No title

/ KRESBY-BILLI, S.BARTOŠ, A.ROSENBERGOVÁ / BÁSNÌ-R.KOPÁÈ, BILLI,M.KONÈITÍKOVÁ, KEVIN / POVÍDKY-J.HLOUŠEK, Z.BARTOŠ / / ÚVAHY-J.MATOUŠEK, V.DVOØÁK / SPISOVNÁ ØEÈ TOHOTO KONCA / / STAVÌNÍ Z HLÍNY / ASTOLOGIE-M.KONÈITÍKOVÁ / STREET PARTY / / CESTOPIS-IRSKO / VERTINSKIJ / M+M PATRY 7 / CITIZEN FISCH /

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

Ètenáøstvo velevážené,

dnes nebudeme se nijak pøehnanì vìnovat uvádìní, zkrátka jsme to zase a jsme za to rádi. Tentokrát jste ochuzeni o hudební rozhovor, ale nic si z toho nedìlejte, zítra je taky den. Tak tøeba pøíštì budou rozhovory dva... V šestnáctém M+M se snad doberete nìkolika pokraèování èlánkù z tohoto èísla - astrologie Marušky Konèitíkové, Irský cestopis Adama Ponczy, dokonèíme seriál Mozkové hemisféry Jiøího Matouška, rádi bychom také zùstali vìrni tradièním pøekladùm textù, básním, povídkám, úvahám, kresbám a fotkám. Samozøejmì také opìt uvítáme s otevøenou náruèí vaše literární a výtvarné poèiny, jako i nápady, námìty a pøipomínky a stejnì tak pomoc s šíøením M+M. Tož a je vám s tímto èíslem M+M dobøe.

IN SIT NÍ

Ajša

Dne 18. ledna 1999 zemøel po zákeøné nemoci Petr Maruška Šohaj. Maruška byl jedním z prùkopníkù HoPrDoXu, zpìvák a vedoucí hudební skupiny Otroci profesora Darwina a také jeden ze zakladatelù tohoto èasopisu. Byl jedním z nás.

Dìkujeme: Adamovi, Ajšovi, Anièce, Billimu, Cipískovi, Cvildì, Evì, Hnutí DUHA Olomouc, Kevinovi, kreslíøovi Bartošovi ze Suché Lozi, Kubovi, Lence, Liborovi, Lubošovi, Magdì, Martinì, Mani z Dublinu, Milošovi, Radimovi, Sádrovi, Staníkovi, Šašinovi, Štìpánovi, Vaškovi, Vìrce s maminkou, Zdìòkovi, samozøejmì také distributorùm Mysch+Masche a všem ostatním, na které jsme nechtìnì zapomnìli. Zvláštní podìkování patøí Tomovi od kopírky a Martinì Magnóliové za vytvoøení linorytu a jeho otištìní na obálky.

Vzdejme èest jeho památce.

Str: 2

Kresba: Lenka Bartošová

Adresa Mysch&Masche: Radim Ajša Pešek, Bezruèova 787, 687 71 Bojkovice, tel: 0633/64 33 71

Pánbùh s Ïáblem tancují. Blázen jim k tomu hraje Pak Ïábel s Bláznem zaènou hrát A jenom Pánbùh se natøásá Spravedlnost má pásku na oèích A pøesto si bere zrcadlo Aby se upravila Všichni poháry si staví, Pod pramen vína Který Ïábel pouští Èím víc vína Tím t잚í na vahách høíchu Ïábel trpìlivì pøikládá Jedno závaží za druhým Vztek s ním zaène cloumat Opilého jen tak nepøeváží Hodí tam to nejt잚í V dùsledku fyzikálních zákonù se druhá miska vymrští A on padá, padá, padá Do plamenù.

IN SPI RA CE

A knihu èlovìkem nedopsanou Zavøe Blázen A odbìhne s blaženým výrazem stranou. Báseò i kresba: Anièka Rùžohradová

str:3

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

Proè je zase na scénì hlinìná architektura? Stavìní domù z nepálené hlíny má bohatou historii po celém svìtì a v souèasnosti zažívá v mnoha zemích, kde bylo zavrhnuto jako primitivní èi nemoderní, znovuvzkøíšení. Proè se zase vracet zpátky, když dnešní doba poskytuje tolik pevných a jinak zajímavých materiálù? Vždy domy z nepálené hlíny ( známé u nás jako lepenice, tluèenice, vepøovice èi kotovice ) nestojí za nic, jsou málo pevné, vlhnou, øíká se èasto. Ano, øíká se to, jenže ne vždy to co se øíká se musí zakládat na pravdì. Tak tedy. Nepálená hlína jako stavební materiál je místní zdroj, pøi jehož získávání se nijak drasticky nezasahuje do chodu pøírody - napøíklad na jednopatrový domek postaèí zhruba hlína vykopaná ze základù a sklepního prostoru, hlína se nemusí pøevážet na dlouhé vzdálenosti, tak jako se to èasto dìje s ostatními materiály - šetøí se tím energie pøepravní. Hlína ze stìn starých domù se dá znovu využít ke stavìní èi se prostì bez problémù rozloží v pøírodì - odpadají tedy problémy s odpady, pøi výrobì pálených cihel se spotøebuje daleko více energie ( vìtšinou z fosilních paliv ) než na výrobu nepálených, domy z nepálené hlíny mají výborné tepelnì izolaèní schopnosti. To je dùsledek pøímìsí ve zdivu, které navíc zdivo zpevòují ( sláma,

Str: 4

plevy, hobliny ... ) . Domy postavené tímto zpùsobem mají navíc pøirozenou vlhkost, což blahodárnì pùsobí na dýchací systém èlovìka. Ono se už dávno ví, že tøeba takový pøetopený panelák není to pravé oøechové pro naše zdraví. To jsou tedy hlavní dùvody proè poèítat s hlínou jako stavebním materiálem i v dnešní dobì. Ale nic není jen èerné nebo bílé a tak má i hlína i pár horších vlastností. Menší pevnost oproti páleným cihlám je èasto zmiòována jako jedna z hlavních. Je ovšem známo, že rodinné domky, veøejné èi zemìdìlské a jiné stavby, které jsou vìtšinou jednopatrové lze bez obav vystavìt z hlíny, Výjimkou ale nejsou ani tøípatrové èinžovní domy v Nìmecku èi Francii èi kostely v USA, kde má stavìní z hlíny hlubokou tradici a nikdy se úplnì nezastavilo tak jako u nás. Další potíže èiní voda. Pokud je takový dùm postaven nedokonale, mùže opravdu vlhnout zdivo, ovšem pøi dobré podezdívce s následnou izolací proti vzlínání vody do zdiva ( lepenka atd. ) se dá odstranit i tento problém. Navíc pokud má budova dobré zastøešení a omítku, není se èeho bát. Dùkazem toho jsou i 300 let stojící domky na mnoha místech u nás èi jinde ve svìtì. Dalo by se popsat ještì mnoho stran o tom jak a proè a co s hlínou,

bylo by to už ale spíše téma pro odborný èasopis. Pøinášíme tedy ještì alespoò èlánek o pìtidenním kurzu hlinìné výstavby, který se konal zaèátkem èervence 1998 ve východoslovenské Ekousedlosti Žarnov.

Kurz hlinìné výstavby v Žarnove Ekousedlost Žarnov je bývalý mlýn, kterou košická ekologická organizace Spoloènos priateåov Zeme rekonstruuje a pøebudovává na model trvale udržitelného lidského sídla. Zájemci si zde mohou formou rùzných kurzù, pøednášek a semináøù osvojit v teorii i praxi principy takového sídla, a už se jedná o minimalizaci odpadù, energetických a provozních nákladù, úspory vody a její pøirozené formy èištìní, ekologické zemìdìlství zahrádkaøení, èi tøeba

stavìní z místních, pøírodì ohleduplných materiálù. Na èervencový kurz se pøihlásilo 15 úèastníkù, jimž zkušenosti pøedávali lektoøi ing. Valér Šteffl, CSc. Z katedry experimentální a ekologicky vázané tvorby z Fakulty architektury v Bratislavì a ing. Arch. Eugen Nagy ze Spoloènosti priateåov Zeme. Pøes den, pokud to dovolovalo deštivé poèasí, se úèastníci seznamovali s hlínou v praxi, a to hlavnì na rostoucí budovì, která má sloužit jako øemeslnická dílna a její podkroví coby ubytování pro úèastníky kurzù. Podle slovenské legislativy je možné použít hlínu pouze jako výplòový materiál, a tak se stavìlo do pøedem zbudované døevìné kostry, která mìla základy a podezdívku. Postupnì si úèastníci vyzkoušeli dusání hlíny do bednìní, vyrábìli cihly lisované na ruèním pákovém lisu i ruènì pìchované do formy.

Pøíklad hlinìného domu v Kaselu (Nìmecko) - vstup ze severozápadu. Foto: Jana Plamínková

str:5

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

Míchali hlinìnou maltu a jí zdili. Zkrátka všechno bylo z hlíny, a trochu i z ostrozrnného písku, slamìné øezanky a hoblovaèek. Bylo možné si vyzkoušet osazování oken, výrobu formy na ruènì zhotovované cihly, èi namíchání a natahování hlinìné omítky na dalším objektu usedlosti. Praxe pod odborným Hlinìná kolej v Kasselu (Nìmecko). Foto: Jana Plamínková dohledem a s výkladem - to výborné uèení. Všechno se dì- studovat další bohatou literaturu, lalo ruènì, což je asi dost namá- veèer se èasto diskutovalo, a to havé, ale na druhou stranu umož- nejen o hlínì. Organizátoøi vytvoøili domáckou a pøívìtivou atmosféòuje bližší seznámení s hlínou. Veèer se konaly pøednášky o ru, a tak naše pìtièlenná skupina hlinìné architektuøe, spojené z jihovýchodní Moravy odjíždìla s promítáním a praktickými pøíkla- z kurzu plna nadšení, vìdomostí a dy na fotografiích. Zájemci mohli bohatých zkušeností. P.S.: Èlánek o kurzu v Žarnove byl napsán v létì 1998 a situace na této ekousedlosti se zmìnila. Spoloènos priateåov Zeme byla nucena po rùzných problémech usedlost vyklidit a tak nyní, podle posledních zpráv, shání ke koupi vhodné místo pro tento projekt, ve kterém chce urèitì pokraèovat. S.P.Z. také chystá zaèátkem roku 1999 vydat knihu principech trvale udržitelného sídla, v níž by mìlo být mnoho informací i praktických návodù napøíklad o hospodaøení s dešovou vodou, kompostovacích záchodech, stavìní z pøírodních materiálù, koøenových èistírnách odpadních vod... Taktéž pøipravují další nekolikadenní kurz hlinìné výstavby, který by mìl probìhnout koncem jara èi v létì v Zaježové u Zvolena. Bližší informace je možno získat u: Spoloènos priateåov Zeme, PO BOX H 39, 040 01 KOŠICE, Slovensko. Tel.: (00421) 95/644 61 07, e-mail: [email protected] Další informace o stavìní z nepálené hlíny lze získat také na tìchto adresách: +++ Skupina ekologické architektury (SEA), Na záhonech 7, 141 00 PRAHA 4-KAÈEROV. SEA se podílela napø. na projektu Rybáøská bašta, experimentálního domu z nepálené hlíny v Prùhonicích. +++ Liga energetických alternativ (LEA), viz. recenze knihy „Slabikáø ekol. bydlení“. +++ Èasopis BIO-mìsíèník pro trvale udržitelný život, Jungmannova 1403, 500 02 HRADEC KRÁLOVÉ, tel.:049/ 31 969, e-mail: [email protected] .V èíslech 6/1997 a 2 až 7/1998 vyšel seriál o stavìní z hlíny. +++ Taktéž na adrese M+M.

Str: 6

Jana Plamínková - Slabikáø ekologického bydlení „Snažit se o trvale udržitelný roz- knihy pak ètenáø najde i spoustu advoj, žít uvìdomìle skromnì, spo- res na rùzné výrobce, stavební a protøebovávat co nejménì, aby zbylo i jektantské firmy, ekologické i porana další generace - to je cíl, o který denské organizace, které touto dnes v západní Evropì i v USA usi- tématikou zabývají. luje mnoho lidí. Odrazem nového Závìr této stodvaceti stránkové životního stylu v bydlení je archi- knížky dodává: „Ekodomy u nás tektura s pøívlastky „zelená“, „trvale vznikají. Ne mnoho, ne snadno, ale udržitelnᓠèi „ekologická“. I u nás pøece jen vznikají. Vzhledem ke chce stále více lidí bydlet kvalitnì, všem pøekážkám je to vlastnì malý ale zároveò zdravì a s respektem k zázrak a svìdèí o neutuchající enerživotnímu prostøedí. Èasto však ne- gii jejich tvùrcù. Aby jih mohlo vznivìdí, jak a kde zaèít. A právì jim je kat stále víc a aby každý další mohl urèena tato knížka, která struèným vycházet z chyb, omylù a èasto draa srozumitelným zpùsobem infor- ze zaplacených zkušeností svých muje o základních principech tìch- pøedchùdcù, tomu chce napomoci to staveb. Publikaci doplòuje mno- tato kniha. Budeme rádi, pokud nám ho pøíkladù od nás i ze zahranièí.“ sdìlíte své názory a zkušenosti.“ Tento text z obálky knihy velmi V roce 1998 vydalo obèanské dobøe vystihuje o èem se v knize píše. sdružení Liga energetických alterKniha je rozdìlena do devíti kapitol, nativ Praha, IV. ZŠ Barrandov, V poèáteèní dvì se vìnují obecnému remízku 919, 152 00 Praha 5, P.O. pojetí ekodomù u nás i ve svìtì a Box 279, tel./fax: 02/ 58 12 496. problémùm ekologického bydlení, Cena asi 100 Kè. (Ajša) ostatní pak pøedstavují ideální ekodùm, sluneèní architekturu, netradièní materiály, hospodaøení s vodou, vysvìtlují souvislosti bydlení a zelenì, netradièní zdroje energie a poslední kapitola také nezapomíná na dùležitou èást - peníze na ekologické bydlení. Publikace je doplnìna spoustou èernobílých i barevných fotografií, kresba- Fasáda domu popnutá pøísavníkem. mi a schématy, na konci Reprofoto: z recenzované knihy

str:7

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

Pøemýšlování

/JIØÍ MATOUŠEK

Mozkové hemisféry V. Prosím, promiòte mi, že se opakuji, když øíkám, že potøeba kritického myšlení stále trvá. Je tøeba si najít èas na pøemýšlení, protože v opaèném pøípadì se Vám mùže stát, že budete zmanipulováni. Vmanipulováni do nìèeho, co není ani moudré, ani prospìšné. A Vy tím, že vìci nepromyslíte, stáváte se nástrojem tìch, kteøí pro Vás dìlají dobrý skutek = šetøí práci Vašim mozkùm a pøemýšlejí za Vás. Na kolik je to však dobrý skutek, když ve vìtšinì pøípadù je Vám pøedkládána demagogie? Nebo snad vìta z reklamy „s naší rtìnkou budete sama sebou“ dává logicky smysl? Jiný výrobce kosmetiky se prezentuje sloganem „objevte svou v n i t ø n í krásu“. Další firma zase nabízí budoucnost - nekoneèné technické vylepšování svých výrobkù dokonce i pro Vaše dokonalé zdraví. Jenže ona technika èlovìka omezuje. 99% našich obèanù nemá svoji páteø zcela v poøádku, protože za prvé chodí po betonových komunikacích /pøíroda vyvíjela tuto kostní aparaturu pro pøírodní, mìkké prostøedí luèin a borù, ale èlovìk bìhem evoluèního mžiku oka - dvou století - toto prostøedí neadekvátnì zmìnil/ . Za druhá, omezil si pøirozený pohyb, kterým by páteø potøebnì stimuloval /no ale od èeho by potom byla auta, že?/. Na druhé stranì diky profesní specializaci urèití pracov-

Str: 8

níci naopak mají pohybu dost, ovšem jednostranného, tedy urèitou èást páteøe pøetìžují. /Na Zemi nás lidí žije cca 6 miliard a máme své potøeby, tudíž od dob pana Bati musí výroba bìžet ne horkých pásech./ Toto jsou dlouhodobé efekty racionalizace. Místo abychom si zachovali starou dobrou zlatou støední cestu, rozhodli jsme se pro vysokou specializovanost /jedni mají pohybu nedostatek, druzí snad aby si mohli také stìžovat, ho mají zase nad míru/. Nastává doba, kdy zaèíná být vidìt, že racio - rozum je dobrý pro momentální, aktuální øešení životních úloh, ale není-li kontrolován citem, dochází k citelným ztrátám a úpadkùm, z hlediska dlouhodobého. Nebo cit stojí nad èasy. Jednou historkou budou srovnávat nízkost støedovìkého dogmatu s nízkostí racionalismu 20. století. Mít náhled, vidìt „do“, znát o stupeò výše /hloubìji/, tzn. být citlivý je poøád aktuální, tedy i teï. Je to progresivní zpùsob myšlení, který šetøí naše kroky, které jsou mnohdy neuvážené, upachtìné, pøivádìjící zklamání, nebo také tápavé kroky „do slepa“. Je pøeci možné pøemítat, zda nabízené zboží opravdu potøebujete ne? Vìtšinou ale se je Vám snaží vnutit: „objednejte si ještì dnes“, „volejte hned už teï v prùbìhu reklamy“ - už víte

k jakému asi typu myšlení uvedené slogany vybízejí? A proè asi? Výše zmínìné srovnání nízké úrovnì jak minulosti tak i pøítomnosti si mùžeme ukázat v technické oblasti. Mnohý výrobce pøiznává, že jeho nový produkt je pøímo revoluèní oproti pøedcházejícímu. Témìø vždy se jedná o nafouknutou bublinu. Pøed staletími, když byl objeven spalovací motor, byla urèena jeho úèinnost na pøibližných 30%. Dnešní motory jsou menší, ošacené chromováním, urèitì spolehlivìjší, ale úèinnost mají v podstatì totožnou. Rozum je konstruován k výbìru správného postupu a prostøedkù k dosažení urèitého cíle. A cit nám pomáhá nalézat hodnotu a úèelnost - podstatnost, cílovost. Pro dnešní dobu je navýsost pøíznaèné nelichotivé rèení: úèel svìtí prostøedky. Neznáme-li hodnotu dílù. je nám málo platné, že ovládáme technologie k jejich dosažení. Na druhé stranì analogicky: k èemu nám bude znalost významu cílù díky našemu citu, když nebudeme používat nástroj k jejich dosažení - rozum? Jeden z pøípadu, kdy na tomto pohoøela celá civilizace, leží v minulosti. Dokážeme se vystøíhat minulých chyb? Ve 20. století je pøeceòování racia vystupòováno, a tak se úèel a podstata tøeba i používaných výrobkù nemìní, mìní se jen jejich vypiplanìjší provedení a design. Zkuste srovnat principy pøípravy èaje s pomocí ponorné spirály a v rychlovarné konvici. Fyzikální princip je totožný. Úèel splní obì zaøízení, i když jsou vzhledovì ponìkud odlišná. A když už jsem se výše

zmínil o automobilových motorech, mìl bych to dokousnout. Již málokterý výrobce nemontuje pod kapoty 16-ti ventilové agregáty. Zmìnila se fyzikální podstata spalování nebo jen byla doplnìna modernìjší, nažehlenìjší technikou? A což takhle se podívat na vývoj ve spoleèenském uspoøádání, zda se tu nedìje totéž? Liší se feudalismus od tržních ekonomik podstatnì nebo jen jinak? Zmìnila se pùvodní chamtivost a mocichtivost od dob feudálù vzhledem k souèasnosti? Nebo se jen zmìnily prostøedky jak moci a zisku dosáhnout? Psychologové obchodních spoleèností, drazí právníci, balamutiví tiskoví mluvèí - nejsou to jen modernìjší, nažehlenìjší zpùsoby pro získání nadvlády nad námi všemi? Je Vaší svobodnou volbou, zda budete pøemýšlet o svých skuteèných potøebách a zachováte si tak svoji svobodu, na níž mimochodem všichni tvorové mají právo, jehož zaplnìná obora je mu zdrojem blahobytu. Obory jednìch se obvykle nacházejí uvnitø obor druhých. /Škoda, že si toho pan Carnegie nevšiml./

str:9

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

Mozkové hemisféry VI. Nazírání na povrch /a na povrchu vìtšiny zboží bývá obal/ a neznalost podstaty /v pøípadì výrobku úèelu/ èehokoliv nás vždy zavádí od pravdy. Kdo by se bál špièky ledovce nevìdíc o jeho dalších 9/10 skrývajících se pod hladinou?.; a ve své mladistvé nebojácnosti by trup lodi, na níž se dosud pohyboval, v riziko vystavoval. Znalost pouhé èásti jevu /pùl pravdy není celou pravdou/ nás mùže dovést do znièujících koncù. A o ledovce nemusíme zakopávat tøeba jen v severních moøích, nýbrž i u nás. Co napøíklad jaderná energetika? V informaèním støedisku atomové elektrárny Vám poví, že je o její bezporuchový provoz maximálnì postaráno. Ten pobìží asi 40 let. Poté „nechtìné dítì“ jaderného prùmyslu - vyhoøelé palivo - bude zabezpeèeno po dobu 50 rokù v meziskladu. Toto vše je pìknì demonstrováno na mechanických modelech. Co už Vám ale nepoví (pokud jste potichu) je, že vyhoøelé palivo pøestane být životu škodlivé až po 90.000 letech. Vìdci vìøí, že bìhem doby skladování vysoce radioaktivního odpadu v „meziskladu“ nìkdo nalezne zpùsob, jak se pøed ním 100% uchránit. Vìda která se vždy odvolává na objektivní

Str: 10

metody a proti neobjektivnosti jiných zbrojí, nyní doufá, vìøí. Budeme my vìøit tìm, co si protiøeèí? Nìkteøí fyzikové se tváøí, že prozkoumali onu pod hladinou se skrývající èást (90 000 rokù) stejnì dobøe jako ènìjící špièku (90 let pøedstavuje 1/1000 celku). Jedná se o naivitu nebo troufalost (nebo dokonce o obojí) uvìdomíme-li si, že nedokážeme pøedpovídat geologický ani klimatický vývoj na tak dlouhou dobu? Vždy napøíklad ještì pøed 10 000 lety ve støední Francii vybuchovaly sopky, pøed 7 000 lety neexistoval prùliv La Manche a pøed 5 000 lety byla Sahara úrodnou zemìdìlskou oblastí. Zachováme si zdravý rozum, když ho ztratili ti, co ho mají mít? Zaèneme se trochu podobat Švédsku, kde na základì referenda mají být v roce 2010 odstaveny všechny jaderné elektrárny? Tento problém je tøeba øešit globálnì, tedy každý stát by se mìl vzdát jaderné energie. Nebo se snad v pøípadì selhání radioaktivní záøení zastaví pøed znaèkou „CLO/ZOLL“ a bude èekat na celníkovo svolení? Jsme na jedné lodi - planetì Zemi a proto spolupracujme. Zkusme si zauvažovat o pøedpovìdi poèasí: ta vzniká tak, že analyzujeme vývoj poèasí od vèerejšího k

dnešnímu stavu /studené a teplé fronty, atmosférický tlak, rychlost a smìr vìtru/. Tendence zjištìných zmìn prodloužíme do rozmìru zítøka. Využívá se také databanka - statistické údaje skuteèného atmosférického vývoje v mnoha minulých letech. V pamìti poèítaèe hledáme podobný vývoj poèasí jako je ten právì pøítomný. A když ho objevíme, tak stav, který tehdy po nìm následoval, prohlásíme za zítøejší prognózu. Seriozní metoda, že? Pøesto její výsledky pøesvìdèivé nejsou. Sami mùžete posoudit, kolikrát se meteorologùm podaøí „trefit do èerného“ a kolikrát nikoliv. Statistikové - zlí jazykové tvrdí, že úspìšnost pøedpovìdí poèasí se pohybuje nìco nad 30%. Nad tímto èíslem se vìtšinou nezalamujeme, vždy povìdomí o následujícím atmosférickém dìní není zase až tak pro èlovìka životnì dùležité. Je patrnì vhodné si øíct, že prognostici geologických zmìn nepoužívají metod jiných. Tudíž, objevíme-li dle prognózy stabilní místo pro koneèné uložení vyhoøelého paliva, tak se jedná s pravdìpodobností asi 30% o bezpeènou lokalitu. Co vyjadøuje zbývajících 70% ? Nejistotu - riziko. Oficinální vìda podporuje výrobu nìèeho, pøed èímž není schopna zajistit (jistotu najít) zabezpeèení. Navíc, kromì radioaktivity je vyhoøelé palivo nebezpeèné i jako tzv. toxický (jedovatý) odpad: vysoce toxické je napøíklad plutonium, jehož pouhá miliontina gramu dokáže vyvolat rakovinu. V JE Dukovany ho roènì vyrobí pøes 600 kg. Kolik lidí je ohroženo?

V téže dobì existuje obor, který zmiòovanou rakovinu léèí mimo zbavování se následkù nemoci - nádorù - odstraòuje její pøíèinu. Jmenuje se biotronika. Klasická medicína ji nepøijímá, nebo biotronika není zatím vìdecky prokázány. Tento alternativní obor dostává z etických dùvodù jen pacienty, jimž medicína již není schopna pomoci. Jako dùkaz úèinnosti biotronického ovlivnìní nemoci slouží nemálo vyléèených. Pro vìdce - statistiky je to však málo na to, aby mohli uèinit závìr, který by umožnil zaøazení oboru do zbylého zdravotnictví. Oni požadují objemnìjší výzkum, jehož zahájení se však lékaøská komora brání: Nebo není-li biotronika prozkoumána, mohlo by dojít k poškození pacientù, na nichž by výzkum probíhal. Jak vidíte, jedná se o zaèarovaný kruh. Kdyby se vždy vìda øídila touto logikou, tak by vùbec ve své dnešní podobì neexistovala a možná bychom ještì (z pøepjaté opatrnosti) lezli po stromech. Ptám se, kolik lidských životù by bylo biotronickým výzkumem ohroženo? Minimálnì stomilionkrát ménì ve srovnání s ohrožením plynoucím z jaderné energetiky! Ptám se, jakto že zde se vìda neohání etikou? Jak je možné, že èeská Akademie Vìd dopouští používání dvojího metru? A je-li v oficiální vìdì která je zakládána na mìøitelné objektivnosti, dvojí metr, tak potom je asi nìco shnilého v království nejen èeském. Lidé si zaèali zahrávat se silami, o nichž vìdí ještì málo. Což je pošetilé a mùže nás dovést do... (ale to bych opakoval co je psáno už v prvním odstavci). Jiøí Matoušek, Tøebíè

str:11

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

Mesiáš

Tahle klinika se nachází v jednom zapadlém provinèním mìstì. Jelikož jsem vázán urèitým tajemstvím, nemohu vám sdìlit jeho jméno. Øíkejme mu tøeba: Krahulov. Krahulov žil celá desetiletí typickým ospalým životem polovesnice. Mimo pùvodnì gotického (postupnì následujícími slohy zprznìného) kostela, páru omlácených domù s podloubím, zapomenuté busty proletáøského básníka, peep show babky Hrnèíøové a rybníka Olšovce, by zde turista marnì shánìl nìjakou zajímavost. Musíme ovšem konstatovat, že místní konšelé neèinili vùbec nic pro to, aby své mìsto z téhle bídy povznesli. Vykopat na námìstí „pravé støedovìké“ podzemní chodby, do skalky u Olšovce umístit umìlou jeskyni s poustevníkem, pøed radnici postavit sádrového trpaslíka obøí velikosti, do rukou mu vetnout cedulièku“ VÍTEJTE V KRAHUDISNYLANDU“ - prohlídkový okruh 12,90 Kè dìti a vojsko polovic, hned by se centíky do mìstské kasy sypaly. Ale Krahulovští byli odjakživa natvrdlí jak vopice. Jediné dìní ve

Str: 12

/KUBA HLOUŠEK

mìstì pøedstavovaly páteèní èaje s bigbítem, dále otevøená hospoda, nedìlní mše a fotal. Až jednou pøinesl traktorista Venca do hospody èerstvý výtisk novin Hlasy Krahulova, kde se pøes celou stránku skvìl inzerát neobvyklého znìní: Pozor! Neuvìøitelná nabídka DARUJTE MOZEK Vážené dámy, vážení pánové, zúèastnìte se lékaøského výzkumu, poøádaného Svìtovou zdravotnickou federací, Hnutím za zachování života na Zemi, Ministerstvem zdravotnictví a okresní nemocnicí v Krahulovì. Pomožte nám, pomožte svým budoucím dìtem, pomožte celému lidstvu! Darujte svùj mozek! Operace probìhne pod vedením našich špièkových odborníkù a ještì nìco navíc. Kromì finanèní hotovosti, kterou obdržíte za darování Vašeho mozku, Vám gratulujeme splnìní všech vašich snù!!! Bližší informace obdržíte zdarma po vytoèení tísòového èísla první pomoci, kdekoli v Krahulovském okrese. Na Vaši návštìvu se tìší Dr. Moon øeditel nemocnice.

Venca usrkl pivka, zaplatil a odešel. “Co s tím chlapem dneska je, není on nemocnej?“ zeptal se jeden ze štamgastù kolegy. „Nevím, co ho chytlo, v práci byl ještì normální. Asi má problémy se starou. Už dlouho se povídá, že mu za ní dolejzá soused,“ uklidnil ho kolega. Ani jedno však nebyla pravda. Venca bloudil nevlídnými ulicemi Krahulova a hluboce pøemýšlel. Darovat mozek, cožpak je to vùbec možné? A co myslí tím splnìním snù? Jako námìsíèný se pøes dvì hodiny potácel mìsteèkem, aniž by té podivné vìcièce pøišel na kloub. Známým neodpovídal na pozdrav, jen párkrát se sám od sebe trhanì usmál. Je jasné, že za darování mozku by si poøídil novou chalupu a možná by ještì nìco zbylo i na nový traktor když ne na celý, tak aspoò na kabinu èi zadní kolo. Ale také - pokud bude bez mozku, bude si nìkdy moci za nìj sednou, polaskat volant... a pozná vùbec traktor, bude - li vìdìt, jak takový traktor vypadá, nebo jakého je vlastnì slovo traktor významu? Hodiny na kostele odbily pátou, když Venca, zcela v komatu narazil do telefonní budky. Považoval to za osudové znamení. Chvíli cosi hledal. Nejspíše drobnou minci na telefon. Zaplapánbùh, našel ji. Prostudoval návod k obsluze automatu, minci opìt uschoval, nebo použití tísòového èísla je zdarma (vždy oni psali, že za podání informací se neplatí - pìkná lišárna), vytoèil stopadesátpìtku a pozoroval vrabce jak se perou o kousek plesnivého

chleba. „Právì jste se dovolali do Okresní nemocnice v Krahulovì,“ ozval se sladký dívèí hlas. „Víme, že vaše situace vyžaduje bleskové nasazení, proto jsme zavedli Pøehledný systém vèasné pomoci (PSVP). Ihned po zaznìní zvukového signálu, bedlivì sledujte stupnici kódù s oznaèením obtíží. Jakmile se objeví vᚠpøípad, okamžitì volejte pøíslušnou linku. Bìhem transportní doby nᚠzkušený tým pøipraví sál a uèiní veškeré kroky pro zdárný prùbìh léèení.“ „Píp - pozornì naslouchejte!“ pokraèoval aparát. „001 - mozková mrtvice 002- infarkt myokardu 003 - ztráta vìdomí 004 - tìžký úraz, dopravní nehoda, prostøelené 005 - porodní bolesti 006 - sebevražedný pokus 007 - otrava houbami, plynem, léky 008 - popáleniny... 666 - poradenská služba zájemcùm o darování mozku. Venca nervóznì vyukal své èíslo a èekal: „Dobrý den, hovoøíte s encefalografickým oddìlením. Ochotnì vám zodpovíme veškeré vaše dotazy, týkající se problematiky dárcovství mozku. Prosím, ptejte se,“ promlouval ještì pøitažlivìjší dívèí hlas. Tak nìžný, že vyvrátil všechny Vencovy pochybnosti. Jeho tìlem proplula vlna blahodárné energie. Vše kolem nìj se náhle zdálo krásné, i oprýskané fasády okolních barákù hrály duhovými barvami, poèáteèní napìtí zmize-

str:13

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

lo kdesi v nenávratnu. Cítil se velkým a silným. Vìdìl, proè zde stojí, proè volá. Vìdìl, že se narodil proto, aby daroval svùj mozek. Jen tak ze slušnosti položil pár otázek a nechal si podrobnì vysvìtlit inzerovaný program. „Mohla byste mi vyložit, k jakému úèelu vám bude darovaný mozek sloužit?“ znìlo jako první otázka. „Vìdecké výzkumy poslední doby ukazují, že lidský mozek pøedstavuje surovinu budoucnosti. Jak sám víte, na naší planetì pomalu, ale jistì, mizí zásoby klasických pøírodních surovin. Naproti tomu, poèet obyvatel Zemì roste a jejich životní nároky a spotøeba se neustále zvyšuje. Pøemnožení lidí a s ním spojený nedostatek veškerých životnì dùležitých èinitelù mùže vyvolat náhlý kolaps, vedoucí až k úplnému znièení života na Zemi. Je naší nutností, hledat suroviny (a jejich zdroje) alternativní a též se trochu obìtovat. Proto byla Úøadem pro pøíští šastný život zøízeno Centrum využití lidského mozku, které zjistilo, že právì odbornì zpracovaný lidský mozek je oním kamenem mudrcù a magickým klíèem k pøekonání celosvìtové krize a záchranì lidstva. Je pro nás velkou ctí, že díky èinnosti Dr. Moona ve výše jme-

Str: 14

novaném centru a jeho dlouholetým zkušenostem, by zrovna Krahulov vybrán za hlavní sídlo tohoto projektu.“ „Ale, co se stane s lidmi, kteøí se podrobí operaci? Pøežijí? Nezachová to na nich nìjaké vedlejší úèinky?“ „ Samozøejmì, všichni pøežijí. Ale v trochu jiných sférách. A vedlejší úèinky? No, vlastnì se trochu zmìníte. Jak je známo neexistuje jen tìlo, nýbrž i duše. Mezi mnoha lidmi je zakoøenìn blud, že duše má jakési sídlo v mozku, èi s ním má nìco spoleèného. Duše využívá naše tìlo pouze jako schránku (po nám neznámou dobu), mozek øídí èinnosti spojené s „provozem“ této schránky a zároveò je koordinátor vzájemného chodu obou rozdílných mechanismù. Duše se po odstranìní mozku stává nezávislou a plnì ovládá vaše pøíští bytí.“ Této pasáži Venca nerozumìl. Filozofie nikdy nebyla jeho hobby. Tìžko øíci, jestli vùbec mìl o nìjaké filozofii potuchy. Tøeba siláž... to je nìco jiného. Nicménì dál bedlivì naslouchal výkladu: „S tím pøímo souvisí i další námi inzerovaná výhoda dárcovství - Splnìní vašich snù! Pro ostatní se stanete víceménì, promiòte mi, že používám takové hanlivé slovo, bláznem. Budete žít ve vlastním,

vámi vytvoøeném svìtì, nebudete vnímat okolí, které pro vás úplnì zanikne a tento svìt bude nádherný. Vše, co pro vás døíve existovalo pouze v pøedstavách, se nyní zmìní v realitu. Ještì jednou opakuji, pozemský svìt zcela zanikne! Jedince s vyoperovanými mozky umístíme do zvláštních sanatorii, kde jim bude poskytována základní potrava, èímž zredukujeme vaše životní nároky na minimum. Nic jiného totiž nebudete potøebovat. Když náhodou zemøete, nemusíte to vùbec pocítit, možná zaregistrujete akorát nìco na zpùsob zmìny klimatu.“ „Mohl bych ještì pár otázek? Jestli vás ale zdržuji, mohu pøijít osobnì. tøeba bráním dalším zájemcùm.“ „Ne, klidnì se ptejte. Od toho jsme tady, ostatní poèkají.“ „tedy, objasnìte mi, prosím, pøesné využití darované suroviny. Já jsem tøeba traktorista, co udìláte s mým mozkem?“ zeptal se Venca. To pøedchozí po krátké námaze pøece jen pochopil, ale pøi pomyšlení na osud své výplnì lebky opìt znejistìl. „Každý vyjmutý polotovar bezezbytku upotøebíme, nemìjte obavy, nic nepøijde nazmar,“ uklidnila ho dívka na opaèném konci linky. „Èást mozkù pùjde do zahranièních laboratoøí na podrobný výzkum, pro vìdce poøád zùstávají panenským terénem. Každý den nám do centrály hlásí nové a nové objevy, za nimiž se nám otvírají nekoneèné možnosti aplikace mozkù. Napøíklad lisováním mozkù alkoholikù vyrábíme obstojnou koøalku, pokud dárce dobøe rozumìl poèítaèùm a v jeho

mozku zùstaly obsaženy informace z tohoto oboru, osadíme jím robota, který pøevezme lidskou funkci. Podobných pøíkladù bych mohla uvést celou øadu. Tvrdíte, že jste traktorista. Vidíte. Když se v laboratoøi ukáže, že jste opravdu perfektní traktorista, a vaše zkušenosti budou zakódovány i v mozku, osadíme vaším mozkem traktor, vaše rodina od nás obdrží jistý finanèní obnos a vy se odstìhujete do sanatoria, kde o vás bude peèovat personál, respektive spíše nebudou peèovat - uznejte sám, nemùžeme si dovolit zbyteènì vydržovat nìjaké sestøièky, vždy tìm lidem je stejnì jedno, jestli jsou živí, nebo jestli už natáhli baèkory. Rozumìjte mi, vy obìtujete svùj normální život, vzdáte se svých pseudohodnot proto, aby vaši pøíbuzní, známí, bližní mohli dále v klidu žít a pracovat, bez nebezpeèí vyhynutí. Naším hlavním cílem je dosáhnout maximálního poètu dárcù, abychom mohli udržet limitovaný poèet obyvatel pøi prùmìrném životním standartu a pøedevším zamezit možnosti projevení se následkù blížící se krize. A jsme opìt u koøene - totiž u snahy: souèasnì zabránit vyèerpání surovinových zdrojù a pøelidnìní. Jak vidíte, nᚠprojekt je nìèím naprosto novým. No, doufáme, že jsem Vám jej alespoò èásteènì vysvìtlila, máme to skvìle vymyšlené, viïte? Porozumìl jste všemu?“ „To teda máte, nyní vše chápu,“ oddechl si Venca. „Takže se v klidu rozhodnìte, vše si prokonzultujte s rodinou, ale øíkám Vám - naše cesta

str:15

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

má perspektivu!“ „Myslím, že se nemusím pøíliš dlouho rozmýšlet, „automaticky vyhrknul. Jakoby za nìj odpovídal nìkdo jiný. „Dobrá, jménem všech pracovníkù se tìším na Vaši návštìvu!“ „Dìkuji mnohokrát, na shledanou.“ „Naschle a nezapomeòte“ Èas kvapí!“ Venca zavìsil a vrátil se do hospody. (Byla støeda - bigbít se nekonal. Na mši bylo ještì brzy, fotbal se hraje v sobotu.) Chlapi na nìj koukali jako na zjevení. Ztratil svùj pùvodní, øeknìme buranský, výraz, èelo mìl rozryté spoustou vrásek. Aè mu bylo nìco pøes tøicet, pùsobil dojmem vyrovnaného starého muže profesora, ovšem jeho oèi... Zavládl v nich podivný lesk. „Venco, ty ses vrátil!“ pøivítali ho u stolu. „Vrátil - a co má být?“ „Vypadᚠnìjak divnì, zmìnil ses. Co se stalo?“ „Nic, to je dobrý.“ „Prý ses po mìstì potácel a pøitom vypadal jako cvok. Já o tom nic nevím, øíkala to moje stará. Vidìla tì!“ „Fakticky, všechno v poøádku.“ „Jasnì, nebudeme se o tom bavit. Dej si na mì ruma, ožerem se. Jo, jen tak mezi náma, èetls dnešní Hlasy? To je pìkná píèovina ten inzerát s tìma mozkama - to jsou ale èuráci, co øíkáš? Teï se spaøíme, a až pùjdeme dom, tak tam z prdele brnknem. To bude prèa, ti doktoøi se z nás urèitì poserou!“ „To je jedno, ale dneska kluci všichni pijete na mì.“ „Proè?“ „Víte, na rozluèku.“ „Tomu nerozumíme.“ „Nevadí, èasem pochopíte. Hlavnì, aby nebylo pozdì.“ A všichni se od srdce vožrali na Vencùv úèet - jen on zùstal støízli-

Str: 16

vý. Pozítøí si Venca v kolchoze vzal náhradní volno. Hned poté se vypravil na kliniku. Ochotnì ho pøivítali, v první sestøièce poznal onu dívku , jež ho zasvìtila do problému. Uvaøila mu kávu a chvilku klábosili. Za hodinu ho primáø rozhlasem vyzval, aby se dostavil na sál. Natáhl se na lùžko a sestra mu píchla narkózu... V jeho duši se rozhostil klid a mír. Krátkou dobu ještì cítil, jak jím prostupuje jakési brnìní, krátkou chvíli ještì cítil sebe. A pak... pak vše obalila lepkavá, sladká tma. ..Gigantické traktory obrací hroudu za hroudou. Lány se táhnou až k obzoru a to vše je potøeba zorat ještì dnes. Ale Venca je pašák. Vždycky snil o tom, aby se stal nejlepším traktoristou. A veèer po práci se tajnì sejde s Rùžou a spoleènì prožijí další milostné dobrodružství. Od malièka se mu líbila. Budou ležet pod kokosovníkem a na hlavu jim spadne oøech. Nikdy, nikdy se nebude s pøedsedou hádat o prémie, je svým pánem. A tìm, co se mu posmívali pøeje potupnou smrt, a je upálí za živa!.... Ale proè bychom je mìli trestat? Jen a z nìj mají srandu, když jim to dìlá dobøe. Kusy ornice se pozvolna drolí, traktor funí z posledního, snad se nerozsype. Když dokonèil brázdu, vypnul øízení a ohlédnul se za sebe. „Tak, odvedl jsem poøádný kus práce,“ pochválil se. Slunko se pomalu ukládalo ke spánku. Nový vìk zaèal. (Brno 94)

Pražský poulièní mejdan aneb o Local Street Party 29.9.1998

Mám-li nìco napsat o srpnové Local Street Party, pak musím zaèít zeširoka a zmínit i Global Street Party, která probíhala v kvìtnu 1998 a kterou jistotnì zaznamenala i poèetná komunita Miš - Mašovská.

Foto: TomᚠMlèák

Vše zaèalo v únoru minulého roku v Ženevì, kde se konala konference o negativních dopadech globalizace. Úèastnilo se jí množství ekologických a lidsko právních organizací, byli tu delegáti nezávislých odborù, squateøi apod. Spoleènì pak vyzvali k uspoøádání celosvìtové protestní akce - Peoples Global Action (PGA) - proti všem organizacím podporujícím globalizovanou ekonomiku. Jako spoleèná forma protestu byla zvolena Street Party („poulièní mejdan“ - v našich krajích zcela nový zpùsob veøejného protestu, svùj pùvod má

zøejmì u anglických Recleim the Stets). 16. kvìtna v 35 mìstech po celém svìtì (od Bogoty v Kolumbii, Tel Aviv v Israeli až po Atény v Øecku) lidé poprvé organizovanì a v jeden den protestovali proti negativním vlivùm globalizace. Pod tímto oznaèením si mùžeme pøedstavit problémy nejrùznìjšího druhu, nezøídka povah èistì lokálních. Tak napøíklad na Filipínách demonstrovalo 1000 rolníkù a rybáøù proti WTO /1/ a novým naøízením v rybolovu. Drobní rybáøi se obávají, že v pøípadì platnosti nových

str:17

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

naøízení z nich pøijde o obživu 1,2 milionu ve prospìch 3000 velkých komerèních podnikù. Maorové na Novém Zélandu uspoøádali pochod proti dohodì MAI /2/ , nebo se domnívají, že by mohlo být zpochybnìno jejich tradièní právo na pùdu a pøírodní zdroje. V Brazílii zase pochodovalo 40 00 bezzemkù na hlavní mìsto a cestou rabovali supermarkety a vládní sklady potravin na protest proti vývozu potravin (v Brazílii trpí podvýživou asi 40 miliónù lidí). K tìmto a jim podobným protestùm se pøiøadila i Global Street Party v Praze a patøila co do poètu úèastníkù k tìm vìtším. Co se týèe velikosti násilností v Praze, pak Praha nevyboèila z evropského prùmìru. Obecnì myslím platí, že nejtvrdší støety s policií jsou v zemích, kde lidé mají nejhorší zkušenosti s kapitalismem (Jižní Korea, Indonésie...). Local Street Party - 29. srpen 1998, Praha Jako stovky jiných prùmìrných úèastníkù Local Street Party jsem pøijel do Prahy s nìkolika informacemi vesmìs z policejních tiskovek. Vìdìl jsem už, že ministerstvo vnitra obnovuje bývalý pohotovostní pluk SNB, vìdìl jsem o „manévrech“ radikálù v lesích, neušly mnì ani zprávy o pøíjezdu posil ze zahranièí... Tyto a jim podobné výplody dávaly tušit, že manévry v Praze skuteènì budou a budou policejní. Pøespal jsem v jednom ze dvou pražských squatù (pár hodin pøe-

Str: 18

de mnou tu byla policejní návštìva, zjevnì související se zítøejší akcí). Hned po probuzení jsem se mohl dívat na pána stojícího na protìjší støeše s dalekohledem, civícího nám do okna... To už jsou asi dvì hodiny odpoledne, stojím na Palackého námìstí a sleduji, jak se zábava rozjíždí. Hudba z nìkolika sound systémù už spoutává nìkolik pøihlížejících. Po chvilce potulování, které se zanedlouho zmìní na prodírání se stovkami lidí, jsem skonèil u chrlièù ohnì a kejklíøù, všude vládne uvolnìná a bezstarostná nálada, nikoho nezajímají policejní kamery v oknech, policejní vrtulník ani nenápadní pánové v civilu s pøiblblýma otázkami... O hodinu pozdìji se asi tøítisícový dav formuje a vyslechne projev organizátorù, jež se týká dùvodù poøádání dnešní akce. Local Street Party, stejnì jako kvìtnová Global Street Party, je zamìøená proti globalizaci, má také ale upozornit na problémy místní na široce tolerovaný a upøednostòovaný automobilismus, na problematiku bytovou (sehnat v Praze, ale i jinde, cenovì dostupné bydlení je témìø nemožné - vzdor stovkám volných, neobývaných bytù v rukou šmelináøù) a na nìkteré neoprávnìné policejní zákroky (razie v rockovém klubu Propast, násilí pøi demonstraci pøed ministerstvem vnitra v roce 1997, a také pøi street party v kvìtnu, kdy policisté zasahovali ve Vodièkovì ulici minimálnì 10 minut po ukonèení rozbíjení

výloh - výsledkem pak nemohlo být nic jiného než bití a vìznìní desítek nevinných lidí). Pak se dav pomalu vydává (stále za doprovodu hudby a kejklíøù) podél Vltavy k Tanèícímu domu a dál na námìstí Míru. Naprosto klidný prùvod lemují po celé trasu policisté. Je devìt veèer a nìkteøí stále tancují, osobnì jsem už sotva stál aniž jsem kdy pøes den hopsal. Za nìkolik minut tempo pøece jen

polevuje, lidé posedávají a èekají, co se bude dít. Tady poprvé vidím bandièku vyholených øízkù, nesoucí transparent „Jdìte do prdele“. Nebylo pochyb, že jde o trapnou policejní provokaci. S pokraèující dobou se námìstí zaèalo od úèastníkù Local Street Party vyprazdòovat a odnìkud z hospod se vynoøovaly podnapilé trosky vyznaèující se zvláštním darem pøitahovat objektivy kamer a fotoaparátù. Bylo na èase to zabalit. TomᚠMlèák

/1/ WTO Svìtová obchodní organizace - vznikla pøi tzv. Uruguayském kole Gatt (Generální dohoda o obchodu a clech) /2/ MAI Mnohostranná dohoda o investicích - tuto dohodu projednává OECD (Organizace pro hospodáøskou spolupráci a rozvoj, zahrnuje 29 prùmyslovì vyvinutých zemí svìta, ÈR je také èlenem) od roku 1995, ve stejný rok vznikla i WTO. Cílem MAI je „svobodný obchod pro investice“. Má zaruèovat naprostou svobodu kapitálu bez jakýchkoliv pøekážek v podobì sociálních a ekologických povinností.

Demonstranti pod dohledem policie prochází okolo Tanèícího domu. Foto: TomᚠMlèák

str:19

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

ASTROLOGICKÉ OKÉNKO OPRAVDOVÝCH SNÚ

Každý myslí jinak a v prostorech jiných pøebývá, avšak oheò voda zemì vzduch je v každém z nás. A proto je tøeba neustále udržovat v bdìlém stavu to, co je v èlovìku velké, a obracet èlovìka k jeho velikosti.

(A. S. Exupéry)

Astrologii jako pøímé dìdictví øecko-øímské civilizace pøijali a rozvinuli Arabové a islámská kultura. V polovinì 9. století pøeložil Al-Kindí do arabštiny více než 200 pojednání, mezi nimi èetné teoretické spisy o vlivu planet. Al-Kindí kromì toho první zformuloval teorii konjunkcí, kterou systematizoval jeho žák Albumasar. Thabat de Harran byl jedním z nejslavnìjších muslimských astrologù støedovìku, byl spjat s osobou Kalifa z Bagdádu. Hlásal, že na planetách sídlí duchové a démoni, jejichž pøízeò je tøeba si získat modlitbami a obìmi.

Aztécká astrologie

Aztécká civilizace, znièená poèátkem 16. století, praktikovala divinaèní techniky, zdìdìné od dávných národù ve støední Americe. Mìøení èasu bylo dùležité, a proto vypracovali kalendáøe založené na urèitém poètu stálic, umožòujícím vypoèítat dráhy slunce, Mìsíce a planet. Znamení, v nìmž se každý jedinec narodil, urèovalo celý jeho osud i jeho cestu na onen svìt. Kalendáø Aztékù se zakládal na èasovém úseku 20 dnù a obsahoval tyto symboly: krokodýla, vítr, dùm, ještìrku, hada, smrt, srnce, králíka, vodu, psa, opici, osla, rákos, jaguára, orla, supa, zemìtøesení, chalcedon, d隝, kvìtinu. Každý divinaèní cyklus pokrýval 260 dní (13 krát 20). Byl rozdìlen na 20 skupin

Str: 20

po 13 dnech, každá zaèínala èíslem 1 a mìla svoje jméno. Podle svého prvního dne byla každá skupina pøíznivá, nepøíznivá nebo nezaøaditelná. Ve skuteènosti pøipadalo na cyklus 260 rùzných kombinací. Èísla obsahující èíslovky 7, 10 a vyšší byla obvykle blahodárná, kdežto èíslovka 9 znamenala špatnou pøedzvìst. Kromì znamení brali Aztékové v úvahu i ètyøi smìry-svìtové strany, kterým pøikládali zvláštní význam. Dvacet znamení se tedy dìlilo na ètyøi série po pìti znameních a každá série náležela k jedné ze svìtových stran-severu, jihu, východu nebo západu. Pøíklad: Lidé narození v první skupinì jaguára byli ohroženi za-

jetím a smrtí v cizinì, druhá skupina králíka pøivádìla na svìt opilce, ètvrtá skupina psa zajišovala bohatství. Východ byl synonymem plodnosti, naopak sever byl spojován s neplodností, západ odpovídal úpadku a smrti, jih nemìl žádnou rozlišovací vlastnost. Aztékové mìli také sluneèní kalendáø o 365 dnech seskupených do 18 mìsícù po 20 dnech, tedy 360, k nimž se pøidávalo pìt pøestupných dnù považovaných za velmi neblahé. Kaž-

Mytologie: “Osvobození ducha obìtí je velké téma jedenáctého znamení zvìrokruhu, tedy Vodnáøe.” Tajemství bohù, obávané a nevýslovné, tvoøí základní prvek mytologie Vodnáøe. Tušíme jej už v pøekrásné Øecko-øímské legendì o Uranovi, úplnì prvním pánu svìta. Je krutì a záludnì napaden svým synem Saturnem, zbaven mužství, sesazen z trùnu, rozsekán na kusy a rozprášen... Ve skuteènosti není jeho panství, pøedcházející samé existenci èasu (Saturn), sluèitelné s realitou svìta ve vývoji, a proto jeho krutý a neúprosný pád. Ale tento nadèasový charakter, blízký mystériu bytí a nicoty, jej rovnìž staví nad ostatní bohy, za hranice jeho vlastního osudu. Mimo èas Uranos je a není, vládne a nevládne, je stále mrtev a nikdy není mrtev. Živel: Fixní vzduch (vichøice, strhující do víøivé smìsice zesklovatìlé zimní útvary). Èást tìla: nohy, obìhový systém.

dý ètvrtý rok se jmenoval podle svého prvního dne, v praxi se rok vztahoval vždy jen k nìkterému ze ètyø znamení- rákosu, chalcedonu, domu a králíka. Rok rákosu byl vždy považován za zásadnì zlovìstný. Mimochodem to byl i rok 1519, rok vpádu Španìlù... Aztékové obzvláštì uctívali planetu Venuši, velkého opeøeného hada-boha Quetzalcoatla. Jako Jitøenka a zároveò Veèernice byla Venuše symbolem života a smrti.

VODNÁØ

Pøírodní cyklus: velké, volnì vanoucí a bouølivé vìtry. Klíèová slova: samostatnost, odlišnost, osobitost. Vodnáø znamená pøechod od složitého, mnohonásobného k jednoduchému a jedinému. Jeho velkorysost a jeho militantní andìlská nevinnost vyjadøují jeho palèivou potøebu vymanit se z vlastních niterních vìzení. Nepøipouští žádnou formu otroctví, tím ménì pak unáší tu nejpøednìjší, své vlastní otroctví. Jeho hlavní ctižádostí je pracovat pro budoucí generace nebo okolí východiska, které vidí jen on sám. Toto hledání se projevuje v živelné potøebì nezávislosti. Jeho antikonformismus, originalita až výstøednost snadno vedou k nepøizpùsobivosti. Podupává normy, hází konvenci a rutinu na smetištì dìjin a vyšlapaných cestièek. Tento kosmonaut nevídaného mùže být králem nenucenosti. Jeho frenetický smysl pro vše nové ho nutí rozmetávat hranice mysli-

str:21

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

telného v neustálém víru revoluèních koncepcí a futuristických vizí. Vodnáøi vládne Uran (pán nebes),

RAK

Mytologie: Nejpøíznaènìjší pro hodnoty Raka je legenda a boji Herakla s Hydrou Lernskou. Toto strašné monstrum s devíti hlavami žilo v bažinì a kdokoliv šel kolem, toho sežralo. Herakles tam málem pøišel o život: zatím co Hydøe utínal hlavy, nové jí postupnì narùstaly; kromì toho jedna z nich byla nesmrtelná. Naštìstí mu pøišel na pomoc jeho synovec Iolas a bohynì Héra poslala obrovského kraba symbol Raka, aby ho štípl do nohy: Herakla bolest vzpamatovala a znovu sekal a sekal... Nesmrtelnou hlavu Hydry vklínil pod skálu a tak jí navždy zabránil páchat zlo. Symbolický vztah k Raku je subtilní: Lidská bytost je pøitahována bažinou imaginárních rozkoší, nebezpeènou propastí, jež jí mùže pohltit. Bolest (krabovo štípnutí) a nesmrtelná hlava nechaná napospas, pøedstavují moudrou volbu-návrat do reálného svìta. Potíže typické pro raka... Živel: kardinální voda (prameny a živné tekutiny) Èást tìla: prsa, žaludek, ochranné blány Klíèová slova: noc, dìtství, matka, žena, rodina (tedy ženské a vnímavé symboly: je to jin proti sluneènímu jang). Dav a popularita. Pasivita, citlivost. Rak zahajuje zažívací éru: hluboká gestace, polední døímání a tudíž i úzký vztah k Mì-

Str: 22

symbolizuje vše pøíští, neèekané, vše, co je moderní, nové, co pøináší zmìnu a pøekvapení, nièí nebo tvoøí.

síci. Od letního slunovratu slunce zahajuje svùj sestupný cyklus: délka dne se postupnì zkracuje. Je to tedy první pøipomínka noci a specificky mìsíèních hodnot: Neteènost, snivá fantazie, vegetativní instinkt, pasivita, vnímavost, vzývání nevìdomí, stesk duše a chiméry. Tìžištì Raka v nìze a jistotì mateøského lùna. Pøecitlivìlý, snadno podléhající dojmùm, je obdaøen, stále napjatou, chvìjivou, zranitelnou zranitelnou emotivitou která ho snadno èiní bezbranným. Potøebuje uklidòující a nìžné soukromí, jeho ideál je jakési jemné ústraní, chránìné pøed støety a hrubostí vnìjšího svìta. Na tomto psychologickém pozadí se mohou vyvinout dva velmi odlišné typy. Pøedevším je to veselý rak, lpící na pohodlí, domácí pecivál a konformista, plný pøedsudkù a staromilských ideálù. Druhý rak je tulák, psychický zbloudilec unášený proudem. Žije ve vnitøním víru snìní a iluzí, v hloubi své duše nosí nostalgii po dìtství. Protože se rak neustále pohybuje mezi snem a skuteèností, mùže se zdát neteèný a laxní. Ve skuteènosti je to houževnatý charakter, schopný podivuhodné síly setrvaènosti: Nikdo ho nedonutí dìlat to, co sám nechce.

STØELEC Mytologie: Promìnný oheò. Støelec odpovídá také mytologické postavì kentaura, napùl èlovìka, napùl zvíøete, v nìmž se nejbestiálnìjší, nejprudší, nejstádnìjší a nejchlípnìjší pudy pojí s nejvyšší duchovní mocí. Jeho divoké, chaotické a nekontrolované vášnì, jež ho ženou od pitek k orgiím, nevyluèují rytíøský charakter, ovládající a krotící slepé a barbarské podnìty. Tato symbolika je velmi pouèná. Chceli èlovìk dosáhnout skuteèné moudrosti, musí pochopit a pøevzít odpovìdnost za nejtìlesnìjší a nejmateriálnìjší stránky své bytosti. Živel: Promìnný oheò (dohasínající uhlíky, svìtlo slunce skryté na druhé stranì svìta) Èást tìla: Játra a stehna Zodiakální funkce: Rozptyl, expanze, rozšiøování. Jupiter vykonává spravedlnost na Olympu, je tedy vládcem zákonù. Je synonymem rozkvìtu, legalizace, integrace, optimismu, štìstí, ochrany. Ale také pøehánìní, zvelièování. Podle starého úsloví se ti, které chce jupiter znièit, prostì zblázní. Noc už se definitivnì snesla, ale na obzoru se ještì chvìje podivný

pøísvit, poslední stopy mrtvého slunce. U støelce je to svìtlo zcela vnitøní a zduchovnìlé. Støelec je vyzváním na cestu k dobrodružství, k neznámým obzorùm a neohranièeným prostorùm. Je to vzlet a kypící rozmach. Rozptyluje se, aby obsáhl vìci v jejich souhrnu, aby rozšíøil hranice a neustále posunoval meze. U tohoto znamení se vyznaèují dva psychologické typy. V prvním pøípadì se jedná o èlovìka opilého prostorem a závratnými toulkami. Vyznavaè nezávislosti a husarských kouskù. Jeho touha po svobodì nemùže pøipustit, aby mu realita vnucovala nìjaké meze nebo hranice. Žije ve stavu permanentní revolty proti zvykùm. Prvoká velkodušnost a nepøetržitá vzplanutí ho vedou k rozsáhlým a odvážným akcím. Druhý typ je konformista, jehož bytost se rozpíná a nadouvá v emfatickém zanícení a v superlativech. Je naklonìn nejslavnostnìjším formám hierarchie a poct,, má rád pohodlí a uznání, žoviálnì a demonstrativnì záøí, upjatý na m욝ácké hodnoty okázalosti a reprezentace. Støelec se støemhlav vrhá do gigantických dobrodružství a výstøedních tažení, opilý exotikou a nekoneèností.

Krátké propojení s touto krásnou filosofickou psychologií a její mírné odhalení umožnila Maruška Konèitíková. Kresby: Stanislav Bartoš. (pokraèování snad pøíštì) str:23

s

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

PISOVNÁ ØEÈ TOHOTO KONCA

Vážení ètenáøi, zde Vám pøinášíme výbìr nejdùležitìjších výrazù z pøipravovaného slovníku “Spisovná øeè toho konca”, který sestavuje Lubomír Janèáø Wagónský a kolektiv autorù. Je skuteèností, že bez znalosti tìchto výrazù se žádný cizinec, pøijíždìjící do našeho kraje, nemùže obejít. Proto jsme vybrali ty nejdùležitìjší, jenž jsou pro dorozumìní naprosto nezbytné. lokše taléøek šopa ošúkaný šúlat vyøváòat zabékat békat paprèa paták štýlko fròák máèka flaxa réž švirgat kvièák zgarbák škarpa bachratý chrstat švácat špléchat smrad húra galánit sa galán galánka

Str: 24

- nudle - talíø - kùlna na døevo - pomalý - válet (válením pøipravovat pokrm) - vykøikovat - zazpívat - køièet - ruka - tableta - topùrko - nos - omáèka - maso (jeho tvrdší kus) - žito - šilhat - špatné víno - smetištì - pøíkop - tlustý, obézní - vrhat tekutinu - práskat, dávat ránu - šplouchat - nezvedené dítì - pùda - mít pomìr - milý, milenec - milá, milenka

roba cérka, dìvèica šohaj, ogar zgrap, zdrap, èerep, støep aj žgráòat rychna, rygól haòba lúšòat henkaj múdrý trúba, blboò z kama si žufánek užièka gágor gòábit chlupkat šiška, kosák rožni mlatevòa

- žena - dívka, dìvèe - hoch, mladík

- nekvalitní výrobek - také, i - žebrat -

chlópat chlpat, glgat, lepat èopnút šlauch spùzat pabúzòat šáší rozglábit blèák ošèéøit ušèéøit škòúøit sa poklúzat guèa kysòa fíkat fagan hépat klátek chøibét

- padat -pít - døepnout - hadièka - šplhat po nìèem - ponocovat - køoví - otevøít - velký oheò, vatra - otøepit - usmát - šklebit se - krmit - chuchvalec - bedna - støíkat - dítì -skákat - špalek na štípání døeva - záda

haluz, snoha pošat oharky turkiò, turkiòa škøaòa paštìka, èuòa, drška ludé chrblat šušeò žváchat štricla hulázòat, hulákat hovado jabuko sa

- vìtev - pùjèit - okurky - kukuøice - líce - oblièej (hanlivì) - lidé - kašlat - malý kluk, též holub v nose - žvýkat, jíst - bochník, pecen -

køièet ovád jablko se

zápach hanba hledat a nemít co tákhle chytrý

- hlupák, blbec - odkud jsi - nabìraèka - lžièka - krk - tlaèit, maèkat - kapat (ojedinìlý výraz z Krhova) - knedlík - srp - rozsvi - mlat

Fotka: ZDŠ

str:25

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

Tož tak u nás...

Nebo nejen kulturou živ je èlovìk, vìnoval se Boboslav výnosnému zajišování potøeb pitného režimu solventních návštìvníkù. Foto: Adam Ponczas

Aneb Miš&Maš-Party No.5 Kult Miš&Maš party je mezi jejími návštìvníky dostateènì znám, ale pøesto pro ty situace neznalé malé shrnutí. Tak jako každoroènì ve stejnou dobu pøichází letní slunovrat, tak se udá tøetí víkend v èervnu „na samotì u lesa“ i M&M. Podobnost datumù nebyla pùvodnì volena zámìrnì, na druhou stranu je ale možná pøíjemné prožíti èi oslaviti tyto dvì události zároveò. Dosavadní samotu u lesa nám už k naší pramalé radosti myslivci radìji nechtìli pùjèit. Ale jakože je slunko nad náma a svítí na našich cestách životem, tu se nám naskytla pøíležitost vskutku skvìlá. Udìlat M+M party na starém, komunisty zabraném a zdevastovaném statku kousek nad Bojkovicemi. Však jsme se na nìm kulakovi Humpolovém pìknì nadøeli, za což mu náleží témìø nevyslovitelný dík. A aby ti, kteøí tam nebyli, mohli ještì hoøèeji litovat, pøipravili jsme tuto reportáž...

Jeden z dvorních malíøù-grafikù, zasloužilý umìlec HoPrDoXu Billina v zápalu tvorby. Ani další jeho výtvarný poèin, reklamní plakát „Ètete Mysch&Masch zvìtšuje mozek“ neunikl pozornosti našich reportérù. Foto: ZDŠ

...Ano, vzpomínáte dobøe, opravdu vysel nad barem. Foto: Adam Poncza

Str: 26

Nár. umìlec HoPrDoKsu MHDr. Sádra pøipravuje pøed svým teepeem mouèné placky - tzv. èapáty. Foto: Adam Poncza

Jedna z duší M&M Národní umìlec HoPrDoXu Ajša Pešek (vpravo) vysvìtluje jednomu z úèinkujících, Miloši Hlávkovi (vlevo) význam mota akce (nad mistrovou hlavou). Foto: Vìrka Esterková

Po skonèení kulturního programu se lùza spontánì bavila dál. Støedem pozornosti je právì neznámý lidový akrobat (patrnì Bošák). Foto: Vìrka Esterková

str:27

Mysch+Masch No: 14

Lidé rozumní si naopak prozíravì zajišovali prostøedky na cestu domù. Prázdných flašek totiž nebylo neomezenì. Foto: Vìrka Esterková

Na letošní M&M party vystoupili chrlièi ohòù ze Vsetína a tato hudební tìlesa: /Nejsme v plánu (BojkoLuhaè)/Baèkùrky z mechu (UH)/The Buzuluck D.C. (Bojkovice)/Zabloudil (Tršice)/Kultra (Rožnov)/Ovejas Negras (Vsetín)/Myšinec (Zlín)/Veritas (Zlín)/Miloš Hlávka (Nový Knín u Mokrska)/Indián TAT (Hr. Králové)/Stárý mlejn (Ostrava)/Z pozahumna boys (Bojkovice)/RTM telo (Púchov)/Telefon (Rožnov)/Akurat (Bielko-Biala, Polsko)/If... (Luhaèovice)/??? (Ostrava)/Chmury The (Slavièín)/

Jak se Vám líbila V M+M Party ?

Abychom se nemuseli vychvalovat sami a také z neokázalé skromnosti, položili jsme nìkolika našim známým jsme následující otázky: 1. Jak se ti líbilo na poslední M+M párty, které kapely èi jiné vìci a okolnosti tì zaujaly ? 2. Co by se na této akci do budoucna dalo nebo mìlo zlepšit, co ti tu vadí nebo naopak chybí? Magda 20 (90, 60, 90), Rožnov Líbila i nelíbila se mi spousta vìcí, mám ale pocit, že nejsem objektivní soudce. Byla to moje první M+M party a já nemám s èím srovnávat. Pocity byly velmi smíšené. Na zaèátku, kdy jsem ještì nikoho neznala jsem mìla pocit, že jsem se asi spletla a nejsem na tom správném místì. Postupem èasu jsem zjistila, že jsou tady i lidé, kteøí se nepøišli opít do mrtva..., že všechny kapely nemlátí do nástrojù a neøvou do mikrofonu, ale jsou tu skvìlé skupiny na které se dalo paøit a zároveò smažit topinky a hlavnì super lidi na které nikdy nezapomenu. Možná, že kdyby nebylo tìch pár úleákù, kteøí lítali nahoøe i dole bez, souložili v poli... nevryla by se mi M+M Party do pamìti jako originální a jedineèná akce všech dob. Urèitì by na další akci nemìla chybìt Kultra, Nejsme v plánu, If..., samo Rožnováci... topinky, guláš, èajíèek od Radimka, A MELTA ! A hlavnì ti super lidi z kuchynì!

Str: 28

Mysch+Masch No: 14

Pavel Sádra Poncza 24 Luhaèovice: 1. No tak, na M+M párty se mi líbilo, jak to všechno bylo pøipravené. Tuhletu párty považuju za nejlepší tøídenní festival jaký znám a velice si jí vážím. Místo, na jakém tahle párty probìhla nemá konkurenci, díky všem, co se postarali za kladný prùbìh této akce. Hlavnì tìm, co se postarali o tu práci, která všemu pøedcházela. A jestli se mám vyjádøit ke kapelám, tak já opravdu nejsem ten pravý, který by mìl nìco takového hodnotit, ale to co jsem zaslechl a vidìl, tak bylo výborné! Nejvíc mì však zaujali AKURAT, to je opravdu dobrá kapela a pokud k tomu mùžu nìco dodat, tak víc takových kapel. 2. Na této akci by se nemìlo nic mìnit, snad až na lidi, ti by se mìli mìnit poøád. Takže zapojit další lidi, kteøí nìco umí, aby se nestydìli a ukázali svoje dovednosti. A už je to výtvarno nebo divadlo, no prostì cokoliv. A taky by nemìla chybìt zábava jiná než hudba, napøíklad sportovní turnaje atd. Jinak se na této akci nedá nic zlepšit, je to paráda, jen tak dál. Lenka a Staník Bartošovi, Polichno: Výborné prostøedí, chybìla nám paní na hlídání + pískovištì, prosím zvát lepší ještì kapely: Už jsme doma, Ida Kellarová, Chorchestr, Fibichùv úlis, Vaškùv vìšák, One Big Party, nìjaký dobrý jazz, aj šansonem nepohrdnu, etnickou hudbu poslech + všeci spolu naráz, promítání na 16 mm, výstava v plenéru (foto/hadry/eko/kresby/èiexperiment). Doporuèuji prodej vybraných knih + tiskovin + pohlednic (napø. UNICEF aj.), ještì nìco nezávislého - co tak divadlo (Dó Theater èi Dìrevo nebo Novogo Fronta...). Prostì aby to bylo vícestranné, nejlépe všestranné v tom undergroundu (Staník s polovinou, aspoò, nesouhlasí, proto se spolu pobavte sami). Tuto smìsici si rozložte do 2x2 odpovìdi. Mohli bychom vám i rádi pomoci, napø. modlitbou èi pøiložením klacku na oheò. Opatrujte sa velice, vìnujte sa muzice. Petr Èirina Cipísek Nìmec 22, Drnholec: 1. U kapel musím zaèít Akurat, které jsem slyšel poprvé a byl to pro mì asi nejlepší koncert, dál se mi líbila Kultra, If..., Z pozahumna boys, dobrej byl ten folkaø Miloš Hlávka. Akce to byla myslím podaøená, areál toho statku je pro ni jak dìlaný. 2. Zlepšit, zmìnit, to nevím co, aby to pak byla ještì M+M párty. A chybí snad jen nìkteré kapely (oblíbené), ale to by pak trvala mìsíc. Cvilda 19, Drnholec: Nic mnì nechybìlo, chválím výborné stravování a širý výbìr rùzné hudby, hezké kadibudky.

str:29

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

Vlny duše hladí bøehy novoroèních moøí jak ve spánku houpají se. Každá pøívalová vlna jest nádìj možnost rychlé zmìny bez urèitku. Být vlnou co rozhýbe celé moøe jen øasám se zpovídat a s rybami mluvit. Duši svou uložit v takovém moøi, a se houpe a usíná celý život. Od úsvitu do setmìní houpání od slunce ke slunci. lítost a zmar uložit k obzoru voda unese hodnì tíhy odložit se barvì modré a umøít. Maruška Konèitíková

zas táhneš mì dolù z mé obìžné dráhy zas èerné bahno pozøe mì záhy v garáži myšlenek nebereš ohledy pod kùži se vpalují vyžehlené pohledy zelená obluda s vybledlými nápady tlaèí mì do kouta (já zjišuji závady) tak nechme té divohry už dost oplzlostí Míla mele maso i s holení kostí Kevin

už jsou tu s obsílkou

k poslednímu soudu frustrace ète mi moje práva v cele pøedbìžného zadržení ležím v kaluži výèitek svìdomí ostnatým drátem natìsno stažený uvìznìn v jediném úderu hodin... Kevin

Str: 30

Všechno je tady smutné.

Cítím pustotu a vyprahlost. Sentimentálnì zhoøklé vzpomínky, do kterých jsem zapøedena. Rozporuplné otázky jako støípky mé osoby mì poøezali na hodnì místech a tìžko se zahojí jen tak brzy. Chci nìco napsat, nìco ze sebe dostat, ale je to jakobych mìla v hlavì roztrhané stránky knihy na kousíèky. Jsem jako v plynové komoøe, do které zatím nevpustili plyn. Ten okamžik pøijde ráno a nebo veèer a nebo za 50 let. Uvìznìna ve vyhaslých minulostech. V cynicky hodnotících nových událostech. Už teï plna strachu a obav z pomíjivosti každého zážitku, který má pøijít ze zevšednìní krásného pocitu, a jeho zaøazení i mezi ty ostatní všednosti. Maruška Konèitíková

str:31

PØI POSLECHU CIZÍCH HOVORÙ (III) „My všichni, celé lidstvo, jsme ´zaøízení´ na povrchnost a každá vzpoura proti tomuto zaøízení je trestána.“ Jiøí Orten

Nejprve jsem jen nechtìl být „zaøízením“ na povrchnost pak jsem se jím nestal A opravdu... èím hloubìji kopu tím více èerné zeminy padá na moji hlavu

Pøešlapuji uprostøed cesty

krátké tak že vidím nasládle vonící konec Kolem moji bledí bližní s popelavými tváøemi pøidržují si hrudní koše a obratle páteøe odhánìjí dotìrné ruce a zuby jejichž rodná ústa rok od roku promlouvají tišeji Jsem v dobrých rukou jsem v dobrých rukou jsem vùbec Já ?

roztøíštìní do svìta tøíštì dochází dech snad tedy pøíštì

POVZDECH BOHA NICOTNÉHO OKAMŽIKU (II) Vidím v oèích v uších slyším èím jsem stejný tím se liším Ó JÁ Kladu si otázky a kdosi jiný ve mì vybírá z pøedem pøipravených odpovìdí jak nejlépe dovede Kráèíme oba beze slov každý ve svém vlastním svìtì ruce zapomenuté jedna v druhé Obèas mne podrží v náruèí jindy já jeho a bez valné nìhy tak pøežíváme až do této chvíle

SESTØIÈCE Sestøièko moje k tobì plavu neodvracej v davu hlavu

- KRESBA

RADIM KOPÁÈ

- BÁSNÌ

KONCE Není zbytí neunikneš bití v bytí

od paprsku plavu potmì sestøièko prosím nepotop mì

STANISLAV BARTOŠ

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

BÁSNÌ: ŠTÌPÁN KOUBÍK SMUTNÁ NOC byla noc... ...já chodil noèním mìstem s hadrovým pytlíkem plnym ranních rohlíkù a zoufale hledal hejno labutí marnì...

NÌCO O VÁLCE chtìl jsem si lusknout prsty jen tak pro radost jedním to ale nejde válka je vùl

možná je vycpali a teï je vycpaný vystavujou v muzeu ve kterým je dneska stejnì zavøeno

I KDYŽ je tolik otázek a tolik odpovìdí a všechny mají to svoje i když

poèkám do pondìlí

UŽ TEJDEN USÍNÁM V AUTOBUSU Aaron mi pøes èerný sluchátka žalostnì pošeptal: „two winters only“ rozhlíd jsem se kolem sebe a malinko pousmál optimista

ŽIVOTNÍ ROZHODNUTÍ ráno jsem si koupil noviny který asi nikdy neotevøu zamyslel se a zaèal utíkat pøed obrovskejma vratama jsem se zastavil a rozhod se že zaènu hrát na housle

KONEÈNÌ Je první den v roce hladíš mì po tváøi jsi studená a mrazivá koneènì

K RESBY: BILLI Str: 34

str:35

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

Dokumentaèní støedisko a knihovna pøi sdružení UNIJAZZ V roce 1990 vznikla na pùdì tehdejšího archivu Koordinaèního centra Obèanského fóra v Praze myšlenka na rozsáhlou akci k záchranì soudobé tiskové dokumentace k pøevratným zmìnám v naší spoleènosti. Souèasnì podobné úsilí vyvíjela øada pražských archivù , knihoven a muzeí. Bohužel po nìkolika mìsících profesionální pracovištì nadále nemohla vìnovat této problematice pozornost a paradoxnì tehdejší vedení OF v dobì parlamentních voleb ztratilo zájem na existenci jakéhokoliv informaèního pracovištì, neøku-li archivu. Proto se skupina pražských archiváøù koncem èervna rozhodla založit Nezávislé dokumentaèní støedisko, které navázalo na tyto aktivity. Støedisko se stalo kolektivním èlenem Sdružení pro podporu kulturních aktivit - UNIJAZZ (UJS) s propùjèenou právní subjektivitou. Nové právní pøedpisy upravující èinnost obèanských sdružení vedly ke zrušení NDS jako samostatného subjektu a vytvoøení organizaèní jednotky Dokumentaèní støedisko a knihovna pøi UJS. Rádi bychom vás nyní seznámili s naším zaøízením a požádali o spolupráci. Postupnì se nám podaøilo získat do dokumentaèních fondù témìø 1000 rùzných periodik pøevážnì z oblasti obèanských, politických a církevních struktur, kulturních sdružení, ekologických organizací a exilu. Zajímáme se i o malonákladová regionální periodika a tituly zamìøené na skupiny obyvatel se specifickými zájmy. Vzhledem k aktivitám sdružení Unijazz hledáme do knihovny jakákoliv kulturnì zamìøená periodika i s delší tradicí. Vedle tohoto rozsáhlého fondu novin, èasopisù a zpravodajù máme i bohatou dokumentaci neperiodickou - programové

Str: 36

dokumenty, stanovy, prohlášení, výroèní zprávy, letáky, plakáty ap. Souèástí støediska je také sbírka hudební fotodokumentace, fond zvukových nahrávek èeské moderní hudby (pop a rock) a svìtové jazzové scény. Veškeré materiály poskytujeme ke studiu vìdeckým institucím i soukromým zájemcùm a umožòujeme poøizování kopií. Pokud je vám naše aktivita blízká, prosíme i vás o laskavé poskytování vašeho periodika apod. v poètu 2-3 výtiskù pro výše uvedené úèely. Budeme vdìèni za pravidelné zasílání nových èísel a za vìnování dosud vydaných. Prosíme vás i o darování všech souèasných a pokud možno i døívìjších tiskových materiálù z vaší èinnosti. Uvítáme také zapùjèení ke zhotovení kopií. Budete-li mít zájem, mùžeme vám výmìnou pravidelnì zasílat informaèní zpravodaj Unijazzu, kde støedisko vlastní rubriku. Studovna støediska je otevøena od pondìlí do ètvrtka, v dobì 14.00 - 18.00, v pátek do 16.00. Celodennì nás mùžete kontaktovat na èísle 02/26 00 12 (+záznamník) a 02/26 92 76 (fax). Byli bychom vám velmi vdìèni, pokud byste mohli uveøejnit výtah z tohoto materiálu ve vámi vydávaném èasopisu/novinách. Pomùžete tak získat publicitu pro naši iniciativu. Budeme též velmi zavázáni za jakýkoliv finanèní pøíspìvek. Pøedem vám dìkujeme za laskavé vyhovìní naší prosbì a tìšíme se na vzájemnou spolupráci. Mgr. TomᚠHokùv, správce DSK Sídlo: Dokumentaèní støedisko a knihovna pøi UJS, Jindøišská 5, II. Schodištì - 4.p., c/o UNIJAZZ, 110 00 Praha 1. Poštovní spojení: P.O. Box 84, 111 21 Praha 1.

CITIZEN

T h i r s t

FISH

FEEDING KRMENÍ Krmí nás fakty Krmí nás výmysly Krmí, ale proto, že potøebujeme jíst Mozky nám zahlcují informacemi Ale polovina z nich není úplná Kdysi balívali brambory do novin Teï si v mikrovlnce ohøívají minutky Zabraòujeme rozšiøování fám V nadìji najít alespoò zrnko pravdy Víš, co jíš? Víš, èím jsi nakrmený? Øíkáme, že nevìøíme tomu všemu, co èteme Ale ète vùbec nìkdo? Jsme krmeni tím, èeho už jsme nacpaní, jenom pro pocit plného žaludku? Je tøeba, abychom všichni byli zdrojem Ne jenom nádobou Ale všechny ty lži a klepy znemožòují poznat, co je za zrcadlem Víš, co jíš? Víš vùbec, èím tì krmí? Opakuješ jenom to, co za to stojí? Nebo to všechno skladuješ v hlavì? Buï ty zdrojem informací Zaèni diskutovat, protestuj a bìž ! Nacpi do sebe to, co vyburcuje tvé myšlenky A když oni nebudou jíst, nevadí, vyrosteš ty sám!

Ž í z e ò str:37

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

WORDS ON OVERTIME S LOVA MIMO RÁMEC

WHAT CHARLIE SAID C O ØÍKÁ C HARLIE

Obèas Chce to nìco dobrého Tøeba polovinu zamlèet, aby bylo všechno jasné Distancovat se od všech tìch klišé Která vyprazdòují význam z vìt Když se to bude dìlat èím dál víc, Jednou slova získají tu èistotu zvonu

Vymazat hranici Špatný svìt ve špatný èas Ztrácíš své budoucí pøátele Špatná slova ve správný èas Mᚠjen ve své mysli Nìkdy Nìco špatného Tøeba zamlèet pùlku, a smysl je šílený Když bolest dìsí a zarmucuje Bývá najednou snadné vìøit Pak pocity se ztratí Když dennì pøijímᚠjednoduchou ponurost Kterou pøinášejí cizí oblièeje Obáváme se èehokoliv, na co nejsme pøipraveni Když nìèí bolest dostane se do našich tváøí Je tøeba slyšet rùzné vìty Potom teprve uvìøíme Co jsme to stvoøili za svìt Kde naše city potøebují znovu nauèit Jak se vyhnout smyšlenkám a klišé Kterým jsou vystavovány Jak dlouho už skrýváme svoje duše Zapomeneme všichni, jak øíkat pravdu - nehledì na èiny? Je to dilema Rozmysli si, jak to pøijmout

Str: 38

Kresba: Anièka Rùžohradová

Slova mimo rámec zvoní falešnì Protože uši pøitom znecitliví

Buï èestný, jak jenom to pùjde Poøádnì si promysli své námitky Jídlo si dìlej jen z toho, co mᚠrád Nemìj strach o své sociální jistoty To øíká Charlie Polož všechno døív, než to ztìžkne mìj, co je ti dáno, dej, cos získal ucpi všechny díry, ale neztra souvislosti sleduj, jak jsou zajištìny všeobecné svobody To øíká Charlie Hraj si užiteènì a pracuj hravì Všechno nìkdy nech, a se vrátí Spíše vcházej, než vystupuj Zjisti vždycky, cos ukonèil To øíká Charlie Vlivy - ty urèují smìr který nikdo pøedtím neznal

Tohle nás vede a udržuje skóre to je ten bod, u kterého jsme když ho dosáhneme a pak zase odznova Nesouhlasím s tím Myslím, že je to dobøe Nìco je tøeba pøizpùsobit už je tomu rozumìt Jsem tvrdohlavý, neposlouchám rady Pod vlivem Musel jsem se ho dvakrát zeptat A teprve potom mi všechno dávalo smysl Pojï blíž a otup ostøí A øekni mi svoje jméno Nikdy nevím jistì, jestli jsem tì už nìkdy nepotkal Rád bych tì znovu uvidìl Pod vlivem

Poznámka Pøekladatelky: Texty, co od Vás dostávám, jsou vždycky pøinejmenším zvláštní a trošku nároèné, ale nìèím takovým, jako v tomto pøípadì, jste mì ještì opravdu nepoctili. Ale nìjak jsem to vymyslela, doufám, že to jakž takž odpovídá zámìru milého pana autora. Interpunkci jsem udìlala, jak jsem uznala za vhodné. V originálním textu žádné nejsou, ale Anglièani a Amerièani to mají jinak. Vaše oddaná obdivovatelka sùdružka hrabìnka von Rosenberg.

str:39

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

Povídka: Billi

Str: 40

Pohádka o Nekoneènu Jednou se pláních nedalekého Polska objevilo Nekoneèno. Nikdo neví, prè zrovna tam (dodnes se o tom vedou vìdecké spory) a hlavnì nikdo neví, proè se to Nekoneèno objevilo (o tom se vìdecké spory nevedou, nebo objevení Nekoneèna bylo posouzeno jako nesmysl , a o ty se vìdci nepøou). Nás sice tyhle otázky zajímat mohou, ale z praktického hlediska je necháme být otázkami bez odpovìdí …. Nekoneèno, pár dní potom co se objevilo a bylo Nekoneènem, si øeklo, že ho to nebaví a šlo hledat štìstí. Jenže Štìstí nebylo zrovna doma. “Prùser”, øeklo si Nekoneèno, ”co mám tady na tom svìtì dìlat, když Štìstí není doma?”. Tak si sedlo a zaèalo pøemýšlet o Krychli. Krychle (trošku nasupenì): ”O mnì nepøemýšlej, radìji o jehlanu!!” Jehlan (popuzenì): ”O mnì taky nepøemýšlej!!” Nekoneèno (s oèividným pøekvapením): ”Jaj, materiální zhmotòování?” Krychle (chladnì): ”O tom bych Ti radila nepøemýšlet…” Jehlan (vyloženì zaujatì): ”Materializace myšlenky je nesmírnì zajímavý proces, akorát ….” Nekoneèno (nasranì): ”Víte co, bìžte do prdele!!” Jehlan s Krychlí a spoustou dalších, na které se nedostalo odtáhli pryè. Nekoneèno zaèalo pøemýšlet o sobì samém a jelikož je každý od

pøírody schizofrenik, tak se do krve pohádalo. Když se uklidnilo (naoko), tak Nekoneèno1, první osobnost, zabilo Nekoneèno2. A byl tu problém. Nekoneèno2 nemùže neexistovat, dle nìjakých zákonù, a stalo se z nìj Koneèno. A byl tu další problém. Koneèno nemùže existovat v jednom èasovém bodì s Nekoneènem1, ale na druhou stranu potøebuje protiklad, a vznikla situace, kterou bych nepøál nikomu… A tak se Koneèno s Nekoneènem1 dohodli, že se spojí a tím vznikne jedno. I tak se stalo a vznikla vyšší existence – Nesmysl. Nesmysl byl nemravný a poøád znásilòoval Krychli, kterážto jako správòácká Krychle (dodržovala základní pravidla Èasoprostoru) si šla stìžovat na okresní soud… Soudce: ”Co si pøejete?” Krychle (zaujatì): ”Nesmysl je prase a poøád mì znásilòuje”. Soudce (pobavenì): ”Jak mùže Nesmysl znásilòovat Krychli?” Uklizeèka (právì se dohmotnila): ”Nemáte hadr?” Slunce (vesele): ”Nemám a nemùže” Soudce: ”CÓÓééééééé酔 Uklizeèka (transformace ji zapomnìla dodìlat nohy): ”Ha Krychle, ta se hodí… Táák pojï.” Krychle: ”ííííííííííííí” Slunce (káravì): ”Vidíš, vidíš …” Soudce: ”Hovno vidím… Ha hovno, jááá …já se posral a kde jsou mé èípky?”

str:41

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

Krychle: ”Che che, já je mám…” Uklizeèka nasraná až to nebylo pìkné, popadla Krychli a vytøela s ní podlahu. Soudce chvíli sleduje pracovní proces a pak ukradne Krychli èípky… Slunce: ”Šla Nanynka do zelíííí, natrhla si pøi tom prdééél, la la la laááááá… urgh?!%” Soudce: ”la la la laááá lééé酔 A tak soud skonèil vítìzstvím èípkù, které skonèili tam kam patøí, krychle si už nestìžovala, že ji nìkdo znásilòuje. Nesmysl pokraèoval ve znásilòování až do té doby, než si øekl, že to už nedává žádný smysl a jal se znásilòovat soudce. Soudce (trochu nervóznì): ”Co co co?” Nesmysl: ”Znásilòuji tì, a co?” Soudce (vzrušenì): ”To je mi ale pìkný nesmysl” Nesmysl (nepochopil smysl): ”Díky” Slunce (dívaje se pìknì z vrchu): ”Fùùùùj!!!!” Uklizeèka (zhnusenì): ”Prasata” Kamarádi Pivoòky: ”Hele soulož” Pivoòka: ”To jste mi ale pìkní kamarádi, dívat se na takové ...ehm” Krychle (vítìznì): ”Chci dál vytírat podlahu” Uklizeèka (rezolutnì): ”NE!!” Slunce: ”Pìkný den vám pøeju” Vrána: ”Tak jo, když jinak nedᚔ A tak nesmysl znásilòoval soudce, ale jednou se soudce zbavil pøedsudkù a zaèal Nesmysla milo-

Str: 42

vat. Nesmyslovi už to nedávalo vùbec žádný smysl, a proto odešel hledat Štìstí. To už bylo koneènì doma. A tak se spolu šli opít a nakonec zvraceli. U pisoárù se setkali s jehlanem… Nesmysl (mìl problémy s øeèí): ”J.. j.. jj.. jej… jéé... jehlan... grrg” Štìstí (to samé): ”A… aaa… cccoo.. jako ???” Doøekne to a blije… Jehlan: ”Jejda Štìstí blije, no to je mi ale…” Rozchechtá se na celé kolo… Uklizeèka (nasraná, jako každá správòácká uklizeèka): ”To si pìknì uklidíte!!” Slunce: ”Hovno” Soudce: ”Blééááýùù...ugrrh... grrh...” A udusí se zvratky. Štìstí (nadnesenì): ”Soudce je mrtev” Nesmysl: ”No a co ?” Slunce: ”Znásilníme Mrtvolu” Mrtvola (soudce): ”Jste normální?” Všichni (vè. autora): ”Ne a ne, a ne, a ne, a ne, a ne,...” Jakmile to doøeknou, Mrtvola znásilní Krychli, Uklizeèka se spláchne do záchodu, Slunce pojde, kamarádi Pivoòky sežerou Jehlan, který si ještì staèil vyblít vnitønosti. Tohle nesmysl už nesnes. Rozpadl se na Koneèno a Nekoneèno1. Koneèno se odvraždilo a vzniklo zase Nekoneèno. A bylo tu zas Nekoneèno v širokých pláních rozlehlého Polska. Version3 Billi98

Kresba a koláže: Billi str:43

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

Zpìvák, který mìl rád koèky Alexandr Vìrtinskij 1889-1957 Byl podzim roku 1989. Do pøevratu zbývaly jen týdny, když jsem pøijel na návštìvu ke spolužákovi do Budìjovic. Byl páteèní veèer, v místnosti bylo nìkolik lidí a jeden z nás pustil televizi. Na sovìtském prvním programu, jehož vysílání bylo tehdy zachytitelné i na èásti našeho území, zaèínal pravidelný poøad Vzgljad (Názor). A ten si nikdo z mých hostitelù nechtìl nechat ujít. Téma toho veèera: stalinské lágry. Na zaèátku poøadu se na obrazovce objevil zpìvák s kytarou a zaèal zpívat píseò. O lidech, kteøí byli nesmyslnì posláni na smrt èísi nelítostnou rukou. Tím zpìvákem byl Boris Grebenšèikov, vedoucí rockové skupiny Akvárium z tehdejšího Leningradu. A tou písnièkou - jak mi pozdìji došlo - byla zøejmì skladba „To, co musím øíci“ od Alexandra Vìrtinského, autora, jehož jméno a tvorba nejen mnì byly tehdy neznámé. A mnoha lidem jsou neznámé dodnes. Co vlastnì víme o tomto zpìvákovi, skladateli a textaøi? Alexandr Vìrtinskij, narozený na jaøe roku 1889, poprvé stanul na estrádní scénì nìkdy v letech 1913 - 1914. Bezelstný skladatel rozmarných melodií, vystupující tehdy v masce Pierota s nabíleným oblièejem a jasnì nabarvenými rty, se samozøejmì líbil návštìvníkùm rùzných estrád a ka-

Str: 44

baretù, ale více nadìjí se do nìho nevkládalo. Poèítalo se s tím, že èasem vyjde z módy a upadne v zapomnìní. Stalo se však, jak víme, nìco jiného. Písnì Vìrtinského dokonce pøežily svého autora. Po øíjnu 1917 Alexandru Vìrtinskij opustil vlast a mnoho let prožil v emigraci. A dál vznikaly písnì. Všude, kde to šlo: na parnících ve Støedozemním moøi, v Atlantickém oceánu, v Palestinì a na Havajských ostrovech, v Paøíži, New Yorku, Bukurešti, Varšavì, Šanghaji,... Existuje jen málo svìdectví, jak se rodily, jedno však stojí za uvedení. Jednou na pláži øekl Vìrtinskuj Valinovi: „Valjo, postùjte, zdá se mi, že jsem našel obraz...“ - podíval se na nabíhající vlny a pomalu pronesl: „Odliv lenivì tká na dnì vzorky pìnových krajek...“ Tak vznikla skvìlá „Veèeøe na rozlouèenou“. Existuje nepøímé sdìlení, že píseò byla napsána právì v Èínì: ve sborníku „Písnì a verše 1916 - 1937“, který vyšel v roce 1937 v Šanghaji, „Veèeøe na rozlouèenou“ není. V mnoha jeho písních zazníval stesk po Rusku. A Vìrtinskij vystupoval v Paøíži, Varšavì, New Yorku a v Šanghaji, ve velkých koncertních sálech, kabaretech èi v restauracích, všude zpíval hoøké písnì jako „Ve stepi moldavské“ nebo „Cizí mìsta“. Rusko se mu v nich stávalo symbolem nedostižného snu. Takové nálady ostatnì byly vlastní mnohým ruským umìlcùm, kteøí se ocitli v emigraci - rùzným zpùsobem je vyjádøili Šaljapin, Rachmaninov èi Kuprin.

Do Ruska se chtìl vrátit už dávno. Rok 1919: „Pochopil jsem to, sotva jsem vstoupil na turecký bøeh...“ Dvakrát se Vìrtinskému zdálo, že povolení k návratu dostane. Dvakrát mu neodpovìdìli. Pøi tøetím pokusu pro zmìnu nastaly potíže s restaurací, kterou Vìrtinskij formálnì provozoval. Dáma, která mìla na starosti finanèní záležitosti (ve kterých se Vìrtinskij moc nevyznal), zmizela a Vìrtinskému zakázali odjezd ze Šanghaje do vyrovnání dluhù. Stalo se tak v roce 1937. Že by ho sám osud chránil? 7. bøezna 1943 ještì jednou zkusil štìstí. „Dvacet let žiji bez vlasti... Puste nás domù...“ A v listopadu se spolu s krásnou dvacetiletou ženou, tchýní a sotva se narodivší Mariannou vrátil do Sovìtského svazu. Všimnìme si vìkového rozdílu. Bylo-li Vìrtinskému v dobì návratu ètyøiapadesát a jeho ženì dvacet, v kolika se ženil? Zdá se tedy, že jeho píseò „Bez žen“ nemusela být zas tak úplnì prázdná póza. „Jak je dobøe bez žen a frází, bez hoøkých slz a sladkých polibkù, bez onìch pøíliš èestných oèí, které vám lžou a ještì na vás žárlí...“ zpívá se v ní. Nakonec se však, jak vidno, i Vìrtinskij dostal v emigraci do chomoutu. Vìrtinskij se, jak již bylo napsáno, vrátil z emigrace v roce 1943. Z dnešního pohledu se zdá být jeho odvaha témìø neuvìøitelná. Jenže: uvìdomoval si, kam se to vlastnì vrací? Na jedné stranì o tehdejším SSSR existovaly pøíznivé ohlasy Liona Feuchtwangera, Romaina Rollanda (ve svém soukromém dení-

str:45

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

ku však psal nìco jiného), Henri- stal jím až do konce. Je tìžké pøedho Barbusseho, Bertolda Brechta stavit si, co se dìlo na koncertech a mnohých dalších. Dokonce i Win- toho, jehož jméno bylo ještì krátstona Churchilla na èas oklamali. ce pøedtím nebezpeèné vyslovit Ale vždy na druhé stranì mno- nahlas. Sály byly natøískané, lidé zí odhalovali, co se dìlo: bývalý roz- stáli v prùchodech, sedìli v nìkolivìdèík V. Krivickij, bývalý velvysla- ka øadách na scénì. nec SSSR v Øecku A. Barmin, bývalý N. J. Mandelštamová (zøejmì velitel Baltflotu F. Raskolnikov a dal- vdova po básníku Osipu Mandelší. Z oèí mizeli politiètí èinitelé, vìd- štamovi, který ve 30. letech zahyci, inženýøi, spisovatelé, maršálové, nul v Gulagu - pozn. MH) vyprágenerálové. Kdo však tato TO, CO MUSIM ØÍCT (ALEXANDR VÌRTINSKIJ) svìdectví bral vážnì? „Západní noviny Tìžko pochopim proè, jakej smysl to dává zpravidla tak komoa kdo na smrt je hnal, aniž hanbou se tøás, lily všechny události v SSSR, že se nám èípak zbyteèný vášnì, èí èest a èí sláva zdálo: vše o repre- smìly životy loupit a krást. sích je vymyšleno,“ prohlásil herec V. Va- Lidi v kožichách lhostejný k tìm, co nadarmo padli, lin, který se z emigra- a jen strhaná postava - jedna z pøítomnejch vdovce vrátil v roce 1948. ztuhlou mrtvolu líbala na rty zešedlý, zchladlý, Obdobnì se vyjasnubnim prstenem po knìzi švihla bez dalších slov. døovali i další: vdova po umìlci Lidija Vladimirovna Vìrtinska- Už je pøikryli vìncema, už je pohøbili v blátì, ja nebo Natalja Iljino- pak šli po domech øíct, slovo do vøavy dát, vá, žijící pøed válkou že je na èase vale dát zmatkùm v tomhle státì, rovnìž v Šanghaji. že i tak brzo pøíjde k nám jenom bída a hlad. A nakonec je možné, že i kdyby Stìží nìkoho napadlo prostì kleknout si na zem Vìrtinskij o všem vìa tìm mladíkùm povìdìt, že je nezdárnej stát, dìl, stejnì by se vrátil. Bylo tu nìco, kde i nejvìtší stateènost je jen šplhání srázem èemu nebylo sil se z hloubky bezedný propasti k jaru, než zaène tát. bránit: ruský èlovìk tesknil po Rusku, Tìžko pochopim proè, jakej smysl to dává umìlec po publiku, a kdo na smrt je hnal, aniž hanbou se tøás, které s ním hovoøilo èípak zbyteèný vášnì, èí èest a èí sláva stejným jazykem. Vrátil se domù smìly životy loupit a krást. jako triumfátor a zù-

Str: 46

(Napsal Alexandr Vertinskij v roce 1917, do èeštiny pøeložil Miloš Hlávka v roce 1995, krátce po vypuknutí války v Èeènì)

vìla, že když roku 1946 Anna Achmatovová pøednášela v Polytechnickém, sál vstal a uspoøádal ovace. Achmatovová ztuhla strašnou pøedtuchou. Ne marnì. Když se prý o tom dovìdìl Stalin, zeptal se: „Kdo organizoval vstávání?!“ Vìrtinskij se také setkával s ovacemi - jenže on se strachy nepotil a netuhl. Proè? Jedna odpovìï by tu byla. Dokonce dvì. Na prvním moskevském koncertì byl Vasilij Stalin. O pøestávce s ním hovoøil S. Gurarij, fotoreportér Izvìstijí. Vasilij mu øekl, že otec má Vìrtinského desky, má ho rád, a když se unaví, pustí si „V modrém a dalekém oceánu“. A druhé vysvìtlení. Návrh známého Výnosu o hudbì z roku 1948, kde celý odstavec byl vìnován Vìrtinskému, pøinesl Ždanov Stalinovi, ten beze slova pøeèetl text, pøeškrtl odstavec vìnovaný Vìrtinskému a øekl: „Necháme Vìrtinského klidnì dožít ve vlasti.“ Mùžeme øíci: drby. Možná... Jak ale potom vysvìtlit, že se „jasný pøedstavitel buržoazního umìní“ nedostal do „Výnosu“, jak to, že na schùzích na pøelomu ètyøicátých a padesátých let, kde usvìdèovali kohokoli z èehokoli, Vìrtinského nepøipomínali ani jednou? A když už nìkdo pøipomnìl, urèitì se nìkdo zvedl a klidnì pronesl: „Na Vìrtinského nesahat!“ A to není vše: V roce 1950 po natoèení filmu „Spiknutí ztracencù“ dostal Stalinovu cenu. Za kardinála, zápornou roli. I kati mívají své rozmary. Vyvázl Pasternak, zùstala naživu Anna

Achmatovová... Miláèek režimu? Ne tak docela. „Už je mi hodnì let,“ øíkal Vìrtinskij své ženì v roce 1943, když se vrátili: „ale to je jedno. V zemi je dvì stì miliónù, a když pøestanu zpívat, budou se otáèet moje desky. Jaké budou honoráøe! Zabezpeèím tebe a dìti na celý život.“ Jenže ouha: honoráøe se nekonaly, protože prostì nebyly desky. Pravda, krátce po pøíjezdu ho nechali nahrát patnáct písní - v padesáti kusech, pouze pro èleny vlády. A Vìrtinskij se smíøil s tím, že za padesát kusù se s honoráøem nedá poèítat. Jenže válka skonèila a on najednou zjistil, že jeho desky se vyrábìjí v obrovských nákladech a prodávají se v zahranièí zemì potøebovala valuty. Potom se zaèaly prodávat i doma. A.N. nesmìle pøipomnìl honoráøe - zaplatili mu pakatel. Mnohem pozdìji mu povolili nahrát ještì šest písní. A to bylo všechno. Celkem jednadvacet z dvou set. Z tìchto dvou set cenzura povolika hrát na koncertech všehovšudy tøicet... A. N. Vìrtinskij brzy všechno pochopil. Závìry uèinil dva. Pro ženu: „Dobøe kreslíš, jdi studovat, protože já tì uživit nemohu.“ Tak se také stalo: Lidija Vladimirovna absolvovala institut a stala se grafièkou. Pro sebe: je potøeba vydìlávat na živobytí. A zaèala honièka, pohostinská vystoupení, trvající celá léta - až do samého konce. Vìrtinskému stanovili normu: 24

str:47

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

koncerty mìsíènì. Jako všem umìlcùm bez titulù. U nás jsou si všichni rovni - takže naè si stìžovat? Dobøe - když dvacet ètyøi, tak dvacet ètyøi. V tom pøípadì je ale potøeba jezdit po celé zemi, pøi zájezdech jsou tarify vyšší - rozhodl Vìrtinskij. Vedoucí Úøadu pro pohostinská vystoupení nemìli námitek. A posílali ho na Dálný východ a Sibiø - neznámo proè zrovna v zimì do padesátistupòových mrazù, a do Støední Asie bùhvíproè v létì do padesátistupòových veder. Vozili ho letadly kabiny se nevytápìly, bylo mínus 35; a na odkrytých „džípech“. A Vìrtinského zaèala trápit záducha. Z dopisu: „Mìl jsem astmatické záchvaty a rval jsem na krku límec košile, nemaje možnost dýchat.“ Z dopisu: „Hlavní jsou dìti. Mnì je 59 let, jak vyrostou, dožiji se toho, jak je zabezpeèit? To všechno mì muèí a trápí ve dne v noci...“ Ze zápiskù: „Zavøi oèi - šeptá mi mùj vnitøní hlas - jinak zahyneš... A já je zavírám. Na mnohé. Abych se zachránil. Abych žil. Kruh se zužuje.“ To je zápis z roku 1949, v té dobì on už dávno pochopil vše... Bìhem celých ètrnácti let od návratu se však v tisku neobjevilo o Vìrtinském ani slovo. Byl - a pøitom jako by nebyl. Nìkolik mìsícù pøed smrtí napsal tehdejšímu námìstku ministra kultury SSSR: „Kdesi tam... nahoøe se všichni ještì tváøí, že jsem se nevrátil... A pøitom já jsem! A velmi „jsem“!“ A zde je závìreèná vìta: „Lid mì miloval a nevšimli si mì jeho vládcové!“ Vìrtinskij si pøesto uchoval svérázný smysl pro humor. Dokázal

Str: 48

žertovat s vážnou tváøí, bez úsmìvu. To nìkdy mátlo. Jednou se jedna z nejvtipnìjších žen nechala nachytat právì takto: potkala Vìrtinského vedle Jelisejevského potravináøského obchodu, v ruce mìl balíèek s nìèím k snìdku. „Pøedstavte si to, tady nemají vestfálskou šunku! A to není všechno! Dokonce tu o ní neslyšeli!“ A autorka pøekrásných fejetonù, dávná pøítelkynì zpìváka, vzala žert naprosto vážnì. To se stalo v létì roku 1948, kdy byl sotva zrušen lístkový systém, skoro pìt let poté, co se Vìrtinskij vrátil a už dobøe vìdìl, že nejen vestfálská šunka, ale ani mnoho dalšího není v rodné vlasti k mání. Pøed koncerty, jak bylo zvykem, musely všechny zpívané písnì obdržet schválení. Cenzor se zachmuøil: „Píseò se nazývá Palestinské tango - to nejde.“ „A text? Ten být mùže?“ zeptal se umìlec. „Text - ano. Ale ten název...“ „Nu což,“ povzdechl si zpìvák: „nazveme jinak... Arabská píseò projde?“ Prošlo. Natalja Iljinová, která znala Vìrtinského už ze Šanghaje pøedváleèných dob, vzpomíná: „Jednou vyprávìl, že nemohl nad ránem usnout a zøetelnì slyšel rozhovor koèek na støeše: ´Marrusjo!´ pravil kocour. ´Já nejsem Marrusja, já jsem Varvara!´ odpovìdìla koèka.“ Pokud jde o koèky, ty mìl Vìrtinskij rád. K té své se choval obdivuhodnì. Fanšetta nebyla žádné výjimeèné zvíøe. Všichni však potvrzují, že Vìrtinskij se k ní choval uctivì -

jako k ženì. A když se línì povalovala na rukopisu, nebral ji za krk, aby ji shodil ze stolu, ale pøemlouval ji, aby odešla, že on musí pracovat. A ohromené dcery vidìly pøíklad. Ostatnì ne jediný: byla tu ještì mnohodílná balada o kocourovi Klaferdonovi. Tento kocour pracoval nejprve v Jelisejevském potravináøském obchodì a potom v Mikojanovì masokombinátu. Najímali ho na lov myší a jako výplatu mu dávali horká opeèená jatýrka. Jednou si však kocour zalenošil, myši nelovil, avšak jatýrka snìdl. A co se stalo! Bylo uspoøádáno shromáždìní pracovního kolektivu, vystoupil øeditel San Sanyè: „Jak jste mohl, soudruhu Klaferdone, krást? To je pøece neslušné!“ Kocoura napomenuli, ten se s

dvojnásobnou energií vrhl na myši a vychytal všechny. Byl tudíž pro nepotøebnost uvolnìn a na státní útraty odjel pracovat na Sibiø. A zde se Štìstìna usmála. Klaferdon potkal Fanšettu a zamiloval se po koèièí uši. Balada byla nekoneèná - vyprávìla se dívkám na dobrou noc, dopisovala se v dopisech. Tolik dvì historky, které by bylo možné nazvat „O koèkách Vìrtinského“, i když tøeba i jinak: „O výchovì“. Když se dcery ptaly otce, proè vlastnì tak miluje koèky, odpovìdìl: „Jsou to šlechetná zvíøata - koèky neumírají doma. Já bych chtìl umøít také tak.“ A tak i zemøel. Jeho život se uzavøel 21. kvìtna 1957 po koncertì v Leningradì.

Edièní poznámka: Informace byly èerpány z doprovodného textu na obale první z gramodesek, které vyšly na jaøe roku 1989 ke stému výroèí narození umìlce ve firmì Melodija (autor textu K. Rudnickij) a z èlánku Grigorije Citriòaka „Alexandr Vìrtinskij: osud a písnì“ uveøejnìném v týdeníku Litìraturnaja gazeta 21. èervna 1989.

str:49

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

MÍT NADHLED

Vaška Dvoøáka jsem poznal pøed dvìma lety jako obyvatele a také propagátora permakultury na Kršnovì dvoøe u Benešova, èasem se odtud po rùzných neshodách v komunitì odstìhoval, koupil pozemek v bývalé vsi Hodonice u Kaplice v jižních Èechách, kde by chtìl èasem vybudovat Kršnovy Domky-vesnièku trvale udržitelného života stmelenou filozofií hnutí Hare Kršna. Momentálnì tu buduje kamenný domek, èasem se tu chce vìnovat zemìdìlèení pro vlastní potøebu, poøádání rùzných kurzù (permakultura, ruèní øemesla, stavìní z hlíny...) a také semináøù týkajících se filozofie, mezináboženského dialogu atd. V tomto èísle si mùžete pøeèíst jeho úvahu nejen o vztahu víry a udržitelného zpùsobu života. Ajša

Pøed nìkolika dny mne navštívili dva policisté. Pøišli mne zkontrolovat, jestli mám obèanku, to jejestli nejsem “živel”. Ano nìkomu tak jistì mohu pøipadat, když mì tu vidí za soumraku øezat døevo nebo slyší , jak halekám Haré Kršnaaaá! Ten razantnìjší hned, že se podívá dovnitø, a už se ptá, co mám v tìch bednách, na co je tohle a co tu vlastnì dìlám. Pokusil jsem se jim klidnì naznaèit nebezpeèný stav naší civilizace a prezentovat tento hlinìný domek jako možnou cestu ze slepého ramene, mrtvé øeky. Ale zøejmì zcela zbyteènì. Pøemýšlel jsem poté, když odešli, èím je dána neschopnost porozumìt tak jasné situaci. Spoleènost závislá na ropì, zaniká s jejím vyèerpáním. Je to jako když odèítᚠ11=nic nezbude, logický, pøesný závìr. Èím jen to je, že to tolik lidí nechce chápat? To o èem teï budu psát, je samozøejmì dáno mým zpùsobem života, ale nepøedkládám ti to k vìøení-jen k ovìøení (pøípadnì k zaslání zpìtné vazby-adresu

Str: 50

uvedu na konci èlánku). Prosím nezávisle posuï, zda je mùj pohled na vìc správný. Ateistický èlovìk-co to znamená? Jak pøemýšlí? Za èím jde, co chce? Tady nìkde vidím pøíèinu problému. Tady zaèíná hlubinná ekologie. Nejdøíve je dobré vyjasnit si pojem ateista. Používám zde toto slovo k oznaèení èlovìka, který (v kostce øeèeno) nepøipouští existenci mimo dosah svých smyslù. Jsou rùzné úrovnì ateistù, od moralisty po nekrofila, od hlupáka až k démonsky orientovaným bytostem. Základem života tohoto druhu lidí je myšlenka, že zánikem mého tìla, já jako vnímající bytost, zanikám. Ano vskutku hrùzostrašná pøedstava. Tato pøedstava determinuje ateistu jednat urèitým zpùsobem. Zpùsobem, který upøednostòuje doèasný, okamžitý prožitek. Není schopen realizovat skuteènì dlouhodobou vizi, myslet dopøedu. K tomu je totiž potøeba urèitý nadhled, širší perspektiva, kterou ateista postrádá. Slovy nìkoho slavného-èinnost ateisty se rovná“po nás potopa”.

A skuteènì mi to tak ten policista øekl (jinými slovy - trochu vulgárnìji). Ano, vùbec ho nezajímalo, co tu po nás zbude. A když jsem poukázal na osud jeho dìtí, nejistì odpovìdìl: “To už budou jejich problémy.” Možná o tom ještì ani nepøemýšlel. No prostì - ateista. Ano tento èlovìk nevzal zodpovìdnost za své jednání. Je zcela nepochybné, že se mu to v budoucnosti nevyplatí. A z tìchto lidí je složena souèasná spoleènost. Nedávno jsem èetl výsledky výzkumu veøejného mínìní. Bylo to o tom, kolik lidí v ÈR vìøí v Boha. Výsledkem bylo, že vìtšina obyvatelstva buï neví nebo pøímo nevìøí. Z toho vyplývá, že žiješ v ateistické spoleènosti, ve spoleènosti, která nemyslí pøíliš dopøedu, aby nemusela pøiznat, že se ubírá nesprávným smìrem. A to procento odvážných, kteøí se nìkde na ulici pøihlásili ke své víøe, jsou vìtšinou jen zaèáteèníci, kteøí jen slepì vìøí a naivnì si myslí, že tím práce skonèila. Jsou zachránìni a mají zajištìnou volnou vstupenku do duchovního svìta. Ale to je omyl! Od “pouhé” víry k realizovaném poznání Boha je ještì dlouhá cesta. Takže závìr je (a teï to pøijde) žít ekologicky nebo dokonce sobìstaènì, mùže více ménì jen duchovnì založený èlovìk, který je schopen dlouhodobý prospìch pøed okamžitým. A pokud chceme žít v tzv. trvale udržitelné spoleènosti, musí to být spoleènost teistická duchovnì orientovaná. Bohu díky, èasy se mìní, probuzených lidí pøibývá, a ekofarem a ekovesnièek také. V Nìmecku

jsou ve vládì Zelení a mùj kamarád Jirka Guth dostal práci v Praze na ministerstvu životního prostøedí. Co jsem chtìl tímto èlánkem øíci, je pouze fakt, že existuje pøímá úmìra mezi ateizmem a konzumem a mezi duchovní realizací a ekologií. Koho zajímá cokoliv o sobìstaèném projektu Kršnovy Domky nebo by chtìl diskutovat o nìkterém z bodù tohoto textu, mùže napsat na mou adrese (nebo tak mùžete udìlat i na stránkách Mysch+Masche, pozn. M+M) : bhakta Vašek Dvoøák, Hodonice Kršnovy Domky, Kaplice - Desky P.P.4, 382 41. Každý dopis je vítaný. “Nemùžeme oèekávat, že svoje problémy vyøešíme stejnou mentalitou, která je vytvoøila.” Albert Einstein (Vašek Dvoøák, 18. 11. 512, Kršnovy Domky)

Detail budoucího okna z okurkových lahví v kamenné experimentílní stavbì v Hodonicích. Foto: Ajša

str:51

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

S p e i r, D t a l a m a, Gealach a Grien aneb Našinec v prastré zemi keltské

Foto: Adam Poncza

Cestopisná vyprávìní Našince Adama Ponczi o putování do bájné zemì irské skrz starý kontinent, o divech, jež tam spatøil na vlastní oèi, o pokrmech, jež tam jedl, o dobrodružství, jež mu tam byla souzena prožíti, jakožto i o lidech na své pouti potkavších tam. Cesty naše vedou napøíè osudem naším, planetou naší a obèas, a to skoro poøád, køižují se s osudy druhých... Již mnohokráte zmiòoval jsem se ve svých statích o svém pokrevním bratru Štìpánovi Marhoulovi, kterak jsme spolu mnohaèetná dobrodružství zažili. ...hledali zlato v luhaèovickém potoce s poetickým názvem Gáborka, poklad na Støíbrném jezeøe na Rasové, procestovali køížem krážem vlast milovanou naši, založili a úspìšnì vedli amatérskou filmovou spoleènost, zasloužili se o rozvoj hoprdoksové kultury v našem euroregionu i šíøení jejího vìhlasu mimo nìj... A tak by se dalo pokraèovat do ne-

Str: 52

koneèna (vìøte, že budeme, ale až v pøíštích MyšMaších) . Nic ménì cesty naše se nejen scházejí, ale i rozcházejí. A ty naše se naposledy rozešly na posledním øetechovském festivalu hoprdoksové kultury (leden 1998). Má cesta vedla na Øetechov a jeho do Irska. Cesta do Irska není jen tak (a na Øetechov taky), ale o jeho zkušenostech s byrokracií se zde nebudu rozepisovat, nebo jak následující øádky prokáží, mám svých vlastních na jedno speciální èíslo tohoto èasopisu. Tak tedy Štìpán již zdárnì a spokojenì žil v zemi irské pùl roku. Vedl jsem s ním, jakožto jeho dlouholetý pøítel, èilou korespondenci.

I tu uzrál v našich myslích nápad, že bych ho snad mohl o letním èase navštívit v jeho karavanu na bøehu Atlantského oceánu. A tak slovo dalo slovo a já se jal s jeho pomocí uskuteèòovat tento smìlý plán. O to smìlejší, že jakožto základ státu (neb rodina = základ státu) nesu znaènou míru zodpovìdnosti za mi do péèe svìøené osoby nìžného pohlaví (2 ks.), i když musím pøiznat kousky celkem výstavní a po nìjakém èase jsem k nim dokonce velmi citovì pøilnul. Což se dozajista stává každému základu státu. Vzhledem k tomu, že mìl jsem jakožto øádnì pracující a danì vèas platící obèan tohoto kraje svìta pouze pár dní dovolené, nemohl jsem použít svého toliko oblíbeného ekonomicky výhodného dopravního prostøedku jakým beze sporu autostop je. I když v mé finanèní situaci by to byl dopravní prostøedek vìru vítaný. Musel jsem se tedy chtì nechtì poohlédnout po jiném spoji do Irska. Zprvu jsem se poohlédl po nejrychlejším souèasném spoji, leteckém. No, ale ceny zdály se mi ponìkud astronomické a já se nechtìl vydat na obìžnou dráhu. Nezbylo mi tedy nic jiného, než spolehnouti na naše autobusové pøepravce. Našel jsem si nejmenovanou pøepravní kanceláø, jež mne mìla dovésti do Londýna a odtud jsem mìl dále pokraèovat do Irska autobusem tamní spoleènosti. Za poslední své peníze v naší mìnì zakoupil jsem lístek na vlak do Brna. V Ostrožské Nové Vsi jsem zamával spolupracovnici, co umý-

vá nádobí na hotelu, kde toho èasu pracuji. Není to pøesné, nebo mi zbylo ještì na dvoulitrovou láhev limonády a jeden balíèek kari koøení. U pokladny jsem musel sic vypùjèit si asi pìt korun od jedné dámy ze Slovenska, nebo moje pìtikoruna byla v zámku vozíèku (jistì znáte z tìch nových supermárketù). Pìtikorunu jsem slovenským manželùm s tisícerými díky a nìkolika úklonami vrátil. Poté již nic nebránilo, abych vyhledal autobusové nástupištì hodinu pøed odjezdem autobusu. Jistota je jistota a tak jsem zaujal polohu èekajícího cestujícího již dvì hodiny pøed pøíjezdem. Každá vteøina byla vìèností. Koneènì jsem se doèkal. Už pøijíždí. Díky èasovému pøedstihu jsem byl první na øadì. Smìle jsem se ohlásil u øidièe. Ten vytáhnuvší seznam pasažérù, jal se hledati mé jméno. Po nìkolika lousknutích jeho oèí po seznamu mi suše sdìlil, že s nimi urèitì necestuji. Stál jsem tak jak spaøený (horkou vodou). Všechny naše úspory jsou v èoudu! Ohánìl jsem se zaplacenou složenkou, ale marnì. Jediné, co pro mne mohou udìlat, je vzít mì do Prahy, tam údajnì bude jejich hosteska. Cesta do Prahy to byla pro mne uèinìná muka. Naneštìstí tam hosteska byla i s mými cestovními lístky. Hurá, jedna nepøíjemnost byla za náma. Celièkou cestu do Prahy jsem nebyl na toaletì a to pøestože, jak jsem pozdìji v Anglii zjistil, byla souèástí vybavení autokaru. Chtìl jsem využíti zastávky v Praze, abych si ulevil, ale nakonec jsem to musel vydržet až do Rozvadova. Jak již

str:53

Mysch+Masch No: 14

a nakonec jsme se blížili k francouzskému pøístavu Cale. Nálada v autokaru, aè byla šedá, doèista ztmavla. Nalodili jsme se na trajekt. To byla skvìlá houpaèka. Já jako suchozemec, kde nejvìtší vodní plocha v mém okolí je luhaèovická pøehrada, v které A zde již vidíme cestovatele našeho spolu se svým vìrným jsem se nejmíò pìt let druhem v dobrodružstvích, svìtobìžníkem a odjakživa te- støízlivý a dobrovolnì nekoupal, pøipasaøem, Fopem Marhoulem pøed hospodou sedící. Foto: Adam Poncza dal jsem si jako po neskuteèném flámu. jsem vyprávìl, nemìl jsem v naší Nebyla sic bouøe jakou popisoval Štìmìnì skoro ani korunu. U dveøí pøed pán ve svých dopisech, kdy se dá hajzlíkem sedìli dvì dùchodkynì. Z vydržet se snídaní v bøiše jen na podjejich rozhovoru jsem zachytil, jak laze nìkolikapatrového trajektu. Najsou lidi dneska k sobì zlí a neucti- štìstí jsem mìl u sebe pro pøípad ví, jak to døív bylo jiné a lepší... ko- ztroskotání lahvinku (ploskaòu, jak neckoncù znáte to, ne? se jí dùvìrnì øíká u nás v kraji) sliA tak , nebo jsem nemìl celou vovìnky, alias trnkovej vody nebo požadovanou èástku, upozornil jsem jak øíká mùj tchán, krve hor. Díky ní je na to : „Paní, omlouvám se , chy- jsem rozhoupal své outroby a tak bí mi tøicetník.“ Z milé babièky se jsem mohl houpavým námoønickým stala lítá saò a pustila se do mne vše- krokem udržovat rovnováhu, zatímmi svými sedmerými hlavami. „Na co ostatní pasažéøi pøipomínali zeto opravdu dneska nejsem zvìdavá!“, lené obyvatele Marsu. pochopil jsem, že jedinì rychlým Jak jsme se blížili k Doweru, úprkem se mohu zachránit. Ukryl nìkteøí cestující se stávali hovorjsem se tedy v útrobách našeho au- nìjšími. A tak jsem poznal pár ópér tokaru a se skøíženýma nohama jsem a jednoho taneèníka v kristuskách cestu do Rozvadova pøežil. a se somradlem. Ten mi dal dobrou Rychlý oø, jak jsem pozdìji auto- radu, jak na imigraèní úøedníky kar nazval, øízen dvìma zkušenými zapùsobil kladnì: „Staèí jen být øidièi, požíral kilometry jako otesá- milý a umìt dobøe anglicky.“ nek rodinné pøíslušníky. A tak v krátNo milý jsem snad být mohl, ale ké dobì mohli vysadit pár cestují- anglicky jsem dokázal øíci jen to, cích v Luxemburgu, posléze v Bruselu že neumím poøádnì anglicky. Na-

Str: 54

Mysch+Masch No: 14

víc nám ani moc radosti a uklidnì- ným celostránkovým razítkem do ní nepøidali øidièi, kteøí nám s jitou mého cestovního pasu. Jak jsem se dávkou ironie sdìlili, že se jim ješ- pozdìji dozvìdìl, opravòovalo mne tì nestalo, aby nìkoho nevrátili. Mi- pouze k pobytu na šest mìsícù. Za nule dokonce šest lidí. Imigraèní ou- tu celou dobu jsem nesmìl vykonáøedníci opravdu vyslýchali každého vat jakékoliv povolání za mzdu ani jak pøi státnici z anglického jazy- nikomu nijak pomáhat z èistého souka. Taneèník v trièku, kraasech, s citu bez nároku na odmìnu. Byl kristuskami na nohou, jehož jediným bych-li nìkým lapen èi pøistižen, byl zavazadlem bylo již zmínìné so- bych ihned vyhoštìn. No to opravmradlo, bez vìtších potíží prošel. du nehrozilo, nebo jsem si jel do Když dostal jsem se koneènì na Irska odpoèinout, ne vyrábìt mozoøadu, nebylo mi zrovna do zpìvu. ly. Autobus mne již netrpìlivì oèeIhned jsem pro jistotu øekl: „Dobrý kával s nastartovaným motorem. Jak den, jsem Adam Poncza a nemlu- jsem se od spolucestujících dozvìvím moc anglicky.“ Imigraèní ou- dìl, øidièi již chtìli odjet. Naštìstí øedník si mì zmìøil jako bych byl si na mne nìkdo vzpomnìl. Dìkuji. nìjaký terorista a zavolal pøekladaMìli jsme již znaèné zpoždìní, telku. Byla to celkem milá paní. Ou- bylo zavinìno asi rozbouøeným øedník byl zvìdavý jak nìjaká bab- moøem. Nikdy bych nevìøil, že ka. Chtìl jsem mu øíct, že bude brzo Londýn je tak veliký. Jak pøesnì? starý, ale vzpomnìl jsem si na radu Již jsme se blížili k Londýnu, posvé švagrové abych dìlal mrtvého nìvadž jsme byli vybaveni videem, brouka. Otázky jeho byly dotìrné a tak nás øidièi rozptylovali rùznými mnohé moje odpovìdi byly zøejmì ménì èi více pøiblblými filmy. Již pøekladatelskými oøíšky, nebo paní jsme byli na pøedmìstí Londýna a nepøekládala celé moje pohádky. on tam zapl další film, „Bez dcerNamátkou uveïme, že jsem napøí- ky neodjedu“. Øíkal jsem si, proè klad nemohl pøeèíst, natož pak pøe- to tam pouští, vždy za chvíli jsme psat do vyžadovaných formuláøù, pøíjmení mého odvìkého pøítele jehož pozváním jsem se ohánìl. Na otázku, kde jsme se s mým irským pøítelem Thomasem seznámili, jsem odpovìdìl, že v pražských hospodách. „A jak jste se domlouvali, když neumíte anglicky?“ „On tam studoval bohemistiku...“ Po skoro pùlhodinovém køížovém výslechu mì mùj sym- Oba pøátelé, duší romantci, na bøehu moøe. patický ouøedník odmìnil krásFoto: Adam Poncza

str:55

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

na místì. Ale bylo nám souzeno vidìt ten film celý. Takže Londýn je pøesnì tak veliký. Je to kouzelné kosmopolitní mìsto. Se zcela zvláštní atmosférou. Strávil jsem v nìm ètyøi a pùl hodiny... V osm hodin mi jel autobus do Tralalí (Tralee). Èekání jsem si zpøíjemnil ochutnávkou místního piva (na které jsem byl pozván jednou sleènou, které jsem navzdory razítku v pase poskytl nosièskou službu, koneckoncù jsem to o tom zákazu nevìdìl, takže královna té noci mohla klidnì spát) a chroumáním popkornù, které byly k pivu zadarmo. Mùj autobus mi díky sleènì málem ujel, nebo ona shánìla jakousi mapu Londýna a na hodinu mi zmizela, zanechavší mne s její batožinou. Naštìstí se vrátila tøi minuty pøed odjezdem a tak jsem mohl nastoupit další odyseu pøes Anglii do Irska. London - Reading Bristol - Port Abraham - Pembroke Dock - Rosslare Harbour - Wexford - New Ross - Waterford - Carrick on - Suir - Clonmel - Cahir - Tipperary - Limerick - Adere - Newcastle West - Abeyfaele - Listowel - Tralee, to byla cesta. Tentokráte jsem na trajektu strávil celou noc až do nádherného svítání, které jsem si, jak jinak než nádhernì, prožil držíc v pravé ruce svou milou - ploskaèku slivovice. Och, och, Bože, jak je na tom svìtì krásnì. Takový trajekt, to je hotový Babylon. Na cestì z Francie do Anglie ještì èlovìk zaslechl ten nᚠkrásný libozvuèný jazyk Palackého, zde již však nikoliv. Jel jsem tu uprostøed

Str: 56

zmatení jazykù (díky své lenosti ovšem) sám a sám. Na takovém trajektu by se našinec mohl i ztratit. Ne proto, že by snad byl blbý, ale proto, že naò èíhá množství babylonských nástrah. Množství rozlièných stylovì zaøízených barù, restaurací a jídelen, gemblerská zákoutí, bezcelní obchody s alkoholem, cigaretami, suvenýry a pøedevším bonbóny v plechových krabièkách. Nesmí chybìt také dìtský koutek. Po vyplutí na moøe se lidé vychrlí z aut, motorek a autobusù do všech tìchto prostor. A jak se pozvolna trajekt vzdaluje na moøe, opadá ostych, vlny rozhoupávají vnitønosti, lidé polehávají èasto v zablácených botech po nádherném polstrování køesel a gauèù. Myslel jsem si, že tito polehávající a svaèící lidé jsou tam nìkde od nás. Ne, to nebyly slovanské jazyky. Nìkteøí lidé jsou prostì všichni stejní... Do Irska jsem se dostal vlastnì tak trošku nelegálnì, nebo jsa slušnì nastrojen a mírnì zaboøen do køesílka autobusu, unikl jsem ostrému pohledu legitimujícího celníka, který dal pøednost partì chuligánù na zadní pìtce. A tak nikým nepozorován, nemusel jsem podstoupit ponižující pohovor s celními zamìstnanci. Již jsem byl v Irsku. Polovina úspìchu. Teï ještì zbývalo dojet ke Štìpánovi a najít jej. Když jsem šastnì dorazil do Tralalí, bylo pùl tøetí odpoledne. Na nádraží jsem si prohlédl mapu, do Dingle a Ventry to byl ještì poøádný kus cesty. Šel jsem tedy za mìsto zkusit štìstí na stopa. Všech sedm

lidí, co se postavilo pøede mne, již odjelo. Kochal jsem se tedy pohledem na nedaleký cirkus. Náhle zastavil chlapík. Jel jenom pìt mílí. No nevadí, øekl jsem si, aspoò kousek. Nìco neustále blábolil, asi anglicky. Na pìti mílích jsem tvrdnul pìknì dlouho. Mezitím jsem zjistil, že stopuji na opaèné stranì (v Irsku se stejnì jako v Anglii jezdí vlevo). Poodešel jsem tedy pøes cestu a mìl jsem štìstí. Nebo na té stranì, kde jsem pøedtím stopoval, se stala dopravní nehoda. Nikdo nebyl vážnì zranìn a tak jsem stopoval dál. Irské cesty jsou neuvìøitelnì uzouèké. Divil jsem se, jak mùžou kolem sebe projet dva autobusy. Pomalu zaèalo poprchávat. Za chvíli mi zastavila nìjaká bába. Dal jsem se s ní do øeèi, kam jedu a tak (to jediné jsem dokázal ještì sdìlit). Bába mi nabízela práci, ale já o žádnou nestál, mým prvotním a jediným cílem bylo ještì ten den najít Štìpána. Což nebude nikterak snadné. Mìl jsem totiž vyjet o den pozdìji a cestovní kanceláø mi ze dne na den zmìnila datum odjezdu. No, ale už jsem na cestì k nìmu. Bába mì vysadila také po pìti mílích. Ještì než zmizela ve svém domku, poradila mi, abych šel stopovat ještì kousek dál po cestì do Dingle, že je tam širší cesta. Chvíli jsem na bábu nadával, neb v nepøehledných zatáèkách jsem málem byl zajet automobily. Cesty jsou

tu obehnané zdmi a mnohdy není kam uhnout. Ale nakonec se cesta pøíjemnì rozšíøila. Zaèalo vydatnì poprchávat. Stopoval jsem, sic mi ruce staèily. Auta kolem radostnì projíždìla. Zastavit v dešti neznámému èlovìku se jaksi nikomu nechtìlo. Už jsem toho mìl plné zuby a nálada se blížila k bodu mrazu. Když tu jako blesk z èistého nebe, jako osamìlý jestøáb na prozáøené letní obloze, se v záhybu cesty smìrem od Tralalí zjevila ponìkud známá silueta. Ano, s pøibližováním se postavy smìrem ke mnì, jistota sílila. Byl to Šejn. Ale co to píší mé krví zborcené prsty do klávesnice psacího stroje Consul. Ještì teï nedokáži ve svém vnitøním hlase potlaèit náznaky dojetí. Byl to Štìpán, kterého jsem tady vùbec neèekal. Následovalo dlouhé objetí, slzy a nezbytný doušek z cestovní ploskaèky. Hlas se nám obìma tøásl (mnì zimou a Štìpánovi protože si po tak dlouhém pobytu mezi samýma anglicky mluvícíma lidma nemohl vybavit èeská slovíèka). To bylo shledání... Pokraèování bude...

str:57

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

Bylo deštivo Kapky pleskaly všude kolem mì a jedna se mi rozcvrnkla o nos. Podíval jsem se vzhùru a pomyslel na to, z jaké výšky k nám kapièka dopadla. Potom jsem nastavil ruku, a šikovnì, aby zùstala celá, jsem jednu kapièku zachytil do dlanì. Prohlížel jsem si tu malou lesknoucí se kapku a pøemýšlel jsem, co asi takové kapièky na zemi prožijí, než se znovu vypaøí do nebe. A ta mì napadlo zeptat se jí. A co kapièka na to? Zaèala radostnì povídat. Poslouchejte. To jednou, bylo také tak deštivo jako dnes, a já kapièka jsem zase z té výšky dopadla k zemi. Dopadla jsme na strom, sklouzla jsem z listu a z nìj na další a další, až jsem myslela, že ta nádherná klouzaèka z listu na list nikdy neskonèí. Ale nakonec lístek vystøídala skluzavka z dlouhé trávy a já se na chvíli rozlouèila se svìtlem a vpila se do zemì. Pùda mì však nepotøebovala. Pršelo již dlouho a sestøièky kapièky pøede mnou její žízeò už uhasily. Byla jsem tedy zvìdavá, co mne tentokrát potká na mé pouti na Zemi. Nedaleko místa, kde jsem dopadla, byla øíèka. A tak mì podzemní pramínek , do kterého jsem se protáhla, donesl až tam. Potùèek hladilo sluníèko a to se to skotaèilo. Vyskakovala jsem s ostatními pøes kameny, toèila se nahoru a dolù pod splávky. A když voda tekla mírnìji, jen jsem se pohupovala a vyhlížela,

Str: 58

kdy zase budu moci povyskoèit, zatøpytit se, anebo se krátce promìnit v bublinku. Proud byl teï mírnìjší a já jsem spatøila níže u bøehu kráèející dìvèe. Vyšlo z nedalekého domu a neslo kbelík. Když dìvèe došlo k øíèce, byla jsem už nedaleko. A když dìvèe kbelík ponoøilo, vplula jsem tam se spoustou dalších sestøièek. Bylo to vzrušující! Kam asi pùjdeme? Vezmou si nás do kuchynì, nebo budeme muset nést špínu jejich prádla? Štìbotali jsme o tom jedna pøes druhou, když tu se kbelík nahnul a byly jsme pøelity do vìtšího džberu. Døíve, než jsme se staèily rozhlédnout, zaèalo se k nám blížit nìco, co pøipomínalo draka. Když se to dotklo hladiny, poznala jsem ve funícím rohatém stvoøení ne supícího draka, žíznivou krávu. Tak jsem se nechala klidnì unášet a po dlouhé trubici jsem sklouzla do veliké jeskynì. Byly jsme v žaludku. Tam jsme krávì hodnì pomohly. Namoèily seno, navlhèily obilí a bylo po žízni. Co všechno probíhalo pak, nedovedu popsat. Vím jen, že jsem se nakonec ocitla ve velikém vaku a byla jsem celá bílá. Byla jsem plná živin z trávy. Netrvalo dlouho a už nás nìco prudkými pohyby táhlo dolù. Protáhla jsem se úzkým otvorem a ocitla jsem se v podobném kbelíku jako døíve. Mohla jsem pozorovat, jak dìvèe maèkáním kravského vemene vyhání i ostatní bílé

sestøièky ven. Tentokrát jsem se dostala opravdu až do kuchynì. A jen co nás pøecedili, slyšela jsem paní mámu, jak nás rozdìluje. U stolu sedìly dìti a jenom výskaly, když mléko lila do hrnce se slovy: „Toto je na krupièku, toto je do džbánku na pití do bílé kávy a to, co zùstává, necháme na tvaroh do nedìlních koláèkù.“ Jelikož jsem byla v hrnci na krupièku, pocítila jsem, jak mi zaèíná být horko. Sestøièky se zaèaly taky nespokojenì vrtìt až jsme byly donuceny se hýbat tak rychle, že jsme radìji všechny chtìly vylétnout ven. Ale foukli do nás chladnìjší vzduch a tak jsme se trošku zklidnily. Ale teplo bylo tak velké, že jsem odložila bílé šatièky a radìji jsem se vypaøila. Tak jsem se chvíli vznášela u stropu nad hrncem, pozorovala veselé dìti a dobrotivou maminku. Zatoužila jsem pøi tom, abych si nìkdy na své pouti na zemi mohla hrát ve vodì s tìmito lidskými dìtmi. Oni nám totiž ještì vìtšinou rozumí a mají z nás radost. A tak jsem je pohledem pohladila a poøád ještì jako pára, proklouzla jsem štìrbinkou v oknì a stoupala jsem opìt vzhùru. Nahoøe už na mì èekal mráèek, ze kterého jsem už z dálky slyšela štìbetání sestøièek. Vyprávìly si, co zažily. Pluly jsme po obloze a stále nás pøibývalo. Když už nᚠvelký mrak byl tìžký, øekl nám, a se zase spustíme dolù. Jenže

bylo teplo a nìkterým kapièkám sestøièkám se to dobøe povídalo. Tu se mrak trochu rozzlobil a zahømìl: „Dolù!“ a ukázal ohnivým prstem až na zem. Tím nás popohnal rychle dolù. A ještì cestou jsem slyšela, že musel nìkteré znovu popohnat. No a tak jsem teï, èlovìèe, u tebe v dlani a tìším se, co zase nového prožiju.“ Skonèila kapièka své vyprávìní. Poslouchal jsem a skoro ani nedýchal, abych si ji doposlechl. Najednou jsem se ještì víc usmál, podržel ji jemnì v dlani a vykroèil jsem. „Kam mì neseš, èlovìèe?“, zeptala se kapièka. No pøece tam, kde mohu splnit tvoje pøání. Mám taky dìti a zrovna se teï veèer budou koupat. Jen tì prosím, moc je nerozdovádìj, aby nám potom usly. Kapièka radostnì slíbila ( a zase si jen uvìdomila, že to, co si upøímnì pøeje, se jí vždy vyplní, i když to zpoèátku tak nevypadá ) . Kapièka si pøála hrát s dìtmi, no a dìti zase toužily hrát si s vodou . Proto tolik spoleèné radosti pøi koupání. (Zdenìk Bartoš, Bylnièky)

Kresba: Stanislav Bartoš

str: 61 str:59

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

Hodnì hlasitý výbuch a zkurvená krabice se tøíští na tisíc kousíèkù… Jeho duše je volná…

a podzim roku 1998 vyšlo druhé èíslo literárního èasopisu GARDEN. Na ètyøiceti stranách A4 je možno najít spoustu básní, povídek, kreseb, úvahy, recenze, poètení o technice malby , divadlu Drak, téma „Lidé a televize“. Sehnat ho lze za 12 Kè u: Štìpán Koubík, Mnichovická 715/12, Praha 4 - Háje, 149 00.

jádru statku, è. 7 lidské výživì, è. 8 hmyzu, pøedevším vèelám, è. 9 vztahu èlovìka a pøírody. Na této adrese lze sehnat i další bio-dynamickou literaturu, napøíklad VÝSEVNÍ DNY 1999 (Maria Thunová) - populární kalendáø pro práci na zahradì, na poli i v sadu podle pøírodních kosmických rytmù.

R

B

ožnovská kapela KULTRA vydala loni v létì kazetu s asi 40 minutovým živým záznamem z Rožnova p. Radhoštìm. Lze si ji objednat za asi 50 Kè na adrese: Kultra, P.O. Box 153, Pošta 1, 756 61 Rožnov p. R.

T

RAFALGAR jest známý mo nument ležící v Hoøicích v Podkrkonoší, jest též název umìlecké skupiny pùsobící pøevážnì v Hoøicích a okolí, jest též kulturní ètvrtletník, který uveøejòuje básnì, povídky, obrázky atd. Èasopis si lze objednat na adrese: Jan Kvasnièka, Cerekvice 71, 507 77, tel.: 0435/ 68 11 72.

V

Báseò i kresba: Billi98

Str: 60

In fo

Zatlaèen do krabice… Srdce mu puká. Mozek pulsuje… Nemùže ven… Pocítil, možná pochopil, ale podøídit se nìjaké pitomé Krabici nechce… Prásk, Prásk... naráží do stìn … Ne, na proražení stìn nemá sílu Pláèe… ale jeho náøky stejnì nikdo Neslyší a nikdo o nì taky nestojí… Ale…umírá…umírá štasten… Pøišel na princip krabice, že jeho duši nikdo a nic nemùže zavøít do krabice….

N

rožuru „Vzbouøený Chiapas - o mexických indiánech a zapatovském hnutí“ lze získat za 15 Kè + poštovné na adrese Iniciativy na podporu EZLN: Miroslav Patrik, Ekocentrum, Jakubské námìstí 7, BRNO, 602 00, tel.: 05/ 42219334. Iniciativa též organizuje výstavy fotografií dvou èeských návštìvníkù Chiapasu, kteøí navštívili oblast bojù mezi armádou a ELZN, spojené s informaèními pøednáškami. Zájemci o uspoøádání akce ve svém mìstì se mohou obrátit na adresu M. Patrika.

My sc h& Ma sc h

KRABICE

ALERIANA aneb ètení pro pøátele biologicko-dynamického zemìdìlství, èasopis zdaleka nejen o zemìdìlství vydává: Svaz PRO-BIO Šumperk-biodynamická sekce, Nemocnièní 53, p.s. 116, 787 01 Šumperk, tel. 0649/ 216609, 214586. Jednotlivá èísla jsou vìnovaná z velké èásti urèitým tématùm, napøíklad è. 6 zemìdìlskému statku jako celistvému organizmu a také èlovìku zemìdìlci jako

M

alarie records opìt provo zuje distribuci hardcore/ punk/alternativních/.../ LP, EP, CD, kazet, trièek, fanzinù, atd. Bližší informace: Malarie records, Martin Valášek, P.O. Box 10, 60-170 Poznaò 27, POLAND, tel./fax: Polsko - (061) 8677435.

U

ž jsme jednou v M+M infu (è.12,5) psali o akci POMӎ ZACHRÁNI PRIRODZENÉ LESY - KÚP SI SVOJ STROM, kterou dìlá Lesoochranárské zoskupenie VLK a jehož smyslem je vytvoøení první sou

str:61

Mysch+Masch No: 14

Mysch+Masch No: 14

I

nadále si na adrese Mysch+Masche mùžete objednat starší èísla M+M, è. 9 - 13 Kè, è. 10 13 Kè, è. 11 - 12 Kè, è. 12 - 12 Kè, è. 12,5 - 15 Kè, è. 14 - 12 Kè. Dále pak kazetu luhaèovské hoprdoksové kapely IF... - Pìt let hoprdoksu za 50 Kè. V cenách není zapoèítané poštovné, které se pohybuje podle množství objednaných vìcí.

Tøi noci

O

T

RUSZ je nová distribuce (a snad i fanzin) punku, hardcore, crustu a dalších smìrù na kazetách, CD, ...ale i v èasopisech. Distrolist za známku poskytne Patrik Zrùst, Proseè 48/I, 539 48.

Str: 62

ako obvykle, bude se i letos o tøetím víkendu v èervnu (18.20.6.) konat festiválek Myš + Maš párty, v poøadí šestý roèník. Je sice zima, ale už teï plánujeme, jaký bude program. Pokud máte kapelu èi hrajete jen sami nebo umíte-li tøeba žonglovat, malovat, pokud hrajete divadlo, umíte nìjaké zajímavé vìci a dovedli byste udìlat pracovní dílnu (kurz) a nebo i rùznì jinak zajímavì tvoøíte, pøípadnì o nìkom takovém víte, budeme moc rádi, když se nám ozvete. Nemùžeme vám sice slíbit bohatství a hvìzdnou slávu, zato však mùžete prožít radostný a naplnìný víkend. Psát je možno na známou adresu Mysch+Masche nebo i volat na èísla 0633/64 33 71 (Radim) nebo 0633/ 64 24 74 , O6O2/848 714 (Libor).

fo In

bèanské sdružení LUNGTA je dobrovolným, nevládním, neziskovým sdružením obèanù, v nìmž se sdružili lidé, kteøí se zajímají o Tibet, tibetskou kulturu nebo tibetský buddhismus. Základním cílem sdružení je pomáhat èlenùm v jejich úsilí získávat a zveøejòovat pravdivé informace o unikátní tibetské kultuøe, tibetském buddhismu a situaci v Tibetu, který je od roku 1951 okupován a terorizován Èínou. Adresa: LUNGTA, Lubomír Sklenka, Dlouhá 33, 110 00 PRAHA 1, tel.: 02/ 23 15 098.

J

Zaklínadlo proti prázdnotì

Text Pavly Slabé pochází z prvního LP „Utíkej !“ pražské dívèí skupiny Zuby Nehty.

h sc Ma h& sc My

kromé rezervace na Slovensku (ale i ve støední Evropì) prostøednictvím odkoupení 21 hektarù pøirozeného jedlovo-bukového lesa v srdci Èergovského pohoøí na východním Slovensku. Cena této plochy je 3,5 milionu korun, tedy je tøeba tøeba 3500 lidí, kteøí si symbolicky koupí jeden strom za 1000 korun. Podle posledních zpráv je už tøeba „jen“ 3,2 milionu korun, což nás samozøejmì vybízí k tomu, abychom v našem plátku opìt otiskli prosbu o pomoc v této jedineèné a šlechetné akci. Více informací vám rádi poskytnou lidé z Lesoochranárskeho zoskupenia VLK, Tulèík 27, 082 13, Slovensko, tel./fax: 091/ 7789488, e-mail: [email protected].

Naplò se Neboj se Naplò se Nic to není Neøíkej Nejde to Uvidíš Vše se splní

Uvìø mi A otevøi se Vše ostatní Je nepodstaný Poslechni A naplò se Uvidíš Je to snadný Nadechni se A vykøikni to Vdžy to víš Vdžy to víš

str:63

Kreslíø Bartoš, Suchá Loz Mysch&Masch - Kulturní obšastník o všelièemœ. Vydává sdružení M&M ve spolupráci s Tomovou kopírkou. Momentální redakèní rada Ajša, Šašina, Staník, Martina, Adam. Založeno na jaøe 1993. Vychází èas od èasu a nìkdy i èastìji (vìtšinou po pùl roce). Vydávání nepovoleno nikým, nevyžádané pøíspìvky vítány, anonymní pøíspìvky vyhazujeme, nepovolené kopírování povoleno. Dobrovolné finanèní dary uvítáme. Majitel každého èísla získal právo dát jej pøeèíst komu chce, protože pøedevším proto vzniklo. Cena jak kdy, dnes 20 korun. Inzeráty na „slušné“ vìci otiskneme zdarma (nebo výmìnou) a ty ostatní vùbec.