duben 2016
Opavský
přírodovědný zpravodaj Elektronický měsíčník o přírodě a lidech kolem ní nejen na Opavsku
Navštívili jsme rozkvetlý Hněvošický háj Projekt Fruitfarming organizuje Natura Opava Představujeme herpetologa Petra Bláhu Kdo nemá zahrádku, má možnost komunitního zahradničení Rozhovor s biologem Adriánem Czernikem
S podporou Statutárního města Opavy vydává nezisková organizace Natura Opava
Slovo úvodem
Obsah dubnového vydání
V úvodu našeho přírodovědného zpravodaje musíme sdělit pozitivní zprávu. Statutární město Opava nám schválilo projekt podpory vydávání Opavského přírodovědného zpravodaje i v roce 2016. Bohužel, ale se zkráceným rozpočtem, který nebude z daleka stačit na finanční krytí vydávání zpravodaje po celý rok. Uvědomujeme, si, že rozpočet města není bezedný. Prosíme, proto tedy čtenáře, stejně jako v minulých číslech, kteří by chtěli zpravodaj podpořit, aby nás kontaktovali. Budeme moc rádi za jakoukoliv finanční pomoc.. V dubnovém vydání v rubrice botanika si můžete přečíst, jaké nové Památné stromy jsou vyhlášeny v Opavě v roce 2016. Dále pak řekneme, proč je Hněvošický háj jedním z nejzachovalejších lesních komplexů na Opavsku. Vypravili jsme se zde jako každoročně. Letos ovšem se dvěmi majiteli kousků lesa a místními přírodovědci. Ukázali nám, co v lese roste a jak se o les starají. V rubrice zoologie vám řekneme, jak poznáte rosničku zelenou, kde na ní můžete na Opavsku narazit a sdělíme vám něco zajímavého z jejího života. Zapsaný spolek Za Opavu předával ceny J. M. Olbricha za rekonstrukci v letech 2014-2015. Dále spolek Za Opavu obhospodařuje tzv. Alžbětinu zahradu na Matiční ulici přímo v centru Opavy. Pořádá zde kulturní akce, ale také nabízí komunitní zahradničení pro ty, kteří nemají vlastní zahrádku. Představíme vám také našeho kamaráda a znalce přírody na Opavsku - Indiána. Zúčastnili jsme se několika akcí, ze kterých přinášíme reportáže a pozveme vás na unikátní festival, který momentálně probíhá v Opavě - Landscape Festival V závěrečném rozhovoru jsme vyzpovídali odborného biologa Mgr. Adriána Czernika. Ten je profesionál ve svém oboru. Zabývá se aktivní a praktickou ohranou přírody. Za redakci zpravodaje Milan a Jakub Kubačkovi
K zamyšlení Vesnický moula v pražském metru Botanika Navštívili jsme rozkvetlý Hvěvošický háj s místními přírodovědci V tomto roce bylo vyhlášeno v Opavě několik nových . památných stromů Environmentální projekty Letošní Opavská cena J. M. Olbricha souvisela i s naší organizací Naturou Tváří tvář klimatu proběhla v Opavě Projekt Fuitfarming organizuje Natura Opava Kdo nemá zahrádku, má možnost komunitního zahradničení Environmentální výchova Cyklovýlet do Hvěvošického háje přes Freihuby a ovocný sad v Oldřišově Biologická praktika na mokřadu v Raduni Osobnost Představujeme opavského herpetologa Petra Bláhu Biokoridor Potok Ostrá a remízek Gruby Zoologie Rosnička zelená, zelený klenot naší přírody Model Sluneční soustavy Představujeme planetky v modelu Sluneční soustavy v Opavě Rozhovor Adrián Czernik o přírodě na Opavsku Dubnový kvíz a omalovánka Boříka Frýby Slepice, žížala krtek, jak se to rýmuje Na titulní straně rosnička zelená (Hyla arborea)
rní pranostiky NJa apište nám do redakce Elektronický měsíčník „Opavský přírodovědný zpravodaj“ je součástí projektu Kalendář přírody Opavska Natury Opava. Projekt byl podpořen grantem Magistrátu Statutárního města Opavy v roce 2014. Zpravodaj má zviditelnit zajímavosti nejen o přírodě Opavska, ale také osobnosti a projekty, které souvisí s životním prostředím. Nabízíme všem zájemcům z řad učitelů, obcí, přírodovědcům a všem, kterým není životní prostředí lhostejné, aby se na měsíčníku podíleli. Můžete zde volně prezentovat své projekty, myšlenky a zajímavá pozorování. Měsíčník je volně stažitelný ve formátu PDF na stránkách Natury Opava a na stránkách Statutárního města Opavy. Dále je rozesílaný na školy a obecní úřady v okrese Opava. Natura Opava - Czech Republic Edvarda Beneše 30, 747 05 Opava tel: 00420 737 322 616
[email protected], www.natura-opava.org www.facebook.com/naturaopava
K zamyšlení
Vesnický moula v pražském metru Výlet do Prahy je pro mě vždy strašidelný. Děsím se množství lidí, asi trpím agorafobií - strachu z velkých prostranství. Musím zde procházet nejdříve nádražní halou a potom různými náměstími a všude se míjím s množstvím lidí. Je to pro mě horor. Naštěstí je tu metro, tam se schovám a snad to přežiji. Sjedu po pohyblivých schodech a už přijíždí první souprava. Nastupuji do vagónu a teprve nyní na mě padne tíseň. Trpím totiž také klaustrofobií. Mám strach z uzavřených prostor. Úsporně osvětlený vagón jede tak těsně kolem stěn podzemního tunelu, že se odtahuji podvědomě od okna. Napadá mě, proč má vagón vůbec okna, když jsou z nich vidět jen stanice. Snažím se jen přežít, proto začínám pozorovat spolucestující. Nevím, jestli v přítmí lidé spí nebo přemýšlí. Kluk koukající z okna, je asi student, kterému se panenky nepohybují, takže buď myslí na zkoušku nebo na svou spolužačku a v duchu si hraje s jejími vlasy. Tupě zírající pán naproti najednou začal něco hledal po kapsách a v aktovce, která mu nakonec spadla na podlahu. Nikdo si toho nevšiml. Všichni měli práci probírat se svými myšlenkami. Ani nevím jestli, to co hledal, našel. Na zastávce zmizel s vystupujícími. Postarší pán mne pozoroval, alespoň jsem si to stále myslel. Měl celou dobu otevřené oči, zjistil jsem, že spí s otevřenýma očima jako zajíc. Možná, že vnímal, ale to se už nikdy nedovím, protože také při výstupu zmizel v anonymním davu. Slečna po mém boku začala nedočkavě a hladově jíst druhý koláček, ale to už jsem musel vystoupit. Jen jsem si ještě stačil domyslet, co ji čeká, až přijde domů?
Převleče se a nastoupí do druhého zaměstnání, po kterém konečně, samozřejmě metrem, přijede domů, najde svůj vchod a vstoupí do domu, kde vlastně skoro nikoho nezná a ani nikoho nemá ráda. Jeden plat by ji nemohl vystačit, nemá kde chovat slepice, králíky, všechno musí nakoupit. Její plat ji může uživit, ale ne si udržet standard, který se hodí v tak velkém městě dodržovat, aby byla tzv. in. Jedna paní měla blonďatý drdol bez jediného odstávajícího vlasu, mohl jsem si prohlédnout její odraz v okně. Byla smutná a oči měla zabořené do podlahy. Na toho pátého v mém zorném poli jsem pořádně neviděl, jen jeho obraz v okně, kde se míhaly boční stěny metra, mi byl povědomý. Nakonec jsem v něm poznal sebe. Vypadám úplně jinak než u nás na vesnici, zděsil jsem se! Všichni postávali nebo seděli v metru jako zombie, bez radosti ze života, unaveni z velkoměstského života. Kamsi jeli, aby tam strávili další kousek svého života. Celou dobu mi vadilo, že nemůžu pozdravit lidi, které jsem potkával a také proto, že jsem je neznal, byli pro mě cizí. Ze zvyku jsem pozdravil kolem projíždějícího řidiče metra, kterého jsem viděl jen na okamžik, když jsem stál na perónu. V tom samém okamžiku jsem v jeho očích viděl ne údiv, ale jakési opovržení. Připadal jsem mu jako idiot. Těšil jsem se domů a to moc! Konečně jsem doma v naší vesnici. Pozdravím řidiče autobusu Pepu a ptám se ho na králíky. Odpověděl "Představ si, že ta strakatá samice má zase devět mladých a celkem jich už letos měla 35. Za tři měsíce bude první pečínka. "Víš, co stojí králík?" Vím, určitě víc než jeden hamburger na nádraží v Praze, odpověděl jsem si. MK .
Botanika
Navštívili jsme rozkvetlý Hvěvošický háj s místními přírodovědci Do lesního komplexu jihovýchodně od obce Hněvošice v blízkosti státní hranice s Polskem jsme se vydali již mnohokrát. Poprvé ale společně s majiteli částí Hněvošického háje Josefem Maiwaldem a majitelem malého lesíku spolu s rybníkem na jeho okraji Josefem Vehovským. Snad i proto, že les obhospodařují drobní vlastníci, je v tak zachovalém a zdravém stavu.
Nevybrali jsme si své průvodce hájem náhodou. Oba dva milovníky místní přírody známe velmi dlouho, vlastně od dětství. Josef Vehovský bez jakéhokoliv přehánění zná každou rostlinku a živočicha na katastru Hněvošic a i v širokém okolí, kam patří i jeho krásný přírodní rybník u Cikalova mlýna s přilehlým lesíkem. Má přehled o floře sousedních vesnic, Kobeřic, Služovic a Oldřišova i částí přírody za státní hranicí v Polsku. V Hvěvošickém háji se orientuje dokonale, také mu zde patří kus lesa stejně jako Josefu Maiwaldovi. Není také divu, když oba často tráví svůj čas právě ve svém lese. Do lesa jsme vstoupili od Hvěvošic u pštrosí farmy, kde místní rybáři upravili rybníček. Hned nad ním je rozsáhlejší mokřad v místě, kde se vlévá jeden z lesních potůčků. Loni jsme tam našli možná deset jedinců skokanů hnědých, kteří se zde pravidelně rozmnožují snad odjakživa. Předloni to byly desítky, letos nám Josef Vehovský řekl, že neviděl ani jednoho. Není to jen smutné, ale přímo tragické. Že by nastal zánik známého a v širokém okolí jediného rozmnožiště skokana hnědého? Zda má na tom vinu suché počasí nebo zintenzivnění rybničního hospodaření s vysokou rybí obsádkou, a tím znehodnocení vody pro ostatní živočichy, můžeme jen spekulovat. U vzrostlého statného dubu, který je na hranici soukromého lesa patřícímu Josefu Maiwaldovi, jsme se rozdělili. Já jsem se vydal hledat vzácný hvězdnatec karpatský k potůčku do údolí, kde vždy rostl a kde ho každoročně vždy bezpečně najdu. Koutkem oka jsem se nevěřícně díval na Josefa Vehovského, který stoupal do stráně na opačnou stranu od potůčku. Tam jsem ho nikdy nenašel, řekl jsem si, je to loučka a není ani moc podmáčená. Za chvíli se ozval hlas Vehovského, že ho našel. Vyšlapal jsem tedy strmý svah od potůčku, kde jsem viděl už odkvetlou zapalici žluťuchovitou a dokvétající povadlou sasanku hajní. Našel ho! Přesně věděl, kde ho najít. Na společné cestě jsme ještě u vzrostlé lípy viděli trs podbílku šupinatého, který čerpá živiny podobným způsobem jako jmelí. V tomto případě však jen jako “obyčejný” parazit. “Obyčejný” proto, protože, narozdíl od jmelí, které si umí vytvořit ústrojné látky fotosyntézou, podbílek si z kořenů stromů bere vše.
Josef Vehovský, velký znalec přírody, kterému v lese neujde žádná výraznější změna. Můžete si být jistí, že když se ho zeptáte na jakoukoli rostlinu, kde, kdy a v jakém množství rostla na Opavsku, vždy vám vyčerpávajícím způsobem odpoví.
Lýkovec jedovatý (Dafne mezererum)
Podbílek šupinatý (Lathraea squamaria)
Josef Maiwald a Josef Vehovský nám také povyprávěli, jak vůbec k lesu přišli. V roce 1924 proběhla pozemková reforma, při které přešel les Hněvošický háj z panství velkostatku Maxe Pinkuse z Oldřišov do soukromého vlastnictví občanů Služovic a Hněvošic. Jednalo se o 17 částí lesa a lesních cest, pro občany Služovic a 85 parcel lesa a lesních cest pro občany Hněvošic. Budoucnost ukázala, že to bylo šťastné rozhodnutí. Oba naší průvodci tedy vlastní les už jako třetí generace. Není tedy divu, že jsou na les tak hrdí a doslova tady znají každý strom. Je ale ctí všech vlastníků, že si tato perla Opavské přírody zachovává přírodovědnou hodnotu. Žádné stopy po holoseči, kdy se část lesa zcela vykácí, ale stromy, které se pokácejí, se naopak pečlivě vybírají. Takový styl lesnictví se nazývá pařezinové hospodářství. Vlastník vykácí pouze strom, který aktuálně potřebuje. Pařez po těžbě obrazí a vyrostou z něj velmi rychle nové kmeny, které čerpají sílu k růstu ze stávajícího kořene. Pokud se toto praktikuje dlouhodobě a průběžně, může se zde udržet přírodě blízký a hodnotný les. Různověký porost s rozvinutým keřovým patrem a nepravidelnými světlinami má tak daleko vyšší biodiverzitu a stanovištní pestrost než produkční monokulturní vysokokmenný porost, jenž se ve střední Evropě masivně prosazuje již přes 200 let.
Přírodní rezervace o výměře 67,71 ha se rozkládá v nadmořské výšce 264-315 m n. m.a byla vyhlášena chráněným územím v roce 1969. Jedná se o dubohabrový háj s prvky karpatské květeny v Kobeřické pahorkatině. Terén je tvořen mírnými svahy s různými expozicemi. Je členěn zářezy a stržemi s potůčky a prameništi. Je také vyhlášen významnou evropskou lokalitou.
Jeho kamarádovi Josefu Maiwaldovi má rád, čistý les a dbá na promyšlenou těžbu, proto jeho les vypadá úhledně a zdravě. Ale to bychom poškodili pověst ostatním majitelům rozparcelovaného lesa. Vzorně se o něj starají všichni. Josef Maiwald, který stojí u kolíku, vyznačujícího okraj jeho téměř hektar velkého lesa. O les se stará s obrovskou úctou a zodpovědností.
Ostřice chlupatá (Carex pilosa)
Hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis)
Zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides)
Sasanka hajní (Anemone nemorosa)
Pro pokračování klikněte ZDE
Environmentální projekty
Akce Tváří v tvář klimatu proběhla v Opavě Opavané měli možnost podívat se klimatu do tváře. Během měsíce dubna proběhla v OC Breda & Weinstein putovní Švédská výstava, která se na otázky klimatu dívala z nových úhlů pohledu. Tváří v tvář klimatu je název výstavy, kterou vytvořili švédští kreslíři
a ilustrátoři při příležitosti konání klimatické konference v Kodani v prosinci roku 2009.
Jejich obrázky k tématu klimatických změn už vidělo více než 300 tisíc lidí, neboť procestovaly 25 zemí světa, byly např. v Srbsku a Malajsii. Všude však budí vášnivé emoce. Jde totiž o karikatury, které jsou někdy komické, jindy děsivé, ale vždy znepokojivé a nesmlouvavé. Tyto trefné ilustrace vycházejí ve švédských i mezinárodních denících. Cílem výstavy je podpořit diskusi na téma udržitelná společnost, zvýšit povědomí o problémech životního prostředí a ukázat aktivní angažovanost Švédska v této problematice. Tváří v tvář klimatu je součástí kampaně organizované Švédským institutem na podporu udržitelného rozvoje s názvem Tváří v tvář budoucnosti – udržitelnost na švédský způsob. Výstava je v České republice letos poprvé a do Opavy jsme ji přivedli ve spolupráci s Velvyslanectvím Švédska a obecně prospěšnou společností Čisté nebe z Ostravy. Návštěvníci se během přednášek dozvěděli spoustu zajímavých informací. Nejdříve si vyslechli architekta Vojtěcha Lekeše, který se specializuje na urbanismus a trvale udržitelný rozvoj, má zkušenosti s projektováním ekologických měst a jejich uváděním do praxe, vystudoval architekturu na univerzitě v Göteborgu. Následovala přednáška o tom, co jsou to Smart Cities v podání Jana Nezhyby. Poté prezentace studentů Slezského gymnázia Opava, p. o., kteří představili svůj projekt Emise. Pan Petr Birklen z Ekotoxy, pohovořil o klimatické změně a s ní souvisejících rizicích pro města a výhledech do budoucna. Jakub Kubačka ze spolku Natura Opava, seznámil obecenstvo s plánovanými aktivitami projektu Čistá mobilita, která je zaměřená na propagaci zdravých a ekologických způsobu dopravy ve městě Opava. Projekt začne být realizovaný v průběhu června 2016. Vernisáž výstavy moderovala Petra Veličková, koordinátorka EVVO Statutárního města Opavy, která také s Mgr. Janou Chráskovou, výtvarnicí ze ZŠ Šrámkova vymyslely, jak by mohli žáci opavských škol vyjádřit svůj zájem o životní prostředí. Do výroby modelů a výtvarných děl se nakonec zapojila třicítka škol! Návštěvníky v Bredě tak celý měsíc duben obklopovaly siluety “Opavanů” v životní velikosti, ale například i zvířat s plastickými plícemi, kde byl zdůrazněn vliv špatného životního prostředí na dýchací soustavu atd.
Do bohaté diskuse se zapojila i Mgr. Tkáčová, která pohovořila o velmi úspěšném projektu Emise, který je jejím nápadem a získává další spolupracovníky na mnoha školách v okrese i mimo něj.
Akci připravila a vernisáž uváděla slečna Mgr. Petra Veličková, koordinátorka EVVO Statutárního Města Opavy.
Vedoucí odboru životního prostředí Magistrátu města Opavy Ing. Marie Vavrečková, vedoucí oddělení ochrany ovzduší a nakládání s odpady Ing. Albert Červeň a statutární zástupce Natury Opava Jakub Kubačka si prohlížejí výstavku prací nazvanou “Tváří tvář klimatu”
Environmentální projekty
Projekt Fruitfarming organizuje Natura Opava Výjimečný projekt partnerské spolupráce mezi Rumunskem, Polskem, Českou Republikou a Portugalskem započal setkáním organizátorů v Opavě. Ve dnech 10 - 12.3. proběhlo partnerské setkání partnerů v projektu Fruitfarming, jehož je naše organizace koordinátorem. Setkání proběhlo v Opavě. Za portugalskou organizaci RUDE se zúčastnili starosta města Covihla a ředitel organizace pan Carlos Pinto se svým společníkem projektovým manažerem panem Hugo Gomezem. Za Veterinární a Zemědělskou Univerzitu z Bukurešti se zúčastnili setkání paní docentka Maria Toader a pan profesor Velentin Roman. Za Masarykovu střední školu zemědělskou a VOŠ v Opavě garantka zahraniční spolupráce paní Radmila Šrajerová a pan Martin Valeček. Za posledního partera ze školy v polském Kedziedrzyn-Koźle dorazil na setkání manažer mezinárodních projektů pan Slawek Jakoniuk. Za Naturu Opava vedli setkání Jakub a Milan Kubačkovi. Autorem fotodokumentace byl Milan Kubačka. Třídenní setkání proběhlo v přátelském duchu, vyřešili jsme všechny organizační záležitosti projektu, termíny a programy budoucích setkání. Domluvili jsme se na naší účasti na vědecké konferenci během červnové mobility v Rumunsku. Jednali jsme také o zapojení veřejnosti v rámci propagace, diseminace a workshopů v projektu. Navštívili jsme také organizace, se kterými na projektu spolupracujeme. Za důležitou považujeme návštěvu ovocného sadu našeho člena Radima Lokoče. Přímo v terénu jsme tak mohli již jednat a přímo ukázat některé naše poznatky a úspěchy v ovocnářství. Během neformální části setkání jsme naše partnery vzali také na návštěvu do Slezského zemského muzea, včetně preparátorské dílny a depozitáře. Navštívili jsme také Dolní oblast Vítkovic v Ostravě.
Návštěvu preparátorského ateliéru SZM vedl preparátor Michal Jakubec, stojí úplně vpravo.
Partneři v projektu Fruitfarming, jehož je organizátorem Natura Opava. Pan profesor Valentin Roman, docentka Maria Toader za Veterinární a Zemědělskou Univerzitu z Bukurešti, pan Slawek Jakoniuk z polského Kedziedrzyn-Koźle. Uprostřed Jakub Kubačka z Natury Opava, portugalskou organizaci RUDE zastoupil na snímku projektový manažer pan Hugo Gomes. Za Masarykovu střední školu zemědělskou VOŠ v Opavě se zúčastnila garantka zahraniční spolupráce paní Radmila Šrajerová a pan Martin Valeček. Vedle stojí Překladatel z Natury Dalibor Rozsypal.
Pan profesor Valentin Roman, docentka Maria Toader z Veterinární a Zemědělské Univerzity v Bukurešti.
Slawek Jakoniuk z polského Kedziedrzyn-Koźle a paní Radmila Šrajerová za Masarykovu střední školu zemědělskou VOŠ v Opavě.
Akce v Alžbětině zahradě ZDE
Environmentální výchova
Cyklovýlet do Hvěvošického háje přes Freihuby a ovocný sad v Oldřišově V rámci akcí pořádaných ke Dni Země, proběhl ve spolupráci se Statutárním městem Opava i cyklovýlet z Opavy do Hněvošického háje. Trasa nebyla vybrána náhodně. Sledovala plánovaný biokoridor podél česko-polských hranic v zemědělské krajině. Průvodci výletu byli naši členové student Mendelová gymnázia biolog Denis Urbanský a ovocnář Radim Lokoč, Ph.D. Cyklistická skupinka vyjela z ulice Hillova a pokračovala severním směrem k polským hranicím. První zastavení bylo u jezírka obklopeného prstencem jírovců - Freihuby nebo také Freuihuzy. Je to místo, kde býval statek, který ovšem v průběhu druhé světové války zanikl. Jediný doklad o jeho existenci je právě skupinka stromů obklopujících jezírko a zbytky staré studny. Další zastávkou byly aleje před obcí Oldřišov a také prameniště Kateřinského potoka. Denis Urbanský skupinku průběžně zásoboval informacemi o přírodě v zemědělské krajině. Mimo jiné zahlédli: motáka pochopa, konipase lučního, rehka zahradního, čejku chocholatou, lejseka černohlavého, poslechli si slavíky a už se vydali do Oldřišova. Další zastavení bylo na pozemku zdejší základní školy, kde ovocnář, místní rodák Radim Lokoč založil s učiteli školy ovocný sad a ne ledajaký. Vysazuje zde původní ovocné stromy našeho regionu. Představil aktivity obce, které vedou k revitalizaci krajiny v okolí. Po zastávce ve zdejší pískovně se již skupinka dostala do Hněvošického háje, kde proběhla botanická exkurze. V háji ještě kvetlo mnoho rostlin tzv. jarního aspektu, kokořík vonný, sasanky, konvalinky, ale také vzácná rostlina hvězdnatec zubatý. Fotografie: Mgr. Petra Veličková
Denis Urbanský hovoří u polního remízku Freihuby o žábách blatnici skvrnité a o ropuše zelené, které zde mají jedinou možnost se rozmnožit.
Posledním zastavením na cyklovýletu byla přírodní rezervace Hněvošický háj, která je zároveň zařazena do Natury 2000, jako Evropsky významná lokalita.
Vpravo Radim Lokoč, místostarosta obce Oldřišov a vlevo student Mendelova gymnázia Denis Urbanský. Oba členové Natury Opava se stali průvodci na cyklovýletu.
V Hněvošickém háji se účastnici seznámili se vzácnými, ale i typickými rostlinami pro toto uzemí.
Environmentální výchova
Přírodovědná praktika na mokřadu v Raduni Možná, že se na stránkách zpravodaje dost často objevují informace o hydrobiologických cvičeních. Není to náhodou. Vodní život vždy zaujme, je velmi rozmanitý a budeme se k němu vracet při každé příležitosti. Tentokrát jsme mokřad zkoumali se skupinou žáků šestých tříd ze základní školy Opava, Vrchní. Kde je voda, tam je i život. To se ví dávno. Život podle vědců vznikl ve vodě a zatím se ještě nikomu nepodařilo tento fakt vyvrátit. Voda je živel, ve kterém život vznikl a stále se udržuje. Dá se říct, že v naší krajině je ve vodě také největší biodiverzita.
Stačí lupa nebo jen pohled do sklenice či akvária na zvířátka, která jsme pomocí síťky z mokřadu vytáhli a nestačíme se divit, kolik různých druhů živočichů zde žije a v jakém množství! Žáky základní školy je někdy velice těžké zaujmout čímkoliv, co připomíná výuku. Proto na Základní škole Opava, Vrchní již několik let zařazují do běžné výuky také praktická cvičení. Raduňský mokřad je proto ideální. Je blízko Opavy, je zde až neuvěřitelně živo a pod vedením našich lektorů se žáci a pedagogové něco dozví. Žáky ve školní lavici výuka příliš nezaujme, obzvláště když je venku jaro v plném proudu. Stačí ale dojet zde na mokřad, a dát žákům úkol něco nalovit, zkoumat nebo určovat... Pro některé je to přesně ten úkol, po kterém tajně toužili a který se jim líbí a proto ho budou vykonávat zodpovědně a v plném nadšení. Brouzdat ve vodě, síťkou lovit, vše co se pohne a pak rychle určovat, podle klíče, zda je to jepice, ploštice nebo třeba beruška vodní. Žáci se předhání, kdo toho chytil víc a kdo třeba chytil živočicha, kterého jiné skupinky zatím ne. Ekopedagogická plocha na Raduňském mokřadu je pro to jako stvořená! Na jaře obzvláště na začátku května je život ve vodě také nebohatší. Stačí nabrat pouze sklenici vody z mokřadu a zakoukat se na život v ní. Ještě zajímavější pak zkoumat a poznávat potravní řetězec mezi chycenými organizmy.
Terčovník vroubený Plovatka bahenní Okružák ploský
Živočichy jsme chytali síťkou, určovali je podle barveného klíče a nakonec zaznamenali do protokolu a pustili
Osobnost
Opavský herpetolog Petr Bláha předčí svými znalostmi i vystudované biology Náš kamarád Petr Bláha je, jak se říká, renesanční člověk. Má hluboké odborné znalosti, ale i zkušenosti z praxe, které získal při obhospodařování několika lokalit na Opavsku. Mnozí ho znají z poslední doby především z Raduňských mokřadů, jejíchž údržbě věnuje téměř všechen volný čas. Odstraňuje náletové dřeviny, kosí trávu, zajišťuje průtok jednotlivými tůněmi, aby v nich byla alespoň nějaká voda a ještě mu zbude čas na vzdělávací přednášky v rámci Dne Země pro děti a širokou veřejnost. Velmi aktivně také pomáhá našemu spolku Natura Opava.
Peťa je člověk, jak sám o sobě tvrdí, který nesnáší popularitu a sebeprezentaci. Snad nám odpustí, že jsme si dovolili o něm napsat pár řádek... S Petrem Bláhou, jinak v civilním povoláním cestářem, se však již známe řádu let. Od doby, kdy byl aktivním skautem nese jméno Indián. Když se v Opavě zeptáte, že potřebujete mluvit s Indiánem, překvapivě ho mnozí znají a dovedou vás k němu nebo zavzpomínají na nějakou veselou historku s ním. Je opravdu výborným znalcem přírody, protože tvrdí, že žádný INDIÁN by nepřežil, kdyby neznal rostliny a živočichy ve svém okolí, kterých si pak i váží a umí je chránit. Nikdy mu nemusíte nic vysvětlovat, vše ví a umí si odvodit. Vztahy v přírodě obzvlášť. Moc dobře ve svém životě vnímá také to, co přírodní národy nazývají totemem a tabu. Totemem se rozumí například určité zvíře, které je posvátné, může se lovit jen někdy, aby se druh zcela nevyhubil. Tabu je zase systém morálních pravidel, které je třeba ctít. Peťa žije a chová se k přírodě jako Indián v pralese, proto tu přezdívku může hrdě nést. Nemá rád pokrytectví, kdy se mnohé věci v ochraně přírody dělají jen tak “na oko”, aby se neřeklo. Je za ním vidět spousta konkrétní práce. Staví hadníky a skalky pro přezimování plazů, vykopává tůně, aby se měli obojživelníci v naší stále sušší krajině kde rozmnožovat. Pomáhá kde může! Je příkladem člověka, který ochraňuje naše slabší spolupoutníky. No zkrátka Indián. Peťa je výborný člověk a především skvělý kamarád!
Výsadba leknínů ve třetím jezírku s Jakubem Kubačkou.
Petr nám výrazně pomáhal při výsadbě rostlin v jezírkách v Městských sadech a následně i při další údržbě.
Petrův výklad zaujme děti i dospělé. O Jeho přednášky s živými ukázkami zvířat je vždy velký zájem.
Biokoridor
Potok Ostrá a remízek Gruby Pokračujeme v představování dalších významných krajinných prvků v plánovaném biokoridoru, který mapujeme v polní krajině podél polských hranic od Arboreta Nový Dvůr po Arboretum Moravské brány v Ratiboři. Tyto lokality jsou také součástí projektu Zelené hradby, který zpracoval Magistrát města Opavy. V tomto díle zpravodaje si představíme potok Ostrá a remízek Gruby. Potok Ostrá, v Polsku se jménem Pilšťský potok, pramení východně od obce Branice v Polsku. Na území Opavska vstupuje v blízkosti remízku Gruby (viz. mapa). Potok teče jižním směrem, zemědělskou krajinou, která je severně od Stříbrného jezera. Potok se vlévá do řeky Opavy v místech za stadionem Minerva. Téměř v průběhu celého toku je bohatý břehový porost. Potok byl v minulosti na některých místech nevhodně narovnán a opevněn. V těchto místech však opevnění v průběhu času samovolně degraduje a tato místa se sama revitalizují. Potok Ostrá stojí zato určitě navštívit, je jako oáza v zemědělské krajině a může být příkladem, toho, jak by měli alespoň vypadat podobné potoky v této části Opavska - například Kateřinský potok, který je bez břehového porostu a v betonovém korytu. Gruby je lesík téměř na státní hranici s Polskem. Kdysi se zde těžil písek a štěrk. Z těchto dob nám v paměti utkvěla vzpomínka na zahnízdění několika párů vlh pestrých (Merops apiaster) v jedné z jejich stěn. Místním myslivcem zastřelený pták se v šedesátých letech dostal do Slezského zemského muzea na preparátorský stůl Viléma Borůvky. Tenkrát se rozneslo, že v Grubách hnízdí papoušci z Afriky. Vlha pestrá má velmi barevné peří a laikovi může připomínat právě papouška. Gruby v dnešní době na plánovaném biokoridoru tvoří tzv. lokální biocentrum.
Kaplička u potoka Ostrá na ulici Pekařská, kde začíná tzv. Pilšťská cesta.
Gruby je vlastně lesík, kterým protéká potůček Ostrá. Tak se ovšem jmenuje na naší straně hranice. Na polské je to Pilšťský potok. Gruby jsou zajímavé nejen pro dávné hnízdění vlhy pestré v odkryté stěně dávné pískovny, ale bývalo to jedno z prvních hnízdních kolonií havrana polního než se definitivně, vyrušení těžbou písku, přestěhovali do opavských parků.
Freihuby
Remízek Gruby
Potok Ostrá
Potok v polní krajině je jako oasa v poušti, meandruje na louce a v poli a někde se okrajem dotýká lesních remízků. Podél potoka byly v padesátých letech minulého století vysazeny topoly černé. Je to také jediný úsek biokoridoru, který je již v této době tvoří alespoň částečně spojnici s okolní krajinou.
500 m Zdroj mapy: www.mapy.cz
Botanika
V tomto roce bylo vyhlášeno v Opavě několik nových památných stromů V roce 2005 vydal Magistrát města Opavy knížku Památné stromy Opavska s celkovým počtem 28 stromů. V současnosti již některé stromy neexistují, jiné naopak přibyly. V letech 2006 - 2015 přibylo 6 nových stromů (dub červený v parku Střední zemědělské a technické školy a VOŠ v Opavě, metasekvoje čínská v Oldřišově na ulici Úzká, třešeň ptáčnice v Deštné a jasan ztepilý v Brance u Opavy). Bylo jen otázkou času, kdy se na seznam památných stromů dostane například překrásný platan u SZM v Opavě. Které stromy byly v Opavě v roce 2016 nově vyhlášeny za památné najdete v níže uvedeném seznamu. Památné stromy v Opavě vyhlášené v roce 2016: - Tis červený (Taxus bacata) - Jánská ulice - Tis červený (Taxus bacata) - Jánská ulice - Tis červený (Taxus bacata) - Sady Svobody - Tis červený (Taxus bacata) - Olbrichova ulice - Tis červený (Taxus bacata) - Olbrichova ulice - Platan javorolistý (Platanus × acerifolia) - sady U Muzea
Dva tisy červené na Olbrichové ulici
Tis u Obecního domu v Sadech Svobody
Platan javorolistý v Sadech u muzea
Dva tisy červené na Janské ulici u Knihovny Petra Bezruče v Opavě.
Dva tisy červené na Jánské ulici
100 m Mapa s výrazněnými nově vyhlášenými stromy v prstenci městských parků v Opavě. Zdroj mapy: www.mapy.cz
Dva tisy červené na Olbrichové ulici. Jeden roste před Střední zdravotnickou školou (v popředí), druhý před základní školou (v zádní části snímku).
Před Historickou výstavní budovou SZM je vlevo platan javorolistý. Vpravo jinan dvoulaločný.
Tis červený před Obecním domem v Sadech Svobody.
Zoologie
Rosnička zelená, zelený klenot naší přírody S rosničkami zelenými (Hyla arborea) se můžeme setkat na březích rybníků nejen na Opavsku. V podvečer se samci hlasitě ozývají a vytyčují si tím teritorium, přes den se mohou vyhřívat na rákosí. Díky ničení jejich přirozeného prostředí patří mezi silně ohrožené druhy. To, že předpovídají počasí je pouze pověra.
V ČR rosnička zelená žije především v nížinách, vystupuje max. do nadmořské výšky 750 m. Zbarvení rosničky je jasně zelené s černým proužkem od nosního otvoru přes celou délku těla. Loví drobný létající hmyz, pavouky a jiné bezobratlé živočichy. Jedná se o stromový druh žáby, který najdeme i docela daleko od vody. Vodu vyhledává v květnu, kdy probíhá páření. Díky přísavkám dokáže šplhat i po hladkém povrchu či kolmých stěnách. Její zploštělý tvar těla jí umožňuje pevně přilnout břichem k podkladu. Jejím biotopem jsou mokřady se stromy ve svém okolí. Na Opavsku se vyskytuje nejvíce v okolí rybníků a tůní spíše v nížinaté části okresu. Její stavy však každoročně klesají. I přes svůj nápadný vzhled žije velmi skrytě a málokdy jí objevíme přes den. Rosnička zelená má však velice charakteristický skřek, podle kterého jí neomylně objevíme například na Raduňském mokřadu nebo rybnících. Samec skřehotá pomocí hnědožlutého vaku na hrdle, který se skřehotáním nafukuje. Skřehotání rosničky zelené je nejvýraznější v období rozmnožování (samec láká samičky a odrazuje ostatní samce), ale hojně skřehotá i mimo toto období. Na svou drobnou velikost je jejich skřek až neuvěřitelně hlasitý a je slyšet i na vzdálenost několika kilometrů, což z rosničky zelené činí nejhlasitější žábu Evropy. Charakteristické skřehotání, podle kterého se snadno určuje i jejich výskyt, je silně rytmické a zní jako: „kre-kre-kre-kre-kre...“ Aktivní začíná být rosnička zelená zhruba od dubna a skřehotat začíná od pozdního odpoledne nebo za soumraku a v noci.
Občas se můžeme setkat také s dohněda zbarvenými jedinci. Tyto žáby jsou totiž schopny barvoměny a své zbarvení přizpůsobuje zbarvení podkladu.
Pro snůšku svých vajíček vyhledává rosnička tůňky, které jsou zarostlé vegetací. Samička celkem naklade 200-1400 vajíček ve shlucích po 3-50 vajíčkách.
Zbarvení rosničky je jasně zelené s černým proužkem od nosního otvoru přes celou délku těla. Loví drobný létající hmyz, pavouky a jiné bezobratlé živočichy.
Pulci jsou černohnědí, zlatavě tečkovaní, později zelenaví. Vyvíjejí se asi tři měsíce. V létě opouštějí asi 16 mm dlouhé metamorfované žabky vodu. Rosničky pohlavně dospívají v prvním roce života.
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Model Sluneční soustavy
Představujeme planetky v modelu Sluneční soustavy v Opavě Kromě osmi planet obsahuje stezka i Pluto a dvě planetky hlavního pásu (Oppavia a Silesia). Tyto planetky objevil zdejší rodák Johann Palisa, jehož jméno nese Hvězdárna a planetárium v Ostravě. Oppavia je latinský název pro Opavu a Silesia pro Slezsko. Jan Palisa planetky objevil 5. dubna 1886. Planetky se nacházejí mezi dráhami Marsu a Jupiteru. Světový astronom a objevitel se narodil právě v Opavě 7. 12. 1848 a zemřel ve Vídni 2. 5. 1925. Opavský obchodník s obilím František Palisa, syn bohatého sedláka Štěpána Palisy z Kylešovic, seznámil se ve mlýně s Kateřinou, dcerou mlynářského tovaryše Jakuba Pohla a jako prvorozený se z jejich manželství narodil syn Jan. Ten později jím objevené planetce č. 320 dal po matce název Katharina. Při studiu na opavském gymnáziu další Janův životní směr ovlivnil jeho profesor zeměpisu Václav Merklas, objevitel zeměpisných glóbů. Po maturitě v roce 1866 odešel Palisa studovat matematiku a astronomii na vídeňskou univerzitu. Díky svým příznivcům se stal v roce 1870 asistentem vídeňské hvězdárny. O rok později nastoupil místo astronoma ve hvězdárně švýcarské Ženevy, ale záhy přijal místo vedoucího hvězdárny v chorvatské Pule. Tam při péči o lodní chronometr začal pozorovat, vyhledávat a mapovat planetky, i když měl k disposici jen nedokonalý refraktor (čočkový hvězdářský dalekohled). 18. 3. 1874 učinil první objev - planetky č. 136 pojmenovanou Austria a potom v těsném sledu následovaly další objevy. Za objev planetky č. 66 pojmenovanou Mája mu byla udělena v roce 1876 Lalandeova cena Pařížské akademie. Mezitím byla ve Vídni postavena nová hvězdárna a jejím ředitelem se stal Palisův příznivec Edmund Weis. Tomu se podařilo Palisu získat v roce 1880 do Vídně, kde měl pak k disposici mnohem modernější a výkonnější přístroje. Sám sestrojil přístroj k určování času chronodeik. Jan Palisa do té doby už objevil celkem 121 planetek, asteroidů a komet. Heidelberský astronom a vynálezce fotografické metody astronomických objev M. Wolf, potvrdil roku 1892 Palisou objevené planetky a navázal s ním spolupráci, ze které vzešlo dílo: katalog hvězdných map „Palisa-Wolf Karte“. Jan Palisa se neomezil jen na objevování planetek, nýbrž se zapojil do všestranného astronomického bádání. Se svým přítelem Schramem se stal průkopníkem časových pásem a zasadil se o jejich zavedení do občanského života. Během 1. světové války byl v Rakousku z úsporných důvodů zaveden letní čas, ale po skončených bojích se od něho na čas upustilo, aby se k němu opět díky Palisovi Rakousko vrátilo. Palisa na své rodné město a kraj nikdy nezapomněl. Nad hlavami nám díky němu krouží planetky č. 255 Opavia a č. 257 Silesia, kterou objevil 5. dubna 1886. Na stezce Sluneční soustavou je planetkám věnováno zastavení u kostela sv. Hedviky.
Evangelický kostel svaté Hedviky byl vystavěn architektem Leopoldem Bauerem v letech 1933-38. Byl zamýšlen i jako památníkem obětem první světové války. Freskovou výzdobu provedl Paul Gebauer, sochařské práce pak Helena Železná-Scholzová a oltář zhotovil Adolf Zdražila. Kostel byl vysvěcen až v roce 1993, do té doby sloužil jako skladiště. V roce 2000 byl obnoven kříž na věži sestřelený během druhé světové války. Dispozice vychází z půdorysu zdvojeného kříže. Kostel svaté Hedviky se nalézá poblíž centra mezi ulicí Olomouckou a Krnovskou. Do interiéru lze nahlídnout přes mříže v předsíní. Příležitostně je přístupný celý včetně výstupu na věž. Vzhledem k tomu, že malby pocházejí z dob meziválečných, kdy Opava byla převážně německá a kostel sloužil i jako památník obětem 1. světové války, tak z těchto důvodů se na malbách vyskytují i němečtí vojáci. Možná právě proto je centrální část malby překryta závěsem. Na fotografii vidíme umístění zastavení na stezce Sluneční soustavy.
Rozhovor
Adrián Czernik o přírodě na Opavsku Adrián Czernik je známý biolog a znalec přírody a to nejen na Opavsku. Zajišťuje biologická a naturová hodnocení a posudky, biologický dozor staveb a botanické a zoologické průzkumy. Je to profesionál ve svém oboru. Věnuje se také záchraně a tvorbě lokalit s výskytem vzácných rostlin a živočichů. Jeho pracovní nasazení a tempo je obdivuhodné. V nabitém programu si však našel čas, aby odpověděl na pár otázek pro náš zpravodaj. Za zásadní však považuji setkání s RNDr. Leošem Burešem a jeho ženou Zuzanou (oba vynikající botanicy a praktici) z Jesenického Podlesí u kterého jsem strávil s kamarády téměř tři léta na brigádách ve Velké a Malé Kotlině a jiných místech Jeseníků. Zde se mi dostalo mnoho zkušeností v ochraně přírody a krajiny. Začal jsem chápat různé souvislosti. Prakticky se jednalo o inovativní věci přecházející z konzervační ochrany přírody na praktickou ochranu - vztahy rostlin a hmyzu problematiky nepůvodní kosodřeviny v Jeseníkách, která se teprve posledních pár letech v ochraně přírody aplikuje. Leoš Bureš měl tyto informace vypozorované a vyzkoušené, na tu dobu to byly naprosto pro mě progresivní věci a jsou i dodnes platné. V podstatě to byly obdobné věci, jako se teď začínají objevovat. Například prakticky aplikovat entomologické poznatky shrnuté a vypozorované entomology Jirkou Benešem, Martinem Konvičkou, Lukášem Čížkem a dalšími ve vztahu k ochraně entomofauny ve směru ke státní ochraně přírody, Lesům ČR, rekultivacím apod. To byl však rok 1996-1998.
Jste nejen na Opavsku známý jako odborný biolog. Jak jste přišel ke svému povolání, kde jste studoval? Můžete se prosím krátce představit? Narodil jsem se v Opavě, ale žiji ve Vřesině u Hlučína. Jelikož jsem vyrůstal a žiji na vesnici, celý život jsem od mala viděl přírodu přímo v běhu na zahradě, za plotem a na loukách, v lese... Rodiče mě nijak systematicky nevedli k přírodě, ale dali mi pocit si ji vážit a nebrat vše jako samozřejmost. Radost a obdiv z přírody jsme si s kamarády vytvořili nějak přirozeně pobíháním v lese, stavěním bunkrů a různým klukovským objevováním, které mělo občas i nádech destrukce. Formoval nás v začátcích pionýr, který byl spíše jednou velkou bojovkou v lese a pak skaut. Jelikož jsem nebyl úplně studijní typ tak po základní škole jsem šel studovat na učiliště do Ostravy-Hrabůvky, obor dřevomodelář pro hutní výrobu. Měli jsme týden školy a týden praxe ve fabrice ve Vítkovicích. V té době jsem měl jednoho velmi šikovného kamaráda Aleše Pečinku, který se zajímal o botaniku Hlučínska, později Opavska a Jesenicka, trávili jsme dost času spolu a tak jsem se dostal do středoškolského klubu v Opavě, který dílem vedl Vladimír Baday. Ten nás vybavil různými rozšiřujícími znalostmi.
Brigáda u Leoše Bureše, to byl asi zásadní zlom. Přihlásil jsem se na maturitní obor Provozní technika v Ostravě, kde jsem dokončil studium maturitou a byl jsem přijat na Univerzitu přírodovědného zaměření. To mi vyšlo až napodruhé a dostal jsem se na Univerzitu Palackého v Olomouci na katedru ekologie obor: Tvorba a ochrana životního prostředí. Na přijímačkách jsem měl profesora Otakara Štěrbu, Dr. Vlastika Kostkana a v té době na civilce, dnes Dr. Petra Kočárka. Při přijímacím pohovoru se jim snad líbil můj zápal pro přírodu a zkušenosti z Jeseníků a v té době zkušenosti také z ČSOP Levrekův ostrov, které jsme si s kolegy založili v roce 1998. První dva roky na vysoké škole byly pro mě nesmírně obtížné. Z mechaniky, výpočtu ohybu, krutu nosníků, proudění kapalin, matematiky, strojařiny jsem přecházel na organickou, anorganickou chemii, genetiku a řadu předmětů, u kterých se někteří mí spolužáci z gymnázia spíše nudili nebo to brali jako dobré opakování nebo návaznost. Nebyl jsem však sám kdo se takto lopotil. Od třetího roku se to naštěstí přehouplo ve prospěch nás, co jsme se zajímali o přírodu a i přes řadu doplňkových předmětů jsem se ve studiu našel. Po studiu jsem nastoupil jako odborný pracovník na Agenturu ochrany přírody a krajiny České republiky v Ostravě, kde jsem pracoval tři roky. Na tu dobu velmi rád vzpomínám, protože jsem se podílel na řadě plánů péče, praktických opatření na lokalitách a seznámil jsem se zde se spoustou skvělých lidí a odborníků. Znamenalo to pro mě další profesní rozvoj.
Jako poslední jsem dokončil a odevzdal průzkum a posouzení záměru „Mokřady Kozmické ptačí louky II. etapa.“ Bude se jednat o rozšíření tůní a dalších objektů pro zadržení vody v krajině a zvýšení biodiverzity již dnes úspěšného záměru Kozmickcých ptačích luk, kterou realizoval pan Ing. Kamil Lisal v Kozmicích spolu se společností SEMIX Pluso, s.r.o.
Základní organizace Českého svazu ochránců přírody s označením 72/07 ZO ČSOP Levrekův ostrov byla založena v roce 1999. Aktivně se stará o management několika ochránářsky zajímavých míst v okrese Opava.
Nyní dokončuji několik rozpracovaných posudků pro Povodí Odry s. p. na odbahňování retenčních nádrží a revitalizaci toků, a dokončuji také biologické dozory staveb, konkrétně se jedná o cyklostezky v Ostravě. Má práce obnáší terénní průzkumy, pořizování záznamu o výskytu fauny a flóry, fotodokumentace a vyhodnocování získaných dat ve vztahu k těmto zásahům. Spolupracuji s řadou odborníků, protože sám člověk není schopen vše obsáhnout. Kdo si u vás zadává vypracování takových posudků? A řídí se objednatelé vašimi doporučeními?
Co obnáší vaše práce? Na čem všem momentálně pracujete?
Zpracováváte odborné biologické posudky na různé lokality, který jste dokončil jako poslední, a na kterém nyní pracujete?
Zadavatelé jsou od fyzických osob až po právnické osoby firmy Povodí Odry s.p., ČEPS distribuce, Gas storage, Eurovia CS, a.s., různé obce, města, státní ochrana přírody. Ano, ve většině případů se závěry a doporučeními řídí. V případě, že se mi podaří dostat k projektu v prvotní fázi a pak na různá jednání s projektantem a investorem. Leccos se dá dovést do dokonalosti v závěru pak ještě jako biologický dozor záměru, kde je možno věci doupravit za pochodu. Někdy se však stává, že je to pro úředníky a firmy jen další papír, a jelikož nemůžu vše uhlídat, některé podmínky či další věci nejsou naplněny, či projektanty nebo zejména zhotoviteli úplně opomíjeny. Ale řekl bych, že se spíše jedná o menší část.
Díky kosení podmáčených luk u obce Vřesina se daří chránit populace ohrožených druhů orchidejí. Management louky zajišťuje sdružení Levrekův ostrov.
Práce je biologa obnáší nejen práci u PC (zpracování dat), ale především sběr dat přímo v terénu. Obsahuje také například záchranné transféry živočichů.
Již několik let jsem držitelem autorizací pro biologické hodnocení a naturové posouzení od Ministerstva životního prostředí. Zpracovávám pro investory, orgány přírody či státní správy biologické průzkumy a posouzení záměrů např. výstavby průmyslových zón, silnic, úpravy toků, odbahnění nádrží či zateplování domů, větrných elektráren, vedení vysokého napětí apod.
Jak dlouho trvá, než posudek zpracujete, a který byl zatím nerozsáhlejší? Proč průzkumy a posudky trvají delší dobu, někdy i přes více sezon? Posudek trvá v záležitosti na objemu a termínu zadání. Pokud se jedná o kácení dřevin a je nutné okamžitě zjistit, zda zde hnízdí ptáci či se zde vyskytují netopýři, dá se to v hnízdní době či době rozmnožování živočichů někdy vykonat během jedné kontroly. Většinou je to však několik návštěv během dne, večera až noci a několika týdnů či měsíců ve vegetačním období, tedy v období, kdy se dá zjistit, co zde roste, kvete, žije, jaké jsou vazby v území. Patrně nejkomplikovanější byly zakázky pro ČEPS distribuci a. s., což představovalo několik vedení vysokého napětí 80 až 90 km ve Středních Čechách, Karlovarsku, procházející několika evropsky významnými lokalitami, ptačími oblastmi a dalšími zvláště chráněnými územími, či územími bez územní ochrany, ale biologicky velmi cenných. To trvalo několik měsíců intenzivní práce spolu s dalšími kolegy. Čím detailnější je provedený průzkum, tím detailněji můžeme zjistit, jaký bude předpokládaný negativní vliv, nebo naopak můžeme s dostatečnými daty vlivy vyloučit. Někdy se stává, že naopak ve specifických případech může mít záměr pozitivní vliv, to jsou však promile a konkrétně se může jednat např. o citlivé odbahnění rybníka či rozšíření vedení vysokého napětí mimo migrační trasy ptáků jen prostým vykácením dřevin a křovin z ochranného pásma a umožnění tak motýlům a jejich živným rostlinám dlouhodobou existenci. Detailní průzkum je na druhou stranu také ochranou investora, neboť máme pak prokazatelná data, která naopak mohou vyvrátit tvrzení či domněnky, že tam či tam nelze stavět z důvodu výskytu cenných druhů rostlin či zvířat. Někdy se jedná o naprosto degradované a zničené plochy (brownfield), které je naopak lepší využít k výstavbě než stavět na zelené louce či poli. Některé postindustriální plochy či post těžební plochy určené k rekultivaci se naopak ukážou jako oázy života plné chráněných druhů rostlin a živočichů.
V jakém stavu je příroda a krajina na Opavsku, dle vašeho názoru? Jak k danému stavu došlo a jaká je cesta k nápravě? Které jsou nejpalčivější problémy životného prostředí našeho regionu? Krajina Opavska, respektive její přetvoření je odrazem lidí, kteří zde žijí. Moc dobře jsme se ke krajině nechovali a nechováme. V době, kdy se krajina meliorovala, zlikvidovalo se drobné a soukromé hospodaření a pole se stala plantážemi na plodiny, louky polemi na trávu a lesy plantážemi na dřevo. Další hřebík tomu paradoxně daly různé “agroenvi” dotace, které měli podpořit biodiverzitu v krajině. Cesta k nápravě je obtížná a zároveň relativně jednoduchá, je potřeba všechny ty poučky o přírodě a opakovaně prokázaná data aplikovat v reálu posouvat to dál lesníkům a zemědělcům, ale i státní ochraně přírody. Lidé se však často mezi sebou nebaví, takže je to asi úkol na desetiletí, nějaké meziresortní skupiny existují, posun, je, ale vše jde příliš pomalu. Stále je rozhodující politikaření. Považujete legislativu ochrany přírody v České republice za dostatečnou a dostatečně vymahatelnou? Zákon na ochranu přírody 114/1992 Sb. přes různé novelizace, považuji za výborný, dost věcí se změnilo k lepšímu. Dost věcí není vymahatelných z neznalostí a nezkušeností úředníků, také zde existuje pouze poskrovnu informovaná občanská společnost, která by vstupovala do řízení a dílem ovlivňovala dění. Z médií známe spíše různé křiklavé kauzy. Bydlíte na Hlučínsku ve Vřesině. Jak se staráte o přírodu přímo tam? Téměř 16 let v rámci ZO ČSOP Levrekův ostrov se s kolegy staráme o pár hektarů luk, které kosíme a zbavujeme dřevin, aby nám na loukách rostly např. orchideje a přežívali dnes již cenní motýli, občas vykopeme tůně pro obojživelníky. Před téměř 5 lety jsme zrealizovali naučnou stezku „Okolo Vřesiny“, o kterou se extenzívně staráme. Spolupracujeme s obecními úřady a státní ochranou přírody. Vše je již však časově dost již omezené.
Kozmické louky jsou jeden z nejambicióznějších soukromých snah o ochranu přírody v republice. Projekt vznikl pod vedením pana Ing. Kamila Lisala z firmy Semix Pluso.
Kde na Opavsku to máte nejraději a proč? Které lokality jsou vám nejbližší?
Které živočichy a rostliny považujete na Opavsku za nejvzácnější?
Nejbližší lokality jsou mi v blízkosti domova. Jeden starý myslivec, který žil na Moravci u Bohuslavic nám klukům říkal, že “košile je bližší kabátu”, čili se tím snažím řídit. Mám rád území od Vřesiny k Bělé přes Píšť směrem k Hati. Pak okolí od Chuchelné na Kobeřice směrem k Polsku a také rybník Štěpán mezi Děhylovem a Martinovem. Je to území, kde jsem jako kluk trávil nejvíce času, prostě jen tak mám to rád pro samotné bytí, jak to tam vypadá.
S postupem času mám radost z jakékoliv rostliny či živočicha, vidět plynout život je krásné. Mám tradičně rád orchideje a motýly či ptáky nebo obojživelníky a plazy v takovém tom staromileckém pojetí. S ohledem na mé cesty do zahraničí jsem zjistil, že krajina žije a je zdravá, pokud je v ní dostatek vody, kvetoucích rostlin a hmyzu. Radost mám z obyčejného zvonku, pavouka i srny.
Spolupracujete s ČSOP Ochránce při firmě Semix pluso. Můžete prosím popsat, jak spolupráce začala a jak pokračuje? Někdy v roce 2006 jsem se poprvé setkal s lidmi z tohoto ČSOP - přesněji s panem Lisalem, Čižmárem a panem Kratochvílem, chtěli realizovat tůně a místo pro přírodu, hledali vhodné lokality. Ze začátku jsem je měl za štěrkaře a rybníkáře, ale velmi rychle jsem pochopil, že jsou to velcí nadšenci pro ochranu přírodu, kteří více pro přírodu konají, než mluví. Ze spolupráce vznikl překrásný projekt Kozmické ptačí louky o kterém se mohou lidé z Opavska, ale i ČR přesvědčit na vlastní oči. Dobré je také sledovat stránky Semixu či jejich Facebook, kde se ukazují pravidelně aktuality. V současné době s nimi spolupracuji na několika projektech, mezi něž patří právě rozšíření čili II. etapa Kozmických luk.
“Kobeřické motýlí stráně” s teplomilnou vegetací jsou patrně nejbohatší na výskyt denních druhů motýlů na Hlučínsku. Vyskytuje se jich zde 32 druhů.
Z čeho všeho, co jste kdy pro přírodu udělal máte největší radost? O které lokality se konkrétně osobně staráte? Patrně nejlepší opatření, co se kdy povedla je asi již 16 let soustavná péče o několik hektarů luk s výskytem vzácných druhů rostlin, společenstev. Staráme se o podmáčené louky u Bělé a Píšti ve Vřesině, dále pak o Kobeřické motýlí stráně s teplomilnou vegetací a patrně největším počtem denních motýlů na Hlučínsků - 32 druhů. Také se staráme o jednu bezkolencovou louku u Hradce nad Moravicí a několik hektarů luk v Krnově tam je těch druhů motýl téměř 45, řada orchidejí, mečíků, kosatců. Rok od roku zvětšujeme nekosené plochy pro přežití housenek a hmyzu závislých na živných rostlinách a kosíme louky v mozaice, aby se také mohly vysemenit rostliny. Bohužel biomasu téměř nikdo nechce, ale to nevadí, neboť z nich děláme kompostiště, kde je řada larev zlatohlávků, zimují zde obojživelníci a plazi nebo se zde plazi dokonce rozmnožují. Radost mi dělají každoročně obojživelníci, kteří se rozmnožují v tůních, které se snažíme každý rok v nějakém katastru obcí Opavska nově vybudovat.
Management luk ve formě kosení je důležitý nejen pro přežití vzácných rostlin jako orchidejí, kosatců nebo mečíků, ale také hmyzu závislých na živných rostlinách. Kosení proto probíhá v mozaice, tak aby zbyly pro hmyz živné rostliny a také, aby se také mohly vysemenit rostliny.
Dubnový kvíz
Ověřte si své znalosti Testové otázky:
1) Kteří živočichové nepatří mezi obojživelníky? hroch obojživelný, rejsec vodní, rdesno obojživelné, ropucha obecná
Rozhodnutí o správnosti: 8) Mloci snášejí do vody vajíčka. Ano Ne
2) Čím se živí rosnička zelená? hmyzem, okřehkem, rybami
9) Larvy žab - pulci se živí řasovým nárostem na vodních rostlinách. Ano Ne
3) Čím dýchají larvy obojživelníků? plícemi, žábry, vzdušnicemi
10) Ropucha chytá hmyz jazykem. Ano Ne
4) Co naroste pulcům žab jako první? ocas, přední nohy, zadní nohy
Přiřaďte larvy obojživelníků k dospělým jedincům:
5) Kolik noh má larva mloka? dvě, šest, čtyři Spojovačky (spoj pojmy, které spolu souvisí): první narostou přední nohy první narostou zadní nohy
6) Čolek 7) Žába
Výsledky březnového kvízu: Testové otázky: 1 lusk 2 bobule, malvice, peckovice 3 pomolog 4 oves 5 fazol, jabloň Spojovačky: 6 suchý nepukavý plod 7 dužnatý plod Rozhodnutí o správnosti: 8 ano, 9 ano, 10 ano
A
B
Omalovánka
Své odpovědi nám můžete zasílat na adresu:
[email protected]. Budete zařazeni do soutěže. Správnost odpovědí si budete moci zkontrolovat v dalším čísle měsíčníku.
Slepice, krtek, žížala, jak se to rýmuje No popravdě řečeno se to vůbec nerýmuje, ale ono to spolu velmi souvisí. Myslím ta slepice na dvorku, žížala pod dlaždicí na tom samém dvorku a krtek, který se na žížalu těší v chodbičce, kterou si pod dlaždicí vyhloubil. Ale jakou roli v tom příběhu vlastně hraje ta slepice? Naše babička chová slepice na dvorku. Slepice se rády popelí. Vyhrabou díru a v té se potom třepotají, víří prach a hoví si. Zbavují se tak parazitů, například čmelíku. Popelení je pro slepice takovou ozdravnou lázní. Jenže babička všechny tyto díry na popelení úpěnlivě zakrývá a to vším možným - dlažicemi, plechem, deskami. Aniž by to věděla, vytváří tak vhodné prostředí pro žížaly. Ty mají totiž rády vlhké prostředí a pod dlaždicemi se proto často zdržují. Toho pak využívají krtci. A tak si k žížalám vytvářejí chodbičku. No a právě na ty chodbičky si babička neustále několik let stěžuje. Celý dvorek pro slepice je podrytý a hrbolatý. To, že potom přejdou na vedlejší zeleninový záhon, je už jen vedlejší efekt. Jsme u konce příběhu. Na začátku byla slepice, jenže ta snáší vejce, takže je z obliga. Žížaly babička nevidí, takže proti nim nic nemá. Jediný viník pak pro naší babičku je ten chudák krtek. Žádný sympatický krteček v kalhotách s velkými kapsami a s lopatičkou, ale ničitel záhonů se zeleninou a podrývač dvorku. A to mu nikdy neodpustí. Babička na něho neustále nadává, i když ho vlastně svou činností sama láká - vytváří vhodné prostředí pro žížaly, které krtek žere. A tak pak už jen plaší krtka rušičkami na solární pohon, květinou pryšcem, která jim údajně páchne. Ale daleko neoriginálnější prostředek je prý dobře vyuzená slanina. V tomto případě je to finta ne solárních baronů, ale šikovných řezníků.
Jsme nezisková organizace, které se od roku 1992 zabývá vzděláváním, ekologickými službami, péčí o přírodu, publikační činností a osvětou. Naším krédem je - "učit o přírodě v přírodě". V našem týmu pracuje řada odborníků jako: ekologové, hydrobiologové, botanici, dendrologové, mykologové, zoologové, entomologové, herpetologové, krajinní ekologové, geografové, pedagogové, zahradní architekti, geologové, ekotoxikologové, fotografové, grafici a odborníci v IT, lesníci, zahradníci…
Městům, obcím a organizacím nabízíme odborné služby a poradenství v oblastech vzdělávání a prezentace regionu (naučné stezky, publikace). Poradíme v otázkách ochrany přírody a krajiny, rozvoje venkova, získávání dotací, výzkumu a v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí. Naše projekty jsou velmi populární. Vyznačují se originálním přístupem a pojetím a precizním grafickým zpracováním. Informace jsou na: www.natura-opava.org
Natura Opava - Czech Republic E. Beneše 30, 747 05 Opava tel: 00420 737 322 616 e-mail:
[email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava
