září 2014
Opavský
přírodovědný zpravodaj Elektronický měsíčník o přírodě a lidech kolem ní nejen na Opavsku
V Kobeřicích obdrželi novou knihu o obci Preparát měsíce dlouhozobka svízelová Mezinárodní aktivity opavské Zemědělky První fotografie želvy bahenní na Opavsku! Žáci z Hošťálkovic zdokumentovali bobra Rozhovor s biotechnologem RNDr. Josefem Satkem, PhD.
S podporou Statutárního města Opavy vydává občanské sdružení Natura Opava
Slovo úvodem Nejbližším kouskem přírody je naše zahrada. Někteří si ji upravují k obrazu svému. Někomu se líbí pravidelnost, takže z ní udělají postupně něco jako francouzský park. Jiným se líbí volný park anglický, ale je to vždy jejich svobodná vůle. V Kobeřicích byla u příležitosti oslav 778. výročí první zmínky o vesnici předána občanům publikace Kobeřice, kterou napsali manželé Plačkovi. Milan a Jakub Kubačkovi sepsali kapitolu Přírodní poměry tohoto regionu. V pravidelném měsíčním okénku představujeme preparáty, které jsou umístěny v Historické výstavní budově Slezského zemského muzea. Tentokrát je to motýl dlouhozobka svízelová. Výčet mezinárodních aktivit na Masarykově střední škole zemědělské a Vyšší odborné škole svědčí o tom, že zde věnují velkou pozornost zahraničním stážím. Studenti tak neztrácejí kontakt s přístupy k zemědělské produkci v jiných státech, což je pro jejich odborný růst to nejlepší, co jim tato škola může dát. Zavzpomínali jsme na krásné rozkvetlé louky pod Červenou horou na Budišovsku a opět jsme zjistili, jak rozmanitý je život hmyzu. Konečně se nám podařilo získat historicky první fotografii želvy bahenní ve volné přírodě v opavském okrese, kterou pořídil náš dlouholetý spolupracovník hlučínský zoolog Ladislav Baday v tůni u rybníka Štěpán. Zatím se jen mezi odborníky hovořilo o tom, že na některých místech byla pozorována, ale důkaz chyběl. Lidstvo musí řešit otázku, zda se obejdeme bez palmového oleje nebo bez tygrů a orangutanů. Tato vzácná pralesní zvířata bojují s pěstiteli palem o životní prostor. Zmíníme se také o cyklovýletu z Opavy do Krnova s biologem Jakubem Kubačkou. V pravidelném rozhovoru jsme položili několik otázek RNDr. Josefu Satkemu, který, ač je profesí biochemik, fandí lidem, kteří se rádi starají o zahradu. Na závěr přidáme zářijový kviz a povídku "Sousedská rada" s omalovánkou, kterou nakreslil Bořík Frýba. Milan a Jakub Kubačkovi
Obsah zářijového vydání K zamyšlení Každý si vytváří zahradu k obrazu svému, ale vždy vás může ovlivnit soused Aktualita Občanům Kobeřic byla slavnostně předána kniha o své obci Preparát měsíce Ve sbírce v Historické výstavní budově SZM je i dlouhozobka svízelová Environmentální projekty Mezinárodní aktivity Zemědělky během školního ........roku 2013/2014 O odborné zemědělské praxi na Slovensku píše učitel ........Zemědělky Mgr. Martin Váleček Zoologie Květnaté louky pod Červenou horou na Budišovsku jsou plné hmyzu Že by se želva bahenní po staletích znovu usídlila v okrese Opava? Environmentální projekt Žáci ze ZŠ a MŠ Ostrava Hošťálkovice zdokumentovali na řece Opavě bobra Aktualita Co chceme víc? Palmový olej nebo tygry a orangutany? Cyklovýlet Z Opavy do Krnova na kole skrz louky a pole s biologem Jakubem Kubačkou Rozhovor Chcete mít pěknou zahradu? Nadřete se! říká biochemik RNDr. Josef Satke, PhD. Zářijvý kvíz a omalovánka Boříka Frýby Povídka Sousedská rada Na titulní straně Vřetenuška štírovníková (Zygaena angelicae)
rní pranostiky NJa apište nám do redakce Elektronický měsíčník „Opavský přírodovědný zpravodaj“ je součástí projektu Kalendář přírody Opavska Natury Opava. Projekt byl podpořen grantem Magistrátu Statutárního města Opavy v roce 2013. Zpravodaj má zviditelnit zajímavosti nejen o přírodě Opavska, ale také osobnosti a projekty, které souvisí s životním prostředím. Nabízíme všem zájemcům z řad učitelů, obcí, přírodovědcům a všem, kterým není životní prostředí lhostejné, aby se na měsíčníku podíleli. Můžete zde volně prezentovat své projekty, myšlenky a zajímavá pozorování. Měsíčník je volně stažitelný ve formátu PDF na stránkách Natury Opava a na stránkách Statutárního města Opavy. Dále je rozesílaný na školy a obecní úřady v okrese Opava. Občanské sdružení N a t u r a O p a v a - C z e c h R e p u b l i c E. Beneše 30, 747 05 O p a v a tel: 00420 737 322 616 e-mail:
[email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava
K zamyšlení
Každý si vytváří zahradu k obrazu svému, ale vždy vás může ovlivnit soused Postavit si dům a založit zahradu je snem každého mladého člověka. Na přidělené stavební parcele se plánuje zahrada, která se zakládá nově. Buď si ji založí podle vlastního plánu nebo se obrátí na zahradního architekta, což je v mnoha ohledech lepší.
Nejbližší volnou přírodou je naše zahrada, pokud ji máme. Jinak je tomu v případě, kdy se dům staví na pozemku, kde je již stará zahrada. V tom případě je nesmyslné vše vykácet a začít, jak se říká, „na zelené louce“. Zdravé a bezpečné stromy je rozumné si ponechat. Už jen jako vzpomínku na své předky. Starý strom se nedá koupit, na ten si musíme počkat. Mějte vždy na paměti, že sad a zahradu zakládáte pro své vnuky, ne pro sebe. Je stále víc lidí, kteří tvrdí, že určitě přijde doba, kdy bude každý chtít na zahradě malou nebo i větší tůňku. Důvod je jednoduchý a prastarý. Ve vodě se vždy něco děje, navíc pod hladinou se odehrávají příběhy, které nejsou dost patrné, a proto jsou o to více tajemné. Navíc pohled na hladinu člověka uklidňuje. Nejen ve vodě, ale i kolem ní je živo. K vodě přilétají ptáci, kteří se chtějí napít. Stěhují se sem obojživelníci, především brzy na jaře, aby se ve vodě mohli rozmnožovat. Na hladině běhají bruslařky a jehlanky, kde sbírají hmyz, který sem spadne. Nad vodou poletuje spousta hmyzích druhů, šídla, šidélka, vážky, motýlice, které loví menší hmyz a svou přítomností celou tůňku zkrášlují a obohacují.
Většina těchto hmyzích druhů žije větší část svého života ve vodě. Například larva šídla žije velmi dravým způsobem na dně tůňky až 4 roky. Nebojí se ulovit i malou rybku nebo pulce. Nepřehlédnutelní jsou měkkýši - plži. Jsou to plovatka bahenní, okružák ploský, bahenka živorodá. Nesmíme zapomenout na chrostíky, jepice, střechatky, z brouků například na vodomila a potápníka. Ne každý má to štěstí, že jeho zahrádkou protéká potůček, nebo je na jeho pozemku rybníček či studánka. Dá se však jednoduše pořídit malá tůňka, stačí k tomu pracovité ruce a nepropustná fólie. Těm, kteří mají na pozemku vysokou hladinu spodní vody, stačí jen vykopat jámu. Jenže to je problém v době, kdy jsme se postarali o snížení retenční schopnosti naší krajiny. V posledních letech se objevují v zahrádkách a zahradách květnaté loučky, které kontrastují s pečlivě zastřiženými trávníky ohraničenými živými ploty ze zeravů. Na rozdíl od trávníků jsou tato "golfová hřiště" živá, plná hmyzu na květech. Ne nadarmo se jim říká motýlové loučky. M.K.
Mokřadní louka na zahradě Sadkových v Bohučovicích s rozkvetlým kohoutkem lučním se rozprostírá na dně bývalého rybníka.
Aktualita
Občanům Kobeřic byla slavnostně předána kniha o své obci Víte, že se v Kobeřicích kdysi těžil čedič, a že se v bývalém zatopeném čedičovém lomu koupali pamětníci z Kobeřic a z okolních vesnic? Některé čtenáře bude zajímat kolik řemeslníků bylo na seznamu obce v roce 1939. Jiné zase život s církví a výstavba kostela Nanebevzetí P. Marie. Přejeme příjemné čtení.
O bývalé těžbě čediče, současné těžbě sádrovce a o historii obce Kobeřice se dočtete v nové publikaci, která byla představena kobeřickým občanům 5.9.2014. Naleznete v ní mnoho zajímavostí z historie, kterou sepsali PhDr. Magda Plačková a PhDr. Vilém Plaček, CSc. Přírodní poměry kobeřické krajiny zpracovali RNDr. Milan Kubačka se synem Bc. et Bc. Jakubem Kubačkou. Zvláště zaujme historický pohled autorů manželů Plačkových. Vilém Plaček byl dlouhodobě ředitelem Slezského zemského muzea v Opavě a Magda Plačková ředitelkou Státního okresního archívu Opava. Tedy autoři nad ostatní povolaní. Oba mají bohaté zkušenosti z dlouhodobé přípravy takových publikací, kterých pro obce našeho okresu zpracovali již dvanáct. Jeto úžasná práce a vyžaduje nejen znalosti z regionální historie, ale i desítky hodin trpělivé, doslova mravenčí práce při hledání historických pramenů v archívech. PhDr. Viléma Plačka známe i jako autora pěkné publikace Prajzáci, ve které komplexně popsal historii Hlučínska ve všech dobových souvislostech. Uznání patří i starostovi Kobeřic, který dokázal motivovat občany k poskytnutí fotografií a dobových materiálů pro zpracování knihy. Bez fotografií, které zprostředkují až 80 % informací, by byl pohled neúplný. Zvláště fotografie z minulého století a dokonce i starší nám přiblíží dobu a okamžiky dávno minulé pravdivěji a bezprostředněji než jakýkoliv psaný text. A ruku na srdce, co si budete v knize nejdříve prohlížet? Určitě budete nejdříve na starých fotografiích hledat své příbuzné a známé a vzpomínat na dobu, kterou jste tehdy prožívali. Poděkování patří i panu Pavlu Slaninovi, bývalému předsedovi mysliveckého sdružení Kobeřice za postřehy, týkající se živočichů kobeřické přírody. Panu Janu Čujkovi, který autory kapitoly o přírodních poměrech provedl svým mlýnem. Druhý Bendův mlýn na území obce v areálu .......................................sádrovcového lomu jsme si ...................................................... prohlédli s ing. ................................................................Petrem Hlubkem. .............................................................Navštívili jsme ...................................................................místo, kde kdysi .....................................................................byl, dnes již ............................................................... zasypaný, ................................................................. čedičový lom. Autoři: PhDr.Vilém Plaček, Csc, PhDr. Magda Plačková Odpovědný redaktor: Ing Lukáš Kubný Autoři snímků: Benno Bernard David Bernard, RNDr. Milan Kubačka Jakub Kubačka Vydavatel: Obec Kobeřice Nakladatelství a vydavatelství MAJ.
PhDr. Vilém Plaček,CSc. Představuje knihu Kobeřice 1236-2014. Vedle stojí starosta obce ing. Lukáš Kubný.
Autoři publikace PhDr. Magda Plačková a PhDr. Vilém Plaček,CSc.
Mezi hosty byl i Mgr. Herbert Pavera, poslanec Parlamentu České republiky, předseda Sdružení obcí Hlučínska a starosta Bolatic.
Fotografie: Aleš Černý
Preparát měsíce
Ve sbírce v Historické výstavní budově SZM je i dlouhozobka svízelová V rozsáhlé entomologické sbírce se nacházejí preparáty naší i světové entomofauny. Představujeme preparát dlouhozobky svízelové Macroglossum stellatarum.
Samice
DLOUHOZOBKA SVÍZELOVÁ Dlouhozobka je motýl patřící mezi lišajovité, což je čeleď převážně nočních motýlů. Dlouhozobka je ale aktivní i přes den. Naši pozornost upoutá zejména svým dlouhým sosákem a také způsobem, jakým saje nektar z květů. Během sání totiž neusedá na květ. Rychle třepotá křídly, aby se udržela ve vzduchu, což připomíná let kolibříka. Proto bývá laiky poměrně často s tímto ptáčkem zaměňována. Dlouhozobky každý rok koncem léta migrují do jižnějších poloh Evropy, aby se na jaře následujícího roku opět vrátily. Spatřit je můžeme na mnoha rostlinách například na hadinci, mydlici, chrpě a v zahradách na plaménku či petúniích. Housenky, které nejčastěji najdeme na svízeli, se ve dne ukrývají a v noci vylézají za potravou. Housenka dlouhozobky svízelové
Zoologie
Samec
Stejně jako imaga mají housenky pouze tři páry článkovaných nohou vyrůstajících z hrudi, tedy těsně za hlavou. Panožek mají obvykle pět párů, na chodidlech bývají opatřeny miniaturními háčky, umožňujícími pevné přichycení.
Výuka přírodopisu v Historické výstavní budově Slezského zemského muzea Doprovodné programy k části Příroda Slezska v Historické výstavní budově Slezského zemského muzea DO POHÁDKY SE ZVÍŘÁTKY Program je určen pro děti z mateřských škol a žáky 1. a 2. ročníku základních škol. Průvodci programu budou známé zvířecí postavičky z pohádek, které děti uvedou do říše savců. Časová náročnost: 45 minut VZÁCNÍ SAVCI SLEZSKA Cílem tohoto programu je seznámit návštěvníky zábavnou a interaktivní formou se životem vzácných druhů savců žijících ve Slezsku. Program určen pro dvě věkové kategorie: -pro žáky 3.-7. ročníku základních škol -pro žáky 8. a 9. ročníků základních škol a studenty středních škol Časová náročnost: 60 minut Prosíme zájemce o včasnou rezervaci termínu vybraného programu u muzejní pedagožky Mgr. Ireny Hodanové, tel.: 778 488 260, e-mail:
[email protected], www.szm.cz. Vstupné na doprovodné programy Historická výstavní budova - Děti 10 Kč, Pedagogický doprovod zdarma.
V zoologické expozici se žáci učí poznávat naše savce, což je didakticky určitě lepší než si prohlížet obrázky v učebnici. V klidu si mohou prohlédnout dermoplastické preparáty, zaznamenat hlavní rozlišovací znaky zvířat a vyplnit testy.
Projekty
Mezinárodní aktivity Zemědělky během školního roku 2013/2014 Školní rok 2013/2014 byl na poli mezinárodním mimořádně úspěšný, studenti i pedagogové opavské zemědělky měli díky podpoře Evropské unie možnost vyjet Mezinárodní aktivity v roce 2013
V září 2013 proběhlo třetí mezinárodní setkání projektu Comenius v Polsku, hlavní téma byli zubři a zkoumání Bělověžského pralesa. V říjnu vedli pedagogové a externisté opavské zemědělky přípravné kurzy španělštiny, angličtiny a pěstování oliv pro účastníky odborné praxe ve Španělsku, kterými nebyli tentokrát jen studenti, ale i absolventi naší školy. Náplní listopadové praxe bylo pěstování a zpracování oliv v oblasti Jaén, potažmo v Martosu, součástí doprovodného programu byly exkurze v Cordobě, kolébce býčích zápasů Rondě, maurské Granadě, Seville a Malaze. V prosinci 2013 připravili naši studenti a učitelé v rámci Adventu výtvarnou dílnu, na kterou přijelo i 23 účastníků z polské partnerské školy v Kedziedrzyně-Koźlu, kde se vyráběly vánoční svícny, věnce a ozdoby z přírodních materiálů.
Nezaháleli jsme ani o prázdninách, v srpnu jela skupina zahradníků a studentů Agropodnikání na odbornou praxi na Slovensko, kde pracovali v regionu Levice v oboru ovocnářství, permakultury a zpracování našich ovocných produktů. Ve školním roce 2013/2014 vyjelo do zahraničí 97 studentů a 19 pedagogů naší školy. Místních aktivit se zúčastnilo více než dalších 100 dalších žáků, učitelů či pracovníků opavské zemědělky. Mgr. Radka Šrajerová
Mezinárodní aktivity v roce 2014 Leden 2014 začal ve znamení prvního mezinárodního setkání nového projektu Agropuzzle 2. v Česku. Našim partnerům jsme ukázali to nejlepší z našeho regionu, Jesenicka a CHKO Beskydy. Pokračování bylo v dubnu v portugalské Covilze, navštívili jsme i Lisabon a viděli nádhernou ovocnářskou tradici této oblasti a ukázkovou péči o rozvoj regionu. Třetí setkání projektu Agropuzzle2. proběhlo v Polsku v Kedziedrzyně-Koźlu v červnu, naši studenti si tam prohlédli ukázky dobré praxe polského zemědělství a byla dohodnuta mimo jiné příprava dalšího návazného projektu. V dubnu 2014 v rámci projektu Comenius proběhla výtvarná dílna ke Dni Země se zaměřením na kreativní techniky drátkování a papírové proutí. Závěrečnou aktivitou tohoto projektu bylo 3-denní setkání na českopolsko-slovenském Trojmezí a v polské Wisle. Další příležitostí prohloubení odbornosti pro naše studenty byla exkurze v Sosnové ve Vitaminátoru (výroba ovocných a zeleninových šťáv) a ve Starých Heřminovech na Farmě na konci světa (chov koz a zpracování kozích produktů). Také tato aktivita byla podpořena EU z projektu Agropuzzle 2. Koncem června vyjel autobus žáků a pedagogů na expedici do rumunského Banátu. Součástí expedice nebylo jen poznávání kultury a historie oblasti, ale i terénní přírodovědná cvičení pod taktovkou odborníků z Masarykovy univerzity v Brně.
Návštěva mléčné farmy na Kružberku.
Pěstování jahod ve skleních portugalském Beiramorango.
Skot na ulici ve vesnici v rumunském Banátu.
O odborné zemědělské praxi na Slovensku píše učitel Zemědělky Mgr. Martin Valeček Naši žáci absolvovali ve dnech 10.- 23. 8. 2014 praxi na Slovensku. V červnu proběhl výběr účastníků, kteří absolvovali přípravné kurzy zaměřené na historii, geografii Slovenska a odbornou přípravu. Praxe se zúčastnilo celkem 10 žáků z oboru Zahradník a Agropodnikání. V srpnu jsme vyrazili na Slovensko. Ubytování jsme měli zajištěno ve městě Levice. Levice jsou město s 38 000 obyvateli, jehož dominantou je hrad z konce 13. století a v blízkosti se nachází jaderná elektrárna Mochovce. Z Levic jsme vyjížděli do míst, kde probíhala praxe. První dva dny to byla Čaka, tam jsme na farmě Agrispa v ovocných sadech zmlazovali a hnojili stromky. Ve firmě Radmilla, paní Drevaňové, jsme se seznamovali s živočišnou výrobou, chovem prasat mangalica, drůbeže a ovcí. Dále jsme navštívili její ubytovací zařízení sloužící k agroturistice a výrobnu višní a švestek v čokoládě. Následující dny jsme strávili na farmě v Málaši, která se zabývá pěstováním biopotravin, bedýnkovým prodejem a permakulturou. Nejpříjemnější byla práce u paní Neméthové, kde se sbíraly a sušily léčivé byliny a následně připravovaly bylinné čajové směsi. V dalších dnech jsme měli praxi na farmě Roziakových ve Zvolenu. Farma vlastní 158ha pastvin a chovají se tam ovce a kozy. Závěr praxe byl na jedné z prvních biofarem na Slovensku v Želiezovcích u pana Palíka. Jelikož byl s námi pan Palík spokojený, tak jsme navštívili i jeho pálenici a vinný sklep, kde nás poučil o degustaci vína. Specializací firmy je Biovíno, česnekové víno, jahodové víno nebo původní slovenská odrůda, Pesecká Leánka, která pochází právě z této oblasti. Kromě odborných praxí jsme měli i řadu poznávacích exkurzí. Ve Zvolenu to byla návštěva muzea tradičního dřevařského řemesla. V Podhájské koupání v „slovenském Mrtvém moři“, termálním koupališti. Na krátkou chvíli jsme byli i v Maďarsku, a to v Ostřihomi, bývalém hlavním městě uherského království, kde se stojí bazilika sv. Štěpána, největší křesťanský chrám v zemi. Na severním levém břehu Dunaje je Slovensko, a tak pěšky přes most jsme se dostali do dalších termálů Vadaš ve Štúrovu. V blízkosti Levic jsme se zúčastnili také folklorních slavností ve Starém Tekově (nádherná výstava místních krojů, skanzen lidového umění, folklorní taneční a pěvecké soutěže),viděli jsme skalní obydlí v Brhlovcích, pozůstatku lidové architektury z prachu a popela (tufitů a tufů blízké sopky). Zlatým hřebem celého našeho pobytu byla návštěva Nitry a zemědělské výstavy Agrokomplex, kde jsme nejen pomáhali ing. Gulové s provozem stánku, ale také jsme viděli řadu techniky a širokou paletu tradičních slovenských produktů.
Zoologie
Květnaté louky pod Červenou horou na Budišovsku jsou plné hmyzu Cvrkot, pískot, řezání, broušení. To jsou zvuky, které uslyšíte, když si lehnete do trávy na louce a zavřete oči. Zvuky, které vydávají různé druhy hmyzu. Ten poletuje, skáče,leze, plazí se nebo jen tak sedí na stéble trávy a pozoruje svět kolem sebe. Fotografie Pavel Novotný.
Pastviny s květnatými loukami se rozprostírají pod Červenou horou, která je nejvyšší horou na Opavsku vysokou 749 m.n.m. Na jejím úpatí roste památný strom Zlatá lípa. Na kvetoucích loukách se vyskytuje spousta hmyzích druhů. Představme si některé z nich.
Dvoukřídlý hmyz Neškodné pestřenky nemají žihadlo, i když připomínají vzezřením nebezpečnou vosu. Jedná se o tzv. mimikry, je to termín, který označuje povrchovou podobnost mezi nepříbuznými živočišnými druhy. V tomto případě se jedná u pestřenek o ochranu před predátory.
Pestřenka dvoukřídlý hmyz, napodobuje zbarvením vosu.
Blanokřídlý hmyz O kutilkách a hrabalkách jsme psali v minulém čísle. Můžeme je vidět na květech lučních rostlin. Mají velmi zajímavý způsob života. Kutilka písečná uloví housenku a umístí ji do jamky, kterou vyhrabe. Na housenku snese svá vajíčka. Ty se stanou potravou pro mladé lumčíky. Jedná se o parazitismus. Sociální hmyz - včely, vosy, mravenci žijí ve společenstvech hmyzu tvořených potomky jedné nebo více samic. Samice zakladatelka setrvává buď po celou dobu, nebo jen určitý čas trvání kolonie se svými potomky. Kolonie mohou mít jak sezónní, tak víceletý charakter. U vývojově vyspělých druhů zpravidla dochází mezi jedinci k dělbě práce; funkční specializace je trvalá, nebo se po určité době mění podle potřeb kolonie. Specializovaní jedinci často tvoří vzhledově odlišené kasty (např. pohlavní jedinci, dělnice, vojáci). Struktura a soudržnost kolonie, podobně jako vzájemná komunikace mezi jedinci všech kast, jsou zajišťovány hmatovými a chemickými podněty (feromony). Mezi sociální hmyz patří např. všekazi (termiti), mravenci, včely, vosy.
Zlatěnka ohnivá blanokřídlý hmyz.
Brouci V České republice byl zaznamenán výskyt asi 7000 druhů zastupujících asi 110 čeledí. Brouci obsadili všechna stanoviště v naší přírodě. Najdeme je v lese, na poli, na loukách a dokonce ve vodě. Brouci jsou býložraví jako mandelinky, mohou se živit dřevem jako tesaříci nebo jsou masožraví jako svižníci nebo vodní brouci potápníci.
Pavouci Někteří pavouci si nestaví sítě, ale loví hmyz tak, že se k němu přiblíží a pak na něj skočí jako skákavka pruhovaná. Běžník kopretinový sedí na květu a čeká až přiletí oběť. Tu potom uchopí předníma nohama, vstřikne do něj žaludeční šťávu, počká, až oběť rozloží a obsah vysaje
Pavouk běžník kopretinový uloví snadno i včelu.
Pavouci Někteří pavouci si nestaví sítě, ale loví hmyz tak, že se k němu přiblíží a pak na něj skočí jako skákavka pruhovaná. Běžník kopretinový sedí na květu a čeká až přiletí oběť. Tu potom uchopí předníma nohama, vstřikne do něj žaludeční šťávu, počká, až oběť rozloží a obsah vysaje
Motýli Na louce nás ihned zaujmou motýli, kteří vyhledávají květy a na nich sají nektar. Na živných rostlinách kladou svá vajíčka a z nich vylíhlé býložravé housenky se jimi živí. Proto se také nazývají živnými rostlinami. Tak například modrásek bahenní vyhledává jen rostlinu krvavec toten a ten roste jen na vlhkých loukách a pastvinách. Hostitelskou rostlinou otakárka fenyklového jsou rostliny z čeledi miříkovitých (mrkev, fenykl, kopr, kmín) a ty rostou na loukách, světlinách v lese a v zahradách.
Rozeznáváme několik skupin: modrásky, ohniváčky a ostruháčky. U řady druhů modrásků je život housenek svázán s mravenci, často tráví část života přímo v mraveništi. Tam se některé mohou živit larvami a kuklami mravenců. V mraveništi totiž vylučují „poznávací pach“ , takže se beztrestně mohou vydávat za mravence.
Ploštice Ploštice mají většinou ploché tělo, ústní ústrojí vždy bodavě sací. Polokrovky, což je přeměněný první pár křídel, jsou tvořené kožovitým koriem, které směrem dozadu přechází v blanitou část křídla. Druhý pár, který je celý blanitý, je většinou menší a v klidu složený na zadečku. Sají šťávu z rostlinných těl.
Křísi Křísi jsou drobný savý hmyz dlouhý 3 – 6 mm, s křídly střechovitě složenými na tělo. Zadní nohy mají skákavé, což jim umožňuje odskakovat z listů, jakmile se dotknou rostliny. Tím právě často křísi unikají pozornosti zahradníků. Škodí většinou na spodní straně listů, kde vznikají po jejich sání stříbřitě bělavá místa.
Motýl vřetenuška štírovníková.
Rovnokřídlý hmyz Pokud máme vedle sebe kobylku a saranče, tak jedinec s dlouhými tykadly je kobylka. Ta má i silnější čelisti, protože je masožravá na rozdíl od sarančí, které jsou býložravé. Při hledání dalších rozdílů není důležité, zda létají, protože záleží na stáří. Po posledním svlékání jak kobylka, tak i saranče pohlavně dospěje a křídla mají konečnou velikost. Samci sarančat vydávají zvuk třením zadních noh o křídla a na hlavě mají krátká tykadla směřující dopředu. Kobylky mají dlouhá nitkovitá tykadla. Samci cvrkají pomocí přední části krytek na křídlech. Samice mají dlouhé kladélko, vajíčka kladou do rostlin nebo do půdy.
Ploštice kněžice páskovaná.
Kobylka zelená - samička s kladélkem a dlouhými tykadly.
Pěnodějka červená se neukrývá v porostu. Jistou ochranu před predátory jim totiž poskytuje výstražné červenočerné zbarvení (podobně jako např. u vřetenušek a některých ploštic). Larvy také vylučují určitou tekutinu, do které vypouštějí vzduch a tak tvoří pěnu do které se schovávají. Odtud pochází jejich název.
Saranče
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Environmentální projekty
Žáci ze ZŠ a MŠ Ostrava Hošťálkovice zdokumentovali na řece Opavě bobra Co všechno potřebujete, abyste si pořídili důkaz o výskytu zajímavého živočicha? Nejlépe fotografii nebo stopu. K pořízení odlitku si připravíte dřevěný rámeček, sádru a musíte vědět, kde tu stopu najdete. Nejdříve jsme si vybrali z množství stop tu nejlepší, kterou budeme odlévat a připravili jsme si sádru. Z té jsme udělali spolu s vodou řídkou kaši.
Skupina žáků Základní školy Ostrava Hošťálkovice, kteří se zasloužili o získání otisku stopy bobra.
V průběhu konce letošní zimy a jara se ZŠ a MŠ OstravaHošťálkovice zapojila do mezinárodního projektu Voda spojuje. Předmětem našeho zájmu byl opětovný výskyt bobra evropského na řece Opavě, na území, které patří ke katastru Hošťálkovic, jednoho z městských obvodů Ostravy. S nápadem přišly samy děti, které viděly na břehu řeky okousané kmeny stromů. Na daná místa jsme podnikli několik výprav. Společně jsme pak lokalizovali pozůstatky „práce“ bobrů v bezprostředním okolí řeky, nejen poražené stromy, ale i stopy a bobří stezky, kterými se zvířata dostávají do vody. Samotná zvířata jsme však nezahlédli. Zhotovili jsme sádrové odlitky jejich stop a pořídili zajímavé fotografie.
Ohraničili jsme ji rámkem, který jsme si udělali ve školních dílnách. Stopu jsme rámečkem ohraničili.
Do rámečku jsme nalili sádrovou kaši a nechali ji zatvrdnout. Počkali jsme asi dvacet minut.
Po ztvrdnutí sádry jsme rámeček s odlitkem bobří stopy převrátili a odlitek vyklopili ...
Bobr se k nám vrátil a dává o sobě vědět s dostatečnou razancí. Děti z hošťálkovické základní školy objevily na břehu řeky Opavy pokácené a ohlodané kmeny stromů. Způsobili to bobři, aby se dostali k měkkým větvím v koruně, kterými se tito hlodavci živí.
Nakonec jsme odlitek stopy omyli... Získali jsme tak důkaz o pobytu bobra, který bude sloužit jako učební pomůcka. Tak toto je odlitek stopy bobra evropského Castor fiber, který žije na katastru Hošťálkovic.
Aktualita
Co chceme víc? Palmový olej nebo tygry a orangutany?
Palmový olej Když člověk pozorně sleduje obaly potravin, často se nestačí divit, co vše se v nich nachází. Od příštího roku mají výrobci povinnost uvádět druh použitého tuku, a tak se lze stále častěji místo obecného označení „rostlinný tuk“ setkat s konkrétními názvy. Kdo se zajímá o dopady lidských aktivit na životní prostředí, tak by měl zpozornět především při čtení slov palmový tuk (olej). Palmový olej je získáván z plodů palmy olejné, která se pěstuje na plantážích především v jihovýchodní Asii (Malajsie, Indonésie). Prostor pro nové plantáže je získáván kácením a vypalováním velmi cenných deštných pralesů. Mezi vzácné živočichy, kteří jsou ohroženi masivním nárůstem produkce palmového oleje, patří orangutan bornejský, orangutan sumaterský, tygr sumaterský, slon indický nebo nosorožec sumaterský. Většina palmového oleje je přitom určena na vývoz, a tak o budoucnosti deštných pralesů v jihovýchodní Asii rozhodujeme my sami spotřebitelé svými nákupy. A kde všude se lze s palmovým olejem setkat? Je součástí opravdu velkého množství potravin. Vyrábí se z něj tuky na smažení, margaríny, oplatky, sušenky, müsli nebo listové těsto. Přidává se i do majonézy nebo méně kvalitních čokolád jako náhrada kakaového másla. Používá se i přímo jako fritovací olej v restauracích nebo při výrobě chipsů. Kromě potravin je součástí i široké škály druhů kosmetiky (mýdla, šampóny, krémy, rtěnky aj.).
Vzhledem k tomu, že rychlost úbytku pralesů v Malajsii a Indonésii je vskutku alarmující a ohrožena je i Papua-Nová Guinea, je třeba jednat. A velice jednoduše se může přidat každý z nás. Stačí nekupovat výrobky obsahující palmový olej a nejlépe o svém rozhodnutí informovat i konkrétní výrobce, aby měli důvod přemýšlet o jeho náhradě za oleje místního původu. Jedná se o jedno z největších aktuálních ohrožení biodiverzity na této planetě a jako spotřebitelé máme v rukou mnohem větší moc, než si myslíme!
Plantáže palmy olejné se většinou zakládají na místě vykácených pralesů.
Chcete-li se o problematice dozvědět více, tak přijďte na přednášku Šárky Kalouskové ze ZOO Ostrava, kterou pořádá občanské sdružení Ekolyceum ve čtvrtek 30. října od 19 hodin v Čajovně Harmonie na Krnovské 20. Vstup je zdarma.
Aktualita
Orangutan je kriticky ohroženým druhem.
Z Opavy do Krnova na kole skrz louky a pole s biologem Jakubem Kubačkou V neděli 21.září v rámci akce Evropský den mobility se uskutečnil cyklovýlet z Opavy do Krnova. Asi dvacítka účastníků se vydala na kolech po nejnovějším úseku Slezské magistrály. Jeho výstavba a rea-lizace byla dokončena až na jaře roku 2012. Celý úsek měří necelých 26 km a je více jak z poloviny veden po zpevněných a upravených cyklostezkách. Projíždí se přes 6 vesnic nejen po nefrekventovaných úsecích podél hlavního silničního tahu na Krnov, ale i mezi poli v přírodní lokalitě kolem státní hranice s Polskem. Po trase, která byla zahájena u Městského koupaliště se pod vedením biologa Jakuba Kubačky skupina cyklistů vydala směrem ke Krnovu. Na několika zastávkách si cyklisté vyslechli zajímavé přírodovědné informace. Trasa vedla přes Držkovice, v Holasovicích kolem rodného domu hudebního skladatele Pavla Křížkovského. Dále přes Skrochovice a Brumovice se cyklisté dostali až k Petrovu rybníku, odkud je pěkný pohled přes hladinu rybníka na rozhlednu na Cvilíně.
Zastavení byla u Vojenského splavu a náhonu v Městských sadech, který prochází rekonstrukcí. U odkalovacích nádrží vávrovického cukrovaru se hovořilo o ptácích bahňácích, kteří se zde shromažďují před odletem na jižní zimoviště.
Zoologie
Že by se želva bahenní po staletích znovu usídlila na Opavsku? Potravu želv bahenních tvoří brouci a jiný hmyz na souši, ve vodě loví korýše, měkkýše, žáby, pulce, rybí potěr a vzác-ně i ryby. Nejčastěji ji najdeme ve stojatých slepých ramenech řek, tůních a rybnících. Její aktivní teplota je poměrně nízká a proto dává přednost prohřátým mělčinám. Většinou se vyskytuje u stojatých vod. Hibernuje podle momentálních podmínek 5-7 měsíců (asi od října do dubna). Aktivní je především ráno a večer. Žít může přes sto let, některé zdroje dokonce uvádějí 120 let. V ČR je chráněna jako kriticky ohrožený druh a její výskyt je zaznamenáván pouze náhodně. Větší šance na její spatření je na Slovensku, i tam je však přísně chráněna. V ČR byla několikrát uměle vysazena, přesto nedošlo k zvýšení jejích stavů. Míst vhodných pro život želv bahenních je v okrese Opava dost. Byla viděna a dokonce nalezena v rybníce ve Slavkově u Opavy. (Milan Pustějovský 1971, doklady jsou v depozitáři SZM). V tůni u rybníku Štěpán ji pozoroval a dokonce letos fotografoval Ladislav Baday. Ten ji viděl i ve štěrkovém jezeře v Dolním Benešově. Pozorování jsou tedy zaznamenána a když k tomu přidáme, že existují historické záznamy o výskytu těchto želv a jejich schopnosti dožít se až 120 let, může to potvrzovat domněnku, že opravdu některé z původních populací dosud na Opavsku přežívají. Je třeba vyloučit, že se jedná o zvířata, která byla dovezena například z Bulharska a potom z různých důvodů vypuštěna do volné přírody. I to je možné. Musíme čekat, než se prokáže rozmnožování. Míst s výskytem želvy bahenní však může být i více. Budeme rádi, pokud se s námi o svá pozorovánípodělíte a napíšete nám do redakce.
Ladislav Baday ukazuje místo, kde letos fotografoval želvu bahenní.
Tato želva byla fotografována 6. června 2014 v tůni u rybníku Štěpán a jedná se dosud o jedinou fotografii želvy bahenní pořízenou na území okresu Opava.
Tůňka u rybníka Štěpán je vhodným biotopem. Je zde dostatek potravy, přirozených úkrytů i míst na slunění. Může zde i nerušeně hibernovat.
Rozhovor
“Zahrada - to je radost i starost,” říká biotechnolog Josef Satke Biotechnolog a přírodovědec RNDr. Josef Satke, Ph.D. se celý profesní život zabývá fermentačními technologiemi, které jsou založeny na principu kultivace hub a bakterií. Žije ve městě, ale zamiloval se do vesnice. Spolu s manželkou se pustil do pomalé rekonstrukce rodné chalupy jejích prarodičů v Bohučovicích. Oblíbil si okolní přírodu a zahradu, která se stala prostorem, kam utíká před shonem města. Zahradě je ochoten věnovat veškerý volný čas a energii. Pečuje o ni již 25 let a snaží se ji koncipovat trochu jinak než je obvyklé. potoka Podolí, který protéká Hradcem nad Moravicí. Rozhodli jsme se charakter pozemku respektovat a využít jeho vlastností. Nedali jsme na rady, že bychom ho měli odvodnit a vysušit, ale ponechali mu jeho přirozený ráz. Pouze jsme zkultivovali olšinu v mokřadu, pročistili koryto potůčku, obnovili jsme největší pramenní jímku a vyložili ji kameny. A mokřadní louka nám rozkvétá sama. My jen v úžasu pozorujeme, jak je každým rokem jiná, jak květiny „putují“ po pozemku. Dřívější obavy z podmáčeného pozemku vystřídalo nadšení a nyní jsme rádi, že ho máme právě v takové podobě. Necháváme zde růst stromy a keře, které si samy vybraly toto místo, a proto se jim zde daří. Myslíme si, že na naší zahradě rovněž panuje oboustranná náklonnost mezi námi a živočichy. Zvykli jsme si na společnost veverek, ježků, ropuch, skokanů, ještěrek, šídel, slepýšů a užovek. Svlečené kůže užovek nacházíme v okolí kompostu, ta nejdelší měřila 160 centimetrů. Zahrada je rájem nejen pro nás, ale i pro naši suchozemskou želvu, která se v létě na zahradě volně prochází už 22 let a zná každý její kout.
Proč jste se rozhodli pro koupi zahrady? Mým prvotním cílem bylo vytvořit příjemné prostředí kolem chalupy. Důležité je pro mě také soukromí. Nemyslím tím izolaci od sousedů, ale prostor k životu co nejméně rušený okolními vlivy. Což zahrada o rozloze kolem jednoho hektaru poskytuje. Jak zahrada původně vypadala? Byla to zarostlá neprostupná džungle, o kterou se léta nikdo nestaral. Když jsme na ni vstoupili poprvé, nemohli jsme udělat ani krok přes trnité ostružiny, dvoumetrové kopřivy, popínavé plevely a náletové dřeviny. Jako největší problém jsme však vnímali to, že byla většina zahrady silně podmáčená. Byli jsme z toho nešťastní. Jak jste to řešili? Hydrogeologický průzkum zde prokázal vysokou hladinu spodní vody. Část zahrady je dnem bývalého rybníka. Je na ní několik pramenních vývěrů, nejsilnější z nich je pramenem
Měli jste již od počátku v plánu vybudovat přírodní zahradu? Mojí původní představou bylo mít na zahradě co nejvíce stromů, které se mi líbily, a to bez ohledu na to, zda se hodí do venkovské a přírodní zahrady. Bláhově jsem se domníval, že čím bude dřevina exotičtější, tím to bude lepší. Sháněl jsem si semena různých dřevin, pracně je stratifikoval a potom vyséval do jogurtových kelímků. Pokud rostlinky vzešly a přežily, nastalo vypiplávání semenáčků ve větších kontejnerech a posléze konečně vsazení do hlíny. Z některých semenáčků jsou dnes i více než pětimetrové stromy. Vím, že se do přírodní zahrady nehodí, ale nemám to srdce, abych se jich zbavil, vždyť jsem si je „vychoval odmala“. Snažím se je alespoň přesadit a seskupit tak, aby nerušily přírodní část zahrady. Vlastně pořád sázím nebo přesazuji. Tak jako hlavní hrdina knihy Muž, který sázel stromy od Jeana Giona, jehož filosofie nenásilného splynutí s přírodou se mi líbí.
Vím, že jste na pozemku nechali také staré stromy… Vzrostlé staré stromy jsou pro nás duší zahrady. Cítíme k nim respekt a úctu. Z některých prastarých vrb, olší, jasanů a lísek se postupem času už staly doupné stromy. Do péče o velké stromy investujeme nemalé finanční prostředky, což těm, kteří v nich vidí jen zdroj palivového dřeva, může připadat zbytečné. My ale na stromy nedáme dopustit, protože tvoří tu pravou hodnotu zahrady. Máš k některému stromu na zahradě silnější pouto? Mám rád všechny stromy, ale dva z nich jsou pro mě výjimečné: Douglasku tisolistou jsem vysadil pro dceru v den, kdy nastoupila na střední školu. Druhým je topol bílý linda. Je to obyčejný plevelnatý strom, ale je neobyčejný svým příběhem, jak se dostal na naši zahradu. Prozradil jsi na sebe, že bys rád vysadil ovocný sad starých odrůd. Jak je tento plán daleko? To má trošku širší souvislosti. Hlásím se k tomu, že pocházím ze Smolkova. Tam jsem prožil své předškolní roky, než jsme se přestěhovali do Opavy. Smolkov je pro mě podobně srdeční záležitost jako Bohučovice. Na konci války při přechodu fronty vyhořel dům rodiny mé maminky ve Smolkově na návsi. Nový dům si vystavěli až v roce 1949 na jiném místě a tehdy tam založili také úplně nový ovocný sad vysokokmenných jabloní, hrušní, třešní a švestek. Jako malý kluk si ho pamatuji jako sad v nejlepší kondici. Mým snem je,
že bych ty skoro zapomenuté odrůdy z tamní zahrady po více než 60 letech vysadil u nás v Bohučovicích, pochopitelně jako mladé naroubované stromky. Už se na tom pracuje, příští rok vysadím malou interní sbírku starých ovocných odrůd. Kdy máš zahradu nejraději? Je mi blízké období podzimu, kdy začíná být vlhko a mlhavo a vše se zklidní, ztiší. Tráva zpomalí růst a ztratí všechny barvy a ty se naopak objeví na listech stromů. Je to také čas sběru šípků a přípravy „šípkového čaje“ podle receptury mého tatínka. Tento „čaj“ je silný a aromatický, pokud se pomaloučku maceruje na kachlových kamnech. V této chuti a vůni je koncentrováno celé mé dětství. Rád využívám i jiné plodiny, nejraději z naší zahrady, a experimentuji s nápoji a extrakty vyrobenými z vlastní produkce mirabelek, dřínu, rybízů, višní, švestek nebo ořechů. Období podzimu mám rád, protože nastává konečně čas se zastavit a ochutnávat, co jsem vlastně vyrobil. Tvým dalším cílem ve zvelebování pozemku je vybudování tůně, říkám to správně? Nejedná se o rybník? Rozhodli jsme se využít zmíněnou vysokou hladinu spodní vody a vytvořit specifický biotop pro vodomilné živočichy a rostliny. Mělo by to být snad logické pokračování mokřadní části zahrady, že by voda ústila do nějaké větší tůně. Vlastně by šlo jen o jakousi retenční nádrž zvyšující vlhkost vzduchu v okolí.
Červený javor dlanitolistý je jedním z prvních stromů, které byly vysázeny v blízkosti chalupy. Na zvoleném stanovišti se mu daří. Dnes je jeho výška a šířka dvojnásobná než ukazuje snímek.
Instaluješ ptačí budky různých velikostí, o ptáky se zajímáš víc, než je obvyklé. Je možné říct, že jsi amatérský ornitolog? To rozhodně ne! Vyrobil jsem jen několik krmítek a pár budek. Většinu z nich stejně využijí vrabci, maximálně koňadry nebo modřinky. Tolik jsem dbal na správné rozměry vletových otvorů, až vrabci obsadili dokonce i budku určenou poštolkám. A ty pro změnu zahnízdily hned na vedlejším stromě. Takže největším ornitologickým úspěchem je, že v jedné z budek odchoval své mladé šoupálek krátkoprstý. Letos nám tady hnízdil hýl obecný, někdy se objeví i sojka obecná, často pozorujeme strakapouda středního, žlunu zelenou a datla černého. Někteří ptáci rádi přiletí k pítkům, která jsem vytvořil trpělivým vysekáním jamek do kamenů ze zdejšího lomu. Máš ještě v hlavě projekt hnízdní plošiny pro čápy bílé? To je pravda. Stále častěji vídávám čápy na okolních polích, proto mě napadlo, že by možná stálo za to jim pomoct. Zatím to vypadá, že pro ně bude přijatelnější vztyčení sloupu a instalace plošiny než ořezání stromu pro založení hnízda. Uvidíme, jak to dopadne. Jak na vaši zahradu reaguje okolí? Někteří lidé nám fandí, někteří nám závidí, někteří se diví, že se dobrovolně brodíme v mokřadu a vůbec netoužíme po pečlivě sestřiženém anglickém trávníku bez jediné sedmikrásky, betonových plotech lemovaných tújemi nebo velkém bazénu. Na vesnici jsme za podivíny, že plochu zahrady nevyužíváme pro pěstování brambor a jiné zeleniny.
A pak existují takzvaní škodiči, kterým na naší zahradě vadí úplně všechno. A co sousedské vztahy? Protože je náš pozemek rozsáhlý, máme sousedů opravdu hodně. Jako v každém společenství lidí jsou velmi různorodí. Někteří jsou bohužel vůči svému okolí, slušně řečeno, velmi netolerantní. Ale naštěstí máme také sousedy, s nimiž si rozumíme, protože mají v názorech na zahradu „stejnou krevní skupinu“ jako my. A existují i takoví, kteří nejen vždy kývnou na pozdrav nebo při setkání prohodí pár milých slov, ale někdy dokonce na náš plot zavěsí důmyslně vyrobenou nádobu s výpěstky ze své vlastní zahrádky k ochutnání a ještě vše ozdobí kytičkou. Všem, kteří plánují koupi zahrady, bych přál především dobré sousedské vztahy, protože ty velmi významně ovlivňují to, jak se na zahradě cítíme. Založili jste v Bohučovicích občanské sdružení. Co jste udělali a na co se chystáte? Ano, je to občanské sdružení Šance 2011. Naším cílem bylo a je přimět zdejší obyvatele, aby si uvědomili, kde jsou jejich kořeny, a více vnímali místo, kde žijí. Podařilo se nám získat grantové prostředky na výsadbu stromořadí jedlých jeřabin, uspořádali jsme pár malých výstav a fotografických a výtvarných soutěží. Iniciovali jsme také ve spolupráci s Městským úřadem Hradec nad Moravicí úpravu návsi, opravu kaple a místního hřiště. Chtěli bychom toho dělat více, ale bohužel není čas a „nejsou lidi“.
Část přírodní zahrady v Bohučovicích, která je nejkrásnější na jaře. Před olšinou na podmáčené louce rostou kohoutek luční, pryskyřníky, rákos, orobinec a mnoho dalších mokřadních rostlin. Loukou protéká potůček naplňovaný studánkou.
Zatím jsem se ptal na tvé záliby. Vím ale, že se celý život zabýváš studiem mikroorganizmů s cílem najít v nich látky, které by mohly být použity při výrobě léků… Zabývám se zejména nižšími houbami, plísněmi, které produkují sekundární metabolity. To jsou biologicky aktivní látky, které lze využít mimo jiné i ve farmacii. Vyrábějí se z nich substance, které potom tvoří aktivní složku léků. Další oblastí využití plísní je v mém případě biologická ochrana rostlin, třeba jako přírodní bioinsekticidy, fungicidy, nematocidy, akarocidy a jiné „cidy“. Využívá se tak jejich přirozených antagonistických vztahů proti škůdcům a tedy následně jako možná náhrada agrochemie. Jsou totiž v přírodě snadno odbouratelné, šetrné k životnímu prostředí. Jejich malou nevýhodou možná je, že se jejich účinek neprojeví okamžitě, ale až po delší době, takže to vypadá, že jsou zatím určeny spíše pro osvícené zemědělce. Pochopitelně nechci, abys prozradil, na čem konkrétně pracuješ, to je určitě otázkou výrobních tajemství. Tak jen obecně, jestli je to možné. Principiálně jde o výzkum a vývoj mikroorganizmů, studium jejich fyziologie, vývojových stádií, jejich selekce a šlechtění. Tito mikrobi mohou za určitých podmínek produkovat ve větším množství jisté farmaceuticky využitelné látky, které se z nich extrahují. Nebo se využívají přímo živé buňky těchto mikroorganizmů, ať už se jedná o zemědělství, lesnictví nebo potravinářství. V obou případech však jde o vývoj technologie, tedy zvládnutí kultivace těchto mikroorganizmů v řízeném fermentačním procesu. A to nejen v laboratorním měřítku, ale i ve výrobních objemech, kdy se mnohdy jedná o kultivace v bioreaktorech o objemu desítek až stovek tisíc litrů. Výstupem takového bádání bývá obvykle vyšlechtěný kmen houby nebo bakterie a detailní popis nebo lépe předpis, jak ji co nejefektivněji nakultivovat, zpracovat nebo zakonzervovat do aplikační formulace. Bližší vysvětlení je ale na hodiny povídání.
Josef Satke si uvědomuje specifika lokality a využívá místní zdroje plodin a surovin. Zahradu proto například zdobí kámen z nedalekého lomu. Těží se zde kulmská droba, kámen, který se láme ve víceméně rovných ostrých hranách. Občas se v ní však objeví oválná nehomogenita a právě takové „vajíčko“ najdeme na zahradě. Vypadá, že bylo mechanicky rozříznuto na dvě části, ale rozpůlení způsobil samovolně mráz a voda.
Manželka Naďa se stará o kvetoucí rostliny, kterých je kolem chalupy celá řada druhů v různých barvách.
Na mnoha místech pohled připomíná arboretum.
A co vyšší houby? To je stejně zajímavá skupina organizmů jako houby nižší. Sběr a gastronomie tvoří jen malou část jejich potenciálu, protože další oblasti využití ještě nejsou ani zdaleka tak probádány, jako je tomu třeba u rostlin. My převádíme houby z kloboukatého stádia do plísňových forem, které potom udržujeme na agarem ztužených médiích a testujeme jejich biologickou aktivitu. V případě, že při laboratorním testování dojde k pozitivnímu záchytu, je to signálem, že houba produkuje nějakou zajímavou látku a to pro nás znamená většinou zahájení experimentů, jak tuto produkci co nejvíce zvýšit, aby se případná technologie stala ekonomicky zajímavou. Jednou jsi mi vyprávěl o pěstování lanýžů. To mne zaujalo, protože často jezdím do Řecka do oblasti, kde by mohlo být pro pěstování vhodné klima. Mohl bys mi poradit, jak je tam začít pěstovat? Lanýž je velmi specifickou vyšší houbou, netvoří nadzemní plodnice. Pro svůj růst vyžaduje specifické vápencové podloží, ovlivňující hodnotu pH prostředí, teplé klima a přiměřený dostatek dešťů. Nevím, jestli v Řecku už není během léta pro pěstování přece jen příliš horko a sucho. Optimální se zdá být vápencový pás, táhnoucí se pod Alpami v teplotně příznivé nadmořské výšce od Francie přes severní Itálii a zasahující částečně až do Chorvatska. Proto jsou také francouzské a italské lanýže nejvyhlášenější. Ovšem těch faktorů, které ovlivňují dobrou sklizeň, je celá řada. Lanýžům se daří v symbiotickém svazku s kořenovými systémy stromů určitého stáří, například dubů, lísek, habrů, ale kupodivu i borovic. Zajímavostí je, že produkci plodnic lze indukovat výrazným až drastickým ořezem stromů, pod nimiž tyto houby rostou. Tento řez totiž stimuluje produkci fytohormonů na konci kořínků a tyto hormony zase zřejmě spouštějí procesy na vytváření plodnic. Žádná biotechnologická metoda, podobná pěstování žampionů nebo hlívy ústřičné, dosud nebyla pro pěstování lanýžů vyvinuta. Proto se jejich cena pořád drží tak vysoko. S nadsázkou bych řekl, že se celý svět snaží vyvinout postup, jak tyto gurmánsky atraktivní houby pěstovat ve velkém. Ale potom i jejich cena půjde rapidně dolů. Bohužel, společně s tím se vytratí i jejich ojedinělé kouzlo. Existuje prý houba, která parazituje na larvách komárů a obsahuje zajímavou léčebnou látku. Jak se ta látka jmenuje? Entomopatogenních hub, parazitujících na komárech nebo na hmyzu obecně, je celá řada. Ty máš zřejmě na mysli plísně, co produkují látku cyklosporin A, která se využívá při léčbě posttransplantačních stavů a autoimunitních chorob. Chemicky se jedná o cyklický undekapeptid, složený z 11 aminokyselin. Tato látka je produkována více druhy půdních vláknitých hub, z nichž jednu využívala svého času k výrobě i bývalá Galena, než byla biotechnologická část výroby přesunuta z Opavy do Maďarska.
Tvůj otec byl významný folklorista a etnograf PhDr. Antonín Satke, CSc. Jak na nositele Ceny Petra Bezruče vzpomíná jeho syn? Na to není jednoduché odpovědět ve formátu jednoho odstavce tohoto rozhovoru. Vzpomínám na něj velmi často a s velkou láskou. Byl to hodný a laskavý člověk, který byl vždy pevný ve svých názorech, ale přitom zůstával tolerantní. Myslím si, že je zbytečné vyjmenovávat všechny jeho dobré vlastnosti. Kdo si ho pamatuje, má svoji vzpomínku. A ještě jednu spojitost a vzpomínku bych připomněl: Byl vášnivým houbařem, jezdili jsme spolu na kolech na houby do lesů od Komárova, přes Podvihov až po Hrabyni. Sbíral houby ne úplně běžné, které potom nakládal do speciálních octových nálevů a zavařoval. Možná, že mezi houbařským nadšením mého tatínka a tím, že se houbami, i když jinými, zabývám profesně, existuje nějaká souvislost. Když už se točí tento náš rozhovor kolem zahrady a přírody, byli to moji rodiče, kteří nás před lety přesvědčili ke koupi chalupy a kteří tak vlastně odstartovali tu dlouhou pouť k vytvoření přírodní zahrady. Fotografie: Milan Kubačka, Josef Satke
Práce v laboratoři není fyzicky tak náročná jako na zahradě, ale přináší podobné uspokojení.
Vzrostlé jasany tvořící dominantu zahrady. Kdysi lemovaly hráz rybníka.
Zářijový kvíz
Ověřte si své znalosti Testové otázky
1) Které druhy hmyzu jsou masožravé? střevlík fialový, tesařík piluna, chrobák lesní, střevlík měděný, svižník polní, kobylka zelená 2) Které druhy hmyzu jsou bylinožravé? saranče stěhovavá, mandelinka bramborová, chroust obecný, škvor obecný, střevlík kožitý 3) Jak probíhá nedokonalá proměna u hmyzu? a) vajíčko, larva (housenka), kukla, dospělý brouk (motýl) b) vajíčko, nymfa (několikrát se svléká) po posledním svlékání je pohlavně dospělá (vážky, švábi, sarančata, kobylky...) 4) Kolik nohou mají pavouci? dvě, čtyři, šest, osm, deset 5) Kolik nohou mají housenky motýlů?
Spojovačky (spoj pojmy, které spolu souvisí) 6) babočka paví oko - proměna nedokonalá 7) kobylka zelená - proměna dokonalá Rozhodnutí o správnosti 8) Chroust obecný se živí plody dřevin. Ano Ne 9) Brouk mandelinka bramborová má červenou barvu a její larva je žlutá s černými pruhy . Ano Ne 10) Včela medonosná patří mezi sociální hmyz. Ano Ne
Jak se jmenují tito motýli?
dvě, čtyři, šest, osm, deset Výsledky srpnového kvízu: Testové otázky: 1 kočka domácí, kočka divoká, rys ostrovid 2 svislá 3 ochrana před nepřítelem 4 plže 5 přísně chráněné Spojovačky: 6 mlž 7 plž Rozhodnutí o správnosti: 8 ano, 9 ano, 10 ne Poznáte, co je na obrázku: A larva slunéčka B dospělý brouk slunéčko
A
B
Omalovánka
Své odpovědi nám můžete zasílat na adresu:
[email protected]. Budete zařazeni do soutěže. Správnost odpovědí si budete moci zkontrolovat v dalším čísle měsíčníku.
Sousedská rada Dva sousedé stáli a bavili se opření o plot, oddělující jejich zahrady. Pan Smutný si posteskl: „Jak to děláte sousede, že vaše zahrada je plná života, ptáčkové u vás poletují a čimčarají od rána do večera, zatímco moje ptačí budky, které jsem sám vyrobil a rozvěšel na vzácné okrasné keře v naší zahradě, zejí prázdnotou. Včera jsem dokonce u vás zahlédl ježka.“ „Tak to se pojďte ke mně na zahradu podívat“ pozval pan Šťastný souseda. „Ukážu vám, kde bydlí ježci a plši, taky sovy a jiní ptáci“ a dovedl souseda pod starou třešeň, kterou před mnoha lety vysadil pradědeček pana Šťastného. Křivolaký kmen s dutinami a otvory, které v něm vytvořil strakapoud, se panu Smutnému moc nelíbil. „Jak si můžete nechat na zahradě takový starý, škaredý strom? Na naší zahradě by už dávno nebyl.“ „Je to nejoblíbenější strom sýkorek, každý rok zde vyhnízdí,“ odvětil pan Šťastný. Zašli spolu dál, až na konec zahrady, k houštině keřů trnky, černého bezu, lísky a šípku. „Proč máte tady ten prales obyčejných, neudržovaných keřů? Vždyť se tady může schovávat všelijaká havěť,“ podivoval se pan Smutný. „No, právě proto a navíc nemusím kupovat drahé čaje,“ vysvětlil pan Šťastný, „vařím si je z šípků a sušeného květu bezu. Lískové oříšky nechávám veverkám. Viděl jsem tu dovádět i mladé lasičky. Na podzim, až opadne listí je teprve vidět hnízda pěnic a drozdů, kteří si je zde postavili. Je to jejich oblíbené místo.“ Procházka skončila u velké hromady trávy a listí, kam si ježci a jiná drobotina rádi zalezou k zimnímu spánku. „To já zakládám kompost do velké plastové nádoby. Tráva a listí sice zetlí rychleji, ale ježci se tam nedostanou,“ odtušil pan Smutný a chvátal zpět na svou zahradu. „Kam utíkáte? sousede?“ volá za ním pan Šťastný. Pan Smutný se otočí se slovy: „Nejdřív vysypu obsah kompostu na hromadu a pak vysadím taky takovou houštinu. Na jaře pak zasadím třešeň, aby mí pravnuci jednou nemuseli dělat ptačí budky!“
Jsme občanské sdružení, které se od roku 1992 zabývá vzděláváním, ekologickými službami, péčí o přírodu, publikační činností a osvětou. Naším krédem je - "učit o přírodě v přírodě". V našem týmu pracuje řada odborníků jako: ekologové, hydrobiologové, botanici, dendrologové, mykologové, zoologové, entomologové, herpetologové, krajinní ekologové, geografové, pedagogové, zahradní architekti, geologové, ekotoxikologové, fotografové, grafici a odborníci v IT, lesníci, zahradníci…
Městům, obcím a organizacím nabízíme odborné služby a poradenství v oblastech vzdělávání a prezentace regionu (naučné stezky, publikace). Poradíme v otázkách ochrany přírody a krajiny, rozvoje venkova, získávání dotací, výzkumu a v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí. Naše projekty jsou velmi populární. Vyznačují se originálním přístupem a pojetím a precizním grafickým zpracováním. Informace jsou na: www.natura-opava.org
Občanské sdružení N a t u r a O p a v a - C z e c h R e p u b l i c E. Beneše 30, 747 05 Opava tel: 00420 737 322 616 e-mail:
[email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava
