No title

Křesťanské církve v občanské společnosti Praktická teologie pro neteology

Michael Martinek ETF, 2014

Poslanci, uklízečky, ministři, kněţí, sekretářky a novináři jsou povolání, která mají v očích lidí nejmenší prestiţ. Nejvíce si veřejnost váţí lékařů, vědců, zdravotních sester a učitelů na vysokých a základních školách. 1

Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2013

2

1

Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek.

3

Základní otázky 





1

Jaký je vztah české společnosti k náboţenství, ke křesťanství a k církvím? Jaký smysl má existence křesťanských církví v současné společnosti? Jak jsou křesťanské církve organizovány a financovány, jaké aktivity vyvíjejí, co mohou společnosti přinést? Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek.

4

Náboženské vyznání obyvatel ČR (Sčítání obyvatel 2001, 2011) v tom podle náboženské víry ČR

z toho Obyvatelstvo věřící hlásící se k církvi, celkem Církev náboženské CČSH řím.katol řím.katol. . společnosti

ČCE

2001

10 230 060

3 288 088

2 740 780

99 103 117 212

2011

10 562 214

1 467 438

1 083 899

39 276

1

51 936


věřící nehlásící bez nábož nábož.. neuvedeno se k církvi, víry NS

707 649

6 039 991

901 981

3 612 804

4 774 323

5

Česká společnost a náboženství 

Česká společnost je ve srovnání s většinou národů světa extrémně nenáboţenská – ateistická. Pravděpodobné příčiny:

• Negativní vnímání katolické církve českým národem, které má své kořeny uţ v husitství a později v rakousko rakousko-uherské monarchii, v níţ byla tato církev těsně spjata se státní mocí. • Systematická protináboţenská propaganda prováděná u nás po více neţ čtyřicet let komunistického reţimu. • Sekularizace jako trend, který od počátku 19. stol. zasahuje všechny evropské státy. • Nesplnění nadějí, které do křesťanských církví vkládala česká veřejnost těsně po svrţení komunistického reţimu v roce 1989. • Rostoucí přesvědčení, ţe tradiční církve nejsou schopny chápat současný svět ani nabídnout dnešnímu člověku přijatelnou podobu autentické spirituality.

1


6

Věrohodnost křesťanských církví 



1

Existuje mnoho námitek proti institucionálnímu křesťanství. Některé jsou silně ideologicky zabarveny a vycházejí spíše ze subjektivních soudů lidí protikřesťansky zaměřených, jiné lze historickými, sociologickými či teologickými metodami prokázat a ve větší či menší míře je uznávají i samy církve. Historie: katolická církev se v roce 2000 veřejně přiznala a omluvila za tyto viny svých členů a představitelů: • rozdělení původně jednotné křesťanské církve do mnoha různých církví, které spolu pak po mnoho staletí ţily ve vzájemných konfliktech, • souhlas s metodami intolerance a násilí ve sluţbě pravdě, • dlouhodobé nepřátelství a nedůvěra křesťanů vůči Ţidům, • spoluodpovědnost za porušování základních lidských práv, za váţné formy sociálního bezpráví a diskriminace, za rozšíření teoretického a praktického ateizmu. Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek.

7

1. Církve a náboženské společností registrované podle zákona č. 308/1991 Sb. 1. 2.

Apoštolská církev Bratrská jednota baptistů

__ __

Datum registrace, resp.recepce (rok 1991) 1989 1951

3.

Církev adventistů sedmého dne

__

1951(1952-56 odňato)

4. 5.

Církev bratrská Církev československá husitská

__ __

1951 1920

6.

Církev Jeţíše Krista Svatých posledních dnů

__

1. 3. 1990 *

7.

Církev řeckokatolická

__

8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.

Církev římskokatolická Českobratrská církev evangelická Evangelická církev a. v. v ČR Evangelická církev metodistická Federace ţidovských obcí v ČR Jednota bratrská Křesťanské sbory

__ __ __ __ __ __ __

recepce z RakouskaUherska(1950-68 odňato) recepce z Rakouska-Uherska recepce z Rakouska-Uherska recepce z Rakouska-Uherska 1951 recepce z Rakouska-Uherska recepce z Rakouska-Uherska 1956

15.

Luterská evangelická církev a. v. v ČR

19. 1. 1995(č.j. 360/95)

19. 1. 1995

16.

Náboţenská společnost českých unitářů

__

1930

17.

Náboţenská společnost Svědkové Jehovovi

1. 9. 1993(č.j. 8475/1993)

1. 9. 1993

18.

Novoapoštolská církev

__

1956

19.

Pravoslavná církev v českých zemích

__

recepce z Rakouska-Uherska

20.

Slezská církev evangelická a. v.

__


21.

Starokatolická církev v ČR

__


Č.

1

Název církve, náboţenské společnosti

Datum rozhodnutí MK, (č.j.)


8

2. Církve a náboženské společností registrované podle zákona č. 3/2002 Sb. Č.



Datum registrace

22. Církev Křesťanská společenství

19. 6. 2002(č.j. 4563/2002-22)

20. 6. 2002

23. Obec křesťanů v České republice

3. 9. 2002(č.j. 8213/2002-23)

4. 9. 2002

21.11.2002(č.j. 11830/2002-24)

21.11. 2002

25. Česká hinduistická náboţenská společnost

25.11.2002(č.j. 11597/2002-25)

25. 11. 2002

26. Ústředí muslimských obcí

30. 8. 2004(k č.j. 4874/2004)

17. 9. 2004

2. 5. 2007(k č.j. 15996/2006)

26. 5. 2007

28. Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü

16. 5. 2007(k č.j. 12449/2006 OC)

8. 6. 2007

29. Višva Nirmala Dharma 30. Církev ţivého Boha

25. 6. 2007(č.j. 13654/2006) 27. 11. 2007(k č.j. 8009/2007)

14. 7. 2007 15. 12. 2007

31. Církev Nová naděje

12. 8. 2009(č.j. MK 5577/2009 OC)

3. 9. 2009

32. Církev Slovo ţivota

15.7. 2010 č.j. MK 11623/2010 OC

6.8. 2010

33. Církev víry

30.4. 2012 č.j. MK 24865/2012 0C

22. 5. 2012

34. Církev Svatého Řehoře Osvětitele

6. 3. 2013 č.j. MK 12485/2013 OC

27. 3. 2013

35. Armáda spásy

4. 9. 2013 č.j. MK 40633/2013

25. 9. 2013

36. Církev Nový Ţivot

3. 10. 2013, č.j. MK 39252/2013 OC

25. 10. 2013

24.

27.

1

Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny, Hnutí Hare Krišna

Ruská pravoslavná církev, podvorje patriarchy moskevského a celé Rusi v České republice


9

4. Podané návrhy na registraci církve/náboženské společnosti/svazu církví a náboženských společností Č.


Datum podání návrhu, (č.j.)

1.

Ukrajinská pravověrná řecko – katolická církev

25.5.2011 (č.j. MK 28574/2011 OC)

2.

Křesťanská církev svobodných řeholníků

28. 1. 2013 (č.j. MK 7159/2013)

3.

Řád Stráţců koruny a meče krále ţelezného a zlatého

3. 5. 2013 (č.j. MK 22143/2013 POD)

4.

Církev husitská Jana Ţiţky z Trocnova

11. 9. 2013 (č.j. MK 41513/2013)

5. Církve a náboženské společností, které nebyly registrované podle zákona č. 3/2002 Sb. Č.



1.

Ekumenická církev svatého Jana Jeruzalémského, 23. 10. 2002(k č.j. 4059/2002) řádu rytířů Rhodosu a Malty

2.

Ukrajinská řeckokatolická církev

3. 4. 5. 6. 7.

Ţidovské Centrum Chai Arménská apoštolská pravoslavná církev Církev Nový Ţivot Církev husitská Pivní církev

8.

Církev husitská

9.

Církevní zdruţení Jednota sv. Klimenta

1

26. 5. 2004 (rozhodnutí ministra kultury o zamítnutí rozkladu)(k č.j. 8843/2004) 30. 8. 2004(k č.j.7240/2004) 12. 9. 2006(k č.j.3038/2006) 16. 2. 2010(č.j. MK 1696/2010 OC) 17. 10. 2011 (č.j. MK 51556/2011 OLP) 28. 6. 2012 (č.j. MK 42335/2012 OC) 1. 11. 2012 (č.j. MK 66214/2012 OLP)zamítnutí návrhu na registraci 8. 3. 2013 (č.j. MK 12683/2013 OLP)


Datum nabytí právní moci rozhodnutí MK 25. 10. 2002 3. 6. 2004 20. 20. 27. 26. 19.

9. 2004 6. 2006 2. 2010 10. 2011 7. 2012

22. 11. 2012 21. 3. 2013 10

PRAKTICKÁ TEOLOGIE 





1

PT navazuje na ostatní teologické disciplíny a je jejich aplikací do praxe praxe:: zkoumá činnost církve jako instituce, podrobuje ji kritické analýze a navrhuje, jak by měla probíhat lépe lépe.. PT je teologická reflexe činnosti církve. Jejím cílem je změna církevní praxe, praxe, aby lépe odpovídala současné úrovni teologického poznání a potřebám člověka a společnosti. PT je souborem dílčích oborů: oborů: pastorální teologie, liturgika, církevní právo, ekonomika církví, náboţenská pedagogika, katechetika, misiologie a další. Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek.

11

Celkový obraz předmětu  

 

1

Praktická teologie I: Pastorační dimenze sociální práce • III. ro roč č. Jabok ZS, povinný předmět, zkouška • III. ro roč č. ETF ZS, povinný předmět, zápočet • 2 hod. předn edn.. Praktická teologie II: Křesťanské církve v občanské společnosti • III. ro roč č. ETF LS, povinný předmět • 2 hod. předn předn., ., zkouška


12

Témata přednášek    

  

 

 

1

Úvod do př předm edmě ětu tu,, nábo náboţ ţenská a církevní příslušnost obyvatel ČR Historické místo církví v české společ společnosti Právní postavení a financování církví Sebepojetí církví, jejich organizač organizační modely, kř křes esťťanské církve v ČR Specifika katolické církve Dialog kř křes esťťanských církví se souč současnou společ společností Vlastní vymezení poslání církví: leiturgia iturgia,, martyria, koinonia koinonia,, diakonia Martyria – ší šířření a podpora kř křes esťťanství Koinonia a leiturgia leiturgia:: náboţ náboţenská obec, bohosluţ bohosluţba jako vrcholná aktivita kř křes esťťan anů ů Manţ Man ţelské právo, pastorace dě dětí, manţ manţel elů ů a rodin Účast církví ve vzdě vzdělávání, zdravotnictví, sociální práci, v armád armádě ě a vě věze zeň ňství Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek.

13

Povinná literatura 

 





1

II. vatikánský koncil, Radost a naděje (Gaudium et spes). Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě. CODEX IURIS CANONICI (CIC). FILIPI, Pavel. Křesťanstvo. Historie, statistika, charakteristika křesťanských církví. Brno: CDK, 2001. OPATRNÝ, Aleš, Cesty pastorace v pluralitní společnosti. KN, Kostelní Vydří, 2006. TRETERA, Jiří Rajmund, Stát a církve v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek.

14

Doporučená literatura AMBROS Pavel, Fundamentální pastorální teologie. Olomouc: Vydavatelství UP, 2002. DOLISTA, Josef, Misijní úsilí církve. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. DOLISTA, Josef, Perspektivy církve. Vybrané kapitoly z eklesiologie. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000. KEHL, Medard, Kam kráčí církev? Diagnóza doby. Brno: CDK, 2000. KŘIVOHLAVÝ, Jaro, Pastorální péče. Studijní texty evangelikálního teologického semináře, svazek 4, Oliva, Praha, 2000, 1. vydání, 180 s. NEUNER, Peter, Laici a kléru? Praha: Vyšehrad, 1997. Nová evangelizace. Olomouc: Centrum Aletti Aletti,, 2000. OPATRNÝ, Aleš, Pastorace v postmoderní společnosti. KN, Kostelní Vydří, edice Teologie, 2001. 2001. OPATRNÝ Aleš, Pastorační péče v méně obvyklých situacích. Pastorační středisko Praha 2000 OPATRNÝ Aleš, Pastorační situace u nás, analýzy a výhledy. KN Kostelní Vydří 1996. 1996. PESCH, Otto Hermann, Druhý vatikánský koncil 19621962-1965. Praha: Vyšehrad, 1996. SALAJKA, Milan, Křesťanská církev ve své duchovní aktivitě a práci. Praha: Karolinum, 1998. 1998. SKALICKÝ, Karel, Radost a naděje. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000. SKALICKÝ, Karel, Zápasy o zítřek aneb Quo vadis vadis,, ecclesia ecclesia.. Jeţek, 2000. SMOLÍK, Josef, Pastýřská péče. Praha: Kalich, 1991. ZULEHNER, Paul M., M., Církev: přístřeší duše. Situace a perspektivy dnešní církve. Praha: Portál, 1997.



 

 

  



  

   

1


15

Požadavky ke zkoušce 

Kombinované studium: • Zpráva z pastorační praxe • Osobní pohovor



Prezenční studium: • Znalostní test • Zpráva z pastorační praxe

1


16

Tematické okruhy k závěrečné zkoušce 1.

2. 3. 4.

5. 6.

7.

8.

9.

10. 11.

1

Praktická teologie jako věda – vývoj, obsah; změna subjektu pastorace, vztah mezi pastorací a sociální prací Biblické kořeny sociální práce Dějiny charitní sluţby v křesťanských církvích Základy konfesního práva – vztah mezi církvemi a státem, financování církví Pojem církev, realizační funkce církve Ekumenická teologie: hlavní křesťanské církve v ČR, jejich historie, nauka, organizace, ekumenické hnutí Specifika katolické církve: fenomén Vatikán, kanonické právo, problém laiků a kléru Dialog křesťanských církví se současnou společností: Druhý vatikánský koncil, teologie osvobození, další pastorační koncepty Martyria: evangelizace jako křesťanský závazek, teologie náboţenství, kázání, katecheze, média Liturgika: historie, symboly, svátosti Manţelství: teologie, liturgie, manţelské právo katolické církve Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek.

17

Pastorace a praktická teologie Pastorace (z lat. „pastor“ = pastýř): Soubor činností, jejichţ cílem je podpora kvality ţivota člověka ve všech jeho dimenzích (biologické, psychologické, sociální a spirituální), avšak za předpokladu, ţe tato podpora má svá východiska či motivaci v evangeliu; ţe je zakotvena v křesťanském pojetí ţivota.



1



Praktická (pastorální) teologie: disciplína, která si ve svém současném vývoji všímá především ţivotních situací člověka, ty pak teologicky promýšlí (reflektuje, interpretuje) ve snaze člověku pomoci, formulovat motivaci k pomoci, nabídnout a poskytnout náměty k jednání, k rozhodování. Zároveň reflektuje veškeré aktivity církve jako instituce.


18

Vývoj pojetí pastorace







Konec 18. století – polovina 19. stol.: • Pastorační přemýšlení a jednání se očekávalo od toho, kdo byl pověřen úřadem – kněz (farář, kaplan atd.) = subjekt pastorace. • Měl se o své farníky starat nejen po stránce náboţenské, ale plnil i funkci státní administrativy, osvěty kulturní, hospodářské, zdravotní, sociální. Předmětem pastoračního přemýšlení a jednání byla tedy celospolečenská problematika = objekt pastorace. pastorace. Polovina 19. stol. – pol. 20. stol.: • Církev postupně ztrácí v některých oblastech své monopolní postavení (např. školství, zdravotnictví, státní správa), a přestává být jediným poskytovatelem všeobecně přijímané ideové základny. Předmětem (objektem objektem)) pastoračního jednání a myšlení je především problematika vnitrocírkevní (výuka náboţenství, slavení bohosluţeb, vedení křesťanské obce), farář však má nadále pečovat o chudé, opuštěné, vězněné, sirotky apod. • Subjektem pastoračního jednání zůstává kněz kněz.. Od poč. druhé poloviny 20. stol.: • Důraz na prvek společenství v církvi, na spoluzodpovědnost všech křesťanů za ţivot církve. Subjektem pastorace se stává celé společenství věřících. • Mění se také předmět zájmu pastoračního přemýšlení: praktická teologie se zabývá situací člověka, jeho radostmi a nadějemi, smutky a úzkostmi úzkostmi,, a zajímá se také o funkce církve, které církev v současném světě plní. plní. 1


19

Realizační funkce církve MARTYRIA - svědectví (služba slova) LEITURGIA - slavení (bohoslužba) DIAKONIA - slu služ žba (sociální práce, zdravotnictví, školství)

KOINONIAKOINONIAspolečenství

(budování obcí a správa církve) 1

Svědectví o Jeţíšovi (J 21,24) Jeţíšův příkaz (Mt 28,1628,16-18) Šíření v římské říši (Skutky) Předávání víry v církvi Misie od 15. století Nová evangelizace

Preevangelizace Evangelizace Katechizace Vyučování náboženství Kázání Přípravy na svátosti Duchovní doprovázení

Jeţíšova večeře (všechna evang.) Slavení Večeře Páně Křest a další bohosluţby Liturgická pluralita Odlišný vývoj v různých církvích Obnova liturgie na 2.vat.koncilu 2.vat.koncilu

Večeře Páně – mše Křest Další svátosti (katol., prav.) Společná četba Písma Bohoslužebná architektura, výtvarné umění, hudba

Jeţíš: sociální cítění, přikázání lásky (Mt 22,3422,34-40) Církev: skutky tělesného milosrdenství, hlavní nositelka sociální práce, zdravotnictví a školství ve středověku

Sociální práce Zdravotnictví Školství a výchova

Jeţíš: volba apoštolů (Mt 4,184,1822)

Vedení a animace církevních obcí (farností, sborů) Pastorace sociálních skupin Ekonomika Organizace a management

Skutky:zakládání církevních obcí Různé modely organizace církve


Pastorační poradenství Pastorační péče

20

Cíl činností církve  



1

Sláva Boţí a spása člověka. Oba pojmy tvoří jednotu: štěstí člověka je slávou Boţí. Rozvoj člověka ve všech dimenzích: fyzické, psychické, sociální i spirituální.


21

Historie praktické teologie 





1

Církev byla vţdy aktivní (všechny uvedené činnosti mají základ v prvních staletích), základní normy pocházejí od apoštolů (Sk, listy), z apoštolské tradice (literatura 2. a 3. stol.), pak kánony koncilů, správní soustavy, spisy církevních otců (Řehoř Veliký – Kniha pastorálních pravidel, kolem 600); od 7. stol. penitenciální knihy (upravují praxi zpovědi a rozhřešení); od 13. stol.: ucelené církevní právo, příručky pro zpovědníky, instrukce pro duchovní správce, návody k povznesení zboţnosti lidových vrstev. Systematická reflexe církevní praxe od 17. stol: pojem praktická teologie poprvé pouţil Gisbert Voetius (protestant – Utrecht, 1659) – rozlišení základních oborů Německo 19. století (protest.) – Friedrich Schleiermacher Schleiermacher,, 1850 Die Praktische Theologie nach den Grundsätzen der Evangelischen Kirchen:: souřadnost myšlení a zkušenosti, podobně jako např. Kirchen pedagogika nebo politika – snaha dát praxi církve cíl a pravidla. Od něj pochází základní trvalá témata praktické teologie: napětí mezi teorií a praxí křesťanství, kritická snaha o objasňování skutečného poslání církve a jejích aktuálních moţností, úsilí o porozumění člověku (i víře a církvi se vzdalujícímu)


22

Vznik pastorální teologie 







1

Štěpán Rautenstrauch Rautenstrauch:: opat břevnovského kláštera, rodák z Českolipska, první profesor PT v Praze, od 1774 rektor TF ve Vídni, pověřen zakládat tzv. generální semináře. Navrhl PT jako součást univerzitních studií teologie v Rakousku Rakousku--Uhersku (1777): zaměření na „vlastnosti a schopnosti budoucího kněze“. Farář byl pedagogickým, osvětovým a administrativním nástrojem státu i církve zároveň. PT byla výhradně pomůckou pro činnost faráře s podrobným soupisem všeho, co měl dělat. Odpovídá to smyslu PT (činnost církve), ale omezuje pastor. pracovníky pouze na biskupy a faráře. Nabízí přesnou metodiku a nepočítá s reakcí na historické a společenské změny. Tato představa přetrvávala aţ do koncilu; vyjadřují ji pojmy duchovní správa, pastorace, pastorální teologie.


23

Praktická teologie jako věda 



1

Aţ do 20. stol. spíše věda aplikační: jak dosáhnout toho, aby lidé mysleli a ţili podle představ církve. Postupně stále větší směřování k tomu, aby církev pochopila potřeby člověka a reagovala na ně (v katol katol.. Církvi obrat na II. vat. Koncilu). To symbolizují dvě příručky: Handbuch der Praktischen Theologie (protest., 19741974-78 Berlin – DDR), Handbuch der Pastoraltheologie (katol katol., ., 1969--72 Herder 1969 Herder,, hl. redaktor Karl Rahner)) Rahner Interdisciplinární charakter PT: Tradičně navazovala na filozofické a teologické obory, v současné době se těsně spojila především se sociologií (zjišťování pastorační reality) a psychologií (metodika pastorační pomoci a péče). Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek.

24

PT v různých církvích 



1

Pojem PT ve smyslu, jak o něm mluvíme, je společný katolické církvi a protestantským církvím. O nich budeme především mluvit, protoţe se s nimi setkáváme jak v naší náboţenské realitě tak v sociální práci. Z tohoto okruhu je taky dostupná literatura. (Smolík, Křivohlavý, Salajka, katol. Ambros, Opatrný, Kaplánek, Křišťan). Východní církve PT v tomto smyslu nemají – soustředí se na liturgii, homiletiku, katechetiku a právo jako samostatné obory, pastorace je chápána spíše jako osobní pracovní náplň a zároveň poslání kněze. Katol. a protest. prakt. teologie je postavena na činnostech a hledá, jak je dělat co nejlépe, ortodoxní je postavena na osobě kněze a hledá, jak má ţít a co má dělat. Pojem praktická teologie povaţují za protestantský, sami uţívají název pastorologie,, ve slovenských materiálech dušpastierstvo pastorologie dušpastierstvo.. Veškerá pastorace je u nich totoţná s prací kněze, nikdo jiný se na ní ze zásady nepodílí – neznají místo laiků v církvi ani teologii laiků. Pastorologie je pak spíš pracovní příručka o tom, jak má ţít a pracovat kněz. Vychází z biblického obrazu pastýře a z patrologických textů, nebere však vůbec v úvahu ani současné pastorálně--teologické výzkumy z kat. a protest. prostředí, ani pastorálně nepočítá s pomocí sociologie k výzkumu pastorační reality. Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek.

25

No title

Recommend Documents