'Sk-,-:^!
^
=
CD
^CD
ilij
MORAVSKÁ BIBLIOTÍKA. FR.
Vydává:
IDílo
LID
BAYER. "\7-.
A NÁROD.
Sebrané rozpravy národopisné a
literární
Františka Bartoše.
Svazek druhý.
*• VE VELKÉM Nakladatel
J.
F.
MEZIRICI.
ŠAŠEK,
1885.
k n
i li
k upe
c.
LID A NÁROD. Sebrané rozpravy národopisné a
.EjLLaiitiska'
O H
O
K^
(^j
BV
ca
c.^
Lj
gi
Bartoše.
k druhý.
fe
\foll
at--
r
literární
.^2
3 /.i.
1
D VE VELKÉM MEZIÍÍ. Nakladatel
J.
F.
ŠAŠEK, knihkupec.
1885.
wm
S50 '5"
III.
Podluží a PocUužáci. Národopisný obrázek z jižní M o r a
\-
y,
:
Krajina.
—
a polní.
Osady.
—
—
Obydlí,
—
Vinohrady.
—
Hospodáství domácí
Zoologie.
—
Botanika.
^Tharakteristickou známkou obyvatelstva moravského jest jeho kmenová ozdrobenos. Slovák, Hanák, VaVedle hlavních kmen naskýtá lach, kolik hor, les, vod, tolik se nám Horák, Horákv a Dolák, Zálesák, Závodákv. Názvy tyto jsou vtšinou významu korrelativního obyvatelm pravého behu Bevy :
tém
:
šlovou obyvatelé
na opak. s
Tak
behu
též se
levého
vc má
Zábeváky
a zase
se Z,ámoravštíky,
hojnými Zálesáky, Závodáky a
j.
Podlužáky slov maliký úlomek velikého
kmene slováckého v nejjižnjším cípe Moravy, vstsnaném mezi Rakousy a Uhrami. Název vzdálenjšímu obyvatelstvu málo známý, uzounkých hranicích vlasti Podlužácké není ustálen. Beclavané k Podluží poítají osady Lanžhot, Kostice, Tvrdonice, Týnec, Hrušky, Novou Ves a Prušánky Lanžhoané pibírají tento,
ani v
;
k nim ješt Mikulice, Tšice a Lužice, z to
potu toho se
nen, lužáky
vynechávají
;
za pezdívku,
pokládá
nejkrajnjší zahrnují
i
ale sebe
ve Tvrdonicich jméno
osad na
a v Lužicích ko-
Podluží, mezi Pod-
Starou Beclavu,
sebe
zase
vyjímajíce. Sotva tedy asi pochybíme, spojíme-li
všecky tuto jmenované osady v jeden celek topografický a ethnografický, ponechajíce
mu jména
Podluží jak tak ustáleného.
Jméno Podluží odvozuje
ode dvou bý-
se
valých rybník, Nesyty a Píseného mezi Hodo-
nínem (slov.
a Lužici, jimž za stará prý íkali „luze"
uže)
;
odtud krajina níže tchto „uží" se
prostírající
nazvána Podlužím
a obyvatelé
její
Podlužáky
Podužím)
(slov.
(slov.
Podužáky).
Podluží oddleno jest ekou MoRakous ásten ekou Dyjí; Slováci výše Hodonína Podlužakm šlovou „Horáky",
Od Uher
ravou, od
sousední osady na sever, Zižkov a Bílovice jsou
jim už ddinami „hanáckými." Podél Moravy táhne se bujný vyvýšeniny,
jichž
les,
v
nmž
voda nezatápí a v nichž za
zv
útulku hledá, „hrudy" rozvodnní Moravy Takový hrud vyšší jest ostatního se nazývají. lesa až na
ti sáhy, zaujímaje prostor 3
—5
Jména tchto hrúd, poínajíc od Mikulic
jiter.
jsou
a) na Mikulicku: Valy, Uhlenka, Melesín, Osová, h)
na Týnecku
:
Patorocká,
Bluš, Stebunka,
Jasnový,
Košár,
Habrový,
c)
Zajeí,
Jaborový, Uhlenkovýi
Izdový,
na Tvrdonsku
Rábanicový, Liší,
:
Kopivový,
Jaslový,
na Lanžhotsku:
d)
Chmelsko, Hrubý bójek. Mokrý bójek, Starkov-
Kýová, Dúbravka, Lány, Sulákv hrud, Barvínkv hrud. Habrový. Z jiných jmen ský,
—
místních zajímavá jsou
:
Fohansko na rakouských
zámek
hranicích, kdež postaven jest knížecí
vecký,
lo-
Hradisko pi roztoku dvou struh neda-
leko Lanžhotského
mlýna,
šicm pi Morav, kdež rých zdí jakož
Trapík naproti Té-
se nalézají
zbytky sta-
staré mince.
i
Osady Podlužské, jako slovácké vbec, vyni-
neobyejnou jinde rozsáhlostí a lidnatostí. Nová Ves na p. má 430 ísel a výše 2000 obyvatel. Veliká osada Tvrdonice (pes 300 .) splývá jakoka v jedno s vtšími ješt Kosticemi, a Mikulice s Tšicemi jsou na pohled jednou ddinou. kají
Statky selské (tvrti a podsedky) táhnou se
podél cesty
chalupy
dvma dlouhými ady tsn vedle sebe,
hoíer
v rozmanitém
rozkládají se
skupení.
mimo
toto
Takto skládá
poadí
se osada
z nkolika ástí, jako jsou na p. v Lanžhot: Kostika ulic, Komárnov, Na písku, Beclavská ulic,
Souhrady, Kradlov, Limpín,
Tvrdonicích:
Ulic,
Rybáe, Chalupy.
U
U
Struhy: ve
Konec, Rynk, Kút, Svárov,
prosted širokánského návsí
10
bývá veliká louže, kteréž v jinde „rybníek"
Beclav
„zbrodek",
íkají.
bud mimo osadu pi každém stavení zvlášt, obyejné hned za dvorem v „humn" postaveny
Stodoly
adou
dlouhou (v
jsou
vedle sebe, nebo
zahrad). Stavba
jejich
liší
se
znan
od stavby
stodol hanáckých a jiných moravských.
zounkých boních
tém zem
stecha,
stna
jsou v
Na
ni-
stnách spoívá vysokánská se dotýkajíc;
pedním
a
vrata umí-
zadním prelí pod
svi-
pod stechu v právo a vrstvy nejsou od mlatu oddleny žádnou Obilí
slemi.
v levo,
ukládá
se
oplotou.
Ped každým „šprlená"
(ze
stavením jest „zahrádka"
„šprl",
látek),
bu
nebo „hontová",
„hont" (vtších lat), pi vrchu proutím spletených. Ulika mezi ploty
jejíž
plot se skládá z
zahrádkovými,
s
pedu „brankou" uzavená, jmeV zahrádkách
nuje se „dolník" nebo „forta".
tchto pstuje réva,
na laových lešeních vinná „když Pámb po-
se
a z nejedné vytží se,
žehná",
„humno"
2—4 vdra (sady),
v
vína.
Za stavením táhne se se pstuje ovocný
nmž
strom.
Domovní dvée obezdny jsou „výstupkem", jemuž v nkterých osadách „žebrácká" íkají Z „výstupku" vejdeme do pro(han. „žudr"). stranné sín, istotné a asto velmi pkn upra-
n vené, jest
na stnách za lištvami rozvšeno
v niž
kuchyské
nádobí.
píme do „izby", k
V
právo ze sín vstou-
ode dvora piléhá „izbétka"
níž
(pístnek). Ve mnohých staveních mají na obyejné bývaní menší jizbu s jedné strany sín, kdežto veliká jizba
druhé strany jest pokojem
s
para dním.
Pestros a barevnos. kterou Slovák všude miluje,
vn
i
jeví
se
též
v
úprav
jeho
domácnosti
uvnit. Píchozímu do ddin Podlužských
jmenovit do Týnce, Kostic a Lanžhota, leka ulic
bije v
oi
obrácené ozdobeny jsou.
mech všecka okna
a
již z
da-
stny na Na nkterých do-
pestré malování,
jímž
okénka opletena jsou pe-
vncem malovaných kvtin v barvách nejživjších, z nhož sem tam vyskakuje njaké ptae nebo jiné zvíe. Zvláštní pée vnuje se strým
úprav s
žebrácky.
Ta od spodu
až
do
vrchu
obou stran velmi symmetricky vyozdobena
jest
pestrým malováním. Povážíme-li, že se tyto malby provádjí od ruky bez šablony, jest se nám podiviti
vru
zrunosti a obratnosti slováckých malí-
ek. „Obrovnávka" na stn v síni skládá se nkolika barevných pruh, na jedné byl tento postup barev (s vrchu dol): ervená, žlutá, ervená, „svtlá" (modrá), hndá.
z
V jizb
místo podlahy bývá pouhá „zem",
ubitá jako na
mlát
a posypaná pískem.
Stna
12
clvem
proti
za
ad
všecka jest zavšena
stolem
nkolka adami vtších
a
menších
každé
(ale v
Na tram nad
obrázk.
stejné velikosti)
stolem zavšeny jsou malé tufarové talíky, pod
každým (koule)
na
visí
Na
posteli,
sklenná barevná
niti
adu koní
;
„gula"
dva tufaroví andlé.
kout
v levém
postavené, v no-
„oheblo" „ohebla" „bonice" jsou samý kvt, a postel peinami vystlána jest až po „tlu". Tolikéž peste omalovány jsou truhly na šaty. hách a hlavách strmí vysoká deska,
Ob
zvaná.
i
Stl pokryt ní
„rozsývkou" (plachtou) pod
na koutním rohu štola
okn
stojí
nná,
leží
to nádoba, jíž jinde íkají
krytí do
rozsývku,
hli-
„kubaa".
které se též užívá na za-
dešt, v domácnosti podlužské
dvojí plachta:
Na
pecen chleba.
„cabuk" nebo-li „epák" na vodu,
Mimo
jest
ješt
„roháka" na rozsývání a „pope-
(trávnica) na trávu.
lica"
Pda
na Podluží,
pený pískem, tu
jest
slin.
je dosti úrodná,
místy prostou-
jmenovit daí
epa a pstuje nkolikero druh
dobe
se tu
erný
„réž", cukrová
:
se
„erteple", jichž
svatojánky, ne-
kvtuše, jakubinky, ešky, svinské. Tažným dobytkem jsou vtšinou koni,
á-
sten též na Morav
vc
voli,
kteíž se oznaují jmény, jinde
neznámými.
Vl
barev do kaštanová," harna
šarga
„hraje
má jméno
od
bou-
la
nélio
mraku téhož jména, hegeš má rohy do zadu,
sejha jest
bílý
uhersky
vl
„našinci" šlovou chovanci.
rohy
velikými
s
Vl
hajla jest volem
má vysoké rohy a „zpsobné" elo. sním zápasy: popouzejíce voly proti sob, zakládají se, který kterého elem utlaí. Hovzí dobytek nazývá se souborným jménem statek, zvlášt pak oznaují se tím jménem voli: „žene statky na vodu, byl na statzávodním,
Pasáci podnikají
koch."
Krávy, jimovinu (mladý statek) a „ušípané"
pasou na obecních pastvinách ve stádech spole-
ných hravák., junar
a sviák.
Proto
krávy,
jimž kravai v krajinách hornatých na sta
pe-
krásných jmen vymýšlejí, na Podluží nemají jmen
le nkolik praobyejných ervená strakatá lysá- a pod. Nejastjší jména psí jsou kua, kiitiš, strakoš; fena slov cibra, murované koce íkají tak
íkajíc žádných,
dle barvy:
:
šergida.
Vinná réva, jak už eeno, pstuje alespo v zahrádkách ped stavením,
se všude
nkteré
osady, jako Kostice, Tvrdonice, Týnec, Hrušky,
Nová Ves, Mikulice mají své vinohrádky. Na jižním svahu pohoí severn od Prušánek táhne se
ada vinohrad,
ními jmény:
jichž ásti
oznaují se zvlášt-
Nechory, Stvrtky,
Zamrkalky, Kukvické. Jména
Nadnechorské,
rév, jež se tu nej-
14
více pstují, jsou sází se okolo
:
šryk bílý a
erný
(hrubý
pe,
donniv a stodol, nese veliké hrozny),
skoina erná („skoro zamiakne"), hudinka bílá, Jampart ervený, piJiora (nese hrubé hrozny pozdji
vinaté, viš
(nm.
.,zainiakuje''),
asladóva
bílá, sel-
Krachgutedel), rt/volka zelená, valvoš,
topol, miiškatei, cinifádl, ryzlink, Jcp^i cecky Ine]-
Eady rév ve vinohrad nazývají svým a „ludským" vinohradem, slov rtína. Vínu z hrozen erných a bílých íkají jménem snad mén poesprostší druh).
se grefty, chodníek, jenž jest mezi
tickým,
nežli
jest
nmecký
pece
„Schiller",
však jménem domácím ryšavé.
Vrchní dozor nad vinicemi má Jiorný, volený z
obecního výboru; jemu podízeni jsou Jiotai,
placení hlídai vinic.
Tu sobotu ped „novou nedlí", nedle v msíci záí, „zaráží
první
kteráž jest se
hora",
od kteréžto doby lidem cizím, svého vinohradu nemajícím, do vinic vcházeti se nedovoluje. Toto
dje se po zpsobu slavnostním, V Nové Vsi v ustanovený den všecek
„zarážení hory"
starobylém.
obecní výbor,
pozvaní hosté a
kteí v
hoe
míst
veer k deváté hodin
a
vinice mají,
nkteí
sousedé,
sejdou se na
uritém
vydají se na cestu
do hory, od nkterých osad dosti vzdálené. S nimi
zárove jde kostelník, nesa kaditelnici, svcenou vodu a erný hrozen. Zatím
paškál, v
hoe
15
hotaovy vykopána jáma pl druha
u boudy stevíce
zhloubí,
a nachystána
hlava",
„horní
vysoká to ty, na jejímž vrchole upevní se kytice.
Na
kytici sbírají
hotai
kvítí lesní a
luní,
musí býti turáneh hrubý i drobný a jahodníek. Kytice svtívá se v Týnci o slav-
nímž
mezi
nosti na nebevzetí
v Nové Vsi
panny Marie (15. srpna), víno sv. Jana Ktitele (dne 24.
na den
ervna). Nad kyticí vynívá kíž spletený
z tu-
ranka.
Hota
klade
u boudy
ohe
oekávaje pí-
chozích. Když dojdou na místo, horní hlavu pose tlustším koncem k jám a pi vrchu podepe tyemi. Potom všichni spolen modli se rženec a modlitby ke všem svatým, zvlášt k patronm vinic sv. Janu, Urbanu a p. Marii loží
Po
tchto
modlitbách
obcházejí
-
horní
hlavu,
ele celého prvodu, modle se otenáše, až všeci pítomní tikráte obejdou pi tom se kadí a kropí svcenou vodou. Pak se položí na dno jámy erný hrozen, pokadí a pokropí se svcenou vodou, a horní hlava se drží k zarážení. Starosta vlepí po kouscích paškálu starosta v
;
do trub hotaských, a hotai troubí chvilku do jámy, po
emž
razí a oblije
se horní hlava upevní neboli za-
vínem
Po skoneném se celá
z
trub hotaských.
obad
okolo plnoci ubírá
spolenos k hornému,
kterýž
spolen
16
s
hotaem
vy astuje chlebem,
ji
—
cem.
Dokud
hlava horní
(hota
stojí
a ovo-
skácí až
ji
v sobotu odpoledne,
po vinobraní),
patronv
vínem
ve dni sv.
a v den sv. Floriana nesmí nikdo na
vinici pracovati.
horného
Povinností modliti se v
dem
jest
a po slunci západu, na
se postiti a
v
:
hoe rženec ped na bílou sobotu
svcenou horu
obejíti a
ji
as
postní po-
sluncem, výcho-
jména patron vinic s vodou práv po-
pokropiti.
Mimo humna pi domech
a vinohrady v ši-
rých rovinách slováckých ani stromeku neuvidí,
proež
krajina
neposkytuje pohledu píliš váb-
ného. Ani druhy ovoce, jež se tu pstují, nejsou píliš rozmanitý.
„
kožúšky,
hrkláe,
lutomrky
;
Jabúka"
jsou tu
hranáe,
vinary.
hrušky: jamenky,
aky, voaky,
zimnice.
:
míšanské,
pruháky,
ovesaky, keh-
Z „karlatek"
se
vaí
„lekvar" (povidla).
Díve
chovalo
se
na Podluží mnoho vel Do nedávná
ve velínech po lese rozestavených.
ješt bylo na samém Lanžhotsku 15 takových
velínv
až po 50 úlech.
Ob vají
v
veliké
tu nazývají
Druhy
eky,
sob hojnos ryb,
jež Podluží zvlažují, cho-
rozmanitých ryb,
které
se
jmény jinde na mnoze neznámými. jež
se
v
Morav
a
v Dyji
lapají
17
jsou
oklajka neboli klajka' (Lauge),
tyto:
asi
blika, osteš
mík (Aalruppe), ík bahn), linek (Schleindl),
(Baerschling),
(podobá se piskoi,
žije v
ervenika, somíc (sumec), centát neboli sanútka (Schiel), pleská neboli pletník (Pletten), bolen (Silbeiiachs),
sav, šuka
neboli šuhlátka, po-
dúzdva, soplivec (menší než ostéš), karas, parma, klen, jazek (Bratíisch), kolek.
Rybái visí
ryby do pdšky^
„lapají"
to,
síti
jež
na „krách" (devech), dole jsouc obtížena
„zákovkami" železným závažím)
„pohonem"
(žerdí)
do sahi, jenž je (Tauchnetz),
posádky, z
nebo
je
behv
rybá tlue
z
proutí
na
vrbového,
zpsob
síti,
do
putny, do
;
eené
sí na obloukách, do
kr
„chytají"
pážky
a nahání do
do nevodu^ veliké dlouhé
koše
vazových
koše
do
—
do
hazubu,
mcha, Na
na udiky a do rukou.
uschování nalapaných ryb jest hyšper, podlouhlá, kulatá
lunech z
Po ece projíždjí rybái bud! na dubu vydlabaných, nebo na ajkách
sí. z
desek sbitých. Ptactva nejvíce
rozsáhlých luinách
žije
ve vlhkých lesích a na
pi Morav
se prostírajících.
Zvlášt
požehnána jest krajina tato divokými kachnami, na nž tu bývá na podzim lov velmi vydatný.
všecky
Jako všude náš
ptáky
lid,
tak
i
Podlužáci
svými jmény jmenovati umjí, a
jsou tu jména ptaí jinde neobvyklá, na jejichž Kr. Bartoš
:
Lúl a národ.
2
18
pouhém výpotu nám bohužel na ten as pestati jest; nebylo nám za krátkého v té krajin pobytu možná srovnati ona jména s názvy v terminologii vdecké ustálenými a ustanoviti, který nám známý pták se oznauje kterým jménem na Podluží bžným. Jsou pak to krkán :
oíšek
(vrána),
pi
pách
(stízlík), palašník (žije ve škar-
petrželník (podobný strna-
železnici),
dovi, ale vtší),
koníek
pliskou zvaný),
plajvazník
píseák, slépka a zezulce
(síkorka
Lanžhot
Strnadovi v
žlutou
modráek),
janulidudek,
ezal,
bolavíca, j.
Morav
(jinde na
vodní
íkají strnádka,
Jcid-aclca.
Z utšené naší mluvy ptaí podailo mi se najíti tu jen nkolik nových píklad dosti zaDrozd pokikuje prý
jímavých.
chudého hofera jedoucího na sucháí
:
„Kmotr
ani koníka."
vozíka,
uštpan
na
tragákem do lesa jede na drva, nemá
s
Fiala,
Strnad posmívá se rolní-
kovi v lét na poli pracujícímu: „Sedláe ubohý,
sláma
ti
z
bota trí." Palašník slíd v moálech
po rybách, poítá
svou koist: „Ryba, ryba, Krkavec v lét, maje všude zobu, když uvidí dobytí trus, oškliví si si
rak, rak, ik, ík." dosti jej
jest,
volaje:
mn,
„Be,
be,
že našel:
be"
Myslím však, že by
mnohem
více
;
ale v
zim
rád
mu
„Kolá, kolá."
píklad
se našlo
zajímavé
na Podluží
mluvy
ptaí,
19
mn
nežli se
stotn
zvukm texty.
odfukujíc volá
Když
nese."
zpvu
ped muzikou
v
pedu
jsouc
si
chuti:
housle
myslím." Za stará nosívaly
padají
v
erveného sukna, vybíhající. Unavena
cestou i)ední špice stýskala
„Eše
ale zadní
eše
trošku,
trošku." ssavce, jako
plaze, obojživelníky a
ban"
souborným jménem
užívajíce
i
tomto
v
si:
dodávala
myši a netopýry, Podlužaci
to
z
Drobné škodlivé nebo nepkné
éúšelou,
basa „Trií-
první
„Už nemožu, už nemožu,' jí
ladí,
pobrukuje:
a
v zadu ve špice
i
dlouhou
ji-
opati-il
to
šorované kabátky
ženské
ptaího
pizvukují druhé housle: „Snad
Jí
dáte.-'
hlasem: „Také
jiným
:
nadjíc se dobrého výdlku,
nám nco
i
Tak „mašina" když se roz„Cért mia nese, ert mia
se nástroje
fám, trúfam."
který
lid,
vécný obsah podkládá
též líbezné melodie
pimenými jíždí,
nebo
podailo,
jednotvárným
oboru,
„chro-
nazývají
jmenovité
Lanžhot, jmen jinde na Morav zcela neznámých. Tak skokan Podlužákm slov kordem,
v
ropuše íkají duhová žaha^ jim
rosaka. Ješerku
slepou
Kdo sotvy
myší, není as
povtrnos prorokuje
nazývají šúrkoK, slepejše
netopýra truIelJcem nebo trúlkem.
zbhlý
v
pírodopise
uhodne, jaká
oznaují iniény: planý
to
jelen,
rak, slepý šcilrl Jsou to naši
podlužáckém,
podivná
zvíata se
planý vl, planý brouci a hmyzové:
20
rohá, kapucínek (Nashornkaefer), vodomrka bahenní a vodomil. Vodnímu šidlu íká se tu sklená,
chrobáku všivál; každý motýl, denní
mrou,
i
noní
jest
hruškového nazývají ho-
toliko bourovce
sorJcou.
Ploštici šedé íkají strnožha, a ploštice
ervené
jsou
dtem
pámhiJcovými hraviékami.
Kvtin zahrádkových chasa si
v
i
lét nejde do kostela
jím širúchy,
dvata
si
nomenklatura botanická
je
je
Podlu-
kvítí polního
Bez „péreka"
žaci jsou velicí milovníci.
;
(kytice)
pacholci zdobí
nesou v ruce. Proto tu velmi bohatá, a
pAni uitelé velmi by prospli dobré vci, kdyby
botanické názvy od lidu užívané ?rovnávali
miny vdeckými a což
by se
meškaje
v
nkterém
v jiných
i
v zajímavé
té
s
ter-
list uveejovali
krajinách díti
krajin v
mlo.
zim
Já
nemohl
jsem toho bohužel uiniti, podávám tu tedy toliko
nkterá
mén
názvy
vdecké
vtáky
(lví
liška),
známá jména, k nimž parallelní mn vtšinou neznámy jsou:
tlama), kepelky, husí kap (pampe-
koníky, pahnúztky, kupík (šovík), ku-
átka (ptaí zob), záhruška (blatouch), slepý mak (vlí mák), stracenuška (straka), lenoviky, hrklák, jahodníek, antonyja, baoratka, pulgýr, ezla, bika, kupkavka, kupých, medunica, medovika, pižmo (astra), panský šlak, rajské rže, ípkový (krajkový) muškát, opúcli (weisse Wasserrose) kainec a žitnica rostou u vody. ;
2.
Strava.
—
Kroj.
vbec tak Podlužáci jsou mouných jídel. Hospodyn na
Jako Moravané velicí milovníci
Podluží
i
mouná jídla jinde bnd nemouná jídla jinde známá Nejoblíbenjší peivo a jiná mouná
pipravují
známá, nebo oznanjí jinými jmény.
i
puliance (svátení peivo. jsou Po Ižici tsta bílého poklade se na plech, rozkrojí se uprosted a nadje lekvarem), slíže (z režné
jídla
:
mouky zadlané podmáslím udlá podkova,
upee
se v peci,
vodou, voda se sleje a
ped
šlíž
jídlem se poláme,
se velikánská
pak se poleje velou nechá se vypráhnouti
pomásti a posype tva-
rohem nebo makem), hjsané
šlíže
kyslé šišky), hrány (peivo svatební z kola a lolcše
dvou prut na
pi
(placky bramborové na
(pery neboli ;
a dvou
zpsob
skládá se
na zdýl),
omellet, po-
sypané makem), hélešhy (dolky), gugla (bábovka), pletenica (Stritzel), 'kolaícky, mdkovniky, hiofle (šišky, knedle),
šišky (v
Prušankách smašenky,
22
jsou nenadívané koblihy se koblihy (netyja),
(tuhé
;
nadívané šišky jmenují
hilivále (švestkové knedlíky), sgance
;
pirohy (péry neboli tašky), praskokrky
x\oV.y),
plganka (bran>borová kaše). Nudlím
íkají ezance.
pokrmem
Oblíbeným
„huby", jichž tu v
lese,
jsou
též
rozmanité
na loukách a pastviskách
druh. V lese sbírají: kladniky (rostou na bezových kládách), péstrce (na vazových kládách), hiby hromadinky (chumá drob-
roste
kolik
^
ných hub
chumá mnohem
haranicH (žlutý šlého, na
nmž
václavky
vají),
ze spoleného koene),
vyrstajících
jednotlivé (žluté,
rostou
pede-
hustší
híbky
se nerozezná-
na
podzim)
;
na
lukách a pastvinách rostou: špiky (žluté drobné),
kabátky (ze spodu zavené), peirky (pod spodem do erná, „rostou na podzim bar kde").
Ze všech kmen moravských jediní Slováci valnou vtšinou zachovali svj starodávní národní
pesný a neporušený. Ano móda s sebou pináší, povzor sousedních Charvát
kroj ve všech ástech i
nynjší
izují
se
zmny,
bu
rakouských,
jež
dle
aneb upravují se
pimen
a la-
hodn
k dosavadnímu kroji národnímu. Tak slav-
nostní
ervené nohavice, kteréž od Charvát pi-
jali
nejprve Beclavané,
asi
ujali
se v
Hruškách
a
od tyicíti
let nosí
Nové Vsi nco pozdji od pti let vyskytují se
se též ve Tvrdonicích a v
;
23
UŽ
Ve Tvrdonicích
V Bojanovicích.
i
Mužský oblek na všední den velmi
první je
Ctibrek.
nosil jakýsi
prostý
a jednoduchý:
podpatk, široké plátné
pes
letní jest
hovézí
ovšem
boty
bez
gaté, krátká „košela",
malý to klostechou schlípenou, ozdobený ervenobílými housenkami. Je-li chladnji oblee se „lnjbl" barchantový nebo z modrého sukna, doPeložení kola u kapes erveným lemovaný. na na prsou jest ervené a vyšívané, na pravé levé stran leskne se ada cínových „bombík",
jež se nosí
bouek
gaté, a „širúch",
se
i
i
tyech. Za dešt nebo sychravého poasí Podlužák pehodí pes sebe dlouhou, širokou „halinu" s krátkým na zádech „obojkem", jemuž jinde cimbál též
pi kapsách
pišito jich po tech po
íkají.
Zato svátení a slavnostní oblek jest velmi
rozmanitý a malebný,
žácký" (ženatých
rozdílný
muž)
Slobodiiák oblee s
dlouhými,
venými.
ponkud „mu-
„slobodácký." v nedli tenkou košelu, a
si
velmi širokými
rukávy,
Na rukávech pi spodu
a
dole
uprosted,
na prsou a na obojku košela jest velmi
pkn
prst zšíí jednch osadách na košelách slobodáckých
vyšívána.
v
ote-
jest
Vyšívání na obojku dvou
ervené,
jest bílé
na mužáckých
na obojích.
U
bílé, ve druhých krku na obojku pišito
24
po dvou bílých, dlouhých a dosti širokých tka-
nikách, jež se kížem zavážou a pak dol visí. Pak si obuje ervené nohavice, se širokým z pedu i
zezadu „cifrováním" (vyšíváním) barvy „svtlé"
(modré)
podél nohavic z
;
kéž svtlá
šra.
vní
pišita jest
Nohavice obuje v ižmy,
s
toli-
nichž
šelu
ervené hedbávné tapce až po nárt. Na kooblee si „lajbl" (kordulku), krátký asi do
pl
zád sahající.
visí
V zadu uprosted na
lajbli jest
modrý nebo ervený hedbáv, obšitý dokola zelenými pásy. Všecek pak lajbl ozdoben jest vyšíváním zlatým, stíbrným a jiných barev. Sirúch ozdobí
zim
v
si
„pérem", v lét z
„dlaného."
kvítí
podlužácký ubírá se do kostela. o
vtších slavnostech oblee
bát"
modrým olemovaný
a
si
kou
nm
ada bombíkv
Na
svatbu a
ješt ervený „ka-
„amarami" (šrami)
obšitý jako uherský dohnán.
na
„zrostlého,"
Tak vyšoen siobodák
Na
prsou se leskne
a na rukávech
Na
pi
ru-
hody a k muzice místo širúcha bére se „gulá", širúcha nco vyšší, bez techy, otoený od spodu dvma housenkama, potom „krepinami" (širšími to housenkami) a zase housenkou. Hlavní však jeho ozdobou jest mimo péro „kosíek" (volaví jest jich též po tech.
svatbu, v
péro).
Mužáci nosí nohavice modré nebo erné, oboje
s
„ciferkami" svtlými, a lajblík (kordulku)
25
Na krku mají mužáci erný šátek hedbávný.
téže barvy.
zavázaný
odvem mužákv
Slavnostním
krátký
šuba, s
i
kožíšek
svobodiáci žen jest
i
modrým suknem
pošitý,
premováním, mužácká žuba svtlým,
V
erveným.
svdek
o
šubu se obléká ženich, družba a
svatb,
když nese na kest
kmotr,
pohbu. Ženské
a nejbližší píbuzní a pátelé o
šub
ženská
nkterých osadách íkají mentlík.
v
V zim
nosí
bu
kožuchy,
všichni
(i
„dubeáky"
dech kvtinami
nebo
s
do
školáci
školy)
vyšívanými na zá-
„buchtikové",
t.
j.
bílé
ernou „baraninou" u krku a rukou a s ervenobílou kožešinovou lemvkou do kola, kteréž se íká „buchtiky", a žluté nohavice kožichy
s
kožené ve všední den. Je-li Podlužák odn v kožich, je vždy
ve dni svátení
neb
halinou
též opásán
kvtovanou.
obleen
modrou zástrou, Zástru nosí též
malí chlapci a školáci.
Kosíek vahy,
gulá
býval odznakem
mužné
a jen ten „pacholek" (šohaj) ozdobiti,
který se nelekal zápasiti
kterým koliv pacholkem. pacholek
ml
síly
sml
Nebo
a odsi
o
jím se
každý okosíený
právo otázati se ho,
„je-li
pacholek
za," kterýmižto slovy pozýval „za pasy." Kdo vítzem zstal, odebral pemoženému kosíek. Pakli pozvaný své
síle
nedvoval,
nezbývalo
26
mu
než
f-íci
„Nejsu, brate;
:
Nékterý
broti."
silák nosil až
áám
ti
pt
šest
ho po do-
kosíkv,
ostatní pobrané škubal. Potrhati pacholkovi své-
voln kosíek
bylo vyzváním nu boj až do krve.
mu se nkdy též od frajírky vbec rozhnvané. — Druhdy celé
Téže pohany dostalo žárlivé nebo
i
ddiny o kosíky se bily, která podlehla, všem pacholkm kosíky bylo poskládati.
V advent a pst kosíky vbec jen ve dni slavnostní
se
se
z té
nenosí,
nosí
a v nedli, když
bude muzika; sice zdobí gulá toliko „péro". Péro ke kosíku opatovati jest frajírce, kosíky donášejí na prodej
Kosíek tího
Z
i)rý
z
zl.
zpsob kohou-
bájeného jakéhosi ptáka
pekousne prý je, aby ho nikdo píiny pekusuje prý si je asto
nedostal.
téže
Jde-li Podlužák (a
pes teby
(v
v níž
Nové Vsi
s
nkam
koženou
nosí „sotrky").
Jozefova zašel
si
by
Stalo se,
do
Vídn
mu
pro-
vojny.
Když vstupoval do audienní
mu
kázal, aby kabelu sdlal. On,
sín, komorník
že nesdlá, že tam
nkdo
si
tabák a jiné po-
poprosit císae pána,
k audienci, syna
z
v ocase.
i
okolní Slováci)
nese peníze,
si
že Josef Slápík
pustil
i
pole nebo „na tovarych", zavsí
kabelu,
je
— 10
Pták ten, když péro vytratí a najde
„ezala". je,
po 6
péro ohnuté na
jest
pochází
;
Uhi
vyfúkl
?
!
má ti
rýnské, aby prý
mu
27
Ženské nosí rubá a rukávce
pkn vyšívané,
nich
šru
réž se nad loktem na
„nažachoá"
;
rukávy
zavážou a v buben
(nadrchají), sukní bílých
nkolik a
na vrch „kanafasku" nebo hedbávnou,
pepášou „fértúškem", ve velmi
pkn
na
dlouhé a velmi široké, kte-
vyšívaným.
dni Bílá
již
pe-
svátení bílým,
sukn
dole
asi
Na rukávce obleou si podobný mužskému; je-li chladnji, oble-
na dva prsty vynívá. „lajbl"
ou
„kacabajku", upravenou dle vkusu domácího.
Na lajbl a kacabajku vezme se bílý „obojek", vkusn vyšívaný, téhož asi tvaru, jako jest obojek
na halin, kterýž
pod
se
krkem
zaváže.
Svátení pokrývkou hlavy dívek svobodných jsou
epec to zvláštního tvaru: lepenková dol sehnutá, na vrchu pitisknutá, tak
„rožky",
lorma
koní
že se v zadu a 25 vysoká,
látkou
ve dva rožky, 20 cm. dlouhá
obšita jest
Na
(ornátovou).
ozdobeny jsou rží
dol
splývají
vrchu
;
do
týla,
nají
nositi zase.
vlasy v týle zakryty jsou
s
si
hlavu šátkem,
Ve Tvrdozaímísto rožk „epec",
módy
Ženy nosí
podobný, ale
dva rohy
a
jejíž
nyní pod bradu.
nicích rožky už byly z
rožkm
rožky
ržových
„netopýrem" zvanou,
pentlovou „ržú". Sice zavazují za stará
zadu
v
z pentlí bílých,
modrých spletenou, pentle
ervenou, kvtovanou
vyšlé, nyní je
mnohem
pošika stesnutý.
vtší, v zadu ve
28
Na k
oblee
svatbu
níž velmi
se žlutá
pkn svdí
Na smutek
V zim
nosí se
bílý,
sukn
sukn
bílé.
ženy do kožicha, jehož
odívají se
pehnuty, „díva" stane nevstou.
na zad jsou
klíny
kožich, jak se
sukenná,
vyšívaný frtušek.
dostane
Obuty jsou všecky ženské v zim v lét ižmy, kteráž obuv v krajin tak blátivé, jako jest Podluží a Slovácko vbec, tak hned asi z módy nevyjde. v
Malí chlapci, než nosí
zanou
sukniku, zástrku,
choditi do školy,
lajblík,
(špenzlík),
ši-
rúšek a ižmice. Vlasy mají mužští v zadu pistiženy, v
pedu
„pútcem" uprosted rozdleny. „Ošiškat" (ostímálo menší potupou
hati) Slovákovi vlasy jest
kosíek; „ošiškaný" Ženské vdané svobodné mají vrko okolo hlavy otoený. Vrkoi íkají v Beclav „ocásek", v Lanžhot „mrdús", roztrhati pacholkovi
nežli
znamená
v
tolik co odvedený.
Nové Vsi
i
„lelík".
Na „krst" dostane dít bílou hedbávnou epiku, erveným velmi peste vyšívanou, ozdobenou
v
zadu vysokou „vonicou". Zakryto jest
„zakry vakou", bílou plenou
V Lanžhot
pekrásn
vyšitou.
nosí „domácí" emeslníci o slav-
nostech bílý pláš,
s
podšitý (pokud vidti)
krátkým límcem do erveným suknem.
kola,
29
Na konec
položíme tu cenu nkterých ástí
ervené nohavice košela 8 zl., gulá (bez
národního kroje podlužáckého. stojí
12
kosíka!) rožky 6
zl.,
12 zl.,
lajbl
6
zl,
epec
zl.,
halina
10
zl.
8 zl,
kožuch 18
zl.,
3.
—
Národní obyeje.
V tento
Bosorky.
—
Hastrniaiii.
v té
s
jistotou
mžeme
postehneme ješt starodávní náobyeje, povry, neboli pesnji
že
rodní zvyky a
íci, zbytky naivního, mythického názoru
plody
jiné
sauiorostlého
Promluvíme nejprv
o
svto-
náeí, národní zpvy
vého, neporušené domácí a
kroj,
znak národní individuality, ve své
neporušené pesnosti, se nadíti,
—
krajin se zachoval národní
které
vnjší
Povry.
ducha
kmenového.
nkterých zvycích
vrách poádkem roku církevního. V advente má se málo mluviti:
a po-
„jako Kri-
stus Pán byl v život blahoslavené rodiky zaven, tak zavena mají býti ústa." V Lanžhot lítá
podob
v advente ancikrist v
Práv
zvonili pozdvihování,
velikého draka.
ancikrist zapadl na
stechu posnženou, kdež svj obraz pestali zvoniti, odletl. i
pt Mikuláš
den po
sv.
Na
pospolu a
Mikuláši v
s
sv.
vytiskl.
nimi ert.
Lanžhot
Jak
Mikuláše chodí
Na
druhý,
chodí „matika"
31
odná, kopis v ruce majíc. Dává kíž a uí je modliti se dar ne-
bílou plachtou
dtem
líbati
;
V smr
Prušánkácli na
rozdává.
sv.
Mikuláše chodí
pistrojená. Na sv. Lucu (13. nepadou, kdysi prý Luca svévolné „pástky" zle pestrašila; odtud poekadlo: „Vrí sa, veteno, vr sa, než sa sv. Luca dokucá."
ženská za prosince)
Od
Lue
sv.
12 dní,
msíc
do
nichž
z
píštího
Božího
narození
pozoruje
povtrnos
prorokují
roku, jako jinde
z
se
dvanácti 12 dní od
Na štdrý den na stl slamnka, v níž jest
Božího narození do tí král.
k
veei
všeho
mísy
postaví se
obilí s
po trošce;
jídlem.
na slaménku stavjí se
K veei
bývá:
„suchá hloza"
(sušené ovoce), polévka, v níž jest každé „stravy"
po trošce, pukance
V Beclav
s
makem
a
s
medem,
víno.
stavjí mísy na stl, za to pinášejí
slamnce jablka, kteréž obilí pak sypou drbeži do nového roku. Na štdrý den hodí se též drbeži zrno z vnce dožinkového. Toho dne nemá sedati u kamen, sice dostane vedy.
v obilí na
Na
Boži narození
ped jitním
vkoplín*) oheblem Chasa,
když pijde
s
poshazuji se slépky
hrady, aby hodné nesly.
s jitní,
dostane po kolái,
kterýž musí snísti ve chlévích, aby byl dobytek žírný.
Na
Boží narození pro veliký svátek v do-
*) koplíii :=: kurník.
32
mácMOsti ani
niím
nedává
se nehne, ani postel se neustele,
nezamete, až
jizba
žráti, až
po poledni
statku se
;
po službách Božích. Prve statku
zavazovali huby, aby žvácháním svatosí toho dne
neznesvcoval. Na
šasné
„vinšovat stole
dyn
Štpána pastý picházeje
sv.
veselé
a
vysype
svátky"
na
vším obilím kížek, kteréž obilí hospopotom hodí drbeži, aby se šlechtila, kte-
rýžto zvyk teprve prý od nedávné doby se šíí.
Na svobodu pacholci veky na nový rok.
odcházejí na
Štpána,
d-
Obojí dostávají po kolái.
Pacholkv kolá jest veliká pletenka kulatá, spletená ze tí pramen, vtší než pecen chleba; uprosted jest díra. Ustrojí se pozlacenými oechy, rozmarýnem a pentlemi. Derou pevlee se pentle, zaváže na mašli, pacholek povsí si kolá na
hlku
Dveka
a odnáší
si
jej
na
dom.
„chrbt"
svj podlouhlý kolá v náruí; v Nové Vsi odnáší jí ho kamarádka. Také drobné dti, napodobujíce tento obyej dosplých, chodí s koláem, chlapci na Štpána, dvátka na nový rok. Nosí jej na pentli zavšený odnáší
si
na levé ruce a chodí po pízni, kdež do
služby
V
msíci únoru
ných" (dies
jest
pracovati, sice
Na
sv.
bude
žertem
nkolik
dní
„zapovd-
ve které se ta která práce
nefasti),
konati nesmí.
je
a závdavek penžní dávají.
najímají
Blažeje
(3.)
nemá
holívati v krku.
Na
se sv.
vbec Hátu
33
(5.)
žáden
-nejde
máky do
na
zelí
sklepa ani na
sa do teho dajú žáby."
neperou,
vody
do
beky
ani na ze-
mouka do komory, „že Z téže píiny toho dne chleba
nenosí,
nepekou,
hnoje
„choa íkat do sklepa: „Hndy, žáby, šúry sem sv. Hata vyže ven," aby sa žúžel nerozplodila." Na sv. Apolénku (9.) nesmí se nic dlati, sice budou boleti zuby. Kdo by nekydají,
ale
v odvu, na který se na sv. Valentina pede, šije nebo plete, dostal by padouci
chodil (14.)
nemoc.
Na smrtnou nedli
chodí
dvata
doškem za .pannu pistrojeným, po od domu, íkajíce
se
„smrú",
ddin
Smrtaá nedla, kde's klíe déla ?
Dala jsem ich dala
Svatému Juí. Svatý Jura vstává,
zem odemykává, aby tráva rstla, tráva zelená. Fiala,
rže,
pomož nám, Bože.
A
ty velká
uoko,
kdes tak dlúho byla?
U
studénky, u rubénky
noby, ruce myla. Kr.
Barloí
:
Lid
h
nárou.
3
dm
34
ím
jsi's
ich utírala?
Šátekem, vínekem, ervenými vejci,
*)
žlutými kolái.
Smrf, smrt ukrutná, kyselica nechutná;
kyselicu zíme a smrf utopíme.
„Tetko,
(lajte
nám
nebo grajcar na
vajco,
Obešedše celou ddinu, došek odstrojí a vhodí do vody. ocet."
Od ledne
poledjie
na zelený tvrtek až do po-
na bílou sobotu „nesmí sa zemn hýbat" kopati),
(orati,
protože ten
as
pán Ježíš v
odpoívá
;
urodilo.
„Vodní-li" voda (pibývá-li
pátek,
trnky
pakli by se
vyleje
svcenou vodou, aby
mene
sní polovici. si
si
jí)
na veliký
bílou sobotu kropí rodily.
V pondlí
dva malované vajíko, a
Když kdo
kým vajíko
s
ní
pohnulo, nic by se ne-
Na
na sena.
velikononí rozdlí
každý
jí
jedl,
bloudí,
a vzpo-
vzpamatuje se a
najde cestu.
V
nedli svatodušní chodí „královniky."
tyi dvátka za rožky o
nesou baldachýn (malovaný šátek
tyi hlky
uvázaný), pátá („králov-
nika") jde pod baldachýnem, *)
t.
j.
vnekem.
vlasy majíc roz-
35
esány, „krámský" vnec na hlav a druhý nesouc na devném talíi. Za nimi jdou ostatní dti. Chodí od domu, a nosiky íkají:
dm
Královniko královna, tvj král abys k
fa volá,
nmu
išla,
nebyla tak pyšná,
sama jediná.
Ona
neišla,
byla
sob
pyšná, královna.
Poslala, poslala,
vneek,
zelený zlatý
prsteneek
jemu dodala.
Súky, súky, súky, na miseku muky,
mu
pidala zdálo se
Hárá,
vajíko,
maliko, královna.
jí
liára,
liára,
zhoala nám fára blízko piovára,
na našeho krála, královna.
Ve Tvrdonicích
A
zpívají:
ona neišla,
poslala posla
ach
mj
milý posle,
spravuj všecko
dobe
36
jako já sama.
A
spraoval
011
sobe namlúval
dveku
pekrásná v
ržovém vneku
sob Na vali
namlúval.
Jana Ktitele
sv.
visku a peskakovali
ata
ve Tvrdoiiicích
opalovala
O
je.
„kom
svatojanský
Opálenou
hrádce;
na
klonila),
odtud pišel milý.
Na
v za-
též
„sklapnéla" (se na-
zaka-
jest,
zákonem ve vinohradech dlati,
poschlo.
réví
Rosou na sbíranou zadlá na slunku
stranu
Jany, kolik jich do roka
sv.
zuje se horním
by
zasazovala
uiartu
kterou
pacholka, „aby ich
mf^Yi
chcel."
ohe dv-
a balšinek, opalky
iiiartu"
házela na stechu, kde
sice
pálí-
„Janu". Oklépky slamy zapalovali na past-
sv.
Ondeje
se
tyi pagMky,
pod stechu, aby
na-
postrkají do
ty kout
nechytlo.
se
Jako jinde na
(30. listopadu)
na tsto, z tsta upekou se
Morav „Jemínka",
tak na
Podlnži hledají „maigrafa."
Duha
pije
vodu a vypije
odtud pršíva žabami a pila
p.
vše, co
v ní jest:
Kdysi v Lanžhot vy-
rybae s ajkou. Na hvzdu nemá se ukazovati prstem i
by ukázati na svou,
a ta
by pak spadla.
;
mohl
37
Stopky
peí mají
z
kouta; kdoby na
se
Když kroupy
uschla by uiu noha.
postaví
padají,
nékani do
ukliditi
n vstoupil,
se
ped
bráckou sekyra ostím vzhru a lopata od
Když
chytne
se
že-
peci.
na jednom konci ddiny,
na druhém konci selka, která pekla chléb, obrati pecen dírkami proti ohni, aby se zastavil. Dírky dlají se do pecna, který se první saze do peci.
Když kdosi v
„krica"
stnou
pod
(krtek)
dom ume.
Podávajíce krájeti chleba, praví: si
u nas, abyste v nemoci dlúho
Když
nemže u
lidí
se
totiž
už nic
ukroji
jísti,
si dali,
tože tým chlebem je
Na
ryje,
Podluží
„Ukrojte
žili."
lovk tžce roznemže je tím
„smr poád
živ,
od
co
nho
mu
a
chleba
utéká, pro-
silný."
nevymel dosud ješt rod aro-
djnic, jimž tu íkají hosorky, hohonice a líjemnice,
ponvadž
ujímají
kravám užitku.
Vedle
bosorek jsou tu též mužští hosoráci a bohoníci.
Která ženská na veliký pátek perouc obrácena je
zadkem
v kostele
vod,
proti
obraceny jsou
k oltái, ale toho každý požehnaní
velebnou
ta
jest
všecky nevidí.
svatostí,
bosorka.
Tž
bosorky zády
Panáek
dávaje
podíval-li
by se
skrze monstranci, všecky bosorky vidl by zady
k Oltái obráceny proto dívá se radji vždycky pod monstranci, aby nic nevidl, a spozoruje-li ;
38
CO,
neekne
nic,
aby se
neumyje,
vody
do
k oltái
varhany
Na
lidé nebáli.
také laik bosorky uvidti
mže, když
jitní
vstana se
huby nevezme a pak skrze Který lovk se na-
se dívá.
rodil na veliký pátek, ten všecko vidí
bosorky,
:
hastrmana a jiné „mamony".
strašidla,
Podaí-li se bosorce vyškubnouti po klekání ze stechy kousek slámy,
Když
nco vypjit, užitek
dvée
s
dostane-li
se
pijde
jí
toho,
právo.
domu
do
si
je
všecek
krávy ten tam. Když stloukají, zatknou
a nepustí nikoho do stavení,
dobu tlue na dvée, v
má k domu
již
se telátko lihne, bosorka
která
v tu
je bosorka.
Do chlév vkrádají se bosorky a bosoráci podob koek a kocour. V Lužicích chodil
kocour do chléva. Nastrili k otevenému oknu
mch stili
a milého kocoura vehnali do
poádn
kyji.
nho
Kocour naped úpnliv
a
ma-
mou-
el, ale potom prosil lidským hlasem. Vysypali
ho z mchu, a hle! Ve Tvrdonicích zase koku. Vymlátili jí,
byl
— na
skou,
to
strýc
M.
chytili chasníci
z
Tšic.
ve chlév
druhý den vidli žen-
na kterou dávno hádali, že
je
bosorkou,
ve tvái ernu.
Z prostopášné také na krávu, pobádajíc
bujnosti
bobonica
sedne
si
tváí v zad, chytne se ocasu a
krávu do trysku prozpvuje
si
boso-
ráckou píse: „osasa, osasa, já sa držím ocasa."
39
lovku
Bosorka
mu
stražujíc
se
na chodník.
mu
vyvrhne se
pímo
Kdo
škodívá,
na-
nástrahu pekroí,
boule, a co bylo nastraženo, to
potom
v ní
skaoupky
také
objeví:
pekroenou
cela zniiti, hodí
vajeí
šttiny,
chlupy,
lovka
a kosti. Chce-li bosorka
do-
nástrahu do vody
ji s sebou, boule se asem opt zahojí. Na kížové dni scházejí se bosorky všech sousedních ddin na Pálavský kopec ku spolenému dostaveníku, kdež obcuji, „krom Vašich
vezme-li
poctivých hlav,
s
tými mrzáky,
tými ohavami"
s
(erty).
Aby
lidé
do stechy a
žem
bosorkám pístupu do stavení zaveer ped sv. Jií do oken, do chlév chebzové halouzky kí-
zastrkují
bránili,
veer ped
a
sv.
Filipem a Jakubem ha-
louzky vazové.
Ze v krajin, kterou protékají
eky
s
není,
rozumí se samo sebou.
nkolika pítoky, také
jarmarky,
kdež
je
bývají
hastrmany potíž
Picházejí též na
tomu
z levého šosu
rádi,
clavy. jí
hrníka
voda kape.
když se hastrman na
jarmárce objeví; mívá po každé
Kdysi vezla
dobrý odbyt.
hrnce na jarmark do
Cestou pitaloupil se k
ní
„Sak nejsu ažký,"
Be-
chlapec a vsedl
na vz. „Nesedej mi tam!" zahánla
chlapce.
veliké
snadno mezi ostatním lidem
pozná po tom, že jim
Hrníi
o
dv
hrníka
ozval se chlapec
40
uhavým
mH
hlasem,
žbluk do rala,
„enom mia Jak
dobrý jarmak." ní.
svezte,
budete
vody,
chlapec
dojeli
Pršelo ten den,
jak pochodí, ale sotva
hrníka
se sta-
hned všecko
složila,
poprodala. Potká-li
se
kdo
hastrmanem,
s
a
jen
na
mamono, byl, jak sv. nho zavolá: „Kde's Jan Krista Pána v Jordán ktil? V právo ty,
s
—
chodníka!"
hastrman
z
daleka
mu
vyhne.
Dti, když se jdou koupat prosí hastrmana za dovolení: „Hastrmane Ivane, možem sa tady kúpat?" odpovídajíce si jeho jménem: „Možete, tady nehote!" enom rybiky a ráky Nadpirozeným bytostem, jako divým ženám, hastrmanm a p. lid vytvouje zvláštní
mn
e,
která se
obyejn
skládá
ze slov
ei
do-
mácí všelijak „na cizo" pekroucených. Kdysi Vylovil chytal rybá v nedli ryby do koše. velikou rybu, která se
mu
nou
„Hetleší
vody zavolalo
z
v koši
:
tloši!"
hetloša
V
nedala
vzíti.
!"
Na
Naež
jed-
ryba
„ažké moje hetleší, ked je hetloš v pyRybá už vdl, kolik uhodilo. Vliodil i
Když
neml
:
s
pytlošem do vody a
lovk
se
topí,
utíkjil.
rybá mu nepomže
by prý pokoje od hastrmana. lesích žijí tu divé ženy,
o nichž se vy-
vci jinde známé. „Podhodnec" trvá do sedmi rok, i)Otom ume. V advent strašípravují
i
41
vají
„svtélka", chytají se na
že nelze dále,
a neslezou,
kon a na vz, poádn ne-
dokud
zaklne.
Všelikým zjevm nadpirozeným íká se „mamona". Nejednomu „nahodila sa mamona, a mamonilo ho celu noc."
Prostonárodní pathologie a tlierapie.
Také V prostonárodní pathologii
a therapii
hojn toho, co vbec nazýváme povrou. Nikde snad nebývá tolik „lirok" jako práv na Podluží. Uknouti
na Podluží obvyklé vyskytuje se
se
mže
vysloví-li
pod.
všecko,
na
pi tom
kdo pohledne, jmenovit podivení pekvapení a
své
Znamená-li kdo na
chorobu
a pod.,
nesmí
kom póbledlos
to
jen
tak
tváí,
prost po-
vdti, nýbrž íci: „Neroku, vy jste bledí!" Jmenovit snadno ukne lovk, který má oboí srostlé. Když stojí matka s díttem venku a nkdo z mimojdoucích lidí, teba z njakého proceství
na dít pohledne,
ttem ustoupí stranou, oi a vyplije; je-li slina Když se
s
košile
se
ví,
nho pod
který
krkem,
úrok pomáhá
se
s
dí-
tikráte
dít jest „uklé". dít ukl, vezmou
nehtv
dít istcem a
dítti
slaná,
lovk
konce vlas,
matka ihned
vylizne
se tím
a
a
šrek
nakouí.
uhlovou
od
Od
vodou.
i3
istec
se
uvaí
a voda se sleje na ti talíky
z
jednoho unjyje
z
tetího nohy (pokud je vidti šatem nepokryty).
iiklý tvá, z druhého ruce,
si
Na kterém talíku
voda pokryta zvláštním
jest
jakýmsi povlakem, tam jest nejvíce uklý. Voda z
talík
vyleje
pak do soumezního plotu,
se
kde se nechodí. Uhlová voda pipravuje se takto: devét
uhl
žlivých
jasanových hodí se do vody
více jich vyplyne na vrch,
tím více jest
pakli žádný nevyplyne, není
nemocný se tikrát tvá a nohy. Prospšno jest zbytky štola z
ráno
boty,
též
na
který
Boží byl
ží-
ím
uklý
uklý. Uhlové vody
napije a umyje
štéd rodeu ní
od
;
nakouiti
veee,
narození,
si
jí
ruce,
nemocného
posbíranými se
nebo
véchtem
na Boží narození na všech
tech mších, na jitní, ranní a hrubé. Uknouti se mže také duha, což jest velmi nebezpeno, nebo se mže roztrhnouti a zaliti celou krajinu. Když tedy dít spativši duhu kií: „Ehe, he, hen duha!" matka je okikuje: „Nedívaj sa na tu duhu a neki, abys ju neukel, može sa roztrhnut a nešestí udlat!" Ved (k, kee) když trhá lovka, sesleou s nho košili (s ženské rukávce) petrhnu ji
ve
dvé
polovici;
a hodí ptáci
prý
na
kalenici,
roznesou
s
každé strany
nemoc po svt.
44
Také
nemocného košile ze zabise od vedu.
se pokládá na
tého. I vystaveným
ved
Je-li
oknem pomáhá
v pravé stran, položí se pravá polo-
okna na nemocného,
vice
v pravé
ruce
v
a
levé
sice levá.
ved
Je-li
položí se okno
noze,
pi.
na
má prý
Hoštec
v
sob
že není vždy viditelný.
sobem
Zlou
a pod.
emu
tím,
mírným
dosti
každý lovk, jenom
Nkdy
projevuje se
zp-
šupinami v hlav, bolakou
:
nemocí
jest hoštec,
když se
jeví
jinde íkají „suché lámání" (rheuma-
tismus).
Hoštec léí zažehnava
nému neht vlasv
a
se všech
hadíku
kousek
jde s tím
do
lesa,
Pozuezuje nemoc-
:
prst na rukou
kdež
šat.
se ty
i
na nohou,
Ped
sluncem
vci na kižných
cestách do stromu zavrce.
Odcházeje nesmí se
ohlednouti aniž cestou sem
i
tam na pozdravení
komu podkovati, aby se v modlitb nezmýlil. Bolavý se též doma modlí otenáše na zpatek. To
se opakuje tikráte.
astá
jest
liodonha íkají. desát
devt,
na Podluží zimnice,
Lék
a to
jest
od
ní
kteréž
nejmén
na mnoze velmi
tu
deva-
ošklivých.
Energický jest lék od „suchého kašle", petrolej; kterási žena vypila prý ho ti mázy. Neštovicím
a
osypkám íkají
tu hoše.
Svatba.
Dležitých
—
událostí
Poheb.
tak
zachoval,
i
lid
svj pvodní
na Podluží úastní
Takovými
všecka obec.
veselých
rodinných,
smutných, jako všude, kde
se
i
ráz
íkajíc
událostmi jsou svatba,
úvodky a poheb. Svatba na Podluží slavívá se
herou
a okázalostí.
vína" a ve „fašank"
tvrtek.
Na
velikou nád-
s
Nejvíce svateb bývá v „nové ;
dni svatební jsou
svatbu zve se tikráte
i
Nejprve po druhé ohlášce zve ženich ten den
ped
svatbou ženich
s
steda a
tyikráte. s
nevstou^
družbou, po nich
družihou; kdo ve stedu nedošel, pro toho jde ješt „bar kerý mládenec." V Beclav po druhé ohlášce chodí zvát tolikéž ženich s nevstou, ten den ped svatbou pak obcházejí ješt dva mládenci pozvané hosti, v ruce
nevsta
se starší
nesouce ostrouhanou vrbovou opentlenou
íká svou
a po
ddin
hleku
stílejíce.
zvláštní formuli zvací, na
na vrchu
Každý žvá
p. nevsta:
46
„Ujeku, prosím Vás, abyste
Pán
habili a nás do chrámu
sa za nás ne-
vyprovodili,
mne
nevstu aj niojého ženicha, a z chrámu Pán do píbytku našeho. Pochváleni bu Ježiš Kristus." Mládenci „Zkázali Vás pozdravovat mladý ženich, mladá nevsta, svadební otec, svadební :
matka,
abyste
za
sa
nich
(za jejich
nehabili a ich do chrámu z
chrámu
Pán
veselí byli.
do
píbytku
Pán
chudobu)
vyprovodili
jejich,
jedli,
pili
P. b. J. K."
Veer ped zdavkami slaví se u nevsty Hudba hraje ped domem (emuž jinde
„svíca".
íkají
„vyhrávati
vínky"),
v
jizb mládenci
denec pinese
mu
z
a
Starší mlá-
družky upravují „svadební strom".
lesa vršek borovice a ostrouže
spodek. Družky
jej
ozdobí pentlemi,
etzy
z malovaného papíru a ovší pozlacenými oechy, Potom je malá jablky, kolái a cukrovinami.
„trachta" a tanec.
Den ped svatbou nachystá dební kolá", kterýž prve dávala
se
též
„sva-
nevst „kesná"
(kmotra), nyní matka.
Ve Staré Beclav ráno
do zahrádky,
zasadí se strom ve
stedu
ho
starší
do kostela
veze,
mládenec na voze nevstin. Když pijdou z kostela do hospody postaví ho na stl v kout.
Z hospody nesou jej ku píbytku nevstinu, kdež a nevsta je podlí jej družba otepe dtem
47
V Nové
„bránami".
Vsi strom nese do kostela
kolá na
mladší mládenec; starší mládenec nese
hlav. Když pijdou k
kolá
stinu,
se
s
nad
nho
kdež
jej
si
strom
hostin
po
V Lanžhot kolá povsí
dti oberou. trám
na svatební ho-
na stl nevstin,
se postaví
v zahrádce,
zasadí
nevst
nevstiným,
stolem
spodek mládenci
Ve stedu
ráno
se
za
sndí
pátek
v
a družky.
svatební
ubírá se
prvod
od ženicha pro nevstu, odkud pak jdou do koSvatební
stela.
odni
herný kroj
národní,
lepého.
v slavnostní,
V ele kráí
mládencv
a družek,
bývá dvacet jimi bývají),
i
prvod, jehož úastníci
tento
všichni jsou
ticet
pestrý
a nád-
poskytuje pohledu veliko-
hudba, za jichž na
pár
pak ženich
tební rodie" a ostatní
a
(i
ní
dlouhá
ada
vtších svatbách
malí hoši a
dvátka
nevsta, družba, „sva-
peetní
hosté.
Svatební oblek ženichv jest: ižmy, ervené nohavice, vyšívaná košela, laibl a
ervený
gulá
(v
zim
nevstin: ižmy, žlutá sukn, bílý vyšívaný frtúšek, vyšívané rukávce a lajbl (v
zim
kabát);
šuba);
pekrásn
kami" (krajky). vice;
„rožk" visí dlouhá bílá šata pi spodku ozdobená „ipDružba jest odn v erné noha-
s
vyšívaná,
na širúchu
má „šmuk",
v
zim
si
oblee
šubu. Stejn se ženichem obleeni jsou mládenci, s
nevstou družikv.
s
družbou svdek.
48
Nejdležitjšími osobami na svatb slovácké jsou družba (jinde starým svatou zvaný) a starší
družika;
Z
poadateli
jsou jako
oni
všeho svatebního
editeli
a
veselí.
prvod
kostela svatební
ubírá se do ho-
V Lanžhot nevsta pede dvemi
spody.
zastaví, starší
družka zanotí píse
se
:
Zazpívaj, slavíku,
psniku,
zazpívaj
nech sa já zatoím s
tú
inladú ženikú.
Zazpívaj, slavíku, zazpívaj
eše vc,
aech sa
s
naped sama
a zatoí se
mládenec. hodin
s
ú
V hospod
poledne
;
zatoí
mládenec,
starší
aj
s
nevstou, pak
starší
pak taní se do tí,
poslední tanec
koni
se
ty „ko-
Po tanci jdou k nevst, kdež najdou dvée zameny. Když se po obvyklých obadech oteve, vynesou pede dvée lavici, posadí na lem •'.
ni
ženicha
s
nevstou
a svážou je šátkem.
je svatební hostina, v
Beclav
Potom
u nevsty; v
ných ddinách hosté ženichovi astují se
ji-
u že-
nicha, nevstini u nevsty.
Když zasednou sloví
k hostem tuto
za stoly, starší družba pro-
e:
„Hosti, pátelé, horní.
49
dolní,
domovní,
pespolní,
jezte,
bydte,
domu
nestrojte,
lebo
sa
veselí
pijte,
je
tam veliká
že tam nepeletí vták ani kepelica. Takový tam vtr fáká, že sa na našem kostele šindei puká; taková je tam zima, až našemu panu družbovi žena na peci zmrzia. Ona mu metelica,
on
nezmrzla,
nám
on by
ju upékel,
si
nepovídajte
mu
utékel."
V Lanžhot na vtší svatb
tato jídla
na stl: slížová polévka, hovzí
cházejí
kenem
to,
pimaso
kenovou omákou), zelí s jitrdrobová omáka, krupice posypaná perníkem a hrozinkami, vepová peínka, smažená kuata, vaené suché trnky a hrušky, ervená epa naložená, cukrové vci, gugla, kulás
nikami
íky
jme
horní,
Vám za
s
makovníky. Po hostin vybírá
Starší
a
(t. j.
a jelity,
u
byli s
a
se
nevst
se mluviti: dolní,
„P. b. J. K.
domácí pespolní
zkazuje, že všech
nehabili a grošem,
jí
vrn
:
nevsta
Až
Vám
nmž
družka zavdá
Fr. Bartoš
Tato
miluje, abyste sa
dukátem, tema.
s
je
Liil a i)árod.
si
z
Vybírá se na de-.
ženichv
píchnutý vidlikou a sklenika Starší
Pátelé, hosti,
céry a syny vydávati, ona
chce také nápomocná býti." talíek, na
!
!
na ten povijáek nápomocni
dvoma,
Vy budete Vaše
vný
„na povijáek".
družka povstane, zaklepe tikráte na stl
té
s
vneek
pi-
erveným vínem.
skleniky a zpívá 4
:
50
Kdo
to
pije? Šak vidíte,
Horvátové
Kdo
to
dobré dít.
*)
pije? Píju já,
šak to platí kapca má.
Potom položí svj dárek na talí a podá Tak obchází talí do kola, každý položí nau svj dárek, zazpívá néjakou píse a muzika doprovází. Když obejde až na stl nevstin, starší družka jménem nevsty podkuje hostem: „Tato nevsta Vám zkazuje, že Vám
jej
dále.
za ten dárek uctiv dkuje."
„Nevsto, drž
klín,
aby byla do roka céra nebo syn."
Potom i
starší
mládenec vybírá muzikantm
píspvek si kuchaka vybírat
každý hos dávaje svj
tu
Konen
zpívá.
pijde
za,,na
pliský".
Na konec
klenou ti,
též
„výslužku".
kolá nco menší než
nm
dává
hostiny
mládenci
staršímu
tyi
svatební.
starší
družka
Výslužka
Vzhru
jest
se na
oblouky proutné ovšené
cukrovím, na vrchu ozdobené mašlí.
Od spodu V Pru-
napíchány jsou svíeky, jež se zapálí.
šánkách
starší
družka sama staršímu mládenci
výslužku odevzdává, íkajíc:
„Muziko,
pesta
mládenekovi výslužku starší, *)
ze
hráti,
všech néjmilajší!
nebo kterékoliv
já
budu staršímu
posýlati.
jmt-iio.
Péju
Mládeneku tob jako
jí
Horvátové zr Horvátov o
51
sama sob; nech
je
na
néni-li z lásky a
tmto svadebním
upímnosti pijatá, Hraj,
stole nechatá.
muziko, vesele!"
V Nové touto
iní
Vsi
„Mládeneku
mj
milý, jako
poesnos
vrn a by
ti
za
to
mladší družka
ni
eí
sa
ti
miluje.
mj
starší,
ní
nejmilejší
iný! Postav sa
dje,
že
Dyby
a vrn
táto
této výslužky neposýlala.
je poctivá,
jako tá
družika,
ne tak
;
mn
smle, družika
starší
nemilovala, ani Je-li
malá, ale
kerá ju
posýlá.
Hraj, muziko, vesele!"
Na konec epí se nevsta zpsobem prve p. na Zlínsku obvyklým. S nevstou zaepenou každý zataní, naped ženské, potom i
jinde na
mužští. chází z
takm
Nyní však epeni už i na Podluží vymódy. Potom se taní v dom nevstin celou noc.
Iv
ránu mládenci vytratí se
ven a páchají po domech hostí ješt u nevsty
shromáždných žertovné krádeže odhánjí doVe tvrtek ráno sbírají náiní a pod. je na vci takto pokradené veejná licitace na :
bytek,
ddin,
na niž se kupci sbubnovávají
ténky.
Majetníci vykupují
krejcary, za
Po
licitaci
nž jest
pak
si
ierty: ženy holí
své
na pu-
vci nkolika
mládenci poídí snídaní.
u nevsty
sejdou mužiici a ženy.
si
,
snídaní,
nž
na
se
Provozují se tu všeliké
muže devnými bitvami, 4*
a
muži
52
Ženy podkouvají, od kteréž obojí práce musí se zaplatiti
V
;
kohouta.
ený
za peníze koupí se vína nebo koalky.
Lanžhoté do nedávná ve tvrtek
ml
Kohout
v
stínali
horním zobáku prostr-
provázek, jehož konce uvázány byly o tye.
Dva mládenci ho
tye vzhru
vedli,
Družba zavázanýma oima
hánl
se
kosíem po kohoutovi.
zastihnouti,
Nemilosrdné toto
dno
mu muení
mládenci
držíce.
za nimi a roz-
šel
Když ho
ml
usmykli vzhru.
jej
zvíete nyní zapov-
jest.
Píští nedli jsou ješt „popravky" u ne-
vsty, (z
na
nž
se
pozvou jen krsná, kmotenka
„bimvky"), nkteí mužáci
Na „úvodky"
a trachta je táž jako na
O pohbech
a ženy.
zvává se tolikéž
hojn
hostí
svadb.
na Podluží zachovalo se
po-
dnes starodávní „naíkání". Naíkají toliho ženy a dti, a to hned v dom nad mrtvým, pak když mrtvolu z domu vynášejí a po tetí na hrob. Též na vše svaté a na dušiky chodívají
naíkat na hrob svých milých pokaždé, když jdou na
poheb
a naíkají na
nm
jinému. Již matka
budou o ni naíkati, pes to však mimo nkteré úvody a ustálené tvary naíkání bývá píležitostnou improvisací. Opravdový, hluboko cítný žal pod vliidou ustálené melodie mimovoln bére na sebe rytmický tvar
uí
dti,
kterak
53
verš rýmovaných.
Netuší-li
„pkn"
by dovedla sama
která žena, že
si
naíkati,
požádá
n-
Naíkaka ráda pohbu pochvalují:
které známé, aby za ni naíkala.
pak
když
slyší,
„Bože,
si
úastníci
vám naíkali
ti
pkn
to
;
vám bylo
lú-
tostivé, jak naíkali!"
pohbe v Lanžhot, pochováPo skonených obadech jeho žena a jiné píbuzné pokleknuvše na hrob, tváí rukama zastenou na zem se vrhly. Žena nebožtíkova a ostatní píbuzné jenom stkaly a Byl jsem na
vali
„mužáka".
vzdychaly,
zpv
její
náek
za ni vedla švakrová. Žalostivý
až srdce rozrýval. Melodie toho
byla sice jednotvárná, a dojemná.
tklivá
adu vzdech
prostiká,
ale
zpvu
nad míru
Po každém verši vypouštla uritým tempem a ryt-
tolikéž
pi tom v slzách rozplývajíc. Podávám nkteré úryvky takových nénií, pokud jsem
micky, tu
jich
na
hrob
zaslechl
a od
jiných se doptal,
což nebylo tak snadno, povídala mi žena: „Jakž
Vám budu ume!"
vil naíkat, pokajte,
až mi
nkdo
Zahrado, zahrado, zahrado hradná, co do tebia sejú ty drahé semena.
Ach Bože mj milý, co to za domeek, nemá dveí, uema ani okéneek.
Mj
manžele milý, bar sme nic nemli,
šak sme
my
sa spolu
peca
rádi
mli.
54
Mj
manžele milý,
tak tvrdo spíš,
ty
a mia zarmúcenú tady's
opustil.
Moje drobné dti, dti nerozumné,
my dlat budem, ked
co
otca nebude.
Už nemám žádného pítela vrného krom Boha samého. Prostiký jest náek osielých dtí nad bem matiným na dušiky Moja mamiko,
komu
setí
co jste pomysleli,
nás tady zanechali,
ste
mamiko, aspo
dybyste nám,
V
hro-
clileba donesli.
naíkaly dti v Hruškách nad hro-
bem otcovým Ach tatíku druzí I z
nám
milý, co ste
hospodái
sejú,
a
Vám
udlali,
zvony vyzváajú.
náku dosplých druhdy
vyznívá pro-
stiká, dobrosrdená naivnos:
Má
dceruško míla, jak's
kes Má
to
udlala,
mia tak opustila
ceruško milá, je
dala bych
ti
kožuch,
ti
tady zima,
mn
by bylo zima.
Lid nespravuje se vždy zásadou „de mortuis
nil
výitky v
nisi
na
Lanžhot
bene;" hlavu
sypou
nebožtíkovu.
manžela,
jehož
se
i
Kterási
takto „naíkala" nad
marnotratného pochovávali
nkdy
trpké
žena
hrobem svého
nedaleko
plotu
55
Od s
plotu, od plotu
tú
mrchu nedobrú,
abyste nezavadili,
abyste ho ueobudili.
Šelmo, šelmo, sak už až's
V Nové
mi všecko
žito
Vsi konají po
si
tam,
rozdal.
pohbe
zvláštní
ja-
kousi oféru „pro forma". S jedné strany oltáe stojí
kostelník se svícemi a vedle
poheb
nho
spravuje, drží talí se starými,
Kdo
ten, kdo nebernými
vezme svíci do levé a peníz do pravé ruky. Za oltáem položí peníz na druhý talí. Peníze potom kostelník zase uschová pro budoucí poteby. penízi.
jde na oféru,
6.
Náeí. Slovácké
náeí
na Podluží zachovalo posud
nepatrn od slováckého náeí zlínského, které jsem zevrubn vypsal v asopise Matice Moravské na r. 1878. Pihlížeje hlavn k tmto úchylkám a jiným
svj
starobylý ráz, uchylujíc se ne
zvláštnostem fonetickým, tvaroslovným, syntak-
tickým
i
lexikálním, pokusím se nakresliti jaký
obraz
taký
píin
v nejedné
zajímavého
toho
náeí. Již
rov
v otenáši,
znívají
áme,
nkteré úchylky vinníliom.
naší" Podlužák
„na nebesi"
mu
který
se lid jinde
na Mo-
modlí jazykem spisovným, na Podluží vy-
a
dialektické
:
daj, odpúé-
Tvary „na nebesích" a „smrti
promnil „smrtí
si
podle slechu ve tvary
naších."
totiž jako lokal jedn.
Na
nebesi zní
nominativu nchcso, a
smrti naší podobá se zvukem více jako genitivu pl.
„smrtí naších,"
nasé;."
nežli
genitivu
sing.
V modlitbách Podlužák Bohu
„smrti
a svatým
57
vyká
:
Pane
matko
Tak
rate naspoit.
Ježiši Kriste,
modlí se též v Pozdravení
andlském
sv.
Maria,
se vždy mluví
íslem
:
Boží, proste za nás.
Komu množným božtík
tom
se vyká, o
Petlová to šecko
:
starý
stali
—
!
A
šili.
tak
též
Dyby
ten ne-
Jak
Pámb
:
dajú a pod.
Samohlásky.
A) 1.
mrica
iži (nom. r-ži,
réž) vyslovuje se
dvojslabin:
v r-ži.
Nepehlasované tvary jsou mnohem astjší nežli ve slovátin zlinské: jazero, zajtra, miakký, pias, po paniati (s pominutím jotace), pamatlivý, lahký, ažký, lákat, hoíat, visat, mrzat, záblo mia, dia, dvea. rukávca, z nenadána, do 2.
náruá, do knížací,
do stavená,
želá,
telací,
z vlášá (vlásí,
do oú,
bez ušú,
žíní),
mžukat, slu-
bovat. 3.
tat,
e se nestupuje v
ve slovech:
vyme-
nkterých
slabik:
napekat, utékat. 4.
Odchýlno
jest dloužení
ostála, nechala (ale:
bhala
atd.),
prádly,
pe-
bédli, rzvora. úží se v i ve slovech: brablic, trpilka.
5. 6.
11
stdá
se
s
o
ve
slovech:
chrumat,
stupka. 7.
i
se vysouvá ve
slovech:
velký,
tolký,
58
slov sídla (osidla); u se neodsouvá v dative jedn. sklonní zájnienkemu, ternu, dobrému, tvoného a složeného jemu, mladšímu y se nevysouvá ve slovese kolky;
o se
ve
odsouvcá
:
;
pytat.
B) 1.
Souhlásky.
Stední hlásky b, d,
dub, led,
:
a ekne-li kdo, že padá s
kerých?' (=:
ei
tato,
h, t, z, ž, na
neuvo, snih, drév, vz, lež. Podlužáci neuvo nás, plot života tvého atd.,
nemodlí se
„A
,
jemn pvodním zvukem;
konci slov znjí zcela
na celém
s
snic/i,
posmšn:
táží se
nich, de
Výslovnost
iis).
veliké lahody dodávající, panuje posud
Slovácku
Spitínova
od
nách království
u Napajedel
Morav v nkterých krajieského pes to však gramma-
poínajíc, v severní
i
;
tikové naši, lidé sluchu otuplého, ustanovili
dávno pravidlem,
znjí jako
Za
to
hlásky
že
ty
již
na konci slov
jejich stídnice tvrdé.
Y po
k, t a s zní jako f
:
kfét, tfj,
sfátek. 2.
Mimo písuvky
i
jinde známé, písouvají
tchto slovech: hrvat sa hrable, najraik, švajdlena, zahrazdný, dní zedzený snžený. se souhlásky v
hraz-
=
;
3.
(rvát),
Sesouvání souhlásek v násloví bývá
stjší nežli v
náeí
zlínském:
a-
scu (chcu), scel
59
(chtl), šecko (všecko), seci, vézda (hvzda), do (gdo), de (gde).
T
odsouvá se po
v genitivé
však v adjektiv pisvojovacím
dv
syn. 4.
v
eii
nikoli
pl.,
u sásed, súse-
:
zmkuje
se
11
vyzvukujících,
i
kame, leden, bezen, tu (trn). a
(I
ve
t
pokad, snad,
ve
v dubni
píslovcích
ked,
dvakrát;
podstatných
všech
msíc
ve jménech
se
;
:
jelen,
pak ve slov
nemkí:
mkí
hned,
se ve
slov
(pl.
pote),
lek. tvrdne ve
a
(I
slovech:
pod
dyt, dost, tot.
t
trpném se nerozlišuje, píestí sloves IV. tídy se nenemkí: narodný, nasadéný, zakrútný, obrátný, zaražený, vyprosený, obšený zkušený. Taktéž nerozlišuje se d ve slov sádka (Scázka ve stodole) a ž tvrdne ve slov drbež. 5. Souhlásky se astji stídají charva de a
s
ve píestí
a z v témž
:
(charba),
gula (kula),
gaa
(kana),
skvál (oboje poslední v N. Vsi),
súnko sa míží níží),
fták.
(toto jen v
mi
kvilka,
na
(ni), mízký,
Lanžhot, jinde
nízký,
Tácoví slyšeti astji vedle takoví,
což vzniklo asi lichou analogií z „tací", kterýžto
mnohem obyejnjší. Zvlášt charakteristická pro
tvar jest 6.
podeí
pod-
60
lužácké jakož
vbec dle
i
tchto
tvrdého
(slza),
stup
(stlp). la,
tusty (tlstý), zutý (žitý),
le,
ly
zní jako wa, we,
(a to
mní
se 1
vidla mizí ve stedosloví
ovk,
naožili,
nemuva, ka,
dúhý iiy
(dlhý),
jednosla-
;
bud
v uo jedno-
mizí, jakož
i
z pra-
uonský, opata (lopata),
obožíme, povát.
lu a lú zní jako
d)
dje
uazit (lazit), huava, uámat,
astji)
lo v násloví
slabiné, aneb
opúch,
slovácké
kteráž se
zákon
biné: uáska, uavka, uechtat, muýn. c)
1,
samohláskové zní jako u: hutnút (hltnút),
a) 1
suza
b)
asi
náeí
sousední
pro
jest vokalisace
u
a
iiskat (luskat),
i
:
uh
(luh),
má nohu
tuu,
opuchú,
obúk, hipoty, súneko.
dn,
išeu, f)
jednoslabiné ekeu, neheu sa (nehel =: nehnul).
el zní jako eu
e)
1
mezi
témé jako y. obísvo.
—
1
koek (kolek),
dvma
:
samohláskama a po
stodova,
svovo,
posvava,
s zní
pošva,
mezi o a e, pak mezi u a e mizí: dek (dlek). Pavlvky (druh šve-
stek) zní na Podhiží
Pavky. Zajímavý
pedpokládá
uoje (voje), kterýž
je tvar
loje.
Zpívajíce Podlužáci vyslovují
psobením
se-
1
;
i
v hovoru
nabývá vrchu, ale není to slovácké a valašské 1 ani eské stední 1, nýbrž slov. a val. mkké 1, kteréž se k ostatním rázškoly
1
61
ným tvarm domácího náeí by se hodil
Mkká
cilindr
jako
asi tak hodí,
k slováckému kroji národnímu. porušuje
tato výslovnost
deklinaci
též
už nyní asto slyšeti od mladších do škole, do
Nevím
jehle, vtruhli, v koli atd. si
vede
výslovnosf
tedy, dobe-li
pirozenou vykoeujíc, a nepozorujíc pi tom
škola
na Slovácku,
starou,
velikých vad z této reformy vyplývajících.
podeí
Po stránce tvaroslovné od slovátiny zlinské
liší
zvlášt nkterými
se
tvary íslovkovými,
námstkovými
jedného, jednému,
v
v jednom), dvoch,
clav
jednm
dvoma
o dvoch chlapoch, o
styeni (štyrech, štyrem), do mi),
ni);
dvúma;
tým
devt
sto,
vda,
bydte
(bud-budte),
;
.v
(u
sedla,
jecTá (víja,
sednite,
(mna,
tob), teho,
(toho, tom,
Valkové pole (Válkovo)
Be-
sto (set),
mn
mia,
uho, zaho, proho, pezeií
(sedíja, ležíja, umíja),
v
robách), styech,
tebia, tebe, sebia, sebe (tebe,
ternu, v tem, tých,
tem),
(dvúch,
dvch
pt
slovesnými:
i
(jednoho, jednom,
hodin? (do kolika),
kolci
podlužské
pustite,
tom, tch,
nho, pes ležá,
umiá
íja),
by-
(sednte,
puste), kvitnút (kvést), tnút (íst), céra vydatá (vdaná), ježdiali (jezdili), išeu (šél).
píestí
— V inném
kmen
dvojí tvar
;
v
zavených vyskytuje se na Podluží Beclav, Lanžhot, Kosticích, Tvr-
donicích, v Týnci a v
Hruškách
utrheu; v ostatních osadách
:
:
veden, vlekeu,
vedu, vleku, utrhu.
62
Odchodny jsou
kam
ideš?
též
(kde?),
nkteré tvary píslovené
esli
viléky,
vilék,
(lešti),
prvéky, potemák, potemáky, (vil, prv, potem).
Skladba srovnává se celkem co do pesnosti se skladbou šlová ti ny zlinské,
skytují 1.
ale
i
tu se
vy-
nkteré odchylné zvláštnosti Za akk. pl. substantiv rodu mužského
pi životných pi neživotných nemní: má dobrých rodi, dvoch syn, štyech školák, stílau houbu, na tých voják došeu strach, pro mužák, pro svobodák. Ale má dobré voly, silné kon (srovn. to jsou nastupuje genitiv
;
akk. se
—
:
dobré voly. silné kon).
Na otázku: jak je ti? t. j. jak ti íkají kestným jménem, odpovídá se vokativem: Jane, Jozefe, Rozáro, Marýno. Též kmoti na otázku knzovu: jak chcete dítti íkati? odpovídají: 2.
Pavle, Pete, Yeruno. 8.
Pedložky za
píinném zlobí sa,
My hnvá
astji ve smysle smjeme. Hanbí sa, Naíká za matku. „Jel
užívá se
sa ím za to
:
sa za to.
na kooch, na voloch" znamená tolik co na voze,
k
nmuž
též: loch." (nikoli
byli
kon,
„Kdosi tu
—
„Sli
voli zapraženi.
stojí
na kooch,
sme pomimo
„kolem!").
se
íká
dlá na
vo-
Tak
železnice,
Pomenší, povtší,
kostela"
pomladší
znamená: trochu menší, mladší. 4. Catice har znamená tolik co akoli, teba;
63
ve spojení se vztažnými rovná se
eskému e,
námstkami
a píslovci
peca
leda: Bar je hodný,
Bar pod lavkú penocuje. Nuž bar (tedy teba). Bar kdo, bar kde, bar kedy. Též slovenské složeniny volakdo, volaco slyšeti ho nemajn
rádi.
—
na Podluží.
nepechodných mívá tvar trpný naopak zase inné participium perf. sloves pechodných velmi asto bývá významu Participium
5.
pass.
sloves
;
trpného
:
opóvrhlé,
vyhynuté
psnika
obilé, snih
tiskla,
zamklé, šátek zvihlý, 6.
umt,
napadnutý
dvea
lovk
je to
;
zatklé, odetklé,
uklý, jehla zapchlá.
Zvláštního povšimnutí zasluhuje sloveso jehož se užívá na
vaného na zpsob
Do poleda
oznaenou dje opto-
lat. so/ere
sa umiá
nebo
nm.
pflegen:
u nás scházat staré ženy.
Zeny rády umiá naíkat. Uhi umiá naším kosíky nosit. Ked margráfa hledajú, -umiá volaco podezelého najít. Na svadbu umiá zvát v úterý veer. To ty dti umiá zpívat (m zpívávají). Ked dožnu, to si umiá vzít píšelku. Mnohé dcko si umí ohnut hlavu a dlá takto 7. Když se popisuje njaký dj, který se nekoná práv u pítomnosti mluvícího, nýbrž zvykem a obyejem jest vbec, užívá se futura. Tak mluvily dti, popisujíce hru Já ho budu v tom kolo honit, jak ho chytnu, budu ho bit .
:
do chrbta atd.
.
.
64
8.
se
Zvláštní jsou též
vty
nkterá
jimiž
slovce,
Gim dojela do msta, složila Fo heréj je druhý poheb,
uvozují:
hrnce (=: jakmile).
dti na hrob naíkat (= kdykoli). Jak rúej zesee (jak mile). Ptal sa, nezdaliž tam pjde.
zas idú to
.
.
.
slovníkem
I
znan
se
ských tak
liší i
uáeí na náeí
slovácké
jak
od ostatních
Podluží
morav-
od východní slovátiny, majíc
slov a frází jinde
neznámých, aneb
z
hojn
obhu
vy-
šlých aneb v jiných tvarech užívaných, z nichž
tuto jen
malikou ukázka podáváme
Se Slováky uherskými mimo jiné spolený mají s
:
l^rst
vicii (bor),
v
(kest), chrbet (hbet),
Cechy: podušku (zhlavec), nimi
s
Slováky uherskými šank, frajía i
skou),
spolen
i
stavení
nminy spolen
Z
líá.
gara
(kázaní)
struhu (píkopu), ranné ovoce (skoré)
Lanžhot
jinde
káze
Jiahr (hrab), boro-
i
„vypožali"
si
„bílá",
se sousedními :
erteple,
fa-
frajíku (galána a galanku), ja-
jagarúu (myslivce), halu (klnu ková(konopnou ni) od latiník kum-
cvru
;
pašku (spolenost).
Hospody v koryt
(v
na Podluží
neckách)
hraid (koryto),
svin
;
lirantík.
Máslo stloukají
veei
mívají sedlé mléko
v máslence (masnici), k (kýšku), vejce tam
zadlává na koláe ve chlév mají
krávy
má
bílko a ltítko, želé
ežu
65
nosama
(strúžú na struhadloch), a ked zabíjajú
posíiajú
humna
si
karmimi (šperky, zabijaku).
mají
taras
(živý plot)
Okolo
a kopají v
nm
Jcopálem (kopáem).
Pacholek hodlaje se ženiti naptá
lovka
rého suseda za
na tovarych (nádenku).
chodí
Na
neke-
si
lovk
chudý
(svdka),
Podluží je
mrcha cesta (špatná) panáek dnes na kázni byli mrcha (písný), ba i „Pamb sú na nás mrcha, hnvajú sa cosik na nás." V lét cho;
mrano) nebo barna^
dívá húlava (dešové
mrano
navé
Boud
ík
(bouné),
z
nhož
ze zeleného íkají charážek a též u oltá-
na Boží tlo sú charúžky.
U
rozvodu neb u hrdla, kde se dlí mlýn-
ská struha
od Moravy bývajú
Od masara (ezníka)
kupují
(lehké maso, Peischel)
gai
(v
jim
rostou
udlali
Mikulicích)
si
Na šilhajú),
špirany
s
šúiié
(naplava).
nkdy lahovinu Tra-
jjíce^ (žaludek).
(dubinky)
a
z
na dubech hranostaje
asn ráno vstává.
Chlapci
liskakú (palaestrou).
nekeí ludé švirgajú (švidú,
Podluží všeci
lúbiá víno (rádi
frají
i
si
íkají psotník,
ránostala, že
odrážejí habán
sa
hanhiá,
pijí)
málo kei sa stydá,
a bohužel
i
pálené;
také
frajíkú sa lúbiá (milují).
Cestou Podlužak rád sa
kým
bar-
harúcliá (hmí).
nkomu
nebo
s
n-
schytne (pikamaradí), vyptává se nejprve,
Vt. Bartoš: Liil a
iiiíroil.
5
66
Itam sa táhne? (kam jde), potemáky ho napeká
na), aby inu nco nového vyvádal
(naléhá
nebo
pravoval), co by osošilo (prospéšno bylo), z
eho
ml
by
osoh
nho
veselého, ušJcrdne sa na
Sám mu potom
mu
ho ide nahlédnut už
njaký
chiq) (vousá),
dvry. V nedlu,
ked
(uá,
dlúho Idamiá
syn v
Od
doby
téj
nmu
poátku nemá k
s
je muzika,
pacholci neádi
trá) v maštali,
radši
idú
dokud jim ješt není
„Ty nohy, co tak
:
choruje, že
(pamatuje). Je-li to však
cifrovat (tanit) do šenku, nai^íkati
dostal
že
si),
mst
(navštívit, invisere).
ovka páí
teho
si
boku zasmje).
(po
(stžuje
žuliije
zdáni (zprávu), že
nco
Vyvádá-li
(užitek).
(vy-
pkn
cifrovaly, už
sa táhnu jako motúz." Jsou-li mezi nimi njací
gongolé aj
nebo nekerý pcliá (popuze),
(halan)i)
nalmiášú
si
sané (stapaté)
až máju vlasy
(nabijí),
Dvata
:
roshná-
nad tím zatnou (zala-
mují ruce, zatisJcnú (zavrou) hubu, a ekajú až sa to
imii
(utiší).
Zvolá-li
nemysleme,
njakým
Lanžhoau že
lidojedem,
dít
:
„To
by ten dobrý
je
dia,"
chutné
lovk
byl snad
nemíní tím nic jiného íci.
hezké.
Tak
nežli,
že
pkný
obraz: „Ale to je chutná panenka Maria!"
Také pyšný šat,
pkné
je
šat,
žito.
pyšné
zvolá též,
žito jest
jenom
vida
pkný
67
lovk
ohyajní není lovk obyejný, nýbrž má ohyaje (Launen, launich). Mimo naše barvy Podlužák má ješt svtlou^ šargavoii a harnavon. Svtlé jest cifrování na nohavicích
lovk,
který
(svtlomodré
;
modrá barva
bývá pes,
šargavý
je
vždy tmavomodrá),
kocour (pruhovaný do šar-
gava), též slepice bývá šargavá (ale
jinaí
!)
barnavý
;
(bouný
oblak).
vl
—
je téže
néni to chýrné (hlavné, není
chého roku (všecka)
;
nedle
mocný,
rok
pole
iré
jest
barvy jako barna
Cltýrmj je tolik jako hodný
Podluží mají vedle
pesné,
jaabá
(širé),
co není své je
mnoho po tom). Na deii délní, vedle su-
vedle
kysaného tsto
vraná je ludsJcé
sama erná
(cizí)
nkteí
;
jsou do práce mlezaví (šoukaví).
Velmi
oný
Si
významu jsou
prostranného
slova
Podlužák poví: „Byl sem u oného,
ondit.
pjdu k onému," poslucha a se domyslí, koho tím míní. „Oné'' v Lanžhot znamená ddinu Brodské na uherské stran: „Pjdu do oného, v
onm,
ptal
svého
z oného." Když sem se prvodce, kde jsou Tšice, odpovdl mi, že jsou spojeny s „onýma", ímž mínil Mikulice. „Pknú sem si fialenku v zahrádce saondil (nasadil), kdosi mi ju vyondil (vytrhal); kdybych vdl kdo, temu bych na-
byl
sem
cestou
ondíl (vybil).
je
Vyondil sa
Domnnka
z
kola (vydel).
vyjaduje se slovesem
„úfám'*
68
„To
(tuším, myslím):
sú,
úfim, Bílovice.'' „Dnes,
asto se vplítá do ei „eku" Reku, už mosím ít. Dyby ho, eku, byl znal, nebyl by mu, eku, požal penz. úfám, už nepijde.
ím
strantm íkají
cizí.
tím vtší
Otci a matce
báb
jeho
pod-
p. mini-
i
židm Weinwurmovi, Grád.
Vajbúr, Lotr
dosplí íkají
starý tata,
stará
žena ujina,
mama,
tata^
mama; otcv
bratr je strýek, jeho žena tetika,
ujeek,
zmnu
Podluží na
milistranti, trafice rafika, sousedu
Rottrovi a Glasrovi
a
Na
Ancigrél a
Einsiedlerovi
ddovi
e,
zachovalejší
stupují v ní slova
matin
bratr
nevlastní syn je
pa-
storek nebo pastorný syn, ženichovi a nevstini
rodie jsou svadebrd rodie, totiž svadebiií tata., svadébní mama. Krsný krsná jsou kmotrové kestní, kmotr a
kmotenka na „bimvce." Mu-
žové ženatí (ženai) jsou mužáci, svobodní s\o-
Chlapi a rohy je estný název dospvbec. Malému hochu se íká cJilapee, holce dvica, dosplému šuhajovi pacholek, dívce
bodáci.
lých
diva.
Služebný pacholek
jest eledín,
dveka
služebná.
Na
otázku „í?" odpovídá se
lem krsných Josef, :
vždy
plurá-
Jan Trubaových, díva súsedovych, našich to sú
kon
starostových, pes pa-
nákových (fará). Jakub malých Jakub,
jehož otec Jan byl malý.
Jan Tak
je syn
se
íká
G9
SmeKde bývajú Noskových, Filipoviových? V Nové Vsi je chlapec Košútkv, dvica Ko-
též
:
Menujii sa Benešových, ale íkajú ím
kových.
šútkových.
Od píjmení mužského odvozuje se píjmení Ica. na, znamenajíc nejen šerm dceru Sesták-Sejinde na Morav, nýbrž
ženské píponami jako
i
:
stáka, Zkusil-Zkusilka, Salajka-Salajena,
baka-Hebaena.
He-
Povaha Podlužáci jsou
lid
lidu.
zdravý a tuhý,
astji vysoké než prostední, tla svalnatého,
úd
mrštných a obratných. Co Pod-
pi druhém
lužák
postavy
složitého a
cení nejvíce,
jest
mužná
síla
statenos. Dokud mladý šohaj nevyzdvihl pl druhé míry pšenice na
a neohrožená
sám
si
rameno, nebyl jmín za „pacholka" a nemel práva nositi
fialkových
nohavic,
nýbrž
toliko
modré
nebo kožené. se
Osvditi svou sílu a statenost naskytovalo hojn píležitostí. Pacholkovi bylo bud na-
sob zápas o kosíek podstoupiti, nebo dobrovoln tuto svou pední ozdobu v ruce silnjšího soupee, což bylo nemalou potupou.
bídnutý složiti
Starší
sousedé chodívali za pasy o esf,
„kerý
kcrého."
Takových „pacholk", jako byl Tomáš Znoz Beclavy, pravda ani na Podluží není nazbyt. Ten prý utáhl vz s dvacíti centy ná-
rovský
71
sám za voje, „stehna mu vyvíté jako ban, ked zavýskeu u hospody, byuo ho ut na kladu
dv
hodiny a daleko
mu
nebyuo".
široko
Pi Nite
též veliký silák,
pachouka (rovn) toho
asu
jmeném Sobotka. Uslyšev
o na-
Uhích
v
šem Znorovském, vypravil
se
žil
za ním
Be-
do
„opáit ho." Chytli se spolem. Dvakráte zstal zápas nerozhodnut; po tetí však Znoclavy
rovský Sobotkou tak zatoil, že zárove
osm pacholk na zem vou
silu
msíc
v
porazil.
Aby
uctil
s
ním
tako-
našeho reka, Sobotka astoval ho celý
hospod beclavské.
Jda kdysi o plnoci podél Dyje, zahledl tam hastrmana. Volal na: „Polez ven, ked si pachouek!" Ale hastrman prohlednuv si chlapa, pohroužil se pod vodu, jen se nad ním klobouky toily. „Vil už sú (prý) ludé suaboši, protože to víneko už néni takové, jak býváváno, néni tepua, je jauové!"
Muzika bez bitky nebyla by pravou zábavou
;
pekypující bujará
píinu.
Tu
pouštívalo
bujné krve, za kterýmž
dovené kiváky,
jejichž
síla
se
nalezla k ní snadno
obyejn
úelem
si
ostrými
krvavá pošmarovali. Za tužšího boje
trochu té
kupovali ne-
konci se
nkdy
i
do celý
kivák soupeovi pod žebry se ocitnul, ale rozkohoutný zápasník hrubé toho nedbal utrhl ;
kus
košile, zacpal
si
ránu a bojoval
dále.
72
Že
i
na Podluží
slabé pohlaví
trochu
sil-
njší náturu má než jinde, vidti ze zvláštního
zpsobu, jakým projevu
druhdy
tu
city milostné
dívka své kamarádce,
mia Ibí!
„ten
mn
mia do chrbta, tak ve
Na muže zbablce
svého
miuá," chlubila se
„Sestro
docházejí.
Búcheu
geguo (hrklo)!"
složily
si
ženy podlužské
tuto kousavou satiru
Méua sem
já
muža
on sa ježa báu on
mn
doma
štyry noci
neležau.
Jak sem já ho dokaua, do mclia ho
Tu mn,
vgaua
muž
lež,
dojde na ía jež!
Nkdy
ovšen) prudká povaha a neskrocená
vášnivos našich jevívala
se
Podlužák
ve
až surovou píkrostí
správ domácí k manželce a
dtem.
Z nejedné písn slovácké vyznívá dojemná resignace, s jakou se ženy v tento svj osud vpravovaly.
Má
V jedné napomíná matka dceru
ceruško,
on fa
má
nev
rád,
tajným slu\áni,
dyž ía
eše nemá
jak ía jednu do ruku dostane,
bude
Naež
jí
ía bit,
ani
nepestane!
dcera namítá
:
:
7b
Šak vás také tatiek
peca
Mimo
ste ich
to
bíjali,
rádi mívávali
však jsou Podlužáci
dobro-
lid
srdený, štdrý a pohostinný. Nikde snad se nehemží tolik žebrák, jako v ddinách slováckých. V Nové Vsi Beclavské vidl jsem
píbytky
najednou výše padesáti obléhati
jich
selské.
Kdyby
tu neužili štdrosti lid-
tam potem tak hojným. Postaviv se pod oknem anebo ku dvem, žebrák zane takto „Pozdrav vás Pámb nebeský Možete-li, také mia ním obživte, pomodlím sa za ské, nechodili by
:
!
za vašich
vás,
rodi,
za bratry
a sestry a za
duše v oistci ti otenáše a zdrávas."
Hospody
pak eká, až se žebrák slíbené ti otenáše a zdrávasy pomodlí, podlujíc ho potom dle mož-
a
nosti,
vru
šuje všecky
V stojí
tato žebrácká
dan pímé
i
da
daleko pevy-
nepímé.
kostele Slováci ani staí
si
nesedají, nýbrž
po celé služby Boží, místa v lavicích ženám
ponechávajíce.
„Amen,
daj to
jaksi nutí, aby
Po skoneném
Pámb „pkn"
pokutami pekelnými.
nebeský!"
kázaní
dkují:
ímž
kazatele
zakonil a nevyhrožoval
Hudbíi, tanec a zpv.
„Hanák pi
pi
pi
cigán
basi,
grmli a Slovák
Gajdy a dvoje housle bývaly na
gajdách."
moravském Slovácku celou muzikou, kteráž se výborn hodila k domácím tancm a zpvm. V letech padesátých gajdy uhýbaly módnímu cimbálu, a nyní na Podluží už jenom jeden du-
dudáek
žije,
vidti
této
z
Jak oblíben byl za
v Týnci.
stará,
písn
mn
Dyby co by
si
to
Pámb
dau,
mia dudák vzau
Dudy bych mu chleba bych
nosiua,
mu
prosiua.
Nejoblíbenjším tancem bývala stará domácí
„vrtna." zpíval
kývl
si
si
Který taneník svou píse, hudba
si ji
práv
na svou dívku a otáel se
tenjpem na jednom níci následovali
zaplatil, za-
taneník rychlým ostatní tane-
pcchytla,
takm míst
jeho píkladu.
;
s ní
75
Dve,
jež
pkn
iinilo
se
býti jisto láskou šohajovou
;
mohlo tom jedna
vrtti,
pje
o
vrtná VrC
sa,
díva, vrt
sa,
já sa budu dívat bude-li to
pkné,
budu k vám
cliodívat.
Mezi jednotivýnii tanci bývaly dlouhé stávky, jež se vyplovaly
zpvem
sólovým
i
leným, hudbou provázeným a vzájemným vdáváním a astováním tanenic.
pespoza-
Jinou zábavou o muzice jest mrštné skákání
zpvu a hudby. V hody se tímto muzika zahajuje, což trvá nkolik Stárek pinese k muzice za kloboukem
do výše za
skákáním hodin.
tak zvaný „pedek",
t. j.
ejné tužky, ozdobené venou, bílou, modrou a
bílé
devko
tymi
zdélí oby-
pantlikami, er-
žlutou. Pacholci pivítají
ho pozdravením: „Hoža, starku naš!" a postaví se kolem. Stárek postoupí si
ped
píse „do skoku", hudba taktem
tleskají
ji
v ruce a stárek
muziku, zazpívá pacholci
hraje,
poskoí
si
rov-
nýma nohama jako mrštný mí, luskaje pi tom krajakami (podkvkami) a pleskaje rukama o holínky. rujíce,
Dvata
dokola v zadu, pilné pozo-
který nejlépe skáe.
Poskoiv volaje:
stojí
si
„hošije!"
stárek dá
„pedek" druhému,
ten zase tetímu,
až obejde
76
Od
všecky pacholky.
posledního pacholka zas
ho vezme stárek a podává hostem pespolním. Slováci
takových
smjí
skok
se chlubiti, že
v
Už
nedokáže.
tom starší na „Jano, vysko!"
se
;
n
mimo
n žádný
malí chlapci cvií
co chvilka povolávají
Písn „do skoku" jsou vtšinou krátké, popvky nesoucí se taktem dvoutvrtním a tempem rychlým na p.
improvizované
i:
v i-rém po ma-lo-VH-na - li
,
—
sto -jí v
hru -škál
,
az do
vr
v, -
^ Tak sem ,
si
ska.
lSíÍ-^I
ís;
ši-rú-sek na-ra-zil, a-bych sa ho-lénky nechv-bil.
Mimo „vrtn" jsou
písn
„táhlé".
a „do
skoku" nejoblíbenjší
Zpívají
zvolna a táhle, šetíce velmi
je
obyejn
pesn
velmi
nejjemnj-
odstín dynamických, za to k taktu mén pihlížejíce. Co se týe obsahu, písn táhlé jsou vtšinou staré národní balady a písn milostné.
ších
Sám
pohled ve sbírku
povrchní
Sušilovu
dosvdí, že nejkrásnjší moravské balady pvod svj vzaly nuízi Slováky. Tu takovým zpvm
pda nepíznivjší.
Neobyejné, dobrodružné náprudká náruživosí zamyslila
silnické skutky, jež
i
77
a neohrožená, bujará síla junácká vykonala
mavá mysl
a
téhož
vykrystalizovaly
lidu
výtené vlohy básnické
v balady, že se
eský
nemže
po
:
vní-
hudební
nám kmen mohou smle
vylahodily
a
podobnými jim žádný
pochlubiti
postaviti
i
a jež se
jiný
})roslulým baladám skotským.
bok
píhodné látky prostonárodním baladám poskytovaly asté v tyto krajiny nájezdy turecké
Jiné
mimoádné
a podobné I
mn
události.
podailo se ješt na Podluží nkolik
zvlášt krásných
písní
toho druhu nalézti a „z pro-
pasti
nepamti"
spo
ti zatím na ukázku
Podávám
vychvátiti.
^T
X_# ^ 1_^^ Je-de je-de vý-vo-da po
po
tej
lú
-
z nich ale-
.-__±^#^,_J._^_ tej
lu-ce ze-le-nej
ce ze-le-nej, po tni-vi-ce stu-ile-nej.
Nadešel
si
k hájíku,
natrefil
tam Aniku,
natrefil
tam Aniku,
ona žala tráviku. Ej Aniko, Aniko,
pod
ty
ke
pod
ty
ke
nm mn
nebudeš nic
slúžiti, slúžiti,
robiti.
1
78
Ej
ty
co ty
Co ked
ty
pane vývodo,
mn mn
si
za službu dáš?
za službu dáš,
mia k
sob
voláš?
Ej Aniko, Aniko,
dvoe,
štyry krávy ve
štyry krávy ve dvore, bílé
lože v
komoe.
Jak do dvora
dojeli,
niebo tam nemli,
enom drobné kamení, co leželo na zemi.
Ej Aniko, Aniko,
bž bž
ty
bílé
lože
ty
bílé
lože stlát,
stlát,
budeme tam veer
spát.
Dokaj, pane vývodo, až svtélko zaliasím,
až svtélko zaliasím
a sukniku zavsím.
Svtélko
zabasila,
ven oknem vyskoila, utékala k bájíku, zpívala
si
psniku
,Ej
hájíku, hájíku,
jak
si
pkný
jak
si
pékný zelený,
zelený,
jak rozmarýn sadéný!'
„Ej Aniko, Aniko,
pkná ervená, pkná ervená, ržika sadná!"
jak
si
jak
si
jak :zk
ÍÍŽÍ.f^^§JiÉí#-i'ÍÍ Ja-no pi po-to
Sto-jí
-
ce, e-ja hoj
sto-jí
!
Ja-no
r-z==Eipd=ziiiiPzEp=:pz:[^=pdz?zzfzzt33 pi
po-to-ce u-iný-vá
Janíku,
,Co's,
že
si's
co's
si
z kr-vi
porobil,
ruce, Bo-že mój eja
hoj,
ruce zakrvavil? Bože mój!'
„Postílal sem holubiku, eja hoj, co sedala v okéneéku. Bože mój!"
„Ve
dn
mn
smutnému
v noci vrkutala,
eja hoj,
spát nedala, Bože mój!"
,Nebyla to holubika, eja hoj, než to byla frajireka. Bože mój ,Jed
ty,
kde co
!'
Jano. v iré pole, eja hoj, vidíš,
všecko tvoje. Bože mój
!'
!
80
dv
Vidél on tam
horiky. eja
hoj,
a to byly šíbeniky, Bože mój Zvolna.
Na
KJo
lúkácli na
Laii-žot-skvcii
mi
ho
pro
-
m
-
-
Sel seiu
do
mi-lej
ni,
-
tam
du
w>\
né-nt.
Já pjdu do šenku,
tam cigáni brajú, ti
mn
ti
peuíze majú.
ho
promna,
Já pjdu do šenku,
vhodím do cimbála,
muzika bude hrát do bílého rána.
Do
bílého rána,
až
dennika
až
si
pro
svá
vyšla,
mamika
syneka
došla.
„Pod, synáku,
dom,
zauechaj cigán
Nech cigáni hrajú, co dlat nemajú."
-
kát.
81
Koho by
nedojala
píse „Jede, jede vý-
voda" svou prostomiloii srdeností
?
Prostá dívka venkovská neznající šaleb a nástrah velkého mésta, žne z rána trávu ve svén)
Tu
milém hájíku.
jede po louce vývoda ranní
procházkou, a krásná dívka v hájíku padne
hned do oka.
I
láká
jí
mu
do svého zámku a slibuje
dobré bydlo bez prae. Nad tím pozastavuje se
nezkušená jí
jí
prostosrdená dívka, a teprve když
opatrování milých uritou službu vykazuje kraviek a uklízení v pokoji („bílé lože v ko:
moe"), opouští sviij hájíek a odchází na hrad vývodv. Ale jak v nádvoí vkroili, netušila nic dobrého, nevidouc nikde stájí, jichž opatrovati
stoty
mla. Tušení její nabylo brzy smutné jiuritým vyznáním vývodovým. Avšak naše nepozbyla rozvahy a ducha pítomnosti.
dívka
Nehrozíc se nebezpeí, aby svou poctivos zachránila,
vyskoila oknem ven a za tmavé noci pospí-
chala do svého zamilovaného hájíka.
muže
býti
A
nyní, co
dojemnjšího, co tklivjšího, nežli tato
píse, kterou naše dívka svému milému hájíku na
šastnou shledanou zapje a odpovd hájíkova na ni? písni,
V jak pkné
harmonii jeví se
nam
v této
jako v ušlechtilé poezii lidové vbec, idea
ethická s krásou poetickou, jedna druhou prostupujíc a dovršujíc, kdežto leckterý náš
moderní
poeta šlapaje onu v kal. tuto tvoiti se domnívá Kr. BartoS:
Lid a národ.
O
!
82
Druhá píse má zajímavou podobu
átkem známé
balady
konen
Ve tetí
hodná jest jadrná die, z níž
i
mimo
písni
zvuná
e
s
po-
„o Edvardovi".
skotské
jiné pozoru
a zajímavá melo-
jakoby vyzníval cikánský cimbál.
Z nových
na Podluží posbí-
písní lyrických
raných stjtež tu též ti na ukázku zvlášt melodického rázu tamjšího
Dvž sem
le - nv,
i
pes
-šel
zpvu
ho
-
rv
:
pes
oa-de-šel sera o-í-5ek,
A
to
o
-
í>o-rv,
i
-
co jsem sa nachodil,
a to všecko darmo.
A
co sem sa nachodil,
za tebú, céreko, a eše's
mne nedala
po vli péreko. Aj nedala, nedala, ale
ti
može
možu dat sa
ti,
šohajku,
po tvojej vli
stát.
ten háj ze-
šek Ié-sko-v_v.
nebyl oíšek,
než to bylo jádro, a
pea
83
Zvolna.
P
ciLi-p
pihzr'-ZZ,q_H—>^~^-^-'g— =#=F
i:
i:
E^zá:zí-tiEi=i;=*3iMz=3it::=Bz>l=±i± S pra-vej stra-nv há-ja šo-haj sn k nám dává, mf
eš
-
e
a nás ne by], už
mn
za-ho brá-á.
Nebrate, nebrate, sak nezabráníte, dali
sme
dary,
si
vy o nich nevíte.
Dyž
sa nám,
dušo má,
žebrati nedajú.
my
sa
odeberem
k Suchému Dunaj.
Pi Suchém Dunaj tam
je
knz
sedem,
bude nás zezdávat z
tých sedmi je jeden.
-^^
Sto-jí šo-haj
-*---' pod naším o-kén-kem, u-ká na mia
84
mf
svým zla-tjm pr-stén-kem, má
iiia - ti -
.
.
ven
Má
- kil,
ne
-
vy
ko,
-
dr
-
žím
bo
pu
-
sli
-
te
.
- le - stí
mi»
^ sr
-
dén
-
ka.
matiko, prosím vás pro Boha,
jak
mu aj péreko uvila, mu svdí za jeho klobúkem,
jak
mé líko
už sem
s
jeho pravým líkera.
Po písních táhlých pidávají sahu žertovného a satirického, tak
na vrch", na p.
nkdy
„na
popvky
ob-
se
dovršenou" drobné, improvizované
eené
„písn
:
Ženo, moja žeuo,
suchá jako seno, jako
ti
mám
íkat:
„ženo" nebo „seno" Zelenaj sa, zelenaj,
pazdeí ua steše Jak sa
mám
zelonat,
ked mia vtr tese I
krotký „antisemitismus" v popvcích tchto
docházel svého výrazu
85
Košiané, Lanžoaiié že
si
hovora,
rychtáa nezvolá.
žida za
de
Židé majú dlúhý
a krátkú noc,
potebujú k Arastrdámu penz moc. Kožky, rožky, starý krám a koení, a u žida druhého nic nevoní.
Bohužel, práv našim Slovákm i nco druhého v tom židovském krám zavonlo, osudná goalena, která již tolik selských usedlostí v drápy židovské uvedla a v nejedné obci slovácké žida nejen všemohoucím „pantátou", nýbrž
táem" teba
toto nebylo
práv na
„rych-
i
aspo radním
aneb
(starostou)
uinila,
Podluží.
Ani na našem I^odluží nezpívá se nyní už tolik,
jako za veselejších
však
zpv
jako
ve
I
velmi
as dívjších
a
doprošují
se
tu
lidu,
naší vlasti.
pod okny almužny
slyšel
jsem v Nové Vsi žebrácky
zpívati.
Panuje tu také mezi že-
sám
pkn
pece
;
nevymizel tu ješt z
mnohých jiných krajinách
žebráci
zpvem,
národní
bráky jakýsi „esprit de corps" a dbá se toho,
by lecjakým brekotem dobrá bráckého
škody nebrala.
V
povs zpvu Hruškách
že-
zpívali
dva žebráci proti sob, obcházejíce ddinu každý s
jiné strany.
šího
Starý žebrák slyše svého mlad-
konkurenta
nepkn
jaksi
„vdákati",
za-
86
kikl ho zhurta: „Ja di ty, skekou jakýsi, že a to nemrzí Neškared sa u tých dveí ne;
!
umíš-li
nioheu bys teho nechat!"
zpívat,
lepší
Zajíniavo
r vyslovují:
naši Podlužáci zpívajíce
že
jest,
za své obyejné
z pravidla iihersko-slovenské
i*
pišel, tetí a pod.,
užívajíce
ných tvar slovenských („neplaceni roužto zvláštnost
i
já"),
nalezl, jako v Zeleticích a Stavéšicích, a to
písních
Má
slovenské
tu
jaksi
eských
náeí
„neobalkujíce",
je
i
ve
a h-amáshýclt. touž
jakou mívalo dorské u Attianv. vyslovují,
ji-
kte-
ddinách jsem
v odlehlejších
zdomácnlých
i
I 1
platnos,
zpvu mkké,
za
to však 1
rozmalené
Z hudebních nástroj pro soukromou zábavu nejoblíbenjší jsou housle a zvláštní píšala tónu
klarinetového
o
sedmi dírkách.
Mistrem
na tuto píšfalu jest rolník F. Záhebský v Lanž-
hot.
Zapíská
Prsty
se
dotýkajíce,
nástroje
nému
na
ni
kde jakou píse národní.
po dírkách jen
ímž
zvuky
velmi
zpvák
hlasu
chvjí,
A
naši
stojí
zvonní.
Podlužáci
vru
za
podobné chvj-
lahodné, slováckých.
Jako hudby a zpvu, tak
nní
sotva se jich
vyluzuje ze svého primitivního
velikými
i
krásného zvo-
jsou
milovníky.
poslechnutí jejich harmonické
Zvoníce na ti,
z taktu nevystupují, a v
na
tyi
Nové Vsi
zvony nikdy
kterýsi žebrák
87
na ti zvony sám certy.
Na
zvon
provozoval celé kon-
ranní v nedli a ve všední den a na
požehnání zvoní se dvakráte, na hrubou tikráte.
Též mrtvému dvakráte
i
tikrte vyzvánjí, hned
po poledni a o tech hodinách.
Vyšívání. Vbec
mají
naši
jako
Podlužáci,
všichni
jemný a vyvinutý smysl pro symetrii a harmonii. Ten jeví se zvlášt v krásném vyšívání, kterým ženy slovácké nad jiné vynikají. A vyšívají naše Slováky nejen krásn, nýbrž i hbit a obratn nebo práce v tom oboru velmi mnoho. Zdobí se vyšíváním košile ženské trtúšky a obojky na krk, plachty na kest, na Slováci velmi
úvod z
stejn
Vyšívají
atd.
zrnn
ruky beze vzor, samy nové
vymýšlejíce. Vzorky
—
rody.
Dal jsem
si
v
a
na
rámci
i
nové zpsoby si z
pí-
Lanžhot nkolik vzor
vy-
i
jména
jejich
berou
šívání slováckého zhotoviti, jichž obrazce a
jména
jednotlivých ástí tuto pipojuji. Fig,
1.
ervené
vyšívání
na všední košili
slobodiiáckou skládá se z tchto ástí
dol)
:
mika
a)
(s
poloviní ohebélka b) etázka
„na
osí
hnízda" (a)
osí
hnízdo
vrchu c)
for-
h) slížek
89
c) osí hnízdo), a)
etázka. Obrazec
ješt b)
vyšijou
„zúbeky
ráatová formika.
Na
vrch se k
tomu
1.
Fig.
2.
a)
vrkek
yo
Fig. 5.
3.
kížkový cáek, 4 obšívaný cáek^
vrkkový cáek,
6. celé
ohebélka,
7.
kivé
panny. 01u;i/ec- II.
ervené áckoii tení:
vyší-
slobod-
na
vání
košili svá-
ípeky
a)
podniítkový
b)
cáek c) podmltka d) forniika hroz-
nová f)
e)
podniítka
podmítkový
cáek. Bílé
vyšívání
na svátení košili
mnžáckou:
peky
b)
a)
í'^.i.',it^
celé Obraz-ec III.
-vi^
ohebélka
c)
spojovaná
etázka
d)
štvr ohe-
<J1
niika c)
h)
spojovaná etázka
f) ohebélková forohebélko na vrch špic b) slížek ohebélko dle š[)icú), g) spojovaná etázka štvr ohebélek i) spojovaná etázka.
belek
e) (
a)
ObíMzec IV.
Bílé vyšívání na tenkém,
kávce,
na frtoch,
u rukou: c)
a)
ozubeky
„stínkem",
hrubý
t.
j.
na ru-
mužácké košile mešterka
b)
spojovaná
d)
spojovaná mešterka.
oka na hrachovinky Plachty, gaté,
dvatm
na rukávy
náramky na košilách
sešívají
kížovým stehem, aby nebyl
šev.
Když
polévají v
jizb
a v síni zem, dívky
slovácké necákají vodou leda bylo, nýbrž napodobují tytéž vzorky jako na vyšívání, polévajíce
dnes „na rozmarýn", zítra „na kivé panny", „na
hvzdy", „na ohebélka"
a
„na bárco."
92
O
malbách žen podlužských, jimiž své pízde podotýbytky zdobí, zmínili jsme se již káme ješté z toho oboru, že i vejce velikononí ;
velmi tými.
pékn Mimo
reka")
a
malovati to dlají
umjí vzorky rozmaniženy
pkné kvtiny
muži všecky práce emeslnické.
(„pé-
10.
Chlapci. Byl jsem v Nové Vsi v kostele. Abych vystoupil jsem
volnjší rozhled,
U
venkov vbec
oltáe, jakož na
adách
ních
chlapci
stáli
si
ml
na „chóru". bývá, v prv-
školáci
odrostlejší.
i
Mezi nimi postavili se dva starší sousedé v halenách, s
s
poátku k
loni"
té
každé strany oltáe jeden.
pro
divno,
se
práv
tito
Bylo mi
dva „cha-
drobné chásce piplichtili, ale za ne-
dlouho poznal jsem toho píinu. Sotva bylo po
modlitb stupové, když
tu strýc
s
levé strany
kluka nedaleko sebe za dlouhé vlasy popadne a jak ho „kmásá" (kudlí) tak ho kmásá.
Jeho pikladu následoval za chvilku strýc se strany pravé a potom už po chvilkách pokmasovali až do konce služeb Božích. Ctihodní tahání
kluk
bývají
od
Z úadu
tito
mužové, od „kmásání",
t.
j.
za vlasy „pokmasai" zvaní, voleni
obce
zárove
jejich jest,
bdíti
s
výborem
obecním.
nad slušnými mravy
94
zpsoby kluk, kdykoliv
a dobrými
u veejnosti objeví.
V
kostele lehí pestupky,
jako jsou
šepot,
šikání
škádlení,
vyplatí
se
pokmásáníni
ve
a podobné vzájemné hned na míst náležitým
pidaným k tomu pohlavkem jako když si kluci, aby mli
a
—
provinní
vetší
se pospolu
na vzájeni knoflíky pozuezují
hráti,
— po-
kutují se po službách božích v sakristii býkov-
cem.
kteí
Týmž býkovcem pokmasai shánjí kluky, se nkde pi he zapotroší, do kostela ady. estného
a na proceství rovnají je ve slušné
Poteba takového úadu,
sama sebou dokazuje,
bezplatného,
jiní kluci,
dtinští a otužilejší.
devo vzhru dol já
Aby o tom
se
není
ráno byl v zali
se
Od
pi tom již
íkajíce
jaksi
elem
drnkají
„Pámb
:
mén
malí „skuti"
veze
také."
kdy který kluk slovácký slýcháno.
Lanžhot
se vesele vítr,
ale
strachu
Když hodn hmí,
mají udláno.
hrnce a
a
že slovátí
„chlapci podaení." Bujni a skotaiví
kluci jsou
jsou jako všeci
o
jinak
Dne silný
na rybníku.
vyskoilo slunce,
5,
zachladil,
bezna
r.
1883
mráz. Chlapci klou-
Odpoledne led
na
obrátil
pólo roztál
chlapci hráli si na návsi v pjéka (dlouhý semel). Najednou žblukne pjéek jednomu hrái do rybníka na póly rozmrzlého. Nerozmýšleje še
dlouho
vyzuje
kluk
boty,
shodí
se
sebe
gaté
95
pod do vody pro pjécka až do polovice rybníka. Pak obuje boty, oblee gat a hraje dále. a
drobných Podlužák vyznívá
Gurážnosf
pede
z jejich citadel
jablo
St(3jí
kdo
je
irém
v
poli,
šelma, ten sa bojí.
Já su šelma, nebojím chytnu palaš, ubráním
mn,
Hrajte
i
hrou, jako
sa, sa.
trubte mné,
alo mašír ven
Ovšem tch zábav
a rozkoší,
cm valašským poskytuje
kterých chlap-
život pastýský, chlapci
na Podluží nejsou úastni; jim nezbývá než tati
kraviky
se
spolené pastvy veer
vi-
dom
se
vracející
Dú kraviky, dú, druh
jedna za
jedna nese mléko.
druhá teláko, tetí smetanu.
Jenom
té
nejdrobnjší eládce úkolem jest
pásti hojná stáda husí
Když
tti, válejí se po zemi,
rážto procedura se naši
na spoleném pastvisku.
tu z jara poprvé uvidí bogdála
chlapci
pastvisku
vru
aby nebyli
(ápa)
lenivi,
le-
kte-
znamenit osvduje. Lenivi Prohánjíce
nejsou.
podstupují
boj
s
veškerou
se
po
pírodou
96
neživou. eho nemohou dopadnouti, po tom aspo pokikují. Když kán krouží nad jejich stády, ohánjí se hlkami sborem povolávajíce
Živou
Ehe kana zubatá ráda by a
my
ani
ehe
ti
!
ty húsata,
nemáme
húsat jich
nedáme,
ehe
Na krkavce pokikují Krkavec
nemá kúska nohavec, majú
naši tata ale
neprodajú
A tak nepeletí žádný dravý pták, aby mu poádn nenadali. Zvlášt urputnými nepátely a krutými pronásledovateli jsou nebohého „trulka" kterýž
(netopýre),
žák
je
myši."
p
korda (skokana) a
Hážou po nich velmi obratn vlky
poun, do padají,
po rozumu mladých Podlu-
„špatné zvía,
nichž se netopýi zaplétají a na
kdež
je
hlkami
Poleí,
ubíjejí,
polef,
pokikujíce
truiku,
dám ti masnu hlku eše nco více, ervené stevíce.
p
z lo-
zem
97
iiebo
netopýr,
Pole(, polef,
nedaleko doletíš
!
Do Nového Msta porubaná
cesta,
Nmci,
porubali
malí pacholenci. Polet, polet radši sem,
dám I v
umní
ti
i)rasa
ocasem.
básnickém pokoušejí se naši drobní
psniky
Podlužáci, skládajíce
žitjších
s
událostech
a tak je
o všelikých dlepamti vdného
potomstva
zachovávajíce.
Michlovi
Tvrdonic kdesi u Prušánek zdechla
z
Jako
když
sousedu
stará kobyla
Ta Michlova
kobyla,
dokud mohla, chodila u Prušánek na
tam své
kopeku
kosti složila,
nebo když se dalo do dešt, visku nemli boudy Prší,
prší,
a cikáni
na past-
poprchá,
cigánovi do ucha
a cigance do kapce
bude vait škubance.
Od
té doby, co
odvodu „ani
Vv. Bai-toS:
Pámb
Lid
;i
národ.
kluk vyjde ze školy, až do prý jím nevládne."
11. Podlužáci mezi sebou.
Teba nepatrná,
jest naše Podluží krajinka
pece
nkteré
jednotlivých osad
práv na
jež jistý
to staí,
známy jsou dobe se
zvláštnosti
aby se tu
i
a rozdíly,
tu pstoval
druh lokálního patriotismu a sousedského
„antagonismu", ovšem
jící
rozlohou
vyskytují se mezi obyvatelstvem
se v
ei
i
zpsobu
nejkrotšiho.
nepatrné úchylky
Tak
vyskytu-
osad sousedních. Prušanetí
smjí
„piroh", až
se jim
Novoveským, že
se najedli
„mlguo", kdežto jim se „šuká", když se najedí
„pr".
V Lanžhot
a v Kosticích mají prý knofla
(šišku) „samca", ve Tvrdonicích knoflu „samicu".
V Lanžhot a
mají
pavuz a pavúka, jinde pauz
paka. Soused Týnecký
klekeu,
ješt sedeu, leheu,
si
jako Lanžhotský a Beclavský,
Novoveský, Mikulecký a Prušanecký lehu, kleku.
Novoveským
a
sedu,
Prušaneckým jsou
západní sousedé „Kedáci", protože praví za jejich „dyž",
kdežto
již si
„ke"
Novoveští zase jiuýin „Yeaj-
99
níci",
ponvadž
mají ve stodole „veaj", kdežto
tam mají „stáp" nebo „sp" (sloup). Mikulice a Tšíce piléhají k sob tak tsn, že nebytí tam tabulek, lovk pespolní oni
by ani
nevdl,
Tšané
Tšíc,
dv
že jsou to
když kdysi ženich
z
osady.
Mikulic bral
si
A pece, nevstu
„Co prý tá cuzina u nás chce?" To odtud, že Tšíce patily ped r. 1849. k panství Hodonskému, Mikulice k Beclavskému, proež Tšané se honosili, z
se z toho horšili:
i
Mikulané jenom „knížecí." Když tšická dvátka na kvtnou nedli
že jsou „císaští" a
obcházejí
s
„májem", prozpvují:
Svatý Jura ide k nám,
po
vneku
nám
veze
nám, nám, tým Tšickým pannám ne,
ne tým Mikuleckým žabám.
A mládež dosplejší popvkem
škádlila
se
zase
na
vzájem
Jak sme
išli
Mikulané
mimo
koa
Podte, chlapci, k už je liebec
živlu
fáry
drali
veei,
peený.
Ve všech osadách podlužských k pvodnímu slováckému pimísilo se znané percento sou-
sedního živlu charvatského. Jen v Nové Vsi vyskytují se tato rodinná jména charvatská Stankovi, Uhrovi, Steflovi, Filipovi, Heleši, Mandéi. :
IV.
Moravští Kopaiiiái. Národopisný obrázek
z
jihovýchodní Moravy.
—
Poloha.
Ddiny.
—
Chalupy.
—
Rodina.
—
Polní
hospodáství a jiné živnosti.
^iF^ezi ddinami moravského Slovácka jest jich osmnáct, jež Zdi
mor,
'>'),
náeím
(jmenovit hláskou
krojem a jinými znaky zvláštní
r
indivi-
kmenové od sousedního obyvatelstva se Z osad tch nejdále posunuta jest a osamla ddina Alenkovice, se ti^i kilo-
duality
odlišují.
zcela
metry cesty na západ od Napajedel. Rozptýlena jsouc a
v
krajin hornaté po strmých hbetech horských ma zcela raz rozsáhlých
stráních
ddin
valašských.
Znan
v kraj
postreny a
se
sousedním obyvatelstvem moravským ve stálém styku jsou tolikéž osady Bystrice (Bystrica), na silnici
mezi Bánovem a Starým Hrozenkovem,
JBJatniJca
pifaena do
Blatnice,
a Boršice,
na
východ od Blatniky. Obyvatelstvo tchto
ty
už pokolením školou prošlé v
osad nkolikerým
dob
nynjší spodo-
buje se k sousednímu obyvatelstvu moravských
104
Slovák, vyslovujíc na p. hlásku jmenovit v rozmluv s „pánem"
zcela a s
správn)
lovkem
pespolním. trnáct osad vtšinou zastreno
Ostatních jest
v hluboké
východního
a na
úvaly
strmé strán jiho-
pohoí moravsko-uherského, jsouce
tu po jedné, tu po skupinách dvou tí osad od
sebe oddleny vysokými
hbety horskými. Poí-
od západu a jdouc na východ a severo-
najíc
východ jsou to osady Vrhka, vorník,
Nové Lhotky
Strání,
chov,
Badjov, Kuželové, Malá
:
Velká Vrhka, Lipov, Loulca, Velhá, Ja-
Bezová
kolonií
s
s
Vápenkami, Sú-
blízkým Olšovcem, Starý
Hrozenkov.
Sousední Moravané obyvatelstvo tchto
d-
písluší toliko
a jméno to vlastn obyvatelm „kopanic", t. j. roz-
ptýlených po
kopcích samot,
din
nazývají Koxianiéánj,
vzdálených, jimž jinde na kají.
Takové kopanice má
kovou,
Váx^enice a
od osady
Morav St.
Výškovec,
znan
„paseky" í-
Hrozenkov
:
Žid-
Bezová Lopcník.
Kuželové, Lipov, Velká, N. Lhotky, Strání,
Bezová
Hrozenkov mají po fae katolické, a V. Vrbka augsburskou. Ve všech osadách, od nkteré doby na dotených kopanicích vyzdviženy jsou školy. Obyvatelstvo tchto pohraniních osad kropovahou mezi sebou namnoze jem, náeím a St.
Javorník helvetskou
i
i
105
ne
mén
se
od
nežli
liší
moravských, od nichž
nazývajíc je „Moravíky."
Slovák
sousedních
vdom
jaksi se oddluje,
Tak prý
ptal se kdosi
lovka pespolníko. kdo by odpovdno nui, že to „jakýsi Moravík z Tasova,'' — ddinky to pl hodiny cesty A na Strání zase pravili od Lipová vzdálené mi: „Ked ideme na Moravu, smjú sa nám v
Lipov, spativ
to byl
i
;
!
rei."
z nasej
Naši Kopaniái,
majíce svou geografickou
polohou pirozenjší spád do Uher nežli na Moravu, chodívají na trhy do
mst
msteek
a
uher-
zvlášt do Myjavy a do Nového Msta,
ských,
vbec
a stýkají se nežli se
píiny
více
se
uherskými
Slováky
svými sousedy „Moravíky." Z
zachovali své slovenské
náeí
té
také
zcela nepo-
rušeno, a spisovná eština, kterouž teprve v
dob
novjší jak tak poznávají, jde jim dosti tvrdo.
Když uitel hrozenkovský velikou
práci na to
vynakládal, aby mladé Hrozenkovjany nauil vyslovati
epa,
eské
>',
cvie
starostlivý tatík kteréhosi takto
synka domlouvaje „Jaj
epu!
o
to
pokoj
si
epa, repú bola Avšak pilnjší návštva školy radí.
i
dal jsem se do
služebnou, rodilou
z
aj
s
vašú
a repú ostane."
je
V Lipov
mueného
panu rechtorovi pravil
pane rechtor, dajcé vy
epa
na slov
jejich výslovnost
tomu brzy po-
ei
N. Lhotek, kdež
s i
121etou
do školy
106
Mluvila se
chodila.
ei
nepoznával
ckého,
0(1
ei
mnou
takm
tak,
znan
spisovné
na p. pehlasovaného
vajíc
že jsem
ani stopy
náeí
z její
Lhote-
odchodného, uží-
ej
(nejlepší, dejte)
správn vyslovujíc naše i v ženském a stedním rod íslovky tyi, proti emuž naši spisovatelé náramný odpor mají. Vbec škole a kostelu v osamlých tchto ddinách mnohem dležitjší úkol pipadá a a zcela
i
práce namáhavjší nežli v krajinách pokroilej-
Lid netknut jsa ješt pokrokem
ších.
asovým
jinak nežli jeho škodlivými a záhubnými úinky,
posud po spsobu
žije
zddných najde tu
starodávním
ve
svých
názorech mythickonaivních. Ethnograf
že mnohem
krajin moravské,
ale
hojnjší nežli v kterékoli
upímný
lidumil
a vla-
stenec nejednou nad ní spláe.
Chalupy na Lhotkách a na kopanicích jsou skoro všecky
devné, na Hrozenkov
devnice, dílem nahíjanice, jsou z hlíny, dílem cihelné. starší
chalupy
V
ostatních
„tluené"
jsou
jsou dílem
jejichž zdi
stlueny
ddinách
(nz nabíjanice),
novjší zdné.
Všecky pak jsou kryty doškem. Vyjmouc rozptýlené samoty na kopanicích v ostatních osadách chalupy táhnou se cesty.
kamna;
V ddinách že však v
nyní
již
dvma ady mají
tch kamnech
ukazuje k tomu, že
i
podél
skoro všude
„kurja" (topí),
tu prve táž správa byla.
107
Tam
posud shledáváme na kopanicích.
jakou
„kuí"
totiž
kou
se z jizby v elistích v peci, a
komínem na pdu.
odchází nízkým
Podívejme se do takové chaloupky na Výš-
Pekroice „nálepek"
kovci.
ti
stojí
ejná
na
„škrichy
naše
(malá
Tu pi stnách na vodu
putna
obiljé",
putna vinohradská (oby-
puténka),
putna), treafek (škopek) a
V kout
zápraží)
(náspu,
vstoupíme do „pitvoru" (sin).
beárek
(faska).
postaveny jsou motyka (okrouhlá), ku-
ovnica (obyejná naše motyka) a širanka širší
V jizb pi ní
povalem
jímž
(dole
kuovnice).
kou
stn
strmí
vzhru pne
pec,
nad
komín,
se
za píznivého poasí odchází na náizbí
V komín
(hru).
u dveí
(stropem)
„hambálky", na železný
kotlík
kapusty
(zeli)
pi
zastreny jsou dva zavšuje nebo na vaení kantoflí (brambor), na
nž
mdný
se
a jiné stravy našich
kopaniár.
Na právo v kout pibity jsou pod trámy poljence (dv bidla), jež jsou komorou kopaniárské domácnosti. rjeica,
Jsou na
mch
s
nich položena koryta (necky),
vlnou, vahánek
(devná
mísa),
slamenica (vošatka), osla (brousek na kosák) a pod.
Pod
tedy
poljenci v
pravém kout
o první
stnu
devná polica. Dveí nemá, snadno ukojiti mžeme svou zvdavos, jaké asi
opena
jest
poklady pihrádky
její
v
sob
zavírají.
Rozesta-
108
veno tam nékolik kusv obyejného nádobí kuchyského, niiiiio to veliký slevák na „masné"
nebo na ocet syrovátkový,
epák (baka
stn
kout
v témž
visí
„ližitník".
na vodu),
Pi
sklenka (láhev) a pohárek (sklenice).
druhé
Za rvóšteni
tram) zastreny jsou nakladaka (lopatka, kterou se
(roštem, podélním dlouhém lopata, ohreblo,
nabírá tsto z díže),
veslo (lopatka,
koláky do pece hážú")
V pravém kout o
pedu
z
„co sa
ú
a stružek (struhátko). stojí
dubový
stvól
pi stnách táhnou
nohách skížených. za ním
stnách nad ním obrázky na Pohrádku (postel), na ní podušku a duchnu mají jen zámožnjší; mén zámožní se jedlové lávy, na
skle malované.
spávají
na
mládež
v
vané
peci,
na
lávách v
kout
za pecí, a
lét na „palat" pod kolnou.
truhly Plachty,
na
Malo-
šaty postaveny jsou na náizbí.
jichž
se
v domácnosti potebuje,
jsou: náševka na trávu, popeluška na „zváaní"
prádla „v parchovni", stolvka na stl a plachta
na pohrádku.
Na dvoe od pitvora na pi pistaveny ovíma, pouhá to klna pod
jsou ti chlévy
:
s-techou, toliko Ijéskou uzavená, vedle ní chlí-
vek pro dva ki"av.
na
volky,
Naproti
stlaní)
konen
stojí
klna
chlév
pro
tvero
na šustí (huchý
list
a stodlka.
V chaloupkách tchto „bývajú"
tato
(ta-
109
dzdo (dzdá-
tenko), iiiHina (tiiaiika, iiiancnka),
ek), baba (babenka),
nebo dospélejší pacholci za rošt završené,
synkovja a dzjévence
jejich
ideji
V phicht
a dzjévky.
devné
v
kohsce (ko-
„hušká" se bábatko (novorozeátko).
líbce)
besedu docházejí
ostatní
píbuzní:
krsný
Na tato
mama, strýko (bratr otcv) a stryna ujco (matin bratr) a ujiná, svat
a krsná
(jeho žena),
a Svatka
(svatovja,
na vzájem
stini
kerá
(„bar
rodiové ženichovi
mezi
roba
ze
sebou)
a leckterá
Jen
súsedstva").
nebo bezdtní gazdovja
majetnjší
nevctka
a
nkteí
(hospodái)
mají sluhu (služebného pacholka) a dzjévku slu-
žebnou, jimiž druhdy bývají pastorek a pastorka (sirotci v
rodinu pijati).
rodina oznauje se množným íslem jména gazdova: na Hrozenkov, Lebánkovja (LeCela
Kuricja (Kurica), Sko-
Gelovja (Gelo),
bánek).
kana (Skokana) Jurgošé.
—
;
jinde
:
Chovance (Chovanec),
Tážeme-li se dítte,
nám na Hrozenkov: Lebánkóv na Lhotkách
chov
:
je?
odpoví
Lebánkova,
— Kadlecova, na Ša— Šimkova, jinde Chovanc —
Kadlecuov
:
Simkv
Chovancova.
í
— :
spsob pomry Bezové. Tu táží se
Zvláštní však
vyjadovati jest na
tyto též
kd
tu bývajú Simké (Simek), Jantelé (Jantelik!) Janké (Jank!), ale týmž tvarem odpovídají i
na otázku:
í
jsi?
Taktéž: to
je
Ozef Simké,
110
Ana
Jan tele,
váv); u Janké
ano
i:
ale
;
Dorka Janké, Jura kováré (kobol sem u Simké, ii Jantelé, šol
:
kdežto se jinak v
idm
té
do Simkuóv,
píin
do Janteliióv,
pedložky
/v
užívá:
k bratrovi. Nejoblíbenéjši jména kestní jsou
a)
mužská
:
Jano, Juro, Ozef, Martin, Ondráš, Pavel, Tomáš; b) ženská:
Kaa
Dorothea), Beta,
(Kateina), Dora (Dorenka :=
Anna (Hanna, Hanulka, Ana),
Bárka (Barenka), Majda, Eva, Maryna, Rozina. Na Strání však Dory a Bary není. Dle velikosti pozemkového majetku jsou v ddinách gruntoviiíci, podsedníci (nemají luk), Jioštdci (33 zahradníci,
mic
mají „hošták" asi na 12
nco
výsevku), haráníci (mají
pole), cha-
liqmíci (holou chalupu).
Pvodní grunty
sedky nyní vtšinou
rozdleny jsou na plky
Ve Velké
a tetiny. íkají
záhonkár
:
již
i
pod-
a v Javorníku podsedníkovi
vydala
sa
na záhonek (=: na
podsedek).
Kopanice vlastník
jsou
jakožto
ze
buto
„placené",
svých
sám
si
z
oplácí
nichž
da,
nebo „panské", jež jsou vlastnictvím velkostatku a jednotlivým každých deset
let
za jistý poplatek
se pronajímají, pecházejíce s otce na syna, pla-
ádné njijemné. Úrodnos pudy dle geografické polohy jest rozdílná. V Radjov a v Lipov mají vinohrady
tí-li
se
111
i
pole dosti dobrá
chatrnjší
:
ím
ale
a planjší
jest
výše stoupáme, tím
Na Lhotkách
pda.
kde na píkrých stráních pi^-íasto všechu prs pracn vzdlanou spláknou, za suchého léta mže stébla obilní na záhonku poítati, a když prý se obilí požaté váže, vaza stoje nad provjéslem neplným na sbrae širákem kývá, aby mu ješt pinesli nkterou pokládku, by mohl uvázati slušný snopek. Mimo obyejné druhy obilní, jež ovšem ne stejn všecky všude se daí, seje se tu hojn a na kopanicích, valy
pohanka, na kopanicích též vinák, s
t. j.
jemen
vikou na chléb. Hlavní však stravou jsou bram-
—
jimž na Lhotkách íkají bobále, na bory Hrozenkovsku kantofle, jinde erteple a zelí, na Hrozenkovsku kapustou zvané. Žito (pšenici) ve Velké skládají do „ptek"
—
po osmi snopech
:
dva snopy položí se na sebe
klásím proti sob, na
dva
n klásím
konen
z pravá,
dva snopy
po jednom
z leva,
na ty
tyi
z leva a z pravá.
Na Lopeníku
Pi msíku s
gajdošem
ve
sejde se
žn i
pomáhají
si
na vzájem.
ticet pacholkv a
(dudákem).
Popíjejíce
dvat
darovaného
jim od gazdy páleného a vesele prozpvujíce za
hodinu požnou celé pole.
Tomu
se
íká
:
„žac
na mesjaek." Obilí sváží se v
Lipov
na mlatevu, jinde
11:
do stodoly, uklada se všude do dvou prístodolk
(jenom na Vápenkách do
dvou stodlek a na Lhotkách do paže a do plevína) a na patra v
v
Lipov a ve Velké, Lipov na mlatevni,
nuje", jinde na inlaté se
Potom se Bezové na humn „stra„otírá". Otrky (ostránky)
jinde na lešení. v
pak rozestrou na prostírku (sázku) a roz-
nilacajú sa. Shinia se sváže v oklépky (dlouhá)
a v otépky (mrvená).
Pi
stavení jsou zahrady, v poli sady
;
v nich
pstují se: jubúka: hedbávnice, pruháe, kut-
niky, zárostupky (stopka
koií
vidnary,
jest ohnutá, zarostlá),
hlavy, vaculovské, cigány, dube-
náe, funtuóvky hrušky háromfírky, jaménky, žitaky, režaky, ovesnaky, krehule, dobruše, ;
kapálky, (slivy),
tísarky,
jež
:
maškrtky,
smaží
se
makvky
trnky
;
na lekvar (povidla),
pálí
na slivovici nebo suší v sušírnách. Poslední však lašsku, tak
i
léta,
jako
tém po
všem Va-
v této chudé krajin strom ovocný,
jmenovit nejdležitjší švestkový vyhynul, a tak pozbyl ubohý lid pedležitého pramene své výživy. Tím vely, díve v úlech dosti etných tam chované, za své berou. Nkolik kousk hovzího dobytka a stádeko ovec chová si chudý kopaniá. Píce a pastvy i
i
vysoké
grún
(strán) a duby, jež na letinu osekávají.
Vtší
jim
poskytují
luiny
horské
a
113
louky t.
j.
mí
„na see": louka „na dva see",
se
dva
kterou
seci
tyi mice výmry. v
za den poseou, jest na Seno skládá se ve Velké
(kopky)
v babince
návidla jinde
;
rozložené
kopce íká se onde chobot, tu okžle neb okolica.
Tráva dobytku trhá se na Strání do náritu,
jichž se
tyi
vejdou do nose,
na Lhotkách do
výsypu, ve Velké do prípražky, z nichž ze
naváže batoh.
se
piváže
se
Nemá-li kdo
dobyte
za stránek (provaz) o kolík v zemi
pkn
zaražený a pase se kola.
pásti,
ty
Tak pásává
blízce chaloupky.
samo,
obyejn
se
Kde
obcházejíc do
brávek (prase) o
kravarja a kravarky pasou,
tam krajina daleko široko rozléhá se jejich zpvem, a dom ženouce kravai vesele si popraskavají biem, na njž si uvazují šugar, t. j. kytku dlouhých vlas z vlastního týla bez orací vyškubnutých.
—
Máslo se „mútí"
neb ovarené
;
podmáslí
a jest
bud pesné
na Hrozenkovsku jme-
nují cmer.
Ponvadž
polní hospodáství nevynáší tolik,
nho
sebe bídnji vyživilo,
Kopaniái
jak mohouce na ten
aby se obyvatelstvo
zahánjí
si
vezdejší
chlebíek.
naši
z
S jara
v
nedli odpoledne
sestupují celým procestvím se svých kopanic na
Brodsko do
epy
židovy, jenž
vají
do Rakous
má tamjší
velko-
na žniva a na mlatbu chodí-
statek pronajatý,
a
Kr. Bartoš: Liil a luíroil.
do Uher.
Sedláci
Stránští 8
ÍU dlají
horách
v
díví
dovážejí
a
je
na místa
urená. Drobouký prmysl kvete toliko na Lhotkách vyrábjí tam tácky (koleka), lopaty, :
lúkot
hrable, vidly, rebríky, zase, možná-li
zovjané. Ze
vého
a
j.
ohnutých),
pochodí
s
Obchodem
a pod.
ješt drobnjším zanášejí
deva
nastroužou naloží
nimi
se
Bre-
javorového, klenového, lesko-
si
agan
si
jich
celou
s
(holí
na vrchu
unesení na záda a
Cislajtanii
i
Traslajtanii
Nmecko.
Když agany dojdou, nastroužou si nových „bar kd ve svt." Kteí zstávají ve své užší vlasti Morav, ti vyprodavše agany nakoupí si u Hustopeí sladkého deva, jinde cibule, esneku a semének, a obcházejí zase s tímto zbožím. Na až
po Terst,
Sasy
a severní
jim
trzích
a poutech
všude
takm
na
Morav
vi-
dti nkterého Brezovjana, an open jsa o zed klidn na zemi sedí, agany maje vedle sebe tolikéž o ze openy, nebo sladké devo ped myslí sebou, nikomu svého zboží nevnucuje si tuším, kdo podpory na cestách života potebuje nebo svj život si osladiti chce, že si asi sám pro svou potebu pijde. Takových obchod;
ník na Bezové
a v sousedním Olšovci jest výše
osmdesáti. Odcházeje se svými
agany do svta,
mladý Brezovjan stana na kopci rozhledné se ješt po své rodné ddin a zazpívá si na rozchodnou
115
Bezová, Bezová, zato sa mi kolem, Brezovské dévéence ostávajt
Na
Strání,
dokud nebylo
jinae. Sedláci chovávali
si
s
bohem.
železnic,
bývalo
tu po 14, 16 koních
a jezdívali na formanky až do Pešti a do Lvova.
asy
se
zmnily,
krajinách, ne
a to,
práv
ve
jako v mnohých jiných prospch našeho lidu.
Strava.
—
Kroj.
Že za takových okolností od stravy pílišného pepychu není aniž velikého výbru na lístku jídelním, rozumí se samo sebou. Mimo trochu toho kúreného neboli erného (uzeného) jiného masa málo kopaniáských. Vzácnjší
z vlastního brávka,
se
v chaloupkách
mouná
jídla, jež
stl puek, pupák, a vyhnte ze
toliko za zvláštních píležitostí na
picházejí, jsou
:
krajanec, rovášek,
Na krajanec zamísí se mouky jako na šišky tsto
podlistník.
žitné
pojí
tenko na lopatu a sází do
;
peci.
se
rozeste na
Upeené
kra-
horkým mlékem a posypou makem nebo tvarohem. Rovášek jest vdolek naditý makem. Puek jest slížek na pl lokte, medem pomazaný a makem posypaný. Pupáky chystají se toliko na štdrý den jsou jance polámou se na mísu,
poleji
;
peené dlouhé slíže, kteréž se na mísu polámou, horkým" mlékem poleji a makem posypou. Na podlistník neboli podlesník zadlá se tsto to
117
na ídko a
pee
podmáslím nebo kyselou smetanou zelném listé. Nékdy pekou se též
s
se na
kupovavému preclíku obtek trojí pohanenou, prosnou (pšenó) a mounou (ír). Pod polévku zavaují lokšíky (nudle). Snídaní jest na Hrozenkovsku fryštukem, a svain, kterou si krava nese na pole, íkají tam merinda. Oblíbenou potravou jsou hríby, toto maso kdežto
praclíky,
Kaši
íkají.
mají
:
chudiny, jichž v oné hornaté krajin roste kolik
druh
jinde
jinak
nazývaných,
jako
:
buáky,
hrabeláky, osyáky, modráky, maseláky, kozáky, Jánky, kovále (beranice), prstáky (kozí brady), podborovniky, hromadnice, kuátka neboli
kurjaky, mlée (pekou
se),
smrhy, pesterce
asom
(rostou na bucích), hlivy („jeseným
rostú
na buku nebo na oechu"), syrvky (kraviky, jedí se syrový).
V
sadech a na pastvinách rostou
májovky, pearky (žampiony), špiky, sraedlovky (po
ernavé) podsadlovky (rostou v za„pod sadem"), václavky (rostou na
vrchu
hradách, podzim).
Do polévky zavaují petružle kundrásek jinde
na
(opoku),
Morav
do
šnytlich
omáky íkají,
(petrželí),
pažitku,
jíž
do zásmažky
na Lhotkách úkno („polní esnek").
Na Lhot-
kách naše kuchyské koení na mnoze jinými
jmény nazývají: koený peprné nebo štyplavé
118
nebo prost koený (pep), šalenec (paprika), klo-
búky žlutého
(hebíky). Do tsta pimisují „zutého", to prášku, jemuž jinde na Morav še-
franica íkají,
„ošudyt prý
hubu, aby
myslela,
že sú tam žútky."
Národní kroj zachoval se posud v pvodní
spsob a podob, leda že si v Radjov a v Lipov nkteré kusy vypjili od sousedních Moravík. Stejný kroj, s nepatrnými toliko rozdíly, Lipov,
jest v
v Louce, ve Velké, v Javorníku,
na Lhotkách a na Súchov, na bývalém ství
Strážnickém.
širokými
žlutým
tyi
žínky
to
pan-
Jcošula je krátká se
otevenými, obojek má úzký,
rukávy
vyšívaný
Mužská
;
zavazuje
(šrky).
pod
se
krkem na
Nohavice svobodní nosí
svtlé (mlynáské), ženái
ve vysokých bo-
bílé,
tách, bílý prudelv (kordulu) a tolikéž bílý Jcabdt^
krátkou
to
halenku
na
spsob
polské aniary
ušitou. Klíny její dole v dlouhé špice proti
sob
peloženy jsou na zad, kteréžto peve Velké erveným jest vyšíváno. Za ložení chladnjšího poasí pehodí si Jialcnu s hazuchou (širokým, tverhranným obojkem). Hazucha ervybíhající
ným
jest vyšívána a dole
bena.
V zim
SiráJc
(klobouk)
ernými
se nosí dlouhý
dosti jest vysoký,
ozdobu (od spodu poínajíc): pantla, zase
„istrapy" ozdo-
kožuch duheúák.
húsenka a
dv
na
nm
za
húsenka, ervená
ervené šrky. Na
119
slavnosti nosívali do
sob
ženich
a
nedávná kabát zelený, kterýž
družbové
erveným pásem pe-
pasovali.
Ženský kroj
jest
:
rnhá
riikávca nepíliš široká
ramky na
nich
erným
s
(spodní
ás
košile),
rukávy po loket, „prí-
vyšité, obojek
(téže po-
doby jako hodn široký límec mužké košile mstské) peložený, dokola harasem vyšitý zapíná se na špendlík. Na rubá opáše se ze zadu ;
frtoch do
pl
pasu
sahající,
konopný, bílený
a pak šeíVánem na žluto barvený, na husto nabíraný, na vrchu
„formou" vyšitý;
z
pedu
/er-
Zpod fertocha vidti rubáe asi na ti prsty. RordiWca je z bílého flanelu, obšitá zelenou nebo modrou pentlí, okolo ní vyšita jsou ervená „háata", dole ervené „smeky." Na chladnjší poasí mají bílý lajhJ. V zim nosí tiišeh.
pod kolena, s erným stojatým obojkem, kterýž celý krk zakrývá. Obouvají se v Lipov v ižmy, jinde v tžké boty. Hlavu pokrývají runíkem^ nevelkým to bílým kropenatým šátkem, do tyla „na dénko" zavázaným, nebo satou^ prostým bílým šátkem plátným. Vdané nosí pod šátkem ohalenicu (plátný epec). Na nedli mají zvláštní šatku bílou, dole žlutým hedbávím vyšívanou, podoby a velikosti asi bílý kožucli
pkn
takové jako
velm kostelní zaváže se tak, že dol splývají. Vdané nosí pod
konce na zádech
;
120
pkné
epec, jehož
bílý
žluté vyšívání v zadu
vidti.
Na Lhotkách íkají hamizoYka^
a na lajbli
Súchov ženské kordulce hamisol.
Brezovjané nosí košulu
s
úzkými rukávy,
erveným límekem obroubenými, s úzkým erveným obojkem; nohavice erné šnorované dole
až po kolena
modrými smuorkámi (šrkami),
nm
erný, na na zádech dole vyšitý „tulipán", na prsou z leva jeden, z pravá dva ady „gombík", kdež od knoflíka ke knoflíku
pruclek
vyšita
jest
ervené
vyšívaný,
(špenzr)
halenu
erné
ervená
retiázka,
s
na
prsníek
(veným) a
a
ní
z
pedu ervené
erné stapce
kožuch krátký. Ženské mají erný
(jako
retiazkami
adem gombík
jedním
s
hazuchou,
výložky, v zadu
ramky,
mezi
a zelené osminy (vlnité áry), bílý kabát
šorec,
obojek
erným harasem
;
a
širák malý,
na rukávcích prí-
žlutým
(nebo
er-
na široko vyšívané
Slováky u Hradišt). Kordulky nemají, za
chladna nosí halenu
s
hazuchou jako mužští.
Nejvtší parádníci jsou na kopanicích Hrozenkovských.
Mužští tam mají troje nohavice:
modrým cifrováním („valašské"), svtlé s ernými šrami („mynárské") a erné s erným šnorováním Jajbrík (kordulu) erný nebo svtlý, na nm po dvou adech gombík, košelu
bílé
s
;
121
s
rukávy bud širokými neb úzkými,
pi
nich
ú rukou úzký modrý „Ijámeek", nad ním er-
vené
„zúbky"
vané
hodn
náramky
;
na široko
oboji
košile
erveným
má
vyší-
erným
a
ha-
raše m.
Ženské s
nosí
spodníJi
vyšitými, letnicii (sukni) z
husto
nabíranou,
Na
zavázaný.
k
pkn
v zadu velmi
ní
rubá),
{zzz
rukávce
pkn
obojkem a príramky na široko velmi
konopného plátna na
pišit jest šivótek
ní
vyšitý, z
letnici
pedu
na
bílý
šrku
vyšita jest „forma", nad
„Ijamec", nad Ijamcem „vyšicjé" na živótku.
Záscra pásu
jest
opasují
modrá se
se zelenými
kvty.
Kolem
ženské na Hrozenkovsku „sa-
ervené vlny upleteným na spsob sáku kterýž jim velmi pkn svdí. Za chladu nebo do dešt pehodí si žena halenu
kem"
z
na peníze,
jako mužský. Svobodné nosí v nedli na bílou
erným
tu šatku jen na úvod na to
hlav
úzkou (na dla), dole erveným a hedbávím vyšívanou. Vdané ženy nosí
šatlvu
epci a
odívají se
mimo
„proscradlem", bílou plachetkou, v níž upro-
sted žlutým hedbávím
vyšita jest
mežka.
Vlasy mužští nosí všude dlouhé, uprosted
pútcem rozdlené, dívky svobodné
splétají
si
je
v dlouhý chvost (lelík, cop).
Na i
Strání
ženským
slavnostním
jest mentylx,
odvem mužským
kožuch suknem obšitý
122
odvu
a šnorovaný. Podstatnou ástí
paniár
jest veliká
našich ko-
kožená kabela, bez
níž se
žádný nikam nehne; na Strání, na Bezové a na
Hrozenkovsku mužští nosí široké kožené pásy. Na Súchov, na Lhotkách a j. i krpce posud se nosí a v zim papue. Na haleny pedou si sami svou vlnu, i klobouky mají z vlny domácí. Jako moravské Slováky vbec tak i naše
Kopaniaky harasové
ských
má
pkn
velmi
umjí
vyšívati. Pestré
na rukávcích dívek Súchov-
vyšívání
tyto ásti
a
jména:
ervené šipky,
šipky, ervený stínek, erná reázka, zutá
bílé
reázka, ervena reázka, formika, zase ti re-
ázky, pak tvary
reazkové
nezmnny
kvítky.
Kdežto
zstávají, formice a
ostatní
kvítkm
nové a nové vzorky vymýšlejí, divn a jina dle jejich
podoby
vyšívají: na
je jmenujíce.
koií
Formikij
se totiž
dlapku, na sokolovy oi, na
oi, na žabí oi, na vtáky, na veliky^ na broskvovou kostku, na pl rže, na makový vraní
vršek,
na
pl makového
na maliny, na
srca,
vršku,
na rozmarýn,
na krížiky, na kalichy, na
buchtiky, na krpadla, na podstolinky (=: trnože), na latern, na háky, na sekáky a Kvítky rcázkové isou: ohrebelcové, babicové,
Fornnj
(bílé
hvzdikové
vyšívání)
na Stráni mají tyto tvary
a
j.
uherské, petrželné, a
j.
na frtochu
(sukni)
jména: na rovensko.
123
hrubé klue, na trnový vnec, na rohaté rže, na vtáky, na budzigán, na riicku, na hrozná. Všecko vyšívání dje se beze vzork; vzoretaz, na jablíka, na
na
pouze píroda, z níž vzaty jsou tvary tomu lidu smysl pro symmetrii Vrozený i jména. a jistá parádivos dotkly se i tch hebík, na
rem
jest
podpatcích, jichž
poet
a
seadní
vými jsou veliinami, ano
ehož
do
i
tolikéž
mni-
haklíkv u papuí,
Lopeniáka, když „Ako prý nás nmajú Pam-
trpce toužila stará
jim kdysi potlouklo bóek trescac prv nosjévali piac (pt) haklíkóv jerných, a vul ich nosjá sedzjom (sedm), a to :
:
zutých!"
Svný
tento kroj velmi
pkn
sluší
tomu
lidu vzrostu stepilého, tváí pravidelných a výDívky kopanické velmi prospšn se razných. liší
od svých sousedek v okolí Blatnickém.
mají okrouhlé, vlasy, husté
zdravým
oboí a
rumncem
jiskerné
Tváe
prokvétající
oi vtšinou erné,
nos pravidelný, drobné zoubky zdravé jako epa. Vrozená krasochu jeví se mimo jiné též ve
mnohých zvycích
a
novorozeátkm
a
povrách, jimiž matky svým dívky sob samým tlesné
krásy dodati a pimnožiti hledí. i
následující
K
ní
poátek písn Lhotecké:
Nyže muýna zabyli
háj dolina,
tam eladýna,
ukazuje
124
zabyli ho,
nebou vynen,
všecka obec
Všecka obec že
Tedy
bou
nejen
šoltaj
stojí ai
pri
uem.
pány,
samý švarný.
nevinnos,
nýbrž
nm
byli
švarnos,
i
krása šohajova byla píinou, že obec
i
páni
pi
3.
Náeí. Náeí kolik
krajin
v této
osad
tu
takm
jest
všecka mají do
;
tolikero,
sebe více ráz
Bezovjané svém náeí tvrdí, že prý „takej ei nni kraj svta jako na Brezovej, ona je tady od svta národu" t. j, od poátku svta. sloveniny uherské nežli moravské. o
Nejmén obou Vrbek
náeí Velické, Kuželovské; náeím Yelickým rozprav této náeí osad do-
od a
míní se tedy v
sebe
se
liší
i
tených.
Hláskosloví. 1. Všem spolená pres íci.
jest
„Tri
>':
naše
a ticet
pole,"
(horký); na Strání však za
Všude
2.
vyslovují
slov hlásky b, d, d,
y,
/
/;
p,
t,
hláska / za esko-
kepelek peletlo smjí se jim sousedé MoravOd horkého (hokého) rozeznává se horúcí
moravské
,
s,
š;
—
z,
hoký
vyslovují horský.
velmi
jemn
š,
lišíce je
zní jen
na konci od hlásek
slabounkým pí-
126
dechem, ba skoro docela mizí, jako
slov „Pamb", =:
vyslovují síiacA, hrech,
V
tedy
písni
zcela
:
sn
jinde ve
i
Lh.
(na
sna
Jenom na Hrozenkovsku
nocle.
bre,
sníh),
„B"
dáli
pau^
duh,
ale \ud,
správn rýmují
atd.
slabiky
se
loh a lo:
Daj nám, díva, daj nám zálo,
ua panském trávu žalo.
co's
3.
ái
4. píší,
Jako Slováci moravští, tak
vyslovují dlouhé r:
Kopani-
naši
zd/žat.
ei sice správn znjí tu v ei zcela
Hlásky, jež se ve spisovné
ale nedbale vyslovují,
pesn,
nic se nepohlcuje
lašský.
Ob
brd-co, mlat-ci,
zenkovsku zdvojuje
:
;
s
súkeíwý, se
va-
paí^?^a,
c
a p. ve
odlišují,
hud-ci,
hlásky skupenin dc,
jasn od sebe
výslovnosti
5.
i
v/ba, poprchá,
tc,
npla-c. Na
Strání a na Hro-
dvma
samohláskami se
a s mezi
masso, kassa.
Kvantitou samohlásek
náeí
od sousední moraviny.
se odlišují
nech dlouží se zvlášt na Hroz. a
B. mnohá
slova,
jež jinde na
tato a)
znan
Ve kme-
ásten
Morav
i
na
zkrátka
znjí: hád, slavik, spádol (spadl) ékdo, iéco, hríb, bób, bór, bót,
hlóh,
chój (chvoj),
chvost,
duha, ks, smrk, vrch mrtvý; b) v koncovkách
jmenných slovesných, a to a) v nominative mn. rodu st. kamna, okna, jarmá, telata (v Lii
:
127
pov
a ve Velké
rodu
ž.
toho není), h) v genitivé mn.
st. dlouží se samohláska
i
kmene jakož
i
vsuté
e
skráceného cha-
strák, stodol, rób,
:
meríc, Bojkovic, zelin, motýk,
lup, rúk,
jabúk,
hrušek, oken, ovéc, jarém, moidél. Všecky tyto
délky
vyskytují
na Hroz., jinde dlouží
jen
se
se toliko vsuté e a koncovky ec a ic; v
Lipov
však a na Stráni ani tchto délek není;
B.
a
na Lh. koncovka ami (ama) v
cerámi, ženáma, putáma
;
—
na Hr.
c)
instr.
mimo
na
mn.: aini
koncovka y a pravidelného tu instrumentálu mn. se svojími syny, s vojáky, strnádky Ijétajú d) kmenové a, o, s vrabci, cvaly (=i cvalem) mnohých imperativ na Hroz. a na Lh.: dáj, i
/
:
>•
:
háž, káž, mlác, opás, dój, stoj, pój (pojd), hrn e) jíti
pedložky na, :
dojit,
Za
nkterá slova tvary mají samohlásku moravské dlouhé: kráva, tráva,
krátkou sláma, sol
;
pro ve složení se slovesem
do,
najit,
to
i
proti
stádo,
—
projit.
u v
jako v akk.
:
máslo, instr.
r.
sádlo, ž.
pase (pásti), hnoj,
vyslovuje
se
zkrátka
za našu stodolu.
6. Dlouhé ó na Hroz. zachovalo své pvodní znní: mój, dvór, vóz, pójdzm. Na B. a na
Lhotce dlouhé ó rozvádí se v uó: muój, dvuór, vuóz,
puójdm. Na Hroz. mezi
dující ó
vsouvá se
v:
A-,
kvól (kl),
stvól, rvóšt, rvósc (rsti),
r,
t
kvó,
a násle-
kvórka,
sirvótka (sirota), po-
128
tvóek
taktéž na Lh.
:
osadách
je
—
stvuól.
:
V
ostatních
.
eské
7. Hláska r na konci slov v Jav., na Snch., na Lh. na B. a na Hroz. se vokalizuje vter, :
Peter (ale brat)
ciiker,
;
— za
to
na Hroz.
krv,
:
krst, chrbet.
Znan
8.
eí
tvrdého
vokalizací
jako
mezi sebou
eeným
tak
ve Vel.,
v Javor.,
na Lh.
tustý,
jest
túc,
Strání
krátké
súnko, zase i
1
zvláštní
j.
hlava,
ale:
všude
dlouhé:
vbec
huava,
Na B. 1:
hlava,
slze,
a na
duhy, zutý,
lovk.
lopata,
isté se
tu
v Lip.,
a na Such.;
k
vovk, zutý, (kl). toliko ped u vypouští se
uopata,
Na
t.
kteréž tu zní jako u,
1,
tu zcela mizí. Obalkuje se
v,
Hroz.
se jednotlivá ná-
liší
„obalkováníni",
vyslovuje žitý,
a
tlstý,
díhý, tíc.
Když
se
s
spojí dotená již nkterá slova u vý-
obalkováním
výslovnos koncového
h,
tu
nemálo se pozmují; tak pluh, dluh, Kolár hloh, luh znjí jako pii, du, huo, u. slovnosti
a
—
ková znjí
se však 9.
osadách
sice velmi
podobné,
rozeznávají
pece.
Nemén
rozmanito jest
zmkování
hlásek.
V
v jednotlivých Lip.,
ve
Vel.,
v Jav. a ve Str. slabiky ne, de, te ztvrda znjí: nesete, vedete, hrnec.
Na
Such. de a
tc
mkne
129
V dé a té; ne v
n
B.
vbec
ne
i
se
dé se rozlišují
(^z é
s.
i)
ne-
t
v né;
a
ne-
vedzc.
Jotace
astá
velmi
retnicích, sykavkách, é,
vedet,
:
mkne
sadn, klakn,
v cé a dzé:
nechá, ctka, 10.
v né
Hroz. ne
Na
nenechá.
neseš,
ale:
zmkuje
Na
nenechá.
sete,
koncovkách; vedet
toliko v
tetka, sedne, hrnec;
) ped
(ps),
piata, pjasc
;
na Hroz. po
jest
a r (=:
I
a, e,
a,
pjatek, mjaso,
mjakky, hovjado, vjánoce, svjatý, vjazac,
mjad,
kvjétko,
svjéca,
(=z prýš),
mljéko
žabjé
objérac,
Ijéska,
chljéb,
pjést
chljév,
(píst),
kljéše,
veerjáme, rcaz, rnovac, hrjéch, porjéz, drjémac,
šjance,
jerný,
šjestý,
pejénka,
žjáden,
vé jotace
tam po-
žjádac, nebožjátko.
Za
to slabiky hé, pé, mé,
obd, pkný, pna, mech (mech
i mch), vrný lovk ale vjéter. Na B. slabiky ha, pa, va, he, pe, ve, ma, me se nejotují hriéba (híb), pas (pší), zapa
zbývají
:
—
;
:
:
(zapjati),
hovado, beža, pery, svt, dve, makký,
mech. Kde se jotuje, tam se vyslovuje
zeteln dvojslabin:
žiaden,
ia, ie
žiadám,
zbožié, obilié, perié, požehnánie, drién,
zcela
chlieb,
driema,
ierný, dieva, sviéti.
Kdo by
mkké
h,
rád
p, m,
v,
vdl, zajdi
jak si
vysloviti hrjéba, pase (psf), Kr.
Bartoš: Lid u národ.
znlo staroeské
na Lopeník a dej
makký,
si
Tam
vaz. 9
130
vyslovují
mkce,
hlásky
tyto
se
bez jotového
pídechu
V
(mimo Lhotky) této vytené znjí tam jako jinde
osadách
ostatních
jotace není, tvary
na
Morav: Co
11.
týe
raviny odchyluje
náeí Hrozenkovské: ped é a mní se í"v,
se nejvíce
ds
v dz\ cé a
polské
jako
souhlásek, od sousední rao-
na konci slov,
a)
dímat.
chlév, hích, díva, se
/
a dá.
zetelná jotace
mkce,
zní tu
Je-li
nastupuje
dlouhé,
é
mac (ma),
zac (ze),
:
ne šeplav
ale
nic (ni),
kose, ctka,
cnký, koscl, prsc,
proci, tacík,
kedz (ked), hnedz, dzdzina, dzjéca
scjérá (stírá),
kdz, vyhodzný
(dít),
mní
b) ch
v nom. mn. ve
se
se,
ped v
cli.
i
íí
é v s;
eši,
cc:-
ped
sic
lenoši, o
*
muse,
uherscí, turrccí
pedložka k ped
c)
/
mní
se v
cli
:
ch tebe,
ch ternu d)
(T
v j
a
podte),
(pod,
(všade), taj e)
ereva,
(=
tchto tvarech chójc (chod =: :
taje,
skupenina
tad),
toj
mní
se
stý
—
erepy.
toho není, toliko s
v
chój,
V
a
pójé vsaje
(to); v cer:
ostatních
zi^leso
pój, jdi),
ereša.
osadách
esnek
všeho
mají spoleno
Hrozenkovskem. 12.
zaujímá
Zvláštní
náeí
místo co do
Lhotecké, v
mkkosti hlásek a mimo po
nmž
/
131
r žádných tu
:
mkkých
(ledyna,
slabik není
vyslovuje se
;
veda (vdí), chodnýk,
dyta (dít),
mna (mn), pvvo, šafáovy poln kvyétý. tyén
hodyne,
k tretej
(šafáovi),
dyéra
(stín),
(díra),
hriéch, rieica, chliéb atd.
Jména podstatná. Nominativ jedn.
1.
koncovku
mívá
m.
r.
o: strýko, šohajko, Jurko.
Na Hroz.
2.
nativu
Instrumental jedn.
3.
a na Hroz.
om:
jf>st
se
asto
Moja duša
!
m.
r.
;
jinde cm.
na Hroz. nom. nin.
a
v uvia (ovja),
ia (ja)
:
B.
na
a st.
dubom, oknom
za
Na Bezové
4.
koní
vokativ rovná se druhdy nomi-
Ondej, poj sem
Ozef,
:
r.
m.
svedkovia,
synovia, bratrovia, Lopenaria, kravaria, hoferia,
šuria, ludzia. 5.
Genitiv
inn.
v óv (súsedóv), na
m. vyzvukuje na Hroz.
r.
Bez.
a na Lh. v uóv (súse-
duóv), na Such. v hv (súsedv), jinde v
sed).
—
Po
stupuje tuto
do troch 6.
mkkých
souhláskách
píponu na Hroz.
králi, hoferí,
Dativ mn.
r.
rodii,
/:
(sú-
ii
a po r zakoši,
grajcarí.
m. a st. vyzvukuje všude
v oȒ, lokal v och. 7.
Instrumental mn. na Hroz. a na
až na délku zcela pravidelný:
s
bami, se svojimi syny: na Strání:
B.
chlapci, s
s
jest
ro-
terna chlapy,
132
za vraty, synama, husama.
Jinde pevládá pí-
pona ama.
V
8.
lokále jedn.
na dvori, na na
javori,
po
nastupuje
r za
i
:
na chotári na úhoi, v hoi,
fári.
Zavené kmeny
9.
mn.
B.
na
v at
a na Hroz.
v ísle
rodu st. mají
v ence
tvary
zvláštní
— kozlence, kúra húsence, dieva — kurence, husa — diévence, prasa prasce, tla — hrieba
a ce:
—
hriebence,
—
—
kozla
telce.
Duálu zbyly tyto tvary: ruce
10.
noh, do oú, do do oí, ušiáma, oiáma (B.).
do ruku, bez
ušú,
(Lh.),
oima
(Str.),
Jméno pídavné. Pídavná jména mkkého zakonení nemají koncovek pehlasováním otenych
muka, božie
narodzenie, k božiej muce, za božiu
— istý
Za pípony avý, :
itý
lovk,
inší
:
inšja žena, inšje, dzjéca (Hr.), Božia
muku
(Br.)
obyejnjší jsou asý,
belastý, ervenastý, kamenistý.
Námstky. 1.
B.
Gen.
a
akk.
a na Hroz. mi,
všude nula (a), jinde
sehja (gen. a akk.) všude,
jinde teb^ seh. oni jest
sob
toh,
Jí a její zní
jej.
dat.
—
v
na
Tehja,
Lipov,
Na
Such.
na Hroz. on se
pro všecky ti rody;
vón, ona, ono. v se pedsouvá Všude jsou v obyeji tvary uiiho, našho,
dlouží v ón a
—
—
niné (n).
:
:
133
našimi,
Námstka
o tem,
krušpánkovlio
z
má
ten
tým, týnii
tych,
tak
:
i
Koniáikovnui pacholkovi,
póla.
do ženichovho domu, 2.
jejichmu synovi
syna,
jejichho
u Zemánkovha
tvary:
Lip. teho
v
:
listu.
temu,
teho.
—
tch,
tem. téma; ve Yel. toho, tomu, tch, ten), téma.
—
Kdo
B.
v Lip., ve Yel., na Str.. na
:
gdo,
kom na Such. a na Lh. gdo, na Hroz. hdo. keho. keho, kemu, o kem Ve Velké lokál obou tchto námstek rovná se dativu: na tomu poli, o komu to múvíšV 3. Na B. a na Hroz. jsou tvary o, ništ, jinde co, nic. Obyejný všude jsou tvary jaNa Hroz.: Kelí hový, néjakoiý^ mn. jacoví. koho, komu, o
;
—
;
;
—
má,
telí
—
dá (zn kolik, tolik).
(=: koliký, jak velký).
Sám
Kolí, se tu
l-oljá,
Icoljé
stupuje:
Sli
najsami prvek (pede všemi jinými).
íslovky. Jeden, jedného, jednému, o jednám, jedných,
jedným dal
(všude).
Má
dvoch, troch, štyroch synóv;
dvom, trom, štyrom žebrákom
troma, Strání
štyrma. liší
Tak všude
;
ale
;
s
dvoma,
v Lip.
a
na
se rod m. od ženského, tento má své
zvláštní tvary: o
dvch.
o
tech, o štyrech ho-
dvch do tech; dal dvm, tem, štyrem robám s dvma, tréma, štyrma robami. dinách;
ode
;
— Obidva
na Hroz.
—
Tria chlapi (tamže).
Sedu, osu (od Lip. po Jav.).
seiTom.
—
osem (na
134
osem (na Lh.), Pa, šes, tlva, désa, jedenás, devatnás, dvaca, trica, padesá (na B.) pjac, šesc, dzvjac, dzsac, jedenásc, Šách., ve Str., na B.), sedoni,
—
osem na Hroz.).
sedzjoni,
;
devatnásc, dvacac, tricac, padesát (na Hroz.).
Sloveso. 1.
tást,
umret,
véz, péc, smít
zavret,
téc,
éc
Such.
(Such.),
a
Str.
kvitnút, kleat, sedt,
sa,
téct
c)
Lhotky
lét,
nyest,
;
kupovat;
péc, vléc,
umre,
uta,
(Str.),
kleat, hri, prí, se,
lét,
trás,
nést,
:
pást,
pomoc, zapjat, uat,
muátit, chodit, hrít, pít, set, b)
nés,
Infinitiv a) Lip., Vel., Jav.: lézt,
smít sa,
kupovat
pást, tást, liezt, vyest,
pyect, tyect, pomoct, zapat, utat, umret, zavret,
smát lát,
sa, kvitnút,
d)
vliec, sa,
sedt, muátyt,
prát,
okret, sát,
kupovat;
Bezová tiec,
:
nies, trias,
sedt, mlátit, hria, pria, e)
vljéc,
kleac,
Hroz.
liezt, viezt,
pies,
pomoct, zapat, uat, zavret, smiat
ésc,
:
pomoc, zapjac, mlácic,
pase, ucjac,
siat, lia,
trjasc,
kupova
vjésc,
pjéc,
umrec, smjac
chodzic, hrjac, prjac, sjac,
sa, Ijéc,
kupovac. 2.
První osoba
jedn.
a) Lip. Vel.: nesu,
vedu, peu. umru, miiátím, sednn, lehnu, vouam, preju, kupuju
em, umrem,
;
b) v Jav. a na Str.: neseni, pe-
chodím, sednem, lehnem, iJrajem,
135
kupujem d)
na Súcli: nesem,
c)
;
vdni, sednm
na Lh.: nesem, muatým, chodým,
naB. nsem, vdni,
lahneni; e)
jem
:
sadnni, pra-
na Hroz.: neseni, vedzéin, plecem, mla-
f)
;
;
sadnem,
cim, chodzim.
Tetí osoba
3.
nin.
na Br.
a)
mlátia, klaia, chvália, držia, sedia
nsú,
:
na Hroz.
b)
;
nsú, mlácja, klaja, chválja, držja, sedzja c) naLh.: nesu, mnátá, kleá, chvála, drzá, sedá; ;
d)
všude jinde: vedu, kleá, drzá,
Imperativ,
4.
skovým,
napité
napi,
pijc
hlá-
sednite
jenom na Hroz.:
sa;
Pí eští inné
mohu, sedu
lezu,
zehriu,
a Jav.
:
védél,
sél;
si,
okriu,
néseu,
uau, smiu d)
zavité,
pošlite,
napij,
si,
na-
sa. 5.
sa,
všude:
je
sedíá.
zmnám
nehledíc ku
sa,
séu,
Lipov
uai,
nesu, pásu,
kupován
c)
b) Vel.
;
inohéu,
lézeu,
kupován;
:
kleau. umreu, sniiu
léu,
páseu,
lézél,
a)
lehu,
Strání:
mlátil,
spádeu,
nésél,
sél,
pá-
kupoval;
Súchov: néséu, paséu, lézéu, uékéu, uau,
Lhotky nyémoheu, utau, nesmn, nasau, nalau, kupován f) Be-
strom odkvítnú, séu, kupován
;
e)
:
seu, tráseu, liézeu, vyézeu, pyékeu,
smau zová
:
sa,
;
niesél, triásél, liézél, piekél,
pal, utál, spádél, sádel sa,
nesml,
siál,
liál,
si,
utiékél, za-
lahnúl, klaál, smiél
kupoval; g)Hroz.: nésol,
pásol, trjasol, pjekol, vljekol, zapjal, ucjal, spá-
136
klaal,
dol, sadnul,
Sloveso
íš,
asuje
se až po Javorník
íme,
í,
jecá
íte,
—
Taktéž vdti: vím
zez, zíme.
V
ím,
:
nsniai,
sa,
kupoval.
Ijal,
jest' (jísti)
po moravsku
smial
mlácil,
ohrjal sa, okril, sjal,
zedl,
;
vda, povz.
odchodny jsou tvary, zedz, povedz, veda, asuje se jiem jedzja, jedz, zjédol, zjem (Hroz.), iém jedia, zjédél (B.), jiém jeda, zedeu (Lh.). Jav.
— Jinde
Sloveso (Lip.
—
:
—
má
jiti
Vel.)-,
:
:
su,
si
—
idm,
idem, išieu (Lh.);
idzm,
vejc, (vejíti),
ísc,
(Hroz.).
Sloveso býti
íst,
šeu
idu,
ít,
prís, idem, išeu (Jav.);
ísí,
(Bez);
tvary
tyto
išéu (Such.); išél (Str.); išiél
—
sú, byu,
išol
i
šol
nejsu (Lip.
— — neni — neni sme, ste — neni sú neni, — neni Such.) byl (byu) sem sem — neny sem, bou (Lh.); som — nni som, — nnis, sú — nni bol (Bez. a Hroz.). Urobirs to? Som. — Sú tato doma? Nni Vel.)
;
sem sme
—
neni sem,
si
si,
je
ste,
(Jav. Str.
sú,
sú,
si
(sú).
Tam nni
sú
(i
sú nni) chalupy pri sebe.
Na Súchov,
.
a na
v Javorníku
Lhotkách
tvarv aoristových (jako na Tšínsku a Místeku): Co's dvava? Byvach na travé, poháavach, žavach. Verach v
1.
os.
jedn.
užívá
páseu, pásva. Zecli to
byvach,
se
nevédu
i)ísauch, i)ísavach,
!
(Such.).
Byuch,
védeuch. sedeuch
si.
137
vodiuch, jach tam byu (Javor.).
(ml
pravyva.
Na
Bouch, niaucli
Dyckych ty ekava. Jách robyva, alech
pravach
jsem)
(prala jsem).
jinéhocli
nedostává (Lh.).
iiyc
Na Bezové praví se tam
a na Hroz. nemají slovena, jeti;
šié} s
:
Na
sa na voze.
vozom nebo na
mimo
Hroz.
voze, vjézol
to neznají
sloves
(lozi, lazi) a utéci: vejc do zahrady (=: ve-
Jézti
vyndzi na hrušku (vyjdi), choj,
jíti),
(chod)
rešní
Nmohol mu
chodzic ujc
Pechodník
stromoch
po
ušol
(ujíti),
neužívá
se
(= utekl). vbec tak
jako na ostatním Slovácku moravském užívá se jich
takm jen
e-
naber
(=: lozi).
;
zhusta
na Thoz.
na oznaenou spsobu
Išol zpjévajúci, modlil sa klejaci, stojací, chodzaci
išli
;
zhovárajúci sa, rjenujúci, plauci, du-
nujúci (hurtem až dunlo).
Pedložky
a p
í
s
1
o vc
e.
Na Lh., B., a Hroz. pedložka mená tolik co hes, za pes užívá se
^>res
zna-
Nepuojdem pres teba. Sol cez hory. Vbec se užívá pedložek složených popod strom, z póza hor, ze za Hradiša, z popod štola, po medzi ty póla. V Lipov a ve Vrbkách íká se:
—
cez:
:
—
odMcT, ])Osel, {zz:
doMatd., ve Velké
tehdy,
jinde:
i: zaAtí?,
potom.
Lip.),
Porad na Lh. znamená
odM,
odf/, odtamtel,
dokal. Tedovai. potomai
potomak (Vrbky).
iincd:
Porad puójdem.
— —
Í38
Len (jenom, na Lh.
lem),
—
lež (:= než).
Za
spojku Ixdyž užívá se v Lip. a Vel. dyé, v Jav. a na Lh. ked, na
na Hroz.
—
dokud. rti,
já
Na
Bez.
—
kedz.
ve Str.,
Pokaj, drév to udélám! (=: než *).
to
(víc).
kam: Ona pláe
— Za
talié slyšeti
znamená
(na Br.)
poky pre
nás.
znamená
Strání spojka drév jest
než:
užívá se
na Such. hed.
Zalujm na Hroz.
—
udlám
—
a
Ja drév
Za „ím naíká kam
—
tím"
tolik co naschál
Prišiél ná-
:
obyejn
sloveso, sice užívají za ano: áí (Vel. Jav.),
Byu-li tam
?
ja
vru
Bleno byu
vc
dál
obyejn téL — Nápoky
Odpovídajíce opakují
(Such.), tak, rovno,
co
tolik
(až).
(Vel.),
— Když
aha
tak (pisvduje). nole
= hle
no, no hle).
volají,
ozve se zvukem /m/; „Bto!"
na
—
byu (Vrbky,
nkoho
do dálky
„Hu
!"
—
Gajda vyjaduje tolik co franc. á propos: Gajda, zabol (zapomnl) som vám povedzc. Lala, Jalac^ lalace,
reku
nyny, jój znamenají podiv
{z=z
ku)
už vil vím.
:
ejhle
!
— No
Prišeu tam nehodaj
(=: tuším) hajný.
Z hojných slov, jimiž náeí tchto osad moraviny se liší. vytkneme jen nkteré názvy pírodopisné. Na Hroz. nemají
od
sousední
zajícv ani králík,
*)
to
Pvodní
udéláin.
nýbrž zverce poln
parataxis
:
Pokaj. drin
(:z:
a do-
díve)
189
mácí, jinde zase králíku íkají domácí zaíc.
slov na Such. buják, na na Hroz. jest svin domácí
i
Býk
Bachya
B. buro.
divoká. Jeden druh
divokých holubu jmenuje se na Hroz. gaúrník,
ponvadž
hivná
haluzník.
díe bukové, jež slov gaúr; proež mu íkají
hnízdí v
hnízdí I
na haluzích,
nkteí
jiní ptáci
jména: krkán (krkavec)
mají tu odchodná
hadzja penica (Hroz.),
;
hadopenica (Lh.) a livika (Zídková) zdá se býti dle popisu jeden pták, snad hluchá pnice,
erný
kos (drozd, jako
v ruštin),
sejko (linduška), pecuška (ervenka),
mutek (du-
kos
plavý
(kos),
Na Lhotkich
dek),
uvík
hrub
slavíka od stehlíka, jmenujíce onoho pua-
(sejek).
nerozeznávají
vým stehlíkem, tohoto stehlíkem malovaným. Na Hroz. netopýra jmenují holým vtakem. Žuželi na Hroz. íkají též zlez. hmyz obtížný
—
jest
Mravencm
svízel.
krkorožec,
erveným
íkají
vrzavému brouku
mravci,
tesaíku
rohái gojdoš,
plošticím židovky.
Z pehojných názv botanických vyteny tu budtež alespo nkteré chábzdz (bez), paprúdz (kaprádí) peraina (jiný druh kapradí se ;
širšími
listy)
kropáky
(petrklíe),
randlíky,
(straka). kráska na Hroz., sedmichrástka v Jav.
kukuí obrtel (vstava), jeho koeni íkají „panenky Marije ruka", rmání neb ormán (rmenek), pupava (odkvetlá pléška), sino(sedmikráska)
140
kvet (charpa), ludzikvet (podbl), kohútky (lecha jarní),
nohcík
{=:
nehtík,
sluneko),
májovník
(mainka), nioarnik (blatouch), babské roucho
medunica (plícník), madnnaka (mochna jarní), žabí mlé Velmi pkné (prjš), iaro džiny (borvky). sirvótka (sirotka), jméno má na Hroz. ocoun kvt jsouce od sebe odloueny, list snad že (šalvj louní),
(rojovník),
raica
—
:
i
jsou
i
jako osiely.
—
Pleveli
íká
se nezbacha.
Rok
let
c. í
r k e v
ii í.
Naši Kopaniái jsou sice již nkolik set kesany, a to kesany, jako lid moravský
vbec
a Slováci zvlášt, vroucími a
ale jejich
kesanství
rouškou,
zpod
dv
níž
jest
nábožnými vnjší
na mnoze jen
nejmén
na povrch se tlaí
tetiny starobylého
pohanství
po dávných
pedcích zddného. Nikde na Morav nenajdeme pospolu tolik rozmanitých povr, tolik starobylých zvykv a obyej jako v tomto odlehlém zákoutí horském. To neplatí ovšem stejnou mrou o všech osadách nejvíce toho jest na Hro;
zenkovsku.
Abychom alespo
posavadní svtový
ár,
pozorujme, jak
a svátky
nkterých stránek po-
z
znali
názor
se
roku církevního jakož
doby života pospolitého
Ponme štdrým dnem.
s
i
i
jiné
dležité
rodinného.
„tajemným"
Když
našich Kopani-
u nich slaví slavnosti
jinde
svátkem,
se topí v peci,
hospody
i
142
odloží hlavéiiku (oharek):
kousek dá
robila",
Zadlávajíc na piipáky hospody odskoí
uje.
do zahrady aby
kdy by bosorka „po-
na ohe, a kráva se oku-
se
rukama od tsta chytá
a
varaju (vaechu).
kterou se míchal
slyší
panenky
ume.
mouka
lopaty
s
do
se
peci
posypou
a
jde
když
pakli zvony zvo-
vdcá se,
zpívati,
Když
lekvar,
vodou a poslouchá:
ke studánce, mícha niti,
se stromu,
dom, vezme
svobodná dívka v
Je-li
rodil.
se
vezme se Též
sází,
krávy.
jí
naberou maku, kterým vdolky posypávají, a podobytek.
sypou jím stl,
rozdrobí
se
na
domácí
Nežli
dostane se dobytku
veee
první
sytko
])Osedají za
^tdroveerni
puek uvaený
a
první pupák upeený, k tomu se pidá esneku,
Kdo
cibule a petrželí.
do tak
hrsti
a
to nese,
velmi „pilno"
jí,
vezme kus vdolka aby dobytek též
Ped veeí vezme nkdo má-
pilno žral.
selnici a jde
na vodu. Vrátiv se tlue na dvée:
„Otvorice."
Naež hospody: „Co
neseš?"
On
pak odpoví: „Smetanu tustú, hustú, pod vysoká peim tvrdý sýr." Potom se stl zamkne (obtáhne) a
etzem, pod stl
proste
se
postaví se maselnice
na Hrozenkovsku takto: na každý
roh štola položí se pecen chleba, na prostedek
nasype se
žita,
na
nm
postaví se
Všecko se pokryje plachtou,
koláovou postaví
se
mísa
kolá
na níž,
s jídlem.
s
droit.
nad diru
Na Bezové
143
rozestrou na stl pod plachtu všecko
druhu)
obilí
ddiné
jiná,
všeho
poáNa Hrozenkove
všude však ustálená jakož
dek, kterým po
nejprv
pojídají
(t. j.
v klasích. Jídla jsou skoro v každé
sob
následují.
oplatku,
v
nmž
i
zavinut jest
aby byli píjemní, er-
med, šípka,
esnek,
veni a
Potom pijde na stl kvaka (sladká puky, kaša pohanená, pupáky,
silni.
to
epa), hrách,
Z každého
ovoce.
každý první lžiku dá do
jídla
máselnice pod stolem postavené
se
„všeckej" mouky,
zrna,
íká
se
to
do
petrželí
šípek,
pee
;
Ráno na
narození a na Štpána.
dva dni a
a
zbytky
dv
i
na boží
Jana zamísí
tsta pidá
se
všeho
máselnice a
z
Peivu tomu
noci.
postruže. Po kousku se
se
tak sv.
jí
ulamuje, na
prach potlue a celý rok kravání do nápoje
Na mlada tka
gazdina sebée
s
dav?).
plachty „štdro-
veerní odrobinky" a uschová je; když nia kdo nakiiují ho jimi. nátchu, Plachtou gazdina všechny domácí pošleha, „aby boli \zácní." Zito
pisype se k semennému, aby se dobe nkolik svobodných dvat ve staaby zvdli, která se z nich nejprve vdá,
se štola
urodilo. Je-li vení,
gazdina nakraje tolik skyvek chleba, kolik jest dívek,
skyvku
veei
položí
koka
je
na lopatu
uchy tne,
dívka posmetá,
a podává
koce: í
ta se nejspíše vdá.
Po
na kížných cestách tím
smetím vysype kolo, vstoupne
si
do
nho
a po-
144
slouchá:
Též
dm
dostane
domu
od
odpovídají bud:
z jizby
„sedz
bušiti,
slyší-li
chodí
„vdaj sa,
ua
a
t.
d.
okuo nebo:
vdaj,"
— eho
sedz jak naša pec"
si
kováe
klepajíc
více uslyší,
Aby slepice hodné nesly a nezanášely, vyleze nkterá ženská na náizbjé a sype jemen dol komínem. Pod komínem druhá nastaví zástéru a chytajíc do ní jemen, ptá se: „Co to sypeš!" „Vajcá" odpoví onano. Když má jemen v klín, odtoí si sak (ervený pás), zatoí jej v jizb do kola, vysype do nho jeto se vyplní.
men
dá
a
slepicím
matka
dcei
stolu.
Má-li
odsúdzenca
ženicha),
vázána.
sní
se
zemi
jí
Na noc
sezobati.
na
o
a
piváže (t.
nm
a
Po veei chodí po
j.
jí
ustele
ruce
souzeného
ke
sob
bude do rána od-
ddin
koledníci
obyejní v onch osadách obyvatelé, picházejí pod okna prozpvujíce svou zvláštní i
cikáni,
koledu: Donia-i
st doma, muj pane gazda
Oni sedá kolem stela,
ua a v
nm tej
apka apce
sobolová, tri
sto
zlatých,
dva ervené dva dukáty.
Mát-i nám dáti, nenecht iiás státi vašu strešku vyškubeme,
pod nožkaraa vysteleme.
?
145
Vám šasné
„Vinšujem vyžádali
první
:
zdraví
koláe mívá prý tomu vykoledují
hev
;
K
dinu.
Na
slivovice.
dvata
ve
prorubou
plnou obejda
(kde
ds lá-
dnem
p^ede
aby „sa šišly"
mlýn-
se svými odsúdzenci. Jiné chodí do struhy
ské,
po-
vody stékají)
se
a okoupají se,
led
a
nosí putnu
ješt na svátky
narození
boží
schodnicích
si
svatý
— Jeden
jich si
svátky,
od pána Boha
si
pokoj
,
slední království nebeské."
a sbírá
veselé
a
pána narození, co sme
Krista
vytáhnou západku (stavidlo)
a omývají se
Téhož dne ráno vezme vdolek, který se na štdrý den první upee, vykrojí ho uprosted, výkrojek rozkrájí na kousky, z nichž jeden sama sní, ostatními dobytek podlí. Vykrojenou derou hledí na dobytek a oknem do svta. Takto stane se ona i s dobytkem neviditelnou, kdy by na cizím pásla nebo trávu trhala. Na boží narození nebo
jí,
„že je ze šaslivej vody."
dívka
na Štpána pozve
ze"
si
soused souseda
na „pola-
a pohostí ho zbytky od štdroveerní ho-
stiny,
aby se
dívka
chce
erveného
vína,
narození strí
pazuchu
mu
míti
si
(páži),
(hostiteli) dobe vedlo. Která pkná ervená líka, koupí si dá do nho hebíkv, na boží
láhev „a jak
s
tím vínem pod pravou
panáek
pozvihajú víno,
ona pod pazuchu též." Potom každou nedli, když jde do kostela,
umývá
Kr. Bartoš: Liil a iiiiroJ.
si
tím vínem
líce. 10
146
Na Stepána když pijde dveka položí
kolá na stl
si
nikým mluviti ani za íká „Já bérem pjaci prsty šjestn dlaú, aby sa obrávšeci mládenci za mnú." Toho totiž dne schánesmí
Cestou
studní.
tili
dveek
pacholci u
zejí se
s
Nabírajíc vody
pozdravení dkovati. cja
ze služby,
a jde na vodu do devíti
se jich u které sejde, tím
dveka
vykropí
všude
do
potom
jí
východu
umyje stl a
páleného chlapcm.
ím
na kolá, a
vtší
její sláva.
uvnit
stavení
celé
od
kola
:
více
Vodou zvenku,
i
západu chodíc,
k
lavice a vleje trošku do
Kolá pikryje
se
runíkem,
runík nad derou se prohloubí a sešlí chasníci házejí tam peníze na pálené. Frajer kolá nane, skrojek dveka sama donese tomu gazdovi, u kterého slouží.
Na nový rok, kolik lidí v dom, tolik hromádek soli nasype se nožem na píst. Komu do rána hromádka skopne (se rozpustí), ten do roka ume. Na nový rok chodí dzivja baba, božjá posel kyna.
(prý)
sl,
nž
Kdo
zbýti
Hátu (dne
5.
šípovou haluz,
hradu
a
pohára vody,
a do
chce
Nachystá se zleze
února)
na stl chléb,
jí
,,aby
pede dnem
obvlee
jí
sousedovy zahrady. Jeho
nahý,
svj dvr
haluz pehodí pak
pes
dm
i
zjedia."
to
vstane
(žužely),
na
sv.
vezme
a svou za-
plot
teba do
zahrada budou
istý, a pod onou haluzí bude „samá dzjérka."
147
V koní
k veeru ve „fašjanky", když se
Úterý
zane
poslední tanec jeden Cliodí
káer po barin,
kaka
za ním
zpívati
poskakuje.
Pokaj kaka, bude rvaka. a po
rvace kolebaka.
Takto zpívajíce jdou všeci k ve
vod
do tance.
do vody a tam je
i^-ece
Který kterého
a dají se
mže,
shodí
poádn
zmáí. Ukáže-li se bhzku eky, vhodí ho tam též tomu na kdo íkají na Hrozenkov „konopice máác." ;
Na
Strání v úterý masopustní chodí „fašan-
áré. Jest
pt, šestého si vyvolí za „gozdu" a fašanár. Nejprve jdou se
jich
cviitele z bývalých
ohlásit ke starostovi a farái.
Když dostanou do-
otoí si klobouky ervenou tkanikou, pes rameno pehodí ervenou mašli, do pravé ruky vezmou devné šable všecky ovšené mosaznými kroužkami na nýtkách, aby to hodn inelo. Gazda jda dva ti domy ped nimi, ohlašuje: „Prosím necht si moju chasu tady trochu povoli." Kde jim toho páno, provozují s velikou zruností volení,
pitom
zvláštní jakýsi tanec „pres šable" zvaný,
zpívajíce
Fašanky, fašauky, velkonoc bude,
pedáme Pod
šable,
všecko
nám bude.
kožúšky, teplo
pod šable
my bereme,
aj
aj
pod obušky,
plaué hrušky. 10*
148
mám
Tuto nám nedali, tuto
komára
mj
Fašanky, fašanky, dajte
nám
Žijící tu
dajú,
slaniny raajú.
zabili,
milý pane,
slaninky jako
dv
dlan.
posud dudanár (dudák)
zpv
jejich
doprovází.
Chtj íce si pojistiti stálé zdraví nebo nabyti kopaniái a jmenovit „slabé" po-
krásy, naši
hlaví podnikají všelicos,
odvahy a
otužilosti.
k
Na
emu veliký
potebí nenialé pátek koupají
vod, je-li zamrzlá, prorube vánoním esnekem uteným mezi „zvárakameny" natou si žíly a slechy. Též do-
se všichni v tekuté
se;
cími
bytek na potoce vybrodí a umyjí tam stl, lávky,
máslenku lopaty a p. Hrozenkovské dívky ped východem slunce na veliký pátek vstanou, bží nahé na potok, natrhají si zeliny „écíka", okou-
pou
se ve schodnicích,
vrátí se
dom,
vezmou,
šíp a obletí stavení tikrát místem, pak se teprv Potom jdou kopat „epice" dobytku oblekou.
do nápoje na celý rok, pak zase na všeliké a kouzla lámat devatero
hrušku,
lesku,
keré, len svíba
obsil." víti
jíce:
šíp,
n,
Konen
si
„šasné devo"
hloh,
klen,
lebo na
tom
javor
:
áry
jablo, a
sa kedysi
ješt trochu zaaruji:
„bar
jert z de-
mezí utrhnou po tech hrstkách trávy íka-
„Bérem
ja
bérem tento
užitek,
ale
ne
149
všecek."
Nco tedy, aby, ert za zlé neml, pece majetníkm dobytka. Za to však poadn hned naped arodjnicím ili
nechávají posvítí
bosorkám.
by jim toho roku škoditi ho-
které
Vezmou
dlaly.
je v koleko,
totiž
ti omládky šipové, svinou
vstrí do
žíhlavu (kopivu) a pecedí
pes
to mléko.
n Po-
nožem vidlikou „aby bosorka tak bola uplená (upá-
tom a
do ohn.
na
položí
cedidla,
to vstrí
píchají do toho
lená kopivami), upchaná, ubodaná a
t.
d.
Aby
bosorkám nedalo pístupu do domácnosti, nesmí na bílou sobotu nic býti na požaji (pjse
eno).
Na
1.
kvtna
obecný
a jeden
první nedli
tancem.
stavjí máje svým frajerkám
ped krmou.
v máji,
Kácejí se hned
což se oslavuje hudbou a
Povinností dívek jest zjednati gajdoše
(dudáka) a zapraviti všecky útraty
;
íkají tomu
„pocta".
Na vorníku
nou
pondlí odpoledne chodí v Ja-
letnice v
dvátka
„s královnou". Obcházejí s
na hlce po
národní,
i
jinde na
poli
a zpívají
Morav
zvláštní
pan-
písn
^námé. Na Súchov
královnou jest jedna dosplé dívky z nich. Jdou prozpvujíce ddinou, ped královnou nesouce velikou haluz lipovou ervenými
chodívají
;
pentlemi ozdobenou.
Na hody
(na Strání
na
pozdvižení
kíže,
150
na Bez.
na Jana
sttí)
volí
chasa ze sebe
si
stárka a dva pomocníky. Volba koná se písemn,
kterouž píinou zvolí se zvláštní písa, a oznámí pak se obecnímu starostovi. Za odznak
za
stárek
má ti
cholci
po
položí
kauci
opovážil
se
se
nebo
zl.
a
halenu.
svými pomocníky a vyhodí ven.
as
po celý
Kosierky a
ostatní pa-
ruí za poádek
Stárek
Kdo by se njakou nezbedu pi muzice,
5
dlati
popadne ho
Sám
kosierky (péra),
bílé
jednom.
úad
bží
neopije,
podrží stárek,
o halenu!
až je po císa-
ských hodech,
Pístky bývají tu veselejší nežli jinde. Zaasté pástevnice každá nco donesou, chlapci na pálené,
dají
si
zatancují.
i
Na sv. Ondeje (30. listopadu) kopaniáky zkoumají svj budoucí vit, si
vdají-li
Gajdoš jim
a hostina hotova.
gajduje, zazpívají
i
naše mladé
osud, jmeno-
Dívka ostrouže
se píštího roku.
jeden proutek celý, druhý do póla, tetí nic
a dá
si
probudí, vytcáhne proutek stane
V
všecky ti pod hlavu.
mládence,
vdovce, tetí
n'a
pólo
konen
:
je-li
noci když se
ostrouhány, do-
ostrouhány
znamená
vští, že toho roku ješt
nebude svatby.
Téhož dne dívka
stešovou, nasadí
ji
ulomí
si
zuby halouzku
do kvtníku a zalívá každý
den na šutrovo (na lano). Rozkvete-li do bo-
151
narozeni,
žího
že
si
mže
ji
vzíti
do kostela,
vdá se píští masopust.
Aby zvdla, bude,
jak svému budoucímu íkati
nakousne na
Ondeje
sv.
a pak
jablko
každý den po kousku ukusuje, až na jitní
sní
poslední kousek. Jdouc do kostela optá se prv-
ního chasníka,
kterého potká,
jaké
mu
jméno.
Téhož jména muže dostane. Na „Lucu" (13. prosince) chodí na Hrozenkov ti chlapi v bílo obleeni. První nese šttku, druhý vodu a vchet, tetí metlu (košt). Vejdouce do stavení první obliuje, druhý za ním
umývá
lávy,
nic nemluví,
Žádný
tetí jizbu zametá.
z nich
když dostanou dar za svou práci
dm
pokývnou hlavou a jdou o dále. Mimo nedle a svátky jsou ješt nkteré jiné dni „zapovdné" (dies nefasti), v nž bud nkterá jistá práce nebo žádná vbec konati se nesmí. Od božího narození až do tí král veer, jak slunce zapadne, nic se nepracuje i dobytek musí býti do slunce západu nakrmen, sice
by se
krále se
i
líhl
nezdárný.
Teprve když na ti
svcenou vodou všecko
veerem
pracovati.
se vykropí,
Zapovdnou
tuto
smí
dobu
nazývají „ochtáby."
Na Lucu, se
nepede.
svátku
na Hátu, Dorotu
Sv. Lucie za takové
tím prý se vymstí,
že
a na Blažeje zneuctní svého
neposlušné
pa-
152
komínem plnou
dlené nashazuje
veten, a
bda
prý
jí,
jizbu prázdných
jestliže jich
nezapede.
Kterou dívku taková pokuta postihne, hledí následky tím
se
sebe
svaliti,
že
aspo
její
nitkou
— Den — V su-
každé shozené veteno zapísti se snaží. sv. Jozefa svtí se za svátek zasvcený.
ché dni se nepere, „pokad hlas oe pjésta idz, tak daleko burka škodzi a voda bere."
—
Svatba.
našemu
Svatba, jsouc lostí
rodinnou,
hlun
Kout, kesf a livod. lidu nejradostnjší udá-
v této chudé krajin
i
slaví se
a za hojného úastenství nejen všeho
buzenstva, nýbrž
i
pí-
sousedstva. Nehodlajíce však
vypisovati vcí odjinud známých, dotkneme jen nkterých zvykv a povr této krajin vlastních. Po první ohlášce nevsta chodí do kostela i
„opentlená" jako na svatbu; ženich
družbou,
s
majíce svatební vonice za kloboukem, mají povinnost vyprovoditi
ji
ráno
i
odpoledne z
domu
do kostela a nazpátek (Hroz.). Svatba trvá od pondlka do tvrtka. Správcem a poadatelem svatebního veselí je „starý svat." Cestou do kostela
zpívá
svaté
k službám
až 20 párech se
pi
jídlech
požehnaní a
t.
modlí,
se d.
Nevst
a po ruce jest „široká", jinde starou
Svatkou zvaná.
náší
písn,
rodi
dává jménem
;
starší
Družbv starší
a družbic jest po 15
družba nosí na stoly a pro-
družikou slavnostní
ei
a
pí-
154
pi hostin rozveselují hosti zpNa Lhotkách ženich odn jest
pjtky, ostatní
vem
(Bez.).
v bílé nohavice sukenné, v jasný
obvnže jí
(modravý) kabát,
Na
erveným pásem harasovým.
opásaný
nevstinu bílou šatku
si
pás
(šátek), kterouž
pak odevzdá, až bude zaepena. Na hlav
veliký
vlnný
dvma
venou pantlí a
ueže
svatební
si
halouzkách, kteréž
leným hedbávem
húsenkania. Za „vonicu"
na
din
mu
„široká"
ovije a za
Nevsta má
rozsošky
nem
tech
o
erveným
a ze-
klobouk piváže.
rukíJvce žlutým
hedbávem „na
srdca" vyšívané, žlutý frtoch (sukni)
„belen fertúšku"
má
ozdobený hedbávnou er-
širák,
a mentík (kožich
s
„formou",
erným
suk-
obšitý a lišinou do kola lemovaný), kterýž
pepáše „plkou" obuta jest v boty na zbery vkiisna jest úprava její (nabírané). Nádherná
si
;
i
hlavy.
Vlasy
šrkami
jí
spletou ve dva lelíky,
harasovými a peloží
lelíky pišijou
pes
ti stužky ervenožluté,
na spsob rži ven trí. Celo pantlí a „partou",
t. j,
jí
jichž
Na
konce
ozdobí ervenou-
pantlí „koraly" posázenou,
na ti prsty širokou. Od party
pes
runík j. hlavu) „na vrapy posbíraný." Zpod pipevní se
omotají
hlavu.
„vrkoe",
t.
vrch hlavy (šátek
vrko
na visí
na záda patnáct pantlí.
Hosté po
tyech
na svatbu
pozvaní
pinášejí
darem
„rovaškách", kteréž pak se u nevsty
155
ped
zdávkou
Když
se jde na zdávku,
do zástry žita
pojídají
s
vaeným
s
matka nevstina vezme
makem
družbách a družikách,
háže jím po ženiších, nastavují širáky a
ani
ubírají
kovská
do
kostela,
pemýšlí,
tu
kterak
již
svého
by
manžela pod pantofl dostala
;
n
pišlo. Když nevsta Hrozen-
fertušky, aby boží požehnání na se
„páleným."
budoucího
jdouc tedy koste-
„Ty budzš nátoom, já budzm Jdouc kolem oltáe pistoupí ženichovi pravou nohu. Když pak jdou od zdávky. nepromluví k ženichovi slova ekajíc, až on k ní promluví, „kedz sa pohnvaj, aby lem za ním, íká ustavin:
píintokom." *
naped udobrii." Když pijdou do nevstina domu, matka dá nevst i ženichovi medu na pravou dla; ženich slíže med nevst s dlan, a nevsta ženichovi, aby si byli vzácni a mli se rádi. Potom jedí mléko z jednoho hrnka pikusujíce sndého vdolka, „aby boly dzci bjelé a malý jerné oi. Na stole nachystány jsou „puky" postíkané ženským mlékem. Která družika naped si uchytí, ta se nejprve vdá. Na Lhotkách první den v hospod u muziky ženich s nevstou sedí za stolem mezi píbuzenstvem, toho dne netancujíce. Na Bezov o svatební hostin picházejí sa ón
* Náto, .špalek, na kterém sekera o dlouhém topoe.
.se
díví
.štípe,
paiitok,
156
tato jídla po
kyselá,
sob
na stl:
vaené uzené
omáka
játrová
zelí,
smetanovou omákou,
se
maso hovzí, polévka lukšová, kaše pohanená. Nad misou s kaší stojí starý svat s devnou pobízeje hostí, aby
Ižicí,
Mnohem nese sa im
až dá zpropitné.
vzíti,
chudší jest jídelní lístek na Lhot-
„Na samý
kách.
kaž-
brali, ale chlopí
si
mu
dého po ruce a nedá
ked duojdú svatbáré,
prv,
na rieici
koláuov
a zavdá
do-
pále-
Za stolem dostanou: zelí, masovou pohovzí maso. Na Hrozenkovsku po veei pt šest žen vystoupí s nevstou na náizbí (pdu) a tam ji ného."
lévku, krupici a
zavíjajú (epí) zpívajíce:
Dolu, dolu mój
nbudzš
tj-
má
Dolu, dolu
nbudzš
ty
Moje pkné
nchycic
npójdzc Když
sestoupí
zelený,
paretka perlová,
na mej
hlav
nošená.
bjélé ruce, hoj
kelio
Moje pkné
vneek
na mej J)lave nošený.
chcec,
bjélé
za
hoj
nohy, hoj danom,
kým chcec,
dol,
danom. danoni.
nevsta
hoj je
do jiných šatv a všecky ženy, které stoji
s ní
v
danom.
pevleena ji
zavíjely,
jednom kdeli (kup) zasteny ubru-
157
Mužští íhají, který nevstu
sem.
toho musí
si
uchytí,
od
ženich vykoupiti.
ji
Ve tvrtek po svatb chodí na Lhotkách pacholci po
ddin
vojákuov"
jeden nese
;
„hejnom." Jsou spraveni „za
mch, druhý kl
na po-
má
uhlík.
tetí
vísle a popel v kapse,
Když pijdou ke íslo
domu
jim dá
s
a
v ruce
stnu uhlíkem
stavení, píše na
kií: „Vypuat
Nedává-li dlouho,
na
míí
!" Gazda vahánek viáku.
sa chuape
ošívku (vošatku) nebo
s
kolem a sype pope-
lem, jako by stílel. Co nasbírají prodají židovi a propijí.
m
Když
se vdá
nevsta pes
pole, veze rodi-
ženichovým za výslužku hloh, na
všeno
jest perníku,
nmž
na-
koblih, jablek a vlaských
oech.
as
Která nevsta chce njaký
zstati bez
mateských, snadno si pomže, neublinikterak svému zdraví. Když pijde od
starostí
žujíc
zdávky
dom,
sedne
kížné lávky
a
rok
míti
nechce
žádných dtí,
vedle svého ženicha na
si
pisedne dtí.
sedne
si
si
tolik
prst,
potom jej hodí do studn, „aby tak bol zamknutý." Chce-li která dívka za
vdk
když jeho nebožce umírákem na maslenku nebo na
kolik
Nechce -li míti vbec na zamený zámek a
vzíti
zvoní,
její
život
vdovcem, sedne
si
tuku (devný hmoždí
158
na mák), a dostane ho jist, nepedbhla-li
nkterá Když
jí
jiná.
dít
se
babka jde „pitac kmo-
narodí,
tróv" nesouc „radostník", láhev pálenéko. se uvolí
dm
pošlou o
Do
za
jíti
kmotry,
Kde
vypijí radostník, sice
ji
dále.
prvního koupele dávají dítti
žita,
aby
bylo dobrým gazdou, stíbrný peníz, aby se ho držely peníze,
hmín, aby
šipovou
dobe
rži,
spávalo.
aby bylo ervené,
Když nesou dít na
babka podá dít kmote oknem, a když pijdou se ktu, zase je od ní oknem pijme kest,
Když nesou dvátko po ktu na ofru utou je plachtou oltání, aby bolo vzácné. Do podušek malým dtem dávají spál (mechové hre se šípu), aby dobe spaly. Do roka dítti vlas nestíhají, nýbrž mezi dvma kameny osekávají, a nehty mu matka okusuje, sice prý by (Javor.).
okolo oltáe,
dostalo hostec.
Z hojných povr, v nichž naši Kopaniái posud vzí a jichž tuto posud jenom menší ás
pímo
vytena,
mžeme
škodlivá
je pokládati
za
není
dkaz
žádná,
nanejvýš
pošetilosti lidu,
neprobuzeného ješt ze své snivosti a svého naivního názoru svtového. Jsou však i povry pímo užitené a to ty, jimiž šestinedlka nucena jest a šetiti
klidn a pokojn vybyti si svj as od namáhavé tžké práce doma
se
i
159
Dle povrivého mínní
V poli.
koutnice vstoupí, všude pináší vi-li
se
v poli,
v nebezpeí,
že
potlukou ji
lidu,
Obje-
a nad
kroupy, uchvátí;
vichr
kamkoliv
neštstí.
to
pijde-li
je
do
hospody, strhne se hádka, a bitka. Šestinedélka
nemá vbec ani výše panáek velebnou
ani
pdu
ani
jak
tedy
jíti
ani na
nedl nemá
níže vystupovati, než
svátost pozdvihuje, neuíá
„Jednu ktnicu
Do
šesti
vstoupne,
tam
do sklepa.
choditi bosky:
kam
komori poliskalo, a jak zašla za plachtu, hrozila jí žena v bjélej placht". pálí.
v
Na Hrozenkov, když
se chystají
postaví pod práh hrnek se
pokrývce
(kidélce)
uhlí
dvée zapíchnou nž.
na úvod,
svcenou vodou
žhavého,
a na
nad jizbové
Sestinedlka jde naped
vytáhne
nž
a hodí
roka též
mla
dít, do vody kopne pravou nohou
jím
na
a uhlí pehodí „ponad sebe."
dít
leželo, položí válek
úvodnici,
Na
aby do
to místo,
na prádlo.
kde
Povry
v hospodáství polním
i
domácím.
Všecek nepíliš hojný majetek našich Ko-
paniár jim je
malém stádeku dobytka,
záleží v
„statkem"
výtžku
po
polního
z
pednosti,
hospodáství
nepatrného
a
ze
chaloupky. Není tedy divu, že nemalá
k ochran
a
jež
z
skrovné
ás
povr
ke zvelebení tohoto jejich majetku
se odnáší.
Když
se
dobytek
jara po prvé vyhání na
s
pastvu, pod práh natáhnou
ený
sak
a
odemkne, až
pese
(ervený se
etz
ervený
;
korbáem
to proto,
se
by ho nikdo
Mimo
to šlehá se
od šibák (šlehaky veliko-
noní) schovaným, aby byl zdráv je
etz
patvy vrátí a
s
sak se klade pod práh, aby
dobytek nedostal „ervenky."
dobytek
na zámek zam-
ženský).
dobytek zase
do chléva pejde
neukradl.
pás
a erstev.
Když jdou voli po prvé orat, žena postíká mlékem ze svých prsou, „aby sladko robili",
potírá je
esnekem
od štdrého
dne,
aby
byli
161
kteréž pak dá prvnímu žebrá-
a vejcem,
silni,
kovi za almužnu prosícímu.
(nánosu)
Pak naberou splávjá
voly a poeky, okadí jím pluh svcenou vodou. Toho slavnostního
z
i
kropí všecko
„puky
dne
K,
varjá."
když
vede po prvé na pastvu, „za-
se
putná sa u kriny (mraveního kopce), dobré pásoi, jak
ci
aby sa
mravci."
Když vedou dobyte na
trh,
doma
obku-
je
ují vosím hnízdem, aby bylo erstvé, „pocápú" „pekácú lopatu do ruky, aby bolo tak vzácné,
je
jak je
vzácný,"
chléb
a
házejí
n
na
ivorím
(tískami), „aby bolo teíko kupcóv, kelko teho ivorjá po
n z
nm
lei."
Z
téže
píinou sypou na mostu
mravence „kriny" íkajíce: „Bodaj sa kupci tak mrvili prach
cestou
jako
ci
a hlínu
s
i
mravci okolo teho hoviada."
Když se dobyte prodá, gazda vytrhne mu z mezi roh chlupv a položí je tam, kde dobyte stálo, by mu neubylo plemene, íká: i
„Jedno ze chljéva, dzvjacero do chljéva." Na hovado s trhu pivedené kladou duchnu, „aby bolo tusté."
Když
se kráva otelí, první
a natlue se do „kurástva." se
nho
vajec.
se uvaí tomu íkají
mléko
Jídlu
Všichni domácí toho pojedí a jdou
pak umyt na potok,
^by
bolo telko
mléka,
kelko je vody." Kr.
Bárto J: Lid
ii
národ.
11
162
Aby krávy hodn
dojily, nasbírá se z devíti
mezí po tech hrstech trávy,
z devíti
dvor
po
devíti ivorkoch (tískách), z devíti moidel vody
a z
moidla
na
n
ve
vod moidlové. Kráva
kl. Ivorky
se vytáhne
naloží
se
kl
a
pi
se podpálí,
ohni se vaí tráva
se tou
vodou umývá
Když kráva nespouští mléka,
vydojí co dá,
a dává se
vlejí to
též píti.
jí
do šípá do roku vyi-ostlého a mrskají
ší-
povým prutem íkajíce: Sípe, šípe, já a mrskám, jak nepustíš, eše vc a budem mrska." Nelze-li
podloží
stlouci,
se
pod máselnici
„najdené železo" (teba kus podkovy), a
„hndz
sa zraúcí."
však bosorka na píin, že gazdna nemže, tu teba pomoci radikálnjší. Na Bezové v jednom stavení když nemohli stlouci, znajíce dobe toho píinu, zaveli dvée, Je-li
stlouci
rozpálili v peci krojidlo a vhodili
Za chvilku pibhla
dvée
a prosila, by
vlastní jí
do maselnice.
kmotra,
tlukla
na
oteveli. Ale oni nic ne-
úpnlivých proseb opt a opt Bosorka se z toho všecka osypala a churavla až do smrti.
dbajíce
jejích
krojidlo rozpalovali.
Kdo
chce míti
ped Jiím
krtka,
pkné
hladké
kon, vykope kon,
usuší jej a potírá jím
„aby boly hladké jak ta krcica." Též je potírají
163
z obšence usušenou, do hadry obšitou. Tunosti dodá, když je nakuuje usušeným „holým vtákem" (netopýrem). Pro pípad, že se dobyte zduje, teba se pichystati takto Ped Jiím polož tikráte ruku
rukou
kom
:
na „rapuchnatú žábu" a seti
si
tikráte
levý
bok dol prsoma. Když se dobyte zduje, „pocapkej" si naped rukou po prsích a pak stírej tikráte
Dobe šiti
dobytek po
je též
ped
srsti
sv.
a
pomžeš mu
Jiím hada
a
jist.
žábu usu-
a dobytek jimi nakuovati.
Zle
je,
když
se
(jehlice) jest dvojí:
rev,"
hovado
„žihlií."
Ihlica
erná, která „vejdz do
a žlutá, jež vnikne toliko
e-
pod kži: „kedz
chytne hoviado po chrbc, popod kožú
mu
praší."
Od nemoci té vaí se dobytku zelina ihlica (jehlice) eená. Jinde na Morav ernou ihlicu „ernou nemocí", o žluté ihiici praví, dobyte „zežabené." Aby bosorky pístupu nemly, uvaí se betanu, a krávy se odvarem tím pozumývají. Když se bouka blíží, vynesou lopatu od nazývají
že je
aby se voda zastavila, pozavírají kde stl obrátí vzhru nohami a kropí svcenou vodou do komína, by se od blesku nechytlo, íkajíce: „Výše vodika jak ohe." Chytne-li se
peci ven, co,
od blesku, do
nho
ohe
nalije
se jinak neuhasí,
le když
se
mléka od erné krávy. Padají-li 11*
164
a
kroupy,
mezi zuby
žena spravedlivá jednu
„rozskriepn", hned pestanou.
Když
ohe
vypukne, pevrátí se stl, pecen
chleba, který byl první do peci vsazený a „dub-
kou" oznaen jest, vhodí se do ohn, pi emž „Ty nevítaný hosc, stoj a nechodz dál, se íká jako stál Kristus pán, kedz ho krscil sv. Ján :
v
rec Jordán." Straší-li
z tolity
vazové
ve
stavení,
a vázového
loukot,
vykropí
deva.
nic zlého
se
Jsou-li
k vozu
odvarem na
kolech
nepistoupí.
—
„ítání",
moc piítá se „mocnému
Veliká
homeopathii.
Tmito zpsoby
krásy
„odsdznca", vymstíti
„dotýkací
slovu",
pírodní symbolice a jakési pírodní
praktice,"
množiti
léky.
ve všech potebách
lidského
života
zlých
Nemoci a
se
hledí
dívky pi-
si
pvabnosti, pilákati
a
si
svého
zvítziti
nad svými sokynmi
nich;
odtud hledají pomoci od
na
neduhv, od kouzel
a
árv
i
atd.
Hrozenkovjanka nikam nekroí, aby neíkala njakého „ítání", vstávajíc léhajíc odíkává
arodjné
formule, chodíc polem,
na
pohledne,
Rozmanité tyto ítaky jsou pekolují, zvlášt mezi ženským pohlavím
na to „ítá." hojný a v jiných
a jiných
národní.
Nkteré
nické,
zory
jiné
dávají
náboženské
variantech, z
nám ili
jako jinde písn
nich nejsou bez ceny básnazírati ve zvláštní ná-
vlastn
mythické
našich
Kopaniárv. své
Léhajíc dívka Hrozenkovská, když poíká obyejné modlitby, takto „íce" „Líhám :
166
do tejto svj bjelej
já líhám
skládáni já
lože,
ervené rže. Jedna milá božjá macika, druhá tá ržika na sebja jická,
tri
tá
ržika
sviatá Tro-
ržika Pán Ježiš Kristus. Jako bez ržiek nmóže mša sv. byci, tak nta mój odsúdznec nmohol byci."
treá
tá
tychto troch
aby beze
Co vlastn naše dívky do kostela táhne, a jaká je tam asi jejich pobožnos, toho se
žeme domysliti
ítadla,
„Idzm
stela íkají:
maciky
z
já
jež
idzm
si
m-
cestou do ko-
k súnekovej zái a
božjej tvái, podbožíniivencí,
synáka bož-
jeho kreucí, aby sa mi zradovali všeci dejací mlá-
dznci, malí
A
velicí,
chudzí bohacíaj
ci
malí chlapci.
odsúdznec na samý vyvolený pedek,
ten mój
abych já mu voavá ržiku rozkvítala, voavými hebikami rozvoávala, abych já mu bola najmilejšja, najchutnéjšja,
bím
najradovidznjšja. Nero-
mocú, než sviatú božská pomocú." Jdouc do hospody íká si cestou ítadlo to svú
kratší stela:
;
zdá se, „Idzm
že tam více ponahli, než do kojá
idzm
do tejto hespody, aby
sa mi zradovali všeci dejací
tam mali
všeci rádzi,
mládznci, aby
hudci,
hratci, aj
ci
ma niali
chlapci."
Když jdou do tance, která chce míti hojné taneník, pustí ostatní naped, sama jdouc vzadu íká „Ch hež vraný na dv strany, najžitiijšje zrneko prijdz mezi vámi. Stójc, stojce dru:
—
167
žice jako v haci kvóljé (v
plot
kolí), a já
abych
bola dycky v kole."
Pehojná jsou ítadla na rozmanité vci, oko postehne pod širým nebem. Všecka píroda volá se tu na pomoc, aby pohádala „odsúdznca," by nikde stání, nikde pokoje neml, dokud se neocitne v náruí své roztoužené „od-
jichž
Posvátným íslem jako vbec tak tchto ítadlech je trojka a devítka. * Stj zde jen nkolik píklad: Do hor: Hladzím já hladzím do hen tych vysokých, širokých, dalekých, pustých, dzivých hór ništ ja tam nevidzím len (jen) jeden vysoký pe, na tem pni jedného dzivého žebrácká. „Mój milý dzivý žebráku, ty co neseš?" „Já nesu mech." „A v tem mechu oV" „Dzvjac dzvjacin mrlóv, ** dzvjac dzvjacin hádóv, dzvjac dzvjacin šrcv, dzvjac dzvjacin búch (blech), dzvjac dzvjacin švábóv a všeckej na svec zlezi „Hdz je hdz." ty to mój milý žebráku neseš?" „Na hory horlivé, na nuzare nuzné, na ženy chotné. na dzci plalivé." „Já cja, mój milý žebráku, prosím, lebo aj smutná hlavika mosím ty to tam nenos na hory horlivé, lež (než) ty to vysudznice." i
v
;
o
:
syp v náhlosci, v rychlosci, povýšenosci na teho *
Na Hrozenkovsku vždy
chleba, nikdy více ani
** Mrl =z inuka.
mén
!
se
pee devt
bocliiiík
168
mojeho odsúdznca, do jeho hlavy, do jeho rúk, do jeho nóh, do jeho oú, do jeho celého cela. A vy mrlovja, vy ho rozmrvujc, hady žihadla do
po
nho púšajc,
šúrovja vy ho šipajc, buchy skákajc, vy švábovja vy ho kásajc,
nm
všecka zlez vy
mu
z
dzvjaci
chotáróv
mal mjésta na celém svec
mu
bola
najmilejšja,
na
chojcé. a
ndajc, aby n-
omestovanej chvíleky
len
u mna, abych
najpeknjšja,
najrádovi-
dznšja, nade všecky ženy, nade všecky dzjévky, nade všecko ženské pohlavjé len nad blahosla-
venu Penenku n." Na mravúšlcy (mravence) zím hen na ty krížné cesty,
dzím
len jedny,
dvoje,
:
Hladzím já hladtam nvi-
ništ já
mravúšky: jedny
troje
druhé ervené, tecí jerné.
bjélé,
„o
vy ro-
kmášeme, * my sa trháme." „A já vás Hana prosím, lebo smutná mosím, vy sa nšípajc, nkmásajc, ntrhajc, lež vy chojc na mojeho odsúdznca, vy bjélé chojc do jeho bjélého cela, vy ervené do jeho ervenej krvi, a vy jerné do jeho jerných oú, a vy ho šipajc, kmásajc, trhajc, aby nmal
„My
bíce?"
omestovanej ani v
mesc
ani na
sa
šípeme, my
chvíleky,
sa
hodzinky, niinuteky
ani v cesc, ani v
šenku ani venku,
bsném mesc, aby nni nebol occ macra macrú, ani brat bratom, ani
tem
otcom ani
* Kniásíiti ^: natáliali, zvlášt
/.;i
vlasv.
169
kamarád kamarádom, doky vóu k nám nedobhne, našich dveí neoteve, za naším stolom
mna
nsedzí,
ma
ruje a já
mu
z
mými
nihdz na svec nchodzila, pospjéchal za mými šatami, za mú ervenu krvú a za mú
pjatámi,
podobu,
bjéhi
Abych
jeho chuci
aby vón ponáhlal, za
daróv neda-
stríbr ostrjébrená, z jeho
bola v zlac,
mysli a
mn
za ruku nedrží,
za pravá malženku nebere.
mým erveným
za
pásom
a za
andzlským hlasom."
Na
veerniku. Dívka vstoupne si veer na veerniku íká Ach vitaj zavítaj hvjézdiko, Pána Ježiša Krista oiko Já cja
hnj
a vítajíc
:
!
pkné
vítám, šecko dobré od tebja pítám
šascí, sviaté božské požehnání a po
:
zdraví,
smri
krá-
Až (a) je ten mój odsúdznek odsúdzéný na samý pedek vypredzný, abych mu boia ve stríbré ostríbréná, ve zlac ozlacéná, zlatu holubiku peletovala, ped jeho myslú, lovství nebeské.
ped jeho oima zlatým stúpom postavená, aby mu nbola žena ženu, dzjévka dzjévkú, prespánka prespánkú, len já krscná, bohom daná Hanika,
aby
vón
ninú
za
ponáhlal ve
nebeský na
dn
sviatej
Zvlášt od ;dívky
ilosti,
aby vón za
pospjéchal, v noci,
aj
mnú
budz-li sám bóh
pomoci.
hystré, jasné, isté
krásy
i
zdraví.
vody hledají
Ráno vstanouce
dou ke studánce nebo na potok
a nabírajíce
170
vody íkají nad
voda vodzika,
rosika!
rosa
„Od Jordána msta, od tam robila?" „Krista
Odkal ty pospjéchaš?"'
„os
Pána Ježiša Krista." Pána myla." „A já aj
mojaž bystrá
„Vitaj, zavítaj
ní:
Javornicka voda,
cja též, vodzika, prosím, smntná hlavika mosím, abys ty též tak
a
okrásila,
kých
o velebila,
ozdobila,
ojasnila,
ze všet-
svízeloscí, ze všetkýcli bolescí oiscila.
jénku,
od korjénka
k brjéžku, abych
aj
ke já
Jako
od kamjénka ke kam-
ponáhláš
ty pospjécháš,
korjénku,
od
brjéžku
bola porjad v kole, a ty
moje družiky aby staly jako hnilé kvóljé."
Nemenší moc dodati dveti vnady a pido sebe nkteré zeliny.
lákati odsiidzénca mají
Laskavec dávají chlapcm do z
nho
zašívají
do
límce
myslí,
a prášek
košile.
Milovník
šáva ervena, na kterého Májovník a 2>jttcerakú
kroutí v ruhai; je-li si
pagákv
u
toho dostane.
(pétilistou) zacelinu (jetelinu) dávají
a strkají za opléko,
(plavu obecný) a
umývá
si
„aby sa lúbily."
nosí dívka
v
I
písn S-aské
chlapci nevíte,
preco za
A
nmú
já nosím
chodíte.
iietátu.
za fertúškeni zapjatu.
sob
lávky netatou
umývají, aby se mládenci schodili. Jaká
Vru
Netútu
uzlíku pi
se jim, aby se vdala
vysvítá z následující
do míška
její
moc,
171
Také dávají
„aby sa
chlapci,
tenikých
Na rokují
má
vnc,
která
Na
se
upletou
ve
;
na
postí,
vnce
s
natrhají zelin
a v pátek
je
vod.
na sladkou jablo
;
které se
sv.
Které
které se
muzikou,
vrtí,
které utone,
Potom vnce seberou
ta se nevdá.
ped
po požehnání
po
ta se nejspíš vdá,
bude míti svatbu
ta
vnce
Trojici
pouštjí
a
plyne naped,
ty
sv.
pro-
nejspíše vdá a jakou
se
stedu
Jiím
dvata
Hrozenkovská
Trojici
ped
Trojicí
Roste
na stéblech jako slámka
bude míti svatbu. sv.
prismíiy,"
kvíteka.
bílá
sv.
z
dvata
klobouk zelinu pociliáYku.
za
si
na Javorin,
prý
íni
a házejí jimi
tam zachytne, ta
Pak si poléhají pod jablo a vnce si pod hlavu kterého má která dostati, o tom Na konec následuje ješt nese jí bude sníti. zbytné ítání. Ležíce pod jabloní a pohybujíce pravou nohou íkají „Hybem já hybem tuto se vdá. dají
:
:
noh,
táto
širokým
aby
noha tuto zemú, táto zem všetkým tým mojím odsúdzncom, aj
svetom
mu nboly
šenkom,
milá
nedobhne
a
hory horami, dvór dvorom, šenk milú,
t.
Která dívka ani
božskn
pomoc"
iná
inú,
doky on k nám
d.
„sv inocú" ani „svjatú nemže, vezme si dv
vdáti se
„bohyn" na pomoc. Kandidátka se
na hnj,
svatby postaví
pod „levú pazuchu" vezme koku.
172
ped
sebe
položí
bezovou,
hrabovou,
ratolesti
Bohyn,
nesmí se dotknouti holou rukou. každá
jíce
s
dubovou,
hruškovou a hlohovou, jichž
šípovou,
jednoho boku,
íkají za ni:
hrab, ty ho hrab, ty dub, ty ty
pre
ty
ho huškaj, a ty lóh, ty
na
sto-
„Ty
dúp, a ty bez,
bež, a ty šíp, ty ho šíp, a ty hruška,
mu požaj
nóh. Jak
horami, aby sa pelámal, jak je za vodu,
je za
aby preplul. jak
je za
ohennými mrežámi, aby
Výše niosta níže mosta. aby
sa prepálil.
nmal
nihdz mjésta, výše lávky níže lávky, aby nmal nihdz stávky jak u nás." Na pístvach kladou dívky na ohe bez a do
píchajíce
nho
veteny, až
puká a
praští,
íkají totéž ítadlo.
žabka rosnika
I
Dívka
je
dobrým vodiem
lásky.
do hadérky a vstrí do hro-
zamotá
ji
mady mravení. Až ji mravenci ohlodají, kosti sebée a bud je utlue a dá svému odsúdznci vypiti,
nebo
mu
je zašije
do límce u
tolikero usilovaní srdce roztouženého
gatí. Ze nezstává
úinku, toho dkaz je dos a dos. Jedna Hrozenkovjanka ítala na odsúdznca, kterýž tou dobou práv byl v Prešpurce snilo se mu, jako na práci. Spal na posteli, žádoucího
bez
i
by
jej vítr
vzal,
ovanul, kudlatý beran jej na „chrbet"
rohoma pikryl a za chvilku na Hrozenkov
donesl.
Práv
o
pl
noci „na vrch hnoj" jím
173
a „zváracím
praštilo
kameom"
vrch tem hnoji spal do rána."
pikrylo. „Na
Ovšem
že se pak
„To sám sv hubu vykládal." Rozmanitými zelinami, hlavn však „ítáním a podobnými zabcbony pomáhají si naši Kopaniái od nemocí a neduh. Jako na Valana na našich kopanicích vtšina neších tak duh zahrnuje se jménem ved. Jsou tedy tito sebrali.
i
vedové rozmaniti a jest jich všech tikrát devt. Ve formule zaítávací pojímají se jiné nemoci, které by snad mimo ved v tle vzely, se svým potomstvem. Z tchto formulí totiž patrno, i
i
že se neduhy v lidském tle rozplemeují a ja-
mláata usazují. Jedna z nich zní takto: „Žehnám já tuto Haniku krscn, bohom danú, z jedzená, z picjá, z eho kol víko sa jej to stalo z chodzeá, ze spaa, z kolikolviz^jého dna kási
:
pondzlajšjeho, ze
vovtorajšjeho,
pjáteajšjeho,
štvrtíiajšjeho,
ndzlajšjeho
ného, z
:
ven
ved
stredajšjeho, ze
sobotajš-
vredúcí,
ved
zjavný, tajný, saený, * tracený, ** lámaný, modrý,
kruený,
trojí
dzvjacrý; ven ved zajedzný, zahnvaný, trojí dzv-
zapitý, zaspaný, zalakaný,
jacrý
;
ven
ved
jencí úinci*** *
s
vrjédzncí, zimnica se zimni-
s
úinjencí, choroba
Táhne lovka.
** Prelecí lovka. *** Úinci od bosorky.
s
chorvó-
n4
Do hlavy
bencí.
nohami
to vešlo,
vyjdz, do
to
jernej zemi pojdz a tvému céleku škodzic
tej
nbudz." Když má dít suchoty (úbyt), matka vyptá dom mouky a soli, nedkujíc za to,
z
devíti
a
upee
veliký
rovášek
s
derou („také koleso
Z ostatku napee slíž, na nž pozve sousední dti. Jedno z pozvaných dtí, stejného pohlaví a vku s nemocným, nahé tikráte s tím rováškem obhne stavení. Potom se nemocné dít nahé pese pestrkuje a rovášek povsí se na vrbu. Zvláštní specialita nemocí kopaniáských
bez prostredka").
když
jest,
se
nkomu
brucho, u srdca šípe, v
v
lovku
zle
budz
utri pchá.
,,bolí
cosi chodzi
škvrkac jak žába."
Zvlášt
když jsou „hlísty s- matku pohnuté," „ved s matku." Tato podivná „matka"
je,
nebo
má
a
Tu
„zbúrí matka."
prý podobu žabky. Každý
Mže
lovk
ji
má
v tle,
tla i na nkterou chvíli vyjíti, lovk pak zstává jako mrtev, až opt do nho vrátí. Když se ,,matka se zbouí," dá se do škrupinky (skoápky oechové) erstvého másla, medu a muškátové „gulky" a piváže na pupek. „Zabka dube v bruchu, jako sídlí
okolo
pupka.
z
vtáek." Ale
nejen
sob
k dobrému
a
k užitku,
i
jiným na škodu užívá se tchto praktik. „Mojej
175
macri." vykládala mi Hrozenkovjanka, „sežraly cudzí
kon
oves, osemiiasc mandlí. Prišol Juriša
Potíkaj, Dorka, já ci pomóžem, my najdzme, budz na nich ukážka.' Donsol rapuchnatá žábu, dali ju do nového hrnka a novu pokrývku pikryli. Do hrnka jí dali vyhryzky z teho ovsa a misku vody. Hrnek ovjazali runíkom novúkým novým. Ráno mali topi
a povedal
ty
:
kon
žabe dac výhry zky do huby a obesic ju
v peci,
na hambálku
kon
též;
zachránny
:
žába bola zmizena,"
—
a ty
a tak
neznámé kon od jisté smrti. kdo vymstiti na mladých man-
i
Chce-li
želech
Mála zdechnúc,
nad dým.
ale
se
když jdou na zdávku, hodí psa a
koku
do beky, a nechá jich tam, až jdou se zdavky. ti dva se tam perou, tak mezi manžely budou hádky a bitky až do smrti. Zvlášt rafinovaiíý je zpsob, aby se pomalu
Jako
i
nejbolestnji
a co
zhladila
Za tím úelem naberou
z
nenávidná sokyu.
vrška (hbitova) hlíny,
ulepí z ní lepenca (podobu lidskou),
jehlami pod žebra
vým devem, vají
vodou
kyu ma zas
jí
;
;
potom
píchají ho
zatopí v peci
osyko-
okn, vytáhnou a oblého suší v komín. Tož so-
hodí ho do
konen
nejprve pchání, potom je rozpálená a
zima tese,
konen
uschne a „zežukn."
Bosorky a bohyn.
Dle toho, co jsme posud a vštbách, tak hojnou
mrou
kovsku praktikovaných,
povdli
o
árech
zvlášt na Hrozen-
mžeme smie
tvrditi,
že by leckterá Hrozenkovjanka v jiné krajin
za
skutené povolání! Jakými vdomostmi nad
slušnou arodjnici obstála. Což potom
arodjnice ostatní
tm
z
vynikati jest,
nechtjí-li,
který laik emeslu jejich pekážel!
aby
Ty
lec-
zajisté
vdí nežli „chléb jísti." Na Hrozenkovsku jsou arodjnice dvojího druhu: jedny zlé, jež svým sousedm škodí zvlášt více
tím, že jejich statku užitku ujímají,
druhé dobré,
svým krajanm a své užší vlasti, nýbrž i pespolním lidem prospívají, jednak úinky zlých arodjnic paralysujíce, jednak lékaskou pomocí a neomylnými vštbami jim posluhujíce. Onm se tu íká hosorhij, tmto bohyn. Bosorka asn z rána, jmenovit na Jana
jež nejen
Ktitele, vstane, vláí plachtu po tráv, rosu vy-
177
krucuje z plachty do hrotka za nápoj svým kra-
vám
:
tak
sebée užitky
z
Nkterá
celého chotára.
bosorka jest milosrdnjší; povláivši plachtu po
pehodí
rose,
„Každá
(t.
spody
ani
si ji
pes
nespozoruje,
Avšak ani
tráky íká mnohá homléka ubývalo-
bidlo a dojíc
kráva) krapku,''
:
tak že
by
jí
ostatní ženy kopanické,
už
jak
pekážeti tmto praktikám zlých bosorek. Když roba bére trávu do batoha, zavazujíc tráky na místo, dokázáno, „nejsou dnešní,"
i
hledí všelijak
kde tráva byla vysypána, naplije kouc „Ostac tu ary, pojc s námi dary osta tu satana, :
;
poj s
námi smetana/'
Domnívá-li se
nkteré soused, že jí ubírá k ní, vezme kousek hnoje z o
hospody
užitku, zajde
si
dvora
a
jejího
uškubne stechy nade dvemi tím nakouí krávy, k nimž potom bosorka již nemá moci. ;
Když bere
kráv „porobeno", hospody
je
z devíti
studní
a z devíti
na-
moidel vody,
z devíti zbrodóv (mlin potoních) vody a po kaménku, natrhá z devíti mezí skládaných (mezi polem svým a sousedovým) trávy, naláme devate-
rého
deva
„šaslivého,"
umývá tím krávu
trochou poleje šipový ke,
vyleje do záchodu.
a
smyvky K.
Haitoš:
též
Potom umyje hrotek
vyleje
Ijid a iiiiiod.
uvaí
a
(od pravého rohu
Trochu toho dá kráv do
k levému kloubu). do nápoje,
všecko spolu
„s kríža"
do
záchodu,
ostatek i
cezák
hrotek pak 12
178
vzhru dnem,
obrátí
(kopivy)
pak
a nadojí
vleje do
vracám a
sto
ohn
položí
na
íkajíc:
razí tak
na
n
ti žíhtavy
to trochu mléka,
kteréž
„Npožávám
ci,
oplácám." Rozumí
se,
ale
že
zlým toho zažije: osypouc se chadne
bosorka
až do smrti.
Odcházejíc z domu, aby bosorky za
její
ne-
pítomnosti neškodily nebo zlodji se nevloudili,
hospody odevzdává dm v ochranu boží íkajíc: „S bohom! Panenka Marija aj synáek boží dobré varuj shledavši
níky
:
(hlídej)."
žádné
„Synáek
Vrátivši se
dom
a ne-
škody pochvaluje své opatrovboží dobres varoval
aj s
panenku
Marijú."
Pravá bosorka umí se ve všelico
zvlášt ráda bére na
vati;
naté žáby", vycházejíc lených.
Proto náš
si
takto
kopaniá
boje se pomsty bosoriny.
ái ji
promo-
podobu „rapuch-
se
i
do krajin vzdá-
nerad
žáb
ublíží,
Jednou dva kopani-
sekouce na louce trávu uhledli žábu. Jeden
chtl pesíci,
nchaj
tak,
ale
nch
druhý ho varoval ka: „Zaby sám jí dal kousek
sa živí" a
kaše a omelinku chleba.
Na druhý
rok
šli
spolu
do svta na zárobky (nádenku). Ve kterési
din nemohli v chaloupce
nikde noclehu dostati, až
konec
d-
konen
ddiny jim ho poskytnuto. gazdna povídá: „Tebja
Ale když zasedli za stl,
bych malá chuc utracic, o's
a
tú
kos
chcel
179
som
noclahy. Já
druhému, „dám dobrej
pravila
I)rekljac; tebe,"
sama
to bola
na tych lá-
istá
kách." Jen na snažnou prosbu svého dobrodince odpustila nepíteli svému.
Bosorek ale
je
na našich kopanicích
dos
a dos,
neradno na né ukazovati prstem, nechce-li
zakusiti jejich pomsty.
Za
k bohyni hledajíBydlí na Zíd-
to
cího pomoci zavede každé dít.
kové daleko široko po
Morav
na uherské
i
stran svou vševdoucností a velikou mocí slynoucí bohyn Dorka Gabrhelová. Vypravil jsem se k ní. abych tváí v tvá popatiti mohl božstvu kopanickému. Po títvrtihodinné, dosti obtížné cest dostoupil jsem temene „vrcholnatého Olympu", na jehož zadní stráni doptal jsem se chaloupky proslulé bohyn. Nezastal jsem jí bohužel doma, odešla, na trh do Uh. Brodu nakoupit
ambrosie
a nektaru ve
spsob
prosai-
Vy-
ckého hrachu a ordinární šedé (pálenky.)
dlá prý Dorka do roka hezké
peníze, ale všecko
svém nektaru. Jenom od souDorina, nepíliš pravovrného, dovdl jsem se nkterých zpráv o život a umní naší propije na tomto
seda
bohyn. i
z
Nejvíce
daleka
deno.
picházejí
Dorka
leje
k
když jim
o radu, z
vosku
ní
lidé
bylo
a dle
z blízka
nco
ukra-
rozmanitých
vod
tvar, jichž rozpuštný vosk ve studené nabývá, hádá, kdo co ukradl,
kile to
má
scho-
12*
180
váno,
s
kým
se podlil a pod.
„Vidíce," praví
na p. ukazujíc na tvary voskové, „súsed vlastní jak to vláí v mechocb že
okradený míní
asto prý zlodj
!
k bohyni,
jíti
choroby, též
naped
vosku
z
neduh ili
vc
Pomáhajíc od
ukradenou, by nebyl prozrazen. zhojitelný-li
slyše,
podhodí
leje,
zvdla,
aby
nic.
Od téhož souseda bylo mi eeno, že dole pod Zídkovou bydlí jakási pseudobohyn, kteráž majíc jaké také vdomosti naší Dorce do emesla se za
se
ni
ské."
cizinec,
provozuje též
vydávajíc
Sestoupil jsem tedy
aspo
abych
banou"
tento
chaloupkou,
do
Ped niž-
„slunce
jsem se
otázal
nedvujíc
byla vyšla.
„ich
doma nni,"
byli a brzo-li
mi
kem
jí,
Tuše „sú-li
jaksi, za-
bohyn doma
a zaslechnuvši naše dohadování
sama ven
Byla to chudrka vzezení velmi chorobjako
dzvjacery \
svítilo,"
aniž pak íci chtla,
se vrátí. Ale
by v ní vzely všecky vedy," od nichž jiným odve chatrném a špinavém, že ve
ného,
kopanické
jakási dívka šaty prala.
Ona,
„bož-
nízkou, „ošku-
mamka doma?" pírala, že
umní
bohyn
surrogát
v ní dceru bohyninu,
kde by
její
výšin Olympských,
s
názoru poznal.
zahrad u louže
mimo
jda
kde tu bývá bohyn, ona
ptá,
se
z vlastního
v
Když
plete.
chaloupku,
všecky
illuse
o
svém božství
ty
„troje
pomáhá,
mn
mži-
rozptýlila.
181
Neumje z
tch
se vpraviti v úlohu
mn
bylo na
lovka
o
tom
onom,
i
ptal
—
na
zaal jsem
jsem se pak bohyn,
jak té oné zelin, jichž jsem
íká,
—
zraku nebožskému až píliš znáti,
i
že jsem všelikého neduhu prost
naped
nékteiym
dzévjacrých vredóv" sklíeného
„trojích
cestou natrhal,
si
až pak jsem znenáhla rozprávku pevedl
a dokázav
jí
Valaších že
takto,
laikem nejsem, dodav
pesvden
ped
Vytasiv se
obor.
její
vdomostmi na
jí
jsem, že „to
o ani
bohyní
svými
vedech nabytými na tomto poli
já
mysli ujištním, kterak
ndzlá
svú mocú, ale
božskú svjatú pomocú," a nkolika darovanými šestáky otevel jsem jí konen ústa a zvdl od
ní z
hoe
s
božecké pathologie,
laskavými
tenái
Prozradivši
že
jsem se
a o všechen majetek
na-
Na této nebohé spsobem pravdi-
„nemo propheta
zlodje,
již
sdlil.
bohyni potvrdila se strašným vost poekadla,
o
dvaráte
in patria."
od nich vypálena
pipravena
byla.
9.
Zpv Neteba
tuším
a
tanec.
teprve
ze
zákon
psycho-
logie lidové dokazovati, že tento mythickonaivní
názor svtový, tato snivá sdruženos lidské mysli s
pírodou,
tato bujará obrazivost,
pírodních, jimi veleúrodnou,
ovládati
se
na
níž se
A skuten
dové.
zbyl
kde
zpv
lidový
nýbrž
i
dává,
pdou
výborn daí
jsou
poesii
li-
díve tak nám už jen tento kouteek,
z celé
zpvné Moravy se
kteráž, ne-
soudným rozumem rozmanitých zjev
rozebírajíc
milé
naší
nejen v tradici zachovává,
nové ješt kvty zakládá.
Na
našich
kopanicích posud ješt starodávní „muziga
de-
vená" (dvoje housle a bas jsou celou „bandou")
zvuí milými rythmy domácích tanc, pi nichž bujarý šohaj i šumná dva srden se rozplesají a rozjásají a domorodá národní hudba jest nej;
zpvu národního kde ta umlkne, tam národní zpv za nedlouho dozní. Idylický „dudanár" (dudáek, gajdoš) v novjší dob pevnjší oporou i
;
183
Z
tanení sín ovšem uhnouti musil módnjšímu ale
basistovi,
pi
ano tytýž
vách,
mén
jiných,
pi
i
hluných zábamilým
práci polní posud
bývá spoleníkem mladých starých.
V
odlehlém tomto
podailo mi nových v
písní
tajemnou
Zpv
je tu
se
nejen
kout
národních, dílnu
naší milé
nasbírati
nýbrž
tvrího
Moravy
znaný poet nahlédnouti
i
ducha
národního,
ješt vezdejším chlebem duchovním,
žádná zábava, žádná spolenosC, ba žádná práce bez
nho
své
zvláštní
se neobejde.
náeí
a
Každá ddina, jako má
svj
kroj,
má
tak
i
své
písn národní ale dokonalá zpvaka zná nejen písn své rodné vísky, nýbrž i ddin okolních. Takovou zpvakou je Kaenka Zemanova ve Velké. Kteroukoli píse nalezenou v osadách
zvláštní
sousedních jsem
jí
pipomnl, každou
znala
a
uhodla ihned, to že jest píse Lhotka, to Javorznala i vtšinu slováckých písní sbírky ovšem pak kde kterou píse Velickou. Písním tm prý se nauila hned, když husi pásala, dti prý je zpívaly, jí se líbily, nauila se jim též. Odkud se písn ty vzaly, že neví, staí prý jich neumli. Nkterý den zazpívala malá husaka vš (strofu) nové písn, dále neumjíc na druhý tetí den pinesla jiná druhou strofu, a tak strofu ke strof, až celá píse byla obecným majetkem všech husaek a pasákv ostatních
nická atd.
;
Sušilovy,
;
184
konen celé ddiny. vdla porad vc a vc,
„Já jsem
a
ich
mn
celý deii
(i)ísní)
nestail,
Ode dvou let prý již mnohé z hlavy vypustila,
abych všecky vyzpívala." nezpívá,
a tak že
pece však vých
písní,
již
napsal jsem a to
si
Líbezným hlasem nad pravou
virtuoskou
v
ní
jiné
písních
KaeiiJca
šestnáctiletá
od
výše sta no-
vtšinou delších epických. zase vyniká a
Lhoteckých
Mil:és]iOva
jest
Nových
na
Lhotkách.
Národní písn nedlily se dle hlaví v
rzné
delfíni."
e
Jako
všechen
náhla
a po-
kategorie, aniž skládány byly dle
pedagogických
zásad
vku
zvláštní
písn
tak osvojovaly
„in
usm
dti zne-
si
poklad domácího básnictva lido-
když drobní pastouškové dospli v šohaje a dívky, picházejíce po prvé k muzice umli si práv tak zanotiti kde kterou píse vého,
a
tanení, jako chasa dosplá.
Z hojných popvk dtských souditi mté drožeme o nemalém básnickém nadání i
bouké
chásky kopanické. Na
Súchov husáek
„jako rukavica" batole se za svými „babulkami" notil
si
vesele cestou
Háj Imsiky kolajú, já za varna pohraju háj
husiky rádekeni.
já /a
varna
pánekem.
185
V
Lipové zase
dvátko
sedíc
na trávníku
pochvalovalo své husiky, že se tak pékné pasou, popévujíc Babule, šibule iiapásajú vole.
jak
lio
si
Lliotecké déti hrajíce
broukem, jehož aby
nazývají,
mu, že
ony
i
dom ponesu.
napasú. hned ho
mu mu
si
s
hnédým vrzavým
pípadn „hudekem"
velmi
k vrzání dodaly chuti,
slibují
navzájem zazpívají:
Zahraj mne, hudeku,
na tenkú struneku, a já ty zazpyévám
na tustú noteku. I ten
zpvem,
žn
déš, když ve
slibujíce
mu
prší,
dti konejší
ko.láe, ustane-.li
Neprš, neprš déš,
povezeme
réž,
na koláe, na žemliky,
dáme tob Velické
nou „baladu"
též.
husaky zmohly
se
o zabité husi
Kázala
mn
máti
bílé
husi hnáti,
tam
hoe
na dole
k mlynarovej
hati.
až
i
na sluš-
18G
Popadla mlynáka lopatu širokú, zabila
n
pékiiii
chocholastú.
Pokaj co sa
hušku
ty s
mlynáko,
tebú stane,
už moja husenka
na nohy nestane.
Pokaj
ty
mlynáko,
urobím
ti
škodu,
vyjdu na mlynicu,
srazím já
ti
vodu.
zp-
Chodíce na trávu kravaky Lhotecké
vem pohánjí tnwiku
by rychleji a
zelenou,
bujnji rostla:
Travyko abych
a
zelená,
vyrostaj z
koena,
nažava tikrát do polcdna.
Tikrát do poledna, dvakrát odpoledna,
travyka
zelená, vyrostaj
z
koena.
Pravou však vroucností ze srdce zaníceného
píse až
zahlaholí se
svým
zpvem
pes hory
tehdy,
ví,
komu
její
píse
okéneku
jejího
když dívka
zvlášt zavdí.
a doly se nese až k
Tu
milého
Ked si já zazpyéváni na Uuje mna muiy dou do
vrcli
Javoriny,
doliny.
1S7
Uuje, uuje stoja v okeneku: poujte mamyko, moju galáneku. Zajímavo
že mezi
jest,
pevládá nad obyejná událos, jež mysl
živel epický
pedmtem národní dv Velické balady Sia
písnmi lyrický.
této krajiny
Každá ne-
lidu vzruší, stane se
Stjtež tu alespo
balady.
na ukázku
:
Kaenka ua procházku
nade mlýnem na
tu
hrázku.
Jak pres hrázku pekroila, prešvarného syna
mla.
Pantlikú krk zavázala, hodila
lio
do Dunaja.
Stála baba za šašinú, prozradila
Kateinu
„Radní páni. co dláte, dyž
Kaenky
nechytáte?
Prešvarného syna mla, hodila ho do Dunaja."
„Podivaj ide-li
sa,
Kao, oknem,
tam máti
s
otcem."
„Neidú tam otec máti, lež
to
idú štyré kati
mú hlavnku Dyž už
byli
dole sfati."
na tom
most
„Pozastav sa, kate miste,
necli
sa já
za koho ze
eše podívám, svta ít mám.
Pro Janíka, pro Janíka, pro švarného šohajíka."
Dyž
už
Kaenku mli
sfat,
pozastavil sa mladší kat: „Chreš-i.
chcu
a
Kaenko má
býti,
od smrti zbaviti?"
„Dyž sem nebyla Janova, nebudem ani katova."
Dyž
už
Kaenku mli
sfat.
pozastavil sa starší kat
Chceš-i,
Kaenko, má
býti,
chcu ía od smrti zbaviti?"
„Dyž sem nebyla mladšího, nebudu ani
staršího."
„Vysle, kate,
mj
kabátek,
za ním že žlutý dukátek,
od milého darovaný za
mj
vínek za zelený."
Kdo má mysl vnímavou zenou,
kdo
si
pro krásu piro-
nenavykl nabubelý
bombast
a
vyšperkovanou, nelogickou frácovitosC pokládati za
vrchol
širokými se
prostá
balady.
poesie,
rozbory tato
tomu
neteba
esthetickými
píse adí mezi
zajisté teprve
dovozovati, nejlepší
ž
naše
189
ÚseDOstí práv baladickou a silou až dramatickou vyniká nad ni jiná píse Velická „šo-
poheb
v
poli
Z nehojných písní žertovných velmi movská je zvlášt jedna svým posmšným
anti-
hajkova svatba."
t.
j.
padlého
šohaje
V
tom velikém irém
šohajkova svacíba Stojí,
stojí,
státi
poli
stojí.
bude,
všecko vojsko aa nu pjde.
Všecko vojsko,
všecí
páni,
že byl šobaj, že byl švarný.
A
ty
to
budu jeho družiky,
a to
ti
malé vlaštoviky
erní krkavcové,
budu jeho družbové
Odkažte tam na mamiku,
pipínám šabliku.
že už
mamiky doma
Tvej
ona
leží
v
není,
ernej zemi.
Odkažte tam na tatíka,
sedám na koníka.
že už
Tvj
tatíek doma není,
a on leží v
ernej zemi,
v ernej zemi neoranej,
sedem
rok
nekopanej.
strofickým opakováním téhož refrénu:
šel-
lyo
Zkázala umo v(Vra šafáova ocra
(Ivoreka ze dvora
[: /('
že iniie
»lá
do
[:
Neber
si.
kolka
do kola
se
ziiivají
kola
:].
„hlasem" (luipí^venO velmi
skoro hez takt,
táhlým,
:].
zašubraiiú šeeku
do koleka
[:
eereku
sviicku, ze dvora
má sukiiyku
Písné
:].
ze dvorecká ze dvora
[:
ona
:|.
šáteíek vyšívaný šcrck
i)n tanci
však nabý-
tempa zrvchleiiého a rvtlim pravidelných. Nejoblibeiiišim tancem posud je.šté jest sedláka, nazvaná tak zajisté teprve tehdy, když vají
i
našim Kopanic;irm „panské" neboli „méstské" jako polka,
tance,
tajf,
šotyš
a
j.
ve
znamos
pišly.
Na poátku tanenice
v
tance
tanec'nici
tváemi
Icvo,
k
stojí
v právo,
muzikantm
obra-
ceni. Tanenici jeden po druhém zpívají, muzi-
kanti pochytnou hráti,
k iiéimi polo/.i
on
ji
jejich
notu.
.lakniile
taneník pleskne na dlan, pravou
iiin
l(>vou
rukou
dve
ruku na pravé rameno,
vezme
úpoly a levou
v
pravou, rotoiu prozpvujíce
chytne za
její
kaj" do
taktu na jednom m.sl,
se klátivýiii
otoí
v
ponou piibhne
ivtliiinni
v
piavo do k(da,
jiícd
a
v
t,
j.
zad,
ji
„(Fiip-
pohybuji
pak
se
(hytnoii se levýma ru-
191
kama, klátíce jimi dle taktu vzhru dol, ana tanenice nyní za zády taneníkovými stojí. Konen pechytne si taneník dve pravou rukou za její levou, pozdvihnou ruce vzhru, pak ona zase položí taneníkovi levou ruku na rameno, a tanec se opakuje.
Jeden tanec trvá
nm
dvacet
i
i
více písní.
prudkou hádkou, naped.
bývá
hodinu,
Nkdy
vyzpívá se
tanec
los
uprosted, ostatní párem okolo
se
Na
padne býti káerem,
nho
pi
perušen
í píse má
Jiný národní tanec slov Tcáer.
taneníka
i
hráti
kterého
postaví se
postupují
drobným krokem. Hudba hraje píse: „Kdo má ženu, nech drží a kdo nemá, vydrží." Najednou
muzikanti škrknou, mužští postupují couvají,
až
se
zase
a ženské
každá dostane ke
svému
taneníku. Zatím káer hledí dostati „párnicu",
káerem. Kaer koní se sedlakou, ženská je na stran mužské, zazpívá si a dá krejcar muzikantm. Taní tu po párku, párek za párkem zataniv si odstoupí,
lichý pak jenom že
je
tu
až na všechny dojde.
10.
Rozdíl Jak
liž
kopanické
y.
jednotlivé osady
nuliofc i)ovr(l(^no.
nejen krojem a naeini, nýbrž povahou svých o])yvatel. Rozdíl tch dotkli jsme se již na svých místech, zde ješt nkteré zvlašté vytkneme. Až po Strání vstupujeme do sin. odtud se
liší
sebou
iiiozi
i
již
s
do pitvora.
Ilrozenkovjané pojídají kantofle
kapustou. Lhoaci bobáie, erteple
ostatní
bogdau (ap),
do
Strai^ané zemáky,
Do Velké piletuje
zelím.
se
sousedního .lavorníka bocafi.
Veliané louku seú. .íavorniané kosa, oni zboží vážu
do provísla,
tito
v .lavorniku
hrimí,
mnku.
jinde
slamenicu.
do
hrnu.
ošivkii.
až
ve
pobrísla,
Velké
V Lipov mají slnzase na Hrozenkov
Na kvtnou nedli svtí
se
na Súchové
barušky, na Lhotkách bahnatka. na Ilrozenkovsku svjatí'
l)ahnéiu('.
mys jako ps. l)as.
Na
Straní chytla se
na lífezové
na Hrozenkovsku do
do
pasti
do pasti myS jako
jtasci
jako
|)jasc.
193
Straan
chzi
v
je
i
v
ei
zdlouhavý a
za
váhavý, povahy více flegmatické. Jsa tázán,
na trhu
bylo
obilí,
odpovídá prý
za oné, žito za rovné,
jame
„Réž byla
:
jak kerý, a oves
kdo chtl." Také Straan „nevie zpieva a povedá škared nic za Bezovské ništ
jak
—
—
jako
vrabel
a nadává
,zkazených, zhubených',
npovie na Brezovej nihdo." Bezovjan
tak
v pohybech,
velmi
rychlý
živou
gestikulací
a jest
nikoli však surový. Oraje
e
velmi
svou
povahy,
náhlé
dobytka
nýbrž
nebije,
neustálým pokikováním ho pohání.
jest
doprovází
Ptáš-li se
Bezovjana, jak daleko tam a tam, odpoví ti: „Lahodnej pl hodiny, len sa pres ten upeek ano ti dobe dv hodiny stoupati bude jako do kalenice. Bezovjan klnejen: sto striel do tvej matry, Hrozenkovjan cisíc strjel do tvej macry. Na Lhotkách a Strání ženy nad pevalíte,"
:
hrobem
na
zpívají,
Bezové ženy
i
muži
tiše
Lopenár stojí zamlklý „ženy narjékajú". Mezi jednotlivými osadami málo je spolených pláí,
stykv
a
tém
žádných vzájemncch
satkv.
Dobrátí Lhoáci jmíni jsou od svých soused jako za njaké kopanické Pelouany. Dobírají
si
ným
jich
všelijak,
zvláštní prosbu,
podvrhnuvše jim mezi kterou prý kdysi
své vrchnosti, hrabti Strážnickému.
nái Ki
naši poznali, jak zní .
Bartoš:
Liil
a
iiároil.
náeí
ji-
poslali
Aby te-
Lhotecké v sou13
194
„Náš podáme z ní tu malý úryvek premyuý pane hrabátko! Vru ty štaslivé ráno odkazujem, my ceuá Lhotácká obec, a scem ty,
vislosti,
:
hubnko myuá,
naše velké prenásledováný
ped-
nevyéme na mú myú dušu, odkel, z kerého konca bysme zaat mali. Ouj ale, oveko, našu stýžnost kerú sme suzavýma oima pýsat dali, z keré
nést,
šak ale any od velkej
porozumt muožeš,
lútosty
že len cosi
je,
co nás hnete
Kedy nám má byt najlepšie, nám najhoršie; ouj, premyuý hrabáteko:
a srco naše trápý. je
jak je
po žatvách, to streua jasná
poád
úra-
duov po dedyne nosí a to už jak hrom kriá: pones dánku, puaty, knazovy, rechtorovy, co si dužen, puat, daj, pones a neekaj hrubého kazovaná,
alebo pijde sekuciáš.
pijde, to je sama
bda
dama bhá, zákuady a len prechlemcú."
réta,
A
to
ked už ten
to už len s úra-
sbyérá, a to nosá k židovy
v.
o naší
poezii
kramáské.
o
poezii
kramáské vbec.
puí a aspo té
^^P^oezie národní
národního neb
vzniká
ásti
z
koene ducha kterou
národu,
lidem nazýváme. Jesti ovšem každá píse kažavšak pokud dého asu složena jednotlivcem ;
svého osobitého rázu v
národ
hájí
hosti
a neporušenosti,
pvodní pou-
nevyniká takový básník
Co on
jednotlivec individuáln nad ostatní národ. zpívá,
mohl by
zpívati
i
druhý, tetí, jako tlukot
zpvu
jednotlivého slavíka neliší se podstatn od
slaviího
vbec.
jednotlivce,
zalíbí-li
kem obecným, v
Proež taková píse básníka jako
stává se ihned
se,
se
nov utvoené pípadné
sloví
;
prvotný
skladatel
ku svému plodu. Když pak vnikající
majet-
jím stává jednotlivcem slovo,
nehlásí
poekadlo, píse k ní jako
v národ
osvtou
cizo-
krajnou tídní národu nastává ve vrstvy vyšší a nižší,
ili
tak
z ieho
odluují se zvaní
oboru
obyejn
vzdlanci
od
vyšší lidu,
tyto tídy,
vystupujíce
myšlenkového a majíce
obyejn
198
V nevážnosti, co
U
svj vznik
a
pvod má
v lidu.
nás dalo se takové odlišování jednak šíením
humanismu, jednak psobením nminy, oblípi dvoe královském i na hradech nkterých šlechticv a šíené po mstech eských uvádním do nich osadník nmeckých. se
bené
Umlí
básníci eští, opustivše
poezie národní,
bám
pvabné
luhy
neerpali látky ku svým sklad-
ze života národního a z djin vlastenských,
nýbrž brali svých bellu,
si
stvry cizokrajné za vzory básní
Tristama a Isaldu,
t
kteréžto
Tandariáše a Flori-
plody jsouce
cenný, všeho básnického vzletu neladny,
byly
výhradnou
samy sebou bezprázdny formou i
a privilegovanou po-
vzdlanc eských. Lid eský zstával napoád vren neporušenému básnictvu národna dále písn své, plynoucí z nenímu, pl zkaleného zdroje ducha národního. Ani pohroma
choutkou
i
blohorská, která národ náš dvoustoletým smrtelným spánkem omráila, ani následující potom
ujamení
a utýrání lidu
eského neuhasilo
v
nm
božské jiskry poezie národní.
Utkvv ponoiv lid
se
vroucím zbožným citem
v
Bohu a
myslí vnímavou v podání posvátná,
náš vy plodil
nám
mnohé výtvorm básnictva Svtskému pak bás-
poezii duchovní, jejíž
plody vším právem k nejlepším
národního pipoísti dlužno. nictvu národnímu byly
mocnou pákou rozmanité
199
hry, zvyky a
hudba písní
obady
národní, zvlášt pak národní
K hudb
a tanec.
národních
hudebníky, pustila
se
a
k jejich
všecka ves,
každé
zásobil se po
eský novými písnmi.
chasník
pokud taktem
a tanci,
nesly,
se
Ty
zvukm
zpíval
ped
neodolatelným
staí mladí,
v
tanený
Nejednou vidl jsem ve svém rodišti starce i staeny ctihodných šedin, jak mile se ozvaly dudy a cimbál jejich oblíbenou písní, chvátati plesn v kolo taneníkv a otáeti se s pružností mladistvou mrštným taktem národní „Koulané" mezi mladou chasou, na jejíž cizácké tarej.
sáky, bostí
mazurky a Katonskou
stávaly
se
nové
p.
i)ísn
ily se dále po všem
pasákv,
nyní
s
pohlížejí.
a nelia tanci
majetkem
okolí,
orá, ženc,
omrzelostí
Pi hudb
celé vsi a ší-
zpívány
jejichž
jsouce od
zpvem
veškera
krajina se ozývala.
Teprve šíící se vzdlanost novovká, nivelízující
všeliké
rod, psobila
osobité i
na
zvláštnosti
národní
naši
rzných poezii,
ná-
jako
mráz na nžné kvítko jarní. Zvlášt pak rozvlnný proud boj sociálních a politických obrátil lid eský ku i praktickým. Vymizela z nho ona naivní vnímavos mysli dtinné, na její místo nastoupila chladná úvaha prozaické skutenosti. Jako každá vymoženosí národní svých obtí vyžaduje, tak obanská dosplost lidu na-
smrm
i
200
šeho a pokroilos jeho u
pena
jest za
vcech praktických kou-
cenu vysokou,
ztrátu poezie národní.
nenahraditehiou to
p-
„Mnoho pradávného,
mnoho básnického a krásného mizí z lidu, mnoho také škodlivého a nesmyslného; ale pece zvláštní stesk ve mnohém srdci úkaz vodního,
tento budí, asi jako když velebné hvozdy a luhy
Rozum
líbezné ustupovati musí rolím úrodným.
pisvduje,
tžce to nese. když vidí, ana všude užitená rozumnos vymuje."* ale srdce
Vyskytují
tak zvaní
se již jen jednotlivci,
samoukové, kteí dovedou ješt kem písn národní.** Lid sám pje
ozvati se zvu-
své
nové písn
podle
melodií
již
za
asté
tanc módních,
podle námeckých písní pouliních,
tak zvaných
„gassenhauer" ano i podle árií oper vlašských, šíených mezi ním hojnými kolovrátkái. Tiskem dostalo se valného rozšíení v lidu písním duchovním již ve století 17., jevila se toho poteba za
píinou
služeb božích.
Tu
nejen
národní písn sbírány a tiskem vydávány, nýbrž i
umlé
tytýž * str.
v
veliké
jejich
duchu skládány, docházejíce v lidu. Tištny pak jsou
obliby
Nebeský v asopise eského Musea
1847,
II.,
341.
** Viz o nich
pknou
monografii
dmyslného baWaldau
datele v oboru naší kulturní historie, Alfreda"von
„Boehmisclie Naturdichter".
V
Praze 1860.
201
na zpsob malých kancionálk, po pti až v
desíti
jednom, beze všech ozdob obrázkových, vyjma
skrovniké arabesky na konci piinné. Papír tisk v jednom a témž zpvníku tu tu hrubší drobnjší, dle toho, jak prostor uritému potu písní vymený staoval. Písn ti-
je sprostý,
štny pisu
jsou jedna po druhé, bez zvláštního nad-
oddlují se znaménkem paragrafu,
slohy
;
jdou
Písn
takto
mezi lidem
knh-
nepetržit za sebou.
však
tištné dostávaly se v
obh
kupci kramáskými, kteí rozbíjejíce stany své o trzích
v
mstech
a
o
Svtských
národních
písní
nesbíráno aniž od
letí,
v jejich
duchu ku
skem vydáváno.
opatovali.
minulá
v
sto-
umlých básník nových
poteb píseii
neumli vzdlanci tch
lidu skládáno
samu sebou
a
ti-
po-
oceniti
dob. Lid pak sum, dokud
národní poezie úrodná, nepomní nikdy
a nikde na budoucí neúrodu.
co
lid
Nejevilaí se toho praktická
teba, a bez takové trvají léta
venkovských
poutech
novou potravou duchovní
vždy
Není mu
každým dnem novou zpsobou
a nepomyslí
ani,
aby kdy jinae
vzácno,
se ohrožuje,
býti
mohlo.
Avšak mimo jeho nadání nastala národní poezii ze píin svrchu dotených léta neúrodná. Lid náš které
mu
žil
už jen ze
zbytk
nedostaovaly; chtl
zásob starých,
niíti
nebo zpvumilovnos jeho posud
nco
jest
nového,
neumoi-
202
Umlé
telna.
by
básnictvo,
obsahem
ímž
populárnjší bylo,
sebe
i
formou
ovšem, jmenovit
novjší, veskrze není, zstává lidu cizím a nepístupným, ponvadž nevyhledává spojení s jeho
národními knhkupci
posud I
stálým
zbudoval
tedy
si
kramáskými,
Díla toho uchopili
mén nadaní, kteí se písn „k obveselení mysli mládencm
samoukové, více
se hojní
a
on
zstal.
sám ze svého fondu svou
lid
vlastní literaturu básnickou.
jali
jejichž
vrným odbratelem
a
skládati
pannám".
K
nim pidružila
se záhy
sprostá
spekulace pokoutních tiskáren, která jdouc za vý-
dlkem
bídnými svými výrobky
Jsou
tedy
lid
básnické
plody
náš zaplavuje.
naší
literatury
kramáské souinem tí initel poezie národní, básnictva pstovaného nkterými samouky a za:
kázkové roboty sprostých spekulant, kteíž za skrovný honorá pokoutní tiskárny svými bíd-
Kramáslwu
nými škváry zásobují. nazýváme proto, že o trzích zejí.
a poutích na
V každém pak
úhledné sešitky
tuto poezii
našemu
se její plody
krámku na prodej
lidu
nabí-
vzhlede zasluhují tyto ne-
písní
kramáských vtšího poVždy pece
všimnutí, než se jim posud dostalo.
zajímavo jest samo z nichž
náš
chjovní stravy
pený
ssaje.
lid
sebou
jednak
váží,
poznati
znanou
jednak
i
jed
ty
ás
zdroje,
své du-
dosti nebez-
203
Literární historik, který
podati
celkovitý
vývoje,
rozkvtu
k
i
si
vytkne za úlohu
národní
obraz
poezie,
jejího
úpadku, nenajde lepšího
dolíení postupujícího
vdce nad
odumírání jejího
tyto rodinné sešitky, sestavené poi^ádkem chrono-
logickým. Sbratel písní národních
platn své sbírky
Písn
ve
odtud
rozhojniti.
sloletí
se ve sbírkách
mže
17.
tištné (starších jsem
mnou probraných
všecky obsahu duchovního,
nedopídil) jsou
p-
sahajíce zajisté
do dób dívjších. vodem svým dílem to písn na mnoze isté národní, složené i
v
Jsou dob,
kdy národní zpv ješt plným tokem se íinul. Z písní tch uvil nám Kamarýt utšenou kytici, vybíraje hlavn z tchto sešitkv rodinných. Ale mnoho krásného ješt zde tleje a hraní, což zajisté hodno jest, aby uchránno bylo kosnad proto bychom mli oponené záhuby. vrhovati tmito plody Múzy národní, že nejsou
i
nalezeny
na
deskách
njaké
staré knihy aneb
nýbrž
chovány v chudé
na pergamene psaný,
chýši venkovské, tištny na
má
režném papíe? Kdo
náš „Výbor literatury eské"
eské innosti
literární,
pustoty, která se podle
závrný
nho
jeví,
poínajíc sto-
letím patnáctým, na poli našeho básnictva.
prostiké sešitky zpsobí nám jisté
obraz
zhrozí se zajisté úžasné
v té
Naše
píin
za-
radostné pekvapení, svtle dovozujíce, že
204
a
vtšina tehdejších vzdlanc našich, vykroivce z pdy poezie národní a za vzory cizokrajnými se
mém
v
i
ty
hrub
básnémi svými ne
pachtíce
nad rýmovanou prózu se povznesli, doby poezie
dosti
v lidu sa-
utšen
zkvé-
Toho dkazem jsou nám jmenovité nkteré legendy, které ped soudem písnjší kritiky
tala.
i
dobe
obstojí.
Písn
ve století 18. tištné jsou taktéž val-
nou vtšinou obsahu duchovního; avšak zdroj níirodní poezie duchovni již takm doista vysechl, a co od samoukv složeno, jest obsahem i
formou chatrné
i
bezcenné.
Totéž
sních duchovních století našeho.
nejsou než bídná slátanina planých, frází,
umní
asto beze ve
vší
platí o
Písn
trivialných
souvislosti až k neporoz-
slohy stluených
;
na místo
starých legend nastoupily dryánické
starých
písní,
jichž
pkných
písn
likých nesmyslných divech a zázracích.
dobrých
pí-
lyrické
o vše-
Otisky
hojný jest poet,
ovšem vyjímáme. Svtské písn pode jménem „písní k obveselení mysli mládencm a pannám na svtlo vydaných" teprve v dob našeho vzkíšení ku konci minulého století poato skládati a tiskem Nejstarší takovou píse nalezl jsem vydávati. z
roku 1792, tištnou u Matje Hollaura v Praze.
V našem
pak
století
vyrojilo se takových písní
205
nepehledné množství njakou cenu básnickou mají jen potud, pokud jsou ohlasem zpvu národního. Ten však vyznívá jen z málo které písn milostné neb satyrické, složené od samo;
ukv
nadanjších. Za našich dnv
i
kramáská
poezie
umírá a dokonává na dobro. které
uschlý
tím jediné
od-
kmen ješt vyhání, jsou již Když zpvák píse svou za
její
bez mízy životné.
utržil
již
Ostatní lupínky,
úelem
skládá,
by za
ni
na pouti
dva krejcary, jak se v nkterých písních
výslovn pipomíná,* aneb kdy nýbrž
„své
péro
zmáí
ke
cti
Krista Ježíše" tu ovšem poezie
pestává.
matky Vý-
kramáská mezi
které nejnovjší poezie
robky,
ani nezpívá,
již
a chvále
lidem šíí, nejsou jen naprosto bezcenný, nýbrž i
lidu
našemu na nejvýš škodlivý
mu
hrozíce
Jsou :*
nebezpeny,
na mnoze necudné plody sprosté luzy,
to
Skladatel této písuikj cba^iiík slobodný, Antonín
má jméno ruji,,
i
duchovní porobou a mravní nákazou.
aby
krejcary."
svoje ji
si
—
Perkán pijmní;
koupili, ve Krtinách
V
vsein ji
z
láskj
ji
da-
prodáváme za dva
jedné písní zpívá skladatel,
kterak do-
Vávra za klevety bití; než zdá mu se toho „za grešli" ješt málo, proež spustí znovu: „Než tu píse stal
dokonám, ješt trochu zazpívám, aby za grešli st^la, snad ji .dá Vávra." I pokrauje dále písní: „Sli panenky silnicí, potkali je ezníci," ovšem bez žádné souvislosti s odbytým Vávrou.
mn
i
'206
urené a
„k obveselení
taktéž
pannám"
mysli
pitomé výmysly
a
mládencm
kdo
o
divech a zázracích. Zasluhují ovšem si
aby
deny
byly
upímný
každý
povšiml
jich
o to jde,
i
nižší
škvár nejvtší mrou šíené
skrze
sklady
lidumiK jemuž
temnoty
mravní nákazy, která práv Hlavní
a
uchránny
tchto hanebných
z
vy víra.
novjší
kramáe
kramáské,
poezie
písnikáe
a
vlastech eskoslovenských, jsou
Skarnicla a syn), v
jakých
ony, aby
vrstvy lidu našeho vyve-
mrákotné
z
ví
i
ve
po
širých
Skalici
Jindichov Hradci
(u
(u Josefa
Landfrassa) a v Litomyšli (u Turecka, Augusty,
Po rznu tištny jsou
Bergrové).
Josefy
v Hranicích (u Amalie iSkarniclové), ve (u Lenka), v
Uh. Hradišti
íži (u Slavíka),
Nkteré
v
(u
nevykazují ž;idné firmy,
„vytištna roku tohoto, sury"
(u Zannera), v
Olomouci
aneb
„s
s
dovolením
a 18. tištny jsou ve všech
Halouzky) a
teme tam
povolením
duchovní
(cum permissu superiorm)."
též
Znojm Krom-
Písn
tém
c.
k.
j.
jen
;
cen-
vrchnosti století
17.
tehdejších ti-
skárnách.
Tištny jsou takové písn valnou vtšinou ve formáte malé šestnásterky. jest
obrázek ve
písn nkdy „nová píse
dev
z
zcela nepíslušný.
milujícím
Na
první stránce
hrubá ezaný k obsahu
Tak na p. jedna u pannám
mládencm
207
k potšení vydaná" má obrázek svatého Martina vele; „píse o hrozném mordu " jakéhosi patrizáarchu, an kleí ped oltáem a koná palnou. „Žertovná píse o selském Vašku" erta,
ob
an
kozelcem
obrázk
Vbec
letí.
tuze
valný,
tytéž, tak asi jako v
poet takových
není
vyskytují
Hájkov
se
opt
opt
a
Kronice.
„Nota" ili nápv, kterak se píse zpívati
má,
oznauje
jest
poukázáním
se
„Zpívá se jako
.
.
.
."
k
známé:
písni
Ve slovech tch zahrnuta
pvc
veškera prozodie a metrika našich
nepoítají slabik na prstech, nýbrž jim tane na mysli nápv njaké známé písn, podle nhož a slohy své nové písn odmují. Verš takovým zpsobem složený je zcela správný, nebo což platí ovšem jen o písních starších novjší zpváci pestávají na tom, že jmenují píse, jaká se jim práv namane, skládají pak verše podle svého, tak že bychom se darnio
verše
;
namáhali, píse tu koliv
zazpívati,
Z tchto
slov
nápvem vyteným
tak „zpívá
neladný
se jako"
souditi vkus skladatelv.
píse,
jejíž
nápv
se
jest
asi
aneb jak-
jejich
mžeme
Peasto
totiž
verš. i
po-
udána
málo hodí k obsahu
písn nové. Tak zpívá se „píkladná píse o jednom pyšném mládenci" jako: „Ach já nešastná šenkýka." „Nová píse o dobré žen" Zvlášt jako: „Vítám tebe z cesty Šimone."
—
208
nejapn
v té
si
píin
duchovních,
písní
telé
Mariánská píse:
mne úmysl vojnu
poínají novjší skladatak
zvaní
nemž
Zádnej
starší
brati.
vysloviti,
kam
táhne" zpívá se jako: „V Praze na Jiná
verbujou."
„Maria
Cel
milovníci,
poslechnte noviny, v Štýrské zemi v Marii Cel které
rže,
se já
pihodily" jako: ji
nebudu,
trhat
„Vyrostla
mn
bílá
milovala jsem Ven-
nebudu."
Píse
clíka,
víc milovat
áblem
pokoušení má se zpívati podle:
jsem holoubka v truhle zaveného."
o
Ježíšov
„Mla
Jedna ko-
pacholátka" má nápv nám Francouzové" atd. Ano nkteré písn duchovní nejen nápvem,
„Pospšte
leda:
písn: nýbrž
sem
„Pišli jsou
i
k
slovy upraný jsou podle písní svtských.
Jedna poutnika na p. poíná se takto: Moravo, Moravo!
Pro sob
Dy
se
té
pro pak
dob
lidí
se tak lekáš,
tak smntii
pomoc doma máš, pro
Od bídy u
Pi
v
pro pomoci
jí
naíkáš?
jinde Idedáš,
liledáš?*
jiných naznaen jest nápv slovy: „Zpívá známou notou, má svou povdomou notu,
* Podle takových necírkevních nápv asto i naše venkovské prvody poiitnické své písn prozpvují. Ano jeden takový prvod Brnem na Vranov se beroucí zpíval
píse Mariánskou podle nápvu nmecké písn bur„Icli biu der Fiirst von Thoren, zam Saufen auserkoren" svým na pohoršení, cizím na posmch.
si
šácké:
209
zpívá
zvláštní
se
Na
tou."**
notou;* též „Trubáckou no-
jedné staré
duchovní
písni
vyti-
štno, že se zpívá „notou moravskou."
písn obyejn se nejmejen všeobecn v po-
Skladatel takové
Nkdy
nuje.
sprostou písniku, že jsem srdci svou perliku.
nkomu
Kdyby
to
—
vdáti."
nad
tento sprostý kousek jinaejší,
„Kdo
tuto
tmi dvaty,
mládenci,
jenž
v Hradci."
— „Skladatel
nýr císaský,
sob
co se ne-
Tuto píse skládali
panny
tuto
vymaloval v tom
kdy písniku proto že veliký smutek
—
skládal, nepodepsal se,
na srdci nese,
mohly
sob
se špatný zdál, aby
skomponyroval."
chce
skomponyroval
Proto jsem
sloze:
slední
sob
mluví o
milovali této
dva
jistí
Praze
v
také
písniky byl kano-
on tu písniku skládal, když Na-
nynku miloval." Jinde zase dovídáme se na témž * Má-li
zpvuje
ji
píse
zapamatuje a pak kupuje.
K
„zvLáštiií"
kramá svému písní,
píseií
která
t.
j.
míst jména
novou notu,
obecenstvu, které „i
s
si
s
ten
notou" po dvou krejcaích
„známou notou"
zpívati se má,
„bledá se nota" teprve doma, když se nová
nebo
ped-
nápv
pouti pinese, kterouž úlohu
obyejn
píse
s
trhu
ženské na
novou píse podle známých nápipadnou na pravý. ** Jaká by to nota byla, není mi známo zpívá se podle ní jedna píse k sv. Ann a jedna k obveselení mysli mládencm a pannám na svtlo vydaná." se berou, pokoušejíce se
pv
zazpívati, až
;
K.
Bartoí: Lid
;i
náioii.
U
210
i
stavu skladatelova: „Skladatel té písniky jmé-
nem Franc
Valenfels, jest on synek
—
pernikáský.
tovaryš
Josef Ptáník,
byl jest
jim vinšuje, by se
Tuto
složil
panen milovník,
štstí
šastn
Tuto písniku jsem
Píbramský,
písniku
vdaly,
na
složil
píse
daruje.
vnou
—
památku,
nebo jsem byl postavený ve velkém zármutku, Franc Apl jmenovaný, v tom moravském kraji,
zanechávám svou milku zde Teprve v nejnovjší
dob
a
pry
na poslední stránce dole a vyhrazují
datelé
právo patisku anebo „výhradn
si
Jsou pak to: Jan Kratochvíl,
zují."
mašíruji."
podepisují se sklasi
patisk zaka-
zpvák
chru-
dimský,"* Josef Chládek, „starý zpvák msteky," Karel Pavlica z Valašského Meziíí, Josef
Ptáník, František Hais.**
Zpvák
*
zásobuje
tento
tiskárnu
St.
Pospíšila
jarmarením zbožím. Je tu skladatel nad míru plodný a všestranný; pje písn „k poct Panny Marie", písn o událostech asových, protkané výkiky „ach Ježíš Maria", sprosté písn „pijácké" „veselé písn o mnohých pannách, líteré se vdáti nemžou", plné jalové sprostoty. lovk ten przní mravy v Chrudimi svým
i
i
e
lidu našeho
nejsou
od
nho
zpsobem vru o
nic
lepší,
nestydatým.
poezie
v nich
— Ostatní není
ani
jiskerky.
** Tohoto
pražského
(Boehm. Naturdichter, písní vyrabitelem,
str.
kolovrátkáe klade Waldau 143.)
nejplodnjším takových
který prý jich co rok
po tuctech na
211
básníky
I
vádjí
písní
kramáských
se
nám ped-
:
„Sprost komponyrovaná Skládala
Jenž se trápi ve dne
Ta
tato písnika.
jedna panna jménem Aniéka,
ji
v
noci pro potšení.
jest stálá ve své lásce,
nic se
nemní."
Jedna píse ošklivou necudností a sprostose, ovšem jen hloupým holkám jako skladatelkám „Tu píse skládaly dv hezké holice. nemohly se
tou pekypující podkládá
dvma
žertem,
:
provdat, bolelo jich srdce."
Jakýsi
písn
„starší
bratr"
skládá
své
nejapné
pomocí Panny Marie: „Pomohlas Maria
s
písniku
složiti.
kramáských koluje na tisíce mezi Mnohé z nich tištny jsou bez potuivd rzných místech, docházejíce vždy nové
Písní
lidem.
kráte
tém
obliby.
Není
nebylo
nalézti
chýžky venkovské, kde by svazku takových
aspo jednoho
písní, asto jich tam bývá nkolik. Kde mají ješt sešitky starých písní, které jsou obsahu
vesms „svaté" sešitu.
náboženského, pišívají k nim jen písn :
písn „svtské" pak všívaji do zvláštního Kde onch není. tam se pišívá každá
svtlo vydává.
Vedle nlio jinetiuje ješt tyto „Lilipu-
táiiy" v íši iiái-odní poezie"
M. Macljovskélio,
J.
:
A. Beníška,
Teisingra, F. Tfiiim, F.
V. Kašjiara,
Žáka. 14*
212
nová píse starým,
trhu nebo
s
nešetf-íc
obsahu
pinesená ku
pouti
s ;
i
nalézáme
tu
píse
Mariánskou ve písni „o
staršího
vší svornosti pišitu k necuclné jednom hastrmanovi". Držíce se onoho poádku, promluvíme naped
O
1.
písních dachocuíclt.
Národní písn duchovní
z
doby
starší mají
sebe veškery krásy a pednosti národního
do
zpvu
slovanského, vynikajíce vroucností a ušlechtilosti citu,
prostomilou jednoduchostí
i
líbeznými obrazy
pírody vzatými. „lovk slovanský, spojený s pírodou svazkem nerozluitelným, obzírá se na ní ustavin, nachází v ní položení duše své zobrazané, úkazy její bére za význam stavu svého událostí jeho se týkajících, a píroda hnutím jejím na vzajem ponouká ho, aby ji ze
i
i
rozuml
a zobrazil
své duše.
hému
a
V
si
na nich stav
má se oba dobe
tomto spojení
rozumjí
si
i
sviij
city
bez výrazných
známí a pátelé."*
slov jako staí
Jako slovanská píse vbec, tak
zpv
i
jeden ke dru-
duchovní od pírody
i
eský
poíná a pak nenu-
Zbožné mysli eské píroda nic se tu oslavuje Hospodina; veškera cené na své city pechází.
* Stúr,
slovanských
O str.
národních písních 24.
a
povstech plemen
213
nedje pirozeuyni zákonem, „Pejasné sluneko" pující
slávu
hlásá
kujíc za
každou
Hned s pl Kídly tepe
V
Kuátko z koleje se hlaviky k nebesm, d-
krpj
lehajíc kleká jako
vody Hospodinu
Ano
dobyte
chválí.
vedle své povahy, zi)ívá,
tak pána svého vzývá.
ptákové
ti
Boha
noci kohout
mže, i
;
k modlitb.
prsy se bije a
Jakž
z
Boží.
pozdvihuje
napájející
náhodou, nic pod hory vystu-
nic
z pudu.
Kvítkové
velebí jeho.
již
spanilí,
Útlé byliny,
Jenžto ozdobují
Mez
a luiny,
Sepcí také pomalu
S námi Bobu pochvalu. I
ten
vtík,
šelestí chválu
Tak-li se
by
„jenž kvítky
lesními
hraje,"
Hospodinovu.
dje
ml lovk
ve
pírod
nerozumné, kterak
rozumný zstati zatvrdilým a
neozvati se plesným hlasem v souzvuku tomto:
Všechno
Co
jest
chválí slávu
na nebi,
Zvíátka ptactvo
v. i
Boží.
zemi a
v
moi,
ryby,
Kdežkoli jaký tvor v
svt
bydlí.
•214
Ponvadž nerozumná Boha
chválí
lesní
i
liovádka.
zvíátka,
Proež rozumný love^ Nebudiž zatvrzelého srdce
Zvlášt oblíbeným obrazem v písních duchovních jest slepice láskou svých
k
sob
kuátky, ana mateskou as nebezpeí
opatruje, v
svoLává a v ochranu bére,
vdným okem k matce
pomru
s
mláátek
se tulí.
Kdo
citu
zajisté
zase
jako
dítky
nkdy nžného
všiml
si
kuátka a
pohlížejí
ní
dovede
toho,
vroucnos
k
pochopiti,
jaká
vane ze tklivých slov písn:
Pod veer Co k
tvá
slepici
K ochran
eládka,
kuátka,
tvé hledíme.
Nebo: Protož než lehneme
Do našeho K tob my
lože,
se lu'neme,
Náš všemocný Bože, Co k
K K
slepici
kuátka,
hnízdu svému ptáátka,
horám
lesní zvíátka.
Vadne-li osení pílišným vedrem, náš zbožný rolník vzývá Boha,
aby zvlažil nivu vyprahlou.
Píse
lítosti
jeho
plyne z
a útrpnosti,
kterou
215
pociuje
nad hynoucí parnem pírodou,
škody z toho
mu
Ach
ne ze
vzcházející
spadal, spadal rosiko,
Vlaho pežádauá.
Vypros
U
Boží rodiko,
ji,
Ježíše
Páaa
Zavlažlž zenil vyprahlou.
Obživ byllaku uvadlou.
Slavnos Božího narození padá v dobu krutých
mraz. Tu zbožná mysl
žeti
lidu našeho zalétá
kde nalézá Boží novorozeátko
k Betlému,
ve chladné
stáji.
I
volá
spla na pomoc a zahála
le-
pírodu, aby pi-
lože pána svého:
Pj
peí hrdliko. Ach vysko sluneko, Zahej to lžeko !
A
když Spasitel na kíži pní ve smrtelných
bolestech,
pozývá
tu
kvílila a plakala
s
se
veškera píroda,
lovkem
Ach plate
se
smrti Hospodinovy
mnou
kanieuy,
Ti'hcjte srdce skály,
Vydejte slzy prameny
Tak I
trpícímu králi.
vy tpytící
hvzdiky,
Zakrejte svoji krásu.
Msíce
aby
milé družiky,
V tom pežalostném asu
216
Slavnos pak vzkíšení, která padá v dobu práv vesny ze spánku zimního, opvují naše písn zárove jako slavnos vzkíšení pírody
probouzející se se
Pute, kvefte
již
stromové,
Zelenejte se lesové,
Louky Lesové
A
vydávejte!
kvítí
se zelenají,
štpové
Vinice
prokvétají,
vni
dávají,
Ptáci utšeni mají.
Jak lahodným rythmem
eské písn dupesvditi se mže každý, kdo jich jen nkolik ze sbírky Kamarýtovy peetl. Nkteré zdánlivé nesrovnalosti, které se toucímu zde onde naskytují, ve zpve tak se chovní plynou, o tom
hladí
mená.
umle vzor
a
kulatí, I slohy
ucho žádné závady nezna-
že
nkterých jsou velmi krásn
zosnovány
poskytují
a
následování hodných.
rythmické
stjtež
zde
skladateli
Za píklad lahody
poátky tí utšených
písní
Msíce máje
Pjdem Kde
do háje.
kvítky lesními
Vetíek
a
písní
hraje.
217
Pokoro, pokoro,
Pekrásná ctnosti Koho ty ozdobíš. Krásný
Nad
jest dosti;
nemž
nic
telie
Váženo
býti.
Nic nemá nad tebe
Vtší Lesy
ctnost míti.
zelenají.
Hájové
zpívají.
Rozvíjí se kvítí.
Je
Mnohé
z
as
jíti.
našich písní duchovních protkány
jsou obraty slovnými biblické
na pouí
i
obrazy básnickými, podle
zvlášt žalm,
poezie,
napodobenými.
píklady a doklady, jichž se píse dovolává, vzaty jsou z písma svatého, ano i celé píbhy
I
starého
však
i
píse uvedeny. Z toho každá taková píse pvodem
nového zákona
neplyne,
že
svým k uenému
v
Byla zajisté tením velmi oblíbeným, prostý venkovan rád a mnoho ve své bibli ítával. Pibrala-li tedy píse svých okras z bible, lahodila zajisté tím více uchu eskému, a není bible
starým
skládali se odnáší.
echm
i
to nikterak
Co ních,
se
na úkor národnímu rázu jejímu. týká
toho nelze
obsahu
vymiti
starých písní duchovani v jakýsi
poádek
218
marn
systematický uvésti, jako bychom se
máhali
vypoísti všecky
pohnutky, které
píiny
tajemné
ty
na-
struny duše vnímavé tu k
a ci-
tm
blahým, tu k žalu a kvílení nalazují. Písní
vita
Cech
denní
ervánky písné
dílo,
píse provází jeho
ranní,
ped
péje
jídlem a po
jídle,
odevzdává se v ochranu Boží klada se veer
písní
na své lože
;
písní obrací se ve všelikých
pote-
bách o pomoc k Bohu, píse jeho hlaholí díkem
Bohu lotá
za proukazana dobrodiní.
jako
obéžnice
jeho období,
Píse
jeho ko-
rokem církevním, opvujíc
slavnosti
a hody.
a svtice
svaté
Chvalozpvy jsou na mnoze ohlasem žalm, písn pouné a djepravné erpají svou látku z biblických djin starého nového zákona, Boží.
i
zvlášt
parabolí
z
evandlických.
Pán, Zdrávas Královno, tero pikázaní v
Strohá
škeru
tém
mravouka bratrská,
vzala.
vrchu zemském
zem mu peje
„v bíd,
psot
písni jest:
a Desa-
vyluující
ve-
rozjímavých
lovk
dala
podobá
nenalézá
již
se,
že
na po-
žádného ukojení svých tužeb;
není než slzavým údolím,
brzkého
modlitbu
I
Boha
pozdjším velmi zádumivý. Vtšina
radostivos života,
písní ascetických a
pvod
v
nkolikerý písn uvedeno.
písním duchovním ráz
odtud
Vím
vysvobození,
jsa
z
zde
nhož
si
postaven
a robot." Stalým refrénem
tch
•219
Krása, Cli
dstojenství,
síla,
vála a vyvýšenost,
Všechno marnost nad marnosti A jenom samá marnost! Stoletím 18.
zpvu ších rozmr. Z
poíná úžasný rozklad
duchovního, nabývající
ím
úpadek
a
vt-
dále tím
písní novjších vymizela témi'-
veškera vroucnos
citu, její
místo zaujalo plané
rozjímání a bezduché, asto až pitomé rozumo-
Ve
vání.
starších písních pi^TJe
býti slavíkem, aby
vetskou a plakati stanouc pod
s
kížem
Ježíši,
a levé,
zbožná mysl
;
kvílí s
alou holubikou."
si
mohla zaletti na horu Olianebo trpícím Spasitelem
matkou Pán,
„osi-
Novjší dává „dobrou noc
dobrou noc jeho hlavice,
ruice
ped že mu
pravé
V
nohám, boku, uším, kostem."
jiné
ma-
zase louí se Kristus den
svou smrtí
teí
bude podstoupiti
svojí, a
vyjevuje
jí,
s
„Mj
smrí kíže, naež
mu
milý synu Ježíši!
jaká by hanba byla, bych
ped vším Vbec jest
lidem
na
Maria toto odvtí: kíži
pibitého
t
vidla."
onen pomr, v jakém nám novjší písn Krista k Marii a sv. Josefu pedvádjí, beze vší nžnosti. Ve starších zpvech duchovních mají ovšem Maria Josef plné toho vdomí, že chovají dít božské, i koí se mu s veškerou pírodou, jako svému pánu a stvoiteli, opatujíce ho s péí nejnžnjší. Novjší však píse i
220
iní Kristu, jako
výitky:
nezvedenému dcku,
ml
„Josef
s
tebou
staros,
pitomé jak
t
k zrostu vychová, Matika zas starost mla, jak t k emu dochová." V jedné písni k sv. Janu (z r. 1774) naíká si sirotek, že ho rodie odumeli, pátelé o ddictví pipravili, a td že ho nad a
to
pomlouvají.
samá nezvratná
si
podepe
Ale pak
dvra
v
si
boky,
brzkou pomoc, uleví
takto:
Nyní moji nepátelé valchujte, jak chcete, Bruste
sob
své jazyky a mluvte, co chcete.
Mi vy vaším utrháním nic Neb jdu k otci na žalobu, Písní ranní nevelebí již jící
vítá
neublížíte.
brzy o tom zvíte.
lovk
s
probouze-
pírodou slávu Hospodinovu, nýbrž ervánky ranní vyznáním svých hích:
se ze sna
Vstal jsem rychle
A
z
lože svého,
ranního asu,
to
Nepozdvih' jsem, ó
mj
Kriste
Já k tob mého hlasu
ábla Hned
s z
klením,
zloeením
rána jsem pozdravil.
Vbec rozpoután dokoná onen nžný svazek, kterým duch slovanský s pírodou se snoubil. Skladatelé novjších písní duchovních už nerozumjí pírod
a
pokynm
jejím.
Proež nalézáme
221
V plodech tchto málo kdy vhodný
obraz ze
kde se njaký vyskytne, nií a maí se ihned nejapnou rozvláností anebo prozaickým výkladem
pírody vzatý
;
:
Ježíši
strome života,
Potšeni všeho svta Stromy, vinice štpoval,
Když
byl na
Rozkládal
kíž natahován; ratolesti,
jsi
To na kíži nohy ruky, Vinohrozny
Když
A
jsi
presoval.
byls ukrutné pibíján.*
jinde:
Ach kýž mám kídla
orlice,
Vznes' bych se vzhru.
Abych mohl
uhlídati
Cellenskou horu
Ponvadž lett nemohu,
Pobhnu *
Nelaciného
v jedné
Kristovy
hymn
prudce.
toho
obrazu doítáme se ostatn též
latinské,
která se éte
o slavnosti krve
:
Ut plena sit redemptio, Sub torculari stringitur, Suique Jesus iminemor Sibi nil reservát sanguinis.
(Srovn. Isaiáš
63. 3.)
—
I
malíství
v
nechutenstvo zabedlo, vyobrazujíc Krista na a hrozny šlapajícílio, ana z ran jelio krev
nelad né
to
lisu stojícího
tee!
•2-22
V jiné
zase písni pirovnává se církev k za-
„V
hrad.
zahrad
té
jest
pekrásná besídka,
kvtiny, jenž slovo Boží
v ní jsou
hlásají,
lební páni; naši pani pátei, volají nás k
Mnohé pak obrazy života
a tropy vzaty jsou z prózy
„Maria Cellenská
pospolitého:
své residenci audienci, poutník podiivá
sob
felary, to pany pátery,
ti
supliku
dávají kajícnému
opt
na srdce." Jinde
flastr
dává ve jí
Maria chová
a své srdce ponížené za prezent.
híšníku
dává poutník
P. Marii „modlitbu na místo memoriálu, aby
Nevhodným P.
a neslušn3'm
Marie
s
vidí
mi
milenkou,
se
býti
které
jest
novjším skladatelm velmi oblíbeno Ze všech nejkrásnjší
Jenom
já milou
k ní cestu dalekou
že
mám,
mám
Ona bydlí za liorama. Matka Krista Pána, milenka má. Ze všech nejkrásnjší Chtjí Já
ji
knížata
ji
ob/.vlášt
jsi
má
Po tob vždy
Kde
jsi,
Ržiko
kde
i
ctíti
Dokud moje údy
Kde
ml
bude chrániti v poslední hodinku."
recepis, že ho
pirovnávání
ve-
veei."
já milou
císa pán, budu.
nosit budu.
laskavá holubiko? touží
jsi,
s])anilá,
ó
mé srdeko, Llaria,
mileid;o
má?
mám,
>23
Protož v stálé lásce chci
trvati.
Marii nad všecky milovati.
Nad Neb
vás,
vy kesfanské panny,
jest
nejvrnjší mezi vámi.
Y pemnohých písních novjších panuje úphiá pevrácenos pojm je to pouhá chumelice ja;
lových slov, bez žádné logické souvislosti. Kri-
ástkou srdce zpvákova.
stus nazývá se drahou
XyHbytliem srdce lidského, jenž zboil pekelné brány,
V písni
ten náš pedraliý podíl.
Marii Svato-
,,o
padlané podle pkné ptáku, jenž líbezn zpívá
kopecké v Nové íši" národní,"^'
pje
se o
„Zdrávas bud Maria"
a poutníka
po
sob
vábí
k místu posvátnému. Národní píse dokládá pak: „Vidím, není ptáek, než je andlíek," kra-
máská
ek
pak naše zcela nesmysln:
jest
Maria
témž ptáku
Panna,"
praví,
pozdravuje Krista
písn ku
sv.
Ann
a dv
,,Ten slaví-
slohy
výše o
že „zpívá písniku,
kterou
—
matiku."
Po;itek jedné
zní takto
Na zeleném placi krásná kaplika, Jménem svatá Anna, Krista l)al)ika, Která vnuka svého Krista Ježíše.
Oroduj za nás
Nezídka
\
hlásají
vci, vrouce katolické *
v Kamarvtov
nebeské íše se v písních
pímo
sbírce
I.
Mariánských
odporující.
str.
101.
V jedné
224
na p. opvuje se Maria slohem biblickým,
písni
bohyn
jako
„od
Bh
Prve než
Ješt nebylo
vnosti zízená"
zem uinil,
propasti,
já
:
jsem byla poata,
a já jsem se zrodila.
Když upevoval základy na tom okrsku zem, Když svtlo oddlil od tmy, dal jim poádek pkný. Já
s
ním pracující vždycky ve všech vcech
V
zase
jiné
písni
mní
se
Maria
z
atd. *
matky
Kristovy v „milenku nevstu a cho" jeho.
Vcný
obsah novjších písní duchovních jest
nad míru ^úžen a ztenen. Ozývají
zpvy
tém již
se
umuení Pán, o P. Marii, zvlášt poutnické, písn k nkterým svatým, jmenovit k sv. Janu Nep. a k sv. Ann, pak písn ascetické, jež pedstavují nám Boha jediné jako kru-
jen
o
híchv
téh©, neuprositelného mstitele lidských
Té dtinné pítulnosti k Bohu,
a nepravostí.
jakožto
laskavému
oddanosti
v jeho
otci všehomíra,
ochranu,
která
dvrné
té
nás tak mile
dojímá v písních starších, darmo bychom hledali v plodech
tchto.
Všeliké
pohromy
které stíhají pokolení lidské, posýlá
žádná píse nehlaholí ohlasem
ale
a svízele,
Bh
na svt,
vdnosti
za
dobrodiní božská. *
Píinu
k bludu tomuto zavdala
o slavuostecli P. se
e,
Marie podle Ekklesiastika
ovšem míní Boží moudros.
která se hl.
2-1:,
te kde
Nejnovjší pak písn duchovní jsou obsahu djepravného.
všecky
ony staré legendy, ze
tém
Nejsou to
však
které, erpajíce svou látku
zbožného podání
lidu,
svou srdenou naiv-
a nelíenou prostoduchostí práv tak
ností
mají mysl
tenáovu, jako povsti
jí-
a báje národní,
nýbrž píšerné, hrzyplné zázraky, které soud-
tenáe
ného
ošklivostí naplují,
prostého pak
venkovana,
který posud k tomu poznání nedo-
spl, jaké
svatokrádežné kupení se provozuje
s
jeho
vrou
a vším, co
chovní porobu a pitomou
mu svatým jest, v dupovru zavádjí. Písn
takové, vydávané na svtlo za „pravdivé
všem pravovícím straze,"
kesanm
píbhy
na píklad a k vý-
nejsou než bohaprázdné výrobky nesty-
daté spekulace
kramáské. S každým
vým zázrakem
spojena jest reklama
totiž s
tako-
njakou
divotvornou „modlitbikou", kterou bud Kristus
sám, bud P. Maria, bud nkterý andl sanstvu vlastnorun posýlá. Kdo se ji
kemo-
pi sob nositi budou, tm slibuje se, že hladu, moru a vojny uchránni budou, plnomocných odpustk dojdou, duše z oistce vya
dliti
svobodí atd.
V takových
písních
nakupeno tch divv
nkdy skladatel i sám tuší, „že bude zdát mnohým lidem k víe nepodobným, a že z toho posmch míti budou,"
a zázrakv, až se
to
Kr.
Biiitoš: Li.l a n;iioil.
1.")
226
avšak
bda tm,
„Syn Boží
je
kdož by se odvážili pochybovati, bude trestati."
Aby tenáové smyslné výrobky
jaké
ne-
kramáské
lidu
mohli,
posouditi
pusté fantasie
našemu za pravdivé zázraky a divy k vení se pedkládají, položíme tu alespo struný obsah nkolika takových písní.
Ve švédskou válku chrám
Jali
se
z
ale jakmile oficír
chrám zapeetili aby v
nho
tla
nešastn
jak uhel a
dili,
nepátelé
si
Víta promniti v luteránskou modli-
sv.
tebnici.
umínili
nm
svatá tla,
vyhazovati
Jana se dotekl, zernal
sv.
„Potom ten svatý
skonal.
ho obsa-
a švejdovskou stráží
kesané
nikdy více žádný mo-
V
dlitby nemohli svoje konati.
dvanáctou hodinu
v noci zajisté vše zvony zvonily po celém
pes
celou hodinu
mst
ze sv. hrobu
oltái šlo
konat v
tom
zvonní
zbuzeno bylo. Jana v skutku
sv.
sv.
tak
chrám
Mnohé
tlo vstalo
že
jest
živé
všecko též tili.
i
ob mše svaté
odpoívaly, k mši
tla,
jenž
sv. povstaly.
též
i
u oltáe
jest to trvalo,
Duchovenstvo
tlo Jána zstalo.
lidé jiní na ten zázrak všichni pa-
Ráno když duchovní mši
oltái v
zajisté
k hrubému
svaté
Andlé muziku na khóe dlali, Pes celou hodinu pisluhovali.
mst,
všecko v celém
vte;
ponížeností ten (sic!)
s
vroucností.
s
trvalo,
pravd cedulku
našel.
sv.
V
íst ní
šel,
byly
na vy-
227
kesané
psány výstrahy pedivný, by
život
svj
polepšili."
mst
V ruském
mšan, jmní
kterýž umíraje
Ale
zstavil.
nechtíce
ti
pracovati,
Vildon (?) žil bohatý tem svým synm veliké všecko prohejili a pak,
lidi
na
cestách
olupovali.
vzením pokutováni. Vytrpvše usouzený trest, chtli se Bohu za to pomstiti „jak bez smysl bhali, a kdekolvk jaký svatý Nedaleko msta stál, kamením po nm prali." I jsou schytáni a
Vildona
stál
kíž. Pišedše k
nm
pomstu vykonati.
kíž
a chce Krista s
nmu,
Jeden
nho
chtli
i
z nich vyleze
na na
strhnouti; tu piletí
ábel, uchvátí zlosyna a roztrhá ho na kusy nad mstem Vildonem, „všickni to vidli." Druhý bratr
nedal
kíž,
spadne
se
tím
dol
odstrašiti,
To tetího bezbožníka
Bh
„Ale
nechtl duši
polepší, ukázal
horší
;
mu
tím
zem.
rozvzteklilo.
více
zatratiti
zázrak Boží,
mysle,
že
se
však byl ješt
vidl jasnos pevelikou, na obloze svatý nesli dva andlé, na krásný
Ježíš."
razila a
nm
Stelil do kíže,
ale koule se od-
vletla v jeho prsy.'^
* Jest to jedna
z
iiejrozšíreiiJHÍch písní.
rzných tiskárnácli, kdo ví po 1864 prý ve Vildon (!) „s povolením
jest v ppti r.
vyleze na
on
který
kíž,
Pán
i
a zapadne po krk do
Tištna
kolikáté v každé, o.
k.
ruské
sury."'
15*
ceii-
•-'•-'8
íma
Nedaleko
krásná kaplika a
Obraz
ten
byl
v
pkný
jest
kaplice
pe-
v lese
obraz P. Marie.
sv.
rok
ticet
již
les,
Tu
„zavržen."
ob
jemuž na tisíce lidí za padlo. Nad oním pak lesem rozestela se zázraná záe. V zái té andlé s nebe sestoupili, vzali s kapliky obraz a obnovili jej nebeskou nastal hrozný mor,
„Zastup veliký
barvou.
tyi
malovali
andl,
nebeských
stál
Povéaivše
obrázek."
obraz
na
zpv. Na tetí sobotu
zjevil se
pekrásný opt andl, na-
pomínal
polepšili
„a tuto modlit-
strom
zmizeli,
biku
lidi,
i
bylo dlouho slyšeti
aby
se
svatou za obrazem nechal ten
bylo
Opt se ukázala záe vidti „dv umrlí truhly,
liké,
šest hlaví (sic)
umrlích
a
andl
na obloze,
beský."
nev ní
ti kanóny ve-
kíž Krista Pána.
Panenka Maria pod kížem kleela, složené ru-
iky
za všecky híšníci
Když
lidé
Kdo
již
nikdo
s
se
19 let
z
prosila."
paní
neduhem sklíena
byla.
i
na
nemocných
jedna
uzdraven jest;
kteráž
synáka
do lesa pišli, nemohli na obraz pro
velikou jasnost patiti. pohledl,
(sic)
z
Rima,
Obrazem
místa hnouti nemohl, až tyry panenky
stromu
ho
vzaly
a
do
íma
To
odnesly.
všechno udalo se léta 18G4!
V san."
Berlnié žije nkolik Ti postavili
si
bohabojných
„ke-
krásnou kaplu, v níž byla
socha bolestné P. Marie.
Socha
ta bvla
draho-
'229
cenným rouchem odna, a bylo na ní mnoho skvostv od zlata stíbra. Léta 1863 v pobté, i
když pišlo i
pobožní v kaple
lidé
loupežník
18
pistrojených,
„Když se veerní hodina, vartý neb hlída povídá
sekali tam, až všichni
blížila
Pánové! se
blíží
modlitby konali,
té
knze
za
budu
as
musí se
prositi,
spáti."
lidé odešli.
Tu
kápla zavíti,
se loupežníci
na
oboí,
skvostv oloupí. Avšak na tom nepestali „hejtman porouí ládovat inty, tyi stíleli do Pána Krista, tyi svážou
jej
a sochu
a zbodají
;
do
Marie.
P.
tch
z
Skuten
svatých figur,
se
krev svata
slziky
P. Marii
cedila
pesvaté
poaly dol kapati na Boždio Syna. Které kana zem upadly, z každé pekrásné ržiky kvetly, na každém lístku vtisknutý zázrané bylo spatiti Boží umuení." Loupežníci to spativše
peky
chtli utéci,
nemohli však
nemohou
s
místa.
„Posud se
chodjí se lidé tam dívati, každý jest strašliv erný, jsouce v kámen obrácený, na píklad bezbožným." s
místa
V Kratošín
hnouti,
porodila Kateina,
seda Stehlíka, zázrané dít. šíp,
v levé tureckou šavli^ na
krovem, na pravé noze
Hned
jak se narodilo, mluvilo
aby se
na
n
pistoli,
polepšili,
hích
sešle válku,
mor
V
žena sou-
pravé ruce
bíšku máry
mlo s
po-
na levé karabinu.
pítomným
lidem,
zanechali, sice že a hlad.
Bh
230
U
Varšavy
kápla,
jest
erta drže na etéze. rouhala se
zaného
drží,
se ihned s ní
sv.
;
vyletl do
ji
jej
na
vzal,
povtí
mže-li. Stalo
nkolik hodin Pak sletl
a poletoval
mu
pod moc se
ležela,
dveka
toho erta uvá-
lidé to vidli."
kdy prve pikovaný zstal. na zemi
Prokop,
sv.
po zemi smýkal, pak
„a k sv. Prokopu zase k
na se
ní
ni pustil,
popad,
nad mstem, „všichni
dol
emu
Prokopu,
aby
ert
v
Bezbožná jedna
etzu j)oddal
Dvice
však šaty na
sob
šel,
obojek
a tak jako
na
pl
popalené
mrtvá
mla,
ruce poškrábané, vlasy vyškubané, hrozný smrad jako sira tak vycházel od
Takových
písní
ní."
koluje
na sta mezi naším
lidem, a to v kolikerém vydání.
Že
se jimi lid
náš
k pravé pobožnosti nikterak nepovznáší, o
tom
zajisté
spíše
nikdo rozumný pochybovati nebude
otupuje
se jeho
nesmyslnými a zavádí
mysl takovými stvrami
mrzkou povru.
v
by tedy žádoucno, aby knží k šibalským
výrobkm kramáským a dobromyslný náš
lid
bedlivý
Bylo
tmto
zetel obraceli
od nich co nejdtklivji
vystíhali. 2.
O
písních svtshjcJt.
Pvodem svým jsou jednak
svtské písn kramáské i písn národní nebo znárodnlé písn
umlých básník, jednak
skladby
tak zvaných
i31
saipoukii nejvtší však jich poet, jmenovit písn výpravné, jest plodem výdlkáské spekulace kramáské. Z národních písní nejastji na krámku se objevují: „Kdo by t, Maenko, nemiloval," „Boleslav, Boleslav to krásné msto," „erná vlnka na bílém beránku," „Ten zdejší pan fará pkn káže," „tyry kon ve dvoe," „Ta hradecká brána," „Jen se mn, Nanynko, dobe chovej," „Louení, louení," „Koulelo se koulelo," „Horo, horo, vysoká jsi." „Vera nedle byla," „Zeziilinka kuká." Aby však nakladatel kramá písní takovou sedm osm stránek svého ;
formátku potisknouti mohl, potebí krátkou
se
pí-
národní náležit rozšíiti, což se ovšem ne-
dje duchem pvodní
skladby národní. Tak kra-
máské „Louení" ma sloh osm, „Koulelo se, koulelo" deset, „Vera nedle byla" sedmnáct, z nichž jedna zní: „Vera zasvcený den, kam se mj milý podl? Dala jsem mu kvinde, šel si hledat jinde;" „Horo, horo, vysoká jsi," má sloh až 24! Kramáská „Bude vojna, bude" rovna se celkem písní národní, ale koní:
Tu píse
skládali,
Ti pražští mládenci,
Kteí Kteí
milovali,
milovali
Hezké holky vždycky.
232
Amen
již
zavírám,
Konec
té
písniky,
A
všem vale dávám
Na tom svt pannám, Jsou falešné všecky.
Jindy zase nkolik písní národních všelijak „pebásnéných" spojeno v jednu kramáskou, na p. „Jetelíku, jeteli," „Když jsem nebyl donia" a „Vale marný svte." V jiné konen písni kramáské vpleteny jsou u prosted bez žádné souvislosti nkteré slohy písn národní. Ze znárodnlých písní našich básník dostaly se na krámek: Celakovského „Bétulinko boubelatá,"
Snajdrova
Hnvkovského
„Sedla cikánka u keíku,"
a Bla" (Na blízce za tam spatíš hrob) a Hankova tuším „Krásná Minko musím jíti." Našel jsem též mezi nimi neznámou mi ódickou píse „Na Krkonoše" dosti vzletnou, z r. 1834. Z písní neznámých samoukv nejznámjší jsou, nejastji se otiskují a skoro všude již znárodnly: „Samotinká sedím u okýnka," „Ku
„Vnislav
mstem
Praze je cesta dlouhá," „Jedna, dv, ti, tyry,
pt, se,
šest,"
mn
se,
„Mé dít
mn
rozmilé plné krásy,"
se,
mn
„Mn
se všecko zdá" a
Technika básnická starších
písní
j.
kramá-
ských podobá se celkem ladu a skladu pozdních písní
odumírajícího
již
básnictva
prostonárod-
233
ního;
písn
tyto
dobe bychom
nazvati mohli
šosáckými. Ale novjší a nejnovjší poezie kra-
máská má vému
asi
k ušlechtilému
se
jak
tak,
ke
opice
básnictvu
lovku,
lido-
nejsouc
ovšem ani jeho matkou ani dcerou, nýbrž ošklivou karikaturou. Pípadných obraz básnických logicky užitých doítáme se málo kdy, na p.:
„Te
jsem osamlá jako javor v
viky domácí naíkejte."
slyšte
Obyejn
mou
„Lašto-
lese."
lamentací,
se
mnou
mezi obrazem a vcí zobra-
zenou není žádné logické souvislosti, nebo plyne „Na té ze spojení toho irý nesmysl, na p. naší hrázi vodika se hází, rybiky vybíhají: tžko se provdati, když nejsou dukáty, hoši „Povz, krásná holubinko, kde jsou vybíraví." :
míníš z
se
hnízda
schovati,
tvého
kde
tvoje
vyletí?"
krásná
„Rosa
peinka
padla,
tráva
Mládla.'''
Na zvýšenou „dojmu" a pro vtší draznos myšlénky projádené užívá se tytýž v našich
písních
prazvláštního
refrénu,
kterýž
na
posluchae nezasvceného psobí neodolatelnou komikou, na p. Moje potšení, že jsi tak vzdálený té vidt nemoliu hu hu lui liu
Že
Jako t, perliko, krásná holubiko Víc milovat nebudu du du du du
234
Kdo chce
lásku znáti,
Nesmí na Musí na
Dobrý
nic dbáti.
slova
ta
líozor dáti
Co pak
ale,
ale
Inu, ale ale,
Co pak
Bud Až
v
ale,
lásce stálá,
v
moje srdeko.
masopust bude
Wos, wos,
Nový
inu tak
wos
vvos,
všecko
to
ten dos ?
is
legrací letos
Ze v našich písních nejsou samy štpné to proti písním národním není jejich nej-
rýmy,
vtší vadou
;
shledáváme
se však v nich
i
s
rýmy
moderními, tak íkajíc romantickými Posledn, když
ulevil
Zkikla bolestné
:
jí
strach,
ó milý,
ach
!
Nkteré písn „milostné" složeny jsou zvláštním zpsobem dialogickým milenec nebo mi:
lenka zpívají veršem, druhá pak strana po každé sloze
piiuje
prozaické
poznámky,
glossy
reflexe
Tedky
já pravdu
Že
Nanynko,
já,
tob povídám. nepjdu k vám
víc
(A
pro
pak Toníku?)
a
236
Pro
faleš
tvoji
mne
Více
kdo pak
V
Praze
mn
kterou ke
máš,
u vás vidt nemáš (To jsem hloupá,
dv
léta
zas
ti
co nalhal?)
na sále taiícovat jsem se uila
(Ó však je to vidt na tob),
U
milosfpáua hrabte za štubmádl jsem sloužila
(Dyí povídám, není tak šikovný jak
Sedm
let
tj')-
na fae jsem byla, všecko v kuchyni
ídila (Myslím, kde co bylo, že's zmlsala).
Nebudeš-li j)eníze míti, I
s
nimi chci sloužiti
Pjdu
do petolu,
Za
mžeš
ty
píti
dám (Pít
ti
pár tolar,
jako
pít,
ale
ert bude
peníze ....).
Svým asem veliké obliby docházely, jmenovit u obecenstva mstského, makaronské písn
eskonmecké Vale lásko ošemetná. Adie, Icbe wol
Pestává upímnost všecka,
Denn du
bist Falschheitvoll
Dein Herz
ist
plné hokosti,
leh bin beze vší starosti
Das
freut mich,
Zbaven jsem
dass ich ja schou
tvé zlosti.
23G
Má
jediná lásko
Na znamení Jenom
—
lásky
to jediné
meia Fanerle,
—
—
—
Opravdu íct musím Já líbám tvé ruce
gib Pusserle;
wenn
—
icli
dich kuss,
kommt mir
zu
siiss.
und deinen Mund,
— die ganze Stund, — Tak že mezi námi Freude und Ruh, A tak na t myslím — Abend und Fruh. A
tak
Muž hrál
mn
zacliází
hrál v bulku až dlouho do noci, pro-
všecky
peníze
a
kradl
se
po
tichounku
dom. Žena se probudí a peskuje ho nmecky „Wo bist so lang zu mir kommen?" Nkteré písn
:
jako by složeny byly od hr-
dých aristokrat; mluvi se v nich ke druhému osobou tetí, za imperativ užívá se infinitivu
Mj On
ze
všech nejmilejší,
bledý vyhlíží,
Zdaž mu njaká
lítost
V jeho srdci leží? On se chce umoit, najednou Vzít
s
doktorem radu.
Aby moh'
zas zdráv být.
On: Nedlet jen
Obmkit Ona: Mít
se
tak,
se,
nebejt hrdá,
nebejt tvrdá!
dobe, nemít
jinší,
Pamatovat, že jsem byla
Jeho nejvrnjší!
usmrtit,
237
Ve mnohých písních, jmenovit „milostných" marné bychom se dohadovali logické souvislosti nebo njaké rozumné myšlénky víibec:
moe
Musilo by se
zbouiti,
Kdyby mly ženský všecko vdti, Co mužská persoua, která oaa sama, Která vysazuje
v
Když jsem plynul pes Nese
Do
A
hub
v
vyletl tu slavíek,
7Tioe,
ceduliku, na
kvítí.
ní
klobouek.
ceduliky jsem se podíval,
ty
tak jsem též své
V ina
zahradách
jedné písni
srdeko zarmoucené
teme: „Vera's
a dneska již jsi
tom ve
sloze následující:
byla
—
moje žena"
uhlídal. *
mamin-
a hned po
..Kudy jsem chodíval
za svou milou, zarostla mi cesta trním, víc chodit
nebudu."
V žuje
sthned po tom
jiné zase v prvních slohách milenec
do nevrnosti své milenky
si
;
následuje bez žádné souvislosti
„Ach, co
jsi
t
Ze na
Šibeniéku
Nebylo *
V
bouek
s
te
mj
Honzíku,
lipového deva.
z
synku,
ti,
jednom
interpolován,
pak udlal,
stavijou šibeniku,
hlaviky
teba.
tento nesmysl ješt nad to tam ve druhém versi: „Nad ní klo-
vyd.úní
se
tolio
vzal.'-'
238
Hledíc
vcnému
k
kramáské dlí
se
didaJctickosatiricJíé
a)
obsahu
v písné
písn
svétské
milostné^
vojenské^
a déjepravné.
O písních milostných.
Vstupujíce do chrámu lásky hned nade vcho-
dem spatujeme speranza
voi,
výstražný nápis „Lasiate ogni
Není
ch'entrate."
pravá
láska
dobou sladké touhy, nyvých cit, blažené radosti, nýbrž i, a to mnohem astji, prametoliko
nem pekelných muk zpsobují nevrnost,
a
hrozné zoufalosti,
nepíze rodiv,
zlý
jež
osud
a jiné nepátelské okolnosti: První láska jest nejlepší, druhá jak
Ó
ohe
pálí;
jak šíastný jest mládenec, který o lásce neví!
Jako kdysi
pvec Máje pl:
máj, byl lásky as," tnk
i
naše
„Byl první
písn
pohlašují
krásnou vesnu za dobu k lásce nejpíhodnjší
Sluneko jasn svítí, nám nastává,
Jaro
Rozvíjí se kvítí.
Zima
bejt
pestává
:
Mládenci a panny rádi budou špacirovati,
Po pkných
Provádt
zaliradácli.
milého.
do pole zeleného
239
A
nemilovati v krásnou dobu omládlé kdy každý slavík svou rži najde, když Baruška tak hezké, tak hodné dve:
jak
vesny, jest
Neuí pes Barušku
A
má
jen
Však když
moji.
krátké šaty, se do nicli pistrojí
A vezme epec zlatý Oi modré, bílé vlasy A ervené tváiky, Tyt jsou pirozené krásy
Jak
v lilium
Akoli
ržiky.
že jest
nesmlá,
Vždy má oi sklopené Její
chod
Nic není
Pi
i
:
hnutí tla
petváené
;
mluvení se usmívá.
Co mluví jest od srdce, Ráda pkné písn zpívá, To ji tší nejvíce. Na jae se vždy obírá V zahrad s kvtinami
Dvée
za sebou zavírá,
A
já pec koukal na ni Když si ržiku trhala,
Já zvolal pro mne taky!"
Ona
A
v
rychlosti povstala
utíkala zpátky.
•240
Nemén
hezká jest Nanynka:
oi jak hvzdiky
Její
Na
nebi se tpytjí,
Její
ržiky
jak
líce
Pkn
se ervenají,
anebo
Znám
dve, má modré oi
já jedno
Šikovné velmi, píjemné
ei,
v
Žádnému nepovím, které ono je. Nebo smýšlím sám o Kdo si pozor dá, znáti ji bude,
n
Jak na
Neb ona
Ký
kouknu, Imed se zasmje.
ni
ei
se v
S tím
mn
tedy
div,
k
že
ní
bývá.
horkokrevný
spativ takovou „Amalii,
k
ráda usmívá,
libosti
krásu
mládenec,
svta,"
zahoí
neodolatelnou prudkosti první lásky a hned
k vyznání lásky pistupuje
;
vždy
ani
„k zahození"
Mé
první tebe spatení.
Hned Mého
jsi
se
mi
líbila,
srdce potšení.
Kdybys mne milovala. Koukni na mé modré oi. Koukni na mou líbeznost, Viušoval bych tob vdt Mého srdce upímnost.
on není
Ul Dyi
je
pauen jako
kvítí,
Jako rží v zahrad,
sob moh'
Já bych
vybrati,
Jinou nechci než tebe.
A
když tebe nedostanu.
Jinou
Až
s
sob nevezmu. jiným k oltái pjdeš,
Pro tebe
Budu
želet budu.
želet a
naíkat.
Ze jsem tebe nedostal,
A
do
mé
smrti litovat,
Ze jsem kdy tebe poznal. Vidíš padat slzy
Ty
z
oí.
padají pro tebe,
Máš-li bílý šatek v ruce.
Uti modré oi mé. Nebud pyšná na svou Však ona
Tvj
ti
mladý
krásu,
pomine.
vk
a tvá krása
Jako voda uplyne. Chceš-li mojí ženou býti,
Pojd, podej mi
A
na
to
mi
ruiku,
mžeš
dáti
Taky pknou hubiku. Kr. Hai-toS:
l,ul
:i
i)iin»l.
242
Ke slovm tak drazným, ku prosbám tak úpnlivým dívka nezstává zatvrzelou vždy i hezké Nanynce modrooký Honzíek do oka padl, proež nic se nerozpakuje slovy ne mén upím;
nými lásku jeho optovati:
Neb
ty
nejsi
mém
v
srdci
Inkoustem zapsaný,
mýma
Ale Jsi
slzami
poznamený.
Neb
tvoje
Mn
se zalíbilo,
jméno
Že nebudu do smrti Milovat
jinélio.
Sotva se však mladí lidé spolu trochu oznali, již
se
jim
tžké pekážky,
zavalují
rodi, kteí
nejprv od
prese všecky výstrahy, jež jim naše
písn odstrašujícími píklady na oi stasvým dtem v lásce zbraují. Chtjíce svému synu opatiti nevstu bohatou, rádi jí promíjejí epické
vjí,
trochu té krásy Ale
i
mj
té mladosti, bez toho pomíjející:
Pepiek vrný milovníek,
Nesmí ran proto
chtíti,
Že nemám
pravjí rodie
tisíce,
Tak nesmím
jeho býti.
Dávají mu Hátu ze statku bohatou. Ta prý má hojnost zlata,
213
Krásná
je ve tvái,
šedesát
let
stáí
Drobet prý hrbatá.
Ale mladí skytla
upímn
lidé
pekážky hned
vujíce se zásadou:
ho",
napomínají
se
se milující pro na-
tak od sebe nepustí; spra-
„Co komu souzeno, nemine na vzájem k vytrvalosti,
odevzdávajíce se ostatek do
vle
Boží.
Obyejn
tuto úlohu tšitelskou bére na sebe dívka:
mj
Acb
ze všech nejmilejší,
Pro
tak lamentyruje?,
Jsi-li
mn
od Boha souzen,
mne nemineš
Jistotn
To. co sám
Žádný
Bh
spojí,
nerozdvojí.
dívka v písni vtší rozvahu,
I sice projevuje
mírni píliš prudkou lásku svého milence,
káe
jeho nedokavost, napomíná ku svaté trplivosti: ,Ty
V Ó
jsi
má
radost jediná
celém dílu svta, klenote srdce mého,
Ržiko
rozkvetlá
Rozkvetla's
Spatil jsem
mn t
k potšení. v
hustém
trní,
Jak bych k tob pistoupit moh', Dej
mn
znamení." 16*
244
„Mj
amante, patím na t,
Znamení ti dávám, Z gruntu srdce tvojí ruce Náchylná zfistávám
Bud
jen trošku trplivý,
Neukazuj se truchlivý, Neukracuj vku svélio.
Bh
jest dobrotivý.'"
Doufám, že
Bh
všemohoucí
Zas nás potší, Budeme-li trpliví
V
tomto svém kíži,
Neb jsme jeden skrz druhého Mnoho vystáli, Když jsme spolu pi msíku Spacirovali.
Než nkdy
dívka sama, jsouc bohatá, po-
i
hrdá láskou hocha upímného, ale chudobného.
Ten lásku
slibuje
a
jí
v náhradu za bohatství
vrnou
pomoci Boží, který
Dít mé
dovolávaje
službu, víc
má
A
se pro ty
Volil
Bych
nežli rozdal
rozmilé plné krásy.
Po tob srdce mé Já
upímnou
se
t
stále
touží,
kde
jsi.
trápím,
máš myšlénky jinam
zatím.
bych já tob k služb t pec na oích mohl
býti. míti,
ostatn
'J45
Co bys chtla, Dokavad bych
bych inil,
to si
t
nevysloužil.
Jsem-li já chudobný, že nic
Tím
nemám.
Boha svého doufám,
více já v
Ze má
více,
Kdo
co zasloužil, ten to dostal.
Nkdy
si
nežli
rozdal.
ovšem milenci pozd bycha honí;
po trpkých teprve zkušenostech poznávají, že se jejich „manýry" k sob nehodí. I vznikají tu
vzájemné výitky, až
Kdybych
ml
vypsati tvoji
mn
Nestaila by
Pl
hrozby povážlivé
i
manýru.
kniha papíru.
masu inkoustu, kosinka na péra
To by mne
koštovala tvoje manýra.
Peškoda mých
pantoflíek,
Které jsem roztrhala.
Když jsem
tebou, fortelníku.
s
Po špacírách
A
kdybych já
chodila. nelitoval
Tvoje staré rodie,
Za
to
bych
ti
vyfackoval,
Safientská opice.
Jiná zase dívka, od svého milého byvši, mluví
mu
opuštna
do duše a svolává Boží pomstu
na jeho nevrnou hlavu:
246
jest ti možná poslechnout To moje vzdychání,
Kýž
tob odsýlám
Které já
Za
milování,
tvé
Žes tak opustil mne,
bda mn:
Ach ouveh
t
Však
Y, Byla-li
to
bude Pán
t
láska
Bh
trestat,
nemine.
upímná
povaha milencova
a
nebo milenina píliš prudká,
následuje
z
ne-
vrnosti tytýž zoufalos rozliného stupn. Milenec mírnjší povahy
své zoufalosti dává výraz
i
mírný
Ra
bych pozbyl deset zlatých.
Než
to
dve
boubelatý.
svt
Krásnjší na
Ach
Y
není,
já smutný, zarmoucený!
jedné staré písni milenec volí
romantickou
:
bére
marnému svtu
vale
na
sebe
erný
a odchází
V
lásce,
stálé
zoufalos dává
za poustevníka
na poušf: Miloval jsem vždy
si
hábit,
upímn
vrnosti,
Nenedál jsem se pesmutný
Takového neštstí.
Že mé srdce vždy upímné
•247
Má
bejt falší
Již to
podvedené
smutný poznávám,
Že jsem láskou oklamán.
Vezmu liabit, jako David Budu oplakávati: Odpust, Bože, odpust
Neb jsem
té již
zlosti,
hnval
dosti,
Snad toho nejsem hoden,
Že jsem láskou podveden. Jestli
Jinší
Radj
A
V
tebe nedostanu,
sob nežádám. v
tom stavu ostanu
na poušt
odevzdám.
se
novjších písních
konívají se
muka
sebevraždou druhdy milenc, kterouž i
vášnivých
pedchází dojemné lamentací: Lamentací Srdce
mne
mn v
Že já musím
nastalo.
tle
bolí,
opustiti
Své zlaté potšení.
Jsem zemdlený a strápený. Nevím, co Jestli
že
ji
si
poít mám.
nedostanu,
Tak sob smrt udlám. Což
se
i
stane v písni následující:
248
O srdce nejfalešnjší, pro jsi mne zradilo, Že jsi stelou jedovatou mé srdce ranilo? Já umírám a omdlévám, falešná milovnice.
Od
tvé falše jsem zmordován, nešíastiiá podvodnice.
Ach zatmi
A
Ude, Aí
A
se jasné slunce na obloze nebeský,
nechtj
svítiti
již
v
nepidává
více
když se
to
nepoádné stvoení,
popel srdci
mém.u trápení.
všecko stane, já
Tento nápis na
Tuto
více na to srdce falešný.
hrome, obraf
mém hrob,
umu
složím
s
veselostí,
mé mladé
kosti:
jedno tlo od lásky zmordované.
leží
Pro kteroužto
v prach
a popel jest celé obrácené.
Tato zoufalos bude nám tím pochopitel-
když se z téže písn dovíme, že ta nešastná podvodnice „na oko se stavla, jak by ho sežrat chtla," ze samé lásky totiž. néjší,
Byla-li láska obapol
následujíc
svj
vrna
a
upímná, milá
píkladu svého milého kOní strápený
život sebevraždou:
Do
své zahrádk}
vkroila:
„Snad abych ho tam spatila?*'
On
ležel
pod stromem
Probodnutý kordem. Ihned kord
Do
z
nho
vytrhla,
srdce svého vrazila;
—
249
—
Tak byl konec lásky, Daremné pekážky
Ostatn klady
zde platí písloví, že špatné pí-
i
i
kazí dobré mravy;
snad jest útchou
zamilovaným sebevrahm „socios habuisse malorum?" i
Nechci být déle na svt, když nemám, co žádám,
Však já nejsem ten samotný, milerád umírám; Však jest jich mnohem více na tomto svt sice,
Kterým od lásky puknouti musilo
Celkem z
však
milenci
naši
horka nakvašeni. „Pro jedno
svítí"
panen
obyejn
bývá jim
se jednou, i
zdaí
hoch
se
Za jednu
dv
nebývají
Nezdailo-li
však jest ješt
zrnek na jalovci
dostanu,
klobouk na stranu.
si
Šátekem zatoím,
Tob
se
porouím,
S tebou se rozlouím.
Však což bych byl blázen, Všeho smyslu prázen.
Abych
za ni život dal
Takové hlouposti
By
se do sytosti
Každý moudrý
lovk
tak
kvítí slunce ne-
heslem.
podruhé,
dosti jako
Dám
v nich srdce.
smál.
•250
A emu
také zoufati,
když se panny svou
láskou zrovna nabízejí?: Pojdte, chlapci,
pojfTte
k nám,
Já vás ráda uhlídám,
Hned jednomu neb druhému
Hubiku podám.
A
milovník, tch
teprve hojnos, jakkoli
je
zásady jimi samými hlásané spíše výstrahou by
mly býti hodným My
pannám,
jsme mládenci
Od militér Moc panen
též
A
nám
když se I
istot vždycky chovaní,
v
k tomu vycviení:
civil
milovat,
k lásce:
mnoho jim
znelíbjí,
z
slibovat,
lásky jim dkovat.
do budoucna naši milovníci pohlížejí dosti
prakticky.
staí;
od
nežli náladou
láska našim
Platónská
neodhodlává-li
pannám ne-
milenec dlouho k roz-
se.
hodnému kroku, panna mu dává sama pokynutí sochorem Okolo mne chodíš, vzdycháš^ Srdce v tle
mém
Mým rodim
pronikáš,
až posavad
O mne neíkáš Proto
také
upímná
hned poukázku na své
milá k vyznání lásky
vno
pikládá:
251
Ach
mj
Však
Až by
A
ze všech nejmilejší popros ješt pantátu,
se žádné nouze neboj, já se
Lásky si
mj
tak bysme,
tého
k
mám
rodie udobili, dvakrát
ní
se
tisíc
tolik
Honzíku, poestn
lovk
dukát.
by pidali, živi
byli.
nenají, nemá-li milá náleži-
vna, „dává
jí
milý kvinde a hledá
štstí jinde"
Ach však ty, Nanynko nebudeš má, Neb jest tvá matika tuze hrdá. Jestli ti matika dá pt tisíc, Budeš mou ženuškou, a jina nic. Jsou-li
všecky
pekážky
v obapolné lásce
pekonány, milenci plují nyní plnými plachtami do bezpeného pístavu ráje manželského. Naped jsou ovšem námluvy a vrnosti
Mj O
rozmilý pantáto, já k Vašim
vaši ctnou
Abyste v tom vli
Mj
nohám padám,
dcerušku ponížené vás žádám, dali a
nejmilejší pantáto,
mn za manželku páli, Bh vám dá požehnání. ji
neJako nevsta v písních národních, tak vsta naše odcházejíc z domu otcovského louí se se svými rodii, dkujíc jim za dobré vychoi
vání,
nerada se jaksi rozžehnávajíc se svou dosa-
vadní svobodou a
s
milými družkami. Ve starších
toho druhu písních, na
p.
v
„Novém zpvu k
pro-
252
mnní bicích
vytištném v Pardu-
stavu panenského,"
r.
1798.
dje
se to velmi
pobožn
a dosti
drazn tob marný svte, vale tob dávám. Do ráje rozkoše svtské choditi pestávám, Neb jsem vešla do zahrady, jenž jest štpována Pti ran krve prolitím mého Krista Pána. V té zahrad Boha Otce v lnu Vale
Mám
mít na hlavu stavenu manželskou korunu.
Vy mne
mn
tšiti nechcete, jen
Místo, kde jsem se zrodila, dáti
odbejváte.
mn
nechcete.
Co pak nemám pardona žádného, Ze já mám odejíti z domu otce svého?!
Potom
tší svou dcerušku, že jí u nebude zle dcera pak dkuje
otec
rodi svým rodim V novjší nových
;
péi nevsta
za jejich písni
odevzdává se ve svj osud Boží, jehož nesmí
lovk
a lásku. s
Z domu svého otcovského
Bh
Já tedy
pikázaní
jesti to
;
pestoupiti:
Nikdy jsem se nenadálá, že Ale
úplnou resignací
se
že
musím
musím
louiti,
odejíti,
chtl, aby všecko párem bylo
pikázání nechtla pestoupiti,
to
Proež jsem Ženich
si
maluje si svj ržovjšími :
si
umínila
ra svj
stav promniti.
tak tesklivých cit
„promnný
nepipouští;
stav" barvami nej-
253
t
Jestli
A
dostanu,
dám klobouk na
Když pijde poledne, k Budera-li co mít,
Jsou však
mnoho
stranu,
budeme špacirovat
stále
i
tabuli sedneme,
budem obdvat.
takové panny, které „ošidivše
samy byvše na konec ošizeny," poznávajíce všecko za marnos, stavu manželského slavn se odíkají
jich
a
Zapísáhla jsem
se
siln
Víc nemilovati,
Lásku falešných mládenc Si pedstavovati.
Pidržím
To
jest
se Krista,
pravda
Který ho
vrn
Nebe pro nj b)
Písn
O
pí sní cli
vojenské,
jistá
miluje,
chystá.
vojenských.
jakkoliv se
skladem celkem nevymykají
z
svým ladem a typického
rázu
kramáských, obsahují pece alespo trochu opravdového citu, tebas ne pesn poeticky zobrazeného. Jsou to vtšinou, jmenovit písn starší, prostiká polní kvítka, se kterých však šeten jest líbezný pel samorostlé ostatních písní
poezie lidové.
254
Vypisuje se v nich nejprve hrozná za dí-
vjších
as
rekrutýka a lapeka, kdy polape-
ného mladíka v okovech
dli;
z
rodné ddiny odvá-
náek odvedeného, jemuž
se rozlouiti jest
matikou, s milovanou dívkou a vším, co mu milým bylo
se
starou
Ted mám být vojákem
A mám Vyjdou
v
mé
mladosti,
být zbavený vší radosti;
pejdou asy,
léta,
Škoda mé mladosti a mé krásy. Sinutuo, tcskiio na vše strany.
Kam
se
koliv
ohlédnu,
Když uslyším, já nešíastný Tu pesmutnou novinu, Teb-e ze všech nejmilejší.
Opustit
mám
Se všemi se
má
Pichází
tu
dobu.
smutn louím, hodina.
Rychtá na mne oekává S nkolika drábama;
A
vedli
mne k úadu,
Z kanceláe k odvodu,
Tam mne pleskaj' na ramena. Že nemám žádnou chybu. Dali
mn
Sedlo a
kon vraného, dv jiistole,
se
255
A
šabliku ocelovou,
Že ona mne zastane
Až
budu
já
A udatn Na
bojovat,
svou ze všech nejmilejší
asto budu Myslivci
A
páni
Oficíi
Ti
;
v poli stát
mne
runicemi
s
lucernami,
s s
vzpomínat.
kordami v
pouta dávali.
Kamarádi pro mne jdou, Ti
mne
Podívej
v
poutech povedou,
se,
má
Acli jak tžto
Mn
panenko, za mnou.
mj
amaute,
vyhlídati,
Když vidím do bílých šat
T
oblíkati,
Šabliku, kver, patrontáš
A
tu
všecku tvou pakáž
Poznal jsem svt malouko.
mne mé srdeko, jste mne vychovala. Moje matiko Bolí
K emu
Trampoty vojákovy, kterých mu asto zabývá na kvartýe v krajinách vzdále-
koušeti
256
ných,
mén
vzdlaných, vypisuje „Naíkání uherkdyž do Polska pimaširoval",
ského vojáka,
vytištné ve Skalici
písniky
r.
1873.
to byl šohaj velmi
ských kyrasýr, neb
stál
„Skladatel této
hezký od Valmod-
v Polsku ve kvartýru
:
písniku za malinkou chvíliku." Lépe by byl ovšem uinil, kdyby spravuje se Horatiovým napomenutím „nonuni preniatur in on
složil tu
annum," co pílišného, byl zmírnil, a co hranatého, okulatil. Že však tak na rychlo svou písniku skomponyroval a na konec „svých kamarád z polského rodu za odpuštní prosí," pro-
mu nkteré ty pílišnosti a hranatosti podáváme jeho „naíkání" na ukázku naší
míjíme a
vojácké satiry
Když jsem já do Polska pišel,
Na
dobrý kvartýr jsem došel,
Zanu
otvívati
dvée,
Polák mne za ruku bére,
Ye velkém strachu jsem Aby mne iieudlábil.
byl,
Postavil jsem se hned z kraj,
Neb jsem „Vítej
dál nemoh' pro krávu
pane, mladý hosti
Tuhle máte placu dosti,"
Ukazuje do kouta.
Kde
ležely telata.
:
Gazdina hned na mne volá
V kout
mezi kuatania
:
Podte, pane jenom dále,
Aí nespadnete na malé, Jsou tam ovce
jehaty,
s
Moir byste krk zlámati."
Veeu
mi zhotovila.
erstv
se
pi
ní toila.
Hrách, kapustu a fazole.
To
veee
byla
moje,
Po veei jsem
Neb jsem
si
byl rád.
ml
krk strhat.
Postel byla pichystaná,
Mrva
kout
v
hrachoviua,
Co
já
mám
Já
se
musím na
Pro
ubohj^ robit, ní
kou nemohu
Musím na
ni
Na moje
Na
se
mj
dáti
vojanské šaty,
mi která kráva kabát ne vy
To by
Pt
státi.
lehnouti.
Také musím pozor
Aby
vložit,
.
.
.
.,
byla paráda.
a dvacet na záda.
Polák každý svj mlýnek má,
Neb mu bývá Ki\ Biiiti.S: Lili a
iiiii-Dcl.
za
dveama, 1
258
Tam sob
vše zemele,
Mlynáe nepotebuje, vždy naro])í.
Šrotu
si
co je
mouka
Též kapustu
Zaby jim
z
A spolen Já
neví.
to
dolách mají,
v
nich vždy koukají,
praví
kuku,
:
dkuji, Poláku,
ti
Žes mi jámu vykopal
A
kapustu do
ní
dal.
Já vám na vdomost dávám
A I
za odpuštní
tch
mojich
žádám
kamarád.
Kteí jsou z polského rodu. By mn za zlé nemli, Píklad si z toho vzali.
Když
se však
jenskou službu
i
nováek
s jejích
potom sob svj stav
znal,
Nejlepší je na
svt
troclui
i
císai
pochvaluje sloužiti,
Tu lovk nemusí za pannou Samy za ním chodéjí, bucliet Dobré
osmlil a vo-
svtlejších stránek po-
choditi
koše nosejí,
živobytí!
Takové „dobré živobytí" voják má ovšem as míru. Když nastane válka a hrozná
jen v
259
patálie se strhne, tu
neostílenému ješt vojáku
trudno jest k mysli
Zato se sluneko na tjŽe mne v té ddin nic
lesy,
netší,
Nic netší, nic nebude.
Bude mne tšívat nkde
Zato
se,
jinde.
sluneko za ddinu,
Že budu milovat holku
jinou,
Holku jinou za ddinou
:
Po boku šabliku ocelovou. Ješt jsem neusnul, Smutného trompetra
vstávat musím, troubit slyším.
Jak on troubí na vše strany Vstávejte,
My
jsme
vojáci,
vstali
k bojování.
na vše strany,
Cekáme na knžské požehnání. Knz nám požehnání dává, Smutná patalija nám nastává.
A ve
což teprve ten žalostný
poheb
po bitv
spolen šacht Pišel
Aby
z
šli
Vídn
rozkaz na sedláky.
pochovat ty vojáky.
Šachty vykopali patnáct sáh,
Chytna ho za nohy, fuk
s
ním dol! 17*
•260
Ale starý voják toho všeho se neleká, ten
„Kdo
se spravuje pravidlem:
musí bojovati"
se dal
na vojnu,
:
já již pekal mnohé patálie, Pec sob ješt vinšuji jedenkráte jít do ohn Tam vrn bojovat, stílet a fechtovat, Kdyby mne to mlo mou krev neb život koštovat.
Akoliv jsem
:
c)
O písních didaktickosatirických.
Písn didaktickosatirické rozestupují se v písn mravokarné, v písn asové a píležitostné a v písn posmšné. Písn mravokarné kárají rozmanité vášn a nepravosti lidské, rozjímají o bíd a marnosti svtské
mrav
kleslých
vle
z
nežli
zjednati nápravu po-
básnického nadání.
kterou
pijácké",
„Písni
v
Trojanovic u Frenštata,
nému by
mu
nauení. Celkem jeví
a dávají spasitelná
se v nich více dobré
koalky.
pití
se
z níž tuto
Jan
aspo pi
odmnou
Tak
Kenek
horlí se proti píliš-
Skladatel
sám pochybuje,
podailo napraviti kterého
dovedl-li toho
statenou
složil
jednom, budiž
pijáka;
mu
do-
za dobrý úmysl jeho skladby,
nkolik veršík klademe na ukázku
Nkdo zas Nemže už
když nemá co na
to
stait,
pít,
261
Tu
A
se
hezky oblizuje,
mže
kde
Nkdo
vypjuje.
zas když se napije,
Koalkou všecky astuje, Rozmiiiává víc a
Jak by mel
Nkdy
více.
kaj)se tisíce.
v
sebou na zem pláskne.
Hubu, nos sob ropláskne.
Potom smutný zdvihá
Naíká
Týž zpvák v níž
káe
hlavu.
na koalu.
si
složil
píse „O karbanikoch",
náruživý karban po našem
dosti rozšíený
Pohledme Co
Co
v
hospod na
ty.
karty hrají,
v
oni za rozkoš mají
Zrovna jak
Jak krásn
Nkdy Když
i
se
Hodn
dti
ráji;
oni
trumfují.
piastnii flaškují.
pod krk neb za vlasy servají.
Mnohý hrá,
A
v
si
již
který ženat je
má.
Piln do šenku Když který
pospíchá, groš má,
venkov
262
Dti
roztrhané a liladem
Tatíka ekají celý deiu
pi karbanu
Ale táta
Tam
svým
je
V nkterém se
to
1
Ze
v I
j)áiiem.
spolku karbanskéni
stane,
podvodné obrázky
ty
žena hraje
Ach považme ženy
tako\é,
Jenž se pletou ve spolky kartové:
To
jsou daremniny všecky
Ženy takové.
Ve kterak
druhu
toho
starší
Bh
hroznými
šlehá a strašnými znameními,
dne na nebeské
vypisuje
písni
se,
nietlann lidské pokolení jež
se
den
ode
ješt vtšími
obloze spatují,
pokutami do budoucna hrozí, a to všecko pro velikou pýchu a panulu v šatstvu, která se zmocnila
i
prostého lidu
Ach jak
Na
ten
jsou
svt
nám asové
zlí
nastali,
Nejvíc mezi lidem chudým,
Avšak
Pec A ve
nic jiedbají.
chodjí jak
páni,
svém dome nemá mnohý
Kus chleba
k snídaní.
263
Jestli
pkné
dnes
šaty
má
Paní dyrektorka, Zejtra je musí mít taky
Mnohá
linojná
Ze sebe
Na
dvka,
strašidlo
dlá,
hlavu rohy postaví.
Jak by trkat chtla. Nestydí se dcerka chudá,
Provádí i)arádu,
Samy
krézle na svém tle,
Držka má
A
dosf hladu,
když pijde
dom
se špacíru,
Hledá drobných pod postelí
Do hrnka brambor. Jiný zase zpévák shledává
pokut Božích vychovávají,
píinu hrozných
tom, že rodiové své dti špatn
v
kteréžto
pak
vady
a
nedostatky
paedagogické zevrubn vypisuje.
V písni se
dosti
ského
:
„Svízele
obratn
i
sedlák" nadepsané vyliují vtipn tžkosti stavu sel-
kterak sedláci nejen na sebe nýbrž
i
na
druhé pracovati musejí, a jak tedy nespravedlivo jest
odmovati
tupou
se jim za to
nevdkem
:
Kdo
tak sedláky pomlouvá,
Ten
je
sám za
nic,
Nebo bez sedláka žádný
a po-
264
Nepoídí
nic.
Jak kesfaué tak Yšeci se od nich
n
Když ua
židi, živí,
sedlák nedlá,
Mají dost bídy.
Vlastenecký kterýsi básník ze
starší doby,
vida svou vlas válkou spuštošenu, žádá
jí
svatého
napomíná vrchností, aby neutiskovaly poddaného lidu, jejž odevdává v ochranu Boží:
pokoje,
Bh
Dejž
pokoj, milá
eská zem,
Byla's
nkdy Bohu
Jest v
tob nevra, kde se dla prv v tob bydlela?
Kteráž
milé
plém, pokora.
i»
Probute se všichni eští Dej vám Pán Bh svaté Lid chudý
Nad
zastávejte,
páni.
požehnání,
poddané své
milujte.
nimi svou ruku držte.
Pán Bh vás chra, robotní sedláci. Kteíž v polích konáte svou práci. Bud dm váš požehnaný, dobytek rozmnožený, Všecko, co jest na
V jako
písních
slzavé
rozjímavých líí se
údolí
„poctivý mládenec
tento
s
svt
bdami a trampoKý tedy div, že lidské. tímto svtem se louí a ua
oplývající
tami pro nepravosti
marnos
poli.
a nepravosti jeho
si
naíká?":
265
Jako vepíkové
Co svin
v
Na
A
v
híších se kocháme,
kališti jen
híšícli ležíme:
v
marnosti spoléháme
na Boha nic nedbáme,
víme.
Jen svtu
Jdeme na kázání, však bez polepšení, Rozsyva rozsývá, však všecko daremní: Semeno na skálu padá, Vzejde a zase uvadá,
Jen koukol zstává. Tovaryši
milí,
již
s
vámi nebudu,
Z hospod do hospody Též
s
s
vámi
víc
nepjdu
pannami rozmlouvání
Noní pokiky, toulání. Na housliky hráni. Z veera
Díve
si
pl
pospím, o
noci vstanu.
než ptákové Bolia chválit budu
Nechám karet, Budu pipomínat
nechám
Mého
Vate Až
se vy všickni, již
Kdež ped
Tam my kde
radši
Krista rány.
zase v soudný den,
A
:
hráni,
\ás neuhlídám,
tam
se s
vámi shledám
Kristem spasitelem
všichni státi
se dostáném.
budem,
266
Kam dobý
ten mládenec se svéta
odešel,
tom píse nevypravuje, neobsahujíc dále než dtklivá napomenutí jeho pátelm a druhm
o
aby zanechali marností svtských. Jest však ješt ráznjší a dtklivjší mravo-
kárce nad takového slabého
puje
v písních
moc
a líí svou neodolatelnou
Stj na rozkaz mej
a sílu:
jasnosti,
Poklon
se velebnosti,
Nevím,
pro jsem
V
mládence.
já u
lidí,
tak velkej ošklivosti
Já jsem paní svéta
Znám lovka
tolio.
každého,
Jak mladého, tak starého.
Nebojím
se žádného.
Já jsem nad slunce
A
rj oblejší,
nad Turka ukrutnjší.
Pede mnou I
ten
Lva
se
všecko tese,
ptáek nejmenší; silného,
zuivého
Jak jednu nmšku zkazím, Tisíckrát statisíc vojska,
V
okamžení porazím.
Ve dne
Ukrutn
Vystu-
sama smrf, napomíná k pokání
v noci lid
držím vojsko,
morduju,
•267
Jak na moi, tak na zemi v
I
horách
Mj me Pi
zv
poluju,
matkám dti
ostrý
prsách rozsekává,
Pardon a ani
život
v
Mateinském nedává.
A ty s
již
ekané
tu stoji na
hrobník, aby všecky
obti neiii)rosné smrti do hrobu sprovodil monologem ne mén dtklivým, ale mnohem
zdailejším Spravedliv všechno ídím,
Nehledím na podobu.
Když na márách tlo
Neptám
na osobu
se
vidím. :
Jednostejn všechno klidím
Pry
se
svta do hrobu,
Svárlivého, jenž se rotí
Hnvem
bližnímu.
proti
Lopata má snadno Srazí kídla
Zde lakomec
Peje
v
Mudec,
V
:
nelakotí.
hrob každému. co se
hrob se
s
Hrdina, jenž Celý
skrotí.
pyšnému
svt za
s
Bohem
hádal,
bláznem uloží;
sob
žádal
podnoží,
268
Žádnému
Lopat Nikdy Byf
se nepodkládal
se podloží.
se
nenavrátí,
víc
dávaFs celý svt:
i
Rozkoš
marnosf se obrátí,
v
Když dokonáš
A nám
vk.
tento
nad pochovanými takto nebožtíky zapjí
naši
zpváci na konec
Ó jak
V
píse pohební:
i
sladce spoívají
tomto tmavém údolí,
Zbaveni
Tam
starosti
žádného
Tento hrob
práce,
nezeli.
jest živý obraz
Naší spráchnivlosti,
V
nm
Maliký
spoívá král
i
žebrák,
v své velkosti.
Popat na
ty
holé hlavy.
Jenž jsou v kopec složeny.
Ty snad
byly plné slávy.
Snad slinjší než
Rovn nám
jiný.
pomine krása,
Kterou se honosíme.
Všecko nám
nestálost hlásá.
Smrt žádného nemine.
269
Naše
sem
všeliiié
vyskytují, na
biem
líny)
písn
satirické
asových, tu
všímají
nepkné
si
též událostí
a-
novoty, jež se
p. nevkusnou módu (kryno-
satirickým,
hodn
tytýž
thistým,
pevraty sociální a politické a vyplývající z nich škoda neb užitek vypisujíce. Tak naíká rolník následkem státního úpadku 1. 1811. na mizinu pišlý, kterak bankocetlemi všeho majetku pozbyl, daní zmáhati mrskajíce,
tu
všeliké
nemže: Nežli bycli byl takovým sedlákem
Lepší
mn
být tu chvíli vojákem!
Císa se o mue stará, Žádnou bídu mué nedá. Chodím sob jako kída Vyložení
mám pkný
Císa pán mne
V
bílý,
(jmenuj, jaké chceš!),
vyplácí
kursu stíbrnou mincí. t>
R. 1848. tiskem
vbec
šíily a a
zpívaly
kramáským písn
mnohé písn politické p. Havlíkovy.
i
o
velmi se roz-
robot, o šajnech
známých skladatel,
jako na
Za války šich
krajinách
ník. satirik,
uvedl":
Ký
r.
18G6. Prusové dobyli
v na-
vbec povsti nenasytných
tedy div,
kterýž
si
že se našel
„Prus
jídlo
a
jíc-
prostonárodní piti
do
písn
270
Poslechnte všickni národové,
Budu vám Chci vám
A
zpívati
písn nové,
pravdu
jistou
ohlásiti
pruský žaludek pochváliti.
Prusové
víc jedli
nežli
Rusi,
Já vám pravím pravdu jak písluší,
Ze
je
Kde
Prus chytejší
je
plnj'
Nevaené maso Cibulí a
Tak
nežli
liška.
hrnec, plná miska.
pepem
posekali, posypali,
jim to chutnalo jak chleb
Sedm Padesát
s
medem,
holeb podmáslí vypil jeden. jich
bylo v
jednom domu.
Ti sndli ti truhly marcipánu,
Ješt si ho medem namazali. Potom všichni sladce umírali. Když Prusi Rakousko
A
opustili
do své vlasti se navrátili,
Nemohla poznati žena muže. On jí pravil: Já jsem se ml dobe.
O chvíl,
též vci složil známý neclmta Jan Krato„zpvák chrudimský " jalovou a sprostou
plácaninu.
Z písní tohoto druhu v nejedné píin zajímavá jest „Nová i)íseu" z válek Napoleonských, vvtištná „roku tohoto."
271
O pobyte Francouz na Morav posud zachoval vzpomínky, nezvaným
lid
náš
tm
ho-
stem nepíliš lichotné. Mlsným hubám francouz-
ským nebyla
vc
možná vyhovti
„pulard", všecky pojedli,
„Manžárovat"
nechutnalo.
mená na Morav posud
;
kde jaký byl
hrub
jiné jídlo jim
a
(franc.
manger) znado sebe
tolik co práti
bez míry.
Z
písn vidíme, jakou potíž s franmly naše hospodyn. Maso
naší
couzskými vojáky
vepové
a jitrnice nebyly jim po chuti, jen „kykyrychy" chtli poade míti a na zápitek vína
starého žádali, mladé jim nechutnalo.
Na
postel
chtli míti „modrací" a uvelebivše se v ložích,
hospodáe vyhánli na noc „rabovali",
naším
smlouvali
jazykem
Rýn z
svým
bud
se
nmeckým, jemuž
Nad
to truhly
„e
na pomoc
se
kdesi
hluchonmých".
morálky v poslední sloze obsažené vidti,
žil
tu
všecku
píse vinu
asi
na
Jak slo-
nkterý „pan Franc", který
tch svízelv
a
trampot svádí na
sedláky samy, ježto prý francouzské hosti za osvoboditele od roboty za svou budoucí milostivou
Ach
bud
jazykem, snad
berouce ovšem v obojím
trochu piuili,
pípad
ven.
šatstvo a bankocetle brali. S lidem
mj
Upímný
a desátk,
„vrchnost
milý krajane,
Moravane,
vítali
ba snad :"
272
Slyším tvoje naíkání,
Z hlavy tvých Naíkáš velmi
Bh
Trp, jen
Ptám
t
se
trháaí,
vlasi°i
tuze,
pomže.
ti
na píinu.
Dáváš Francouzm
vinu,
Ze's od nich tuze soužený,
Ani nemáš odlehení,
Tvá žena
i
s
eledí
3IoG trpti musejí.
To
Tvj
jsou hrozné t/kosti,
dm
plný hostí.
je
Od tebe byli Z rána chtjí
pozváni,
mít snídaní.
Kafé aneb rozolku,
K
tomu nkterou veku.
Obd
se též rychtuje,
Kuchy
všeho plná
Masa
také drbeže,
i
Francouz otvírá
Sic
ti
již
obd
„Bugr, dávej
je,
dvee nám,
záda polehtám
" !
„Mají malé strpení
Musié moji páni. Brzy budou
Musím
obd
slejiici
míti.
chytiti.
273
A jak ji Tak jim
opaím,
jen
hned uvaím."
ji
Francouz pravil: „Opice!
Co pak
je to slepice?"
Selka prstem ukazuje,
,Kyk3rychy' vykikuje;
Francouz tomu rozumí. Selce pravil:
a
„Vína
,
Bonami'.
je
hojnosti
v
Pro nás francouzské
Mladého však
t
Pro staré
pít
hosti,
nechceme,
poženeme.
Vem, sedláe, vem kde vem, Pines staré víno sem!"
Mnohý sedlák se nutí, Bžel k vepovi s chutí. Maso dlal s ochotností. Jitrnic nasmažil
A
množství,
své hosti nakrmil,
Pak mu
byl
—
dobrý komín.
Francouz za ním pospíchá, Sedlák zas
Chce mít
pry
utíká,
jídla lahodnjší.
Kachny, husy jsou cliutnjší.
Vem, sedláe, vem kde vem, Pines kachny, husy sem. Fr. HaitoS:
MJ
.i
iiáioil.
18
274
neml
Sedlák se
k tomu,
Francouz výbh' sám S palašem,
liusy,
z
domu
slepice,
Kachny, ovce, všechna vejce Pobral,
drbež
posekal,
Ani kousku nenechal.
On
to
Pines
dlal to
regrací.
z
selce
k práci
„Tu máš, pec zase k veei, Af se ti lépe podaí. Než obd pistroj enj', Ten nebyl podaený." „Musié pane
soldát,
Jaký chtjí mít salát? Chci udlat pomyšlení.
Neb mám ráda dobrou vli. Cokoli v svém dom mám. To jim všechno ráda dám." Zas napadla mne
Mám Francouzm
starost,
prádla dosf.
Francouz praví: „Du must vašn,
Kat, hemder und kamašn;" Sedlák boty viksuje
A
jim všechno pucuje.
„Po
veei
stroj
Modrací, a peinu
slámu,
275
Dej sem také na pikrytí,
Chtl Francouz od
selky míti.
Selka své ruce zdvihla:
„Kde
vezmu ubohá!"
to
„Bugr, žamfutr" pravil,
Po
selce botou hodil,
Vyhnal
ven na
ji
ulici,
Sedláka praštil sklenicí,
On
za selkou pospíchá,
Jeden
druhý vzdychá.
i
Selka ruce sepjala
„Ach já ubohá žena, manželem S svými dtmi i
Strávím noc
Zloeená
ped
svojím
domem
svoboda.
Co nám Francouz rozdává!'" Ti nešastní sousedi
V
pekle to uslyšeli.
Že Francouz bude zde králem,
A
sedlák desátku zbaven.
Že pominou roboty. Zatím nemáte boty
Dm Vaení
je
prázdný od všeho
všelikého
Mastné, krávy, ovce,
V
dom
není,
drbež
krajane
v. 18*
276
A dluh
jako
kvítí.
—
Chtli scdláci míti Já musím íci dále,
Že sem sám
Pi
slyšel,
ale
koalkách, hlas znjící,
Drželi v rukou sklenici,
Znl sedlák
stejný hlas.
Ze Francouz pobije
nás.
Mnohý nechtl viti, Jak by
mohlo
to
býti.
By Francouz byl naším králem „To se stane jako amen On sem musí pijíti, Xás od robot
Za
to
zprostiti,
ho chcem chváliti."
Musím Že má
:
souditi taky.
Bh
rád sedláky.
Hlas jejich brzo vyslyšel, Král francouzský k nim jest pišel,
Svobody udlil
dosf.
Stala se jim ta
Bh
žid
milost.
neuslyše
(sic
Žádajíc mesiáše.
Neb židovské pokolení To Bohu tak milé není.
!)
Jak sedlské stvoení; Jsou králem obdaeni Žádali, duchovenstvo
By
navštívil
i
»
panstvo
Stalo se po jejich vli,
Všude Francouz dost mli; Roboty zas zstaly. Desátky nepestaly.
Téch píklad všude
Že neudlal
dosf.
stejnost,
Vrchnost ta zstane pánem,
A
sedlák starým sedlákem
Za jeho pedložení,
sob
krále
volení.
Neb sem vidl dom dosf, Když k nim picházel ten host. Sedlák
Smek
s ji
Myslil,
epicí u dveí, a
makal pod
paží.
nmu
král.
že jde k
Radostí se na
nj
smál.
Sedlák se zmýlil tuze.
Trpla
jeho kže,
Jeho žena
Dti
i
Trp sedláe,
To
s
eledí,
taky o tom
je
vdí
trp jen
dosf,
tvj žádaný hosí
278
Po vli Jeu
se
Vám
stalo,
Vás mluvím málo,
o
Sedlák byl toho myšlení,
By Francouz
byl v naší zemi,
Že nebude roboty, Zatím pišel do psoty.
Mnohému schází mnoho Na liospodáství jelio, Nemá vozu, kon svého Ztratil, nesmí jít pro nho;
mám
Co pak
K
íci dále?
—
vyprovází krále
Zdaliž pak svoje šaty
Mžeš
shledati taky ?
Mnohý nemá na svém
tle,
Pobrané od nepítele
On
toho radoval.
se z
Když vám Já
truhly raboval.
t
se
„Kde máš
tážu svtle
:
své bankocetle?"
Francouzi vám je pobrali.
Stíbra
zlata hojnost
Nyní tvj
dm
mli,
prázdný
Od Boha na všechny
jest.
trest
Tvoje sklepy jsou prázdny, Ti Francouzi nevážní
279
Vína všechna vytoili
Co iníš, sedláe milý?
bra,
Clirau své sklepy a se
Ty
ses toho vína pán!
Tnto píse zavírám.
Vám
sedláci
povídám
Roboty piln konejte. Desátky patící dejte
Císa pán je vaším králem Až na vné vky amen!
Posmšných
pedmtem i
vdané, staré panny
V
satirických
písní
nešastným
nejastji bývají ženské, svobodné vdovy.
i
„traktáte o ženách" z
1702. takto se
r.
vypisuje povaha zlé ženy
Jazykem co
meem
see
„Kluku, zrádce a visele!"
Tak pezdívá jemu. Aby se propad', zkamenl, Anebo poád zcepenl, Zlé vinšuje jemu.
Bych
se byla nevydala.
Stokrát bych se lépe
Než, vobludo,
Zamate
se
s
mla,
tebou!
do vlas,
Nestydí se jeho vous,
Vybouchá ho pstí.
•280
Vobuje kalhoty jeho,
Do Nic
To
své
sukn
mu nedá jest
pistrojí ho, vlasti.
—
tam oistec pravý
Nebožátko
jest takový.
nm
Který se v
istí.
—
Následují pi-íklady takových zlých žen, jako
byla Xantippa,
vede dkaz, a to
že
z historie
Potom se pánem v dom, (Adam, Abraham) z pírody
Semiraniis,
muž má
Vlasta.
býti
i
(samec).
V
jiné písni
vybírala,
ted
jí
až
už ani
naíká
si
stará
Pán pro
pebrala.
panna,
že
si
nepišel, a
ni
kmán nechce:
Stále jsem
Však žádný
ekala pána. nešel,
Rajfem jsem byla vycpána
(!),
Plniká mašel Jak zvon jsem
Klobouk
si
chodila.
nastrila,
„Schon wilkommen" po
Jsem
se
nmeku
nauila.
Novjší toho druhu písn oplývají ohyzdnou sprostotou, skoro jako naše „Merendy", „Sibinky" a podobné sbírky literární sprostoty,
a
jich ani v té ani ve
mnohé
jiné
píin
da-
281
leko ješt
nebo vyznamenávají se
nedostihují;
ošklivým upilišováním, jako:
mn
ve,
devadesát šest
let,
Mladá krev jeuom ve
Po muži toužím, Teprv
mám
Práv
mi nejlépe slouží svt
Kdyby jaký hezký
pišel,
Vdala bych se hned!
V nemén ských
sprosté „Nové písni o ajzenpon-
iní
tovaryších"
železniních
se
posmch
že málo v
z toho,
hodnotu
dávají, jakož praví sprostáci
ím
dle toho posuzují,
d)
více
kdo
O písních djepravných.
novinami.
Z
v nejodlehlejších
bzích
tená
radji se doítává. dách,
nich
o vraždách
zloincv,
dovídá
vesnicích
a událostech
a kterých
utržiti
lovkovu
propije.
Kramáské písn djepravné lidu
dhiík
z
hospod
jsou
se
našemu
venkovan
rozmanitých
o
i
pí-
asových, jež ho zajímají
venkovský
Pje
i
v
asopisech nej-
se v nich o sebevraž-
loupežných a
j.,
o
poprav
hrozném suchu nebo mokru, o hladu, moru a válce, o kometách a jiných výstražných znameních nebeských, slovem o všech neobyejných píhodách a poo požárech, povodních,
hromach. Proto vypisuje
píbh
píse na
íi
takový velmi zevrubné se
trzích
malovaných obraz
dle
a poutech
se zpívá,
obyejn
na nichž vy-
podobnny jsou jednotlivé scény historického dje dle obsahu písn. as a místo dje stanoví se v takových písních zcela
urit
Jedeu
a
tisíc
ošum
V ticátém osmém
set
msteku
v
Léta
tisíc
umueni (sic !) Pán jest, pes dv sáhy snhu bylo.
co se v skutku stalo,
Poslyšte lamentaci.
To
od
se stalo,
Kostelci nikdy neslycháuo,
sedmistého devadesátého a tetího,
Devatenáctého ervence, pochlechnte málo.
Roku
tisíc
osmistého ticátého a tetího,
Dvanáctého listopadu,
v
Zloinci aneb osoby stižené, je- li
poledne druhou hodinu.
njakým neštstím
po-
pedmtem básn
jmenují se v písni
událos skutená, jménem, nkdy zevrubnji i
se popisují
Jeden
A
tisíc
k tomu
Na
a
pt
ošum
provaze obšen
Ti
set
a ticet
panny,
:
od
umuení
Pán
jest
Josef Rychter v Holomouci
jest.
kteréž
utopily, takto se v písni
se
r.
1796. v Kostelci
uvádjí:
•^83
Šestnáctiletá Anna, dcera ryclitáova,
Francka, dcera Vlkova sedmnácte
Maryánka Kuldova
Na
bh,
let
mla.
devatenáctém plynula.
vyten bývá strun pípíse opvuje, k níž pak se tená
titulním list
jejž
zevrubnjších
podrobností
„Smutný s
v
a pravdivý
dychtivý,
píbh,
odkazuje:
který se stal
Josefem Rychtrem, který svou manželku hrozné
zamordoval;
—
dále se z
„Nová píse aneb který
se
Kostelci
vyrozumí.'*
píbh,
smutný
velmi
mst
na panství Náchodském v
stal s
písn
tema pannama,
ném Cermak
koupajíc
jenž v rybníce
se utopily.
píklad mládeže, jenž
v
koupaní
ee-
Sepsaná své
na
zalíbení
mají v ekách neb rybnících, aby tak od nebezpeného koupání pestali a své živobytí ochránili." Píse sama zaíná všeobecným úvodem, jaksi „úvodním lánkem" tchto prostonárodních
novin,
ku
kledíc
kterýž
obsahuje všeobecné reflexe
píbhu opvovanému,
dtklivá napo-
menutí posluchav nábožného obsahu, jako
vzbuzuje
Dotená
posluchaích
v
svrchu
píse
o
náležitá
ímž
tech utopených
pannách poíná takto Co Co
se v
na svt
svt
zrodilo,
živo
bylo,
se
nálada.
všechno
umít
musí,
smrt hroznou okusí
Neví éas smrti žádný, kdy bude volaný Od Boha všemocného, neb kdv smrf zazvoní.
284
Píse
o Josefu Rychtrovi, který svou
má
želku zamordoval, Pozastavte
Co
kteí
manželé,
se,
nesvornosti pochází,
z
jste
liIecTte
živi
si
nesvorn,
i'ozvažovati.
asto píse poíná úvodem obecným, se hrozné události
píbhu
doliují za pokutu
Boha rozhnvaného:
Budu vám
man-
tento úvod:
zpívati
jímž
v písni vypravované
píse
žalostivou,
Hlodte poslouchati novinu pravdivou;
Jak
Bh
ukazuje pokání vzbuzuje,
Málo na
to
dbáme, pozor nedáváme.
Od úvodu pechází se pak ku píbhu opvovanému, kterýmž se jako doliuje, co v úvod všeobecn bylo eeno Ach Kdo
slávo,
Jak
v
v
si
slávo nebeská,
tob
Uhícli
zamiluje, v
mst
lásko velká Jesu Krista
svtskou marnost zavrhuje.
Vardaji byl komeudant dceru majíc
Velmi pekrásného tla: Terezia jméno mla.
Za dívjších dob, kdy
se
astji vykoná-
valy veejné popravy, druhdy o jednom a témž
zloinu
dv
písn bývaly
skládány,
první hned
jak byl zloinec polapen, vypravovala o zloinu
spáchaném,
druhá pak
prav. Tato
se již v oné první za píští novinku
o jeho odsouzení a po-
285
literární oznamovala a prodávala se obyejn hned na popravišti obecenstvu hojné shromáž-
dnému
:
Mužem Co za Co za
Však
povážit,
si
rozmilí,
vlastenci
ten lotr bezbožný.
trest dostane
trest dostane,
tom zprávu nevím,
o
pak vám zprávu povím.
se to dozvíme,
njaká
Jako naše noviny, když
nkterý
kraj
dovolávají,
novinách.
stihne,
iitrpné
pohroma
bližního se
lásky
dje se v tchto veršovaných Vylíiv zpvák „hroznou povode, tak
i
kterou postiženi byli nešastní obyvatelé na panství
Buchlovském, Velehradském
dne
12.
ervna
r.
a
Bzeneckém
koní svou píse
1825",
touto
apostrofou
Ach
v
Kristu bratrové
Jenž jste
Války nás
pímo
v
milí.
srdci zatvrzelí,
chudob
Neopouštjte
v
Bratr svých
ve velké bíd.
a
dležitjší p-evraty
týkají
ným pedmtem
nebo
našich písní.
národní noviná stává se
státní,
a
se
všecky bývají víta-
nic,
Nkdy
náš prosto-
skuteným „básníkem;"
jesti zajímavo ísti, kterak
i
nejnovjší události
historické
pod vládou jeho bujné fantasie se
petvoují
v
mythy
a legendy.
R. 1849., kdy
286
zrušena byla robota,
krobotský komendant se-
bral prý vojsko, aby ty roboty
Jakmile se o tom 100.000
Uhr,
Kroboty
hnali.
boti po
Uhích
nazpt
zpráva roznesla,
a co který popadl,
vybojoval. sebralo se
s
tím se na
Uhri u Najsydlu poraženi a Kropálili
drobné dti
a mordovali,
na pagnety napichujíce:
Potom lirozn velká Osmdesát
K
tisíc
síla
tch Krobot,
pehrozných tyran
Vídni jsou pitáhli.
Ruského císae vojsko k Vídni
By toho Krobota, hrozného
Na
isto
Již ten
Tomu Kdo
skrotili.
Maria
Ježíš
jede,
tyrana,
Josef,
kesEané rozmilí
pomoc
lirozný Švejda na
se chystá
Krobotovi.
je spravedlivý,
ten se
má
chrániti.
Pod stromem trnovým od tch nepátelil Má zachránn býti. Neporovnají nic naši monarchové,
Až To I
1870. Jos.
to svaté
vojsko
z
Blaníka,
nás rovnat bude.
nejnovjší válka prusko-francouzská roku našla
Ptáníka.
mezi
našimi
pvci svého barda,
Jeho sympatie jsou pi
Fran-
ponvadž „Francouz jest katolík dozamunici má na dv strany a ervený oblek
couzích, jista,
premovaný."
Pvec
doprovází Francouze na je-
vítzném pochode až do
jich
Sas,
odkudž jim
saský král ukazuje cestu až do Berlína:
Vítzové páni
V
Saších
jeueráli
ped
se
králem meldovali
On jim lined ukázal cestu, Kady do Berlína vede k mstu.
V Berlín
vznikl z toho
ovšem veliký strach
a poplach, jehož vypsáním píse koní,
nechá-
konené vítzství nerozhodnuto
vajíc
Komu Tomu
Bh
vítzství chce popáti,
má
se
sláva vnovati.
Prostonárodní
svj
feuilleton
pílohu.
obsahu
Míníme tím bud:
v nichž
tyto
neboli
naše
noviny
mají
též
vlastn svou románovou hojné
písn djepravné
naprosto smyšleného nebo takové,
základní
snad
znání
pozmnn
lovou.
Nalézáme tu
jest
dj
historický
k nepo-
bujnou fantasii skladate-
píbhy
romantické o vraž-
z nešastné lásky, písn „O jednom ováku, jehož si
dách a sebevraždách idylické
na p.
slena
hradu zamilovala," o dvanácti loupež-
s
:
nících, jak se dobývali
do osamlého mlýna, ale
od statené dívky všichni pobiti jsou, o
arodj-
288
niích a
jejich veliké moci, o
rozmanitých oblu-
moském,
na p. o hrozném hadu
dách,
jakož
hrozném hadu nji ece Moldavé." Nejhojnjším však potem zastoupeny jsou v tomto oddlení „krvavé romány." Dsné hriizy vraždy
i
o
a následující s
popravy zloincovy vyliují se tu
pravou rozkoší, a krve tu tee, že by staila
na kolik novovkých Kterýsi
román
krvavých.
„Valach v Sedmihradech"
ponou-
dáblem svou ženu na stnu pibil, nos prsa s tla odezal. „Není toho jí uezal, uši samému umdlévá dos, jest toho více, již kán
jsa
i
mn
srdce:
dv
deva
špiaté
skrz
její
uši jest
jí
Potom kl do tla vrazil, na pravé stran bok jí prorazil a hledal v ní srdce." Když ho tam nenašel, rozízl levý bok a srdce prorazil.
„pak mrtvolu temi koly k zemi pirazil." Hroznjší ješt, možná-li, byla pokuta, která zloince postihla: „Z odvu byl svleen, kleštmi
vyal
;
trhaný, nos a uši jeho
takového
mu mly
sluší.
Ml
prsy,
oí
jak na
mordýe
zbavený, z hlavy
bejt vyloupeny, však že se jest poznal
a svatoímskou
víru
luterán), ten trest
kži
i
také bejt
kesanskou
mu
odpuštn.
pijal (byl to
Na kravskou
byl položen, k ocasu svého vlastního
kon
Pak jsou spravedlnosf tikrát objeli, pokaždé o sloup s ním zavadili, aby se jí dotek, neb šibenici si taky za-
pivázán,
to dle zásluhy jeho.
289
sloužil skrze ten
hrozný skutek."
stnu
rou, kterou svou ženu na
mu useeny,
hlava
odata,
šibenici pibito, hlava
na
Ješt hroznjší vci divé písní o
Potom seke-
pibil, tou ruce
tlo tverceno, na
kl
nastrena.
vypravují se v „prav-
jednom vitlákovi v
mst
Tulon,
který osmdesát i)anen a dvacet žen zamordoval
nadlal!" Naše písn mají také svj zvláštní recept
a vitlí z nich
na silný
jed,
jímž
jejich
hrdinové
obti
své
otravují
Nápoj tak pistrojen byl Saiiytr,
vápno, voda, utrejch smichauej byl.
Konen i dramatická literatura na našem krámku zastoupena jest. Velmi asto otiskují se ve formáte osmerkovém dv hry Tobiáše Mouenína Litomyšlského, tištné poprvé okolo r. 1600, „Historie kratochvilná o jednom sedlském pacholku a
V
pobhlém
židu" a „Vejstupný syn".
„kratochvilné historii" sdramatisována
známá
národní pohádka o divotvorných houslích, k je-
zvukm
jichž
Ob
musil.
posud lidu
a jsou
beným
Vr.
kde
.
Bartoš:
kdo volky
uovolky
hry složeny jsou veršem
Ijiil
a iiArod.
taniti
rýmovaným
našemu tením velmi
oblí-
290
Po líbezných písních národních, jimiž do nedávná hory doly naší zpvné vlasti zvuely, rozléhají
denc
nyní
se
„pro
obveselení
a panen" triviální
ských;
místo
národních
našich
zaujaly
nápvy
mysle mlá-
kramá-
písní
pekrásných balad
nejapné
zpvy
staro-
hrozných
o
vraždách a popravách, zmyšlených divech a zázracích
;
z
chrám
chorály bídnými
našich vypuzeny jsou velebné
peklady
písní
nmeckých
a ne-
chutnými slátaninami „starších bratr!" Žalostný tento všeobecný úpadek naší poezie národní pipravoval se u nás ode dávna a musil
konen
nastati jakožto pirozený úin rozmaniinitel mocn psobících. Lid náš dostoupiv jistého stupn svého duchovního rozvoje, pestal básniti; rozkladem kmenových individualit vy-
tých
nho tvrí
vanul z z
nho
bývalá
duch básnický, vymizela
konservativnos
a
houževnatá
setrvanos pi všem zddném, dobrém zlém. Jako náš lid svj starý svný kroj odkládá, i
odívaje
v
se
mstského,
nevkusné
tak
znevážil
cáry si
šosáckého
též
svých
krOje
„jedno-
vtské" hudby, nalézaje vtší zálibu v ohlušující vav nových tvárných"
zábav
a své
„ staro?
mu páni rechtoi všude ochotn Tmito novými bandami a cizáckými zasazena poslední, smrtelná rána zpvu
„band", jež zizovali. tanci
národnímu.
Pi
národních
houslích,
dudách a
291
všecky
cimbále
národních
;
tance
tehdy
ii
nesly
muziky
rythmem
se
písní
se více zpívalo nežli
Pi novovkých tajích, plánkách, zpv se neozve leda
kalupech, tram-
tanilo.
úst
z
nkterého
podnapilého.
Avšak záliba v poezii, chu a náklonnost ku zpvu z lidu dosud ješt nevymizela, ale není, kdo by jeho duchovní hlad konejšil stravou chutnou a záživnou. odcizivši se
Básnící naše intelligence,
duchu národnímu, brala
svou cestou, nestarajíc se o
poteby. Opuštného takto samozvaní
jich poezie, toho
lidu ujali se
a lepší
—
výrobky
poezie našich samorostlých
kramáské jaké
schatralé
všechen i
vynikají na
necudnou
i
lepší
mravnos
Jaká
jest je-
této poezie nezasluhují
nenalezne v nich ani stopy.
ano
konen
jsme podali dostatené doklady.
jiného jména nežli písní šosáckých
tené
ode dávna
„samoukové", o nichž jsme v první
ásti této rozpravy promluvili. Starší
se
a jeho duchovní
lid
:
líbezné, skui)ísní
lidových
Novjší pak písn
mnoze jalovou sprostotou jsouce plodem lecTakovými písnmi nejen
frivolností,
luzy.
vkus v lidu za své bére, nýbrž
jeho
zpsobem
povážlivým se pod-
kopává.
V
nejnovjší
dob nkteí
naši
hudebníci
uinili dležitý pokus zachovati a })Pstovati v do-
rstajícím pokolení smysl pro skutenou poezii 19*
292
zpv
a ryzí
národní, vydávajíce
národních a pipravnjíce takto
popidárnímn,
pece
i
lidu
t. j.
jeme
je
O
esliému^ kterýž se snad kdysi
našemu
tmto podnikm
zpvníky z písní pvci v pravd
pdu
Pejeme dležitým
zrodí.
doporuu-
nejlepšího zdaru a
pízni našeho uitelstva.
zpvu kostelního pedkem našemu knžstvu. Ne-
povznesení a zvelebení
starati se náleží
zbytná jest poteba jednotného kancionálu,
staveného i
velebné poezie chrámové.
z
jednoho pramene dosti kalného,
Posavadní
naše
Fryajova, nejsou než cionálu v
kancionály
všecky
pošlé z
kancionálu
nepkným pekladem
nmeckého, jakož
pedmluv
se-
znalc ryzího zpvu církevního
od
o
kan-
tom sám Fryaj
zprávu dává: „Kancionál
nmecký,
na poruení slavné pamti Marie Terezie královny a císaovny ímské od katechet víden-
nm
ských vydaný a smysl
výborných písní v moravské uvésti jsem se vynasnažil s malým mého pidáním, krom toho, ehož rozlinos ei moravské a nmecké nevyhnuteln žádala." Tu neteba nám žádných obsažených
na
verše
—
pekladv
ani
melodií
kolovrátkových
svého dobrého hojné zásoby,
vle
;
máme
potebí jen dobré
a rukou obratných, jež by vybraly co nej-
lepšího textem
i
nápvem.
Obrození a zvelebení
zpvu
národního jak
293
církevního tosti
;
jde
tak
vkusu, nýbrž nosti
lidu
i
svtského
jest
nemalé dleži-
tu nejen o zušlechtní esthetického i
o zachování a povznesení
našeho,
nemálo ohrožené.
nynjší poezií
mrav-
kramáskou
ví.
Ti
filologické „humoresky/'
1.
Kapitola
z
prostonárodní geografie a ethnografie
moravské.
Jfméno Morava, jímž vdecká geografie celou korunní zen)i oznauje, mezi lidem moravským jest významu mnohem užšího. Z hornatých krajin moravských, od Uh. Brodu, od Vsetína, od Píbora od Zára chodí lid „na Moravu", rozumje tím krajinu podél eky Moravy, moravskou rovinu, zvlášt tak eenou Hanou. V Borové nad Ostravicí žena, s níž jsem se dal do i
ei,
ani
Slezsku
nevdla, ili
na
je-li její
Morav;
jí
grafie jen tolik bylo známo, faru
patí do
Temná
St.
Hamer
jakási
a
pam
rodná ddinka ve z vlastenské
geo-
že Borovjané pod
pod okres do Frýdka. bývalé íše velkomo-
ravské zachovala a posud v
lidu,
an
ás zem
Moravské na levém behu Moravy, pokládá za píslušnou po právu k Uhrám jakožto „dvanáctou stolici."
Ani ovšem o spolenou orografii grafii lid se
hrub
nestará.
a hydro-
.Jedna a táž
íka
•298
na p. jmenuje
se
Bobrové „Novomstská,"
v
ve Skrejích „Bobrvka,"
u Tišnova
„Louka",
jakož na Kyjovsku témuž potoku ve Vlkoši íkají
„Stupava,"
„Potek",
ve Skoronicích
v Milo-
„Zvodnica".
ticícli
kmenové,
Hlavní
v néž
obyvatelstvo
mo-
ravské se dlí, jsou Hanáci, Slováci, Valaši, Laši a
eši,
ale ani tato
vákm
jména nejsou
na Podluží nejbližší sousedé Zižkovjané a
Bilovjané,
„hodnej"
kdežto
zase
lovk,
na sever,
„Hanáky"
jsou
j.
nkteré odchylky krojové íkají
ustálena. Slo-
pro
a dialektické, jako že
„dobrý"
pivo
pod.,
a
„praví" Hanáci totéž obyvatelstvo
Na Kyjovsku takovýmto svým sousedm, kteí krojem a ná-
pro jiné zvláštnosti Slováky zovou.
eím
Slováky
ani
ani
Hanáky
íkají
nejsou,
„Petrženci."
Mimo a Valaši
to
jenom Hanáci a
jmenují, kdežto jiní sebe k
Tážeme-li se
poítají. Valaši,
nkteí
sami sebe svým jménem
žádnému kmeni ne-
jich,
odpovdí nám teba
Slováci
kmenovým
:
jsou-li
Slováci
„My jsme
z
i
naší
ddiny."
V severovýchodním
cípe Moravy,
vtsnaném
mezi obojím knížectvím slezským mluví se ná-
eím, skou jsou
jež jest jaksi
a polskou. :
pízvuk
pechodním mezi
Podstatné
eí e-
znaky toho
náeí
polský, nedostatek dlouhých slabik,
299
zmkené
slabiky
sete?), lokál jedn.
né,
ného rovný instrumentálu
dobrým chlape) hlásky
O,
ž
s,
co to ne-
(tetko,
(o nim, o
im,
o
tym
a podél hranic slezských šeplavé
(ela =:
tele,
náeím
tímto
telstvo
té
dé,
sklonni námstkového a slože-
šila,
mluvící
zima). Obyvaslov Laši^ ale
sám sebe nikde tak nejmenuje, nýbrž své, Tak v Kozlovicích u nejbližší sousedy. Frenštáta pravili mi „My sme su v Kozlovic lid
teba
:
Valaši, v Rychaltic už
nni
su Valaši, su Laši,"
a v Rychalticích práv tak se mluví jako v KozloAle v Rychalticích taktéž se k
vicích.
neznali, nýbrž odkazovali
zase ke Frýdku,
Slezany
až
Tšínsku,
v
Lachm
m k Brušperku, odtud
sem se dostal mezi polské kde však tolikéž Lach
nebylo, nýbrž „Szlazacy" nebo „Polacy."
Lid
okolí
v
Zárském
prosted mezi „Moravce"
tm
onm
staví
jaksi
se
a Cechy,
nehlásí
do se
„Horák"
po-
kládá jako za pezdívku:
„Dyž jsme pišli
,na
Moravu'"
„, Moravci'
ani
k
ani k
—
pravili
mi
a název
—
íkali: to
sou ,Horáci.'"
Nebylo tedy a není namnoze posud v lidu moravském jasného vdomí ani o geografické souvislosti vlasti moravské,
aspo kmenové
život politický a
v obvodu
ani
Do veejný vbec
píbuznosti.
bývalých
panství:
o národní r.
neb
1849. všecek
sousted!oval se
vlastními
krajany
300
obyvatelé
lidu
byli
téhož
Na robot
panství.
scházíval se tu lid všech píslušných osad íkajíc
denn; ustaviným stykem splývali tu znenáhla obyvatelé pvodn teba ponkud rznorodí
i
jednotným krojem Tuto
celek.
a
posud v
pozorovati
náeím
v menší kmenový moc bývalých panství nkterých osadách morav-
spodobující
ských, zvlášt takových, jež mezi dvoje sousední
rozdleny
panství
na Kunštátsku i
z
Tak
byly.
pod faru do Ketína,
z
vesnice Vránová
slušela
pod panství
polovice
do Letovic;
polovice
do školy všecky dti chodily do Ketína. sud íká se tam stran,"
a posud
rzné náeí
Kecké"
„na
tu
drží se
bývalých dvou
A
po-
a „na Letovské
na obou stranách i)anství
Keckého
(budu, ryby) a Letovského (bodo, rebe).
Vedle
tohoto
krajanstvi, kteréž
ddiny, ano, *
lišilo
se
'horní
a
i
tu
bylo však ješt užší
širšího
nevykraovalo
z
hranic rodné
ponkud rozlehlejší, ješt Uoansko a Bolansko neboli byla-li
dolní konec
tato
ddiny.
lovk
pespolní
našemu lidu cizincem. Rozdíl krojových a dialektických
jest už
i
všeli-
kých jiných zvláštností sebe nepatrnjších nejbližší sousedé okem velmi bystým postehovali, vymýšlejíce
odtud
onm
„pespolním" divná a
jinaí jména, jichž bychom šich vlativdách.
Tak
marn
hledali v na-
Slováci na Uh. Brodsku
aoi
Hadišfsku nosí haleny se širokým límcem Tomuto límci sousedé, kteí ho na halené nenosí, i''íkají „cimbál" a takovým halená cimhalisté. Ale v nkterých osadách na Uh. Brodsku tyto cimbály ozdobeny jsou ernými stapci, pezdívají zase ostatní cimbalisté majetníkm tchto ozdobených halen StapJca. Hanáci a Doláci, kteí nosí v týle dlouhé a Uh.
v zadu.
m
i
vlasy,
eené
tak
gracky nebo smrdnky šlosousedm Grachai nebo Smr-
vou odtud svým cUiikai.
Nejvíce však takových ethnografických
zdívek
V
utvoeno
ze
pe-
dialektických.
zvláštností
Bystrci u Brna vyslovují za y zvláštní, úzké
(réb :=
V
ryby).
sousedním
Žebtín
odtud
vyslovuji
ze široka (réb);
pezdívají
„Žebcky rébk."
onino
toto e
tmto
Brušperáci Miste-
anm íkají MoJcan^ ponvadž vyslovujíce vbec dlouhé
eské d
V msteku
jako o za
tože za „zétra" svých
pansku" vyslovují toušané svým jejich
máka
íkají
moka.
Devohosticích bydlejí Zitráci, pro-
soused v ddinách „po Z téže píiny Draho-
„zitra."
sousedm
šlovou
Grýcai, že za
„grécary" mají „grýcary." Jací to podivní
národové: Potomáci, Kedcíci, Bajáci, Lecovjané! Ti
všichni
zvláštních
potomá z= potom
jména od soused dle v náeí svém užívají: Polešovicích), ked =: když
svá
dostali
spojek,
jichž (v
302
(na Podluží), (v
Morkov Mimo
bai
zzz
(v
i
Píbore),
ješt všelijaké
to
všeteným sousedm
vdaly
k rozmanitým pezdívkám. ském bydlí hanácký kmen východ od Lipníka Anéák, oblíbeno je jméno Fabián, nách v okolí Brnnském íkají „bacóche", a šejí
dlníkm
„štují, štují"
V Tšanech
Tak
píležitost
v okolí Kojet-
Fabín, v Záhoí na ponvadž onde velmi tuto Ana. V ddisprostjším buchtám tyto bacóche doná-
do továren Brnnských, pezdívá
ptáník, kteí
Kolem Ketína
lákají
ptáky
do
jest
odtud se jim dostalo jména
;
na
Brnnsku
„jadaná",
si
neznámá tito
Stujkii.
bydlí Jaderní, v sou-
ponvadž písn onino
hlaholeni
V Horákov
u Lišn,
slova
„ratará".
mnoho hlasem
tenat
Moutnicích Bataci,
vyplují
jestli
jiné zvláštnosti za-
vítanou
ponvadž
se jim tu bacochái.
sedních
=
lei
u Jiína).
zpívajíce
co dobrého a vynikajícího, to všecko-je „samec." I o
sob
bili se,
„Me sme
Horákovští íkají:
a postavivše
si
devný
kdysi nový
nyní že mají „samca".
sousedé estného názvu
Tu ovšem
samc
samci,"
kíž, chlui
ochotní
jim ponechali.
Tyto rozdíly a rozmanité zvláštnosti zavdaly k sousedskému antagonismu, zpsobu ovšem krotkého a nevinného, a byly vždy bdlému a ilému humoru lidu vítanou píležitostí ku vzájemnému škádlení.
píinu
303
Za dob patrimoniálních nebylo a jaké vrchnosti kdo poddán byl
pánovou
ností
byli
hrdi
i
stejno, které
vtší dstoj-
;
jeho poddaní.
Tak
Moití na Kojetsku chlubívali se proti svým sousedm Dínovským „Co ve, žeMe sme z princovyho (Metternichova) bráci ? panstvi!" A jak se pyšnili ti, kdož byli z panPavlovští
a
:
ství
císaského
ze sousedního
A
!
panství,
k nim za nevstou Nejvíce ovšem
Kdo
se pesídlil
jenom opovážil mladík
se
teba v
bijí
jinam,
knížecího,
oi
pijíti
rozdíly krojové.
tomu bylo
již
naped
kroj svých nastáv*ajících krajan, ne-
opatiti
si
chtl-li
svým domácím krojem zrovna vyzývati vetelci. Na Novou Ddinu
nechu k nezvanému
u Kvasic, v níž bydlejí Slováci, v letech dvacá-
Kubíek z Téšan v habaách (ervených koženkách). Nedali nositi, bylo mu zaplatiti beku piva,
tých pisthoval se jakýsi
náckých
mu
jich
i
„za to právo, aby je
Sardianky
sml
dodrati."
na Kyjovsku
zdobí
své
šaty,
To není po chuti stízlivjším v té vci sousedm Hovoranským. Aby to však za výtku stálo, pibásnili Sardiankam k vyšívání mravní vadu; zvlášt zástrky, pestrým
vyšíváním.
i
nebo
prý
Šardianka vyšívaná nechce kopat vinobrada,
304
viiiohrada ani sádku,
enom poád Jazyk
spisovný
leží
v
chládku
moravský
zná
lid
všude
alespo z kostela a z modliteb, mladší generace ovšem už i ze školy, a chová jej v šetrné úct. lovku vzdlanému, knzi, uiteli, pokládalo by se za zlé, mluvil-li by ve svém úad náeím teba domácím jakmile však ech zane mlu;
viti
eským náeím,
jest
práv
tak na
posmch,
jako každý jiný, kdo mluví dialektem cizím („zlatej
pán").
lovk
Mluvil-li by však domácí
se
svými spoluobany „dle písma", panštil by
se.
„Dyby ek: pod
mi
ve Slezsku, I toužila i
ti
„to
,sem'
(m. ,hev'),"
ho po celým
pravili
sve
obnesu."
na to žena ze Starých Hamer. že „už
uiteli ty jazyky obracuju a skrucuju. Prvej
povdovali ,bur a vil ,byl\" Jest prý ovšem „co ddina, to inao e, ale tu je nejspravedli-
vjšo pi Starých Hamrách." Lid zná
velmi
dobe
dialektické
úchylky
vtsnáva je v posmšné vty a veršíky, jimiž pak se sousedé navzájem šká-
ddin
sousedních,
dlívají.
že
celý
mu
diví se
Slovák
den v rukavicách
za pahnozty zašlo."
vají se ti
Tak
\ o:
hobo!"
i
Valach Hanákovi,
,šir
(=z
šel),
a
eše
Guháci Vrovští posmí-
svým sousedm Dubským, že zamují „Aha, ve ste z Dobo, co tam roztahojó
Není
ani na
Hané jedno
toliko
náeí,
305
jest jich
tam nejmén patero
dosti
odchodných
Jmenovit liší se velmi nápadn celého pruhu ddin na Olomucku od Týnce od sebe.
po Smržice dlouhým
^^
e
a ý (za han. o a é)
až
od
náeí ddin
okolních: „Odkad ste?" ,Z Týnca.' „Kde dete?" ,Do Holomúca.' „Co tam nesete
v koso?" ,Výca.'
Kdesi u Konice prý „hovázale Hancikrysta
ho hocha ho potynke,
a von
jim
se
hotrhl
a
Tak smjí se Hanáci svým sousedm Horákm z pídechu h, jehož oni nemají. Rudikovským na Velkomeziicku nelíbí se zase spojka ,hešl' soused Hodovských za jejich hotekl."
,ešl'
(jestli),
dovské
i
složili
celou písniku na toto ho-
,hešl'
Hešl só
te
hešl na
n
hroške zralý,
pudeme,
hešl se jich natrháme,
hešl se jich najíme?
sousedm kon-
Jedlané na Zábežsku svým cové
pdiš prodlužují: „Kde pak ste V Jedlí. Co pak ste tam jedlí? Polívku
slabiky
bylí?
a k nedlí."
U
Napajedel jest ddina Alenko vice,
osamlá mezi okolními
sousedy,
uhersko-slovenským, které
r
vyslovuje Kr.
r.
Slova
HaitoS; Lid a nilrod.
s
s
posud
takovým
zcela
obyvatelstvem za moravské
r nejbližší sou20
306
sedé jihozápadní
kadlo
složili si v toto
posmšné poenám
„Pridte k nám, kmotríku! Sak k
:
trefíte: je
ped
naším oech chrapák a streša
kupana, tri schodky ke dverom a nade dverama vyezávaná kepelka." Na bývalém panství Keleckém mezi okolními Valachy osazeno jest obyvatelstvo s náe-
ím
jež nejen
zvláštním,
ý
a,
ti
rozvádí v
ej
a
.
Odtud smjí se jim sousední Valaši: „Šestadvacet kominou, všecky vci pominou." „Bžel bejk pes pejkopu, za ním psejk sebou smejk pes kejb." A divnou náhodou s týmž skoro náeím shledáváme se na pravém behu Moravy na Uh. líradišsku mezi irými Slováky. Tu zpívají Píseanky sousedním Polešovjankám ou,
jako
„A
eština,
nýbrž
i
*
a
co se to šoustá po tom
Šohajkovy
kon
javoou?
vody hledajou."
kopeku lejú vodu do hrVyslovuje se v rodišti Palackého e v obou tchto slovech zdlouha, kdežto sousedé „Hodslavjané na
neku." mají
kopeek
cích
„obalujú",
a
hrneek.
Mimo
vyslovujíce
to v Hodslavi-
u za
valašské
„Sestro miuá, kúpiua sem za dva groše
1:
mydua
Hádaj, co sem daua?" ,Styry „Zhodua si!" „Vy štrykujete už patu?" divila se Valaška
a za dva másua. groše.'
307
Lašce. Ta však odvtila: „Oni,
Nebo
,pata' jest
tolik co
tity,
íkají
,pjata'.
anm,
že
totiž za i
n
kom
,syna'
a en vyslovují
(= iii
kuovi
Ti
sena.)
a yn^ jakož
om, on zní jako
jejich chn,
daj
Misteané Fryde-
více diví se
dávají
náeí
v
„Valinto,
druhu."
(punocha), pat však Laši
.pátá-
Ješt
každé
dprem
Laclmm, nerozlišujícím kvan-
im:
awi,
pojechumy na ku-
syna,
mediu!"
Na Daicku sousedé smjí ze
pehlasovaných
slabik
a
na vzájem
se
nepehlasovaných
„Mamo, naša svia padla do louže!" kozi na mezi
Nkdy
takové
posmšky
lektických nezstávají bez
na
Kromižsku
chodímy', kají
,
z
úchylek dialek-
úinku.
Zalkovjané
vzdávají se proto svého ,volaniy,
a jsouce po
vli svým sousedm, í-
voláme, chodíme'.
O náeí kmen s
„Že
a:
!''
vzdálenjších
idší
pro
nimi styky vyskytují se druhdy jenom jakési
mythické pedstavy. o nich
Po
V posmšných anekdotách se pak hodn „do ciza."
e pekrucuje
silnici
na
Novomstsku
Ztrativ z vozu
na potkání
ás
lovka
i
ptal
don)áciho, nenašel-li
praskaem" zavázaný, devolezka." Horák na našel, ale
prý kdysi jel Slovák.
nákladu, vrátil se
v
nmž
byl
se
„mch
„bešak
a
to: že takového nic ne-
ovšem pytel zavázaný biem a '20*
v
nm
308
Že byl zajíc
s
veverkou. „To není moje," pravil
prý Slovák a hledal dále.
Avšak
i
mnohé
vady
všelijaké
rické,
sousedm ženám
a
nedostatky
Dínoví, že tam nemají kostela
To Dínoví já bech
tam
škádlivým
Poenským
vítanou bývají píležitostí.
nelíbí se
só
události historické, nehisto-
je
:
škaredá ddina,
tam nebela, debech nemosela jako žedi,
ledi
nemajó tam kostela
Velmi negalantní písniku složili chasníci Ježovští na Kyjovsku na dvata ze sousední Skalky
Ta Skalecká dediua dyby radši nebyla
tam sú dívky jak jalvky, mají kivé kolena
možú vozit
V
Korduli
se z
nich
dlat sáky,
na nich Ježovjanky! u Rouchovan
na jedné stran," protože jest jedním ádkem. Ani
pílišný
není všude vhod. žoval
prý
si
„ti
pokrok
Ve
prý
ta
v
„peó
chlib
osada postavena
novovké kultue
Skrejích na
Bystiku st-
mi nádenník do sousedních Horák, že
Huráce só takuvy putvure;
vni nám
309
všecke sedláke kazijó, íkají him ^pantáto',
mámo', a dež mo vel nepudkoje."
ekno
,stréko",
pa-
jož ani
Sejde-li se dvoje procestvi na pouti, kterak je
má panna Maria
jiného chce, ano na
vyslyšeti,
p.
„Dé, matiko" (požehnání
na schvál do toho vpadá hynuti)
nco
.
.
.)
a slovácké jako
„Nedaj,
:
matko
(za-
?
Dobrosrdená povaha letora
když každé
procestvi hanácké zpívá:
Hanák
zavdala
i
flegmatická
sousedm píinu
ponkud a
námt
k hojným humoristickým pohádkám a žertovným anekdotám,
v
Hauík mívá úlohu ne
nichž
ného práv chytráka. Tak
nák
cosi o tom,
slyšel
že by byla
e
píliš-
prý kdysi Ha-
slovenská jiná
než hanácká. Sešed se kdesi se Slovákem,
jal
se
ho dotazovati na zvukoslovné rozdíly slovenštiny od hanátiny,
— „Jak
ka: „Jak
„O nás taky koko," na koko"
a byl
Slováci
o vás
kokake kokajó?"
by kukaly?" praví Slovák: „kuku!"
práv
nezvratn
to
o
—
Hanák; „koko jako tom pesvden, že
tak mluví jako Hanáci.
Hanáci nebývali velikými milovníky stromu ovocného. Nejoblíbenjším jejich stromem bývala vrba, od
soused hanáckou palmou
zvaná, kte-
rouž jmenovit návsí podél potoka a vlhká pastviska
vysazovali.
který v
Humor soused
tch vcech
slováckých,
rád nadsazuje do hyperbolí,
310
líil
vc
jako by Hanáci ani ovoce jakživi
tak,
nevidli, znajíce jeho jména podobu jen dle do-
Spolknuv tedy kdysi hanácký kluina
slechu.
dle
domnní
svého
nevdl,
nežli že je
skuten
brati, byla-li to
„Tatiko,
„trnku"
(švestku),
erná, chtje
„trnka", tázal se táty:
majó trnke nohe?"
be trnke nohe vzale?"
na
„A kde táta.
stercorarius),
chlapec.
si
Horáci zase,
ným Inem
—
zkušenjší
to
„To sem sndl brnála" (geotrupes odplivnul
níž
o
se jistoty do-
proti
kteí bývali pyšni svým pkhanáckým konopím, vypravují
o dvanácti Hanácích,
kteíž
si
vyšli
na zkušenou
do jejich hor. Jdouce polem došli dlouhého zá-
honu
práv
lnu, an
Nemyslíce jinak, nežli
kvetl.
že by modrá hladina
lnná byla tní moskou,
odhodlali se peplovati
pes
„druhý beh", poítali
se,
poítaje a
jedenácti,
opt
poítaje dopoítal se jenom
se
plovali
šastného druha.
Zatím
se
n-
A skuten
ponvadž sebe poítati zapomnl. Tedy
rozestoupivše
co
Dostávše se na
hlubokosti moské.
který z nich v
vdce
ni.
neutonul-li snad
dje
s
jejich
nazpt, aby našli nena poli, vidouce,
lidé
Inem,
sbhli
se
na
milé
plavce a odvedli je do pístavu bezpenosti.
Mocnjší
nežli mezi sousedy vesnickými bý-
mšáky
vala protiva mezi
vany. Sedlák byl
a sousedními venko-
mšákovi chámem,
pazourem,
311
hbetem se
a sedláci na vzájem posmívali
a pod.,
pánm méšanm
„Kde
je váš
zemáky!"
„Hd
z jejich
—
pán?"
prý
vykládaly
idté,
pani
si
matko?"
tlaci kolenko, ert
žebrácké
pýchy
:
mezi chámy na
„Ja, šel
mšanky.
—
Nebo: „Do jatky pro
nam dones
hosti."
Nejprudším býval ovšem tento sousedský antagonismus mezi mladou chasou, podncován jsa tu žárlivostí. cizí
ddiny
za
Na Hané,
nevstou,
pišel-li chasu ík do
domácí pivázali
mu
na rozpažené ruce a hnali ho muziky pespolním dívkám domácí dvata ze žárlivosti pov;ipovala „lišáky" (erné
sáhovou
žertT
dom. U sukn
vyleštné), když se vyšly vychladit. ta drobná eládka teba Že pak ovšem bez zvláštního návodu v tomto lokálním patriotismu prospívá, rozumí se samo sebou. Pílei
žitos k tomu naskytuje se jmenovit nu pastv,
odkud
pasáci
sousedních
ddin na
sebe
po-
Tak posmívají se pasáci z Rozstání a kikují. Drahan Kulíovským z horackj^ch délek: „Kuliovší, koza beší! Déte jí slám! Dež jí Déte jí chvojí! nemáme! Dež nám ne-
—
—
—
dojí!"
Když se dvata na smrtnou nedli do vsi „novým létem" vracejí, tu prozpvujíce výslovn sv. Jií prosí, aby toliko jim po vneku dal, ne však jejich sousedkám s
:
312
Svatý Jií jede k uáni,
po
vneku
veze nám,
nám, nám, tem Poenským pannám, ne,
A zpívají,
ne tem Teteckým žabám.
to proto, že
ty
:
„ty
Poensky panny
vesele
Tetecky žáby pod mostem škrkaji."
Drobné píhody
Všímaje
si
z
potulek filologicl^ýcli.
od nkolika
let
a
povr
bedlivji duchov-
ei,
ního života našeho lidu, jeho
zvykv
písní,
ve svém rodišti a jeho nejbližším okolí,
poznával jsem, jak
veliký
a
náš
pro
národní
eká
tu ješt rukou odzahoel jsem touhou prozkoumati znenáhla celou naši milou Moravu i bratrské Slezsko, zachytiti zbývající ješt rysy pvodní podoby našeho lidu a spojiti je v celkovitý obraz, než by je vše nivelizující duch naší doby zatemnil a zcela vyhladil. Nabyv munifiicensí vysoké vlády delší prázdn ku práci tak
dležitý poklad
život
hodlaných a piinlivých.
rozsáhlé cesty
nezbytné,
výzkumné,
vydal
vda
I
jsem
ovšem,
se
s
chutí
co sbírati
na
budu,
jahým však zpsobem bych se dopátral všeho toho, mi šlo, o tom nebylo lze naped uva-
o
žovati.
A
s
této stránky nebyla
snadná, jak jsem
si
z
poátku
má
úloha tak
myslil.
Práv
v krajinách pro sbratele nejzajímavjších,
kde
314
lid
žije životem svým, netknut jsa hrub novovkým ruchem, povaha obyvatelstva jaksi uzavena, k cizinci nedvivá.
posud
ješt jest
Cestou
se
na
potkání
lovkem
se s
dáti
na to
na
každého
i
ono
zdvoilé žena
Slezsku
z
ei;
do
a
ovšem
není
nesnadno
jsa cizincem
vyptávati,
odpovdi
obšírné
mžeš
dostaneš
a
:
od
ba ve
pl
když mne dobré
Polanky,
hodiny cesty svým lahodným vypravováním byla pobavila, a
ja
zajímavého
si
„Dkuju
pidala: hloubji,
úkradkem
za jejími zády
zaznamenal, dávajíc mi
e."
jim za
vyptíivej
se
na
s
všelico
Bohem
Ale sáhni trochu
vci,
„po
kterých
ti
vlastn nic není," vytáhni na podporu své krátké
pamti
lejstra a zapisuj
rázem umlkne, zstane
nco
si
pkn
budou všecky tvé výklady opt uvedl v pedešlou míru již
tvj prvodce
:
po zadu, a niarny
a omluvy, ;
abys
živého slova z
jej
nho
nedostaneš.
Ješt cizinec do titi?
pad
he
jest,
ddiny. Co
pijdeš-li
te
Použil jsem jediné
zábarky
erstvé vody.
:
zaíti
možné
jako ?
Kam
neznámý se obrá-
v takovém
pí-
vstoupiv do chaloupky, ptal jsem
Abych
si
zjednal pístup k srdci
její ušmoudti a podlím je po penízku. erstvá voda se ochotn pinese, akoliv z oí laskavé
hospodyninu, pohladím a pochválím rané
hostitelky
snadno
vyísti lze námitku,
pro
si
315
takový
„pán"
sklenici
piva.
slušn
hospody
do
Napijii se
a jsem
dv
radji zase
u
podkuji
Na pt
konce.
na
nezajde
„po chuti",
otázek
odpovdi a pozoruji, že je hospody jako na trní. Náhodou jsou dvée od jizby odchýleny, cpu se tam jako žid na palírnu, dostanu
abych
suché
prohledl domácí zaízení.
si
„Ani tam nechote, pantáto," volá na
hospody,
vk má
„eše sem dnes
vil práce plné ruky,
chytit."
„O
to nic,
„Ve
bavit,
tu velmi
mne lo-
naped
pkn
tomu íkáte?"
milý pantáto,
kdy
co
neví,
— máte
tetiko
a co to tady je, jak
mám
ani neuklidila,
niosíni
sa tady
já
za
s
starým
vama nena
pole.
Marušku na záda a di nape, Takovému pokynu nezbylo pozamykám." já dále. ovšem než porozumti a jíti o Myslím si: pjdeš k panu starostovi, tomu Janku,
vezni
dm
pece njak
co tu chceš
vyložíš,
a dožádáš se
jeho rady a pomoci. Paní starostová stojí
práv
ve dveích.
doma?" msta. do A co byste rádi?"
„Je pan starosta „Není,
jel
Co honem snad se od ní
íci.
„Nu, rád bych
Jsem
Paní starostová je od
neho
tu cizí, rád
si
ei,
dovíš. s
ním trochu poenoval.
bych poznal vaši krajinu, snad
316
byste vy mi,
paní starostová,
nco
mohla
po-
vdt?" „Já? a co bych
dy
vám povdla,
já
ani
nevím, co ste za." Obrátí se a jde, že chystat
kravám. Putoval jsem pekrásnou ráztokou horskou cesta
smrem kivolakým
nmž
dlovým lesem, v cesty
právo
a
v levo
Domnívaje
podeí
rozhraní
vystoupil jsem
se,
že by
strmého kopce na takovou
do
;
paseká
sedl ped chaloupkou.
mne
mohlo
tu
vsackého a rožnovského,
paseku, abych o tom jistoty nabyl.
dli odpoledne
od
ddiny
roztroušeny jsou paseky valašské
R býti
vede tu vonným je-
v
s
Bylo v ne-
celou svou rodinou
Dám
pozdravení,
pod-
Hovor se rozproudil znenáhla jako mezi starými známými. Chtje konen nco ukoistiti pro své poteby, dávám pomalu znáti, že jako picházím do této krajiny na njaké výzkumy. Hovor vázne, nedvra se kují
a vítají
vzmáhá. ony
uctiv.
Osmlím
rozdílné
se
tvary
a táži se
obojího
pímo
podeí.
na ty a
Paseká
vstane: „Víte vy co? Jak mluvíme tak mluvíme,
my máme
svú
se a jde do
e
pro sebe." To
povdv
sebere
chaloupky a za ním ostatní rodina.
na rozhraní mezi náeím Ve Zd hanáckým a slováckým sešel jsem se v hospod Mluvil se mnou, jak s obanem z C
317
by zlata ukrajoval,
tvar, na nichž mi práv
ale
záleželo, doslechnouti
jsem nemohl.
I
ptám
se
ho po nkterém okolkování:
„Strýku, íkáte u vás
i
našú stodoliV
Oban
mn
ke
V
C
v
„My neíkáme
odplivne
a obrátí se
nijak,"
zády.
obou tchto pípadech nevzpomnl jsem
že na rozhraní jednotlivých
si,
,za
našó stodolo?'"
pohledne na mne šourem,
a odsekne:
si
,za
sousedm
zvláštností
ze
jejich
podeí
ei
sousedé
na vzájem
zajisté oba ti dobí obané posmvae. Bez domácích vdcv a pomocník byl bych vbec málo poídil, a Bohu díky bez vdcv a pomocník takových zstal jsem málo kde.
se posmívají, i
mne
za
mli
i
takového
Všude naše národní knžstvo
uvdomlí tou
netušenou,
tmto
snahy
podporujíce
skutkem. Bude-li práce z toho
a uitelstvo
má
mé radou
nutí jaký zdar,
Tito ochotní pomocníci vyhledali
mi osoby nejspsobilejší, seznámili mne zaplašili
s
nedvru, kterou mly. „lovk, který
všecku
jakožto cizinci
naším velebným pánem nebo
jist
nemá
i
jsem
šlechetným Vlastimilm nejvtšími
díky zavázán.
a
jiní
i
vlastenci picházeli mi vstíc s ocho-
nic
zlého
za
s
s
nimi
ke
mn
pichází
panem uitelem,
luhem,"
pomyslil
si
318
byv ovšem naped dkladné pouen o úelu mých ethnografických „zpovdí." Než ani tu nebylo beze všech nesnází, zvlášt pi zpovdech dialektických. Vésti rozkažd.ý,
právku dotud, až by se v tvary
jmenné
i
tvar vtami. Ale
ustaviné odbouje,
mt
znenáhla všecky
Teba
nestailo ani kolik nedl. jednotlivých
ní
slovesné objevily, na to by snad
užívajíc
tedy doptávati
tu osoba
hovorná
každého slova za ná-
ku všelikým jiným výkladm, tytýž
i
svému
strápenému srdci pi tom ulehujíc. Chtje na p. na rozhraní trojího rznoeí vyzvdti, jaký jest
jména
tu tvar lokálu podstatného
0elí^ táži se nej-
prve strýka, ma-li na svém poli také kousek
„Mám jemen a
kúsek zemák.
zhnily, letos, dá-li
„No
zelí.
pantáto," odpoví mi strýek, „ai réž,
Bh.
.
Loni nám
zemáky
."
pokejte strýku," zastavím proud abych jej zase uvedl do zelí „kdyby vám do zelí vbhl zajíc, jak tož
jeho vypravování,
nazpt,
eknete? Zajíc sedí v ze. ." „Na mu milú, pantáto," spustí nyní strýek, „ba sedí vnm poá; dy mi ho potvora už všecko zežrál.
zemáky
lovk
a to
Je to jediná naša obživa, ty
želé,
ale
tady
u lesa aby toho
ani nesadíl," atd.
Necháme strýka domluviti si
zatím
z
jeho
znjícové filipiky
a
poznamenáme všelico jiného,
319
pak zaneme znovu, až z nho vyloudíme výpože sú tetika na list v ^clú.
v,
sbrateli delší
Nelze-li
krajin, sbírati
i
e
tomu
jak
na plodiny
drbež, domácí
bytek,
pobyti v jedné
teba
materiál na slovník dialektický
vyptáváním,
Tu pijde
as
onomu
íkají.
na ovoce,
polní,
polní
i
a
náadí
atd.
do-
Ký
tedy div, že se takovými otázkami v lidu obava zbudí, neuí-li „cizí ten pán," který se takových
vcí doptává
nkým V
ml
a
všecko
P
tak
dychtiv
zapisuje,
úadu?
od berního
ve spolenosti nkolika „tetek"
výbornou že, zápisek pibývalo až V tom zaslechnu, jak jedna tetka své
jsem
rados.
sousedce do ucha šeptá:
„Cuž zapisuje,
práv
to
i
tež
lovka, emu to všecko A potáhnuvši tetku
za
un blázni?"
vykládající za sukni, dodá na hlas:
„Tetko, npovidajt všecko,
daky
nove I
bylo mi tetek
jazyky
budu
uvidit,
!
takovou
co
konejšiti,
poznámkou
než
se
zdevnlé
jim zase
uvolnily.
Zato tetky J
.
.
.
.
ské na Valaších z vlast-
ního dvtipu dostaly se vci na kloub, kdo by asi byl „ten hodný pán," který se s nimi „chudobnými ludmi" do pátelského hovoru dává. Snad že jsem se jim zdál na „úadní osobu"
320
snad
vlídným,
píliš
mé
záhadu
z jiné
píiny
rozešily
si
osobnosti po svém zpsobu. Znajíce
povsti o císai Josefu, jak mezi „bídné ludi" chodil, jich potšoval, v nouzi a
bíd pomáhal,
mne, bídného plebejíka, do výšin závratných a ozáily mou osobu leskem majestátu! Snad i oekávají chudrky ulehení nkte-
povýšily
rých réžto
i
bemen
ubohé naše Valašky
oprávnné touze
já
tísnících, kte-
bohužel
na ten
as
vyhovti nemohu. Svobodná dvata takových zbytených vrtochv a starostí si nepipouštjí, za to jest mezi
mnoho
nimi velmi z pravidla
ty
:
Chi
!
smiškíi. Místo
chi
„hlouposti", div „Chi, chi, chi,
Zdá v jehož
se,
že
hlav
!
chi
odpovdi
Zapisuješ-li
!
si
uslyšíš
njaké
smíchem nepuknou: co z teho bude?"
mne mly
za jakéhosi podivína,
není vše^ jak by býti
mlo.
Nejednu pekážku zavalil mi v cestu mj dobrý pítel „Kukatká". Není vypravovatele mezi naším lidem oblíbenjšího nad Kukátkáe, on jest v naší literatue jediným spisovatelem v
pravd „populárním."
Morav vbec nco „kukátka" a jdou
z
Kdekoliv se u nas na
te, tam
jisté jsou
známa
ruky do ruky. Lid spatuje
se v nich zobrazen se svými ctnostmi
i
vadami,
a mnohá „tetika", jež by za výborný model panu Kukátkái posedti mohla, pála by sice
321
nadání teba
z ne-
aby se takhle
své „nejlepší pítelkyni",
plným jménem v knkátku ocitla, sama se toho bojíc jako ert svcené vody. Snad už se dovtipujete, kterak mi mj dobrý
Kukátká pekážky
pítel
V
ddin
nejedné
asi
s
ten
je
pán,
cizí
kukátká.
Takových
a
tm
mi
šeho
lidu.
která
mne
„Kdo ddinách a
ním
prý za
pijít
na
stril do kukátka!"
podobných drobných píhod
naskýtalo mi se hojn. Bavily vajíce
po
to jiný byl, než ten pro-
Mám
mne
faru; aha, aby
chodí
co
Kdo by
špehuje lidi? žluklý
zavaloval?
cestu
v
soudily tetiky takto:
mne nemálo, dáva-
ony nahlédnouti v duši a srdce na-
i
Do smíchu mi stihla v
však nebyla píhoda,
pruské, jež se pak dostala
i
do novin.
Opavou pan obecní
plachovicích za
osad
Bobuluskách, pohraniní
V Ne-
starosta,
muž
mi nkolik babek. Z tch zvlášt jedna vzbudila mou pozornos náeím posud zcela neznámým. Slyšeti vedu, vea
intelligentní
k
sob
„na
našinec
probudilý,
zpov'
mn (Toš,
(les),
bou
zavolal
:
védo,
o
vdomy, vedoo, vedu. Ion (len), los (e) atd. to uchu filologickému hud-
nebeskou!
stavil
jsem
eí,
ale
si
Byl
to dialekt
boboluský.
Se-
celou kostru zajímavého toho ná-
spatoval jsem nkteré nediislednosti
a nesrovnalosti, v zachovalých dialektech neoby-
ejné. Vysvtlila mi Kr.
HailoS:
1,1(1
a nán,.l.
to
žena tím, že prý
již 2L
na
322
dvacet již
rok
všelicko
bydlí v Neplachovicích a že
si
tedy
Poradila mi však, abych
plete.
si
Bobolusk k jejímu bratrovi, který tam jest koláem, ten že „valí po bobolusky." I vypravil jsem se tam, maje za prvodce velebného pána P. O. P., pravého to Israelitu beze lsti a falše, který však dle rozumu nkterých pán zašel do
tu velikou „vadu" do sebe má,
že
schvál šlapati na vlastenecké paty.
si
nedá na-
Pišli jsme
do Skrochovic, poslední ddiny rakouské. Abych
nco pochytil, dávám se na potkání do ei dtmi, ale ode všech dostávám za odpovdi: „leh sprechnicht boemisch" (nemluvím esky). S bolestí vidl jsem tu potvrzeny žalostné stesky i
tu
s
vlastenc slezských nad germanisací sesterské
zem úžasn
této naší
Milý
postupující.
mj
prvodce zavedl mne pak ku známému rolníkovi. Hospodáe nebylo doma, i vyložil velebný pán hospodyni, jak moha nejlépe, kdo jsem a že bych rád poznal i
od
veka
náeí kam
jako
cary
ji
se
;
mn
náleželo.
mniti
této krajiny.
esky
nemluví.
Avšak Ale
d-
která není zdejší, umí prý esky.
jejich,
Zavolala mi
byli
náeí
ní slyšíme, že již
z
nkolika slov poznal jsem její známé a vadil jsem si je,
již
Uznal jsem za
dvece
za
její
vc
slušnou od-
ochotu nkolika krej-
dali jsme s Bohem a za nkolik minut jsme v pruských Boboluskách, jímž po n-
;
323
mecku íkají Lobkovice. koltáe Losného nás vlídn
a zašli do
neíkaje na špalek a
„po bo-
byl v nejlepší práci, když
a nic
mne oí
sedne a se
si
Uznal jsem za dobré pedstaviti se
povdti,
mám
Uvítal
dílny.
do dílny vstoupí jakýsi pán
tu najednou
spouští.
jeho
skuten výborn
a „valil"
Práv jsem
bousky'.
jsme se na
Vyptali
že za lielem
zdejší zajímavé
ist vdeckým
ne-
mu
zkou-
náeí.
„To práv nesmíte!"
„A pro, prosím, vždy
to
pece
není ^nic
zlého?"
„Došly to, že
nás
bouíte
„My
že
o vás
zprávy,"
bouíme
se
dílny
dvma
jako
dvée
býk
se
vletí
rozlítnou
mladý muž
obany.
jste a co tu
mu
chcete?"
zave na mne,
od huby pní.
„Jsem ten
lám zde
vzteklý
staršími
„Kdo až se
on na
Jak to?"
lid?
Ani jsem nedopovdl, a do
odpoví
lid."
a ten,"
to a to, což
„Byli jste
ped
odpovím klidn, „a
pece
d-
není nic zlého."
chvilkou ve Skrochovicích?"
„Byli, nu a co z toho?"
„Co
z
toho?" zave rozlícený
jarým turem.
lovk
znovu
„Podpláceli jste tam lid a vynu-
covali podpisy." 21*
324
pece mjte rozum jaké
„Ale, pane, wždyt
podpisy a
ml
Byl jsem v nemalém strachu.
Kapsu jsem
vycpánu cennými zápiskami
dvoumsíní
cesty.
mi
na?"
je
tm pánm
„Což kdyby
peci?" pomyslil jsem
z
„My koene
se tu
v
si
pipadlo sebrati nebo
na špalku
a posekati
z
do
vhoditi
duchu.
vysnažujeme všecko, co eského a tu pijde lovk kdo ví
vypletl,
odkud ..." (wir suchem alles echische mit Gewalt auszumerzen .) Snažím se znovu vyložiti n)u, co tu dlám, aby si sedl a poslouchal, že se vyptávám na .
vci nejvšednjší,
.
že mi jde jen
o zvuk slov a
ne o jejich obsah atd. Abych mu vc uinil ponmecká náeí chopitelnjší, dodal jsem, že i
zkoumám, že pece
pímý
útok
na jeho
své
„nmecké"
vdomosti nmecké:
nicht",
kojiv,
milým
dialektologické
lón" (což prý znamená:
lassen").
srdce
slezského, abych do-
„dej ála nála hala nej" a „waršt
ten
i
náeí
hlaholeni domácího
kázal
mezi Nmci konen uiním
kterak se
krajin jinak mluví,
v každé i
ví,
„wirst
a
Konen
odešel
i
se
di
do nej fupa
„die alten Naegel hal-
dich
více se
doch
nicht
vyzuiv
svými prvodci.
foppen
nežli uspo-
Byl
to,
jsem se pozdji dovdl, „národní" uitel
kouských Skrochovic,
který
slyše
cosi
jak
z ra-
zvoniti
325
a neptaje se ani v
kterém kostele, nechav školy
školou za námi do Prus
pibhl
chránit ohrože-
ného nmectva. „Kéž máme my," pomyslil jsem „alespo stý díl takové energie na obhajosi, váni své ohrožené národnosti, naši odrodilci
ji
tu se potvrdila stará
I
s
jakou zuivostí
vyhladiti usilují!"'
že
zkušenost,
po-
turenec horší Turka. Onen Prušák byl skutený Nmec, který toliko za delšího pobytu v Boboluskách všelico z domácího náeí pochytí. Když zuivý uitel odešel, spátelil se s námi. s ko-
láem i
rozmlouvali jsme
on sam všelico
K
dále
pekážky
bez
a
povdl.
moravský ma se všude s úctou šetrnou, až dojemnou. Ja/yk spisovný, jakožto posvátný jazyk chrámový pokhidá jazyku spisovnému
se všude za
náeí
lepšího ili vyššího.
Kde
se
pibližuje jazyku spisovnému, všu(h' jsou
tím hrdi,
s
chloubou hlásajíce, že se u nich tak
„jak se píše."
mluví, losti
nco
lid
Ale skutené
„uvdom-
národní" v nkterých krajinách posud ješt
ani stopy nenajde.
Nového Jiína. Bylo práv po Pede mnou kráel venkovan s nkolika ženskými, živ o emsi rozmlouvajíce. Šel jsem po silnici z trhu.
Používaje
každé píležitosti, kde by se
z roz-
právky našich venkovan koistiti dalo, pospíšil
jsem
si
za nimi a dal se
s
nimi do
ei. Ženské
326
mi ochotn vypravovaly, co na trhu kupovaly, odkud jsou atd. Ptám se pak mužského, odkud by byl. Ten, akoli s ženskými zcela plynn esky hovoil, vida na lepší kabát, dlal se nerozumje, ka: „Herr, ich bin deutsch!" (pane jsem Nmec). „Vždy já vám, píteli, vašeho nmectví
mn
neberu, jste
pece mžete
však
proto
jak
mluviti,
posud mluvil."
„Ten pantáta su dorf),
odpovdly
enem
s
za
z
Blahutovic"
nho
(Blatten-
ženské, „a to se oni
námi tak mua, dy neumimy nmecky."
Toto „Herr, ich bin deutsch" ozvalo mi se nejednou v uších, celá naše velká
vku, si
teba nechce naším jazykem
který
asto
když jsem vidl, jak
spolenost k vli jednomu lo-
huby, do kolovrátku své konversace
špiniti
nmecký
kousek zastrkuje a pak už poad jenom ten mele; toto „Herr, ich bin deutsch," zaznlo mi
nem
nejednou, když slyše „naše
lidi"
ležitém" rozmlouvati, jsem
zpozoroval,
o
„d-
že jim
náš svatováclavský jazyk nepostauje. Jak veliký jest
rozdíl
mezi národním
rodní hrdosti
deutsch"
na uváženou
ná-
takové naší intelligence a onoho
prostého sedláka bin
vdomím, mezi
nmeckého! Jeho „Herr, ich nám mnoho, velmi mnoho
dává
Pes v zrcadle
Není zvíete, pilnulo
s
Pes jediným
lovka
které
by
takovou vrností, a
oddaností
písloví a poekadel.
iiašicli
bylo s
ke
lovku
tak neobmezenou
upímností jako náš domácí pes. jest zvíetem, které následovalo
do všech konin svta, všude
služby prokazujíc,
mu
„není prý živoicha
i
platné
hodnj-
šího pátelství, lásky a vážnosti lidské."
A pece
tohoto zaslouženého pátelství, této
lásky
a vážnosti
ídku
a jako výjimkou;
na širém
není
lidské
svt
dostává se psu jen po
vbec mžeme
íci, že
zvíete tak opovrženého,
tak nezasloužen týraného, jako jest náš
„vrný
pítel" pes.
Když pán
Bh
stvoil svt, vypravuje naše
pohádka, svolal veškery tvory, aby jim ustanovil, jak dlouho sáti
žíti
život.
mají.
Vymil
prý jim po pade-
povdl
zárove, jaký bude jejich Když pedstoupil ped Hospodina pes,
letech a
ten mu
ortel:
„Budeš
žíti
50
let.
Po celý
as
328
vrn
Života svého budeš
než
bití.
to se
i
nedostane
ti
hladu a zimy." „Je-li tomu tak," naíkal
„prosím,
pes,
lovka
a ostražit
Za
majetlíu jeho opatrovati.
aspo
Bože,
slev mi,
25
let,
to
mi dostaí." Hned se ozval lovk: „Pane, pidej mi ta léta!" „Máš je," pravil Pán. ostatní
—
Tedy 25 let života psího smluvil pánu Bohu pro sebe a postaral
na
moha
aby
o to,
lovk
neml pro obchodu
pes
jak
se
toho
litovati.
sob
Pes nepovažuje se ani o samostatný, stane-li se jemu,
mu
ale
jsou
by
/
pes."
Nesíslný
si
vru
po vli a
vkusu vybrati mohl,
dle
svého
mu
staí pes, jak ho pán ocasu:
psu,
pes
Z
snad píiny
též
tvor
nýbrž vlastn jeho panu, nebof praví
„Nehle na psa, odrdy psí, lovk
písloví:
té
jako
se co dobrého, nestalo
pes
Bh
lehne,
ocas
kdy
málo
ale
stvoil: se
„Poru nehne."
lovk osas, ne-li pro „nemže dveí zavírati." lovk psa skracuje, nesluší prý mu utíná psu
proto, že prý
Také podle
o uši
poekadla:
Kdyby možná
„To
bylo,
ti
sluší
rád by
jako
lovk
i
psu uši." všelico
ného na svém psu mnil, ale pirozenosti
dlati nelze,
blá" oha."
a z
nebo „erného
„vlka
prý
ji-
pe-
psa nevymyješ do
nebude beran ani ze psa
Ba lovk by rád svému psu teba nnohu pistvoil,. nemoha však toho zpsojakou
329
omlouvá SVOU nemožnos poekadlem
biti,
„Dbá
:
o to jako pes o pátou nohu."
Perozmanity jsou
vku
jen vejce nesl!"
za
zlé,
peje
si
„nebude ze psa
duje, že
„Teba pes, by lakotný lovk a bslanina." I to mu má nic.
na stromy nelozí:
že
pes lo-
které
služby,
koná, ale to všecko
„Dá, až pes na
lísku vleze."
„Kdo psy Toto
písloví
miluje, od toho požehnání mine."
vymyslil
lovk, aby
si
všecku tu ukrutnou nelaskavos, s
ubohým psem.
Musí
lovk,
sloty
akoli by
marn
zima jako asi
povídá
psinci''
za
i
Vyleze-
na erstvé pazdeí, kteréž bez toho
psi
pazdeí."
líhají,"
A
že
nesežene-li
na psa mráz" a že zavje.'"
Ze pes
„na
,
„Kdo
nkde
ubožáka hned
pes na z toho
aspo tím, že , pijde Eudokeje ješt psa po na tom svém jednoduchém
„sv. i
se psy Idiá.
Starého psa tžko,
na
se
brlohu ješt jiné svízele dosti kadla:
kde
chudlas
lovk závipkném pazdeí
že „se protahuje jako
„pkného pazdeí," tší uši
li
už zlomyslný
stiv jaksi pozoruje, rádi
„je tu
než teba,
víc
ubohému psu byt vykázán.
hnoji vysypáno jest,
nejhorší
Poekadlo
ohlížel se v jizb." v
„Boží dopu-
že by „ani psa
nm
„po
zakryl
jakou nakládá
to již býti
štní" venku, prohodí-li nevyhnal,"
s
s
iná,
vidti
z
poe-
blechami vstává."
prý, uiti."
emu lovk
330
svého psa od
bez obalu
malika uí,
„Starý pes k
:
lovk
pes ani omžiti se nesmí.
skromnost, že „nevytrvá
psí
musí zase pod do
nho
ho,
Jaký psu
kdy chce,
spí
dobe lavici,
sice
se
i
na stl," „pes na
byt, taková ale nejí
Z
i
„Pes
jeho strava.
kdy chce," nebo
„z
stravy však, jaké
té
tu-
mu
dopiva, pes ani píliš stuní ani se po-
vždy
kazí,
zná
noha na
brate!"
nosti se pes kazí."
lovk
psí
pece však domýšlí
lavici,"
pod stl, poleze
sho
pate,
písloví
nezbedné, plebejské dotravosti. „Pus,
psa
prý,
nám
praví
etzu nepjde." V jizb
prý „dobra psu moucha."
A teba
mívá v lét v jizb much „do pána Boha", pece tu povolává posmšné na svého psa „Pokej, i
moucha zdechne."
až
pse,
I
je
to
více
než
když písloví rozvern napomíná: „Nepodávej psu vidliek!" Snad aby si tu mouchu nenapichoval ? Není tedy pravdiulapenou na
ironie,
n
pirovnání,
vjšího
Ký
tedy div,
jako:
kousky na oi lezou?" ve
džbán
nkam
s
vidí,
„Divné,
prý,
ale hlava nevleze."
dobytkem,
„ps
„hladový jako pes."
že „psu hladovému všecky dobré
vci
pes
Jede-li se
nakrmí se nejprve jak nákdyž jdou na lov."
nekrmívají,
leží,
ale
A
zvinu pojídají, jaká odmna? „Ruku v ruku & psu kosV ješt njakou hodn tvrdou, aby se mu
když ulovenou psem
psu za to
A
to
331
posmívati mohli, že „nemže-li pes kosti hrýzti,
bude
A
lízati."
jí
i
tu
stupoval Darwinovský
konkurenty,
—
zou
a
:
se
jednu
psi
svými
kos
hry-
—
asto k tomu popohání Za takových spor ví lovk
a hlad je
snadnou radu
chucFas pod-
o život"
nebo kde dva
brzo se sperou."
kos
kos aby
„boj
„Psi
se
A pak
pestanou."
kos
o
se
vezmi
hryzou,
hladnému chudá-
kovi ješt posmívá:
„Nahlídá jako pes do ku-
chyn"
na to jako pes na horké
„smje
a
kroupy."
I
se
ukrutný žert stropí
si
dovým ubožákem, hodí mu horký poekadlo, že „musí
druhdy
s
hla-
koblih, praví
to zhrýzti jako pes
horký
Akoliv bujný tento žert bude asi tak ídký, jako se nepíliš asto pihází, že si nkdo
koblih."
zapálí doutník desítkou,
z bujnosti
ptej se u
koky
„ne-
po koláích a u psa po kobli-
hách." Že by pes
vdl, „í
lze
slušn pochybovati
n
dostal?
A
nebo
;
sádlo sndl," o
tom
kde by se chudák na ale
peká
zstal," jest zajisté „historická událos,"
o níž
že „vzal
pes peeni,
nesnadno by bylo dokázati kdy a kde se udala. Praví-li poekadlo, že laciné maso psi rádi jedí,"
tomu jinak rozumti, nežli že je to maso njaké pohozené mrchy, darem se jim ho sotva dostane, vždy ani té trávy lovk psu nedopeje, leda když už jí nemá kdo žráti: „Rošti psm tráva, když má kobylka zdechla." nelze z
332
A tomuto vyhladovlému samy suché
život jsou
ubožáku,
dni,
posmívati, že se' nepostí
lovk
jehož
celý
smí se ješt
„Drží slovo, jako pes
:
pst.
Jak tato
„našemu nejvrnjšímu poekadla „chudý
psí strava
píteli" jde k duhu, vidti z
jak pes."
Vbec,
hmotn zývá
mravn
bídného,
co
špatného,
co
to všecko na-
Zla nen)oc zimnice jmenuje se
se ^->s«w.
nepotebným, neužiteným bylinám í-
psinou^ kají i)SÍ
sluje
nepíjemného,
co
nebo
;
mame
Slovákm
jjsí
rmen, psí vino a
nejspodnjší,
j.
FsiarJia
nejidší žinice a
na „psí hody" sotvy as kdo dostane laskominy. Jsou
také
„psí
není mi známo,
„Ve
toužiti.
ale
myslím,
že
není
em
po
na koho str-
„psí hlavu
psí býti,"
se slaví,
nepí-
„psí služba" jsou zajisté více než
kati."
Kekne-Ii se o kom, že „smrdí psinou,"
jemný. mini
kdy a jak
letniky,"
mu
se
tím.
že
zvláštní
„psí
víra,"
rozumí
nelze „psí
dvovati
es."
jesti
i
„Psím okem"
se drzí nestydatosí a „psím
zubem" po-
mluvaná utrhanos. „Psí lovk" znamená vákm a Lachni lovka zlého, „psiá"
Slojest
jim tolik co nezbeda, a „psovina" se jim rovná
„Psu, zepsu, popsu"
darebácké rozpustilosti.
íká ziti"
se
obyejn
jako
místo
:
„kaziti,
zkaziti,
by byl pes svévolným,
poka-
nezbedným
333
nžným eufemismem lovk
kazisvtem. Ba
stotožuje se samým ertem
psa
„Keryho psa
:
to
dláš?" okikuje Hanák nemotoru, a Slovák durdí se, že „psi veá, kad chodí" ten a ten. Pes pokládá se za zvíe neisté, tak že se za potebno vidlo poznamenati, „tím eka že zas
není horší, že z ní psi
A
jak se
s
nco znamená, údlem jeho života,
ho jako psa" málo
;
pijí."
ubožákem nakládá
bití jest
„Vyhuboval
!
ale
již
jest
ješt
to
odmnou
„Snadno hl najíti, kdo A že to nebývá zídka, vidti chce psa bíti." z poekadla: „Chrání se ho jako pes kyje" a za jeho
vrné
služby.
„bitému psu jedno škodí,
psu
vždy prý
mím
zhoí."
všecko
chtje psa
hl
všeho
Podivno
ubiti jakési
A
ukaž."
ze
„se
omluvy
mu
což
vylíže"
vru,
že
a
to
„na
lovk
ped svým svdo-
vyhledává: „Když psa chtí
ubiti,
volají,
že
A nejen obyejnou hl, horší správu na chudáka mají, jak vidti z poekadla: se pominul."
„Pilen
toho,
i
jako
pes ježkové palice/^
Jinou
smrtí nepirozenou pes málo kdy scházívá,
pece mluví
se
i
o jeho
obšení!
ale
„Kdo chce
psa obsiti, snadno oprátku najde."
Uvážíme-li toto bídné živobytí co všecko
Oddávaje se všecek a
nezištné
psí,
poznáme,
znamená slovo „psota." pes
lovku
na služby vrné
nedochází za to
u svého pána
334
vdku, nýbrž
nejen skutkem žádného
se
Pes
nejmenšího.
uznání
niím nezavdí,
nezalíbí,
Štkal
pes
v
zbudil; ráno
noci,
ani slovem
vbec lovku niím
zahnal
dlej
za to dostal bití.
pána
ale
Druhou noc ne-
štkal, zlodj pána okradl a pes dostal
pána nezbudil.
dlej.
co
zlodje,
bití,
že
neštká pes „Pes, který neumí štkati,
Jiní zase soudí, že
pro ves, ale sob."
za
pivolá vá prý vlky," a štká-li,
se to cení,
jaká váha se tomu pikládá? „Jako by pes štkl"
pravíme, když
si
utrhané vci nevšímáme. „Pes
štká, ale msíce neraní."
„Psí
štk
kormoutí." „Psí hlas do nebe nejde."
když
slyší,
pes
na
hvzdy
laje,"
moe „Bh
nene-
a podobných
ano ubožáku psovi ani ve snách
písloví plno,
na mysl nevstoupí, aby na nco takového pomýšlel. Ba i to se psu na vinu dává, že „i na svatého zaštká."
Co se mravní povahy týe, není jedné nosti,
aby
jí
lovk
nepochybné a
osvdené dobré
živou mocí obrací v
špat-
psu nepiítal; všechny jeho
opané
vlastnosti
neesti.
lovk
„Má mravv^
jako hladový pes. Nezná lianhy jako pes. Všecko se
sebe
Bezpíkladná jeho vykládá se mu za dotr-
steše jako pes."
pítulnos ke lovku „Mouchu, psa a žida když desetkrát odeAkoli lovk mezi zvíženeš, zase pijde." aty nemá tvora sob vrnjšího a oddanjšího.
nos
:
—
335
pece nikdo vren jako
pímry
o
svém píteli neekne, že
a
pes,
lovk
sice
;
mu
obrazy a
rád
živoich brává
všeliké od
jest
práv
na-
opak, pes jest obrazem falešnosti aúskonosti!
„Nev šiihajovi jako tomu psovi" napomíná píse slovenskou dívku, a písloví naše celé „Vi s tebou dobe, a litanie o tom zpívají krom oí kousá jako pes. Krade se po zadu jako Když pes spí, žid písahá, nev." Vdpes. :
nost a
a uznalos
pece vytýká
jsou se
mu
pomní, kdo ho krmí."
osvdené
vlastnosti
za zvláštnost,
A
co
že
„i
psí,
pes
znamená poekadlo
„vychovati psa na svou nohu ?" Zkušeností pravdivost jeho jistotn
spravedlivjší jest
vli
psí,
poví-li
slnost.
do
tch
že
není.
že „zlý pes ani sám
tom
Ješt
„kdyby
nezstalo by kobyly ve
lovk,
druhému
osvdena výtka,
bylo
vsi."
—
ne-
po Pro-
ani dru-
sní,
zlomyJak jsme svrchu vidli nepichází pes dá," jeví se v
více
nežli
nesnází, aby snísti nestail, co
mu
dobrý
jeho pán dá, že pak ze svého nedostatku jiným
almužny udíleti nemže, komu by bylo s podivením ? Ze „není pes vzácný v kostele," tomu se nedivíme, vyženou ho zajisté hned, jak
—
ho zpozorují, ale to divno, že za tu chvilku, co ho tam strpli, pes ml se snad státi beránkem, nebo se vyítá, že „pes, jaký do chrámu, taký ze chrámu."
336
o
sob
a
psa posuznje
kiv
a nespravedliv
Avšak nejen
lovk
spolenosti o
s
jinými
nm vynášel
lovku se pes
vzhledem
k
sobe i
ve
vyhledává, pozoruje, by
jej
soud tolikéž kivý. Ani tu se pes
nezachovává,
ku svým
dlej co dlej.
druhm
trochu
Chová-li
slušn,
již
za
ním pokikuje, že „pes psu brat," že „pes psa nekouše" ba to má za zlé, že „pes psu blechy vybírá," akoli sám se oštídá, by svému psu tu Ale hned zase pátelskou službu prokázal. vyporozoval, pi shledává že pravý opak psu A tohoto vzájem„pes psa nikdy nenechá." i
— ;
ného pokousáni jim ješt velikomyslné dopívá,
vždy „domácí líží."
—
Když
psi
konen
nedávno se hryzli a už pes
sestárnul
a
se
dosloužil,
„starému psu a starému sluhovi jeden plat" jakýmsi a „psu psí smr!" Ba pes má býti
tu
i
hromosvodem nemoci a smrti lovkovy. Zaklína alespo zlé nemoci posílá na psa, íkaje: „Vedisko, choldunisko, jdi na psisko." A Lach „psí dušku" za svou nastrkuje zaklínaje se; nedušuje se na svou duši, nýbrž „na psí dušku", i
nebo „na
mu
psinu."
Jednu „pednos" ped ostatním tvorstvem pes má spolenou s lovkem, že on jediný nmý tvor jiná zvíata uknouti mže. Proto v
nkterých krajinách
naší
vlasti
pes
nesmí
337
pes
práh do
chléva,
zažehnava úrok ne-
a
„A t
opomine podotknouti ve své formuli:
ukl muž
vousatý, nebo pes chlupatý."
Tážeme-li
oddanos, za
služby
pro
pro lovk vrnos
se,
bezpikladou neocenitelné
pes u všech
vržení jest a za nic se nalézti
psu
tak
národ svta
v
za a
beznirnou pítulnos a
odmuje,
se
nejvtším opo-
datost neshledáván)e nosti, za to
pi
nm
však dobrých
jiném zvíeti.
Pro
žádné špatné vlastjako
tolik,
pi žádném
docela jina chová se
ku svému tolikéž vrnému sluhovi koni vadž se
vru
nesnadno
necení,
odpovdi. Mimo škaredou ovšem nesty-
k
konaje
nevzdá
své
vrné
služby
samostatnosti,
lovk
?
Pon-
lovku
nikdy
své individuality
ponvadž nespravedlivého týrání neponvadž na nešetrného
jako pes,
snese bez citu a odvety,
pána
si
zadupne
Fsí povahy nejlepší
Vv.
i
a
jemu na odpor
se postaví.
mezi lidmi nezídka se vyskytující
snad jsou odpovdí na otázka
BaitnS:
\A,\
n
iiúíc.l.
naši.
OBSAH. Strana
....
Podluží a Podlužáci. Národopisný obra zek z jižní Moravy
III.
1.
máí
...... ...... .... ...... ......
a polní. Vinohrady. Zoologie. Bota
nika
7—
2.
Strava. Kroj
3.
Národní obyeje. Povry. Bosorky. Hastr mani
4.
Prostonárodní pathologie a tlierapie
5.
Svatba.
t).
Náeí
7.
8. 9.
Poheb
Povaha lidu Hudba, tanec a zpv Vyšívání
10.
Chlapci
11.
Podlužáci mezi sebou
IV.
Moravští obrázek
1.
99
Krajina. Osadj. Obydli. Hospodáství do
Poloha.
z
Kopanicái.
Národopisný
jihovýchodní Moravy
Ddiny. Chalupy. Rodina.
.... .....
hospodáství a jiné živnosti 2.
Strava. Kroj
3.
Náeí
Polní
Strnna 4.
Rok
5.
Svatba. Kout, kest a úvod
6.
Povry
7.
„ítání". Nemoci a léky
8.
Bosorky a
9.
Zpv
v hospodáství polním
10.
Rozdíly iiaší
1.
O O
2.
O
písních
a.
O O O O
c. d.
VI.
i
domácím
— 164 — 181
bohyn
176
....
182—191 192—194 195—293 212—230 230—238
poezii krainárské
písních ducliovuích
Ti
160
165—175
a tanec
V.
b.
141—152 153-159
církevní
svtských
písních milostných
238—2.13
písních vojenských
253—260 260—281 281—293 295—336
písních didaktickosatirických písních
.
djepravných
filologické
„humoresky"
....
1.
Kapitola
2.
grafie moravské Drobné píhody
3.
Pes v zrcadle našich písloví a poekadel
z
prostonárodní geografie a ethno
z
potulek filologických
297—311 312—325 326—336
Chyby
111
tiskoYé.
12.
shora
ni.
vytení teno budiž vytení
21
2.
sdola
in.
výstavek
37
5.
„
43
11.
shora
54
6.
19
.
„
m. zpívali
výstavek zazpívali
m. papskaj
papkaj
m. tálilým
hlasem
tá-
hlým, 62
poznámce m. trucátek
76
11.
93
14.
101
sdola m. abysto
ticátek abyste
svým rodim nevstiným budiž teno svým rodim, uzeních rodim nevstiným shora
ni.
HASICSTVO. Rukovt pro eskoslovanské sbory hasiské a.
\JLreid.3r
vzhledem kn platným
oToeczií
zákonm
požárním a obecním
spracoval a sestavil
TITUS KRŠKA, náelník ciobrovolného sboru
hasiského
ve
Velkém Meziíí.
Druhé rozmnožené vydání.
&% Cena 1
Bylo
schváleno
jednoty
a
zl.
20 kr.
doporueno výborem »Ceské ústední dobrov. sbor hasiskvcli.«
nior.-slez.
KNIHTISKÁRNA
J.F.ŠAŠKUEVErálEZII opatena jsouc rychlolisem, jakož
i
velkým množstvím nejnovjšícli písem a okras iloporuuje služby své:
slavným obec, farním
a škol.
úadm,
ZÁLOŽNÁM, SPOITELNÁM divadelnim, xpYáckýin, íiasicským
a jiným Jednotám ct.
obctLodnikm, prmyslnikra
pp.
a vbec, všem, kdož jakýchkoliv tiskopis potebují.
Ii]
vfriziijí
Taktéž
se
r^clile,
správo a
doporuuje
svrcliu
v
ceoácti
nejlevnjšícfi,
uvedená firma
DiLMU KNlHAflSKOU A OZDOBNICKOU, kdež veškeré Yiizby co nejvkusnji
a dle nejnovjšícli
vzor
se sliotovují.
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
DB 550 •
5
337 sv,2
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
Bartoš, František Lid a národ
POCKET
LIBRARY
m
m c\
L^*v^ii
