No title

HLAV. sTR

08/ 2012

1

VOD + OBSAH

Ú 2

NOVINKY PANA HOLINKY (3) 121. ŠKOLNÍ ROK (4 – 5) OSPALÝM POHLEDEM PETRA KNOLLA (6) SLOVO ŠÉFREDAKTORA (7) JAK SE ŽIJE PRVÁKŮM? (8) ROZVRHY (9 – 10) FACES (11 – 12) KULTURNÍ TÝPÍ (13) VERNISÁŽ POD RADNICÍ (14 – 15) ANKETA (16) FAGI (17) TIP NA TRIP (18) MATURITNÍ SERIÁL (19) ROZHOVOR (20 – 22) ARTIS PICTUS (23 – 24) FILMOTÉKA (25 – 26)

ČASOPIS STŘEDNÍ ŠKOLY UMĚLECKOPRŮMYSLOVÉ V ÚSTÍ NAD ORLICÍ UMAG 08/2012 ŠÉFREDAKTOR: MGR. JAN J. POKORNÝ GRAFICKÉ ZPRACOVÁNÍ: JAKUB BACHORÍK, ANNA CHRTKOVÁ ML. REDAKCE: LUCIE PODSEDNÍKOVÁ, IVA MOUTELÍKOVÁ, ANNA CHRTKOVÁ ST., PAVEL KRAJÍČEK, MONIKA MÁZOROVÁ, LUKÁŠ VACEK, OLDŘICH HOLINKA, MICHAELA BERGOVÁ, DENISA SMOLOVÁ, PETR BŘENEK, PETR KNOLL, PETR MOTL FOTOGRAFIE: MGR. BOHUSLAV ŠPAČEK, ZDENĚK ROSÁK, AKAD. MAL. JAROSLAV HABRMAN, MGR. JAN J. POKORNÝ, CYRIL HOLAS, ARCHIV ŠKOLY KOREKTURY: MGR. BOHUSLAV ŠPAČEK, MGR. JAN J. POKORNÝ

NOVINKY PANA HOLINKY

JEDNOOKÝ FOTBALISTA MAREK KULHAVÝ ZÍSKAL CENU ANTONÍNA PANENKY. BEZRUKÝ PŘEBORNÍK V HOSPODSKÝCH TURNAJÍCH PÁKY OBHÁJIL SVŮJ TITUL. PADL „DRAČÍ REKORD“ – VOZÍČKÁŘI JEZDILI A LÉTALI ZA POMOCI DRAKŮ, NOVÝ NEJDELŠÍ DOLET JE 53,5 METRU, KTERÝ ZALETĚL MICHAL LEHKÝ. JEDOVATÝ RUM BYL ČLOVĚKU, KTERÝ POTÉ SKVĚLE ZAPADL DO SLEPECKÉ KOMUNITY, PRODÁN NA PARKOVIŠTI. MUŽ SI NATÁHL BUDÍK, V NOCI VZAL KLADIVO A ŠEL VRAŽDIT. SOUD HO POSLAL DO VĚZENÍ NA 8 LET. BYL MENTÁLNĚ LABILNÍ, ZABIL ČLOVĚKA, KTERÝ HO NECHÁVAL BYDLET ZADARMO. V HOSPODÁCH PO CELÉ REPUBLICE PROBÍHÁ AKCE „KOLIK CHYBÍ KONČETIN, TOLIK PIV ZDARMA“, BEZDOMOVCI ŘEŽOU RUCE VE VELKÉM. V BUDAPEŠTI SE BUDOU RUŠIT AUTOMATY. DOMOVY SENIORŮ V CENTRU ČASTO POSTRÁDALY SVÉ STAŘÍKY. HRÁLI V HERNÁCH A DO DOMOVA SE ČASTO VRACELI BEZ CELÉHO DŮCHODU. MUŽ Z ROZHOŘČENÍ ZE ZPRÁVY, ŽE HO SOUD POSLAL NA LÉČENÍ, ZAÚTOČIL NA SVOU SOUSEDKU SENDVIČEM. V SOUČASNÉ DOBĚ SE NACHÁZÍ VE ZMIŇOVANÉM ÚSTAVU.

3

ZAČÍNÁME 121. ŠKOLNÍ ROK! Ústí n. O. – Dvouměsíční prázdninový odpočinek je minulostí a úderem pondělní osmé hodiny ranní se rozběhl nový školní rok. Na Střední škole uměleckoprůmyslové v Ústí nad Orlicí, dříve textilní škole, je v pořadí již sto dvacátým prvním. Žáci i pedagogický sbor se jako tradičně sešli na slavnostním zahájení ve sportovní hale, náležející k hlavnímu areálu v Zahradní ulici.

REKONSTRUKCE ŠATEN SPOLKLA MILION O novinkách, které školu potkaly během července a srpna, informoval přítomné ve svém projevu ředitel „umprumky“ Zdeněk Rössler. Upozornil zejména na zásadní přeměnu prostoru šaten, která v objemu cca jeden milion korun zahrnuje kompletní rekonstrukci prostor včetně nákupu části nových skříněk a oprav stávajících. Výrazně si polepšily také dvě učebny výpočetní techniky. „V rámci projektu se je podařilo vybavit pětatřiceti novými počítači. Kromě toho přibyly další dva datové projektory,“ zmínil ředitel další z investic, jež zpříjemní práci pedagogickým pracovníkům i studentům. A neskončilo pouze u ní: v hlavní budově školy jsou nainstalovány nové a výkonné barevné kopírky, umělecko průmyslová škola navíc velmi výhodně pořídila zbrusu nový tiskový stroj, schopný produkce téměř v ofsetové kvalitě. „Díky němu budou moci naši žáci prezentovat na patřičné úrovni své práce,“ vidí přínosy dalšího ze zásadních nákupů Zdeněk Rössler.

JAN J. POKORNÝ 4

TRADICE ZAVAZUJE Více jak čtyřem stům žáků uměleckých a průmyslových oborů byla již v pondělí představena také aktualizovaná podoba školního řádu, novinka v podobě výhradně elektronické třídní knihy, během úvodního setkání došlo také na problematiku státních maturit, jejichž nejasná podoba české střední školy již delší dobu trápí. Letos se zdá, že dojde k zachování modelu s volbou matematiky či cizího jazyka, slohové práce z češtiny se po neúspěšném pokusu v uplynulém školním roce budou opravovat opět ve školách. „Musíme doufat, že bude vzdělávací systém konečně dořešen tak, aby nedocházelo k jeho neustálým obměnám a aby každý věděl, z čeho a za jakých podmínek bude maturitní zkoušky skládat,“ dotkl se palčivého tématu ředitel Zdeněk Rössler. Na závěr vyjádřil své přesvědčení, že škola dokáže navázat na více jak stodvacetiletou tradici, udržet si vysoký standard, a dodal: „Mým přáním je, aby tento školní rok pro nás všechny byl úspěšným, zejména aby maturanty dovedl k úspěšnému zakončení studia. Studentům chci popřát lehké učení a dobré výsledky, pedagogům vnímavé žáky, kteří chtějí studovat a chtějí se v budoucnu dobře uplatnit.“

5

OSPALÝM POHLEDEM

PETRA KNOLLA PONDĚLÍ Svět může být občas kruté místo, na tom se shodne skoro každý. A pro pondělní rána to platí dvojnásob. Je to totiž právě v pondělí ráno, kdy vám skoro pokaždé prolítne hlavou něco jako: „Možná, že peklo opravdu existuje.“ Probudíte se a chvíli vám trvá, než si uvědomíte, co je za den. Po tom hrozivém zjištění se jako zombie z béčkového filmu dobelháte ke konvici a pokoušeje se na nic nemyslet, sypete si do hrnku jednu lžičku kávy za druhou, dávku někdy hraničící se smrtelnou. Po pravidelném obnovení hladiny kofeinu v krvi, bez kterého již dnes běžný člen společnosti ráno nenastartuje, začnete teprve trochu přicházet k sobě a napadají vás různé lákavé myšlenky. „Má to smysl? Co kdybych dnes.. Svět se přeci nezbortí.“ Přesto nakonec obléknete ten nejlepší úsměv, co umíte, a „s chutí“ do toho. Jak pozitivní způsob vkročení do nového týdne. Často mě napadá, že pondělní rána jsou jakýmsi trestem za naše prohřešky z víkendu. Dávalo by to docela smysl. Vždyť proč by se něco tak strašného dělo někomu, kdo přes víkend dokáže potlačit své bohémské sklony? Ale pravdou je, že nic nezabrání onomu následnému vtažení zpátky do reality v podobě studené sprchy, je pondělí. A tak nám všem nezbývá nic jiného, než do sebe dostat spoustu podpůrných látek (každý si najde ty své) a s myšlenkami rozuteklými na kilometry daleko tuto rutinu přetrpět. Ale nevěšte hlavu, vždyť na vás čeká úterý…

6

ABY NÁM ELÁN Uprostřed vládních krizí, (m)ethanolových šíleností a maturitních kotrmelců vstupujeme do nového školního roku. A světe div se, pro naši uprumku, jíž se dříve po Oustí neřeklo jinak než textilka, je již 121. v pořadí. To by stálo aspoň za krátké úvodní zamyšlení, nemyslíte? Chápu, že mé nadšení pro historii asi plně nesdílíte (blbej a naivní dějepisář, řeknete si) a žijete nejvíce přítomností, o to intenzivnější. Já však čas od času musím myslet na studenty a kantory, kteří po schodištích, vyhrazených pouze pro přezuté (úsměv), chodili v předešlých desetiletích. Jací asi byli, co je bavilo, jak spolu oba „znepřátelené tábory“ vycházely? Opájeje se těmito myšlenkami, mohu popustit naplno uzdu fantaziié… přeci jen jsem ve škole krátce, nespočet generací bývalých žáků a učitelů v podstatě neznám, mohu si je představovat a upravovat k obrazu svému… po svém. Děsně mne to baví. Se současným osazenstvem SŠUP je vše jinak… jsou to lidé z masa a kostí, potkáváme se v podstatě denně. Tu v dobrém, jindy méně čí více na kordy, jak už to tak chodí, prožíváme společně slasti i strasti. Dobrý den si na chodbách, kde jsem se loni opatrně rozkoukával, vyměňujeme i letos. Nemohu se ovšem ubránit dojmu, že trošku jinak… Hřeje mne pocit, že ten letošní začátek podzimu vyznívá pozitivně. Potkávám hromadu rozesmátých „mlaďáků“ s dobrou náladou, v hodinách to žije, o přestávkách v kabinetě jeden fór střídá druhý, moji druháci jsou po prázdninách jako vyměnění (snad jim to vydrží!), už jsem dokonce potkal pár lidí s knížkou v ruce a říkal si, jestli náhodou nemám nějaké češtinářské halucinace. Tedy?!Možná jde jen o subjektivní pocit, krátkodobé nadšení, po čase vystřídané vystřízlivěním. Jako už tolikrát v životě. Ale zatím doufám, že si poprázdninový elán nenalhávám, že ještě nějaký den, týden či měsíc vydrží. Nám vyučujícím i vám, kteří nás vlastně taky vyučujete a víc, než byste si pomyslili… Do školního roku 2012–2013 Vám přeji jménem svým i zbytku redakce školního časopisu UMAG vše dobré!

VYDRŽEL… 7

JAK SE ŽIJE PRVÁKŮM? JAK SE ŽIJE PRVÁKŮM? Tuto anketu jsem si zkusil pojmout trochu jiným způsobem. A to tak, že jsem ani lidi neoslovoval, ale poslouchal, protože člověk se nejvíce dozví z toho, co jiný prohodí mezi prostou řeči. Proto jsem také rád, že jsem neslýchal žádné negativní řeči. „Tahle škola je prostě skvělá!“ hlásají první, kterých jsem se opatrně poptával a poslouchal jejich názory. Prý tu skvěle vaří, učitelé jsou milí a škola je skvělá. Je vidět, že můj názor se opravdu v jistých detailech liší, avšak s převážnou částí souhlasím (úsměv). Objevují se čím dál tím nadšenější generace lidí z chození do školy. Jejich úsměvné tváře přímo kypí nadšením, a tak si troufám říci, že naše milé učitele čekají velmi pěkné časy s tak zapálenými žáky. My starší už zjevně nesdílíme takové pocity, nadšení spíše střídá strach z pomalu blížící se maturity a více jak úsměv se snažíme do školy nosit píli. Tím však nechci prváky strašit (úsměv). Z mého celkového průzkumu odcházím s příjemným pocitem a úsměvem na tváři, tahle škola byla prostě obohacená skvělými lidmi, a tak jim přeji, aby se jim úsměv nevytratil z tváří, až pohodu nahradí povinnosti.

8

PETR BŘENEK

LETOŠNÍ ROZVRHY… JAK VZNIKALY, PANE NAGY? NA ZAČÁTKU KAŽDÉHO ŠKOLNÍHO ROKU PATŘÍ ROZVRHY MEZI ČASTO PROBÍRANÁ TÉMATA. NEJINAK JE TOMU LETOS MEZI VÍCE ČI MÉNĚ SPOKOJENÝMI UČITELI I STUDENTY. TVORBU ROZVRHŮ, KTERÁ S TROCHOU NADSÁZKY PŘIPOMÍNÁ HLAVOLAM, PŘÍPADNĚ ŠACHOVOU PARTII PLNOU PROBLÉMŮ, MÁ Z PEDAGOGICKÉHO SBORU NA STAROST ING. JÁN NAGY. NÁSLEDUJÍCÍ ROZHOVOR SE TOČIL PRÁVĚ KOLEM ZMÍNĚNÉ PROBLEMATIKY. Že není tvorba rozvrhu žádná legrace, je všeobecně známé. Jak dlouho ti trvala tvorba toho letošního?

Těžko přesně říct, některý den jsem rozvrh tvořil pár hodin, jiný víc. V červenci pochopitelně trochu méně, v srpnu s končící dovolenou daleko víc. Letos jsem měl obavu, že rozvrh vůbec nezvládnu. Kdybych měl jeho tvorbu přepočítat na hodiny, tak odhaduju tak minimálně sto, možná i sto padesát. Dá se říct, že je tvorba rozvrhu v porovnání s předchozími lety obtížnější? A pokud ano, z jakých důvodů? Je rozhodně obtížnější, důvody jsou jednoduché. Dostali jsme se na horní hranici obtížnosti tím, že máme už i ve čtvrtém ročníku tříoborovou třídu. Nyní máme v každém jednu tříoborovou, jednu dvouoborovou uměleckou

9

třídu, v prvních dvou ročnících dvouoborové reklamní služby s mechaniky. Komplikace souvisí právě s tímto. Je předpoklad, že se současným rozvrhem se bude ještě nějak dramaticky hýbat? Stále se s ním hýbá, ale pohyb je více méně symbolický, mění se umístění učeben. Jak to vypadá s jejich využitím, je jich na jednotlivé předměty dostatek? Problém je dostat se na počítačovou učebnu, protože s „ešvépéčky“ výrazně vzrostl počet vyučovaných hodin odborných předmětů přes počítače. I umělecké obory najednou mají bitmapovou a vektorovou grafiku, některé typografii, webové stránky, případně „proóčko“, takže nárůst je značný. Když se podíváme na rozvrh učeben výpočetní techniky ve škole, celkem najdeme možná takových patnáct volných hodin. S jakými reakcemi na nový rozvrh ses setkal u kolegů, případně studentů? Mám pocit, že „haló“ bylo letos docela značné. Odezva byla z mého pohledu minimální, čekal jsem to horší. Pomohlo mi vyjádření pana ředitele, že s rozvrhem se dá těžko něco dělat. Příliš mnoho lidí za mnou tedy nepřišlo skrz to, že se jim rozvrh nelíbí. Maximálně chtěli jinou učebnu kvůli tabuli a podobně. A třídy, které učím, kupodivu nikterak nereagovaly. Ostatní roky mívali nějaké výhrady. Takže spíš to bude taková klasická „šuškanda“. Slyšel jsem nepříliš kladné reakce na prodloužené páteční vyučování. Ano, páteční se muselo natáhnout. Naštěstí to postihlo jenom jednu třetinu žáků třetích reklam, kde mají do dvou hodin, a jednu polovinu interiérového designu v prvním ročníku.

10

Nicméně už se hovořilo o tom, že příští rok bude běžné páteční vyučování do tří. Můžeš odhadnout další vývoj, troufneš si na prognózu? (smích) Těžko vidět nějaký předpoklad, mohu jen odhadovat. Skutečnost bude záviset na mnoha okolnostech. Jednak na tom, zda budeme mít kantory stálé, kterým mohu dát úvazek, jak se hodí mně, nikoliv jim. Problém je u externistů. Já když začnu jejich požadavky, které mají přesně stanovené, a založím je jako neměnné, tak mám z rozvrhu hotových dvacet procent. Ten zbytek kantorů se vlastně přizpůsobuje. S tímhle nejde nijak pohnout? Problém ještě doplním u uměleckých tříd, kde učí hodně externistů. Docela by pomohlo, kdyby se předem domluvili mezi sebou, které dny mohou. Když si v jedné třídě stanoví učitel designu oděvů čtvrtek, v druhé skupině na obaly úterý a další u fotografů pondělí, tak všeobecné předměty nemám pomalu kam dát. Pak je problém také u němčinářů. Těch je u nás jako šafránu, spojujeme němčiny přes několik tříd, to taky rozvrhu nepřidá. Celé to připomíná partičku šachu s řadou těžko řešitelných problémů, nezdá se ti? To připomíná. (úsměv) Ohledně prognózy do dalších let: nechal jsem se slyšet už na začátku školního roku, že kdybych mohl v pátek udělat rozvrh až do tří, vypadal by celkově líp. Jen do dvou hodin to pro mě nemá žádný smysl. Z jakého důvodu? Když nepřidám další hodinu, mohu v pátek udělat sedm hodin od nulté do šesté. Pokud bych chtěl použít variantu do dvou hodin, musím zařadit pauzu na oběd. Vyjde to nastejno, počet vyučovacích hodin zůstane neměnný. Díky za rozhovor...

JAN POKORNÝ

FACES

FACES Výstava probíhala v pražské Galerii Rudolfinum od 21. 6. do 16. 9. 2012. Šlo o výstavu, která není jen tak někde k vidění – týkala se videoartu. Každopádně si myslím, že kdo tam byl, tak určitě nelitoval. Bylo zde k vidění 18 děl z počátku 60. let až do 21. století. Vystavovali zde například Douglas Gordon, Peter Campus, Freya Hattenberger, Bill Viola. Na jejich videoinstalacích je zobrazena, jak už z názvu vypovídá, lidská tvář. Zachycují její výraz a pohyby tváře. Každý den je vídáme, ale zamysleli jste se někdy nad jejich dokonalostí? Snad každý se nejdříve podívá na ni a poté až na zbytek těla. Představuje značnou část naší osobnosti. Videa byla většinou pouštěna ve starých televizích nebo promítána na plátně. U všech byl zvuk a k některým jsem si mohla sednout do fatboye a vzít sluchátka, která k televizím byla napojena, a poslouchat anglicky mluvený text. U všech expozic ale sluchátka nebyla, a tak zvuk, který se mísil v místnosti, na mě zněl trochu depresivně. Ještě k tomu, když byla všude tma. Jestli tam někdo z vás o prázdninách byl, tak by mě zajímalo, jaký měl z této výstavy pocit? Mně vadily paní, co tam vždycky chodí a pozorují Vás, jako kdybyste chtěli něco zničit nebo ukrást. Přece jen při pozorování něčeho tak obdivuhodného to chce trochu soukromí. Doufám, že si to nemyslím jen já. I přesto bych na tuto výstavu šla klidně znovu, protože jsem nikdy předtím nic takového neviděla a líbilo se mi to.

FACES

FACES MICHAELA BERGOVÁ 11

12

TÝPÍ

Současný španělský design můžete poznat zase ve výstavě s názvem BRAVOS. Uvidíte zde soubornou přehlídku nejtalentovanějších španělských produktových designérů. Design autorů se různí, od minimalismu, přes ekodesign až po neobaroko. 2. 10. – 25. 11. 2012, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze

Událostí měsíce v pražských galeriích bude ale podle mě výstava MĚSTEM POSEDLÍ, v níž se nám představí špička české a světové streetartové kultury. V klasickém galerijním prostoru bude málo uznávané umění působit ještě kontroverzněji. A nepůjde jen o klasické písmové graffiti, instalovány budou i velkoformátové obrazy, projekce, instalace a objekty. Máme se tedy na co těšit. 10. 10. – 13. 1. 2013, Praha, Městská knihovna

Výborné výstavy se nekonají jenom v Praze. V Brně můžete navštívit třeba výstavu DAR (ANEB HUSÁK TRÁVU NEKOUŘIL), v níž můžete shlédnout expozici českých hudebních plakátů od šedesátých let až do současnosti. Obsáhlá sbírka plakátů obsahuje různé druhy propagačních materiálů hudby, koncertů festivalů, ale i jednotlivých kapel. 21. 6. – 30. 12. 2012, Moravská galerie v Brně

DOKUMENT

Současná britská malba se vám představí ve výstavě s názvem BEYOND REALITY. Jde o tvorbu dvanácti současných autorů střední generace. Autoři se nám představí v klasické malbě převážně figurální, ale jejich motivy jsou různé. 4. 10. – 30. 12. 2012, Galerie Rudolfinum

24. 10. Na Malé scéně v Ústí nad Orlicí máte možnost shlédnout dokument s názvem Architekt odpadu. Jde o portrét amerického architekta Michaela Reynoldse, který se proslavil stavbami z odpadů. Architekt staví své snové budovy z tak obyčejných věcí jako jsou skleněné a plastové lahve, plechovky, staré pneumatiky nebo igelitové tašky.

KAM NA KULTURU

VÝSTAVY

KULTURNÍ

Už vás nebaví koncerty ve vyhlášených klubech a na festivalech, máte už dost komerčních filmů a profesionální divadlo? Zkuste ALTERNATIVU! Program těchto podniků je různý, od divadla přes tanec, koncerty až po filmy a dokumenty. Alternativní divadla či kluby jsou mimo zajímavý program spjaté i s kavárnou, která je většinou přímo budově. Takže po kulturním zážitku můžete ještě příjemně posedět a prodiskutovat vše, co jste viděli.

A KDE V OKOLÍ TYHLE PODNIKY JSOU? ÚSTÍ NAD ORLICÍ – MALÁ SCÉNA WWW.MSUO.CZ ČESKÁ TŘEBOVÁ – MODRÝ TRPASLÍK WWW.MODRYTRPASLIK.INFO SVITAVY – ALTERNATIVNÍ KLUB TYJÁTR WWW.TYJATRKLUB.CZ PARDUBICE – DIVADLO 29 WWW.DIVADLO29.CZ

ANNA CHRTKOVÁ ST.

13

VERNISÁŽ ZABODOVALA, PŘÍCHOZÍ NEŠETŘILI CHVÁLOU Ústí n. O. – Venku pošmourno, uvnitř festival barev. Přibližně takto si museli připadat příznivci umění nejen z Ústí, kteří ve čtvrtek od sedmnácti hodin zavítali do Galerie pod radnicí a nenechali si ujít vernisáž Umprumka vystavuje. Ta znovu představila nejlepší studentské práce, jež vznikly za uplynulý rok na půdě zdejší uměleckoprůmyslové školy. Ohlas měla i letos výrazný. „Jsme perspektivní,“ zaznělo na úvod Zcela zaplněná Galerie pod radnicí, v níž ještě hodinu po zahájení nebylo k hnutí, byla svědkem vydařeného kulturního podniku. V jeho úvodu zazněl projev ředitele školy Zdeňka Rösslera, jenž se zaměřil především na současné postavení školy v systému vzdělávání. „Dost často se setkávám s dotazy, jestli tolik uměleckých oborů na naší škole je potřeba, zda jsou pro společnost přínosné. Odpovídám, že jsou v současné době posledními studijními obory, které vedou žáky k řemeslu. Učí je vztahu k technickým disciplínám. Jde o tvorbu, ale také jde o to, že každý absolvent musí umět svůj návrh vyrobit. Právě v tom jsme perspektivní“ zmínil přínos všech pěti oborů. Představení samotné výstavy se poté ujal vedoucí umělecké sekce školy, akademický malíř Jaroslav Habrman. Ten přiznal, že se do výstavních prostor nevešlo zdaleka vše, co by si pedagogové přáli. w„K vidění je průřez tvorby všech oborů

14

a snažili jsme se toho představit co nejvíce, nicméně kapacita galerie je omezená. Zastoupeny jsou zejména třetí a čtvrté ročníky, jejich klauzurní a maturitní práce. Nechybí ani díla oceněná na republikových a mezinárodních soutěžích,“ uvedl mimo jiné. Starosta vidí možnosti spolupráce Za hudebního doprovodu Zdeňka Rosáka mladšího, dalšího z pedagogů, si vystavené artefakty prohlédly desítky pravidelných návštěvníků. Mezi nimi i starosta města Petr Hájek. Jeho komentář je pro mladé umělce lichotivý: „Práce mě ohromně překvapily vysokou úrovní a různorodostí. Škola je rok od roku výš, na vystavených pracích je to vidět,“ podotkl starosta a ohledně širší spolupráce města a školy, po níž se již delší dobu volá, dodal: „Jednou z možností je otázka využití parku pod Roškotovým divadlem a opuštěné budovy bývalého domu dětí. Druhý nápad se týká využití Perly 01. Už delší dobu mám pocit, že městu chybí plnohodnotná galerie, jež by mohla být právě zde,“ domnívá se Petr Hájek. Že jde „umprumka“ nahoru si podobně jako on myslí také Bohuslav Špaček, vyučující uměleckých předmětů a jeden z koordinátorů výstavy. „Díky několika výběrům zde už nekvalitní věci neuvidíte. Těší mne, že má naše škola pevnou pozici, její kvalita nestagnuje, zlepšuje se i její vybavení a možnosti,“ hodnotil krátce po zahájení.

Pravidelní návštěvníci chválili Rovněž kulturní „fajnšmekři“, kteří nechválí z povinnosti, hodnotili výtvory středoškoláků vysoko. Důkazem budiž slova Erwina Kukuczky, duchovního a umělce v jedné osobě, který na zahájení rovněž nechyběl: „Oproti loňsku je kvalita o sto procent vyšší. Prostě zírám v dobrém slova smyslu. Hlavně designové návrhy mají šťávu, přinášejí něco nového,“ přidal svůj pohled a pokračoval: „Je vidět, jak důležitý je obor obalové techniky. Protože dnes nekupujeme ani podle obsahu, ale podle obalu, vzhledu.“ O design obalů a grafický design se na čtvrteční vernisáži zajímala také absolventka multimediálních studií Gabriela Jakubcová. I ona si podle svých slov přišla na své. „Vybírám si práce, které mne zaujmou propracováním, neotřelým nápadem, svěží estetikou, a ty zde určitě jsou. Inspiraci tady nacházím,“ svěřila se mladá umělkyně. A v dobré náladě byli pochopitelně i vystavující studenti, kteří pod radnici přišli ve velkém počtu. Jednou z maturantek, které se na výstavě prezentují, je oděvní návrhářka Anna Chrtková starší. Jak hodnotí ona? „Jsem určitě ráda, že tady svá díla mám. Vystavené práce mají vysokou kvalitu, udělené ceny jsou toho důkazem,“ domnívá se studentka, která svou školu již úspěšně reprezentovala na mezinárodních soutěžích.

15

NÁŠ NOVÝ REDAKTOR PETR MOTL VYRAZIL MEZI NÁVŠTĚVNÍKY VERNISÁŽE S OTÁZKOU:

JAK SE VÁM NAŠE VÝSTAVA LÍBÍ? CO NA NI ŘÍKÁTE? Paní Kočová: „Nesmírně se mi výstava líbí a hlavně první místnost, ta menší s modely oděvů a jinými pracemi. Dále se mi také líbí práce žákyň Markové a Chrtkové, na které jsem se podívala již třikrát. Opravdu chválím. (Paní Kočová mi ještě dodatečně vyřídila pochvalu za druhou výstavní místnost.)

Paní Růžena: „Jo jako pěkný. Zrovna jsem šla náhodou kolem a je to tu opravdu zajímavé. Velice se mi líbí ty polštáře a je to tu opravdu velmi pěkné.“ Paní Marišová: „Já mám ráda takovéto výstavy. Dokonce jsem na této škole odmaturovala v padesátém devátém a opravdu ji mám ráda, i učitele. Je mi líto přehlídek, které se dříve konaly, ale nyní se už bohužel nekonají. Také tu studuje moje vnučka a můj vnuk, tedy už jen on a zrovna letos maturuje.“ Paní Filipová: „Je to velmi pěkné. Já jsem na této střední škole sama absolvovala. Nyní mám obchod s kostýmy, které jsem i navrhovala.“ Pan Švec: „Velmi se mi líbí tato mladá tvorba, ovšem jsem už starší a nic moc mi to neříká. Je tu spousta zajímavých věcí. Mně samému je fotografování blízké, jelikož se jím živím, ovšem například oděvy už mi toho tolik neříkají.“

16

ZNÁTE UŽ

FAGI?

Fagi je třináctiletá dospělá holka, která se se světem nepáře. Ven nevychází a vyjít s ní je těžké. Vymyslel a nakreslil ji český herec, dramatik, zpěvák a inovátor Jiří Jelínek. Má také vlastní divadelní představení. Chcete ji někdy vidět naživo? Stačí si ji přidat do přátel na facebooku a budete vědět o každém kroku v jejím zapráskaném světě. Kdo má problém? Vy máte problém! Fagi je váš problém!

17

TIP NA TRIP

NOVÝ ZÁMEK U LANŠKROUNA

Pro okolí známý spíš pod názvem ,,Zámeček“, ležící mezi Lanškrounem a Rudolticemi. Jedná se o zbytky, tedy spíše pravou přední věž bývalého barokního zámku, jehož stavba byla dokončena roku 1714. Je spolu se základy a sklepením jediné, co po tolika letech zbylo. Stavba zámku byla započata roku 1698. Domenico Martinelli je architektem již pozůstatku Zámečku. V roce 1714 zámek poprvé vyhořel, následovaly další dva požáry: v roce 1719 následkem zásahu blesku a v roce 1756 opět vyhořel a byl zbořen rodem pánů z Lichtenštejna. Zbytek zámku byl v roce 1802 přestavěn na hostinec. Zámeček dlouhou dobu patřil k lanškrounským pivovarům. Od roku 1945 byl převeden do vlastnictví státu a využíván jako zemědělská usedlost ostatně jako mnoho dalších a historicky významných staveb. Od roku 1969 byl ve vlastnictví města Lanškroun. Nyní je Zámeček v majetku lanškrounského architekta a od roku 2004 probíhá rekonstrukce věže. Dne 7. 7. 2007 byla věž zpřístupněna i veřejnosti. Dnes se ve věži nachází expozice knoflíků, s rekordem největšího knoflíkového návleku a na

18

dalším rekordu v podobě nejvíce knoflíků na jednom místě se stále ještě ,,pracuje“. K vidění jsou i jiná díla z knoflíků, ale i z jiných materiálů. Je zde umístěna i historie zámku, historické pohlednice Lanškrouna a fotografie z charitativních akcí konaných na Zámečku. Natáčel se zde i videoklip kapely Michael a v nadzemních a sklepních prostorech je umístěna putovní výstava fotografií ze soutěže ,,Podívej se na Pardubický kraj svým objektivem“. Věž i sklepení obývají strašidýlka a zhruba deset netopýrů. Nedostatek peněz však brání dalším opravám věže, a to i vybudování bezbariérového přístupu do věže a sklepení. Kastelánka, která vás ráda provede věží i sklepením za opravdu symbolické vstupné, ráda zodpoví všechny otázky a vše, co se jí podařilo zjistit z historie Zámečku. Je vidět, že se o toto místo velmi zajímá. Ve věži jsou umístěny malby postiženého Tomáše, malujícího hlavou. Nejen místo samotné, ale i jeho okolí, prostě ta atmosféra stojí za návštěvu. Po prohlídce Zámečku a jeho okolí je možnost využít kavárnu v přízemí věže.

DENISA SMOLOVÁ

SERIÁL

MATURITNÍ

Měla bych napsat zase něco nového ke státním maturitám, ale vlastně se mi do toho ani moc nechce, protože si nemohu být zcela jistá, zda se zase něco nezmění dřív, než tohle číslo UMAGu výjde. Dalo by se říci, že skoro vše, co jsem v minulých číslech UMAGu o státní maturitě napsala, již dnes neplatí nebo je trochu jinak. Pokusím se tedy o nové shrnutí toho, jak to v letošním školním roce bude a jak by to mělo být v letech dalších. Změny stanovené pro maturity 2013 a možná i 2014: Bude už pouze jedna úroveň zkoušek, avšak jaká to bude, to nikdo neví… Jestli na úrovni té základní nebo něco mezi základní a vyšší… O tom můžeme jen spekulovat. Další změnou je, že si letos a příští rok budeme moci ještě volit mezi angličtinou a matematikou. Připomínám, že angličtina měla být povinná a volit se mělo mezi matematikou, informatikou a společensko-vědním základem. Poslední dva předměty se tedy prozatím zcela ruší, což mě osobně velice těší. Opravdu jako velký plus vidím, že se písemné práce budou hodnotit na školách. Všichni si určitě ještě celkem živě pamatujeme na aféry se slohy. Těm bychom se tedy v následujících dvou letech mohli vyhnout. Menší změna bude pak pro maturující z matematiky, jejichž didaktický test má obsahovat více otevřených úloh. A posledním velikým plusem je, že nebudeme muset čekat měsíc na maturitní vysvědčení, ale dostaneme je okamžitě po úspěšném dokončení poslední zkoušky. Abych to shrnula… Skoro to působí, že nad tím někdo i zapřemýšlel , a i když si myslím, že se neodehrají letošní maturitní zkoušky bez problémů, nemuselo by to být tak zlé, jako loni. LUCIE PODSEDNÍKOVÁ

19

ZUZANA PROCHÁZKOVÁ

HO

VOR

ROZ

„MATEMATIKA PŘINÁŠÍ VELKOU SATISFAKCI,“ TVRDÍ NOVÁ POSILA NA UMPRUMKU PŘIŠLA NOVÁ „RŮŽE PRÉRIE“, COŽ ZAREGISTROVALI PŘEDEVŠÍM ŽÁCI NIŽŠÍCH ROČNÍKŮ, KTERÉ ZUZKA PROCHÁZKOVÁ VYUČUJE MATEMATIKU. K NÍ ABSOLVOVALA NA KRÁLOVÉHRADECKÉ PEDAGOGICKÉ FAKULTĚ VÝTVARNOU VÝCHOVU A V SOUČASNOSTI FINIŠUJE JEŠTĚ STUDIEM UČITELSTVÍ ČESKÉHO JAZYKA. ROZHOVOR, KTERÝ JSME POŘÍDILI HNED PO PŘÍJEZDU ZUZČINA RANNÍHO RYCHLÍKU Z HRADCE KRÁLOVÉ, SE OBEŠEL BEZ ZDVOŘILOSTNÍHO TYKÁNÍ. NA HRADECKÉM PAJDÁKU JSME TOTIŽ KRÁTKÝ ČAS CHODILI DO JEDNÉ TŘÍDY. Sedíme u kafe v sedm ráno a tys, hádám, musela vstávat ještě před pátou. Jak se cítí mladá učitelka v časných hodinách? Teď to jde, větší problém je ve tři odpoledne, to už únava nastupuje.

nemusím, diplomku mám rozepsanou a čekám, až se můj vedoucí vyjádří. Měsíc a půl mu to trvá.

Jenom u učitelů, nebo i u dětí? I u nich, ale děti jsou někdy unavené i ráno. (úsměv)

Když ses dozvěděla, že budeš učit v Ústí, tedy dost daleko od Hradce, co sis v první chvíli říkala? Věděla jsi o svém novém působišti něco? Byla jsem tu dvakrát na vodě, znám akorát nádraží a první jez. (smích) Orlice je krásná řeka, je tady málo vodáků, je to takový vodácký underground.

Od září jsi k nám nastoupila coby nová matikářka, ale co vím, tak ještě studuješ učitelství českého jazyka. Dá se takový dvojboj zvládat? Momentálně ano, na přednášky už chodit

20

Výtvarnou výchovu a matematiku máš ale už zdárně za sebou, dalo s takovou aprobací, blbě řečeno, velkou práci najít práci? Zaměstnání jsem hledala od února všude možně, sháněla jsem práci odpovídající tomu, co jsem vystudovala, tedy na střední škole. Myslela jsem, že seženu něco trošku blíž Hradce, což se nepovedlo. Ale tady mi to vyhovuje. Takže už z tvého pohledu neplatí stokrát omleté, že pro učitele práce vždycky bude? Tento společenský mustr zcela padl, už vůbec nefunguje. I když s matematikou a češtinou bych teoreticky měla sehnat práci kdekoliv.

Z vody za katedru. Jaká byla tvoje vůbec první hodina? Hodně učitelů na ni vzpomíná a nikdy nezapomenou. Měla jsem ji připravenou, ale ne zcela. Fixy jsem si s sebou nevzala, protože jsem netušila, že nebudou ve třídě. Takže jsem nemohla nic napsat na tabuli. (úsměv) Říká se, že se má jít učitel nejprve podívat, kde bude učit… což jsem samozřejmě neudělala. A co první dojem ze študáků? Tvářili se za začátku sympaticky, než zjistili, že budou muset něco dělat. Na první otázku, kdo z vás má rád matematiku… né, blé, matematika nejhorší předmět. Tak to není žádné překvapení, počítání se mezi žáky netěší velké oblibě. V čem to vězí, kde hledat příčinu? Nevím, kde to vzniká, vždyť matika je předmět, který přináší velkou satisfakci. Jejda, v čem? Tak když někdo vyjmenuje pět Přemyslových manželek… teda pět jich měl Karel IV. Čtyři… Pardon, čtyři. Prostě se je naučí nazpaměť, vyjmenuje a je to. Ale když dopočítá rovnici a vyjde mu, to je přece aha moment. Mně to vyšlo, já jsem to dokázal! Na druhou stranu, když takhle ztroskotá jednou, dvakrát třikrát, znechucení bude výrazně větší, než když se naučí aspoň dvě manželky a já ho nechám projít. Ale když dopočítá alespoň tu nejjednodušší rovnici, tak já taky. (úsměv) Myslím, že takové příklady zvládne opravdu každý. Dost bylo duelu dějepis versus matika. Za chvilku ukrojíš první měsíc ze své pedagogické kariéry, neodradil tě? Zatím ne. Ale ráno ve vlaku se mi vždycky nechce vstávat, raději bych zůstala v posteli nebo dojela do Třebové. Není se co divit, vstáváš denně brzy. Ve čtyři čtyřicet! Máš nějaký osvědčený životabudič, recept na bezbolestné vstávání? Studenou sprchu, rozcvičku, kafe? Bezbolestně to nejde. Ráno nic nestíhám, spím vlastně ještě ve vlaku. Rozcvička je cesta podél

řeky, ta se mi nejvíce líbí. Po cestě postupně pookřávám. A když přijdeš do kabinetu, obvyklé učitelské kafe musí být? Jasně, dvě kafe denně základní norma, když je nejhůř, tak ještě jedno. Když vypiješ to první ranní a rozhlédneš se po škole, kam tě to táhne? Není to třeba na ateliéry, kde zatím nepůsobíš, přestože jsi vystudovala výtvarnou výchovu? Že neučím výtvarku, mi rozhodně chybí, takhle mám možnost uplatnit jenom analytickou a teoreticky-systematickou část.Už mi jde z těch matematických pojmů hlava kolem. Potřebovala bych uplatnit i svou druhou, tvořivou část, i proto jsem šla studovat zdánlivě nekombinovatelné obory. Navíc výtvarná činnost je odpočinkovější, člověk má příležitost navázat se studenty bližší vztah, trochu si popovídat. V matice není šance dostat se k druhému blíž. Uvažovala jsi někdy o jiném než učitelském povolání? Kluci většinou sní o popelářovi a kosmonautovi, holky třeba princezně. Někdy ve třetí třídě jsem nakreslila obrázek, že chci být zpěvačkou. Vzhledem k mému hlasu to nebyl úplně nejlepší nápad. Oba moji rodiče jsou učitelé, takže jsem klasicky poznamenaná prostředím. (smích) Takže typická vzorná dcera, plnící přání svých rodičů? Naopak, nechtěli mě pustit, protestovali, chtěli, abych šla na něco jiného. Já jsem se hlásila ještě na dějiny umění, techniku. Nakonec jsem si do toho nenechala mluvit. Měla jsi nějaký svůj učitelský vzor, který tě ke studiu motivoval? Měla jsem na střední škole moc dobrého učitele na matiku. A také učitelku na výtvarnou výchovu, dodnes se spolu stýkáme, hodně mne ovlivnila. Neodrazuje tě malá prestiž, jíž se kantorská profese v současnosti těší? Smířila ses s tím, že budeš v očích mnohých tím docela dobře placeným, kdo má hodně volna a jen remcá? Slýchám to od malička, nijak mne to nepřek-

21

vapuje, počítala jsem s tím. Částečně si ale za malou prestiž mohou učitelé sami, když pořád nadávají. Ono to žehrání nepřináší úplně pozitivní obraz. A kdybychom přeci jen měli na české školství na chvilku žehrat, kde ho nejvíce tlačí pata? Těžká otázka, já vlastně nevím. Problém je asi v tom, že neexistuje žádná jednotná koncepce, dvě jdou proti sobě. První je ve smyslu stanovíme standardy, omezíme učitele, aby se všude učilo to samé a profil žáka byl jednotný, čemuž odpovídá státní maturita. Druhá naopak poskytuje učitelům svobodu, viz rámcové vzdělávací programy. Když už jsme zavadili o státní maturity, byla bys pro povinnou zkoušku z matematiky? Nepřimlouvala bych se za ni, i když hodně matematikářů ji prosazuje. Momentálně učíš v Ústí, žiješ v Hradci a pocházíš z Jičína, pokud se nepletu. Kde je tvůj „home sweet home“? Bydlím v Hradci, ale nijak zvlášť na něm nelpím. Nejvíc doma se cítím v Rovensku, kde mám trvalé bydliště, přestože jsem vyrostla v Jičíně a chodila tam do školy. Ale do Českého ráje bych se chtěla vracet. Pamatuji si tě z Hradce coby zapálenou divadelnici. Co zbylo nyní z prken, která znamenají svět? A co z dalších koníčků? Já jsem sportovala, hrála florbal, tady není s kým. Závodně už ale nechci, podepsalo se na to mých zádech. Co se týká divadla, zrovna teď o víkendu máme s loutkovým soustředění. Činohru jsem už opustila, časově to bylo hodně náročné. Navíc mám zvláštní gestiku a jsem pohybový antitalent na tanec. Takže na školním plese tě na walz nevyzvu? Už jsem se zlepšila, loni jsem chodila do tanečních, už to se mnou není tak hrozný! (smích) Ale tanečnice ze mě nikdy nebude. Na závěr pár oddychových otázek: uspokojuje tvůj apetit, coby alergika, nabídka ve školní jídelně? Jsem alergická na mléko, což znamená vyřadit

22

všechny smetanové omáčky, polévky, ale taky třeba špenát, knedlíky. Třeba dnes si nemám v podstatě co dát. Jinak je to spíš rýžová dieta čtyřikrát týdně. To musí trošku zkazit život, ne? Ale ne, není to tak hrozné. Když už máš možnost vařit, co je tvou specialitou? Já ráda brambory s tvarohem. Chce to spoustu tvarohu a másla, ne jako v jižních Čechách, kde dělají brambory na sádle. Co se k tomu pije? Můj přítel k tomu pije podmáslí, ale to by mě zničilo. K prostému jídlu se hodí voda, ale nějakému alkoholickému nápoji, pivu nebo vínu, se nebráním. Bílé, červené? V čase prohibice je nám vinařům hej. Raději bílé, suché, takže žádný muškát. Tedy nejlépe ryzlink. A co oblíbená barva mladé výtvarkářky? Nemám! Jakékoliv syté odstíny. Nemám ráda pastelové barvy. Oblíbený film? Nějaký, který bych si vyloženě pustila, nemám. Spíš koukám na seriály v angličtině, Big Bang Theory a podobně. Co hudba? Jsem hudební analfabet, ale kupodivu z toho, cos v kabinetě zatím pouštěl, neznám asi dvě kapely. Takže to se mnou v tomto ohledu možná nebude až tak hrozné. Dobře jsi mi nahrála na závěrečnou smeč: jak ses popasovala se svéráznou společností v kabinetu číslo šedesát? Hudební kulisa je příjemná, gastronomická také. Všichni se o mne starají a radí mi, kam se mám podepsat a kam donést jaký papír. Je toho hodně, musela jsem si napsat, co mám každý týden stihnout. Jinak bych zapomněla.

OPĚT S NAŠÍ ÚČASTÍ!

ARTIS PICTUS

Celkem 402 studentů uměleckých škol se v pondělí 24. září sešlo na pražském náměstí Republiky, aby zde namalovali svoje obrazy na jednotné téma, jehož název letos zněl Souznění barev. Již hotové obrazy posléze hodnotí odborná porota a veřejnost, z celé akce tedy vzejdou dva vítězové. Výprava od nás ze školy čítala 14 odvážlivců. Ano, píšu odvážlivců, protože my všichni jsme se přihlásili sami, a když jsme přišli na místo konání, zjistili jsme, že to nebude zas taková legrace. Představte si asi 150 studentů rozestavěných mezi stojany, mezi nimi volně procházející lidé, jež nemají problém s vyjádřením svého (ať už negativního nebo pozitivního) názoru. Do toho stálé hlášení o tom, kolik ještě zbývá minut do konce časového limitu. A do toho zmatku jsme přišli my, obhlédnout si své potenciální soupeře. Přihlášených bylo totiž více než stojanů, takže se malovalo na směny a SŠUP byla přidělena směna druhá. Měli jsme tedy možnost srovnávání. Někomu z nás to pomohlo, někomu zase ne. Kvalita prací byla dost kolísavá, mnohdy nás až zarazila forma té či oné práce. Nicméně začátek naší směny se blížil a my postupně domýšleli, co že to vlastně vytvoříme. Já osobně jsem propadala lehké panice, protože jsem se nad tématem svého obrazu dokázala rozhodnout, až když jsem měla před sebou bílé plátno. A vlastně doteď nevím, jestli jsem zvolila správně. Buď jak buď, stalo se. Šlo vlastně stejně hlavně o radost ze samotné malby a o atmosféru práce na rušném pražském náměstí. A to vše se povedlo na výbornou. SŠUP se dle mého názoru mohla nakonec chlubit kvalitou všech našich prací. Z mých úst to může znít trochu samolibě, zeptejte se raději tedy pana učitele Habrmana, jenž na nás celou dobu dohlížel a mnohdy i radil a psychicky nám pomáhal. Anebo si na naše díla můžete udělat obrázek sami, stačí kliknout na www.artispictus.cz Zde nás můžete do 31. října i podpořit svým hlasováním.

ANNA CHRTKOVÁ ST.

23

24

AŽ VYJDE MĚSÍC (MOONRISE KINGDOM) KOMEDIE, DRAMA, ROMANTICKÝ Moonrise Kingdom je odvážná komedie, situovaná do šedesátých let minulého století a odehrávající se u pobřeží letní Nové Anglie. Hlavními postavami jsou dvě dvanáctileté děti – mladý skaut, co je právě na táboře a dívka – žijící s rodinou, kterou nesnáší. Ti dva se podle svých slov do sebe zamilovali na první pohled a po ročním dopisování se rozhodují pro společný útěk. Setkávají se na jednom poli blízko dívčina domu a utíkají k lesům a pobřežím, po pár hodinách po nich začíná pátrat skautský oddíl a místní šerif, kterého hraje Bruce Willis. Ten ve skutečnosti není jedinou hvězdou, která tu hraje křoví dvěma dětem, dalšími ze slavných herců jsou Edward Norton (Iluzionista, Diktátor) či Bill Murray (Fantastický pan Lišák, Kafe a cigára). Dětský svět byl zaznamenán brilantně a režisér zde rozjel hru s diváky, ukazuje děti, které se chovají jako dospělí, a člověk získává pocit, že ty nevinné děti opravdu nic nepotřebují a umí se o sebe dobře postarat, jsou šťastnější než doma. Ve filmu vyniká pozvolná plynulá kamera. Je třeba ocenit skvělou práci s kompozicí jak v interiéru, tak exteriéru. Záběry jsou vypiplané do posledních detailů a jednoduše řečeno má tenhle film svůj vlastní styl, a to zejména na vizuálním a audiovizuálním poli. Snímek byl promítán na zahájení posledního filmového festivalu v Cannes.

25

TIPY NA ŘÍJNOVÉ A LISTOPADOVÉ PREMIÉRY 7 psychopatů (Seven Psychopaths)

– krimi/komedie, v hl. roli scénárista (Colin Farrell) Atlas mraků (Cloud Atlas) – film z různých časových pásem a míst, dospívající až k postapokalyptické době Praho, má lásko – povídka o našem hlavním městě, pohledem několika studentů režie z FAMU George Harrison: Living in the Material World – dokument o kytaristovi Beatles Kozí příběh se sýrem - animovaná pohádka volně navazující na předchozí díl Arktida 3D – dokumentární film Looper – americký akční, sci-fi thriller o nájemných zabijácích Hasta La Vista! – komedie a road movie o postižených kamarádech, jež mají za cíl zbavit se panictví Ministr (Exercice de l’État, L’) – francouzské drama

26

IVA MOUTELÍKOVÁ