No title

Inovace studia obecné jazykovědy a teorie komunikace ve spolupráci s přírodními vědami reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0076

Sylaby předmětů Katedra obecné lingvistiky FF UP Olomouc


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Ajvaz, Borges, Calvino. Reflexe sémiotických teorií v literatuře Cíle předmětu (anotace): Seminář si na základě kritické četby próz Michala Ajvaze, Jorge L. Borgese a Itala Calvina klade za cíl formulovat základní otázky a odpovědi sémiotiky. Na jedné straně se pokouší účastníkům představit trojici (resp. čtveřici) spisovatelů s ohledem na specifičnost jejich způsobů vyprávění (jaké jsou základní narativní postupy, jakým způsobem text konstruuje prostor, jak pracuje s časem, jakou roli ve vyprávění hraje vypravěč, jaká je základní motivická výstavba daných textů atp.). Na tomto základě se ale jako jistý experiment všechna tato zjištění pokouší interpretovat sémiotickou optikou, tj. jako svého druhu teorie, které by měly podávat řešení stejných problémů, které za svůj předmět zájmu považuje moderní sémiotika, zejména těch spojených se vznikem, existencí, zánikem a uspořádaností znaku. Cílem semináře není předložit ucelenou sémiotickou teorii, její dějiny, ani jednoznačně vztahovat motivy ke koncepcím diskutovaným v odborné literatuře, účastník semináře by po jeho absolvování měl být nicméně schopen v základních rysech charakterizovat nauku znacích, sémiotiku, jako jasně vymezený úhel pohledu na problémy významu a interpretace. Požadavky na studenta: 1. pravidelná účast (max. 2 neomluvené absence) 2. četba veškeré zadané literatury 3. vypracování a přednesení referátu Obsah: 1. Jak číst? Základní uvedení do problémů sémiotiky a teorie významu, jaké typy otázek si sémiotika pokládá a jaké typy odpovědí je možné v textech Ajvaze, Borgese a Calvina hledat 2. Italo Calvino: Kosmické grotesky Definice znaku, vznik znaku/významu, neutralita (vědeckého) popisu 3. Jorge L. Borges: Zahrada, v které se cestičky rozvětvují Ontologie znaku, vztah znaků a subjektu, poznání jako konstrukce pravidel 4. Italo Calvino: Neviditelná města Kartografie významu, metafora města a mapy, jedinečnost a kategorie 5. Jorge L. Borges: Artefakty Problémy paměti, arbitrárnosti a motivovanosti, znak jako kategorie 6. Calvino, Italo: Hrad zkřížených osudů Kombinace a karetní hra jako metafora struktury a vyprávění 7. Ajvaz, Michal: Zlatý věk


Město a problém pravidel (hry), ukončenost (textu a interpretace) 8. Italo Calvino: Nesnadné lásky Sémiotické problémy interpretace a komunikace, znak a realita 9. Michal Ajvaz: Cesta na jih (Brno: Druhé město 2008.) Motivace významu a uspořádanosti struktury, kompozionalita 10. Italo Calvino: Když jedné zimní noci cestující Metasémióza, metafora čtení, problémy kódu, falzum 11. Michal Ajvaz: Prázdné ulice Sémiotické problémy interpretace, problémy správné interpretace, struktura(lismus) a umění 12. Adolfo Bioy Casares: Morelův vynález Znak a skutečnost, konec sémiózy/znaku? Literatura: Doporučená: FISHBURN, E. & HUGHES, P. (1990). A Dictionary of Borges. London. Doporučená: BORGES, J. L., & MACHOVÁ, M. (2005). Ars poetica. Praha: Mladá fronta. Doporučená: BLOCK DE BEHAR, L. (2003). Borges. The Passion of and Endless Quatation. Albany. Doporučená: AJVAZ, Michal. (2008). Cesta na jih. Brno. Doporučená: MARKEY, C. (1999). Italo Calvino. A Journey toward Postmodernism. Gainsville. Doporučená: CALVINO, I., Pelán, J., & Pelán, J. (1998). Když jedné zimní noci cestující. Praha: Mladá fronta. Doporučená: CALVINO, I., & RIPELLINO-HLOCHOVÁ, E. (1968). Kosmické grotesky. Praha: Československý spisovatel. Doporučená: BIOY CASARES, A., KOKOLIA, V., & VRHEL, F. (1988). Morelův vynález. Praha: Odeon. Doporučená: CALVINO, I. (1978). Nesnadné lásky. Praha. Doporučená: CALVINO, I., Hořký, V., & Sivko, P. (1986). Neviditelná města. Praha: Odeon. Doporučená: AJVAZ, M. (2004). Prázdné ulice. Brno: Nakladatelství Petrov. Doporučená: AJVAZ, M. (2006). Příběh znaků a prázdna. Brno: Druhé město. Doporučená: CÍSAŘ, K., & KOŤÁTKO, P. (2004). Text a dílo: případ Menard. Praha: Filosofia. Doporučená: CAVALLARO, D. (2010). The Mind of Italo Calvino. A Critical Exploration of His Thought and Writing. Jefferson - London. Doporučená: BLOCH, W. G. (2008). The Unimaginable Mathematics of Borges? Library of Babel. Oxford. Doporučená: FRISCH, M. F. (2004). You Might Be Able To Get There From Here. Reconsidering Borges And The Postmodern. Madison - Teaneck. Doporučená: BORGES, J. L., VRHEL, F., FORBELSKÝ, J., UHLÍŘ, K., & VRHEL, F. (1989). Zrcadlo a maska. Praha: Odeon. Získané způsobilosti:


Obeznámenost s prozaickou tvorbou M. Ajvaze, J. L. Borgese a I. Calvina; schopnost kritického rozboru s ohledem na hlavní zjištění moderní sémiotiky Vyučovací metody: 1. Monologická (výklad, přednáška, instruktáž) 2. Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) 3. Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Hodnotící metody: 1. Analýza výkonů studenta 2. Systematické pozorování studenta


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Aktuální metody zkoumání verbální komunikace Cíle předmětu (anotace): Absolventi doktorandského studia by se měli seznámit se současnými metodami výzkumu verbální komunikace, které vycházejí z perspektivy sociolingvistické (code switching, code mixing), pragmatické (řečové akty, maximy, presupozice a implikatury, kontextualizace), z analýzy diskurzu (discourse strategies) a z etnometodologické konverzační analýzy. Požadavky na studenta: (1) Účast na výuce (2) Četba zadané literatury Obsah: Komplex přístupů by si měli osvojit a umět ho aplikovat při procesuálně a funkčně pojaté analýze: (1) komunikačních událostí monologických i dialogických (2) dialogů asymetrických (institucionálních) i symetrických (konverzačních) (3) komunikátů psaných i mluvených (včetně současné profilace pohybu mezi psaností a mluveností) Důraz bude kladen i na schopnost pořizování a využívání transkriptů mluvených a psaných projevů. Literatura: Doporučená: KADERKA, P. – SVOBODOVÁ, Z. Jak přepisovat audiovizuální záznam rozhovoru. Doporučená: KOŘENSKÝ, J. – HOFFMANNOVÁ, J. – JAKLOVÁ, A. – MÜLLEROVÁ, O. Komplexní analýza komunikačního procesu a textu. České Budějovice 1999. Doporučená: HOFFMANNOVÁ, J. - MÜLLEROVÁ, O., ZEMAN, J. Konverzace v češtině při rodinných a přátelských návštěvách. Praha, 1999. Doporučená: HOFFMANNOVÁ, J. Stylistika a... Praha, 1997. Předpoklady - další informace k podmíněnosti studia předmětu: Tento předmět je určen pouze pro studenty doktorského studia.

Získané způsobilosti: Obeznámenost s aktuálními přístupy ke zkoumání verbální komunikace Vyučovací metody: Přednášení


Monologická (výklad, přednáška, instruktáž) Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Hodnotící metody: Ústní zkouška


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Analytická filozofie, Analytická filozofie 2 Cíle předmětu (anotace): Obsahem kurzu je přehled hlavních škol a představitelů v analytické filosofii od Frega po Quina. Přednáška je strukturována chronologicky, v průběhu semestru pokryje počátky analytické filosofie ve filosofii matematiky, Fregovu logiku a teorii významu, novorealismus G. E. Moora a B. Russella, obě vývojové fáze filosofie L. Wittgensteina, novopozitivismus Vídeňského kruhu, podoby oxfordské filosofie přirozeného jazyka a nakonec koncepce W. V. O. Quina a jeho pokračovatelů. Povinnou součástí kurzu je seminář, na kterém jsou čteny základní texty analytické filosofie. Požadavky na studenta: Podmínkou k udělení zápočtu je aktivní účast v seminářích, maximálně dvě absence a odevzdání eseje. Tématem eseje může být konkrétní text nebo filosofický problém, téma ale musí být schváleno vyučujícím. Rozsah je 5 normostran, přičemž normostranu tvoří 1800 znaků včetně mezer. Esej musí obsahovat úvod do problematiky, hlavní argumentační část a syntetický nebo kritický závěr. Nutnou součástí je samozřejmě bibliografie a korektně zpracované citace, např. podle ISO 690 nebo jiného uznávaného standardu jako MLA, APA, Chicago, apod. Je doporučeno používání programu pro generování bibliografických informací, např. Zotero (a návod). Při psaní student musí pracovat jak s primární, tak sekundární literaturou. Deadline pro odevzdání eseje je 21. duben 2014. Zkoušení probíhá písemnou formou a trvá 60 minut. Test má tři části: v první je třeba definovat několik pojmů, ve druhé stručně vysvětlit několik teorií a ve třetí obšírně diskutovat několik témat. Maximální počet bodů je 20 a hodnocení je nastaveno takto: 19-20 bodů A, 18 bodů B, 17 bodů C, 16 bodů D, 14-15 bodů E, 13 bodů a méně F. Obsah: Přednáška I: Pragmatismus Seminář: Přehled formální logiky Přednáška II: Frege Seminář: Gottlob Frege, “Myšlenka: logické zkoumání,” in: Logická zkoumání. Základy aritmetiky, trans. Jiří Fiala (Praha: OIKOYMENH, 2011), 95-122. [PDF] [TEZE] Přednáška III: Moore Seminář: Rudolf Carnap, “Překonání metafyziky logickou analýzou jazyka,” trans. Karel Berka, Filosofický časopis 39, no. 4 (1991): 622-643. [PDF] [TEZE]


Přednáška IV: Russell Seminář: Bertrand Russell, “Poznání založené na obeznámenosti a poznání založené na deskripci,” trans. Jan Kolář, Filosofický časopis 49, no. 5 (2001): 755-770. [PDF] [TEZE] Přednáška V: Wittgenstein Seminář: Ludwig Wittgenstein, Tractatus logico-philosophicus, trans. Petr Glombíček (Praha: OIKOYMENH, 2007). [PDF] [TEZE] Přednáška VI: Novopozitivismus Seminář: Karl R. Popper, "Přehled některých základních problémů," in Logika vědeckého zkoumání, trans. Jiří Fiala (Praha: OIKOYMENH, 1997), 3-28. [PDF] [TEZE] Přednáška VII: Filosofie přirozeného jazyka Seminář: Paul Grice, “Logika a konverzace,” in Analytická filosofie: druhá čítanka, trans. Jiří Fiala (Nymburk: O.P.S., 2000), 217-241. [PDF] [TEZE] Přednáška VIII: Quinova logika a ontologie Seminář: W. V. O. Quine, “Dvě dogmata empirismu,” in Co je analytický výrok?, trans. Prokop Sousedík (Praha: OIKOYMENH, 1995), 79-99. [PDF] [TEZE] Přednáška IX: Quinova epistemologie a teorie jazyka Seminář: W. V. O. Quine, “Naturalizace epistemologie,” in Vybrané články k ontologii a epistemologii, trans. Tomáš Marvan (Plzeň: Západočeská univerzita, 2006), 120-137. [PDF] [TEZE] Velikonoční pondělí Přednáška X: Postanalytická filosofie Seminář: Richard Rorty, "Privilegované reprezentace," in Filosofie a zrcadlo přírody, trans. Martin Ritter (Praha: Academia, 2012), 159-202. [PDF] [TEZE] Povinná literatura: Jaroslav Peregrin, Kapitoly z analytické filosofie (Praha: Filosofia, 2005). Richard Rorty, “Metafilozofické nesnáze filozofie jazyka,” trans. Kateřina Klabalová and Andrea Krejčí, Aluze, no. 1-2 (2002): 117-144, 128-142. [PDF] & [PDF] Doporučená literatura v češtině a slovenštině: Ján Bodnár et al., eds., Logický empirizmus a filozofia prírodných vied (Bratislava: Vydavateľstvo politickej kultury, 1968). Jiří Fiala, ed., Analytická filosofie: čítanka, 3 vols. (Nymburk: O.P.S., 2002).


A. C. Grayling, Wittgenstein: Průvodce pro každého, trans. Petr Glombíček (Praha: Dokořán, 2007). Vojtěch Kolman, Logika Gottloba Frega (Praha: Filosofia, 2002). Tomáš Marvan, Otázka významu: Cesty analytické filosofie jazyka (Praha: Togga, 2010). Tomáš Marvan & Juraj Hvorecký, eds., Základní pojmy filosofie jazyka a mysli (Nymburk: O.P.S., 2007). Ray Monk, Wittgenstein: úděl génia, trans. Otakar Vochoč (Praha: Hynek, 1996). Jiří Nosek, Mysl a tělo v analytické filosofii (Praha: Filosofia, 1997). Marianna Oravcová, ed., Filozofia prirodzeného jazyka (Bratislava: Archa, 1992). Jaroslav Peregrin, ed., Co po metafyzice? (Bratislava: Archa, 1997). Jaroslav Peregrin, ed., Obrat k jazyku: druhé kolo (Praha: Filosofia, 1998). Jaroslav Peregrin & Stanislav Sousedík, eds., Co je analytický výrok? (Praha: OIKOYMENH, 1995). Lubomír Valenta, Problémy analytické filosofie (Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003). Doporučená literatura v angličtině: Tyler Burge, “Philosophy of Language and Mind: 1950-1990,” The Philosophical Review 101, no. 1 (January 1992): 3-51. [PDF] Hans-Johann Glock, What Is Analytic Philosophy? (Cambridge University Press, 2008). [PDF] Garth L. Hallett, Linguistic Philosophy: The Central Story (State University of New York Press, 2008). [PDF] Aloysius Martinich & David Sosa, A Companion to Analytic Philosophy (Blackwell Publishers, 2001). [PDF] Scott Soames, Philosophical Analysis in the Twentieth Century, 2 vols. (Princeton University Press, 2003). [PDF] & [PDF] Avrum Stroll, Twentieth-Century Analytic Philosophy (Columbia University Press, 2001). [PDF] Fred Van Lente and Ryan Dunlavey, “Ludwig Wittgenstein,” Action Philosophers!, no. 6 (June 2006). [PDF] Referenční příručky: Alex Barber and Robert J. Stainton, eds., Concise Encyclopedia of Philosophy of Language and Linguistics (Elsevier, 2010). [PDF] Donald M. Borchert, ed., Encyclopedia of Philosophy, 10 vols., 2nd ed. (Thomson Gale, 2006). Vol. 1: Abbagnano - Byzantine Philosophy [PDF] Vol. 2: Cabanis - Destutt de Tracy [PDF] Vol. 3: Determinables - Fuzzy Logic [PDF] Vol. 4: Gadamer - Just War Theory [PDF] Vol. 5: Kabbalah - Marxist Philosophy [PDF] Vol. 6: Masaryk - Nussbaum [PDF] Vol. 7: Oakeshott - Presupposition [PDF] Vol. 8: Price - Sextus Empiricus [PDF]


Vol. 9: Shaftesbury - Zubiri [PDF] Vol. 10: Bibliographies & Index [PDF] G. H. R. Parkinson and S. G. Shanker, eds., Routledge History of Philosophy, 10 vols. (Routledge, 1999). [KUP] Užitečné odkazy: Internet Encyclopedia of Philosophy Journal Storage SpringerLink Stanford Encyclopedia of Philosophy Wiley InterScience Získané způsobilosti: Získání přehledu o problematice analytické filozofie. Vyučovací metody: Přednášení Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Hodnotící metody: Ústní zkouška Esej


SYLABUS K INOVOVAVÉMU PŘEDMĚTU Analytická filozofie po Quinovi Cíle předmětu (anotace): Kurz je určen pro "středně pokročilé", tj. pravděpodobně pro studenty 2. a 3. bloku, kteří již absolvovali povinnou přednášku a seminář Analytická filosofie. Obsahem tohoto volitelného semináře je četba klasických textů poquinovské filosofie na nejrůznější epistemologická témata. Výběr textů se soustřeďuje na dvě hlavní oblasti: (a) externalizovaná epistemologie a teorie významu, (b) analytický behaviorismus a reakce ve filosofii mysli. Účastníci semináře by měli vykazovat aspoň pasivní znalost anglického jazyka, protože některé primární texty a sekundární literatura bude v angličtině. Požadavky na studenta: Podmínkou pro udělení zápočtu je aktivní účast v semináři, povoleny jsou nanejvýš dvě absence. Obsah: Externalismus W. V. O. Quine, “Ontologická relativita,” in Obrat k jazyku: druhé kolo, trans. Jaroslav Peregrin (Praha: Filosofia, 1998), 49-92. [PDF] Hilary Putnam, “Význam slova 'význam',” in Logika 20. století: mezi filosofií a matematikou, trans. Ondřej Tomala (Praha: Filosofia, 2006), 259-323. [PDF] Donald Davidson, “Externalizovaná epistemologie,” in Subjektivita, intersubjektivita, objektivita, trans. Jan Kolář (Praha: Filosofia, 2004), 219-231. [PDF] Andy Clark and David Chalmers, “The Extended Mind,” Analysis 58, no. 1 (1998): 7-19. [PDF] Mark Johnson and Tim Rohrer, "We Are Live Creatures: Embodiment, American Pragmatism and the Cognitive Organism", in Body, Language and Mind, vol. 1: Embodiment, eds. Tom Ziemke et al. (Berlin: Mouton de Gruyter, 2007), 17-54. [PDF] Mysl Gilbert Ryle, “Descartes' Myth,” in The Concept of Mind (London: Routledge, 2009), 1-13. [PDF] Alan Turing, “Computing Machinery and Intelligence,” Mind 59, no. 236 (October 1950): 433-460. [PDF] John R. Searle, “Minds, Brains, and Programs,” in The Philosophy of Artificial Intelligence, ed. Margaret A. Boden (Oxford University Press, 1990), 67-88. [PDF] Thomas Nagel, “What Is It Like to Be a Bat?,” The Philosophical Review 83, no. 4 (October 1974): 435450. [PDF] Anthony Chemero, “Hegel, Behe, Chomsky, Fodor,” in Radical Embodied Cognitive Science (Cambridge: MIT Press, 2009), 3-16. [PDF]


Doporučená literatura v češtině: Tomáš Hříbek, Metafyzika antiindividualismu (Praha: Filosofia, 2008). Tomáš Marvan, Otázka významu: cesty analytické filosofie jazyka (Praha: Togga, 2010). Tomáš Marvan and Juraj Hvorecký, eds., Základní pojmy filosofie jazyka a mysli (Nymburk: O.P.S., 2007). Jiří Nosek, Mysl a tělo v analytické filosofii (Praha: Filosofia, 1997). Jaroslav Peregrin, Kapitoly z analytické filosofie (Praha: Filosofia, 2005). Marek Picha, Kdyby chyby: epistemologie myšlenkových experimentů (Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2011). Richard Rorty, “Metafilozofické nesnáze filozofie jazyka,” trans. Kateřina Klabalová and Andrea Krejčí, Aluze, no. 1-2 (2002): 117-144, 128-142. [PDF] & [PDF] Doporučená literatura v angličtině: Tyler Burge, “Philosophy of Language and Mind: 1950-1990,” The Philosophical Review 101, no. 1 (January 1992): 3-51.[PDF] Hans-Johann Glock, What Is Analytic Philosophy? (Cambridge University Press, 2008). [PDF] Garth L. Hallett, Linguistic Philosophy: The Central Story (State University of New York Press, 2008). [PDF] Aloysius Martinich and David Sosa, A Companion to Analytic Philosophy (Blackwell Publishers, 2001). [PDF] Scott Soames, Philosophical Analysis in the Twentieth Century, 2 vols. (Princeton University Press, 2003). [PDF] & [PDF] Avrum Stroll, Twentieth-Century Analytic Philosophy (Columbia University Press, 2001). [PDF] Referenční příručky: Donald M. Borchert, ed., Encyclopedia of Philosophy, 10 vols., 2nd ed. (Thomson Gale, 2006). Vol. 1: Abbagnano - Byzantine Philosophy [PDF] Vol. 2: Cabanis - Destutt de Tracy [PDF] Vol. 3: Determinables - Fuzzy Logic [PDF] Vol. 4: Gadamer - Just War Theory [PDF] Vol. 5: Kabbalah - Marxist Philosophy [PDF] Vol. 6: Masaryk - Nussbaum [PDF] Vol. 7: Oakeshott - Presupposition [PDF] Vol. 8: Price - Sextus Empiricus [PDF] Vol. 9: Shaftesbury - Zubiri [PDF] Vol. 10: Bibliographies & Index [PDF] G. H. R. Parkinson and S. G. Shanker, eds., Routledge History of Philosophy, 10 vols. (Routledge, 1999). [KUP] Užitečné odkazy:


Internet Encyclopedia of Philosophy Journal Storage SpringerLink Stanford Encyclopedia of Philosophy Wiley InterScience


SYLABUS K NOVÉMU PŘEDMĚTU Analýza přirozeného jazyka v umělé inteligenci Cíle předmětu (anotace): Studenti jsou nejprve populárně naučně seznámeni s problematikou umělé inteligence, speciálně s problematikou komunikace agentů v multiagentním systému. Je představen Turingův test z hlediska jeho motivace pro logickou analýzu přirozeného jazyka. Důraz je kladen na důležitost expresivní (vyjadřovací) síly formálního jazyka z hlediska odvozování. Ta bude demonstrována na základě srovnání výrokové logiky, predikátové logiky a Transparentní intenzionální logiky (TIL). Kurs se zaměřuje zejména na TIL, která má nejvyšší expresivní sílu. Bude ukázáno, jak lze prostřednictvím TIL zachytit a explicitně vyjádřit některá významná specifika přirozeného jazyka (jako je např. problematika presupozice, supozice de dicto/de re). Požadavky na studenta: (1) Pravidelná účast na seminářích (max. 3 povolené absence) (2) Vypracování seminární práce (případně je možné si zvolit variantu závěrečného testu) Obsah: (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12)

Umělá inteligence a multiagentní systémy vztah Turingova testu k vyjadřovací síle formálního jazyka Historie logické analýzy přirozeného jazyka (PJ) Sémantika výrokové logiky (VL) Analýza jednoduchých vět PJ prostřednictvím VL Sémantika predikátové logiky prvního řádu (PL1) Analýza jednoduchých vět PJ prostřednictvím PL1 Transparentní intenzionální logika (TIL) a její sémantická báze Pojetí pojmu v TIL, Definice konstrukce v TIL Zmiňování versus užití pojmu Supozice de dicto versus de re Analýza vět s presupozicí v TIL

Literatura: Doporučená: JANÁK, V. Základy formální logiky. Praha: SPN, 1974. Doporučená: ŠTĚPÁN, J. - MATERNA, P. Filozofická logika: Nová cesta?. Olomouc, 2003. Doporučená: ŠTĚPÁN, J. Formální logika. Olomouc: FIN, 1995. Doporučená: SVOBODA, V. a kol. Logika a přirozený jazyk. Praha, 2010. Doporučená: DUŽÍ, M. Logika pro informatiky a příbuzné obory. Ostrava, 2012.


Doporučená: SVOBODA, V. - PEREGRIN, J. Od jazyka k logice. Praha, 2009. Získané způsobilosti: Absolvent kurzu bude schopen samostatně provádět analýzu přirozeného jazyka prostřednictvím výrokové logiky, predikátové logiky prvního řádu a Transparentní intenzionální logiky (TIL). Bude rozumět vztahu mezi vyjadřovací silou formálního jazyka a korektním odvozováním. Vyučovací metody: Přednášení Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Hodnotící metody: Analýza výkonů studenta


SYLABUS K NOVÉMU PŘEDMĚTU Argumentační chyby a kognitivní předpojatosti Cíle předmětu (anotace): Kurz je určen pro nejširší publikum z řad studentů filosofie i jiných humanitních oborů. Jeho obsahem je seznámení s nejčastějšími argumentačními chybami a kognitivními předpojatostmi čili biasy. Požadavky na studenta: Aktivní účast v semináři a pronesení referátu. Povoleny jsou nanejvýš dvě absence. Obsah: V první části každého semináře budou studenty odpřednášeny krátké referáty o hlavních argumentačních chybách a kognitivních předpojatostech. Ve druhé části bude probíhat diskuse nad četbou klasických textů analytické filosofie, kognitivní psychologie a behaviorální ekonomie. Literatura: Doporučená: SZYMANEK, K. Umění argumentace. Terminologický slovník. Olomouc: Nakladatelství UP, 2003. Doporučená: SZYMANEK, K. Umění argumentace. Úlohy na zkoumání argumentů. Olomouc: Nakladatelství UP, 2004. Doporučená: David MCRANEY. You Are Not So Smart: Why You Have Too Many Friends on Facebook, Why Your Memory Is Mostly Fiction, and 46 Other Ways You're Deluding Yourself (New York: Gotham Books, 2011). Předpoklady - další informace k podmíněnosti studia předmětu: pasivní znalost anglického jazyka, většina textů je k dispozici pouze v angličtině. Získané způsobilosti: Orientace v problematice. Zdokonalení argumentačních schopností a získání povědomí o kognitivních předpojatostech, které představují zásadní epistemickou překážku při každodenním i filosofickém poznání světa. Vyučovací metody: Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Hodnotící metody: Analýza výkonů studenta


SYLABUS K NOVÉMU PŘEDMĚTU Archeologie českého strukturalismu Cíle předmětu (anotace): Původní filozofický projekt M. Foucaulta bude v modifikované podobě v semináři využit pro analýzu a popis vybraných diskuzí a polemik českého strukturalismu s představiteli různých konkurenčních i protichůdných teoretických konceptů. Jednotlivé spory a myšlenkové střety, ke kterým docházelo prakticky po celou dobu působení českého strukturálního myšlení (od třicátých do šedesátých let 20. století), budou nahlíženy jako často inspirativní podněty pro další rozvoj strukturálního myšlení u nás. Jednotlivá témata semináře budou zasahovat do kontextu českého myšlení o jazyce, umění (literatuře) i o obecnějších otázkách znaku, reprezentace a dějin lidského myšlení. Požadavky na studenta: (1) pravidelná účast (80 %) (2) četba zadaných textů a diskuze v semináři (3) Referát / prezentace (4) písemná seminární práce Obsah: (1) Archeologie (definice, kontext) (1.1) Problémy/otázky spojené s koncepcí archeologie (1.2) Metodologie a model popisu (2) Archeologie kontextu: od izolace ke koncentraci (2.1) Formalismus – strukturalismus (forma/obsah); kategorie návaznosti (O. Sus) (2.2) Základní pojmy (funkce, struktura, účel); Teze (3) Jazyk a tradice (Spisovná čeština a jazyková kultura) (3.1) Spisovný jazyk – jazyk básnický (základní charakteristika) (3.2) Spory PLK s naší Řečí (J. Haller); diskuze, kontext 3.3) M. Weingart: spory s PLK (4) Dílo jako zrcadlo (PLK vs. J. V. Sedlák) (4.1) strukturální metoda vs. psychologismus (intuitivní idealismus) (4.2) Specifičnost básnického jazyka (Havránek vs. Sedlák, Naše řeč); Havránkova kritika Mukařovského pojmu deformace (4.3) J. V. Sedlák: K problému rytmu básnického: kritika R. Jakobsona, R. Welleka a J. Mukařovského 4.4) M. Weingart vs. R. Wellek; Kritické a badatelské metody prof. Weingarta (PLK) (5) Boj o metodu (A. Grund: Karel Jaromír Erben)


(5.1) Diskuze o nových literárněvědných metodách (R. Jakobson, J. Mukařovský) (6) Strukturální model vývoje (6.1) Mukařovského strukturní model literárního vývoje (6.2) Kritika Mukařovského modelu: A. Bém, R. Wellek; repliky J. Mukařovského a R. Jakobsona (6.3) M. Weingart: Úvaha o zkoumání českého individuálního jazyka, zvl. básnického a o tzv. strukturalismu (6.4) Spory a diskuze s marxisty (B. Václavek, Z. Kalandra, K. Konrad) (7) Model literárního vývoje (7.1) L. Štoll: ideologická kritika strukturalismu; F. Vodička (kritéria historického hodnocení) (7.2) Teorie a praxe strukturalismu (8) K. Chvatík: Dějiny marxistické estetiky (8.1) Diskuze, polemiky, kontext (9) Kritika dogmatismu 30. a 50. let (M. Jankovič, M. Grygar, K. Chvatík) (9.1) Diskuze, polemiky, kontext (10) K. Kosík: Dialektika konkrétního (10.1) Diskuze, polemiky, kontext (10.2) Marxistická estetika vs. strukturalismus (časopis Estetika) (11) Období tzv. normalizace (11.1) Diskuze, polemiky, kontext (11.2) Kritika strukturalismu Literatura: Základní: HAVRÁNEK, BOHUSLAV, MUKAŘOVSKÝ, Jan (ed.). Čtení o jazyce a poezii. Praha, 1942. Základní: MUKAŘOVSKÝ, Jan. Kapitoly z české poetiky I, II, III. Praha, 1948. Základní: DOLEŽEL, Lubomír. Kapitoly z dějin strukturální poetiky. Brno 2000. Základní: ČERMÁK, Petr - POETA, Claudio - ČERMÁK, Jan (ed.). Pražský lingvistický kroužek v dokumentech. Praha, 2012. Základní: HAVRÁNEK, B., & WEINGART, M. Spisovná čeština a jazyková kultura. Praha: Melantrich, 1932. Základní: CHVATÍK, K. Strukturální estetika. Brno, 2001. Základní: SCHMIDOVÁ, Herta. Struktury a funkce. Výbor ze studií 1989-2009. Praha, 2011. Rozšiřující: MUKAŘOVSKÝ, Jan. Básnická sémantika. Univerzitní přednášky. Praha, 1995. Rozšiřující: JANKOVIČ, Milan. Cesty za smyslem literárního díla. Praha, 2005. Rozšiřující: CHVATÍK, K. Člověk a struktury. Praha 1996. Rozšiřující: MUKAŘOVSKÝ, Jan. K metodologii literární vědy. Orientace 1, 1968, s. 29-38. Rozšiřující: GRYGAR, Mojmír. Trvání a proměny (Dvanáct kapitol o umění a dějinách). Praha, 2006. Doporučená: MUKAŘOVSKÝ, Jan. Studie z estetiky. Praha, 1966. Doporučená: MUKAŘOVSKÝ, Jan. Studie z poetiky. Praha, 1982.


Doporučená: GRYGAR, M. Terminologický slovník českého strukturalismu. Brno 1999. Předpoklady - další informace k podmíněnosti studia předmětu: Elementární přehled o českém strukturalismu (Pražské škole) Získané způsobilosti: Orientace ve vývoji strukturálního myšlení Schopnost analyzovat vybrané problémy z oblasti literární teorie, lingvistiky a sémiotiky Vyučovací metody: Přednášení Monologická (výklad, přednáška, instruktáž) Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Hodnotící metody: Analýza výkonů studenta Rozhovor Systematické pozorování studenta Seminární práce


SYLABUS K NOVÉMU PŘEDMĚTU Ateistův průvodce po realitě Alexe Rosenberga Cíle předmětu (anotace): Obsahem volitelného semináře je četba nejskandálnějšího textu analytické filosofie posledních desetiletí, kterým je populárně-naučná publikace The Atheist's Guide to Reality od amerického filosofa biologie Alexe Rosenberga. Kniha nastiňuje řešení takzvaných "neodbytných otázek", které se týkají hlavních témat lidské existence a jež si aspoň někdy kladou snad všichni lidé. Pro Rosenbergův přístup je charakteristický vypjatý naturalismus, redukcionismus a scientismus, proto hledá podporu v korpusu poznatků současné přírodní vědy - apriorně založená filosofie podle něj není schopna produkovat jakékoli poznání. Mezi hlavní témata knihy patří fyzikalismus v oblasti ontologie, dostatečnost neodarwinistické teorie pro vysvětlení všeho živého, evoluční původ morálky a "milý nihilismus" v normativní etice, přítomnost kognitivních biasů v lidské psychice a následná nemožnost introspektivního poznání, iluzornost smyslu života jednotlivce a lidských dějin vůbec, absence sémantiky v jazyce či mysli a irelevantnost humanitních disciplín. Kurz je strukturován tak, aby byl každé z dvanácti kapitol věnován jeden týden. Požadavky na studenta: Účastníci semináře by měli vykazovat aspoň pasivní znalost anglického jazyka, protože čtený text je v angličtině. Podmínkou pro udělení zápočtu je aktivní účast v semináři, maximálně dvě absence a splnění zadaných úkolů. Obsah: Program kurzu: Organizační schůzka. Preface & Chapter I: Answering Life's Persistent Questions: Do You Want Stories or Reality? Chapter II: The Nature of Reality: The Physical Facts Fix All the Facts. Doplňující literatura: Brian Greene, Elegantní vesmír, trans. Luboš Motl (Praha: Mladá fronta, 2001). Chapter III: How Physics Fakes Design. Doplňující literatura: Richard Dawkins, Slepý hodinář, trans. Tomáš Grim (Praha: Paseka, 2002). Chapter IV: Ikea Didn't Make Natural History: Good Design Is Rare, Expensive, and Accidental. Doplňková literatura: Sean B. Carroll, Nekonečné, nesmírně obdivuhodné a překrásné, trans. Zdeněk Žáček (Praha: Academia, 2010).


Chapter V: Morality: The Bad News. Doplňující literatura: Platón, Euthyfrón, trans. František Novotný (Praha: OIKOYMENH, 1994). Chapter VI: The Good News: Nice Nihilism. Doplňující literatura: Matt Ridley, Původ ctnosti, trans. Martin Konvička (Praha: Portál, 2001). Chapter VII: Never Let Your Conscious Be Your Guide. Doplňující literatura: Dan Ariely, Jak drahé je zdarma. Proč chytří lidé přijímají špatná rozhodnutí, trans. Martin Jaroš (Praha: Práh, 2009). Chapter VIII: The Brain Does Everything Without Thinking About Anything at All. Doplňující literatura: Daniel C. Dennett, Druhy myslí. K pochopení vědomí, trans. Jaroslav Peregrin (Praha: Academia, 2004). Chapter IX: Farewell to The Purpose Driven Life. Doplňující literatura: Steven Pinker, Jazykový instinkt, trans. Markéta Hofmeisterová (Praha: Dybbuk, 2010). Chapter X: You've Got to Stop Taking Yourself So Seriously. Doplňující literatura: Antonio Damasio, Descartesův omyl. Emoce, rozum a lidský mozek (Praha: Mladá fronta, 2000). Chapter XI: History Debunked. Doplňující literatura: Karl Raimund Popper, Bída historicismu, trans. Jana Odehnalová (Praha: OIKOYMENH, 2000). Chapter XII: Living with Scientism: Ethics, Politics, The Humanities, and Prozac as Needed. Doplňující literatura: John Brockman, Třetí kultura. Za hranice vědecké revoluce, trans. Anton Markoš a Ondřej Novák (Praha: Academia, 2008). Literatura: Alex Rosenberg, The Atheist's Guide to Reality: Enjoying Life without Illusions (New York: W. W. Norton, 2011). Brian Greene, Elegantní vesmír, trans. Luboš Motl (Praha: Mladá fronta, 2001). Platón, Euthyfrón, trans. František Novotný (Praha: OIKOYMENH, 1994). Steven Pinker, Jazykový instinkt, trans. Markéta Hofmeisterová (Praha: Dybbuk, 2010). Antonio Damasio, Descartesův omyl. Emoce, rozum a lidský mozek (Praha: Mladá fronta, 2000).


Referenční příručky: Donald M. Borchert, ed., Encyclopedia of Philosophy, 10 vols., 2nd ed. (Thomson Gale, 2006). Vol. 1: Abbagnano - Byzantine Philosophy [PDF] Vol. 2: Cabanis - Destutt de Tracy [PDF] Vol. 3: Determinables - Fuzzy Logic [PDF] Vol. 4: Gadamer - Just War Theory [PDF] Vol. 5: Kabbalah - Marxist Philosophy [PDF] Vol. 6: Masaryk - Nussbaum [PDF] Vol. 7: Oakeshott - Presupposition [PDF] Vol. 8: Price - Sextus Empiricus [PDF] Vol. 9: Shaftesbury - Zubiri [PDF] Vol. 10: Bibliographies & Index [PDF] Užitečné odkazy: Internet Encyclopedia of Philosophy Stanford Encyclopedia of Philosophy


SYLABUS K NOVÉMU PŘEDMĚTU Bez trubek a bez bubnů – teorie sémiotiky Cíle předmětu (anotace): Cílem pracovní přednášky je vytvořit elementární model sémiózy. Kurz je postaven na dialogu přednášejících a publika, postupném zavádění pojmů a termínů, které nebude závislé na znalosti či interpretaci předchůdných teorií. Závěry společných diskusí budou nicméně s reprezentativní sémiotickou literaturou kontextualizovány. Výsledkem by měla být formulace obecného, bezrozporného modelu sémiózy, který bude vhodný nejen pro základní vymezení jakéhokoli popisu jazyka, ale také jakýchkoli jiných znakových interakcí. Požadavky na studenta: (1) Pravidelná účast (max. 2 neomluvené absence) (2) Pravidelná příprava (3) Diskuse nad zvoleným tématem na základě v přednáškách formulovaných závěrů Obsah: (1) Fyzický a sémiotický (2) Subjekt sémiózy (3) Signál a znak (4) Purport (preartikulace) (5) Dvojsada vs jednosada (6) Dvojí artikulace (7) Arbitrárnost, analogie a principy přiřazení (8) Ekonomičnost/záhodnost (9) Linearita (10) Podmínka komplexního kódu (11) Primární a sekundární kódy (12) Denotace/konotace (13) Mezní případy sémiózy (ostenze) (14) Nulový znak (15) Struktura výrazové sady (16) Struktura obsahové sady (17) Komunikace, interpretace, kód Literatura:


Doporučená: PEIRCE, C. S., PALEK, B., & SHORT, D. Lingvistické čítanky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. Doporučená: HJELMSLEV, L., & ČERMÁK, F. O základech teorie jazyka. Praha: Academia, 1972. Doporučená: ECO, U., & SEDLÁČEK, M. Teorie sémiotiky. Praha: Argo, 2009. ISBN 9788025701577. Doporučená: MORRIS, Ch. Základy teorie znaků. In: Lingvistické čítanky I. Sémiotika sv. 2. Praha: SPN 1970, s. 10-57. (také v Palek, B. (ed.) Sémiotika. Praha: Karolinum 1997.). Získané způsobilosti: Schopnost kritické reflexe pojmové analýzy a formulace bezrozporné elementární terminologie sémiotiky Vyučovací metody: Monologická (výklad, přednáška, instruktáž) Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Hodnotící metody: Analýza výkonů studenta Rozhovor


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Biosémiotika Cíle předmětu (anotace): Seminář základním způsobem uvádí do historie a současného stavu biosémiotiky. Témata seminářů představují vybrané biosémiotické školy, teorie či přístupy, výběrově přední představitele biosémiotiky. Účastníci jsou nejdříve seznámeni s nejnutnějšími základy molekulární biologie, které jsou výchozí pro vysvětlení sémiotického statusu DNA a proteosyntézy. Důraz je následně kladen na současný sémiotický popis proteosyntézy. Seminář především testuje regulérnost sémiotického pojímání proteosyntézy, DNA, procesů v živém tvaru atd., definuje předpoklady gramatického popisu proteosyntézy. Úkolem semináře je analyzovat jednotlivé texty jednotlivých autorů a podrobovat je kritice z hlediska sémiotického a lingvistického. Na základě určení výrazové a obsahové sady v konceptech analyzovaných textů a užití komutačního testu je postupně formulován udržitelný sémiotický výklad DNA a proteosyntézy. Seminář ve výsledku určí arbitrární rozhraní výrazové a obsahové sady sémiózy DNA a proteosyntézy, formuluje koncept dvojí artikulace projevující se ve struktuře výrazové sady a řeší problematiku nalezení metajazyka vhodného k popisu obsahové sady. Pozornost kurzu je věnována také lingvistickým a lexikostatistickým metodám při analýze textu i DNA/proteosyntézy, charakteristikám jazyka/textu/DNA/proteosyntézy apod. ve vztahu k teorii informace a komunikace – jazyku a živému tvaru jakožto systémům optimalizovaným pro přenos informace. Požadavky na studenta: 1. Pravidelná příprava / četba zadané literatury 2. Úspěšné absolvování testu a kolokvia

Obsah: 1. Historie vztahů lingvistiky a biologie – metafory a metody (na příkladu historicko-srovnávací jazykovědy a teorie Pražského lingvistického kroužku) 2. Umwelt – předzvěst biosémiotiky 3. Počátky jazykové metafory života a Roman Jakobson 4. Metafory a metody, jazykovost DNA v současných perspektivách 5. Markoš: tajemství hladiny a tajemství DNA 6. Barbieri: organické kódy 7. Trifonov: překrývající se kódy DNA 8. Ji: jazykové plány buňky 9. Pattee: autoreprodukce, fyzikální a sémiotické


10. Hoffmeyer: kodaňská škola s vyloučením Hjelmsleva 11.-12. Lingvistická analýza živého tvaru – lexikostatistika DNA Literatura: Základní: HJELMSLEV, L. O základech teorie jazyka. Praha, 1972. Základní: DEELY, J. Basics of Semiotics. Bloomington, 1990. Základní: FLEGR, J. Evoluční biologie. Praha: Academia, 2005. Základní: PEIRCE, C. S. Grammatica speculativa. In: PALEK, B. ed. Sémiotika. Praha: Univerzita. Základní: DE SAUSSURE, F. Kurs obecné lingvistiky. Praha: Academie, 1996. Základní: MONOD, J. Náhoda a nutnost. In Markoš, A. (ed.): Náhoda a nutnost. Jacques Monod v zrcadle dnešní doby. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2008. Základní: BARTHES, R., Čermák, J., & Dubský, J. Nulový stupeň rukopisu: Základy sémiologie. Praha: Československý spisovatel, 1967. Základní: ECO, U. O zrcadlech a jiné eseje. Znak, reprezentace, iluze, obraz. Praha 2002. Základní: OSOLSOBĚ, I. Ostenze, hra, jazyk. Brno, 2002. Základní: MARKOŠ, A. Povstávání živého tvaru. Vesmír, Praha, 1997. ISBN 80-85977-05-2. Základní: ČERNÝ, J. - HOLEŠ, J. Sémiotika. Praha: Portál, 2004. Základní: DOUBRAVOVÁ, Jarmila. Sémiotika v teorii a praxi. Praha, 2002. Základní: LÉVI-STRAUSS, C. Strukturální antropologie. Praha: Argo, 2006. ISBN 80-7203-713-7. Základní: ECO, U. Teorie sémiotiky. Praha: Argo 2009. Základní: VOIGHT, V. Úvod do sémiotiky. Bratislava, 1989. Základní: ALBERTS, B., BRAY, D., JOHNSON, A., LEWIS, J., RAFF, M., ROBERTS, K., WALTER, P., KOTYK, A., BOUZEK, B., & HOZÁK, P. Základy buněčné biologie: úvod do molekulární biologie buňky. 2.vyd. Ústí nad Labem: Espero, 2006. ISBN 80-902906-2-0. Základní: MORRIS, C. W. Základy teorie znaků. In: PALEK, B. ed. Sémiotika. Praha: Univerzita. Základní: FLEGR, J. Zamrzlá evoluce. Praha, 206. Doporučená: FAVAREAU, D. (ed.). Essential Readings in Biosemiotics: Anthology and Commentary. Berlin, 2010. Doporučená: NÖTH, W. Handbook of semiotics. Bloomington, 1995. Doporučená: BARBIERI, M. Organické kódy: úvod do sémantické biologie. Praha: Academia, 2006. ISBN 8020014039. Doporučená: MARKOŠ, A. Tajemství hladiny: hermeneutika živého. Praha: Dokořán, 2003. ISBN 8086569675. Doporučená: ALBERTS, B., BRAY, D., JOHNSON, A., LEWIS, J., RAFF, M., ROBERTS, K., WALTER, P., BOUZEK, B., HOZÁK, P., & KOTYK, A. Základy buněčné biologie: úvod do molekulární biologie buňky. Ústí nad Labem: Espero, 2001. ISBN 8090290604. Předpoklady - další informace k podmíněnosti studia předmětu:


Pasivní znalost angličtiny Získané způsobilosti: Základní orientace v biosémiotice, jejích aktuálních problémech a typech řešení Vyučovací metody: 1. Přednášení 2. Monologická (výklad, přednáška, instruktáž) 3. Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) 4. Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Hodnotící metody: 1. Ústní zkouška 2. Analýza výkonů studenta 3. Rozhovor 4. Systematické pozorování studenta


SYLABUS K NOVÉMU PŘEDMĚTU Biosémiotika – gramatiky DNA Cíle předmětu (anotace): Seminář základním způsobem uvádí do historie a současného stavu biosémiotiky. Témata seminářů představují vybrané biosémiotické školy, teorie či přístupy, výběrově přední představitele biosémiotiky. Účastníci jsou nejdříve seznámeni s nejnutnějšími základy molekulární biologie, které jsou výchozí pro vysvětlení sémiotického statusu DNA a proteosyntézy. Důraz je následně kladen na současný sémiotický popis proteosyntézy. Seminář především testuje regulérnost sémiotického pojímání proteosyntézy, DNA, procesů v živém tvaru atd., definuje předpoklady gramatického popisu proteosyntézy. Úkolem semináře je analyzovat jednotlivé texty jednotlivých autorů a podrobovat je kritice z hlediska sémiotického a lingvistického. Na základě určení výrazové a obsahové sady v konceptech analyzovaných textů a užití komutačního testu je postupně formulován udržitelný sémiotický výklad DNA a proteosyntézy. Seminář ve výsledku určí arbitrární rozhraní výrazové a obsahové sady sémiózy DNA a proteosyntézy, formuluje koncept dvojí artikulace projevující se ve struktuře výrazové sady a řeší problematiku nalezení metajazyka vhodného k popisu obsahové sady. Pozornost kurzu je věnována také lingvistickým a lexikostatistickým metodám při analýze textu i DNA/proteosyntézy, charakteristikám jazyka/textu/DNA/proteosyntézy apod. ve vztahu k teorii informace a komunikace – jazyku a živému tvaru jakožto systémům optimalizovaným pro přenos informace. Požadavky na studenta: (1) Pravidelná příprava / četba zadané literatury (2) Úspěšné absolvování testu a kolokvia Obsah: 1. historie vztahů lingvistiky a biologie – metafory a metody Schleicher, A.: Darwinism Tested by the Science of Language. London: J. C. Hotten, 1969. Rádl, E.: Dějiny biologických teorií novověku. Praha. Academia, 2006. Berg, S., L.: Nomogenesis or evolution determined by law. London: Constable, 1926. 2. umwelt – předzvěst biosémiotiky von Uexküll, J.: Nauka o významu. In: Kliková, A. – Kleisner, K.: Umwelt. Koncepce živého světa Jakoba von Uexkülla. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2006, s. 13-69. 3. quest for the essence of language – počátky jazykové metafory života a Roman Jakobson


Jakobson, R.: Linguistics in Relation to Other Sciences. Selected Writings II. Word and language. The Hague: Mounton, 1971, 655-696. Katz, G.: The Hypothesis of a Genetic Protolanguage: an Epistemological Investigation. Biosemiotics. 1, 2008, s. 57-73. 4. the language of genes – metafory a metody, jazykovost DNA v současných perspektivách Searls, D., B.: The language of genes. Nature. Volume 420. November, 2002, s. 211-217. Raible, W.: Linguistics and Genetics: Systematic parallels. In: Haspelmath, M. – König, E. – Oesterreicher, W. – Raible, W. (eds): Language Typology and Language Universals. An International Handbook. Berlin / New York: Walter de Gruyter, 2001, s. 103-123. 5. Markoš – tajemství hladiny a tajemství DNA Markoš, A.: Tajemství hladiny. Praha: Dokořán, 2003. / Markoš, A.: Readers of the Book of Life: Contextualizing Developmental Evolutionary Biology. New York. Oxford University Press, 2002. Markoš, A.: Do Biosemiotics, But Don‘t Forget Semiosis. Biosemiotics. Volume 2, Issue 1, 2009, s. 117119. Markoš. A. – Grygar, F. – Hajnal, L. – Kleisner, K. – Kratochvíl, Z. – Neubauer, Z.: Life as its own designer: Darwin‘s Origin and Western thought. Springer, 2009. 6. Barbieri – organické kódy Barbieri, M.: Organické kódy. Praha: Academia, 2006. 7. Trifonov – překrývající se kódy DNA Trifonov, E., N.: The multiple codes of nukleotide sequences. Bulletin of Mathematical Biology. Volume 51. Issue 4. 1989, s. 417-432. Trifonov, E., N. – Kirzhner, A. – Kirzhner, V., M. – Berezovsky, I., N.: Distinct Stages of Protein Evolution as Suggested by Protein Sequence Analysis. J. Mol. Evol, 53, 2001, s. 394-401. Trifonov, E. N., Berezovsky, I. N.: Proteomic code. Molecular Biology 36, 2002, s. 239-243. 8. Ji – jazykové plány buňky Ji, S.: Isomorphism between cell and human languages: molecular biological, bioinformatic and linguistic implications. Biosystems. Volume 44, Issue 1, 1997, s. 17-39. Ji, S.: The Linguistics of DNA: Words, Sentences, Grammar, Phonetics, and Semantics. Molecular Strategies in Biological Evolution. Annals of the New York Academy of Science, Volume 870, 1999, s. 411-417. 9. Pattee – autoreprodukce, fyzikální a sémiotické


Pattee, H., H.: The Physics of Symbols: Bridging the Epistemic Cut. Biosystems. Volume 60, 2001, s. 521. 10. Hoffmeyer – kodaňská škola s vyloučením Hjelmsleva Hoffmeyer, J.: Biosemiotics: An Examination into the Signs of Life and the Life of Signs. Scranton: University of Scranton Press, 2008. 11-12. lingvistická analýza živého tvaru – lexikostatistika DNA Bolshoy A. – Z. Volkovich, V. – Kirzhner – Barzily, Z.: Genome Clustering: from linguistics models to classification of genetic texts. Studies in Computational Intelligence, Springer-Verlag, 2010. Tsonis, A., A. – Elsner, J., B. – Panagiotis, A., T.: Is DNA a Language? J. theor. Biol. 184, 1997, s. 25-29. von Neumann, J.: Theory of Self-reproducing Automata. A. W. Burks (ed.). Illinois: University of Illinois Press, 1966. Mantegna, R., N. – Buldyrev, S., V. – Goldberger A., L. – Havlin, S. – Peng, C.-K. – Simons, M. – Stanley, H., E.: Systematic analysis of coding and noncoding DNA sequences using methods of statistical linguistics. Phys. Rev. Letters, 73, 1994, s. 3169-3172. Li, W.: Menzerath's law at the gene-exon level in the human genome. Complexity. Volume 17, Issue 4, 2012, s. 49-53. Literatura: Základní: HJELMSLEV, L. O základech teorie jazyka. Praha, 1972. Základní: DEELY, J. Basics of Semiotics. Bloomington, 1990. Základní: FLEGR, J. Evoluční biologie. Praha: Academia, 2005. Základní: PEIRCE, C. S. Grammatica speculativa. In: PALEK, B. ed. Sémiotika. Praha: Univerzita. Základní: DE SAUSSURE, F. Kurs obecné lingvistiky. Praha: Academie, 1996. Základní: MONOD, J. Náhoda a nutnost. In Markoš, A. (ed.): Náhoda a nutnost. Jacques Monod v zrcadle dnešní doby. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2008. Základní: BARTHES, R., ČERMÁK, J., & DUBSKÝ, J. Nulový stupeň rukopisu: Základy sémiologie. Praha: Československý spisovatel, 1967. Základní: ECO, U. O zrcadlech a jiné eseje. Znak, reprezentace, iluze, obraz. Praha 2002. Základní: OSOLSOBĚ, I. Ostenze, hra, jazyk. Brno, 2002. Základní: MARKOŠ, A. Povstávání živého tvaru. Vesmír, Praha, 1997. ISBN 80-85977-05-2. Základní: ČERNÝ, J. - HOLEŠ, J. Sémiotika. Praha: Portál, 2004. Základní: DOUBRAVOVÁ, Jarmila. Sémiotika v teorii a praxi. Praha, 2002. Základní: LÉVI-STRAUSS, C. Strukturální antropologie. Praha: Argo, 2006. ISBN 80-7203-713-7. Základní: ECO, U. Teorie sémiotiky. Praha: Argo 2009.. Základní: VOIGHT, V. Úvod do semiotiky. Bratislava, 1989.


Základní: ALBERTS, B., BRAY, D., JOHNSON, A., LEWIS, J., RAFF, M., ROBERTS, K., WALTER, P., KOTYK, A., BOUZEK, B., & HOZÁK, P. Základy buněčné biologie: úvod do molekulární biologie buňky. 2.vyd. Ústí nad Labem: Espero, 2006. ISBN 80-902906-2-0. Základní: MORRIS, C. W. Základy teorie znaků. In: PALEK, B. ed. Sémiotika. Praha: Univerzita. Základní: FLEGR, J. Zamrzlá evoluce. Praha, 206. Doporučená: FAVAREAU, D. (ed.). Essential Readings in Biosemiotics: Anthology and Commentary. Berlin, 2010. Doporučená: NÖTH, W. Handbook of semiotics. Bloomington, 1995. Doporučená: BARBIERI, M. Organické kódy: úvod do sémantické biologie. Praha: Academia, 2006. ISBN 8020014039. Doporučená: MARKOŠ, A. Tajemství hladiny: hermeneutika živého. Praha: Dokořán, 2003. ISBN 8086569675. Doporučená: ALBERTS, B., BRAY, D., JOHNSON, A., LEWIS, J., RAFF, M., ROBERTS, K., WALTER, P., BOUZEK, B., HOZÁK, P., & KOTYK, A. Základy buněčné biologie: úvod do molekulární biologie buňky. Ústí nad Labem: Espero, 2001. ISBN 8090290604. Předpoklady - další informace k podmíněnosti studia předmětu: Pasivní znalost angličtiny Získané způsobilosti: Základní orientace v biosémiotice, jejích aktuálních problémech a typech řešení Vyučovací metody: Přednášení Monologická (výklad, přednáška, instruktáž) Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Hodnotící metody: Ústní zkouška Analýza výkonů studenta Rozhovor Systematické pozorování studenta


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Četba lingvistického textu Cíle předmětu (anotace): Cílem semináře je prohloubit schopnost kritického čtení odborného (lingvistického) textu, a to především z hlediska terminologického, resp. metodologického. Každému z témat bude věnována pozornost ve dvou po sobě jdoucích seminářích s akcentem na způsoby a validitu argumentace, náležitost použité terminologie a diskusi o předpokladech a konsekvencích daných teorií. Požadavky na studenta: (1) Pravidelná účast (max. 2 neomluvení absence) (2) Pravidelná příprava / četba zadané literatury (3) Vypracování písemné práce (min. 10 normostran), resp. analýzy vybraného lingvistického textu (4) Rozprava nad vybraným lingvistickým textem dle výběru posluchače (zahrnuje také základní, širší orientaci ve zvolené oblasti) Obsah: (1) Základy strukturalismu I: de Saussure (povaha jazykového znaku, statická a evoluční lingvistika) (2) Základy strukturalismu II: de Saussure (jazykové entity a jazyková hodnota) (3) Strukturální sémantika I: Greimas (podmínky sémantiky a elementární struktura signifikace) (4) Strukturální sémantika II: Greimas (jazyk a diskurs) (5) Podstata jazyka I: Jakobson (Jakobsonova interpretace Peirce) (6) Podstata jazyka II: Jakobson (ikoničnost jako jazyková univerzálie) (7) Slovo a pojem I: Trost – Hrabě (8) Slovo a pojem II: Trost – Hrabě (9) Revize strukturalismu I: Komárek – Čech (základní strukturalistické teze) (10) Revize strukturalismu II: Komárek – Čech (kritika strukturalismu) (11) Funkce a forma I: Beaugrande – Kořenský (způsoby lingvistického popisu) (12) Funkce a forma II: Beaugrande – Kořenský Literatura: Doporučená: SAUSSURE, F. de. Kurs obecné lingvistiky. Praha 1996. Doporučená: WITTGENSTEIN, L. Filosofická zkoumání. Praha 1993. Doporučená: KOŘENSKÝ, J. Jazyk-řeč-poznání. Olomouc 2004. Doporučená: HJELMSLEV, L. O základech teorie jazyka. Praha 1972. Získané způsobilosti:


Schopnost kritické analýzy vybraných lingvistických problémů, základní orientace v argumentaci v lingvistických textech Vyučovací metody: Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Hodnotící metody: Analýza výkonů studenta Rozhovor Seminární práce


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Četba textů 1, 2 Cíle předmětu (anotace): Kurz je zaměřen na zdokonalení orientace v japonsky psaném textu, rozšiřování slovní zásoby a znalosti znaků (strategie čtení znaků), opakování probraných gramatických jevů a nácvik překladu do češtiny, popř. jazykový rozbor textů. Témata čtených textů jsou zaměřena na rozšiřování znalostí o japonské společnosti a kultuře. Požadavky na studenta: pravidelná domácí příprava zadaného textu, vedení 1 hodiny (vč. analýzy textu a přípravy doplňkových aktivit), pravidelné znakové testy, zápočtový test Obsah: Oblasti témat: Japonský vzdělávací systém Domácnost Bydlení Zaměstnání Volný čas, rodina Japonci a manga Problém stárnoucí společnosti Životní prostředí: nakládání s odpadem Systém dopravy Společenské vztahy Japonské ženy: názor na manželství Neverbální komunikace Náboženství Literatura: Základní: The Japan Foundation Japanese-language Institute, Urawa. Minna no Kyozai – Teaching Resources for Japanese-language teachers (http://momiji.jpf.go.jp/kyozai/index.php). Doporučená: ITO, H. k – MIMAKI, Y. – YAMASHITA, Y. – YAMADA, J. The Challenge Reading. Tokyo: Kuroshio Shuppan, 1992. Doporučená: ITO, H. – MIMAKI, Y. – YAMASHITA, Y. – YAMADA, J. The Challenge Reading II. Tokyo: Kuroshio Shuppan, 1992.


Získané způsobilosti: Studenti v testu prokážou znalost slovní zásoby a znaků (čtení, význam) z probraných témat. Nácvikem čtecích technik (scanning, skimming aj.) se zdokonalili v orientaci v textu. Jsou schopni lépe dedukovat význam neznámých pojmů z kontextu textu apod. Četbou aktuálních textů na daná témata (např. vzdělávací systém, zaměstnání, bydlení, systém dopravy, problematika odpadů, náboženství, volný čas apod.) si studenti navíc prohloubili znalosti o japonské společnosti a kultuře. Vyučovací metody: Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Hodnotící metody: Analýza výkonů studenta Didaktický test


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Četba textu 1 Cíle kurzu: Kurz je určen k prohloubení schopností studenta číst a analyzovat čínský text a zároveň slouží ke zvyšování množství naučených znaků. Kurz systematicky navazuje na kurzy Gramatologie 1, 2, 3 a zaměřuje se na porozumění textu, rozšíření slovní zásoby v psaném i mluveném jazyce, zvládnutí nových větných konstrukcí, aktivní tvorbu vět a překlad mezi oběma jazyky. Součástí kurzu je průběžné testování probraného učiva a samostatné zpracování znakových cvičení. Zápočet je udělován za písemný test ve znacích ověřující schopnost aktivní práce se znaky v probraném rozsahu. Zkouška je udělována za zvládnutí četby textu s překladem. Obsah: LIU, Yuehua. Integrated Chinese, Level 2 Part 2 Textbook: [Zhong wen ting shuo du xie]. 3rd ed. Boston: Cheng, 2009, 2 v. textbook ISBN 9780887276880, workbook ISBN 9780887276927. http://www.integratedchinese.com/ Požadavky pro splnění kurzu 1. příprava do hodiny – v každém týdnu se studenti předem sami naučí slovíčka a předem si přečtou text a připraví si případné otázky k textu 2. docházka, max. 3 absence, opakem absence je účast v hodině, nikoliv "pouze" úspěšně napsaný test 3. krátké testy na začátku hodiny, min. hranice pro splnění testu je 80% 4. úkoly: zadání úkolu je pro každý týden k dispozici na Moodlu. Úkoly  v případě, že úkol není odevzdán v termínu, musí být vypracován dvakrát, počet opisů se s každým přibývajícím týdnem násobí  úkol je možné odevzdat pouze v hodině  úkol, který nebyl vypracován v celém rozsahu, je považován za nevypracovaný  opravené úkoly budou následující týden vráceny Zápočet/zkouška Kurz je ukončen závěrečným souhrnným testem. Hranice pro splnění testu je pro jednooborové studenty 85%, pro dvouoborové 80%. Každá absence přesahující povolený počet absencí zvyšuje hranici o 5%. Ústní zkouška je z četby a překladu textů lekcí 1-20.


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Darwinismus ve filozofii 20. století 2 Cíle předmětu (anotace): Předmětem kurzu je vliv darwinismu na podobu humanitních věd a filozofie ve 20. století, pro jeho studium není třeba absolvovat žádné prerekvizity. Obsahem semináře je problém původu náboženství, který bude uveden klasickými texty filozofie 18. až 20. století a doplněn nejsoučasnějšími studiemi z oboru evoluční a kognitivní psychologie. Původ náboženství je zvolen jako příklad problému, jenž tradiční filozofie přese všechno úsilí nedokázala vyřešit, protože potřebné metody přinesla až darwinistická biologie. Požadavky na studenta: Účastníci semináře by měli vykazovat aspoň pasivní znalost anglického jazyka, protože některé primární prameny a většina sekundární literatury jsou v angličtině. Podmínkou pro udělení zápočtu je aktivní účast v semináři, povoleny jsou nanejvýš dvě absence. Obsah: Program kurzu: Úvodní přednáška

Filosofie a psychologie  David Hume, “O zázracích,” in Zkoumání o lidském rozumu, trans. Josef Moural (Praha: Svoboda, 1996), 152-180. [České PDF] [English PDF]  Karl Marx, “Úvod ke kritice Hegelovy filosofie práva,” in K filosofickým otázkám (Praha: Svoboda, 1974), 43-57. [České PDF]  William James, “Náboženství zdravé mysli,” in Druhy náboženské zkušenosti, trans. Josef Hrůša (Praha: Melantrich, 1930), 68-100. [České PDF] [English PDF]  Sigmund Freud, “Budoucnost jedné iluze,” in Nespokojenost v kultuře, trans. Ludvík Hošek (Praha: Hynek, 1998), 5-56. [České PDF]  Bertrand Russell, “Čím přispělo náboženství k vývoji civilizace?,” in Proč nejsem křesťanem a jiné eseje, trans. František Kejdana (Praha: Orbis, 1961), 22-40. [České PDF] [English PDF] Psychologie a věda  Bruce M. Hood, "Who Created Creationism?," in SuperSense: Why We Believe in the Unbelievable (New York: HarperOne, 2009), 37-71. [English PDF]

Inovace studia obecné jazykovědy a teorie komunikace ve spolupráci s přírodními vědami reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0076  

Susan Blackmoreová, "Náboženství jako memplexy," in Teorie memů, trans. Martin Konvička (Praha: Portál, 1999), 219-236. [České PDF] Ilkka Pyysiäinen and Marc Hauser, “The Origins of Religion: Evolved Adaptation or ByProduct?,” Trends in Cognitive Sciences 14, no. 3 (March 2010): 104-109. [English PDF]

Doporučená literatura v češtině: 1. J. David Lewis-Williams, Mysl v jeskyni: vědomí a původ umění, trans. Alena Faltýsková (Praha: Academia, 2007). 2. J. David Lewis-Williams and David W. Pearce, Uvnitř neolitické mysli: vědomí, vesmír a říše bohů, trans. Alena Faltýsková (Praha: Academia, 2008).

Doporučená literatura v angličtině: 1. Scott Atran, In Gods We Trust: The Evolutionary Landscape of Religion (Oxford University Press, 2002). 2. Jesse Bering, The Belief Instinct: The Psychology of Souls, Destiny, and the Meaning of Life (New York: W. W. Norton, 2011). 3. Pascal Boyer, Religion Explained: The Evolutionary Origins of Religious Thought (New York: Basic Books, 2001). 4. Donald M. Broom, The Evolution of Morality and Religion (Cambridge University Press, 2003). 5. Daniel C. Dennett, Breaking the Spell: Religion as a Natural Phenomenon (New York: Viking, 2006). 6. Jay R. Feierman, ed., The Biology of Religious Behavior: The Evolutionary Origins of Faith and Religion (Santa Barbara: Praeger, 2009). 7. Bruce M. Hood, SuperSense: Why We Believe in the Unbelievable (New York: HarperOne, 2009). 8. Michael Shermer, The Believing Brain: From Ghosts and Gods to Politics and Conspiracies (New York: Times Books, 2011). 9. Todd Tremlin, Minds and Gods: The Cognitive Foundations of Religion (Oxford University Press, 2006).

Referenční příručky: 1. Donald M. Borchert, ed., Encyclopedia of Philosophy, 10 vols., 2nd ed. (Thomson Gale, 2006). o Vol. 1: Abbagnano - Byzantine Philosophy [PDF] o Vol. 2: Cabanis - Destutt de Tracy [PDF] o Vol. 3: Determinables - Fuzzy Logic [PDF] o Vol. 4: Gadamer - Just War Theory [PDF] o Vol. 5: Kabbalah - Marxist Philosophy [PDF] o Vol. 6: Masaryk - Nussbaum [PDF]

Inovace studia obecné jazykovědy a teorie komunikace ve spolupráci s přírodními vědami reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0076 o

Vol. 7: Oakeshott - Presupposition [PDF] o Vol. 8: Price - Sextus Empiricus [PDF] o Vol. 9: Shaftesbury - Zubiri [PDF] o Vol. 10: Bibliographies & Index [PDF] 2. G. H. R. Parkinson and S. G. Shanker, eds., Routledge History of Philosophy, 10 vols. (Routledge, 1999). [KUP]

Užitečné odkazy:  Internet Encyclopedia of Philosophy  Journal Storage  SpringerLink  Stanford Encyclopedia of Philosophy  Wiley InterScience


SYLABUS K NOVÉMU PŘEDMĚTU Dějiny čínské kinematografie Cíle předmětu (anotace): Cílem kurzu bude vytvoření přehledu o dějinách čínsky mluvených kinematografií (tj. Číny, Hong Kongu a Tchaj-wanu). Přednášky budou zaměřeny pro studenty nefilmologických oborů a budou tyto kinematografie uchopovat primárně z historického hlediska. Každá z hodin se zaměří na jednotlivé období a některé z jejích důležitých představitelů. Jednotlivé kinematografie budeme sledovat od jejich zrodu až do současnosti. Přednášky jsou doplněny ukázkami z filmů a studentům je doporučeno shlédnout několik z vybraných filmů. Požadavky na studenta: Písemný test. Obsah: 1. Obecný úvod (čínský film v kontextu východoasijských kinematografií) 2. Raná a němá kinematografie 3. První a druhý zlatý věk 4. Kinematografie za komunismu a kulturní revoluce 5. Pátá a šestá generace 6. Moderní čínský film 7. Kinematografie Tchaj-wanu (tchajwanská nová vlna) 8. Kinematografie Hong Kongu (akční film a autorští režiséři) Literatura: Doporučená: COOK, David A. A History of Narrative Film. New York, 2004. Doporučená: VICK, Tom. Asian Cinema: A Field Guide. New York, 2007. Doporučená: BORDWELL, David; THOMPSONOVÁ, Kristin. Dějiny filmu. Praha, 2007. Doporučená: TEO, Stephen. Hong Kong Cinema: The Extra Dimensions. London, 1997. Doporučená: LU, Sheldon H.; YEH, Emilie Yueh-yu (ed.). Chinese-Language Film: Historiography, Poetics, Politics. Honolulu, 2005. Doporučená: BROWNE, Nick; PICKOWICZ, Paul G.; SOBCHACK, Vivian; YAU, Esther (ed.). New Chinese Cinemas: Forms, Identities, Politics. Cambridge, 1994. Doporučená: BORDWELL, David. Planet Hong Kong: Popular Cinema and the Art od Entertainment. Harvard, 2000. Doporučená: LIM, Son Hwee; WARD Julian (ed.). The Chinese Cinema Book. London, 2011.


Vyučovací metody: Přednášení Hodnotící metody: Písemná zkouška


SYLABUS K NOVÉMU PŘEDMĚTU Dějiny Indonésie na pozadí literatury Cíle předmětu (anotace): Jednosemestrální seminář se bude věnovat moderním dějinám Indonésie, tedy historii 20. století od počátků osvobozeneckého hnutí až po dnešek, a jejich reflexi v indonéské literatuře. Studenti se hyperaktivním způsobem seznámí s nejvýznamnějšími událostmi a předními osobnostmi indonéské historie a kultury. Každému probíranému období - Indonéské politické probuzení (1910-1927), přísaha mládeže a Indonésie žaluje! (1928-1934), Od japonské okupace po vyhlášení nezávislosti 17. srpna 1945, Indonéská revoluce a války za nezávislost (1945-1949), Sukarnova cesta od svobody k řízené demokracii (1950-1965) , Suhartův "nový řád" (1966-1998), 1998 až dnes - bude věnována samostatná výkladová lekce, na níž bude navazovat seminář věnovaný četbě a rozboru literárních textů (v češtině např. Chairil Anwar, Sitor Situmorang, Rendra, Goenawan Mohamad, Seno Gumira Ajidarma, Adek Alwi, Motinggo Busye, Lia Cyntia, Wisran Hadi, Idrus, Kuntowijoyo, Mochtar Lubis, Saut Situmorang, Harris Effendi Thahar, Putu Wijaya a další). Autor i dílo budou zařazeni do konkrétního historického i společenského kontextu, jež je od evropského velmi rozdílný a pro neznalého "pozorovatele" jen obtížně specifikovatelný. Budou představeny hlavní literární skupiny, časopisy, hnutí a jejich stěžejní myšlenky. Při analýze literárního díla, která je rovněž podmínkou získání zápočtu, je více než na literárně-vědný rozbor díla kladen důraz na správně porozumění historickému, společenskému (náboženskému, etnickému) kontextu, pochopení, proč si autor zvolil právě toto téma, zda-li koresponduje s jeho životem a místem či ´nemístem´ ve společnosti atd. Požadavky na studenta: (1) Aktivní účast na seminářích (2) Seminární práce: rozbor literárního díla s ohledem na historicko-kulturní kontext Obsah: 1. Indonéské politické probuzení (1910-1927) 2. malajská literatura, vydavatelství Balai Pustaka, Marah Rusli, Merari Siregar, Abdoel Moeis, Nur Sutan Iskandar; Muhammad Yamin, Rustam Effendi 3. přísaha mládeže a Indonésie žaluje! (1928-1934) 4. měsíčník Pujangga Baru, Sutan Takdir Alisjahbana, Sanusi Pane, Armijn Pane, Amir Hamzah 5. Od japonské okupace po vyhlášení nezávislosti 17. srpna 1945 6. Indonéská revoluce a války za nezávislost (1945-1949) 7. Angkatan 45 (Generace 45), Gelang-gang (Aréna), časopis Gema Suasana (Ozvěna situace); básníci Chairil Anwar, Asrul Sani, Rivai Apin, Sitor Situmorang; prozaici Pramoedya Ananta Toer 8. Sukarnova cesta od svobody k řízené demokracii (1950-1965)


9. LEKRA Lembaga Kebudayaan Rakyat (Ústav lidové kultury), čas. Zaman Baru (Nová doba); univerzální humanismus vs. socialistický realismus 10. Suhartův "nový řád" (1966-1998) 11. hledání nových literárních směrů, prozaici: Ramadhan K.H., Iwan Simatupang, Umar Kayam, Kuntowijoyo, Putu Wijaya; básníci: W.S. Rendra, Taufiq Ismail, Goenawan Mohamad, Sapardi Djoko Damono, Sutardji Calzoum Bahri, Emha Ainun Nadjib 12. 1998 až dnes Literatura: Základní: DUBOVSKÁ, Z., ŠŤOVÍČEK, V., ŠŤOVÍČKOVÁ, E. Antologie moderní indonéské literatury. Nový Orient, zvláštní číslo, 1996. Základní: DUBOVSKÁ, Zorica, PETRŮ, Tomáš a ZBOŘIL, Zdeněk. Dějiny Indonésie. Praha, 2005. ISBN 807106-457-2. Základní: Tygr! Tygr! -- Moderní povídky z Indonésie. Praha: Gutenberg, 2007. Doporučená: TEEUW, A. Sastra Baru Indonesia 1, 2. Flores: Arnoldus, 1980. Doporučená: KRATZ, E. Ulrich. Sejarah Sastra Indonesia Abad XX. Jakarta, 2000. Předpoklady - další informace k podmíněnosti studia předmětu: Kurz je určen všem studentům Univerzity Palackého se zájmem o historii, literaturu, kulturu a společnost Indonésie a jihovýchodní Asie. Získané způsobilosti: Studenti se seznámí s historií Indonésie 20. století, s hlavními osobnostmi a politickými, náboženskými či občanskými hnutími, které reprezentovaly jednotlivá období dějin. Četbou textů moderní indonéské literatury (Antologie moderní indonénské literatury, Tygr, tygr! a další), jež je povinnou součástí kurzu, se posluchači seznámí s představiteli současné indonéské literatury, hlavními trendy a tématy. V závěru kurzu budou schopni analyzovat díla indonéské literatury na základě širších historických a společenských souvislostí, zařadit je do kontextu místa, času i společenského kontextu. Vyučovací metody: Přednášení Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Hodnotící metody: Esej Analýza výkonů studenta


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Dějiny japonské kinematografie a Dějiny japonské kinematografie 2 Cíle předmětu (anotace): Cílem kurzu je vytvoření přehledu o dějinách japonské kinematografie studentům nefilmologického oboru. Tuto kinematografii budeme uchopovat jednak historicky ve větších celcích (tj. jednotlivé dekády nebo významná období), jednak se zaměříme i na některé konkrétní autory. Dějinám filmu v Japonsku se budeme věnovat od jejích úplných kořenů na konci 19. století až do moderní současnosti. V rámci semináře budou analyzována také některá z děl z pozice sémiotiky. Výklad bude doplněn několika ukázkami z příslušných filmů. Požadavky na studenta: Domácí příprava, písemný test. Obsah: 1. Obecný úvod (zasazení japonské kinematografie do asijského, ale i světového kontextu) 2. Raná kinematografie 3. Počátky zvukového filmu 4. Klasická kinematografie (Mizoguči, Naruse, Ozu, Šimizu, Kinošita, Kinugasa) 5. Kinematografie za války a za americké okupace 6. Před novou vlnou (Kurosawa, Ičikawa, Kobajaši, Šindó) 7. Japonská nová vlna (Óšima, Jošida, Šinoda, Imamura, Tešigahara) 9. Avantgarda a politický film (Terajama, Džissodži, Išii Teruo) 10. Film v 80. letech (Išii Sogo, Miike, Somai, Itami) 11. Film v 90. letech (Aojama, Cukamoto, Kitano, Iwai, Kurosawa Kjóši, Sabu) 12. Anime 13. Současnost (Hiroki, Kawase, Kore-eda, Sono) LITERATURA: Doporučená: COOK, David A. A History of Narrative Film. New York, 2004. Doporučená: RITCHIE, Donald. A Hundred Years of Japanese Cinema. Tokyo, 2001. Doporučená: BORDWELL, David; Thompsonová, Kristin. Dějiny filmu. Praha, 2007. Doporučená: GALBRAITH IV, Stuart; DUNCAN, Paul (Ed.). Japanese Cinema. Köln, 2009. Doporučená: MES, Tom; SHARP, Jasper. The Midnight Eye Guide to New Japanese Cinema. Berkeley, 2005. Získané způsobilosti:


Studenti získají základní přehled o japonské kinematografii. Vyučovací metody: Monologická (výklad, přednáška, instruktáž) Hodnotící metody: Didaktický test


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Dějiny jazykovědy Cíle předmětu (anotace): Cílem kurzu je prostřednictvím hlubší epistemologické kontextualizace vybraných témat přiblížit proměny lingvistiky od počátků k dnešku. Zvolená témata ilustrují dobová specifika a zároveň se doptávají po možných univerzáliích ve vývoji myšlení o jazyce a komunikaci. Současně kurz reflektuje pluralitu přístupů ke zkoumání dějin vědního oboru z metodologického hlediska a aplikuje při výkladu různé pojmové rámce (internalismus i externalismus). Tematizuje problém základních výkladových pojmů (vliv, tradice, inspirace, inovace, škola), ale především pro každé téma buduje širší epistemologický kontext a zároveň se pokouší provizorně identifikovat zdroje dynamiky lingvistiky sledovaného období. Koncepty navržené u jednotlivých témat jako centrální (např. pojem správnosti, samostatnost jazykovědy, vědní zákon, změna, hranice, univerzálnost) stručně pojednává také vzhledem k jiným dobovým kontextům a sleduje tak proměny oboru. Z tohoto hlediska je kurz historiografickým tázáním po identitě pojmu "lingvistika". Požadavky na studenta: (1) Pravidelná příprava / četba zadané literatury / aktivní diskuse (2) Úspěšné absolvování testu Obsah: 1) Historiografie jazykovědy: co s tím? 2) Pániniho gramatika: mezi jógou a počítačem 3) Kdo to byl grammatikos a příběh jednoho mýtu 4) Gramatika zapřažená za filozofii: případ středověk 5) Jak si vysnít univerzální jazyk 6) O zvířatech, rostlinách, geologii a životě jazyků: model jazykovědy pro první polovinu 19. století 7) Ve víru diskuzí: teoretické spory v půli 19. století 8) Starý řád v troskách: fin de si?cle a čekání na strukturalismus 9) Kurs určuje kurz: práce Ferdinanda de Saussure v historickém kontextu 10) Není strukturalismus jako strukturalismus: o jednom mimořádném pojmu struktury narozeném v Rusku a vychovaném v Praze 11) Válka, filozofie a matematika proti strukturalismu: generativismus mění kurz 12) Kognice a konstrukce: na prahu 21. století Literatura: Doporučená: KOERNER, E. F. K. – ASHER, R. E. Concise History of the Language Sciences. Oxford, 1995.


Doporučená: ČERNÝ, J. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 8085885964. Doporučená: Encyclopedia of Language and Linguistics (Brown, K. (ed.)) Doporučená: LEPSCHY, G. (ed.). History of linguistics. Volume 1: The eastern traditions of linguistics. Longman 1994. Doporučená: DAVIES, A. M. History of linguistics. Volume 4: Nineteenth century linguistics. 1998. Doporučená: LEPSCHY, G. (ed.). History of linguistics. Volume 2: Classical and medieval linguistics. 1994. Doporučená: KOERNER, E. F. K. Practicing Linguistc Historiography. Selected Essays. Amsterdam / Philadelphia, 1989. Doporučená: LAW, V. The history of linguistics in Europe. From Plato to 1600. Cambridge, 2008. Doporučená: HELBIG, G. Vývoj jazykovědy po roce 1970. Praha, 1991. Vyučovací metody: Monologická (výklad, přednáška, instruktáž) Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Hodnotící metody: Seminární práce


SYLABUS K NOVÉMU PŘEDMĚTU Dějiny lingvistiky Cíle předmětu (anotace): Cílem kurzu je prostřednictvím hlubší epistemologické kontextualizace vybraných témat přiblížit proměny lingvistiky od počátků k dnešku. Zvolená témata ilustrují dobová specifika a zároveň se doptávají po možných univerzáliích ve vývoji myšlení o jazyce a komunikaci. Současně kurz reflektuje pluralitu přístupů ke zkoumání dějin vědního oboru z metodologického hlediska a aplikuje při výkladu různé pojmové rámce (internalismus i externalismus). Tematizuje problém základních výkladových pojmů (vliv, tradice, inspirace, inovace, škola), ale především pro každé téma buduje širší epistemologický kontext a zároveň se pokouší provizorně identifikovat zdroje dynamiky lingvistiky sledovaného období. Koncepty navržené u jednotlivých témat jako centrální (např. pojem správnosti, samostatnost jazykovědy, vědní zákon, změna, hranice, univerzálnost) stručně pojednává také vzhledem k jiným dobovým kontextům a sleduje tak proměny oboru. Z tohoto hlediska je kurz historiografickým tázáním po identitě pojmu „lingvistika“. Požadavky na studenta: (1) pravidelná účast (80 %) (2) aktivita na seminářích a plnění průběžných úkolů (příprava na hodiny – četba textů a řešení připojeného zadání) (3) zápočtový test (min. 70 %) Obsah: (1) Historiografie jazykovědy: Co s ní?! (2) Myšlení o jazyce a kultura (případ indické gramatografie) (3) Mezi formou a významem (případ antických gramatik) (4) Jazyk jako zrcadlo mysli a světa (případ modistického lingvistického aristotelismu) (5) Jazykověda a pojem správnosti (případ renesanční regulace) (6) Pojem znaku v myšlení o jazyce (barokní okouzleni) (7) K přírodovědným metaforám v lingvistice (případ jazyka jako organismu) (8) Pojem zákona v jazykovědném myšlení (případ mladogramatismu) (9) Jak existuje jazyk? (případ fin de siecle) (10) Vztah synchronie a diachronie (případ de Saussure) (11) K pojmům struktury a účelu (případ pražské školy) (12) Deskriptivní a explanační přistup (případ TGG) (13) Teorie versus data (případ korpusové lingvistiky)


Literatura: Doporučená: KOERNER, E. F. K. - ASHER, R. E. Concise History of the Language Sciences. Oxford, 1995. Doporučená: ČERNÝ, J. Dějiny lingvistiky. Olomouc, 1996. Doporučená: Encyclopedia of Language and Linguistics (BROWN, K. (ed.)) Doporučená: LEPSCHY, G. (ed.). History of linguistics. Volume 1: The eastern traditions of linguistics. Longman 1994. Doporučená: LEPSCHY, G. (ed.). History of linguistics. Volume 2: Classical and medieval linguistics. Longman 1994. Doporučená: LEPSCHY, G. (ed.). History of linguistics. Volume 3: Renaissance and Early Modern Linguistics. 1997. Doporučená: DAVIES, A. M. History of linguistics. Volume 4: Nineteenth century linguistics.. 1998. Doporučená: PLESKALOVÁ, J. et all. Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky. Praha 2007. Praha, 2007. ISBN 978-80-200-1523-5. Doporučená: TAYLOR, T. J - HARRIS, R. Landmarks In Linguistic Thought: The Western Tradition from Socrates to Saussure. Taylor & Francis 1997. Doporučená: LAW, V. The history of linguistics in Europe. From Plato to 1600. Cambridge, 2008. Doporučená: HELBIG, G. Vývoj jazykovědy po roce 1970. Praha, 1991. Předpoklady - další informace k podmíněnosti studia předmětu: Alespoň základní čtenářská znalost angličtiny. Získané způsobilosti: Studenti se orientují v základním vývoji jazykovědného myšlení a elementární metodologii jeho výzkumu: znají určující teorie, osobnosti, pojmy a díla. Dokážou přiměřeně epistemologicky kontextualizovat jazykovědné poznatky. Ovládají práci s historickým textem – základy kritického čtení textu. Vyučovací metody: Přednášení Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Metody písemných akcí (např. u souborných zkoušek, klauzur) Hodnotící metody: Známkou Písemná zkouška Analýza výkonů studenta Systematické pozorování studenta


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Dějiny moderní Číny 1 Cíle předmětu (anotace): Cílem kurzu je uvést studenty do problematiky moderní Číny od období sta dní reforem v roce 1898 do konce druhé světové války. Přednáška seznamuje studenty rovněž se základní bibliografií k problematice moderní Číny a současně i s čínskou historiografickou a kulturní terminologií. Důraz je kladen také na konotace mezi historickými událostmi a kulturními jevy, jejich interpretaci v čínské a světové odborné literatuře. Nedílnou součástí kurzu je rovněž uvedení do problematiky historie a současnosti česko-čínských vztahů (zahraničních, kulturních, vojenských aj.). Obsah: 1) Výklad pojmů; Pojem historie; historie v čínském pojetí; periodizace čínských dějin; pojem modernity; periodizace moderních dějin Číny; marxistická periodizace; koncept dynastie; koncept gudai, jindai, xiandai, dangdai. 2) Staré dějiny; Podstatné momenty čínské historie do roku 1840; koncept dynastického cyklu; koncept mandátu nebes; kosmologie čínského kulturního prostoru; tradiční koncepty zahraničních vztahů; princip mandaly; tributní systém; suzerenita; vztahy mezi Čínou a vnějším světem do novověku. 3) Nárůst kontaktů; Zámořské objevy; prvotní kontakty Západu a Číny; Macao; Kolonialismus; Vrcholný kolonialismus; Opiové války; Čínsko-japonská válka – smlouva v Šimonoseki 4) Konec císařství; Úpadek císařství; Xinhaiská revoluce; Wuchangské povstání; Pád císařství; Yuan Shikai a Sunjatsen; konstituční monarchie; Čínská republika; příčiny rozpadu soudržnosti státu 5) Militaristé; Pokračování rozpadu; 21 japonských požadavků; účast Číny v I. sv. válce; Anhuiská klika; klika Zhili; Zhang Zuolin; jižní militaristé 6) Májové hnutí; Versailleský mír; Hu Shi; časopis Nové mládí; Hnutí 5.4.; Nacionalismus; Baihua; Putonghua; Hnutí za nový jazyk a literaturu 7) Založení a vzestup KS Číny; Pronikání marxismu do Číny; Chen Duxiu; Li Dazhao; Pekingská Univerzita; Založení KS Číny v Šanghaji; První společná fronta s Kuomintangem 8) Čankajškova konsolidace republiky; Kantonská vláda; smrt Sunjatsena; Pochod na sever; Roztržka s KS Číny; Nanchangské povstání; Vznik Sovětů; Dlouhý pochod; konference v Zunyi, Yan‘anský sovět; Xi‘anský incident; ztráta Mandžuska, Mukdenský incident 9) Protijaponská válka; Druhá jednotná fronta; Incident u mostu Marka Pola; bitva o Šanghaj; Nankingský masakr; přesun hlavního města; Japonská konsolidace; vznik loutkových států na okupovaném území; Barmská cesta; Sovětská pomoc; Létající tygři 10) II. sv. válka na Dálném Východě; Obsazení Indočíny; Dobytí Barmy; „The Hump“; Dobytí Singapuru; hnutí za nezávislost na DV; Incident s Novou čtvrtou armádou; Dálkové bombardování; Operace Ichigo; Invaze Sovětské armády do Mandžuska; Svržení atomových bomb; Konec II, sv. války na DV.


Literatura: Základní: BAKEŠOVÁ, Ivana. Čína ve XX. století. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001-2003. 2. sv. (1. díl. 2001. 126 s. ISBN 80-244-0251-3.; 2. díl. 2003. 218 s. Edice Učebnice. ISBN 80-244-0611-X.). Základní: FÜRST, Rudolf. Čína ve XX. století. 3. díl. Období 1989-2005. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. 189 s. ISBN 80-244-1286-1. Základní: FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: Lidové noviny, 1998. 656 s. ISBN 80-7106-249-9. Doporučená: LAWRENCE, Alan. China since 1919: Revolution and Reform. New York: Routledge, 2004. 285 s. ISBN 0-415-25142-7. Doporučená: DIETRICH, Graig. People's China: A Brief History. 3. vyd. New York: Oxford University Press, 1998. 382 s. ISBN 0-19-510629-6. Doporučená: MacFARQUHAR, Roderick, FAIRBANK, John K. The Cambridge History of China. Vol. 15. Cambridge: Cambridge University Press, 1991. 1108 s. ISBN 0-521-21447-5. Doporučená: SPENCE, Jonathan D. The Search for Modern China. New York: W. W. Norton & Company, 1990. 876 s. ISBN 0-393-97351-4. Předpoklady - další informace k podmíněnosti studia předmětu: Kurs je určen studentům II. bloku bakalářského studia oboru ČÍNSKÁ FILOLOGIE. Získané způsobilosti: Cílem kurzu je uvést studenty do problematiky moderní Číny od období sta dní reforem v roce 1898 do konce druhé světové války. Přednáška seznamuje studenty rovněž se základní bibliografií k problematice moderní Číny a současně i s čínskou historiografickou a kulturní terminologií. Vyučovací metody: Monologická (výklad, přednáška, instruktáž) Hodnotící metody: Ústní zkouška


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Dějiny moderní Číny 2 Cíle předmětu (anotace): Cílem kurzu je uvést studenty do problematiky moderní Číny od konce druhé sv. války do současnosti. Přednáška seznamuje studenty rovněž se základní bibliografií k problematice moderní Číny a současně i s čínskou historiografickou a kulturní terminologií. Důraz je kladen také na konotace mezi historickými událostmi a kulturními jevy, jejich interpretaci v čínské a světové odborné literatuře. Nedílnou součástí kurzu je rovněž uvedení do problematiky historie a současnosti česko-čínských vztahů (zahraničních, kulturních, vojenských aj.). Obsah: 1) Občanská válka; Třetí jednotná fronta; Politické poradní shromáždění; George Marshall a jeho mise; Dobytí Yan‘anu; Harbinský mor; Boj o Mandžusko; Bitva u Kaifengu; Bitva o Peking; Překročení Dlouhé řeky; Pád Čankajška; Odsun ČR na Taiwan; Dobytí čínského území 2) Založení ČLR; Vojenská konsolidace; správní konsolidace; ekonomická konsolidace; územní konsolidace (Xinjiang, Tibet, Hainan); Pozemková reforma; Hnutí proti kontrarevolucionářům 3) Korejská válka; konfrontace ČLR, SSSR, USA; studená válka; Hnutí pomáháme Koreji, bojujeme proti Americe; první pětiletka; 4) Velký skok vpřed; 20 sjezd KSSS; Maova koncepce ekonomického rozvoje; skok v zemědělství; skok v průmyslu; neúspěch VS; hladomor; konsolidace po VS 5) Kulturní revoluce; Hai Rui; Komise pro kulturní revoluci; Dazibao; Palte na štáby; manická fáze; Lin Biao a pokus o puč; depresivní fáze; Kampaň za kritiku Konfucia a Lin Biaa 6) Čínsko-sovětská roztržka; Boje v Taiwanské úžině; vývoj jaderných zbraní; Sovětská pomoc; Hraniční spory na řece Ussuri; Bitva o ostrov Damanskij; Změna zahraničněpolitické orientace Číny; příklon k USA; Nixonova návštěva Číny; Shanghaiské komuniké 7) Druhá republika; Smrt Mao Zedonga; Pokus o puč; Dengův nástup k moci; katarze postmaovského systému; Ústava 1978 8) Liberalizace; čtyři modernizace; systém výrobní odpovědnosti v zemědělství; otevírání se světu; socialismus se specificky čínskými rysy (kapitalismus) 9) Demokratizace a krize přichází; Zeď demokracie; Pekingské jaro; oficiální konec politické liberalizace; Anhuiská Univerzita; Zhao Ziyang; Hu Yaobang; Tibetské obrození; Tibetské události; krize ve straně; frakční boj; inflace; smrt Hu Yaobanga; Návštěva Gorbačova. 10) Události na náměstí Tian‘anmen a jejich interpretace (diskuse) Literatura:


Základní: BAKEŠOVÁ, Ivana. Čína ve XX. století. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001-2003. 2. sv. (1. díl. 2001. 126 s. ISBN 80-244-0251-3.; 2. díl. 2003. 218 s. Edice Učebnice. ISBN 80-244-0611-X.). Základní: FÜRST, Rudolf. Čína ve XX. století. 3. díl. Období 1989-2005. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. 189 s. ISBN 80-244-1286-1. Základní: FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: Lidové noviny, 1998. 656 s. ISBN 80-7106-249-9. Základní: BAKEŠOVÁ, Ivana. Dějiny Taiwanu. Doporučená: LAWRENCE, Alan. China since 1919: Revolution and Reform. New York: Routledge, 2004. 285 s. ISBN 0-415-25142-7. Doporučená: TSANG, Steve. In the Shadow of China: Political Developments in Taiwan since 1949. London: Hurst & Company, 1993. 221 s. ISBN 1-85065-173-6. Doporučená: DIETRICH, Graig. People's China: A Brief History. 3. vyd. New York: Oxford University Press, 1998. 382 s. ISBN 0-19-510629-6. Doporučená: MacFARQUHAR, Roderick, FAIRBANK, John K. The Cambridge History of China. Vol. 15. Cambridge: Cambridge University Press, 1991. 1108 s. ISBN 0-521-21447-5. Doporučená: SPENCE, Jonathan D. The Search for Modern China. New York: W. W. Norton & Company, 1990. 876 s. ISBN 0-393-97351-4. Předpoklady - další informace k podmíněnosti studia předmětu: Kurs je určen studentům II. bloku bakalářského studia oboru ČÍNSKÁ FILOLOGIE. Získané způsobilosti: Cílem kurzu je uvést studenty do problematiky moderní Číny od konce druhé sv. války do současnosti. Přednáška seznamuje studenty rovněž se základní bibliografií k problematice moderní Číny a současně i s čínskou historiografickou a kulturní terminologií. Vyučovací metody: Monologická (výklad, přednáška, instruktáž) Hodnotící metody: Ústní zkouška Písemná zkouška


SYLABUS K NOVÉMU PŘEDMĚTU Dějiny vizuality: od ikony k virtuální realitě Cíle předmětu (anotace): Dějiny i teorie umění nabízejí bezpočet možností, jak porozumět vývoji nebo symbolické funkci určitého uměleckého směru nebo specifického způsobu zobrazení. Seminář bude klást důraz především na vybrané otázky a problémy, týkající se spíše vývoje našeho rozumění, tedy způsobu, jak přistupujeme k obrazům a vizualitě obecně, než tomu, jak a co jednotlivé obrazy symbolizují, popřípadě jaký byl vývoj této symbolizace. V obecněji pojatých tematických blocích (např. ikona a posvátné, pohyb a pohnutí, vyprávět a učit) se zaměříme na fascinující pohyb lidské vizuality v dějinách napříč různými uměleckými formami (výtvarné umění, film, literatura atd.). Způsob našeho rozumění a skutečnost našeho zájmu o obrazy minulosti převáží nad teorií a historickým popisem vývoje. Primárním kontextem pro jednotlivé úvahy bude kontext sémiotický. Požadavky na studenta: (1) pravidelná účast (80 %) (2) četba zadaných textů a diskuze v semináři (3) písemná seminární práce Obsah: (1) Reprezentace: definice, tradice, problémy (1.1) Kategorie reprezentace (mimésis) (1.2) Reprezentace a podobnost (2) Zrakové, viditelné, imaginární (2.1) Vnímání formy (2.2) Iluze zobrazení (3) Teorie obrazu: základní pojmy, tendence, koncepty (3.1) "Obrat k obrazu" (3.2) Metaobrazy; obraz, text, metoda (4) Textové obrazy: obraz a text (4.1) vizuální jazyk a ekphrasis (5) Exkurz 1 (středověký a renesanční obraz) (5.1) Autor, agent, umění (koncepce autorství) (5.2) Středověké ordo vs renesanční univerzum (prostor, čas, perspektiva) (5.3) Antika, středověk, renesance: problematika návaznosti (6) Ikona: sémiotický pohled (B. A. Uspenskij) (6.1) Ikona relace (sociologický kontext)


(6.2) Sémantická syntax ikony (7) The Theory of the Art Nexus (A. Gell) (7.1) Základní pojmy, vztahy (7.2) Teorie agence (model, aplikace) (8) Exkurz 2 (impresionismus) (8.1) Český impresionismus a způsoby vidění (8.2) Koncepce fotogénie (photogénie) (8.3) Impresionismus ve filmu (formální rysy a způsoby vyprávění; Gance, Dullac, Epstein, LHerbier a další) (9) Prostor a čas: vizuální komponenty (9.1) Obraz a význam (9.2) Obraz a narace (vyprávět a učit); co je piktorální vyprávění? (10) Transmedialita/Intermedialita (10.1) Pojem média (media is message) (10.2) Multimedialita: obraz v textu, text v obraze (10.3) Základní tendence v oblasti naratologie (11) Obraz a virtuální realita (11.1) Reprezentace a re-prezentace Literatura: Základní: INGARDEN, R. O štruktúre obrazu. Bratislava, 1965. Základní: AUMONT, J. Obraz. Praha, 2005. Základní: MITCHELL, W. J. T. (1995). Picture Theory. Chicago, London. Základní: MERRELL, Floyd. Sign, Textuality, World. Bloomington, 1992. Základní: BARTLOVÁ, Milena. Skutečná přítomnost. Středověký obraz mezi ikonou a virtuální realitou. Praha, 2012. Základní: BERNARD, Jan (ed.). Tartuská škola. Sborník filmové teorie 2. Praha, 1995. Základní: MITCHELL, W. J. T., HANSEN, Mark B. N. (eds.). (2010). The Critical Terms for Media Studies. Chicago, London. Základní: Erwin PANOFSKY. Význam ve výtvarném umění. Praha, 1981. Základní: MITCHELL, W. J. T. (2005). What do Pictures Want? The Lives and Loves of Images. Chicago, London. Rozšiřující: BARTHES, R. Základy sémiologie. In: Kritika a pravda, s. 81-181. Praha - Liberec, 1997. Rozšiřující: WORRINGER, W. Abstrakce a vcítění. Příspěvek k psychologii stylu. Praha 2001. Rozšiřující: WELSCH, Wolfgang. Estetické myslenie. Archa, Bratislava 1993. Rozšiřující: WÖLFFLIN, H. Klassické umění. Praha 1912. Rozšiřující: LYOTARD, J. F. Návrat a jiné eseje. Praha, 2002. Rozšiřující: MERLEAU-PONTY, Maurice. Oko a duch a jiné eseje. Praha, 1971.


Rozšiřující: LYOTARD, J. F. Putování a jiné eseje. Praha, 2001. Rozšiřující: PATOČKA, Jan. Umění a čas I, II. 2004. Získané způsobilosti: Schopnost analyzovat vybrané problémy a pracovat s odbornými texty Základní přehled v oblasti sémiotických studií o vizualitě Vyučovací metody: Přednášení Monologická (výklad, přednáška, instruktáž) Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Hodnotící metody: Analýza výkonů studenta Rozhovor Systematické pozorování studenta Seminární práce


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Deterministický chaos 1, 2 Cíle předmětu (anotace): Úkolem kurzu je představit základní znaky teorie chaosu s cílem poukázat na proměnu metodologie přírodní vědy a širší důsledky této proměny pro filosofii vědy. Proměnu pojmů determinismus, predikce, kauzální vysvětlení ad. Dokládat skrze reflexi konkrétní pozice zastávané ve filosofii vědy sémantického pohledu na teorie. Požadavky na studenta: Aktivní účast, seminární práce. Obsah: Úkolem kurzu je představit základní znaky teorie chaosu s cílem poukázat na proměnu metodologie přírodní vědy a širší důsledky této proměny pro filosofii vědy. Proměnu pojmů determinismus, predikce, kauzální vysvětlení ad. Dokládat skrze reflexi konkrétní pozice zastávané ve filosofii vědy sémantického pohledu na teorie. Literatura: Doporučená: http://kfil.upol.cz/index.html. Doporučená: Peitgen, H.-O. et al. Chaos and Fractals: New Frontiers of Science.. Doporučená: Kellert, S. In the Wake of Chaos.. Rozšiřující: Andres, J. – Fürst, T. – Pastor, K. (2007). Period Two Implies All Periods for a Class of ODEs: A Multivalued Map Approach. Proceedings of the American Mathematical Society 135/10, s. 3187-3191. Andres, J. – Fürst, T. – Pastor, K. (2009). Sharkovskii’s Theorem, Differential Inclusions, and Beyond. Topological Methods in Nonlinear Analysis 33/1, s. 149–168. Batterman, R. W. (1993). Defining Chaos. Philosophy of Science 60/1, s. 43-66. Bricmont, J. (1995). Science of Chaos or Chaos in Science? Physicalia Magazine 17/3-4, s. 159-208. Clayton, P. (2004). Mind and Emergence: From Quantum to Consciousness. Oxford: Oxford University Press. Deleuze, G. – Guattari, F. (2001). Co je filosofie? Praha: Oikúmené. Devaney, R., L. (1989). An Introduction to Chaotic Dynamical Systems. Redwood City, Calif.: AddisonWesley. Feyerabend, P., K. (2001). Rozprava proti metodě. Praha: Aurora. Fraassen, B. v. (1980). The Scientific Image. Oxford: Oxford University Press. Fraassen, B. v. (1989). Laws and Symmetry. Oxford: Oxford University Press.


Freeman, W., J. (1999). How Brains Make Up Their Minds. London: Weidenfeld & Nicolson. Galison, P. (2005). Einsteinovy hodiny a Poincarého mapy: Říše času. Praha: Mladá fronta. Giere, R., N. (1988). Explaining Science: A Cognitive Approach. Chicago: The University of Chicago Press. Giere, R., N. (1999). Science without Laws. Chicago: The University of Chicago Press. Giere, R., N. (2004). How Models Are Used to Represent Reality. Philosophy of Science 71/5, s. 742752. Giere, R., N. (2006). Scientific Perspectivism. Chicago: The University of Chicago Press. Gleick, J. (1996). Chaos: Vznik nové vědy. Brno: Ando Publishing. Haken, H. (1978). Synergetics. New York: Springer. Horák, J. – Krlín, L. – Raidl, A. (2003). Deterministický chaos a jeho fyzikální aplikace. Praha: Academia. Horák, J., – Krlín, L. Vratnost a nevratnost dynamických systémů. Praha: Academia. Kauffman, S., A. (2004). Čtvrtý zákon. Praha:Paseka. Kellert, S., H. (1993). In the Wake of Chaos. Chicago: The University of Chicago Press. Kellert, S., H. (2001). Extrascientific Uses of Physics: The Case of Nonlinear Dynamics and Legal Theory. Philosophy of Science. Supplement: Proceedings of the 2000 Biennial Meeting of the Philosophy of Science Association. Část I: Contributed Papers 68/3, s. S455-S466. Kellert, S., H. (2008). Borrowed Knowledge: Chaos Theory and the Challenge of Learning across Disciplines. Chicago: The University of Chicago Press. Kim, J. (2005). Physicalism, or Something Near Enough. Princeton: Princeton University Press. Köhler, R. (1986). Zur linguistischen Synergetik. Struktur und Dynamik der Lexik.Bochum: Brockmeyer. Lorenz, E. (1963). Deterministic Nonperiodic Flow. Journal of the Atmospheric Science 20/2, s. 130141. Parker, M., W. (2003). Undecidability in Rn: Riddled Basins, the KAM Tori, and the Stability of the Solar System. Philosophy of Science 70/2, s. 359-382. Peitgen, H.-O. – Jürgens, H. – Saupe, D. (1991). Fractals for the Classroom. New York: Springer. Peitgen, H.-O. – Jürgens, H. – Saupe, D. (1992). Chaos and Fractals: New Frontiers of Science. New York: Springer-Verlag. Prigogine, I. – Stengersová, I. (2001). Řád z chaosu: Nový dialog člověka s přírodou. Praha: Mladá fronta. Rosenberg, A. (2005). Philosophy of Science: a contemporary introduction. London: Routledge. Sharkovsky, A., N. (1964). Coexistence of Cycles of a Continuous Map of a Line into Itself. Ukrainian Mathematic Journal 16/1, s. 61-71. Singh, S. (2007). Velká Fermatova věta. Praha: Academia. Smith, P. (1998). Explaining Chaos. Cambridge: Cambridge University Press. Stenger, V. (2006). The Comprehensible Cosmos: Where Do the Laws of Physics Come From? Prometheus Books. Stephan, A. (1999). Emergenz: Von der Unvorhersagbarkeit zur Selbstorganisation. Dresden: Dresden University Press.


Stewart, I. (2009). Hraje Bůh kostky?: nová matematika chaosu. Praha: Argo. Suppe, F. (ed.). (1977). The Structure of Scientific Theories. Urbana: University of Illinois Press. Suppes, P. (1972). Axiomatic Set Theory. New York: Dover Publications. Třeštík, D. (1999). Mysliti dějiny. Praha: Paseka. Valenta, L. (1999). Chaos v epistemologické perspektivě. In: J. Nosek (ed.) Chaos, věda a filosofie. Praha: Filosofia,s. 131-145. Yorke, J. – Li, T.-Y. (1975). Period Three Implies Chaos. The American Mathematical Monthly 82/10, s. 985-992. Zámečník, L. (2012a). Filosofická reflexe teorie chaosu. Filosofický časopis 60/5, s. 685-704. Zámečník, L., H. (2012b). Filozofické aspekty teorie chaosu. Olomouc: VUP. Zámečník, L., H. (2012c). Vztah mezi principy a modely v sémantickém pojetí vědeckých teorií. Teorie vědy 34/4 (vyjde). On-line katalogy knihoven Získané způsobilosti: Dokáže pracovat s cizojazyčným (anglickým, německým) filosofickým textem Propojí si znalosti dějin filosofie, ontologie, epistemologie a filosofie vědy s poznatky teorie dynamických systémů Dokáže rozčlenit základní filosofické problémy, které se pojí s deterministickým chaosem Orientuje se v současné filosofické debatě, která je soustředěná na oblast filosofické reflexe teorie dynamických systémů Vyučovací metody: Přednášení Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Hodnotící metody: Esej Slovníkové heslo


SYLABUS K NOVÉMU PŘEDMĚTU Dětský jazyk: vybrané problémy Cíle předmětu (anotace): Kurz je uvedením do základních témat studia dětského jazyka - jeho osvojování a vývoje. Kombinací pracovních přednášek, četby textů a samostatné práce na vybraných problémech seznámí studenty s klíčovými okamžiky ve vývoji dětské řeči a možnostmi jejich vysvětlení. Představí hlavní teorie oboru, specifické experimentální techniky a základní zjištění o mechanismech osvojování (mateřského) jazyka. V průběhu kurzu bude pozornost postupně věnována všem tradičním rovinám lingvistického popisu jazykového systému od osvojování zvukové roviny až po akvizici pragmatických aspektů komunikace. Kurz je orientován primárně s ohledem na empiricko-experimentální praxi, tj. zejména seznámení s konkrétními podobami výzkumu akvizice na jednotlivých rovinách jazykové kapacity. Očekávaným výstupem kurzu je zvládnutí přípravy samostatného studentského výzkumného projektu: formulace tématu a konkrétního výzkumného úkolu, příprava designu experimentu, základní příprava dat pro vyhodnocení a interpretaci výsledků. Požadavky na studenta: (1) pravidelná účast (80 %) (2) aktivní účast na hodinách (3) vypracování semestrálního projektu a jeho obhajoba Obsah: 1) Uvedení do oboru vymezení předmětu disciplíny, významných představitelů, literatury, základních informačních zdrojů, databází, specifikace českého výzkumného prostředí 2) Metody při zkoumání dětského jazyka seznámení se základními výzkumnými paradigmaty v jazykové akvizici (deník, dotazník, experiment atd.), ukázky zpracování dat v databázích (CHILDES, CDI), představení technických prostředků výzkumu (TTR, MLU a jiné baterie), seznámení se zásadami empirického výzkumu v oblasti dětského jazyka 3) Přístupy k jazykové akvizici diachronní i synchronní představení základních teoretických pozic v jazykové akvizici (nativismus/racionalismus /formalismus x empirismus a interakční přístup; inside out a outside in přístupy) – jejich přednosti, nedostatky, významní představitelé, ukázky z výzkumu (sémantický bootstraping, kompetiční model)


4) Fonologický vývoj dětského jazyka - percepce základní teorie (maturační, univerzální, attunement aj.), významné studie (Oller, Irwin, Eimas) a metody výzkumu z oblasti akvizice produkce a recepce na úrovni zvukové roviny jazyka 5) Fonologický vývoj dětského jazyka - produkce 6) Osvojování lexikonu 1 hlavní témata a přístupy v akvizici lexikálně-sémantické roviny jazyka: fáze vocabulary growth a problém lexikálního spurtu 7) Osvojování lexikonu 2 akvizice sémantických vztahů a problematika under- a over-extension, téma sdílené pozornosti, mapping, vrozená omezení (Markmann, Bloom) 8) Co je to wug: tvarosloví v akvizici univerzália a specifika v akvizici gramatiky: rozlišení výzkumu gramatiky a slovotvorby, vývoj morfologických kategorií – teoretické koncepty a explanace, představení wugtestu 9) Co je to wug: slovotvorba v akvizici témata v akvizici slovotvorby, typologická specifika, teorie E. Clarkové: principy transparentnosti, jednoduchosti a produktivity, případová studie – akvizice kompozit 10) Osvojování syntaxe srovnání nativistického (Lustová) a empirického přístupu (Tomasello), období dvouslovné fáze – problém pivotové gramatiky, ilustrace některými kategoriemi (pasivum, pomocná slovesa, vývoj jmenné fráze, typy vět, spojky a souvětí) 11) Akvizice diskurzu akvizice socio-pragmatických aspektů komunikace: problém pozornosti a perspektivy, fáze rozvoje koherentního dialogu, střídání komunikačních rolí a jazyková i pragmatická vodítka, registry a komunikační rutiny 12) Gramotnost: akvizice čtení ortografie, fonologické povědomí, strukturované modely čtení (single- a dual-route model), identifikace, lexikální přístup, high-level competence, dyslexie, čtení s porozuměním: inference making, story structure sensitivity, prediktory čtení 13) Víc než jeden jazyk: akvizice a bilingvismus


infant, child, adolescent a adult acquisition, problém interference, mixování a přepínání kódů, bilingvismus a kognitivní rizika/benefity Literatura: Základní: STILWELL PECCEI, J. Child Language. A resource book for students. London-New York, 2006. Základní: EYESENCK, M. W. – KEANE, M. T. Kognitivní psychologie. Praha, 2008. Základní: SMOLÍK, F. Teoretické přístupy k osvojování gramatiky. Hradec Králové, 2007. Doporučená: PRŮCHA, J. Dětská řeč a komunikace: poznatky vývojové psycholingvistiky. Praha: Grada Publishing, 2011. ISBN 978-80-247-3603-7. Doporučená: CLARK, E. V. First Language Acquisition. Cambridge, 2009. Doporučená: BAVIN, E. L. (ed.). The Cambridge Handbook of Child Language. Cambridge, 2009. Doporučená: ALTMANN, G. T. M., & TURBOVÁ, M. Výstup na babylonskou věž: otázky jazyka, mysli a porozumění. Praha: Triáda, 2005. ISBN 8086138704. Předpoklady - další informace k podmíněnosti studia předmětu: Je doporučeno absolvovat před tímto kurzem kurz Psycholingvistika: úvod do problematiky. Předpokládá se základní znalost angličtiny. Získané způsobilosti: Studenti se orientují v základních tématech, teoriích a pojmech současné experimentální psycholingvistiky zaměřené na jazykovou akvizici. Rozumí principům konstrukce experimentu a mají základní znalost jeho vyhodnocování a interpretace. Jsou schopni navrhnout smysluplný a kontextově zapojený projekt. Osvojili si práci s experimentálními nástroji (software, testovací baterie). Vyučovací metody: Přednášení Monologická (výklad, přednáška, instruktáž) Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Hodnotící metody: Ústní zkouška Systematické pozorování studenta Seminární práce


SYLABUS K NOVÉMU PŘEDMĚTU Dětský jazyk: základní přehled Cíle předmětu (anotace): Kurz je uvedením do základních témat studia dětského jazyka – jeho osvojování a vývoje. Kombinací pracovních přednášek, četby textů a samostatné práce na vybraných problémech seznámí studenty s klíčovými okamžiky ve vývoji dětské řeči a možnostmi jejich vysvětlení. Představí hlavní teorie oboru, specifické experimentální techniky a základní zjištění o mechanismech osvojování (mateřského) jazyka. V průběhu kurzu bude pozornost postupně věnována všem tradičním rovinám lingvistického popisu jazykového systému od osvojování zvukové roviny až po akvizici pragmatických aspektů komunikace. Kurz je orientován primárně s ohledem na empiricko-experimentální praxi, tj. zejména seznámení s konkrétními podobami výzkumu akvizice na jednotlivých rovinách jazykové kapacity. Očekávaným výstupem kurzu je zvládnutí přípravy samostatného studentského výzkumného projektu: formulace tématu a konkrétního výzkumného úkolu, příprava designu experimentu, základní příprava dat pro vyhodnocení a interpretaci výsledků. Požadavky na studenta: 1. pravidelná účast (80 %) 2. aktivní účast na hodinách 3. vypracování semestrálního projektu a jeho obhajoba Obsah: 1. Uvedení do oboru vymezení předmětu disciplíny, významných představitelů, literatury, základních informačních zdrojů, databází, specifikace českého výzkumného prostředí 2. Metody při zkoumání dětského jazyka seznámení se základními výzkumnými paradigmaty v jazykové akvizici (deník, dotazník, experiment atd.), ukázky zpracování dat v databázích (CHILDES, CDI), představení technických prostředků výzkumu (TTR, MLU a jiné baterie), seznámení se zásadami empirického výzkumu v oblasti dětského jazyka 3. Přístupy k jazykové akvizici diachronní i synchronní představení základních teoretických pozic v jazykové akvizici (nativismus/racionalismus /formalismus x empirismus a interakční přístup; inside out a outside in přístupy) – jejich přednosti, nedostatky, významní představitelé, ukázky z výzkumu (sémantický bootstraping, kompetiční model)


4. Fonologický vývoj dětského jazyka - percepce základní teorie (maturační, univerzální, attunement aj.), významné studie (Oller, Irwin, Eimas) a metody výzkumu z oblasti akvizice produkce a recepce na úrovni zvukové roviny jazyka 5. Fonologický vývoj dětského jazyka - produkce 6. Osvojování lexikonu 1 hlavní témata a přístupy v akvizici lexikálně-sémantické roviny jazyka: fáze vocabulary growth a problém lexikálního spurtu 7. Osvojování lexikonu 2 akvizice sémantických vztahů a problematika under- a over-extension, téma sdílené pozornosti, mapping, vrozená omezení (Markmann, Bloom) 8. Co je to wug: tvarosloví v akvizici univerzália a specifika v akvizici gramatiky: rozlišení výzkumu gramatiky a slovotvorby, vývoj morfologických kategorií – teoretické koncepty a explanace, představení wugtestu 9. Co je to wug: slovotvorba v akvizici témata v akvizici slovotvorby, typologická specifika, teorie E. Clarkové: principy transparentnosti, jednoduchosti a produktivity, případová studie – akvizice kompozit 10. Osvojování syntaxe srovnání nativistického (Lustová) a empirického přístupu (Tomasello), období dvouslovné fáze – problém pivotové gramatiky, ilustrace některými kategoriemi (pasivum, pomocná slovesa, vývoj jmenné fráze, typy vět, spojky a souvětí) 11. Akvizice diskurzu akvizice socio-pragmatických aspektů komunikace: problém pozornosti a perspektivy, fáze rozvoje koherentního dialogu, střídání komunikačních rolí a jazyková i pragmatická vodítka, registry a komunikační rutiny 12. Gramotnost: akvizice čtení ortografie, fonologické povědomí, strukturované modely čtení (single- a dual-route model), identifikace, lexikální přístup, high-level competence, dyslexie, čtení s porozuměním: inference making, story structure sensitivity, prediktory čtení 13. Víc než jeden jazyk: akvizice a bilingvismus


infant, child, adolescent a adult acquisition, problém interference, mixování a přepínání kódů, bilingvismus a kognitivní rizika/benefity Literatura: Základní: STILWELL PECCEI, J. Child Language. A resource book for students. London-New York, 2006. Základní: EYESENCK, M. W. & KEANE, M. T. Kognitivní psychologie. Praha, 2008. Základní: SMOLÍK, F. Teoretické přístupy k osvojování gramatiky. Hradec Králové, 2007. Doporučená: PRŮCHA, J. Dětská řeč a komunikace: poznatky vývojové psycholingvistiky. Praha: Grada Publishing, 2011. ISBN 978-80-247-3603-7. Doporučená: CLARK, E. V. First Language Acquisition. Cambridge, 2009. Doporučená: BAVIN, E. L. (ed.). The Cambridge Handbook of Child Language. Cambridge, 2009. Doporučená: ALTMANN, G. T. M., & TURBOVÁ, M. Výstup na babylonskou věž: otázky jazyka, mysli a porozumění. Praha: Triáda, 2005. ISBN 8086138704. Předpoklady - další informace k podmíněnosti studia předmětu: Je doporučeno absolvovat před tímto kurzem kurz Psycholingvistika: úvod do problematiky. Předpokládá se základní znalost angličtiny. Získané způsobilosti: Studenti se orientují v základních tématech, teoriích a pojmech současné experimentální psycholingvistiky zaměřené na jazykovou akvizici. Rozumí principům konstrukce experimentu a mají základní znalost jeho vyhodnocování a interpretace. Jsou schopni navrhnout smysluplný a kontextově zapojený projekt. Osvojili si práci s experimentálními nástroji (software, testovací baterie). Vyučovací metody: Přednášení Monologická (výklad, přednáška, instruktáž) Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Hodnotící metody: Ústní zkouška Systematické pozorování studenta Seminární práce


SYLABUS K NOVÉMU PŘEDMĚTU Empirická lingvistika Cíle předmětu (anotace): První část kurzu slouží jako úvod do základní metodologie empirického výzkumu. Účastníci se seznámí se základní terminologií, metodami empirického výzkumu a základními nástroji statistiky, které lze aplikovat jak v kvantitativním, tak i kvalitativním výzkumu. Druhá část kurzu představí v obecné rovině hlavní témata, metody a přístupy v psycholingvistickém výzkumu se zvláštním důrazem na problematiku osvojování si jazyka. Třetí část kurzu poskytne základní vhled do historie a současného stavu biosémiotiky. Témata jednotlivých přednášek pokryjí vybrané biosémiotické školy, teorie či přístupy a vybrané významné osobnosti biosémiotiky. Cílem závěrečné části kurzu je uvést a zároveň aplikovat určité specifické metody kvantitativní lingvistiky – jedná se především o ty metody, které souvisí např. s frekvenční analýzou, Zipfovými zákony. Obsah: 1) Metody empirického výzkumu (Lukáš Zámečník) Pojem vědy, terminologie a fáze empirického výzkumu, indukce a dedukce, vybírání vhodného vzorku, metody a sbírání dat. Pojem hypotézy, jak formulovat testovatelnou hypotézu, typy hypotéz a základy jejich ověřování. 2) Akvizice (slovanských) jazyků: psycholingvistický přístup (Marek Nagy) Studie akvizice české morfologie: případ souhláskových alternací Studie akvizice při formování slov v češtině: záležitost kompozice 3) Biosémiotika: gramatický popis DNA a proteinová syntéza (Dan Faltýnek) Současný popis proteosyntézy; regulérnost sémiotického pojímání proteosyntézy, DNA, procesů v živém tvaru Určování arbitrární hranice mezi výrazem a obsahem DNA a konceptem proteosyntetické sémiózy dvojí artikulace manifestované ve struktuře výrazových prostředků; lingvistické a lexikostatistické metody při analýze textu i DNA/proteosyntézy, charakteristiky jazyka/textu/DNA/proteosyntézy apod. ve vztahu k teorii informace a komunikace. 4) Kvantitativní přístup k textové analýze (Martina Benešová) Metodologie algoritmu kvantitativního zpracovávání textových vzorků; formulování hypotézy; komparace a statistické testování získaných výsledků konkrétních experimentů s dalšími metodami kvantitativní statistiky. Literatura: Doporučená: DEELY, J. Basics of Semiotics. Bloomington, 1990. Doporučená: BARBIERI, M. Introduction to Biosemiotics: The New Biological Synthesis. Dordrecht, 2007.


Doporučená: HŘEBÍČEK, L. Lectures on Text Theory. Praha, 1997. Doporučená: ALEX ROSENBERG. Philosophy of Science. 2005. Doporučená: FIELD, J. Psycholinguistics: The Key Concepts. London and New York: Routledge, 2004. Doporučená: CHANDLER, Daniel. The Basic Semiotics. London and New York, 2007. Doporučená: VAN FRAASSEN, B. C. The Empirical Stance. Boston, 2002. Doporučená: HŘEBÍČEK, L. Variation in Sequences. Praha, 2000. Doporučená: AITCHISON, J. Words in the Mind. Blackwell, 2003. Předpoklady - další informace k podmíněnosti studia předmětu: znalost angličtiny Získané způsobilosti: Znalost základní terminologie, metod empirického výzkumu a základních statistických nástrojů, které mohou být uplatněny v kvantitativním i kvalitativním výzkumu. Znalost základních témat, metod a přístupů psycholingvistického výzkumu se zvláštním zaměřením na problém jazykové akvizice. Základní přehled v historii a současném stavu biosémiotiky. Znalost specifických metod kvantitativní lingvistiky prakticky aplikované. Vyučovací metody: Přednášení Monologická (výklad, přednáška, instruktáž) Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou)

Hodnotící metody: Analýza výkonů studenta Rozhovor Seminární práce


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Evoluce života a jazyka Cíle předmětu (anotace): Kurz doc. Antona Markoše a dalších členů Katedry filosofie a dějin přírodních věd PřF UK uvádí do problematiky teoretické biologie, a to s přesahem k teorii jazyka – je těsně navázán na související kurz Život, informace a jazyk: úvod do biologie – oba kurzy mají společnou náplň, jsou však realizovatelné samostatně, posluchač se pak zaměřuje jen na aspekty jednoho z nich. Kurzy jsou základním uvedením do současného stavu vědy o živém a připravují posluchače pro porozumění problematice biosémiotiky, gramatického popisu DNA a proteosyntézy apod. Tyto základní vstupy předznamenávají kontakt se současnou diskusí o sémióze buňky, jejímž je doc. Markoš předním představitelem. Studenti jsou v seminářích seznamování s tematikou teoretické biologie, a to přístupnou formou a v rozsahu, který je nutný k rozvíjení analogií jazyka a DNA atd. Posluchači se zorientují ve výkladech vzniku života a jeho vývoje a srovnají tuto problematiku s otázkami vzniku a vývoje jazyka. Jednotlivé teorie, které mají biologický základ a specifickým způsobem vysvětlují design organismů, jejich evoluční proměny, sociální chování atd., jsou komparovány s poznatky o principech vývoje jazyka, jazykové typologii a univerzáliích jazykového systému. Seminář je při svém interdisciplinárním přesahu diskusně zaměřen a jeho nejširší metodologický rámec tvoří sémiotika, která popisuje znakový charakter jazyka a také živého. Požadavky na studenta: (1) Pravidelná příprava / četba zadané literatury (2) Úspěšné absolvování testu a kolokvia Obsah: 1. – 3. Úvod do biologie a teorie života 3. – 4. Teorie evoluce 5. Buněčná teorie 6. – 7. Vznik a evoluce života 8. Prokaryota – struktura a ekologie 9. Symbiogenezea a symbióza v evoluci 10. Eukaryota – vznik, struktura a členění 11. Evo devo 12. Evoluce člověka 13. Evoluce jazyka


Literatura: Doporučená: MARKOŠ, A., & KOUBOVÁ, A. (2010). Jazyková metafora živého. Červený Kostelec: Pavel Mervart. ISBN 978-80-87378-42-7. Doporučená: MARKOŠ. A. – GRYGAR, F. – HAJNAL, L. – KLEISNER, K. – KRATOCHVÍL, Z. – NEUBAUER, Z. (2009). Life as its own designer: Darwin‘s Origin and Western thought. Heidelberg - London - New York. Doporučená: MARKOŠ, A., & MONOD, J. L. (2008). Náhoda a nutnost: Jacques Monod v zrcadle naší doby: sborník statí. Červený Kostelec: Pavel Mervart. ISBN 9788086818665. Doporučená: BARBIERI, M. (2006). Organické kódy: úvod do sémantické biologie. Praha: Academia. ISBN 8020014039. Doporučená: MARKOŠ, A. (1997). Povstávání živého tvaru. Praha: Vesmír. ISBN 80-85977-05-2. Doporučená: MARKOŠ, A. (2003). Tajemství hladiny: hermeneutika živého. Praha: Dokořán. ISBN 8086569675. Doporučená: ALBERTS, B., BRAY, D., JOHNSON, A., LEWIS, J., RAFF, M., ROBERTS, K., WALTER, P., BOUZEK, B., HOZÁK, P., & KOTYK, A. (2001). Základy buněčné biologie: úvod do molekulární biologie buňky. Ústí nad Labem: Espero. ISBN 8090290604. Získané způsobilosti: Základní obeznámenost se současnou biologií a vztahem k sémiotickým popisům Vyučovací metody: Přednášení Monologická (výklad, přednáška, instruktáž) Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Hodnotící metody: Písemná zkouška Analýza výkonů studenta


SYLABUS K NOVÉMU PŘEDMĚTU Fikce a realita teorie v praxi Cíle předmětu (anotace): Seminář bude prozkoumávat extrapolování science fiction z vědy. Vědou je science fiction definována - seminář bude diskutovat, co taková definice znamená. Texty vědecké fantastiky budou konfrontovány s texty populárně vědními, science fiction teorie s teoriemi vědeckými, fikční světy takových teorií se světem aktuálním, respektive vědou vykládaným. Průběh semináře bude založen na představení konkrétního vědeckého tématu a na jeho ilustrativním dokladování. Následně vždy seminář ověří, do jaké míry se konkrétní vědecké téma projevuje v konkrétních textech science fiction. Seminář formuluje, kdy jsou vědecké reálie pouze kulisou či ornamentem ve výstavbě fikčního světa, kdy je na jejich základě konstruována zápletka, jak se mohou vědecké aspekty projevit v konstrukci pointy textu atd. Bude stručně představena historie vědecké fantastiky a její proměňující se vztah k vědě, různým vědeckým tématům a k aplikaci poznatků vědy v textu. Seminář představí i alternativní vědecké kontexty - fikční světy založené na falsifikovaných vědeckých teoriích (např. teorie preformismu), či naprosto smyšlené světy se smyšlenými vědeckými zákony svého chování a tedy i teoriemi. Požadavky na studenta: (1) Aktivní účast na semináři (ověřená znalostí textů) (2) Absolvování kolokvia Obsah: (1) Úvodní přednáška, organizační pokyny ( 2)-(4) Stručný vývoj anglosaské literární fantastiky (od 20. let 20. století po dnešek) Crowley, J.: Sníh (5)-(6) Teorie všeho Clark, C., A.: Devět miliard božích jmen; Dozois, G.: Jedna na cestu Egan, G.: Úzkost; Weinberg, S.: Snění o finální teorii; Aldiss, B., Penrose, R.: Bílý Mars; Hawking, S.: Stručná historie času; Hawking, S.: Černé díry a budoucnost vesmíru; Prigogine, I.: Čas k stávání; Penrose, R.: Mikrosvět, makrosvět a lidská mysl; Hawking, S., Penrose, R.: Povaha prostoru a času; Prigogine, I. - Stengersová, I.: Řád z chaosu; Coveney, P., Highfield, R.: Mezi chaosem a řádem; Coveney, P., Highfield, R.: Šíp času; Gleick, J.: Chaos; Hey, T. - Walters, P.: Nový kvantový vesmír (7)-(8) Umělá inteligence Egan, G.: Učím se být sám sebou; Asimov, I.: Stroj, který vyhrál válku


Egan, G.: Město permutací; Egan, G.: Axiomat; Egan, G.: Diaspora; Petrů, M.: Možnosti transgrese; Searle, J.: Mysl, mozek a věda; Lem, S.: Tajemství čínského pokoje; Gáliková, S. - Gál, E.: Antológi filozofie mysle; Kelemen, J.: Kybergolem; Mařík, V. a kol: Umělá inteligence I; Thagard, P.: Úvod do kognitivní vědy Asimov, I.: Já, Robot; Asimov, I.: Já, Asimov; Asimov, I.: Sbohem, Země; Heinlein, A., R.: Dveře do léta; Heinlein, A., R.: Měsíc je drsná milenka; Ellison, H.: Nemám ústa a musím křičet; Čapek, K.: R. U. R; Šulej, P.: Elektronik café (9) Darwinismus Hamilton, E.: Devoluce Bear, G.: Darwinovo rádio; Bear, G.: Darwinovy děti; Dawkins, R.: Slepý hodinář; Dawkins, R.: Sobecký gen; Hamilton, E.: Devoluce; Darwin, Ch.: O původu druhů; Darwin, Ch.: O pohlavním výběru; Blackmoreová, S.: Teorie memů; Komárek, S.: Dějiny biologického myšlení; Wolpert, L.: Triumf embrya; Watson, D., J.: Tajemství DNA; Rádl, E.: Dějiny biologických teorií novověku; Flegr, J.: Evoluční biologie (10) Samoorganizace a povstávání živého tvaru Sterling, B.: Roj; Bear, G.: Petra Bear, G.: Hudba krve; Kauffman, S.: Čtvrtý zákon; Markoš, A.: Tajemství hladiny; Kelemen, J., Markoš A.: Andělé, berušky a stroje, Markoš, A.: Život čmelákův; Margulisová, L.: Symbiotická planeta; Capra, F.: Tkáň života; Barbieri, M.: Organické kódy; Lovelock, J.: Gaia; Bertalanffy, von L.: Člověk - robot a myšlení (11) Cyberpunk mezi matrixem a nanotechnologiemi Gibson, W.: Neuromancer; Gibson, W.: Všechny párty zejtřka; Sterling, B.: Zrcadlovky; Gibson, W.: Vypálit Chrom; Gibson, W.: Hrabě nula; Gibson, W.: Virtuální světlo; Stephenson, N.: Sníh; Stephenson, N.: Diamantový věk; McAuley, P., J.: Fairyland, Williams, J., W.: Hardware (12) Alternativní svět, alternativní věda Miéville, Ch.: Nádraží Perdido; Miéville, Ch.: Jizva; ; Miéville, Ch.: Železná rada; Wilson, R., Ch.: Darwinie; Gibson, W. - Sterling, B.: Mašina zázraků; Nesvadba, J.: Peklo Beneš; Dick, K., P.: Muž z vysokého zámku; Noon, J.: Vurt; Noon, J.: Pyl; Asher, N.: Stahovač; Asher, N.: V pavučině; Swainstonová, S.: Rok naší války; Swainstonová, S.: Čas jako dar (13) Předpovědi, věda o budoucnosti Clark, C., A.: 2001: Vesmírná odysea; Crichton, M.: Jurský park; Crichton, M.: Skandální odhalení; Crichton, M.: Kmen Andromeda; Crichton, M.: Případ dívky v tísni; Crichton, M.: Pohotovost; Crichton, M.: Vycházející slunce; Clark, C., A.: Zpěv vzdálené země; Asimov, I.: Nadace; Asimov, I.: Nadace a země; Asimov, I.: Nadace na hranicích; Asimov I.: Druhá nadace; Asimov, I.: Já, Robot


(14) Stephenson, N.: Kryptonomikon - Wilson, R., Ch: Spin (15) Science fiction bez vědy Nová vlna science fiction, science fiction před cyberpunkem (tzv. humanisté); např. Ellison, H.: Nebezpečné vize Literatura: Doporučená: BARBIERI, M. (2006). Organické kódy: úvod do sémantické biologie. Praha: Academia. Doporučená: WEINBERG, S., & BIČÁK, J. (1996). Snění o finální teorii. Praha: Hynek. Doporučená: DAWKINS, R., KOPSKÝ, V., & ZRZAVÝ, J. (1998). Sobecký gen. Praha: Mladá fronta. Doporučená: HAWKING, S. W., BIČÁK, J., & KARAS, V. (1991). Stručná historie času: od velkého třesku k černým dírám. Praha: Mladá fronta. Doporučená: WATSON, J. D., & SLÁDEČEK, F. (1995). Tajemství DNA: příběh jednoho z největších objevů 20. století. Praha: Academia. Doporučená: MARKOŠ, A. (2003). Tajemství hladiny: hermeneutika živého. Praha: Dokořán.

Získané způsobilosti: Základní obeznámenost s významnými texty vědecké fantastiky Základní přehled vědeckých teorií (biologických, fyzikálních etc.) Vyučovací metody: Monologická (výklad, přednáška, instruktáž) Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Hodnotící metody: Analýza výkonů studenta Rozhovor


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Filosofie komunikace Cíle předmětu (anotace): Záměrem kursu je analyticky popsat a uvést do souvislostí pojetí jazyka a komunikace v rámci vybraných filosofických koncepcí, včetně příslušných kulturních a sociálních reflexí (aktér, aktant aj.). Východiskem výkladu je vztah jazyka ke způsobu formování skutečnosti, tedy i dynamika proměn zprostředkování - včetně mediace (pojmy, obrazy, technikami atp.) mezi dílčím způsobem poznání a jeho spojováním do výkladových celků: forem komunikace. Hlavními oporami kursu budou práce především těchto autorů: J. L. Austin, V. Flusser, M. Foucault, N. Goodman, J. Habermas, B.Latour, R. Rorty, L. Wittgenstein. Požadavky na studenta: Schopnost verbálně prezentovat kterékoli z pojednaných témat, písemná práce Obsah: 1. Jazyk a skutečnost: Jazyk a formování skutečnosti, čas, substance, jednota a mnohost, kauzalita a bytí. Jazyk a tvorba skutečnosti: rozmluva a konverzace, výtvarné umění, hudba a kultura. 2. Filozofie a jazyk: Filosofie a zprostředkování pojmů, jazyk, reference a sebe-reference. Analýza jazyka, sémantika a teorie vědy. Wittgenstein: traktát a deníky. 3. Filosofie a komunikace: Filozofický rozměr komunikace, performativy a konstativy, komunikativní akty, komunikativní jednání, mediální komunikace a proměny diskurzu. 4. Jazykové hry a problematika diskursu Wittgenstein: Filosofická zkoumání, logika a vysvětlení, vzory či obrazy, kalkuly a výpovědi. Slova díla a světy: N. Goodman. 5. Texty, jazyky a čtení: Písmena, texty, mluvené jazyky, způsoby čtení a dešifrování. Knihy, noviny, scénáře: digitály, překódování a komunikace jako spojení uvnitř jazyka. 6. Zkoumání, kontexty a interpretace: Ontologická relativita, pojem, kontext a rekontextualizace, racionalita a interpretace, možnosti jazyka a koncepce - modely světa.


7. Pojmová schémata, mentální události: Koherenční teorie pravdy a poznání, kritéria identity pojmových schémat, odlišnosti jazyků a problematika poznání a komunikace. 8. Komunikace a kultura: Komunikativní a priori diskursu, diskurs jako hra, komunikativní zprostředkování, prostor komunikace, nahodilosti, ironie a kulturní produkce. Literatura: Základní: ŠTĚPÁN J. Jazyk - Logika - Filozofie. VUP Olomouc, 2002. Předpoklady - další informace k podmíněnosti studia předmětu: Znalost základních pojmů z oblasti studia jazyka a komunikace. Získané způsobilosti: Student získá kompetence dané osnovou kurzu Vyučovací metody: Přednášení Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Hodnotící metody: Seminární práce


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Filozofická logika 1 Cíle předmětu (anotace): Možné světy a interpretace výroků - vlastnosti a vztahy, metody logiky aletických modalit, logika poznání, klasifikace typů a metod poznání, epistemologie logiky. Požadavky na studenta: Orientace v problémech. Obsah: Možné světy a pravdivostní interpretace výroků. Vlastnosti výroků a vztahy mezi výroky. Množiny výroků. Diagramy modálních vlastností a vztahů. Adekvátnost teorie pravdivosti. Nositelé pravdivostních hodnot. Struktura soudů, pojmy. Odkazování na věty a soudy. Soudy, věty a možné světy. Víceznačné věty. Kontramodely. Poznání a logika. Povaha poznání. Meze lidského poznání. Zkušenostní a rozumové poznání. Empirické a apriorní poznání. Epistemicko-modální distinkce. Epistemologie logiky. Literatura: Doporučená: http://kfil.upol.cz/index.html. On-line katalogy knihoven Předpoklady - další informace k podmíněnosti studia předmětu: Klasická logika Získané způsobilosti: Orientace v problémech. Vyučovací metody: Přednášení Hodnotící metody: Rozhovor, esej


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Filozofická logika 2 Cíle předmětu (anotace): Metodologie logiky - analýza a odvozování, perspektivy, přehled neklasických logik (asertorická, epistemická, erotetická, deontická, chronologická, trojhodnotová). Požadavky na studenta: Orientace v problémech. Obsah: Analýza a paradox analýzy. Odvozování, odvozování v logice. Filozofická perspektiva logiky. Klasická výroková logika nad možnými světy. Rozhodovací procedury výrokové logiky nad možnými světy. Modální výroková logika. Ověřování platnosti modlizovaných formulí. Asertorická logika. Epistemická logika. Deontická logika. Erotetická logika. Chronologická logika. Literatura: Základní: ŠTĚPÁN J. Logika možných světů II. VUP Olomouc, 1995. Doporučená: http://kfil.upol.cz/index.html. Předpoklady - další informace k podmíněnosti studia předmětu: Filozofická logika 1 Získané způsobilosti: Orientace v problémech. Vyučovací metody: Přednášení Hodnotící metody: Rozhovor, esej


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Filozofie a jazyk 1 Cíle předmětu (anotace): V přednáškách budou posluchači seznámeni se základními tématy a otázkami týkajícími se vztahu jazyka a filosofie. Hlavní pozornost bude věnována tzv. linguistic turn a filozofii jazyka v užším slova smyslu (tj. zejména tradici analytické a postanalytické filozofie). Cílem je poskytnout elementární orientaci v klíčových filozofických koncepcích jazyka a na tomto základě umožnit studentům jazykovědného oboru nahlížet předmět svého studia v obecnějším rámci. Jednotlivé přednášky představí soubor podstatných témat (podmínky teorie významu, možnosti empirické sémantiky, konvecionalita jazyka, vztah jazyka a světa z hlediska epistemologie a ontologie) a pojmů (denotace, reference, konvence, pravidlo, inference, triangulace) moderní filozofie jazyka prostřednictvím výkladu základních teoriích formulovaných předními představiteli oboru. Pozornost se upírá na obecnělingvistický rozměr jednotlivých koncepcí, nikoliv historickou dynamiku samotné filozofie. Smyslem kurzu je: 1) předložit obecnělingvistické otázky ve filozofickém kontextu (tematizovat axiomatiku vybraných obecnělingvistických témat), 2) připravit daným přehledem studenty na rozbor textů z oblasti filozofie jazyka, realizovaný v navazujícím kurzu Filozofie a jazyk 2. Požadavky na studenta: 1. pravidelná účast (max. 2 absence) 2. příprava na semináře (úkoly, znalost zadaných textů) a aktivní účast na seminářích 3. vypracování seminární práce / encyklopedického hesla Obsah: 1. Co to k čertu je (analytická) filozofie jazyka?! historické vymezení, přehled základních pojmů, chronologie etap a významných prací, identifikace metodologických rysů, usouvztažnění s vývojem jazykovědy ve sledovaném období 2. O denotaci, konotaci a jiných běsech pojem denotace a konotace v historické vývoji a jejich pozice v rámci jednotlivých koncepcí (středověká filozofie jazyka, Hobbes, Mill atd.), pojem smyslu, významu, intenze, extenze (OgdenRichards, Carnap), ?sémiotická? povaha filozofie jazyka a její kritika 3. Význam: příručka lovce Fregeho koncepce objektivistické sémantiky, dvouúrovňová sémantika, kompozicionalita významu 4. Logický program empirické sémantiky?


Carnapovo rozlišení mezi intenzí a extenzí, logická sémantika vs. pragmatika, testovatelnost sémantických hypotéz, vztah přirozeného a expertního jazyka, behaviorismus v sémantice, modalita 5. Hledal někdo význam? Wittgensteinova nesystematická koncepce významu, jazykové hry a pojem pravidla (identifikace, rekonstrukce), význam jako funkce, sociální rozměr významu, implicitnost a normativita 6. Lingvista v džungli Quinova kritika pojmu význam, behaviorismus (antimentalismus) a jeho důsledky pro teorii významu, neurčitost překladu a nevymezitelnost reference, ontologická relativita 7. Kdy něco něco znamená? Griceova koncepce intencionální sémantiky, význam pro mluvčího a pro posluchače, model konstrukce významu, problém konvence, konverzační maximy, Schifferova a Lewisova definice konvence 8. Svět udělaný z jazyka teorie mluvních aktů dle J. L. Austina a J. Searla, ?komunikační? obrat v teorii významu, kritika intencionální sémantiky, filozofie jazyka a lingvistická filozofie, hranice významu ? sémantika vs pragmatika 9. Jak se pozná dvoda od vody Kripke-Putnamova kauzální teorie významu, externalismus vs. internalismus v sémantice, stereotyp vs. extenze, realismus s lidskou tváří 10. Má inferencialismus své vlastní inferno? Inferencionalistická sémantika a její kritika (Lepore-Fodor), score-keeping, normativita/závazek, konstitutivní podmínky významu, materiálně správná inference 11. Kolik lidí je potřeba na jazyk? Davidsonova teorie radikální interpretace, intencionální sémantika a výchozí a průběžná teorie, pojem triangulace, kritika zásadnosti pojmu konvence, determinace významu 12. Fragmenty: shrnutí a výhledy aktuální témata ve filozofii jazyka Literatura: Doporučená: PEREGRIN, J. (2005). Kapitoly z analytické filosofie. Praha: Filosofia.


Doporučená: TUGENDHAT, E., WOLF, U., & POKORNÝ, M. (1997). Logicko-sémantická propedeutika. Praha: Petr Rezek. Doporučená: MARVAN, T. (2010). Otázka významu: cesty analytické filosofie jazyka. Praha: Togga ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Doporučená: CHAPMAN, S. (2000). Philosophy for Linguists. Routledge. Doporučená: The Stanford Encyclopedia of Philosophy Doporučená: MARVAN, T., & HVORECKÝ, J. (2007). Základní pojmy filosofie jazyka a mysli. Nymburk: O.P.S. Získané způsobilosti: Základní orientace ve vztazích mezi filozofií a jazykem ve 20. století Vyučovací metody: Monologická (výklad, přednáška, instruktáž) Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Hodnotící metody: Didaktický test


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Filozofie a jazyk 2 Cíle předmětu (anotace): Předmět volně navazuje na kurz Filozofie a jazyk 1 a bude sestávat primárně z četby a rozpravy nad texty. Poté, co byla v předchozím kurzu systematicky představena hlavní témata, pojmy a problémy moderní filozofie jazyka, budou tyto v kurzu konkretizovány analýzou zásadních textů oboru. Cílem je 1) zvládnout argumentaci na podporu jednotlivých názorů a postojů prezentovaných v analyzovaných textech, 2) rozvinout představené texty a navrhnout jejich kritiku, 3) usouvztažňovat v textech představené koncepty s teoretickými otázkami lingvistiky (metody a limity sémantické analýzy, pojem sdíleného jazyka, tradiční teorie významu v lexikální sémantice, de Saussurovy metafory, implicitní předpoklady lexikografické praxe aj.) Požadavky na studenta: 1. pravidelná účast (max. 2 absence) 2. příprava na semináře (úkoly, znalost zadaných textů) a aktivní účast na seminářích 3. pohovor nad vybraným tematickým okruhem na základě předložené četby (bude sestavena po konzultaci) Obsah: 1. Základní pojmy a témata: přehled shrnutí témat minulého semestru, vymezení předmětných oblastí (vlastní jména: reference a denotace, problém ontologické relativity, význam jako užití, intencionalita v teorii významu) 2. O čem mluvíme: Pohádky tisíce a jedné noci MILL, J. S.: A System of Logic. London 1930. (paragraf 5) 3. Kolik pater má význam? FREGE, G.: O smyslu a významu. Scientia et Philosophia 4, 1992, s. 33-75. 4. Co je nutné a co ne SEARLE, J.: Vlastní jména. In: R. Niederle (ed.): Potřebuje Bůh indexické výrazy? Brno 2004, s. 84-91. 5. Expedice na dvojče Země PUTNAM, H.: Význam slova význam. In: J. Peregrin (ed.). Logika 20. století: mezi filozofií a matematikou. Praha 2006, s. 259-325 (vybrané pasáže).


6. Sémantika jako věda CARNAP, R.: Význam a synonymie v přirozených jazycích. In: Problémy jazyka vědy. Praha 1968, s. 252269. 7. Sémantika jako věda? QUINE, W. V. O.: Význam (kap. III). In: Hledání pravdy. Praha 1994, s. 45-68. 8. Význam jako pomůcka WITTGENSTEIN, L.: Filosofická zkoumání. Praha 1993, s. 45-57, par. 64-88. 9. Děláme světy jazykem AUSTIN, J. L.: Jak udělat něco slovy. Praha 2000, vybrané pasáže. 10. Mluvčí a posluchači GRICE, H. P.: Mienenie a význam. In: Filozofia prirodzeného jazyka, Bratislava 1992, s. 170-179. 11. Když dva dělají totéž... potřebují třetího? DAVIDSON, D.: Druhá osoba. In: Subjektivita, intersubjektivita, objektivita. Praha 2004, s. 129-143. 12. Volné téma: téma volí studenti Literatura: Doporučená: PEREGRIN, J. (2005). Kapitoly z analytické filosofie. Praha: Filosofia. Doporučená: TUGENDHAT, E. – WOLF, U. – POKORNÝ, M. (1997). Logicko-sémantická propedeutika. Praha: Petr Rezek. Doporučená: MARVAN, T. (2010). Otázka významu: cesty analytické filosofie jazyka. Praha: Togga ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Doporučená: CHAPMAN, S. (2000). Philosophy for Linguists. Routledge. Doporučená: The Stanford Encyclopedia of Philosophy Doporučená: MARVAN, T. – HVORECKÝ, J. (2007). Základní pojmy filosofie jazyka a mysli. Nymburk: O.P.S.

Získané způsobilosti: Základní orientace ve vztazích mezi filozofií a jazykem ve 20. století Vyučovací metody: Monologická (výklad, přednáška, instruktáž)


Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Hodnotící metody: Didaktický test


SYLABUS K NOVÉMU PŘEDMĚTU Filosofie fyziky Cíle předmětu (anotace): Cílem kurzu je především porozumění konceptuální výstavbě fyziky. Úspěšní účastníci nebudou sice schopni řešit rovnice popisující Higgsův mechanismus spontánního narušení symetrií, ale budou rozumět tomu, jak fyzika funguje, když popisuje realitu. To je smysluplná náplň filosofie fyziky. Požadavky na studenta: (1) Pravidelná účast (2) Pravidelná příprava / četba zadané literatury Obsah: Kurz se soustřeďuje na v českém filosofickém prostředí opomíjenou tematiku filosofie fyziky. Účastníci budou seznámeni s genezí základních fyzikálních pojmů (hmota a hmotnost, energie a hybnost, princip a zákon, ad.), problematikou fyzikálních kvantit a konstant, symetrií a zákonů zachování, narušení symetrií, determinismu (na příkladu obecné teorie relativity), indeterminismu (na příkladu kvantové mechaniky) a fyzikální kosmologie. Literatura: Doporučená: HEISENBERG, W. Fyzika a filosofie. Praha, 2000. Doporučená: STEWART, I. Hraje Bůh kostky?: nová matematika chaosu. Praha, 2009. Doporučená: EINSTEIN, A. Jak vidím svět. Praha, Nakladatelství Lidové noviny, 1993. Doporučená: COVENEY, P., HIGHFIELD, R. Mezi chaosem a řádem. Praha, Mladá fronta, 2003. Doporučená: STEWART, I. Odsud až do nekonečna. Praha, 2006. Doporučená: GREEN, B. Struktura vesmíru: Čas, prostor a povaha reality. Praha, 207. Předpoklady - další informace k podmíněnosti studia předmětu: Určeno pro studenty DSP. Získané způsobilosti: Porozumění konceptuální výstavbě fyziky

Vyučovací metody: Přednášení Monologická (výklad, přednáška, instruktáž)


Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Hodnotící metody: Rozhovor


SYLABUS K NOVÉMU PŘEDMĚTU Filozofie přírodní vědy 1, 2 Cíle předmětu (anotace): Kurz je soustředěn na základní okruh témat filosofie vědy analytické tradice. Hlavní témata: vědecké vysvětlení a zákon, struktura vědecké teorie, testování vědeckých hypotéz, vývoj vědy ad. Cílem kurzu je rozvíjení teoretických částí povinného kurzu Metodologie vědy. Systematické zkoumání pojmové sítě převážně přírodovědných disciplín. V kurzu budou čteny a analyzovány stěžejní texty klasické i současné. Požadavky na studenta:  aktivní účast v semináři  maximálně dvě absence  splnění zadaných úkolů (referát, seminární práce) Obsah: I.  

II.  

III.  

IV.

Věda a filosofie vědy: Rosenberg, A.: Why Philosophy of Science? In: Philosophy of Science. New York: Routledge, 2005, s. 1-18. Schlick, M.: The Foundation of Knowledge. In: Ayer, A. J. (ed.): Logical Positivism. Toronto, 1959, s. 209-227. Vysvětlení a predikce: Hempel, C. G.: Studie z logiky vysvětlení. In: Kuchár a kol. (eds.): Filosofie vědy, s. 189-213. Achinstein, P.: Explanation v. Prediction: Which Carries More Weight? In: Curd, M., Cover, J.A.: Philosophy of Science: The Central Issues. New York: W. W. Norton & Company, 1998, s. 481-493. Teorie a model: van Fraassen, Bas C.: Arguments Concerning Scientific Realism. In: Curd, M., Cover, J.A.: Philosophy of Science: The Central Issues. New York: W. W. Norton & Company, 1998, s. 1064-1087. Giere, R.N.: Scientific Theorizing. In: Scientific Perspectivism. The University of Chicago Press, 2006, s. 59-95. Vývoj vědy:




Popper, K. R.: Přehled některých základních problémů. In: Logika vědeckého zkoumání. Praha, 1995, s. 3-28.



Kuhn, T. S.: Struktura vědeckých revolucí. Praha, 2008.



Lakatos, I.: Science and Pseudoscience. In: Curd, M., Cover, J.A.: Philosophy of Science: The Central Issues. New York: W. W. Norton & Company, 1998, s. 20-26.

V.

Revize holismu ve filosofii vědy:



Quine, W., v. O.: Ohlédnutí za dvěma dogmaty. In: Marvan, T., Dostálová, L. (eds.): Vybrané články k ontologii a epistemologii. Plzeň, 2006, s. 108-120.



Laudan, L.: Dissecting the Holist Picture of Scientific Change. In: Curd, M., Cover, J.A.: Philosophy of Science: The Central Issues. New York: W. W. Norton & Company, 1998, s. 139169.

VI.  

Věda a společnost: Longino, H. E.: Values and Objectivity. In: Curd, M., Cover, J.A.: Philosophy of Science: The Central Issues. New York: W. W. Norton & Company, 1998, s. 170-191. Okruhlik, K.: Gender and the Biological Sciences. In: Curd, M., Cover, J.A.: Philosophy of Science: The Central Issues. New York: W. W. Norton & Company, 1998, s. 192-209.

Literatura: Doporučená: http://kfil.upol.cz/index.html. On-line katalogy knihoven Předpoklady - další informace k podmíněnosti studia předmětu: nejsou Získané způsobilosti: Orientace v problémech. Vyučovací metody: Přednášení


Hodnotící metody: Rozhovor, esej


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Filozofie ve vztahu ke zkoumání řečové činnosti Cíle předmětu (anotace): Seznámení se s hlavními problémy filosofie jazyka. Požadavky na studenta: (1) Pravidelná účast (2) Pravidelná příprava / četba zadané literatury Obsah: Hlavní problémy filozofie jazyka: (1) význam (2) reference (3) kompozionalita (4) de dicto, de re (5) anafora (6) propoziční postoje (7) interpretace a překlad (8) mluvní akty a interpretace Literatura: Doporučená: RACLAVSKÝ, J. Individua a jejich vlastnosti. Olomouc, 2011. Doporučená: ŠTĚPÁN J. Jazyk - Logika - Filozofie. VUP Olomouc, 2002. Doporučená: RACLAVSKÝ. Jména a deskripce. Olomouc, 2009. Doporučená: MATERNA P. Svět pojmů a logika. Filosofia Praha, 2000. Doporučená: KAMHAL D. Význam a jazyková praxe. UP Olomouc, 2003. Předpoklady - další informace k podmíněnosti studia předmětu: Určeno pro studenty DSP. Získané způsobilosti: Obeznámenost se základními problémy filozofie jazyka Seznámení s hlavními teoretickými koncepty filozofie jazyka Vyučovací metody: Přednášení


Hodnotící metody: Ústní zkouška


SYLABUS K NOVÉMU PŘEDMĚTU Filozofie vědy Cíle předmětu (anotace): Kurz je soustředěn na základní okruh témat filosofie vědy analytické tradice. Hlavní témata: vědecké vysvětlení a zákon, struktura vědecké teorie, testování vědeckých hypotéz, vývoj vědy ad. Cílem kurzu je rozvíjení teoretických částí povinného kurzu Metodologie vědy. Systematické zkoumání pojmové sítě převážně přírodovědných disciplín. V kurzu budou čteny a analyzovány stěžejní texty klasické i současné. Požadavky na studenta: - aktivní účast v semináři - maximálně dvě absence - splnění zadaných úkolů (referát, seminární práce) Obsah: 1. Věda a filosofie vědy: Rosenberg, A.: Why Philosophy of Science? In: Philosophy of Science. New York: Routledge, 2005, s. 118. Schlick, M.: The Foundation of Knowledge. In: Ayer, A. J. (ed.): Logical Positivism. Toronto, 1959, s. 209227. 2. Vysvětlení a predikce: Hempel, C. G.: Studie z logiky vysvětlení. In: Kuchár a kol. (eds.): Filosofie vědy, s. 189-213. Achinstein, P.: Explanation v. Prediction: Which Carries More Weight? In: Curd, M., Cover, J.A.: Philosophy of Science: The Central Issues. New York: W. W. Norton & Company, 1998, s. 481-493. 3. Teorie a model: van Fraassen, Bas C.: Arguments Concerning Scientific Realism. In: Curd, M., Cover, J.A.: Philosophy of Science: The Central Issues. New York: W. W. Norton & Company, 1998, s. 1064-1087. Giere, R.N.: Scientific Theorizing. In: Scientific Perspectivism. The University of Chicago Press, 2006, s. 59-95. 4. Vývoj vědy: Popper, K. R.: Přehled některých základních problémů. In: Logika vědeckého zkoumání. Praha, 1995, s. 3-28. Kuhn, T. S.: Struktura vědeckých revolucí. Praha, 2008.


Lakatos, I.: Science and Pseudoscience. In: Curd, M., Cover, J.A.: Philosophy of Science: The Central Issues. New York: W. W. Norton & Company, 1998, s. 20-26. 5. Revize holismu ve filosofii vědy: Quine, W., v. O.: Ohlédnutí za dvěma dogmaty. In: Marvan, T., Dostálová, L. (eds.): Vybrané články k ontologii a epistemologii. Plzeň, 2006, s. 108-120. Laudan, L.: Dissecting the Holist Picture of Scientific Change. In: Curd, M., Cover, J.A.: Philosophy of Science: The Central Issues. New York: W. W. Norton & Company, 1998, s. 139-169. 6. Věda a společnost: Longino, H. E.: Values and Objectivity. In: Curd, M., Cover, J.A.: Philosophy of Science: The Central Issues. New York: W. W. Norton & Company, 1998, s. 170-191. Okruhlik, K.: Gender and the Biological Sciences. In: Curd, M., Cover, J.A.: Philosophy of Science: The Central Issues. New York: W. W. Norton & Company, 1998, s. 192-209. Literatura: Základní: Fajkus, B. Filosofie a metodologie vědy - vývoj, současnost a perspektivy. Praha: Academia, 2005. Základní: Ochrana, F. Metodologie vědy. Praha, 2009. Základní: Rosenberg, A. Philosophy of Science. Rozšiřující: Curd, M. - Cover, J. A. Philosophy of Science: The Central Issues. New York, 1998. Rozšiřující: Giere, R. N. Science Without Laws. Chicago, 2009. Rozšiřující: Van Fraassen, B. C. The Empirical Stance. Boston, 2002. Předpoklady - další informace k podmíněnosti studia předmětu: Předmět navazuje na kurz Metodologie vědy. U účastníků semináře se předpokládá alespoň pasivní znalost anglického jazyka, protože některé texty jsou v angličtině. Získané způsobilosti: Konceptuální analýza Analýza odborného textu Analýza odborného textu v cizím jazyce Tvorba seminární práce Tvorba audiovizuálního výstupu Vyučovací metody: Přednášení Monologická (výklad, přednáška, instruktáž)


Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Metody písemných akcí (např. u souborných zkoušek, klauzur) Hodnotící metody: Písemná zkouška Analýza výkonů studenta Rozbor jazykového projevu studenta Rozhovor Systematické pozorování studenta Seminární práce


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Fonetika a fonologie Cíle předmětu (anotace): Během kurzu student získá ucelenou představu o zvukové stránce češtiny. Bude veden k tomu, aby si osvojil základní odbornou terminologii, způsob praktického přepisu textů, fonetické určování hlásek, rozpoznání a interpretaci hláskových změn v proudu řeči. Zvuková materie je v kurzu nahlížena jak z hlediska empirické (fonetické) stránky jazyka, tak praktické aplikace (ortoepie). V úvodu kurzu je pozornost věnována vztahům různých úrovní zobecnění zvukové stavby řeči. Tyto získané dovednosti jsou nezbytnou výbavou pro studium dalších jazykovědných disciplín. Cílem kurzu je rovněž seznámit frekventanty s fonologickým pohledem na zvukovou stránku jazyka, představit základní pojmy, se kterými fonologie pracovala a pracuje (kontrast, komplementární distribuce, foném, alofón, fonologický proces, a fonologické pravidlo, neutralizace, přirozená třída, fonologický rys, binárnost, privativnost, hloubková a povrchová fonologická reprezentace). Studenti si vyzkouší aplikaci těchto pojmů na konkrétním jazykovém materiálu. Požadavky na studenta: -- pravidelná docházka na přednášku a do semináře (tolerance: 1 absence) -- aktivní práce v semináři -- vypracovaný seminární projekt -- úspěšné absolvování zápočtového testu Obsah: FONETIKA - tematické okruhy: 1. FONETIKA, ORTOEPIE, FONOLOGIE A MORFONOLOGIE Charakteristika disciplin, jejich vzájemné vztahy, základní odborná literatura. 2. ŘEČ MLUVENÁ A PSANÁ Vztah zvukové a grafické podoby jazyka. Pravopisné principy. Fonetická transkripce. Smysl, zásady a způsoby. Technika fonetické práce. Možnosti softwarové analýzy řeči. 3. HLÁSKY - VOKÁLY A KONSONANTY Artikulační a akustická podstata a charakteristika. Klasifikace vokálů. Diftong. Konsonanty - tvoření, třídění. Fonetický popis konsonantů na základě tabulky. Sonanty. 4. FONETICKÉ (PROZODICKÉ) JEVY SOUVISLÉ ŘEČI Členění souvislé řeči: výpověď, výpovědní úsek, takt, slabika. Artikulační a akustická podstata slabiky. Typy přízvukových taktů, klitika. Základní intonační modely spisovné češtiny a jejich funkce. 5. HLÁSKY V ŘETĚZCÍCH, ZMĚNY HLÁSEK V PROUDU ŘEČI. Důvody, typy hláskových změn.


6. ORTOEPICKÁ PRAVIDLA ČEŠTINY Ortoepické problémy vokálů (kvantita, kvalita) a konsonantů a konsonantických skupin. Ráz. Asimilace znělostní a artikulační. Ortoepické zásady přízvukování a intonace. FONOLOGIE - tematické okruhy: 1. ZÁKLADNÍ POJMY A KONCEPT FONÉMU Segmentace a klasifikace; jednotka, realizace, distribuce - paralelní, komplementární a defektní; volná variace; testy - komutace, minimální pár (minimální kontrast); fonémy a jejich alofony: biuniqueness a overlapping; typy fonémů 2. OPOZICE, NEUTRALIZACE, DISTINKTIVNÍ RYSY; FONOLOGIE PLK (N. S. TRUBECKOJ) Neutralizace a archifoném; fonologický kontrast, Trubeckého teorie opozic: bilaterální::multilaterální, proporční::izolované, privativní::graduální::ekvipolentní 3. SUBFONEMATICKÁ FONOLOGIE. BINARISMUS A DISTINKTIVNÍ RYSY (JAKOBSON&HALLE) Artikulační a akustické distinktivní rysy; binarita; tzv. natural classes (přirozené třídy) a role akustických rysů; fonologické pravidlo - strukturní deskripce&strukturní změna 4. FONOLOGICKÉ SYSTÉMY, INVENTÁŘE; VOKALISMUS A KONSONANTISMUS Fonologické univerzálie; typologie vokalických a konsonantických systémů; centrální a periferní fonémy 5. GENERATIVNÍ FONOLOGIE; FONOLOGICKÉ PROCESY; FONOLOGICKÉ PRAVIDLO, FONOLOGICKÁ REPREZENTACE Terminologie, statická a dynamická interpretace, notace; základní typy fonologických procesů: asimilace, disimilace, epenteze, elize, metateze 6. MORFONOLOGIE; ALTERNACE Alternace fonémů ve fonických řadách; morfoném; hloubková a povrchová reprezentace; sandhi Odkaz na další informace... Literatura: Základní: NOVOTNÁ-HŮRKOVÁ, J. Česká výslovnostní norma. Praha, 1994. Základní: KRČMOVÁ, M. Fonetika a fonologie - interaktivní elektronická verze (2008). Dostupné z http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html. Základní: PALKOVÁ, Z. Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum, 1994. Základní: DUBĚDA, T. Jazyky a jejich zvuky. Univerzálie a typologie ve fonetice a fonologii. Praha, 2005. Základní: KRČMOVÁ, M. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Ostrava, 2006. Základní: KOŘÍNEK, J. – ERHART, A. Úvod do fonologie. Praha, 2000. Základní: ROMPORTL, M. Základy fonetiky. Praha, 1973. Doporučená: VACHEK, J. Dynamika fonologického systému současné spisovné češtiny. Doporučená: Encyklopedický slovník češtiny. Doporučená: LASS, R. Phonology. An introduction to basics concepts. Cambridge University Press, 1998.


Doporučená: SABOL, J. Syntetická fonologická teória. Získané způsobilosti: Fonetika: Během kurzu student získá ucelenou představu o zvukové stránce češtiny. Student bude veden k tomu, aby si osvojil základní odbornou terminologii, způsob praktického přepisu textů, fonetické určování hlásek, rozpoznání a interpretaci hláskových změn v proudu řeči. Fonologie: Cílem a náplní kurzu je seznámit frekventanty s fonologickým pohledem na zvukovou stránku jazyka, představit základní pojmy, se kterými fonologie pracovala a pracuje (kontrast, komplementární distribuce, foném, alofón, fonologický proces, a fonologické pravidlo, neutralizace, přirozená třída, fonologický rys, binárnost, privativnost, hloubková a povrchová fonologická reprezentace). Studenti si vyzkouší aplikaci těchto pojmů na konkrétním jazykovém materiálu. Vyučovací metody: Monologická (výklad, přednáška, instruktáž) Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Demonstrace Hodnotící metody: Písemná zkouška Seminární práce


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Fonetika a ortoepie Cíle předmětu (anotace): Přednáška je koncipována jako úvod do základní problematiky obecně fonetické na materiálu češtiny. Student je veden k tomu, aby si osvojil zejména základní odbornou terminologii, způsob praktického fonetického přepisu textů, fonetické určování hlásek, rozpoznání a interpretaci hláskových změn v proudu řeči. Kromě zvukové materie, resp. empirické (fonetické) stránky jazyka je zde věnována pozornost také její praktické aplikaci, tj. zvládnutí ortoepických pravidel podle stávající platné normy. Požadavky na studenta: -- pravidelná docházka na přednášku a do semináře (tolerance: 1 absence) -- aktivní práce v semináři -- vypracovaný seminární projekt -- úspěšné absolvování zápočtového testu Obsah: Zvuková materie je nahlížena jak z hlediska empirické (fonetické) stránky jazyka, tak praktické aplikace (ortoepie). Představena je základní odborná terminologie, segmentální i suprasegmentální rovina. Úvod kurzu je věnován důležitému vymezení subdisciplin (a jejich základních jednotek), a to i těm, jimž není vzhledem k zaměření kurzu věnována posléze bližší pozornost (fonologie, morfonologie). Okruhy 1. Fonetika, ortoepie, fonologie a morfonologie - charakteristika disciplin, jejich vzájemné vztahy; základní odborná literatura. Základní jednotky zvukové stránky jazyka: hláska/fón - foném (alofon) morfoném. 2. Řeč mluvená a psaná: vztah zvukové a grafické podoby jazyka. Pravopisné principy. Fonetická transkripce. Smysl, zásady a způsoby. 3. Hlásky - artikulační a akustická podstata a charakteristika. Klasifikace vokálů. Diftong. 4. Konsonanty - tvoření, třídění. Fonetický popis konsonantů na základě tabulky. Sonanty. 5. Fonetické (prozodické) jevy souvislé řeči. Členění souvislé řeči: výpověď, výpovědní úsek, takt, slabika. 6. Základní intonační modely spisovné češtiny a jejich funkce. 7. Hlásky v řetězcích, změny hlásek v proudu řeči. Důvody, typy hláskových změn. 8. Ortoepické zásady realizace vokálů. 9. Ortoepické zásady realizace konsonantů a konsonantických skupin (i na hraničních předělech).


10. Akomodace a asimilace v současné češtině. (A) Asimilace znělostní, její zákonitosti a ortoepické zásady; párové konsonanty účastnící se asimilace znělosti specifickým způsobem; postavení sonor a klouzavých hlásek při znělostní asimilaci. Nespisovné typy asimilace znělosti. (B) Asimilace artikulační, její typy; ortoepické zásady pro její uplatnění. 11. Taktový ("slovní") přízvuk, jeho charakter, umístění, funkce. Ortoepické zásady českého přízvukování; proklitika a enklitika. 12. Ráz, jeho artikulační podstata a funkce. Ortoepické zásady užívání rázu. Proteze, její využití a funkce. Hiát a hiátové hlásky. Odkaz na další informace... Literatura: Doporučená: HŮRKOVÁ, J. Česká výslovnostní norma. Doporučená: Encyklopedický slovník češtiny. Brno, 2002. Doporučená: KRČMOVÁ, M. Fonetika a fonologie - interaktivní elektronická verze (2008). Dostupné z http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html. Doporučená: PALKOVÁ, Z. Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum, 1994. Doporučená: KRČMOVÁ, M. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Ostrava, 2006. Doporučená: Výslovnost spisovné češtiny I. Výslovnost slov českých. Praha, 1967. Doporučená: Výslovnost spisovné češtiny II. Výslovnost slov cizích. Praha, 1978. Doporučená: ROMPORTL, M. Základy fonetiky. Praha, 1973. Získané způsobilosti: Během kurzu student získá ucelenou představu o zvukové stránce češtiny. Student bude veden k tomu, aby si osvojil základní odbornou terminologii, způsob praktického přepisu textů, fonetické určování hlásek, rozpoznání a interpretaci hláskových změn v proudu řeči. Kromě zvukové materie, resp. empirické (fonetické) stránky jazyka si student osvojí ortoepická pravidla podle stávající platné normy. Vyučovací metody: Přednášení Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Metody písemných akcí (např. u souborných zkoušek, klauzur) Hodnotící metody: Písemná zkouška Seminární práce


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Formální lingvistika Cíle předmětu (anotace): Vymezení oboru formální lingvistiky, kritické porovnání s tradičními i moderními přístupy v naší i světové lingvistice. Požadavky na studenta: Literatura, účast na přednášce, rešerše. Obsah: Podrobnější výklad o několika nejvýznamnějších přístupech moderní formální lingvistiky, a to chomskyanského GB a minimalismu, lexikální funkční gramatiky J. Bresnanové, teorie optimalismu, kategoriální gramatiky a různých přístupech gramatiky závislostní. V celém výkladu bude brán výrazný zřetel na strukturální lingvistiku Pražské školy a její výsledky. Literatura: Doporučená: STOCKWELL, R. M. Fundations of Syntactic Theory. New Persey, 1977. Doporučená: SELLS, P. Lectures on Contemporary Syntactic Theories. Stanford, 1985. Doporučená: HAJIČOVÁ, PANEVOVÁ, SGALL. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha, 2003. Předpoklady - další informace k podmíněnosti studia předmětu Předmět je určen pouze pro studenty doktorského studia. Vyučovací metody: Přednášení Hodnotící metody: Ústní zkouška


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Gramatologie čínštiny 1 Cíle předmětu (anotace): Předmět je v každém ze tří semestrů hodnocen třemi kredity: jeho cílem je seznámit studentyzačátečníky se systémem čínské grafiky a upevnit jejich znalost grafické realizace čínských znaků tak, aby byli schopni samostatné analýzy grafických jednotek čínského znakového písma. Cíl je realizován ve dvou stupních: nejprve jsou studenti uvedeni do struktury čínského grafému obecně, následně je jim v průběhu prvních dvou semestrů na vybraných cca 500 nejfrekventovanějších jednotkách vysvětlena jejich etymologie, což frekventantům usnadní následné memorování. Ve třetím semestru je probráno dalších cca 500 znakových jednotek s důrazem na aktivní schopnost jejich kombinace a čtení. Zároveň je rozvíjeno porozumění psanému jazyku a schopnost studentů variovat mezi výrazy psaného a mluveného jazyka. Předmět je nezbytným doplňkem kurzů Geografie Číny, Gramatika čínštiny, Prosodie čínštiny, Úvod do čínských studií a stejně nezbytným východiskem kurzů Četba textu 1,2 a Lexikologie čínštiny. Zápočet je udělován na základě písemného testu prověřujícím znalost probraného u znaků. Součástí kurzu je průběžné testování probraného učiva a samostatné zpracování znakových cvičení. Ústní zkouška ověřuje schopnost čtení a práce s čínským textem probraného znakového rozsahu. Obsah: Integrated Chinese Level 1 Part 1 LIU, Yuehua a Daozhong YAO. Integrated Chinese: [Zhong wen ting shuo du xie]. 3rd ed. Boston: Cheng, c2009-, v. <1 >. ISBN 978-088-7276-385. http://www.integratedchinese.com/ Požadavky pro splnění kurzu: Zápočet: 1. docházka, max. 3 absence 2. diktáty na začátku hodiny, min. hranice pro splnění testu je 80%, nižší výsledek je počítán jako absence 3. úkoly – v případě, že úkol není odevzdán v termínu, musí být vypracován dvakrát, počet opisů se s každým přibývajícím týdnem násobí. Neúplný úkol (tj. pokud chybí některá jeho část) = nesplněný úkol. Zápočtový test: - bude probíhat v rámci komplexní jazykové zkoušky - min. hranice pro splnění testu je 85%, každá absence přesahující povolený počet absencí zvyšuje hranici o 3%


Online odpora – k dispozici na Moodlu Pořadí tahů ve znacích lze dohledat například na následujících portálech: http://www.nciku.com - zadejte pinyin a vyberte příslušný znak, vpravo klikněte na "Stroke order" http://www.usc.edu/dept/ealc/chinese/character/ - zde jsou animované všechny znaky z učebnice Integrated Chinese 1 - pozor, pouze nezjednodušené varianty! o

Rejstrik determinativu

o

Zakladni pojmy

Nově vytvořené studijní materiály Lekce 1 o

Úkol 1_1

o

Pořadí tahů lekce 1-1

o

Rozpis tahů lekce 1-1

o

Výukový materiál - lekce 1 textbook (zahrnuje 1/1 a 1/2)

o

Výukový materiál - lekce 1 workbook (zahrnuje 1/1 a 1/2)

Lekce 2 o


o


o

Ukol 1-2

Lekce 3 o


o


o

Ukol 2-1

o

Text lekce 2-1

Lekce 4 o

Výukový materiál - lekce 2 textbook (zahrnuje 2/1 a 2/2)

o

Výukový materiál - lekce 2 workbook (zahrnuje 2/1 a 2/2)

Lekce 5 o


o


o

Ukol 2-2


Text lekce 2-2

Lekce 6 o


o


o


o


o

Ukol lekce 3

Lekce 7 o

Pořadí tahů lekce 4

o

Rozpis tahů lekce 4

o

Ukol lekce 4

Lekce 8 o


o


o

Ukol lekce 5

Lekce 9 o


o


o

Ukol lekce 6

Lekce 10 o


o


o

Ukol lekce 7

Lekce 11 o


o


o

Ukol lekce 8

Lekce 12 – opakování lekcí 1-8


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Gramatologie čínštiny 2 Cíle předmětu: Předmět je v každém ze tří semestrů hodnocen třemi kredity: jeho cílem je seznámit studentyzačátečníky se systémem čínské grafiky a upevnit jejich znalost grafické realizace čínských znaků tak, aby byli schopni samostatné analýzy grafických jednotek čínského znakového písma. Cíl je realizován ve dvou stupních: nejprve jsou studenti uvedeni do struktury čínského grafému obecně, následně je jim v průběhu prvních dvou semestrů na vybraných cca 500 nejfrekventovanějších jednotkách vysvětlena jejich etymologie, což frekventantům usnadní následné memorování. Ve třetím semestru je probráno dalších cca 500 znakových jednotek s důrazem na aktivní schopnost jejich kombinace a čtení. Zároveň je rozvíjeno porozumění psanému jazyku a schopnost studentů variovat mezi výrazy psaného a mluveného jazyka. Předmět je nezbytným doplňkem kurzů Geografie Číny, Gramatika čínštiny, Prosodie čínštiny, Úvod do čínských studií a stejně nezbytným východiskem kurzů Četba textu 1,2 a Lexikologie čínštiny. Zápočet je udělován na základě písemného testu prověřujícím znalost probraného u znaků. Součástí kurzu je průběžné testování probraného učiva a samostatné zpracování znakových cvičení. Ústní zkouška ověřuje schopnost čtení a práce s čínským textem probraného znakového rozsahu. Obsah: Integrated Chinese Level 1 Part 2 LIU, Yuehua a Daozhong YAO. Integrated Chinese: [Zhong wen ting shuo du xie]. 3rd ed. Boston: Cheng, c2009-, v. <1 >. ISBN 978-088-7276-385. Lekce 9-20. http://www.integratedchinese.com/ Požadavky pro splnění kurzu Zápočet: 1. docházka, max. 3 absence 2. diktáty na začátku hodiny, min. hranice pro splnění testu je 80%, nižší výsledek je počítán jako absence 3. úkoly – v případě, že úkol není odevzdán v termínu, musí být vypracován dvakrát, počet opisů se s každým přibývajícím týdnem násobí. Neúplný úkol (tj. pokud chybí některá jeho část) = nesplněný úkol. Zápočtový test: - bude probíhat v rámci komplexní jazykové zkoušky - min. hranice pro splnění testu je 85%, každá absence přesahující povolený počet absencí zvyšuje hranici o 3%


Online odpora – k dispozici na Moodlu Nově vytvořené studijní materiály Lekce 1 o


o


o

Úkol - lekce 9 Lekce 2

o


o


o

Úkol - lekce 10 Lekce 3

o


o


o

Úkol - lekce 11 Lekce 4 o


o


o

Úkol - lekce 12

Lekce 5 o


o


o

Úkol - lekce 13

Lekce 6 o


o


o

Úkol - lekce 14

Lekce 7 o


o



Úkol - lekce 15

Lekce 8 o


o


o

Úkol - lekce 16

Lekce 9 o


o


o

Úkol - lekce 17

Lekce 10 o


o


o

Úkol - lekce 18

Lekce 11 o


o


o

Úkol - lekce 19

Lekce 12 – opakování lekcí 9-20 o


o


o

Úkol - lekce 20


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Gramatologie čínštiny 3 Cíle předmětu (anotace): Předmět je v každém ze tří semestrů hodnocen třemi kredity: jeho cílem je seznámit studentyzačátečníky se systémem čínské grafiky a upevnit jejich znalost grafické realizace čínských znaků tak, aby byli schopni samostatné analýzy grafických jednotek čínského znakového písma. Cíl je realizován ve dvou stupních: nejprve jsou studenti uvedeni do struktury čínského grafému obecně, následně je jim v průběhu prvních dvou semestrů na vybraných cca 500 nejfrekventovanějších jednotkách vysvětlena jejich etymologie, což frekventantům usnadní následné memorování. Ve třetím semestru je probráno dalších cca 500 znakových jednotek s důrazem na aktivní schopnost jejich kombinace a čtení. Zároveň je rozvíjeno porozumění psanému jazyku a schopnost studentů variovat mezi výrazy psaného a mluveného jazyka. Předmět je nezbytným doplňkem kurzů Geografie Číny, Gramatika čínštiny, Prosodie čínštiny, Úvod do čínských studií a stejně nezbytným východiskem kurzů Četba textu 1,2 a Lexikologie čínštiny. Zápočet je udělován na základě písemného testu prověřujícím znalost probraného u znaků. Součástí kurzu je průběžné testování probraného učiva a samostatné zpracování znakových cvičení. Ústní zkouška ověřuje schopnost čtení a práce s čínským textem probraného znakového rozsahu. Obsah: Integrated Chinese Level 2 Part 1 Textbook a workbook: LIU, Yuehua. Integrated Chinese, Level 2 Part 1 Textbook: [Zhong wen ting shuo du xie]. 3rd ed. Boston: Cheng, 2009, 2 v. textbook ISBN 978-088-7276-798, workbook ISBN 978-0887276-835. http://www.integratedchinese.com/ Požadavky pro splnění kurzu 1. příprava do hodiny – v každém týdnu se studenti předem sami naučí slovíčka a předem si přečtou text a připraví si případné otázky k textu 2. docházka, max. 2 absence (z celkových 10 týdnů), pozor: opakem absence je účast v hodině, nikoliv "pouze" úspěšně napsaný test! 3. krátké testy na začátku hodiny, min. hranice pro splnění testu je 80%, nižší výsledek je počítán jako absence 4. úkoly:  zadání bude k dispozici vždy na Moodlu  v případě, že úkol není odevzdán v termínu, musí být vypracován dvakrát, počet opisů se s každým přibývajícím týdnem násobí

Inovace studia obecné jazykovědy a teorie komunikace ve spolupráci s přírodními vědami reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0076   

úkol je možné odevzdat pouze v hodině úkol, který nebyl vypracován v celém rozsahu, je považován za nevypracovaný opravené úkoly budou následující týden vráceny

Zápočet/zkouška Kurz je ukončen závěrečným souhrnným testem. První termín bude vypsán v zápočtovém týdnu, další dva ve zkouškovém období. Neúčast na kterémkoliv z termínů neopravňuje studenta požadovat další náhradní termín. Hranice pro splnění testu je pro jednooborové studenty 85%, pro dvouoborové 80%. Každá absence přesahující povolený počet absencí zvyšuje hranici o 5%. Online odpora – k dispozici na Moodlu Nově vytvořené studijní materiály Lekce 1 Slovíčka - překlad Nahrávka Lekce 2 Slovíčka - překlad Nahrávka Doplňující slovní zásoba Lekce 3 Slovíčka - překlad Doplňující slovní zásoba - jídelní lístek Lekce 4 Slovíčka - překlad Nahrávka Doplňující slovní zásoba Lekce 5 Slovíčka - překlad Nahrávka Doplňující slovní zásoba


Lekce 6 Slovíčka - překlad Nahrávka Doplňující slovní zásoba Lekce 7 Slovíčka - překlad Nahrávka Doplňující slovní zásoba Lekce 8 Slovíčka - překlad Nahrávka Doplňující slovní zásoba Lekce 9 Slovíčka - překlad Nahrávka Doplňující slovní zásoba Lekce 10 Slovíčka - překlad Nahrávka Doplňující slovní zásoba Lekce 11 Slovíčka - překlad Nahrávka Doplňující slovní zásoba Lekce 12 – opakování lekcí 1-10 Dotazník


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Indonéština 1, 2 Cíle předmětu (anotace): Cílem kurzu je seznámit studenty se základy jazyka a indonéských reálií. Primárně je kurz zaměřen na výuku jazyka a jazykových dovedností. Požadavky na studenta: Pravidelná docházka a příprava na hodiny. Obsah: 1. hodina - úvodní, fonetika indonéštiny, pozdravy 2. hodina - základní fráze, představování, rozhovor, osobní zájmena 3. hodina - Dubovská: první lekce, stavba vět, ukazovací zájmena, zápor 4. hodina - Dubovská: druhá lekce, vytváření otázek, procvičování otázkových slov 5. hodina - seznamování 6. hodina - Dubovská: třetí lekce, přivlastňování, postavení přívlastku ve větě 7. hodina - rodina, čísla, stupňování přídavných jmen 8. hodina - rodina + zaměstnání 9. hodina - opakovací, cvičení ke konverzaci i gramatice 10. hodina - Dubovská: čtvrtá lekce 11. hodina - popis osob 12. hodina - Dubovská: pátá lekce, způsoby vyjadřování časů, časová příslovce 13. hodina - téma studium jazyka, procvičování otázek a odpovědí Kdy? Jak často? Jak dlouho? Kolikrát týdně? apod. 14. hodina - běžný program dne a týdne, dny v týdnu, názvy měsíců 15. hodina - procvičování spojkových vazeb s: protože, ale, když 16. hodina - Dubovská: první text šesté lekce Na tržišti, rozkazovací způsob, procvičení vysokých čísel 17. hodina - Dubovská: druhý text šesté lekce Žádost o informace na vlakovém nádraží, řadové číslovky, vztažné zájmeno yang 18. hodina - opakování o čase 19. hodina - ptaní se na cestu, dopravní prostředky, kam, jak a za kolik? 20. hodina - Dubovská: sedmá lekce Indonéská republika, přirovnávání a srovnávání 21. hodina - Dubovská: sedmá lekce V knihkupectví, popis místnosti, popis věcí 22. hodina - Dubovská: osmá lekce V cestovní kanceláři 23. hodina - odvozená slovesa a jejich procvičení


24. hodina - Dubovská: devátá lekce Nakupování, procvičování použití a vyhledávání odvozených sloves 25. hodina - Dubovská: devátá lekce Zítra je Lebaran, procvičování použití a vyhledávání odvozených sloves 26. hodina - opakování Literatura: Rozšiřující: Stuart Robson. Basic Indonesian. Tuttle Publishing, 2010. Předpoklady - další informace k podmíněnosti studia předmětu: Kurz je určen pro všechny studenty Univerzity Palackého. Získané způsobilosti: Cílem kurzu je seznámit studenty se základy jazyka a indonéských reálií. Primárně je kurz zaměřen na výuku jazyka a jazykových dovedností. Vyučovací metody: Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Aktivizující (simulace, hry, dramatizace) Hodnotící metody: Ústní zkouška


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Indonéština 3 Cíle předmětu (anotace): Indonéština je oficiálním jazykem Indonéské republiky, je jazykem vzdělávání, úředního styku a médií. Jeho uživateli je přes 200 milionů mluvčích, což jej dělá jedním z nejpoužívanějších jazyků světa. Předmět Indonéština 3 volně navazuje na Indonéštinu 1 a 2 probíhající na Katedře asijských studií FF UP. Indonéština 3 je zaměřena na prohloubení znalostí indonéského jazyka, jak v oblasti konverzační, tak gramatické. Hlavním výukovým materiálem zůstává publikace Indonéština autorky Zorici Dubovské, jež jako jediná z českých učebnic pojímá tento jazyk ve vší komplexnosti (každá kapitola obsahuje text vztahující se k některému z kulturních aspektů země, rozsáhlý aparát nových slov i gramatické vysvětlení použitých jevů). Z dalších výukových materiálů bude požadováno seznámení se s publikací Malajština: Učebnice malajsko-indonéské gramatiky v příkladech a práce s původními indonéskými texty. Po absolvování kurzu Indonéština 3 budou studenti schopni diskutovat na témata podobná rozsahem například maturitní zkoušce z angličtiny: rodina, nakupování, Česká republika, Indonésie, svátky a zvyky, cestování, záliby, oblíbená kniha či film, popis osoby, města, kde žijí atd. Kromě základních "každodenních" gramatických jevů budou studenti v tomto kurzu seznámeni s problematikou prefixů, infixů a sufixů, se složitými souvětími nebo frázovými spojeními. Posluchači budou rovněž nadále vedeni k aktivnímu užívání jazyka a budou konfrontováni s poslechovými cvičeními i s náročnějšími požadavky na psaní vlastních textů. Součástí kurzu je obvykle také setkání nebo psaná komunikace s rodilým mluvčím. Cílem předmětu je kromě samotného zvládnutí jazyka, také dosáhnout u studentů schopnosti pohlížet na jazyk ve vší jeho systémovosti, což jeho relativní "novost" velmi dobře umožňuje. Požadavky na studenta: (1) Aktivní účast v seminářích (2) Prokázání znalostí učební látky Indonéštiny 1 až 3 / písemný test Obsah: 1. Popis místa, dopravní prostředky - výhody a nevýhody 2. Cestování v různých částech světa Gramatika: odvozená slovesa s prefixem ber3. Nakupování (nejrozličnějšího zboží) 4. Svátky, oslavy Gramatika: odvozená slovesa s prefixem me5. Můj dům, byt, pokoj


6. Stěhování Gramatika: Trpný rod 7. Společné stolování 8. Host v domě a odpovídající zdvořilostní fráze Gramatika: Rozkazovací způsob, způsoby vybídnutí 9. Počasí 10. Předpověď počasí Gramatika: Slovesný sufix -kan 11. Divadlo 12. Návštěva kulturních akcí Gramatika: Slovesný sufix -i Literatura: Základní: DUBOVSKÁ Zorica. Indonéština. Praha, 1998. ISBN 80-86149-01-3. Doporučená: OPLT, Miroslav. Bahasa Indonesia / Učebnice indonéštiny / Indonesian Language. Praha, 1966. Doporučená: OLŠA, Jaroslav. Česko-indonéský slovník. Praha: Leda, 2003. Doporučená: OLŠA, Jaroslav. Indonésko-český slovník. Praha: Leda, 2010. Doporučená: GURSIZAL. Let´s Study Bahasa Indonesia With A New Method. Jakarta, 2007. Doporučená: MOJDL, Lubor. Malajština: Učebnice malajsko-indonéské gramatiky v příkladech. Praha, 2006. Předpoklady - další informace k podmíněnosti studia předmětu: U studentů je předpokládána základní znalost indonéštiny, získaná buď v předmětech Indonéština 1 a 2 (ASH/BI1, ASH/BI2) nebo nabytá jiným způsobem (zahraniční pobyt, vlastní zájem atd.). Získané způsobilosti: Indonéština 3 je zaměřena především na prohloubení znalostí indonéského jazyka v oblasti konverzační a gramatické. Hlavním výukovým materiálem zůstává publikace Indonéština autorky Zorici Dubovské. Po absolvování kurzu Indonéština 3 budou studenti schopni diskutovat na témata vycházející z této učebnice, jež svým rozsahem jak po stránce lexikální, tak obsahové odpovídají komunikační úrovni A2 až B1: rodina, nakupování, Česká republika, Indonésie, svátky a zvyky, cestování, záliby, oblíbená kniha či film, popis osoby, města, kde žijí atd. Prohloubena bude rovněž znalost gramatiky, studenti se seznámí s problematikou prefixů, infixů a sufixů, se složitými souvětími a frázovými spojeními. Absolventi musí prokázat schopnost porozumění psaným i mluveným textů, i psaní vlastních textů na vybraná témata. Vyučovací metody:


Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Hodnotící metody: Písemná zkouška Analýza výkonů studenta


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Indonéština 4 Cíle předmětu (anotace): Předmět Indonéština 4 volně navazuje na kurzy Indonéština 1 a 2 (ASH/BI1, ASH/BI 2), které jsou realizovány na Katedře asijských studií a na předmět Indonéština 3 (KOL/BI3) probíhající na Katedře obecné lingvistiky. Podmínkou účasti v kurzu je absolvování výše zmíněných kurzů nebo studentova znalost jazyka na této úrovni. Hlavním výukovým materiálem zůstává publikace Indonéština autorky Zorici Dubovské, jež jako jediná z českých učebnic pojímá tento jazyk ve vší komplexnosti (každá kapitola obsahuje text vztahující se k některému z kulturních aspektů země, rozsáhlý aparát nových slov i gramatické vysvětlení použitých jevů). Z dalších výukových materiálů bude požadováno seznámení se s publikací Malajština: Učebnice malajsko-indonéské gramatiky v příkladech i práce s původními indonéskými texty. Po absolvování kurzu Indonéština 4 budou studenti schopni diskutovat na témata rozsahem a náročností odpovídající mezinárodní úrovni B1: Volný čas a zábava, komunikace na úřadech, indonéské jídlo, návštěva restaurace, Jakarta, Praha, město vs. venkov, náboženství atd. V gramatice budou studenti nově seznámeni s problematikou konfixů, reduplikace a používání částic. Součástí kurzu je obvykle také setkání nebo psaná komunikace s rodilým mluvčím. Studenti budou nadále vedeni k aktivnímu užívání jazyka, budou konfrontováni s poslechovými cvičeními i s náročnějšími požadavky na psaní vlastních textů. Podmínkou získání zkoušky je kromě písemného i ústního zvládnutí látky překlad uměleckého textu z indonéštiny do češtiny. Požadavky na studenta: (1) Aktivní účast v seminářích a prokázání znalostí učební látky Indonéštiny 1 až 4 (2) Písemná zkouška - překlad uměleckého textu z indonéštiny do češtiny Obsah: 1. Zábava a volný čas 2. Imigrační úřad Gramatika: slovesný prefix memper-; jmenné afixy pe-, -an 3. Indonéské jídlo 4. V restauraci Gramatika: prefix -ter 5. Jakarta, Praha, hlavní města 6. Dopis Gramatika: konfixy ke-an, per-an, pe-an; sufixy -man, -wati, -wan 7. Výlet na vesnici


8. Město vs. venkov Gramatika: reduplikace 9. ZOO, parky, zahrady 10. Bajky a tradiční indonéské příběhy Gramatika: prefix se-, sufix -nya, částice -lah, -kah, -pun 11. Přísloví 12. Náboženství Gramatika: Syntax, spojky Literatura: Základní: Dubovská, Zorica. Indonéština. Praha, 1998. Základní: Mojdl, Lubor. Malajština: Učebnice malajsko-indonéské gramatiky v příkladech. Praha, 2006. Doporučená: Oplt, Miroslav. Bahasa Indonesia / Učebnice indonéštiny / Indonesian Language. Praha, 1966. Doporučená: OLŠA, Jaroslav. Česko-indonéský slovník. Praha: Leda, 2003. Doporučená: OLŠA, Jaroslav. Indonésko-český slovník. Praha: Leda, 2010. Doporučená: GURSIZAL. Let´s Study Bahasa Indonesia With A New Method. Jakarta, 2007. Předpoklady - další informace k podmíněnosti studia předmětu: U studentů je předpokládána základní znalost indonéštiny, získaná buď v předmětech Indonéština 1, 2 a 3 (ASH/BI1, ASH/BI2, KOL/BI3) nebo nabytá jiným způsobem (zahraniční pobyt, vlastní zájem atd.). Získané způsobilosti: Indonéština 4 je zaměřena především na prohloubení znalostí indonéského jazyka v oblasti konverzační a gramatické. Hlavním výukovým materiálem zůstává publikace Indonéština autorky Zorici Dubovské. Po absolvování kurzu Indonéština 4 budou studenti schopni diskutovat na témata rozsahem a náročností odpovídající mezinárodní úrovni B1: Volný čas a zábava, komunikace na úřadech, indonéské jídlo, návštěva restaurace, Jakarta, Praha, město vs. venkov, náboženství atd. V gramatice budou studenti nově seznámeni s problematikou konfixů, reduplikace a používání částic. Absolventi musí prokázat schopnost porozumění psaným i mluveným textů, i psaní vlastních textů na vybraná témata. Podmínkou získání zkoušky je kromě písemného i ústního zvládnutí látky překlad uměleckého textu z indonéštiny do češtiny. Vyučovací metody: Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Hodnotící metody:


Ústní zkouška Analýza výkonů studenta Systematické pozorování studenta


SYLABUS K NOVÉMU PŘEDMĚTU Intermedialita: nové přístupy ke starým otázkám? Cíle předmětu (anotace): Seminář je věnován vybraným otázkám ze širokého výzkumného pole intermediality s primárním zaměřením na problematiku adaptace, zvl. Mezi literaturou a filmem; seminář shrnuje danou problematiku a představuje základní trendy daného výzkumného zaměření. Požadavky na studenta: pravidelná účast (min. 80 %) pravidelná příprava / četba zadané literatury Vypracování hesla eL v anglickém jazyce Ústní zkouška Obsah: A. Přehled základních přístupů k problematice intermediality (terminologické nesnáze a vývoj vybraných teoretických konceptů). B. Základní koncepty přístupu k vybraným otázkám vztahu mezi literaturou a filmem: co je filmová adaptace a jak ji můžeme rozumět? (A. Dudley, A. Bazin, G. Bluestone, L. Elleström, K. Elliott, L. Hutcheon, T. Leitch, J. Naremore, I. Rajewsky, I. Whelehan, B. McFarlane a další). C. Teorie adaptace: možnost nebo chiméra? Jak můžeme teoreticky uchopit vztah mezi literaturou a filmem (základní přístupy, trendy a problémy). D. Příklady konkrétních analýz vztahu literárních předloh k filmovým adaptacím aneb jak lze k danému tématu přistupovat prakticky. LITERATURA: Doporučená: HUTCHEON, L. A theory of adaptation. New York, N.Y: Routledge Taylor & Francis Group, 2006. ISBN 0-415-96794-5. Doporučená: CARTMELL, Deborah – WHELEHAN, Imelda (eds.). Adaptations: From Text to Screen, Screen to Text. New York, 1999. Doporučená: NAREMORE, James. Film Adaptation. New Brunswick, 2000. Doporučená: ELLESTRÖM, Lars (ed.). Media Borders, Multimodality and Intermediality. Basingstoke [u.a.]; Palgrave Macmillan, 2010. ISBN 978-0-230-23860-2. Doporučená: MCFARLANE, Brian. Novel to Film: An Introduction to the Theory of Adaptation. Clarendon Press, Oxford 1996. Oxford, 1996. Doporučená: BLUESTONE, George. Novels into Films. Berkeley, 1957.


Doporučená: ELLIOTT, Kamilla. Rethinking the Novel/Film Debate. Cambridge, 2003. Předpoklady - další informace k podmíněnosti studia předmětu: Znalost anglického jazyka Získané způsobilosti: Znalost základních konceptů z oblasti sémiotiky a naratologie. Elementární schopnost analyzovat filmová díla. Vyučovací metody: Přednášení Monologická (výklad, přednáška, instruktáž) Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Hodnotící metody: Analýza výkonů studenta Rozhovor Seminární práce


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Jazyk a filozofie Cíle předmětu (anotace): V přednáškách budou posluchači seznámeni se základními tématy a otázkami týkajícími se vztahu jazyka a filosofie. Hlavní pozornost bude věnována tzv. linguistic turn a filozofii jazyka v užším slova smyslu (tj. zejména tradici analytické a postanalytické filozofie), stranou zájmu však nezůstane ani širší pojetí (kontinentální tradice). Cílem je poskytnout elementární orientaci v klíčových filozofických koncepcích jazyka a na tomto základě umožnit studentům filologického oboru nahlížet předmět svého studia v obecnějším rámci. V seminářích budou přednáškové okruhy konkretizovány prostřednictvím četby a rozboru primárních textů. Požadavky na studenta: Rozprava nad řešenými problémy a jejich uvádění do kontextu. Obsah: V přednáškách budou posluchači seznámeni se základními tématy a otázkami týkajícími se vztahu jazyka a filosofie. Hlavní pozornost bude věnována tzv. linguistic turn a filozofii jazyka v užším slova smyslu (tj. zejména tradici analytické a postanalytické filozofie), stranou zájmu však nezůstane ani širší pojetí (kontinentální tradice). Cílem je poskytnout elementární orientaci v klíčových filozofických koncepcích jazyka a na tomto základě umožnit studentům filologického oboru nahlížet předmět svého studia v obecnějším rámci. V seminářích budou přednáškové okruhy konkretizovány prostřednictvím četby a rozboru primárních textů. Přednáškové okruhy: 1. Jazyk/ověda a filozofie 2. O slovech a věcech: základní pojmy a perspektivy vztahu jazyka a světa 3. Filozofie, jazyk a logická analýza: jak mluvit o významu 4. Pravda, jazyk, epistemologie: jak souvisí jazyk s poznáním 5. Mluvčí a posluchači – pragmatika: nové paradigma komunikace 6. Jazyk a mysl v současné filozofii: o slovech a pojmech 7. Kontinent vrací úder: jiná filozofie jazyka Témata seminářů: 1. Od Fregeho k Davidsonovi a zpět (davidsonovská perspektiva výkladu dějin analytické filozofie jazyka) 2. Smysl, význam, reference 3. Sémantika jako věda


4. Sémantika jako věda? 5. Pravda, jazyk, epistemologie 6. Mluvčí a posluchači 7. Jazyk a mysl Literatura: Základní: MARVAN, T. – HVORECKÝ, J. (eds.). Základní pojmy filosofie jazyka a mysli. Nymburk 2007. Základní: TUGENDHAT, E. - WOLF, U. Logicko-sémantická propedeutika. Praha, 1997. Základní: MARVAN, T. Otázka významu: cesty analytické filosofie jazyka. Praha, 2010. Základní: Philosophy for Linguists (CHAPMAN, S.) Základní: The Stanford Encyclopedia of Philosophy (ZALTA, E. N. (ed.)) Rozšiřující: PEREGRIN, J. Kapitoly z analytické filosofie. Praha, 2005. Rozšiřující: Philosophy of Language. A contemporary introduction (LYCAN, W. G.) Doporučená: LAMARQUE, P. V. - ASHER, R. E. (ed.). Concise Encyclopedia of Philosophy of Language. 1997. Doporučená: ORAVCOVÁ, M. (ed.). Filozófia prirodzeného jazyka. Bratislava, 1992. Doporučená: KOŤÁTKO, P. Interpretace a subjektivita. Praha, 2006. Doporučená: HUBÍK, S. K postmodernismu obratem k jazyku. Boskovice, 1994. Doporučená: SOUSEDÍK, P. Logika pro studenty humanitních oborů. Praha, 2001. Doporučená: ECO, U. Semiotics and the Philosophy of Language. Bloomington, 1984. Doporučená: KOŤÁTKO, P. Význam a komunikace. Praha, 1998. Doporučená: PEREGRIN, J. Význam a struktura. Praha, 1999. Získané způsobilosti: Orientace v konceptech teoretické lingvistiky a filozofie Vyučovací metody: Přednášení Monologická (výklad, přednáška, instruktáž) Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Hodnotící metody: Ústní zkouška Rozhovor Seminární práce


SYLABUS K NOVÉMU PŘEDMĚTU Ještě jeden úvod do studia jazyka Cíle předmětu (anotace): Cílem kurzu je přinést alternativní seminář úvodu do studia jazyka. Předmět studentům umožňuje nahlédnout základy studia jazyka na základě specificky vytvořeného (tematika a návaznost jednotlivých témat) úvodového kurzu (viz obsah), upevnit, ověřit a rekontextualizovat znalosti a kompetence ke studiu lingvistické problematiky a materiálu konkrétních jazyků. Seminář představí základy lingvistické teorie. Témata hodin postupují od textu k nižším úrovním popisu jazyka a komunikace. Na jednotlivých úrovních jsou ukázány konkrétních přístupy/koncepty/teorie, jejich metodologické a historické souvislosti, věnována je vždy pozornost pomezním disciplínám, které traktují diskutovanou problematiku, jak se vztahuje k daným rovinám od textové k nižším. Posluchači se tak nejdříve seznamují s principy textové koheze a koherence, analýzami informační struktury textu a projevů lexikostatistických zákonů v textu; z hlediska dějin lingvistiky je pozornost zaměřena k teorii textu a matematické lingvistice, aplikacím teorie informace a komunikace v lingvistice. Problematika věty je naznačena nejdříve na základě teorie intencionálního jednání, věty jako samostatné sémiotické reakce, dále se pozornost přes projevy aktuálního členění v textu a ve větě zaměřuje na základy strukturního, valenčního či generativního popisu věty. Posluchači tak nahlédnou základy teorie mluvních aktů a pragmatiky, hypersyntaktického popisu a vývoje základních syntaktických popisů 20 stol., včetně teorie výpovědního dynamismu. V souvislosti s tím je v kurzu kladen důraz na osvětlení lanugového myšlení, od distinkce věta a výpověď se dále sledují jeho aspekty v jednotlivých popisech jazykových rovin. Kurz následně představí popis lexikálního systému a v souvislosti s ním teorii metaforické konceptualizace lexika a východiska kognitivní lingvistiky; naznačeny jsou pak také souvislosti neurolingvistiky a psycholingvistiky, jejich metody a historický vývoj. Z hlediska morfologické roviny je nastíněna jazyková typologie (nejen morfologická), seminář představuje, jakými způsoby jazyky vyjadřují gramatické významy, jak se na tom svými kompetencemi podílejí jednotlivé roviny, jak probíhá gramatikalizační proces. Zaveden je koncept znaku, jak je dán strukturní lingvistikou, a problematika sémiotiky je rozšířena o základní sémiotické otázky a standardní modely znaku. Strukturní pohled na jazyk je nakonec ukázán na fonologických teoriích a ty jsou komparovány s experimentálními metodami fonetiky. Představeny jsou principy vývoje jazyka a jejich popis diachronní lingvistikou. Nakonec seminář diskutuje otázky jazykové stratifikace ale také kultury jazyka. Všechna témata kurzu jsou nastíněna v základech, cílem je projít popisy jazykové struktury od textu k hlásce, ukázat jejich relevantní podoby a částečně historický vývoj v souvislosti s výzkumem pomezních disciplín. Směr od textu k hlásce s jednotlivými tématy spojuje jazykové disciplíny a přístupy objevující se v průběhu kurzu od nejnovějších k nejstarším (vývoj lingvistiky dvacátého století je sledován v obráceném gardu, od teorií textu a diskurzu aktuálních v osmdesátých a devadesátých letech přes


syntaktickou problematiku šedesátých a sedmdesátých let k fonologii raného strukturalismu ve třicátých letech – ostatní historické momenty jsou rozprostřeny na této ose a jsou doplňovány aktuálním stavem disciplín). Témata seminářů se postupně vztahují k pomezním disciplínám a dalším samostatným vědám, které se s jazykovědou setkávají na základě materiálu, doplňují její čistě jazykovědný popis o výsledky interdisciplinárního výzkumu (text – lexikostatistika, matematická lingvistika; syntax – filozofie jazyka, psycholingvistika; lexikon – kognitivní věda; morfologie – sémiotika, sociolingvistika, korpusová lingvistika; fonetika – spektrální analýza /jakožto metoda založená na statistickém přístupu k datům/ atd.). Požadavky na studenta: a/ aktivita v semináři (četba jednoho z doporučených textů/jeho části na každý seminář) b/ úspěšné absolvování kolokvia Obsah: 1. Text a informace – entropie, informační hodnota a redundance textu, teorie informace; linearita/sekvencovanost textu a její vliv na utvářenost textu; fraktálnost textu; modely komunikace; kontext, presupozice apod.; pojetí textu v dalších vědách: informatika, bioinformatika, teoretická biologie, muzikologie KRÁMSKÝ, J.: Teorie sdělné promluvy. Slovo a slovesnost, 25, 1959, s. 55–66. DOLEŽEL, L.: Teorie informace a jazykověda. Praha: ČSAV, 1964. HŘEBÍČEK, L.: Vyprávění o lingvistických experimentech s textem. Praha: Academia, 2002. TĚŠITELOVÁ, M. a kol.: O češtině v číslech. Praha: Academia, 1987. 2. Teorie intencionálního řečového jednání – mluvní akt, jeho identifikace, preferovaná forma popisu jednání, možnosti systematizace řečových jednání, tzv. struktura lidského jednání; jazykové hry; filosofická motivovanost teorií intencionálního řečového jednání SEARLE, J. R.: Mysl, mozek a věda. Praha: Mladá fronta, 1994. AUSTIN, J. L.: Jak udělat něco slovy. Praha: Filosofia, 2000. 3. Typologie textů – kritéria textovosti, vztah typu textu a jeho struktury, koheze a koherence textu; izotopie, konektivita, deixe, pronominalizace, ostenze, funkce elipsy, funkce gramatických kategorií, lexikální prostředky koheze a koherence, kongruence atd.; hypersyntaktická perspektiva, tematické posloupnosti; výpovědní dynamismus, téma a réma, subjektivní a objektivní pořadí, otázkový test HIRSCHOVÁ, M.: Úvod do teorie textu. Olomouc: Univerzita Palackého, 1989. ALTMANN, G., T., M.: Výstup na babylonskou věž. Praha: Triáda, 2006. LEHEČKOVÁ, H.: Agramatismus v afázii. SaS, 47, 1986, s. 138–147


4. Věta a výpověď – langue-parolová hypotéza; strukturní lingvistika; definování věty, věta a výrok; valence a intence, sloveso a predikátor, sémantické role, aktant, komplement, obligatorní, potenciální a fakultativní pozice, otázkový test; dvourovinná valenční syntax SAUSSURE, F. de: Kurs obecné lingvistiky. Praha: Academia, 1996. VACHEK, J.: Prolegomena k dějinám pražské školy jazykovědné. Jihlava: H+H, 1999. Teze pražského lingvistického kroužku. In: Vachek, J.: U základů pražské jazykovědné školy. Praha: Academia, 1970. 5. Znak – základní sémiotické koncepty; linearita, diskontinuita, arbitrárnost; obsah, výraz, substance, forma; interpretans; diagramatičnost, ikonicita, indexálnost; dvojí artikulace ECO, U: Teorie sémiotiky. Praha: Argo, 2009. JAKOBSON, R.: Hledání podstaty jazyka. In: Dvanáct esejů o jazyce, Praha, Mladá fronta 1970. s. 29–45. 6. Lexikum – lexikální sémantika, vztahy slov/lexémů ve slovníku; centrum a periferie, frekvence, příznakovost, kolokabilita; frazém; kritéria delimitace slova; metaforická strukturace pojmového systému, konceptualizace, tzv. vtělenost struktury slovníku/gramatik, metaforičnost terminologie; role slovníku v generativních gramatikách/algebraické lingvistice; struktura slovníku na pozadí výzkumu jeho neurologických korelátů LAKOFF, G. – JOHNSON, M.: Metafory, kterými žijeme. Brno: Host, 2002. VAŇKOVÁ, I. – NEBESKÁ, I. – ŠLÉDROVÁ, J. – SAICOVÁ-ŘÍMALOVÁ, L.: Co na srdci to na jazyku. Praha: Karolinum, 2005. 7. Gramatika – možnosti vyjadřování významu; aglutinace, flexe, analytičnost, syntetičnost atd.; typologie jazyků; jazyková genetika; vývoj jazyka KVÍČALA, J.: O původě a vývoji mluvy. Listy filologické, 1, 1974, s. 4–17. KOVÁŘ, E.: O původě lidské mluvy. Praha: Bursík a Kohout, 1898. KOMÁREK, M.: K dialektice jazykového vývoje. Slavica Pragensia, 4, 1962, s. 19–26. 8. Horizontální a vertikální stratifikace jazyka/češtiny – kodifikace, norma, úzus; pidgin, kreolizace a kreolské jazyky apod. NEBESKÁ, I.: Jazyk, norma, spisovnost. Praha: Univerzita Karlova, 1996. ČERMÁK, F. – SGALL, P. – VYBÍRAL, P.: Od školské spisovnosti ke standardní češtině. Slovo a slovesnost, 66, 2005, s. 103–115. 9. Zvuková podoba řeči, její popisy a teorie; fonologie MACHAČ, P. – SKARNITZL, R.: Fonetická segmentace hlásek. Praha: Epocha, 2009. KOŘÍNEK, M., J. – ERHART, A.: Úvod do fonologie. Praha: Academia, 2000.


Literatura: Základní: KOŘENSKÝ, J. a kol. Komplexní analýza komunikačního procesu a textu. České Budějovice, 1999. Základní: ČERNÝ, J. Dějiny lingvistiky. Olomouc, 1996. Základní: KARLÍK, P. (eds.). Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. Základní: ČERMÁK, F. Jazyk a jazykověda. UK, Praha 2001. Základní: PLESKALOVÁ, J. - KRČMOVÁ, M. - VEČERKA, R. - KARLÍK, P. Kapitoly z české jazykovědné bohemistiky. Praha, 2007. Základní: DE SAUSSURE, F. Kurs obecné lingvistiky. Praha, 1996. Základní: LOTKO, E. Slovník lingvistických termínů pro filology. Olomouc: VUP, 1999. Základní: ČERNÝ, J. Úvod do studia jazyka. Olomouc: Rubiko, 1998. Základní: HELBIG, Gerhard. Vývoj jazykovědy po roce 1970. Praha, 1991. ISBN 3-323-00004-8. Získané způsobilosti: Schopnost kritické analýzy základní pojmů obecné lingvistiky, schopnost popisovat různé vrstvy a úrovně jazyka a jeho projevů Vyučovací metody: Přednášení Monologická (výklad, přednáška, instruktáž) Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Hodnotící metody: Ústní zkouška Analýza výkonů studenta Rozhovor Systematické pozorování studenta


SYLABUS K NOVÉMU PŘEDMĚTU Kantonština 1 Cíle předmětu (anotace): Cílem kurzu je zvládnutí základů fonologického systému kantonštiny, transkripce Jyutping a základních konverzačních frází v kantonštině. Konverzační témata obsahují: představení se, seznámení s přáteli, nakupování, orientace ve městě. Požadavky na studenta: Průběžná příprava, aktivní účast v hodině a docházka. Obsah: Kantonština - základní znalosti o jazyku Fonologie kantonštiny - iniciály, finály, tóny Fonetické symboly Základní konverzační fráze Číslovky, peníze, datum, čas Měrová slova Konverzační okruhy: - Na letišti - Orientace - Ubytování - Výměna peněz - Představení se - Seznámení se s kamarády Online odpora – k dispozici na Moodlu o

Listen 1-10

o

Listen 11-20

o

Listen 21-30

o

Listen 31-40

o

Listen 41-50

o

Listen 51-60

o

Listen 61-70

o

listen 71-77


Lekce 1 Phonetic symbols Lekce 2 Unit 1 Lekce 3 Unit 2 Lekce 4 Unit 3 lesson 1 Lekce 5 Unit 3 lesson 2 Lekce 6 Unit 3 lesson 3 Lekce 7 Unit 3 lesson 4 Lekce 8 Unit 4 lesson 5 Lekce 9 Unit 4 lesson 6 Lekce 10 Unit 4 lesson 7 Lekce 11 Unit 4 lesson 8 Literatura: Doporučená: Chow Bun Ching. (2009). Cantonese For Everyone (Jyutping Version). Hong Kong. Předpoklady - další informace k podmíněnosti studia předmětu:


Schopnost komunikace v anglickém či čínském jazyce, který je jazykem výuky. Získané způsobilosti: Cílem kurzu je seznámit posluchače se základy kantonštiny a získání zcela základních komunikačních dovedností v kantonštině. Vyučovací metody: Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Aktivizující (simulace, hry, dramatizace) Hodnotící metody: Analýza výkonů studenta


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Kapitoly ze současné filozofie Cíle předmětu (anotace): Kurz se zabývá novými podobami filosofie a společenských věd ve 20. století. Obsahem přednášek je několik oddělených, ale vzájemně propojených témat: (1) kontinentální filosofie v tradici strukturalismu a (2) postmodernismu, (3) vztah analytické a kontinentální filosofie, (4) podoby feministického hnutí od 18. století do současnosti a (5) reakce na feminismus ze strany evoluční psychologie. Dalšími oblastmi zájmu je (6) sociologická teorie racionální volby a její dopady na morální filosofii, (7) revize předpokladů racionální volby v behaviorální ekonomii, (8) nedávný vznik experimentální filosofie a na závěr (9) současné diskuse týkající se svobody vůle. Pro absolvování kurzu je třeba jen minimální filosofické předvědění, a proto je vhodný i pro studenty jiných kateder. Požadavky na studenta: Závěrečným výstupem je kolokvium, které probíhá písemnou formou a trvá 60 minut. Test má tři části: v první je třeba definovat několik pojmů, ve druhé stručně vysvětlit několik teorií a ve třetí obšírně diskutovat několik témat. Maximální počet bodů je 20 a hodnocení je nastaveno takto: 19-20 bodů A, 18 bodů B, 17 bodů C, 16 bodů D, 14-15 bodů E, méně než 13 bodů včetně F. Obsah: Program kurzu:  Přednáška I: Lingvistický strukturalismus  Přednáška II: Strukturalismus ve filosofii  Přednáška III: Poststrukturalismus  Přednáška IV: Postmodernismus  Přednáška V: Analytická a kontinentální filosofie  Přednáška VI: Feminismus  Přednáška VII: Feminismus a evoluční psychologie  Přednáška VIII: Teorie racionální volby  Přednáška IX: Behaviorální ekonomie  Přednáška X: Experimentální filosofie  Přednáška XI: Svobodná vůle  Samostudium  Závěrečný test

Doporučená literatura v češtině:


1. Vincent Descombes, Stejné a jiné, trans. Miroslav Petříček (Praha: Oikúmené, 1995). 2. Wolfgang Welsch, Naše postmoderní moderna, trans. Ivan Ozarčuk and Miroslav Petříček (Praha: Zvon, 1994). 3. Martin Nitsche, Prokop Sousedík, and Martin Šimsa, eds., Schizma filosofie 20. století (Praha: Filosofia, 2006). 4. Herta Nagl-Docekal, Feministická filozofie: výsledky, problémy, perspektivy, trans. Hana Havelková (Praha: Sociologické nakladatelství, 2007). 5. Edward O. Wilson, O lidské přirozenosti, trans. Eduard Bakalář and Zdeněk Urban (Praha: Lidové noviny, 1993). 6. Matt Ridley, Původ ctnosti, trans. Martin Konvička (Praha: Portál, 2001). 7. Richard C. Thaler and Cass R. Sunstein, Nudge (Šťouch), trans. Eva Dejmková (Zlín: Kniha Zlín, 2010). 8. Carl Zimmer, Jak se duše stala tělem, trans. Tomáš Koukolík (Praha: Galén, 2006).

Doporučená literatura v angličtině: 1. Alan D. Schrift, Twentieth-Century French Philosophy: Key Themes and Thinkers (Blackwell Publishers, 2006). [PDF] 2. Christopher Butler, Postmodernism: A Very Short Introduction (Oxford University Press, 2002). [PDF] 3. Hans-Johann Glock, What Is Analytic Philosophy? (Cambridge University Press, 2008). [PDF] 4. Margaret Walters, Feminism: A Very Short Introduction (Oxford University Press, 2005). [PDF] 5. Robin Dunbar, Louise Barrett, and John Lycett, Evolutionary Psychology: A Beginner's Guide (Oneworld Publications, 2007). [PDF] 6. Ken Binmore, Game Theory: A Very Short Introduction (Oxford University Press, 2007). [PDF] 7. Joshua Knobe and Shaun Nichols, eds., Experimental Philosophy (Oxford University Press, 2008). [PDF] 8. Thomas Pink, Free Will: A Very Short Introduction (Oxford University Press, 2004). [PDF]

Referenční příručky: 1. Donald M. Borchert, ed., Encyclopedia of Philosophy, 10 vols., 2nd ed. (Thomson Gale, 2006). o Vol. 1: Abbagnano - Byzantine Philosophy [PDF] o Vol. 2: Cabanis - Destutt de Tracy [PDF] o Vol. 3: Determinables - Fuzzy Logic [PDF] o Vol. 4: Gadamer - Just War Theory [PDF] o Vol. 5: Kabbalah - Marxist Philosophy [PDF] o Vol. 6: Masaryk - Nussbaum [PDF] o Vol. 7: Oakeshott - Presupposition [PDF]

Inovace studia obecné jazykovědy a teorie komunikace ve spolupráci s přírodními vědami reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0076 o o o

Vol. 8: Price - Sextus Empiricus [PDF] Vol. 9: Shaftesbury - Zubiri [PDF] Vol. 10: Bibliographies & Index [PDF]

Užitečné odkazy:  Internet Encyclopedia of Philosophy  Journal Storage  SpringerLink  Stanford Encyclopedia of Philosophy  Wiley InterScience


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Klasická logika Cíle předmětu (anotace): Logická analýza jazyka, logické vyplývání, klasická výroková logika - syntaktická a sémantická výstavba a metody, metodologické náležitosti budování teorií. Predikátová logika - syntaktická a sémantická výstavba a metody, tradiční logika a její metody, teorie tříd, teorie binárních relací. Požadavky na studenta: Pochopení pojednaných témat Obsah: Úvod. Vymezení a klasifikace logiky. Základy sémiotiky. Vágnost a mnohoznačnost. Logická analýza jazyka. Typy jazykových výrazů. Objektový jazyk, metajazyk. Výrokové formy, úsudkové formy. Definice, explikace, klasifikace. Logické vyplývání. Deduktivní a pravděpodobnostní úsudky. Základní pojmy výrokové logiky. Přehled spojek. Syntax a sémantika VL. Tautologie VL. Převod vět přirozeného jazyka do formalizovaného jazyka. Ověřování formulí. Sémantické metody VL. Substituce, ekvivalence. Tabulková metoda. Úplné systémy spojek VL. Reprezentace pravdivostních funkcí. Funkční úplnost. Normální formy. Ekvivalentní úpravy. Předpoklady formule. Důsledky formule. Přirozená dedukce ve VL. Systém odvozovacích pravidel. Typy důkazů. Věta o dedukci a modifikace důkazů. Bezespornost a úplnost. Důkazy teorémů VL. Ověřování úsudků důkazem. Základní pojmy predikátové logiky. Jazyk PL prvního řádu. Sémantika PL. Sémantické ověřování. Tradiční logika, sylogistika. Logika tříd, formální metody a demonstrace. Logika relací, třídy relací, speciální relace. Přirozená dedukce pro PL s identitou. Literatura: Základní: ŠTĚPÁN J. Klasická logika. VUP Olomouc, 2001. Doporučená: http://kfil.upol.cz/index.html. Získané způsobilosti: Základní orientace v predikátové logice Vyučovací metody: Přednášení Hodnotící metody: Rozhovor


SYLABUS K NOVÉMU PŘEDMĚTU Kognitivní chyby a biasy Cíle předmětu (anotace): Kurz je určen pro nejširší publikum z řad studentů filozofie i jiných humanitních oborů. Jeho obsahem je seznámení s nejčastějšími logickými klamy, kognitivními biasy a s nimi spojenými filozofickými problémy: konfabulace, morálka, svoboda rozhodování, "alief", optimistický bias, sebeklam a introspekce. Jednotlivé hodiny jsou založeny na krátkých referátech a četbě textů z analytické filozofie, kognitivní psychologie, behaviorální ekonomie a teorie rozhodování. Požadavky na studenta: Účastníci semináře by měli vykazovat aspoň pasivní znalost anglického jazyka, protože většina textů je k dispozici pouze v angličtině. Podmínkou pro udělení zápočtu je aktivní účast v semináři a pronesení referátu. Podmínkou pro udělení zápočtu je aktivní účast v semináři a pronesení referátu. Povoleny jsou nanejvýš dvě absence. Obsah: Obsahem je seznámení se s nejčastějšími logickými klamy, kognitivními biasy a s nimi spojenými filozofickými problémy: konfabulace, morálka, svoboda rozhodování, "alief", optimistický bias, sebeklam a introspekce. Úvodní přednáška: Mark Haddon, "101", in Podivný případ se psem, trans. Kateřina Novotná (Praha: Argo, 2003), 53-56. [PDF]

Argumentační chyby: David McRaney, You Are Not So Smart: Why You Have Too Many Friends on Facebook, Why Your Memory Is Mostly Fiction, and 46 Other Ways You’re Deluding Yourself (New York: Gotham Books, 2011). Krzysztof Szymanek, Umění argumentace: terminologický slovník, trans. Zuzana Smetanová (Olomouc: Univerzita Palackého, 2003). David McCandless et al., "Argumentační fauly", trans. Marek Picha (Brno: Centrum občanského vzdělávání, 2012). [PDF] Referáty: argumentum ad ignorantiam


argumentum ad absurdum argumentum ad populum argumentum ad hominem argumentum ad verecundiam argumentum ad amicitiam argumentum ad misericordiam argumentum ad baculum argumentum ad consequentiam argumentum ad fidem post hoc ergo propter hoc petitio principii non sequitur straw man Texas sharpshooter Heuristiky: Amos Tversky and Daniel Kahneman, “Judgment Under Uncertainty: Heuristics and Biases,” Science 185, no. 4157 (1974): 1124-1131. [PDF] Referáty: priming availability heuristic anchoring effect representativeness heuristic Konfabulace: Richard E. Nisbett and Timothy D. Wilson, “Telling More Than We Can Know: Verbal Reports on Mental Processes,” Psychological Review 84, no. 3 (1977): 231-259. [PDF] Referáty: confabulation brand loyalty misinformation effect attention Sebeklam: William von Hippel and Robert Trivers, “The Evolution and Psychology of Self-Deception,” Behavioral and Brain Sciences 34, no. 1 (2011): 1-16. [PDF] Doplňující literatura:


Neil D. Weinstein, “Unrealistic Optimism About Future Life Events,” Journal of Personality and Social Psychology 39, no. 5 (1980): 806-820. [PDF] Referáty: confirmation bias Dunning-Kruger effect self-serving bias third person effect Alief: Tamar Szabó Gendler, “Alief and Belief,” Journal of Philosophy 105, no. 10 (2008): 634-663. [PDF] Doplňující literatura: Tamar Szabó Gendler, “Alief in Action (and Reaction),” Mind & Language 23, no. 5 (2008): 552-585. [PDF] Introspekce: Eric Schwitzgebel, “The Unreliability of Naive Introspection,” Philosophical Review 117, no. 2 (2008): 245-273. [PDF] Doplňující literatura: Eric Schwitzgebel, “Recoloring the Dreamworld,” in Perplexities of Consciousness (Cambridge: Bradford Books, 2011), 1-15. [PDF] Morálka I: Jonathan Haidt, “The Emotional Dog and Its Rational Tail: A Social Intuitionist Approach to Moral Judgment,” Psychological Review 108, no. 4 (2001): 814-834. [PDF] Referáty: normalcy bias bystander effect conformity learned helplessness Morálka II: Joshua D. Greene, "The Secret Joke of Kant's Soul," in Walter Sinnott-Armstrong (ed.), Moral Psychology, Vol. 3: The Neuroscience of Morality (Cambridge: MIT Press, 2008): 35-79. [PDF] Referáty: just-world fallacy affect heuristic fundamental attribution error


Svoboda: Daniel M. Wegner, “Précis of The Illusion of Conscious Will,” Behavioral and Brain Sciences 27, no. 5 (2004): 649-659. [PDF] Referáty: hindsight bias illusion of control Religiozita: Will M. Gervais and Ara Norenzayan, "Analytic Thinking Promotes Religious Disbelief," Science 336, no. 6080 (2012): 493-496. [PDF] Referáty: apophenia cult indoctrination group think Doporučená literatura v češtině: Dan Ariely, Jak drahá je intuice: proč nás selský rozum často vede ke ztrátovým rozhodnutím, trans. Martin Jaroš (Praha: Práh, 2011). Dan Ariely, Jak drahá je nepoctivost: proč každému lžeme, hlavně sami sobě, trans. Háta Komňacká (Praha: Práh, 2012). Dan Ariely, Jak drahé je zdarma: proč chytří lidé přijímají špatná rozhodnutí, trans. Martin Jaroš (Praha: Práh, 2009). Gloria Beck, Zakázaná rétorika, trans. Magdaléna Pomikálková (Praha: Grada, 2006). Robert B. Cialdini, Zbraně vlivu: manipulativní techniky a jak se jim bránit, trans. Petr Miklica (Brno: Jan Melvil Publishing, 2012). Rolf Dobelli, Pasti v myšlení a jak do nich nespadnout, trans. Olga Richterová (Praha: Wolters Kluwer, 2012). David Eagleman, Inkognito, trans. Markéta Hofmeisterová (Praha: Dybbuk, 2012). Malcolm Gladwell, Mžik: jak myslet bez přemýšlení, trans. Martin Weiss (Praha: Dokořán, 2007). Daniel Kahneman, Myšlení, rychlé a pomalé, trans. Eva Nevrlá (Brno: Jan Melvil Publishing, 2012). Jonah Lehrer, Jak se rozhodujeme, trans. Jan Klíma (Praha: Dokořán, 2010). Krzysztof Szymanek, Krzysztof A. Wieczorek, and Andrzej S. Wójcik, Umění argumentace: úlohy na zkoumání argumentů, trans. Jan Štěpán (Olomouc: Univerzita Palackého, 2004). Nassim Taleb, Černá labuť: následky vysoce nepravděpodobných událostí, trans. Jan Hořínek (Praha: Paseka, 2011). Carol Tavrisová and Elliot Aronson, Chyby se staly (ale ne mou vinou), trans. Václav Viták (Praha: Dokořán, 2012). Richard C. Thaler and Cass R. Sunstein, Nudge (Šťouch), trans. Eva Dejmková (Zlín: Kniha Zlín, 2010).


Doporučená literatura v angličtině: Jonathan Baron, Thinking and Deciding, 4th ed. (Cambridge University Press, 2007). Terry Connolly, Hal R. Arkes, and Kenneth R. Hammond, eds., Judgment and Decision Making: An Interdisciplinary Reader, 2nd ed. (Cambridge University Press, 2000). Thomas Gilovich, Dale Griffin, and Daniel Kahneman, eds., Heuristics and Biases: The Psychology of Intuitive Judgment (Cambridge University Press, 2002). Daniel Kahneman, Paul Slovic, and Amos Tversky, eds., Judgment Under Uncertainty: Heuristics and Biases (Cambridge University Press, 1982). Tali Sharot, The Optimism Bias: A Tour of the Irrationally Positive Brain (New York: Pantheon Books, 2011). Amos Tversky, Preference, Belief, and Similarity: Selected Writings, ed. Eldar Shafir (Cambridge: Bradford Books, 2003). Užitečné odkazy: List of fallacies List of cognitive biases Internet Encyclopedia of Philosophy Journal Storage SpringerLink Stanford Encyclopedia of Philosophy Wiley InterScience Získané způsobilosti: Získání přehledu o problematice analytické filozofie. Vyučovací metody: Přednášení Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Hodnotící metody: Seminární práce


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Komplexní analýza komunikačního procesu a textu 1 Cíle předmětu (anotace): Cílem předmětu je představit metody analýzy komunikačního procesu a textu. Seminář je koncipován jako prostor pro aplikaci pojmového a analytického aparátu získaného v kursech Obecná lingvistika, Proměny myšlení o komunikaci a jazyce, Teorie komunikace a Sémiotika. Zaměřovat se bude na jednotlivé druhy textů a typy jejich popisů/modelování. Posluchači zde dostanou prostor testovat jednotlivé přístupy. Seminář by měl pružně reagovat na požadavky výše zmíněných předmětů, jimž má sloužit jako platforma praxe, a aktuálně přizpůsobovat témata, aby korespondovala s látkou probíhanou ve zmíněných předmětech. Student mimo jiné získá orientaci v základních koncepcích a základní terminologii textové lingvistiky a prakticky zvládne analýzy různých typů textů dle konkrétních metodologických aparátů. Požadavky na studenta: Podmínky udělení zápočtu: aktivní účast na seminářích, příprava na semináře, vypracování kvalitního encyklopedického hesla Obsah: Témata seminářů: 1. Základní charakteristiky textu a komunikačního procesu úvod do problematiky; základní modely komunikace (Jakobson, Bühler atd.); propoziční a komunikační přístup ke zkoumání textů; text a jeho různá pojetí: text – diskurz – promluva – komunikát atd.; kritéria „textovosti“ (R. de Beaugrande, W. Dressler): koheze, koherence, intencionalita, přijatelnost textu, situační vázanost (kontextová relevance textu), intertextualita, informativnost; text v interdisciplinárních souvislostech; komunikační situace; komunikační událost; účastníci komunikačního procesu; možná typologie komunikátů Čermák, F. (2001). Jazyk a jazykověda. Praha De Vito, J. A. (2001). Základy mezilidské komunikace. Praha Dressler, W., Beaugrande, R.-A., (1987). Introduction to Text Linguistics. Berlin online: www.beaugrande.com/introduction_to_text_linguistics.htm Hausenblas, K. (1984). Text, komunikáty a jejich komplexy (zamyšlení pojmoslovné). In: Slovo a slovesnost 45, č. 1. Kořenský, J., Hoffmannová, J., Müllerová, O. Metoda analýzy komunikačního procesu. (1987). In: Naše řeč, 70, č. 2.

2. Přístup současné stylistiky k rozborům textů stylistika vs. textová lingvistika; text a jeho vlastnosti; objektivní a subjektivní stylotvorné faktory; horizontální a vertikální členění textu; koherence a koheze; gramatické a lexikální prostředky koherence textu; izotopie, způsoby návaznosti odstavců, výzkumné metody stylistiky; stylistické


aspekty výstavby textu (kompozice a slohové postupy); slohová charakteristika výrazových prostředků; klasifikace funkčních stylů Daneš, F. (1994). Odstavec jako centrální jednotka tematicko-kompoziční výstavby textu (na materiálu textů výkladových). In: Slovo a slovesnost 55, č. 1. Čechová et al. (2008). Současná stylistika. Praha Hausenblas, K. (1971). Výstavba jazykového projevu a styl. Praha Křístek, M. (2009). Pojetí stylové příznakovosti v současné české stylistice. In: Stylystika IX, Polsko Mistrík, J. (1997). Štylistika. Bratislava Schneiderová, S. (ed.) (2013). Komunikační situace a styl. Studie k Moderní mluvnici češtiny. Olomouc

3. Různé metody zkoumání verbální komunikace počátky a rozvoj výzkumu mluvené komunikace v českém prostředí; konverzační analýza a využití její metodologie; interdisciplinární výzkum dialogu; etika výzkumu mluvených projevů; analýza diskurzu; kritická analýza diskurzu; výzkum současných mediálních dialogů; experimentální srovnávání; syntax mluvené češtiny; korpusy a výzkum mluvených projevů Čmejrková, S., Hoffmannová, J. (ed.) 2011. Mluvená čeština: hledání funkčního rozpětí. Praha Čmejrková, S. (ed.) (2013). Styl mediálních dialogů. Praha Hoffmannová, J. (1996). Analýza diskurzu (ve světle nových publikací). In: Slovo a slovesnost 57, č. 2. Müllerová, O. (1979) Komunikativní složky výstavby dialogického textu. Müllerová, O., Hoffmannová, J., Schneiderová, S. (1992). Mluvená čeština v autentických textech Müllerová, O., Hoffmannová, J. (1994). Kapitoly o dialogu. Otázky slovanské syntaxe, 1972 (příspěvky Hausenblase a Grepla) Škvareninová, O. (2004). Rečová komunikácia. Bratislava

4. Analýza komunikačního procesu a textu základní charakteristiky analytického aparátu; kontakt komunikantů; komunikační kompetence; jazykový kód; struktura komunikační události – sociálně psychologická, komunikační kompetence, pragmatická, tematicko-obsahová Janoušek, J. (1984). Společná činnost a komunikace. Praha Kořenský, J., Hoffmanová, J., Müllerová, O. (2013). Analýza komunikačního procesu a textu. Olomouc

5. Analýza mimojazykového kontextu neverbální složky komunikační události; různé metody zkoumání nonverbálního chování Kořenský, J., Hoffmanová, J., Müllerová, O. (2013). Analýza komunikačního procesu a textu. K verbální a neverbální komunikaci. Výběr z prací českých a slovenských autorů. (2004). Ostravská univerzita, Ostrava Vaňková, I.(1996). Mlčení v komunikaci. In: Slovo a slovesnost 57, č. 2. Vávra, V. (1990). Mluvíme beze slov. Praha

6. Gramatická struktura textu, záměrná a nezáměrná modifikace větné struktury koreferenční vztahy; gramatické konektory a jejich klasifikace; slovosled české věty; konstelace slovesných osob a slovesných časů; deiktické prostředky; syntaktické konstrukce; specifické rysy syntaktických struktur Daneš, F. (1957). Intonace a věta ve spisovné češtině. Praha Kořenský, J., Hoffmanová, J., Müllerová, O. (2013). Analýza komunikačního procesu a textu. Sgall, P., Hajičová, E., Buráňová, E. (1980). Aktuální členění věty v češtině. Praha

Inovace studia obecné jazykovědy a teorie komunikace ve spolupráci s přírodními vědami reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0076 Hirschová, M. (1987). Úvod do teorie textu. Olomouc Mluvnice češtiny 3. (1986). Praha

7. Pragmatická struktura textu základní cíl komunikační události; komunikační záměry; komunikační strategie; komunikační efekt komunikační události; pragmatické a komunikační funkce; smysl komunikační události Hirschová, M. (1992). Neurčitost komunikačních funkcí ve spontánních mluvených projevech. In: Slovo a slovesnost 53, č. 1. Hirschová, M. (2004). Řečový akt, řečové jednání a komunikační funkce výpovědi. In: Slovo a slovesnost 65, č. 3. Hoffmannová, J. (1996). Fatická funkce jazyka, konverzace a její žánry. In: Slovo a slovesnost 57, č. 3. Kořenský, J., Hoffmanová, J., Müllerová, O. (2013). Analýza komunikačního procesu a textu.

8. Téma, jeho rozvíjení a sémantická struktura textu téma; tematické bloky; komplex témat; centrální téma; doprovodné téma; zobecňující téma; definice tématu v rámci AČV, izotopické vztahy, tematické posloupnosti; nocionální a pragmatické obsahy; základní významové vztahy – dynamické a nedynamické významy; osobní (personické) objekty komunikace; předmětné objekty; signály textového členění; hlavní kohezní řetězce v textu Daneš, F. (1968). Typy tematických posloupností v textu. In: Slovo a slovesnost 29. Hoffmannová, J. (1983). Sémantické a pragmatické aspekty koherence textu. Praha Kořenský, J., Hoffmanová, J., Müllerová, O. (2013). Analýza komunikačního procesu a textu.

9. Objektová struktura textu komunikační kanál; informační konzerva Kořenský, J., Hoffmanová, J., Müllerová, O. (2013). Analýza komunikačního procesu a textu. Doležil

10. Struktura segmentace textu časová segmentace; grafická segmentace; obsahově pragmatická segmentace; repliková segmentace; sémantická segmentace; syntaktická segmentace; tematicko-obsahová segmentace; zvuková segmentace; vztah obsahově pragmatické a syntaktické segmentace; soulad a interference různých typů segmentací; charakteristika problémů při segmentování textu Kořenský, J., Hoffmanová, J., Müllerová, O. (2013). Analýza komunikačního procesu a textu. Müllerová, O. (1987). Principy strukturace dialogu. In: Slovo a slovesnost 48, č. 2. Hřebíček, L. (2002). Vyprávění o lingvistických experimentech.

Další doporučená literatura: Austin, John Langshaw. Jak udělat něco slovy. Translated by Jiří Pechar - Alena Bakešová. Vyd. 1. Praha: Filosofia, 2000. 172 s. ISBN 80-7007-133-8. Bajzíková, E.:. Úvod do textovej syntaxe. Bratislava, SPN, 1979. Baker, P. Using Corpora in Discourse Analysis. London: 2006, Continuum. Coulthard, M. Advances in Written Text Analysis. Routledge: 1994, London. Quirk, R. et al. A Comprehensive Grammar of the English Language. London: 1985, Longman. Sinclair, J. McH. and A. Mauranen. Linear Unit Grammar. Amsterdam/Philadelphia: John Benjamins Publishing

Inovace studia obecné jazykovědy a teorie komunikace ve spolupráci s přírodními vědami reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0076 Company, 2006. Stubbs, M. Text and Corpus Analysis. Blackwell, 1996. Bečka, J. V.: Česká stylistika. Academia. Praha, 1992 Bečka, J. V.: Česká stylistika. Praha 1992. Čechová, M. a kol.:. Čeština - řeč a jazyk. Kap. V. Komunikát a text., 332n.. Praha, ISV, 1996. Daneš, F.: Jazyk a text II. Výbor z lingvistického díla F. Daneše. FFF UK Praha, 1999. Daneš, F.: Věta a text. Academia. Praha, 1985. Dolník, J., Bajzíková, E.:. Textová lingvistika. Bratislava: STIMUL, 1998. Dolník, Juraj. Jazyk – človek – kultúra. Bratislava : Kaligram, 2010. 224 s. Fungovanie jazykových prostriedkov v texte (zborník). Nitra: Vysoká škola pedagogická v Nitre 1996. 141 s. Grepl, M. – Karlík, P. Skladba češtiny. Praha 1998 Harald Weinrich u.a.:. Textgrammatik der deutschen Sprache. 3.A.Wiesbaden 2005. Heinemann, M. – Viehweger, D.: Einführung in die Textlinguistik, Niemayer, Tübingen, 1991. Hirschová M., Úvod do teorie textu. Olomouc: Univerzita Palackého, 1989 Hlavsa, Z., Viehweger D.:. Aspects of Text Organization. In: Lingvistika XI.. Praga, ÚJČ ČSAV, 1985. Hoffmannová, J.:. Stylistika a ... Praha, Trizonia, 1997. Horecký, Ján: O jazyku a štýle kriticky aj prakticky. Prešov: Náuka 2000. 164 s. Hrbáček, J.:. Nárys textové syntaxe spisovné češtiny. Praha, Trizonia, 1994. Chloupek, J. a kol.: Stylistika současné češtiny. ISV. Praha, 1991 Jaklová, A.:. Úvod do textové lingvistiky. České Budějovice, PF JU, 1999. Jörg Meibauer:. Pragmatik. Tübingen 1999. Karlík, P., Nekula, M., Pleskalová, J.:. Encyklopedický slovník češtiny. Praha, Nakladatelství Lidové noviny, 2002. Klaus Brinker u.a. (Hg.):. Text- und Gesprächslinguistik. 2 Bde. Berlin u.a. 2000/01. Lingvistika textu) Lyons, John: Lingvistic semantics. An introduction. London: The Cambridge of University Press 1995. 376 s. Macurová, A. – Mareš, P.: Text a komunikace. Jazyk v literárním díle a ve filmu. Praha, 1992. Madecki, Roman. Osobní zájmena jako prostředky aktualizace diskursu. In Vztah langue a parole v perspektivě "intraktivního obratu" v lingvistickém zkoumání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. od s. 244247, 4 s. ISBN 80-244-0838-4. Margot Heinemann, Wolfgang Heinemann:. Grundlagen der Textlinguistik: Tübingen 2002. Mluvnice češtiny 3. Academia. Praha, 1987. Příruční mluvnice češtiny. Oddíl Syntax, část Text. 652n.. Praha, NLN, 1996. Sgall P. a kol., Úvod do syntaxe a sémantiky. Praha: Academia, 1986, 84-97 (Oddíl: Tárnyiková, J. (2002), From Text to Texture, An Introduction to Processing Strategies. Olomouc. Brown, G. And G. Yule (1989), Discourse Analysis. Cambridge University Press. Daneš, F. (1974), Věta a text. Praha: Academia. Halliday, M.A.K. and R. Hasan (1976), Cohesion in English. London: Longman. Hoey, M. (1991), Patterns of Lexis in Text. Oxford: Oxford University Press. Text a kontext (zborník). Ed. F. Ruščák. Prešov: Pedagotická fakulta v Prešove UJPŠ v Košiciach 1993. Ulla Fix, Hans Wellmann (Hg.):. Bild im Text - Text im Bild. Heidelberg 2000.

Inovace studia obecné jazykovědy a teorie komunikace ve spolupráci s přírodními vědami reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0076 Ulla Fix:. Grundzüge der Textlinguistik. In: Kleine Enzyklopädie Deutsche Sprache. Hg. Von Wolfgang Fleischer u.a. Frankfurt a.M. 2001, S. 470 - 511.

Vyučovací metody: Monologická (výklad, přednáška, instruktáž) Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody písemných akcí (např. u souborných zkoušek, klauzur) Hodnotící metody: Seminární práce


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Komplexní analýza komunikačního procesu a textu 2 Cíle předmětu (anotace): Cílem kursu je navázat na výuku v předchozím semestru a seznámit posluchače s vybranými analytickými přístupy k textu. Studenti si v rámci každého přístupu osvojí příslušný pojmový aparát, získají patřičný kontext daného přístupu. Budou sledovat krok za krokem konkrétní postup při analýze textu. Součást semináře budou také tvořit konkrétní analýzy textů na základě zvoleného pojmového aparátu a diskuze nad uvedeným přístupem k textu. Cílem semináře je tedy mezioborová analýza komunikačního procesu a textu s diferenčním zřetelem k psané a mluvené komunikaci. Komplexnost provedených analýz bude spočívat v aplikaci lingvistických způsobů analýzy textu v rámci přístupů obecně systémových, sémiotických, sociálně psychologických, komunikačních a jiných. Požadavky na studenta: Podmínky udělení zápočtu: aktivní účast na seminářích, příprava na semináře, vypracování kvalitního encyklopedického hesla Obsah: 1. Úvod: kvalitativní versus kvantitativní přístupy k textu 2. Obsahová analýza textu 3. Brněnské pojetí funkční větné perspektivy versus pražské pojetí AČV 4. Emocionalita jako měřitelná charakteristika textu 5. Explicitnost jako měřitelná charakteristika textu 6. Měření tematické koncentrace textu 7. Hypertext a jeho vlastnosti 8. Interdisciplinarita ve výzkumu 9. Sémiotika hudební složky v komplexních komunikátech 10. Psychologické aspekty řečové činnosti 11. Sociologické aspekty řečové činnosti Literatura: Čechová et al. (2008). Současná stylistika. Praha. Grepl, M., Karlík, P. (1998). Skladba češtiny. Olomouc. Davidová Glogarová, J., Čech, R. (2013). Tematická koncentrace textu – některé aspekty autorského stylu Ladislava Jehličky. Naše řeč, 96, 234-245. Doubravová, M. (2002). Sémiotika v teorii a praxi. Proměny oboru do konce 20. století. Portál: Praha.


Höflerová, E. (2003). The Hypertext in the Teaching-Learning Process. In Information and Communication Technology in Education. E. Mechlová (Ed.). Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, s. 85–88. Veselovská Kateřina, Hajič, jr. Jan (2013): Why Words Alone Are Not Enough: Error Analysis of Lexiconbased Polarity Classifier for Czech. In: Proceedings of the 6th International Joint Conference on Natural Language Processing, Nagoya, Japan, s. 1-5. Předpoklady: Je vhodné absolvování kurzu Komplexní analýza komunikačního procesu 1. Získané způsobilosti: Studenti si v semináři osvojí kvalitativní i kvantitativní metody textové lingvistiky. Nástroje těchto přístupů budou schopní aplikovat na různé typy komunikátů. Vyučovací metody: Metody písemných akcí (např. u souborných zkoušek, klauzur) Hodnotící metody: Seminární práce


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Komplexní analýza komunikačního procesu a textu 3 Cíle předmětu (anotace): Předmět navazuje na teoretické znalosti a praktické dovednosti při analýze různých typů komunikačních událostí, které studenti získali v předchozích dvou semestrech. Seminář je koncipován jednak jako kurz pokročilé kvalitativní analýzy dat, jednak formou diskusí nad problematikou zkoumání spontánních mluvených komunikátů. Studenti se seznámí se základními tématy konverzační analýzy a budou touto metodou analyzovat vybrané komunikáty. Pozornost bude věnována také souvislostem konverzační analýzy s teorií mluvních aktů a analýzou diskurzu. Studenti budou mít možnost se aktivně zapojit do tvorby studijní opory z této oblasti. Požadavky na studenta: Podmínky udělení zápočtu: aktivní účast na seminářích, příprava na semináře, vypracování kvalitního encyklopedického hesla (příp. kapitoly ve studijní opoře) Obsah: Témata seminářů: 1. Analýza diskurzu vs. konverzační analýza vs. teorie mluvních aktů různé přístupy k analýze rozhovoru; specifičnost etnometodologické perspektivy Hoffmannová, J., Müllerová, O. (1992). Vývoj a současné akcenty analýzy dialogu. In: Slovo a slovesnost 53, č. 2, s. 111–122. Zeman, J. (2013). Základní konverzační situace v češtině. In. Komunikace a styl. Studie k MMČ. Olomouc: UP, 2013. s. 25–51.

2. Etnometodologie aneb jak to všechno začalo konverzační analýza (KA) jako (socio)lingvistická disciplína Heritage, John (1984): Garfinkel and ethnomethodology. Cambridge: Polity Press. Sidnell, J., Stivers, T. (ed.) (2013). The Handbook of Conversation Analysis. Blackwell: UK.

3. Základní terminologie a otázky KA co je to konverzace; monolog vs. dialog; jaké metody mluvčí užívají při produkci a interpretaci běžného rozhovoru; jaké strukturní problémy rozhovoru mluvčí řeší, jaké metody (prostředky) má k dispozici; jak je běžný rozhovor vůbec možný Hutchby, I., Wooffitt, R. (1998). Conversation analysis: principles, prac-tices and applications. Oxford: Polity Press. Sacks, H. (1992). Lectures on Conversation. Oxford: Blackwell. Ten Have , P. (1999). Doing Conversation Analysis: a practical guide. London: SAGE.

4. Metody sběru materiálu příprava surového materiálu k analýze; možné způsoby transkripce; tvorba vlastních korpusů

Inovace studia obecné jazykovědy a teorie komunikace ve spolupráci s přírodními vědami reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0076 Hoffmannová, J. (1992). Metodologie "konverzační analýzy" a transkripční symboly. In: Symbol v lidském vnímání, myšlení a vyjadřování. Praha: Filozo-fický ústav ČSAV, s. 234-241. Kaderka, P., Svobodová, Z. (2006): Jak přepisovat audiovizuální záznam rozhovoru? Manuál pro přepisovatele televizních diskusních pořadů. Jazykovědné aktuality, 43 (3–4), s. 18–51.

5. Základní metodologický aparát KA + modifikace etnometodologická KA (Indexikalita/reflexivita, relevance, vykazatelnost, rozpoznatelnost, metoda dokumentární interpretace); členská kategorizační analýza – MCA a sebe/umisťování (zaujímání pozic) v sociálních kategoriích v symbolickém prostoru, sledování tzv. turn-taking (střídání replik); strukturní „problémy“ utváření rozhovoru: tematická analýza Hutchby, I. and Wooffitt, R. (1998). Conversation Analysis: Principles, Practices and Application. Cambridge: Polity Press Psathas, G. (1995). Conversation analysis: the study of talk-in-interaction. Thousands Oaks/London/New Delhi: Sage Publications. Ten Have, P. (2003). Predstava člena je jadrom věci. O úlohe členského vedenia v etnometodologickom výzkume. Biograf 2003/32

6. Výstavba konverzace – globální organizace rozhovoru konverzace stokrát jinak aneb jedinečnost KS; role jako interakční nástroj; inscenování rolí; členské pojetí; replika jako základní stavební kámen; preferenční organizace; sekvence – párové sekvence, presekvence, opravné sekvence; opravy a rektifikace Boden D., Zimmermann, D.H. eds. (1991). Talk and Social Structure. Berkley: University of California Press. Hašová, L. (1998). O posloupnostech témat a kategorizování v běžném rozhovoru. In: Varia 7. Zborník materiálov zo 7. kolokvia mladých jazykovedcov, Bratislava, 1998. s. 236–250. Müllerová, O. (1987). Principy strukturace dialogu. In: Slovo a slovesnost 48, č. 2, s. 98–109. Nekvapil, Jiří (1997). Some remarks on item orderings in Czech conversation: the issue of pre-sequences. In: Proceedings of LP’s 1996. Typology: prototypes, item orderings and universals. Ed. Bohumil Palek. Prague: Charles University Press, s. 444-450.

7. Základní témata konverzační analýzy otázky a odpovědi v dialogu; neverbální komunikace; pohledy očí; emoce; modalita; intertextualita; zvuková stránka konverzace; gramatická stránka konverzace; konverzační analýza versus teorie mluvních aktů Hutchby, I., Wooffitt. (2008). Conversation Analysis. 2nd edition. USA: Polity. Schlegloff, E. A. (1996). Sequence Organization in Interaction. A Primer in Conversation Analysis. Cambridge: University Press. Sidnell, J., Stivers, T. (ed.) (2013). The Handbook of Conversation Analysis. Blackwell: UK.

8. Konverzace nejen z rodinného a přátelského prostředí jak jsou instituční reality (cíle, normy, role, identity a vztahy atd.) utvářeny interakcí v/skrze interakci; KA rozhovoru lékaře s pacientem; KA školní komunikace; KA v rámci dětské komunikace Heritage, J. (1997) Conversation analysis and institutional talk. In D. Silverman, ed.: Qualitative research: Theory, method and practice. London: Sage Publications. s. 161-182. Hoffmannová, J., Müllerová, O. (1998). Institucionální komunikace v češtině. In: Slavia 67, č. 1-2, s. 129-136. Sidnell, J., Stivers, T. (ed.) (2013). The Handbook of Conversation Analysis. Blackwell: UK.

9. Konverzace nejen z rodinného a přátelského prostředí KA právní komunikace; KA mediální komunikace; KA v rámci psychoterapie Čmejrková, S. (2007). Od partnerského rozhovoru k talk-show. In: Přednášky z 50. běhu LŠSS. FF UK : Praha. s. 48–60.

Inovace studia obecné jazykovědy a teorie komunikace ve spolupráci s přírodními vědami reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0076 Čmejrková, S. (1999). Televizní interview a jiné duely. Mediální dialog jako žánr veřejného projevu. In: Slovo a slovesnost 60, č. 4, s. 247–268. Sidnell, J., Stivers, T. (ed.) (2013). The Handbook of Conversation Analysis. Blackwell: UK.

10. Konverzační analýza po česku KA přátelské a rodinné komunikace; KA institucionální komunikace; KA v rámci gerontologie Havlík, M. (2005). Specifičnost tempa seniorů/seniorek: překrývání replik v rozhovorech mezi mladší/m a starší/m komunikantkou/komunikantem. In: Komunikace - styl - text [KomSt]. Sborník z mezinárodní lingvistické konference České Budějovice. Hoffmannová, J., Müllerová, O., Zeman, J. (1999). Konverzace v češtině při rodinných a přátelských návštěvách. Trizonia: Praha. Hoffmannová, J., Müllerová, O. (1992). Vývoj a současné akcenty analýzy dialogu. In: Slovo a slovesnost 53, č. 2, s. 111–122. Hoffmannová, J., Müllerová, O. (2000). Jak vedeme dialog s institucemi. Academia: Praha. Hoffmannová, J. (1998). Narativní pasáže v dialogu: čas vzpomínek a návratů do minulosti. In: Słowo i czas Uniw. Opolski: Opole. s. 151–158.

Literatura: Další doporučená literatura: Bronwyn, D. (2008) Jak znovu-promyslet "chování" v pojmech umísťování a etiky odpovědnosti. Biograf (47). Coulon, A. (1995) Ethnometodology. Qualitative research methods series 36. Drew, P. (1992) Contested evidence in courtroom gross-examination: a case for trial of rape. In Drew, P. and J. Heritage. Eds. (1992) Talk at Work. Interaction in institutional settings. Cambridge: Cambridge University Press. Drew, P. and J. Heritage Eds. (1992) Talk at Work. Interaction in institutional settings. Cambridge: Cambridge University Press Garfinkel, H. (1967) Studies in ethnometodology. Englewood Cliffs: Prentice Hall, Inc. (Jinonice Garfinkel, H.: Ethnomethodology's Program. Social Psychology Quarterly, 59: 1 (1996), 5-21. Heritage J. Garfinkel and Ethnomethodology. 1984. Hoffmanová J. (2000) Telefonické rozhovory občanů s ohlašovnou požárů. In Hoffmanová J., Mullerová,O. (2000) Jak vedeme dialog s institucemi. Praha: Academia. Housley, W (1999) 'Role as an Interactional Device and Resource in Multidisciplinary Team Meetings'. Sociological Research Online, vol. 4, no. 3, <> (scanováno kurs) Housley, W. Fitzgerald, R.(2009) Membership categorization, culture and norms in action. Discourse and Society No 20, 345. Kendall, S., Tannen, D. (1997) Gender and Language in the workplace. In WODAK, Ruth (Ed.). Gender and Discourse. SAGE Publications. 1997.

Linell, P. (1998). Approaching Dialogue. Talk, interaction and contexts in dialogical perspectives. Benjamins: Amsterdam. Léblová, Z. (2001). Konfliktní jednání v rodinné komunikaci. In: Jazykovědné aktuality 38, č. 1-2, s. 5-17. Levinson, Stephen C. (1983): Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press (německý překlad Tübingen, Niemeyer 1991). Mehan, Albert, J. (2006) Using Talk to the Study the Policing of Gangs and its Recordwork. In Drew, P., Raymond, G., Weinberg, D. 2006. Talk and interaction in social research methods. Sage publication, s . 190-210. Mračková, A. (2004) Interakcia lekár - pacient pri poskytovaní nepriaznivej správy. Sociológia 2004/1 Müllerová, Olga - Hoffmannová, Jana (1994): Kapitoly o dialogu. Praha: Panso-fia. Nekvapil, J. (2000a) Konversační analýza v systému encyklopedických hesel. http://ulug.ff.cuni.cz/ Nekvapil, J. (2000b) Sociální kategorizace v interkulturním kontaktu: základní výklad, cvičení a diskuse dvou scén z podnikové komunikace. FF UK: Ústav lingvistiky a ugrofinstiky. Dostupné na http://ulug.ff.cuni.cz/ Nekvapil, Jiří - Zeman, Jiří (1999): K verbální strukturaci Hradce Králové v kaž-dodenní komunikaci. In: Zeman, J. (ed.), Strukturace města ve verbální komunikaci: Poznámky z výzkumu Hradce Králové. Hradec Králové: Gaudeamus 1999, s. 8-16.

Inovace studia obecné jazykovědy a teorie komunikace ve spolupráci s přírodními vědami reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0076 Pomerantz, A and Fehr, B. J (1997) Conversation Anylysis: An Approach to the study of Social Action as Sense making Practices.. In T van Dijk ed., Discourse As Social Interaction. London: Sage. (scanováno kurs) Potter, J.(2000) Reprezenting Reality. Discourse, Rhetoric and Social Construction. Thousand Oaks, Sage. (Kap. 2 Ethnometodology) Sacks, H.: Lectures on conversation, Oxford 1992; Ochs, E., Schegloff, E.A., Thompson, S.A., Interaction and grammar, Cambridge 1996; ten Have, P., Doing conversation analysis, London 1999; Levinson, S.C., Pragmatics, Cambridge 1983. Silverman, D. (1993) Interpreting Qualitative Data. Methods for Analysing Talk, Text and Interaction. London: Sage (část 2, kap 4 MCDA) Silverman, D. (1998) Harvey Sacks: Social Science and conversational Analysis. NY: Oxford univ. Press. Šmídová, Olga. (2008) Jak děláme nerovnosti diskursivně. In Šafr. J. (ed.). Sociální distance, interakce, relace a kategorizace: alternativní teoretické perspektivy Studia Sociální stratifikace. Praha: Sociologický ústav AV ČR. . ISBN 978-80-7330-146-0 Ten Have, Paul (1999): Doing conversation analysis: a practical guide. London: Sage Publications. Watson, D.R. (1983) 'The presentation of victim and motive in discourse: the case of police interrogations and interviews', Victimology 8: 31-52 [reprinted in: Travers, M. & J.F. Manzo, eds. (1997) Law in Action: Ethnomethodological & Conversation Analytic Approaches to Law. Aldershot, UK: Dartmouth Publishing.

Získané způsobilosti: Obeznámenost s analytickými přístupy k popisu textu Schopnost aplikovat teoretické poznatky při konkrétních analýzách textu Vyučovací metody: Monologická (výklad, přednáška, instruktáž) Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Metody písemných akcí (např. u souborných zkoušek, klauzur) Hodnotící metody: Seminární práce


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Korpusová lingvistika Cíle předmětu (anotace): Cílem předmětu je představit možnosti analýzy gramatiky přirozeného jazyka prostřednictvím jazykových korpusů. Aplikace jednotlivých metod bude prezentována na materiálu Českého národního korpusu. Pozornost bude věnována významu frekvence a vztahu zkoumaných gramatických jevů k primárně nejazykovým faktorům (typy textu atd.). Studenti si osvojí práci s Českým národním korpusem, zvládnou dotazy vyjádřené prostřednictvím tzv. atributů, dále dotazy kombinované, práci s regulárními výrazy atd. Budou schopni používat nástroje webového rozhraní NoSketch Engine, jako jsou filtry, třídění, práce se subkorpusy, ukládání výsledků apod. Dále budou představeny možnosti statistického zpracování dat – normalizované frekvence, Mi-skóre, T-skóre. Studenti se seznámí s korpusovým pohledem na jevy jako je kolokace, koligace apod. Požadavky na studenta: 1. pravidelná docházka (max. 2 neomluvené absence) 2. pravidelná příprava / četba zadané literatury 3. provedení korpusové analýzy / encyklopedického hesla Obsah: 1. Základy korpusové lingvistiky Cvrček, V. – Kovaříková, D. (2011): Možnosti a meze korpusové lingvistiky. Naše řeč, 94, s. 113-133 Čermák, F., Blatná, R (eds.) (2006) Korpusová lingvistika: Stav a modelové přístupy. Praha. 2. Struktura Českého národního korpusu. 3. Atributy word, lemma, lc, pos, tag, c, k, g. Čermák, F. Blatná, R. (2005). Jak využívat Český národní korpus. Praha. 4. Vyhledávání pomocí tzv. regulárních výrazů Čermák, F. Blatná, R. (2005). Jak využívat Český národní korpus. Praha. 5. Zdroje Čermák, F. Blatná, R. (2005). Jak využívat Český národní korpus. Praha. 6. Filtry Čermák, F. Blatná, R. (2005). Jak využívat Český národní korpus. Praha.


7. Třídění výsledků Čermák, F. Blatná, R. (2005). Jak využívat Český národní korpus. Praha. 8. Práce se subkorpusy Čermák, F. Blatná, R. (2005). Jak využívat Český národní korpus. Praha. 9. Základní statistické charakteristiky 10. Kolokace Čermák, F., Šulc, M. (eds.). (2006). Kolokace. Praha. 11. Koligace Hoey, M. (2005). Lexical Priming. Oxon ? New York. 12. Žánrová korpusová analýza Cvrček, V., Kodýtek, V., Kopřivová, M., Kovaříková, D., Sgall, P., Šulc, M., Táborský, J., Volín, J., Waclawičová, M. (2010). Mluvnice současné češtiny. Praha. Odkaz na další informace: http://korpling.webnode.cz/ Literatura: Doporučená: ČERMÁK, F. - BLATNÁ, R. (eds.). (2005). Jak využívat Český národní korpus. Praha. Doporučená: ČERMÁK, F., & BLATNÁ, R. (2006). Korpusová lingvistika - stav a modelové přístupy. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny. Doporučená: HOEY, M. (2005). Lexical Priming. Oxon: New York. Doporučená: CVRČEK, V. (2010). Mluvnice současné češtiny. V Praze: Karolinum. Doporučená: CVRČEK, V. - KOVAŘÍKOVÁ, D. (2011). Možnosti a meze korpusové lingvistiky. Naše řeč, 94, s. 113-133. Získané způsobilosti: Detailní obeznámenost s ČNK, metodami a praktickým užitím Vyučovací metody: Přednášení Monologická (výklad, přednáška, instruktáž) Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming) Metody práce s textem (učebnicí, knihou) Metody písemných akcí (např. u souborných zkoušek, klauzur)


Demonstrace Hodnotící metody: Seminární práce


SYLABUS K INOVOVANÉMU PŘEDMĚTU Kritická analýza diskurzu Cíle předmětu (anotace): Cílem předmětu je seznámit studenty se základními termíny a koncepty kritické analýzy diskurzu, včetně jejích vztahů k dalším disciplínám jako k jejím (možným) zdrojům inspirace – filozofie, sociologie či psychologie. Kurz zároveň představí významné osobnosti kritické analýzy, jako jsou Norman Fairclough, Theo van Leeuwen, Teun van Dijk a dal. Pomocí kritického čtení jejich prací a aplikace jejich metod v praktických cvičeních ukáže odlišnosti a akcenty v přístupech k diskurzu i tematickému zaměření analýz. Seminář se snaží představit kritickou analýzu diskurzu jako perspektivu, ze které lze zkoumat jazyk a diskurz. Požadavky na studenta: Účast ve výuce (max. 2 neomluvené absence), četba zadaných textů, diskuse nad problémy řešenými při četbě textu, vypracování hesla do lingvistické encyklopedie a jeho prezentace. Obsah: Tematické okruhy: 1. Vztah kritické analýzy k ostatním disciplínám jako k jejím (možným) zdrojům inspirace: filosofie, sociologie, psychologie Habermasovo pojetí diskurzu Četba: Horster, Detlef: Jürgen Habermas. Praha 1995, s. 19 – 36. Doplňující (dobrovolná) četba: Klasifikace řečových aktů. In: Hirschová, Milada: Pragmatika v češtině, Olomouc 2006, s. 112 – 124. Hubík, Stanislav: Obrat ke komunikaci v sociologickém myšlení J. Habermase, s. 9 – 16, In: Sociologické studie 1994. Otázky do diskuse: - Jak využívá Habermas teorii řečových aktů ve svém konceptu diskurzu; - jaké řečové akty rozlišuje – porovnejte s jinými klasifikacemi řečových aktů; - jak jsou propojeny Habermasovy řečové akty s nároky platnosti; - co je pro Habermase diskurz; - jaká je souvislost mezi teoretickým a praktickým diskurzem na jedné straně a konstantivy a regulativy na druhé. „Foucaultův diskurz" Četba: Foucault, Michel: Archeologie vědění. Praha 2002, s. 163–182 (Popis výpovědí). Doplňující (dobrovolná) četba: Dreyfus, Hubert – Rabinow, Paul: Michel Foucault: Za hranicemi strukturalismu a hermeneutiky, s. 85 – 97.

No title

Recommend Documents