„Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků“ Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ
Karviná-Nové Město tř. Druţby 1383
Určeno pro
2. stupeň ZŠ
Sekce
Základní
Předmět
Zdravověda
Téma / kapitola
První pomoc
Zpracoval (tým 1)
Mgr. Václav Řehůřek
Obsah: 1
PRVNÍ POMOC .......................................................................................................................................3 1.1 PRVNÍ POMOC .......................................................................................................................................3 1.2 VÝKONY ZACHRAŇUJÍCÍ ŢIVOT .............................................................................................................4
2
1 První pomoc V této kapitole se dozvíte:
co znamená slovo evakuace
jak má evakuace správně probíhat
Budete schopni:
definovat pojem evakuace
znát, co dát do evakuačního zavazadla
Klíčová slova této kapitoly: evakuace, všeobecná výstraha, evakuační zavazadlo Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 0,5 + 2 hodiny (teorie + řešení úloh) 1.1 První pomoc První pomoc je první zásah nebo ošetření poskytnuté postiţenému jakýmkoliv poraněním nebo náhlým onemocněním ještě před příjezdem sanitního vozu nebo kvalifikovaného zdravotníka. Cílem první pomoci je v pořadí důleţitosti: 1.
zachránit postiţenému ţivot,
2.
zabránit zhoršení jeho stavu.
Odpovědnost laického zachránce: kaţdá osoba je povinna ve smyslu ustanovení poskytnout první pomoc v rozsahu svých moţností a schopností. Poskytnutí první pomoci nesmí ohrozit zachránce. První pomoc z hlediska pořadí důleţitosti dělíme na: 1. technickou – to znamená odstranění příčin poškození zdravotního stavu (např. vyproštění ze závalu, vytaţení tonoucího z vody, při úrazech elektrickým proudem dostat postiţeného z dosahu proudu, vynesení ze zamořeného prostoru při úniku průmyslových škodlivin apod.). 2. zdravotnickou – to znamená vlastní ošetření postiţeného nebo postiţených v pořadí jejich důleţitosti.
Je třeba si uvědomit, ţe i kdyţ v následujícím textu je popsána první pomoc při jednotlivých poraněních, ve skutečnosti nebudete nikdy ošetřovat jedno poranění. Raněný trpí většinou vţdy kombinací poranění (např. zástava dechu, zástava oběhu, silné krvácení,
3
zlomenina, popálenina, bezvědomí). V následujících kapitolách je popsán způsob poskytnutí první pomoci při různých druzích poranění.
1.2 Výkony zachraňující život Pro raněného jsou zejména nebezpečné 3 neodkladné stavy, které ho bezprostředně ohroţují na ţivotě. 1.
Zástava dýchání.
2.
Zástava srdeční činnosti nebo kombinace obou výše uvedených.
3.
Prudké krvácení.
Při poskytování první pomoci nejdříve zastavíme krvácení z velkých cév. Je-li to potřeba, pokračujeme v provádění neodkladné resuscitace (zabezpečení dýchání a krevního oběhu). Poté ošetříme ostatní poranění. A. Neodkladná resuscitace (oživování)
Pokud postiţený nedýchá a nebije mu srdce, je pro zachování jeho ţivota nezbytné,, abyste nahradili jeho dýchání a krevní oběh. Rychlé a účinné umělé dýchání, kombinované – je-li to nezbytné – s nepřímou srdeční masáţí můţe postiţenému zachovat ţivot. O resuscitaci byste se měli pokusit i tehdy, jste-li na pochybách, zda je ještě moţné postiţeného oţivit a pokračovat v ní stále aţ do doby, kdy:
u postiţeného se objeví spontánní dýchání a hmatný pulz,
resuscitaci za vás převezme kvalifikovaná osoba
nejste zcela vyčerpáni a neschopni v resuscitaci pokračovat
A.1. Umělé dýchání
U postiţeného v bezvědomí mohou být dýchací cesty blokovány. Proto musíte nejdříve zjistit jejich průchodnost. Postiţeného uloţíte na záda, ukazovákem a prostředníkem jedné ruky mu zvedejte hlavu dozadu. Zároveň se přesvědčte, nejsou-li v ústech postiţeného přítomny cizí předměty (např. zvratky, jídlo, uvolněná zubní protéza), které by mohly blokovat dýchací cesty. Pokud je tomu tak, pokuste se je odstranit. Dávejte přitom pozor, abyste ţádný cizí předmět nezatlačili hlouběji do hrdla. Máte-li volné dýchací cesty, zahajte neodkladně umělé dýchání z úst do úst. Při umělém dýchání postupujeme takto:
1.
Nádech: zhluboka se nadechneme a vydechujeme vzduch z vlastních plic do úst nebo nosu postiţeného, abychom naplnili jeho plíce.
4
2.
Výdech: jakmile oddálíme svá ústa, postiţený vydechuje sám souběţně s tím, jak elastická hrudní stěna zaujímá klidovou polohu.
Při provádění umělého dýchání musíme dodrţet frekvenci 12 – 15 vdechů za minutu. Zároveň kontrolujeme hrudník postiţeného. Nezvedá-li se při vdechu, znamená to, ţe nejsou průchodové dýchací cesty. Nejčastější příčinou bývá nedostatečný záklon hlavy. V tom případě nejdříve zprůchodníme dýchací cesty a pak pokračujeme v umělém dýchání. A.2. Nepřímá srdeční masáž
Pokud srdce postiţeného nepracuje, je zastaven oběh okysličené krve. O tom, ţe srdce nepracuje, se přesvědčíme vyšetřením pulsu pohmatem na krční tepně postiţeného. V takovém případě musíme neodkladně zahájit nepřímou srdeční masáţ. Postiţeného uloţíme na záda na pevnou podloţku a uvolníme mu oděv. Klekneme si k němu tváří k jeho hrudníku a vyhledáme správné místo na hrudní kosti (rozhraní mezi prostřední a dolní třetinou hrudní kosti). Do tohoto místa 2 – 3 krát rychle a prudce udeříme hranou dlaně ruky a opět zkontrolujeme puls, protoţe po úderu můţe reflexním mechanismem dojít k obnovení spontánní činnosti srdce. Nestane-li se tak, přiloţíme na rozhraní střední a dolní třetiny hrudní kosti dlaň jedné ruky, na ni dlaň druhé ruky a při nataţených paţích vahou celého těla stlačujeme hrudní kost proti páteři. Aby nepřímá srdeční masáţ byla skutečně účinná, musíme hrudní stěnu promáčknout asi o 5 cm v rytmu 80 – 100 krát za minutu. Kaţdé 3 minuty zkontrolujeme puls postiţeného pohmatem na krční tepnu. Zjistíte-li, ţe došlo k obnovení spontánní činnosti srdce, ukončete masáţ srdce. Provádí-li současně umělé dýchání i nepřímou srdeční masáţ jedna osoba, musí střídat vdechy se stlačením hrudní kosti takto. Na jeden umělý vdech pšt stlačení nebo na dva umělé vdechy patnáct stlačení při dodrţení frekvence 15 vdechů a 80 stlačení za minutu při obou způsobech. Proto je vţdy výhodné, můţe-li resuscitaci provádět více osob, z nichţ jedna provádí umělé dýchání a druhá srdeční masáţ, případně se zachránci mohou v provádění resuscitace střídat. B. První pomoc při krvácení
Při porušení cévního řečiště dojde ke krvácení. Je třeba si uvědomit, ţe velká ztráta krve ohroţuje bezprostředně raněného na ţivotě. Krvácení dělíme podle závaţnosti na:
5
tepenné: krev prudce vystřikuje z rány v závislosti na tepenné frekvenci
žilní: krev z rány volně vytéká
vlásečnicové: krev volně prosakuje přes porušenou kůţi. Stavěním krvácení se snaţíme zastavit průtok krve ranou. Můţeme toho dosáhnout
dvěma způsoby. Tlakem a zvednutím krvácející rány nad úroveň srdce. Tlakem můţeme působit buď přímo na ránu nebo nepřímo stlačením poškozené cévy nad ránou (u tepen), či pod ránou (u ţil). Tlak lze vyvinout buď prsty nebo přiloţením škrtidla. Jako škrtidla pouţijeme široký pruţný materiál (gumovou hadici, opasek, sloţený šátek, nikdy ne provaz nebo drát). Postup při stavění krvácení
Tepenné krvácení se nejdříve pokusíme zastavit prsty nebo pomocí škrtidly nad ranou ve směru k srdci a poté na ránu přiloţíme tlakový obvaz, který vyrobíme přiloţením silnější vrstvy obvazového materiálu a pevným přitaţením této vrstvy k ráně. Pak škrtidlo ihned uvolníme a zkontrolujeme ránu. Prosakuje-li krev přes obvaz, přiloţíme další vrstvu a opět utáhneme. Při krvácení z velkých tepen se však můţe stát, ţe tlakový obvaz k zástavě krvácení nepostačí a musíme nechat škrtidlo přiloţené trvale. V takovém případě zaznamenáme čas přiloţení škrtidla a lístek s tímto údajem viditelně umístíme na oděv raněného. Žilní krvácení zastavujeme prsty nebo pomocí škrtidla nad ranou směrem od srdce a pak postupujeme jako při tepenném krvácení. Při vlásečnicovém krvácení stačí ránu překrýt sterilním obvazem. U některých případů tepenného nebo ţilního krvácení je poranění na takovém místě, ţe jej nejde zastavit ani přiloţením tlakového obvazu, ani pouţitím škrtidla. V tomto případě musíme stlačit poškozenou cévu prsty přímo v ráně. C. První pomoc při zlomeninách Zlomenina je zlomená nebo prasklá kost. Příznaky zlomeniny jsou tyto:
zlomení nebo prasknutí kostí můţe postiţený cítit nebo slyšet,
v místě zlomeniny nebo v jejím okolí je cítit bolest, která se při pohybu zhoršuje,
postiţenou částí nelze pohybovat vůbec nebo jen s obtíţemi,
postiţená část je citlivá i na lehký tlak,
u postiţené části je patrný otok s následnou modřinou,
v místě poranění, zejména u zlomenin končetin je viditelná deformace.
Zlomeniny dělíme na dva základní druhy:
1.
zlomeniny zavřené, při nichţ není porušena kůţe nad zlomenou kostí.
2.
zlomeniny otevřené, kdy je kůţe nad zlomenou kostí nebo kostmi roztrţena a
6
úlomky kostí jsou v bezprostředním kontaktu s povrchem těla a okolím. Postup při ošetřování zlomenin
Nejdříve zkontrolujeme, zda se jedná o zlomeninu zavřenou nebo otevřenou a zda kromě zlomeniny není přítomno i krvácení. Při vlastním ošetření postupujeme vţdy v tomto pořadí: 1.
nejdříve zastavíme případné krvácení,
2.
pak v případě, ţe se jedná o zlomeninu otevřenou, sterilním obvazem překryjeme ránu, provedeme znehybnění zlomeniny. Ke znehybnění vyuţijeme různé druhy dlah a
3.
obvazového materiálu. Je třeba dbát na to, aby místa kde se zlomenina stýká s dlahou, byla dobře vypodloţena a dlaha netlačila. Dlahu připevňujeme tak, aby nemohlo docházet k pohybům poraněné části, avšak staţení nesmí být tak pevné, aby zabránilo průtoku krve. Zároveň je třeba pamatovat i na rychle se zvětšující otok. Při fixaci pamatujeme na to, aby při poranění kostí byl znehybněn vţdy kloub nad a pod zlomeninou, při poranění kloubu byla znehybněna kost nad a pod zlomeninou, raněného uloţíme do pohodlné polohy, zabezpečíme ho před prochladnutím a
4.
zajistíme transport do zdravotnického zařízení. D. První pomoc při tepelných poraněních
Tepelná poranění dělíme podle mechanismu vzniku na poranění způsobená vysokou teplotou nebo naopak nízkou teplotou. D.1. Poranění způsobená vysokou teplotou
Při kontaktu organismu se zdrojem vysokých teplot vznikají popáleniny (suchým teplem) a opařeniny (vlhkým teplem). Závaţnost poranění hodnotíme jednak podle rozsahu poškozené tkáně (hodnoceno v % povrchu těla), jednak podle hloubky poškození. Podle hloubky poškození dělíme popáleniny na:
popáleniny 1. stupně, které postihují vrchní vrstvy kůţe a projevují se zarudnutím a palčivou bolestivostí,
popáleniny 2. stupně, které pronikají hlouběji do podkoţí a jsou navíc doprovázeny tvorbou puchýřů,
popáleniny 3. stupně, u nichţ jsou postiţeny i hluboké tkáně. U těchto popálenin bývá kůţe často zuhelnatělá, popálenina obvykle nebolí, protoţe jsou zničena nervová zakončení v kůţi.
7
Postup při ošetřování popálenin
Postiţené místo nejdříve ochlazujeme minimálně 10 minut proudem studené
1.
tekoucí vody. Z poraněné plochy šetrně sundáme všechny předměty, které by mohly zaškrtit
2.
otékající část těla. Popáleninu překryjeme čistým, nejlépe sterilním materiálem. Z popálené plochy
3.
nestrháváme puchýře, přiškvařený oděv ani jiné předměty. Na popáleninu nedáváme olej ani mast. 4.
Postiţenému podáme dostatečné mnoţství vlaţného nápoje.
5.
Zajistíme odbornou pomoc.
D.2. Poranění způsobená nízkou teplotou
Místním účinkem chladu vznikají omrzliny. Stejně jako u popálenin můţe být poškození povrchní i hluboké. Příznaky omrzlin:
postiţené oblasti nejprve zblednou, potom se stávají voskově bílými, později se objevují modré skvrny a v konečné fázi zčernají,
mohou se vytvořit puchýře,
postiţený pociťuje nejprve bodavou a silnou bolest. Později poraněná oblast ztrácí citlivost, a nakonec bolest vymizí,
kůţe je ztvrdlá a suchá.
Postup při ošetřování omrzlin
1.
Postiţenému co nejdříve zajistěte teplé prostředí.
2.
Postiţené místo šetrně prohřívejte buď uchopením do vlastních rukou nebo ponořením do vlaţné vody. Jakmile se obnoví bolest, postiţené místo osušte a přiloţte na něj sterilní krytí.
3.
V ţádném případě postiţené místo netřete, nestrhávejte puchýře, neohřívejte nad ohněm, nepřikládejte na něj horkou ohřívací láhev.
4.
Postiţenému podáme dostatečné mnoţství vlaţného nápoje.
5.
Zajistíme odbornou pomoc.
E. První pomoc při zasažení organismu chemickou látkou
Závaţná poranění mohou vzniknout působením různých chemikálií. Pro závaţnost poranění je rozhodující skupenství chemikálie, která poškození způsobila. E.1. Poranění způsobená plyny
Při haváriích často dochází k úniku různých plynů. Podle jejich účinku na organismus je
8
dělíme na látky dráţdivé (čpavek, formaldehyd, kysličník siřičitý), které dráţdí oční sliznici a sliznici dýchacích cest, látky dusivé (nitrobenzen, kysličník uhličitý), které sniţují obsah kyslíku ve vdechovaném vzduchu a při vyšších koncentracích tlumí činnost dýchacího centra a látky jedovaté (kysličník uhelnatý, kyanovodík), které při vdechnutí vyvolávají celkovou otravu organismu. Příznaky: slzení, bolesti hlavy, kašel, dušnost, poruchy vidění, zvracení, křeče, bezvědomí, zástava dechu a oběhu. První pomoc:
1.
Postiţeného vţdy co nejdříve vyneseme ze zamořeného prostoru. Je-li to moţné, pouţijeme prostředky na ochranu dýchacích cest.
2.
Zajistíme postiţenému čerstvý vzduch a dostatek kyslíku.
3.
Je-li postiţený v bezvědomí, zkontrolujeme základní ţivotní funkce a podle potřeby začneme s prováděním neodkladné resuscitace.
4.
Zajistíme odbornou pomoc.
E.2. Poranění způsobená kapalinami
Při potřísnění organismu chemikáliemi v kapalném skupenství dochází k poleptání pokoţky. Příznaky poranění jsou podobné jako při poranění vyvolaném působením extrémních teplot: bolest, zarudnutí, puchýře, jiné změny na kůţi. První pomoc:
1.
Postiţeného vţdy co nejdříve vyneseme ze zamořeného prostoru.
2.
Odstraníme oděv potřísněný chemikálií.
3.
Postiţené místo šetrně oplachujeme proudem čisté vody, abychom chemikálii odstranili nebo alespoň co nejvíce zředili.
4.
Postiţené místo překryjeme sterilním obvazem.
5.
Zajistíme odbornou pomoc.
F. První pomoc při poranění tlakovou vlnou
Při výbuch se šíří tepelná a tlaková vlna, jejímţ působením mohou vzniknout těţká poranění. Tato poranění mohou být způsobena jednak nárazem těla na pevnou překáţku, jednak druhotně, zasaţením těla prudce letícími předměty. Z mechanismu účinku tlakové vlny je zřejmé, ţe tato poranění budou téměř vţdy kombinací různých pohmoţděnin, zlomenin, krvácení a popálenin.
9
První pomoc
1.
Postiţeného co nejdříve šetrně vyprostíme z trosek na bezpečné místo.
2.
Zkontrolujeme zdravotní stav postiţeného (základní ţivotní funkce, druh, rozsah a četnost poranění).
3.
Provedeme vlastní ošetření dle pořadí důleţitosti
4.
stabilizujeme základní ţivotní funkce, ev. zahájíme neodkladnou resuscitaci,
5.
zastavíme krvácení z velkých cév,
6.
ošetříme popáleniny a otevřená poranění,
7.
provedeme znehybnění zlomenin,
8.
zajistíme přivolání odborné pomoci nebo transport do nemocnice.
G. Postup při hromadném neštěstí
Hromadným neštěstím rozumíme kaţdou váţnou nehodu, při níţ je větší počet postiţených. Hromadná neštěstí mohou být ţivelní (zemětřesení, záplavy) nebo vznikají při lidské činnosti (dopravní nehody, průmyslové havárie). Počet postiţených a charakter jejich postiţení závisí na druhu neštěstí a z toho vyplývajícího mechanismu vzniku poranění. Při hromadném neštěstí není osamělý zachránce schopen najednou zajistit odpovídající pomoc všem postiţeným. Základním předpokladem účinné pomoci je rychlé posouzení situace, důleţité je co nejdříve zjistit a nahlásit na odpovídající místa tyto informace:
co a kde se skutečně stalo,
hrozí-li nějaké další nebezpečí,
kolik je poraněných,
v jakém stavu jsou,
případné další informace.
Tyto informace co nejdříve ohlaste na telefonní čísla:
150 – hasičský záchranný sbor
155 – zdravotnická záchranná služba
158 – Policie ČR Nehrozí-li ţádné další nebezpečí, začneme ošetřovat postiţené přímo na místě nehody
s ohledem na následující priority: zástava prudkého krvácení, zajištění průchodnosti dýchacích cest, obnovení dýchání a krevního oběhu, ošetření poraněných v bezvědomí, ošetření ostatních poranění.
10
Základním pravidlem pro jednání s postiţenými v nebezpečí je zamezit tomuto nebezpečí nebo ho odstranit. Proto poskytujeme první pomoc na místě a pouze v případech, kdy to není moţné, přenášíme je co nejrychleji a nejšetrněji do bezpečí.
11
