No title

9.4.13

https://mail-attachment.googleusercontent.com/attachment/u/0/?ui=2&ik=255afb0785&view=att&th=13db7a14723c0179&attid=0.2&disp=inline&realattid=f_hev…

Návrat Anime: Naruto V ten den, kdy jsem opět stál před bránou do vesnice, připravený tam vkročit po všech těch příšerných letech, se nebe zatahovalo. Blížící se bouřka mi nikdy nedělala dobře, ale všichni lidé, kterým jsem to kdy řekl, už jsou mrtví. Nevím, jak dlouho jsem tam postával, ale sbíral jsem odvahu a té jsem měl poskrovnu. Udělal jsem hodně zlého a zapříčinil kupu problémů, takže jsem nečekal žádné milé přivítání. Přece jen někomu, kdo před čtyřmi lety opustil vesnici a skoro zabil svého nejlepšího přítele, by neměly být přichystány famfáry a oslavy příchodu. Přesto jsem něco takového podvědomě čekal… naivka. To slovo mě perfektně vystihuje. Řekl jsem si, že vesnicí raději procházet nebudu, aby mě někdo náhodou nezatknul. Ze všeho nejdřív si promluvím s Hokage-sama, to bude nejlepší, ano. Stačilo několik pečetí a už jsem stál před dveřmi do její kanceláře. Zhluboka jsem se nadechl a zaklepal. Rozhovor s naší Hokage proběhl více méně v pohodě a já byl rád, že mě tak lehce přivítala zpátky a byla ochotná mi přiřknout hodnost chuunina, i když jsem předtím měl splnit nějaké mise se svým starým týmem sedm. A tak vás tři zavolala, abyste mě přivítali zpátky a já napjatě čekal v její kanceláři. Věděl jsem, že Sakura mě přivítá bez problémů, minule, když jsem ji náhodou potkal, tak vypadala, že je do mě stále zamilovaná, takže bude štěstím bez sebe. Tušil jsem, že i Kakashi-sensei zareaguje dobře, protože jsem byl vždycky jeho oblíbeným studentem a odčinil jsem vše, co jsem provedl (takhle to alespoň řekla Tsunade). Jediné, co jsem si nedokázal představit, byla tvá reakce, které jsem se zároveň nejvíce obával. Jak se ti mám co nejlépe omluvit za všechnu tu bolest, jež jsem ti způsobil? Za to, jak jsem tě skoro zabil? Za to, že jsi mě celé čtyři roky urputně hledal a já se schválně vyhýbal všem možnostem našeho setkání? Nebyl jsem na tebe připraven. Sakura zareagovala samozřejmě tak, jak jsem čekal a nic dobrého na tom nebylo: okamžitě se mi vrhla okolo krku a ihned mě začala zvát na rande. Chystal jsem se jí něco peprného odseknout, ale tehdy vešel Kakashi a zarazil ji, protože mě chtěl on sám přivítat. Chvilku jsme spolu mluvili a ty jsi stále nepřicházel. Byl jsem nervóznější a nervóznější… jak budeš reagovat? Přijmeš mou omluvu? Ale hlavně… odpustíš mi někdy? Dovolíš mi opět být tvým přítelem? Měl jsem v hlavě tolik otázek, kolik jsem neměl odpovědí, až mě z toho mrazilo v zádech. Konečně se otevřely dveře a ty jsi vstoupil. Čekal jsem ten krásný úsměv, pro tebe tak typický, ale tvářil ses spíš neurčitě, skoro naštvaně. Modré oči ti zářily čímsi, co jsem nedokázal pojmenovat a to mě pořádně znejistilo. Také mi došlo, jak jsi za ty roky vyrostl, vyspěl a určitě i zesílil. Změnil ses hodně, milý Naruto. Ale i tak jsem tam někde v pozadí viděl toho neustále nadšeného a hyperaktivního kluka, jež byl mým nejlepším přítelem, a to jediné mi dávalo alespoň malinkou naději, že není pozdě. „Ahoj,“ usmál jsem se na tebe mile a zaregistroval ticho, které se pak rozlehlo celou kanceláří, jak všichni čekali na tvou reakci. Obávali se jí, ale rozhodně méně než já. Přece jen po tom všem jsem ochoten si přiznat, že potřebuji přítele. A ty jsi ten nejvhodnější, Naruto. Čekal jsem jakoukoliv odpověď, i facku, ale ty ses prostě jen otočil a odkráčel pryč. Sledoval jsem tvou postavu jak mizí v chodbě a přál si, aby ses otočil, rozběhl se zpátky ke mně a prohlásil, že to byl jen vtip. Ovšem nic z toho jsi neudělal a prostě odešel. Cítil jsem, jak mě opouští naděje, že všechno bude zase jako dřív, a povzdechl si. Nic jsem neudělal, protože jsem věděl, že na tu ignoraci https://mail-attachment.googleusercontent.com/attachment/u/0/?ui=2&ik=255afb0785&view=att&th=13db7a14723c0179&attid=0.2&disp=inline&realattid=f_hevqxjj…

1/5

9.4.13


máš plné právo nehledě na to, jak moc mě to bolí. Chtěl jsem se za tebou vydat, ale Kakashi mě zarazil: „Dej mu chvíli než se vzpamatuje. Potřebuje čas.“ Jen jsem kývnul na souhlas a poslouchal Tsunade, jak vykládá něco o dalším tréninku a misích, ale nevnímal jsem ji. Myslel jsem na tebe a na to, jak všechno můžu napravit. Jakmile nás konečně propustila, tak Kakashi jenom řekl, že zítra je trénink v devět na našem cvičišti a vypařil se a Sakuru si naštěstí někam odvedla Shizune, takže jsem byl sám a mohl se klidně projít po své rodné vesnici, kde jsem už tak dlouho nebyl. Popravdě jsem čekal, že tě někde potkám, ale nebylo mi to dopřáno. Neustále jsem se rozhlížel, ale po tobě jako by se zem slehla. Pak začalo pršet, ale mně se nechtělo jít do mého starého domu, kde jsem tušil spoustu prachu a všeho možného, a na to jsem neměl náladu. Raději jsem zaplul do nějakého baru a tam se začal nalévat drinky. „Další,“ nařídil se barmanovi a podal mu svou skleničku, ale zpoza mě se vymrštila cizí ruka a sklenku si vzala ona. „Už nic. Zaplatím,“ prohlásil podivně známý a přitom neznámý hlas a položil přede mě na pult peníze, pak vzal mou paži a přehodil si ji přes rameno a zvedl mě. Udělal dobře, protože na svých nohách bych stát rozhodně nedokázal. Podíval jsem se na svého zachránce a byl jsi to ty. Ustrnul jsem v pohybu a zadíval se do tvé krásné tváře a azurově modrých očí, které prakticky zářily v přítmí baru. Tak rád jsem tě viděl. „Proč ses tak zlil, Sasuke? Vážně jsem sem nepřišel pro to, abych tě musel táhnout pryč,“ sykl jsi naštvaně a tvůj tón byl tak diametrálně odlišný od toho civilizovaného: ‚Už nic, zaplatím‘. Najednou jsi byl naštvaný. Proč jsi naštvaný? Nechtěl jsem tě naštvat. „Proč jsi teda přišel?“ vypadla ze mě naprosto nemístná otázka, ale já jí nemohl zabránit. Všechno se se mnou motalo a jazyk mě nechtěl poslouchat, stejně jako mé končetiny. Musel jsi neustále vyvažovat mou nerovnováhu, a tak ses taky trochu motal, ale jinak jsi mě statečně vynesl ven do toho deště. „Měl jsem rande, ale to už je jedno. On mi řekl, že tě mám raději doprovodit domů,“ odsekl jsi a teď už jsi byl rozzuřený. Takže já jsem ti přerušil rande? To je mi líto… rád bych ho poznal. Moment, on? Chodíš s klukem? Co já se o tobě ještě nedozvím, Naruto. Vždycky jsem si myslel, že se ti líbí Sakura. „Díky,“ pousmál jsem se na tebe a ty ses šokovaně zastavil. „Nemáš za co,“ povzdechl sis a pokračoval v cestě. „Ale mám… nikdy jsi to pátrání nevzdal. A za to jsem ti vděčný…“ Nijak jsi neodpověděl a dál šel po hlavní ulici Konohy. Vzápětí se rozpršelo ještě víc a ozvalo se několik hromů. Bezděky jsem se roztřásl a ty jsi to zaregistroval, ale nijak nereagoval. Jakmile se však objevily blesky, tak jsem z toho měl ještě horší pocit a přimknul se blíže k tobě. Strašně rád jsem u sebe cítil blízkost někoho jiného v okamžiku tak velkého strachu. A tys stále ingoroval můj strach. „Tohle není můj byt,“ konstatoval jsem, když jsi odemknul dveře a vtáhnul mě dovnitř nějakého apartmá, které jsem nepoznával. „Vzal jsem tě ke mně, nechci být nemocný a ty bydlíš až na druhém konci Konohy,“ pokrčil jsi rameny a přešel ke stolu, kde jsi měl nějaký vzkaz, „Zítra není trénink, Kakashi se Sakurou mají nějakou misi.“ Chtěl jsem něco říct, ale obrátil se mi žaludek a já jsem cítil, že už už budu zvracet. Zaregistroval jsi to a okamžitě mě odtáhnul do koupelny, kam jsme to stihli akorát včas, abych se trefil do záchodu. Bylo to fakt nechutné, ale i přesto jsi mi držel vlasy a konejšivě mě hladil po zádech. „Vykoupej se, udělám ti kafe,“ povzdechl sis a nechal mě tam. Splnil jsem tvé příkazy, a pak se připojil k tobě v kuchyni a na sobě jsem měl jenom ručník, protože mé oblečení bylo celé promočené. I ty jsi byl jenom v trenkách a sušil si vlasy, když jsi přede mě dával hrnek s horkým nápojem. Ihned jsem se do něj pustil a cítil se o něco střízlivější. Všimnul jsem si, jak si mě ty tvé nádherné oči zkoumavě prohlížejí a pod tíhou tvého pohledu jsem se zachvěl. Ale proč? Proč se na mě tak díváš? A proč se mi to líbí? https://mail-attachment.googleusercontent.com/attachment/u/0/?ui=2&ik=255afb0785&view=att&th=13db7a14723c0179&attid=0.2&disp=inline&realattid=f_hevqxjj…

2/5

9.4.13


Taky jsem se kouknul na tvou postavu a v krku jsem měl najednou sucho. Ta vypracovaná hruď, ty ruce… ty nohy! Jsi krásný, Naruto. A přitom mně se kluci nikdy nelíbili. Zase jsem uslyšel hrom a blesk osvítil oblohu jako ve dne, až jsem se zase roztřásl. „Jsi v pořádku, Sasuke?“ zeptal ses mě a už nezněl tak naštvaně. V tvém hlase zazníval tón… očekávání?! Je to možné? A taky jsi měl trošku zastřený hlas a já nechápal proč. „Já… já jen… nesnáším bouřky…“ sklopil jsem hlavu a pevně zavřel oči, protože jsem čekal, že se mi začneš smát a okamžitě využiješ své výhody, protože jsem ti řekl svou slabinu. Svou největší slabinu. Udělal jsi však něco nečekaného – hodil po mně kalhoty na spaní a řekl: „Pojď to zaspat. Stejně jsi úplně mimo.“ Je možné, že sis po tom povzdechl?! Nijak jsem na to nereagoval, a když jsi zaplul do koupelny, tak jsem se oblékl a poté dopíjel kafe, jež jsi mi uvařil. „Budeme spát v jedné posteli, protože tady nemám hostinský pokoj,“ konstatoval jsi, když jsi vylezl z koupelny a na sobě jsi měl jen kalhoty na spaní. Otočil ses ke mně zády a vešel do dveří, za nimiž jsem tušil tvou ložnici. Původně jsem se za tebou chtěl vydat, ale pak jsem uviděl tvůj pevný zadeček v upnutých kalhotách a nasucho jsem polkl. Zavrtěl jsem hlavou, abych z ní dostal myšlenky, které tam nemají co dělat, a vydal se za tebou. Už jsi ležel v posteli a měl rozsvícenou lampičku na nočním stolku. „Zhasni,“ pobídl jsi mě šeptem a já splnil tvé přání. Pak jsem zamířil ke druhé polovině postele a lehl si vedle tebe. Byl jsem ospalý, ale jakmile jsem ležel, tak jsem usnout nedokázal a jen jsem vnímal tvé teplo zářící tak blízko mé propastné samoty, až jsem zatoužil se k tobě přitisknout a už nikdy nepustit. Co se to se mnou děje? Proč na tebe nemohu přestat myslet? Po chvíli jsem uslyšel tvé hluboké oddychování a poznal jsem, že spíš. Venku stále zuřila bouřka a jediné, co jsem si přál, bylo ji ignorovat. Ale jak? Nakonec jsem neodolal, otočil se k tobě čelem, hlavu jsem přitisknul na tvou hruď, pravou ruku přehodil přes tvůj pas a přitulil se k tobě. Dýchal jsem tvou jedinečnou vůni a vnímal tvé teplo, které mi dělalo tak dobře. Až v této poloze jsem konečně usnul. Probudil jsem se do krásného rána, kdy do pokoje svítilo oknem slunce a já měl kolem pasu tvou ruku, kterou jsi mě tisknul k sobě. Stále jsi pravidelně oddechoval, z čehož jsem usoudil, že stále spíš. Po tomto zjištění jsem měl v plánu se od tebe odtrhnout, ale cítil jsem se u tebe tak dobře, že jsem opětovně zavřel oči a nechal se unášet zpátky do říše snů. Probral jsem se podruhé, nyní k tobě otočený čelem. Kolem pasu jsem stále cítil tvou ruku, což mi z nějakého neznámého důvodu udělalo velkou radost. Otevřel jsem oči a několikrát zamžikal. První, čeho jsem si všimnul, byly tvé azurové hlubiny, jež mne upřeně pozorovaly. Začal jsem ti pohled oplácet, ale neuhnul jsi, pokračoval jsi v zírání a dokonce se jemně usmál. Zahleděl jsem se na ten úsměv, po kterém se mi tak moc stýskalo, a pak zpět do tvých očí, které se též usmívaly. Náhle v nich blikla jiskřička nápadu a v tom okamžiku jsi mě k sobě pevně přitiskl a tvůj obličej se ocitnul až nebezpečně blízko toho mého. Mým světem se staly pouze tvé hluboké průzračné oči, jež se zavřely, když jsi přitisknul své rty na ty mé. Byl to pro mě nezvyklý pocit, proto jsem se vůbec nebránil a nechal tě dělat to, co jsi chtěl. Při tom jsem cítil příjemné chvění po celém těle, které bylo největší na mé nahé hrudi, jež jsem měl přitisknutou k té tvé. „C-co to děláš?” Konečně jsem byl schopen dát mezi nás své ruce a odstrčit tě zpátky. „Líbám tě na dobré ráno,” věnoval jsi mi půvabný úsměv, „Nech mě v tom pokračovat, Sasuke-kun,” přiblížil ses k mému uchu a zašeptal: „Bude se ti to líbit…” Políbil jsi mi ušní lalůček a lehce do něj kousl. Mým tělem projela vlna vzrušení, až jsem se celý rozklepal. Nevěděl jsem, o co ti jde, dokud jsem neucítil zvláštní tlak na svém stehně. Takže si mě chceš vzít. Ale proč? Ještě včera jsi na mě byl tak naštvaný a nepromluvil se mnou jediné slovo. Teď po mně chceš sex. Proč? „Ne!” vyjekl jsem zděšením nad tou myšlenkou, protože jsem se necítil připravený na https://mail-attachment.googleusercontent.com/attachment/u/0/?ui=2&ik=255afb0785&view=att&th=13db7a14723c0179&attid=0.2&disp=inline&realattid=f_hevqxjj…

3/5

9.4.13


ztrátu panictví s tebou, mým nejlepším přítelem. Odtrhnul jsem se od tebe a vyskočil na nohy. Začal jsem hledat své oblečení, ale nikde nebylo a hlava mě bolela jako střep, což zapříčinilo, že jsem vzteky viděl rudě. Chtěl jsem od tebe co nejdřív zmizet, abych si mohl promyslet, co vlastně chci a co k tobě vůbec cítím. Vydal jsem se ke dveřím, ale na to jsi čekal, chytil mě za ruce, které jsi mi držel nad hlavou v pevném sevření, a přirazil na chladné dřevo. „Sasuke…” zašeptal jsi jemně, přiložil svůj obličej k mému krku, nadechl se mé vůně a vtiskl jemný polibek, až mě zamrazilo, „Ty mě snad nechceš? Netoužíš se mě dotýkat už od včerejšího večera, kdy jsi mě viděl polonahého? Já to chci… chci tebe.” Tvůj tón mě sváděl a já netušil, co mám dělat. Tehdy ses ke mně celý natiskl a svou volnou rukou mi začal objíždět linii od klíční kosti, přes hruď a po bříšku dolů až k lemu kalhot, které jsi mi včera tak laskavě zapůjčil. „Ne,” zavrtěl jsem odmítavě hlavou v odpovědi na tvou otázku. „Tvé tělo ale říká něco jiného,” jakoby náhodou jsi mi rukou přejel přes bouli mezi nohama a já jsem cítil obrovské vzrušení, sic jsem se snažil ho nevnímat. Znovu jsi mě políbil na krk, a pak jsi pokračoval jemnými polibky nahoru, přes tvář, na líce, na nos a skončil jsi u úst. Tvůj jazyk se dobýval dovnitř, ale já byl pevně rozhodnutý ho tam nevpustit. Naprosto nečekaně jsi pak vrazil koleno mezi mé nohy a přitom mě kousnul do spodního rtu. Uniknul mi vzdech, čehož jsi plně využil a zmocnil se mých úst a jazyka. Už jsem nemohl odolat a zapojil jsem se do té naší vzrušující hry. „Naruto… odpustíš mi někdy, že jsem odešel?” zeptal jsem se tě jakmile ses ode mě odtrhl, protože mi to vážně vrtalo hlavou a dál jsem tu otázku nemohl držet v sobě. Naprosto nečekaně ses pousmál, lehce mě políbil na ústa a zamířil k mému uchu: „Jen když přiznáš, že se ti to líbí a začneš spolupracovat. Už žádný útěk.” Olizoval jsi mi ušní boltec a mé vzrušení stále rostlo. Chceš mi odpustit za to, že se ti dám? Hodně jsi se změnil, Naruto. Ale je pravda, že se mi to začíná líbit a pomalu tě taky chci… strašně moc tě chci. Nikdy jsem si nevšimnul, jak mě přitahuješ. Vlastně mě nikdo nikdy nepřitahoval, až ty a to právě dnes. Nic jsem neřekl, rozhodl jsem se ti dát odpověď svými činy, i když jsem o tom ještě nebyl stoprocentně přesvědčený. Ale nemohl jsem jinak, protože jsem chtěl využít šance, kterou jsi mi dal. Celým svým tělem jsem se k tobě přitiskl ještě víc než snad bylo možné a rty jsem ti přitiskl na krk, protože jsi se stále zabýval mým uchem. Lehce jsem tě kousnul, a pak se k tobě prakticky přisál… tvá kůže je tak sladká a hebká… „Helemese, kdo se nám to probral,” uchichtnul ses a pustil moje ruce, kterými jsem tě ihned nedočkavě objal, „Sasuke-kun…” zaúpěl jsi, když jsem pevně stiskl tvůj zadek, „Nikdy bych nečekal, že zrovna tebe takhle uvidím,” ušklíbl ses na mě. Nelíbíš se mi jako zlobivej kluk. „Zmlkni a líbej mě!” sykl jsem, protože mě zevnitř přímo spalovala touha, když jsi mi mapoval má záda a občas zabloudil i na zadek a jemně mě hladil. Já jsem si tě zatím pevně chytnul za vlasy na zátylku a přitiskl svá ústa na tvá a zuřivě jsme se líbali, až se mi podlamovala kolena. Chtěl jsi víc, což jsem pochopil ze zvýšeného počtu tvých dotyků a intenzity tvých polibků, proto jsem tě pomalu začal tlačit dozadu, směrem, kde jsem tušil tvou postel. Jakmile jsi pochopil, o co se snažím, tak jsi k ní sám zamířil a spadl na ni, přičemž jsi mě stáhnul sebou a po celou dobu jsme se nepřestávali líbat a navzájem se dotýkat. Chvilku jsem na tobě ležel a pokračovali jsme tak jako doteď, ale pak jsi nás obrátil, až jsi ležel na mně a začal svými polibky sestupovat přes krk dolů až k mým bradavkám, kterým ses chvíli věnoval, a pak postupoval až na bříško a k okraji mých kalhot, kde ses zastavil. „Vážně chceš odpuštění?” podíval ses na mě s lehce přivřenýma očima a já už jsem byl svým vzrušením a touhou naprosto mimo, proto jsem jen pokývl hlavou a v mysli prosil, ať už dojdeme k tomu přeslastnému závěru. Věděl jsem, že mu už moc dlouho nezvládnu odolat, stejně tak jako jsem předtím neodolal tobě a tvému laskání. https://mail-attachment.googleusercontent.com/attachment/u/0/?ui=2&ik=255afb0785&view=att&th=13db7a14723c0179&attid=0.2&disp=inline&realattid=f_hevqxjj…

4/5

9.4.13


Po celou tu dobu jsi mě nepřestával líbat. Jakmile bylo po všem, ještě chvíli jsme zůstávali v objetí a navzájem se laskali, ale pak ses odtáhnul, slezl ze mě a lehl si na druhou polovinu postele. „Tímhle je ti odpuštěno, Sasuke. Můžeme být zase nejlepšími přáteli.“ Samolibě ses usmál a otočil se zády ke mně. Okamžik poté, co mi došel význam tvých slov, jsem ucítil neuvěřitelnou bolest v levé části hrudi. Přitiskl jsem si na ono místo pěst, ale té bolesti nic nezabránilo v postupu do celé mé bytosti. Co jsi mi to řekl? To jako myslíš vážně?! Já tady začínám objevovat krásu blízkosti a doteků jiné osoby a ty… ty mi zlomíš srdce. Nedokážeš si představit, co jsem v té chvíli prožíval. Byl to ten nejhorší moment celé mé existence a já věděl, že už mě nikdy nebude nic tak bolet, protože už k sobě nikoho takhle nepustím. Děkuji ti za drahocennou životní lekci, Uzumaki Naruto. Z očí mi bezděky vytryskly slzy, ale jen několik. Okamžitě jsem je potlačil a zahnal zpátky. Nehodlám před tebou brečet, to ne. Beze slova jsem se zvednul, našel své oblečení, které už naštěstí bylo suché, a vydal jsem se domů, kde na mě sice nikdo nečekal, ale věděl jsem, že tam nebude nikdo, kdo mi mohl ještě víc ublížit. Nebyl jsi tam ty. Už je to měsíc, co jsem zpátky ve vesnici. Měsíc, co se odehrála scéna, která mě tolik ovlivnila. Měsíc, kdy na sobě v blízkosti jakékoli živé bytosti mám svůj typický arogantní výraz Uchihů, nikdy se nesměji a už vůbec nebrečím. Měsíc se k sobě oba dva chováme, jako kdyby se nic nestalo, jako kdybychom se usmířili a stali nejlepšími přáteli jako před lety. Ale cena, kterou jsem za tento stav věcí zaplatil, je příliš vysoká a já nevím, jak dlouho to ještě budu moci snášet. Vadí mi totiž, když tě vidím se všemi tvými milenci, které střídáš častěji než ponožky. Vadí mi, že jsem kvůli tobě brečel. Vadí mi, že se s nimi směješ i to, že se směješ se mnou, přestože jsi mi způsobil tolik bolesti. Vadí mi tvá ignorace mých pocitů. Copak vážně nevidíš, že… tě… miluji, Uzumaki Naruto? Jak to můžeš nevidět?!

https://mail-attachment.googleusercontent.com/attachment/u/0/?ui=2&ik=255afb0785&view=att&th=13db7a14723c0179&attid=0.2&disp=inline&realattid=f_hevqxjj…

5/5

No title

Recommend Documents