Základní škola, Bílovec, Wolkerova 911, příspěvková organizace
Školní program proti šikanování
Bílovec 8. září 2008
OBSAH: 1. Úvod 2. Charakteristika šikanování 2.1. Co je a není šikana 2.2. Šikana a škádlení 2.3. Kdo šikanuje – agresoři 2.4. Kdo je šikanován - oběti 2.5. Nepřímé znaky šikanování 2.6. Přímé znaky šikanování 2.7. Znaky šikanování projevující se mimo školu 3. Společné vzdělávání 4. Schéma programu proti šikanování 5. Klíčová opatření 5.1. Užší realizační tým 5.2. Společné vzdělávání a supervize 5.3. Zmapování situace a motivování pedagogů ke změně 5.4. Prevence ve třídnických hodinách 5.5. Prevence ve výuce 5.6. Prevence ve školním životě mimo vyučování 5.7. Spolupráce s rodiči 5.8. Ochranný režim 5.9. Spolupráce se specializovanými zařízeními 5.10. Školní poradenské služby 5.11. Vztahy s okolními školami 5. 12. Scénáře – postupy při řešení šikany 5.12.1. Společný postup při řešení šikanování 5.12.2. ZIP - Kolář 5.12.3. Postup a spolupráce při pokročilé šikaně 5.12.4. Strategie vyšetřování při provalení skupinového násilí 5.12.5. Náprava situace 5.12.6. Metoda vnějšího nátlaku 5.12.7. Metoda usmířen 5.13. Evaluace Seznam příloh: 1. Informace pro pracovníky školy 2. Informace pro rodiče a žáky školy 3. Úkoly pro pracovníky školy 4. Policie - šetření a výslech žáků 5. Informační leták pro žáky ZŠ 6. Příklady nepřímých a přímých znaků šikanování 7. Příklady šikanování 8. Stádia šikanování 9. Doporučená literatura z oblasti školního šikanování
1. ÚVOD Školní program proti šikanování je sestaven na základě Metodického pokynu ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení Č. j. 24 246/2008-6 a Metodického pokynu k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních Č. j.: 20 006/2007-51. Východiskem pro tvorbu programu byla původní speciální teorie a metodika prevence školního šikanování v knize Bolest šikanování (Kolář, 2001). Tento Program proti šikanování ve škole slouží k vytvoření bezpečného, respektujícího a spolupracujícího prostředí ve škole, zaměřuje se především na prevenci šikanování a ukazuje postupy řešení šikanování. Je určen všem pedagogickým pracovníkům školy, dále pak nepedagogickým pracovníkům, rodičům a žákům školy. Je nedílnou součástí Primární prevence sociálně patologických jevů ve škole a Minimálního preventivního programu školy. Základem prevence šikanování a násilí je podpora pozitivních vzájemných vztahů mezi žáky (a mezi žáky a učiteli). Při efektivní realizaci prevence šikanování škola usiluje o vytváření bezpečného prostředí. Především podporuje solidaritu, toleranci a vědomí sounáležitosti. Posiluje a vytváří podmínky pro zapojení všech žáků do aktivit třídy a školy. Uplatňuje spolupráci mezi dětmi a rozvíjí jejich vzájemný respekt. Rozvíjí jednání v souladu s právními normami a s důrazem na právní odpovědnost jedince. Prevencí zde není myšleno pouze předcházení šikanování, ale i jeho řešení na všech úrovních vývoje. Jde tedy o vybudování ucelené ochrany dětí a dospívajících před týráním spolužáků. Nejdůležitější podmínkou úspěšného programu je celoškolní přístup. Jestliže má škola děti chránit před šikanováním, potom musí všichni její pracovníci tento úkol přijmout za svůj a spolupracovat na něm. Jednotlivec může pouze „hasit požáry“. Školní program proti šikanování se zaměřuje na specifickou primární prevenci a prevenci sekundární, jedná se o program speciální prevence. Těžiště specifické primární prevenci je v práci třídních učitelů. Jejím úkolem je posílení imunity proti nákaze šikanování. Důležitou úlohu zde hrají výukové předměty, které mají významný vztah k prevenci sociálně patologických jevů. Sekundární prevence pak zahrnuje především diagnostiku a léčbu šikany. Počáteční stádia diagnostikují a léčí třídní učitelé, výchovný poradce a metodik prevence, u pokročilé šikany musí proběhnout spolupráce školy s odborníky.
2. CHARAKTERISTIKA ŠIKANOVÁNÍ 2.1. Co je a není šikana Ani odborníci se zcela neshodnou na přesné definici pojmu šikana. Jde o pojem z oblasti mezilidských vztahů, nikoli práva. Jako šikana se označuje každé chování, které splňuje tyto znaky: - je cílené vůči jedinci nebo skupině žáků = oběti - jeho záměrem je oběti ohrozit, ponížit či zastrašit - je obvykle opakované, často dlouhodobé - existuje jedinec či skupina, jimž přináší prospěch nebo uspokojení = agresoři - oběť se mu neumí bránit a dlouhodobě trpí
Šikanou tedy není: - jednorázová rvačka, nevhodný vtip či konflikt, byť s převahou jedné strany - vyčlenění dítěte z kolektivu, pokud není motivováno snahou ublížit či pobavit se na jeho úkor 2.2. Šikana a škádlení Vnitřní rozdíl mezi šikanou a škádlením je veliký. Jestliže svého kamaráda škádlím, tak očekávám, že to bude legrace nejen pro mě, ale i pro něj. Ale když vidím, že to jako legraci nebere, že je zraněný, pak pocítím lítost a omluvím se mu. U šikany je to obráceně. Agresor chce druhému ublížit, chce ho ranit a má z toho radost. Nejenom, že se mu neomluví, ale své chování opakuje a většinou násilí stupňuje. Rozhodnout, zda se jedná o šikanu a nejde jen o škádlení, je velmi důležité pro první orientaci a především nápravu. Není tak důležité, jak se závažnost situace jeví nám – děti mají svůj svět. Rozhodující pro posouzení, zda jde o šikanu, je subjektivní vnímání agresora a oběti, tedy na jedné straně prospěch a potěšení, na druhé rostoucí utrpení. 2.3. Kdo šikanuje – agresoři Za hlavní hnací motory konání agresorů lze považovat dva hlavní motivy – krutost - skvělý pocit z utrpení a ponížení druhého a touhu po moci. K těmto dvěma základním motivům se přidávají další motivy - touha být středem pozornosti, vykonat „něco velkého“, zabít nudu, žárlivost na přízeň učitelů, závist, prevence – snaha předejít svému týrání na novém působišti, apod. Agresorům v jejich jednání jde pouze o sebe samé a jsou naprosto neteční k tomu, co způsobují druhým lidem. Pro své nemorální chování nacházejí vždy přijatelné vysvětlení. Z počátku je zdůvodňují jako legraci, později, s přitvrzováním šikany potřebují ubránit své sebepojetí a odvrátit velkou úzkost z možnosti rozvrácení obrazu o sobě samém tím, že své chování racionalizují (oběť je provokovala, může si za to sama), nebo své vlastní agresivní pohnutky připisují oběti, svalují na ni vinu – s pláčem tvrdí, že je oběť bila a týrala. Jak osobní charakteristiky, tak bezprostřední motivy agresorů zůstávají často pozorovateli skryty a vnější obraz agresora může mást. Nemusí jít totiž pouze hrubého, impulzivního žáka s narušeným vztahem k autoritě, jež šikanuje tvrdě a nelítostně (první typ), ale také o žáka velmi slušného, kultivovaného, vnitřně však sevřeného a zvýšeně úzkostného, jehož násilí je cílené a rafinované, často bez přítomnosti svědků (druhý typ). Asi nejvíce matoucí je třetí typ agresora – to je většinou optimistický, často oblíbený a vlivný žák s velkou sebedůvěrou, který šikanuje pro pobavení sebe i ostatních. 1. typ Hrubý, primitivní, impulzivní, se silným energetickým přetlakem, kázeňskými problémy narušeným vztahem k autoritě, někdy zapojený do gangů páchajících trestnou činnost. Vnější forma šikanování: šikanuje masivně, tvrdě a nelítostně, vyžaduje absolutní poslušnost, používá šikanování cíleně k zastrašování ostatních. Specifika rodinné výchovy: Častý výskyt agrese a brutality rodičů - jako by agresoři násilí vraceli nebo ho napodobovali. 2. typ Velmi slušný, kultivovaný, narcisticky šlechtěný, sevřený, zvýšeně úzkostný, někdy i se sadistickými tendencemi v sexuálním smyslu. Vnější forma šikanování: Násilí a mučení je cílené a rafinované, děje se spíše ve skrytu, bez přítomnosti svědků. Specifika rodinné výchovy: Časté uplatňování důsledného a náročného přístupu, někdy až vojenského drilu bez lásky.
3. typ „Srandista“, optimistický, dobrodružný, se značnou sebedůvěrou, výmluvný, nezřídka oblíbený a vlivný. Vnější forma šikanování: šikanuje pro pobavení sebe i ostatních. Patrná snaha zdůraznit „humorné“ a „zábavné“ stránky. 2.4. Kdo je šikanován – oběti Kritéria pro výběr oběti jsou velmi rozmanitá. Někdy není důležité, jaká oběť vlastně je, výběr je naprosto nahodilý. Při troše smůly se obětí může stát kterékoliv dítě. Přesto na školách existují „typické“ oběti, které jsou opakovaně šikanovány. Jsou to děti, které neumějí skrývat svůj strach a využívat strachu druhých a svým „slabým“ způsobem reagují v zátěžových situacích - ztrácejí hlavu, propadají panice, výčitkám svědomí apod. V žádném případě to nejsou defektní jedinci. Jsou to pouze nejslabší ze slabých. To znamená, že vůbec neumějí skrývat strach a využívat strachu druhých. Nejsilnějším „magnetem“ chronicky šikanovaných obětí je jejich příliš viditelná bojácnost a zranitelnost, které bývají v důsledku předcházejících zkušeností z vymývání mozku vystupňovány do krajnosti. V tomto smyslu žáci, kteří jakoby přitahují násilí, nemusejí být vždycky fyzicky slabí, nemusejí mít tělesný handicap. Zpravidla však bývají méně zdatní než agresoři. Někdy se stane obětí chlapec, který by mohl skály lámat, ale psychicky je zcela bezbranný. Jakýkoliv náznak agrese a měření sil ho viditelně vystraší. Od začátku se nedokáže vzepřít ústrkům. Přitom jeho chování k dospělým se nemusí jevit jako bojácné. Je třeba snaživé až vtíravé, někdy i halasné a může u pedagogů vyvolávat nevoli a někdy i nepřiměřenou přísnost. Existují charakteristiky, které riziko, že bude někdo šikanován, zvyšují: - tělesný handicap - psychické znevýhodnění hyperaktivita, specifické poruchy učení apod. - odlišnost od skupinové „normy“ - rasová odlišnost, premiant třídy, nízký socioekonomický status rodičů apod. Co je tedy šikana? Slovy našeho předního odborníka Michala Koláře: „Za šikanování se považuje, když jeden nebo více spolužáků úmyslně, většinou opakovaně ubližuje druhým. 2.5. Nepřímé znaky šikanování -
Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády. Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními. O přestávkách vyhledává blízkost učitelů. Má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený. Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči. Stává se uzavřeným. Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje. Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené. Zašpiněný nebo poškozený oděv. Stále postrádá nějaké své věci. Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy. Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy. Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole. Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit.
2.6. Přímé znaky šikanování -
-
Posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet. Rozhodujícím kritériem je, do jaké míry je daný žák konkrétní přezdívkou nebo „legrací“ zranitelný. Kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným nebo pohrdavým tónem. Nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil. Příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem, a skutečnost, že se jim podřizuje. Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k spoluúčasti na nich. Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí. Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout.
2.7. Znaky šikanování projevující se mimo školu -
-
Za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi. Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod. Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem. Nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno při bedlivější pozornosti pozorovat strach. Ztráta chuti k jídlu. Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem. Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu). Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. „Nechte mě!“ Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně. Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objeví výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě. Odmítá svěřit se s tím, co je trápí. Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze. Dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí. Dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům. Dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma. Své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat. Dítě se vyhýbá docházce do školy. Dítě se zdržuje doma víc, než mělo ve zvyku.
3. SPOLEČNÉ VZDĚLÁVÁNÍ Úkolem vzdělání je naučit pedagogy prakticky ochránit děti před šikanováním a umožnit systematické vzdělání v oblasti specifické primární prevence a sekundární prevence pro zárodečné a počáteční stádia šikanování. Těžko lze něco měnit, když pedagogové o problému nic nevědí a nemají žádnou představu, co se dá pro ochranu dětí před šikanou udělat. Cílem vzdělávání pedagogů je praktické zvládnutí metod první pomoci, orientace ve strategiích prevence. Dále pak praktické seznámení s diagnostikou a léčbou skupiny v počátečním stádiu onemocnění šikanou.
4. SCHÉMA PROGRAMU PROTI ŠIKANOVÁNÍ
bezpečné sociální klima
specifická primární a sekundární prevence
celoškolský přístup
13 klíčových opatření
Klíčová opatření
zmapování situace a motivování pedagogů ke změně
společný postup při řešení šikanování
prevence ve výuce
užší realizační tým
prevence v třídnických hodinách
školní poradenské služby
prevence ve školním životě mimo vyučování
ochranný režim
spolupráce s rodiči
společné vzdělávání a supervize spolupráce se servisními zařízeními
vztahy s okolními školami
evaluace
5. KLÍČOVÁ OPATŘENÍ 5.1. Zmapování situace a motivování pedagogů ke změně - vhodná motivace k otevřenosti při mapování aktuální situace a žádoucího stavu - získání odborných kompetencí k provádění šetření standardizovanými nástroji - důraz na rizika interpretace a přenos informací - posílení autonomie pedagoga – tvořivost a odbornost Podstatnou součástí programu je mapování vztahů v jednotlivých třídách. Každoročně proběhne v 3. až 9. ročníku mapování situace pomocí dotazníků, které budou zaměřeny na vztahy a celkové klima ve třídě. Orientační mapování vztahů u žáků 1. a 2. ročníku zajistíme formou her, malování atd. Po vyhodnocení seznámí metodik prevence třídní učitele s výsledky a společně stanoví další postup. Jedním z elementárních opatření k ochraně dětí před násilím je domluva pedagogů jak postupovat při řešení výchovně náročných – krizových situací, v našem případě při šikanování. Prvním krokem je schopnost rozpoznat zda se v dané situaci jedná o počáteční nebo pokročilé stádium vývoje šikany. Potup řešení musí být přizpůsoben vývojovému stádiu onemocnění skupiny. Počáteční stádium zahrnuje první, druhý a třetí stupeň vývojové destrukce, kdy normy, hodnoty a postoje vůči šikanování ve skupině nejsou přijaty většinou. Pokročilé onemocnění, tedy čtvrtý a pátý stupeň šikanování, kdy normy, hodnoty a postoje vůči šikanování byly přijaty většinou či dokonce všemi nebo téměř všemi členy skupiny. Pět stupňů vývoje šikany : První stadium: Zrod ostrakismu Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je neoblíben a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet „drobné“ legrácky apod. Tato situace je již zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje. Druhé stadium: Fyzická agrese a přitvrzování manipulace V zátěžových situacích, kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity například z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s učitelem nebo prostě jen z toho, že chození do školy je obtěžuje. Manipulace se přitvrzuje a objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese. Třetí stadium (klíčový moment): Vytvoření jádra Vytváří se skupina agresorů, úderné jádro. Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se stávají jejich oběťmi ti, kteří jsou už osvědčeným objektem ostrakizování. Jde o žáky, kteří jsou v hierarchii nejníže, tedy ti „slabí“. Čtvrté stadium: Většina přijímá normy Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. V této době získává neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. U členů „virem“ přemožené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je zcela poplatná vůdcům. I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě – aktivně se účastní týrání spolužáka a prožívají při tom uspokojení.
Páté stadium: Totalita neboli dokonalá šikana Násilí jako normu přijímají všichni členové třídy. Šikanování se stává skupinovým programem. Obrazně řečeno nastává éra „vykořisťování“. Žáci jsou rozděleni na dvě sorty lidí, které jsem pro přehlednost označil jako „otrokáře“ a „otroky“. Jedni mají všechna práva, ti druzí nemají práva žádná. Stadia šikanování podle Michala Koláře, 1990, 1996, 1997, 2000 aj. Charakteristické projevy pro jednotlivá stádia vývoje skupiny: Závažnost vnitřního vývoje, je nutné přibližně vytušit z postojů členů skupiny k šikanování již na počátku nebo v průběhu prvních kroků? Počáteční stadium Pokročilé stadium Poměrně otevřeně mluví o Je patrná ustrašenost, Chování oběti tom, co se jim stalo a kdo je nechtějí prozradit, kdo jim šikanoval. ublížil. Někdy zdůvodňují zranění bizardním způsobem. Vyjadřují nesouhlas se Odmítají vypovídat, tvrdí, že Spolupráce svědků šikanováním a bez většího nic neviděli a neslyšeli. strachu vypovídají. Občas přiznávají, že nesmějí nic říct. Výpovědi působí podezřele. Vztah svědků k agresorům Násilí nepopírají a vyjadřují Násilí bagatelizují nebo vůči němu výhrady. popírají. Vztah ostatních žáků Projevují soucit s obětí a Oběť je kritizována a porozumění neférovosti znevažována. Často je k násilí ve třídě ubližování silných slabým. obviněna, že si za to může sama. Agresoři nejsou vnímáni Oceňují, chválí a brání Vztah žáků k oběti jednoznačně pozitivně, jejich agresory, případně pro ně okolí se to nebojí vyjádřit. hledají polehčující okolnosti. Malá soudržnost, Těžká atmosféra strachu, Atmosféra ve třídě nespolupráce, omezená napětí a nesvobody. svoboda projevu a názoru. „Špatně se tu dýchá“. Atmosféra je však ještě „živá“. 5.2. Užší realizační tým - vedení školy - výchovný poradce, školní metodik prevence, třídní učitel - zpracování dlouhodobého plánu a operačních cílů - koordinace při krizových situacích - následná práce se třídami Užší realizační tým tvoří ředitel školy, metodik prevence, výchovný poradce. Je hlavním článkem řízení činností souvisejících se zaváděním a ověřováním programu. Podporuje efektivní komunikaci mezi všemi pedagogy. Vytváření podmínky pedagogické práce příznivé pro budování ochrany dětí před šikanováním.
Odpovědnost školy a ochraně zdraví žáků. Škola je odpovědná v souladu s ustanovením § 29 zákona č. 5651/2004 Sb., školský zákon. Je povinná zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví žáků v průběhu všech vzdělávacích a souvisejících aktivit, a současně vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku rizikového chování (sociálně patologických jevů). Odpovědnost pedagogického pracovníka Pedagogický pracovník je odpovědný podle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Bude-li znám případ šikanování a pedagogický pracovník nepřijme v tomto ohledu žádné opatření, vystavuje se riziku trestního postihu pro neoznámení, případně nepřekažení trestného činu (§168, 167 trestního zákona). 5.3. Společné vzdělávání a supervize -
celoškolní vzdělávací plán – analýza potřeb týmová práce a zvyšování kompetencí vzájemná hospitace zaměřená na práci se skupinou pravidelná setkání s odborníkem – supervize psychohygiena
5.4. Prevence ve třídnických hodinách -
dlouhodobý plán práce se třídou – dle vývojové fáze skupiny, skupinové dynamiky, struktury, věkových zvláštností podpora mezilidských vztahů – úcta, respekt stanovování a respektování limitů vlastních a cizích – rozvoj kázně a sebekázně stanovení pravidel zvládání konfliktních situací – způsob řešení vztah k autoritě jednorázová setkání třídy řešení aktuálních problémů schopnost sdělit, obhájit, respektovat, změnit názor, postoje
Další nezbytnou podmínkou prevence šikanování je systematická a odborná práce se třídou. V podstatě jde o práci třídních učitelů se skupinovou dynamikou třídy. Je nutné, aby třídní učitel alespoň minimálně podporoval růst pozitivních vztahů ve skupině. V prostoru třídnických hodin lze nejúčinněji ovlivňovat pozitivně vztahy mezi dětmi a uplatnit metody osobnostně sociální výchovy. Součástí třídnických hodin může být diskuse, jaký je rozdíl mezi šikanování a škádlením, vytvoření třídní charty proti šikanování, hledání odpovědi co mohou udělat ostatní a co já sám, abychom se ve třídě cítili bezpečně a v pohodě, řešení otázky, co by se dalo dělat společně zajímavého, sebehodnocení, kooperační hry. Programy třídních schůzek žáků na I. stupni mohou mít řadu zvláštností. V popředí jsou kooperační a tvořivé hry, hraní pohádek, čtení bajek a povídání si o zážitcích z programu atd., navíc je vhodnější rozdělit tuto činnost na kratší časové úseky v rámci vyučování celého týdne. Nutností je, aby třídní učitelé prošli alespoň minimálním programem zaměřeným na práci s dynamikou třídy. Osobnostní rozvoj jako prevence šikany - rozvoj sebeúcty, rozvoj sociálních dovedností, posílení sociální odolnosti - nácvik chování vůči protizákonnému jednání - nácvik předcházení apatii, asociálnímu chování - výchova k humanismu
5.5. Prevence ve výuce -
postoje pedagogů – sebeúcta, profesní čest, sociální dovednosti, umění práce se skupinou, komunikační dovednosti učitel – vzor využití témat předmětů k získání znalostí, dovedností a postojů ověřování efektivity témat výuky zaměřené na životní dovednosti aplikace v každodennosti vztah k povinnostem práva a povinnosti sebehodnocení, sebepoznávání motivace a pracovní morálka prostor pro hodnocení učitele žáky jsem spravedlivý? co jsi ocenil? co by mělo být jinak? co ti při výuce nejlépe vyhovovalo? zařazování témat k posílení prevence do výuky: charakteristika kamaráda - Jč – sloh, Rv, příklady v literatuře můj volný čas, moje rodina – Aj, Rv, Ov osobnosti v dějinách, poučení z historie – D týmová spolupráce, pomoc a povzbuzení slabšího – Tv životní prostředí, příklady z říše zvířat – Př poznávání jiných kultur, cestování – Z tolerance, rodina, život – Rv, Ov pozorování
5.6. Prevence ve školním životě mimo vyučování Co myslíme školním životem mimo vyučování? - výlety, exkurze, návštěvy divadla, kina, práce s dětmi v zájmových kroužcích - zaměřit se na tvořivou atmosféru a minimalizovat chvíle, kdy se žáci začínají nudit - vytvořit splnitelné cíle, které skupina krok po kroku dokáže plnit - při společných akcích respektovat a dodržovat: - společně předem připravená pravidla - řídí se jimi jak žáci, tak i učitelé - rozdělení žáků do menších skupin – každý odpovídá za každého - problémové žáky rozdělit do ostatních skupin tak, aby se k sobě nedostali potencionální agresoři a oběti - rizikové typy pověřit drobným úkolem - učitel je se skupinami v neustálém kontaktu - všímat si, zda žák nevyhledává častější přítomnost učitele - společné hodnocení chování skupiny - v problémových skupinách posílit pedagogický dozor - výjezdní třídní akce – adaptační programy, výlety, exkurze - propojení aktivit školy s rodičovskou veřejností
5.7. Spolupráce s rodiči -
prohloubit spolupráci s rodiči Den otevřených dveří netradiční třídní schůzky, zapojení většího počtu rodičů do školních, třídních akcí u ohrožených dětí častější spolupráce usnadnit rodičům kontakt na učitele – e- mail, konzultační hodiny beseda s odborníky seznámení rodičů s postupem školy v jednotlivých situacích (předem, podpis) zmapování vhodných způsobů komunikace zmapování potřeb rodičů ve vztahu ke škole- aplikace Rada školy sdělení skutečnosti – oběť, agresor seznámení s postupem školy seznámení se spolupráci s dalšími zařízeními vyhýbat se konfrontačním střetům rodičů O a A nabídka odborné pomoci – specializovaná zařízení
Vhodný způsob seznámení rodičů s aktivitami školy a vůbec s problémem šikany je pro fungování programu užitečný. Informace poskytujeme prostřednictvím třídních schůzek, webových stránek školy a informačních letáků. Nedílnou součástí je poskytování poradenských služeb rodičům obětí i agresorů. 5.8. Ochranný režim Interní zdroje: - školní řád - dozory - krizové scénáře pro jednotlivé SPJ - třídní charty proti šikanování Externí zdroje: - Legislativní opatření – úmluva o právech dítěte, zákon o sociálně právní ochraně dítěte, vyhlášky… - Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení Č. j. 24 246/2008-6 - Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních Č. j.: 20 006/2007-51. Účinný ochranný režim před šikanováním má celoškolní působnost. V obecné rovině do něj patří zejména dvě základní věci: školní řád a dozory učitelů. Školní řád Účinné dozory Důležitým bodem prevence šikany jsou pedagogické dozory ve všech prostorách školychodby, šatny, školní hřiště v době mimo vyučovací hodiny a kontrola rizikových míst.
5.9. Spolupráce se specializovanými zařízeními Při řešení případů šikany spolupracovat s institucemi: - v resortu školství – s pedagogicko-psychologickými poradnami, středisky výchovné péče, speciálně pedagogickými centry - v resortu zdravotnictví – s pediatry a odbornými lékaři, dětskými psychology, psychiatry a zařízeními, která poskytují odbornou poradenskou a terapeutickou péči, včetně individuální a rodinné terapie - v resortu sociální péče – s oddělením péče o rodinu a děti, s oddělením sociální prevence (možnost vstupovat do každého šetření, jednat s dalšími zainteresovanými stranami, s rodinou) - dojde-li k závažnějšímu případu šikanování nebo při podezření, že šikanování naplnilo skutkovou podstatu trestného činu - provinění : • Policie ČR • orgán sociálně právní ochrany dítěte Viz příloha č. 4 Policie - šetření a výslech žáků Snahou školy je funkční spolupráce s těmito zařízeními, proto organizujeme setkání se zástupci jednotlivých zařízení a pedagogy. Cílem setkání je koncepčně nosná domluva a posun spolupráce na novou kvalitu pomoci nejen při řešení problémů šikany. 5.10. Školní poradenské služby -
činnost výchovného poradce činnost školního metodika prevence činnost odpovědného ředitele školy činnost cílové skupiny: žáci, rodiče, pedagogové
Výchovný poradce, metodik prevence vytváří poradenské služby, v rámci kterých jsou poskytovány individuální, skupinové a služby žákům, rodičům i pedagogům. Úkolem metodika prevence je garance tvorby a evaluace speciálního programu proti šikaně. Dolaďování rámcového programu se děje ve spolupráci s výchovným poradcem a ostatními pedagogy. Náplní práce v této oblasti je také: - spolupráce s třídními učiteli a vyučujícími - zajištění vzdělávacích programů pro pedagogy - dotazníková šetření - pomoc okrajovým a izolovaným žákům - diagnostika problémových tříd - v případě potvrzení sociální patologie – šikanování zajištění první pomoci - individuální práce s protagonisty šikanování - práce s rodinou, rodiči obětí a agresorů - spolupráce s institucemi, které se přímo podílejí na prevenci šikanování - zajištění metodických pomůcek a materiálů - vedení evidence žáků v péči poradenského pracoviště
5.11. Vztahy s okolními školami -
komunikace se školami – průběžná vzájemné informování o možnostech spolupráce jednotný postup při řešení mimoškolních šikan
Zodpovědnost školy za šikanování, které se odehrává přímo ve škole, se nedá oddiskutovat. Některé těžkosti nastávají v případě násilí mimo školu, neboť neexistuje ostrá hranice mezi školními a mimoškolními šikanami. Pro orientaci doporučujeme využít naši definici termínu mimoškolní šikana. Označujeme tak násilí, které se děje mimo areál školy, nicméně má nějaký významný vztah ke škole. Z tohoto titulu může být škola vtažena do řešení případu a její postup musí být více či méně nestandardní. Prakticky může jít například o případy, kdy agresoři a oběti jsou z jiných škol nebo parta násilníků z jedné školy systematicky terorizuje děti na sídlišti. V takovém případě je zapotřebí navázat spolupráci s vedením školy, odkud další protagonisté šikanování jsou. Významnou úlohu zde hraje spolupráce se sociálními kurátory a policií.
5.12. Společný postup při řešení šikanování Scénáře – postupy při řešení šikany 1. 2. 3. 4.
Pedagogická chirurgie – 9 kroků při řešení počátečního stadia šikanování. Základní intervenční program – ZIP. Postup a spolupráce se servisními zařízeními při pokročilé šikaně. Krizový scénář při výbuchu skupinového násilí.
5.12.1. Pedagogická chirurgie - 9 kroků při řešení počátečního stadia šikanování Strategie vyšetřování u počátečního stadia šikany: U běžných šikan jsou všechny kroky strategie nezbytné, žádný z nich nelze úplně vynechat. Pořadí je stálé, kromě čtvrtého kroku zaměřeného na zajištění ochrany obětem. Ten není pevný a lze ho podle potřeby měnit. Úkolem strategie první pomoci je zmapování symptomů čili vnějšího obrazu šikanování. V praxi to znamená, že musíme nalézt odpovědi na následující otázky: - Kdo je obětí, popřípadě kolik je obětí? - Kdo je agresorem, popřípadě kolik je agresorů? - Kdo z nich je iniciátor, kdo je aktivní účastník šikanování a kdo je obětí i agresorem? - Co, kdy, kde a jak dělali agresoři konkrétním obětem? - K jak závažným agresivním a manipulativním projevům došlo? - Jak dlouho šikanování trvá? 1. Odhad závažnosti onemocnění skupiny a rozpoznání zda nejde o neobvyklou formu šikanování. Prvním úkolem je odhadnout, jak je šikanování, nemoc vztahů ve skupině rozvinuto. Podle míry závažnosti, to znamená, podle toho, zda se jedná o počáteční nebo pokročilé stadium šikany je potom nutné jednat. Dále musíme rozpoznat, zda se nejedná o nějakou z neobvyklých forem šikanování, neboť ty vyžadují doladění metod. Tento úkol naplňujeme především prostřednictvím rozhovoru s informátory a oběťmi.
2. Rozhovor s informátory a oběťmi. Prvním krokem vyšetřování je rozhovor s informátory a oběťmi o vnějším obrazu šikanování. V případě, že nejdříve hovoříme s informátorem, například s odvážným kamarádem nebo rodičem jednoho z týraných žáků, následují ihned rozhovory s oběťmi (ne s podezřelými pachateli!). 3. Nalezení vhodných svědků. Ve spolupráci s informátory a oběťmi uděláme druhý, nesmírně důležitý krok. Vytipujeme členy skupiny, kteří budou ochotni pravdivě vypovídat. 4. Individuální, případně i konfrontační rozhovory se svědky – POZOR - konfrontace obětí a agresorů je závažnou chybou!!! Většinou postačí, když mluvíme s jednotlivými žáky. Vyskytnou-li se těžkosti, lze uskutečnit doplňující a zpřesňující rozhovory nebo konfrontaci dvou svědků. 5. Zajištění ochrany obětem . Pořadí čtvrtého kroku není pevně dáno. Někdy je totiž jasné hned na počátku, že je oběť v bezprostředním ohrožení, a je nutné ji bezodkladně ochránit. Je to například tehdy, když nám informátor prozradil, že agresoři budou čekat na oběť před školou. Při následném rozhovoru s obětí se domluvíme a zajistíme jí bezpečný odchod domů. U počátečních stadií šikanování nejsou většinou mimořádná bezpečnostní opatření zapotřebí. Oběť se nesmí nikdy ponechat svému osudu. V některých mimořádných případech je nutné dlouhodobě uvolnit oběť ze školy nebo jí zajistit okamžitý přechod na jinou školu. To se však týká obvykle pouze pokročilých šikan. 6. Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi. Je to vždy poslední krok ve vyšetřování. Musíme být dobře připraveni, jinak je to ztráta času. Dokud neznáme vnější obraz šikanování a nemáme shromážděné důkazy, nemá smysl s agresory mluvit. Všecko zapřou a podezření vyvrátí nebo zpochybní. Hlavně však dostanou „echo“, že někdo „bonzoval“, což vede k „zametení stop“, a je reálné nebezpečí, že se agresoři pomstí podezřelým z „bonzování“. Hlavní význam rozhovoru spočívá v paralyzování jejich agrese vůči bližním! To znamená, že setkání slouží k tomu, abychom agresory okamžitě zastavili a ochránili jejich oběti, ale i je samé před následky jejich činů. Většinou se dá použít princip „přitlačení ke zdi„. Například je upozorníme, že při jakémkoliv náznaku šikanování budou okamžitě vyloučeni, případně to bude ohlášeno policií apod. Zároveň zdůrazníme, že k jejich snaze napravit situaci bude přihlédnuto ve výchovné komisi. Důležitost rozhovoru pro odhalování pravdy je většinou zanedbatelná. Pouze někdy ho lze využít pro doplnění a potvrzení informací, a to buď svalováním viny jednoho agresora na druhého, nebo konfrontací jejich výpovědí. 7. Výchovná komise. Nejpřístupnějším způsobem zastavení šikany je tzv. metoda vnějšího nátlaku, tedy výchovná komise. V rámci společného setkání pedagogů, žáka – agresora a jeho rodičů se rozhoduje o výchovných opatřeních. Užitečná je promyšlená struktura programu a práce se skupinovou dynamikou. Doporučená osnova jednání - seznámení rodičů s problémem - postupné vyjádření všech pedagogů - vyjádření žáka
-
vyjádření rodičů rozhodování komise za zavřenými dveřmi seznámení rodičů a žáka se závěrem komise
8. Rozhovor s rodiči oběti. Důležité je individuální setkání s rodiči oběti. U počáteční šikany, která se dá často vyšetřit během jednoho nebo dvou dnů, obvykle proběhne až po jejím vyšetření. Rodiče informujeme o zjištěních a závěrech školy a domluvíme se na dalších opatřeních. Je-li třeba, může proběhnout spolupráce s rodiči oběti již na úrovni informátorů. Případně na úrovni ochrany oběti. 9. Práce s celou třídou. Po vyšetření šikany a potrestání viníků je třeba pracovat s celou třídou. Šikana je problém trvalý, a proto je třeba s ní tak zacházet. Nejlepší prevencí je budovat trvale a systematicky kamarádské a bezpečné vztahy v celé třídě. Je-li možnost, využijeme ke změně vztahů ve třídě spolupráci s profesionály z některých servisních zařízení – SPC, PPP apod. 5.12.2. Základní intervenční program – ZIP – M.Kolář Cíl: - včasné rozpoznání a zastavení procesu šikanování v dané třídě - revize dosavadních chybných či poškozujících tendencí skupiny - nastavení zdravých pravidel soužití ve třídě - jednorázový zásah či dlouhodobá péče o třídu Realizátor: - interní či externí odborník na problematiku šikanování Požadavky: - písemný souhlas rodičů / zákonných zástupců s účastí jejich dítěte v programu - prostor s možností přemístění nábytku Struktura: Etapa A: Diagnostika Etapa B: Podpůrná atmosféra a motivování žáků pro spolupráci Etapa C: Pomoc a intervence Etapa D: Zhodnocení situace, předání skupiny Upozornění: Kritéria: - odhad stádia šikanování – počáteční x pokročilá - důvody: - zachování skupiny a narovnání hodnotového systému (počáteční stádia) - rozbití skupiny, represe, rekonstrukce hodnotového systému (pokročilá stádia) - spolupráce se servisními zařízeními - diagnostika v případě počátečního stádia – 1., 2., 3. stádium – diferenciální diagnostika - důvody: - podání a obsah vstupní informace - možnosti využití dynamické a testové diagnostiky - výběr konkrétních technik léčby - práce s výsledky sociometrického šetření - způsob výběru pozitivní spolusprávy - indikace důkladného vyšetřování a volba zakrývajícího postupu –usmiřování
-
indikace odkrývajícího postupu – represe, sankce závažnost agrese vůči obětem / spolupráce s výchovnou komisí věk žáků typ školy a školní kultura zvláštnosti skupiny – struktura, konstelace, aktuální stav připravenost kmenových pedagogů na pokračování práce se třídou
Struktura ZIP: Etapa A: Cíl: zmapování skrytého života skupiny – důležité východisko celkové léčby 1. setkání (45 min.) - představení vedoucího programu - zdůvodnění realizace programu - testová diagnostika (SO-RA-D, B-3, B-4, D-1 a další nestandardizované) Upozornění: - dbát na navázání spolupráce záměrem je proniknout do aktuální situace třídy - dbát na vytvoření atmosféry bezpečí v rámci realizace projektu Etapa B: Cíl: navázání kontaktu, probuzení minimální soudržnosti a podnícení zájmu o změnu vztahů mezi členy skupiny 2. setkání (90 min.) - kruhové uspořádání, zahájení - hry pro seznámení, probuzení¨reflexe výsledků (pozitivních) a navození vstřícné atmosféry - hry na rozehřátí, podporu soudržnosti a diagnostiku - otevření problému šikana, narušené vztahy - nabídka řešení problému - příprava na změnu: komunitní pravidla, třídní charta proti šikanování Etapa C: Cíl: vlastní léčba nemocných vztahů ve skupině 3. setkání (90 min.) - řešení problému, nový styl komunikace, vedení třídy - zahájení, kontrola úkolů, vystoupení spolusprávy - hra na rozehřátí a podporu soudržnosti - hlavní téma: co mohou udělat ostatní a co mohu udělat já sám, aby se situace změnila - kolečko připomínek a dotazů 4. setkání (90 min.) - proměny vztahů a změna atmosféry k lepšímu, podpora koheze, prožití pocitu MY - zahájení, kontrola úkolů, vystoupení spolusprávy - hra na rozehřátí a podporu soudržnosti - hlavní téma: název pro třídu, perspektivy a společná činnost – podpora skupinové identity a koheze - kolečko připomínek a dotazů Etapa D: Cíl: posouzení účinnosti ZIP a předání nejdůležitějších informací TU 5. setkání – uzavření cyklu, hodnocení situace, hodnocení spolusprávy, hodnocení žáků spolusprávou
-
zahájení a kontrola úkolů, vystoupení spolusprávy hra na rozehřátí a podporu soudržnosti hlavní téma: „MY“, hodnocení situace formou hry zakončující rituál
5.12.3. Postup a spolupráce se servisními zařízeními při pokročilé šikaně - aktualizovaný kontakt, kontaktní osoba - obsah sdělení – zjištěný stav, aktuální situace - konkretizace „objednávky“ - konzultace
Strategie vyšetřování u pokročilého stadia šikany Pro vyšetřování pokročilé šikany využijeme stejnou pěti krokovou strategii uvedenou výše. Musíme však počítat s tím, že vyšetřování pokročilých šikan vyžaduje vysoce odborné a psychologicky „tvrdší“ postupy, protože organizovaný odpor proti rozkrytí bývá mimořádně silný. Všichni nebo téměř všichni lžou a zapírají. Běžné jsou křivé výpovědi a falešní svědkové. Zde je nutné tvořivě používat metody z kriminalistického výslechu a speciální skryté a nepřímé diagnostické metody, zaměřené na vztahy a postoje žáků a na ověřování pravdivosti výpovědí. U dokonalých šikan především u adolescentů - pátý stupeň vývoje, prorůstání parastruktury s formální strukturou, tlak agresorova gangu, kde je vážné podezření na páchání trestné činnosti, je nutné uplatnit „nejtvrdší“ taktiku. Jinak není šance agresory usvědčit. Kategorickým imperativem však je respektování mravních principů! V případech, kdy je oběť v nebezpečí života a hrozí ovlivňování svědků, bývá na místě uvalení vazby na podezřelé agresory a jejich konfrontace. Výslech musí být perfektně připraven. Je nutné mít zmapovaný skrytý život skupiny prostřednictvím speciálních sociometrických metod a nejslabších článků v řetězu falešných svědků. Odborným postupem vždy alespoň orientačně objasníme situaci. Dozvíme se, jak to se šikanováním je.
Strategie vyšetřování při provalení skupinového násilí Strategie vyšetřování při pokročilé šikaně vychází ze strategie pro stadia počáteční, která je všeobecně účinná. Nicméně pokročilé stadium vyžaduje některé nutné úpravy ve strategii a taktice vyšetřování. Pěti krokovou strategii doladíme a přidáme k ní tzv. počáteční kroky, k nimž patří překonání šoku pedagoga, bezprostřední záchrana oběti a zvláštní organizační opatření, a uplatníme ji nikoliv pouze u vybrané části, ale u celé třídy. Občas se nám však může stát, že vzhledem k protřelosti a ofenzivní obraně agresorů i jejich rodičů nelze dosáhnout spravedlivého potrestání, případně narovnání. Při otevřeném střetu před soudem, případně před nadřízeným orgánem by poznatky neobstály, protože je nelze z různých důvodů dokázat. Znalost skrytého života skupiny má i v těchto situacích svou důležitost. Umožňuje zachránit oběti a alespoň částečně pedagogicky řešit onemocnění skupiny. Při dobré spolupráci se školou je například iniciátor šikanování z „organizačních“ důvodů přeřazen do vedlejší třídy a se skupinou se praktikuje celková nebo alespoň dílčí léčba.
5.12.4. Krizový scénář při výbuchu skupinového násilí 1. Překonání šoku pedagogického pracovníka a bezprostřední záchrana oběti. Podstatným společným rysem při odhalení skupinového násilí je totální bezmoc pedagoga. Nejvhodnější postup lze charakterizovat jako láska, soucit a odvaha. V prvé řadě musíme mít soucit s utrpením bližního a zaměřit svou pozornost na záchranu oběti. Je nutná i notná dávka sebedůvěry k překonání prvního pocitu bezmoci. Učitel, který se vrhne přímo k oběti, může být rozvášněnými žáky i udeřen. Nějaký účinný způsob k zastavení násilí se však musí najít. Z právního hlediska je důležitá podstatná okolnost - zásah učitele je nutnou obranou oběti, která se nachází v ohrožení života. Tak je třeba jednání posuzovat. Prakticky to znamená, že když učitel například razantněji odtrhne agresora od oběti a on spadne a poraní se, potom sice dojde k prošetření, ale není zahájeno trestní řízení. 2. Zalarmovat další pedagogy a domluvit se s nimi o spolupráci při vyšetřování. Podobné situace jsou natolik závažné, že je na místě, aby učitelé přerušili vyučování a domluvili se, kdo a co bude dělat. Osvědčilo se pověřit některého ze žáků dozorem ve třídě, ze které učitel odešel na pomoc kolegovi. Podstatné je, aby pedagog, který šikanování odhalil, nenechal žáky ani na chvíli bez dozoru. Předpokládá se, že koordinátorem vyšetřování bude metodik prevence. Nejjednodušší způsob, jak zabránit domluvení a ovlivnění svědků, je zajistit průběžné hlídání celé třídy některým z učitelů. Ten žákům nedovolí komunikovat mezi sebou a v rámci možností s nimi realizuje nějaký program. 3. Pokračovat v pomoci a podpoře oběti. V případě vážnějšího zranění žáka okamžitě zajistíme lékařskou pomoc. Potom co nejdříve informujeme rodiče oběti. Nejeví-li oběť známky zranění, poskytneme jí podpůrnou péči. Především se snažíme utišit její panickou hrůzu a pokoušíme se navodit pocit bezpečí a ochrany. Je-li to možné, krátce se oběti zeptáme, co se ve třídě stalo a kdo jí ublížil. Použijeme otázky ke zmapování vnějšího obrazu šikanování. Pro jistotu vždy zabezpečíme co nejrychlejší posouzení zdravotního stavu lékařem. Návazně potom zprostředkujeme psychoterapeutickou pomoc. 4. Ohlásit celou věc policii. Důležitou věcí, a to hned na počátku, je ohlášení brutálního násilí policii. Je to oznámení trestného činu a naše občanská povinnost. Pro výchovnou pomoc je však zásah policie málo významný. Činnost policie jde prakticky mimo školu. Orgán činný v trestním řízení nikomu z vedení školy není povinen sdělovat výsledky svého šetření: Nezřídka případ po krátké době uzavře pro nedostatek důkazů.
5. Vlastní vyšetřování. Opírá se o zásady pěti krokové strategie pro počáteční stadia. Víme však, že jde o pokročilou šikanu. Počítáme tedy s organizovaným odporem proti rozkrytí, kdy všichni nebo téměř všichni budou lhát a zapírat. Proto je mimořádně důležité zabránit domluvě pachatelů a zinscenování křivé skupinové výpovědi. Nesmíme propást výhodu okamžitého vyšetřování, kdy agresoři a jejich nohsledi nejsou domluveni. Důležité je najít nejslabší článek řetězu nespolupracujících svědků. Vzhledem k pokročilosti šikany se nevyhneme technice konfrontace. Bezpodmínečně nutné je jeho dokončení týž den, kdy k provalení šikany došlo.
Znamená to, že musíme stihnout mluvit se všemi žáky. Úkolem vyšetřování je zmapování vnějšího obrazu šikanování, k němuž je rozpracován přehled konkrétních otázek. V rámci první pomoci při pokročilých, brutálních a kriminálních šikanách je nutné spolupracovat s dalšími institucemi a orgány, a to zejména s pedagogicko-psychologickou poradnou, střediskem výchovné péče, orgánem sociálně právní ochrany dítěte, Policií ČR. 5.12.5. Náprava situace Jakmile je vyšetřování šikany dokončeno a víme, co jsme potřebovali vědět, přistoupíme ke druhé části úkolu - nápravě. Vyšetřování, byť úspěšné, samo o sobě nemá zásadnější vliv na změnu situace, i když vyšetřování se vždy do určité míry prolíná s nápravou. Pro první pomoc lze použít dvě zásadně odlišné metody. 5.12.6. Metoda vnějšího nátlaku Vnější nátlak neboli metoda restrikce je v pedagogické praxi hojně využíván. Při první pomoci má metoda vnějšího nátlaku své pevné místo, nesmějí se však při ní dělat hrubé chyby často děje. Záměr je prostý - přinutit trestem a strachem viníky k zastavení agresivního chování a k dodržování oficiálních norem. Metoda akcentuje ochranu skupiny jako celku. Minimálně přihlíží k preventivně výchovným potřebám jednotlivců. Potřeba razantnosti a potřeba zajistit bezpečí všem ohroženým vyžaduje, aby metoda zahrnovala tyto tři součásti: a) Individuální nebo komisionální pohovor Předpokladem konání pohovoru s agresory a jejich rodiči je úspěšné dokončení vyšetřování případu. Bez solidní diagnostiky ztrácí jednání smysl a nezřídka se z nepřipraveného rozhovoru, kdy se teprve dokazuje účast na šikanování, stává fraška. U zárodečných podob šikanování u dětí často postačí vyvinout pedagogický nátlak mezi "čtyřma očima". Ve vážnějších případech počátečních a rozhodně vždy u pokročilých stadií je potřebné uplatnit nátlak prostřednictvím komisionálním pohovoru. Pohovor by měl obsahovat následující body: - seznámení rodičů s problémem - postupné vyjádření všech pedagogů - vyjádření žáka - vyjádření rodičů - rozhodování komise za zavřenými dveřmi - seznámení rodičů a žáka se závěrem komise - opatření. Výchovná komise má k dispozici pro potrestání agresorů tato opatření: - výchovná opatření (napomenutí a důtka třídního učitele, důtka ředitele) - převedení do jiné třídy v případě potřeby lze zprostředkovat péči pedagogickopsychologické poradny, střediska výchovné péče nebo jiných odborníků v mimořádných případech doporučí rodičům dobrovolné umístění dítěte do pobytového oddělení SVP, případně doporučí dobrovolný diagnostický pobyt žáka v místně příslušném diagnostickém ústavu - ředitel školy podá návrh orgánu sociálně právní ochrany dítěte k zahájení práce s rodinou, případně k zahájení řízení o nařízení předběžného opatření či ústavní výchovy s následným umístěním v diagnostickém ústavu.
b) Oznámení o potrestání agresorů před celou třídou Druhou nezbytnou součástí nátlakové metody je informování žáků celé třídy o závěru výchovné komise. Úkolem pedagoga je přesvědčit žáky, že pracovníci školy dokážou spolehlivě zajistit ochranu slabých před silnými a respektování kázeňských norem školy. U pokročilých šikan nepřináší zásadní výchovný účinek. Svůj význam má však i zde a nelze ho vynechat. Škola tím vyjadřuje jednoznačné a pevné stanovisko: šikanování nebude trpěno! Viníci budou při odhalení potrestáni! U počátečních stadií oznámení o potrestání agresorů plní svůj účel - nastoluje přinejmenším krátkodobě bezpečné vztahy mezi žáky. Sdělení verdiktu může být strohé a úderné, ale zrovna tak se může odehrávat formou rozmluvy a diskuse. c) Ochrana oběti Poslední nezbytnou součástí metody nátlaku je zajištění ochrany oběti. Po vyšetření a potrestání agresorů ji nelze ponechat svému osudu s odůvodněním, že je vše vyřešeno. Není tomu tak, neboť příčiny onemocnění skupiny nebyly odstraněny, šikanování může opět začít růst. Proto musí být zabudována do skrytého života skupiny bezpečnostní pojistka, která pedagoga okamžitě varuje při hrozícím nebezpečí. Bezpečnost oběti může být zajištěna některým z následujících způsobů: - osobní setkávání s obětí v nějakém rozumném intervalu - setkáváním pedagoga s loajálními informátory - stanovením ochránců oběti (ze třídy nebo z vyšších ročníků) - intenzivním sledováním situace, včetně docházky oběti - zprostředkováním péče v odborném zařízení a udržováním kontaktu s jeho pracovníkem - vytvořením „horké linky“ s rodiči. 5.12.7. Metoda usmíření Druhou možností jak poskytnout první pomoc (avšak pouze v přísně vymezených případech) je metoda usmíření. Místo donucení k vnější poslušnosti se tu sleduje vnitřní proměna vztahů mezi oběťmi a agresory. Potrestání se nekoná, místo toho nastupuje řízené společné hledání nápravy v neformální atmosféře. O změnu se usiluje prostřednictvím sdílení odlišných pocitů jednotlivých aktérů a podporováním schopnosti agresora vcítit se do oběti, mít s ní soucit a pochopit její utrpení. Pokouší se nikoliv v celé, ale ve zjevně nemocné části skupiny změnit vztahy, především mezi oběťmi a agresory, k lepšímu. Metoda poskytuje překvapující nápravné možnosti. Její použití je ovšem omezené. Jednoznačně má podle mého názoru své místo při nebrutálních formách prvního a druhého stadia šikanování u dětí mladšího školního věku. Za příznivých okolností, kdy oběti nehrozí další trauma a agresor vykazuje ochotu své chování změnit, má své opodstatnění u mírných forem všech počátečních stadií, a to u dětí i mládeže. Zda je metoda usmíření skutečně vhodná pro daný případ, musíme ještě prověřit prostřednictvím „pojistek“ zabudovaných ve druhém a třetím kroku následujícího metodického postupu: a) Nejnutnější diagnostika. V prvé řadě provedeme diagnostiku vnějšího obrazu a odhad vnitřního vývoje šikanování. K vyšetřování použijeme pouze první tři kroky výše uvedené strategie: - rozhovor s informátory a oběťmi - nalezení vhodných svědků - individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky
b) Rozhovor s obětí. Následuje přípravný a rozhodovací rozhovor s obětí. Informujeme ji, že již víme všechno, co potřebujeme, abychom provedli nápravu. Vysvětlíme jí, že je to možné udělat dvěma způsoby. Jeden je potrestání a druhý společná domluva a usmíření. Průběh druhého způsobu krátce vysvětlíme. Potom spolu zvažujeme, který způsob je vhodnější. Další krok následuje pouze v případě souhlasu oběti. c) Rozhovor s agresory. Setkání s agresory je pro nás poslední pojistkou správného rozhodnutí o volbě metody. Slouží pro posouzení možností náhledu, empatie a emočně korektivní zkušenosti agresoru. V případě, že je tu určitá otevřenost ke změně, agresoři nejsou zarputilí, je jim rovněž nabídnuta domluva a usmíření s oběťmi. Při jejich souhlasu následuje společné setkání. Postoj agresora si můžeme poměrně dobře ověřit například použitím techniky neodeslaného dopisu oběti. d) Společné setkání a hledání nápravy. Kromě agresora a obětí se usmíření účastní podle potřeby a možností i další žáci. Závažným úkolem je vybrat co nejpříznivější konstelaci skupiny, aby se nápravy skutečně dosáhlo. Když je to v zájmu věci a je to možné, vždy pozveme žáky, kteří sympatizují s obětí, a další pozitivní třídní autority. Cílem setkání je dovést účastníky k porozumění problému, společnému hledání nápravy a usmíření. 5.13. Evaluace Intervenční program, který nemá funkční zpětné vazby, se nemůže vyvíjet a hrozí mu různé formy degenerace. Je nutné rovněž připustit, že neověřený program, může být neefektivní. Různé obecné preventivní programy na zastavení epidemie šikanování nestačí. V našem speciálním programu Je evaluace pevně zakotvena. Realizována je formou dotazníků pro žáky, učitele i rodiče. V našem pojetí chápeme evaluaci, jako posouzení speciálního programu proti šikanování. Toto posouzení je prováděno jak lidmi uvnitř, tak lidmi zvenku. Evaluace - smysl a připravenost pro evaluaci - metody, nástroje evaluace - evaluace jako východisko pro seberozvoj, zacílenost, efektivitu – vlastních sil, potenciálu času, schopností - podklad pro specifickou prevenci
SWOT analýza
Silné stránky „S“ „Strengths“
Slabé stránky „W“ „Weaknesses“
Příležitosti „O“
Hrozby „T“
„Opportunities“
„Threats“
SWOT analýza se obvykle zobrazuje pomocí matice, která ukazuje základní vazby mezi jednotlivými prvky (silné, slabé stránky, příležitosti, ohrožení) a na jejímž základě lze přímo generovat potenciální určující strategie pro přechod k permanentnímu rozvoji. Na základě tohoto vodítka je možné upravovat a postupně konkretizovat strategická rozhodnutí, záměry a formulovat konkrétní cíle. WO strategie – strategie hledání - tyto strategie jsou zaměřeny na překonání (odstranění) slabých stránek využitím příležitostí - pro realizaci těchto strategií bývá příznačné, že vyžadují získávání dalších zdrojů pro využití (iniciaci) příležitostí. SO strategie – strategie využití - SO strategie jsou strategie využívající silných stránek (společnosti) ke zhodnocení příležitostí identifikovaných ve vnějším prostředí - tento kvadrant vymezuje žádoucí stav, ke kterému společnost směřuje. Je zřejmé, že tyto strategie jsou základem vize školy (vize, cíle) - obtížnost jejich definování i realizace je dána mimo jiné i tím, že kombinace S-O umožňující jejich realizaci se v reálném životě vyskytuje zřídka ST strategie – strategie konfrontace - ST strategie jsou možné tehdy, je-li škola dostatečně silná na přímou konfrontacis ohrožením – prakticky se jedná o vymáhání dodržování principů soužití jednou skupinou společnosti na jiné skupině (skupinách). Vzhledem k povaze dílčích prvků silných stránek a ohrožení nelze tuto strategii trvale úspěšně aplikovat nejen z důvodu příliš velké věcné a časové odlišnosti daných prvků, ale především z důvodu omezení daných lidskou povahou
Příloha č. 1 Informace pro pedagogické pracovníky - šikanování Zpracováno podle metodického pokynu MŠMT k prevenci a řešení šikanování mezi žáky Č. j. 24 246/2008-6 Šikanování je mimořádně nebezpečná forma násilí, která ohrožuje základní výchovné a vzdělávací cíle školy. V místech jejího výskytu dochází ke ztrátě pocitu bezpečí žáků, který je nezbytný pro harmonický rozvoj osobnosti a efektivní výuku. Na rozdíl od jiných druhů násilí je šikana zvlášť zákeřná, protože často zůstává dlouho skrytá. Tak i při relativně malé intenzitě šikany může u jejích obětí docházet k závažným psychickým traumatům s dlouhodobými následky a k postupné deformaci vztahů v kolektivu. Vzhledem k tomu, že šikana se v zárodečných fázích vyskytuje v téměř každé škole, je potřeba věnovat tomuto jevu zvláštní pozornost. Důraz je nutné zaměřit na vytváření dobrých vztahů uvnitř třídních kolektivů, zabývat se vztahy v třídních kolektivech ještě před vznikem šikanování. K tomuto je potřeba zajistit další vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti problematiky vytváření dobrých vztahů, v práci s dynamikou skupiny, v podpoře a upevňování zdravých třídních norem dětí, žáků a studentů jako prevenci šikanování. Charakteristika šikanování Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat žáka, případně skupinu žáků. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Podoby šikanování jsou: 1. přímá podoba šikany: - fyzické útoky v podobě bití - vydírání - loupeže - poškozování věcí - slovní útoky v podobě nadávek - pomluvy - vyhrožování - ponižování - sexuální obtěžování až zneužívání - kyberšikana prostřednictvím elektronické komunikace, útoky pomocí e-mailů, sms zpráv, vyvěšování urážlivých materiálů na internetové stránky apod. 2. nepřímá podoba šikany - demonstrativní přehlížení - ignorování žáka či žáků Pocit bezpečí každého jedince a jeho začlenění do třídního kolektivu je základní podmínkou vytváření produktivního prostředí a dobrého sociálního klimatu třídy a školy. Pedagogičtí pracovníci mají za povinnost předcházet všem náznakům násilí a šikanování. Šikanování v jakékoli formě a podobě nesmí být pracovníky školy akceptováno. Samotní pedagogičtí pracovníci nesmí svým jednáním s některými žáky a chováním vůči nim podněcovat zhoršování vztahů směřující k šikanování těchto žáků jejich spolužáky.
Odpovědnost pedagogických pracovníků 1. Pedagogičtí pracovníci mají jednoznačnou odpovědnost za děti a žáky. V souladu s ustanovením § 29 zákona č. 5651/2004 Sb., školský zákon, jsou povinni zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů v průběhu všech vzdělávacích a souvisejících aktivit, a současně vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku rizikového chování (sociálně patologických jevů). Z tohoto důvodu musí pedagogický pracovník šikanování mezi žáky předcházet, jeho projevy neprodleně řešit a každé jeho oběti poskytnout okamžitou pomoc. 2. Pedagogický pracovník, kterému bude znám případ šikanování a nepřijme v tomto ohledu žádné opatření, se vystavuje riziku trestního postihu pro neoznámení, případně nepřekažení trestného činu (§168, 167 trestního zákona). V úvahu přicházejí i další trestné činy jako např. nadržování (§ 166 tr. zákona) či schvalování trestného činu (§165 tr. zákona), v krajním případě i podněcování (§ 164 tr. zákona). Skutkovou podstatu účastenství na trestném činu (§ 10 tr. zákona) může jednání pedagogického pracovníka naplňovat v případě, že o chování žáků věděl a nezabránil spáchání trestného činu např. tím, že ponechal šikanovaného samotného mezi šikanujícími žáky apod. Prevence v šikanování 1. Základem prevence šikanování a násilí ve škole je podpora pozitivních vzájemných vztahů mezi žáky (a mezi žáky a učiteli). Pedagogičtí pracovníci při efektivní realizaci prevence šikanování usilují o vytváření bezpečného prostředí a za tím účelem: - podporují solidaritu a toleranci - podporují vědomí sounáležitosti - posilují a vytváří podmínky pro zapojení všech žáků do aktivit třídy a školy - uplatňují spolupráci mezi dětmi a rozvíjí jejich vzájemný respekt - rozvíjí jednání v souladu s právními normami a s důrazem na právní odpovědnost jedince. 2. Pedagogičtí pracovníci se budou vzdělávat v akreditovaných kurzech k problematice šikanování podle plánu DVPP školy. 3. Pedagogičtí pracovníci budou vykonávat v souladu s pracovním řádem dohled nad žáky zejména ve škole před vyučováním, o přestávkách mezi vyučovacími hodinami, mezi dopoledním a odpoledním vyučováním, podle potřeby při přecházení žáků mezi budovami školy, do zařízení školního stravování a do školní družiny. Především v prostorách, kde k šikanování již došlo nebo kde by k němu mohlo docházet. 4. Pedagogičtí pracovníci budou vést důsledně a systematicky žáky k osvojování norem mezilidských vztahů založených na demokratických principech, respektujících identitu a individualitu žáka, pomáhat rozvíjet pozitivní mezilidské vztahy a úctu k životu druhého člověka. Viz dále ŠVP … 5. Všichni pedagogičtí pracovníci by měli vnímat vztahy mezi žáky a atmosféru v třídních kolektivech, kde působí, jako nedílnou a velmi důležitou součást své práce. Důležité aktivity školy nelze spojovat jen s určitým vyučovacím předmětem nebo skupinou předmětů. Vztahy a chování pedagogických i nepedagogických pracovníků vůči sobě a vůči žákům, ovlivňují chování žáků. 6. Pedagogičtí pracovníci budou dbát na dodržování školního řádu, ve kterém jsou jasně stanovena pravidla chování včetně sankcí za jejich porušení.
Postupy řešení šikanování 1. Informují-li rodiče pedagogického pracovníka o podezření na šikanování, zahájí okamžitě vyšetřování šikany, spolupracuje s metodikem prevence a výchovným poradcem, informuje ředitele školy. 2. Má-li pedagogický pracovník podezření na šikanování, zahájí okamžitě vyšetřování šikany, spolupracuje s metodikem prevence a výchovným poradcem, informuje ředitele školy. 3. V případě prokázaných projevů šikany neprodleně informuje ředitele školy, spolupodílí se na vyšetřování šikany dle pokynů ředitele školy. 4. Vždy informuje rodiče o výsledcích vyšetřování šikany, a to i v případech, že se podezření neprokáže. Metody vyšetřování šikany pedagogickým pracovníkem Při vyšetřování šikany se nejprve zjišťuje, o jaké stádium a formu šikany jde. Existuje rozdíl mezi vyšetřováním počátečních a pokročilých stádií šikanování. A. Pro vyšetřování počáteční šikany (se standardní formou) lze doporučit strategii v těchto pěti krocích: 1. Rozhovor s těmi, kteří na šikanování upozornili a s oběťmi. 2. Nalezení vhodných svědků. 3. Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky (nikoli však konfrontace obětí a agresorů). 4. Zajištění ochrany obětem. 5. Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi. B. Pokročilá šikana s neobvyklou formou – výbuch skupinového násilí vůči oběti, tzv. třídního lynčování, vyžaduje následující postup: 1. Překonání šoku pedagogického pracovníka a bezprostřední záchrana oběti. 2. Domluva pedagogických pracovníků na spolupráci a postupu vyšetřování. 3. Zabránění domluvě agresorů na křivé výpovědi. 4. Pokračující pomoc a podpora oběti. 5. Nahlášení policii. 6. Vlastní vyšetřování. Výchovná opatření 1. Doporučuje se dále pracovat s agresorem (jeho náhled na vlastní chování, motivy, rodinné prostředí). V případě potřeby mu zprostředkovat péči pedagogicko-psychologické poradny, střediska výchovné péče nebo jiných odborníků – klinických psychologů, psychoterapeutů nebo psychiatrů. 2. Pro potrestání agresorů lze užít i následující běžná výchovná opatření: - Napomenutí a důtka třídního učitele, důtka ředitele. - Snížení známky z chování. - Převedení do jiné třídy. 3. Pro nápravu situace ve skupině je potřeba pracovat s celým třídním kolektivem. Je nezbytné vypořádat se i s traumaty těch, kteří přihlíželi, ale nezasáhli (mlčící většina). 4. V mimořádných případech se užijí další opatření, které projedná ředitel školy.
Spolupráce s rodiči Informují-li rodiče pedagogického pracovníka o podezření na šikanování, zahájí okamžitě vyšetřování šikany, spolupracuje s metodikem prevence a výchovným poradcem, informuje ředitele školy. Při nápravě šikanování pedagogický pracovník spolupracuje: - s ředitelem školy, školním metodikem prevence, výchovným poradcem a dalšími pedagogickými pracovníky - s rodinou oběti - s rodinou agresora. Při jednání s rodiči dbají pedagogičtí pracovníci na taktní přístup a zejména na zachování důvěrnosti informací. Je nutné předem informovat rodiče o tom, co dělat v případě, když se dozvědí o šikanování. Příklady nepřímých a přímých znaků šikanování 1. Nepřímé (varovné) znaky šikanování mohou být např.: - Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády. - Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními. - O přestávkách vyhledává blízkost učitelů. - Má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený. - Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči. - Stává se uzavřeným. - Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje. - Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené. - Zašpiněný nebo poškozený oděv. - Stále postrádá nějaké své věci. - Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy. - Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy. - Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole. - Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit. - (Zejména je třeba věnovat pozornost mladším žákům nově zařazeným do třídy, neboť přizpůsobovací konflikty nejsou vzácností!) 2. Přímé znaky šikanování mohou být např.: - Posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet. Rozhodujícím kritériem je, do jaké míry je daný žák konkrétní přezdívkou nebo "legrací" zranitelný. - Kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem. - Nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil. - Příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem, a skutečnost, že se jim podřizuje. - Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k spoluúčasti na nich. - Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí. - Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout.
Příloha č. 2 Informace pro rodiče - šikanování Zpracováno podle metodického pokynu MŠMT k prevenci a řešení šikanování mezi žáky Č. j. 24 246/2008-6 Šikanování je mimořádně nebezpečná forma násilí, která ohrožuje výchovu a vzdělávání žáků. Její zákeřnost spočívá v tom, že často zůstává dlouhodobě skrytá a může u jejích obětí docházet k závažným psychickým traumatům s dlouhodobými následky. Proto je v zájmu rodičů i školy, aby znali základní informace k prevenci a uměli tento specifický problém řešit. Charakteristika šikanování Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat žáka, případně skupinu žáků. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Ne každý konflikt ve škole musí mít charakter šikanování, důležitým znakem je právě cílenost a opakovanost. Podoby šikanování 1. přímá podoba šikany: - fyzické útoky v podobě bití - vydírání - loupeže - poškozování věcí - slovní útoky v podobě nadávek - pomluvy - vyhrožování - ponižování - sexuální obtěžování až zneužívání - kyberšikana prostřednictvím elektronické komunikace (útoky pomocí e-mailů, sms zpráv, vyvěšování urážlivých materiálů na internetové stránky apod.). 2. nepřímá podoba šikany - demonstrativní přehlížení - ignorování žáka či žáků. Postup rodičů při podezření na šikanování Odhalení šikany bývá obtížné, proto je nesmírně důležitá spolupráce s rodiči. Postup by měl být následující: 1. Rodiče informují o podezření na šikanování třídního učitele popřípadě dalšího pedagogického pracovníka, při jehož hodinách nebo dohledu nad žáky k šikaně dochází. 2. Nejsou-li podezření na projevy šikany bezodkladně a uspokojivě řešeny v pravomoci pedagogických pracovníků včetně metodika prevence či výchovného poradce, obrátí se rodiče s informací na ředitele školy. 3. V případech prokazatelných projevů šikany se rodiče přímo obrátí s informací na ředitele školy. 4. Jsou-li rodiče přesvědčeni, že postupuje škola při řešení šikanování nedostatečně, je možné jednat v této záležitosti se zřizovatelem školy nebo podat stížnost na školu České
školní inspekci. Stížnost lze podat písemně, osobně nebo v elektronické podobě a je možné ji adresovat příslušnému inspektorátu ČŠI. Stížnost je možno podat i na ústředí tzn. na adresu: Fráni Šrámka 37, 150 21 Praha 5, resp. elektronicky na adresu
[email protected]. Možné příznaky šikanování: -
Za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi.
-
Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by se telefonovalo apod.
-
Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem.
-
Nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno při bedlivější pozornosti pozorovat strach. Ztráta chuti k jídlu.
-
Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem.
-
Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu).
-
Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. "Nechte mě!"
-
Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně.
-
Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objeví výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě. Odmítá svěřit se s tím, co je trápí.
-
Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze.
-
Dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí.
-
Dítě je neobvykle, nečekaně agresívní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům.
-
Dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma. Své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.)
-
Dítě se vyhýbá docházce do školy.
-
Dítě se zdržuje doma víc, než mělo ve zvyku.
Informace pro žáky - šikanování Nikdo nemá právo druhému ubližovat! Spolužáci se k tobě chovají nepřátelsky, ubližují ti a ty nevíš, jak dál? Víš o někom, kdo je šikanován, a je ti ho líto? Překonej strach a zajdi za učitelem, kterému důvěřuješ: - třídní učitel - výchovný poradce - ředitel školy. Svěř se rodičům. Co je to šikanování? Za šikanování se považuje to, když jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně ubližuje druhým. Znamená to, že ti někdo, komu se nemůžeš ubránit, dělá, co ti je nepříjemné, co tě ponižuje, nebo to prostě bolí. Strká do tebe, nadává ti, schovává ti věci. Ale může ti znepříjemňovat život i jinak. Pomlouvá tě, intrikuje proti tobě, navádí spolužáky, aby s tebou nemluvili a nevšímali si tě. Později se otravování života stupňuje a zdokonaluje. Nastupuje fyzické násilí (bití, krádeže a poškozování věcí). Šikanování je vážná věc a v řadě případů bývá trestným činem. Proč bývá člověk šikanován? Není to proto, že by byl špatný, nebo proto, že by si to nějak zasloužil. Chyba není v něm, ale ve špatných vztazích mezi některými spolužáky. Převládá v nich bezohlednost a násilí. Jak se můžeš bránit? Když se ptali jednoho zoufalého žáka, proč o svém trápení neřekl rodičům, odpověděl: „Já nevím, když přijdu domů, tak se na to snažím nemyslet. A doufám, že už to bude lepší.“ Myslet si, že to bude lepší, je omyl. Nikomu nic neříct, je strkání hlavy do písku, které situaci jenom zhoršuje. Nevzdávej to a udělej následující: - Obrať se na učitele, kterému důvěřuješ. Může ti skutečně pomoci, bude ti věřit a neprozradí tě. - Svěř se svým rodičům. - V případě, že nenajdeš odvahu říct to ani svým rodičům, zavolej na pražskou Linku bezpečí, telefon 800 155 555 nebo 116 111. Bezplatně můžeš telefonovat z celé republiky. Nepotřebuješ k tomu peníze ani telefonní kartu. Tito lidé ti budou věřit, protože nejsi sám, komu se něco podobného děje.
Příloha č. 3 Úkoly pro pracovníky školy v oblasti prevence proti šikaně 1. Ředitel školy 2. Pedagogický pracovník 3. Třídní učitel 4. Školní metodik prevence 5. Výchovný poradce 1. Ředitel školy Úkol Podporuje pozitivní vzájemné vztahy mezi žáky a učiteli Zajistí další vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti problematiky vytváření dobrých vztahů, v podpoře a upevňování zdravých třídních norem žáků jako prevenci šikanování Zajistí další vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti problematiky šikanování. Vytváří systém aktivit školy v oblasti prevence šikanování a násilí. Vychází přitom z komplexního pojetí preventivní strategie (Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů č. j. 20 006/2007-51 a součást Minimálního preventivního programu školy). Zajistí vzdělávání pracovníků (pedagogických i nepedagogických) v akreditovaných kurzech k problematice šikanování. Zajistí vzdělávání školního metodika prevence Zajistí v souladu s pracovním řádem dohled pedagogických pracovníků nad žáky, zaměří se na prostory, kde k šikanování již došlo nebo kde by k němu mohlo docházet. Zajistí, aby pedagogičtí pracovníci byli seznámeni s negativními důsledky šikanování, a to jak pro jeho oběti a pachatele, tak i pro celý školní kolektiv. Za zvlášť nebezpečnou je třeba považovat tendenci podceňovat počáteční projevy šikanování. Ve školním řádu jasně stanoví pravidla chování včetně sankcí za jejich porušení. Vytvoří školní Program proti šikanování, tento program se stane součástí Minimálního preventivního programu, zejména na krizovém plánu, který eliminuje či minimalizuje škody v případě, že k šikanování ve školním prostředí dojde Zajistí, aby s krizovým plánem byli vždy na začátku školního roku prokazatelně seznámeni žáci (přiměřeně jejich věku) a jejich zákonní zástupci. Zajistí formy spolupráce s dalšími institucemi při řešení šikany (pedagogicko-psychologickou poradnou, střediskem výchovné péče, orgánem sociálně právní ochrany dítěte, Policií ČR). Zapracuje do klasifikačního řádu výchovná opatření pro potrestání agresorů: - Napomenutí a důtka třídního učitele, důtka ředitele - Snížení známky z chování. - Převedení do jiné třídy.
termín Průběžně Dle plánu školy
Průběžně Dle plánu školy
Dle plánu školy Dle plánu školy Dle plánu školy
Dle plánu školy
Dle plánu školy Dle plánu školy
Dle plánu školy
Dle plánu školy
Dle plánu školy
Zajistí spolupráci se specializovanými institucemi, se kterými bude škola spolupracovat v případě zjištění šikany. Rozhodne, zda škola zvládne řešit šikanu vlastními silami nebo zda škola potřebuje pomoc z venku a je nezbytná její součinnost se specializovanými institucemi a Policií ČR. V případě negativních dopadů šikanování na oběť je nutné zprostředkovat péči pedagogicko-psychologické poradny, střediska výchovné péče, speciálně pedagogického centra nebo dalších odborníků – klinických psychologů, psychoterapeutů nebo psychiatrů. V mimořádných případech doporučí rodičům dobrovolné umístění dítěte do pobytového oddělení SVP, případně doporučí realizovat dobrovolný diagnostický pobyt žáka v místně příslušném diagnostickém ústavu. V mimořádných případech podá návrh orgánu sociálně právní ochrany dítěte k zahájení práce s rodinou, případně k zahájení řízení o nařízení předběžného opatření či ústavní výchovy s následným umístěním v diagnostickém ústavu. Zajistí informování dotčených rodičů o vyšetřování šikany. Dojde-li k závažnějšímu případu šikanování nebo při podezření, že šikanování naplnilo skutkovou podstatu trestného činu (provinění) oznámí tuto skutečnost Policii ČR. Oznámí orgánu sociálně právní ochrany dítěte skutečnosti, které ohrožují bezpečí a zdraví žáka. Pokud žák spáchá trestný čin (provinění), popř. opakovaně páchá přestupky, zahájí spolupráci s orgány sociálně právní ochrany dítěte bez zbytečného odkladu. V případě prokázaných projevů šikany jmenuje pracovníky, kteří se budou podílet na vyšetřování šikany dle jeho pokynů Informuje rodiče o výsledcích vyšetřování šikany, které řídí
Dle plánu školy Při zjištění
Při zjištění
Při zjištění
Při zjištění
Při zjištění Při zjištění
Při zjištění
Při zjištění Při zjištění
2. Pedagogický pracovník Úkol Seznámí se s charakteristikou šikanování a projevy šikanování Zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví žáků v průběhu všech vzdělávacích a souvisejících aktivit, a současně vytváří podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku rizikového chování (sociálně patologických jevů). Předchází šikanování mezi žáky, projevy šikanování neprodleně řeší a každé jeho oběti poskytne okamžitou pomoc. Rozvíjí jednání v souladu s právními normami a s důrazem na právní odpovědnost jedince. Vede důsledně a systematicky žáky k osvojování norem mezilidských vztahů založených na demokratických principech, respektujících identitu a individualitu žáka. Pomáhá rozvíjet pozitivní mezilidské vztahy a úctu k životu druhého člověka. Zajistí dodržování školního řádu, kde budou jasně stanovena pravidla chování včetně sankcí za jejich porušení. Bude znát metody vyšetřování šikanování pro počáteční šikanu i pokročilou formu šikany. Bude dodržovat výchovná opatření v klasifikačním řádu při potrestání agresorů: - napomenutí a důtka třídního učitele, důtka ředitele
termín Průběžně Průběžně
Průběžně Průběžně Průběžně
Průběžně Průběžně Při zjištění
- snížení známky z chování. - navržení převedení do jiné třídy. Bude dodržovat v souladu s pracovním řádem dohled nad žáky, zaměří se na prostory, kde k šikanování již došlo nebo kde by k němu mohlo docházet. Bude se podílet na realizaci Programu proti šikanování (součást Minimálního preventivního programu), zejména na krizovém plánu, který eliminuje či minimalizuje škody v případě, že k šikanování ve školním prostředí dojde. Informují-li rodiče o podezření na šikanování, zahájí okamžitě vyšetřování šikany, spolupracuje s metodikem prevence a výchovným poradcem, informuje ředitele školy. Má-li podezření na šikanování, zahájí okamžitě vyšetřování šikany, spolupracuje s metodikem prevence a výchovným poradcem, informuje ředitele školy. V případě prokázaných projevů šikany neprodleně informuje ředitele školy, spolupodílí se na vyšetřování šikany dle pokynů ředitele školy. Informuje rodiče o výsledcích vyšetřování šikany, a to i v případech, že se podezření neprokáže.
Dle plánu školy Dle plánu školy
Při zjištění
Při zjištění
Při zjištění Při zjištění
3. Třídní učitel Úkol Seznámí se s charakteristikou šikanování a projevy šikanování Zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví žáků v průběhu všech vzdělávacích a souvisejících aktivit, a současně vytváří podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku rizikového chování (sociálně patologických jevů). Předchází šikanování mezi žáky, projevy šikanování neprodleně řeší a každé jeho oběti poskytne okamžitou pomoc. Rozvíjí jednání v souladu s právními normami a s důrazem na právní odp. jedince. Vede důsledně a systematicky žáky k osvojování norem mezilidských vztahů založených na demokratických principech, respektujících identitu a individualitu žáka. Pomáhá rozvíjet pozitivní mezilidské vztahy a úctu k životu druhého člověka. Zajistí dodržování školního řádu, kde budou jasně stanovena pravidla chování včetně sankcí za jejich porušení. Bude znát metody vyšetřování šikanování pro počáteční šikanu i pokročilou formu šikany. Vytváří dobré vztahy uvnitř třídního kolektivu, zabývá se vztahy v třídním kolektivu. Vytváří pocit bezpečí každého jedince a jeho začlenění do třídního kolektivu a vytváří dobré sociální klima třídy. Posiluje a vytváří podmínky pro zapojení všech žáků do aktivit třídy. Bude dodržovat v souladu s pracovním řádem dohled nad žáky, zaměří se na prostory, kde k šikanování již došlo nebo kde by k němu mohlo docházet. Bude se podílet na realizaci Programu proti šikanování (součást Minimálního preventivního programu), zejména na krizovém plánu, který eliminuje či minimalizuje škody v případě, že k šikanování ve školním prostředí dojde. Zajistí, aby žáci byli seznámeni s negativními důsledky šikanování, a to jak pro jeho oběti a pachatele, tak i pro celý třídní kolektiv. Za zvlášť
termín Průběžně Průběžně
Průběžně Průběžně Průběžně
Průběžně Průběžně Průběžně Průběžně Průběžně Dle plánu školy Dle plánu školy
Dle plánu školy
nebezpečnou je třeba považovat tendenci podceňovat počáteční projevy šikanování. Seznámí prokazatelně s krizovým plánem vždy na začátku školního roku žáky (přiměřeně jejich věku) a jejich zákonné zástupce. Bude dodržovat výchovná opatření v klasifikačním řádu při potrestání agresorů: - napomenutí a důtka třídního učitele, důtka ředitele - snížení známky z chování. - navržení převedení do jiné třídy. Informují-li rodiče o podezření na šikanování, zahájí okamžitě vyšetřování šikany, spolupracuje s metodikem prevence a výchovným poradcem, informuje ředitele školy. Má-li podezření na šikanování, zahájí okamžitě vyšetřování šikany, spolupracuje s metodikem prevence a výchovným poradcem, informuje ředitele školy. V případě prokázaných projevů šikany neprodleně informuje ředitele školy, spolupodílí se na vyšetřování šikany dle pokynů ředitele školy. Informuje rodiče o výsledcích vyšetřování šikany, a to i v případech, že se podezření neprokáže. Informuje dotčené rodiče o vyšetřování šikany.
Dle plánu školy Při zjištění
Při zjištění
Při zjištění
Při zjištění Při zjištění Při zjištění
4. Školní metodik prevence Úkol Seznámí se s charakteristikou šikanování a projevy šikanování Zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví žáků v průběhu všech vzdělávacích a souvisejících aktivit, a současně vytváří podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku rizikového chování (sociálně patologických jevů). Předchází šikanování mezi žáky, projevy šikanování neprodleně řeší a každé jeho oběti poskytne okamžitou pomoc. Rozvíjí jednání v souladu s právními normami a s důrazem na právní odpovědnost jedince. Vede důsledně a systematicky žáky k osvojování norem mezilidských vztahů založených na demokratických principech, respektujících identitu a individualitu žáka. Pomáhá rozvíjet pozitivní mezilidské vztahy a úctu k životu druhého člověka. Zajistí dodržování školního řádu, kde budou jasně stanovena pravidla chování včetně sankcí za jejich porušení. Bude znát metody vyšetřování šikanování pro počáteční šikanu i pokročilou formu šikany. Bude dodržovat v souladu s pracovním řádem dohled nad žáky, zaměří se na prostory, kde k šikanování již došlo nebo kde by k němu mohlo docházet. Bude se podílet na realizaci Programu proti šikanování (součást Minimálního preventivního programu), zejména na krizovém plánu, který eliminuje či minimalizuje škody v případě, že k šikanování ve školním prostředí dojde. Zajistí doplňování školní knihovny o literaturu z oblasti problematiky násilného chování a šikanování. Bude se podílet na realizaci Programu proti šikanování (součást Minimálního preventivního programu), koordinuje činnost při tvorbě krizového plánu,
termín Průběžně Průběžně
Průběžně Průběžně Průběžně
Průběžně Průběžně Dle plánu školy Dle plánu školy
Dle plánu školy Dle plánu školy
který eliminuje či minimalizuje škody v případě, že k šikanování ve školním prostředí dojde. Zpracuje přehled specializovaných institucí včetně kontaktů, se kterými bude škola spolupracovat v případě zjištění šikany Bude dodržovat výchovná opatření v klasifikačním řádu při potrestání agresorů: - napomenutí a důtka třídního učitele, důtka ředitele, - snížení známky z chování. - navržení převedení do jiné třídy. Informují-li rodiče o podezření na šikanování, zahájí okamžitě vyšetřování šikany, spolupracuje s metodikem prevence a výchovným poradcem, informuje ředitele školy. Má-li podezření na šikanování, zahájí okamžitě vyšetřování šikany, spolupracuje s metodikem prevence a výchovným poradcem, informuje ředitele školy. V případě prokázaných projevů šikany neprodleně informuje ředitele školy, spolupodílí se na vyšetřování šikany dle pokynů ředitele školy. Informuje rodiče o výsledcích vyšetřování šikany, a to i v případech, že se podezření neprokáže.
Dle plánu školy Při zjištění
Při zjištění
Při zjištění
Při zjištění Při zjištění
5. Výchovný poradce Úkol Seznámí se s charakteristikou šikanování a projevy šikanování Zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví žáků v průběhu všech vzdělávacích a souvisejících aktivit, a současně vytváří podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku rizikového chování (sociálně patologických jevů). Předchází šikanování mezi žáky, projevy šikanování neprodleně řeší a každé jeho oběti poskytne okamžitou pomoc. Rozvíjí jednání v souladu s právními normami a s důrazem na právní odpovědnost jedince. Vede důsledně a systematicky žáky k osvojování norem mezilidských vztahů založených na demokratických principech, respektujících identitu a individualitu žáka. Pomáhá rozvíjet pozitivní mezilidské vztahy a úctu k životu druhého člověka. Zajistí dodržování školního řádu, kde budou jasně stanovena pravidla chování včetně sankcí za jejich porušení. Bude znát metody vyšetřování šikanování pro počáteční šikanu i pokročilou formu šikany. Bude dodržovat výchovná opatření v klasifikačním řádu při potrestání agresorů: - napomenutí a důtka třídního učitele, důtka ředitele, - snížení známky z chování. - navržení převedení do jiné třídy. Bude se podílet na realizaci programu proti šikanování (součást Minimálního preventivního programu), zejména na krizovém plánu, který eliminuje či minimalizuje škody v případě, že k šikanování ve školním prostředí dojde. Bude dodržovat v souladu s pracovním řádem dohled nad žáky, zaměří se na prostory, kde k šikanování již došlo nebo kde by k němu mohlo docházet.
termín Průběžně Průběžně
Průběžně Průběžně Průběžně
Průběžně Průběžně Při zjištění
Dle plánu školy
Dle plánu školy
Bude se podílet na realizaci Programu proti šikanování (součást Minimálního preventivního programu), zejména na krizovém plánu, který eliminuje či minimalizuje škody v případě, že k šikanování ve školním prostředí dojde. Informují-li rodiče o podezření na šikanování, zahájí okamžitě vyšetřování šikany, spolupracuje s metodikem prevence a výchovným poradcem, informuje ředitele školy. Má-li podezření na šikanování, zahájí okamžitě vyšetřování šikany, spolupracuje s metodikem prevence a výchovným poradcem, informuje ředitele školy. V případě prokázaných projevů šikany neprodleně informuje ředitele školy, spolupodílí se na vyšetřování šikany dle pokynů ředitele školy. Informuje rodiče o výsledcích vyšetřování šikany, a to i v případech, že se podezření neprokáže.
Dle plánu školy
Při zjištění
Při zjištění
Při zjištění Při zjištění
Příloha č. 4 Policie - šetření a výslech žáků § 12 zákona č. 283/91 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů Oprávnění požadovat vysvětlení 1. Policista je oprávněn požadovat potřebná vysvětlení od osoby, která může přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení přestupku a jeho pachatele, jakož i pro vypátrání hledaných nebo pohřešovaných osob a věcí, a v případě potřeby ji vyzvat, aby se ve stanovenou dobu dostavila na určené místo k sepsání protokolu o podání vysvětlení. 2. Osoba je povinna výzvě podle odstavce 1 vyhovět. 3. Vysvětlení může odepřít pouze osoba, která by jím sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťovala jako újmu vlastní, způsobila nebezpečí trestního stíhání nebo nebezpečí postihu za přestupek. 4. Vysvětlení nesmí být požadováno od osoby, která by jím porušila státem uloženou nebo státem uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byla této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěna. 5. Policista je povinen osobu předem poučit o možnosti odepřít vysvětlení podle odst. 3 a 4. 6. Kdo se dostaví na výzvu, má nárok na náhradu nutných výdajů a na náhradu ušlého výdělku (dále jen "náhrada"). Náhradu poskytuje policie. Nárok na náhradu nemá ten, kdo se dostavil jen ve vlastním zájmu nebo pro své protiprávní jednání. 7. Nárok na náhradu podle odstavce 6 zaniká, jestliže jej osoba neuplatní do sedmi dnů ode dne, kdy se na výzvu podle odstavce 1 dostavila; o tom musí být osoba poučena. 8. Nevyhoví-li osoba bez dostatečné omluvy nebo bez závažných důvodů výzvě podle odstavce 1, může být předvedena k sepsání protokolu o podání vysvětlení. 9. Protokol o podání vysvětlení musí být s osobou sepsán bez zbytečného odkladu po jejím předvedení; po jeho sepsání policista osobu propustí. 10. O předvedení sepíše policista úřední záznam. Dle zákona č. 283/1991 Sb., jsou policejní orgány oprávněny při plnění úkolů požadovat pomoc a součinnost a vyzvané osoby (například ředitele školy) jsou povinny této výzvě vyhovět. Je nutné ale rozlišovat mezi šetřením (to lze provést ve škole za přítomnosti pedagoga nebo jiné osoby mající zkušenosti s výchovou mládeže) a výslechem (ten musí být vykonán za přítomnosti pracovníka OPD nebo psychologa a konat by se měl mimo prostory školy. Škola by proto měla umožnit nejvýše předběžné šetření žáků podle zákona 283/1991 Sb., za účasti vedení školy nebo některého pedagoga. O tomto šetření by měl být vždy informován třídní učitel, který tuto skutečnost sdělí rodičům šetřeného žáka. § 45, 46, 97-102 zákona č. 141/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů Způsobilost k právním úkonům Je-li poškozená osoba zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo je-li její způsobilost k právním úkonům omezena, vykonává její práva podle tohoto zákona její zákonný zástupce. V případech, v nichž zákonný zástupce poškozeného nemůže vykonávat svá práva uvedená v
odstavci 1 a je nebezpečí z prodlení, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce ustanoví k výkonu práv poškozenému opatrovníka. Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost. Jde-li o uplatnění nároku na náhradu škody, přechází práva, která tento zákon přiznává poškozenému, i na jeho právní nástupce. Orgány činné v trestním řízení jsou povinny poškozeného o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost k jejich uplatnění. Svědci Každý je povinen na předvolání se dostavit a vypovídat jako svědek o tom, co je mu známo o trestném činu a o pachateli o okolnostech důležitých pro trestní řízení. Jestliže se svědek, ač byl řádně předvolán, bez dostatečné omluvy nedostaví, může být předveden. Na to a na jiné následky nedostavení musí být svědek v předvolání upozorněn. Nedostaví-li se příslušník ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě, je nutno požádat jeho velitele nebo náčelníka, aby sdělil důvod, proč se předvolaný nedostavil, popřípadě, aby ho dal předvést. Svědek nesmí být vyslechnut o okolnostech, které tvoří státní tajemství, jež je povinen zachovat v tajnosti, ledaže by byl této povinnosti příslušným orgánem zproštěn; zproštění lze odepřít jen tehdy, jestliže by výpověď způsobila státu vážnou škodu. Svědek nesmí být vyslýchán též tehdy, jestliže by svou výpovědí porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěn. Zákaz výslechu podle odstavce 2 se nevztahuje na svědeckou výpověď týkající se trestního činu, stran něhož má svědek oznamovací povinnost podle trestního zákona. Rovněž se nevztahuje na svědeckou výpověď o utajovaných informacích klasifikovaných ve zvláštním zákoně stupněm utajení „Důvěrné“ nebo vyhrazené, tvořící předmět služebního tajemství. Právo odepřít výpověď jako svědek má příbuzný obviněného v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel a druh; jestliže je obviněných více a svědek je v uvedeném poměru jen k některému z nich, má právo odepřít výpověď stran jiných obviněných jen tehdy, nelze-li odloučit výpověď, která se jich týká, od výpovědí týkající se obviněného, k němuž je svědek v tomto poměru. Svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní. Odepřít výpověď jako svědek nemůže však ten, kdo má stran trestného činu, jehož se svědecká výpověď týká, oznamovací povinnost podle trestního zákona. Výslech svědka Před výslechem svědka je třeba vždy zjistit jeho totožnost, jeho poměr k obviněnému, poučit jej o právu odepřít výpověď, a je-li toho třeba, též o zákazu výslechu nebo o možnosti postupu podle § 55 odst. 2, jakož i o tom, že je povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet. Dále musí být poučen o významu svědecké výpovědi z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi. Je-li jako svědek vyslýchaná osoba mladší než patnáct let, je třeba ji poučit přiměřeně jejímu věku. Na počátku výslechu musí být svědek dotázán na poměr k projednávané věci a ke stranám a podle potřeby též na jiné okolnosti významné pro zjištění jeho hodnověrnosti. Svědkovi musí být dána možnost, aby souvisle vypověděl vše, co sám o věci ví a odkud zvěděl okolnosti jím uváděné. Svědkovi mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k odstranění neúplnosti, nejasnosti a rozporů. Svědkovi nesmějí být kladeny otázky, v nichž by byly obsaženy okolnosti, které se mají zjistit teprve z výpovědi. Je-li toho třeba k zjištění pravosti rukopisu, může být svědkovi přikázáno, aby napsal potřebný počet slov.
Neshledá-li vyšetřovatel důvod k sepsání protokolu o výslechu způsobem uvedeným v § 55 odst. 2, ačkoliv se jej svědek domáhá a uvádí konkrétní skutečnosti, které podle něj takový způsob sepsání protokolu odůvodňují, vyšetřovatel věc předloží státnímu zástupci, aby přezkoumal správnost postupu vyšetřovatele. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, odloží výslech svědka do doby, než státní zástupce přijme opatření. V opačném případě svědka vyslechne a do přijetí opatření státního zástupce s protokolem nakládá tak, aby totožnost svědka zůstala utajena. Je-li jako svědek vyslýchána osoba mladší než patnáct let o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat její duševní a mravní vývoj, je třeba výslech provádět zvlášť šetrně a po obsahové stránce tak, aby výslech v dalším řízení zpravidla už nebylo třeba opakovat; k výslechu se přibere pedagog nebo jiná osoba mající zkušenosti s výchovou mládeže, která by se zřetelem na předmět výslechu a stupeň duševního vývoje vyslýchané osoby přispěla k správnému vedení výslechu, mohou být přibráni i rodiče. V dalším řízení má být taková osoba vyslechnuta znovu jen v nutných případech. V řízení před soudem je možno na základě rozhodnutí soudu provést důkaz přečtením protokolu i bez podmínek uvedených v § 211. Osoba, která byla k výslechu přibrána, se podle potřeby vyslechne k správnosti a úplnosti zápisu, k způsobu, jímž byl výslech prováděn, jakož i způsobu, jímž vyslýchaná osoba vypovídala. Jedná se zpravidla o případy trestných činů znásilnění, pohlavního zneužívání, resp. pokusů těchto trestných činů, namířeným proti osobám mladším patnácti let. V těchto případech často dochází k hrubým zásahům do pohlavní sféry poškozených a jejich psychiky. Věková i mentální úroveň poškozených (často je svědek velmi mladého věku) vyžaduje diferencovaný přístup a zvláštní znalost při jejich výslechu. Přibrání pedagoga, resp. jiné osoby v případech uvedených v § 102, je závazné. Jestliže svědek dovršil v průběhu dalšího řízení, například v době hlavního líčení, patnáctý rok věku, pak se postupuje podle ustanovení § 211 trestního řádu. 1. Je-li jako svědek vyslýchána osoba mladší než patnáct let o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat její duševní a mravní vývoj, je třeba výslech provádět zvlášť šetrně a po obsahové stránce tak, aby výslech v dalším řízení zpravidla už nebylo třeba opakovat; k výslechu se přibere pedagog nebo jiná osoba mající zkušenosti s výchovou mládeže, která by se zřetelem na předmět výslechu a stupeň duševního vývoje vyslýchané osoby přispěla k správnému vedení výslechu. Může-li to přispět k správnému provedení výslechu, mohou být přibráni i rodiče. Osoby, které byly takto přibrány, mohou navrhnout odložení úkonu na pozdější dobu a v průběhu provádění takového úkonu navrhnout jeho přerušení nebo ukončení, pokud by provedení úkonu nebo pokračování v něm mělo nepříznivý vliv na psychický stav vyslýchané osoby. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, orgán činný v trestním řízení takovému návrhu vyhoví. 2. V dalším řízení má být taková osoba vyslechnuta znovu jen v nutných případech. V řízení před soudem je možno na podkladě rozhodnutí soudu provést důkaz přečtením protokolu i bez podmínek uvedených v § 211 odst. 1 a 2. Osoba, která byla k výslechu přibrána, se podle potřeby vyslechne k správnosti a úplnosti zápisu, k způsobu, jímž byl výslech prováděn, jakož i k způsobu, jímž vyslýchaná osoba vypovídala. Svědečné Svědek má nárok na náhradu nutných výdajů a ušlé odměny za práci (svědečné). Nárok zaniká, neuplatní-li jej svědek do tří dnů po svém výslechu nebo po tom, co mu bylo sděleno, že k výslechu nedojde; na to musí být svědek upozorněn. Výši svědečného určí ten, kdo svědka předvolal, a v řízení před soudem předseda senátu.
Spolupráce předškolních zařízení, škol a školských zařízení s Policií ČR Č. j.: 25 884/2003-24 1. Úvod Informace o spolupráci škol a školských zařízení s Policií ČR při prevenci a při vyšetřování kriminality dětí a mládeže je opětovným připomenutím toho, že včasná prevence v oblasti sociálně patologických jevů je závažné téma, kterému musí být věnována pozornost. Prevence musí být prováděna systémově a kontinuálně, v optimálním případě se prevence a zdravý životní styl stávají přirozenou součástí života školy a školského zařízení. Mnoho aktivit využitelných pro osvojení si zdravého životního stylu a metodiky prevence nelze pouze vyčíst z manuálů, metodik a příruček. Je třeba se odborně vzdělávat v teoretické i praktické rovině této problematiky. Spolupráce Policie ČR a resortu školství je realizována v rámci prevence sociálně patologických jevů a mnohdy i při řešení problémů vzniklých v souvislosti s těmito jevy ve školách a školských zařízeních. V návaznosti na zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí upravuje Závazný pokyn Policejního prezidenta č. 8/ 2002 systém práce a postupy policistů v oblasti preventivně výchovného působení na děti a mládež a v oblasti odhalování a dokumentování kriminality dětí a trestné činnosti páchané na mládeži. Se sociálně patologickými jevy, mezi které patří zejména problematika násilí, šikany a zneužívání návykových látek, se setkáváme ve větší či menší míře na všech typech škol i ve školských zařízeních. Z tohoto důvodu by měla být navázána školami a předškolními a školskými zařízeními spolupráce s Policií ČR preventivně, nikoliv až při řešení problémů spojených s výskytem těchto jevů. Vedení školy nebo školského zařízení spolupracuje s obvodním oddělením Policie ČR a specialistou OŘ PČR podle místa příslušnosti subjektu. Škola, školské zařízení by měly navázat kontakt jednak s vedoucím tohoto oddělení s policistou s územní odpovědností v místě. Ve škole a školském zařízení jsou dostupná telefonní čísla, kam se v případě nutnosti obrátit a jak postupovat v případě zjištění závažných sociálně patologických jevů. Problémy spojené s drogami, násilím, šikanou a dalšími asociálními jevy je třeba řešit ve vzájemné spolupráci s rodiči v souladu s právními předpisy. I v tomto případě je optimální využít předem dohodnuté postupy. Školy a školská zařízení by v rámci preventivních programů a projektů měly být v kontaktu s Preventivními informačními skupinami Policie ČR (PIS), které jsou zřizovány při krajských, okresních a městských ředitelstvích Policie ČR. Činnost těchto skupin je informační a poradenská. Při plánování, tvorbě a realizaci preventivní strategie vycházejí tyto skupiny z bezpečnostní situace příslušné oblasti, ze znalosti trestné činnosti motivované mimo jiné obchodem s drogami, delikty spojenými s alkoholovou i nealkoholovou toxikománií, hracími automaty apod. Adresář PIS viz.: www.mvcr.cz/prevence/obcanum/pis/adresar.html. Školy a školská zařízení při znalosti situace v regionu a místě mohou pak optimálně přizpůsobit nebo aktualizovat své preventivní programy a využít lektorských služeb policistů v oblasti prevence sociálně patologických jevů. Prevence a oznamování podezření na trestnou činnost dětí a mládeže a trestnou činnost páchanou na dětech a mládeži je důležitým okruhem spolupráce školy s policií. Oznamovací povinnost je dána ustanoveními § 167 a 168 trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů (nepřekažení trestného činu a neoznámení trestného činu), kdy je trestný ten, kdo spáchání nebo dokončení uvedených trestných činů nepřekazí, nebo jejich spáchání neoznámí (např.: trestné činy týrání svěřené osoby, vraždy, loupeže, pohlavního zneužívání, znásilnění, drogové delikty, majetková trestná činnost apod.).
Všichni zaměstnanci škol a školských zařízení zřizovaných MŠMT, krajem nebo obcí mají kromě výše uvedené zákonné povinnosti navíc oznamovací povinnost dle Pracovního řádu pro zaměstnance škol a školských zařízení čl. 13, odst. 1 “Všichni zaměstnanci ohlašují řediteli školy své poznatky, které svědčí o tom, že žák užívá omamné látky, dopouští se gamblerství, šikany, trestné činnosti nebo je ohrožen jinými sociálně patologickými jevy, dále je-li vystaven šikaně či týrání, případně jinému nežádoucímu zacházení ve škole i mimo školu”. K předcházení možným trestným činům mládeže a na mládeži by měl vést i řádný výkon dohledu nad nezletilými podle § 422 občanského zákoníku. Toho se týká zejména čl. 14, odst. 1 Pracovního řádu a další školské předpisy. I při vyšetřování školních úrazů je možno někdy zjistit souvislost s trestnou činností. Pokud jde o trestné činy páchané na dětech a mládeži, jde zejména o tělesné týrání, psychické týrání, pohlavní zneužívání a týrání, citové týrání, zanedbávání, ale i šikanování. 2. Věkové kategorie Pro potřeby předloženého materiálu nebylo možné sjednotit terminologii, která se týká vymezení věku žáků. Důvodem je obecná nejednotnost těchto pojmů, která je dána odlišnými kritérii pro věkové vymezení z pohledu Úmluvy o právech dítěte, trestního práva apod. Níže uvedená tabulka vymezuje pojetí jednotlivých kategorií v resortu školství, Policii ČR a trestně právních předpisech: 3. Vstup policie do školy Ředitelé škol nemohou bránit policii ve vstupu do škol vzhledem k obecným ustanovením trestně právních předpisů o povinné pomoci policejním orgánům. Ředitel tedy poskytne v případě, že je o to policií požádán, vhodnou místnost k výslechu žáka ve škole. Nejde samozřejmě jen o striktní dodržování předpisů, ale měla by zde existovat snaha o maximálně dobrou spolupráci pracovníků obou subjektů, vzájemný respekt a vstřícnost v zájmu dětí a mládeže i v obecném zájmu. 4. Předvolání a předvedení Policie může nezletilého předvolat nebo i předvést. Ve školách lze od nezletilých žáků vyžadovat podání vysvětlení, provádět výslech svědka, výslech osoby podezřelé nebo výslech obviněného poté, kdy je ředitel školy nebo jeho zástupce seznámen s předmětem policejního úkonu včetně důvodů, jež k němu vedou. To se týká i případného uvolnění žáka ze školy pro potřebu policie, např. k rekonstrukci na místě činu, rekognici, označení míst páchání trestné činnosti, k vydání věci, k výslechu či podání vysvětlení na útvaru policie. Jedná se tedy o všechny policejní úkony ve smyslu zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, ať již jde o poškozeného, svědka či pachatele protiprávního jednání. Z § 422 občanského zákoníku vyplývá, že škole přísluší vykonávat náležitý dohled nad nezletilými žáky. Tato povinnost a odpovědnost přísluší především rodičům, ale i těm, kteří přechodně tento dohled vykonávají. Pedagogický dozor nad žáky je zásadním prvkem v ustanoveních předpisů, které upravují povinnosti v péči o bezpečnost a ochranu zdraví ve školství. Pokud má být předvolání nebo předvedení a výslech žáka – dítěte provedeno ve škole a z důvodu zajištění, aby nebylo mařeno další vyšetřování, není předem vyrozuměn zákonný zástupce žáka, je žádoucí, aby škola zajistila přítomnost pedagoga, neboť za žáka v době vyučování škola odpovídá. Ředitel školy by měl stanovit odpovědnou osobu, která bude zajišťovat uvedený dohled. Pokud jde o omluvení nepřítomnosti žáka z důvodu předvolání nebo předvedení, postup vyplývá opět z obecně povinné součinnosti s vyšetřujícími orgány podle trestně právních předpisů.
Policista je povinen při výkonu své pravomoci prokázat svou příslušnost k policii, a to stejnokrojem s identifikačním číslem, služebním průkazem, odznakem služby kriminální policie nebo ústním prohlášením “policie” (ustan. § 10 odst. 1 a 2 zák. č. 283/1991 Sb.). V případě nějaké pochybnosti, pokud jde o totožnost příslušníka policie (zvláště v případě předvedení dítěte mimo školu), je nejjednodušším způsobem ověření totožnosti telefonický dotaz na pracoviště policie, které dotyčný příslušník uvedl a služebním průkazem či odznakem služby kriminální policie a vyšetřování doložil. Výše uvedený postup byl dohodnut se zástupci služby kriminální policie a vyšetřování. 5. Postup při předvolání, předvedení nebo zajištění žáka Postup při předvolání osoby mladší 15 let řeší Závazný pokyn policejního prezidenta č. 8/2002 v čl. 8 odst. 1 a s odkazem na § 12 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů: “Osobu mladší 15 let lze předvolat k podání vysvětlení nebo jinému úkonu pouze prostřednictvím jeho zákonného zástupce, orgánu sociálně právní ochrany nebo prostřednictvím školy, jíž je žákem, nebo jiného obdobného zařízení.” Postup při předvedení dítěte řeší čl. 8 odst. 10 zmíněného Závazného pokynu policejního prezidenta ve smyslu § 13 odst. 6 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů: “Vyžaduje-li závažnost a neodkladnost prováděného šetření předvedení osoby mladší 15 let na útvar policie, je předvedení prováděno zpravidla policisty v občanském oděvu za použití civilního vozidla. Specialista zajistí bezprostředně po předvedení přítomnost osoby způsobilé k jejímu střežení i k případné účasti na služebních úkonech. Je-li předvedení provedeno ze školy nebo zařízení, specialista zajistí přítomnost třetí osoby po celou dobu služebního zákroku i služebních úkonů. Pominou-li důvody předvedení, osobu mladší 15 let předá zpět do školy nebo zařízení, ze kterého byla předvedena, nebo ji předá zákonnému zástupci.” Další povinnost ukládá policii § 14 odst. 4 téhož zákona: “Po zajištění je policista povinen na žádost osoby zajištěné vyrozumět o této skutečnosti některou z osob uvedených v § 12 odst. 3, případně jinou jím určenou osobu. Jedná-li se o osobu mladší 18 let, je policista povinen ihned vyrozumět zákonného zástupce této osoby. V případě zajištění osoby mladší 15 let, vždy též bez odkladu vyrozumí orgán sociálně-právní ochrany mládeže”. 6. Podání vysvětlení žáka Podle Zákona České národní rady č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, je policista oprávněn požadovat potřebná vysvětlení od osoby, která může přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení přestupku a jeho pachatele, jakož i pro vypátrání hledaných nebo pohřešovaných osob a věcí. Podat vysvětlení dle § 12 odst. 1 uvedeného zákona je osoba povinna vyhovět ihned v případě, že jde o závažnou trestnou činnost. Pokud jsou tato vysvětlení požadována od dítěte, podle odst. 4 čl. 8 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 8/2002 je třeba o úkonu předem vyrozumět jeho zákonného zástupce. To neplatí, jestliže provedení úkonu nelze odložit a vyrozumění zákonného zástupce nelze zajistit. Na způsobu vyrozumění se domluví policista s vedením školy nebo zařízení. Dle odst. 6 čl. 8 uvedeného závazného pokynu rozhodne policista vzhledem k okolnostem, závažnosti nebo složitosti případu, zda přibere třetí osobu k podání vysvětlení osobou mladší 15 let. 7. Výslech žáka Škola musí o výslechu žáka předem vyrozumět zákonného zástupce dítěte (Pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení č. j.: 14 269/01-26 čl. 8 odst. 2 a 3), pokud tak již neučinila Policie České republiky (Závazný pokyn policejního prezidenta č. 8 odst. 4 čl. 8). V případech, kdy by mohlo být takovým oznámením mařeno další vyšetřování a po předchozí dohodě s odpovědným pracovníkem policie, vyrozumí škola zákonného zástupce
bezprostředně po souhlasu policie. Sdělení v nevhodnou dobu by například mohlo v některých případech ohrozit i bezpečnost dítěte (např. týrání nebo zneužívání v rodině, podpora trestné činnosti v rodině atp.). Podle ustan. § 102 odst. 1 trestního řádu a zákona o Policii ČR mohou být mladiství vyslýcháni bez účasti osob vykonávajících dohled nad nezletilými. Ve smyslu trestně právních norem je však stanoveno, že u mladistvých obviněných je nutná obhajoba (§ 36 odst. 1 písm. c) tr. řádu). Obhájce se tedy povinně zúčastňuje všech úkonů trestního řízení včetně výslechu. Přítomen může být dále znalec, konzultant či tlumočník. Jiná situace však nastává při výslechu dětí, kdy platí i ustanovení § 158 odst. 4 trestního řádu č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o povinnosti informovat zákonné zástupce před započetím úkonu; to neplatí, jestliže provedení úkonu nelze odložit a vyrozumění zákonného zástupce nelze zajistit. Povinnost ustanovit mladistvému obviněnému obhájce a informovat zákonné zástupce před výslechem dětí o této skutečnosti nenáleží řediteli školy popř. školského zařízení, ale jedná se podle § 158 odst. 4 trestního řádu č. 140/1961 Sb. o povinnost orgánů činných v trestním řízení. Školy a školská zařízení mají pochopitelně zájem, aby bylo respektováno v prvé řadě předvolání prostřednictvím zákonných zástupců. Současně je ovšem jasné, že ve značné míře jsou vyšetřovány děti z problémových rodin, z rodin, kde rodiče často trestnou činnost dětí kryjí nebo se nacházejí v roli pachatele a nemají zájem na jejím řádném vyšetření. Je proto nutné individuálně posuzovat konkrétní situaci a snažit se vyjít policii vstříc, i když to znamená určitou zátěž pro pracovníky školy, zvláště v situaci, kdy je zapotřebí předvést dítě nebo mladistvého na příslušnou součást policie. Současně je nutno připomenout, že i pro děti a mládež v plné míře platí presumpce neviny, jakož i striktní ochrana jejich práv včetně práva na obhajobu a práva odepřít výpověď na jedné straně a dodržování povinností včetně státem uložené nebo uznané povinnosti mlčenlivosti na straně druhé. Není snad ani nutné připomínat, že dítě nemůže a nesmí být ani slovně v souvislosti s výslechem napadáno nebo jinak sankcionováno. Pokud by bylo dítě předvedeno ze školy, je nutné, aby už i po cestě byl přítomen pedagog či jiná osoba k tomuto určená. V předškolních zařízeních je třeba uvedené postupy vždy uplatňovat zvlášť citlivě a opatrně. 8. Neomluvená absence žáka Závažným problémem je i hlášení neomluvené absence. Je třeba vycházet z § 31 zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o přestupcích, který označuje jako přestupek ohrožení výchovy a vzdělávání nezletilců zejména skutečnost, že dítě není přihlášeno k povinné školní docházce nebo dojde k zanedbávání péče o ni. Dále je to § 217 trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který zakotvuje jako ohrožování mravní výchovy mládeže vydání (i z nedbalosti) osoby mladší 18 let v nebezpečí zpustnutí (např.: umožněním vést zahálčivý život).
Příloha č. 5 Informační leták pro žáky ZŠ Nikdo nemá právo druhému ubližovat! Spolužáci se k tobě chovají nepřátelsky, ubližují ti a ty nevíš, jak dál. Víš o někom, kdo je šikanován, a je ti ho líto. PŘEKONEJ STRACH A ZAJDI ZA UČITELEM, KTERÉMU DŮVĚŘUJEŠ (ŠKOLNÍM METODIKEM PREVENCE, ŠKOLNÍM PSYCHOLOGEM, VÝCHOVNÝM PORADCEM). Co je to šikanování? Za šikanování se považuje to, když jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně ubližuje druhým. Znamená to, že ti někdo, komu se nemůžeš ubránit, dělá, co ti je nepříjemné, co tě ponižuje, nebo to prostě bolí. Strká do tebe, nadává ti, schovává ti věci. Ale může ti znepříjemňovat život i jinak. Pomlouvá tě, intrikuje proti tobě, navádí spolužáky, aby s tebou nemluvili a nevšímali si tě. Později se otravování života stupňuje a zdokonaluje. Nastupuje fyzické násilí (bití, krádeže a poškozování věcí). Šikanování je vážná věc a v řadě případů bývá trestným činem. Proč bývá člověk šikanován? Není to proto, že by byl špatný, nebo proto, že by si to nějak zasloužil. Chyba není v něm, ale ve špatných vztazích mezi některými spolužáky. Převládá v nich bezohlednost a násilí. Jak se můžeš bránit? Když se ptali jednoho zoufalého žáka, proč o svém trápení neřekl rodičům, odpověděl: „Já nevím, když přijdu domů, tak se na to snažím nemyslet. A doufám, že už to bude lepší.“ Myslet si, že to bude lepší, je omyl. Nikomu nic neříct, je strkání hlavy do písku, které situaci jenom zhoršuje. Nevzdávej to a udělej následující: - Obrať se na učitele, kterému důvěřuješ. Může ti skutečně pomoci, bude ti věřit a neprozradí tě. - Svěř se svým rodičům. - V případě, že nenajdeš odvahu říct to ani svým rodičům, zavolej na pražskou Linku bezpečí, telefon 800 155 555 nebo 116 111. Bezplatně můžeš telefonovat z celé republiky. Nepotřebuješ k tomu peníze ani telefonní kartu. Tito lidé ti budou věřit, protože nejsi sám, komu se něco podobného děje.
Příloha č. 6 Příklady nepřímých a přímých znaků šikanování 1. Nepřímé (varovné) znaky šikanování mohou být např.: - Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády. - Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními. - O přestávkách vyhledává blízkost učitelů. - Má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený. - Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči. - Stává se uzavřeným. - Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje. - Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené. - Zašpiněný nebo poškozený oděv. - Stále postrádá nějaké své věci. - Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy. - Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy. - Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole. - Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit. - (Zejména je třeba věnovat pozornost mladším žákům nově zařazeným do třídy, neboť přizpůsobovací konflikty nejsou vzácností!) 2. Přímé znaky šikanování mohou být např.: - Posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet. Rozhodujícím kritériem je, do jaké míry je daný žák konkrétní přezdívkou nebo "legrací" zranitelný. - Kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem. - Nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil. - Příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem, a skutečnost, že se jim podřizuje. - Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k spoluúčasti na nich. - Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí. - Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout. 3. Rodiče Rodiče žáků se doporučuje upozornit zejména na to, aby si všímali těchto možných příznaků šikanování: - Za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi. - Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by se telefonovalo apod. - Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem. - Nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno při bedlivější pozornosti pozorovat strach. Ztráta chuti k jídlu. - Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem. - Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu). - Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. "Nechte mě!"
- Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně. - Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objeví výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě. Odmítá svěřit se s tím, co je trápí. - Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze. - Dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí. - Dítě je neobvykle, nečekaně agresívní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům. - Dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma. Své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.) - Dítě se vyhýbá docházce do školy. - Dítě se zdržuje doma víc, než mělo ve zvyku.
Příloha č. 7 Příklady šikanování 1. Případ: Zpověď oběti počátečního stadia šikanování (doslovný přepis) - nadávaj mi - dělaj mi naschvály - maj na mne poznámky, když přijdu po nemoci - rejpaj do mne - když se učitel rozhoduje koho vyzkoušet tak mu poraděj mne - když nejsem ve škole, říkaj učitelům, co není pravda - když něco provedou, snaží se to svalit na mne - když se učitel zeptá, jestli někdo má tahák, hned se všichni ozvou, že mám já - vo hodině, když písemka, tak zničehonic se ozve, abych neopisoval - všichni maj strašnou radost, když dostanu špatnou známku - když jsem služba, tak všichni udělaj ve třídě nepořádek - nepouští mne mezi sebe, když si povídají - když si řeknu o sešit tak řeknou, že ho nemají dopsanej a pak ho pučej někomu jinýmu - ve frontě na oběd mne předbíhají - když je ve třídě smrad tak hned řeknou, že jsem si prd - povyšujou se nade mne - Nic mi nepučej - když něco udělám, hned to všem řeknou - plivnou mi na židli a na všechny ostatní, abych si nemohl najít jinou - na výtvarce si ode mne vezmou štětec a nic mi neřeknou a maj z toho strašnou srandu, když ho hledám - když v matice někdo počítá na tabuli, tak mu raděj a řeknou mu i výsledky. Ale mně ne. Když uš mi poraděj, tak špatně - někdy mi tašku zamknou do skříně a říkaj, že od ní nemaj klíč - když se učitel zeptá, kdo chybí tak místo mého jména řeknou nějakou nadávku 2. Případ: „ Premiantka třídy“ – za určitých okolností se může stát obětí šikany kterékoliv dítě. Půvabná třináctiletá dívka, premiantka třídy závodně hrající tenis, se stala terčem kritiky a nemilosti skupiny spolužáků. Nedokázala se zapojit do společné zábavy, snad působila poněkud křečovitě a byla příliš orientována na výkon. To však neopravňovalo zdatného a oblíbeného chlapce, aby jí dlouhodobě fyzicky ubližoval. Jelikož ale ona byla zdatná a odvážná dívka, pokoušela se mu někdy postavit a vrátit mu způsobené příkoří, ovšem proti jeho brutalitě neměla šanci. Schytala od něj tvrdé rány a kopance. Nikdo se jí nezastal. Po takovém střetu často plakala. Rodiče a učitelé se nikdy o jejím trápení nedověděli. Obětí agresivity tohoto „gentlemana“ se krátkodobě staly dvě další dívky s výborným prospěchem. Po příchodu nového žáka, který byl jednoznačně nejsilnější a přitom povahově mírný a jemný, násilí zmíněného chlapce ustalo. Je zajímavé, že dívka, která se mi s tímto příběhem svěřila a kvůli níž jsem navázal spolupráci s mimořádně obětavou výchovnou poradkyní, si po delší době téměř na nic nevzpomněla. Její bolestivé vzpomínky byly vytěsněny mimo vědomou oblast. Kolář M. (2005) Bolest šikanování. Praha: Portál, 2005
Příloha č. 8 Stádia šikanování Motto: Školní šikanování je nemoc skupinové demokracie a má svůj zákonitý vnitřní vývoj. První stadium se v podstatě odehrává v jakékoliv skupině. Všude je někdo neoblíbený nebo nevlivný, na jehož úkor je prima si dělat „legrácky“. Pak to ale jde dál, skupina si najde jakéhosi otloukánka. Třetí stadium už je klíčové. Vydělí se jádro útočníků a systematicky začne šikanovat nejvhodnější oběti. Do této chvíle lze věci jasně řešit. Následně ale dojde k bodu zlomu, kdy se šikanování stane nepsaným zákonem i pro opravdu slušné děti a celá skupina se stává krutou. V pátém stadiu – totalitě – se stane šikanování skupinovým programem. Michal Kolář První stadium: Zrod ostrakismu Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je neoblíben a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet „drobné“ legrácky apod. Tato situace je již zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje. Druhé stadium: Fyzická agrese a přitvrzování manipulace V zátěžových situacích, kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity například z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s učitelem nebo prostě jen z toho, že chození do školy je obtěžuje. Manipulace se přitvrzuje a objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese. Třetí stadium (klíčový moment): Vytvoření jádra Vytváří se skupina agresorů, úderné jádro. Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se stávají jejich oběťmi ti, kteří jsou už osvědčeným objektem ostrakizování. Jde o žáky, kteří jsou v hierarchii nejníže, tedy ti „slabí“. Čtvrté stadium: Většina přijímá normy Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. V této době získává neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. U členů „virem“ přemožené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je zcela poplatná vůdcům. I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě – aktivně se účastní týrání spolužáka a prožívají při tom uspokojení. Páté stadium: Totalita neboli dokonalá šikana Násilí jako normu přijímají všichni členové třídy. Šikanování se stává skupinovým programem. Obrazně řečeno nastává éra „vykořisťování“. Žáci jsou rozděleni na dvě sorty lidí, které jsem pro přehlednost označil jako „otrokáře“ a „otroky“. Jedni mají všechna práva, ti druzí nemají práva žádná. Stadia šikanování podle Michala Koláře, 1990, 1996, 1997, 2000 aj.
Příloha č. 9 Doporučená literatura z oblasti školního šikanování Kolář, M. (2001, 2005). Bolest šikanování. Praha: Portál. Kolář, M. (1997, 2000). Skrytý svět šikanování ve školách. Praha: Portál. Kolář, M. (2005). Školní násilí a šikanování. Ostrava: CIT, Ostravská univerzita. Kolář, M. (Ed.) (2004). Školní šikanování. Sborník z první celostátní konference konané v Olomouci na PF UP 30.3. Kolář, M. (2003). Specifický program proti šikanování a násilí ve školách a školských zařízeních. Praha: MŠMT ČR. Parry, J., Carrington, G. (1997). Čelíme šikanování: sborník metod. Praha, IPPP. Říčan, P. (1995). Agresivita a šikana mezi dětmi: jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. Praha: Portál. Časopisy Kolář, M. (2007). Český školský program proti šikanovaniu. Perspektivy. In: Sociálna prevencia. Bratislava: Národné osvetové centrum. Kolář, M. (2007). Český školní program proti šikanování. Právo a rodina č.3/2007 Kolář, M. (2006). Jak na šikanu? Psychologie dnes 2 (12), 16-18 Kolář, M. (2005). Devět kroků při řešení počáteční šikany aneb pedagogická chirurgie. Prevence 7 (2), 3-7. Kolář, M. (1998). Soudce Lynch na českých školách? Vyšetřování a léčba specifických typů šikan; in Sborník „Prevence šikanování ve školách“, Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR, Praha.
