CESKA LITERATURA
NA PoČÁTKU 20.SToLETÍ HISToRICrÉpopvtÍNry NovÉuo ltrnRÁRNÍHo sp'srupBNÍ T\T J'\ a počátku století narustá v Evropě vědomí společenskékrize s prohlubujícími se sociálními problémy. řádu, bez bídy a bez válek, vystupovala tak naléhavě,Že ji vnímala otázka spravedlivějšíhospolečenského ve vyslovila a svých dílech i literatura. Evropou procházi ohlas revoluce roku 1905 a signalizuje vzestup socialistickéhohnutí v novém století. Krize společnosti je pociťována zvlášévýrazné v oblasti morálky. Zejména na instituci manželství,jež zotročujesociálně nerovnoprávnou ženu,a na milostných vztazích vůbecje demonstrováno soudobé morální pokrytectví. Morální předsudky se jeví jako překáŽka bránícírozvoji osobnosti a potlačujícílidskou pfirozenonkonnost' A modemíuměnía literatura,kteréjdouve stopách ,,prokletýchbásníků..ajejichspolečenského formismu, tuto morální krizi odhalují, stavějícese za volnost individua a za svobodný výraz tvůrčíindividuality' Dynamický pohyb soudobéhomyšlenísměřuje k překonání ustrnulých představ o světě, opřených o vědecký pozitivismus anebo o autoritu církve, a ke kritickému přezkoumávání dosud platných a uctívaných hodnot. Po Friedrichu Nietzschovi, který odvrhl starénáboženskéa morální autority ajehoŽ ideál životní síly a intenZity došel na pře|omu století značnéhoohlasu v literatuře, uvolňuje filozof Henri Bergson nový prostor dynamice iracionálníhoživotníhorozmachu.Evropská ku|turase stává bojištěm,na němžse střetávajíprotichůdné síly a konfrontují různéumě|ecké směry a literární proudy. V českýchzemích, součástirakouskémonarchie, jež opíra|asvou státníautoritu o církev, vojenskou a policejní uniformu a byrokratický aparát, se tato krizová situace ještě zvýrazňuje tím, že není dořešen národnostní problém,jenŽ byl do tédoby kardinální ,,českouotázkou.. ajenž se v době první světové války stává rozhodujícím' ,,Českáotázka,,spojujese s otázkou sociální a v tomto spojeníse obě vzájemně umocňují.Výrazně se to jeví právě v literární tvorbě, nejzřetelněji v díle Petra Bezruče. Spojení českéotázky a otázky sociální na. hrazuje zároveň doznívajícínárodně buditelskoutradici, krajně os|abenoujiž předcházejícímnástupemČeské moderny. Představitelé českéliteratury se častoocitají v opozici vůčispo|ečnosti,k čemužpřispívalo i to' že kterév rakouskémonarchii nabývalo umělci citlivěji neŽ druzi vnímali a kriticky soudili českémaloměšéáctví, světa vyrostla takéřada zvlášťnápadných rysů provincialismu. V kritické negaci českéhomaloměšťáckého významných děl českéliteratury tohoto období. obecné znaky českéholiterárního vývoje na počátkustoleti navazují v plynulé kontinuitě na předcházející dílo moderny devadesátých let, ale uchovávajítakéněkteréstaršítradice.S individualismemČeské moderny, který měl být revoltujícíodpovědí na rozpor vznikajícímezi individuem a společností,souvisel nonkonformismu h|ásali bohémskou i individualismus mladých anarchistů,kteří ve jménu společenského vzpouru v životěi v literatuře'To byl ovšemindividualismusjinéhodruhu neŽ aristokratickýindividualismus téčástigenerace devadesátých let, která v dekadentnímpojetínadřadila individualitu nad společnosta uměleckou tvorbu nad Život. Proklamoval svobodu člověka a tvůrčího umělce jako protest proti sociálnímu útisku ajako aktivní Vzpouru proti vládnoucímuřádu. Na tomto zdůrazněníindividuální svobody se podílelo i pojetí
15
umělecké tvorby jako svéprávnéhovýrazu tvůrčíosobnosti, jak je v českémkulturním Životě a vědomi prosazoval od devadesátých let kritik F. X. Ša|da.Z tohoto uznání tvůrčíindividuality jako rozhodujícího faktoru umění vyplynulo pak i výraznéuplatněnísubjektuv |iterárnítvorbě,jež přineslo vynikajícíumělecké hodnoty a úspěchypředevšímv lyrice a projevilo se i v zesílenémlyrismu tvorby prozaickéi dramatické. Na předcházejícívývojovou fázi navazova|aliteraturaz počátkustoletítakéve svédruhélinii, realistické a naturalistické,která víc nežindividualitu a subjektivni zorný úhelzdůrazňovalaobjektivnípohled na společenskourealitu a chtěla provéstkritickou a věcnou analýzu světa. ZÍete]ně se odrážív literatuřepohyb nově se formujících společenských sil, předevšímdělnického hnutí, kteréseradikalizujezvláštěvrocel905.Sympatiesdělníkemjakohrdinoubudoucnostivyslovujíibásníci z generacelumírovské(Čech,Sládek), představitelémoderny (Sova, Machar, Březina) i nejmladší(Neumann, Šrámek,Toman ad.). Sociálnědemokratickéhnutí obrátilo pozornost řady spisovatelůk proletariátu,jeho bezprostřednívliv na literaturuse však většinouomezil jen na oblast žurnalistiky'ze1ména pak na žánr satiry. Revolučníradikalismus mladých autorůspíšenacháze|cestuk anarchi smu. Anarchismus,oživenýtehdy novými teoretickými podněty Petra Kropotkina, měl v Čechách zvláštnírysy, předevšímpoměrně značnéproletáÍskézázemí na hornickémseveru Čech. Mladým básníkůmZprostředkovalstyk s dělnictvem a nabízeljim i volnou tribunu ve svémtisku. Anarchismus uŽ tehdy opustil svou první fázi individuálníhoteroru a kladl si za cíl rozbitístátu i celéhospolečenského řádu a osvobozenívšech.Spisovatelůmkromě tétorevolučníperspektivy s nejasnými socialistickými výhledy vyhovova|a i poměrná vo|nosta nezávaznostve vztahuk hnutí'Na organizačnía ideologické slabosti a na morálním rozkladu vůdců(viz napříkladdokumentárníromán Franty Sauera Pašeráci) anarchistickéhnutíbrzy Ztroskotaloa básníci se s ním rozešliv deziluzi. Literatuře přineslo dočasnéspojení mladébásnickégeneraces anarchistickýmhnutíma tiskem. sjeho teoriemi' kterézasahovaly nejen do oblasti vztahůpolitických' ale i morálních a |idských (teorie volné lásky)' podněty předevšímk antimilitaristické a antiklerikální satiře, k společenskému nonkonformismu,ke vzpurnéoslavě svobodnéhoa plného Života' Tradičníspojenís neukončenýmbojem národa o svobodu a právo na sebeurčení neztráce|a českáliteraturaani v letech, kdy národnostníotázku začalazastiňovatotázka sociální.Staršíspisovate|é'jako například Alois Jirásek, ponechávali svétvorbě národně buditelsképoslání.Také ti, kteří chtěli podat obraz národníhoživotaa typy národníhocharakteru,h|edalije ve venkovskémlidu, uchovávali nebo rozvíje|itradici vlasteneckoua mravně výchovnou. Docházeli ovšemke kritickémupoznáni,žese rozpadájakjednota národa, tak i pevný řád měšťácké společnostii starévesnice. První světová válka přinesla nové impulsy k obnovení víry v konečnéosvobozenínároda. Mnozí básníci,kteří byli stoupenciindividua|istickéhovzdoru nebo kteří k historickétracl:ci se angažovaliv dě|nickémhnutí,na|ézají nový vztah k domovu, k národnímuspolečenství, národníhozápasu o svobodu, a stávajíse mluvčímikolektivního národníhovědomí. KdyŽ za války selhala oficiáIní česká politika, představovanáČeským svazem pos|anců,a nepřestávala projevovat loajalitu vůčiVídni a habsburskémutrůnua dokonce odmítla deklaraci dohodových států'jež spisovatelé,vyjadřujícemíněnílidu vyslovila požadavekosvobozeníČechůa Slováků zciziho panství,čeští a celékulturníobce, vystoupili 17. května 1917 na veřejnosts projevem,který proklamoval myšlenkukonsti. hlediska..,odpovídající tučníchsvobod, věrnost lidu (,jen lid můŽemandáty dáti a obnoviti..)a ,,osvobozující ',Evropě demokratické,Evropě národů svéprávnýcha svobodných...organizátorem manifestu byl Jaroslav Kvapil' svou autoritou v národě jej podepřel Alois Jirásek, jehožjméno stálo v čele222 podpisťl. Zkušenostíválky, aťvjejí krvavépodobě frontové,aťjejímdemoralizujicímvlivem v zázemi' prošelkaždý spisovatel.A třebažeuž většinoubyli názorově vyhraněni,přece jen válka na každémzanechalastopy - buď přímo v tématu.nebo ve vědomí otřesnédevalvaceobecně lidských hodnot,v pocitu bezmocnostiproti ničivé síle moci a zbraní.Nová vlna společenské angaŽovanostistrhla k sobě pozornostliteraturya překryla podněty proudu, nejmladšího literárního který se dal okouzlit úchvatnýmpředválečnýmrozmachemtechnickécivilizace
t6
a chtěl vyslovitjcjí novou. vývoj tétogenerace.
SMĚRY LITERÁRr
ZačáÍekstoletíprobíhá v racílumírovskoua ruchovs se distancovatod staýchl r o moderní umění, vyznal s | 9 l 2 b á s n íP a n y c h i d aM . lz M a c h a rj í b y l b l í z k ýs v ý ml
ček sugestivnímsymbolick dentníhoproudu neprojevo
která roku 1895 vystoupila protichůdnými,a netvořila Vnitřní dynamika literá
ti tvůrčích směrů.Nejprve s t o l e t ít r a d i c i k r i t i c k é l Kar]a Vác|avu Raise, Alois mus se stále soustřed.ovalk reprezentantu národníhoch nost sVéhopohledu na soc rem industrializacea kapit se začínápřesouvat pozor
Zůstával však většinouu c aťvesnického,aťmaloměst sy o hlubšíanalýzu, o pron Nováková). R e a I i s t i c k ýo b r a zč l o v ě poj aplikova|přírodovědné moderníhoumění;jeho sto
kém dí]e Viléma lv{rštíka Nikdy se však u nás progrz buny. Projevoval se hlavnč vých nebo přímo odpuzuji
osudu. Už v devadesátýchIete l i s m u s j a k o h l a v n íp r o u vnímáníbásníkova.z jeho
realitul přinášclsnovéa nl nichžse promítalyspoleč kdejinde spojoval s realito a H|aváčkova.ale takésocr středkysymbolismujsou m
kémkultumím životě a vědomí irdividuality jako rozhodujícího ježpřineslo vynikající umělecké tvorby prozaické i dramatické. *é ve svédruhélinii' realistické >valaobjektivní pohled na spolel ,p ř e d e v š í m d ě |n i c k é h o h n u nou budoucnosti vyslovují i bas. achar'Březina) i nejmladší(Neumiátu'jeho bezprostřednívlív rra r žánrsatiry. Revoluční radikalisivený tehdy novými teoretickými ně značnéproletářské zázem1 na m a nabízeljim i volnou tribunu erorua kladl si za ci| rozbití státu :voluční perspektivy s nejasnými huk hnutí.Na organizačnía ideori román Franty Sauera Pašeráci) teratuřepřineslo dočasnéspojení kterézasahovalynejen do oblasti ty předevšímk antimilitaristické 'ě svobodnéhoa plného života. vo na sebeurčení neztrácela Lsociální.Staršíspisovatelé,jako Takéti' kteří chtě|i podat obraz uchovávalinebo rozvíjeli tradici Žese rozpadájak jednota národa' jneslanovéimpu|syk obnovení idualistickéhovzdoru nebo kteří společenství, k historickétradici vědomí. ivazemposlanců'a nepřestáva|a deklaracidohodových států,jež iovatelé, vyjadřujícemíněnílidu proklamoval myšlenkukonstiý lbozujícíhlediska..'odpovídající izátoremmanifestu byl Jaroslav lo v čele222 podpisů. m vlivem v zázemi, prošelkaždý každém zanechalastopy - buď 'pocitu bezmocnostiproti ničivé lostliteraturya překryla podněty t rozmachemtechnickécivilizace
a chtěl vyslovitjejí novou, věcnou a funkčníkrásu. Silnějšía hrůznější zkušenostválečnápřerušilaumělecký vývoj tétogenerace.
SMĚRY LITERÁRNÍHovÝvorE Začátekstoletíprobíháv českéliteratuřebez generačních konfliktů.Polemický spor moderny se staršígenerací1umírovskoua ruchovskou v devadesátýchletechdozněl' Nastupujícímladá generaceneměla potřebu ostře se distancovatod staqých;napříkladjejí vůdčízjev St. K. Neumann, který v devadesátých|etechprožil zápas o moderníumění, vyznal se ze své úcty a spřízněnéblízkosti k Jaroslavu Vrchlickému při jeho smrti roku l912 básníPanychida. Mladá generacese nedostalado otevřených sporůani s představiteli Českémoderny. Machar jí byl blizký svým vzpurným kriticismem, Sova lyrickým sebevyjádřeními sociálními protesty,Hlaváčeksugestivnímsymbolickým vyjádřením hrdéhonekonformismu' Své postupnéa zásadni odlišeníod dekapraxí.ostatně sama generačnískupina, dentníhoproudu neprojevovalapolemickými manifesty' nýbrŽ tvůrčí která roku 1895 vystoupila s manifestemČeskémoderny, se už v devadesátýchletech rozešlasměry mnohdy protichůdnými,a netvořila tedy celek. Vnitřní dynamika literárníhovývoje zrychlovala svoje tempo.Působilave většíšířia v bohatérozrůzněnosti tvůrčích směrů.Nejprveje třeba vyznačitproud realistickétvorby' který prodluŽujeze staréhodo nového jmény Antala staška, století tradici kritického realismu. Kontinuitatétotradicebyla reprezentována Kar|a Václava Raise, A|oise Jiráska, Josefa Holečka a nově by|a posílenaTerézouNovákovou. Tento realismus se stále soustřeďoval k zobrazeníčeskéholidu v konkrétnímkrajovémprostředí'k vesnickémutypu jako reprezentantunárodníhocharakteru'a neopouštělzřetele mravně a vlasteneckyvýchovné.ZesilovaI jen kritičnost svéhopohledu na sociální rozpory starévesnice,na proměnu starých mravůa lidských vztahůpod náporem industrializacea kapita|istickéhopodnikání;konfrontoval venkov s městským způsobemživota,k němuž se začinápřesouvat pozornost mnoha autorů(Ignát Herrmann, František Herites, František X. Svoboda). Zůstával však většinouu detai|níkresby prostředía mnohdy se s konzervativnímduchem tohoto prostředí' aťvesnického,aťmaloměstského,shodova|i duch a styl autorovy kresby. Ale zároveň se už objevovaly poku. sy o hlubšíanalýzu, o proniknutído sociálnípodstatyjevůajejich dynamiky i do psychiky individua (Teréza Nováková). Realistickýobraz člověkav jeho sociálnímprostředíbyl doplňován naturalismem, který ve svéteorii aplikoval přírodovědnépojetíčlověka.Tvořiljakousi protichůdnouparaleIuk symbolismujakojeden z proudů moderníhoumění;jeho stopu v českéliteratuřemůžemesledovat od Českémoderny, v uměleckémi teoretic. kém díle Viléma Mrštíka,v díle Josefa K. Šlejhara'Anny Marie Tilschové, Kar|a Matěje Čapka Choda ad. Nikdy se však u nás programově nevyhranil a takéneseskupil autory kolem vůdčíosobnosti nebo tiskovétribuny. Projevoval se hlavně některýnripříznačnýmipostupy,detailnímpopisem prostředí,zdůrazněnímošklivých nebo přímo odpuzujícíchstránek života,zveličenímlidskéslabosti a bezmoci, fatálnímpojetímlidského osudu. Už v devadesátých|etech sevýraznéodlišil od českéhorealistickéhoi naturalistickéhoproudu symbolismus jako hlavní proud modernipoezie. Zásadně vycházel ze subjektivnískutečnosti,ze subjektivního vnímáníbásníkova,zjeho fantazie a imaginace,zjeho tužeba snů'Vytvářel si v|astní'svébytnoubásnickou realitu;přinášel snovéa náladovémeditace,většinouintimníhorázu, ale takéutopickévize budoucnosti' do nichž se promítalyspolečenské touhy a naděje krizovédoby. V českýchpodmínkáchse symbolismus víc neŽ kdejinde spojova|s realitou sociální a národní.Dokládá to nejen zralá tvorba Sovova, popřípaděi Březinova a Hlaváčkova,ale takésociální symboly u Bezruče,mladéhoŠrámkaa dalších.Příznačnýmivýrazovými prostředky symbolismujsou metafora,symbol, dvojí významová rovina avýraznázvuková výstavbabásně. Cílem
l1
je sugesceemocionálníatmosféry.Ku1tivovanostbásnickéhoslova a verše,kteráje zásluhou symbolismu, stala se vlastní i jiným tvůrčímproudůma směrum. Dekadentní křídlo českého vyhraněnouskupinoukolem Modernírevue, symbolismu,představované nepřinášelouž do literatury v novém stoletítakovédráždivépodnětyjako v devadesátýchletech.Jeho vlastní praxe ustrnula v neživotnéma nepůvodnímartismu.Místo dříve vyznávaných a uplatňovanýchsymbotvůrčí listických postupůpostupně sílív Moderní revui tendenceklasicistickélprotiměšťácký nonkonformismusje vystřídán tradicionalismem s nacionalistickými sklony' Dekadence se v českéliteratuře velmi rychle vyžila a od počátkunovéhostoletíse ocitá v pozadí. Paralelněse symbolismemsi udržujekontinuituv novémobdobí impresionismus. Chtěl vyjádřit dojmy, pocity, nálady subjektu, chtěl skutečnostvidět ve světelnéma barevnémakordu, v jedinečnéprchave chvíli a v jedinečném, neopakovatelnémvnitřnímnaladění.Impresionismusse stal - právě svým bezprostřed. nímvyjadřovánímsubjektu,jeho senzibiIity'jeho citových stavů- východiskempro mladou generaci,třebaže ani onajej neučinilasvým manifestovanýmprogramem.Spojoval nepřetržitoulinií začínajícího Šrámkas kul. minujÍcímSovou. A z lyriky se dostává i do prózy (RůženaSvobodová, Fráňa Šrámek)a do divadelnítvorby (Jaroslav Kvapil, Fráňa Šrámek). Na přelomu stoletíse rodí v evropskémuměnínový směr,který se ve výtvarnémuměníprojevujevýraznou jednotou stylovou. Byl označovánve Francii jako ,,novéumění..(l. art nouveau),v Anglii jako ',modernístyl.. (Modern style), v ostatníEvropě i u násjako secese. Ve výtvarnémuměnípředstavujítento styl Paui Gauguin jako jeho průkopník,dále Toulouse-Lautrec,českýmalíř Alfons Mucha, naturalizovanýv Paříži'a fran. couzský sochař Auguste Rodin. Právě Rodinova výstavav Praze v roce 1902,uvedená proslovem F. X. Šaldy (viz esej Géniovamateřštinav Bojích o zítřek),měla velký ohlas v českém ku|turnímživotě.A Že toto spojení českého kulturníhoprostředís průkopnickoušpičkousoudobéhoevropskéhouměnínebylo ojediněléa náhodné,dokládá živý ohlas výstavy severskéhomalířeEdvarda Muncha, který secesnívýchodisko rozvíiel v expresionismus. V malířství a grafice se secesnístyl projevil předevšímv souvis.lýchvláčných liniích kresby, v plošnýchkompozicích,v jemnébarevnéharmonii, v dekorativníchprvcích'A takév jistépoetičnostinámětu. ve spojenís literaturou'Hranice k impresionismua symbolismu byly tu otevřené.V literatuřetento secesní styl nelze tak zřetelně určitjako v oblasti výtvarné.Literární Almanach secese,vydaný Neumannem roku proudy a vrstvy lite. pokusem spojit různorodové l896, nebyl právě stylově vyhraněn a byl spíšneúspěšným rární moderny devadesátých|et. Pro ,,novéumění..',,nový styl.. byl příznačnýestetickýpožadavekpřirozenéjednoty uměnía života.ktery vyslovil nejvýznamnější teoretik tohoto směru, ang|ickýestetikJohn Ruskin' Jeho myšlenky,mezi jinými i tu' Že uměnímá být dílemceléhočlověka,uváděl k nám Šalda,tehdy redaktorvýtvarnéhočasopisuVolné směry. Secesepřineslatakéobrodu takzvanéhoužitéhoumění(uměleckéhoprůmyslu),cožjen potvrzujejejí orientaci k životu,jak to vyslovuje i Šaldůvpožadavek:,,Chceme nový styl - to znamená mně: chceme zase'- po věcích odloučenía rozdělení- nový sňatek umění a života,nové posvěcenívšedníhodne... Vlna secesepo roce 1907 opadala a přecházela v novévýtvarnésměry: expresionismus,fauvismus, kubisve výtvarném uměníuplatnildynamicképojetítvarui expresivníhod. mus a futurismus.Expresionismus noty barvy jako výraz malířovy niternépředstavy (Šaldav Bojích o zítřekdal eseji o E. Munchovi titul Násil. ník snu).V literatuřechtěl expresionismusv protikladu k naturalismua popisnémurealismu vyjádřit duchovní podstatučlověka,dramatickénapětíjeho nitra, zesiloval expresivnostvýrazu. V českéliteratuřetétodoby lze mluvit spíšo prvcíchexpresionismunež o expresionismujako směru a programu. v tomtohistorickém úsekusi českáliteraturaudržovalaa rozšiřovalakontakt s moderní literaturou m.. k d e s e u k a z u j e z n a č n á p o d o b . s v ě t o v o u ' N e č e k a l a v š a k n a j e j í p o d n ě t y a n e š l a j e n v j e j í c h s t o pIát ac h nost českétvorby s tvorboucizí, jde o analogii a ne o bezprostředněkauzální vzÍah.Například Maxim Gorkij našelu nás Živý ohlas sociálnímaspektemsvých ,,bosáckých..povídeki svých realistickýchdramat (Na dně)'
l8
ale tuláckétypy v díle Kar|a Tomar kočovní..JosefaUhra rostli z české číchindividualit. A ačkoli mladá p
Dostojevského' nešlacestoujeho rJ vala spíšes A. P. Čechovem,s jeh< Ze severskéliteraturypřijímalakriti gust strindbelg)' ale víc se m|adát. žijicími bezprostředně své smyslov u nás francouzský naturalismusEmi mají ve svéspolečenské tematice.ve
telné právě jen ze životníhodomác mohl najítodezvu takéu našichidea tivismem vedejinak a otázka národ poloze.
Francouzská modernípoezie _ [ uchvacovala mladé básnickégenera jít proti konvenci, volností své básn modernílyriky změřila českáliterat
Arnošta Procházky, HanušeJelínka převyšuje tehdejšítvorbu prozaicko ze svých vlastníchkořenůa zdroiů.P (Richard Dehmel,Emile Verhaeren) i rtsmus přinesly rozbití tradičních fore a volnou asociaci představ.V předvál ještě připomenout futurismus ltala F a Almanachu na rok I 914,jinak hlav ní realitou a s národním kolektivem
Na přelomu stoletíse neobyčejně s se začalaformovat na konci osmdesá kých zemíchje v tétoobě celkem usl a objevujíse taképrvní překlady slovt tiletí rozvíjejíse styky předevšímv p s kých vysokoŠko| ákťlD e nan, za|ože Jozef Gregor Tajovský' Ivan Krasko maji značný význam pro slovenský k
Na pražské univerzitě se roku l89Í od roku l893 intenzivně pracu.;ena I ské, a stačíse pfitom i šíře zabývat r v Našídobě, Obzoru literámím a umi
slovenskými časopisy.Z jeho českých PRAŽÁK' který taképíšedo SIovans doslavovi( l 908) a Vajanském( l 9l0),.
Velmi aktivní činnostvyvíjív lett ohrožených českýchoblastí a Slol,ensk
)zásluhousymbolismu,stala linou kolem Moderní revue, cesátýchletech.Jeho vlastní ýcha uplatňovanýchsymbo:šťácký nonkonformismusje teratuřevelmi rychle vyžila rismus. Chtě|vyjádřit doprchavé tkordu.v jedinečné t - právě svým bezprostředpro mladougeneraci,třebaže liízačínajícího Šrámkas kul'ámek)a do divadelnítvorby m uměníprojevujevýraznou v Ang|iijako ..moderní styl.. :dstavují tentostyl Paul Gauturalizovanýv Paříži,a fran:dená proslovemF' X. Šaldy nímživotě.A Žetotospojení inínebylo ojediněléa náhodvýchodiskorozvíie,lv expre'ch vláčnýchliniích kresby' námě. takév jistépoetičnosti :né.V literatuře tentosecesní :, vydaný Neumannemroku ]rodovéproudy a vrstvy lite. ednoty uměnía života,kteý r myšlenky,mezijinými i tu' rnéhočasopisuVo.lnésměry. oŽjen potvrzujejejíorientaci )ná mně: chceme zase - po šedníhodne... sionismus,fauvismus.kubispojetítvaru i expresivníhod:ji o E. Munchovi titul Násilrurealismuvyjádřit duchovní literatuřetétodoby lze české nu. < t s m o d e r n íl i t e r a t u r o u 'de se ukazujeznačnápodobtah.NapříkladMaxim Gorkij lalistickýchdramat(Na dně),
ale tuláckétypy v díle Karla Tomana. Fráni Šrámkai JaroslavaHaška,,'zlí samotáři..Ivana olbrachta a ,,lidé kočovní..JoseÍ.a Uhra rostli z česképůdy,z českéhodemokratickéhoi buřičskéhoovzduši a z osobitých tvůrčíchindividualit. A ačkoli mladá generacebyla uchvacována hlubinnou analýzou lidské duše v dí|e F. M. Dostojevského,nešlace.stoujeho románovéhotypu, ale svou tvorbou aťdramatickou,aépovídkovou se sbližovala spíšes A. P. Čechovem,s jeho ztlumeným lyrismem, s jeho hořkým soucítěníma s jeho náznakovostí. Ze severskéliteraturypřijímalakritickéodhďení rozporných vztahůjedinceke společnosti(Henrik Ibsen, August strindberg), a|e víc se mladá tvorba (napříkladŠrámkova)sblížilas Knutem Hamsunem' s jeho hrdiny Žijícímibezprostředněsvé smys|ovéa citové bloudění. Poněkud opoŽděný, ale přece jen silný ohlas našel u nás francouzskýnaturalismusEmila Zoly a Guy de Maupassanta,ale nejvýraznější českánaturalistická díla majíve svéspolečenské tematice,ve svégroteskníironii i ve svémvypravěčském slohu osobitérysy, vysvětli. telnéprávě jen ze životníhodomácího prostředí.Francouzský tradicionalismus,napřÍklad Paula Bourgeta, mohl najítodezvu takéu našichidealistických tradicionalistů,ale Viktor Dyk svou obdobnou polemiku s pozitivismem vedejinak a otázka národníhocharakterujevjeho poezii položenavjiné, osudovější i patetičtější poloze. Francouzská modernípoezie - Baudelairem počínajea Verlainem, Rimbaudem a Apo|linairem končeuchvacovala mladébásnické generace svým společenskými uměleckým nonkonformismem' svou odvahou jít proti konvenci, volností své básnické fantazie,svou emocionální i tvárnou dynamikou' S těmito vrcholy modernílyriky změřila českáliteraturasvou jazykovou a veršovoukultivovanost v překladech řady básníků' ArnoštaProcházky, HanušeJelínka' Viktora Dyka, Karla Čapka.Přece však českályrika, která svou úrovní převyšujetehdejšítvorbu prozaickou a dramatickou a je pro českouliteraturu tédoby reprezentativní,roste ze svých vlastníchkořenůa zdrojů.Po svéma osobitě si osvojuje i podněty dalšíchvelkých zjevůevropských (Richard Dehmel, Emile Verhaeren)i amerických (Walt Whitman), kterépodobnějako Apollinairův kubofuturismus přinesly rozbitítradičních forem básně, proměnujejíhopevnéhostavebníhořádu v dynamické,,pásmo.. a volnou asociaci představ.V předválečnýchletech se na těchtonových výbojíchmodernípoezie, k nimž třeba ještě připomenout futurismus Itala F. T. Marinettiho, inspirovala poměrně malá skupina ko.lem Neumanna a Almanachu na rok 19 14' jinak hlavníproud českébásnickétvorby rozvíjela z bezprostředníhostyku s živo! ní realitou a s národním kolektivem oživoval tradičnítyp lyrické písně. N a p ř e l o m u s t o | e t í s e n e o b y č e j n ě s t u p ň u j e i n t ečn ez si tkao - s l o v e n s k ý c h v z t a h ů . j e j i c h ž n o v á p o d o b a se začalaformovat na konci osmdesátýcha na začátkudevadesátých|et.Zájem o slovenskou literaturu v českých zemíchje v tétoobě celkem ustálený, v Praze a dalšíchměstech se realizují slovenskéliterární večery a objevujíse taképrvní překlady slovenskébeletriedo češtiny(novely Vajanského).Takjako v minulémdese. tiletírozvíjejíse styky předevšímv prostředíučitelskéma studentském.ý Praze dále působíspolek slovenských vysokoško|áktlDetvan, za|oŽený1882; procházíjím nyníjiž da|šígenerace,v níždominujíjménajako Jozef Gregor Tajovský, Ivan Krasko a další.I tito odchovanci Kar|ovy univerzity a dalšíchpražskýchškol mají značnývýznam pro slovenský ku.lturníŽivot před a po první světovéválce.
jako profesorJAROSLAV VLČEK. Na pražské univerzitěse roku l898 habilitujea od roku l9l1 působí od roku l 893 intenzivně pracuje na Dějinách českéliteratury,do nichŽ vkládá i kapitoly o literatuře slovenské' a stačísc přitom i šířezabývat slovenskou literaturou,recenzovatji v českýchčasopisech,především v Našídobě. obzoru literárníma umě|eckém,a spolupracovati se S|ovenskými pohlady. Hlasem a dalšími slovenskými časopisy.Zjeho českýchžákůsejiž v prvním desetiletí20. stoletívýraznéprojevuje ALBERT PRAŽÁK, který taképíšedo Slovanskéhopřehledu svéprvní obsáhléstudie ze slovenskéliteratury,o Hviezdoslavovi(l908)aVajanském(l9l0)'ježznamenajípočátekjehoce|oživotníhozájmuoslovenskouliteratur jednota na ochranu nórodně Velmi aktivní činnostvyvíjí v letech kolem zlomu stoletíČeskoslovenskc1 ohroženýchčeskýcllobLastía Slovenska, která brzy po svém zal,oŽeni(l 896) se plně orientuje na spolupráci
19
GENERACE MLADÝCH
se slovenskem.Využívajícpřirozenéblízkosti západníhoSlovenska a východníMoravy, organizujekaŽdoroč. porady v Luhačovicích.Přednímiúčastníky těchto porad a funkcionáři Českoslovenně stáléČeskoslovenské skéjednoty byli FrantišekPastrnek, FrantišekTáborský. Jaroslav V|ček,Jan Herben, později Josef Rotnágl
Mezi kííŽicímise i prolínajícím nového stoletídvě skupiny, kterétvc východiskem a sjistou soudržnos
a další. Neúnavněpokračujeve svémúsilíza prohloubenía rozmnoženíčesko-slovenskýchvztahůKAREL KÁLAL (1860_1930)' který udržoval styky jak se spisovatelema nakladatelemK. Salvou v Ružomberku,tak i s mladými Slováky studujícímiv českýchzemích.Kálal věnuje Slovensku velmi mnoho odborných článků' povídek,cestovníchobrázků a fejetonů,i samostatné knižnípublikace (napřík|adSlovenskoa Slovdci,1905, obrťizlq zpod Tater, 7907, Slovtici, 1910, Nevěsta z Tater, 1912 a 1lné.)Pod pseudonymem R. Targo vydal
tvůrčích osobnostínarušovánaa měl chistického zaměÍeni,ke druhépatř osobnostíobou skupin byl St. K. Ne Třebažejde u obou skupin o celek.
náshrpůpro český literámí život na l MIadíbásníci.kteřívstupovalidc se sdružili v generačnískupinu na j nejstaršíma nejzkušenějším STANIS
Slováků. útočnoupolitickou brožuruproti odnárodňovánía pomaďaršťování pro česko-slovenské vztahy. Stupňujícíse Potitickéúvahya studie jsou v tétodobě vůbeccharakteristické projevují už napříkladv čaYýrazné se pracovníky a spisovateli. političnostovlivňuje vztahy mezi kulturními v němž se objevuje Vavro Šrobárem, Blahem a v Pavlem sopise l1las' vydávanémve Skalici a Ružomberku generace mladé slovenské Tento zájem Masarykových názorů. popularizace výklad velmi často a současných jednotné je národa. inteligence slovenského vůdčí skupiny příznakem rozpadu i poznatsoudobéčeskémyš1ení jsou v samostatných mladí přitom útočnější umírněný' generace postup Hlas zůstává starších. Mladá kritizuje publikacích(napříkladSmetanay,Slovensko, l896; Meakulpinský Novomestský,Co hatíSlováky, l90l). vývztahy se objevujív pozdější raznějšía hlouběji propracovanékulturně politickénázory na česko-slovenské (vydávané začátku až po svénucenéodmlčení udrŽely od v Prúdy si roku l909 Budapešti). od revul Prúdy v roce 19l4 poměrně vysokou úroveňjak v literárních,tak společenskýchkritikách, i dobrou informovanost závěru o povztahůdospěly k jednoznačnému o mezinárodnímevropskémdění.V otázce česko.s|ovenských jež mohla být však roku 1914, jednoty z vyjádřené anketou nejpřesněji politické mezi Čechy a Slováky, třebě pozornosti těšili Prúdů výrazné tvůrců se literárních první války. Z českých po světové až skončení otištěna předevšímJ. S. Machar a Petr Bezruč, kteří takédo jisté míry zapůsobili na slovenskébásníky časopisu blízké,předevšímna Janka Jesenskéhoa Ivana Kraska. Významnou úlohu mezi přímými spolupracovníky kritik slovenské Prudůhráli na slovensku naturalizovaníČešiBohdan Pavlů a FrantišekVotruba, generační době lépenežkdojiný dokáVotruby, který v tehdejší moderny.Pro literaturumělo zvláštnívýznam působení zal kriticky zhodnotit současnouslovenskou literárníprodukci staršíi mladšígenerace.Pavlů vynikl jako po-
zenýmiFRÁŇoU ŠnÁvrpu, xe KEM GELLNEREM (188I), RUD
prvním předpokladem k navázáni přá studií (v mladoboleslavskémprostře společnostischázejícíse v Neumann turní a ]iterární,u některých dokon F. Gellnera, M. Majerové),shodnén nost před literaturou, shodný mladý životnímustylu, shodná existenční n tvu, a nakonec i shoda v politickéor předpoklady ke generačnímu seskup
Ieckou půdu a jednotu generace. Rys, který se opakuje s většínebo ském postoji a výrazu, |ze označitji souvisí.A nenítakéomezenojenna l Jaroslava Haška, pohybujícíse v pro Kuděj' G. R. opočenský) i v umělec kabaretu Červená sedma, spisovatel Buřičstvíje příznačnýmrysem i mlad i u katolickéhobásníkaJakuba Demla dobovéatmosféryv krizovésituaci sp Sova). Je výrazem obecnějšíu u česl svobodnémsebeurčení'po uvolněníl sudků. Pro formování mIadé|iterárnígene v letech l 897_ | 905 a majíci od roku básníci v něm tiskli jednak své první Nového kultu dostávali do styku s p; teoretickou orientaci a veclly je k bez Toto spojení začinajicíchspisovate počítajíc v to i žánry žurnalistické.Pře
hotový informátor o slovenských otázkách v Časea později v Národních listech. Vlastních slovenských námětůbylo, tak jako v předcháze1icichletech, v českéliteratuře poměrně málo. Ze staršígenerace se Zabývá slovenskou tematikou ZejménaALoIs JIRÁSEK, který po rozsáhlých slovendohasínáníhusitskéhohnutína Slovensku;je moŽno ských cestáchpíšea vydává tri|ogii Bratrsno' zobÍaz|Jjicí ji k vrcholným Jiráskovým dílům.V drobných časopiseckýchpracíchautorůstaršígeneracese však počítat přílišotevřeněuplatňujeutilitárně burcujícínebo informujícípřístup.Překonávat ho se v tétodobě daří předevšímmalířia spisovateliMILoŠI JIRÁNKoVI (l875-l91l) a básníkua dramatikoviJIŘÍMU MAHENoVI. Jiránek v několika kapitolách své kníŽky Dojnry a potulky (1909) ukazuje, čímmu je Slovensko: ne trpící, krvácejícíobětí,ale symbolem hrdosti, vzdoru a odvahy. V podobnémduchu zpracovává slovenskou tematiku ve svémdramatu nazvanémJanošík(1910) Jiří Mahen. Inspiračnětu půsoSlovenskénáměty v česképróze a poezii bývají v tétodobě velmi častopříležitostné. krvavépřehmaty pak některé zejména kruhů, vládnoucích protislovenská zvůle maďarských bila stupňujícíse jiní. Národnostní Dyk a Viktor Jiří Mahen, jakým reagovali na nějž masakr v Černové, policie, byl například v Čase, publikovaných vesměs statí politických kulturních pisatelů a poměrně mnoho útlakSlováků inspiroval je například významná jinde. nových, pak ke vzniku časopisů přispěly někdy i důvody Našídobě a stejné revue Naše SLovensko.
motivem tvorby, zapaluje básnickou ol
20 É
vIoravy, organizuje každoročd a funkcionářiČeskoslovenpozději Josef Rotnágl terben, vztahůKAREL KÁenských (. Salvouv Ružomberku,tak lmimnohoodbornýchčlánků. adSlovenskoa Slovdci, 1905, R. Targo vydal rseudonymem vztahy.Stupňujícíse [ovenské užnapříkladv ča. 'seprojevují m. v němžse objevuje mladéslovenskégenerace národa. igenceslovenského jsoumladív samostatných CohatíSlováky'l90l). Výse objevujív pozdější ažpo svénucenéodmlčení i dobrouinformovanost závěru o povšakmohla být 1914,1eŽ pozornostiPrúdůtěšili básníkvčasopisu slovenské přímýmispolupracovníky generační kritik slovenské lépenežkdo jiný dokáPavlůvynikljako po. poměrněmálo. literatuře po rozsáhlýchslovenje moŽno naSlovensku; generacese však starší sev tétodobě daří přede.
iJIŘÍMUMAHENoVI. je Slovensko:ne trpící' tematiku slovenskou tu půsoInspiračně krvavépřehmaty Dyk a jiní.Národnostní vesměsv Čase. napříkladje významná
GENERACE
MLADÝCH
BUŘIČÚ
Mezi křížícímise i prolínajícimiproudy literámímia generačními vyhrani|y se v prvníchdvou desetiletích novéhostoletídvě skupiny, kterétvořily alespoňpři svémzformováníce|ek se společnýmniízorovýma tvůrčím východiskem a s jistou soudržností, která ovšem byla dalšímprocesem individuální integracejednotlivých
tvůrčích osobnostínarušovánaa měla dočasné trvání.První takovou generační skupinu tvoří mladíbásnícianarchistickéhozaměření,ke druhó patří věkově i názorově diferencovaníautoři Almanachu na rok l914. Vůdčí osobnostíobou skupin byl St. K' Neumann,ktefý takévyznačujeijistou kontinuitua logiku literámíhovývojc. Třebažejde u obou skupin o celek jen dočasnýa vnitřně rozruzněný,je význam těchto seskupenía tvůrčích nástupůpro českýliterámíživot na počátkustoletítak velký' žeje třeba věnovatjim zvláštnípozomost. Mladí básníci,kteří vstupovali do literárníhoživotana přelomu století,měli řadu předpokladůk tomu, aby se sdružili v generačnískupinu na jisté názorovézákladně a tvůrčích principech. Malý věkový rozdí| mezi nejstarším a nejzkušenějším STANISLAVEM KosTKoU NEUMANNEM (1875)' ve stejnémroce 1877 narozenými FRÁŇoU ŠRÁMKEM, KARLEM ToMANEM a VIKToREM DYKEM a nejmladšímiFRANTIŠKEM GELLNEREM (l88l)' RUDoLFEM TĚSNoHLÍDKEM a JIŘÍM MAHENEM (oba roku l882) byl prvnímpředpoklademk navázánípřátelských vztahů.U některýchk němu došlodokonce užzagymnaziá|nich studií (v mladoboleslavskémprostředíse setkali Mahen, Gellner, Mach), u většiny pak v druŽnébohémské společnostischázejícíse v Neumannově vile na olšanech. Shodnéprožitkydobovéatmosférypolitické' kul. turní a literární, u některých dokonce shodnézážitky z pobytu v cizině (pařížskázkušenost K. Tomana, F. Gellnera, M' Majerové),shodnémladéideály volnéhoa intcnzivně prožívaného života,jemuž dávali před. nost před literaturou,shodný mladý temperament,který podněcoval sklony k radikalismu a k bohémskému Životnímustylu, shodná existenčnínezajištěnosta sociálnípostavení,majícíblíŽ k proletariátunežk měšťáctvu'anakonecishodavpolitickéorientaci,vpříklonukanarchistickéteoriiipoliticképraxi-tovše předpoklady ke generačnímu seskupení,kterésice mělo dočasné trvání,ale přesto formovalo ideovou a uměleckou půdu a jednotu generace. |{ys' který se opakuje s většínebo menšívýraznostíu všech,v jejich politickém,etickém,estetickémi lid. jako buřičství. Nekryje se zcela s anarchismem.ač s ním nesporně skémpostoji avýrazu,|ze označiÍ souvisí.A nenítakéomezenojen na Neumannovu družinu.Projevuje sc napříkladv bohémskéskupině kolem Jaroslava Haška' pohybujícíse v prostředípraŽskýchlidových zábav a na tuláckých cestách (F. Sauer' Z. M. Kuděj' G. R. opočenský)i v uměleckébohémě(herci E. A. Longen, X. Longenová, E. Bass a spolutvůrci kabaretu Červenásedma, spisovateléF. Langer, E. E. Kisch, výtvarníci V. H. Brunner, Z. Kratochvíl ad.). Buřičstvíje příznačnýmrysem i mladéhoI. olbrachta, J. Uhra. A. Macka. A ve svéráznévariantě se objevuje i u katolickéhobásníkaJakuba Demla a filozofa.beletristynietzschovskéhotypu Ladislava Klímy. Jako projev dobovéatmosféryv krizovésituaci společenského vývoje přesahujetoto buřičstvíi generační hranice (Antonín S o v a ) . J e v ý r a z e m o b e c n ě j š í a v č e s k é l i t e r a t u ř e t r a d i č n í t o u h y a os n s va ohby op zoe n í č l o v ě k a , p o j e h o svobodnémsebeurčení, po uvolněnílidskosti z pout sociální nespravedlnostii umrtvujícíchkonvencí a předsudků. Pro formovánímladéliterárnígeneraceměl rozhodujícivýznamNeumannůvčasopisNový kult' vycházejici v l e t c c hl 8 9 7 _ l 9 0 5 a m a j í c ío d r o k u l 9 0 0 c h a r a k t eir p o s l á n í t e o r e t i c k é t r i b u n y a n a r c h i s m u . M l a d í básníciv něm tiskli jednak svéprvní veršea v jeho edici vydali svéprvníknihy, jednak se prostřednictvím Novóho kultu dostávali do styku s proletariátema s anarchistickými myšlenkami,kterédaly jejich postoji teoretickouorientaci a vedly je k bezprostřednípolitické aktivitě v anarchistickémhnutí. Toto spojenízačínajících spisovatelůs dělnickým hnutímsc stalo zdrojem inspirace mladéliterárnítvorby' počítajíc v to i žánryžurnalistické. Představa ,,rovnéa všeobecné spravedlnostia svobody.. stává se ústředním motiVemtvorby, zapalujebásnickou obrazotvornost,vytváří si účinné symboly vZpoury, odplaty i osvobozr-.ní.
21
poezte Tato revolta však zasahuje i oblast morálky, oblast citového a smyslového života.Politicky angažovaná se prolíná s poezií subjektivnízpovědi. inspiračnívliv na literaturuv tematickéoblasti b oi e Anarchistický radikalismusprokázal svůjnejšťastnější proti militarismu a válce. VantimilitaristickésatiřeŠrámkově,GellnerověaHaškověpřineslatatoanaruměleckékvality. Satira se rovněžuplatnila v anarchismem chistická revolta mladégeneracenejoriginá|nější na pokračupodněcovanéantiklerikální propagandě. V tomto postoji navazovala mladá anarchistická generace a byla povídky) Katolické Řím, MACHARA (Jed z Judey. jící proticírkevníboj JoSEFA svAToPLUKA tisku. v něm výrazně podporována satirou v sociálně demokratickémdělnickém svobody jedince obsáhlo i oblast milostných vztahů a projevilo se Anarchistickézdůrazňování vztahů a probléi v teoretickémhesle tak zvané volné lásky' Téma lásky bylo přirozeným zrcadlem životních jejich literárníhodíla. tématem můmladých lidí,jejich citovéi smyslovéhoroucnosti.Stalo se proto ústředním V lásce se projevem člověka' V lásce se podle nich projevuje lidská přirozenost, láska má být svobodným z hospodářské jako se osvobodit měla matka, měla i ženaemancipovatz pout falešnémorálky jako milenka i podněcováno anarchistickými odvislosti. Toto vědomí sociální podmíněnostierotických vztahůbylo ovšem St. K' Neumann. odvážné statí v řadě propagoval teoretickými názory, jeŽse soustavným z'ájmemujasňoval a porušení dosavadníchero. Neumanna), K. St. odhalenísexuálnípodstatylásky (v díle F. Šrámka,F. Gellnera, radostněsmyslouvedení případně ,,panenskou.., tických ,,tabu..včeskéliteratuře' kterou kdysi Neruda nazval s motivem motivu milostného sepětí těsné díla, vé i hořce dez1|uzivnistránky moderní erotiky do literárního literatury. generace do jež přinesla mladá sociálním,to byly vývojově nové kvality, generace. odpor vůči Tato revolta v lásce, v erotice, byla ovšem součástíširšírevolty mladébuřičské provincionalismu,jeho jeho názorovému stylu, životnímu českému maloměšťáctví, jeho spořádanému (a nejen anarchisty, ale to básníky mladé vedl jeho šosáckéidyličnosti citové i myšlenkovékonvenčnosti, Mladí anarchisté nonkonformismu. k důslednému Dyka) i ostatní,například romantickéhoidealistu Viktora pořádkušokovat nebo provokovat chtěli stylu,jímž mu dávali podobu bohémství, nevázanéhoživotního GellneroVzpomínky, Neumannovy atmosféru Dokumentarnězachycujítutobohémskou milovnou společnost. republiky a pak většinal,iteravy veršei jeho románové torzo Potulný národ, román Marie Majerové Náměstí někdy revoltující nonkonformní, vyjadřoval se také němž tury o Jaroslavu Haškovi. Příznačnýmmotivem, v motiv se ,,zkaŽeného opakující u Gellnera tuláků, motiv řádu, byl poměr k vládnoucímu společenskému u mno. například se nápadně přízvuku; tragického dílech hocha...Tato nepřizpůsobivostnabývala v některých ztroskotání životního motiv opakuje ztracenců.., této generace, kterou Dyk nazval ,,generaci ha přÍslušníků Těsnohlídkově atd.)' a sebevraždy(v oite Šramtově,Tomanově a Gellnerově, v díle i životě Mahenově, pozemskéhoa každoživota pout, ideologických i sociálních Nejen princip Života osvobozenéhood všech oprošdenního,nýbržtakézainteresovanostnaspolečenskémděnívedlytvorbutétogeneracekdůslednému jazyka nakniŽního Místo dekadenci. a symbolismu předcházejícímu tění f ormy a výrazu v protikladu k lidotvůrčím nebo publikem s lidovým spjaty kteréjsou žánry, se stupujejazyk hovorový, lidový. Uplatňují zábavy (kabaretníkuplety). vým kolektivem, Žánrpísně,specifickéŽánrya formy městskéhofolklóru a lidové plně respektovánaindividualita vždy by|a přičemž publikem s lidovým literárnítvorby I na tomto sblížení v anarchistických jehoŽvýraznacházime _ myšlení, teoretické podílelo se tvůrcea specifická funkce umění Gellnerových. a Šrámkových časopisechve statíchNeumannových, (viz Gellnerovy Pařížskéfejetony' SoudrŽnostgeneracese oslabila rozpadem iluzí o anarchistickémhnutí Neumannovým do Vídně a na odjezdem republiky), Náměstí M. Majerové hra H. MalířovéBratrství,román a TěsnohlídkoMoravu, několikaletýmpobytem Tomanovým a Gellnerovým v cizině, odchodemMahenovým skupiny. diferenciací uměleckou i ideovou vnitřní však především Moravu, vým, později i Gellnerovým na vrstevníků' cesty rozcházeji i a osamostatňuj se jednotlivých osobností tvůrčích S postupujícímvyhraňováním bohaté inspiračnízdroje v sepětí s přírodou, v naturistické obrodě smyslovostt NeuÍnann a Šrámek na1'ézaji
22
(ŠrámkůvSplav, Neumannova Kn civ1lizací (Nové zpěvy). Mahen ob kovský mýtus; Toman harmonizu rodnímukolektivu; Dyk nahrazu GelIner překonává skepsi každode ření..'Nebyla to všakrezignace, šlc i sebe samého.Znaky mladébuřič všichni. Zůstalyjejich společnÝm
PŘEDVÁLEČNÁctvnts
V posledních letech před první s' na.rok ]9]4' připraveným a vydan; redukovat na Almanach a n"lz" u nč tence uměleckého směru, který můž ně formu]ovaný teoretický program, staťjenz oblasti výtvarného uměníí\ programůpubIikova|í někteříúčast Neumann v souboru esejí vydaných notnou skupinu' Už dvě nejzralejší tv ly po mnohých stránkách' a zeimén generačního. Mezi Neumannema Ka covatelem i organizátorem Almanacr rozdí|.
Tvůrčípřínos sborníku nebyl jed působily básně St. K. Neumanna;te (1918), realizovaly program crvilistic těžkých zkušenostech válečnýcha m1 Nejcennějším výsledkem tehdejšíh Francouzské poezie nové doby, publi vývoji moderní česképoezie' Almanach na rok l914 byl spojenI impresionismu, symbolismu a po sece ciativa, jež se projevi|a uŽ v roce |911 zasahovala i oblast |iterárni. Tento pro skupinu s osobnostmi losefa Čapká,\ tohoto druhého,čapkovského ni&a se 1 pojetíuměleckéhotvaru, objektivnípos a s o u č a s n é ho ž i v o t a . V l i t e r a t ď es c-i let devadesátých.k symbolísmua de tech nejmladšíchk Neumannovi. navaz se symbolismem a dekadencí, na uměI v1tt1liI v Šrámkově Splavu. v Neuman zcIvtlněnía oproštění básníckého výraz
L.Politicky angažovanápoezie tturuv tematickéoblasti boj e ě a Haškověpřinesla tato anar. 'vněžuplatnilav anarchismem chistická generace na pokračum, Katolicképovídky) a byla lu. L ý c h v z t a h ů a p r o j e v i l os e lem životníchvztahůa problé. jejich literárníhodíla. tématem projevemčlověka.V lásce se lla se osvobodit z hospodářské podněcovánoanarchistickými statíst. K. Neumann' odváŽné rna),porušenídosavadních erokou..,uvedeníradostněsmyslomotivu s motivem ' milostného )ratury. generace'odpor vůči ičské .ovému provincionalismu,jeho .íky(a to nejen anarchisty, ale lonformismu' Mladí anarchisté lokovat nebo šokovat pořádkunannovyVzpomínky,Gellneroí republiky a pak většinalitera. někdy revo1tujicí :nkonformní, opakujícíse motiv ,,zkaŽeného u; nápadněse například u mno. je motiv životníhoztroskotání 'enově,Těsnohlídkověatd.). Jt, životapozemskéhoa každolneracek důslednémuopro š:nci'Místojazyka kniŽníhonan publikemnebo tvůrčímlidorvézábavy (kabaretníkuplety). rlně respektovánaindividualita lz nacházimev anarchistických l Gellnerovy Pařížskéfejetony' Neumannovýmdo Vídně a na ,m Mahenovýma Těsnohlídkoněleckoudiferenciacískupiny. ;ia rozcházejice sty vrstevníků. obrodě smyslovosti aturistické
(ŠrámkůvSplav, Neumannova Kniha lesů,vod a strání),Neumann pak ještěve sblíŽenís modemí technickou civilizací (Novézpěvy). Mahen obrozuje svou víru v člověkav prostředíslovenskéholidu a vtěluje ji v janošíkovský mýtus; Toman harmonizuje tulácký nek|id a polaritu domova a světa návratem k rodnézemi a k národnímu kolektivu; Dyk nahrazuje sklon k negaci nadosobníslužebnostínárodu v jeho osudovémzápasu; Gellner překonává skepsi každodennípozitivnípracížurnalistickou.Z mladých ,,buřičů..se někdy stávali ,,smíření...Nebyla to všakrezignace,šlo spíšeo dozráni lidskéi umělecky tvůrčí zkušenosti'o hlubšípoznání světa i sebe samého.Znaky mladébuřičskétouhy po svobodě člověka si však uchovávali ve většíči menšímíře všichni. Zůstalyjejich společnýmgeneračnímrysem.
PŘEDVÁLEČNÁ CIVLIsTICKÁ
MoDERNA
V posledníchletech před první světovou válkou přichází nová vlna moderny a manifestujese Almanachem na rok ]9]4, připraveným a vydaným v roce 1913. Celé hnutípředválečnéumě|eckéavantgardy nelze však redukovat na A|manach a nelze v něm spatřovat ani reprezentativni výraz teoretickéhoprogramu a tvůrčípotenceuměleckéhosměru,kterýmůžebýtcharakterizovánjako Sborníknepřineslucelenýajas. civilismus' ně formulovaný teoretickýprogram,který by obsáhl estetikunovéliterárnítvorby. otiskl obecnějšíteoretickou staťjenz oblasti výtvarnéhoumění(Vlastislav Hofman); přesnějšíformulace estetickýchnázorůa uměleckých programůpublikovaliněkteříúčastníciAlmanachuvčasopiseckýchstatíchapolemikách,nejúplnějipakS K' Neumann v souboru esejívydaných ažv roce 1920 v knize Aé žije život! Ani autorskájména netvořila jednotnou skupinu. Už dvě nejzralejšítvůrčí osobnostiAlmanachu, sT. K. NEUMANN a oTAKAR THEER, byly po mnohých stránkách, a zejménaideových, přímo protichůdné. Almanach nebyl jednotný ani z hlediska generačního' Mezi Neumannem a Karlem Čapkem,který se svým bratremJosefem byl intelektuálnímpodněcovatelem i organizátorem Almanachu a uměleckými názory stál Neumannovi nejblíže'byl značnývěkový rozdíl. Tvůrčípřínos sborníku neby| jednotný ani bezprostředně působivý' Novátorsky a umělecky nejzraleji působily básně St. K. Neumanna; teprve jeho Nové zpěvy, kteréovšem vyšly uŽ v jiné vývojové situaci (19l8)' realizovaly program civilistického umění' Integracenejmladšígenerace čapkovsképrobíha|aaŽ po těŽkých zkušenostechválečnýcha myš|enkovéa umělecképodněty Almanachu působily v ní jen částečně. Nejcennějšímvýsledkem tehdejšíhoprogramového úsilí o moderní umění jeví se Čapkovy překlady Francouzsképoezie nové doby, publikovanéaŽ po válce v roce l920 a znamenajícíhistorický mezník ve vývoji modemí česképoezie. Almanach na rok 1914 byl spojen velmi výrazně s modernímisměry výtvarnéhoumění,jež nastoupily po impresionismu,symbolismua po secesi,především s kubismem a futurismem, Tehdejšívýtvarnáiniciativa, jeŽ se projevila už v roce l9l l ve Skupině výnarných wnělců ajejím orgánu Uměleckéntměsíčníku, zasahovala i oblast literární.Tento proud výtvarnémodemy se rozdělil na křídlo picassovsko-fillovskéa na skupinu s osobnostmi Josefa Čapka' Václava Špá|y,Vlastislava Hofmana a Bohumila Kubišty. Výtvamíci tohoto druhého.čapkovského křídla se přímo účastniliAlmanachu na rok 19l4. Vnesli tam volné,dynamické p o j e t í u m ě l e c k é h o t v a r u , o b j e k t i v n í p o s t o j k v ě c e m , e s t e t i c k é z h om d noodceer n í t e c h n i c k é c i v i l i z a c e
a s o u č a s n é h ož i v o t a ' V | i t e r a t u ř e s e n o v á m o d e r n a u v ě d o m u j e v o s t ř e p o c i ť o v a n é m p r o t i k l a d u k e g e n ci let devadesátých,k symbolismu a dekadenci. v tomto směru mohla navazovat a také'jak ukazuje poměr těch nejmladšíchk Neumannovi, navazovala na základnítendencepředcházejícígeneracebuřičů:na rozchod se symbolismem a dekadencí,na umělecký příklon k realitě, k životnímukladu, na vitalismus (v té době vrcholil v ŠrámkověSplavu, v Neumannově Knize lesů,vod a strání)'na odpor k literátskévýlučnostia na zcivilnění a ooroštěníbásnickéhovýrazu (F. Gellner).
23
Nová modernase vzdalovala písňové,pravidelnéformě svých bezprostředníchpředchůdců; užívalavolnější stavby a soustřeďovala se k objektivní,věcnézkušenosti.Byla okouzlována Waltem Whitmanem, americkým básníkemdemokracie,civilizace a životníaktivity, belgickým básníkemEmilem Verhaerenem,jeho dynamickým viděním přírodníchdějů i sociálních vztahů,předevšímvšak modernífrancouzskou poezií od Arthura Rimbauda po současnéhoApollinaira, Arcose ad. Právě Guillaume Apollinaire se stává uŽ v této době fascinujícíminspirátoremrevoluce v poezii' hlavně svou naprostouvolněnou obrazotvornostía polytematickou stavbou básně. Ideovépodněty dávala novémuuměleckémunázoru současnáfilozofie a v ní ty směry, které v odporu ke staršímracionalistickým systémůmi k mechanickémumaterialismupozitivistickémuvycházely z dynamických proměn života,zjeho iracionality. Zvlášťzřetelnýje v tétopředválečnéavantgarděvliv francouzskéhofilozofa Henri Bergsona ajeho dynamickéhoa aktivníhopojetíživota,jeho důrazuna tvořivé síly života,na intuitivní,tj. bezprostřednénaziraci způsobpoznání,který je podle něho téžvlastníuměleckétvorbě. Bergsonovu filozofii však interpretovaljinak St. K. Neumann (v materialistickémduchu a v aplikacr na společnost)ajinak o' Theer (ve smyslu dualistickéhoprotikladu mezi hmotou a duchem a svéhovoluntaristickéhopojetívnitřního dramatickéhozápasu titánskéosobnosti).Ještějinak využil podnětůbergsonismu Karel Čapek,který v tédobě měl k filozofii velmi b|ízkoa už tehdy k nám uváděl americkou filozofii pragmatismu (Čapkovapráce Pragmatismusčili filozofie praktickéhoživota,vydaná l9l8' vznikla v roce l914). Organizátorským Živlem skupiny kolem Almanachu na rok l914 byli BRATŘI ČAPKovE. Měli bezprostřednía důvěrněpřátelský vztah k Neumannovi. Prostředníkemk druhé složce skupiny, k Theerovi, byl oToKAR FISCHER. Již roku l912 chtěli Čapkovévydat almanach modernípoezie, s mladými autory, kteří stáli mimo družinu Šaldovui mimo Moderní revui. o novém směru tehdy v korespondenci s Neumannem napsali,že1ej|zetěžkovyznačit,že to neníŽádný,,ismus...ale především,,snahy o volný verš,o moderní koncepci poezie, o volnou a neklasickou krásu... Na veřejnostvystoupil jako mluvčínovéhotvůrčího hnutíotakar Theer. V úvodnímprojevu k recitačnímu večerukonanému30. března l913 (otištěnémv Přehledu s názvem Mladá českápoezie) se distancoval od generacedevadesátýchlet i od poezie'jejížobsah byl zbaven životníhoneklidu ajejížformaje pevná, ustálená, nevzrušená. Hlavní znak novémladépoezie viděl ve volném verši ' jenžje ''úměrnýmvýrazemnitra jako neustálá změna..' Nový směr modernípoezie chápal jako cestu ''od mdloby k síle.od negace nazíraného ke kladu, od náladovéhoimpresionismu k intuičnímujasnozřenív samo srdce ŽiVotníhoprocesu...Generační rozpor zesílil Theerůvčlánek Dvě generace(Náródní listy Z 9. 7. |9|3), který proti dekadentnímpostojům, jevové realitě,stavěl nový postoj,dynamický, dramatický,optimistický' který se nevyhýbá Životu. uhýbajícím Místo harmonickéhosouladu dával přednost ,,intenzitěprocítění.,. Theer takto formuloval své pojetí světa jeho a tvorby, která zrcadlila vývoj od původníhosenzualismu k strohémuvoluntarismu,jeho dramatický
Teoreticky zdůvodnilsnahy r tematickéhoi výrazovéhozcivilr jednoty věcí, svůjstálý pocit vni projevil inspirujícívliv francou dynamickým pohledembásníko ''Nejdisparátnějšímiobrazy, sbí představu věcí a dějův jejich vl skytuje básníku i čtenářiskuteč vypovídajícíboj snadnélíbivos prostředkem modernípoezieje l se to|ik podobá kovové písni v Ve stati K novépoezii sociál dobémuživotu,prohloubenýsm ti, k estétství, zbystřený smysl p kud moŽno nejvěcnější. spojen činností;3) syrovost výranl:4) Statíotevřená okna sblížilsr tem Guillauma Apollinaira z 2 adjektiva' interpunkci a vytváře mu a futurismu.Ani ve futuris modernímu uměni. O Picassov ma... Chtěl jen smělou tvůrčí ak votem sociálním. s životemobr
LITERARNÍ
KRITIKÁ
křídlo od křídla Vnitřní diferenciace ve skupině kolem Almanachu odlišila pak neumannovsko.čapkovské Theerova a od středu, k němuž patřil otokar Fischer a Stanislav Hanuš.Ze skupiny se vydělil Arne Novák svým tradicionalistickým stanoviskem.Naopak se s čapkovskýmproudem sblížitiautoři v Almanachu ještě nezastoupení:Ervín Taussig (předčasnězahynul ve válce)' FrantišekLanger a Richard Weiner. Langer představujev m|adétvorbě tendencenovoklasicistické,směřujícík objektivitě,k racionálnímupojetísvěta,k pev.
V literárním Životě na počá tech při zápase o moderníuměn se skupiny neměly vlastnívyhrt ní tvůrčíhoprogramu a teoretic raci anarchistických buřičůSt. Nejvýraznějšíkrítickou osobr si chránil svou nezávis|ostneje V novéetapě svétvorby, která: spolupráce s výtvamíky ve Vo) vědomí a v |iterámíkritice u individuality jako základnípodn národně utilitaristicképojetí u: odmítány projevy epigonstvía v pokračujícímboji proti vnějšJ proti odvozené a papírovédeki Silněji v tomto novémúdob ,,KaŽdénové umění jest neko:
né stavebnostia harmonii' k ukázněnéformě, ke kultivovanémustylu.
novým eposem a novým patost
vnitřní zápas o silnou, heroickou osobnost směřujícík titanismu. V polemice, která se rozpoutala,postavil se proti mladým Arnošt Procházka, který zavrhoval vnějšíznaky problémy a společenské nové moderny, i F. X. Šaida,který odmítal tematiku modernícivilizace i ,,časové otázky,,, jeŽ zdůrazňovalKarel Čapek,a v protikladu k orientacimladých na světovémoderníproudy připomínal domácí tradice. Neumannovy částečněpolemické' z většíčástipozitivně programovéstati pak utvořily teoretický základ nejen tétopředvá|ečné, ale do jisté míry i poválečnémoderny.
24
ch předchůdců; užívalavolnější ,altemWhitmanem, americkým jeho dynamic,mVerhaerenem. iancouzskoupoezií od Arthura naire se stává už v této době )razotvorností a pol ytematickou filozofie a v ní ty směry, které mu pozitivistickémuvycházely edválečné avantgardě vliv franlota,jeho důrazuna tvořivé síly něhotéžvlastníuměleckétvorlistickémduchu a v aplikact na a duchema svéhovoluntaristicržilpodnětůbergsonismu Karel merickoufilozofii pragmatismu i, vzniklav roce 1914). {TŘI ČAPKoVÉ' iracti bezproložceskupiny, k Theerovi, byl poezie,s mladými autory, kteří v korespondencis Neumannem ,snahyo volný verš,o moderní projevuk recitačnímu úvodním Ďeskápoezie) se distancoval od 1ua jejížforma je pevná, ustáleenžje,,úměrnýmvýrazem nitra tu ,,odmdloby k síle.od negace procesu...Generační e životního rý proti dekadentnímpostojům, stický'který se nevyhýbá životu. kto formuloval své pojetí světa l voluntarismu,jeho dramatický ka,kterýzavrhoval vnějšíznaky problémya společenské ,časové lvětové moderníproudy přípomíLěprogramovéstati pak utvořily emy. křídlo od křídla rvsko.čapkovské skupinyse vydělil Arne Novák autoři v Almanachu ještě sblížili .a RichardWeiner. Langer předpojetísvěta,k pev. racionálnímu
Teoreticky zdůvodnilsnahy o moderníumění St. K. Neumann ve statíchAť žiježivot(kniŽně 1920). Vedle tematickéhoi výrazovéhozcivi1něnícharakterizovalpředválečnoumodernuúsilímvyjádřit ,'intuici symfonické jednoty věcí,svůjstálý pocit vnitřníhorytmu žiVota,životaplynuléhoa dynamického,, . Zde se nejmarkantněji projevil inspirujícívliv ťrancouzského filozofa Henri Bergsona' jeho smyslu pro plynulost života. S novým dynamickým pohledem básníkovýmna svět souvisely podle Neumanna i proměny v pojetíbásnických obrazů: obrazy, sbíhajícímise k témužcíli, ale nezatlačujícími se navzájem' vyvoláme nejlépe ',Nejdisparátnějšími představu věcí a dějův jejich vnitřní pravdivosti a souvislosti s životem.Volba obrazův modernípoezii poskytuje básníkui čtenářiskutečnourozkoš.Jsou tak nepředvídanéa intenzivně výrazné,častodrsnéa smělé, vypovídajícíboj snadnélíbivosti, a hlavnějsou vždy tajemně spjaty sjádrem věci...Nejlepšímvyjadřovacím prostředkemmodernípoezieje Neumannovi volný verš','bezněhožnenívůbecmyslitelný modernípatos,jenž se tolik podobá kovové písni vycházejicí z ve|ikémodernístrojovny... Ve stati K novépoezii sociální shrnul Neumann programovébody modernípoezie: 1)kladný poměr k soudobémuživotu'prohloubenýsmysl pro vymoženosticivilizace a technickoukulturu, odpor k apartnívýlučnosti, k estétství, zbystřený smysl pro věci zdánlivě zce\a prostéa všední;2) nový patos' nejméněrétorickýa pokud možnonejvěcnější,spojený s ,,mohutnouhymnou lidské práce..,navozený spíšeintuicí než intelektuální činností;3) syrovost výran;4) dynamismus a dramatismus,kolektivní lyrismus. Statíotevřená okna sblížilse Neumann s futurismem.Seznámil českouveřejnost s futuristickým manifestem Guillauma Apollinaira z 29. června1913' s hesly ,,slov na svobodě.., s programem potlačit skladbu' adjektiva,interpunkci a vytvářet typografickéharmonie' vyznal se z obdivu k fauvismu, expresionismu,kubismu a futurismu. Ani ve futurismu' ani v kubismu neviděl však Neumann jedinou možnou cestu k velkému metodě napsal: ,,Je obdivuhodnajako nález,je nesnesitelnajako dogmodernímuumění.o Picassově tvůrčí jen ma...Chtěl smělou tvůrčí aktivitu, odvahu k experimentu,a usiloval sblížittoto novémoderníumění s životem sociálním, s životem občanským.
LITERÁRNÍrRrrrra
A VĚDA
V literárnímživotěna počátkustoletíneměla literárníkritika tak bojovnéposláníjako v devadesátýchletech při zápase o moderníuměnía o uznání svéprávnostiliterárníkritikyjako tvorby. Nové proudy i formující se skupiny neměly vIastnívyhraněnékritiky, neměly specializovanéteoretiky,takŽepři nezbytnémformulovávlny básníci. (V genepÍogÍamua teoretickýchprincipůvystupovali jako mluvčídvojí generační ní tvůrčího raci anarchistickýchbuřičůSt' K. Neumann a v mladšípředválečnémoderně opět Neumann a otakar Theer.) Nejvýraznějšíkritickou osobnostízůstávalv tomto obdobíFRANTIŠEK XAVER SALDA (186.7_1931)'kteÚ si chránil svou nezávislost nejen vůčivládnoucí společnosti,ale i vůčiskupinovým uměleckým programům. V novéetapě svétvorby, která začínároku 1900 návratem k práci po těžkénemoci a kterou vyznačujeredakční spolupráce s výtvamíky ve Volných směrech, udrŽuje si Šaldaprincipy, kteréprobojoval v českémkultumím vědomí a v literární kritice už v devadesátých letech v bojích o moderní umění. Byly to princip tvůrčí individualityjako základnípodmínkytvorby,príncipjejíhosvobodnéhovyjádřenív umění.který nahradiltradiční národně utilitaristické pojetí umění, a konečně principy původnosti a vnitřní pravdivosti, podle nichž byly odmítányprojevy epigonstvía pruměmosti a takéartismu i vnějškovosti.Z těchto principů Šaldavychazel v pokračujícím boji proti vnějškověpopisnémurealismu,proti naturalismu,který popíralvůli lidskéosobnosti, proti odvozenéa papírovédekadenci, proti nenáročnémuliterámímu řemeslničenía vnějškovéefektnosti. Silněji v tomto novémúdobíŠaldazdůrazňujevztah uměník životu.V Bojích o zítřekjej formuluje takto: ,,KaŽdénové umění jest nekonečnévic neŽ estetickou teorií a 1eji rea|izaci - jest soudem života a světa, novým eposem a novým patosem,uměnímnovéhoživotai novéhoumírání.Přinášínový typ senzibility a kul-
z)
tury' přinášívzory' dle nichž chce zhnísti život a zformovati lidstvo...Toto pojetíumění bylo blízkéi mladé generaci stejně jako Šaldůvpožadaveksvobodnélidské individuality, intenzivně a plně proŽiyajici ŽivoÍ. V tehdejšímŠaldověprincipu života, kterým překonává starý dualismus umění a Života, se ozývá ohlas Nietzschova kultu svobodného,si|néhoa radostnéhoživota i ohlas Ruskinova požadavkupřirozenéjednoty umění s životem.Kritika je - podle Šaldovaese1eKritika Patosema inspirací- předevšímvýrazem tvůrčí osobnosti kritikovy' je mu příleŽitostí,aby podal svévidění světa, svůjideál člověka'svou představu Života, aby dotvářel umělcovo dí|o- a to Za aktivní,rovněŽ tvořivéúčasti čtenářovy.Šaldase vyslovoval k obecným a základním oLázkámumění'jeho vztahu k životu,ke každodennírealitě,ke společnosti,k národu. A zejména objasňova,lvznik, cestu a dobyvatelský charakternovéhoumění(Novríkrdsa:její genezea charakter)' Soubor těchto tvůrčích úvaho obecných otázkách umění V knize esejůBoje o zítřek (l905) tvoří nejcennějšípřínos Šaldovyaktivity na počátkustoletí.Těmito eseji - a nespornětakédíkyjejich básnicky náZornémua emotiv. nímu stylu - Šaldavložil do českéhokulturníhovědonrízákladní pochopenía oceněníuměníjako tvorby, která obohacuje a stupňuje Život, i pojetí kritiky jako svéprávnéhotvůrčíhoaktu' jímž se projevuje velká tvůrčíosobnost a její charakter. Šaldase postupněvíc soustřeďoval k žánrubásnických podobizen' nejednous historickým aspektem(Daše a dílo, |9|3). Vedle toho se však vždy vracel i k obecným otázkám umění,zejménave vztahu k náboženství (Uměnía ntÍbožensní, 1914), v letech předválečnýcha válečnýchpak k otázkám tradice a nadosobníhořádu. Tehdy se Šaldadostával do polemickéhosporu s nastupujícím proudem předválečné moderny a sjejím civilis. tickým programem,jejž hodnotil jako vnějškový,látkový' módni, ztrácejícílidský obsah. Kritika z okruhu Moderni revue, ježpředstavovalaproudsymbolicko.dekadentní,působilavtéto době výrazněji neŽ literárnítvorba tohoto směru. V duchu svéhopůvodníhoindividua|ismu,který si ani v dopodmíněnosta spobě prvníchrevolučníchvýbuchůsociálníproblematikynepřipouštělzájem o spo|ečenskou 1ečenskou funkčnostumění' šlakritika ArnoštaProcházky a Jiřího Karáska zeLvoyic cestoukritiky subjektivní, impresionistické. Podle JIŘÍHo KARÁSKA (i87l-195l) má být kritika výrazemsubjektivníchdojmů a myšlenek' kritik má podávat obraz své duše, nikoli cizí. Karásek sám prokázal však dost citlivého porozumění pro různétypy básníkůsvé doby například v souboru stati Intpresionistéa ironikol,é(l9o5). V knize Chinúrickévýpravy (l905) podal dokonce historický přehled vývoje literární kritiky. Vedle statí věnovaných konkrétnímzjevůmajejich historickémuvýkladu zamýšlelse Karásek takénad obecnou problematikou umění ajeho vztahu ke společnosti.A tak v knize Uměníjako kritika života (1906) dospěl aŽ k nazoru, žeumělec netvoří,,dojemskutečnosti.., ale,,vztahke skutečnu..' aže ,,neniuměníabsolutního,beze vztahu k Životu...Většinou odmítalsnahu po sociální uŽitečnostiumění,pojeho demokratizaci;měl však pochopení pro diferenciaci čtenářstva. (1869_1925) ve svých kritických statich Českékritil
26
( D r u h ý ,r e a l i s t i c k ý p r o u d tickou aktivitu, jeŽ dá|e rozvíjel myšlenkám a podnětům díla zamě nost tohoto směru FRANTIŠEK !
uměnía společnostia uplatňoval1 modemy, jejíŽ manifest podepsa a funkcí umění mu zůstalovlastní literatury (190l), kde daleko výš umění,jeho vývoje a poslání.Ve pokrok v umění podobnějako v t zoru, Že nikoli, že existuje jen vý
výš mluvit o pokroku ve výrazor kovou silou svou tendenčnostr Krejčíhosubjektivní(,,umělecro
a novéumění,aťuž vzniká z boj a znehodnocení všeho' co před . umění v různých variantách to, Umění tedy v osud příznačného.
v tom, aby se bohatstvílidskosti být proto míněno,že se má umč a rozprostřítji na širšíplochu umění ke společnostia k době a Pevný zřetel k specifické poc
nialitě tvoří osnovu esejisticky -. aŽ do Íáze moderní tvorby Íadice a pro národní specifiku' zaujatépo celá staletíduchem n
néhobásníka' pro něhož,,básn Prvního českéhobásníkav ton Svůj historický smysl a zřet Bedřiclt s,netana (1900)' Jalj Vrchlictý (19l3). Jeho činnos k vzájemnému sblíženíumění Ze společenskýchkritériív1
val na uměleckémdílepředevš Byl zastáncem realistickéhou oboru - v dive nejvlastnějším se smyslem pro specifickéje\ Zásady rcalismu a zejmén národním připomněl na začáÍ
Pia desideria (2 sv', 1902-1! DRTIL 0885-1910). Význam kritickétvorby S') tických úvahácha programov vou koncePci modernos
'umění bylo blízkéi mladé lě a plně prožívající život. ú a Života' se ozývá ohlas cŽadavku přirozenéjednoty - především výrazcm tvůrčí 'ěka,svou představuživota, dasevyslovovalk obecným čnosti, k národu' A zejména gerczea charakter').Soubor 05)tvořínejcennější přínos snickynázornémua emotiv. ocenění uměníjako tvorby, jímž fu' se projevuje velká aspektem(Daše [istorickým lnave vztahuk náboŽenství a nadosobníhořádu. Íradice némodernya s jejím civilis. ký obsah. působilav této ;dekadentní, který si ani v do. idualismu, podmíněnost Ďenskou a spo. Mc cesroukririky subjekrivrazemsubjektivníchdojmů pkázalvšak dost citlivého a ironikol,é(|905). |jonisté lterárníkritiky. Vedle statí takénad obecnouproble|k lJottsooldospě|aŽ k niízoabsolurního. bcze vztahu Flí měl všakpochopení |Íizaci:
I t Rozhovory lkritib(1912t
l tam,kdeumělecusiluje |o realismus a naturalismus. I odpůrcr'm kubisNvativním Encemi. přístup seprojevil lounouni estetického názoruz deJod MartenpěstovalŽánr lwue. (Akorr]'19|6\. pak české rcnREl SEZTMA )trazet pe své převaŽující činnosti postupně o objektivliloval ]
I II
I
l-
D r u h ý , r e a l i s t i c k ý p r o u d Č e s k é m o d e r n y p ř i n á š evl t o m t oh i s t o r i c k é m ú s e k uz p o č á t k us t o l e t ík r i . tickou aktivitu' jeŽ dá|e rozvíjela podněty už dříve sociologicky orientovanéa k etickým a společenským myšlenkáma podnětůmdíla zaměřenékritiky.|. c. Masaryka a H. G. Schauera.Nejvýraznějšíkritická osobnost tohoto směru FRANTIŠEK VÁcLAv KREJČÍ (|867_|941) se vždy znovu vracel k problematicevztahu uměnía společnostia uplatňoval přitom hledisko socialistické'Přesto všakneopouštělzákladní postulát České moderny, jejížmanifest podepsal' postulát velké tvůrčíindividuality. Také vědomí specifických vlastností a funkcí uměnímu zůstalovlastní.Po kritickémzhodnocenívýsledkůČeskémoderny v knize Deset l,etnladé literatun,(190l)' kde daleko výš než tvorbu uměleckou oceňoval kritiku, kladl si Krejčíobecnějšíotázky umění,jeho vývoje a poslání.Ve svépřednášceVěčnéjitrovumění(l903) odpovídalna otázku. zda existuje pokrok v umění podobnějako v oblasti sociální,hospodářské,morální,vědeckéa technické,a docházel k ná. zoru, Že nikoli, žeexistujejen vývoj umění,v němžrozhodujícímfaktoremje tvůrčí individualita. Lze nanej. výš mluvit o pokroku ve výrazových prostředcícha v uměleckétechnice rreboi o tom, Že umění bývá pokrokovou silou svou tendcnčností nebo svou duchovníiniciativou.Avšak podstatauměleckétvorby je podle Krejčíhosubjektivní(,,umělecrodí se ne proto, aby sloužil nějakým vyššímzáměrům,nýbržaby prostě byl..) a novéumění.aťuž vzniká z boje proti umění starému,nebo roste klidně vedle něho, ,,neznamenápřekonání a znehodnocenívšeho,co před ním bylo, nýbrž prostě obohacenípokladů krásy... Podle Krejčíhoopakuje umění v různýchvariantách to, co je v obsahu lidskébytosti nezměnitelného,věčnéhoa pro člověka a jeho osud příznačného' Umění tedy vyrůstáz mateřsképůdylidství a znovu ji obrozuje;jeho sociální úkol spočívá v tom, aby se bohatstvílidskosti a krásy rozšířilona co největšípočetlidí. ,,Heslemsocializace umění nemůže být proto míněno,žc se má umění měnit kvalitativně, nýbržtoliko jen že má zmnoŽit kvantitu svých účinků a rozprostřítji na širšíplochu sociální...V eseji Sen novékultury (1906) se Krejčízamýšlel nad Vztahem umění kc společnostia k době a zdůrazňovalnovost moderníhoumění v jeho zájmu o sociální problematiku.
Pevný zřetel k specificképodstatěa funkci umění,a předevšímrespektk tvůrčí básnickéindividualitě a genialitě tvoří osnovu esejisticky napsanéhopohledu na historický vývoj českéliteratury od nejstaršíchmýtů aŽ do fáze modernítvorby - Zrození btisníka(1908). Na českémmateriálu a s porozuměním pro národní tradicc a pro národní specifiku, avšaktakés náročnoukritičnostíF. V. Krejčísleduje,jak v českéliteratuře. zaujatépo celá staletíduchem náboŽenskýma pak zřeteli národně obrozeneckými,se pomalu rodil typ skuteč. néhobásníka,pro něhož,,básníkembýt znamenáučinitz poetickéhorozechvěníosudovou moc svéhoživoÍa.,' Prvníhočeského básníkav tomto nejvlastnějším smyslu viděl autor v K. H. Máchovi. Svůj historický srnysl a zřetel k národníkultLrřeajejí funkci prokázal Krejčív řadě odborných monografií: Bedřich Sntetana (l900)' Julius Zeyer (190l). Jan Neruda (I902). Karel Hynek Mácha (1907), Jaroslclv Vrchlický(l913).Jehočinnostpopularizační-zejménavsociálnědemokratickémhnutíatisku-směřova k vzájemnérnu sblížení uměnía širokýchlidových vrstev. Ze společenských kritériívycházel ve svékriticképráci JINDŘICH VoDÁK ( l867_l940)' Takéon oceňoval na uměleckémdíle předevšímjeho ideovéa etickéhodnoty,jeho národnícharaktera společenskývýznam, Byl zastáncemrealistickéhoumění a tradičních hodnot',Smysl pro umě|eckouspecifiku prokázal ve svém nejvlastnějším oboru - v divadelníkritice. Byl průkopníkemžurnalistickýchforem odbornékritiky divadelní se smyslem pro specifickéjevištnísložky divadelníhoumění,předevšírnpro herecký výkon. Zásady realismu a zejménaotázku národníhocharakteruliteraturyajejího výchovnóho poslání ve smyslu národnímpřipomnělna začátku20. stoletísouborstatívILÉMA MRŠTÍKA ( l863_l9l2) s názvem Moje sny, Pia desideria (2 sv., l902_1903). Blízko představitelůmrealistickékritiky stál předčasnězemřelý ARTUŠ DRTIL il885-1910). V teorepředevším Význam kritickétvorby STANISLAVA KosTKY NEUMANNA (|l8.75_|94.7) spočívá tických úvahácha programovýchstatích'kteréprozrazujíbojovný tempcramentNeumannůva formulují nov o u k o n c e p c i m o d e r n o s t i . s p o j e n o u s n á s t u p eamn a r c h i s t i c k é g e n e r a c e i s k u p i n y k o l e mA l m a .
27
nachu na rok 1914. zkÍitickétvorbylet 1898-1900jsounejvýznamnějšistatiUměníalid, Individualism umění,Umětú,umělci a /jd. Soubor stati Přede dveřmi Panteonu (1911) je plodem Neumannova zakotvení na moravskémvenkově ajeho úvah o literatuřejako výrazu života.Jde tu o obecnějšítématao českosti,mG dě, mravnosti v umění, o umění japonském a západnim, o čtenářích.Do souboru sÍaÍiAt' žije život (Í92o) dostaly se ,,volnéúvahy o novém umění..z předválečnéhoobdobí,například principiální teoretickéúvahy K nové poezii socidlní, o poměru umění k lidu, i sympaÍizujícívýklady moderních směrů uměleckých, expresionismu, kubismu a futurismu (stati otevřená okna, Soudobri krása, Kubism' čili clby bylo jclsno). Dobový stav kritiky se odrážíi v kritice divade1ní, která souvisís,literaturou podílemna soudobých uměleckýchtendencích(napříkladneoklasicismu)i orientacík rozboru dramatujako 1iterárníhodíla' Kvantita. tivní růstdivadelněkriticképrodukce i prohlubováníjejích teoretickýchvýchodisekje zároveň výrazem uměleckéhorozvoje divadla tétodoby vůbec:kritika se zaměřujek těm složkámjevištního projevu, kterése v něm nově uplatňují(k režijníkoncepci, scénickévýpravě), azačinádivadlo vidětjako dynamický komplex všech jeho složek. V celémúdobípřežíváovšemtradičníforma popisně registrujícího divadelníhoreferátu;představujeji například KAREL ENGELMÚLLER ( l872_l950). jehožkritiky a stati(v časopisechSlovo, ZlatáPraha,Lumir, osvěta), glosujícídivadelní dění s historizujícímzájmem, se soustřeďujík hereckémuvýkonu; biografiím hercůjsou věnovány i jeho publikace (Hana Kvapilová' 190.l, Marie Ryšavti' 19l 1). Také referáty kritika Národní politiky a Lumíru HANUŠE JELÍNKA (18,78_1944)v podstatěnepřekračují kronikářsky informující zřetel; zaměřují se k dramatickémutextu, který sledují v širšíchliterárněhistorickýchsouvislostech (srov' výbor kritik z |et 1913_|918 Z prvního balkonu,3 sv.'1924). ZÍeÍeIkuměleckéspecifičnostidivadla, svébytnostijeho strukturya znalost moderníchproudůevropského divadelnictvícharakterizuiekritické studie univerzitníhoprofesorasrovnávacíchdějin literaturyVÁCLAVA TILLEHO (1867_1937) v Národních listech, Nové politice, Dni a Scéně.kterévynikají vedle teoreticképru. bojnosti virtuózním uměním slovně zachytit prvky konkrétníhoscénickéhodíla (výbor statíDivadelní vzpominky, 1911). V předválečnémúdobí začal psát kritiky a stati o divadle také oToKAR FISCHER (1883_1938)jako referent časopisuPřehled a později Národních listů;divadelněkritická činnostse u něho formuje v symbióze s psychologickou metodou jeho literárněvědných prací i s vlastní básnickou praxí' Estetický ideál pevnéhouměleckéhořádu a stylovéjednoty,kterésjednocujíkomplikovaný vnitřní obsah díla, sbližujeFischerovy divadelní stati s novoklasicistickými tendencemipředválečnémoderny. (Souborně byly vydány v knize K dramatu. Problémy a výhledy' )'9I9.) Proti zasahovánímimouměleckých činitelůdo divadla, za uměleckou čistotustylu a nový jevištnívýraz, negujícítendence novoromantismu, se vyhraněně orientujímluvčíčapkovskégeneraceJosEF KODÍČEK (1892_1954) a ERVÍN TAUSsIG (l887_l914) (v časopisechPřehled a zejménaScéna),zatímco kritiky MIROSLAVA RUTTEHO ( 1889_1954)' začinajicihopsát o divadle do Moderní revue, stojízce|aye znamení tohoto časopisu. Vývoj literárníkritiky souvisel s vývojem české literární vědy a estetiky V tomto údobí.Na základech univerzitní vědy začatase budovat estetikazásluhou oTAKARA HosTlNsKÉHo (l847_1910). K teoretickémuobjasněnírealismu přispěla uŽ jeho dřívějšístudie o realismu uměIeckém(l891). Na počátku stoletípromýšlíHostinský vztah umění a společnostive studiícho socializaci unění (|9o3) a Uměnía spo. Iečnost(190.7).Realismus nechápal Hostinský jako pouhý popisný obraz skutečnosti,nýbržjako její ,'estetickou vidinu.., kterou vytvořila umělecká fanÍazie.Podstatnýmrysem realismuje podle Hostinskéhokritický poměr ke společnostia lidskosti. Realistickédílo má poznávata vyjadřovat pravdu skutečnosti, třebasošklivé, a tím přispívatk nápravě.Působeníumění na společnostve smyslu mravníhozdokonalovánínenívšak přímé, bezprostřední.Hostinský přiznával umění i funkci zábavnou a přístupnostuměleckéhodíla lidovémupubliku mu ještě nutně neznamenalajeho nízkou úroveň.Yyzýva| k odstraňovánípřekážek mezi uměním a lidem,
28
usiloval o kulturní jednotu vše (,,Přejme lidu obvyklou jeho ut také dosti příležitosti tříbiti' šk Hostinsk a nejdokona1ejšího...). někdy rafinovanější a strojeněj a tyto nároky týkají se celéhot zákonitosti vývoje.
Bezprostředně na Otakara ! objasněnímjeho osobnosti a dí oddaným badatelskými popula oblastí svou aktivitou, rozsáhl Do oblasti historie zasáhl zejm( hudební vědy pak vedle pozdě
zpěvu v Čechrich (L904) a Dě Fibich (1901).Do literárnívěd koncepce českých dějin i reali
Pokračovatelemv díle Host chologických aspektůumělecl
K utváření názoru na litera v tétodobě dozrávalo dílo gen dice českéuniverzitní vědy s bauera.Významnou postavou rických syntézách Dějiny Lin
i v menšíchknižníchsoubore našísloyesno,sti,1912; Novék jako dějin idejí v jejich věde objevnému materiálu měl v. mater i kulturněhistorického literárním a uměleckém,List s literárním a kulturním svět
čtyřsvazkovéhokolektivního literární vědci pozitivistickéi české(1911), jež podaly přr S lov anského bój es loví (|901)
Dějiny českého dramatu, 7 připravoval svou budoucí p v 1iterárněvědnémobjasňovár Žáci m|adégenerace ALBER']
literárního života v Čechách obohatil profesor germanisti historie přispěl monografien EMANUEL CHALUPNÝ (
básnickým zjevům J. S. Ma. MARTÍNEK (1887_l960).
tti Unřní a lid, Individualism dem Ncumannova Zakotvení cnější tématao českosti,mó)ru statíAt' žije život (|920) lrincipiálníteoretickéúvahy 'derníchsměrů uměleckých, |'un,čili aby b,-lo jasno), turoupodílemna soudobých *o literárníhodíla.Kvantita;ekje zároveň výrazem umě|níhoprojevu,kterése v něm o dynamickýkomplex všech to referátu;představujeji na:hSlovo,Zlatá Praha, Lumír, eckémuvýkonu; biografiím l9ll). Takéreferátykritika tčují kronikářsky i nformující rických souvislostech(srov. oderních proudůevropského dějin literaturyVÁCLAVA 'ynikajívedle teoreticképru. (výbor statíDivadelní vzpotakéoToKAR FISCHER řkritická činnostse u něho i s vlastníbásnickou praxí. plikovanývnitřníobsah díla' témoderny.(Souborně byl, stylua nový jevištnívýraz, ]eneraceJosEF KODÍČEK énaScéna),zatímco kritiky revue.stojízcela ve znamení etiky v tomto údobí.Na s T I N s K É H o( | 8 4 7 - l 9 l 0 ) . 'ěleckém (1891).Na počátku mění(|903l a Uměnía spolnosti.nýbrŽjako její ..este) podleHostinskéhokritický uskutečnosti, třebasošklivé, konalování nenívšakpřímé, lkéhodílalidovémupubliku Ážekmezi uměníma lidem
usiloval o kulturníjednotu všech společenskýchvrstev národa. Šlo mu o nenásilnou výchovu lidu k umění (''Přejme lidu obvyklou jeho uměleckou zábavu při dílech lehčíhozrna, ale zároveň pečujmeo to, aby měl takédosti příležitostitříbiti, šlechtiti a povzbuzovati smysl pro umění na tom, co v jeho šířije nejlepšího a nejdokonalejšího...). Hostinský si byl plně vědom, Že moderníuměníje ',sloŽitější, bohatší,rozmanitější, někdy rafinovanější a strojenější..než dřívější aže,,čimdále tím většínároky činíi na tvůrceina vnímatele a tyto nároky týkají se celéhoústrojísmyslovéhoa duševního... Sám bojoval za toto nové umění, vědom si zákonitosti vývoje. Bezprostředněna otakara Hostinskéhonavazovaljeho žák ZDENĚK NEJEDLÝ (l878-l962), a to jak objasněnímjeho osobnosti a díIa,z něhožpozději připravil k vydání otakara Hostinskéhoestetiku,tak i svým oddaným badatelskými popularizátorskýmzájmem o Bedřicha Smetanu'ZdenékNejedlý zasahoval do mnoha oblastísvou aktivitou, rozsáhlým materiálovým studiem a zájmem o aktuálníproblematiku národní kultury. Do oblasti historie zasáhl zejménasvou účastí na vědeckých sporech o výklad smyslu národníchdějin; z oboru hudebnívědy pak vedle pozdějšímonografie Bedřich Smetana a vedle průkopnickýchDějin předhusitského zpěvu v Čechtích(l904) a Dějin husitskéhozpěvu za válek husitslcich(1913) napsal i monografii Zdenko Fibich (|90|). Do literárnívědy vstoupil předevšímsvým bojem o oceněníAloise Jiráska, jcho demokratické koncepce českýchdějin i realistickéhoumění (Alois Jirtísek, |902, Alois ]irdsek a jeln Litonnšl' 19l 1). Pokračovatelemv díle Hostinskéhobyl oTAKAR ZICH (l887_l934)' jehoŽpřínosembylo uplatněnípsy. chologických aspektůuměleckétvorby a užitíexperimentálnímetody v hudebnívědě. K utváření názoru na literaturu a na její místo v kultuře i životě národa přispívali takéliterárníhistorici. V tétodobě dozrávalodílo generaceliterárníchvědců,kteřívycházeli z filozofickéhopozitivismu a z tra. dice českéuniverzitní vědy s vůdčímiosobnostmi filozofa a sociologa T. G. Masaryka a filologa Jana Gebauera.Významnoupostavouliterárníhistoriebyl JARoSLAV VLČEK (1860_1930),který ve velkých historických syntézách Dějiny literatúry slovenskej I_II (1889-1890) a Dějiny českéliteratury (1893-1921) i v menšíchknižních souborech studii (Několik kapilolek z dějin našípoezie' 1898; Několik kapitolek z dějin našíslovesnosti,1912;Nové kapitoly zdějin českéliteratury, l9l3) realizoval svou koncepci dějin literatury jako dějin idejí v jejich vědeckých a uměleckých formách. Metodologický přístup k bohatémua namnoze objevnému materiálu měl výrazné zřetele genetické a používal k výkladu jak biografických dat' tak i kulturněhistorickéhomateriálu. Kultivovaný styl charakterizuje i Vlčkovu činnost kritickou (v obzoru literárním a uměleckém,Listech filologických, Lumíru aj.) a jeho práce vzniklé z bezprostředníchstyků s literárním a kulturním světem českým a s|ovenským. Vlček byl organizátorem i spoluautorem velkého čtyřsvazkovéhokolektivního dí|aLiteratura česki ]9. století(|902_1907), na němž se uŽ podíleli i mladší |iterárnívědci pozitivistické školy:jako spoluredaktorJAN JAKUBEC (|862_1936)' autor Dějin literatury české(|91l), jež podaly předevšímbohatý materiál faktografický;JAN MÁCHAL (l855-1939-),autor Slovanskéhobdjesloví(1907)' který se věnoval takésoudobéliteratuře (o českénromcinunovodobém,I9o2, Dějiny českéhodramatu, 1917); dále JosEF HANUŠ (l862_194l), který monografickými studiemi připravoval svou budoucí práci Národní muzeum a naše obrození a který si získal zásluhy zejména v literárněvědnémobjasňovánípůvoduRukopisu královédvorského a zelenohorského;konečněpak i Vlčkovi Žáci mladégeneraceALBERT PRAŽÁK (l880-1956) a MILoSLAV HÝSEK (1885_l95?).Historický obraz literárníhoŽivota v Čechách, zejménav době osvícenskéa se zájmem o vztahy českéa německé složky, obohatilprofesorgermanistikyna UniverzitěKarlově ARNoŠT V. KRAUS ( l859-l945). Do českéliterární historie přispěl monografiemi o Havlíčkovi,Jungmannovi i studiemi o Bezručovi, Sládkovi a Holečkovi (l879-l958), vlastním vědeckým zaměřením sociolog. Současnýmvelkým EMANUEL CHALUPNÝ básnickým zjevům J. S. Macharovi a P. Bezručovi věnoval svou pozornost v řadě monografií voJTĚCH MARTÍNEK (1887_1960).
29 \-
Proti pozitivismu v literární vědě vznikla reakce' která při výkladu literatury zdůrazňovalazřetele psyc h o l o g i c k é . p r o t id e t e r m i n u j í c í m v lui v u p r o s t ř e daí k c e n t o v a ltav ů r čsíí l u u m ě l c o v y i n d i v i d u a l i t y ' protiracionalistickémuvýkladuuměnízvýrazňova|a iracioná|ní složkytvorbyachápalaumělecképoznání jako intuitivní. Projevil se v tom vliv psychologizující metody Diltheyovy,směřující k objasněnítakzvanéhoprazážitkuumělcova. V tomto směru, soustředěnémk výkladu tvůrčí individuality, se ubíraly Šaldovy studie o básnícíchdomácích icizich v knize Dušea dílo. Uplatnily přitom někdy i poznatky biografické,jindy analýzu díla aieho tvárných a výrazových prostředků.K vykres,leníbásníkovatypu,jehojedinečnosti,ovšem i s přihlédnutímk historickémuprostředí,směřovaly studie ARNE NoVÁKA (1880-1939), sebranév tomto údobído knih Mužovéa osudy (|914)' Myšlenlq a spisovatelé(l9l4) a Zvony dolnova (19|6). oŽivuje je vlasteneckýpatos a vřelý poměr k národnítradici' JiŽ v tétodobě ZačínáNovákova práce na souvislémVýkladu českéliterárníhistorie (Stručné dějiny literatury české's J' V. Novákem' l9l0). Svým vznikem a prvním vydáním spadá do tétodoby takéodborně informativní spisek Kritika literdrní(19l6)' podávajícínejen metodologický' ale i historický přehled literárněvědnýcha kritických směrů.Výraznějšízřetel psychologický zdůrazňoval ve svých literárněvědnýchstudiích,a zejménapak v specializovanépráci ottizky,literártúpsychologie (l9l7) univerzitníprofesor oboru germanistiky oToKAR FISCHER' orientace českékultury ke ku|tuře francouzskébyla po Šaldoviutvrzována také literárním historikem a kritikem OTOKAREM ŠIMKEM (1878-1950), který napsal Dějiny literatury francouzské v obrysech (l9l8-1923). Romanistickýmzaměřením'věkem i působením stá| Ša|doviblízkoliterárníi divade|nívědec a folklorista VÁCLAV TILLE, který vydal svůj habilitačni spis Fitozofie literatury u Taina a předchůtlců (l902), vynikajícíživotopisnoumonografii BoženaNěntcová (1911), pohádkoslovnéstudie a soubory (Česká pohtÍdlq Boženy Náncové, 1908, Česképohtidlq do roku 1848, 1909) a monografii Maurice Maeterlinck
(19r0).
Česoptsy A EDICE Tiskové orgány literárníhoživotavyjevujíi utvářejírozmanitosti protichůdnostuměleckých směru, skupin a ideovýchstanovisek,někdy i generačních vrstev.MeZi literárními časopisy si svépevnémístoudržují snah, kteréuž i ty časopisy,kterévznikly v dřívějšíchdobách a z podnětu uměleckých proudůa generačních V některých případechse i ony zftáce|y na počátkustoletísvůj smysl a udržovaly se častojen setrvačností. obrozovaly mladou krví a do jistémíry měnily takésvůjsměr i ráz. Tak napříkladčasopisLumír (|8.73_1940), který dal označeníceléliterárnígeneraci ,,lumírovské.., byl ještěv roce l 898 redigován J. V' Sládkem a přinájako byl A. Klášterskýaj. Poté šel tvorbu staršígeneraceVrchlického' Zeyera a 1ejichmladšíchnásledovníků,
rediguje Lumír mladšía do ,'moderni,.západni Evropy zahleděný Václav Hladík. a ten už rozšiřuje okruh autorůo generaci moderny devadesátých|et (F. X. Šalda,A. Sova, bratři Mrštíkové,J. Kvapil' K. Sezima, R. Svobodová) a o ještěmladší(V. Dyk' o' Theer, J. opolský, A. Breiský ad.) a ladí časopisdo novoromantického,až dekadentníhoslohu. od roku l907 řídítuto ',měsíční revui pro literaturu,umění a společnost.., vydávanou literárnímodborem Besedy umělecké,Viktor Dyk a Jaroslav Vlček. V Lumíru se ohlásila i nejmladšígeneraceČapkova a Neumann jako představiteljejího civilistického programu. Konzervativníduch z minuléhostoletíprovázel osyětu(18.71-l921),kterouještěstále redigovalVáclav Vlček a přispívalasem jako básniřka a kritičkastáleještěEliška Krásnohorská.Ani Květy (1879_|9|6) neztrácely charakternevýbojnéhočasopisu,který přinášelpředevšímpůvodnítvorbu českou,a to i ve většíchepických celcích. Vedle Vrchlického a Čecha otiskovali tu své práce A' Jirásek (F. L' Věk)' J. Holeček,K. V. Rais, T. Nováková, bratři Mrštíkové.Na počátkusto|etíza redakce Václava a pak Vladimíra Čechapřibývala grak t ě m t o o s v ě d č e n ý m j m é n ů m j m é n a m l a d š í c h ' T ě s n o h l í d k a , D y k a , M a h e n a . T h e e r t u o lt9i s1k4l pr or ok u
30
mové verše Má poetíka.staršílit€ (1867-1898)' Zlató Praha (1884Až do dvacátých let 20. století1 cházkou' Soustřeďovala básníkysy autoři mladší anarchistické genera
zÍÍáce|asvůj původníprovokující statických, virtuózních forem, nov Poklesla tím předevšímpřitažlivo a bez uměleckého přínosu pro so (l896-1907), redigovanýKarlem I p ( l 8 9 6 - l 9 4 l ) v č n o v a l ar e c e n z í m
Z tiskových orgánůkritického} koekonomický, kultumí i uměle (1892-1908), vydávaných a redig m|adéliteratury, bilancujícíodkaz kritika v tomto časopise,který v
(1893-1949),redigovanéod zalo a to předevšímv recenzích.zatím borných statí.z nich měly pro obli ství(1897),Macharovastaťo Katr lec]cí 0899-1902), redigovaný Jr soustředi1ageneraceliterárníchhil benův Čas (1886-1915)si uchov příspěvků zvláštní význam jeho
(l900-1914), a okolnost,žetu He realistickéhosměru odchýlil se č t vědecko-politickým měsíčníkem literární rubrice působil z význač zy|ášÍni místo zaujímajíčaso ( l 896- l 949). věnovanévýtvarné ovlivni|; později Nol,ina(1908-1 rem a Jindřichem Vodákem a v n zina. R. Svobodová), ale i mladš né pak Česktíkultura (1912_191 Novinu a její autorský okruh. Nr
jako na podstatnou součástnáro( Významnou úlohu v literární (l897-1905)' za|oŽenýa veden
k anarchistickému individualisrr a v němž i esej po|skéhodekade \ Neumannovým,.satanismem...
o zástupu zoufajících'v Březinol a dokonce ÍéŽukázky z českédě stupují v Novém ku.ltu básníci R. Těsnohlídek'J. opolský' M.
zdůrazňovala zřetele psy. u m ě l c o v yi n d i v i d u a l i t y . a chápalaumělecképoznání směřující k objasněnítakzva. , se ubíralyŠaldovy i poznatkybiografické'jindy typu'jehojedinečnosti, ovšem (l880-1939)'sebranév tomto domova(19|6). oŽivuje je prácena souvislémvýkla. ' Svýmvznikem a prvním 9ló), podávající nejenmetozřetelpsycholog ický zdtli 0tdzlq lileró rníp sychoIog i e takéliterárnímhistorikem v obryseclt Írancouzské literární i divadelnívědec u Taina a předchůdcťt studiea soubory (Česřl fii Maurice M aeterlinck
uměleckých směru,skupin pevné si své místoudržují a generačních snah,kteréuž případechse i ony některých
časopis Lurrír(l 873-1940)' J. V. Sládkema přiná-
bylA. Klášterský aj.Poté a tenužrozšiřuje okruh I. Kvapil, K. Sezima, ladíčasopis do novoroman. , uměnía společnost.., V Lumíruse ohlásila i neiještě stáleredigovalVáclav
Kvěn (|8,I9_| 9 16) neztrá. , a to i ve většíchepic-
I L' Věk),J. Holeček' K. V
Vladimíra Čechapřibývala tuotisklroku 1914progra-
mové veršeMá poetika. Staršíliterární tvorbě i kritickým recenzímbyly stále otevřeny časopisySvětozor (18ó7-1898)'Zlatá Praha (l884_1930)' k nimŽ přibyly i nové- Zvon (1899_1941)a Mťi (1903-1914). Až do dvacátých let 20. století pokračova|aModerní revue (1894_1925), stá|e redigovaná Arnoštem Procházkou. Soustřeďovala básníky symbolistickéa dekadentníorientace,ovšempronikli do ní načasi začinajici autoři mladšíanarchistickégeneračnívrstvy (Neumann. Mahen, Toman, Dyk). Moderní revue však rychle zÍráce|asvůj původníprovokujícícharakter a převládly v ní tendenceideově i esteticky konzervativní.kult statických,virtuózních forem, novoromantickétendence,vzdalujícíse životu auzavirajíci se do kultu krásy. Poklesla tím předevšímpřitažlivosttétorevue pro m|adou generaci. Bez většíhoohlasu v literárním životě a bez uměleckéhopřínosu pro soudobý vývoj pokračovalrovněž časopis Katolické moderny Nový život (l896_1907)' redigovaný Karlem Dostálem.Lutinovem a Sigismundem Bouškou. Katolicky zaměÍenáHlídka (1896_194l)včnovalarecenzímpoměrnějen málo místa. Z tiskových orgánůkritickéhohnutídevadesátýchlet, jež chtělo z vědeckých pozic obrozovat celý politickoekonomický, kulturní i umělecký život českéspolečnosti, zůstávala řada časopisů.Y Rozhledech (1892_l908)'vy
31
Nový kult stal teoretickýmčasopisemanarchistickýma literárnítvorbatvořilajen doplněkjeho teoreticko-politického a obecně kulturního obsahu. Zcela|iterárni charakter měla příloha Nového kv|t,J Šibeničlcy (od 1903), která po zániku Nového kultu vycházelajako samostatnýčasopis(l906_1907). Tu se soustředila především satira.Po odchodu do Vídně a na Moravu se Neumann pokoušelvydávat Anarchistickou revui (1905). Mezi anarchistickéčasopisy,kam přispívali básnícisympatizujícís hnutím,patÍilyomladina (1903_19o5' red. Karel Vohryzek a Ladislav Knotek), Novd Omladina (1906-1901), Komuna (1907*1908) a Zddruha (1908_1909).Zv|ášt významný byl pro svou literární úroveňčasopisPrdce (l905_1908)' který redigovali Ladislav Knotek, Michael Kácha a Fráňa Šrámek.Práce vlastněnastupovalana místoNovéhokultu a soustředila verševšech básníkůz anarchistickéhoNeumannova kruhu. Bylo v ní publikováno známé Šrámkovo antimilitaristicképrohlášenía jeho ohlas, vycházely tu politické články Šrámkovy,například ke vzpouře křiŽníku Potěmkin, ad. Její přílohou bylo Klíčení(1906_1908) a stejný název měl i časopisredigovaný Michaelem Káchou ( 1907_1909). Časopisvydal jako zvláštníčislol. máj revolucionóřů1906' Mezj Pracíjako tribunou Českéanarchistickéfederace a mezi Novou omladinou, která byla mluvčímČeskéfederace všech odborůa byla redigována Karlem Vohryzkem, došlo k polemikám, v nichŽ stáli proti sobě Šrámeka Neumann. Mladá generacese pokoušelaorganizovat se ve volnémliterárnímsdruŽeníSyrinx (1903), v jehož vedení stál jako předseda Roman Hašek, dále Jiří Mahen a J. S' Machar a jehož orgánem se stal časopisModerní život(1902_1903),v prvémročníkuredigovaný K. H. Hilarem a Juliem Skarlandtem,v druhémpak Romanem Haškem.V Moderním Životě se setkáváme s autory Šrámkem,Tomanem, Těsnohlídkem,Mahenem ad. Nevyhraněnýbyl mladý časopisSrdce (1902_1904). Sblížení literátůs výtvarníkypředválečné modernyslouži|yčasopisyUměleclcýměsíčnit( 19l l _1913)' který vydávala Skupina výtvarných umělců,navazujícína osmu (E. Filla, J. Čapek,V. Špála,B. Kubišta,V. Hofman),a VoInésměry, kteréod roku l912 redigoval spolu s AntonínemMatějčkemJosef Čapek.Pro literaturu měl význam divadelní časopisScéna(1913_|914),Íizený ArnoštemDvořákem a Ervínem Taussigem. který se staltribunou divadelníkůpředválečnémoderny (F. Langra, J. Kodíčka,bratříČapků). podobnějako Přehled. Sociálně demokratickédělnické hnutí mělo vedle teoretickérevue Akademie (1896-1928)' jejížkulturní rubriku řídil F. v. Krejčí,literárni revui Rudé květy (190l_1920),kterou zprvu redigoval F. V' Krejčía pak od 1903 Antonín Macek. Tomu se podařilo získávatdo Rudých květůhodnotnépříspěvky mladégenerace, mezi nimi I. olbrachta, M. Majerovéi F. Gellnera a J. Macha. V dě|nickýchhumoristickýchlistech' jako by1y (1898-190l),Kopřivy (1909*1919)aKarikatury (1909_l9l3). seuplatnilaliterární Rašpte(189O-192q,Škhy satira a humor. Z denníhotisku se staly pro literaturunejvýznamnějšiLidové ttoviny(od l893), založenéAdolfem Stránským, kterým se podařilo za výbornéhovedeníArnoštaHeinricha znovu Spojit v redakci i při spolupráci vyznamnéliteráty mladši generace'St. K. Neumanna,F. Gellnera, R. Těsnohlídka,J. Mahena, V. Dyka. Literarněkritická rubrika sociálně demokratickéh o Prdva lidu (od 1897) měla za redakceAntonínaNěmce a pak Josefa Stivínaoporu v F. V. Krejčím,zatímcov Českém slově (od 1907), orgánu strany národně sociální,působil kritik Jindřich Vodák. Agrární politice s\ollŽi|Venkov (od l906), do něhožv letech válečnýchpřispíval F' X. Salda po krátké spolupráci s mladočeskýmiNárodními listy. Ty získaly koncem války za spolupracovníky bratry Čapky a dalšípředstavitele českékultury, většinoujen na krátké období válečné,kdy se pokusily o sjednoceníkulturní fronty. Strana radikálně pokroková vydáva|a Samostatnost(1897_1914)' kde působil Viktor Dyk. Z mimopražskýchčasopisů a tiskových orgánůjetřeba vedle brněnskýchLidových novin uvéstŽurna|istiku moravskou, například sociálně demokratickou Rovnost, ostravský deník a z časopisůMoravskoslezskou revui (l905_1923)' v nížpůsobili bratři Mrštíkovéa do nížpsal časemi St. K. Neumann.
Pro literámí tvorbu měly zna V oblasti původníbeletrie pokra K abine tní kni hovna (1884_1899 předkládají díla přeložená.Průk Češtíspisovatelé 19.století(190
na nové Ívorby Slunečnice Q'9a u FrantiškaTopičevydával Ferd cí tvorbě dramatickébyla věnová Divadelní knihovna Máje (1902
Pro rozhled po světovélitera měly vlivné postavení sbírky bibliotéka(1890_l911) Karla podniky byly edice seznarnují význam měla Ottova Rusktí kr Pisemského'To1stého'Dostojev (1899_191 3) téhožnakladatele západnich autorů vycházely r slovanským literaturámvěnov
většímpodnikem byla Vilímko. Sborník světovépoezie (1891_I Vedle těchto více či méněvy jící ukázky z tvorby domácí i c ( l 867_ l 9 13)' vydávanéFrantiš vat dva podniky téhožnaklada (I 89'7-1932), redi govanou Jaros hovnu (7898_1947)' Adámkovu krásného písemnicwí(1906-19
Tillem a určenámládeži' Hynl Lešehradem' a katolicky orient Mimořádného dosahu nabýv fii, historii, sociologii i literární ka podniků nakladateleRozhled ticlcych nauk (1895-1903) a hla. Filozofie umění i jeho trojsvazk teléve Francii zdomácněií,Běl jsou z Pozitivisticko-realisticky
(1896_1948)'kde vyšlyčtyřisv de|initivní vydání Jakubcový ( 1899_ 1936), zahájená Gustave a nrizory (1901_1948)a drobně než trváni se dočkaly efemérníp ciondřů (1904), věnovaná větš z nichž první dvě - vydávané
Zlatokvětem Borového a Syr připomeňme alespoň Drtihy a t
jendoplněkjeho teoreticko-poliku|tuŠibeničlq(od 1903), Tu se soustředilapředevším Anarchistickourevui (1905). pattllyOmladina ( 1903-1 905, Komuna(1907-1908) a Zjdruha (l905-l908)' který redigovali namístoNovéhoku]tua soustře. publikovánoznáméŠrámkovo y' napříkladke vzpouře názevměl i časopisredigovaný l906'Mezi Pracíjako mluvčím Českéfederace všech stáIiproli sobě Šrímeka NeuSyrinx(1903),v jehož vedení se stal ČasopisModerní , v druhémpak Romanem Mahenem ad. Nevy(191 l _l9 13 ). který měsíčník V' Špála. B' Kubišta,V. Hol.JosefČapek.Pro 1iteraturu a ErvínemTaussigem.kteý )' podobnějakoPřehled
(1896-l 928),jejížkulturní redigoval F. V' Krejčía pak příspěvkymladégenerace, istickýchlistech,jako byly l913),seuplatnilaliterární Adolfem Strán, za|oŽené v redakcii při spolupráci výJ. Mahena,V. Dyka. LiterárAntonína Němce a pak Jose. národněsociální,působil válečných přispívalF' X. války za spolupracovníky válečné, kdy se pokusily (l897-1914)'kde působi| novinuvéstžurnalistiku M oravskosIezskou r evui
Pro literámí tvorbu měly značnývýznam speciální ediční řady, častovycházejícíněkolik desetiletí. V oblasti původníbeletrie pokračujez minuléhoobdobíOttova Salonníbibliotéka(|876_1908) a Šimáčkova Kabinetní knihovna (7884_7899). Značnémístoje beletrii věnováno i v těch edičníchřadách, kde se čtenářům předkládajídíla přeložená.Průkopnickou zásluhu o kritické vydání domácích klasiků má Laichtrova sbírka Čeští spisovateléI9. století(1904_1920),redigovanáJaroslavemVtčkem;při ŠaldověNovině vznikla knihov. na nové tvorby Slunečnice (1909_1913), na niž naváza| svým Zlatokvětem (1915_1947) František Borový; u FrantiškaTopičevydával Ferdinand StrejčekSĎírltasouvisléčetbyškolní(1910_1948)apod. Převážnědomácítvorbě dramatickébyla věnována Kobrova Divadelníknihovna(1894-191 1),redigovanáJanem B. Kijhnlem, Divadelní knihovna Máje (1902_|943) aj. Pro rozhled po světovéliteratuře,pro zvyšováníslovesnékultury i pro uplatněnímladých uměleckých sil měly vlivné postavení sbírky překladů. Iniciativně v duchu pokrokového hnutí tu působila Vzděldvací bibliotéka (1890-1911) Karla Stanislava Sokola, přinášejícíi práce naukové. Velkými nakladatelskými podniky byly edice seznamujícísoustavně a rozsáhle s jednotlivými národními literaturami. Zvlášévelký význam měla ottova Ruská knihovna (l888_1929)' která uváděla staršíklasiky, Turgeněva, Gončarova, Pisemského,Tolstého,Dostojevského,i mladé,Čechovaa Gorkého.Protějškemk ní byla Anglická knihovna (1899_19l3) téhožnakladatele'přinášejícízákladni díla anglickéhorealismu. Překlady moderních,převážně západních autorů vycházely v KnifuÍch dobých autorů (1905_1931) Kamilly Neumannové, zatimco slovanským literaturám věnovala Bohumila Minaříková svou Knihovnu slovansNýchautorů (1909_191|); většímpodnikem byla Vilímkova edice Slayní autoři literatur světoých (1909_l918). Cizipoezii byl určen Sborníksyětovépoezie (1891_1945),vydávaný Českouakademiívěd u otty. Vedle těchto víceči méněvyhraněnýchknižnic vycházely velkéedičnířady smíšeného charakteru,přináše. jícíukázky Z tvorby domácí i cizí, a to jak z beletrie' tak někdy i z literatury naukové.Po staršíMatici lidu (1867_1913), vydávanéFrantiškemsimáčkem'a ottově L acinéknihovněntirodní(18.72-1930) je třebajmenovat dva podniky téhoŽnakladatele,a to Knihovnu Zlaté Prahy (1893_1921) a zvláště Světovou knihovnu (\897_1932),redigovanouJaroslavemKvapilem, dálreSymposion( l 898-1914) Huga Kosterky , Vilímkovukni. hovnu (1898_1947)' Adámkovu Moderní bibliotéku(1903_19l4)' řízenou K. H. Hilarem'Laichtrovu Sbírku krtisnéhopísemnictvi(1906_1949), kterou doplňova\a Žeň z literatur (l903_1929), redigovaná Václavem Tillem a určenámládeži, Hynkovu Pestrou knihovnu 7ábavy a kultury (191'0.1929), vedenou Emanuelem Lešehradem,a katolicky orientovanouedici Josefa Floriana Dobré dílo (1912_1946). Mimořádnéhodosahu nabývajíod devadesátýchlet knižnicepřekladůknih naukových, věnovaných filozofii, historii, sociologii i literárnívědě. Pro Českoumodernujsou zvlášédůležité předevšímprvní svazky několi. kapodnikůnakladateleRozhledůJosefaPelcla,KnihovnaRozhledů(1894_190ó)'Bibliotékasocidlníchapolitickýchnauk(1895_1903)a hlavněKritickriknihovna(1896_1907'u B. Kočíhodo 1910)'v nížvyšlaTainova Filozofie uměníi jeho trojsvazkovéDějiny literaturyanglické,dále HennequinovaVědecká kritika a Spisovateléve Francii zdomácněIí,Bělinskij a další;překladatelsky se na ní podíleli mj. F. X. Šaldaa F. V' Krejčí. Pozitivisticko.realistickyjsou zaměřeny knižnísoubory Laichtrovy - a to Výbor nejlepšíchspisůpoučných (l 896_1948)'kde vyšly čtyři svazky tří dílůnedokončené Literatury českél9. stoletía v následujícímobdobí definitivní vydání Jakubcových Dějin literatury české,zás|užná reprezentativni Íada Dějiny literatur (i899_1936)' zahájená Gustavem Lansonem a přinášejícíprvní vydání dějin Jakubcových,knižnice otózlcy a ntizory( 190I_l948) a drobnější,ale početnáHerbenova KnihovničkaČasu(1900_1922).Většíhovýznamu neŽtrváníse dočkalyefemérnípodniky Neumannovy Knihovna Novéhokultu (1901-1905) a Knihovna revolu' cionářů(1904)' věnovaná většinoupřekladůmteoretickérevolučníliteratury anarchistické.Z dalšíchedic, z nichžprvní dvě - vydávanéSpolkem výtvarných umělců Mánes - mají význam spolu se zmínénýmj|ž Zlatokvětem Borového a Symposionem Kosterkovým i svým uvědomělým úsilím o krásnou knihu, připomeňmealespoň Drtihy a cíle (1905_1924),vydávanépři Volných směrech a zahájenéŠaldovýmiBoji
-)-)
o Zítřek' řadu převážně literáměhistorických monografii Zlatoroh (l909-1930)' Topičovu sbirku Duch a svět (\913-1922)' pořádanou Janem Emlerem a obsahující mj. Kritiku literární Arne Nováka, otázky literární psychologie Otokara Fischera a Pragmatismus Karla Čapka, a oÍtovu Naučnou knihovnu (1914-192|), redigovanou Zdeňkem Tobolkou. Zvýtvarných umělců,kteří se v některýchtěchto edicích,ale častoi mimo ně, podíle1ina vzniku moderníknižnívýpravy, jmenujme alespoň Zdeňku Braunerovou, Vojtěcha Preissiga, Vladimíra Županského,Adolfa Kašpara, Františka Bílka, Františka Kyselu, Karla Dijrinka, Františka Koblihu
POF,ZIE
a Jana Konůpka.
SITUACE
V pozadí básnickétvorby na 1 protikladu zájmy individua a záj ustálených forem, pravidelnéstro vanost básnickéhojazyka, a dokt Do popředí se všakuž prosadilty pojetí tvorby a učinila středem s Tento typ moderní poezie chtěl t nechtěl vyvázat Z naléhavýchsp( ním. Modernost tohoto typu poe
a tradičníchťorem,v uŽití volné ce, v nové metaforičnosti oboha vypěstoval symbotistický a dek a byl pro nastupujícímladou ge
svou odlišnost,aby navázala be účelnémukultu krásy i k umělé vé konkrétnostia k celkovému především.
STARŠÍGENERAČN.
Na počátku stoletíse na bás májovců (Adolf Heyduk) a ob J. V. Sládek, J. Zeyer, S' Čech šli ve stopách mistrůa byli ozn recký, J. Kvapil, J. Rokyta a da
měr tehdejšíspolečnosti zůstáv l do této staršípoezie padal zaznivaji v skladbách sVAToP básně Slep (1908) můžemesle budoucnosti v poezii JOSEFA \ xím nad koncem života' nad o 190.t. Nové Selské písně,1909
34
