rozpaky toho dne veer uinil. A panika mu odpovídala:
„Rádo se stalo, milý pane sousede, a nestojí všechno za tolik dkování. je samozejmé, že taky Katynka musí mít njaký podíl na vaší do-
To
mácnosti, a
mám upímnou
radost, že vás tší, jak
vám píbytek vymódili. A když tak mocí mermo jste chtl platit, uložte si tyi desítky pod
jsme
úrok do spoitelny pro nepedvídané
— budete
mít jakousi zálohu
pípady v budoucnosti.
lovk
kráí životem." Takové rady se Metodji Dykytovi ješt nikdy
tak pevnji
stojí a
od nikoho nedostalo a sám taky do toho dne nepopotebu, kterak by své „pebytky" bezpen
cítil
ukládal.
Tou
vlas. Jestliže
posud ani o jediný pod úrok ukládal, byly
starostí nepišel
nkdy nco
to jeho kapesní cylindrovky, ale s
tmi
nechodil
do spoitelny, nýbrž do jiného finanního ústavu, úrok. Naopak,
a nikdy t nich nepobíral žádných
musil je platit sám. Dvakráte
mátným cilyndrovkám chovaný as, aby
je
již hrozilo
jeho pa-
propadnutí a vždy byl svr-
od toho osudu zachránil. Vážil
jich velmi, ježto byly darem od jeho kmotra pi bimování. Dykyta lpl na takových památkách z mládí celým srdcem. Ostatn jich neml mnoho. si
167
Vlastn ty hodinky byly jediným klenotem, který jej po hrbolatých cestách životem provázel. Dávno se kojil nadjí, že si k hodinkám za lepších poídí zlatý etízek, na njž bimovací kmotr byl za-
as
pomnl, avšak lepší ty asy dávaly na sebe dlouho ekat. Dykyta byl lovk trplivý a ekal také. Druhý den po oné rozmluv s paní Pazdírkovou se Dykyta se svou veerní návštvou ponkud omeškával. Katynka se pes tu chvíli dívala na hodiny nad prádelníkem, ale maminka se nic nehnvala. Již k veeru se byla chopila dležité práce, kterou pokládala za naléhavou,
aby
ji
nkdy
v poslední chvíli nepekvapila. Sáhla po kalendái, sáhla po tužce a povelela Katynce:
,,Te sedni, dít, a pemýšlej se mnou, eho všeho bude poteba do tvé a Dykytovy domácnosti, kdyby se stalo, že by Pánbh dopustil na vdavky, abychom na
ádku
„Ale,
hoí
nic
nezapomnly
a všechno
si
po po-
zapsaly."
maminko, na
to snad je
asu
dost.
Ne-
to." ,,Já
vím, dít, ty máš na všechno
asu
dost.
Ale den ode dne utíká a pak pojednou to pijde.
A pak budeme
pes deváté, vci zapomeneme. Poslechni
mít plnou hlavu a páté
a na nejdležitjší
zkušenou matku. A taky dokud mám v erstvé pamti, jak to u pana Dykyty vypadá. Co nahoe má a co nemá. Co musíš pinést pod stechu ty. a je dost Tedy pedevším nábytek. Ledacos má ku podivu, kde toho takový svobodný lovk na-
—
—
bral
ale všelicos
taky chybí. Šestifodelovou gar-
kam by se to taky srovbude teba. Stl má Ale do eho ty budeš uklá-
nituru kupovat nebudeme, nalo, ale
nkolik nových
ucházející, šatník taky.
židlí
dat svoje prádlo a šaty? Vidíš, to je druhá almara.
Pak njaká menší almárka nebo kredenc na celán a na sklo. Myslím, že
na
šest osob
—
por-
vám
staí porcelánu žádné velké hostiny dávat nebu-
" aspo pro první as „Chra nás Pánbh, maminko,
dete,
jaké pak hos-
tiny?" zvolala Katynka skoro úzkostliv. „Bude
nám
mezi sebou, a jsme jen ti.'* než si tak myslím, dceruško, ale pro šest osob kupovat nemohu. Ona už pltuctová nevsta není žádná velká nádhera.*' nejlíp
mí
,,Taky
,,
Maminko
tynka,
,,jen
drahá,** ozvala
se
žadoniv Ka-
poítej všechno hezky skromn.
Vždy
v celém našem život skoro nic nezmní. Stailo nám podnes, co máme, pro Dykytu, staí nám to nadále, a na léta.'* ,,No dobe, dobe, dceruško, tší m, že jsi tak spokojena, ale jen piš. Však to nakonec prohlídneme a teba seškrtáme. Ale nikdo mi nesmí vyítat, že jsem t do vlastní domácnosti posadila nahou jako žebraku. A co ty víš, kdo k vám kdy pijde. Já zde nebudu a nerada bych, abys mi po letech teba v duchu vyítala, na na všechno jsem nepamatovala. Mám jen jednu dceru, jen jednou ji budu vyvdávat, a což ty dnes víš, co se toho se
i
vn
za
as
rozbije.**
1
„Což jsem takové zteštidlo, maminko drahá?'' nejopatrnjší hospodyn toho ,, Holka milá, za as víc roztíská než zachová. Kdypak já jsem se vdávala, a za deset let mla jsem z tuctu sklenic jedinou, a s talíi a šálky bylo taky tak. Co jsem toho musila dokupovat." V takových úvahách a rozpotech sedly ob dámy hodinu, dv hodiny, poítaly a psaly, matka diktovala jako generál, dceruška rtala na prázdné stránky kalendáe. Její elo se víc a více chmuilo. Zdálo se jí, že všechno to poítání je pedasné a zbytené, že na všechny ty starosti je asu dost. Ach, kdyby tu již byl Dykyta, letlo jí hlavou. Honem by sklopila kalendá a maminka by musila pestati se svým seznamem. Ale bylo pl sedmé, bylo sedm hodin, po Dykytovi poád ani památky. dnes pan soused chodí?'* ekla ko,, Kdepak nen taky paní Pazdírková, když vzhlédla k hodinám. Ukazovaly pl osmé. „Snad zaskoil nahoru, dom," prohodila Katynka. ,, íkal vera, jak se mu tam te líbí a že se mu celý den stýská po jeho lárech a penátech. i
A
jim prý se stýská po
nm."
oi všecka pestala diktovat. užaslá, ,,Co to povídáš, Katynko! Pan Dykyta si drží njaká zvíata? Pro Boha prosím! Nic takového Paní matka vyvalila na Katynku
t
jsem tam nevidla. Aby mu tam nco neprokousaly. Te, když jsme mu všecko tak do poádku uvedly!" I.
Herrmann, XLII. Pan Koriandl
a spol.
1
170
„Nelekej se tak, maminko/' chlácholila dívka. ,,Lárové a penáti nejsou žádná zvíata, ty
kyta ješt ze
studií.
jako naši skítkové a
má Dy-
Jsou to domácí biižkové,
ímané
Staí
šotci.
asi
mli
jich
plné domy, ovšem jen v obraznosti. Ochraovali jim jejich krby a píbytky a ty tedy si taky pan
—
Dykyta do svého pokoje
v myšlen-
nasadil, jen
kách." ,,Fuj
odprskla
tajbl,"
„na mou duši jsem koupil a že
ulici
si
se lekla, že
nám
paní si
sem taky
to
Pazdírková,
nco v
Lazarské
poleze.
To
jsou
nápady.'*
Bylo kolem osmé hodiny,
konen
se
Dykyta
dostavil.
,,Mli jsme parný den,'' omlouval
se,
,,
ná-
ramn
chvatné vci, musil jsem na poštu. Bží o velký proces a o velké peníze. Tuze dobrá
nám
a vážená partaj.
A
okazoval desítku.
,,
tuhle je zvláštní
Tentokráte ne od
odmna,"
šéfa, ale
klienta. Škoda, že nepišla dopoledne, byl
od
bych
uložil o desítku víc."
Dykyta
se vytasil s vkladní
icet zlatých, ukazoval
ji
knížkou na ty-
Katynce a ekl
s
úsm-
vem: „Podívejte
se,
dušiko, základ našeho budou-
cího blahobytu. Podaí-li se mi peníz,
mžeme si jednou
„Anebo
astji
uložit stejný
dm."
koupit vlastní
klec na papouška,"
ekla
s
perným
úsmvem
Katynka. „Nic ty se neškleb,
dveko,"
pokárala
ji
171
„takový byl poátek mnoha domácích pán. Kéž by se ti taky tak urodilo!" matka,
,,
Urodí
Dykyta pln
oveka
se,
urodí, pani
maminko," pisvdil knížku bude má milá
dvry. „A tuhle
opatrovat, abych neupadl nikdy v poku-
šení," odevzdával
Dykyta vzácný dokument Ka-
tynce.
„Pijímám
a zavírám," chopila se
Katynka
pod vrstvu látek do prádelníku. ji lárové a penáti stehou a rozmnožují. Však vám pak povím, v jakém podezení vás mla maminka." knížky a vložila
ji
„A
t
„Jen se opovaž, nevdné dít, a já dím!" pohrozila od plotny paní Pazdírková.
vyd-
XIV.
RODINNÉ TAJEMSTVÍ. C^as ubíhal a bylo v polovin kvtna, když se Metodj Dykyta rozhodl, že požádá za ruku sleny Katynky. Zdálo se mu, že ekal dlouho dost a že jeho píbytek netrpliv eká na svou hospodyku. Když se u veer vracel od Pazdírk, zamykal bedliv pedsíku, pevn dovíral dvee svého pokoje a astji hovoíval sám k sob, zcela tlumen, jako by se obával, aby ani slova neproi
i
niklo navenek: ,,
Myslím, že není teba dalšího odkládání. Pro-
zpytoval jsem dokonale své nitro, dokonaleji než
svdomí, když jsem za školáckých let chodíval k zpovdi a psal své drobné híchy na kousek papíru. Myslím, že jsem se za toho pošetilého mládí
své
z ledaeho, eho jsem se vlastn nemohl jsem zcela poctiv pijímati rozhešení z úst zpovdníkových za viny spáchané nespáchané. Zpytuji te sebe a vždy docházím k stejnému konci. Miluji Katušku drahou den ode
zpovídával dopustil, a
i
i
173
dne více a cítím neklamn, že ona jest mým osudem další život, že mi je souzena, a nemohu
na všechen se
dokati
na
hru
milá, ale
m
jsi
taky
ji po návratu od oltáe pivinu všeptám jí vroucn: ty má drahá ženo má, navždycky má! Zkoumám nejen sebe,
chvíle, až
a
ji
a jsem
miluje.
který
Tedy
m dlí od
jist,
na cíle.
že
m má upímn
otáleti.
Byla-Ii
ráda, že
Škoda každého dne, njaká láska v mém
život, byla pelétavá, pomíjející, nezanechala žádné stopy. Katynka však se hluboko zakoenila v mém srdci, v celé mé bytosti. Promluvím korozhodné slovo a myslím, že nebudu oslyšen.
nen
Nezmnná v a
té
nadji.
není
vlídnost paní Pazdírkové utvrzuje
Vždy už jsem
nyní jako
lenem
m
rodiny
píiny, abych byl odmítnut. Katynko
drahá, zakrátko se a doufám, že
i
mnou budeš nerozlun spojena svým Metodjem.
ty budeš šastna se
Mluví to ke
mn z tvých
slova tvého,
hoí
oí, slyším to z každého na mých rtech každým tvým vroucím polibkem. Tš se, srdeko mé!" Po každé takové samomluv ukládal se Dykyta spokojen k spánku a tšil se na zítek, nebo každý další den pibližoval jej k žádoucímu cíli. Od nového roku žil Dykyta v nebývalém blahobytu. Zvýšená jeho gáže dodávala mu vdomí lovka bohatého. Ponenáhlu se vyrovnával se všemi svými viteli, a byli to hlavn misti krejí, v jejichž erných knihách vzel s njakým nedoplatkem. Zanedlouho uvedl své finance do poádku a zhluboka si oddechl, když uplatil po-
tém
to
174
slední dloužek.
Tu vypjal
prsa a chodil
hrd
uli-
cemi beze vší obavy, že se potká s njakým vyítavým pohledem, který mu jindy tak srozumiteln
naznaoval: ,,Pane doktore, nezapomnl jste, že u mne ješt visíte? Poteboval bych, poteboval..."
Dávno mu
totiž drobní
ti
dodavatelé íkali ,,pane
doktore", jako každému, o
kom vdli,
že sedí
v advokátní kancelái. Ostatn mu tak íkali íšníci v kavárnách, sklepníci v hostincích. S poátku i
mu
takové oslovování pipravovalo znané nesnáze, míval pocit, jako by mu po šíji lezl njaký brouk, jehož ostnaté nožiky se
mu nepíjemn
v kži zatínají, ošíval se, a nikdy tomu dokonale nepivykl. Byl si vdom své tragické viny, že zahodil studie, jak mu to v sylvestrovský den pipomenul jeho šéf, tebaže beze zlého úmyslu. Ale s tím svým osudem již se dávno smíil. Není sám i
takovým vyddncem, má mnoho soutrpitel. Te tedy je editelem kanceláe. To je taky nco. Pi šastném zdraví a šetrném, stídmém hospodaení vyrovná se tak se svým životem. Vždy bude míti i
svou Katynku, která mu bude vrným a spolehlivým spojencem ve všech radostech i protivenstvích na spolené pouti. Den ped svatým Janem Nepomuckým piodkudsi z venkova sestenice Katynina a vyžádala si Katynku na celé odpoledne, aby ji trochu jela
po Praze provedla, všeliké památnosti jí ukázala venkovská a taky pi nákupech jí poradila. ta píbuzná ped vdavkami a tu jí porada pražské
Mla
175
A snad na veerní ohostroj se podívají. Tedy nemá tetika žádných obav, pijde-li Katynka k veei až po ra-
sestenice bude velmi užitená.
i
a
chejth'ch.
Všeho toho
se
dovdl
celái jako vždy zavítal k
Dykyta, když po kan-
Pazdírkovm. Zdálo
se
by pi tch rachejtlích taky ml být, aby Katynku v tlaenici žádná nehoda nepotkala, ale když uslyšel, že ob dívky bude provázeti pražský švagr, njaký pán od magistrátu, spokojil se a skoro byl povden, že mu nepítomnost Katynina usnadní dvrné slovo s paní mateí. Sice vdl, že obadné návštvy a slavnostní hovory se nekonají veer, po denní práci, že spoleenský mrav vyžaduje k tomu hodiny pedpolední, ale tu byl vždy otrokem kanceláské povinnosti.
mu
sice, že
Pravda, zítejší den
mu
bude doma Katynka a
mu
taky pítomnost snad by
náleží celý, ale tu její
pekážela.
„Spcháte na veei, pane
sousede,
byste, až se vrátí Katynka, není-li
vám
i pokal to píliš
dlouho?" ,,Rád
pokám, vzácná paní. Zatím, doufám, mou uctivou a snažnou prosbu, když
vyslechnete
nám nenadálá náhoda dopála bez
chvíle
dvrné
a
svdk.'' Paní Pazdírková se podívala plna oekávání
na Dykytu.
„Prosím vás,
Vyznlo
o bží?"
to slovo jako uleknutí.
176
Dykyta loval
ji
paniku
povstal, ujal
za ruku, poce-
a ekl:
dvou
,,0 štstí
lidí,
nmuž
k
teba vašeho
je
souhlasu a svolení. Vzácná paní, picházím uctivjší prosbou o ruku vaší milé a
milované dcerušky Katynky k manželství.
mé
se upravily tak, že
poskytl,
eho
k životu
s
nej-
mnou vroucn
Pomry
mohu troufati, abych jí teba. Do nedávná bych se si
toho nebyl odvážil, pociuje, jak nedostaten jsem vyzbrojen, ale nyní doufám v píznivou budouc-
Nejsem piják, nejsem rozmailec, dovedu se pizpsobiti svému výdlku, a vaše dceruška je skromná bytost, která nemá pemrštných požadavk. Vždy se budeme íditi vaší radou a pínost.
kladem. Budu svrchovan šasten,
Svte
prosbu dobrotiv vyslyšíte.
mou
jestliže
mi svou dce-
rušku."
Ruce paní Pazdírkové byl to radostný výraz, jenž se
na
sklesly k jí
bokm.
pokryl tvá.
Ne-
Spíše
ní objevilo cosi úzkostlivého.
,,Vy tedy jinak nedáte, pane ,,Ale,
vzácná
paní,**
pronesl
Metodji?" Dykyta skoro
trapn pekvapen tou otázkou, „což nesmovalo vše k tomuto konci? Od prvé chvíle, kdy jsem drahou Katynku vás poznal? Nebylo-liž mi vše, eho jsem byl u vás úasten, šastnou vštbou v píznivý a jedin možný výsledek?" i
Zdálo niti
se,
že se paní Pazdírková
mocnému pohnutí. Víka jejích oí prudce
nemže
ubrá-
zamžikala, jako by
177
nedovedla toho. Již se jí vydraly slzy a kanuly po tvái. S výrazem lítosti a bolesti hledla panika na Dykytu, který na-
chtla
cosi potlaiti. Ale
prosto nechápal
plá v
tuto chvíli, jejíž
prbh
si
zcela jinak myslil.
Paní Pazdírková chopila se cípu bílé zástry, osoušela slzy na tvái a kynula Dykytovi, aby
Sama taky stísnn hovoila: usedl.
usedla na druhé stran stolu a
m
klidn „Moje drahá Katynka! Vyslechnte mi odpovzte, jak a po lidsku shovívav a pak vaše srdce usoudí. Musím se vám vyznat z tajembylo nejvtší bolestí mého života a s kterým bych nejradji byla šla do hrobu. Drahá moje Katynka není dcerou mého nebožtíka muže. Pazmli rádi. Tobiáš a Tadírkové byli dva, oba
ství, které
m
dva roky mladší a ohnivjší. Tadeáš byl povahy usedlé a moudejší. Dlouho dost jsem tomu zápolu o mé srdce ani nerozumla. Vždy mi bylo teprv osmnáct let. Všichni jsme byli mladí, co nám znamenal zítek, ím nám byly všechny zítky! Ráda jsem hovoila s obma bratry, poád jsem nevdla, že je mi jeden z nich souzen. Vlastn mi byli souzeni oba, a to teprv jsem nemohla vdt. Nad starším Tadeášem zvítzil bohužel, že zvítzil taky nade mladší Tobiáš mnou. Potom vida, co se stalo, spchal o pekot, abychom byli co nejdíve svoji. Pece však jen deáš. Tobiáš byl o
—
mnoho asu
A
uplynulo, než
si
zídil vlastní živnost.
než došlo kohláškám, milý
mj Tobiáš
se
tžce
178
roznemohl a místo k oltái jsem ho doprovázela ke hrobu. Zoufala jsem si, byla bych skoila za ním. Zstala jsem tu sama, sama druhá, strašná budoucnost oekávala. Co rodie, co píbuzní? kynula jen hanba. Od hrobu odvádl Tadeáš. Po nkolika dnech pišel Tadeáš zase, vyvedl na hbitov a ekl ke mn: Katynko, seberte se, bute statená. Ztratila jste Tobiáše, nabízím vám svou ruku, abych zachránil jeho jméno neposkvrnné, aby mlo vaše dcko zákonitého otce a mám vás upímn rád. Nikdy mezi námi nebude
m
— Mn
m
m
—
stínu nebožtíkova.
—
Odpovzte mi. Na smrtelné svému vyznal. Nad jeho
posteli se Tobiáš bratru
hrobem jsem vložila svou ruku do ruky Tadeášovy. Za dva msíce jsme se vzali. On byl Tadeáš muž pedobrý, byl lovk zrovna biblický. Zanedlouho
nám narodila Katynka. Tadeáš se z jejího píchodu radoval, jako by byl jejím pravým a jediným otcem, hýkal ji a líbal, až jsem se bála, že ji hubikováním udusí, stežil ji a vodil do školy a tšil se, až nám vyroste a dospje. Nedokal se toho, jako Tobiáš, odešel nám pedasn. Oi jsem si mohla vyplakat, nebo nikdy jsem nepoznala lovka tak dobrého, muže a otce vzorného a laskavého. Žili jsme spolu v nejvtší lásce, kivého slova jsem od nho neslyšela. Byl dobrý ke všem lidem a v mé památce žije jako svatý. Pane Metodji, vyznala jsem se vám ze všeho, z nejvtší své bolesti a z tajemství, které po léta tížilo a skliovalo, abyste snad nezvdl nikdy z cizích úst, co se
m
179
bych ped vámi byla utajila. Katynka nikdy o tom nesmí zvdti, nesmí vytrpti, co jsem já vytrpla. Katynka je dobrá, nezkažená duše, nemá ani potuchy, jak se vší lásky a
matka
její provinila,
a zasluhuje
si
šastného života."
Dykyta naslouchal zpovdi paní Pazdírkové s
hlavou schýlenou. Nkolikráte chtl matku pe-
rušiti, ale
kdykoli k ní vzhlédl a spatil inoucí se
slzy, vytušil
všechnu úzkost minulých
as
a po-
zbyl odvahy.
Když paní Pazdírková domluvila, nastalo pomlení, jako by již oba nemli co íci. Potom se Dykyta vzchopil, obešel stl, ujal paniku delší
za ruce,
sem
ob je zlíbal
a
mocn
dojat
chvjným
hla-
pronesl:
„Paní maminko,
je
mi ze srdce
líto,
že
jsem
svou žádostí vzbudil tžké vaše vzpomínky. Prosím vás, abyste mi odpustila. Snad jste mi nemla
chápu vaše srdce mateské a rozumím pokryta dvma rovy. Co jste mi pod tíhou nutkání svila, o tom z mých úst nikdy ani slova nevyjde. Ale jestliže jsem vaši drahou Katynku již díve miloval, miluju ji nyní desateronásobn a prosím vás, abyste vykla slovo, které nade všechno oblaží. Nemám jiné touhy.'* nic íkat. Ale
vší té lásce, která jest
m
Jako pekonána dojmem chvíle paní Pazdírková tžce povstala, pivinula Dykytu na adra a v plái pronesla: ,, Bute svoji. Mjte mou Katynku vždycky rád, jako ona ma vás. Nikdy se mi k tomu nepi-
180
znala, ale co nepocítilo.
Tadeáš ke
by mateské oi nevidly, co by srdce
Bute mn, a
k ní tak hodný, jako byl stejn trplivý."
Tím výlevem pláe všechna tíha
s ní
se
padala. Byl
4,
jí
mj
panice ulevovalo, oišující
lázní.
XV.
PO
VYJÁDENÍ.
U
Pazdírk skromn poveeeli. S chutí pojídala slena Katynka, za celé odpldne vyprocházená a pi vltavském ohostroji udívaná. Vrátila jen
se
dom
ped
všecka znavena a ošouchaná.
V
ten den
Janem Nepomuckým nenáležela Praha nikdy domorodcm, nýbrž pespolním poutníkm, kteí proudili všemi ulicemi jako peplnným esv.
ištm
a slévali se na nárožích a
kižovatkách jako
neodolatelný píboj, kterým ztžka se prodíral,
kdo picházel
se strany
kam spchal, smoval
k
opané. Kdo z domácích cíli svému jen ulicemi po-
stranními a vyhýbal se hlavním a živjším, jež
byly nepetržitému pochodu na pekážku. Všeho toho taky Katynka za ten plden užila. tedy
sedla spokojen doma a
maminka pedložila. Metodj Dykyta
vdn
Te
pijímala, co
jedl jen jako z donucení.
jícné sdlení paní Pazdírkové naplnilo stále se vracel
mu
jí
Ka-
hlavu,
do dávné minulosti, o níž panika
182
byla vyprávla. Tehda, kdy
jí do cesty vstoupili oba brati Pazdírkové, byl ješt malým školákem a neml potuchy o dramatech a tragédiích života, které se kdekoli v dáli vyvíjely. Po vyznání sklíené paniky se mu všechen ten minulý dj pi-
bližoval, a tu vedle
nho
sedí kvetoucí dívka, jejíž
píchod na svt byl v drtivých obavách a úzkostech oekáván. A tak šastn vše dopadlo. Beze slova sedla nad svým talíem paní Pazdírková a párala se v chuti.
nm
Marn se pokoušela.
vidlikou bez hladu a
Po druhém soust vzdá-
vala se dalšího zápolení a zhluboka oddechla, když
Katynka poveeevši sbírala a se stolu odklízela Sedla zamyšlena, duchem jako nepítomna. Katynka nalila piva, pisedla opt ke stolu. Hledla stídav na Dykytu a na matku, a nádobí.
když nikdo nepromluvil, ozvala se sama: ,, Prosím vás, povzte mi, co se tu stalo? Tolik jsem se dom tšila a pišla jsem do takového pohebního ovzduší. Mluv, maminko, pinesl nám pan Metodj nco nepíjemného?" A jala se hladiti ruku matinu, která nehybn spoívala na stole. Paní Pazdírková se slabounce usmála a odpovídala:
„ehopak se na pana souseda domýšlíš? Nic nepíjemného, naopak, nco milého, co t mže jen potšit." že
Podívala se na Dykytu a ježto se domnívala, v jeho oích te souhlas a pobídnutí, dodávala:
" 183
,,Nic naplat, milá dcero,
žádal
m ped
nemohu
ti
to zaml-
— náš milý pan Metodj po-
ovati ani do zítka
chvílí o
tvou ruku, o tebe."
Nastalo delší pomlení. Katynka se dívala na
Dykytu, na matku, a
konen
se otázala:
t tak smutn naladilo, maminko?'* ,,Dít, dít, posmíváš se mn? Pro matku je to „A to
z
domu
mne
neod-
vždy velmi vážná vc, když vydává dceru
—
•
mám
tebe jedinou.
padneš, ale
pece
Vím
sice, že
ode
všechno zmní. Všechny tvoje za mužem, já již budu mezi vámi jen se
kroky pjdou jako na vejminku.
." .
,,Ne tak, maminko, vždy mi zstaneš, ím jsi mi posud byla. Ale hlavní vc: kterak jsi našemu panu Metodji odpovdla?'' ,,Co jsem mla íci? Nemohla jsem jinak, než abyste byli tedy svoji. Myslila jsem, že ani na tebe nemusím ekat, sotva bys byla jinak odpovdla. A pan Dykyta Tu se vzchopil Dykyta, který již se nemohl déle mlky ovládati, pistoupil k dívce, ujal ji za
—
ob
ruce, zlíbal je a promluvil:
„A pan Dykyta byl a jest všecek šasten touto odpovdí mamininou, pevn doufaje, že ani drahá dceruška nemá proti nmu žádné námitky. Pan Dykyta vypovdl milé mamince, že již si mže troufati na ženitbu a že její
provede
šastn celým
milovanou dcerušku
životem. Záštita mamin-
ina ochrání nás ode všeho zlého. Svíte prvodu, drahá Katynko?"
se
mému
184
dlat? Ale ml jste trochu pokat, až se vrátím. Byla bych to ráda vidla a slyšela všechno od zaátku, a maminka by se pi tom ne-
mám
,,Co
matky nemusí
byla rozplakala. Myslím, že
když
se
šastn drahých
„Nežertujte, dušiko drahá!
padlo za srdce, a to vás
jak vás miluje,
vás více.
vru
plakat,
dcerušek zbavují."
Maminku
to po-
mže jen tšit. Vidl jsem,
nevím, kdo znáš dvou miluje
A tedy nikdy milou maminku neopustíme.
Kéž nám ji Pánbiih dlouho zachová!*' Katynka se vzchopila.
„Vy
jste
dobrý lovk, pane Metodji. Kéž
vždycky tak mluvíte, te, za rok, za deset let! Však taky vás má maminka ráda, a proto se vám s diavrou svuji.*' Katynka spchala k matce, sklonila se k ní,
upímn ji
líbala a šeptala
„Dkuji
ti
mi kdy prokázala, život, a
vdn
muže svého.
k
ím ti
drahá, co
jsi
mi byla po všechen ruky budoucího za nj, že vždycky splní jsi
pijímám
Slibuji
ní dost hlasit:
mamiko
za všechno,
z tvé
každé pání tvé a bude nás ob poslouchat. A nebude-li, tedy mu to osladím, v tom se na mne spolehni.**
Paní Pazdírková se zasmála:
„Poslouchat musíš ty, dveko milá, a moudrá musíš být, vždycky jsem k tomu vedla. Pa-
t
matuj
Sama
nad vámi soudce dlat nebudu. ekla, že je dobrý lovk, a tím jsi svatou
si,
jsi
že já
pravdu promluvila.**
185
,,
Dobe, maminko, uvidíme, jak bude
ode dneška krotí
m
dále. Ale
musíš pomalu zauovat, jak se
vzpurný muž, abych nebyla tak docela bez-
branná, až na
mne
spustí. Podívej se, kterak už
te
zlomysln chechtá." Dykyta skuten se potichu smál ode chvíle, když dívka pronesla svou vyhržku, že mu to osladí. Katynka te pustila matku, popošla k Dykytovi a pronesla kárav: „Nevíte, co se sluší, když vám dobrá maminka dala svolení své a když poslušná dcera ruku vaši pijímá?" Dykyta popadl dívku, objal ji a tiskl vroucí,
se
i
dlouhý polibek na její ústa. „To jsem nemyslila," bránila víjejíc se z jeho objetí. ,,A
máte
se
se
Katynka, vy-
ped maminkou
ješt trochu ostýchat. Co si pomyslí, že tropíte, když pi tom není. Máte uctiv a políbit
vdn
ruku mamince, že vám svuje jediný svj vzácný poklad, jakého byste hned nenašel."
„Už
se stalo, než jsi pišla,
Katynko," ekla
drazn paní Pazdírková, a kárav dodala: „Ale te konen zanech všeho taškáství a mluv trochu rozumn. Zeptej se pana Metodje, kterak si to peje, kdy t hodlá k oltái odvést, abychom tedy my vdly, kterak doma s výbavou." ,,Ale, maminko, to je zcela prosté a závisí to na nás.
Dáme
se
do práce hned zítra
— ne,
po-
Dojdu k Pondlkovm, vyžádám si njakou šikovnou švadlenu, samy bychom to nestrhly,
zejtí.
I.
i
Herrmann, XLII. Pan Koriandl
a spol,
12
186
bude poslední sukn ušita, poslední šáteek ekneme panu Metodji: Pane ženichu, dojdte si na faru, a do svatého Václava mže být po kopulaci. Souhlasíte?*' „Nezkrátila byste mi ten termín aspo o msíc?" ozval se skromn a prosebn Dykyta. „Abychom zastihli ješt kus léta, trochu krásného poa až
obrouben,
así, trochu procházek do širého a výlet.'' ,,Pan
Metodj má pravdu," pimlouvala
se
paní Pazdírková.,, Tvá výbava budezcelaskromná,
tyi
na tu nepotebujeme
msíce. Nezdá se mi, abyste nový život zaínali v samém podzimu, s dlouhými, tmavými veery. Pitrhnou na vás tak dost brzy."
„Jsem srozumna,
pane
Metodji,
kazovala.
mžeme
Ostatn toho
dosyta
léta
ješt
budete pak
užíti,
za svobodna
i
nkdy
mínat na poslední dny volnosti a já
abyste
maminka pi-
vidl, že vás chci být poslušná, jak
s
rád vzpo-
vámi.
Dj
se
vle Pán." „Tak
t
Tak
jsi
moude
ráda slyším.
A
promluvila, dceruško milá. co se ostatního týká, mys-
nebudeme mít s veselkou mnoho starostí. Pátel a píbuzných skoro již ani nemáme, mnoho povyku se svatbou nenadláme. Ani se nám to nelím, že
sluší.
Skromn zanete,
a
ím lépe se vám život vy-
daí, tím vtší radost bude."
Toho veera nezbývalo
mnoho k
již
projed-
návání. Zamýšlela se chvílemi paní Pazdírková,
vzpomínajíc na svého Tobiáše
i
Tadeáše, zamýš-
187
lei
se
i
mosti
Metodj, vzpomínaje na poátky své znáKatynkou, a tu ujímal dívku za ruku a
s
šeptal k ní:
„Vzpomínáte, Katuško drahá, na onen deštivý den podzimní, kdy jste po prvé navštívila? Zdali jste se tehda nadálá, jaká zmna vám na-
m
dív než rok uplyne?"
stane
mohla nadíti? Vždy jsem nekdo nad námi bydlí.*' „Jako jsem nevdl já, kdo pode mnou. Že tam žije roztomilé dít s milou paní mateí, dívka
„Jak jsem
mla
se
ani potuchy,
uštpaná a tak ochotná, kouzelnou ,,
sítí,
z které již
Litujete toho?
která
m zakrátko opede
neuniknu."
Ješt by byl as, abyste tu sí
protrhl..."
Mn
„Zlobo malá! je v ní tak dobe. A kterak jsem od vás po prvním úkropu odcházel vzpomínáte?" „Tehda již jsem vdla, že zase pijdete a že pak pijdete mnohokráte. A tenkráte jsem vdla, že se jednoho dne piznáte, že máte rád a byl to šastný veer." „Srdeko mé, zachováme si všechny ty milé chvíle v pamti? Navždy?" „Já dojista. Zdali taky vy, nevím. Muži mívají kratší pam. Ženy vzpomínají do posledního dechu na chvíle života šastné neblahé." „Katynko drahá, budeme vzpomínati spolen jenom na chvíle šastné. Neblahých nebylo. Osud nám byl pízniv."
—
m
i
—
188
„A maminka nevidla
a neslyšela.
A
dceruška
se nepiznala, o kolik tajných polibk byla olou-
pena."
„Všechny
je
vrátím,
pidám/' „Dobrou noc!" „Dobrou noc
—
dve
a zítra
zlaté, a
mnoho
jich
šastné probuzení."
XVI.
KATYNKA ZAKLÁDÁ Když Metodj Dykyta Pazdírkových všechno
odešel
ztichlo,
„FIRMU''.
a v
domácnosti
padala na Katynku
Dokud on zde byl, byla by se dovedla potýkati s celým svtem, tak aspo se jí zdálo. Skliovalo ji také, že ani matka slova nejakási stísnnost.
uzavena, chystala o em pemýšlet, vybouila v sob Dykytovi nebo svým vyznáním k vzpomínky na dávnou minulost, která ped ní zase ve vší životnosti vystoupila. Po dnešní den všechno v sob tlumila, nemajíc nikoho, komu by se s dávným osudem svým svila. Dnes uinila svým dvrníkem Dykytu. Teprv te uvažovala, zdali tak dobe uinila. Nezijstane-li pece na dn jeho duše pronášela, nýbrž docela v sebe
se ke
spánku. Arci matka
njaká hoká
mla
ssedlina?
Katynka si v mrtvém tom tichu pipadala jako duše osamlá, od celého svta opuštná. Práv dnes a práv te, po vyjádení Dykytov, octla se v duševním rozpoložení, v nmž toužila po ní
190
kdo tu byl srdci jejímu bližší než ta mlí, nepronáší slova ani souhlasu, ani námitky. Tomu Katynka nerozumla. Stojí ped osudovým obratem v život a nikdo jí nepodává ruky, aby ji pevedl pes ten úzký mstek, za nímž leží všechen její další život, plný všelikého oekávání, nadjí, ale taky pochyb a obav, jak se celá budoucnost utváí. Katynka naprosto dvovala Dykytovi, že ji nezavede na pouš, ale byla by ráda slyšela potvrzení nadjí svých a vysdílnosti,
matka?
a
A práv
vrácení obav.
Nemla
Kdo jí to ml povdti, ne-li matka? nemla bratra a matka mlí.
—
sestry,
Konen
matka odstrojila a pistoupivši k dcei, políbila ji a ekla docela strun: „Dobrou noc, dít. Vyspi se dobe. Kladeš se dnes po prvé jako nevsta na lžko, kéž se ti nco
pkného Nic
se
zdá.** víc.
Ta matina hubika pipadala Ka-
tynce dnes docela studená, jen jako z povinnosti, práv dnes mla být velejší a vroucnjší než
a
jindy. Paní Pazdírková ješt dvojím nebo trojím
bouchnutím
dlan nakypila peinu, posunula
vrchní podušku výše a ulehla, obrátila
tvá
ke
zdi.
Katynce bylo málem do pláe. Takto si nepedstavovala závrek svého zásnubního dne. A když se o chvíli pozdji taky na lžko chystala, nemohla se zbaviti pomyšlení, že se mezi matkou a Dykytou za její nepítomnosti pece nco udalo, a
maminku tak podivn
že se zítra ráno otáže
naladilo.
Umiovala
Dykyty. Má-li
ji
si,
skuten
191
Te
nemže
zamleti pravdu. Katynce blesklo hlavou: Bželo snad o vno? To byla arci bolestná stránka jejích vdavek. od dtství a po všechna léta slýchala od matky: „Dceruško, se piln, emu jen se miižeš nauit. že nás nikdo nebude hledati penz. emu to, u Víš se uíš, nau se dobe, aby ses jednou mohla potady nestavit na vlastní nohy. Víš to, že budu." Tak vyrstala Katynka s vdomím, že bude chudou nevstou, bude-li jí kdy vbec. A když dospívala, skoro si umiovala, že zstane tak rád, jak ujišuje,
Tém
u
vn
pi mamince do
smrti, že se nevdá. Arci toto od-
íkání nebylo jejím pvodním nápadem. íkalo tak na sta a na tisíce dívek ped ní, aspo tak dlouho, pokud se neobjevil slušný nápadník s vážným úmyslem. Katynka slýchala tak mluvit dívky ve švadlíské škole, zvlášt dívky starší, kterým už njaká známost selhala, nkdy teba známostí nkolik. Katynka tomu na slovo vila a vždy jí takovéto odhodlání pipadalo jako nco hrdinského. Bude tedy také takovou hrdinkou. Její názory se arci velmi zmnily, když se pojednou vyskytl Metodj Dykyta. Potom se asto pistihla pi pomyšlení, kterak se tší na to, až bude mladou panikou. k tomu tedy dochází, a takhle to zaíná? Maminka neprojevuje žádnou radost? Maminka skoro nevrle se ukládá na lžko, aby jenjen zaspala, co jí dnešek pinesl? Všechno to jest úvod neveselý, skoro pochmurný. Katynka pomalu odkládala nebohaté šperky
Te
192
na dnešní procházku venkovskou sestenicí po Praze, laciný stíbrný náramek, granátovou náprsní sponu a stejné náušnice. Byl to bezmála všechen obsah její chudé šperkovnice, nco nepatrných drobnstek ješt zbývalo na dn. Katynka nemla zámožných píbuzných, kteí by ji byli o narozeninách neb jmeninách obdarovávali; co tu bylo, pocházelo z rukou matiných. Ale ke každému tomu kousku pojila se njaká významná vzpomínka. Tento kížek s perlikou provázel ji, když po prvé šla ke zpovdi a k pijímání, tento prstýnek s almandinem vstrila jí matka na prst, když dospla patnáctého roku; tehdáž po prvé její celou bytostí táhly podivné tuchy a touhy, jejichž vznik sama si nedovedla vysvtliti. Tento medailonek na tenkém etízku zavsila jí matka šestnáctileté, o rok pozdji vtiskla jí matka tento dukát a políbivši ji pi tom pála jí: své, jimiž se byla pizdobila s
Nech se ti
tento peníz
hojn
rozmnoží. Ale kterak
dukáty rozmnožují, nepovdla jí. Nikdy nezapomene, kdy jí bylo sedmnáct let. Na dukátu se
byl vyražen letopoet toho roku.
týkala život,
tch památek
a myslí
od dtství po dnešní den.
pedmty do schránky, na
jí
n dívala, skanuly
Katynka
Opatrn zas
aby nezašramotila,
jí s
oí
se do-
letl celý minulý kladla
a jak se
dv bohaté slzy.
Hla-
vou jí letlo pomyšlení: To jsou mé poklady, jsem chudou nevstou. Pomalu se odstrojovala. Rozepjala živtek a te, když bylo stísnným adrm uvolnno, po
193
prvé za celý veer zhluboka oddychla. Bílá košilka na adrech se lehce zachvla. Katynka shodila svrchní sukni, naklonila se nad petrolejkou, foukla
do cylindru a po prstech opatrn tápala k své postýlce. Neusínala však. Dlouho pemýšlela o všem, co se od onoho deštivého dne podzimního až do dneška udalo a šeptla do tmy
ji obklopující: „Memáš chudou nevstu. Myslím, že
todji, Metodji,
bys nalezl bohatší!"
A
posledním šeptem, zdálo
se,
pein svovala njaké tajemství: „Vynasnažím se, abych mu živobytí ulehila. Posta." vím se na vlastní nohy. Druhý den ráno, když pinášela Dykytovi snídani, postavila tácek s kávou, sklenicí erstvé, studniné vody a dvma loupáky na stl a projako by
.
nesla velmi
vážn: pán snídat hned, pokala bych
,,Bude-li
si
na
prázdné nádobí."
Dykyta Tušil zas ,,
slena
znal všeliká šelmovství
nco
takového a stejn
m
Potší chvíli.
Musím
spchám, abych „Je to
s
velice,
si
zdrží-li
Katynina.
vážn se
u
odpovídal:
mne
milá
jen poznamenat, že nerad
nespálil ústa. Je to horké."
plotny, jako vždy.
Rate
foukat,
prosím."
Dykyta pisunul
židli.
,,Tedy se rate posadit, drahá sleno Katynko.
Bude
to chvíli trvat. Zatím tedy peji dobré prosím a o vlídnou hubinku."
Katynka na obranu vzpáhla ruku.
jitro
194
Pokejte. Maminka mi jen poruila, abych O hubice neíkala nic." „Ale to se samo sebou rozumí, dít milé. Maminky bývají nkdy zapomntlivé. Což není-li ,,
vám
donesla snídani.
káva doslazena?'' „Je sladká dost. Sama jsem do šálku dávala ti kostky. A pospšte si. Mám k vám njaké slovíko." Dykyta vrtl hlavou, usedl proti dívce a srkal kávu, pikusoval peiva. ,,Jsem hotov," zvolal po chvíli, ,,a poslouchám, jestliže se té skoupé hubice uráí mluvit." Katynka upela na Dykytu pohled jako vyšetující soudce.
„Píteli milý, vyžaduji
O
em jste hovoil vera
s
si
upímnou odpov.
maminkou, než jsem
se
vrátila?"
,,Katuško milá, uvalujete na Víte-liž
taky,
pravdu? Ale
že
mluvit
já nechci lhát. Požádal jsem drahou
maminku ve
paní
mne vyšetování.
vyšetovanec nemusí vší uctivosti za
rušky,
pemilé Katynky, a ruka
pena.
To vše."
ta
ruku její dcemi nebyla ode-
že jest vše, pane Metodji? Mám pevné podezení, že bylo proneseno ješt cosi jiného. Skoro nikdy jsem nevidla maminku v takovém rozpoložení. Po vašem odchodu skoro na mne již
„To
nepromluvila,
mnou
ped usnutím
velmi chladn se se
rozlouila. Bylo mi až do pláe.
když padlo nejzávažnjší rozhodnutí
o
Ve
chvíli,
mé budouc-
195
nosti,
nemla
pro
mne maminka srdeného
slova.
A v takové chvíli snad se srdce každé matky oteve nejvtší upímností. Pane Metodji, povzte mi, nebyla pronesena taky otázka, co pinesu do spo-
s
lené domácnosti? Stran njakého Musila snad se
ného? Bylo to
Dykyta a jeho
tvá
maminka piznat,
to, co
se
ji
vna mého?
že
nemám
žád-
tak rozladilo?"
obma
jevila úžas,
rukama popadl
za hlavu
ba zdšení. Vzchopil
se a
zvolal:
,,Katynko drahá, jediná, co vám vnuklo tuto znáte, tak málo mi dmyšlenku? Tak málo vujete? Mohla jste podezírati svého Metodje,
m
že se pídil po
mamonu? Každá krpj
vaší krve je
mi nade všechny poklady svta, jediný váš úsmv je mi nad zlato a diamanty! Mám vám odpisáhnout, že jsem o niem takovém s vaší maminkou nehovoil?*'
Dykyta vztyil ti prsty pravice. „Katynko, víte mi?'' Vidouc Dykytu takto vzrušeného, nemohla Katynka trvati na svém podezení. Kolísala, byla zmatena. Pod tímto výrazem neskrýval se žádný klam. Jeho zraky, které ji tém pohlcovaly, nelhaly. Vztáhla k Dykytovi pravici a odpovídala: „Vím vám, milý pane Metodji, nehnvejte se na mne pro tu všetenou otázku. Ale vysvtlete mi pak, pro byla maminka tak podivná?" Dvma vtami byl by Dykyta mohl objasniti
píinu
duševní pokleslosti paní Pazdírkové, ale
196
nesml
zvdt
promluviti. Tato o
niem,
její
dvivá
dušika nesmí nesmjí se
drahé, jasné zraky
zakaliti.
Vte mi,
drahý píteli, po dlouhá léta nepocítila jsem takový zármutek jako vera po vašem zodchodu. A to ve chvíli, která mla ve stavit nejblaženjší vzpomínku naveer, kdysi .'' milovaný muž na všechen další život vyžádal „Katynko, Katynko pedrahá," jásal Dykyta, „po prvé slyším z vašich úst to slovo, milovaný muž!" Bouliv objal dívku, celoval ji v zanícení, a ,,
mn
m
.
Katynka
se nebránila.
chvjným hlasem „To
.
Optovala jeho polibky
a
pronášela:
náhrada za verejší veer, který mi Vte mi, cítila jsem se nejopuštnjším tvorem na svt." „A již tedy se ani na maminku nehnváte,
tak
jest
smutn
konil.
vite?" „Kterak bych se mohla hnvat na dobrou tu duši, kterou jsem mla dávno ped vámi, kterou
mám vedle vás
a
naklonna. Máte
s
vámi. Byla
vám
taky rád?" „Z horoucího srdce, dušiko.
od první chvíle
ji
Vždy
je vaší
maminkou."
te
vážné slvko, milý Metodji. Uvadlouho, že je taky na mn, abych na spolenou domácnost pispla. Jsem nevsta chudá, ale ne tak chudá, jak se domníváte. Umím pracovat a chci poctiv pracovati. Záleží ,,Ale
žovala jsem
ním
vera
197
na vás, abyste souhlasil
s
mým zámrem.
zaídit obchdek, malou živnost, která
Chci
vám
si
ne-
bude pekážet. Když jsem vera chodila s venkovskou sestenicí po Praze, spatila jsem v Perlové ulici malý krám a za jeho sklem tabulku s nápisem: Z píiny úmrtí úplný výprodej. V tu chvíli nco bodlo a než jsem usnula, uzrálo to ve mn. Ženské klobouky, po pražsku se tomu íká pucérství. Rozhodla jsem se, že ten krámek najmu, budu pokraovat v živnosti nebožky majitelky.** ,,Ale drahé dít, tomu se musí rozumt, musí
m
se to
umt."
„Milý Metodji, ovšemže. Vy nevíte, že jsem vyuená kloboukáka. Mám na to ádné vysvdení. Ti roky jsem se uila a moje práce bývala chválena. A vyšivaka jsem taky dobrá. Vždy jsem si umiovala, až zestárnu, že nebudu zahálet. Co by zbývalo staré pann?" Dykyta nžn pohladil Katynku po tvái. „Ach, má panenko milá. Ale vy nebudete starou pannou." ,,Tím lip. Ped panikou budou mít lidé vtší respekt. Tším se na to, jak budu pracovat. Práv v Perlové ulici jsem se vyuila, mám tam známosti,
mnohá dáma
se ke
mn vrátí.
Spojíme-li své vý-
dlky, nikdy nebudeme trpti nedostatek. Nic nenamítejte, prosím vás. Vy jste jurista, pinesu vám své vysvdení, vy ohlásíte mou živnost, a co nejdíve. To bude hezké: Katynka Pazdírkova, módní závod."
198
vždy vy budete Katynka Dykytová." „Ano, pozdji, pak si dám na tabuli pimalovat: Provdaná Dykytová. Dlá se to tak a vzbuzuje to dvru. Zanu však jako Pazdírkova/' „A což kdybyste nkdy ochuravla?" „Bude mne zastávati maminka. Vyzná se v tom, mívala díve taky obchdek." „Panenko milá, ješt o tom promluvíme. Nezapomnla jste, že do živnosti je teba penz? " Teba ne velkých tisíc, ale pro poátek ,, Neobávejte se. Mám njaké drobné úspory. Jen když bude na inži pro první plrok. Moje klobouky zvítzí." „Opakuji, dušiko, ješt o tom promluvíme. Ale te se mi zdá, že nkdo zvoní." Katynka spchala odemknout. A do pedsíky vhrnula se paní Pazdírková. Rovnou chvátala do svtnice a volala: „Pro Boha vás prosím, co tu dlá moje zapomenutá dcera? To je doba!" „Bu klidná, maminko milá. Oznamuji ti, že jsme práv založili firmu a budeme taky tebe engažovati. Doufáme, že nám neodekneš." Paní Pazdírková dívala se s Dykyty na dceru, s dcery na Dykytu. ,,Ale
,,
eknte
mi,
prosím vás,
jaká
je
to
ko-
medie?"
„Vc V
je
Katynce
v poledne
velmi vážná, drahá paní maminko.
se probudila podnikatelka. Dovolíte-li,
vám vše vyložíme."
199
Katynka
sbírala se stolu nádobí a paní Paz-
dírková ješt se obrátila trochu durdiv k Dykytovi:
„Když nemá holka rozum, máte a poslat
ji
dom. Ješt
jej
mít vy
u vás nebydlí."
„Ach, kéž by už bydlila!" zatoužil Dykyta.
XVII.
DALŠf TAJEMSTVÍ PANÍ PAZDÍRKOVÉ.
V to svatojánské dopoledne Metodj Dykyta píliš do kanceláe nespchal. Ten den býval svátkem skoro tak velikým jako Boží hod, takže se v mno-
hých úadech a kanceláích neadovalo vbec a v nkterých tak jen pro jméno á s personálem poloviním. Dykyta ml asu dost, bude-li ve své „robotárn" v deset hodin, aby roztídil první pínos posty a pokal ješt na druhý. V takový svátení den se málokdy co dležitého vyizovalo, leda by byl došel njaký telegram z venkova. To bývaly vci spšné a netrpící odkladu. Nic takového však dnes nepišlo a tak sotvaže se s pražských vží snášelo polední vyzvánní, tichla kancelá, robotníci se vytráceli, spchajíce k svátenímu žlabu, jak s oblibou íkávali, a za deset minut bylo v místnosti mrtvo. Dykyta odcházel poslední, jako vždy. Nejen že mu to ukládala nová jeho funkce jako editele kanceláe, ale byl svdomitý od samého poátku. Nikam nespchal, nikde ne-
201
mohl nic zmeškat. Dnes podnikl toliko malou svátení procházku Prahou, aby se osvžil pohledem na venkovské poutníky. Zdálo se mu, že taky jemu pinášejí pozdrav že vzdáleného bývalého domova, do kterého jemu již od let zarstala cesta travou a do kterého snad se již nikdy nepodívá. Vrostl do
Prahy, která se
mu
stala
doucí život. Ale vždy na živlu
domovem na všechen bunj z venkovského toho
zavanulo cosi tklivého, jako zapomenutá
píse dtství a mládí. Když kdesi na vžních hodinách udeily ti tvrti na jednu, obrátil se a chvatnjšími kroky
k domovu, aby matku Pazdírkovu nenechal
pílil
ekati, o
nebo
jedné
nedlní
ta podnášela
hodin.
A práv nho
tom, že se Katynka u
dnes
obd pesn
bylo dosti
na
ráno tak omeškala.
Nechtl maminku žádným priitahem znova pohnvati. „Hele, pan soused
tady," uvítala ho paní
je
Pazdírková, ,,však jsem
si
myslila, jestli se
nám
nezatouláte, když je v Praze tolik veselého podívání.
Práv
jsem dostrojila, a jsem taky od plotny
napolo upeená. Katynko, dávej polévku."
Katynka již rozlévala na talíe. „To to zde vyváni," pronesl zálibn Dykyta. ,,
Hádal bych na halušky
„Uhodl
jste!"
s
uzeninou."
pisvdila panika.
„Sice bych
ráda byla pekla májovou husiku, ale když ty naše
n
Angotky nevdí, co za chtít. Májové jsou zatím pro boháe, ne pro chudé nájemníky." I.
Herrmann, XLII. Pan Koriandl
a spol.
13
202
„Leda bychom byli vyhráli terno," prožertovn Katynka. ,,Ale maminka si ne-
hodila
vsadila."
to
„A já jsem se osmlil pinést kousek sladkého, chutná po tuných haluškách." Dykyta kladl na stl balíek s nkolika kousky
dortu.
„To „na to
se
výborný nápad," zasmála tším."
je
„To vím, ty
se
se
Katynka,
tšíš na všechno dobré, ty
mlsná," švihla matka.
„Neha mne ped panem Metodjem. že jím stejn ráda
i
praženou
kaši,
Víš to,
trhané krupky
Však toho pan Metodj užije, až mu budu vait." „Dobré chutnání peju," pronášela matka a škubánky.
sedajíc ke stolu.
chut pojídala. Po haluškách rozvinula Katynka Dykytv balíek, pokladla ezy dortu Trojice
na talí a pobízela Dykytu: „Tedy berte si, pane Metodji." „Ne, první je paní maminka."
Po tom pamlsku
šálek erné kávy
nalila
panika do drobných dychtiv
a usadila se, hledíc
na Dykytu. Dykyta rozuml, znamenalo to vyaby pokraoval v ranním hovoru o Katyn-
zvání,
in zámru. Dykyta
se podíval
otázka, má-li zaít, a ila.
na Katynku. Byla to
Katynka
jen
nmá
oima pisvd-
203
„Tak
vám
tedy,
vzácná paní maminko, musím
oznámit, co naše milá Katynka hodlá poít.
Chce zaídit skromný obchdek s ženskými klobouky. Ulici už máme a krám taky. Umela tam njaká paní modistka, Katynka hodlá po nebožce pokraovat." „Holka," zvolala panika nesmírn pekvapena, ,,co ti to napadlo?" „Maminko, co napadlo mnoha a pa-
dvatm
nikám pede mnou. Umím to — vždy sama již léta nenosíš jiných
Budou
te
i
klobouk paniky
jiné
vždy
než ode mne, a já taky. nosit
mé klobouky."
je teba penz. Hedkvtiny a vbec ozdoby, a kdo bude platit nájem?" „Nu já, maminko. Vždy mám úspory za
„Ale dít,
do toho
vábí, samety, pentle,
všechna ta léta, co jsem pracovala jako pomocnice. Nikdy jsi ode mne krejcaru na domácnost nevzala, všechno jsi mi ukládala, íkala jsi: Jednou se ti to hodí, dcero.
A te tedy se
tuhle bude
mým
mi to hodí. Pan Metodj právním zástupcem a rádcem. Ostatn taky ty poradíš a pomžeš, kde bude teba. Mám pevnou nadji, že se mi dobe povede. Objednám si vždy nejnovjší modely z Paíže a z Vídn, a podle tch budu pracovat, uvidíš, jak se lidé pohrnou ke Katynce Pazdírkové." „Jen aby se ti tam všichni vešli," pronesla matka se silnou pochybností v tch slovech. „Maminko, nepodlamuj mou dvru," pronesla Katynka naléhav; ,,od verejška, kdy jsem
204 se
tam
s
Tonou zastavila, nemyslím na nic jiného, návštv Metodjov jsem se na tom
a po verejší
pevn
Sama mi musíš dosvdit, že jsem pracovnice obratná, moje mistrová si vždycky chválila, že mám vkus, dávno jsem si umiovala, zstanu-li starou pannou, že si zaídím emeslo, šití šat, klobouky nebo vyšivaství, abych ti nebyla na obtíž. Sice mne pan Metodj ustanovila.
a
a
vn
ujišuje, že starou
pannou
neziistanu, a já
vím.
mu
Ale proto pece nebude na škodu, když já pinesu kus výdlku dom, abych ani jemu nebyla i
na obtíž. Nu, máš ješt njakou námitku?" „Tvá kuráž se mi sice líbí, milá Katynko, ale pece je to všechno na pováženou. Pokud budeš zdráva,
pjde všechno dobe, ale což kdybys nA mladým panikám se stává, a práv
kdy ulehla?
asem onemocní a nemohou celé nedle domu. Co by pak bylo s tvým obchodem.'* Katynina tvá neobyejn zvážnla, když
jim, že z
odpovídala.
„Pak spoléhám na tebe, že bys mne neopusZa Katynku Pazdírkovou mladší nastoupila by potom Katynka Pazdírková starší. Doufám,
tila.
že bys
mi to neodepela."
„V tom se nemýlíš, dít milé. Vždycky vypomohu, kde mne bude teba, ale jen t Pánbh ve zdraví zachovej.
A te
ješt nco: cožpak tvému
zámru íká tuhle pan Metodj?" „Maminko v
niem
milá, nechci naší drahé
pekážeti.
Je-li její
puzení tak
Katynce silné, ne-
205
abych nkdy slyšel anebo jen povýitku, že jsem jí v tak dležitém bránil. Její snaha a touha po samostatnosti zvychci dopustit,
nem
cítil
mou lásku k ní. Budu šasten, jestliže se její jest, budu jí ve všem nápokus zdaí. A co na pomocen. Bude-li potebovat korespondenta, tu jest Metodj Dykyta. A bude-li jí teba úetního, tu je Dykyta. Budu jí nejen oddaným manželem, ale šuje
mn
také úadníkem."
Paní Pazdírková ješt se na chvíli zamyslila a
potom pronesla závažné slovo: ,, Budiž tedy po vli Pán. Nikdy jsem Ka-
tynku nevedla za ruku jako guvernantka,
ale
ke
všemu dobrému jsem ji svdomit nabádala. Do práce a do uení nebylo teba ji nutit. Poznáte to, až vám ukáže svá vysvdení. Všady se dobe zachovala.**
Po
této rodinné
procházku, aby
užili
porad
ješt
vyšli všichni
ti na
neho ze svatojanského
A když se veer vrátili, spokojen poveePo odchodu Dykytov ukládala se Katynka mnohem šastnjší na lžko než vera. Líbajíc matku na dobrou noc, pronášela vdn:
ruchu. eli.
„Dkuji schválila.
A
ti,
matiko
milá, že
Ujišuji t, že se ve
budu-li mít
nkdy
dceru,
jsi
mn
vychovám
mj zámr nezklameš. ji,
jako tys
vychovala mne." „Požehnej ti Pánbh, dít milé!" Na domácnost Pazdírkových snesl se mír a klid, a taky Dykyta o patro výše usínal spokojen.
206
Ráno po svatém
Jan
a
asnji
než jindy pi-
matka Pazdírková. „Dnes nepichází Katynka, pane sousede. Šla hned po snídani, aby vyprovodila sestenici na dráhu. A ješt pedtím mají njaké nákupy. Dobe se mi to hodí, ráda bych s vámi soukrom promluvila. Zastavte se u mne dole, než pjdete do
nášela snídani Dykytovi
kanceláe.**
co
Tomu Dykyta s radostí vyhovl. Byl dychtiv, má panika na srdci. Když k ní vešel, shledal
celou domácnost již uklizenu a paní Pazdírková jej s
vážnou tváí uvítala. „Posate se, pane sousede. Nebudu vás dlouho
zdržovat."
kout
Sáhla do nejtajnjší skrýše své v delníku a
vyala jakýs tenký, obdélný
prá-
balíek, jejž
Zhluboka vzdychla a zapoala: „Je to vc, o které jsem vám chtla povdti, až se s Katynkou vrátíte od oltáe. Po mém mínní bylo na to asu dost. Ale po tom, co jsem slyšela vera, je na ase, abyste o tom zvdl již te. Když jste požádal o mou Katynku, neptal jste se, velmi tšilo. Vidla jsem od co vám pinese. To poátku, že máte rád jen ji, a kdyby mla jen jednu vám mohu a suknici, jak je to v té písnice. položila na stl.
m
Te
musím
íci, že není
nevstou bez
krejcaru, chvála
Pánubohu." Paní Pazdírková jala se rozvíjeti balíek a
Dykyta postehl, kterak se jí pi tom ob ruce chvjí. A chvl se taky její hlas, když mluvila dále.
207
„Vidíte tu
dv spoitelní knížky — to jest její
jmníko. Tuhle
starší opatruji
od smrti Tobiáše
mn
Pazdírka, jejího pravého otce. Odevzdal
Tadeáš, kterému
ji
svil
ji
Tobiáš, když umíral, a
ekl: Tadeáši, až zavru oi, dej to Katynce. Je to vše, co po sob zanechávám, pro Katynku a pro její
dcko, které
ádn
mé dít
povije. Souží
nkdy
snad netrpla
mne
obava, aby
hlad. Ale vdá-li se pece,
vychovávala a
a
aby
mi všechno od-
pustí.''
Paní Pazdírkové se zaplavily oi.
vrn odevrn opatrovala, nemyslila jsem
,,Pane Metodji, Tadeáš mi knížku
vzdal a já jsem na nic než na dít, které jsem oekávala. S ji
m
sice tato
poátku
knížka pálila jak ohe, zdálo se mi,
mla být zaplacena za svj prohešek, ale dobrý Tadeáš mi vyložil všechno jinak. Stala jsem se Tadeášovou, nepotebovala jsem sáhnouti na odkaz Tobiášv a chránila jsem jej
jako bych tím
pro Katynku. odešel chodit.
i
Ti
tisíce
zlatých
tam
byly.
Na
smrtelné posteli odevzdal mi druhou
knížku a ekl. Tu máš, co
vám mohu
zanechati.
Nebudete-li z ní musit ujídati, zachovej
vno
Potom
Tadeáš, sotvaže Katynka zaala do školy
ji
jako
pro drahou Katynku, kterou vedle tebe nej-
Tadeášova byla na pt tisíc. Žily jsme skrovn, z Katynky vyrostlo dobré a pilné dve, málokdy jsem sáhla na odkaz Tadeášv, ale vždycky zase jsem po ase nahradila, co jsem vybrala. Tak tedy z jejího vna neubývalo,
víc miluji.
skromn
a
208
pibývaly úroky. Zdvojnásobil se peníz Tobiášv, vzrostl odkaz Tadeášv, však si spoítáte, kolik toho je. Katynka o tom neví, nic jsem jí neekla, aby nezpyšnla a nezhrdla. Má své vlastní úspory, s kterými chce ten obchdek zaít. Ale když to nestaí, pak je tuhle pomoc, je to její vno. Mám pevn za to, že jsou ty peníze požehnány, Tadeášovy, matka je opatrovala Tobiášovy, jako ten dobrý podzemní duch. Katynce však neíkejte ješt ani slova, na to je asu dost. Po svatb vám ob knížky odevzdám, ale kdykoli díve by se dít mé octlo v njaké tísni, tu je záchrana. Slibujete mi, že se tak zachováte?" ale
a
a
Dykyta byl tímto matiným vyznáním
ne-
smírn pekvapen
a dojat, že se v prvé chvíli ani
na slovo nezmohl.
Neho
nadal.
Dávno
již
takového se ve snu nematka domluvila, když se vzcho-
panice a pohnutím mu selhával když volal: „Maminko, maminko drahá, vaše Katynka je bohatou nevstou, zdali ješt je jí hoden chudý Metodj Dykyta? Budu mlelivý, ale vy se jí otažte, zdali by podala ruku Dykytovi, Kdyby jí náhle padlo do klína jmní, které uchováváte. Musíte se jí otázat, aby nebyla oklamána." „Pane sousede, odpovídám za ni. chudá i bohatá, v život bude šastna toliko s vámi. Její pil,
zlíbal ruce
hlas,
A
slovo je nezrušitelné.
Krom vás nemla jiné lásky.
Vždy co podniká, podniká taky z lásky k vám. A mému srdci a duši je po tomto dnešním vyznání
209
uleheno. Je mi, jako by se nad námi vznášel duch obou Pazdírkv a jako by nám oba žehnali." Nebylo Metodji Dykytovi lehko u srdce, když po té rozmluv odcházel do kanceláe. Zdálo se mu, že je neskonale nepatrný lovk na svt. Myslil na bratry Pazdírky. Jací to byli dobí muži. Myslil na
matku Pazdírkovou. Jaká to jest milující, upímná matka! A jeho zlatá, pedobrá Katynka! Jaké to vzácné poup vypuelo pod srdcem, které zakusilo tolik
utrpení a bylo zoceleno tolikou láskou.
4.
xvin.
DVOjf CESTA.
Katynka
neotálela. Sotvaže sestenici na
dráhu
doprovodila, spchala do Perlové ulice, aby najala
osielý krám, a když se s
plarchem
šela s
veer
pišel Dykyta, vytasila
papíru. Podávala
mu
jej
a proná-
líenou vážností:
„Zde vám odevzdávám první svj dokument. mj právní zástupce, dobe jej opatrujte, aby pozdji nevzniklo žádné nedorozumní." „Co to jest?" piblížila se zvdav a nedoJste
kav paní Pazdírková. Dykyta peetl nkolik ádek na plarchu
a
vážn vykládal: „To
jímž pan Filip Karásek, v Perlové ulici osvduje, že slena Katynka Pazdírková složila dnes padesát zlatých rakouské mny jako závdavek na krám po zesnulé modistce paní Volavkové, jejž od budoucího kvartálu najímá. Roní nájemné obnáší šest jest potvrzení,
majitel popisného ísla
set zlatých."
211
„To
je
penz!*' hrozila se paní Pazdírková.
„Nelekejte
se,
kyta. ,,Je to peníz
paní maminko," chlácholil Dy-
konen
docela
lová ulice jest jako most ze Starého
pimený.
Per-
msta na Nové,
tamtudy pejde za den obma smry, okouká zboží, a ješt žádný krám tam po starém nájemníku nevystydl, jak se íká. Mohu naší drahé Katynce jen gratulovat, že ji nikdo nepedešel. Ale za to jest dkovati jen minulému rozruchu svatojanskému, kdy všichni lidé mli na
tisíce lidí
zastaví
se,
jiné starosti."
„Však jsem vytrpla úzkostí
dost, než
jsem
tam dobhla," ekla Katynka. „A pan domácí
mnou
se
zavedl tuhý výslech. Mla-li jsem už podob-
ný závod a kde, a trouf ám-li si to vydržet. Aby prý neml krám jako holubník, v nmž se nájemníci každý kvartál stídají. Když už jsem nevdla, kudy kam, odvolala jsem se na milého pana Dykytu a jeho kancelá. To na pana domácího psobilo." Dykyta se usmál. „Uhodl bych, co jej asi vedlo ke všem tm otázkám. Patrn se mu zdála naše Katynka píliš mladá na samostatný podnik." „K vli nmu nezestárnu, ddkovi protivnému!" durdila se Katynka. ,, Nehnvejte se, milá Katynko. Jsou všelijací lidé na svt," chlácholil Dykyta, „a mezi domácími pány je mnoho divných pavouk. Až uvidí, že ádn platíte, nabude respektu. Jen aby na vás .
.
nepišly nikdy horší vci."
212
„Co by mohlo horšího pijít," vmetla paní Pazdírková. ,,
o
„Tesu
se takhle už, vydržíš-Ii to."
Maminko," zvolala Katynka dotena,
,,jen
ty
mn nepochybuj. To by m nejvíc podlamovalo.
Ruím
za to, že obstojím v té zkoušce
ti
„Kde
to
vítzn."
máš psáno, Katynko?"
„Tuhle a tuhle," zvolala dívka. Pi tom si rázn zaukala kloubem na elo a roztáhla k matce všech deset prst. Chtla tím naznaiti dmysl a pracovitost.
„A to
ješt nikoho nezklamalo." Dykytovi se zdálo, že hovor nabývá trapné píchuti, pokusil se o smírné zakonení. „Pokud mne se týká, dvuji drahé Katynce úpln, bez výhrady. Její roztomilost získá jí všechny zákaznice, a její ušlechtilý vkus uspokojí všechny požadavky. Paniky sice mívají mnohdy neslýchaná pání, ale Katynka jim dovede vyhovti." i
vdn
Katynka na pohlédla. maminko, to je povzbuzující e, tebaže milý Dykyta všelikým tm požadavkm nerozumí. Ale ty klobouky budu dlat já, ne on." „Tším se, jak se budu každému vašemu výtvoru jen obdivovat, dušinko," kvitoval Dykyta dívinu poznámku. A po tch slovech pohladila ho Katynka jemn a prosebn po ruce, aby jej za svou „Vidíš,
prostoekost usmíila. Pece jen paní Pazdírková starostí ani neusínala,
odešel. Odvážný dcein podnik ohromným, na síly a zkušenosti
když Dykyta
zdál se
jí
ním
213
Katyniny nestaí. Kde
se to
v
té holce vzalo?
Zdaleka vystupovala v panice obava, aby Katynka neutopila v pokusu svém odkaz bratí Paz-
dírk. Nikdy již by se jmníko nevrátilo. Umiovala si, že bude bdít nad obchody Katyninými, pi prvním nezdaru zvolá „potud a nic dál!" Spoléhala, že ji Dykyta v tom bude nápomocen. V nejbližších dnech panika dceru skoro od rána do veera nevidla. Katynka byla stále na
nohou a na pochodu Prahou. Shánla, kde všude eho bude teba, vyžadovala si v obchodech vzorky látek, vyhledávala emeslníky, kteí mli jejímu krámu dodati nového lesku a pitažlivosti. V tch dnech byl Metodj Dykyta dvrníkem obou ženštin, každé zvláš. Katynka se mu svovala se svými pokroky, matka jej vítávala s tváí starostlivou, kdykoli se u ní zastavil: „Vte mi, nevím, kde mi hlava stojí. Máme chystat vdavky, máme šít výbavu a nemoudrá Katynka si vzpomene tuhle to. Nevím, nevím, nakoupit,
jestli to
ve zdraví
pekám,
je
toho na
mne
trochu
mnoho. Má stará hlava je na prasknutí!" A Katynka íkávala Dykytovi potají: „Vše jde dobe, nemohu se ani zaátku dokat.
Chodím po obchodech, do nichž jsem bývala posílána jako uednice a pozdji pomocnice víte tomu, že mi tu a tam taky úvr nabízejí! Ani ne-
—
chápu, kterak vzbuzuji takovou
Dykyta
dvru."
se usmíval:
,,To jsou vaše oi,
mé
zlaté
poup. Z tch vy-
214
ítá každý, že ho nezklamete. Ale bute opatrná, milé. Úvr je svdná vc, snadno se mže zakrvácet, kdo ho píliš užívá nebo dokonce zneužívá. O tom bych mohl mnoho vyprávt z kanceláské zkušenosti." „Nebojte se, pane Metodji," odpovídala Katynka, „neutopím se." Nedle míjely a jednou ekl Dykyta: „Paní maminko, pokižujte nás oba. Dnes pjdeme na faru, na katechismus." A Katynka dodávala: „Blíží se osudný den, maminko, kdy pozbudeš svobodné dcery. Modli se za mne."
kuátko
Paní Pazdírková se rozplakala.
„Nepla, maminko. Jsem dobe pipravena na vše. I na to, že ze svobodného dvete budu pojednou nevolnicí." „A já vaším otrokem," dodal Dykyta, chápaje Katynku za ruku. „Doufám, že mnou bude vládnout
mkká ruka."
„Jdte oba
a
šastn
vrate," mluvila paní
se
Pazdírková. „Všichni jsme tu cestu nastupovali a
šastn
ji
pekali. Až na
ty,
kterým bylo souzeno
odejít."
Slzy se
jí
odešli, osušila
inuly
z oí. Ale
panika oi
a
když snoubenci
chvatn
se strojila.
Podstoupí pout, na kterou se po všechen ten Pjde na svaté pole, aby navštívila
chystala.
duše, které
pout
jí
léta, již
as
dv
tak pedasn odešly. Konávala tu od smrti mladšího Pazdírka, jemuž
215
osud nedopál, aby jeho památku.
Na
dovedl k oltái, svtíc tak
ji
jeho
plakala a povzdychala.
provázel
ddicem
stal i
cho
hrob vždy upímn asto ji k tomu rovu
njaké
jeho milé
Kateiny
V
a brzy
potom
srdci jeho nebylo ani
na minulost, na bratra Toneporušené bytosti d-
žárlivosti
biáše, který uchvátil
vivé
do-
Tadeáš, který se po smrti bratrov
jeho dcerušky Katynky.
stínu
po-
kvt
Vždy
v záptí nemilosrdnou smrtí odpykal. Tak stával Tadeáš stejn zbožn zadumám vedle choti své nad hrobem bra-
Kateiny.
trovým
A
a
vroucn
to skoro
se modlíval za jeho duši.
když taky Tadeáš
rozžehnal
s
životem,
se
mly
po nemnoha letech hbitovní návštvy
ovdovlé paní Pazdírkové dvojí cíl. Postála nejdíve nad snižujícím se rovem Tobiášovým a pešla potom k nedalekému hrobu Tadeášovu, nad nímž v neskonalé bolesti vyronila poslední své
slzy.
Kdykoli smovala k obma hrobm, nikdy s sebou nebrala dceru Katynku, kteráž nesmla tušiti, neku-li uhodnouti, co matku vede ke hrobu Tobiášovu; obávala se matka, že by se jediným neprozetelným slovem mohla prozraditi, co jí k tomu poslednímu stánku nebožtíkovu vede. Toliko
o
Dušikách mohla Katynka maminku
provázeti, ale
pak
ob
deášova, modlíce se za
do-
stanuly jen u hrobu Ta-
chot
a za otce, a
když od-
cházely, ohlédla se paní Pazdírková na hrob To-
biášv
jen pohledem neskonale tesklivým a lítos-
tivým a v duchu k
sob
mluvila:
216
„K tob, drahý Tobiášku, pijdu zítra." Což splnila. taky vždy Dnes však smovala k obma hrobm, aby se
vrn
vroucn pomodlila. Ale krom toho pudilo ji všechno, aby vykonala
i
jisté poselství, které
byla po nej-
obma nebožtíkm
dlužná.
Poklekla nejprve u hrobu Tobiášova a
vroucn
hlubším svém mínní
odíkávala modlitbu za zemelé, kterou ukonila trojím pokižováním drnového krytu. Zhluboka
vzdychla a zašeptala: „Vím, že mne slyšíš, milý Tobiášku, jako jsi mi rád naslouchával, dokud jsi žil. k tob hlas pronikne do hloubi hrobu nebo se vznese k výšinám nebeským, odkud na mne shlížíš, mám
A
a
mj
pro tebe radostnou novinu. Naše drahé dít, kterého ses nedokal, moje milá Katynka, se bude se, za koho? Dobrý lovk je to, Metodj Dykyta, a má tvou dceru upímn rád.
vdávat. Ptáš
t
Kdyby neobjímala studená smrt, jist bys jej pivinul na prsa a dal mu otcovské své požehnání na cestu k oltái a na celý budoucí život. Vykonám to vše za tebe a
budu na tebe vroucn vzpomínat.
Z tvého dítte vyrostla zdárná dcera. Ml bys upímnou radost, kdybys jí mohl vložiti ruce na hlavu.
Po tvém nenadálém odchodu, Tobiášku
drahý, myslila jsem tehda, že jen smrt
m
zbaví
petžkých útrap a obav z pochybení mého, tvj šlechetný bratr všechno napravil. Vrátil životu,
rodiny,
ale
m
drahým rodim, stal se otcem bezúhonné vdnost má k nmu nevyhyne v srdci mém
217
do smrti nejdelší. Tobiášku drahý, v hoké bolesti jsem oplakávala tebe, ale se stejnou bolestí oplakávám tvého bratra, drahého Tadeáše. Nemže se na mne hnvati, nebo jen ty mi rozumíš a krom již nikdo z živoucích. Odpoívej tu v pokoji." Paní Pazdírková hlubokým vzdechem dokonila tuto samomluvu a mateskému srdci jejímu se ulehovalo. Vypovdla, co pokládala za svou
tebe
tžkými kroeji pecházela k nedalekému hrobu manžela svého Tadeáše. Na jeho rovu skížila ruce a podala milému nebožtíku zprávu podobnou. Volnji tekly slzy její na rov povinnost, a
porostlý zelenou travou a
tom, kterak
jí
kvtinami
a cítila
pi
v srdci jihne.
s drahým bratíkem svým, k duchu tvému utíkám nezapomenutelný, Tadeáši se ve všech okolnostech života, nikdy jsi mne ne-
„Spi tu v poklidu
zklamal. Srdce ností k
mé jest naplnno nekonenou vd-
tob, provázej
m
dále a žehnej
s
výše ne-
beské drahé Katynce, kterou jsi tolik miloval. Však se taky pijde na tvj hrob pomodlit."
Paní uštípla
s
Pazdírková pokižovala zbožn hrob, trs modrých zvonk jeden kvt, vložila
do modlitební knihy své a v zamyšlení kráela posvátné té íše mrtvých. Ješt se zastavila u hrobu rodi a odíkavši tichou modlitbu, zašeptala: „Spte blaze, drahé, milované duše. Odnáším také od vás požehnání pro své jediné dít. Mli jste
jej
z
se jejího vyzrání
dokat.
Sdíleli
byste se
mnou
moji radost." I.
Herrmann, XLII. Pan Koriandl
a spol.
14
218
Vyšla ze vrat hbitovních a nastoupila cestu k domovu. Kráela te mnohem klidnji, v jejím srdci se po dohovoru s nebožtíky ulehilo, tíha po-
zemských starostí s ní padala. Oba zesnulí vdí te, co jim v rodin nastává, a jest na nich, aby svou
pímluvou na nebesích všecko k šastným dovedli.
Paní Pazdírková
pevn vila
koncm v
jejich
pomoc. Bylo ješt daleko do poledne, když se vrátila dom. A skoro již v samé poledne picházeli taky oba snoubenci. „Až do teka jste byli na katechismu?" podivila se matka. „To vypadá tak, jako byste byli neumli." „Ne, paní maminko," namítl Dykyta, „práv naopak. Obstáli jsme výborn, až se nás pan fará žertovn otázal, zdali jsme teprve vera vyšli ze školy.
Slena Katynka jist dostala eminenc."
„Ale Metodj nezstal za mnou," potvrzovala Katynka. „Potom jsme chodili trochu Prahou." „Zatím já jsem byla na svatém poli. Pináším vám tamodtud pozdravení a požehnání. A pomodlila jsem se za vás. Proto jste tak dobe obstáli." i
„Pjdeme tam
Již
se
také, paní maminko, v nedli. Katynkou povdli." Všichni ti zasedli k obdu, šastni a spokojeni
jsme
si
o
tom
s
svou dopolední výpravou.
XIX.
DYKYTOVY ROZPAKY. Po nkolika
nedlích, a bylo již po prvním erv pondlí, Katynka chvatn posnídala, ustrojila se peliv a než rafije na hodinách dospla
venci,
k osmé, pistoupila k matce, pocelovala jí tikráte ruku a pronesla: ,,Dej mi hubiku, maminko, upímnou ma-
teskou hubiku." Paní Pazdírková postihla, kterak se dcein hlas
pohnutím zachvívá. „Co to, Katynko, kam jdeš?" „Jdu za vlastním chlebem, drahá maminko,
dnes otvírám
svj závod."
„Dít!" zvolala paní Pazdírková. „Tak zista jasná!
Vera
jsi
nic
neekla."
„Nechtla jsem
ti
pokazit noc, maminko, vše-
t tak dotýká. Ale Metodj vdl o všem, a se pak pro tebe zastaví, aby t doprovodil, chceš-li se na mj krám podívat. Vždy víš, že jsem chno
se
Metodj se
všechny ty nedle na nic jiného nechystala."
220
Paní Pazdírková objímala a horoucn líbala
Katynku. „Jdi tedy, dít drahé, a
Rozumí
se,
Pánbh t
provázej.
pijdu podívat. Vykro pravou
že se
nohou, a všichni svatí bute s tebou. Snídani tvému ženichu donesu sama, a což on má ráno as,
je
mnou chodil po Praze?'' „Do devíti hodin má asu dost, maminko, a to kousíek cesty. Dkuji ti, mamiko, a tším
se
na tebe. Doufám, že
aby
se
Katynka
se
ti
to zalíbí."
odešla.
Paní Pazdírková spchala tého patra. Dykyta
ji
kávou do tvr-
s
uvítal již pistrojený.
panika již na prahu, „jste pekvapíte mámu, horempátem vy podivní. Tak „Lidé,
div
lidé,'*
volala
neporazíte. Snídejte, pane Metodji, snídejte,
ji
a jsme z domu." „Hned jsem chvilku pro vás
,,Nu, ano, a
co
ji
oekává.
hotov,
paní
maminko,
— slena Katynka tedy konen
Bžím
že taky
dol, hodím
již
a
za
odešla?"
máma zvdla, se
do parády a
jdme, abyste nezmeškal kancelá." Nezmeškám, paní maminko. Mám rovnou na berní úad, na chvilce nesejde." ,,
cestu
Netrvalo ani tvrt hodiny a oba vycházeli z
domu.
„Vte
mi, pane
Metodji, nohy
se
pode mnou
chvjí."
„Práv ekla. Ale u
proto ní
si
vám Katynka díve
chvíli
odpoinete.
A
nic
ne-
zdržíte-li se
221
tam
zastavím se zas pro vás a doprovodím
déle,
dom. Kancelá
mi neutee/* Za deset minut zahýbali z Ovocné ulice do Perlové. Rozilení paní Pazdírkové vzrstalo. Stílela oima po krámech, který z nich to jest, a tu náhle, skoro uprosted ulice, padly její zraky na skromný krám, nad nímž byl zasazen nový blostný štít, na kterém ervenou barvou a krásnou latinkou bylo napsáno Katynka Pazdírkova. Níže po pravé stran lesknoucího se portálu tkvla tabulka s nápisem: Výroba a výzdoba ženských
klobouk.
V je
paní Pazdírkové se až dech zatajil.
dcein podnik. Portál krámu byl
a tabule velké výkladní
rovnž tak
To tedy
nov naten
skín leskla se jak zrcadlo,
zasklené dvee.
Dykyta
stiskl kliku, pobídl
paniku naped
a vstoupil za ní.
dveím
Proti
rámci: Dej
Bh
vítala je tabulka ve
štstí!
A
pod tabulkou
zdobném visel bílý
krucifix, jak alabastrový.
„Dej zdál tají
Bh štstí!'* skoro jen šeptala paní její
odnesla z domova, aby
ode všeho zlého. Znala
ji
ji
ta svatoska chránila
od nejútlejšího dtství,
bohabojn mod-
paní Pazdírkova se pod ní vždy lívala. Již
mít
Paz-
oi utkvly na krucifixu, který se jí velmi povdomý. Nu ano, Katynka si jej po-
dírkova a
matin
doma starý.
visí jiný,
nový. Katynka chtla
Domýšlela se do nho, že ji vždy tedy tuto ji opatruje.
chránil ode všeho zlého.
A
i
222
„Pkn tem,
vás vítám," volala Katynka za pul-
„a jde štstí s vámi a za vámi!
tu teba. Vidím, že
jsi
Bude nám ho
trochu unavena, maminko,
posa se. A vy také, pane Metodji. se nám sem nevešlo než dv." Katynka
Více židliek
stála za pultem, který dlil
krám na
dv poloviny. Vzadu byl jakýsi pístnek, zastený oponou višové barvy, patrn prostor urený pro domácí náiní, prázdné krabice a jiné rámotí, jakého se za as v nejmenším obchdku
všeliké
i
dost uhledá.
A
Paní Pazdírková ráda usedla. vykonala krátkou cestu, byla jako zchvácena, každá iva
v
ní
byla rozehrána.
Oima
tkala po
regálech, za
posouvacími skly bylo na úhledných stonastavno všelikých klobouk, nad nimiž se mohlo srdce zaradovati. Ale nejkrásnjší exemjejichž
jáncích
pláe byly za sklem výkladní skín, aby lákaly mimojdoucí.
A
již
taky
se
paniky
a dívky
ped
skíní zastavovaly, ba, paní Pazdírková se dokala toho, že se v krám vystídalo nkolik paniek,
dv nejen znalecky zboží prohlížely, ale po klobouku koupily. Katynka byla všecka bla-
z nichž i
žena, že se tak stalo a
pyšn
práv
kladla stržené
za pítomnosti
matiny,
bankovky do pítruhlíku na
peníze.
„Pinesli jste mi štstí," hovoila po odchodu kupujících ke
svým hostm, „navštvujte mne
astji," usmívala se. „Co na jest," ozval
mn
se
Dykyta, „byl bych
223 s vámi teba celý den. Chodil bych vám pro drobné a teba bych koupené klobouky odnášel do
tu
byt
paniek."
,,To se pro pány nehodí, to mi obhá malá uednice, až njakou seženu." Paní Pazdírková se stále rozhlížela po krám a zdálo se, že jí na jazyku lechtá njaká otázka. Ko-
nen nemohla déle mleti a zeptala se: „A
to všechno, co tu vidíme, je tvoje zboží?
k tomu pišla?" Maminko! Zapomnla
Kterak
jsi
jsi už? K emu jsou továrny a velkoobchody? Vydrancovala jsem, kde se mi co nejlépe líbilo. Nkteré ty huky jsem pi,,
krášlila podle
péro, jinou
svého vkusu. Dáš jinou stuhu, jiné
sametku
—a
již
to
vypadá
jinak. Ale
Tedy úvr, bude zaplaceno, než nastane nová sezóna. Podíváš se, co t pekvapí na zimu. Znám zdejší koninu, vím, co požaduje. Nevím, co myslíš:
vz:
Skoro.
zapome
A
je-li
to vše taky zaplaceno.
co je na
na blízké trhy. Uvidíš, že všecky ty praž-
Angotky pijdou ke Katynce Pazdírkov." „Jen aby se ti to splnilo, dceruško," pronesla paní Pazdírková zbožn. ,,Ale te pjdeme, abychom tu nepekáželi, pan Metodj musí na berní úad, a já musím chystat obd." Návštvníci odešli. Matka Pazdírková ješt se ohlédla, aby si obraz dceina krámu vštípila do pamti. A louila se s Dykytou: ské
„Vte kou
mi, pane Metodji, starost
starost, jak ta holka pochodí."
mám,
vel-
224
,,
Myslím, že dobe, paní maminko. Zaátek
je
nadjný, vidla jste ty první dv paniky. Ty budou živou reklamou." Taky Dykyta ml svou starost. Již dlouho pemýšlel, jak svému šéfu oznámí, že je na skoku do stavu manželského. A k tomu se odhodlal nejbližší nedle. V nedli šéf pracovával ve své svtnici nejpilnji, byl nejmén vyrušován. Ale Dykyta jej pece svým oznámením vyruší, není jiné pomoci.
dvee
Zaklepal na jeho
a po
rázném vyzvání
tžkým
,,dále!'' vstoupil. Šel
tentokráte jako pod
bemenem. „Promite
pane doktore, nebudu vás
mi,
dlouho obtžovat. Pokládám za povinnost, abych
vám
oznámil, že se hodlám oženit, a picházím se
otázat, nemáte-li proti
tomu námitky."
bych mohl co namítat! Jste svobodný oban, máte právo o svém život rozhodovati. A je-li to ta dívka, s kterou jste kráel jedné nedle po Karlov most z Malé strany, upímn vám gratuluji. Hezká sleinka." ,, Dkuji vám, pane doktore. Ano, hezká a roztomilá. Upímn, ba vroucn ji miluju, cítím, že jen ona bude štstím života mého." ,, Dcera z rodiny, kolego?" „Dcera vdovy po obchodníku. Dívka, která ,,Ale,
po
kolego, kterak
mém vdomí nemla pede mnou
jiné zná-
mosti."
„To
je
vzácné, toho
si
važte, kolego."
225
,,
s ní
Vážím
si
toho a jsem
vden
osudu, že
svedl. Ale je tu jistá okolnost, která
m
mne
velmi
hnte, ba chvílemi až skliuje. Bží tu o hmotnou stránku vci." „Aha," pousmál se šéf, jako by chápal a roz-
uml. „Bží
o zálohu."
Položil péro a jeho pravice chystala se zajeti
do náprsní kapsy pro tobolku. „O kolik se jedná? Ale nechtjte tuze mnoho,
— kolego, abyste se píliš nezatížil."
Dykyta vztáhl ruku, jako by chtl
pravici
doktorovu zadržet. „Ne tak, pane doktore, nepicházím s takovým útokem. Vaše blahovle o Novém roce pomohla mi z tísn, že jsem se do dneška spravil a iním zadost všem svým povinnostem. Vyrovnal jsem všechny své dluhy, jist se nedivíte, že jsem taky ml, jako každý chudý kanceláský topár zlatých zašetil, pro Dokonce jsem nejhorší pípady. Picházím k vám jako k moudrému, zkušenému muži, ano picházím k vám ve své tísni jako k otci." „Pro Boha vás prosím, pak se jedná?" „Pane doktore, donedávna jsem se domýšlel, že má nevsta jest dívka z rodiny chudé nebo zcela souzchudlé, aspo nemajetné a tedy rodé. Poítal jsem, že výdlek staí na založení skromné domácnosti a že jen já budu oporou je
varyš.
i
o
mn
mj
té
domácnosti. Ale nedávno, skoro jen
kolika
dny jsem zvdl,
že
má
netušené
ped njmní asi
226
dvanácti nebo patnácti
tedy
již
mohla
není
tisíc
— já
holé ruce.
nevsta pro takového chudáka,
dostati jiného muže, doktora,
jehož existenci by
svým
ta
To by
koncipienta,
vnem založila. To jest má
tíse."
„Naznaila vám njak,
že jste
jí
malým
pá-
nem?" „Neví o niem. O svém otcovském odkaze
zví
teprve po satku. Ale mohu-liž já chudák sáhnouti po dívce s takovým vnem? Zdali by to nebylo zneužití její
„Má
nevdomosti?"
vás ráda?"
„Doufám, že má. Všecko její chování tomu nasvduje. Ale to není vše, pane doktore. Je to dívka vzácné samostatnosti a podnikavosti. Za-
obchdek
ženskými klobouky a jsem pevn pesvden, že zdárný. Kterak tu stojím já, chudý lovk, tovaryš kanceláský, bez nadje na njaké hmotné postavení. Nebude mi nkdy vyítáno, že jsem byl spekulantem? A já ji miluju k zbláznní." „Tedy pedevším, kolego, milujte ji moude, ídila
s
si
vlastní
s
rozumem. Za druhé, vyznejte
propustí-Ii vás ze slibu, a
odpovdla. To všechno
A konen,
se
jí,
otažte
pijte mi pak
jste
vlastn
ml již
se,
íci, co
uinit.
na srozumnou, že také zlepšeno, a jedním slovaše postavení mže být vem, kolego, ožete se bez rozpak. Sice vám dlá všecku est, že jste si v hlav vypstoval takové mouchy, ale vzte, že ješt žádný lovk nepišel kolego, dejte
jí
227
ke
mn
s
takovouto vcí na poradu, a že takového
ženicha v celé Praže a v celém království nenajdete.
m
s poátku, že snad se jedná o njaké Ulekl jste kiklavé následky minulého vašeho pomru. V tom však jste uinné jehn, jak vidím. Jdte, žete se, bute šastným manželem. A zpravte mne, než pjdete do kostela. Pijdu se na vás podívat." Dykyta vroucn stiskl ruku šéfovu a porou-
el
se.
Chvíli se za
ním doktor
díval, než slyšel za-
padnout dvee kanceláe, a vraceje se k své práci zahuel pod vousy: „Tohohle lovka by mli ukazovat. O takovém jsem jakživ neslyšel."
nem
XX.
PO HOVORU
Zbytek dopoledne hou, aby
si
prochodil
k závru, že byl
moudrý
ŠÉFEM.
Metodj Dykyta
dokonale promyslil radu svého
S úzkostlivou pesností slovo, jako
S
by
je
mu
Prašéfa.
opakoval každé jeho potžkával, a nakonec docházel si
nezbývá uiniti
a zkušený ten
muž
jinak, než jak
mu
poradil. Zdálo se,
bezdn kráí, kudy jej oi vedou, a pece v jakémsi podvdomí vyhledával ulice, ba chodníky, kudy již nkdy Katynku doprovázel. Bylo mu, jako by šla po jeho boku, a on k ní v duchu promlouvá. Osnoval si tak svou otázku, kterou k ní pi nejbližší píležitosti pronese. Vytváel si nejvhodnjší obraty, které v záptí zavrhoval, aby je jinými, lepšími nahradil, skládal si koncept, jaký ped ním na kanceláském stole ješt nikdy neže zcela
i
ležel. Netušil, že celá
tato slohová stavba, kterou
za svého pochodu tak usilovn buduje, se
hodné
chvíli sesype.
mu v roz-
229
Tak bez cíle probloudil až do dvanácti hodin, kdy mu polední vyzvánní pipomenulo, aby pomýšlel na návrat. Vzpamatoval se kdesi na námstí Staromstském a obrátil se k domovu. Týnské zvony nad ním velebn hlaholily, až to Dykytu za srdce popadalo. Bylo mu, jako by k nmu prodnes promluv mlouvaly: Neotálej, hochu. Dnes s Katynkou, se zbavíš trapné nejistoty. Svrchovaný as, abys nepromeškal chvíli! Nevdl, co ho vede, když se proplétal spletitými ulikami, uhýbaje etným chodcm, kteí spchali z dopoledních procházek k domácím krbm. Nikdy mu ten proud neznámých a lhostejných lidí
—
a
nebyl tak protivný jako dnes. Ale za chviH^u z
nho
vyvázl, zaboil na Vajený trh a po nkolika minuulice. Pohlédl vzhru k tíd Ferdinandov, a tu v místech, kde tušil závod Katynky Pazdírkovy, vychází z krámu ženská postava, zavírá dvee krámové, otáí klíem v zámku a ješt se zadívává do výkladní skín jako na rozlouenou a na shledanou do zítka. Žaluzii nad krámem stáhne ochotný domovník až veer, jako vždy. Dykyta pohledl bysteji, ano, to sama Ka-
tách se octl u Perlové
tynka.
Pidal do kroku, za minutku ji
ujal za paži.
Pekvapena
„Pane Metodji, kde
stál za ní a
nžn
se rychle otoila.
se tu berete?
Pišel jste
mi naproti?*' „Jdu z kanceláe, drahá Katynko, a blahoeím této milé náhod, že se s vámi setkávám."
230
„Z kanceláe?
A tudy?
Ale
to
jest více
než
náhoda. To bylo zamýšleno."
„Nebylo, miláku. Opakuji, že
je to pouhá vámi shledám. Byl jsem v kancelái, ale tomu jest již pes pldruhé hodiny. Chtl jsem promluviti s milým panem šéfem. A k tomu je nejvhodnjší nedlní dopoledne, kdy tam bývá skoro sám." „O em jste s ním mluvil? Týkalo se to taky
náhoda. Nenadal jsem
se,
že se s
mne?"
„Ó vy pedvídavá dušiko! Ovšem že,
i
vás
Oznámil jsem mu, že se hodlám v brzku oženit, a tázal jsem se, nemá-li proti tomu námitky jsem jeho poddaný." „Namítal nco?" „Nikoli, drahá Katynko. Naopak, když uslyšel, že mojí vyvolenou jest dívka, s kterou spatil ped Temi králi na Karlov most, blahopál se to týkalo.
—
m
mi."
„To je zdvoilý lovk, pane Metodji." „Taky šéfové bývají asem zdvoilí k svým otrokm. Ale tentokráte to nebyla obyejná zdvoilost. Bylo zejmo, že jste na uinila nejlepší dojem. Líbila jste se mu." „Hezké od nho. Že mu dávám uctiv dkovat.
A to
bylo vše?"
„Miláku mj,
nechci vás unavovat
každým
s vámi bych rád promluvil upímné slvko, a co nejdíve.
slovem, jež jsme spolu promluvili. Ale taky
Hnte
m
cosi a dost
dlouho
již,
otázka, která se
231
týká veškeré naší budoucnosti, a spíše vaŠí než mé. A rád bych si vyžádal vaši upímnou od-
pov." hodinu asu, projdme se se
mnou mohl dvrnji
ulice je hluchá, a
pak
Máme
ješt skoro spolu. Nevím, kdy byste
„Mluvte, pane Metodji.
promluvit. Jsme sami,
pi tom bude maminka.
již
i smí to taky slyšet?" „Uvádlo by
m
v rozpaky, Katynko milá, a nevím, zdali by paní maminka dobe porozumla. Skoro se obávám, abyste vy sama si mou otázku to
i
kiv
nevykládala."
„Mluvte, pane Metodji, mluvte bez okolk, a já bez
okolk odpovím."
„Drahá sleno Katynko koktával.
Marn
se
"
rozpomínal na
Dykyta
se za-
svj úvod,
jejž
dopoledne byl tak peliv sestavil. Jako by jej zatím byli vtrové rozváli. Jeho nepsaný koncept byl ten tam, nenávratn ztracen. Ani jediná vta si
ze všeho
mu
nepipadla.
„Nuže?" „Drahé moje dvátko, mjte vání. Stojím tu
ped svým
ped
mnou
slito-
uitelem, jenž mi dal nenadálou otázku, jsem to odpovdt.
na kterou jsem nedovedl
doma,
se
vámi, jako jsem stával kdysi
Vdl
vdl jsem to cestou do školy, ale když jsem
ped písným uitelem, byla má hlava jako dutá a v tu chvíli jsem onml. Zahanben jsem se vracel do lavice. Ped hodinou jsem vdl na slovo, co vám chci íci a kterak se vás otáži, jak byste se se octl
232
zachovala k ubohému kanceláskému tovaryši, kdybyste byla bohatá ddika. Tím chudým to-
varyšem
je
Metodj Dykyta, který vám nemže
zabezpeiti žádný blahobyt. podati byste
Vy projevujete
ochotu
mu ruku na všechen další život, ale mu ji taky podala, kdybyste zvdla,
zdali
že je
kdesi pro vás ukryt poklad, jímž byste oblažila
manžela žádoucnjšího, schopnjšího, nikajícího postavení, jenž
lovka
vy-
by vás uvedl do pí-
slušné spolenosti. Zdali byste nelitovala, že jste
na život pikována k muži malého významu, maprostedk, podízené sféry spoleenské? Dejme tomu, kdyby vám odkudsi kynulo jmní, eknme patnáct nebo dvacet tisíc zlatých, zda byste pak svila svj osud Metodji Dykytovi?" „Milý pane Metodji, nemám ani potuchy, co vám vnuká takovouto otázku, ale kdybyste mi dal ješt deset otázek podobných, odpov na uslyšíte, až spolu poklekneme ped oltáem a až se mne otec duchovní otáže, zdali si vás beru z dobré vle a bez pinucení. Uslyší to celý kostel, a bude to odpov, kteráž mi vyplyne z duše a ze srdce, ." ledaže byste do té doby. Tu se Katynka odmlela a na její tvái se objevil úsmv dráždivý, skoro potutelný, který však hned byl vystídán výrazem lítostným, bolestným, až bodl Dykytu do duše. ?'* pronesl v nejvtší tísni. „Ledaže bych „Ledaže byste do té doby našel nevstu jinou, *' s patnácti nebo dvacíti tisíci lých
i
n
.
tém
—
233
Katynka sevela mocí žila zadržeti,
ústa, jako
by
se sna-
co ješt z nich se chtlo vydrati.
„Katynkol" Dykyta se vší silou ovládal, aby to slovo nevykikl, nebo jemu se ulice pece nezdála tak hluchou, jak prve pronesla dívka, a chopil se její
ruky, kterou siln
eli tak spolu, hledíce
Malou chvilku krá-
stiskl.
ped
sebe a zapomínajíce
na všechen okolní svt. Až konen promluvila Katynka: „Nevím, co vás pimlo k tomu, abyste pekvapil takovouto muivou otázkou. A v nedli! Kdy jsem se tolik tšila, jak vám budu vyprávti
m
svém posavadním úspchu, vám mamince. Dykyto, od prvního veera, kdy jste nás navštívil, nemla jsem jiné myšlenky nežna vás. Stou myšo
i
lenkou jsem usínala, s ní jsem se probouzela. Brzy jsem poznala, že máte rád a která dívka by to nepoznala? a jsem pedtím nikdy na vdavky nepomýšlela, hledla jsem do budoucnosti
m
—
s
—
a
velikou otázkou, neklamu-li se
Pak
jste
mi jednoho dne ekl, že
mé
marnou nadjí.
m
milujete, a
zachvlo nekoneným štstím. A byl jste tak vlídný a dobrý k mé mamince, jako byste byl jejím synem tím radji jsem vás mla, nebo v život mi byla matka nade vše. Nkolik nedl nám zbývá, a pjdeme cestou spolenou do posledního dechu, jestli jste nezmnil své smýšlení o mn. U mne se nic nezmnilo, a jestliže objevím njaký poklad, pinesu vám jej a eknu: Zde
všechno
nitro se
—
a
I.
Hernnann, XLII. Pan Koriandl
a spol.
15
234
pijmi, Dykyto, a leží
bu jeho dobrým strážcem.
Ná-
nám obma. Jste srozumn, jste spokojen?'* „Oveko milovaná, jsem šasten!'* odpovídal
Dykyta vroucn, „a
již
mi nemjte za
zlé,
že jsem
vás tak znepokojil. Uinil jsem to z nejlepší vle.
Kázalo mi tak svdomí. A z vás promluvilo zlaté srdce mé drahé, milované Katynky. Blahoslavený ten loský déš, jímž mi napršelo štstí života!** „Poád ješt na nj vzpomínáte? Já jsem se z
nho
tehda tolik netšila, když jsem k
vám
vpadla jako pradlena. Ach, jak jsem se teprv poz-
m
dji stydla, že jste spatil v nedbalkách.** „Byly tak rozkošné, a nemohl jsem si pozdji odpustit, že jsem vás nezlíbal. Ale mla jste tak hroznou zbra, zastrašila jste m.** „Zatím dávno jste se odškodnil, na to zapomínáte?**
„Byly to nejsladší A kdyby nemla
tynko.
chvíle
mého
života,
ulice tolik oí, stiskl
Kabych
vás a zlíbal až k zadušení.**
„Až veer, milý Dykyto,** šeptla Katynka a nahlas ekla: „Ale te, hochu milý, je as, abychom pomýšleli na domov, abychom nepohnvali maminku.**
„Ne, Katynko, tu dobrou duši
si
nerozhn-
váme.**
Po deseti minutách vítala je paní Pazdírková. „Že jdete, tuláci! A kterak to? Každý jste odešel zvláš a spolu se vracíte. To je mi velmi nápadné. A necháte mámu, aby se u plotny opékala.
235
Však pokej, Katynko, až se oepíš, budeš vait a péci ty, a já si budu chodit po procházkách. Abys nemyslila, k
tomu
že jsou jen
mámy
dobré."
„Mne nehubuj, maminko, popadni si Dykytu. mne pozd a pak ješt ml nesmírn na-
Pišel pro
pilno po Praze."
„Jste jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.
Sho tu
parádu,
Katynka ráda
dveko,
a stroj na stl."
Dykyta ješt radji pomáhal. A jejich ruce a prsty se pi tom poád proplétaly, až paní matka houkla od plotny: „Nepopadejte
strojila a
ji
poád
za ruku, pane Meto-
dji, sice budou ze všeho stepy!"
XXI.
MALÁ MEZIHRA. Zatím
co Dykytovi a Katynce ubíhaly poslední nedle svobody, pracovaly pilné dva páry rukou o Katynin výbav. To byla maminka Pazdírková a její pomocnice švadlenka, dávná družka Katynina. Píbytek Pazdírkových zmnil se na ten as v dílnu švadlískou. Když se ráno po snídani ztratila do svého závodu Katynka a když taky Metodj Dykyta byl obsloužen a na cest do kanceláe, tu se matka Pazdírková vytasila se svými plátny a poloviníky, rozmovala, stíhala a trhala, a pak až do poledne vrel šicí stroj, u nhož v horlivé práci sedla milá švadlenka. Stroj umlkal jenom o polední pestávce, ale sotvaže slena Katynka a Dykyta byli po jídle a odešli po svém zamstnámí, rozvrel se znova a hudl svou jednotvárnou píse až do veera. Švadlenka byla u Pazdírk na stravu, aby se dlouhými cestami dom i
a zas
do práce
dlouho
nevdl
zbyten
neomeškávala a dost
Dykyta, co tu dlá ta
cizí
slena,
237
která tak
skromn sedává
na
samém
konci stolu
ostýchav pojídá. Nebo paní Pazdírková ped jeho píchodem velmi peliv ukládala hoa tak
tové kusy do prádelníku a co bylo rozdláno, za-
obšírnými
stírala
vlnnými
šátky.
Stejn peliv
podlahy každý ústižek, a k švadlence, která na její poínání s jakýmsi podivením hledla, íkala rozšafn: smétala
,,
s
Pamatovala
Klárinko, tahle naše práce
si,
není pro žádné všetené oi, ale dokonce už ne pro
mužské. Nevstina výbava má zstat až do poslední chvíle tajemstvím a vbec pro celý svt."
—
Švadlence toto pouení vrtalo hlavou a po krátké
pomlce
pronesla:
vždy
výstavy výbav, milostskín. Sama jsem to vidla na Ferdinandov tíd, už s hotovými monogramy.** Paní Pazdírková svraštila elo. „Ale
se
dlají
i
paní, bývají toho plné výkladní
,,No to je teprv
pkná
zavedenost, Klárinko!
Nic už neschází, než aby do toho posadili taky košilatou
nevstu. Já bych
zakázala. Pamatovala
si
si
nco takového rozhodn to,
Klárinko, až jednou
výbavu pro sebe." „Kdypak na ubohou švadlenu dojde," povzdychla si Klárinka. ,,My jen abychom sloužily bude
šít
jiným."
„Na každou covitá,"
ekla
„Nevte
se dostane,
moude
když
je
hodná a pra-
paní Pazdírková.
tomu, milostpaní. Mohla bych
vám
" 238
vyprávt, jak
to dopadlo
s
naší sestenicí Vopr-
šálkovou."
„Kterak
to
s ní
dopadlo?**
Pronesla tu svou otázku docela
nevinn paní
Pazdírková, jako by na tom ani za nehet nesešlo, ale
i
pece byla dychtivá pokraování. „Náramn smutn, milostpaní, a byla hodná
pracovitá. Já jsem vlastn tehda chodila ješt do
školy a
nerozumla jsem tomu všemu,
ale
tak
le-
daco jsem pochytila a pozdji jsem se všeho do-
vdla. Amálka byla zábav se seznámila to byl
mladík a
dobré
dve a v jedné tanení
mladým lovkem. Urostlý hezký, a taky manýry ml, že to s
bylo na pozamentýra až ku podivu.
Pt
let
chodil
za sestenicí a jina ne, nežli Amálku. Celou rodinu
dm
si to tak myslil. Co jen v tom udržoval a celý v káv tetika provaila, stýskávala si pozdji nebo on každé nedle a ve svátek pišel na svainu a na veee taky chodil, a v každé svátky tam byl
jako
doma
—
—— '
„Pokala, Klárinko, nezapomnla svou e. Oheju a rozdlím kávu, na chvilku šití necháme, posvaíme a dopoví mi to pi tom." Za chvilku postavila na stl dva hrneky kávy s tuným škraloupem a dva loupáky. „Tak, Klárinko, svame. Pi káv se lépe poKde jsme zstaly? Ano, v každé svátky tam byl jako doma. A dále?'* „Nejen to," pokraovala Klárinka, „ale taky peníze si vypjoval. Pedstíral, že se udlá samo-
vídá a poslouchá.
239
statným a že potebuje na stávek a tu zas na šry strýek pjoval, pokud jen mohl. íkával: Dlám to pro dceru. Každému lovku se musí pomoci. Ale co se nestalo, milostpaní? Mezitím vyrstala druhá dcera, Lojzika, a pojednou si milý pozamentýr poal všímat Lojziky. Pravda, íholka byla jako rže, kynula jako kobliha no, scházeli se potají kávala vždycky tetika sesterské to nebylo a pak jednoho dne pišel Vendelín a požádal o Lojziku. Strýek zkoprnl, tetika zstala jako Lotova žena, Amálka hrozila, že se utopí. Ale co mli dlat? Strýek prý mu tehda ekl: Vendelín, oni jsou lump. Pt let mi tahají dceru za nos a pak si pijdou pro druhou. To se v poádných rodinách nedlá. Peníze ze mne mohl mít vytapecírovaný celý tahali, já za a na dracouny
—
—
— —
—
dm
n
i
s
dcerou, a
„A
te tohle?"
vyhodil Vendelína?" tázala se bez dechu
paní Pazdírková.
„I toto!" odpovídala Klárinka, „dal
mu
Loj-
ziku. Co jiného zbývalo? Amálka se mohla uplakat, uzoufat, všechno zoufání bylo marné. Vendelín šel k oltái s Lojzikou. Ale íká se, že Pánbh pee oplatky. Ani na Vendelína nezapomnl. všichni povídali Za ti léta mu Lojzika zemela a sotva minul že to bylo v nebi tak ustanoveno požádal Amálku, aby se ujala Vendelín a rok, pišel jeho osielé dcerušky, aby mu podala ruku." Paní Pazdírková postavila hrneek s kávou
— —
a
ekla hnviv:
240
„Ale doufám, že ta ho
te vyhodila!"
„Vidíte, milostpaní, nevyhodila. let,
Pibývalo
jí
nikdo se nehlásil, ona nemohla na Vendelína
zapomenout, vzala si ho. Jsou prý oba velmi spokojeni a strýek íkává: Ano, takových kdyby
ze
bylo! Živnost
mu dobe
jde,
dceruška
šastn
vy-
te zas kyne Amálka samou spokojeností. Nkomu se všechno v dobré obrátí, jen je teba
rstá, a
pokat." ,,Ano, nkomu se všechno v dobré obrátí," ekla v hlubokém zamyšlení paní Pazdírková. V duši se jí zdvihla vzpomínka na nebožtíka To-
„Nic takového nemže potkat naši milou Katynku. Náš pan Metodj je hodný pán a má ji k smrti rád. Za kraouko bude Katynka šastnou biáše.
panikou."
„To tázala se
je ten
pán, který sem chodí
skromn
Klárinka,
a
již
obdvat?"
ze všeho chováni
v rodin vyrozumla, kterak vci stojí. „Ano, Klárinko, to je ten pán, náš milý Metodj." „Takového bych si taky vzala," pronesla zálibn Klárinka. „Pála bych jí takového, Klárinko, ze srdce pála. Však doufám, že s ním bude Katynka
muž jako dobrá hodina. A jak má Sndl by ji samou láskou." „Štstí pro Katynku, že nemá žádnou mladší
šastna. To naši
je
Katynku
rád!
sestru."
„Myslí, Klárinko?
Na
to
jí
eknu, že by mohla
241
mít sester
pl
tuctu a byla by
milý pan Dykyta
„Ale za to
komu
jí
dobe vdl, koho
kolo se vesele
si
jedinou.
upímn
Náš
oblíbil."
ušiju košilky, jaké jsem
neušila/' pronesla
nesla prázdné
pece
ješt
ni-
Klárinka; od-
hrneky, pisedla ke stroji a jeho rozvrelo, jako by horliv pizvuko-
valo.
Paní Pazdírková se
vdn dívala, jak hoto-
pibývá a vzpomínajíc na Amálku a Vendelína byla naplnna blahým mateským vdomím.
vého
díla
XXII.
v Poád
PEDVEER
SVATBY.
ješt paní Pazdírkové a její pomocnici Klánotný kus práce a od poloviny srpna
rince zbýval šily
ob jak o závod.
„Nehnvala se Klárinko," pronesla k ní jednoho pondlka paní Pazdírková, „ale ekla mamince, aby se na ni nehnvala, zdrží-li se u nás trochu déle naveer. Máme toho ješt kupu ped sebou, musíme to strhnout, a tedy snad se maminka nebude hnvat, pijde-li o chvíli pozdji k veei. Ne, Klárinko, ješt lip jí to povím. Bude veeet u nás, aby maminka nemla zbytené starosti. Natáhneme si den o njakou hodinu, do soboty musíme být ažúr. Však naše Katynka taky píliš dom nespchá, zdá se mi, že chodí veer po zavení krámu s ženichem na procházku. Nu, si chodí, aspo si tak spolu zvyknou toho je poteba. Aspo je pak po svatb nebudou lidé tak okukovat."
—
a
i
243 s návrhem paní Pazdírkové srozumna. Byla astji povolávána k šití v domácnostech, ale nejlépe se jí líbilo u Pazdírk,
Klárinka byla
zcela
kde
dobe
a
syt
pojídala a
mnohdy ješt kousek
njakého peiva si dom odnášela, ímž se své mamince velmi zavdovala. Krom toho pokládala tuto svou práci za pátelskou službu,
dávnou družkou
ponvadž
uení. Sedáskoro v stejný valy u bývalé mistrové vedle sebe, den se vyuily a ob mly celkem stejné nadje do
Katynka byla
její
z
Katynka již jest u cíle, Katynka již má závdek, ale taky Klárinka bude jedpaní. Zaídí si šití, švadlíství a dne vlastní noho oddává se nadji, že ji pak bývalá kamarádka bude posílat zákaznice. To jest pi dobrém jejím srdci velmi pravdpodobné. Tak se stalo, že Katynka pi svém návratu nejednou zastihla Klárinku v plném zamstnání a když bývalou družku skoro až plísnila, že se ješt života.
svj
vlastní
moí pi
šicím stroji, odpovídala Klárinka:
„Katynko drahá, pro koho bych lat,
to
mla ud-
když ne pro vás?**
„Ale co maminka doma? Nemá o ni strach?" „Ne, naše maminka ví, že jsem v dobrých rukou a že se jí neztratím. A ví, pro koho pracuju a tak ráda pracuju."
po takové odpovdi usmála, pohladila Klárinku po hlav a slibovala: „Až ona bude potebovat, pak zase já jí pomohu. A až se bude vdávat, pak jí udlám klobouk,
Katynka
se
244
bude každá panika závidt. Podle paížského modelu." „Ne, Katynko, nco takového by se pro mne ani nehodilo. Vezmu zavdk s pražským modelem. Pro mne nepijde takový pán, jako je pan Dykyta. Maminka mi vždycky slibuje ševe.'' ,, Maminky málokdy mají nápadníky v kapse, Klárinko. Snad pece taky ví, že se satky uzavírají v nebi.** „Vezmu si každého, kdo jen bude k svtu, Katynko. A hodný. To jest hlavní vc. Až se pihlásí, svím se vám, abyste mi ho schválila. Mla jste vždycky zdravé oi." „Ráda posloužím, Klárinko, tu je na to ruka." Dívky si podaly ruce a upímn si je stiskly. Smlouva byla zpeetna. Konen ubhl poslední týden a v sobotu dlala paní Pazdírková se švadlenou poádek. Svdomit spoítala všecky dny práce, vypoítala mzdu a vtiskla Klárince ješt ti stíbrné zlatníky Že
jí
do ruky.
„To
je
nad ujednání," bránila
se Klárinka.
„Ne, Klárinko, to je za její poctivou práci. jí nezapomenu, jak ochotn mi pomáhala. A ze srdce jí peju, aby taky brzy byla nevstou. Dobe je lovku, dokud je doma u maminky, u tatínka, ale nakonec je pece nejlíp, když mže hos-
Nikdy
podait pro sebe." Katynka švadlenku Dykyta jí dvorn podkoval.
vdn
políbila a
taky
245
A potom
rodinka chystala k veei.
se
Paní Pazdírková ješt dlouho pohlížela na
dvee, když už povzdychla si:
se
dávno za Klárinkou zavely, a
,, Hodné dve, ochotné a pedobré. Ze srdce bych jí pála, aby taky brzy byla pod epekem. Není dobe, když dve pestárne.*' „Klárinka nepestárne," ekla urit Katynka, jako by to etla z planety. „Obávala ses taky o mne, že pestárnu? A vidíš, už vypro-
m
vodíš.*' ,,
Nemla
pisthoval
se k nám do domu Však kdyby nám tenkrát ne-
jsem potuchy, že
ženich.
bylo nateklo do svtnice, milá holka, nevím, ne"
vím
taky milý Dykyta se nám tak nezdvoile pedstavil." „Katynko, Katynko," zasmál se Dykyta, „všecko dobré pichází shora!" „A kterak nazvete, co pišlo zdola?" ,,Ach, má drahá oveko, všechno bylo ízením osudu! Moje vdnost nebude mít konce." ,, Necht eí, dti, všechno se to ukáže, a sednte k veei." A když usedli, sepjala paní Pazdírková ruce ,,Ale to jen
tém zbožn: „Posledn veeíte u mámy.
a pronesla
Zítra budete ho-
dovat ve svém." a
Slzy jí vyhrkly z oí. Utírala hovoila pohnuta:
je bílou
zástrou
246
„Nikdy nezapome na tento veer, Katynko. Nikdy se nevrátí, a kdybys pekla samé bažanty, s
takovou láskou
chovej ve žila
já
ti
vdné
je
nikdo nepinese na stl. Za-
pamti matku,
do posledního dne."
která
doslou-
ti
m
„Nepla, maminko, sice taky rozpláeš, a bych dnes nerada plakala. Myslím, že mne to
eká
zítra."
Dykyta
hladil
„Oveko má inou jen
Katynku po hbetu ruky.
oí vy-
drahá, kéž se z vašich
slzy radosti, kdykoli se rozpláí.
I
ty
vám
bude osoušet váš milující cho." „Bude-li vždy pi tom .. ."
„Poznám vždy, zdali jste plakala, tebas bych pi tom nebyl. A te, milé ruce mé, chopte se vidliky a nože a krájejte. Maminka nám zaala plativ, ale smjte se, oi moje!" i
Katynka
se
chápala píboru, ale
chvly. Nedovedla
její
ruce se
se ubránit pohnutí.
,, Odpuste mi, dti, ale ješt nerozumíte srdci mateskému. Vynasnažím se, abych se smála, ale
nevím, podaí-li se mi to."
Mlky
pojídali, a skoro již dojídali,
když
se
v pedsíce ozval zvonek.
„Kdopak
te
ješt, tak
paní Pazdírková a vzchopila
pozd?"
se.
podivila se
Nkohk
krok
do pedsín, skípnutí klíe a do
zaznl
hlas:
drobných
pedsíky
„Bydlí tu paní Pazdírková?" „Stojí ped vámi, a ím mže sloužit?"
247
„A
bydlí tu slena
Katynka Pazdírkova?**
„Bydlí, bydlí, ješt do zítka slena Pazdír-
kova, od zítka paní Dykytová.**
„Mám
jí
nco
odevzdat,** dodával
neznámý
povdomý. do pedsíky.
hlas. Avšak Dykytovi byl hlas velmi
Katynka již chvátala „Tu je sama," hlásila
se,
„a medle co a od
koho?"
„Mám
uctivým poruením od pana doktora Votruby, do vlastních rukou." se vzchopil i Dykyta, div židli neporazil, a kvapil ze svtnice. Ale než dobhl, dvee pedsíky se zavely a Katynka s mateí se vracela. Dykyta pece ješt dvee otevel a zvolal za poodevzdati toto
s
Te
slem, dusajícím již se
schod:
„Kohoutku, že dává slena Katynka uctiv a srden dkovat, a sama se pijde podkovat." Kdosi ve schodišti mávl kloboukem a vykikl: „Vyídím, bute zdráv, pane Dykyto. Tedy jsem správn doruil, výborn!" „To byl náš písa," pronášel Dykyta všecek pekvapen, vstupuje zas do svtnice, „to posílá náš doktor,
šéf.
Katynka liv,
ozdobn
se snažila
Ukažte, beruško."
tiskla
v rukou malý balíek, pe-
zavinutý, peetí opatený. Ale
již
rozvázat hedvábnou stužku a rozvi-
nout obal.
Na dlani se jí objevila plochá krabika. Katynka stiskla péro, víko odskoilo a v pouzde se zaskvl okrouhlý pedmt.
248
„Hodinky!" vydechla dívka. „Zlaté hodinky!'' pidala matka Pazdírková, nahlížející dcei pes rameno. „Remontoárky!" doložil Dykyta. Tíha pouzdra s hodinkami pemohla Katynku, že musela usednouti. A te teprv se jí rozechvly ruce, že sotva mohla šperk dobýti ze schránky. rty, z nichž vydechla jen dv Roztásly se jí i
slova:
„Zlaté hodinky!''
Dykyta
sáhl po navštívence, která byla
pi-
pojena a etl: ,,Milé, šastné nevst mnoho štstí na všechnu budoucnost peje Dr. Vilém Votruba, advo-
kát."
„Mj
milý, drahý šéf!
a kavalírské.
To
jest
velmi dvorné
Bu nám dlouho zdráv!"
se perlily slzy po tváích. A paní Pazdírková mžikala a polykala. „Dceruško, vidíš, máma plativ zaala a již taky spouštíš moldánky. Jen pla, pla, to jsou
Katynce
slzy radostné a co
jsi
dostala, stojí za ne."
,,Moje dávné pání, zlaté hodinky!" vzlykala
Katynka. „Jak jsem ,,Svou
duší,
je zasloužila?"
svým srdcem,
milá!" horoval Dykyta.
„A je
šeho života šastna. Šlechetný
lovk! Nikdy mu „Ten nás
to
vším,
dvenko
každá hodina va-
mj
šéf!
Vzácný
nezapomenu."
pkn rozbreel," osoušela slzy paní
Pazdírková, „ale podailo se
mu
to."
249
Katynka nepetržit sledovala rafiku hodinek, poítala vteiny, minuty. Náležely k nejšast-
njším minutám dosavadního jejího života. Nebo dar advokátv svdil taky o tom, jak si váží Metodje Dykyty.
I.
Hemnann, XLII. Pan Koriandl
a spol.
16
XXIII.
TROCHU PLACE v obou PATRECH. oloupkové hodiny na starobylém prádelníku odpl desáté. Metodj Dykyta, který do té chvíle s Katynkou potichu hovoil a vlastn jen bíjely
odmlel se náhle a sáhl po svých kapesních hodinkách. Znamenalo to, že chce odejíti. „Co to?*' skoro se ulekla Katynka. „Kam šeptal,
odcházíte?''
dom
„Nu, pjdu, dveko zlatá. Pipozdívá taky si ráda odpoinete, naše milá maminka. Zítra musíme být asn na nohou. Máme dalekou cestu ped sebou, až na konec života. Taky se na ni musíte pipravit." „Ne, Metdku milý, neodcházejte ješt. Jsem poslední veer u maminky, poslední veer doma. se,
i
m
posete ješt. Chci mít vzpomínku na tento veer, vzpomínku hodn pronikavou. Nikdy už nebudu doma, a kdyPopadá
za srdce jakási tesklivost,
bych žila padesát let. Vy ten pocit neznáte, milý Metodji, vy jste muž. Kam vás kdy život usadil,
251
tam
doma. Ale dívka! Ta
jste byl
rodné a rodinné hnízdo,
kým
nhož
z
má
jen jediné
neodchází
s leh-
srdcem.**
Dykyta
se lehce zasmušil, pohladil
Katynku
s nžnou výitkou zticha ekl: mne nebudete doma, holubiko milá?** Upela na zraky plné oddanosti a rovnž
po ruce a jako ,,U
zticha odvtila:
„Navždy
— navždy,
Dykyto drahý. Nehn-
vejte se na mne.**
Tu
se ozvala také paní
Pazdírková:
mámu budeš mít o patro níže. Kdykoli se ti zachce, mžeš k ní nebo ona k tob. Až do omrzení.'* ,,A
„Ne, maminko
naše,** pronesl s
drazem Dy-
kyta. ,,Vy nás nikdy neomrzíte, ani dceru svou, ani
vdného
syna.**
Katyniny zraky
zvlhly.
„Opakuji, Dykyto milý, nehnvejte se na mne. Doufala jsem, že porozumíte mému rozpoložení v tento poslední veer. eká mne veliká
zmna,
i
vás, a proto
mla
býti ta chvíle veselejší.
Ani Klárinku jsme nemli propouštt, ani pana Kohoutka. asem je dobe, když do rodiny zapadne cizí živel. Tším se, že mne Klárinka zítra doprovodí, byla to vždy
má
nejmilejší družka.**
„Klárinka pijde?** otázala se matka. „Ano, požádala jsem jí o to. Ochotn slíbila a tší se. Pevn se domnívá, když doprovodí ne-
vstu k jí
oltái, že
ze srdce,
aby
pak také nezstane na
se
jí
to splnilo.**
ocet.
Peji
252
„Škoda, dceruško, žes to neekla díve, aspo dokud zde byl pan Kohoutek. Takto bude Klárinka lichá, a to nemá pi oddavkách být.'' Dykyta ekl s úsmvem: „Doufám, že v tom bude pomoc. Doufám, že zde pana Kohoutka ráno ješt uvidíme. Je to hodný hoch, ale trochu zvdavý. Rád všechno vidí, pi všem musí být. A když ne k nám, do kostela jist pijde. Již aby vidl nevstu. Kdypak se mu hodí, že se kanceláský spolutovaryš žení." Za hovoru tak uplynula další plhodina, ale pak již se Dykyta zdvihl k odchodu. Poceloval ruku nastávající tchyni své a pistoupiv ke Kai
vroucn ji objal a políbil. „Spte sladce, dušinko drahá. Nech vás
tynce,
sny nejkrásnjší. Zítra
letují
již se s
ob-
vámi neroz-
louím, zítra s vámi zstanu jako vrná stráž, a pak po všechny další dny a veery. Budete spokojena?"
Katynka odpovídala
toliko zraky svými a Dykytovi ruku. Chtla mu i na
pevn
stiskla
schody
posvítit, ale toho
políbení,
dvee pedsín
Metodj
nedopustil.
Ješt
za ním zapadly a šastný
ženich cupal do tvrtého patra.
Po pamti odemkl a zamkl za sebou a již v pedsíce rozžehl pipravenou svíku, která tu veer co veer na polici na nho ekala. Vstoupil do svtnice, postavil svícen na stl uprosted a rozhlédl se prostorem. Pekvapen stanul. Jeho staré
lžko
blíže
kamen
zmizelo, místo
nho
stála
253
tu
dv
z nichž
slední
lžka nová, lesknoucí se jako zrcadlo, peliv odestláno. To bylo popíslušenství výbavy nevstiny, dar paní jedno bylo
Pazdírkové.
Dykytovi vyhrkly slzy
„Maminko milá, tiskl dlan na oi.
z oí.
starostlivá!**
zvolal a
pi-
Setrval tak chvíli v tomto postoji, uhranuje
mocnému pohnutí a nemoha je pemoci. „Kde jsi ty,** vzlykal, „drahá má nebožko maminko, pro ses nedokala zítejšího radostného dne, abys ty mn požehnala a žen mé nejmilovase
i
njší, která
by
ti
byla dcerou nejoddanjší!
Pro
mi odešla! Pl života bych za to dal, kdybych t zde mohl uvítat.** Dykyta usedl na lžko a hlava se mu v dlaních roztásala. Chvíle míjely, svíce na stole dohoívala, oteveným oknem vanul do svtnice vlahý srpnový vzduch, kdesi v dáli snášely se údery jedenácté hodiny. Svíce dohoela, konec knotu se zhroutil, zaadil, a teprv pak se Dykyta vzchopil, aby se odstrojil. jsi
Dykyta se nemýlil, pan Kohoutek se zrána aby šastnému ženichovi blahopál nejen
dostavil,
za sebe, ale také
jménem všech kanceláských
pra-
covník. ,,Však z nich
nkoho
uvidíte v kostele,
doufám. Byli by pišli všichni,
ale
to by
pevn
bylo ui-
254
nné
obležení. Myslil
lidu, policie
A
by kdekdo, že
zde tábor
je
by zakroila."
podával Dykytovi mohutnou
kytici.
„lovíku zlatý," dkoval Dykyta, „í je tohle nápad? Kytici nevst podám já, ekám ji každé kvtináe. Ale pokejte, snad
chvíle od
marn
neuvadne. stojn ponese."
Vzpomnl
Znám
jednu dívku, která
šel
ji
d-
tu na Klárinku.
„Poslyšte, kolego drahý,
byste
ani vaše
na svatbu.
I
vy jste v parád, jako
bílou kravatu jste
si
uvázal.
Dobrá, zatýkám vás, budete mým poboníkem. Chcete být spoleníkem hezké, milé sleinky? K ni-
emu vás
to nezavazuje, jen prosím, abyste
popletl hlaviku. Je to
pijde bez páru.
Niím
se
A vy
jí
ne-
pítelkyn mé nevsty
a
docela elegantn vypadáte."
Dykyta Kohoutkovi tak nezavdil,
jako milou, hezkou sleinkou.
„Na tu jsem štír!" vykikl. „Nekite tak, kolego. Je-li taky pod námi okno otevené,
uslyší vás a uprchne."
Ale Klárinka pišla až za hodnou
chvíli,
p-
vabn upravená, a když jí Dykyta nenadálého prvodce pedstavil, byla s ním zcela srozumna. Dykyta se na chvíli ztratil, aby zavolal dva fiakry, a než odbíjela osmá hodina, hrely vozy ke kostelu. V prvním sedla šastná matka s obma mladými lidmi, v druhém Dykyta s Katynkou. „Myslila jsem, že bude Klárinka lichá," povídala paní Pazdírková, „a
te
jsem sama lichá."
255
„Milostivá paní," povídal Kohoutek, „velmi
asto bývají paniky tchyn liché, ale v tomto pípad není tomu tak.*' Paní Pazdírková ani neporozumla, jak to Kohoutek míní, a po chvilce broukla: „Doufám, že to v kostele nebudou protahovat, ráda bych byla co nejdív doma. Musím vait obd.
Budu mít hon." „Milostpaní," hlásila se Klárinka,
„nemjte
žádnou starost. Až se vrátíme z kostela, pjíte mi zástru a já vám pomohu pi vaení." „A co u vás doma, Klárinko?" ,,Doma jsem ekla, že se tak hned nevrátím. Napadlo mi, že bych mohla být njak užitená." „Bože, Klárinko, ona je moudrá holka. Taky se že hned nevrátí. Když bude vait, musí nám pomoci taky sníst. A tuhle mladý pán? ekají vás nkde k obdu?" „Abych ekl pravdu, milostpaní, nic o tom nevím. Když táhne k poslednímu, ani já už na nj
nkdy neekám." „Tedy mladý pán s námi taky poobdvá. To bude mít ženich radost." ,, Kdybych vdl, kde všude by mli takovou radost, vypovdl bych hned své pedplacení u Rajtknecht, milostpaní." Klárinka se chechtala do šáteku. Její rytí se jí líbil. Ale taky paní matka byla se svým novým hostem spokojena. Koí ponenáhlu krotil kon, aby nepejeli:
256
Úastníci vystoupili, vcházeli do kostela.
A
netr-
valo ani hodinu, když zas vycházeli.
Katynka byla mladou panikou. Ješt na prahu kostela jí Dykyta
líbal
ruku:
„Milovaná duše,
jste
má/'
,,A vy mj. Nic už vás nezachrání." „Díky Bohu!** dokonil Dykyta. ,,
Sedejme, sedejme,** hartusila paní matka.
„Musíme
postavit na
obd. Ješt
pomocnici.'*
Katynka tiskla Klárince ruku: „Duše dobrá!'*
štstí, že
mám
XXIV.
OTCOVSKÉ NAPOMENUTÍ DYKYTOVO
KOHOUTKOVI.
Bylo po oddavkách, z kostela sv. Štpána odcháhoufem diváci, kteí se byli shromáždili k tomu
zeli
divadlu lákavému, z nichž sotva kdo znal ženicha
oddavky vždy budí úastenství veejnosti. Starší paniky zalátají tu vždycky do vzpomínek na svj slavný den, kdy pistupovaly k oltái po boku svých vyvolených, a mladé dívky
a nevstu. Ale
vmýšlejí se nedaleké,
s
vroucím
páním
kdy taky nastoupí
do budoucnosti, kéž
cestu podobnou, plny
úvah a nadjí, že jejich cesta bude poátkem nového a šastného života. Koáry hrely níže k Václavskému námstí, a nejedná ruka ze zástupu na schodech kostelních se zdvihla za nimi a kynula za svatebany, jako by jim žehnala na veškeru další pout. Tyto projevy bezdného blahopání neunikly i
paní Pazdírkové, jejíž rty šeptaly:
„Dkujeme vám, bh!'*
lidiky dobí, dejž to Pán
258
Matka byla naplnna hlubokou vdností k Vyšší moci, která jí dala dokati tohoto dne, a s ostychem se dívala po mimojdoucích, kterým neuniklo, že tyto dva koáry odvážejí svatební družinu. Vždy Katynka mla skromný a do vlas nenápadn vpravený myrtový vne-
skoro plaše,
ek
a všichni ostatní úastníci po zelené snítce
na prsou. Paní Pazdírková svírala v pravici batistový
šáteek a co její sice jí
na
byly
chvíle jím již
pejíždla oi a elo. Oi mla pocit, jako by se
suché, ale
asy zavšovala lehounká
mlha, která se stále
To bylo pomyšlení na
vlastní jízdu do ko-
vracela.
stela nkdy ped dvacíti lety, po boku Tadeášov. V srdci a v duši nebylo jí tehda veselo a jen nesko-
nalá shovívavost milého Tadeáše penášela
ji
ze
všech minulých útrap do nového, klidného života.
Katynka neskonale šastnji se dnes vrací chrámu Pán, nemajíc ani potuchy o tom, co pro-
Její
z
trpla
matka. povozy stanuly ped vysokým domem a svatební prvod vystupoval výše. V prjezde uklánla se zdvoile paní domovnice v nedlním úboru a uctiv vítala svatebany a hlavn Katynku a Dykytu: „Dej štstí, mladá paní! Mnoho zdraví, její
Konen
bh
milostpane!**
A
druhém pate -otevely se dvee chodbu vystoupily dv dti, hola chlapeek, každé s košíkem kvt. Drobkdesi v
píbytku
ika
a na
259
vybíraly z košík kvtiny, postýchodbu a schody do patra vyššího a volaly
nýma rukama laly jimi
tenkými hlásky: „Nazdar! Nazdar!" Za dtmi objevila se postava mladé ješt paní, pívtiv kynula hlavou páru manželskému a pak vystoupivši na chodbu podávala obma ruku a blahopála: „Nic nežli štstí na spolenou pout a nekalené zdraví, do sta let!"
Sousedské toto uvítání Katynku nesmírn poDkovala upímným stisknutím ruky, d-
tšilo.
koval Dykyta
i
paní Pazdírková, a Katynka, do-
honivši na schodišti
ob
dti,
vroucn
je políbila.
Nenadálá ovace velmi ji dojala. Dykyta pevn rám Katynce a zašeptal: „Dušinko milá, roh Štstny nám vstí radostnou budoucnost." Nahoe již chrastila matka Pazdírková klíem v zámku, odemkla, probhla pedsíkou, vstoupila do svtnice, a sotvaže za ní vešla Katynka, sevela ji v náru a volala: „Vítám t, paniko mladá, vítám vás, milý pane synu. Bute spolu jedna duše, jedna mysl do
stiskl
posledního dne!"
„A vy
s
námi,
maminko drahá," dodával Dy-
kyta.
matce stídav ob ruce a zase hrudi. A v prudkém hnutí mysli chvjným hlasem pronášela:
Katynka
líbala
skryla hlavu na
její
260
m
matiko zlatá, že jsi ,, Dkuji ti vroucn, pivedla na svt, dkuji ti za všecky chvíle pée vedla životem až po dnešní a lásky, s jakou jsi den, dkuji ti za to, že odevzdáváš milému Dykytovi, a zpsobila-li jsem ti nkdy starost a dokonce bolest, již mi všecko odpus. Nemla jsem nkdy ze všeho rozum, ale srdce mé vždy bylo láskou k tob naplnno. Nemla jsem nikoho krom tebe, a te mám tebe a Dykytu. Budu ti do smrti
m
vdnou
m
dcerou."
Paní Pazdírkové se rozdrkotala brada.
Obma
rukama uchopila Katynku ža hlavu, a líbajíc ji na rty na tváe dodávala v mocném pohnutí: „Bu mu hodnou a poslušnou ženou, dceruško milá. Nikdy jsi mne nežarmoutila a která matka by to svému dítti vzpomínala! Byla jsi má jediná.'* Batistovým šátekem stírala si slzy, osoušela i
—
na tvái Katynin a náhle se rozpomenula na povinnost hospodyn: „Ale te, milá Katynko, musím si hledt plotny. Jdte si na chvíli nahoru, ukažte panu Ko-
je
i
houtkovi a Klárince své hnízdeko, a pak mi Klárinka pijde na pomoc. Jdte, jdte.''
Hlavn pan Kohoutek toto vyzvání uvítal, nebo si pi tomto dojímavém výjevu rodinném pipadal jako páté kolo u vozu. Ale nelitoval toho. kolegm v kancelái vrn vyprávti, co vše se o svatb pana Dykyty udalo. Byl po prvé úastníkem svatby a usuzoval, že je to taky kousek dobré zkušenosti. Hledl po oku na Klárinku Zítra bude
261 si, že by bylo velmi hezké, kdyby za podobných okolností stál ped její maminkou. Klárinka je docela kloudná dívina. jí podal dvorn rám a již s ní kráel za mladými manžely o patro výše. Tentokráte Katynka, než vstoupila do píbytku Dykytova, pokižovala se a rty její se pohnuly, jako by cosi šeptaly. Na prahu svtnice ji
a myslil
Te
Metodj vroucn „Vítám
vás,
objal a pronesl:
mé
srdce milované, ve své a vaší
domácnosti. Posud jste ke
mn picházela jen jako
píbytek vítá jako paní a vladaku. Bute zde šastna a spokojena.*' „A vy se mnou, milý Metodji,'* odvtila Katynka, „pokud nám zde bude souzeno bydleti.'* host, nyní vás tento
„A pod námi bude hospodaiti
naše milá ma-
minka."
„Chudák maminka," ekla lítostiv Katynka, „bude nyní opuštna." „Nebude opuštna, dušiko," namítl Dykyta; „uvidí nás každý den zrána a v poledne a veery budeme tráviti s ní. Bude nás mít až do omrzení." „Nikdy maminku neomrzíme," ekla Katynka s plným pesvdením a jakousi lehkou výitkou. „Ach, zde
je to
krásné," povzdychla Klárinka,
otevenému oknu
a hledíc do zahrádek vpravo vlevo. „Vzduch a svtlo a kousek pírody k tomu. To je v Praze vzácné. Jste zde jako na letním byt."
pistoupivši k i
262
„Ale taky
bouky tu máme z první ruky a pod-
zimní lijavce."
Když
smvem
Katynka
to
pronesla, podívala se
na Dykytu, který
jí
stiskl
s
ú-
ruku.
„Už ne, miláku mj. Už jsou okna spravena a pevn piléhají. Stail nám jeden lijavec a vykonal šastn svj úkol.'* „Co vykonal ten lijavec?** tázal se zvdavý Kohoutek.
„To
rodinné tajemství, milý kolego, které
jest
vám náhoda nkdy odhalí. Postarejte se o podobný byt a o stejn pvabné sousedství o patro
snad
níže. Ostatní se dostaví
samo sebou."
Kohoutek šeptl ke Klárince: „Víte, co
v tom
jest?**
„Nevím,** šeptla taky ona, „ale vyptám
se.'*
„Nezapomete, sleno Klárinko. Mohlo by
nám
to být dobré.**
Klárinka vykulila oi. Kohoutek
po prvé a
Po
již
íká nám. To
chvíli se
jest
njaký
vidí dnes
ostrý hoch.
Klárinka rozpomenula:
„Vždy já mám jít pomáhat ení. Tedy už abych
Kohoutek
ji
se
milostpaní
pi
va-
šla.'*
toho chopil:
„Nemžete mne pi tom njak potebovat? Šel
bych
Tu
s
vámi.**
Dykyta: „Ne, kolego Kohoutku, tam není práce pro vás, pekážel byste jen anebo nco rozbil. Poradím vám jinak. Já se te vydám se svou panikou na malou se vložil
263
procházku Prahou, trochu se pochlubit. Chcete jít s námi? Bude nám pak lépe chutnat. Pjdete?** „Ze srdce rád, pane Dykyto. Slena Klárinka
by nemohla
jít s
námi?**
„Slyšel jste, že slena Klárinka bude nápo-
mocna pi vaení.** „Tedy pojme,** vzdával
se
horkokrevný Ko-
houtek. „Škoda, taková krásná nedle!**
Kdy
se
mi to zas tak hodí?**
Dykyta pistoupil ke Kohoutkovi a zamumlal
mu
do ucha:
poestný úmysl, tedy každé nedle. Nezapomete, že jsem vás varoval, abyste jí ne„Máte-li
popletl hlavu. Je to dívka z livé a
ádné rodiny
a
má pe-
písné rodie.**
„To
Kohoutek stejn mumlav. „Písní rodie jsou pro mladé muže je
chyba,** odpovídal
utrejch.**
„Ale blaze dívkám, nad nimiž bdí. Kohoutku,
bute rytíem.** „To se vám ekne, pane Dykyto. zlatkami
Ale
s
ticeti
msín je tžko dlat rytíe.**
„Vynasnažte
se,
abyste
ml
více.
Zatím piln
studujte.**
„Ano, a do té doby zešedivím. A z Klárinky pak bude stará panna.** „Ne, Kohoutku. Klárinka se zatím provdá za
njakého ádného
živnostníka. Klárinka jest obrat-
ná a pilná dívka, s kterou dobe pochodí, komu podá ruku. Klárinka není stvoena pro chvilkové
264
dobrodružství. Nejsem vám poruníkem, ale pravím vám to jako starší bratr.*' Katynka zatím byla pistoupila k zrcadlu mezi okny, sala s úesu šetrn zelený vínek, tajn na vtiskla políbení a vložila jej do píhrady skín
na blostné prádlo své. Vrátila dila
k
svj úes, pipjala
si
se
k zrcadlu, uhla-
klobouek
a obrátila se
obma mužm skryt hovoícím: „Je
libo,
pánové? Jsem pipravena,
mžeme
jíti/'
Všichni ti sestupovali se schod. Katynka
matiny a zvolala: Jdeme na chvíli vas k obdu. Klá-
jen vstrila hlavu do svtnice
„Mamiko, na okrášlit
shledanou!
Prahu a vrátíme
se
nám nezkazila. Do dvou jsme doma." bych vám dala, cikáni," volala paní Paz„Já
rinko, nic
dírková. ,,Do jedné hodiny, jako vždy! Nezavá-
djte mi nový poádek. Mladý pane, pipomete jim domov, a že na vás na všechny
ekáme."
vykonám, co porouíte, nebupehlasován. Jsem v menšin. A pan Dykyta
„Milostpaní, du-li
se dnes
ujímá velení."
Dykyta správn pijde
a pivede nejen pana Kohoutka. Leda by se nám cestou ztratil. Dáme na nj pozor." Katynka se upímn zasmála, když to povdla. Mrkla šelmovsky na Klárinku a dodala: „Pivedeme ho, pivedeme." Klárinka se zapýila a horliv míchala jíškou.
,,Pan
paní Dykytovou, ale
i
XXV.
U TABULE.
Pyšn si
n
vedl
tiskl její
Dykyta milou Katynku Prahou, pev-
rám
k boku, a když
se octli
na Fer-
dinandov tíd, pátrav se rozhlížel vpravo vlevo, aby ani jedinou známou postavu nepropásl. Pes
hrd pozdravoval, povdomou tvá spatil, nebo úklonou upímným úsmvem dkoval, když byl kým-
tu chvíli sahal po klobouku a
jakmile jen a
s
koli
díve pozdraven.
Byli to
hlavn
klienti jeho
taky pánové z jiných kanceláí. Dykyta v Praze neml. A jedné chvíle zašeptal ke Katynce: „Do zítka zví pl Prahy, že ta sliná osbka, která jde po mém boku, je drahou ženuškou Metodje Dykyty a já šastným jejím chotm.'* „Což to máme na ele napsáno?'* odpovídala stejn šeptem Katynka. „Kterak to uhodnou?*
šéfa, ale byli to
Mnoho
jiných známostí
„Ponvadž
bez ostychu
tídou Prahy, drahé I.
poup
Herrmann, XLII. Pan Koriandl
kráíme
nejživjší
mé. Ostýchaví milenci
a spol.
17
266
zpravidla vyhledávají ulice ústranní a nejradji
koniny
by unikali všeteným nebo lidským, pokud nemají
zapadlé, kde
zrakm
dokonce slídivým
naprosté jistoty, že spolu
hrdinové mého rázu ,,
Vyhledával
povídal
s
pjdou k
s
taky nkdy podobné kondráždivým úsmvem Katynka. pevn rám mladé ženy a od-
stiskl
úsmvem:
„Neml
jsem
s
kým, srdce mé, ješt
tehda na obzoru života nezjevila Katynka. s
m šastný
tou
osud svedl, staila mi
její
jenom na
naši zimní procházku
se pokládal za
mrak
a veer.
se
mi
A když blízkost
Vzpomete
a nezatoužil jsem po dravé veejnosti.
jsem
Aspo
oltái.
tak poínají."
jste
iny?'* otázala se
Dykyta
si
vánoní. Kterak
šastna, že nás kryl zimní sou-
Ml jsem
jen vás a byl jsem nejbla-
ženjším lovkem."
„A
já byla zmrzlá jako
rampouch, pamatu-
jete?"
„Byl bych vám tehda zlíbal studené nožky do nad námi stála ostražitá maminka." „Naše milá maminka! Chránila svou dceru,
roztáni, ale
jak jen dovedla. Jste
jí
za to
vden?"
„Celým srdcem svým, dušiko milá. A dnešek mi pipadá, jako bych táhl vítzným pochodem s
nejsladší koistí."
„Konáme
svatební cestu, milý
velmi skromnou," zachechtala se
Metdku,
tiše
a
Katynka.
mjte strpení; pozdji, až maminku jen trochu zauím do své živnosti, vyjedeme si nkam dále, „Ale
267
na celý den, na dva dni. i rád byste do Itálie? Na tu by nám ovšem dva dni nestaily." „Zlobo malá/* tiskl Dykyta zase loket dívin,
„maje vás, netoužím po niem jiném. S vámi drobné pouti po Praze mi budou vzácné a nezapomei
nutelné.*'
Kohoutek sice kráel podle novomanžel, ale jenom nepatrné úryvky jejich šeptaného hovoru. Ševel nespoetného množství prochaze pohlcoval dvrné ty vty, a chvílemi Kohoutek musil uskakovat, aby nevrážel do svých protjšk. lapal
pro si svatební párek vybral práv tuto promenádu, kde se všichni v tom proudu Skoro ani nechápal,
navzájem tak otrkávají. I vítal s uspokojením, když Dykyta, pemiv dvakráte Tídu, zaboil do ulice Spálené.
A projevil
„Milostivá paní
slíbila
to také slovy:
slen
málem byste
zase pivedete, ale
Klárince, že
mv
m
té babylon-
Kam by se byl ubohý Kohoutek podl!" „To je hrozné,** špitla Katynka k Dykytovi, „on mi íká milostivá paní! Bude dlouho trvat, než tomu uvyknu. Aspo kdyby íkal mladápaní. To je na poátek snesitelnjší." ské tlaenici byli
ztratili.
rád,** pisvdoval Kohoutek. mladá k tomu. Jenom neskonalá úcta k vám položila mi to slovo na jazyk. A do** volí-li taky váš pan manžel
„Ale ze srdce
„Panika
,,
jste a
Dovoluji, dovoluji, abyste oslovoval milou
moji ženušku, jak
si
sama
peje.**
268
Kohoutek posmekl klobouk. dkuji. Ostatn je na ,, Uctiv které po takové i
zmn
tisíce dívek,
neskonale touží, mladých
starších."
„Máte pravdu, kolego," poznamenal Dykyta, starších. Proto taky se vyskytl návrh, aby
„hlavn se
dámám veejn zamstnaným Jsme
paní.
i
íkalo šmahem v kancelái mnohdy na rozpacích,
když pijde nová, Paní?"
neznámá
klientka.
Slena?
Rate
dovolit, pane Dykyto, tam bych ani reform. Taky vdané paniky slyší rády, jsou-li pokládány za sleny." „Pamatujte si kolego, v kancelái je prvním ,,
neradil k
píkazem zdvoilost." „Bohužel, že jen k partajím. celái, kde jsem
starší koncipient jinak
ponižovalo.
V
pedešlé kan-
poal praktikovat, neíkal mi
A neml
než tajtrlíku, což
ani doktorát.
nej-
m strašn
Však taky jen
proto jsem odešel."
Dykyta
kov
se
zasmál
upímné
sdílnosti
Kohout-
a taky Katynce to poškubávalo ústy.
Kohoutek
již
nkolikráte se potají podíval na
n
hodinky a podíval se na zase, když obešli Karlovo námstí. Tentokráte jej pi tom polapil Dykyta a otázal se: „Jste unaven, kolego?" „Já nco vydržím, pane Dykyto, ale již ped hodnou chvílí jsem zaslechl odkudsi vyzvánti poledne. Myslím, že to bylo u Dominikán. A já do-
269
od milostpaní maminky mandát, abych vas pivedl dom." stal
„Chudák maminka/' povzdychla ,,plahoí se bez
cíle
nám
s
obdem
a
my
si
vás
Katynka,
tak bez starosti a
cáráme Prahou."
„Jste unavena, dušinko?" ,,
Ješt
ne,
Metdku,
nutí.
A nezapomnl
jsme
si slíbili,
že
jste,
ale
tším
se
na odpoi-
milý pane choti, kterak
naveer vezmeme taky maminku
trochu na procházku?"
Te
tedy „Pravdu máte, starostlivá paniko. pomalu dom." uvítal ten povel. Byl dnes Kohoutek asn snídal, v jeho útrobách bylo prázdno, a vzpo-
vdn
mínal, jak
píjemn
to od plotny paní Pazdírkové
vyvánlo, když odcházeli. Tšil se na obd. Právem doufal, že bude okázalejší než jeho denní stolování u Rajtknecht. Chybla celá tvrthodinka do jedné, když vystupovali do tetího patra. Katynka ráda by byla šla o patro výše, „dom", aby se svlékla a teprv pak mamince se ohlásila, ale Dykyta usoudil, že nejdíve se musí paní mamince ohlásit, vpadli plnými dvemi k paní Pazdírkové. „Tak, tak, milé dti, vítám vás. Je vidt, že jste mli svdomitého prvodce. Hnedle budeme hotovy. Podívejte se na Klárinku, je od kuchaení jako pivoka. Ale nebude jí to na škodu. Kdož ví, kdy toho bude taky potebovat." Slena Klárinka skuten jen hoela. Kohoui
270
tek
ji
oima
tém polykal, hlava se mu až motala.
Kohoutek byl ovšem nátury trochu chytlavé. Klárinka mla rukávy bluziky vykasané, oblá její ramínka jen pozývala k líbání. spchala, aby rukávky shrnula, knoflíky manžet zapjala. Ale na slabého smrtelníka Kohoutka bylo to píliš mnoho. Nco takového u Rajtknecht nikdy ne-
Te
vidl.
A nikde jinde.
Dykyta
jen tak
okem
šlehl a
pochopil rázem
nadšení mladého kolegy. Pozdji pak ekl ke Katynce:
„Dít hryzlo
milé,
mám
svdomí. Dva
né setkání.
ti
obavu, aby nás
nemoudí
Musíte píležit
ne-
osud-
Klárinku varovat.
vezmu na starost sám." Paní Pazdírková, rovnž od plotny
Kohoutka
nkdy
lidé, to jest
si
hovoila horliv: „Skoro jste
pkn nahoru,
již
rozpálená,
Jdte si Už je tam
pišli k hotovému.
odstrojte se a
sednte
si.
pistrojeno, zatím se podívejte, co pinesla pošta a co
vám
jinak
pibhlo."
Manželé tedy spchali do svého píbytku,
Kohoutek za nimi, jako když
Tžce
se
mu
jej
za vlasy táhne.
zdola odcházelo.
„Ach, Metdku, podívejte se," zvolala Katynka, když vstoupila do svtnice.
Na
na blostném ubruse pistrojeno pro
stole bylo
pt
osob.
Uprosted stály dv kytice, Katynina a Klárina, estná stráž je obklopovalo šest lahví vína. „Co to? Kdo to?"
a jako
271
zíral na láhve všecek pekvapen. takového jsem neobjednal, to je dar
Také Dykyta ,,Nic ale
—
od koho?** Sáhl po obálce pod láhvemi, a tu našel roze-
šení záhady.
Vyal
navštívenku a oznamoval že-
nušce:
„Mj
milý pan
Kdo
nout.
jiný
by
Vlastn jsem to ml uhodbyl vzpomnl. Dobrý, pe-
šéf! si
dobrý lovk!**
„Budeme
pít
na jeho
zdraví!**
vykikl Ko-
houtek.
„Ale moude,** dodal Dykyta, „abychom nepišli o zdraví své. Však ono bude zítra také chut-
Máme
nat.
i
pivo, jestliže paní
domovnice neza-
pomnla.*'
Dvee pedsíky
skíply, Klárinka pinášela
baatou mísu s polévkou. Svtnicí zavanula líbezná
vn. „Pro
jste mne nezavolala, sleno Klárinko,** Kohoutek, „byl bych rád pomohl.** „To není služba pro pány, a nikdo tak rád naší drahé Katynce neposlouží, jako já. S cesty, pane
volal
Kohoutku, opaím vás!** Za Klárinkou picházela matka Pazdírková. Bylo zejmo, že nedávno plakala, ješt te osoušela slzy bílou zástrou.**
„Co
se stalo,
„Ty
se ptáš, co se stalo?
maminko?** Což dnes nepicházím o dceru? Což to není poslední tvj obd z ruky máminy?**
272 ,,Ale,
maminko
drahá, jaké jsou to
obd? To znamená, že zítra neme? Metodji, kam to pjdeme?"
slední
ei?
Po-
nic nedosta-
„Maminko zlatá, nehešte," chápal se Dykyta ruky paní Pazdírkové, ,,te teprv budete mít dva nenasytné jedlíky, a vdné. Leda že bychom chodili za panem Kohoutkem k Rajtknechtm. Co myslíte, srdíko mé?" „Co myslím? Abychom nemaili as, nebo se nám slavnostní obd na plotn spálí. Sedni si, maminko, sednte Metodji, tuhle Klárinka a tamhle vedle maminky pan Kohoutek." Kohoutek zkoprnl. „No ne," namítla matka, „pan Kohoutek vedle Klárinky, tak je to v poádku." „To je vidt zkušenou dámu," jásal Kohoutek a již sedl vedle dívky.
XXVI.
SVATEBNÍ HOSTINA. (Závrek
historie.)
olena Klárinka sala opatrn pokliku
s
polév-
kové mísy a te teprve plnou silou zavanula svtnicí koenitá jaterných knedlik. Tento polévkový závar pokládala paní Pazdírková za vrchol všeho dobrého a za nejslavnjší poátek hostiny
vn
vbec.
A
svatba
její
mohlo-liž býti slavnjší píležitosti než
dcery?
Klárinka, která se dnes bezdky stala pravou rukou paní Pazdírkové a vpravila se tak ochotn ve svj úkol, rozdlovala pozorn polévku na talíe, aby ani krpje neukápla, a již taky chtla popáti všem dobrého chutnání, když se paní Pazdírková vzchopila. Pokižovala se, sepjala ruce a pronášela s pohnutím krátkou modlitbiku ped obdem, která jí uvázla v pamti od samého dtství. Tak se po rodinném zvyku modlívala její maminka a tatínek, tak se ona bude modliti až do skonání. Vdla sice, že je dnes obklopena samou „mlá-
274
deží", která již nevyrostla
v té
tradici, ale
byla by
pokládala za hích, aby se rovnou oboila do ko-
ped
Po jejím píklad se vzchopil první Dykyta, za ním Katynka Klárinka. Zcela vážn odíkával Dykyta po paní Pazdírkové, šeptem jej provázela Katynka Klárinka. Jen pan Kohoutek všecek vyjevený se rozhlížel po ostatrýtka
sebou.
i
i
ních a lapal jednotlivá slova po nich. Zhluboka
oddechl, když byl u konce a pozdji se piznal Dý-
ky tovi: ,,To jsem byl v zatrápených rozpacích s tou modlitbikou. Dávno jsem nco takového nevidl, neslyšel. Ani u nás doma to nebylo zavedeno. U Rajtknecht již dokonce se to nedlá." „Nedivte se mamince. Kohoutku. Má dvojnásobný poet našich let, její myšlení jest jiné, její duše zbožná a vdná za vše, co dobrého jí život podává. A dnešek jest pro ni dnem nade vše památným. Odevzdává jedinou dceru cizím rukám,
a
tebaže
mn naprosto dvuje,
provází dít své
veer, a snad mnohokráte za den. Milující matka, milý Kohoutku, udržuje svou modlitbou spojení tohoto svta s oním neznámým, nadoblaným, pro sebe i za všechen svj vroucí modlitbou ráno
i
rod.'*
Kohoutkovi se zdálo, že jest po tchto slovech Dykytových o nco moudejší. Díval se pak na Klárinku, jako by chtl z její tváe vyzpytovati, má-li taky takovou zbožnou maminku. Z takových vážných lidí dýchal na nj vždycky jistý chlad.
275
Klárinka nkolikráte od stolu odskoila, aby
dol k plotn
a troub, kde se dodládnešního kuchyského pochoutky valy programu. Ráda by byla všechno sama zastala, pece však po mase pošeptala paní Pazdírkové: „Kterakpak, milostpaní, stmi kuaty? Rozse podívala
ostatní
krájíte
A
si
tu
je
sama?'*
již
spchala dol matka, aby dležitou
práci vykonala. Je to
pece
jen úkol pro hospodyni
zkušenou.
Kohoutek nebyl lovk píliš zpovykaný, pivovarské traktery nebývaly žádnou školou bichopásk a paškrtník, ale pece ml velmi vyvinutý smysl pro dobré sousto a spatil na stole mísu navlažil
mlsn
rty
s
uml
si
ho
vážiti.
A když
kuaty do zlatová upeenými,
špikou jazyka, aby
pipravil na kynoucí požitek.
se
Pívtivá
dstojn jeho sou-
mu mísu a natoila ji tak obratn, že se ve výbru nemohl zmýliti. Práv v tu chvíli pohlédl na bezdn Dykyta a usmál se na Katynku. Katynka s porozumním úsmv optovala. Kohoutek je dobrý, vdný host. A již zas podávala Klárinka salát a kompoty. Kohoutek chut nabíral a pi tom pomýšlel: ,,Kéž by se aspo každý msíc nkdo t našinc v kancelái ženil! by byl život krásnjší!" Bohužel, že v kancelái nebylo dost nadjných kandidát ženitby. Kohoutek nemyslil na to dále a horliv pojídal. Nikdo ze stolujících mnoho nemluvil. Chví-
sedka Klárinka podnesla
O
276
lemi jen mladí manželé pronesli septem
njaké
upozorujíce se vzájemn na dobrý kousek na míse, nebo jej Katynka kladla Metodjovi pímo na talí. Dykyta se ješt nepokládal za hostitele, který jiné astuje, stále se tu cítil hostem a choval paní tchýn bezdky se zdrželiv. A když na utkvla pohledem, usmál se na ní vdn, jako by tím chtl vyjáditi: „Je to všechno výtené, maminko, neodola-
slovo,
nm
telné!"
A
Katynka, která
pisvdovala
tm
pohledm rozumla,
hlasit:
„Bájené, maminko! Pekonala
jsi
dnes sama
sebe."
,,Mla jsem pilnou pomocnici," poznamenámatka skromn a mrskla okem po Klárince. „Ani jsem nevdla, že se tak umí u plotny ohánt. Dobrá hospodyn z ní bude, až nastoupí panování ve vlastní domácnosti. Je vidt, že ji maminka taky k tomu pidržuje." Klárinka se všecka zardla tou pochvalou z úst
vala
zkušené
kuchaky
a pronesla:
„Ach, milostpaní, u nás vaíme zcela po domácku. Takovouhle traktaci nemíváme ani na Boží hod. Je nás mnoho a maminka íkává: Víš, holka, z mlké kapsy je mlko na talíi."
„Maminka
je
moudrá
paní, Klárinko," schva-
„Kdo jen žaludku obtuje, propee. A kdopak nám do nho
lovala paní Pazdírková.
brzy provaí a vidí!
Taky jsem tak vedla Katynku od malika.
277
Ale dnes
máme
svatbu, a na to
mene ješt za dvacet „Podívejte
se,
Metdku, jakou krátkou lhtu
vymuje.
mi maminka
Katynka vzpo-
si
let.''
m do
Myslí, že
té
doby
utrápíte."
„Dvenko!"
zvolal
Dykyta, a ze zvuku, jakým
to jediné slovo pronesl, vyznívala
a
nesmlá výitka
jemné pokárání.
Matka
to
povdla
„Aby
ti
hubika neopuchla!
uritji: Neutrápíš-li ty
jeho..."
Kohoutek hovoru u tabule
užiten zamstnal.
užil
k tomu, aby
se
Ježto poháry piva byly vypity,
chopil se vývrtky a otevel první láhev vína. Naplnil
íšky, povznesl svou a provolal: ,, žijí vzácní novomanželé!"
A
Ale zárove se chopil íšky Dykyta a zvolal
drazn, upímn:
„A žije naše drahá maminka, šastn, spokojen a na naši radost, do sta let!" „Vy dti, vy nám žijte!" povstala matka. Hlas její se
lámal a poslední slovo bylo zavzlyknutím.
Oi
jí
se
zaplavily.
Dykyta k tchyni a
dlanmi
se
vzchopil,
políbil
jí
obešel stl,
ruku.
hlavu, pocelovala
jej
Sevela
pistoupil
mu obma
a vzlykala:
„Bute zdráv, drahý synu. Mjte mou Katynku rád za mne, za otce, za všechny, kteí se nedokali. Dochovala jsem ji nevdouc pro koho, a jste to vy. Pjde s vámi a za vámi, trpliv, po-
278
slušn, kamkoli slouží
si
ji
Vete
povedete.
ji
laskav, za-
toho."
A v slzách Katynce
líbala
ob tváe.
zet na
stále bylo
do veselá, šibalsky se usmí-
matku, brzy na Dykytu a zas na Klárinku, ale te taky její tvá nabyla vážného výrazu, njak lítostného, skoro až plativého. Co uinil Dykyta, mla uinit vlastn ona, dcera. Dojemná ta scéna ji rozladila. Posud nikdy na nií svatb nebyla. Hntlo ji, že má veselka takové pohnutlivé vala, brzy na
Pkná veselka! A než se vzchopila, aby taky matku polaskala,
výjevy.
odpovídal Dykyta na poslední slova tchynina:
„Povedeme jeden druhého, maminko drahá, Katynka je moudrá ženuška a
a tak bude nejlíp. již
nám
ukázala,
vdt, kudy
kam
kam, vy
chce.
A
nebudeme-li
nkdy
to rozhodnete."
Sáhl po íšce, zazvonil o íši tchyninu a ze své do poloviny upil. Bystrý Kohoutek se rychle
chápal butelky, aby
mu
dolil.
Dykyta
se vracel ke
Katynce volaje: ,,Na zdraví a štstí milé a drahé duše mé!"
Katynka povznesla sklenku.
„A na
vaše, milý
íše všech
Metodji!"
srazily se uprosted, z
matiny
se
trochu vína uronilo na bílý ubrus. Její ruka se chvla. Skoro se ulekla, když spatila tu skvrnu.
„To
jest
krpj
pro naše láry a penáty," volal
rozjaený Dykyta. „Nesmíme na Pamatujete, sušinko?"
n zapomenout.
279
Rozumla tomu Katynka, rozuml
i
pan Ko-
houtek, ale paní Pazdírková lítostiv dodala:
„Jen
„A
jestli
nám taky
nevyperou-li,
dnešní den/' ekl
ubrus vyperou.'*
zstane nám památka na
rozmarn Dykyta.
Ale Katynka sypala
již
na skvrnu sl, až
ji
do-
cela zakryla.
Pišel máslový kolá, rozplývající se na jazyku jako snih na slunci, pišly zákusky sladké a
od cukráe, bylo po svatebním
obd.
kupavé
Klárinka se
erné kávy, Dykyta podal Kos jemnými doutníky a pobízel: „Zažehnte si, kolego, kute bez ostychu, znám vaše zvyky. Paniky vám také dovolí, dopitasila
s
konvicí
houtkovi krabiku
konce má drahá cho. Dnes nebude hubovat na zakouené záclony." „Nikdy, Metodji, nikdy! Ostatn jsou okna dokoán, všechen dým vyvane, než se vrátíme." „Kampak pjdete?" otázala se matka. „Po svain trochu na procházku, maminko, a ty pjdeš s námi. Je tak ujednáno." i
Tvá
paní Pazdírkové se
„Jdte si, jdte,
ponkud
milé dti, ale
zasmušila.
m necht doma.
Není mi dnes do procházky. Mám tu co dlat, abych poklidila (mávla rukou nad stolem), u sebe dole taky. Mám toho dnes práv dost, trochu si pak odpoinu. A veer posedíte s mámou dole, abych nebyla tak opuštna. Dneškem, dít milé, zaíná nový poádek. Tvj píbytek je tady, mj dole." A nedala se matka k jinému pohnouti.
280
Ješt tedy hodinu posedli, pldruhé, a potom s kávou a smetanou, aby
Klárinka pinesla konvice posvaili.
Pokrájela taky kyprou
vera upeenou,
a nejhorlivji se
houtek, jenž se po
obd svil
jí
bábovku, již ujal pan Ko-
Klárince, že je na-
jeden na dva dni. Vypil dva koflíky kávy, sndl ti klíny bábovky.
„Aby vám
mu
to
Pánbh
požehnal,'* šeptla
k
n-
Klárinka.
„Nikdy mnoho nejídám, líbezná kuchainko, jsme na svatb," šeptal Kohoutek. „A te tedy, paniko drahá,'* pobízel Dykyta, „libo-li vám, pjdeme. Bohužel, že bez maminky, když mocí mermo nechce s námi.** to jen, že
,,
Nezlobte
se,
dti, ale jsem jako moucha.**
„Nebudeme se dlouho toulat, mamiko,** ujišovala Katynka. „A taky se již den krátí!'* „Pjdete s námi, kolego?** tázal se Dykyta Kohoutka.
vám pekážet, s radostí,** a Kona Klárinku, pjde-li také.
,,Nebudu-li
houtek
se díval
„Já zstanu s milostpaní,** mluvila skromn dívka, ,, abych jí pomohla. Máme tu ob dost práce.**
Matka Pazdírková ji pohladila po vlasech. „Hodné dvátko, abych tu nebyla tak sama! Však by se mi vru zastesklo.** Kohoutek, jenž dychtivostí po dívce jen hoel, odcházel s manžely již po druhé zklamán. Pece však uznával pravdu slov matky nevstiny.
281
Paní Pazdírkové zmáhala se truchlivost již te. Bylo krásné srpnové odpoledne, ale jí se zdálo, jako by se kolkolem zavšovaly šedivé závoje. Cítila, jak se blíží neskonalý stesk. Dneškem pozbývá dcery, která jí byla vším na svt. Sice ji bude mít v dom, nad hlavou, ale v srdci jako by se jí trhaly koínky života. Klárinka byla sice dívka nezkušená, ale vro-
zeným pudem chápala duševní rozpoložení paní Pazdírkové. Ráda by ji byla chlácholila, ale nemla pro to dost výmluvnosti. Za to tím horlivji se chopila práce s
nádobím, oplakovala píbory a sklenice
a ukládala vše do pihrádek.
vyprávla. Hodiny míjely, den než se želé
i
ob hospodyky
s
se
A pi tom
pomalu sklánl. Díve, man-
Kohoutkem, který prohlašoval,
pjde
,,Co vás
nám
ke
nco
nadálý, byli tu mladí
za povinnost, aby párek pivedl že taky
stále
svým lárm
a
že pokládal
šastn dom a te penátm.
napadá, kolego," bránil Dykyta,
„te
uteete, a kdo by pak doprovodil slenu Klá-
rinku? Není to daleko, jenom na Zderaz.**
„Sví-li se mi slena, rád jí tu službu prokážu." „Výborn, pane Kohoutku," schvalovala Katynka. „Máme tu pl mísy studených kuat a taky španlské ptáky. Kdo by to všechno pojedl?" A Kohoutek již se na souhlas uklánl. Sotva však že o chvíli pozdji zasedli k veei, zacinkal v pedsíni zvonek, jemn, jako nesmle. Objevila se I.
maminka Klárina.
Hemnann> XLII. Pan Koriandl
a spol.
18
282
„Rate odpustit, že tak vpadám pod stechu. mli jsme starost, zdali nám dcera nezabloutatík, abych se po dila. Od rána je z domu, nutil Ale
m
ní podívala.
." .
Katynka již se vzchopila, odnímala panice pláš a radostn hovoila: „ I to je dobe, milostpaní, a te si na Klárinku pokáte. Práv zaínáme, posedíte s námi. Maminko..." Však paní Pazdírkovájiž pinášela talí a píbor,
stavla
sklenici
na stl.
,,To výborné,'' pokraovala Katynka všecka rozjaena, ,,te nás
nám chtlo
je
sudý poet
— vari vše, co by
ublížit!**
„Byl bych tak jako tak slenu doprovodil," pronesl nesmle Kohoutek. Panika na upela pronikavý pohled. „Kdopak je ten pán?" otázala se úsen. „To je mj milý kolega z kanceláe, pan Kohoutek," odpovídal Dykyta. „Taky jurista, že jsem tak smlá?" tázala se panika. „S dovolením, milostpaní," hlásil se skromn Kohoutek, uklánje se, „jurista na rozbhu." „Tší m, pane Kohoutku," uklánla se taky panika a podívala se pozorn na dceru Klárku. O pldruhé hodiny pozdji rozcházela se spolenost. Kohoutek si vyprosil, aby sml dámy doprovoditi. A poslední odcházeli mladí manželé, když se Katynka s matkou vroucn a tkliv rozlouila. i
283
Píbytek paní Pazdírkové zpustl. Matka uzavevši peliv pedsí vrátila se do svtnice. Chvíli zírala na lžko dcery své, prázdné pein a podušek, prostené jen prostradlem a klesla u nho na kolena. Slzy jako hrachy stékaly jí po tvái. „Katynko, drahé dít mé, kteréž jsi po dvacet let
t
spávalo se
mnou
a které
m
Bh
dnes opouštíš.
Mj
úkol
opatruj a provázej na všech cestách! dokonen, ale láska má je s tebou, dnes a na-
jest
t
odevzdala v dobré vždycky. Doufám, že jsem ruce. Šastn se do zítka probudT* Za chvíli se v pokoji setmlo, ale s lžka osa-
mlé matky
dlouho ješt se ozývalo neukojitelné
stkaní, až ponenáhlu utichalo. bíjela
plnoní
hodina.
Na
kterési
vži
od-
MALOMSTSKÉ NÁMLUVY
KOUSEK MALOMSTSKÉHO DIŠKURSU. rlorestan Kalda se ve svém krámku
obdval,
složil
skromn
na-
prázdné nádobí pod pult, svinul
tomu hodování na pult rokostného kroužku a uložil do šuplíku, jejž ml hned za zády. Takto stoloval pan Kalda denn. Posílal si pro obdy k Modré hvzd byl to jen malý kousek cesty pes námstí ubrousek, jejž
si
byl k
zestel, vstril jej do
—
—
ponvadž neml posud se
mu
vlastní domácnosti, a skoro
to již trochu zajídalo. Byl to starý mládenec,
ješt ne padesátiletý, ba ani tyicátník, ale na všem jeho zjevu usazovalo tak trochu zameliny. Jeho nos nabýval ím dál vtší ostrosti, na spáncích se objevovaly první stíbrné nitky, na temeni se rozšiovala mrzutá paseka, a z kštice nad. elem sotva již by byl uesal dokonalou kakadu^ jaká tehda byla u jinoch mezi dvacíti a padesáti sice
již se
módou. Ješt jednou utel ústa po mastných haluškách s uzeninou, které práv u Modré hvzdy dolety
" 288
konale pékali, a sáhl do kapsy u vesty po bytelných cibulích, jak se tenkráte
íkalo starým poctivým
hodinkám vetenkám. Takové veténky ili špindlovky nejen že kráely s duchem asu, ale ony jej zpravidla pedbíhaly, mnohdy teba o hodinu za den. Kdo se jimi Vždy pišel alespo jejich
ídil,
o
pl
nikdy nezmeškal vlak. hodiny asnji. A to byla
výborná vlastnost.
„Hm, hm," zahuel ponkud
nevrle, „vzkázal
—
jsem tomu Filousovi, aby pišel do jedné hodiny „A ješt do hodiny deset minut chybí a Filous je tady,'*
vedeném.
zaznlo ode dveí jako na divadle dobe „A je panu Kaldovi k veškerým služ-
bám.'*
Do krámku
se
stava, o kteréž se
vsunula z podloubí vytáhlá po-
mohlo
cka obnošená. Nic na
íci, že je
ní
venkoncem
vše-
nebylo nového, od šmá-
travých bot až po límec kalmuku, jemuž dokonce
njaký
knoflík chybl. S tím ústrojem se
snoubila
tvá
jako všemi
vtry
dstojn
ošlehaná, plná rýh
a propadlin, porostlá ídkými, nestejnými vousy
naryšavlé barvy. Vypadal ten muž jako od pedešlé nedle nemytý, pod mstem tekly dv eky a po mst stálo nkolik kašen, stále dobe zásobených. Zvlášt ruce jeho, z nichž jednu podával panu Kaldovi, volaly po oistné a osvžující
a
a
vláze.
„Tady je starý Filous, a ím mže sloužit?" Pan Filous byl dohazovaem, dom dobytka, když poteba kázala, tedy nevst. K nmu se i
a
i
2S9
uchylovaly rodiny, když už
nevdly kam
pes-
s
poetnými dcerami, a k nmu se uchylovali zralí mužové, kteí nemli dostatených styk spoleenských. Pan Filous vždy ochotn se o takové styky postaral a ml na svdomí už hezký poet i
zdailých mén zdailých satk. Nikdo však mu nic nemohl dokázati. Držel se vždy moude v opatrném pozadí. Zpravidla jen jedna strana vdla o tom, že je satek dohozený, a mnohdy žádná z obou. Mnoho záleželo na obratnosti a politice rodinného okolí. Filous uml vyhledávati tatíky a po pípad matky, které jeho pomoci potebovaly. Povdl slovo, jméno, vyjádil požadavek v cifrách a zdaleka pozoroval, jak se vci dále vyvíjejí. Podobal se obezelému rybái, který piln sleduje splaváek na udici. Když byla ruka v rukáv, pišel v píhodnou chvíli pro píslušnou odmnu, ale jinak se nikomu z postižených na oi nevtíral. Tolik zdravého a vrozeného instinktu ml. jsme „Vždy víte," ozval se pan Kalda, „o hovoili. Padl jste již na nco vhodného?" „Božínku zlatý, pane Kaldo, dvat je plné msto, a taky za branami, v nejbližším okolí. Mohl bych vám jich pinést seznam, ale z mé ruky nesmí nic písemného. To vede k mrzutostem. Jen jednou i
em
se spálil. Od té doby jsem opatrný jako had. Rád byste nco zdejšího?" „Nu to víte, že bych tak pro tenhle obch-
jsem
dek poteboval nco adret, šikovného, obratného, abych tu nemusil být poade pivázán jako pes.
290
Chce
mám
mi
asem
taky trochu na zdravé povtí, pochzky, objednávky. Nemohu v tom za-
se
kejsnout."
Pan Kalda ml obchdek s krátkým zbožím, krom toho papírnictví materiál pro runí ženské i
práce. „Víte, panikám nejlépe rozumí a vyhoví zas panika. Ví, co je v mód, pochopí, co se žádá, dovede prodat nco jiného, po em se teba nikdo neptá. Venkovskou Majdalénu nemohu potebo-
jen
i
vat."
„Kdopak íká Majdalénu nebo Káu? Taky jsou za
mstem
šikovné holky. Ale dobrá tedy,
když chcete mstskou, poradíme mstskou. Rozumím. Ví, s kým hovoí, zná všechny rostenky od malika, zná paniky, zná pány." „Nestojím práv o to, aby tch znala mnoho." i
„Kdopak
to povídá,
mnoho? Vždy tu známe
jeden druhého jako transparent." rád
„Dobrá, dobrá, pane Filouse. Ale já nemám transparentní ženské. To vede nkdy
práv
k nemilým
koncm."
„Na vy na všecko myslíte, pane Kaldo, rate dovolit." Filous podíval se
te pimhouenými
zraky
na Kaldu, pomlel chvilku a náhle pronesl:
„Co byste tak íkal slen Málce Katrnožkové?" Kalda
se
na mžik zamyslil.
„Krupae Katrnožky?"
291
,,
Práv
té.
Holka jako
lusk,
teba
že už
pes
dvacet."
dobrých pes dvacet." na ni, kvete jako rže, holka veselá, zuby zdravé jako tygr, peskoí každou ,,Ta je
,,Ale podívejte se
osmnáctiletou."
mn
„Nepotebuji, aby skákala. Jen aby byla dobrá hospodyn, aby se mi hodila do obchodu a
umla
poítat."
„To všechno umí,
aspo
deset
tisíc,
to
má
z
domu,
a
bude mít
možná, že patnáct."
„To by vyhovovalo, pane Filouse. Ale že jste práv na tu uhodil. Tak ledaco se o ní šušká." „O které pak holce lidé nco nešuškají, pane Kaldo? Je-li
Tomu žádná
dve vážné,
rous. Je-li
neujde. Ani presidentova.
nemluvné, íkají o ní, že veselá, zanou šuškat. Ani svatá
je
mo-
z
nebe
by tomu neušla." „Ale tak jsem nco zaslechl jako oficírka. O njakém obrlajtnantovi, zdá se mi, že Špicmannovi." „Nevte tomu. A tomu byste se divil? Když je oficír plné msto? Jsou oficíi njací kapucíni? Mladost radost. Bodej by chodil za barnabitkami."
mn
to milejší." „Bylo by „Ano, ták. Ale kde vezmete tolik barnabitek? Ale abyste klidn spal, pane Kaldo, tedy vám mohu íci, že pan obrlajtnant Špicmann pjde odtud. S celým regimentem."
„Kampak? Do
Terezína, do Josefova?"
292
„Kam
vás to vede!
ruské hranice. Za
Do
nkam
Polska, až
tyi nedle není tu
po
na
nm vidu
A
sleinka bude ráda, když si ji odvede solidní civilista. Z Polska se regimenty tak hned odponevracejí. Tam už se dosluhuje až na ani slechu.
vný
inek." „Dej Pánbh, dej Pánbh. Ale tak vám povím, pane Filouse, rozmyslím si to. A kdybyste pipadl ješt na nco jiného, zastavte se zas u mne Vydržel jsem tak dlouho sám, vydržím to ješt njaký as. Nehoí to. Do vánoc je daleko." „Vy si kladete lhtu do vánoc?" „Nu, to je nejvtší obchod. A aby už se do toho trochu zabydlila." ,,Tedy se
dobe
není dobe, když se
rozmyslete, pane Kaldo. Víte,
dve
tuze uhnilií.
Až
regi-
ment odtáhne, zase se u vás zastavím. Snad budete pak víc na mkko. Anebo pinesu nco jiného." „Dej Pánb, dej." „A nezapomete, pane Kaldo: deset až patNení to k zahození. Starší dv dcery jsou dávno vybyty, nemají už nic k požadování. To je
náct
tisíc.
trefa."
„Provázej vás
Pan Kalda
Pánb, pane
poklízel na
Filouse."
pult a byl
do toho diškursu žádný kupec nepišel. je chvíle
odpoinku.
rád, že
V
mu
poledne
PAN FILOUS PSOBÍ DÁLE. Zanedlouho po vylíené návštv Filousov v krápana Florestana Kaldy odcházel z msta pší pluk voják, jak byl zkušený a patrn správn po-
m
uený Filous pedpovdl. Sice nelze íci, že bylo msto na nohou, ale pece jen tento odchod zpsobil znaný rozruch, a velmi pochopitelný. Dlo celé
se
tak po každé, kdykoli se posádka stídala.
ležel
pluk teba nkolik
všeobecn „náš
let
ve
pluk'', a jeho
mst,
Když
íkalo se
mu
odchodu vždy bylo
když se s obanstvem dobe snášel. Nejeden takový útvar vojenský zanechával po sob dobrou pamt, ale mnohou bolest, skrytou
litováno, zvlášt
i
a tajnou,
mnohdy
velmi hlubokou. Usedala tu ža-
lem díví srdce, podmanná jiskrnými zraky ackých dstojník, okouzlená výmluvnými jejich ústy. Mnohé to srdce louilo se navždy s blahým snem mladé lásky, aby již nikdy nedošlo náhrady.
Ubohé
trpitelky
nesmly
se
k svému smutku ani
piznati. Ale nežalostnily jen dcery rodin, plakaly
294
také dívky služebné, které se
vera veer byly
v temných prjezdech a chodbách domovních se svými milenci s pukajícím srdcem rozlouily. Tyto dívky nemusily hoký zármutek násilím v sob tajiti. Ronily horké slzy, kudy chodily a mnohá mla
oi až pláem opuchlé. Kdož ví, pijdou-li snovým plukem chlapci zas tak upímní a dobí, jako ti, kteí támhle nenávratn odcházejí se sliby vné lásky a nekoneného vzpomínání. Sejde s oí, sejde s mysli. A jinde, bohužel, rostou také dívky lané lásky a horoucích polibk. A Zvlášt prý v Polsku jsou dívky velmi ohnivé.
Poslední pochod plukovní kapely inel na rozlouenou, až se domy otásaly, a kdesi v konblíže brány stála za uzaveným oknem druhého patra díví postava, tisknoucí na oi kraj-
in
kový šáteek. K tomu oknu zíral nadporuík Špicmann, kráející na kídle druhé setniny, a když spatil štíhlou postavu za oknem, dotkl se rukojetí
vytasené šavle hrudi své. Byl to poslední po-
zdrav na rozlouenou. Za oknem nahoe jen zlehka zatepetal šáteek a vzlétl zas k slzícím zrakm. Postava zmizela a brzy potom dohmíval tesk hudby pod klenbou hluboké brány. Ztichlo námstí a pluk pochodoval dále k nádraží, odkud jej
se
ekající vlak
ským
ml
unášeti k Olomouci a dále k pol-
hranicím. Ostavená srdce ženská svíjela se
v drobných
i
velikých dramatech lásky.
Pozd odpoledne toho dne ubíral se po behu eky pod mstem náš povdomý pan Filous a po-
295
jednoi zmeril, kterak z vrbin vynívá nad vodu dlouhý prut rybáský. Bylo to v zátoin, kde eka klidn plynula a kde splaváek nebyl proudem tak smýkán.
„Kdopak
tu loví?"
zády rybáovými a
již
pomyslil
si.
Již byl za
taky trplivého lovce po-
znával.
„I hlehe/' zvolal, „pan Katrnožka! Berou,
berou?" otázal
se.
Pan Katrnožka
pravicí
tímal prut a
levicí
kynul varovné dozadu, aby tazatel tak hlasité nehovoil. Pravý rybá, jak známo, nemiluje pi svém chytání hluný hovor. Každý zvuk mu plaší koist. Ale te zapomenuv na všechnu opatrnost skoro se rozkikl: ,,
kují se a
Berou, berou, ale všichni erti. Jen mi užvy-
vnadu a porouejí
pjdu
prutu,
eládka bídná. Seberu
po svých."
Vytáhl s
se,
z
eky
vymnul
z
vlasec, napitý vodou,
ného
dvma
smekl
jej
prsty levice vodu
a navinul jej na prkénko. Vyhodil z plechové kra-
biky
zbývající hlíšata do
„Nažerte
se, sloto!
eky
a vykikl:
Zítra nebo pozejtí
si
pro
vás pijdu. Neuteete mi." Sebral všechno své
rybáské náiní a
se o prut
vydrápal se na vysoký
na které
se byl Filous zastavil.
„Jdete
dom?"
„Kampak
beh
opíraje
a na pšinku,
otázal se.
jinam,"
odpovídal
chvilku bude tma, je po špacíru."
Filous.
„Za
296
Chvíli kráeli oba
muži podle sebe beze
slova.
Až po dlouhém pomlení prohodil Filous: „To bylo náku dnes dopoledne. ." „Copak se stalo?" otázal se pan Katrnožka. .
„No, odešel nám regment." „Dejte pokoj, jakýpak náek! Já nenaíkal." ,, Vždy taky u vás kuchai kupovali všechno vaivo. Paneku, to je hezkých pár zlatých do roka."
„No dobe,
jeden odešel, zítra pijde jiný.
ti nebudou vait a jíst?" „Pravda, pravda. Ale nebží jen o živnosti a hodn uplakaných sletatíky. Bylo zdá se mi inek. Ležel nám tu regment skoro ti léta, na to se tak hned nezapomíná. Šly prý nkteré ty dcerky
Myslíte, že
—
—
až na nádraží."
Te se pan i
Katrnožka
Filousa, pohlédl
„A
zastavil,
ímž
zastavil
na pronikav a otázal se:
prosím vás, pane Filous,
pro vlastn mi
tohle všechno povídáte?"
„Inu," odpovídal Filous jako na otázku zcela mluví, a tohle je nejnovjší pipravený, „jak se událost. Vlastn bych s vámi byl rád zaal o
e
nem
jiném."
„O empak? Nco obchodního i „Vlastn je
to obojí,
osobního?" pane Katrnožka. Vy máte
ješt jednu svobodnou dceru, pravda-li?" „Tak jest, docela svobodnou. A co s ní?"
„Vdl který by
bych o hodném a vhodném pánovi, svj svobodný stav chtl promnit."
297
„Tedy pro
se nepihlásí?*'
„Od rána do veera
je zapražen ve svém obchod, a není ani tak tuze smlý, vlastn až zbyten nesmlý, lovk ze starého sekulum." „Smí se vdt, kdo to jest?" „Nu, v vám mohu íci, ale jazyk za
dve
zuby, prosím. Usedlý soused je ník,
to,
šikovný obchod-
pan Florestan Kalda." ,,Pan Florestan Kalda?" protáhl Katrnožka,
„že by se chtl ženit?"
„Chtl, a dost brzy. Už ho mládenectví omrPoteboval by pomocnici do krámu, hospodyni do domácnosti. ObchiJidek dobrý, uživil by n-
zelo.
kolik
krk."
ddil nco po ddekovi?" pane Katrnožka. Má v gruntovních knihách pipsanou tetinu domu na ryneku. Tam taky bydlí, ale místa pro paniku je ješt dost." „A zná on naši Málku?" „Myslím, že jen tak od vidní, jako se známe všichni ve mst. Do bál on nechodí, na lampartie taky ne. Na procházky nemá asu, na hospody je ,,
Povídá
se,
že
,,To je pravda,
tuze šetrný."
tch by také mnoho nevst nenašel." „Práv že. Ale jinak lovk mustr, jak ,,V
po-
vídám. Šetrný jak na peníze, tak na šaty. Všechno na je jako zánovní, teba to nosil deset let.
nm
Nikomu vými. I.
A
není krejcaru dlužen, všecko platí hoto-
pán poddajný
— toho
Herrmann, XLII. Pan Koríandl a
spol.
si
panika ovine 19
298
kolem prstu. Již ho taky chtli volit do mstského pedstavenstva, ale netroufal si mezi ty moudré pány, že na to nemá školy. Akoliv by leckoho z nich stril do kapsy.'* Pan Katrnožka zastavil se po druhé, hled zkoumav na horlivého eníka. „Že mi to všechno povídáte, pane Filous. Poslal
vás ke
mn?"
„Záchran Pánbh, neposlal! Ten by mi dal, kdyby se dovdl, že ho tak rekomendýruju. Ale škoda by ho bylo, kdyby se dostal do nepravých rukou. Myslím si, že by neuškodilo, kdyby se tak jednostpaní manželka u nho nkdy zastavila a njakou malikost od nho koupila. Slovo dá slovo, zblízka se lidé lépe prokouknou. Ani by neškodilo, kdyby jednostpaní vzala sleinku s sebou. Vte mi, pane Katrnožka, že by si znejmilejší dceruška sedla do teplého. A bez pomoci taky nebude, to je jednou rychtyk." „Dvanáct tisíc dostane, jako její starší sestry. A vždy já taky ješt neležím na prkn. A panímáma taky je zabezpeena. Ostatn povede živodvezou na svaté pole. Nenost po mn, až padne tu nikomu na obtíž."
m
„Helejte, pantatínku, jak se tu všechno sho-
duje,"
ekl dohazova
vás, co bylo
eeno,
s
uspokojením. ,,Ale prosím
bylo
eeno
jen mezi námi,
aby nebylo žádných mrzutostí. Máme oba šedivé hlavy, a kdyby si nemli tafíkové rozumt, kdo pak na
svt?"
290
,,
Nemjte
starost,
Ped mstem
si
bute
Pánembohem."
s
podali ruku, rozešli
se.
Kráeje Dlouhou ulici dom zavrel pan Katrnožka v myšlenkách k sob: ,, Hodil jsem všecky ty zbylé ervy do vody, ale jednoho z nich mi pece ten zpropadený Filous nasadil do hlavy/'
Ješt toho dne veer, když
se otec
Katrnožka
svlékal a chystal na lžko, prohodil k milé choti své:
,,Znáš ty toho
pana Florestana Kaldu njak
blíže?"
Panika
cho ani
se
ehož však ponvadž sedl s hlavou
na mžik zarazila,
nezpozoroval,
vrácenou. Ale ani nemrknuvši otázala
„Tam nahoe
na podsíni?
Pro
její
od-
se:
se ptáš?''
„Nu, je to svobodný lovk, a prý velmi poádný. Naše Máli je také svobodná a let jí pibývá. Zdá se mi, že zanedlouho bude plnoletá." Panika si zhluboka oddychla. Na její tvái zjevil se výraz njakého uspokojení, jako by o vci vdla více než její cho. „To bude, jako každá, které léta nestojí. A ty myslíš...?" „ Inu, myslím,
kdyby
se pihlásil, že
bych snad
nho nkdy zastavit, njakou šarapatku od nho koupit. Mohly byste jít ob. Máli taky. Nkdo musí ke kyproti
tomu
nic nenamítal.
Mohla by
ses u
tice zblízka pivont. Sice Málka nemá ta léta na ele napsaná, ale jiní lidé taky poítají, a brzy-li
300
pak
dve
neošumí.
Tob
bylo dvacet, když jsem
si
t
A
Málka, zdá se mi, bude po
bral."
„Vidíš, a nikdo
táto,
udlám, jak
pezrání dobe. A du na svainu."
si
by mi nehádal
mn.
ani padesát.
Ale dobrá, pan-
Žádnému ovoci nedlá srozumn, pozvu pana Kal-
peješ.
jsi-li
„Jak uvidíš, panímámo," dopovdl Katrnožka uléhaje. ,,To ponechávám tvé politice." „Spolehni se, starouši. Matka nic nezkazí. Dobrou noc!" „Dobrou noc, panímámo. Vyspi se na to dobe." Ložnici manžel Katrnožkových zalehla tma.
PAN KALDA PIJDE. v
ekl
sice otec
mámo, vrtalo
Katrnožka: vyspi se dobe, paní-
panika dlouho mozkem, kterak to, ale
neusínala. Nejprve že její
cho
ji
pipadl
práv na Florestana Kaldu, kterého ona sama mla již njaký as na mušce, aniž se o tom slvkem projevila. Zdaleka neml pan Katrnožka potuchy, že
cho sleduje život zralého toho mládence a schopného živnostníka, který ve svém nevelikém krám sedl na pevném fundamente a tržil sesáky a zlatky nepoítané. Asi dvakráte se nahodila v mstské spoiteln k tomu, kterak mu pokladník podává jen vkladní knížku, ale nevyplácí žádné
jeho
Pan Kalda tedy nevybíral, nýbrž ukládal, a rozumn na konci msíce, aby mu úrok bžel již
peníze.
od prvního, a jak panika mrskla okem po listech
otevené knížky, vidla její stránky hust popsané, u každé ádky modré razítko. Pan Kalda je tedy dobrý hospodá. Panika si pimyslila ješt další slvko: a zazobaný. Pro zazobanost pak mla
302
matka svobodných dcer. Tebaže mla už jen jednu, ekla si v duchu: Tomu bych ji dala bez váhání. Takových rozšafných matek bylo by se ovšem našlo více. Každá nosila v hlav svj samodílný adresá, v nmž byli svdomit zaznamenáni všichni nadjní ženichové. A tak tedy se stalo, že pi jistém nahodilém setkání dostal pan Filous „do komise" slenu Málku. V tch starých dobách, které dnes již míJŽeme nazvati patriarchálními, nebylo ješt všedním zvykem hledati a nabízeti nevsty inseráty v novinách. Za bezpenjší bylo tenkráte pokládáno ústní ízení. Ostatn, jak jsme vidli, zvolil pan Kalda stejnou cestu k cíli. Konen byl v aféru pojat sám pan Katrnožka. Tak byli zasvceni všichni ti hlavní initelé, jeden o druhém nevda. Otec, matka žádoucí ženich. Na dceru bylo asu dost. Za starých bývaly dcery mnohdy posledním písmenkem v abeced. A nejlépe, když o niem ani nezvdly a mohly všechno pokládati za ízení boží. Takové ízení se dost asto dobe osvdilo. Mnohdy bývalo nápravou všelikých neopatrností a nepedložeností zvláštní smysl, jako každá pelivá
i
i
as
mládí.
Avšak paní Katrnožková nechtla, aby ji
milý pantáta za té
u pana Kaldy
A
vc
když veerní rozmluvy pobídl, aby
vychladla a dokonce se zastudila.
njakou šarapatku
proto,
koupila, neod-
kládala a neotalovala, nýbrž asi za dva za ti dni se
vydala do
povdomého krámu.
303
,,Ho
na sebe paletko, Máli, piísni
žihón,
si
pjdeš se mnou.'' ,,Kam pjdeme, mami?*' ,,Chci tatínkovi udlat njaký polštá na kanape, aby si mohl po obd spokojen zdímnout. Podívej se, jak ten starý vypadá, div že z nho cucky nelezou, a povrch je už všecek umolousán. Podíváme se teba k panu Kaldovi, má-li njaké takové naaté kanavy. Pomžeš mi pak, do svatého Jana mžeme být hotovy." Slena Máli šla, aby shodila sukni domácí a ovázala si pes krinolinu jarní vycházkovou. Ale to již nebyla krinolina
vtrného balonu, jako tvaru jící
mnohem
nestvrných donedávna
mírnjšího, jako
móda. Piísla
Na hlavu
se
posadila
si
je
žihón, oblékla
klobouek á
la
rozmr nosily,
po-
nýbrž
zavedla panu-
hndé
paletko.
ikoš a vypadala
ve všem velmi roztomile. Matka se na dceru zá-
libn podívala a rozpomínala úboru ješt nco chybí. Ahá! ,,Máli,
pišpendli
si
na
se,
že
všemu tomu
adra tu kytiku
fialek,
kterou stará Máslová ráno pinesla."
„Ale to uvadnou."
„Až
se vrátíme, dáš je
do erstvé vody, vzpa-
matují se zase."
Udlala tedy Malinka, jak matka
O
chvíli
velela.
pozdji vstupovaly dámy do krámu
Kaldova.
Pan Kalda patrn
již
pedtím obsluhoval n-
jakou paniku nebo slenu a rovnal
te
všeliká
304
klubíka a padénka do krabic a kartán na pult. Spativ dámy odsouvl své pestré zbožíko stranou a vítal:
„Ruku et?"
líbám, jemnostpaní! Co ráíte porou-
Ped šedesáti, sedmdesáti lety se panikám po menších mstech íkalo všeobecn jemnostpaní. Teprve mnohem pozdji ujalo se íkati milostpaní a ješt vznešenji milostivá paní. Taky se šmahem onikalo; ale v tom již pan Kalda kráel s duchem asu a svým hostm vykal. Nad tím se nejedná patricijská dušika pozastavovala a posteskla si: On lidem vyká, jako njakým sedlákm. Ale ponenáhlu takových zteštných „vlastenc" pibývalo a vykání se ujímalo a šíilo. „Ráda bych njakou naatou práci na kanav, pane Kalda, eknme polštá na kanape, pro našeho papínka. Njaký pkný mustr, a píslušnou vlnu k tomu." Pan Kalda se otoil, sáhl do regálu po rozmrném kartán, odklopil víko, vybíral a podával naaté vyšívání. Panika se chápala jednoho vzorce po druhém, ale ím více látky se ped ní kupilo, tím vtší byly její rozpaky. ,,Víte, pane Kalda, ráda bych, aby polštá harmonoval s kanapetem. Potah je takový kvtovaný, nco jako tureckého. Když jsme posledn malovali, vybrala jsem podle toho taky patronu na pokoj." Pan Kalda sotva znateln pokril rameny.
305
„Kdybych mohl vidti aspo kousek toho pobychom nco vhodného našli. Taky
tahu, jist
Prahy objednat tverec, který by vyna sta, na tisíce." Netušil pan Kalda, že si tím slovem nastražil léku, v které by mohl uváznout. teleAle paní Katrnožková pemýšlela graficky. Kdyby mohl vidti ... To jí stailo. Vzpomnla rázem na pobídnutí manželovo: Pozvi ho Toho se zatím neodvážila, ale teba na svainu. bych mohl
hovoval.
z
Vzor je
tém
.
.
pohotov odpovídala: „Božínku, pane Kalda, kanape vám sem ponemohu, ale kdybyste mi chtl prokázati tu
slat
laskavost, že byste se na
n
pišel podívat, byla
bych vám tuze povdna. Pravdu máte, to byste hned uhodl. A kdybych tedy smla prosit, takhle nejdete-li na procházku v nedli odpoledne ale na procházku by pak zbylo asu dost, našeho ." papínka by tuze tšilo. Co zbývalo panu Kaldovi? Pisvdil. V tu chvíli se zraky jeho setkaly s pohledem sleny Amálky a v tom etl cosi jako projev dík. Dík za maminku, za tatínka, za neobyejnou ochotu. Zraky jeho sklouzly níže a byly upoutány kytikou fialek.
—
—
i
.
„Jaké krásnéfialky,"ekl, „první poslové jara."
vn
líbezná," „A jaká zovákem kytiky.
„To
proto,
že
dotkla se dívka uka-
nad nimi ješt nezahmlo,"
pronesla zkušená paní Katrnožková, a dodala:
„A
si
pan Kalda pivoní."
306
Panu Kaldovi
se zdálo, že
nemže
jinak, než
uposlechnouti tohoto mateského vyzvání, nil se
pes
i
sklo-
adrm díviným a pvabného pachu fialek. Ale jakási závra pojala. Do té doby
pult, piblížil nos k
vssál do sebe doušek
pojednou jej až ješt nikdy nepivánl tak zblízka k žádné dívce, k žádné panice, a te mu bylo, jako by všechna bytost sleny Máli vyzaovala neznámou, opojnou vní, které jakživ nepoil. Sice dámy, které k nmu picházely kupovat, rozšiovaly kolem sebe vni všelikou, nejastji kolínské vodiky, ale tak jako slena Máli žádná, žádná. Byla to horkého mládí, Kaldovi nepovdomá, ale rázem pochopená. Již se probíral z toho podivného oblouzení, vztyil se za svým pultem, ale v obav, aby nezakolísal, opel se obma rukama o pult a otázal se: „Mohu ješt posloužit, jemnostpaní?" „Což o to, vybraly bychom si toho u vás dost, máte tu mnoho lákavého, ale zatím tedy tu kanavu. A pozdji si pijdeme pro nco tuhle pro naši Máli. Tedy se smím tšit, že nás v nedli poctíte?*' Florestan Kalda poznovu pislíbil návštvu, dámy se chystaly odejít, ale pojednou si paní Katrnožková vzpomnla: ,, Vidíš, Málko, tu kytiku jsi zde mohla panu Kaldovi nechat, když má fialky tak rád.** Slena Málka odepjala kytiku, položila ji na
vn
ním
pult. ,,
A skromn Dejte
si ji
pronesla:
do vody, vydrží
vám aspo
era. Chudáci fialky mají krátký život."
do ve-
307
,,Díky vám, sleno. Tisíceré díky!"
Dámy
vyporouely, zmizely. skládal naaté kanavy do kartánu a chvílemi sahal po fialkách, aby k nim pivonl. Ale již si nepivolal to dívjší opojení. Chybla k nim jejich nositelka. „Holka píjemná,** táhlo mu hlavou. „Ani na se
Pan Kalda
má
dvacítku za sebou. Ostatn
ní není
vidt, že už
tob
osmaticet, rozdíl není tak ohromný, vlastn
je
teprv sedmaticet minulo. Jen zde v
vdt,
že
by
ji
to
krám tšilo. Abych nebyl tak docela upoután
jako hlídací pes."
Do toho pemítání pišla mu Pan Kalda
vrazil kartán
jiná odbratelka.
do regálu a
již
zase to byl
ochotný, k obsluhování pipravený prodava.
Paní Katrnožková vracela se
dom
svrcho-
van
uspokojená. Její výzkumná výprava se zdaila. Jen aby také nedle dobe dopadla. V sobotu
od rána bylo u
Katrnožk
plno práce a starostí.
Zadlávalo se na bábovku na nedli, pražila se jemná káva, Pepa bžela k lahdkái pro lusku vanilky, pro láhev dobrého vína. pan Kalda vidí, že se octl ve spoádané domácnosti a že by mohl míti také takovou. A veer ekla panika ke Katrnožkovi: „Byla jsem u pana Kaldy, zítra ho uvidíme. Je-li v tom vle boží, zaátek jest uinn. Doufám, že se pak objeví vícekrát." „Dejž to Pámb," ekl pan Katrnožka, „a
A
tob
dobrou noc."
—
váleCné pípravy.
Na
vysoké a mohutné Bílé vži odbíjely hodiny šestou ranní, když paní Katrnožková procitla. Jindy ješt si na chvíli pod peinou polahodila, ale toho jitra si rázem uvdomila, že je nedle a co dnes její domácnosti nastává. Veselé oi prohlédly do nevelikého prostoru ložnice, všechen spánek byl dokonale zapuzen. Na druhé posteli ješt spokojen chrupal její manžel, dotahuje poslední verše zdravého spaní. Dnes ho ne-
mocným zvukem
bude burcovat,
a
si
nevzbudí, a potom
tatínek poleží, dokud se
a
vstane
s
sám
nejlepší náladou.
Dnes panika potebuje, aby celý svt byl dobré jí nastává mistrovský kus mateského umní. Zticha jako myška sklouzla s postele rovnou do pohodlných trepek, pehodila pes hlavu obšírnou bílou sukni, ovázala kolem pasu, a ztichouka vyapkala po špikách do vedlejší svtnice veliké. nálady, nebo dnes
309
Trochu se v ranním chladu otásla a rovn zamíila do kuchyn, aby k životu vzkísila Kaenku. Musí zatopit na snídani, semlít kávu, dojít pro mléko.
„Nic naplat, Kako, rozlute zatopte.
Kávu
si
teba semelu,
nezapomete, taky
a
rádou
— vezmte
si
žejdlík
se s
kanafasem,
skote dobré smetany s pajen pro mléko
vtší punclák, abyste nic ne-
vyšplíchala."
Paráda se íkalo pn, kterou mlékaka v krajái smetany pes tu chvíli velikou kvedlakou vykouzlovala. vyšší pna, tím lepší smetana. Kaenka velmi opatrn si oplákla tváe, vymnula oi, osušila se režným runíkem a vypáchla
ím
hrnci pro mléko.
s
Pi tom drátného košíku i
na
housky se chopila. Vdla sice, že se vera upekla nádherná bábovka, ale ta není k snídani, ta je snad pro njakou visitu na odpoledne. Paní Katrnožková semlela kávu, napchovala do mašinky, kterou postavila na plotnu. Potom se zahledla ke dveím pokojíku vzadu do dvorku, kde pespávala slena Málka. Má ji vzbudit? Eh, spi
si
holka, spi.
Do
kostela je
asu
dost.
A
vyspi
do ržová. Pelivé, obezelé matce neušlo, že dcera njak nyje, a to ode dne, kdy odtud odešel pluk do Polska. Myslila si o tom matka ledacos a nebyla jedinou matkou, která se mohla všelieho domýšleti. Pece však se chránila, aby se domyslila píiny zamlklosti Amáliny do všech možných dsledk. Jsou vci v život nyjícíchdcer, jimž ani se
310
A dnes odpoledne zapan Kalda. Kéž by tomu Pánbh požehnal! Pan Kalda je ve mst usedlý, pan Kalda nepjde nikdy do Polska. Pod plotnou praskal ranní ohníek, voda v železáku na plotn pomalouku bublala a hlavou paní Katrnožkové táhla zbožná modlitba, aby všechno dozrálo k šastným koncm. Jen z duší pelivých, ustaraných matek vytryskne taková hluboká a naléhavá modlitba. Kaenka se vrátila s mlékem a houskami a ujala se dalšího nalévání na kávu v mašince, panika chystala v pokoji šálky na snídani. V nedli snídávala celá rodina spolen. Zanedlouho se objevila slena Málka ze zadního pokojíku a skoro souasn se z ložnice ozvalo lví zívnutí. To pan Katrnožka se probouzel k životu. A po chvíli zasedli všichni ke stolu. V kuchyni ze svého kafáe spokojen mlaskala Kaenka. již nevypadala tak námsín, jako když se ped hodinou probudila. A po snídani plynulo dopoledne obvyklým tokem jako každé jiné nedle. Otec Katrnožka se vybral k holii, potom se bude procházet po námstí, od jednoho konce na druhý, snad se podívá za bránu, po procházce si zajde na tvrtku vína do vinárny pán Tobišovy a tam nejspíš posedí až do poledne. Slena Málka zmizela zas ve svém pokojíku, aby se pistrojila do kostela, a tato píprava byla vždycky delší než celá následující pobožnost ve chrámu Pán. Jediná matka asi zstane není radno pijíti na Icloub. vítá
Te
i
311
doma, aby všechno zdárn pipravila na odpoledne.
To
je
dnes dležitjší než kostel.
cházel manžel, promlouvala k
savým zpsobem, jak
nmu
Když
od-
pokorným, líaby ne-
jen dovedou matky,
byly oslyšány:
„Nezdrž se nám nikde, tatínku, abychom vas obdvali a aby sis taky mohl zdímnout. Dnes musíme být brzy pohotov."
„Nemj
starost,
pan Katrnožka,
panímámo,'' sliboval
bode
svatý Augus,, pijdu, pijdu, jak
tin zavolá.''
Svatý Augustin byl mohutný zvon na
Bílé
vži, nejvtší po svatovítském Zikmundovi v ce-
lém království. Jeho polední vyzvánní rozechvívalo vzduch do široka daleka, na hodiny cesty.
hubiku
minutu pod ním dunly a skípaly devné schody v šacht tmavého schodišt, v kterém se vyznali jen zkušení domorodci. Skoro všechna nitra dom starobylého msta byla plna tmy a všelikých zákrut, po nichž jen dlouhý zvyk a cvik byl bezpeným prvodcem. A když se pišla louit slena Málka, nedln vyparádná, taky jí panika matesky pipomínala: zde dlouho samotnou, holka. Víš, „Nenech koho ekáme, aby tedy bylo všecko v poádku. Až pijde pan Kalda, k nmu hezky vlídná. A pomodli se v kostele na dobrý oumysl." Málokdy se panice nedlní dopoledne tak protahovalo, jako dnes. Mla sice zamstnání, oprašování a rovnání dost, ale pece hodiny konce neDal panice
m
bu
a za
312 braly.
Nemohla
konen
pišla,
se
dokati dcery, a když Malinka ji další aranžmá velikého
svila
pokoje:
„Tak dít, chop
se
toho
te ty. Te taky já se
A
hodím do parády, aby pak nebylo o pekot. je všechno na svém míst a nikde ani prášku. Na kávu piprav tu svátení garnituru a dej pozor, aby v žádném šáleku nezstal njaký knoflík nebo pazka. Na vodu vyndej sklenice broušené, na víno ty kalíšky. Na suchary tu hvzdikovou mísu. Semhle na stolek mezi okna mžeš položit album, víš to, nkdo se rád dívá na fotografie. Svou kytaru povs tamhle vedle hodin, kdo ví, nebudeš-li muset nco zahrát. A nala ji, aby nebyla rozbrnkaná jako struhadlo. Dlej, dlej, dceruško, já jsem v pucu za
chvíli.'*
Panika domluvila a zmizela v ložnici. Amálka svdomit vykonávala, co jí máti žila,
a než se
s
vže
ozvalo poledne, byla se vším
hotova. Pan Katrnožka, vrátiv se shledal
ulo-
pesn z vinárny,
píbytek v dokonalém lesku a na okrouh-
lém stole již bylo pistrojeno k obdu. Kaenka div hlavu nesrazila, jak letla se džbánkem pro pivo. Dávno bylo po obd, dávno již taky ve vel-
obd
vyvtráno a pan Katrpokoji bylo po nožka odpoíval na pohovce.
kém
„Až
se prospíš, tatínku, oblékneš
si
ten orle-
ánový kabátek, víš, tak po domácku, a na hlavu posa tu novou šmelcovou epiku se zlatým stapcem. Víš, to dlá dobrý dojem."
313
Malince dala
maminka ponauení
již
ped
obdem. „Až pan Kalda pijde, vlídn ho pivítej a bu Nemusíš mlít hubou jako ehtaka, ale dávej pozor, na se t bude ptát, k
nmu hezky pívtivá.
abych nemusila odpovídat za tebe. A zatím, co já budu slévat na kávu, ukazuj mu obrázky v albu, hlavn lepší píbuzné. Neuškodí, když se seznámí trochu s rodinou. A miižeš pipravit velkou lampu, kdyby se snad zdržel až do soumraku. Vezmi si na krk ty ervené korálky.
Ješt aby
si
Dobe
ti
sluší."
paní Katrnožková zašla do
se podívala
kuchyn,
na Kaenku.
„No dobrá, dve, že jste navlékla taky nedlní šaty. Ale tu kostkovanou zástru shote a uvažte si bílou. Je to chutnjší. A z domu mi dnes nechote, dokud vám neeknu. Možná, že vás tu bude poteba. Zatím si mžete pinést džbánek erstvé vody k pití. nám pod plotnou docela nevyhasne, aby se pak brzy vaila káva." Panika vyšla na síku do špižírniky a vlastníma rukama si vnášela do pokoje bábovku, kterou hned vera po upeení posypala bohat tlueným
A
cukrem s vanilkou. „Pamatuj si, Málko, bábovka ješt za horka se posejpá. Pak má dvojí krku a je vlastn jako z cukru."
Vanilka naplnila sladkou
Na
Bílé
vži
celou svtnici.
odbíjely hodiny druhou.
Paní Katrnožková I.
vní
si
Herrmann, XLII. Pan Koriandl
povzdychla: a spol.
20
314
„Ješt nikdy
se
mi
as
tak nevlekl. Teprv
dv!" Otec na pohovce v ložnici byla ve svém pokojíku a na
již
chrupal,
matku taky
Málka dí-
šla
mota. Chopila se njakého starého ísla žurnálu a usedla do hluboké kožené lenošky, v které napolo
zapadla. Ale dlouhé tení nebylo pro paniku.
Chvilku na potištnou stránku
zírala,
brzy však
sklesly ruce do klína, papír žašustil, dopadl, se
marn
šumí, že
bránila. Zdálo se panice, že
jí
jí
víka
v uších
odnkud vzdálená hudba zaznívá, panika
usnula.
Nepostihla, když bylo šetrn zaukáno venku na dvee kuchyn, neslyšela, když bylo zaukáno na dvee pokoje, a teprv Kaenino pobídnutí ji
zburcovalo: ,,Jen rate, jemnostpane!'*
Rázem
se vzchopila
díve, než se dvee ote-
vely. Do svtnice vstupoval pan Kalda, skromn se uklánje, a pronášel: „Ruku líbám, jemnostpaní. Rate odpustit, že jsem tak smlý a že picházím snad píliš brzy." ,,
Vítám
vás,
pane Kaldo."
Chvátala milému hosti vstíc a podávajíc
mu
ruku pokraovala:
„O
ne,
my jsme po jídle." chopil se bílé, mkké pravice
kdypak už
paní Milý Kalda Katrnožkové, hluboko se uklonil, políbil podávanou ruku a hovoil v patrných rozpacích: „Zapomnl jsem se otázat, kterou chvíli bych pišel vhod, a ješt jednou prosím za odpuštní.
315
nevas
Doufám, že nebudu v tchto vcech tak nezkušený, nechodím nikam na visity. Jemnost-
Že jsem snad v
vyrušil.
dlouho zdržovat. Našinec paní je
je
sama doma?"
,,Kdežpak! Všichni jsme doma. Tatínek snad ješt odpoívá, prosím vás, je mu tady odpoinek v nedli milý, a Málka je ve svém pokojíku. Ale hnedle tu budou."
Kaenka v
filipa.
a dovtípila se.
dvee pokojíku slenina ,,
mla
kuchyni
pov své velitelky
Sleinko, ten pán
Zaslechla od-
Pootevela jen
a hlasit zašeptala:
je
už tady."
Málka chvátala dopedu. Pravíme-li,
že chvá-
eeno jen obraizn. Kráela zcela mravn dstojn, aby hosta uvítala. A pišla práv
tala, je to
a
k tomu, když panika odnímala hostu klobouk a
hlku
a pobízela jej:
„Nestjte u dveí, pane Kaldo. Rate jen dále a
vezmte Tak
místo."
se
v dávných tch dobách zvalo na
židli,
na keslo.
Kalda ješt neusedl. Zoil slenu Málku, klanl se, políbil jí ruku a povznesl svou levici. Ta tímala velikou kytici fialek. Pan Kalda ji podával dívce a pronášel: ,, Vzácná slena mi onehdy vnovala fialky. Zstaly mi svží nejen do veera, ale ješt celý druhý den. Prosím, aby ode mne pijala tuto v náhradu. Doufám, že taky hned neuvadne." Ale pan
i
„No
Malinko, to je neoekávaná pozornost,
316
pkn
se
podkuj
a dej fialky do vody.
To
je
vzácný dar za tvou chudou kytiku.** „Dkuji vám," vydechla slena Máli, pijímajíc kytici. ,,Ale kterak jen
si
to zasloužím?**
,,Nco za nco, drahá sleno, a jsem šasten, jestli jsem se vám zavdil. Je doba fialek, marn by odkvtaly. Ve vaší ruce jsou na pravém míst.'* Teprv te, když se zbavil kytice, svlékal pan Kalda holoubkové rukavice a na pokyn paní Katrnožkové popošel dále. Matka byla všecka blažená. Této dvornosti se od pana Kaldy nenadálá. „Prosím, sednte. Tatínek zde bude co nevidt.
Hned
V
A se
Málko, milého hosta zatím zabav.
ty,
vrátím."
rozpacích pan Kalda usedl, ale sotva tak
uinil, již se zas vzchopil.
vely dvee
z ložnice a
Nebo v
tu chvíli se ote-
na prahu se objevil otec
Katrnožka.
Takový
byl vstup
trnožkových.
Kaldv
do domácnosti Ka-
PAN KALDA NA VISIT.
Paní Katrnožková byla odskoila do kuchyn, aby pihlédla, zdali Kaenka správn na kávu dolévá. Zdvihla s mašinky poklpek, podívala se dovnit a hovoila tlumen: „Dolévejte opatrn, Kako, abyste mi kávu píliš nezpnila. Jsou
fíko jako
gajst.
jí
ti
loty, to
Dejte pozor, aby
mže
být ka-
vám smetana
nepekypla. Tamhle máte skleniky na vodu. Za chvilku se pijdu zas podívat."
A jako rtu se vracela nebo nikdo nala tedy
z
do svtnice. Pišla vas,
pán nevdl,
kterak zaít. Vyko-
panika obad seznamovací:
pan soused jsme na dolejším konci podsín a pan Kalda skoro až na hoejším, tam vedle Udalrich.'* ,,Mám est znát," pisvdoval otec, podávaje ,,To je náš táta Katrnožka, a to je
Kalda.
My
hosti ruku. ,,Má
tam hezký obchod pan soused, vcí na podívanou, jako na
auslák plný krásných hraní.
Já musím v
zim
mrznout pod loubím, až
:
318 to uši upaluje, a s naší
v lét polykat prach. Ale jinak to
živností nejde."
„Jen když to vynáší, to menal moude pan Kalda.
je
„Zapla Pánbh, uchází otec Katrnožka, „jen
aby
hlavní
to,"
vc," pozna-
pisvdoval
zas
to tak bylo až do smrti."
kdopak by mluvil o smrti, tatínku," propanika v obav, aby pánové nezabedli v rozšafném tom hovoru. ,,Jsi v nejlepších letech ,,Ale
nesla
a náš milý
pan Kalda teprv
je
šastn mlád."
Lichtka uvízla na pravém míst. Pan Kalda se ostýchav usmál, ímž projevil svou vdnost za to dobré mínní. Panika zatím pisunula nokrouhlému stolu a te znova pobízela „Ale prosím, prosím, rate se posadit, abyste
kolik židlí k
nám
spaní nevynesl. Tatínku, sedni
si
taky,
a
hosta nohy neobolí. Hnedle to bude."
tebaže neml velikou zkušenost z visit. Stl byl prosten erveným kafetuchem, jak se tehdy všeobecn íkalo skoro ve všech domácnostech byly takové ervené kávníky uprosted stála eená již bábovka a kruhem byly rozestaveny porculánové šálky. I mén zkušený pozorovatel byl by uhodl, že se tu chystá svaina. Na pana Kaldu padaly rozpaky. Nevdl, má-li se piznat, že hned po obd „ U hvzdy" si šel vypít sklenici kávy k Tajb-
Pan Kalda
—
se dovtípil, co bude,
—
nerm, jako inil každé nedle. Rozhodl se, že neekne nic, aby hostitelce radost nepokazil. Ostatn ho ješt nikdo k niemu nezval, neml komu co
319
nho
dlo, dlo se jako podle programu dávno stanoveného a nezmnitelného. Byl to zákon všech pelivých a starostlivých matek, kterému propadlo již tolik mládenc, na
odpovídat. Co se kolem
ženitbu vyzrálých, a kterému budou propadati
nadjní kandidáti, pokud se bude toiti svt. Bželo jen o to, dostat vyhlédnutého mládence po prvé pod stechu domácí. Ostatek je starostí neúprosného Osudu, jejž každá vzorná matka uvede již na píslušné koleje. Paní Katrnožková byla si další
vdoma svých
povinností k dcerám, z nichž
dvma
pomohla do ráje manželského, a pevn si umiovala, že ani tetí nedá propadnouti staropanenství, podle jejího názoru velmi ohavnému. A pan Kalda byl takový milý, nezkušený lovk, poddajný jako vosk, jejž každá svdomitá matka mohla vytváiti podle svého vkusu a poteby. Vždy bylo ku podivu, že se ho již díve nikdo neujal. Nebyla to partie k zahození. již
Paní Katrnožková, pohladivši ješt dlaní tu a
tam prostený kávník, aby na
nm
nebylo ani
pohledem k dcei, a slena Málka rozumla. Byla vycvikována na ta-
vrásky,
zaletla jediným
nmé povely. Kráela za maminkou do kuchyn a brzy se ob vracely. Panika s konvicí kovéto
erné kávy, dceruška
s
konvicí smetany.
za nimi pinášela na tácku
niné vody. Tento prvod
tyi
káva beze
vší
vody ke káv se Do nedávná se po-
pitné
v domácnostech teprv ujímal. píjela
Kaenka
skleniky stud-
vody. Ale v
kavárn
u Tajb-
320
ner
to již
zavádli po pražském zpsobu.
A
dalo se brzy, že domácí visity jsou o tu íši
shle-
vody
bohatší.
„Ale te, pánové, rate ke stolu," zvala
drazn panika, „a to Panu Kaldovi
již
již
nevychladne.*'
nezbývalo než usednouti,
pan Katrnožka. Slena Máli pisouvla k hostu cukenku s klíškami, panika podávala mísu s bábovkou. Pan Kalda staten pekonával svj ostych a popíjel silné kávy, pikusoval bábovky. té domácí svainy jej ponenáhlu rozjaovala a již se do malé rodinné spolenosti pomalu vpravoval. Zatím již taky jeho kytice fialek byla ve vázice s vodou a její skromn zápasila s vni vanilky. Slena Máli chvílemi ke kytice pivánla a to jej nejen tšilo, ale pipomínalo mu taky okamžik, kdy on v krám sklánl svj nos ke kytice na jejích adrech. Dnes je nepoutalo paletko, dnes oddychovala voln pod ržovou halenkou mušelínovou a panu Florestanu Kaldovi se skoro v pousedl
i
Vn
vn
divné závrati hlava zatáela.
Zrakem ostrovidovým sledovala paní Katrnožková, brzy-li host prázdný šáleek postaví a
pak se ho
s
neobyejnou obratností chápala a znovu Host neml ani asu, aby se bránil,
jej naplnila.
ostatn by
Kdo
jej
všechno vzpírání nebylo zachránilo.
obtí takové mateské pée, milému tak Kaldovi bylo souzeno, aby svj šáleek tikrát vyprázdnil. Za onch jen jednou byl
pochopí
to, a
as
321
byla to obvyklá dávka, teprv pak hostitelky uznávaly, že je liko
to
všem požadavkm zadost uinno. To-
— a bývaly paniky pokroilého vku — dopouš-
vyzkoušené, otužilé úastnice
obyejn
tly, aby jim byl šáleek
visit
naplnn po tvrté,
ale
tím bývala míra dovršena.
Za
svainy rozhlédl se host po svtpo pohovce, na níž paní Katrnožková
této první
nici a pátral
hledala u
nho píhodnou zaatou
podušku,
ale nic
podobného v pokoji nespatil. A pece jen ta pohovka byla cílem jeho dnešní návštvy. Domyslil se tedy, že stojí nejspíš v druhém pokoji a tšil se, až jej panika vyzve k prohlídce. Podívá se pozorn a bude se uctiv porouet. Po té záplav kávy
erstvém vzduchu. Jenom nezkušený lovk rázu Kaldova se mohl domnívat, že tak snadno vyvázne. Paní Katrnožková stále jej zaplétala v nový a nový hovor a nepovolovala. Kdykoli se Kalda domýšlel, že se blíží konec kapitoly a nastane vítané odmlení, tu panika již zaínala novou a byla nevyerpatelná ve svých námtech. Bylo v tom dosti zajímavého pro Kaldu, který žil život celkem uzavený a nepídil se po podrobnostech, které se ho netýkaly. Naproti touží po procházce na
i
tomu znala panika zevrubn historii poloviny msta a vyprávla svému posluchai píbhy, dne neml ani pontí. A jestliže jí v toku vyprávní uplavalo njaké jméno, událost, pak jen bodla ukazovákem k svému choti a pronesla: „No, tatínku, jak to bylo dále?" Tu pan Kao nichž do toho
322 jí dvma, temi slovy pomohl spojiti pepásmo a hovor plynul dále. Pan Katrnožka sám píliš toho nenamluvil. Zdálo se, ba bylo zejmo, že v této rodin vede
trnožka tržené
hlavní slovo panika, pan manžel jen pitakával.
Snad by byl radji sedl kdesi mezi vrbinami, u eky, na rybách, ale to si dnes musil odíci, když oekávali hosta. Však zítra si obejde místa, kde
vera
pedevírem
a
Jen aby
rozházel do
eky
mu dnes nikdo vše nevychytal.
návnadu.
Byli takoví
dobrodinci, kteí za sebe nechali vnadit jiné a pak šli
lovit.
Ani slena Máli mnoho nemluvila, pece však ozvala, lecjakou okolnost mamince pipomenula, asem se zasmála. Tu vždy se objevily její zdravé blostné zoubky, o nichž se taky pan Filous byl zmínil, a pan Kalda se s potšením díval na ta ržová ústa a na tmavé oi díviny. Díval se na bílé, plné rám Málino, pokud je krátký rukávek blzy nezakrýval, a pocítil pokušení, aby to ramínko pohladil. Ale pítomnost rohíšnou tu choutku rázem zapudila. Dnes Kalda na pana obrlajtnanta Špicmanna ani nevzpomnl. Ale kdežpak je ten švihák! Daleko, daleko nkde na polských hranicích. Sedí kdesi v njaké židovské a vzpomíná na svou bývalou posádku. A tuhle sedí slena Máli, na dosah ruky, je tak milá, skoro rozkošná, a chvílemi její temné zraky se
asem
i
i
di
krm
zaletí
k
nmu,
ke
Kaldovi, a panu Kaldovi je
323
tak zvláš blažen, když
její
letmý pohled za-
chytí.
Konen paní
Katrnožková uinila pestávku,, aby trochu odpoinula a dechu nabrala, a za nastalého ticha rozhlédl se host a spatil v kout u almary kytaru s pestrou pentlí. „Slena hraje na kytaru?'* otázal se bezdky. „Ale hraje, hraje málokdy,'' odpovídala za ni
matka. „To jen když
je milostivé léto,
zane-
dbává to." ,,To je tak
dvrný nástroj, škoda,
již se
málo-
kdy slyší. Taky jsme mívali doma kytaru, však tam ješt nkde visí, ponoena v hluboké vzpomínky na minulé asy. Hrával na ni nebožtík tatínek a maminka tak lahodn k ní zpívávala. Dávno již jsem to neslyšel. Zahrajete nám nco, sleno?" „Nu, chop se toho, Málko, zabrnkej a zazpívej."
Zdráhala se dívka, zdráhala, jako všechny a
vždycky,
ela
ale
konen
váhav
se vzchopila a
krá-
pro nástroj. ,,Ale nesmjte se mi, pane Kaldo." „Pokládáte mne za takového divocha, abych
se
pi hudb smál?" Preludovala dívka, preludovala,
smle,
ale
ím
stroj ovládá.
dále
zvunji,
s
poátku
ne-
a bylo zejmo, že ná-
Nebyl pan Kalda
lovk
tuze poe-
tický, ale naslouchal skoro se zanícením, visel tak-
ka
na štíhlých prstech díviných, a aby utekl.
chal,
te již
nesp-
324
Nkolik starých
písní národních dívka zazpí-
akordy je doprovázela. Ach, tak to vlastn zaít hned po káv. Panika zbožn naslouchala, pan Katrnožka mhouil oi jako králík, když jej ruka mazliv hladí. A když Málka kytaru odkládala, vzchopil se Kalda, uklonil se, poceloval dívce ruku a upímn vala, tklivými
mlo
pronášel:
„Sleno, jsem vám hluboce
vden. Na
toto
odpoledne nezapomenu." Ale
již
nebylo odpoledne,
Konen seznával se
Kalda, že
uctiv a zdvoile
nostpaní, se slenou,
Kaence v kuchyni ruky, což byla
s
je
již se
sklánl veer.
po visit. Rozlouil s jem-
panem Katrnožkou,
obma dámám
vtiskl
odmna
políbil ruku.
do ,, panenku'* ili zlatku neobvyklá, a sestupoval
tmavým schodištm. Když jej ped domem
ovanul erstvý vzduch, rozpomenul se milý host náhle: ,,A na pohovku jsem se nepodíval! To se ti povedlo, Florestane! No, vždy je za týden zase nedle."
PO
NÁVŠTV PÁN KALDOV.
Po odchodu nedlního
Katrnožk
hosta zavládlo u
Takové ticho nastávalo skoro vždy v domácnostech, když hosté zmizeli, aspo na chvíli, než se v hlavách hostitel rozleželo, co by si o odešlých povdli. Mnohdy býval takový doslov nejdležitjší z celé visity; býval jádrem všeho, co se za odpldne nebo za veer v mysli nahromadilo a co se mocí mermo z nitra dralo. Neunikl tomu nikdo, se zachoval, jak chtl a dovedl. Každá
ticho.
a
osoba, a
njakou
by
i
byla sebe milejší, obnažila na
stránku, o které se dalo ledacos
sob
povdti.
Paní Katrnožková však, jež vedla v této domácnosti hlavní slovo, zdržela se zatím veškeré kritiky,
aspo pokud dti, ponechá
byla ve svtnici dcera. Co chce si
na
chvíli pozdjší, až
bude
povs
cho-
tm sama. Zatím pece musela nco íci: „Myslila jsem,
dom.*' „Kohopak?"
starouši,
že
ho
doprovodíš
326
„Nu, kdopak tu ,,Pan Kalda,
byl?''
vždy
si
ho sama pozvala.'*
,,Tak vidíš, pana Kaldu že doprovodíš." ,,
Vždy on
trefí
beze mne, je zdejší."
po prvé a zdvoilost vyžadovala, abys ho doprovodil dom." ,,Ale byl u nás
„Což vím, šel-li akorát dom? Možná, že jde na veei, na pivo. Vypadalo by to, jako bych vyzvídal, kam chodí." Paní Katrnožková zatím utichla. Vdla
nkam
o
svém
choti, že je
asem
tohle nechápal, dozíralo
nedovtipa, ale že ani
ji
trochu. Mohlo za té
cesty padnout ledajaké slovo, které by osvtlilo,
jak pan Kalda o o ženitb, o
em soudí,
slen
co
na píklad myslí
si
Málce, a tak dále. Nic se nesmí
zanedbati, co by mohlo vésti k
cíli.
Mnohdy
se ta-
vc
vyídí pi procházce lépe než v pokoji. Jejím heslem bylo staré písloví: kuj železo, dokud je žhavé. Ráda by byla choti svému ekla perné slvko, ale byla tu dcera, ped ní nesmí otce nijak ková
mateské mla. chot svého po chvilce otázala: „Pjdeš ješt z domu, tatínku?" „A ba, nepjdu, matko. Njak mne skípá pravá bota. Sedl jsem tu již jako na trní."
zlehovati, tolik zdravé politiky
Tak
se
„Zuj se, tatínku, zuj se a navlékni si ty soukenné bakory. Skípavá bota to je oistec.
—
A
beztoho
již
Potom
„A
za chvíli
se obrátila
tu kytaru zas
budeme veeet." k dcei:
povs
pkn do kouta.
Pi-
327
k
jde-li
nám pan Kalda
ješt, zase
mu
hezky za-
Zdá se, že je hudby milovný. Sotva že dýchal, když jsi hrála. Inu, vzdlaný pán. Takoví* milovníci hudby bývají dobí lidé." hraješ.
Paní Katrnožková nepromeškala žádné píle-
aby nepronesla
žitosti,
cosi
vhodného ze svého
mudrosloví. Každá pochvalná zmínka o panu Kal-
zdánliv zcela bezdná,
dovi,
mla mu
dodati
vtší ceny.
Když Kaenku.
vešla do
kuchyn, podívala
,,Co se tak usmíváte, jako byste
se
byste na
medu
ulizo-
vala?''
„To
je
hodný pán,
co tu byl, jemnostpaní. Dal
mi zlatku.*'
„No
vidíte, máte náhradu za doma. Hodný pán. Jestlipak
stala tila
to, že jste
jste
mu
z-
posví-
na schody?'' ,,
Posvítila.
ilý pán.
Však by
je byl asi nenašel.
ekl mn: dkuji vám,
A zdvo-
dívko milá.
Má
úcta."
nám Panika
,,K
dvou
dcer.
chodili
tu
vždycky zdvoilí páni."
vzpomnla na ženichy prvních
Ale tenkráte zde
Kaenka
ješt ne-
byla.
V kuchyském
krbu znova se rozhoel ohe, panika rozestavila na plotn hrneky a kastrolky s všelikými zbytky od obda, Kaenka bžela se džbánkem pro máz piva a zanedlouho malá rodina
veeela.
328
Když
pojedli, chopila se paní
své skleniky, s
piukla
o sklenici
Katrnožková manželovu a
významným pohledem ekla: „To jsme dnes mli veselou nedli vi,
tínku? Hned
ta-
když pijde pod stechu cizí lovk. Pinese kus nového života." „Nu, mnoho ei pan Kalda nenadlal," poznamenal suše otec Katrnožka. ,,To se mi na práv libí, že nemele hubou jako ehtaka. Zrale o všem uvažuje, a to vždycky je to jiné,
nm
mladému lovku
sluší."
pkn
slušely," ekl „Jeho šaty mu taky pan Katrnožka jako s lehkým pídechem závisti. ,,Rád bych vdl, šije-li mu pan Liška nebo pan
Kdán..." ,,To je pravda," pisvdovala panika, ,,dbá na sebe. Prosím t, mladý lovk a mládenec, na kterého si ješt každá svobodná ženština mže pisadit."
„Ano, ano," dotvrzoval manžel, ,,ale proto pece ani starší ženatí nemusí chodit jako strašidla ve špitálském."
Tu narážel otec Katrnožka na šedivé odvy, kterými zpravidla bývali o svatém Mikuláši obdarováváni chudí píslušníci z njakého dobroinného fondu. Snad starala
na to narážel, že o jeho garderobu se panika, která svého chot píliš neparái
dila.
Tak die
se trousil hovor, až bylo pivo dopito a ro-
se odebrali
do ložnice. Slena Amálka se po
329
dobu obírala njakou runí prací a tváila se, jako by ji ten hovor nikterak nezajímal. Pece však ani slovo jí neušlo. A když byl dán povel „do postele*', vzchopila se, políbila ruku rodim, dala „dobrou noc'' a uchýlila se do svého pokojíku. Za chvilku byla paní Katrnožková v bílých nedbalkách jako labu, vtiskla manželu hubiku celou tu
a ukládala se do pein. Ale ani její s
cho.
chotm
vdla,
Mla ješt ledacos
na
že neusne hned,
projednati jen v soukromí. Sice
do postele
njaký
sešitek
mže
srdci, a to
vzala
si
nekoneného kolportáž-
ního románu, ale nevydržela dlouho íst. Položila
na peinu a otázala se do druhé postele: tatínku?" ,, Vždy jsem teprve dolehl, víš, že mi to vždy-
sešitek
,,Spíš už,
cky
chvíli trvá.
,,Co tedy
Copak chceš?"
íkáš panu Kaldovi? Jak
„Myslím, že je docela vedlejší, jak Hlavn myslím, že se líbí tob." ,,
Nejvíc by
Málce.
kdyby
mne
tšilo,
kdyby
Nemla se o ní
„Já taky
proti
Na všechen zpsob by
milejší než všichni obrlajtnanti
líbí?"
ti
mn
líbí.
se líbil holce,
bych žádné námitky chtl ucházet." ne.
se
se
tomu,
mn byl
dohromady."
Kdykoli pronesl takovouto poznámku, bodlo to paniku pímo do srdce, jako by nemla zcela klidné
svdomí.
pomlce ,,
Chvíli neodpovídala, až po delší
pronesla:
Prosím t, tatínku, co máš
stále s
tmi
obr-
lajtnanty?" I.
Herrmannj XLII. Pan Koriandl
a spol.
21
330
„Já
nic,
matko, jen bych rád, aby taky holka
byla ze všeho po dobrém vyvázla. Zdá se mi, že se
pan Špicmann trochu okat otáel. Takové nikdy tuze nesvdí. Miažeme dkovat Pánubohu, že už je v Polsku.'' Panice bylo trapnji a trapnji. Nerada vidla, že se manžel dostal na tuto cestiku. Ona te nemla na mysli nikoho než pana Kaldu. Byla trochu popletena, skoro nevdla, jak se k nmu kolem
ní
vojanské známosti
dvatm
vrátit.
„Doufám, Jen
že u nás nebyl' naposledy, tatínku.
tuze kladu na srdce, abys
ti
mu
taky kousek
mn
pívtivého oka ukázal. Co na jest, podstoupím všechno možné. Je to naše poslední dít
Pánbh
jí
—
do dalšího života požehnej."
Hlas paní Katrnožkové ponenáhlu vlhl. Manžel jasn cítil, že se v nm tesou již tomu byl vždycky bezbranný. Malounko se na lžku pozdvihl
slzy, a proti
a
ekl
chlá-
choliv: ,,
Doufejme, panímámo, že se
ti
pání vyplní
a všecko že dobe dopadne. — Budeš ješt íst?'* ,,
Nebudu," znlo
lostn.
z
Tak tedy manžel
foukl do cylindru.
úst paniných skoro žastáhl knot
v petrolejce a
V nastalé tm utopilo se všechno,
co se mezi starostlivými manžely vznášelo a co ne-
mlo
žádného uritého tvaru. Kaenka v kuchyni zcela spokojen chrupala, ale v pokojíku ža kuchyní hoela ješt argandská svíka na stolku u postele sleny Málky.
331
Dívka sedla na postranici lžka poloodstrojená, tiskla ob ruce na adra, jako by tišila njakou boui v hrudi a hledla do prázdna ped sebe. Hlavou jí táhla palivá vzpomínka, ale rty nemly síly
m
vyšeptati ,,
Neml
ji:
odcházet, Alfrede, a zanechávat
jsi
zde samotnu. Bez tebe se zmítám jako oechová skoápka na rozbouené hladin. Vím to, ukládá se
mne, a bojím se, že nebudu mít odvahy, abych Na konec mi nezbude než podrobit se. Sama bych unesla snad vše, co mne eká, svt je široký, zapadla bych v navždy, ale mám dopustit, aby na hlavy rodi bylo navršeno hanby? zachrání. Ty Podám tedy ruku komukoli, kdo se mi nevrátíš a zapomeneš. Kdož ví, na kolik jsi již zapomnl. Já nikdy nezapomenu. by bylo mým nejvtším štstím, kdybych to dovedla." Málka sáhla po výsuvce noního stolku, vytáhla ji, zaryla prsty skoro až na dno a dobyla ze o
odolala.
nm
m
A
zmti
všelikých památek obdélník modravého pa-
píru se zlatou oízkou, na
nmž
bylo napsáno hro-
titou kurentkou:
,,Thránen
fliessen,
jedoch im
Herzen wird
ewig die Erinnerung brennen. In aufrichtiger
,,A to jest
Hochachtung Alfred Sp."
vše,
co
jsi
mi zstavil!*' šeptla
dívka.
Ukryla zas lístek na dn výsuvky a zaboila hlavu do podušek na lžku. Plá tou slinou hlavou lomcoval.
332
Pomalu
nen
se tišilo
zdvihla hlavu
její pohnutL Kopodušky, strhala se sebe
nesmírné s
zbytky odvu, uhasila plamen svíky a uléhajíc ke spánku, zašeptala posledn a vášniv:
a
se brzy rozhodne, co se rozhodnouti „Jen má. Spálím za sebou všechny mosty'/'
4
DRUHÁ NEDLE.
V život Florestana Kaldy nebylo žádných zvláštních, dokonce již ne vzrušujících událostí, a proto
mu nedlní návštva u Katrnožk pipadala jako nesmírné dobrodružství. Byl pozván do rodiny, byl
tam vyastován
pvabné
dívky, která
a
sedl
mu
celé
odpldne
vedle
hrála na kytaru. Nic ta-
kového ješt nikdy ho nepotkalo. Když te kráel po námstí, odnášel s sebou obraz rozkvetlého dvete hebké, aksamitové pleti, ostýchavých zrak, které se chvílemi k nmu povznášely, jako by prosily:
,,
Nehnvejte
se,
že
vám nemohu
zahráti nic
jsem poslušná jen rozkazu maminina.'* Ale vždy bylo všechno tak pkné, pvabné a jemu docela nové. Stále mu v sluch dozníval její tklivý
lepšího,
alt, stále
vidl
nami nástroje
její štíhlé
prsty, probírající se stru-
a po posledním
na desce kytary. Dvakráte, tikráte
akordu odpoívající
pemil
dlouhé námstí,
od jedné brány ke druhé, znovu prožíval všechny
334
podrobnosti této nedle a bylo
mu
skoro tesklivo,
když pomyslil na svj mládenecký píbytek, jak v bude sám, opuštn. Jak jinak by bylo, kdyby jej tam uvítal ženský zjev, podobný Amálce Katrnožkov, a vlídn k nmu promluvil: „Vítám t, Florestane, však již jsem se na tebe tšila. Dlouhé to bylo odpoledne bez tebe, ale již tedy jsme zase spolu." Byl sice Florestan Kalda ponkud studený patron, ale pi tomto pomyšlení krev jeho picházela do neobvyklého varu. dom? Ne, dnešní nedli musí njak slavnji zakoniti. Nad mstem snesl se již veer, hodiny na bílé vži žádumiv odbíjely osmou, námstí pomalu pustlo, kde kdo spchal pod stechu, k rodin nebo do pátelské spolenosti hospodské. Kalda neml takové spolenosti. Nikdy nevyhledával družných styk, nepstoval žádných kamarádství, a práv dnes by byl poteboval aspo jedné sdílné duše, s kterou by mohl dvrnji pohovoiti. Konen si dodal odvahy a vstoupil do
nm
Te
restaurace u
Tajbner
vedle biskupské residence,
výkvt msta. Povelel si málokdy odvažoval, ale brzy pocioval, kterak je tu na nepravém míst. Vypiv pohár piva, zaplatil a vydal se k svému osamlému a studenému krbu. A když zhášel na stolku u postele svíku, ekl k sob zcela dvrn: ,,Je as,
kde
se scházel tehdejší
veei, na jakou
se
Florestane, abys pomýšlel na
zmnu
svého stavu."
335
V pondlí se pan Kalda na potah pohovky nepodíval, a skoro nemohla pochopiti, kterak to Paní Katrnožková nezahálela.
rozpomenula, že
vera
se
zanedbala.
Vždy
jen to byl
úel jeho ná-
vštvy. Totiž úel pedstíraný. Když tedy pan Katrnožka po snídani odešel k svému krámu pod lou-
Amálku Kaenku z kuchyn spoleným úsilím obrátily pohovku vzhru nohama a pelivá matka pátrala po njakém záložku povlakové látky, jejž by mohla pro bím, svolala dceru
i
a všechny ti
pana Kaldu na vzorec ustihnouti. Šastn se to podailo a bylo po jedenácté hodin, když se panika, peliv ustrojená, vydala se vzorekem do obchodu pán Kaldova. Slenu Amálku nechala tentokráte doma. Nesmí Kaldovi zevšedniti. Neklame-li ji mateský její výpoet, však se chopí sám píležitosti, aby se k dívce zas jí
piblížil.
pane Kaldo," volala již na prahu krámu, Neukázala jsem vám kanape, ale tuhle vám nesu vzo,,Milý
„pkn jsme to vera v té roztržitosti vyvedli. reek
látky.''
,,Ano, ano,"
„zapomnl jsem
omlouval
se
rozpait Kalda,
taky, ale byl bych pišel, abych
svou roztržitost napravil. Byl jsem všecek unesen zahráním sleny Amálky, a tak nepomyšlené jsem odešel."
„Líbilo se ,,
ného
vám
to,
pane Kaldo?" dávno jsem
Velice, jemnostpaní,
neslyšel.
Slena
nco
hraje tak dokonale."
podob-
336
„Nu vidíte, pane Kaldo, mohl byste ji slyšet astji, kdybyste nás zase poctil. Jí by to nebylo na škodu, nevyšla by ze cviku." ,,Když dovolíte jemnostpaní, osmlil bych se v nedli. To již zde budu mít naaté vyšívání z Prahy, pinesu je.'*
zase
V
paní Katrnožkové tetelilo se srdce radostí.
Zdánliv se upejpajíc, odpovídala: „Že byste byl tak laskav? Ani nevím, smím-li vaší dobrotivosti použít.''
Florestan Kalda se rozplýval v ujišování, že
mu
je tato služba
velmi milá, panika jeho na-
bídku jen zdráhav pijímala, a konec konc bylo ujednáno, že Kalda pijde s objednanou kanavou.
Vítzoslavn vracela se
že jest u
jí,
cíle.
se
panika dom. Zdálo
Nikoliv, nezdálo jen, byla tím
jista.
Dcei Amálce neekla zatím nic. Radostnou zprávu svou a pekvapení ponechávala si na so-
A pak ekla k dcei. „Amálko, piprav si na zejtí kytaru. Je-li poteba, natáhni na ni nové struny a stevové poti brabantským olejem, aby ti žádná nešastnou náhodou pi he nepraskla." V sobotu veer taky ohlásila novou návštvu Kaldovu svému choti, vysvtlujíc, s ím obchodbotu.
ník pijde. ,,Jdižiž,"
jisté?"
odpovídal otec Katrnožka,
,,je
to
337
„Když takový muž nco
slíbí,
mžeš
se
na to
napít utrejchu/'
„Toho snad nebude poteba," odpovídal suše manžel. „Nemám nic takového doma. A musím zase být pi tom?" „Bylo by záhodno, starouši. Abychom nic nezanedbali. Abych ti ekla upímn, zdá se mi, že pan Kalda zabral."
Panika jeho
hovor
slýchala od a
asem
si
ila. „Zabrání" zdálo se
muže ledaco z rybáských njakou jeho vtu vypj-
jí
velmi pípadné.
„Dj se vle Pán," ekl otec
Katrnožka. „Jen,
prosím t. Malinko, nic nazkahej."
„Už jsem nkdy nco zkahala, Katrnožko?" „Myslím jen
„Bží doucnost,
tak, abys
o
její
všecko rozvážila.
ho nepeplašila."
Katrnožko, o celou
o dceru,
štstí,
i
máš
spolehni proti
se,
nmu
bu-
její
že jsem
njakou
ná-
mitku?" ,, Uchovej Pánbh, Malinko, jen aby všechno
dobe
dopadlo."
,, Doufej, starouši, jako já. A bude dobe, když budeš doma. Nevíš, kdy bude teba promluviti n-
jaké
moudré
slovo."
Myslím, že staí, co ekneš ty, panímámo. kterak pak, s Málkou jsi již promluvila? Ví, co jí ,,
A
chystáš?"
„Doví
se
všeho vas.
A
doufám, že
je-
tak ve-
dena, aby pochopila a poslechla. První slovo
pan Kalda. Až promluví, uvidíme, co
dále.
A
má
jaké
338
pak íkání chází-Ii
ne
Tomu
že,
pi-
mladý, svobodný muž, pichází k vli
ní a
holce.
snad porozumí,
kvli Kaence." Tím
byl
Katrnožka
otec
usazen.
Umlkl,
nepjde na ryby. A tak dkladn dva dny ve své zátoin vnadil. Ale z rozhodnutí milé paniky nebylo od-
svsil hlavu. Tedy zítra zase
volání.
Byla nedle a pišel pan Kalda se svou kanavou, kterou hned v pondlí z Prahy byl objednal.
Zakázka jeho byla pesn vyízena, paní Katrnožková byla plna chvály a nemohla se na zaaté vyšívání vynadívat.
Amálka
té
pokoji, popošla
nedle oekávala hosta ve velkém
mu
naproti, podala
mu
ruku a po-
zdravila:
„Pkn vás vítám, pane Kaldo, to jste maminku velmi potšil.** Vykonala své uvítání doslova tak, jak ji byla matka nauila. A docela vlídn se pi tom usmívala.
Dnes dešle.
dvorn
již se
Kalda tak neostýchal, jako pe-
Klonil se k ruce
dívin,
lehce
ji
stiskl a
políbil.
„Nejuctivjší služebník, sleno," pronesl pi se, že již zase obtžuji. Napravuji jenom své pedešlé omeškání a nedopatení. tom, „nehnvejte
Nebudu dlouho obtžovati." A podal dívce zase kytiku
fialek.
Paní Katrnožková odpovídala za dceru:
339
„Milá návštva
nikdy není obtížná,
Kaldo, a zvlášt když pichází v takovémto
pane
pr-
A
k nám tak málokdo pichází, že nám je vaše návštva uinným svátkem. Odložte, milý pane, usednte. Vyítám si, že jste si k vli nám pokazil nedli. Snad vás známí pánové marn oekávají. Bývalo u nás veseleji, dokud byly všecky dcery doma, ale od tch dob, co nám dv odešly, je zde skoro jako v kláštee. Staí rodiové jako by nebyli na svt. Tak máme jenom Amáluž pro vodu.
n
Až tu nám nkdo odvede, budeme docela opuštni. Ale to je osud všech starých rodi, a kdyby ku.
mli
deset dtí."
„Nedivil bych
se,
jemnostpaní, kdyby
taky
nkdo slenu Amálku
bych
se ani chvíli
vám
brzy odvedl. Já sám
nerozpakoval
'*
Kalda náhle umlkl a všecek zervenal. Nedával pozor na jazyk a ekl více, než zamýšlel. Ale již to
bylo venku.
V
rozpacích se skoro zapotácel,
že sáhl po lenochu nejbližší židle,
pevné
pdy pod
aby zas nabyl
nohama.
Jako by jeho slova byla peslechla nebo jako by jejich smysl nechápala, velmi pohotov ekla panika, aby rozpaky Kaldovy zažehnala: ,, Nebránily jsme niemu, když nám první dv dcery odcházely, nebudeme se vzpírat, ani když pjde o poslední. Bylo by smutné, kdyby mla usychat s námi. Ale doufám, že na to je asu ješt dost."
Panika
utichla a
Kalda zatím
se
neodvažoval
340
Nevdl, zdali vtu v duchu doplnila.
Ústa otevít.
jeho
jak se a
si
panika naatou
Ale kdyby byl
tušil,
srdce zaradovalo, byl by pokraoval
její
dokonil.
V
tu chvíli pootevela
Kaenka dvee
chyn, jako by chtla nkoho
vdla, komu
z ku-
vyvolati, a paní
Ka-
svdí. Otoila se a chvátala do kuchyn. Kalda osaml s Amálkou, která tu stála zapýena a jako bez pomoci. Tu Florestan Kalda ji ujal za ruku a skoro jen
trnožková
to
zašeptal:
„Hnváte
„Vždy
se
jste
na mne, drahá sleno Amálko?'* mi nic neudlal," odpovídala vy-
hýbav. „Ale pro ta koval.
.
„A
.
má
Doufám, že
slova, že jste
bych
se nerozpa-
jim rozumla.''
co jste myslil?"
„Že bych se nerozpakoval íci vám: sleno Amálko, nepoutá-li vás jiný závazek, opustila byste tento píbytek rodiovský a šla byste za Florestanem Kaldou, abyste zveselila jeho píbytek? Na vždycky, na celý život?" Amálka hned neodpovídala. Její ruka chvla se v ruce Kaldov, z jejích oí vytryskly dv slzy a
její
ústa zašeptala:
„Uvážil
jste
dobe svou otázku?"
„Uvažoval jsem celý týden, drahá sleno Amálko, arci jsem netušil, že ji pronesu již dnes. Ale vytryskla mi vlastní silou a te tedy prosím, odpovzte mi."
341
,,
a
Dopejte mi den,
pak vám
chvíli,
abych
se rozniysHIa,
odpovím.''
,,Rád posekám, drahá sleno, stále doufaje
v
odpov píznivou/' Dvee
z
kuchyn
nožková po porad
s
se zas
otevely, paní Katr-
Kaenkou
stran
svainy
se
vracela.
Podívala se na dceru a spativši slzy v jejích
oích, zvolala jako v uleknutí a soucitn:
„Ty pláeš, Amálko? Co
Mluv!"
se ti stalo?
Maminko!" zaštkala dívka, ale dále nemohla. Paní Katrnožková upela tázavý pohled na
,,
Florestana Kaldu.
„Pro Boha vás prosím, paae Kaldo, co
se
jí
stalo?"
Místo odpovdi matce obrátil se Kalda na dívku:
mám snad odejít?" te musíte zstat, až
„Drahá sleno, „Ne, matuje."
te
ne,
se
vzpa-
jemnostpaní," ekl
te
Kalda
k matce, stále tiskna ruku Amálinu,
,,je
to jen
„Nelekejte
se,
prudké hnutí mysli: dopejte slen oddechu, zavinil jsem to já." A hlad druhou rukou Amálku po tvái, promlouval k ní chlácholiv: „Upokojte se, sleno, eknte paní matince, že
vám
nikdo neublížil."
Amálka po tch
slovech sklonila hlavu na
prsa Kaldova a vyskytla:
342
„Nikdo!"
„Tedy
mj
rozum, dít!*' napomínala panika
dceru.
A této
zdálo se
jí,
že ví dosti, ba že ví více, než se
nedle nadálá.
OTEC KATRNOŽKA MÁ SLOVO.
Díve než se paní
Katrnožková nadálá, a než se nadala i slena Amálka, doplnil Florestan Kalda svou vtu, kterou byl druhé nedle naal, a doplnil ji velmi srozumiteln. Nkdy v úterý nebo ve stedu v poledne, když pišel otec Katrnožka k obdu, vítala jej panika s mnohoslibným úsmvem a plná nedokavostí: „Poj, poj, starouši, máš tu njaké psaní/' „Od koho pak?" „To ti nepovím, ale myslím, že je zdejší/' „Tys to neetla?" „Vždy povídám, že je pro tebe. A zapee-
tné."
„Kdopak
je
„Njaká
obstárlá ženština. Myslím, že po-
pinesl?"
sluhovaka."
Panika podávala
nm.
choti psaní, ale
Katrnožka
Nemiloval netušených sdlení písemných, ba ml jakousi obavu z takových zásilek. nesáhl po
344
Nepstoval korespondence s nikým a cokoli kdy listonoš pinesl, musila otvírati a peísti díve to byl soukromý list nebo njaké vypanika,
a
rozumní úední. Z každé nepovdomé alterace. Proto se s
i
nj skoro nj manželka velmi peliv za-
zásilky šla na
podivil, že
tímto dopisem ekala. Byl arci
na
peetn. A v ržku na pední stran bylo pipsáno: Ad manus proprias. Což znamenalo, že jest uren do vlastní ruky adresátovy. Ale tím he. se vraštilo, když ekl: „Podívej se na to, panímámo."
toliko
elo pán Katrnožkovo Panika
zlomila
pee,
rozložila aršík dopis-
ního papíru. Byla by to nejradj uinila
hodinou, jak se
jí
již
ped
na to prsty tásly. Jen poznámka
v ržku jí v tom první ádku:
zabránila.
Te
peetla hlasit
,,Vaše Blahorodí!"
,,Kdo to
píše?'* otázal se otec
Katrnožka.
Panika obrátila list a vydechla všecka zardlá: „PanKalda..." „Co chce?" ,,
Dovol, jen co dotu."
etla jak ,,Píše,
jak
o závod, líce její víc a více planulo. jej
potšilo, že u nás byl tak vlídn
uvítán, táže se, smí-li dále picházet a nemáme-li proti
nmu
námitky, smí-li se ucházet o naši
Amálku, slovem, to všechno
že
si
starouši,
žádá o
její
ruku
— ale
musíš peíst taky sám, tu máš! Píše,
bude nejšastnjším lovkem, když
mu Amálku
345
dáme, a doufá, že taky ona
jsem
svolí. Starouši, já
radostí celá bez sebe.''
Panice vytryskly blažené
chot
objala a
bouliv jej
slzy z oí.
Bouliv
políbila.
„Volnou, volnou, panímámo," krotil otec Katrnožka manželku,
„vždy to
není po prvé.**
nemáš radost jako já, starouši? Vždy je to naše poslední dcera. A ekla bych nejmilejší. A pan Kalda píše: Nemohu se dokat, až pivedu do své chladné domácnosti milou hospodyku, která zjasní celý mj další život a bude mi starostlivou družkou v mém povolání. To je krásn ,,Což
i
eeno,
starouši."
se po vn?" „Katrnožko! Muž, který touží po milované dívce, neptá se po penzích." „Každý snad ne. Mnohému však jsou peníze ,,
Hezky. Neptá
pednjší než dívka." „Ale pan Kalda! To
je
muž takového
rázu,
jako byli naši otcové a ddové."
„Dobe, panímámo. Doufám, jak povídáš. Však
mu
všechno
že je
upímn
tomu
tak,
vyložíme,
až pijde sám."
„On
prosí
praví, že
bude
za brzkou laskavou s
chvním oekávati
odpov
a
tvou dobro-
tivou zprávu, která rozhodne o jeho dalším osudu.
To
napsáno skoro poeticky, starouši." tom se nevyznám, panímámo, píše, jak dovede. A já odpovím na každou jeho otázku je
,,V
rovn, jako starý poctivý krupa." I.
Hcrrmann> XLII. Pan Koríandl a
spol.
22
346
,,Ty tedy myslíš, starouši,
aby
si
pro
odpov
pišel?"
„No nebží
kterak pak
bychom
se
dohovoili?
Vždy
o sušené švestky."
„Napíšeš
mu
ješt dnes?"
„Radji bych vidl, kdybys mu napsala ty. Nebo taky tebe se to týká. Vždy jsi to práv etla: svolí-li vzácní páni rodiové. To jsme oba."
„Ale ty
jsi
hlava rodiny, starouši.
Tob
píše."
„Hlava rodiny" ponkud svsil hlavu. Takovou pipomínku slýchal pan Katrnožka zpravidla v pípadech, kdy panika nevdla kudy kam. Byla sice diplomatickým zástupcem rodiny, ale tato záležitost byla pece nad její diplomacii. Krom toho nebyla docela pevná v dobropísemnosti a nechtla se ped panem Kaldou zahanbit. Pan Katrnožka tedy ekl: ,, Piprav mi pero, inkoust a papír. Po obd to
udlám. A Kaenka
A
po
to
tam
jídle napsal otec
bílého papíru
s
modrými
mže odnést."
Katrnožka na oktávek
linkami:
Blahorodý pane! Poctil jste
m
a manželku
mou váženým
ná-
my
oba doufáme, že všechny okolnosti nejlépe projednáme' ústním zpsobem. Rate nás nkterý den poctít
vrhem stran
naší dcery
Amálky,
návštvou, která nám bude velmi
Oupln Váš odevzdaný
ale
milá. J.
Katrnožka.
Panika
si peetla, co manžel napsal, a otáostýchav* ,, Myslíš, tatínku, že to staí?" rozumnému muži to musí stait. ,, Každému Vyrozumí z toho, že ho neodmítáme a že s ním chceme moude pojednat."
zala se skoro
Složil dopis,
dal,
jak se za starých
tch
as sklá-
dokud ješt nebylo užíváno obálek,
kladn
jej
zapeetil.
„Kaenka
jej
A napsal
odnese. S Málkou
mluvit, jak uznáš za dobré.
Ale nebude
pláe,
zle,
víš, že
když
m
zví,
a dii-
adresu.
Pi tom
mžeš
pro-
být nemusím.
o bží. Jen a není mnoho
to roziluje.
Bude
te jiných
sta-
rostí."
Ku jí
podivu slena Amálka neplakala, když dvrném hovoru svila,
matka odpoledne v
pan Kalda. Vytušila již nedlní návštvy, se jedná, a zdálo že jeho vyznání a žádost o ruku odevzdan pi-
že se o její ruku uchází z dvojí jeho se,
o
jímá.
Pan Kalda uctiv podkoval za odpov pán Katrnožkovu a ohlásil svou návštvu na sobotní veer. Na ten veer koupila paní Katrnožková v místním knihkupectví divadelní vstupenku a poslala dceru do divadla. Uinila tak proto, aby se nastávající ženich docela nic neostýchal. Než se Amálka z divadla vrátí, bude s ním dávno všechno vyjednáno.
Skromn, ostýchav dostavil se milý Kalda veer po sedmé hodin do povdomého píbytku,
348
mu
a byla
to tenkráte cesta
mnohem
tžší než pe-
dešlých dvou nedlí. Tehda byl ješt zcela volný
ped soud. Tak alespo Máliných rodi bylo njak obadné, jen pocítil, že panika mu podala ruku a stiskla jeho mnohem srdenji než otec Kalovk, se
mu
dnes pichází jako
zdálo. Uvítání
trnožka,
a
i
na jeho
tvái
ale
objevil
výraz
známka
dobrá,
se
vlídnjší než jindy. Byla to sice
pece po vzájemném pozdravu
nastala po-
mlka
rozpaitá a pro Kaldu dosti trapná, než všichni usedli ke stolu. Konen pronesl otec Katrnožka:
„Dopsal
jste
mi,
pane Kaldo, stran dcery
Málky...** ."
„Ano, osmlil jsem se, vážený pane. „A tedy místo dlouhého psaní vám odpovídám jménem vlastním tuhle za manželku svou, že jestliže jste všechno zrale uvážil a promyslil, nemáme proti vaší žádosti žádné námitky. Jste poestný a ádný muž, bez dlouhého rozmýšlení vám svíme svou dceru. Doufám, že se mnou souhlasíš, maminko?'* „Oupln, starouši, a co se týká naší dcery, podá vám bez váhání ruku,** pisvdila rychle panika. „Doufáme, že vás k tomu vede upímná láska, a že jí s láskou povedete budoucím ži.
i
votem.**
„Ale lásky se lovk nenají,** pejal slovo pan Katrnožka, „a láskou se neošatí. Proto vám oznamuji, že naše Amálka dostane
vnem práv
349 tolik,
jako
její
dv
sestry,
možná, že o tisícovku
dvanáct
více.
tisíc
zlatých,
jste
snad na
Poítal
víc?"
Kalda zhluboka oddechl a promluvil
tiše,
skromn: „Nepoítal jsem s niím, vážený pane, myslil jsem jenom na slenu Amálku, na její milou povahu. Mám dobrý obchod, který nás dostaten uživí, a mám, jak snad ráíte vdt, dijm na Malém námstí, a vezmu svou manželku do poloviky. Tím budeme opateni do smrti nejdelší, když poi
i
ítám s rodinou,
kterou snad nás
Bh obdaí. A vy-
nasnažím se, aby vaše dceruška byla se mnou šastna a spokojena." „Dejž to Bh!" ekla zbožn paní Katrnožková. „A kéž vy jste s ní na všechny asy šasten i
a spokojen."
Nastalo pomlení, kteréž po chvilce perušil otec Katrnožka:
„Pokud
se ostatního týká, dostane
ádné
a dostatené vybytí, jak se na
dceru
sluší a
Jen jak
s
jako dostaly taky první
Amálka
mšanskou
dv
dcery.
nábytkem?"
,, Nábytkem jsem opaten po milých rodiích, vážený pane, a vážím si ho jako drahé památky. Vyrstal jsem ve všem od dtství, nic není zmýceno a pošeredno, na každý kousek mám dávné vzpomínky. Všechno urobil kdysi mistr Šolín, dávno zesnulý." „Ale kdybyste to neml, musil bych kupovat
350
nové.
Tedy náhradou za nábytek složím vám
covku. Jste spokojen?'' „Vážený pane, zahrnujete
m, jsem
tisí-
vroucími
díky zavázán.*'
„A když máme tyto vci odbyty, povzte nám, kdy
si ,,
tahy.
pejete oddavky?"
Snažn bych
as
co nejdíve
lht
pál
si
co nejdíve. Žádné
plyne jako voda.
udomácnla, v
Aby
dom
se i
pr-
drahá Amálka
v obchod. Ve
nejkratší."
„Tedy snad do
šesti
nedl. Staí
mámo?" „Piiním se, starouši." „A to snad je vše. Soudím, že žádné hluné pomp, pane Kaldo?" „Nejsem pítelem zbytených soudím, že v té vci
je
teba
ti
to, paní-
netrváte na
okázalostí. Ale
otázati se
i
sleny
Amálky."
A te
vmetla paní Katrnožková: s vámi ve všem za jedno. Ani ona si nebude pát zbytené parády." Otec Katrnožka zdvihl se ze židle, pikroil ke Kaldovi, podal mu ruku a ekl mnohem vroucnji než mluvil obvykle: „Tedy jsme dohovoeni, nastávající pane zeti.
„Amálka bude
Dej
Bh štstí." Kalda
stiskl
podávanou ruku, poceloval ruku
paní Katrnožkové a chtl odejít.
„Spcháte tuze? Málka tu bude nevidt. Zdržte
se
ješt
chvíli."
z divadla co
351
Kalda rád uposlechl. Amálka skuten se brzy A toho veera, když odcházel, sml ji po prvé políbit. Všecek blažen slézal pak s píkrých
vrátila.
schod. Kaenka
se
svíkou ped ním.
SCHYLUJE SE K SVATB. Po vyjádení pán Kaldov ujala se paní Katrnožková se vší rázností a láskou svého mateského úkolu. dcery již byla vyvdala, mla tedy v té vci dostatenou zkušenost. Vyžádala si Florestana Kaldy nezbytné dokumenty, sebrala listiny dcery Amálky a došla na dkanství, aby vyjednala den oddavek. Kalda byl jen povden, že se tch starostí ujímá nastávající paní tchýn. Nestál o všeliké pochzky, které jen by jej byly odvádly z obchodu, bude míti na tom dost, až pjde s nevstou na katechismus a k zpovdi, to by panika byla ráda za snoubence vykonala. Starosti s výbavou nebyly pílišné, nebo již od Málina dvacátého roku shánla pelivá maminka ponenáhlu vše, co mla dceruška pinésti do vlastní domácnosti. Zbývalo jen poízení nkolikerých šat, které arci musily být podle panující módy; s niím zastaralým nemohla dceru propustit z domu.
Dv
o
i
a
i
353
Kaenka byla povena mimoádnou prací v byt pán Kaldov, aby mohl dstojn pivítati mladou hospodyku. Podlahy prahly po rýžovém pavuin v každém koutku dost. Když se prvního dne veer vrátila dom, pronesla úsudek velmi zniující: „Jemnostpaní, tam u pana Kaldy volá všechno k nebi o smilování. Nevím, bude-li v kašn dost vody na podlahy a zbude-li jí dost na okna. Pavouk jsem vymetla už dv lopatky a kdo ví, na ješt pijdu. Ubozí pánové, kteí jsou odkázáni na posluhovaku. Jako by ruce nemla. Uinná kartái, okna byla poloslepá,
spouš. Ubohá naše sleinka, kdyby do toho všeho pišla. Utéci by musila, druhý den by se nám vrátila a již nikdy by se tam neodvážila.'* Nu, Kaenka ponkud pepínala. Nebylo to tak
zlé,
jak líila. Paní Katrnožková šla se o všem
pesvdit a dala dveti jen do poloviny za pravdu. Shledala však, že by salon a ložnice zasloužily no-
vého vymalování, i naklonila Kaldu k tomu, aby povolal malíe, a sama vybrala vzory patron. trnáct dní chodila Kaenka uklízet, mýti, kartáovati, a
telka
Kaldv
bytek
utšen
prohlédl, až
ji
veli-
upímn pochválila.
„Arciže, jemnostpaní, ale na to se muselo pitlait rukama, nejen oima, a te v tom bude naší
slen
veselo."
A když tato vc
byla vykonána, odnášela Ka-
enka na Malé námstí výbavu Amálinu, vždy podveer,
bu v prádelním koši nebo v nši, a do-
354
konavši
i
tuto expedici, pronesla k paní Katrnož-
kové:
„Všechno je tam, jemnostpaní, nic tam ne." chybí, jenom naše sleinka. „Chcete íci mladá paní, Kaenko,** opravila panika. ,,Ano, mladá paní, ale tu tam odnést nemohu, tu si tam piveze jemnostpán Kalda v koáe." Po všechen as ped svatbou docházel Kalda skoro každého veera do domácnosti Katrnožkových a matka nevstina jej vždy velmi pívtiv uvítala. Již taky jej zcela oslovovala .
dvrn
kestním jménem a íkávala: „To je dobe, milý Florestánku,
Aspo si
že picházíte.
tak zvyknete na svou ženušku a nebudete
musit zvykati až po svatb, což bývá
dým
manželijm za tžko.
tuze nezasteskne po
dým panikám. vždycky
A
nkdy
mla-
naší Málce se taky tak
domov,
jako
Ani nevíte, jak
se
nkterým
mla-
Málka na vás
tší.**
Když tak íkala matka, musil tomu Kalda vit. Sám nikdy neml píležitosti, aby zpytoval ženskou duši, aby z výrazu tváe usuzoval na duMálka se skuten vždy vlídn tváila, když se objevil. I mohl se Kalda právem domnívati, že to jest projev radosti. Bylo to tak pravdpodobné. Kteráž pak dívka by se netšila, že se dostane pod epec? Rád by pan Kalda byl satek svj utajil až do poslední chvíle. Nemohl však utajiti své náševní rozpoložení, a slena
355
vštvy
Katrnožk, kterých si nejdíve všimli hlavn rodiny, v nichž taky byly dcery Zralé na vdavky. Matky tchto dcerek byste sledovaly pravidelné visity svobodného muže v dom, kde byla dcera rovnž svobodná a žádoucí. A když s kazatelny zaznla prvá ohláška, bylo po všem utajování. Zpráva se rozletla po mst, a na potkání slyšela Amálka od známých a pátel: Šastná nevsto! A již se snášely gratuu
nejbližší sousedé a
na paní Katrnožkovou, která jim naslouradostí ješt vtší než dcera. Mže-liž být vtšího vítzství pro matku, která provdává již tetí a poslední dceru? A milá panika chodila v ty lace
i
chala
s
blahým uspokojením, ale taky s hejivým vdomím, že polovina matek msta na ni žárlí. Pan Florestan Kalda! Tu partii by byli všady vítali. Mnohá matka chodila te s bodavou výitkou dny
s
v srdci, že nebyla dost pelivá a prozíravá. Zdali její dcera nemohla te býti na míst Amálky? Kterak se dostala k panu Kaldovi? K lovku, který vždy budil dojem mládence nevšímavého a skoro zastydlého a zasychajícího? Našla ona patrn kdesi tylístek jetelový, ba snad nkolik jich. Arciže zpráva o všem, co se dje, donesla se k uším pana Filousa, k uším, z nichž vyrstaly
taky
i
uinné šttky
nazrzlé
srsti, ale
pes
to propouš-
tly každou vítanou zvst. „Vida holoubka," mumlal k sob, „dlal trochu drahotu a již uvázl. Nic naplat, miláku, touhle cestou musíme všichni, a dobe tomu, kdo
356
zdráv dojde. Jsou horší vci na svt. Žádná kloudná ženská není k zahození. Musím se k nmu píležit podívat." to. Vdl, že mu pan Kalda neA klátil se asem po podsíni, vykávaje pí-
Nespchal na utee.
znivé chvíle, aby se
svému
klientu okázal.
Jednoho poledne, když byl Kaldv krám prázdný a posluhovaka pinášela zas obd, pecházel ješt chvíli pod loubím, poítaje, jak daleko je Kalda s jídlem.
Dokal
se.
„Te sndl polévku," poítal, „te krájí a pote je nad miskou s píkrmem."
jídá maso, a
A
když tak uplynulo dvacet minut, ekl
si
Filous:
te, než mi do toho nkdo vleze." dveí a všoural se do krámu. Kalda po posledním soust otíral ústa ubrouskem a ,,Tedy
Stiskl kliku
si
sahal po malé sklenici piva, kterou zpravidla
skrovný
obd
,,Dej
svj
zaléval.
Bh dobré zažití a všechno štstí k tomu,
pane Kalda," pozdravoval a blahopál zárove. ,,Ah, to je pan Filous," odpovídal Kalda. ,,No, vás vítám." dkuju, a prosím ža odpuštní, že hned po vytrhuji. Ale nedalo mi, musím pece s uctivou gratulací. Už tedy jste spadl s kaa bude ruka v rukáv. zatelny. Ješt dvakrát Ze srdce opakuju: dej Pánbh štstí do desátého
pkn „Pkn obd
—
kolena!"
„Dkuju, dkuju, pane
Filouse.
Ani do takové
357
vzdálenosti nepoítám. Jdete byl
si
pro
odmnu?
Ne-
bych zapomnl.''
„Chra Pánbh,
pane Kalda. Hlásím se vždycky až po ouinku, a do toho máme ješt njakou chvíli, asu dost. Jen jsem se pišel podívat, jak se pan Kalda vynachází. Jako ženich dobe, doufám?'* „Dkuju, jen aby tak bylo dále a stále. A tedy mi eknte, co jsem dlužen?" i
Povídám, pane Kalda, že to nespchá.
,,
živ
nic nediktýruju,
si
ponechávám
to
A jak-
každému
na uznání. A kdybyste mi ekl, že nedáte nic, taky bych byl spokojen. Ale já vím, komu mžu dvovat." „Strenge Rechnung, gute Freunde," ekl pan Kalda, vytáhl šuplík, do sáhl do
penz
nhož ukládal denní tržbu,
a podával Filousovi stozlatovou ban-
kovku.
„Tak
tu je závdavek, pane Filouse, a po prv-
krtinách se zase zastavte,
ních
doplatím ješt
jednu."
Klidn
sáhl Filous po bankovce, ukryl
mlé náprsní ,,
Pkn
ji
v ošu-
tobolce a mluvil:
dkuju, pane Kalda,
A
Pánbh nadl
hodn
jiných.
dív
hodn mnoho. A kterak pak tu bude, prosím,
a
co se tejká krtin,
peju
je co nej-
budou-li dvojata?"
Te nabral
Kalda hlasu zhluboka: Nemalujte erta na ze, pane Filouse budu spokojen s jedním. Ale pijde cokoli, taky budete
—
,,
a
spokojen."
358
„Nerate z i
se
hnvat, jen mi
to tak vyletlo
huby. lovk musí pamatovati na vše. Dokonce trojata se piházejí ale ty bych vám sám na-
—
poprvé nepál. Je s nimi náramná starost.'' Kalda již neodpovídal a tedy se milý pan Filous po njakém kejklání vyporouel. Když vyšel na podsí, zabruel si do zrzavých vous pod nosem: „Myslím, že se pan Kalda nepedal. Pokáme na ty krtiny. Jen aby je dlouho neodkládal. toho zbývá ješt paní Katrnožková."
Pan
A krom
Filous na nic nezapomínal, jak vidíme.
Pravda, kolik pak svateb a kolik jich selže!
se
mu
nahodí do roka,
PO SVATB.
Krátkých nkolik nedl uplynulo a Floréstan Kalpivádl si pod stechu mladou paniku Amálku. Sám sotva vlastním oím vil, kterak ta jeho starobylá domácnost náhle ožila novým životem. Až do jeho ženitby dýchaly svtnice dávnou minuda
lostí,
svého.
jak
postavili,
pamatoval od nejútlejšího dtství
ji
Kam
který kus nábytku jeho rodie kdysi
tam
stál
aby
po všechna
léta, a
Florestanovi
pestavoval a perovnával. Byly tam skín, do kterých se ani jednou za rok nepodíval, nemaje v nich co hledati. Ba stála tam v koutku almárka, která bývala schránou jeho uení, školních knížek a sešit. Všechno to uení bylo vzorn složeno, jak je tam po posledním školním roce byl srovnal, klíek v zámku se od tch
ani nepipadlo,
cosi
as neotoil. Všechno v byt pán Kaldov vypadalo jako v zakletém zámku. Teprve paní Katrnožková, když s Kaenkou v byt nastávajícího zet uklí-
360
zmnila, když si jeho souKalda sám uznal pak, že píbytek nabyl veselejšího, pívtivjšího vzhledu. A v tch dnech pevratu íkával k matce Katrnožkové: „Jen upravte všechno podle svého uznání, maminko, a tak, aby se tu milé Amálce líbilo. Bude to jejím novým domovem.'* „Vám obma se to musí líbit, milý Florestánku. Vždy je to vaše hnízdo na celý další život zela a rovnala, ledaco
hlas zajistila.
— a dej vám tu Pánbh hodn dlouhé panování.''
maminka nedokala," popan Kalda. „íkávala vždycky: Floríku, nezstávej sám! Bez ženy a bez rodiny je ,,
Škoda, že se toho
vzdychl
smutný
si
život!"
,,Tedy ženušku zde budete mít co nevidt,
potom pijde za ní, Florestánku. Tak je zavedeno v každé poádné domácnosti." Všechno, co Amálce náleželo, bylo již do Kaldova bytu pesthováno, a poslední den ped svatbou pinášela tam Kaenka sleninu kytaru, peliv vlnným šátkem ovinutou, a paní matka hned ji zavsila na estné místo mezi dvma skínmi a rodinka
to
i
pi tom: „Tak milá kytárko,
a šeptala
asto mladým hospoa obveseluj je. Za as t vystídá njaké malé robátko a bude jim prozpvovat. Pak si dozni
dám
syta odpoineš."
Panika hledla na kytaru
s
pevn pesvdena,
upímnou
vd-
že
památný ten
nástroj okouzlil a pipoutal milého
pana Kaldu
ností.
Byla
361
hned pi první jeho návštv, a snad se v tom nemýlila. Ovšem k nmu bylo teba lahodného hlasu i
Amálina. A její zpv skuten znl dojímav. Dívka sama si nebyla vdoma, že jím zaznívají
nm
všechny touhy jejího mládí a že i
zachvívá se v dívího zklamání. Ale tomu nikdo z jejího nemohl rozumti. To vše zstávalo utajeno
stesk
okolí
v hloubi
její
duše a srdce.
Nejmén tomu rozuml
Florestan Kalda.
Než odešla
z
otcovského domu,
podrobila
Amálka všechny píhrady a pihrádky skíní a leku v své ložnici bedlivé prohlídce a vybrala co
tém
bývalo kdysi relikviemi
jí
sto-
vše,
posvátnými,
pipomínalo mnohou sladkou chvíli. Myslíji všechny ty drobnstky budou provázeti po celý život, a že k ní budou hovoiti eí, jakou k ní hovoily v okamžiky, kdy se z milé ruky doco
jí
vala, že
stávaly do jejích rukou. Ale ach,
te
shledávala,
písmo nejednoho lístku bylo lživé, uschlé kytiky dávno pozbyly své vn, ba pvodních svžích barev je to všechno mrtvé. Teprv te jí pohledl skutený, vážný život v tvá a všechny tyto památky, po nedle a msíce peliv uchovávané, již jí nemají co povdti. Vzbuzovaly by jen marnou lítost, ba ješt he, mohly by ji po ase že
i
—
Nech
ohe, nech je rozžhavený krb jejich pohebištm. A Amálka za nepítomnosti matiny vykonala ten obad pohební. zraditi.
Upímná se
lítost
je stráví
poškubávala
jí
koutky
úst,
když
po té zápalné obti vracela do svého pokojíku, I.
Herrmann,
XLH. Pan Koriandl a spol.
23
362
V kterém snívala kdysi své díví sny, jejichž splnní se nedckala. Oekávají vážný život a povinnosti, jejichž dosahu se zatím ani domysliti nemohla. Ale
pevn
si
umiovala,
že
všem
vdn
dostojí.
Ráno po blažené svatební
noci promluvil k ní
Florestan Kalda:
„Nuže, milá ženuško má, tento píbytek je tvým novým královstvím, v nmž budeš ode dneš-
nm
nezasteskne ka panovati. Doufám, že se ti v po tvé jizbice a že nad ním povedeš moudrou vládu, i nade mnou. Ostatn máme nablízku milé bude asto navštvovati, rodie a milá maminka jak mi slíbila. Pijde vždy, kdykoli budeš její rady
t
pomoci potebovati. Doufám, že se zde šastn udomácníš. Kdysi tu hospodaila má milá, nezapomenutelná maminka, kterou jsem dlouho opla-
a
kával,
její
požehnání vznáší se nad námi. Budeš
zde spokojena?'*
„Budu, milý Florestane, do smrti nejdelší,'' skromným úsmvem Amálka. panování t oekává, Amálko jedno „Ješt
odpovídala se milá.
To
jest
mj
krám tam na podsíni, který se Pipravím ti tam útulný koutek, za-
na tebe tší. do všeho, abys nebyla v rozpacích, když z nho sám nkdy na njakou chvíli odejdu. Je tam
svtím
t
isto, poádek, doufám, že se v nm
i
tam
se
ti
zalíbí."
,,Mn již „Budeme pracovat spolen, ženuško, abychom co nejvíce zahospodaili a mohli odejíti na líbí,
milý Florestane."
363
odpoinek, než docela zestárneme, dokud nás ješt bude život tšit. Jsi srozumna?'' „Se vším, Florestane, co jen sám si peješ." Kalda políbil mladou ženu. ,, Dkuji ti, ženuško. Doufám, že ti tam nebude nikdy nudno. Celé msto se tam vystídá. Budou picházeti staí známí, den ti utee jako voda, a veer budeme navštvovati tvé rodie co nejastji, anebo zas pijdou k nám. Mám novou rodinu, tším se na všechen ten život." „Jsi hodný, Florestane. Jsem ti za vše vdná. Jen prosím, abys ml se mnou trplivost, než se do svého povolání vpravím. Slibuji ti, že budu pozornou, pilnou uednicí." „A já shovívavým principálem. Vyuil jsem se u nebožtíka tatínka, nikdy si na mne nestžoval."
„Tys byl jist vždycky hodný a poslušný." „Snad jsem byl. Jen se mi zdá, že jsem byl svtem trochu zakiknutý. A pece jsem došel cíle. Mám svou Amálku a vše nemilé je zapomenuto." Mladí manželé spolen posnídali a Kalda odcházel do svého krámu. Tšil se na poledne. Dnes nebude obdvati sám, dnes posedí s Amálkou a bude jí vyprávti novinky z obchodu, z msta. Amálka se chystala k vaení. Trochu ji pepadala tréma, jak svému úkolu vyhoví. Ale všechny její rozpaky pominuly, když se po desáté hodin objevila matka Katrnožková, která picházela dcei na pomoc a pinášela vše, eho bylo teba.
364
,,
Maminko
drahá, ty
jsi
hodná, že
mne
na
jsi
nezapomnla!" „Jak bych zapomnla, dít. Myslila jsem, že nebudeš vdt, jak a do eho díve. Taky tvoje babika vaila se mnou první obd, a dobe se nám podail. Nesu kousek masa, zeleninu, zaváku
—
tu
posílá tatínek,
ti
íme
hned kávu, aby
perliky do polévky
obd,
Florestánkovi
ml pro
posílá dobré cigáro ke
poádek,
že
si
polebedí.
A
vytrávení.
—
uva-
A pi tom
tuhle tatínek
káv, zavedeme
te
nový
a Florestan zví, že má novou domácnost.
Myslím, že bude spokojen." Paní Katrnožková shodila salup, odvázala
si
klobouk, opásala se zástrou, a jala se kuchaiti.
Všechno
jí
hbit
šlo
od ruky, Amálce skoro jen
zbylo pisluhování. ,,Ach,
kdybych
t tu
vždycky mla,
by
to
se
mi vailo."
„Nemj starost, dít, pijdu astji, moci sama, pošlu restan z
krámu
propadla, aby
ti
A
sem Kaenu.
a nebudu-li
než se Flo-
vrátí,
zmizím, jako bych se do
neml
ani potuchy,
zem
kdo u tebe
Nakrmiti ty mlsné hubiky laných
byl.
manžel je vc
dležitá."
„Doufám, že Florestan není mlsný. jedl z
Vždy
hospody. Florestan sní všechno."
„To íká každý, holka milá. Ale jen do první pipálené peené. Pak je zle." „Nestraš mne, maminko. Nikdy nic nepipálím."
365
t
„To budeš jediná kuchaka na svt a budou te nemluv a udlej mi tuhle
okazovat. Ale
jíšku."
Všechno v kuchyni šlo jako hodiny a ve ti tvrti na dvanáct vklouzla panika do salupu a líbala dceru.
„Obd
máš hotový,
holka, a já
bžím, abych
nepotkala Florestana. Uhodl by, že jsem zde byla,
poteba.
a toho není
Dobré chutnání vám peji. Povíš mi pak, jak Kaldíek spokojen.'* Byl spokojen, byh a po posledním soust ekl: „Ani jsem netušil, Amálko, jaká jsi kuchaka. Však už se mi ta hospoda trochu zajídala. A hezhýkáš, dvleme, hned kávu k tomu. Ty byl
m
,átko!" „Bylo by mi
t
líto,
že
jsi
tam v krám bez
svainy.**
mladé žen ruku. dobrá duše, Amálko. Vzpomínal jsem na tebe od rána a budu vzpomínat do veera. Kalda
„Ty
políbil
jsi
Chceš-li, zastav se pro
mne v krám. Pjdeme spolu
trochu na procházku.*'
„Pijdu, milý Florestane.**
DOBA NEKLIDU. Uplynulo
jaro, nadešly první
ného
Slunce plápolalo od asného jitra nade
léta.
dny krásného, zdár-
hejivými paprsky do ložnice mladých manžel. Paní Amálka zstala vrna svému zvyku a vstávala již o šesté ranní. Jako myška vyklouzla z lžka, potichu, potichouku, aby chot nevzbudila a vždy mla radost, když se vší krajinou a zaléhalo
jí
to podailo.
Zlehouka vsunula nožky do trepek a spkuchyn, aby zchystala snídani. A teprv
chala do
když káva v mašince protekla a když se mléko v punclovém hrneku zdvihlo do varu, odtáhla nádoby na kraj plotny a vracela se do ložnice, zdali taky již milý Florestan se probouzí. Nechtla ho zbyten pipravit ani o minutu spánku a vklouzala zas jako myška do svtnice. Ale skoro vždy ji manžel uvítal otevenýma oima nebo již se sklánl nad obšírným umyvadlem. Pak Amálka pinášela dva šáleky kávy, sklenici studniné vody a erstvé housky do snídan.
367
,Jsi ranní, jako laštovika,
jsem zaspal,
ale
pece m
to
Amálko. Málokdy
nkdy potkalo, hlavn
pochmurné zimy. Pak jsem ml co dohánt, abych vas otevel krám. Obyejn jsem pak z-
za
stal
bez snídan, a to mi bývalo dlouhé dopoledne.
Ale
vi, ty mi nedáš nikdy
m
Nikdy, Florestane, spolehni na mne. Nauili tomu doma od školáckých let, a již mi to z-
zaspat?'*
,,
Nejednou jsem musila budit naši Kaenku, tžce louila s peinami. Tatínkova živnost vyžaduje, aby byl asn na nohou.'* Manželé spolen posnídali a zpravidla chybla do osmi poslední tvrthodina, když Kalda vycházel z domu, aby otevel svj krám. Vždycky
stalo.
i
která se
mladá panika podrobila jeho úbor poslední pe« hlídce, sedí-li na choti vše, jak sedti má, aby v tu chvíli mohl teba ped pana biskupa nebo pana presidenta pedstoupiti.
A
milý Kalda, který
již
díve býval velmi peliv svého zevnjšku, vypadal jako ze žurnálu, v emž neml v tom drobném
malomstském
svt ani jediného soka.
asto paní Amálka svého chot provázela, to když smovala do trhu, aby pro domácnost nakoupila. Pak se s manželem na poátku Dosti
podloubí rozlouila a ztrácela se v zástupu prodávajících a kupujících na Velikém rynku, a pan Florestan jen podle rudého se jeho s ní
v
panika
shledá. Jen
krám
klobouku poznával, kudy
A tšil se, až se zas v poledne nkdy se u nho cestou z trhu
ubírá.
zastavila,
aby
mu
ukázala, co dobrého a
368
pkného nebo
laciného nakoupila, aby vidl, jaká pochoutka jej k obdu oekává. Jen když ml Kalda njakého zákazníka v krám, spchávala rovnou cestou dom.
as
Amálka s jistým neklidem Z hloubi duše si pála, msíc dvojnásob dlouho trval,
míjel, a paní
poítala, jak rychle utíká.
aby každý týden a aby toto první léto bylo nekonené, aby daleko, daleko bylo do podzimku, do zimy. Paní Katrnožková, kdykoli se s dcerou setkala, dívala se na ni zkoumav, na její tvái zraila se jakási velká otázka. Amálka ješt nevdla, že se tak všecky matky dívají na své provdané dcery, mladé ženy. A když jednoho dne Amálka pod takovým pronikavým pohledem matiným sklopila hlavu, pronesla maminka otázku jako medovou, nutkající: „Chceš mi nco íci, Amálko? Chceš se mi svit?'' Tenkráte, když ta otázka po prvé zaznla, sklonila Málka hlavu, políbila matce neskonale vroucn ruku a rychle odešla. Ale když po krátkém ase paní Katrnožková otázku svou a již naléhav opakovala, zahoela Málka v tvái, schýlila hlavu na prsa matina a pronesla jediné slovo: „Maminko!" Znlo to skoro žalostn a matka pocítila na prsou boulivý tlukot dceina srdce. Netázala se dále, pivinula jen mladou ženu tsnji k hrudi a políbila ji na elo. A když Málka zas povznesla hlavu, jiskily
zraky horkou vláhou. Matka se domnívala, že rozumí, a promluvila konejšiv: klidná, dceruško. Nemže jinak být a je
se její
„Bu
to osud nás všech. Jdi, jdi, brzy
t navštívím."
A
zakrátko potom, jednoho odpldne, navštívila dceru a pinášela pod mantilou balíek,
peliv
svinutý, který šetrn položila na stolek
mezi okny.
maminko?'' tázala se paní Málka. „Nesu, co jsem nosívala tvým sestrám, když se blížil as. Na všechno se musíme pipraviti, aby nás pozdji nic nepekvapilo.*' Paní Katrnožková šetrn rozvinula balíek. Objevily se kusy a kousky jemného plátna, již na-
„Co
to neseš,
stíhaného, a všelijaké krajeky a ozdbky, jak jen
mateská pée žen
výatek
je
umí
vybírati.
Pode vším byl
slo-
staršího ísla „Bazaru", tehda jedi-
ného módního ženského asopisu, ve všech rodinách zavedeného, obsahující vzory a stihy dtského prádélka. Paní Amálka stála nad tím jako socha. Byla zírala na ty pípravy a z jeneschopna hnutí.
Nmá
jích úst vylinulo se zas jen jediné slovo:
„Maminko!" Bylo to zvolání jako
výkik
na nejbližší
zárove Amálka sklesla
lítostné, žalostné a
nejvyššího pobouení. židli.
„Vždy jsem nic neekla, maminko. Co ty víš?" „Vím, eho bude teba, dceruško, a co nesmíme nechat na poslední
chvíli.
Zde nesu, co jsem
370
dovedla sehnat a pipravit. Ulož
si
dlí pijdu, abychom spolu
Sama by
Schovej
radila.
vdt.
Doví
se
to,
šily.
sis
nepo-
o
niem
Kalda zatím nemusí
všeho
v pon-
to zatím a
asn dost."
,,Ano, doví," šeptla
Amálka,
ale
tak
tiše,
že
matka sotva zaslechla. A kdyby byla zaslechla, byla by rozumla po svém. „Nezapome, Amálko, v pondlí pijdu a pi-
to
nesu také karkulky.
máme
Dáme
se spolu
do práce.
asu
Nikde nic nenech ležet." Když matka pozdji odcházela, políbila ji Amálka rty skoro žhavými. Nechápala paní Katrnožková náladu dceinu, nechápala její pílišné rozilení. V ledaem shledávala dceru od satku jako promnnu. Byla plachá a málomluvná a astji než kdy ped tím klopila zraky. V jejích oích objevil se neznámý výraz. Hledla, jako by stále dost.
nkoho
odprošovala.
doma, ped chotm. Každé jeho slovo pijímala s pohledem ostýchavým, plna nesmlosti, a když k ní promluvil, Ale tak se
Amálka chovala
i
odpovídala vždy: ,,Ano, jak si peješ, jak porouíš," nikdy nevelel, neporouel. Sice nikdy ne-
a
byla zbujná a svéhlavá, dokonce snad vzdorovitá,
te byla pokora vtlená, k choti svému k rodim, kdykoliv se doma zastavila. Florestan neml zvláštního smyslu pozorovacího, Florestan
ale
i
ji
ostatn
ped satkem
málo
znal, ale
oko matino
bylo bystejší.
Sám otec Katrnožka se choti své nkdy
otázal:
371
„Udlala
jsi
nco
Amálce, panímámo,
plísnila
jsi ji?''
„Starouši,
co
bych
jí
Vždy
je
ním
každé mrzutosti, do
se
Ale nediv
se,
všechno
je
cizí jí
mohla udlat? nemluvím, chrápolévky nefoukám.
byla
svou paní, do nieho
jí
píliš nové.
Však až
uvykne novému stavu a domácnosti, rozpoutá se Každá mladá žena je na poátku jako zakiknutá." ,,Snad ne každá, panímámo. Na tob jsem
zase.
nikdy nic takového nepozoroval," odpovídal Katrnožka suše. ,,
Znali jsme se déle, starouši.
tuze krátkou známost, v
tom
Amálka mla To se nkdy
to vzí.
odpykává. Ale nemj starosti! Všecko* s ní spravím." Zatím tedy staí Katrnožkovi mohli klidn spát. Ale paní Amálka mla nejednu bezesnou noc.
FLORESTAN KALDA OTCEM. Ubhlo
léto a již tu byl
podzimek, jasný a vlahý,
jako by se znova chtlo rozpueti jaro. Pani Katr-
te navštvovala dceru a nutkána procházku, to hlavn ve dny, kdy Kalda dopával mladé choti naprosté volnosti, kdy ne-
nožková astji vala
ji
musila vysedávati celé
procházkám
se
odpldne v krám.
K tmto
mladá žena odhodlávala jen s jistou v polovin íjna odepela
nechutí, ale jednoho dne
matce zcela rozhodn svj prvod.
„Nehnvej
Njak mi
se,
maminko, dnes nepjdu nikam. by se na mne chystala
není dobe, jako
nemoc. Chvílemi
m po tle
mrazí, chvílemi zas
rozráží horko.
Zstanu radji doma. Taky
musím piznat,
že jsou mi protivné ty
hledy, které na
mne
lidé upírají.
m
se
ti
všetené po-
Pipadám
si
jako
na pranýi.'*
„Nemj mjí na
to
nikomu za
všecko, a
vycházíš."
jsi
jim
zlé,
te
dveko.
Lidé
vzácnjší, že
u-
mén
373
Snad tím to bylo, že paní Amálka pozbyla dívjší lehkosti a pružnosti, že chze její byla tžší a tžší, což arci bystrým zrakm ženským neušlo. Ale o tom paní Katrnožková pomlela. ,, Dobe dít, tedy zstaneme doma. Pro jednou není zle. Nahradíme si to v pátek.** Zdálo se však, že ani v pátek nebude z procházky nic. Tísnivých píznak u mladé paniky pibývalo, a když se po šesté veerní dostavila Kai
enka pro svou velitelku, byla poslána pro jistou zkušenou paní v Úzké ulici. A když panika pišla a vyslechla, co jí paní Katrnožková mohla povdti, když se podívala na mladou paniku, svila matce velmi šetrn, že paní Amálce nastává rai
zítra. A když Katrnožková velmi neviv zatváila a pronesla, že ješt nevypršel as, odpovdla zku-
dostná událost. Ne-li dnes, tedy snad
se paní
šená paní rozšafn:
,,Nerate se hnvat, ale to se u mladých paniek pihází astji. Arci jenom napoprvé.** Zkušená paní již toho veera neodešla dom. Pro ni pro paní Amálku byl upraven nocleh v prázdném pokoji vedle jídelny. Velmi se podivil i
pan Kalda, když pišed ze svého obchodu shledal ty pípravy, které ho znan znepokojily. Ale sevel rty, skromn poveeel a na odpoinek se odebral až k plnoci, ježto se nic nezmnilo. Paní Katrnožková setrvala u churavé dcery a po Kaence vzkázala milému choti, pro nepijde dom. A když se
Kaenka
vrátila,
utáboila se v kuchyni.
374
Pojednou lidí.
Sám
všech,
ml
zažil tuto
pan Kalda plnou domácnost noc velmi neklidn,
nejhe
ze
hlavou plnou myšlenek na prasknutí, a
s
Snídani mu piprav duchu velmi libovala, že se tu dostala k nemu novému, neznámému. Když odcházel po svém zamstnání, stiskl pan Kalda docela chladn ruku choti své a jen
ráno vila
byl
první na nohou.
Kaenka,
která
si
zašeptal:
„Posilniž vás
Mladá žena
Pánbh, Amálko."
se rozlouila s
chotm
bolestným
pohledem, paní Katrnožková vyteštila oi. Náhlé vykání Kaldovo žen ji ohromilo, skoro zdrtilo.
Co to znamená? Zkušená cizí paní vyšla za Kaldou až na sí a pronesla
tlumeným hlasem:
„Myslím, že pán bude do veera šastným tatínkem, a možná, že do poledne. Jak nám Pán-
bh pomže." „Dkuju,'' odpovídal Kalda, „dovím
asn
se
toho
dost."
Když
k mladé trpitelce, všimla si, Katrnožková pohybuje zsinalými rty. Šeptala to matka vroucí modlitbu o pispní nebes a za odvrácení všeho zlého. Florestan Kalda kráel na svou podsí s hlavou svšenou. Za této ranní tžké chze šlehlo mu mozkem, že už jinak choditi nebude, aby se vyhnul všem setkáním, všem tázavým a dotíravým pohledm, ba celému svtu. Pro práv jej musilo se vrátila
že bledá paní
375
nco takového? Vždy se nieho nedopustil,
potkati
nikterak osud nevyzýval.
Chvatn otevel ob vratn svého krámu, odemkl sklenné dvee za nimi a rychle vpadl do krámu. Nepohledl pi tom vpravo ani vlevo, aby nespatil nikoho ze soused, s nimiž se vždy ráno pozdravoval. Do dneška tak mohl initi s dobrým svdomím, ale ode dneška, od zítka, až proskoí mstem zpráva, že na jeho okna zaukala vrána, bude vypadati v oích všeho okolí svého docela jinak. Octnuv se v krám, procházel jím až nazad k oknu vedoucímu do tsného dvoreku a zas nazpt ke sklenným dveím, dlouhými a pádnými kroky. Zmil tak nedlouhý ten prostor mnohokráte, nieho kolem sebe si nevšímaje, s pultu nic neuklízeje, ani prach na nestíraje, to byla jeho každodenní první pée. Byl jako vyvrácen i
nm
z kolejí
svého všedního života.
Konen v
a
kout
pisedl k psacímu stolku, jenž
u okna, povytáhl výsuvku,
vyal
stál
píhrady dva aršíky listovního papíru, položil je ped sebe. Bezdky pitiskl ob dlan na spánky, jako by chtl usnadniti volný prchod všemu, co se mu v hlav rodilo, a zíral na bílý papír.
Konen
namoil pero
a jal se psáti
z
na první
kvart:
Milá paní Amálko!
m
Píšu vám všecek zdrcen tím, co oekává. Dovršuje se teprv sedmý msíc ode dne, kdy jsme spolu pistoupili k oltái, já v naprosté nadji, že
376
mne oekává šastný boku.
A
a spokojený život po Vašem mi tu krom všeho nadání kyne pedasné
Vám pedasné mateství. Nechci a nemohu pátrati po píinách, ale klid mj povst má otcovství,
i
vyžadují, abych z tohoto trapného postavení svého našel uspokojivé východisko. Jest jediné, co shle-
dávám. Vy
mj
se vrátíte
pod stechu svých
rodi
a
právní zástupce postará se o další rozešení
našeho posavadního
pomru.
v'"
Fl
t
Dopsal a zhluboka vydechl, jeho nitrem zalomcovalo mocné pohnutí. Skoro zaštkal. Sáhl po
druhém tverci papíru
a psal:
Vážená paní tchyn! Co nastává v
mé
domácnosti, otvírá mi
oi
díve zaslepené. Bohužel, že pozd. Nepochybuji, že uznáte, kterak další
mj
spolený
život
s
Vaší
paní dcerou jest naprosto nemožný. Prosím, až se
Amálka
zotaví, abyste
ji s
panem chotm pijala
zas pod stechu. Všechno další vyídí
zástupce. Váš uctivý
mj
právní
p,^^^^^^„ j^^,^^
Po druhé zhluboka vydechl, jako by s nho bím spadlo. Posekal chvíli, až inkoust na papíe oschl, složil peliv oba listy, zapeetil je a napsal na každý píslušnou adresu. Pi tom v nitru svém k sob hovoil: „Je to hoké, ale není nám obma jiné pomoci. Nikdy jsem se takového konce nenadal. Byl jsem bylo nesmírné
377
oklamán.
—
Kaenka
to
neutšené
poselství ob-
stará."
Oekával urit, s
že
Kaenka díve i pozdji
jiným poselstvím do krámu pibhne.
Sedl u psacího stolku s hlavou schýlenou. Do krámu nikdo nepicházel. Tím truchlivji na Florestana doléhala jeho opuštnost.
Práv
tento-
nho
nepetržit stídali. Hovor s kýmkoli a o emkoli byl by jej vytrhl z pochmurného pemítání. Nekonené ei odbratelek jej asem unavovaly, alé dnes byl by kráte
si
pál, aby se kupci u
rád odpovídal na jejich malicherné otázky, do-
mnnky a námitky, rád by byl klepm
i
všelikým drobným
naslouchal. Zadíval se na drobná železná
kamínka v kout, která od verejška dokonale vy-
nepíjemným chladem. Bylo kolem nho. Až pijde Kaenka, mu zatopila? Co v poledne? Dnes nepjde dom k obdu. Sotva tam budou vait. Pjde zase ke „Hvzd''. Tam odtud vbec ne-
stydla, a zachvíval se
nm
sychravo v požádá ji, aby
ml
odcházet,
kati!
i
neml svj
Ale zaídí
si
život
mnit. Pozd
stýs-
jiný život, zaídí, jen až skon-
cuje vše ve své domácnosti. Žil kdysi jako volný
osií, zpustne, a to
píbytek nanovo v ase nejhorším, když je zima
takka za dvemi. Den byl jako
zakletý.
pták, bude
žíti
zase tak. Arci jeho
Poád
ješt nikdo ne-
picházel, aby Kaldu z té samoty vytrhl. to déle vydržet.
Musí
se
usedl na nízkou stoliku I.
Herrmann, XLII. Pan Koriandl
ním
zamstnat. Kalda
ped kamny, a spol.
Nemohl
s4hl do zá24
378
soby díví v kout, vyhledal suché polínko, štípal na drobné tísky, narovnal na roštu umlou hraniku, podpálil ji a nakladl na ni polének. V kamínkách zapraskal, zahuel ohe. Kalda piln pikládal, aby mu nevyhaslo, a zanedlouho dýchalo
je
krámem píjemné
vlaho.
A teprv te poal
dait, uklízet, rovnat, a nepoítal hodiny. Jen tak po
pamti
usuzoval, že je nedaleko
poledne, když se na podsíni
mi zatemnilo, dvee
ped sklennými dve-
se potichu
ponkud kejklav
vklouzla
hospo-
pi tom minuty,
otevely a do krámu
a
ostýchav známá
postava. Pan Filous!
Téhle návštvy se Kalda dnes
Obma
rukama
se
opel
nejmén
nadál.
o pult a vyteštil na hosta
oi.
„Pro Boha vás prosím, co vás ke
mn
vádí?" „Dej
pi-
—
proPánbh šastné dobré poledne sím za odpuštní, že vytrhuju. Ale potkal jsem
vera veer kuchainku slenu Kaenku jsem, že je
a slyšel
milé poupátko na cest. Opovážil jsem
abych panu Kaldovi a znejmilejší panice popál všeho štstí. Doufám, že už je pan Kalda šastným tatínkem.'' „Ješt snad ne,'* odpovídal Kalda a hned pokraoval neobyejn drsn: „Umíte poítat, pane se tedy,
Filouse?" ,,
likým
ml
poítat, pane
Tak po domácku spoítám
všecko, ale ve-
Pijde na
Kalda.
potm
to,
co
bych
nerozumím."
379
„Tedy vám to povím, pane Filouse," pokraoval Kalda ješt drsnji, „a snad porozumíte. Vím o vás, že jste dobrý potá. Práv dochází sedmý msíc, co jsem se svou manželkou, a již mám být otcem! Nezdá se vám, že je to trochu pedasné? A to je vaše zásluha vy jste mi paniku
—
dohodil!''
Po tomto vychrleném sdlení hledl Filous všecek zaražen na Kaldu a opel se levou rukou
by hledal oporu. otcovství chybjí dva msíce!'' dodal Kalda bouliv. „Nerozhorlujte se, pane Kalda," snažil se Filous ukrotit mladého manžela. „Což pak vy nevíte, že se dátko mže narodit díve? Teba o dva msíce?" o pult, jako
„Do mého
i
„Ne.
O
to
jsem se nikdy nestaral," odpovídal již nevyznívalo takové
Kalda, ale z hlasu jeho rozhorlení.
Filous nabýval jistoty a pevnosti, když hovo-
il dále.
„Tak tedy vám povím, pane Kalda, že z takových robátek vyrostou nkdy nejsilnjší lidé. Povím vám, že král Fridrich Veliký, který Marii Terezii pipravil o Slezsko, ml regiment tlesných granatýr, a k tm dal odvádt jen muže nanejmí šest stop vysoké, považte si, šest stop a k tomu medvdí áka, to byla jedna hrza. A mezi tmi granatýry byli taky dva, kteí se narodili po sedmi msících. Kapírujete, pane Kalda? To je taky vy-
380
tištno a tu nesu
vám
Te
historii
mám
jsem etl a
ji
doma. Pi-
ji."
zdvihl Filous pravici,
nou, vztyil
ponkud umoun-
ukazováek až nad hlavu
a mluvil
jako starozákonní prorok:
„Pane Kalda, neubližujte ženám a matkám! Není vtší kivdy, než má-li nkdo trpt nevinn. Nikdy a nikdo to už nenapraví. Pamatujte si: neubližujte ženám! Každá rodika trpí tak dost, a Pane Kalda, nepišel jsem, vždycky nevinn. abych upomínal. Ale vy mi dovolíte, abych se tu za
—
njaký den zase zastavil. Opatruj vás a znejmilejší paniku sám Pánbh." Chopil se ošumlého klobouku na pult, vtiskl na hlavu a vykejklal se z krámu. Florestan Kalda stál za pultem jako pibitý. Pan Filous dávno zmizel, ale v Kaldv sluch ješt
jej
zaznívala kazatelská slova jeho: Neubližujte že-
nám
a matkám! Po chvíli jako by jím pohybovala neznámá síla, otoil se a kráel k psacímu stolku dozadu. Jako automat sáhl tu po dvou dopisech, které byl ráno napsal a které ekaly na Kaenku, pistoupil k železným kamínkám, v nichž dohoívalo díví, a
vmetl dopisy na tily,
eavé
v kamínkách
uhlí.
Rázem papíry
chy-
se rozsvtlilo, a již byl z psaní
troud.
V tu chvíli otevely se prudce dvee, do krámu vpadla Kaenka Katrnožkovic a všecka udychtna zvstovala:
381
mám jim vyídit, že máme doma oika milostpán. A mám se milostpána zeptat,
„Milostpane,
malou sleinku. Je krásná, baculatá, a má
práv jako
kdy pijde k obdu." „Pokejte Kaenko, již jdu s vámi.'' „Já musím naped, milostpane, do apatyky.''
A
zmizela.
Kalda krám. Pudil
se chápal
jej
klobouku a chvatn zavíral
hlad? Vábila
jej
malá sleinka? Dlou-
hými, sáhovými kroky spchal
díve než Kaenka
z apatyky.
dom, A
Na prahu
kávala a vítala zkušená, obstárlá panika, tiv, ba
šastn
pišel
jej
oe-
pív-
se usmívajíc.
„Milá sleinka hned se okáže. Unavením po té
dlouhé cest
nám
trochu usnula."
NÁVŠTVA RODINY. (Konec
Ani
historie o Florestanu Kaldovi.)
ve snách by
Kalda nebyl nadál, že se v poledne bude tak nedokav vraceti do píbytku, z nhož ráno tak rozkolísán, ba rozvrácen odcházel. A když došel samého cíle, tu nepedvídaná závora: sleinka nám trochu usnula. Netroufal si vstoupit ani do první svtnice, aby nevzbudil nco, co vyžadovalo naprosté šetrnosti. Jakživ nebyl úasten takové rodinné události, ani v povzdálí, se
nevdl, kterak se má zachovati. Rozpait pešlapoval v tsné pedsíce, hled na dvee, kterými byla zkušená panika do bytu zmizela. Kdy jej aby pokroil dále? Jak dlouho mže trspánek takového mládte? Což netuší, že na
zavolají,
vati ni
eká
hlava rodiny?
Za dvemi sousední kuchyky ozýval
mený chestot nádobí
a všelikého náiní.
tam? Kaenka bžela do
lékárny, paní
je
babika
kuchyn. Ale než otevely se dvee po-
vešla do bytu, podívá se tedy do se odhodlal stisknouti kliku,
se tlu-
Kdo
383
tichounku a objevila se paní Katrnožková, opásaná bílou zástrou. Za nepítomnosti Kaeniny
dováela tam obd, peovala, aby se nic nepevailo, nevysmahlo. Byla v tvái bledá, ale oi její byly zervenalé, jako dlouhým pláem. Skoro byly na líci patrný rýhy, kterými ješt nedávno slzy stékaly. Pokusila se o úsmv, který však ihned byl zasten lítostným výrazem, a vítala zet: „To jste hodný, že jste pišel. Ale robátko spí a také mladá maminka po té tžké zkušenosti usnula. Ale to nebude dlouho trvat. Jdte dále, Florestánku, jdte a sednte. Jen co se vrátí Kaenka, pijdu za vámi a pak budeme obdvat. V tu chvíli
nemohu od ,,
plotny.''
Nemám
hlad,
pokat. Jen bych
je
maminko, dlouho ješt mohu rád vidl, matku a holiku."
Zdálo se paní Katrnožkové, že tato slova Kal-
dova vyznla jinak než nkolik tch studených slov, která pronesl ráno, když odcházel do svého krámu. Že vyznívají njak smíliv. A to ji naplnilo takovou radostí a nadjí, že jí te na tvái vyskoil skuten úsmv, šastný a blažený. Jen vyskoil, ale zas pomizel.
„Mjte noc a
zlé
I
Byla to zlá
pro pana doktora jsme
mu-
šastn
dopadlo a rodice teba jen trochu oddechu a klidu. A bude ješt
sily poslat.
je
strpení, milý Florestánku.
dopoledne.
Ale všechno
lépe, až uvidí vás.
Kalda
svdomí
Potší
ji
to a posílí.'*
sklopil oi, jako
by
se
v
nm
ozývalo
pro jeho lhostejné, chladné ranní rozlou-
384 cení.
Sám
si
nebyl
vdom, jaká zmna se v návštv Filousov
od té doby a hlavn po udala.
Te
nm byla
píchod nového lovelmi vážnou, která pe-
jen pocioval, že
vka
na svt jest událostí konává všeliké okolnosti jiné. Teprve te podala paní Katrnožková zeti ruku a znova jej pobízela: „Jdte dále, Florestánku, usednte, Kaenka zde musí být co nevidt." Uposlechl tedy a vstoupil do svtnice, v které již byly vykonány poloviní pípravy k polednímu stolování. Poznal z nich, že byl k obdu oekáván, a te teprv se ocítil jako doma. Netrvalo dlouho a
tchýn pišla za ním, pinášejíc njakou lahviku, kterou byla Kaence odala. Paní tchýn postavila zatím lahviku na stolek mezi
okny
a obrátila se ke Kaldovi:
„Obdvat mžeme teba ješt Kaenka pinese trochu budeme telka.
jen ti
— my
hned, piva.
libo-li;
jen
Tentokráte
dva a milá paní ošetovas námi zasedne
Potrvá ješt njaký den, než ''
taky naše Paní Katrnožková nedokonila. Netroufala si ješt pronésti jméno mladé maminky, nevdouc, zda by u zet nenarazila. Od rána mla hlavu plnou
tžkých myšlenek, domnnek trapného podezení, i
kterému
se jen
stží uhranovala. Kdesi v pozadí
vystupovala ped jejím duševním zrakem postava dstojníkova. Ale pes všechny tyto znepokojivé
pízraky byla pevn odhodlána
chrániti a brániti
385
pede vším svtem
dceru svou chvíli
ji
zaezán,
jako lvice.
V
tu
nanejvýš zaráželo, že tu Kalda sedí jak
oima
s
niem, kterak
jak sklennýma, neptaje se po
se vše za jeho
nepátraje, kterak jeho
cho
nepítomnosti udalo,
nejtžší chvíli v posa-
vadním život svém pestála.
Kaenka
pinášela polévku. Paní
tchýn
na-
dveí do druhé svtnice, koopatrn kliku a škvírou zašeptala:
slouchala chvilku u
nen
stiskla
„Paní Vacková! Polévka!''
Kídlo dveí
se odklopilo, cizí
panika vklouzla
do jídelny.
„Jsem tu. Myslím,
že
nám drahá panika
ruška budou ješt chvilku spinkat.
Mžeme
i
dce-
se na-
obdvat. Nechám pooteveno.''
A
pisedla ke stolu.
Florestan Kalda pojídal jen jako z donucení a brzy odsouvl talí.
„Nemohu, maminko, nechám
si
Bylo to zas po prvé, co to
dvrné slvko
k tchýni pronesl.
Na
to na
veer."
paní Katrnožkovou psobilo
jako hojivý balšám. ,,Ani je
mn není do jídla, milý Florestánku. To
njaké znepokojení! Budeme mít tím vtší chu
na veei."
A taky V
nechala dalšího
jídla.
tu chvíli se ozval z vedlejší svtnice lehký
Vacková vymrštila se, chvátala z jídelny. Kalda volal za ní tlumeným hlasem: ,,Mohu tam paniko?"
sten. Paní
386
„Jen co se podívám, pantatínku," šeptla paní Vacková, a zatím již mluvila mazliv za dvemi: „Máme tu hosta, drahá paninko, který se chce podívat na maminku, na sleinku dceru. To nás tší, pravda-li?"
A
volala do jídelny:
„Tedy
že
pkn pantatínka prosíme." Kalda
se vzchopil,
kráel
dále. Ale tentokráte
tžce, jako se závažím na nohou.
Z
bílých podušek
vynívala jen hlava mladé
až ke
hndých vlas. Lehká svrchnice byla pitažena. brad Na tvái nemocné jevil se
nový
rys,
ženy, v rámci
podnes neznámý. Rys, jejž zanechala Oi Máliny hledly jako zhloubi jamek, plny odevzdání a pokory, jak ješt nikdy na Kaldu nehledly. Florestanovi sevelo se srdce, jakoby procioval nedávný ten zápas o dvojí život, který mladou ženou zmítal. Paní Málka se pokusila o úsmv, než ten byl bolestný. Kalda se naklonil
petrpná
bolest.
i
a tiše se otázal:
„Jak
„Te
se
daí? Nic
nebolí?'
už lépe. Ale myslila jsem, že zemru.
Doufala jsem tak.
.
/'
„Duše má, pro doufala? A já bych tu ml zstat sám? Pro a pro koho?" „Pro to maliké zde." Málka skoro namáhav otoila hlavu na levou stranu, kde vedle lžka v podélném bílém koši odpoíval v bílých peinkách malý tvor s karkulkou na drobné hlavice. Nemluvn ješt spalo, ale spánkem neklidným, jak jevila jeho tváika, která
387 se
pitvorn krabila, jako by k plái.
i
v tom spánku nabí-
rala
„Žít budeš, srdce mé, abys robátko vychovala
na radost vlastní
na moji.
i
eká
vás tu
ob
tolik
lásky."
Kalda nemohl dále. Pi pomyšlení, že by ml mladou ženu, sevelo se mu hrdlo nesmírnou bolestí, t oí mu vyhrkly slzy.
ztratit
„Pantatínku, pantatínku," volala paní Vacková, že
,,co
jsme
se
se musíme, šastn smát, šastn shledali. My jsme si tu už do-
pak to? Smát tak
poledne vyplakali.''
na samý kraj lžka a by hledal ruku ženinu. Málka ji s namáháním dobyla pod peinou, vztáhla ji a podala choti. Kalda ji ujal, sklonil se, povznesl bledou ruku Málinu k ústm a
Kalda
se
opatrn
snesl
tápal rukou po svrchnici, jako
nžn
nžn
ji
políbil.
Tu mladá žena dobyla levou ruku, obma se chopila pravice Kaldovy, vroucn ji tiskla, pokud vyerpané její síly dopouštly, a pes všechno bránní Kaldovo opt a opt ji vášniv líbala. i
„Již tedy se nehnváš, Florestane, jako ráno!
Odpustíš mi, že jsem ti.
mj
Všechen
liké.
Mj
ji
Kalda
ti
zpsobila
život náleží jen
starost.
tob
rád!"
políbil
ženu na chladné elo.
Paní Katrnožková byla se hned na
pikradla za
Dkuji
— a té ma-
zetm
poátku
do svtnice a patíc na ten vý-
jev sotva na nohou se udržela. Srdce
jí
to
mohlo
388
utrhnout.
Nikdy v život
nezažila
chvíle
tak
šastné. Vysílené ruce paní Málky pustily pravici Kalsklesly na peinu. Z jejích oí stékaly nové kterými se její mocné pohnutí vybilo.
dovu a slzy,
,,Ale
te
dost," napomínala paní Vacková.
„Nesmíme paniku znepokojovat. Te je jí teba klidu. Až se nám s té dlouhé cesty vrátí, bude zas naše. Ješt se podívejme na milé poupátko a jdme zas po svém. Veer zas paniku navštívíme. Nemjme o ní strach, pantatínku. Jsme u ní dv, však si ji
ohlídáme.''
Obešla lžko mladé ženy rozeátkem v košíku. Jako by hypnotisovala,
rob poznovu
a sklonila se nad je
svým pohledem
zkrabilo
tváiky
a
oima. Ovšem nic kolem sebe nevnímalo. Panika opatrn vyzdvihla robátko z peinek a nesla je ke Kaldovi, kterýž probouzejíc se zamhouralo
bezdky
dcka chopiti. mu pelivá panika. „Ješt neumíme pochovati. Jenom na ílko mu dejme „
ho
hubiku, Tak.
vztáhl ruce, chtje se
tototo,''
I
A
uhnula
ale takovou mkkou, jako herbábnou. podívejme se, pantatínku, jaká jsme to
hodná sleinka. Ješt nám nezaplakala. A zas ji poA te se pkn porouíme." Kalda chápal, že má odejít. Pistoupil k lžku, aby se s nemocnou ženou rozlouil. Vztáhla k nmu ložíme.
ruku a
nžn mu stiskla koneky prst.
„Pij zas brzy,
Floriku," šeptla.
,,Nejradš bych u tebe zstal, Málko."
„I toto/' namítla paní Vacková, „to
bychom
nemohli potebovat."
Kalda vyšel ze svtnice, paní tchýn v záptí za ním.
Ze se
k
ní obrátil.
„Opatrujte mi
léhav k
je
dobe, maminko,** ekl na-
tchyni.
„Bute
bez starosti, Kaldiko, jako oko v hla-
v." Pivinula zet na adra. Dkuji vám, že jste pišel. Však po vás v tch bolestech volala. Až se na vás to poup po prvé za,,
smje, uvidíte, jaká je to blaženost." Kalda kráel volnými kroky k svému krámku. A touto cestou, tak rozdílnou od pochodu ranního, provázelo jej podivné vzrušení. Bylo mu, jako by ped ním letl as, rok, celá léta. V duchu vidl, jak
mu
dceruška odrstá, jak chodí do školy, do-
spívá, rozkvétá,
podobá
kvétala budoucí jara,
se matce.
Nad mstem
v mysli Kaldov vyplná sluneního jasu a
vanul podzimní vzduch,
ale
vn
kvtin. Trochu ponurý byl dnes jeho krám, brzy se smrákalo. Kalda se ani nemohl dokat veera, až zave a pobhne dom. Všechen jeho život se penese te tam, k rodin. A cosi hrdého bylo v tom pomyšlení: Jsme rodinou!
PAN KORIANDL
A SPOL.
OBSAH: RADOSTNÁ UDÁLOST V
DOM PÁN
LOV
KORIAND7
*
MATINO TAJEMSTVÍ L Z mládenecké domácnosti n. II
O
patro níže
L Vánoce za dvemi
IV.
V.
Pedvánoní starosti Štdrý veer u Pazdírkú
VI. První promenáda VII.
Na
procházce
43
45 54 64 74 83 95 105
Dykyta promluvil s paní mateí IX. Šéf promluvil s Dykytou X. Poslední den v roce
VIII.
XI. Starosti
114 125 134 146
XII. Pevrat v byte
Dykytov
154
XIH. První vklad
164
XIV. Rodinné tajemství XV. Po vyjádení XVI. Katynka zakládá firmu
172
XV H. XVIH.
Další tajemství paní Pazdírkové
Dvojí cesta
XIX. Dykytovy rozpaky
XX. Po hovoru
s
šéfem
XXI. Malá mezihra XXII. V pedveer svatby XXIII. Trochu pláe v obou patrech
181
189
200 210 219 228 236 242 250
XXIV. otcovské napomenutí Dykytovo Kohoutkovi
XXV. U
.
.
XXVI. Svatební
257
265
tabule
273
hostina *
MALOMSTSKÉ NÁMLUVY Kousek malomstského diškursu Pan Filous psobí dále Pan Kalda pijde Válené pípravy Pan Kalda na visit Po návštv pán Kaldov Druhá nedle Otec Katrnožka má slovo Schyluje se k svatb Po svatb
Doba
neklidu
Florestan Kalda otcem
Návštva rodiny
285 287 .
293 301
308 317
325 333
343 352
359 366
372 382
!
Nesmjte se pi tení
knih, které
vám pináší
KNIHOVNA ŠVANDY DUDÁKA dovedete-li Podáváme vám tu
jejich
to!
seznam, vyberte
Nejlépe však pochodíte,
zvolíte-li
všecky
si I
Snížená cena
TVRTLIBERKA A DCERA PANÍ TRANCHARTOVÉ
K
Fréderic Boutet:
K. Dewetter: Petr Fingal: Ot. Hanuš: Fr. Jejkal:
LOUPEŽNÍCI Z
DAREBNOSTI DÉVE NA VLNÉ
ESKÝCH LESO
16--
8-—
-
— 12 — 12 —
22 1120
SPOÁDANÉHO KAPLANA LEHKÁ DÍVKA A REPORTÉR - - 12— OSTROV LÁSKY 10 —
ZÁPISKY
Karel Poláek: Nicolas Ségur:
Otomar Schafer:
SPLAŠENÝ SVATÝ
14
Tma: ZEVLOUNOVY POVÍDAKY aément Vautel: JENOM NE DÍTÉ! Qément Vautel: MADEMOISELLE SANS GENE Zevloun: NEPLE SE PANÍ DO DOMÁCNOSTI! MichajlZosenko: IRONICKÉ POVÍDKY L.
Vázané výtisky
o
K
10'
15
14— 16
Praha
I.,
TOPI,
—
12— 8
—
— dražši.
Tyto veselé knihy dodává každý knihkupec, jakož
Nakladatelství F.
— —
i
knihkupectví
Národní t. IL
UNIE
v Praze.
Cena
K
32'
i BWDING
S—
'
""^
•
PLEASE
CARDS OR
PG 503B H45 1905 dil A2
l«r«»
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
%j
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
Hernnann, Ignát Sebraná spisy
'.3^^'''-:
'^
