^s
SPISY VIKTORA
DÝKA
X.
PÍ
VRB
SEX O
(1903 - 1908)
1
FR.
938
BOROVÝ
-
PRAHA
VRB
/
PISEN O Prosy
VIKTOR DYK
1938 FR.
BOROVÝ
-
PRAHA
^Vžl^
J
!TV 0^
-
V'J
<^v.
(O
PISEN O YRBE
Arnoštu Procházkovi
SLOVO ÚVODNÍ Staí autoi bývali v užším, skoro hmotném styku Existoval skutený a nepoprný, a spisovatel vdl o jeho bytí. Byl hoden autorovy dvry; býval laskavý nebo shovívavý podle poteby. Autor vedl s ním pátelské a dvrné hovory. Laskavý tená býval velmi dobrý spoleník; dkaz toho, že autor neváhal pro chvíli hovoru s ním opustit svého reka nebo dokonce rekyni. Autor pouoval, s
tenáem.
pesvdoval,
tená
tázal
se
odolati tolikeru
laskavého
na nichž nebyl bez vlivu
losti,
tenáe. Jak mohl
svod ? Jak odmítnout ?
radou bystrým autorem uhádnutou
udá-
Jež snad zavinil ?
Moderní theorie pokazily bodrý a harmonický pomr: moderní theorie pokazily vše, íkají laudatores temporis acti. Nic, co
nkdo
píše
Chce-li autor
by pipomínalo, že knihu
nkdo bude pes to s tenáem
nebo že
ji
íst. si
pohovoiti,
má
vymezený kout, zvaný pedmluvou. Ale ani za ohradou pedmluvy není mu dobe býti. Na pedmluvy hledí se nevraživ jaká to kniha, která jich potebuje! Nkteí jich netou, což je jejich právo. pro
to
:
:
Jiní
tou
kteí
ti,
na
sléze
a reptají, což je jejich byli to.
právo
Ale že
též.
hy na suchu bez pedmluv, reptají poco obohatilo chudost jejich myšlenek,
irým nevdkem. Autor tchto ádk dožil tenái! Tedy: pry s pedmluvami! Heine zajisté chybil, psal-li pedmluvy k svým knihám. Hebbel nechybil hranií
s
se toho, laskavý
mén,
A
k „Marii Magdalen". autor píše lyriku nebo vykládá své theorie, vždy je to nco nevhodného. Lyriku píše jinde, a theorii nemístno vykládati ped dílem, jež by mlo mluvil samo. Slavné doby romantik už pešly; premiéry Hugovy nebudí už boui. A pece také v pedmluvách byl kus literárních djin! napsal-li
ji
a
*
Zanme
s
pros
„Huí
prací
mladých
Ped
daty.
jez". Byla let.
pti
Chybl
„Stud", vyšlý samostatn.
sms
:
všecek vývoj
mé
lety
vydal jsem knihu
sbírka prosaických
to
v ní jediný
„Huí
lánek
jez"
byla
mých
etzu pestrá
prosaické innosti byl tam
naznaen. Na „Episodu Tacitovu" navazoval „Konec Hackenschmidv" a „Prosinec". Byla tam také drobná prosa „Smrt panenky"; od ní vede pímá cesta k pítomné knize. Laskavý tená nech dovolí mi
nkolik poznámek o obou
10
cestách.
;
Nemohu
si
stžovati do svých literárních osud.
Zkušenosti moje nebyly horší zkušeností tolika jiných.
Vzbudil jsem pozornost.
mne
chválili
;
nkteí
Nkteí mi
lichotili,
jiní
skrblili chválou, jiní neskrblili
mže: úspšné výÚspch, potlesk, obdiv, kajsme ho mli, ten váš Rýn. Prošli jsme
hanou. Zažil jsem, co autor zažít boje a náhlá odpadnutí.
my
didla:
také odsouzením, nenávistí, hanobením, perfidií. Byli
Mli
jsme nejlepší a nejhorší své doby.
jsme chvíle
opojné sebedvry, drásavé skepse. To vše ano; a pece bylo tu zklamání. „Konec Hackenschmidv" a „Prosinec" mají své
zarostlé a
vady
;
jsou probíjením cesty
neschdné. Píroda nedlá skoky.
Umní
také ne. Adveniat fortior!
Mli
jsme nepochybn podivný nápad postaviti tváí v tvá dob, jejím bolestem, jejím krisím. Neuhnuli jsme tam, kde jiní uhýbali. Vidli jsme nemoc a ekli jsme vidíme nemoc. Vidli jsme :
se
vidíme ubohost. A pece, vidouce jsme o síle. Chtli jsme bouit ospalou energii národní; chtli jsme zneklidniti dímající svdomí. Upadli jsme v romantický titanismus. Hlásali jsme destruktivní myšlenky. Všechny jsme uraubohost a ekli
:
slabost, snili
zili
:
duše
citlivé
„muže rozumné
Mli
duše suché a pedantické i jemné, darmotlachy", jak ekl ruský básník.
také nápady,
jsme
mnívali jsme loco nabýt
i
se, že triviální
pízvuku
nepoprn popvek
groteskní: do-
z ulice
mže suo
tragického. Ale co by se
nám
ne-
11
!
Cechách Co by se kdybychom nepohoršili strany! Urážka Velienstva mže mít nepíjemné dozvuky urážka odpustilo, tak již jsou dobrá srdce v
!
neodpustilo,
;
strany
mnohem nepíjemnjší. Jak je blaze lidem
v stra-
nách Jak jsou v nich spaseni! Jak vdí, co viti a co si mysliti! Nuže, ctihodný profesor rval si nad námi vlasy, což bylo riskantní. Byl to povel: anathema sit Byl okamžik, který mne pivedl z rovnováhy, jíž nedovedly porušiti perfidie nejvtší. Nepátelé neraní, jen pátelé. Dlouholetý druh nevyetl z „Prosince" než chaos, negaci, neschopnost. Tragická bolest neznla mu z nho, nerozuml krvavé výitce. !
Závrená vta ková, jakoby
vtou
a ne
odsouditi:
knihy „Praha ležela
zde
hích
smyslu knihy klamati se neml. Jsou
mén i
Ale byl to okamžik: ani jsem, že
rozumné líbily
i
mj
to
více než literární dílo.
nebylo pravé zklamání.
úkol a osud je drážditi „muže
darmotlachy
?''
Mé
knihy
líbily se
i
podle individuálního vkusu. Líbily se
více nic: a zde je zklamání: prázdno
ticho
.
.
Není smutno.
.
Probudil jsem to
pohád-
mu pouhou
odsouzením. Literární dílo mohl zajisté o
knihy, které jsou
Nevdl
bílá a
nebylo" byla
vbec nkoho
uražená autorská
Autorm
.
.
.
tenáe,
ne-
nelíbily
mrtvo
.
;
.
.
?
ješitnost, je-li
staí míti
i
mi z toh)
a já je
ml.
bych vdti, zda jsem ml více než tenáe, kteí ubíjejí dlouhou chvíli nebo hledají mén problematický požitek. Ale chtl
12
.
Nevím ticho
.
.
.
.
Nevidím
.
jich
.
.
.
Prázdno
.
.
.
mrtvo
.
.
.
Paraleln
s
knihami, které chtly býti skorém hi-
storií
hnutí a mas,
cesty
myšlenky, vznikaly
chtly stopovat klikaté
které
drobné práce prosaické.
Byly psány ve chvílích oddechu mezi vtšími koncepcemi. Intimní tragedie, katastrofy srdce, melancholie veer. Projektoval jsem pvodn dva cykly povídek Povidly o zloinech a Povídky o mrtvých. Ale stalo se, že nkteré z pros bylo tžko zaaditi
do toho
i
onoho rámce
:
mnohé pak
zaaditi do obojího. Rozhodl jsem
pvodní titul
se
bylo
možno
tedy rozbíti
celky a dva cykly slouiti v jediný. Hledaje
mohl jsem prost slouiti názvy, jako jsem slouil
cykly. Ale Povidky o zloinech a o mrtvých se mi nezamlouvaly njak. Tak vznikl titul Píse o vrb, :
má hlubší smysl. Reakce koncepcím vtším jeví se zde také jinak chtly-li ony buditi touhu k velikosti, znamenají drobné prosy vtšinou zklamání a smutek, drobné rány, které podle prvé z pros. Snad to proti
marn
:
hledají lékae. Doetl-li jste až sem, laskavý
tenái, ustate, libo-li; víte, co jsem chtl, abyste vdl. Co následuje, je melancholie autorova. *
Svah
lesa,
dlouhé
chcete, vy mrtví
?
stíny,
Zdá
slunce
se mi, že
na sklonu
:
co
na hebkém mechu, 13
!
mne
na vyschlém jehlií zní váš krok. Sledujete
na
mi hoko. Kdybych napial mé cest. Jsem sluch, slyšel bych snad tichý a dvrný váš hlas. Co chcete ode mne, mrtví ? Pohlédnouti do mých oí sám, a je
Pro
a ísti v nich bolest ?
po
toužíte tak
mé
bolesti ?
Jdete rychle, mrtví. Neuniknu vám. Nechci uniknout. Chcete výitky, chcete soud
jakoby chladná vaše ruka na
Zdá
mi pouze
se
tak.
Ped pti
Je
?
mne
mi dávno už, Dávno ?
sáhla.
lety, opakuji,
nebyly
vaše ruce ješt chladné
Pepadá mne co
se
mi
poslední
úzkost soumraku
zdá, že každá
jak dávno tomu,
ádka, kterou
dopisuji, je
Lidé chápali špatn nervosní chvat, který
?
mne hnal kupedu, stj co stj kupedu. Bylo to pesvdení, že teba ješt mnoho íci a že snad nezbývá as. Bývaly to horeky tvoení. Pak pišla deprese
:
psáti pro
z lidí a z díla. Chceme konen nkoho. A pro koho zbývalo mi psáti ? VŠe
rozarování
kolem malicherné
teba
tvého díla
zem má
?
a
zmalicherující
Literatura
má
své
:
k
bžky,
emu tvá
jim
rodná
své velikány; vše je dokonalé v nejdoko-
možných svt. Založ ruce. Bav se. Smj Opovrhuj, nenávi! Co chcete mrtví ? Vzpomínku ? Máte ji. Dluh ? Snad. Stále více se šeí po lese, a stále dtklivji zní vaše hlasy. Nelekám se jich; pece u vás útulek
nalejším z se,
chceš-li.
ped
malichernostmi dne. Oh, mrtví, jsem ješt ten,
kterého
14
jste
znali.
Nepovolím prese všechno ješt.
:
!
Mohli mi
vzíti
radost.
Nevezmou mi vdomí po-
dluh. Nuže, dále, kupedu neklamou, podezelí bžkové doby! Myš ješt hlodá a bude hlodat do posledního dechu. Chvílemi kmitá se za ní stín a hladové, zelené oi íhají vinnosti.
ješt!
A
Uznávám svj se
dnes, zítra ?
Co je jí po nedokavém stínu ? Zbývá toho mnoho, zbývá velmi mnoho, tvá práce byla dosud poátkem.
Pospš
si,
myši Navarov, srpen 1908.
15
PÍSE
O
VRB
Dostavník hrel po zaprášené
silnici,
husté vrstvy bílého prachu.
roval
na které
zvi-
Jeho kolébavý
pohyb uvádl v letargickou tém ztrnulost jediného pasažéra, který dlouho už zkoumav pelétal zrakem krajinu. Chýlilo se k letnímu veeru. A cestující, s hlavou trochu sklonnou, hledl jako ve snách. V krajin nebylo nic, co by mohlo upoutati pozornost. Byla jako tisíc jiných v království. Rovná linie její jen zídka porušena nepatrnými pahorky. Repná pole se stídala se strništi. Bylo práv po žních,
a
njakého
holost
inila
kostelíka,
rovinu ješt rozsáhlejší.
erve
jejíž
Vž
zdaleka byla zna-
pak vsi, jaksi ležérn po bocích silnice rozhozené uprosted sad a polí. Nebylo to vše zcela
telná
;
obyejné a fádní ? Po obou stranách cesty byla ada topol; to byla nejvtší znamenitost krajiny. Podle nich bylo možno do dálky sledovat klikaté záhyby silnice, která
vede
z
O
.
.
.
do S
Bylo nutno poznamenati, že nebyl tu
sem
.
.
.
cestující, cizí cestující
niím obyejným. Nebylo zvykem podnikati kdo sem zamil, býval veden
turistické výlety;
17
reálními
svého
nezbytností
záležitostmi,
povolání.
vedou sem cizince ? To bylo, co zamstnávalo koího. Kdo jest jeho pasažér ? Jaký je jeho zájem ? Zkoumav pelétl jeho tvá, jeho šat a uvažoval nyní: pro sem jede? Zavazadel neml, zdržeti se tedy nehodlá. Není to pece nkdo z okolí, dávno odtud odešedší krajan, který se vrací po letech do domova ? Starý Minaík znal by ho nutn znal Jaké
záležitosti
celý
kraj.
;
—
Marn
však
vzpomínal,
marn
lámal
si
vc, která mu aspo ukracovala nudu cesty. Nevdl-li to koí, vdl to velmi málo cizinec
hlavu
sám. Nyní, když uspávala jej monotónnost kraje a nuda jízdy, nenapadlo ho už uvažovat o tom. Ale když vystupoval na pusté zastávce, jediný z vlaku, ptal se také pro sem vlastn jede ? Nejasný, ponkud problematický motiv pipadal mu marným. Když umel Karel Heveroch, sbírala se jeho pozstalost. Jeho papír nebylo mnoho. Spaloval je :
vtšinou.
Nco pece
kovitých poznámek
kniha
?
zemelý
—
trvale korespondoval
pomr
to
ponkud
znali,
býti
18
s
lakonických, úryv-
všechny
—
obchodní
seznalo
se,
nevracel.
listy,
že
že
dámou svého rodišt
nevysvtlitelný
v té korespondenci
Karakteristické bylo, spálil
z
tm, kteí
tím nevysvtlitelnjší, že se
do svého rodišt
mohlo
A
to deník, byla to
tak lakonicky byly vedeny
Heverocha let
zbylo.
— byl
adu
Pravdpodobn nemnoho zajímavého.
Heveroch
jeho došlé. Ale
se
své
strany
nicmén rozhodl
se Linhardt, že se pokusí získat tyto dopisy. Byl to pouze zájem pro úplnost, který rozhodoval. Neekal nieho od své cesty. A jak to íci ? Bylo to spíše pro jeho vlastní upokojení, žo vbec jel.
—
Byla tu
pece
tedy pohnutka
—
?
Skuten
bylo
tžko
nco
od podniku si slibovati. Hcveroch byl velmi uzavený; ne že by se vyhýbal spolenosti, naopak. Ale nikdy nedopustil, aby nkdo vrhl pohled do jeho intimního života. Vyhýbal se sdílným záchvatm, které pepadají jako choroba; a ovládl je. Bylo možno stýkat se s ním dlouho, aniž se znal. Kdo byl vlastn ? Chvíli nesl masku uence, zcela zaujatého svým bádáním. Byl pak píle a pracovní energie sama. Jindy byl veselým spoleníkem, duchaplným causeurem tu byl sama lehkomyslnost. Jindy ;
zase
ml
cosi
mluvil z
posmšného
nho;
v slovech, jízlivý parodista
jeho vzdlání, jeho vdomosti zdály
pouze zbranmi jeho zlomyslnosti. Ale kdo Heveroch ? To vše inilo nejistými ty, kdož ho znali; byl jeho nepítel, jehož posice nejsou známy a který je ochoten udeit na vás. Kdo znal jeho mínní, kdo znal jeho soud ? Jeho jemný se býti
byl vlastn
úsmv
A
ten záhadný
rostl se
byl problémem.
pdu, kde jemu drahý mrtvý. Kolikrát
nyní vstupoval Eduard Linhardt na
vracel
pol ?
zemelý
a
touto cestou,
znaenou
alejí to-
Kolikrát díval se do této krajiny, která ne-
chtla koniti, a
jejíž
horizont
byl
tak
široký ?
2*
19
Karakteristické episody napadaly ho: padne
svtlo na problematickou onu stínovou hru
Eduard Linhardt
Dostavník hrel dále. hýbal.
A
silnici
byly
mu
chvílemi se
njaké
stopy mrtvého
njaké
?
se
ne-
zdálo, jakoby na zaprášené
—
stopy
í
stopy
?
Nejsou to
?
*
Msteko (bylo to msteko ?) S mlo svou Ped nkolika sty lety kvetlo; jméno jeho se asto tlo v djích onch dob. Pak mlo nehody. .
.
.
minulost.
Nkolikrát bylo vydrancováno, vybito a poboeno, nkolikrát vyhoelo. Kronika msta, díve skvlá, zaznamenávala jen mnoho erných dní. Nehody tak vytrvalé vyerpaly energii msteka. Nyní spalo. Jeho domky, jeho ulice byly jako z minulých vk; msteko zapomnlo sto let se vyvíjeti. Komunikace byla špatná; to podporovalo jeho sen
—
Na námstí bylo podloubí, šeré, melancholické. Námstí bylo zbytek staré nádhery. Nkteré domy pamatovaly mnoho srostly s lidmi, kteí zde žili. ;
Vše bylo jako v pavuinách. Spalo se; ne spánkem Šípkové Rženky, která se hodlá probuditi; byl to sen hynoucích
—
Paní, o niž bželo, jmenovala se paní Vojnarová.
Vdala Byli skou.
20
se
za
zámožní;
mstského patili
Na námstí
lékae, zdejšího rodáka. mezi pední honoraci mst-
proti
radnici stál jejich jedno-
dm.
patrový
Byl mdle zelený; jeho barva dávno
vybledla.
Eduard Linhardt, známý psycholog,
ped domem. hlédne
Sfinga
tajemství
její
?
mla
nyní
dlouho
stál
promluviti;
pro-
Chtl proniknouti záclonami
oken, vyzpytovati jejich hádanky. Jaká je tu kon-
To
tinuita ?
ospalé
msto, které zapomnlo
krajina, tak rozlehlá a elegická ?
A
ta
žít,
paní Vojnarová
?
Ironický profil mrtvého pítele mihl se té chvíle jeho vzpomínkami; bylo mu, jakoby zahlédl zcela
A
blízko jeho výraznou tvá. „A paní Vojnarová ?"
opakoval
si
mechanicky
Byl uveden do venkovského salónu. Vše o blahobytu;
stnách
a
pi tom
vše bylo
visely rodinné obrazy
:
svdilo Na
antikvované.
ctihodných
lidí,
trochu
neumle pracované. Rodinné památky byly nicmén peliv uchovávány. Mohl zahlédnouti v ohromném skleníku jakési hraky z minula, nádherné pedmty, rodinné dárky. Na stole byly fotografie. Eduard Linhardt ostýchal se pohlédnouti. Bude tam on
Malomšáctví, kachny o
svj
a
pravda
není-liž
mají se
dobe
;
?
Po rybníku
nestarají
se o více
?
plují
než
rybník. Vše je tradice a nic víc než tradice.
Rodinné památky
se uchovávají je to stálá apotheosa Rybníka. Veškerá hloupost je posvcena, ponvadž byla.
Nevkus
;
co
;
možno
žádat od kachny rybníka ?
21
:
A
tak
uvažuje,
pohlédl
Eduard Linhardt
oi
v
paní Vojnarové,
Byla to píjemná blondýnka
Vše u
osmadvacet.
Její
:
hádal sedmadvacet,
jakoby uklidovalo. Pohled
modrých oí, modi ne píliš živé a oduševtrochu rozesnný a pomalý. její pohyb
jejích
nné
ní
;
tón
—
—
rozplývavý a váhavý. Mluvil
trochu
z ní klid.
Eduardu Linhardtovi zdálo se. že byl k ní ponkud píkrý bylo mu tžko zahájiti rozhovor. Ku podivu, pišel do rozpak. Uvdomil si nyní jasn obtíž situace, která každou chvíli mohla se zvrátiti ;
v komiku. Záviselo žádati.
o nich
nž
chtl
?
známo, že Karel Heveroch
„Milostivé paní je
mrtev ?" Kynula hlavou
na rázu dopisu, o
to
A vdl nco
a pronesla hlasem, který
je
zdál se
Linhardtovi prozrazovati dojem ne píliš hluboký,
ponkud struný
nekrolog
„Bohužel."
„Nkolik jeho pátel," pokraoval uvolnním vnitním Linhardt, „chce pozstalost. Náhodou dozvdli jsme paní,
že
zesnulý
stál
jsem pišel požádat dáti
22
nám k
disposici
s
se
znaným
vydati se,
jeho
milostivá
vámi v korespondenci.
A
tu
vás, mohla-li byste jeho dopisy ?*'
Nkolik vtein hledla paní Vojnarová na mluvího s výrazem zmatku. Pak pravila, ješt ne zcela chápajíc situaci:
mže
„Ano, psával mi. Ale co
mavého ?" „Možná také o
že
být na tom
zají-
piznával Linhardt. „A nebží
nic,"
zapjení pesn, nedovolila byste mi, peíst a po pípad opsat ?"
abyste dopisy vydala. Jde jen o
to,
abych mluvil
jejich, a
milostivá paní, je
Paní Vojnarová ješt chvíli váhala. Potom vstala a šla ke skíni, kterou otevela. Vytáhla malý balíek psaní, svázaných ernou pentlí, která Lin-
mlky
hardta rozilovala.
„Zde
jsou."
Odmlela
se. Její
ruka
se
chvla, když
je
podávala
Linhardtovi.
„Není v nich pravila.
Ale
pro bych
nic,
„A pece
je
zájmu zesnulého,
je to v
„V zájmu
je
bych
mi, jako
není-li
nemohla dát," je
dát
nemla.
pravda ?"
zesnulého," potvrdil Linhardt.
„Zítra,
milostivá, dopisy vrátím." ,,
Necht
si
hodnuta, ale
mj
muž
je," pravila paní
ponkud
se dívá
Ale
tuší
Vezmte
na
mu
Cítím to. Není
to,
je
;
jako na
to milé,
v tom nco, si
Vojnarová, náhle roz-
melancholicky. „Leží u mne;
nco
a v tom
eho
v
bude mít aspo
nevhodného.
nic zlého není.
tom nikdy nebylo. v zájmu
klid. Je to
zesnulého, není-li pravda ?"
23
"
:
A
dodala tónem
lítosti
A pan Heveroch na mne ani potom nezapomnl. Více to a v skíni zstane jakás není. Bude mi smutno mezera; ale mj muž bude mít klid Eduard Linhardt nevdl dobe, jak se dostal do svého pokoje v hotelu. Sedl tam velmi dlouho, zabrán do svých myšlenek a váhaje balíek rozbalit. A íkal si udiven: to by tedy byla sfinga ? ,,Je jich
škoda. Byli jsme spolu jako dti.
—
;
Dopisy byly malého, znžnlého formátu, psány vzhledným, trochu nervosním písmem, jež nebylo vždy stejn husté. A takový byl jejich obsah.
Datum
?
Moje vzdálená,
nebezpeno íst nkteré knihy po druhé. Je nebezpeno íst po letech svou „Buch der Lieder" nebo svého Turgenva. Všechny pošetilosti naší mlaje
dosti ožijí: a nebylo jich málo, není-li pravda ?
Ml
jsem
ped
„Buch der vytvoiti z
sebou dnes ty dva autory.
Lieder''
má
nich román,
trochu ironický, zcela á livými verši mají svou
24
svou historii; mohl bych román trochu vzrušený a
la
Heine. Škrty pod jednot-
historii.
Každý znamená
ka-
pitolku románu.
A Turgenv má svj
smutek. Je to
smutek prvého podzimu. Slunce záí, obloha istá. Ale na cest v parku napadaly žluté a er-
tichý je
vené listy. A babí léto poletuje ve vzduchu. Je nejkrásnjší píležitost vzpomenouti blouznivosti jara ;
podzimu už nezadržíme. Nic
Pedevším
se
podivíte,
píšu ?
geuv
na stolku, a budu
leží
dlouho-
Pro
jsem
Nevím
vodách, které opadaly
mj
touc
Vám Pro Vám jsem
neztratilo
se
krom
drahá vzdálená.
života. All right,
též.
Vám
Mj
dopis.
nepsal
Heine a
nco
Nepsal Nevím.
mj
Tur-
psáti: o jarních
Nebohý Sanine
?
?
!
Nezapomnla jste na mne docela ? Byla by to opravdu škoda. Znáte ješt Karla Heverocha stal
má
se
? Karel Heveroch vážným lovkem. Leží v knihách, studuje,
Vzbuzuje nadji. Bohužel ne už u sebe. má hrozn málo asu. Odpuste nedbalou korespondenci. Ale dnešek je ztracen. Diem aspirace.
Karel Heveroch
perdidi. Chci tedy najíti
aspo
trochu sebe.
Vzpomenu-li, vidím Vaši zahradu. Vidím
altán.
Vidím ten starý oech. Má ješt tolik plod ? A zpívají tam ješt ptáci ? Pak vidím došky a a msteko. Ospalá raalátnost pichází na mne. Zde jsem tedy žil ? Zde jsem tedy nechal kus sebe ? Ml bych nkomu co íci. Komu ? Není tu nikoho. Je
dm
nutno zachovat vážnost. Je nutno tváiti se dstojn.
A
Vám. patrn klidná
tak píšu Jste
a
šastná; a to je zcela dobe.
25
I Pi
vzpomínám, že jsem byl tak nezdvoilý a nepál Vám štstí k \ aší svatb. Mžete odpustiti ? Nevím, jak se to stalo. Trestuhodná zajisté nedbalost u starého Vašeho kamaráda. Ale snad té
píležitosti
si
mén.
nebylo štstí pro to
Kde by mlo
Chci vit, že
je
nkde
Bh
u Vás? s Vámi: To Vám peje Karel Heveroch. Jsem pravý potomek rodného msteka. Mohu na nemysliti- Ale kus je ho ve mn. \ idím stále v sob atmosféru S Je má záliba v minulém toho pvodu pvodu ? Je toho mj sklon k historismu ? Po každém rozvíení cit, po každém otesu pijde na konec takový stav polosnní, ne práv nepíjemný. Vidím podloubí, vidím kašnu, vidím námstí. Vidím slavnost Božího tla. Pamatujete se ? Byly jste tehdy ob tak krásné. Vy a Karla. Šaty V ám tak krásn slušely. Byly jste tak krásné jako nyní. Vidl jsem V aši fotografii; není pravda, že pomíjí krása. Ale v pamti vidím urit onen den. Na námstí je živo. Je to opravdu S ? V ítr se zmocnil všeho. Konen bylo jaro, vlažné, blahé jaro. Setkali jsme se. Myslím, že jsem Vám íkal njaká pošetilá slova. Vám —jí? Pamatuju se ješt ? Družiky, baldachýn, spolky ? V zpomínám na V ás ... a na ni. A to je tedy vše. štstí.
býti, ne-li
n
.
.
tém
.
.
.
Den na jae, nžná slova, trochu rozpak a šaty družiek. L prímn eeno, myslím víc na ni než na Vás. To není zdvoilé, že ano ? Ale nemohu si 26
pomoci.
Vším
vinen
je
starý
Turgenv
a
starý
Heine. Víte, že jsem
Vite
?
Celé S
ml
ji .
.
.
rád. Bláznil
mlo svj
jsem tehdy trochu,
plaisir z té
hloupé pase.
Jsem dobrý muž peju svým bližním nco radosti. A mezi tolika pracemi je nejkrásnjší píležitost vzpo;
námsíný; psal jsem dlouhé dopisy, nekonené dopisy. Celé msto je znalo. Te je svt náramn vážný knihy, lidé, vci. Bude
mínat. Chodil jsem jako
;
nutno psát poznámky. Bude nutno psát výtahy. Bude nutno íst tlusté a nemožn psané knihy. Bude nutno sbírat materiál; bude úhrnem nutno studovat Seminárka, která musí býti dohotovena co dlat ?
—
;
Vám. Knihovna universitní mne
Píšu
tak dlouho
;
Ten vzduch
stane se je
mým
straší.
denn neho.
Sedím tam
osudem. Bojím
nebezpený. Jsou tu
staré
se
moudrosti
Ml
bych pracovat. Nemohu. pošetilosti. Jsem neklidný. Je jarní den, jako tehdy za mladosti. Cítím, že nco mizí. Co je to ? Svžest mládí ? Pro
a
staré
? íká se tomu disciplina. tomu studium. A íká se tomu také uschnutí. Venku záí slunce, krev proudí, a vzduch je omamný.
tak brzo, tak píliš brzo
íká
se
Pamatujete je
si
ješt na
Kvtnou nedli ? Náš
kostelík
tak stmlý, a svatí a svtice se tváili skoro udiven,
když vidli, jak na stnu chrámovou dopadá paprsek slunce.
V
lavicích dole povstal ruch.
zmizelo v tom pokušení. Stali
Nco
zbožnosti
jsme se nepozornými.
27
!
!
Knz vídali.
sloužil dále
Ale
my
to jako luka u
hledli na kacíský pruh svtla. Bylo
Labe, bujná tráva, zelené nebe, bezové zem Jenom svtice a svatí nehnuli
píšalky, budící se
se
svou mši; ministranti dále odpo-
!
svých míst. Nesli své rány, které obnažovali
výmluvnými posunky, Oh, zasloužili si dobe nebe oddan muiti a zabíjeti. Krváceli: ta krev byla pesvdující. Dívali se do výší, nahoru, a kry andlské a všechna sláva nebes. kde byl s
Nechali se
Bh
Nehnuli
se,
když slunce pišlo. Nehnuli
se,
když
odcházelo. Já nejsem svatý.
etl jsem svého Heina
a svého Turgenva, a je jaro. mi trochu smutno. Stesk a touha. Co více. Silueta Karlina hledí zdaleka. Zdá se, že jsem miloval jedenkráte. Co dále ?
Je
Allons, já nejsem svatý
Bute
— Váš
zdráva
Karel Heveroch.
O msíc ást našli,
našich
eho
z toho, že
28
smutk
jsme
pochází z toho, že jsme ne-
hledali.
jsme to
pozdji.
našli.
ást,
a
to
vtší, pochází
:
o msíc
pozdji.
Moje pítelkyn, jakže to vlastn bylo
Jde se vždy dále, nežli se chtlo,- Co
pošetilosti. z
toho
?
vlastn dost hloupe, budí všechny naše
Jaro je
je
Larmoyantní scény, efekty pro lidský vkus.
?
Mohli jsme snad milovat ? Kde je Karla ? Ztratil ji, a je to snad dobe. Ale to druhé — ? Jsem trochu poílráždn. Jsem asem zlý. Moje nové rubriky snášejí mé rozmary. A to mne zlobí,
jsem
u erta, a
je to
mkká
hloupé. Mají
gesta,
nžná
slova, mají lichotná
dochází humor, podívám-li se do nic
není
a
nic
nebylo,
njakém
asem
všechny stejn.
se
lísají
nic,
tch oí,
ani stopa po
vcné
mi
v kterých
njakém
Co Pravím si, je to práv tak dobré. Njaká ospalá blondýnka s modrýma oima, žádné vzrušení, ticho, klid. Jsou to f rivolní verše Heineovy po
svtle,
ohni.
Jsou to
typy.
chcete ?
„Die Seeie kónnt ihr begraben, hab' selber Seele genug."
Ale dát
jí
je
teba, aby
se hýbalo tou loutkou, je
trochu ducha, aby
loutku, co
posunky,
se
má
stane
?
ožila.
teba
Ale oživím-li svou
Mluví našimi
slovy,
má
naše
naše myšlenky. Je mi
smutné vidti druhé vydání Karla Heverocha na špatném papíe
a
s
rozmazaným tiskem. Dívám
se nerad
do zrcadla;
29
!!
!
moí mne vidt se. Tohle stát ped zrcadlem. A mne
je
mnohem
horší, nežli
drobné avantury unavují. Je to píliš dlouhá litanie, monotónní, melancholická. V hlav mám sen, který se rozplynul; ty
v srdci bolest, která trvá. Rána ješt
bych
A
popíral.
ji
milovat
mi tžko vit
také dobrá vle! Ale nyní je
teba
zeje,
možnost
Byla tu kdysi
v tuto
jsem chladný, úžasn chladný, docela už neblázním. Co mže z toho vzejít ? Rubriky se
možnost
:
množí, dnes nese
to, zítra jiné
jméno hrdinka mých Nudí mne!
banálních povídek. Nezáleží na nich!
Jsou to vždy nové ilustrace k starému textu.
Najdu
Vox
nkdy nco,
možno milovat ? jest, má pítelkyn
co by bylo
clamantis in deserto
:
to
:
hlas volajícího na poušti.
Myslil jsem, že jsem vyléen, a není
chcete
?
Nkolik
dní
mám
Vámi
Mluvil jsem
s
Což kdybych
se vrátil
Mla
tomu
tak.
Co
podivné myšlenky.
o Karle, že ano ? k jediné možnosti, která byla
jasný zrak, ne tak
mlký
a
przraný
;
?
bylo
ztratiti se v tch oích. A mla slova prízvuku tak zvláštního, který dovede malichernosti dodati pvabu. Sním legendu což kdyby stala se skutkem ? Teba pouze uviti, abychom vidli zázraky
možno
:
Bute
zdráva
Váš K. H.
30
Po
roce.
Drahá,
vidl jsem Karlu. Nejsem vící.
Váš K. H.
O
clen
pozdji.
Drahí za mladých
ban
—
let
Heinea.
Habent sua
fáta.
—
trochu neohrapekládal jsem Kdo z nás nepekládal Heinea ?
—A
zde je ta
báse
:
loubí. Veer smutný byl. My sami dva jsme dleli u okna. A vyšel msíc bledý, dárce sil. My však jsme byli jak duchové dva.
„Z kozolezu
Dvanáct
let
pešlo, co jsme pospolu
u toho okna tenkrát sedli-
Z tch velkých žár, nžných plápol nezbylo pranic. Dávno shoely. Zamlklý byl jsem. Však ta tlachavá ješt hrabala nu, víte, žena
—
—
v popelu starém, který zstává. Ale ni jedna jiskra nevzplála.
31
"
A
vyprávla
mla
jak
Už vážn
— Myšlenek
zlých dost
tehdy. Velmi dlouhý dj. její
viklala se ctnost,
já
dlal k tomu hloupý obliej.
A
jel
jsem dom. Stromy bžely mnou, jak msíc svítil zsinavelý.
za
Neznámé
My
mnou
hlasy za
však a mrtví,
my
kvílely.
jsme rychle
jeli!" j
To
ta
je
píhoda. íkal jsem
lostech minulosti ?
K emu
To celá
událost.
bylo teba toho setkání
o vzpomínku, je to hoké, to
Vám nco
to.
Je to trpké, pijít
?
ztratiti
o pošeti-
Rmoutí mne
legendu. Ale
mže
nabýti komického nátru. Není dobe, vzpome-
neme-li
si
na starého Heinea,
Komického nátru, ekl jsem píliš veselé komiky života
—
jejž ;
je
jsme pekládali!
mi smutno
z té
Jsem sklíen a disgustován. Bží o to, aby se vše zapomnlo. Není už legendy, není už Karly, nieho není
!
Cesta
za námi,
„My
a
je
vymena,
a
a
dále svítí zsinavelý
však a mrtví,
my
jedeme
volají a kvílí hlasy
— rychle —
msíc
K. H.
32
;
Po
roce.
Moje vzdálená, lze chodit ulicemi.
Praha
spí. Je
plnoc. Chvílemi vynoí
postav u zapadlých hostinc, ulicemi,
jeiv
hlasy
nepíjemn
a
zase ticho. Je trochu mlha.
Skoro za všechno štstí jasn, to
je
I to
se
nkolik
plaché stíny bloudí zazní.
dodává
Pak
je
pvabu vcem.
dkujeme tomu, že vidíme neestetiky. Kdyby nebylo té
pedpoklad
mlhy, která
je
tak shovívavá, a té
noci, která
je
bychom mnoho ošklivých vcí. Byla by ped námi banalita a špína velkomsta
tak milosrdná, vidli
všechna
bída
jeho
a
ubohost.
Takto
je
to
po-
hádka.
Chodíme tedy ulicemi. Je lépe nemluvit, ponvadž Pejdeme do zapomenutých konin, pustých
hlas ruší.
Njaký jeho kout podá nám vzácnou ilusi. Jsme v minulém njakém vku. Bída nkolika set let spadla s nás. Nevíme nieho o život dnešních lidí; nevíme nieho o jejich smutných moudrostech. Ale dny jsou šeré. Na hrad sídlí melancholický císa, Praha stala se sídlem dobrodruh; hádáme námstí.
se o víru, a to
nice
a
mže
mudrc. Ten hluk ádí po circulos
být osudné; zítra nás
smilování boží. Ješt lépe:
eká
šibe-
hledáme kámen
v dálce, není to soldateska, která
mst ?
Nás to nemže meos! Hledáme kámen
rušiti.
Noli tangere
mudrc
a jsme
pod
ochranou císaovou. 33
;
Ješt lépe: není to záhadné dobrodružství neznámé cizinky s uhranivýma oima a rychle planoucími srdci ? Nevstupujeme po tajných chodbách podivných palác, kde nás
Praha
spí.
Zestízlivla.
eká
rozkoš a dýka
Bodí mšané
spí
?
nebo
zakouených hospdkách. Zdá se, že My, kteí bdíme, máme podivné sny. bychom dáti své fantasie za ten tvrdý
sedí ve svých spí celý kraj.
A
chtli
spánek
?
Bute
zdráva
Váš K. H.
!
Po plnoci. Bylo by teba
oistiti
se
smutkem.
A
já
nejsem
smutný. Jsem mrzutý, jsem sentimentální není to ten smutek, který oišuje srdce jako prudký píval odnáší ;
—
Ob. doba Byronova, doba Lermontovova! Vše se stalo malicherným. I naše smutky. Byla to spolenost, z níž se vracím, která uinila mé srdce tak prázdným. Hledím na každou jednotlivost mého pokoje vidím knihy, obrazy, skín vše mne dráždí, a pece vím, že nebudu mít sil zbavit se toho Trapno myslit. Ví bh, pišel jsem do té spolenosti prostý jako dít, shovívavý jako staec. Co mne uinilo takovým? Dobrý njaký pohled, van lahodného jakéhosi vtru ? Byl jsem odhodlán najít tam nco dobrého. Cí vina. špínu.
Není
už.
—
.
34
.
.
f
;
jsem nic
nenašel-li
?
nco
Prokletá mánie stále
hle-
dat; nikdy tak nic nenajdeme.
Tak jsem byl tam, hovoil, smál poaly na mne padati. Bylo nutno výborní
lidé.
stále se ujišovati.
Mluvím
s
eech, na jeho zde muž znaného
Je
dobí
Jsou to
výrazu
?
Co
se
lidé,
mužem
velmi zajímavým
jeho díla jsou aere perennius. jeho
A chmury
se.
mi
nelíbí
na
Malichernost pouhá.
rozhledu; duch ne nepatrný,
významný v našem život; v jakou grimasu stahují pro se mi jeho svaly ? Je zde dáma, jíž si vážím ;
dnes vyzní na prázdno všechna
její
slova ?
Byl bych snad našel nco, kdybych nebyl hledal.
Ale
pro musím
stále hledati ?
*
Po
roce.
Nejdražší, zase ten starý nával.
Msto huí pod mými okny a
cizí
;
jsou
to
cizí
ulice
tváe. Pijel jsem vera. Je to také stanice
mé
cesty.
do
ulice.
Otevírám okno hotelu a dívám se z nho Není-li pravda, je to pohodlné cestování?
Promenáda
je živá.
Lidé chodí a zajímá
mne
po-
Rád bych vidl dv vci tvá, které by si bylo možno vážit. A tvá, kterou by bylo možno milovati. Dosud jsem marn zorovati
jejich
fysiognomie.
:
hledal tyto
dv
vci.
35
;
Lidé tady které by bylo možno si vážit Prvý zjev: obtloustlý oban, který se široce usmívá. Podailo se mu napálit kupce, prodal pochybný objekt. Jeho obchodu se daí, a je možno, že by se dal nalézti nový, výhodnjší pramen. Jiný zjev muž, který žije pro své bureau nikdy neod-
Tvá,
!
chodí.
;
:
vážil se stát
pímo ped
šéfem.
Má
posvátnou úctu
k aktm. Jeho obzor ? Jeho touhy ? Nesní asem kariée ? Je to daleký sen poníženého ale nedkoval mu posledn president nápadn zdvoile ?
o
;
Nechystají
se
zmny ? Muž
švihák
:
vyšel ve svou
dobu; promenáda práv ožívá. Vyšel, aby se divovali a
jsou píliš
hlavn
nápadné. Tento
mírn
jeho gesto je a
mže
mu
ob-
obdivovaly. Je to páv, jehož nohy
muž
protektor
je jist
Tváí
blahovolné.
závažn
se
mnoho prospti. Zatím ješt ne
;
pišel jste
ponkud pozd; ale v budoucnosti ... bude vidt. A kyne dstojn na rozlouenou. Tento muž je patrn v
zastupitelstvu. Jeho
oím
nic
velmi pozorný. Podá návrhy. Blahobyt
na jeho pozornosti. Pichází
práv citoval
v
muž
polemice. Protivník se
„nkdy
až
rušiv" místo
neujde. Je
msta
myslitel
;
závisí
zvítzil
dopustil podvodu;
„nkdy
až rušivé".
pece mou polemiku? Myslím, že jsem zvítzil vítzím ostatn vždycky. Muž, který projevuje energii; prodírá se bezohledn davem. Dostane se, kam chce. Je na všech místech, kde ho nevyhodí; ba, na nkterých, kde už ho vyhodili. Falsifikát.
etli
jste
;
36
;
-
Muž
umleckým úborem
s
Pohlíží
se
nikdy nic,
a nonchalantnítai pohyby.
superioritou na
mohl by
ale
Nestvoil
chodce.
nkdy nco
sice
Jenom
stvoiti.
kdyby chtl! Ale stojí svt vbec za to, aby bylo nco stvoeno ? Co se týká té druhé tváe, je to mnohem horší. Nic nebolí víc než vulgárnost krásy. A je u nás krása, která by nebyla vulgární ? Vyjímám Vás, má drahá pítelkyn. Ale co poít s Venuší, která je husou ? Zdá se, že bych byl chtl milovati. Zdá se, že bych byl mohl milovati. O tom tedy pomlíme. Ale
píši-li
mnoho
o
ilusí
mám
neunavitelná touha
tvá
jsou
:
její
!
tu ženy,
ženy, které lžou,
mže
je to dnešek ? Nemám už ješt mnoho touhy! Prokletá Hledím do ulice a hledám svoji
dnešku, co a
být horšího
tvá záí
;
a ?
které loví, ženy,
které
ženy, které jsou
banální.
Ta žena
pro to dvod, neumí
pomluviti sokyni
se vznášet jako
totiž chodit.
bohužel, že také o všem mluví
Prchal jsem zbavovaly
mne
k
práci.
Ona
orel
;
;
je
má
zase zná vše
—
ped tmi tváemi lásky
Co
vyvolala žárlivost druhé
dovedla
jiná
uspokojena. Ta domnívá
hrají,
domova;
ze svého
Utíkám
místo.
Kivdil jsem kdysi knihám. Jsou
budiž,
mumie
s
místa na
to
mumie,
vyschlé a neživé.
Ale co íci o tch, kteí
žijí ?
Zavírám okno.
37
Po msíci. Moje pítelkyn, nelze nic zažít, eho bychom pedtím už krásnjším nepedstavovali ? Život nám mže na konec dáti jen jedno: rutinu. Ruv žitina, to je ohavná vc. Získáme ji ve všem vot, práci, milování. Uspoíme si tím mnoho ne-
není to smutné slovo
:
si
:
píjemnosti.
ním
nyní o to
Otázka
A
:
je
pirozeno, že tu výhodu nutno
je
A
vykoupit.
vyváží
pi tom nco
tak se
to,
eho
se nabylo,
spíše teoretická,
to,
ponvadž
ztrácí.
Bží
co se ztrácí
je
?
nutno, aby
se to ztrácelo.
K. H. *
Po tech msících. Moje pítelkyn,
Ty
to je tedy archiv. Je tu ticho. Je tu klid. listiny
dávno.
em
umí mluvit, minulo už pouze pítomné dráždí. Z dálky vše vy-
uklidují. Vše, o
A
staré
padá snesitelnji. Je to tžkopádný
mluva neobratná
styl,
staí váleníci, kteí nedovedli píliš spondovat.
V mei
chudý, jejich sloh primitivní,
Ostatn, co chcete
lou
mnohomluvnou;
a
snesu.
38
Pracuji
s
chutí;
?
ale a
jsou to
kore-
lépe. Jejich jazyk je
se vyznali
jímat.
:
zrun
I
to
mže konen
do-
Mají svou manýru, ztrnuje
nám
cizí a
proto
ji
práce pokrauje rychle.
Odpoledne.
— toulat a
beze
beze
se
cíle,
beze jména, jako nový
všeho balastu, který na naše
lovk
bedra uložil
Mít dobrodružství, která by nemla ani veve verejšku rejška ani zítka. Ale já žiju vždy nebo zítku. Dnešek ? Sedím v archivu, vypisuji tolik
život.
bu
:
a tolik
musím vykonat,
práce
být hotov vas.
chci-li
stále. Dílo musí být hotovo. Je teba Korektury musí být obstarány, lánek dodán. A tak jde as. A já si íkám toulat se. Pole, lesy, luka! Zapoml jsem už hledat? Nižádné zjevy
Bda. Musím
si
pospíšiti.
:
graciosní, které
fantastické
a
Nebudu už
ani toužiti
Podíval bych se rád
mé
obletovaly
sny
?
?
dom. Poteboval
odpoinku. Pracoval jsem mnoho,
až
bych trochu
horen. Mnohdy
jsem velice unaven. Ale bojím se. Není to pípad Karlin ? Mám nkteré iluse. Utvoil jsem si obraz, který neodpovídá skutenosti. Budiž; ten obraz tu je. Nikdy se neodvážím riskovat fušérství pírody. Ne, nechci se vrátit. Behy Labe musí být
zarostlé,
není-li
pravda
?
Jako hoch jsem rád sedával u nedávno zasazených vrb. eka plynula tak tiše. Nic nerušilo mých myšle-
nek ve
a
Tam že
sn.
vod:
a
A
na protjší stran stromy
ten jejich
dole muselo být
se
obrazily
druhý zjev mne upoutával.
mnohem
tišeji
ješt.
íká
se,
tam hluboko. 39
Jsou také pole a luka a lesík na vršku za S
mých
Dejte mi
šestnáct
let.
Jarní vody jsou
.
.
.
sen,
bojím se toho. Zdá se mi, že usychám od tch dob, jsem žít jinak; chtl bych zkori-
co opadaly.
govat život.
Ml Ml
jsem
jíti
do Afriky, do Cíny,
ml
jsem agitovati pro sociální demokracii. Snad bych
pimen
byl
zhloupl a byl klidný.
mne nepokojným.
Mé
povolání iní
Jak, doktrína, která
uí
relativ-
? Za nbude má práce marná. Kterýkoliv studentík pokrí nad ní rameny. Materiál zastaral, není už k poteb; výsledky knihy se tím hroutí. Co
nosti všeho ? Doktrína v
duchu Ben Akiby
kolik let
historikem
býti
je
?
Pracovat pro rok, pro deset
let?
A pece mám
svj
hromadí; ponouji která
živost,
memoary, nulo.
A
mne
sen.
Fakta se kupí, dokumenty
se všecek
posedla.
do práce. Je to náruCtu staré knihy, staré
letáky, literaturu doby.
Penáším
se v mi-
obraz periody stává se jasnjším. Podivné
mne vábí jenomže couvají a lákají mne k cest za nimi. Dílo nabývá vždy vtších dimensí. Opíjím se minulými dny. Stále nové stezky, stále nové profily, stále nové odstíny. Vidím své siluety: obrazy
;
je to násilnický
bezohledný vládce
muž smlých myšlenek
a
s
neúmorné
allurami filosofa, energie. Jsou to
ironití filosofové a rokokoví státníci, dobrodružní intrikáni, myšlenka, která
jsou dosud
40
zabloudila
dtmi. Chtl bych
—
obi, kteí
líit lavinu a její vzrst.
A
se
stále
stojím.
Je
zdá, že se zahouji do slabost, je to síla ?
zatím prchá
že
Mohu
zmoci
ji
A
as.
úloha
Nevím,
V
!
je veliká.
Zmohu
ji
?
?
Ale jak jsou konfusní vzdálená
zem, na níž Nevím. Vím jen,
mi to
mé
myšlenky,
tom labyrintu není
niti
má
drahá
Ariadniny.
Ale snad píši dnes více pro Vy prominete tento egoismus, K. H.
nezbloudíte-li.
sebe než pro Vás, a
který je potebou.
Po
roce.
Moje pítelkyn, každý neseme svou chiméru. Má chiméra mne Je to chaos. Více asu, více asu. Scházíme se tak asem, úastníci cechu. Jsme k sob velmi pívtiví. Nemže to škodit. A jsme si hodn
pemáhá.
vzdáleni.
Dívám
zní smích a
se
— jak tak píjemn plyne hovor, jejich e — obas. Pipadá
žerty — na
mi, jako bych v nich vidl trochu ironie. slouchám-li dobe, mluví rty jejich asi takto íkají, že jste talentovanjší nás.
správné.
Po druhé,
:
A
Pedevším není
talent, co je to talent ?
na-
— Lidé to
Talent
vc je klidn sedt a nehnout A vy píliš mnoho tkáte. Rozptylujete od pedmtu k pedmtu. Kladete si píliš
není všecko. Hlavní se
s
místa.
se, jdete
mnoho úkol. Pracujete ovšem horen. Vaše je veliká.
Ale co
platí ? Je
nadje, že
energie
se ubijete,
milý
41
Konen
píteli.
A
jste
trochu bílý kos v našem oboru.
všichni poctiví kosové jsou erní.
Tak hovoí,
slyším-Ii
A
dobe.
Tváím
mají pravdu.
že
skoro se mi zdá,
pívtiv,
se
jako oni se
Hovor plyne vesele dále, pomlouváme svt. Je nám tak vesele, podivn vesele. Je vždycky dobe, míti chvíli oddechu v kruhu pátel svého cechu. tváí.
Upímn eeno, nic
dsím
tch cech,
se
je
rozumné zaízení.
Pátelé v cechu nepotebují klapek nedívají na právo ani na levo. ;
má
Je prázdno kolem mne,
rou.
Ta
mj
takové
prázdno
?
as
mého ducha
všeho
a
mi. Hraje
Ml
si
bych
bych
svou chimé-
velikého.
Ne knížku
a
ní.
nedává mi nieho, Ba co íci ? Uniká
schovávanou.
užít své látky;
nco
ml
bych
se koncentro-
mn a chtl bych stvoit
pro jeden, pro deset
let.
co by zachránilo Karla Heverocha, co by bylo
mojí rehabilitací
Nebo asem 42
od
njaký neklid ve
Ale
je
pkné
mnou na
se
vati.
Nco,
Poteboval Žiji se
paní pílišných nárok. Bere mi všecek
je
zrádná. Není to
ta
stejn
drahá pítelkyn mla-
trochu celou bytostí vzrušit.
se
se
Zarostly všecky cesty k lidem. Dovedete
let.
pedstaviti
si
má
Kom
dále.
vidli na právo ani na levo. To
dých
to je
nutno viti ve svj cech a nehledt na dávají se klapky na oi, aby ne-
vada. Je
ped
je
sebou samým.
mi smutno
;
a táži se
pak k :
emu
;
byl
ten
celý
Nemít ani
život ?
všeliké
Vše
vášn
šlo
mlo
jinak, nežli
ani velikého díla ?
Bute zdráva, moje pítelkyn. zdráv. Má melancholie plyne snad Byl jsem Vám spoleníkem velmi
Já nejsem zcela z
mé
indisposice.
málo zábavným
Vc
prominete tuto sentimentalitu. v mysli stále ona posmšná slova:
je vážná, zní
„Je nadje, že se ubiješ."
marn
vyplýtvaná;
mi
K. H.
Po pl Energie
jít.
práce, která
roce.
zstane
torsem, život, který zfušován, sen, který nerealisován.
Vaše vzpomínka
—
budete-li dobrá
úhrnem rubrika: Karel Heveroch
—
to je
?
Po msíci. Moje pítelkyn,
mám asem ten moí mne, a
ale
mj
život
dojem. Neíkal jsem toho nikomu, snad to
má
hlubší význam. Celý
pipadá mi jako zoufalý
bh
závodníka,
naptím všech sil, s beznadjným úsilím. Nebo vím pedem, že nezvítzím v tom zoufalém a vys
43
;
silujícím
zápase.
Slyším za
sebou ten klus, který
znamená pro mne katastrofu; bíhá.
Stále
více
diváci a pozorují
blíží s
mj
Sil
ztracena, ale diváci povzbuzují, a
Nemožné
nablízku.
maha,
mne
do-
bariéry stojí
interesem ten zápas. Sta hrdel
povzbuzuje závodníky: hip, hip! je
souper
mn. U
ke
se
stane se
už není, hra
soupe už
možným. Poslední
je
ná-
ctižádost, ješt chvíle vzpružení, ješt poslední
nasazení energie. Je to spíše setrvanost nežli
mne
která
žene.
Diváci jsou
píjemn
síla,
rozileni
mají právo na zajímavý zápas, a tento není bez za-
Ale ten vzadu neustává také; bylo to mne nyní znovu. Vidím, že podléhám, že musím podlehnout. Je to zlá chvíle za okamžik se hroutím; ale dále, do posledního dechu! Cíl, tak
jímavosti.
zdání; dohání
;
blízký, je vzdálenjší nežli kdykoli jindy. Jen frene-
tický jásot slyšet: nejsou to tytéž davy, které volaly
panem
et circenses ?
Stín mihl se
To
je
Bute
mj
!
pede mnou.
podivný
sen.
Klesám. Je konec.
Neíkal jsem ho nikomu.
zdráva.
Váš K. H. *
Moje pítelkyn, je
to
starý
zná.
Není
díle,
které
U
autor a neznáte ho
asi.
Málokdo ho
Ba možno íci o jeho mne vždy napluje njakým hlubokým
z
nejšpatnjších.
"
smutkem
muž, který cítil nkteré naše smutky díve. Dva dojmy mne pronásledují poslední dny. Je to román, který se koní takovou scénou: hoch snivý a dobrodružný hrával si v tmavé koln, schovávaje se v širokém venkovském koáe, :
je to
skoro o sto
let
málem mystériem. Po lelech vrací se mozklamaný muž. Venkovský dvr se nezmnil, koár stojí dosud v koln trochu zvetšelý už a pokrytý pavuinami mnoha let. Muž vleze do koáru, kde hrávaly si dti. Nic se nezmnilo jen život mezi tím byl ztracen. Nuže, týž autor líí vysloužilce, mladého herce entusiastu, nevšední herecký temperament, „posledního komedianta". U Ligny rozsekli mu hlavu. Zstala mu hluboká jizva, která se nižádným vhodným zpsobem nedala zamaskovat. Herec odpuzoval na scén stal se nemožným bloudil sem a tam adu let jako nápovda. Kdysi vystoupil nkde ve venkovské scén jako náhradník za Othella, který utekl. Ml veliký úspch. Publikum bylo nadšeno. Pišel náhodou také jakýsi entusiast, který dal si ho vyvolat a gratuloval mu k tak znamenitému který byl
rósní,
;
;
;
maskování.
—
„Výborný nápad ta jizva, výborný nápad Nevím, vypravuji-li dobe etl jsem už dávno onoho autora. Ale tak njak to vypráví. Mám takovou jizvu. Ale byl bych nerad, kdyby publikum ji vidlo. K. H. ;
45
!
.
Moje pítelkyn! Máte hošíka. Bude dobe, nebude-li ísti knih.
Uite
z
nho
cokoli. Ale nedejte
Knihy jsou našimi
my
pak žijeme
a
zrádci.
pro knihy.
nás; naši krev, naši
sílu,
mu
Nejprve
do ruky knih.
ony pro nás
žijí
Žádají stále více od
naši lásku.
Zavedou
nás.
Mžete tomu vit. Jsem churav. Velmi churav. Chci se to podaí. Snad umru. Vzpomete
se
léit.
Snad
asem
na
Karla Heverocha.
Jsem unaven. Mé
vyerpány. Je to pro Zbývá doufat. Ale jsem unaven a mám už jen tolik sil, abych mohl mlet. A pak je nutno lidem íkat, že je mi dobe. Mjte se dobe, moje drahá. Ostatn to vše nemá významu. Slunce svítí jasn, vše jde svými cestami. chvíli,
to
je
Prozetelnost
—
znáte
síly jsou
pro vždy
má
pece
?
své zvláštní plány; a bez
bibli ?
vle
boží
Sbohem Váš Karel Heveroch.
Eduard Linhardt vracel
mezi topolí týmž dostavníkem, který ho dopravil do S Bylo po se cestou
.
dešti.
Vzduch
jiného, co cestou rozechvívalo
Zrak jeho byl zmenšoval
46
;
.
.
zvlhl a ochladí. Byl to chlad
upen
byla to
vž
i nco
Eduarda Linhardta
na bod, který se kostela v S
.
.
?
vihled
Povina prostírala dlouho.
A
Teba nkomu je
bod Š
a
.
.
.
bylo vidti
Eduard Linhardt, nachýlený, vážný, inil
melancholické resumé což
kolem
se
:
Jak
je to
v králi Lávrovi
íci svoje tajemství a svou bolest
bezmála
totéž.
?
—
Nešastný holi našel svou vcí najít svou vrbu.
vrbu, a to je dobré. Je hlavní
Nebo
nieho
není
krom
vrby, která tak
té
oddan
Je teba, aby tajemství bylo uchováno.
naslouchá.
se. Nkomu v blízku tžko je oi mohou druhého dne hledti tak zna( — znám tebe, chlapíku!), že je to k žalu a ty, kteí znají tajemství Bylo by možno zabít
Není dobe, odkryje-li
nco
íci
lecky zlosti.
;
naší bídy. Ale nedovoluje-li to
nkde
nuže, snad
mykajícím
se
svou vrbu.
je
msteku, lidí,
pedevším daleko
Krom toho,
Lze o tom pochybovat. zví-li
litera zákona,
geografickým znalostem
Ta
nás upírat oi.
písná
daleko, v zapadlém
rozumí
A
tak
a
nám
vy-
najdeme
nemže na vbec ?
vrba
nemže nám
vadit,
naše tajemství.
Eduard Linhardt, nicmén zmocovala se ho melancholie, tísnivá, zákená- Nebylo skuten nikoho krom vrby ? Domníval se, že Karel Heveroch je mu zcela blízký nuže, nevdl o tém nieho, to jest, mnohem mén, než vdla vrba, vrba, která na konec pronese njaké své bohužel nad smutným koncem.
Tak íkal
si
nm
;
Jsou duše
skuten
nieho než vrby
?
Bod
tak S
.
daleko a .
.
stále
cizí,
že
není
ješt bylo vidt
47
v obzoru.
topol,
kráíval
48
A
dále se vinula silnice
daleko
ped
viditelná,
lety
silnice,
Karel Heveroch
s
dvma adami
kterouž
—
tolikrát
TI
SENTIMENTÁLNI CHVÍLE KARLA VOJTCHA
Hoch, Karel Vojtch, sedl
Nevidl však nieho;
u
tn.
ani
kvtu
zádumiv
ani rákosí u
behu,
leknínu, ani lesklých sídel vznášejících se lehce nad
hladinou. Chvílemi bylo vymrštivší se
z
tn;
slyšeti
šplouchnutí ryby,
ani to neupoutalo jeho po-
zornosti.
Vera, když vstával, ekli to, aniž se ptal, aniž to mohl ekat: Lidka je nemocna. Doktor byl u Šedivých. A je prý to vážné. Zatím nelze nic vdti. Ale
zítra se to
prý rozhodne.
Nikdo to neíkal jemu; pro by to íkali jemu, když se mu nikdy nic neíkalo? Nehrál si s Lidkou; a když se potkali, nepromluvili spolu. Díve ano; nyní však bylo po všem. Kdysi ekl jí nepívtivé slovo. Konec. Nicmén bylo mu smutno po celý den. Neml, komu by se svil. Kamarádm? To by bylo smšné. Toník by se mu smál, hlun, jak on dovede se smát. Venda je ješt horší. Tváí se vážn, ale víme, co si myslí. Zítra to zná celá ves. A doma? Doma nelze teprve se sviti. Co by si o tom pomyslili? 4
49
Ale po celý den nebyl klidný. Nedovedl ani dovádti. Chodil plachý a nmý. Vyhýbal se kama-
rádm.
Šel do lesa a tam usedl na paez uprosted paseky. Bylo tam ticho. Chvílemi zašustil
tráv. Karel Vojtch sebou nepohnul. Ne-
zajíc v
nkolika krok. Vítr ho zvtil a zmizel. Pak pišly babky hledající houby. Ale on ležel, všímaje si jich chal ho dojíti na vzdálenost 86
obrátil,
zajíc
a nevšímaje. Myslil
na docela jiné vci. Sedl tam
dlouho; do veera. Hoši se po
nm
shánli. Ptali
nm
doma. Nebyl tam. Ale pak pišel. Kde byl? Na procházce. Kde? V lese. Co tam dlal? Nic. se
A
po
už z
Veer
nho
nedostali slova.
nebylo slyšet nic zajímavého. Mluvilo se
o práci na píští den; o Veselém, který je zadlu-
e
žen a hospodaí od desíti k pti; pak pišla Nezmnilo se nic; ani k horšímu,
také na Lidku.
ani k lepšímu. Zítra.
Toho veera byl Karel neklidný. Dlouho
A
se po-
Hlavu ml horkou. Myslil na Lidku. na smrt. Smrt je ošklivý kostlivec. Vidl ho
valoval na
loži.
v obrázkové knížce.
Tak
A zem
je studená.
íkali ráno, že kiel nesmle, co nerozuml nebo si nepama-
usnul. Spal neklidn.
ze spaní. Ulekl se znateln; zeptal se
kiel. Ale nikdo toval.
Tím
se
bu
mu ponkud
ulevilo.
Ráno pišel doktor k Šedivým znovu. Karel ekal už dlouho u vrat; vidl ho zacházet do dvora 50
Pobyl tam dlouho. Karel byl jako na jehlách. Nemohl se však odhodlat k odchodu. Obcházel stavení vytrvale. Pak ho napadlo, že by to mohlo být nápadné. Jeho tváe se zapálily. Sel a clo stavení.
dom. Za
Díval se
chvíli
pes
plot zahrady.
pišly zprávy. Karel naschvál odešel do hladu. Tam íkala Bara
kuchyn pod záminkou
matce novinky: Doktor íkal, že do poledne bude rozhodnuto.
mohla
si
Njaké
divné slovo íkal;
Bara
ne-
vzpomenout. Ale v poledne pijede pan
doktor znova.
Karel naslouchal, jakoby lhostejn, kousaje do Pak vyšel ven. Odložil chleba na lavici v zahrad; nemohl jísti. Zrak jeho spoinul na krajíce.
protjším statku. Pak, aby ho nikdo neuvidl, vyšel Do polí, k tni. Tam sedával rád. Bylo tam ticho a klidno; jen zpv skivana znl s výší. Zde nebude ho nikdo vidt. Sklonil hlavu do vody, aby ji ochladil. Bylo to však marné.
ven.
Vteiny nechtly míjet; poítal, aby mu ušel Nezvoní as, do sta. Nové sto, pt set, tisíc
—
ješt poledne?
Lidka objevila se ped jeho oima. Nemohl jí nikdy íci dobrého slova; vše mrzlo na jeho rtech. Byl zamlklý a bojácný
ped
ní.
Bylo to zvláštní.
Jinak nebyl zamlklý ani bojácný. Co se
bázn týe,
musil by teprve pijíti ten, kterého se bál.
51
1
Na píklad dostali
byl
Jeník
tu
pkná
Byla to
modiny
a boule.
pranice.
Hrávali
si
On
bounká. líto,
že
je
pípad
A
tak útlá a slabá. Bylo
ehov
hodil po ní
se
ho
se
stál s
Toník na
rozpait
se
dotkl-li
zle,
kamenem. Ale
pkn!
pak už spolu nemluvili.
zárkou, a on dila: a
by
—
Ale pak už nebyla tak maliká. ze své ochrany. Konen dvata s hochy.
poádné
oba
se íci. že
svého asu, ona byla maliká a drochránil ped ostatními. Bylo mu jí
zídil ho za to
stál
se
ji
nkdo. Kluk
s
kterým
s
Odnesli
Ale nemohlo
byl bál. Ale zde byl jiný
jí
Havl,
do kížku.
a
A
on
ji
pustil
dvaty, hoch Šla kdysi
s
Ro-
Toníkem u vrat. Lidka se zpozkiel „Husy jdou —-" Karlík
n
hledl stranou na jablo. „Bojíš
„Kikni na n.'"* ervený jako krocan, vzkikl na dv-
jich?" smál se Toník.
A
Karel,
ata „Husy jdou!" Ješt nyní stydl se za to. Což ume-li Lidka? Nesnese toho. Nesnese ani pomyšlení na to. Už nyní je bolest tak palivá a krutá, že nemožno si mysliti horší. A bude horší, ume-li Lidka.
Nebe bylo modré;
byl jasný
den.
Vzduch by
vlažný a milý. Ptáci se rozepli, ale v trapné, bázlivé ticho. se
stydl
báti.
šera. Smrt!
52
Co
Opravdu
se
bál,
nm on,
Bál se zlého slova, plného je to
smrt?
byle kter^
hrzy
í
Nkdo mu
sahal na
nco,
co patilo jemu.
On
sám nesáhl by na to jinak; nevidl toho ani dny a msíce, ale nyní, kdy ty cizí ruce chtly mu vzíti jeho majetek, bouila se jeho krev. Dupal
chlapeckým
vším
se
vztekem
a
s
zuiv,
chlapeckou
úzkostí zárove.
„Ne, ne, ne!" sedl u tn, íkaje, jako Bylo mu, jakoby opakuje v kostele. „Ne, ne, ne!" Váhavým krokem šel Karel dol. Bál se dojíti. Pohlédl na protjší statek. Nic zvláštního. Doma nikdo nemluvil o
vn
tom. Nedovedl se
ekáním, bez otec. Ptal se
ptáti.
Sedl
chuti k jídlu,
matky, jak
lu,
umuen
zalekaný.
je Lidce.
„Lépe."
A
svým Pak pišel
ona ekla: •
II.
V
den kráel Karel venku jaro! Zde nebylo tch vní. Jeho citlivost venkovana byla uražena puchem všech neistot, jež spláchl déš. Karel Vojtch prošel živou tvrtí, uhýbaje se spíše bezdn vozm i chodcm; man zaboil v tišší ulice. Hvízdnutí vlaku vyburcovalo z myšten
Vojtch
zamraený, kalný
jarní
ulicemi. Jak uvadlo asi
lenek; stál
ped
nádražím.
dovnit; veden neujasnnou myšlenkou usedl na lavici v šerém koridoru a zahledl se do Vešel
stropu.
53
Vlaky
mých
kroky znly, siluety neznámíhaly ped jeho oima. A daleko, daleko za nimi a pece nejzetelnjší Tvá, na niž nutno zapomenouti.
pískaly,
lidí
se
neuviteln jedna
—
tvá.
Zstal pece zde; odhodlal
se nejeti
dom;
je
teba
On
Jeho druzi jsou na svátcích.
je zapomenouti. zde sám a k tomu cizí v mst. Velikonoce! Jaké to slovo! A on je zde. Bylo to myslitelno?
Umdlen znly kroky koridorem, nco echo monotónního kyA^adla. Vzdálená tvá
—
jako
— pro
nechtla záí ony tmavé, hluboké oi? sn. Vzdálená tvá neopouštla ho, on vzpomínal, že v ten den modlil se Ježíš na
ješt
zmizeti z jeho a
hoe
A
Olivetské, ano, na Zelený tvrtek.
náhle podlehl té
oím. Ven,
svdné tvái
hlubokým
a
ven, do toho deštivého
a
Ven. ven! Nejbližším vlakem. Vstal. Vysel nuré chodby; stanul
ped
tm
kalného dne! z
po-
pokladnou. Chladné
oi
pokladníkovy spoinuly tázav na nm. Zmátly ho. Ah, ano, kam chtl jeti? A náhle chladné ony oi probudily jeho vzdor ekl naschvál jméno, jež mu leželo na mysli, jméno, jehož nechtl vysloviti. Byl už naladn se týrati.
—
Když sedl ve
vlaku, pocítil zmatek. Mechanicky
v rukou. Co uinil? Kam chce? Nikdo ho neeká. Nikdo. A kdyby ekali svíral
lístek
všichni,
54
keovit
co plátno, neeká-li ona?
Jak se
mohou
setkat?
Co
si
mohou íci?
Jejich cesty jsou roz-
dleny.
Od
dopisu, který obdržel
ped nkolika
dny, byl
jako vymnn. Byl z domova, struný a obsažný. Tedy ona je nevstou. Nevstou. Mnoho štstí. Jak mohlo být jinak? Sen jeho byl pošetilý. Rozum mohl ho pesvdit. Rozum! Kdyby mohl rozum mluvit!
nco krom
rozumu, nco mnohem výmluvnjšího: jeho pošetilé srdce. Cítil drásavou bolest. Vzpomínky zhokly, úsmvy staly se grimasami. A opakoval si s jakousi Ale bylo
pesvdivjšího
zuivostí:
mnoho
štstí!
hýivý týden, kdy hluk a vava pehlušit hlas tam uvnit; nedovedly to do-
Pak pišel
mly
a
kalný,
Vyšel z toho týdnu zhnusený, unavený, poAle na špinný. A nyní byl ten Zelený tvrtek Vzkíšení bude marno ekat.
cela.
—
Dojmy posledních dn ležely na nm tžce a vyítav. Nemohl jich zapudit. Pitiskl horké své elo na sklo okna, aby se ochladilo. Ale bylo tomu tak, jako kdysi
ped
lety
u
tn:
pocítil fysickou
nevdl
koho, marná kterou nebylo možno vybít na nkterém pedmtu, inila zoufalcem. Oh, pravda. Má právo únavu, duševní ne. Bil by a
síla,
k tomu, co uinila. Nic nelze vyítati. Nebylo ani slibu, který se tak lehce ruší Ani toho ne. A pece
—
-
Byla tu
pece kivda?
Zá
jíždl tehdy
když
oí
jejích z
zdál se slibovat oné chvíle.
vánoc; hledla na
nho
Oil-
tak podivn,
se rozcházeli.
„Neml byste odjíždt," její oi slibovaly —
A
pravila.
—
—
Stanice. Hotovo! Dále! NVlak ujíždl. kdo vstupuje. Hovoí se. Smjí se. Výborný vtip! Oh, protivné tváe! Moci bíti, bíti! A sedl tu v kout, zlý, zamraený: zatínal psti.
Oh, najít nkoho! Jeho stanice pišla. Vystoupil. Stanul ped nádražím. Na chvíli prodralo se slunce mraky. Bylo cítit vni luk. Tam! Tam?
—
Podíval se na hodinky. Vrátil se do ekárny. míjel.
as
Karel Vojtch sedl mdlý a vyerpaný. Nyní
Ta blízkost mu je brala. Venkovská opuštná, stala se jeho vzením, v nž je zvrhala jeho fixní idea Hodiny míjely. Pak byl as; vstal, šel k pokladn. náhle
neml
stanice,
sil.
skoro
—
Hvízdnutí vlaku se ozvalo. Bylo ho vidt z dálky; u vinic.
Jedna minuta zastávky. Vstoupil do vlaku. Hotovo. Signál. Vlak se hnul. Jeho rodná ves vzdalovala se od nho; a s ní se vzdalovalo všechno. I krásná tvá s hlubokýma
tmavýma oima. A on atými rty, nmý.
jel se
schýlenou hlavou, za-
Picházela tma. Byl ochoten do 56
ní vejíti.
III.
Byl to tehdy veselý Sylveslr.
Píjemný, lehký mrazík. Po
mst
hluno
a zá-
bavno.
Bylo už po plnoci. Sklenky zacinkaly, šampaské perlilo; pipíjelo
Novému
Pak
na ulici. celým svtem na bratrství! Z hostinc do kaváren, z kaváren na ulici. Bylo živo, úžasn živo. Alkohol procházel se
roku.
se veselí lidé vyvalili
INebylo spolenosti dosti široké; pít
s
ulicemi.
Karel Vojtch byl v davu. Byl den, kdy nutno píti. Byl napilý, ne opilý. si písniku; všeobecná rozjaenost zdála se pecházet na nho. Bylo to zábavné, procházet se Pil.
Hvízdal
tmi masami,
oslovovat neznámé, kiet, jásat, hmotit! Nutno býti veselým! Stropit tak ohromný hluk, že by se všecko ohlušilo a pekielo. Více, více! Oh, konen je nutno smíiti se s životem. Zítek možná bude ošklivý; ale je daleko, ohromn daleko, jako mladost a
její
pošetilé sny!
Karel Vojtch se usmíval, kiel, hlomozil. Byl tehdy veselý Sylvestr.
Na Píkopech zahájit
rvaku.
bylo Tisíce
nejživji.
Bylo tam možno
záminek mohlo
se
naskyt-
nout. Vše je dovoleno v tak veselý den. Ale Karel
Vojtch
byl
mírumilovný
lovk,
nejmírumilov57
njší
lovk nkde
svítilo
pod sluncem, které ovšem
té
chvíle
jinde.
Asi u kavárny Continental skupina rozjaených
Nového roku kiela na nho „Prosit!''. Opakoval pozdrav. A tu zaslechl hlas, který vzbudil v reminiscence; hlas, který právem mohl je ctitel
nm
budit.
Byl to ženský hlas. „Pan Vojtch," volal jásav. Uklonil se. Myšlenky jeho, tžkopádné alkoholem, namáhaly se pracovat!
U
erta, že jeho iní
alkohol tak tupým. Jiní mluví, blýskají
se!
„Prosit!"' opakoval.
Žena, jež vyslovila jeho jméno, byla, zdálo se, rozjaena více než ostatní spolenost. Rozpustilý výraz
její
tváe inil ji vulgárnjší než snad byla, psobí mnohem trapnji než u muže.
opilost ženy
Klobouk její byl pošinut, vlas zcuchán. Oi hledly vyzývav a cynicky. „Pan Vojtch," opakovala. I její myšlenky byly tžkopádné
—
—
Náhle se dala do smíchu. Spolenost se zastavila. Byl to patrn manžel, tlustý pán
se zardlými poestný oban v nejlepší, ostatn sylvestrovské nálad „Pan Vojtch," pravil tento muž. „Tší mne
tváemi
velice.
a živou gestikulací,
Jmenuji
„Pojte 58
s
se
Malý."
námi, pane Vojtchu."
—
Paní
se stále smála.
„Víš,
kdo
pustilejší a
pan Vojtch?" ptala
je
se,
jsouc roz-
cynitjší.
Muži zdálo
se
to
být lhostejným. Ostatní spo-
Zastávka vsak zaínala být trapnou. Vojtch se zamrail; jeho opojení bralo mu obvyklý lenosti
též.
jeho blaseovaný, unavený výraz; jeho zraky hledly
výhružn na smjící se ženu. Ona však nepozorovala toho pohledu. Nebo
skoro
ji
bavil?
„Pan Vojtch mne miloval," pokraovala s novým výbuchem smíchu. Tlustý mužík hledl nechápav. -— Jeho nálada byla ohrožena. Paní
—
nmu
naklonila se k
a zatahala
ho za knír.
„Miloval mne," opakovala. „Ale nebru! Bylo to
neviátko! Hotové neviátko!" Cosi škublo
Vojtchem.
Stará,
po
léta
neukojená
zloba se vzbuzovala; pozdvihl ruku a než kdokoliv
mohl tomu
zabránit, uhodil smjící se ženu v tvá. Pak, jako nkdo, jehož nervy pedráždny, dal se do nepíetného drsného smíchu.
Byl
skuten
opilý.
59
VÝRONÍ DEN V
tetí
ad
od hlavní cesty v oddlení V.
mlo
íslo 16. svj den.
Obklopeno kvty, vnci, stuhami pyšnilo se mezi Ostatní ísla hledla na závistiv. Už samo sebou vypadalo íslo 16. k svtu; nebyla to zanedbanost ani chudoba. Pomník sám byl apartní práce, dílo proslulého a módního umlce. Vzbuzo-
n
jinými.
nho
valo pozornost: vše se u
mrtvých. Je teba se tehdy.
Už líbilo
A
neho
stálo to za to.
to budilo žárlivost. se
zastavilo o svátek
representativního, íkalo
sousedm. Bylo
Krom
toho íslo 16. nepovýšené.
píliš upiaté,
Ne, že by nebylo zdvoilé, ale jeho zdvoilost
nco
pokoujícího.
ísla.
„Historická
Jakoby
jich tu
Dny nebyly
„Na
je
mla
tak pyšné?" šeptala
osobnost,
historická
si
osobnost!
nebylo mnoho.'* stejné.
bloudil mezi ísla.
Byly asy, kdy nikdo neza-
To byly mrzuté doby; teba
ukracovati chvíli, jak to jde.
A
si
tu íslo 16. kazilo
zábavu, škarohlíd.
Jindy
60
pece aspo nkdy
oživly cesty;
sem tam
nkterý chodec, žádostivý ticha, tuto prome„Ke komu jde?" tázala se ísla zvdav. Žárlivost poala se ozývat. Ale zamyšlený chodec
zvolil
nádu.
nešel k nikomu.
Míjel
lhostejn
hroby;
všechna
ísla byla zklamána.
íslo
sem
17.
ekalo milence, který nepicházel.
za jarních
veer
íslo a mluvilo potom pošetilé
vil
a-
rozpovídalo se tlachavé to
ei.
Ale nikdo ne-
docela té malé, byla píliš lyrická, a to na
konec nesluší íslm. Nejhe bylo, bloudil-li hbitovem pár milenc. Mladá srdce cítí touhu oživiti i hroby, ekl básník. Jenomže íslo 17. dívalo se na vci jinak. Bylo nervosní a zlostné; nesnášelo cizích lásek, jež se jí zdály žalostné a hrubé. Obyejný to ostatn dojem cizích lásek. íslo 15. ekalo subalterní úedníky, aby podali referáty o oddlení. Byl to zkostnatlý byrokrat, samotá, morous. Byl zde nejhe na lom; nestaral se nikdy o pírodu ani o lidi. A referáty nepicházely. íslo 15. stávalo se rozpaitým. „Co initi, není-li tu referát?" Nejlépe byl na tom jeho soused, íslo 14. To neekalo vbec nikoho. „Nechal jsem jim," tak íkalo bonhommní a joviální, „dost penz, aby se mohli bavit jiným zpsobem." A oni se bavili. Jemu to nevadilo. Vyprávlo historky z dlouholeté prakse bonvivanta, dobré anekdoty.
však
umli jsme
také
Umíme
býti mrtvými,
žíti.
61
íslo 16. mlo svj den. Bylo oištno, okrášleno, plném lesku. A pak picházelo vše, co náleží k slavnostnímu dni. Den byl ostatn krásný a jasný, trochu chladný den podzimu. Hbitov byl zalit v
sluncem.
Nco zašustilo na cest. Byl to dosud pvabný zjev paní ísla 16. Statná, snad ponkud korpulentní dáma: ne tak, aby to úsmv,
hyzdilo krásu. Její
mírnému
tak okouzlující, ustoupil
oi
krásné ty
ba,
dojetí;
byly ochotny
zaslzet.
íslo 16. se octlo v rozpacích. Není to tatáž žena, která ho pomalu ubíjela? Rafinovaná muitelka, sladký vrah? Mla tak ostré
nepozorovan
které
jehly,
Štvala ho den za
dnem vždy
ukojitelná ctižádost
a
jist
bodaly.
vždy výše. Ne-
dále,
její stala se ctižádostí
jeho.
Tož
výš a výše, bez oddechu, bez ohledu výš a výše!
Tlo chadlo, Ale
se
síla
—
odpoinouti
A
ponvadž
tratila,
ale
nebylo možno
tak kteréhosi záijového dne
je
si
—
výroní den, neteba kaziti dozvdavá a co by si pomyslila
jem. Ostatní ísla jsou o
nm?
Je
teba zachovat hrdost
i
když jsme vše
ztratili.
A
to zcela
Paní ísla
dobe, 16.
tváiti se zdvoile.
ale nelze
neuznat dobré vle.
blízka
je
který tu odpoívá!
62
16.
tak pokouší se íslo
Nejde
Ubohá
slzám.
kariéra
Ubohý manžel,
pedasn
skon-
I
"
cena. Historie byla ochotna dáti k disposici další
své stránky. jinak.
Do
Dráha byla otevena; osud chtl však strom nejvíce bije hrom.
nejvyšších
Paní ísla
16.
nyní
skuten
prolévá
Okolní
slzy.
ísla jsou udivena. Pro íslo 16! Ale íslo 16.
chápe smysl jejích nad jeho síly. Je dobe, je
slz
dobe
.
.
.
—
dobe
Pevalí
se nevrle. Je to
Ty
dost unavily
slzy
ži-
vého.
Paní ísla
16. osouší své
krásné oi; urovná ješt
rukou
v elegantních rukavikách kvty na hrob, umístí vhodn stuhy a odchází. Pvabný, imposantní zjev. Život ji ješt graciosní svou
vnc
Slz nebylo tolik, aby oím škodily. Picházejí píbuzní, jsou dojati a slavnostní. Pokleknou, a jejich ruka nese se ke kvtm, aby uinila znamení kíže. Modlí se chvíli. Pak se dívají upen a vážn na hroby. Myšlenky jejich nejsou íslu 16. nesrozumitelný.
eká.
A umel nejmén vhodnou. Ml moc a význam a bývalo by mu hrakou zakroit, vymoci Ale pi jeho zpsobu života! Stouplo mu to do hlavy. Jeho „Žil tak, že nebylo lze nic jiného ekat.
v dobu
.
úspchy ho
svedly.
Ale prese vše
kterého možno uvésti; nebyl svého
.
.
jest
to
asu
z
muž
mrtvý,
prvních
—
íše? Rozhodn representativní mrtvý! Ješt jednou uiní znamení kíže a odcházejí. Vysoký, statný, trochu ironický pán
s
velmi málo
63
vlasy pichází je nahradit. Ani on neodolá pokušení
Má to své dráždivé kouzlo. Byl to bezohledný a vytrvalý. Jeho jedovatosti byly soupe schopny otrávit na týdny, jeho sotisy byly nezapomenutelné. Uml dlat pkné, vražedné bonmoty. Stavl nenápadné léky s úsmvem na rtech. Dovedl neúnavn štvát, aniž by kdo co pozoroval. Úzkostliv zachovával formu, nebylo mu možno nic vytknouti. Byl takoka neviditelný nepítel spoleenský, píjemný, milý. íslo 16. pres to triumfovalo: netšilo se však dlouho svému vítzství. A nyní pichází soupe, aby vzdal est mrtvému.
zastavit se zde.
—
—
Skoda tak záhy zmaených schopností íslo 16. pozoruje jeho ironii. Odvrátí dobe, je dobe.
Klub také
vzpomnl: lenové klubu
se.
Je
velmi Mluví etn dostavili, nákladná palma pinesena. se o elném míst, které zaujímal, o mezee, jež nevyplnna, o ztrát nenahrazené a nenahraditelné. íslo 16. O život obtovaném nezištné práci poznává své druhy. To ten hypochondr, stále hosi
.
tový umít. tak málo
U
erta,
umelo?
pro
To
.
se
.
neumírá, když by
s
ním
prázdná hlava se svými anekdotami: nevysype je zde u hrobu? To hvzda klubu, o nmž se íkalo s krením ramen: „NeNabyl patí mezi nás, ale je-li už mezi námi" ta
.
vážnosti, zdá se:
ten muž.
64
poíná
Na všecky
hrát
dojde.
elnou
.
.
úlohu, bodrý
I
íl
t
Dobe, je dobe, opakuje íslo 16. Tak míjí den. Návštvy se stídají. íslo je už unaveno, pouze závist soused je vzpružuje. Posléze se blíží
chudý párek. On, postava
koe sklonná, Je
šat
obnošený,
žvatlavá, vulgární; její
jaksi v po-
žlutá, nezdravá.
malý úedník, pták omezeného
to
živá,
tvá
obzor
je
letu.
Ona
klep a ku-
chyn. Oba
se zastaví u pomníku a tou man jméno. Zamlklý muž oživuje; pipadá si náhle dležitým.
„Podívej se, Marie," praví. „Je to mj starý ." kamarád. Studovali jsme spolu. Udlal kariéru A v jeho unavené, upracované, skrené dušice vzlétne vzpomínka. Vidí svou mladost, vidí malé okresní msto, kostel mezi zelení, kam chodili v nedli, vidí školní lavice, zdobené záhadnými .
.
ornamenty, slyší smích a žerty, díví tváe se mídobrodružné sny se sní. Potom omezený let bez nadje pistižených kídel; živoení v v postup, živoení s zenou hrubou a hloupou. Nic hají,
úad
nevyplnno, nieho nedosaženo. A vidí zemelého, jeho svží tvá, ohnivé jeho oko A dodává zamyšlen: „Byl to veselý, dobrý hoch." íslo 16. se zamraí. Vzpomínky jsou mu ne-
—
A
milé.
co
si
pomyslí ostatní ísla? Je nutno
za-
chovati dekorum. Veselý, dobrý hoch, to se nehodí
pro
nho. A k
emu
také vzpomínat?
5
65
Na
štstí
druh
jeho mládí, pták
pistrižených
kídel, odchází.
Odchází všecek dojat
a
vzrušen
setkáním; cestou se ješt obrací.
neoekávaným
íslu
16. zdá se, jakoby slyšelo ho ješt z dálky hovoit. Mluví o dávných dnech, pošetilých píhodách, o malicher-
nostech mládí
ím
—
A
ješt zdáli
to
slyší;
stává se
dále tím nervosnjším. Neslyší to také ostatní
ísla?
Pak už je pokoj. Nikdo nejde. Blíží se veer. Hbitov tichne. Výroní den se nachýlil. Slunce už zašlo. Brzy budou zavírat. íslo 16. je tomu rádo. Den ho unavil, hosté ho unavili.
Touží po klidu. Slyší tichý hovor sousedsi ho, nevšímá si nieho.
ních ísel, ale nevšímá
Chce
se
mu
všedního dne, chce se
ticha, chce se
mu
Spát, jen spát!
66
opuštní
—
mu
obvyklého
UDÁLOST, POZOROVANÁ Píšu zcela pro sebe své
OKNA
Z
poznámky
o záležitosti,
která se objevila v denních listech, aby po krátkém
ase hmotných úvah byla zapomenuta. Mám mnoho zbyteného asu od kterési události, jež se stejn dotkla mého srdce jako mé ctižádosti. Uchýlil
Mžeme
jsem se k svému oknu.
z
nho
leccos
pozorovat. Jsou to drobné episodky, bezvýznamné
píhody.
A
V
souvislosti
zbývá nám, domysliti
erná dáma
m.
se
Chci o tom
Po prvé tuji se
je
—
píjemn
vlažný.
si
míti význam.
tuto souvislost.
tikráte objevila v protjším do-
nco
napsat.
už tomu
dobe
mohou však
—
pamamnoho msíc. Byl kvtnový den. Vzduch byl
jarní,
Otevel jsem okno
a díval
jsem se
ven. Bylo už pozdní odpoledne, a není vlastn opatrné
sedt v takový as pi oteveném okn. Jarní
vzduch
je
nejzrádnjší. Bylo by zde na
mých
míst
pro-
trapných reumatických bolestech. Ale o tom pozdji. Nejsme mluvit o
stále se vracejících a
nikdy dost opatrní. Byla to
dáma nepochybn
elegantní
Bylo teba jen jediným pohledem
ji
a
zmit.
mladá. Vloží-
5*
67
te-li
vše do oka, poví
vám mnoho. Chze dámy
by ponkud
by-
Pro nás, díváme z okna, není to podrobnost kteí se bezvýznamná. Dovedeme íci, í chzi vede touha, í báze, í zvyk. Povšiml jsem si okamžit karakteri-
la
velmi
graciosní,
rychlá.
stického zjevu: chvílemi rychlé tempo
její
chze
zmirovalo; bylo to váhání, nerozhodnost? Uvažuje ješt? Bojí se ješt? Tak jsem se tázal sebe se
sama.
Dáma se také ohlížela ulicí. Byla si nejistá. Její obliej kryl hustý, neproniknutelný závoj. Závoj rozhodn nepála si býti mohl jsem sledovat svží nmž jakoby bylo nkolik život; vášnivjšího nad sebe menší její po-
nebyl také bez významu;
poznána. Jak se a pružné tlo, v
blížila,
lehího a hyb. Nezbylo než si dokreslovat. Zdálo se mi, že vidím pod závojem dvé hlubokých krásných oí, oí roztoužených, ale plachých. Každý její krok pesvdoval o touze, která nese toto mladé dve. Nebo je to mladé dve a jde zajisté k svému milenci. A jde jist po prvé. Je to podivné, že mladé dámy navštvují ješt své milence, akoli my už nic
nemilujeme.
Náhle
dáma
(je
to
erná dáma,
o níž
mluvím)
rychlými nkolika kroky dosáhla dveí protjšího
domu
a zmizela v nich.
Protjší nájemníky:
68
dm —
tak jsem uvažoval
—
má
tyto
dv staré dámy, velmi bigotní Jsou to cizinky, zbloudily sem, nevím, jakými osudy. Chodí vždy velmi opatrn ulicí, \
a
parteru bydlí
tém
slepé.
zdšeny brením sebe vzdálenjšího vozu. Provází
mnoho mladší. Obstarává jejich nádivn naši e. Bývají dlouho v kosJinak jsou dámy známy svou dobroinností. ne o
je služka,
kupy, lámajíc telích.
Jejich dobroty se až zneužívá.
V prvém poschodí profesor R Nemyslím, že by mladá dáma šla k nmu. Bývá tou dobou zabrán úpln do své práce. Je pilný a svdomitý .
pracovník.
Jak mi bylo
eeno,
.
.
vyjde jeho „Mo-
okamžit, jakmile se mu podaí zkompilovat kompilace nmecké, kterých prý není malý poet u filosofického národa. Bude to zajisté obohacení naší v tomto smru pomrn chudé liderní
filosofie"
teratury.
Naproti soudní rada ve výslužb, pan V Je odmený jako stroj; vím, kdy vyjde domu a kdy se vrátí. Chodívá touto dobou vždy .
.
.
pravidelný a z
na procházku, není-li špatný as.
V
druhém poschodí bydlí rodina D Manželé nkolik malých dtí; blažená idyla drobného štstí Tropí asto pod mými okny hluk; kažte .
.
.
a
.
.
.
dtem! Jsou bezohledné! To
je
vše,
co znám.
dvata kvapem
se
Ráno picházejí do domu
hrnoucí a nevázan se smjící.
69
Vzpomínám
ješt,
že
je
tam módní jakýs závod.
Bylo by to tam? si na malou procházku. Zastavil jsem prjezdu protjšího domu. Skuten bylo tam
Vyšel jsem se v
tableau visitek.
upoutala
mj
A krom
tch, které
jsem
znal,
zrak zbývající neznámá: druhé po-
schodí, Jan Hron,
úedník.
Tedy Jan Hron.
Po druhé spatil jsem ernou dámu po msíci. Bylo to k páté hodin, v dobu, kdy pišla po prvé.
Pišla jako tenkráte v závoji a v erném šat. Ale její výraz se úpln zmnil. Byly to odstíny, které neujdou pozorovateli. Neváhala tentokrát; a rychlost její
Neohlížela
se,
chze šla
nebyla
pímo
a
perušována pevn. Její
rozpaky. zjev
mne
upoutal. Zdálo se mi, že všecka vzkvetla dvojím
tím jarem. šetilostem
Kdyby bylo možno ješt se vrátit k ponašeho mládí, které pece nebyly bez
urité dávky
moudrosti, mohl
tuto triumfující
sebevdomou
Janu Hronovi, úedníku.
bych krásu.
Mla
si
zamilovat
Závidl bych
velmi krásné nož-
mohl tehdy pozorovat. Je totiž nutno poznamenat, že bylo po dešti, prudkém a dlouhotrvajícím dešti, který ostatn tou dobou není tak ky, jak jsem
70
nezdravý, jako
moje
déš podzimní,
stále se vracející a
o nichž
který vždy pivolá
trapné reumatické bolesti,
budu jednou nucen íci poslední
slovo.
Co
chceš však od života, mrzutý tyicátníku? Jsi posléze
vden
nahodilému dešti, který donutil mou s takovou grácií, kterou zídka
ernou dámu, aby vidt
—
zvedla
ponkud
Krása vítzná,
své
to bylo
—
sukn
zejmo
každého hnutí.
z
Litoval jsem, že cesta její je tak krátká
Jak mi bylo
n
eeno, „Moderní
—
filosofie"
kone-
už vyšla, dílo bylo zkompilováno.
Nemyslím R...
však, že
erná dáma
šla
k profesoru
Blížím se ve svém vypravování (co zbývá starémrzoutu, který se vzdal nárok a tužeb, než
mu
hledti v pohyb všeho?) k události fatální. Tetí návštva erné dámy spadla snad náhodou v týž den, kdy se stala záhadná katastrofa. Cosi mne zarazilo, když jsem uzel ernou dámu po tetí Byla to zajisté ona, nebylo možno jí nepoznat. A pece bylo v ní nco cizího. Tvrdý, zlovstný vý-
—
—
—
raz nastoupil po triumfu. závoj; ale
I
tentokráte
chtl bych písahat,
jinak než tehdy. Jaké byly
mla
hustý
že zraky její hledí
dvody zmínného mé-
ho dojmu? Tisíc malicherností, snad
nic,
snad mno71
spíše dojem než dvod. Uvažoval poátek ervence. Lidé se ostýchají ukamstských ulicích. Nepochybn pichází
ho: a vlastn
jsem: je zovat v
petrhuje. Nakrátko, navždy? louení íci? Odjíždí on? Odjíždí ona? Vzdálenost mže býti opravdovou mukou, milujeme-li. Tak jsem aspo soudíval ped nepíjemnou aférou, která se stejn dotkla mého srdce jako mé ctižádosti a která mne nauila neekati louení.
Idyla
Kdož
mže pi
to
se
—
už rží, které rostou pro jiné
Mohly se (opakoval jsem možnostmi), mohly se stát
si,
dívaje se a váben
rzné píhody,
náhlá
vášn, drobné žárlivosti. Drobné nešváry, jejichž smíení bývá tak rozkošné, vímeli bodrým humoreskám. Ale cosi mrazivého a chladného bylo v pohybu erné dámy; bezmála bych jí ©chladnutí,
jiné
nepoznával. Byla to
trochu
mrazivá Niobe, jako
díve byla vášnivá Kleopatra. Antonius mohl mít zlý dojem z nastalé promny: tato Niobe neto
ztratila
byl
bych
A
ješt
cosi: její
krok
plachý a váhavý. To
mne
zajímalo.
Rád
snad dtí, ale lásku.
opt ji
vidl bez závoje,
Byly to Picházela k lení.
ml
mne k
slzy,
72
mohlo podati vysvt-
bylo to odhodlání? Ohlížela
mému
se.
oknu. Instinktivní pocit pi-
uhnutí za záclony. Setrval jsem nkolik
vtein v té posici. být nikým vidna, zorovala
to
mj
Pro? Napadlo mne,
že nechce
bych zkazil
kdyby po-
a že
zájem.
vše,
Když jsem vyhlédl z okna, nebylo nikoho na erná dáma vešla patrn do domu.
ulici.
Díval jsem se do ulice a uvažoval o celé
Pouš venku
k pemýšlení. Musím vbec doznat,
tém
stranní ulici, v ulici chu, ba
tém
ani života.
samotáe, jakým jsem a já
píhod.
neposkytovala vhodnjšího materiálu
nesnesu hluku.
se
že
bydlím v po-
zapadlé. Není zde ru-
Má stal.
Konen
to
své
Hlavn vidím
i
výhody pro je tu ticho:
tak dost za-
jímavých píhod. A výhoda je práv v tom, že není-li materiálu mnoho, možno ho aspo užíti lépe. Vše je jako na vaší dlani; otevte jen oi.
Minulého roku mohl jsem sledovati z okna román, který sliboval býti velmi zajímá^ ým. Bohužel nastal práv podzim, a moje reumatické bolesti, kieré zstanou už mým osudem, zabránily mi sledovati jeho další fáze. Mohl bych také psát i své pamti jako kdo jiný; a kdož ví, co se nestane ješt? Mé pemýšlení a mé dohady netrvaly dlouho. Mohla to být pl hodina. Více? Hodina dojista ne. as ovšem rychle míjí; chápu to píliš dobe. Nuže, má erná dáma se vracela. Neobvyklý a pekvapující zjev! Málem bych ji byl pehlédl, tak rychle šla. Odcházíme-li od míst jakýmkoli 73
drahých, louíme se asem pohledem. Nic zde nebylo než dychtivý jakýs chvat. To vzbu-
zpsobem zovalo
padlo
mé úvahy. Jaký je v tom všem mne nco. Pjdu za ní. Budu
smysl? Naji
sledovat,
vyzvím konen, kdo tato záhadná sfinx. Nic pvabnjšího než takové dobrodružství. Zvdavost pece zbývá, teba bychom už rží neekali. Jaká je tvá erné dámy, její pohled? S nejvtším
kvapem jsem
se vyítil z
vše bylo marno. Nedohonil jsem
m? ulicí.
jí.
domu. Ale
Skryla se v do-
Zašla už? Pecházel jsem velmi dlouho pustou
Nco
Uplynulo
se
mi
nelíbilo na celé záležitosti.
nco
málo
hodin,
bylo
to
naveer.
Otevenými okny slyšel jsem zvuk mnoha pobouených a zmatených hlas. Pistoupil jsem až k oknu, abych slyšel lépe. Slyšel jsem slovo vražda a cítil jsem náhlý otes. Vražda, opakoval jsem si.
erné dámy stála pede mnou. Pro se nutkav družily ob ty pedstavy? Nebylo mi možno zstati zde. Pokoj mne dusil. Vyšel jsem
Silueta
tak
ven, tisíce myšlenek v hlav. Lid zde stál užaslý
a
pece ponkud uspokojen vražedným inem, který koenil nudu osamlých tch míst Povsti kolovaly, mluvilo se o detailech Byla to muka pro
—
mne. Nikdo neznal 74
jistoty.
A
—
tak vzdával jsem dík
I
náhol, která mne svedla s policejním komisaem, kamarádem ze studií, jehož jsem nevidl adu let ostatn nezatoužil dosud vidti. Má zvdavost lichotila starému kamarádu; vzrušená sdlil se mnou, co znal sám. Ped hodinou bylo oznámeno, že Jan Hron, úedník, nalezen mrtev na svém loži. Rána byla zpsobena dýkou, jež byla a jehož jsem
blíž lože.
Hronovým a jež Z polohy mrtvoly a
mohlo
zatím rozhodnouti,
vlastnictvím
se
ležela
na zemi po-
zpsobu rány
jde-li
sebevraždu. Prozatím bylo zjištno, že byly
oteveny
ne-
o vraždu nebo
dvee bytu
(okolnost, která zpsobila, že do je-
posluhovaka, jež mla cosi obstaMožnost vraždy není vylouena. V kamnech, což zjištno, spálena milostná korespondence zesnulého, která by mohla snad podati vysvtlení. Policie hledí zjistit, pijal-li zemelý odpoledne njakou návštvu. V tom smru se zahájí pátrání Poslouchal jsem tiše. Ml jsem na jazyku jakési slovo; ale cosi rdousilo mi hrdlo Mlel jsem Když komisa domluvil, vymnili jsme ješt nkolik lhostejných slov. Nutili jsme se k vzpomínce ho bytu vešla rati).
—
—
na vci, na
nž
rozešli jako
dva
o
.
.
.
jsme nevzpomínali. Pak jsme se kteí si nemají co íci
—
lidí,
Sledoval jsem vše, co bylo v denních listech záhadné události v protjším dom smrt Hro-
—
75
nova vzbudila rozruch a zájem. Známí a pátelé Hronovi urit popírali možnost sebevraždy Hronovy; lékai se klonili spíše k pravdpodobnosti vraždy.
Hron
byl velmi oblíben ve spolenosti, zá-
možný, zdravý. Minulá jeho doba nemla než úspchy, a budoucnost slibovala totéž. Hledal se tedy vrah. Nenašli však nikoho. Aféra vzbudila polemiky: debatovalo se, vyslovovaly hypotésy Vím co vím. Nelíbilo se nco na té záležitosti. Ale byl bych rád aspo vidl tvá erné dámy. Jsem mrzutý a neduživý samotá. Neekám už rží a vbec nieho neekám. Gentleman se neplete do cizích záležitostí. Ale tvá erné dámy byl bych chtl pece vidti.
—
mn
76
IDYLA
Postilion tváí
Z
VYMARU
zardlých
a
ošlehaných
piklonil trubku k ústm. Zvuk tal
krajinou.
Pasažéi ponkud polodímoty.
probírali se ze své
bloušové, covala.
zrychlili
Výmar
její
klus;
vtrem
vesele zatepe-
rozespalí I
kon, dva
blízkost stáje je
cestou statní
podn-
se blížil.
Dva hraví, usmvaví hošíci vztyili se nedokav. Jejich dotrn naivní zraky isté a modré hledaly cíl cesty. Marn je zdržovala zneklidnná matka,
marn
je
napomínala.
Pekypující
jejich
míádí peslýchalo napomenutí.
Tetí hoch
byl
zadumaný
a
mlenlivý; také on
sebou pohnul a jeho neklid byl snad vtší nežli jeho bratí. Ale zíral pevn a tlum každé pohnutí na msto, jež stále zetelnji se rýsovalo na obzoru.
„Zde zstaneme, matko?" ptal se prvý z hoch. „Ano," odpovídala tiše matka. Byla v smuteních šatech. Otec dtí zemel nedávno.
77
„Bude
pkn,
tu
maminko?"
oi nemluvily pepadá sentiped velikými zmnami.
„Bude," šeptala matka. Ale o
dve.
Jímala
ji
její
úzkost, která
mentální a pasivní bytosti
„Ddeek pjde nám
vstíc," pravil prvý hoch.
Matka neodpovídala. Tetí hoch neptal se po niem. Hledl jen zádumiv na vž msta. Nevšímal si švestek, málem zrajících, jež
po celou
poutaly žádostivé po-
alej
hledy bratí. Neúastnil se jejich hovor. Krom rodiny byl v dostavníku jediný muž: vážný, asi šedesátiletý, s vlasem už proidlým a bílým. Podle pohyb upiatých a odmených byl to patrn úedník, jehož vášní byla pesnost. Sledoval dti s pozorností u nho neobyejnou. Zjev dtí zdál se ho tišiti i boleti zárove; v jeho pozornosti bylo nco nervosního, nemluvil; byl zaboen do svých myšlenek.
A
nyní už tu byl Výmar, tiché msto, tehdy tak
proslulé. Psalo se
veselý švehol
roku 1827.
neutuchal,
Vz
bie. Náhle trhnutí. Dostavník „u slona", cíle jejich cesty. Starý
muž
se
zahledl
za
známého
a
mrtev. Starec patil dlouho
tžkým krokem 78
jen práskáním
se
Byli
zastavil.
odcházející
Malý, mlelivý hoch pipomínal
mého, velmi
se šinul ulicemi;
perýván
rodinou.
mu nkoho
zná-
dobrého, kdo byl
zaduman
za
odcházel do vykázaného
ním
mu
nyní a
pak
pokoje.
11.
Bylo zasmušilé, deštivé ráno. Sklepník, kterého
cestující
odeslal
s
navštíven-
kou, vrátil se se vzkazem, že pan tajný rada je po-
nkud
churav a že nepijímá. Jakmile pomine
disposice,
pijme ochotn.
Korektní
a
vždy
—
odmený
tokráte zatajiti mrzutost,
in-
cizinec nedovedl ten-
kterou
mu zpsobovalo
ekání.
Zabruel
cosi
stží slyšitelného. Sklepník uklo-
rozpait a zmizel. Osamvší pistoupil k oknu. To tedy bylo msto, které toho asu bylo Mekkou Nmecku i cizin; malé msto, proslulé v sv-
nil se
t. Residence malého knížete, jednoho z tak mnohých nmeckých, stala se cílem turist z blízka a daleka; pitahovala ducha a zvdavost: bylo to sídlo Wolfganga Goetha. Ale nebyla to nervosní nedokavost uzíti velikého muže, nebyla to nezvyklá plachost, která pepadla vtipkálka Heina ped tváí výmarského starce: nebyly to city, které rozplakaly nepístupného, hokého Grillparzera, když mu Goethe nabyl Goethe bízel rám, vida ho jíti k obdu. tomuto muži, muži výrazu písného a zase smutného, ím byl pohanský básník úedníku, znajícímu pouze svou povinnost?
ím
79
Dílo Goethovo
leželo
mu
Rádcrn. Goethe byl
mimo dosah Karla von autorem „Utrpení Werthe-
rových".
Nco
jiného, vzdáleného literatue na sto
vedlo jeho kroky a
rozpalovalo
jeho
hon.
myšlenky.
Picházely vzpomínky a každá mla svou bolest zlou, mlenlivou, staeckou bolest. Ten, na kterého vzpomínal, hled do ulic s výrazem nepátelství, byl jeho syn, tolik podobný hochu z dostavníku. .
Konec tohoto syna
budil nepátelství
vi
.
.
k
básníku
v srdci otcov. Oh, byl to krásný hoch, plavovlasý, |
hoch s modrýma, zadumanýma oima V nhu k podivnému a málo chápavému dítti slila se všechna poteba lásky písného auditora. Vzpomínka na mrtvého vedla ho do Výmaru. A nyní, když vzpomnl na hocha odpoívajícího na zapadlém venkovském hbitov, na poslední z jeho dtí, tžká chmura pokryla jeho elo: Jeho Excellence stonala a nemohla pijmouti jeho návštvy. štíhlý
.
.
e
.
ijiji
JI
U
ráni
Itillil
lihl
JIí
III. AlitO
Karel von Rádern
Básník byl
dovou
odn
hvzdu.
v
Stál
stál
ped
erný
Goethem.
šat a
na prsou
pímo, skoro
až
t
ml
á-
ztrnule; a
O
taní
práv jen ta ztrnulost mohla budit dojem násilné- M X\( ho pemáhání se. Jeho zrak, nevysílený bezmála ||i osmdesáti tolik
80
lety,
se
zbžn
od tohoto setkání.
dotkl
muže, ekajícího Iíi
T.fl
von Rádern chladlo zjevem Goethovým. Co chtl vše íci, eho si nasliboval od této chvíle? Hledal ve své pamti tvrdá a bezohledná slova obžaloby, kterou chtl Ale nyní rozpálení pana
ped
zdržeti starce v
erném
šatu a
Hledal svou dávno pipravenou
obor
s
ádovou hvzdou.
e.
Nebyl to jeho zloiny? Usvdovati zloince? Váhal na okamžik, navrhuje smrt?
stíhati
nkdy
Dlouhá, ale básníkovi ne nezvyklá pausa nasta-
Výmarskému vštvník. la.
starci
byly
bžný rozpaky
ná-
ekal trpliv.
Konen byl
promluvil cizinec hlasem, kterým
si
ne-
jist.
„Ml
jsem syna. Excellence.'' Goethe pokynul vlídn hlavou; hádavé jeho oi nezmnily svého výrazu. Ani podivný obrat hovoru básníka nepekvapil. Zdál se být neschopen emukcli se diviti.
„Ml auditor.
jsem syna," pokraoval Karel von Rádern, „Byl to hodný hoch; pilný, svdomitý.
mé dít, moje nadje a útcha." Žalobce našel svou rovnováhu; mluvil nyní zvu-
Bylo to poslední
n
a
pevn.
„Kteréhosi dne," pokraoval mluví, sbíraje síly k rozhodnému útoku, „dostal se Jindichu do ruky exemplá vaší knihy, Excellence. Byla to ,Utrpení Wertherova'.
Stal
se
nepístupným,
uzaveným.
6
81
Vyhýbal se i lidem. Vyhýbal se i všemu, co mu bylo drahé; ponoil jakých myšlenek. Pastor ^orre važoval jsem vše za
temi týdny
slyšeli
bžnou
mn.
mne
krisi
Odcizil se
do zlých
se
n-
varoval; po-
jeho
Ped
let.
jsme v besídce zahrady stelnou
ránu. Jindich se zabil ranou z pistole, která
mu
V
ná-
vypadla
z
ruky, než jsme k mrtvole pišli.
prsní kapse našli jsme
Wertherova'. Byl
to.
knihu.
Excellence,
Byla
mj
to
.Utrpení
poslední syn."
Karel von Rádern pekonal už naprosto prvotní svou bojácnost. Mohl být uspokojen svým dílem. Pronášel
to,
co
mlo
být obžalobou a rozsudkem
zárove, tónem píkrým
a
mrazivým.
Goethe sledoval jen nezcela pozorn úvod jeho
ei. Pak
však
se
jeho
pozornost
koncentrovala
k vypravování otcovu. Kynul, jakoby na souhlas; jeho zraky nespustily se mluvího. Byl to nepoprný zájem. Jakého druhu? Pán von Rádern nevdl. Co vše pipomínala staikému básníku jeho slova? Jaké dávno doznvší tóny?
Pán von Rádern,
nco pocit
dodat,
ale
nejistoty,
žalobce, domluvil.
Chtl ješt
hrdlo nevydalo zvuku.
pekonaný
tak
A
trapný
šastn mezi
jeho
vypravováním, záken se vrátil. Pipadalo mu nyní, že íkal nco, co nemlo smyslu. Sliboval si úlevu od žaloby, vmetené tváí v tvá básníku nad hrobem stojícímu. Ale necítil úlevy. V oích Goethových vzplanula vzpomínka. Vzpo82
minka bez bourlivosti a výitky. Stál nepohnutý a s výrazem chladného majestátu ped cizincem. „Zajímavý pípad," pravil potom zamyšlen, ekav chvíli na pokraování, které se nedostavovalo.
„Svého asu stávaly se podobné pípady," pokraoval, hled na pana von Radern jasnýma, klidnýma oima. „Ale nyní dávno už se nic podobného nepihodilo. Nemohl byste mému malíi zapjit portrét svého syna?"
83
SVATEBNÍ CESTA JANA
vesele živou ulicí, rozhlední v cizí svty pepadl Emu podivný rozmar. Jan Kovái
Šli
když vedl
KOVÁE
ji
úmysln po pravé stran
ulice;
nebo nen
radno buditi mrtvé. Ale Ema trvala s tvrdošíjnost dítte na svém. Jmenoval celou adu hotel. Shlej dávala jejich názvy ohyzdnými; a pak zabloudil' její zraky na druhou stranu, a ona etla nápis, kte rý ješt nevymizel z jeho pamti: „Starý dvr." Nebylo mu píjemn, když pronesla svj návrl Ale Jan Ková nebyl z tch, kteí nedovedo
—
ovládnouti své rozmrzení. Usmál se bylo by t« ba velmi bystrých oí, aby rozeznaly nucenost t( hoto úsmvu a pravil jen:
„Starý
— dvr — To
Pohodila vrtoch, ale
stavt
se
vyhnout.
84
jméno
se
ti
líbí?"
tam vešli. Pouhý rameny, a co init proti tomu? Bylo by nápadn
na odpor.
Konen
tak
A co
1
Jan Ková dovedl se ton: na tom? Hotel jako hot
Není pece dít, aby del. Poal se vlastn
se lekal neexistujících strašidiviti
prvotnímu svému po-
citu.
A s
prostorná budova, njící sebevdomou povýšeností do vavy msta. Zaízení bylo ele-
tak vešli. Byla to
jakousi
hluné
a
usedlou a nervosní
Tlumená a malá diskrétnost byEmin smích rozrušil vážn ticho schodiš-
gantní a nekiklavé. la
ve všem.
t. Byla šastná, záící. Vše bylo krásné; vše se podrobovalo jejím rozmarm; bylo jen slova teba a skítkové picházeli se svými dary. Perspektiva
nemén
byla
krásná.
Paíž, opakovala
si;
Paíž.
Byla možnost krásnjšího svta pro manžele dvou
dn? si koketn úes. spoinul na vlastních rysech. Mla právo býti spokojena. Byla opravdu krásná; a k tomu každý její pohyb, každý její úsmv ml pvab
Stanula u zrcadla a upravovala
Její
zrak
man
mládí, svžího, jasného mládí.
Jan báti se
Ková sn?
hledl na svou ženu. Nebylo pošetilé
Ohlédla se po
„Pro
nm,
šastné
a
rozmazlené dít.
sem vlastn nechtl „Což jsem sem nechtl jít?" jsi
Nevšimla
si
jít?"
jeho námitky, trochu
Upela na nho usmvavý „Nechtlo se ti vbec jeti sem."
nesené.
Usmál
nervosn
pro-
pohled.
se.
85
"
"
"
„Je to oklika, velká oklika.''
„Což nemáme as?!" „Ale Paíž, Paíž." Dala
do rozpustilého smíchu.
se
„Douím
aspo
se
Vyklonila se
Jan
Ková
z
svojí
frantin
—
oteveného okna. Byla rozkošná ji k sob. —
pistoupil k ní a pivinul
Jejich hlavy se dotýkaly, a on
cítil
rozkošnou dráš
divost toho lehkého doteku.
„Jak
se
„Mj
zde líbí?" ptala se ho Ema.
ti
Bože, nevidli jsme
Ková. „A
to se
mi
tém
nic,"
usmál
.=
líbí."
nho zkoumav. nkdy už zde?" tázala
Pohledla na
„Byl jsi se ho polohlaser Váhal na okamžik. Pak odvtil, tiskna ji pevn
k sob: „Ano. Ale
— „Sám. —
je
tomu už dávno."
am
„Deset ba.
Ml
Je tomu, myslím, deset let."
let," pravila
jsi
usmvav. „To
„Myslím, že ano
„Myslí, že ano," posmívala se
„Mrzut!? Nevím, že bych byl „Nemluvíš.
Jan
86
dlouhá d
—
jak mrzut."
Ková
nevšímala.
je
už tehdy takový knír?"
—
Ema.
„Jsi dnes
—
Sotva že odpovídáš."
protestoval
gestem. Ale
Ema
si
i
"
„Deset
opakovala.
let,"
„A
To musí být
sám.
_9.t
smutné „Dnes je to rozhodn píjemnjší „Nevypadáš tak, jako bys tomu vil. íkáš poklony jako kondolence." „Jsi dnes v dobrém rozmaru," usmíval se Ková. „V dobrém rozmaru. Ty ne?" ." „Dosud ano. Ale „Ale To je válená hrozba, není-li pravda?" Bylo nemožno zlobiti se na ni, jako nemožno se horšiti na rozmary jarního dne. Ale njaký stín se poal Kováovi objevovati v jasu toho odpoledne.
—
.
.
.
.
,
II.
opravdu ped desíti lety. formy; ml vášnivá objetí a sladká slova. Stín nebyl tehdy ani stínem; byl rozkoší. On, Jan Ková, byl tehdy mladý, zdravý, 8 pekypující svžestí svých dvaceti let. A s touhou Bylo to Stín
žíti,
desíti lety,
intensivn
Bylo lety.
ped
ml pvabné
to
žíti.
ped
desíti
lety,
Ale nebyl tehdy sám.
událost ve víru
menutá
nkde
let.
opravdu ped desíti na celou onu
Zapomnl
Vyhasla
tém
a
ekala zapo-
v koutku duše. Pišly jiné ženy, jiná
jména, jiné tváe. Fascikl na fasciklu.
Ková
Nebo
Jan
novou rozAle nyní njaký prudký
byl rozkošníkem a hledal vždy
koš. Fascikl
na fasciklu.
87
vítr
—
shodil
Ten
hoejší.
melancholicky
—
byla to zlomyslnost náhody?
objevoval se
dolní a
njak
byl
pece dovedl ješt
mluviti.
Tváil
zraku.
zežloutlý Stín,
stín,
asem. A vracející
Pamatoval se na ni. Na každý její krok, každý její pohyb. Pamatoval se na cestu vlake na ospalé cestující, na její smích, jejž tak pip stín!
úsmv Emy.
mínal
„Malá improvisace svatební dy, sklánje se k ní. „Svatební cesta Zamyslila
Hledla
—
to
cesty," šeptal
bývá muž
starší,"
jí
t(
ekla
oi
se.
tiše
z
oken
coupé
na
rychle mizej
krajiny.
„S
kým
Hovor
budete na svatební cest?"
byl zapomenut, vše bylo zapomenuto.
býti toho návratu Šli
tehdy
—
mstem
a
stanuli
posléze
ped
I
tín
hotelem.
Ano, nyní rozpomínal se už na onen den onen opojný den. Dnes, když kráel zase po ml livých schodech, kde bylo to vzrušení, ta vá tehdejší? Vše uklidnno, vše njak rozumné. dinné, dalo by se íci. Bda! Kdysi se obával toh o slova. Ped desíti lety. S ní. V tom bláznivém u dávných jarních dní. .
;•
'.
Kde 88
je
ona? Jeho touha dvacíti
let?
"
Zmizela. Zapadla. Sešla
zdánliv
s
"
"
oí. Také
z mysli.
Ale
jen.
III.
Ema
hovoila, zlobila, žertovala.
Ková
Jan
nedovedl probrati ze zamyšlení. ale co hledal zrakem, hledal
se
Díval se do ulice
.
.
marn. „Nemluvíš," durdila se Ema.
Usmál se trochu roztržit. „Poslouchám radji." Dala
se
do smíchu.
„Neekla bych,
posloucháš.
že
Co jsem práv
íkala?"
Neekala na
štstí
odpov. V mnlivém
ru pohyblivého svého naturelu
lou otázkou:
„Pro
jsi
neíkal, že
Pokril rameny. „Nemyslil jsem na to
„A kde Byl
jsi
jsi
—
bydlil tehdy?
ponkud
na
zde
rozma-
pekvapila ho náh-
již
byl?
—
—
rozpacích.
Co zamýšlí svými
otázkami?
opané stran, za ekou," — odpopo krátkém mlení .lan Ková. Známý
„Bylo to na s[i
vídal
,.
myslím, že to byl inženýr Nový, znáš ho snad
doporuil mi
hotel.
Ale ani na jméno už
si
— —
ne-
89
.
dovedou vzpomenouti. Je tomu konen deset let, a '" jméno je lhostejné Poínal mnoho mluviti, jako ti, kteí chtjí za-
—
krýt své myšlenky. Mluvil o
mst;
zmnách,
které shledal
nových tvrtích, náhle vzniknuvších. Uvdomil si však záhy dvod své mnohomluvnosti, a to ho uinilo nervosnjším. Odmlel se. Ale ona neztrácela rozmar. „Vypadáš, jako bys ml špatné svdomí,'* pravila mu s úsmvem. „Tvj pobyl zde je podezelý." Pichýlila se k nmu a tahajíc ho za ucho, šepna
o
tala:
„Zpovídej se."
Jan
e
Ková
našel
njaká vyhýbavá
slova.
Zavedl
Ema
tichla.
jinam.
Poínalo
se už
šeiti.
Hovor
vázl.
Jan Ková, sed v pohodlném fauteuilu, pimhouil oi. Byl to sen. Nezapomenutelná chvíle, tehdejší ten píchod. A druhý den, ten výlet na zelenavé, krásné jezero, jež dovedlo buditi pedstavu moe. Prvodkyn jeho se zabrala v sny pi pohledu na zelenou je-
—
zerní hladinu
„Není
.
.
odsud
daleko
do Alp?"
pravila
náhle
Ema.
Ková, vyrušený to
jako
otázky.
90
mrazivý
otevel oi. Bylo opakování dávné
ze svého snní,
dotek,
toto
^
„Není tam píliš daleko," pravil roztržit. „Což kdybychom tam zaboili?" navrhovala Ema. Oh, ano, také prvodkyn jeho mladosti pronesla ona slova. Lidé ji unavovali, hluk ji rušil. Zatoužila po istém vzduchu hor, po velikém klidu. A v dáli
—
a nebyla to nedostižná dálka
hory, tak lákavé a pislibující. Šli
skoro
— zdály —
se rýsovat
tenkráte do hor. Bylo to nkolik krásných
mimo
svt.
A
co znamenal také
Pak pišla ješt vzpomínka. Když odtud odcházeli, šastni novou slibovala
dn
svt pro
n?
cestou, která
prodloužiti jejich štstí, váhala okamžik
Pelétla pohledem pokoj, který skrýval šastné jejich chvíle, a pak, dotknuvši se lehce jeho ramena, tázala se ho: „Budeš vzpomínati na to msto?"
u dveí.
Zesmutnla ponkud pi svých j
slovech.
Uvdo-
movala si chmurnost jejich blaha, blízké jeho hranice. Té chvíle padaly na její štstí už tžké soumraky. Usmál se tehdy sebevdom, egoistn, jako se
smje
dvacet
let:
„Jak bych mohl nevzpomínat?" Ale
nevzpomínal.
Odešla,
mizela, a nevzpomínal.
vedla neklidná léta?
A
její
pout? Co
co se stalo z
a
nevzpomínal. Léta
Kde nyní
byla?
Kam
se z ní stalo za
ji
za-
minulá
nho? 91
tu nyní
Stál
hbitov
mrzut a nesvj, jako by zašel na nenávidl hbitovy, jako vše,
on, který tak
—
pipomíná konec!
co
Ema hledla pokojilo.
Je
na
nho
roztržitý
upiat. Jeho mlení ji znevzdálen nepochybn du-
a
chem. Není to brzy? Na Emino elo, díve tak hladké a jasné, padal stín, ale její pohled na Kovái stále
pátrav
utkvíval.
Ale on pozoroval pátravý ten pohled. Byl by ho dovedl vytušit, teba by ho nevidl.
IV.
Od toho okamžiku se ml Jan Ková na pozoru: pohled Emin nevstil nic dobrého. Smál se zase, žertoval; byl samá nžnost. Jeho pozornost nemohla býti vtší; pedstihoval její myšVskutku nyní mnohem
lenky.
mohl
se zdáti
spíše
než kdo jiný
milujícím a šastným manželem.
Stín zmizel, musilo se íci.
Ema
zase okála.
Mla
zase své nápady, dtinské a rozkošné, slova
tak
neafektovaná
pvabné
a opojivé.
tak
a
laskající cit,
úsmvy
tak
Naplnila hravým štstím pokoj,
díve tak vážný a skoro zasmušující. Byl to jen pedsudek Kováv, že za tím rozmarem
skeptický
Eminým
skrývá se
nco
cizího
Jako by tu byl temný bod, o 92
a
nmž
znepokojivého? se nemluví, ale
Njaká
který zato vidíme tím jasnji?
otázka, jež
nikdy neklade, ale na niž se vždycky odpovídá v té rozkošné a milování hodné hlav? se
Venku
naplnilo se
msto veerním
vozy hrely kvapn, bylo
šum zástup,
ruchem. Po-
tramwaye a Zavel okno. Se-
slyšeti cinkot
plnících chodníky.
dli nyní tváí v tvá, smaví
a
svtlo osvtlilo pokoj. Bylo tu
railo a útulno,
tu ticho a štstí.
Možno
Bylo možno, že
se
si
ješt
Ková
hraví.
neho
mýlil.
Elektrické bylo
páti?
Ujišoval se o
ním zahrál nepíjemnou hru. Pivedl ho na chvíli do rozpak; nco, co se Kováovi nestávalo každého dne. Tím se stal podezívavým a zbyten podezívavým. Jist tu není nic z toho, tom. Osud
si s
co se domníval vidt. Jen jeho rozmrzelost
mla
takové dozvuky.
Hledl na Emu. Byla svží, dtinská, veselá.
Nic zde nebylo. Dovedla by ta hravá bytost nco skrývati? Oh, to je pramen píliš przraný pro zkušený zrak Jana Kováe. Jak mohl hledati tragické akcenty u cukrové panenky on, který poznal tolik žen? Ale v okamžiku ticha, mezi dvma smíchy, mezi žerty zarazil se náhle Ková. Pistihl se opt pi mimovolném bloudní v zašlém; on, který ne-
dvma
—
chtl pece hledti zpt! Oi Eminy všiml si toho zdály se náhle míti podezelý lesk. Byly
—
93
v nich hlubiny, v kterých ten
je to štstí, co
v
94
možno
ztroskotat.
Není
przraný pramen nebezpenou bystinou? A bude
Jan
Ková
nm
vzpomínky.
cítil
žíti?
se
po prvé starým; ozývaly
se
"
ROK KARLA DABUJANA Ml
vyhlídku daleko do
polí.
Byl to kout tichý a
milý; nic z hrubé, drsné banality, jež bývá na periferii
velkého msta. Mohlo by se to považovat za
idylu, nebýt lidí
—
okna pes širý kraj. Obestely-li ho lehké mlhy, hledl na rovnž rád. Dokresloval si, co nevidl. Byl z tch, kte-f spíše vidí, nežli tvoí krásné vci. Jeho duše byla v jeho oích. Stával tak chvíli, jakoby ekal, zrak stále zbloudilý v polích; ale pak pejel si rukou elo, jakoby je chtl zbavit kouzla, a mruíval „Nic, nic Kdysi, bylo to koncem bezna, po náhlém dešti, který pešel v pkný slunený den, potkal tu osbku. Na první pohled byla malá a titrná; zdála se býti drobnou hrakou pro obry. Ale kolik energie bylo v té hrace! Nebylo jí možno setrvati v nehybné pose. Vše u ní byl pohyb.
Hledl rád
z
n
—
Mla praA^í
živý a
neekne,
nkud
trochu hrubý
všichni, že jsou hezké,
že jsou krásné.
impertinentním,
pvab
žen,
o
nichž
o nichž však nikdo
Brunetka s pohledem poervenými, svžími rty
95
s
lehce
úsmškem:
poškubávajícím
plná
malá
a
nepokojnýma rukama, jež stále nco chtly obejmouti nebo bíti. Její nohy byly píliš veliké; vs
dla to a skrývala maila každé iisilí.
je
úzkostliv.
Ale
živost
její
Setkali se v parku; byl ješt tichý a pustý. Vlaž-
ný vzduch vonl jarem. Zraky jejich se zkížily mimodk. A lehce, jako by se to samo sebou roz-
—
umlo, nabídl jí Dabujan svj prvod Vidl ji ostatn skuten kdysi v nahodilé lenosti. Znal
jméno,
její
eho
byla z tch, které zamítají
svým milým; mohl
kdo
jí
bylo více
spo-
teba? Ne-
prvod. Rozešla
se se
zabrániti, aby se dala pro-
kým práv se jí zachtlo? Dabujan nebyl ostatn ošklivý; hubený,
vázet tím,
štíhlý,
snad píliš vážný. Ale byla tu konen ona, aby odpomohla tomuto nedostatku. V ní byla všechna živost a všechen rozmar. Dovedla by teba sochu oživiti;
Dabujan nebyl konen herekou pedmstské
sochou.
Byla
svování
lehkost liony,
a
úspch;
všichni
se;
zdá
tykala, ji
o
objímala se,
nm
i
Netrvalo
scény.
dlouho a zasvtila ho do svých bolestí jako
áblu.
i
plán. Schiller
Vila
jí
mi-
svj
ujišovali. Byla by dávno
pronikla, nebýt zlomyslných intrik. Nutili
do úlohy, které
v
to
Mla
nepiléhaly.
vje; oh, ten iditel, mohl by
si
ji
Vdla, odkud již
stále
vítr
dáti pokoj! Ale
nechce ho, starého dotrného ošklivce! Není to však
96
I
"
strašné, hráti neustále úlohy, pro
nž
nemá vbec
talentu?
Osbka
se
rozhovoila; historka za historkou ply-
pedivo
nula z jejích rt. Celé
boue
chutí,
A
spíše
nesympa-
verva strhovala. Prohodil to
její
ono; záhy však bylo
mu
„Uvidíme se?" ptal
„Pro
soení, ne-
naslouchal
Nemla skuten
zvuku slov než obsahu. tický hlas,
intrik,
Dabujan
v kaluži.
se
zase ponechati slova jí
pi
ne?'* odvtila, píšíc
jí
i
—
rozchodu.
sluneníkem v písku
zaátení písmena. „Kde?" Usmála
se.
„Nkde."
A
uprchlá.
Karel Dabujan skuten.
Bylo to den. Vše
pohledem Šli
asi
nemyslil na
—
se
však
po týdnu. Byl slunený svží dubnový a rašilo. Osbka s impertinentním
Dabujan též. rozpait a mlky.
se usmála.
„Myslil jsem na vás," tvrdil
dt
Uvidli
puelo
spolu chvíli
„Nezdá
ni.
se; nesnažil jste se
Dabujan.
aspo
píliš
mne
vi-
„Byl to krátký as."
„Bylo to trnáct dní." 97
Dabujan mlel. „Vidíte, piznáváte se;
aspo
to."
..Piznávám se tedy," zkroušen doznával Dabujan. „Jsem však velmi rád, že vás vidím." „Té chvíle, že?" „Teba té chvíle. Co záleží na tom?" „Jste upímný ... až trochu nezdvoile upímný." Dabujan hledl na ni. Snažila se mrait. Nedovedla toho. Vycítila se spolu
instinktivn jeho pohled: jejich zraky
mily.
Dali se do smíchu.
Byl to tedy mír.
—
—
Mluvilo se o všem a niem.
dvrnost
dávala
slovm
Neformulovaná
hlubší smysl. Hlubší smysl?
Bylo to tžko tak íci. Jisto v líné, ne nepíjemné
—
nálad
unášeti proudem. Nebylo to
je,
že
Dabujan
byl
plavce, dávajícího se
aspo namáhavé;
žádala mnoho. Byla tím výmluvnjší,
ne-
ím
výmluvnost Dabujanova mizela. A na konec pro ne? Aspo zmna šedých a nmých jeho dní. Bylo to
ptáe ne
—
píliš oslnivých barev a štbetalo trochu
vulgární notou; ale neslyšeli-li jsme dlouho svžího
ptaího
hlasu,
od jeho,
98
mže
být
vrabík slavíkem.
—
A
práv temperament. úpln odchylný pro který ji dovedl Dabujan snášeti.
snad to byl
Dny ního v
jara míjely
pomru,
rušn
a rychle.
Nebylo nic
zvlášt-
který nazývali eufemisticky láskou.
U nho zcela urit ne. Neschopen milovati toto stvoení, jež mlo tak málo jemnosti a nhy. Cos hrubého ve všech jejích vtách a každém gestu; spolenost, v které žila, 8 volnými a drsnými mravy, nemravy, možno nkdy íci, pidávala jí snad drsnosti. Ale nebyl u ní ani Byla to opravdu láska?
byl
njaký odpor ve
vod pi
proti
tomuto duchu. Byla jako ryba
veselých pitkách a nehledaných žer-
pimhuovala oi, jako by chtla lépe vidti. Afekt? Nebylo u ní afektu. Milovala-li koho, nebyl to Dabujan. Snad je svedla její poteba pomsty na nepítomném milenci, snad hrdost, která ukázala, že bylo jí snadno opatiti si náhradu. Snad touha po zábav, poteba druhého, kdož ví. Láska však ne. Tak scény jejich Ižilásky byly práv jen divadelní hrou, hranou tví i tam. Ona byla z hereek, které nejsou ani velkolepé ani strhující na jevišti, které však zato nikdy nepestanou hráti. Ku podivu, i Dabujan se vžil do jakési úlohy; tech;
nebyla nesnadná,
aspo
s
poátku
ne.
Když byly
však vyerpány všechny obraty prvého aktu, pešlo se k dalším; a byl-li prvý akt píjemný, nedalo '
86 to
lovala
vždy íci o druhých. ernovlasá osbka mipatetické, vzrušené scény, tím
ím mén
bylo za nimi. Bylo
njakou prázdnotu.
to,
patetitjší,
jako by ohlušovala
Stávala se žárlivou tím spíše, že
99
Dabujan neprojevoval mnoho žárlivosti. A tak docházelo k nepedvídaným srážkám; uzela ho kdysi, když podával
— Byla
z
dám
balíek, který
toho veliká scéna.
jí
vypadl
z ruky.
— Zajisté že galantnost
mla hlubší podklad; upouštní baostatn píliš otepaným prostedkem. Do-
Dabujanova
lík
je
rozumli
mohou
ím
se
to
zajisté;
oteven
ale
chtjí-li
ji
mít za blázna,
íci.
absurdnjší vše bylo. tím zatvrzeleji prová-
dla svou úlohu. Vila jí snad posléz. A náhle, bez pechodu tém, pecházela do úlohy zamilované a do úlohy trpitelky; obrat mnohdy tžko snesitelný. Ubohá, zrazovaná milenka se rozslzela a roztklivla; nikdo neuinil jí nikdy nic dobrého. Zajisté on je brutální chlap, který pedpokládá, že není už teba žádných ohled. Myslí si o ní nejnižší vci a chová se podle toho. Má ostatn pravdu. Pro netýrat, dá-li se
nkdo
týrati?
Nebo
je to tyran-
(Dabujan ztrnul. slyšte to po prvé, v naprostém úžasu; pozdji však pivykl své roli.) Píval prudkých slov neustával; námitky byly marný. Tož Dabujan mlel. Tím he. Nestojí mu
ství,
co provozuje.
už ani za slovo, došla stoupilo vrcholu.
—
vru
daleko. Tyranství do-
rozešli. Byl to snad nejradostnjší styk. Její milenec se odhodlal k návratu. Vše bylo zapomenuto. Ba, v úplnosti toho štstí zvážnla ona náhle: louila se s ním nesmle
Posléze se
den
100
jejich
a
plaše.
Cítila
nešasten.
—
k
nmu
Neml
soucit; ubožák,
bude jist
aby urazil pozdní její nhu. Odcházel, jakoby zlomen; provedli rozchod velmi úctyhodn a taktn, dva lidé, ochotní záhy na sebe zapomenouti. Nikdy snad nevidl Dabujan tolik zelen. Prvé jaro bylo vlhké a nyní krásný as: vše bujelo, trávy i kvtiny. Dabujan chodil lukami, prudce se rozvonvšími, pšinkami v polích s rytmickou hudbou klas; vše mu bylo nové a opojné. Kolik let nevyšel tak z tžkého, dusivého vzduchu mstských ulic? Nebylo to ješt parné, zpráhlé léto, které pouze znal; zralé jaro spojovalo v sob pvaby obou dob.
—
dosti
brutality,
dny nesetkával se s nikým krom vesniradostné uvolnní; nižádné setkání, jehož by se bál! Nižádné rozrušující scény! Klid, Prvé
an.
Cítil
jasný, úžasný klid. Byl jako zajatý, vyšedší z dlou-
holetého vzení, z malé, temné byla
komrky,
která
mu
svtem. Vci ho zaslepovaly.
Kteréhosi veera, vraceje se dom, unaven dlouhou procházkou, zaslechl zpv. Znl z domku, který stál, kryt zelení strom, až na kraji vesnice. Byl to ženský hlas, který zpíval píse Schumannovu. Byl veer; hvzdy zasypaly nebe. Dabujan cítil lehkou malátnost. Zpv mu pipadal krásným. Pohnutí ho pemohlo. Slyšel slova písn, hovoící o neštstí; všechny jeho tesknoty se vybavily v jeho
101
Darbujan pipadal si ohromn nešastným, ku podivu, bolest jeho neštstí byla slastná. Nehýbal se; z pošetilé bázn, že jeho pohyb mže zaplašiti zpvaku. Zpívala sice u oteveného okna, ale v šeru mohl sotva pozorovati cosi blavého (ah, v pílišné neuritosti) mezi kovím. Když zpvaka dopla, ekal Darbujan ješt mysli. a
Marn.
dlouho.
Neuslyšel už jediného zvuku.
Té noci ml podivné sny. Neusnul dlouho; k nu až neklidným, lehkým spánkem. Zdálo se o starých pohádkách. Byli to staí králové
s
rá-
mu
bílými
vousy, splývajícími až po pás. Byly to krásné princezny, jež
možno
bylo
byla
milovati;
to
dobro-
družství a láska.
A
se velmi
domku na konci
z
upírati
bujan,
Na
dlouho zahradou. Zdálo
kdo
jde-li
tam
zrak.
zaujat
stráni
utrhl
asn;
nevyspalý, vstal Darbujan
je.
snem, vyšel
u cesty uzel polní se
eká,
vy-
vesnice. Neustával
Ale nikdo nevycházel.
njakým
Usmál
že
se,
procházel
sob
kvítí.
A
Dar-
do
lesa.
Sehnul se a
sám svému inu. Komu kvty?
Neodhodil jich však.
Na
kraji
lesa,
u starého
dolu, ulehl
v tráv a poslouchal ptáky, ftíkali torie.
A
hlasm?
102
nebyl
mu
Darbujan
zvláštní his-
on arodjník, který rozumí všem
Slena, která zpívala, zvala se Jiina O. Byla s matkou, jež najala na léto byt v statku na kraji vsi. Slena byla po nemoci. Hledala zde klid. zde
To bylo vše, co Dabujan zvdl. Pi prvém setkání nedovedl se vymanit z dojmu písn, kterou slena Jiina zpívala. Díval se na ni, s jeho snem. Všimla si tázav. Dabujan byl zmaten.
jako by zkoumal, kryje-li se toho; hledla na
Mla skuten hádky. Její
nho
bohatý zlatý vlas princezny
isté,
modré oi
(jaký
to
temné mode?) byly také oi princezny. Ale cezny
a slabé, stonavé
bledé
se
nikterak
prin-
neznámým hoem.
Pipadala Dabujanovi útlou jako nepodobala
z po-
byl odstín
své matce,
dít. Podivno,
dám
silné a
zdravé.
Dabujan dkoval
spolenosti, která nedala vyzmatku. Slova Dabujana ztrácela štstí stejn jako jeho náhlá a malo-
niknouti jeho
se v ní na mysiná odmlení tch, již se marn snažili se vysloviti. Ale Dabujan byl si píliš vdom rozpak, které se tím pouze množily. Mrzel se sám na sebe. Jiina mluvila málo; ale vzpomínal pak na její krátké, melodické vty, v nichž, zdálo se mu, krylo se nebezpené kouzlo. Bylo to pokraování písn, njaký vznešený pocit, vyrstající nad dny a nad místy, vysoko, výše. Ale má Dabujan kídla, aby
sledoval
V
smlý
jejích
let?
hlubokých a krásných oích hoel cho103
lesk. Hledla do svta, jako by ho peNe malicherným pohrdáním afektace, její
robný až hlížela.
oi
pehlížely, jako by zvykly
Pohyby její byly
A
tém
mnohem
více vidti.
neslyšné a nepozorovatelné.
ve všech byla ne úplná únava, ale mdlost. Byla
práv tak býti duchem, osbka Dabujanova jara (jak
to bytost, jež se zdála
jako
impertinentní
bylo
náhle vzdáleno to jaro!) tlem.
Byl to sen, který váhal se materialisovati.
A Da-
bujan by ho chtl míti na zemi, blíže. Takto dojem, že rozplyne se do mlh, zmizí mu s oí.
Setkávali se astji. Ale nikdy
ji
ml
neslyšel zpívati.
Uinil kdysi narážku na její zpv. Litoval toho; zachmuila se a její výraz stal se písným. Matka se usmála a pravila mu: „Má strašn nerada, poslouchá-li
nkdo."
ji
mlky u okna mezi kvmalém improvisovaném altánzahrádky: ítala tam Dny byly
Nyní nezpívala. Sedla tinami.
Nebo
ku v zákoutí horké
dlela v
a malátné, a
Mizela
—
tam bylo
mezi svými
dosti stínu.
knihami. Co v nich hledá?
Dabujan cítil, že mu uniká. Nebyl nikdy vášnivým tenáem. Pece však uinil pokus hovoiti s
ní o
knihách. Vycítil záhy
se ohradila
104
její
reservu. Jako by
sedmerými hradbami. íkala
slova, jež
j
znla vil
zcela jinak než u jiných
není to náš život.
káte-li život,
—
láska
A
—
drazn: Neíkám toho
ale
slova
í-
kdybyste íkala zalila
e. Ale Jiina nedala se zmásti jeho ho vážným, skoro písným pohledem tiše,
pra-
to naše jaro;
erve
Zarazil se tehdy; plachá
Dabujan
lidí,
íkáte-li jaro, není
kdysi:
jí
jeho tvá-
slovy;
zmila pak
a pravila
—
Sedmerá hradba zstávala; nebylo možno pes Dabujan marn ekal: njaké slovo, njaký obrat., njaké rozešení? Mluvil k ní obas jako k žádné žen; ale nebyl si také jist, byla-li to žena, která ho poslouchala. ni.
*
Navštívili kdysi blízký starý hrad. Rozvaliny na-
plnily
lidské
Spolenost se roztrousila po s Jiinou u staré vže, odo-
hlasy.
hrad; Dabujan zstal lávající
vtrm
i
dešti.
Jiina se rozhlédla po pustnoucím nádvoí. Její oi se rozzáily. Zdála se jimi laskati všechnu minulost jako
Dabujan
nkoho známého všiml
si
jejich
a
drahého.
výraz.
Žárlil
na
to
vzplanutí.
„Líbí se „Líbí
druhdy.
se
vám mi
ty sešlé zdi?" vše,
A pipadá
co
zašlo.
Vidím
je,
jak
byly
mi, že žila jsem v tom, co za-
105
"
šlo,
vot
mnoho,
tak
—
mi zbývá málo na nynjší
že
Mluvila poslední
vtu
bázliv, skoro plaše.
bujan byl sklíen; bolest pela se v
ekal ješt na nco; zameny; a její oi
ale
nm
ži-
Da-
— rty byly výraz —
s lítostí
nemluvila už. Její
svj dívjší k studni. Byla hluboká. Dabujan naklonil se pes zábradlí. Studeno ho oválo. Ah, ano, tam dole skryt zlý njaký démon, lovící jako pavouk do svých sítí lidské duše. ztratily
Zašli
teba as pobytu
Ale,
ekané
cházelo
ke konci, nepirozešení. Chodili velmi blízko a chýlil se
velmi daleko sebe.
Posledního veera
se vracel
Dabujan
melan-
z
cholické procházky, procházky na rozlouenou. tu se
mu
pihodilo,
na
A
Z okna
tak dlouho ekal.
Jiinina znl zpv. Tentokráte neznal píse, kterou zpívala; stanul v tmách, sklíen její zádumivostí.
Vidl
noucí
oi,
v mysli její
jako
její
hluboké,
horen
se lesk-
naveerní, podivnou
krásu
asných západ. Zpívala slabým, ale istým hlasem. Smutek vzmáhal se pi tom zpvu; nevysvtlitelné hoe pepadlo Dabujana. Ale nebylo to sladké
hoe 106
—
hoe onoho veera;
prudcí
a
sevenjší
touhu
Pocítil
— co
k
ní a íci
jí
všechno. Všechno
vše? Láska? Opravdu láska? Nedovedl íci.
to
eho a
jíti
bylo všechno? Co chtl íci? Co bylo vlastn se nedostávalo.
Mohlo
se mluviti o lásce
Nk
ní
u ní?
doznla. Dabujan váhal. Pak pistoupil
Píseíi blíže.
Pozdravil.
Tentokráte se nezalekla; hledla na ale bez výitky.
nho
smut-
n,
Stáli tak
mlky.
Posléze promluvil Dabujan:
— Odjíždím sleno — — opakovala. Ale nedovedl by íci, jaký pízvuk dala jeho slovu — — — Odjíždím Zde zamlel; náhle, bez pechodu, dodal: — Zpíváte krásn — Zvážnla. — Nemluvte o tom — — Budu na vás vzpomínati — Neodpovídala. Hoe Dabujanovo provalilo hráze — zítra,
Zítra,
zítra a
se
—
Nemáte pro mne slova? Kdybych byl daleký, zašlý! Omšelý jako zdi hradu a temný Ale tak! Nemluvíte! Neprojako jeho studn nemožný, mluvíte
—
—
Sklonila hlavu. Její
mu
ruku
oi
zamlžil smutek. Podala
a pravila tiše:
107
— Sbohem! Dabujan
Až
zajdete
pohlédl
na
.
.
ni,
.
najdu snad slova. na její kehké a útlé
tlo. jež bál by se obejmouti, by
je
nezlomil.
Ho-
kost jeho pominula. Ale jeho smutek stal se inten-
sivnjším. Oh, ano. Nechtla nikdy na zemi; bála se její
pdy. A on neuml
lítati
v
ohromných
vý-
na to svými malými kídly. Frivolní osbka podávala mu jen pohyb, chtivost, dramatické scény A zde ty smutné oi dávaly svj šinách, nestail
—
horený lesk, nhy, nejasný
ty rty jen
nápv neurité
sen kraje v mlze.
skliující jako pílišná uritost té druhé
báze poínala Dabujana
Zlá
eho
dv
a plaché
Ta mlha byla tak svírat:
—
nenajde
ni-
touhy nebudou nikdy v rovnováze. Vždy neho se bude nedostávat k plné harmonii, nikdy nebude ztlesnn jeho sen. Stáli tu v tmách. Nebyly to pouze tmy veerní. Stáli, tušíce se spíše než poznávajíce v pítmí. Nebude nikdy možno pekroit plot, který je mezi nimi. kdy,
hledá,
jeho
*
Když se vrátil podzim, vrátil se Dabujan svého pokoje ve vysokém dom na periferii. Byl
do
samotáem mnohem ješt vtším od svého
návratu. Bál se spolenosti; bál se pohled, jež by
mohly dotírav vniknouti do hlubin jeho smutku. A,
108
jako
kdysi,
stával
opt
u
okna,
hled do
Picházely
polí.
opt
jan díval se do nich
mlhy, jako tenkráte.
nkdy
Dabu-
dlouho, dlouho. Zrak
nkoho tam ponkoho? ekal pece nkoho? enepicházel ekaný. Nebo Dabujan pochtje se zbaviti kouzla, petel si rukou
jeho bloudil v polích, jakoby chtl
Cekal
znat. kal-li,
sléze,
elo jak
a opakoval
smutnjším
„Nic, nic
—
si
smutným, tichým hlasem
a tišším
(ah,
než tenkráte!):
"'
109
SMUTEK PANÍ ANNY Slunce zapadalo za horu den jako druhý: údolí
šumly na podzim tesklimlo svou zvláštní nhu. Ale jinak nebylo událostí. Jenom že mnily se kvty na stráních, svdilo o postupu doby. Vesniky ležely rozstíknuty po svahu vrch. bylo stejn klidné. Lesy vji, a jaro
Jakoby chtly sjeti do údolí. Všecky byly drobné a pozapomenuté. Do msteka bylo daleko: ale také
msteko
V
bylo
pokraováním
ticha.
znly nkdy rány; hony se konaly po Také pytlák snad vyšel obas na lov; ne píliš asto a jaksi krotce. revíru
lesích.
Dceruška pana lesního jmenovala se Anna. Brouzdala se travou ješt zarosenou a poslouchala ptáky; znala je všechny po hlase. Vše, co žilo v lese, bylo jí blízké; znala doupata jezevc a pelechy zajíc. Vše u ní bylo pohyb; pekypovala životem. Už jako dít ráda tanila. V tom byla svízel. Bylo zídka možno taniti. Byla panské dít; a tak jen za as pi rodinné njaké slavnosti se tanívalo. Z dalekých dvor sjíždli se úedníci pan110
!
ství se
svými rodinami, s divokými i nesmlými hošvitoivými a koketními dívinami v celé
šíky, se
—
nádhee nových šat
do
Jinak vycházela
Tomu polí
Tam
v hostinci .,u lva".
podnapilých. Tanec nebyl
však bylo zídka. poslouchala hudbu
se tanilo.
mnoho
neodvažovala. Bylo tam
se
a
asi
Docela blízko
kiících a nejpíjemnjší v nalidi,
cpané a dusné místnosti, plné prachu. Ale
pece
byl to tanec.
tam na mezi
s nejasnou touhou. Tanit! Bylo to pro ni opojení A to opojení bylo tak vzácné. Vznášeti se rytmicky a zapomenout na všechno! Kam ji unášel kolébavý vír? Bylo to její tajemství. Ale srdce bilo jí prud-
Stávala
Jak
ji
tváe
eji, a její
—
žebný lesk
zardly
se
Když dorstala, jež
—
to lákalo!
a
oi mly
dostala se do
nebyla píliš veselá. Ale byly
vlhký, tou-
msteka tu
k tet kamarádky
které žvatlaly a pomlouvaly. Byly tu drobné histo rie, jež
mly
tak
ohromnou
dležitost. Zdáli se ob
romantití rytíi. Setkání, pohled, vzde chy! Skrývaná tajemství, prozrazující se nicmén
jevovali
konen tanec. Zdálo se jí, že když po prvé vcházela do taneních hodin. A když tanila skuten! Rozplývala se blahem. Tanec byl životem. Jaký rozkošný život! Co bylo mezi dvojí tanení hodinou, bylo tak prázdné a hluché. Ale pak tak snadno.
vstupuje v
A
tanec,
ráj,
—
111
Ti romantití rytíi byli studenti, úedníkové, mužská mládež msta, domýšlivá a neotesaná. Jaká to byla obtíž vychovat je k tanci! A jak snadno tanila Anna! Nebylo jí teba lekcí. Tanila náru-
—
taneníci hledli na její ohnivé tváe, do jejích planoucích oí. Domnívali se, že je miluje. Klamali se. Milovala pouze tanec.
živ
Její
Byl to krásný rok: vzal,
dom.
Kraj
se
zdál
jí
njak smutn
vyl
konec. Vrátila se
žel,
mnohem smutnjším.
I
pes
v té pustin na veer; a ptáci ne-
zdáli se zpívat tak vesele jako druhdy.
Kdysi zabloudil sem mladý muž, který se jí dvohovoit a íkat vci, jež se poslouUml chají rády. A jeho oi dovedly podmaovati; byly to hluboké, jiskivé oi. Nebylo teba nieho jiného k její lásce.
pkn
il.
Mladému
muži, inženýru Bláhovi, nebylo bojo-
drakem o princeznu. Nebylo pekážek jejich lásky. Vše urovnáno lehce a hrav. Brána štstí se otvírala, i vejdte; jejichž srdce jsou mlada
vati
s
—
Kteréhosi dne, bylo to nedlouho šli
ní
spolu blízkou vesnicí. Vrátili se
návštvy u
staré,
podivínské
ped
svatbou,
práv
z oficiál-
ješt nyní
tety, jež
neznámý
budila jejich smích. Pipadala jim jako
njaký svt. Bylo
to v
nedli o
žních.
A
se tanilo.
Smích sleny Anny doznl. Zadumala Ženich všiml 112
si
toho.
se.
„u
lva**
„Co je vám?" ptal se neklidn. Zahledla se na sál, který míval tolik pitažlivosti pro její dtská léta, na zaháté a udýchané páry, vycházející chvílemi ven, a pak se vážn a
tém
váhav
otázala:
„Taníte rád?" Usmál se. „Rád?" A s výbuchem smíchu,
tak
vyvolaným
lehko
v dobách radosti, dodal:
„Netaním vbec." Zklamání se objevilo v Aniných oích. Ženich pestal se smát. „Nenauil jsem se nikdy tanit," pravil. „Nebyla píležitost."
A
— bylo
klonil se
k
„V tom
to už za vsí a šero
Ann
a líbaje její
picházelo
oi, ptal
se
s
— na-
úsmvem:
snad nevidíte nic zlého."
Byla tichá a málomluvná. Odvtila pouze:
„Ne."
A
o tom. Byl krásný letní veer, nebe bylo poseto hvzdami.
se
vdávala na podzim. Byla to ve-
Pak už nemluvili svží a opojivý.
Slena Anna
vzpomínalo se dlouho na ni Annu. Jakoby odletlo veselé ptáe. selá svatba;
a
na slenu
113
Po svatb
odešli
novomanželé do hlavního msta.
íkali, že jsou šastni. Milovali
se.
A
nižádný
stín se nepoložil
mezi
n.
Nebo pece? Nkdy byla paní Anna smutná. Zahalila se v mlení a její oi hledly teskliv a nepozorn. Pehlížela pak
vše,
co bylo jejím štstím;
jakoby neslyšela slova lásky, jakoby jí nerozhívaly polibky. Otázky úst i oí byly marné; její manžel poznal to nkolikráte. Bylo to stereotypní
nic, jež
zdá se tolik toho skrývat; více neuslyšel. Vzdal se
na konec nadje dopátrat se píiny této melancholické zamlklosti. Bylo to ostatn zídka, že její
smutek náhle které psala
se
vynoil. Jinak byli šastni. Dopisy,
dom,
mluvily o tom.
A
po chvílích
za-
mleného
smutku picházely výmluvné radosti. Mladý manžel vysvtloval si ostatn záhadné rozmary paní Anny; byla v nadji. ekal trpliv.
A
tak stín vždy zmizel a ustoupil jasu a zái.
pozdních dnech píštího léta, kdy piAnny. Porod byl lehký. Ale pišla nemoc. pak nikdo nedovedl íci odkud horekách. tžkých A dm, kde Paní Anna ležela v všech Kroky bývalo tak jasno a teplo, zachmuil se. znly bázliv a ztlumen, jako jejich slova. A obava plížila se do nitra manželova. Léka tváil se
Bylo
šla
114
to v
tžká
—
chvíle paní
—
vážn; nechápal, zdálo se, nemoc. Obtížný pípad, mruel, mysteriosní pípad. A chorá ležela jakoby v ohni. Nebyla pi vdomí. Blouznila. Byla to vysoká horeka.
—
Sedl u
jejího lože. Byla noc.
Matné svtlo kahance osvtlovalo smutný pokoj, kde bývalo neklidný
a
tolik blaha. Naslouchal;
nepravidelný. Sáhl
Naklonil se k
ní, až
k
ní, a
jí
dech choré byl na elo, hoelo.
sedl tak nepohnut.
Rty choré šeptaly nco; napial pozornost, aby zvuk jejích slov. Nesrozumiteln zprvu, ale pak jasnji, prudkým, trhavým tónem blouznní šeptala paní Anna: „On netaní." zachytil
115
ŠPRÝM CYRILA
KUCHAE
I.
Lehký vítr eil kee a klasy. Krutý žár dne pemdloba a tíživé dusno zmizely. Veer se stával
šel;
krásným.
Kucha
Cyril
se vlekl
nicmén
polní zaprášenou
cestou. Nepoutalo ho ani zbarvení oblohy ani širé
prostory. Zíval.
Nudil se opravdu už. Nebylo co dlat. I ráj dovede znudit, nejsme-li andly. Den za dnem podivovat se témuž divadlu zdálo se Cyrilu Kuchaovi
— byl
to dvacítiletý štíhlý hoch, plavovlasý, se rty
ponkud
ironicky
nentním
pohledem
Vesnice byla pický
život
zkivenými
—
bezútšn nudná; malikých
a
málem
unavujícím a
byl
imperti-
repertoárem. to
mikrosko-
bezvýznamných
Slepice kdáká, a kohout kokrhá;
bh
dej jim
zájm.
hodn
íkal Cyril Kucha a pipadal si vysoce povzneseným, vysloviv tak shovívavou vtu.
zrní.
Tak
to
Hledal zde marn njaké zamstnání pro své myšlenky, osvžení pro svou apatickou nudu. Kdy-
116
aspo
dopis; kdyby tu byla kterákoSnad by Cyrilu Kuchaovi bylo té chvíle píjemnjší, kdyby nkde za vsí se vztyil a požádal ho z píkopu otrhaný muž s obuškem spíše drazn než zdvoile o více než almužnu. Ale nebylo ani toho muže. Kraj ležel tiše a nehybn, jenom listí a klasy mohly se chvti. Té chvíle pole už tichla. Poslední ženci se vraceli vesele do vsi; zdáli znlo nco jako výskot. A pak už zcela mrtvo.
by zde byl li
událost!
Mladý chodec došel na malý vršek. Po levé
n
bylo žito,
poseené už
a
uložené do
stra-
panák; na
druhé stran dozrávala teprve pšenice. A jak se Cyril Kucha zadíval na ni, zaujala ho myšlenka, otrávený plod jeho neinné nudy, nevybité energie let, myšlenka tak absurdní, že ho poínala okouzlovat. Je zde pole; klasy stojí tak pyšn. Co kdyby on provedl malý šprým, který bude míti mnoho pvabu pro svou nesrozumitelnost? Nkolik vtein staí, aby pošlapal pyšné klasy. Provede to z nudy, z bravury, ze zlomyslnosti, to jsou dvody, známé pouze z ulinictví. Ale
jeho dvacíti
budou hledat jiný dvod, reální, hmatatelný, pravdpodobnjší. Pohádal se hospodá vera se svým sousedem? Propustil snad eledína? Nedal snad almužnu žebrace? Njaký zapísáhlý nepítel, nkdo, kdo se chce pomstít, najisto musí existovati. Budou si lámat hlavu a jemu. Ostatní
marn. Jaké
zápletky
mohou
z
toho vzniknout.
117
jaká podezívání, jaká
cha,
stojící stranou,
nedvra! A
mže
se
on, Cyril
Ku-
pobavit komickými
scénami, jež možno oekávat. Snad dokonce usedne naveer poškozený v dusné hospod k jeho stolu, snad, tlue pstí na stl, bude ped ním spílat neznámému darebáku! Jeho nuda bude zaplašena;
bude
ím
se
Svdnost
zamstnati. této perspektivy ohlušila veškeré jeho
námitky. Cyril leko
A
široko
Kucha
nikdo.
rozhlédl se po polích. Da-
Naslouchal.
Neslyšel
zvuku.
tož byl rozhodnut; skok a byl v poli. Dal se do
divokého tance mezi klasy. Jaká Stébla se
lámala;
byla rozkoš!
to
spousta rostla. Zrní, drolící se
z klas, mizelo v šedém prachu. V malé chvíli pole na rozsah nkolika metr úpln pošlapáno.
Cyril Kucha ustal v divokém svém tanci. Utel kapesníkem zpocené elo, udýchal se; srdce bušilo prudce. Ohlédl se opatrn a pak se rychlými kroky vzdaloval od místa inu. Zpustošené pole nebylo už vidti. Nálada Cyrila Kuchae byla nyní ponjeho mlakud zmatená. Nevyítal si svého inu
distvý egoismus byl
toho dalek
uspokojení, ba skoro opojení po svírán nejistotou, neml-li jeho
—
—
ale
inu
prvotního
nebylo. Šel,
in pece jenom
svdka. Ale uklidnil se záhy. Nepotkával nikoho po polích. Naschvál zašel na opanou stranu a vrátil se velikou oklikou do vsi. Zašel do hostince.
—
Tam 118
se rozveselil; bylo
mu
jako
nkomu,
jenž zná
radostné tajemství a nesmí je íci.
— Hovor í
— Záil
všecek.
nikdy mu nebylo tak lehce. Ale pošlapané pole?
a smích;
bylo asi to
II.
Píštího dne procitl Cyril vou. Pil minulého
Vzpomnl
si
veera
Kucha s tžkou hlanež mu bylo zdrávo.
více,
na ten veer; na tlach
s
opilcem, vy-
pravujícím nemožné historky; na
bezdvodné
chvaty veselosti; na nejistou cestu
dom;
a
pak
zá.
.
.
na pole.
mu pesvdit
Myšlenka na pole dala Bylo potebí vstát a rejšího šprýmu.
pece snad
Je
již
rozhodující popud.
se o výsledku veosm hodin; pozd, pravda.
dje. Jak však to poli? Nebyl by rád pistižen sám v onch koninách. Pecházel chvíli netrpliv u Vávrova statku, ekaje, nepjde-li nikdo smrem k poli. Doekal se. Vesnian, trochu mu známý, krevnatý a silný chalupník, šel do polí. Pidal se k nmu. Chalupník šel se podívat na pšenici, je-li již zralá ke žním. ZaCyril Kucha se jaksi zarazil. Což kdyby? Pro plašil však tu myšlenku. Pole leželo daleko. mysliti práv na tu pravdnepodobnou možnost? Ranní rosa schla, jitro poínalo se pomalu stávati parnjším. A chalupník hovoil dále. Tšilo ho, Ale
lze zjistit, co se
provést, aby se dostal
nenápadn k
—
119
nkoho, kdo ho
že našel
poslouchá. letošního
Neml
dobré
roku, bohudík,
úrody poslední lze ekati dobrou žeil. Žita byla dobrá, a pšenice nyní vypadá také k svtu, chvála Bohu: je dost jiných píin k zlosti, dost jiné psoty. Cyril Kucha ztrácel stále více svj klid. Jeho ale
léta;
šprým
se
mu
už nejevil zcela šprýmovným. Každý blížili k místu inu, byl tžší, cha-
krok, kterým se
s cesty. Nepíjemná možnost A on ubohý lovk, rozhodn. k poli. Chalupník, kryje dlaní oi, dí-
lupník neodbooval rostla. Je to Blížili se
val se z dáli na pšenici. Zneklidnl. Jeho
zervenala. Zrychlil krok. Cyril
mu
staiti.
Nechtl
to
ani.
kou ... a pak Pak se skácel na mez svého Cyril
.
Kucha
tvá
silné
nedovedl
Zstal za ním. Vidl,
jak chalupník dochází k poli. jak .
—
—
mává
vztekle ru-
.
Kucha dobhl
k
pole.
nmu.
Ležel tu ztrnulý, jen pravá ruka jeho sebou škubala. Byla to mrtvice.
Cyril
Kucha
stál
Hledl nechápav
A
na nebi
120
tiše a
bezradn nad ním.
a tup. Jeho ruce se chvly. lhostejn plynula bílá oblaka.
j
—
BÁZE
JANA MAREŠE I.
Bílý šáteek zavlál z okna vily na rozlouenou. Jan Mareš zastavil se u plotu a upel zrak na okno. Byl krásný letní veer a práv k západu slunce.
Kdyby nebyl
nejvyšší
as
jíti,
nebylo by krásnj-
Romeo,
sledující Julii tam nahoe. Ješt poslední pohled. Ješt poslední pozdrav.
šího úkolu, než státi zde,
Bylo nutno
obyejná, vrutický
jíti.
ale les.
Ped ním ležela cesta ne práv nepece znaná. Bude nutno pejíti
Zanedlouho
se
pone
šeiti.
Sbohem,
krásná Julie, hledící pestrými kvtinami v
sbohem,
vilo,
tak útulná a pohostinná.
Jan Mareš míjel
adu
vil,
malebn
okn,
-
rozložených
v kvetoucích zahradách. Bylo to výletní místo. Ze
zahrad
znl hovor
a
smích. Pražský vlak pinesl
otce a manžely, chtjící tu odložiti
únavu dusného
pražského dne. vsi všechno utichalo. Šlo se nyiií pes Bylo po žních. Rozhled byl široký. Klid pí-
Na konci pole.
121
rody ukonejšoval. Jen
s
jedné strany rušila veliká
tmavá skvrna monotónnost velikých tch ploch. A k této skvrn Mareš se blížil. Mareš si hvízdal vesele zapomenutý njaký popvek. Nebyla krásná pohoda, nebylo nebe tak modré a isté, zardlé jen pvabnými veerními ervánky? Nebyl lahodný a osvžující veer, nebyla Julie, která ekala svého Romea? Obraz dívin se kmitl ped jeho oima, a domníval se slyšeti šelest jejích
krok.
„Pijdete zítra?"
Ovšem že pijde. Cvrkové se ozývali v
polích.
Tento
vytrvalý
zvuk, protivný jindy, zdál se dnes Marešovi nej-
krásnjší hudbou. Mareš se cítil úžasn lehkým a šastným. Pedstava mladé, rozkošné dívky tam ve vile ho opájela. A lehký, nahodilý popvek znl tak jásav.
Skvrna se blížila a blížila, teba cesta jako by nechtla ubíhat. Les objevoval se stále a stále hmotnji. Mareš zrychlil krok. Bude nutno pejíti les
co nejrychleji.
Soumrak už pichází.
Vrutickým lesem se šlo asi hodinu. Hodina není mnoho. Pro toho ne, kdo má v nitru tolik krásných a rozkošných dojm, drobných píhod zamilovaného.
122
II.
Kráel
lesem. Byla to nejprve široká silnice, a nebylo znepokojivé. Také nebylo ješt temno. Silnice vedla do O Nebyla píliš frekventována. to
.
Po celou mlelivý.
I
.
.
nepotkal
cestu
Mareš
Marešv krok njak
nikoho. Les byl
ticlil;
kráel podle
po stezce pro pší, pokryté svží ješt nedávnými dešti travou. silnice,
—
—
Les nebyl píliš hustý a propouštl svtlo.
Po
dojem poal mniti.
chvíli se
odboila. Marešovi bylo sejíti na lesní cestu, vedoucí do Souasn houstl les, a temno se poínalo. Silnice
M
.
.
.
Byl to už soumrak; zasmušilý soumrak les. Pomalu,
neuvdomle poínala chze
mén
jistou a
chodcova býti myšlenky mén radostnými. Nebyla to báze. Jan Mareš nebyl bázlivcem. Spíše to byl pocit neho hrozivého, který se mohl bázní státi. Chodil pece tolikráte touž cestou. Nebylo více svtla nežli dnes;
Nebál
mly
by
k.
se
celku
tedy ten pocit?
šelestu, nebál se
strom, které
znepokojivé tvary, nebál se vlastních kro-
Možno-li
lesa,
pro
njakého
vbec
mluviti o bázni, bál se spíše
jakéhosi nepátelského, tajemného živoucího
—
Sliná
Julie,
tak
si
íkal, aby odvedl jinam ne-
klidné myšlenky, sliná Julie sedí
asi
ješt u okna 123
mezi kvty a hledí do zahrady, nkam ve smru, sedí snad v útulném altákde leží vrutický les. nu, zarostlém tak nepronikav zeleným vínem? Sedí se tam tak píjemn na veer. Je to asyl. Zahrada voní tolika vnmi; až píliš mnoha vnmi. Starý, žoviální pán zapaluje cigaretu a hovoíí o starých historiích, o zapomenutých asech. Nevím, ví-li z toho mnoho Julie; snad myslí více na nco jiného než na staré historie
i
—
Sliná
(nemohly se myšlenky Marešovy melancholického pízvuku?), což kdyby nebylo už vašeho Romea? Jak dlouho by potrval váš smutek, vy rozkošná? Nebo mla byste snad smutek. A bylo by škoda vašich oí, kdyby mly ztratit svj lesk. Bylo by škoda vašeho ela, kdyby je mely pokrýti vrásky. Vždy ješt možno ekat nkoho, kdo stoupá na balkon, kdo mluví ohnivá slova, a s kým možno ztotožnit vezbaviti
Julie
tohoto
erní ervánky
s
ranními.
Jan Mareš mohl by zahynouti, a dejme tomu, že zahynul. Les ho zabil. Je to asi taková scenerie (napiatá fantasie Marešova pracovala skoro horen) záhyb rokle, která sestupuje v údolí; blízko jejího kraje poražen mohutný strom. Malé kovisko :
znemožuje rozeznání nkoho, kdo skryl za kmenem. Leží bez hnutí; ale jeho oi svítí znepokojivým ohnm. Nyní blíží se konec. Kroky zní. Nkolik vtein, a není už Jana Mareše
—
124
Snní Marešovo, díve
tak
radostné
—
a
jásavé,
pešlo tak pozvolna v tísnivý neklid. Zdálo se mu, jakoby znepokojivé pedstavy zhmotnly. Les pizpsoboval se jeho nepokoji. Nepoznával ho, tak známý A nyní už doopravdy se zešeilo;
—
a
a cesta byla pustá, nikde
Krom
toho, který
vždy
Ale
—
lovka
íhá u poraženého kmene?
— pamatoval
se
—
není žádného po-
raženého kmene!
III.
A
nyní stalo se to podivné.
Blížila se rokle,
kam
lokalisoval
Mareš onu kata-
strofu.
Rokle padala píke do údolí. Prudké pívaly vymlely v ní hluboké jámy a odervaly zemi od obnažených koen prastarých, rosáhlých dub Byl to vru neutšený kus cesty.
deš
—
Zde pešel nepokoj v opravdovou báze. Nco nezvyklého sevelo Mareše. Mimodk uvolnil krok. A pak už váhal vbec jít. Nebo stalo se toto:
Pi
na kraji rokle, tak jak to vidl skuten poražený strom, strom, který ráno ješt stál tak pevný a mohutný. Nebyla to celá scenerie události? Mareš si opakoval: záhyb rokle, jež sestupuje v údolí. Blízko jeve své
záhybu
cesty,
fantasii,
ležel
12.^
I poražený strom. Malé kovisko, které iní nemožným rozeznati nkoho, kdo se tam skrý-
jího kraje
A
vá, nescházelo tu.
Dokresloval
si
íhá? Ten nkdo má své dvody,
což ten, který
obraz.
skrývat
se.
chtl
ním srst. Nehýbá
s
Hle, jak se
choulí se.
kmenu, jakoby
ke Ale
jeho
oi
svítí.
eká. Na nho? Mareš
se zastavil a naslouchal.
Byl to vítr? toho, který
i
to byl
eká
dech dlouho utajený? Dech
skryt za
kmenem?
—
Mareš nepokraoval v cest Nco silnjšího zlomilo jeho vle jeho pýchu a jeho vzdor, který chtl dále. Nemohl prost dále. Takka neuvdomiv si vše, obrátil se zpt; krok jeho byl rychlý. A podobal se spíše útku než chzi. Vrátí se k silnici. Zajde
si.
lenka,
Znan
zajde. Ale zbývala jediná myš-
si
vytrvalá:
pošetilá a
dále, dále
od
onoho
místa!
IV.
dovdl
Mareš, že minulého veera zabit v rokli, vedoucí do K ., cíle to jeho vracející se z msta. Mrtvola cesty, ezník z R .,
Druhého dne
se
.
.
|
I
.
j
^
.
práv u kmenu, poraženého náhodou práv minulého dne. Byla skryta jež je nad roklí. Ale pes hajného pivedl
í
jeho nalezena ráno
^
zvláštní
|i
v roští,
126
i
.
I
na stopu inu. Pachatel posud neznám; pátrá se piln po jeho stopách. Zloin spáchán asi veer, podle dobrozdání soudních
léka.
127
li
f JAN bílek Povídka o odpuštní
Byl to tehdy krásný podzim. Slunce nikdy tak A vzduch nebyl nikdy tak cist. Stro-
syt nezáilo.
my
se
sklánly pod tíhou ovoce, a vinice modraly
révou. Uzrálá krása podzimu uklidovala hlavy, a s
vrch
se otvíraly daleké obzory.
Pouze v nitru Jana Bílka nebylo slunnosti.
o
pomoc;
cel z
sená,
Zrak Bílkv a chodil
dalekých
poala
cest.
se
nejist a zdál se volat
zíral
umdlen
tžce, jako by se vraJeho hlava, dosud tak hrd ne-
nachylovat.
a
Díve
veselý a
usm-
v mrákotách.
hodiny jako zaleknutí, vyrušil-li ho kdo ze
vavý, sedal Bílek
výraz
blahodárné
Ml
snní. Ne-
únavný pítel života poal nenávidt hluk. Hlasy lidské rušily šedesát jeho let. I když to byly hlasy dtí,
drobotiny
kdysi
tak
mu
drahé.
Kterákoli
ho na nejvyšší stupe: byl pak nespravedliv k lidem. Litoval toho pozdji; ale nebylo v jeho moci zastavit píval té zloby. Poci' oval hrozivý, úkladný pevrat. Podivné nálady ho pepadaly. Bloudil v minu-
pekážka
128
jítila
"
Rozpomínal se na vzdádávno zapadlé a zapomev jeho pamti. V úterý ped
jako v zakletém
losti
lené
a
lese.
mrtvé. Detaily
nuté vybavovaly se
Nanebevzetím narodilo se prvé jeho dít, Karel. v pátek ped svatým Václavem zemela jeho žena. Bylo tomu tináct let
A
—
svou
Miloval
ženu. Všichni
zyky umlkaly, mluvilo-li spolu
žili,
uplynula
bez
se o
bouí
ji
ní.
milovali. Zlé ja-
ada
a krisí.
let,
která
Klid jejich
domácnosti nebyl ani na chvíli ohrožen. Byla dobrou ženou svému muži a dobrou matkou svým dtem; to bylo téma pohební ei, kterou pronesl nad jejím hrobem místní fará. Taková pohební
e
zní
mnohdy
ironicky informovanému
poslu-
chai. Zde nebylo toho ironického hrotu. Bylo
skuten ho
štstí; Jan Bílek vzpomínal
teskn na
to je-
detaily.
Když se vrátil tehdy s dtmi (ti dti zde byly) z pohbu, usedl on, známý humorista, dobrý spoleník, veselý druh, a opel hlavu o dla. Sedl dlouho zádumivý a smutný. Kterési z dtí ho vyrušilo.
„Tatínku, hle
—
Byl to drobný klíek, vypadlý odnkud. Nebožka nosila ho
pi sob. Pi
hozen, než dít
jej
náhlé katastrof byl po-
zvedlo.
Jan Bílek zadíval
se
mechanicky na klíek
a ne-
odpovídal.
129
lí
—
—
„Tatínku, klí,"
Usmál dil je.
se
nucen
Odkud
1
—
opakovalo dít tvrdohlav. a vzal klíek do rukou. Zastu-
byl ten klíek?
Zašel do jejího pokoje. Prázdnota jeho ho rozI on pipadal mu tlem bez ducha, tlem v rozkladu, vzbuzujícím úzkost. Tajemné fluidum, jež dovedla utvoit kolem sebe, vyprchalo; vše bylo nahé a smutné Zrak Jana Bílka zatoulal se pokojem Spoinul na jejím portrétu, odkud hledla krásná a svtlá; a klesl na psací stl, koketní a elegantní, spíše hraku nežli nutnost. Byl to její koutek, kde nejradji dlela Klíek, jejž ješt tiskl v ruce, vzbudil v náhlou myšlenku. Pistoupil k psacímu stolku a zkusil ho Hodil se k zámku psacího stolku. Jan Bílek vytáhl zásuvku. Balíky psaní objevily se v ní. byly? Nebylo nadpisu, nebylo známek. Jeho psaní? Horoucí psaní prvých let? Jeho ruka. sahající po balíku, váhala. eho se dotýká? A ml právo na to vztáhnouti ruku? Chce zprofanovat nco, co bylo nžným tajemstvím? Chce vyvolat marné lítosti? Není dost existujících
lítostnila.
-
—
—
nm
í
smutk?
už
Stál
tak
chvíli
nerozhodnut
nad
otevenou
schránkou. Pak zastril zásuvku a zavel
Zapomnl 130
na tuto drobnost
bhem
opt. dob; ku poji
.
nikíly
divu,
dnes
.
minulé
nevrátilo
se
nedoteno,
bylo
pokušení. Vše
pi nebožin
jako
smrti.
Až
.
Pepadla ho mocná zvdavost tch, kteí nejdou kupedu a jsou pístupni jen minulým hlasm. Klíek zdál se mu nyní otvírat zašlé, jediné, pro
už
mlo
co
vrácení
smysl
stárnoucí jeho
se v staré
dny.
A
srdce. Zatoužil
jaká
snazší
cesta
po než
lektura zažloutlých list z minula? Zašel šel
do
si pro klíek, peliv uschovaný. Pak za* pokoje nebožky, nezmnného hrub po
od jejího vyal balíek tináct
let
—
skonu. Otevel
pihrádku
a
Nyní však mu pipadal domov dusným a tsným pro etbu nebožiných psaní. Zatoužil po mírné hejivosti podzimního slunce. A pomalým, nerozhodným krokem starc vycházel ze dvora, skrývaje dopisy
peliv
v náprsní kapse erného svého
kabátu.
Znal kout, kde bylo pusto a ticho, kde nižádný vetelec nehrozil ho vyrušiti. V lese byl potok, potok mezi dvma svahy, u jehož behu, v stínu starých jedlí, bylo možno usednouti na mkký mech. Potok inoucí se prudce s výšin znl tu rytmicky a
pece ohlušiv. Bylo mílo pozorovati stálé mívln. Sem lidé obyejn nechodili; byla
jení jeho to
zacházka pro každého.
A
pak nebylo co hledat
9*
131
L
1 tom lesním kout.
v zapadlém
A
tak
tu nebylo
slýchati jiného hlasu nežli .šplouchání vod.
Sem zamíil Jan pozorovat
—
pokud mohli ho pomalým a krokem. Na jeho chladném zevnjšku Bílek. Šel
lidé, pracující
odmeným
na polích
—
tžko vypozorovati neklid. Ale když se octl krok. Balíek v jeho náprsní kapse poal ho páliti: Jana Bílka, který ekal tinácte let, pohánla nyní netrplivost. Došel na své místeko u potoka; rozhlédl se opatrn. Neuvidl nikoho. Neuslyšel nikoho. Usedl na mech a vyal listy.
bylo
v
lese, zrychlil
Mly vni
smrti.
Jejich dotek vyvolal
vzpomínku na chvíle, kdy Vidl se penesena v po-
se dostaly do jeho rukou.
nurý den smrti nebožiny. Prázdnota pokoj ho dsila. Bylo to zlé, vidti zoufalý smrtelný zápas; ale
mnohem
krutjší bylo ticho, jež potom pišlo.
se zvuku svého hlasu. Bál se místností, kterými tolikrát kráela a kde on nyní zstal s dtmi, nedojatými píliš nechápanou tragedií. Tehdy neml ani sil íst uschované v stolku listy. Ale nyní hledl tváí v tvá smrti jako nebožka, a závory a
Bál
tajemství padaly.
mu
tehdy
tak, jak
A
zabránila
ekal.
tak nevrátila se báze, která ísti.
Pomrn
Jeho
ruka nechvla se
klidn roztrhal
obal.
Teprve nyní, když vidl adu dopis, psaných drobným písmem, které pipomínalo Bílkovi ruko132
i:
kdysi
pis
dobe známý
a
poal
nyní zapomenutý,
váhat znova.
Není lépe nechati
spáti, co spí?
To bylo však poslední váhání. Jan Bílek zaal ísti.
—
Bylo to nkolik jen psaní nkolik výkik a sten. A když je Jan Bílek etl, schvátil ho podivný cit: byl to úžas nkoho, kdo zklamal se ve všem. Tedy nebylo nic pravda z toho, co mu namlouvala minulost; ne vrná žena, ne vrný pítel,
klam a mam, neupímná árie z citlivé opery? Nebyly to listy jeho ženy; byly to listy psané jeho žen. A pítel Gregor psal tyto dopisy lásky. Až Nikdy netušil Jan Bílek takového vztahu .
nyní pišlo to drsné osvtlení. Žil vedle rých neznal. Byli zcela
jiní
.
lidí,
.
kte-
než jeho obraz; nikdy
nevnikl zcela do jejich srdce.
mlo
pízvuk. Pamatoval dávný už. Pracné pamatoval se na veer se nejprve vybavující se detaily skupily se na konec v plný a sytý obraz. Stála v snní u okna. (Kolikrát se usmíval této její snivosti!) Hledla do zahrady. Bude dnes msíná noc, pravil on odchá-
Vše .
.
jiné
osvtlení
a .
.
.
.
myslím, odpovdla. Odcházel. Zapo procházce. „Nebude ti samotné smutno?" tázal se na odchodu. Usmála se lehce. „V msíní noci není smutek nepíjemný. Patí k vci." A zádumivji dodala k tomu ješt: zeje.
Jasná,
toužil
133
"
„Smutek patí vždycky k vci
O jakém
tu
tehdy. Ale nyní
chýlené
odjíždl na
bude
lépe.
sunoval
smutku mluvila? Nemyslil na mu rozuml. A smutek hlavy
okna hyl
z
mu
to
na-
pochopitelný. Gregor tehdy
Byl churav a doufal, že mu tam Váhal jakoby nerozhodný. Stále po-
jih.
lhtu
odjezdu.
sunout, a až už nebylo
konen
Chápal
—
tak zvyklí na
svj
Až už nebylo možno
vbec nutno
ji
po-
jeti.
Gregorovu nerozhodnost. Byli tichý život, vzájemné
porozum-
Gregorovy snahy byly mu tak odlehlé; Bílek neekl nikdy o tom nepkného slova. Pipadal mu asem morousem; nebyla to však choroba, jež ho inila takovým? Žert Bílkv ped Gre-
ní a ohled.
gorem umlkal.
„Neho
se
kolik
dn
byla
podivn
nedostává,"
pravil
po odjezdu pítele, tichá.
„Takovou
Jan Bílek
pi svain, mezeru
n-
která
zanechá
pítel."
Jeho žena neodpovídala. Odvrátila
se
stranou.
Tehdy nevidl v tom než náhodu. Nyní soudil jinak. Jist že mla dvod odvraceti svj zrak. Oh, vru, nebyl
to
pouze pítel, jenž odešel. Do-
ml
nyní Jan Bílek ve svých rukou, mlutom. Byly to smutky pro vzdálenou. Bylo to plaché oekávání návratu. Týdny, jež se nedopisy, jež
vily
o
kav 134
sítají, dny, které
pipadají vností. Touha
reptala náruživými slovy: hodiny, minuty, vteiny,
jak je to vše dlouhé!
—
Nevidím kraje; umní ztrácí pro mne pmi smutno. Jsem sám. A obávám se, že budu navždy sám. Minulí lidé, mrtvá díla: chci míti život okolo sebe. Nkolik slov aspo, která nahrazují život! Umít! Ah, umíti tak daleko! „
vab. Je
—
—
^" Mohu umít bez tebe? Mohu umít s tebou? A pece umel ten nevící. Zemel kteréhosi
kvtnového
dne.
Zarmoutila
Bílka.
Ta zpráva došla veerní poštou. Neekal bezprostedn katastrofy. Zprávy Gregorovy znly tak nadjn. Bílek šel všecek zaražen do pokoje ženina. Sedla mlky. Jeho píchod ji patrn vyrušil. Nedohadoval se z eho. Upela na nho tázav zrak. „Gregor je mrtev," pravil on drsn, marn tlum svoje pohnutí. Vstala. Byla
nepirozen
bledá; Bílkovi se zdálo,
že se chvje.
„Mrtev," opakovala mechanicky. „Velká ztráta pro nás," pravil Bílek. „Ztráta," opakovala ona znovu jako
tžkopádné
echo.
Dležitá zpráva popávala mu nkam do polí a pecházel jimi do únavy. Jejich pítel, jejich nerozhodný Znlo to jako hrana druh mrtev, mrtev. Bílek
oddechu.
—
ji
opustil.
Rozbhl
—
se
—
—
13.5
•
Jeho
žena
nevyšla
z
služka, že paní není zcela
Bílek šel k
„Co je „Hlava
domu. dobe.
ní.
ti?" tázal se
jí.
— dsné bolení
hlavy
ztrávil
Druhého dne bylo paní
melém psobí .
.
.
— Potebuji
neodvážil to
dobe.
Nebo
byla
se
A
o
nco
bylo
Ale o
lépe.
Bílek mluvit.
ze-
nutno šetit churavou
njak podlomena záhadnou ranou
obas; jakoby se sklioval takový smutek se
—
ml nco
a
—
ne-
že
Cítil,
Bledla a vlekla se po pokoji jako stín
vala
klidu."
pání bylo píliš jasné. Vyšel do zahrady veer v meditacích o zemelém píteli
Její
paní.
Veer ekla mu
zcela jiného
rád.
strašidlo
— Usmílovk,
On, robustní
—
Pak
Bílka
smálo.
se
zapomnlo
Bílek na nho zapomnl. Nedlouhých vzpomínek. Rád se pobavil ve veselém kruhu; odejdete-li, mjte šastnou cestu! A tak nemluvilo se o Gregorovi vbec
Aspo
na Gregora.
byl
lovkem
—
—
Bílek
slyšel
Mnoho potok
njaké huení. Byl
potok?
to
spíše. Cítil velikou slabost ...
A
to
vzbudilo jeho úzkost. Bál se své malátnosti. Pokoušel
se
vstáti.
Nešlo
to
dobe. Ležel
.
.
.
Vody
huely. Nco, co mu bylo drahé, bylo ohroženo... Dopisy... Do í rukou padnou? Kdokoliv mže se jich zmocnit. Co se stane? Budou pro smích zlým lidem? Zhanobí památku mrtvé, která mnoho trpla? Bylo mu líto té zemelé, jež
stále
136
více
nesmla se nikdy hlásit k své bolesti, jejímž losem pokoutn trpt A dti Budou ony ísti?
—
bylo
—
Nezmate je a nerozteskní pozdní odhalení, jehož nedovedou dobe chápat? tJzkost pro
—
odešlou diktovala
mu
poslední po-
Vzchopil se a podepel o paez stromu. Nejistýma rukama roztrhal psaní na kusy, stále se chvje, že nebude dost sil. Dílo bylo dokonáno. Po-
hyb.
sunul se k
behu
a hodil lístky do potoka.
útržk zstalo na behu.
Nco
Snažil se sklonit se k nim,
—
Ale huení aby je také hodil do plynoucích vln. vod se stalo náhle nesmírn silným a hlava píliš tžkou. Jan Bílek klesl v bezvdomí na mech. Trochu zažloutlé lístky pokraovaly ve své pouti; neseny lehkými vlnami, mizely v proudu a nadnášely se zase. Daleko ješt bylo je zít; až v záhybu potoka mizely.
—
—
Jana Bílka našli v bezvdomí. Nevzpamatoval se z toho záchvatu, pes horlivé úsilí lékae a láskyplnou péi dtí. Zemel tetího dne. A po-
už
hben
jest.
137
á MEDAILLONEK Byl konec. Jeho tlo chladlo. Tep nepokojného srdce ustál; jakoby hodiny se zastavily.
Zachvla
se lehce.
Bála se jeho zmodralých rt, které už nedovedly nieho íci. Bála se ticha u lože, kde ležel tolik dní v halucinacích.
Tžce
a skoro
vrávorajíc
došla
k otevenému
oknu. Sklonila se nad ním. Dole hluelo msto: všechen jeho hluk vnikal do pokoje Byl krásný .
.
.
jarní den; zajisté že se v parcích vyhívají zimo-
miví
starci, a
mladá srdce
cítí
nezvyklou
nhu
...
smutkem; bylo jí na hloubka táhla ji k sob. Zachytila okamžik, jakoby se o židli. Malá závra. Byla hodn vysílena a omáKontrast
mil
ji
ji
dojal svíravým
jarní vzduch.
Vedl
se zde
urputný
a
krutý boj o život. Bylo za-
potebí mnoha dní tžkých horeek, aby zahubily silného muže, který byl nyní mrtvolou. Vzpíral se
houževnat. Kus po kuse vstupovala v nho smrt, jako do dobyté pevnosti. Nyní byl konec. Podlehl.
A málem 138
všichni okolo
nho.
au
ekali
to.
Dlouho
dv
Po
ekali.
ehák, vrašt
elo:
nedle íkal
„Bute
piprana všecko." Ale ekaná katastrofa váhala. „Podivná resistence organismu," kroutil hlavou doktor
svoje
veni
doktor.
Vzpomínka hluk
.
.
se mísila
ševel hlas,
.
s
pítomností. Bylo
prudké
stkáni.
slyšeti
Návštva?
Cí-
tak slabou, že ani bolesti nebyla už schopna.
tila se
Reakce
Když
procitla,
Vzpomnla na
pekvapilo
všechno.
íci jak, napadlo
ji
—
Upadla v jakousi mdlobu
se dostavovala.
to:
A
ticho.
ji
Vzchopila
se.
náhle, aniž by dovedla
Medaillonek.
Mrtvý ležel tam vedle. Nepochybn ležel tam ješt. Bude míti dost sil, aby tam došla? Podléhala nevysvtlitelné a trudné touze. se
nyní
kladu.
A
mrtvému. Nebude už
Konen brániti
neublíží
svého
po-
v hloubi duše zahanbena, se sklopenýma
—
oima
otevela dvee Zvuk zaznl v tichu a otásl jí. Byla tedy zde Nkolik krok a in bude Mrtvý ležel na loži vykonán. a uhýbajícíma
.
.
.
—
Pistoupila k mrtvému zrak. Své touhy
—
Konen mla
ten
.
.
odvrátila
vedla
.
pedmt
Obliej jeho však
ji
dsil;
pekonat nedo-
tolika
spor. Bylo
to
139
—
páni, splnné píliš pozd. A za drahou cenu Nyní, když ho mla, chvly se ji nejist ruce. Nikdo nepicházel vzíti jí její koist. Mrtvý byl skuten mrtvý. Ale ta koist pálila ji v dlani. Vzpomnla na všechno, co pedcházelo.
ji poznal. V kvtu svých let. prvý muž zemel po tíletém manželství. Bylo Její to manželství rozumové. Nemilovala svého manžela píliš. Nebyl jí také protivný. Snášeli se, jako dva lidé, kteí nemají dvodu ke sporm, vyhovovali si spíše z pohodlnosti než dobroty. Když muž zemel, oblékla vdova smutek a nosila ho pimenou dobu. Zemelý byl by nepochybn uinil totéž, s tak klidným srdcem jako ona.
Byla vdovou, když
Tak
její druhý cho. Milovali se. Milopipadal mnohdy chladný. Co bylo píinou jeho uzavenosti? Mla pocit, že nco skrývá. ást jeho nitra byla jí uzavena na sedm zámji
poznal
vali se? Jí
k.
Žárlivost picházela.
Na? Nevdla
nic uri-
tého. Ale všecko nepátelské, záhadné, cizí vtlilo se ní.
v jeden pojem: medaillonck. Skrýval ho ped Nesmla ho nikdy otevíti. Bylo to tajemství.
Nepochybn
Karel
ji
nyní miloval, a nebylo co skrýpohledti do jeho
pro tedy nesmla vnitku? Pro nemže se muž vat.
140
Ale
od
nho
odlouiti?
Její
antipatie
píinou
kladl mezi
se
zla,
se
povrou. Medaillonek byl
které
pišlo. Byl to
nepítel,
n
krát vedla o
Usmál
stala
všeho
nco záhadného a záludného. Kolinj boj! Marn. Kdo je to, ptala se.
neodpovídaje. Žena? Ano. Prosila, aby
ukázal vnitek medaillonu.
Marn. A dovedl
jí
jí ji-
nak tžko nco odepíti. Zde však odepel. Usmíkdyž prosila, usmíval se, když hrozila. Všechny její zbran zlomily se o jeho klid a pevnost. Vedla houževnatý boj s rafinovaností žárlivé ženy. Na konec musila však piznati, že podlehla. Bylo to marné. Medaillonek zstal tajemstvím. Odpor manželv tuhl zápasem. Vidla, že by bylo
val se,
nutno
jíti
do extrém. Toho
se
pece
nmu
bála; milo-
vala Karla píliš, aby dovedla
k
A
se nemluvilo.
tak utichla.
O
medaillonku
rána u ní zstala, pokoující pocit pítelkyni, kterou nedovedla
býti krutou.
vi
pekonat
a
Jenom
tajné ne-
která hájí
dosud své místo v srdci milovaného muže. Jak je ta sokyn šastná! Je mrtvá. A dosud tak živá. Nemilovala snad nikdy Karla (utvoila si o tom fikci, zosnovala romantickou jakous píhodu) a on je dosud její. Pepustila jí ho. Z milosti. ;
Kolikrát se vracel onen
stín,
kolikrát se utkáva-
la s vítzným pohledem neznámé oné dobrodružky! Není jí už, íkal Karel tehdy vážn. Nuže, tak namítala v dnech, kdy ješt nenahlížela beznadjnost svého úsilí, pro se tajiti, je mrtvá ... Je to
141
dtinské, opakoval. Miluje
ji
Ucpal
U nho
jí
nebylo
to
pece, íká pece, že
ústa svou energickou rukou,
objímaje. „Dtino," íkal
dtinské?
miluje.
ji
druhou
jí
úsmvem
oí, který ji inil bezmocnou: „Dtino, víš pece, že nemusíš se bát!" A nachýliv se k ní, pravil tiše a náhle zvážnv: „Nebudeš si toho páti, vi? Mysli si, že je to amulet. Nebylo by to dobré mi, že nes
.
.
.
V
bylo by to dobré."
mla
medaillonek v rukou. Mohla poznati rysy ženy, pro niž i po letech uchovával diskrétní nhu a kterou tak žárliv stežil ped kterýmkoli pohledem. Zlé vítzství! Bylo už pozd triumfovat. Chránil ji do posledního dechu. Nesmli mu ji vzít. Jeho ruka hledala asem úzkostliv medaillonek. V mužových horekách vztahovala všechna slova nhy a lásky jak pece miloval ten uzavený, mlelivý muz k neznámé, které tolik závidla. Blouznil o ní; byla to opravdu nžnost hocha, který miluje po prvé. Cítila se odstrenou. Nikdy ji nemiloval tak; pro ni ml jen úsmv nebo drsnost. Každé jeho slovo ji ranilo. Oh, dovedla by zardousit toho démona, kdyby žil! Její ruce svíraly se keovit pi té myšlence. Oh, ukojiti všechnu svou mstu a hokost.
Nyní
—
142
Odhodlala se pece. ruka ješt se chvla; otvírala však pes to bránu k nepístupnému tajemství. Dychtivost jeJejí
jího
záští
která
ji
pekonala pietu k mrt^^ému. Uvidí
tu,
oloupila o tolik lásky. Uvidí!
Otevela medaillonek.
Bylo
ticho.
Jenom hodiny
tikaly, a její
srdce
bušilo.
Stála zde ztrnulá.
Všechna krev zmizela
ovit
z její
se opírala o pelest
.
.
tváe.
Její
ruka ke-
.
Jaká to slabost Medaillonek spadl na zem. Toto cinknutí vyrušilo ji z jejích mrákot. Zachvla se. Vzlyknutí se zlomilo v jejím hrdle. Bylo to hoe srdce i uražená hrdost ženy? Rozpáhla jruce, jakoby chtla nco zachytit. Mrazivá bolest drtila ji celou. Z jejích oí vyschlých tolikerým .
pláem
vyprýštilo
— Byla
.
.
nkolik
slz.
to její fotografie; fotografie jejích
nácti let, kterých
on nikdy neznal
—
osm-
143
I
DEŠTIVÝ DEN Zástup lidí se valil ze zachmueného kostela, když ho Václav Helvert míjel. Nezvyklý proud zaplavující ulici pekvapil vážného soudce na okamžik. Ale pak si uvdomil, že je to májová pobož-
nm
nost. Slovo to nevzbudilo v nijaké resonance. Ale bylo zbyteno zápolit s proudem; tož se zastavil Helvert na protjším chodníku. Spchati nebylo pro, a veer byl tak osvžující a milý.
Ze zvyklé
pozornosti
upel Helvert zkoumavý mladiké dívky v jar-
zrak na vycházející. Šly tu
ních svtlých šatech, žvatlavé a své koketerie
ped písnými
a
veselé.
Skrývaly
zamraenými
pohle-
dy vážnjších družek, ale nedovedly jich skrýt. Picházely ženy, které v pítmí kostela, pepadeného pohanskou radostí jara, nesly své obavy a nadje. Pecházely staenky vrásité a shrbené, zabrané v minulost, ale nepehlížející dosud pítomnosti, které, žel, neschvalovaly. Jejich zrak a sluch se
dosud
neunavil
zvdavostí. Picházeli
zamlklí, plaší; mladíci
kterými by bylo možno
144
výbojní a se
laní
honositi.
mladíci
úspch,
Nebží
o to,
vbec koist tu je. Byli tu pelétaví motýlové zájmu nejvýš tl^^avého, radostní z tolika mládí a bez odhodlání nkde utkvíti;
jaká je koist, jen když
milenci všech a
žádné,
usmívaví a
Také
veselí.
asn
blaseovaní a omrzelí, kteí hledali (a které hledaly?) dobrodružství ze zvyku a skoro bez radosti, dobrodružství, která
pece nedovedla
it dotrný
nudy v
a
úmorný
pocit
jejich
potla-
zprahlém
srdci.
To vše shlédl Václav Helvert velmi rychle. Jeho oko vyšetujícího soudce zvyklo si odhadovati lidi. Jeho kolegové íkali, že vtí zloiny. Bylo nco na tom, takový sklon bývá spojen s jistou krutostí; té u Helverta nebylo. Neml dvojsmysl rozkoše z odkrývání zla; byl prost fanatik spravedlnosti, nebo toho, co se nazývá tak. Ml bystrost lidí upiatých v
chých
lidí.
Mohl by
smr, konen však jednodutomu pistupovala bohatá prakse.
jediný
K
íci, co je v
cynickém výrostku, který
za-
paluje cigaretu a rozhlíží se slídiv, hledaje: koho?
dveti v kiklavých rudých hrubých ponkud rys, zohyždných práv drzým a volavým úsmvem. Vdl, pro se vyhýbá instinktivn jeho pohledu sta-
Mohl by šatech,
rý,
íci, co je v
hezkých
ale
elegantní pán, krasavec zašlých desítiletí,
s
cy-
lindrem a rukavikami, který stopoval dv ka v krátkých sukénkách, poskakující skotaiv s ulinickými grimasami po ulici. Vdl, pro
dváta
se
10
145
I
vytratil náhle
dosud
ztratily
vod, v nichž znal
z
davu starý pobuda, veterán krá-
jehož vlasy zblaly, duch však a
deže,
mnoho
Náhle
toho
ilost. Znal
pítele
ruka nekalných
možno lidí
a
lovit. Oh, ano, soudce Helvert ješt více zloin.
však Helvert zarazil. Vlna zástupu se, vzácnjší koist. Poznával to
se
nesla mu, zdálo
mladiké, sotva dorostlé
nnou
dve,
kráelo
jež
hlavou, jakoby se vyhýbalo
se sklo-
pohledm. Po-
zmocoval
se ho nevysvtlitelný cit. ho znepokojovalo. Podivno u nho, tak zídka vzrušeného z klidu, u nho, který neml než zájem, než oi kriminalisty pro ženy, šustící svými suknmi tak blízko, že by se mohl
znával
ji
.
.
a
•
Její blížení se
A — vzpomnl si — blouznivé to dve! A pece nedal se zájem popít.
jich dotknouti.
tmavovlasé Sledoval drak. 6
I
ji
oima. Nešla sama; princeznu
hlídal
toho znal: byla to suchá, nemladá žena
pichlavýma oima,
s
dosti
n njak piodná. Dve
hrubými
rysy, nevkus-
stísnno patrn svým prvodem. Sotva že mohl ji poznat v sklíenosti. Nebyla totiž krásná; její jemné, ne zcela pravidelné tahy potebovaly vzrušení, aby mohly vyniknouti. Nesmírná její živost byla pvabná; mla nervovou krásu, které
nesluší klid,
šlo
které
teba pohybu
a
tém
vzruchu k vítzství. Ve své ochablosti byla nehezká: nebyla to pirozená ochablost u ní,
mla 146
tolik životní síly, ztajené a
pece
jež
existující.
Zdála se býti tele, tázal se
zamyšlenou.
Za
se
Helvert, modlila-li se
Piblížila se k
nmu. Ti
modlila v kos-
vbec?
ped ním
kroky
po-
zvedla instinktivn zrak. Zapálila se všecka. Oka-
mžik zkížily se jejich pohledy. Perodila tom okamžiku. Její zrak vzplanul
se a
vzkvetla v
hlu-
bokým jakýmsi ohnm. Ale zatím obrátila se prvodkyn. Soudce Helvert pozdravil. Chladn pokynula hlavou, spíše odmítav, jako když se nechceme pamatovati u staré ženy. Grandezní, .
.
.
rozhodný pohyb u dvete. Pozdravovalo ile, lou svou bytostí. Ale pak byl konec.
ce-
Soudce Helvert hledl za odcházejícími dlouho .. Zástup ídl, smích i hovor dozníval, ped kostelem bylo pusto. Žena i dve zašly dávno za kterýmsi rohem. Ale Václav Helvert stál zde ješt zmaten jediným pohledem a nemoha se rozhodnout k odchodu. Stál v hlubokém zamyšlení. Nco dávno .
zapomenutého zdálo
se
v
nm
probouzet.
padlé detaily oživovaly v jeho pamti.
A
Vidl
za-
nyní
vše jasn. Šestnáctileté to
divný
dve
pípad hraniící
komický, kdyby nebylo
vmšuje
lost? Snad.
tJtk
v jeho kancelái. Po-
komikou
Bželo
z
a
snad opravdu
zákoníku, který se
v dtinskou pošetilost.
Dtinskou
hrub pošeti-
pokus únosu. Václav Helvert únosce, podivná unesedomova: z istá jasná bez píprav, ne-
vyšetoval pípad. ná!
s
je
o
Smšný
147
možný a pošetilý útk. Unosce, sedmnáctiletý mladík, úžasn pasivní, nesmlý, nezkušený. Nedospli daleko na svém útku. Telegrafické zprávy
kam by ostatn mohli se niím neopateni? Byli ostatn
byly rychlejší než vlak, obrátit bez
napadni
penz
a
pi prvém svém
kroku.
A
tak se výlet na-
zdabh
skonil velmi brzo. Bylo by nejlépe nechati pokus pokusem a zkoncovat soukrom dtinské to dobrodružství. Nešastnou náhodou úady vpletly se do té historie. Pak zbyl tu trestní pípad, a vše šlo úední svou cestou. Únosce (nebyl to vlastn spíše unesený, tak byly pehozeny úlo-
ped soudem poslední zbytek rozvahy. Prvé pokusy hrát hrdinskou úlohu selhaly, jakmile stál tváí v tvá suchému soudnímu aparátu a
hy?) ztratil
jakmile v pozadí
Po odstranní
poal
se objevovati
pízrak žaláe.
slabé vrstvy líidla objevila se jeho
pravá tvánost: vydšený a rozplakaný hoch. hodný ostatn spíše útrpnosti než trestu. Zajímavjší byla unesená. Ze zaátku nechtla odpovídat. By-
zapotebí Václava Helverta, aby ji k ei pose mu to podailo? Jeho taktu, s kterým vyhýbal se veškerému možnému posmchu? popelo Jeho vážnost získala mu dvru. lo
hnul.
ím
Dve
iniciativu mladíkovu.
Soudce Helvert onoho výslechu.
„Ml 148
pamatoval
se
myšlenku na odchod on?"
dobe
na
scénu
„Ne." „Naléhal na vás, abyste ji uskutenili?" „Ne." „Byla jste to tedy vy, která jsle chtla odejít." „Ano."
„Pro práv
Dve
se
s ním?" odmlelo; sklopilo zrak
a
zmatek jeho
zejmý. „Nevím," odpovdlo pak. „Máte ho ráda?"
byl
Upela na nho nesmlý pohled. Nezvykle mírsrdený tón soudcv ji úpln vyvedl poátení vzdorovité disposice. Mluvila nyní vol-
ný, skoro z
n
a
nebojácn, pravý opak svého druhu.
„Jako
máme dti
Neekla „jako si
dobe
„Pro
se
rádi."
mají dti rády". Belvert všiml
toho odstínu. jste
chtla
odejíti z
domova?"
„Musila jsem." „Ubližoval
vám snad nkdo?"
„Ne."
„Máte nevlastní matku. Byla k vám snad zlá?" „Ne."
A
po
„Mla „A
chvíli:
tak studené oi."
váš otec?"
„Nevšímal
„Kam
jste
si
mne."
chtla odejít?" 149
„Nevím! Bylo mi smutno doma," vyhrklo náhle náruživ z dvete. Její výraz se zmnil s výrazem jeho oí tak náhle vzplanuvších. „Velmi smutopakovalo, hledajíc marn slova, jež by mulovala nco, co nedá se formulovati. no,'*
,.Byl to
tehdy deštivý
for-
den.''
dávno už neuspokojený prbhem výsledku, který se mu zdál zabíhat do zbyteností, nesouvisících s právnickými otázkami, odložil péro a podíval se na soudce tázav. Nepoznával svého šéfa. On, který nedal se niím vyrušiti Pisatel protokolu
pesného
z
Pkný
sledování
povinnosti!
Deštivý
den!
A kdyby už aspo (odchyluje se od pesného postupu vci) s pošetilým dvetem jednal podle jeho pošetilostí. Ale ku podivu! Ani úsmv, ani záchvv ironie! Nepesahuje to meze všeho pravdpodobného? resultát výslechu!
nevšímal si jeho pohledu. A také ho nevšímalo. Nezdál se pro existovat, nový dvod k rozmrzelosti. hledlo výhradna soudce, k nmuž pojalo dvru.
Ale
dve
soudce
n
si
Dve
n
„Deštivý den," opakovalo
dve
prudce.
,,
Pi-
doma hrozn prázdno a že tam jsem zbytená. To bolí, to bolí. Chtlo se mi odepadalo mi, že
jít,
A
kamkoli
.'* .
.
prosebn dodalo
„Vite,
Nemže 150
je
za
že
dve
náhle bez pechodu:
neublížíte Jeníkovi,
to!''
pane
soudce?
Soudce Helvert vidl jasn: bylo zde prudké, dve, schopné kvapných in, provedených bez rozvahy. Dve, u nhož naivnost a nezkušenost skoro dtská pojila se s podivnou rozhodností a s pevahou zralosti. Byla odhodlána hledati jinde vyplnní prázdnoty, kterou jí podával domov. Kam dojde vášnivé to dve? Kam ji zavede dychtivý její kvap? Bylo mu jí líto. Mluvil s ní nžn, aniž si to uvdomil. Ale víc než zájem náruživé
chvíle to nebyl.
Když výslech skonil,
zabral se
s
plným
ím
tím do jiné záležitosti. Byl zase tím, býval;
svdomitým jemuž
a
svých povinností dbalým
prorokovala velká schopnosti se uznávaly všeobecn. ristou,
zauje-
vždycky
se
ju-
kariéra; jeho
Ale druhého dne došel Helverta dopis, psaný ženskou rukou a kestním jménem podepsaný. Nevzpomnl si ani na tak prchavý byl dojem verejší. etl velá slova dík a spoinul na jedné psaní
dve
—
vt
„Slibuji
—
vám, že nic takového už neuiním. Bylo vidím to teprve nyní. Ale
v-
to ošklivé a hloupé, te
mi: nestane se nic podobného už!"
Soudce Helvert pokril rameny. Dal íst dopis žen, zmíniv se nkolika slovy o dveti. etla pozorn a mlela.
„Nechápu,
pro
to
slibuje
mn," ekl
Helvert.
151
žena jeho neodpovídala. Chápala snad, co on nechápal.
A
téhož dne
—
Helvert nyní vzpomínal na to, pipisuje každé drobnosti vtší význam než tehdy
—
stalo se
ješt
nco
pekvapujícího. Když opouš-
tl Helvert soudní budovu a kráel šerým koridorem vedoucím k východu, uchopil ho nkdo pikrený v tm za ruku a pitiskl na ni žhavé rty. „Byl jste tak hodný ke mn," šeptal dívin hlas. „Nikdo nebyl ke tak hodný." Václav Helvert stál tehda pomaten ponkud neoekávanou píhodou. Ale nežli se mohl vzpamato-
mn
vati,
zmizela dívka rychle.
Ale ani tato scéna nevyburcovala soudce z jeho klidu; po prvém zmatení byl ochoten vysvtliti vše pirozen. Takový exaltovaný projev nemohl pekvapit u dvete vbec exaltovaného. Vtší vý-
nemá. Zítra zamstná ji cokoliv jiného; historie bude odbyta. Zjev dívin vybledl. Pišly dny naléhavých prací; navalil se tžký materiál, který on nechtl odbývati. Nkolikráte zdálo se soudci, že potkal poblíž soudní budovy. Ale neuvažoval o tom a nevšiml si ani patrné pravidel-
znam
to
dve
nosti setkání.
Dnes,
pi nahodilém tom
setkání, zarazil se
po
prvé. Bylo to tím, že jeho myšlenky Bylo to pod dojmem jejího pohledu? Oh, zrak dívin mluvil píliš výmluvn. Nebyla to pouhá vd-
byly volné?
152
nost,
nebyla to povrchní exaltace. Zdálo se
mluvit
mnohem
více.
schopna obojího. jiný zvuk:
bylo
to
Cit?
Slova
Váše? Kdož
jejího
dopisu
z
nho
ví? Byla
mla
nyní
vdla, pro práv jemu slibuje. Ale netrochu podivné, že práv jemu? ím ji
mohl
uchvátit? Byl tyicítiletý, trochu chladný muž. Šastný ostatn manžel, otec tí dtí! A váše! Podivná myšlenka! Ale bylo mu náhle, jakoby horké rty spoinuly na jeho ruce. Poíná opravdu blouzniti? Není tu nikoho, ulice je pusta. Není to všechno vlastn
—
hrozn
smšné?
pošetilé a
Je to vlastn pošetilé a smšné, se odejít. Snažil se
lal
zamstnati
si. A odhodpodrobnostmi
ekl se
blížícího se procesu, naplnit hlavu juristickými de-
dukcemi: proti niti
ale
všechna
vábnému
vyslaná v boj
pracovitost,
marnému snní, nedovedla
a
zabrá-
pocitu neklidu a zmatku.
Václav Helvert
se
nezmínil
doma
o své nahodilé
zastávce. *
Píštího
dne
bylo
deštivo.
okolnost. Václav Helvert
stihnuv se náhle „
— Deštivý
Nebyla
uvdomil
si
pi opakování dvou
to
šastná pi-
to záhy, slov:
den!"
Od toho nebylo daleko k zbyteným vzpomínkám. Helvert mávl rukou a vyšel z domu, zavev za 153
i
wí>
sebou dvée ponkud prudeji než obyejn. Doufal, že soudní budova bude mu asylem ped svodem pošetilých sn. Není na ne asu v ponurých tch zdech. Ale jeho mrzutost, vzniklá už ráno, byla posílena mnohými vera pemýšlel,
nahodilostmi. vzala
Záležitost,
naprosto
které
o
neekaný
obrat,
který zvrátil všechny jeho hypothesy. Proti jeho
oekávání odvolání, o jehož neúspchu byl naprosto vyízeno pízniv. Bezvýznamné jakési akty
si jist,
zbyten
se protáhly.
Helverta dráždila dnes každá malichernost. to.
Cítil
Byla to nervosa. Odkud?
Byl ochoten pipsat je pošmournému dni. Bylo neveselo v síních, v nichž bylo šero, ponvadž vysoký inžák naproti bral všechno svtlo. Ale vdl dobe, že to není pravý dvod. Kolikrát byl klidný a nevzrušený za takového pošmourného dne. Ob, Helvert znal velmi dobe pvod zlobivé nálady, která ho pronásledovala. A horšil se na sebe tím více, že ho znal. Jaký to vše má smysl?
vné
skuten
Když pišel dom, tosti.
Obd
našel nové
nebyl podle jeho chuti.
dvody Dti
k mrzu-
vyvedly
n-
jakou hloupost. Bezvýznamnou celkem hloupost, rozpustilost jist omluvení hodnou. Ale Helvert uznal za nutné ukázati písnou tvá. Dal zde
pr-
chod svému rozladní. Dti vydsila jeho nezvyklá písnost. A ku podivu, jemu bylo milé jejich vydšení. 154
Zachtlo
se
mu
samoty. Zašel do svého pracov-
ního pokoje. Zde, schoulen ve svém fauteuilu, poslouchal
kapky
den! Odvrátil
v pestré
hledl
smsi
se ven.
tyicet
bijící
se
od
do oken. Deštivý den, deštivý svého stolku, kde se kupily
zákoníky,
listiny a
asopisy a
za-
Otravovaly ho dráždivé reflexe.
možno popít. To znaekat ješt všechno od života krom blouznivých sn. Na dobrodružné výpravy bylo pozd. On sám, nehled k letm, cítil by snad takovou touhu; ale nebyl práv sám, osud vymil mu dráhu: jdi, jdi, jdi až k té jám! Co mohl vlastmenalo, že
n
chtíti?
ženat,
jeho let nebylo lze
Ml
šastn
vše, co
ženat,
si
lidé
možno
obyejn
íci.
byla klidná. Nebylo v ní hlodavých
svár
pejí. Byl
Jeho domácnost a
odporných
štvoucích z domova; nebylo ani chladných a
nepátelských mlení, která dusí teplo krbu. Jeho paní, statná ticetiletá dáma, byla dobrá žena a dobrá matka. Její tichá grácie dovedla vnést nový pvab do jeho domova. Byla nevtíravá a jemná; nikdy ho neunavovala zbytenými scénami, darmo
vyvolanými konflikty. Vycítila chvíle jeho mrzutosti; odstraovala s cesty vše, co by mohlo je podnítiti. Jediným pohledem zjistila skrývanou hokost, to
za
nevyslovenou žádost. Milovala ho, považujíc prostou a nutnou vc, stejn jako bylo
nutno dti milovati. Byla
z
tch
jí
žen, jejichž jedi-
155
w
ným híchem tu
dvod Dti
nedostatek jejich
je
hích.
Ale byl
žehrati do osudu?
byly zdravé, ilé, veselé. Jejich smích a sko-
taivost tolikráte osvžily Helverta po úmorných a odpuzujících chvílích jeho povolání, jež jinak mi-
Ale poteboval se nkdy vykoupat v istém tom osvžujícím vzduchu po trudných dojmech
loval.
špíny a nízkosti, které vyvolává jasné poznání podstaty lidí.
Jak by
on, tak bystrozraký a
se nestal
chápavý, zavilým skeptikem, jaký cit? Tolik jeho
druh
nevícím
stalo se
v lepší
n-
takovými skep-
tiky!
Materiální jeho
práv
nebyl. Ale
pomry úhrnem
byly snesitelné.
Boháem
vzato, nebyl ani chudý.
Jeho píjmy více než staily pi skromném zpsobu ostatn neznamenal tuhých a trapných odíkání. Krom toho dalo se ekati, že pivede to daleko. Byl dávno vyhlédnut pro jiné úkoly. života, který
Tak bylo možno mluvit
o pístavu. Ztroskotání
už nehrozilo, klid, tikrát klid.
A
to
byla
práv
po prvé to, co by mohl nazvat únavou ze štstí. Jeho klid poal ho svírat, pístav stával vzením. Klid, tikráte klid! Jaký to se mohlo míti také hoký zvuk! Bylo v tlení dnešní hokost.
Cítil
nm
hrobu.
Vše bylo tak vyloženo a pipraveno; nebylo potebí ani hnouti rukou. Ale to pipravené štstí lekalo ho dnes svou šedí. Jeho pohodlí ho odstrašo156
válo.
Nepijde žádný otes, který by uhranivé oi!
ho
dovedl
vzrušit? Oh,
Ml
pocit, že stárne
u budky, aby
chránil
njak asn, hafan uvázaný všechny positivní hodnoty
spolenosti. I
jeho hafání je upraveno a opatili ho
A
uspokojení
klidn
A
spáti!
Odkud
braly
se
nenávistné myšlenky? Václav
Helvert podléhal svodu. Uhranivé toucí
vhodným
on štká si své rozsudky a má pyšné domácího hafana: mohou všichni
náhubkem.
arodjky
oi mladé kvePemíra ot-
ukazovaly svou moc.
pokoovala muže; otec, pouze už otec! myšlenky Helvertovy, horké nevyslovenou touhou, poaly se proti tomu bouiti. Jak byl pošetilý, podizuje se imaginárním povinnostem! Jak byl covství
A
naivní,
ve
v
domnlé
své zásluhy! Bral
vážn
po-
chybnou masku. Oh, za tou maskou není to, co maska tvrdí! Což to nevidl dosud? Nepoznal petváku poctivosti, Tartuffy práva? Vzdával se zbyten krásných dn a opojivého štstí. Pro koho? Má nkdo právo žádat jeho odíkání? Vstal a chodil
nervosn pokojem. Koberce
A
tlu-
krok
ho zlobilo: pipomínalo mu to celou jeho existenci, kde vše bylo tak tlumeno. Zvuk jeho krok utišil by snad ponkud vzrušené jeho nitro; kontrast vnjšího ticha 8 vnitním neklidem ho popouzel. Pistoupil k oknu mily jeho krok.
to ticho
157
otevel je. Svží deštm (oh, jarní dešt!) vzduch zavanul do pokoje. Jak mohl tak dlouho sedt pi a
zaveném okn? Vzduch proudící otevenými okny omlazovati. Václav Helvert
atmosfée.
té
mu
ukázati
Pítž
let
pebytek
spadla
sil.
zdál
se
ho
svžím ve svží nho. Zachtlo se
se
cítil s
Deset stízlivých
let
pi-
pravovalo dnešní opojení; nebylo divu, bylo-li tak silné.
Deset stízlivých
let!
Možno
jíti
daleko ješt
n.
za
Jak
stál
skropilo
tak
naklonn v okn,
zavanuti
vtru
elo Helvertovo nkolika kapkami. Bylo
to dráždivé, jako polibek ženy.
mu
Bylo
to
smyslné
a
mladé dny. Jako hoch (a dlouho ješt pozdji!) miloval prudkou láskou jarní dešt. Byl pod jejich suverení mocí. Pišel-li takový jarní déš, neml doma stání. Byla to rozkoš, vybhnout do ulic s odkrytou hlavou a vítat osvžující vláhu. Jak to bylo krásné, nechat se mit pólo udivenými, pólo posmšnými pohledy tch, kteí se kryli úzkostliv v prjezdech! A ulice mizely, a vycházel v pole: jediný chodec! Zahledl se do stromoadí, jež se konilo v mracích: až tam možno
pipomínalo
jíti
to
v radostné zeleni.
Vracel se pak na
kži promoklý,
ale veselý, ja-
koby uhodl hádanku sfingy nebo dobyl království. Pipadal si nesmírn lehký, že by mohl vznésti se kamkoli a lett v dálky. Nesmírn lehký a šastný. 158
Zatím minulo více než dvacet let, dvacet let šedých a vážných. Ale nyní (Oh, arodjko s uhranivýma oima, která vracíte všechny dobrodružné pošetilosti mládí!) rozuml dobe oné radosti a zatoužil zkusiti ji ješt jedenkráte. K nošetilé myšlence pojila
se
eká
která tilostí,
na jeho kynutí aby ekala na nho,
bezdvodn
byl
tkati, že také
domova
nosti
A
jiná, pošetilejší: necítí
a
vzdává
také
ona,
se všech poše-
podobn jako on? Zcela pesvden, že musí se nkde se-
ona nesnese v samot nebo v morosmájový den!
deštivý den, deštivý
tak už propadl Václav Helvert kouzlu, že ne-
napadalo
mu
uvažovati o konsekvencích takového
budoucím život, o tolika nepekonatelných pekážkách. Je ješt vzení pro nkoho, kdo má kídla? setkání, o
Silné opojení stízlivých bránilo rozvaze.
Nebyl
už schopen usuzovat o dojmu, který musí vzbuditi
vážného soudce, pobíhajícího bez cíle po Nebyl ani schopen mysliti na to. Byl stižen mocnou touhou: ven! Nkam do pošetilého snu a do kvetoucího jara! zjev
ulici.
Ale neoekávaná pekážka zarazila Václava HelJeho žena poslala dti za otcem. Nepicházel jako obyejn polaškovat si a pohrát si s nimi, nepicházel k žen, íci jí nkolik dobrých slov. Žena Helvertova chápala dobe, co to znamená. verta.
Dti, doufala, vyvedou Helverta
z
jeho morosnosti.
159
Dti otevely hlun dvee pokoje, v nmž práv Václav Helvert se chystal k odchodu. S naivní bezohledností malých se k nmu ítily. Obstoupily ho; chtly usednout na jeho kolena. Ale oi Helvertovy hledly studen a písn, jakoby spatily strašidlo. Zalekaly malé vetelce. Otec neíkal ani slova. Ale jeho mlení bylo mnohem znepokojivjší.
smle s
z
Dti
couvaly plaše a odcházely neA když dobhly k matce
otcovy pracovny.
radostí, kterou cítíme,
cení vln na jistou
Tatínek
se
když
se
vracíme
pdu, kiely: „Tatínek
z
kymá-
se
hnvá!
ješt hnvá."
160
f
KLÍ Povídka o zloinu
I.
Ves
žila
dlouho klidný
vlaky výletníky
ruchem; hovor
z
a
život.
msta;
lesy
V
nedli pinesly nezvyklým
oživly
smích perušil staleté ticho roz-
Pak pišel však týden vracejícího Perušení nedle bylo jako sen.
ložitých dubisek. se klidu.
Kteréhosi
roku
Zkušeným zrakem
zbloudil
zmil
sem
podnikavý muž.
všecko okolí; ocenil vý-
hodnost spojení a blízkost lesa. Vzal v úvahu mírné stoupání terénu, blízkost eky, mnohem istší, nežli zvykl vidti. A podnikavý muž se rozhodl energicky a rychle.
I
I
Ješt toho roku nezvyklí lidé picházeli do vsi. Všecek život se v ní zmnil. Pracovalo se. Stavlo. Podnikavý muž projektoval nkolik vil. Stavba rychle pokraovala k úžasu a nepokoji domácích. V listech denních peskakovaly noticky. Šuškalo se cosi o lázních; ves se stávala slavnou.
Píštího roku bylo
dílo hotovo. Vily
ekaly
své
161
Nesly
elegantní. vzhledné, pány. Byly jména; podnikatel znal svou vc.
ekaly
Vily
a
dokaly
pyšná
se.
II.
Trochu stranou, na svahu výšiny dominující krastála vila Dobré Nadje. Byla nejvtší rozsahem stavení i zahrady. Zahrada hýla skoro parkem. Pirozená poloha podporovala úmysly stavitelovy. Bylo tu mnoho starých, stinných strom, které hraji,
nily dotrné pozornosti zvení. Vila se skrý-v^ala; pouze ped ní bylo prostranství volné a poseté kvty. Ostatek byly husté stromy a divoká koví, bezpené útulky v žáru slunením. Vila mla záhy pány. Páni, to byl pražský prmyslník, odvážný spekulant, padesátník, energický,
suchý, reservovaný; byla to jeho žena, ticetiletá,, kvetoucí,
s
zánýma modrýma oima Markétky.
Tato Markétka
mla pesto dv
—
dti; osmiletého
hošíka a šestiletou dcerku.
Manžel pijíždl sem nepravideln; nebylo asu nazbyt. vilu
i
Ale
ostatní
zahradu.
Dti
visovaném hišti se
zpvem pták.
rodina si
ped
staila,
hrávaly na vilou.
Kik
Ze sousedních
vil
aby
oživila
malém improjejich se mísil
picházeli malí
druhové a družky. Paní se ráda procházela osamlými, temnými 162
i
vonla kvty, veery bývaly krásByly tu ostatn také spolenosti, menší i vtší.
cestami. Zahrada né.
Vila
zdálo
Dobré Nadje znala pitahovati.
mírem
A
a spokojeností; vila ntsla
vše se tu
právem své
jméno.
III.
Mezi návštvníky byl zvlášt jeden, který byl horlivjší druhých. Hrával si s dtmi jako jejich kamarád; mluvil s manželem o spekulacích a spaní o kvtech ... i také o mnohých jiných vcech. Emil Šop byl statný muž, ptaticítiletý, zdravý a svalnatý; bavíval dti ukázkami své síly. Nebyl kra-
I
bžném
savec v
slova smyslu; rysy jeho byly ne-
pravidelné a snad
i
nehezké. Ale jeho
oi dovedly
vzplanouti zvláštním a imponujícím žárem, a jejich
moc dovedla zmniti
I
výraz celého oblieje.
Robustnost Šopova nemla nic hrubého. V chování byl jemný a pozorný; v malichernost však nikdy nepecházel. Zkusil všecko a znal všecko; prošel snad všemi díly svta a podnikl
tém
tém
H
snad nejdobrodružnjší spekulace. Nic nedovedlo zdolati; nezdar byl mu vzpruhou. Tak vedl život nejistý a podivuhodný, který muži imponoval.
•}
seti
ho
Jedna
Jjj
o
vc
nm
zlomyslných
byla tabula rasa u
pikantních narážek.
nho:
nebylo
sly-
klep, galantních píhod,
To
budilo
pozornost.
Vý163
klady byly
rzné: nebylo nieho, nebo
lo
byla
upiatost Šopova, shoda okolností?
Znal to vše manžel? Kdož
ví.
Znala to manžel-
ka? Snad. Emil Šop se tšil její pízni. Byl prvním ministrem, jak íkala s úsmvem. Vykonavatelem jejích okamžitých rozmar, ukracovatelem dlouhé chvíle, více? Nic v jejím dobrým spoleníkem. A chování tomu nenasvdovalo. Chovala se k nmu vlídn a pátelsky, s touž nenuceností, jako k tolika jiným. Ani Šop nemohl vzbuzovat podezení. Kontroloval každé slovo, každý pohyb. Zdálo se, že se až úzkostliv vyhýbá všemu, co by mohlo buditi domnnku intimnjšího zájmu. Ani nejnebezpenjší detektivové, dti, nepozorovaly nieho. A co by mohlo ujíti naivn pátravým pohledm nezkalených jejich oí?
ním
IV.
Dobré Nadje mluvila, jakoby vše Láska i život. Usmívala se mírn a shovívav jako staena, která vše chápe a v nic už neví. Vodila své dti jako zejmé usvdení odešlé Paní
bylo za
vily
ní.
mladosti; bylo až cosi koketního v
tom tak akcen-
tovaném mateství.
Nkdy
však jakoby
její
léta
uletla,
odvanuta
jarními vtry. Byla hravé a skotaivé dít. Z mat-
164
ky
stávala
se
mladistvou
náhle
sestrou. Její
oi
zaleskly se
všechnu resignující Usmívala se na vše, d-
Odložila
radostí.
moudrost dívjších chvil. kujíc, že vše na ni se usmívá. Rejdila s malou Lidkou a Otíkem do udýchání. Starý, mrucivý eho, muž, jehož úkolem bylo, zcivilisovati bývalou pustinu, hledl na paní vily, jako by ji nepoznával. Jeho tžkopádná chápavost byla zmatena. Hm, hm, broukal.
Dobré Nadje nechápal ostatn tchto pechod rovnž. Neodepel si mnohdy posmšných glos. Paní zarazila se pak náhle, úsmv mizel s jejích rt, a ona pecházela v obvyklý moudrý svj tón. „Bylo to pošetilé?" ptala se. A neekajíc odpovdi, dodávala zase už rozšafná a vážná:
Pán
vily
„Bylo!"
Od tch dob
ped manželem
byla
paní opatrnjší. Skrývala se
vbec ped lidmi jako býti nkde stranou, kdy
ptáe. Musilo to svésti k oné hravosti.
Také Bylo
báze
nco jiného nkdy k
jí
a
plaché
a
dala se
skrývala.
smutno. Nevysvtlitelná
smrti
nevysvtlitelná
Jakoby veer picházel,
lítost
a
ona
rozdíraly
byla
na
jí
nitro.
cest
—
165
-
Bude nutno
jíti
úst; jediný
tom šeru
v
a zakiknouti plachy nesmí ani slovo vyjít z jejích Bála se studených a udive-
Nebo
onen strach?
—
výkik
ných pohled.
A
její
Ach,
nco
ruce rády by zachytily
Klid, který
znamená konec? Bojí
ješt
prchajícího.
ho ješt. vykiknouti! Ješt moci
moci
se
obe-
jmouti celou touhou srdce!
VI.
Kdysi pišel Šop do vily Služka ekla, že paní se
a nenašel
je za vilou,
nikoho tam.
u rybníka. Šop
tam vydal.
Pod starým dubem u rybníka sedla paní na sklonnou a zejm nes hlavou slyšela jeho krok, zabrána do hluboké melanlavice. Sedla cholie.
Teprve když Šop ze
se piblížil až
k
svých bolestí. Vstala rozpait,
—
hledem Šop etl v
nm
slzy
Zadíval se na ni
„Plakala
jste,
Pohlédla na
vytrhla se
nejistým po-
—
dtkliv
a
tázav.
milostivá paní
nho
ní, s
—"
pravil tiše
beze vší rozpaitosti a
—
nejis-
toty dívjší.
Byla to náhoda, že pišel lé chvíle? Byla to více než náhoda? Cítila potebu promluviti, SA'^iti se
166
I
'^'a-
— se
Vše tak dlouho zamlené zbaví-li se
jí,
toho
ji
dusilo
—
Neuleví
bemene?
„Máte pravdu; plakala jsem. kati," odvtila hoce.
A
bylo
pro
pla-
VII.
Nkteré veery mají
tak vášnivý dech. Vzduch hvzdnaté nebe zvoní nad hlavou. Vše mate srdce. Nemže za takových veer pecházeti pátelství v lásku? Hranice pekroila se snadhladí,
a
no; a není už zastavení.
V zahrad
vily
byly tmavé, stinné cesty, kryté
obou stran hustým kovím. Když utichal ruch ve vile a umlkaly hlasy, procházela se paní asem tou koninou. Ty procházky v tmách mly nebezpený pvab. Sladká malátnost jímala srdce. Nebyl život tak málo živý a nebylo tak málo lásky v nm? s
A
nebyla paní v
kvtu svých let? A nebyly oi a svdné hloubky?
Šo-
povy tak záhadné
Osamní
cítilo se
zela touha. Mladost
intensivn, a po stesku pichá-
pece
neodešla docela. Odchá-
zela však rozšafnost a klidná
moudrost
—
Chvíle zápasu a chvíle podlehnutí. Kteréhosi ve-
era
nesl
si
Šop
z vily
Dobré Nadje klí. Drobný,
titrný, lesklý klí.
167
VIII.
Do
vily
se
jiný,
polí.
Na pšinu,
V
lohách.
od
vcházelo vraty
silnice.
Ale byl
postranní vchod. Malá vrátka vedla do
ješt
ztrácející se v jejich velikých roz-
zákoutí,
nejpvabnjším
prostorné za-
z
hrady, byla ve zdi malá vrátka, jež píliš skípala
do noci; zvuk sladký a dsivý pro
To byla
vrátka, k
která ekala.
tu,
nimž dostal Emil Šop klí.
Tato konina zahrady bývala zcela pustá. Z polí nepicházel nikdo do vily. Byla to kratší cesta k nádraží, ale cesta ve tmách málo pohodlná. Nechodívalo se tedy
A
veer
tudy.
smr, kam táhla neodolatelná moc Šopa. zdál ohromným bohatstvím. Byl to dkaz štstí. Jeho symbol. Kolik pvabných slov to byl
Klíek
se
mu
dovedl íci! Kolik slib a vzpomínek! Kolikrát Šop vytáhl klí, jsa o samot. ujistiti.
Ano, klíek byl zde, ne tedy
sen,
Chtl
se
ne tedy
iluse!
A tam
zahrada vonla tak tolik
pvabn
do noci otevených
tou dobou. Bylo
kvt.
IX.
Chvíle
Zšeilo 168
ekání se
už:
tak dráždiv a
dti
šly
spát.
krut šastná Je
—
krásný veer.
Pršelo za dne, a nyní vše je tak
plné lahody a
Paní vyšla
vn —
z vily.
ped
Prošla
rozkošn svží,
pomalým krokem volné
Mimodk
zrychlovala krok a skonila letem. Bylo píliš brzo. Ticho. Neslyšet hlasu. Paní stála u zdi. Byla by tak ráda pohlédla pes ni do polí, aby pedstihla o vteinu blížící se štstí. Ale ze byla píliš vysoká. Stála, ekajíc; stála prostranství
krásná a
ní.
bílá, zalita
Z dálky
svitem
msíným. opt
jakés houkání; sova; a
nic.
krok? Ne. Mýlila se. Jaké zklamání Napiata všecka, zemdlena oekáváním, jehož by paní vily Dobré se nechtla vzdáti, naslouchala Nadje. Chvla se všecka. Rozilení ji pemáhalo. Musila se opíti o mohutný javor. Jaká slabost! Neodvracela pece zraku od malých vrátek. Zachvní celé bytosti, ohromivý jásot: slyšeti krok. Jist slyšeti krok Nebyl
to
—
—
Okamžik. Jaký okamžik!
Klí
zarachotil ve vratech.
Kteréhosi dusného srpnového veera stala
píhoda
—
Njaký osamlý muž kráel
se
cestou zahradní;
ta
n169
jaký osamlý, a zdálo žel.
Nebyla
to
man-
kdy jindy picházíval. Pražský
to doba,
vlak pijel
zbytený muž. Byl
se,
pede dvma hodinami; malikost
už
však zdržela pánv píchod. Rozhovoil se s kýmsi známým o chystaných podnicích, zdržel se u nho až do chvíle tak pozdní. Nebyla to nedvra, která
ho nyní vedla. selým býti. však
Cosi
jeho
Šel veselý,
v
nedvru.
pokud vbec dovedl
ve-
zahrad vyprovokovalo opatrn, jakoby se bál, že
ztemnlé Šel nyní
vyruší plachého ptáka
.
.
.
konci cesty, zcela už na konci, zahlédl blavý Co mu íkalo, aby vyzkoumal tajemství tohoto stínu? Mohl to býti kdokoliv; služka, vrátná, za-
Na
stín.
hradník.
Muž se ukryl v koví. Nebylo smšné pro jeho vk, hráti si na schovávanou? Ale muž neusmíval se komice píhody; výraz jeho Stín zdál se blížiti.
to
byl ledový a písný. Stín blížil se opravdu. které,
stíny,
v
koví
stál
nevyrušilo rušit.
Ale
A
Ta
žel,
píliš
A
nyní to byly vlastn dva splývaly
v
jeden.
bez hnutí; naslouchal, hledl
Muž
— Nic ho
A byly vci, které mohly vynoc volala všechnu lásku.
z té posice.
letní
muž
v
koví
nevystoupil. Nic nezašelestilo.
milenci picházeli.
Bylo to dlouhé louení, k smrti dlouhé pro nkoho, kdo by cítil. Muž v koví necítil však nic než
170
zlobu vlastníka, kterému kradou
cenný
pedmt.
Byla to zloba hlavy a ne srdce; studená zloba, plna smrtícího jedu. Nevybuchla, ale také nedovedla ods rozvahou eká na vhodnou takovou zlobu: každá vteina, o niž prodloužilo louení, byla palivem pro onen
Zloba, která
pustiti. chvíli.
se
Vše
živí
Ohe?
ohe.
Ne, to nebyl
ohe
— ohe nií rychle
a okázale.
Klí zarachotil ve dveích mnohem truchleji než díve pro opuštnou. Nesliboval už polibk ani objetí.
Poslední
slova,
šeptaná
do
noci,
umlkala.
Ticho. Chvíle pešla. Žena se nehýbala. Pobyt na mís-
kde
ped
meškal ješt odešlý, byl jí poa rozkošná v zái msíce. Bolest rozchodu dodávala jí pvab tesklivostí, jež není ješt úplným smutkem Muž se zlobou vlastníka vystoupil tiše z koví. Kráel volným, klidným krokem k žen tech,
chvílí
slední rozkoší. Stála zde bledá
—
—
XI.
Setkání toto
Pechod
mlo
cosi ohromujícího.
pekvapení píliš neoekávané. Podezení muilo ženu. Co znamená ten náhlý píchod? A vidl picházející nco z pedchozího byl píliš náhlý;
výjevu? 171
erné
myšlenky, tak
mnoho odvodnné,
nezdá-
pesto míti pravdu. Manžel mluvil klidn, nevzrušeným tónem, který zdál se jen míti cosi pichlavého v sob. Ale nebyl to obyejný dojem jeho ei? Zdržel se návštvou u dobrého známého. Dležitý rozhovor. Jedná se o velmi výnosnou spekulaci, kterou podaí se asi zrealisovati. Dnes umluveny všechny podrobnosti. Nyní pišel. Pekvapilo ji to patrn? Je njak nesvá. Choroba? Vyšla ven, a nyní je jí chladno. Chvje se. Bude nutno jíti dom. Co dlají dti? ly se
—
—
—
—
Poslední slovo vzbudilo nejchmurnjší pedstavy matiny. Oh, ano, dti. Nemohlo být rafinovanjšího pipomenutí. Dti! Nemyslila na n! Jakoby jich nebylo. Malí ti její druhové, drobní a švitoiví pátelé! Úzkost ji drtila. Milovala je tolik a ony ji. Hledly na ni tak dvivýma oima. Což kdyby vše vyšlo najevo, a chladný ten muž s pichlavým po-
hledem vzal zákona?
Zachvla Její
muž
„Je
me
—
A
ti
jí
se
její
pi
všiml
dti, opíraje se o necitelné litery
té si
skuten
myšlence. toho.
chladno,"
záhadný
a
„Pjde-
nevyzpytatelný pokraoval:
„Takové veerní procházky 172
opakoval.
te
jsou
nebezpené."
XII.
Dti
už spaly, když se vrátila do
vily.
Piblížila se tiše po špikách k jojich
loži.
Spaly klidn; pravidelný jejich dech byl jediným slyšitelným
zvukem v
pokoji.
Nevidla v
tm
jejich
tváí (rozžehnouti svtlo nechtla, aby jich nevzbudila). Domnívala se však vidti ržové líce malých spá. Smutek ji pojal. Jak by snesla, aby hledly na ni jako na vinnici? To by byl konec.
Konec? Bránila
se té
myšlence. Ale
a krutá, vracela se neustále. Bylo
a
absurdní
nutno rozhodnout
se. Voliti.
Po prvé po tolika vášnivých dnech pešlo opojení, mrazivá skutenost ovanula její srdce. Její láska a byla úskalí; aspo ti drobní spái neztroskotají s ní. Muž tuší pece nco, teba neznal jistoty.
a
A
netuší-li, není možno, že náhoda jako dnes. Chodila
kraji
propasti. Snesla to,
hledt dol; nyní ji
zítra
bude
vdt?
Staí po
denn lehkomysln
ponvadž nenapadlo
však, jakmile pohlédla,
ji
pemže
závra.
Dti
—
Sboona nedovede jim odíci okahem, krásné veery, opojující chvíle, prchavé mžiky rozkoše a štstí, tak draze kupované. Její volba je uinna. Rozhodla se zde u lože dítek. Jen tak nebezpeí pomine. žádají, a
173
XIII.
Jaké
chvíle pišly
to
mnohem
ráno!
horší
potom! Jak
Obt
nebyla
myslila v prvé chvíli. Paní vily
zlá
tak
noc! Jak lehká, jak
Dobré Nadje
kle-
asem pod bemenem
svého kíže. Jak vysvtlit svj úmysl tomu, koho miluje? Jak uhájiti ho, miluje-li sama? Vedla krutý boj. Tam horoucí slova, sala
svdný
a velitelský pohled, široká,
ramena.
—
Jeho láska vzplanutím.
A
zde jen
Zvítzila;
Znala dobe, se
s
„
k objetí ochotná
Ten hrdý, vášnivý muž trpl, cítila to. nebyla planým tlachem a okamžikovým
—
dv
malé dti jakými obtmi,
s s
ím
se
vdla pouze ona. louí; znamenalo to smíiti
A pece psala. Nemohu vás milovat.
chladným podzimem.
—
Nemiluji vás už.
Byla
vbec láska? Snad. Nemluvím už o ní. Nebudete na mne zle vzpomínat? Jak mžete vy, který jste prošel svtem, smíit to
se
s
nebohým naším koutekem? Co zde? Vše je Odjcte odtud; bude tomu mno-
hotovo, odbyto.
hem tost,
Neíkám
hned; to by bylo nápadné. Ale máte snad njakou nutkavou záležikterá vás odvede jinam.
lépe.
nkdy
brzo,
Peji vám, abyste ji pivedl k šastnému konci. Až se uvidíme (ne snad píliš brzo, obávám se), povíte
mi o tom."
174
I
Co
ji
stálo
list;
tch nkolik ádk!
bolest mluvila z
ného,
nco
nho
jiného! Psala
píliš
konen
klid; klid
dopis
spíše z
slo-
roztrhala
zeteln.
Nco
ji-
znovu; náhle dala se do
prudkého pláe. Ne! Bylo to nad A druhý den zase ten boj.
Když
Hledala stále
by vydráždila jeho hrdosti Pak
va, která
její síly.
odeslala, pocítila chladný
únavy než
z
vnitního
vyrov-
nání.
Odumela nemu. XIV. Šop
ješt
pišel
jedenkráte, chladný, oficiální.
den, kdy
pán vily se vrátil. Mluvil o dlouhých cestách, na nž se chystá. Obchodní záležitosti vedou ho do Jižní Ameriky. „A pak?" ptal se manžel, hled na nho studeVyhlídl
ným svým pohledem spekulanta. „A pak?*' opakoval Emil Šop. „Nevím." Obrátil se k
dtem. Pinesl jim
dárek.
Šop?" škemraly. odpovdl Šop, usmívaje
„Vrátíte se zase, pane
„Ne píliš
brzo,"^
Žertoval
dtmi ješt
s
okamžik. Pak
se
se.
ceremo-
niáln louil.
Muž
odešel na chvíli.
házely tam
Dti hluely na chodb;
míem.
Emil Šop pohlédl
vážn
a
smutn
na paní vily 175
Dobré Nadje. Sklopila zrak, a její tváe se zardly. Cítila velikou slabost: opela se o fauteuil, aby neklesla. Kdyby byl nyní chtl, nemla sil mu vzdorovat.
Sop
chápal
jinak
její
pohnutí
a
bezdné
její
couvnutí.
„Nebojte
zahuel. „Nebudu prosit!" znovu zdvoile a políbil
se,"
Poklonil se
odmen
ruku.
její
Druhý den skuten
odejel,
neznámo kam.
XV. Paní vily Dobré
Nadje (jak dtem.
zlomyslný dovede
být název!) uchýlila se k
díve. inila vše,
kovou, jako
Snažila se býti
na
si
ta-
vzpomínala,
že to inívala jindy. Nebylo to však totéž.
Kteréhosi odpoledne (den se už krátil a šera bývala tak smutná) hrála
Mla ví.
je hledat. Šla z
Nikde
s
nic.
Zbýval jediný kout kterou
dtmi
na schovávanou. cesty na cestu, prohlédla kosi
a
peníval známý
vrátkm do
polí.
tam
se bála
jít.
Poblíž
zdi,
pšinka k malým Od onoho veera nešla po té pjasan, šla
šince.
Stála
pršelo
nerozhodn pod starým dubem, z nhož Za kei u zdi kmitly se Lidušiny šaty,
listí.
a bylo slyšeti veselé šuškání dítek. Cítila, že nemož-
176
no zde déle váhat.
A
vkroila, chvjíc
se,
na ona
místa.
Mlky ukryly.
ukázala rukou na koutek, v
Dti vybuchly
nmž
dti
se
v smích nad tak dlouhým
hledáním. Ale matka nepipojila se k jejich veselí.
Všimly
si
toho. Odvrátila od nich tvá,
nemohouc
zatajit slzy.
„Maminka pláe, maminka pláe!" zvolal udivený Otík. Neíkal to tenkráte Emil Šop? A Lidka, svraštivši mladé elo v komické vrásky, ptala se:
nkdo, maminko?" Neptal se tak njak tehdy on? Matka nepemáhala se už. Zaplakala prudce bokým, bolestným pláem. Vzpomínka byla píliš mocná. Nesnesla té ,,
Ublížil
kosti.
ti
Strhla všechny hráze tak
umle
hlu-
blíz-
postavené.
Nebylo nieho než bolest srdce. Posléze se paní
vzpamatovala.
A
hladíc
jemn
vlásky dtí, šeptala:
„Máte maminku rády, mnoho rády?" XVI.
Nikdy nemilovala paní vily Dobré Nadje tolik hudbu. Hladila ranné její srdce; opíjela
nžn
aspo, nedovedla-li
utišit.
Byly to
zvlášt
housle,
které volaly nesmírný jakýs stesk, kterého nemohla
177
Zapomínala na vše v takovém okamžiku; pro ni neexistovalo. Té zimy nevynechala jediného koncertu. takových chvílích opojení zdálo se jí. jakoby
se vzdát.
okolí
v
mst V
ji
písn
tóny
líbaly
strhující zvuky nesly
vela oi hrozný
nžn; ji
a oddávala se
okamžik, který
který provázel
jindy
vášnivé,
zase
jako pírko do daleka. Za-
smutné jí
vracel:
potlesk,
brutálnost psobila
konec. Jeho
strašnou muku. Toužila,
Ale byl
té rozkoši.
všemu
nechat
vyznít
jí
vše tiše a
teskn, zmírat posledním chvním dlouho ješt, když už sluch neslyší. Býti sama! Slyšeti sama jedenkráte smutné to zmírání
—
XVII. Šla
jarní
krajinou.
Hluboký úvoz vedl k ece.
Dala se pevézt. Za ekou byly louky a pole, cizí kraj. Lehký vítr ohýbal stéblo trav a uchal její vlasy. Bezdky je urovnávala neschopna myšlenky ani vzpomínky.
Došla k
mnné
trati.
Zadívala se na koleje, urité a ne-
pece vedly tak daleko. msta! Zapomenutí!
koleje, které
na, jiný kraj, jiná
Cizi-
Telegrafní dráty bzuely. Jak vzrušený a neochabující hukot!
Kolik smrtí
a
život nesly ony
dráty,
osud! Ohromné rozlety, úžasné vzrušení, mohutné vášn! A to vše dohromady vlívá se v napti a úsilné huení, nemnící svého výrazu. kolik
178
Vzpomnla,
se
jak jako
dcko
tyí.
Snila
telegrafních
poslouchala ráda
tehdy
o
pí-
podivném
štstí. Smlý let do neznámých dálek, dobrodružné výpravy srdce. Nezbylo nic z jejích sn.
Telegrafní
dráty
všemu rozumti
mlo hoký
—
hovoily tehdy To huení bylo
—
Dti
míní
Nyni zvuk žalostných nutností. Osudy zeslibné.
všednly, dobrodružství vybledla. Nebude už nic? A ješt jedenkráte vrátil se Emil Šop, díve tak hovoivší tóny hudby. Z huení znla jeho slova, ftíkal nyní, co jeho hrdost bránila mu íci? Nezapomnl tedy na ni ješt, že má moc mluvit k ní
pes zem
a
Bezdn krom
moe? rozpiala
telegrafních
tu
nikoho
tyí. Paní vily Dobré
Nadje
Oh,
ruce.
není
hoce usmála. Vzpímila se a šla dále omamným jarem. Nad její hlavou jásala píse skivana. se
XVIII.
Toho dne naveer zrcadla.
Je ješt
krásná?
A
Vila
dívala
se
krásná? Kolik
paní
dn
napiat do bude ješt
pro koho?
byla vzením. Její
muž
žil
vedle
ní jako
pozorný nepítel. Jeho ostré šedé oi mívaly mnohdy výraz, který ji lekal. To ve chvílích, kdy se domníval, že není pozorován. Zrak jeho, jindy chlad12*
179
pak na okamžik
ný, vzplanul
nem. Nebylo v ky .. Jak se
nm
.
se nic
Dny
lásky
.
.
.
zlovstným
Nebylo v
nm
to stalo? Vinila se také.
plame-
nikdy
lás-
Ale nedalo
zmnit na vci. týdny
míjejí,
msíce
míjejí,
míjejí.
Dti
Paní je pekvapuje pi tajnostech. Co bude, až dorostou a vzdálí se úpln? Její život zchudne úpln, íkala si. Žárlila pedem na vše, co jí vezme její dti: na kamarády Otíkovy rostou a
a
vzdalují
se.
družky Lidušiny; na ženy, jež bude milovat syn,
jí vezme dceru. dny míjely, týdny míjely, msíce míjely Stála ped zrcadlem v lehkém noním odvu, pvabná a krásná; ale její rty zkivoval bolestný úsmv, a její oi, krásné a smutné tolika hloubkami, se tázaly: Jak dlouho ješt?
a
na muže, jenž
——
A
XIX. Picházely spolenosti; hovoilo se, konaly se návštvy. Zima trávila se v mst. Vše bylo jinak stejné. Nedle byla jako všední vot nebylo. Nkdy násiln
Nový
dny. a
Svátk
v
bezdvodn
tom
ži-
íkalo
pouhá formalita bez význanikdy nic nového. Chodily do škol, pinášely vysvdení. Lidka nehrála si už s panenkami, a Otík
se:
rok. Byla to
nm
mu: nebylo v A dti rostly
—
180
ái
tváil
se
nesmírn vážn. Ale
v
pomru
jejich
k matce zbyla stará nžnost; nahrazovaly si u ní eho nenacházely u otce. Dti pestávaly už být dtmi a cítily matin smutek. Lidka se mnohdy pátrav zahledla do oí paní vily Dobré Nadje. Ale neodvážila se už ptát. Také Otík zamlel se mnohdy v živém svém hovoru. Vycítil, že myšlenky matiny nkde bloudí. Ale pak mluvil klidn dále, ekaje, až se matka k nmu vrátí. Vdl, že pak bývá smutná a velmi nžná, snad aby vyvážila krátký okamžik vzdálevše,
ní se.
Dti
visely
na matce
s
nezvyklou nhou. Byla
jim ne pouze matkou, ale také druhem.
A
matka
nade vše milovala dti. Snad práv pro obt, kterou jim pinesla? Bylo jim marno skrývat nco ped ní; poznala všechna jejich tajemství. Byly jí jako
przraná
Tak
studánka.
míjela léta.
Tak minulo dvanáct
let.
XX. Bylo to na vile, v msíci srpnu. Manžel pijel veerním vlakem. Byl v nezvykle dobré nálad. Šprýmoval dokonce. Rozhovoil se. Ale v jeho hovornosti i v jeho šprýmech íhalo nco nepátelského; bylo to strašidlo, jež žertuje. Paní hledla znepokojena na svého manžela. 181
í
Otík
i
Lidka zmlkali
zlý hlas, znjící
—
A jenom
onen ironický
pekelným njakým posmchem
a
—
Bylo po veei. Sedli v malém, útulném salon-
Otevenými okny
ku.
sem
proudil
svží
vzduch.
noní
—
„Rodina, která se miluje, je nco svatého Eh, velkolepého, není-li pravda?" Nikdo neodpovdl na úsmšek pána vily Dobré
nco
Nadje. Ale ten neekal také na odpov. „Malá vzpomínka jako doklad, milé dti Pedstavme si celou situaci. Manžel vrací se dom; jaký pošetilý nápad! Netuší nic zlého. Ješt vtší pošetilost! V zahrad vidí njaký stín. Skryje se.
—
Stín jde blíže. Stín skládá se ze dvou. Jsou takové stíny
—
ped
ním. Zasmjte se pece.
stíny pro
frašky. Líbají se a objímají se
U
erta,
situace
komic-
pro
umjme stínu, eknme, je jeho žena — A pán vily Dobré Nadje dal to
je to
nebohého manžela. Nebo, rozdobe, jeden z obou tch stín, pl toho
ká
"
Jeho žena se do smíchu. Byl išela studená nená-
potmšilý smích, z nhož mlelivých dvanácti pešlých
let. Paní zbledla nechápaly dti. Stála, hledíc na mluvího, jehož pohled ji ovládal.
vist
všecka; pochopila,
Dti tušily
„
—
eho
vrhaly stídavý pohled na otce a matku;
nco Není
neblahého. to
práv
decentní píhoda," pokrao-
val otec. „Ale je nutno seznámit se se
182
svtem. Oka-
I
1
mžik k tomu je dnes zvlášt vhodný. Výroní den " Dvanáctý výroní den A ta žena Zamlel se a utkvl na vydšeném výrazu tváe ženiny. Psobil mu zejmou rozko3. Pak dodal cynicky a nenávistn, s výrazem zloby dlouho lanící
— a
—
konen „Byla
ukojené:
to vaše
matka."
XXI.
zejm
Emil Šop etl psaní,
horeném
psané v
kvapu. „ — Píšu pro Vám píšu ješt? Dala jsem Vám sbohem ped dvanácti lety. Dávám Vám .
.
.
sbohem znovu. Díve
to
nový
byl
život; nyní to
už není život. Sbohem. Umírám, píteli
mne
.
.
.
bda; nevzpamatuji se z toho. Obtovala jsem sebe svou lásku dtem. Byla to zlá obt; zárove však také pokání. Pokání? Což Zasáhlo
to,
i
existovaly
híchy?
Vi
nmu
híchy?
Byl chladný jako led; nemiloval
vbec nco pod Studil mne na srdci
vím, bylo-li
mne
nikdy. Ne-
tím ledem; pro
mne
jsem vinna, budiž; on byl podlý. ekal, až bude moci více ranit. Ranit tehdy, když už jsem odpykala. Nebyl život takto zmaen? Nevzdala jsem se dobrovoln všeho? Dti mi zbývaly. Vzal mi dti. nikoli.
tolik let.
Byla
mj
183
Pojímá mne hrozná úzkost; ne. nemohu pohlev jejich oi. Ne, že by mne milovaly mén. Ale bylo by nco ošklivého mezi námi. Odpustily by mi. Dti, jež odpouštjí matce! Hrozný to pocit! Mlel po dvanáct let. Promluvil, kdy už neml práva mluvit. Zbablý! Ranil mne ranou, na niž vykrvácím. Ne, nelze tak žít; uzavel mi poslední
dt
útulek.
dvivé
Není-li
oích mých dtí,
úcty v
co mi ješt zbývá? Ach, ubohé, ah, ony ubohé!
—
Dostanete je pece? Až dostanete mé psaní Žijete pece? Jsou chvíle, kdy tomu všemu nevAž dostanete mé psaní, politujte mne troím chu. Vzpomete na nkolik chvil, jež nazýváme .
.
.
šastnými. jste
Zapomnl
A
zapomnl.
snad
jste
zatím.
nebyla jsem to
Zcela
jist
která vás za-
já,
Neml jste všechno právo zapomenouti? Chci íci Ale chci dnes jen nkolik chvil Zmaeno dvanácte let, Byla jsem bídná a nikdo celý život. Co chci íci? Oh, vracím se k dávno zapudila?
.
.
.
šlému dnu. Kdybych byla šila
—
Vše
marno
Budu mrtva,
.
.
.
Není
.
.
.
.
.
.
tušila,
pomoci.
až budete ísti
mé
kdybych byla
Nutno
psaní
tu-
ukonit. "
Byla mrtva.
XXII. Byl to zvláštní poheb. Dti jakoby zdrcené a v zmatku, který byl pln bolesti. Manžel s klidným
184
A
nm
svým pichlavýra pohledem. Nebylo v smutku po zemelé. Ba chvílemi se zdálo, že jeho oi triumfují Smutný triumf Zvon znl, pohební prvod bral se k vesnickému hbitovu. Pála si býti pochována zde Prvod byl imposantní; nikdy ješt nevidla ves nco podobného. Pompa nechybla; množství vnc, známí z msta, píbuzní, pátelé. Ale pichlavý pohled manželv marn se shánl po jediné tváí, jež jeho triumf mla dovršit. Nebylo jí v tom davu asistujícím ceremonii poheb.
.
.
.
.
.
.
.
.
Emil Šop nešel za rakví.
ní.
xxiir.
Pišel píliš
pozd. Psaní hledalo ho
konen
Když ho
našlo, neváhal
dlouho.
Šop ani okamžik.
Veliká tesknota ho pemohla. Poznával, že krásného mu uniklo. Sedl tehdy na prvý rychlík, nejistotu v
Spchal všemožným kvapem katastrofu.
honiti
mrtva
.
Stál
.
a
srdci.
nemohl pece ped-
ekl
Mrtva,
nco
vrátný.
Mrtva,
.
tak
nkolik okamžik omráen krutou
ra-
nou.
„Poheb?" dovedl pak
mu
s
námahou vyrvat
své-
hrdlu.
„Byl
ped
hodinou," pravil vrátný
s
dležitým 185
pízvukem. Cizinec poal ho Zdál se býti dojat. „Pejete si snad mluviti
s
huelo
monotónn: Mrtva,
to
to byl?
pánem?"
Šop zavrtl hlavou. Nebyl mocen nitru
Kdo
zajímat.
A
slova.
v jeho
mrtva.
XXIV.
Vzpomnl
na všechny ženy, jež
si
šly
tem. Šly krásné, opojné, triumfující.
zákená
la
jeho živo-
Po každé
by-
na každé byl kaz, který upomínku. Paní vily Dobré Nadje
jakás
znetvooval
rána,
nemla osudného
kazu.
Emil Šop sedl zahoklý, jako
král,
byla jediná, jež
který pro-
hrál íši; život uplynul, a radost odešla. Zíral kamsi
do prázdna. Budoucnost?
Nikdy neml tak zlého dojmu prázdna. Ošklivá jáma otvírala se ped ním Její pedstava pekiela hluk zábav a požitk. Prázdno
.
.
.
prázdno
.
.
.
—
vbec zábavy a Njaký smysl všeho!
Byly
požitky?
Njaký
smysl všeho!
Vzal do ruky psaní mrtvé. Zrak jeho spoinul na poslední ádce, koneném to zútování ubohé.
Písmeny poaly ho Vyjel z msta. tak
vsi.
páliti.
Veerní
Chýlilo se k podzimu.
186
vlak donesl ho do známé
Byl mlhavý veer.
Došel až k vile; stál zde nepohnut a zachmuený. Vzpomnl si na klí, který tehdy nevrátil. Bude nutno ho vrátiti.
XXV. Dny zase šly. Nic dobrodružného se nestalo. Jenom vila Dobré Nadje prochladla všecka. Její duše zmizela. Ti, kteí zde zbyli, dleli zde bez vážnosti a bez lásky. Syn i dcera báli se pohlédnout
pánovi vily v tvá. Báli
se,
ponvadž
jejich
vý-
k otci, ale k vrahovi. Nedovedli zapomenouti úderu onoho veera a onoho píštího rána, vražedného rána. Vše to zamstnávalo jejich myšlenky a bralo jim klid. Vír je uchA^átil; vše se stalo nejistým. Tázali se a nebylo odpovdí. Život stál ped nimi zlý a tvrdý. V co viti, zklame-li nejsvtjší? Neodvážili se ani sob sviti všechny myšlenky za vleklých podzimních veer. I mezi nimi otvírala se propast. Jak závidla Lidka bratru, který odcházel asto z vily, jež byla jí vzením, raz nemluvil
jako bývala matce.
Naléhala na odjezd. Ale otec chladný a uspokojený svým zlem, ptal se „Pro?".
dly
s
petvákou
A
jeho
oi
hle-
otázky, jako by nechápal opravdu.
Jeho nic nepudilo odtud; oh ne, nikdy nebylo krásnjšího podzimu, nikdy nechodil tak rád po
zahrad! 187
Vypatlalo
to,
jakoby odpadla
jeho pobytu tam dole. Pán cházel se po spadalém
vní
krásnjší
než
t
listí,
vn
//
njaká pekážka
y Dobré
Nadje
a jeho tlení bylo
všech
kvt
pro-
mu
jarních.
Lidka zahlédla ho, jak vyšel kdysi do polí zadními vrátky, kterých nikdy pedtím neužíval. Vyšel zlý a veliký jako pízrak a ztrácel se v polích. Lidka se zachvla. Pojala ji úzkost. Kdo ho to volá, co
ho to volá do polí?
XXVI. podzimního odpoledne, zasmušilejšího nad svými mlhami, vystupoval pán vily Dobré Nadje z pražského vlaku. Bylo to zjištno svdectvím zízenc železniních. Byl veselý, tvrdil
Za
jiné
kterýs ze
svdk;
hvízdal
si.
Zjistilo se odjinud, že
ml
k tomu píinu; jistá spekulace, odvážná, celkem vzato, vydaila se nad oekávání znamenit.
Dobré Nadje odcházel smrem k svému sídlu. Tam, kde se dlí cesty (silnice a polní stezka), potkal koího z panského dvora, který slezl s vozu a hledal nco na zemi.
Pán
vily
„Ztratil jste
„Peníze."
„Mnoho?" „Zlatku."
188
nco?"
tázal se.
Pán
penženku
usmál, vytáhl
se
mu dv
a podal
koí-
zlatky.
„Jete!"
Koí vily
nco podobného bylo o pánu mamoná; ale vyin. Koí rozpait dkoval. Pán
byl zaražen;
neslýcháno. Ne, že by byl
ítal by
dobrý opakoval svj píkaz.
si
se odvrátil a
Koí
uposlechl.
biem
Práskl
panského dvora.
a jel do
Když
urazil kus cesty, napadlo ho ohlédnouti se.
Bylo
mu
podivno, že
mlhy
—V
Na
pán
vily jde
Vidl
cestou, po polní stezce.
neobvyklou
ho, jak zachází do
kraji bylo pusto a šeilo se už.
otázku,
potkal-li
nkoho
cestou,
odpovdl
koí záporn. Pak pána
se
vily
nepihlásil už nikdo, kdo by byl vidl
Dobré Nadje živého.
Ráno píštího dne bylo ku podivu jasno. Když mlhy opadaly, našli lidé jdoucí do práce na stezce, jež vede k vrátkm zahrady villy, mrtvolu. Poznali
mrtvolu pána
vily.
Byla už studená a ležela
Co bylo podivno, že ztuhlá pravice tímala revolver, jenž nepoznán jako revolver jeho. Vypálena z nho jediná rána. Byla to rána, v
tratolišti krve.
která ho usmrtila? Vložil vrah revolver do ruky
spravedlnost? Tuhé sevení mluvilo proti této hypotése. Výraz tváe mrtvého pekvapoval; strhané jeho
zavraždného, aby zmátl
189
rysy mluvily ješt o nenávisti, jež byla posledním
jeho citem.
Ješt nkolik vcí nevysvtleno. Nedaleko mrtvoly,
na sousedním
poli,
našel se jiný revolver.
nou. Mrtvola
nebyla
dvacet, ticet
krok
odtud,
nho
steleno pouze jedoloupena, u ní nalezeny I z
a
—
znané peníze. A bezprostedn u zavraždného tak naznaena úhrnem od lidu situace ponkud nejasná
190
— nalezen malý,
titrný klí.
SMRŽ Zdálo se mi v
noci o
smrži;
míváme
všelijaké
Jako hoch nacházel jsem smrže na sousedov louce, zcela blízko potoka. Ml jsem na mysli strom, u nhož hylo nalezišt podivných onch sny.
hub. Byl to javor.
Náhodou ml jsem volno; byl svátek. Bylo po pkný, jarní den. Takový, kdy rostou smrže. Zatoužil jsem vyjíti z msta; vcná še úadu unadešti;
vuje. Barvy! Barvy!
t, ne stísnných
a
Tam venku je asi na tisíce kvsmutn pravidelných jako pe-
plnné záhony mstského parku. RoziDomenuv se na svj sen co chcete, nahodilé okolnosti urují mnohdy naše iny uvdomil jsem si, že dlouhá léta nebyl jsem už v Struhaov. Neml jsem,
—
—
pravda, nikoho, koho bych hledal v bývalém svém
domov. Známí, kteí mi tam
zbyli, byli
toho dru-
vymní
povinný stisk ruky, úsmv, nkolik se opakujících vt. Hotovo, rozcházíme se zase bez hlubšího zájmu a s pocitem odbyté ceremonie. Ale onoho jarního dne zatoužil jsem tam jeti. Nenavštívím lidi, opakoval jsem si, navštívím Struhaov, starý, dobrý Struhaov! hu,
s
kterým
se
vn
191
Nic nebylo snadnjšího než uskuteniti svj rozmar; práv mi stail as k rannímu vlaku. Podailo se mi dostati místo u okna. Byl jsem v dobré nálad. Práv pedveerem byl jsem povýšen, proti všemu oekávání. Peskoil jsem nkolik kamarád. Pro? Nevdl jsem toho dobe, a oni snad také ne. Ale bylo mi voln: neucházel jsem se u nikoho, neštval jsem, nedonášel.
Ml
Mé svdomí
bylo klidno.
pijímaje blahopání. Tch, kteí byli peskoeni, bylo mi líto. Ale mohl jsem za to? Stálo to za to nechat si tím kazit píjemné chvíle? Chápal jsem jejich mrzuto irá náhoda, tost, málo ostatn tajenou. Byla terno v loterii; ale což já vím? Snad vskutku byl jsem svdomitjší než ti druzí. Poínalo se mi to jsem radost. Usmíval jsem
zdáti
se,
pravdpodobným.
msta, když jsem poal Roviny bez konce. Pole a pole; sem tam stromy, sady, snad lesy. Prokmitne ves. A pak zase zelená rovina. Pozapomnl jsem na tváe svých koleg v bureau a vracel se do dtství. Pivel jsem oi. Jedu zajisté dom na svátky a poítám stanice: Rovná, Bílá Ves, Stcbsko, Struhaov. Otevru oi; široký proud eky. Jedeme pes most. Pece dojedeme. Byli jsme už daleko od
všímat
si
krajiny. Roviny!
Když jsem vystupoval
z vlaku, byl jsem lehký a Jak jinak! Vyjdu z venkovské stanice; kotu zelen. Kolik svží jarní zelen a kolik vn!
veselý. lik
192
Louky, oh, louky! Bojišt dtských let! Kam se rozprchli ti, kteí bojovali se mnou? Na pšin zarostlé travou byla ješt rosa. Brouzdati se tak vlhkou travou podle c!iuti! Rozbhnouti se k potoku a pozorovati ryby, míhající se v isté jeho vod. A sena! Vzpomnl jsem si na sena! Jakoby také dnes vanul vzduch plný jejich vn: opiju se dojista seny.
Pozoroval jsem, že jsem sešel s cesty. Objedu tak Struhaov. Budu musit pšinkou pes bezový les. Zacházka. Budiž. Což jsem spchal? Zašel jsem do bezového lesa. Šel jsem s široce rozevenýma oima, ochoten dát se malikostí dojmout, ale stále pi tom lehký a radostný. Bl be-
zových kmen potšila mé oi. Vzpomnl jsem si na procházky dtství. Les nebyl ostatn dlouhý; záhy jsem ho pešel. A nyní zase luka. Náhle vlhla pda pod mýma nohama. Docházel jsem k potoku. Blížil jsem se cíli své cesty; potok, to znamenalo polovici domova. Tráva zelenala se bujn. Za potokem byla pole, úrodná a nyní rovnž se zelenající. Slyšel jsem istou píse skivana. Lehký vítr naechrával koví u potoka. Bylo mi voln a píjemno, jako bych pece vracel se do domova, a blající se
ped mýma oima Struhaov ml
pro
mne
více než vzpomínky!
Nyní nebylo o tom pochybnosti: picházel jsem k sousedov louce. A mj sen o smrži? Místo, kde 13
193
jsem smrže hledával, nebylo daleko odtud. Jen potok peskoit! Dosud zde byly kameny, po nichž jsem jako hoch pecházel. Zdálo se mi, že jejich poloha málo
A
prodrat
Okamžik
se
se
zmnilo
za tolik
hustým vrbovím na
let.
Pes kameny!
vlastní louku!
jsem rozpaky. Což, setkám-li se nikoho, možná, a nikdo možná nepozná mne. Nebude to píliš hloupé být jako Co eknu? Jak se školák pistižen na cizí s
pocítil
nkým? Neznám
pd?
odpovím? Ale onoho dne necítil jsem se schopným odepít si
skotaivý svj nápad. Byl jsem píliš bujný
ná-
vratem. Probral jsem se vrbovím; vtve, jichž jsem se
tváí dotkl, chladily mne píjemn.
Vyšed na louku, cích.
zarazil jsem se v náhlých rozpa-
Nkolik krok ode mne
mne udivený zmnil: muž,
muž, upírající na dojem se mnou, nebyl mi neznám. stál
pohled. Ale v záptí stojící
pede
mj
nezmnil tedy své majitele. Pes zmny, veliké zmny, zpsobené vkem, poznával jsem syna sousedova, kamaráda Emila. Pikroil jsem blíže. Také Emil poznal dávného svého spolužáka. Bledá a nepimen vku ustaralá tvá se trochu rozjasnila. Jeho tváí kmitl dokonce úsmv, slabouký jak listopadové slunce. A Emil se mne Statek
naproti
zeptal dobrácky:
„Hledáš také smrže?" 194
Usmál jsem po tolika
se
rovnž. Bylo
podivné oslovení
to
letech.
„Vyjel jsem
si
Uvízl jsem na
trochu
dom
.
.
písin. Zdálo
.
napadlo se
mne
.
.
."
mi pošetilým
rozmluvit se o té pošetilosti.
„Dlouho
t
nenapadlo," poznamenal Emil jaksi
melancholicky.
Emilova poznámka uvedla mne do rozpaku. Nevdl jsem, jak na ni reagovat. Pomohl jsem si
konvenní otázkou. „Jak se ti daí?" Pohlédl na si
oficiáln
mne vážn (nebylo
a
skoro vyítav. Pak jak-
možno
nepozorovati
tohoto
odstínu) odvtil:
„Ujde to. Ale tob možno gratulovat!" Neušlo mu to! Jeho pozornost rozmnožila mé rozpaky. Emil býval nejmilejší z druh. Hromotluk a dobrák, dával on sílu k disposici. A já úpln na pozapomnl. Bylo mi líto odcizení, které jsem zavinil. Jakým zpsobem vc spraviti? Rád bych byl zaboil v srdenjší tón. Ale nume
mn
mn
se
do srdenosti!
Pomohl jsem
si znovu otázkou. „Vedeš nyní statek sám?" „Ano."
„Jsi ženat?"
„Ano." „Máš dti?" 13*
195
„Ne."
„A tvá sestra?" Vzpomnl jsem asto vídával
za
si na svží dvátko, jež jsem potokem, drobné, roztomilé, roz-
^
marné, sedící na beránku, jenž býval jejím prvodcem. Tak vtiskla se v mou pamt, a nedovedl jsem po ticeti letech jinak vzpomínati. „Mrtva " zahuel Emil.
—
Pocítil jsem zamrazení, den pipadal mi chladným. Zdálo se mi nepimeným, slyšet o smrti v den radosti. Opakoval jsem zaražen: ." „Mrtva .
Mlení chce mi
.
se vrátilo.
nco
Ml
íci, co
jsem
nemže
stále
dojem, že Emil
vypraviti ze rt. Jed-
noslabinost jeho byla násilná. Bylo na mn, abych snad na velejší slovo, na srdenjší pízvuk. Ku podivu! Ve mn, který s tak svží radostí nastoupil cestu, bylo nyní všechno uhaslé a šedé. Kladl jsem své otázky více z povinnosti než ze zájmu. Poslední odpov vzrušila mne nejvíce. Ale Emil nechtl oividn pokraovati. Respektoval jsem jeho mlenlivost. Nyní však mne nenapadala okamžit nová otázka. Nebyla, tak jsem si ostatn íkal studen, nebyla nyní ada na kamarádovi se ptáti?
pispl na pomoc; Emil ekal
On
však se neptal. Cosi ješt škubalo jeho rty, ale Emil mlel. Stál pouze bledší ješt než díve a 8 neklidným pohledem.
196
I
Konen
odhodlal se
pece
mluviti; ale nebylo
to snad to, co mínil.
dobí kamarádi,
„Bývali jsme
že ano?"
„Bývali."
Jednoslabinost jeho odpovdí pešla na
mne.
Úmyslu v tom nebylo.
„Kdy
odjíždíš?"
„Odpoledním vlakem." „Nezstal bys u mne?" „Mám málo asu." „Mohl bys jeti vlakem veerním." „Nemohu." „Máš nco na práci?" „Ano." Nevím,
pro
jsem
Upímn eeno, správná nebyla.
ného programu. v
s
ani
takovou uritostí odpovídal. první ani druhá okolnost bylo dost, neml jsem pev-
asu A také
nic
mi nebránilo
Struhaov do veera. Mou
odpov
setrvat
diktovala
nechut k závazku kteréhokoli druhu; nechtl jsem prost nikomu obtovat volnost svého výletu. Emil pipadal mi zasmušilým. Bál jsem se, že pobyt
u
nho
kazil
není to
Mé
zakalí radostnost
mého
výletu, jako už po-
píjemnost první nálady. Egoismus tedy. Ale
konen
egoismus pochopitelný?
odmítnutí sklíilo znateln Emila. Odvrátil
zrak a sklonil lehce hlavu. Zdálo
se,
že
konen
chce se vysloviti.
197
„Skoda," pronesl pracn a namáhav. „Nevidli jsme se tak dlouho. A stalo se tolik vcí.'* Ale nedopovdl. Více se mu nepodailo vypraviti z hrdla.
Bylo mi njak nepíjemn. Litoval jsem nyní svého odmítnutí: ale nenaléhal-li Emil, nevdl jsem, jak chybu napravit.
„Bu
zdráv," pravil Emil
odpovdl
„Sbohem,"
tiše.
jsem.
Emil mi podal ruku. Byla horká,
a zdálo se mi,
že se chvje.
Pak jsme tušil,
se
mnou
že Emil za
aspo vše Má chze
Neohlédl jsem
rozešli.
se,
se rovnala vsi.
jsem
pohlíží. Stala-li se chyba,
odbyto. Ostatn stromy skryly
tok a zamíil do
a
mne
a
záhy.
útku. Pešel jsem znovu po-
U
zadního
domu
setkal jsem
Václavem Hrku. Hovorný lovk, pravý opak Emilv. Mluvíme o tom, o onom, vzpomínáme na to se
s
i ono. Jeho výmluvnost mne tšila; doufal jsem, že zaste nepíjemnost minulého dojmu. Pede mnou
defilovaly obrázky
haovškého svta
s
z
dležitostmi, které
malého
mn
stru-
už
d-
ležité nebyly. Jižjiž
když
se
jsem byl znaven neúmorným spoleníkem, mne Václav Hrku otázal:
„Nevíš nic o Emilovi?" „Mluvil jsem
198
s
ním."
Hrku byl patrn pekvapen; nepochybn, se mu že mu pastva uniká. „íkal ti nco?" tázal se mne napiat.
„Ah." Václav lo
zdá-
„Ne." Upokojil
se.
mu
nade
Jeho výraz vyjasnil se znateln. Nezlé vle; ale moci mluviti bylo
lovk
byl to snad
vše.
„Nemá
práv
se
pimen
nejlépe," podotkl
soucitným. „Otec
v
znaném nepoádku.
s
Jindiškou.
Není
Znal
Ml
pravda; ale
vdla
píliš
její
pízvukem
s
zanechal
statek
co ohánt. Oženil se
Jindišku Sladkých?
snad
jsi
sladká, jako
tak
se
mu
jméno.
dobe
byla nechut mezi ní a Slávou.
Mla
peníze,
o tom. Prvé, co bylo,
Na
tu se jist
pama-
protjší louky. Nemýlím-li se, býval miláek. Jindiška se nehodila k Sláv.
tuješ: Sláva z
to
tvj
Byly Sláva
z toho
znalo, že
nechali její
rznice
nemla
vno
štstí. její
a
rozmíšky, mrzutosti a scény.
Po
smrti otcov, když se ponebude takové, jaké se ekalo,
všichni uchazei. Byla velmi hezká, ale
ji
krása byla pouze pitžující okolností. Byl jsem
také v porot, milý píteli, a v pitžujících okol-
Ob
se vyznám. na svou stranu. Emil
nostech
strany hledly získat Emila
je
dobrý
rmoutil. Usiloval vše urovnat,
nešlo to
Ped
to
práv. Vznikly jakés tahanice
vno. Emil vu.
hoch. Nešvár
pokud
za to nemohl: perostlo
nkolika msíci
mu
o
to
se Sláva utopila.
šlo.
ho Ale
Slávino
pes
hla-
Napsala 199
prý pedtím Emilovi vyítavý dopis, v nmž ho vinila ze všeho, co se udalo. Nemla pravdu. Emil vinen nebyl. Ale výitka sestina dotkla se Emila bolestn; nedovedl jí, myslím, zažíti. Ostatn nebyl
pedtím
zcela zdráv. Nyní to s ním je dost špatDoktor Pech íkal mi posledn, že neruí za nic. Njaký žaludení ved, který by bylo nutno operovat. Doktor Pech mu radil, aby toho neodkládal. Ale Emil stal se skoro lhostejným k svému osudu. ekneš-li mu nco, podívá se na tebe, jakoby chtl íci: Co je ti po tom? Manželství jeho nebylo ani s poátku valn šastné. Nyní je to oistec. Emil vzpomíná stále na sestru, a to mu žena odpustit nedovede. A Emil je píliš houževnaté povahy, aby sám couvl. Znals ho jako hocha, byl dob-
už
né!
rák, snad až pílišný. Ale vzal-li
vykouilo se e, mi!"
v
mu
to z ní snadno.
si
co do hlavy, ne-
Nedopadne
to dob-
Hovorný druh z mládí sklíil mne bezdky svým vypravováním. Ml jsem úpln zkažený dojem výletu. Pda mne zde pálila pod nohama. Nechtlo se mi vidt ani více míst ani více lidí. Tvá Emilova, ponurá a plachá, znepokojovala mne neustále. A mé fatální „Ano" z hovoru na louce bylo mi jako bemeno. Opakoval jsem si bez ustání zneklidující vtu:
„ekal na
A
tys
200
jediné slovo.
toho slova neekl."
ekal na
jediné slovo.
Vlak odjíždí ve ti tyicet. Už ve ti obcházel jsem nádraží. Trvalo to vnost, než jsem se dokal vlaku. Ale ani tam nedošel jsem klidu. Lokomotiva supla krajinou. V kupé hovoili lidé.
A
vzpomínka byla jako bemeno.
Zapomnl
jsem na celou píhodu; dojmy
a zanikají, nezachováte jediného.
se valí
Smrž byl mi
hlu-
chým slovem, a postava Emilova vybledla. Struhaov, ah, ano, Struhaov. Jdeme za svou prací nebo zábavou. Co znamená pro nás nešastný lovk
nkde
daleko!
Njaký as po svém
van
výletu,
skonivším neoeká-
tak disharmonicky, procházel jsem se po Ná-
beží. Byl velmi krásný veer. Kvetly práv akáty. Jejich bílé kvty padaly na dláždní; bylo práv po dešti. Chodníky byly peplnny: Nábeží vábí v takový as. Blíže mlýn potkal jsem hovorného svého kamaráda z rodné vsi. Václav Hrku mne poznal. Sel jsem sám. Pipojil
se ke
mn.
„etl jsi?" „Co jsem ml ísti?" odvtil jsem. Nechápal jsem opravdu dobe. Uinil pausu, známou enickou pausu, která 201
pedcházívá vty zvlášt úinné,
ale
jež
byla
rai
trapná a muivá. ..Zastelil se.
Emil
se zastelil,"
opakoval Václav
Hurk drazn.
„Na louce u javoru, blíže potoka. Byl jsem tam. Vidl jsem ho. Pamatuješ se snad, brachu, na ono místo? Chodívali jsme tam spolu
jako hoši na smrže. Myslím, že jsem
ztratil
touhu
po smržích. Šel jsem se tam podívat. Emil byl náš dobrý kamarád, že ano? Ml jsem ho rád, teba býval asem podivný pavouk. Neml na ržích ustláno, íkal jsem ti to pece. Ležel tam. u javoru, s prostelenou hlavou, dávno už vychladlý, když jsme tam pišli. A víš, co bylo podivné? Docela blízko jeho mrtvoly byl
rozmakaný
smrž."
^
202
i
NEŠTSTÍ FRANTIŠKA ŠTPÁNA Jeli okresní silnicí k janovickcmu dvoru. Byl ervnový, podezele horký den. Když míjeli v ...
rybníky, skrylo
poala den
a
se
stahovati
mrana. Slunce
se
zachmuil. Hostitel Kopulentv,
se
vrchní správce janovický, pohlédl pátrav na nebe a
zavrtl hlavou.
„Nedojedeme. Bude bouka. Musíme
se
stavit
v Újezd."
Za malou chvíli vjíždl prostorný a nenový venkovský povoz do Ujezda. Práv se zdvihl vichr, pedehra k boui. Když Kopulent a správce Jaroš vystupovali
z
koáru, zaaly padat husté kapky.
práv vas. Hostinec Zárubv na
Dojeli
Bylo
odpoledne.
návsi byl jim
útoištm.
sklioval
Hostinec
úpravností. Strop, oernalý od
svojí
koue; neisté
nestoly
a ješt špinavjší podlaha. Na tabulích oken, dávno nemytých, usadila se hustá vrstva špíny. A když
hostinský postavil díval se
Kopulent
ped
své hosty sklenice piva, za-
nedviv
Bylo zde prázdno. Pouze v
na okraj sklenice.
kout sedl
jakýsi sa-
203
I?
motá
hlavou nazad openou, 'pozorující ztrnule Byl to zjev, piléhající k mrtvému ovzduší líného a horkého odpoledne. Vrchní správce i Kopulent sedli tiše, naslouchajíce silnému bubnování dešt do oken. Když dlouhé mlení poínalo vzbustrop
.
s
.
.
zovati skrupule hostitelovy, ozval se Jaroš, šouch-
nuv loktem mladého Kopulenta:
„Všimnte
si
toho muže!"'
Kopulent zadíval
se
na nho.
Byl to muž, který pipadal šedesátníkem. Býval pravdpodobn statný, vysoký, ramenatý chlapík. Nyní byla to ruina; ale taková, která mluví to
ješt o lepších dnech. Zrak samotáv byl vyhaslý; pohyby unavené a apatické. Jeho vlasy byly úpln bílé jako jeho vous. Ml totiž bohatý a zjevn nepstný vous, který mu padal hluboko na prsa a budil pedstavu kajícného poustevníka z legendy. P>Rt jeho byl také zanedbaný. Sedl u sklenky koalky. Pokud však mohli pozorovat, nedotkl se jí. Nepozorovali vbec u nho pohybu. Jejich píchod nezdál se ho vyrušit z jeho letargie. Zvdavosti nepodléhal. Moucha, obletující jeho elo, usedla na n. Ale ani to nevzbudilo jeho odpor. Sedl tu indolentní a zhroucený neznámou njakou únavou. Hostinský
boue
se
vracel
z
obhlídky. Zvstoval,
že
nepotrvá dlouho. Mraky se už trhaly. Vrchní rozhovoil se s hostinským o drobných událostech malého toho života. Kopulenta nezajísprávce
204
mal píliš hovor o neznámých lidech
a
vcech. Za-
býval se pozorováním neznámého inuže. Toho ho-
vor vyrušil; byla to prvá známka života, kterou
nm
vypozoroval; odvrátil se. Sedl Kopulent na pak chvíli neklidn; pítomnost cizinc ho rušila. Po malé chvíli odešel. Hostinský ml nco vedle na práci; opustil na chvíli šenkovnu. Hostitel Kopulentv zahledl se na náves. Kopulent upial bezdn pohled v stejný smr. Uzel odešlého hosta kráeti v plném dešti nezrychleným, apatickým krokem. Správce pokynul nkolikráte hlavou a s dležitostí, které nedovedl Kopulent chápat, ekl: „Je to František Štpán."
Po nkolik tch
dní, které trávil
mladý Kopu-
lent u pítele svého otce, nezaslechl tohoto jména.
mu patrn všeobecnou To Kopulenta pekvapovalo. Znal úed-
Ale vrchní správce pikládal publicitu.
nickou
povýšenost Jarošovu
teristickou pro
nad
jeho postavení
lidi
sedláky, karaka
ostatn okolnostmi. Rozhodn Kopulent
vyvolanou
vdl,
že
pro Jaroše nco, pro co má shovívavost nebo nechut (ó, nekonené dominiální procesy!), ale rozhodn nikdy interes. Zjev byl patrn mimo-
sedlák
je
ádný,
že
pipouštl tak vážný
Správce zajel
si
tón.
rukou do svých hustých
vous
a echraje svou bradu, ptal se Kopulenta:
„Jak myslíte, že
je
ten
lovk
stár?"
205
Nebylo z
teba
mnoho
dvtipu,
aby
Kopulent
tónu otázky poznal, že spolustolovník chystá
njaké pekvapení. Bylo
to tedy
né, odpovídal-li nyní tak, jak
mu
ponkud neupím-
by byl
upímn
od-
povdl ped chvílí: " „K šedesáti Vrchní správce Jaroš byl uspokojen svým pekvapením, které zdržel ješt o vteinu. „O svatého Jana bylo mu sedmatyicet." Bylo již nezbytno ekat vypravování.
Pišel jsem na zdejší dvory ped hezkým asem. Na podzim tomu bude sedmadvacet let. Sedím zde a zstanu už patrn zde. Díve jsem spravoval dvr, nyní více dvor; to je celý rozdíl. Ale upím-
n
vzato,
jsem
netoužím nyní už po sthování. Zvykl
si.
Ped
sedmadvaceti lety bylo tomu však jinak. býti spokojen: mé místo nebylo špatné. Mnoho jiných by si gratulovalo k janovickému dvoru. Ale já spokojen nebyl. Pišel jsem ze zcela jinakého kraje: nedovedl jsem si zvyknout na tyhle
Mohl jsem
roviny.
A
na
lidi
také ne.
Byly to tenkráte doby, kdy sedlákm rostly roupy (výraz mluvího zpísnl povážliv). Nebylo možno obstát s tou selskou pýchou. Dailo se jim
206
dobe,
ert jim nedal dobe dlat. Ml jsem také se asto do sebe. Co ekl? Po njakém ase pišel jsem tomu na Byla to sl na mj chléb. Když jí nebylo, a
tvrdou palici; dostali jsme byste chut.
mrzel jsem
se.
Ale
s
poátku
to zlobilo.
Pamatuji se na Františka Štpána z anno DomiByl to docela jiný Štpán. Tehda šel na vojnu; chlap jako hora, kterému nemohl se tak snadno nkdo postaviti. A z nejvtšího statku z okolí. A k tomu jediný syn. Když šel ve vojenské uniform, vypadal zcela jinak než ostatní ti selští chlapíci. Slušelo mu to. Dovedl pobláznit mnoho dvat; ale jedno pobláznilo jeho. A zde by zaala ta ni.
historie.
Byl jsem zde
asi
Nevsta jmenovala z dost
na tvrtý rok, když byla svatba. se Anna. Anna Sladkých. Byla
bohatého gruntu,
Štpánovu. Pes
nati
jediná dcera. Znal jsem a dovedlo
nositi
se
a
ovšem nemohl
se
rov-
dobrá partie. Také Bylo to hezké dve; Skoro píliš na
to byla to ji.
pkn
pkn.
selskou dceru. Ale což myslil
nkdo
na
to!
Selská
pýcha všecky posedla. Jen jejím ludné.
koho.
A
oím
dovedly
Znám
také
bych byl nevil. Byly njak velmi vele dívati ... na
se
svt
teba bych byl stanevil. Ostatn, kdož
a ženské,
rý kocour. Téhle bych byl ví
.
.
.
Tak
to
íkám
zálec-
nyní
.
.
.
Ped
tiadvaceti lety
207
s snad bych to nebyl íkal. Každý dovede prorokovati obd, když je peené na míse.
Mladý Štpán byl vším peduren, aby stál v pokraje. Nenadlal mnoho slov: ta, která ekl, vážila za to. Bláznilo se tehdy u nás; u vás ostatn také, zeptejte se. Mé povolání zapovídalo mi blázniti; a vte mi, vidl jsem mnohý rub krásného byl jsem takoka líce. Štpán se mi líbil, akoliv
pedí
.
nepítel,
tak
všichni
.
mne
na
.
pohlíželi.
Tehdejší
hnutí vzbuzovalo pozornost nahoe: bylo píliš
voké
a bezohledné.
A
plamének
A
zde to zaíná.
kou cikánku, proroctví
A
zakroilo se. jste njatak dále? Ne. Obešlo se
také jinde. Bylo nutno zakroit.
Pišla persekuce.
di-
hrozil rozšíiti se
a
ekal
to bez cikánky.
Byla
to
tehdy veliká schze, kde nemohl
bti také mladý Štpán. Za jaké
chy-
píležitosti byla,
nevím. Píležitost najde se ostatn vždy. Bouilo se tehdy; vláda zaínala zase zostra. A jako bývá, ne-
A mezi tmi, kteí slov nevážili, byl Štpán. Nejprve vystoupil poslanec; ti mohou vyvážila se slova.
stoupiti. Nehrozí jim nic. Ti, co mluvili pak, nebyli už tak chránni. Bylo na nich, aby to uvážili.
Co jsem chtl íci?
V
selský cukrovar. Zakládalo
A
hospodailo
se v nich
dob
téže
.
.
se
jich
založil
se
zde
tehdy mnoho.
víte to snad. Jisto je,
.
dob nepíznivých, kdežto neselské pro-
že selské cukrovary, založené za
padaly jako zralé hrušky
.
.
.
208
1
sperovaly pozdji za
mnohem
horších
podmínek
.
.
.
Ale o tom není dovoleno mluvili, není-li pravda? Cukrovar tedy byl založen. Štpán byl v tom zúastnn. A byl z hlavních zúastnných. Kdo by mohl dáti peníze na takový podnik?
Cukrovar tedy byl založen Jak byl veden, ví Slyšel jsem o tom rozkošné historie. Že na nich nco bylo, ukázal konec. Cukrovar praskl. Akcionái pohoeli. A Štpán v prvé ad. .
.
.
Bh.
Podivnou shodou okolností pišla zpráva o pádu cukrovaru práv do té schze. Štpán práv domluvil ohnivou e, jak íkali jedni, nerozvážnou e, jak mluvili druzí. Cosi se šuškalo v adách okolo nho. Všiml si toho a ptal se po píin. Kekli mu ji. Štpán ani nemrkl. S tvái' nejlhostejnjší, jakoby se mluvilo o nem, co se ho netýkalo, pravil: „Tedy to prasklo?" Jeho klid tehdy imponoval; tenkrát se mu lidé ješt divili. ne.
.
.
Vc
konen
lovku
Štpánova nezáleželo na njakém pakatýlku. Ale schze tehdejší mla také jinou nepíjemnost; pro nkteré výroky Štpánovy zahájeno s ním vyšetování. Tehda se takové vci nebraly v rukavikách. Nkolik paragraf bylo tu, než se kdo nadál. Také Štpán to poznal. Nezachránil ho ani renomovaný advokát. Posléze mohl býti rád, že vyvázl pouze s nkolika msíci. Jiní byli na tom he. Ani ta druhá píhoda nemla vbec úinku na byla
zlá.
rázu
14
209
posuzování Štpána. Tehdy tické niuednictví. kat,
získal.
okolí
A
vilo ješt v poliŠtpán ješt zís-
se
mohl-li tím
Jméno jeho
pietou.
s
A
se
vyslovovalo po celém
zdejší lidé íkali
s
hrdostí: .,Nál
Štpán." Ale získal-li Štpán všude jinde, doma získal. Záludné oi poínaly ukazovati svou
nezá-
ludnost.
V dob
odsouzení byl už
Štpán otcem syna
a
dcerky. Syn byl tuším dvouletý; dcera narodila se
nkolik dní pedtím, než bylo Štpánovi nastouSyn jmenoval se po otci, dcera po matce. Dti mly se k svtu a mohly potšit opuštnou. Ale Štpánka nebyla z tch, které dovedou býti matkami. Ne, že by chovala odpor nebo nenávist k dtem; byla to pouze lhostejnost. Neznamenaly jí vlastn nic: v tom smru byla navždy hluchá a nepístupná velejšímu citu. Byla to ženská, dychtivá života, a eknme to hned, posedlá po mužpiti trest.
krom toho, vbec nechápala. Pozájem Štpánv byl jí druhem bláznovství; konen snad mla trochu pravdy, ale docela
ských.
Co bylo
litický
pece
ne.
Ped uvznním Štpánovým
nedalo se nic uri-
tého íci. Byla koketní více než bývají venkovské ženy. Nosila se
pkn
a
okem po tom i onom, tanila. Více však
vdla, s
nevdl
tím
co
jí
sluší.
i oním
nikdo. Ale
ráda
msíce
Házela si
za-
trestu
Štpánova byly píliš dlouhou zkouškou pro jeho 210
Ostatn nevráda. Zde
ženu. Nemyslila nikdy na vzdálené.
ím,
nkdy mla Štpána
by byla
že
venku máme mnoho zbyteného asu a dosti dobré, zdravé oi. Hledíme a myslíme si své; lidé se nedovedou vzájemn skrýti. Kterýkoliv lovk z okolí
vám
nakreslí
pro
Jaroše;
dosti
bych
zdailý portrét vrchního správce neml pokoušet se o podobné?
já
Štpánka rozhodn
skrýti
nedovedla. Byla
se
poznal jste je snad také, pane druhu žen které žádají od muže brutálnost. Kopulente! Neštstí Štpánovo a jeho ženy bylo, že nebyl bruz toho
.
.
.
—
tální ...
a
že nevycítil ani
potebu
se
jím zdáti.
Takoví muži jsou a ne tak ídcí, jak by se myslilo. Ale Štpán, na mou vru, ten pipadal mi vždy jako selský rytí, teba to znlo smšn. Nebyla to zkrátka strava pro jeho ženu; ta potebovala drsnjších soust.
A tak vdova po živém se utšovala a utšila. Za nepítomnosti Štpánovy dalo se leccos, co by nebylo uvznnému po chuti a co mu také nebylo po chuti, když se vrátil. Štpánka nešla daleko; zapletla se s eledínem, jehož jméno mi vypadlo z mysli; nezáleží konen na nm. Pišlo jich více; kdož ví, pamatovala-li by si sama Štpánka jména. Jisto je, že si nevedla píliš opatrn; jakoby sku-
ten
provokovala
Muž Štpániny
pišla.
se
njakou
konen
trvaly dále.
scénu.
vrátil
A
ježto
z si
A
scéna také
vzení;
a
pletky
vedla tak málo
14*
211
opatrn, pistihl je kdysi Štpán. Rozzuil se tehdy. Chopil eledína a metl jím o zem, až kosti v zapraštly. Pochroumal se také poádn. Vytratil
nm
se ze dvora, ani nedutaje;
Štpán vsi;
ml
toho na
msíce
dost.
byl tehdy silný chlapík, nejsilnjší snad ze
nebylo radno dostati
Kdyby
se
s
ním do kížku.
Štpán uml
se ženou oste zadobe. Ale Štpán nebyl z toho deva. Dovedl být tvrdý k muži, ne však k žen k žen, kterou ml pes vše rád. Rád je
byl nyní
toit, bylo by snad bývalo
.
.
.
málo; podléhal
pímo
její
moci. Spokojil se tím, že
nepromluvil ani slova a odešel z domu. Uzavel se v hrdé a smutné mlení; nco, emu jeho žena vbec nerozumla a co jí proto imponovati vbec ne-
mohlo. Pone-li žena odpuštní mužovo bráti za slabost,
k jakým
koncm mže
dojíti?
A Štpánka
za slabost je jist brala.
K tomu pistoupila neblahá okolnost. Jak jsem ekl, eledín ochuravl. Jeho násilné seznámení se 8 pdou Štpánova dvora uškodilo mu dkladn. Dostal se do nemocnice, a tam njak zjištn piivod jeho nemoci.
Úady
se vmísily
do
záležitosti.
U
ko-
hokoli jiného bylo by vše prošlo; nebylo žalobce, si pípad Štpátakoka hlava vlád nepíjemného
nebylo by soudce. Ale pedstavte
nv! Štpán
byl
íhalo se na píležitost, jak ho uiniti neškodným. Prvé vzení mu neuškodilo; obestelo ho naopak gloriolou muednickou. Jeho chování pi hnutí.
212
procesu bylo dstojné; neošálí
mne
lecjaké
kome-
u Štpána komediantsiví nebylo. Bylo teba ranit Štpána hloubji. A tak zahájeno vyšetování. Štpán za minulého procesu netajil se opovržením k tm, kteí ho soudili. „Odsoudíte mne, ponvadž mne chcete odsoudit!" pravil tehdy pi pelíení. Jeho tón byl vysvtlitelný, ale uškodil mu. Pes takovou nevážnost málokdo se penese. diantství, ale
Štpána nemuila ostatn pravdpodobnost tresho uvádlo v šílenou zuivost, byly trapné a dotrné výslechy, odporné otázky, veejnost jeho manželského neštstí. Každý sml vložiti ruku na tu; co
jeho ránu: každý mohl zabývati se jeho nejintim-
njším soukromím. Pro muže tak hrdého, jako
byl
Štpán, není hroznjšího pomyšlení. Bál se lidí; vdl, že se po všem kraji rozkikla historie jeho
tžko íci. co muže jeho rázu hloubji zraovalo: posmch, špatn tajený, u tch, poprocesu. Bylo
onch? Pedstavte si pi tom, že nemohl se od píiny všeho toho zla, od své ženy.
litování u
odtrhnouti Visel na ní
prese vše. Cítil všechno ponížení takové situace; a
nemohl pece
udlal by rázem konec, že život s takovou ženou bude nesnesiteln krutý ... a že nedovede žíti bez ní. Jeho nerozhodnost vše zkazila. Váhal s ohledem na dti? Nevím tomu. Jist ani on tak
i
onak.
jinak. Jiný
Štpán
ne.
Vdl,
21.3
sám tomu nevil. Štpánka byla kus arodjky; dovedla po ertech blázniti muže. Svého muže nejvíce.
Po dlouhém Štpánem. Jak
tahání
skoneno soudní ízení se Štpán odsouzen.
ekati, byl
se dalo
Soud byl nucen ovšem vzíti zetel k polehujícím okolnostem; ostatn nebželo tak o výmr trestu
muení Štpána vbec. Jist to byla muka pro muže, vdl-li, že žena užívá jeho žaláování ke kterékoli zrad! A cítiti, že nelze uiniti nic, že
jako o
je
naprosto bezmocný! Tak bezmocný, že ani v sob zabíti ženu, k níž cítí zárove náruživou
nedovede
lásku a živý odpor!
Konen ený. Ale
se vrátil
s
Štpán dom:
jeho neštstí. Bylo to jako vrátil
z
zaí^mušilý.
návratem Štpánovým vracelo
vzení, pihodila
katastrofálního,
ale
se
se
zmotaké
udláním! Sotva
s
ada píhod
se
rázu ne
pece nepíjemných. Štpán
neml šastnou ruku; eho se dotkl, zhatilo se. Vše v jeho pípad selhávalo; nejstízlivjší výpoet, nejlepší zkušenost. se
vbec
proti
To nebylo
nmu.
Živelní
vše:
náhoda spikla
pohromy neádily
nikde tak jako na jeho pozemcích. Pišly kroupy; jist ádily nejvíce na polích Štpánových. ádil
dobytkový mor; chlévy Štpánovy jist byly zasaženy. Pozvolna stalo se Štpánov© neštstí píslo-
veným. Všiml
jste si
nkdy, pane Kopulente,
že lid
má
214
J
nm
posvátnou jakous hrzu z neštstí? Vidí v vyšší pokyn; je to prst Prozetelnosti, ukazující smr. Neštstí je nejhorší choroba, která mže lovka mezi zdejšími lidmi stihnout; je to mnohem horší než malomocenství. Nevím, hrajete-li v karty, že zkušení hrái hrají s hezohlednou od-
vahou proti nkomu, kdo nemá ve he štstí. A poznal byste, že se zpravidla dodlávají úspchu. Nco podobného je v život vbec. V tom je jediný rozdíl od malomocenství. Neštstí Stpánovo, tak jasn prokázané tolika zjištnými událostmi, poalo k sob pitahovat; malomocnému se lidé vyhnou, nešastného drancují. A toto drancování dje se bez skrupulí, jakoby plným právem: každý chce svou porci
z cizího
neštstí.
Pro
nechati jiné
takového zlatodolu? Má-li kdo sáhnouti do kapes bližního, pro bychom tak neuinili my? To je okruh myšlenek lidských. Vše to dje se bez zloby. Nemyslete si, že lidé, kteí tak jednají, jsou snad mimoádn zlí a krutí. Nejsou o nic horší lidského prmru. Politují pi tom nešastného, chcete-li. Dojista nemají a nebudou mít výitek svtžit
z
domí.
Takové drancování vypuklo na Štpánov statku. Všechno se spiklo proti nešastnému majiteli: píroda, živly, sousedé, ele, žena. Bylo nutno uznati,
že za takové zrady všeho vedl
zápas. Bránil se
staten. Byla
to
Štpán
grandiosní
doba nejvtší jeho 21i
energie. Pracoval do úpadu. Byl prvý ráno na no-
hou, chodil spal nejpozdji. Lopotil se za ti a zdál
všude oi. Kde bylo vše ztraceno, nacházel ješt cestu. A pedstavte si, že to vše iní muž, pekvapovaný tolikerými nezdary! Muž, nemohoucí na nikoho spolehnout, nikomu vit! Nebylo nic úctyhodnjšího, než Štpán z oné doby. Provádl neproveditelné. Veejné mínní zakolísalo na okamžik. Ale vytrvalost neštstí Štpánova podržela vrch nad ohromnou energií, kterou hledl snad se míti
pekonati trud
srdce.
Toho asu vznikl mezi Štpánem a Horou spor pro rušení držby, mezní hranice a as ví, co ješt. Spor se strany Horovy podle mého mínní zhola libovolný. Právní jeho základ ubohý. Dalo by se ekat, že vítzství Štpánovo v rozepi, kde právo bylo jasn na jeho stran, je nepochybné. Ale chyba
lávky! Vše dopadlo jinak. Žaloba
nému pekvapení úspch. Byla schopnost advokáta
i
mla
toho
zaujatost
k všeobec-
píinou
proti
ne-
Štpánovi?
Nechci rozhodovat. Ale výsledek sporu byl novým a
pádným dkazem
trvajícího
Štpánova
neštstí.
Unavoval bych vás podrobným líením jednotlivých fází ohromného zápasu, vedeného po tolik let. Mne, nezaujatého diváka, vzrušil tento obraz, ježto jsem nikdy nic podobného nevidl. Ale jsou skryté a tiché zápasy, znatelné jen odborníku. Jiným zdá se malicherným, co ekonoma rozrušuje. Nemohu 216
lovka,
se zhostiti hlediska
dou
který také zápasí
s
p-
dovede tedy ocenit tragiku takového zápasu. Ale vaše tragika je jiná, není-li pravda? a
Míjela léta, a v domácnosti
náprava.
Štpánka
Štpán dávno už naopak
se stávala
mizely.
nezkrocený
nenastala
každou
nadji.
lety nenasytnjší. Její
pomru, v kterém
náruživost rostla v stejném
pvaby
Štpánov
pustil
Štpánka vadla pedasn;
její život
vymstil se na
krásy zbývaly pouhopouhé trosky.
ní.
její
divoký,
Z mladé
Štpánka
její
to cí-
A vdomí
mizející krásy inilo ji ješt pojakoby se bála ztratiti každý okamžik. Ale nyní nestail už Štpánce fysický pvab, aby získátila.
sedlejší:
vala milence. Její
díve tak strhující, potebí rozdmýchávat ji-
vášnivost,
stávala se obtížnou. Bylo
nak hasnoucí už vášn.
Štpán
se
nezmnil
Zápasil stejn
lety.
neúnavn
a vytrvale jako druhdy. Ale nyní se ukazovala zá-
ludnost osudu: neštstí dovedlo vždy najíti k Št-
pánovi cestu. A práv fanatismus jeho pracovitosti upravil neštstí cestu náležit.
Malý Frantík a bez dohledu.
zbýval as.
Ml
a
Anika
Matka ovšem
sedti u dtí, které vinouti tak
mimoádnou
Kde nebyl Štpán,
n
o
chvíli,
ml
bylo mnoho; vždy ho
rostli
se
na statku bez
kdy ho
rád a pro
to nutkalo po-
nž
energii. Ale
dovedl roz-
tch
chvil ne-
njaká nutkavá práce
šlo vše
pée
nestarala. Otci ne-
volala.
špatn; musil tedy
býti
217
všude.
Jenom u dtí
nebyl.
A
proto
šlo
to u
dtí
špatn.
vn
Není vtšího nesmyslu, než státi za dtmi s rákoskou v ruce, íditi každý jejicli krok a krek. Nevypiplá se tak z dtí nic dobrého: stanou se mrzáky bez vle. Ale pedstavte si, pane Kopu lete, okolí, v kterém rostly Stpánovy dti! Bylo tžko mysliti si nco porušenjšího a frivolnjšího, než bylo ono ovzduší. Štpán byl jediný, který by mohl eliti všeobecné korupci. Ale jak to mohl initi nepítomný? K emu mohla vést Frantíka a
Annu matka chovat úctu,
záletnicc, k níž
ponvadž
ani
nemohly dti záhy už
ped
nimi neskrývala
A pedstavte si ele Pkná to sebranka, dlužno
Štpánov
své slabosti?
na
statku!
íci! Ježto
Štpánka všechno
dovolovala, musila všechno
si
do-
Nebylo nikde vtší bezuzdnosti nežli zde. Pouze ped Štpánem udržována petváka. Mezi všemi obyvateli statku byla úzká a pevná páska spoluviny. Pedstavte si, ilé a zvdavé dti, dýchající v takové atmosfée, v takovém okolí rostou-
voliti.
záhy také už spoluvinné! Co vidly, co slyšely? psobily? Štpán ml rozhodn Jaké vlivy na neštstí ... i v té poslední vci. cí a
n
Hoch Štpánv byl divoch. Volnost od prvopoátku mu poskytovaná, vzor eledín, nedostatek lepších kamarád, vše to pispívalo k jedinému úinku. Zddil 218
snad po otci
jeho
prudkost; ale
u otce byla mírnna jeho pirozenou
U
ušlechtilostí.
syna nebylo tomu tak. Už jako mladý hoch
povst dokonalého rváe. Jeho zpsoby byly
— — nauili ho
nické a drsné. Záhy byste se
k
ekl
ta
ml
násil-
neest píti.
je rozšíenjší, než Jeho intelekt vyvíjel
jednostrann. Nebyl bez nadání: ale nepisplo I jeho vlohy se zvrhaly v ne-
niemu poádnému.
Ped otcem ml jakous úctu. Nikdy si nedoped ním nižádný ze svých nezpsob. A tak, když chodily na nho stížnosti, byl otec pesvden, že se mu kivdí: znal syna zcela jiného: neest.
volil
znal ho, lépe
eeno.
I
ušlechtilejšího svého
v té
vci
otec
obtí
schopen
vit
byl
cítní: nebyl
v takové pokrytectví. Ale práv pokrytectví synovo dovedlo zkaziti vše, co bylo ješt v jeho charakteru dobrého. Násilníci mívají chvíle dobré a dovedou se vzchopiti k ušlechtilým inm; násilník, který je zárove pokrytcem, nebude schopen nieho dobrého. Ku podivu, Stpánv syn dovedl spojovati prudkost vystupování se sebeovládáním, kde uznával toho potebu. Když vychodil školu, vzal si ho otec k ruce. Syn dovedl vytrvati zkušební ten as; otec byl ochoten viti, že všechny žaloby jsou plodem nespravedlivého byl volný.
Co dila
se
To
týe dcery
ješt do školy
ekl. Byla
po
bylo, .
.
pedasn
.
.
.
.
em
Frantík
záští.
toužil.
vídal jsem
ji
Nikdo by
to
vyvinutá
.
.
.
nkdy
.
.
.
cho-
však o ní ne-
Tlesn
i
dušev-
219
n. Matka se o ni nestarala. si dveky, jaké byly tam! vinuly se v ní
všechny
matina krev? Dvátko
Dveky
—
špatné
— pedstavte
zkazily
ji
záhy. Vy-
Byla
zárodky.
to
bylo hezké, jako matka
bývala: snad dokonce hezí. Bylo iperné a vtipné;
vidlo
ale
a slyšelo
všechno píliš záhy! Nikdo se dveky ani eledínové. Ani
ped ním
neostýchal;
matka
ped ním
se
tak volné, že
podmínkou: lence.
A
neostýchala. Názory
pipouštla každému vše musila míti
milence,
její s
byly
jedinou
jakéhokoli mi-
dcera ... v dvanácti letech schovávala se
v seníku, aby tam špehovala vášnivé schzky Podivné dít ostatn! Dobré jinak, v uritém smyslu slova. Ale co chcete? Navyklo si na neest. Škoda toho dvete, dodal Jaroš zamyšlen. .
— Zápas po
Štpánv, pokraoval
vrchní
.
.
správce
Nebyl vítzný, ale také se neznal Štpán k porážce. Bylo pravda, že celá ada minulých katastrof zatížila kvetoucí díve statek tíživými dluhy. Bylo dokonce nutno prodati svého asu nkteré pozemky. Ale grunt to mohl vydržet. Dluhy aspo po léta nerostly, a už v tom byla výhoda. Stailo nkolik píznivjších let, aby vše bylo spraveno. Štpán chodil pes všechnu bolest zmaeného života s hlavou vztyenou. Ml hlubokou víru, že také jeho neštstí musí se vyerpati. Pišlo chvíli, trval stále.
to jinak.
Mluvil jsem díve o vadnutí
220
Štpánin
a o její
u
rostoucí náruživosti.
nov
Té doby
byl na statku Štpá-
eledín, který byl povýšen na
vorita.
Tak by
aspo
se
Stpánina
fa-
dalo íci díve. Nyní ne-
naznaena správn; mohlo se Štpánku povýšil za favoritku. zcela podle Stpánina vkusu; chlap
byla vlastn situace íci: muž,
Byl
který
to chlapík
jako hora, zdravý,
chny ženské
hrubý, bezohledný. Vše-
silný,
po nm. Štpánka ovšem jmenoval onen eledín
vsi fantily se
nejvíce. Pavel
—
tak se
—
tžil ze své situace. Mohl
voliti,
ekalo
se
pokorn
na jeho volbu. Byl jako sultán rozdávající milostisvou píze. Jenom že ji nerozdával zadarmo.
v
Štpánka musila k
klopiti a
ní Pavel choval
hodn
bezohledn
klopiti.
a cynicky.
Za
to se
Štpánka
vdla, že strká peníze, které mu dávala ona, etným svým milenkám po vsi. Netajil se ostatn ped ní niím jako se netajil ped tmi ostatními. A .
.
.
ku podivu, tato jeho drzost rozmnožovala spíše jeho úspchy. Žádná z milenek Pavlových nedovedla se vzepíti; natož Štpánka, tesoucí se o pochybnou Pavlovu píze, kterou a svžejších! vi ..
.
.
tak jak
.
.
jí
ohrožovalo tolik mladších
Štpánka lpla pímo na Pavlonikdy na nikom nelpla. Byla to
opravdu hlubší váše, která jí pipadla po tolika povrchních a pelétavých náruživostech? Anebo byla to prostá úzkost
nácté
ped
hodiny? Nedovedu
stárnutím, neklid dva-
vám toho rozhodnout:
pro obojí mluví nco.
221
Pavel se vyznal
Vdl,
Štpáninu. Ovládal
dobe že
jako svou
ji
si
v ženách. Vycítil posedlost
smí troufat na ni
vc; nikdy nebyla
se vším.
selka tak
A nyní pijde neuvitelná kdybych neznal vše z dobrého pramebistorie ne. Pavel všímal si už delší dobu dorstající dcerky. Vábila ho více nežli matka. Zašprýmoval si s ní obas; její chápavé, podivn se lesknoucí oi ho dráždily. Zaal se jí dvoiti ... po svém zpsobu! Nevyznal se v ní; smála se, aniž vnikl v podstatu tohoto smíchu. Nikdo se v ní ostatn nevyznal: nebylo jí ješt trnáct let a byla dosplá; hledla chvíli jako dít ... a chvílemi jako dve, jež nikdy díttem nebylo. otrokyní eledínovou. .
.
.
skryKdysi pistihl prý Pavel Annu v seníku íhající. Ulekla se a chtla utéci. Ale neutekla. Naopak picházela astji na seník. Kdysi je pistihla stará Štpánka. Nemla valných skruDcera pulí; tohle však bylo jí pece mnoho. uprchlá. Ona zstala s Pavlem. Hrozila; marn. S neotesitelným klidem hledl jí Pavel v tvá. A když vychrlila všechnu zlobu svého nitra, odvtil .
.
.
tou a
konen jíti." Mohu konen jíti — to bylo
klidn: „Mohu drželo
Štpánku
vati všechno,
n
zlé
slovo, které
obtoobtovala skute-
v poddanství. Byla ochotna
aby Pavel nešel.
A
všechno.
Lidé zvykli
222
si
už na
pomry
u
Štpán.
Ale tohle
bylo jim
vypuklo to si
pece
však bylo
A
jen píliš silné, když to vypuklo.
to záhy:
Pavel
pece
neml
ve zvyku mleti. Zde
Štpán nevšímal
jen neopatrné.
už dávno manželiných pletek; smíil
léitelným zlem. Ale bželo-li o dceru
.
.
s
nevy-
byl
pece
se .
jen citlivý. Narážka kohosi ho rozbouila; umínil si
vci
pijít na kloub.
A
pišel
jí.
Podrobnosti scény, která tehda
se udala, jsou ne-
Není svdk. Jisto je, že našli Pavla v seníku mrtvého; v jeho prsou zela ohromná rána. íkalo se (a tak na to pohlížel soud), že vypukl mezi rozzueným Štpánem a Pavlem zápas, který takto skonil. O tom by mohla mluvit pouze Anna A ta odepela výpovdi. Hledla na vše užaslýma oima: co se stalo vlastn? Myslím, že nechápala jasné.
.
.
.
ani zlobu otcovu ani závažnost toho, co se stalo.
Nikdy nesledován proces s takovým zájmem, jako proces Štpánv pro zabití (tak to oznaili na konec) Pavlovo. Odpor celého kraje upial se k matce a dcei; bylo tžko íci, proti komu byl vtší. Ale pes tento odpor, všude na odiv stavný, nemohu se zbavit nepíjemného dojmu: bylo to spíše neštstí než vina, co se zde stalo. Mohla stará Štpánka za sebe? Mohla dcera za okolí, v kterém rostla?
Kdyby byly na
jejím
míst
ty,
suzovaly, byly by lepší? Vzbudili v ní
které
ji
od-
pedasnou
zvdavost, záhubnou žíze, podvrátili všechny její schopnosti. Jak se mohla vyhýbati zlu, které jí ne223
bylo stran.
zlem? Nyní
Nikdo
nosti, za
jí
tu
stála
kamenována
kterou nemohla. Družky
staly stýkat,
se
všech
nepolitoval, každý kázal o zkaže-
každý
se
jí
vyhýbal
Annou pe-
se s
pi
setkání. Mužští
na ni drze, s tou drzou krutostí, k níž se domnívají míti právo, teba by lepší nebyli. Nebylo nikde útoišt, ani u matky. Matka truchlila dívali se
pro mrtvého milence; kdy by
zbyl
jí
dceru? Otec ve vzení, okolo ní
vyslýchající, tázající se, odsuzující.
kteréhos dne (bylo to nedlouho
neseným
proti
Štpánovi
as
cizí a
Tak
pro živou
písní
lidé,
se stalo, že
ped rozsudkem, vy-
a odsuzujícím
ho na rok
žaláe) Anna zmizela. Nikdo o ní nieho nezvdl.
Nkteí votu:
tlo;
íkali, že uprchlá a oddala se
jiní,
je
že se utopila.
Rozhodn
špatnému
nenalezeno
ži-
její
mrtvá, živá, nevím; ale ubohá jist byla.
Bylo nyní na synu, aby
ukázal
svou
zdatnost.
Ale rok otcovy vzdálenosti byl rok pitek, rvaek,
ho pece obas rupodob. Nebylo už nutno se petváeti. Dovedl-li Štpán po tak dlouhá léta zadržeti zkázu, valila se nyní neodvratn. Štpánka oddala se pobožnstkáství; prokleela dny v kostele, aniž by vdla, za se modlí, aniž by prosply její modlitby. Na Štpána nevzpomnl nikdo, až se sem vrátil po roce. orgií. šil,
Zbaven
Vrátil
Štpána. 224
dohližitele, který
objevil se František v pravé
se
zlomený; byla
to
Nezapomenu na jedno
mrtvola bývalého setkání.
Panská
pole sousedí se Štpánovými. Pracovalo se ve žních na obou. Dohlížel jsem na práci. Po chvíli se rozhlédnu a s druhé strany vidím picházeti Štpána. Bylo to bezprostedn po jeho návratu z vzení.
Pohlédl na
mne
jakoby
plaše,
Zaboil k eledi, na jeho
obával oslovení.
se
poli pracující. Postavil
se na mezi a díval se na práci. Ale
Bál
se
pohled? Bál
vbec
se
lidí.
Zhroutil se do
výrazem naprosté
sebe celý: pak mávl rukou a
s
resignace opouštl
to
pole. Byl
pak zneklidnl.
Napoleon,
který
opouští bojišt u Waterloo; takové tragické vzdání
A skuten
se to bylo.
se
Štpán
vzdával. Jeho ener-
gie byla ochromena; pro koho ješt pracovati? Pro ženu? Pro syna, rváe a alkoholika? Štpán pustil otže z rukou; oddal se apatii. Nedbal už o pole, nevšímal si hospodáství. Vše chodilo, jak chodilo.
Nepoádky lané ruce
rostly,
drancování dostoupilo vrcholu,
Štpánv statek. Jeho apatii Picházely žaloby nechal je lhostejn ležeti. Syna kdysi pinesli zle potlueného Štpán zstal nehnuty. Jeho pi njaké muzice výraz se nezmnil za nejvtšího synova nebezpeí, a žádná radost se nezraila v jeho tvái, když mu doktor zvstoval, že syn je zachránn. Se ženou roznášely
—
to nevzrušilo.
—
setkával se jako tratilo se
s
•
cizí
Štpánino
osobou; smrtí dceinou vy-
kouzlo.
Chodí nyní nejradji po okolních vesnicích; do15
22.S
ma nemá stání. Nemluví s nikým, nestýká se s nikým. Promluví-li na nlio nkdo, zalekne se a vytratí se rychle. Chodí se svšenou hlavou a zamyš-
Obas zamruí
len.
lidé zvykli slyšeti z
Myslí jen na
to.
si
slovo, jediné slovo, které
tchto
Co ho
úst:
mže
Neštstí.
si
Neštstí.
jiného potkati nežli
neštstí? Stal se naprostým fatalistou. Nikdo by nepoznal hrdého kdysi Františka Štpána. Kdybyste ho chtl zabít, jist by se nebránil. Kdyby mu nkdo zapaloval statek, nechal by ho. Neštstí. Není ostatn teba, aby statek byl zapalován; dobe to stejn nedopadne. Statek je zadlužen jen což; a hospodaí se od desíti k pti. Je-li zle, nco se prodá. Na na chvíli to pece pomže. Naše vrchnost hodn už toho zakoupila: je mezi tím také pole, kde jsem potkal ped lety starého Štpána. Vidíte, íkám mu také starý Štpán; po vsi a po okolí nikdo ho
nm
jinak nenazve.
Štpána
starých
dob nikdo už
pedstavit nedovede. Dnešní Štpán
je
si
zchátralý,
znavený staec. A pece byl to jediný Štpán, který mi asem imponoval z celé té selské slávy. Nco v bylo. Nyní jde, jakoby nevidl; klopýtá o zlo a nevšímá si ho. ekl jsem zase zlo. ert ví, bylo
nm
to
opravdu zlo? Nebo skutené neštstí?
Vrchní správce Jaroš domluvil. Nastalo Kopulent respektoval jeho zamyšlení. 226
ticho.
Venku z
už docela vyjasnilo. Jaroš probral se
se
dum.
„Pjdeme?"
tázal se Kopulenta.
Píštího veera se vracel Kopulent z procházky. Byl krásný letní veer. Verejší boue spláchla se všeho prach a osvžila vyprahlou zele. Kopulent
kráel zamyšlen. O em pemítal? Nebylo mu to jasno: ml jen neuritý dojem, nejasnou vzpomínku. Ale záhy vše zašlo a nedovedl už ani íci, bylali
to
díví tvá, která ho vzrušila kdysi, nebo scéna
dn.
zašlých rušných
Cesta byla tichá a pustá, a nic
nebránilo zadumání.
Tak kráel Kopulent volným, odmeným krokem až k Janovickému dvoru. Když se blížil ke vratm, vidl z dálky vrchního správce, který zdál se
ho napiat oekávati. Zrychlil krok a pozdravil. „Pamatujete se na verejší mé vypravování?"
tázal se vrchní správce hosta.
Kopulent pisvdil. „Dnes odpoledne se vrhl Štpán do eky, práv
ped
jezem
úsmv)
.
.
.
Ale (tváí
co byste
Jarošovou
škubl
trpký
ekl? Zachránili ho!"
227
PÍSE
O
DOMOV
Pijíždli do venkovského dvora, kde bylo všepobíhala kvapn nádvoím, chno v zmatku. provádjíc tisíc vcí zbytených a žádnou užitepanika. Píjezd koáru zvýšil nou. Byla to ji pouze. V prvém okamžiku obstoupli všichni zvdav vz. Jeho píchod byl vítanou záminkou
ele
tém
k upuštní od všeliké práce. Dveky se chystaly k plái. eledínové tváili se vážn. Šafá Kouil smekl epici a hledl zasmušile na píchozího. Byl velmi zarudlý, a jeho ruce sebou trhaly, jakoby hle-
nco
daly
stále
svou
existencí
neviditelného.
pipoután
k
Kouil
pánovi,
byl
celou
tak
náhle
umelému. Ml zemelého z duše rád; byl mu spíše kamarádem než pánem. Oba srostli tém s Kralovicemi; žili zde vedle sebe pes tyicet let. Kouil nechápal, že mohlo spolužití.
do školy.
lovický pán
228
nco
perušiti klidné jejich
pánem téhož vku; chodili spolu Rozumli si, aniž bylo poteba slov. KraByli
s
nemusil
vysloviti
pání,
uhodlo
se.
pišla smrt: prvá vc, které Kouil nerozuml. Byl všecek zmaten a sklíen. Píjezd syna
PNlyní
pánova
zvýšil ješt jeho pohnutí. Jií sestoupil váhav s koáru.
pila.
Jií
se rozhlédl;
ele
nevidl nikoho
se rozestou-
z rodiny.
„Nejsou tu ješt?" ptal se udiven Kouila. „Páni jsou uvnit," odpovdl Kouil, hled do tváe Jiímu, v níž kdysi objevil podobnost se zemelým pánem. Našel, co hledal; rozradostnilo ho to a roztesknilo zárove.
—
Jií se blížil k úhlednému dvoupatrovému domu, pezírajícímu hrd celé nádvoí. Panský dm, tak
mu
íkali, byl rozsáhlý a útulný; všechna
okna jeho
byla vyzdobena kvtinami. Byla to záliba matina.
Jií vešel do domu. V chodb setkal se s paní ptaticítiletou, snad až píliš silnou, ržových tváí a málo výrazného pohledu. Paní mla smute-
asi
ní šat.
„Jií! Jií! Jaké to neštstí!"
Byla to sestra Emilka. Políbil
ji
mlky.
„Pomysli si," pokraovala sestra: „Tak rychle! Vera ješt vyšel na pole! Náš dobrý, náš pedobrý tatínek!"
Jií mlel. Nenalézal slov. Stávalo vždy v okamžicích pohnutí.
jí
se
mu
to
skoro
Emilka znala tuto mlenlivost bratrovu. Nebyla aspo pekvapena. Vedla Jiího po schodech 229
nahoru. Prošli chodbou a vstoupili tlo velikého pokoje, rodinného salonu. Zde se rodina sešla. Byl tu bratr Josef,
advokát,
starši o
nkolik
let
osmaticítiletý, vysoké postavy, zdravý a
vený. Jeho pohyby byly jící a
hmotné
a
jeho
Jiího,
dobe
ži-
e pouu-
naléhavá. Byl krátkozraký: nosil skipec, kte-
rý tvái jeho dodával
lehce
vzhledu.
ironického
Jeho úbor byl korektní a jevil aspirace venkovského elegána. Švagr Ondej, zavalitý, drobný muž, nesahal Jiímu ani po ramena. Tlumil dnes obvyklou svou živost, utlumit ji však nedovedl; jeho oí zaujaty. tkaly s pedmtu na pedmt, vždy Byly to bystré, zvdavé oi spekulanta, hledajícího nový pedmt, z nhož by bylo možno tžiti. Lidé tohoto druhu bývají chladní a sebou zaujatí, v podruí dobyvatelských svých myšlenek. Švagr
ním
vn
Ondej kryl se bodrostí; úsmvná svdovala každého o sympatiích,
jeho
tvá pe-
které neexisto-
Opatrný a prohlédavý, dral se tento muž v popedí: zstával radji za scénou, mohl-li ídit rozhodující zdánliv aktéry.
valy.
zídka
Byla tu také teta Kateina, stará, velmi ulekaná slena, ochotná s kýmkoli zaslzet. A pak drobné dti Josefovy a sestiny, tyi hoši, ti dcerky. Krily se. u pohovky a v koutech salonu, jakoby *
se skrývaly.
Jen matka zde nebyla. Pouze
divn šastn 230
její
etné
portréty.
se
stn
zíraly po-
Jií pohlédl tázav na Josefa. Josef pochopil. „Matka? Je u nho. Pjdeme tam." Všichni šli vyprovodit Jiího k mrtvole otcov.
Nco ceremoniálního bylo v jejich pohybech; náek tety Kateiny utichl, nikdo nepronesl slova. Vešli do ložnice.
Bylo tam bezmála
šero.
Matka sedla schýlená
u lože. Neplakala. Hledla vydšen a sklesle na mrtvolu. Z krásné, kvetoucí ženy portrét salonu stala se sát
let.
staenka šedivá, kehká. Bylo jí tiašedeDnes však se zdála mnohem starší ne-
štstím, proti
nmuž
Píchod rodiny Z oí
jí
vyhrkly
ji
byla bez obrany.
nevyrušil.
Teprve dotek Jiího.
slzy.
„Jií!" Zavzlykla a neekla už nieho. Nikdo neodvážil se
perušit zoufalého jejího mlení. Jií objal chvjící
teuilu.
Sám
pak
matku a usadil ji do faustanul zadumán nad ložem se
mrtvého. Byl to též v který tu
ležel.
krásný
ušlechtilý
staec,
za života, zdál se nyní
ohrom-
smrti
Vysoký
a
ným. Jeho tvá mla rysy pravidelné a sympatické. byl o šest let starší své žeJeho svtlé vlasy ny byly jen málo prošedivlé. Jeho ruce byly nápadn malé a ušlechtilé. Ležel v erných šatech;
—a
—
na prsou
ležel
Jií nedovedl
kíž. si
pedstaviti, že ten, kdo zde
leží,
231
je
skuten
lost,
mrtev. Neznal nikoho, kdo by
ml
i-
pohyblivost, rušnost otcovu. Byla to energie
ním se zamstnávající. asn ráno vstával,
nezeslabená lety a vždy Pasivity otec nedovedl snést. spát chodil
úderem jedenácté hodiny:
v
lét
šest,
zim sedm hodin spánku. Dlouhý jeho den dal mu vždy njaké zamstnání: pehlédl dvr, pešel v
Vždy plný síly a mladý ve stáí byl pán Královic typem lidí, jimž je
pole, vyídil korespondenci, etl.
život radostí, nikdy nenasycující. Zesýchání a úžení se
životních
cizí;
zájm,
jež
provázívá stáí, bylo
byl vždy ochoten vzplanouti pro
ku, pro
nový
novou
mu otáz-
nález.
Bratr Josef pokládal za vhodné perušiti dlouhé
mlení. „Devtašedesát
tlum
let.
Je to ctihodný
vk,"
pravil,
hlas podle starého zvyku, respektujícího po-
slední spánek.
..Všechno sám ídil," podotkl
rovnž
tiše
švagr
Ondej. ,.Do poslední chvíle, chudák!'" zakvílela Emilka.
Bratr Josef mávl rukou.
„Co naplat Jiího
—
každého
rušila tato
na matku; barva
její
-Pojte trochu
to
eká!"
konversace u mrtvého. Pohlédl
tváe ho znepokojila.
ven," šeptal
jí
tiše.
..Potebujete
erstvého vzduchu." 232
1
Matka zavrtla hlavou, pomalu, jakoby nestaila silou.
prosebn ped ní. aspo, maminko." Ale nebylo možno matku pemluvit. Jií
stál
..Na chvíli
mý
její
odpor
Jií ustal naléhati. Zahledl dal výraz v krásné jeho lézal
Pasivní,
n-
trval.
hlav
se
na mrtvého; hle-
a tísnilo ho, že
nena-
žádného.
Zstanu s tebou," pravil tiše k matce. Vzal židli opatrn ji pisunul blíže. Matka trhla sebou pece: zvuk, teba tlumený kobercem, ji zamrazil. .,
a
Ostatní odešli.
11.
Tato ložnice byla
nco
tajemného
a
posvátného
prvému jeho mládí. Vcházeli sem zídka: zdálo se, že je to zapovzený ráj. Byl to vysoký, prostedn veliký pokoj. Koberce tlumily krok a záclony svtlo: vše tu bylo šeré a tiché. Bylo teba zvyknout si na toto šero, aby se píchozí mohl orientovat v prostém a dvrném pokoji, naplnném diskrétní vní. Nebýti mrtvoly, ztrnule zde ležící, bylo by
tžko pedstaviti
vc
si
útulek
tišší a
intimnjší. Jediná
nad ložem krásného vycpaného supa. Byl to rozmar a trochu povra kralovického pána. rušila v
zemelého
tom útulku lásky
bylo
a klidu:
zíti
233
vášnivého to lovce. Podivná lovecká tradice je. že sup v ložnici nosí štstí; musí být však stelen rukou vlastní. Této podmínce sup nad ložem odpobyl jednou z
vídal:
lého.
Odpor
nejvzácnjších koistí zeme-
ostatních, tajený
jen zálibu otcovu.
Dti
i
netajený, posiloval
lekával sup; Jií nedovedl
možno spáti pod dravým, nevlídným ptákem. Služebným zdálo se to až nekesanábelsky a zloským; sup, pipadalo jim, civí na vstn. Ale pouze matka dovedla by vypudit vetelce z ložnice; stailo slovo, stail pohled. Ale matka, teba nemla dravce v lásce, smíila se s ním pro zálibu mužovu; kdyby byl sup vzal pohromu, byla by ona jist prvá, která by se toho zdsila. Byla z žen, kterým staí vdomí, že mohou obt žádat, aby jí nežádaly. pochopiti, jak
ním
n
Bylo
si
tžko
myslit
pomr
než mezi rodii Jiího. Otec nost milence
i
jemnjší a srdenjší k své žen pozor-
ml
po dlouhých letech manželství. Dvo-
jí každodenn; ml pro ni vždy njaké pekvapení, njaký dar. To vše bez afektace, skryt, nehlun. Roztruchliti matku byl zloin, kterého
il se
otec nedovedl prominout; jindy dobrý a mírný, do-
vedl být tehdy
mly
se
písný
a
tvrdý.
Dti
to
vdly
a
na pozoru. Ctižádost otcova byla zaplašo-
vat od matky vše nepíjemné a trapné. Vci toho druhu obstarával sám, neváhaje zasáhnout do resort, jemu naprosto cizích. Nutno íci, že kult, ne-
234
i
bezpený povaze vlivu na
žen,
tolika
neml
porušujícího
matku Jiího. Lnula k manželu, jako zíd-
ka lne žena k muži; za všechno úsilí, s kterým odstraoval trudy z jejího žití, pinášela mu ona velou
a
diskrétní
lásku.
úzkostliv. Nebylo v
Jejich
nm
štstí
nepíjemné
se
skrývalo
honosivosti,
kterou odpuzuje asto štstí jiných. Jen jedno prozrazovalo cizím afekt manželv: množství portrét manželiných z prvních let jejího manželství, por-
trét pes dobovou tžkopádnost a chladnost prozrazujících štstí mladé ženy. Byla to náruživost mužova: chtl ji míti zachycenu v chvílích prvého štstí jejich idyly.
Léta zmnila krásnou mladou ženu v starou dá-
mu
zdraví vetchého. Ale vždy trval mezi manžely
dvrný
a srdený pomr bývalých let. Druh u druha vypozoroval každý mráek, každé zachmuení; druh u druha snažil se je zaplašit.
Podivno!
Pomr
k
dtem
nebyl tak
dvrný.
Ne-
dti cit, jimiž rodie vzájemn tak plýtvali? Snad. Nkde teba vydati svou lásku; velká láska k dtem znamená obyejn ne-li manželdostalo se už na
ský chlad, tož lásku ne píliš velou. ní tím
eeno,
že by se
a pozornost; otec a
srden.
i
A
naopak. Ne-
dtem vnovala všechna pée
matka chovali
se
k nim laskav
Byl-li tu nedostatek, byl spíše relativní.
Rodina pána z Královic mohla tam AŽdy harmonie. Pouze oko
platiti za vzor; byla
velice bystré
mohlo 235
pozorovati už v útlém zení.
vku známky
bžnému oku
Neviditelné
jakéhos odci-
subtility, jichž ani
denní pozorovatelé nepozorovali. Starší
dti
zemelo)
(nejstarší
mladší, k
nmuž
A skuten
se
rodim
bližší
žárlily,
zdálo
dv
se,
žijící
na nej-
projevovali rodie vtší nžnost.
njak svým citem než jeho sourozenci. Ale nepozorozdálo, že Jií je
vatelné odstíny ztrácely se v záplav štstí.
dít kralovického pána, odvrátil mrtvého. Pozoroval matku. Co vše asi
poslední
Jií,
zrak
od
trpla žena, díve tak šastná? Jií nevidl oblieje. Skrývala svou bolest jako
jí
do
díve skrývala
své štstí. A ze salonu bylo slyšeti hovor, hluk nových návštvník. Pronášely se kondolence, vymovaly píslušné formality. Nkteí páli si rozlou-
iti se s mrtvým. A tak zádumivé ticho ložnice porušeno znovu tlumenými kroky cizích lidí a jejich
dobrosrdenými,
Snažili
se
tšiti!
ale hluše znjícími vtami. Jako by bolest této ženy bylo
možno utšit! III.
Stmívalo
se.
v jídeln. Také
Byl
as k veei. Rodina
se
sešla
matku pivedli; mocí. Sedla nyní
na pohovce apatická a
nco
nmá.
Nutili
ji,
aby
neho
v poledne pojedla. Po velké do úst nco polévky. Ale pak bvlo všechno nutkání a domlouvání marné. požila; sotva že
námaze vpravili
236
jí
Veee A
mrtv
minula
dala všeobecná
I na dti pamlely jako zaezány.
stísnn.
a
sklícenost;
byly nade vše rády, když se mohly po
veei
vy-
tratiti z jídelny.
Po odchodu dtí
se
ped
bylo dusno jako
stupovalo naptí. katastrofou.
V
jídeln
Švagrv pohled
pohledem bratra Josefa, piúmluvu. Advokát rozpait si kroutil peliv upravený knír. Bylo zrejmo, že se chystá promluviti, ale jen nerad. Rozpaky jeho nkolikráte
setkal se
trvaly dlouho. hlédl
se
s
mu njakou
pomínaje
Konen
se
advokát odhodlal. Roz-
pátrav po jídeln, spoinul zrakem na zaal jaksi bez chuti:
matce a ..Nesmíme se poddávat docela smutku." Emilka uronila nkolik slz. Neschopna píliš hlubokých,
mla
to,
emu
lidé íkají
dojm dobré
srdce: snadnost rozcitlivní a jakýs teoretický, ne-
závazný soucit. To
mnoho egoismu
jí
nebránilo být egoistkou; velmi
snáší se
s
dobrým srdcem.
Švagr se tváil velmi zasmušile. Posléze proslovil
šetrn
a
rozvážn nkolik
„Nebží
konen
slov.
o nás, ale o naše dti."
Matka hledla stále bezvýrazn k zemi. Bylo zejmo, že neposlouchala. Advokát
zakašlal a ujal se znova slova.
„Královice byly neblahý byl
muž nade
koníek otcv. Náš
vše dobrý, a všichni neseme
skon. Ale též vzorný
muž mívá
otec
tžce jeho
své slabosti. Slabost
237
otcova bylo hospodáství. Nevžil se v nové
mu
ped
pomry.
aby statek prodal. Kapitál zde uložený nenesl více než dv procenta. Nevím ani, že dv procenta; tatínek rád zvyšoval Radil jsem
umle
už
jeho výnos. Intensivnjším
tužší disciplinou
a
lety,
dal
se
hospodaením
zvýšiti
a
na ti, ti
pl. Ale na to
ml
otec srdce píliš dobré.
byly Královice prodaly
vzrst jmní otcovo!
ped
ml
Kdyby
dvacíti lety,
Víte, že
skytla se píležitost velmi
ped
desíti
se
o mohlo lety na-
výhodného prodeje. Hor-
jsem na syna sluší, k prodeji. Ale otcem o tom nebyla e. Nechtl se vzdát Krá-
niacher
sto chutí Královice koupit. Radil
tehdy skrom, jak s
výnos
lovic. Žiju
na nich
se
a
zemru na
nich, bylo jeho po-
nkteré novoty v hospodáství, které našly jeho souhlas. Nu, ekl jsem si. že otec potebuje pole, kde by zamstnal slední slovo. Pistoupil pouze
na
neochabující svou energii. Nenaléhal jsem tedy na
nho. Ale nyní
je otec
pání: na Královicích
mrtev.
Zemel O
a v plné práci.
podle svého
praktických
otázkách pozstalostních nebylo by vhodno dnes se šíiti.
jemn
Jsme ostatn jedna rodina ublížiti.
spravovat v
mst
a
Ale
nemže.
jisto je, že
Já a švagr
a
má svj úad. Nezbývá
jem nebo prodej. Pronájem vím: daly-li by
se
je
nechceme
si
vzá-
maminka Královice rovnž ne. Jií je tedy než proná-
choulostivá
vc;
ne-
Královice pronajmout za takovou
238
i
ástku, která by
se
rovnala úrokové
který Královice representují. Statek
nepohodln
míe je
kapitálu,
veliký, ale
rozložený. Rozparcelovat? Zde by byla
tu také druhá: mžeme je prodat Královice za podmínek vskutku vý-
jedna možnost. Ale
optn
hodných."'
Peslechla pedchozí poslední slova viinkovala na ni
Matka sebou prudce výroky synovy;
ale
trhla.
podivuhodn. Bylo tedy pece jen možno v cené žen ješt nco raniti? Královic!" vyrazila ., Prodej
ze
té zhrou-
„Není
sebe.
možná." ,,Je to
nutné," odvtil advokát. „Jak chcete jinak
Koup uspokojí všechny strany. Švagr potebuje kapitálu do svého závodu. Co se mne týe, investuji ho ve své kancelái také se vc
rozešiti?
znaným úspchem. Jiímu budou dobré. Nebojte
se,
peníze
maminko, nechceme
vaší dobroty. Nestane se
vám žádná újma,
také
zneužíti
vše po-
dle práva a zákona."
Matka vyteštila na Josefa oi. Bylo jí nemožno pochopit hrzu advokátových návrh v celém jejich dosahu. Ale bylo jisto, že jí má býti vzato poslední plný relikvií. útoišt, dm, plný vzpomínek,
dm
„Není možná," opakovala tvrdošíjn. Sestra Emilka ujala se soucitn slova. je píliš vzrušena. Nemli by vás tak takové chvíli tžko klidn se rozhodovati.
„Maminka týrat.
V
239
Jist Josef by vám popál oddechu, kdyby bylo možno. Vte, maminko, že to nedlá svévoln. Rozhodn jsou to vážné a naléhavé dvody. Josef ."
íkal
.
.
Advokát perušil
mu
malu .,
a
když dospla k vhodnéznovu knír. vykládal po-
sestru,
hodu. Nakroutiv
si
dtkliv:
Sestra naráží na závažnou okolnost, která nás
nutí k
prospchu,
vc
brutální. Ale
a bez níž náš se
má
hovor byl by jist
takto: sousední velkostatek
Koup
rád by Královice zakoupil.
byla by pro vel-
kostatek píhodnjší než pro kohokoliv jiného; po-
zemky statek
dobe
se proplítají, a
koupí by zaokrouhlil velko-
Krom toho znám editele Nerada; získal hrabte pro myšlenznaný komplex pdy.
ku koup. Ale vyskytují
se také projekty jiné.
ditel slíbil, že ceteris paribus
tinská slova
s
(advokát pronesl
ela-
jakousi dležitostí) bude pro nás, už
pro výhodnost zaokrouhlení latifundií velkostatku. Ale nemže zaruiti, že na hrabte nebudou psobit i jiné strany nabídkami pomrn levnjšími. Z toho dvodu naléhal dopisem, který mne dnes došel, na rozhodnutí. Bu. anebo. mne chra, abych projevoval uspokojení nad iiiiirtím otcovým;
Bh
ale odpadla-li jeho smrtí
aspo
pekážka dohody, hleme
uchrániti zájmy pozstalých.'"
„Zajisté," pravil
mkce
a
nehlun
švagr.
„Nebohá maminka." vzdvchla Emilka. 240
„Nemohu zatajit ješt jeden dvod, který padá znamenit na váhu. editel Nerad, mj osobní pínkolikráte inil pokusy u hrabte, aby bylo sveno výhradní právní zastupování velkostatku. Hrab je konservativní; odmítl všechny návrhy toho druhu z ohledu na dosavadního právního zástupce. Kdyby však záležitost byla pízniv vyízena, mám dvodnou nadji, že by editel prorazil se svým návrhem. Nemusím podotýkat, že by to znamenalo znané plus pro mou kancelá." Matka nedbala však podrobností advokátova návrhu. Byla schopna jen jediné myšlenky. ." „Odejít odtud Pohlédla na Jiího, který po celou scénu mlel. tel,
mn
.
.
Trochu nadje vzniklo v ubohé. „Jií," zvolala, „ty to chceš také, Jií?"
Jiího zamrazil matin výkik o pomoc. Zachytil matku, pokoušející se vstáti, ve svém náruí. „Nenaléhal bych na prodej," zahuel pak tvrd. Nastala chvíle nepíjemného mlení.
„Jií nemusí," odvtil posléze advokát rozmrzele.
„Má
své postavení, které
mu
ponkud nikdo ne-
vezme. Má svou pensi, má své celé zaopatení. Dtí nemá, je svobodný. U nás je to vše jiné. Kdo se postará o mé dti, umru-li zítra nebo pozítí? A co se týe Emilky, není na tom lépe. Kdo zaruuje švagrovi jeho zdraví nebo vnou prosperitu jeho závodu? Máme také cit: ale rozum pehlušiti ne241
maminko,
smí. Uvažte,
že
musíme mít rozvahu ne -li
za sebe, tož za naši rodinu!"
Jií
se
odmlel: co bylo možno namítnouti proti bratrov? Zajisté, že ml pravdu a
stízlivé úvaze
právo
bhem
se stanoviska rodiny.
Ale slovo rodina rostlo
hovoru na ponurého upíra, ssajícího všechny Motivovalo všechny egoismy, vše-
lepší city z lidí.
chny krutosti
a
snad
i
zloiny.
Jiímu bylo hoko: vzpomnl
si na dny dtství, kdy upír nebyl ješt upírem. Byl to dobrý, blahovolný dárce, poskytující vše. po em dít zatoužilo:
lásku, blahobyt, klid. Byla to
mrtvý,
ležel
nepohbený
vystupovaly legitimováno
i
tenkráte lež? \ edle
ješt: a zde
již
bezohledn
rozkladné
zájmy
pozstalých,
vážnými
ohledy,
oprávnnými city: možno odepíti.
rodina toho žádala, a nebylo
jí
a
vše
Bratr Josef vstal. Pešel dvakrát, tikrát poko-
jem
s
výrazem napiatého pemýšlení. Pak usedl na-
proti matce. Byl zase klidný a rozvážný. Mluvil do-
nžn
konce a mkce. Zajisté, že nebyl zlý; hájil pouze své právo. „Za nic bychom vám nechtli ublížit, maminko. Nechcete odejít z Královic: dobrá. Snad by se našla cesta, jak vše urovnat k spokojenosti všech."
Matka pohlédla v ní
s
plaše na
syna:
„Pravil jsem, že editel Nerad je tel.
nadje
zápasila
bázní.
Udlal by snad pro mne.
mj
dobrý pí-
co by neudlal pro
242
t
"
jiného.
O vám bží,
maminko?
Zajisté ne o pole
a lesy tam venku, o louky, o stáje, o stodoly. Chcete dlíti
tam, kde jste byla šastna, a kde
mli šastný domov. Královice má dv poschodí. Pi prodeji
my
všichni
jsou rozsáhlé.
Dm
dalo by se vymínit
užívání prvého poschodí, kde jste bydlila po tolik
Nikdo by vás tam nerušil. Byla byste tam svou tam svým vzpomínkám. My sami bychom obas rádi navštívili místo, kde jsme trávili šastné dtství. Místa bylo by dost. Sestra bydlí docela blízko. Mohla by vás astji navštvovati. Aby vám nebylo teskno, mohla by teta Kateina zstati u vás. Je sama na svt, a tšily byste se ob. Nerušil-li by vás dtský hluk a bylo-li by to vaše pání, mohla byste sem vzíti nkteré z dtí a mých, a sestiných. Ujednal bych vše s editelem. Panský správce Hron ml tatínka rád; navštvoval ho asto. Snad i toho by se dalo dosáhnouti, aby se stal zdejším správcem: ani cizí tváe by vás nelet.
paní. Žila byste
rušily.
To
vše bylo by nezvyklé
a,
jak pravím, jen
editelem by to umožnilo. Ale bylo by to východisko. Znamenalo by to ovšem jisté snížení kupní sumy, ale ekl jsem, maminko, že je nás daleko, žádati po tob obti." osobní pátelství
s
„Nemyslím, že by to bylo dobré," zdálo se Jiímu. „Pece jen budou cizí lidé na Královicích, a každý detail bude dráždit a zneklidovat
—
Ale Jií náhle petrhl svou
e. eho chce dosáh-
le*
243
nout? V oích matiných Jií pozoroval radost nad návrhem, pedneseným advokátem: radost hytosti zmuené a vydšené, která mla do sebe nco tragického. Jií se odvrátil: na kaliti bolestnou tu radosti
„Vše se spraví,"' ujišoval advokát, uspokojen výsledkem své ei. „editel Nerad je velmi ochotný lovk. Souhlasila byste s takovým ešením,
maminko?" Matka pokynula hlavou; slova mocna nebyla. Z oí jí vyhrkly slzy. Zaštkala prudce a vstala, mííc patrn do ložnice k mrtvému. Byla však píliš
dveím nedošla. Emilka ji zachytila zpt. ,, Chudinka, oka nezamhouila. Uložíme ji spát. Je slabouká." A naklánjíc se k matce, ješt štkající. utšovala ji Emilka: „Vše bude dobe, maminko: Josef to všechno slába,
ani ke
a vedla
dobe
ji
zaídí. Slyšela jste pece!"
IV.
Poheb
se konal píštího dne. Všichni soudili, že matka se ho nebude moci zú-
vc. Ale píštího rána promatka odhodlání, jíti na poheb. Trvala na svém rozhodnutí pes domluvy a námitky. Bylo astniti. Byla to hotová
jevila
244 I
I
zejmo,
že
její
domnívajíce
pi
se,
úmysl
je
že
fysická její slabost projeví
se
pevný. Nechali
a
ji
tedy,
už posílil matku
nko-
likahodinný spánek, dostavivší se po verejší
krisi,
a
prvních krocích. Ale už byla to
nestalo
podivné
síla
eho
se,
vle, tak nenadále
se
všichni nadálí.
vykonati
síly
to.
Probrala se
cení. Šla v
ele prvodu, bez
rajíc
se
Matka nabyla
považovala za svou verejšího svého zhrou-
co
povinnost.
z
zjevivší:
se
slz,
bez modliteb, opí-
o Jiího. Celou dlouhou cestu na
hbitov
provázela mrtvého.
Poheb
Z celého kraje se sjely elné osobnosti. Kralovický pán byl znám široko daleko a požíval vzácné popularity: u pán i u lidu. Ani úady neodepely projevení poslední pocty: ada uniforem prokmitala smutení erní. Pohbu zúastnil
se
byl slavný.
také editel sousedního panství. Nerad. Ne-
bylo to ostatn pouze pro ceremonii smutení, pro niž
se
dostavil.
advokátv,
Na zpátení cest
oba hovoili rázu zcela vážného. a
po bok
usedl
dvrn ...
o
vcech
Toho ovšem už matka nepozorovala. Když
spus-
rakev do hrobu, hodila na ni po starém zvyku první hroudy. Stála, ponurá a velebná, pijímajíc poslední projevy soustrasti. Došla pevným krokem až ke koáru. Ale pak byla hotova se svými silami: tili
ohromnou prázdnotu. Závoj mnohem smuteního jejího závoje položil se mezi
pocítila ší
hustni
a
245
nevidla nic. Byla to smrt? Její kdyby matka byla schopna té chvíle njakého pocitu, nebyla by ta báze. Takové bylo finále písn o štstí na kralovickém dvoe.
svt. Neslyšela
dti
se
nic.
loho bály;
V.
Tetího dne po tom bylo Jiímu
odejeti.
Matce
bylo lépe. Lépe bylo snad ne zcela výstižné slovo: ale fysické její síly
rozhodn
se spravily.
Matka byla však dosud neschopna probrat se ze svých smuteních dum; mrtvý ji ani na okamžik neopouštl. Byla hluchá ke všemu, co se dlo kolem ní.
Bratr Josef považoval za svou povinnost refe-
rovat o
úspšném výsledku pedbžného
jednání
editelem Neádem. Nerad neml námitek proti žádaným modifikacím. Matce zstane prvé poschodí, všechny rodinné pokoje. V jejich užívání bude nerušená a volná. Snad ješt jiných výhod bude možno dosáhnouti. editel Nerad vzal na sebe, získat hrabte pro žádanou podmínku: pi noblese známého kavalíra bylo jisto, že na ni pistoupí. Zbývaly vlastn jen formality. s
tém
Ale dojem, s kterým vyslechla matka referát Josefv, zklamal jeho oekávání. Rána, jež ji stihla, omráila matku nadlouho. Nebyla hrub schopna dojm smutných ani radostných. Dokud mrtvola
246
manželova neopustila dm, necítila, zdálo se, matka svou ránu v celém dosahu: bylo vždy možno
propjiti smrti zdání života. Ale nyní nebylo možno klamat se o hrozné prázdnot. Jií vidl to vše. Byl sklíen ponurým tímto obrazem. Nikdy se mu tak brutáln nepostavila na oi bdnost lidského osudu. Bylo zde choré srdce, jež bude boleti pi každém doteku, až jenom nabude
trpti bolest. Je léku pro chorobu tak
sil,
zlou? Skoro egoistická bolest vznikala v Jiím:
ho
sílu a
je-
zdraví lekala tato slabost a choroba.
Domov! Domov! Jak
byl nyní prázdný a chlad-
ný! Matka, skoro pízrak; sourozenci, zaujati svý-
mi starostmi a hledící na nho jako na neúplného lovka: kde jeho rodina, legitimace jeho existence?
Pes
to cítili všichni jakousi soustrast
s
osam-
lým; pokoušeli se oživovati staré vzpomínky. „Víš,
pamatuješ se?"
Bda! Nepamatoval
se
na
to,
na
vzpomínky nebyly jejich. brzo zájem násiln vyvolávaný.
oni vzpomínali, a jeho
Ob
strany vycítily
Hovor penesl se jinam. Mluvilo se o budoucnosti. Ale tam nebylo dokonce zájm spolených.
„Ože
se, brachu," radil mu dtkliv bratr Jo„Práv na to as." A zase njak chladno v hovoru. Podávali si ruce pi vyhaslém krbu Domov! Píse domova! A krutá disonance v je-
sef.
.
.
.
jím konci!
247
Rozlouili
se.
Trochu díve než bylo nutno. Jií
mu spch. A doprovod; našel záminku jej odmítnouti. Matka rozlouila se s ním jako ve snách. ostatní ho nezdržovali. Nabídli
jevil
\šichni ho
vyprovodili do
dvora,
projevujíce
smutek málo hluboký. Jií
stál
nerozhodn na stupátku koáru.
Soucit ho pojal. Seskoil. Objal ješt matku.
„Sbohem," ekl tiše a mkce. „Sbohem," odpovdla matka. Unaven a bez výrazu, jakoby nechápala, že odjíždí její miláek, Jií, poslední syn kralovického pána.
Jií skoil do koáru. Muž, práskl
biem. Koár odjíždl.
sedící na
kozlíku,
Sestra Emilka má-
vala šátkem. Bratr Josef a švagr hledli za
rem. Když zahýbal do
kem.
Šátek Emilin
stála ztrnulá, v sloup
vrat. zamávali
zablal
se
koá-
oba klobou-
naposled.
Matka
promnná. VI.
Daleko za dvorem poznal Jií, že veze ho sám šafá Kouil. Byla to pozornost, kterou si nedal vzíti. Kouil lnul k Jiímu víc než k jeho bratru a seste: i to ml spolené s rodii. Vzpomínky z dtství Jiího vždy byly v njaké spojitosti s Kouilem: kolik mu urobil hraek, kolika ho nauil hrám? Jií nevdl, je-li jeho doprovodu rád i ne248
1
rad. Poteboval oddechu: chtl by být sám se svými dojmy. A Kouil byl miu píliš blízký, aby mohl
být sám. Silnice stoupala v serpentinách.
Bylo už k podzimu. Pole byla holá a vtšinou Vrány krákaly ve vzduchu. Byl jinak krásný den záijový, den krásných vyhlídek a otevezorána.
ných horizont. Dojeli na vrch. Jií dal zastavit. ..Jete naped," dosti asu. „Pjdu
Kouilovi,
pravil
zjistiv,
že
za vámi."
Kouil vrhl na nho kratiký pohled. Neíkal nic. Porozuml. Popojel. Jií byl sám. Rozhlédl
na kterém
Vrch,
cem.
se. stál,
Pro? Nevdl. Snad
kryjící a
tyící.
po obou
lidé
erným
pro rozsáhlé
lesy,
táhlo se široké to
dobe hluboký
pásmo les.
ten les! Skrýval prvé
jeho pošetilosti a sny! Vítr. fiel prudce: lesy ly
rozteskujícím Jií
šel;
zpt
byla
Jií
svésti;
rodnou
kopvrch
cesty se jako hradba
stranách
Až k Bousovu
Oh, Jií znal
zvali
hue-
huením podzimu.
silnice ztrácela se
ped
otevena vyhlídka. Na zahledl
se
na
ním. Pouze na-
okamžik rovinu
širou
dal se
dole, na
ves; její nízko se hrbící chalupy, její roz-
sáhlé statky, štíhlou kostelní
vž
a
na panský dvr.
249
vzhledný,
veliký,
vsi
dominujíeí. Jií
obrátil se
a kráel dále; pipomínalo mu to vše nedávnou minulost, a veliký dvr pipadal mu hbitovem, z nhož ml hrzu. Zašel do lesa. Kráel tiše po uschlém jehlií.
prudce
Bylo zde pusto. Vyvolati
chadnutí
nkoho
a skonu, zaslechnouti
živého v ovzduší
zvuný
smích, ra-
dostný hlas, bujné skotaení mládí! Obejmouti útlý
díví pas a líbati svží a isté rty! Jií ml hrzu z tolika vzpomínek a z ticha pítomnosti erný kopec se hál v krásném dni, plném záe. .
.
.
hustými vtvemi prokmitalo slunce. Cosi zašelespod nohou Jiílio. Vyplašený jím had skrý\'al se pod balvan. V rychlosti jeho útku poznal Jií pece ješt zmiji. „Zmije," vzpomínal si. „Ach, ano, zde bývaly." I
tilo
oboí
Svraštil
„Ože Stávám
se,
se
a
pokraoval v
chiizi.
brachu," íkal Josef. Bude to nutno.
staromládeneckým."
njaký
dojem ho
ne-
„Rodina," zahuel Jií. „Domov! hájiti zájmy úednictva!"
Hm! Budu
ra-
Zrychlil krok.
Skliující
opouštl.
dji
Vyšel krok. Pomalu,
tém
neznateln
šinul
se
ped ním koár. Zde byl nejvyšší bod erného kopce; stromy zde byly vykáceny, aby nic nerušilo vyhlídku. Jií se
už nezastavil. Nezahledl se
250
zpt
jako žena Lotova.
Koár
se zastavil.
Kouil zpozoroval Jiího.
Jií vstoupil do vozu. Pohlédl na hodinky.
„Bude as.'" Kouil praskl biem, tentokráte mnohem hlunji. Zdravý, silný pár koní dal se v klus.
Když
pijeli na nádraží, slezl
Kouil
„Sbohem, pane Jií," pravil mu, jako za dávných let. Jií
mu
s
kozlíku.
mu
íkal
podal ruku.
Sbohem, Kouile!" „Odpuste, pane Jií, ale vidím vás asi naposled. íkal jsem vždycky: pan Jií jakoby milostpánu z oka výpad." Jií byl na odchodu: cosi ho ješt napadlo. „Co ,,
Kouile?" otázal se. Kouil pokril rameny.
vy,
Odvrátil se ke koním a
hrubou svou nžností. „Zubatá eká," odvtil pak drsn
poplácal
je
s
a
tvrd.
251
kten
chy; ale
>
i íieii
láni
mi aí se
—
POZNÁMKY VYDAVATELOVY První vydání pros Píse o vrhé vyšlo na podzim 1931
Umlecké
prémie
jako
r.
1908 jako
Knihovny Lumíra; vydání druhé v listopadu roku
XIII. svazek
besedy,
péí
J.
O.
Novotného,
který rekonstruoval porušená místa prvního vydání a opravil
chyby k
textu
tiskové,
v autorových
ale
tmto Pisf
retuším
nemn^
intencích J.
vrb
Naše vydání
chronologickv
tetí,
nezmnné,
seazené,
pihlíží
O. Novotného.
souborem Dykových pros z let 1897 na Poátky prosy mladosti, pojaté do II. sv. Spis; na naši knihu pak chronologicky navaluje tetí svazek Dykových povídek Píhody: Jak patrno ze Slova úvodního, má Píse o vrb jednotný plán, proež jsme do jejího nového vy1908
i
o
pipíná
jest
se
Osudný nápad Jana Zimostráze z r. 1905, vítr (Zachránce a Smutný kout) z r. 1905, a sem náleží chronologicky jak vznikem, tak dobou uveejnní. Osudný nápad Jana Zimostráze pesuneme do svazku Píhod, kdežto ob novely vložíme mezi ostatní Povídky Emila Sarocha. dání
ani
nepojali
dv
ani
novely Zlý
Píse
o
Ti
Dokoneno
vrb-
v Moderní revui
r.
na
podzim
r.
otištno
1903,
1904.
sentimenilní chvíle Karla
Vojtcha.
Psáno v
1.
1897
19t4.
Výroní
den.
Psáno
r.
1904, otištno v Zlaté
Praze
r.
1905.
253
Událost pozorovaná z okna. Psáno Idyla r.
Výmarii. Psána
z
19C4.
r.
19C5, otištna v Moderní rovui
r.
19C6.
Pána
Svatební cesta Jana Kováe.
Rok Karla Dabujana. Psán od
r.
r.
19C4
— 19C5.
19C3 do bezna 1906.
Smutek paní Anny. Psán v ervenci 19C6.
Šprým
Báze
Kuchae. Psán v srpnu 1906 otištn Kuchae) v Pokrokové rcvui 1907.
Cyrila
Sprvni Jana
Jana Mareše. Psána
Jan Bílek. Psán
r.
r.
Psán
r.
Klí. Psán v
1.
19C1
luilská publikace otištn
19C6.
19C6. 1906.
— 1907. r.
Znovu jako samostatná kniho-
1927 v Hranicích v Hladkého edici
Amfora. Smrž. Psán
r.
1907.
Neštstí Františka Stepána. Psáno v
Píse
254
o
názvem
19C6.
Medaillonek. Psán Deštivý' den.
r.
(s
domov. Psána
r.
1908.
1.
19C6
— 1908.
OBSAH Slovo úvodní
9
vrb
17
Píse
Ti
o
sentimentální chvíle Karla Vojtcha
Výroní den
60
Událost pozorovaná
okna
67
Kováe
84
z
Výmaru
Idyla z
49
77
Svatební cesta Jana
Rok Karla Dabujana Smutek paní Anny Šprým Cyrila Kuchae
95 110
Báze
121
Jana Mareše
116 128
Tan Bílek
Medaillonek
138
Deštivý den
144
Klí Smrž
161 .
.
.
.
^
Neštstí Františka Štpána
Píse o domov Poznámky vydavatelovy
191
203 228 253
DÝKA
SPISY VIKTORA
Poádá Ar ne Novák Svazek X
PÍSE
O
.
VRB
Prosy
Pebal navrhl
Ed.
Vazba podle
ná
Fr.
Milen %
r
hu
Muziky
Vytiskla Akcio^•á moravská knihtiskárna
Polygrafie
v
Brn
nákladem firmy
Fr.
Borový
v
Praze
roku 1938
I
4
D
'
I
II
'-'
APR
•
^ ^
^9'
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PG 5038 D85 1918 sv.lO
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
Dyk, Viktor Spisy
POCKET
LIBRARY
