Instiírcionď izov ané a neinstitu
onďi z ovan é náboženství v českémpoválečnémvývoji ci
Dana Hamplová odklon od cirkvi a tradíčnireligiozity Česká společnost vstoupila do devadesáých let 20. století jako jedna z nejvíce sekularizovan;ich evropských společností,a to jak z hlediska deklarativního náboŽenského vyznání,tak průměrné účastina bohoslužbách.1 Při sčítánílidu v roce 1991 se označilojako bezvyznání nebo vyznání neuvedlo 56,1 procenta obyvatel České
republiky. První předběžné qisledky sčítánílidu v roce 2001 naznačují, že během devadesáq;Ích let se podílvyznávajícíchještě dále snížilana počátku třetího tisíciletí se k náboženskému vyznání hlásí jen přibližně třetina Čechů(podle předběžných l".isledků přibližně 32 procent). Jen pro srovnání můžemeuvést, že například v sousedním Rakousku a b]iívalémzápadním Německu se k náboŽenskému vyznání nehlásílo začátkem devadesáých letjen přibližně deset procent obyvatelswa. Podobně vysoký podíl obyvatelswabezvyznáníjako Česká republika má jen b1;Ívalá NDR s přibližně šedesáti procenťy obyvatel bez vyznání.2 odklon od církve se neprojevuje jen na deklarativní rovině. Stejně tak platí, že účastna bohoslužbách je v Česku nízká i ve srovnání s většinou evropských států. Podle empirických šetření chodí každý ýden v Čechách na bohoslužby přibližně
'
:
Neníli uvedeno jinak, empirické části textu odkazují na šetření náboženství IssP
1999 (International Socíal Survey Program), které proběhlo v Českérepublice v červnu roktr 1999. Šeteni vzniklo za podpory Grantové agenfury ČR, grant č. 4o3/gg/1129. Výsledky šetření jsou l' elektronické podobě k dispozici v Sociologickém datovém archivu (sDA) Sociologického ústavu ev Čn. V textové podobě se lze s podrobnějšími ýsledky seznámit například v pub*acích Dany Hamplové: Ndboženstvi a nadpřirozeno ve společnosti: MezínrÍrodni srovnrÍni na úIadě empirického ýzkumuISSP (Praha, soÚ AV Čn zooo); ŠetřeníISSP 1999: NábožensM. _:: Sociologiclqý časopis, roč. 36, č. 4 (2000)' s.431440' Zdroj ISSP 1991.
...ruiboženstvt v českémpovdlečnémvyvoji
29s
sdm procent
obyvatel.3 Vyššínávštěvnost se udržuje především na jižnía střední Líoravě, nejnižšíje naopak v severních a západních Čechách.a Úpadek náboženského a církevního života se poměrně oprávněně připisuje čt5rřicetileté zkušenosti s marxistíckým režimem a jeho záměrné snaze o likvidaci náboŽenství. Dalšípokles podílu vyznávajících v devadesáqich letech pak lze z velké části vywětlit tím, že část staršíchlidí, kteří se k náboŽenskému vyznání hlásilí, zemřela. Mezi mladšími ročníkytotiž náboženskévyznání uváděla jen přibližně třetina jižpÍí sčítánílidu v roce 1991 a podobný trend se tedy dal očekávat. Mezi roky 1950 a 7991se k náboženskému vyznání přestala hlásit celá polovina obyvatel,s podíl vyznávajících římských katolíkůpřitom poklesl ze 76 procent na 39 procent obyvatel, při sčítánílidu v roce 2001 už činil přibližně jen 26 procent. Jedná se o ýznamnou kulturní změnu, neboť náboženskévyznánínení jen otázkou určitou věrouku, ale často a možná především máýznam spíšekulturně-his-
'íry ', toriclý a vypovídá o přináležitosti k určitéhistorické a kulturní tradici, mnohdy
pevně provázané a splyvající s ýznamným prvkem národní ídentity.6 Rychlý odklon od deklarativního náboženského vyznání tak nehovoří o úpadku náboženské víry, ďe o odklonu od určitékulturní tradice. Je proto zcelamatoucí, pokud se v médiích
interpretuje úbytek vyznávajících obyvatel tak, že ubýruá počet věřících. To, jak se podíl vyznávajícíchobyvatel vyvíjel v období komunistického režimu v souvislosti s větším či menšímpolitickým tlakem, můžeme jen odhadovat, neboť po roce 1950 se náboženské vyznání ve sčítáníchjiž nezjišťovalo. Podle odhadů
l'Jpracovaných pro
Úv KSČ se počet členůkatolické církve pohyboval kolem
cqrříceti procent už v sedmdesáých a osmdesáých letech.7 oalšíúdaje se můžeme
Podle Evropské studie hodnot z roku L999 (rovněž výsledky EsH 1999 jsou k dispozici v Sociologickém datovém archivu) chodilo každý ýden na bohoslužby 6,8o/o respondentů, podle IssP 1999 7,I o/o respondentů. Pro srovnání můžeme uvést, že podle IssP 1999 lze podobně
nízkou účastna bohoslužbách zaznamenat v Německu a severských zemích, v ostatních evropských státech je podíl obyvatelswa, kteý chodí každý ýden na bohoslužby,lyšší.Každý ýden se účastníbohoslužeb okolo 60 % obyvatel Irské republiky, polovina obyvatel Šýcarska, jedna ďetina obyvatel Slovenska, Pornrgalska a Španělska. V Nizozemí, Maďarsku a Velké Británii se každoýdenní návštěvnost pohybuje okolo 15 0/o, v Rakousku okolo 20 0/o. Podle /SSP 1999 pÍibližněkaždý ýden chodilo na bohoslužby 30 % respondentů ve Zlínském laaji, 19 0/o respondentů v olomouckém kraji a 15 0/o respondentů v Brněnském kraji. V roce 1950 bylo bezvyznáníjen 6 7o obyvatel, v roce 199]. se označilojako bez vyznání nebo qzniíní neuvedlo 56,7 o/o obyvatel. Úaai z roku 1991 však slučuje dvě kategorie: óbyvatelswo bzvyznání (40 o/o) a ry, kteří údaj o vyznání nevyplnili (L6 o/o). o této skutečnosti svědčívýsledlcy empirickych studií. Například podle ESH 1999 jen 78 o/o katolíků věřilo v Boha jako osobu. Dalších 60 % věřilo v ducha nebo životnísílu, zbylých 22 o/o nerčdělo, co si mají myslet, nebo nevěřilo v nic. Podle ISSP 1999 věiilo v existenci Boha jako :soby jen 27 o/o respondentů katolického vyznání (rozdíly jsou dané odlišně formulovanými :ázkami). Výsledky by sice naznačovaly, že mezi protestanťy je víra v osobního Boha silnější, ' e r'zhledem k malému počtu protestantů ve vzorku nelze ýsledky nijak zobecňovat. lchady na základě počtůčlenů,které uváděla církev. Údaj problematizuje skutečnost, že xnmuje celé Československo. Stdtnt ústředni archiv, Praha {.5ÚA), fond 02jI (předsednicwo _",_\sČ), P L33/16, schůze 5'6.].985, Zptávao plnění dlouhodobého posrupu v otlasti církevní mluin:kv, současná situace a dalšíúkoly v této oblasti. Tabulka 1.
296
Soudobé dějiny VIII
/ 2_3
pokusit doplnit generačnímsrovnáním. To naznačuje ,žepodíIvyznávajícíchprudce klesá u generací narozených v letech 1942_7951, tedy u lidí, kteří vyrůstali a dospívali v padesáých letech, a to přibližně o dvacet procent. K dalšímuprudšímu poklesu došlo u generací narozených v druhé polovině padesáých let a dospívajících v letech šedesáých, a to o patnáct procent. V následujících generacích se podíl obyvatel s vyznáním příliš neměnil - pohyboval se kolem jedné třetiny _ a Lze předpokládat, že na této hladině se udržíí nadále. To naznačujíi první ýsledky sčítánílidu v roce 2001.
Tabulka
1: Podíly obyvatelswa (v
hlásícího se k náboženskému vyznání podle věku
o/o)8
Věk
Hlásí se k náboŽenskému vyznání
15-19
33,6
20-24
33,6
25-29
29,8
30-s4 3s-39
33,4
3L,9
4049
49,1
50-s9
67,0
6049
68,9
70-79
73,3
80+
75,3
o skutečnéreIigiózní orientaci společnosti však mnohem vícnežnáboženskévyznání hovoří návštěvnost bohoslužeb. I když aní ta nemusí automaticky svědčit o víře v Boha, zůstává účastna bohoslužbách patrně nejlepšímdostupným měřítkem religiozíty, neboť vypovídá přinejmenším o tom, že je člověk ochoten věnovat náboženské aktivitě určiýčas a dává jí přednost před jinou činností.Lze rovněž předpokládat, Že lídé,kteří chodí pravidelně do kostela, budou bez ohledu na své motivy hlásanými hodnotami a náboženswím ovlivněni více než ti, kteří se s nimí nikdy nesetkali. I v případě návštěvnosti bohoslužeb se jednalo spíšeo prudký pokles než o postupnou změnu. Vezmeme-li v úvahu retrospektivní odpovědi dotazovaných v empirichych šetřeních náboženswí, zda a jak často chodili do kostela, kdYž jim bylo dvanáct let, zdá se, že v padesáých letech poklesl počet lidí, kteří chodili na bohoslužbykaždýýden, o polovinu (z přibližně polovinyobyvatelswa na čtvrtínu).g
I 9
Zdrq: Sčitcinťli.du 1991. Podle vysledků/ssP 1999 aEsH 1999.
297 Pravidelná účastna bohoslužbách se snižovala i nadále, ale narozdíl od vyznání se
tento pokles nezastavil a plynule pokračoval až do devadesáých let. Výjimku
představoval konec let šedesáq;ich' kdy spolu s polítickým uvolněním došlo k částečné rehabilitaci církevnípraxe. Poté průměrná návštěvnostbohoslužeb dále postupně klesala. Tabulka
2:
Návštěvnost bohoslužeb ve věku 72let - retrospektivní odpovědi (výsledky výběrového šetření, v o/o)10 Nikdy
Rok narození
Tabulka Rok
3:
mn
Do 1931
511
t932-36
4,0
66,7
793741 794246
74,3
39,0
22,9
37,4
7947-s7
42,4
27,2
7952-s6
40,5
29,3
79s747 796246
46,0
79,4
43,5
23,5
7967-f r r972-76
47,6
18,3
63,2
9,4
od 7977
61,3
8,5
61,3
Návštěvnost bohoslužeb za vybrané roky v období 7967_1'98811 Účast na bohoslužbách (abs.)
Střední stav obyvatelswa
Návštěvnost
930 868
9 854 24I
9,4
02s
9 877 297
10,5
L970
7 077 637
9 854 055
10,3
r977
997 895
9 826 87s
70,2
1972 7973 L974
982 774
9 867 632
10,0
926754
9 922 266
9,3
875 349
9 988 499
8,8
1975
818 348
10 058 660
8,1
1988
633 s06
10 353 438
6,1
L967
ilÚ
Přibližně jednou ýdně
1968
1 036
zůtř 6sP
(0/o)
'999. kuhury ČsR selaetariát pro věci církevní(sPVc MK ČsR), karton č. 78-80, .mÍ* rm.i-.tsno ulpuy o'ňF{i na nábožerskyďr obřadeďr.
298
Soudobé dějtny vIIl
/ 2_3
Tyto údaje jsou jen velmi stručným zhodnocením toho, jakým vyvojem procházelo oficiální institucionalizované náboženswí během čtyřiceti let komunistického režimu. Svědčínepochybně o tom' Že v poválečnédobě křesťanswí a církve postupně ztrácely ve společnosti vliv. I když sekularizačnítendence jsou mnohem staršího data, komunistický režim se zasloužil o jejich ýrazné urychlení a prohloubení, coŽ dokládá spíšeprudký než postupný pokles jak podílu vyznávajících, tak účastina bohoslužbách. Je však nutné zdůraznit, že to, co ztrácelo vliv, bylo tradičníkřesťanství velhÍch lidoqých církví,pro které je charakteristické masové členswía relativně monopolní postavení na náboženskéscéně. Kromě masového členswíje ovšem pro lidové církve typícká ještě jedna věc: příslušnost člověka k církvíse do značnémíry ,,dědí", a je tedy určena především tím, v jaké rodině se narodil a v jaké tradici byl vychováván. Pokles praktikované religioziry i deklarativního náboženskéhovyznání tak lze mimo jiné dát do jasné souvislosti i s potlačením náboženské výchovy, k níž po nástupu komunismu došlo. Neznamená to ovšem, že by to byl faktor jediný důležitouroli hrála i přímá perzekuce církvía věřících' Do roku 7952 byla v Československu qiuka náboženswí součástíškolní výchovy (ačkoliv bylo možnépožádat o osvobození), ale reŽim po nástupu k moci tato pravidla rychle změnil. Již v polovině padesáých let na náboženswí chodíla méně než polovina dětí, ve školním roce 1955-1956 bylo přihlášeno 43,2o/o dětí, v následujícímroce 41,B o/o.12 Ještě v roce 7946 přitom uváděly v empirickém šetřenítéměř čryři pětiny dotazovaných českénárodnosti (77 ,2o/o), že dítě potřebuje náboženskou výchovu, a téměř tři čwrtiny (77,B %) se domnívaly, že náboženstvímá byt vyučováno ve škole.13 Tabulka
4:
Podíly dětí přihlášených k q,ruce náboženswí (v Skolní rok
t2
o/o)la
Podíl přihlášených dětí
7960/6r
15,4
1963/64
10,9
7965/66
12,2
7967/68
14,o
7968/69
23,3
7969/70
24,6
7970/7r 7972/7s 7974/7s
22,3
1976/77
5,7
1977/78
5,0
15,6 9,9
KAPIÁN,Karel: StótacirkevvČeskoslovensku1948_1953.Bmo,Doplněk1993,s.229,pÍíIoha č. s. Úaai se
ýká'yulťy v česlcých zemích.
l3 Jedná se o empirické šetření religiozity uskutečněné v roce 1946 tehdejšímÚstavem pro výzkum veřejného mínění(cit. dle Politickri zprtÍva ZVo, PÍbram 1965, s. 20). t4 sUÁ, SPVC MK cSR, kafton č' 79, Statistika q1hrky náboŽenswí.
... ruÍb oženstvi
v českém p ov rÍlečnémÚ oji
299
Mezi polovinou padesáýh let a koncem sedmdesáých let se podíl dětí, které
oficiiílně chodily na nábožensťVí,snížilpřibližně osmkrát, takže ke konci sedmdesáých let chodilo oficiálně na náboženskou qýuku již jen kolem pětí procent dětí.15 Výuka náboženswí se sice částečněpřesunula do soukromí, nejednalo se však v ádném případě o masovější záIežitost, a stále méně dětí tak získávalo byť jen povědomí křesťanské tradice.
Tabulka
5:
odpovědi na otázku: V jakém vyznání nebo náboženswí jste bylvychováván?16 Náboženská výchova
Ročníky narození
římskokatol. evangelická
husitská
ostatní 7,4
žádná
Do 1931
72,7
9,4
8,6
1932-36
76,3
2,6
11,9
793741 794246
70,7
4,9
8,5
419
11,0
1,8
5,4
1,8
20,5
7947-51
59,0
7952-56
54,5
2,5
19s747 796246
51,8
4,5
47,r
2,2
7967-77
48,r
7972-76
29,7
2,7
67,6
7977+
20,0
3,0
77,0
Desal
70,5
sp
olečno stí a
4,3
r,7
35,0
0,8
42,7 42,0
1,8 212
2,6
ev
7,9
9,2
54,4 49,4
angelikrilni oživ ení
odchod z kostelů i omezení náboženské qýchovy přispěly k postupné proměně
sociální praxe a náboženswí stále víc přestávalo b;ft zastřešujícímsymbolickým nětem, kteý sdílípodstatná část společnosti, a stávalo se spíše soukromou záIežit6tí. Tento vyvoj nebyl náhodný. od nástupu komunistického režimu církevní politika vyvíjela maximální úsilío izolaci církve a o to, abyjí odňala jakékoliv přesahy do společnosti.i7 Náboženswí jako ,jiná realita" nepatřilo do normálního a ,,skuteč-
15
.Estě k tomu přispělo i to, že se náboženswí smělo rvučovat pouze ve školách, neboť církevní ptrda hda vždy nejistá a hůře kontrolovatetná (ÚiŇou b1rl jen konec 60. let. kdy se vyuka nábožensrví dílc-v nor1'rn směrnicím ministerstla kultury přesunula na fary).
ló zdÍoi IssP 1999. l? rrilicim smnorjl tuto strategii J.JárTh cÍrkerniho oddéIenl ť-rr'rr na řešení náboŽenstq-'ch ffiipt ' ČsR_ ze srPoa 19{Í}: -omezfui niboženshř r{h_ ts možno rÍrn_ že oduhneme Žir'ot
300
Soudobé dějiny wII
/ 2_3
ného" života, a pokud se mu vůbec přiznávalo právo na existenci, tak jen v niT'lilt'i úzce vymezeného prostoru kostela a soukromí' I v tomto ohledu byl ttak reám poměrně úspěšnýa církev postupně ztrácela qýznamnější roli u zásadních událo,fr života (svatby, narození, úmrtí),a přestávala tak b;it samozřejmou součástíživota_ Použijeme-li slovník sociologické teorie, můžemekonstatovat, že se v podstaÉ
jednalo o mocensky\T/nucovanou desakraIízacispolečnosti, kdy ze společnosti mizeh_ symboly spojené s náboženstvím a církví.V polovině sedmdesáťych let poklesl Podil křtěných dětí na méně než polovinu narozenych a koncem osmdesáqých let již na méně než čwrtinu. K q1Íraznému ústupu došlo zvláště u církevních sňatků, které na konci osmdesáq1ich let představovaly jen desetinu všech uzavíraných manželství. Relativně vyššípodíl si udržely pouze církevní pohřby, což možná souvisí s tím, že umíralí zvláště staršílidé, mezi nimiž byl vyššípodíl věřících a praktikujících (viz tabulky 6, 7). Stejně jako u ostatních projevů ýkajících se náboženství v české společnosti se církevnípraxe ýznamněji udrŽovala především na Moravě a v jižních Čechách, Zatímco kraje Severočeský aZápad'očeský představovaly nejvíce sekularizo_ vané oblasti. Tabulka
6:
Podíly církevních křtů, svateb a pohřbů na celkovém počtu narozených dětí, svateb a pohřbů (v Rok
Křry
Svatby
Pohřby
r970
59,0
35,0
66,9
797r
58,8
34,4
63,1
7972
53,9
32,7
65,1
7973
48,7
27,9
63,3
r974
45,2
24,4
67,3
r97s
47,3
2r,9
59,8
7976
38,0
20,4
58,4
7977
36,3
16,8
57,7
1986
26,9
11,3
39,0
1987
26,7
10,8
38,6
1988
26,3
11,1
37,8
občansky od církevního zasahování. Budou_li např. církvímodňary státní matriky a prohlásíli civilní sňatek za obligatorní formu, pak občan přijde do sryku s církvískutečně jen tehdy, když jej k- tomu povede náboženský zájem;'Návrh byl schválen 30.8.1948 na poradě J. Hendrycha, e. Č.eničkr,J. Taussigové a zástupců církevní komise Ústředního akčnítro ýboru NF. In: BULÍNoVÁ, Marie _ JANIŠOVÁ, Milena - KAPIÁN, Karel (ed.): Církevníkámise Úv rsČ 1949_1951: Edice dokumenrú. Praha - Brno, Úso ev Čn - ooplněk 1994, s. 21. sÚÁ, sPVc MK ČR, kartony č. 4,7B-8o, nře-hledy o účasti obřadech. ',u ''ábož"nslc1ich se
l8
o/o)18
...ndbožensvi v Tabulka
české,mpovcilečném vwoji
7: Podíý církevních křtů, svateb IGaj
Křťy
a
pohřbů v roce 7987 podle krajů (v Svatby
301 o/o)I9
Pohřby
Praha
72,6
5r3
77,8
Středočesky
14,8
4,9
32,5
Jihočesky
35,5
11,5
59,4
Západočes\ý
74,0
412
25,2
Severočeský
9,3
r,7
79,6
Východočeslcy
23,2
8,6
40,7
Jihomoravský
42,7
22,r
s5,2
Severomoravslý
38,6
76,4
48,9
Mnozí teoretici by tuto skutečnost^shrnuli tak, že se česká společnost mezi roky
r948-19B9 hluboce sekularizovala.2o Sekularizační a antiklerikální tendence se sice jednoznačně projevovaly i dříve a bylo by nepřípustným zjednodušením, kdybychom ustup masové náboženské praxe přípisovali jen politickému tlaku marxistického režimu, v období po druhé světové válce však došlo k jejich výtaznému prohloubení. Ústup náboženswí zkaždod,enního života se obvykle považuj. ,u n.-oddělite1nou součást modernizace a klasická sociologická teorie předpokládá, že k tomuto jevu bude docházetve stále většímíře ve všech moderních společnostech. Jednání režimu tak lze do určitémíry interpretovat jako pokus o násilnou aplikaci sekularizační teorie v praxi, která vycházela z předpokladu, Že je možnésekularizaci urychlit a naplánovat. Projevovalo se zde stejné budovatelské nadšení,s nímŽ se plánovala výroba a pětíletky.21 Podobná koncepce sekularizace má ovšem i své kritiky. Je nepochybné, Že se česká společnost _ stejně jako většina evropských moderních společností - desakralizovala, a v tom byl tla-\ komunistického reŽimu úspěšný, je však otázkou, zda se rovněž sekularizovala.22 Náboženský vyvoj ve 20. století totiŽ ukáz al, že ve skutečnostíje t9 Tamtéž, karton č.78,Yýkazy o účastina nábožens\ých obřadech v roce 1987 podle krďů. Pojem sekularizace se používá v několika významech (například historicko_právním či šir.ším kulturně-historickém), ale v nejobecnějším smyslu se jím rozumí oslabování náboženské víry a ústup náboženství z každodenního života, a právě v tomto smyslu se užívá i zde. 21 Nadšení a naivitu, s nimiž marxisté plánovali postupný zánik náboženswí v budoucnosti' pěkně dokumentuje úryvek z příručlry pro man
m
302
Soudobé dějiny VIII
/ 2_3
sítuace mnohem složitější,než by odpovídalo klasické sekularizační teorii a prvnímu zběžnémupohledu na náboženskou scénu, a to platí i o religiozitě českéspolečnosti_
Hodnotíme-li náboženský vyvoj evropských společností, nelze totiž opominout přetrvávající víru v nadpřirozeno, která se udržuje i v moderních společnostech, ani neočekávanou vitalítu obrodných náboŽenských proudů. Při pohledu na současné náboženské poměry v Evropě je totiž zřetelné, že pokles náboženské praxe zasáhl především lidové křesťanswí a lidové církve s masoým členswím,do kteých se lidé zpravidla rodí. Ústup masorn-ich a víceméně monopolních církvítak vedl v Evropě k desakralizaci společnosti, protože jen relativně monopolní a dostatečně masová církev byla schopna vytvořit ,,posvátný baldachýn" a rozprostřít své symboly ve společnosti, nevedl však k odklonu od víry v nadpřirozeno. Rovněž se zdá, že relativní úspěch slaví i v silně sekularizovaných společnostech obrodné Kesťanské proudy. Ty se od tradičníholidového křesťanswí do značnémíry lišía je pro ně
charakteristická snaha řešit běžnéproblémy moderní doby aplikací bíblických textů, důraz na návrat k původním kořenům Kesťanswía na osobní rozhodnutí a zodpovědnost. Nejčastěji se tento ryp křesťanství označuje pojmem což ''evangelikální", však v žádném případě nesmí b]1ít zaměňováno za ,,protestantský", neboť evangelikální skupiny lze najít i v římskokatolické církvi (nejznámějŠí je patrně Katolická charismatická obnova). Do jisté míry tak lze konstatovat, Že spolu s ústupem křesťanswízpozíc masového náboŽenswí docházík jeho vnitřní proměně. Nejedná se jen o přechod mezi různými typy věrouky, ale rovněž o změnu s jasn1imi sociálními dopady. I když nelze o obrodných proudech v žádnémpřípadě tvrdit, že se jedná o masovějšínávrat k církevní praxi, nemůžeme jejich existenci jednoduše opominout. Významné totížje, že obrodná hnutí značně ovlívňujípraktické stránky každodenního života. Francouzský sociolog Gilles Kepel situuje nástup obrodných proudů do sedmdesáých let a poukazuje na podstatnou skutečnost, že křesťanská obroda se neomezuje jen na méně vzdělané či venkovské vrswy obyvatelswa, jak by se snad mohlo předpokládat, ale zasáhla z velké části studenťy a inteligenci (a to i technickou), tedy vrstvy, které by měly b1h podle tradičnísekularizační teorie vůčinábo_ Ženswí nejvíce imunní.23
23
pretation of the ,,Secularization" of Europe. In: Journalfor the Scientific Study of Religion, roč. 33, č. 3 (1994), s. 230-253) rozlišují mezi desakra|izací a sekularizací. Zatímco sakralizace poukazuje na situaci, kdy náboŽenské symboly prostupují většinu společenských institucí, sekularizace vypovídá o ústupu víry v nadpřirozeno. Sedmdesátá léta jsou podle Kepela přelomovou dobou, v nížse začal obnovovat vliv tradičních náboženswí. V roce 1977 dosáhly pfi volbách v lzraeli pnilomu náboženskéstrany, v roce 197B byl zvolen papežem Karol Wojtyla a v roce 1979 došlo k vyhlášení Íránskéislámské republiky. Ačkoliv se judaismus, křesťanswí a islámské hnutí vzájemně ýrazně lišív učeníi sociálních dopadech, spojuje je společný záměr wátit se k posvátným texnim daného náboženství a jejich aplikací řešit problémy moderní společnosti. Viz KEPEL, Gilles: Božípomsťa: Křesťané, židé a muslimové znovu dobývají svět Brno, Atlantis 1996. Někteří jiní autoři (např. MARTIN, David: Tongues of Fire: The explosion of Protestantism in Latin America. Oxford - Massachusetts, Basil Blackwell 1990, s. 50) situují prudky nástup obrodných hnutív mimoewopském prostonr už do let šedesáých.
303 Literatura zabyvajícíse náboženským oživenímevangelíkálního typu většinou odkazuje na q;Ívoj v západní Evropě a Americe a jen okrajově se věnuje situaci v bývalém socialistíckém bloku.2a Pto nás je ovšem podstatná právě otázka, zda k podobné vnitřní proměně a obrodě došlo i na českénáboženskéscéně. Čtenáře jistě nemusíme přesvědčovat o tom, že k masovější duchovní obrodě čes-
ké společnosti nedošlo, to ovšem neznamená, že by se obrodné tendence vůbec neobjevily. Určitéprvky evangelikálního oživení lze vystopovat už v dobách komunistického režimu, nemáme ovšem nijak přesnou představu o reálné síle obrodných proudů. Některé neověřené odhady sice hovoří dokonce o tom, že na konci osmde_ sárych let existovalo v českéřímskokatolické církvi až deset tisíc skupin, které se mažily o úplnou realizaci biblického způsobu života v každodenní praxi a které by \do možn ézařadítdo evangelikálního proudu křesťanswí,25 zd'áse však, že podobné odhady jsou silně nadhodnocené. Je však nepochybné, že k určiténáboženské obrodě v římskokatolické církvi došlo. Evangelikalismus se však neomezovaljen na církev římskokatolickou, ,,nové proudy" bylo možn é rozpoznat například i v Českobratrské církvi evangelické. V roce lgl2Československo navštívilznámý baptistický evangelista Billy Graham, kteý je symbolem náboženského ,,pfobuzení" v protestants\ých kruzích, a v ťypicky evangelikální Církvi bratrské vzrostl mezi rcky 7967 a 1974 počet laických kazatelů o po1ovinu.26 Přes veškeréznámky náboženského oživení však Ize jen těžko hovořit o tom, že by v období před rokem 7989 došlo k ýraznějšínáboženské obnově. Rozšíření evangelikálního křesťanswí bylo nutně omezené v důsledku existence komunistického režimu, neboť návrat ke křesťanství nejen neodpovídal prosazované ideologii a podkopával víru v úspěchy sekularizace, ale nebezpečnéz hlediska režimu bylo zvláště to, že křesťanské oživení bylo přitažlivépředevším pro mladé lidi, a to i ty z nich, kteří nepocházeli z křesťanského prostředí. Křesťanswí bylo navíc jediným nemarxistickým uceleným myšlenkoým systémem, kteý bylve státě systematicky šířen, a mladí Lidé z obrodných skupin byli v tomto směru zvláště aktivní. Teprve po uvolnění politických poměrů vzniklprostor pro jisté náboženské oživení tohoto typu a zdá se, že počátkem devadesáých let k prudšímu nárůstu evangeli_ kiílních křesťanských skupin opravdu došlo. Podle předběžných q;Ísledkůsčítánílidu z roku 2001 se můžemedomnívat, že evangelikální tendence na českénáboženské scéně i nadále narůstají. Zdá se totiž, že ačkoliv římštíkatolíci jako největšílidová církev ztratili přibližně milion členů,menší církve, které lze řadit do evangelikálního proudu, naopak posílily. I když se nejedná o hnutí masovějšíhorozměrů, nelze jeho
l{
výjimek je jen pomálu a většinou se jedná spíšeo kusé informace než o detailnější rozbor. Situaci v Českérepublice a Polsku se věnuje např. zmíněná kniha Kepelova. o náboženském oživení elangelikálního typu v někteých sférách sovětské společnosti stručně referuje např. Peter L BergervpráciÁ Rumour of Angels. NewYork, AnchorBooks 1990, s. 136 n. r'í !'iz rozhovor s Petrem Ettlerem, cit. dle Kepelovy laihy Boži pomsta, s. 84. 16 ď,t spvc MK čSR, karton č. 80. Přehled o počtu duchovních a účastina náboženslqich obidech za období 7967_1974. Podle těchto vykazů působilo v roce 1967 v Církvi bratrské 99 lait:x}'''ch kazatelů, V roce 1974 jejicÍt počet vzrostl již na 747.
304
Soudobé dějiny WII
/ 2_3
existenci zcela opomíjet. obrodné proudy na českénáboženské scéně však teprve čekajína Zmapování.
Virav nadpřirozeno Dosud jsem se zab;folala pouze organizovaným náboŽenswím a jeho ínstitucionální
stránkou, nikoliv obsahy náboženské víry' Tyto oblastí však musíme rozlišovat, a nemůžemese proto vyhnout otázce,jak se vyvíjelo náboženswíjako víra v nadpři-
rozené jevy. Vypovídá oslabení církevní praxe o tom, že lidé přestávali věřit v nadpřírozeno, nebo jen o úpadku tradíčníformy náboženského života? Jinými slovy se musíme ptát, Zda se náboženská víra z lidských životůvytratila, nebo jen změnila formu a obsah. Příklady zahraničních studií a qýzkumů evropských společnostítotiž poněkud komplikují předpoklad, že ústup církevnípraxe musí znamenat i ústup víry
v nadpřirozeno' a tedy ústup náboženswí v širšímsmyslu tohoto slova. Zdá
se
dokonce, že některé specífickéformy netradičnívíry (například spiritismus) mohou růst i ve společnostech, které by klasická sociologická teoríe označila jako silně sekularizované.27 Jak jsem se již zmínila, byl v českéspolečnosti odklon od deklarativní příslušnosti k církvi a od náboženské Praxe relativně prud\f. Pokud podobné odpoutání od života církve nevede ke ztrátě zájmu o náboženswí, má qfznamné
dopady na podobu toho, čemu lidé věří. Jeden zezál
... ncib
oženstvi v českémp ov dlečném úv oji
30s
sprármost učenínegarantuje církev, není jasné' v co člověk bude opravdu věřit. Lze proto očekávat, že s tím, jak se prudce snížilapraktikovaná religíozíta, došlo v české společností jednak ke ztrátě zájmuo náboženství,ale rovněž k posunu náboženských obsahů. Naše informace ýkajícíse obsahů náboženské'í.yz období před rokem 19B9 jsou vďce kusé a je diskutabilní, zda opravdu vypovídají o qýznamnějších tendencích ve společnosti nebo zda se jedná spíšeo okrajové jevy. Relativně známý případ lídového
Iďitele pátera Ferdy sice ukazuj e, že zájem o paranormální jevy existoval Qako bude Patrně existovat v každéspolečnosti), jen těžko ovšem můžeme zpětně určit, jak velkou klientelu měl a nakolik byljeho případ ojedinělý. o reprezentativní popis náboženského myšlení se pokoušela opakovaná empirícká šetření, která uskutečňoval Ústav pro qfukum veřejného míněnív sedmdesáýh a osmdesáq.ich letech. Šetřenísi sice kladla za cíl postihnout náboženské postoje reprezentativní pro celou společnost, jejich věrohodnost však můžeb;it zpochybněna především kvůli možnémustrachu dotazovan1ých odpovídat pravdivě, a je tudíž třeba počítats tím, že údaje o náboženské víře mohou byt podhodnocené. Přesto však můžebý,t'zajímavéjejich výsledky ocitovat, neboť se ukazuje, že odpovědi byly poměrně stabilní.29 V průzkumech v sedmdesáých a osmdesáq.ich letech odpovídalo 16_19 procent dotázan-ých, že věří v boha, další čtrrrtina jeho existenci připouštěla. Celkově tedy o existenci ,,vyššískutečnosti" uvažovala téměř polovina dotázaných. Jednalo se zvláště o staršílidi s nížším vzděláním a silná byla rovněž regionální souvislost (iižní Morava a Čechy). Po roce 1989 odpovídalo na otázku po božíexistenci kladně zhruba 20_25 Procent respondentů (tj. přibližně o pět procent více), takže nová politícká situace a svoboda vyjadřovat volně svůj názor nepřinesly v této otázce žÁdný prudky zwat (viz tabulka B). Pro srovnání můžemeuvést, že v šetření v roce 1946 odpovědělo 63,8 procent respondentů, že věří v boha'3o Během čtyřiceti let existence komunistického režímuse tedy podíl lidí, kteří věřili v boha, snížilna Éetínu. Tato víra však nemusí nutně představovat víru v osobního Boha, jak jí rozumí tradičníkřesťansrví. V roce 1985 čtyřicet procent obyvatel čes\.ich zemí ztotožňovalo boha s přírodou, zatímco v nesmrtelnost duše věřil podle šetření z roku 1'983 jen každý osmý člověk.3l Podobně ovšem plati že ani v šetření z roku 1'946 nelze víru v boha ztotožňovat s vírou v osobního Boha; přesto však třetina dotázanych (32,B %)
V následujícím textu se uvádějí údaje jen za Českou republiku; pokud se pracuje s ýsledky za celou ČssR, jsou na to čtenáři upozorněni. 30 Jednalo se o šetření Ústavu pro vyzkum veřejného mínění uskutečněné v roce 1946. odpovídaltl 1000 respondentů českénárodnosti nad 18 let věku (cit. dle Politickri zprdva ZVo, s.2O). 3r Dalšíúrl-ďe, které jsou k dispozici a které by mohly podobné otázlg pomoci zodpovědět, se ýkají 29
celého Československa, a tak vzniká otázka srormatelnosti obou dat vzhledem k rozdílů. 'n.ži &slcými zeměmi a Slovenskem. V osud a nadpřirozenou moc určitě věřilo přibližně 11 % dotiízaných, 38 o/o existenci nadpřirozena připouštělo. Více než polovina lidí, kteří rozhodně věřili v nadpřirozeno, však nevěřila v existenci osobního Boha (ÚVMVÍ, v'ýzkum č.1'g7g-ID.
306
Soudobé dějiny WII
/ 2_3
V roce 1946 odpověděIa, že Itistus je vtělený Bůh, a téměř dvě pětiny (38"4
Tlhil'
respondentů věřily v posmrtný Žívot.32 Tabulka
B: Víra v boha - čsvČn(v
%)33
Rok
Víra v boha 1980
1985
1989
1990
7997
1992
1993
7994 24
verl
79
76
16
22
25
24
20
Připouští existenci
23
23
24
26
32
37
30
31
Nevěří
s9
67
60
52
43
39
50
45
Tabulka
9: Světoý
názot podle sebedeklarace _
Čsn(v
,/o)3a
Rok
Světoq;í názor
rg7g"*
7974
r979*
Marxistický
45
48
43
Nábožensky
13
20
I9
16
Jiný Neví
14
32***
9
15
29
27
*
**
28
1983
42
Výzkum 7979-3. Výzkum 7979-L7.
*** Sloučeny kategorie ,jiný" a ,,neví".
Tabulka 10: Světoqý názor podle sebedeklarace - Čssn (v Světoý názor
Rok
r974
7979
Marxistický
4I
44
Nábožensl1y
20
20
Jiný Neví
72
27
32 Politickd zprdva WO, s.20.
33 34 35
o/o)35
7982
1983
198s
1986
40
46
42
45
47
25
76
16
23
20
9
7
11
15
11
10
27
28
27
27
27
23
1980
Zdtoj: Ústav pro výzkum veřejného mínění,/Institut pro výzkum veřejného mínění při českém statistickém úřadu. od ledna 2001je Ústav (Institut) pro výzkum veřejného míněnísoučástí Sociolo'gického ústavu AV ČR. Zd,e je rovněž k dispozici archiv s podrobnějšími vysledky šetření. Zdrojz Ustav pro ýzkum veřejného mínění. Zdroj: Ústav pro v'ýzkum veřejného mínění.
..,nciboženství v českém povcÍIečnémry"oji
307
Pokud sledujeme ťwoj víry v osobního Boha podle ročníkůnarození podle ISSP 1999, ukazuje se, že ani v tomto případě nebylpokles nijak plynulý. Prudké oslabení ,ríry v Boha nastalo u ročníkůnarozených v letech 1942_7951, tedy opět u generací,
které dospívaly během padesáých let. Méně vyhraněná víra v určitéhoducha či životní sílu se však udrŽuje v mezigeneračním srovnání na stabilní úrovni a zdá se, Že v mladších ročnícíchdokonce mírně roste. Mezi mladšími lidmi všakjednoznačně narůstá počet těch, kteří věří v projevy jiných forem nadpřirozena (horoskopů, amuletů a věštců),což potvrzuje, že oddělení náboženswí od církve můževést k vzestupu neortodoxní náboženské víry na úkor víry tradiční.36 Ani po čqrřiceti letech ateistické vychovy tedy nelze českou společnost označit za ateistickou, i když je nepochybné, že tradičníkřesťanskávírav Boha jako osobu byla zatrváníkomunistického režímuznačně oslabena, a prudkost poklesu svědčío tom' že tehdejšípolitické poměry se na tomto vwoji do značnémíry podílely. Sporná je ovšem otázka, nakolik to znamenalo skutečnou ateizaci společnosti a nakolik ve skutečnosti došlo jen k přesunu náboženských obsahů k víře ve vágnější formy nadpřirozených sil.
MarxistickcÍ sakralizace
sp
olečno stí
Úvahy o náboŽenswí v režimu založenémna marxismu-leninismu však nemohou pominout ani sakralizaci společnosti a skrytě náboženský charakter této ideologie. Vzhledem k latentní náboŽenské povaze marxismu proto někteří autoři hovoří spíše o konverzi než o ateismu socialistic(ich společností.37 Man
všech marxistických systémůa udržovala se po celou dobu jejich trvání, a to i v sedmdesáých a osmdesáých letech v Československu, kdy už ideologický náboj do značnémíry vyčpěl. Můžemesi klást otázku, proč komunistická strana tak pečlivě lpěla na ideologii a rituálech ještě v době, kdy se to mohlo zdát nadbytečné, či dokonce kontraproduktivní. Zajímavévysvětlení nabízí Ivo Možný, kteý ve své
36 Tyto závěry powrzují jak ýsledky IssP 1999, tak napřrklad data EsH 1999. Podle ISSP 1999 věřilo v existenci duchovní síly pfibližně 35 % respondentů, podle ESH dokonce okolo poloviny. Rozdíly plynou ovšem také z nizně formulovaných otázek. 3'l RADIC, Radmila: The Proselytizing Nature of Marxism-Leninism. In Journal of Ecumenical Studies, roč' 36, č. I_2 (1999)' s. B0. 38 o tomto tématu již dnes exisruje poměrně bohatá literatura (viz např. MAIER, Hans: PolitickrÍ ruÍboženswi: Totalitrírni režimy a křesťanswi. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury 1999) a zde není prostor' abychom se touto otázkou blížezabyvali.
308
Soudobé dějiny wII
/ 2_3
vynikající ana\ýze socialistické ekonomiky poukazuje na to, že v situaci, kdy je
vytlŽíváníekonomickéhokapitálu a zisk oficiálně nelegitimním důvodem k ýkonu moci (a v,,socialistické" společnosti tomu tak opravdu bylo)' jsou vztahy podřízenosti a nadřízenosti nutně udrŽovány pomocí symbolického kapitálu, kteý je qrrvářen právě systematickou ritualizací společnosti. Ritualizace má v takovém případě hlubokou racionalitu bez ohledu na to, jak iracionálně můžena prvll poňt.a vypadat, protože jejím cílem je reprodukce ustavených sociálních vztahů.39 Podobná ritualizace, a vlastně sakralizace společnosti ovšem nutně vyžaduje monopo1ní postavení na světon ázorovém trhu' což byljeden z mnoha důvodůaverze režimu vůčínáboženswí. V této souvislosti můžebyt zajímavá teorie náboŽenské mobilizace autorů Rodneyho Starka a Laurence R. Iannacconeho.4o lředpokládají totiž, že pokles praktikované re}igiozity nesouvisí aní tak s poklesem poptávky, ale především s nedo_ statečnou nabídkou na ,,náboŽenském trhu", což v podstatě obrací perspektivu tradičníchsekularizačníchteorií, které úpadek praktikované religiozity vysvětlují
spíšeztráto|l zájmu moderního člověka.al Ačko[ívStark a Iannaccone tuto teorii vyrvořili ve vztahu k tradičnímcírkvím a účastina jejich životě, lze ji přenést na mnohem obecnějšírovinu. Komunistická _ strana se v tomto případě chovala jako typická monopolní fírma dělala si nárok na
monopolní postavení na myšlenkovém a ideologickém trhu a nedovolovala jiným 39
futualizace ,,překonává onu základní překážku ustavení a udrženívelké moci a majetku ve
společnosti, kde peníze mají v mnoha běžných situacích dubiózní hodnotu, zisk je nelegitimní... Při nelegitimitě zisku a nemožnosti opfft se o státem a právem garantovaný ekonomicloý kapitál byla [vládnoucí moc] stále paranoičtěji nedůtklivá na svuj symbolicloý kapitál a na rituálech tupě trvala. Nemohla jinah i ona byla zajatcem systému." MoŽNÝ, Ivo:Pročtaksnadno'.. Praha, Slon 1991, s. 38-40. STARK, R. - IANNACCONE, L. R.: A Supply-side Reinterpretation of the ,,secularization" of Europe. Autoři se inspirovali ekonomickou teorií a analyzují náboženskou ekonomiku a ná-
boženský trh, na kterém se vyskytují jednak ,,náboženské firmý', jednak ,,náboženštíspo_ třebitelé". Pro náboženskou ekonomiku platí podobná pravidla jako pro ekonomiku obecně. Stupeň regulace určuje míru plurality a ,přirozeným" stavem náboženské ekonomiky je exi,t".,." -nohu specializovaných a soutěžícíchfirem, protože žádná firma nemůžeuspokojit odlišné preference (které mimo jiné ovlivňují i klasické socioekonomické faktory, jako je třída, věk, pohlaú, životnízkušenosti, socializace atd.). Náboženslý trh ovšem můžeb1iít regulován státem, a tak mohou vznikat nepřirozené monopoly. V pluralitní náboženské ekonomice s vy-
soloým stupněm konkurence bude celková hladina účastina organizovaném náboženství vysoká. Pokud všaÍ jedna nebo dvě firmy získajív náboženskéekonomice monopol, participace se sníží,
neboť monopol není schopen uspokojit rozdílnézájmy.Autoři vycházejízekonomiclcých modelů a předpoklá d'ají, Že monopolní firmy sice nad společnostírozprostřou ,,posvátný baldachýď', jen m}lo však naplňují ,,náboženské potřebý'. Bez ohledu na vnější sakralizaci společnosti a jejích institucí je proto v monopolních náboženslqých ekonomikách participace obecně nízká, neboť 41
firma nedovede uspokojit řadu odlišných požadavků. monopolní _a Stark Iannaccone tuto teorii testují na nizných evropských zemích a na menšinoých náboženswích. Jako příklad vysoce regulované náboženskéekonomiky uvádějí skandinávské země, za příklad svobodného náboženského trhu označují Spojené státy. Poukazují rovněž na to, že
kromě neschopnosti uspokojit rozličnou poptávku se monopoly nevěnují marketingu a wé náboženské produkry přílišnepropagují.
...nriboženstvív českěm povrÍlečnémvwoji
309
firrrám, aby se svobodně účastnilysoutěže na trhu. Jen díky tomuto monopolu se mohla společnost sakralizovat a celou socíální realitu prosytit marxistickými symboý a rituály. Komunistic$i protinábožensky tlak tedy neumožňoval vznik pluralitního nábožen_ ského trhu a silně omezoval nabídku, čímžzprostředkovaně snižoval zájem o nábo_ ženství. Nabízíse zde otázka,jak se v tomto smyslu vyvíjela ,,náboženská ekonomika" v Českérepublice po pádu komunistického režimu. Vzhledem k předpokl adu, že snrpeň religioziry souvisí s vnějšími podmínkami (především mírou regulace náboženswíve státě, respektive jeho pluralitou), byse dalo očekávat,ževpřípaděuvolnění trhu religíozítaopětovně ,rtoste.42 Je zjevné, že ke vzestupu tradičníholidového křesťansM nedošlo ani po roce 1990 _ to ovšem není překvapující, neboť i tento typ náboženswí souvisí do značnémíry s relativně monopolním postavením jedné církve a s její schopností prosytit svymi symboly společenskou praxi. Evangelikální proud lďesťansM určiý úspěch zaznamenal, i kdý v žádnémpřípadě nelze hovořit o masové záIežitosti.a3 Zajímavév tomto ohledu určitě budou konečnéýsledky sčítání lidu z roku 2001. Největšíempirický qfukum náboženství uskutečněný v devadesáých letech (/ssP 1999) však ukázal, že rozmach zažívájiný typ religiozity, a to náboženská orientace, kterou lze patrně nejlépe označit slovem okultní, čímžse zde mínívíra v horoskopy, amulety a schopnosti věštců.44 V datech z empirich-ich šetření se totiž jasně projevuje existence dvou základních religiózních orientací: křesťanswí a okultismu.as Existenci těchto dvou náboženských proudů přitom empiricky dokládají nejen česká data z IS9P 1999, ale i zahraničnídata z tohoto rrýzkumu a z šetření IssP 1991. Zatímco pro křesťanswí je rypická víra v Boha jako osobu, která pečuje o kaŽdou lidskou bytost, víra v posmrtný žívot,nebe, peklo a zázral
42 Autoři proto svůj přístup nazvali teorií náboženské mobilizace. 43 V první polovině 90. let zaznamenalo určiý růst počtu příznivcůzvláště viz ŘÍČRN, Pavel -VoJTÍŠnx, zdeněk: Religionista
charismatické hnutí.
a psycholog
obhlížejíčeskou náboženskou scénu. In: Prychologický časopis' č. 1 (1999), s. 73. Počet členůtypicky evangelikální Církve bratrské vzrostl v letech 1991_1998 z 4713 na 5457,jedná se tedy o patnáctiprocentní nárůst.
14
45
(Zdroj: Rada Církve bratrské - údaje sděleny na osobní dotaz autorky.)
okultismus ,,vychází z představy, že najde prostředky a cesty, jak použítv dnešnídobě prastaré pověrečné praktiky, rituály a zaÍil<ávací formule k užitku nebo ke škodě jiných lidí. Rovněž k němu patff i představa, že můženavazovat kontakt nebo spojení s duchy, dušemi zemřelych nebo některými kosmichÍmi silami." Yiz Malý slovnik se/cr. Kostelní vydří, Karmelitánské nakladatelswí 1998, s. 82. Jako příklad okultismu lze uvést například věštění,čteníz ruky, virgule ó ýklad horoskopu. Tato data empiricky potvrzují klasifikaci Ellwooda a Partina (ELLWOOD, Robert S. - PARTIN, H. B.: Relrgious and Spiňtual Groups in Modern Ameica. Englewood Cliffs, Prenice Hall 1988), kteff rozlišujímezi dvěma základními vizemi skutečnosti v západní civilizaci: křesťansMm a moderní vědou na straně jedné a mystickými náboženslo.Ími proudy na straně druhé. Jejich Pojetí mystické tradice přitom zahrnuje celou řadu duchovních proudů od gnosticismu, magie, berrretismu a neoplatonismu přes středověké sektářsM, čarodějnictví, kabalu a alchymii k nowrÉkémurosikruciánství a okultismu. (Viz LUŽNý, Dušan: NwrÍ ruÍboženskÍhnutí. Brno, l[$arykova univerzita 1997, s. 26.)
310
Soudobé dějtny wII
/ 2_3
Křesťanswí se v Českérepublice projevilo spíšejako menšinová náboženská orientace, okultní víra však zaznamenala širšírozmach. Jen pro ilustraci je možné uvést, že například 66 procent respondentů věřilo, že někteří věštci mají schopnost předpovídat budoucnost, a 45 procent věřilo v účinekamuletů. Zvláště mladí lidé se cítilísilně přitahováni horoskopy a amulety, a ukazuje se, že náboženswíokultního charakteru je poměrně rovnoměrně rozloženo ve společnosti bgz ohledu na vzdělání.a6 Problém je v tom, Že nemáme podobné iďormace o období před rokem 7989, a nemůžeme proto jednoznačně wrdít, zda se opravdu jedná o vzestup spojený s pádem regulované náboženské ekonomiky nebo zda podobně silná víra v nadpři_ rozeno existovala v českéspolečnostíjiž před rokem 7989. Ačkoliv se můžeme domnívat, že silná ,,marketingová kampaň" obchodnftů s magií a různých léčitelů opravduvedla spíšek rozmachu okultní relígiozity, nemůžeme podobnou domněnku empirícky doložit.
Zdvěr Náboženswí patří mezí těžko uchopítelné fenomény lidského života především díky tomu, že odkazuje k jiné realítě, než je skutečnost hmatatelného fyzického žtvota, a je proto nesnadno přístupná ,,objektívnímu" popísu. Můžemese sice omezit na institucionální stránku, strukturu a organízaci náboženského života, případně na rituály a jejích ýznam ve společnosti, ale tento pohled nám nikdy nemůžeposkytnout uspokojivou odpověď na otázku,zdalidévěffv nadpřirozeno a zda to ovlivňuje jejich život. Náboženswí a náboženský život nelze omezit jen na instituce a jejích fungování, neboť jde í o víru v to, co přesahuje fyzícky svět a běžnou lidskou zkušenost. Náboženská úra úzce souvisí s hledáním smyslu lidského života a s vnímáním sebe sama a vlastního místa ve světě, a jako taková je vysoce subjektívní a nesnadno popsatelná. Při psaní tohoto článkujsem vycházela právě z tohoto přesvědčení,že je třeba rozlišovat mezi institucionalizovaným náboženstvím a nábo_ ženskou vírou jako vírou v nadpřirozeno. Náboženská víra představuje určitou kognítívnía psychologickou orientací a vypovídá o určitémvnímání světa, nemusí b1it ale nutně spojena s organizovaným a institucionalizovaným náboženswím a nemusí mít nutně ani zřetelnou normativní stránku. Je nepochybné, že organizované náboženswía účastna životě církvídoznaly během poválečnych let značnéhoúpadku, což jsem se pokusila zmapovatv předcházejícím textu. Během čtyřiceti poválečn1ich let se radikálně snížilpodíl lidí, kteří se i jen deklarativně hlásí k náboŽenskému vyznání, a stejně vý,razně poklesla i účast na bohosluŽbách. V mladšíchročnícíchse k náboženskému vyznání hlásí již jen přibližně třetina obyvatel.
46
Podrobnějšiana|ýzyizHAMPLoVÁ,D.:Ndboženswíanadpřirozenovespolečnosti;TÁŽ:Šetření ISSP 1999,
s.431440.
,,
.
Úojí
ndb oženstvt v českémp ov cilečném
311
Křesťanské církve přestávaly postupně hrátýznamnější roli v žívotěspolečností a mnohé události dříve pevně zakowené v křesťanském pohledu na wět (například
o tom, že odklon od církevní praxe nebyl jen dočasnou pragmatickou reakcí na politický tlak, ale hlubokou změnou, svědčískutečnost, že ani po pádu tohoto režímuk vyraznější obnově sňatky či narození) získaly čistě světský charakter.
křesťanské praxe nedošlo. Na základě rozlišení mezi institucionalizovan}ím nábožensMm a vírou v nadpřirozeno si však dovoluji zpochybnit obecně rozšířenépřesvědčení o tom, že česká společnost je vysoce sekularizovaná. o sekularizaci českéspolečnosti se dá hovořit
.ien tehdy, pokud hlavním hlediskem zůstává vyvoj lidového křesťanswí masoých církvía církevnípraxe. V112kumy religiozity však naznačují,že z hlediska víry v nad-
přirozeno by bylo možnéčeskou společnost považovat za sekularizovanou jen stěží. Češitotiž v žádném případě neodmítají existenci nadpřirozených jevu a skutečností a empirická data naznačují,že podobná víra nacbází podporu mezi mladšími lidmi a Že se nevyhýbá ani vzdělanějším wstvám. Konstatování o poměrně silné víře v nadpřirozeno v českéspolečnosti by však mělo byt spíše podnětem k dalším otázkám než závěrem. Musíme se ptát, do jaké níry víra v nadpřirozeno vypovídá o jistém iracionalismu Čechůa nakolik se odráží r jednání lidí. To je však téma na dalšíčlánek.
