NÁVRH
Druhá loì visela na obloze v éterickém svûtle mlhoviny jako stfiíbrn˘ pfiívû‰ek. Waverly a Kieran spolu leÏeli na balíku sena a stfiídavû si ji prohlíÏeli dalekohledem. Vûdûli, Ïe je to souputnice jejich lodi, ale tady v nekoneãném vesmíru mohla b˘t maliãká jako manévrovací jednotka OneMan nebo obrovská jako hvûzda – nebylo podle ãeho to zjistit. „Na‰e lodû jsou tak o‰klivé,“ poznamenala Waverly. „Vidûla jsem je na fotkách, ale takhle naÏivo…“ „To je pravda,“ pfiitakal Kieran a vzal si od ní dalekohled. „Vypadá, jako by mûla nádor nebo co.“ Druhá loì, Nov˘ obzor, vypadala stejnû divnû jako Empyreum. Mûla vejãit˘ tvar pokryt˘ vybouleninami, v nichÏ se nacházely rÛzné lodní systémy. Loì tak pfiipomínala artyãoky, které paní Stillwellová vÏdycky nosila Kieranovû matce po podzimní sklizni. Motory vypustily namodralou záfii, která osvûtlila ãásteãky mlhoviny. Kolem vylétly jiskry, Ïár z motorÛ zapálil vodíkovou kapsu. Samozfiejmû, Ïe zrychlení lodí bylo pfiíli‰ velké na to, aby je nûkterá z podobn˘ch mal˘ch explozí mohla ohrozit. „Myslí‰, Ïe jsou jako my?“ zeptala se. Kieran ji nûÏnû zatahal za pramen tmavû hnûd˘ch kadefií. „Jasnû Ïe jo. Mají stejnou misi.“ 9
VESMÍRNÁ
POUË
1
„Nûco od nás musejí chtít,“ namítla Waverly, „jinak by tu nebyli.“ „Co by mohli chtít?“ snaÏil se ji uklidnit. „Mají totéÏ co my.“ V duchu musel pfiipustit, Ïe je opravdu zvlá‰tní, Ïe loì vÛbec vidí. Podle v‰ech pravidel by mûl b˘t Nov˘ obzor triliony kilometrÛ pfied nimi, protoÏe ho do vesmíru vypustili cel˘ rok pfied Empyreem. Od té doby uplynulo tfiiaãtyfiicet let. Lodû si nikdy nebyly tak blízko, aby bylo moÏné z jedné vidût tu druhou. Teì ale Nov˘ obzor z neznámého dÛvodu zpomalil natolik, Ïe ho Empyreum mohlo dohonit. Vzhledem k cestovní vzdálenosti a rychlosti obou lodí to znamenalo, Ïe musela zpomalit uÏ pfied nûkolika lety – a zároveÀ se i zásadnû odch˘lit od pÛvodního plánu. Druhá loì vyvolala na palubû Empyrea pozdviÏení. Nûktefií vyrobili velké cedule s vesel˘mi nápisy VÍTEJTE a vyvûsili je do oken smûrem k ní. Jiní, ti podezíravûj‰í, si ‰u‰kali, Ïe mezi posádkou musela propuknout nûjaká nákaza, jinak by je pfiece kapitán pozval na palubu. Kapitán Jones uãinil krátce poté, co se loì objevila, prohlá‰ení, Ïe se nikdo nemusí niãeho obávat. Zahájí s kapitánem druhé lodi jednání a v‰e se jistû brzy vyjasní. JenÏe dny míjely a nevyjasnilo se nic. Nad‰ení posádky brzy vystfiídal neklid a ten zase strach. Kieranovi rodiãe nemluvili o niãem jiném. Minulého veãera se Kieran ti‰e krmil zeleninovou polévkou a poslouchal, co fiíkají. „Nechápu, proã kapitán nevydal dal‰í prohlá‰ení,“ nadhodila jeho matka Lena a proãísla si zlatavé vlasy nervózními prsty. „Ústfiední rada by nám mûla aspoÀ fiíct, co se dûje, ne?“ „Urãitû to udûlají, jakmile budou mít jistotu,“ odpovûdûl podráÏdûnû KieranÛv otec. „Nemáme se ãeho bát.“ „Já pfiece nefiekla, Ïe se bojím, Paule,“ ohradila se Lena a podívala se na Kierana oãima, které jasnû prozrazovaly, jak velk˘ má ve skuteãnosti strach. „Jen mi to pfiipadá divné, to je v‰echno.“ 10
MLHOVINA
„Kierane,“ oslovil ho otec, „zmínil se pfied tebou kapitán Jones o té lodi?“ Syn zavrtûl hlavou, pfiestoÏe si v‰iml, Ïe kapitán v poslední dobû pÛsobí mnohem zaneprázdnûnûji a Ïe se mu neustále tfiesou ruce. Ale o záhadném objevení Nového obzoru nefiekl ani slovo. „Samozfiejmû Ïe mnû nic nefiíkal,“ odpovûdûl. „Jistû,“ pfiitakala matka a zamy‰lenû poklepala na ‰álek s ãajem, „nic konkrétního, ale pfiece…“ „Jedna vûc by tu moÏná byla,“ pfiipustil Kieran a vychutnával si, jak rodiãe visí na kaÏdém jeho slovû. „Vãera jsem pfii‰el ke kapitánovi do kanceláfie moc brzo a on právû vypínal komunikaãní systém a mluvil sám pro sebe.“ „A co fiíkal?“ vyzvídala Lena. „Zachytil jsem jen jedno slovo. Bylo to ‚lháfii‘.“ Rodiãe si vymûnili ustaran˘ pohled. Vrásky v Paulovû tváfii se prohloubily, Lena se kousla do spodního rtu. Kieran zalitoval, Ïe vÛbec nûco fiíkal. Teì, kdyÏ byl s Waverly a cítil se pfiíjemnû a bezpeãnû, rozhodl se, Ïe se dnes pfied vysíláním zeptá. Kapitánovi se jeho otázky moÏná zamlouvat nebudou, ale snad se mu z nûj pfiece jen podafií nûco vytáhnout. KoneckoncÛ patfií k jeho oblíbencÛm. Ale to aÏ pozdûji. Ke schÛzce s Waverly mûl svÛj dÛvod a teì uÏ to nechtûl dál odkládat, i kdyÏ byl znaãnû nervózní. Pfiinutil se d˘chat klidnûji. „Waverly,“ fiekl a litoval, Ïe nemá hlub‰í hlas, „uÏ spolu chodíme nûjakou dobu.“ „Deset mûsícÛ,“ usmála se. „A je‰tû déle, jestli do toho poãítበi ty pusy ve ‰kole.“ Pohladila ho po tváfii. Miloval doteky jejích dlaní, byly tak teplé a mûkké. Miloval její dlouhé paÏe, v˘razné kosti pod olivovou pletí, hedvábné chloupky na pfiedloktích. PoloÏil se na balík slámy a zhluboka se nadechl. „Ví‰, Ïe tû nesná‰ím,“ fiekl. „Já tebe taky,“ po‰eptala mu. 11
VESMÍRNÁ
POUË
1
Pfiitáhl si ji k sobû. „Napadlo mû povznést nበsouboj vÛlí o stupeÀ v˘‰.“ „Myslí‰ na pûstní souboj?“ „Ve své podstatû,“ fiekl pfii‰krcenû. Z toho, jak se na nûj dívala, ãekala a nic nefiíkala, nedokázal poznat, co si myslí. Odtáhl se od ní a opfiel se o loket. „Chtûl bych to udûlat správnû, ne jen s tebou vlézt do postele.“ „Chce‰ si mû vzít?“ Zatajil dech. Sice ji tak úplnû o ruku nepoÏádal, rozhodnû ne tak, jak se má, ale… „Je‰tû mi není ani ‰estnáct,“ namítla. „Ano, ale ví‰, co fiíkají doktofii.“ To fiíkat nemûl, okamÏitû se stáhla do sebe. Nebylo to na ní zvlá‰È vidût, ale poznal to. „Koho zajímají doktofii?“ „Copak nechce‰ dûti?“ zeptal se a kousl se do rtu. Smyslnû se usmála. „KaÏdopádnû vím, Ïe ty ano.“ „No jistû, je to pfiece na‰e povinnost,“ odpovûdûl váÏnû. „Na‰e povinnost,“ opakovala, ale do oãí se mu nepodívala. „Prostû mám za to, Ïe je ãas myslet na budoucnost.“ V tu chvíli na nûj koneãnû pohlédla. „Na‰i spoleãnou budoucnost,“ upfiesnil. Nechtûl jí to fiíct takhle. Hledûla na nûj s kamenn˘m v˘razem, ale nakonec se pousmála. „Nechtûl by sis rad‰i vzít Felicity Wiggamovou? Je hezãí neÏ já.“ „Ne, to není,“ fiekl automaticky. ProhlíÏela si ho. „Proã se tváfií‰ tak ustaranû?“ „ProtoÏe,“ odtu‰il. Pfiitáhla ho k sobû, pohladila jej krátk˘mi prsty a za‰eptala: „Neboj se.“ „TakÏe si mû vezme‰?“ „Jednou,“ fiekla ‰kádlivû. „Snad.“ 12
MLHOVINA
„Kdy?“ zeptal se naléhavûji, neÏ mûl v úmyslu. „Jednou,“ zopakovala a políbila ho na ‰piãku nosu, na rty, na ucho. „Myslela jsem, Ïe ti vadí, Ïe nejsem vûfiící.“ „To se mÛÏe zmûnit,“ dobíral si ji, aãkoli vûdûl, Ïe nûco takového by rozhodnû nebylo snadné. Waverly nikdy nechodila na mizernû vedené bohosluÏby na lodi, kdyby tu ale mûli pofiádného pastora, snad by pfii‰la. V nedûlních kázáních se stfiídalo tûch pár duchovnû zaloÏen˘ch lidí na palubû a nûktefií z nich byli opravdu pfií‰erní. ·koda, tfieba by Waverly vidûla vûci v jiném svûtle, pochopila by, jaké hodnoty se dají ve svûtû rozjímání objevit. „MoÏná se zaãne‰ víc starat o Boha, aÏ bude‰ mít dûti.“ „A moÏná se zmûní‰ ty.“ U‰klíbla se. „Hodlám z tebe udûlat kacífie, jako jsme my ostatní.“ Zasmál se a poloÏil jí hlavu pod klíãní kost, naslouchal tepu jejího srdce. Ten zvuk ho vÏdycky uklidÀoval a uspával. V ‰estnácti a patnácti letech byli nejstar‰ími dûtmi na palubû Empyrea a jejich vztah pÛsobil pfiirozenû, zbytek posádky jako by ho povaÏoval za samozfiejmost. Ale Waverly by si Kieran vybral i bez spoleãenského oãekávání. Byla vysoká, ‰tíhlá, tváfi jí jako mahagonov˘ rám lemovaly tmavé vlasy. Byla ostraÏitá a inteligentní, jakmile se její hnûdé oãi na nûco zamûfiily, uÏ neuhnuly. Vidûla do lidí a chápala jejich pohnutky tak, Ïe to Kierana ãasto zneklidÀovalo, i kdyÏ si této vlastnosti cenil. Rozhodnû byla na lodi nejlep‰í. A jestli ho kapitán Jones vybere za svého nástupce, s ãímÏ v‰ichni víceménû poãítali, byla by z ní ideální manÏelka. „Ale ne!“ Ukázala na hodiny nade dvefimi do s˘pky. „Nepfiijde‰ pozdû?“ „Kruci!“ ulevil si. Vylezl ze sena a obul si boty. „Musím jít.“ Rychle ji políbil a ona obrátila oãi v sloup. BûÏel vlhk˘m vzduchem v sadu, hnal se mezi fiadami tfie‰ní a broskvoní, pak si cestu zkrátil pfies rybí líheÀ, kde mu stfiíkla do tváfie osvûÏující spr‰ka slané vody. Boty mu dunûly 13
VESMÍRNÁ
POUË
1
na kovovém mfiíÏoví, ale kdyÏ se zdánlivû odnikud objevila paní Druthersová s kádí drobn˘ch rybek, zastavil. „Bûhat po sádkách je zakázáno!“ napomenula ho. NeÏ ale dopovûdûla, uÏ byl pryã, teì utíkal mezi lány zelené p‰enice. Z hákÛ vysoko na stûnách a ze stropu visely sklizené snopy a otfiásaly se rachocením lodních motorÛ. Trvalo mu pût minut, neÏ dobûhl na konec p‰eniãn˘ch polí, poté se rychle prohnal vlhkou pûstírnou hub a podstoupil zdánlivû nekoneãnou jízdu v˘tahem ke kapitánovu apartmá, kde mûl za pouhé ãtyfii minuty zaãít nahrávat svou relaci. Studio byla v podstatû malá pfiedsíÀ pfied kapitánovou kanceláfií, ale právû tady kapitán nahrával vysílání nejradûji. Místnost mûla velká okna s v˘hledem do mlhoviny, kterou Empyreum proplouvalo poslední rok a pÛl. Pod okny stála fiada krátk˘ch pohovek a kaÏd˘, kdo chtûl, tu mohl usednout a sledovat KieranÛv pofiad pro dûti Zemû nebo del‰í kapitánovu relaci, jakési zprávy pro dospûlé na Zemi. Pfied pohovkami stála malá, ale v˘konná kamera, nad nimi visela na stûnû fiada siln˘ch reflektorÛ, jejichÏ svûtlo dopadalo na stÛl, u kterého sedûl Kieran, kdyÏ pfiedãítal zprávy. Ve studiu dnes byli jen ãtyfii lidé. Kieran se prohnal kolem nich rovnou ke kfieslu vizáÏistky, kde uÏ na nûj ãekala Sheryl s pudfienkou. „Poslední dobou chodí‰ na poslední chvíli,“ poznamenala a otfiela mu obliãej. „Jsi cel˘ zpocen˘.“ „Na kamefie to stejnû není vidût.“ „Zato je sly‰et, jak lapበpo dechu.“ Natoãila mu mal˘ vûtrák do obliãeje, aby oschl, coÏ bylo neuvûfiitelnû pfiíjemné, pak ho napudrovala. „Mûl bys na to trochu myslet.“ „VÏdyÈ to stejnû jenom nahráváme. NemÛÏeme to ani nikam poslat, dokud se nedostaneme z té mlhoviny.“ „Ví‰, Ïe kapitán chce mít v‰echny záznamy v pofiádku,“ u‰klíbla se. Kapitán dovedl b˘t nûkdy dost nesnesiteln˘. 14
MLHOVINA
Kieran nechápal, proã se s webov˘m vysíláním vÛbec je‰tû namáhají – uÏ celé roky se jim nepodafiilo navázat se Zemí spojení. Empyreum bylo tak daleko od domova, Ïe by jakémukoli signálu trvalo celé roky doputovat do cíle. A i potom by byl tak roztfií‰tûn˘, Ïe by vyÏadovalo znaãné úpravy, neÏ by byl alespoÀ trochu srozumiteln˘. MoÏná se nikdy nedozvûdí, jestli nûkdo na Zemi jejich vysílání vÛbec vidûl. Proto mûl Kieran pocit, Ïe se namáhá úplnû zbyteãnû. Podíval se na sebe do zrcadla. Je‰tû pofiád se nerozhodl, co si o sobû vlastnû myslí. MoÏná by byl docela hezk˘, kdyby nemûl tak kfiiv˘ nos a hranatou bradu. AspoÀ s jantarov˘ma oãima a hust˘mi zrzav˘mi vlasy byl spokojen˘. Líbily se mu tak, jak byly, trochu rozcuchané, ale Sheryl je proãesala mokr˘m hfiebenem, aby pfiilehly k hlavû. Za vizáÏistkou se objevil kapitán Jones. Byl to vysok˘ muÏ s vût‰ím pupkem a roztfiesen˘mi tlust˘mi prsty. Pfii chÛzi se trochu kymácel ze strany na stranu a pÛsobil bezcílnû, jenÏe zdání klamalo, kapitán byl tím nejcílevûdomûj‰ím muÏem na palubû. Rozhodoval se rychle a vût‰inou správnû, v‰ichni na lodi mu dÛvûfiovali, aãkoli Ïeny ho nemûly tak rády jako muÏi. Kapitán se na Kierana nesouhlasnû mraãil, tomu to v‰ak nevadilo. Vûdûl, Ïe ho má velmi rád. „Kierane, tráví‰ s Waverly Marshallovou aÏ moc ãasu. Budu muset zasáhnout.“ Kieran nasadil nucen˘ úsmûv, ale nelíbilo se mu, kdyÏ o ní kapitán takhle mluvil, jako by ji vlastnil a pronajímal. „Doufám, Ïes sis to zkou‰el?“ zeptal se kapitán a mraãil se, aby vypadal pfiísnû. Zafunûl a uhladil si ‰edou bradku. „Vãera veãer jsem si to dvakrát celé pfieãetl.“ „Nahlas?“ otázal se, teì uÏ se ‰petkou humoru. „Ano!“ „Dobrá.“ Kapitán podal datov˘ záznam technikovi Sammymu, kter˘ pfiipravoval pfienos. „Na konci jsem udûlal nûkolik drobn˘ch zmûn, Kierane. Je mi líto, bude‰ to muset dát 15
VESMÍRNÁ
POUË
1
hned napoprvé. Chtûl jsem to s tebou probrat pfiedem, ale pfii‰el jsi pozdû.“ „Jaké zmûny?“ „Jen malá zmínka o na‰ich nov˘ch sousedech,“ vysvûtlil kapitán rádoby nenucenû. Ale kdyÏ se ohlédl k oknu, vzdychl. „Co se dûje?“ zeptal se Kieran a snaÏil se, aby to znûlo bezstarostnû. Jakmile ale kapitánovi pohlédl do oãí, pfietváfika zmizela. „Proã zpomalili?“ Kapitán nûkolikrát zamÏikal tím sv˘m podivn˘m zpÛsobem, spodními víãky. „Mají nového kapitána nebo… vÛdce a mnû se nelíbí, jak mluví.“ „A jak mluví?“ chtûl vûdût Kieran, ale vûãnû nervózní Sammy na nûj ukázal prstem. „Tfiicet vtefiin,“ oznámil. „Pozdûji,“ fiekl kapitán a dovedl Kierana na Ïidli pfied kameru. „Tak dobré vysílání.“ Kieran, cel˘ nesvÛj, poloÏil dlanû na dubov˘ stÛl. Nasadil úsmûv, s jak˘m zahajoval kaÏdé vysílání, a sledoval úvodní sestfiih. Zaãínal zábûrem na posádku Empyrea, mezi ní i Kieranovy rodiãe, mladé a pfii síle, jak pomáhají vysévat tabák v pûstební ‰kolce. Následovala scéna s lékafii v bíl˘ch chirurgick˘ch ãapkách, ktefií se sklánûli nad fiadou testovacích kádinek a opatrnû do nich dlouhou stfiíkaãkou vpravovali vzorky. A nakonec pfii‰el zábûr na v‰ech dvû stû padesát dva dûtí na palubû v rodinn˘ch zahradách, obklopen˘ch jablonûmi a hru‰nûmi, se stûnami porostl˘mi vinnou révou, mezi ko‰i ãerstvé mrkve, celeru a brambor. Tento obrázek mûl vypovídat o prosperitû a hojnosti, aby hladoví lidé na Zemi vûfiili jejich misi. Svûtlo nad kamerou se rozsvítilo a Kieran spustil. „Vítejte na Empyreu. Tady Kieran Alden,“ pfiedstavil se. „Dnes vám umoÏníme nahlédnout do na‰ich rozmnoÏovacích laboratofií. MoÏná si budete pamatovat, Ïe kvÛli dlouhodobému pobytu ve vesmíru se Ïenám na palubû pfiestalo dafiit 16
MLHOVINA
otûhotnût. ·est let se o to pokou‰ely, ale marnû. Bylo to napjaté období, protoÏe pokud bychom nedokázali plodit dûti, které mají nahradit pÛvodní posádku, nezbyli by v dobû, kdy dorazíme na Novou Zemi, Ïádní kolonisté, ktefií by ji mohli zaãít kultivovat. Proto bylo zplození nové generace ze v‰eho nejdÛleÏitûj‰í. Pfiipravili jsme pro vás krátk˘ záznam, kter˘ zachycuje, jak na‰i vûdci problém vyfie‰ili.“ Studio zãernalo a na obrazovce za Kieranem se objevil videozáznam z laboratofií, které se zab˘valy otázkou reprodukce. Kieran mûl pár minut, aby popadl dech. Náhle se v zadní ãásti studia zaãalo nûco dít. Dovnitfi pfiibûhla Winona, kapitánova krásná sekretáfika, a nûco kapitánovi po‰eptala. Vzápûtí se Jones vymr‰til a pospíchal za ní z místnosti. Kieran sledoval videozáznam se zábûry svého vlastního narození. Byl ost˘chav˘, takÏe mu vÛbec nebylo pfiíjemné, Ïe celé lidstvo ví, jak vypadal, oslizl˘ a kfiiãící poté, co se prodral ven z matãina lÛna. Ale zvykl si. Stal se prvním vesmírn˘m novorozencem. Jeho narození provázela velká oslava, a to nejen na Empyreu, ale pravdûpodobnû i na Zemi. Proto ho také vybrali, aby uvádûl webové vysílání. Nemohl nijak ovlivnit, co bude bûhem jeho relace fieãeno, jen ãetl zprávy. Jeho práce byla jednoduchá: poskytnout lidem na Zemi dÛvod vûfiit, Ïe Ïivot zrozen˘ na Zemi nemusí zaniknout. Dát jim nadûji, Ïe i kdyby se oni sami nezachránili v nûjaké nové domovinû, jejich vnouãatÛm se to moÏná podafií. Video se blíÏilo ke konci a Kieran se napfiímil. „Pût, ãtyfii, tfii…,“ za‰eptal Sammy. „BohuÏel na na‰í sesterské lodi Nov˘ obzor se situace tak dobfie nevyvinula. Aãkoli na tom jejich odborníci usilovnû pracovali, Ïenám na Novém obzoru se otûhotnût nepodafiilo.“ Kieranovi se rozbu‰ilo srdce. O tom je‰tû nesly‰el. Dosud Ïil stejnû jako ostatní v domnûní, Ïe je na Novém obzoru celá fiada dûtí, stejnû jako na Empyreu. Teprve teì si uvûdomil, 17
VESMÍRNÁ
POUË
1
Ïe komunikace mezi obûma lodûmi uÏ nûjakou dobu vázla. Bylo to snad zámûrné? Sammy zpopelavûl, ale naznaãil mu, aÈ ãte dál. „Nikdo neví, proã Nov˘ obzor potíÏe s oplodnûním tajil,“ pokraãoval tedy, „ale v poslední dobû tato loì zpomalila, aby ji Empyreum mohlo dostihnout, takÏe se zfiejmû brzy dozvíme víc.“ Vzápûtí uÏ se ozvala pfiedûlová znûlka, veselá melodie klavíru a houslí. Kieran se pokusil vyladit hlas na pozitivní notu. „Toto bylo webové vysílání z Empyrea ãíslo dvû stû ãtyfiicet sedm. Louãí se Kieran Alden.“ KdyÏ hudba doznûla, zaslechl kfiik. Kapitán, jindy tak klidn˘ a duchapfiítomn˘, kfiiãel tak nahlas, Ïe ho bylo sly‰et i pfies kovové stûny kanceláfie. „Je mi jedno, co si myslíte, Ïe udûláte! Na tuhle loì nevstoupíte, dokud neproberu situaci s ústfiední radou!“ Chvíli mlãel, ale brzy se rozkfiikl znovu, je‰tû hlasitûji. „Já neodmítám schÛzku. PfiileÈ na palubu v OneManu a mÛÏe‰ ji mít.“ Ticho. „Nechápu, proã bys s sebou mûla brát celou posádku, Anne, pokud ti jde jen o rozhovor.“ Rozãilené ticho. Poté kapitán znovu promluvil, tentokrát se zlovûstn˘m klidem: „Já ti nikdy nezavdal pfiíãinu nedÛvûfiovat mi. Já ti nikdy nelhal, ani jsem se bez vysvûtlení neodch˘lil od plánu na‰í mise… To jsou jen paranoidní nesmysly! Îádná sabotáÏ nebyla, to opakuju pofiád dokola.“ Bylo sly‰et, jak kapitán pfiechází po kanceláfii. Kieran se stydûl, Ïe poslouchá, ale nemohl si pomoct. Podle ticha, které se ve studiu rozhostilo, na tom byli ostatní stejnû. „Jestli na‰e lodi nemohou spolupracovat…“ Najednou se dal Sammy znovu do pohybu, zaãal maãkat tlaãítka na panelu a vzápûtí uÏ se na obrazovce za Kieranov˘m stolem objevil videozábûr z boku Empyrea. 18
