dvouměsíčník
SLOVO NA ZAČÁTEK Farní časopis? Proč? Má snad někdo nadbytek času, aby se jím zabýval? A teď bych měl asi provést rozbor, zda farní časopis ano, nebo ne, a v případě že ANO, pak PROČ. Nechám tuto odpověď na každém čtenáři, ať si odpoví sám. /víc hlav víc rozumu hi hi/ Nabízím zamyšlení nad ČASEM. Každý máme s využitím času své zkušenosti. Obecně se tvrdí, že času je málo, že se ho nedostává, že strašně letí a podobně. Kdo nechce jen podléhat těmto tvrzením, bude se ptát, co s tím lze dělat. Jednu odpověď na podobnou otázku jsem našel na jedné pohlednici. Stálo tam: Jsou čtyři způsoby, jak můžeš mařit čas:
Čas je úzce spjat s tím, jak Bůh naplánoval náš život, jak nás zapojil do svého plánu spásy. Jít cestou Boží vůle, konat to, co se Bohu líbí, využívat darů, kterými nás obdařil (v čem jsme dobří) - znamená stát ve středu svého života. V této pozici čas není něčím, co nám uniká nebo stojí vedle našeho života, ale je prostředníkem událostí, které v čase Bůh přivádí do našeho života jako úkol a výzvu. V knize Kazatel je to vyjádřeno: je čas k setí a ke sklízení, čas k práci i čas k odpočinku, čas k rození a čas k umírání …..Člověk, který se o to snaží, je nejednou překvapen nad tím, jak se události samy skládají a on „zvládá“. Pochopitelně je takové využití času ideálem, o který lze jen usilovat; ale i pokorné přiznání vlastní slabosti Bůh dovede vložit do běhu událostí našeho života.
s
Každý ze čtyř postřehů může promluvit do našeho přemýšlení nad využitím času. Ukazuje zároveň, že čas souvisí s naším vnitřním životem. Se schopností volit priority, s naší sebevládou, s poctivostí, láskou k druhým lidem a na další ctnosti možná přijdete sami. Proto se nám asi tolik času nedostává, protože vzrostlo sobectví lidí. I o čase svým způsobem platí, že jej máme jen tolik, kolik jsme ho darovali.
Ať práce, námaha a čas, který dají „organizátoři“ do tohoto díla je proměněn k dobru druhých. To přeji všem, kteří se budou podílet na tomto díle, a vám čtenářům přeji, ať farní časopis nás více dává dohromady, jako jednu rodinu.
s
DIÁŘ FARNOSTI Co už je za námi: 1.7. Žehnání CD (více str. 2) 15.-21.7. Farní tábor pro děti (více str. 3) 23.7. Zájezd na sv. Hostýn
Číslo 1
1
Co je před námi: 13.-19.8. Celostátní setkání v Táboře 22.-29.8. Zájezd do Medžugorie 3.9. Mše sv. na začátek šk. roku 9.9. Mše sv. za obec 23.9. Mše sv. – poděkování za úrodu 30.9. Pouť 1.10. Krmáš
08-09/2007
Z MATRIKY Od 1.1.2007 jsme se rozloučili s těmito farníky: Jiří Trojáček Ladislav Král Jaroslav Kubala – Lhotka Otakar Friedrischek Bohumír Štefek Ludmila Žáčková – Lubina Jan Cviček Jan Kubečka Marie Červenková Bohuslava Šigutová Marie Závodná – Lhotka Vojtěch Šrámek Marie Kociánová Bohumír Lepík Božena Brhelová – Kunčice p. O.
A v naší farní rodině přibyly od podzimu 2006 tyto děti: Václav Tkáč Karin Chýlková Jan Prokopec Tomáš Slípek František Langer Martin Ščepka Renata Zdislava Marková Hynek Pindel Julie Kozubíková Adam Kubečka Jáchym Kocián Leila Hanzelková Eliška Kotrsová Adéla Prašivková
s
s
s
ŽIVOT VE FARNOSTI Reportáž z žehnání CD Milí farníci, jak už jistě víte, naší schole se na přelomu dubna a května tohoto roku podařilo natočit v pořadí již druhé CD. Jsme rádi, že Bůh tohle dopustil a my si mohli zvěčnit na kotouček naše dílo, pod které jsme se všichni řádně podepsali ☺. Ale to nám ještě nestačilo, jeden podpis pořád chyběl, bez něj by se asi CD moc dobře neposlouchalo. Ano, byl to podpis našeho Hospodina skrze požehnání otce Stanislava. A my si řekli, proč při tom všem neudělat rovnou koncert, na němž můžeme písně představit. Tak se také stalo. Koncert se uskutečnil v neděli 1. 7. 2007,
Číslo 1
2
krásný start do prázdnin. Ale teď už pojďme trochu nahlédnout do „zákulisí“. Byla neděle kolem jedné odpoledne, všichni se pomalu sešli, na začátek jsme se pomodlili a pak vypukly poslední přípravy. Čekalo nás ještě předělávání frází v doprovodném slovu, chystání CD k prodeji, kontrola ozvučení atd. Vše zdálo se být naštěstí v pořádku, pár minut před třetí jsme šli celí nervózní na chvíli na vzduch. Viděli jsme, jak přicházejí poslední diváci, a my už spěchali do sakristie honem se napít, upravit vlasy a naladit radostný úsměv ☺.
08-09/2007
Pár minut po třetí hodině to propuklo.Vyšli jsme ze sakristie celí nervózní, někteří celí zpocení, ale o to potěšenější z potlesku, kterým nás lidé přivítali. Konečně nám došlo, že je to opravdu tady. Úvodní slovo dodalo všem úsměvy na tváři a my mohli spokojeně začít zpívat. Koncert byl rozdělen do bloků: oslava Boha a P. Ježíše, Velikonoce a Hity našich srdcí. Doprovodné slovo přiblížilo význam písní a také zážitky z natáčení, o něž u žádné písně opravdu nebylo nouze. Asi v polovině přišla chvíle, kdy o.Stanislav požehnal CD, ale nejen to, doslova je „osprchoval“. Také vyjádřil díky a popřál Schole jen to dobré. Poté Schola začala zpívat poslední blok svých písní, již zmiňované „Hity našich srdcí“. Pak ještě rozloučení s mnoha velkými díky, které byly opravdu zasloužené. K tomu všemu určitě patřil potlesk, ten největší sklidil „náš Šefik“ Pavel
Strakoš, to však nebylo vše. Následovala velmi výstižná básnička, kterou si Pavel určitě vychutnal, ani poté potlesk neustal, proto musela Schola zazpívat nějaký ten přídavek. A byl tu konec našeho krásného prázdninového vystoupení. Pak už následoval jen ještě větší potlesk ☺. Po velké slávě se Scholáci a „ex“ Scholáci odebrali na farní zahradu k menší oslavě. A tak skončil náš velký den. Díky Bohu, za to vše krásné. Doufáme, že se vám naše CD bude líbit. Pracovali jsme na něm s radostí a láskou a stejně tak chceme zpívat na mších svatých.
A ještě pár postřehů jedné z mnoha fanynek ☺ kozlovické scholy:
15 minut před očekávaným začátkem koncertu bylo možné sledovat větší množství oranžovozelených postav
8 minut před 15 hod. byla dokonce spatřena běžící maminka s kočárkem-dovnitř se ještě dostala
5 minut před 15 hod. kostel zaplněný až na první lavice
Někteří mužové toto vystoupení pojali opravdu koncertně a mohli jsme je vidět ve svátečním obleku :o)
5 minut po 15 hodině všichni pochopili tu záplavu oranžovo-zelených triček – scholáci nastupují a ZAČÍNAJÍ
Během některých písní jsme dokonce mohli sledovat rychlou výměnu dirigentů či dirigování 2 dirigentů – jen by mě zajímalo, kterého v té chvíli zpěváci sledovali :o)
Potlesk diváků byl tak velký, že i venku za kostelem jste ho mohli slyšet, a myslím, že pro scholáky zasloužený
CD byla požehnána, pořádně zkropena a určitě budou pro všechny posluchače jedním z nejoblíbenějších, alespoň tedy v naší farnosti:o) (u nás doma není výjimkou toto CD přehrané 6x denně-snad to jednou skončí :o)
Perlička nakonec: jedno malé dítě, když vyšlo z kostela, se divilo, že je venku tak krásně a svítí sluníčko …. „Vždyť v kostele se tak blýskalo!!!“ ….OMYL…. to byly blesky fotoaparátů :o)
S CéDéčkem v ruce: Scholáci děkujeme za váš zpěv při mších svatých
Z farního tábora Trocha rýmovaných vzpomínek na farní tábor ve Spálově ☺ Začali jsme odjezdem od Obecního úřadu, který neměl vůbec žádnou vadu! Vyjeli jsme hurá, hurá, nálada byla suprová! Zpívali jsme, tleskali, no prostě jsme si poblbli.
Číslo 1
Když jsme na faru dojeli, hned jsme se rozdělili nejprve do pokojů, a poté i do cechů! Byly to tyto čtyři skupiny: Noe, Jefet, Šém a Chami.
3
08-09/2007
Hráli různé soutěže a nikdo se nevymlouval, že nemůže! Sešla se tam super parta, která v zápalu boje neznala ani bratra. Vedoucí je vedli skvěle, šli všichni kupředu směle. Ve vedení stáli Aleš s Pavlem, dále také Ivona s Lukášem, samozřejmě nechyběli Markéta s Réňou a Pavlem a k vítězství své družstvo dovedli Ondra s Milanem. Vařily nám Katka, Katka, Marci, Bára a Jana.
A hádejte kdo byl ještě s náma? No přece náš otec Stanislav, který tvořil náš nejhlavnější stan! Nálada byla suprová až dokonce tábora, když jsme se vrátili zdraví do svého domova! Všem těmto lidem bychom chtěli poděkovat a za problémy chceme své srdce zpytovat! Ať vám Pán žehná za vaše dobrodiní vámi projevené! Díky díky díky díky za vaše noci probděné!! Díky díky díky díky vám všem!!!!!!!!
Máme společné dítě Naše farnost se zapojila do projektu ADOPCE NA DÁLKU Uganda je jedním z nejchudších a nejméně rozvinutých států světa. Řada tragédií, která tuto zemi během posledních 30 let postihla (hlavně diktatura Idi Amina a občanské války) zanechala ve většině lidí dojem, že je lépe se této zemi vyhnout. Přesto jsou cestovatelé uchváceni krásnou přírodou, ideálním klimatem a jedinečnou kulturou, ale zároveň šokováni všudypřítomnou bídou. Projekt Adopce na dálku se zaměřuje na velmi těžce přístupné a chudé vesnice ležící podél Viktoriina jezera. Rodiny "adoptovaných" dětí většinou žijí v malých vlastnoručně postavených hliněných chýších, kde není přívod vody ani elektřiny, nemají dostatek obživy a natož finance na vzdělávání svých dětí. Naše farnost si adoptovala nyní již mladou sedmnáctiletou slečnu Juliet Aliynzia. Juliet je oboustranný sirotek. Žije s babičkou, strýcem a 2 sourozenci. Rodina vlastní malý pozemek a babička má od přátel propůjčený další pozemek, na kterém pěstují plodiny pro vlastní obživu. Pro zajištění základních potřeb rodiny skupují a následně prodávají banány a cukrovou třtinu. Přesto je příjem velice nízký a často nemá babička z čeho Juliet platit školné, a proto jsou u Juliet i časté školní absence. Moc si přála získat někoho, kdo by jí
pomohl splnit její životní cíl - stát se zdravotní sestrou. Juliet je velmi bystré a zdvořilé děvče. Ve všem, co dělá, je perfektní a aktivní. V každém jejím dopise pro nás vyjadřuje svou vděčnost za naši pomoc. Pod „vánočním stromem“ jsme celkem vybrali 7.200 Kč a tato částka byla odeslaná na podporu studií Juliet. V dalším čísle Farníku se můžete těšit na některé dopisy od Juliet.
Odkaz na projekt: http://www.charita-adopce.cz/index.php?id=100200
Nejen pro náctileté Chceš se zúčastnit nějaké skvělé akce? Poznat nové lidi? Setkat se blíže s živým Bohem? Tak sleduj nástěnku, která je umístěna po pravé straně, hned jak vejdeš do našeho kostelíka a tam je přehled akcí, kterých určitě stojí za to, se zúčastnit. Vezmi
Číslo 1
4
s sebou kamaráda a neváhej. Můžeš oslovit někoho z naší farnosti a vyrazit s ním. Jedna z nejbližších větších akcí je CELOSTÁTNÍ SETKÁNÍ MLÁDEŽE v městě TÁBOR.
08-09/2007
Proběhne 13. - 19.8. 2007, ještě se stihneš na ni přihlásit, plakátek nalezneš na již zmiňované nástěnce. Bližší informace jsou na webové stránce http://tabor2007.signaly.cz/. Zde se můžeš i on-line přihlásit. Nemusíš mít strach, že bys jel sám. Z naší farnosti už je přihlášeno 9 lidí, tak se přidej. Když tak se zeptej Ivči Chýlkové!!!!
horní hranice není omezená - připravuje se speciální program i pro vysokoškoláky a starší. Program je velice bohatý. Je připraven duchovní program, mše sv. sloužená našimi českými a moravskými biskupy, dělené katecheze, modlitební skupiny. Také spousta zábavy - vždy je na výběr z několika souběžně probíhajících workshopů: koncerty, sport, poznávací výlety, diskusní skupinky.
Celostátní setkání mládeže je akce, která se opakuje přibližně jednou za 3-5 let. V Táboře se očekává kolem 5000 mladých věřících lidí, zejména ve věku 16-21 let. Setkání je ale určeno už i pro 14leté a
Někteří farníci se již podobného setkání dříve zúčastnili. Neváhali jsme je tedy oslovit s následující otázkou:
s
s
s
s
s
J.P.: Na Velehradě (1993) a Svaté Hoře (1999) jsem byla jako účastník, ve Žďáru nad Sázavou (2002) jako člen realizačního týmu. Byly to super akce, lepší jsem snad nezažila. Na všech setkáních bylo úžasné, jak mladí drží při sobě, jak dokáží svoji víru žít, člověk tam tolik načerpal a tolik toho daroval ostatním, pobavil se a domů každý odjížděl s pocitem, že na další setkání jede znovu!!!! P.P.: Žďár 2002. Bezva lidi, super atmosféra, nejvíc mě oslovilo nadšení mladých lidí pro Boha a pro život v církvi. V.K.: Velehrad, Hostýn, Palkovice, Řím, bylo to v rozmezí 7 let, takže každé setkání pro mě bylo zajímavé něčím jiným, ale živé zážitky zůstaly z Velehradu stejně jako z Říma. Jsou to nezapomenutelné dny. M.K.: Mé první celostátní setkání bylo na Svaté Hoře. Líbila se mi svátost smíření v přírodě. Tentokrát to byla jiná svátost než normálně, opravdu jsem si uvědomila, že je v ní přítomen Hospodin a dotýká se mého srdce. Překvapovalo mě, kolik nás mladých věřících je. Zároveň si vzpomínám, že i tam jsem viděla "kolegy" katolíky, kteří mi připadali jako "exoti", a bylo zajímavé zjišťovat, že i oni ke mě patří . Na další setkání, do Žďáru nad Sázavou, jsem jela na kole!! Jelo se občas těžce, občas mokře, někdy se nejelo, ale ten pocit soudržnosti byl fajn, zažívat, že nás na farách rádi vidí, i když jsme špinaví a unavení, byl úžasný. Samotné setkání bylo fajn i přes nepřízeň počasí. Ocenila jsem i kulturní památky, ve kterých byl program (přednášky, koncerty, volnočasové aktivity, dobrovolná pomoc, a hlavně modlitba a mše svatá). F.K.: Velehrad 97: Úžasná atmosféra při mších, společenství mladých, člověk viděl, že není mladý věřící sám, že je věřících mladých velké množství. Nezapomenutelné přednášky od dosud mně neznámých lidí, zvláštní atmosféra při povodních, které byly během setkání, atmosféra protkaná strachem, obavami, modlitbou. Svatá Hora 99: Velmi působivá slavnost světla, pěkné okolí, které nabízelo zajímavé možnosti, např. zpovědi v přírodě. Žďár nad Sázavou 2002: Prvé setkání prožité s partnerkou – teď už manželkou!, pěkné přednášky o vztazích, velmi působivá závěrečná mše, na které se sešlo tak velké množství lidí, že došly i hostie. O všech třech setkáních celostátních, ale i o těch dalších, na kterých jsem byl (celosvětové, diecézní, nebo jen děkanátní) bych mohl říct, že pro mne jako mladého křesťana byly velkou oporou v mé víře. Člověk opravdově zakusil společenství, poznal veliké množství lidí a přiblížil se Bohu. P.M.: Velehrad 92. Bylo to úžasné, báječné a skvělé! Na Velehrad 93 jsem jela už jako pořadatel. Byla to fuška, ale bylo to pro Pána a lidi a bylo to samozřejmě úžasné...
Číslo 1
5
08-09/2007
J.S.: Velehrad 97, Svatá Hora 99 a Žďár 2002, na všech setkáních zajímavé workshopy, dílny, přednášky, koncerty, skupinky, jídlo, hudba, adorace, slůvka biskupů... líbilo se mi MOC! A vzpomínky? Velehrad - zažili jsme povodeň, Svatá Hora u Příbrami - moc pěkné, adorace, poslední večer, jak běhal "lidský řetěz " přes pódium (vydrželo to), Žďár - další povodeň - týdenní přípravy přišly částečně nazmar (byl jsem ve skupině "propagace a dílny"). M.S.: Juva, těch bylo! Asi už je z hlavy nevyjmenuji, ale každopádně můžu říct, že z každého takového setkání jsem odjížděla nabitá energií dělat něco nebo cokoliv pro druhé. Většinou mě i oslovovala a povzbuzovala v životě z víry ta "masa" - společenství věřících vrstevníků.
Webové stránky farnosti
Na této internetové stránce: http://www.kozlovice.cz/subdomains/farnost/ si můžete prohlédnout fotky z různých akcí naší farnosti, nechat se pozvat na nějakou dobrou přednášku nebo pouť, zamyslet se nad krátkým slovem či pousmát nad vtipem. Zveme vás, přijďte se „mrknout!“
Fotbal Pro kluky bez rozdílu věku Každou neděli odpoledne, dovolí-li počasí, se na hřišti v Měrkovicích hraje fotbal. Tak pánové, kdo máte chuť si zakopat, přijďte. Více info vždy v neděli po velké mši svaté, nebo na tel.: Honza
Tip pro manželky, maminky, babičky: Pusťte své chlapy. Fotbal bývá dobrou motivací k rychlejšímu mytí nádobí po nedělním obědě ☺. A vy pak můžete přijít fandit.
STŘÍPKY Z FARNÍ KRONIKY Zavedení farní kroniky Blíží se 8. září. Pro Kozlovice je to velmi významný den, protože právě 8. září 1294 byla vydána Jindřichem hrabětem z Příbora pro kozlovického rychtáře zakládací listina vesnice. Tato skutečnost je zcela jistě známa většině obyvatel naší vesnice. S historií je však třeba seznamovat i mladou generaci, aby mohla dál předávat své poznatky. Mají-li se události v paměti uchovat trvale, je nutné je zaznamenat. Proto byl k 700. výročí založení naší vesnice vydán Sborník (Dědina valašských vojvodů – Kozlovice). Určitě se tato kniha nachází v mnohých rodinách. Od jejího vydání však již uplynulo 13 let, proto neuškodí připomenout si některá fakta. Číslo 1
6
Autoři článku čerpali poznatky z různých písemných zdrojů, jedním z nich je farní kronika Kozlovic. Pro ty, kteří publikaci o Kozlovicích nemají, připomenu, že prvním kronikářem kozlovické farnosti byl P. Vojtěch Plotěný. Narodil se 14. 6. 1870. Po studiu a vysvěcení na kněze nastoupil 11. srpna 1893 v Kozlovicích jako kooperátor. Zajímal se o život lidu ve vesnici i v okolí a o jeho historii. Měl i velké literární schopnosti, psal články do různých časopisů. On sám v úvodu farní kroniky píše, že byl při kanonické vizitaci v Kozlovicích v dubnu roku 1885 vybídnut od vd. p. děkana příborského P. Jos. Fuska, aby sestavil pamětní knihu. Do této práce se pustil o prázdninách téhož roku. Když si uvědomíme, že v Kozlovicích působil jen 2 08-09/2007
roky a 10 měsíců (ze zdravotních důvodů odchází v květnu 1896), na psaní kroniky měl prakticky při veškeré ostatní práci jen rok času. S úctou a obdivem i vděkem se díváme na jeho dílo. Ve farní kronice je to 106 velkých stran hustě popsaných nejrůznějšími informacemi získanými v zemském archivu a registratuře v Brně a v kníž. arcibisk. archivu v Kroměříži. Dále jsou to různé články do časopisů (Sborník str. 330-331).
s
s
s
s
y
s
s
s
s
s
s
s
s
s
s
s
Nepomohlo mu ani léčení u moře, P. Vojtěch zemřel 19. února 1897 ve věku 26 roků 8 měsíců, pochován byl v rodišti rodičů v Ivanovicích. Jméno P. Vojtěcha Plotěného zůstane navždy spjato s historií naší vesnice. Podrobně o jeho životě a díle napsal pan učitel Jan Boháč do publikace o Kozlovicích článek P. Vojtěch Plotěný, kozlovický historik. Ukázka z farní v Kozlovicích.
kroniky
o
založení
s
y
s
s
y
s
fary
s
s
s
s
s
s
y
s
s
s
SVATÍ V NAŠÍ OBCI V této rubrice se postupně budeme seznamovat s nejrůznějšími sochami, soškami, kapličkami a kříži, které můžeme potkat na procházkách v okolí Kozlovic. Každý takový odkaz našich předků má svou historii a hodně znamenal určitě nejen pro toho, kdo jej nechal postavit.
Kříž v Rybím
Začneme na „nejdolnějším“ konci – v Rybím. Vydáme-li se z Kozlovic po hlavní cestě na Hukvaldy, pak v Rybím po pravé straně silnice uvidíme kamenný kříž. Ví se o něm jen málo. Mezníkem v jeho historii byl 8. říjen 1973, kdy byl (snad svévolně) zničen. Roku 1985 ho tamější hodní spoluobčané opravili do dnešní podoby. Co stálo za myšlenkou postavit kdysi dávno kříž právě v těch místech se zatím nepodařilo zjistit. Třeba zrovna někdo z vás, kdo čtete tyto řádky, ví víc. Pak prosím pomozte odhalit kousek dějin a sdělte to paní Prudké, případně napište do schránky Farníku. Na kříži jsou uvedena jména sourozenců, kteří nechali kříž vystavět. Můžete se zúčastnit minisoutěže, když jejich jména napíšete na kousek papíru a vhodíte do schránky Farníku. Na vylosovaného čeká malá odměna. Zpracováno podle M.Prudké, histor. Kozlovic. Foto z r.1988
Číslo 1
7
08-09/2007
VYPRÁVĚNÍ Z CEST Mexiko očima Standy Ulčáka Mexiko je země nesmírně pestrá – myšleno obrazně i vnímáno smysly - a moje zážitky z třítýdenního pobytu jsou jen střípky z této velké mozaiky. A tento článek jsou jen střípky těchto střípků. Při plánování cesty šlo skutečně o to poznat maximum z mexické země jak zeměpisných zajímavostí tak i kulturních a historických památek a také poznat místní lidi a jejich život. To poslední bylo dost těžké kvůli chabé znalosti jazyka a také proto, že jsme se pohybovali hlavně v turisticky atraktivních oblastech, a tam je život trochu zkreslený. Samotná cesta není nijak obtížná ani drahá, když jede člověk na vlastní pěst a je nenáročný. Nejobtížnější bylo to rozhodnutí najít únikový východ z každodenního koloběhu a obav. Pokud ale člověk nejede sám, tak i to se dá překonat. Určitě toho nelituji, protože poznání je jedna z hodnot, které nepomíjejí. Kromě splněných přání – podívat se tam, kde člověk byl pouze ve fantazii, si člověk odnese vlastní poznání a pocity z oné země a už žádná zjednodušená informace jej nedokáže tolik zmanipulovat. Takže k těm splněným cílům – koupal jsem se v Tichém oceánu, ohromné vlny a ohromné přírodní písčité pláže u Puerto Anchel 350 km na jih od Acapulca. Navštívil jsem indiánská města a vesnice ve státu Chiapas v horách okolo 2000 m.n.m. a viděl (částečně i nakoupil) mnoho tradičních textilních a kožených výrobků. Dále jsem prošel komplex pyramid Mayů v pralesích u Palenque, které jako první mapoval a popsal okolo 1832 náš „pražský hrabě“ Waldeck. První pohled na činnou sopku Popocatepetl i na téměř nečinnou, ale majestátnou a krásnou Orizabu i částečný výstup v prachu písku a kamení na tuto nejvyšší horu Mexika. A nezapomenutelný fascinující i strašidelný pohled a pobyt v asi největším městě na světě Guidad Mexico – Mexico City. To bylo založeno Aztéky koncem 13. století (stejně jako Kozlovice) pod jménem Tenochtitlán. Cortéz jej po dobytí roku 1521 rozbořil a na jeho místě založil město nazvané Mexico. Pobyt v Mexiku to je setkávání s lidmi různých typů od indiánů přes míšence až po Evropany. Všichni mají svoji hrdost, temperament ale i pohodovost, kterou bychom jim mohli závidět, to jejich „maňana“ je někdy moudřejší než naše „švicování“. No a co nás Evropany zaujme je množství dětí. Mexická společnost je mladá, asi
Číslo 1
8
polovina populace je pod 30 let. Děti jsou čiperné, otrkané, malé jsou nošené v plachetkách a kojené kdekoli podle potřeby. Kočárek jsem viděl pouze jednou a dětský pláč jsem snad ani neslyšel. Dojemný je pohled na malé chůvičky, které nosí a opatrují mladší sourozence. Dětská práce a pomoc se u chudších lidí bere jako samozřejmost. Přes všechnu tu pohodu, příznivé podnebí i příznivé makroekonomické údaje (lepší než naše), je život pro velkou část Mexičanů těžký a člověka zarazí nejen práce dětí, ale i práce dospělých, která nic moc nemůže přinést, ale přesto ji přijímají a vykonávají se samozřejmostí, trpělivostí až pokorou - čističi bot, flašinetáři, prodavači CD, žvýkaček, cukrovinek, balónků ... Mým plánovaným a splněným cílem byla i návštěva Guadalupe. Shodou okolností mi dělala průvodkyni osoba dosti povolaná – rodilá Mexičanka,v té době studentka školy Veritats Splendor v italské Boloni. Pojem Panna Maria Guadalupská má v Mexiku význam větší, než si dokážeme představit. Je to všudypřítomný a živý kult, který ovlivnil historii a ovlivňuje každodenní život Mexičanů. Základem všeho je zjevení, které se událo roku 1531, dříve než zjevení v Evropě a navíc zjevená Panna Maria měla snědou - indiánskou podobu a její obraz (zřejmě nejstarší fotografie na světě) se zázračně zobrazil a zachoval do dnešních dnů. Veřejné i soukromé kapličky můžete potkat na každém kroku i mimo kostely, např. v autobusové čekárně, ale i v kanceláři dispečera, ve skalní prohlubni v přírodní rezervaci i v kutlochu pomocníka na překladišti. Největší mariánská bazilika v Mexiku i na světě je právě v Guadalupe – část hlavního města na mírném návrší. Celý areál pojme asi 20 tisíc lidí a právě tam papež Jan Pavel II. svatořečil 31. 7. 2002 Juana Diegu – indiána, který měl opakovaně toto zjevení a na jehož plášti se objevil zázračný obraz. Největší poutě jsou právě okolo 10. prosince v den výročí zjevení – to jsme nestihli, ale pro cizince asi není o co stát. My jsme tam byli v klidném předposledním dni roku 2006. Náboženský život v Mexiku, doba vánoční - porovnání s námi, to je téma k přemýšlení – rozdíl jsem zaznamenal hlavně ve vitalitě společnosti, v početnějších rodinách a v tom, že náboženství je přirozenou součástí života, ačkoli při tom počtu revolucí a občanských válek byla církev někdy terčem útoků, nikdy to ale nebylo tak systematicky a účinně, že by se lidé naplnili novými ideály a začali se na víru dívat s despektem. 08-09/2007
Tak jsem to vnímal v jižní – chudší části.
Kdo chce vědět víc, tož ať něgdy přydě na besedy, až budě škaredě, a nebo si tam zajedě. Hasta la vista!
ZADÁNO PRO .... tentokrát pro ŘIDIČE velkou výzvou pro společnost a církev," řekl kardinál Renato Martino. Celý dokument na http://tisk.cirkev.cz/z-vatikanu
Desatero Papežská rada pro pastoraci migrantů a lidí na cestách vydala 19. 6. 2007 nový dokument, jehož součástí je i Desatero pro řidiče. "Vozidlo je prostředek, který lze využít rozumně a eticky k soužití, solidaritě a službě druhým, anebo který lze také zneužít," poznamenává. Papežská rada lidi nabádá, aby si pomocí jízdy v autě nesnažili zvýšit sebevědomí. Řidiči nesmějí propadnout panovačnosti a přehnanému sebehodnocení, ale naopak se mají cvičit v sebekontrole a ohleduplnosti. „Auto má sklon člověka ukazovat z jeho primitivní stránky, a to mívá velmi nepříjemné následky," říká se v jejím textu. V důsledku nedbalosti zahyne každoročně na silnicích 1,2 miliónu lidí. Je to smutná skutečnost, která je
Pokud jste byli někdy v Itálii, asi vás napadne, že je jasné, proč se i ve Vatikánu zabývají dopravou ☺. Vzpomínám si, že když jsme se v roce 2000 zúčastnili v Římě světového setkání mládeže, byla jízda autem, které řídil Ital, zážitkem smíšených pocitů. Pak jsme i pochopili, proč je spíše výjimkou najít v Římě auto s nepromáčknutou karosérií. I když u nás po nedělní mši svaté není rozjezd aut „zpod kaštanů“ tak akční jako v Římě, občas se i v „Kozlovjanovi“ najde trochu italského temperamentu. Nechme si projít hlavou následující desatero.
Desatero přikázání pro řidiče: 1. Nezabiješ.
s
s
s
2. Cesta je pro tebe prostředkem spojování lidí, nikoliv smrtelné škody.
s
s
3. Zdvořilost, poctivost a rozvážnost ti pomůže vyrovnat se s nepředvídatelnými událostmi.
s
s
4. Buď dobročinný a pomáhej svému bližnímu v nouzi, zejména obětem havárií.
5. Auta by pro tebe neměla být vyjádřením síly, dominance a příležitostí pro hřích.
s
y
y
s
s
y
y
s
6. Vlídně přesvědčuj mladé i starší, aby neřídili, nejsou-li v dobré kondici.
s
y
s
y
s
7. Podporuj rodiny obětí nehody.
8. Ve správnou dobu sbližuj provinilé motoristy s jejich oběťmi, aby mohli podstoupit osvobozující zkušenost odpuštění.
9. Na cestě ochraňuj zranitelnější.
s
s
s
s
10. Buď zodpovědný k druhým.
Číslo 1
y
s
s
9
y
s
s
08-09/2007
☺
KVÍZ pro dospěláky ...aneb děti vyzkoušejte své (pra)rodiče Jsou prázdniny, to je výzva k výměně rolí ☺. Děti si určitě z hodin náboženství vše pamatují, ale jak jsou na tom dospěláci? Děti, dejte nějakému dospělému papír a tužku a vyzkoušejte ho následujícím kvízem. Neopisovat!
y
s
s
s
a) Petr, Jan, Filip, Josef b) Ondřej, Metoděj, Tomáš, Juda c) Jidáš, Šimon, Jakub, Filip
a) 45 b) 72 c) 102
y
y
s
a) Jákob b) Mojžíš c) Juda
a) korporál b) Hosanu c) cingulum
y
s
s
s
s
y
a) Ezechiel b) Ozdíš c) Abakuk
a) Neví se přesně b) 40. den c) Po 6 týdnech
y
s
s
a) 2. února b) 25. března c) 2. květnovou neděli
a) 18 let b) 30 let c) 32 let
y
a) Duše lidská je nesmrtelná b) Vše ke cti a slávě Boží c) Milosti Boží je ke spáse nevyhnutelně potřeba
a) kázání b) součást oblečení ministranta c) jiné pojmenování pro hostii
Správné odpovědi: 1c), 2b), 3b), 4b) 5a), 6b), 7a), 8a), 9b), 10a)
Vyhodnoťte svého dospěláka podle počtu správných odpovědí: 0, 1 – poraďte se s o. Stanislavem o znovu zapsání do hodin náboženství ☺ 2-3 – doučování nutné, ať dospělý farník nedělá ostudu farnosti ☺ 4-7 – doporučujeme občas vyměnit dospělákovi jeho oblíbené noviny či knihu za sešit z náboženství 8-9 – zaslouží si pochvalu! 10 – zaslouží si veřejnou pochvalu. Napište jeho jméno do schránky Farníku, v příštím čísle otiskneme! Uvidíme, kolik takových vzdělaných ve víře se v naší farnosti najde.
Číslo 1
10
08-09/2007
MYŠÍ STRÁNKA Myší soutěž pro děti Odpovědi na zapeklité myší otázky odevzdávejte podepsané do krabice Farníku v zadní části kostela do 14. 9. 2007. Myšky pro vás za správnou odpověď možná najdou i nějakou odměnu ☺.
s
s
Víš, jak se jmenovala maminka Pána Ježíše? Nakresli, jak si myslíš, že vypadala.
y
Kolik bylo apoštolů? Napiš jména aspoň čtyř z nich. Co víš o Archandělu Michaelovi? Popiš, jak si představuješ anděla?
ZA HUMNY
Číslo 1
: na Radhošti: v kapli každou sobotu v 11:00 hodin na Prašivé: každou středu v 17:45 hodin, a každou druhou neděli v 10:30 hodin (12. a 26. 8.).
s
11
08-09/2007
Pozn.: Na Prašivku se dá dojít i s kočárkem ☺ z Vyšních Lhot, případně dojet autem.
s
s
pro svobodné mladé lidi od 16 let (dvojičky i nezadaní). Cena 250,- Kč osoba/víkend. Termíny: 12. - 14. 10., 9. - 11. 11. 2007, 18. - 20. 1. 2008, 22. - 24. 2., 25.27.4.2008. Účastníci se seznámí např. s tématy: rozdíly mezi mužem a ženou, rozumné řešení konfliktů, vzájemná komunikace, sexualita, děti milované a chtěné, duchovní život v rodině... Program jednotlivých setkání na sebe navazuje, proto se předpokládá účast na všech setkáních. A kdyby toto nestačilo, tak se poptejte "absoloventů" (Klímkovi, Pindelovi, Mičulkovi).
FTÍPKY
s
Dva plavci plavou po moři První se ptá : „Můžeš?“ „Můžu.“, odpoví druhý. Za chvíli zase : „Můžeš?“ „Můžu. “ Už jsou 10m od břehu: „Můžeš?“ „Už nemůžu.“ „Tak to se nedá nic dělat, plaveme zpátky…“ ........................................................................
s
y
s
y
y
s
........................................................................ „Tak co, děvče, jak Ti je?“ Ptá se letuška. „Já se pořád bojím, že odletí vrtule.“ „Ale letadlo přece nemá vrtuli, tohle je proudové, víš?“ „No jo a co bude, když vypnou proud?“ ........................................................................
s
y
y
y
s
s
s
y
s
y
y
........................................................................ Zajíc přijde do mototechny a ptá se prodavačky: „Máte zelí?“ „Ale zajíci, v mototechně se přece zelí neprodává.“ Druhý den přijde zajíc znova: „Máte zelí?“ „Zajíci, už jsem ti jednou řekla, že v mototechně se zelí neprodává, už mi sem nechoď!! „ Třetí den jde zajíc kolem mototechny a za výlohou Vidí ceduli s nápisem: „ZELÍ NENÍ“ Vtrhne do prodejny a vykulí na prodavačku oči: „Vy jste měli zelí???“
........................................................................
************************************************************ Uzávěrka příštího čísla je 14. 9. 2007. Schránka Farníku je umístěna v zadní části kostela. Na tvorbě tohoto čísla spolupracovali:
s
.
Nápady a připomínky, nabídky spolupráce: o. Stanislav Kotlář –
[email protected] nebo Věrka Kociánová –
[email protected]
Číslo 1
12
08-09/2007
