MÜSTSKÉ DIVADLO V ÎESKÉM KRUMLOVÜ PÁTEK 11.10.2013 * 19:00
Program Alexandr PorfirjeviÏ Borodin (1833-1887) Pěedehra k opeěe Kníže Igor (1869‒1887) *** PREMIÉRA Aleksander Gabryĝ (1974) BESTIARIUM FORTUNE SQUARE TrioTrip SinfAct Sólisté: Noëlle-Anne Darbellay housle, elektrické housle, Monotron Duo, hlas, biÏ Samuel Stoll lesní roh, eHorn, iPad, Monotron Delay, nátrubek, Air Spray Aleksander Gabryĝ kontrabas, polystyren, Waldteufel, low-tech-electronics --- pěestávka --Ludwig van Beethoven (1770‒1827) Symfonie Ï.5 c-moll, op. 67 (1807-1808) 1. vÝta: Allegro con brio 2. vÝta: Andante con moto 3. vÝta: Allegro 4. vÝta: Allegro *** Sinfonieorchester TriRhenum Basel Dirigent: Julian Gibbons Koncertní mistr: Tamara Russo ( MÝstské divadlo v Îeském KrumlovÝ * Pátek 11.10.2013 * 19:00 )
Skladatelé a díla ALEXANDR PORFIRJEVIÎ BORODIN (1833-1887) A.P.Borodin se narodil r. 1833 v Sankt PetÝrburgu. Dostalo se mu širokého vzdÝlání, stal se lékaěem a pozdÝji i profesorem chemie na lékaěské akademii. Jeho talent byl mimoěádnÝ všestranný ‒ hovoěil vícero jazyky a hrál na klavír, flétnu a violoncello. Již v devíti letech zkomponoval svou první skladbu. Pěestože sám sebe oznaÏoval spíše za „nedÝlního muzikanta , stal se svÝtovÝ proslulým nikoli jako vÝdec, nýbrž jako hudební skladatel. Roku 1864 se spěátelil s Milijem Balakirevem, který jej dále seznámil se skladateli Césarem Kjuiem, Modestem Musorgským und Nikolajem Rimským-Korsakovem. Tak se Borodin stal pátým a posledním Ïlenem skupiny PÝtka zvané též Mocná hrstka, která komponovala v duchu ruského národního romantismu. Toto sdružení promÝnilo jak domácí operní tvorbu, tak také ‒ spoleÏnÝ s Îajkovským ‒ charakter celé ruské hudby. Jejich epický romantický styl lze v urÏitém smÝru pěirovnat napě. k Richardu Wagnerovi. První Borodinıv symfonický opus byl uveden v roce 1869. Premiéra jeho druhé symfonie (h-moll „Bohatýrská ) sice propadla, ale když se r. 1880 jejího aranžmá v Baden-Badenu ujal Borodinıv pěítel Franz Liszt, dosáhl Borodin poprvé jistého úspÝchu i za hranicemi Ruska. Skladatel po sobÝ zanechal nÝkolik významných dÝl; vedle nedokonÏené opery Kníže Igor se slavnými Poloveckými tanci jsou to i dvÝ dokonÏené a jedna nedokonÏená symfonie nebo symfonická báseĊ „Ve stepích stěední Asie . PĚEDEHRA K OPEĚE KNÍŽE IGOR Na své heroické opeěe Kníže Igor zaÏal Borodin pracovat v roce 1869. Toto dílo, jehož libreto Ïerpal autor ze stěedovÝké PísnÝ o pluku IgorovÝ, je považováno za jeho nejvýznamÝjší. Zıstalo až do konce skladatelova života nedokonÏeno, což lze pěiÏítat enormnímu pracovnímu vytížení
autora jako lékaěe. Operu pozdÝji dokonÏili Alexandr Glazunov a Nikolaj Rimskij-Korsakov. Široký prostor v ní zaujímají sbory a balet. Ten hraje nejdıležitÝjší roli ve druhém dÝjství pěi slavných Poloveckých tancích, které bývají rıznými baletními skupinami provádÝny i samostatnÝ mimo rámec vlastní opery. Druhé a těetí dÝjství díla je silnÝ poznamenáno orientálními vlivy, zatímco v ostatních dÝjstvích nelze pěeslechnout ohlasy na ruskou chrámovou hudbu. Pěedehra vykresluje scénu pěed chrámem v ruském hraniÏním mÝstÝ Putivlu. Kníže Igor se zde louÏí se svým lidem. Chce spolu se synem Vladimírem vytáhnout s vojskem proti pohanským Polovcım, kteěí opakovanÝ podnikají nájezdy na Rusko. ZatmÝní slunce je považováno za špatné znamení a lid žádá svého knížete, aby do pole netáhl. Také knÝžna Jaroslavna prosí svého muže, aby zıstal. Igor ji ale dává pod ochranu jejího bratra knížete Galického, toho ustanovuje po dobu své nepěítomnosti regentem a opouští s vojskem Putivl. Následující Ïtyěi dÝjství vyprávÝjí o tom, jak kníže Igor i jeho syn padnou do zajetí, kde se Vladimír zamiluje do dcery velkého poloveckého chána. Když se kníže Igor rozhodne s pomocí jednoho Polovce utéci, jeho syn váhá, neboħ ho jeho milovaná prosí, aby zıstal. Otci se útÝk zdaěí, ale Vladimír je prozrazen a lapen. Chán projeví svou velkomyslnost a daruje Vladimírovi život i svou dceru za ženu. Igor mezitím dorazí do Polovci zpustošeného Putivlu a šħastnÝ se shledá s Jaroslavnou, která vzdor hanebnému chování Galického nikdy nepěestala doufat, že se její manžel opÝt vrátí. Text: Franziska Halm
ALEKSANDER GABRYĜ, KONTRABAS A SKLADBA Skladatel, virtuos na kontrabas a performer Aleksander Gabryĝ se narodil r. 1974 v Horním Slezsku. Absolvoval s vyznamenáním vysokou hudební školu v Katowicích (1998) a Basileji (2008). Je laureátem vícerých skladatelských a interpretaÏních soutÝží jako napě. soutÝže Tadeusze Bairda ve VaršavÝ, Andrzeje Panufnika v KrakovÝ, soutÝže
Adama Bronisława CiechaĆského v Poznani nebo mezinárodní komorní soutÝže Krzysztofa Pendereckého v KrakovÝ. ZúÏastnil se rızných mistrovských kontrabasových a skladatelských kurzı v Polsku i v zahraniÏí. Zdokonaloval své schopnosti jako performer s Waldemarem Tamowskim, Ovidiu Badilou nebo Wolfgangem Güttlerem. Jako skladatel se zúÏastnil kurzı Thomase Kesslera a Hanspetera Kyburze v Basileji. Pěedtím než pěišel do Švýcarska, studoval u svého otce Ryszarda Gabryĝe a bral konzultace u Witolda Szaloneka a Tadeusze Moryta. Aleksander Garbyĝ byl stipendistou Hudební nadace Ernsta von Siemense a SpoleÏnosti pěátel Varšavského podzimu. Na tomto festivalu debutoval se svou divadelní kompozicí Deus Irae (2002), kterou provedl spoleÏnÝ s bukurešħským triem Pro Contemporania. Vystupuje pravidelnÝ jako sólista a komorní hráÏ (Ensemble Phoenix Basel, Klangforum Wien, Ensemble Modern, Collegium Novum Zürich aj.) a provádí pěitom také svá vlastní díla, jako napě. Nano na 16. mezinárodních skladatelských dnech v KrakovÝ, Jekyll/Hyde na prvním svÝtovém kontrabasovém festivalu ve Vratislavi nebo na cyklu Musica Experimento v ĚímÝ, dále Don Quixote readymade. Kapitola VII (triové obsazení v Basileji, Bernu, Curychu a ve Vispu). Jeho umÝlecké dílo zahrnuje pěedevším komorní hudbu a skladby pro kontrabas, dále pak poÏítaÏovou hudbu a neo-expresionistickou avantgardu. Tendence k paradivadelním formám je u Gabryĝe patrná již v prvních partiturách (Voak gefeustich, 1992) a pokraÏuje dısledným používáním režijních poznámek, mj. u sólové skladby Pax, Freunde, Pax (2008) pro trubku nebo elUle (2010) pro lesní roh, housle a hlasy. Velmi významné jsou pro autora specifické poÏítaÏem generované soundscapes, tedy jakési zvukové palety: Eco-Ethno-Polish-MountainsSpheroid, založený na hudebních nahrávkách z beskydského regionu ‒ odtud pochází i inspirace a hudební partitura pro animovaný film ChowaĆszczyzna (2009) režisérky Ewy Słowik-Grabowské ‒ nebo
L`ultima volta con de-cadenza, uvedeno a premiérováno r. 2000 díky Institut international de musique électroacoustique de Bourges. Roku 2009 vyznamenalo A.Gabryĝe za jeho umÝleckou tvorbu polské Ministerstvo kultury a národního dÝdictví stipendiem „Mladé Polsko , což mu umožnilo vydat sólové album BASSOLO (DUX, 2011).
BESTIARIUM FORTUNE SQUARE TrioTrip SinfAct „Hudba pro mÝ vždy znamená urÏitý druh divadla. Vše, co je „Hudbou ‒ je, zıstává a svým pohybem vytváěí zvláštní divadelní scénu pro sólisty a hudebníky našeho „Bestiaria : lidé zde pro jiné lidi hrají o lidech a o jejich „Fortune square . Syrovými orchestrálními zvukovými prostěedky, hrou na hudební nástroje, tvoěením zvuku hnÝteme prostěedí kolem nás jako archetypální materii. Hudba nám dává schopnost vlít toto médium, tuto archetypální krev do žil spoleÏnosti, vnést nový impuls... Uprostěed ruchı, ploch, textı, pulsı, asociací, náhodnÝ generovaných motivı a vzájemných reflexí zraje a tvoěí se jakýsi proces individualizace, vnoěení se do sebe samého, poznání prazákladu, ze kterého vychází jasná hudební linie, nÝco jako horská stezka, jasné gesto vedoucí do budoucna. PrávÝ v tom nacházím nadÝji svého „Bestiaria , jež na jedné stranÝ odhaluje dosavadní „bestiaria jen jako prázdnou pěehlídku reálných ale neexistujících Bestií, na stranÝ druhé nás všechny staví pěed otázku: Kde jsou naše hranice? Kde je jen šálení a kde nalézt východisko? Tedy se do toho pusħme, zkoušejme zaÏínat a hledat, znovu a znovu. Diskutujme, pěeme se navzájem, smlouvejme, celou svou bytostí, vÝdomostmi, buÑme pÝšáky nového, neprobádaného... Dirigent ‒ „ProbouzeÏ nestvır ‒ ěídí organismus orchestru nejprve s
objevnou radostí; Ïím dál ale „zachází do lesa , tím více ztrácí kontrolu nad svým Leviathanem. Pěestává být pánem, chce být aspoĊ partnerem, opÝt zkouší získat více moci, ale na konci už diriguje v generálpauzách jen sám proti svému vlastnímu orchestru. Jen on, sám vede své elektroakustické „duchy , vydává se jinou cestou než orchestr, jeho Leviathan. Tu se objevuje cosi nového ‒ kěehká rovnováha mezi hráÏi, publikem a dirigentem, rovnováha, která se mÝní, pěelévá, je nestálá a musí se vyrovnat s každým novým podnÝtem... Text: Aleksander Gabryĝ
LUDWIG VAN BEETHOVEN (1770‒1827) Ludwig van Beethoven se narodil r. 1770 v Bonnu a prožil své spíše neradostné dÝtství v muzikantské rodinÝ. Byl již výteÏným hráÏem na violu, varhany a klavír, když se teprve mohl vymanit z dosavadní provinÏní všednosti. Díky pěímluvÝ rakouského vyslance získal mladý hudebník možnost odjet do VídnÝ. Zde se údajnÝ potkal s Mozartem a zažil své první prozěení. NÝkolik mÝsícı poté byl ale znovu zpátky ve svém rodišti, aby se zde rozlouÏil se svou na smrt nemocnou matkou. BÝhem této doby, kdy byl zapsán i na bonnskou univerzitu, se seznámil s idejemi Velké francouzské revoluce a stal se jejím nadšeným pěíznivcem. Brzy se však opÝt vrací do VídnÝ a stává se miláÏkem aristokratických salónı, seznamuje se s Josephem Haydnem, zaÏíná slibnou kariéru klavíristy a skladatele. Avšak pěestože je Beethoven neustále obklopen vydavateli, šlechtici a dámami, nikomu po celý jeho život není dovoleno proniknout do zákoutí jeho vnitěního svÝta. Tato izolace a samota se ještÝ prohloubí poté, co se u skladatele projeví potíže se sluchem, údajnÝ následek zanedbaného zánÝtu stěedního ucha v dÝtství. Krok za krokem se Beethoven stahuje ze spoleÏnosti, až jej choroba nakonec pěipraví o sluch úplnÝ. Životem v osamÝní nabývá
jeho hudba stále více na vnitěním rozmÝru, jeho pěíznivci hovoěí o „vítÝzství ducha nad hmotou nebo pěirovnávají jeho hudbu k evangeliu. Po své smrti r. 1827 ve Vídni zanechal Beethoven jedineÏné dílo, platné beze zbytku až po souÏasnost. Všechny velké mistrovy skladby jsou hrány pravidelnÝ po celém svÝtÝ a plní tak jeho velké pěání ‒ nechat „sršet jiskry lidského ducha .
SYMFONIE Î. 5 C-MOLL. OP. 67 „OSUDOVÁ Na své páté symfonii pracoval Beethoven bÝhem roku 1807, pěiÏemž první Ïrty tohoto díla pocházejí už z roku 1804. Premiéra r. 1808 byla hned napoprvé úspÝchem a s obdivem publika se tato skladba setkává až do dnešních dnı. Vedle Deváté patěí Pátá k nejdıležitÝjším skladatelovým symfoniím. PravdÝpodobnÝ žádné jiné symfonické dílo nemá tak slavný zaÏátek jako ono Allegro con brio se svými Ïtyěmi tóny nabitými napÝtím ‒ těikrát G, pak Es ‒ na nichž je vystavÝna stavba celé symfonie a o nichž mÝl kdysi Beethoven prohlásit: „Tak klepe osud na bránu . Celá první vÝta je následnÝ vystavÝna na tomto poÏáteÏním tématu a vyznaÏuje se nevídanou jednotou bÝhem expozice, provedení i reprízy. Pouze jednou se objeví krátká vsuvka, melancholická fráze hoboje, jež jako by byla pěedzvÝstí z mlh budoucnosti pěicházejícího romantismu. Po repríze následuje coda, jež pěekraÏuje obvyklý rámec a je rozvedena podobnÝ jako jedna z hlavních Ïástí. Beethoven obmÝĊuje motivy a rytmy do formy jakéhosi druhého provedení a z pıvodních mohutných úderı osudu nechává zaznít úzkostné otázce. Stále novými kontrapunkty modifikuje harmonie až k nejvyššímu napÝtí. Pokládá pěitom dıkaz své znalosti formy symfonické básnÝ a umÝní použít ji svým osobitým zbısobem. Ve druhé vÝtÝ, Andante con moto, zazní ušlechtilá, cituplná melodie v As-dur, hraná violoncelly, jíž v protikladu stojí fanfára v C-dur. Oba
motivy uslyšíme bÝhem celé 2. vÝty rıznÝ obmÝnÝny, potkávají se a rozcházejí. Celá vÝta vyzaěuje zvláštní klid plynoucí v Ïase až do posledního tónu. Těetí vÝta, Allegro, zaÏíná v tmavých hlubinách a vine se postupnÝ do hudebních výšin. Znovu zaznÝjí osudové údery ‒ tentokrát ale spíše v zemité podobÝ rytmicky pěizpısobeny těídobé těetí vÝtÝ, ponÝkud pěipomínající selské trio. Také zde Beethoven vytváěí jisté napÝtí, které pak nad obvyklou formou scherza pěechází bez pěerušení do poslední vÝty. V hladkém pěechodu ke Ïtvrté vÝtÝ, Allegru, jako by se Beethoven vyznal ze své víry: noc je pěekonána záěícím dnem, jehož znovu a znovu pěicházející svÝtlo zní hymnem v C-dur. ÚÏinek výrazu je zde ještÝ zesílen novou instrumentací: na tomto místÝ nastupují pozouny. Poté, co se ještÝ jednou objeví ponuré osudové téma ze těetí vÝty, svÝtlo se koneÏnÝ prosadí a vÝta konÏí codou, jež symbolizuje záěivé vítÝzství lidství nad nepěíznivým osudem. Text: Franziska Halm
Naši sólisté NOËLLE-ANNE DARBELLAY, HOUSLE Narodila se v r. 1980 v Bernu. Studovala u Karen Turpie na Vysoké umÝlecké škole v Utrechtu a na Vysoké hudební škole v ŽenevÝ u Stefana Muhmenthalera. Od svého absolutoria je zde asistentkou v oboru souÏasné houslové literatury. Dıležitých impulsı se jí dostalo od Davida Takena, Felixe Andrievského, Bruna Canina, Siegfrieda Palma a ohlednÝ barokních houslí od Julie Schröder. Jako sólistka vystupovala Noëlle-Anne se Sinfoniettou Luxembourg ve Philharmonie Luxembourg, na ISCM World New Music Days, Music Documents Tokyo, na festivalech Musiksommer Ernen, New Music Festival Krakov a Festival International de Musique Tibor Varga . Má za sebou bohatou koncertní Ïinnost jako komorní hráÏka a vystupuje jako host mj. s Kammerorchester Basel, Nouvel Ensemble Contemporain, Chamber Aartists Orchestra. Noëlle-Anne Darbellay premiérovala Ïetné kompozice pro zpívající a hovoěící houslistku. K performancím ji pozvaly Albertina VídeĊ, Museum der Moderne Salzburg, Kunstmuseum Bern, Jürg Wyttenbach Festival „vrrruckt nebo Centre Dürrenmatt Neuchâtel. Další produkce: Espace2, SRF, Deutschlandfunk. V roce 2011 obdržela Noëlle-Anne Darbellay Ïestné uznání hudební komise kantonu Bern. www.noelledarbellay.com
SAMUEL STOLL, LESNÍ ROH Narozen 1979, žije a pracuje v BerlínÝ a Bernu. Studoval lesní roh u Jakoba Heftiho na Vysoké hudební škole Luzern, experimentální hudební divadlo u Georgese Aperghise a hudební pedagogiku u Markuse Oesche na Vysoké škole umÝní v Bernu. Samuel Stoll je hudebníkem na volné noze, performer a uÏitel hudby. Îlen ensemble apparat, Ensemble Linea Strasbourg, Ensemble Tzara Zürich a spoluzakladatel Institutu transgradiálního divadla. V r. 2011 pobýval jako zahraniÏní stipendista kantonu Bern šest mÝsícı v New Yorku. Hraje na mikrotonální roh vyrobený Konradem Burrim ve spolupráci s Vysokou školou umÝní Bern. www.samuelstoll.com
ALEKSANDER GABRYĜ, KONTRABAS A SKLADBA (viz text na pěedchozích stranách)
© Christoph Bösch
Orchestr
Sinfonieorchester TriRhenum Basel byl založen v r. 1999 anglickým dirigentem Julianem Gibbonsem. V dnešní dobÝ sdružuje asi 60 hudebníkı z basilejského regionu a jižního NÝmecka. Jakožto dobrý amatérský orchestr si TriRhenum klade za cíl, intenzivnÝ zkoušením studovat nároÏné symfonické programy - samozěejmÝ pěedevším pro radost ze spoleÏné orchestrální práce. Každý rok nastudujeme dva koncertní programy (jaro, podzim). BÝhem své existence podnikl orchestr nÝkolik intenzivních hudebních soustěedÝní: v Devonu v jižní Anglii (1999) s koncerty v Ilfracombe, Creditonu a Exeteru. Další zahraniÏní cesty vedly na podzim 2001 do Irska (Galway) a Walesu, na podzim 2003 do Chorvatska (Istria) a v r. 2006 do Itálie (Ravenna). Na podzim 2013 naplánoval orchestr své soustěedÝní v Îeském KrumlovÝ v Îechách. KromÝ Juliana Gibbonse ěídili orchestr TriRhenum také dva hostující dirigenti: Beat Hofstetter a Andreas Brenner. Náš orchestr studuje na jedné stranÝ klasicko-romantický repertoár jako napě. symfonická díla Beethovenova (Ï. 2, 4 a 8), Haydnova (Ï. 104), Mendelssohnova (Ï. 3 a 5), Brahmsova (Ï. 1, 2, 3 a 4), Îajkovského (Ï. 2 a 5), Dvoěákova (Ï. 3, 5, 8 a 9), Sibeliova (Ï. 2 a 5), Schumannova (Ï.3), Nielsenova (Ï.1) nebo Mahlerova (Ï. 1 a 4). Na druhé stranÝ se vydáváme i nekonvenÏními cestami - J.Dätwyler, Koncert pro alpský roh,
flétnu a orchestr nebo kompozice na zakázku „Adria (2003), Suita pro panovu flétnu, housle, marimbafon a orchestr gelterkindenského skladatele Cornelia Busera. V r. 2008 jsme spoleÏnÝ s Arte-Quartett Basel uvedli koncert pro saxofon a orchestr. Jak ukazuje i program letošního podzimu, dbá orchestr pěedevším na spolupráci s umÝlci z basilejského regionu. Dosud jsme uvedli napě. Mendelssohnıv houslový koncert e-moll s Marianne Aeschbacher, Brahmsıv dvojkoncert a-moll pro housle a cello s Dominikem Starkem a Leou Hosch nebo Elgarıv koncert pro violoncello s Nerinou Mancini. Na jaěe 2005 hrál orchestr koncert pro Ïtyěi lesní rohy se sólisty Jakobem Heftim, Martinem Roosem, Andreasem Kamberem a Samuelem Stollem, na podzim 2008 jsme provedli Beethovenıv houslový koncert se sólistkou Julií Schröder. Pěíležitostí sólovÝ vystupovat pravidelnÝ využívají i hudebníci z našeho stěedu. Další informace: www.trirhenum.ch
Dirigent JULIAN GIBBONS Julian Gibbons se narodil v roce 1966 v jihoanglickém mÝstÝ Bournemouth. Nejprve hrál na housle, v deseti letech pěešel na lesní roh. Byl záhy Ïlenem rızných komorních formací a orchestrı, mj. „Brighton Youth Orchestra a „East Sussex Youth Orchestra . BÝhem studia historie na Durham University
založil „St. John s College Orchestra , který se pod jeho vedením záhy vyvinul z komorního ansámblu do symfonického orchestru. Roku 1989 odešel Julian Gibbons studovat lesní roh do NÝmecka (v MnichovÝ u Wolfganga Gaaga a ve Würzburgu). Své studium zakonÏil r. 1995 diplomem v Basileji u Xiao Ming-Hana. BÝhem svého mnichovského pobytu byl nejprve sólistou v „Abaco-Orchester (Orchester der Ludwig-Maximilian Universität), pozdÝji zde byl r. 1991 zvolen dirigentem. 1996-2000 dirigoval „Per Tutti-Orchester Freiburg (NÝmecko) a 1995-1998 také „Brass-Band Railstar v Basileji. Julian Gibbons je ěadu let úspÝšným pedagogem na hudebních školách v Bad Säckingen a Weil am Rhein. 1998-2001 dirigoval školní orchestr v Bad Säckingen. KromÝ toho vede od r. 1996 Verbandsjugendorchester Hochrhein. Dále úÏinkuje v rızných orchestrech jako hornista (napě. „Basel Sinfonietta ). V běeznu 2000 vystupoval jako hostující dirigent „European Medical Students Orchestra v Basileji a Bernu. V r. 2001 založil „BISYOC Intercultural Youth Orchestral Exchange (pěes 80 Ïlenı z 10 národı), toto tÝleso každoroÏnÝ v létÝ diriguje. Julian Gibbons studoval dirigování u Emilia Pomarica na „Scuola Civica di Milano a vícekrát navštÝvoval „Canford Conducting Course s George Hurstem a Denise Ham.
ÚÏinkující 1.housle Tamara Russo, konc. mistr Darina Baumann Claudia Dische Vera Jacobson Jonas Jatsch Susanne Jutzeler Claudia Rechsteiner Bryony Richards Christa Rupp Linda Schlickum Mirjam Wyler 2.housle Karoline Echeverri, vedoucí Dorothee Bachmann Jocelyne Fiaux Vogel Salome Heinzer Stefanie Hungerbühler Petra Krebs Caroline Merkle Nicolas Sartori Kathrin Suter Kirstie Wäber Cyril Werndli Viola Edmund Riddle, vedoucí Julian Hafner Stefan Ganzoni
Nadir Minder Rhea Rieben Anna Ross Jerry Thornburg Annina Vischer Hans Vogler
Pelle Stolt, Anglický roh
Violoncello Magdalene Dycke, vedoucí Martin Gramberg Franziska Halm Rut Himmelsbach Georg Jäschke Barbara Klein Nadia Minder Tiina Sipilä
Fagot Fabien Monnard Hansruedi Stoll Plamen Ginov
Kontrabas Miriam Gadesmann Michelett Mendez René Müller Paola Tedesco
Trubka Steven Dube Sven Straumann
Flétna Christina Berchthold Georg Wilhelm Stephanie Koslowski Hoboj Noemi Gessler David Vogel
Klarinet Lucia Lanz Marion Lüttin
Lesní roh Daniel Egli Irene Gutmann Chinatsu Hideaki Hikeati Hideaki
Pozoun Emanuel Meier Michael Wüest Basový pozoun Fabian Thomi Tuba Robert Müller Bicí nástroje Román Bayani Celestine Muster Ferdinand Müller
S laskavou podporou na!ich sponzor"
FONDATION ISABELLE ZOGHEB
