leden 2015
Opavský
přírodovědný zpravodaj Elektronický měsíčník o přírodě a lidech kolem ní nejen na Opavsku
Nová organizace na Hlučínsku AGRI NOSTRA Co by se stalo, kdyby nebyly dřevokazné houby Kroužkování káně rousné na Vítkovsku Sýkory a hýl se sejdou v zimě na krmítku
Jak přilákat na zahradu drvodělky Rozhovor s fotografem Milanem Mainušem
S podporou Statutárního města Opavy vydává nezisková organizace Natura Opava
Slovo úvodem Nejdříve se zamyslíme se nad leností u zvířata a člověka. Na Mendelově gymnáziu připravují zajímavé projekty, jejich úkolem je poznat přírodu okolí Opavy. Výsledky pozorování okolí Stříbrného jezera, které bylo cílem loňského projektu, nám přiblížil RNDr. Rostislav Herrmann, který zde učí. Poděkujeme studentce Kateřině Ondrušové za iniciativní přístup k ochraně mokřadních luk na Hlučínsku. Se skupinou stejně naladěných mladých lidí vrací loukám život vytvářením tůněk a pravidelným kosením obnovuje původní ekosystém. Jejich nově vzniklé organizaci Agri Nostra přejeme mnoho zdaru. S mykologem RNDr. Vítem Balnerem se zastavíme u broukovišť v Městských sadech a budeme pozorovat, jak rychle na nich mizí dřevní hmota. Můžeme zde pozorovat funkci těchto dřevokazných hub, které dřevo rozkládají a vracejí ho znovu do oběhu hmoty a energie v ekosystému lesa. Podíváme se do Historické výstavní budovy Slezského zemského muzea na preparát jednoho z největších zvířat naší přírody jelena lesního. S vítkovskými ornitology Františkem Gazdou a Janem Piskořem tentokrát odchytíme káni rousnou, která k nám zaletí v zimním období, aby zde přečkala zimu. Ve Vítkově zůstaneme a spolu s Františkem Gazdou si u něho doma povykládáme o sýkorkách, přičemž odchytíme do sklapovačky na parapetu modřinku i koňadru. Jedna sýkora již kroužek měla, druhou ornitolog okroužkoval. Velmi podnětný článek nám zaslal o drvodělkách náš dopisovatel Ing. Kamil Lisal. Popíše nám, jak připravit na zahradě hnízdní možnosti drvodělkám a jaké rostliny pěstovat, aby měly dostatek pylu a nektaru. Věnujeme se i pavoukům, kteří s námi žijí doma. Nad fotografiemi Pavla Novotného si povíme něco z jejich zajímavého způsobu života. I tentokrát jsme pro vás připravili rozhovor se zajímavým člověkem, fotografem Milanem Mainušem, kterého znají nejen na Hradci nad Moravicí, kde rád fotografuje tamní přírodu a lidi, ale i v Opavě z jeho výstav fotografií. Bez omalovánky od výtvarníka Boříka Frýby a povídky, by nebyl Zpravodaj úplný.
Za redakci: Jakub a Milan Kubačkovi
Obsah lednového vydání K zamyšlení Šetřeme energií, ale nebuďme líní - vzpomeňme na vlka a psa. Environmentální projekty Ohlédnutí za projektem sdružení ............přátel Mendelova gymnázia Stříbrné ............jezero 2014 Ochrana přírody Kateřina Ondrušová představuje organizaci AGRI NOSTRA na Hlučínsku Houby Kdyby nebyly dřevokazné houby, žili bychom za čas na hromadě dřeva Preparát měsíce Preparát měsíce jelen lesní v Historické ............budově SZM v Opavě Zoologie Kroužkování káně rousné na Vítkovsku Sýkory a hýl se sejdou v zimě na krmítku Jak přilákat na zahradu drvodělky Pavouci s námi žijí i v domácnosti Rozhovor S fotografem Milanem Mainušem za přírodou a lidmi Lednový kvíz a omalovánka Boříka Frýby Ptáky na krmítku vystrašil krahujec Na titulní straně hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula)
rní pranostiky NJa apište nám do redakce Elektronický měsíčník „Opavský přírodovědný zpravodaj“ je součástí projektu Kalendář přírody Opavska Natury Opava. Projekt byl podpořen grantem Magistrátu Statutárního města Opavy v roce 2014. Zpravodaj má zviditelnit zajímavosti nejen o přírodě Opavska, ale také osobnosti a projekty, které souvisí s životním prostředím. Nabízíme všem zájemcům z řad učitelů, obcí, přírodovědcům a všem, kterým není životní prostředí lhostejné, aby se na měsíčníku podíleli. Můžete zde volně prezentovat své projekty, myšlenky a zajímavá pozorování. Měsíčník je volně stažitelný ve formátu PDF na stránkách Natury Opava a na stránkách Statutárního města Opavy. Dále je rozesílaný na školy a obecní úřady v okrese Opava. Natura Opava - Czech Republic E. Beneše 30, 747 05 O p a v a tel: 00420 737 322 616 e-mail:
[email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava
K zamyšlení
Šetřeme energií, ale nebuďme líní - vzpomeňme na vlka a psa. Přirozenou vlastností člověka je lenost a tu najdeme i v přírodě mezi zvířaty. Aspoň se nám to na první pohled zdá, ale pokud si řekneme, že lenost je vlastně šetření energií, začneme ji vidět trochu jinak. Žádné ze zvířat nevydává energii zbytečně. Kočka na svou kořist číhá a k útoku vyráží, až si je jistá, že bude úspěšná. Jen vlci a psi svou kořist uštvou, je to na rozdíl od kočkovitých šelem jejich způsob lovu. Můžeme to jednoduše porovnat u svých miláčků, psa a kočky. Pes je přímý potomek vlka, ten v divoké přírodě energii šetří. Pes jako by věděl, že teď si zběsile zaběhá, unaví se, protože ví, že potravy bude vždy dost. Páníček má přece doma plný pytel granulí. Nemusí nic ulovit, stačí prosebný pohled, má to přece tolikrát vyzkoušené. Vlk po vyslídění kořisti zaútočí, až když je si jistý výsledkem. Proto také svou potencionální kořist nejdříve otestuje. Sítem projdou zdraví jedinci a uvíznou v ní zraněná nebo nemocná zvířata. Bezpečně totiž rozpoznají, že při lovu zdravých silných zvířat by museli vynaložit mnohem více energie. Tento mechanismus zajišťuje i udržitelnost zdravé populace lovených zvířat. Udržuje jejich ostražitost a fyzickou zdatnost a také zaručuje, že jedině zdraví jedinci přežijí a budou plodit nové zdravé potomstvo. To mluvíme o zdravých dospělých jedincích. U dětí a mláďat zvířat je to jiné. Ty si rády hrají, což je příprava na lov nebo boj. Při tom spotřebují mnoho energie, ale každé učení něco stojí.
Všechno v přírodě funguje normálně, pokud se člověk v ní také chová normálně a respektuje rovnováhu v přírodě. Pokud budeme naplňovat krmítko pro ptáky po okraj až do konce března, potom zjistíme, že u nich budou sýkorky pospávat. Stejně tak smetiště v lese změní aktivní všežravce medvědy v huňaté atrapy, které budou obtěžovat turisty žebráním o potravu. Možná, že je užitečné se na tomto místě zamyslet nad tím, proč pracovitý člověk v myslích některých lidí je za hlupáka? Proč si vážíme lidí, kteří, ač nepracují, se mají dobře? Domestikace zvířat jim nenávratně vzala jejich přirozenou tvář a přirozené chování. Ovšem tu nejhrubší domestikaci uskutečnil člověk sám na sobě. Pejskovi a kočičce koupíme krmivo, které se dá koupit nejen ve zverimexu, ale kdekoli v supermarketech. V podstatě stejně tak si zde opatříme potravu. Nemusíme při tom vydat ani trochu energie. Nic si nemusíme vypěstovat na zahrádce. Všechno se dá koupit. Tak ušetříme spoustu času na různé hry, při kterých vydáme spoustu energie. Čím je tato hra módnější, tím nás více motivuje. Nejdříve se zabavíme sháněním toho správného sportovního oblečení včetně sportovní kabely, abychom byli “in”. Pak si najdeme správného, nejlépe osobního trenéra a když už všechno máme, zjistíme, že se nám vlastně nechce. A novoroční předsevzetí opět vzalo za své. Může nás ale těšit, že to předsevzetí bylo opravdu krásné. Zkusme si dát v dalším roce toto: budu jíst jen to, co si sám vypěstuji. Trochu askeze nám nemůže uškodit. MK
Člověk stejně jako vlk prochází terénem po vrstevnici, aby šetřil energií. Kamzíci to zjevně nerespektují.
Environmentální výchova
Ohlédnutí za projektem sdružení přátel Mendelova gymnázia Stříbrné jezero 2014 V minulém roce proběhl na Mendelově gymnázium environmentální projekt zaměřený na studium přírodní lokality Stříbrné jezero. Studenti pod vedením RNDr. Rostislava Herrmanna, kromě terénních prací v okolí jezera, pobývali i v laboratoři na gymnáziu. Projekt, podpořený Statutárním městem Opava, byl velmi užitečný. Proč se projekt jmenuje Stříbrné jezero 2014? Po projektu Hvozdnice v roce 2013 jsme se rozhodli loni prostudovat přírodu Stříbrného jezera a nyní připravujeme projekt na tento rok, ale bude mít nejspíš obecnější název. Získali jste dotaci z grantového okruhu ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A EVVO. Statutární město Opava podpořilo váš projekt částkou 40.000,- Kč. K čemu jste dotaci využili? Část dotace byla využita i k zakoupení odborné literatury a mikroskopu se zabudovaným digitálním výstupem na počítač. Vznikla tedy možnost zaznamenání mikrofotografií a videosekvencí. Práce studentky s novým mikroskopem.
To je vytvoření materiální základny pro výuku. Co jste ještě z peněz zajistili? V rámci projektu proběhly tyto aktivity: terénní exkurze do okolí Stříbrného jezera u Opavy byla realizována v červnu 2014. Zúčastnění žáci byli seznámeni s přirozenými i kulturními typy lesů v ČR a jejich specifiky. Praktické ukázky v ekosystému lesa a parkové krajiny jim byly poskytnuty na místě. Provedli sběry rostlin, jejich poznávání a systematické zařazení. Nasbírali i drobný živočišný materiál a nabrali vzorky vody a půdy, které dopravili na MGO. Laboratorní průzkum sběrů z terénní exkurze byl realizován v návaznosti na terénní exkurzi v červnu 2014. Kladl důraz především na živočišné organismy, jejich systematiku a ekologii. Vzorky byly využity také při výuce v biologických seminářích. Byly realizovány čtyři exkurze do Slezského zemského muzea v Opavě. Pozornost byla v souladu s projektem věnována druhům naší fauny. To je také v korelaci s celkovou skladbou výstavní kolekce muzea. Dnešní mladí lidé často znají množství cizokrajných organizmů, ale v přírodě svého regionu se neorientují. Jedním z cílů bylo tuto disproporci zmírnit. Exkurze okruhem opavských parků byla zaměřená na dendrologii a historii městských parků. Proběhlo jich několik v dubnu až prosinci 2014. Poznatky byly uváděny do souvislosti s probíraným středoškolským učivem. Čtyři přednášky s diskusí na téma Odpady - má smysl separovat? Šlo především o seznámení prvních ročníků MGO s formou odpadového hospodářství SM Opavy a organizací separace odpadu na MGO.
Moderní vybavení laboratoře z dotace Města Opavy pomáhá studentům zkoumat přírodu na daleko vyšší úrovni. Stejně tak i výsledky v různých soutěžích jsou lepší a příprava ke studiu na vysoké škole je kvalitnější.
Návštěva zoologických expozic v Historické budově Slezského zemského muzea v Opavě.
Vedle toho jsme se dané problematice věnovali také v biologických seminářích, kde jsme separaci a recyklaci odpadů řešili v rámci celkové strategie udržitelného rozvoje. Přírodovědná soutěž pro žáky 9. tříd základních škol okresu Opava proběhla 12. 12. 2014 a zahrnovala biologickou, chemickou a fyzikální část. Soutěžilo 16 tříčlenných družstev jednotlivých škol. Nejlépe se umístila družstva ze ZŠ Vrchní, TGM a Otická. Jaký byl záměr projektu? Sdružení přátel Mendelova gymnázia projekt zpracovalo „na míru“ pro rozšíření environmentálního vzdělávání na MGO. Gymnázium bude využívat získaný materiál také při pořádání akcí pro jiná školská zařízení. Příkladem je každoroční přírodovědná soutěž pro žáky základních škol, pořádání akcí pro talentované děti (ve spolupráci s organizací MENSA ČR) aj. Snažili jsme se dosáhnou dvou základních cílů. Prvním bylo rozšíření znalostí potřebných pro pochopení a ochranu přírody, druhým bylo pracovat s měřítky hodnot a „vnitřním světem“ žáků tak, aby se problematice ochrany přírody přiblížili. Více informací znamená větší pochopení a zejména chápání v souvislostech. Znamená to také realističtější osobní strategii každého člověka ve vztahu k ochraně přírody. Oblast hodnot, emocí a celý vnitřní svět člověka vytváří základ motivací, pomáhá ve zmobilizování vůle a sil. Svět dnešních mladých lidí je bohatý na podněty, které jsou mnohdy efektní a silné, ale povrchní. Snažíme se stále do tohoto trendu zasahovat a upozorňovat na širší souvislosti, osobní spoluzodpovědnost, která se týká všech. Věříme, že snažení učitelů (nejen na MGO) se promítá do celkové kultury života města.
Mgr. Blažena Gebauerová při zkoušení žákyň v přírodovědné soutěži 9. tříd ze ZŠ okresu Opava.
Z průběhu přírodovědné soutěže v biologické posluchárně Mendelova gymnázia.
RNDr. Rostislav Herrmann při práci s žáky v terénu (určování a zařazení rostlinného materiálu).
Ochrana přírody
Kateřina Ondrušová představuje novou organizaci AGRI NOSTRA na Hlučínsku Starají se o několik hektarů luk, které aktivně spravují. Vytvořili zde tůně pro obojživelníky a pravidelným sečením a klučením zde pomalu obnovují původní luční společenstvo rostlin, které slouží jako útočiště nejen plazím obyvatelům, ale také ježkům, broukům a dalším živočichům. Jsme sdružení lidí z Hlučínska. I když máme různá povolání, náš zájem je stejný - chránit přírodu na Hlučínsku a pomáhat ke zlepšení jejího stavu. Mnohým lidem se může zdát zbytečné například vysadit strom či vyhloubit tůň, ale my věříme, že pokud se dílo dělá s nadšením, odborně a se systematickou pečlivostí, pak se jistě podaří. Každý může přispět svou troškou do mlýna, a kdo tomu nevěří, ten ať si osvěží zápletku pohádky O veliké řepě. Prapočátek našeho sdružení se zdá být úsměvný - byl jednou jeden kluk a ten měl rád přírodu. A měl ji rád tak moc, že ji začal studovat a ochraňovat. Měl k dispozici malý kousek půdy kdesi mezi hlučínskými poli a rozhodl se, že dá vale zemědělské jednotvárnosti a obnoví zde původní ráz krajiny. Snil o tom, že se bude moci procházet mezi motýly na louce plné květin a v tůních opět uslyší libozvučný hlas rozličných druhů žab. A začal svými sny bavit své okolí. Snažil se prosadit svou věc, i když nemohl být fyzicky přítomen tak moc, jak bylo potřeba; vždy si ale našel kousek času k tomu, aby za pomoci svých přátel vysadil tu strom, tu keř, vykopal první tůň a pomalu si plnil sen svého dětství. Nu a po nějakém čase jeho přesvědčení nadchlo jeho kamarádku a prostou řetězovou reakcí, kdy postupně přibývalo lidí, kteří se chtěli zapojit, vzniklo v roce 2013 naše sdružení.
Vpravo Kateřina Ondrušová s kamarádkou při odklízení posečené trávy.
K dnešnímu dni máme jedenáct aktivních členů, z nichž čtyři tvoří výkonný orgán sdružení. A ve svém volném čase se snažíme o to, co si kdysi jeden mladý člověk vzal do hlavy. Z malého území, kde jsme začínali, se stalo několik hektarů půdy, kterou aktivně spravujeme. Vyrostly zde dvě tůně, které lákají různé obojživelníky (např. silně ohroženou rosničku zelenou Hyla arborea). Pravidelným sečením a klučením se pomalu obnovuje původní luční společenstvo rostlin a vybudované shromaždiště materiálu poskytuje útočiště nejen plazím obyvatelům, ale také ježkům, broukům a dalším živočichům. V neposlední řadě se sem chodí schovávat a odpočívat různé druhy velkých savců, např. srnci, lišky, jezevci apod. V minulých letech se nám podařilo získat podporu pro naši činnost z různých stran. Jsme velice rádi, že Agentura Ochrany Přírody a Krajiny ČR nám poskytla finanční výpomoc na sečení a odkřovnění. Zásadní finanční injekcí bylo v roce 2012/2013 získání dotace z programu O2 Think Big. Díky tomuto počinu jsme byli schopni vybudovat již zmíněnou tůň pro obojživelníky, vyvěsili jsme desítku nových ptačích budek, vybudovali studánku a umístili na tuto lokalitu lavičku a naučnou stezku, která popisuje jednotlivé biotopy všem, kdo sem rádi zavítají. I pro nadcházející rok máme spoustu plánů nepolevit v našem úsilí, ale naopak udržet vše, co jsme již dokázali vybudovat a přidat další kousky přírody, které stojí za ochranu. Ve spolupráci s dalšími odborníky i nadšenci vytvořit na nových pozemcích další tůně, vybudovat hnízdiště pro samotářské včely a útočiště pro další živočichy a obnovit původní odrůdy ovocných stromů vytvořením vhodných ovocných sadů. Myslím, že mluvím za všechny členy, pokud prohlásím, že věřím v podporu veřejnosti a nadšení místních lidí, kterým není lhostejné, kde žijí a jak mohou pomoci životnímu prostředí. Držím nám palce. Pro více informací navštivte naše stránky: www.agrinostra.cz nebo sledujte náš facebook: www.facebook.com/agrinostra. Za organizaci AGRI NOSTRA Předsedkyně, Kateřina Ondrušová
Houby
Kdyby nebyly dřevokazné houby, žili bychom za čas na hromadě dřeva Broukoviště, která byla postavena v Městských sadech z odstraněných kmenů stromů během revitalizace, nám díky dřevokazným houbám mizí před očima. Houby na broukovišti sledoval, fotografoval a určil RNDr. Vít Balner.
V rámci kompletní revitalizace Městských sadů v Opavě na přelomu let 2011 a 2012 musela být z bezpečnostních důvodů odstraněna řada přestárlých a nemocných stromů. Ty jsou pochopitelně z ekologického a ochranářského hlediska velmi cenné a v přírodě důležité, protože poskytují domov a životní prostředí pro řadu vzácných druhů organizmů. Statutární město Opava proto zvolilo náhradní řešení záchrany těchto živočichů - broukoviště. Kmeny a silné větve z odstraněných stromů byly zapuštěny do země a dosypány dřevěnou štěpkou, která bude doplňována. Takto vybudovaná broukoviště poskytují různorodé prostředí nejen pro bezobratlé, ale také pro drobné obratlovce, houby, mechy a lišejníky. Houby jsou v přírodě a koloběhu živin nenahraditelné. Na rozdíl od rostlin nemají zeleň listovou (chlorofyl), proto neumí vyrábět organické látky. Avšak spolu s bakteriemi jsou nejdůležitější organizmy, které umí organickou hmotu rozkládat zpět na jednoduché sloučeniny. Oproti bakteriím houby dokážou rozkládat i tak těžko odbouratelné látky, jako je dřevo. Zajišťují, aby to, co v přírodě „dosloužilo“, bylo beze zbytku znovu využito. Mnohé druhy hub tedy rozkládají dřevo, kůru, listy apod. Jiné druhy žijí s dřevinami symbioticky, čili ve vzájemném úzkém soužití. Jedná se buď o mykorhizu - oboustranně prospěšný vztah nebo o parazitizmus, kdy houba stromu škodí. Zdánlivě záporný vztah (pro dřeviny) může být ve svém důsledku prospěšný, neboť ozdravuje dřevinnou populaci „odstraněním“ oslabených a přestárlých jedinců. Ti postupně umírají a jejich torza a zbytky slouží jako potrava a domov larválním stádiím hmyzu, které žerou ptáci a tak dále… Houby rozkládají při růstu a šíření svých houbových vláken (hyf) ve dřevě komplexní látky na jednodušší. Takto vzniká hniloba - hnědá nebo bílá.
Hnojník nasetý Coprinus disseminatus a šupinovka zlatožlutá Pholiota limonella
Houby tedy lze jednoduše rozdělit podle způsobu jejich výživy na „saprotrofní“(živí se na mrtvém dřevě) a na druhy parazitické. Velkou skupinou jsou houby “saproparazitické“, které se živí částečně paraziticky na živém dřevě a částečně na mrtvém dřevě. Tato hranice je však ne vždy jasná a jednotlivé druhy hub se mohou například podle podmínek prostředí chovat různě. Na fotografiích jsou vyobrazeny houby, které vytváří nápadné plodnice.
Outkovka pásovaná Trametes ochracea
Pevník chlupatý Stereum hirsutum
Vějířovec obrovský Meripilus giganteus
Rezavec lesknavý, Inonotus radiatus
Klanolístka obecná, Schizophyllum commune s růměnicí pospolnou.
Outkovka hrbatá Lenzites gibbosa. Piliny z houby vytlačují larvy brouků, kteří ji provrtávají. Nejen dřevo je napadáno hmyzem, ale i samotné houby. Každý organizmus má svého parazita.
Žilnatka oranžová Phlebia radiata. Houba, která připomíná tvarem i barvou exotického hada, zdobí výhradně mrtvé dřevo .
Černorosol bukový, Exidia nigricans
Outkovka hrbatá, Lenzites gibbosa
Vějířovec obrovský Meripilus giganteus
Na kmenu v broukovišti roste bílá outkovka hrbolatá a vějířovec obrovský, který má na svědomí zkázu buku červenolistého v sadech Svobody.
Pro pokračování klikněte ZDE Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Zoologie
Kroužkování káně rousné na Vítkovsku První káni rousnou na Vítkovsku odchytili a poprvé kroužkovali v roce 2012. Už tenkrát u toho byli ornitologové František Gazda a Jan Piskoř.
Vítkovští ornitologové František Gazda a Jan Piskoř nám zaslali fotografie káně rousné, kterou odchytili do nastražené sítě začátkem prosince letošního roku. Použili metodu odchytu na preparovaného výra velkého, který se umístí do blízkosti sítě. Využívá se při tom geneticky zakódované nevraživosti ptáků vůči sovám. Proč tomu tak je, se vysvětluje různě. Někteří tvrdí, že je to z důvodu potravní konkurence, jíni zase, že sova ve dne svou bezbranností na sebe láká dravce a jiné ptáky. Je zajímavé že na sovu si troufnou nejen velcí dravci, ale i malí pěvci. Například na puštíka, pokud je objevený, zaútočí i střízlík.
Zdroj: Wikipedia.org
Rozšíření káně rousné (světle zeleně – hnízdiště, modře – zimoviště)
František Gazda předvádí káni před fotografem Janem Piskořem.
Po vyproštění káně ze sítě se jí na hlavu nasadí černá čepička, aby neviděla a zklidnila se. Tak se může zvážit a provést měření, která se zapisují. Na těle ptáka se měří: délka křídla, délka a stupňovitost ocasních per, délka zobáku, délka běháku, délka drápu zadního prstu. Určí se pohlaví, stáří (mladý/dospělý).
Káně rousná má na rozdíl od káně lesní opeřené běháky.
Zoologie
Sýkory a hýl se sejdou v zimě na krmítku Při návštěvě známého ornitologa v jeho bytě ve Vítkově jsme měli možnost vidět odchyt ptáků za účelem kroužkování do sklopky na krmítku. Překvapilo nás, jak je to snadné. Mohli jsme si dokonce vybrat jakého ptáka chceme odchytit. Na naše přání nám byla odchycena sýkora koňadra pak modřinka. Sýkory jsou ptáci, kteří se těší u lidí velké oblibě.
Neškodí na ovoci a zelenině jako špačci a kosi. Nevypadají smutně jako havrani a neokrádají hospodáře tím, že se přiživují u slepic při jejich krmení jako vrabci. Dokonce si ani nestaví hnízda na fasádách domů jako jiřičky a neznečišťují kůlny stavěním hnízd na svítidlech. Jsou bohužel takoví, kteří je odhánějí, aby si hnízda postavit nemohly. Kdežto sýkory žijí skromně v zahradách, kde obsazují dutiny ve stromech. Takže člověka neobtěžují. Tento pohled na ptáky není naštěstí běžný. Lidé si uvědomují význam opeřenců, kteří loví mnohdy obtížný hmyz a to sýkory dělají. U nás žije 6 druhů sýkor: sýkora babka, koňadra, uhelníček, modřinka, lužní a parukářka. Nejpočetnější je sýkora koňadra, kterých žije na naše území asi 5 mil. A sýkora modřinka asi 1,5 mil. Sýkory si staví hnízda v dutinách stromů, proto často využívají budek, které majitelé zahrad a ovocných sadů vyvěšují na stromech. Zato se jim tito ptáci odvděčí sběrem larev a kukel škodlivého hmyzu a tak své ovocné stromy, hlavně však úrodu ovoce zachrání. Sýkory se vyznačují tím, že jejich snůška obsahuje až deset vajíček a hnízdí někdy 2x do roka.
Samec hýla obecného je připraven přiletět na krmítko.
Hýl obecný V zajetí si své majitele získával neobyčejnou přítulností a krotkostí. Pro svou důvěřivost snadno upadal do čižbářských léček. Proto se slovo "hejl" stalo ve slangu označením pro důvěřivého naivku, kterého není těžké oklamat. Měli jsme možnost pozorovat hnízdění hýla na jalovci blízko chalupy. Byli velmi krotcí, takže jsme měli možnost nahlížet do jejich hnízda a sledovat růst mláďat od vyklubání až po opuštění hnízda.
Jak snadno se dají ptáci nalákat na oves a slunečnici jsme se přesvědčili v obývacím pokoji pana Františka Gazdy. Krmítko je umístěno na parapetu okna z venku.
Modřinka v ruce při správném držení. Nohy ptáka jsou fixovány mezi ukazovákem a prostředníčkem.
Ani hluk z klepání kosy neodradil hýly, aby krmili svá mláďata v hnízdě, které si postavili v hustém jalovci u chalupy (Čičmany červenec 2005).
Svá mláďata, která se vyklubala po 13 dnech ze světle modrých vajíček řídce pokrytých hnědými až černými skvrnami, krmili oba rodiče. Samec má zářivě růžovočervenou hruď a černou hlavu a bílou pásku přes křídlo. Samice je převážně načervenalé šedohnědá. Mláďata se ozývají, když je rodiče krmí, slabými hlásky. Po čtrnácti dnech opustila mláďata hnízdo. Vypadala jako samice, ale neměla černou hlavu. Mláďata i rodiče prozrazoval v letu bílý kostřec.
Vzpomínka na člověka, který měl rád sýkorky Jeden postarší pán nám vykládal historku z mládí, která připomíná bajku. Dlouho nám trvalo, než jsme jí přišli na kloub. Co se tenkrát přihodilo? Jako šestiletý kluk chytil sýkorku, kterou vypustil v domku, ve kterém se narodil v horách. Chvíli ji pozoroval a pak šel běhat na dvorek a úplně na ni zapomněl. Mezi tím se sýkorku pokoušela chytit kočka. Uvědomil si to nebezpečí a rychle se vrátil, zrovna když kočka ptáčka chytila a začala ho žmoulat. Vzal pohrabáč a kočku udeřil, až zůstala ležet nehybně stejně jako sýkorka. Oba nebohé tvory ve zmatku sebral, vynesl je ven a schoval do stodoly. Sám utekl, také se někam schovat před rodiči. Byl zvědavý, dlouho to nevydržel a šel se podívat do stodoly, co způsobil. Čekalo ho překvapení. Kočka ani sýkorka tam nebyla. Vyběhl ven a u kmene smrku nedaleko stodoly viděl kočku, jak si pochutnává na sýkorce. Co z toho plyne? Nedůslednost se nevyplácí? Nikomu a ničemu se nedá věřit?
Z nasypaného krmiva v krmítku ptáci vyberou nejdříve semena slunečnice a odlétnou s nimi na nejbližší stromy. Na snímku sýkora koňadra.
Vítkovský ornitolog František Gazda ukazuje údaje o kroužkovaných sýkorách Jakubovi Kubačkovi.
Zoologie
Jak přilákat na zahradu drvodělky Příspěvek od Ing. Kamila Lisala svědčí o jeho širokém záběru. V tomto příspěvku jsme se dověděli, že kromě vytváření podmínek pro volně žijící rostliny a živočichy na Raduňském mokřadu, Kozmických loukách a lomu v Krčmáni, připravil podmínky i pro život drvodělek na své zahradě. Co je drvodělka?
Tento český neobvyklý název zahrnuje několik druhů rodu Xylocopa, z nichž pro výskyt v Česku přicházejí v úvahu tři druhy Xylocopa iris (Drvodělka malá) velmi vzácný druh nalezený u nás pouze jednou na jižní Moravě, dále Xylocopa valga (Drvodělka potulná) a konečně Xylocopa violacea (Drvodělka fialová). Rozlišení drvodělky potulné a fialové není úplně jednoduché a pro náš záměr ani důležité. S posledně jmenovanou je největší pravděpodobnost se setkat v oblasti severní Moravy a o tomto druhu je pojednáváno v dalším textu. Drvodělky patří do řádu blanokřídlého hmyzu a svým způsobem života se řadí do velké skupiny samotářských včel. Je to včela, přestože se podobá velkým druhům čmeláků. Celková velikost dosahuje do tří cm, má silně zavalitě vyvinutý zadeček podobně jako čmeláci. Barva těla je jednobarevně černá s křídly s opaleskujícím leskem do fialova. Hruď a zadeček je bohatě porostlý černým chloupky. Je to mohutně vyhlížející hmyz, jehož bručivý let a velikost může u někoho vyvolat obavy. Mohu ujistit, že se jedná o naprosto neškodný a mírumilovný druh. Naopak drvodělky jsou bojácné, když spatří člověka, rychle odlétají a na květech, kde sbírají potravu, bývají často napadány vosami a včelou medonosnou, před kterými ihned ustupují, aniž by se jakkoliv bránily.
Drvodělka při sběru pylu a nektaru na Salvia aethiops (červen).
Centrem rozšíření těchto druhů je jižní Evropa, zejména středomoří. Teplo, sucho a dostatek slunečního svitu jsou omezujícími veličinami pro výskyt druhů a možnosti šíření do severněji položených oblastí. U nás se zejména drvodělka fialová vyskytuje pravidelně v oblasti jižní Moravy a na severní Moravě byla ještě před 10 léty zcela neznámá. Zálety drvodělek tak hluboko na sever jsou umožněny oteplením v posledním desetiletí a je to další z nepřímých důkazů oteplení nejméně v rozsahu evropského kontinentu.
Proč lákat tento hmyz na zahradu?
Drvodělka fialová Xylocopa violacea sající nektar na Cirsium eriophorum (srpen/září).
Pokud si někdo myslí, že přítomnost drvodělky na zahradě mu přinese nějaký hmatatelný užitek a měl by mít tento jediný motiv k přilákání, tak ať se raději věnuje něčemu jinému. Ale pro všechny ostatní přátelé přírody bude pozorování tohoto nesmírně zajímavého hmyzu velkým zážitkem. Trvalé usazení na zahradě a jejím okolí představuje přítomnost po celou vegetační sezonu od března a s měsíční přestávkou až do konce září. Drvodělky prodělávají dosti složitý životní cyklus a jeho sledování je opravdovým zážitkem. Pozorovat je možné od jarního probuzení přes námluvy a páření, vyhledávání místa pro hnízdění, vrtání hnízdního otvoru, sběr a transport výživy pro potomstvo, ukončení života a vylíhnutí nové generace koncem měsíce srpna až do doby hledání místa pro přezimování. Drvodělky ve volné krajině nemají mnoho příležitostí najít takové místo, kde by se mohly uživit a rozmnožit. Přírodní zahrady, extenzivní sady, maloplošné vinice, snad některé parky a samozřejmě chráněná území jsou jedinými plochami, kde mohou drvodělky najít podmínky k životu. A co je dobré pro drvodělky, je příležitostí i pro jiné druhy hmyzu, zejména čmeláky jiné druhy samotářských včel, motýly, ale třeba i pro plazy.
Jak drvodělky žijí? Zimu přežívají drvodělky obojího pohlaví ve skrýších různého typu: škvíry, dutiny, údajně i v podzemních děrách, v hnízdech, kde se vylíhly. Pravděpodobně místo pro přezimování nemusí být nezamrzající. Již v teplých dnech koncem března a naplno v dubnu opouštějí zimoviště a začínají vyhledávat první květy se zdroji potravy. Na přelomu dubna a května se páří a samečci následně hynou. Oplodněné samičky začnou hledat vhodné místo pro založení hnízda. Výběr hnízda může trvat mnoho dnů a spolu s vrtáním hnízdní komůrky i více týdnů. Jakmile je hnízdo připraveno, samička neotálí se sběrem potravy pro nastávající vývoj plodu. Pyl a nektar ukládá do každé plodové komůrky. Spolu se sneseným vajíčkem pak komůrku uzavře. Celkem takto připraví 6-8 komůrek. Asi po osmi týdnech se líhnou a vylétají mladé drvodělky. Do doby vylétnutí mladých drvodělek žije i jejich matka, ale potom hyne. Mladí jedinci, samičky i samečci ještě před zimováním sbírají nektar na podzimních květech.
Co potřebují k životu? Odpověď zní není toho mnoho. Jsou to tři požadavky: místo, potrava, hnízdiště. Ale přesto vytvoření podmínek není jednoduché. Předně musí být k dispozici plně osluněná a výhřevná plocha, na které se vše odehrává. Na této ploše musí být dostatečný zdroj potravy - nektar jako zdroj energie pro dospělce a plod a dále květový pyl jako zdroj bílkoviny pro vyvíjející se plod. To znamená dostatek vhodných rostlin. Hnízdní příležitost představují kusy dřeva, do kterých samička vrtá otvory s chodbičkami pro umístění snesených vajíček.
Co můžeme jako majitelé zahrad pro drvodělky udělat? V mé městské zahradě v Opavě je přírodě věnováno asi 2 2 000 m , ale nutno podotknout, že pro úspěšný vývoj 2 drvodělek by postačilo i 100 až 200 m . Zahrada se sice nachází na okraji vilové čtvrti, ale k extravilánu je to vzdušnou cestou 1,5 až 2 km. Z toho vyplývá, že drvodělky jsou schopny i v tak členitém a hustou zástavbou komplikovaném prostředí si najít kousek místa pro svůj úspěšný vývoj. Je to zajisté tím, že jsou výbornými letci a překonání velkých vzdáleností jim nečiní problém a také z důvodu nouze o plochy,na kterých mohou žít. Jak už víme, bez vhodné plochy nemá smysl o drvodělkách uvažovat. Za předpokladu, že je podmínka splněna, je na řadě její osetí vhodnými druhy živných rostlin, neboť na pravidelně sekaném trávníku se téměř žádný živočich nemůže uživit. Na řadě je otázka, jak se zbavit trávníku eventuálně pýru a jiných nekvetoucích „plevelů“. U čistých nízkostřižených trávníků bude stačit přerytí nebo přeorání, u problematických ploch s pýrem a podobnými invazivními druhy je nejlepším řešením postřik totálním herbicidem a to 2 krát, vždy po vzejití zbytků z prvního zákroku. Kdo nechce zanášet herbicid na svou zahradu, tomu zbývají dvě možnosti. Mechanické vypletí plevelů nebo překrytí uvažované plochy neprůhlednou krycí textilií nebo kombinace obou způsobů.
Krycí textilii používám s úspěchem, ale musí se počítat, že proces likvidace porostu pod textilií trvá dlouho, až půl roku. Při netrpělivosti a předčasném odkrytí mohou některé druhy přežít a znovu obrůst.
Čím se drvodělky živí? V literatuře se obecně uvádí na květech bobovitých, hluchavkovitých nebo hvězdicovitých (složnokvěté). Je to hodně obecné doporučení a platí jen velmi omezeně. Drvodělky jsou velmi vybíravé, lépe řečeno jsou specializované na určité druhy rostlin a navíc to jsou druhy, které rostou v jejich původní domovině v jižní Evropě, středomoří. Drvodělky se v důsledku oteplování a díky svým letovým schopnostem dokážou šířit rychle na sever, ale jejich živné rostliny takovou schopnost nemají. V podmínkách severní Moravy navíc nejsou taková přírodně chráněná území s bohatou stepní a polostepní vegetaci, jakou mají k dispozici na Moravě jižní. Prostě to drvodělky u nás na severu nemají lehké.
Mé zkušenosti s tím, které druhy drvodělky navštěvují: po jarním opuštění zimoviště drvodělky potřebují přijímat energii. Jarní dymnivky (Corydalis sp.) patří mezi první zdroje, následují květy trnky obecné (Prunus spinosa) a ovocné stromy. Na jižní Moravě, kde rostou mahalebky (Primus mahaleb), je tento stromek dobrým zdrojem potravy. U nás se okrasný popínavý keř Wisteria (floribunda nebo sinensis) málo pěstuje, ale v Německu kde je velmi oblíbený v mnohých zahradách, bývá drvodělkami často navštěvovaný. V Maďarsku jsem drvodělky často viděl na Robinia hispida ( druh akátu ) a je pravděpodobné, že u nás může využívat běžně rostoucí akát (Robinia pseudoacacia) jako bohatý zdroj nektaru. Sporadicky zalétají u mne také na květy botanických dřevitých pivoněk. Další zdroje nektaru chronologicky následují na polních rostlinách a jsou to tyto další druhy. Velmi důležitý na mé louce je čistec přímý (Stachys recta). Dlouho kvete a jeho doba kvetení zasahuje do období od vyhledávání a tvorby hnízda až po vlastní snůškové období. Takže tento čistec pokrývá i první třetinu sběru potravy pro potomstvo. Přítomnost čistce přímého může být rozhodující pro rozhodnutí samičky umístit své hnízdo právě na plochu, která poskytne dostatek potravy budoucímu potomstvu. Následuje období kvetení šalvějí šalvěj etiopská (Salvia aethiops) a šalvěj macešková (Salvia sclarea) Druhá jmenovaná přitahuje drvodělky přímo magicky. Oba druhy jsou u nás k sehnání, šalvěj etiopskou jsem koupil dokonce jako sazenice v opavské tržnici. Velmi vhodným druhem je čistec německý (Stachys germanica) a na podzim bodlák- pcháč bělohlavý (Cirsium eriophorum). Tento jsem na Slovensku viděl i s několika jedinci na jediném květu. U mne jsem ojediněle pozoroval pastvu na hadinci (Echium vulgarum), v Rakousku na jehlici trnité (Ononis spinosa), na jižní Moravě na čistci vlnatém (Stachys byzantina), u mne tyto dva posledně jmenované druhy na drvodělky nezabíraly. Je pravděpodobné, že jsou vyhledávány ty nejvíce živiny poskytující druhy a pokud nejsou, spokojí se drvodělky i s méně atraktivními druhy. Důležité však je, aby chronologicky byla pastva zajištěna po celou dobu života drvodělek.
Vývoj početnosti výskytu
Různé druky klád s navrtanými otvory jsou připraveny na osídlení drvodělkami na jaře.
Hnízdění I k tomu jsou drvodělky náročné a vybíravé. Ideální je v přírodě stojící staré dřevo odumřelých listnatých stromů. Ale kolik je takových míst ve volné krajině? Ani na soukromých zahradách nenechávají majitelé stojící torza stromů dožít. V zásadě platí, že kmeny a kmínky musí být z listnatých stromů. Tvrdá dřeva (dub, akát) jsou pro drvodělky těžko zpracovatelné, druhy listnatých dřevin s měkkým dřevem jsou vhodnější. Dřevo nesmí být čerstvé, naopak musí být částečně trouchnivé, ale nikoliv se rozpadající. Jako vhodné druhy listnatých dřevin se udávají: olše, vrba, topolové kmínky a dřevo ovocných stromů. Najít skutečně to pravé dřevo je značný problém. Osvědčily se mi kmínky s průměrem alespoň 15 cm do 40 cm. Nejlépe byly přijímány jabloně, do kterých si otvory zhotovovaly drvodělky samy. Přilákat drvodělky do jiných druhů dřeva, to znamenalo jim pomoci vyvrtáním otvorů. V případě vyvrtaných otvorů přijímaly i tvrdé dubové dřevo. Otvory vrtám ne blíže než 0,5 m od sebe o průměru 10 mm, výjimečně 12 mm pro větší jedince, neboť variabilita v rozměrech těla je široká, patrně z důvodů vydatnosti a zásob potravy v buňkách vyvíjejícího se plodu. V extrémně tvrdém dřevě je vhodná hloubka vrtání do 10 cm, ve dřevě přiměřeně tvrdém vrtám pouze 3 cm hluboko a samičky si hnízdo dovrtají samy. Vlastně se ze strany drvodělek nejedná o vrtání, ale vykusování dřevní hmoty a důkazem pro hnízdění samotné je hromádka hrubých pilin pod hnízdem. Nejvýhodnější je svislá poloha uložení kmínku, ale přijímán bývá i vodorovně ležící. Délka kmínku není tak důležitá jako tloušťka a 15 cm síla je skutečně minimálně nutná. Drvodělka však nebude hnízdit v témže hnízdě 2 sezony po sobě. Důležité je umístit kmínek na výslunné a proti větru chráněné místo (zeď garáže nebo kůlny, jižní stěna domu) , výhodou je místo, na které neprší. Často se stává, že ptáci šplhavci- strakapoud - vyklovají snůšku. Jako ochranu používám spuštěnou síť s oky 40 x 40 mm, kterými samičky sice s obtížemi, ale proletí. Vhodnější by byla oka o 5 mm větší. Ochrana hnízda je důležitá i v zi-mě, jelikož po vylíhnutí se někteří jedinci vracejí do svého hnízda, ve kterém asi zimují.
Vůbec první hnízdění na mé zahradě jsem zaznamenal v roce 2008. Jednalo se o jednu samičku, po které v srpnu vyletělo 5 mladých drvodělek. Další rok to byla opět jedna samička se stejným výsledkem. V následujících létech se už počty postupně zvyšovaly. Nejvyššího počtu bylo dosaženo loni, tedy v roce 2014. Nebylo žádnou vzácností vidět na květech v jeden časový moment i 6 samiček. Určit přesný počet bez odchytu a značení je s ohledem na značnou pohyblivost velmi obtížné. Odhaduji, že až 12 samiček mohlo létat v prostoru zahrady. Z toho 7 hnízd jsem napočítal, zbývající hnízda jsem buď neobjevil, nebo se nacházela mimo zahradu. Jak se bude vyvíjet situace v budoucích létech, bude záviset na vývoji počasí v době aktivity drvodělek. Jsou citlivé na vlhké a deštivé počasí a délku slunečního svitu. Chladné dny bez slunce trvající řadu dnů jsou těžkou zátěží pro jejich životaschopnost. Za těchto podmínek se zvyšuje možnost bakteriálních, ale zejména plísňových a houbových onemocnění a možná i vyhladovění. Množství usídlených drvodělek je závislé na úživnosti prostředí a ta souvisí s velikostí plochy, množstvím a druhovou skladbou rostlin na této ploše rostoucích. Závěrem mohu už jen uvést, že ta trocha práce spojená s vytvořením podmínek pro usídlení drvodělek na zahradě, stejně tak obětování kousku zahrady, stojí za tu námahu. Zážitky s pozorováním drvodělek a množstvím jiného hmyzu využívající stejné prostředí, jsou jedinečné a zároveň skvělou terapií na psychickou únavu po absolvovaném pracovním dnu. Semínka zmiňovaných druhů rostlin je možné zajistit také na adrese: plantanaturalis.com
Pohled na uložené dřevo pro hnízdění drvodělek.
Zoologie
Pavouci s námi žijí i v domácnosti Jsou užiteční a navíc nám přinášejí štěstí, ale neříkejte to hospodyňkám. Fotografie poskytl Pavel Novotný. Pokoutník domácí Tegenaria domestica
Třesavka velká Pholcus phalangioides
Jako malí kluci jsme chytili mouchu, hodili ji do vodorovné pavučiny a pozorovali pokoutníka. Takových pavučin bylo ve sklepě a na půdě u oken dost. Pavouk ji bleskurychle chytil, usmrtil a pak jsme za čas našli jen chitinovou muší kostru. Tenkrát jako děti jsme nevěděli, že pavouci do mouchy vstříknou trávící enzymy, ty ji rozloží a pak obsah mouchy vysají. Jde o tzv. mimotělní trávení. Další zajímavostí je skutečnost, že oplodněná samička často samečka pozře, pokud nestačí utéct. Má to jen jediný důvod. Pro vývoj oplodněných vajíček potřebuje samička živiny a sameček je vhodný pokrm. Pokoutník žije většinou jeden rok.
Sekáč rohatý Phalangium opilio Odtržená noha sekáče připomíná kosu jak seká, odtud pravděpodobně pochází jeho jméno. Noha mu nedoroste, má jen jedinou funkci, odlákat predátora, který ho napadl. Ten se zabývá trhavými pohyby amputované končetiny a sekáč má dost času, aby utekl. Tento jev se nazývá autotomie. Známe ho také u ještěry, gekona a slepýše. Na rozdíl od sekáče mu ulomený ocásek doroste, i když bude kratší a už ne tak hezký. Dorůstá 6-9 mm (velikost těla). Hlavohruď je po celé šířce srostlá se zadečkem. Má šest párů končetin. První jsou chelicery ukončené klepýtky, přičemž druhý článek klepýtek je u samečků kuželovitě prodloužený. Druhý pár jsou makadla a další čtyři páry kráčivé nohy, které jsou velmi tenké a velmi dlouhé. Živí se drobným hmyzem a je užitečný v polních kulturách.
Třesavka velká dosahuje velikosti těla 8 - 11 mm, díky enormní délce svých končetin se však jeví jako mnohem větší. Vzhledově připomíná sekáče, ale při bližším pohledu vidíme, že je hlavohruď od zadečku zřetelně oddělena. Zbarvení je šedobílé s neurčitou tmavší kresbou, oči jsou seskupené po třech na stranách hlavohrudi, mezi nimi se nachází další pár, výrazně menších očí. Staví si nepravidelné, malé sítě. Pokud se ho visícího na pavučině dotknete, začne vás zastrašovat rychlým kmitáním celého těla. Je to synantropní druh, který se vyskytuje převážně v budovách - hlavně ve vyhřívaných a suchých sklepích.
Sekáči
Rozhovor
S fotografem Milanem Mainušem za přírodou a lidmi K fotografování ho přivedl táta a později významný kronikář a učitel z Hradce nad Moravicí Ladislav Sonnek, kde se i narodil. Právě proto inspiraci a motivy hledá především v přírodě okolo tohoto města a mezi tamními lidmi.
Jednou jste mi říkal, že snad nepocházíte z Česka. Vaše jméno Mainuš nezní příliš česky. Můžete nám prozradit Váš původ? Příjmení nám kdysi na pokračování počeštili. Můj prapradědeček přišel do Vršovic z Ortowitz (východního Pruska - dnešního Polska) a jmenoval se Matthaus Meinusch. Jeho potomci dnes užívají příjmení Mainuš i Majnuš a všichni v Česku jsme s ním spřízněni. Jste významný fotograf, kdo vás přivedl k tomuto koníčku nebo dokonce profesi? Nemyslím si, že jsem něčím významný. K fotografování mě přitáhl táta, dokonce jsme měli v našem rodinném domě samostatnou fotokomoru. První odbornější dohled mi poskytl ve školním fotokroužku na Hradci můj dlouholetý učitel Ladislav Sonnek, který přes 30let psal hradeckou fotokroniku. Podvědomě mě přivedl k dnešní dokumentární fotografii. Jednu „výtku“ však pro něj mám. Nikdy mi tenkrát neřekl, že si mám na Hradci vyfotit každou zajímavou akci, stavbu, výjimečnou osobu, dům před jeho zbouráním atd. Mohl jsem dnes být známým fotografem jako třeba Jindřich Štreit.
Jakým fotoaparátem jste pořídil svůj první snímek, vzpomenete si ještě na něj? A co na tom snímku bylo? Můj první aparát se jmenoval Balda. Byl ještě s měchem na svitkový film 6x6 a obraz se zdálky hledal v hranolovém hledáčku o velikosti asi 1cm2. To mi bylo asi deset. Do fotokroužku mi táta půjčoval přerovskou kinofilmovou Etaretu, později Flexaret 6. První snímky jsem v rodinných sbírkách našel. Byly pouze kopírované 6x6 cm, na všech je naše sousedka řeka Moravice nebo rodný dům. Svou poslední výstavu jste měl v aule knihovny Petra Bezruče, mohl byste nám říct něco o těch předchá-zejících? První výstavy probíhaly po několik let v různých obchodních a veřejných prostorách, často v kylešovické knihovně. Další pak v knihovně na Hradci. V současnosti je tam jedna instalována taky. Největší autorská výstava proběhla v městské galerii na Hradci v r.2013. Zároveň tam tehdy starosta pokřtil mé první DVD o Hradci s názvem Zámek a jeho park. Loňská výstava pod záštitou Evropské unie, ve stejné galerii, byla zaměřena na sakrální památky celého města Hradce n.M. Tedy od Filipovic po Jakubčovice. Který současný fotograf je vám nejbližší, který je vám vzorem? Dříve jsem vzhlížel k Ondřeji Prosickému a třeba Silvestru Szabó. Možná, pro mne bohužel, ale co jsem před pěti lety začal intenzivně fotit dění na Hradci, nemám žádný konkrétní vzor. Svými záběry se pouze snažím dělat radost lidem. Na ničem jiném mi nezáleží. Nehodnotím fotografie podle toho, za kolik je autor prodává, nebo prodal. Hodnotím je podle toho, co mi říkají. Například nejdražší fotografie roku 2011 od Andrease Gurského, prodaná za 80 mil. Kč, mi neříká nic. Že je na ní silně retušovaná řeka Rýn, museli napsat, aby měl divák jasno. Myslím, že toto už ani není fotografie, ale jakási odnož pro mne nesrozumitelného umění Photoshopu.
Foto Jiří Hajduk
To, že máte rád přírodu, prozradí na první pohled vaše zahrada, které vévodí krásná tůňka. Jak dlouho jste zahradu budoval a je již hotova? Na mě to tak zapůsobilo. Okrasnou zahradu jsem budoval přes 20let, ale nikdy nemůže být zcela dokončena. Je to trvalý proces výsadby, přesazování a řezu. Kostra samozřejmě zůstává, ale většina trvalek potřebuje po několika letech přesadit. Pokud jich tam máte 600ks, nemůžete počítat, že všechny vydrží na zahradě 20 let. Když nasadíte přes 350 stromů a keřů jako já, tak časem potřebují prořezat, či zcela vyřezat, mnoho taky v krutější zimě zmrzne, nebo nemá vhodné podmínky apod. V současnosti se snažím snížit rozsah prací na zahradě tak, aby mi zbylo víc času na fotografování. Zároveň však nechci dopustit, aby těch několik přátel, stálých návštěvníků, bylo někdy návštěvou zklamáno. Vaše zahrada sousedí s řekou Moravicí, takže můžete fotografovat i zvířata, která na Moravici nebo v jejím okolí žijí. Které fotografie těchto obyvatelů si nejvíce ceníte? Foto Lukáš Láryš
Víme, že fotografujete lidi, zvířata i krajinu, ale co nejraději? Téma souvisí s vývojem mého fotografování. Pokud pominu úplné začátky a rodinná fota, tak můj novodobý vztah začal až s rozvojem digitální fotografie. Tam se objevovala napřed krajina, když do výbavy k základnímu objektivu, tzv. širokáči přibyl makroobjektiv, věnoval jsem se kytkám a hmyzu. Pořízením teleobjektivu jsem se posunul ke zvěři a ptákům, ale když jsem na výletech se Silvestrem Szabó zjistil, jak drahou výbavu bych na dobrou fotku potřeboval, přešel jsem na dokument. Navíc dnes fotí přírodu skoro každý. Už i malé děti, třeba mobilem. Takže v téhle oblasti je obrovská konkurence. Nejzajímavější fotografie vždy ukazuje jedinečný moment a v mnoha případech jde o náhodu. Milión aparátů má mnohem větší pravděpodobnost zachytit výjimečnou situaci. Dění na Hradci v mém rozsahu fotí jen několik podobných nadšenců, takže konkurence je mnohem menší. Lidi fotím nejraději taky proto, že ti ostatní mi neděkují. A já potřebuji nějakou energii dostat zpátky. Proto poslední roky trochu zanedbávám zahradu. Mnoho lidí kytky nezajímají, ale fotky se zobrazením jejich tváří mají většinou úspěch. Dávám totiž do oběhu jen takové, na kterých se mohou sami sobě líbit.
U řeky nejsem úspěšný. Doby, kdy jsem prioritně fotil hmyz, zvířata, ryby a ptactvo, již minuly, takže pokud se chtěly pochlubit třeba kačeny Morčáka velkého svým potomstvem, musely připlavat až k naší zahradě. Pak mě ještě musela manželka na ně upozornit. Protože jsem všechny tři rodinky možná na Moravici vyfotil jako první, asi budou „nejvzácnější“. Jinak si cením i nedalekých bobřích staveb, focených za nízké vody, přestože jsem nezachytil jejich stavitele. Žluny zelené, sbírající po zahradě žížaly. Našich ledňáčků, kteří přiletí vždy v čase, kdy doroste rybí plůdek do tří centimetrů. A lítají každoročně od roku 1998. Zajímavostí je foto „našeho“ strakapouda velkého v budce pro sýkorky, do které se jen tak pro radost, přes tvrdou překližku, prosekal. O velké říši hmyzu by se daly psát romány.
Jak jste se dostal k fotografování akcí pořádaných školou v Žimrovicích? Víme, že naposledy jste fotografoval v této škole výstavu betlémů. Fotografuji téměř všechny kulturní a společenské akce města Hradec. Tedy i v Žimrovicích. Žimrovice mi jsou velmi blízké i těmi nejkrásnějšími osobními vzpomínkami. Trávil jsem tam s kamarády opravdu mnoho času mládeneckého života. Navíc obdivuji práci tamního ředitele Davida Šroma. Je to opravdový, zapálený Pan pedagog. A především to je úžasný člověk. Proto, pokud budu moci, budu na každé jeho akci.
Foto Lukáš Láryš
Z vernisáže výstavy svých fotografií v galerii města Hradec nad Moravicí.
foto Břetislav Lazecký
Krásné záběry se dají pořídit za jakéhokoliv počasí. Fotografie za slunečného počasí v zimě mají však zvláštní atmosféru.
Které zvíře, přestože víte, že se na vašem pozemku a v jeho blízkosti vyskytuje, se vám ještě nepodařilo fotoaparátem zachytit? Před velkou zimou v r.2012 měly přímo pod zahradou noru ondatry. Prozradily je stopy ve sněhu, ale po rozmrznutí tehdejšího dvaceticentimetrového ledu se už neobjevily. V zimě po zahradě běhá běloučký hranostaj, v létě nad řekou občas lítá černý čáp. Na protější straně řeky jsem párkrát viděl vydru, ale bez aparátu s nasazeným teleobjektivem v ruce, nic z toho nezaznamenám. Chystám se na bobra, ale ještě jsem se k němu neodhodlal. Určitě jezdíte do zahraničí, která země vás zaujala lidmi a přírodou nejvíc? Víte, já jsem opravdu hrozný patriot, ale kdybych měl uvést něco krásného ze zahraničí, tak soukromé anglické zahrady. Starají se tam o ně téměř výlučně chlapi a považují to za svou přednost. V tamních zahradnictvích mají opravdu spousty zboží a zákazníků, ne jako u nás.
Objevují se názory, že zejména mladí lidé se přírodě odcizují. Jsou zhýčkanější, méně fyzicky zdatní. Souhlasíte s nimi? A pokud ano, co se s tím dá dělat? No, tak jako naši rodiče si kolikrát nevěděli rady s námi, my nerozumíme vnoučatům, jejichž vztah k přírodě je (díky za výjimky) většinou jen skrze počítač. My vyrůstali na loukách, u řeky a v lese, ale příroda, jak ji vnímáme dnes, nám tehdy taky nic moc neříkala. Chápali jsme ji většinou jen jako prostor na hraní. Dnes jen nostalgicky vzpomínám třeba na někdejší spoustu motýlů u Moravice, ale tehdy mě příliš nezajímali, protože to byli jen motýli, kterých byla všude kolem spousta. Zdatnost mladých je problém. Já sice v tělocviku zaostával, ale musel jsem cvičit i to, co mi nešlo. Dnešní děti ve škole cvičit nemusí. Pamatuju, že jsem nemohl vyfotit ani stejný krok několika dívek v jedné tělocvičně. Prostě jim to nešlo. Slyšel jsem, že některé děti cvičily kotoul naposledy v mateřské školce. Školou by cvičení dětí mělo začít, ne?
Jakým fotoaparátem fotografujete nyní? Upřednostňujete digitální nebo analogový fotoaparát a jaké mají výhody a nevýhody? Upřednostňuji digitál, protože jsem už trochu víc přičichl k Photoshopu, než ke zvětšováku. Navíc dokument není uměleckou fotografií, na kterou se můžete bůhví jak připravovat. Potřebujete rychlost a stálou pohotovost. V současnosti mám Canon 5D MarkIII a nedám na něj dopustit. Samozřejmě vím, že klasickou fotografii nic nenahradí, ale už ji přenechávám fajnšmekrům, co na ni mají dost času. To je jako s ČB fotografií. Jen ty opravdu dobré fotky vypadají líp černobíle, než barevně. To poznám vždy, když připravuji obrázky k černobílému tisku do novin.
foto Václav Pchálek
Slavnostní otevření nové lávky přes Moravici v Brance.
Které místo a její přírodu, samozřejmě kromě vaší zahrady, obdivujete v našem městě, okrese, kraji, republice? Miluji rodný Hradec s jeho okolím. Tamním krásám a dějům věnuji téměř veškerý svůj fotografický čas a mnoho hradeckých to ví. Chci si tak aspoň částečně nahradit chvíle promarněné pouhým cvakáním spouště, z let dávno minulých. Ze záběrů sestavuji prezentace s hudebním doprovodem, které pak rozesílám přátelům a známým. Taky je můžete vidět na webových stránkách Města Hradec ve fotogalerii Infocentra. Za loňský rok jich bylo přes stovku. Které místo byste rád navštívil a co byste tam chtěl fotografovat? Mám na mysli jakékoliv místo na naší planetě. Asi cokoli v nějakém panenském koutě Asie, či Afriky, ale už to nechám těm mladším. Zažil jste při fotografování nějakou zajímavou příhodu? Vzpomenete si na veselou i méně veselou? Úsměvem nic nepokazíte. Když chci, aby se lidé na fotografiích hezky tvářili, nemohu se na ně mračit. V přírodě je to podobné. Pohled do nádherné krajiny vyvolá pocit uspokojení a u toho se většinou nešklebíme. Pamatuju, jak jsem na zahradě přistihl „našeho“ ježka, při okousávání lodyhy žlutého řebčíku. Vlídně jsem mu domlouval, že se tohle nedělá. On ke mně otočil hlavu a tak zkroušeným pohledem se omlouval, že jsem mu okamžitě odpustil.
Nejsmutnější situace vznikla, když vloni v létě náhodou přestalo jednou fungovat zabezpečení nasávání jezírkového čerpadla a chytila se do něj naše užovka Žofka. Vzniklo tak sice několik výjimečných fotografií, ale za cenu rozloučení se strážkyní, která mnoho let korigovala počet skokanů v našich vodách. Často se fotografům stává, že jdou za určitým cílem a vrátí se zcela jiným překvapivým úlovkem. Kdy se vám to stalo naposledy? Ano, z pohodlnosti si do přírody vezmu jen jeden objektiv a brzy zjistím, který mi chybí. Pak se překvapení nekoná. Když však vyjdete na půldenní výlet za slunného dne, může vás i příjemně překvapit rychlá změna počasí, protože třeba před bouřkou bývají záběry hodně dobré. Jinak si neuvědomuji, že bych v posledních letech šel fotit nějakou akci a nafotil něco jiného. Vždy to souvisí s tématem. Prostě když jdu třeba na Pochování basy, vždy na záběrech vévodí jen lidi a basa. Potom se snažím zachytit alespoň zajímavou situaci. V té se pak většinou zrcadlí užaslé dětské tváře. Otázky pokládal Milan Kubačka
foto Lukáš Láryš
Na snímku křtí starosta města Hradec nad Moravicí ing. Karel Hanák spolu s fotografem Milanem Mainušem DVD soubor fotografií nazvaný Zámek a jeho park.
Lednový kvíz
Ověřte si své znalosti Testové otázky
1) Kteří živočichové nepatří mezi pavouky? stepník moravský, pavučinec plyšový, pokoutník domácí, slíďák tatarský, skákavka pruhovaná, břehouš černoocasý 2) Čím se živí pavouci? sají krev obratlovců, hmyzem, pylem z květů rostlin 3) Jak se jmenuje pavouk, který si staví pavučinu pod vodní hladinou? vodoměrka štíhlá, rosnička zelená, vodouch stříbřitý, roztoč vodule 4) Kteří ptáci v zimě nepřiletí na krmítko? rehek domácí, kos černý, pěnkava obecná, hýl obecný, čížek obecný
Spojovačky (spoj pojmy, které spolu souvisí) 6) strnad obecný - přiletí v zimě na krmítko 7) stehlík obecný - nepřiletí v zimě na krmítko Rozhodnutí o správnosti 8) Křižák sedí uprostřed svislé sítě, kterou sám vytvoří. Ano Ne 9) Vodouch stříbřitý loví larvy vodního hmyzu a korýše. Ano Ne 10) Skákavka pruhovaná loví hmyz do sítě. Ano Ne Kteří živočichové jsou na obrázcích?
5) Jak se jmenuje schopnost pavouka sekáče odvrhnout nohu, aby se zachránil před predátorem? fylogeneze, autotomie, ontogeneze Výsledky prosincového kvízu: Testové otázky: 1 lasicovité, 2 všežravec 3 v noře 4 na loukách 5 loví ryby Spojovačky: 6 lasicovitá šelma 7 psovitá šelma Rozhodnutí o správnosti: 8 ano, 9 ano, 10 ne
A
B
Poznáte, co je na obrázku: A stopa lišky B stopa jezevce
Omalovánka
Své odpovědi nám můžete zasílat na adresu:
[email protected]. Budete zařazeni do soutěže. Správnost odpovědí si budete moci zkontrolovat v dalším čísle měsíčníku.
Ptáky na krmítku vystrašil krahujec „Jaká semínka máš nejraději“ ptá se sýkora koňadra kosa na krmítku, které si na zimu umístil pan Kožaný na svém balkoně. Ani nečekala na odpověď a sama si odpovídá „ Mně nejvíc chutná slunečnice“. V té chvíli byli v krmítku i další hosté, čížek se stehlíkem. A taky velký dlask tlustozobý, ale ten se jen cpal, takže následující rozhovor čížka a stehlíka neposlouchal. Oba si pochvalovali, že pan Kožaný ptákům rozumí a dává jim do krmítka proso, mák a samozřejmě také slunečnici, kterou mají rádi všichni ptáčci. Čtyři vrabci jen nakoukli, co v krmítku je a odletěli. Věděli, že naproti ve dvoře chovají slepice a odpoledne je budou krmit. Vrabcům moc nezáleží na tom, co budou jíst. Snědí vše, co zbude lidem od oběda a dají slepicím - zrní, vařené brambory, rýži..., zkrátka ničím nepohrdnou. Na krmítko přiletěly hrdličky a i párek hýlů obecných. Sameček hýla je krásně zbarvený, má červenou hruď a černou hlavu. Jeho samička má hruď zbarvenou nenápadně. Opatrně se přiblížil i havran, ale neměl odvahu přistát, a tak raději odletěl. Někteří ptáci, jako třeba zvonci zelení, si sedli do krmítka a nenechali se při hodování vyrušit. Naopak, další ptačí hladovce z krmítka vyháněli. Jen na dlaska s tlustým zobákem si netroufli. Ten už byl přecpaný a začal podřimovat. Sýkory koňadry a modřinky opatrně přilétaly, uchopily semínko slunečnice do pařátků a odletěly s ním na blízkou lípu, kde si ho přidržely drápky k větvičce, zobáčkem zbavily slupky a chutné jádro snědly a už mířily ke krmítku pro nové semínko. Mezitím dlask tvrdě usnul. Není se čemu divit, vždyť už se přecpával celý týden. Protože byl velký, ani ho nenapadlo, že by si na něj někdo troufnul. Jenže ouha! V blízkosti krmítka nervózně posedával ještě jeden opeřenec, o něco větší než hrdlička. Byl to krahujec. Sbíral odvahu k útoku na krmítko. Ne však proto, aby si vzal semínka. Chtěl ulovit nějakého ptáčka. Byla zima a náš krahujec už několik dní nic neulovil. Nakonec prudce zaútočil na krmítko z vrcholku lípy. Zatímco drobní ptáčci hbitě zmizeli, dlask se nestačil probrat a už si ho krahujec odnášel. Měl však štěstí, v poslední chvíli se vzpamatoval a uvolnil se z dravcových pařátů. Ztratil sice několik peříček, ale stačil se schovat do hustého křoví. Z tohoto dramatu si vzal poučení na celý život. Už se tolik nepřejídal, aby byl pohyblivější stejně jako ty drobné sýkorky, čížci a zvonci a příště zavčas uletět.
Jsme nezisková organizace, které se od roku 1992 zabývá vzděláváním, ekologickými službami, péčí o přírodu, publikační činností a osvětou. Naším krédem je - "učit o přírodě v přírodě". V našem týmu pracuje řada odborníků jako: ekologové, hydrobiologové, botanici, dendrologové, mykologové, zoologové, entomologové, herpetologové, krajinní ekologové, geografové, pedagogové, zahradní architekti, geologové, ekotoxikologové, fotografové, grafici a odborníci v IT, lesníci, zahradníci…
Městům, obcím a organizacím nabízíme odborné služby a poradenství v oblastech vzdělávání a prezentace regionu (naučné stezky, publikace). Poradíme v otázkách ochrany přírody a krajiny, rozvoje venkova, získávání dotací, výzkumu a v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí. Naše projekty jsou velmi populární. Vyznačují se originálním přístupem a pojetím a precizním grafickým zpracováním. Informace jsou na: www.natura-opava.org
Natura Opava - Czech Republic E. Beneše 30, 747 05 Opava tel: 00420 737 322 616 e-mail:
[email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava
