Digitized by the Internet Archíve in
2011 with funding from University of Toronto
http://www.archive.org/details/asopismoravskh07mora
\^'
:
,\e cf
Mecíiae^
AV^
V-
ASOP
O'.
^ronto
On^
MORAVSKÉHO MUSEA ZEMSKÉHO. VYDÁVA
MORAVSKÁ MUSEJNÍ SPOLENOST.
REDAKTOROVE
PROF. FRANT.
ED.
J.
RYPACEK. PROF. EMIL BAYER.
DR FRANT. SUJAN P.
RONÍK
VII.
V BRNE. ÍM
D
TISKE.M
MORAVSKÉ AKCIOVÉ KNIHTISKARNY. 1907.
n
\0.
U O p, n Y í^
SEP 4
1979
Obsah roníku sedmého
(1907).
Rozpravy a pojednaní.
A.
František Kretz: Lidové
práce sítkované
namor. Slovensku. (S
J
os
e f
KÍ vaa:
Kroj lidu slovenského na Morave. (ást
Josef Klvaa: O Hane, jak bývala Frant. Lipka: Pohreb pánu z PernStejna
II.)
v
II.
Procházka: Nové tabulkami a se
S t.
Souek:
Z
(Poátek.)
.
archaeologické obrázky v texte.)
7
Gallašovv :
.
literárni
—
Výpisky
pozustalosti.
.
Jan Svozil:
Popis kroje Hanáku-Blaákúv. pire a s 2 obr. v texlé.)
(Se -278—285.
Str.
objevy v okolí brnénském. (Se 4 39. I. Str. 14
"
.
— 104.
139—156.
Str.
doubravnickém.
kostele
6 obrázky.)
x\iois
40— oO. 86
Str.
I.
H
obrázky.)
Slr.
I.
poznámky.
a
177— 219.
íí. Str.
(Se 7 obrázky
na kidovém Str.
I.
1
pa-
— 13.
Dr. František Šujan: Nejstarši zizeni zemské na Morave. II. Str. 234 — 277. Jan Tiray: Rybnikáíství na Telecku za doby pána Zachariáše z Hradce
(155Ó
— 15
j9).
Dle archivnich pramenúv
Poznámky k
Joseí Válek:
mape mor.
II.
Valašská. I.
B.
Leonhard Euler
Str.
(S
51-85.
157
Str.
etnými
—
II.
— 176.
nárysy.)
220—233.
Zpráyy vedecké a národopisné.
a stvky jeho s
Prokopem Divišem.
(Dr.
Jan Koutný.) I.
Str.
105—109.
(Frant. Vlk.) I. Str. 109—111. Platy a duchody ze vsí Jezeran a Nemeckých Branie u Dolnich Kounic na II. Str. 286—288. Morave r. 1540. (Dr. Jan Reichert.) Darovací
list
p.
Krištofa
z
Boskovic a na Trebové z
r.
1541.
,Maena\ (Frant. Bob ek.) Mentíky a
fakule
na
Str. 289— 290. Jan Koutnv.)
II.
mor. Slovensku. (S 3 obrázky.)
(Dr.
II. Str.
C.
A. Z
290—294.
ZprávT spolkové.
1. Zprávy o zasedánich z Moravské musejní spolonosti. 2.Zpráyy km-atoria Mor. mus. spolenosti za rok 1906. I. Str. 112—119. z druhé tídy odboru vedeckého za období 1906—7. (Dr. Jan Koutný.)
práv y
—
II.
B. Krajinská rauzejni
spolenost v Litovh. (X.)
Str. It.
295—299. Sti-.
299.
D. Literatúra.
Rudolf Dvoák:
Dejiny markrabství Moravského. Struné vydaní. (Ret. Dr. Šujan.) I. Str. 120—123. Augustín Kratochvíl: Ivanice, bývalé královské mesto na Morave. (Ref. Dr. Fr. Šujan.) I. Str. 12J3— 125. Jan Vyhlídal: Rok na Hane. (Ref. Fr. J. Rypáek.) I. Str. 125—126. J. Peisker: Die älteren Beziehungen der Slawen zu Turkotataren und Germanen und ihre sozialgeschichtliche Bedeutung. (Ref. V a vr. J. D u š e k.) Fr.
.
.
I.
D r.
V.
J.
Nováek:
Str.
Zprávy zemského archívu královstvi eského,
Traub.) Lidová ítanka morav.
(Ref. Dr, H.
•
....
II.
Str.
126—138. I.
svazek.
300—302. 302—306.
(Ref. Fr. J. Rypáek.) 11. Str. D r. František Dvorský: O starožítném panském rode Benešovicu. Cást I. O Benešovícich — vyjímaje rod pánu z Krava. (Ref. D r. František
Frant. Bil ý:
Šujan.)
Josef Bartocha: Z paméti
II.
a života Fr. Bartoše. (Ref. Fr.
J. II.
Str.
306—307.
Rypáek.) Str.
307—308.
Popis kroje Hanáku-Blaákúv.*) Píspévek
k dejinám kroje hanáckého.
Dle názoru a dle podaní starých
lidi
popisuje
Jan S v ožil.
Národopisné sbirky ve Františkove museu žený jsou za posledních deset hlavné ryt.
let
v
Brne rozmno-
rnérou netušenou, což se stalo
vzácnou péí neúnavného pedsedy odboru lidovédného,
Josefa Januschky,
který
s
neobyejnou láskou
vyvolil
si
za
aby všichni kmeové na Morave žijici plné zastoupeni byli v zemském museu. Priinením jeho poízeny jsou etné figuríny z ruzných kraj moravských. Mimo to vypravený jsou dvé jizby, a to hanácká (z okolí Prostéjova), a slovácka, které svou originálností teší se velikému zájmu obecen-tva. Dále ehovají sbirky nuisejní hojnost jednotlivých predmetu, jako jsou asti kroje, vzácne výšivky, kraslice, nástroje, nádoby a j. Vše to podáva dúkaz o bohatosti, kultúre a intelligenci hdu moravského. úkol,
Páni konservatori a
jiní
píznivci zem. musea, povzbuzováni
jsouce vzácnou horlivosti jmenovaného pána pedsedy, ve vyhledávání vhodných
predmetu,
aby
prispeli
závodili
dle možnosti
na rozmnožení sbírek národopisných. Dostalo se mi kuratoriem Františkova musea v Brne estného úkolu, abych vyhledal bývalý kroj Hanáku-Blaák v okresícli Prostej o vském, Litovelském a Olomouckém. Prijal jsem úkol s vedomím, že práce bude nesnadna: nebo již pred 40 lety byl kroj
kteí déji,
témé
úplné odložen
mimo
nepatrné výjimky u starých
lidi
svému a kteí-i odloživše jej pozopatrovali zbytky jako vzácne památky a tím zachovali^ dele zostali vérni
dosti dokladov, aby
šatu
popsány byly jednotlivé asti bývalého odevu
blafáckého. *)
Jméno Hanákú
pri
ece
Blate.
_
Q
Za príinou presného urení kroje
dle
lezených bylo potebi, aby prohledány byly
ástené
ástek porôznu na-
témé
všecky osady
okresv: Olomouckého, Litovelského a Perovského. asté cesty poskytly mnoho zajíraavosti a vhodné príležitosti na posouzenou povahy generace mladé, starých hanáckých Blaákúv okresu Prostejovského
a
také osady soudních
i
Nynéjší hospodári a hospodyné se domnívají, že jsou vzdea
lanejší
pokroilejší,
dosud
zlátke. Starí,
ale
žijící
velmi asto býva vše jen vnéjší poHanáci a Hanaky, vynikají mnohými
peknými vlastnostmi, jsou ochotní, skromní, úslužní, a jednaní ízeno vrozenou intelligencí, kdežto mladší velmi asto pfeceují sebe, neváži sobé starých zaízení, ano nékdy se za ne i stydí. Ochota a úslužnost nebývají nyní pravidlem, nýbrž výjimkou. bych mohl ze svých potulek národopisných tvrzení své
jejich je
A
podepíti etnými príklady, omezím se jen na dva. Za pátraní po starých hanáckých krejích
jsem k p. Ign. Polednovi ve Velkém Týnci u Olomouce. Vkroil jsem do stavení ve chvíli, když pijel s forou obilí s pole. Pozdravil jsem p. Polednu a povédél, pro jsem pfišel. Staeek stanul ihned, odložil oprati a zval mé do bytu. Pravil jsem, že nemám pišel
na spéch, že pokám, až složí obilí, že mu nechci píekážeti v práci. Ale hodný muž nedal se zdržeti a uvedl mne do jizby, kdež ochotné vykladal o vyšívaní, ukazuje nékteré své práce hotové, a nasadiv si brejle, vzal tužku a papír, aby ukázal, jak
paméti tvorí vzory. Bavili jsme se dlouho. podékoval Odcházeje jsem srdené a ujíždél k Prostéjovu. Premyslel jsem o tom, jak bych asi pofídil, kdybych se v podobné záležitosti odvážil k mladšímu hospodári za doby žni. si
pri vyšívaní z
Pátraje po staré jizbé hanácké, která se méla fotografovati
pro museum, zašel jsem do blízke vesnice. nékolik sousedô,
spodár,
mné
asi
zmnil jsem
šedesátiletý,
se
se o nabidl,
úelu že
V
hostinci,
cesty,
má
kde sedelo
a tu starý ho-
jizbu takovou a že
Ghtéje s ním projsem prôvodce, aby posekal chvilku. Tento však naznaiv smer pravil, že pjde napred a mne doká u domu. Za nedlouho ubirám se k místu naznaenému, ale souseda tam nebylo. Tázal jsem se mimojdoucích, kde bývají u Smekô? Stavení bylo mi ukázáno. Vešel jsem vraty do dvora, kde prala hospodyné asi 401etá s osmnáctiletou dcérou. Pozdraviv táži ji
ukáže.
mluviti. prosil
Cestou potkal jsem známeho.
Mái.
..^^^ 1.
Hanák v
lajdíku
s
aksamitkou na hlavé.
8.
Nevesta v pantléku.
—
3
jsem dobre k Smekúm. Ale za odpove vyjela na mne hospodyné zhurta: „Tode se nebode nie fotografoval!" se,
pišel-li
A jsem
pekvapen, pravil jsem klidné, že nebudú fotobych se rád jen podíval. Selka zrychla: „Go beste se divale na starý kráme." A byl
grafovali a že
dcéra dodala:
„Nie se nebode fotografoval!" A odbehla. Snažil jsem se vysvetlili hospodyni úel své návštevy a ukázali bezpodstatnost jejiho rozileni, ale nie na plat.
„Dež nechee
nemosi sem žádnyho na blázna vodit!"
stavét,
fekla.
Máje
již
nedal
zkušenosti,
došli
jsem
odbýti
se
a
zaal
de
Pravím: ^Ale nezlobte se na mé,
jsem náreím hanáckým.
"'
ja so také Irocho ze
„„Jak to?.""
„Má matika .,.A
otá.^
je tade
i pak?""
Po vysvetlení rodokmene vyjasnila se nálada dyné. Když jsem to zpozoroval, pravím: „Muhla jizbo
—
Mnohý tená
se táže asi,
Myslím, že když ohlásil stydély,
se
že
mou
mné
to
maj
Z toho
patrno,
kam
mé
uvádí do jizby, kteron
se podel
ochotný hospodár.
staromódni,
stavení
í
práce
že
již
návštevu, sesypaly se na neho ženské,
odešel bezpoeh}'by záhradou, aniž
mne
uvítal.
národopisná
Musíme však
obtižna, ale vždy zajímava. se
beste
okázal."
,„Go be ne/'" praví selka, a jsem si pak prohlédl po libosti.
které
pfísné hospo-
—
a
je
milý
tatíek
nékdy
lidu rozaméli a s
dosti
ním
znali.
Pokúsim shledal, a
se popsali jednotlivé
mimo
to také, eo
mné
ástky krojové, jak jsem
je
bylo povédéno starými, hodno-
vernými osobami. A. Kroj
K mužskému na
kroji
mužský.
náležela košile,
erný hedvábný
šátek
krk, lajdík (vesla), flanélka (kabálek), pláš, kožich, aksamitka,
lun (klobouk lun ovitý), (plátené
punochy) a
šatka.
koženky,
pás,
vysoké boty, podléky
_
—
4
baatými rukávy byla vyšívaná nékde erným. jinde bílým hedvábím; limeky n rukávô, limec u krku a náramky byly pošitý mrštinkami z bilého hedvábí pod náprsenkou, uprostred hladkou, bylo srdéko vyšité hedvábím erným. Košile svátení šila se z plátna jemného, obyejné matrabasu. košile
Ko
sile
s
;
Tšední byla
plátna domáeího.
z
Hedvábný šátek erný
vazali na krk tak, že byl dvakrát udélán suk, pri emž zôstaly vpredu otoen kolem krku a pak konce as IV2 ^^ viseti dol. Mladí a zámožní chasníci mívali konce šatku vyšité. Lajdík flanélka (flanérka, ílanér) udélány byly z jemi
suka erného
ného kávft;
méla rukávy,
flanélka
ramen pes prsa bílými,
bohatým vyšívaním. Lajdík
s
až
dol
Nejzámožnéjší
kovovými bombíky.
leným a trávníkovým (žluté vyšívaný kroj, ušitý pred 50 M. Vogla, od néhož
musea.
Odev
byl
od
sediaci
nosívali
prý
suka. Vyšívalo se hedvábím zezeleným). Takovými barvami bohaté
lety, nalezen byl ve Staechovicích zakoupen do Františkova zemského
tento vyšíval kreji
na jedno oko slepý. Že i v nej bližším kroje hedvábím zeleným,
lajdík a
po oboii stranách byla pošitá knoílíky
lajdík a ílanélku též z bilého
VI
byl bez rn-
byla krátka jako
ale
František
Móca
prostej o vském
okolí
v
Píkazích,
vyšívaný
byly
toho dokladem je starý kroj nalezený
prosté vyšitý, dále odev zhotovený M. Roubalem Hrubicích a obleky chlapcu vrbáteckých, jež ušil Joseí Koutný v Dubanech. Práce obou j menovaných starých mistrft rovnají se barvou hedvábí kroji starému, ale vyšívaní jest jen prosté. Dle výpovedi starcu mívali prý v okolí prostej ovském lajdík a flanélku také jen erným hedvábím vyšitou. Bohatost vyšívaní ídila se stái'ím a zámožností; mladí muži a zámožní v Králiích, v
mívali
Starý Bernát v
vyšívaní hojnejší.
Tázal jsem
prosté vyšitý lajdík.
v obci této všeobecné.
se,
Kynikách ukázal mne podobné vyšívaní
bylo-li
Pravil stafeek:
„Ale kde; nekeré mél
nafláganéch kvetu plný záda, ale náš tatiek
—
Když pred 50
lety
hanácký kroj
poal
nám
to nedovolel."
mizeti, nahradila lajdík
vesta, ílanélky špenzr.
Pláš pozdéji
z
velmi
erného
prostý, jako
ásný s
ušit
byl
ze
gráglem (límcem).
suka tmavé modrého, Limec
byl dlouhý,
u nynéjších havelok. nebo se skladal
z
péti
i
z
bu více
2.
Hanák
ve tlaiiélce a v plášti
s
linicem prostým a se
lunem
na hlave.
3.
Hanák v
plášti s
límcem pétidilným a se lunem na hlavé.
líniL-
na sebe položených,
z
niehž spodnejší vždy o néco vyníval.
obyejní sediaci; plášte s limcem prostým méli rychtái a sediaci v mestekách, na p. v Králiích. V plášti chodili do kostela, o pohbech a na cestách. Obyejn prehodili jej pouze na ramena a upiali sponou pod krkem ale Plášte
nékolika límci nosili
s
;
pri
vážném vystoupení, na p. o pohbé,
navlékali též rukávy.
Pozdeji nosily se misto plášu dlouhé kabáty ástené podobné našim svrchníkum, jimž fikali búrnu s y.
K
o ž
i
c
ervený, cápovitý, sahajici
h
po
byl
vzadu
zámožní;
nebo
paty.
zpola rozstižen a vyšit na zádech.
Aksamitku
—
vydrovku
pekná aksamitka byla za 30
K
i
vice
—
nosili jen
zl.
„lun" podlouhly, zhotovený z hrubé plsti, byl Skyvy vyniva'y vpredu a vzadu daleko, na stranách byly ohnutý dovnit; na rovnéni vršku prišitý byly stuhy dvoj násob složené, zvané darmovisy, též podpery, a to tri vzadu a po jedné na stranách. Když vyšel u nás lun dávajíce do komína uditi mäso, z módy, brávali jej na hlavu, nebo istie obili ve stodole. V obou pípadech mél býti ochranou, aby saze nebo prach nepadaly za krk. Tak zniený byly luny úplné na Prostejovskú, na Perovsku a na Olomouckú zachováno jest po jednom kuse, z nichž jeden (z Olomoucká) jest nyni majetkem zemského musea. 1
o b o u
k,
zvláštniho rázu a velmi téžký.
Kolik
ž
námahy vyžadovalo
získaní
„lunu", možno posouditi
tohoto: Prvni zprávu o tomto klobouku obdržel jsem ve
z i
Smr-
cíc h u Prostéjova. Rolnik Pichal poradil mi, že jeho príbuzný
Slaténicích má
lun. S radosti spéchal jsem do Slaténic, ale bez výsledku; klobouk dostal se již do Príkaz u Olomouce. Jel jsem tedy druhého dne do Príkaz, le opét s nepoízenou, nebo lun odplával zatím do S krb en é. Ale ani tam nebyl ukonen môj hon za kloboukem, nebo majitelem jeho stal se opét naduitel ve Š t ép áno v é, kdež konené se mi opravdu podarilo spatriti dlouho hledaný predmet. Podobné ve
stávalo
V
se
mi
též
pri
ješté
pátraní
po ostatních ástech
krojových.
celku bylo potebí na preštudovaní a na opatrení presného kroje
ženského a mužského vykonati
pes 30
dennich v okresích Prostej ovském,
ástené
i
Prerovském.
cest
polodenních a celo-
Olomouckém, Litovelském
a
— Starí sousedé z
-
darmovisú na hmech.
iiemivali
pravidla rovne na hlavé.
G
O
Cluii nosili
sediacich ze Senice se vypravuje,
lun rovné, po žnich na guráš (na stranu). na potkáni sedláka pede žnémi, odkud jest, odpovédél klidné a skromné: ,Ze Senice," Potkal-li ho však po žních, mél již klobouk na guráš, a tázán byv, odkud jest, že prede žnémi méli Otázal-li
se
kdo
—
—
,.Z Hrobe!" (t. j, z Hrobe Senice). Darmovisy na luné bývalý z tuhých pentli. Foukal-li vítr, púsobily šumot, který stal se jednou chasnikovi osudným, jak mné vypravovali ve Smržicich. „Francek Ghetilu šil do Gelechovic za milo. Jak jož to bévá, zdržel se tam dloho, až do pul noce. Ale vraceja se dom vestál hodné stracho. Penda za dédino zaslechl jakése divné šostot, a prepadalo mo, jak be elechovšti chlapci pfešle ho veprovoditl Proto dal do zajiich, otékal, co rauhl, až bel celé zpocené. Dež jož dobéhl k smržeckém homnom, chtél pfece jenom vidét, kdo ho honi. Zastavi, ohlidne se. a kde nie, to nie, nihde ževiho docha, a šostot také pry. Nemuhl pochopit, co se to vlastné dilo. Ledva ale odélal nekolek ražnéch kroku, jož zas ho to strašelo ale vel teprov poznal, že to délajó pantle na klobóko. Zastedél se sám pred sebó a peméšlel, jaká hlópos muže nehde lovéko nahnat stracho.
odsek) zhurta:
—
— ——
— :
dež
má
špatný svédomi."
Boty vysoké
s
faldech mély kramfleky
tvrdými holinkami o jednom nebo dvou s
podkôvkami.
Kalhoty-koženky,
obyejné ervené, zídka žluté, vpredu bohaté vyšívané, sahaly po kolena, kdež byly utaženy eminky, na jejichž koncích visely kožené darmovisy. Koženky bývalý tak pilehlé, že nékdy museli do nich strkati
úplné pilehlé,
kosili
vaejkou, aby nedélala faldiv.
Vyšívalo se na nich nej-
astéji hedvábim jednobarevným, a to zeleným nebo trávníkovým.
Néktefi kreji za dob pozdéjších vyšívali na kalhotách také kvety
ervené,
pášem
—
celkem prosté a vkusné. Kalhoty pripevovali vyšívaným hedvábim a lážou (kovovým tkanivem).
Mezi kalhotami a holinkami bot vynikaly na jeden neb dva prsty bílé plátené
punochy
— podléky
(podvléky).
V
dobé,
kdy kroj už zanikal, piléhaly konce koženek k holinkám, tak že podléek nebylo Ize vidéti. Ze starých mistrô, kteí dovedné uméli vyšívati, žili pred sedmi lety Roubal v Hrubicich. Koutný v Dubanech. Héža v Ludéové,
i
4.
Hanaka
v šatku
s
ipy nalmru zavázanými.
— Smyka
/
—
Tu a tam ušil odev v}'šívaný, ale není to již stará, pekná práce; nebo chybí potrebný cvik. Úprimné doznal to Héža v Ludéfové, krejí dfíve vynikající. Když totiž byl požádán, aby ušil kroj, ekl: Na otázku pro, odpovédél: „Protože bech to „Nebodo set!" nesvedl tak, jak to bévalo a jak bech sám chtél." mnohý
v
Drahanovieích a Poledna v Týnci.
ješté
—
Kroj ženský.
B.
K ženskému
kroji náležely: šátek
oplei, rukávce, lajdík,
k
értúšku,
spodníky
Tuky. Jako svrchni oblek
na hlavu, placák (obojek),
fértoch, zástera (fértúšek), pentle (stuhy)
(sukne s
spodni),
jará a
punochy
a
podzima nosívaly
s
šatka
do
se flanélka a
pozdéji marinka; v zime nosil se kožoušek. zvaný Hlavu nevést zdobil pantlík. Šatky na hlavu bývalý lipské, ervené, bud" hladké nebo kvitkované, šlehané, pak tmavohnedé a bilé. Šatky bílé jsou nejstarší. Mimo to nosila se též šat a. Byl to tverec bílého plátna velikosti lipského šatku, v rozich pekné a bohaté vyšitý bilým a erným hedvábim. Užívalo se jí také na pohbení kostí vykopané mtvoly. Pvodné bývalý lipské šatky bez tepeni, strapcft pozdéji prišívali k nim tepeni nejastéji zelené. vázání šátkô nebývalo všude stejné témé každá Velikost íarnost méla nejakou zvláštnost. Cípy šatku vázaly se obyejné nahoru ale na „hrubou* a na „nešpor" byly cípy svéšeny dolô. Podlé toho vazala se také zástera: pri cípech svéšených vazala se na faldy,*) pri cípech nahoru zavázaných byla pod faldy.**)
župánek, lišiny.
i
;
:
Placák
byl
krajkový límec, jenž
Zámožné Hanaky mívaly placáky
z
nosil
se
kolem krku.
krajek vzácnych, hedvábných,
jiehž bylo treba 10 loket.
Oplei vyšívané.
proež
nahrazovalo
Oplei byla
Hanakám šnérovaky
vyšívaná
témé
vždy
a bylo pekné
vzory
ídkými,
poskytují výšivek zvláštního rázu.
Rukávce široké, sahajíeí
*)
s baatými rukávy, u nichž k y, erne nebo bílé, úzke nebo kdežto pfedloktí zostáva obnaženo.
jsou krátka košilka
jsou rozmanité vyšívané
pouze po
1
í
me
loket,
Široký límec zástery zapial
se
na spodní knoflík
lajdiku,
ímž
se
zakrylo šnérované oplei. *•)
vpredu.
Límec zástery
preložil se vespod. a
pak vyniklo šnérováni na oplei
—8— Límeky
vyšívaly se vzory hustými,
asto
velnii
peknými, ba
stkvostnými.
Dle vynikajicích
ozdob jmenovaly
se
límeky:
srdékové
jablikové, zvonové, tulipánové, slunekové a j. Najcennejší astí odevu ženského býval lajdík, nékde též kordulka zvaný. Podlé látky byly lajdíky soukenné, erne a ervené, koróbové z damasku, atlasové, ornátové ze zlatohlavu, kytkové
kvetované bez zlatých nebo stííbrných nitek a j. Mimo látky jpienované bylo na zhotovení lajdíkô potrebí zvláštních stuh, paterck z látky
a gracónú
— (krajek
tkaných).
Príprava
bílými nebo žlutými kovovými nitkami pre-
vyžadovala dle jakosti
3,
4,
6,
10,
20
i
vice
Ukážka limekuv.
6.
Gracóny drahé jmenovaly se vážené — (prodávaly je na váhu), a bývalý v nich zlaté nitky. Dle zpúsobu zhotovení bývalý gracóny patákové, kolové, hadove, léstekové aj. Ke gracónám užším prišívala se nékdy j ešte gracónka. zlatých.
stuha prišitá kolem vnitního kraje po pateru barev na stuze zvlášté sestavených. Na nékterých prevláda barva zelená, na jiných ervená, odkud jména: paterka zelená, paterka ervená. Mimo tyto barvy objevují se v paterkách barvy modrá, žlutá a hnedá.
Paterka
lajdíku.
byla
široká
Jméno pochází
Na
lajdíkách
bývalo
na atlase vyniká dobre, jest ástené zbyteno. v
asi
také
pekné vyšívaní, jež na sukne a na latkách kvetovaných, a
ale ztráci se
Nékde íkali lajdíkôm kordulky; ale v rodišti mém, Dubanech a v okoh, jmenovali kordulkami lajdíky za úpadku
krojového: nebyly vyšívaný a nemély ani paterky ani faldu, které nechybély na lajdíkácli vzadu dole nikdy.
7.
Haiiaka u kolovratu v župánku.
ô
Haiiaka
v šatku
s
ipy svéšenými.
—
Fértoch
byl ásný, ušitý z 10 12 loket. obyejné z doerného, lesklého, vpredu nesešitý, s límcem pestro vyšitým. Družiky a nevesty mivaly fértochy bllé s límcem bíle nebo žluté vyšitým. Zástera (fértúšek) s límcem širokým bývala bílá, velmi fásná, ze 4 5 loket, a priväzovala se širokými
mádho
plátna
—
pentlemi (stuhami).
O
vídavame Hanaky v sukních asto zdobených zlatými portami, které mívají šnérovaky sametové. Je to paškvil na
národních
slavnostech
modrých a ervených, misto
lajdíkii
Hanaky
vkusný kroj národní. Staré
starý
braly na fértochy vždy
jen plátno bílé nebo erne, lajdíky pak nebyly nikdy ze sametu.
Hanaka
Šla-li
Pnn u kostek
mimo
do kostela, držela v ruce
knižky vždy
šatku.
vyšívanou
(s
bu
o c h y nosily
se
„cviklama'^),
nebo
Steviky
svátení
ervené
barevnou ozdobou
s
bílé.
bývalý
nejastéji
lakové
bílou
s
peskou.
Na podzim bátek
ze
a
jará oblékaly ženy
s
suka erného,
jemného,
flanélku,
krátky ka-
V
vyšívaný.
zelené
okolí
prostéjovském mély prý ženské na flanélkách také erne vyšívaní.
Marinky Velmi
nékde
fikali
bátek
z
vnitnim
erného suka bez
z
zrovna stkvostný šat byl
ž
vyšívaní.
u p áne
k,
jemuž
batan, cisársky batan. též jenerál. Byl to krátky ka-
erného, jemného která
suka,
zdobila
s
velikými
paterka jako
byla
prišitá
kraji
zlatá porta, ,
byly kabátky
pekný,
konce rukávu,
též
vzadu. Pfi
faldy
na lajdíku a vedie
odkud
asi
ní
jméno
cisársky batan" a „jenerál".
V zime
se
nosily
1 i
š
i
n
y,
krátke
kožíšky
barvy
žluté,
kolem' kraju liší kožešinou lemované.
Hanácké
pantlékem.
nevesty
zdobily
Pantlék
byl
stkvostnou
hlavy
udélán
z
korunou
tuhé lepenky,
—
obložené
tenkým žlutým plechem, na némž byla pripevnená zrcadélka asto podoby srdékové. Kolem zrcadélek byly perly barvy zlaté kovové patáky a vkusné ozdôbky z tenkých a stíbrné, jakož drátkúv. Spodní hrana k elu priléhajíci zdobená byla okrouhlými plišky penízkovými. K horní hrané uvnit pripojená byla ozdoba i
z pentlí
vzadu
zvláštníra
bohaté
potrebovalo se
zpsobem skladaných, jejichž cípy (zdéli 05 metru). Na výzdobu
dolô
pes 20
m
pentlí.
splývaly
pantlékn
Celou hoejší plochu vyploval
—
10
—
véneek, v némž bývalý nejastéji napodobené plané
rôže. sedmi-
krásky a j iné kvetiny. Pri
popise tohoto kroje
nemohu
nás posmech délají
náci, že si z
vzpomínce na
se ubrániti
„Nie sobé nehoekujme,
prvou sloku hanácké písne:
mili
Ha-
cezozemci; jak Geši, tak Ra-
ti
chodime premovani a vešévani."
košani, všeci šate naše bani, že
Chodili opravdu vyšívaní, ale pekné a vkusné. Každá ást odevu méla jiný ráz výšivek, piléhající forme a úelu. Diviti se musíme, že starí Hanáci vyšívali volné, z paméti, bez dívéjšího kreslení. Když jsem se tázal krejího Poledny v Týnci, kreslil-li
vzorek napred, pravil Nejkrásnéjší
úvodnieích s
ním
a
souvisí
:
„Na
vzory
vyšívaní
boudnicích, tesné.
vzorek raosi bet v hlavé."
to,
Úel
jež
hanáckého
nebyly
zachovalý
odévera,
síce
na
se
pece však
a úpravu úvodnic a boudnic dovedné
seznamuje na národonás s témito stkvosty Fr. Svozilová v „Upomínce 1893". pisnou výstavu v Prostej ové r. Z pojednaní uvádíme a
poutavé popisuje
pani
Vlasta
Havelkova,
dle
níž
:
Úv
Hanákô, též nevéstinské nebo kestní plachty zvané, jsoa asi pôltfetího metru dlouhé a dva metry široké plachetky, zdobené uprostred širokým vyšívaným pruhem a krajkou. o d n
i
c e
Každá nevesta dostávala díve do výbavy úvodnici, kterouž svatebních v kostele na úzko podlé vyšívaní složenou pehodila si pfes bedra. Po svatbé byla úvodnice pelivé uschovaná. Když pak rodie déátkem obdaril Bôh, bylo novorozeátko zábal eno do úvodnice a neseno ke ktu. Krásny zvyk odívati nemluvné do stkvostného vyšívaní svedí o tom, že príchod déátka byl vzácnou udalostí a že pedkové naši s radostí a s pýchou pfijímali díté do rodiny bez rozdílu pohlaví a v.ižili si je j ako pravého klenotu. Když pak matika s nemluvnétem po prvé šla do kostela, méla zvláštni šaty, zcela bílé. Fértoch z bílého plátna, fértúšek z matrabasu a lajdík z bílého hedvábí, a pri tom úvodnice byla prední její ozdobou. Konené, když úvodnice nebylo již potebí v rodine, odevzdala ji matka asto do kostela, kdež se ji užilo jako pokrývky na oltár. V mnohých kostelích na Hane náleží ješté nejedna taková plachta pri obi'adech
—
k nejpéknôjšímu prádlu kostelnímu.
Hanácké úvodnice zachovalý v rodine starenky, opatrujíce
je
ve svých
nejstarší
truhlách jakožto
hospodyné, drahou pa-
u —
— matku, kteou jen o velkých
svátcicli rozkládaji
a pri tom plaou. Starenky tak váži
radéji nevéstinskou svoii
byl zneuctén
ten
na
liižka.
líbají
starých zvykô. že berou
plachtu do hrobu, než
aby stkvost
mladého pokolení.
Nerozumné
nevšímavosti
mladé hospod}Tié odstihují prekrásne
erne
si
staré vyšívaní a neváži
kvety, které nechybí nikdy
si
ho.
na hanáckých úvodnicích,
Jsou charakteristikou j ejich. pripominají prý kultus ernoboha a béloboha z dob pohanských. V ozdobách vyšívaných nejeví se však jen jeho.
dovednost umelecká, nýbrž Kyne z nich lahodný klid.
i
povaha
Motívy na vyšívaní braly ženy
V tom
z
a všechna mysl
lidu
prírody,
z
luin a hájúv. Nejedna ven-
jeví se mysl slovanská, kovanka donesla si z lesa a s pole list nebo kvetinu, která se jí líbila a méla vzor na vyšívaní. Ženy naše nepestávaly na pouhém napodobení listú v a kvétiv. ale do vednou rukou tvofily také dle daných vzor krásne ornamenty primoárné a kivoárné. Též krajky velmi jemné drhané délaly samy, což zaniklo asem
nežná, ušlechtilá.
—
a zústalo jen u žen slováckych.
—
Pozoruhodné výkresy podarilo u
Anny
a
eiky
se
mi
získali
v
elicích
Kovaríkové.*) Pri ukázce predlôh tázal jsem se na
—
pojmenování prvku, což mné bylo ^^'svétleno ochotné. „Vešéváme: jablika. hrozne (hrozný), hrebike (karafiáty), sloneka (kvety mésiku). tolepáne. ruže. sekaný léstke. drobný léstke. krofánke (úponky), svátosf
(palmeta). piro (pero) a
j.
Boudnice,
zajímavý druh národního vyšívaní, jsou široké po délce bud vyšívaným pruhem. hrachúvkami. krajkou zdobené a nékdy kolem vroubené vyšívaním. Boudnice dríve na Hane neméla chybéti v žádné rodine.
bu
plachty, uprostred
bu
Když rodina byla obdarená novým lenem. lužko matino bylo postaveno
do kouta
na trámy pruh clony vinul se vodorovné. Ocltud se ríká: ,Žena je v kouté." Kout zavesený boudnici byl matce místem posvátným. a nikdo mimo babiku, kmotry a po prípade lékae nesmel bez dovolení vkroili za boudnici, ano ani tam pohlednouti. A také matka nepohlížela jisvétnice a boudnici,
stropní, úplné zakrylo,
')
pri
emž
zavesenou
vyšívaný
—
Výkresy uložený jsou ve Františkove museu zemském v Briié.
— niid}'^
z
konta
chvkami do
do
svétnice,
12
než
— krajkou,
prostred boudnice všitými.
vyšívaním nebo hra-
Tak
dle pover lidových
nemohlo matku potkati nie zlého: nebo vyšívaným pruhem mohla prý matka spatiti blížicí se múru a sebe i díté uchrániti v as. aby obéma lítice neuškodila. Podobu, co matka s défátkem diela za boudnicí, narizovala svým domácim bedlivé, aby každou
1"
9.
cizí
Ukážka výkresu
ženu. která by prišla do
nebo mohla by
to
býti
.
Kovaríkové
domu, vlidné
mocná sudika,
z
^'' ,
elic. privítali a pohostili,
která
(podlé povery)
urovala budoucnost défátkovu. Boudnice nebyla sundána, dokud matka nešla na úvod. Po úvode byla složena a pelivé uschovaná. Zemela-li žena v nedélích, zakryli obyejné nebožku boudnici a nékdy s ni také pohbili. Zemfelo-li dité pred úvodem. vzala matka boudnici s sebou na úvod, majic ji složenou na ruce.
—
13
-
Zavesovali lužko v tomto prípade bylo zajisté zvykem velmi a svedi o jemnocitu našich predkúv. Mimo to
clivalitebnvm
matka
dítko
i
svétlem
chránený
tiin
a pred zraky cizicli
pruvanem a sihiým
pfed
byly
imž šeteno
dobrého mravu. Nevšedni cena všeho vyšiváni na boudnicích a celé jeji upotebeni a zhotovováni je patrným dúkazem, že n nás žena. zvlášté matka, ode dávna méla postavení estné, že požívala úcty. jako snad u zadného národu jiného. což zárove svedi o neobyejné Jidi.
kultúrni pokroilosti predku našich.
Na Hane vyhynulo už mnoho pekných zvykúv a s nimi též boudnice a úvodnice. jež búdou nám našim potomkum zachovaný v museich. i
—
O détském odevu do vedel deti
do
choditi
doby chodily v
lété,
v
zime
j
sem
se
šaty jako
dostaly
školy,
toto
:
(hvným. že malé deti nemély v zime obuvi. Dle vypravení upiíti.
že kroj našich
(lyrill
Cadil v Celicich.
Zdá
Hanákv starý
když jsem
se
nám
i
nékteré
—
a litujeme, že byl odložen lehkomyslné. že se starým ki'ojem zmizel také
do té asto
šat,
Ale dfive byli lidé
hodnoverných osôb chodily
dospelé dívky v zime bosý k muzice.
Nelze
až
a nejobyejnéjší
bosý,
jediný, byla jim kytlice z domáciho, tlustého plátna.
utužilejší.
Když zaaly
dospelí;
s
a
Hanaek
Ješté
byl vkusný,
více želíme toho,
mrav, jak ekl
staeek
nim
bývalém
hovoril
o
kroji.
íškoda veru úprimnosti, ochoty, lásky a svornosti, vlastnosti to vzácnych,
jimiž
se
vyznamenávali
starecký a starenky dosud
žijíci!
— —
starí
Hanáci a jež zdobí
Nové archaeologické objevy v
okolí brnénskéin.
(S 4 labulkami a 7 obrázky v textu.)
Podáva Alois Procházka.
Nálezy sporadické.
I.
Kamenné
a)
Za koupání
Blažovíce.
Na
polovici mlatu.*)
Danék
predmety. hoši „z
vylovili
pedního brodáku"
„starých vinohradech" vyoral obuvník Ant.
Po podzimni orace parním pluhem nalezená na panském poli „u velké hráze" retušovaná trojúhelniková kulovitý mlat.
šipka ze žlutavého pazourku (d. 4 cm,
š.
3 cm).
Habrovany. Dva zlomky sekyrek a jedna úplná. Holubice.
Z
„Famílie" zvané miniatúrni zelená sekyrka.
trati
Jezera. Starosta
dovné" dva mlaty,
z
G.
p.
Ondráek
nalezl v trati „na morpozoru mlat pekné face-
nichž jest hoden
tovaný.
Také od p. F. Bayera z této tratí obdržel jednu celou sekyrku a dvé pi-eražené.
j
sem na novo
Kobeice. S kopce „Dínovce" odevzdána mi sekyrka s vyláostrím. Jinou, do podoby obdélníkové vyhlazenou, dal mi pan ídíci Krampl.
maným
Kenovice. Plochá sekyrka opatrená na jedné strane nedo-
koneným
provrtem, v
némž vézí ípek. mélí navtaní.
Vedie tohoto hlubšíha
otvoru jest zetelno jesté
Kurím. Stud. G. Zavrel donesl mi sekyrku nalezenou v zvané „na rybníce" na poli p. Jebáka. Letoníce (u Buovic).
sekyrka pazourková, 13 *)
cm
V
lété
dlouhá,
Kde výslovné není jmenován
trati
nalezená u lesa pekná dobre vyhlazeným a roz-
1906 s
jiný majitel, rozuméti dlužno sbírku
mou.
Spisovatel,
—
15
—
šíreným ostrím (jako u sekyr bronzových). Jest to již pátá blažená sekyrka pazourková z bejtmanství vyškovskébo (2 ze Lhoty, Raclavic, Lule a Letonic), po jedné Lhota u Výšková. Márie Fabiánková, bývalá žaka moje, '.
peuje horlivé, aby žádný starožitný zmaen. Obohatila sbírku mou již nékolika peknými Nyní na novo zaslala mi peknou sekyru-motyku, nalezenou
pamétlivá pokynú ze školy, nález nebyl kusy.
na „vrchní kopaniné" Júlie Grhonkové (v . 6.), pazourkový nuž a tverhranné kladivo pískovcové, nalezené na „láné". LuI. S hradiska u sv. Martina mám 6V2 ííhi dlouhý pazourkový núž. Malostovíce. P. fídící Jaroš
sekyrky a
z
Milonic dodal mi odtud 2 celé
prerazenou.
tretí
Mokrá. Polovice kladivka vybroušeného v podobe kachniho
zobáku
z
pestrého hadce.
Pavlovice u Buovic. Prostednictvím
p.
uitele T. Pofízka
pádneho syenitového mlatu (lV2kg., ISVo cm dl., 7'8 cm vys. otvor 26 mm), jehož užívali v domácDoupovce (. 28 ) na roztloukání uhlí. Xalezen byl
dostalo se mi 7
cm
šir.,
nosti
p. J,
v polní
trati
.jBoí" zvané.
Pozoice. polích
P.
u. Boh.
nasbírané) 3
úplné
Dostálek odevzdal mi (žáky na zdejších sekyrky,
2
porouchané,
týl
mlatu a
v provrtu prerazenou motyku.
Nový Rousinov. Od pána uitele Frant. Fuchsa hadcový mlat. Sivíce. tfí
Od
rolníka
J.
mám
Kubínka: celá sekyrka, bfity
z
úzky
jiných
a kopy to vitý nástroj. Stelice. P.
ze tvrté bfit a 2
u.
Ig.
Muziká
zaslal
mi opétné
3 celé sekyrky,
zlomky mlatv.
Tvarožná. V cihelné ,pod kopekem" zvedl r. 1904 p. u. Synek kulovatý vápencový oblázek s mélkou ryhou kruhovou, udélanou zapoatým vtaním. E.
Velatice. S polí k Horákovú pochodí 2 bfity sekyrkové a zlomek kopytovitého stahovae, jež obdržel jsem od p. uitele
Skácela. Žarošice.
Tomáš Válka mél u. Meth. Oiatka.)
Ostrý mlat, jejž nálezce rolník
za pitéž na provaz ve
stáji.
(Zaslal p.
-
Iti
Fedméfy
h)
Na panském,
Biažovice.
poli
hlinené.
„u velké hráze"
nalezen dvoj-
Za vyhlubování ízkové jamy v záhrade rolníka Mazálka dobytá celá miska podobná miskám, jaké pred asem
kuželový
pro-sleii.
p J. jsem našel ve hrobe se skrkem v trati ,,na dilech".*) Tvarožná. Rolnik p. J. Kubinek ze Sivie vybral v cihelné' „pod kopekem" z hromádky kameni s pole odházeného velké závaží koláovité. (Priimér 11 cm.)
Pedmétij bronzové.
c)
Biažovice. ,.U
kruhu (obr. vnéjším obvode br.
1.,
6
velké
.
1.).
hráze" objeven 6 cm dlouhv zlomek Hmota jeho má prôez elliptický a na
hrbolkô
kolmými zárezy
oddelených. Rozmery a malé zakrivení poukazuj í
na kruh
Na
veliký,
nepolrhybné nákrnik.
zvaném ,.štrélas" a náležejicím obchodníkovi pánu Jos. Mazálkovi vyskytla se zahnutá jehlice (obr. 1., . 3.). jemne patinovaná poli
a vkusné ornamentovaná, k níž analógii poskytuje jehlice ze sidlišté za cihelnami holnbickými.
Na nékterém z panských poh hrot kopí I8V2 cm dlouhý, 13 dkg 1., . S2.). Tulej má pri otvoru v pr-
Holubice.
vyorán byl téžký (obr.
méru 23
mm
po na ní z zebra na každé strane po uliti zbylého bity mírné vykrojeného listu v tomto mi sté delá hrot.
V
šírka
hrotu 32
a zužuje se stejnomérné až
délce 7*5
cm od
otvoru vynikaj
í
;
mm. Ryh
krevních zde není.
obr.
l.
Asi uprostred mezi listem a otvorem proražena Bronzové predmety
z
na obou stranách otvorem, jehož bylo ^l^žovic 'l' 2-) * ^ užito jednak za lití na zadržení hlineného kužílku v kadlube (aby udélána byla dutina tulejová), jednak na upevnení hrotu hfebem ku devci. Patina jest po jedné strane drsnéjší a zelená, po druhé strane hladší a modravá. Úplné podobný exemplár, uložený nyní ve Fr. museu zemském a jen o 2 cm kratší, vyorán u Kobeic.**)
je tulej
*) '*)
asopis Mor. musea zem. C.
vi.
m.
li^05,
sp. v 01. 85., tab. VII.
str.
.
10-j. 6.
17
—
Nálezy ze sidliš.
II.
Holubice. Ves jest z nejstarších, bohatých a zajímavých naleziš
moravských.
v „Praveku"
O
zdejších nálezech z minulých let podal jsem zprávu
(ro.
13.
str.
II.,
—
16.).
Za poslednich dvou let Synkem etné
shromáždili jsme odtud se zdejším uitelem p. E. starožitnosti, uložené nyni v
Obr.
2.
mé
Ze
sbirce.
sidlišté
u Holubíc.
od mnohá let poskytuj! hroby se skrenými s p. kostrami (viz ást této zprávy o pohf ebištích !) a souasnými jamami pfibytkovými, mezi hroby roztroušenými. Sedlišté a pohe1.
Za
cihelnami. Nejhojnéjši kofist
zdejší cihelny p.
Gerného a
Floriána
2
:
— celou
prostirá se
toto
bišté
—
18
od cihelen
rozloženou
poluí,
tratí
od obou trati: dráhy cís. Ferdinanda a odboky blažovskoholubické k potoku Rakovci (sz -jv.). Vétši ást tohoto tveree zabirá panské pole celou šírkou od silnice slavkovské. Mirný svah jde od sz. k j v. k Rakovci a na západ k potoku holubickému. až k
slavkov-ké
silnici
a
(z. -v.),
Misto to poskytovalo asi loveku praehistorirkému neobyajných výhod; nebo nalezenými predmety doloženo tu osídlení od nejstarší doby neolithické až po dobu rázu hradištního. Bohužel dávnym kultivovaním téchto polí promíchány jsou tu památky
nékolika kulturních periód v pestré smési, tak že nesnadno (kromé
keramiky a bronzfi] Ize pifknouti na výrobky nékteré urité kultúre. Vétšina
predmetu
získaná
pilným procházenim po každé
orace. Zde struný pehled nalezeného strepy príslušné 4 keramickým typíim
mentem volutovým
.
2.,
polí
š t
i
n
h) z
sekyrek,
í
18.,
z
orna(obr.
22.) a
koster, 3.,
18
navtané
kemene
z
24 nožíku, 2 paz.
dvou
se
po
:
5 hrotu, celá jehla
20.),
hrot šipky
s
cm
úplná brusle 23
s
úškem
jehlice (tab. L,
3
drtidla,
I.,
.
5., 8.),
etné od-
kadlubu na srp
(tab.
10.)
(tab.
.
2.),
I
,
.
1.),
zlomek
3 hladidla (tab.
dvéma vruby na upevnení
(obr. 2.,
.
2,),
dlouhá, opatrená na obou koncich dírkami;
d) z parohu: obdélniková deštika u ('.
strán),
19.); c) z kosti
.
a 4.
7 odštípnutých nožících,
pilky, 6 paz. šipek (tab.
jemné vyhlazené valcovité a
14.)
méné porouchaných zlomku s ástmi provrtft
štépky pazourkové a zlomek pískovcového
I.,
.
vyhlazené, nékolik menších a jeden
veliký pazourkový nucleus se stopami
.
I.,
více
vývrtek, 2 bity a 8
1
polovice koule
nichž jedno pekné
L,
popelnicových
3.
tab.
7.,
:
mlatft i
etné ornamentované
píchaným
.
(obr. 2.,
a)
:
l.neolithickémus
:2i.,
kamene: 2 celé sekyrky,
(mezi nimi z
mu
L
:
skrených
obf-anského
rázu
hrad
pokolení
2,
5.),
(tab.
kosténé nebo kamenné
pf.
koncô provrtaná
(tab.
I.,
a tupý hrot
e) ze hliny:
mentovaný
3
(tab. L,
celé
.
9.),
pesleny, 2 polky
nichž vyniká pekné ornapeslenu, 3 celá a 6 zlomkô
z
;
—
2()
—
prevtaných koleek stepinových, 3 podobná koleka neprovrtaná. 3 zlomky závaží jehlancovýeh, Y2 Ižice s neprovrtanym držadlem a dve sošky malé dvourolié a tvernohé zvíf átko a zlomek ptáka :
s
chocholkou
(obr. 2.,
.
8.)
f) shronzu'. zlomek dýky o pruezu kosotvercovém. 2 kousky suroviny, pekná dvojkfídlá šipka s tuiejkou (obr. 2., . 1.). dvoj-
hranami v mirné laloky vykovanými (obr. 2., . 4. . 4.), ohnutá jehla s prolomeným uchem a, b, c), jemné patinovaná, zdobená na jehlice (tab. I., . 3.) a pekná hornim konci piným eárkováním a klikatou ryhou (tab. I., . 11.). ostré dlátko
s
hrot šidla (tab. L,
Kromé téchto predmetu vyhodil pluh ješté neúhledný džbávnit leštenou neek s uchem (tab. L. . 16.), pak erne vné išku (iab. L, . 13.), odlomenou z jiné nádoby, nepochybné z pokliky, jakou poskytlo na p. pohfebišté pustimérské,*) a konené i
velikou palici 3-3 kg (tab.
z
I.,
erveného piskovce
.
s
vrubem na upevnení,
vážící
17.).
Dne 22. bezna 1906 zkusi' jsem kopali na panském poU. Prošed dfíve celým lánem, našel jsem na jednom místé V3 hlineného kruhu. Dal jsem místo to prokopati, a tu ve hloubce asi Vo m objeveno jiných 5 kruhu vedie sebe položených. Bylo jich tu uloženo více, jak Ize souditi ze zlomkô ješté 5 exempláru, které radlice vyzvedla ze spoleného ložiska a rozlámala.
Také na opaném konci polnim zvedl jsem toho dne rovnéž na povrchu do dvou kus rozlomený jiný exemplár. Kromé téchto 6 dodány mi ješté délniky 3 kruhy za obdélávání pole nalezené. jest tedy celkem úplných kruhu 9 a zlomky z 9 dalších exemplárov.
Hromadný
nález
téchto
Jsou udélány nestejné
pelivé
kotouôv z
jest
dosud
zvláštností.
jemné, tuhou promišené
hliny.
(nikoli omytim) nabyly temné hnedého lesklého povrchu. Tyto Ize pokladali za exempláie nové, neupotfebené, nachystané v zásobe. Toliko dva byly upotrebený jsou po jedné strane vypálený do ruda a rozpraskaný. Jediný jen jest na jedné strane vyzdoben skupinami árek (obr. 2., . 6). Rozmery
a po
oistení za sucha
;
kotouä zrejmý jsou
*i
z
tabulky:
Pravek, 190y, tab. V,
.
6.
1
:
-
'2[
Vel prum, Prum. otv, Si. kr Tlouš.
Exemplár
cm
v
cm
v
.
v
cm
úplný
11-5
33
41
•>
11-7
51
3 4
v
I
mm
Váha v Poznámka dks
16
25
18
25
ornamentov
I
nepatrné poni.
lis
51
3-7
17
23
úplný
ll-S
4-2
3 9
19
26
?
l(J-5
3-1
3-9
20
24
nepatrné poru.
104-
i-4
3
21
20
10-
3-7
31
17
18
2-5-3
3-3
23
25
3-3
21
20
3-9
20
6
32
15
6
úplný nepatr. vylom.
9-S
vydrobený
9-7
z Yi
2-6-
1
zachovaný
zlomky
z
—
5 exem
12
3,
Podobných
kruhft
Hradisku obfanském v
3
vypálený
7,2-3, 1>B, 24.
2 9, 17, 26, 3-3 13
zlomky nalezl pan reditel Hladik na B. Celý kruh odtud jest jen jediný
cíhýši
ve Fr. niuseu zemském.*)
Kotoue tyto jsou pokladaný za podstavce pod mi«ky a nazývaný žárovými kruhy. Lze však mnoho namitati proti této domnénee, dle dosavadních ndkých nálezu jiný a pravý úel jejieh téžko lze urití. Jest to zatím s nimi asi tak, jako do nedávna s hlinenými jehlancovitými „závažími" nebo s bronzovými
a
nákreniky.
Na jiném místé narazili jsme na píbytkovou jamu IV2 rn hlubokou a tolikéž širokou. Dobyto z dí hojné kostí zvifecích stepíi z nádob kuc-hyskýeh s hmotuN-mi polokruhovítými uchý, príslušných keramiee pokolení skrených koster.
i
*)
Praehiátorické hradisko a pohebišlé u
Oban, Annales
15.— 20. Z nich ís. levém lomé na dvou místech touž výzdobu jako kruh holubiky. str.
8.
a 20.,
tab.
V.
obr.
10.,
tab. \I. obr.
M. F. 1898, 18. jeví pri
_
—
^1^
Ve hloubce asi V-, ^'^ objeveii kosténý knoílik velikosti podoby fíku, provrtaný dvakrát (tab. I. . 7). Na hladší ploše jeho mezi jedním otvorem a krajem jsou ješté dve jamky po zapoi
atém
vrtáni.
cový,
5V/2
V (tab.
Z téze vrstvy vybrán
cm
dalším
.
I.,
6.).
dlouhý,
známym
se
zákopu
pekný celý nožík rohovškrabadlovým zakonením.
ješté
cm dlouhá
vytéžena 2
a provrtaná lasturka
íni
rourka kelnatky
škeble (tab.
Rovnéž skovná byla koist pod shlukem popelnicových polí: 2 drobounké mistiky
I.,
stfepii
(šírka
38
.
12.).
keramiky
mm,
výška
18 millimetr).
nenanieho, tak na pf. na místé, kde pod dvéma Udskými kostnú a stípky se zlorakem zvoncového poháru oekávali jsme hrob skrkový. Chrlíce. Za dobývaní písku v trati „na krchovcích" nalezeno mnoho step z nádob patících keramice pokolení skrených koster. Od p. naduitele F. Stýbla, jenž stepy uschoval, získal jsem šálek, pak hrneek kvétákového tvaru s úškem a hlubokou misku Jinde všude, kde kopáno pod vyoranými stepinami,
lezeno
se
žlábkem prerušovaným pupiky pod okrajem.
Z nálezu Jiíkovice.
skému
museum zemské
také
Františkovo
obou
strán silnice k nádraží ponétov-
hrot.
Na
polích
pozorovati
Ize
má
tohoto
misku a kosténý
s
stopy praehistorického
osídlení.
V
téchto
záí 1905 na svém poli („na parvíze") pí-íbytkovou jamu vyplnenou kamenim a stepy neuritého rázu. Mezi nimi vézela též dve na kusy rozpadla hlinená závaží. Tato po slepení jeví se jako valce protené smérem mistech rozoral
p.
Aug.
Štépánek
18.
zavesená byla zpôsobem rukávníkovým v poloze vodorovné, o emž svedí i hluboce vytené ryhy
dlouhé
osy
otvorem
tak, že
obou koncích otvorov. Obé závaží jsou ve sbírce pána T. Ondráka, hostinského v Pratci. Pozoice. Za procházek na neolithickém sidlišti „na poustce")*)
pri
nasbíral jsem
opét H celé a 3 porouchané
kam. sekyrky, pekné
vyleštené kam. dlátko, 4 poškozené kopytovité nástroje, odštépek
mlatu
s
astí
osUí
a provrtu,
pazourkový prsty vrubované.
závésku,
*)
C.
mor. m.
z.
nožík a
1905., s
IU4-
zlomek provrtaného kamenného nádobové ucho, po hrané
velké
:
Q?,
Vážany K. (u N. Rousinova). Když srovrxávána byla traf na novou silnici z Vážan k Habrovanm. odkrvly délnici 4. kvetná opodál Vážan rozlehlou jamu píbytkovou. ve které pri povrchu nalezli néco málo stepv a kosti, 4 veliké kameny, zlomek kemencového drtidla a pekné zachovanou hlinenou Ižici s krátkym plochým držadlem. Lžici odevzdal mi p, ridieí u. F. Jeábek. III.
1.
Nálezy z hrobúv.
Kultúra pokolení skrenfich kosier
Holubice. Z cihelen chovám ve své sbiroe keramické davky objevených hrobô s kostrami skrenými.
Hrob
1.
Gih. Floriánova 13. kvétna 100:2. Misa
hnedé hlazená misa
kraje, (tab.
II.,
.
8.)
s
2
s
tunelovým uchern u
pupiky ve žlábku kolem
okraje
a 3 hrnky.
Hrob Cih. p.
prí-
erného
s
2.
jará 1905. Zachránená pekná mi>a
s
plo-
dvéma kolmými dérami proteným pupikem u okraje. (Tab. II., . 4.). Mezi úlomky ostatnich nádob byl step zvoneochým,
i
vitého poháru.
Hrob Gerného,
Cih.
srpen
menší stejné hrneky
(tab.
1905. Poskytl II.,
.
6.)
Hrob Gih.
Misa
(tab.
erného II.. . 7.)
18.
je
3.
4 nádoby: misu. dva
a hrnek vétši (tab.
II,.
.
5.).
4.
zái 1905. Obsahoval velkou misu a hrnek. hlubši pedešlých, pod okrajem jest
znané
na jednom misté propichnuta dvojici direk. a okraj má vytažený na vnéjší hrané v 7 pravidelné rozestavených rožku v.
Hrob
5.
na jae 1900. Bylo v nem nékolik kosti a šálek zdobený nepravidelné vrytými ryhami od okraje ke dnu. Floriánova,
Gih,
(Tab. L,
.
15).
Kenovice (u Slavkova). V nové založené cihelné starosty p. byl vykopán p. Synkem v dubnu r. 1904 hrob se skrenou kostrou, na pravém boku k jihu hlavou uloženou. PH kole-
Horáka
—
—
'2i
— Tab.
z Holubíc (3.-7.), z Kenovic (1., 2.), Rousinova (S. Vd.), ze Slavkova (14. — 2ž.).
Z hrobu se skrky
z
II.
Nového
:
—
—
:D
nech stála nádoba (tab. II., , 1.) tuhou leštená, na obvode bieha s 3 soubéžnými ryhami, pod kterými seazeno jest 12 lomených obloukv o (j až S ryhách. Žlábek hrdla peklenovalo od okraje ke bichu ucho, z néhož zbyl úlomek Naproti uchu v ryhách vystupuje úzky pupiek. Ve hlíné nádobu vyplující uschován byl úhledný, hladce vyleštený
hrneek
(tab.
II.,
.
2.) s
liškem odlomeným.
hrubé nádoby zbyla jen polovice ode dna. O žnich vybral jsem z tohoto hrobu jesté kosténý hrot a hrubý nožik pazourkový. Kostra méla také pri hlavé nejaký pridavek bronzový:
Z
nebo
tretí
lebka v krajine záušni prosákla až na vnitní stranu velikou
škvrnou zelenou po patine neznámeho pfedmétu.
podzim 1905 rozoral domká p. J. Ambrož na dva kostrové hroby a vybral z nich vedie zbytkft velikých, prsty ke dnu žlábkovaných mis ješté 5 nádobek, a to 3 drobné uchaté hrneky ueúhledné vyrobene a 2 misky z nichž vétší jest polokulovitá. Priinením místního uitelstva zachránený nádobky zbytky koster. Nádobky odevzdány mné, \'
Otnice.
poli „pivovárkách"
svér;.
i
kostry zaslala
si.
M. Jiiková na anthropologické
ohledání prof.
Zachované nádobky vykazují všechny znaky keramiky pokolení skrených koster. Bronz, jenž dru.
Jind. Matiegkovi do Prahy.
detskou
zbarvil
lebku,
nebyl
zkoumav láskavé kosterné Laškavosu
si.
M.
nalezen.
zbytky,
Jiikovy
P.
byly
mi
nálezu
z
O tni cíc h prozkoumaného zaslánj muži asi 85— 401e tému; pro toto
stái svedi
nich švu, které jsou šípový poína v krajine
znané Také zuby jsou
v
šené; pouze
Matiegka,
pro-
p.
Al.
Procházkou
zbytky dvou koster. Jedna z nich náležela totiž ta okolnost, že z
lebe
jediný šev
jinak zachovalé a jevi
zoubkováni,
obelia mizeti.
zdravé, ale dosti ubrou-
poslední trecí zuby vypadly
svedí vedie celkového tvaru
výnelky
Dr.
podáva o nich posudek
také
za živa. Pro mužské pohlaví lebky
silné
vystupující
oblouky nadoní,
vyznaení všech míst, na nichž se svaly upevuji. Obe horní ary týlní jsou spojený mírnými vyvýšeninami (torus occipitalis), které na obé strany se splošfují. Nápadných anomálií lebka nevykazuje. Tvar lebky jest pri pohledu shora ellipsoidní a pripomína pri pohledu se strany Sergi-ho typ Ellipsoides embolicus. Obrys lebky v norme týlní jest pentagonální (domkovitý) se strední hranou a se strananii silné
soscovité a dobré
svislými.
Obliaj
je spíše nízky,
onice tyhrauné, nízke, ponékud šikmo popednosních brada zakulacená.
ložené, nos výšky slí'ední a bez janiek
Lebka spodiny
;
jest
pece
porouchána;
zvlášté chybí
bylo Ize následujicí
;
ást
rozmery
levé
zjistiti.
polovice
kosti
elní a
:
:
i>6
M
O
o z k o v n a
mm 13-2 mm šika 142 mm výška 98 mm šírka ela (dolní) Hl mm šírka týlní kosti 535 mm obvod horiz 298 mm oblouk piiní oblouk podélní, elní .... 132? mm 134 mm oblouk podélní temenní .116 mm oblouk podélní týlni 382 mm oblouk podélní v celku .
:
.
.
.
š
drv
„
:
v Dist.
lka íka
e
1 i
j
•
.
.
.
.
mm mm mm mm mm mm
120 99 32 40 52 26 86*56? 52-23?
onice, výška onice, šírka nos, výška nos, šírka
indexobli „
svrch. obi
6700
„
svrch elisti
72U8V
,
onicový
107-57V
„
nosový
nasion-basion
113
basion-alveol. sup
107
indexprognathie
mm mm
116 70
I34?mm
bizyarom bijugul
šírka bimaxil
.
.
d
.
b
výška oblieje výška svrch obi.
197
délka
index
-
70'71
.
.
80*00 50*00
mm mm
94*69
Jedná se tudíž o lebku tvaru ellipsoidního, která jest pomerné c h o c e f alní), u porovnaní s délkou jen strední velmi dlouhá (h y p e r do výšky, ale u porovnaní s šírkou vysoká, a která vykazuje nízky, ortho1
i
gnathní obliej, nízke onice a nos strední výšky. Témito znaky íadi se lebka ta dobíe k známýmlebkámeskýchamoravských s kr
e n c u.
Pokud se ostatní kostry tye, prozrazuje kost pánevní rozhodné mužské pohlaví, ostatní ko.sti mimo to svými rozmery a tvary silnou, svalnatou a dosti vysokou postavu (167—171 cm). Jednotlivé kosti vykazuji znaky, které zvlášlé na kostrách primitivních národu, jakož i na kostrách pedhistorických asléji se pozorují. Zvlášté jest kost ramenní ponékud ven prohnula; na kosti vetenní jest prední plocha dolního konce znané vymimo to jest kost ta, jakož i kost holenní v celku v dlouhé hloubena ;
zakroucena (torsio); holenní kost jest znané šavlovité splošténa 65-0) a její hlavice na zad obrácena (retroversio cnemie, index capitis tibiae); kost stehenní jest v horní své asti zpedu na zad
své ose
silnéji
=
(p laty
oplošténa
•osy
(platymerie,
index
= 75*0)
a
vykazuje pod chocholikem zevním
hypotrochanterica). Zakroucení její však nápadné; kost lýtková konené je.st
vytvorenou jamku (íossa
.silné
podélné (torsio) není
žlábkována a
silná,
celku
v
ven a na zad prohnuta;
pod
hlavici
okolo velmi
vykazuje
hlubší jamku.
Kostra druhá kiležto
špiáky
a
první
znané porouchána, ková
pochází
jeví
lícni
déka
byly
již
již
také trvalé
zuby jsou ješté
celkem tvar
jest zelené (patinou) zbarvena.)
tohoto
déka 9— lOletého;
od
mléných zubu
jejím nacházíme vedie
nebo
ezáky
Pozoruhodno
jest, že
chrupu
Lebka
lužkách ukrytý.
v
ellipsoidní, podlouhlý.
v
a první stoliky, jest
(Pravá kost spán-
na dlouhých kostech
nékteré znaky vytvorený, které jsou na koste dorostlé
nápadný, tak zvlášlé oplošténí
kosti
.'stehenní
a holenní, jakož
i
vyhloubení
lossae hypotrochantericae.
Nékteré další znaky na obou kostrách bude možno teprve srovnáním oceniti; to pobídkou k dalšimu sbíráni!
na vétšim materiálu náležité
Frof.
r.
J. Matiegla.
Z hrobu objeveného pred lety za nezjišténych se mi prostednictvim p. Svnka 3 nádobek keramikou pohfebišté skrkúv u Ópatovic. Z ná-
Písnotice. okolností
dostalo
souhlasných
s
dobek byla jedna
kotlík s
dvéma pupiky v
okraji,
pak miska a
hrneek.*)
Nový Rousinov.
Ve
zdejši
kruhové cihelné
p.
K m en
t
a a
pol. objevuji se obas vedie hrobri jinvch kultúr též hroby se skrky. Z prvnich 3 objevenvch do konce r. 1903 uložený "jsou dva Jžbánky ve škole novorousinovské. ostatní 3 nádoby pešly se sbirkou mou do zem. musea Františkova. Od té doby objeveny opét tyto: s
Hrob
4.
Podzim 190:!. Zbytky kostry a nádob sházeny na hromadu. Ze stepô bylo možno složiti vétší džbánek uchatv (tab. II.. . 8.) a polovici hrnku (tab. II., . 9.) o jednom uchu s 'výzdobou napodobenou ornamentom zvoncovitých pohárv.
Hrob
5.
Gerven 1904. Kostra orientovaná s.-j. V uhlu kolennim stála misa (25 cm v prôméru, tab. II., e. 10.) proražená pod okrajem
dvéma dirkarni. Na ní stál pekný zvoncovitý pohár (tab. II.. c. 11 ), ervené uvnit vné natený. Ornament jeho sestává z 5 pášem ozubeným kolekem vtlaených. Vedie misy byl postaven úhledný i
neporušený hrneek.
Hrob
0.
Stržen nedlouho po pfedešlém. Dal hrneek 6'/, cm vysoký natfený, a step z misy, která na plošine okrajové méla vtlaený klikatý pásek mezi dvéma ryhami, což udéláno íymž zpôsobem, jako na zvoncovitých pohárech.
ervené
Hrob
7.
Od 27. zái 1904. Mél menší uchatou misku ^ab. II., . 12.) o 3 dvojitých pupicich na okraji a zvoncovitý pohár s výrazným ornamentem
(tab.
) Nádubky
II.,
.
13.).
jsou nyni ve sbiixe
p.
Rob. ryíie Weinzierla v Teplicich.
•2S
Hrob
8.
Srpen 1906. Poloha kostry nespolehlivé zjišténa. Zbyly z ni jen dlouhé kosti, a to asti s hlavicemi kloubovými. Dle sdéleni cihláského mistra byla tu velká nádoba a nékolik menších, jakož kamenný mlat a sekyrka. Ze stepv u rozmetaného hrobu pohozenýeh vybral jsem a slepil velikou nádobu. Jest to baatý hrnec (obr. 3.) s širokým plochým uehem na hrdle: u okraje jsou 3 pupíky vodorovné protené. Na obvode bišni klenby jest i
rada pupiku,
z
niehž každý
uprostred jamku.
má
Z menších nádobek zbylo jenom štíhle hrdlo erného džbáneku. Sekyrka (10 cm dl.) má obdélnikový tvar a jest vybroušena
z
tvrdého vrstevnatého
Ostri
minerálu barvy šedé zelené.
% Obr.
3.
Nádoba
z 6.
hrobu se .skrkeín
Nov. Rouinova.
z
soumérné broušeno, boní hrany dobre vyznaený, Mlat byl zašantroen neznámo kam. týlni zaoblený.
jest
—
Slavkov.
K
dosavadnim 8
hrobm
se
popsaným
mnou,**) pripojuji koist
dalších hrobfiv.
*)
C.
mor. m.
rohy
:
Íhelen, mestské a hrabécí,
*•)
a
z..
Pravek, 19Ut,
V., s.
s.
!:>.
z
30.— 43.
p.
Inn.
skrky L.
ze
zdejšíeh
Gervinkou*)
a
í29
Hrob Zái
Mést. cih.
1903, Orientace kostry
na 4 nôžkach (nyní urazených) a
U
lebky
9.
erný džbáneek
uchem
s
(tab,
II.,
Hrob
.
s.-j.
U
nohou
pri okraji (tab.
II.,
rendlík
,
14.),
15.).
10,
M, c. Záfí 1903, U kostry 4 nádoby: za hlavou misa a na poklopený hrnek. u nohou látka s vétším hrnkem (tab, II,, . 17.), ni Zachrániti bylo možno jen poslední dve. Látka (tab. II., . 16.) je 19 cm vysoká, má v okraji doliky prstem vtišténé a tesné pri okraji kižem proti sobé tyfi pleskaté pupiky. Vrch nádoby až
po bicho
je
erný,
dnu žiatohnédá a
polovitre ke
pravidelné kríženými širokými ryhami,
patrne
,,krášlena''
ti'iskou
za
ne-
mékka
veškrabanými.
Hrob Cih. hr, 2, záfi 1904.
misa (tab,
II,,
.
18.),
Dvé
kostry v
i
II.,
Rytiny jeho jsou plnený
zprávé ervinkové popsán
jest
.
a u nich polokulovitá
19.), tretí již z
bilou
hmotou.
jako hrob
Hrob
Na
ni byl
tohoto
pohe-
Tento hrob ve
9,
12.
c.
Na
jafe 1905, Z tohoto odevzdal mi p, radní Hladik
(tab,
II.,
.
M,
misu
nem
proražená n okraje párem direk.
postaven zvoncovitý pohár tab, bišté.
11.
20,).
která
má
u okraje plochý pupík dvakrát
kolmo dírkovaný, pak baatý, jemné vypracovaný hrneek (tab, II. , 21.), jehož hrdlo jest jen asi 1 cm vysoké, naopak tretí nádobka, džbáneek, má krk zabírajicí '^ celé výšky (tab. II., , 22.).
Hrob
13.
ervenec 1906. Byl stržen s brehem, a proto vše rozdrceno. Odevzdáno mi z neho 5 nádob, z nichž pomerné nejúplnéji mohl jsem restaurovati nejvétši: banku s vodorovné proteným úškem na hrdle (obr. 4., 2,). Ostatní jsou: podobná menší banka, džbáneek (obr. 4., . 1.) s úškem, bezuchý šáleek (obr, 4„ , 3,) a malý zvoncovitý pohár s týmž ornamentem, jako pohár M, c,
z
hrobu U,
AO
srpen
H o b 14. U kostry misa
a dva zvoncovité poZadiován neporušený jeden pohár, jejž si vzal inšpektor panstvi p. Novák. Druhé dve nádoby zniený. P.
c,
1906.
háry.
*
*
V s
méš.
kabinete chlap
inventáfem gallského
školy ve Slavkové jest uložen (spolu
hrobu)
hrnek, o
némž
tvrdí
cihlái,
že
byl ve IV. hrobe gallském. *
Pohebišté se skrky slavkovských vykazují
z
holubických, rousinovské a
cihelen
zajíniavou shodu.
Stejné uložení
koster,
hlavné však stejný ráz keramických prídavku na zamenení po-
'^^^^
jí
2,.
Obr. 4
Nádobky
z
18.
hobu
3.
se
skrkem
ze Slavkova.
dobných svedí o tom, že na hbitovech téchto bylo pohbíváno zárove. Zvoncovitymi poháry, nedostatkem milodaru, zvlášté bronzových, jakož i rázera predmetu, kterými jediný z téchto 27 hrobô byl rozmanitéji obdaen (Slavkov, hrob 7.), totiž pazourkovými šípkami, paz. nožíkem, kosténým hrotem, pískovcovou ploténkou, hlavné však bronzovou dýkou trojúhelníkovou, zaazují se pohebišté tato do nejstaršího období kultúry pokolení :
krených koster. Xápadno jest,
že
na všech 3 pohebištích objevují se bud^
v bezprostfedním sousedství nebo
hroby jiných
kultúr.
nepatrné vzdálenosti také se skrky pro-
v N. Rousinové mezi 8 hroby rímskou amforou a nékolik hrobu s pri-
loženo jest 5 hroby gallskýrai,
skrk
v
Tak ve Slavkové 14 hrob
vyskytl se hrob
s
—
31
dávky rázu hradištního v Holubiích pak ve vzdálenosti nékolika set krok od cihelen vykopaný 2 hroby gallské. Jsem pesvéden, že v budoucnosti nás tato místa prekvapí ;
ješté leckterým
vzácnym nálezem. 2.
Holubice,
Milodary
z
v
obou
trati
Kultúra gaUslioiniská. „Glosky" zvané objeveny dva hroby gallské.
zachránil p.
Synek, a jsou uložený nyní v
mé
sbírce.
^^Aj.j.i>j>r
>
\
\
Obr.
ô.
Z gallských hrobúv u Holubíc.
Hrob
1.
Stržen v obecním hliníku v kvetnú 1903. Kostra na znaku uložená smérem s.-j. U levého boku byla vázovitá nádoba, do-
konale na kruhu ze šedé, jemné vyplavené hliny pracovaná a úplné neporušená (obr. 5., . 1.). Nad kotníky navleeno po
—
:^s)
sukovitém bronzovém kruhu s konci k sobé pritlaenými (obr. 5., . 2. a 3.), na rukou pak rovnéž po bronzovém náramku, z nichž jeden je sukovitý (obr. 5., . 4.), druhý jest otevená obrouka
po celém obvode ryhou
ze slabého plechu, prorytá v prostred
.
(obr. 5.,
má
Vnéjši plochu
5.).
radami razených koleek
s
tento kruh vyzdobenou
Hrob ve vzdálenosti
nové razená
20
asi
m
od
2.
po
prozradila
1.
pozemku
vedie
cesta
dvéma
vyznaenými stredobody.
scelení
V. Floriána
p.
pozemk
v listopadu
1903. Mél kostru podobné uloženou a u ni za hlavou nádobu, na prsou velikou železnou fibuli, rzí již rozrušenou tak, že zby\ jen oblouk s perem a ást jehly. Nádoba má formu kalichovitou, jest na kruhu pracována a na povrchu erne leštená (obr. 5,, . 6.). Souhlasný tvar poskytlo též gallské pohebišté u Pasohlávek na Dyji.*) Slavkov. Mestská cihelna jest prvním vétšim a známym pohebištém s ritem kultúry gallské na Morave. Gelkem známo odtud 5 hrobä, z nichž (soudíme dle prídavku) jsou dva mužské, dva ženské a jeden neuritý, ponévadž mél jen nádobu. Nádoba byla v každé m hrobe. Kopáni, podniknuté zde po hrobech téchto p. inž. Gervinkou a mnou o žních 1904, nemélo výsledku. Teprve pozdéji objeveny nové dva hroby, o nichž po struném pehledé známych dosud vykopanin referuji podrobnéji. V záí 1906 vykopal jsem 6. hrob, o némž podám zprávu v ísle pištím.
Hrob ženský, z
z
r.
1899: 2 nánožníky.
bronzu a nádoba. Ve sbirce
1.
2 náramky, spona, hladký kruh
1.
L. Gervinky.**)
Hrob
2.
Podzim 1902. Nádoba.***) Se sbirkou mou ve Františkove museu zemském.
Hrob mužský,
21.
ervna 1904:
doba.f) Ve sbirce *)
kopí, žel.
Cervinka, Morava za pi-avéku, obr. 130., C. vi.
'*)
Pravek, 1904, C.
m.
s.
mor. m.
v 01. 190á. slr.
z.,
me.
L. Gervinkv,
I.
'')
t)
žel.
3.
s.
12.,
1905,
obr. s.
1.— 11.,
tab.
1.
33., obr.
'2.
a
3.
. I.
2.
asti pochvy. ná-
—
—
33
Hrob
4.
objeven v záí 1904 necelý metr od místa, kde poali jsme výkopky. Jest to pekný hrob ženský, z néhož uložený v kabinete
méš.
Slavkové jeden celý a jeden rozlámaný dutých bronzový nánožník z polokoulí, dva kruhy z lignitu vyrezané a nádoba. Nánožníky skládají se z polovíc hfebíky spochlap.
školy ve
Na
jitelných.
vyplnení
dutín v polokoulích
velikosti
z
tmavohnedé
použito
Nádoba dnešních prostedníeh kvétíák, má
hmoty,
hlinité
:
jaké robený nádoby.
celá, tvaru
je
pod ním žlábek, od néhož sbíhají ke dnu husté pfímé dobnou nádobu poskytlo pohrebíšté u Pasohlávek.*)
Hrob
5.
i
ztluštélý okraj a
Po-
ryhy.
(tab. 111.)
objeven 23. ervna 1905. Válená výzbroj hlási hrob bojovníkúv.
obvyklým zpftsobem pohfbené, nalezli od levého chodidla vybrali strepy železného „hrnku", z krajiny u bokô kroužky a asti kroucené tyky, od hlavy rozdrcenou nádobu hlinenou. Povolán byv k nálezu, ;ovšem již vyzvedlému, odnesl jsem si z inventáre žalostnou smés trosek. Le po úsilné práci zdarilo se mi roztíditi zbytky a sestaviti predmety tak, že dnes jasné mluvi k nám Pri pravé
paži
i
kostry,
u nohou
eihláfi kopí,
me,
tento hrob.
me
Hlavni ást výzbroje, délce 61
cm;
délka
(1. a), jest zachován v celkové iní 57 cm, šírka 4Y2 cm: jest
me
listu
plochý a táhlým gotickým ostrím ukonený.
Me
úzkym hebíkovitým rapem.
V
jílec vybí-hal list
vézel v plechové pochvé, roz-
padlé nyní v úlomky, vážící úhrnem 15 dkg. Dobre zachovalo se
nákoní pochvy
Me
(1.
b); zetelné vidéti Ize zajímavou konstrukci.
zavéšen byl na etézovém
pasu složeném
ných v podobe dvojité osmiky
z
lánku krouce-
Pás byl opaten kroužky, z nichž zachovalý se 3 v prúméru od 4V'2 do 6 cm (5.). Zbytky pasu méi úhrnem na 40 cm.
Oštep tulej
(4.)
(7.).
méfí 23 cm, o což rovné
prodloužená jako žebro stedem celého
delí se
Novinkou k dosavadním gallským nálezom železné kutí štítu po prvé
soudkovité *)
zde zjišténé
nádoby bezedné,
Morava za praveku,
s.
jejíž
(8.).
.
1.
Moravy
z
Podobá
pláš zohýbá
265., obr. 130.,
tenký
list
a
listu.
se
se
jest
polovici
vpravo
a
—
34 Tab.
z
5.
hrobu gallského v cihelné slavkovské.
III.
—
35
—
do p olokruho vitých plátu, kterými za pomoci dvou nýt rovnéž zachovaných upevnéno bylo na stred štitový. Po dfevé zbyly ve rzi na obliné. na obou okrajích i na rube plátov otisky vlevo (2.)
a tfísky ukazujic-i štruktúrou na dfevo dubové.
Také na nýtech ástky dreva rzí prosycené. Kovaní takové vyobrazuje dr. Pi ve svém díle „Starožitnom n zeme eské", sv. III. z hrobu z Libevsi (tab. XXIV., . 3.) a z N. Bydžova (tab. XXXIII., . 9.). Novobydžovské kovaní má pláty tvercové. Takové nalezachovalý se
zeno též na pohebišti dlouhoújezdském, a hrobu pouze ve dvou (VIL a XIII.).*)
Zajimavý velikého
vice
ást šatu a
rzí
konené na
konštatovaný
bronzových,**)
jakož
i
na
již
jako
(B.)
zploštélé
provázkovité
nékolikrát
strane
prosáklo
pletivo
této
mee a na 7 kroužcich dlouhoújezdském na žel. na mei z hrobu XXX. a na
Všechny železné predmety,
nejvíce
však
štítovou
vinu
prvních
tfí
puklici
rez.
Z nádoby známeho vázového tvaru a souhlasné z
kul-
takové otisky tkaninové;
na pochvé
z hrobu XXIV. a LII., bronzovém náramku z hrobu LI.
vadními
hla-
ulpéla
pohebišti
sponách
pokrýva hrubé strupovitá
kus
vojenských
11
Na pohebištích eských
konservováno.
hrobu v Premyslení
tak z
kulatý železný
jehož jedné
Hrubé,
nebožtíkova.
tak
byly
túry
jest
hfebu,
to z
hrob
bylo
možno
sestaviti
s
dosa-
toliko
polo-
(3.).
Kromé zminéných predmét nalezen ve hrobe vokého kance (jako ve hrobe III.).
j
ešte kel di-
Žárový hrob z Podolí. Ku zprávé své v tomto asopise***) nové objeveném IV. hrobu ve zdejší cihelné, jehož inventár jsem nyní získal od p. Synka, pfipojuji vyobrazení, a to baaté popelnice s nízkym a širokým hrdlem (obr. 6., . L), která obsahovala mezi rozdrobenými kostmi železné kopí (obr. 6., . 3.) s výbéžkem pfi neuzavfené tuleji a bronzový prste plechový (obr. 6., . 2.) s konci preloženými a s oválovým terem, zdobeným vkusné vyrytým vzorcem. o
:
*)
**)
Rob. ryti Weinzierl: Das La Téne-Grabfeld von Langugest, obr. Dr. Pi, citované
**) 1904,
str.
již
dilo, tab.
XXXIV.,
1.
S.
b.
8-2.
3*
a 15.
—
—
amforou z Nového Rousinova. Dne 21. eru. Synkovi nový hrob v kruhovce. Hrob v podobe sklipku, v némž spoívala na žlutce ve
Kostrový hrob vence 1904 ohlášen vykrájen byl
86
s
p.
Obr.
6.
Z žárového hrobu
v
Podolí.
znaku natažená, velmi setlelá kostra, orientovaná s.-j. Na lebce jevily se zelené škvrny, ale nebylo tu již nijakého bronzového prídavku. Podel tela bylo vidéti tmavý pruh, jako ze setlelé žerdi drevené. Pred chodidly krásna amforovitá nádoba z jemné ervenavé hhny volné v ruce urobená, se štíhlym hrdlem, od néhož k bichu symmetricky proti sobé jsou klenutá dvé ucha (obr. 7.). Úhledná tato nádoba, nyní ve sbírce mé, nemá posud rovné v moravských nálezech, ímž jakož i úplným nedostatkem A \ jiných prídavku, nesnadno Ize tento hrob datovati správne, zvlášté že lokalita zminéná poskytuje pravou smés nález rftzného dáta. Amfora stála
^
,
Obr.
7.
z N.
Rousinova.
-
37
—
Podobný exemplár vyobrazuje jamy se starožitnostmi rímskymi z Achenheima u Strassburka.
dr.
R. Forrer*)
(strepiny
z
pibytkové
terra
z
sigillata)
Pavlovice u Buovíc. Za stavby silnice k Výškovú objevena
v ervenci 1905, ve vzdálenosti asi 150 krok od školní budovy v pfíkopé kostra natažená smérem sz.-jv. Nad kotníky vézely v hlíné 2 nádobky, které rozbili délníci. Mistni ueitel
p.
T. Pofizek
stepú jedné z nich. Byl to hrubé pracovaný hrneek, podobný nádobí hradištnímu a zdobený pod okraj em dvojité rytým khkatým páskem.
mohl
zachrániti nékolik
Nález bronzu
K
uvedeným
z
Nového Rousinova. (Tab.
IV.)
nálezúm z kruhové cihelny dlužno pfipoisti ješté 8 zajiraavých bronzových predmetu, jichž dostalo se mi odtud v minulém roce a o nichž nemohl jsem se dopátrati bližších a spolehlivých údajov. Dle rôznych známek Ize je pokládati za zbytek již rozvleeného hromadného nálezu. V koUekci již
této zastoupeny jsou jen veci
okrasné: jehlice,
spony,
nái"araky
a prste.
Jehlice jsou dvé; jedna kusy
(o
vice tvorená jest se v délce IOV2
vanou
z nich jest rozlomená ve dva cm) a zohýbaná. Dlouhá její hla3OV2 radou vrubu (1. a b). Druhý exemplár zachoval
celkové délce
^^
^
^^
hlavici turbanovitou a
árko-
šikmo
(7.).
Ze spôn dvé jsou stejné, brejlovité (2. a b), každá o dvou terích nékolikrát zavinutého drátu tverhranného, který uprostred levého tere vystupuje nazad a mení se v jehlici; tato zkfivena
obloukem
predmet zobrazený pod
Náramky z
závitm pravého Za zlomek spony mám
se vrací a tiskne se vlastní pružností k
tere, aníž by byla pätkou zachycována. 3.
obsahuje nález dva.
Celý
(5.
a b) jest
drátu o kruhovitéra prôfezu zahnutého do široké ellipsy
pfes
sebe
*)
preloženými.
Bauernfarmen der
Zdobí
jej
skupiny
Steinzeit, obr. 43.
uroben s
konci
nékolika rytých ar,
—
38
— Tab. IV.
Nález
z
kruhovky v Novém Rousiiiové.
—
39
—
a to jen na zevní strane. Podobnou výzdobu vykazuje zlomek druhého náramku o prezu trojúhelníkovém (6. a b c).
Prste závitech
(4.
vznikl
stoením
dvojitého
drátu do váleku o 4
a b).
Patina Ipí na všech pedméteoh šedozelenou drsnou vrstvou. Všechny lomy jsou staré a patinované. Stáí nálezu osvéduji hlavné brejlovité spony, které jsou typické dobé hallstattské.
Lidové práce síkované na mor. Slovensku. Národopisná studie Frant. Kretze.
I.
Je
svrchovaný
srovnáním
as,
a roztfídéním
Materiál jest
již
tolik
aby zapoato bylo se systematickým národopisného materiálu moravského.
sebrán a
uinén prístupným,
svetových,
sestrojiti
že Ize z látky,
do všech konin téméf ucelený obraz hdové práce ve všech
ovšem hodné pestré rozptýlené
a rozmetené
odstínech a periódach. Zajisté práce není snadna, ponévadž materiál není soustedén na jednom misté, ale pokud jest ve sbirkách verejných a souIze podlé seznamôv uiniti ovšem prístupných kromých môže býti základem soustavné práce vecí, kterýž soupis našich
—
—
,
další.
Gilým ruchem sbératelským, který v naši vlasti se rozvíril od doby poádání národopisné výstavy v Praze (1905), byly vyerpaný všecky zásoby a sklady, jež odpoívaly po našem venv méstech; pehánélo se v tomto smeru, že se témé kové drancovalo a do snáh sbératelských zasáhli obchodníci a pekupníci, kteí našemu majetku národopisnému zasadili smrtelnou ránu tím, že vybraU j ako hyeny, kde co shledli, a rozpredali do sveta, tebas i s íalešnou známkou. i
Po nadobro.
stránce starého majetku
A
práve proto, že
již
se
národopisného jsme vyplenéni podstatné nemení posavadní
jenom zcela nepatrné, nadešla doba, abychom spoádání a srovnání nasbíraného materiálu,
sbírky a rozšifují
pistoupili na
Lidové práce jsou rázu velmi pestrého, jsouce zvlášté rozmanitý po stránce technické, barevné a ornamentálni, pak dle
—
41
—
zpôsobu užívaní a dle formy a slohu. Jest tedy úlohou národopisného studia se zfetelem na všecky odstíny, aby podniknutá byla drobná práce detailní, která ovšem není pravé snadnou pro rozptýlenost látkovou.
Vedie toho dlužno
uvážili, že se
soustavné, nýbrž skladalo
se,
nikde nesbíralo úelné ani
kdo co pinesl. Tuto ohromné bo-
hatou snúšku a pestrou smés dlužno nyni rovnali. Úel této práce jest zcela na snadé: Máme-li ve svété býti márae-li svetu prokázati obdobnou kultúru musíme naše poklady uverejovali soustavné, jak kmeové kultúrni, a nevývratnými dokumenty svými
platným initelem, naši minulosti,
iní
jiní
ukázali rázovitý, osobitý a po každé stránce silnou pôvodní indi-
vidualitou provátý talent našeho lidu. II.
pozoruhodnou véc prozrazují naše staré památky na spolené pude slovanské. A my pravé jsme povinní na ucelení této individuálni pôvodnosti vydatí sv] národopisný materiál, který bude jednou z pfedních ozdob umeleckých památek slovanských, a my se svým bohatým materiálem velice platné doplníme prameny k ornamentice sloZvlášté
lidové, a to typ, že vyrostly
vanské.
Mezi
fídké
síkováni,
ze
památky zaniklé lidové práce vaditi dlužno kteréhož oboru se zachovalo veUce málo dokladu
na dnešní dny. Zaali jsme sbírati hodné pozde, zaali jsme tenkráte, když již dávno zapadlo slunce jasavých dnô lidové a svérázné práci na našem mor. Slovensku. Umení odurafelo, a po nékterých oborech umení lidového není dnes již ani potuchy. Tak zejména se dnes nikdo ani nepamatuje na sifkované práce, akoli tento obor technický ovládaly ženy slovanské dokonale. Zôstalé práce tohoto
druhu jsou o tom dokladem, a jest úelem naši studie, abychom dle zachovaných pedmétô sikováním udélaných poukázali na tyto stkvostné práce.
Síkování konaly slovenské ženy moravské proto, aby jím plachty epce, buúvodnice (svatební roucha), koutni (koutnice), roucha kostelní. Práce tohoto druhu nalezneme poinajíc od Uher. Hradišté Morave až do sousedních stolic uherských se slovenským xxa.
ozdobovaly
bu
bu
bu
42
—
obyvatelstvem. Na Morave sahá okruh téchto prací až k Uher. Brodu do šírky a prestupuje pfes Strání na uherskou stranu. Od Uherského Hradišté po levém brehu feky Moravy jde až do Sudoméíic, kde pokrauje dále do stoUee nitranské. V Uhrách na
Slovensku shledány síkované práce ve purské. hojnéji
Ovšem nalezly se a doma pracovalo
se
ravském Valašsku vyskytují Podlé povahy téchto
tam,
jak
i
jinde, ale nej-
oznaeno.
Též na mo-
se analogické práce sikované.
prací,
ze které json udélány, soudíme,
doby výroby domáci,
nitranské a preš-
stolici
rozptýlené
veci
tyto
podlé ornamentu a podlé že síkování
a že tato technika by! a
ostatních. Nékteré kusy vynikají
význanou
spadá do
látky,
nejstarší
pedchúdkyní všech mistrností,
z
ehož
obor ten byl snad po staletí tradicionálné péstován v lidu venkovském, že se ornament slohové vykrystalisoval, tak že práce tyto jsou na úrovni podobných prací jiných kulturních
Ize souditi, že
národúv. Postavíme-li tyto staré práce vedie dnešních ženských prací
runích, ihned
nám
pripadne rôznost vkusu, nehledanost, ušlech-
a uhlazenost bez
tilost
v barvé
i
škrobenosti,
drsnosti, jakož
i
kiklavosti
forme.
Tak mimodék, stanouce u téchto prací, se zamyslíme, a napadne nám myšlenka, nebylo-li by Ize pôsobiti k tomu, abychom se navrátili na domáci pudu, co se tkne ženských runích prací? Pro náruživé se sháníme po cizích studnicích na umeleckou tvorbu, leží-li rázovité pôvodní prameny v nejbližší blízkosti pred nami? Nebo budeme ekati, až cizina využitkuje našeho bohatství? Nenutká nás tato okolnost, abychom se navrátili k domácímu krbu, abychom v umení byli docela svými a odhodili cizotu, kterou jsme prosáklí venkoncem. Netreba zde opakovati, že
lid
náš v oboru výšivkovém nej en
plné ovládal všecku techniku vôbec, nalosti v
každém smeru,
Obráme
emuž
ale dosáhl
i
vrcholu doko-
se obdivují odborníci.
se špeciálne ku pracím
síkovaným. Položme vedie Kdežto na
sebe dnešní práce sikované a staré. Jaký tu rozdíl!
nových pracích setkáváme se se škrobeností, šablonovitostí a koshiedáme na starých pracích oduševnené komposice, dýšící svéží invencí a lehkostí ve vypracovaní. Práce naše má za úel. pfednésti nám nékteré typické veci na doklad eeného.
piemi,
—
43
-
Posud o tomto predmete nebylo jednáno vôbec nikde, a ponévadž nebylo prameov ani souborných publikaci vzorových, nebylo Ize také žádati, aby práce tyto byly ocenený po zásluze. Ani ve sbirkách nenalezneme nikde srovnaných kolekci sífkovaných prací; nebof nebyla témto pracím venovaná náležitá pozornost. Sem tam nalezneme po jednotlivých kusech, ale nedohledáme se souhrnu materiálového, a proto doufáme, že nékolika vyobrazeními dle originálov
môžeme ovati
upoutáme pozornost k
této zaniklé technice lidové.
A
že pfes to, že pozde u nás poaly se sbírati a zachrapamátky, našlo se za mravení bedlivosti tolik vzácnych
tvrditi,
staré
oboru sífkovaných prací, že jich v tolika variantech nemaji toto faktum je znamenitým dokladem toho, že hdová produkce v tomto oboru byla velmi úrodná a vyspelá i po stránce umelecké. Že byla velmi stará, o tom svedí ornamentiky a štruktúra látková, jakož i zachovalé letopoty na jednotlivých pfedmétech. Slovanské práce sikované hned prvním pohledem poukavecí z
nikde.
A
zuj! na analogické práce „lavoro a magta" z orientu, nékteré pimýkají se tesné k dobé renaissanní, jiné vyrovnají se krásou a technikou nejlepším pracím vlašským. Nepeháníme, ale pouze dle pravdy, jak srovnáváním jsme nabyli zkušeností, oceujeme naše sikované produkty, které postavený býti musí po bok j iným, a doufáme zcela bezpené, že tato publikace prispeje v odborných kruzích k tomu, aby se na naši vzácnou lidovou tvorbu obrátil zfetel, že práce tyto, jež vypracovaný jsou rukou prostých žen a dívek venkovských, najdou obdiv i ocenení všude tam, kde proti slovanským vécem není pfedpojatosti, a že stanou se pedmétem bedlivého studia. Po stránce pak ornamentálni Ize tyto práce velmi výdatné využitkovati jak pro obor vyšívaní, pro kreslení, tak i pro moderní prômysl umelecký.
III.
Pri každé publikaci starých se též o Jest
památek kteréhokoli rázu jedná
pôvod téchto vecí a o genetický postup vývoje u nás zvykem pro nedôveru v sama sebe
—
—
práce. a
ne-
tážeme: Odkud se tyto veci vzaly k nám? Odkud pfišly? Od koho jsme se tomu nauili? Zvykli jsme kdesi za hranicemi vjiiledávati kolébku svérázné tvorby domáci, dívame se po jiných národech, a jsme samostatnost v kritickém úsudku.
stále
že
se
na rozpacích. komu bychom pipsali otcovství našeho
lido-
_
44
—
vého umení. Což nemže býti pravý opak toho, že u nás je kolébka púvodu, že od nás uili se druzí, že naše veci napodobili jinde a ze svérázné a samorostlé tvorby naši, stále živorodé, erpali jini látku, kterou zpracovali dle svých poteb a schopnosti:'
Naše práce vynikají osobitou
svérázností, kteráž jim vtiskuje
pee
púvodnosti. Co máme, máme s v é, co pracoval lid, neuil od nikoho, vyvinulo se to umeleckým nadaním, píli a dovedností našeho lidu. A že tyto výrobky jsou naše, dokazuje duch a ráz ornamentálni i technický, které obdobné a zárove, nalezneme u jiných kmenú slovanských. Vyrostly tyto kvety na domáci púdé, a že jsou príbuzný, je zase dokladem, že vytryskly se
z
individuálni a svérázné tvfirei sily
kmeové,
vtiskuje se jim zvláštni ráz a staví je vedie
a touto svérázností
podobných prací jiných
národu na význané, zvláštni, osobité hledisko, které s úctou a vážností musí býti respektováno u všech stízlivých a nepedpojatých znalcuv. Nedivíme se. že se o nás málo vi ve svété po stránce umení lidového zavinili jsme to sami, protože jsme umeleckého materiálu národopisného dosud nevydali soustavné. Musí konené se zacíti, a aby byla vec dokonalá, musí se zacíti od vecí nejstaršich. A my práve práce síkované ze starých a zaniklých oboru ženské runí práce považujeme za nejstarší; též jini národové pokládají práce sikované za pedchúdce krajek a jiných runích technik. Téžko Ize psáti o pôvode a vývoji sikování, ponévadž na zachovalých pedmétech setkáváme se již s hotovým dilem, na kterém nelze znamenati vývoj technický postupné. Ovšem techniky jsou rôzne, ale rozliné varianty netreba piísti do uritého období, nýbrž do jiného kraje, nebo síkovalo se zárove, ale s patrnými odchýlkami technickými. V podstate je sikování u všech národô témé stejnorodé, jeví se pouze rozdíl ve tvorení uzlov. Tak na príklad evropský zpôsob uzlování rôzni se od ínskeho. Kdežto evropský uzel jest jadrný, kulatý, ínsky je plochý a široký. Na Nové Guinei užívají domorodci pri sikování uzlu, který se podobá ínskemu uzlu sikovanému, co se tye zpusobu smykování. Ovšem toto se tyká póuze síti, totiž podkladu, na kterém se teprve rozvijelo ornamentálni dílo umelecké. Nemôžeme souhlasiti s názory, že umení toto k nám done;
seno
z
orientu (zvlásté z Persie);
nebo bychom
museli
analo-
gické práce nacházeti též u jiných národu kulturnich, nikoli pouze
—
45
—
na Slovensku. Ostatné ornamentika neodnáší se ke vzorum orientálním, nýbrž tesné pfiléhá ke vzorum na vyšívaní lidovém, Jemnost práce, zruínost ve vypracovaní a lahoda vzoru dokazují, že práce tylo po staletí byly vžitý v lidu,
nezkalené
v
pokolení
sífkované práce
mnoho
let
srovnávané
s
prací
pfenášely
že se
neporušené
letopotem 1668. že
pred tím, s
a
nebo mnohé
ryzosti.
se
s
pokolení na
Soudíme
u nás v
podlé
lidu síkovalo
práce dle štruktúry a látky
letopotem oznaenou zcela bezpené ukazují
starí. A dle dokonalosti práce Ize též souditi. že bylo dlouhé doby pred tim, nežli lid vyspel k takové pohotové tvorbe umelecké, jaká se jeví na nich.
na daleké
potfebí
Jak jsme ekli
shora.
nejdíve udélána byla
podklad. Sikování je zdlouhavá a téžká práce.
bu
ploché stehov a obšívkou vkladaný bylo možno odstiíiování, byly volený
Takovým zpôsobem zpúsobeno
Do
jakožto
sí.
síti
za pomoci
bu
reliéfni vzory.
niti
bílené
a
Aby
nebilené.
velice jemné zbarveni síkované pozdéji Nékdy ovšem prošivaly se ornamenty barevplochy. nými nitmi, ale jinak v nejstarších pracích jsou pouze bílé barvy v jemných odstínech.
—
—
umelecké Prohledneme-li si tyto ornamenty, Ize je roztíditi na tri druhy: na geometrické, figurálni a kvetinové. Jsou to vesmés ornamenty, které Ize udélati na kvadratické sikované pdé bez hranatosti s úplnou dokonalostí, stejnomérností a hladkostí. Podlé toho, na byly urený práce, jsou ornamenty vypracovaný príznané. Byly-li k úelm cirkevním, byly na nich figúry týkající se bohoslužby. Tak spatujeme na nékterých podoby Panny Márie, na jiných obetovaní Isákovo. Obzvlášté tato poslední práce ukazuje svým slohem na znamenité stáfí. Ostatní práce byly pro domácnost, a to se jich užívalo jako ozdoby hlavy (epce), jako vložek do Nejdležitéjší, protože nejrázovitéjší a po stránce
nejdokonalejší je
ornamentika, která je vykonaná na
síti.
bu
bu
bu
do prostéradel a koutnic. Na spatujeme pferozraanité kvetinové a geometrické ornamenty, pekné harmonicky a slohové vypracované. Komposice je nádherná a vypracovaní úplné bezvadné, což je znamením vysoké
úvodnic svatebniho roucha. téchto
vyspelosti v technické zrunosti slovenských žen a dívek.
menty jsou udélány tak pelivé, Vložky
úvodnic
z
kraje
že
stéží
Orna-
rozeznáme rub a líc. po vétšiné
uhersko-hradištského jsou
46
—
udélány žlutým a erným hedvábím. Go se tye ornamentu na téclito úvodnicích a na epcích, dlužno poznamenati, že ornamenty
•*;.+.'
^.
.f.
x
^-?i
^?Íií
na šatkách a na inily vzácny celek harmonický.
tyto
s
výšivkami
rukávcích úplné
soiihlasné
47
Když síkováni dospelo vrcholu, ustoupilo pozdéji krajkáíjemuž byla rovnéž naším lidem venkovským venovaná táž píle a zrunost. Krajkáství se rozvíjelo zvolna a bylo cenným doplkem síkováni, jsouc ovšem pomerné na dokonalejší vj^ši ství,
umení.
Tak jako ostatní naše památky národopisné i síkované práce našeho lidu rozváty jsou po celém svété. Nikde není poznamenáno správne, odkud jsou a kdo je pracoval. Hyeny sbératelské,
aby mohly nerušené provozovati své devastaní dilo, zatajovaly púvod téchto prací, uvádéjíce kupce na cesty úplné bludné. A
—
48
—
bude nutno vykonali dôkladnou revisi v rôznych sbírkách vývod téchto památek, aby se cizí národové nepyšnili naším perím. tak
a piiblikacich a zjistiti
Vydatí o síkování systematickou práci, bude velmi obtížno, zejména pro velikou rozptýlenost materiálu. Musíme se spokojiti pouze materiálem a dokumenty, idkými zbytky bývalého a druhdy v rozkošné nádhere kvetoucího umení lidového na mor Slovensku.
Doporuujeme
tyto ornamentálni
dokumenty, k nimž netreba
zvláštniho bližšího komentáre, pozornosti odborných škôl umélecko-
prômyslových, jakož umelcom výtvarným vôbec. V umení musí nastatí zdravý návrat na domáci pôdu ume-
A tak jako jsme za posledních let dosáhli v oboru sochamalíském, a hudebním netušeného rozpétí a vypéstili ducha domáciho vlastní stil tak také po stránce ornamentálni
leckou.
ském, z
musíme
:
se
navrátiti
k svérázné tvorbe lidové, která zanechala
— nám se
ve starých paniátkáoh
nemže
49
—
velikolepé
statky,
jakými
vykázati
jiný národ žádný.
Jenom studiem ducha našich predkúv a
téchto
múžeme pak
prací zažijeme
incUviduality
v duchu tomto pokraovati
:
nebo 4
50
úrodnou prs domáci
mizu nepoškvrnenou dechem cizim múžeme obhájiti na poli uméni svého osobitého hlediska, jež raezi banálni sešlosti a hledanosti soudobou vynikali bude pvodní, ohromující hloubkoa a ryzostí na est
jenom
osévajíce
a chlonbu naši
tiitu
i
naši slavné minulosti.
a ssajice tonž
Poznámky
k
mape mor.
Valašská.
Podáva Josef Vale k.
1.
Úvod.
Mezi pipavami na výstavu národopisnou v Praze nejednou pociovala potreba dôkladnejší mapy moravského Valašská. se Proto pí'i.jí't v národopisném odboru vsackém návrh, aby taková
mapa
pofizena
znázornení
byla podlé
terrainu
skutené vzorné,
jsou
map mapy
gener. štábu vojenského. z
Co do
vojenského kartogr. inštitútu
nomenklatúre asto se pozoruji veliké vady,
ale v
plynou hlavné z nedokonalé znalosti jazyka kraje kartografovaného a ovšem mnohdy i z otázek nedobre položených (hl. syntaktický) anebo z nepochopených odpovedí lidu. Pedložkovýcli
jež
vazeb užíváno napofád nesprávne, misto urení bodu nékterélio
na otázku kde
— položeno
niny jsou na území
i
urení smeru na otázku kam. Zkomole-
nej nepatrnej ši
obce.
nepoítajíc v to ani
ponémováiii výrazu slovanských. Zlepšiti ty to chyby a co možno i doplniti dôkladnou ma] mi gen. štábu bylo úkolem podjaté práce. Za základ pirozené nejlépe se hodí merítko 1 23.000. Zásluhou posl. dra. J. Žáka na osobní zakroení jeho ve vojenském ústave kartografickém zdélány pro valašský odbor z originálnich predlôh heliogravurní snímky. Potrebný náklad (asi 105 zl.) hrazen z výtéžku sbírek na pofádání národopisné výstavy, odkudž také hra:
zeny ostatní náklady
kem
s
mapou
souvisící.
Zpusob. jakým práce vykonaná a jenž môže býti jediné méfitsprávnosti údaju, volil jsem tento. Zdélal jsem kópie území
každé obce na prusvitný papir a oleaty tyto zaslal jsem na školy dotených obcí s prosbou a s návodem na vyplnení. Mél jsem obavy, že 'skizzy
mnohdy snad nebudou pochopený,
ale
praxe ukázala, že
^'^
M — volená byla cesta dobrá (jen
z
—
52
— tuším
jediné obce
Perné
— došla
zpét s poznámkou, že se v tom nevyznaji). Orientovati na poízených skizzách bylo snadno (potoky a ráztoky oznaený modre), vrstevnice znázorujici formy terrainuudélány sice nepresné,
mapka se
ale
Na
možno pochybovati,
že nebylo
tak,
orientaci vepsány všecky názvy
a požádáni za pomoci
s
co
gener.
se jimi
mapy
(i
pfedstavuje.
zrejmé chybné),
páni uitelé, aby opravený byly dle vyslovovaní lidu
katastrálni ch
map
a doplnený a vepsány presné foneticky.
Práce podjali se páni uitelé všude s porozumením a ku predmetu, množí pofídili si podlé zaslaných skizz území obecniho na potreby školní.
pouí
Jak
nebylo
prohlednutí zachovaných
skizz,
a jak
s i
ani
láskou
mapky jinak
oekávati, nedošlo se presné jednotnosti v záznamech
Ize
batí a hojnosti jejich. Ideálni dokonalosti tímto saženo, ale jisté výsledky
zpôsobem nedo-
jsou takové, jaké pri možných
pomu-
ckách a za daných okolností jen byly dosažitelné. Jednak proto, že popsané skizzy obsahovaly mnohdy lakovou hojnost materiálu, technicky
že ani
a jednak
i
proto,
nebylo možno pevésti skizzy
že
jej
na volený podklad,
samy jsou nejlepším dukazem
ty
o spolehlivosti zpráv, a zachovaný a uspofádány tak, aby pri studiu
mapy
s
prospéchem
vají se v
museu ve
jich
mohlo
Val.
Meziíí.
býti použito. Skizzy
Popisovaní mapy a ostatní pilného
emž
díla.
Nesprávne názvy
nadbytené
litery
práce zabraly totiž
pepsány
i
mapa cho-
témé
5 mésícú
krycí barvou, pri
opatrné vyradovány, aby jemná štruktúra
šrafovací nebyla poškozena. Nové názvy pripojený. Srovnání mist
nezpracovaných a zpracovaných nejlépe pouí o zpusobé práce samy. Aby nabyto bylo lepší zeteinosti, položeny parcely lesní
barvou zelenou. Kofist, jaké
možno
východiska — jednak
dojíti
studiem mapy, je rozmanitá podlé
jazykovedná,
jednak v
vyvozených historicko-ethnografická a ovšem se dotyká názvosloví alpinského.
i
dusledcich
odsud
geografická,
pokud
Bohatý materiál názvu jednotlivých míst a zvlášté dôkladný, posud nikde neuvedený seznam trati*) dáva mnoho námetu na •)
Trati z Vizovska uverejnený
Musea olom. Tu a tam výty naše
i
Peckem, ze Vsacka Václavkem v Casop^ ony se doplují a nékde i opravují.
í^*
- OO
—
Povolaný znalec jazyka jisté by dovede lid tvorili pro ruzné nuance pojmové nové a nové názv}-. neobyejné pfiléhajicí ku predmetom. Proto môže zajímati podrobná mapa geografa, jelikož názvy forem terrainu a tratí polnich jsou vrstevnicovým systemem srovnávání
jinými kraji
s
vlasti.
mnohý píspévek na
našel
doklad, jak
i
manýrou znázornený, jak nelze lépe. Proto môže štúdium mapy pfispéti na obohacení naši terminológie alpinské. zvlášté kdyby se pojaly na srovnáni ostatní karpatské kraje jak a šrafovací
i
slovanské, tak i rumunské.
Kromé
slovinských Alp
nemáme my
zá-
em
padní Slované na vytvofiti nebo z užívaných názvu odvoditi si termíny pro rozmanité formy terrainu, leda práve na sludiu krajô
Pokud mi pomôcky byly po
karpatských.
aspo
naznaiti podobnou práci,
jejiž
ruce, pokúsil
výsledky dovoluji
jsem se si
tuto
pripojiti.
Že na porozumení kolonisace našich krajô podrobná mapa muže pispéti, je samozejmo. Když pak se stopuje názvosloví její, možno dospéti k výsledkom ethnografickým, Ize totiž vyraeziti i
i
na
néraž v pedešlých
provozováno bylo Valašská, dodnes mnohdy dosti libovolné udávaného. Že takovou prací Ize ástené pispéti na ešeni otázky o pôvode V^alachôv, o to dovolím se territorium,
a
salašnictví.
dospéti tak
i
stoletích
ustanovení
pojmu
i
pokusiti
K
niže.
pedeslati dlužno. že transkripce obdôb ponechaná táž, jaká jest na vojenských mapách, jednak na usnadnené vyhledávání dotených názvô, jednak i proto, že správne transkribovati je obtižno tomu, kdo názvô neslyšel následujicimu
v Karpatáeh
z
úst lidu.
2.
Názvy, týkající se tvarú pudy valašské.
vôbec v tretihorních horstvech, tak i v Karpatáeh jsou asté zjevy, že ást svahu horského se ssedne. Slovanský název pro tento úkaz je Upi a z,*) Uplazljá. Splazy. Uplazi. též Urvisko (goralský). Ostržka (slov.). Dobre by se dalo slova prvého užití v naši chudé terminológii pro rozmanité formy terrainové. •Jako
i
*)
Pri duležitéjších
obdobách oznaený mapy generálniho štábu, zóny
arabskými íslicemi, kolóny rímskymi, na p. Srov. mapku karpatských názvuv.
8,
XVni =
okolí Val. Mezifii.
— Takové „ú p laz y"
-
54
(srov. obr. 30., 50., 51., 57.)
Karlovicích. Jinde pricházejí názvy Uprzla (Šudlov,
Brezová), Oplzlá
vidíme na
Pote, Cychov,
(Juinka), Opyzla (Choryné), Oplzlí (Bernatice),
Podkopná
—
„kopna" jsou snad též blativé, ssedající tra Úplzek i v Jasené. Na S p i ž á c h Peck uvádí se stráne), se nájde název Šligrunt (schleifen) a Veovic, kde teme u Šmyky. Osmek na Hrozenkové, Ostravici, Hvozdné, Ostrž ve Ú vez (Rožnov, Zubfí. Vláre jsou názvy obdobné. Možná že Johanová, Pozdéchov), Uvezené (Straník). Veženisko (V. Kmiice) Spizla (Lhota
1
i
i
náležejí sem.
Kluzov u Tylovic znamená osi podobného, nepood Klaus, KÍ ú z, údolní bráze na vzdutí vody hlavné za úely plavení dreva, jakýchž klúzú jest množství na eladensku, Ostravsku a též na území uherských Rusuv. V Lu-
Snad
i
chází-li slovo to
koveku
jsou „Taslaviska", též asi neustálená ješté puda. „Ro-
kytovské pukliny" v Nedašové jsou propadliny.
erodované údolí u ertových skál lideských má Není-li název tento po osade Lomné, která kdysi se pripomína na Senickú, a tato snad po nékterém pánovi z Lomnice, kteí vládli Brumovskem, pak bychom tu méli pekný
Píné
Lomensko.
název
a
prípadný název pro podobná území. Skalnatá místa slula také u nás kdysi „bradla''. Dnes však
slovo to je
neznámo
neznaje
íiuje,
Prádlisko
pvodu
(dle
Vidno
lidu.
slovního.
to
odtud, že lid názvy zamé-
íká
dnes Prádliska (Rusava),
Václavka na Mikulúvce),
Zaprádhsko (Puliny).
Prádla (Luková). Pouze na Brumovsku máme tuším dochované staré tvary ve Bralové (Jestabí) a Brálovské (Šítná). „S trhan c e" u Zlína jsou strže, výmoly, ryhy erodované, jež bývají
násadou na vytvorení
údolí.
Tato forma terrainová
má
název v Karpatách Ž o í o b nebo Žlébek nájdeme na mape Valašská
ve vétším ponékud rozmeru
Koryto. Názvu Zla b. spoustu. Uvádím príklady. Žlaby (Louka u Bránek. Kleôvka),
Lazové žleby (Hor. Ves), Žlabiska (Roketnice, Lideko), Žlébek (oby. s nejakým urením pétkrát v Uble), totéž (Lutonina). Žleby (Návojná, Vrbétice. Bratejov, Breznice, Kudlov), Babí. Teplý žleb (Hvozdná), Žlabové (V. Kunice), Žlébky (Kekov), Na žlbku (Kel)
atd. Srov, obr. 58., 62.
Na
vlastním valašském území, zvášté kde provozován chov
valašského
dobytka
extensivním
zpúsobem,
nalézáme pádnéjší
název „Koryto". (Bordovice, Vsacká Lhota). Korýtca (Lichnov). Korýtka (Katefinice). Korytná (Liptál). Korytné (Rajnochovice). Na Slovensku máme osi Korytová (Léskové na Karlovicich).
—
podobného poslednimu názvu, obr.
v.
Výmol obdobné.
(Hor.
Ves).
(Xávojná.
Koritárky
(1
1
,
XXI). Srov.
r
nach
y
(Ostravica)
jsou
roztrhaná a rozrytá pôda
Mikuh'ivka.
má
názvy název
Zubh. Brumov), (lertoryjový
e to ryje (Vysoké Pole).
potok (Vrbétice),
Na Tmavé
zve
Vaové
Kadlubové,
Xa
divoko
Zvlášté
Gertoryja
vice),
totiž
63.
59..
se
podobný útvar Žmúiny. na Hovézí
(Poliná),
Hlyboek
(Krásno), Padol (Jano-
Padolca (Palácov), Stržková (M. Karlovice).
Tam. kde se sbihaji aspo dvé koryta, vzniká „rozsoši". téz .,ráztoka". Karpatský tvar jest Roztoki, Rostoezna. Kiera Rosuska (11, XXVIll). Kiera ráztocká (srov. obr. . 7. u Marikové), Rozsocz v Karpatách goralských. Rosoši vidíme na Pulinách. ve
V rosoši (l.hota u Liptála). Rozsochy Rozsochova (Rakova), Rosochái (Police), Xa Rosochái (Hovézi). Rosúšky (Kozlovice). V Rosošú (Hor. Beva), Rosošenka (Rajnochovice). Srov. obr. 24.. .39., (iO.. (U.. 04.. 71. Lhotéu
Liptála, Bílnici, Smoliné.
(Nedašov).
Ve
U
Viganticich
má
tvar
podobný název „Rozkop". S o chová obdoba Korytné nebo
v Rajnochovicich (srov. obr. 45. a 48.) je
tvar Rodila (Vsetin), Rochlena Ko árový vidíme na Vsetíné-JaSachetný na senici. Kotárnou na Hrozenkové, Karlovicich. Hamry). ŠkráŠkíádná (Ostravica), Skrádnitý (St. Bystrici. Hr. i
Kotárné. Rokle
má
dová
valašský
Beva).
(dvé, Prostí", a Dol.
znamenaji
(Hr. Bystrica)
t
totéž.
Srov. obr. 44., 69.. 70.
odnože hrbetu na tyi strany, dostáva hora název (Hrozenkov), nebo Krížový (Vsetin). Srov. obr. 17.
.Jdou-li
Krížny Tr oj áka je kopec, pod nimž voda se roztéká na strany (obé Bevy — Kysuca), nebo která stojí na hranici obcí.
Trojaka
Trojiny
má
v
etnými takovými
našem názvosloví jméno
Kotliny (Vsetin-Jasenice), Kotelnice
Srov. obr.
5..
65.,
66..
kotel, kotly.
Hora
Kotlová,
Kotly (pod Ickými hoOstravica). Kotel (Ústí), Kotlíky (Veselá
tvary slove
rami, Tichá. Karlovice. Straník),
Hošalková),
(Katefinice).
.,Mulda" s
(Karlovice. Kojatin. Krbová, Geladná.
ti-i
tri
67.
(Senice,
Pulriny).
—
56
—
horných jsou asi Pojmenování p y n o u c z e t v a r Yšeobecné. K u ž e 1 e k (Rajnochovice, Kašava. Mikuh\vka. Podoh. Dršková), Okrúhly (Trojanovice), Okrúhla (Nedašov). Okrúhlica (Rajnochovice, St. Hamry). Okrúhlik (Hôrka). í
1
rozšírená
Okruhlanka (Hor. Be-va).
D 1 ú h á (Hažovice. Zubfi). O s t r ý (Katefinice, Ostrý vrch (Hr. Lhota), Ostrá hora (Vsetín, Puliny).
Hažodce),
Zvonové
20. Rožnov). B a b i n e k (Ústí, Hrozenkov), obr. 32,. BabinHocová (Veovice), Kopencová (Hrozenkov), Baba (Provodov). Chochol (Rusava, homole (Straník). Zadní mola (Sehradice), Lukoveek). Ohocholaíia (Fr. Lhota, obr. 3/a), Ghocholisko (Vla(obi-.
—
— Karpatský název pro tyto tvary je Chochula, Gho-
chova Lhota).
Kyera, Gigula, Kýkulka, Kykulenka. Gecher (na Rusavé a u Vlachovic, obr. 49.), Gachorec (Nedašov). Drdol
chulka, jinde
Klinový kopec
(Lipa).
Hrka
vice).
(obr. 72.,
Vrchôra, Vrchula (Krivé).
Brdem
(obr.
5..
se
nejaké odnohy.
Odtnd
vzniklý názvy
Klínek (Trojano-
i
nékde hbet Obyejné mívá
jmenuje
hrebe
Straník),
Zubi, údolí Hažovky, Hôrka, Pohce), Stolová Vehká Malá (v Radhoštích).
St.
Brno v
(vi,
horský, jinde svažující se tento více tvar hrbovitý.
Brdnov
—
poblíž
etná
Brda),
— srov. taméj.ší
Brdo), asi podobné jako Brno (pôv. Brdno Zábrdovice). Útvary tyto vidéti možno v Poliné, v Kašavé, Drškové i Hrubé-Malé Brdo (Jablunka). Palušné Brdo (Bystrika), Brdo ve Lhote Podkopné, Brtiska (Jabl,), v Brti (Ublo) json asi místa, kde se chovaly vely. Bordovice
(vi.
Brdovice
—
Méné
srozuraitelné. protože nepficházeji tak všeobecné, jsou
názvy následující.
D lúhy sklad
Grú.
(Seninka) asi totéž co
Podskládí (pole. Pote), Na hbet Skladisku (Dol. Beva), Skladoviska (St. Hamry, obr. 48.). Snad sem patrí i Sladsko (asi Skladsko pôvodné) na Radhošti. Ovšem poslední môže pocházeti po „svlacích". na nichž se sváží s kopcô táhlý dosti príkry
horský.
Tak
i
.seno.*)
„Ve S vis lá ch" (Hošalková) vzato ského.
lo
Príkre
vý potok •)
steny —
z
názvosloví stavitel-
zde patrné príkre svahy. Srovnej
i
Sv
iš-
v Polánce. Gosi podobného, ovšem mírného svahu.
Slovník Bartošuv uvádí tra „Mezi sklady jako mezi
seného kameni". Hošalkové.
Pro
by se lkalo „dlúhý" Sklad?
—Tra
hromadami Slaiska
sne-
jest
i
v
— jsou
„K o
asi
natý svah). pohlížeti.
n a"
s
o/
u Kozlovic
„Skositý*-
(dle sdéleni P. Plotéiiého les-
znamená šikmý
ukosem). (Obr.
40.,
snad
i
(srv.
38., 42.
KocnibCH
—
bokem
a 71.)
astý je též „S n o h" (slovensky Snoha). název úboí ponékud vzdutého. Srov. ob. 51. 57. Snoh (Postr. Beva), Snozík (Ratibo, Hošalková), Marek, Machovjáku, Obecní Snos (Katerinice). Snoz (Vsetín). Snoze (Léskovec). Nadsnosí (Šudlov). Snosek (Lanov). Snoh (Piiliny). Snos (Pozdéchov). (Peck. Hejtm. Hol. 126., uvádí Snozky n Lu tóniny s poznámkou, že na Zlinsku
—
i
jsou též „Snoze".)
Humenec
na vrchole má vétší nebo menší Pichází v Malé a Hr. Bystrici, Hrozenkové. Johanové, Ústi, Hošalkové, Zašové, Perné. Bystrice. Kajnochovicích. Hutisku, M. Lhote (Humeniska). Hor. Bevách, Vysokém Poli, Drnovicích. Lhote Podkopné a též ve Zlinských Kríbech. Rousku (Pod Humencem). Možno, že na téchto „humencích" se také selo, jako dosud v rubisku seje se „kíbica". (Pan Nekeš žádá r. 1575 z každého h um en c e v horách platu 4 grošov.) rovinku.
jest hora. jež
(Srov. obr.
.
1..
44.)
Podobného tvaru jsou též Tanenice (Zdéchov, Hrubá Beva). pak též na Hradisku u Kozlo\ic (zpráva P. Ploténého). Byly tu konány snad nejaké slávnosti? (Srovnej niže.) Obdúbku Radhošté máme v Radhoši v Léskovci. Na Radhoši v Roketnici. — H o s t ý n a u Stíteže a Straníka (Na Bystrica, Prostí.
Hostýnku).
Go náš
nazýva v nemine „Saum" (Saumlinie), jmenuje
se
Kšlení
Kšlé
(Štítna).
Kšlé
lid
(Senica).
Lhota u Liptála. Hošalková, Hrozenkov. Malá pasekáu. kteí „sa vystavili" na okraji
(Hovézí.
Bystrika) jsou návrší.
Kšleny (Prost. Beva).
názvy
Na Kšli
(Hovézí),
Kšle (Zdéchov),
.
Kršlisko.
Kršlenica
Koudelka v G. Lidu 1901, str. 65., uvádí název ten ve smyslu „nízkou kle kluiti". Ale suší-h se seno. shrabuje se na lepší prosušení též do „okršle". Mini se tím seno do kruhovité „laty" shrabané. Zákrsek je nízka kle, „Seno nám zamoklo na okršli." též nedochúde. H o t a r je na Slovensku hlídkový nebo hraniný vrch. Na (Nedašov), Kršliska
(Návojná).
Srov. obr.
68..
71.
—
Hotaru se
i
(16.
teme
i
v rusínském území Tri hotary
XXX).
—
(slov.).
Vyskytuje
Dealu Hotarului (21, XXX), Vfu Hotarelor Na chotáre (Zdéchov). Hotárná (jinak Javorník nad
tvar rumunský:
58
Obr.
Obr.
2.
—
1.
—
59
Ob.
3b
00
Obr.
Obr.
4.
5.
61
—
Obr.
6.
Obr.
7.
62
Obr.
Obr. 11.
—
Obr.
8.
Obr. 12.
10.
63
Obr.
Obr. \±
—
13.
Ob.
14.
64
Obr. 15.
65
G6
Obr. 21.
—
6;
Obr. 24.
—
Ob.
26.
68
—
Obr. 27.
69
—
Obr. á8.
Obr. 29.
—
70
—
Obr. 30.
Obr. 81.
—
71
Obr. 32.
Obr. 34.
Obr. 33.
HB. BysTPticf\
Ob.
-35.
72
—
SBV OO
Obr. 36.
Obr. 37.
Obr. 38.
Obr. 40.
Obr. 41.
Obr. 43.
73
—
Obr.
4íi.
Obr. 44.
—
74
—
Obr. 45.
\.yst<:í
Ob.
4G.
Obr. 47.
/o
Obr. 48.
Obr. 50.
—
76
í)l). 52.
—
Ohr. 53.
//
—
v< -r)
^^
Ob.
Ob.
.J4.
Obr. 56.
55.
I
I
i\\
IV
78
-
79
Olir. 59.
Ohr. 60.
—
80
—
Obr.'Gl.
Ob.
63.
—
81
Obr.
Obr. 65.
—
i;4.
Obr. 66.
—
82
—
Obr. 67.
Ob.
(>8.
—
Ob.
83
—
Oh.
fi9
Cfc. 71.
10
84
Ob.
72.
Obr.
7;
-
85
—
Mynaíkem), Ghotáry (Nedašova Lhota). Kotarz (sev. Morávky na Téšínsku). K o t á r y znamená pak paseky vysoko položené, nebo vbec kopce nezalesnéné. hodné proryté „zmolami" výmoly. Kotáry (Hustopee. Hošalková. Rajnochovice. Návojná). Charakteristický Valašsku je tuším název Cup. celkem nei
—
vysoký, ale dosti srázný kopec. (Srov. obr.
Na
ubec
rus.
území
teme
Sczob.
Šob
.
37., 43.. 46.. 47., 16.)
(slov.),
Gzuba(P)
(pol.),
na Téšínsku. rovnéž Gubel (Staré Hamry). Gupl (Ostra-
—
Gáb, Gáby (Halenkov), Cup (u Vsetína a Johanové), Gúpek (Rúška), Gup (Desná), V Gupé (Stpa), Gubky (Menovice), ubov (Gubovský grú — Hrozenkov). (Peck 140. Gup
vica).
:
v Trnave.)
„Kozáky, Kozinec"
a
pod.
obyejné
jsou
táhlé
hfbety
ostrého hrebene, nebo vôbec místa jinému dobytku neprístupná.
Kozáky (Rožnov). Kozinec (Rožnov. Frenštát. Pozdéchov. Lanov. M. Lhota),
Kozáky
Názvy
(Pote), Kozí hfbety (Ostravica).
pocházejíci
slovanských
názv
pripomenutý
niže.
z
rumunštiny. po
v Karpatách, jakož
i
prípade
naše
obdoby
jejich vysvetlení tvarové
Jedná se o Kyery, Kikule. grúné, kosna a „pehalenú".
díty, grapy,
pi'íschlop, špinu, kobylu,
(Fokraováni pišté.)
Kroj lidu slovenského na Morave. Gást Popisuje ed.
18.
Josef KÍ v a
Kroj beclavsko-hodonský
Podlú
Moravské
ejné
11.*) a.
. podlužácký.
tvorí zvláštni ucelený okrslek, neobydob divéjšich, j ešte pred ticeti, tyiceti dnes byl tu neobyejné osobitný, význaný ži
rázovitý, zvlášté za
—
Nejen kroj ale i výšivky a jejich se pozmenil a ztratil na kráse ornament, kraslice, nábytek a malování na chaloupkách a v nich. Okrslek ten je neobyejné veliký, a patri, vlastné patrilo k nemu kus Dol. Rakous za Beclavi, celkem pak osady: Lednice
lety.
—
velice
,
i
(skorem
ponémeená),
úplné
Kostice, Tvrdonice,
Lanštorf,
Stará
Beclav, Lanžhot,
Týnec, Hrušky, Nová Ves, Prušánky, rodiny
„slovácke" v Žižkove,**) Josefov, Mikulice, Téšice, Lužice, Dol.
Bojanovice a Star. Poddvorovsko. Posledních pét osád nosívalo
podobný muténskému; dnes již úplné pichytly sem tam v Bojanovicích uvidíš v zime bílý kozích premy starý „s a buchtikami" a modré nohavice. j ešte Týž kroj beclavský nosí dosud nékteré dolnorakouské osady pfi Bfeclavé: Hlohovec, Gharvátská Nová Ves, Poštorná a za let 70tých 19. stoleti Ranšpurk, Gáhnov, ano i Pílepy v Dol. pôvodné
kroj
se kroje jižniho, leda že
i
Rakousich. Celý tento veliký ikají
„kroboti",
nici ch
Rakous
*)
**)
Víz ís.
a á.,
má
kraj,
ro.
VI.
.,slovensku").
dosud
svúj
uašeho asopisu.
1789, a usedly v ném rodiny dilem z blízkych po „hanácku"), dilem od Beclavé (a ty chodí po
Žižkov založen byl
Bilovic (a ty chodí
jehož obyvatelstvu ve Vídni dosud
po Gharvátech, kteí tu pfi hraMoravy koncem 16. stoleti byli usazeni a dnes kroj
r.
—
87
— Novém Perové,
jen ve tfech osadách u Mikulova (v
v
Dobrém
Poli)
odevšad Nemci. starobylejšti
zachovali
si
Kroj
re
Frelichové,
akoli jsou obklíeni
svou,
osád jest mnohem zachovalejši, od neho pocházejici, tebas už ve
téchto
než bfeclavský,
mnohých vécech
i
i
se pokazil také,
srovnati tento pôvodní charvátský bude podán struný popis jeho na konci. kroj s breclavským, Též o dfívejšim odíváni v Dol. Bojanovicich bude uinená zminka.
Proto
že je zajimavo
Že kroj tak živých barev, j ako je bfeclavský, už dávno v dile Hornové, lákal malíe ua malováni, jest jisto. Proto nékolikrát uvedeném, nájdeme obrázky kroje zdejšího z r. 1837, velice pekné, a to hned tyi. Podána bude o nich obšírnejší i
zpráva na konec
i
vyobrazeních zdejších Podlu-
také o jiných
žákúv.
Mužský oblek nutno, jako všude, rozeznávati všední a svátení, kroj svobodných a kroj ženáv.
Všední
jednoduchý a u svobodných a ženatých do vysoké hohnkové boty, gate konopné, skorem stejný otevekrátkymi s pes né, koše la rovnéž konopná bot nebo nými rukávy, zavázaná pod bradou a na levém rameni úzkymi šfirkami. Výložek náprsní, t. zv. punt, vyšit jest u svobodných jest
bu
:
i
ervené, u ženatých I
chasníkú
jraéna
ást ornamentu
bíle
vrkôkovým stehem
bývaji druhdy
ostatního
na
K tomu
v zajimavých vzorech,
punté druží
vyšitá,
se
bez rukávov" a u mužákú, nepracují-li zpima, z
takže
kordula i
.
tvofi „lajbl
kabátec, „lajbl
rukávama'', nékdy kabela, nékdy halena, ale vždy modrá, ne-
široká zástera.
V zime ovšem
nosi se nohavice a kožuch
—
obé
už prenosené.
S vát e
ní oblek jest
ovšem honosný.
Košile jest hlavné u svobodných z jemného „pergálu", má dlouhé široké rukávy, sahající až pes prsty, s krajkami bílými nebo s bilým kroužkovaným vyšívaním u rukou. Punt vyšit jest jemné
plochým
stehem a v pekných rostlinných štylizovaných ornamentech, a u krku na rameni jsou místo obyejných šfiôrek až 3 cm široké bilé stužky, k nimž pripojuje se ješté pestro-
ervené
i
barevný hedvábný odvedení
šátek kolem límce, jejž nahrazují
erným šátkem hedvábným.
si
ženatí a
!
— Nohavice, polní,
jsou
jež se nosí
-
hlavné na nedeli a na chúze pfes-
mívá
Mládež
rôzne.
88
je
ohnivé
er-
(cinobrové)
vené, vzorné piléhavé, na pedu kolem poklopce i na kížích velmi pekné m od f e šrekované (cifrované). Za starých asu bývalý barvy kermezinové (fialové) ervené a v severnich osadách modré. Ale pôsobivost ervené barvy zpôsobila, že se okrsku pomalú nohavice ervené šifí k severu — za posledních let i
vyskytly
se
dvoje
asi
ve
i
Svatoboficich
u
Kyjova v
kroji
milotském
obyejné šedé nebo erne nešôrované nohavice látkové, v lété cajkové. Málo jest ženáô, ktefi po starodávném zpôsobu nosí ješté žluté kožené (jirchové) no-
Ženái
nosivaji nyni
i
havice, totiž jelenice.
Nohavice pipínají a jenž se obtahuje
iitahuji se
dlouhým úzkym opaskem, pekné býva vybijen.
dvakrát do kola a nékdy
i
Korduly .
i
rukávu (nékde „dvacitkové" zvané) jsou kratiké a nejastéji základní barvou zelené. Lemovaní, kolem prorámku jest ervené rôznymi krepinkami a stíbrné i úzkymi pásky. Záda mají jako šôsky tyi varhánkovité faldíky asto kvetovaná. Jakkoliv mívá kordula zpedu asi a bývaj 4 knoílíky, nezapína se, spíše se svazuje pentlí u krku. Vedie toho jest jí na výzdobu masle z kvetované pentle, která se pripína broží (špendlíkem) na levou stranu, takže šohaj v nedeli je zpedu samá pentle a stužka. Mužáci mají krátke tmavé lajbie bez
i
i
korduly,
pes
néž zpravidla nosí „lajbl
bilý
flanelový
lajbl
druhdy (pred 30
s
rukávy", kabátec
z
téze
Velmi zídka nosí dnes mládež pes kordulu
látky jako nohavice
„ratýnový"
s
ervenými
výložky,
kterýž
všeobecné pri chladnejším poasí. Haleny zdejší jsou strihu síce obyejného, ale delší než na Hradištsku nebo Kyjovsku, dosahujíce až po kotniky. Obojek visutý sahá hluboko až do zad. Na všední den nosí se staré a oblékají se
i
lety)
se nosil
do rukáva, na nedéU se jen pehazuji.
Kozích
nynéjší sahá rovnéž až po kotniky, jest okrové hnedý (dubenný) a vyzdoben býva vzadu mezi lopatkami pestré vyšitými kvety, hlavné tulipány. U krku a u rukávô, rovnéž i zpedu a zpodku kromé zadní asti, kde jest bílá kosmatá ovruba jest erná beránina jako lem. V Tvrdonicich i v Beclavi zaínají nositi kožichy úplné bílé, jak je nosí hanátí Slováci v Bílovicích u Beclavé a Gharváti u Mikulova. Za starých dob»
—
—
jak
se
nosí
Za mé
v Rohatci.
—
na Podluží bilé „buchtikové" na Hovoransku nebo prvé návštevy v Lanžhote r. 1885 byly tam
ba místy do nedávna, nosivaly kožichy,
89
na
se
Milotsku nebo
dva takové hožichy, v Tvrdonicich bylo jich nékolik, v Nové Vsi byly astý. V Mikulicích, kdo mél novomodni dubená. nesmel prý svého asu ani býti pudmistrem! Nyní ovšem vymizely bílé kožichy. hlavné od Nové Vsi na jih. Širák . širúch jest maliký s tuhými stfíškami, jež na
ješté
Lanžhotsku jsou dolu shrnuty, jinde
nahom
obráceny.
Nad nimi
zelené — dle cm) bíle, ervené jest nékolik — tení (u svobarvených housenek, nad nimi nékdy osád bodných). Ženatí mívají asto širší stfechy a misto housenek erne pentle. V Nové Vsi a na sever jsou vúbec širší stišky. i Za „šmukem" housenkovym nosí mládež „kosifky". Ješté do nedávna byla to pštrosí pera. na konci olovenými kulikami rôzna volaví a jestábí pera. Dnes obtížená, k nimž se družila zastupují je asto bila pera kohouti. Móda kosífkú zaala se na Morave tady na Podluži a byla sem patrné prinesená eharvátzdejši kroj. Pera na jihu slovanském skými osadniky, jakož jsou znakem udatnosti junácke. Kosiky šohaj. vlastné rovnéž. A asto o tento znak bývalo pasováno bito až do krve. Rekruti obrazy císafe pána. korunniho mívají na širáku mezi kvitim tlustých (až IV2
i
i
i
i
i
i
prince.
korunní princezny a plno
dol
visícich pentliek.
vétšinou jen o svatbách
dávnéjší a nyni
a
Staro-
nosený
slavnostech
Jest skorem bez stríšky. Za to je stfibrnými strahousenkami, krepinkami peky až po sám vrch. A na tom je krámské kvítí. a nechybí kosífek zpravidla pštrosí. Gulá se vytr.icí ponenáhlu. Nyní nosí
klobouek
jest
celý pokryt
t.
,.gulá".
zv.
šmukem
i
:
sejen za príležitostí slavnostních, o svatbách. o posvícení (hodecli). zfídka k obecné jej
jen „výborní
muzice,
chlapci%
a nosí jej jen šohajové. Mí>ty nosívají t.
j.
bohatí.
Svatebané
ženatí
mívah
do nedávna alespoíi ,šmuk'' obyejný na širáku. Druhdy bývala široká stibrná nebo zlatá porta na vysokém „hrotku" ženatých. Na zimu nosí se ovšem b e r a n i c e, erná, astrykánová. B o ty nedélní jsou ižmy. Druhdy vesmés mívaly vpredu dlouhý, až po nárt sahající, hedvábný, kermezínový tfapec. V Kosticich se tfapce ty zachovalý nejdéle, a když s proí. Koulou (asi kol. r. 1890) zaah jsme pro rflzné figuríny í soukromé takové
ostfapeované
ižmy tam
objednávali,
ujala a
rozšírila
se
90
—
„móda" znova. Pôvodné mi valy ižmy
vykuté opätky),
zaátkem
skakováni" zdejšim pred
Úprava
laso
v
jest,
„sekavice" (železné
ty
se luskávalo pri tanci
jiraiž
a
hlavné
pri
„vy-
tance.
jako jinde na jihu slováckém: dlouhé,
uprostred cestikou rozdelené a namastené vlasy splývají stejno-
mérné kolem t.
j.
hlavy.
druhdy ,ošiškáváni'', „odvedeným". Nyní od détství ostfihává na krátko
Pouze odvedení
takže
ostiháni,
bývali
„ošiškaný" krylo se
ovšem už všechna mládež
se
s
—
poínaj e. obleku patrí, jak eeno, svetle modrá druhy nenosivala. Pri chäzi pes pole nosí se kabela a hôl. Obušky pravé, t. j. sekyrky na delším topurku, nosívají pouze hajní upomínkou na staré asy, kdy bylo tfeba
K úplnému všednímu
zástera, která se
brániti se v lesích.
Ženský oblek. Starodávny
nádiierný
..nástroj"
zdejší jest už
na vymfení.
Jen o hodech nástroji se ješté nékterá dévata do „rožkô", a jen o svatbách
nebo pohbech v Lanžhoté uvidíme starodávne šatky
a epce, starodávne šuby fértoehô, a
málo kdy
Ruba
má
—
sukne
Svrchní
až
—
rubáe.
pod
paždí,
ramenní šnúrky.
dve
hlavné v nedeli, dévata
Šorcä se nyní nenosí ani
leda u starších
oplíko, sahajíci
stižené, a váze se na
svrchní.
kabáty!
a
moc
zpedu
loze-
Vespod nosí
nyní,
bilých sukní škrobených, delších než
bývají v lété lehké
i
hedvábné, pestré,
asto s velikými kvety, v zime téžké látkové, vlnené a temných, hnedých barev. Pes sukne, které pri svém množství dodávají dévatôm zvonovitých forem, váze se zpedu na nedeli lehounký bílý (i mulový, astéji bastistový) fertúšek, vyšitý od spodu až k vrchu ve vodorovných pruzích bíle. Za dívéjších dob bývalý žluté a bíle, ba ervené vyšívaný a úzke. Pak byly široké, a te zase jsou úzke. V Tvrdonicích a jinde nosí nékterá dévata už hedvábné jednobarvé íertúšky se stíbrnou portou kolem, po zpôsobu „hanáckých Slovákô". Vdané nosí modré i barevné i
i
zásterky, hlavné o
Rukáve e
menších svátcích.
nosí se už jen
o nedélich a o svátcích letních.
naduté rukávky a v nadloktí krajkami nebo kroužkováním opatrené „tacle". Pes kordulku pripína se k nim nebo priväzuje velký tverhranný, krajkami lehkými nebo zoubkovanými vý-
Mají
i
—
9J
—
víee méné vyšívaný obojek (límec) hluboko do po zpôsobu námofnických límcú sahající. Vyšívaní obojku téch býva nyni skorem všude bílé. Druhdy v západních osadách bývalo více ervené. Starodávne vyšívaní erným hedvábim uvidíme už jen na svatbách a pohbech v Lanžhoté. Hnedoervené pak nebo pestré vyšité prekrásne vyšívaní zaniklo nadobro, a jen sbirky nám ukazují nádheru jeho, jíž se na Morave nie nevyrovná ani co do vzoru, ani co do isté práce, ani co do krásy zladených barev. Za dávnych dob patril vždy obojek barvou vzorem vyšívaní k „šatce" k rukávcôm, jež u taclí bývalý pes rukávy, jako jednotná souprava. vyšívané, nékdy Protože kordulka jest krátka, a dévice dbají svižnosti a útlosti telesné, mají kolem pasu široký škrobený bílý pás
krojky zdobený,
zad
i
i
i
(t.
zv. „pintu"),
a
která
pes
zastupuje u
který se sukne priväzuje
i
kordulka prevléká,
dévat oplika. Kordulky samy jsou muž-
ským ponékud podobný,
Zapínají se na jeden
pestré a krátke.
(spodní) knoflík a jsou tím na
adrech hluboce oteveny V Tvrdo-
nicích a v severnejších osadách jsou o néco delši než v jižních.
Pfes kordulky
Na
staršími ženami.
nosí
se
na rukávce,
a protože se tíže oblékají
ženské
košile.
A
se ješté uvažuje
V
tak rukávce
pes
i
volné
v lété na nedeli jen
se
se
šiji
vytratí
k nim
obyejné
ponenáhlu. Jen obojek
kacabajky, více u starších žen než u mladších.
zime bývají kacabajky
nosí se
kaa bájky,
všední den a v zime nosí se nyni všeobecné,
,.jupky".
z
téze látky jako sukne.
Na
hlavé
nosí
malé šáteky pod bradu, na všední hedbávné. Velkých šátkú tureckých
den tu
V
nyni
se
do práce už výhradné
lété
bavlnené,
nenosí
ani
v
nedeli
nenosívali,
protože nosení šatek se zachovalo dlouho. Jen šátek uvazovaly
—
na „drndu", a stareny uvazují dosud na babku pod vlasy vzadu a nikoliv pod bradu. O hodech stroji se zámožnejší anebo parádnéjší dévata do t. zv. rožku (v Poštorné do „kokešú"), jež utvorený jsou po zpôsobu jakési vodorovné, v zadu otevené mitry z lepenky,^ hedbávným erveným, kvetovaným šátkem prikryté a s velkou, stojatou, pentlovou mašh nahoe. Pfi svatbách bylo Ize vidéti ješté za let devadesátých minulého století tu a tam nékterou starší ženu, nastrojenou do starodávneho epce s nádherné vyšitou šatkou, o emž bude re pri svatebním obleku. Oblek ten, svatební, byl ješté za dob války pruské všeobecným svátením oblekem,
— tak
-„a Prajzi
A
ke
stoleti nosivaly
19.
i
seno hrabat", ovsení bez šatek.
šly
Kožich se
—
tým udovali", jak jim to bylo vzácne. ženy epce na den délni, „aj
nad
sa
v polovici
92
ženský jest
týž,
jako na Kyjovsku: krátky bilý
preloženými, premovaný beráninou a
frákovité
šôsky,
nými kžkanii nelesklými,
kterýmž tu ,lišina"
íkaji,
er-
snad pro
lysost.
B
o
úhledné. šnérovaci
y ženské jsou ižmy ledabylo vrapované, nepríliš Proto ponenáhlu, alespo mládež zaína nositi vysoké
t
zpsobu hanácko-slováckém
po
botky,
v
Bilovicich
blízkych a v Podivíné.
Vlasy
dévata spletené do dvou lelíkúv a ovinuté Zídka kde nosí dévata „mrdúsek" (lelík . pletenec) dol spustený. Nékde nosívaji pes vlasy erou aksamitovou stuhu. Ženy svinují vlasy zidka už do dvou „guek" mívaji
pekné kolem ela.
kolem dfívek nebo na obšitém oklasku kukufiném, kteréž v tyle vynívaji jako rožky. Díve do „opcu" to bylo nevyhnutelno. do dvou let tu deti chodí v šatikách v jednom ušitých. Nékterá parádivá maminka nástroji ovšem dévátko už koncem druhého roku do filigránske kordulky a rukávekô s Hmekem, nikoli visutým než „kadrlovým". Ale vždy máji pestrou epiku s velikým chocholem maslovým, t. zv. makovickou na temeni. V zime mají kolem epiek (pupin) lem z bilé králií kožešinky. Gepika letní býva z pestrého, kvetovaDetský kroj.
ného hedbávu
a
Asi
i
asto
—
Po druhém roce
— a
patáky
i
pošitá.
ovšem jen v nedeli rúzni
se už pohlaví
chlapci dostanou plátené gaky, kordulku, košelu „chlapskou"
šiáek, dévátka
šatky
—
jen chlapec
kroj
má
dospelých.
Na den
všední nosí pofád
širáek.
Úprava svatební, kestní a pohrební a zbytky starého možno
kroje.
dnes už jen v Lanždo ní a vše si vypjují z Lanžv Lanžhoté, hota. Možno fíci zkrátka: Úprava svatebni jest jako všude jinde, bývalá úprava sváteního bývalého kroje. Z té príiny dlužno k ni, nehledé k její nádhere a kráse, hledéti se zvláštni úctou. Této slávnostní úpravy užíva se i na pohby
Úpravu
hoté. Kostití
tu
zidka už
vidéti v plné kráse
se stroji
i
— Nevesta sukni, dole
a
družice
93
—
vždy na svatbu
mají
erveným širokým pruhem
žlutou
látkovou
pošitou. Ostatní úbor jest
na leto obvyklý, jen že obojek u rukávcu jest z pravidla erným hedbávem vyšit a ernými krajkami lemován. Xa hlavu však
pijdou
dévat
„rožky svatebn'. V
podstate
jako
jsou
o liodech, lepenkovitá. skorem vodorovná, vzadu
mitra, ale
kolem
ní ovijí se
starobylá
„šatka", která
rožky
otevená
se zaväzuje
v tyle a svými nádherné vyšitými a prekrásnymi krajkami (ficlemi)
zdobenými konci dosahuje až do podkoleni vzadu. Šatka jest asi 30 cm široká a na 272 "^ dlouhá. Vzadu rožkô, kde by zústal otvor, zabednény jsou rožky chocholem z ervených pentlí. Ženy vdané mivaly ješté pred 20 lety (1885) nékdy na svatbé i „ ep ec"*.
Ten
skorem takový jako rožky u nevesty, jen že zadní zvláštnim obdélnikovitým lepenkovým dýnkem, na némž, kolem zlaté nebo stíbrné široké porty, jsou dva pruhy velice pracného jemnélio vyšiváni. Do epce toho upravuji se vlasy do „mrdúskil" nebo „guek", o nichž byla už re pri úprave vlasúv. Guky ty drží lépe epec. je úplné
otvor zabednén
V zime oblee
nevesta „šubu". dlouhý kabát
suka
zpredu a kol rukávov
vaný,
mimo
to
i
kapes
erou
z
modroerného
beráninou lemo-
na prsou. u rukávfiv a hlavé vzadu kermezivé Misto nynéjších šub
ervenými šnúrami nádherné vyzdobený. nosily
dfive
ženy
mentvky.
Byly
to
ervenofialové
kožichy,
hodné chlupatou beráninou nebo s lišit ou. Poslední takový mentýk zakoupen svým asem do eského musea v Praze. Boty na svatbu bývaji ižmy s vysokými podpatky, podkvkami a mékkými holinkami. Odznak svatebCanú muž=kých. ženícha a družbu, je pfedevšim klobouk gul á se šmukem plným kvití a tfásní. Ostatní ženatí svatebané mívali „hrotek" se šmukem. t. j, se zlatou nebo stibrnou portou. Ženích mival ješté nedávno v zime v lété t. zv. kabát pro chasnik (sícl) ze suka erveného jako nohavice. Kabát šije se ponékud po zpusobu polském, odstáva od bokô, není však dlouhý. výložky na Límec preložený je vzadu stížen do špiky, rovnéž rukávech. Šnrováni jeho jest modré. Knofííku je moc a zahákují se do kroužku mosazných na strane levé. Mužáci nosí v zime na dlouhé jak šuba.
s
bilou
i
svatbu šuby. jako ženské, jen že šnurování na nich jest modré. Šuby ty ostatné nosí se i o svátcich od ,úfadú". Knoíliky na šubách.
bývalý druhdy stfíbrné, veliké a pekné pracované.
— t.
zv.
o
nem
-
šatce
podobný,
kolem krku Nedovédél jsem se
„úvodnioa"
mivala za dávnych dob
Fi úvode runík,
94
nevyšívaný.
však nie bližšiho.
epce, které druhdy se nosily všeobecné, ovazoval se v den všední asto šátek, a to pod bradu. Šatky byly ve stôl. 19. dévata místo šatek pouze na nedeli, a i tu mivaly stareny ba „zavijaky" kolem pekné vyšívané jemné tylové (tverhranné) a epce nebo hlavy. Na uherské strane takových jemných zavíjaek dosud Ize vidéti dosti. Pí-es
i
Koutnic kžkové
na Beclavsku bohaté
Byly vétšinou
desátých. a
užívalo se
koncem let osmhedvábím, asto
ješté
vyšívané,
i
nebo plochým stehem.
(vrkftkové)
jsou nejkrásnéjši na celém
Koutnice
zdejší
moravském Slovensku.
Než pfejdeme ke zmnce o obrovnávkách a raalováni domkô, a nábytku na Bfeclavsku, pipojeno budiž nékolik slov o odchýlkach krojových na severu Podluží. kolem Hodonina. Odchýlky ty mizí ponenáhlu, a kroj beclavský zatlauje o
kraslicích
pôvodní
a nosil se
v
který
kroj,
Dol.
Bojanovicích
v Lužicích, Téšicích,
i
byl
nejtypitéjší
Mikulicích, v Josetové a Star.
Poddvorové, jak uvedeno zpfedu. nosili na nedeli také ižmy s erveným dlouhým ale nohavice modré vedie žlutých kožesekavicemi, stfapcem a zašpendlíkoval, teprv pozdéji pfevzato zprvu nek. U košile se limec
Mužšti
šurkové. Lajble bývalý flanelové nebo soukenné, bílé. Kožichy nosí se dosud prevažné bilé, s ernýra buchtikováním na
vázání
Tady
okraji
zaínají
buchtikám „koiky". Dubenné kožichy se tak jako ervené nohavice. Modrých už je málo
íkají
ujímati,
Starí nosí látkové šedé
nebo bavlnené nohavice. Mentýky
se nosily
modré.
Ženské modrou
mivaly pôvodné vzadu
zásteru
—
i
vpredu širokou konopnou
tedy jakýsi šorec vzadu a fértúšek
zpedu
—
nedeli nosily se sukne celé z modrého, zeneb erného suka, dole modrým neb e-r veným pruhem zdobené a k nim bílé, bíle vyšívané fértúšky. Živôtky. „kabátky" zvané, byly ze silného plátna konopného a po-
na dny všední. leného,
V
žlutého
damaškem; na prsou u výstrihu a za po každé strane vynívajíeí hrot. Také se tu nosívaly
taženy silným hedbávným
krkem
byl
za stará vyšívané „chôvky", jejichž konce
pes
lokte splývaly dolô,
— patrné
plachty úvodní.
ponékud
jinoii
95
—
Nosily se rožky a epce, nevesty mivaly
úpravu na hlavé než v Landžhoté.
Lepenkové
rožky byly vice valcovité, a kulaté dýnko jejich bylo plné kryto celému „nástroji" pentlemi, uprostred pak zrcadélkem. Dýnku i
ikali „rža".
Pod
visely pentle až ke kolenftm, a
rfiži
ovinutá byla šatka a
véneek
z
kolem epice
rozmarýnu.
Detským epikám, které bývají velmi asto králií kožkou lemovaný,
fíkají tu juž
„gargule'.
Malování domkú, obrovnávky a nábytek na Beclavsku. Záliba v živých barvách a v pékném ornamente jevívala se na chaloupkách podlužáckýeh. dokud pokrytý bývalý druhdy „dochem", t. j. slamou. Mánes v letech padesátých ješté v Bfeclavi mésté(!) maloval svúj pekný domek Helešicôv, zakrytý krásnym révovým „lešením" s pesle malovanou ^.žebrákou" u dverí. Já jsem fotografoval celou radu domkuv a „žebráek" malovaných v Kosticích a Tvrdonicích koncem let osmdesátých min. století, professor Koula o néco pozdéji rovnéž v téchže osadách. Též Týnec dlouho si uchoval své malované domky. Za to Lanžhot už jen uvnit sini a svétnic má malování. Na národopisné výstave mana papír. lovala vzory z Beclavska žena v tvrdonské chalupe dosti ke se pfimyká Ornament všech malvek jest typický a i
i
starému ornamentu výšivkovému. Nejvíce pomalovány
stupky pristavené ke
bývají
dveim do
pfedsíky
a žebráky,
cesty a stíškou
kryté.
t.
j.
vý-
Jinde na
fíkají žúdro, gánek, výstupek a p. Též v oknech kolem nich býva i bývalo malování. Obrovnávka, t. j. malovaný pruh u spodu zd býva zvení jen z barevných pruh; v siní nebo pfedsíce ale asto takovýmto zpsobem sestaven jest od zpodu nahoru: Pruh ervený, žlutý, ervený, žlutý, zelený, ervený. Pak nasleduje zvláštni perlovitá formika, v níž oka ervené lemovaná mají žlutou pôdu a stfídavé ervenou, zelenou a modrou teku uprostred. Pak nasleduje ornamentálni pruh kvétový, tak širokýi jako pfedchozí dohromady, pruh ervený a zase pruh okový. Zakonení nahoru jest volné a vzdušné a skladá se z jednot-
Slovácku jim a
livých
elementu,
v nichž
karafiáty,
jablika
i
zvonky (tulipány)
jsou neastéjši. Velice fantastití
pekné žebráky mivaly v Týnci a v Kosticích, kde s korunkami se ukrývají mezi kvety, a vy-
ptákové
—
-
96
rôstaly kvety ze zeela zvláštních ornamontálních vpletali zvláštni
Nade dvemi lování
košv. Také vné
slimákovité ozdoby.
nebo v nich bývalo
a kolem oken
ma-
dosti
v Landžhoté. Ted, kdy doskové strechy ustupuji kfidli-
i
malováni. V západních covým, vytraceji se žebráky a s nimi osadách bfeclavských nebylo malováni již kolem roku 1890. Malováni samo délalo se rukou barvami živými, k nimž i
se
pimíchalo trochu mléka.
cinobrová
erve, erná
a
Barvy byly
zele
:
mod
žlu,
svinibrodská.
V
šmolková,
Kosticích hospo-
dyné zaasté i na steny omitnuté neb erstvé nalíené roztaženými prsty ruky malovaly velké bezbarvé kvety na oživení plochy. I nábytek bfeclavský býval typický. Kdežto po ostatní Morave rozvážely se selské postele a truhly lištvy všeobecného rázu z Hustopee a z Mohelna, mivali tu na Podluži své domáci truhláre, ktei prekrásne, hlavné na tmavozelené pôde. malovávali i
veškeren nábytek. Zejména dovedným byl Tatár v Nové pracoval za
padesátých a od néhož
let
vanou truhlu
1841, 1831, ale stele s
1859.
z r.
z
i
V Lanžhoté
já
i
mám
Vsi, který
stkvostné malo-
jsem nábytek
videl
i
1874. Praco valy se ve slohu zdejším
r.
vysokým záhlavím pekné profilovaným,
konené
nichž viselo nádobí, lavice a
i
jakési
roku
z
po-
i
nad stôl, na kredence na misy, lištvy
tak zvané poliky.
Vedie zelené pôdy bývala
i
hnedoervená, na
níž bylo
plno
kvétô nežných a vzdušných. Postel byia ve výši pelesti opatrená zvláštnim rámcem, teprv na I
rám
pes
kladly se
néjž pehodila se pestrá pokrývka, naechrané periny.
sloupky uprostred svétnic,
trám nesoucí,
hlavní
a
bývalý
dole pomalovány.
Také malovavé zdejším
kraji,
drevené
kríže
nejastéji
naskytují
se
ve
a krášuý kríž pred tvrdonskou chalupou na národo-
pisné výstave pracoval rolnik Výmyslický
Kraslice
z
Dol.
Bojanovic.
svém zpôsobu ornamentálném. Jsou barvy fialové, ervené, zídka erne, a na nichbíle neb žluté voskem (jenž vyšetruje místo od následující barvy pôdové) vyrysované ornamenty, nékdy postavy lidské, ovšem zdejší
se
jeví
také ve zvláštnim
i
stylisované.
Z ornamentu nejvýznanéjši jsou zvonce
§ upomínajicí
Ráz vyšívaní, ovšem jest
typický.
a uritý
na
vzor.
Vyznauje
se
starodávneho
nej en
elegancí
(asi z r.
barev,
1800 ale
i
— 1870),. vzorov..
—
97
—
Nejstarší výšivky byly
malovány „se všelijakým" jsou žluté a era bilé, ervené, žluté a zelené. Pozdéji nastaly módy :
ervené
vené,
erných, hnedoervených se Smetanovým, zlatých
výšivek
brných. Vroení na stkvostných šatkách, asto
poznaní postupu módního. jiné,
bilé,
které
upustilo
i
obojcích
stfí-
i
usnaduje
Po letech 1870 zaalo vyšívaní zcela od starodávnych elementu: hroznú se
tverhrannými zrný, karafiátu, zvonku, rflžic, ptákú atd. Pouze mužské košile zachovalý si na puntech starodávny ráz ve vzorech kžkových (copánkových) na konopných všedních košilích i v plochých na tenkých sváteních. i
Nejstarší obojky ženské máji v kraji zdejším co do hranatého ornamentu rostlinného velkou podobnost ano totožnost s ornamentem mikulovských Charvát, a tím opodstatnená domnénka, že nejen kroj zdejší, ale ornament má kofen svj v charvátském kmeni. Ale už kolem roku 1820 zaal se v Lanžhoté ornament i
pvodní za
1.
svérázné ušlechovati, a nejkrásnéjší práce jsou datovaný
1820 do 1860.
K druži se
ornamentálni, neobyejné presné \ýzdobé obojkúv a šatek i technická dokonalost šití, jehož hodnota zvýšená rúzným i
prolamováním,
barevná elegance.
i
Zajímavé a pfedrobné byla šitaidýnka ženských epca v. Jemnost jest tu tak veliká, že prvým pohledem ani netušíme
runí
práce, spíše tkanivo. I
koutnice
zdejší jsou velmi nádherné. Jsou
bu kžkovým
stehem ve stromkových formách a v barvé ervené, nebo ervené a modré anebo ervené, žluté a zelené a ovšem s prolamováním, nebo i ploše vyšitý. Na jemném plátne je šití hedbávem erveným, nékdy i modrým. Co vyšito ploše, má zvonce, karafiáty, ptáky atd.,
jako
obojky
koutnici barevné
barokního rázu s donesená z Uher.
Též modré nohavicích jest
Jako zvláštnost chovám ve sbírce své jeví výzdobu kvetinovou ryže konce 17. stôl. Koutnice ta byla snad sem staré.
tišténou, která
šrováni zajímavé a
na zdejších ervených ponékud od šurováni na
(ili cifrování) liší
se
Hradištsku.
Krajky
šatek
starodávnych,
dávne zakonený jsou dole Slovo
ficle
patrné
vzniklo
.
zv.
t.
premenou
z
Šatky staro-
ficle.
krajkou nádhernou, „licle",
t. t.
zv. ficlemi. j.
nemecké 7
— nebo
Litzen;
—
98
krajky k šatkám jsou
ale nikoli irského
t.
zv.
stužkové (Litzenspitze)
Protože každá
zpusobu, nýbrž špaliekované.
šatka méla jinou šírku a jiné vyšívaní, musily se
ficle
ke každé
dva kusy, na každý konec jeden. Úzke proužky, jež krajkáka nitmi sdrhovala v uritý ornamentálni hedbávných, a to z nití kopivových nebo typ, jsou modrých, ervených žlutých, barevných Smetanových nebo Na Gáhnovsku mívali íicle erne k erným šatkám, i zelených. v Lanžhoté smetanové k erným. ostatné k pestrým šatkám šatce délati zvlášté, a to
bu
bu
—
i
pestré
ficle.
Za mého prvého pobytu v Lanžhoté r. 1886 byla na živú ješté jedna z dávnych krajkárek (Lenkoviová), ale byla juž stafiká a netroufala si pustiti se do úpravy nových ficlí, Vétšina Tam hlavné v okolí Považského Nov. ficlí picházela z Uher, Mesta k šatkám pripoj o vány též krajkové konce, a to pestrobarev^né a zase typické.
Když
který
lid,
chopily se
na
pf.
jí
—
Tam
puvodné
bylo též hlavní sídlo krajkáství
židovky. Videl jsem
Dnes z
nevyrábéjí
se
ani
na
Morave
ani v Uhrách,
a jen
Beclavska Uher. a na svatbách a pohbech v Lanžhoté, kdy uvidíme
ješté poslední zbytky to
práci jejich. velmi peknou,
1887 v Mor. Lieskovém.
r.
ve sbírkách podivujeme se i
ficlí.
krajky vyrábél sám, zanechal výroby,
si
i
se
krajkové
nosily v ruzné
forme
z
století i
v
19..
a
echách
na Morave.
Struný dodatek Osady
práce
starodávnych šatek, které za
v prvé polovici jeho
(holubinky. vínky)
kráse
Dobré P o
1
e
o kroji mor. Charvátúv.
(Gu
tíj eid),
F
r e li
ch
o v (Frlj eš-
dorf, Frôllersdorf) a Nový Perov (Nová Prerava) u Mikulova, obklíené dokola Nemci, jsou jediný zbytek etných druhdy charvátských osád jihomoravských a dolnorakouských, který dodnes zachoval si púvodní svj jazyk charvátský, treba že škola je tu ne-
mecká a
—
eský. Osadníky charvátské uvedl sem koncern hrabe Teufenbach. Ostatní obce, blízke Slovákúm, stály se slováckymi; zachoval se pouze ostrov mikulovskýl A to nejen co do rei, 'jo do nádherného rázu lidového, ale co do kroje. A práve kroj ten, príbuzný kroji na Beclavsku, druhdy také charvátském, alespo v pohraniních osadách, vede nás,
století
kostel
16.
i
— kde
púvod pestrého kroje breclavského. z Beclavska ovšem vice „Krobóti", jak uvedeno zpedu. nutno
hledati
vlastné
—
99
—
Vide nadarmo neiká Slovákom posmešné
—
Kroj mikulovských Gharvátújepvodnia starý kroj drutidy na Beclavsku známy. i
nosí tu o svátcíeh ervené („edlné"). Svobodná modre šôrované „1 á e" (nohavice), ale mužáci modré, modre šúrované. „Košulja" je jako na Beclavsku, svátení, ale mnohera bohatéjší. Boty na všedno jsou obyejné (pôstoly), na nedeli pôkné ižmy s ervenofialovými strapci. Zenái máji kratši strapce, starci jen modré rôžice. Lajble chasníkô jsou jako na Lanžhotsku. Mužáci mají lajble tmavé s kulatými „gombami". Pri studenéjšim poasí nosí se flanelové „rekle" s rukávy, podobné „lajblôm"
chasa
rukávúv a u krku a též šúsky rekle erne, ale astéji dlouhé šosaté modré kabáty, t. zv. „mentye", které mají ervené výložky u rukou a preložení na pred u. Zapínaj se háky na kroužky po výložky
Ale
na Hradištsku.
bývají vyšitý. Starší
mužove
u
nosí
í
levé se
strane
.jfacuo*
—
(šátek),
hlavé je „klobok"
nebo
v Lanžhoté.
jako kabáty svatební
„kosirky",
t.
s
Na
krk váze
hedbávný erný s karmínovými proužky. Na krepinkami. Svobodní mívaji kvítí a „režáre"
j.
pera.
Do
dešté
nosí
se
„belaa",
halena
módy. Kožichy jsou dlouhé, úplné bílé, ponékud jako kožichy hanáckých Slovák v Bílovicích u Podivína nebo v Kobyli. Kožichy zavedený teprve za posledních padesáti let. Vedie toho nosí se dlouhé erne nebo modré plášte až do polou tela. Starý kroj zdejši velice se podobal s limcem starému lanžhotskému. I šuby s erou baráninou nosivali mužove. Ženský kroj rovnéž podobá se beclavskému, ale jest nádhernéjší. Sukne, jichž nosí se velmi mnoho, jsou pestfe kvetované, svrchní i tylové. Fértúšky jsou nyní jednobarevné neb pestré, hedbávné neb atlasové. Druhdy nosily se ernomodré plátené, bohaté vyšívané, ponékud jako na Kyjovsku, ale s vétšim kvétem soukenné zelené nebo žluté. Také nosily se a hrubším šitím. dole erveným prutem opatrené sukne. „Opleté" (rukávce) jsou slováckeho stfihu.
Vycházi však
z
i
i
bohaté vyšité i pfes rukávy. Mají velké „kuolariny" (obojky) tverhranné, jako na Beclavsku, nyní vétšinou bíle vyšité, dfíve však erne, ervené i pestré. Lajbl (živutek) je jako v Lanžhoté, jenže na prsou pentlikami spínaný.
hlavné vdanými.
Na
I
„rekle" flanelové se nosí,
hlavé nosí se „facuo" (šátek) na všední den
—
100
-
pod bradu z lacinéjši látky a pod nej na babku jiný, zcela laciný. na nedeli jen „na hanáke", t. j. na babku, hedvábný. Za stará nosivaly se na hlavé „slovénke", jako lanžhotské rožky, s pentlemi Ženy pak nosily epce lepenkové z tyla do zad padajícími. „škofje", jako epce v Lanžhoté. I šatky se omotávaly kolem nich, a ikalo se jim „rubce" (jednoet ruba). Na zimu nosí se kožíšky
krátke
do
pasu.
Druhdy nosivaly
„hale", asi jako šuby lanžhotské, ale
nad
šosy.
I
,šuby"
s
nemeckú",
,po
ale dfíve
ervenou omašlenou epikou (hanbou Gelkem. jak
kojem
modré
lišinou se nosily tehdy.
Deti nosi se nyní s
se misto nich
bilými kvastliky (sakalaby)
s
eeno
jest
již,
a
byl
^=^
po charv-átsku
haubou).
zdejší
kroj
pôvodnini
na Beclavsku, kde po Charvátech zustala jen nékterých osád a etná jména rodová, konici na „i". i
jitféía
Vyobrazení kroje beclavského a charvátského Vyobrazení jsou etná. Nejstarší v avedeném asto díle Hornové a také nejduležitéjší. protože ukazují kroj neznes vare n ý. Beclavský kroj ukazují ve sbírce Hornové obrázky 2.. ;>. a
4.,
charvátský od Mikulova (v Hornovi „od Drnoholce") obr.
Na obrázku druhém rôžové hající
jest
svobodný
p ár e k.
5.
Déve má
ervené shora dolu pruhovanou, až ke kotníkôm sasukni, erou, bíle a ervené lemovanou, ervenými stua
Obojek je zásteru, rukávce s dlouhými taclemi. tverhranný, erne vyšitý s ernými krajkami. Kordulka krátka, zpedu ervenou pentlikou šnérovaná, pod krkem žlutá a er-
hami vázanou
vená masle. Vlasy spletené, jako nyní. „Iložky" na hlavé jsou ervené, ovinuté nékolikrát žlutou pentlí (ale snad to okraj šatku). Masle na rožkách je ležatá z bílé pentle s erveným pruheni/
Ho ch
vyobrazen ze zadu.
Má
nohavice ervenofialové,
ižmy
kermezírovými strapci a ervené olemované, kosili se širokými rukávy, erou, kvítkovanou kordulku se zelenými pentlemi kolem krku a prorámkô, erný šátek na krku. Gulá s pesirými hous
senkami, ervenou mašll a se úžícím
s
dlouhým visutým pštrosím, na konci
pérem.
Obraz
3.
má hocha zpedu
haje Ize vidéti kromé pfedchozího, že vyšitou,
a
déve
má kosili
na krku ješté ervenou mašli. gulá
s
ze zadu. U šona prsou ervené kytici
krámského
— kviti.
k
nemuž
patri
i
zpfedu
zelené
dulku
-
101
masle ervená v pedešlém obrázku, korlemovanou. Déve má diouhé. bilé sukne,
ervené lemovaný a pak s ernými krajkami, kordulku ervenou, zelené lemovanou, delši než nyni rukávce na taclich erne vyšité s krajkami bilvmi. rožky jednoduše ervené s ervenou pentli kvetovanou. Rukávce u lokti podvázány jsou ervenými pentlikanii. Obraz 4 zobrazuje ženatý p á r e k. Muž (zpredu) má ižmy fértúšek
ervenou
bez strapcu,
koži lemované, nohavice íialové
ervené
modrým šärováním. kosili nevyšitou, nad levým ramenem spätou, pod krkem erný .šátek. Kordulka je erná. zelené lemos
vaná, na hlavé je bíle
gulá bez
ervenými. Žena
zadu)
(ze
kvétin a per.
má
pouze
housenkami
s
dlouhou. ružovou sukni, shora
dolu vzorkovanou, modrou zásteru
s
erveným lemem
a
ernými
krajkami.
Kordulka je modrá, kvitkovaná. s úzkymi portami. Obojek rukávce jsou málo vyšité a u loktí ervenými pentlikami podvázané. epec jest bez šatky s ervenou mašli nahoe i
a
známym nám dýnkem Škoda,
zim nim
Horn
že
vzadu.
nezobrazil
lidu
zdej.šiho
v
slavnostnim
obleku!
Obraz
ô. zobrazuje svobodný párek z panstvi drnholeckého, charvátských osád. Šohaj jest jako na obr. 4.. jenže má šnúrování bohatší a ovšem jako svobodný na gulái kviti a pentle. Déve má shora dolu ružové a bile pruhovanou sukni, dole jinou
tedy
z
látkou lemovanou, fértúšek
žlutým
prutem
ervený vprosted
a dole se širokým,
kvetované vyšitý, po zpsobu starých zdejšich fértúškô. kordulku erou, zelenou moirovou pentli asi na 8 cm široko zdobenou, sešnérovanou. Rukávce na náramcich s pentlikovými vložkami a obojek rovnéž. Tento tacle jsou a
celý
i
obroubeny širokými krajkami. vázanka.
Na
hlavé jsou rožky
Pod bradou s
pestfi se
ostrým kýlem a
s
pruhovaná
modrými pent-
likami vzadu.
Xeméné
tom umelecky zajimava jsou vypodal Jos. Mánes. kterýž po nejakou dobu pobýval v Rreclavi. Ve sbirkách Rudolfina Pražského*) jsou tyto obrazy Mánesovy ze zdejšiho kraje a kroje: duležita
a pri
o])razení. jež o zdejáim kroji
*)
Za láskavé
Mánesových
v
na prohlednutí všech vzácnych kreseb a maleb uschovaných dékuji tuto vele i>. kustódovi Bo-
svolení
Rudolfiné
rovskému.
"3*
-
— is.
22.
102
—
Eleonóra Turekova v šatku „na drndu"*) a
is. 15. Tereza Kobzíkova, rovnéž v drndé.*)
Beclavská žena zpedu i ze zadu ve flanelovém lajbkí a v epci, šatkou ovázaném, s velice podrobným Mánesovým popisem (nemecky psanýra) podrobnosti. is.
34.
is. 39. Rožky beclavské na tech hlavách zpedu, a ze zadu. Zpedu vidíme i pekné pletení vlasov.
z
boku
is. 41. Na obrázku tom jsou studie kloboukôv od Hrahlava beclavského šov Treníne a haje v „gulái". Pak na témže listé kolá svatebni, déve beclavské v rožkách ze zadu a z boku a hlava
konené
dišté,
T
é š
í
k
a
11
y.
is. 522. Skizze oplika nejspíš od Beclavé:
má
totiž nízke
opleí.
(repr.
is. 111. Jan Suchánek s dýmkou v ústech ve IV. ro. Zlaté Prahy).
a
v balené
obrázku z Beclavská má též Joža Uprka. dobu maloval obrazy v Lanžhoté a Lanštorfé.
Veliké množstvi který po dlouhou
V
díle
Joža Uprka, vydaném
hody lanštorfské
(obr.
Únií
r.
1901, jsou
to
hlavní
a na obraze 21. (Panna Maria
1.)
Slovák) v pravém rohu nevesta lanžhotská v šubé.
I
v texte
Beclavská: na str. 9. Beclavan v bílém(!) kožiše: na str. 12. šohaj: na str. 16. rekrut ve žlutých koženkách: na str. 20. déve v šatku pod bradu: na str. 21. šohaj na str. 26. starí a deti. V texte ^írštíkové na str. 2. déve v rožkách. Velmi mnoho reprodukcí zdejšího kroje a kraje jest z fotografii, jež poídil dilem pisatel téchto ádkú v letech devadesátých minulého století, dilem prof. Jan Koula a j. v. Uložený jsou ástené ve Svétozoru (Sv.), ástené v eské m L d u k vydaní tomu jsou vzácne studie
z
:
i
Národop. výstave r. 1895 (N. V.). Dle nich nékteré dobré obrázky v „ Ô s t e r r e c h is c h - U n g a r. délány Monarchie: Mähren". V . L. opakují se nékteré, dive ve
(.
L.)
i
v
díle o
i
i
Sv. uverejnené.
V
.
L.
nájdeme v
ro.,
str.
481. šohaje,
str.
I.
478,
muže v
šatft
na mužských a ženských **)
šubé,
str.
Reprodukce v textu
dila
280,
ze zadu
„J.
šohaje a déve.
sti-.
482, celou skupinu ruzných
Mánes",
— neobyejné instruktivni str.
92. a 95.
"
-
—
103
r. IV.. str. 43*J. déve v rožkách, str. 440, déve v šatce šubé a druhé v rožkách: v r. VIII.. str. 71, muže v kožiše. str. 75. decko v garguh, str. 77, nevestu v šatce a v šubé. Tu nutno
obázek: v ;i
—
neni to kožešina. než vyšitý Hmec šuby Mukaovský dle vlastni fantasie nakreslil si límec opraviti
obojek. a p. kožešinový.
nerozuméje patrné puvodnimu nártu.
V
N. V. jest na
str.
l(j.
beclavských
rytina
sovy povodni
Na
Máne-
dle
lidi
rytiny v Erinnerungen. Illustr. Blätter
Ernst u.
fiir
pekná skupina Lanžhofanú pred domkem pomalovanýni. V Ó. U. M. jsou na str. 205. šohajci a nevesta v šubé a šatce: vel, dobrý obrázek.
Humor. Praha
1859,
VI.*).
seš.
str.
65.
je
Zde možno též uvésti párek mladých Bfeclavanu. modelovaný v hline a pomalovaný. který nalezen prof. J. Koulou v zámku mikulovském a darován pak hr. Seilernem Národopisné spoleJest reprodukován v dile N. V., str. 583, a predstavuje nosti. šohaje v gulái a déve v rožkách.
Z b oj v
.
h o kroje vyobrazená nevesta „ v rúži 44l.zpedn a 443 str., ze zadn obé ze Sv.
a n o vs k é
L. IV..
str.
—
1893.
r.
Mor. 188.
str.
v á
r
str. 15.
nájdeme ve
y
s
Déve
ISv.
1895,
str.
etnými obrázky
J,
a tyže
7,
v X. V.,
Gutfjelda je
z
—
— 27. a
Malce v C.
str.
L. IX..
str. 413. mnoho výš vek. 18. Obrázky obsahuji vyobrazený dále v X. V., str. (i8. (obojek): str. 31().
mimo
(obojky, (íicle):
t
81. a 82.
Podrobný popis
Výšivky
v G. L.
710. (.
1.
829.
str.
h a
(1
v G. L. VIL,
dolní prostrední, IV., str. 48.
roh obojka), (kraslice
a
Obrovnávkou
i
i
str.
který je
dubanský)
obojky):
(hlavné
ve
734. (is. 13.. 14. z
pecházime
k
:
str.
1886.
mužských
vedie ukážka obrovnávek tou
Sv.
z
324. str.
kosil).
Lanžhota.**)
budovám
p o d 1 u-
k ý m. Také jich etné zobrazeno. Barevný obrázek domku Helešicova v Bfeclavi zachytil prvý Mánes (reprodukován v dile ž
á
c
.,J. Mánes". Topiem vydaném, pod is. 1.). Mnoho staveb podáno v lánku J. Kouly v . L. III., str. 114.— 120. a str. 244 245. Žudro z Týnce je ve Sv. 1890. str. 584. V N. V., str. 64.
—
*)
**)
Týž obrázek v
dile
„Mánes",
str.
106.
Nedopatenim sazeovým pehozeny tam podpisy obrovnávky
ze staré koutnice, který jest nad obrovnávkou, jak se pozná snadno.
a pruhu
104
tvrdonská cbalupa
výstavní i s dreveným rezaným kfížem, malované kuchyne, str. 105, vnitek jizby s typickým nábytkem. sklep vinný (búda) na str. 107. Barevná skizza domkii jest v dile o Uprkovi na str. 23.
jest str.
67. vnitf-ek
i
Kraslice konené kromé js^ou
i
v
.
L. JL, str. 484, a V.,
uvedené ze Sv. sli-.
188().
str.
829.
430.
I
Vedecké zprávy. Leonhard Euler astyky jeho Bliží se
dvéstéletá
Euleia. Velikých
muž
s
Prokopem Divišem.
památka narozenin slávneho Leonharda obdivem vzpomíiiáme za nejroz-
radi a s
manitejších príležitosti, pehližíme jejich práci a
uvedomujeme
si
význam. A mezi velikými jisté z prvních míst zaujimá Leonhard Euler, véhlasný mathematik a fysik, jehož si pfivlastuují tri zeme Švýcary. kde se Euler narodil, ale opustil je ve 20 roce navždy. Rusko, kdež celkem strávil 31 let. a Prusko. které
jejicli
:
ulera
hostilo 25
let.
A
neni také divno, že se
tri
zeme k némii
hlási jako k svému synovi, vždy Euler byl universálni duch a neobyejne plodný autor. Seznam*) dél jeho. sepsaný J. G. Hagenem. vykazuje na 79G pvodnich práci: pri tom nejsou poítaný ješté etné preklady na ruzné jazyky. 7 spisu closud nevydaných a 13 pravdepodobné ztracených. A všech téchto SKi vedeckých prací svedí o sile a zdatnosti ducha Eulerova. Právem napsal o nem \í. Gantor**): „Sotva jest možno jmenovati jeden obor ryži užité mathematiky, v némž by Euler nebyl inný, i
innost jeho znamenala raziti úspešné nové dráhy." Leonhard Euler. reditel mathematické tidy carské akadémie v Petrohradé, pred tím v Berlíne, len královské spolenosti v Londýne, len akadémii v Turíne. Lissaboné a v Basileji a zahraniný len parížske akadémie véd, narodil se dne 15. dubna 1707 v Basileji jako syn kazatele Pavla Eulera a matky Markety. roz. Bruckrové. Prvého vzdelaní v mathematice dostalo se mu od a
otce. který
sám byl znamenitým žákem Jakuba Bernoulliho. Pozdéji
*)
Index operum Ltonliardi Euleri (Berlín 1906).
")
Geschichte der Mathematik,
III.,
898.
str.
551.
.
—
106
—
študoval mathematikii u Jana Bernoulliho. který se
svého batra niistovské
1705.
i-.
již
1723.
r.
s
takovým úspechem.
Po
že
stal
nástupcem
dosáhl hodnosti
práni otcove študoval Euler
i
theologii
náboženskými otázkami.*) V devatenáctém roce životnim dostal od parížske akadémie pvni cenu za práci „O ostéžnéní lodi". Téhož r. 17:27 byl povolán do Petro hradu za professora mathematiky, Pišed do Petrohradu, nezastihi Katefiny I. už na trné a byl rád, že se stal námoním poruíkem. R. 1730 byl jmenován professorem fysiky a . 1733 elenem akadémie. R. 1741 povolán Bedrichem II. do Berlína. kdež se stal r. 1744 editelem mathematické trídy akadémie ved. R. 1766 vrátil se do Petrohradu, kdež zostal až do konce plodného života svého. R. 1738 oslepí z veliké námahy na jednu oko a r. 1767 na obe oi. Dne 18. zárí 1783 „prestal poítati a a zabýval se také
zemrel",**j
To
prúbéli
jest
životní
velikého muže.
zvyklý jak nejvétšímu namáhaní tak koval více, nežli jest schopná lidská
i
-jehož duch
byl
vytrvalé práci, jenž produsila.
jehož hlava byla stále
zamestnaná a jehož mj^sl vždy klidna". Epochálni práce universálního ducha Eulerova jeví se hlavné ve všech mathematických vedách, zdokonalil všechny obory jejich a obohatil je novými poznatky neobycejné. pracoval velmi platné v oboru mathematického a íysikálního zemepisu, ve fysice. v astronómii, ve íilosoíii (v noetice. v psychológii). Díla Eulerova jsou znamenitvmi dokladv velikého uence velikéhollovéka. A jest ctí našemu národu i Morave, že se môže vykázati také vztahem k velikému Eulerovi. jenž byl v pisemním styku s proslulým knézem a ueným praemonstrátem luckým. P r oi
i
k o p e
m
13
i
v
i
š e
m
Prokop Divíš narodil se äC). bezna 1698 v Helkovicich u Žamberka v echách.***) Studia konal ve Znojme a v praemonstrátském kláštore Luckém. Kestní jméno mél Václav, rádové Prokop. R. 1726 byl vysvécen za knéze a brzo potom jmenován professorem filosoíie. R. 1733 byl povýšen za doktora bohosloví Mimo elné náboženské
niy.ílenky, kleré jsou jednotlivé rozptýlený samostatný spis: „Rettung der Gôttliciien Offenbahrnng gegen die Einwurfe der Freygeister." V Berlíne 1747. *)
v jeho .,Listech", napsal
**) ***)
i
Condorcet: Éloge de M. Euler. Ed. Albert: Prokop Divis,
Víde
1898.
—
—
107
v Solnohradé. R. 1736 jmenován faráem v Piméticich u Znojma. Tam se oddal zcela pracím pfirodozpytným, z nichž byl v}Tušen prvni válkou slezskou. Byl totiž povolán. aby zastával úrad pre-
vorský v kláštee Luckém. když
Po mini vratislavském
l)yl
zajal taméjši opát Nolbeck.
.*e Divis na faru ke svým vedeckým. Zabýval se hlavne elektrinou, která tehdy zabírala všeobecnou pozornost. Divis dle vlastnich úvah theoretických a dle vlastnich pokusu praktických postavil prvni hromozvod nezávisle na Franklinovi. Také úspešné léil elektrinou,
(1748) vrátil
pokusm
výborným hudebpodivuhodný hudebni stroj
byl tedy z prvnich elektrotherapeutuv. Byl též
nikem a
sestavil
velmi
složitý
a
„Denydor".*) Spojeni prime mezi Eulerem a Divišem Ize dokázali.
Když byl
prof.
Richmaun
v
Petrohradé
1753
r.
trických pokusech s velikou železnou tyí zabit
pri
elek-
bleskem, napsal
Divis o príine tohoto neštéstí své minéní a poslal je na posouzení Eulerovi. editeli berlínske akadémie. Pojednaní
mlo
název:
„Scriptum contra Petropolitanum electricum de theoria perperam applicata.
"
tom
Divis o
dieses unglúckliches
piše ve svých pozústalostech**)
:
,
Ueber
experiment habe eine Retlexion abgefasset
und selbe nacher Berlín an daslíige Kônigl. Academie durch den Academischen Director und beruhmten Professor Herrn Euler zur censur abgeschicket. aber keine antwort darauf hab' ich erlialten."
Euler***) psal v 22,
listé
nemecké princezné by možno
ze dne 15. srpna
nebo odvrátiti smutné úinky blesku Znalost vlastnosti a úinkov elektriny nenecháva mne v pochybností, je-li véc možná. Dopisoval 1761
:
„Tážete
=e,
nebylo-li .
.
pfedejíti
.
jsemsiduhdys nejakým knézem moravským, jménem Prokopíus
Divíš,
který
mne ubezpeoval,
že
boufky v místé, kde bydlil, v okolí, a to strojem zbudovaným, dle základních zákonúv o elektrine. Xékteré osoby, které pfišly z té krajiny, ubezpeovaly mne, že odvrátil
véc
po
je zcela
*)
**)
'-elé
leto všecky
i
pravdivá a potvrzena."
Dle francouzäkého Denís
Moravia 1878,
str.
= Divis, or = ze
zlata.
417. Dr. A. Miiller.
***) L. Euler: Lettres á
une princesse d'Allemagne sur divers nem. vydaní, str. 55., II. dil.
physi([ue et de philosopbie. Mullerovo
sujets
de
— seu
—
108
Divis v úvode*) svého rukopisu s nazvem „Mágia natuialis noVa eLeCtrl DoCVMenta per Tractatum tlieoreticvm de-
podáva
ducta, orbi ervdito exposita''
dopis, který
mu
Euler poslal
roku 1754.
admodum
„Pariter Illustris D. Euler, Vir in eruditione
Regiae Academiae Berolinensis Director
lebris,
sua epistula
JVIagnifica, inter alia
enim Tua
,Etsi
admiratione
memoriam tam
sequentia posuit:
Germaniam cum summa
studia per totam
perpetuam Nominis Tui mea autem parte ob quos non solum in Musica, sed etiam
concelebrantur dignissime
atque
extolantnr
insignes profectus,
in
.
pro
.
.
Electricitatis pervestigatione felicissimo
successu
si
cui dignius
profecto
munus
exscribere
aliquando structuram admirabilis Tui
experimentorum
lucidam
quod
largiri volueris,
Vir
Tuorum
ut facias,
Tibi
perfecisti,
animo gra-
Vir Excellentissime, atque Universo Orbi Liternrio ex tulor,
Ge-
et Proíessor, in
non
quam
poteris,
Denydoris, nec non di-
electricorum
descriptionem
equidem maximopere
ílagito, Tibi.
plurimum Venerande, me meaque studia submisse commen-
Dabam
dans.
Berolini die 3. Augusti
Ao
1754.
Euler Director Academicus.' Jinýcii prímých dokladô prátelského pomeru Eulerova višem nepodarilo se nám dosud nalézti.
Nepimý
Di-
s
styk Divisov a Eulerôv Ize pozorovati v Divišových
pak v rukopise: „Theoretischer Tractat der uschován v zemském archivé moravském v Brne. Rukopis tento není jmenován v pojednánich o Divišovi
pracích,
zvlášté
Electricitet", který jest
a není
znám
ani dni. Jul. Friessovi**) ani prof. Frant. Nušlovi,''**)
ktei podrobné a kriticky vylíili život a zásluhy Prokopa Divise. Spis jest ovšem nemecky prepracovaná práce Divišova „Mágia naturalisf) seu
noVa eLeCtrlcae rVDIMenta per tractatum
oreticum deducta experimentis flrmata^ Traktát
má
70
fol.
the-
stránek
Na konci jest podepsán: Procop Diwisch. Gerroni poznamenal na první stránku: autograph Procop Diwisch. V tomto a 56 §§. díle
zmiuje *)
Divis o Eulerovi velmi
se
Jest zachován
v
zemském
asto
(str.
archivé v Brne (díive v
?..,
7.,
8.,
zemském mu.seu
Františkove v Brne). **)
Programm der
**) Prokop t) Rukopis
v
k.
k.
Staals-Oberrealschule in Olmutz
Nákladem Ces. akadémie 1899. olomoucké knihovne.
Divis.
9.,
1883— 4.
:
— 11.,
na
14. a 67.). Euler totiž napsal, jak píše Divis v
12., str.
—
lOíJ
r.
8.,
1756 v Petrohradé disputaci
Journal encydopedique
Recheriche de
par
rukopise
(doslovným)
una societate de gens'
cause Physiquíí de
la
tituleui
s
de
leteres,
Electricité.
Budiž zde zárove poznamenáno, že disputace tato neni jmenována v Hagenové úplném seznamé dél Eulerových. V pojednaní jmenovanéra tvrdí Euler, že všecky pokusy elektrické Ize vyložili pomoci étheru, jemné to látky, která vniká všude. Éther však, který byl Eulerovi jen trických, pojímal
v
Traktáte
uje
se
Divis jako
nositelem
zjevú
zredéný vzduch a proto odporuje Euler
svéni
Eulerovi,
že
vzduchem
a uznáva
jen 3 živly
a tak že
stojí proti
svetelných a elek-
mínéni starých, jakož
i
písmu svätému, byl stvoen primaevum a secun-
proti
ohe
který
daevum, jež spolu nemohou míti úinkov. Tuto zvláštni snahu Divišovu (spojení v souhlas
s
,.Jest
ženství jest
stotož-
(vzduch, vodu a zemi)
a že nie nechce védéti o elementárnim ohni,
prvého dne, a že rozeznává elektrický
ohe
elektrický
otázek
vedeckých
písmem svätým) vykladá prípadné E. Mach*) slovy: samozejmo, že na stupni kulturním, na néraž nábo-
témé jediným
vzdelaním, tedy
i
svetovým, vnucuje se primo mínéni, že vše se logicky a že tento zpúsob pojímáni
Darovací
list p.
i
jediným
ma
názorem
pojímati theo-
všude musi vystaili." Dr, Jan Koutm).
Krištofa z Boskovic a na
Ti^ebové z
r.
1541.
Petr Toul, dvofák z Okrouhlého íSmržova (nyní Hôrni Smržov na Jevísku), požádal pána Krištofa z Boskovic a na Tebové, pána na Letovicich. o ruku kulhavé dcéry Krištofovy. Pan Krištof svolil a dal dcéru Petrovi se dvorem patícím k bývalému hradu Rum-
berku Polnosti a louky toho dvora podnes drží rodina Toulova lesa však pozbyla roku 725, když barón Heman Jošt Blíimegen koupil panství Letovské (r. 1724) od hr. Karia Rogendorfa. ;
1
Blúmegen koupiv panství Letovské, poal sobé pisvojovati jednotlesy, které hraniily s lesy jeho. Obce dovolávali se spravedlnosti u soudu. S nimi také potomek
selské a obecní livci
*)
E.
Mach: Mechanik
i
in ihrer
Entwickelung,
str.
488.
—
1
10
—
naíídili, aby sobé prichystal sady (hradne pijede kommisse a obsaduje les uritého niní kameny), že
Petra Toula, jenuiž u soudu (ohranií).
Když kommisse pijela do Toul kommissi, že
má
ešte i
lesa a poslala pro Toula, vzkázal
dopísti pfedýnko
pijde. Kommisse proto pfikla
les
;
Blúmegnovi a
až
dopfede, že
odjela.
Sady má rodina Toulova podnes v domé na památku. Ponévadž Smržov patril k biskupskému panství Mírovskému, jest na sádech také znak biskupský.
Darovad
listina
Krištofova Petrovi Toulovi
(z
1541) jest
r.
vydána ve dvou exempláích na pergamene, vétším a menším, a chová se posud pelivé v rodine Toulové. Peeti s obou exempláru
j
SOU utrženy.
Listina zní:
Já Kryštof
Letovieského
i
s
z
Boskovic a na Tebové a pravý dédic panství svými známo iním tímto listem obecné
erby
pedevšemi, jimž tento list peten aneb ukázán bude, že s dobrým rozmyslem a prohlédaje na verní poddanost opatrného Petra Toule z Okrouhlého Smržova predkov jeho, dal jsem jemu dediné dvúr svj i s jedním lánem rolí, s klueninou v Maleníku, tak jak jest uyní vymezena, s rybníkem pustým pod Okrouhlým Smržovem, kteréhož trávami a senem užívali má, dédicôm a budoucím potomkom jeho tomu každému, kdož by tohoto listu od neho, dédicú jeho buto koupením aneb spravedlivým daním aneb nápadem dosáhl. Kde pak nadepsaný Petr Toul s dédici svými a budoucími potomky, kteíž by to drželi nyní aneb asy budoucími, mají a povinní búdou mé, erbum a budoucím potomkm mejm, páníim držitelóm panství Letovského, z toho ze všeho vydávali platu dediného, menovité z dvoru, lanu rolí, pri každém Svatom Jií kopu grošv a dvanácte grošov, z klueniny tri groše bílé, a o Svatém Vácslavé tolikéž, z rybníku pak nebo luk, kteréž na nem sou, jednou v rok o vánocích ticeti grošov bil ej ch a slepice dvé, a to na budoucí vené asy. A ponévadž pak nadepsaný Petr a pfedkové jeho berní královských nedávali ani jakých robot k zámku uinili, pri témž jich také budoucích držitelftv statku nadepsaného pozústavuji a ponechávam, však s touto vejminkou: jestli jaké dávky podlé svolení zemského uložený byly, aby povinní byli uiniti tak, jakž jini horní i dolní i
i
i
i
i
— sousedé do
od sebe
iDÍm
i
tej
od
osady initi búdou. erbúv a budoucich
a povolení
dávam, aby
prodati, sméniti dáti,
posteh, však
111
buto
to,
— Také jim timto listem sám potomkô svých tuto milost což
napred obsaženo,
mohli
za zdravého života aneb na srartelné
loveku hodnému,
kterýž by mi, dédicóm a
budoucím
potomkom mejm, držitelôm panstvi Letovského, poddanský zavázán byl. Toho na potvrzeni a zdržení peetí svou listu tohoto sem
potvrditi rozkázal.
svätým Benedyktem
Jenž
tisicího
jest dán v Zábfehu, v nedeli pred tyicátého pivniho leta poítajice.
Frant.
Vil:
:
Zprávy spolkové. Zprávy
o zasedánich kuratória Mor. mus. spolenosti
za rok 1906. Schôze dne
:22.
ledna
1906.
Predsedal praesident prof. Ant. Rzehak.
Predseda venoval nejprve estnou vzpomínku zemrelému dvor. radoví ryt. Koistkovi, poukázav zvlášté na záslužnou innost jeho na Morave, shromáždéní pak povstaním projevili úast. Zemský výbor oznámil, že na doporuení kuratória povolil museu hodonskému podporu 400 K. Úetní závérka Kommisse na prírodovedecké prozkoumání Moravy, prednesená jejím pfedsedou, kurátorem prof. Drem. J. Jalmeni, byla prijatá na vedomí a schválená, leny kommisse pak jmenováni pp. A. Hanamann, vrch. stav. rada a prednosta zemédélské kanceláe technické, K. Králik, suppl. prof. na zem. vyšší reálce v Brne, a V. J. Procházka, geolo.i;v Tišnové. Kurátor prof. Dr. Jahn odôvodoval pak zevrubne návrhy na získaní nerostopisných sbírek, sbírání nerostá, vyslaní kustóda Palliardiho na prohlídku prírodopisných sbírek, nové uspofádání sbírek geologických, palaeontologických a petrogratických, zízení pracovný atd. Návrhy tyto byly schválený v plném rozsahu a zpráva konservátora, zem. zdrav, rady Dra. Fleischra o postupu entomologických prací jeho prijatá s díky na vedomí. Volbami do vedeckých odboru byli zvoleni do lilolo g icko- historické h o odboru eského pfedsedou prof. Dr. K am en ek. tajemníkem prof. Rypáek, do nemeckého pfedsedou zem. archivár Dr. Bretholz, tajemníkem odbor, uitel a len okr. škôl. rady Manda: do prírodovedeckého odboru e s k é h o pfedsedou prof. Dr. Jahn, tajemníkem prof. B e z d í e k, do nemeckého pfedsedou professor R z e h a k, tajemníkem odbor, uitel Gzižek. Sbírkám musejním darovah Mag. pharm. J. Cech, Dru, K.
:
í
:
lekárnik v
Blansku,
konservátor
a konservátor E. Domluvil, professor ve výsl. ve Valašském Meziíí íprostednictvím kurátora prof. Dra. Jaha) nerosty 1 stíbrnou a pi. H. Erlachrová 5 medených mincí: Jindfich Fiby, hud. feditel ve Znojme, a Dr. M. ši. dopis,
len
Ad.
Oborny,
1.
L.
v
feditel
;
Cervinka,
Lipníku
:
inženýr v
tiskopisy
:
;
Kojetíné,
:;
—
-
Šumperku (prostednictvím
Oberleithner v Fríihaufová
113
výšivky
prof. Žáka) hudebniny; pi. Jos. Gomperz, universitní prof. ve Vídni, rukopis okres, léka v Bruntále, nerosty konservátor prof.
Dr. B.
:
MUDr. Cyr. Heman, Jos. Líka kraslice
:
:
naduitel v Gerlichové, erat. balvan fossilie. Dárcúm vzdány nejvelejší díky. V téze schzi zvoleni konservátory pp. Aug. Burghauser, c. k. vrch. geometr, prof. Dr. Fr Dvorský, prof. Dr. St. Souek (v Brnéj a V. J. Procházka, geológ v Tišnové, a prijali za ádné leny Musejní spolenosti pp. W. Bock. Dr. Eduard Cech, prof. ústavu uitelského. Hugo Dvoáek, chefredaktor , Mlynárskych Listu% Eugen Frendl, c. k. soudní tajemník, Frant. Kamelander, zemský úedník, Hynek KisUnger, c. k. assistent depositního úradu. Rud. Kreutz, c. k. prof. eské reálky, Jan Kubista, gymn. prof., Dr. Karel Langer, c. k. auskultant, Karel Tomeš, mor. zemský oticiál, Vincenc Zazvonil, gymn. prof., Frant. Zdobnický, odbor, uitel, vesmés v Brne, pak Jan V. Jurneka. íídící Jos.
:
Smyka,
Frant.
Losert,
v Prostéjové,
prof.
:
:
uitel v .Jestabí.
Bezdíek
N. B. Prof. Dr. Jan
prof.
Ko
u
t
n
neprijal volby
za
a vybrán byl
tajemníka,
ý.
Schúze ve stredu dne
28.
ú
nora
1906.
Predsedal praesident prof. Ant. Rzehak.
Predseda sdéluje
prof.
list
némž oznamuje,
architekta Hracha, v
pomoci ústrední komise dosáhl na finanním ministerstve toho, aby všecky význanéjší predmety dekoraní z nynéjáí, umelecky a historicky vynikající budovy mor. zem. finanního reditelství byly odevzdány Františkovu zem. museu. Kuratórium se usneslo jednosvorné, aby
že
za
Hrachovi
prof.
za
zdarné
priinení jeho byly projeveny nejvelejší které podal referent vicepraesident prof. Dr. Kameníek, byly jednomyslné schválený, jakož pijat návrh odbor, uitele F. Zdobnického na získaní preparátu do sbírky ptactva. Kurátor prof. Dr. Jahn podal zprávu o usneseních poslední výroní schuze Kommisse na prírodovedecké prozkoumání Moravy návrhy byly schválený. Rovnéž prijatý návrhy konservátora V. J. Procházky na doplnení geologicko-palaeontolických sbírek. Dále bylo jednáno o dobrých zdáních na zemský výbor, týkajících se žádostí o podpory na vydaní p.
díky.
Návrhy na koupi
vétší
sbírky,
i
:
liter,
díla,
prof.
Dr.
na praehistorické výzkumy
Kameníek
a
atd.
konservátor V.
(zprávy podah
vicepraesident
Procházka).
Dále jednáno vykopaní telesných ostatku Jos. Dobrovského a Jos. Chytila a o jejich prenesení na Ústrední hbitov (zpravodaji kurátori Dr. Dolanský a Dr. Fischel) návrhy referenta prijatý jednomyslné. Sbírkám darovali J.
o
:
kurátor
prof. Dr. Jahn sbírku nerostu, knihy a asopisy, jakož bronzovou medaiH s obrazem kníž. J. z Lobkovic pi. M. Joklová, vdova po professorovi, a pp. univ. prof. Dr. Grobben, kustos A. Palliardi a c. k. úetní editel Suchanek vétší poet knih A. Liman, farár v Popovicich, dvé drevené sošky konservátor Moser, prof. ve Štyr. Hradci, vykladanou skrinku a japonskou vázu; Al. Stehlík, odb. uitel v Rosicích, nerosty O. Šašecí, prof. v Teli, sbírku fotografií. Dárcúm p. i
;
:
;
;
8
:
—
114
—
Po návrhu piedsedové byla prodloužena konservátorm pp. Rudolfovi Dworzakovi.
vyslovilo kuratórium vielé díky.
funkní doba na
další
tíi
leta
prof. Emilovi Pirchanovi, akad. malíi, a Josefovi hudby, vesmés v Brne, pak Karlovi Gerlichovi, naduiteli v Hor. Heršpicích, Jindichovi Lausovi, c. k. professorovi v Olomouci, Adolfovi Raabovi, hosp. správci v Králové PoH, Petrovi Schreibrovi, odb. uiteH ve Svitavech, Hugonovi Zimmermannovi, prof. Za ádné leny byly prijali pp. Václav Bozdéch, gymn. v Lednici. prof., P. Karel Gerny, katechéta, Jan Dvoák, c. k. fm. kone. praktikant, Leopold Hannak, ofticiál obecní rady, Dr. Hugo pi. Engelmannová, Karel Krahk, prof. ném. reálky, Frant Lengr, Iltis. c. k. gymn. prof., gymn. prof., Hynek Tomasy, úetní, Karel Zobek, zemský úedník, vesmés v Brne, pak Ota Šašecí, prof. reálky v Teli, Rudolf Wessely, strední hosp. školy v Nov. Jiíné, Vincenc ernoch, kaplán, prof. Frant. Krist, feditel méší. škôl, a Dr. Jan Stejskal, mestsky léka ve c.
inženýrovi,
vrch.
k.
Žákovi,
k.
c.
uiteli
:
Val. Kloboucích.
Schuze dne Predsedal
4.
dub na
praesident
prof.
1906. Ant. Rzehak.
Na poátku schze
venoval predseda estnou vzpomínku zesnu1ému konservátorovi prof. Urbánkovi, k emuž shromáždéní povstali na znamení úasti. Predseda oznámil dále, že správce ministerstva vyuovaní svéil i nadále (do konce r. 1907) funkci vládních zástupcu v ku-
zemského musea pp. zem. škôl. dozorcom V. Jarolímkovi a Dru. K. Schobrovi. Kurátor dr. Fischel podáva zprávu o obraze, naNávrhy jejich bízeném na koupi, kurátor prof. Kašpar o sbírce mincí. prijatý. Musejní spolenosti darovali: Gyrillomethodéjská záložná a kurátor prof. Bayer po 100 K (Komissi na prírodovedecké prozkoumání vrch. Moravy), konserváton geonietr Burghauser sbírku exotických ratoriu
koleopter
méší.
;
fotografie,
ze
prof.
školy
Znojma
v
Jos.
Dr.
Fr.
Dvorský antickou láhviku,
A. Gzerny, feditel
Tebové, a A. Hanisch, hosp. inšpektor v Tebíi, Lídl houslový smyec z r. 1 740 katechéta Pohanka
M.
fotografie
;
a
kouservátor prof. Dr. St. a knihy, venované žáky
rukopis pi. Žofie Schillingová knihy Souek a prof. R. Wolf starožitné predmety starý
11.
;
eského gymnasia
Losíkem, Zemanem, Hubíkeni a Pokor-
:
Vakem, Švandou, Peroutkou, Hanzlem, Komárkem, ným spisovatel Fr. Vymazal vétší sbírku knili :
;
prof.
Dr.
J.
Zavrel
Hodonína herbá. Dárcum projeveny díky. Knihovní zpráva za r. 1905, prednesená cís. radou drem. Schramem, prijatá na vedomí a schválená.
z
Místopfedseda prof. Dr. Kameníek podal zprávu o sbírce, nabídnuté na koupi, kurátor prof. Bayer o sbírce ptactva, jakož rozvrh oddelení zoologického, kurátor prof. Šujan zprávu o žádosti venkovského mušejního spolku za podporu. Návrhy jejich byly schválený. Po návrhu kurátora prof. Dra. Šujana byla prodloužena funkní doba o další tri láta konservátorim R. Dvoákovi, c. k. gymn. prof., R. Formánkovi, c. k. poštovnímu radovi, a L. Janákovi, ed. varhanické školy, vesmés v Brne, pak E. Domluvilovi, prof. v. v. ve Val. Meziíí, A. Hanischovi, i
:
— Tebíi,
insp. panství v
J.
minist. radoví ve Vídni,
uiteli Dr.
Rogendorfé,
v
M.
Krížoví,
v Boskovicích,
Spitznerovi,
v
prof.
Koudelkovi. c.
Olomouci,
k.
vrch.
byli
zverolekári
F. Lipkovi,
Houdkovi,
V.
J.
Kniesovi,
ve Výškové,
mag. farmácie Dr. M.
notári v Mor. Budéjovicích,
Dr.
Prostéjové,
v
v Príbore,
íediteli
notáíí ve Ždánících,
k,
Za fádne leny
v TebíCi.
prm.
F.
Hladíkovi,
Klvaovi, gvmn. editeli v Kyjove,
Palliardimu,
J.
lékai
Piemešovi, V.
c.
J.
—
115
Slávikovi,
F.
a
J.
prijatí
pp.
c.
Ulinému, :
k.
prof.
v Praze.
gymn. Dr. Frant. Chudoba, c.
k.
prof. prof.
Raimund Novotný, architekt, Alfréd Weinberger, továrník, vesmés v Brne. pak Hynek Hostínek, c. k. poštmist, a Jan Lužný, uitel, oba v Brodku, a Methodéj Kocman, Friedmann,
Alfréd
školy,
kupec,
ídící uitel díví školy v Šlapanicích.
Schäze dne
ž.
kvetná
190(j.
Predsedal praesident prof. Ant. Rzehak.
Po zprávé konservátora
prof. Dra. Fr. Dvorského o archeologické na koupi, usneseno, aby vyslán byl kustos Palliardi Po návrhu kurátorô kons. rady prof. Kašpara a Dra. na prohlédnutí. Fischla usneseno, aby zakoupena byla sbírka mincí a obraz, ale byla zamítnuta nabídka herbáe po zprávé kurátora prof. Dra. Vandasa. Ladislav Hudeek, uitel v Bochoí, biologické Sbírkám darovah pp. praeparáty konservátor Alois Gzerny, editel méš. škôl v Mor. Tebové, stíepy popelnicové kurátor prof. Dr. J. J. Jahn dvé medaile a 53 ruzných mincí Dr. Jan Koutný, professor, a Adam Obdulovi, soukromý úedník, oba z Brna, kraslice a si. Bož. Jiránková, lyc. professorka v Brne, tišténé spisy. Dárcm projeveny díky. Po návrhu pedsedové byla prodloužena funkní doba na další tíi leta konservátorovi Karlovi Gzižkovi, odb. uiteli v Brne, a za fádne leny byli pijati pp. Jan Janásek, poštovní úfedník, a Július RedHch, inženyr. oba v Brne. sbírce.
nabídnuté
:
:
:
:
Schflze dne Pfedsedal
6.
Cervna
praesident
prof.
1906. Ant.
Rzehak.
podal nejprve zprávu o výsledcích informaní cesty, kterou podnikl za získaním nékterých sbírek do Olomouce. Po návrhu kurátora Dra. Fischla projevilo mu kuratórium vfelé díky za námahu a péi. kterou venoval zájmftm musejním. Po zprávé kurátora Schirmeisna byla zamítnuta koupé nabízené sbírky. Pfijat návrh, ktery uinil kurátor prof. Soffé, aby se požádalo o zemskou podporu dvéma moravským spisovatelum. Také zpráva o innosti za r. 1905 a návrh rozpotu na r. 1907 prijatý na vedomí, a usneseno, aby byla svolána valná hromada na nedeli 24. ervna na 10. hod. dopolední. Po návrhu vicepraesidenta prof. Dra. Kamenická, usneslo se kuratórium, aby prikázaný byly zvláštnímu výboru záležitosti místností musejních, jakož i knihovních. Do výboru zvolení praesident prof. Rzehak, vícepraesident prof. Dr. Kameníek a kurátori prof. Bayer, Dr. Fischel, prof. Dr. Jahn, odbor, uitel Schirmeisen. prof. Dr. Šujan a red. Welzl. Sbírkám venovali c. k. ministerstvo vyuovaní výtisk „arte geologíque de l'Europe" Praesident
:
8*
;
—
IKi
—
287 svazk právnické a státovédecké Brand, c. k. vrchní cejchovní inšpektor, fotografie kurátor Fr. ( lenek, rídící uitel v Žeravicích, pmeparovanou kuži hadí Dr. A. Fischel lept (pohled na klášter rajhradský z r. 1750): Vlád. Dr. Jan U. Jarník, univer. Fischer, c. k. inženýr, kresby a fotografie konservátor íed. Jos. Hladík v Príbore professor v Praze, 67 knih Ladislav Koloušek ve tin. koncipista Jan Kakš knihy sbírku praehislorik Záfe pohlednice konservátor vrch. zverolekár Flór. Koudelka ve Výškové konservátor prof. Emil Moser ve St. Hradci praehistorickou sbírku c.
k.
vrchní zemský soud v Brne
literatúry
pp.
:
K.
;
:
:
:
:
:
:
album Fr. Nosek, majitel usedlosti v Šakvicích, starší mince; Emil Rzehak a Rob. Weighart, ídící uitel v Evanovicích, knihy: si. Ant. Erlachrová v Brne kraslice z Moutnice. Dárcúm projeveny vrelé Obnoveno konservátorství na další tíletí pp, konservátoróm Fr. díky. autobiografické
:
redaktorovi v Uh. Hradišti, Janovi Svozilovi, prof. v ProstéM. Ursínymu, prof. v Bnié, a prijatí za ádné leny pp. Jind. Bock, obchodník v Brne, Josef Dostál, uitel v Lanštorfé, Jan Kyselv, uitel v Bradlenech, a Karel Prokop, uitel méšt. školy v Husovicích. Kretzovi,
jové, a
Rád n á valná hromada
nedeli dne 24.
v
ervna 1906.
Predsedal praesident pro. Antonín Rzehak. S poátku vzpomnél praesident zesnulého (dne 12. ervna) dopisujícího lena Mor. mus. spolenosti škôl. rady Františka Bartoše, jehož tichá a vážna práce badatelská jest uznávaná i Nemci. Valné shromáždéní uctilo paraátku slávneho grammatika a folkloristy povstaním. Dále oznámil praesident se souhlasem valné hromady, že za dopisující leny Mor. mus, spolenosti jmenováni zemský archivár dr, Bertolt
Bretholz,
Líka, škôl.
prof.
prof.
rada
dr.
František
Josef Matzura,
Dvorský,
prof,
Frant. A. Slávik, ruský rada
a dvorní rada
z.
šk,
insp,
dr.
Karel S
prof.
c
statní
h o b
e
ing.
Josef
J.
Rypáek,
prof. F.
Schindler
František r.
Potom
ohlásil,
že
Mor. mus. spolenosti (i Kommissi na prírodovedecký výzkum) dano bylo svolení, aby smela na spolkové peeti míti zemský znak. Zásluhu o to
nené
má
a díky zasluhuje vicepraesident prof. dr. Frant.
Kameníek. Ko-
prítomnými, že domy v Musejní ulici a rožní dum na Zelném trhu jsou již majetkem musejním. Zvláštni kommisse ze lenstva obou kurií volebních (s prispením znalcu) má rozhodnouti, hodí-h se místo na stavbu nového musea, nebo bude-li nutno, aby píikoupeny sdélil
s
byly ješté vedlejší domy až po Kapucínske námestí, aneb je-li potfebí, aby zvoleno bylo jiné místo na zbudovaní musea dôstojného. Kommisse má s pracemi býti hotová do nejbližšího zasedání snémovního. Za rozpráv o to pipomnél kurátor dr. Fischel, že zemská knihova (dosud v musejní budove) bude prevezená do nového zemského domu a tím že pibude místa na vyložení sbírek musejních. Dále dokazoval, že nové museum má stati na historické púdé starého musea, k emuž za souhlasu obce Brnenské jsou již v hlavních obrysech vypracovaný príslušné plány. Kurátor prof. dr. Jahn mínil naopak, že monumentálni,
:
—
117
—
soumérná a jednotná budova musejní, stavená na staletí, není možná na místé dosavadním. a horlil o to, aby zemská knihova zostala spojená s museem. Proti mínéní Jahnovu promluvili praesident Rzehak. kurátor Welzl a arch. dr. Bretholz tvrdíce, že místnosti zemské knihovne
novém domé zemském dostai'í docela úelu knihovnímu. a finanní stav zemsky. Vicepraesident pri tom na neutešený zemský prof. d. Kameníek, kurátorové prof. Bayer a prof. dr. Sujan bibliotheká cís. rada dr. Schram pridali se vývody svými k rei kur. vicepraesidenta prof. dr. prof. dr. Jaha, Na konec byl pijat návrh
urené
v
ukazovah
i
Kamenická fvšemi hlasy mimo 3), aby kuratórium dále vyjednávalo se neaí-li možno, aby knihova zostala v museu. Potom bez debatty a za obecného souhlasu schválený byly úty za rok 190.") rozpoet na rok 1907, a valná hromada skonená obvyklým zpsobem p(» dvouhodinném rokovaní.
zemským výborem,
i
Schúze dne
8.
íjna
1900.
Predsedal praesident prof. Ant. Rzehak.
Predseda podal nejprve zprávu o bohatém a velmi vzácném daru
bronzv a zkamenélin. jež J. Ex. Bauer venoval zemskému museu.
kníže-arcibiskup olomoucký Dr. F. S.
Kuratórium prijalo zprávu se zvláštšlechetnému dárci nejvelejší díky za vítané obohacení sbírek. S povdékem prijalo kuratórium další zprávu píedsedovu o zajímavých pozústalcích po mastodontovi z okolí brnenského, jež majitel pískového dolu p. Goldmann ochotné prenechal museu. Po návrhu kurátora prof. Dia. -lahna projeveny díky a uznaní predsedovi kustódovi Palliardimu, kteí se priinili o získaní jmenovaných bronzuv a zkamenélin. Dále venovali sbirkám pp. rada zemského soudu E. Frendl diplomy a adresy po zesnulém náméstkovi zem. hejtmana Dru. Ad. Prombrovi (jako odkaz zemelé pi. A. Prombrové) konservátor Fr. Slaméník, íeditel méšt. školy v Perové v. v., výtisk své publikace; stavební úrad knížete arcibiskupa v Kroméíži. Med. Dr. L. Hornov v Praze. obchodník s hud. nástroji .J. Lídl, Fr. Xešpor, žák prúmyslové školy, a zemský inženýr J, Weselý zkamenéliuy školník .J. Leidenfrost pištoli na kámen okr. soud hranický vetrovku J. Haier, správce v Olomouci, a voj. zverolekár F. Hengl prostí ednictvím voj. vrch. zvérolékae Langenbachraj pred historické památky konservátor A. Hanisch, hosp. inšpektor v Tebíi, nerosty železniní zízenec pi. H. a Jos. F. Plhal koraly žák prumysl. školy O. Brabetz kraslici Erlachrovi pohledové dopisnice a medirytinu: správy velkostatku ném.kynického. martinického a teleckého zastrelené ssavce a ptáky. Dárcum, zvlášté p. Med. Dr. Hornovi. projeveny díky. Po návrhu pfedsedové a na podnet kurátora prof. Dra. Jaha povolen potrebný úver na koupi dvou sbírek zkamenélin. Schválená dobrá zdaní o koupi obrazu, prednesená vedomí zpráva kurátorem Drem. Fischlem, a prijatá na kurátora prof. Soffého o poskytnutí zem. štipendií mor. spisovatelúm. Po návrhu kurátora prof. Dra. Šujana uloženo kurátorom Dru. Dolanskému a Dru. Fischelovi. aby znovu jednali s obcí Brnenskou o dustojné
ním potešením na vedomí
a projevilo
i
:
:
;
(
:
:
:
:
— mi-^to piiiati c.
k.
118
—
Za ádné leny byh na hroby Jos. Dobrovského a Jos. Chytila. Dr. Richard Flesch Zbejšové, ve pp.: Med. Dr. Hanuš Czepek Kolár, editel méšt. škôl Emil a Brne, v prokuratúry lin. sekretár
v Židenicích.
Schze
dne
7.
listopadu
1906.
Predsedal praesident prof. A. Rzehak. pro chorobu složil kuráPf-edseda oznámil že prof. dr. J a h n prozkoumam prírodovedecké na pedsednictví v Kommissi i lorství prof. Rypacek, náhradník povolán byl místo jeho na Moravy a že zatím rada zem. soudu dr. Ham. byv dále že také se podékoval z kurátorství povolán náhradník prof dr. byl neho za že a povolán do ministerstva, Místopedseda prof. dr. Kameníek ukázal na veliké zásluhy,
Leneek. iež
si
prof.
dr.
Jahn zjednal o Spolenost
i
o
zem. museum, a navrhl,
výdatnou innost dosavadm a aby mu projeveny byly nejvelejší díky za brzo dovohlo prací v kuratonu opét proievil zárove pání, aby mu zdraví rovnéž návrh predseduv, jednomyslné, pijat Návrh inné se zúastnili. vyslovilo pohtovaní nad jeho Hainovi dru. soudu zem. radovi se aby vernou a výdatnou práci v kuratonu. resignací, jakož i nejvelejší díky za z poslední schuze kommisse návrzích a usneseních o pfedsedovu Zprávu na misto dra. prof pírodozkumné, jakož i o volbé i
Dvorského
na védomosUaktez vystouplého jejího pfedsedy prof. dra. Jaha prijatý na hroby Dobrovzprávy kurát. dra. Fischla o místech vyhledanych i o postupe jeho dila ského a Chvtilv, kurátora prof. dra. Vandasa o revisi a pferovnani „Reliquiae Formánekianae" a kurát. prof. Bayera Jeho c. ak. Nýsost doby: poslední za sbírky ptactva. Sbírkám darovaU fotografie hradu Eugen arcivév. rytíuv ném. rádu velmistr neii. pan inšpektor cejvrchní nálezy: Búzova; kurátor prof. Bayer pedhistor. Suchanka) utarny místodržit. íeditele (prostednictvím chovní Braiid rímske Hanisch, vrch. oficiál sev. dráhy ve Vídm, K.
fotograf,
tableau
nálezy
Garnunta; dr
z
:
G.
Heman,
okr.
léka
v
Bruntále,
nerosty.
Konservátory na prišti trileti Jiíné, Al. Gzerny, jmenováni pp. Ant. Bauer, editel méší. školy v Nov. E. v Jihlave fotograf Haupt, J. Tebové, Mor. v školy editel méšf. lekár okresní Heman, Gyr. Hausotter, naduitel v Kunvaldé, Med. dr. Svitavech, Ant. Smrek, v Bruntále, K. Liek, kane. predstavený ve Znojme, P. J. ^^ lesprof. . techniky v Brne, Ad. Sterz, editel ve v Hluboanech, naduitel Vogler, M. Lukovci, baur, prof. ve výslužbé v Musejní spolenosti Ant. Vrbka, naduitel ve Znojme. Za ádné leny suppl. uitel na pijati pp. Ad. Eisler, úedník, Jos. Gajdeczka, byli reálce státm. dr. ném. na prof. Pirchan, G. dr. zemské, ném. reálce Yávra, c. k. fui. O. Pollatschek, c. k. koncipista fin. prokuratúry, Ed.
Dárcäm vyslovený
vrelé díky
kuratória.
koncipista, Frant. Viturka, prof. lýcea
Schúze dne
5.
„Yesiiina\ vesmés v Brne.
prosince 1906.
Predsedal praesident prof. Rzehak. konservaPredseda venoval nejprve vroucí vzpomínku zesnulému dary. mnohými obohatil musejní torovi prof. P. Wiesbaurovi, jenž sbírky
-:
—
119
—
dík darem od dopis, lena piof. Dvorského a konservátora Aug. Burghausra nerosty od spisovatele Goldhanna prostednictvim kurátora prof. Sotého á rukopisy od konservátora A. Gzerného v Mor. Tebové fotogralie od pi. Eug. ši. Januschkové, choti dvor. rady ve Vídni, cechovní peetítko od gyinn. feditele J. V. Tômy 16 starých mincí stíbrných a medených: od fin. koncipisty Dra. V. Fritsche starý obraz na skle. Po zprávách kurátora pro. Dra. Vandasa a odborného uitele Schirmeisna usneslo se kuratórium doporuili snemu koupi herbáe a sbírky nerostné ze soukromého majetku. Se zajmem prijatá delší zevrubná zpráva editele geológ. palaeontolog. oddelení prof. Dra. Jaha o cestách vykonaných jím a kustodem Palliardim, jakož i o bohatém materiálu do sbírek získanom, i usneseno po návrhu místopedsedy prof. Dra. Kamenická jednomyslné prof. Dra. za jeho záslužnou innost jmenovati dopisuj c im en e m. Zpráva knihovní kommisse, jakož návrhy kommisse stavební, prednesené pedsedou, prijatý na védomost a schválený. Kurátorovi prof. Fr. J. Rypákovi projeveny jednomyslné diky kuratória za záslužnou innost tajemnickou ve filológ. -histor. odboru píeduáškovém. Povolen úver na opatrení nábytku do pracovný zoologické dle návrhu kurátora prof. Bayera. V téze schzi zvolen konservátorem prof. Dr. Jan Zavrel v Hodoníné, a obnoveno konservátorství na další tnletí bank. úedniku B. Do
sbíiek prijatý s projevem vroucích
Dra.
:
Frant.
:
:
;
Jaha
í
i
i
Brauczikovi,
Janovi
malíf-i
Vahovi.
Jos.
Klírovi
a rediteli
výzkumné
stanice
botanické
Literatúra. Dejiny markrabstVÍ moravského. StruCné vydaní. Napsal Rudolf Brne 1906. Strán 509 XXXVII. Knihkupectví Píšovo vydalo zmnéné dílo r. 1906, jež je zkrácením díla vydaného ve Vlastiveda. O vydaní vétším (1380 strán) ve Vlastiveda bylo u nás psáno dosti a posuzováno všelijak. Vydaní struné je kniha rozhodné dobrá a Morave potrebná. Všeobecné a ve školách zvlášté pociovali jsme potrebu díla, jež by soustavné a správne vypravovalo dejiny naši vlasti, jako Tomek napsal Dejepis království eského. Tomkova kniha dokala se již sedmého vydaní, což je dukazem její potreby. Dlouho voláno po knize takové také pro Moravu. Konené napsal nám ji neunavitelnv spisovatel historický prof. Rudolf Dvoák. Vydaní vétšímu bylo vytykáno, že v ném nebylo dbáno dostatené výsledku novéjšího badaní déjezpytného a že zbytené zabíhá za rámec déjin moravských. Obe vady jsou znané napravený ve vydaní strunejším. Vysvitne to z rozboru. Kniha I (x 1306). 1. Keltové. Rozsazení Arejcu v Evropé je podáno struné a správne jakož vzdélanost keltická. Arejci, usazení v Evropé, jsou Evropané, nikoh Indoevropané (str. 1. . 6.). ponévadž índové usadili se v Asii. Bojové nedali své zemi jméno Bojohemum tak nazvali Germáni. 2. Markomani a (2. . 7.), nýbrž po nich j K vád o v é. Stéhování germánske a kultúra Germánu je vylíená stízhvé a správne. 3. Príchod Slovana. Samo. Príchod Slovanu je správne položen do V. století. Spisovatel dobre vyhnul se nedokazatelným domyslm archeologickým o dávnovékosti Slovanov u nás i nevraživým nápadum historika novéjších, že Slovany zavlekli k nám Avai. 2e by „hlavním zamestnaním a zdrojem výživy byla odedávna orba, kteráž provozována byla horlivé a soustavné" (8. . 13. 14.), je anachronismus. Slované za stéhování byli na prechodu od pastvectví k orbe. Svobodné rody slovanské zakládaly dediny, nikoli vsi (10. . 5.). Ves vznikla mnohem poi^déji a znamená osadu poddanou, ve které ves (všechen) lid patril vrchnosti. Náelník kmeový slul knéz, nikoli vládyka (10. . 15. etc). U nás slovo vládyka objevuje se teprve za XIII. století a znamená majitele vsi nebo bývalé svobodné dediny, ve které skutené vládl (dominium). 4. Mojmír I. Rostislav. Nitransko nebylo „údélem"
+
Dvoák. v
—
i
i
—
—
Pribinovým. U nás o údéiech Ize mluviti teprve po r. 1055. „méstech" (17. . 27.) na Morave nelze mluviti. o Svätopluk. Mojmír II. Wiching byl v\'svécen za biskupa v Ríme 880 za druhé cesty Methodéjovy do Ríma. 6. Morava pod panstvím
(13.
Za o. r.
—
121
.
8.)
Rostislava
maarským, eským Vratislavovo
Václavovo,
a
a p o
1
s
Mnoho tam zbyteného
k ý m.
.
25.
str.
16.
—
38.)
(panstvi
nesprávneho.
néco
i
Vracen byl spíe biskupem polským a žil pred Šebífera, tedy kolem v. 1030, Praha r. 1003 nebyla „méstem" (27. . 25.). nýbrž hradení. Spytihnév II. Betislav nevypudil Polák z mést 7. Biet sláv I. (29. . 1.), nýbrž z hraduv. Rajhrad r. 1048 nebyl opatstvím, nýbrž filiálkou bevnovskou a dostal predstaveného (praepositus) z Bevnova. R. 1055 nebylo na Morave 300 pán (31. f. 15.). 8. Vratislav II. Zmafky po smrti Vratislavové bylo zkrátiti. 9. Vladisláv II. Praha 1142 nebyla méstem (41. . 16.). Zdik byl pepaden ve dvoíe Usor. brné (42. . 10.). Cinnost Zdikovu (43. . 13.) bylo vypsati podrobnéji, 10. Spory. Píemy si o v c ú. Snem ale zmätky politické slrunéji. moravský r. 1174 (47. . 10.) byl nemožný. Rovnéž r. 1174 nebylo „pánu" (47. . 14.) ani „rytí" (47. . 24.) moravských, nýbrž jen bojovníci. 11. V n t stav Moravy do sklonku XII. st. (^lánek i
i
lená na pét
n
ale je
je nejzajím.ivéjší,
údél
(53.
í
v
ném mnoho
r.
30.).
.
35.),
de-
nýbrž jen na
Morave do XIII. stôl. býti nepeníz vlastní (55. f. 17.), ponévadž Soudu zemského (iudicium generale) na str. 57. r.
knížetství. Lhôt (54. mohlo. Pemyslovci moravští
troje
se
Morava nebyla
nesprávností.
ani na župy (53.
dosud nalézají. Morave do
33.) na
r.
razili
XIII. slol. nebylo, nýbrž jen soudy slubné (v dedinách) a knížecí (na hradech knížecích). Gelkem právni instituce mladší XIV. stôl.) prenesený do XI. (XIII. XII. století. Za to vznik biskupství v Olomouci a cirkevní správa vbec jsou pekne naznaený. O školách píi klášterech na Morave v té dobé (XI.- -XII. stul.) tolik vypravovali 12. Premy si I. a <str. 60. . 8. etc.) prameny soudoljé nedovoJují. Vladisláv. Pomer Píemyslovcu k Nemecku pojat a vylíen dobre a
16. na
—
stfízlivé.
—
Pemysl
soudy (65. .
nárokm
I.
nestavél
poddané ducKovních vrchností pod svetské proti hájil dosavadní moci panovnícke Nemecku a jinde již se vybavilo z moci
nýbrž jen duchovenstva, jež v 13.),
13. Václav I. Vypravovaní zbyteno. R. 1246 nevzniklo nepátelství mezi ríši eskou a rakouskou (71. . 34.), ponévadž ríše rakouské nebylo, 14, Pemysl II, Kultúrni innost Píemyslova i biskupa Brunona je dobre vylíená. 15. Václav II. a III. R. 1278 Brno nebylo povýšeno za fíšské mesto (82. , 1,), nýbrž dány mu jen nékteré výhody v ríši (osvobození od mýta i cla), které však v Nemecku nikdy uznány nebyly. Zámek Svojanov (84. . 35.) byl hradem, neboí zámky na Morave vznikaly teprve v XVI. století. Radení Braniborcu na Moravu nepatrí. 16. Vnitní stav Moravy ve XIII. stôl. lánek vehce pekný
svetské a usilovalo o to také v
o Talarech
v Asii
a zajímavý, ale
(68.
jsou v
.
12.
ríši
—
Geské.
38.)
ném mnohé
je
nesprávnosti.
Morave nebylo. Kasteláni (92. . 30.) na sklonku
Zup
(91.
XIII. stôl.
nýbrž dostávají jméno purkrabí. Purkrabí zemští (93.
f.
í'.
6.)
na
nezanikají.
5.) stali se
po-
122
právci zemskými. Písar na
str.
93.
.
i.
(scriba regis
= notár)
byl vždy
úrednikem zemépanskym, jenž hájil na Morave práv králových. Po roku 1^53, kdy král byl i markrabétem, byl poítán mezi úedníky zemské (krajské), té dol)y ješté zemépanské. Ve XIII. stôl. nebylo ješté "žil ^pánu" na Morave (94-. . 1.). Právo brnenské r. 1Ž78 od krále Rudolfa (96. . "20.) nebylo rozšíeno. Oslavanský klášter (98. . 18.)nebyl založen od králové Konstancie, nýbrž od znojemské knéžny Heilvidy. Emfyteuti (88. . 33.) a úroCníci (98. f. 35.) byli také poddáni vrchnostem, ale nikoli tou mérou, jako nevolníci. Úrady župní (99. f. 33.) nezanikly, nýbrž krajské úrady (provinciálni) byly proménény na dva soudy zemské. Knihy zemské nebyly v Brne, ve Znojme, v Olomouci, v Hradci, v Jihlave a v Jemnici (100 . Ii2.), nýbrž jen v Olomouci (G. D. M. V. . 158. k r. 1303: zápisy o soud brnénském dély se ,in tabulas publicas olomucensis ude, ad quam universe provincie Moravie se reclinaut") a od r. 1348 také v Brne. Klášter tišnovský (103. . (3.) byl založen ód králové Konstancie a syna jejího Pemysla, nikoli vnuka Otakara. Kniha II. (1306 1526). lánky 17. i20. jsou vypravovaný dobíe
—
—
a 22. Ruprecht bylo zkrátiti, zvlášté spory mezi Lucemburky na str. 128. 140. 23. Hnutí husitské je vypsáno velmi pekné a správne. Také lánky 24. 30. jsou bez vady. O Jednote bratrské a o Ctiborovi Tovaovském (§ 29.) je vypravované velmi pekné.
lánek
a bez vady.
21.
Jošt
—
—
Kniha III. (1526 Gl. 31.— 34. o Ferdinandovi I. 1648). bylo zkrátiti; pekný je i. 33. o vnitním stavu Moravy. Vzorným je i. 35. o dobé mi lián a II., zvlášté o snahách Jednoty bratrské a strany katolícke. Gl. 36., 37. a 38. o Rudolfovi II. bylo zkrátiti, rovnéž i. 43. a 44. o valce 30Ieté. Dobre vystiženy jsou i. 39.
Max
Matyášovi, 40. o povstaní eské m a 41. dovi II. G\. 42. Potrestaní vzpoury je vypsáno
o
bylo
o
Ferdinan-
velmi dobre
Kniha IV. (1648-1792). Gl. 47. a 48. o válkách tureckých za to i. 45. - 60. jsou vypravovaný vhodné a správne,
zkrátiti,
lánek 45. o Morave po míru vestfalském, a lánek 49. vnitním stavu zeme za Leopolda L; i. 52. o obchode, p r umy si u a vzdelanosti je vzorný. Velmi pekné jsou také i. 54.,
zvlášté
o
opravách Márie Terézie
56. a 57. o
Josefa v
lánku
II.
Také pekné
je vystižena
i
i
o dobé Leopolda II.
i. 58. a 59.
vypsána reakce za
60.
Kniha V. (1792 Gl. 61. o Františkovi I. je velmi 1848). dobrý, zvlášté pekné je vylíeno helvetské spiknutí na Morave. Nejlépe je naznaen i. 64. vnitní stav Rakouska, zrovna neohrožené je vypsána reakce. Za to i. 62. a 63. o válkách franc o uzský ch i i. 65. o správe statní a i. 66. o financie h jsou zbytené príliš obšírne. ást i, 66. o poddá n ém lidu je psána pekné a jadrne. Ve i. 67. je pekné vylíen rozvoj prmyslu a obchodu na Morave. Sta o našem probuzeni na Morave (str. 459.-463. a 466.) je nejlepší. Autor zasluhuje chvály, že dobre a podrobné na-
i
—
—
— umení
123
—
469. Ve i. 68. o Ferdiopakuje se mnoho ze lánku pedešlých (o správe statní na str. 423. a 472., o Kiibeckovi na str. 472. a 484., o akcise na str. 445. a 493.). Karakteristika Ferdinandova je vystižena i vypsána mistrné a také význam Palackého pro národ náš
znail také rozvoj
nandovi
I.
výtvarného na
a ve i. 69. o
str.
financích
Ve i. .70. je dobre karakterisováno školství a stav (str. 488.). lidu poddaného, což obé do základfl napravil r. 1848. Dílo je zakoneno dobrými r ej s triky na 30 stranách. Celkové Rudolf Dvofák napsal nám knihu dobrou, za kterou vdénosti od celé Moravy. Tomkovi vyrovnal se ve veci hlavní, totiž naprostou objektivností „ne quid veri tacere aut falsi dicere audeat". Spisovatel je nejen nestranný, nýbrž pímo neohrožený, kde bylo íci pravdu ve vécech pohtických (na p. ^ 42., 60., (i4., 68., 69.), náboženských (§ 23., 29., 35., 58. a 59.) a sociálních (§ 49., 66. a zasluhuje
70.).
Také úsudek jeho
Dvoák nanda
V.
dobre 61.
(§
je pronikavý a stízlivé správny (§ 2., 3., 12. atd.).
asti
ukázal v V.
— 70.,
str.
381.
— 509
o
dobé
),
že
Františka histórii
a
I.
Moravy
Ferdi-
pojímá
správne jakožto rozvoj vzdelanosti hmotné i duchové v obyvatelstvé moravskéin, ale bohužel nevykonal toho také v ostatních ástech dila IV.). V ástech I. IV. vypravuje udalosti politické asto svého (I. príliš obšírne na újrnu rozvoje kuiturního (románskych, gotických a renaissanních staveb na Morave pominul úplné). V asti I. a II. zstaly i nékteré nesprávnosti vecné. Udalosti válené vypisuje nad potrebu obšírne, takže v díle nedostihl.
jeho
systematiky.
pohíe.šujenie
Pohfešujeme
v knize
Ve forme Dvoák Tomka Tomkova, takže mnohé
iapidárního slohu
asto se opakují (o školách na str. 430. a 455.. o ústavech vedeckých na str. 331. a 457., o censue na str. 424., 429. a 458. a j.J. Také nadpisy jednotlivých lánk mají býti strunejší a jadrnéjší.
veci
Chyby tiskové zstaly na str. 241. . 1. do Gáslavi (é), 302. . 30. zardousen (š), 330. . 34. král saský August III. (polský). 334. . 24. stavovských (poddanských), 341. . 6. cena pozemk vrchnostenských spolek anghcko-ruský (rakouský). 375. . 4. Leopold požíval vzdelaní (nabyl), rozdíl mezi rytískou akadémií (377. . 38.) a stavovskou akadémií (378. . 2.) zstal nesrozumitelným (šlechtický konvikt a stavovská Modenu: Francouzi 12. ledna obakadémie). Modernu (386. f. 28.) opustili, Josef králem polským (402. . 35.) sadili Brno (401. . 39 budilo, neapolským, budil a vyvíjel se uvedomení (415. . 20.) KoUár nepusobil v Praze (462. . 34.). i
)
=
=
=
=
Venoval jsem knize Dvoákové velkou pozornost, ponévadž jí zapesvéden, že kniha doká se mnohá vydaní, a doufám, že brzy vymizí z ní také formálni chvat, jenž ubírá ceny dobrému obsahu. Obsahem je kniha velmi dobrá a zasluhuje, by pronikla do každé sluhuje. -Jsem
r.
rodiny na Morave.
Fr. Siijan.
Ivanice, bývalé královské mesto na Morave. Popis místopisný a štatistický. Podáva A u g. Vydal Musejni spolek v Ivauicích v.
Kra to ch v íl,
dejepisný,
kaplán v Popovicích. 1906. Strán IV. a 432.
—
[U
—
Úvodem je pekná znelka estného mešana prof. Fv. J. Rypáka „IvanCicni" a vhodné Prohlášení jednalele mušej nílio spolku ivanického Jana Kováe. Dílo je vénováno „obyvatelum bývalého král. mesta Ivanic a lepší jejich budoucnosti" Kniha je rozdelená v devét astí:- I. Poloha a rozloha (str. 1. 10.) je vypsána podrobné a dobre. Stará topografie sestavena peUvé a znázornená peknými obrazy názorným pdorysem. '11. J m é n o mesta 12.) podány stízlivé a správne po zakladateli a jeho výklad (11. Ivanovi. III. Dejiny (13. 123.) jsou vypsány pragmaticky od nejslarší doby (praehistorie od V. Capka) do nynéjška. Zvláštni chvály p. Kratochvíl zasluhuje, že úplné poznal prameny a literatúru o predmete svém (str. 739.-283.) a svedomité vhodné jich užil. Zvlášté dojemné vypsal úpadek Ivanic po bitvé bélohorské. Dôležité udalosti jsou doložený vhodnými dokumenty a etnými obrazy, ím objasují se také obecné dejiny moravské, ponévadž páni z Lipého a z Lichtenšteina byh v zemi nejmocnéjší. Jan (Lucemburský) na str. 24. i: 8. nebyl synem Jindicha Korutánskeho, nýbrž synem císae Jindicha VII. (Lucemburského). IV. ŠIechtická jména v památních knihách ivanických (124. 138.) seznamují tenáe s velikou astí šlechty 1645. V. Náboženské pomery (139. moravské z let 1585 235.) jsou vypsány podrobné a správne pri všech vyznáních v Ivanicích. Oltár Všech svätých r. 1481 (str. 149. . 14. a 150. . 39.) dala postaviti pekaka Muchová, nikoli Muchapeková (str. 178. . 25. a 179. f. 4.). Patronát (str. 179. . 8.) patíval markrabatum a králum, až r. 1485 právoplatné pešel na vrchnost krumlovskou. Král Jií postoupil Ivanic zeti Jindichovi z Lipého asi r. 1461. Tím pešel na také patronát. Ponévadž však Jirí brzy byl dán do klatby (1466), sok jeho král Matyáš daroval snad patronát nékomu jinému, takže r. 1481 mohl pohánéti Pertolta z Lipého z desátku v Ivanicích knéz Jakú b z Jemnice, kanovník
—
—
i
—
i
—
—
—
brnenský (Puh. knihy V. 330.). Roku 1485 král Vladisláv dal patronát Vilémovi z Pernštejna, poruníkovi sirôtku Pertoltových (f 1483) za 1483—1496. Volákovy výpisky z r. 1557 (176: . 8.) a z r. 1556 I. (177. . 16.) snad týkají" se let 1455 a 1456 (str. 236. r. 7. a . 23.!). VI. Školství (236. 273.) katohcké, luteránske a bratrské je vylíeno pekné od nejstarší doby až do nynéjška. Tato ást je z celé knihy
—
nejdokonalejší.
VII.
Vnitní mestské pomery
(274.
— 328.)
V
té
asti jsou naznaený rôzne veci, které vývojem mnohdy k sobé nepatrí a lépe by se hodily za ást VIII. Je popsán znak mestský z r. 1382, obecní záležitosti (správa obce), soud mestský, obecní jméní, obecní ústavy a nadace, bývalé poddanské pomery, volba do snemu a do nšské rady, zdravotnictví, rodáci, estní méšané a spolky. Znamenitéjší rodáci méli býti uvedený postupem
359.) se
jsou
všemi
ústavu
asovým.
VIII.
Živnosti
(329.
vylíený podrobné a dobre od nejstarší doby do nynéjška bývalými cechy. IX. Soupis úradu, škôl a verejných
— 364.)
(360. Ivanice, patrné X. ást
naznauje
štatistiku
židovská obec knihy. Dodatky
nynéjší.
na osobách a
(ghetto)
o
str.
365.
prílohy
— 371. (372.
tvorí
— 378.)
—
—
125
—
nejsou (íetné, což je dobré. Prameny (379. 383.) jsou uvedený svedomité. Obrazy (484. 422.) usadují 385.) aUkazatel (386. velice hledání v knize. Opravy (423. 424.) jsou dosti etné. Doslov spisovatelv (425. 432) mél 426.) je velice vhodný. Obsah (427. býti strunejší a pehlednéjší. Pan Kratochvíl r. 1904 vydal ve Vlastivdé dobrou knihu „Ivanický okres", za kterou vzdah jsme mu zaslouženou chválu
—
—
—
—
—
—
asopise (V. str. 126. 128.). Ivanický okres byl dobrou prípravou k dejinám Ivanic. Ješté vétší chvály a uznaní zasluhuje p. Kratochvíl za ,Ivanice", ponévadž zjednal si podrobné vedomosti o predmete svém a podal je tenáfstvu bezvadné, ba vzorné. Je-li Slavíkuv „Brnenský okres" vzorem pro popisy okresuv ostatních, pan Kratochvil podal ,1 vani cemi" vzor, jak psáti monografie Obzvláítní chvály zasluhuje za o jednotlivých méstech na Morave. naprostou nestrannost, kterou osvedil pri vypravovaní vecí náboženských a školských, jež XVI. a XVII. století na celé Morave nikde nebyly tak pestré a spletité jako v Ivanicích. Zásluhy páné Kratochvílovy jsou tím osade s neobyejnou vytrvalostí vétší, že on jsa knézem na venkovské a obetavostí stále sleduje všeliký pokrok v bádaní déjepisném a pracuje o dejinách vlasteneckých jen z isté lásky. Toto nadšení pro dejiny domáci dodélává se správne methody, a pan Kratochvíl jisté obohatí dejepis moravský ješté mnohým dilem zdailým. Dr. Fr. Šujan. a uznaní v tomto
Rok na Hane. Napsal Jan Vy hl dal. Nakladení R. Prombergra Olomouci 1906. Cena: 180 K: 93 strany velké osmerky. í
v
Milý náš spolupracovník, dp. Jan Vyhh'dal, není novákem v práci národopisné vydaltéjiž „S lez s kou svatbu", ,Kresbyze Slezska", ;
,Naše Slezsko" (I. a II. díl), spis „Cechové v Prus. Slezsku", „Pod jafmem" (rty ze Slezska), „Príhody z Vysoudilova" a obrazy „Z hanáckých dédin a mést" (I. a II. díl). Novou knihou, vydanou r. 1906 a venovanou vsdp. p. Ignáci Wurmovi, líí autor (vétšinou dialektem hanáckým) jednotKvé a zvláštni dni roní a zvyky a povery hanácké. Po krátkém úvode o rozloze Hanákov a o zvláštních názvech jejich (Blaíáci, Zábeváci, Zámoravíci, Podhoráci, Baáci, Fabini, Guháci) a po rozdelení dvanácti podeí hanáckých pristupuje autor k vlastní práci a podáva zvyky, obyeje, povery a j., jak se jevily aneb dosud trvají na Hane za roku církevního, a podáva, jak
Rozdéhl Cirkevní
dí, si
„hodné mnoho nové nasbírané látku na
tri
období, vánoní,
doba vánoní poína
látky".
vehkononí a
se adventem, a tu
zkazky, týkající se dne sv. Barbory, Boží Matky (Morany,
Mikuláše, sv. Lucie („Zber"), Štedrého dne, Božího
pána. Nového roku (píidána sv.
Tí
vánoní hra pastýská
Králu, Masopustu, sv. Blažeje (3. února),
ehoe. Z doby velikononí
svätodušní.
podány jsou hanácké 5.
pros.), sv.
Narození,
sv.
Sté-
ze sbírky Feifalikovy), sv.
Doroty, sv. Matéje
vzpomíná se „ostatkuv", a hlavné zevrubné „ostatkového práva" na Kroméížsku, na Tovaovsku, na Vyš-
a SV.
:
—
126
—
kovsku, na Prosléjovsku i na Píerovsku, pak honení ^hebenáe'". Škaredé stredy, postu, Smrtné nedele (chze se smrtí na Kroméížsku, ns; Pe-
potom pripomenutý z Lazec na Uniovsku) Kroméížsku), s „májem'' (na Prostejovskú), ,,jedUkó'' (na Tršicku) a se „stromkem" (na Tovaéovsku), pak ne-
chze s
Tovaovsku,
na
rovsku,
„lítem"
s
:
(na
dele Kvetná, Zelený tvrtek. Veliký
nimi
zvlášté s
kovicích na
spojená
Olomouckú
pekná a
,
Hod Boží
sobota a
Bílá
pátek,
slavnost
a
matiek" v Bélmatiek" z Duban na Pro-
Ježiškových
„Pámbikových Pámbika"
v Hnojicích u Šternberka. Dále deje se zmnka o mrskutu (šlahaka) v pondélí po Hode Božím a o detských hrách s velikononími vajíky na Kojetsku, následují veer oblíbeného SV. Filipa a Jakuba a den sv. Floriána, u Hanáku zvlášté svétce vedie sv. rolníka Isidora. Z doby svätodušní zvlášté nás poutá „honení krále" a „chození s králkou". Pak promluveno krátce o slávnosti Božího Tela, o dnech sv. Jana Ktitele, sv. Petra a Pavla, sv. Anny, sv. andélu strážnych, o slávnosti Narození a Jména P. Márie více jest psáno o ^hodech" a o svatku sv. Martina (11. list.). V „Dodatku" pekné vylíený „pístka" (pástka) (pidána jest Hlaviukou zdramatisovaná ,Pístka na Tovaovsku" o 12 výstupech), pak .drhnutí perí", „žné" a „dožatá". K pojednaní pridano jest 8 obrazov, a to topení smrti v Tovaové r. 1902, dvoje „Ježíškovy matiky" bélkovské, hospodár z pístky na Tovaovsku, tovaovský Hanák ve starám kožichu, pnstka na Tovaovsku, starenka Škobrtalka z Tovaova nastrojená do kostela a žneky stejovskú: pridano také „vynášení
z
Tovaovska. Práce jest oživená etnými písnémi uárodními
s
(i
notami)
a.
jak
jsme ekU zpedu, podána po vétšiné mluvou hdovou. jak plynula z úst samých Hanákúv a Hanaek. Sebranou látkou a zabarvením prostonárodním jest Vyhlídalúv „Rok na Hane" pekným a dobrým píspévkem národopisným, jako dnvéjší práce autorovy,
líící
naše Slezsko.
Pripomíname nékterých nedopatrení jazykových a chyb tiskových na p. pimknuly se (správne píimkly), odchylný (odchylný), skazka (zkazka), vystavené obydlí (vystavené), zavésovaly (zavéšovaly), h/va :
vlašíbvika (vlaštovika), rozho6Íuje (rozhošuje),
(hriva),
spodyné),
zap?chl
Vyskytují
se také
udržeti se (lépe
:
(lépe
za
:
je to)
(zapíchl),
souvisejí
(souvisí),
z
germanismy, jako provésti (lépe zachovati a
se),
nescházeti (lépe
:
a
Peisker.
:
hospodyíi (ho(z
La^ec) a
vykonati.
nechybéti),
j.
udélati).
stojí
za to
j.
Prejeme mnoho zdaru pilnému p. autorovi rodopisných, at sbératelských, popisných. J.
Larcž*
za
dalších prací ná-
Fr. J. BypáéeJc.
Die älteren Beziehuugender Slawen zu Tur-
kotataren und Germanen und hre sozialgeschichtliche Bedeutung. Mit4Blatt Abbildungen. Stuttgart 1905, i
str.
XII
+ 243.
Jsem
pesvéden, že kdo vedecky nepope mu rozhodného
práce Peiskrovy,
študuje
histórii
a zná
zpsob
talentu badatelského. ani
ne-
— .souhlasí-li
s
127
—
výsledky jeho badaní, iiepope
mu
snahy po prísne vedecké
methodé ani logické její formulaci. Pokrok moderního" studia historického pirozené nehledá tolik nových prameu vecných a písemných, nebo v tom starší badaní vykonalo vétší díl práce, jako se snaží o nový výklad dosavadního materiálu. Starší školy kladly hlavní téžisko na osvetlení innosti vedoucích osôb v politickém a kulturaím ústredí a na
pragmatické opení svých závér dejinných. zdala se zcela
pfirozenou,
Tato
biografická
raethoda
umení záleželo v úelném seskupení initelv jako prostredí jejich innosti. Tu
a její
historických dat kol téchto pnhlíží se spíše k stránce ideové nežli materiálni v dejinách, a z pravidla napred vyteno je presné hledisko, a pak s neho líenv jsou
Odlud pirozené setkáváme se s fiktivní idealisací pomeru dle povahy a náklonnosti spisovatelovy. Aktivnost jednothvcova iní celek dejiny.
—
—
passivním. a tak zejména nejdiiležitéjší stránka déjin sociálni nevýkladu ani ocenení. Této dostáva se první podporv teprve náukou o piirozených právech loveka a vývojem myšlenek o suverenite hdu. ale teprve XIX. století na sklonku svém vypracováva novou
dochází
me-
thodu historickou, které kromé presného výkladu pramen slovné beží o výklad materiálni na základe analógie skutenosti a na využitkování vymožeností sociologických v nejširším smysle slovním. Proto píedmétem vedeckého badaní stávají se jednotliví kmeové a národové jako massa. Dochází se k tomu. že chceme-h vyložiti staré prameny správne, musíme dokonale seznámiti se s dosavadním stavení nejširších mass, jejich bytu a života, jejich psychológie a ideológie, abychom v starých pra-
menech mické
vykladali nejen slova a fakta, nýbrž vlastní" jadro právni a ekonopostavení jednéch proti druhým. Práve to, co díve nebudilo
pozornosti,
stáva se dnes podstatným pedmétem studia, a srovnávaci dochází se pak k výslekm podstatné jiným nežli díve. ponévadž každá novota budívá odpor, není divno, že ani novotái
methodou
A
obecné obhbé a že pohlíží se na výsledky jejich práce skeps pedsudkem a pezíráním. Ani Peiskrovi nevedlo ie dosud lépe. A jakkoli ani jeho práce nemohou býti nesporný sama povaha predmetu to nese v sobé jakkoli Ize nalézti i jiná hlediska. nežH jsou jeho. tolik mu smime tuším piknouti. že poctivé, duchaplné a s vervou snaží se o nové cesty, že je borcem za nové myšlenky, že úplné se vyzouvá ze všeho dogmatismu a snaží se takka empirickou cestou dojíti' nových a správnych výsledkov. A v tom je zásluha obrátiti všecky dary duševní k vedecké práci a poctivé íci svou pravdu v hypothese, která neteší se ticky,
ba nejednou
i
—
.
:
jest nejbližší
pravde objektívni. A ponévadž se Peisker zabýva sociálnim bvtem uejstarších Slovanov a tudiž dobou nejtemnéjší. uzná' každý, s jakvmi liesnázemi zápasí, kohk dúmyslu a kolik let studia spotrebuje na objasnení drobtových zpráv dávnovekých autoru, aby se dodélal vlastního jadra veci. I pri sebe menší pochybnosti obrací se o radu k nejznamenitéjšim odborníkúm, zachováva s nimi korrespondeaci až do zaplašení nejistoty. ale i pak sam pemítá znovii a znovu, než napíše konený úsudek. Pes 30 roku jiz pracuje o sociálnich déjmách a nevystupuje dokonce jako novotný
spisovatel.
— Pávé vydaný nebof
úplné
spis
-
dalekosáhlý význam pre dejiny Slovanstva, mínéní o povaze a politickém postavení
zvrací dosavadní
A
podivuhodné osvétluje fakt, pro tak náhle Labe k Dunaji až po Gerné more, jakmile zmizí koovní nebo geimanští. Pihlédnéme nejprve k obsahu díla.
za nejstarší doby.
jejich
má
128
objevují 86 Slované všude od
tam
kmeové Pri
mána,
ale
úzke ethnické príbuznosti jsou Slované asto v podruí Geropak toho nebýva alespo trvaleji. Slované jsou proto štáto-
protože byly podlamovány jejich sily politicky. Nejstaríí slabí, slovanská kol stf^edního Dnépra velmi jsou príhodná rolnictví a odtud vysoudiH starší historikove, že méli starší Slované chovu dobytka blahobyt. Ale to je klamno, nebof Slovanm chybéjí slova pro všední pojmy: skoU, nuta, mléko, plug jsou stném., tvarogô je turkolatar. tvorné sídla
—
To ovšem neznamená,
že téch vecí neznali dí^íve, nýbrž že neuchovali pro výklad toho duležito jest, co píše Konstantin Pofyrogeneta (952) o slovanských sousedech Peenéhú: „(Rusové) kupují od nich (Pe.) skot, koué a brav a takto žijí leheji a bohatéji,
pro né svých jmen.
A
nebot
u nich žádné z téchto zvífat nepichází". Tuto zprávu objasuje P. jako výklad ku jménum vyše pripomenutým, že starí Slované as od asu žiH bez dobytka. Pro ? Bylo jim v tom bránéno jinými národy, kteíí dobytkaili sami a na témž území jiným dobytek brah a netrpeli jim jej chovati. Byli to jízdní koovníci v jižním Rusku, od nichž Slované nesmírné byli tišténi. „A nelze nám poro-
tak pfekvapujícím sociálním a hospodárskym pomeru m starých Slova n u, pokavade nebude jejich pomer k panuj cí m koovníkom co nejpesnéji vymezen."
zuméti
í
Asii
Takové sociálni a hospodárske pomery zachovalý se ve strední až po dobu gen. Skobeleva, který jim uinil konec. Teprve nyní
se ta místa prístupnými védé, a tu nalezen klí k novému prozkoumání slovanských starožitností. Vidíme tu pomer rolnického Tadžika proti pastýskému koovníkovi tureckého pôvodu první je v otroctví druhého. Vedie jiných spisovatelu zejména Vámbéry*) poskytuje velmi cenný materiál z téchto kraju v nedávném stavu na posouzení nékdejšího pomeru mezi Slovany a uralskoudskými koovníky, jejich sousedy a pány. Na pokraji stepí a pouští od pradávna až podnes nalézáme jízdné koovníky, kteí ustaviné pepadávají loupežné své sousedy a jsou jim strašnou metlou. Tito koovníci jsou prevahou mlékojedi, kdežto rolnití kmeové živí se polními plodinami a všehkou zvéfinou. Ve strední Asii (Turkestané) jsou takové kUmatické pomery, že musel tu vzniknouti koovné jízdní živel, nebof letní sucho žene lidi stáda na sever, zima pak nutí je na jih: nelze tu založiti ani rolí, ba ani užívati vozu. Koovník má pouze kone, ovce a velbloudy, kteí vydrží toto ustaviné stakilometrové putovaní, skqtu nemá tenf se nehodí k pochodúm. Pokud a že jest styk mezi stepí a koovným ovástvím, stala
:
i
;
prokazuje
jasné
Midd en d o r f**)
a ukazuje
rovnéž,
Reise in Mittelasien. Lipsko 1873, 2. vyd. **) Einblicke in das Ferghana-Thal, Zprávy cls. 1881, VIL d. 29.
pokud
koovní
*)
Akad. véd v Petrohradé
— Kirgisové
na
péstují
horách
Várabéry*)
Naopak
prostudovati
derviša
obral
stepi
—
129
ovšem
obilí
úkol
za
si
a poušté
pomery
v této
Asii a
Jest
j.
postupuje
a
délníkÚT.
žebravého po stavu jazykovém,
turkotatarské
hospodáíském, sociálním, ethnickém a tické
pomoci otrokúv v prestrojení
za
známo, že se mení klima-
vysychaní
:
dííve
rolné
kraje
zménily se na stepi a poušté, a tu rolník musel ustoupiti koovníkovi uralskoudskému, který sem pišel od severu. I beží o to, pokud v nejstarší dobé byli tu již mongolští a pokud sn;td arijští kmeové. Jakého puvodu jsou Herodotovi Skythové ? Jedna ást uenou dokazuje, že jsou puvodu medskoperského. Památky z hrobu skythských
králv u Samary a na Kryme, mají tigury osôb skythských. Ale ani tyto podoby osôb nepostaují k dkazu, protože vždy bylo krížení mezi
—
nomady
a usedlými (Herod. IV., 1. ba odchodem bojovného 3.), mužstva na celá desítiletí dán byl vznik amazonkám, t. j. ženám vedoucím za neprítomnosti mužú vládu a ochranu stád. Ani eské amazonky nemusí býti vymyslený. Stávalo se také, že po odchode muži vtrhli jiní koovníci do jejich území a pobili tu ženy, takže navrátila mužstvo muselo uloupiti jiné sousedôm rolnickým, z ehož nastalo míšení krve. vrací se P. k podrobnému probrání onéch figúr podlé dobrozdání I anatomu, prof. Holla a Zuckerkandla, a dochází k záveru, že to nejsou
podoby
árijské,
nýbrž cizí.
Hippokrates
mél pred sebou míšence a neuvedl pri nich kostí lícních, jak to P. pedvádí i na otografiích z nynéjší doby. Jinuk by si toho Hippokrates jako léka byl všiml. Za to však uvádí u Skythú žlutou plef, bezvousost. pitloustlost a úplnou rozlinost od jiných národv, Nemohou tudíž byti tito Skythové Již
.šikmých
Árijci:
oí
ale
ani
vysedlých
ani proto,
koovní. A
není
že
nikdy
možno
a
nikde Ariové nejsou jízdné uvádéti Parthy, protože jejich re
za dôkaz
byla smés medskoskythská nomád snadno ztrácí re, usedne-li mezi jiným hdem, jak o tom svedí i Skythové u Herodota, slovanští e t Ghazai a Peenézi, poslovanéní Bulhari a rozhnou re prijavší Valasi. To správne vyložil již Šafárik. Odtud ona pestrá smésice ethnografická :
í
v nékdejší ruské Skythii.
Šastné vyvrací P. domnénku Vámbéryho, že „krélovští Skythové árijského: pravé naopak vudí je koovný a má ve vojsku árijské zástupy. Nanejvýše mohli by býti ,míšenci". Také dômyslný je výklad pro jízdné nomady a vozne ženy jejich, které uloupeny byvše národu usedlému neumély komo jezditi vozy tu zastupují stany ovšem na kolech. Rozdíl puvodu vidíme v koupeli Skythové koupají se v páre z konopí. ženy maží se kaší z rozmélnéného dreva cyprišového, cedrového a kadidlového, kterou sloupou druhého dne. Skythské slovo xáwa^i^ (Herod.) je cizí b, armen. srov. perské kanáp (konopí). Koupel žen ukazuje snad, že pocházejí z Medopersie neb Armenie. Kronié toho rozeznává se mezi Skythy vrstva galaktofagu (nomádi mlékojedi) a vegetariána (rolnití). Vubec svedí staré i nové "^
jsou
kme
pvodu
:
i
—
—
*)
Das Ttirkenvolk. Lipsko 1885.
:
kaa
:
— zprávy,
historické
poobence
130
—
koovníci, prinúti všude, kde o panuj živobytí vegetariánskemu, což platí také
že
k
í
Slovanech.
o
.
„Nevýhodnejší zemeiní tento prekvapuj ící záver pisné polohy, s oh ledem na strašlivé sousedství, nemohli by Slované nalézti na celém povrchu zemském: jsouce I
:
usedlivnejbližšíblízkostiuraloskaltajskýchloupežných hôrd museli se stati jedni m z n ej týra n ej šic h národu, které svetové dejiny znají; kdežto vétšina ostatní ch západ nich Arifi mohla pracovati na svém duchovní m vývoji a pokraCovati v civilisaci, úpel Slovan ješté po nepoetná stoleti, snížen byv pod Avary na tažné h ovad o, v nejnehodnéjši porobe, na níž dokonce jeho jraéno S lo van Sklav e". uvázlo i
—
=
úsvite déjin naprostý rozdil mezi Germanem a Slovanem, akoli jsou blízci príbuzní. Toho nevysvetli ani ethnograíie (útvar lebky) ani pfirozený rozdil obou, nýbrž výklad muže dáti pouze
Tak vidíme hned na
ústredí, v némž
žili,
a okolnosti, za nichž se vyvijeli: v uralskoaltajské
Pramenem výkladu pejatá slova (Lehnwôrter) germánska v staroslovanštiné. Šafárik poal a rada uenca pokrauje v jejich výklade. 1 P. na nich zakladá svou hypothesu a užil na srovnání slov z 65 jazykuv a jejich náreí, aby ji podepel vedecky. Taková slova sestavil si P. v skupiny príroda (16), lovek lid odev (2), náradí (12), bydlišté (6). (6), válka (9), dobytkáství potrava jejich (7), zbra domáci zviíata kopaniáství a zahradnictví (5), rolnictví rostlinná potrava (4), obchod predmety penize (11), štát verejná moc —národ (7), náboženmuirné toho
stal
se Slovan takovým, jak jej zná histórie.
jsou
:
—
—
—
—
ství
— —
exotika
(3),
(7),
abstrakta
a
—
—
ostatek (27). Již tu Ize vidéti sociál-
práve ony stránky, v nichž slovem poskytujicim nejmožnéjšího vysvetlení hypothesy. A dukladné a s úradou nejznamenitéjších hnguistu je probrav a osvétliv, docházi k dôležitému záveru: 1. gotský vliv na Slovany byl až dosud peceován, nebo z 15 slov je 10 pochybných; nejduležitéjši pevzetiny jsou ze zápodogermanského 2. sociologicky plug>, mléko, nuta, skot (snad), což dokazuje hláskový sklad téchto slov. ního
historika,
nejduležitéjši
jeuž
se
snaží
vystihnouti
pojmy vyjadrený jsou
Z toho Ize souditi, že západní Germani byli sousedy Slovana dávno pred píchodem Gotuv a Skandinávcv. Tomu mže nasvedovali pojmenování némi ci., uvádí-li se ve spojení s jménem Nemetu*), kmene západogermanského, ovšem e mluví pímo pro netm: ale bez neho svedí ostatní pevzetiny o dolnoném. pvodním vlivu. Tudíž vliv Germána na Slovany je mnohem starší, nežli se prijíma. i
a
i
i
Ale kromé tohoto germánskeho vHvu byli starí Slované vydáni vlivu turkotatarskému, jak již vyše uinená o tom zmnka pfi
Skythech.
*)
Na némž P.
netrvá.
:
—
131
—
Puvodné chovali Slované dobytek jako Germaui, jak svedí jména pro dobytek a pastvu doraácího puvodu*) a obzvlášté pán. Župa znamená regio pastoria, župan župa, župan
—
o
tom
slova
— com-
spolupán pastvy, což se výborné hodí pro koovníky, kteí sobé vyhradih pastvy, ostatek ponechavše Slovanúm na orbu: proto byli od Slovan pojmenováni župany (u Glomauv a v Dol. Styrsku). Germani naopak ponechávali porobeným dosavadní jejich hospodáství, pouze jim museli postoupiti uritou ást pudy na živobytí. Ba není pravde nepodobno, že Tacitovi Germani méU slovanské otroky a že pastor,
t.
j.
hospodáství
méli dvojaké
:
rolnictva. h) germánskeho koovnického a germánskeho, a
a) cizokrevního
panstva.
Z toho vidíme
mužeme
také odhadovati jeho jakost. Zajisté dávali
rozdíl
otroctví
peduost
Slované pred krvežíznivými koovníky (Nestor: Varjagové). U Germána byl porobenec jako domáci zvíe, u koovníka jako štvaná zvé. Maarv. Nestor, Fredegar a Ibn Rosteh Vidíme to u Hunn, Avariiv
Germanúm
i
podávají o tom jasné zprávy.
Toto ustaviné porobení zpsobilo u Slovana úplné seslabení štáas od asu vymaniti ze jha sily politické. Dovedli se síce poroby, ale pak nastávala u nich anarchie, takže jim nezbývalo nežli vipejaté slovo vitezi povolati cizince k vláde. O tom svedí kingr, které znaí: bojovníka, jízdného družinníka cizího pvodu, jemuž se Slovan poddal dobrovolné, jako župan byl název pro pána-koovníka. Slovan mél pak vidéti na výber mezi koovníkem, Germanem nebo totvorné
=
i
anarchií.
Naproti
této
— smerdi.
slabé
vrstve
panující
—
vifazi
—
stála silná
Toto jméno dano Slovanúm daleko pred germánskym panstvím a nedá se vyložiti ani z germánskeho ani turkotatarského jazyka. A tak koovník dav Slovanúm jméno „smerdi" (poslovaniv sej, prijal pro sebe název , župan". U Glonr.aäv jest ješté mezi obéma vrstva ^viazi". Na opení své hypothesy o porobenosti nejstarších Slovana má P. za nejdležitéjší slova: mléko a tvarogo. Slované uchovah pro zdojky, mléko po otelení): mléko pouze stsl. mlhzb (naše „mlezivo" tur. t úrok t u rak, stsl, tvarogô jest pvodu turkotatarského atd, stsl. mléko jest vzato ze západogerm. Puvodné znaí slovo mlézb všecko mléko a teprve pozdéji za panství koovníka, kdy Slované nepožívali mléka, jsouce bez dobytka, a znaU jen mléko kojné, obraezil se význam slova mlézb pouze na toto. Naopak seznámili se s mlékem kysaným (ssedlým) v méších, jež nazývali koovníci t u r o k, z néhož vzniklo slovanské tvarogô. Potom nastoupilo panství germánske a s ním docela jiné hospodáství nemléné, t. j. jedlo se i mléko sladké, pro néž prijali Slované
vrstva selská
=
—
•
:
—
—
germ, (dolnoném.) melka. Tato trojice mlezi, tvarogô, mléko jest ukazatelem pro nej temnej š starobylost SI c v an v. P. dokazuje shodnost zpráv Prokopiovy a Pseudo-Caesariovy o Slovanech s výklady Vámbéryho o ko-
znajíce svého slova
í
*)
P. je uvádí na
str.
101.
:
—
132
—
ovném živote v strední Ash, t. o turkotatarské nevázané svobodé tn'dj^ županské. U Maiirikia kryje se neobyejné zpráva o „Slovanech" štím. Lev Isaurický mluví o koCO vypravuje Vámbéry o Turkmenech. ovných Slovanech u erného more a chváh' jejich pohostinnost, což tyká so poslovanéných Avarô (županô), nebot v bídé úpící Slovan nemél z byti Ceho pohostinný. Konstantinovy yépovxe^ vykladá P. za turkotatarské ak sa kale — bélovousi. Zvlášté mnoho píle venuje Ibráhimovi Ibn Jakiibovi, který v X. stôl. byl v Praze a mluví o tmavé pleti Cechu (srovn. Fredegara), o amazonkách, u Volyanu o správe starších (župana), kteí jsou vehce stateni a o porobených (slov.), kteí jsou velice pracovití, o poslovanéní rzných kmená, o setí ozimi a jae. Také Détmar líí s velkou ást turkotatarské pomery se jménem Slovanov. Všickni lito spisovatelé jmenujíce Slovany líí u nich sociálni a politické pomery, s jakými se shledáváme u turkotatarských koovníkii, takže Ize velmi téžko konstatovati, kde pestávají Turkotatan a nastupují Slované. Jsou zde všude již smíšenci obou. Pak píecházi P. ku speciálnímu rozboru poméruv u Glomau v Míšni, u nichž zachovalo se dvojvrství (Zweischichtung) až do pozdního stredoveku, jako u asti Slovanu v jižním Styrsku. U Gloshledáváme se s témito národními skupinami 1. supani, 2. vithasii, 3. zmurdi, i. censiiales, 5. proprii. Z téchto pouze první tfi jsou pôvodní a slovanské, které se opakují ve velmi etných listinách, kdežto 4. a 5. nikde se neuvádéjí jako slovanské. Z prvních zraurdi zbaveni byli všech práv osobních a materiálních, ba i práva rodinného také dávky jejich byly vétší nežli tfídy 4. a 5. Tyto tídy jsou sestavovány dle kompetence, nikoli dle hodnosti první tfi tídy patily pod jeden soud (slovanský jus sclauonicum), druhé dvé pod druhý soud
maô
:
(nemecký
:
—
—
jus germanicum). Ghceme-li dobre porozuméti
témto pomerom, musíme se vystíci váech analógií s echy, Polskem a Slezskem, protože vime o starých názvech v téchto zemích ješté mnohem méné nežli o Polabsku, a tudíž mohou vésti na zmätení, nikoli na objasnení. Za to môžeme z m u r d srovnati s rus. smerdy. Odmyslíme-li si vité z e jako vojáky z remesla, zbývají nám pouze dvé vrstvy slovanské: „župani" a „zmurdi", což odpovídá staroslovanským pomérum za vlády turkotatarských koíovníkô nebo germánskych pastýv. Tudíž z toho sluší initi tento záver: v pedhistorické dobé selské Slovanstvo je poroi
bené koovníky nebo pastýi;
usadí-li se tito
mezi ním,
pastevní okrsky (weidereviere), a župan jest pak pfíslušníkem panuj cí tídy. Za doby koovníka stojí skupina proti skupine, j. pán m jako celku jsou poddáni parobové zase jako celek: za doby panství germánskeho má každý paroh svéhopána. v z n
i
k n o u
župy,
t.
j.
í
t.
V dolním ,Rationaria zboží.
Štyrsku jsou podobné
Stirie"
(1265—1267)
Tu shledáváme.
že
i
v
pomery za Debro (u
patrí
staré Gelje)
Podlé doby. ku knížecímu
nejmenších místech jsou všude
župani,
-
-
133
župani sediaci platí niclíž 4 jsou „schephones" v hodnosti úední Tito župani uejsou však úrok (census). pouze oni 4 neplatí nieho. ani rychtái ani spravními úedníky, rovnéž mají v celku príliš nnaoho pády v džení, ba acházírae je v místech i po dvou. v jiných jsou jen župani bez sedlákú, takže tu není ani predstaveného treba, nebo jsou místa, kde vôbec není županov. Že nebylo v místech pripomenutých v ,Rationanu'" stáleho rolnictví, vidíme z toho. že pouze uékterá mají pluh nebo dobrý pluh Bylo zde všude obvyklé žárové kopaniárství (integrum aratrum). (Hackbau). To však potrebuje uritého okrsku, v némž se provozuje z
i
:
dostatek príhodné pdy, musí se sediaci vystéhovati hospodáství bylo obvyklé také u starých Germanu Tak bylo i v jižním Štyrsku, (Caesar), a proto co- rok stn'dah pudu. kde župani jsouce pány pudy rovnéž co rok sedláktun pádu na vzde-
postupné
;
není-li
Takové
jinam.
jako její vlastníci a ást téchto práv vlastníckych po.Mimo to byly tu již když byli uvedeni v podruí Germanáv. pred XIV. stôl. vsi, kde vábec nebylo županáv a kde nebylo ani kopaniáství, nýbrž plužné polaství. Tu p ak zachovalo slovo „župa" význam pastevního okrsku (regio pastoria) jako v stslov. a stind., a , župan" mél skutené mnohem více dobytka nežli sedlák. Dle toho jsou i vsi Casem však ve Štyrsku, které neodvádéjí dávek obilních (Cvom). živelními pohromami nebo vymrskáním pudy zbavená jest tato plodsedlák museli píejíti na pestovaní ovci nosti, a tu nejen župan, nybrž laní
prikazovali
držtíli,
i
bu
i
a vepíového dobytka, aby se
Oímž nastávala sblíženi a vyrovnaní
uživili,
županem a sedlákem. Opanováním zeme od Némcá
rozdílu mezi
obmezeno bylo panství županáv. Jak bylo obyvatelstvo slovanské rozsazeno za téch dob, o tom soudíme koovník bydlí v zime v nížinách, na jae vyze zprávy Fredegarovy stupuje se svými stády na hory. kde ovšem nedopouští zorávati lada. :
1
v
vidíme trvalé osazené pouze nížiny, vysoiny jsou neobyd-
echách
leny a teprve za pozdéjších dob jsou kolonisovány. se s kruhovou vesnicí, která se nejlépe hodila
Zde také shledáváme stádám županským,
V dolním Štyrsku Nemci Podráví a Pomuíí a vytiskh odtud prvotní obyvatele na výšiny méné úrodné, pri emž na župana vypadly ú lán), na sedláka 1 lán a dále na 1 župana 3"6 sedláka. snadno
která uprostred v návsi
zabravše pudu vzali
Pfi
tom
panstvo
si
nejlepší
zustaly sociálni proti
selstvu),
ímž
pomery sedlák
dala zavíti.
se
pozemky
dfívéjší
v
:
vrstva
jest
nemá osobního pána
proti vrstve
ani
(žu-
pán osobního
podivuhodné rovnomerné rozJen zbytek nékdejší moci županu se tu prece zachováva: jsou vrchnostenskými rychtái, nad Schaterj. jemuž nimi stojí jeden z nich jako schepho (starosta pidán preo, a správcem celého panství jest officialis (úfedník). A CO je zvláštního od pomerov u Glomau se naprosto liší pomery u Gech za Rudohoím, a od jižního Štyrska pomery v sousedním Krasku: kdežto Krasko a Cechy se úplné shodují v tom, že mají selská knížata. Ponévadž je nemyshtelno, že by župani snesli nad sebou poddaného,
delení
jejich
od
vysvétlujeme
Némcu
v
si
i
pomeru
ono 1
:
3'(i.
—
:
:
— vládu selskou, mohl se sedlák.
134
stati
—
knížetem jenom po vílézné vzpoure
a po vyhnaní nobo zniení županov. Kruté panství Avarfl, kteí v zime usazovali se ve vesnicích a píbytcích porobených Slovanu, vedlo ku vzpourám práve na periférii jejich
a v hornatých krajinách, kde byH koovníci nejslabší a tudíž nadeje na vítézství porobených nejvétší. V echách a v Krasku se sobé ohyóej korunovani, jenž má tyto vzpoury zdaily a zstavily po pre histórii vehký význam. Vítézné selstvo zméuje svj sociálni byt zavádí chov dobytka tažného (skot i2. 1. vymycuje koovné pastýství, a kô), 3. zizuje stála role (plužné hospodáství) a 4. zavádí právni rády, a to všecko 5. pojišfuje volební kapitulací knížete, jenž má býti po prednosti soudcem a ochráncem zemským. Tyto závery jsou zíejmy, kdyby o nich nebylo ani zpráv, nad to se nám však o tom uchovaly
panství,
:
záznamy jasné a urité a také jiné zprávy, Ottokarova „Rakouská rýmovaná kronika" ze XIV.
Jan
z
Viktringa
obšírne popisují obrad
stôl.
nastolení za vév.
a opát
Menharta pouze do-
1;286 a Oty r. 1335. Již z toho vyplýva, že volen byl spelý kníže, který schopen byl konati sond a hájiti obyvatelstva. Jako sedlák, který ustupuje s trunu knížeti, volen byl dle práva staršinského, tak rovnéž volen byl kníže z ostatních knížat kmeových viibec, a teprve
r.
dobé ovládl jeden rod, v némž pak ostávalo právo staršinské Cechy), a volba panovníkova dela se ex stirpe regia (Korutany, Cechy). V dobe mezivládní byl správce zemský brán pôvodné v tomto obrade volbu, a jej spatujeme z rodu selského a ten fídil ovšem za doby, z níž sedéti na nástolném kameni v tomto obrade docházejí nás historické zprávy, má význam pouze formálni. by Tento obrad nastolení vymyká se zcela nemeckým obyejum, se nékteré asti jeho zdály ohlasem nemeckého práva. Zejména poliek daný selským starostou nastupujícímu knížeti má u Némcú význam otroctví. Že se pfes tuto odpornost povaze nemecké zachoval tak dlouho, svedí o veliké houževnatosti Udu, s jakou ho požadoval pfi novéai knížeti, a za druhé o tom, že za starší doby se asi peasto opétoval obyejné nejstaršího z knížat je to zcela pirozeno. Pozdéji pri volbé užívalo se ho pouze pri zméné dynastie, ímž upadal. Prvotné nastolován pouze sedlák na knížecí hodnost, pozdéji píirozené nastupoval kandidát rodový a za sedláka pouze prevleený o jeho selském puvodé symbolicky svedí chov tažného dobytka (býk
po
delší
knížecí (Polsko,
i
i
;
a
na polní práce. Svleknuv selský šat, odevzdal jej zase staPohek muže se na uschovaní, patrné pro svého nástupce.
a kobyla) fešinovi
vykládati tak, žecí
i
že
si
selstvo
vyhrazuje
vzepnti se pozdéjší libovuli kní-
moci.
V Korutánsku byl selský štát pouze v asti východní po obou v horách sev. Krajiny a jižního Štyrska byli eky Drávy župani. Že mažeme tento štát vymeziti pojmem „selský štát", vidíme z rady znakuv. Kníže provozuje vrchní moc vládni, ale vedie neho shle-
—
stranách
dáváme
jiná knížata,
také vyskytují se
tu
jemu podíízená, „údely"
tak že
mužským
on
jest
lenum
„vehkým knížetem" knížecího
rodu.
:
Štát
—
135
—
tento chce byti po prednosti ,právaím státem* bez z vale a libovolnosti, aby zajišténa byla všem bezpenost osoby a majetku, naproti dobé dívéjší avarské poroby. Proto kníže má hýú po prednosti soudcem. V tom však nesmime hledati ideál, nýbrž zdravý egoismus selstvo chráni sebe a nevydrži jiného vedie sebe, odtud jeho touha, aby kníže byl soudcem a nikoli králem a vojvodcu, jak býva u vA'bojníkuv. Z toho plyne, že prvotní dynastie mohla býti pouze národní, t. j. selská, toho nelze pímými zprávami dokázali nebof jediné tato zaruovala osvobozenému lidu, že povládne v jeho smysle. V echách je skutené selská dynastie dosvedená. Na doklad a :
a
:
výklad
povesti
z
ciziho
kmene
z
r.
Le
doby, nemohlo by
snadno
z
této
cizi
a
stejné
bj'ti
poselstvo k
staré
Kosmova kronika
povesti je patrno,
kdyby mél
a
fStadice),
dva
Pemyslovi svedi 1106 nebo 1111
Libuši a
o
meny: obraz ve Znojme zapomenuto na brašnu).
že
pra(v níž
Píemysl byl
pouhým sedlákem za této nemu pomezním hvozdem
kmeovým,
jehož stezky byly hlídány strážemi. 1 Ize snadno pipustiti, že byl selským knížetem svého kmene, k némuž poselstvo eské mélo snadno prístup. Vykládati jeho pôvod z rodu Samova, jak iní nékteí, není možno již z potu vládcô (7) od neho až po Hostivíta, rovnéž nelze pipustiti domnénku, že Samo je táž osoba jako Peraysl. Bliže a pravde podobnejší jest výklad, že Samo byl velikým knížetem. kdežto Pemysl byl malým selským knížetem svého kmene. Stadice mély by tu význam pro echy jako Gosposvetské pole pro Korutánsko, odtud stejné osvobození selstva z moci avarských županov, a tu zaveden také podobný rituál nastolovací. Pri tom Pemysl nemusí býti prvním knížetem bélinským. t. j. svého kmene, a jeho vlastním osvobo
vyšlo snad
:
i
:
kronikári nevénují mu vétší pozornosti. Že se pece alespo zachovával zbytek jeho, méla snad zásluhu cirkev, která v ném mohla vidéti stavidlo pro
knižecí pýchu.
Sám
spisovatel praví, že v celé této práci zkoumá pouze stav dávnych Slovana na základe chovu dobytka vybudovaný, rozbor rolnictví
zostavuje zvláštnímu badaní.
P. má za to, že Pristúpme nyni k rozboru vedecké hypothesy Slované byli pod panstvim a) germánskym, h) turkotatarským, a že u nékterých kmeu se toto panství stídalo. u jiných dle polohy jedno z obou zachovávalo pri tom i v panství stidah se rôzni národové obou vládnoucich vrstev. Obojí panská vrstva jest pastýská a ná:
starí
:
—
136
—
Slovanäm
v chovu dobytka; obojí panství je kruté, ale druhé Slované žih v neuvéitelném uhnétení po celá století. ímž ztratili smysl pro politickou správu a možnost kulturního vývoje. Tato hypothesa opírá se o kultúrni pojmy mléko, nuta, skoti., plugT> z germ. a tvarogT> z turkotat. prevzaté, kromé celé rady slov jiných dále na pímých zprávách historických od Herodota poínajíc konené na analogiích z nynéjšího života koovniku ve strední Asii a
bráni
silné
jest
strašné
i
;
:
:
jméné ^Sklave".
ve
ml
ale pozdéji vesniés ztratilo svuj význam mléko kojné, pro sladké mléko pak ujalo se ml e k o, angls. meoloc, milc, angl. milk, nizoz. melk. stsas. m luk: slovanský tvar predpokladá dolnoném, melka.*) Slovo jest jiste pejaté a ukazuje na úzky styk Slovami s Germany. P. soudi, že proto bylo pejato, že Slované jsouce pod panstvím turkotat. nemeli dobytka
Mléko v
slulo
stsl.
a znai pouze
„zdojky",
t.
é
z,
j.
i
sladkého
a nepožívali
mléka, a také jejich
páni
nepožívali
ho,
nýbrž
pouze ^kysaného" - tvarogT>, džag. tur ak, tur. t or a k (sýr), jehož jméno pejato od Slovanov. I méli, nežli prišli pod panství germánske, slova pouze pro pojmy „kojného" a „kysaného" mléka. Germani však požívali mléka sladkého a pinesli pro né název, který pak pejat od Slovanov. Kdyby Slované byli chovah dobytek za turkotat. panství, nebylo príiny, aby byh nezachovaH svého jména pro mléko sladké po celou tu dobu, nebo jako národ usedlý byli by je méli v pevných nádobách, kdežto koovník musí je chovati v mechu, kde zkyše. Když pak nastalo panství nemecké, byU by zachovali toto své jméno. Ale práve, že vyšlo jméno z užívaní, svedí o tom. že vyšel i predmet z užívaní, a to se
mohlo stati jen tím, že odatá byla Slovanom možnost chovati skot. Podivuhodno jest, že u všech Slovanu m lez, m lez vo atd. udrželo se pro „mléko kojné* i
(mlésti a
mléko (mle
slova
Bude ale
jasnila,
ješté dále
ást ihned germ. a
a u
badati,
diska
Slovanov užíva se
aby se blíže vec vyložila a obpevno i v budoucnosti. Že s Geraž do Polabí a Podunají, daleko
dovídáme, je zejmo
toho, že jako usedlá
z
i
objevují na celém tomto prostranství, jakmile odejdou
kmeové
navždy odtud, aniž bychom se dovídali o jejich O tomto soužití ostatné svedí rada
jak vidíme u druhých.
kladezh, koldezb (prame), aradije (orudí
slov:
všech
„sladké".
veci zustane
se o nich
nám
se
got.
stéhování,
potebi
i
dojiti)
stehovali a prišli
se
nežli
=
aj.) pro
samo jadro
many Slované v dobách,
j.
ístul),
misa,
stapa,
pila,
i
gradi (ohrada,
náradí),
bljudo fmísa),
chlévL, chyzt (v slov. nikdy nezna-
obydlí),
(dum), kotTi (bouda), nuta, skoti. got. skatts =zlaíák mená „peníze", nýbrž „dobytek", ludíž nesnadno vyložitij, chlébij, plugii. kupt, lichva, pénegi, (peníz), ki^nedzb aj. U výkladu tohoto slovného materiálu
Ize
vidéti
slabší kultúrne
u é
asto
naskytuji se
zrejmé
Jazykové Slova
m— ")
.
U
ale
i
co jest nepochybno.
z toho,
slovansko-germanské,
pri
némž
první živel byl
poHticky.
i
Nemce ž
veliké obtíže,
soužití
s
„Nemety"
svésti nelze, a
u p an, p a n svésti jest na prvotní
Gallena
?/
!J.é).xa.
Viz
str.
78.
pozn.
é ukazuje pouze na
gupänas
a
župa,
—
—
137
en p a. jichž piTotní vyznaní dle Brugraanna compastor, regio paSlovanskými témi slovy nazyváni byli mocní držitelé panstvi nad ostatními. a ze všech pozdéjších zpráv patrno. že jimi oznaená vrchní vrstva z doby vlády turkotatarské. Také nezbytno zprávy Fredegara. Ibn Rosteha a Nestora považovali za doplující se, a. jen tak Ize jim správne porozuméti ze severu a západu pichází germánska, z jihu a východu uralskoudská poroba, v níž upi úbohý ^smerd". Ani prameom eckým nelze rozuméti. chceme-li zprávy o 2Jx/.a>jr^i>oí, 2JxÁaj3oí a j. penésti na usedly rolniky lid, ponévadž v nich vypravuje se o nomadickém živote, zvycích a obyejích, jaké nalczl Vámbéry u turkotatarských koovníkov. ve své snaze, vše co nejjednotuéji vyložili. P. necháva stranou i možný výklad pro mírnéjší stránku, myslím, že se mrtže opírati o fakt, že v nejstarší dobé i Slované nad Dnéprem otoóenibyii uralskoudskými koovnými kmeny, a tito i jiní, v pozdéjších dobách pod rozlinými jmény, dusily je od jižní Rusi, Poddunajím až do Mišné. Za nejstarší doby prvotní *g
:
storia.
:
A
skrývaji
ovníci
se za
jménem
turkotatarští.
Skythu,
jak
již
dokazuji Šafárik a iSíiebuhr, ko-
d nejsou tu jen Iranci, jak
svedí
MiillenhoíT.
Tato
otázka je velice nesnadna na íešení, P. dal si všemožnou práci, aby skytské postavy na stibrné vaše vyložil za typ mongolský, ale sám uznáva, že není ani tento, ani árijský typus tu zrejmý, že tu jsou tváre míšenc (srovn. fot. IX.). Mnohem dôležitejší je zpráva nejslavnéjšího lékae staroveku, Hippokrata, o mongolském pôvode Skyth. který nad
soudu o tom. Ovšem novéjši historikove na základe jazykovém dokazuji opak. a máji puvod iránsky za jediné správny. Zde bude treba ješté mnoho nového studia. uežli priblíži se obe strany k nesporné pravde, pokud je vbec možná pri tom však nelze upíti, že P. s velkou akribii (slovo za slovem) vykladá prameny, a že mu neujde nie, co môže miti význam vedecký. Pjde-li druhá strana se stejnou prísnosti, bude možno objasni ti, až pokud má P. pravdu, a kde treba nové vyložiti jinak postupovati nelze, ponévadž by se kontroverse která je nesmírné dležita pro dejiny Slovana svedla na povrchnost, a ta posud nikdy neprospéla. Známe to z nedávnych vedeckých sporuv
jiné povolán byl k
:
i
:
—
—
u nás.
Co
se
turkotatarská.
tye
„dvoj vrstvi",
pozdéji
skladá
v
se
némž ze
vrstva
„županská" jest
pvodné
krížením
Slovany
„smíšencô''
se
toit o to, je-li skutené všude možno presvedivé vyložiti prameny v tomto smysle. P. tak iní všude, kde jest zmnka o pánech a poddaných a snaží se dokázati, že zprávy o pánech
vzniklých,
bude
se
spor
nehodí se na obyvatele árijského a zvlášté ne slovanského puvodu, zejména pokud se tye chovu dobytka a bohatstvi. Obzvlášté uvádi dôležité svédectvi o avarském panstvi v echách (pri emž pipoušti i reálnou možnost pro t. zv. divi válku), pak Ibn Rosteha a Konštantína VII. Poryrogenetu pro Slovany ruské, kde selská (rolnika) vrstva opanována jest vrstvou pastýskou. S tím ve sliodé jest i Pseudo-Gaesarius mluvé o Sklavenech a Fysonitech i Danubiich, z nichž prví jsou vegetariáni, druzí galaktofagové, první vládnoucí, druzí ovládaní. Pes svou bizarnost (o jedení ženských prsô) jest zpráva tato Nesnadnéjší velmi vážna.
—
138
—
výklad poskytuje v Piokopiovi iv ô'sfxnxpazia ex TzalaiO'S ^ínzeuouoi o Sklavenech a Antech. Dosud vykladalo se, že tito žili ve sdruženích bez vladaô, kdežto P. v souvislosti s astým stéhováním a z velké roz-
na koovné pány, kteíi jako Turkmeni nad P. je si védom obtíze a snaží se co nejvíce opíti své mínéní. Tože platí o zprávé Strategik Maurikiových o nepoI pohostinství jejich oddajnosli pod néí vládu týchž dvou národov. povídá témuž obyeji koovníkov. Jejich yépovzez znamenají totéž jako obydlí
troušenosti
sebou nesnesou
lukotatarští
nesnadno
—
soudí
pána.
„aksakale" -= šedobradí. Ustanoviti hranici však jest velice „es sind eben ethnisch und gesellschaftlich turkoslavische
—
Mischvolker" praví P. po rozboru zpráv až po Détmara Meziborského. Stanouti na uritém hledisku bylo by mi možno po diouhém studiu bodu za bodem po všech stránkach, jichž se P. dotyká, ba i lakových, o nichž nemluví on, nýbrž jiní, a to nelze v tento lánek vméstnati.
Nicméné hledisko
troufám vedecké
si
po
pece této
že k úplnému návratu na dosavadní P-ové bude zcela nemožno, a ne-li
nci,
práci
všecko, tedy
pece podstatná ást výsledku
bude
u všech, jimž
jelio práce dojde uznaní a védé duležitéjší , logika'' nežJi „psychológie". A v tom jest veliká jeho zásluha, že se odvážil práce úžasné nesnadné, úcty bodné a nikoli marné. Kéž by vyvolala odpove stejné odbornou, stejné dkladnou a stejné obsáhlou, prostou nenáležité tendence a stavící pouze duvod proti dúvodu, vec proti veci bez ohledu na vlastní že by to veci pineslo velký cizí osobu. Jsem píesvéden, prospech a autorovi nové hypolhesy najlepší odmenu, ani kdyby nebyl na konec ve všem vítézem. Knihu P. doporuuji všem na ctení a na pro-
prijatá
jest ve
i
myšlení.
/v^
V. J. Diišek.
!
!
Tnrr.^^. ^^^a\0. o/onto, On^a^
O
Hane, jak bývala.
Podáva ed.
Jose Klva a.')
Dostalo se mi estného vyzvaní, abych obrázky bývalých Hanáka, nastfádané za posledních let ve zdejším museu Františkove provodil nekolika slovy vysvétlujícími. Milerád uposlechl
jsem vyzvaní toho, jednak proto, že sám jsem rodem Hanák, jednak i proto, že za détství svého i za svých studií zastihl jsem poslední chvíle bývalého Hanáctva na Olomouckú, Litovelsku, Uniovsku, Tovaovsku, Kroméižsku i na moravském Záhorí, pobývaje tu u svých príbuzných neb u svých spolužákôv.
bu
A
proto
smím
mluviti o Hane, jak tehdy bývala.
Budiž mi
obrázku orientaci
jaký
—
jest,
kde jsem
popfáno trochu pozornosti, že pred výkladera na snadnéjší provodím ctené posluchástvo nejúrodnéjším krajem naši milé Moravy, nikoH krajem, nýbrž jaký býval pfed vice než tyiceti lety,
—
krátce
žil
nejkrásnéjší
leta
životní,
svoje
détství
a
svoje
jinošství.
Ano provedu vás nejúrodnéjším krajem moravským. Takovým byla Hana pravda již od dávnych, pradávnych dob Siré lány jejích
niv
dávno
již
vlnívaly
se
zlatými
klasy
kvety makovými,
pšeninými i jenými a pestfívaly se kdy jinde mák jen vzácne se pestoval jako pamlsek po záhradkách A když poaly se cukrovary za let šedesátých a sedmdesátých minulého století, zazelenala se hanácká rovina prvá i 110 metr. nejvétšími epnisky, která vydávala bájenou úrodu a hospodárom pfinášela sta a tisíce! centu repy po merici již
tehdy
—
—
1)
dne
15.
Prednáška, konaná v lidovédnéra odboru zemského musea Františkova prosince 1906.
10
f A.^ A
^
^
-
140
K jemeni hanáckému, po
proslavenému,
celém Rakousku
Tršicku a Pferovsku, rovnaje se pridružil se i výborný chmel na kromé vina eskému chmeli na Žatecku i Rakovnicku! Veru
-
—
oplývala
Hana vždycky
vši
úrodou zemskou,
„strdi
i
mlekem",
pastvin a luk a tím jak praví písmo. Méla druhdy i mnoho proslavena. byla dobytka, hlavné koni, jimiž
i
mnoho
Úrodnost Hane byla príslovená. Hrubic u Pro„Véfte mné", peetívali strýek Dokalo z nám samy naroste a ovsa, stéjova, „o nás mužem nase treba pfecik to „Ale dodati. Nikdy pak neopominuh žeto (pšenice)".
milá
jak be to mélo bet! Pámbu to mél, narafiet. To mélo o nás na Hany be tak
nýni,
iná
bracho,
Dle, pod zemjú,*) tabakový, a príkladné repa, nad zemjú méla mét lesti a hodné prostedka, méle verustat zbylka jemeny :
méla rust z teho,
z
—
moc. Pane, to be Opravdu tak by skoro bylo bývalo lépe. dobre. I za Ale pes tento nedostatek bylo na Hane vždy dcerám svým dvofáci hanátí lánící a záhorští bela trefa!"
méívaU
roboty
na gruntech svých dvacítky a rýnštákv na tvrti, tfebas nechodih cizozemských sklepích po parketách ani kobercích, tfebas neméli ve A nekoárech. pekných vín, jako za doby nynéjší ani nejezdiU v pudy úroda Hane, nevyžadující na lidu pro rovnost
obyejná pihšné námahy
íysické,
velká
zámožnost
ní
z
vyplývající,
ba
spoádaného všechen kraj hanácký, plný volnosti rovín a khdu hanáckou, povahu svéráznou ucelenou, života, vše to zpúsobilo opustením ani kroje odložením dosud se valné nezmenila ani
i
která
obyejô, ba ani povolným zánikem dialektu se mnoho neodchýlila od bývalého charakteru.
starých
zvykv
a
Hanáckou povahu zcela dobre a známa veta „me zme me!"
krátce
vyznauje všeobecné
Slýchal jsem vetu tu vyslovovati za nejrozmanítéjšich okol-
vždy ovšem s ruzným pfízvukem. A nebyla v ní vždy jen sebevédomá hrdost Hanákova z jeho kešené (tobolky), „nadžgané banknotama", zavezl-li do Olomouce
ností,
*)
v celém pásme osád od
Tynci jest a misto
i)
íe hanácká
—
ú.
Kralic pri Prostéjové
odchylná,
majic zpravidla
pes
misto
Blatec ke
Hrubému
obvyklého
é
—
ý
!
—
—
141
nebo do Prostéjova na trh faru jemene a maku. ani vždy p ý ch a. vás po svém spofádaném hospodárstvi, hlavné pak po svÝch maštalich! Byla v ni veškera dobromyslnost jeho, vykládal-li, jak mnoho penéz uložil na rôzne náboženské a dobroinné fundace. vyprávél-li, kterak je kmochákem všem cikánm „z celyho kraja", kterak na „svy anciáše chlape" spotrebuje do roka dva „dukladny remene", „abe z nich pfece neco provádél-li
i
ledskyho
vechoval",
byla
v
ni
radost,
i
kterak
sdéloval-li
o prázdninách napájel a astoval houfy veselých studentv anebo
svým suchým a štiplavým humorem povedenou taškaíinu.
A
vše to
chválil-li
dohromady
nejakou
„me zme me", pokroj, „v némž muhl ve-
:
me zme me
!"
Nebudú dlouze a Hanákô široké,
o povaze
„pánm"
bylo v jeho
nékdo jeho téžký a nádherný
rovnat se jenerálovi'^ „Ja,
vyvedl
:
povídati
široce
láskavým
rozvážne, nékdy až
váhavé,
tenáúm tom
pri
celkem veselé.
Nájde
mých
každý
ji
z
vás výborné vylíenou v rôznych spisech
Spáila-ZeranovBystfiny, který dovedl podati verný obraz Hanákov v ovzduši hospod a soudô ve svých „Hanáckých figúrkach" a ve své poetické „Hanácké legende" nevyrovnatelné vykreslil starého zbožného výménkáfe hanáckého, jenž octl se zázrakem v nynéjšich dobách vrstevníkô Hlavinky,
ského,
Kena,
Vyhlídala,
Hocha,
nejlépe pak ve dvou knihách pfítele Otakara
nepochopitelných. *
neumél mnoho psáti ani príliš poítali. pisa ani rechnugsfír", odbýval asto sedlák synka, žebronil-li po ném krejcary na papír a tabulku. „Enom se o, a omiš pekné fikat, jak be biem mrskal. To je
Hanák
„S:ú.
za
nehode
z
stará
tebe ani
i
to hlavni!"
Ostatné nebývalo také za stará na Hane ani škôl nazbyt Ale Hanáci nauili se i v málo školách mnoho, hlavné isti.
Nebo Hanák evandélíum
i
odjakživa
pilné
ítal
„Písmo svaty", prvni
katechysmus, a „dovijaký gronike" nebývalý
kalendáô vzácností v dávnych dob,
selských
i
domkáfských
díl,
vedie
chalupách 10*
od
—
142
—
Gyrillomethodéjské, Dédictví mašedesátých i domáci noviny mívaly hodné a
Svätojánske
Dédictví
likých a koncern let teny. odbératelv a lenov a bývalý na Hane hojné všem a dúHanák byl odedávna mnohem poádnéjší ve vinem Slovák, jihu, jeho na kladnéjší než horkokrevný soused také Bázné lehkomyslnéjší. odchovaný a proto jiskfivéjši a zdatm velice vojne bývah Hanáci odjakživa
-
neznal velice.
i
udatni, jak
Na
známo
již
od bitvy na
Bílé Hore,
italských
kde padlo jich „se Sardýnem",
na tisíce za volnost a víru, i z válek kde Radecký pochvaloval si asto své Hanáky. de! ... „Ale vite, raosime se rozkévat, pak to
"
miluje Hanák velice. Kraj svoj rovný, jinému i jednotvárny, a skalnaté partie. hory líbiti Diví se velmi, jak mohou se nékomu na nich roste, Kameni „Ja déte mné pokuj s terna sparama. a ješitný. marniv vždy trochu a teho se nenajite!" Hanák býval am Bratrstvi všechno! Kdo mu zalichotil trochu, dostal od neho me" zme „me ekl své rovnosti lidské nedbal nikdy moc. 1 tu si na inferiornéjší racu jako podruha nebo domkáfe a pohlížel na na Hane odedávna nejlepší pudu a vy-
Agrárnické zásady mély
rostou tu
jisté
pfivodí, že
Hanák
koncov.
nejzdatnéjších
do
o
mudruje o všem, také
svétovém. Víry dbá sice a hotopile svatyho Jána", ale
Gech nemá ve s
Kriticismus
hanácký
o
poádku
víre
a
velké lásce, proto „ze
panáky, hlavné mladšími, na néž
asto rozumuje o pravdách náboženských. Na am nikdy kmeny moravské pohlíží s vysoká. Rebélie nedélal výjimka ovšem jest nejmladší generace jí nebude délati. Tu a tam ostatní
si
troufá,
;
která
upevuje
pravidlo.
Na rebélii je moc rozvážny pes Hanáky velice khdné.
a
stfizhvý.
jsem
Ptal rok 1848 preletel „Ja konstituce. prišla a revoluce byla se strýce, co délali, když panský*) stíla šli na CO zme délali!" fekl. „VzaU zme flinty a jeho „z revédomost celá byla To srnce". I
—
zajíce a
do lesa
boruci".
Sám ovšem mnoho
se nestaral o zrušení roboty,
byl z dvorství svobodnického, na
némž *
*
*
na Hane ješté pfed 40 odchylný od života nynéjšího.
Život domáci byl starosvetsky, velice
grunte žilo se prosté, vétšinou *)
Hanácký
dialekt
nebo
se nerobotilo nikdy.
z
toho,
na Holešovsku.
eho
lety
namnoze
na bohatém poskytovala domácnost. I
— U mých
—
strýcú na Holešovsku zvlášté bylo zaehováváno vše
starú, kdežto príbuzní moji
krokái", bydleli a
U
143
po
na Olomouoku a Litovelsku byli „po-
lépe. nikoli patriarchálne.
žili
dvorství, sešla se po raních asné, v zime asi k sedmé hodine lété všechna ele v jizbé kolem stolu. Hospodyné s dívkou první donesly ohromné hrnce brambor na loupaku. jež vysypaly se
strýce
v Biškovicích,
na
pracích hospodárskych, v
doprostred stola.
Každý si napred naloupal pred sebe hromadu, a pak pišly na stl hrnce mléka nebo kýšky, po prípade podmáslí, anebo hlavné v zime misa polévky esnekové nebo kminové. Kávy nebylo na venkové. Jen tu a tam o nékteré mlsné hospodyni se hodiny a omastila škvarky vyprávélo, že varila kávu j ako hrách a že to nechutnalo nikomu! Také nebylo talífkú, leda pro hospo-
t
dáe. Oitatní i
s
veere. Po
ním po
všichni
nabírali jídle
další práci.
ze
spolené
misy.
Taková
byla
dokonalý krajíc chleba a šel Na obed bývalo pred polévkou, o všedním
každý
si
ukrojil
—
zelí s brambory, o žnich dni vždy zasmaženou nebo mlénou Olomouckú a vôbec v Pfímoraví býkoláe nebo buchty. Na valo „žetny" (totiž peivo) astejší a výborné, zvlášté o hodech kolikero. Mäso bývalo jen v nedeli a o svatku v zime ovšem uzené nebo klobásy, na néž padlo nékolik prasat. Z jednoho nadélalo se jelit a jitrnic na rozdávaní po celé dedine. I cikáni prišli ke kmochákovi na „zabíjaku." O hodech zabilo se tele nebo jalovice (hodula), a hosté i domáci jedli tak dlouho, až i
—
dojedU všeho.
Tu
také
narazilo
se
vedro
piva,
a
„robskám"
opatrila se všelijaká „sladká". Jinak pil pivo jen hospodár,
v nedeli. Korálku znali jen o žních a celkem
jí
užívali
a to
nemnoho.
Teprv za let sedmdesátých spustila se mladší generace na mor. Záhorí do pití, a mnohý grunt, ba i nékolik dvorství proteklo úzkym hrdlem skleniky korálkové. Ale tehdy spolupôsobila již i lichva a sménkaení mezi nezkušenými mladými sedláky. Zabouit, poveseht se dokonale povolil výjiraených
kvartálníkô
—
vlastné
jen
o
si
Hanák hodech
—
kromé
a
trochu
ale celkem bez zvláštních výi mladý, Mládež o svátcích Svatodušních málokde hledala „krále Jemínka", jako za let padesátých, a nevynášela „Marenú" o nedéh Smrtné. V zime po jarní, letní a podzimní práci bývalo na Hane klidno. „Róby" draly perí. predly a dávaly šaty do pofádku, za
o svatbách, a tu starý slfedností.
—
144
—
popravovali hospodáství, jezdili do les leta povetšelé, chlapi do hospody „rozsi na chvíli na drva, mlátili a v nedeli zašli
veer prišli sem, nechat si od na nedélu". Za to mu každý hubu „opueovat
suzovasvét/ Nékde
i
v sobotu
obecniho „pulbíra" hospodár sypal o vánocích tvrt za sebe
.
.
rži
nebo pšenice, jak který byl
.
*
kraj vyNutno íci nékolik slov i o Hane samé. Hanácký ani náreí dle ani vlastné možno nieziti presné a oste není Slovákom, jihu slováckém i všem dle bývalého kroje. Vždy na fei nebo krojovou od pravých v odchýlku -nejakou ktefi mají obyvatelôm na severu fíkají „Hanáci"; na p. slováckym
—
Slovákú Kobylího. u Kyjova, nebo kolem Podivína a KroTaké jest náreí skutených Hanákú jiné na Záhorí a Týncem méižsku Holešovsku než mezi Kralicemi a Hrubým i
a jiné zase na
Olomouckú, Litovelskou a Uniovsku.
krojové Hanácky konené mluví se i na Zábfežsku, kteréž severního osady jako úplné se odlišovalo od Hane, zrovna tak Drahanské a Uniovska. Také s náreím horáckým na vysoine hanácké spojeno prechody. s brnenským jest náreí na rôznych mistech Kroj, jak uvidíme pozdéji, byl také
Hane rzný, a
to
nápadné a pfebíral
pri
hanáckých od Slováka na
hranicích
Holešovsku), leccos od sousedních Valach (na a na západe. severu na Horáku od a Tlumaovsku krajina rozkladá hanácká Približné však možno ríci, že
se
Drahanskou vysoinou, v rovinách a mírných pahorkatinách mezi a HHbécími hoKarpát Bradlem, Sudetami, západními výbežky
Pe-
Olomouckú, rami: na Uniovsku, Litovelsku, Prostejovskú, Kroméížsku, Holerovsku, Kojetsku, Vyškovsku, Zdounecku, rovnosti a úrodnosti šovsku a Kvasicku. Dnes ovšem, kromé jak nám jej ne-, pozbyl kraj hanácký bývalého rázu osobitného, charakteristiku pro porozumení tolik mél smrtelný Manes, který ch svých. obrazci nékolika na zachytil kraje hanáckého, lidi
i
—
Zmizely ponenáhlu typické palmy hanácké pestéhovaly se vlašské topoly s návsí a záhrad a
humna
vby
i
štíhle
skromné
za
—
louže z dédin a k potokúm, zmizely charakteristické nichž rámusila sta na „rebnike", fikali Hanáci eufemisticky
kterýmž a sta bélounkých husí a kaen, zanikly
i
doskové strechy gruntúv,
— a
s
—
nimi zmizela nej význanej ši jejich zvláštnost,
„žudry". Také dávno o
145
jednom
již
totiž
starodávne
ustoupila malá okénka hanáckých stavení
velkým oknom dvojatým.
zasklení
*
Grunt na Hane, hlavné na Litovelsku, Olomouckú a Prostejovskú vyznaoval se obzvlášté zmlnéným žudrem. Byl to
malé svétnice podobný výstupek pede dvemi stavení, okénky nezasklenými, asto polokruhovými v pravo a v levo a volnou branou do pedu, s lavikami po stranách, a býval pred deštém dobrým úkrytem a místem besedováni veerniho a nedélního. Nad ním v prvém poschodí byly sýpky, nebo komora na spávání domácich dcerek. I na Slovácku moravském bývalý a jsou dosud nékde místy žebráky, výstupky nebo gánek nazvaná, „žoudra" která opravdu staí velikostí svou práve jen tak žebrákovi, když v pátek zpévavým hlasem v nich ptá, „podarujte mne, moji dobrodinekové milí a láskaví, co je vašeho možného!" V žudru hanáckém sméstnala se asto všechna rodina, ba i sousedé, co prišli ,na hratvu" (besedu). Za horkých nedelí odpoledne se tu sedávalo a po vídalo milé, Bylo to pravé „solarium" starých ímanii, místo pred sluncem chránené, asto ješté stromy, oechem nebo lipou zastínéné. velký, s
—
Ze slova „solarium" Slovinci
„žoldr", Slováci
Vlaši utvofih „solajo", Tyrolané „solder",
„žoudr" nebo „žoudro" a Hanáci svoj
„žudr".
—
—
do dneška celkem se zachovalo málo vkroilo se v grunte hanáckém do siné, která, byly-li dvée na dvor zaveny, bývala hodné tmavá.
Ze žudru
jichž
Rozširovala se do zadu z predního menšího „pósinku" (pedsínky) na kuchyni pod kominem, v níž vafívalo se v lété na ohnisku, v zime ovšem v peci (kamnech), do níž pak
kolem ohne hrnce
Z pésinku
méné
se stavély vidlemi.
šly
obyejné na
levo dvere do hlavní jizby, více
prostranné, na pravo do komory, v níž byly žigle (skíné)
na mouku,
beky
zelí
a rôzne potreby, které mély býti po ruce.
Také obyejné z ní byly schody do sýpek a poschodí. Takové sýpky nad píízemím mél a poradný grunt hanácký.
k
komôr v prvém
má
dosud
každý
-
146
—
Jizba hanácká byla obvyklého selského rázu.
Podlahu mívala
j
ešte
pred tyficeti, padesáti
hlinenou, málo kde dešténou.
kachlová,
erná nebo
milejši útoište
V
Ode
lety
po vétšiné
dverí v pravo zabúdala
kamna
zelená, a za nimi rozkládajicí se pec (nej-
détem
i
jejich
skorem
spárna)
protéjšim rohu byl vždycky starý, asto
tvrtinu jizby.
staletý
rodinný
stôl
na skrížených nohách, s malou zásuvkou na rzné drobnosti, obyejné ze dreva hruškového, a kolem byly lávky, s pelestmi asto pekné vyrezávanými, ba nékdy i malovanýrai. V tretím rohu, nékde až po samu pec, byla-h jizba menší, byla postel pro hospodáe a hospodyni hodné vysoko nastlaná. Byla-li žena v nedélích, odstéhoval se hospodár na komoru, a kout ovésil se „koutnicemi" vyšívanými; žena byla v kouté. Mezi postelí a pecí stála
nékdy
truhla,
Pod kamny
vždy však ve tvrtém kouté v levo ode
byla také lávka, na níž
si
sedávali hosté
dvefí.
obyej-
néjší. ŽidU „legátkô" nebývalo mnoho, jedna, nejvýš dvé, pro hosty panské anebo pro hospodáe, když s chasou sedal u jídla. Nad lávkami za stolem byly lištvy na talíe a džbánky malo vane, pod nimi obrázky, za mých detských let j ešte velice asto na skle i zrcadlech malované, a pri kamnech, kolem stropu bidla na plášte a kožuchy hanácké. Mezi kamny a dvemi býval malý výklenek ve zdi na svítivo lampiky olejové, pfed tím na kresadlo a troud. Výklenky ty, když zaal za let šedesátých petrolej, ovšem osirelý. Jen sirky se do nich uschovávaly za dob
—
pozdéjšich.
U mého
za mé paméti j ešte u neho ješté pred 40 lety drakami, jež po celé leto rezal
strýce v Biškovicích
stojan na „draky",
nebo
býval
svítívalo se
po starosvetsku louemi ili z príhodného dreva devadesátiletý
mj
praprastrýc.
Že tímto svícením drakami drevený strop barvy ernohnédé a lesklé a že trám, bylo
asem
vše,
co
se
polouzeno, vysvétluje se
i
trámy
položilo
nabyly
za
hlavní
samo sebou.
Kromé jizby, bývala vedie ní, do dvora, pri vétšich gruntech malá svétnika, pro dcérky domáci obyejné, a plná truhel se ženskou parádou!
Dvr rozmanité.
hanáckého
gruntu
byl
dle
polohy
statku
upraven
I
—
147
—
Kolena polovice celého dvora šla vy=oká náspa do
Na druhé
a chlévúv.
ke
které
hnojništi,
kolnára, fízm'm a strane.
Ke
—
polovici ehybéla, aby vraty
všechen
zabiralo
maštálkám,
které
prostfedek,
zakonovaly
obyejné býval také pijezd
k rfizným
a
na
jej
ponechávajíce jen prôjezd do záhrady
stodole
maštali
mohlo sezajeti
ke
a
druhé stodole.
ze zadu, jak se zachoval
do dneška. Stodola zpravidla mívala dva pfistodlky. Pri hnojnisku, obyejné od prední asti stavení byly k náspám pristavený krmníky pro prasátka a záchod, asto podivuhodne architektúry a vzdušnosti.
Hanákúm smával
mnoho
vždycky
se
ovocných, ale bezdôvodné.
Pravda,
že
svet.
zostalo
stromov záhradách asto
neznají
v
topolôv a vrb, ale na pamlsek mladým hanáckých záhradách vždy dosti ovoce. Na „handel" péstovati ovoce neméli Hanáci ani kdy ani chuti. Za to hospodyné a domáci dcérky sázely v záhradkách po bocích žudra hojné rozmarýnu. „Mafiho lesti", bazalky, levandule, rúži stolistou a „leluje dovijaké". V zadu na záhrade sem a tam nechybél nikdy záhon šalátu ani oharkú, cibule ani petržele. Všechny budovy hanácké bývalý zpravidla „pošitý" dochem i
lesních stromov
starým
i
bylo v
i
neužívalo
(dosky); šindele
mnoho
se
a
ervené
kfidlice
ješté
méné. Bývala jen na panských budovách. Teprve po vydaní zákona o nuceném tvrdém krytí, zavádén ernomodrý ašiír", co se dobýval „tam kré sveta kdese na Nemcoch, za svatém Kopekem", misto dochu. A s dochem zmizely po ohnich rýchle i žudry staroslávne, a dnes nájdeme jich na celé Hane sotva hlavné na Olomouckú a Litovelsku. dvacet, tficet ,.Vel, pod tém šifeskem jož nelza spáva v lité na hue, jak za stará pod dochem; opekl be se tam lovek! A v zémé to nebelo holt nad doch, ten jakse porád je zema v jizbách
—
—
v zémé
hfil
a v
lité
chládek
kožoch!"
držel, jak slovácke
Za raých detských dob nebylo ovšem na Hane néjších
strojô
hospodárskych.
Vz
v
žebfí,
v deskách, pluh, brány, starobylá stolice na rezaní kosy, hrabice, hrábé.
vróble
na vázáni
snopu,
všech
ny-
fasukoch
ve
a
seky, véjaky, srpy,
cepy,
na istení obih, motyky a „réle", to skorem takové, jakého se užívalo za dob pradávnych. Fukar býval zprvu v celé dedine leda jeden a pújoval se „za dobrý slovo" z ruky do ruky.
smrdénky bylo
a ciz ili žébro
všechno
náiní
hospodárske,
—
—
148
Teprve za let sedmdesátých pHšly mlátiky do dedín, runí a parní, které si kupovaly eelé dediny do spokoské, pozdéji lenosli. Po nich pišly teprve secí stroje, rzné rezaky na seku a fepu, tu a tam i žací stroje atd. Také umelá hnojiva teprve pozdéji prišla na radu, když používaním strojúv a premenou sušších luk na pole musel se zmenšiti poet dobytka. Bez stroj & pirozené hlavné pri gruntech vétšich bylo potebí mnoho lidské práce. U mého strúce mlátívalo se po celý rok, a dvé rodiny podruhô živily se tu po celý rok jediné prací í
na mlatevné. Protože dosti luk a
neznala
se
ješté
pasukä, bývalo
hnojiva
uraélá
Hane
za stará na
protože
a
bylo
více dobytka než
A hnojôvka, dnes vesmés juž racionálne uschovávaná a po polích a lúkách rozvážená, tékávala v málo libovonných járkách z gruntu do návesního „rebníka", kdež ji desinfikovaly a desodorisovaly spodní voda a paprsky slunení. nyní.
*
* *
Dediny hanácké jsou
bu
kruhovité
z
dodnes
nejstaršího
jaké byly
takové,
založení,
uhcovité
za
stará,
po-
založení
ze
Nemecký zpôsob osád, velice dlouhých, kde za každým gruntem rozkladá se pruh polí, luk, pastvín a lesa, vyskytá se jen na Uniovsku, pod Bradlem. Nevytratily se ani „povétrnáky" starodávne, celé drevené, a ve mlýnech vodních, asto pepvabné umísténých, vyménily se snad jen staré ,,némecké'' stroje zdéjšího.
za modernejší „amerikány".
Ale
pece
se
na Hane,
hlavné
po valce
pruské
menilo
mnoho, premnoho. Nejstarší hospodári,
kteíí
vyrostli
ješté
roboty,
za
ktefí
skromnému, patriarchálnímu, vymírali nebo postupovali mist mladší generaci, mladší pak rýchle odkladali starý kroj, staré zvyky a obyeje a zmodernisovah se. zvykli životu
—
Stavély se rýchle nové školy.
Staré
školy
rozšiovaly,
se
novodobý pokrok nastával ve všem.
Jenom Záhorí hanácké na Holešovsku stranou od hlavních svoj
spojovacích
starobylý charakter ješté
za
cest let
a
a na Bystrickú, jsouc
železníc,
zachovávalo
sedmdesátých.
Le
i
tu
ponenáhlu se prestavovaly grunty, dostávaly tvrdé strechy, dlážky dešténé, do svétnice hospodáovy alespo na výminku zstaly
—
-
—
149
—
hlinené snad podnes záclony do zvétšených oken, starodávne pohovky u vetešníka koupené a rozmanitý jiný luxus. Na vlastni Hane sediaci stavéli zeela nové grunty „z tvrdyho", nikoli jako dive z „vepfovic", zaméovaU starobylé „šézy" na emenech zavesené, ohromné, nekryté, za moderní koáry na ,
ocelových perách, zakladali cukrovary, sladovny, pivovary a záložný, zaali s pány mluviti spisovnou eštinou, raéniti louky na
repná pole a zmenšovati poet koni. Stará
Hana
kládla se do hrobu, a
vzniklo
pokolení
nové,
starému nepodobné. Neni treba starším u loveku, který znal Hanáky pred pruskou válkou, aby byl romantikem, aby, posuzuje zcela stfizlivé pokolení nynéjši, nelitoval lecehož, co se vytratilo dobrého,
alespo zajímavého ale
i
z vnitra
z
jeho od
pekného anebo
obyvatelstva hanáckého, nejen ve vnéjšku,
sedrndesátých minulého veku.
let
Takových zajímavých. svérázných lidí jako za stará, skorem na Hane nenájdeme, tfebas povšechný charakter hanácký zstal podstatné nezménén. Váhavost, vtipnost, tvrdohlavost a sebevédomí hanácké projevují se dnes zcela jiným, rekl bych všeobecnejším zpôsobem nebo dokonce všednéjším. i
A obezfelost a rozšafnost hanácká, která za dívéjších dob nashromáždila takových majetkfi, že i za dob nejhorších zachovala
—
rolnike podniky prfimyslové, ta dnes nijak nejeví se úpadkem etných hanáckých záložen, treba že za úpadky ty nemôže zod-
povednou
se initi všechna všeobecnost hanácká.
Doufejmež, že Hanáci
asem
zase
k rozvážnosti svých predkov a k
vráti se
najdou j ej
ich,
samy sebe, že ekl bych. rea-
nimž dive vždy posuzovali správne, co raohou a co a že Hanákom všem opét bude „misto, kery po tafkoch zerbovale, zas svaty jak zaslébená zem!" lismu, s
mají
délati,
Zbývá uiniti
ješté nékolik
poznámek
o
hanáckém úboru
starobylém.
Vnéjškem napadal Hanák již za dávnych dob každému jednak svou statnou, dobre živenou postavou, ale hlavné svým nádherným, o zámožnosti i o vážnosti jeho svédícím krojem. Nevesty hanácké králové
!
chodily
jako
královny
—
hanátí
láníci
jako
—
150
—
Dnešní generace ovšem nemá správne predstavy o tom všemJen v Tovaové (zemelá) si X. Béhálková s pietou opravdu neobyejnou zachovala až do dnešnich dnvu sebenejen etné a krásne zbytky kroje hanáckého, ale i kolem sebe živé tradice o úprave jeho a jeho nosení, tak že kolem ní družila se celá rada mladých starších
i
lidí,
kteí
za
hery hanácké dovedou
rôznych
do staré nádpirozené a pekné se
príležitostí radi
se nastrojiti a v ní také
pohybovati.
Proto v Tovaové, hlavné na slavnostech, slenou poadaných, setkali jsme se s pravým, nefalšovaným, nedivadelním Ha-
náctvem v
ostatné
jak
kroji,
Brno
i
mélo píležitost
—
Jinde
—
nová
generace snad také nastrojila se a nástroji
za
rôznych
slávnosti
a
výstav
mimo
seznati.
Kojetskou
—
dosud do starých pohybovati nebo nemá
zbytku krojových, ale neumí se v tom O „Národopisné výstave 1895" nejlépe se praesen-
kroj presný.
tovalo Litovelsko svou
hromadnou návštevou.
Kroj hanácký, jak jsme ekli hned
s
poátku, nebyl všude
stejný.
Na
Záhorí,
t.
v kraji mezi Bystrici, Lipníkem a
j.
Perovem,
pak na Zdounecku a na Vyškovsku nosivaly se na p, žluté koženice, které podlé zpráv z 18. století nosivaly se tehdy ješté po veškeré skorem Hane. Na Prostejovskú o nejvétších svátcích oblékaly se nékterými starosvetskymi staíky žluté koženky až do oblet šedesátých minulého století jako odev slávnostnejší než vyklé
ervené nohavice.
Hanáci v proslavených ervenicích, t. j. ervených koženkách. Le ani ty nebyly všude stejné. Vétšinou byly úzke. Na pravé m brehu Moravy od Kroméíže ke Kojetínu nosily se však baaté a navrapené plundry, také bane, Jinde všude chodívali
posmešné piky zvané. Kdybyste lakovému Hanákovi v plundrách z
Krenovic
dali místo
z
Bezmérova nebo
bot vyleštených, jež se k baním nosivaly v 19.
pekné šedé punochy a práškové stfevíce a pristihli jeho s nékoUkanásobným límsem tak, aby sahaljen po bok, k boku pak pripali mu svižné kordisko — veru budete míti pred sebou obana renaissanního z doby rudolflnské, z konce 16. století. Tam až sahají koeny kroje mužského, tfebas límcový
století,
modrý pláš
—
151
—
pláš a boty zaaly se nositi poátkem 19. století s módou ostatního sveta. Z doby renaissanní zachovalý si také Hanaky pekné svoje rukávce s krejzly nasbiranými kolem krku a všechen ráz bohatého svého odevu, hlavné svatebniho. odev hanácký, z téchto astí umužských: tvrdé, vysoké holínky. Zídka kdy mládež nosívala „mékky bote" — ižmy z mékké kže a s ržici vpredu, v Hrubicích pak „kevy bote" ke žlutým koženicím
Gelkem skladal
se
Boty
lesklé,
mívaly
slavnostnira.
Gate bývalý vétšinou ervené koženice, všude úzke, jen od Kojetína, vlastné již od Lobodic a Polkovic po pravém brehu Moravy až za Kroméfiž baaté a nablrané. Dle nich fíkali Hanákom tém také Baáci. Na Vyškovsku nosivali se koženky žluté, po nichž tu Hanáci dostaU j meno „žlutých" Hanákftv, a také na mor. Záhorí a na Zdounecku. Gate kolem poklopce („puntu") a po boních švech hlavné u mládeže velice bohaté byly vyšitý rôznobarevným hedbávem a sahaly jen po kolena. Tu pfivazovaly se eménky, zdobné vysekávanými, na dvé smyce, jež svými konci visívaiy furiantsky na lýtka. Mezi holinkou a gatémi
kryly
Hrubicích „podléky) místo pvodních bílého pergálu, kol nohy prosté ovíjené a Y boté dole šnúrkami zavázané. Ke gatira patril ovšem pás kožený, na 10 cm široký, prošívaný barevnými kôžikami, plišky, pavími brky a nékdy vpredu hedbávem vyšitý, zase nékdy prosté „vybíjený". K o šil e na délní dny byla z doraácího hrubého plátna nedélní však bývala skrovné na náramcích a u límcô vyšitá tenká, u krku a na límecích erným, na náramcích Smetanovým
nohu bilé ^vyléky" punoch, obyejné z
(v
;
hedbávem bohaté zdobená. Rukávy její byly široké, nabírané, a adra, jen slabé škrobená, mívala kolem rozparku „dovijaky srdce a jméno vyšité. VeUce vyšívané mrštinke a šeti", asto náprsenky mívali moji príbuzní v Senici u Náméšté i v Senice. Misto vesty nosil se „lajdik", obyejné z ohvovézeleného (olejovyho) suka, vpredu a ze zadu pestré, u mládeže mnohdy i
nádherné
vyšitý, s
najvyšší knoflík.
Zapínal se jen na na Tlumaovsku nosí-
knoíliky husté našitými.
Kolem
Prostej ova a také
vah lajdíky i modré. Za krásneho teplého poasí a obleku" ili ,enom tak",
t.
j.
k
muzice
chodilo
se
„bez
v lajdiku pouhém. Jinak oblékala
:
—
152
—
méla skorem týž vzadu strih jako lajdík, jen že méla rukávy. Byla rovnéž zpedu nikoli tak bohaté jako lajdík. vyšitá, Za to méla mnoho knoílíkv i u kapes a rukávô, celkem úzkych. Bývala z „olejovyho" nebo ze tmavozeleného suka, za starých dob patrné z flanelu, jak ukazuje jméno, po zpúsobé „lajblú" slováckych na Hradištsku, se „tlanérka" (ílanér, také spenzl zvaná), kteiá
i
a
i
Véselsku a Strážnickú.
Némic
„Žluti" Hanáci kolem
nosili
takové pfivodné
fla-
nelové flanerky nejdéle.
Obradným rouehem slavnostnim ejné
z
byl hanácký „pláš", obymodrého, svetlého nebo tmavého suka, s nékolika na-
bíranými
1 í
mc
(kepeni) a se širokými rukávy.
i
U
krku a
rukáv
bylo skrovné vyšívaní.
Ženích
na zdavky vždy v plášti, a vážni sousedé rovnéž i na oufady.
šel
v pláštích chodili do kostela
Na
Tlumaovsku
Záhlinicku a
a také na Záhorí mívali místo
na knéžským komžím podobné. V Záhlinicích a na Záhorí bývalý haleny ty pekné bílé, s výložky u rukou asto ervenými. Lze vidéti v nich již vliv plášte dlouhé kabátovité, v úpoly plehlé, dole širší haleny,
Tlumaovsku erne
a lesklé
a tím ponékud
valašských župic.
Hanák v ervenicích pekné
vyšitých a v plášti zánovním byl
veru nádherná figúra, a opravdu molil vykládati ve známe básni
jae mám novy ruže pivokovy
„plondre na só jak
—
pláš e lajblék pékny každém srcem zatesó
só
—
—
!"
V zime oblékali si Hanáci kozích neméné dstojný. Malí Manes nám jej zvenil na rolníkovi Josefu Šoustalovi z Cech u Prostej ova z pedu ze zadu ve výborných dvou obrazci ch se zpftsobem úpravy hanáckých vlasu mužských. Kozích býval dubenný (hnedý), dlouhý až ke kotníkôm. „Pásáni" bylo krátke i
i
a otáhlé a vzadu bylo
výložky
z
pestrého
pestré
Na rukávech
vyšito.
suka. Od pasu
až
dolft
byl
byly
asto
kožich vzadu
rozestižený.
Starodávnych kožuchu ocáskových, hlavné za 18. století všeobecné nosených, žili za mých detských dob etní pamétníci.
— z
nichž jeden
kožich takový na národopisnou
\"itonic
z
dfevohostickou
dal
ušiti
si
—
153
slávnos
1893.
r.
Na krku mívali Hanáci hedbávný erný šátek, pfes limeek uvázaný. Na hlavé, která bývala stižena krátce mimo dlouhé vlasy v tyle (zástcšek . gracka zvané), nosíval se klobouk, a to na severu „i u n" tvaru locfovitého; baatí Hanáci méli maliký klobouek
„stripek"; na Holešovsku nosil se klobouk se širokými
strechami. Všude mivala mládež za
ním barevné
zpôsobem skladané. Jen na Záhorí
nosily
pentle,
místo
se
rôznym ba-
pentlí
revné housenky.
V zime místo klobouku zastupovaly aksamitky nebo vydrovky, hodné vysoké, v zadu vyšší, z erne nebo hnedé Lebka bývala
kožešiny.
aksamitu,
a
erného,
z
název
proto
nebo
zeleného
aksamitka;
podlé
olivového
kožešiny
sluly
nékdy též schoovice. Pfed aksamitkami nosily se valcovité až 30 cm vysoké „sobolovice" s pentlíkovými mašlikami na boku, v echách lidem selskýra jakož nosívaly se po celé Morave století ze 18. Na Záhorí bývalý aksamitky nízke po zpôsobé Valasském. Tu také nosívaly se v zime astéji bílé hunéné i
i
nohavice a Bystrice
valašské
náreím
i
jaksi
Tvorilo
krpce.
bílé
hlavné
Záhorí
prechod k Valachom,
ktefí již
blíže
v Rajno-
chovicích byli nepopíratelni.
Na
cesty nebral
Hanák
zvyku
kabelu, jak je ve
vákoch". Peníze zastril dobre do pasu a ostatní veci „sotôrka", také klebetníka zvaného, valcovitého,
teného.
A
nie
se nestydél ani
po Vídni a po
z
^na
Slo-
složil
do
rákosu uple-
ímé
chodili
se
sotúrkem.
Byl-h odev mužské asti hanácké
vážne dstojný, jak se na pravou hanáckou povahu, bývalo odetí ženského pohlaví neméné dôstojné, ba zaasté nádherné. Každý mi prisvedí, kdo se pamatuje na hanácké výpravy na „Národopisnou výstavu" anebo kdo videl v Brne družinu sleny Béhálkové slušelo
i
i
tanili zajímavé tance hanácké.
Vespod místo venkové
ruba,
ze silného
domácího plátna, k
pišit límec asi 20
kami upevován.
Hanaky ovšem
košile mívaly
místy opaskem
t.
cm z.
zvaný.
1
e
í.
jako všude na
byla krátka suknice
alespo na všední dny býval ramena zpravidla šnúrNa nedeli stáhlo se ovšem telo
níž
široký a pfes
o p
To
—
—
154
šnérovaku zastupujicího, z tenkého neb mulu, jejíž zadní ást pekné bývala vyšitá, bíle zpravidla, ano i prolamovaná nebo dírkovaná. Okraje vpredu sešnérovávaly se ervenými pentlikami. do
opleí
zvláštního
plátna,
ba
i
batistu
z
iMisto vlastní košilky
rukáv e e
zastupovaly krátke
s
baa-
tými rukávy.
Ty mívaly obojek
placák
také
(krézl,
zvaný),
místy
na
velké faldy (íôke), jinde na drobnejší, sevrapený a krajkami dosti
širokými lemovaný. „Hlava mosela
tem bet jak v zahrádce
v
lebo jak na taliko!"
Krajky byly asto režné (krémové) nebo nažluténé šafránem. Nékdy bývalý obojky na místo krajek ervené, erne nebo žluté vyšívaný ano prolamovány (kátrovány). Rukávy mély límeky široké, plné hedbávem bud erným bu Smetanovým 15 cm o i
—
nebo obojím nádherné
vyšité,
„tacle", jež se zhusta k
krku
—
nim
zapínaly se
a
—
nad loktem,
takže
jak obojek
kolem
tak upravené
pripoj ovaly, vkusné padaly preš loket.
ŽivMky jmenovaly se laj dí ky, v Zámoraví fry dky, a byly za stará z jemného a jednobarevného suka, pozdéji z látek damaškových ano i zlatohlavových. Kolem präramkv a na švech mély bohaté pestré vyšívaní. Kolem výstrihu z pedu bývalý zláš paterovy, pak
,pantle dovijaky,
lebo
zlatá
e
patáke
gracóna (porta) stHbrná Bustky mély rády obzvlášté
(bústky)!*'
dévice na Záhorí.
Lajdíky byly kratiké, tak že v zadu oplíko pekné nabylo V pedu pripínala se asto i kvetovaná, dlouhá masle. Na nosení chladnejší nosily se marýnky soukenné s rukávama nahoe širokýma, k zápéstí úzkýma, v zime ko rálky, t. j. kožíšky soukenné, nebo lišáky u ruk lišinou lemované, z dubenné nebo erne kožešiny. Na Záhorí nosily ženské dlouhé žlutohnédé k o ži ch y, mužským podobné po zpsobé valašském. platnosti.
Sukni zastupoval ásný
erného plátna
(tu slul také š
zpravidla fértoch
bílý.
ásný
„íértoch" or e
faldovaný a priväzoval se jako zástera
Rozparek vpredu, úplné
—
otevený,
A
nedele nosila nynéjších
a
ale od zadu do pedu.
kryt
vyšívaným
a
barevným a kvetované potišténým.
tmavomodrého nebo
8—10 metr
býval
„fértúškem", pvodné bílým
z
Dévata na
c).
byl zase širokým
pozdéji
tak se rozeznávalo
temnonosení
— déveat po po ernu.
Punochy astéji vlnené ,s
po
a
,bilu-
—
155
„ernu".
nosily se v lété
ovšem
Ženy
v zime
bílé,
vždy
chodily
erne,
ervenéma cviklama na bokáeh
tu nej-
vešety".
Na
nohy obouvaly se stevíky ,na prste", za dávnejších dob j irchové, s ervenými opätky, rázu úplné renaissanniho. V zime nosily se ovšem vyšší botky ,šnurovací kožený lebo manžestrovy'". úzke
Xa hlavu asi do let tficátých 19. šatky runikovité. Ale generace let
Hanaky
braly
století
šedesátých
iiž
nevedela
šatkách, jež po nich nastaly. Tu ervené nebo tmavé šatky strakaté, na velké záušnice uvažované. Starší tetky mély ješté nékolik tureckých o nich
skorem
ani o bilých
nosily se již lipské
na bil
šátkú, kvetovaných
é
pfldé.
Šátek vazal se na rôznych místech Hane rôznym zpúsobem. vždy na uši. Na rýchlo se jen , zababušil", t. j. zamotal pod bradu a za týlem zavázal na prostý suk.
ale
Do
kostela nosivala se ješté
,šatka do raky."
pekné
bílá,
vyšívaná.
nevesty a drožky na svatbu. Kdežto kromé plášte méli za odznak jen fertúšek bilý, vyšívaný, ženská ást svatební, obleená ovšem po bilu, nasadila na hlavu vysoké nádherné koruny, ^pantliky" zvané. Jen
Nádherné
strojily se
ženích a družbové
na Záhorí nosily se
místo
pantlíkú
velké
vence
z
krámských
kvetú, tfásní zlatých a zrcadel.
na Prostejovskú byl až 25 cm, a pokryté zrcadélky a stibrnými buillony. Nad elem byly ozdoby z penízkv a z umelých kvétin. nahore véncovitá ovruba z ervených nabíraných pentlí. Horejšek Pantlík býval
podobal
se
pantlíkú
celý byl
i
z
kryt
vzadu do pôl zad.
ervené
úvod
—
:
korune,
pentlemi.
Také
vence
pentle
—
záhorské
30
— 40 —
viíely
mély vzadu
visuté
í
nevesta ovijely
si
kolem
loktí
nádhernou nevé-
—
nebo nosila se i na „plachetku" ili ,ú vodníci" uprostred bohaté hedbávem zlatožlutým vyšitou. Vyšívaní
bývalo za starších dob smetanové
erne kvety a barevný
a
pentle.
Družiky stínskou
lepenky
valcovité
s
j akási písmena.
písmeny IHS
V
bílé.
U koncu
pozdéjších
uprostred. IJvodnice
dévete tak j ako ,koutní plachta", nékde
bývalý zpravidla
dobách patrila
i
véneek
do
boudnicí
výbavy zvaná, 11
—
156
—
kolem postele šestineb ervené vyšitá a mivala ve výšce postele hrachovinkový nebo mežkový pruh, aby nedélka mohla sic do svétnice hledéti, sama víak zstala s déátkem uchránená uhranivých oí zvédavcv. kteráž, jak již
reeno zpedu,
nedéliny,
zv
t.
kou t a.
véšívala
Bývala
se
bil e
i
Dévátka malá, šla-li tebas na Boží Telo, nosila za starých dob malé véneky z drobných kvítkuv, a ty mély vzadu asi pét nebo šest t. z. klebet z trubiek slamových nebo rákosových, proložených ervenými kulikami housenkovými. Tomu véneku se ríkalo „prótek".
Na konec pripomenulo deštníkú,
nýbrž
proti
déšti
budiž, že nosily
valy nikdy.
Ale
—
„as
Nevráti se
již.
—
—
vše mení
i
neznalý puvodné
prvú bilé obrusy, pozdéji padesátých zaaly nositi tu a
Teprve koncem let tam ervené nebo modré „palazóry".
zelené vláky.
Hanaky
z
asy". Škoda
Na Záhorí svérázné
jich
neuží-
Hane bývalé!
:
Rybnikáfství na Telecku za doby pána Zachariáše
(1550—1589).
z Hradce Dle archivnich
prameu podáva Jan Tiray. moravských tyká se jihozápadní Gtemef (G. d. M. II. 183), že r. 1227
Nejstarší zpráva o rybnícich
Moravy, krajiny telecké. král Premy si O Lucke h o, právo,
t.
újezdé
I.
propjil Floriánovi, opátovi kláštera rybníky a mlyny v zakoupeném
zakladali
lovétlnském.
Opevnení mesta Tele, jež klásti sluší s jistotou pred r. 1300,\) svedí tomu, že vyhlednuto místo nad pôvodní osadou Telí Starou (nynéjší tvrt: Staré Mesto) práve proto, aby „Nový Tel " (jména toho ješté za 15. veku uživáno také v mužském rode) založen býti mohl po zpôsobé vodnich pevností. Založený tedy oba rybníky hradby mestské obkUujíci,
a „Uliky" ješté za alší zpráva, že
století
hartem
který jsa
Hradce,
r,
„Ostrovský"
13.
137i
pánem na Teli Men-
založen
knézem mél
nové zfízenou faru Márie) zatopením luk a rolí ke kostelu Matky Boží a fary Staromestské náležející, není sice doložená listinami pvodními; ale údaj sám svými A opét setkáváme se po podrobnostmi^) jest podoben pravde. stu letech se zprávou již zcela zaruenou. Roku 1477 v pondélí po sv. Bonifáci daroval pan J n d c h z Hradce mestu Teli místo ve „vsi Ssysskowie, aby sobé v Nové
z
Teli,
rybník
i
Svatomáský (Panny
—
—
i
i
rybník 1)
M. m. T. -)
založili".^)
Beringer-Janoušek: „Mesto a panslvi Tel". Prameny užité znaíme archiv zámecký v Teli. mestské museum v Teli, A. z. T
=
=
P. Fr.
v Teli) na
str.
Sankota: „Dejepis mosta Tele" (rukopis v méstském museu 43. pravi, že za odstoupení pozemku na založení rybníka toho
potrebných farár Petr vymínil fare Staromestské stály plat z Kostelni Myslové i
z
Nové Tele. 3)
M. m. T. íslo
K
-22.
n*
-
158
—
Nástupce páné Jindichv, Adam I. z Hradce, v pátek, Mafí Magdalény r. 1513 daroval Teli „místo, kteréž slove ve Smrku nad Siškovským mlýnem, aby rybník založili za 107 kop koupili, a s oním, který od Matej e z oprave mestských zdi zvlášté k aby užitkô zatopili; zárove
den
SV.
ásné
použili".')
Rybníky eené :Šiškovský, Smrka tretí ješté v téch místech, Vlí, dodnes jsou majetkem mestským; jsouce z prvních kdysi jedinými. Za téch let stal se rybníkô mestských zôstaly posledními zjevným ilý ruch rybnikáský v sousedních echách jižnich. Stredem ruchu toho bylo mesto Tebo. Za pánô Voka a
—
Petra Staršího
z
Rožmberka
poala
1523)
(f
úedNetolic
se za
Štépánka
(„fišmaistra")
plesnika
panství,
níka
z
systematická regulace vod jejich svodem do nových
vysušení
kteréžto
bažin,
šírych
rybníkô na korunováno dokonením známe podivuhodné památky
dílo
1506—1520, rybnikáfství. jihoeského prvního období stoky" za let
.,zlaté
Telecké
museum má
v úterý, den sv.
Jana
z
z
téch
let listinu
Panny Barbory 1515)
s
-)
(Dátum na Hradci,
privesenou peetí vládyky
Halíka, „fišmaistra" na Hradci.
Jako na
Tebosku
a na Hradecku, tak tehda rostly
i
na
Telecku rybníky i rybníky, jako houby po dešti. V rychtáských knihách mesta Tele (od let 1530) pipominají se již napoád blízke veliké rybníky panské „Krížový" a ,.Roštýnský" a etné menší, mešanom patfící, zvláštni mi
jmény nepoznaené rybníky. Leta
Zemel
1531—1550
Adam
1531
byla I.
z
Teli
jakousi
dobou
Hradce, zstaviv
prechodní.
nezletilé
syny-
dédice, Jáchyma a Zachariáše. Za vlády porunikú nastala zjevný úpadek, když ponechán samotný nejen stagnace, ale „hrad" Tel bez oprav témé patrnému zpustnutí. Již roku 1546 „ráil se uvozovati v panství urozený pán Joachim z Hradce, a to v panství Hradeeké, Teleské, Slavonické, Poátecké a Želetavské, a mesta tato na místé všeho i
panství slibovala
J.
. K
1)
M.
-)
M. m. T. íslo
in.
T.
M.
lovéenství".^)
Tri
leta
(1549)
34.
K
3j.
Údaj dosud neznámy z knihy: „Registra Civilalis Auno Domini 1531". M. m. T. islo D 14, str. 14S. •*)
potom
Telcz
pro Judice
— cisa Ferdinand
159
oba bratry Jáehyma
prehlásil
I.
— i
Zachariáše
plnoletými, tak že prestala dne 26. zái 1550 vláda porunická.^)
Martinem 1550 uvázal se ur, pan Zachariáš a S a vôni ci ch'*, -j k nimž pfipojenv dily Hradeeka, Strmilov a Kumžak. A Zachariášem nadešla Teli doba rozkvetu nebývalého ve všech sméreeh, doba pronikavých zmén, jejichž sledy zôstaly v mésté v okolí patrný dodnes. Jest úkolem naším, bychom osvetlili témito fádky pouze jednu stránku v pravde velkolepé, mnohotvárne innosti tohoto velmože z naši šlechty domáci. Xejvice pozoruhodná jest okolnost, že zjistíme souasnost, ano soubéžnost a shodu v podnicich druhého období rybniniho ruchu v echách za pána Viléma z Rožm b erka (1553 1592) a úrednika jeho, stavitele svetoznámeho rybníka „Rožmberka",
,Ten pátek pred
sv.
Tel
v panstvi na
i
1
i
—
Jakuba Krína z Jelan (1570 — 1590) — a v rybnikástvi pána Zachariáše z Hradce (1550 — 1589) úrednika jeho Floriána Pravétického z Radvanova (f 1587) na Morave, i
jejichž
innost
zásluhám vzdáme povinné diky a uchráníme pamétihodnou jejich zapomenutí.
——
Zachariáš
z
Hradce
narodil
se
r.
1526.
záhy
Osiíel
Vychovánbyv matkou svou Annou zRožmitála ve víre katolícke, vyspel v povahu mírnou, ušlechtilou. Jak již bylo vzpo-
(1531).
menuto,
do Tele
zavítal
1550.
r.
Roku 1551, v sobotu pred sv. Janem vyjel do Vlach^) výprava šlechtic do Janova na uvítaní zvoleného krále Maximiliana II. ) a v masopusté r. 1553 oženil se^) s Katef inou (
—
—
mu vénem rozsáhlá panstvi P o n o u stíbrnými doly a s jiným bohatstvím. R. 1557 volen Zachariáš do soudu zemského,^) stal se nejv. komorníkem a konené na snémé v Brne v den sv. Tí Král 1567 jmenován Téžká rána nejvyšším hejtmanem markrabství Moravského.^) z
Va
a
Pibyslav
d
1
š t
ej
n
a,
jež pfinesla
1
se
—
dolehla
na
Menharta
úmrtím choti Kateriny r.
1579.
—
1)
Sboraik historický
2)
M. m. T. Knihy
^)
*) -) 8)
D D D D
14, str.
159.
14, str.
18.5.
D
r.
1571
IV.,
14
14,
str.
6,
„Kniha rychtáská
jediného
z
syna
innosti,
159.
14, str. 230.
v knize „Mesto a panstvi Tel".
i
tehdy vzdaloval se verejné
Již
r.
str.
1564", 17..
a
str.
i>S.
—
Opraviti sluši tim údaj
Sborniku histor.
IV., str. 14.
— márneho
jakž vidno z z
IGO
—
nejvyššiho kanclée
úsilí
Pernštejna, který úsihié žádal pána
Zdenkovi Lvovi
Vratislava
aby prijal po hajtmana za let
zemského
Rožmitála úrad
z
eského
Zachariáše,
(1579) nepokojných.^) Stále píebývaje na Teli za posledních let, v téžké své nemoci neopouštél ani zámku a skonal v noci na tvrtek dne 6. února r. 1589.-) Tolik uznali jsme za nutné pedeslati vlastnimu pojedhlavními naní, jehož mimo jiné prameny jsou dve knihy rukopisné. Prvá, nyní v méstském museu teleckém uložená,
—
—
D
(Sign.
jsou
o 173 listech)
8
marky, což
se
Zachariáše
s
Páné 1571
titulem: „Leta
s
z
založený
smeny
v nichž se poznamenávají všecky
ty to knihy,
a frey-
za zátopu rybníku etc. Za mne Hradce, hejtmana a pána na Teli, v nedeli lidmi
iní
pro vodní založená".
Druhá kniha v archíve zámku teleckého chovaná jest iirí)á panství o 262 listech, z
1570 a
let
z
r.
založený za
1581,
let
1560,
pak 1631 a 1650.
—
s
rôznymi
Nám
zápisy
dfiležitý
jest
228—241, jehož titulní list: ..Leta Páné 1581 ve stredu Nanebevzetí Panny Márie, Z poruení urozeného pána, oddíl knihy
f.
pána Zachariáše
z
Hradce na Teli
a
Polné,
J.
M. císafe
rímskeho raddy, místodržíciho hejtmanství a nejvyššiho komorníka markrabství moravského, pána mého milostivého. Za mne Kri-
štofa Srbíckého ze Zálež 1,
ty
tato
se
registra
založená,
v
asy oufedníka na
Teli, jsou
stávky a potoí, kterýchž jsem se až do téchto asô vyptati a vyhledati mohl, zapisují, kteíž k panství a zámku Teleskému náležejí, etc." Již
jislé
nichž
všelijací
rybníci
i
pramene naznauje, že zaúast na podnicich páné Zachariášových méli fedi-
tento zápis hlavního našeho
prední
telé panství, „hejtmani", jak se psalo prosté tehda: „úedníci na Teli". Byli naporád z rodíí šlechtických. Prvním pripomína se (D 14, 173 a L 532) k roku 1552 JiíkCeloudzPálovic a na (u Daic), chudší soused páné Zachariášv. A hned druhý úfedník, Zikmund
eici
Ryban
Kába z (jmenuje se D 14, 185 k r. 1553), konávali dalekosáhlé zámery pánovy. Gteme vurbáfi: Nový ')
-)
za
ásnou;
ten jest
J.
M. pán udélati dáti
Chlumeckého: „Carl v. Zierotin und seine Zei'.str. , Mesto a panství Tel".
poal
vy-
„Rybník ráil ....
115.
— za
—
161
ouadu pána Zikmunda Káby leta (1565). Násady do neho ném bývaji." Rok 1565 jest bu omyl písafôv (Kába již píed r. 1557
20 kop. Téz pstruží v
odešel z Tele), bud" sluší považovatí rok ten za
znamenitého,
dokonení celého
neznamenalo pouze založení rybníka, ale i svod vody tekoucí pírozené k fece Jihlave a svedení Tel zásobená byla její umelou stokou k ece Dyjí proto, aby stálou a hojnou vodou horskou. díla
toho
jež
Založení , Nového rybníka za ásnou" (nyní zve se „Velký paezitý rybník") odôvodnili Ize i snahou Zachariášovou, aby mlyn Zachariášem v Telí koupený (1553) a jen na „malé vode*' ležíci (odtok rybníka Srarka a Roštyna) byl zabezpeen vodou vydatnéjší a stálejší.
níka
^Nového
rybník"
.
Druhý datovaný záznam tyká se velikého rybza Svetlou" . „Zahrala" (nyní „Zelený
novým úedníkem p. Baltazarem Šertingu r. 1558. Dávali tenkráte vedie
Zejhral), staveného
Šertingarem
z e
=
pod pilou, pfirodních pomérô vzatých (Pilní rákosem porostlý a p.) rybníkom také jména vtipná, žertovná. Tak na Tebosku: „Nevdék", , Potešil", „Nadeje", „Nalezený", „Verný", „Závistný", „Oplatil", „Pamatuj" a j. K lakovým patrí u nás „Zahral", „Netroufal" a j. Ovšem asto neujalo se takové umelé a jaksi „oktrojované*
jmen
z
okolí a
Rohozenský
z
=
názvisko, kdežto název lídový pretrval veky.
Záliba páné Zachariášova v
chovaní
pozdéji promluveno zevrubnéji) jevila se udélati dáti ráíl rybník
roku vzniklý vesnicí
tri
„pidélán"
(Horní,
(Hosterschlag),
(zvétšen),
r.
1558,
pstruhový nad Novou
menší rybníky
Glunkem
pstruh (bude o
již r.
1561
vznikl
nový
nad
,J.
ní
M.
Vsí". Téhož
Prostrední,
1560 rybník
r.
kdy
u
Dolní)
za
Želetavy
Radkovem,
Myslôvky, r. 1563 na ..pstruhovém potoce v obore nové* u Roštýna, pidélány pak rybníky „S u ch a n" nad My si ú vk o u, „Klát" nad Gernickým rybníkem. r.
1562 u
Konventem kláštera N o v o po sv. Martine 1568), a
(v nedeli
f
í
š s
k é h o
to taková:
uinená smlouva „Konvent popouští
Žár, u vsi jménem O 1 š a n y, aby sobé mohl ur. pan Zachariáš z Hradce dáti udélati rybník. Proti tomu mélo se'panu pruboštovi tehdejšímu, knézi Kašparovi, a konventu jeho za ten kus gruntu v lese J. M., slove „Na krákus gruntu aneb brehu, slove
—
162
—
lovství",v nékterém místé píhodném vedie slušného odméfení kus gruntu odméniti a oddati."^)
R. 1570 sdélán rybník „na Království" za
Rosikami.
Od r. 1557
až do sklonku let 1560 shora pripomenutý panský pan Baltazár Šertingar ze Šertingu témé všechnu innost „rybnikáskou" soustfedil na Telecko (mimo
úfedník,
založení tí
rybníkv
to nástupee
jeho (tvrtý v radé), pan
z
Radvanova — u
1573
r.
—
u Glunka, které byly pstruhovými!);
mimo
Zeletavy
rybník po
založený
—
—
za
Florián Pravétický ném nazvaný
zetel
za
„Pravétický"
doby úradovaní
svého (1571 1578) obrátil na krajinu u Strmilova a Kumžaka (tehda v nékterých ástech ješté k Morave se poítající). Domniváme se, ano jsme presvedení, že nedélo se tak pouhou ná-
hodou.
Za
1570) úfedník p. Viléma z Rožmberka, Jelau, poal velikolepou svou innost rybnikáfskou na Tfebofisku, kamž prináleží i Hradecko a Kumžacko úvodím svým. A tak vtrá se maní myšlenka, že úedníci na Hradci a na Teli byli zasvéceni do zámérú geniálního Krina, jemuž béželo o to, aby prítok všech vod hned od prameu byl proslulý
técliže let (od
Kriu
Jakub
náležité regulován
r.
z
radou rybníkov. Florián Pravétický nasledoval
Krina; dôkazemjsou podnes rybníky „Hej a
tma n", „Komorník"
„Krvavý" za Strmilovem. V zajímavé knize: „Die
Teichwirtschaft mit besonderer Rúcksicht auí das súdliehe Bôhmen", již napsal znatel povolaný, feditel panství
že
teboského Václav Horák, teme: „Lze
souasné prameny XVI.
století
nepouuj!
nás
litovati,
dostatené
o velikosti nákladu za zizování rybníkov. Má se za to, že práce ty byly vykonaný ponejvíce za denní mzdu, tedy nikoli nucenou
robotou".
—
Naše kniha
dosti osvétluje
pomery
z r.
tyto, v
1571 („Smeny a freymarky")
V knize jest zachován zevrubný popis založení eených: Hejtmana, Komorníka a Krvavého za až 1573. její
i
Do vi dáme
pece
podrobnostech málo dosud známe.
se o prípravách a o
rybníku let
1571
zpúsobé práce, o trváui
nákladech.
O A. z. T. I. 13. Rybník sice skutené dodélán r. 1570, ale neuskutenény, tak že teprve r. 1638, kdy vládl na Teli již Vilém rozepe skoncována smirnou úmluvou.
,
smeny"
Slavata,
.
— Zakládajíce
nový
168
—
pán
rybník,
úedníci
i
né, jako za
zizování nových dvorô, jak jsme
vedli
si
již
podob-
vypsali jinde.^)
let dfive skoupiti vhodné pozemky (lueiny aby mohly „smenami" býti „oddány lidem za zátopu'' (= púda, rybníkem zatopená). Obyejné koupil pán v celosti nejaký sešlý grunt, kterýž rozkouskoval na „oddá-
Bylo treba nékolik
i
pilehlé
role),
vaní". Nestailo-li, pouštél
dediné
starší
pozemky
svoje,
jichž
poddaní užívali za roní plat. Jinak také byly kusy pozemku ,vyfrejmareny" (=:: skoupeny). Le nechme již mluviti sám prame náš (D 8 íol. 2-14, 23-27). „Leta Páné 1566, v nedeli po památce sv. Kríže J. M. urozený pán, pan Zachariáš z Hradce a na Teli, ty asy moravského,
komorník markrabství
nejvyšší
dvor od Mateje, dvoáka
ve
Bu dko vé
vsi
koupiti blíž
jest
ráil
Strmilova
.
.
púl druhého lanu ..."
Páné
pamätný Nanebevzeti Panny markrabství moravského, koupiti jest ráil dvor pozostalý po nebožtíku Janovi, ." dvo rakovi v Strmilové, pôl druhého lanu Obou dvorfl téch rolí panských „v Radouchové" (rozlehlá tra polní mezi Strmilovem a eskou Olešnou, dnes reená ,,Radochovské pole") mélo býti použito na oddávaní za zátopu rybníkem pod Strmilovem vyméeným, který mimo nékteré louky panské zatopiti mél veliké plochy pozemku poddanských. Musilo býti zajisté dfive vyméováno, a bylo za vši tehdejší vrchno„Leta
Márie
.
.
.
pan
1570, v úterý, den
Z. z Hr.,
toho
.
asu hejtman .
.
.
.
i
všemohoucnosti
stenské
práce a starosti s pobízením poddaných, aby svolili na smeny a frejmarky, dosti prepoítavaní a presvedovaní o výmerách vzatého oddaného. List 13. pramene našeho svedí zrejmé, že celý plán zrízení rybníka, který na poest vysokého úfadu pánova mél se nazývali „H e j t m a n e m ", dosti
i
byl
pedem
ustanoven.
Gteme:
„Poznamenaní strán rybníka
nového,
Hejtman a,
pod
Strmilovem. Hráz má býti
v základu 50 loket, na výši 12 loket, závérky Grunty jak by se vybírati mély, šíri nebo z hloubi, když se zeme otevfe a spatfí, tu teprv se vyméí a
20
loket.
ukáže.
—
—
bu
Strany díla „na šichty": ta hráz stará nebude se moci
projednávati k šichtám, než na kusy, a také >)
V Selském Archivé
r.
190i.
z ni
na vozích
voziti
—
164
—
—
Co se pak dotýe projednání na na vozich voziti búdou, videlo by se, abychom zkusili s jedníni vozem, jak skro môže šichtu vysaditi, za jeden-li den ili dele. Vyrozuméjíc tomu bude se moci proby chudí iidé mohli prestatí a J. M. bez príjednati, na Strany pak téch, kteí s koleky búdou lišného ubUžení býti. miti šichty vysazovatí, když tu starou hráz rozvezou, a uhlídá se, jaká zeme bude, berná-li, aneb jak daleko také se s nimi bude moci na šichty projednati, tak aby tolikéž bez ublížení J. M. A trouby raají býti tyi na ty má lidského býti mohlo. vyhledati jedlového, co bude moci nejvétšího diví, na ty štíty ^) dev na každou deset, uiní 40 drev, a ty mají býti ve spoušti s lopatami do falcú. Dub na väzby velkých 20 a na pánty menších 20 ". Tolik poznamenal úfedník do knihy. všemu nelze jasné nyní porozumeli, pec dokazuje zápis, jak byl plán dila pedem dobre uvážen a promyšlen, jak práce rozdélována úelné. Jest zfejmo, že o hrázi pracovali znalci práce, „rybnikári"* tehda jakási sdružení délníkft v zemích našich. A že byli rovnéž lakovou cháskou nevázanou, surovou ano zbojníckou (vždy „rybnikár" a „lotr, loupežník" byli tehda názvy velmi príbuzné) nemohou, než na kolekách. šichty
lidmi, kteíž
s
em
—
—
i
;
—
jako jinde,
môžeme
L
se rovnéž domysliti.
archívu teleckého asto se mluvi o rybnikári ch
listinách
V^
(íslo
A
204, 335, 453, 454
nemalé za
let
1630
se
a
j.).
zlotilou
Rada mestská méia
soužení
eládkou rybnikáskou, zejména
jakýmsi Janem Svobodou, který zabil „ženu vojenskou", a jsa dlouho v Teli žaláfován, prosebnými listy prosil radu mestskou, hejtmana na zámku, dekana, okolni šlechtice „o darovaní hrdla". Jisté také nemalá obživa poskytnutá byla lidu okolnímu, s
jak patrno z
hofejšího poznamenaní o „šichtách", „vozich a kolekách". Kolík délného lidu najato, nevime; ale o náklade a zkoncování díla teme v poznámce: „A tak jest na hráz, taras, splav, trouby a což k
tomu rybníku (Hejtmanu)
kopy
3
nedélích
1571; a dodélán
leta
13
a
na nej vyna-
grošov ve ticeti
loženo: 14 set
1572ho
leta"
tyech
(f 14). Již
1571
kommisse, aby sjednala „smeny za zátopy" rybníka, Hejtmana. „Vejjezdu" toho zúastnili se v pondélí pred sv. leta vyjela
Filipem a úí-edník ty ')
Štíty
Florián Pravétický z R ad va nov a, asy na Teli, Mareš, myslivec z Vole vi c. Ma tej
Jakubem
:
jsou nynéjši bašty, záhradky rybniní.
—
ernici, Eliáš Pika,
Filip, mlynár pod
Dle
—
165
zápisft (D 8 listy 5
— 11)
jednáno bylo
t.
. pisa
59
s
dúchodni. jed-
stranami,
notlivci a obcemi.
Siimma
Hejtmanem
„zátopy" rybnikem
vši
délala 900 pro-
— nepoítaný v to panské louky zatopené — a oddáno bylo 956 provazcú — „nepoitajic* ktere pod platera Dyly". Pridal tedy pán — nékterých 56 provazcúv. — Saiény umožnený jednak tím, že mélo panství vazcv
a
tvrt (provazec,
1
^31
loket)
,
jiter,
mimo
ornou pudu „pod plat" poddaným (r. 1566 a 1570) dvory v Búdkové a Strmilové, tak že „hned za tu zátopu ze dvor skoupených svrchupsaných a z nékterých jiter, ze kterých plat J. M. každého roku vycházel, lidem se oddávalo". Prestaneme jen na nékolika zajimavéjšich zápiscích rozlouky své
i
,.jitra",
pustenou, ale hlavné že koupeny
sáhlého protokolu všech smén: „Václavovi
i
Tmovi
oukola
užíval, v
zatopi
rybníek,
se
kterého
nemnoho
vyméen 21 provazcú". (Méeno tedy „Louka se dvé loktuše trávy ..." „Louka
vúkol
„dokola kolem").
v chobote až k poltrabí
.
.
."
„Tém tyrem oddáno na
hony roli úroní o sv. Havle 15 groš; již plat (ten) schází". „Oddány mu jedny hony pod kostelem sv. Ondeje"*. „Oddáno mu v Cimmerwaldé jitro". (V této trati snad poblíž les panských sménéno mnoho jiter ." „Oddáno obci jednotlivcom). „Dil k Olešné až ke tresni Budkovské za „Pastvisté" zatopené dobrými rolemi nad kamenným mostem u cesty Kumžacké". „Jedenácti osobám poznamenaným oddáno rolí na Díle k Nemecké Olešné; máji se na záhony sami rozdelili. Na tom prestali".
U;
provazcú
na tom
prestali".
Dile
k
„Dával
Olešné jedny jitra plat
z
—
.
„Zatopí se oulehle", „Zatopi se
Louka
.
.
.
té neužíval
mu
mnoho týmence
louka; užíval a kroví.
a porostliny
k hranicim Olešenským z
Vlie
30
provazcô".
.
.
.
.
.
„Ta louka suchá ..."
„Na
hráz
se
odtud
„Zatopi se u samého dvora Šimonovi .
dobre.
zatopí se mezi starou hrází a novou, a hráz
v jeho délati se bude".
louní
jí
Rybníek
„Obci StrmilovsKé zatopi se oulehle 9 provazcfi 5 provazcô. Oddány jim za to jedny hony na Dile
jako louže."
„Matoušovi
;
i
.
oddávaná jsou
v Líšku nad Strižovici".
mu
jitra
Jana
, Oddáno kus obce
néco z
Gihala
(=
poveze
.
.
."
Búdková záhrada z
Kumžaku
obecních pozemkô)
— Stižovské
brezinou,
s
i
—
166
které
ze
zadného
Strížovští
platu
ne-
dávali".
Poslední pak zápis: „Po vykonaní toho všeho
fe
jest
a napomenutí skrze
pána ouedníka
Floriána Pravétického
pána
Strmilovské,
.
uinená
.
.
asy na Teli,
ty
Radvanova,
z
k obci
mél-li by každý na nich dosti odméfeno a oddáno a z nich za takovou zátopu svou pfestává-li jeden každý na tom, aby potomné nékdo z nich
dotazujíce
se
.
.
.
tom nenaíkal, že mu se v tom nejaké zkrácení a ublížení aby pánu úedniku stalo, vezmouce o to mezi sebou radu a tém osobám vyslaným zprávu toho dali a oznámili. Uradivše na
se
odpove na
to dali
místé
obce
vší
nejakého Víta Sládka, souseda
.,
.
.
jejich,
a
skrze jednu
osobu,
takovou,
to
na
že
tom pestávají, a jednomu každému z nich že jest dosti oddáno a že J. M. P. na takovou smenu v niem ponilouvati a nafikati na asy budoucí. Pro stálejší pamét nemají ani nechtéjí, nyní i
to se tuto
poznamenalo".
Ale sotva minul rok, musil pan úfednik
památkou
slávnou
pred
druhému oddávaní
vejjezd ke
1572
r.
pátek
v
Ducha Svätého opét „uiniti
seslání
na
kde se néco
ta místa,
Hejtmanem gruntu zatopuje, než první oddaní poznamenáno do knihy, že platí toto druhé oddaní
více rybnikem
bylo".
I
pro budoucnost. také
na
j
—
Z obšírneho protokolu vidno,
šichty bráno".
omy lem,
se
jedno
ponévadž
z
Kumžaka —
to
a
ukázali
doslatené,
jsouc dediné
oddáno Pavlovi
se jim za to místo
j
— z
J.
se
lúkách
a
se priznali,
Stfížovské
jilro
domnivajíc*e se podlé lidské zprávy, že
1
odato
odalo
musilo
že
rolíeh
Také musil pan úfednik bez obalu
že „pedešlého roku
jim
zeme v lidských
ešte oddávali za to, ^,co
M.
obci
náleží.
od jednoho gruntu grunlovné koupili -, a bylo že
to
Búdková
inde kus oddal".
—
Zdá
za zátopu, se,
že
—
pece
i
tak
vznikla
nevôle mezi panstvím a poddanými, lak že, musil-li „pán" Stižovské obci za pravdu dali, na jiné strane písnéji nakroil a vymezil zevrubnéji, pokud nékterý pozemek byl „dediné za plat oddán", toho nemohlo panství zpét poža-
nejaká
—
dovali rolí
i
—
pokud jen propôjen za plat, tak jilro odjíti, kdy rái k potrebe své".
zrejmé svedi, že se
A
nejaká
—
mže
J.
M.
Tón poznámky
do jednaní. poznámka, že ze všech jiter, e-
„kyselost"
dftkazem toho úplným další
že „tu
pnplichtila
—
—
167
ených ,vRadouchovech"uStrmilovaz vyšil pan úfedník( — zajisíé svedomím a svolenim pána jménem jeho — ) stály roni i
plat ú r oní,
Kdo
díve neplatil nieho, tomu pedepsány 4 groše, 5—7 grošu stupováno na 10, za 12 „podvolil" se platili 18, za 22 — kopu (po 30 ítanou!). Odnesli pak svoje „odpory" a „suppliky" StrmiJovští s Budkovskými i Boretínšti. Na 14. listé pramene našeho teme další významný zápis, že „leta 1572 a 1573 to všechno vydaní na rybník Zármutek iní dva tisíce dve sté a jednu kopu, 4 groše " Prvým pohledem vidno, že jedná se o rybník veliký. Dnes nikdo nezná jména „Zármutek". Neujalo se jméno to, tak jako na príklad Krínova pojmenování zveliených rybníku .jVérný" a „Krín" ustoupiti musila starým pojmenováním lidovým „Dvofišté" a „Plai blato ". Z urbáe (list 232.) dovídáme .
se,
že
„Zármutek"
vlastné
jest
—
dosavadní
—
rozsáhlý
rybník
Byl zizován r. 1571 ve znamení zármutku; roku „Krvavý". toho zemela milovaná cho Zachariášova, Katerina z Valdštejna. V téch místech (mezi obcemi Glunkem, jež patívala ke Kumžaku, a Blažejovem, jenž
zvána byl a tra
—
slušel
a
sluší
dosud ke Hradci) od
—
snad nejaké zaniklé osady
stará
„Krvavá pu-
stina", jež oddána již r. 1490 sedlákum Stížovským za pozemky, zatopené rybnikem Jindficha, pána Hradeckého. Tam tedy pan Zachariáš po osmdesáti letech zakladal rybník „Zármutek" list vzpomenutý i „Krvavý" a do své knihy opsati dal i
z r.
1490. L'st ten pro staroby tost
lánku našeho ,Leta od pondélí po
—
—
i
také,
že
souvisí
s
obsahem
otiskujeme doslovné:
naiozeni Syna
Kvetné nedeli
stala
Božiho se
tisiciho
jest
ljTstého
smlouva
devadesátého,
ten
konená mezi urozeným
pánem, panem Jindichem z Hradce, najvyšším komornikem královstvi eskélío etc, s jedné a mezi lidmi Striže vskými s strany druhé a to taková: Jakož jest jim J. M. pán rybnikem strio zátopu rybnikem žovským zatopil dediny, louky a rybníky, tuto jim odmenu dáva: „Krvavskou p u stotín u" po Blažejovské hranice, po cestu, a to však s takovou výminkou, že J. M. p. tu rybníek sobé má udélati, a což by se tím rybnikem nezatopilo, to se jim všecko pridáva i ten kus pod cestou do malé hrázky. A k tomu se jim pridáva v PertolciJana Duchoovic sedlišté pusté, a to jest farárovo. Za to pán J. M. dal farárovi jinou odmenu. Item toto znamenité vyminéno, jakož Vanék ze Stižovic drži od pána J. M. pustotinu, louku a dedinu a z toho platí pánu J. M. roné dvé a púl kopy na mišenskj' uvoi, to aby pece držel a pánu poplatek platil. A svrchupsaný Vanék nebo
—
—
—
168
svrchupsaného anel) jeho svobodný pustili a na té louce, když seno see, nemá hájil ani bránil sousedum svýra pásli. Tomu na svédomi a lepší pamét já Jindich svrchupsaný svou vlastní pee rozkázal jsem privesili k tomuto hslu a piprosil jsem urozených panoší Václava z Myslína, hejtmana mého na Hradci, a Jiíka Hrobského ze Sedle e, že jsou oni také k mé prosbe dali peeli své privesili k tomuto lislu dobrokdožkolvék by tu pustinu v diženi budoucich, len
má Strižovským
volné". (D 8
153).
í.
Když za téch žaka^),
let
mél
pána
od
lidem pruhon
byl hotov
i
rybník
obrácena pozornost úredníkova
„Komorník"
zase na
—
u
opanou
Kumstranu
k mesteku Želetavé. A byla-li na poest J. M. pána volená jména rybníku aKomorník^', „Hejtman", vybráno novému rybníku u Želetavy snad z vôle J. M. pána — jméno úredníkovo „Pr a vetiky". O tom teme (D 8 f. 28): panstvi
—
,A téhož
odmeovaní v
lidé
místech
téch
udélati,
leta
.
poltrubím
.
1573 ten týden pri Svatodušních svátcích
v Želetavé
.
odalo
.
jakož pod
pod Piíchovnou
což se rolí a luk
.
.
a zatopiti
^)
nový rybník
týmž
.
.
.
méstekem Želetavou
rybní kem,
J.
M.
hrázi,
p.
dal
splavem,
má ..."
Opét „každý zadného nevymiujíc na tom dobrovolné prestal,
a že
stáva, s
Byli pri
mu
odméeno
spravedlivé
a
oddáno,
prijíma
a
pre-
podékováním pipovidajíc se o to nikdy nenavraeovati". tom viry hodní: Matouš Polnický, ten as pisaf pivovaru
^) Za zátopu „Komornikem" zpusobenou oddáváno Kumžackým, Slrmilovským a Budkovským leprve v pálek po Božim Tele 1575 (D S f. 45). Nejvíce oddáno na pusté vsi Per to lei, jejíž polohu (viz mapku zašlých osád na Daicku ve druhé zprávé Musejního spolku v Teli) uruje poznámka v urbái f. 239 „Potok pstruhový v Perlolci. poína se od cesty, kleráž jde od Kumžaku k Senolínu". Z Pertolce plativali néklei i plat pánu, i jakýsi plat knézi do Hradce. Pri lomlo plalé musih zanechaní bytí, i když plat pánu odpušlén za zátopu. Tak teme: „Václavovi Bartošovému odalo luk 12 provazcu; poraženo na Perlolci, že bez platu zanechán, kromé co knézi do Hradce dávali má dé.diné". Podobné „Matejovi Nukovi odalo luk 20 provazcú; oddáno mu Pertolcem za dediné, však lak, aby knézi do Hradce ty 2 g. jako prvé dával". — Pri vélšiné smén pušlén Perlolec „dediné". Také zapsáno, :
—
Wormové odalo
K tomu pipsáno jinou rukou (snad pan Zachariáš sám?): „Ze které príiny? na lo že „Markelé
luk 2 provazce, za to nie vzíli nechtéla".
se optali!"
Kolem Želetavy od prastará (již za XIII. slolelí) dolováno na zlato a železo. Významná jsou jména osád: Jemnice (= Jamníci], Ríše Stará a Nová (= Hríše Ryže), Hory; jména tratí: „Zákopy", „Zejfy". K tomu jméno „Púchovna" v Želetavé. 2)
na stibro, pozdéji na
=
i
:
— Želetavského, Jakub Matáek,
169
t.
—
.
starší
mesteka, Jindich Ne-
Šimon Moravec, Šimek Mikiilášu, osoby oufedni téhož mesteka Želetavy, Pavel, rychtá Želetavský". Rybník vymezen kamennými hraniníky. Yétšiné oddáno za zátopy ,.na nivách rado,
—
náležejících ke
livcom, jimž po
dvoru Želetavskému", „odato"* vétšiné „oddáno'- mnohem více.
26 jednot-
Jméno rybníka „Pravétický" se neujalo. Také u Zvolenovic založen rybník „Nový", a koupen na „oddávaní za zátopu" podsedek Víta Rohánka ve vsi této za 40 kop. (D 8
f.
15-17).
Poslední datovaný zápis o
máme Zvole leta
riáše založeném,
„Rybník
novém
v urbáíi na
rybníku, za pána Zacha-
str.
81 udélaný
;
232 násady na vejtah
okolo
80 kop."
V ten as (1581) poízen v urbáí'i seznam všech na panstvích našich, jak nasleduje (f. 228): Gernický,
rybníkov
Nad Radkovem. Rohozný, Dyjicky, a to m á r s k ý (= Staromestský), U c k ý.
V Žat S v Ostrovský, Kríž o vs k ý, Roštýn, T e š t c k ý, D r dá k. Pilný, N o vy za Rásnou, No vý z a Svetlou i Zahral, H o ej ši . Chabravec, Žibfid, H a m r. Veliký na Olší, Menší na Olší, Hofejší u Poátek, PodVesci, Brusinec, K a š t s k ý, BoStránecký, Bo b r. Pod Dub en k am brovec, U Z á višne O lesné. S u chán, Zvolenovský, Klát, U Orechové, Ši Íha vec. Pod Radkovem. U dvora Radko vského, No vý u Myslii vky, No vý v obore, Druhý v obore, U Rošty na (hradu). U Želetavy rybníky: Nad Pekafem. U Hrona, U K e m p y, U P ú c h o v n y, K a d n a. Po P s a r s k é m gruntu, Pravétický, Vilímovský. U Šašovi c: H b é. Podvesský, Kuchár, Mlynský, Beránek. U Kumžaku: Krvavý . Z á r m u t e k, Hejtman, Osecký, Komorník, S tri ž o vs ký. Zvole, Za L omy. Za Štérbou, Dolní za Glunkem. Prostrední, Hoejší za i,
1
i
i,
1
1
i
í
Kumžakem. U vsi Mostu: Pod Hliništémi.
1 i
i
i
— 5,
Kumžaka
u
-
—
(u
65
Tyto rybníky, poctení
u Šašovic
170
Tele
Aspoíi nasleduje v urbái zvláštni seznam
(=
u
40,
Želetavy
8,
„Kaprí".
a Mostecký) byly rybníky
11
rybník „na vejtah"
plodových). Jmenují se:
Kozlík pod Roštýnem, Dýma, U Mysliboe, Kaplánsky, Gihelný, Pod U h líšt i. Pod Obor o u, U hrušky, Pod novým špitál e m, Knéžský, Podhájský, Nad RoDole j ši v Rosice, Hoejši v Rosice. li ozný m, (U Teíe 14).
U Studené: Paclv, Kamenný, Ukostela, Pod Studenou u mlyna. Za t v r z Pod t vr z Klika. í,
í.
(Všech
7).
V stezce.
H orní m Poli: Prostrední, N ad e mlyn e m. Na Sucha n. Na ceste, Karhav (všech 6).
(Též
dí'íve
j
Ve Vili m
menovaný Zahral nasazován na vejtah). Jihlave e, Olešné, Nové vsi: Menší í,
V J h á v c e ve vsi. Pôde vsí, u V m a V é tš Hlinský, Pod Hlinským, Nad Stakem, Pod Novou Vsí, Nad Novou Vsí, U Závišné Olešné, slove Suchan, Druhý, Tretí, G t vr t ý, Pátý u Olešné (Všech 14). i 1 i
í
í,
Zajímavá zpráva o Závišná Olešná
i
s
témi
i
1
s
i
Oldichovi Oseanskému
jest
Oldfich
M.
J.
M.
nékterých sto zlatých
p. té
summy na nem
úedníky menšími na
Oseanskému rybníky
J.
tu ves
tu náleželo,
J.
tím tu
na
svodem
náleželo,
pánu jsouc pan
dlužen,
nemohouc
pánu J.
pány s pánu Oldichovi
M.
to všecko, což
A
svísti.
p.
i
tak jest ta ves
M. p. skrze pány ouedníky menší pfidédéna
V Nevcehli
rybník jeden, u
ves
ta
což
vším,
se
dobytí, ráil se i
„A
rybniká(;h:
poslednéjšich
rybníky
Mysluvky
2
i
r.
s
témi
1558".
(celkem
3).
Všech na vejtah poznaených rybníku pripomenulo 44. Novjou rubriku mají v urbái „rybníci, kteí
nasazují".
se
na trdlo
se:VUhlištích, Podlesský u Studené, Pod Šotnou nad Prostým, Hornopolský, Hoejši a Dolejší Mrzatec nad Mrákotínem, Za Rásnou a Rôž
en s ký
Jmenují
(8).
Jako na panstvích jihoeských tak na Telecku nasazovány byly nové rybníky príliš velikým potem kop násady, což se i
vysvétluje tím, že násada náležala v
potravy.
Ale u mnohých
pôde
rybníkô záhy
ješté nevyžilé hojnost
znané
umenšili
násad.
— Tak
-
171
pôvodnieh 500 kop u Krvavého sešli na 300, kop u Hejtmana na 200 kop, u Komorníka na 100 kop. s
300
s
S 50 kopami násady jmenuji se: Gernický, Sv. Marsky, Kížovský, Žibid, u Volši, Pravétický, Stižovský. Vosecký; Zahral; po 30 kopách: UUcký, Ostrovský, Roštýnský, 40 kop Teštický, Hamerský a rybník u Poátek. Nyni u dosavadních
=
Tak na p. do nej bližších násady nyni 600 kusú, do Ostrovského 1500, do Staromestského 2000 kusú. tedy 10. 25, 35 kop.
rybníku vesmés jest násada
j
ešte menší.
rybnikv u Tele, UHckého dáva Dalši oddíl v
rybníku m
urbái
(f,
potokm.
237
se
— 240)
vénován
Dosud na Telecku
pstruhovým
Kumžacku v istých, bystrých polôkách horských péstuji se pstruhové. Za pána Zachariáše venovaná chovu jejich všecka pée, jakž souditi
mužeme
a
ze zajiraavé zprávy,
pstruhový
z
i
pan Zachariáš
že
krajín alpských udomácnili
si
druh do
vzácny
i
nasadiv
usmyslil,
rybníka pod hadt-m svým Roštýnem („v obore, kde se hfebci chovaji*') i na potoií od rybníka Pilního k itiovu {=^ ídelov) tekoucí „z ey b linky" (= Salbling. také Goldforelle, Salmo salvelinus).
Ve
pstruhových
menší ryby, a
V
to
y,stfevle,
urbá
výslovné jmenuje
potocich
jiných jmenováni jsju: okouni, belice, štiky,
Ve
,
stávku u Nové Vsi jest
i
jiné
mené".
mihule,
s
jídlo mnikílv
i
jelci.
rakv".
Kumž ak em"
v tom Ve druhém pod ním bývalý 4 kopy, ve tretím pod ním (nad Peclovým mlýnem) „též nékterá kopa~. (Mlyn „Peclúv" sejménem svým trvá dosud.) Nejvétší pstruhový rybník byl „Z a
bylo tehda na spustení 10— 12 kop
;
pstruhúv.
„Nad Stankovým mlýnem pod ^Faráfský pod Mosty*. Stá vek, nad Petrovým mlýnem za Kum-
Dalši rybník pstruhový
Hliništémi
v
Strán
Rybníek, slove
c e",
žakem, ve kterém „se pstruhy s jídlo se dve nacházejí", rybník „V žlebích nad Štérbovým mlýnem nad Novou Vsí". Z kaprových a vejtažních rybnikúv již díve jmenovaných uveproto, že „též na spustení se v nem pstruhy naRybník nad Novou Vsí. Pilní, Hofejší a Dolejší ^Irzatec. Chabravec Hofejší a Pod Chabravcem, Karhav. Zahral, Nový Citáme-li jen 8 zvlášté jmenovaných ásenský a Kladina. malé „stávky, které se každého pstruhových rybnikúv a k nim
dený
j
SOU
cházeji"
:
—
i
12
—
—
172
zámku lovili mohou", a rybníky u Tele, KraRadkova a j. 14), roste poet jnien v nrbái pripomenutých nad 140 Z p o t o kô pstruhových všecky jsou poznamenaný jmenovité, v lesích u Krátak u vsi Most, v Pertolci na Kumžacku lovny (eice), na Rysových (u Sumrákova), u Rolikova, Nové Vsi, itlova a j. Synovci páné Zachariášovu, pánu Adamovi na Hradci, nechtéU se asi pstruhové dafiti zrovna, jako pánu z Rožmberka na Teboni, jemuž nevedel ani mistr nad rybníky a rybami, pan dne, je-li potreba, k
Myslové,
huli,
!
—
Krín
r.
Tomu
1574 jak pomoci.
r.
1574 neujalo se nasazených
any vody byly „príUš mékké a bahnité".') A tak pan Zachariáš pánu Adamovi pustil dva pstruhové rybníky, 5 kop pstruhú,
mým
pod rybníkem
pstruhovým, ze kterého vodu vedu na Zármutek, prostrední a dolní nad Paclovým mlýnem za Lomy".'"^) Za ne puštén panem Adamem a od panství Hradeckého cdlouen rybník Budkovský. Otiskujeme doslovné opis vlastnoruniho listu páné Adamova:^) „kteréž leží
„Jeho
Mil.
nejmilejšímu pánu
otci,
pánu, pánu
Zachariášovi
a na Teli, nejvyššímu komorníku markrabství moravského,
bu
Hradce
z
dodáno.
Adam z Hradce rukou vlastni. Vašim Milostem, múj nejmilejši pane, pane strýe a ote, od Pána Boha bycli V. M. pál zdravi a pri tom jiného všeho dobrého verné a srdené rád, pri tom svou povolnou službu vzkazujice. Psani V. M., muj nejmilejši pane strýe a ote, jest mi dodáno, ve kterémž mi pipomínati ráite, strany rybnika Budkovského. A ponévadž jsem vždycky ten byl, abych V. M. ve všem, pokudž mi nejvýšeji možné, sloužil, jak prvé tak libi,
mél, ale
sám
se vším
A
Rate
ním initi, což se V. M. rybníek abych pustiti M. zústávám. Že mi pak na to místo
nyni V. M. ten rybník daruji.
i
jako svým vlastnim.
s
netoliko k Uhosti V. M. ten
svým jméním
dva pstruhové rybníky
V.
zase nechati
chtíti
ráite, jsem nad
a dobre spokojen. Toliko za to žádám, rate poruiti se
mu
ty
rybníky, v kterém místé jsou, aby
vidéti bude,
mému napsal, aby se spolu mu ukázal, tak abych
aby ouedniku
dáti opatnti. S tím se lásce V. M. jako
porouím. Pán Buh
Dán na
dáti
ra mého
s
Vašim M. povolný
za to, že zachován to 1)
strýc,
3)
s
mohli
sobé
a
mohl
strýci a otci
potešením
shledání.
syn a služebník ut supra."
D 8 jest na vlastnoruní zápis
Novák, „Teichwirtschaft,
Urbá Urbá
ve zdraví
velice
Hradci, v úterý po nedeli Judica leta 158'2.
Nejzajímavéjší záznam knihy
2)
sjeti
je
svému nejmilejšímu pánu
V. M.
tím
ouedniku svému, kdy
f.
^56.
f.
257.
str.
22.
f.
151,
nebo máme
páné Zachariášv.
—
173
—
K paméti o založení „obory na bažanty" r. 1579, kdy výjezd ízen „mnou Floriánem Práv etický m z Radvanova a na Vo kachy nií ch", ale jmenován již nový úfedník na Teli pan Krištof Srbickv ze Zálezl (— pátý za panovaní Zachariášova — ), pipsáno na celé strane 151: „Též jest téhož leta o ti'i rybníky, skrze Floriána^) smena ninéna s G lune c kým Gluneekým", ze kterého se voda ležící nad rybníkem mým^) vede na rybník m ú j') Zármutek, tak že jsera je od nich koupil a za jeden dal 10 kop, za druhý 7 kop a za tretí 5 kop a jim je hned zaplatil, a oni je hned zkopati mají a na budouci asy je vodou nenadržovati, nežli trávou jich užívati za príinou tou, že jsem vesvém^) „Pstruhovém" pod nimi zadných pstruhov, jak pedešlp bývalo, nacházeti nemohl za témi príinami, že mné z nich pficházeli štiky a okouni, a nemalou škodu tím téhož dne a smeny jakž hore, se, jakž na inili. Stalo i
..
o
„Vobôrku''. Záliba rybárska
práv
znalého
a
na
zavedla
pána Zachariáše,
výsost spravedlivého,
až
zemských
jisté
do
zjevných ro-
Koupil (15G9) ves Holešice a rozešel se o rôzne veci sousedem svým panera Jiíkem Zahrádeckým ze Zahrádek, sedením na Hobzí Staré m, kterýž r. 1575pohnal zepi'í.
se
dvéma puhony vehuocného svého jiná D y r5^b v í-ece Projbé
soka, a to prvním: j
kteráž
e,
Holešických, dávaje pánu (Zachariáši) vinu,
leží
že jest
„O
lovení
gruntech
pfi
mu
v
téze
ece jeho loviti nevodem lidem svým rozkázali ráil'\ a druhým púhonem ,o stétí dubu hraniného, kterýž dub troje hranice delil." Ovšem pan Zachariáš obrátil se proti pánu Jiríkovi hned tyPmi pfthony. Spor ten vzbudil asi nemalou pozornost. Soudíme tak z
pán vzácni prostredníci: Hynek Jaroméficícha na
toho, že vyslaní usmírit rozvadených
Ludvík z Lomnice a z Valdštýna a na Brtnici. Pibráni
i
jiní
sousedé-vládykové
:JanKrokvicar
z
Nové
VsianaPíseném, Jindfich Radkovec z Mirovi c, JanHodický zHodic a na Rudolci, Jan Koas
f
z
a
Vydri na K ni hni cíc h. Krištof VencelíkzVrchoviš na Tešti, Volf Konas z Vydri a na B o k o v é, 1
1)
Tak mohl
psáti jen
pán
í
panství.
12*
—
174
—
tvrtek po slavném hodu VzkHšení Pána Krista v mésté S a v o n i í c h, Ve príine lovu ryb v Dyji „takto mezi nimi vypovidáme, aby pan držitel Holešic, pokudž ten breh ktei
sjeli
se ve
c.
1
a gruntové jeho jdú a ukaznjí, do
svobodné dáti sobé kn polfebé Zahrádecký svobodné v té eee vymiuje, aby J. M. p. ani pan psané feky lideni v pronájem k úžitku jejich nedali. (Urbáf,
eky
té
picházeji,
vU
méi
své ryby loviti; toiikéž pan Jiik
má. Než toto se v téch smlouvách Jindich Zahrádecký té svrchunepouštéh ani jim v ní loviti
str.
159.)
i jedPo príklade panství vedia sobé mestská obec Tel rybnikárství, jim tehda si bedhvé jež hledíce notliví méšané, V knihách setkáváme se kupô bylo pedním zdroj em pfíjmuv.
s
hojnými zápisy o „rybnících, rybníkách, haUíích nebo „rozšírených" rybnících.
o „nové založených"
pripomíname (D
14,
f.
zápis knihy 231): „Leta
i
sádkach,"
Za
príklad
„Registra Givitatis 1531".
Páné 1557 ve stredu na den
sv. Mateje,
za purk-
Pavla Ruthového a rychtáe Ambrože Jechového pri príerta, Havla Peloucha, spoluradnich, a slovutného tomnosti Martina Jiika Dychty stala se smlouva dobro volná, celá a dokonalá mezi Luk áš e m Špetlem strany jedné a Janem Velikým, Vitem Kižkem a Markem Šiškou, sousedy z Mysliboe, strany druhé taková: Jakož jest Lukáš Špetl mistra
pedjmenovaných
z Mysliboe zátopa smlouva taková, že jim Lukáš Špetl tu zátopu penézi hotovými zaplatil. Item Janovi Velikému dal za jeho vejtop lí2 kop mišenských, Vítovi Kžkovi za jeho vejtop 3 kopy míšenské, Markovi Šiškovi za jeho vejtop 3 kopy miš. Pro lepší toho jistotu kameny mezné jsou dobrovolné vsadili. I nad to vyše slibuji jmenovaní Jan, Vít a Marek, sousedé z Mysliboi, na ty dediny a role nikdy se zase nenavracovati, oni sami, dítky, potomci i pátelé jejich nyní, potomné i vené, než Lukšovi Špetlovi za svobodné to jemu oddávají a oddali jsou, tak že Lukeš svým svobodné vládnouti i poruiti bude moci, komuž by se jemu dobre videlo a zdalo. Pro lepší toho jistotu a pamét dokonalejší pn prítomnosti svrchupsaných moudrých i opatrných osôb tento zápis a tato dobrovolná s obou strán smlouva v knihy mestské v mésté Tel i jest vepsána. Stalo se leta a dne nahoíe
rybník dal udélati a néco až do gruntuv
toho rybníka dosáhla, a jim néco
i
zatopil, jest :
psaného."
Takovýchto rybníku jednotlivci z méšanô teleckých i sousedô vesnic okolních méli dosti. Mesto Tel za století XV. a XVI. ^) nabylo vlastnictví nebo najalo sobé mnoho rybníka, z nichž jmenujeme 1. N a d y m a u K o t n o v a mlyna, :
ij
íslo L 198 „Kejstik k rybnikum obecním z let 1618—1023," pak^ L musea našeho dosti obsahují podrobností o méstském
jiné listiny oddelení
rybnikárství.
í
— 2.
Zajíkovský
kovský, 7.
u
obecniho
5.
Vocásek,
Smrk,
4.
Lu baovský,
—
175
8.
mlyna K o t n o v a, 3. Š i š6. S v. Janský u Lholky,
Klaperdovský,
9.
Pelouchovský
(jména dle sousedô XVI. století Klaperdy a Peloucha), 10. Velký Valcho vní, 11. Krahulecký plod o vý, 12. Vlí, 13. Nový v mestských políc h, 14. Velký u Lhoty, 15. Pod mostní v e Lhote, 16. Hlubokýv Pahorcích u L h o t k y, 17.
U K
1
í
nk
Bývalo
s
u,
Nový rybník
18.
nimi dosti vydaní. Tak
p
e d n
í
m
L
. 1629 Ale
204).
kr ovci ch a
za
od Alžbety
Pe-
rybníky
byly
to
Smrku 14
ze
atd.
kop, ze Sv.
Sádek a haltýfú pod
máme
a za Malou branou bylo rnnožství, a
mlyn obecní v místech téch dostal jméno K o tn o
za
to,
= kotce),
že po búdkach, v nichž jednotlivci prodávah ryby (búdky
svoji
j.
najat rybnikár, aby
zdrojem prijmú mestských.
Tak vyloveno v letech 1620tých Jánskeho 10, z Nového 11, Velkého 8
Nadymaem
o
hráz rybníka
za 40 kop (a zaopatrení) opravil
lousky k obci koupeného (.
M
na
v.
Každá doba má svoje myšlenky, snahy, svj význaný typ, módu. Byl pan Zachariáš synem své doby. Také o Telecku i
pravdiv jest výrok^)
:
„Die Teichbaulust artete im
derte in eine allgemeine krajinu (m.ísty
naši i
a
okresy
(mitunter)
sousední,
fessellose
kde
dosud
XVL
Mánie tolik
Pro moálovité
rašelinné) pôdy, bylo ilé rybnikáství nehledé
mnohým prospechom,
hlediska
s
hospodárskeho
Jahrhun-
aus"*.
k jiným
pravým
po-
žehnaním. Vedie pána Zachariáše z Hradce a na Teli, (jehož život a pôsobení vylíili zvláštním spíšem, bylo by na výsost záslužno !) v paméti lidské také zachovaná památka
bu
vládyky
Floriána Pravétického
z
Radvanova.
Dva
pfedních initelú rozkvetlého rybnikáství na jihozápadni Morave. Florián uplatnil se podobné jako pán jeho v zemských z
službách moravských. se rozžehnal se
Jmenován „zemským purkrabím"
svétem
dve
leta
pred
úmrtím
p.
a v
Brne
Zachariáše.
Náhrobek jeho s eským nápisem dosud Ize spatiti v kostele SV. Jakuba v Brne zrovna po pravé strane pomníku proslulého obhájce Brna proti Švédm, Ratvita de Souches. Na pomníku jest erb Pravétického: naklonená mužská hlava s phiovousem. ^)
Horák
:
Teichwirtschaft,
str. 3.
— náhrobku
Nápis
zní
:
—
176
Panie
„Letha
1587
w
sobothu
Swateym Waezlawem umrzel urozeny Wladyka
Parí
przed Florián
Fiadwanowa a Wokachynicz a na Zierutkách, Purkrabie zemsky Mark. Mor., a na tomto mistie pochowan leži, kteremuž Pan Buh weseleho wskrzisseni k životu wiecznemu Na dolní asti pomníku milostiwie poprziti racz. Amen. „Leta Panie 15. (neitelno) umrzela Urozena Wladyka Pani BarPrawieticzkey
z
—
bora Strzelicka
z
Floryana Prawieti zkeho
Strzelicz manzielka
a
z
pochowana gest. Pan Buoh raez Dussy gegi przi Wzkrzysseni mrtwych wiecznou radost dati. Amen." Erbem má rôži pétilistou, známy znak roiu Ilradeckého
s
pridanými písmenami B.
tuto
Prišla
doba
Stalo se heslem:
S. Z. S.
„josefinská".
„Pry
I
(Barbora Stelická ze Stelic.)^)
na zemédélstvi hrnuly se reformy.
y b n í ky !" Jest pravda, že zrušením pustních klesla poptávka po rybách. r
s
etných klášteruv a dnô Dobrá byla snaha vládni, pusobiti na
hojnejší
pestovaní pícních
na zvelebování lukaství, aby se zmohlo dobytkárství. Ale že šmahem bez rozmyslu rušili rybníky a rozmetali hráze rybniní, toho nelze schvalovali. Vždy dnes po více než stu vypustených rybnících, že letech zjevné vidno na mnohých
rostiin a
nebylo
Rybniní
užitek ztracen,
proto nedivím
akce vládni
—
se,
asem
nejnovéjšim
že
vyzvala
!
—
;
a
prostrední jakosti.
majitelé
aby
obce,
tázáni,
opét
poátkem
bývalých rybníku, aby
jejich,
aspo
luního úžitku nabyto jen skrovné.
zdravá reakce
hejtmanství
všecka majitelô
parcel
pfetvoiti na louku
Ize rybništé
r.
nastala
1904 v
sestaven
vyšetrená
jsou-li
ochotní
A
opaná echách
byl
seznam
byla
rozloha
obnoviti
rybníky,
—
dobrá myšlenka a pozorovateli behu svetového zajímavá. Srovnává druhou polovice XVI. veku, dobu klopotného 1800, dobou jejich soustavného zakladaní rybníku s lety 1770 zrušovaní. A dnes? Obnova hesel pred tremi sty lety platných. než pouhá obmena všeho v jiném ase, za jiných Nie nového Jisté
—
—
okolností, jinými lidmi. ij
Opsáno láskavostí pána professora
dr. Fr.
Dvorského.
z Gallašovy
Podáva S t.
Výpisky a poznámkv.
(OBSAH
:
I.
Úvod.
11.
Práce
a
pozústalosti.
literárni
názory
Souek.
náboženské.
Gallašuv. ÍV. Spisek o nešvarech
hyzdicích
na venkové. V. Zpévník vánouí a rozmanité VI. Sbirka
národních pisni svetských.
Ilt.
Náboženský vývoj
bohoslužbu
katolíckou
pisné
duchovní.
jiné
VII. Galla.?ovy ohlasy národ-
niho básnictví a jeho pomer
k
IX. Zápisy prísloví a úsloví.
X. Práce bájeslovné a záznamy pover
i
nemu.
VIII.
Povesti
a
anekdoty.
východomoravská za paméti Z prací prírodopisných. XIII. Vznik a ráz prací a
zvyká. XI. Selská a mestská strava
Gallašovy. XII.
záznamu probr.mých. Úhrn.)
/.
Uvod.
Výklad zkratek. K
strunéjšimu výkladu nékterých zkratek, volených práce, kde Rukopisy Gallašovy mnou prohlédnuté patfl
pro použité rukopisy Gallašovy, pidáii odkaz k tomu oddilu této
podán popis
obšírnejší.
—
knihovne kláštera rajhradského (odtud byly mi v letech 1903 1905 láskavým svolením p. opatovým, za néž tuto vzdávam srdené diky, pújovány 1.
do moravského archívu zemského, jehož správce, p. dr. B. Bretholz i ostatní úednictvo ve všech potrebách této mé práce i prací mých jiných vycházeli vycházejí mné co nejochotnéji vstíc), 2. rukopisné sbírce historiek ostatistické sekce, 3. knihovne Františkova Musea v Brne (rukopisy obou téchto sbírek chovaji se nyní s puvodními ješté signatúrami v mor. arch.
i
zem.; prohližel jsem je ješté v knihovne rozmanitým zpúsobem láskavosti p bibl. úednictva),
4.
c.
k.
=
všeho W. Schrama Olo m ouci (zapújeni obstarala knihovne c. k. gymn. v Perové.
študijní knihovne
mi rovnéž správa mor. arch. zem.), An.
5.
rady dra.
i
v
Anekdoten
fascikl s
[titul od pitele Gallašova P. Jos. Fialy], rkp. rajhr. O. /?. 16, anekdotami, aforismy a lánekem o rituelni vražde židovské,
v bílých deskách papirových, 117
BD.
Fr. Mus., užívaje pri tom, jako vždy, cís.
=
Fr. Bartoš, Dialektologie
str.
moravská,
textu. I.
1886,
II.
1895.
— =
BJ.
Fr. Bartoš
Praha
— Leoš
—
178
Janáek, Národní pisné moravské v nové nasbírané,
901.
í
= Fr. Bartoš, Národní pisné moravské v nové nasbírané, Brno 1889. = Fr. Bartoš, Nové národní pisné moravské nápevy do textu vadénými,
BNP. BP.
s
Brno 1882.
=
Bož.
Božan, Sláviek rajský, na strome života slávu tvorci svému pro-
J.
Exemplár mor.
zpévujici, 1719.
neúplný, zainajfci hned
vtlaeným na obé
se
1.
koži
XV. c. 57, na zaátku púvodní väzbu koženou erbem Sporckovským, na
arch. zem., sign.
má
stranou textu,
desky
potažené
listu pilepeném na erbem a podpíšem F[ranz]
zadní desce dobre ješté patrným, a se vtišténou na
vnitní stranu zadní desky vignettou
týiiiž
s
A[nton] G[raf] V [on] S[porck].
=
Bratr. 1598
Hymn.
. == Fr. L.
=
C.2
CZ.
Da.
r.
1598, otisk úpravy Blahoslavovy, v.
2
vyd.
Novák, Praha 1893.
V.
J.
Slovanské národní pisné
Fr. L. Celakovský,
T[obiášek] a A. V. M[aloch],
J.
eské
=
úplný exemplár, chovaný v knih. C. £2
1825).
(II.
zpévy, Jiín 1856.
kancionál dotišténý u Jiiho J. Daického dne dvadcátého prvniho ledna 1609; exemplár v knih. Fr. Musea, sign. VII ^. 49 (majíci složek osmilistových 8' Ccc; neúplný: chybí zaátek, celá složka A; ješté méné
1609
Hymn.
Jir.
E3
Jir.
Celakovský, Mudrosloví národu slovanského v pislovich. Praha 1852.
totéž,
= =
el.
kancionál bratrský z
16.
= =
EHH.
K.
19
Erben, Prostonárodní
J.
Musea,
G.
58.
sign.
popisuje
5,
9.
eské
pisné a íkadla. Praha 1864
téhož spisu vyd. Praha 1886—1888.
=
[J.
=
EMN.
H. A. Gallaš,] Etwas iiber die
od
[titul [J.
=
rkp. rajhr. O.
FialyJ,
/?.
Herme des Radegast
/?.
19. V.
Rožnau
bei
20. V. oddil X. a VI.
H. A. Gallaš], Ein'ge mylhologische Notizzen
rkp. rajhr. O.
EW.
.
pod
.
.
od
[titul
.
Fialy],
oddil X.
H. A. Gallaí.) Ehrendenkmal der rechtschaffenen Weiszkircher so
[J.
sich durch Wissenschaften
und tugendhafte Handlungen vor anderen Herrmann Agapit
ausgezeichnet haben. Zusammengetragen von Joseph Gallaš [tak
tit.
list;
na desce strunéji],
+
píedmluvy složka o 4 listech, k žákum pokraovací školy -\- 68 kirch
am
áOten Hornung
[=
F. =^ Jul. Feji'alik, Volksschauspiele
=
FP.
FP.2 Fr.
Hemana
Jozefa
Okolj
.
.
.,
obs. str.
20./1I.]
4**
rkp.
O.
b.
vlastiiiho textu,
1824", ale
s
str.
provolání
,Weisz-
dat.
pipisky až
5
26;
Gallašovo
z
r.
1832.
aus Mähren, Olmútz 1864.
Agipita Galaífe Fyzycke Pamatky Mefta Hranjc a geho
rkp. Fr. Mus. 288. V. oddií XII.
=
koncept uv. sp., v rkp. rajhr. O. b. 16. V. oddil XII. Mus. =^ knihova Františkova Musea v Biné.
hist.
stat.
sekce
= historisch-statistische
Section der
schaft zur Befurderung des Ackerbaues,
de
=
[J.
H. A. Gallaš,]
HS. ==
[J.
H. A. Gdllaš,] Hyflorycká fwédectwj o
HK.
rajhr.
nemecké
Hody
rajhr. O. b. 22. V. oddil
a
II.
k. k.
mähr.-schles. Gesell-
Nátur- und
Kwaíe. rkp. rajhr. O.
/?.
22.
Landeskunde. V. oddil XI.
wražde židowfke
.
.
.,
rkp.
-
179
—
=
Gahody z Hiítorycke Obory To geft Anekdoty hyítorycke z rozliných Knech febrane od Jozefa Hemana Agapyta Gallaííe Roku 18-24. Zbyrka prwnj. rkp. rajhr. O. 3, hnedé brošovaný o 134 str. 4" textu. Gahody z Obory hyftorycke to geft hyftorycke Anekdoty z rozliných Knéh wybrané a fhromáždéné od Jozefa Hemana Agapita Gallaffe.
J.
I.
J.
U.
J,
III.
J.
IV.
J.
V.
=
Zbyrka
=
llliá
Gahody
w Roku
18-24.
Obory to geft hiftorycke Anekdoty, z rozliných kneh wylazene a fhromaždene od Jozefa Hemana Agapita Gallafíe. Zbjrka Illti- Obé tyto snúšky jsou v bledohnedé vázaném, kvartovém rkp rajhr. O. 5, a sice J. II. na str. 1—1-26, J. III. na str. 127— 26tí. Gahody Gež \v obore hiítorycke nazbyral a fepíal Jozef Heman Agapet Gallas. Zbjrka IV. modre broš. rkp. rajhr. O. 6, 114 str. 4nextu. z hiflorycke
=
=
Gahody z obory hyítorycke, gež fobe w pozdnjm podzymku nazbyral, rkp.
nj
w fwem
deskami, kvartová, o 54
str.
textu a 3
Ji.
L— IV.
=
rukopisný zpévnik K. M. Jiika
Agapit Gallaš
rejstíku, psaných zbežné, až
str.
neitelné. Jgra.2 ^= J. Jungmann. Histórie literatúry eské,
Hem.
Jozef
rajhr. O. 4, brošura s bílými
vyd.
1849.
I.— IV.,
184.5
2.
— 1562. O ném
Zibrt, Bibliografirký [iehled 23.
=
cirkevniho básnictvi Hymn. J. Jireek, Hymuologia Bohemica. Dejiny Abhandlungen kr. es. spol. náuk, eského až do XVIII. stoleti
Jir.
.
t. filos.-histor. -filológ. 1878
.
.
.
3
=
Gadro Morawíko wlaíleníke Pibehnoítj Wybrane z neylepííich ftarych nowych Hyítoryku od Jozefa Hemana Gallaííe, rkp. rajhr. O. 15, 106 str. 4" textu vypravujiciho dejiny Moravy do r. 908, censurováno
JiMP.
a
1812, obšírnejší, ale ne tak daleko dovedené zpracování jako nezachované Gadro Pibežnojti Morawíke k Proípechu Mládeže a ech genž Wedomofti te dichtiwy gíau, sepsané dle Verzeichnisz aller von mir r.
t
verfaszten historischen
surované. k
312, 7 a Czikannuv
=
Kam.
J.
t.
(rkp. rajhr. O.
fi.
23)
r.
1811 a též cenv
Schr. VI.
314.
eské
Kamarýt,
VI.
Iô31,
I.
Werke
se vztahují údaje Ripparuv 22, Fialúv
némuž
národní duchovní písné, Praha a
Hradec,
K.
1832.
II.
1723. = V. Kleych, Evangelický kancionál = Kollár, Národnié zpievanky, Budin 1834, 1835 A. Komenského, 1659. Kom. = Kancionál.., upravený od Konr. = K. Konrád, Dejiny posvätného zpévu staroeského, Praha
Kleych
.
Koll.
.
1.
J.
.
,
II.
J.
II.
I.
1881
1893
Kott
L— VII. =
Kott
I.
[II.,
III.J
Cesko-ném. slovník,
Fr. Kott.
Pisp.
=
zvl
gramm.-fraseologický I.— VII.
Fr. Kolt, Príspevky [Druhý, Tretí
pispéyek] k es.-
ném. slovníku, zvl. gramm.-fras. 1896 [19U1, 1906J. Jakub Kunvaldský, Písné chvál božských. Olomouc 1576. Kunv. L. Kuba, Slovanstvo ve svých zpévech I.— III., Pardubice 1884—1888. KSlov. rkp. Piílowý [J. H. A. Gallaš,] Knjha zlatá mrawnjch Propowédi a KZ.
= =
=
.
rajhr. O. a. 30, z
KZM.
—
[J.
rkp.
r.
.
.,
1828. V. oddíl IX.
H. A. Gallaš,] Kvití z záhradky mravomoudrosli [titul od lialy], O. b. 35: snuška sentencí ciz'ch i vlastnich, prosaických
rajhr.
— klady na
M.
=
I.
eských mimo
veršovaných,
i
—
nékolik
epigammu
lat.
s
nemeckými
pre-
Objahu.
Djl
18-2-184.
str.
H. A.
J.
miawnjho hyftoryckeho
Gallaffe Mifcelle
Roku
prwnj.
180
P.
etc.
1811, blle broš. rkp. rajhr. O. b. 10 o 62
psaného Gallašem, podaný censue
str.
4« textu
dubna 1812 a dosáhší povolení
25.
tiskú.
M.
=
dll 11. 7], rkp. rajhr. O. b. 9, modre brošovaný, o 122 str. „Ghwala Slawafkeho Národu etc." na desce vytýka jen 1. kus obsahu Fialova poznámka „Zbjrky rozline" (na štilku) udáva povšechné
II.
[Miscelle
.
.
,
Titul
;
obsah.
M.
=
III.
=
M. IV.
H. A. Gallaše] Miscellen Djl
[J.
III.,
H. A. Gallaše] Miscelanea IV.
[J.
O. b. 12,
bile broš. rkp. rajhr.
textu psaného Gallašem.
str. 4-'
o 71
Gallašem, 86
Gallašovy vlastní
rkp. rajhr.
djl,
O.
b.
13,
psaný
modrých deskách. Obsah rukopisu téchto: skladby vedecké, delši i jen pouhé preložené, básnické
4° v
str,
i
i
sentence a anekdoty.
= =
Han. Máchal, Nákres slovanského bäjesloví. Praha 1891,
Mach.
MB.
Múza Betlemská
H. A. Gallaše]
[J.
.,
.
rkp. hist. stat. sekce 211 b) a d)
V. oddil V.
MM.
=
H. Galaš a T. Fryaj,
J.
Muža Moravská
oddéleních
v palero
.
.
Brno, 1813.
=
MMIII.
w
Hemana
Jozefa
fobe
l'tewky
Agapita Gallaffe Múze Moravíke Djl
Bukolicke Fantazye
1
aneb
vázaný rkp.
508
str.
4^ textu s
povolením tiskú ommissis
18-25 a 3
15—81; Pedmluva
83—363] 3 a Malby wefke
Idylle [str. rajhr.,
[str.
pedmluvou
deletis.
Obfahugicy
1—8] 2 Pa-
367— 508],
[ilr.
vkúži
posledního dubna
dat.
Prviii dil
Illti
str.
Múzy Mor.
je tisk
pravé uvedený, druhý PP.
MMD.
^ Jozefa
Hemana
nicych Leta O.
Gallaffe Myfcelly Moralnjho
Božiho
b. 11, broš.
o 102
1806 str.
[na
Dru Gaftka prwnj. WHra-
desce: Mifcelle mrawnj.
8" texlu
II.],
rkp. rajhr.
psaného Gallašem. Obsah: anekdoty a
aforismy, vétšim dilem prosaické.
MP.
=
H. A. Gallaš,] Mythycke Powjdky o
]J.
Slawanu
MPS. =^
MR.
=
rkp. Fr. Mus. 287, z
b. 8,
184
str. 4o
H. A. Gallaš,]
[J.
r.
Bohoh
Bohyach morawfkych
a
1820. V. oddil X.
H. A. Gallaš,] Mogi pameti hodnegffj Snowe, šedé broš. rkp.
[J,
O.
.,
textu psaného Gallašem. V. oddil
Margolphus redivivus
.
.
.,
rkp.
rajhr.
II.
rajhr.
O.
/?.
7.
z r.
1826. V. oddil IX.
=
MSM.
J.
Welka
Mythologie
Srownaloft
H. A. Gallaffe
(deska
O. b. 18, bílá brošura
s
:
Slawanfke
Mythologia
s
flecku
a latinfku
od
Slawanfko-Morawfka), rkp. rajhr.
oranžovým hbetem, 100
str.
4" textu
psaného
Gallašem. V. oddil X.
MVB.
L— III. = O.
NTMD.
=
O.
Opr.
=
[J. /?.
[J.
[J.
H. A, Gallaš,]
Popis jsem podal v
1.
Ma
wlaftnj Biogratye ... 3 díly, rkp. rajhr.
CMM. XXVII.
1903, 117 a n.
H. A. Gallaš,] Národnj trogiho moraw[ské]ho Dialektu, rkp. rajhr. 11.
V. oddil VI.
H. A. Gallaš,] Oprawenj a Doplnénj
Biografye, rkp. hist. stat. sekce 211 p), z
mé w Múzy Morawfké wydane r.
1834.
—
— P.
= E.
Peck, ValaAské pisné a íkaJla, Brno 1884.
=
PMH.
—
181
Pamalky Mefia Hranjc Gež pracne íhromaždil a Budaucnf)fli k Vžitku íepfal a zachowal Jozeph Heman Agapit Gallaš Leta P. 1811, kp. rajhr. O. 7, 166 str. 4", predložený censue 25./IV. 1812 a dostavší povolení tiskú. [J. H. A. Gallaš,] Pamatek Hranjckych PMH. II. Epocha Ilta Mejto Ilranjce pod Sprawu rozlii'nych Panuw íwelfkych od Roku 1491 až do Roku 1622, bíle broš. rkp. rajhr. O. 8 o 6-2 slr. 4", predložený censue 25./IV. H. A.
[J.
w
Gallaš.]
Poadku
clionologickem
=
a dostavší povolení tiskú.
181"2
PMH.
III.
— Pamatek
1
Epocha Roku
Hranie
Mefta
tak nazwatié Pikarifke Rebélii e, od
slrunéji
deska;
83
bila broš. o
PMH.
-2
III.
Swazek
te
str. 4»,
s
Roku
Pamatky
z tidretilete
w
Shromaždil a fepsal
II.
Príbehy
I
do Roku 1628 [tak
Shromaždil a íepfal Jozeph Heman Gallaš P. 1808 [tak tit. Ust], rkp. rajhr. O. 9, imprimatur z 16./IX. 1808.
W
Mefta
= Hraiijcke
ohfahugicy
list].
tit.
Zaraefítan tehož
tfeli,
I6U,telio až
Wogny
Epochy
Siwedfke.
chronologickem
Poadku
Jozef
III
He-
w Roku Pane 180S, bíle broš. 4^ podaný censue '23 I. 1809 a jí schválený. PMH. m. 3 =- [J. H. A. Gallaš.) Pamatky z druhé Pol jwice XVII Stoleti Co fe w Hranjcych po woyne Sfwedfke až do Roku 1700 prihodilo. Epochy 111 Svazek ITL, rkp. rajhr. O. 11, bihi broš. o 43 str. 4'', podaná cenman
.\gapit Gallaš
Zameíftan tehož Mefta
rkp. rajhr. O. 10, 67
str.
—
sue
2.Ô./IV.
1812
a
schválená.
jí
=
Hranjckych Pamatek Epochy III Swazek IV obíahugicy w fobe 4 Piibehy XVIII Stoleti Gež iepial Jozef Heman Gallaš Roku 1811, blle
PMH.
111.
broš.
íslovaných -|- 6
rajhr. O. 12, 93 str. 4"
rkp.
ckýcb pnvileji, podaný censue 23./X. 1813 a
Opis
tohoto
dila
od
kopiáem PP.
I.
listin
= Jozefa
1.
celá,
II.
1
Memoriál
íbliantu
— 187
a
Hranie se týkajícich
Hemana
slr.
seznamu hrani-
schválený.
má mestský na str. 189—430 nepopsaná, jsou
dédicu K. Kobera, pítele Gallašova,
úrad hranický v hnedé vázaném (kniha Memoriál
jí
1
III.
—
87.,
II
dále
.
Djl druhý obfahugjcý w fobé Rukopis dila toho chová knih. je to svazek o 275 str. 4" textu psaného Gallašem, 1825. Nékteré kusy jsou též v rkp. hist. stat. sekce 211
Gallifíe
Múze Morawfké
Parabole a Paramýthye, Olomouc 1825. rajhr., sign. O. b. 2;
imprimatur
s g)
PP.
a
= Jozeía
II.
z 5./III.
h).
Hemana
Agapita
žluté broš. rkp. rajhr.
PPT.
=
[J.
II.
ném. motto
mapou
censue QM.
okoli 25.,
= Jozefa
rkp.
b.
Gallaffe ParaboU a Paramythyi Djl druhy, 3 o 392 str. 4o.
H. A. Gallaš,] Pamatky o puflych
sleduje s
O
c.
z Vosza],
hrán.,
IV. 1812 a
rkp.
obrazy ji
k.
gymn.
Heman
Mefta Hranjc [nastr.,
hradu Helfenštejna a Pucharta, podaná
schválená.
Djl druhy, Agapita Gallaffe Quodlibet Moravicum v Perové, sign. V. 68; na str. 52 je vroení 1824; .
J. KabeUka „Z 245—250.
popis rkp. a otisk dvou kusu v i.
= Rozmanitosti
bliž
O. 13, brošura bilá o 59
Hemana
H. Galaše" v R.
Twrzych
rajhr.
CMM. XXV.
1901,
.
.
literárni pozostalosti J.
aneb htemj Zbyrky rozhneho Dru, gež spolem fnefl Jozef Agapet Gallaš od Roku 1817 až [nedopsáno, zápisy jdou nej-
— méné do str.
r.
1827J,
—
182
hnedé váz.
Obsah
modlitbami.
364
rajhr. O. b. IG,
rkp.
68 a 69 vložená tvrtka a mezi
str.
236 a 237
str.
dvojlisti 8"
snšky: perozmanité výpisky
mezi popsané
4";
a samostatné
dro-
bnústky.
= knihova kláštera benediktinského v Rajhradé. = Hitler Rittersberka, eské národní Praha
rajhr, Ritt.
[J.
pi-sné,
z
J.
RVH.=
H. A. Gallaš,] Rytj
Wogtéch Horecký ageho
rkp. rajhr. O. b. 28. V. oddil Vili. Podhor)ký Fr. Sušil, Moravské národní písné..- Brno 1860. S.Sbornik slovanských národnich piesni, povesti SbMS. venská 1. Víde 18,0, II. Tur. S v. Martin 1874. .
=
nagemnjk Blažeg
.,
=
Schr. ^= Schriften
1825.
íl'taftný
der
der
Section
historisch-statistischen
.
.,
vyd. Matice Slo-
k.
mähr.-schles.
k.
und Landeskunde, Brno 1851 Slovenské spevy. 1. II. Tur. S v. Martin 1890—1894. SI. sp. SMPo. F[r.] Sfušil], Moravské národní pisné. Sbirka nová. Brno 1840. poádá S. n. p. 11.^—^ Národní pisné, pohádky, povesti, íkadla „Slávia" v Praze, Rada II. oddelení 1.— 5. Praha 1877—1880. Gesellschaft des Ackerbaues, der Nátur-
= =
=
=
SV.2
SV.5== SVN.
[J.
vyd.
eský
Kancionál
=
[J.
.
.
(vyd. z Dédictvi
sv.
H. A. Gallaš,]
Sammlung verschiedener
mapa papírová
s
kusy
týkajicíi:ni
II.
Weiszkirchen,
in
rkp.
= Jii Tanovský, Cithara sanctorum vyd. 1737. = Marián Ullmann, Alt-Mähren Ollmutz 1762. VA. = H. A. Gallaš,] Verschiedene Aufsätze religiosen und .
Ullm.
.
.
[nadpis od Fialy], rkp. rajhr. O.
láneky
O
b. 27,
.,
.,
.
[J.
psaných eskými koncept páni.
rajhr,
hranického a také jinými.
školstvi
se
Tran.
VKP.
1687.
kleinen Noten zur Geschichte
V. oddil
b. 24.
H. A. Gallaš,] Schulwesen
haltes
Václava)
1727.
des Judenthums, rkp. rajhr. O.
SW.
.
.
M. V. Šteyr, totéž,
=
a n.
.
/?.
moralischen In-
17 složek o 2-26
1,
a verši Gallašovýini jen ;
str.
str.
4^
po-
207— 210 je nemecký
= Valasi
v kraji Perovském, praví Arkádové moravští, jejich posvátné obyejové a národní pisné. Vlastenecká brázva od Jos. Hemana Agapita Gallaše, skladatele Múze Moravské. Rkp. Ges. Musea II. F. 12. Otiskl Dr. Karel Kadlec pod nazvem „Jos. Hem. Gallaše ztracený spis o Valaších v kraji Perovském". íslice pri zkratce znamená stranu otisku v G. Lidu XV. hory,
= Ad. P. Záturecký, Slovenská prísloví, porekadla a úsloví. Praha 1896. = . Zibn, Bibliografický prehled eských národnich písni Praha 1895. Zb. St. výr. ob. = . Zíbrt, Staroeské výroní obyeje, povery, slávnosti a Z
ZbBP.
.
.
zábavy prostonárodni. Praha 1889.
ZRP.
= Jozefa
Hemana Galláffe Zbjrka romantických Powjdek a Pjbéhú. Djl druhý obíahugicý w fobé Powjdky cyzynfké, hnedé váz. rkp. rajhr. O. b. 5. o 413 str. 4" textu psaného Gallašem,
Kdo by chvatné probedl moralisacremi
prvnleh
t3
se
nudným
idyllismem a triviálnimi
oddelení známe
„Múzy Moravské" od
— Hraniana
183
—
—
1840)^) a sáhl snad paramythiím" 1825, stéží ješté k 2. dílu jejímu, ^Parabolím a domnní, že by nadal by se u neho néeho, co by vzbouzelo byla láska ke všemu lidovému, „národnímu", vzklíivší v XVIII. sto), a rýchle rozkvetlá do poátku XIX. stoL, stfásla svj zúrodJos. Ilerm. Ag.
Gallaše
(1756
ujici pyl do srdce Gallašova a oplodila jeho stálou pracovní chut díly, jež aspo slibují okoléšnou zmenu na rozsáhlém úhoru ') Pátým oddilem MM. Fryaj pokúsil se doplnili verše svého pítele akýsi výbor moravských veršovcú, bezpochyby podlé príkladu Tablicových „Slovenských veršovcú". Jsouté tu po Fr y ajové úvode
v
j
pouujicim o Kužníkovi a moravských dialektech a vysvétlujícim, pro otištény skladby dále uvedené a pro v dialekte („Zpráva o rozHném rei zpúsobu v Morave" 400—407): veselé s k ladí).y K u ž n i k o v y 408 (tisk chybné 498) 430, dvé operetty Mauricia Bulína, pevora na Sv. Kopaku, 431 450 a ,Dú-
—
—
vérné psaní starostlivého otcehanáckéhoksvémuvHolomouci študyrující
mu
synu, v
rei nevázané"
vše v dialekte hanáckém; dále
450
— 453
(tisk
chybné
443),
,Pisné dle valaského dialektu", z nichž za déve?") z vnitnich dúvodú pokladám za
prvou (,.AjI což je to ta Gallašovu skladbu „v duchu [!]
národním", u druhé {„Žala bujnú jetélinu") predpokladám nejaký lidový základ, je j ž Gallaš s n éj akými zmenami pejal a dle svéh o d oplnil; obéjsou s drobnými zmenami pojatý ve sbírku valašských národních písní ve VKP. !268. alších 6 pisní ,dle valaského dialektu", mimo druhou („Dycky mi má mamka ikávala") pojatých do sbírky valašských nár. pisní ve VKP., i „Pise dle dialektu slovenského" jsou písné národní. Z nich pise 2. 5. Celakovský pejal do II. sv. svých „Slovanských národních písní" ISŽS („Za našima humny pekná rovineka'' el. II. MM. 457 el. II. 59; „Dycky mi má mamRa íikávala* MM. 457 el. II. 58; ,Hle!tam 58; ,My máme stavení z dobrého kameni* MM. 457 Gel. 11. 57) zbírá ptáe do hnízdeka péí" MM. dle špatné paginace 454 s nékterými opravami správnymi domnelými a také s nékterými jazykovými chybami púvodního otisku. Prvá („Cernooký syneku, daj na sobja [!] pozor") 457 (tak stránkováno) v textu zrejmé porušeném a byla snad je v MM. 452 Gelakovskému nedosti jasná (fojtaši, fojtici !), šestá („Gervené víneko i vecné jak v sklenici skáe", MM. 455) snad mu nebyla dost krásna. Poslední píse, slovenská „lovee núzerný! Baram [I] a v materi", MM. 455 456, podáva k zápisu v K. I. 360 cenné varianty a dopluje jej 2 slohami.
—
=
=
=
=
i
—
—
Sedm
téchto básní jsou prvni
tišténé
písné národní, jako
valašské pokladám za prvni napodobeniny lidové poesie.
Sebrání
obé básni
prvni
téch
Udových stalo se ze zcela jiné pohnútky, než ze záhby v nich, motivované ješté snahou po isté národnosti a ušlechténí umelé poesie kišálovou vlahou erpanou z nepovšimnutého dosud životodarného zídla. Fryajovi prošlému dobou osvícenskou béželo o to, aby vzbudil chut k etbé u moravského svého „vlastenec", nerozuméjícího spisovné rei a dílúm v ni vydaným, a k tomu príhodná se mu zdala etba dialektická.
—
184
—
jeho spisovalelské innosti. Dokonee pak už neprivedly by odborníka na stopu lidovédných záznamu literárnéhistorické práce
Heman
vinou rozpravy „Josef
(MM.
Galaš a pozostalé rukopisy jeho"
— 135)
od K. Šmídka, jenž jediný obiral se podrobnéji a samostatné životem a etnéjšími rukopisnými pracemi IX. 1877, 105
GaliašOvými. Jediné M. Váelavek
správne uvádi Gallaše mezi zprdvodaji
')
o Valašsku, tebas jen zminkami v Múze Mor. a nezvestným nyní rkp.: „Der Berg Radoss und die darauf wohncnden Walachen, wahre Arkadier Mährens", o némž vi asi z neúplného a nepresného seznamu prací Gallašovvch v životopisném dílku J. K. Rippara „Der mähr, Dichter J. H. A. Galaš. Geschildert nach
dem Leben',
Olmiitz 1841.
Proto objev a otisk Gallašova lidovédného spisu o Valaších,
Perovském, praví Arkádové moravšlí,
„Valasi v kraji
svätné hory, obyejové
ne/ná
a
národní
písné",^)
seznamô prací Gallašových,
starších
Ale tenáí', jehož pozornosti neznudily Gallašovy, nájde
i
byl jisté
jejich pokaždému, kdo prekvapením.
rýmovaky
nejapné
Gallašv idyjlism hranického okolí, zrovna
v nich drobty lidovédné.
má nekdy na mysli
lidi
jako selanky daleko šastnejších soupefô Gechô
Celakovského a Langera nej lepšími ísly svými líí eskou prírodu a eské venkovany a jako antikisující selanky Slováka Hollého opévují Pováži a jeho lid. Prívlastky ovšem, jimiž umísuje venkovany svých skladeb na Valašsko, nejsou vždy nejvýznanéjší a snadno se leckdy prehlédnou. Ale jsou.
Jeho venkovská „chasa okolo máje
krepi na
vesnici
pri
pisku šalamaje" (MM. 154); jeho venkovské déve chodí v kordulce zelené, pentlí „za tri eský" isté , vyobrazené" (t. 307) a véstí
si
„trikrát
že
litím olova,
koho dostane za muže (t. 124); jeho selka myslí si blaznice, klokoi v vode svécené
—
moí zrneka
tím kouzedlnice
z
domu
zažene"
jsou šastní pri venkovské strave
(t.
(t.
124); jeho lidé venkovští
42, 78,
182,
193, 200,
227, 239 atd.). Jeho idyllický valašský pasty? dáva
péveckém závodu ^)
III.,
s
druhem obušek,
„Morav.ské Valašsko v písemnictvi
„mosazou
eském
a
v
sazku
cinem
206, pri
isté
a cizim", Národopis. Véstnik
1898, 49 a n. -)
Dr. K. Kadlec, ,Jos.
Perovském^
.
Lid
XV.
Hem.
1906, 161
Gallaše ztracený spis o Yalaích v
— 178,
209—225, 257—277.
kraji
;
— vykftaltény",
beným po
s
topôrkem vystrouhanýni z tvrdého hlohu a ozdoneho se ovíjejíeím vrýpaným betanovým
celé délce kol
Hstím, prací to
isté
ezbaným,
mnohá
dní, a
na némž
závodí pak
sekákem
se
obou
z
vytváil Ondráška, zalévaje rytiny ani
—
185
strán
žulteho
„z
bršlena
pracné podlé obrázka
erným rozpoušténým voskem" (nejevícími mnoho znalosti
druhem chválami bái
s
valašského
místopisu)
ani
salašnictví
vvroku soudce,
dle
Matýska na Juince vécech valašských, (Gallašova známeho a též zpravodaje o rektora) neb u rektora karlovického^). Jiný zase v sazku dáva starého gajdoše,
by
jako
byli
se
uili
u
dreva soustrovanou
píšalu, „z bršlenového
(I)
erným rohem
a
ozdobné vykladanou", s vyrýpanými a bilým voskem vyplnenými a hezky vyhlazenými lístky^). Dostav se síce k studiu Gallaše pohnútkou naprosto inou, ale zpozorovav, že Šraídkôv krátkozraký odsudek dobijí vlastné zbytené již pred narozenim mtvou poesii Gallašovu a v zapojsem tušil cenu zvlášté pro zkoumatele menutí vrhá leccos, v j
em
tradiního majetku lidového, zaal jsem prohlédati literárni pozstalost Gallašovu, tišténou a daleko vétším dilem na veky v rukopisech všecku,
zaleželou,
vedomé
již
pokud
je
zachovaná.
daleko za vlastní,
zcela
jsem
Probral
jiný
ji
legimus
úkol:
ahqua, ne legantur. S vétšim než o co jiného zajmem bral jsem do rukou spisy a snšky, jichž tituly véstíci látku cennou pro lidovédu slibovaly, že
uvedou mne
oasy
v
slovesného tvorení. Tak jsem sbírku písní svetských
i
na
posléze
široširé si
poušti
Gallašova
nashromáždil
duchovnich, prísloví a
úsloví,
o poverách, zvycich a zpusobu života lidu venkovského
nejakou záznamfi
na
Va-
Hranicku a Morave vbec a poznal osobnos autorovu. Výpisky pri etbé této uinené s poznámkami k nim prislušejícími nékterými chci tuto uvefejniti. K tomu pripojený jsou krátke zprávy rázu bibliografického, nékde pouhá orientace o pralašsku,
menech
rám príspevku V rámec kulturnéhistorického.
výpisku. Celku dal
rického nebo spíše
výpisky své, ježto jemu,
loveka doby
zašlé,
jsem
vkladám osobnos než lido vedným záznamúm,
nékolikastrannému
pisuzuji cenu vétší
literárnéhisto-
vhledu
ten
v
jež z jeho díla vybirám.
Chvála bae" v M.
1)
Idylla
-)
Idylla „Polni zpéváci",
,
však na Valašsko.
MM.
III.,
III.
57—71. 135—142,
dle Theokrita, lokalisovaná
- 186
—
Z historických práci Gallašových (o Morave a rodném meste) nim se družících spiskíi autobiografických a urených k probuzeni mistního vlastenectvi vzato býti mohlo jen málo obecné a k
zajimavélio.
Kulturnéhistorický
jen
materiál,
pro
místopisnou
práci cenný, vplyne zajisté do déjin mesta Hranie, dostane-h se
peknému mestu pobeevskému historika Rovnéž málo lidovédného materiálu nalezlo býti
básnické.
Verše
Gallašovy
mravného života v prírode
velebí
vétšiho
dosavadních.
se v pracích, jež chtí
spokojenost
a moralisují prosté lidi
prostého
a
rzných zamestnaní
a v rúzných okolnostech životních. Totéž iní jeho belletrie vlastní i
jím preložená, vydané paraboly a paramythie a rukopisné
obrázky, pohnutlivé a
mravouné
idylly,
rytírské a loupežnické povidky.
chatrným ohlasem cizích vzorô. Práce obou téchto tak málo materiálu lidovédného, že nevidelo se mi mluviti o jeho pramenech. Nad to výkladem o nich, jenž by byl ovšem znaným príspévkeni k poznaní maloméšáka literáta doby Františka I., práce by vzrostla ve výklad o celé innosti Gallašové, v némž by zase prosté výpisky byly pfitéží. Ješté nékolik slov o existennim právu práce takto založené. Bude se to zdáti snad povážlivou mikrologií literárnéhistoricky studovati práce a názory valnou vétšinou neprekroivší hranie
Všechno
to je
skupin poskytuj
známosti,
í
vyméených
íaktem, že uvázly
v
rukopisech
jen nékterému dôvernému píteli pisatelovu,
názory spisovatele tak nicotného, beze všeho vlivu na i
život a
známych práce
studovati
a
literatúru
dokonce zaínati pracemi a názory náboženskými.
výtka bylaby paralogismem, prenášením méítka, platného
Ale
pedem
ástené i pro literárni histórii, na obor na pokus sestrojiti z etných památek, treba by mély cenu odpadkô, co nejvice možno z jednoho loveka doby minulé a tím pispéti k poznaní jejímu. Konkrétni sociológie, poznaní urité spolenosti, i pro statickou ást, obraz souasné selánkovanosti všech pfíslušníkô k jisté spolenosti, pro ást dynamickou, výklad o príinné závislosti prítomná a budoucna na minulú a prítomnú, potfebí má vedie poznaní nejlepších synô nékteré doby i poznaní lidí nicotných a odporných. Géniove jsou sic nejmohutnéjším výrazem idejí pí-edchozí dobou pripravovaaých a následující dobu vedoucích, ale jsou tím skoro abstrakcemi ze skutena, vzmoenéninami jeho v nadlidskost a ješté vice svádéjí k takovému pojímání sebe i k idealisování okolí, z néhož vyrostli normálni pro literárni kritiku,
jiný,
i
;
-
187
—
skuteno samo jsou stejnomérnéjši složeniny krásna
šeredna,
i
dobra zla, minula i budoucna. Vice však obavy než mizejíci už pedsudek proti studiu braku literárního púsobi mi pomysl, že nechut k etbé a analyse vecí tak niemných, nutná a marné potlaovaná, nedopustila snad, aby podáno bylo vše. co možno a jak možno. Ale snad pravdy a
lži.
i
tak leccos konkrétniho a ne bezcenného vyneseno
i
pomáraného
II.
V
z
té
spousty
papiru.
I*áce a Plazov y náboženské. Gallašové prekvapuje nmožství spisu
literárni pozústalosti
náboženských a mravné
vzdélavatelných.
Z nich vyšla tiíkem jediné „S vata križová cesta" u Škarnicla 1828. Vím to z Gallašova konceptu k listu P. Mikovi, dékanu drahotoušskému, dat. 15. ervence 1828 ^) v listu tom oznamuje, že „po dlouhém oekávání a nmohych s ním spojených mrzutostech" obdržel a dekanovi posila objednaných 300 ex. své „Krížové cesty" tišténé u Škarnicla. Také T. Fryajovi dle konceptu z 3. srpna 1828 -) poslal 1 ex. „nábožné knižeky," již napsal, když „v svém kiži, žalostech. nátistcich a mnohonásobném pronásledováni" od pátel opuštén utekl se k ukrižovanému. Knižka však nezaznamenaná bibliografy, a exempláre jsem nevidel. Rkp.. jejž si Gallaš byl od ;
knilikupce vyžadal pro hranickou íarní knihovnu^),
u sebe pitel autorúv P. Jos. Fiala
(Schr. VI
choval
kdysi
312).
Náboženského obsahu jsou etné rukopisy. Pedem stj ,.P ok a d P o t é f j e n d u c h o w j h o p o z u f t a w a g c y v R o zgjmanj p e h o r k e h o \' m j aSmrtj PánaGežjffe K y f t a z w ý b o r n é S a e r o ^v é K n h y m o d t e b n j nemecké wytažená(! opraveno z naps. wytlaená) a d o 1
j
i
ue
i
1
1
j
i
Gazyka mora w) kého preložená od Jozefa Hemana Ga a (nadpis na desce je strunejší), v rkp. rajhr. 1
O.
a.
33,
1
101
e"'
j f
str.
pípisku na poslední strane je chybný prepis predlohy schválené ervna 1815. Po krátkém nauení, jak se
4° textu. Dle
rkp. ten doslovný, ale
eensurou brnenskou 1)
Briefentwiirfe
2)
T. 48—49.
3)
Koncept
5.
fiir
dosti
das Jahr 1SŽ8, rkp. rajhr. O.
listu Skariiitzlovi,
/í
dat. 23. listopadu 1828,
17,
t.
str.
46—47
63.
13
188
umuení
a
Kristova
smrt
podáva se tu preklad obsaženého v str.
má
rozjímali
s
(J.
227
duchovním užitkem^
M. Saiierova rozjímaní o Kristove utrpení,
svatku „Vollständiges Lese-
1.
tholische Christen" 23, díl 1840,
J.
u.
Gebetbuch
fur ka-
M. Sailers sämmtliehe Werke, ed. Jos. Widmer,
— 278). Z pašijí vybraný v každém ze 14 zastavení
vždy hlavní momenty, predstavený co nejpôsobivéji na cit, bez apparátu dogmatického, beze snahy pusobiti na rozum, a na rozjímaní o úelu Kristova utrpení, jež chce vésti k polepšení a zasluhování spásy, založená pekné stilisovaná modlitba. Sila náboženské lyriky
Sailerovy patrná je
v
i
prekladu,
originálu
ovšem nedostihším.
„Pobožnoft jwatopoftj oba Modlitby na Popelec; Rozgimanj a Modlitby na p r wnj Nedeli poftnj; PobožnoftnaKwétnau Nedeli, na zelený Gtwrte k, welikyPatek a bylau Sobotu, s obwzlafjtnjm Ro;^gimanjm celého Vmuenj Pan a Geži f e w trnactero Z a a w e nj c h z w y b o r n e S a e r o w e m o d t e b nj K n h y wytažena, a z nemeckého do morawfkeho Gazyka preložená od Jozefa Hemana G a 11 af e". Rkp. rajhr. Nedokonená
zú?tala
fahugicywfobeRozgjmanj
f
f
i 1
t
1
i
j
f
O. 22 na 28
str.
popsaných obsahuje
božnost na popelec popel pokání!"
(7
s
z
ruky Gallašovy jen po-
písní „Pristúp sem, bídnv hríšníe
sloh 8veršových) a na
1.
!
Prijmi
nedeli pôstni.
Neúplné zachován „T ý hode n fwaty to geft Katolickokeftanfka pobožnojt na každý den v tyhodnj obsahugicy w fobe Modlitby rannj a weernj; modlitby ke Mjj fwaté, kagicy pred a po zpowedi; pred Pigimanim po Pfigimanj; poctu b. P. MaryeáSwatychBožich; Modlitby w^ rozliných príhodách a pro rozline ftawi, na wetfjim djle z Pjfma jwateho a Swatych Otcuvv i
wytazene". Obsahuje rkp. rajhr. O. a. 36. z toho ze všeho na zpeházených složkách o 106 str. 4° textu pobožnost ranní a veerní (mezi nimi téz modlitby ranní a veerní z Pruggera, které se rodie Gallašovi modlívali co den se svou domácnosti), k P. Márii, ke mši, 4 modlitby pfeložené z latinské denní sv. pobožnosti Jana Skotty S. J., modlitby v nátiscich a souženích; néco z toho ani nezachováno cele. Jazyk, tebas ne prost latinism a germanismú, aspo je bez chyb pochodícich z kvapne stilisace
:
pre
a je
ušlechtilejší
—
189
stopami
po
etbé písma
náboženské
a
literatúry.
„D u
c
wn
h o
Pvní
M
j
i
f
c e
1 1
e I." (rkp. rajhr. O. 24) skládají se
bíle s tmavomodrým hfbetem, mnohé však nepopsány, obsahuje zlomek „PobožnoftikSwatym Božím" s pouením, že pravá úcta k svätým vésti má k lásce k Bohu a k bližnimu a ke ctnostem svätých a nemá býti povérená, dále úvahy o príinách soužení na nás od Boha pficházejícich, potéchy v nich a p. Druhý, celkem 24 str. 4" textu, „W r a u cná wzdichánj k Bohu, a Panne Maryi pomocné w as bljžicyho fe nebezpeenftwj
ze 2 sešitú.
o 60
str. 4",
moru
a
z nich,
brošovaný
z nichž
nakáž liwych nemo
modUteb
c y", vedie
s
respon-
soriemi a antifonou obsahují též 3 písne: 1.
(11
„Milosrdný
Hospodine
sloh tyrveršových,
s
!
Bez
Tvejž
rýmy aabb,
vule
nie
kancionálu
z
nezhyne" Fry ajová,
néco však zmenená), 2.
kojila
„Pise k Panne
našeho Spasitele"
Márii
Pomocné"
(7 sloh
:
„Hvezda morská, jenž
osmiveršových,
s
poadem rýmu
ababcdcd),
„Pobožné strely k blahoslavené Panne Márii v as moru nemocí": „O svata Kristova matko! Že od nas puvod smútku" (9 sloh tyrveršových, s rýmy abab, opis písné „Pobožné strely k Blahoflawené Panne Maryi Zaífowjké, za odwrácenj Morowe Rany", jež spolu se 2 modlitbami proti moru a rytinou pedstavující P. Márii Zašovskou vyšla u Birckharta Sc. Pragae: exemplár tohoto drobného tiskú, dvojlistí obvyklého 3.
a nákazlivých
formátu
vložen sem).
písní,
Gallašv Fiala choval ješté ztracený nyní rkp. takovéhoto obsahu, nadepsaný „Bôh gejt má wjra, má nádége, má láfka a útecha" dle Ripparova uv. spisku 23. Pí-ítel
Všelijaké
drobnejší modlitby
nékdy jen pro vlastni potreby, veršem zejména v snúškách drobotin, n. p. R.
i
a
povzdechnuti,
prosou, jsou roztroušeny 79,
213—214, 236—237, 290—296, 303—304 a
133
— 135,
Jen pro vlastni potreby Gallašovy spisy tohoto
druhu
194,
198,
j.
vzniklý dva
:
„Sedmero rozgimanj O fedmi pofledujch flowech aneb promluwach Pána Gežiffe na kiži Dle latjnfkeho Exempláru neznámeho mi jpifo13*
—
—
190
watele od Jozefa Herrmana Agapita Gallaffe k jwému wlajtnjmu a fwých domacych vžitku fložena" za [!
spisek ten v rkp. raj hr. O. a. 38 titulem petrženo dátum 1830] zachovaný obsahuje na 192 str. 4° vohié, jak se podobá, preložená z neznámeho spisu lat. rozjímaní rázu mystického o jednotUvych slovech Kristových, pibarvená asi Gallašem narážkami na osvícence, „naše nynéjší mudrlanty a bezbožníky". Rozjímaní pfecházejí vždy na konec v modlitbu, sedmé dokonce ve veršovanou, a závérem je modlitba o šastnou smrt, v niž vetkáno je všech 7 slov. Rukopis je koncept, jak zfetelno z kolísaní ve volbé výrazä a škrtô témér na každé strane, nékde až neitelný pro rozlezlý a rozmazaný inkoust. ;
Podobne
najisto k
uchovaných
spisku
soukromé potrebe byly pivní
erne papírové
v
,Mug Labuti jpew rkp. rajhr. O.
/?.
rawfkeho wlajtence, louení Gallašovo
15
„M e
z r.
1832
sloh
rýmované
8b,
to
zenj
po strastném
živote, s
isté
kre-
smrt;
na Hrob,"
úmysl v as pi„Mapojlednj Modlitba"
vyslovující
fádne kresanské smrti, a
n.
8a 8a 8b
Hranickými, o jichž dobro se láskyplné staral
s
sanským názorem na b)
4
a)
a jichž odprosuje, pochybil- li,
praviti se k
ze
nadpis
rozgiraanj nad Hrobem," Labuti Spéw gednoho mo-
a
Jsou tu
9.
3
nesoucí
tašce,
1833, vyslovující díky za
to,
že obrácen byl slepotou
od pachténí po marném štéstí svétském, dékující za život a jeho dary (se vzpomínkou na dobrodince) a prosící za šastné dokonaní
;
„M
c)
e r o z
gi
„Ma Modlitba
m an nad Hrobe m" z k temuž Gyli a Koncy",
1818
r.
j
n.
1819
obé podobného rázu jako kusy práve pedchozí, leda že tu na víc prosba za zdar rodného mesta a odpustení tém, kdož Gallašovi kivdili; d) na 28 str. dalších jsou rozmanité modlitby, mezi a
nimi Gallašova modhtba za
vojny
francouzské.
—
zárove svédectví, že náboženské spisy Gallašem pro verejnos urené nebyly jen zbožím na výdélek vyrobeným že náboženství bylo Gallašovi daleko více než politické zpraJe v téchto spiscích
i
vidlo, že
mu
bylo stále potrebným vztahem k
lejšimu svetu, v néjž chtél uvésti i
doma
z
potreby,
veer obyejné
i
jiné.
ruženec, ano
a
lepšímu
Modlíval i
se
v
v
trva-
kostele
noci,
když
:
— se probudil. Modlitba byla
mu
191
—
potéchou
:
když nenalézá
truchlí,
útechy v modlitbe'). Výslovné pro
loveka prostého
tebni knihy. Vypracovanéjší z nich, ba zdafilejší je
i
chystal Gallaš 2 modli-
jiných stilisac Gallašových
„Sedlak pred Bohém
\v
fwe roztomilé
To gejt Prirunj nábožná knjžka, obfahugicy w fobé rozliné vteffitedlne modlitby a pjfne k pro] pechu lidu fedljkeho, wzlaffte pak hofpodafu, fhromaždenych [I] od Jozefa fproftofti.
Hemana
Gallaffe
Roku
jen prvá 3 slova], rkp. rajhr. O.
psanými 134
4".
str.
1820" [tak /?.
Zlomky jiného
deska
list,
tit.
modfe brošovaný,
24,
rkp.
s
modliteb
téchto
má pojsou
NTMD.
v
Po úvodní modlitbe, rozšíeném to prekladu Sailerovy Landmann in seiner Sprache vor seinera Gott" (VoUständ. Lese- u. Gebetbuch III. 1. Abth. Werke XXV. 43 — 45), od néhož jméno má spisek, jdou modlitby a písné modlitby „Der
=
rozmanitým okolnostem života rolníckeho a posléze by kniha nebyla útoištém selského loveka
k
ranní,
veerní. Tfebas
ve všech dôležitejších píliodách jeho života a zbyly v zvláštnosti Gallašovy
ní leckteré
po néjakém oprávci jejího jazyka, je to
i
pece z
slušná kompilace. Použito v ní hlavné Sailera, též modliteb Pruggerovy „Knihy príkladov" (Jgm.^ V. 796), nejakého „ne-
známeho
skladatele", jesuity Jana Skotta, Gallašovy ,,Muzy
ravské" a „Domovního dialektu okolo
uvádim 1.
„tri
velmi utéšitedlné písné v zármutku"
„Ja v
2.
sam
pri 3.
7
si.
tvaru
7c,
jsi
mne
stoj
muj Ježiši, o lásko má!"' 14 si. tvaru 10a 10a môj! O Ježiši môj V ouzkostech a v bidach
Ježiši
!
!"
„Go Bôh môj
chce, to ja tež chci", 10
8a 7b 4c 4c 7d 4e 4e 7d dále „píse o ;
1)
^)
Boha milého doufam jen samého",
„Kde „O
refrain
Mo-
123 v slováckém
1800 v Budíné, neznámeho Jungmannovi. Z písni
r.
6a 6a 7b 7b 7c -j-
zrcadla", vyšlého dle
str.
sv. Isidoru,
si.
tvaru
8a 7b
patrónu sedlského
MPS. 23, 91, 173. z bibliografických dúvodú,
hl. pro urení písni púvodu nezjišténého, pfidány jsou popisy metrické stránky pisní obvyklými zkratkami (n. p. 8a 8a verše Sslabiné s rýmy sdruženými aabb; verše s rýmy vnitfními 8b 8b 2)
=
oznaený sponou obloukovitou
—
-
-
pod schematem
jejich).
—
192
—
z života jeho vytaženou", 38 si. tvaru 8a 8a 8b 8b, holou prosu vypravující po ohlašovacím zaátku legendu o svétci,
stavu, to
a písné veerní 16
„Pod veer
:
tvá
eládka
tvaru 7a 7a 7b 7b, a „Kriste, jenž
si.
slepií
co jsi
svetlo
i
kufátka",
de",
9
si.
tvaru 8a 8a 8b 8b. Následujíc-ími spisy
pecházíme k skupine Gallašovýeh
prací nábožensky Koneptera
a
mravné vzdélavatelných,
druhá duchovní príruka prostého lo-
zostala
„Zrcadlo zlate pro jlužebné dew^eky obfahugicy wfobe mrawnj navenj kterak w fwem powolanj prawe kejtanfke dokonalofti dogiti mohau s pipogenymi životopijami ty-
veka,
r e c h
I
waty
c
h
1
f
u
b ny c h d e Nothburgy].
ž e
we
e k
[t.
Wydane
Potamiany, Kristiany a
Márie,
sv.
od Jozefa
Hermana Agapita Gallaffe Leta O.
18,
/?.
zelené
skládající
broš.,
se
1828 (rkp. „Pedslova"
z
rajhr.
I— VII,
„Obsahu" a 123 str. textu). Príznané pro Gallaše je, že v návodu k svätému životu ve stavu eledínském znané místo zaujíma výklad o cene panenské nevinnosti a zpsobech ji zachovati, volné preložený ze Sailera (Vollst. Lese- u. Gebetbuch IIL, Werke
XXV. 38—42) a rozšírený dle vlastníeh zkušeností lekárskych etby. Mimo jiné Gallaš varuje oplzlé etby, hlavné románu, odporouí mravné výchovné romány, jako jsou
a
a
[patrné
„Izidor"
Hubrôv, Jgm.2 VI. 819], „Václav a Dorota" [Filipa Nedele], „Itha" [T. Kubelky „Jitka, hrabénka z Toggenburku" V], „Genovefa", životy SV. panen a j. nábožné knihy. Gallašova vesská
„zpévobohyné",
mající
zalíbení
nejvétší
v isté mravuv sprostnosti a nevinnosti a proto k anakreontickým
hfikám
ve IV. oddíle
moralisace a závery,
MM. komicky
již
r.
1813
pfilepující
pokladala
za
nesmírné cudné vhodné preložili
Charlemanovy chvály panenství a obraz svodnictví jeho následku, a védouc z lékaské praxe Gallašovy, že nevinnost panenská již i na vsi mizí, pozorujíc, že by sprostejší tenái mnohomluvnému pathetickému a Gharlemanovi neporozumeli, pfidala k nemu i
i
stízUvéjší, za to však v dúvodech,
radách
výstrahách
i
nejší preklad
zmnéného
v rkp.
O. 19, žlutohnédé brošovaném, o 59
(rajhr.
místa Sailerova.
Tak
vznikla str.
detail-
zase 4°,
jen
opa-
treném schválením censury 24. srpna 1813) zachovaná „Ghwala N e w i n n o f t p a n e n f k é Mrawnj P j e Múze M oi
j
r a
w
k é
f
z
S
)
a r
1
e
-
193
manowé
(G
ha
r
1
e
m a n) w
G
a
z
y k u
m o r a w k é h o p a r ao ž e n é do f r a n c a u z k Ý m f raz tyky preložená, a fwogim milýmKragankám kWeyftrazoodSwoduna wefké Pjfftalce hlaf
f
j
1
HemanaGalláife
fana od Jozefa má deskaj.
[strunejší
titul
Ženám vedie rozmanitých verš Múzy Moravské, pamatujících na rozmanité okolnosti života ženského, dokonce i na odstavení dítéte od prsu materského, urený byly M o r a i s c h e A b1
handlungen zur Bildung des weiblichen schlechtes
(dle
výtu Fryajova v MM.
19,
„des
Ge-
Frauen-
geschlechtes" dle Ripparova uv. sp. 21), kdysi chované v hranické farní knihovne, Gallašem založené, a nyní beze stopy zaniklé
zrovna jako
spisek
zcela
druhu,
jiného
lékai'ské
pouení pro
„Lucina ruri bolestné a zodpovedné chvíle života Gonsultrix, to geft: Rada lékajká pro tehotné jproftné ženy, pro rodiky a Sjejtinedélky, gak by fe w téchto okoloftogjnostech k wyftjhánj zlých pjhod zachovvati mély." Šastnejší byla pouze dobotina „istotné a zdrželiwé ženy," otišténá v Kábženina:
lových „Rozmanitostech" IV. 1822, 74, a nenalezené
mnou
nikde
„Zrcadlo zlate pro Matki, kterež také za dar Ne-
westam
slaužiti
mže,
tišténé
v
Olomouci
1814
dle
Chammbrezových (ne Gallašových !) „Augengläser Fúr die Feinde der Slaven und IhrcT Litteratur oder Sanimlung von Daten iiber alte und neuere Gelehrte dieser Mährens, Bóhmens, Poleiis Nationen, theils nach ihren Geburts und Sterbejahren, theils auch nach den Daten, in welchen ihre Werke geschrieben oder durch den Druck bekannt gemacht wurden, gesammelt von einem in Mähren gebornen Slaven", rkp. rajhr. O. b. 34 str. 76.
Ze spisku té(h a
z
rozmanitých
zmnek
vysvitá také
Gal-
družkou mužovou, vdkyni doktorský klobouk domácnosti a matkou a vychovatelkou detí Úkol svj plní pouze v manželství, pro jí nesluší (MMD. 13). než má se rozhodovali sama sice, ale ne proti radé rodiú, a do
lašôv názor
o
žene.
Žena
je
—
dom^ických ctnosti lásku, vérnost a Proto starost to díví ozdobu. panenskou nevinnost, nékdy. Proto komická a veliká panenskou Gallašova o nevinnost osobu" žen-kou lehkovéíci pro veršuje v Múze Moravské „Návéští
néhož
má
pinášeti
vedie
nejvétší
—
194
—
(„Podvedené déve" 295, „Na milencovy po hubikách schlazuje studenou sprchou stizlivé moralisace odpove „ctnostné panny" neb „nevinné ženské osoby", bránlcí panenské nedotenosti a hubiku slibující až po svatbé („Zamilovaný na Dorynku" 286, „Kýžba zamilovaného" 291, „Dálejši usilovaní zamilovaného" 294); proto jíná skladba, plná záUby v hubikách, neškodná uinená nadpísem ,Pochutka ranní mladého manžele" (341), proto „Pohádka o Mileku", preklad to 40.
podvedené
(320) a líí žal
divky
proto veršované túžby
neverného ženícha"
317),
Anakreontovy ódy,
uinená
Erotové pouením
o jesté
této naivní básne o moci moci rozumné sebevlády, proto
paródií
vétší
hfice „Pouto lásky", z ecké anthologie (301), podobnou myšlenku, prilepená nesmírné nudná moralisace „Mravní návéští proti lakovým Soka (t. j. milence) poutôm"
k anakreontické mající
— 302),
jiné blouznéní o moci hubiek, aby neuvádélo doprovozeno „Návéštím pro lakovou neopatrnou ženskou osobu" (292-293).
(301
v
a
pokušení,
VskupinuGallašových prací nábožensky a mravné vzdélavatelných patri též „R o z g m a n Swateho Bernarda Opáta Klarwaljkeho kteryžto geho fpifek také Knjžeka o duffi fluge. Preložil i
z
latiny Jozef
Hemau
Agapit Gallaš roku
j
1831" (tak
a. 35, v némž preklad Gallašv „Swateho Bernarda Opáta Klarwalfkeho knjžeka o dujfi"). Dílko není psychológií, jak by napovídal nadpis, nýbrž v 17 rozjímáních chce pozorovaním nitra vésti k poznaní Boha. Rukopis rajhr. podáva však jen první preklad, jak patrno z etných škrtô, po nichž nasleduje obrat definitívne zvolený, a pro zbežné pí&mo je téžko itelný, místy dokonce neitelný jako pozdní rukopisy Gallašovy vúbec. Opis, jenž dle J. J. Michla („Ouplný literaturní letopis" 237 . 20)
titulní hst;
zachován,
obdržel
deska rkp. rajhr. O.
má
titul
schválení
strunejší:
censury
2./XI.
1834 v Brne, se
nezachoval,
pokud vím. Po tomto
spise vznikla podobná mu tendencí „Fenelona Arcibifkupa Kambragfkého Duchownj rozgjmánj na každý den v méfjci. Dle nemeckého peloženj Karolíny Pichler zeffténá od Jozefa Hefmana Agapia Gallafje", známa mne ze 2 rukopisu, rajhradského
O. 20 (vázaného v desky
mramorované
a majicího 88
str.
textu
— s
i
203
obsahem) a rkp. str.
hist.
195
—
sekce 211
stat.
f (stejné
vázaného, se
textu).
Prvý
z
nich je
istopis
povolení k
majloi
od
tiskú
ordi-
olomouckého z 29./VII. 1833 (referent, areibisk. ceremoniár Augustín Wahala chváli dílo i zdailý preklad do moravské fei, kterým prý si pfekladatel zasluužil uznaní ode všech, jimž beží o jediné potrebné), a od censury z 6. lislopadu 1834; druhým nariátu
i
vlastni rukou Gallašovou psaný zbežné a nedosti itelné místy, ponévadž inkoust prosákl a rozležal se, je patrné predloha.
Z úvodu, „Krátke
biografické zprávy" o
Fénelonovi,
jejíž
prvni
„Krátky Životopis Fonelona Arcybyfkupa Kanibrygfkeho" na str. 1 — 9 rkp. rajhr, O. b. 30^), zvídáme,
stilisací
je
že Gallaš prekladá
nemecký preklad
vydaný Karolinou
1829
r.
Pichlerovou, ale volné a srozumitelné
i
nejprostéjšímu tenái, a
že preklad svoj dokonený v Hranicích na den sv. Doroty 1832 pokladá za poslední snad již práci literárni; poslední ovšem neVolný Gallašôv preklad tohoto Fénelonova nábožensky byla. vzdélavatelného spisu, radou rozjímaní a Ijrických výlevu umírnéného, konfeséijn neuritého kresanského supranaturalismu odvracejicího od sveta k víre, nadéji, lásce a k detskému oddaní Bohu, naprosto nenazval bych zdailým. Setena krása duchovní
rhetoriky Fénelonovy,
a
tak
trapné
uvedomuje
nedostatok
se
logického spétí jednotlivých kapitol, opakovaní jednotlivostí,
Oslabením
dostatek systematinosti a presvedivosti.
couzovy, spoívající v uchvacovaní
tenost presvedili
citu,
stízlivý, pochybující
ne-
Frannedosta-
zvétšena jeho
sily
mozek.
Mravné vzdelali (mimo „Svätého Aurélia Augustína, biskupaHipponskéli o. Re o ožralství .", o níž dále bude zmnka) chce též „Obraz Lakomce dle nemeckého originálu w morawjkem jtrogi pemalowany od Jozefa Hef man a Gallajje", zachovaný v rkp. rajhr, O. a. 37, tmavo.
modré to brošurce o 84 str. textu bídné psaného. Dle pedmluvy púvodcem originálu, formou monologické konfesse karrikujícího typické vlastnosti lakomc, jepraemonstrát marchthalský Šebestian Sailer, spisovatel her
(1714
— 1773), •)
dle
v dialektu švábském a náboženských spisô
jenž tento obraz lakomce nakreslil živými barvami
Ostatek tohoto rkp.,
nemeckého
str.
11
—
15,
vypluje
orighiálu, 13 slok 4-veršových.
„Oda na
Njc', pracovaná
—
—
196
ve svém „Marianském Orakulum". Jeho satira a irónie, s níž lii jeho lakomec, jak zkoumá prijímané zlaáky, nejsou-li zleheny židovskou obizkou, a vypláceným zase jak „strihá krídla", jak
Búh
htuje, že
penézm „Roste
neprikázal, také
a množte se!", jména Tomáš Dark by mu spíše se hodilo jméno Aurelius Berka, jak si preje, by dokal se, až hvézdy zlaté s nebe búdou v soudný den padati, atd., tato jeho
jak se priznáva, že místo
satira a irónie iní
na konec
i
spisovatel
vlastního
etbou
snesitelnou,
precházi v napomínaní
kazatelské
preklad Gallašôv
pekladatel úinnost spisu pokladá za dobré povédí proti lakomství (76—84).
sesíliti
Ze ztracenýeh nyní spisu tohoto druhu
uvésti
tfebas a
j
ako
sbírkou prú-
možno
j
ešte
„Mrawnj re o powinnosti lowéka k zachowánj žiwota a ošetfenj zdrawj. W gazyku némeckém složená od Kleinmanna (Karia) a do morawského (!) preložená a známkami opatrená od Gallaše 1813" 1.
v 4"
str.
101
135, censurovaná dle
Schr. VI.
hraniciké,
Gzikannova výpisu 314),
Zodiaco Vitae Mar Gzikanna
a snad
celí
i
e
i
t
z
letopisu''
katalógu farní knihovny
m oral
„Sententia c",
lit.
4°
díl
1
i
s
ex
od téhož
(uv.
t.).
Nábožensky de Diabol ješté
„Ouplného
Michlova
(u Pospíšila die
pouným
spiskem byl
asi
„Tractatus
o", sepsaný v Jaroslavi 1790, tedy v dobé,
podléhal
chovaný kdysi
osvícenství, a
ve
farní
kdy Gallaš knihovne
hranické dle Gzikannova výpisu z katalógu jejího (Sehr. VI. 314); nyní je nezvestný práve jako „Svédectvi staré kresanské
cirkve
o
oustné zpovédi
vaný (Jgm.2
VI.
a
1885 a Fryaj v
oistci", MM. 20).
rkp. tamtéž kdysi cho-
K nim pifaditi možno Krátky Žiwotopis Sw^ateho Jana Ewangelifty kteryž na žadoft gedné nábožné dufíe, k gegimu duchownjmu profpechufepfalJozeí Hefman Agapit Gallaš Leta Pane 1828", 54 str. textu ,
zachovaného tmavozelené brošovaným,
psaným rukopisem dva
c.
k.
spisky o vynikajících
První
z nich,
stud.
knih.
osobnostech
vlastní
olom., z
rádu
rukou Gallašovou sign.
III.
e.
27, a
sv. Františka.
„Sterneam ferapijchen Firmamente
des heiligen Franciscus"
(rkp.
rajhr,
O.
a.
32, v
hnedé
mramorované desky brošovaný, se 107 str. 4° textu, psaného písmem do neitelna rozmazaným a rozlezlým, prosakujícím ze
— na stranu, a rukou
strany
197
nevládnou,
starecký
jejiž
nemecký
tahy asto
psaný po krátke zprávé o reholi svätého Františka z Assissi, jejim rozdelení a vývoji vyíta suse hvézdy rádu dle jich velkosti a svetlosti seazené osoby vysokého dôstojenstvi, uence, svétce. blahoslavené, osoby velebné a patríci 3. rádu sv. Františka a posléze „spadalky a kométy", t. j. mnichy „zparkantélé a zkacíelé" a bezbožníky: mezi jinými Luthera, „arciotce one zlopovestné protestanské reforma ci" a bludu menlivých, jež skoní atheismem, neostavily
stop
inkoustových),
pfese
svúj
titul
esky,
:
Chabota,
dále
Eulogia
1756
Schneidera
— 1794
novice, hlavu spiknutí 45 uherských Jakobínô znal
osobné jako vrchnílio kaplána
Turkom 1788 fekl,
že tí
vétší
zmnky
a jehož zbrojnou
Turk
se nebojí)
o téchto
tyech
pri cís.
r.
a
Hynka
Marti-
1795, jejž Gallaš
armáde
bojující proti
výstroj a nebojácnost (Gallašovi
popisuje ze vzpominky.
Vše
mimo
Gallašem nenávidených osobnostech
suchý vyet.
Druhý spisek
„Hwezdy
z
Radu Swatého Frantjfjka
Serafynfkeho gakžs se nam každodene na oblož e k nafledowanj gich zgewugi*', zachovaný v rkp. rajhr. O. a,
sešité se
34,
konený, do
17.
44 str. 4"^ textu leckdy rozmazaného, je nedokvétna pouze dovedený kalendár svétcú a svétic
s kratikými poznámkami životopisnými. po sporá s J. A. Schmidtem, pozdéji slávnym professorem josefinské akadémie med.-chirurgické (1759 1809). o svobodu vfile napsal své minéní o této záhade, aby je Schmidt spolu se svým dal k posouzení dobrému jakémus filosoíu, býz
3.
rádu Františkova R.
178'2
—
valému professoru morálky. Gallašovo minéní vyslovuje tit. list spisku zachovaného v rkp. rajhr. O. b. 21 (sešité se zelenými deskami a 16 str. 4^ textu) „Der Mensch besitzt eine vo Íle unhinderbare Freyheit gut oder schlecht zu han:
Eine aphor istisch-metaphysisch e Ab ha ndlung Wien 1782 von Joseph Agapit Gallaš"
deln.
verfaszt in
(strunéji na desce: Meine Abhandlung von der Freyheit). Jiné rukopisy
jsou
rázu polemického, obrany
a útoky.
Zbežné, nékde sotva itelné vlastní rukou Gallašovou psaný rukopis,
nyni
hist.
stat.
sekce
211
a)^).
vázaný, se
153
str.
4"
je beze vší pochyby totožný s rukopisem, jenž v katalógu zaznamenán se sign. O á3 a titulera „Elégia Mariana t. g. chwálofwédectwj Marianfké", v knihovne však chybi. Byl patrné opatem 1)
knih.
Rukopis ten
rajh.
—
—
198
To geft Ghwálowytaženáz pijma fwateho fwedectwi Marianfka, a z knéh fwatych Otcu a Uitelu Gyrkewnjch od textu,
s
Hemana
Agapita Gallajje. Djlprwnj" vénován obrane pocty Mariiny. Pfedmluva podáva rozumové a histo-
Jozefa jest
„Elogia Mariana
titulem
rické dôkazy
jimiž se chce
autoritatívni výroky,
i
protestant ftm a „mudrlantským
padouchôm"
dotvrditi proti
nutnost pocty Ma-
nedávno vydané modlitební knihy J, P. Silberta du Maria" (Víde 1827) vybraný a vykladaný rozmanité výrazy, jichž kdy užito o Márii, a vypsána „chválosvédectví" písma a spisovatelô církevních o Márii poadem chronologickým. Místa písma vykladaná po katolícku, jednotlivé pronutnost pocty, nepoškvrnené poetí, stále panenstvi — blémy kvapný koncept bezpochyby nedokoneno, nerozlíšený; dílo
riiny; v dálejšku z
„Gegrúszet
seist
—
—
—
a
díl
prvý je zárove dilem jediným.
Mnoho, zvlášté v pozdéjším veku, Gallaš myslí na j esu ty. Obraz jích se mu stále jasni, jsou mu obráncí církve proti útokm nevery a proti ,,mudrlantským rozpustilým dômyslôm", „semeništé duchovního vychovaní" odsuzuje zrušení rádu Khmentem XIV., spatuje v inu tom mnoho ,ábelského" „pekelný Lucifer neonoho svetla božiho, kterež oní všudy rozsvícovalí, mohl snesti a vypustil z riše temnosti všechny své holomky, by je, kdežby i
;
:
.
.
.
mohh, pry pudili a pleníli" (vložka v rkp. „Muedlníkô z Tov. Jež." 7 8), a zapisuje si obrany rádu tohoto 94; III. 262; IV. 33 a j.). (J. I. 14—15, 117; II se jich koliv zmocniti
—
Výtem cirkev
protestantská je
proti výtce
v
Evropé, majícím ukázati, že
„krvi svätých
opila",
bráni církve katol.
„nestoudných predikant protestantských," že by cirkev
Viktorem Schlossarem
,0
umuených
jesuit
výtvarnictvi Fr. a
r.
J.
1853 vénován Františkovu Museu. H.
A.
Gallašu" v
GMM.
muj lánek
Srv.
1903, 123 p.
1.
—Z
šových rkp. uvedených v katalógu rajhr. knihovny chybéjí ješté: O. v kraji Perovském, praví Arkádové Moravšti, jejich
hory,
obyejové
o 3 sešitech, snad
a
národní písné"
totožný
s
(dle
Fialový
zpr. v Schr.
rkp. nyni váz. v knihách Ces.
Kadlcem v
.
musea
'2
Galla-
„Valasi
posvátné VI. 312, 6
se sign.
II.
,Berg Radofcht und die daran wohnenden Walachen, wahre Arkadier Mährens" (nyni nezvestný), O. b. 1 „Muža Betlémská" (jiný as rkp. než rkp. hist. stat. sekce 211 bj a d)) a O. b. 20 „Románek bez R", snad týž F. 12 a olišténý K.
Lidu XV.
190(>,
161a n; O. 16
exemplár, který se nyni chová v méstském museu hranickém.
—
—
199
katolieká byla krvežíznivá babylonská nevéstka.
mické
nost volených zbrani
0.31, 28
njcy
z
str.
a
proto
4° v žlutých
zkoumati nos-
nedosteluje, chová rkp. rajhr.
cile
mékkých,
deskách
Towaryšftva Gežijjova, kterež
trýznili
Tento kus pole-
zaslepená tendenci zapominá
literatúry, jež
s
,3iuedl-
tit.
w Európ e
kacyí'i
to vjtah z asopisu na mésic erve roku 1827"; v rkp. vložená ješté 2 dvojlistí s drobnými kusy jesuit se týkajícimi. Getba knihy „R. G. Dallas uber den Orden der Jesuiten frei úbersetzt mit vielen Zusätzen," anonymné vydané r. 1820 z
vimrtili."
a
Dle
udáni je
„v svazku 24 v astce
„Katolík",
6.
prísne katolíckym spisovatelem historickým Friedrichem von Kerz
{1763
— 1849), zaujala Gallaše tak,
že
r.
1825
ni
z
uinil
si
výtah aspo, na lepší jeho vypracovaní pomýšleje, až by popí'ál lepšiho zdraví a
„veselšiho"
nártech nepokroil nad tento O. 18:
„
mís ty
tu
ducha. Ale
jako
zbežný
mu Bôh
pri
j
iných
zachovaný rkpem.
rajhr.
p o n y a v P a r a k w a g " i). volné a jen ve výtahu, místy otrocký, ale vždy
stiraje
G
e z o
krásu slohovou
w
i
t
i
w
výtah
J a
i
i
svých predlôh,
prekladá
z
Dallasa a
z
Gallaš
pfidavk
—
Kerzových histórii kesanstvi v Japonsku (45 151, s nepomérné širokým úvodem o Japonsku 3 44), obraz o pôsobení jesuitô v Paraguay (152 220) a posléze chvály autorít rozmanitých
—
—
— 286).
Ale ty to obrany rádu Ježišova mu nestaí. kde miže: stane-li se co kdy na pi „sväté eholi" jesuitské, témto „dobrodincm lidstva" a „apoštolom pravé osvícenosti kresanské,*' je v tom „kacírska bezbožnost" nebo , hanebná, ba dábelská zrada" „naši zvelebené a vytroubené o í'ádu (221 Sesiluje
je,
mudrcké k
osvícenosti". Zlý jest osvícenský dejepis a nespravedlivý
jesuitfirn.2) 1)
Tím, že zrušen rád, ,.pomaly kalvinistum, luterianôm,
V hnedé vázaném tomto
obsahujíci na 17
str.
rkp. se
291
str.
dvé preložené obrany jesuitu a
4"
vložený
dvojlisti se
ješté
složka
4 latinskj-mi
nemeckými epigrammy haeretikú na jesuity. ^) ,Kdo od nynéjšich tech tak nazvaných mudrlantskych svetlonošuv sepsane príbehy s pravou pozorlivosti te, ten se velmi asto a patrné o tom presvedi, kterak oni tech nejpomrvenéjšich pohanskych mrzaku a zlosynu lecijake zásluhy až k hvezdam vzburu vynaši, skutky ale nejchvalitebnéjši kebanskokatolickych hrdinu dosti nahyzditi a natupiti nemobou. Kteražto a
'I
—
jejich jedovatá zlolajicnost nejvice se
nejsvetéjšich otira.
Ano
na
zásluhách
cele tovaryšstvo Ježišovo
niužuv
nejuenéjšicb
a
jest jim tak velmi nelibe a
ošklivé, že když se o ném zminka v rozprávkach deje, s patrnou mrzutosti na stranu se odvracuji a mnoho nachylnéjši k vymluveni a oi-téni Nerona a jinych pohanskych ukrutníku byti se zjevuji, než by onoho slávneho radu
zásluhy jen pozdaleku schválili]" 45-46, píidavek Gallašuv.
200 janzenistm,
socinianum,
— materiál istum a atheistum
libertinum,
naramno veliká kidla vyrustly, že se v našich krajinách katoHckemu naboženstvi rouhati neoslejchaii" (224) ,tu se pomalú mazonu, illuminatu, jakubinu, karbonam a jinych ješté
tak
;
nekterych potajemnych spolku naplemenllo, kteiž všichni na nie
kresanského naboženstvi ne-
jineho nežh na vyvraceni trônô a
panovníkm
smejšli", jak ukazuje veliká revoluce a vzpoury proti
Španélsku a Portugalsku, a kteí bráni svým vlivem vládam revolucí írancouzskou zmoudfelým zavésti opét v Neapolskú,
Sicilii,
rád (224, 213).
K piznivému tomu i
CO Gallaš o
to,
nem
minéní
o
ve
slyšel
fádo
etby mnohých
vedie
na
vlasti
prispelo
místech,
—
pak v Olomouci. Zapisuje to na str. 280 286. Zrušení rádu pfijato plaem a naikánim lidu. Želeli jich „nejina, než jakby sve n ej úprimnej ši pfatele, sve rodie a sve nejvétši dobrodince byli ztratili". Zmizela chudým studentm a jiným potrebným zvlášte
hdem
jich podpora, a narikali churaví,
jimž
mimo
jesuité
jiné
potreby dávali ze své klášterské lékárny léky, zadarmo opatrovali
lékae, pokrm nej en donášivali. Poslední prívetivostí a
vdovy a
umirajícího
sirôtky
v kláštee a ve
asto
nýbrž
dávali,
pomazaní
udileli
neopouštéli,
i
dokud nevypustil duše;
podporovali a zastávali.
tešili,
školách
stále
emeslnici, jako rezbári, malíi,
náležali
pod pláštém chudáku se stejnou
sami
i
bohái
práci
U
nich v kostele,
rozliní
umelci
a
zlatníci, štafífi, stolári, soustružnici.
Všechny hlavní schody kláštera olomouckého byly ozdobený krásnymi oltári, knihova a refektá prací malífskou dilem rezbárskym, isté zlaceným nádherné byly okrášleny akademický sál neb auditórium, refektá v konvikté a bratrská modlitebnice. i
;
Nikde, zvlášte v kostele, nebylo nie prílišného, neslušného. Služby boží byly spofádány dle
potreby každého stavu; byla kázaní neb
exhorty pro služebníky, pro femeslníky, v bratrské SV.
Isidora pro lid selský a
a nemecká; študenti své bratrstvo a
i
mimo
vyšších
mésíné
i
patróny.
modlitebnici
to v kostele ješté
nižších
Jesuité
škôl
méh
chodili
„moravská" svá
jen
kázaní,
ve
svéro
odevu eholním, prostém a istém, jedli doma prosté a pozvaní stídmé, vedlí si vážne. Nikdo nevidel jesuity opilého, ba ani „néco málo prepitého"; íkalo se proto: „ne víc než jen na jezovitskou špiku". „Jejich šetrnost, opatrnos a ostrovtipnost v rozprávkach byla u mnohých až ku podivu hodna, u všech
— ale
201
—
musterna". Proto váženi byli u dvoru. Zfídka kdy byla spra-
vedlivá stižnost na nékterého
nich.
z
aspo v letech 20. a 30. Gallaš je neprite evangelickýchí cirkvi a anglikánske, odlouivšich Jak patrno,
se
od
I
katolícke, jediné samospasitelné.
Jejich „sykoíantistckou" sára,
dí
jednou
(J.
k protestantismu, než když
si
shodnéji
Tak
se zmenil
porovnával
(t,
mezi
65).
I
od dob svého pobytu ve Vídni, za néhož viru zdúraznénim požadavku lásky
spor o
k bližnimu (MVB. L 173
O
s
že o pravovérnosti
zapisuje,
sektami kresanskými neize rozhodnouti
jednou
duch celým svým chovaním
theologii nadchl prý jim zlý
103), jisté
I.
-
178).
nemúže býti rei u Gallaše. krehkosti; jen jen jeho zná nepízeii k Židom je Luthera U se staví k odpadlíkom vhod. Jinak od církve katolícke Gallašovi 100, III. 169; než k pokfténým jinovércum (J. í. 71, 73, 97 spravedlivosti k protestantom
—
naproti L 74).
Uražen ve svém katolickém vedomí výtkou nesnášenlívosti náboženské, odpláeí sbíránim dokladfi na nesnášenlivost se strany
(mimo uv. spis o muennicich z fádu p. drobné toho druhu kusy jsou v J. I. 2, 64 a n,
jiných cirkvi kresanských jesuitského na
—
na posledním misté Márii Stuartku vydáva za pravou 110 muedlnicí pro náboženstvi). Naproti tomu neprovází ani poznámekou zápisy o upálení kacíi', vypuzení Maur a Židi ze Španél, ba ani zápis o uvéz-
IV. 7,
néní
Husove
(J.
I.
78,
102.
katolíckymi theology, zvlášté
vinnou („Go
verili naši pikartští
vání
do šachet horníky
Husitii
strašného fanatizma
z
a smrt jeho
souasnými díveza neueným Rojkem, pokladal III.
ISOi,
pedkové''
24).
se
Jen
pro
shazo-
nemeckými má nadpis „Príklad
strany katolícke"
(J. III.
183).
Porozumení pro XV. stôl. bylo osvícenství Gallašovo príliš vzdáleno. a sympathie s hnutím husitským mu zajisté vzaly zprávy
prameu
o ukrutenstvích
stranných
jeho
Táboritä,
Orebitú a Sirôtku
uvádí
i
Husity (vedie
kališníky!
„Co
Husitu.
verili
naši
pikartští 26) páchaných. Husité byli mu „estí lotrasi" tresne" v ZRP. 399). „Husitské (povidka Více zabýval se Gallaš „pikarty", eskými bratry; vždy i on vi, že „pikartská rebelhe", odboj stavu r. 1618—1620. svvmí trúchlivými následkv zasáhá dobu naši, a jeho „Památek
pedkové"
—
202
—
mesta Hranie" epochy III. svazek I., obsahující „príbehy té tak nazvané pikartské rebellie od roku 1619, až do roku 1629" (rkp. rajhr. O. 9 z r. 1808 a rkp. mesta Hranie se vtišteným na hbeté nadpisem „Memoriál 11", 283 316) má úvodera zprávu o bratfich Kromé toho Jednote bratrské venoval j ešte dva spisky. Prvni z nieh „Golectanea ad Históriám Patriae illustran-
—
dam FaseiculusI
Gontinens Profes-
poslední]
[a
Fratrum Valdensium ad Regem Wladi-laum Jagelonium missam, et Epistolas binas
sionem
fidei
AugustiniKesenbrodtad eundem Regem eontra eosdem", huje
bratrské,
víry
podané
130
str.
AP textu, obsa-
krátkym
králi Vladislavu s
Kaesenbrota dva listy témuž králi, bioKaesenbrotovu složenou dle Pilae a Moravce, výtah z odpo-
výtahem, grafii
rajhr. rkp. O. 17, bílebroš. o
vyznaní dr.
Augustína
Augustinovy a posléze úvahy o téehto spiseeh („Reflexiones In hanc Fratrum Valdensium Vladislao Jagelonio Hungariae et Bohaemiae Regi oblatam suae fidei professionem
vedi bratrské na oba
nee noc
listy
in binas lítteras
Doetoris
Augustini atque eorundem ad
has excusationem praefato Regi missam",
Prameny pochyby
k poznaní z
bratrského
uení
str.
knihy Henriea ínstitorisa „Sanctae
—
Defensionis Glipeus".
87
a života
— 130),
vše latine.
pejaty jsou bez-
Romanae
Ecclesiae
rukopis, „Go wérili naši Pík artf ti Pedkowé? Krátka Hi jtoria tehož Nab ožen jtwj, ložena Togeft od Jozefa Hemana Gallafje Epochy IIl*^ Swazekl Oddélenj II.", rkp. rajhr. O. 14, bíle broš., o 88 str. 4" textu,
Druhý
f
f
bezr. 181.', je histórie Jednoty Bratrské, cenná kompilace z Millota, Henriea Institorisa, Pilae a Moravce, Pešiny a Dávida Granze, „Hernhuta". ^) Nemožno ani odbýti ji vetou, že vedení Gallašovo charakterisují jeho prameny, protože
eensurou schváleného
opisuje, hlavné a
opis
ovšem
prokládá
z
Granze, jen co se
výpisky
—
zase
ledabylými
mu
zdá
dôležitejším,
odjinud a chybami,
ni na str. 75 31 odnékud opsal životopis Komenského, plný chyb Psavý nedouk osvícenské doby, misto co by sáhl k etbé, jež by odpornou nevédomost jeho o Komenském zmirnila, nepouživá tu ani Pilae a Moravce, pridáva laciný a nechutný výklad, jak Komenský „svoji znamenité velikou chválu v ohledu uenosti" (tak vystihuje význam Komenského) ,,velice zchmoural" svou virou v eny a proroctvi. Néco vice o Komenském spolu s poslední vúli jeho je v QM. II. 254—289;. 1)
a mezer.
Do
—
203
—
by zbyteno uviti z ní kytku všelijakých chyb a bláhových domysl. Takového védéní dobral se etbou hranický vzdelanec, ehož neuspokojila domáci protireformaní tradice o bratrich. Z jeho „starých soused" totiž nikdo nevedel o náboženství a bylo
bratrském
než že bylo
vie,
,velmi proklate kacistvi
hrozna rouhani proti Bohu, protiva Pánu Matce, svatym božim a samospasitedlne
ponévadž
.
katoUcke v sobé
cirkvi
duchovenstvo
jejich
knihy
zadne obecne
katolícke
tou
sekte
kterež
.,
nejvetši pelívosti vyhledavalo protiva a tak velice jak protiva pikartske nehorlilo. To jest
obsahovalo, s
.
jeho blahoslavene
Ježiši,
duméni sprostého
ode missionafu zdedilo"^), srovEneáše Sylvia, Jindicha Institora(!) a Augustína Kesenbroda, úhlavnich nepátel, mluvících i o adamitstvi. Ale kdyby prý to domnéní o eských bratrich bylo bývalo správne, nebylo by Ize vysvétliti, že Jednota byla tak rozšírená návajicí
se
a že k ni pfislušeli
mužove
i
od takovýchto bludô, i
nekatolíckych,
jen jedné. shledal, že
kterež
lidu.
zprávami
se
vzácni.
Aby
sáhl, vída strannost
oistil
pišících o Jednote, ke konfessí
Srovnávaje
s
ji
uenimi
uení bratrské ,daleko zakonum a obyejum
vínske bylo a
památku
jejich
spisovatel katolíckych
jiných istejší
bratrské,
cirkví
ovšem
kresanských
nežli luterske a kal-
prvni kresanské
cirkve vice
se nežli všech jinych náboženských reformatoruv blížilo"
(t.
6—7).
Shledává pramálo odchylek vérouných od cirkve katolícke u brati -) a néco z nich ešte nacházi omluvitelno. Vytýka im jen za blud (s Augustinem 01om.), že neklanéji se Krístu v sváj
j
tosti
prítomnému a
že verí v
pimluvu
svätých (dle Gallaše svati
,non sunt adorandi"', úcta jejich má spoívati v nápodobé jich ctnosti; na omluvu brati však pripomína, že úcta svätých ješté za jeho „jíž již osviceného veku" predí nad úctu boží a že húfe ješté bylo dfíve, kdy vzníkl verš o Antoninu Paduanském: Exaudít. quos non audit et ipse deus). Výtku, že brati neuznávali papeže, snaží se v Collectaneích seslabítí cipát.
výkladem, že
V knize „Go ')
„Co
-)
Pozdéji
véí'ili"
verili naši
(QM.
mu
neupirají primátu, nýbrž politický prin-
vytýka zase bratím neuznávaní víditelné
pedkové",
II.
207—209).
3.
. ISM, našel
Gallašovy tehdejíi charnkterisuje názor, že
jich
z pikartske
už
vice.
Vedomosti
sekty (=Jednoty) pošli
Moravští brati, .,ktenž nie jiného nejsou nežli reformovaní Valdenšti brati", a z téchto Hernhuti.
14
— hlavy v
Páné a
minéni o veeri
cirkvi,
—
204
o
pocliybiije
správnosti
prvniho svécení na biskupa bratrského.
Ukazuje na Augustinovu pfedpojatost, pisné odsuzuje jeho projevy nesnášeUvosti s bližnim, naproti tomu chvále mirný tón odpovedi bratrské
^)
;
na Augustina prý bodi se slova o knéžich
jen vzezením, ale mravy horších nad syny tohoto sveta; bratím
prý mél býti ukázán blud, kde jaký méli, ale ctnostný život jpjich
napodoben, žádostem jejich a tužbám, pokud mélo býti vyhovéno a káze méla býti zavedená dle prvotní církve; škoda prý, že nebylo tehdy Ganganelliho a Joseía II., dvou svétel dob Gollašových-). mél
býti chválen a
nepfíily se
písmu,
Tak mluví ovšem ovšem si bratí zavinili jich,
zneužití
osobováním
násilným
vzpourou
svobody náboženské fanatismem
chrám
tolíckeho duchovenstva (príklad:
bylo
katolíckych,
trýznénim
umuení Jana Sarkandra)
Ferdinandovi
proti
Pád
Gallaš ješté nepropadlý zcela reakci. ;
msta padla však
II.,
ka-
dovršeno
na
i
nevinné.
Môžeme
véiti spisovateli, že bolelo
jej
zlehováni
cti
eských
nad zásluhu bolelo jej jisté jen pro povedomí príslušnosti k tém až národu, ze kterého vzešla Jednota, a pro nelibost „pikartu"
;
k íanatismu, jenž ubil život Jednoty a ubíjel ješté
Neprožil však
citu, jež
její
povést.
vzbouzí pohled na poetí nových, vlastné
znovuzrození starých ideálu, jich sbližování se skuteností a
sbli-
némuž
daly
žování
skuteností
podnet, v
s
ohromném
nimi,
zánik jich
neštéstí
útvaru,
i
všenárodním;
k
neprožil
citu,
jež
ad Cimerias umbras, spiritus intolei-antiae lupeque sanguini ^) „Apage ovium inhians et disce rectius nosse nos legem amoris diviiii, qui vetat proximum iiostrum etiamsi erranlem pesequi atque daranare" (Collectanea 117). „An tygris et hyena pejoies besliae tali zelota, qui tanta cum crudelitate sanguinem humanum fundere anhelat? Cur haec historici in lucem proferre negligunt? Quis modernonmi cathoUcorum theologorum non horret ah illo fanatico genio infelicis illius saecuh? Quis miserandorum horum hominum non dolet vices, qui ne verbo quidem crudelitatis hujus mentionem [faciunt], quasi erubescerent hominem Christianum tam bestialem posse possidere genium, qui Nerone indignus non foret, pacataque illi reponunt" (!t. lál — 122).
„Sed heus dolor! defuerunt tunc temporis duo lumina, Ganganelli -) Josephusque secundus, quae saeculo luxere nostro quaeque temporumilloum tenebras dissipassent proculque crudelem propulsassenl fanatismum, qui tum temporis in aures Vladislai regis verbis hisce proclamabat .Extermina et pessunida Satanae coUegium" (slova Augustínova z 1. listu) t. 110-117. :
—
—
205
odumení
vzbouzí pohled na rozpuk, rozkvet a
mezi církvemi,
kvetu nejkraššiho
semena Ježišova v stredoveku.
jež vyrostly ze
V pomeru Gallašové k antice nebylo takového podnetu jaký byl v jeho pomeru k nekatolícke minulosti
rmoutivého,
eské, ve sporu lásky pokrevenské
mánním bojem školou XVIII.
st.
a
príslušnosti k jínému,
ní,
nehu-
Odehován humanistickou
rokokovým básnictvim veden k vlastní tvorbe klassiky (etína pestovaná tehdy nedosta-
te latinské tené), ano Horácem a pri
s
zvitézivšímu náboženství.
se teší
na cestách, rád dovoláva se
i
moudrostí, píše latinsky, vyšeptalými jmény latinského
jich
bájesloví
—
rymovaek ale pohanství klassifkého staroveku jest mu jen mtvou formou a pežitkem, z néhož cenné jest jen to, co chce móda a co neni napí ke-
snaží se krášlili suchou prosu svých
sanství;
VA)
proti srovnáváni
ohrazuje se
a je
Krista
se
Sokratem
védom mravní povýšenosti kresanstvi nad
si
(ve
staro-
vékem.
V mladá Tehdy
padá vyhlásení toleranniho patentu.
leta Gallašova
vzdelanci náboženská hádka byla stredovekou absurdností.
V dobé
pozdéjší, v
dobé reakce
nekatolícke nemohly
stáí, Gallašovi církve
a vlastního
Jakou formulí by skutené trvaní rozdil náboženských se svou nechutí ke sporom náboženským a virou v samospasitelnost církve, neekl. neschvaluje t o e r a n c e Toleranní patent Josefv jí nebyl již
býti vedie katolícke.
spojil
1
:
vyhlásené Josefem
II.
také piý Josef
;
II.
príliš
lehce dal se k ní
ho búdou na-
namluviti, míne mylné, že panovníci protestantští sledovali
(J. I.
104 a
Dokonce pak už
K vlastní
II.
i
zprávy a soudy raj hr. O.
w é d e c t \v
j
o
19,
91 a n.).
dle Gallaše neni správna snášelivost k snesl
jich charakteristice
Rkp. j
n.,
b.
Gallaš rozmanité
Z i d ú m.
zkašenosti
cizí.
22 na 101
w r až d e
si
ž
i
do
w
f
str.
Ke k
obsahuje t
er a
,Hyftorycká Kre t an ch
uz na
j
f
znenawífti gich nabožen jt wj na wetifim djlepfi ajy welkononjm prowedlí" (ten titul ie se na str. 19.; rkp. je bezpochyby totožný s rkp. „Hyitoryciiti
Žídowfke kterauž ze
Zajfti
dukazowe o Wraž[d]e
Naboženftwí kreítanjkeho na wetifim
na ditkach kejtanfkych prowedli"', zaznamenaným pod . 18 ve ..Verzeichnisz aller von mir verfaszten historischen Werke*", rkp. raj hr. O. [i. 23, a snad titul tuto uvedený je správny). Seznam vrážd, Židy spáchaných na kresanech z nenávistí nábodile
14*
— as
ženské vétším dilem v
koní
nepodstatný, a
velikononí, zaína Kristem, promíšen
také jednim,
je zloiny jinými,
—
206
némž dohad
píi
o vine je zcela
se divkou holešovskou, o jejíž vražde 30./III,
—
1774 Gallaš podáva na str. 77 82 zprávu ze psaní Hynka Chambreza, professora stavitelství na vysokých školách Ivovských, rodáka holešovského (!), v dobé vraždy IGletého, jenž si dívku zavraždenou vykreslil, rany j ej í a židovské litery v tvári vyrezané spoítal a vodními barvami vymaloval. K jeho zprávé Gallaš pridáva dodatky a podrobnosti odchylné ze zprávprý pravdomluvných r.
osôb tehdy v Holešové prítomných. Appellaním soudem brnenbyl tehdy potrestán pouze jediný Zid, jenž se k vražde
ským
priznal.
Chambrez
i
Gallaš dokazují, že vinníkô bylo vice
méla
50, tolik prý též dívka
Zidôm
žovaní
vyšetrovaní nepoužitých je tehdejšího obecného
na
ran, a podezírají z úplatnosti a nadr-
jímž vražda vyšla na jevo,
doktora,
lešovského a kroméížské
— prý
vrchniho ho-
Cena zpráv téchto ve méné než pochybná; jsou však ohlasem právo.
hrdelní
mínéní,
jako
historka
z
MVB.
Gallašových lipni-
48 a n. Tehdy mestskou ze za vrabaty, strhl na sebe kámen. Kámen poranil jej na hlavé tak, že oblila jej krev a padl do mdlôb. Vida to Žid Abele, jenž býval asto u nich v domé, zavolal nékolik spoluvércô, snesli hocha a jali se ho ckých
studií
Gallaš, ješté
r.
1771,
již
studentík,
vypravuje v
leza
za
kísiti v jizbé (báli prý se, by nepadli v
vražda holešovská o velkonocích ješté
sotva
živé
v
pišel
paméti,
dodáva
k sobé a videl
I.
podezení vraždy,
téhož prý roku
Gallaš krev,
klamán pamétí).
lekl
se
ježto
spáchaná byla
hrozné,
A
prosil
hoch, Zidy
rukama sepiatýma,
by ho nekošerovah jako tu holešovskou, a upokojil se teprve, když poznal Abele a slyšel od neho, že se s
mu
nie
od nich nestane.
—
Jednotlivé doklady vrážd židovských n.
temeu
Gallaše
p. J. I. 122 (holešovskou), II. 20, An. 107 a n. Kromé rozmanitých roztroušených mist k Židom
i
jinde^
se vztahují
ješté 2 snôšky.
šedomodre brošovaný, o 144 str. textu velikou vétšinou nemeckého, slove dle 1. kusu „Martin Luthers Meinungen und K la g en uberdieJuden nach Prvá
z nich, rkp, rajhr. O. b. 23,
der Walchschen Herausgabe seiner sämmtlichen Werke, au s 20 Bande vo m Friedrich Rus s h ér au s gezogen"; jsou tu mimo kus uvedený výpisky z Hesperu 1816,.
— Abraháma
Moldenhavera,
a
—
207
nejaké
Glara,
S.
der
„Geschichte
Deutschen Breslauer Ausgabe 1816", Schiffnerovy „Gallerie", polemiky nejaké [Israele Wahrmunda?] proti M. Hirschelovi o zrade židovské a jiné drobnejší kusy.
Druhá, rkp. rajhr. O.
b. 24,
ruznorodý
fascikl s
tit.
„Sam-
iungverschiedener kleinen Noten zur Geschichte des Judenthums", mimo rozmanité nárty Gallašovy a drobbezvýznamné, výpisky
nosti
i
zlomky, obsahuje sešitek se 43
S^ ..Ein Gespräch eines jíidischen
Weise
zufälliger
ich
Jaroslau
in
str.
mit seinem Buben, das
Vaters
vernahm
.
,
."
(pouení
ditéte
o neistých jidlech a hdech, kfesanech, s rozpravou o neistote, chytráctví a podvodnosti židô talmudských), dále temnozelený sešit se
14
textu nadepsaného
str.
eigenen Erfahrung
„Was
die
nemecké výpisky
sind",
Juden nach meiner z
Wahrmunda.
Isr.
nem. lánek Gallašv, o prenajímaní pivovaru a pálenek Židm. eský, jinou rukou a pravopisem než Gallašovým psaný výklad o tom, jakou úast jednotliví kmeové židovští méli na smrti Kristove a jaký trest za ni (n. p. Židé z pokolení Judova zradili Krista a proto každého roku mezi sebou zabijeli ticet Židu Židé
zradu;
skrze
z
pokolení
troje zlofeenství, nejprve, že
Rubenova
jali jej
každá vec, které se
mají
a proto
dotýkají, jestli
dnvc tí dní uschne, druhé: nie síti nemohou, což by sejim rodilo, tretí: na hrobíchjejich žádná bylina neroste atd.).
jest zelená,
to
Gallaš je antisemita, sotva jediný své doby u nás, ale nemožno urité íci neni studii. Bráni se sice proti výtce, že ;
nenávidí „k
Žid
svojim
aspo HS.
17):
do
— to
ale
náboženské. S niti
nevéfí
sice,
a uiniti
až do smrti".
prý patrí k
nelibostí
(J.
II.
37
i
zaznamenáva marné snahy Židy pokesfa-
hospodári:
co
je
Gallaš všíma
„Žid zftstane
Žid, a sice zatvrzelý Žid
n.).
mu si
býti
za-
jinde stálostí.
však také neúcty jich k
píkazúm Mojžišovým, výmluv pfi tom a vi
všelijakých masa vepového na p., rabbinú. od rabbiho hranického, že mnoho Židô.
strán
by
„baluchm sprostého lidu' (SVN. . 8. pece jen vztahuje na pole
antisemitism se
jeho
Spravedlivému soudci nad náboženstvími nesmi tvrzelostí,
že
krve kfesfan^ké potrebovali" a že by se ji roka myli, „aby ohavné nezasmrádli a ne-
macesom
jednou
zprašivéli"
predsudku náboženských;
z
i
i
je atheisty a
— na vrch
židovství udr.íují
208
—
pro zisk (MBV. IV. 65 a
n.,
VA.,
J.
L
17 a n). Staletími vychovaná nenávist k Židúm púsobí, že tolik zla na nich vidí. Popouzí jej nenávist Židô ke kesanftm, projevujíci se vraždami hlavné ditek kresanských, mstivostí, rouhánim, zradou, podvody. Židé dle neho jsoii kuplii, podvodníci kfeíanúm za dojeden hranickýŽid uprel Gallašoviplatza léení, brodiní nevdéní musel za zaplatili rabbi; druhý dal Gallašovi potme plíšky jsou zlodeji a pomocníci zlodéjô, mimo nékde nejakého Mendelssohna, za néjž však se nájde tisíc ohav, a zapísáhlí nepátelé kresanstva dle príkazu talmudu, jenž jim je nad thoru; nenávist
—
ta je nyní prý
—
skrytejší, ale neustane, jak dí
„prastaromoravské"
Tehdaž Žid kesanu upfímné bude piti, když se had na ledé v zime bude hiti (HS. 13; s variantami „Tenkrát", ..verné" M. I. 44, jiná var. KZ. B 18.). Odpuzuje jej také jich neistota: sviského masa dle jeinoho jeho epigramu (M. I. 44) nejedí z pfíbuzenství. Proto vše zdá se mu peblaženo mesto bez „israelských bradáu, lichváô a šibalo" (HS. 33 a n.), i jak prísloví:
epigram
to vyslovuje
„z
jedné
knihy"
staré
(R. 194),
latinského aforismu „Beáta illa civitas, in qua nullus nullus Nathan, nullus Lazarus reperitur" KZ. str. 6.:
Vez
preklad
Abrahám
že takove mesto
to,
velmi šastne, ba prešastné býva, v kteremž žadny nepfebyva
Abrahám, Nathan a Joab, Lazár a tem podobný chlap.
K
hrozné,
této
vedlností a logikou
Žid
antisemitské
dospívá
charakteristice
— antisemitskou.
Zapisuje
spra-
príklady fanatické
ke kresanom, zblouzení mravních
—
náboženských zákonu lásky k bližnímu, kde však ostaly kde historický výklad k tomu ke všemu? Zapisuje vypravovaní o židovskýcli rodiích zakopavších za živa díté vlastní, protože a dodáva se s détmi kresanskými pojedlo jídla zapovézeného, zevšeobecnéním fanatického nevzdélance: „Jakaž to hrozna nenávis kesanô! A ti lotrasi mohou ješté najiti píznivce?" nenávisti
híchy
(HS.
kesan
i
proti
74).
Pro
„tento
Istivý
pronárod" jako
jemelo" (jmelí) nevyplenén? Mají na
vyachrované na kesanech, a jimi
,,parasitská bylina
pomoc
zlaté
bojují proti
neb
rytíe, peníze
zákonm. Knéží
;
—
-20^
Themidini pak obdrželi od nich
ramena
—
zlaté
fetézy a jimi svázali tre-
Pro tento židovský „modus in rébus" jich zrada a nenávist projdou skoro beztrestné a bez vyšetrovaní, jako nález ruky ditéte as osmiletého v židovském hnojstající
ništi
spravedlnosti.
v Hranicích.
Tak
stávají se drzejšími a drzejšími,
pomoci podplaeených
panovnikú, žen, ano domáhaji se obanského práva mezi kfesany; domohou-li se, veta po svobodé a blaženosti: „ihr wäret dann an die júdische[n] Wucher[er] verhandelt und verkauít", volá Gallaš výstražné ke kesfanm (MLM. 1B5 a n., J. Ií. 37 a n.). piznivcô, svetských
Neméné
oste.
i
duchovnich, muži\
verši
i
prosou,
i
i
obrací
Gallaš
se
proti
osvicenstvi,
„mudrlantským rozpustilým dômyslm" a „mudrlantským padouchúni", proti všem útvarm a výhonúm rationalismu, proti spolkom zednáským a podobným, proti filosofickému materialismu
a
atheismu,
a
jak
bylo
vidéti,
i
proti
cirkvim
v theologii poddavším se rationalismu. Ve všem tom bylo nebezpeí jeho positivnímu náboženství. „Kdo o naboženství potupné vypraví, kdo z božských veci vejsméchy iní, kdo stav duchovní nanavidi, kdo mi služby boží zoškliviti snaži. kdož na káze kresanskou laje. ten jest nepfitel moji vezdejši vené blaženosti, ten jest vrah mojeho pokoje", veršuje v R. 84 a n. Je pri tom hodné nedútklivý. Tak mrzí jej úpadek verejných a i
obecných pobožnosti k odvrácení zlých ran, zvlášté zápové mopred cholerou 1830, vydaná guberniem, aby prý se obecný lid nestrachoval. Uvádí to v souvislost s osvicenstvím soudí: mocná-li modlitba jednotlivcova, ím prý mocnejší je modlitba celku (MPS. 175 a n.)! Rationalism, jak jsme videli. Gallaš, stoupenec absolutismu z boží milosti, dávajícího si náter dliteb verejných
patriarchálni, odsuzuje také pro jeho souvislost s velikým
kratickým hnutím XVlIl. a XIX,
stôl.
demo-
Xenávist k osvicenstvi iní
mu
tím milejším rád jesuitský; jí nestaí ani reakce, vždy dle epigramu R. 191 i reakní v 1. polovici u nás devtitenácté ,.stoleti, v kteremž žijeme a ehlubné zvelebujeme, dalo nam moc nových zlosti, zadne ale nove etnosti".
K shledal
nenávisti té mnoho pispivají ovšem chyby, jež Gallaš na osvícencích jemu známych, nenávistné zevšeobecnil a
— logikou malých
„Otcovské
—
210
jak zaUbiti se osvícencôm
chce mezi né, tebas byl lovek „v hlavé
Boha
se iditi dle nich,
smech
samo
prenesl na osvícenství
lidi
rad}''-,
„mocným
Jde to
(R. 69 a
mechem
jeho
z
Kdo
n.).
musí
plešténý",
víru tupiti, z náboženství po-
zapirati,
možným
se pilné klané, což se ]im nenotné hanét, to jim za zásluhu pokladali, což jinde meem trestali kati,., notné Ihat, klamat a chudé diti", vydenými penézi míti,
a
libi,
osvícencm ruce mazali a jich
píze
nepominula
dením sirôtku, to však pak nenajda s dostatek
hle
zas nahradil
né jim hrdla prolévati; aby pak
za
penézi, dobytí zase nových, treba okra-
s
zapirati a soudci pozlatiti ruce;
dkazô
propustí
s
ten
prý
praním: „Gos mi
dal,
Že Gallaš tuto karikatúru osvícenství
sobé!"
skutenosti,
snad jen dle svého názoru o ní, videli ze záznamu v R. 65 a n. nejedna prý osoba v Hranicích sesazená s úradu pro šelmovské kousky, j ako okrádaní siroti pokladny a utiskování ubožák, prišla potom k úradu vétšímu a
kreslil dle
:
výnosnéjšímu
skrze
tajné
osvícenské
spolenosti, jejichž údové
se podporují, aby snad néco tajeného nevyšlo
divu pak, že spolenost
osvícenská
vého smyslu prázdne klachtaní a rozmazankuv
osvíceneho
.
tovaryšstva,
bohabojnosti a nábožnosti, pak sloužilych
.
na svetlo. Není „nechutné a zdramodostrojnych padouchuv
mu
byla
jenž
na ouražku
se jen cti
na potupu
poctivých
a za-
nehodu svou nakladatelskou pí vydaní „Paraboli a paramylhií" svaloval na nenávist k obskurantäm — beze vší pochyby nesprávne. lidi
vztahuje"
(M.
III.
445), a že
Návratem ze supranaturalismu zpúsobené, nejen v živote než i theorií hájené uvolnení staré, bezpené kázne spoleenské inilo ho nenávistníkem „mudrlantskoepikurské oitéjí se jevící,
osvícenosti".
A
Gallaš je
hledávatí Sbírá síce
v
souasník
též
romantiky,
ném romantika
národní
písné a napodobí
a je,
bylo
by
mylné
ne reakcionáfe. jeho
horlení pozdéjší
upomína na romantiku^), ale nesméjí se tyto rysy peceovati. Romantika jen otevela oi jeho idyllismu, jeho vlastivednému zájmu o minulost vlasti, by vidély písefi lidovou, domáci, samorostlý výraz bukolického ducha lidu; jeho horlení pro re je víee podnécováno zlehováním jejím, a literárni vkus pro vec
1)
vlasti
v Predslovu k YKP. 162.
— jeho zostáva v XVIII.
—
211
nezná ani
stôl.,
Goethea
ani
Schillera,
Gessneové idylle, anakreontice nékdy moralisací zbavené jedu, neosobním epigrammu proti hrubým vadám
prestáva
na
mravnim, stizHvé osvicenské didaktice Beckerova Mildheimského zpévníku^), pohnutlivvch rytiských a loupežnickych povidkáeh „k užitené veerni zábavce" a nejdále jde až k parabole a paramythii Herderove a Krummacherové. V tomto erném tkanivu reakce zbyly však nitky svetlejší,
zbytky osvícenstvi. Takový zbytek je v Gallašové obrane kfiže (R. 116—118). Znamení kríže je mu milé nejen, že je katolíkem, nýbrž z „mravi
znamenaje
ohledu":
pripomína si. že v hlavé je rozum a že treba rozumné jednati; ústúm pripomína, že mají niho
mluviti pravdu, a srdci, že
elo,
má
býti sídlem ctností a lásky k bliž-
nímu. Píslušnost k cirkvi není nýbrž spojená
je s
mu
Podhorní kostelík hranický, v XII.
stôl.
tedy jen tradiní
formalitou,
mravní kázní. dle
Gallašova hájení
mnichem Jurikem. pvodcem
založený
osazení Hranicka, je
mu
milý svou romantickou polohou a pro svoj „romantický, lidnosti
velmi prospešný v
malebnú
pvod"
prírody,
(MM.
úcta ke
Rousseauovská
376).
III.
kresanskému stredoveku
censký sraysl pro vezdejši dobro
záliba
a
osví-
I
Prvky osvicenské jsou patrné v názorech pozdního starí kdy pirozeným chodem veci víc a více písnél. R. 1829, když mu již „tri a sedmdesate let života prebehlo", zaína si zapisovati pamétiliodnéjší sny)'-, „neco malo pro basnísku pistfihnute, akoliv latka jejich vždy skutena zustane". a pokrauje pak nejméné do 29. ledna 1834; tohoto dne sen. i
Gallašova,
17. v radé, je
posledním, kusým zápisem
obyejné
;
ostatek patrné ztracen.
výpisem o reálnich podnétech k nim. jsou patrné proti skutenosti zkrášleny; Gallaš to také pri 5. niže uvedeném a 14. zvlášté pripomína: mély býti projevy jeho ná-
Sny
ty,
božného
nitra,
zaeinajicí
nábožensky povznášejícími
a
utvrzujícími.
V
5.
Rud. Zacharias Becker 1751 -ISái, Mildheimisches Liederbucb. „Mogi pameti hodnegífj Snowe'" (tit. list; na desce „Mogi nektei pametnj Snowe"). rkp. rajhr. O. b. 8, šedé brošovaný, v némž text na 184 st. 4" p=án nékdy až neitelné rukou Gallašovou, Poad strán rkp.. jenž ostránkován tak, jak byl nalezen, je tento: 1— 16, 35-40, 49—68, 17-24, 69—84, 1)
2)
41—49, 85—1.56, 159-160, 157 — 15n, 161-184.
212 snu o „pravých moravských bratí'ích dle svatouení^, jejž mél, když mu byl uitel jeho vypravoval pochvahiý soud nejakého kapucma o bratíeh ochranovských, podáva Gallaš svoj ideál církve. z
nich, ve
cyrillského
moravšti
„Praví
svatocyrillského
dle
bratfi
uení''
jsou
Nemají raezi sebou lenochä, ožralcô, jacísi zlodéj, lichvá, partykárô, kurváô, cizoložnikfi, kaciu, bezbožníka, žid; voi kacíúm a mudlantum jsou opatrní, navzájem vzorní
dvéiví,
katolíci.
praví
v úfadech;
bratfi
úadô
a
mezi
sestry;
nimi
jsou
jen
rozdíly
jsou poskišni, sporné strany smifuje nejstarší
ani vojska není z rodiny, proto nemají mezi sebou advokátú; u nich, než jen všeobecná obrana, k níž se dobrovolné nájde pohostinnost dosti mládeže; každá ele zaopatrí své žebráky jejich je prostá a úprimná, zdvoilost príkladná a kresanská ;
bu
pozdrav „Pochválen
P.
Ježíš
—
neupadá
Kristus!"
u
nich
doby Gallašovy u knéží; dobrokresanské, uené od mladú. Vše u nich
v zapomenulí tak jako
za
i
innost svéfena je lásce se koná ke cti boží a k prospechu bližního. Na polích a pastve slyšeti je nábožný zpév, zeme je pelivé zdélána, kol cest ovocné stromoví a kvítí, v osade poádek. není slyšeti klení, zloreení, zaprisahaní, špinavých rozprávek
ke
cti
a sláve boží
a
ke
vzorní a mládeži jsou ctení.
pápežovým
a
písní.
ctnostnému
V
Hudba provozuje Uitelé
obveselení.
duchovní
správe
se
jsou
povedomím
s
drží se rádu „svatocyrillského". To, co z boho-lužby
knéz se modlí nebo zpívá hlasité, je v jazyku „moravském" jako za SV. Grhy a Strachoty, a jen „secreta" deji se od knéze latine,
Nejméné
za mésíc všichni se vroucné zpovídají
bilou sobotu a v sobotu slávnostné, držíce smrti
;
je to proti
pomazaním
je
letniní
všichni
pijimají.
a
obnovují
slib
Na
kestní
hromniky udelené pri kftu a podávané pri nákaze kacírske. Nemocný opatrený posledním
asto navštévován duchovním. Pohreb mají všichni
ženského helekání a povyku". Knéz za výkony náboženské není placen, ale má istý príbytek, dokonalé vychovaní stejný, „bez
a v niem nemá nouze pro detinskou lásku farníkfl. Všichni domáci se spolené modli ráno, v poledne a po veefi zpivají. i
Na veer
je v kostele požehnaní.
Gallaš,
sbéhlý
výtvarník,
pa-
na výpravu kostela. Kostel má jeden oltár v podobe kopule spoívající na 4 sloupech; pod ní je kríž se Spasitelem, u neho matka jeho s Janem; po každé strane matuje po svém vkusu
i
-
213
—
oltáre je andél se svícnem; tabernakuluin je ve zpôsobé archy úmluvy, na zdech jsou obrazy (veere Páné a emauzské) a sochy. Kostelní hudbu obstarávají varhany a mimo ne o slavnostech lesní rohy, prý zvlášté so hodící ke kostelní
mají své rady lavic a ženy jsou v kostele
Biskupem
je
se tak í'ádu
Muži i ženy obheji zahalenými.
hudbe.
s
—
odvdéuje
benediktín Gallašova utópie patrné benediktinskému za založení Hranie.
V
Knéží jsou ženatí.
otázce
k staršímu názoru svémii,
c o e
názoru
k
1
i
b á
u
t
svého
Gallaš
„Obrazu
se
vrací
blaženosti
venkovskeho katolíckeho ženatého farafe, jakž se ješté v XII. v Morave a v Gechaeh nachazeli", (M. III, 1 15, z doby po r. 1811), jenž se pfimlouval za zrušení nuceného bezženství, bez néhož prý by nebyla vznikla kacírstva. Tento úslupek prírode a rozumu na as — v R. \ííl 133 (po r. 1817, „Povaha dokonalého a špatného katolíckeho knéze"), J. II. 117 (r. 1824) a MM. III. 455—469 (r. 1825, „Obraz blaženosti staromoravského zmizel s Gallašova obrazu dokonalého knéze. veského faráre")
—
stoleti
—
—
Nové zkušenosti
jej
vrátíly stári.
Coelibát zachovávaj! dle utópie Gallašovy jen mniší a pou-
dobách josefmských dal obecným proudem, pozdéjí lituje, že „kdy néco proti feholam mluvíl aneb psal" (MVB. III. 114), odsuzuje rušení klášterä, pošle prý z názoru, že „peníze a mechanismus k jích stevníci.
Gallaš, jenž v otázce feholí v
se strhnouti
zejskání a rozmnožení jedinký základ obanství a jedinký sochor politické moudrosti" jsou, a (J.
II.
101).
Ovšem
pokouší
se
bohatství klášter.i se
Jak patrno, Gallaš by
aspo
kus
askese
mu
nelíbí
(J.
kresanského
turalismu chtél uchránili ze záplavy naturalismu
Kuriosní je nepochybný dôvod existence,
dvody
vyvrátili
a
jeho 93).
suprana-
rationalismu.
utópie
jejž
11.
Gallašova
hledá pro poustevníka; je výborným ranhojiem a on (nebo knéz) ve vzorné osade kresanské
je
lékafem.
Naivné
se
jím
hlási
vojenský nadléka.
Vždy na 500 Prost
pée
o
duší
v
hospodárstvi
utopické (svéfené
cirkvi
žene)
Gallašové je je
nejen
farár.
vroucím
na kazatelné, nýbrž i vzorem celém živote a venuje se cele povínnostem svého úradu, studiu, práci líterní, osvécování rozumu, pestovaní lásky k Bohu a k blížnimu u svých farníku a zvlášté péi o výchovu
lilasatelem evangelických ctností jich plnení v
dítek. Je
bohabojný a vroucné pobožný, zvlášté
pri
mši a kázaní,
;
—
—
214
kdežto špatný knéz slouží mši jen, diant;
je
nasledovník
Kristv
je-li
kome-
zaplacena, a jako
chudobe,
v
prostoté,
tichosti,
k Bohu a bližnímu; je milosrdný ke každému snad darebáka-lenocha, rád hosti zejména chudé pri svém
trpélivosti, lásce
mimo
nerád je hoštén, nechodí s hod na hody, se svatby na s úvodu na úvod, s visitace na visitaci; sám pije málo
stole,
svatbu,
nemocným ho však posila; rozdáva starý odev sám od sebe navštevuje a teší nemocné, pomáha jim, dií pri smrti svých farníkô, ne však aby chudým
vína,
a
a stará se o šat pro chudé deti;
na nich penize na mše; od chudákú nebere za pohfeb. almužnu, kdežto za doby Gallašovy, nechtí-li pfátelé, by jim mtvola shnila v domé, musí néco z náradí a šatstva prodati na pohrební peníz pro mnohého faráe; je milovník stáleho vyziskal
než dá
i
studia,
literárni
innosti
ne
farníkú,
myslí
celou
(„frynd"). Kdežto špatný
Bohu
hospodár,
véitel
knéz -tomu,
kdo
a
než
Dítky
brnenský.
lovec
uí
je
beneficií
mu pipom'ná
té veci je jako Sailer, Jais
sternu, „domkapitular"
kuchárky;
a bližnímu u svých
vinnost uiti ve škole, odpovidá, že chce míti
dokonalý knéz v
—
a umení, ne karet a
osvécovatel rozumu a péstoun lásky k
z
neho
a Alois nejen
po-
rechtora,
Par
z
Adel-
náboženství,
rozliným užiteným umením, kdežto rechtor je uí umení dévata od rechtorky priuuji se rozmanitým
i
liternímu a muzice a
pracím. 1)
u Gallaše a u jeho utopického knéze poOsvícenský katohk znal 3 dogmata véil v Boha, svobodu vôle a nesmrtelnost duše. U Gallaše v této príine vidéti je krok ku pedu, hledíme-li na to se stanoviska nynéjších snáh po stredoveké plnosti katolicismu shledáváme u neho n. p. i katolícke vety o matce Páné, vétší rešpekt k bohoslužebnímu jazyku. Také konfessijní vedomí je u neho mocnejší, ostfejší, nesnášenlivéjší, nenacházím u neho novodobých snáh klerikálních po stredoveké moci nad spoleností 7.ia ujmu štátu štát tehdy ovšem jednal ve shodé s cirkví. Jisté z duše mu mluví cizi výrok (zapsaný v R. V)4), srnyslu tohoto: Písmo sväté a kniha prirozenosti hlavní umení; vše ostatní umení, živici, jim musí býti podrobeno. Jemu ješté kniha prirozenosti se srovnávala s knihou písma. Ale i u neho dogma
Pozoruhoden
je
mer morálky adogmatu.
:
a
—
—
i
1)
Obraz dokonalého knéze doplnén
z
R. 121
— 133.
;
—
215
—
Náboženství jeho je láska k Bohu a tra-
ustupuje morálce.
diní katolícka služba jemu, láska k blížnímu a dobroinéni z ní vyplývajíci. Jeho spísek „Meín Bhck auf eíníge Misbräuche" koní významné obmeneným heslem: „Omnía ad maiorem Dei glóriám et proximi salutis incrementum". „Die wahre Frômmigkeit ist die Liebe", zapisuje si jinde. Proto u neho tolik snáh o povznesení úcty boží a tolik moralisace.
Morálka jeho
odporouení kfesfanskýeh
je
a
ctností
varo-
vaní hfichô. Je proti
zámene slova
^christliehe Liebe" slovem
,Menschen-
liebe", nevéfí „vlastenectvi" a „filanthropismu" filosof zavrhujicích
kesanství; vedl jej k tomu patrné dvod subjektívni: v pravém praktickém kesanství nalezl útechu své slepoty, jíž nedovedla dáti filosoíie, mélké jeho osvícenstvi. „Návrat k prírode" a pozorovaní neblahých zmén v živote okolí, starého náboženství a uvolnením
pivozených úpadkem
mravní kázne
a
životosprávy,
vedou jej k velebení života spokojeného málem, nevymýšlejícího nových a nových neprirozených poteb. S osvícenstvím patrné jako pravé souvisí názor jeho o šlechtictvi. Pravá šlechta vzniká konaním povinností, nelze ji déditi ani koupiti blaho diplomy jsou zbytenost, hika; ponévadž pravé šlechtictvi se
—
—
ukazuje jednaním, prednosti ncmaji bytí déditelné, a když už jsou, šlechtic má si jich zasloužiti, Nevolnictví budiž zrušeno. Hlasatelem rovnobti Gallaš ovšem neni, jako neni
pfízniv
emancipaci
ženské. Dúslednost jeho dovede hlásati pravdomluvnost a vedie toho uznávati jsoucnost dvojí pravdy, pravdy pro vzdélance a
pravdy
pro
smíeného
—
lid.
Gelkem
tedy
knéžským
dával
v triviálce hraniek é, lostí
kesanství
Ale
smer
i
zavedené
spojení úradu uitelského Gallašovým snahám
farár,
Žádal o zakroení jenž
rárování nebyl ve škole,
o
nápravu
karbanictvím, opilstvím a nedba-
shovivavostí a neteností
uitelu,
toru k vinníkúm. Klátila.
morálka
se svétem').
Názor, tehdy pfevládajicí, o s
plochá
dozorcu a pfizní protek-
nejdfíve
nechtél nie miti
faráe
tehdejšího
celou dobu svého fa-
mimo zkoušky po s
úrady ani svetskými
aforismú 1) Mimo skladby tendenní {a téch je u Gallaše nejvice) snúšky morálnich (VA. Moralische Ausziige, rkp. rajhr. O. /?. 2, MMD.) dilem vlastnich dilem
cizich, ale
Gallašem prijatých.
—
216
—
ani duchovními: jakoby prv jim béželo o odstránení kresanství; a z
feí mladých
obany
až hrúza. Pes tuto obavu pred mladého duchovenstva Gallaš ve shodé s né-
duchovních
atheistickými názory
by 4. duchovní, jehož obec si byla pála, zárove byl dosazen na nové založené místo duchovniho reditele školy. Véc byla prijatá ve školním výboru, na radu Gallašovu pro lepší dohled a péi na školu zvoleném, vydána o tom tiskem Gallašova zpráva, zámožnejšími údy výboru, hned složeno okolo summa 1500 zl. víd. m. na plat duchovniho reditele, ale rostla, že r. 1834 dávala 300 zl. k. m. úroku, Gallaš pí'ece nedoufal dožití se jeho jmenováni. kterými
snažil
se,
a
Duchovní ráz znaný mély slávnosti Gallašem zavedené nebo navrhované. Obetavý podporovatel jeho snáh o zvelebení školy K. Kober zakladá skrze nej a pod jeho jménem nadaci na podílení nejlepších, zvlášté však nej mravnej ších a nejzbožnéjších žáku knihami^), a podílení deje se slávnostné po círi
1)
Zprávy Gallašovy o nadacich Kober em pôde jménem Gallašovým
se
neshoduji. Jeden kus snušky dosti rozmanité a neúplné chované, SW., vypravuje o
daru
300
zl.
nejmravnéjších
na slávnostní podílení a
nejzbožnéjšich
žák
nejen
nejdovednôjších,
knihami
ale
zvlášté
mravnimi, liistorickými
a
náboženskými o 2. pololetni zkoušce, dále o novém, zprávou asopisu Hesperu o nadaci faráfe vrbenského pro hocha neusvédeného ze lži pivozeném daru 200 zl. na podobnou slavnost cirkevní na poátku roku, spojenou s kázaním a mší, a posléze o nadaní na každoroní podílení nejlepšiho uitele 6 zlatými k.
V
m. (neb snad stíbrnou tak drahou
medaillí) pri slávnosti prémiové.
25 „Originalschriften die Kirchenbibliothek betrcfend" pod . 6 zachován je Gallašuv koncept listu nadaniho na prémie pro nejlepší žáky hranické, datovaný 9. zái 1817 a opravený asi krajským úednikem. Dle rkp. rajhr. O.
/í.
neho neznámy dobrodinec venuje hranické paedagogické knihovne kostelni zl. v. m., z néhož úty je povinen farár a z jehož úroku dilem
kapitál 500
kupují se prémie pro žáky a žákyné, dilem (za úroky ze
--00 zl.) farár
uspoádá
po zkoušce na konec školního roku slavnost prémiovou: kázaní k mládeži o bázni boží, o pravdomluvnosti, mravnosti a horlivosti ve škole, slávnou mši, Veni sancte a posléze rozdileni prémii. Opr. 25 — 26 mluví o 4 stipendiích pod Gallašovým jménem založených od Kobera: o nadaní 1. na školní prémie, 2. pro nejlepšiho uitele, .3. pro chudého olce nebo vdovu, snažici se clnostné vychovati ditky, 4. pro nejctnostnéjší chudé déve; každého 5. roku totiž nejctnostnéjšimu chudému déveti udileno je 100 zl. z tohoto nadaní a nad to ošacení, na néž Gallaš vyprosil od císae 100 zl. základu. Není mým úkolem vyšetiti pomer mezi témito zprávami. Dle posledniho
—
pisatele o Hranicích, V. Bartovského,
vyjmenovaná
trvaji
dosud.
,
Hranice" 1906, 172, 4 štipendia posléze
- 217 kevnieh o
plánu z
slávnych
školu
G.
vedie
k
Rovnéž tak duchovní
službádi.
lokálního
vlastenectvi
vlidného
„ústavu
— je
sjednocení",
ráz starosti
na Gallašové navrženém dle vzoru patrný
Tebechovic.
leny
mohli
spolku
tohoto
býti
hraniti
zvlášté
rodáci,
úele m mélo býti zvétšení cti a blaženosti rodného mesta, prostedek k nemu hlavné starost o školu. Cien nový venovali mél knihu hranické farni knihovne založené Gallašem a zavázati se pamatovati na ni v závéti. Z roního príspevku 2 zl. str. polovina méla pipadnouti hranické škole na štipendia pro žáky; z 2. poloviny roních téch príspevku mély býti zapraveny výlohy literáti,
bratí ské slávnosti
vždy
5.
rok v oktáve narození P. Márie, konané
premiant, slušným spoleným obédem, pohostením chudých (2. den slávnosti), requiem za zemfelé rodáky a hfbitovním kázaním o pomijejícnosti lidské („Pobyzka wjfech venych rodilich Hranjanô, k Vgednanj a se slávnymi službami božími, podílením
zrizenj, wzlafftnj,
w
dle príkladu
gegich otcowíkem mefté;
Hemana šura o 81
Gallafíe
Roku
Trebowieke
wydana od
wlajtenjke
Slaunojti
gich Spolukragana Jozefa
1823-', rkp. hist. stat. sekce
211
i),
bro-
str.).
Kdežto dokonalý knéz zdal se Gallašovi „pravým istotným svätým andélem božím'', byl mu knéz špatný „oví käží piodéný pekelný vlk neb erný dabel" (R. 133). A pri souasnýeh knéžích nachází Gallaš mnoho príin k steskum horší se na jich simonii, lakomost. závist, chlipnost, bezbožnost, zlolajícnost, svétáckost (svetští rádoví knéží stydí se za šat knéžský a
;
i
páchnou „bižmem a douškami", R. 87), na to, že nechtí dobre initi, že na kizatelné hledají namnoze jen cti, že u oltáre množí jsou faiiseji a komedianti (mnohý prý i pri mši delá kríž jen tak, že se zdá, jako by mouchy od kahcha odhánél. MPS. 56), že v kurváí'ství a opilství predí nad laiky, ano opovážili se kurevství na kazatelné schvalovati jako nikdo z kacíu; tím vším podkopávají náboženství, ale Gallaš duvémje v nezrušitelnost cirkve (R. 107—110, 87, MPS. 56. srv. i vyše). a „korunku",
i
Ze nespokojil se jen stesky, nýbrž že hledél v duchu své doby i obetavým inem ku prospechu duchovenstva a školy ku i
povznesení méšanstva hranického, vidéti Ize
darem po
jednaní
šest
let
se
vlekším
z
toho, že
znaným mu
a velikou mrzutost
— pinesším piôinénim tisíc
založil
do
218
—
knihovnu v Hranicích, jež hlavné jeho let XIX. století vzrostla na nékoUk
farni
dvacátých
knih.
III.
Gtená
všiml
a rôznorodosti
Náboženský vývoj Gallašúv. zmén v názorech náboženských Gallašových
si
prvk
je skládajících, osvícenství a pravovérnosti.
Gallaš vyrostl v okolí, jehož zbožnost nebyla ješté ani ve
svém
množství ani ve svých projevech dotena joseíinstvím,
Rodie jeho byh zrovna typy této doby. Jich dôm byl a modlitebnice". Výchova,
Tak prvorozence
již
svého,
dalidétem, byla
pro
néjž
pedem
neznali
vétšího
„pilná dílné
náboženská. štestí
než
Bohu pri dobre a stále živnosti beze vši starosti sloužiti a druhým k nebeské radosti napomahati" a jejž už v mladí zaslíbili Bohu za knéze, sotva „beblal", už uili slovúm „v duchovním stavu
Ježiš a
Maria, ve 2 letech jej nauili Otenáš, Zdrávas a Andéle
všem ranním a veernim modlitbám svým ^} a písním nábožným. Veer všedního dne všichni domáci, deti i eládka, kleíce museli se modlili ruženec, v nedeli a ve tvrtek po nem litanii
boží a brzy
Otec nejsladším jménu Ježíš, v sobotu litanii lauretánskou. matka pri práci zpívali sväté písné, na poli se modlili ruženec neb jiné modlitby, deti své nemocné obétovávali Bohu a svätým o a
a za jich uzdravení pfinášeli
Matka lévajíc
zvláštni
v
lété
obeti.
asto v záhrade pod stromem kleíc a pro-
nábožné slzy modlila se úin na svuj odvrat od
Otci
nejmilejší
s
vroucností,
jíž
syn
priíta
osvícenství.
spoleností byla dobrá historická a nábosi vážil náboženství istoty svedomí, sám
ženská kniha, nade vše
dôveroval v Boha, miloval bližního, svou práci a pravdu a k týmž i deti a domáci své. Pôst od masa zachovával nejen
vécem vedl
v pátek, než
i
ve stredu a v sobotu a pochyboval dokonce o kompe-
rodie k tomu, by onemocnévšímu synu vafeno bylo mäso mimo pátek. Když syn pensionován anajedno oko tenci knézové, jenž zavázal
r. 1791 do Hranie se vrátil, otec zkoušel, zda jeho srdce nenadchlo ve Vídni mudrlantstvím, zavádél s ním rozprávky o náboženství, o Bohu, dablu, nebi, peklu, zázracích a p., pri tom
slep
')
Otcovou modlitebni
Iciiihou byla
tedy vydáni néjaiíé z doby pred
Jungmannovi,
-VJ. 2330, 2351.
r.
1795
„Velká štépná záhrada" dle MPS. (v
némž zemel
Fr.
Gallaš),
10,
neznáme
—
—
219
svého orthodoxního minéní háje príbehy z písma nebo z jiných knéh a kroník i dúvody jinýmí. jakými prostý rozum provádí své mínéní^).
Tyto rozprávky, matína príkladná zbožnos, vlastní utrpení, sklon k zálibám a zvyklostem mladých let a konené obecný zvrat evropského lídstva z osvícenství ve zbožnos trochu mystickou a trochu formalistickou a povrchní, starostí o rád a mrav motivovanou, to vše strhlo s sebou nékdejšího osvícence, vrátilo jej koselu a modlitbám a pomalú uinilo z neho nenávistníka všeho. co je zrejmé mimo nejpísnéjší katolicví. Rationalism pokusy vyložii všecko neznámo, útoky na všecky záhady vítézil a sám se porazil. Ale nebyly to protiduvody rozumové, co podvrátilo rationalism v loveku vyše Gallašovy. lovek není stroj pro myslení v zákonech božského Logu. Jej spolu tvorí pnzpusobivost okolí a tlak citu, vzruch ssedlíny z celého života smyslového a myšlenkového, ten nevidený, neméstarecký
itelný, jen filosoíickou hospodárností s princípy vykladacími tu-
mimo dohled našeho vedomí stlaeuje jednu podnety našich reakcí a jemuž ríkáme svo-
šený pívažek, jenž z
misek
bodná
vážících
vôle.
má již hodné toho vedomí príslušnosti na kterém pozdéjí zakladá se politická strana, ale není
Gallašovo katohctví
k
cirkvi,
jen
tímto
vedomím
židovstvi
tismu, ješté
jen v kultu
jicím
se
v projevy
cirkví
již
í
ale nezáleží
vykonávaném, nýbrž v
Ihostejné
modliteb a nábožensky a nezáleží
osvícenství a atheismu,
zvlášté
a
se síce nenávistné proti protestan-
obrací
:
vtélu-
citu,
v oblibé lyriky a rhetoriky
ustálené,
mravné vzdélavatelných knížek a v praxi, pedního
zase hlavné v dogmatu, jež rationalism s
místa navždy zatlail
a jež
zjednodušil pro
všední život veh-
podobného ve vývojové vyplují místo mezi véfícími nedotenými osvicenstvím a no-
cího, zvlášté laika. Lidé rázu Gallašovu línii
vými horlivými prívrženci
ím
více
stárl
církve.
a vlastní
tíží
i
cizím tlakem zapadal v tento
pokázy v soudobé spolenosti novými podstav, tím nety od neho vzdalo vane. Pokáze té dle sil svých stavéti chtél hráze spisy vzdélavatelnými i náboženskými. více videl
(Pokraovaní v ron. 1)
O rodiich Gallaáových MVBI. 10
a n.; Pobizka 42 a n.
a
n..
IV. 14 a n.;
VIII.
KZM.30
r.
a n.
908.)
3
;
R. 151 1^
Poznámky k mape mor.
Valašská.
Podáva Josef Vale k. (Pokraovaní.) 3.
Hraniní
stezky, hradiska, stráže.
Není téméf starší osady na Valašsku, v jejíchž tratech nebo vyvýšeninách neozývala by se slova „stráž, stražiska, stráže e, stará varta, vartova" a pod. etné tyto názvy pocházejí z dob, kdy obecná bezpenost byla pomerné malá, kdy o svoje bezpeí každá obec, pokud nebyla v bezprostrední blízkosti
hradu, musila starati se sama, majíc patrné í nutné k tomu služebníky. Dosti zhusta ozýva se název tratí „Hrádek,
nékterého
i
Hradišté, Hradíštko, Hradíšték, Hrad, Hradisko, Hrádky", kde dnes není památky po hradbách. Nelze všude zde stával hrad, mnohde tyká se jméno to jen asi hradeb, jež okolnímu lidu s movitým jeho majetkem (hlavné dobytkem) bývalý útoišti za dob nebezpených, Daleko-h do minulosti sahají tyto památné názvy na území mor. Valašská, u vétšiny nelze uriti, protože místa ta dosud nebyla prozkou-
mysliti, že
mána. Zvlášté se to tyká „Hradisek", jež rada se považují za památky až pred historiek é. Nálezy z téchto dob uinený dosud jen na okrajiné vlastního Valašská, v údolích Beev nejdále do vnitra území na Helfštýné nad Krásnem. Vezmeme-li na úvahu, že vnitní koniny našeho kraje do asu pomerné nedávnych byly lesní hluší, pak nebudeme ani oekávati podobných nálezv. Glovôk spolenostech organisovaných, zavadil asi o tato místa toliko na potulkách za koristí loveckou. Stála sídla hledal si spíše v krajích príhodnéjších na
pedhistorický,
jenž
nežil
úrodnéjší púdé naplavené;
rozených
skrýší.
Kotou
ve vétších
vždy
není na území
a hranická
Macocha jsou
našem již
na
ani
pi-
periférii.
,
221
možno s pravdepodobnosti usuzovati, že pripomenuté náležeji po výtce dobám historickým, a to,
Z toho dúvodu názvy
pokud se tye vlastnílio, vnitfniho Valašská, nepfiliš nás vzdáleným vždy neprerušená tradice do dob tak dávnych na území našem není ani myslitehia. Otázka ta souvisi s vývody našimi o kolonisaci Valašská, o emž pojednáme niže. Zde budiž toliko podán výet téchto názv traových, aby usnadnéno bylo pracné :
mnohdy
V
šetrení mistopisné.
rozložení téchto trati Ize pozorovati uritou soustavu. Jak
pirozeno, provázejí hlídková místa zvlášté dležitéjší smery dopravní. Vnit kraje dány jsou tyto smery iídolími fínimi, ale za
starých
dob nebývalý vždy volený
smery
nejpohodlnéjší.
hlavní zetel obracen na bezpenost. Uvidíme niže pekný príklad
takové
„vchové"
cesty.
Chodníku, jež
múžeme
nazvati
,
valaš-
na mysli, tyto volívány, jako po celých Karnás po hfebenech horských. patách, také u nikoH ve všech ástechnejdôležitéjší, jest cesta od Nejdelší, ale Vláry údolím Klobuky. pes rozvodi u Lie do údolí Senice a vsacké V ostrém uhlu kiží tento Bevy a po jejim toku až ku Hranicúm. Napí vede smer cesta od Luhaovic na Vizovice ku Vsetínu. údolím Dfevnice od Zlína k Vizovicôm. a odtud zbudovaná v poS tímto lovici 19. stôl. cesta pes „Záhorí'' ku Vlacho\icum. smérem rovnobežné vedia za starších dob zvlášté hluná cesta od Holešova na Fryšták. Lukov, Všeminu, kdež vystoupila na hbet horský. V traových názvech máme tu dochované cesty: ,Vchovú a Odnozskú." Tretí pfiní smer vedoucí více po obvode Valašská uren jest dnes „mestskou'' drahou, od Bystrice Zbývají pak jen údolí Ostravice a obou Beev, p. H. poínaje. pokud tato sméují napfí ceste vlársko-hranické na prvém místé jmenované. V tétoposloupnosti pojednáme také o „hradištích" a „strážích" napred však všimneme si východní hranice zemské od Vláry až k nejzazšímu bodu Moravy na východe, k Sulovu. Dnes pes pohraniní hory vedou tvery dležitéjší prechody do Uher. Präsmvky Vlárský a Lysský, menšího pak významu cesty Karlovským údolím Léskovým pes Dupiku a druhá z údolí Ostravice pes Konenou, ona k Makovú, tato pes Komici k Turzovce. Nelze mysliti, že by cesty tyto mély kdy znanéjší strategický význam vždy hirnatý kraj svoji neschdností odpuzoval vétší skými"',
nemáme
tu
—
—
—
—
;
15*
222
—
prochá/.ela vždy jen tfísla vetsich zástupy vojenské, i pes Vláru preiiherští, ale i ti dávali pfednost vojô nejastéji povstalci Nickraje na Bánov a Brod. chodu vedoucímu do úrodnéjšího pevného místa; byl to hrad méné také u Vláry uznaná potreba teme názvy traové panéhož poblíž Brumov dnes zbofeništé, (snad Véžky?), Spitale. Vešky souvisici trné kdysi s hradem hájila místa Slaviin. Brodu ke snad i Pajta. Cesty od Vláry Vlachovský hrad. i) Vizovicôm Hrádek a Svétlov, smérem pak k :
Pitína a Stráž u Bilnice, Pohranií pak hhdaly Hradisko jv. Štítna méla patrné též význam pfímo proti Vlárskému prôsmyku. Vlastivedy Hradby a bezpenostní, jak svedí názvy ulíc dle zaznamenaná tra Zamezi Hrádky. U Valašskýfth Klobúk
straží,
patrné
néco
západnéji
Nedašovsko nemá podobných
erveného
údolí
tu pripomína
i
tratí,^)
byla
umisténa cesta tudy
Stráž.
—
na Slovensko do
Kamene vedoucí byla asi zacházkou, mcmene Vláfe Volný v 16. stôl. mýto, jaké bylo i ve
- Zato cesta
136). u Lysského prôsmyku ve Strelné (IV., (srv. obr. 61.. Šudlova a Stráže se hlidána doliny do Zubácké ovládán Hrádkem tra Podstráží).- Lysský prôsmyk tam str.
^
j
!
,
i
,
^
i
u
Šudlova
(srv.
obr.
72.).
V
Senici a
Strelné
dochovaly se
doby, viz niže. Dommutraové názvy na „šancich". Z které asi a Gúpek u Strelné. Liem Hor. jící polohu mají i Stráfi nad nenájdeme trati taJavornik Severovýchodné po hfbeté teprve v polovici kolonisováno kovvch. jsme tu již na území, jež Kychove na údolím jediné 17 Veku Vozová cesta vede dnes jen chodjsou ostatek ertov a Poatým pfes Pinduli, k Makovú, na obyvatelstvem na ilejší styky s níky,
jež
nijak
:
neukazují
hramce zemské výroních trzich iní tu tak strohou hranici kmeovou. Jen o V Hromožno uvidéti jednollivé Slováky na „horních dedinách"'. obou po pasekái též stýkaji asi se vzájemné
Slovensku.
.
Je to zjev
neobyejné nápadný,
že
zenkové, Karlovicích
vedie sebe skoro jak<. svazích Javornik, ale jinak jsou oba kraje tak. Salašmctvi tomu nebylo dva rúzné svety. Za dívéjších dob jak doUhrami s na Valaš-ku provozované vedlo k obchodu
,Gradca" u Ve Vlastivédé okresu klobuckého pipomínají se „Vyšehrady". viína a Hrádku, Bohuslavice mají pak tra zuamenati Strazkovec že by tra Straskovec na návrší méla 2j Leda (srov. i Vizovsko Klobucko U Zemplínskych Michalovec, odkudž kolonisováno Straski,-oho. Czambela dle Straske, niže), máme osadu Strážske Sla-
1)
=
:
j
i
í
223
bytímn, tak
sonkennému.
zvlášté
na Trojace, pobliž Gertáka
Na
i
nékteré
javornické
Staré chodníky, Noclehy
K nim
tášské).
jest
,švercování", jež stíháno hraniáry, „portáši".
doby upomínají
tyto
zvlášté:
i
pašerství,
i
doby
tyto
patrné cesta, jež vedia
Pokud oddelený byly Uhry elní arou,
kysuckého.
do údolí kvetlo
Památkou na
Súkenická,
treba
d'e
Vlastivedy
názvy
Kasárne
a
traové,
porrožnovského) pridati
(okr.
(asi
^Šerhovu", prozatímní portášské vézení na Gáboch.
Na zmnéné zemských,
ceste k
ertovu jsou Zásypy pnmo na
hraneni znak,
hranicích
komise tu dala snésti r. 1590.^) Makyta má sice název též ervená veža, ale takové oznaení horské nájdeme i v Karpatách východnéji. Kohútka oznaená též jako Javor nik na brané, východnéji ni Stôl e ý (= na hranici stoliní), Javornik nad Mynaíkem má též název H o t ár n á (se strany moravské Kotárový), a konené pfi hostinci Pinduli pod Lemešnú máme kopec Zarúbaná zvaný. Názvy tyto asi
jejž
n
na jakási opatrení údolím Léskovým k Makovú kromé názvu V nejvýchodnéjU tabuli nie nepripomína zemských hranie. ším cípe Moravy na území obce Ostravice jsou tyto prechody: poukazují na zemské hranice a nékteré snad
bezpenostní.
Pri ceste
i
—
Smradlavé pfes Maxu Klaus a les Hraneni k, cesta ku vzpomenuté Súkenické; druhý údolím Smutné pfes Hluchanku ku Kelovu; tfeti pfes Guratku, Noclehy, Zbojníckou, Kosteliska ku Diev én é brané do údoU Kornice. „Hradská" cesta pod Konenou k Makovú má zrejmý ráz cesty za úely vojenskými. Jedna cesta nazvaná též na mape ..cestou císae Josefa" (asi II.), zbudovaná tedy teprve pred stem let. V kopiái biskupuv olom. z r. 1735 jmenuje se zde nékde údolím
pfipojující se
„Slovácky chodník".
Stopujme nyní
nej význanej ši a
celým územím procházející rozvodi u Hor. Lie
cestu od Vláry ku Hranicu m. Až po službu
konaly
komunikaci.
na naši Príkaz.
')
mape
—
pohraniní
Ale
i
stráže
trati
Typickým pfikladem
Srovnej niže.
vzpomenuté
už
Klobuky Pod Strážú
v údolí
proti
i
této
pobliž této cesty nalézáme jižné
stráže
jest
Potee
a
Stráž
u
vytené pozorovací
-
—
snad
—
Lideka na „Stráži" zvané (srov. obr. 24.) Nebezertových skál ovládane bylo pevným mistem, ukazuje na to tra Zámisko.
stanovište u
pené
224
roklinaté údoli u lideských
kdysi
Ponékud stranou
v
údoli
pulinském ní Hradisko (—o—
789,
skutené hrad. Pripomína Volný, byl zboeninou už r. 1516 (IV., 137.)- Prední Pulinský že zámek stráží tomuto hraiiu byla smérem ku Zdéchovu Stará Varta, a snad i na Lužnou kopec Na Chotár e pojmenovaný.^) V dalším poríi Senice smérem na Vsetín nalézáme ješté Hradíštko nad Léskovcem, nad Ústím pak Hradišték, ovládajíci cestu bezprostredné pri Bevé vedoucí, místo na hrádek pímo stvorené,
srov. obr. 24.), místo,
kde
stál
(srov. obr. 32.)
Vsetínský zámek, dnešní kat. kostel, má otevený rozhled na tri strany, proto poblíž Vsetína, zvlášté však v údolí Rokytenky nenalézáme památky po strážnych místech. Ani dále v údolí Bevy Helštýn u Pržna je prý bývalé popraiiení stopy po nich. višté. Na katastrálni mape jsou zde však i trati na Šib en cách a Starý Hrad vedie Helštýna. V postrannim kotáru i
bystickém ní Klenov, dle povesti starý hrad. Trati Zám(na spec. mape) a pod Hl ah o í kú Ize považovati za upoV údolí Piatibofky jmenuje mínku na opevnení místa. Václavek dle katastrálni mapy tra Hradišteckú v Ratiboi. Na další ceste po toku Bevy mélo Mezirii hradby. Nad Krásnem ní Helštýn (tra na Kaštýlu), u Val. Jasenice (východné) vidíme vyvýšeninu Hradí š , u Vysoké pak hledí
isko
—
Bevy Strážky. Nad Siráníkem výši délala asi službu Starojickému hradu.
do údolí jež
se
Strážnica,
Petíkovice za-
od jihu Stráž kam i. Možná že Zásoky severné Hustope nutno zapoítali mezi stopované názvy. Návrší mezi Hef manicemi a Vysokou slove Stráž, rovnéž mezi Špikami a Kozími Lúkami pojmenováno jest místo (kde stojí vétrný mlyn) Vartou.
bezpeovaly
U
Hraníc
se
vévodí
i
údolí
Bevy Helfštýn,
a
známe
rozvodí
^) Neize tu mlenim pominouti tra na území Lideka taméjším uitelstvem doplnenou Kubla j e v k u (ve Vlaslivédé ^^Kudlajevka"). Nemusí to býtiupomínka snad na vpád tatársky. Lideko kolonisováno obyvatelstvem zpod Vrcholet (Vihorlat), jak o tom budepojednáno niže. Název onen mohlo obyvatelslvo donésti z vých. konin. Aspo u Nádvorný (11, XXXI) na ruské púdé ierne osi podobného Kubajówka v pofii Prúta, v jehož hofejší asti pri prusmyku Jablonickém (Tartarském) jest osada Tartarówka.
—
dunajskooderské, -°- 396,
225
—
I
má
název Stráže.
Tu te
se
též
nemecká už tra Železná brána, asi dôležité misto „moravské poii to horní Odry od Ostravy ku Hranicum, — Na levém beliu spojených Beev hledély do údoh Stráže a Hradiš (na ostrožné východné osady umísténý) v Choryni, podobné Stražisko v Zámrscích mélo úel pozorova! údoh Bevy, ovšem úžlabí Németické. Ostatní trati tohoto rázu na brány",
i
i
lipenském Záhorí pfipomenerae v souvislosti
Pro smer
Strážne]
niže.
Vizovice-Vsetin jmenuje Peck Stráže
(toto již k
r.
1634) na území Jasené,
a
na
vLutoninépak
Strážném
a na Stráži (poslední již r. 1599? Syrákova pro tento smer dopravní mély význam Stráže na severozápade a Vartova na východe. V údolí Rokytenky není podobných trati; dalof se dobre pehlédnouti s hradu Vsetína.
dvé
trati
Peck,
v
str.
126.) Pobliž
V údolí Devnice
ovláda prístup Malen o vs ký zámek, kolem Zlina (u Kudlova, již na Zlin.sku hora Hradíšték, l^eck 123) na Piluky (Hradisko; Peck jmenuje kopec Hradíška u Priluk, Stráž pak už na Zlinsku, str. 132) k Želechovicm (Stráž: Peck má trat! na Stráži, str. 150) a preš Zádveice (ást osady slove na šancách, vzpomíná se též Brána, Peck 148) do Vizovic. Zámek Kleúvka a Hradíštky pro cestu k Slušovicum a nad Zádveficemi mély asi význam Všeminé odboujici. Gesta z Vizovic pes Klášovský hrbet na Vlachovice je nového dáta, starší spojení vedlo po hbeté horském k „Odnozské ceste*', jež ukonovala zvlášté zajímavý smer docesta vede pak dále
i
Holešova a Fryštáka. Poslední mesto má dle Krumpholzova humny trati: na Vartách, na Hrádku,
pravní od
za
lo vé (srov.
i
Peck, 30).
Již
nárysu (k r, 1829) na Bašte, na Buch-
jihozápadné Fryštáka u
Rakové
jest
tra pod Hrádkem, u Žabárné pak pred méstem vidíme tra na Šancoch, pobliž mesta samého pak na Vil autách. Ne-
znamená název
tento snad Vigilanty, strážne místo?
povaha jeho ukazovala by k tomu.
—
Na
smérem picházíme k Lukovskému hradu
Podzámí,
dvakrát Zákopanice), ku
(43)
pripomína
(str.
54.)
tu
názvu S tr až íska.
dalši ceste (trati
Terrainová
východním
Starý hrad,
—
Peck Strážim u Kašavy Podkopné Lhoty u Bašty
—
226
—
ku Strážnikom u Hrobic. U Trnavy teme tra Stráže, na jižné), západné pak území Všeminy dvojí Hradištka (severné Stráže a Hrádek u Desné'), kdež se zachovalý také i
Strážna
názvy
a
— Od V^šeminy cestou V chovou,
Šance.
na hbet horský a zvána
vystupuje cesta
vedoucí k Syrá-
vzpomenuty již vyše Stráže na severozápade) a dále asi smérem k Vartovni.-j Kde se konihi cesta tato, nelze urití, pravdepodobné však spojovala se s cestou na hbeté Kláštovském (Odnozská), nebezpenému úžlabi od Vizovic k Prlovu vyhýbajic. Spojení obou téchto cest mohlo asi dáti se po rozvod] u Pozdéchova (tu Hradištka, Peck 128\ kdež se asi vystoupilo opét na hbet Klášovský na Hradisko. (Svéradov, též Zámisko, Peck 108). Horský tento hrebe neni na komunikaci neschdný, jak jíukazují názvy mnohých trati. Vedla-li tato cesta už od Vizovic, pak slézala asi hbet horský podobné jako nová cesta stavená na Vlachovice. (o níž praví Volný, že r. 1837 nebyla ješté hotová ani z polovice) na Lipový a Spálený vrch a pak dále po hbeté pfes Kolébku, Knéžovu borovinu, Suchý vrch, Rovné, L á z, Košár, Svéradov (Hradisko), Rovné, Trenín, Láz na Sedlice a kolem Odnohy po Odnozské ceste k Lideku. (Srov. obr. 51., 57., 58). Rozhled po širším kraji zajišoval tu asi lépe život i náklad. Strážna mista na tomto vizovském Záhorí konala služby jak této dopravní trati, tak i bezpenosti Vizovic, jež své hlídky prední musily posunouti za hbet Klášovský. Tak nalézáme Strážne nad Vysokým polem, jež má také obvyklou (u starších osád) tra na Brané, pak nad Gichovem a Drnovicemi Stráž e, kterýž název dán i návrší mezi obéma osadami. Jdeme-li po obvode Valašská od Zlína, nájdeme na pokraji lesnatých konín skoro neprerušenou radu traových názvu nami stopovaných. Tak jest na lesní okrajiné zminéná již tra pod Hrádkem u Rakové. Od Holešova východné v revíru lukoveckém jsou výšiny lesem porostlé s názvy Hrádek a Hrad kovu
(tu
Peck považuje Hrádek u Všeminy za praehistoiický, Hejtm. Holešov146 147. Ve zprávé p. u. Kunerta pripojené k nálu Všeminy vzpominá se tra Zlatnica, kde se nalezly zlaté mince, na Tábor ku pak etné zbrane. Prasek odvozuje název osady od „vše-méniti", což by ukazovalo na tržní misto patrné na hlunejší ceste obchodní. -) Srov. i Peck 146, kdež ocenén význam této cesty Kunertem. ')
ské, str.
— i
— Peck u Dobrotic.
(srov.
hlidáno návrším
pánu
Cimburka
z
se jako zícenina
—
u Prilep, str. 61). Údolí Riisavy nad Brusným. Je to Krídlo Volný, I. 64, Peck 40). Obrany oznaují
slr.
Hrad,
-227
26
;
Cnéjícim
(srov.
(Volný,
L,
52,
Peck,
Podobné
155).
údolí
Juhyné stfeženo Hradení na území Rajnochovic ozývajicím se v názvu Podhradní Lhoty (srov. Peck, 196) a v trati Polomsko, i
jež
má
též hradovitou polohu.
Kele, lipenské Záhorí, má hojnost Osady vesmés položeny v kotlinách mezi pahorky,
Pahorkatina v okolí
názvu
..stráží".
proto
každá
témé
potrebu
uznávala
zabezpeiti
se
hlídkami.
Západné Kunovic vidíme Stráže pozorující asi cestu od Všechovie ku Keli. Jižné od Rouského méla týž úkol Varta, dnes ovšem
Po d var tí. Kel má
Strážne na na cestu ku Hranicúm.^) Németíce zajišovaly se posicí smérem ku Kladerubúm-) na Stráží zvanou. Lhota Jufinská leží na sedle, proto méla svoji hlídku jižné, svedí ozývající se v tratí
severozápade hledící
svoje
asi
tom tra pod Strážkú. Stražísko u Zámrsk, Stráže a Hradišf u Ghoryné vzpomenuty již v jiné souvislosti. Postupujíce po obvode našeho kraje ve smeru urovaném o
mestskou dr.ihou, uznamenáme na nízkém (-o— 396)ozvodímezí Juhyní a
Bráneckým potokem jihozápadné
(Srov. Volný 259.
Louky H r
a d
i
š
.
hradu byly patrný ješté roku 1711.) Podolí leží v úžlabiné, na východ treba bylo opatrnosti, jak ukazuje tra za Var tiský. Police máji dobrý rozhled široko, proto jim
asi
Zbytky
nebylo treba hlídek. Za to Bránky
leží
niže a zámek,
Branecký nutno bylo zabezpeiti, tra Va ch ní ky ukazuje k tomu. Nad Junákovem stehly údolí Bráneckého potoka Bevy Stráž c e (srov. Paméti Val. Meziií, str. 172. a 173.), z pravé strany pak bylo na bezpeí snad Zámisko nad Oznicí a Bankami. Severní svah Veovských hor a Radhošô provázen jest po i
i
obou stranách vyvýšeninami, iti kraj.
1)
jež
mély úel strategicky zabezpe-
Nad Mokovem níHuštýn,
patrné Hochstein.
Nenesl
Na území Keleckéra teme: název , Veliká noc u stražiska" smérem k Choryni. Ugwitz v Mor. Kravasku pripomína na
severné mesta
Kelecku hrad
Kamenici
(srov.
str
118).
Není
to
snad
Kamenec
zá-
padné Polic?
Výet tratí polnich z Val.-Meziííska uveejnén ve Sborniku Musejni na území Kladerub, pod . 9.— 10. Tam jmenuje se Stráž Strážkú pak také u Chor3'né, Kladerub a Kunovic. i
-)
spolenosti v
i
:
—
228
—
Štramberík
nad Veovicemi nejakého opevnení? V Troje též tra na Stramberku. Volný vzpomíná v topografii, že v Geladné na Koži ne stávala tvrz. Podobnéiio názvu horského nenalézáme však na podrobné mape naši. Netyká se snad ona zrainka Kožince (Kozinec) jižné FrenTvrzi by tu svedilo. Dominujíeí štáta na ceste k Rožnovu? Helštýn jihovýchodné Frenštáta. Nad Kozlovicemi polohu má
snad
i
janovicích nad
Lomnou
i
i
teme
Strážnica Nad eladnou
název
Hukvald.
(snad
i
Hradisko
Tábor) a
hradovité položena
a nad Malenovicemi za Ostravici
Hradov
jest
pobliž
Hradená
á.
V údolí Ostravice opevnená byla soutéska, kde jest hostinec na šancoch; výšina nad ním má rovnéž název šance. Název hory hraniné Kordun sluší zapoísti též sem. Byly-li Hukvald e k, na opevnení pímo vyzývající, podobné jako Šor štýn i
na stoku Gerné a Bílé pevnôstkami hájícími cesty do Uher nemužeme ujistiti. Možná že jen tvar horský dal podnet k názvúm oném. Máme i na Rožnovsku Sorštýny dva. Schornstein (pol. szorsztyn komín) a v Registrech hlavních dúchodních kopiáe bisk. Stan. Pavlovského v archivé Kroméížském (pag. 228) teme „v horách Ssorssteynských nad Koprzywniczy." Jak vidno, ]iázev
^
podobný
byl dosti obvyklý.
nám nyní jen horní toky obou Beev. Pri vsacké Hradištkem již zmnéným nedaleko Ústí nenalézáme (kromé trati na Kaštýlu, návrší to tesné nad Hovézím) nieho, co by svedilo o néjakém opevnení. Za to tím hojnejší jsou názvy podobné v údolí Bevy rožnovské. Nad Krásnem vzpomenuty již trati Helštýn i na Kaštýlu. Hrádky slovou místa na území Krbové, jakož i Zašové. Volný vzpomíná u Zašové hradu S o v i n c e Cimburky vystaveného. Tra stejného jména nalézáme na mape. Severné Starého Zubfí pobliž sedla, jež oznaeno nazvem Hodorf (asi Hohendorf i Hochdorf), vidíme kupovitý vršek „Hradiško", jež hlídalo asi prechodu od Veovic. U Rožnova ní podobné na pravém brehu Bevy H r ad í k o, na levém pak vévodí kraji Hradisko (tu tra pod Zámiskem): Vi má svoje Zámisko, Stítéž Hostýn, jakýsi protéjšek k Huštýnu vzpomenutému již na veovské strane. Máme zde i tra Zbývají
Bevé nad
i
š
i
v
Ohradách,
Ohrada ve
snad
kdysi
Veselé, kdež však
též
hrazené
máme
i
místo,
Hrad
i
š
e.
podobné jako Ve výte trati
—
—
229
musea val.-meziíského pfiporaenuty
ve Sborniku
i
Hrádky
ve Hrachovci.
V hoejšim údolí Bevy nad Rožnovem žádný názf^v nepripomína opevnení, leda snad Hrubý a Malý Šorštýn. Ale jest otázka, znamenají-li podobné názvy vždy hrad. Obdoba na pripomenutá vyše. Jakési stráže zastupovaly snad místo rozhodné širokého rozhledu. Jinak asi staily horalom na signály sáhodlouhé trouby hlasné. Ostravicku
Kyvaky,
Býyalé osady na území mor. Talašska.
4.
Jest známo, že v traových názvecli dochovaly se asto památky po zaniklých osadách. Místopisný materiál obsažený na mape naši Ize zužitkovati v tomto smeru. Nápadný jest zjev, že mnoho poustek zaznamenáva se v listinách s poátku 16. veku. Možno fíci trojí príinu tohoto úkazu. Byly to asi bouflivé doby husitské, snad i pozdéjší neurovnané pomery na Morave a spory mezi králem Jiím a Matyášem, jež vedly ku zániku a vylidnéní osád, jednak i nová i
soustava hospodáí'oká, která se utvrdila za téclito
práv vrchnostenských.
Bylo
dob,
utužení
zajisté vrchnosti príhodnéjší, míti své
poddané ve vétších vsech než roztroušené po menších sídlech. Taková drobná sedlišté zanikala jaksi pfirozeným výbérem, a obyvatelstvo
pamatovati tuším
i
jejich i
na
pojato do vétších osád.
pfebíhaní
poddaných
i
treba
panství a
na smeny statku rázu spekulaního. Ukážeme niže príklad,
jak majitelé velkostatk prevárléli poddané vali je
Konené pak
panství na
s
na svých
kmeových
statcích,
méné
krajv
a osazo-
poskytujícich a
mnohdy
z
našich
ochuzených, zboží prodejem se sprošujíce. Nesmime proto hledati než na pamét a
v zaniklých vesnicich místa zvláštni dležitosti,
na porozumení behu déjin krajových
je
nutno o nich registrovati
zprávy.
V
památek po starších sídlech, zrovna tak j ako v pofíí horní Bevy. Dnešní roztfišténá osada údolí Ostravice nelze hledati
Ostravica dobné
pojala do sebe
Trojanovice
i
Beskyd,
jenž vznikl
„sebrány" do osady teprve
r. r.
1790. Po-
1750; ráz
pasekáí'ské vesnice mají dosud.
Na Rožnovsku vedie dnešních osád:
a Mezii'ísku
Strachový
k (v
pripomína
Volný
poznámce Jafowa?).
Jest to
r.
1374,
-
230
—
—
Hrachovec, jemuž jaksi osudem souzeno nepochybné Hrachový asto méniti název, jak dokladáme na jiiiém místé. Které osady se tu mini Tom. Lhotou a Lhotou, nelze urití, snad jsou to dnešní Hrubá a Malá Lhota, jenže Hrubá Lhota zve se poPri roce 1504 zdéji „Lukaniovou". „B en o v" jest asi Brov.
—
í
pripomína
se
Lhota „Lukaniova",
Lhota
M.
i
Lhota
Jifina. Tu však opét je pochybno, které misto mini se Lhotou Raclavovou. Snad je to misto sev, Bránek oznaené nazvem Ruclav. Hondorf je asi dnešní Hodorf sev. Zubi. Staré
Zubí ví
ne c
jest
dodnes tak zvané vzpomíná se jíž r. 1310, rovnéž SoZašové, k r. 1442 jmenovaný jako hrad. Píš ková
SV.
asi
vrchol jihovýchodné Bránek (-o- 577),
jménem.
Jest to asi
Mezifíí na
str.
osada u Poliné, jež se vzpomíná v Pamétech
173 a jež v Godexu, XI., 558, pri roce 1376 zve
ve Pešíkovou Lhotou.
Polomsko
v téze
listine
dodnes na území Rajnochovic; snad hradišté
navsko
oznaený tímto
ozýva se
asi
v
tratí
Hodoníca,
jmenované
(srov. vyše),
též
je
Hodo-
na území rajno-
chovském. „Katerzinko" jsou asi Kateinice, díve též Kateinec zvané. „Ožeicí" rozumíme Oznici. Kde bychom méli liledatí zašlý R eh lov, neuruje mapa naše, v seznamé tratí z Meziíska (ve Sbor. musea, . 9, a 10) zaznamenán „ehlov" na území I{ivého.
Poustky vsacké ze zápisu deskového r. 1505 Ize shledati Svojanov, který se pripomína pri r. 1548 ve vklade v Olomouci. B.obrek^) jsou dnešní Bobrky, Huslná^) asi Huslénky, údolí na Hovézí. Osadu tu treba asi považovati za násadu Zdéaž na
chova pfed jeho doplnením Mik. Pázmáném. Téškovice jsoa Tešíkov u Vsetína, Není tedy divno, že v „zakladací" listine vizovské pichází již název potôka Téšikova. K etymológii slova asi možno pfipomenouti nad Kateinicemí tra Téžkavy. Mikulkova, pozdéji Nový Mikulášov, osada Mikulášem Pázmáném založená, vlastné obnovená, je dnešní Mikulúvka. Sem etín slove tak dodnes. Šrbkov (1548 Scherbkov, též Srpkovo) jest asi asi
Bobrek (polsky) znamená druh jetelový (horký jetel). V Halii název 12, XXX.) ") Húslenka znamená u Huculu varené (a pripojením kyselého mléka nebo smetany do kvasu pfivedené) oví neb kravské mléko i do zásoby na zimu pripravované. Srov. Kaindl, die Huzulen, str. 65. Rusky ryciHHKa. ')
osád Bóbrka je dosti hojný. Bobruka (potok;
-
231
—
v Hošálkové, patrné puvodné Šrbková. Dvorce jsou nad Ratiboi a Pržnem; jméno to dochováno v trati. V soudnim odhade z r. 1666 (Notizenblatt, 1875, 21. str.)
Šepková lazík
teme
geogr. názvy: „das Gebirge Roketnitz'' na tvrt Prezikre (= Príkre pod ,Chlévisky" na území pak míle v okruhu, liptálském), „dasTannen u. Buchengebúrg hinterBatkovy^)íangetan bis au Drahstilov (=Drastihlava nad von der Lhottergranitz
nékteré
.
.
.
Semetínem.) Na Klobucku vzpomíná se k r. 1503 osada Lomná, bezpochyby dnešní Lomensko u ertových skál lideských pod „Zámiskem". Pojmenována snad podlé zakladatele, nékterého pána z
Zubravka, pozdéji Lhota Petrovská jest
Lomnice, snad Jana. Kde by se méla hledati
též
Zubrovskou
zvaná, nelze vyšetiti.-)
asi „Petrova studa", též Petrovieemi jmenovaná, dodnes dvor nad Vlárou. V pofíí této feky v prsmyku nutno hledati i Vláí. Mifína nepipominají traové názvy. ^) Kucha vec dodnes ozýva se ve dvore Kuchave, na mapách „Kochavec" u Štítne. Kraleko vzpomínané u Volného (IV. 124.) trvá též j ako dvor západné
však
i
Vrbétic asi
jménem
Kralecko. Kolelecko severozápadné
místo bývalého
Kolelka;
Lhoty Ránko v y
slavic.
jiné
(Volný,
Kolelecko 133, dole)
Kekova uruje
u Bohunenalézáme v oKoli vidíme
i
Vlachovic, dle Vlastivedy je to dnešní Vlachovská Lhota.
Na území Vysokého místo, kde stávala kapie
zná tu
bývalou
i
oznauje
Pole
r.
trac
„Kosteliše"
asi
1783 stržená (Volný 137). Vlastiveda
osadu Újezdec.
Historickou reminiscencí jsou
Pole, tato na území Vlachovy Lhoty, patrné asi pozemky koupené nebo prenajaté nékterým Ku no u z Kunštáta a pány Golleny. Podobné ve S m ílových Hurkách u Štítne možno vi deti památku na nékterého Kunštátovce, snad na purkrabího brumovského Smila, zakladatele kláštera vizovského. Podobné pojmenována traf Duniny v Trnave asi po pánech Jaroše Duni z Zákovic a
zde
asi
i
trati
„Zakuniny" a „Ogolenova", ony u
;
Blazic
vzpomíná Peck na
Na Vizovsku v „zakladací" ')
2) 3)
žeme
jsou
listine.
str.
168.
dnešní
osady jmenovány
V v soka Lhota
též
vétšinou
Drahaluka
již
(Volný
Václavek y seznamé tratí jmenuje tra Bakovú. Ve Vlastivédé ini se u Bilnice zrainka o osade , Dúbravka" u Bilnice. Nad Po;^ ovým keem oznaenou paseku nazvem „Méika" sotva mú-
spojovati
s
touto osadou.
— 47 1 .) byla by asi
232
-
Vysokým Polem. Louky Haluz ice aMyslenivy
dochovávají dodnes názvy osady Haluzic a Nivy, Zániví severné Lúek, nebo snad „Mysel" v Sehradicich, Osadu Zmilonov treba
na území Sehradic, kdež máme dodnes tra Miloov,^) Rybník pak (Volný 474.) jest asi v poií Svíborky severozápadné Vlachovic, kdež má údolí a potok název Rybnieká. Poustka k r. 1548 jmenovaná s nazvem Svéradov (Volný 477.) jest asi hora, nebo paseky Svéradovské jižné Pozdéchova (srov. Peck 108.); ovšem bylo by možno s osadou tou spojovali i tra na Sviradovách, již jmenuje Peck (str. 136) u Slušovic*. Bonétin stával na Boneku u Jarou Piluk, kdež tra Bonéka (Peck 132 slavic bývala skelná Im (116.). Zbožná ozýva se v názvu dvora „Zboženko". Dle Volného osada Bonétina zvána kolem r. 1437 Božna (544; srov. Peck 132). hledati
;
Zašlé osady na Lukovsku vyšetril všecky Peck. Jest však záhodno na další vývody o kolonisaci Valašská pipomenouti zde osád téch pohromade. Byly to Ježov (Ježovsko v Kostelci u Stpy
Peck 50),
Markova
Mezeíko
(Markový les, Peck
Mor. Lapae.
(u
u Fryštáka, Peck
Janúvky
31.),
nyní pole u Fryštáka, 88.),
Rovná
(snad
30)
Rove
(dva dolní mlyny v Janvkách,
na mape naši oznaená koninách), nazvem „Januvky" (lesní tra v téchto Zdislavova (dle Pecka ást dnešní Drškové, paseky na Lhotkách, str. 28.) zbytek osady Janovy u Kašavy, Peck 43
;
Z osád na Holešovsku patrila by k území valašskému Malíková (Volný 192), již Peck spojuje s Malíkovou nad Lukovekem str. 56). Pripomínam, že na Rusavé jsou dvé trati: Hrubá a Malá Malíková. Dále u Ghvalova Nová Ves, tra Novesko (Peck 155.) Z u br í, jež bylo zaménéno za Žopy (Volný L, 200), ozýva se v trati Zubersko severozápadné Podhradní Lhoty. Splaví s ke m slove ást Komárného dosud (Peck 195.), rovnéž trati Jezero a Rybník na území téze obce souvisí asi s dív. osadou. Posvátno u Kele trvá dosad, Kamenec pak ozýva se ve trati západné Polic. i
1)
Název patrné
Karlovicich
tesné
pri
po jméné
zem.
Smil.
U
Jaroslavic je též Milenov.
hranicich je hora a údolí
Na
Miloova, Miloovek.
Miloov a snad i Milenov dle jména Smil, možno tylo názvy spojití jménem purkrabího brumovského, jemuž pfíslušelo zajisté, aby dbal hranie
Pocházeji-li ae
též
zemských
i
i
severnéji.
-
533
-
V lesnich trateeh setkáváme se tu i tam též s reminiscencemi historickými. V Senici Iležházka pripomína kteréhos pána totio rodu. Bernátky na Solanci asi na Bernarta z Žerotina. ^) Na Zdécho^é máme podivný název hory Gymeš, jež mílže se jmenovati po Mikuláši Forgáovi de Ginymes, pánovi Brumova
1626,
r.
Illésháze.
Nitranské,
jehož
dcéra
Márie
byla
manželkou Jiího
Dýmeš (= Gýmes) slovenskou osadu ve tamže Zitva Fedýmeš a Dymeš-Kostolany.
Srov. a
i
stolici
Jsou-li
skutené navrátilí uprchlici starozuberšti z osady Sloven. Médera (srov. Vlastiveda okr. rožnovského, str. 224.), pak snadno pochopíme pfeneseni tohoto názvu. Pobliž Slov. Medéra leží práve Žitva Fedýmeš. Na Zdechov máme i les S o v a c a, snad upomínka na tuhé spory mezi panstvíni vsackým a zastaveným statkem Hovézím, jež vedený byly se strany vsacké Slovaciem (srov. Václ. Dej. m. Vsetina 51). Malchor u Lysé hory na Téšínsku asi dostal název po nékterém pražmovském pánovi MeZdéchovjané
i
1
licharovi (Melchiorovi).
Výet i
na mor. Valašsku pripomenul zde
osád
zaniklých
zetelem na úvahy o koloni^aci
se
Zdá
se
kraje.
nepcchybným, že osazeni Valašská nelze
položili
dále do minulosti, nežli do 2. polovice 13. stoleti, kdy koloniso-
váno Vizovsko a Kiobucko nií pod V^rchoiety ve dostaly
i
podobné
z ruskosiovenského pohraZemplínske a Užské. Té doby
osadniky
stolicích
výhodnejší koniny hornatého vnitra valašského (pravdei
nékteré jiné
koniny Moravy
ímž dán
východoslovenské,
byl základ
a Slezska) obyvatelstvo
na vytvorení kmene va-
lašského, jenž, jak se uznáva všeobecné, je v podstate slovenský.
Gástené
plnila zbylé
')
tento str.
pastýfské,
dosud
lesní
bezpené však do
15.,
od Slovákú nastalo teprve vlivem nojež pak pasekáským zpusobem zapustiny a jež spadá snad již do kon(;e
odlíšení Valachúv
kolonisace
véjší
V Rajnochovidch název
vinohrad
stôl.
jsou
založený
16.
též
a 17.) Bernátky.
171..
(Klvaa,
Na
Strážnickú
Sbornik
ve Velké
národop.,
sv.
má VI.
178.)
(Pokraovaní v roníku
VIII.
r.
1908.)
Nejstarší zfízení
zemské na Morave.
D. F
Podáva
an
t.
Šujan.
Á. Správa zemská.
V
13.
stoleti,
Nejvétši
álním.^)
na Morave
národa našeho
rozvoji
raény ve
a
to
proména
stály se veliké pro-
hlavné v oboru politickém a soci-
hned po
nastala
Pemysl
se dohodli estí Premyslovci brati
6.
kdy
prosinci 1197,
a Vladisláv, aby oba
na Morave, onen v echách, aby oba jako jsou jedna mysl, tak méli i jedno knížetstvi.^) Osud Moravy byl rozbodnut. Byla odatá Pemyslovcúm moravským a Vladisláv mél se stati markrabétem moravským (1197 1222). stejné panovali, tento
—
Spytihnév, kníže brnenský,
Nestalo se tak bez boje.
j
ešte
1197 byl zbaven knižetství a oslepen nejspíše Vladislavem,^) S ním byl vypuzen také bratr jeho Vladimír. V Olomucku Premyslovci raoravští udrželi se do r. 1201, ale po jejich úmrtí
r.
zabral
Olomucko
král
Pemysl sám.
Již r.
1201 nazýva se v
—
li-
na Morave v dobé starší (1029 1197 dohradu na Morave" v asopise M. M. Z. VI. na str. 271 — 291. Podobná práce o echách vyšla v Praze souasné od prof. dra. J. Pekae ve Sborníku prací historických na oslavu 60. narozenin J. Golla 123. 81 s nazvem „O správním rozdelení zeme eské do 13. stoleti" na str. Badaním Pekaovým o echách byly potvrzeny vývody moje o Morave, že tu žup nebylo. Vývody moje o sociálnich pomérech na Morave jsou ástené potvrzeny vývody Vackovými v jeho „Sociálnich dejinách eských doby starší". V Praze 190G. Tato shoda výsledku naplnila mne radosti. Je mi nejmilejši odmenou za klopotnou práci a zárukou, že v badaní svém bral jsem se 1)
vodil
Politický a sociálni stav
jsem
r.
190(5 v práci
„O
i
vývoji
—
cestou správnou. 2)
est iste
Vladisláv dobrovolné smíil se
s
bratrem
Pemyslem
„confederatus
germano suo sub tali forma compositionis, ut ambo pariter ille in Bohémia principarentur et esset ambobus sicut unus spiritus
principatus." Jarloch ve Fontes ^)
str. 282,
Letopisy
.
3.
eské
(1196
r.
b. 11.
— 1278)
514.
.
in
Moravia
ita et
unus
44.
„eodem anno caecatus
est". F.
r.
b.
II.,
— slinách knížetem Olorauckých.^)
uherského
krále
sestre
Jižní
jak obvéno
dal v léno
Beclavský,
—
235
Ondfeje
ást Olomiicka,
nové
II.,
totiž kraj
své Konstancii,
clioti
podržela je
která
do
až
kdy bylo dano v léno Oldfichovi Korutánskemu.-) Ostatek Olomucka, totiž kraj olomucký a holasický (Opavsko) podržel sám, až po r. 1207 ástené odevzdal je markrabéti Vladislavovi, který dovedl si zachovali pfíze královu až do smrti.^) Moc markrabéci na celé Morave vykonával Vladisláv teprve od r. 1212, kdy mu celá Morava byla postoupena králem Pre-
r.
1237,
myslení a potvrzena císaiem Fridrichem
V
^)
listine,
kterou
„Premisl,
11.^)
dux OIomuc°nsium," prikl „decimam
in provincia Golasizch" biskupovi ol. Bavorovi. G. D.
pravá, jak
obsahu stalo
r.
ji
uverejnil
Boek,
což
patrno
chyby
11. . 4. Koberto,
Listina
zprávu
tom,
raúže dúvéovati, ponévadž podáva jen
listiny
Kdy
Ii201.
a jak listina vznikla, o
výpis z listiny, neboC inscriptio chybi;
pred arrengou. Narratio
i
z
i
expositio
z r. 1201, ale datura nejspiše z
r.
tom
a
soudí diplomatik.
pak promulgatio a
o
ale
corroburatio
pred
stoji
jsou
nen
historik
co
se
Je to jen
nominatio
správny.
Actum
1222.
O Tak rozumím slovúm Konstancie, která r. 1203 již rozdávala výsady na Beclavsku „in provincia Brecizlavensi, quam iure hereditario illi (král a markrabé) a nobis acceptam possident". CD. II. . 13., . 8. Ani ta listina není z r. 1203, nýbrž mohla vzniknouti až po r. 1212, ponévadž praví „illi possident". ^) R. 1201 Beclavsko bylo ješté v moci Pemyslové, ponévadž postoupil neho bratrovi území na založení kláštera Velehradského (C. D. II. . 3), ale r. 1203 patrilo již Konstancii, která klášteru Hradišti udelila výsady na Beclavsku, jaké dostal už od Pemysla na Olomucku (C. D. II. . 13). Touže dobou (1201) Pemysl rozdával dediny na Olomucku a de s á tak na Holasicku (C. D. II. . 2 a 4). R. 1203 daroval prý lesy na Olomucku (Strelnou)
z
také Vladisláv
(G.
D.
II.
.
12),
ale darovací listina (. 11)
i
potvrzovaci (12)
kolem r. 1222 napsal o bratích, že úmluvy z r. 1197 nikdy neporušili „quod usque hodia inter eos illibatum manat" (F. r. b. II. str. Letopisy eské svedí, že r. 1204 Cechové válili 515). s Moravany „Bohémi cum Moravis bellum comiserunt" (F. r. b. II. 282 f. 33). Tyká se to snad vzpoury Dépôlta III. (Vralislavsko, Ghrudirasko a áslavsko) proti Pemyslovi a Yladislavovi. Olomucko zustalo Pi'emyslovi až do r. 1208,
jsou teprve z
nebo
1222. Jarloch
r.
velikou výsadu biskupstvi
olomuckému
bez úastenství markrabéte Vladislava
(C.
D.
r.
II.
1207 udelil ješté král
.
31).
Pemysl
2e král Pemysl po-
Olomucko Holasicko po nejakou dobu sám, vidno také z toho, že r. 1201 mél pro Moravu vkstního komorníka Bohuslava (G. D. II. 2) a r. 1207 komorníka Arnošta (C. D. II. . 'SV, kdežto Vladisláv mél koniorníkem Vka držel
(G. D.
i
II. *)
. To
17).
vyvozuji jednak z listin krále Pemysla, jenž
dediny na Olomucku,
tak
i
po
r.
1208 rozdával
na p. 1209 Nedachlebice kanovníkúm olomuckým 16
—
mai'krabéte moravského ku králi
Pomer
Tyméen
—
236
slovy
Pemyslovými,
ale teprve
Když totiž král Pfemysl r. 1228 skému statky a výsady udelené žat a moravská nesmej nie ani zadnému klášteru ani í
eskému
byl pfesné
po smrti Vladislavové.
potvrzoval klášteru Velehrad-
od markrabéte,
pravil, že kni-
darovati trvalé (dediné)
bojovníkovi, ani komu potvrzení toho, kdo jest neja souhlasu jinému bez vyšším v ríši eské a má panství nad zemí Ten pomer byl však zachováván již po celý život t o u. ^) markrabéte Vladislava. Je to pomer lenní, v néjž Morava k echám 1197. Slova Pemyslova vymezuji byla uvádéna již v L 1029 jen panství (dominium) vrchního pána, jenž práva svého na Morave vždy úzkostlivé hájil a vždy je vykonával sám, nebo svým prokuratorem.-) Markrabé Vladisláv po celý život se podroboval také vojenské moci (impérium) krále eského a verné
—
bratra podporoval (C. D,
.
.
II.
45),
vojskem moravským na všech výpravách
s
ale hlavné z privilégia
oísae Fridricha
II.
1212
z r.
(C.
D.
II.
„nos eidem marchioni et heredibus suis de nostre liberalitais munificentia concedimus et confirmamus Mocran et Mocram eum omni iure et 53)
quod inde
pertinentiis suis, salvo servitio,
(per in
manus Henrici de
nobili
Octobr.
civitate
feliciter
Basilea
amen.
Už
per
manus
Hist. "VIL 61,128, 264,
Ulrici
V. Brandl soudil, že
marchionatum Moraviae. B. Bretholz
as.
curie
nostre
debetur".
Acta 1212
Parisiis notarii et fidelis noslri scribi iussimus).
to jen
viceprotonotarii
potvrdil.
Kal.
Mocram znamená O tom dosti v Ceském tím vyízen byl spor
Mocran
380 a VIII. llS.Myslim, že
Dátum
sexto
et
Olomucko.
Vladisláv dlouho podroboval se bratrovi, až po výprave italské na které pomáhal Ottovi IV. pidržel se císafe Otty na ríšském král Pemysl stál v ele strany protivné. snémé v Norimberce (kvéten 1212), Pfemysl, aby pevedl bratra Vladislava na stranu Fridricha II., postoupil mu své asti Moravy úplné (Olomucko, Beclavsko, Holasicko), což potvrdil cisa a notár jeho, Francouz, nejasné napsal Mocran et Mocra ^Mocran et Mocran. Znaí to celou Moravu (ást Vladislavovu i Pemyslovu) bez jakýchkoli výkladu státoprávních. Morava byla lénem Cech a í še eská (Cechy s Moravou) méla urité povinnosti a práva k fíši Nemecké, jež privilégium Fridricha II. ze dne 26. záí 1212 vytýka jasné [H. Jireek: Codex iuris Boh. L . 24 a 25). 1) „Principes Moravie nichil possunt conferre perpetualiter alicui mo-
o
(1209
— 1211),
a
nasterio vel militi vel aHi, nisi auctoritas, qui C. D.
II.
summus
est in
interveniat
eius
regno Boemie
. 10. V listine,
consensus
et
confirmationis
et illius terre tenet
principalum"
kterou biskup Róbert r. 1222 na žádost opáta velehradského markrabéte Vladislava pifkl desátek ve Fryšavé tamnímu kostelu, je svédkem Gonradus scriba de Brunna. Nebyl z kanceláe Vladislavovy a pozdéji výslovné nazýva se notarius noster in Brunna 1^1228), tedy byl to 2)
Siberta
i
prokurátor králv v Brne. C. D. H. 185.
—
237
—
v echách, do Nemecka i do Itálie. Soudní moc (iudicium) vykonával markrabé dle práva zemského. Mél tedy markrabé Vladisláv aspo od 1208 panstvi, vojenství a soud (dominium, impérium a iudicium) nad Moravou, kromé Breclavska, jež pa-
Po r. 1212 mél zemépanskou moc nad mu zaruil také cisa Fridrich íl. Moravou, což celou Pro vykonávaní práv zemépanských Morava delila se na (Opavsko), Brecpatero kraj: Olomucko, Holasicko lavsko, Brnénsko a Znojemsko. ^) Markrabé stáleho sídla nemél, nýbrž menil je z duvod hospodárskych, ponévadž poddaní musili celý dvur jeho vydržovati. Prebýval na hr ad e ch Znojemském, Brnénském, Olomuckém i v Hradci (Holasicko), kde úednÍÍ zemépanští musili vše potrebné nachystali. Také byly vystavený nové hrady zemépanské. na p. Device (Mikulov),
trilo
králové Konstancii.
Vevefi,
Uniov
atd.-)
Nebylo však na všech hradech úednictvo stejné a stejné etné. Nejvíce ho bylo na hrade Olomuckém. R, 1208 pfipomínají se tam: komori, purkrabí (kastelán), sudí, lesní, a správí (vladár): pak jejich pomocníci: podkomoí, podpurkrabí, podsudí, podlesní a podspráví (podvlada) s náležitým potem sluhu, kteí sluli pohonci (camerarii = komorníci).^) Bylo tedy úednictvo vyšší (vétší) a nižší (menší). ')
V
na Morave in r.
listine,
kterou král
„in tota
Moravia
Pemysl
scilicet in
Golassicensi provinciis". C.
D.
II.
Johannitum statky r. 1213 potvrzova) Olomucensi, in Znoemensi, in Brenensi, . 62. O Beclavsku již jsme slyšeli
a 1203.
IŽíOl 2;
znázorují
Jak vypadaly hrady tehdejši,
nám Prokopovy
k nimž je pipojen také podrobný popis. Všechny byly
románskym.
slobem
rischer Beziehung," =*)
krále,
Soudim tak
již
z
Prokop „Die"Markgraí'schaft Mäliren
A.
Wien
in kunsthisto-
1904.
z listiny, kterou
markrabétéi shromáždéné
mucké na volném sjezdé
púdorysy,
kamene vystavený
biskup
zemském
ol.
Róbert
eské
r.
1208 za souhlasu
moravské i k a p
t
o 1 y olo-
v Olomouci vymenil biskupské
dediny
š1 e c
hty
a
i
Doubravnlk a Drahník s poplužím v Devnicích šlechtici Ôtépánovi, synu Gothardovu, za jeho dediny Tuany a Petrovice. Švédky byli: Walter, dekan kostela olomuckého, Štépán, probošt ol., Utéšen, icanovnik, Vrátek, kanovnik, Esau, kanovnik a arciknéz kraje perovského, Isák, kanovnik, Cuzkraj, kanovnik, Ondrej, kanovnik, Petr, kanovnik, Radoslav, kanovnik a arcidiakon kraje ol., Jakub, kanovnik, Mistr Siffrid, kanovnik, Bohuslav, kanovnik, Theodorich, kanovnik, Mojžiš, kanovnik
i
arciknéz kraje beclavského, Sidebor
novnik; opát hradištský (Hermann), opát
velehradský
(Ticelín);
(Ctibor),
ka-
Sudek, farár
(prepositus}, Jan, Sidon, Frido, kapláni biskupšti; Hodéj, Radoslav, Jan, Blažej,
16*
—
238
—
Tolik úednictva zemépanského nebylo už na žádném hrade jiném.
panovníkove
osobe
Pí'i
byli
vétší
menší
a
úfedníci
íšník a maršálek, pak dvorští kapláni
s nod v orš t táfem a dvorští sluhove.^) Urednictvo a služebnictvo d v o r s k é za dobré služby postupovalo na úrady z e m é p a n s k é na hradech. Nejdležitéjší byly hrady, na kterých byl komofí a sudí, ponévadž stály se stedisky správy verejné pro celý kraj, a to komory a soudu zemépanského (camera a curia). Pfipomínají
stolník,
í :
Dobrovést, Déd, Druhoš a Adrastus, knéži a vikári kostela
ol.;
Bavor,
komoí
Dubá, úfedníci hradu olomuckého; Radoslav, správce biskupúv.
olomucký, Záviš, kastelán, Doben, sudl, Blud, Jakub, Kochan, Buz, Slavata, Pavel,
dne Ž5. zái 1208. (VII. Kal. Octobris Olomuci konal se pfed suchými dny podzimnimi (17., 19. a 20. zái). Co na sjezd é vyjednáno, o tom pozdéji 25. záí napsána listina, kterou potvrdilo etné duchovenstvo a zemépanské urednictvo. Blud v jiných listinách uvádi se jako summus venatorum a Slavata jako magister venatorum, tedy jeho pomocník, což v fadé podepsaných hodí se také na ostatní jako zástupce a pomocniky péti prvých (vyšších). C. D. ÍL . 41 a 10. Na tom sjezdé asi biskup Róbert prodal také dedinu „Sobebruh listinu podepsah zase ši e ch ti ci: Smil, Ondrej, Hodata, Lupo" (Vlkovi), o Žebfid, Jan, Bohumil, Zvést, Bratro, Krasota, Ninca (Ninec), Sobéch, Batík, Juik, Jakub, Kižan, Radek (Sadek?), Vojslav, Zdik, Casto, Pibín, Miloslav, Bohun, Bohuša, Vojtech, Milhost, Vojta, Blažej, Pivona, Hraná (Ranách),. Chvál, Zdislav, Jilia, Beris (Boreš?) a Otaslav. Listinu o tom napsal Radokanovnik
napsal
Listinu
1208). G. D.
.
II.
41.
Isák
Sjezd v
em
slav. C. D.
II.
.
29.
Na tom sjezdé markrabé nezúastnil
byli již
markrabé pohromade, kdežto r. 1207 soudu králova v Olomouci, kdy král udelil zatim se dohodli. Pfemysl byl vypoítavý
král
a
se sjezdu ili
veliké výsady biskupovi. Patrné
Byl ve sporu s papežem pro bigamii a pro investitúru. R. 119Szapudil manželku Adélu, s kterou žil 18 let, a vzal si za manželku Konstancii, sestru krále uherského Ondeje II. Pápež Innocenc 111. stíhal jej pro investitúru brevem z 8. dubna 1198 a pro bigamii brevem z ljna 1198. Pápež v prísnosti ustal, kdykoli Pemysla potreboval v Nemecku za sporu mezi Fihpem Švábskym a Otou Brunšvickým. Když Pemysla nepotreboval, vracel se k prísnosti. Pemysl krotil hnev papežuv povolnosti k cirkvi na Morave na úet bratruv. Tak si vysvétluji, že výsady pro diecesi moravskou vydal již 1207 a bez úastenství markrabéte. Potom Olomucko již bratrovi vydal. Do r. 1207 na hrade Boguslaus camerarius Moraviae Olomouci byli ješté úedníci Pemyslovi (1201), Arnust camerarius ol. (1207). Boguta iudex ol., Medlo castellanus ol.. atd. (C. D. II. . 2 a 31^, ale r. IŽOS již úedníci Vladislavovi. politik.
:
1)
Dapifer
a
subdapifer.
pincerna
a subpincerna,
marsalcus, nebo také dapiter minor a maior atd. C. D. 117, 125, 132.
II.
marsalcus
a
.
t.7,
11,
61,
sub92,
— v
jen
se
Olomouci,
239
—
Brne a ve Znojme.^)
v
v Hradci pro Holasicko.^) V Beclavi byla
Na
stancie.
jen
Byly snad také
komora
králové Kon-
kterých hradech nebylo komory ani soudu, tam byl
kastelán
(v
13.
Hradô
také
st.
purkrabí, prefectus)
s
príslušnou
na Morave za Vladislava ješté nebylo. Kromé hradô zemépanských byly jen kl áštery (hrazené), dediny, a po r. 1200 zaala se tvoiti mesta s v esnicem dle práva nemeckého. eledí.^)
šlechtických
V e š k e r o obyvatelstvo
bylo
poddáno zemépánu a nešlo všechny zemskému osobou
povinnosti zemské ili bylo podízeno právu
majetkem. Práva zemského panovník
i
s
hájil a vykonával je zákonov ustálených již Ota za souhlasu Cechov
úednictvem zemépanským
dle
od r. 1189, kdy kniže eský Konrad Moravanô na snémé v Sadské tehdejší zvyklosti prehlásil za zákony zemské. Z poátku 13, století na Morave byly vykonávaný bez výjimky. Je to iiejstarši zízení zemské na Morave. Známe je teprve z r. 1222, kdy po smrti markrabéte Vladislava král i
Pemysl
potvrdil je pro Znojemsko.^)
V
r. 1213 udelil immunitu Jobannitúm na Dubache iudex a Leva iudex Brenensis. V potvrzení té listiny od krále Pemysla téze doby je uveden ješté Henricus iudex. C. D. II. . 61 a 62. Z jiných listin bezpené vime, že Doben a Dubá byli v Olomouci a Jindich ve Znojme. C. D. II. . 41 a 10. -) V listine, kterou markrabé Vladisláv r. 1222 u Opavy udelil Wern^)
kterou raarkrabé
listine,
Morave, uvadéjí se
:
Doben
iudex,
bardovi ves Wernhardice, uvádéjí se svédkové: Vitgo burgravius Liutcho, Szudek, Rochza castellani de Gradez.
.
de
Gradez,
Ponévadž ani komoi ani sudí se neuvádí výslovné, netvrdím, že tam komora i soud byly. Nebylo-li v Hradci komory a soudu, bylo Holasicko podízeno komore a soudu olomuckému. 3) Blud od r. 1208 býval „summus venator" v Olomouci, ale po r. 1213 byl
jCastellanus Preroviensis" (1215). C. D.
již
*)
Beckem
Domnelá již r.
Statuta Conradi z
1878 ve IV.
dile
r.
str.
217—224
a
r.
Oba
1222 bylo jich jen 32, a
již
z
k
r.
f.
Dudík 1189
téch nékleré
II.
125.
61. a 67.
Dudík s drem. 224—235. Ješté obšírnejší 1873 ve XII. r. asopisu Právnik
Déjin Moravy na
253—259. Ani
(genese) téch zákonuv.
II.
1189 preložili a
\7klad latinského textu podal Vine. Brandl
na
C. D.
r.
ani
vyložili dr. B.
str.
Brandl nedbali však
uvádéjí všech 38 r.
1189 ješté
zákonu,
vývoje
a
ješté
možný. Ani znova s výkladem
nebyly
výklad jejich není všude správny, proto preložil jsem je nejstrunéjším dle textu Jirekova. Ponévadž v potvrzení brnénském (1229) zústaly i beclavském (1237) chybí ze znojemského (1222) zákon 29, 30 a 31, je tam nejstarší zpráva v dejepise moravském podnes nepovšimnutý, o „ležácích". O vývoji Statut uchyluji se také od J. Kalouska (O staroeskom
a
pravé dédickém,
str.
6,
. 40—41).
—
240
—
Všecky statky dediné, které šlechta jak vyšší tak nižší Konrada až podnes bez odporu spravedlivé a klidné držela, nerušené a klidné a podrží také budoucné. *) 1.
z
dob
knížete
2.
Žádný pohonec-) nemá pohánéti nikoho bez uritého
zejména každý z nich má býti pošlem sudího a kromé téch dvéma kmety ze sousedních dédin. Vyjde-li komorníci na obsílku sám druhý nebo tretí bez poslv úedních a bude-li pri tom zabit, nebude za zadného zodpovídání. svédectví
^)
jichž se tye, a
téch,
provázen pošlem
3.
kastelánovým,
Bude-Ii zlodej
postižen u šlechtice, neb u nékoho, jemuž
odevzdá zemépanskému soudu pripadne mu všechen majetek zlodéjúv, hrdlo jeho však propadne trestní moci knížete.
ta
dedina
(ves)
patfí,
a ten
jej
(curia),
4.
celé
Bude-li však zlodej dopaden na nékterém raísté a obéšen,
jeho jméní
pripadne
knížeti,
až
na plodiny posud na
poli
jsoucí. 5.
Žaloba,
nebo
mená soudu, 6.
nemá
že majetek se
byl na ceste, v lese,
na nékterém
hosti.^)
JSež
se
bez-
mimo
ztratil,
nebo na místé odpripustí,
bu
ozná-
kterých se tye, to jest soudci, kastelánovi a ostatním.
Pfijde-li
se
bylo dokázáno,
in spáchán
prípady, že lehlém,
le by
která „nárok" sluje, nepfipouští se,
peným prkazem
mu pod
kdo chudý k soudu žalovat ve žádnou záminkou odev bráti.
vlastní záležitosti,
7. Zadný „sok"'') nesmi nikoho žalovati, le by škoda byla prokázána uritým dosvédením sousedú. Bude-U však sok usvéden svédectvím celé obce,^) ukamenován.
bu
8.
Podrobí-li se kdo oisté vodou, smi
jenom knéz
a jeho pomocník.
a knézi 14 denáru.
Poraúže-li
jej
do vody
mu Bh,
spustiti
dej soudci 2
Svlekne-li se, ale oisté se nepodrobí,
zapla
kaplánovi 7 a starene 2 denáry.
')
Tim
teprve zastavená konfiskace statkúv, a
neobmezená
libovúle
pa-
novníkova byla obmezena zákonem zemským. Domáci tiletá doba promlovaci nahrazena ticetiletou.
= soudni posel. = pea komoiho.
2)
Komorníci
2)
Prúkazu
*)
Cizím kupci.
'-)
Slidi,
')
udava.
Verejným minéním.
— v
Je-li
9.
obžalobe
môže
„druho,"^)
za
se
soud proti nemu,
—
241
šlechtic (svobodný) a nikoli
„nárok"
podrobili oisté
za
zaplatí
sluha:
dopadne-li však
180 denáruv.
musí býti pfitomen a jeden nebo svod nesmi dále veden býti, nežli ke dva z onoho sousedství bude-li usvéden, zaplatí tetímu, ale u tetiho má se zastavili 180 denáru do komory královské a dá plnou náhradu tomu, kdo 10. Vede-li
„svod"
co
se,
se nazýva,
správcov
soudcôv,
kastelánov,
posel
komoiho
i
;
;
svod zaal a „pôvod" nejaké
veci
Také
12.
má
vétší,
toho žalobníci
kô
kdo
11. Ukrade-li
verné a svedomité
sluje.
od
bute
nebo kone, voly nebo kravy nebo cena škody ocenená pod prísahou jimž soudní moc je svéena, a dle
býti téch,
pfipušténi.
zlodeji
spoleniky a pomocniky
se
bute
stejným
trestem potrestaní.
Budou-li ukradeny veci nepatrné, šat anebo cos podob-
13.
nebu o/.namováno, nýbrž soudu zemépanoznámeno, ukrade-li se vúl nebo spežení.
ného, to soudu (curia)
skému
bu
14. Bude-li
nékdo poranén na ceste
s
trhu nebo jinde,
bu
soudu oznámeno. Bude-li nékterý šlechtic (svobodný) pfistižen pri krádeži
15.
a povéšen, nemá-li potomstva, pozstalost jeho
kdo pistižen
bude-li
pri
pripadne
králi,
verejné (dokázané) krádeži, manželka
jeho podrží tretinu. 2) 16. Kdokoli,
šlechtic
zabije nékoho, zaplatí
se
jinam
a
za
hledi milost
nebo
(svobodný)
soudu
^)
(curia)
obdržeti,
sedlák (poddaný),
180 denáru,
ale
vystéhuje
manželka jeho
necht
zostane v pokoji a v phiém držení jméni. 17.
Nemá-li
kdo
témto rovným dilem bližším
;
syna, není-li
ale
ani
má
dcéry,
téch,
dédictví
dédictví
pripadne
pripadne nej-
ddicôm.
18. Bude-li
ukradou,
a
nékomu odcizeno
spfežení nebo
podrobí se oisté železem,
totiž
sluhove
žhavých
vely
radlic.
Ministeriál jiaému podružený. Dopluji: dvé tretiny propadnou (venditio), z nich se zaplatí náhrada, ostatek pripadne komore, ^) Verejnou pokorou, jak ji vypsal Ctibor v 15. st. v Knize Tova. Kap. 210. na str. 116. ')
•-)
— i
—
Také bude-li kdo oloupen „výbojem",!) a obžaluje, koho ^) a jmenuje, koho chce, necht šetrí se
19.
chce,
242
pro „hrdost"
starých obyejfiv. 20. Kromé toho nikdo z téch, kdož les hlídají, nesmi nikomu na ceste nebo na trhu veci zabaviti, le by je zabavil, koho pistihl strom sekati; k tomu soudce nikdy neodsuzuj na 300, nýbrž na 60 denárov.
Mimo
21.
to
soudce nikdy nemá sám rozsuzovati, nýbrž za
Když správí
prítomnosti kastelánovy nebo nékolika šlechticú.^)
nemá
(vladár) soudí,
se nikdy vzdáliti ze soudní siné za
porady, nýbrž af soudí zasedaje
s
as na
Rovnéž, je-h
22.
prítomní, ale správí
s
zahájení
nechce
(vladaf)
príinou
bojovníky.*)
soudu pijíti,
a jsou-li
a
všichni
sudí koná soud
vládykami.
Soud má
23.
od soudce
se konati
i
od vladae vždy
z
rána
vládykôv,
bu
a nikdy k veeru.
kdo zabit na verejné
24. Byl-li
bu
soudcuv,
ceste,
bu
vladárov,^) pochází z toho veliký zmatek
;
obyejné
kladou se k zabitému denáry, zlato a stríbro; onen, kdo
má
nikoli pán,
žaluje,
písahati na ostatky svätých.
Pro dluh nemá nikdo býti prodán,'*) le pri tretí Ihté. nikdo z poddaných šlechty, kdo se ubírá v záležitosti vlastní nebo v néjakém poslaní nebo na trh, nikdy a neplatí mýta na mýtnici nové než toliko na starých'') 27. Také nikdo necho na soud, le by dríve z domu svého 25.
26. Dále
pohnán
byl dle práva.
Mimo
28. obstavil,
^)
komoího,
a
to kdyby správí (vladár) králôv bez soudu nékoho právem svým ^) a napraví; je-li vladár (správce)
zaplatí hfivnu zlata, pak-li páu,^°)
^)
Porušení domáciho práva.
2)
Násilné poškození majetku.
^) *)
^) ''j
')
do
král
Pánu
=
ztratí
úrad.
vyšší šlechty.
Vládykami := nižší šlechtou. Soudim poddaný vládykúv nebo pánúv. :
Totiž jeho majetek.
Na
kterých se platívalo,
13. století (1207).
Zastavil T.
j.
=
na lezení dal. na soudé zemském.
8)
^)
^")
a
Komoi.
dokud nebylo poddaných vrchno.stenských
— 29.
K tomu a
30.
Kromé toho souboje
31.
Zatím
—
243
spolenou hospodu.^)
všichni máji
a
le
nemají,
cizincem.
s
Bítovsko týž rád af zachová jako
Znojemsko.^)
Z toho Yšeho vyjímáme výsady duchovních od knižat jim udelené práva duchovních s vénem (dotací) kostel. což ídí se právem kanonickým. 2) 32.
i
')
Ležáci.
Od
té doby (122-2) Morava delila se na šest kraju: Olomucko, Holasicko, Beclavsko, Brnénsko. Znojemské a Bítovsko. Holasicko. Beclavsko a Bítovsko pozdéji dostalo název kraje Perovského, Hradištského a Jihlavského. äj Nejsou ty zákony všechny z doby Konradovy (1189). jak u nás dosud 2)
se tvrdilo, nýbrž z
doby od r. 1189 do 1222, jak Pemysl ekl sám: Jura que prius a nostris predecessoribus, ut a bone memorie Conrado et ab aliis, postmodum a nobis sunt statuta: .
.
duce
.
1. Omnes hereditates quas viri nobiles tam minores quam maiores tempere ducis Conradi sine querela iuste et pacifice hucusque possederunt, in bona tranquillitate pacis ammodo possideant. 2. Item nullus cammerarius citet aliquem nisi certo sub testimonio
eorum quorum
interest, et nominatim quilibet eorum debet ducere castellani alium iudicis et insuper duos kmetones de circumsedentibus villis; et si camerarlus vadit ipse secundus aut tertius sine nuntiis beneficiariorum, si interficitur, nihil de eo respondeatur.
nuntium
3.
et
Si fuerit fur
eum
et dederit
curie,
apud aliquem nobilem vel apud aliquem. cuius est omnia bona sua sint et collum eius in potestatem
villa,
prin-
cipis detur. 4.
Insuper
fur capitur in aiiquo loco et suspenditur,
omnia sua sunt que adhuc remanserunt in terra. 5. Ilem quod dicitur nárok, hoc non debet esse nisi ubi constet sub certo testimonio, sua bona ammisisse, nisi acciderit in via, in silva, vel in si
principis, preter fruges
aliquo loco secreto vel ahcui hospiti, et antequam admittatur, debet notiíicari curie quorum interest, scilicet iudici, castellano et ceteris. 6.
sibi
Quando
aliquis
pauper venit
de
propria
paUium
conquerendo,
re
nullatenus deponatur. 7.
Nullus zoch aliquem accuset
constet de
damno
eius; et
si
nisi
certo
sub
testimonio
fuerit zoch convictus testimonio fori
vicinorum communis,
lapidetur. 8.
nisi
Quando aliquis subit iudicium aque. eum suo cooperalore; si deus
nullus demittat:
sacerdos
denarios et sacerdoli eritl)
iuverit
eum,
eum
iudici
in
aquam
det
duos
XIV. Si nudaverit se et iudicium voluerit (patrné nolu-
subire, solvat capellano VII denarios et vetule duos. 9.
Si
aliquis
nobilis
vir
et
non
nárok, puer pro ipso subeat iudicium, et
180 denarios.
derho si
non
(druho
I
)
habuerit
super
fuerit adiutus, solvat
se
pro eo
_
—
244
Na zaátku vlády Vladislave vy zákony ty mély platnos pro všechno obyvatelstvo na celé Morave bez výjimky. Poznávame 10.
Quando
ducitur,
quod
non ducatur, sed
cameram
in tertio
regis reddat, et
qui
illi,
zuode, debet adesse nuntius castellani
dicitur
unus remaneat;
iudicis el villici et camerarii et
duo de vicinatu
vel
et si convictus
dicitui-
et
illo,
180
fuerit,
ultra
tres
denarios
in
pouod, satisfaciat.
equum
vel equos, boves vel vaccas vel aliqua maiora subdamni estimetur sub cerla íide et sacramento eorum, quibus comissa, et secundum hoc accusatores admittantur.
11. Si quis
traxerit, quantitas
iurisdictio est 1:2.
Item fures
13.
Si
notificetur, sed si 14.
cum
sociis et fautoribus suis pári
poena puniantur.
substrahuntur alique res, pallium et aliquid
Et
si
hoc curie non
tale,
bos vel iumentum subtrahitur, curie notificetur.
quando
aliquis vulneratur in via
veniendo de foro
vel
alibi,
notificetur curie. 15.
Item quando aliquis nobilis capitur in furto et suspenditur, et non et si ahquis capitur in manifeste
habet proiem, hereditas ipsius regi cedat,
uxor eius tertiam partem habeat.
furto,
16.
Quicunque
180 denarios curie
nobilis vel rusticus occiderit aliquem,
domi
uxor sua
solvat et alias recedat et querat gratiam, et
in
pace
et
in-
demnis sedeat. 17. Si quis autera
non habuerit si non
veniat hereditas equaliter; et
filium et sint,
habuerit
hereditas
filias,
deveniat
ad ad
illas
de-
proximos
heredes. 18.
Si alicui
subtrahuntur iumenta aut
famuli
apes
furantur,
debent
subire iudicium ferri scilicet vomeres. 19.
Insuper
nominet quos 20.
si
quis spoliatus per wybog, incuset, quos vult, et de herdost
voluerit, et antique consuetudines serventur.
Proterea nuUus de
in via vel in foro,
iiisi
hoc nunquam iudex iudicet 21.
iUis,
illum
qui custudiuiit silvam, debet spoliare aliquem
spoiiet,
quem
iuvenerit
30J denariis, nisi tíO. Insuper iudex nunquam debet iudicare solus
arborem secantem; ad
in
nisi
presente castellano
ire ad capiendum consiUum de iudicio, sed iudicet sedens cum militibus. 22. Item quando tempus est ire ad iudicium et sunt omnes et villicus
vel aliquibus nobilibus; et quatido villicus iudicat,
non
vult venire, iudex iudicet 23.
villico
Preterea semper de
cum militibus. mane et nunquam hora
serolina a iudice et a
iudicium habeatur.
Quando aliquis interficitur in magna confusio; solent apponi
24.
inde
non debet
via, sivé militis sivé iudicis
seu
vilhci,
aurum, argentum; ille qui accusat, non dominus, habet iurare super sancta sanctorum. 25. De debito non debet aliquis vendi, nisi in tertio termino. 26. Insuper nuUus de hominibus nobilium, qui vadunt in propria vel in aliqua legatione sivé ad fórum, nunquam in novo, nisi in antiquo thefit
lonio solvat.
denarii,
— nich rády soiidni
z
podléhaly
(curia)
i
27.
krádež,
Item nullus
ad
iudicium
zemépanskému
poranení,
jistá
soud slubný
Menší veci rovnal
Soudu
vrstvy spoleenské. vétší
:
—
245
zabití a dluhy.
v každé dedine.')
accedat,
nisi
domo secundum
de
ius
prius citetur. 28. Insuper si villicus
iure suo corrigat;
regis
sine
impignoraverit
iudicio
marcam
est villicus camerarii,
si
auri
aliquem,
solvat,
si
rex
dominus,
beneficio careat. 29.
Ad hec omnes commuuiter tabernas
30. Freterea
campiones non habeant
habsant.
nisi
contra extraneos.
eodem
31. Interea provincia Betouiensis in
permaneat, in
statu
quo
Znoymensis. 32. In his
omnibus excipimus
privilégia
pibus eis concessa, et iura clericorum
cum
secundum
Codex
virorum religiosorum a
princi-
dotibus ecclesiarum, qui regantur
Boh. I. 53—57). Ponévadž od smrti Konradovy (1191) uplynulo pravé 30 let, tedy majetek, proti kterému po 30 let nebylo námitky, nabyj zákonité oprávnenosti. Výsady duchovenstvu bjiy priznaný zákonem teprve 7. ervenee r. 1221 smlouvou iia hore Scac (Šacberg) nedaleko Znojma. Také lánky, v nichž mluví se o králi (10, 15, 28), nejsou asi z r. 1189. Je to nejstarší kodifikace práva zemského na Morave, jak se vyvinulo do ius canonicum. (H. Jireek:
Prvni a poslední lánek
jisté
jsou z
iuris
1222.
r.
r.
1222.
již
se s originálem nekr^jí, nýbrž obsahují již nékteré
Potvrzeni práva zemského
r.
1229 pro Brnénsko a
—
Brnenské obsahuji 8 nových lánku (20 26 a 30, 31) a nékteré (2, 5, 9, 10, U, 16, 25) opra uji.
statné. (29,
r.
1237 pro Beclavsko
doplnky 36),
a
zmeny
nékteré
pod-
vypustily
Breclavské mají nový
lánek (13) o soudé slubném, jenž podstatné dopluje lánky brnenské i znojemské. (H. Jireek: Codex iuris Boh. I. .
a
vysvétluje
29, 33 a 36).
2e zákony platnost mély také v Olomucku, vyplýva z veci samé, ale Olomucko dosud neznáme. Otisk jejich u Jireka (C. i. B. I. dlužno opraviti v § 18. ,si alicui subtrahuntur iumenta aut famuli,
potvrzeni pro
.
í 9)
iudicium ferri' v jinou interpunkci ,,si subtrahuntur iumenta, aut famuli apes furantur, debent subire iudicium Vim, že interpunkce Jirekova je v originále, ale obsahem není možná.
apes furantur, debent subire
')
z
r.
Tento soud
1237, § 13:
et absolute; scilicet
bovemi,
equum
slubný pripomína
illud
se
teprve
v
potvrzeni
alicui ferri".
Bfeclavském
habeant inter se libere huiusmodi, praeter vaccam, ale trval již díve, ponévadž
etiam quod dicitur zlubni zud,
de capra
ove
et
et
ceteraque maiora (Jireek
ceteris I.
70),
1229 v § 13. pripomínaj! r. menší veci, jež soudu zemépanskému (curia) nepatily. Proti dosavadním vykladám (Palacký, Dudík, Brandl, elakovský a j.) domnívám se, že to byl soud starostiiv ili kmetuv v každé dedine. Starostove puvodné mívali vétší kompetenci, kterou zemepán penesl na úedníky zemépanské (comites v 11. a 12. stôl.). Když coiuites (kmeti) zemépanští dostaU uritý obor pusobnosti (komoí,
i
znojemské potvrzeni
z
r.
1222
i
brnenské
z
—
—
246
Soud zemépanský (curia) byl vétší a menší. Vétší ídil zemépanský s u d í za prítomnosti kastelánovy nobo nékolika pánô (úedníkú zemépanských), Byl pro pány ili pro šleehtu vyšší, svetskou i duchovní. Menší soud ídil zemépanský správ í (vladár) s bojovmenší úfedníci na hrade). Byl pro níky (vládyky== nižší šlechta nižší šleehtu pro nešlechtu ili pro chudé (všecko ostatní
=
i
obyvatelstvo).
Z etných listin tehdejších od r. 1201 do r. 1222 jasné dediny, to jest o svobodné statky zemské jednalo se jen na zemépanském soudé vétší m za prítomnosti panovníkovy se ši e ch t o u. V tom prípade soud zemépanský plyne, že o
m
(curia) pak nazýván také s j e z d e (colloquium), ponévadž panovník mohl s prítomnými jednati také o jiné veci, na pf. o výprave, o zákonech, o povinnostech zemských atd.^) Z poátku takové sjezdy bývalý dobrovolné (volné, valné), pozdéji nafízené,
(zápovédné).2)
Za
ský
a
markrabéte
Vladislava
vétší soud
mouci, ponévadž Morava teprve béti II.
králem
Premyslení
první
zemský
byl
valný sjezd moravkonári
r.
1213
v
Olo-
1212 byla zcelena, markra-
r.
úplné postoupena a císaem Fridrichem
potvrzena.^)
kastelán,
vladár,
sudí,
loví,
tedy
dediny
(správi, vladár). Villicus vykonával soudni
=
villae
pipadly správe
villika
moc na hrade zemépanském,
ale
menší veci svéfoval nékomu v dédiné na slib, že poverený spravedlivé bude souditi. Ponévadž poverený dostal nižši moc soudni a správni od bývalého kmeta (a comite), peélo jméno i na néj když koncern 12. a poátkem 13 stoleti bývalé coinites jsou páni. Tak snadno supani zaali nazývati
—
=
pochopíme, pro r. 1222 § 2. rádu znojemského žádá pro komorniího posla „duos kmetones de circumsedentibus vilUs". Tehdy už slovo kmet znamenalo vesnického starostu. Comites už bylo nahrazeno slovanským supani. Potvrzení
máme
Otty IV. C. D.
II. 1)
už z
1203 v
listine,
kterou
pápež Innocenc
111.
oznamoval
.
že
U
a 15.
C. D.
II.
Tak
v Listech m.
.
2, 4,
11, 12, 29, 31, 41, 48, 49, 59, 67,
68,
69,
92,
104,
117, 125, 132, 133.
105, 106, 116, 2)
r,
Cechové s Pemyslem i Vladislavem pridali se ke strane krále ,a multis quoque comitibus suppanis fidehtatis iuramenta recepit".
Lombardum,
nazýva je teprve r.
Kniha
Rožemberská v Archivé
eském
L,
1880 § 206
^) Tak soudim z prípisu markrabéte Vladislava kastelánovi Protivovi v Uniové, by nepekážel v mýcení lesa Usova Theodorichovi, advokátovi
— v
247
—
Pred tím nékolik sjezdô z Olomucka konal král Pemysl Olomouci na p. 1201, 1203, 1207, ale markrabé se jich
Sám konal sjezdy snad na Znojemskú a Brnenskú, na pi', asi 1205, kdy Johannitúm dovolil zakladali na Morave osady dle práva nemeckého a osvobodil statky jejich od berné zemské (C. D. II. . 17). Teprve r. 1208 prestalo napétí, a r. 1212 nastal úplný smir i s c e e n Moravy. nezúastnil.^)
í
1
Vladislavovu v Uniové, ponévadž
coram nobilibus nostris
mu
to
markrabé
Olomuc".
dovolil:
.
„taliter
ediximus
Na témže sjezdé markrabé udelil Johannitúm i m mu nit u na Morave (C. D. II. . 61), což potvrdil král Pemysl listinou vydanou v Prostéjové dne 31. prosince IŽIS notáem Oidnchem, který
in
r.
1222,
r.
ponévadž
dle listiny
59.
1^12 v Basileji jako viceprotonotarius psal potvrzení
r.
ravy Vladislavovi od cisaíe Jindíicha Vladislavovu z
C. D. II.
II.
(C.
D.
II.
.
62
a
Mo-
Iramunitu
.^3).
1213 napsal protonotá V'ladislavúv Apollinaris teprve kolem ješté
Pemyslovy
r.
z
r.
1215 byl jen 1213
i
s
notáem
(C.
D.
II.
.
67),
témiže svédky: Huius rei
ale psal
testis
Wladisslaus fráter Regis Marcbio Moravie, ad cuius petitionem
et
ji
sum ego
voluntatem
dominus rex prescripta coníirmavit. et ideo sigillum nostrum fecimus apponi. Huius etiam rei testis sum ego Bubertus, olomucensis episcopus, qui ad preceptum domini Regis sigillum meum feci apponi. Sunt et buius rei testes dominus Bolezzslaus nepos domini Regis. Dominus abbas Hermannus de Gradisch, Dominus Sifridus abbas Welegradensis, Dominus Walterus decanus olomucensis, Dominus Stephanus prepositus olomucensis. Radosslaus archidiaconus olomucensis, Esau archidiaconus Prerovensis, Moyses archidiaconus Brecizzslavensis, Bauarus camerarius olomucensis, Zavissa burgravius olomucensis, Bludo burgravius Prerowensis, Doben iudex Olomucensis, Sulizsslaus dapifer, Dubache, filag filius Blagonis, Scisslav filius Zwar, Oness filius Bludonis, Bogusslaus filius Petri,
Vitko senior
filius
Vitkonis, Detrih filius Gruth,
Gruth filius Detrici, Leva iudex Brenensis, Wernardus de Tyrnaw (z Uber ve službách Konstanciiných'. Heinricus iudex, Olbram, Stephanus de Veveri, Emerammus burgravius de Znoem, Lutek, Sudek, Rohcae. Yitosslaw. Capellani domini marchionis Sdon. Suda, Purcardus, Johannes, Sudek. Acta sunt 1214, dáta vero Prosteyow pridie Kalendas -Januarii. Per manus Wlrici notarii nostri. Ze svédkú téch vidíme obraz prvniho valného sjezdu moravského r.
1213. 1)
C. D.
II.
.
2,
12, 31. Již za
omnium nobiliorum formou neni pravá,
výpravy na Moravu r. 1201 král Pemysl souhlasu šlechty (consensu
dedinu Štépánovice za Boemorum ac Morauorum.
daroval klášteru Hradišti
ale
obsah
je
svetská šlechta, jež provázela krále. R. 1209 král
olomuckj-m (kapitule)
ronum nostrorum. a svetská.
dedinu
C.
D.
II.
C.
D.
II.
2).
správny. Svédky na listine jsou
Pemysl
daroval
Listina
sice
duchovní
a
kanovnikm
Nedachlebice za souhlasu šlechty (assensu baSvédky jsou zase šlechta duchovní é. 45).
—
—
248
sjezdy astéji, snad roné, ba markrabé Vladisláv na sjezdé ve Znojme rozhodí spor o les u Lažan a Domášova mozi klášterem Hradištém a obyvateli dediny Lužic, která patrila marobyvatelé Lužic vznesli spor krabénce Hedvice.^) Opát Bonifác na markrabéte: curiam nostram sivé colloquium nobis cum nostris
Pak už markrabé
i
svolával
1215
R.
dvakráte za rok.
i
baronibus
in
Znoim
celebrantibus, partibus convocatis in nostra
presentia constitutis, petivit abbas supradictus super bonis predictis
complementum. Tandem motis hinc inde verbis multiplicatis, iudicavit iusta sententia baronum nostrorum, dominum abbatem in sua actione debere producere testes idoneos et fide dignos. Opát uvedl svédky: komoriho Bavora, kastelána Záviše, sudiho Veliše, bývalého loviho ol. Bluda (r. 1215 již kastelána na Perové), Biena, bratra opatova, Onše a Viktora, bratry Bludovy, Predbora z Getova a Protivu z Uniova. Dosvedili. Markrabé pfiíkl les opátovi. Opát se poklonil pred markrabétem, dal 2 denáry (které obecne „pisudné" sluly") sud mu Veliši. Na žádost opatovu markrabé vyslal kommissi, olomucké úedniky komofího Bavora, sibi fieri iustitie
partes ac
inter
í
:
kastelána Záviše a sudiho Veliše
honci"
sluji,
totiž
Myslika
z
s
komorníky,
obecné „pobratrem Jankem
kterí
Medlova, Bohudara
s
Ghudobína, by jménem zemepánovým opáta uinili majitelem pisouzených statkv a tyto dle uritých mezníkô, které obecné .,hranice" neb „kopce" ili „úroišté" slují, po zemském zvyku obešli, aby klášter na feených statcích od obyvatel lužických ani od jakýehkoli jiných sousedv obtéžován býti nemohl ani nijakou hanou am násilím. Rozsudek byl z
Duban
a
Stfemenu
z
napsán od notáre Vladislavova Apohnáfe dne
9.
1215. Bylo
zárí
týden pred suchými dny podzimními. (Emler: Rukovét chr. kf. str. 29.) — Na dvor markrabécí (curia) do Znojma sjela se ši ech ta moravská. Markrabé s pány rozhodí spor použitím úfednictva olomuckého, ponévadž se jednalo o statky na Olomucku. Byl to tedy vétší soud olomucký, jemuž predsedal zemepán. Na soudé tom bylo jednáno ješté ve
to
stredu,
o jiné dediny,
1)
Jméno
jak
jeji
vystihnouti Ize ze zmätené
objevil
G.
Friedrich
1218 Štépánovi z Medlova v v Praze 1896, str. 24). z
r.
G.
D.
na peeti 11,
92,
pri
(Vestník
listiny
o Strelné,
listine
Vladislavové
kr.
.
spol.
náuk
— Boek
—
249
II. . 11.) položil do r. 1203, ale ozýva se z ní Markrabé se šlechtou na dvore svém (curia) jednal nejen o dediny, nýbrž také o veci, jež oznámili, nebo pro
kterou
r.
(C. D,
1215 a 1222.
Protosjezd pojem po celé 13. a 14. stoleti kryl se s pojmem iudicium. Sjezd byl zárove soudem, jemuž predsedal zemepán (sond zemský), kdežto soudu krajskému predsedal sudí nebo správí (soud krajský). Když pozdéji na sjezd zemépanský byla povolaná šlechta z celé které šleehtu ziskati chtél (nástupnictví Václavovo).
šlechty
se
Moravy,
zemépánem
in generáli
coUoquium,
1254, kde
r.
pi*,
colloquio
pubiico
in
et
kterýž
jednalo
suémem zemským
nazýván
Snem zemský ve 13.
na
jako
Pruská, byl
slul
a
iudicio
se o
výpravu do
soudem zemským: (G. D. III. . 205).
Morave vyvinul se tedy teprve vétšího soudu krajského.
a soud zemský na
sjezdv
stoleti ze
a
z
Zemépanské soudy krajské konaly se v témdni pred suchými dny, sjezd a soud zemský tehdy, když jej panovník svolal.^)
Z úfednikô zemépanských prvni a nejvyšší byl komoí. zástupcem panovníkovým a bdel, aby príjmy zemépanské, právo zemské a povinnosti zemské (dominium, iudicium a impérium) fádne se konaly. Jemu podfizeni byli všichni ostatní Byl
úfedníci.
-)
Kastelán 1)
Dukazem
jsou
(za
13.
listiny,
st.
už
astéji
purkrabí.
prefectus)
kterými byly darovaný nékteré dediny, což
státj
mohlo jen na sjezdé (actum). ale listiny o tom byly vyhotovený pozdéji (dátum), na p. C. D. II. . 41. 59, 92. 117, 125, 132. -) V tomto pojímáui úradu koraoiho uchyluji se nejvíce od posavadniho názoru. Palacký v 11. dile D. n. . na str. 219—292 ve lánku tetim vylíil
se
„Obraz života státniho a národniho v echách i v Morave, za prevahy ádúv stal se tradinim. Pro Moravu v mnohém dlužno jej 2^0 praví „Ve hlavních aspo onéch župách opraviti. Palacký na str. 259 ., provozovaU moc ouedni následující ouednici: 1. župan neb kastellan .,4. vla.,3. komorník 2. druhý oufednik v župe býval cúda ih súdi dár ., 5. loví ... a 6. písa ..." U každého dopodrobna vv-pisuje obor slovanských". Obraz ten
—
:
.
.
.
.
.
.
.
.
O kastelánovi
„V podruí jeho nacházela se celá úsudkúv právních, tak co do požívaní regálu královských jemu bylo peovati o držení obecného pokoje a bezpeenství v župe; k nemu hledéli službou svou všickni na hrade a v mésté usazeni nápravníci on naizoval, eho bylo potebí pri robotách zemských a pri téžení statku královských. Moci sobé svéené nepožíval dediné ani doživotné, ale do vúle panovníkovy. jakož i ostatní úedníci všichni'^.
jeho púsobnosti.
moc výkonná, jak
co do ;
:
praví:
provedeni
byl
—
250
náelnikem posádky hradská,
kterou
s
vykonával rozkazy
komoího nebo panovníkovy. Sud sj
ezdé
vétšísoiid krajský
predsedal a ídil
í
jenž
šlechtu,
sestával
fidil-li
soud
Správí
pano vník,
(villicus
soud krajský,
úedníkô
vétších
z
=
pak
menších
Na
soudem zemským.
predsedal
vladár)
jenž sestával
slul
pro vyšší
zemépanských. a
ídil
menší
úedník
zemépanských. Také peoval o poádek v dedinách, v kterých dosazoval kmety ilí starosty na slib, že spravedlivé búdou ídití a souditi obec z
(soud slubný).
Lesní hájil
spravoval zemépanské
Menší
práva lovího. Písemnosti
za
markrabéte
kaplán zemépanský, jerauž
lesy.
úedníci
se
byli
S lovími a hajnými na pomoc vétším.
Vladislava
nékterý
obstarával
písa.
fíkalo
Všichni
kapláni
notár
zemépanskou kancelár, kterou ídil (ApoUinaris). Desky zemské ješté se nepfipomínají.
zemépanští
tvorili
Z práva zemského a
z povinností zemských do poátku na Morave vyat nikdo. Veliké výjimky stály se však již za Vladislava, které pak zpúsobily také veliké zmeny spoleenské v obyvatelstvé moravském.
13. století nebyl
„Komorník i
outované
bdel nad duchody
komory královské,
dále odvodil; v jeho rukou bývala
provodil skrze zvláštni komorníky
(bedelli).
také
kteréžto
polície
Za tou príinou,
i
prijímal
soudni,
kterouž
a ponévadž
sou-
dové bývali hlavním pramenem duchodúv královských, moc jeho také v soudním izeni byla nemalá, i pf-edsedal sám púvodné na menším soudé. Ve 12. století ješté komorník co do dustojenství chodil za cúdaem; pozdéji ale povýšil se nade a pedcházel jej".
Na Morave žup nebývalo nikdy. Do konce 12. století Morava déhla se na údélná knížetství (Olomucko, Brnénsko a Znojemsko). Za markrabéte Vladislava byla rozdelená na kraje, a v téch prvním úí-ednikem byl k o mor í, eho dukazem je lánek 28. zákonu Znojemských ili nejstaršího zhzeni zemského z r. 1Ž22. Na Morave do konce 12. století úi'adu komorího nebývalo, nýbrž vznikl teprve po r. 1197 a mél kompetenci, kterou Palacký pisuzuje kastelánovi. Ko morí na Morave mél hned od poátku 13. st. nejvyšší moc v kraji, jakou V. Brandl v Glossarium na str. 102. pripisuje teprve komorníkovi
nejvyššíbo sondu 13. století
Komoí
a
práva zemského
nebyla ješté tak vyvinutá a
pro 14. a 15.
vymezena jako za
století,
14.
a
jen 15.
že
za
století.
komorník) od vzniku toho úradu byl na Morave úeda nikoU dvorským, jak dosud se tvrdilo (ješté Celakovský v Pi-ávních dejinách eských v Ottové Slovníku, \1. na str. 481). (od 14.
st.
níkem zemépan^kým
—
251
—
B. TrstTy spoleeuské. 1.
Duchovenstvo.
S Vladislavem (1197) i s Pfemyslem (1201) vytáhlo na MoBrzy prešlo k nim vyšší duchovenstvo a šlechta z ech. také vyšší duchovenstvo a šlechta moravská, nebo v tehdejších listinách Pemyslových i Vladislavových nalézáme jako svédky vedie duchovenstva a šlechty z Cech také hojné duchovenstva i šlechty moravské. Vítézové bohaté odméovah stoupence své duchovní Patrné také svedomí j ej ich bylo obtíženo mnohou i svetské. škvrnou krvavou, proto Vladisláv Pemysl byli neobyejné ravu
i
štedrými totiž i
ást
k
pedevším pôdu skonfiškovanou, zemépanské, pak lesnaté ú j e z d y a konené Rozdávali
cirkvi.
dediny prijmú
zemépanských,
vojenstvi (domínium,
plynoucích
iudicium a
panstvi,
z
iU
impérium),
vinnosti zemské. S poátku Premy slovci snad jen darovaní
nechávali
své
schva'ovati
ale brzy stalo se pravidlem, že
leno
svobodnými
panské
zasahovalo
S poátku bovala.
držiteli
z
opatrnosti
bojovníky,
každé darovaní musilo býti schvá-
pftdy (sjezdy), ponévadž právo
veškeru
ochotné
šlechta
svými
také
soudu a
tak zvané p o-
zemé-
pôdu zemskou
jistými povinnostmi.
svolovala,
ochcta
ale
asem
ocha-
')
Král Pfemysl již r. 1201 za souhlasu šlechtic eských moravských daroval klášteru Hradištskému dedinu Štépáiiovíce a roní plat 14 denáru z každého popluží roné, jenž i
slul s
berné (collecta), ze všech dédin (vesnic)
privolením
v téch vesnicích. 1)
klášterních.
Tedy
panstvi
(dominium) Neobmezená moc panovníkova na Morave po
šlechty
daroval
Tak rozumím zprávám
z
r.
klášteru
1201,
ve
kterých bojovníci schvalovali
k
darovaní ješté p o ale brzy již jen souhlasem. R. 1201 král Pemysl i k em, daroval „Mizleno abbati de Lutomizle 3t conventui eius denariorum vomeralium
decimas
meorum,
in circuitu, qui
nominatur Grutov, undique per omnes
qui astantes huic traditioni acclamabant,
ipsos
meam
villas
militum
ordinationem
II. . 3. Téhož roku Pemysl praví ,acclamantibus et laudanomnibus meis primatibus tam boemis quam moravis constilui decimam episcopo dari in provincia Golasizch undique per omnes villas meas et mililum
laudare". G. D. tibus
meorum videlicet I denarios de aratro". C. D. II. . 4. Ale dedina Štépánovice . 1201 byla darovaná ,consensu omnium nobiliorum Boemorum ac Moravorum". V'
C. D.
.
2.
17
252
r.
1
197 byla
obmezena
již
S o u d nad poddanými v téch dobu zemepán.^) Ješté téhož r. 1201
šlechtoii.
vesnieích podržel ješté nejakou
privolením šlechty daroval biskupu
ol. Bavorovi deHolasickém ze všech dédin zemépanských i z dédin bojovníkô (svobodných) po 6 denárech z popluží. Kostelu pak sv. Václava v Olomouci (kapitole) daroval dedinu Dfišice (Drysice).^)
král s
á
t
Pfemysl
markrabé Vladisláv tišil svedomí. R. 1202 založil na Velehradé, jemuž daroval pozemky na ili korcfl (iugera) pfi kláštefe, na kterých stál (farní)
Také
cistercký
klášter
200
s
e k v kraji
hon
kostel SV. Jana.
Betislav
v
kraji
strátskému lení
1)
Byla
vrátil
Soudím
to
v
Litomyšli.
eského,
.
2.
1197
kterou
kníže
premon-
daroval
Darovaní stalo se beze svo-
bylo tedy neplatno, proto klášter Lito-
„consensu
tak z listiny darovací
beati prothomartiis II.
*)
(predium),
r.
výsluhu ili formálne prodal
morum ac Moravoriim villani omnem cenáum annualem, qui C. D.
výsluha
Beclavském pred
klášteru
panovníka
myšlský
^)
collecta
za 10
omnium
insuper
Scepanoviche,
Stephani in
ji
et
hiven Vla-
nobiliorum
per
omnes
Boevillas
nuncupatur, eidem monasteiio predicto
usum tratrum perpetuo possidenda
Listina, jak v C. D. je vytišténa, jisté neni
celá
z
r.
concessi". 1201, což
ponévadž dátum stojí pred nominalio, a také ostatní asti nenásledujl v poíádku pro pravou listinu ustáleném. Je to výpis nejméné ze tri listin, jenž byl poizen po r. 1222, ale se svédky z r. 1201. Všechny tri puvodní listiny snadno Ize stopovati. První obsahovala jen darovaní Štépánovic a berné. Druhá zaruovala immunitu od slov „preterea až po „respondeat". Teti obsahovala potvrzeni statku od slov ,Sub eiusdem tretí byla dana, nelze uriti, ale vero sigilli ... až ,iii Oppava". Kdy druhá výpis nebyl potvrzen pred r. 1222. Listina tedy podáva zprávu, co se stalo, v 1. 1201—1222. 2) C. D. II. . 4. Tato listina jest jen výpise m ze dvou listin se svédky z r. 1201. Výpis vznikl kolem r. 1222. 3) C. D. U. . 10. I tato listina jest jen výpisem z nékohka listin, jejž král Pfemysl potvrdil r. 1228. Výpis popisuje však dôležité udalosti z doby
plyne už z formy
listiny,
.
.
.
i
1202—1228. Tak založení kláštera r. 1202 a seznam statku získaných od Vladislava za prvniho opáta Ticelina (1202—1213) se svédky z r. 1213. Pak darovaní výsluhy Theodorichovy, Kostelan. Zpráva, že majitelka dediny „Vscenowe" byla provdána za nebožtíka Jindicha, sudího ve Znojme, je dúkazem, že
listina
obsahuje také zprávy po
r.
1213, ponévadž. Heinricus iudex
ješté 31
prosince 1213 byl svédkem na listine nepochybné v C. D.
Všechny
ty
výpisy
potvrdil
Pemysl
r.
II.
,
62.
1228.
a
Výsluha (predium) ješté neméla stáleho jména, jisté byla dosti sv. Jana. Zpráva z r. 1201 nazýva jej kapií (capella C. D. II. . 3.), ale listina z r. 1228 zve jej kostelem (ecclesia G. D. II. . 10.), jenž r. 1228 byl již prázdnym a pustým. Ecclesia tehdy (1228) znamenala *)
obydlena, když méla kostel
- 106 -I
na
dislavovi, jenž založil
Hradištskému
Velehradský.^) Také klášteru
ní kJašter
1203 daroval rozlehlý
r.
Odrou a fokoa Moravicí.
Asi
„Strelnou" mezi fekou
les
1205 rádu
sv. Jana jerusalemského ili Johannitm dovolil, by smeli po celé Morave na statcích svých usazovati osadníky dle práva nemeckého, ktei by nebyli podfízeni úedníkm zemépanským dle práva slovanského. Také osvobodil dediny jejic-h od pravidelné berné zemské (tri-
butum (1201
2)
r.
terre^).
biskup
kapitola.
Nejvice
získal
— 1240)
byl velmi obratný, který
a
ol.
úplnou dôveru a pfíze Pemyslovu sporú mezi panovnikem a papežem
ho
stihaly
Innocenc
žaloby
strašné
a
i
po
Vladislavovu, pfidržel
Róbert
Biskup
zachoval
celý život
panovníka,
se
si
Za všelikých
za
Pápež
tresty se strany duchovní.
(22. února 1198 do 16. ervence 1816) z Laterana dubna 1198 zakázal v fiši eské svetskou investuru. Jako pedchôdci Innocencovi vymanili cirkev z podruí štátu v Itálii a v Nemecku dle zákonu Gratianových*), tak on odhodlal se uiniti všude, zvlášté pak v ríši eské, Polské a Uherské. Vzniklý
bulou
III.
8.
již
dlouholeté spory, jež v
ríši
eské
potrvaly až do
r.
1221 a skon-
Než byl darován klášterúm pak Velehradu) byl bezpochyby farnírn, ale výsluhy ješté nemély stáleho jméaa, ponévadž nebyly dediný. Teprve osady dediné (heredipatrimonium possessio) dostávaly stála jména, na p. Sobéšice tarium již znamená ves Sobéchovu (1208), ve které bydleli Sobéšici ze 13. století ili lidé Sobécbovi. Je to mladší druh dédin (panských) od 13. století v krajinách hornatéjších, kdežto starší dediny rodové (okrouhlice) byly vesmés v dolinách pri potocích a na ekách.
kostel faruí, capella ješté kostel bez práva farniho. (v Litomyšli,
=
^)
=
—
Mora vie
„Principes
sterio vel militi vel ritas,
qui
v listine '^)
summus
est
Pemyslové
.
C. D. n.
darovaní
lesa
ohraniení
z
r.
11.
Ani
r.
ta
se
G. D.
II.
.
17.
Boemie hstina
II.
z
et
terre
illius
.
moua-
principatum"
tenet
10. z
r.
1203,
událostech
o r.
alicui
consensus et confirmationis aucto-
neni
zprávou
1215 se svédky
výpis byl potvrzen, ale napsán 3)
possunt conferre perpetualiter
122S v G. D.
1213
r.
lesa z
regno
in
z
nihil
nisi interveniat eius
alii,
1213, z
notáem AppoUináem
Ani toto privilégium neni
z
1215 a z
r.
(1215 r.
jen
iiýbrž
starších
vypisuje
(1203), r.
1222,
pak kdy
— 1222).
120i, jak
udáva Boek,
nýbrž je to výpisek bez dáta. Výpisek jest obsahem správny. Pápež Innocenc
III.
Pápež však potvrdil vice, než Vladisláv udelil, potvrdil laké immunitu, které markrabé neudelil. ^) Gratiani canones genuini. Venetiis 1777. Obsahuji veškero právo cirkevní do r. 1151, totiž dekréty z více nežli 105 koncilií, pak mista písma potvrdil je VIII. Kal.
Maii
(24.
dubna)
1206.
svätého a ustanovení rozliných papežuv a otcu cirkevnich. 17*
—
-
254
ily se vitézstvím církve. Biskup pražský Daniel II. (1. listop. 1197 do 1215) i olomueký Engelbert (1194 do 17. pros. 1199), Bavor
(1200 do 4. fijna 1201) a Róbert (1201 do 17. íjna 1240) stáli na strane panovníkove. Biskup pražský Ondrej (22. listopadu 1215 — 1224) rozhodné postavil se na stranu pápežovu, takže
v
1.
1215—1221
boj byl nejprudí.^)
Pemysl biskupa Róberta novil starší
v
echách
zasypával pízní, Již r. 1207 obvýsady a všechny statky biskupské tehdejší i budoucí i na Morave o s vo b od íl ode všech platu zemských.
Dále nikdo nemél poddaných
biskupových a kostela jeho
nutiti
ke stavbe neb oprave hradô nebo k jakékoli nastávající výprave,
Také trvalé postarých výsadách. nástupcum právo, jež dáva se panovníkovi a úfedníkm zeniépanským za zabití, za krádež a za svod. Kdyby zlodej byl dopaden pri krádeži, a zostane ve vsech biskupových nebo se zavfe (a j ej nevydaj í nebo výdaji) a pred soudeni usvéden bude, statky zlodéjovy zustaiite jemu (biskupovi), zlodej však bud potrestán, jak uzná kniže^). „Budou-li však poddaní biskupovi a kostelní pred soudem uznáni vinnými v néem, a užitek z toho žádný neplyne nám ani soudcôm našim ani pfísedícím ani úedníkôm, nýbrž napravení viny (pokuta) pripadni biskupovi a jeho nástupcom mimo to, co je po vinen nahraditi strán
ehož
je
doteno ve
stoupil biskupovi a jeho
bychom vše krátce shrnuli, každé právo, komore (zemepánovi), jim promíjime, by se
protivníkovi. Ostatné, jež náleží tešili
knížecí
úplné a dokonalé svobodé a nikdo 1)
bezua
Dne
IS.
ledna 1219 pápež
1227) uaidil
Honoius
opalúm ze Svetlé a
sterckého ze Svetlé, by vyšetrili žalobu Silocense insinuaute, pervenit,
quod
z
III.
se neopovážil ukládati
(24.
ad aures
:
licet
nostras, dilecto
sit
professus,
reprobrum sensum datus, quod duobus homicidiis carnaliter, et
quandam virginem
defloravit". G. D.
cirkev nabyla také v iši
eské
eské
byl
r.
dosáhl,
o
II.
.
97.
Olomutamen est in
Ondrej
tak
duas sorores
Tehdy spor mezi
Pápež
práv a vjsad, jakých už dosáhla
biskup pražský
ci-
abbate
coniugatas cognovit
nejošklivéjši.
a jinde. Biskup Róbert vždy pridržoval se panovníka.
dobrém
ita
perpetratis,
et plures muliercs alias
moci svetskou a duchovní v iši
filio
18.
venerabilis fráter noster R.
censis episcopus Cisterciensis ordinis regulám
Canicensis mouasterii moniales,
ervence 1216 do i pevorovi rádu
Wallerbacha
On
urputné
již
usiloval,
v
by
Nemecku
dávno (1207) po
zápasili
musil
do
1221.
2) Dle § 3. a 4. Zizeni Pemyslova z r. 1222 statky zlodéjovy zústaly pánovi jeho jen tehdy, když pán vydal zlodéje zemépanskému soudu; neyydal-Ii, statky pipadly knižeti.
.
jim nové povinnosti nebo méniti jejich právo.
Dedinu Kroméži trhem a se všim právem jejím, o které závist našich predchodcu tvrdila, jakoby biskupovi byla zastavená, kdežto ji koupil blahé paméti Jan, desátý biskup pred ctihodným otcem našim Robertem, který je nyní, za 300 hfiven od knižete moravského Oty Cerného, sprošujeme všech nárokô svých i nástupcu našich ustanovujíce, by olomucký biskup ajeho nástupci mohli sní nas
kládati úplné dle
vle
své bez jakékoli prekážky."^)
Po
smrti bi-
nemají se budoucné zabavovati pro zemedbáti mají dekan a probošt kapitulní. S proboštstvím
skupove statky jeho
ehož
pána,
olomuckým, které celár
dobu nebylo obsazeno, král spojil kanna Morave a daroval jí dedinu Uherice
delši
(zemépanskou)
(Uherci), ze které patril kancelári desátý denár
oráv
panských
(kteí
G denárô
zemépanské.
koraoi-e
jež patfily
platili
z
málem
markrabécím
a všech vecí,
to
výsady dalekosáhlé,
bylo vytvoreno knížetství biskupovo v knížetstvi
ili panství
Zemepán
desátkem zemé"^j
Zárove zaruená kapitole
olomucké svobodná volba biskupú.^) Byly kterými
s
popluží
duchovní vedie panstvi svetského.^)
biskupovi a kapitole na impérium a velkou ást iudicia,
postoupil
statcích
domí n iu m, sobé jen soud nad osobou
provinilcô. Velikou dúležitost výsady
olomucké
vycítili
jejich
peetní
z
r.
dobre
1:207
vrstevnici,
vymíniv
pioto podepsali
ji
svédkové.^)
1)
Jan
")
C. D.
II.
byl
II.
.
biskupem v 4.
r.
1104—1126.
Popluži (aratura) v naši literatúre dosud nebylo uréeno.
obecné pravi, že to byl pozemek bez urité vý273 . 25) „jako bys ekl pozemek pod jeden pluh staíci". Dle Helmolda (Chron. Slavorum I. c. 12. 14) byl to pozemek, jenž dvéma voly nebo jednim koném se vzdelával (asi 15 jiter 30 kore 45 mér; velká aratura (panská) 30 jiter 60 korcú 90 mér). Palacký, Dudik, Brandl a
mery. Jireek
(SI.
právo,
j.
II.
str.
:
=
=
=
=
=
C. D. II. . 31. Tím teprve bylo uskutenéno skoro vše, co panovník nemecký Konrad III. biskupm olomuckým udelil již r. 1144, ale neprávem, ponévadž na Morave nemél nieho poroueti. . D. I.. 138: „omnes vero episcopi tui 3)
^)
.
sub dominio '")
et
.
ordinacione ac iurisdictione manere decrevimus".
Walterus
decanus Olomucensis
et
archidiaconus
dosslaus archidiaconus Olomucensis, Bozko archidiaconus
Žnoemensis,
Ra-
Prerowensis, Esau
Hermannus abbas Gradiscensis, Arnust cameWillalmus Usszich, Zlauko, Bogusslaus Odoleni, Boguta et Heinricus fráter eius, iudex Olomuc, Medlo castellanus Olomuc, Sudomirus, Petrus Ross, Predbor Hebký, Sdislaus Grutowich, Sudiwoy, Donatus, Sulizlaus cum archidiaconus Brecizlauensis,
rarius,
,
Byla trhliny
jaly
nebo hned
domáhati
se
trhlina
to veliká
jiné,
256
—
do práva zemského, která vyvolala všeeliny kláštery na Morave
také
Nejprve
výhod.
týchže
Velehradský, Johanilé, Zábrdovský a Vladisláv
byl
rozdával
opatrnejší,
konené
Hradištský,
klášter
všechny.^) Markrabé
pomaleji.
Tak pred
r.
1210
Zábrdovskému osvobození od plat zemských udelil jen pro statky, jež sám daroval klášteru, ale nikoli pro statky, jež daroval zakladatel kláštera Lev ze Zábrdovic, což r. 1210 klášteru
výslovné bylo vyteno. Vzdal se tedy jen asti panství (dominia).
Roku 1213 na zemském
mnohém
sjezdé v Olomouci udelil Johanitúm
Ze všech dédin
jejich vzdal se na jejich prospech práva k „nárezu", k „noclehu" a k „povozu" i k berni 14 denár z popluží. Odpustil jim také pokutu za „hlavu", za „svod" a práci
již
vice.
(robotu) pri stavbe hraduv a
mostu
z
nékterý jejich poddaný byl obžalován
má
povinnosti zemské. z
krádeže nebo
Kdyby
pfi krádeži
po náhrade okradenému, ale hrdlo zlodéjovo patrí zemepánovi. Žádný zemepán nebo ú?edník zemépanský ani komorník ani sudi ani kterýkoli jiný nemají od poddaných klášterních nieho požadovati ani nových povinností dopaden, statek jeho
cum
zústati klášteru
Rohhche, Radosslaus, Prifiliis Kohbanus, Budisslaus; Pomnen Jarognewich, Bludo, Doben cum fratre Nedamiro, Jacobus, Lutek, Zbrazlaw, Weliz, Velen, Buz, Bicen, Ratbrair, Predbor Cenakowich, Voys?law, Sezema, Liider, Neplab, Skyrben, Sudek, Sobehyrd de Clobuch, Voyteh cum fratre Domamiro, Smil cum fratre Andrea, Gron, Ondreiek, Boruth filius Wok, Prebor filius Bun, Stanimir filius Wlassin. Canonici Olomucenses: Wratek, \'tessen, Zbignew, Andreas, Chuzcrai, Bogusslaus, Petrus, Jacobus, Ziffridus, Stepbanus. Acta sunt hec in Olomuc. Anno ab incarnatione domini 1207.
filio
Slawata, Johannes
bizlaw Suarouicli
cum
fratre
Iratre Sdizlao,
Hren, Odoleii,
Semizlaus
cum
batum per manus Rappotonis notarii. C. D. II. . 31. a E. R. I. . 501. Listina nevzbuzuje pochybnosti. Na sjezd olomucký sjelo se mnoho dôležitých osôb, mezi nimiž množí pijeli s králem z ech, takže podepsaiii nejsou ?ami Moravana, ale nejsou tam také všicTani páni a vládykové moravšti, nýbrž hlavné z
Olomucka. Podivno, že
(C. h. II.
.
33.
listina
byla potvrzena od papeže
Dátum Rome apud sanctum Petrum
již
10
ledna 1207
VI. Idus Januarii
Ponti-
anno nono). Pápež byl vysvécen i2ž. února 1198. Smlouva ol. byla ujednána dive (liOd), ale sepsána teprve 1^07. Potvrzeni pápežovo má méné svédk, je ukoneno Budislavem, jak tvrdi Dudik, V. str. 37, tedy sjezd od olomucký musil býti 1206, ale hstina byla zhotovená 12u7 a podepsána neúastníku. Podivno, že listiny nepodepsal markrabé Vladisláv, z ehož snudím, že dotud nemél Olomucka. Brzy mu však bylo dano, nebo již r. 1208 byU v Olomucku v.íichni úednici noví, kleri úrady podrželi v pízni Vladislavové.
tícatus nostri
i
1)
C. h.
II.
.
11,
12, 13,
17, 28,
G
1
a 62.
:
í
—
-
257
jim ukládati. Markrabé postoupil tedy klášteru již panstvi, vojenství a soud, mimo zloiny (dominium, impérium a iudicium).^)
Téchže svobod domohly se do r. 1222 také všechny ostatní Když jim od r. 1222 byly potvrzovány statky a výsady, již panstvi, vojonstvi a soud, mimo hrdlo, byly pHznány klášterôm, ili opáti dostali dominium, impérium a iudicium.-) Do r. 1222 cirkev klástery.
C. D.
1)
II.
.
61.
„.
omnes
.
.
adhuc
in tota Moravia possidet vel
domus s. Johannis ab omni iure quod ad
pússesíiones, quas
est
possessura
.
.
me
vel successores meos pertinet absolvi et, ut a nuUo imposterum super hoc impetantur, statui. Sint ergo absoluti a iure, quod vocatur Narež, Nochleg et povoz et ab omni iure eo. pro quo dantur 14 nummi. Insuper liberos esse vollo ab illis nummis, qui dantur pro capite vel pro swod, et ab omni exactione, que spectat ad castrorum edificationes vel poncium secundum terre illius
morem.
hominum
Si quis
illius
domus pro
vel in íurti actione fuerit deprehensus,
furto accusatus in causa ceciderit
bona
domui remaneant
furis
el
ipse,
curn adversario suo satisfecerit, pro capite suo gráciám mearo inveniat. Nullus
meus
suucessor
ceteri oíficiales
vel terre
mee
inbeneficiatus sivé camerarius sivé
quocunque modo nominati
Omne
illius
quod ego per fratrem Premisszl regem Boemie abbatie "Welegradensi concessi, etiam eidem
exigent vel eis novas consuetudines imponant.
meum
iudex sivé
domus
aliquid ab hominibus ius,
domui concedo". -)
do
z let z
r.
1:211,
1210—1212. Potvrzuji je svédkové 1210 ranozi už ani
svédkové
z
Tak uvádi
r.
II.
. 48
a 49, jež
r.
1221,
ale
1210
a
Zábrdovského v C. D. mohly vzniknouti teprve po
Listiny klástera
IžlO a
1.
nežili,
když
1222 jsou uvedení k
z
r.
listina r.
se zakladatelem kláštera
r.
1210
Lev
12-22 byla
z
Klobúk,
klášter
za to množí
1210 ješté nemélí.
Klobouky dostaly se doby na v.^ech listinách Leo iudex (r. 1213, 3),
ale
Lvovi teprve kolem r. 1222 (C. D. II. . 133); do té jmenován jen Leo de Brunua (r. 1201, C. D. II. . C. D. II. . 61), nebo Leo camerarius brunensis (r. 1215, Šlechtic Lev, když zakladal
klade
Svédkové
1222.
r.
napsána,
s prívlastky, jíchž
z
Boek
podávaji zprávy
G. D.
Zábrdovský, byl majitelem
II.
.
11 a 92).
Zábrdovic
a
nékterých dedín kolem Brna. Klobouky ješté 1207 patíly Sobéhrdoví z Klobúk (C. D. již
II.
.
31), ale
byl zakládán,
klášteru farni
tehdy nejpozd^jí premonstrátský kláíter
nebo pápež
Innocenc
chrám v Zábrdovícich
III.
již
3.
dubna
v
Zábrdovícich
1209
potvrzoval
a dediny Zábrdovíce, Syetice, Cankovice
pred výpravou do
na pomoc cisári na Svitavé a reku Svitavu podel pozemku. Po návratu z Itálie (1212) ješté lesy v okoU Skalice, Lysou a Obecnou ochoz í dedinu Maloméíce. Pán Lev pozdéji nabyl ohromného jméní, patrné z pizné Vladíslavovy, kterýž raajetek asem všechen a Borkovany. Markrabé Vladisláv
Otovi (1209
— 1211)
daroval klášteru dvur
s
Itálie
dvojim poplužím
pipadl klášteru: Svinošice. Pibeslavice, Kohoutovice, Klobouky, Diváky. Pestavlíky, U kamene, U jezera, Koválovice, Drahonévíce, ástkovíce, Hostéradíce,
BohumiUce, Meziiesice, Utéšeníce, Maloméíce a dvúr v Zábrdovícich. To vše nemohlo bytí v listine z r. 1210, nýbrž r. 1210 byl svécen klášterni chrám
:
— v celé
fíši
eské
258
—
echách na Morave) dosáhla, co chtéla svobod-
(v
i
:
nou volbu biskupv a opatô, desátek, patronát a výsady.*) Nešlo
to
však snadno, Kostely na Morave (i v echách) byiy majetkem zemepánovým nebo toho, kdo je vystavél. Majitelé kostelô peovali o kostel
správce jeho,
i
ale
požadovali
situs) a
dosazovali
desátek
správce kostelúv
ode všech
vérících,
prepodo jejich
(rector,
kteí
a z neho svätosti prijímali. Farnosti do 13. ohraniený j ešte nebyly.^) Za udélování svátostí se platilo plodinami, nebo penézi (desátek), a to tolik, že farár vždy ješté pnplácel patrónovi. Míti patronát znamenalo tehdy velikou výhod u.^) Zákonu církevních o desátku (tvrtinu bisku-
kostela
chodili
u nás
století
V Zábrdovicich, kteréž slávnosti súastnilo se nesmime mnoho vzácnych hosti a Boleslav, arcibiskup Hnézdenský, král Pemysl, knižata Sobéslav, Dépolt biskup Pražský, Olomucký, H opatu, 6 proboštv a mnoho šlechticú z Moravy z ech. Tehdy klášter mél jen: Zábrdovice, Syfetice, ankovice a Borkovany
i
markrabécim dvorení v Zábrdovicich u Svitavy. Asi
s
krabéte lesy Skalice, Lysou a Obecnou ochoz
s
od mar-
dostal
121i2
dedinou Maloméicemi.
Od Lva
1222 ješté Svinošice, Pibeslavice a Kohoutovice zárove slibeny mu ostatní dediny Lvovy (nahoe), nedostane-li syna z druhé manželky Žofie. Vše to r. 1222 potvrdil klášteru král, markrabé a biskup. Zárove dano jim dominium, impérium a iudic ium, mimo zloiny na všech dedinách: dostal do
r.
;
quas
autem,
,Libertates
insignis
fráter
noster
contulit ecclesie,
Absolvit enim possessiones predicti cenobii ab omni
successorum suorum in
et
beneficiariorum
pertinente,
Znoymensi provincia datur pro capite
utilitate
excepto et
hee sunt: usuš et
ad eius iure
pro fúre,
illo,
ita ut
quod omnis
remaneat claustro, que ad principem et beneficiarios spectabat, licet causa tractetur coram ipso princípe (sjezd) vel iudicibus eius (soud vétši) vel beneficiarJis (soud menší), excepto hoc sólo, quod, qui iniuriatus est, aliquibus satisfaciat adversariis suis. Nullus homines cenobii inquietet pro castrorum utilitas
ediíicatione,
nec pro coUectis
bium spectantibus ita
sit
infestet,
exigat: sed
nec 14
ab hominibus ad cenofráter
noster
instiluit,
ratum'.
M Podrobné o veci psal K. Krofta
V
nummos
secundum quod incHtus v
es. as.
Hist.
X.
15—36
a násl.
mínéni o desátku a patronáte ponékud se od neho uchyluji. '-)
C. D.
11.
.
1.34.
Biskup Róbert . 1222 nažádost opáta Siberta a markras kostelem daroval klášteru Veleprávo farni a ohraniil farnost. Aby ohra-
béte Vladislava, jenž dedinu Fryšavu (Vršovu)
hradskému, vysvétil niení farnosti bylo
kostel, dal
mu
trvalé, dana o tom listina z dúvodu, že farnosti té doby v tom kraji ješté nebyly vymezeny „quia tunc temporis eclesie illius provincie
non erant
limitate."
Na p.
farár u sv. Jakuba v Brne platil svému patrónu klášteru Oslavanskému 16 kop roné. G. D. II. . 213 a G. D. XI. . 542. Že patronát byl výhodou, proto pádny dukaz mám ješté z r. 1238, kdy patronát ke kostelu SV. Jana pri nemocnici bratrstva sv. Ducha v Brne (nyni na Pekárske ^)
— tvrtinu
povi,
knézi,
—
259
chudým
tvrtinu
tvrtinu
a
kostelu)
ani
o patronáte u nás se nešetrilo.
Proto desátku
i
koneilium
o patronáte.
Lateranské
1215
r.
zostrilo
o
nafízení
„Predstavení cirkevní povinní jsou mravy
duchovních napravovali, proež trestná jejich bytí nižádným právem obyejovým nebo odvolacím. Katedrálni nebo regulárni chrám nesmi dele tí'í raéNesmi se vice prihodili, aby palronové sicú uprázdnén zostali. chrámu nebo jiné osoby jeho pijmy sobé privlastovali, knéžim
podízenvch
svýcii
moc nesmi obmezována
pak jen malé asti ponechávali, ze které títo nemohli by slušné Duchovní osoby nesméjí osobám svetským, od nichž statky nafízení fidelitalis. Vycházejici nemaji, skládati iuramentum od osôb svetských strán prodeje lenních nebo jiných cirkevních statk nejsou cirkvi závažná. Laikom se zakazuje duchovní se svýro osoby dávkami stížiti. Ale v prípade, že by biskup duchovenstvem uznal, že k úelom verejným príspevky svetského lidu nedostaují a podpory se strany eírkve by pfislušely, sméjí pak laikové lakové dobrovolné príspevky prijímali nicméné v té príine musí dfive k pápeži otázka uinená byli. Desálek musí odveden býti dfive, nežli jiné poplatky se odpoítají od výnosu.^)" U nás síce již pfed tim panovník i šlechta ili majitelé kostel nékdy desátek právo patronátni darovali cirkvi dobrovolné, ale byly to jen výjimky z pravidla.-) Teprve po roku 1215 deje se žíti.
i
;
i
vedie sv. Anny) byl dán biskupu
ulici
12 denáru, které se mély odvádéti
.
s.
ol.
Róbertovi
s
roním pij
chrámu olomuckému
mem
(kapitole).
aspo
C. d. II.
297. 1)
Dudik, V. 72.
2)
Nobilis
vir
Petrus
comos de Rusinoue
tuum
fratrum hospitalis
ecclesie
Johannis in Iwanovici pia ductus devotione capellam
Gosszice in perpe-
in
Také daroval ,dotem eiusdem capelle memorie venerabilis episcopi Peregrini predecessoris nostri latius expressum reperitur." Po žádosti Petrove potvrdil donaci biskup Bavor 2). 'jna 1200. (C. D. II. . 1.)
cum
R.
hereditarie possidendam contulit.
decimis plenariis
12U1
král
dique
per
sicut in privilegio beate
Pemysl
eius denariorum
omnes
mabant, ipsos
ville prefate,
daroval „Mizleno abbati de Lutomizle et conventui voraeralium decimas in circuilu, qui nominatus Grutou, unvillas
meam
militum meorum.
Pemysl daroval biskupu Bavorovi acclamantibus
et
moravis, constitui
qui astantes
ordinationem laudare." desátek
laudantibus omnibus
decimam episcopo
(C.
z
D.
II.
huic traditioni
.
celého
3.)
accla-
Téhož roku
král
Holasicka (Opavská):
meis primatibus,
tam boemis quam
dari in provincia Golasizch undique per
omnes villas meas et militum meorum videlicet VI denarios de aratro secundum ius ecclesiastice institucionis et antiipaorum tradicionem patrum. (C. D. .
.
.
— r.
urovnán
na
raoravsko
hranici
eská
legátem
s
-
nepékném
a
smlouvou.
(Schatzberg)
ervence
7.
duchovenstvo a vyšší šlechta pápežovým ehofem s biskupem Ondfejem
král,
se
sjeli
Po tuhém Na hoíe Scach rakouské jižné Znojma
1221 stalo se to zákonem.^)
to astéji. až
boji spor byl
1221
—
260
vyšší
i
. 4.) K']yž r. 120S pápež Innocenc III. polvrzoval založení klášlera Velehradského, napsal „nullus a vobis decimas exigere vel extoquere presumat."
II.
Zárove
všechny svobody a výbady, o které cirkev na Morave II. . 39.) R. 1213 biskup Róbert založil klášter a daroval jeptiškám u s v. Petra v Olomouci: decimas nostras in villa Klopotouich, quam dominus Stephanus preposilus 01. emit per manum nostram eisdem dominabus pro 70 marcis. De licentia domini incliti regis Boemie Otakari et de consensu illustris Marebionis Moravie Wladislai. Per avorum etiam benevolentie affluentis largitatem et gráciám ipsa eadem uilla facta est libera a communi tributo terre et ab omni violentia beneficiorum, ab intratu camerariorum et insultu indebito eorum et gravamine illicito exigendo quorum-
teprve
udelil klášteru
usilovala.
(C. D.
libet malefactorum ius autcm patronatus debet spectare ad episcopum olomucensem, quia in eius fundo domus illa est constituta. C. D. II. . 56. Asi téze doby: Rudgerus miles contradidisse more teutonico decimas .
.
.
integrales
Gnanlic,
omnibus
in
.
que
vineis,
sunt in monte,
site
qui iacet iuxta uillam
quod factum gloriosus marchio moravorum Vadislaus
lucensis ecclesie sollempnizauit. (C. D.
.
II.
in consecratione
57.)
znojemský Jimram daroval klášteru Lúe kos tel „Ego Emrammus miles et castellanus in Znoem íilius quondam domini Elley domino F. abbati lucensi uice et nomine dono eiusdem ecclesie ius patronatus, quod adeptus sum ex fundatione ecclesie Primetitz, quam ecclesiam fundavi de licentia et mandato tuo fratrum tuorum in supradicta villa, que ad ecclesiam beali Nicholai in Znoem, que proprie est Lucensis, noscitur pertinere. Dono insuper et concedo atque renuncio omne ius et potestatem, quam habeo uel habere possem siue ex fundatione ^)
v
R. 1220 kastelán
Píméticích.
.
supradicte
ecclesie
.
.
etiam
siue
.
in
possessionibus,
quarum nomina sunt hec: mansum
ecclesie,
Culcharuitz
quas
eadem
in
supradicte
concessi
secundum
villa,
in villa
parlem de silva in Massovitz. C. D. II. 109. Biskup Róbert potvrdil, že markrabé Vladisláv na prosbu Jimramovu daroval patronát klášteru
et
Lúe:
Immerammi
ius patronatus ecclesie
supplicavit, quatinus ex
confitmemus.
Nos
pertinentibus in
nostri iure
igilur
ecclesie in Primetitz
Acta
de Primetitz ad intercessionem nobilis
cum
donum decimis
domino Floriano
.
.
proventibus
abbati
Vladisláv pak
r.
1220 daroval
„nos ius patronatus ecclesie
nostrorum
castellani de Deuici
ad
patronát
in Bystrice
eidem
spiritualia
omnia iura
et
et aliis .
iura
oficii altaris
concedimus
monasterio
eiusdem
spiritualia
ad
Primetitz in die dedicationis ecclesie liŽO. C. D.
cessorum
viri
Zn. castellani libere Lucensi contuht monasterio et nobis deuote
eandem ecclesiam
et
.
II.
.
.
confirmamus. 110.
Markrabé
v Bystrici klášteru vDubravníku:
pro remedio anime nostre et predeStephani de Medlou nobilis uiri
intercessionem
iure perpetuo et integro,
quo nos
illud hacleiuis
posse-
— a
prvodem na
s jejich
pražskému
i
jejich
zemská,
261
—
potvrzení smlouvy.i) Biskupovi a chrámu
poddaným darovaný:
nárok, svod, hlava, vrez,
pfikop, peseky, prôvod, nárez, a všechny ostatní povinnosti zemské prodej statku cirkevních. Zlodej a lupi z poddaných jejich patrí na soud králôv, ale statek jeho a prodává (zabavuje) biskup a chrám. Dopustí-li se kdo vraždy a vrah unikne, príbuzní zavraždeného a pohánéjí berné
stavba hradu,
i
dimus, conlulimus M. abbatisse
etiam
omnem
monasterio
ipsi
conuentui eius in Dubraunik.
et
quam
dotem,
Confirmamus
predecessores prefati Stephani et
ipse de pia liberalitate prefate ecclesie contulerant. in ipsa uilla forensi Bystrice
mansum
cum
videlicet
silva
Actum
dratura et bosco.
in Zdenici et
capella
cum
in Piuonici
in caslro Ueueri 1220." Ješté
dimidia
1217 pápež Honoiius
r.
hrozil klalbou všem, kdo by se opovážili klášteru Velehradskému „decimas laborum de terris habitis ante concilium generale (1215), seu nutrimentoruna ipsorum spretis apostolice sedis priviiegiis extorquere" (C D. 11. . 77), ale r. 1220 již biskup Róbert zaruoval klášleru Velebradskérau: decimas integrales
111.
omnium
uillarum
in agris,
animalibus
vineis,
siue
usufruciibus
quibuflibet
quocunque censeantur vocabulo, quas tempore fundationis vestrum monasterium possidebat vel in sui dedicatione nec non inposterum largicione princi-
pum
seu baronum vel per
C. D.
II.
.
emptionis
modum
unanimi accedente consensu
capituli nostri 01.
.
commutationis
aut .
.
.
.
.
tocius
vobis duximus concedendas.
Týž biskup touže dobou chce klášteru Lúckému postoupiti que abbas et sui fratres indebito modo
107.
své právo: ut benefícia ecciesiastica,
hactenus
nostra auctoritate
possederant,
firmitatem.
lus itaque
principum,
militum
palronatus,
siue
et
modo
quod habent
dedito eis in ecclesiis
aliorum laicorum, eccles'as
robur ex
dare et
concessione
quoque cum decimis,
quarum hec sunt nomina: ecclesiam de Chatow, ecclesiam de Diakouich, ecclesiam de Gobzhe, ecclesiam de Rokytnic, ecclesiam de Olexowich, ecclesiam de Domamil, ecclesiam de Lodinnizh, ecclesiam de Znoem, quas prius quasi
per manus
consensu
possederant, predecessorum nostrorum minime requisito quod tali abusiue adquisitioni de cetero renuntiaverint, eis conConfirmamus etiam eis decimas ad nos spectantes (dle práva cirlaicas
eo,
firmamus.
kevniho tvrtina biskupovi, tvrtina knézi, tvrtina chudým a lvrtina kostelu) de uiUis ad illas ecclesias pertinentibus, que proprie sunt claustri, quas deci-
mas vulgus credebat spectare ad preposituram Boleslaviensem, quam multis temporibus predecessores nostri possederunt et nos possidemus. Abbas personas idoneas episcopo representet, qui ah eo curam animarum recipiant, episcopo in
autem, C. D.
ut
II. 1)
.
spiritualibus abbati
abbas
vero in temporabilibus responsuri.
integras
requirat
decimas
a
suis
Volumus
parochialibus.
111.
Pfipojuji se
Schalzberge im
J.
k
minéni
1221 ve XIll.
Šemberovu sv.
(Der
„Berichte
Kirchencongress auf dem Alterthums - Vereines zu
des
Wien" 1873), že „in monte Scach", je Schatzberg jižné Znojma, (mezi moravskými Dyjákovicemi a rakouskýra Hauksdorfem) nikoli Stožec, jak s
Palackvm
tvrdi
Dudik (V.
str.
Iu3— 105).
— vraha
práva zemského,
dle
moví a
také
podepsal,
ale
pímluvu
pražské na
Premyslení
bolela
jej
ehofe
legáta
pieny
byly
jen
10.
a
smlouvé,
sám
ji
Výsady 1222 králem
Podivína.^)
ztráta
již
biskupství
také pro Moravu.
platnosti
Róberta proti
Ozval se sice odpor biskupa
vrácen
príslušenstvím
s
Smlouva brzy nabyla
Pražskému.^)
aby netrpeli poddaní chrá-
ale tak,
Podivín
biskupští.
—
262
bfezna
r.
všem klášterôm, osobám du-
také
poddaným.^) Tím inem všechno duchovenstvo vyšší (biskup, kapitola, kláštery: Rajhrad, Hradišté, Tebí, Luha, Kounice, Lúka, Velehrad, Zábrdovice, Doubravník
chovním
a jejich
a Olomouc, kde pri chráme ložil klášter
daným
i
byly
duchovní,
jež
velitelství
právo
povinnosti
nižší (fary) se
i
r.
1213 za-
všemi pod-
(dominium, iudicium a impérium), totiž konaly zemské dle vlastního umání svými úrady
patrimoniálními. zvláštni
Petra biskup Róbert
vyatí z práva zemského. Vzniklý vrchnosti mély nad poddanými panství, soud mimo
vrahy a i
sv.
pro jeptišky augustinky)
V
moravském vyvinul se velikými svobodami a výhodami (privi-
obyvatelstvé
stav duchovní s Tehdy už vznikaly také
legovaný).
vrchnosti svetské
ze
šlechty.
2.
tvorila
Šleclita
1)
")
a
také
Vyvinula se
Vladislavovým.
bodného
se
Svobodní.
dediného
G. D. II.
na
Morave
ze svobodníkô,
již t.
j.
pfíchodem
pred z
držitel
svo-
pozemku, za který musili konati službu
. no.
Biskup rozhodné
hájil
práva svého na Podivín v
listine,
kterou udilel
právo farní kostelu v Piklukách r. IŽÍŽ2: in villa, que vocatur Prikluk, ecclesiam quondam permisimus undari, quam et consecraviraus et etiam limitavimus ius parochiale ei
iuribus,
concedentes in iure baptizandi
et
sepeliendi
que conveniunt ecclesie parochiali, uillam de Massewiz
et in
omnibus
infra terminos
eiusdem ecclesie includentes et eam iure parochiali ecclesie de Prikluk subicientes in decimis et omnibus aliis rébus ad ecclesiam baptismalem pertinentibus non obslante aliqua reclamacione inposterum ecclesie de Podewin, que tempore consecracionis ecclesie de Prikluk nuUa fuit quia ipsa ecclesia de Podiwin cum omni possessione adiacenti precipue et inmediate spectat ad ecclesiam Olomucensem, licet ei per potestatem laicalem uiolencia sit illata, et ecclesia de Podewin nunquam per nos nec per antecessores nostros fuerit iimitata. C. D.
II.
C. D.
II.
3)
. .
185.
130.
— obranu
na
vojenskou
—
263
zeme,
proež
sluli
bojovníky
(milites).
kdo mél svobodný a dediný ili dedinu. Který šlechtic mél nékolik dédin, a jich nabyl dédictvím nebo darem od zemepána, byl poitán ke šlechté vétší (vyšší), která za 13. století už také na Morave slula páni Šlechticera
—
(nobilis)
—
supani
každý,
byl
vétší statek
jsou páni (nobiles maiores, barones.')
Který svo-
bodnik mél méné dédin, ale vládl nejméné aspo jednou dedinou, patril ku šleehlé menší (nobiles minores, vladicones) ili k vlády ká m. Kdo neraél alespo jedné dediny, nýbrž jen dvor s jednim nebo s nékolika poplužími, jež sám vzdelával bez lidi úronich, byl prostým svobodníkem, zemanem, dvoákem (miles).
Pán
bylo na Morave do poátku 13. století velmi málo. na Moravu vlastné teprve s niarkrabétem Vladislavem (1197) a s králem Premyslení (1201), jak dokazuji tehdejší listiny. V listinách Vladislavových i Pemyslových nalézáme jako svédky vedie duchovenstva a šlechty z Cech také hojné duchovenstva a šlechty moravské, která ješté r. 1197 byla v tábore Pemyslovcä Prišli
moravských.-) Vítézný Vladisláv ')
V echách
Pemysl odmeovali stoupence
i
slovo „supani" po prvé
zaziiamenáiio
r.
1187
Blagone, Letaiio tunc
v listine
sup anis: autem haec sub hiis testibus camerario, Jcanne iudice, Matheo dapifero, Ze?ema
kapitoly vyšehradské: „Facta sunt
.
.
.
pincerna, Heinrico agasone, Ratibor castellano Wissegradensi, Velis castellano Pragensi, Boguta castellano de BeJina atd. R.
„supani" znamená:
jsou páni
panskými, ponévadž Blagone století
=
(úedníci),
dáváme
jej
i
v listine
o šlechticích pednich,
ujal, že
papeže Innocence
I.
.
392,
str.
Tam
179.
úedniky zemé-
všichni byli
pouhý preklad. Do konce
Letario jako
slovanský výraz „supani" tak se
B.
nebo
poátkem
ve
III.
úednicícb, eských
i
13.
významu
st. r.
„comites", a
moravských.
12.
1203 shleto,
Pápež snaží
oznamuje Lombardským, že IV., proto ,tam a Langravio, quam duce Boeraie, quem ipsi regem appellant, et fratre ipsius marchione Moravie, a multis quoque comitibus suppanis fidelitatis iuramenta recepil". Dátum Anagnie III. idus decembris 1203 v C. D. . 14; pak také 15. -) R. 1195 kníže a biskup Jindich Betislav, jehož pidrželi se Pese
získati
Lombardii
Ottu uznali
již
Nemci
myslovci moravští,
králi
Ottovi
a Ceši
vydal na
hrade
Bitové
listinu,
kterou
rozhojnil
statky
Cechu tito šlechtici z Moravy: Ropbiskupovi olomuekému). Testes de provincia
klášteru Louce. Listinu podepsali vedie
recht castellanus de Podivín (patril
Zn
oj
m en si:
Artlebus, Mrákota, Bolik, Paztuha, Ortuinus, Marguardus, Alexius,
Thomik. Isti vero sunt de provincia Olomucensi: Boguta, Blud, Zudimir, Predbor, Zdebor, Petrek, Micul, Zudiwoy. Jakub, Zemislaus. Isti autem sunt de provincia B li n n en si: Zbrdslaus, Patrus superbus, Lewa, Diwa, Budis, Bolebor, Racek, Budek, Ztrezimir. Bylo tedy na Mo-
Zpita, Velen, Janik, Mirozlaus,
—
264
—
dedinami
a úrady.^) Nelze poilati niezi pány každého, kda jmenuje s pívlastkem místnim, na p. k r. 1202 uvádí se Smil z Buchlovic jako svédek pri zakladaní Velehradského kláštera, ale z obsahu listiny jasné plyne, že byl jen vlásvé
v listinách
se
dykou,^) ravé ve všech tech údélných knížetstvicli 33 pednich šlechticú, ktei myslovci moravskými verné pidrželi se biskupa-knižete. C. D. r.
.
I.
Pe-
s
363. Ješt&
Spytihnév konal na hrade brnénském sjezd, patrné^ Cech na pomoc biskupovi knížeti proti Pemyslovi. Na
1197 kniže brnenský
pred výpravou do
tom
sjezdé
Tebískému
klášteru
potvrdil
statky
kterou
listinou,
depsali dux Zuatopluk (bratr Spytihnévúv), episcopus Engilbertus, positus, zimir,
po-
Venus pre-
Leua burgravius, Budis, Mirozlau, Stanimir, Zuatoslau, Znata,
Budek, Stephanus, Imram, Bozek,
Protiva, Crisan et
1197. (C. D.
I.
.
quam
alii
372),
Gerard,
Velen,
plurimi in castro Brunensi
in
coUoquio nobilium
z
Brnenská, Miroslav
Z téch Budiš, Budek, Lev, Stezimír
a Velen ze Znojemská, tedy 6 šlechticú bylo
na
již
Stre-
Mirata,
Pribizlaus,
listine z
r.
1195, ale Božek,
Gerard, Jimram, Kižan, Mirata, Protiva, Pibislav, Stanimir, Svatoslav, Štépán a Znata, tedy
U
nezúastnilo akce
se jich
to
i
rarius Boemie,
Boguzlaus
camerarius
Ale
1195.
r.
Pemysl daroval klášteru Hradišti dedinu mnoho svédku z Cech z Moravy, duchovnich
vitézný
již
r.
Štépánovice, i
Moraviensis,
1201, kdyí dosvedovalo
svetských: Slauco
Cyrnin cura
catne-
fratre
suo
Brecyzlav, Jarozlaus, Boguta, Budiuoy, Jacobus, Semizlaus, Blud, Medi, Predbor,
Sobogird, Zdizlaus. Z téchto
Predbor
.
2).
z
Olomucka tedy
Když král Pemysl
Boguta,
6 z 10 r.
1:01
již
Semislaus,
Blud
a
Pemyslovcúm eským.
(G. D.
II.
Jacobus,
Budiuoj, prešlo k
povolil
klášteru
Litomyšlskému, by
pozemky na Morave
prodati markrabéti Vladislavovi kapii sv. Jana s
v
smel kraji
Beclavském na založení Velehradu, byli svédky ze svetských Slauco camerarius Boemie, Leo de Brunna, Cyrnin cum fratre suo Brecizlao, Jeroslaus, Boguta, Budiuoy, Blud, Medi, Sdizlaus, Welis, Jutron, Lutobor, Jacobus. Už byl tedy na strane vítézné také Leo de Brunna, jenž asi za Vladislava statky ty vyjednal. (C. D. II. . 3). Když v Olomucku z 10 šlechticú moravských prešlo dle Hstin nejméné 6 na stranu Pemyslovu, nechybím, feknu-h, že také v Brnenskú a Znojemskú prešli skoro všichni na stranu Vladislavovu, jen dúkazu proto nemám. ') Bohuslav sial se komorníkem moravským (C. D. II. . "2). Bohuta :
sudím
Olomouci (C. Lev purkrabim
IL 31), Medi kastelánem v Olomouci (C. D. II. Brne (C. D. II. . 3) a mnoho jiných. „Possessiones uero quasdam, que subnotate sunt, emitinclitus fráter -) noster a quibusdam mihtibus et aliis, quas contulit claustro predicto perpetuo
.
31),
v
possidendas (1202)
.
.
D.
v
.
emit uillam Borsciz
cum
circuitu suo a Pribizlao miUte
Zlehowe nomine emit a Dobene milite pro 30 m. a. cum omnibus appendiciis suis Similiter uillam Vscenowe nomine emit a Smilone milite pro 28 ra. a. cum omnibus attinenciis suis, que villa fuit possessio cuiusdam Radoslay militis, qui eam dederat filie sue; sed cum
pro 50 marcis argenti
et
aUam
uillam
puella esset sub tatela Smilonis, tradidit
de
Znoym cum eadem pecunia
eam
(1228) C. D.
marito Heinrico
II.
.
10.
quondam
iudici
—
265
—
á n e m slul šlechtic, až nabyl mnoho dédin, a to z praod zemepána za verné služby pri dvore panovníkove, nebo na výprave, nebo v úrade zemépanském. Jasné to vidíme na zemanu Lvovi ze Zábrdovic.^) Pvodné byl kastelánem v Brne a mél jen nékolik dédin kolem Brna. Po návrate z výpravy italské (r. 1209 1211) rýchle bohatí a postupoval v úadeeh.^) Stal se sudím v kraji Brnénském (1213) ano komofím (1215) a do r. 1222 daroval klášteru v Zábrdovicich již 7 dédin aješté
P
bu
vidla
—
i
13 dédin. Tehdy už byl Tak bychom mohli sledovati
slibil
vových, zemépanských
panem Lvem vzrast nékolika
z
Klobouk.
úfednik
Vladisla-
na Znojemskú, Brnenskú^ Olomucku i Holasioku ano veliké moci a bohatství nabývali králové Konstande na Beclavsku. také úedníci v kraji (údelu Tak neobyejné povznesl se Štépán z Medlova, parkrabí na hrade Dévicích (Mikulov). Byl synem Gothardovým a nabyl Medlova. jenž patival (jako výsluha, predium) Medlovi, kastelánovi olomuckému S Medlovem nabyl také Tuan, Petrovic a jiných dédin. Stal se purkrabim Vladislavovým na novém hrade Veveí (1213) a brzy postoupil za purkrabího (kastelána) na hrade DéPevicích u Mikulova. Dovedl si získali pízeh Vladislavovu myslovu tou mérou, že r. 1218 dosáhl na statcích svých témé lakových svobod a výsad, jaké mél biskup a kláštery. Stal se vrchností svetskou ili privilegovaným p á n e m, jenž mél poddané a nad nimi panství a soud (mimo zloiny) = u d i c i u a d o m n u m, jež vykonával svými úredníky vrchnostenskými (dominikálními).3) Povinnost vojenskou (impérium) dvorských,
i
:
'
i
i
1)
m
i
i
Z Brna,
G. D.
.
II.
3.
omnibus, quod dux Vladizlaus expedicione rediens deo et que vocatur Obecskv s. Márie et coniiti Leoni per preces Bogobudi siluam, Sudko, Johannes. Hii sunt qui cesserit. Comendatores hli sunt: Stephanus, circuierunt metas: Bosco, Sdislau, Marquart, Vneg, Sdislau, Scribimir, Budecb,. 2)
Notum
sit
Jan Mstislauic, Jan Ondregouic. Sdislau (z
Mucharouic.
Oešína),
Mileg
Bores
Yelen,
fráter
uenator,
Hoten
eius,
Vecemil, Velis
uillicus,
Predbor, Lampert Rapotic,
Bosteh Shore^ina Rosneth de Sidenic
Supkonic.
Dobros.
(ze Židenic). C. D. 11. 49. 3)
.
.
moravorum
.
cum assensu "Wladizlai in
regis
bobemorum Ottocari et fratris quam plurium nobilium
presencia
approbante domino decano
W.
(altero) et uniuerso
eius marchionis
utriusque
terre
conuentu eiusdem ecclesie
cambiui Stephano viro nobili filio Gothardi duas villas episcopatus nostrt Dubraunic scilicet et Dragnik et terram unius aratri in Dreuniche pro duabus-
-
266
—
poddaní jeho konali jen prostednictvim (na rozkaz) svého pána. Takových privilegovaných pána nebylo mnoho, ale podobných
výhod domáhali se barones), ili zaal
pánu,
také
zajisté
ostatní šlechtici vétší (nobiles,
stav privilegovaných se vyvíjeti vrchnosti svétsk é.i)
vznikaly
s vlastním dvorem mezi úrodrobné šleehté (milites) a sluli vlády kove. Celou dedinu bud dédili po rodiích a pfibuzných, nebo kupovali neb doSluli po dedine, na p. Smil stávali darem od zemepána.^)
Kdo
méli
alespo celou dedinu
niky, poítali se k
i
villis
ipsius
Turane
.
(1208). C. D. II.
que episcopalui meo proximiores erant Pemysl potvrdil Štépánovi: nos cum dilecta Boemorum regina considerantes fidelitatem
uidelicet et Petrouich, 41. R. 1218 král
coniuge iiostra Conslancia illustri et devota obsequia fidelis nostri Stephani burgrauii de Miculau, que nobis et frátri nostro illustri marchioni Morauie fideliter exhibuit et exhibet, libertateín, quam ei fráter noster prediclus marchio tam in metlau (Medlov) quam
omnibus bereditatibus per gráciám donauit, iure hereditario
in aliis
ei et
eius
heredibus possidendam per nostram magnificenciara et fratris nostri donationem liberaliter coníirmamus idem ius, quod fráter noster ei dedit concedendo boc uidelicet ius,
quod
predictis bereditatibus
in
nuUus camerariis pateat
introitus
nec XIllI qui in patria coUiguntur, in eis colligantur, sed omne iudicium coram suo prefecto scilicet uillico domini Stephani subire debeant excepto
hoc sólo quod,
si
zentetur. C. D.
II.
1)
Dukazem
fur iuste
.
cum
furto
comprehensus
fuerit, iudici terre repre-
93.
jsou
mi svédkové na
listine
Štépánové.
Kdo by
porušil
vení královo potvrdih:
300 hiven pokuty do komory královské. UstanoActa 1218 V. Kalendas Maii presente Ruperto uener.
01. ec. ep. et nobili uiro
Leone
výsadu jeho, mél
zaplatiti
Taszone, Boslao cum
camerario brunensis provincie et Ratiborio, quam plurimis uiris honestis. Lev,
fratribus et aliis
Tas, Štépán a Ratibor asi byli páni na Brnenskú. Nebyli etnéjši ani na Olomucku ani na Znojemskú. Yéc byla ujednána v den sv. Marka 25. dubna na v o In é m sjezdé nejspiše ve Znojme, kde Štépán dostal také dedinu Bohdanov v Holasicku. Peée k listine privesila také markrabénka Hedvika. C. D.
II. 2J
.
93 a 92.
Dédinost
zaruovala snad
již
Statuta Konradova,
najisto
však
již
Pemyslova z r. 1222. Kúpy a p rode j e konaly se na vétšim soudé zemépanském (curia) za prítomnosti zemépánovy a šlechty ili na sjezdé a soudé zemské m. Smlouvy se zapisovaly a dávaly stranám. Statuta
Možná, že
zemský soud
mél
již
své knihy ili desky, do kterých se smlouvy
Desky ze 13. stolelí se dosud nenasmluv dosti. Tak r. 1222 markrabé Vladisláv s úednictvem zemépanským i dvorským na Znojemskú dosvedil ku p dediny: uillam quandam, que Bragotiz uocatur, dominus Florianus abbas de Luka a quodam nobili terre mee nomine Wazezlao in presentia mee Dominationis
zapisovaly, a strany dostávaly jen opisy. lezly, ale
jednotlivých
.
et
meorum baronum
.
pro 170 marcis hereditario iure prenolato claustro per-
—
267
—
Buz z Moravian (1222), Blud z Bludova Mukaovic, Lambert z Rapotic (1222), Božeíéch z Ofešína (1222), Pomnén z Tovaova (1222), Jakub z Viškova (1201), Petr z Rousinova (1201), Sobéhrd z Klobouk (1207), Boita z Letovic (1222), Vojtech z Kúnic (1220), Pavlik z Vážan z Buchlovic
(1202).
(1222), Zdeslav z
deserviendam
petualiter atque rationabiliter
Emmeramus
prefectus de Prawluwe,
.
.
comparavit. Testes
:
Prozimirus
Pomnen Goworich.
burcravius de Znoym,
cum patre Hartlibo, Heinricus, Wilk, Welen, Branizlau, Volricus, Bogdanez Castellani de Znoym. Milites curie mee: Petrus pincerna, Perearinus minor dapifer, Wilhelmus maior pincerna et alii quam plures. Actum apud Znoym 2í22. Dátum autem per manus curie mee protonotarii. C. D. II. . 132. Dar e m od zemepána mnnzi dostali celé dediny, ale zpráv o tom zachovalo se málo. Když král Pemysl r. 1228 potvrzoval Velehradu statky z doby Vladislavovy, pravil uir nobilis Theodoricus nomine Grutouice quandam uillulam Costeleche nomine, quam deservierat apud fratrem nostrum Wadislaum march. Mor., cum nostro assensu et ipsius contulit ecclesie Welegradensi, quod nos ratum babuimus et firmum, cuius termini sunt usque ad vallum antique civitatis. C. D, II. . 10. R. 1218 markrabé Vladisláv daroval: baróni meo domino Stephano et filiis eius nec non filiorum eius succedentibusque ipsorum heredibus uillam quandam in Holachiz, que Bogdonaue dicitur, Lepolt, Ekhart
:
cum
oiunibus
appendiciis
agris
scilicet
et pratis
perpetuo
siluis
et
ditario iure contuli possidenda fidelitatcm prefati uiri constantem
non
seruicium
si
intuendo.
Acta 1218 V.
biskup,
largis
tamen iuxta mee
beneficiis Kal.
Maii.
Potvrdil
král.
possibilitatis
modulum
2.5.
markrabénka, dubna nejspiše ve
-Znojme. Listina
originál,
Podlé dáta
sv.
i
here-
markrabé,
duchovenstvo a šlechta moravská ua sjezdé
nemá udáno misto tedy to neni svédkú byl to velký sjezd na den
et
indefessumque
nýbrž jen opis.
Marka ve Znojme, pobyla tam šlechta také
névadž tam bylo nejvice šlechty ze Znojemská, ale z Olomucka, Holasicka. Beclavska i z Brnenská. C. D. U. . 92. R. 1220 Konrad hrabe z Hardeka v Rakoubich vyznáva „ego Conradus obtinui pro servicio meo quandam uillam Vrscicz (Uhice u Bitová) cum alia uiUa Scorscicz (Škorice u Bitová. nikoli Žarošice u Ždánic, jak Dudik[V. str. 94] tvrdí) flomine cum omnibus appendiciis suis ab illustri rege B. Ottacaro et fratre •eius inclito marchione M. Wadislao nomine, iure hereditario possidendas. Contisit autem, quod quidam miles, Bertherus nomine (kastelán na Vranove) a nobis fuit infeudatus de illa uilla, que uocatur Scorscicz (Škorice), sed ipse nobis uoluntarie resignavit, quam postea de consensu nostro et ad petitionem nostram iUustris rex B. et incUtus marchio M. fráter eius prius nominati contulerunt ecclesie Welegradensi perpetuo iure possideudam et sine omni R. 1222 C. D. II. . 105. contradiccione ad suos usuš conuertendam. markrabé Vladisláv daroval celou dedinu Wernhardovi: ego cuidam procuraWernhardo cum consensu tori bouorum ac rerum consortismee uidelicet fratris
mei domini Odachari
tudine quoque gratie
Wernhartici
mee
uocatur
il.
r.
in
non et filiorum suorum cum plenibaronum meorum uillam quandam que
B. nec
in presentia
terminis
Polonie
sitám
hereditario
iure
sibi
18
—
-
268
Matyáš z Ivanic (1221), Détich Pohoelic (1222), Zemslav z Moskovie
(1221), z
ze
nét)
uvésti z
Židenic listin
(1222)
atd.
doby,
té
ale
Bylo
jich
málokdy
z
Knéžic (1222), Jindich Rosneth (Hroz-
(1222).
mnoho, na sta jich Ize udán majetek jejieh
jest
ponévadž vrstevníkäm byl znám.^) Množí bojovníci (milites) méli už jen ást dediny (dvor nebo s nékolika poplužími), byli to prostí zemané s jedním ili svobodníci, kteí ke šlechté se nepoítali. Tita uvádéji se v listinách ídeji. Tak z listiny o kláštefe Zábrdovském se dovídáme, že v Syfeticích (nyní Šaratice) ást dediny patrila Rychse, první manželce Lva ze Zábrdovic^ druhá ást zemanu Borkoví a tretí zemanu Dobemilovi.^) Z ma(dedina),
pueris suis perpetuo possidendam non sine iure rationis contuli.
prenotatus procurator
rem
bonorum
profectum inquantum potuit
et
promouit atque accumulauit.
manus
coniugis
mee
meum
omnibus
Idem enim
per omnia hono-
et
mee lideliter Dátum autem per
siquidem ac terre
Actum apud Opauiam
Apollinaris curie inee protonotarii.
Tak
in
C. D. I[.
Zábrdo vském,
1222.
.
125.
podáva zprávy o událostech z let 1210—1222, uvádí pes 100 svédkú, z nichž však néktei z r. 1210 Listinu potvrdil král Pemysl, marjiž nežili v dobé sepsání listiny r. 1222. krabé Vladisláv a biskup Róbert svou pece tí. Jako svédkové jsou uvedeni: 1)
listina
o kláštefe
která
Sobezlaus, Teobaldus, Bolezlaus, Hermannus abbas de Gradisc, Ticcelinus primus abbas de Welegrad, Gerhardus de Luca, Martinus de Trebec, Marsilius de Selowa, Gerlac de Milegou, Pomegnien de Tov^achou, Budiwog Sebastienie írater eius, Ben, Uneka filius Wliceh, Boruth filius Boleslay, Vit, Olbram Welenowiz, Leo, Spitieh; Theodoricus, Mutina. Sdizlaus Grutouizi, Werso, Mrachot,
Nezamil de UranoAva, Perterus de Oranoua, Henricus, Troianus, Mangolt, Wernart,^ Olbram, Uxor Hartlebi, Hymmeram, Henricus iudex, Stepbanus dapifer, Bolich, Hwale, Benata, Sasin, Peleg, Wojzlau, Riwin, Gerart, Bznata, Uneka de mitrouic (z Mitrovic?), Liholut, Groznata,
Wilem,
Vldric, Swatozlau,
Sdizlau rec-
manidci, Stibor, Rac, Jan, Radozlau, Presta, Buden, Wichart, Martin, mir, Bedrich, Ratibor, Weliz, Welen, Vecemil, Divá, Predbor,
Scribi-
Lewa, Pastucha^
Herman, Walter, Liztimer, Dobes, Samich, Detho, Jan Bosic (Bobušic), Nasen,^ Bludo, Ones, Prebor, Ratmir, Prebor; Bogdalus de Raghrad, Hauel prepositus
de Luh, Christoforus prepositus, Sudeko prepositus, Venus prepositus, CancelWalterus decanus, Radezlaus filius Scehonis. Hii sunt, qui
jarius Johannes,
circuierunt metas: Bosco, Zdizlaus,
Budek, Yan
Mistislauiz,
Marcwardus, Vniech,
Yan Andreiouic, Welen,
Viecemil,
Zdislaus, Scribimir^
Hereman, Priedbor,
Lampert Rapotitz, Zdizlaw Mukarouitz, Bares, fratres eius, Velis Supkouic^ Bosteh, Mileg uenator, Hoten uillicus, Dobros, Rosneth de Sidinic. G. D. IL . 48. 2) Rihtca, que feliciter cessit in fata, dedit illi ecciesie partem uille Syretitz, que postea tota concambio mediante cum omnibus suis appendiciis claustro accessit, secundum quod subsequenter exponetur. Quedam ingenua femina Margaréta nomine, que í'uit uxor Peregrini, recipiens habitum, dedit^ quandam uillam claustro, que uocatur Heraltitz, et Zazzin miles dedit cum
plynula
toho
jetku
nepfátelôm.
269
povinnost
— zemi
brániti
ili
Dokud kdo mél zemi svobodnou
a
bojovati proti
dedinou,
byl
svobodnikem (miles). Podstata svobodnikova: zemanova, vládykova pánova tkvela v p ú d é, nikoli v rode. Kdo nemél dediny, nebyl považován za zpôsobilého svéditi o dedinách svobodných,byf byl z rodu vzácneho.^) Ztrátou dediny (svobodné a dediné zeme) i
(zemanstvi)
svobodnictví
prestávalo
také
a
Ztráta
šlechtictvi.
zloin), mohla nastati konfiskaci (venditio = prodej pro dobrovolným prodejem, nebo postúpení.^) Drobné šlechty úžasné V listine velehradské se praví, že markrabé Vladisláv ubývalo.
koupil
(asi
1202) dedinu Boršice
s
príslušným lesem (Újezd) za
50 hiven stfíbra od zemana Pibyslava, dedinu Zlechov s pfíslušenstvim za 30 hfiven od zemana Dobéna, dedinu Ušenov za 28 hfiven od Smila z Buehlovic, který byl poruníkem dcéry
zemana Radoslava, jenž dedinu odkázal spela, Smil
28 hiven
stribra.3)
Klopotovice filia
provdal
ji
Když dcéra do-
dcefi.
za Jindficha, sudího ve Znojme, a dal
Kolem
jeptiškám u
sua Pribichiest terram ad
r.
sv.
Petra v
Olomouci za 70
tria aratra in loco,
est
ei
in
hfiven.*)
qui uocatur Gladisse.
nomine Borek, habuit quandam partem uille commutationem pro parte sua Heraltitz, et alii
quia quidem miles, dáta
jí
1213 biskup Róbert koupil dedinu
militi,
uocatur Dobriemii, pro parte sua loco concambii dáta est terra ad in loco, qui uocatur Gladisse. C. D. U.
.
Sed
in Syretitz,
tria
qui
aratra
48.
=
uxor Hartlebi mi v listine Zábrdovské svédek manželka Hartlibova. Z jiné listiny dovídáme se, že na sjezdé v Brne r. 1222 byla Hartlibovi pfipsána dedina Naeratics, kterou manželka jeho dostala od otce svého Unka. Dokud dedinu nemél pipsánu, svedila o dedinách manželka jeho jako majitelka Naeratic. Na tom sjezdé Naeratice byly pipsány Hartlibovi, o em vydána listina v Brne dne 24. ervna 1222 „dominus 1)
Dúkazem
je
:
:
Vnko
uir nobiiis de
pie recordacionis
Boemia domino Arthlebo de Znoyem
bratrem Ekhardem ve službách markrabéte Vladislava ve Znojme) gecum filia sua eidem matrimonialiter copulata uillam quandam Nasseratiz dictam cum omnibus attinenciis vice dotis contulit absolute nec non utriusque fihi ita uidelicet, ut idem Harllebus cum consorte thori ac fihorum filii succedentesque ipsorum heredes legittimi prenominate uille
(byl s
rero
suo
possessione perpetua gaudeaut et tranquilla." C. D.
II.
.
133.
Tehdy
asi král
v Brne potvrdil listinu Zábrdovskou, která však byla zhotoveua, než Hartlib Naeratic nabyl právem, proto mezi svédky byla uvedená jeho chof, nebof jednaní o dediny musilo býti dosvédeno „per testes idoneos viros et
Pemysl
honestos*. C. D.
II.
.
C. D. n.
120.
»)
C. D.
.
*)
C. D. II. 56.
2)
II.
133,
.
12.
10.
1&*
—
—
270
R. 1220 na sjezdé v Brne Žibid,
syn
Bfetislava, tehdy
knížete
kanovník v Olomouci a kaplán krále Pemysla, s dovolením královým prodal dedinu svou Jarošov za peníze klášteru Velehradskému.^) R. 1222 na sjezdé u Znojma opát lucký Florián
=
F. R. B. 715,
Mrakotice.
170 hiven od šlechtice Václava.^)
za
758)
(Mramotiee
dedinu Bragotiz
koupil
Za
to stával se ze-
maiiem každý, kdo nabyl svo bodného a dediného pozemku, a již milostí panovníkovou nebo kupem. Tehdy se zemanství Mám.e príklady, že svobodníci (svobodnictví) necenilo velice. dedinu svou postupovali jiným a prijímali ji v najem, ponévadž postúpení svobodného majetku si polepšili živobytí. Tak r. 1222 na sjezdé v Opavskú Ekhard z Opavy, jenž si koupil dva lány u Opavy od pánúv Oty a Ekharda z Ratibora, postoupil je mark-
Ten daroval
Vladislavovi.
rabéti
je
Sibertovi, opatu velehrad-
skému, a opát dal je v dediný najem (nápravu) témuž Ekhardovi a synu jeho Jakubovi i potomkom s ustanovením, by klášteru platili roné pl vérdunku zlata. Tím byli vyatí z práva
pl
zemského, které bylo asi obtížnéjší než roní plat zlata. ^) Nájmu z dediny Sobébfich kolem r. 1208 Vlk z
Róbertovi
biskupovi
dediny 1)
G. D.
II.
.
2)
C. D.
II.
13?.
platil šlechtic
R. 1222 platilo se nájmu
9 hiven.*)
Opavy 18 hfiven
Hosti c u
vérdunku
a výmena.^) Pijal-li svo-
106.
„Ekhardus de Oppauia duos mansos iuxta Oppaviam sitos, quos sibi acquisierat apud dominum Ottonem de Rathibor et Ekkardum in manus nostras resignauit, quos uidelicet mansos nos dilecto nostro uener. abbati de Welegrad domino Siberto libera donacione tradidimus ad petitionem eiusdem Erkkardi. Quos mansos memoratus abbas eidem Erkä)
legittima coemptione
kardo in benefícium concessit
tam
quam omnes
ipsi,
et filio eius
eorum
posteri
Jacobo ea condicione subnexa,
ut
Welegradensi annuatim soluant
ecclesie
dimidium fertonem auri in perpertuum. Quod si legittimi heredes decesserint, mansi in possessionem predicte ecclesie deuoluentur. Acta in Kihowe
prefati
1222
(24.
ledna) VIII.
kal. februarii C. D.
II.
.
124.
Biskup Róbert pronajal „uillam, que dicitur Sobebruh, pro IX marcis Lupo vendidi hereditario iure possidendam". C. D. II. 29. Podlé svédku stalo se to nejspiše r. 1208 na sjezdé v Olomouci, kde také uinená výmena Doubravnika za Tuany álechtici Štépánovi z Medlova. *)
'")
que
Ego Radozlaus archidiaconus Olomucensis dono
dicitur Hossicz,
quam
iure empcionis libere
cum
proventibus nuUo contradicente aut reclamante ecclesie
possidendam
.
.
.
placuil
.
.
.
scilicet
partem
.
.
.
partem
uille,
omiiibus suis possederam b.
M.
v.
in willegrat
usuum fructuariorum
.
.
.
facte
— bodný
nejakou
šlechtic
(druho).
neb
pánovi
dedinu
Podruženým mohl
v najem, stal se podruženým zemepánovi, biskupovi, klášteru,
býti
Podružený
vládykovi.
i
—
271
prestal
svobodným, Pak stal se
býti
nemél-li ješté jiného svobodného statku vlastniho.
poddaným. Poddaní r.
volní
byli
nevolni
a
a
(liberi
servi.)^)
Do
1207 poddaní všichni byli podrobení právu zemskému zrovna
tak,
j
ním
i
ako svobodni
poddáni
íli byli
(milites),
pánom duchov-
svetským a zemi.
Mesta.
3.
Poátkem
atá
13. století z
zeraépanská
práva zemského na Morave byla vy-
mesta,
(královská)
vyvinula se nejvétší
jež
h o obyvatelstva iií z hostí. Hostem (hospes host) byl na Morave každý, kdo nemél svobodné dediny a nebyl podružen nékomu, jenž mél svobodnou dedinu. Byli to obyvatelé cizích Hší íli cizinci. Nebyl tedy na Morave cizincem poddaný krále eského (Cech), ale poddaní ríše Nemecké, Uherské, Polské atd. Pícházeli do zeme z pravidla za obchodem (výživou) a zase opouštélí zemi, nebo vstupovali astí
z
vrstvy c
i
z
í
—
X
donationis hoc est
monasterii lempore
marcas argenli
determinato hoc
quasdara
in
est
catione, annuntiatione ipsius beate virginis
annuatim de
mancipatis
dictis reditibus
ordinare
pie
—
refectiones
assumptione.
in
nam decem
fratrum
natiuitate,
octo et
marcis
octo
dicti
purifi-
michi
marce de
villa ex annuo censu proueniunt. Orlus quoque et prata cum que in donatione similiter emancipaui mee seruient necessitati. Post vocalionem omnia emancipata cum omnibus mobilibus et immobilibus prefatis fratribus refundentur. Preterea addidi terras, quas habui in cladorup, que est uilla in 01. provintia sita, et tria molendina in oppauia ortum domum unam et mansos, quos habui ibidem. C. D. II. . 137, 1) Kolem r. 1222 král Pemysl potvrdil klášteru Hradišli svobody na Oloraucku listinou, ve které jsou uvedeni volní i nevolni: preterea ab omni
memorata
uinaiiis
.
.
.
.
.
.
.
.
servitutis iugo ita liberas (uillas) reddidi, ut
.
.
.
.
nec
uillici
principum, vel militum,
ser vi castrorum, vel dominorum liberi eas ullo ausu in omni asu bono vel malo ingredi presumant, donec domino abbati vel ceteris fratribus vel curiali eorum asu manifeslato accusatus vel accusandus, iudicandus vel dampnandus fur vel homicida omni iudicio vel satisfactioni per eos representatus asistet, et in eo omni, quo iudicatus subcubuerit, nulli preter abbatem et fratres respondeat. C, D. II . 2. Táže slova opakují se v listine králové Konstancie pro
Beclavsko
„ut
nec
minaji také udalosti starší z
Bokové, mohly
býti
1.
principum,
uillici
camerarii castrorum eas ullo ausu atd." C. D.
II.
1201 a 1203, ale
napsány teprve po
r.
1221.
.
13.
vel
Obé
ve znení, jaké
nec pipov Godexu
militum, listiny je
—
27Ž
—
do služeb zemepánových anebo majitelô dédin duchovní). Trvalé a vétším potem usazovaU prve od
(femeslnici, kupci,
se
na Morave
as Vladislavových. asté pátelské styky Pemyslovy
i
te-
Vla-
s panovníky nemeckými FiUpem, Ottou IV. a s Fridrichem tehdejši doby otevely brány zemské do Cech i na duch II. i Moravu podnikavým osadnikm z Nemec. Král Pemysl i markrabé Vladisláv všemožné podporovali stéhování obyvatelstva nemeckého jednak, by zalidnili zemi a rozmnožiU dôchody své, jednak by nabyli nové opory proti rostouci moci šlechty domáci a duchovenstva. Markrabé zaal jim prodávati a rozdávati svou dedinu zemépanskou a vyjímati je z práva zemského. Nejdíve stalo se to pod hlavními hrady (urbes) iU v podhradích (suburbium), pak v nékterých dedinách tržních a vújezdech (lesích) zemépanských. Jak se to dalo, o tom zpráv z doby Vladislavovy zachovalo se málo, O Brne zachovala se zpráva, že Nemci za Vladislava založili si tam farni chrám s v. Jakuba. Do té doby v podhradí brnénském byl jen farní chrám s v. Petra. Novému chrámu sv. Jakuba byli pifaeni Nemci aGalo v é (kupci z Flander a z Porýnska) s desátkem a vším právem ostatní svátosti, a tam farním, totiž aby odtud prijímali kfest aby byli pohbíváni.^) Podhradí brnenské za Vladislava se již menilo docela. Vedie domácího obyvatelstva slovanského žilo tam již mnoho Némcv a Nizozemcô, pro které byla zfízena nová fara s kostelem sv. Jakuba. Brno bylo tedy již znané rozšieno. Hlavní tepna života brnenského posouvala se od sv. Petra ze starého fóra (Zelný trh) ke sv. Jakubu na fórum nové (Velké námésti).^) V Brne vyvinul se již národostni pluralismus, který
dislavovy
1
i
ius patronatus in Ecclesia sancti iacobi, que est sita in 1) „Rex Burgo Brunensi, cum omnibus appendiciis suis, contulit claustro, quod vulgo vocatu Ozlavan ad usuš inibi deo servienrium. Super qua donatione eis suum dedit privilégium suo sigillo munitum, que ecclesia eos deberet habere limites, quos tempore fratris sui Wladizlay consueverat habere, videlicet quod omnes teutonici et gallici prefate ecclesie cum decimalione et omni iure ecclesiastico debeant subiacere. Nos autem illi ecclesie concessimus ius parochiale, quoad baptismum el sepulturam et cetera sacramenta, que spectant ad ius .
parochiale, quia
.
.
illa
ecclesia temporibus nostris fundata et a nobis in expensis
abbatisse prenominate consecrata". II.
.
^)
Toho dúkazem
r.
1231. (C. D.
je uvedená lislina biskupa Róberta z r. 1231, kterou Oslavanskému patronátni právo ke kostelu sv, Jakuba v Brne. mluvi také o chráme sv. Mikuláše, jenž stával na Velkém námestí
potvrdil klášteru
V
Tak uapsal biskup Róbert
213).
listine
— se patrné
273
—
v zamestnaní obyvatelstva, ve chráme a v oboru
jevil
ované
(r. 1353 platea boemorum) bydleli pri dvore zemépanském (curia -- nynéjši museum) pobliže chrámu sv. Petra a žiU dl e práva zemského, jsouce podizeni úfednikôm zemépanským na hrade brnénském. Nemci bydleU severné Slovanú pobliže radnice (curia, domus teutonica) k novému námésti (Velkému), živih se obchodem a zaali kupovati dvory od zemepána kolem podhradí. Byli prifafeni kostelu sv, Jakuba a žili pod ochranou zemepánovou dle práva nemeckého."'^) Novému chrámu byli pfi-
právni m. ^) SI
faeni také Gallové, Byli to kupci nizozemští Jedni
usedli
v
Rýnské
ulici
z
Flander a od Rýna.
Renensium)
(platea
severo-
autem sancti Nocolay, que iacet intra terminos non debet habere sepulturam, nec baptisrautn, nec huiusmodi sacramenta parrochialia. Sed quia cives circa illam manentes maxime erant románi et linguam moravorum vel teutonicorum non intelligebant, ideo auctoritate nostra acla fuit capella sancti uicolay et a nobis •consecrata et dedimus eis romanum sacerdotem, qui eorum linquas až do
„Ecclesia
1870.
r.
ecclesie sancti iacobi,
intelligeret
et confessiones audiret et
posset
de oblationibus eorum et
fieri
hoc suum
esset". C. D.
II.
.
haberet diurnam utilitatem, qualiscumque si
quid vellent
ei
boni specialiter facere,
213.
Celakovský v pojednaní „O stredovekom radním zízení méstech moravských („asopis Matice Moravské 190ti, str. í)7 133) dokázal, „že vbec stredoveká ústava mestská musí se pokládati za produkt národné smíšený", což nejpatrnéji jeví se v Brne. Tam „nékolik osád národního rázu je (1243) v jednu obec mestskou sloueno." (str. 99. r. 11.) i Osady ty dovozuji z listiny biskupa Róberta z r. 1231 Slovo „Galii", „Románi" muže znamenati jen Renenses a Laetos (F'landres), ponévadž název ulice rýnské a veselé je v Brne podnes, ovšem zkomolený v RennerJar.
Dr.
^)
v královských
—
:
gasse (Béhounská z
r.
Hô-l
ulice) a
uvádejí
rýnskou. Teprve ve obj'ívuje
thor"
se
(C.
Frôhlichergasse (Veselá
„Rhenner thor" 14. století (1336),
D.
(G.
když
název „porta cursorum", patrné VIL,
D.
,
108).
Tehdy
r.
ulice.) Listiny
již
z
.
ve 13. století
znaí bránu nepamatoval puvod ulice, chybné výslovnosti „Renner-
III.
186),
což
se
1340 už psali také
,
porta laetantium"
puvodní název ,quartale Laetorum" je zachován v nejstarších knihách mestských z r. 1343 a 1375 i 1376, do kterých se zapisovala da mestská od jednotlivých poplatnik dle tvrtí mestských. Knihy To je mi ty jsou v méstském archíve brnénském se znakou M. 14, M. 15. dukazem, že púvodné poátkem 13. století byla v Brne osada kupcu rýnských
.
296), ale
Laet z Flanderska (Arras, Gent, Ypern atd.), jako 1298 (1101) , curia hospitum, quae Tyn seu Laeta Curia vulgariter nuncupatur". (Jireek: G. i. b. 23. . 40.) Také Fr. Vacek: „Sociálni
(Gáchy, Kolín, Mety atd.) a
na p. v Praze dejiny
r.
eské doby L
Dejepis Prahy. ^)
starší" str.
20.,
str.
300.
a 3i7.
to
potvrzuje.
Také
V. V.
64-65.
Podrobnéji u Fr. Šujana: Dejepis Brna. 1902,
str.
72—113.
Tomek:
:
—
274
—
východné nového námestí se skladištém rýnským (curia renensis), severozápadné nového námestí v uHci veselých Flandrä (platea Laetorum) se skladištém ílanderským (curia laetorum). Živili se obchodem a také kupovali dvory zemépanské kolem podhradí.^) Žili pod ochranou zemepánovou nejspišedle práva své otiny. Možná, že již za Vladislava v podhradí brnénském byli také Žid é tesné na jih od Slovanô (platea iudeorum) poblíž domu židovského (schola iudeorum r. 1-268), kde nyní stojí chrám sv. Magdalény.^) druzí
Podhradí brnenské
za
Vladislava vzrostlo tedy v nékolik osád
slovanskou, nemeckou, flanderskou, rýnskou a židovskou,
do
r.
1243 vyvinula se jediná vétší obec ohrazená:
z
nichž
mesto Brna
právam brnenským.
Za Vladislava z podhradí brnenského mesto (civitas). Vývoj dél se rýchle, nebo za nástupca Vladislava II. (1222—1228) a Pcmysla I. (1228 — 1239) na obvode jmenovaných osád vzniklý již kláštery dominikánsky u s v. Michala, klášter panen augustinek u P. Márie (Herburgy) a klášter minoritský u s v. Jana. Vše bylo obehnáno mestskou zd s bránami: brnenskou, veselou, rýnskou, ménínskou a židovskou. Hrazeným osadám kresanským r. 1243 král Václav dal jednotné právo mestské a vyal je z práva zemského. Tak vznikla jednotná obec mesto Brno svobodné, královské (civitas). Osada židovská zostala podfízena úradom zemépanským náhrade brnénském, až r. 1254 a 1268 dostala právo židovské. Pak s
vyvíjelo
se
tedy
už úíadôm zemépanským na hrade brnénském (castrum, burgus) zostali
jen, kdo bydleli mimo zed ili pred e zd ídili se starým právem domácim, t. j. slovanským
podízeni
mestskou.
zemským, a tvoiU jinou osadu, které Brno ili Hrad (burgus).
ili
Podobne vyvinuly
se veci také ve
mouci (1245) a v Jihlave královským (zemépanským)
se
zaalo
Znojme
fíkati
Staré
(1226), v Olo-
K témto svobodným mestom asem pibývala jiná menší: Uniov
(1249).
(1223), Jemnice (1227),'Perov (1256), Uherské Hradišté (1257), Jevíko (1258), Litovel (1267), Hlubice (1270), Opava (1278)r Uherský Brod (1272), Pohofelice (1278), Bruntál (1279), Krnov (1281), Ivanice (1288). Ze svobodných zemépanských mést
>)
Fr.
Bujan: D. B.
str.
113—164.
2)
Fr.
Šujan: D. B.
str.
96— 97a,
167.
I
— (královských) vyvinul se nový
ský, i
jehož
príslušníci
krá lovný Kunhuty,
asem vénná mesta svobodná mesta královská práva zemského a
z
Bruntál
a
ostatní byla
ih
Jeviko,
Litovel,
Uniov
byla
Znojmo
(zemépanská)^). Brno, Jihlava, Jemnice,
vovala se právem jihonémeckým
stav mest-
privilegovaný:
stav
byli 'vyati
Pohofelice
poddaní.
jejich
—
275
a Uh.
Brod spra-
Noriríberskýra, ale Olomouc,
právem severonémeckým
a Pferov
ili
Magdeburským.
4.
Poddaní.
Do 13. století všichni poddaní na Morave bez výjimky byli podrobení právu zemskému tou mérou, jakou svobodní bojovníci Volní
Byli volní a nevolní.
(milites).
se
živili
roinictvira, sa-
dastvlm, velastvira, rybástvím, chovem dobytka a hornictvim. Nevolní (sluhove) provozovali remeslo a konali rúzné služby osobní. Každá rodina dostala od pána (zemepán, biskup, kláštery a šlechta) pozemek s pibytkem za urité povinnosti roní, jež se platily plodinami, nebo penézi.
Däm
panský
rozsáhlými pozemky nékolika popluží nazýval
s
dvore m (curtis, curia, grangia), usedlost sedlákova poplužím (aratura) a domek délníkôv s malým pozemkem nebo bez se
pozemku jen dvorkem
domkái
sediaci a
Geho poddaný na
živobytí.^)
R. B.
1)
657, 665,
7
I.
vytéžil
Zárove str.
(curticula).-)
317
.
.
II.
str.
523 a XIV.
.
154), ale Ize tvrdili, že tak bylo již za
Dukaz
V
^)
slyšíme
r.
274,
34,
.
268, 269, IX.
.
2J
všem povinnostem zem-
podrobení
686,
mu
odvádél pánovi, zbylo
než
více,
byli
39 a 910. C. D. IV.
.
tedy v dedinách: pán,
Žili
ili chalupnici.
493, 420,
494,
517,
546,
567,
.
118,
123,
XII.
X.
132).
mám
teprve
nékolika listinách 1222, že asi
r.
z
r.
1240 a 1278.
nalézáme
(C.
D. lU.
.
99
a
C.
D.
IV.
markrabéte Vladislava.
zmnku
Tak Lva ze Zábrdovic,
o zamestnaní poddaných.
1205 Richsa, manželka zemana
darovala na založení kláštera Zábrdovského dedinu Zbejšov se stádem 25 kobyl, 7 nevzdelaných popluží, 40 kráv, 240 ovci „Bysou cum armento 25 caballarum et
septem
integris aratris et uaccis
40
R. 1215 slyšíme, že v lese u Lažan a
et ouium numero 240". C. D. Domašova na Olomucku kopalo
a žernovy. v potocícb pak dobývalo se zlata.
pro
silva
—
et raontibus, ubi
molares lapides acquiruntur,
metallum
O
les a
II.
.
49.
se železo
hory vznikl tuhý spor montibus, in quibuS :
ferri foditur, et aliis
et riuulis, in
quibus aurum toditur. C. D.
II.
.
67
—
—
576
sk]^m. Brannou povinnost vykonávali stavbou a opravou zemských hrada, píkopô, zásek, pesek, stavbou cest a most. Zemé-
panské povinnosti
z
každého popluži
což slulo berní ili daní zemskou majiteli
Tyto
soudní.
soudní
popluži 6 de-
platili z
im
koste) a
prvod ili povoz, náfez a nené povinnosti soudní: i
14 denáru roné,
platilo se
Také
(aspo v Holasicku), desátek plodinový. Kromé toho tisnily je
náru desátku placen byl
^)
nárok,
zemské:
povinnosti
(impérium,
nocleh zemepánovi
dominium
svod,
s
hlava,
družinou.
Ko-
vfez a pokuty
zemépanská
branná,
a iudicium)
asi za-
povinnosti:
byly velmi citelné
státí se nesnesitelnými zpsobem, kterým je úedníci zemépanští vymáhali. Proto duchovenstvo i šlechta domáhali se osvobození od nich pro sebe pro své poddané. Duchovenstvu
a mohly
i
1207—1221, a šlechté ástené. poddanými byly osvobozeny od povinností zemských, byly pak na Morave od 13. století dvé vrstvy poddaných: zemských a vrchnostenských. podarilo
se
to
úplné
Když tedy pozemky
za let
jejich s
Zemští poddaní
tak jako
všichni svobodníci zústali pod pod správou úedníkô zemépanských v oboru politickém, soudním a fmanním. Poddaní vrchnostenští dostah se pod správu úfedník vrchnostenských (do-
právem zemským a
byli
minikálních), ustanovených
vrchnostmi
duchovními
i
svetskými.
Poddaných zemských ubývalo stále, jak množily se výsady duchovenstva, šlec h ty a mést. Poddaných vrchnostenských pibývalo také
novým osazováním
(kolonisací).
Už markrabé Vladisláv pred
r.
1206
nemeckého
ili zákupného.^)
dle
práva
Právo nemecké bylo poddaným
„Gollectas generales" r. 1221. (G. D. II. . 120) a >) etiam censum annualem, qui coUecta nuncupatur" (C. D.
rozumim tak, že roné, ponévadž
Johanitm
dovolil
usazovati na statcich jejich na Morave, koho chtéjí,
r.
II.
1222
.
„omnem 13),
emu
každého popluži poddanského v zemi platilo se 14 denáru r. 1209 pri darovaní dediny Nedachlebic kapitole výslovné dedina byla osvobozena ,ab omni honere tributorum, vt-ctigalium, coUectarum seu denariorum, qui quatuordecim uocantui". C. D. II. . 45. z
2) Fratribus doinus hospitahs contulimus libertatem, ut liceat eis
quos
voluerint
G. D.
II.
s.
in
Johannis B. tantam in principatu nostro
quascunque hereditates suas locare
theutonicorum quiete et sine vexatione utantur. Exactiones in tributo terre et omnes alias ad usuš nostros spectantes indulgemus, sed habeant in omnibus sicut habent theutonici securam libertatem ius stabile et firmum secundum quod fratres cum eis ordinaverint."
.
17.
ita,
ut
Výsady
vocati
potvrdil
iure
pápež Innocenc
ÍII.
již
24.
dubna
1206.
—
—
277
mnohém
pfíznivéjši než zemské právo slovanské, ponévadž chránové osadníky pred povinnostmi zemskými, takže tito méli jen smluvené povinnosti ke své vrchnosti. Tato veliká výhoda zpúsobila pravé stohovaní na Moravu. Za povinMarkrabé sám jal nosti pomerné malé nabývali vlastni pôdy. vesnické s právem nemeckým, se zakládati nové osady mestské by zalidnil zemi a nabyl nových pfijmú za to, co rozdal cirkvi a šlechté.^) Také biskup, kláštery a šlechta volali nové nilo
Neme i
etné osady.^) Jsou (Hemanice, Vernhartice, Sobéšice, Pivonice atd.)
osadniky, jimiž dali vykluiti lesy, a zakládah to osady na -ice
v krajinách hornatých, ve kterých všechen (ves) pánovi.
dediny
Starši
kládaly
se
rodové
vesraés v dolinách
pH fekách
ubývalo na Meravé lesov a pfibývalo nesmel se kluiti pomezný hvozd. 1)
s
lány patfil roz-
a pri potocích.
Tak
s
Jen nahranicích zemských
po velkém sjezdé zemském v Olomouci markrabé Madislav veliteli na hrade Uniové: „Accedens ad nos Theodoricus
R. 1213
oznámil Protivovi, advocatus
poli.
lid
poplužími)
(okrouhlice
noster
Unisove
de
supplicavit,
qualinus privilégií nostri quod a
nobis habere noscitur continentiani et articulum de silva circumiacente extir-
panda, super quo
a te impedimenti inuiriam inferri asserebat, lucidius dignaremur. Noveris igitur, quod iuste petitioni prefati Theodorici benigno assensu inclinati taliter ediximus coram nobilibus nostris in Olomuc, videlicet quatinus prefatus advocalus noster cum heredibus et succesoribus suis extirpare íilvam debeat incipiendo a fluvio Ozka ubi molendinum habebit, et versus viam, que ducit in Vzove procedendo usque ad ipsi
et diligentius deftnire
montes, quantum in 30 annorum spatio eradicare potuerit. Mandamus igitur et sub gratie nostre obtentu tibi precipimus, quatinus prefatum Theodoricum molestare vel aggravare non presumas, sed polius
non
negligas." G. D.
II.
.
eundem
omnimodo
tueri
59.
-) Klášter Velehradský již r. 1213 mél výsadu zakládati osady dle práva nemeckého, jak vidíme z výsady r. 1-213 Johannitúm poskytnuté: ,Omne ius, quod ego (Vladisláv) per fratrem meum Premisszl regem Bohemíe abbatíe Welegradensi concessí, etíam eídem domui concedo". C. D. II. . Gl. Klášter Hradištský r. 1213 dostal je také: „dantes eis plenam libertatem extirpandi eam (les Strelnou) et villas, fóra, civitates locandi in ea vel alia quecunque
ex ea vel in ea, prout
ipsi
duxerint, ordinandi". C. D.
II.
.
11
a
.
68.
Pohreb pánu z Pernštejna v kostele doubravnickém. Lipka.
Sdéluje raus. koiiseivátor Franl.
Známo, byl
že pfedek
zakladatelem
pánu
Štépán
Pernštejna,
z
augustiniánského
Medlova,
z
spolu
kláštera
i
kostela
v Doubravníku. Kostel stál už r. 1208, zpustošen byl za vpádu tatárskeho a vystavén znova. Stavba zažila nékolik zmén. Dnešní
podoba kostelní, jak o tom svedi nápis na náhrobku Jana Bohatého vnit kostela, pocházi teprve z doby Janova vladafení (f 1548). Obširnejší nápis umísténý v tympanoné nad hlavnim portál em v západním preli pouuje, že ©tament) genef)o
toí)oto
fÍQfftera
pána pána
Soa
japoc.Jioto g
bi)
to
pononjant) bro
ga
^crnfftepa a na
@íott)a
pána SSratifíaroa o pána
íajfíer ir^ftattien
fe
qú
9}?iío[tt)
pánu
a á)\vaU
fter^gto
nef)o
&\d)
pána
SJÍiíoftQ
letf)a
aBratii'laraa
-1
I
5
•
•
5
•
•
3
5
•
•
f
53oí)u ajíffemo^t)
q's)mn a Äti poqtiiuofti a pofjrgebu ÍRotu pantooto ífteina
2B
bratrgt)
SSot)tie(í)a
gc^o
íaftntí) 5 perníftctina jíjnuoiu
.^eífenfftetjnie
pána 3aro
a bofonano nofíabem 53rogent)ci^ pantilt)
oc
5 f
3^
3
^ern
ponohjoni mo^t
7.
Kostel doubravnický, jak patrno z nápisu, byl uren za pohebišté véhlasného'rodu pánô z Pernštejna, a skutené nejslavnéjší len jeho, pan Vilém, nékdy nejvyšší hofmistr království eského, jest tuto
mimo to nékteí pedkové jeho a jejich príChrám rozméruv imposantních, které svedí o moci
pochován.
buzenstvo.
a lesku feudálni šlechly, jest vystavén slohem pozdné s
pímésky slohu renaissanniho
V leží 2
i
gotickým
barokového.
kostele jest celkem 8 náhrobkov, a to v lodi mezi lavicami kameny, na škodu už zcela vyšlapané, v presbytái pak
—
279
—
zazdény jsou na stranéj evangelní také poblíže hlaviiího a na strane opané 4 tesné vedie sebe.
oltáre
ís. 1. Rozmérem nejmenší, ale stáím nejstarší jest náhrobek vedie dverí do sakristie. Jest to obdélniková plotna z blaženého bilého, modrošedé žíhaného mramoru nedvédického, výzdobou ze všech nejchudší. Na vnitfním poli naznaený jsou
Náhrobek Jana
z Pernštejna
nad sebou 2 znaky (bez domá zubfí hlava s kruhem v nozdrách,
prosté kontúrou
f
1475.
pílbie). Horní,
pove-
patrí rodu pernštejnskému, spodní, krídlo, rodu lomnickému. Kolem kamene obíhá vydutý latinský nápis minuskulní, na škodu už jenom z asti titelný. Soudé dle obou znaku bez pílbie (analogon víz pri ísle 4.) patfí náhrobník Bohunce Mezefické z Lomnice, m^an-
želce Jana z Pernštejna.
—
280
—
porade nejstarší jest kámen naproti celkem shodné s pfedešlým, ale vypraven mnohem okázalej i, a je po stránce heraldické ze>šech nejcennéjši. Stred vypluje znak pernštejnský koli helrn s bohatými Gís.
2.
V asovém
pfedešlému. Úpravy jest
;
Náhrobek Vratislava
z Peinštejna f 1494.
pfikryvadly nese jakožto klenot týž znak (hlavu bez krku^). Kresba
opét kontúrovaná, rázu gotického, ')
Víz
„as. spole. p.
znakové píloze.
starož.
podobné
eských", ro.
i
litery
XIII.,
ís.
na 3.,
ovrubé st.
10.
ve
:
:
:
—
—
281
Nápis jest ástené zkomolen a dosti primitivní, že Gerroni ve své sbírce epigrafické (v mor, zem. archivé,XIIe volil ra-
kamene. i
déji kresbu celého náhrobku, nežlisamotný opis nápisu tohoto. Mistr kamenik na p. zapomnél v prvé ádce presné vyznaili letopoet, který dodatené po vyrytí celého nápisu teprve doplnil na vnitním, znakovém poli f GCGG°.
Nápis zni:
Anno/dHT/Mo (-f GGGC^j LXXV^ obiit/Generofus/dns/dns/Joha nes/de /Pernftain g vita/in/mem(ori)a/Scti/Thome/o(r)ate /p(r)o eo
'>-^
dodáva kameni podpis tviree v levém rohu
Zajiraavosti
náhrobnikovém a
n d
r e a s
m e f e c it. Gis, 3.
výzdobou
Kámen
reliéfni.
prohloubeném stedním
o
poli
se
silnou
Více nežli celou svrchní tretinu náhrobkovou za-
tympanon o tech gotických fialách s kraby vypluje úplný znak pernštejnský a bodlákový ornament zpúsobem feflikúv. Vypouklý nápis, podobné jak
ujíma architektúra, a kyticemi, spodní
^/g
u pfedešlého, jest místy zkomolen, letopoet nesprávny
M
Anno
GGGG
•
XG
•
ampli obiit Generosus dns in
•
at
•
Gís, 4.
pluje
1.
VI
diTno •
1494)
A
pernssta
•
plulowie
.... S (Záver
binna Gapitane morawie
vedie Í3.
•
Wratislaus
•
(f
nápisu netitelný.)
Kámen
tento úpravou podoben jest úplné náhrobku Pebohatý ornament po zpôsobé pikryvadel vy-
celý stfed obdélníkový.
V
prostred položeny jsou prosté
vedie sebe opét 2 znaky bez pfilbic.
Pravý
(t.
j.
heraldicky)
—
—
štít zubí hlava — patrí slávnemu Vilémovi z Pernštejna, levy manželce kolmo rozdvojený, v pravé púli pokosme bevno
—
jeho Johance
z Liblic.^)
V
nápise gotickými literami, jinak velmi
úmérném, nápadný jsou zámény ^)
O
dležitosti a
významu
moravské heraldice" na a zámcich es.", v I. dile,
str. str.
místo a neb
o
znaku promlouvá M. Kolár v „esko„Hradách Na bUzkém hrade Pernštejné Ize vidéti podnes
liblického
297.,
23.
liter i
vyobr. jeho viz v Sedlákových
_ Leta zlibic
•
panie
•
M
•
—
282
CGCGG
•
xv
Vmrzela
•
•
Johani:
"manželka* vrozeneho 'pana* pana*Wylema"zpernssteina"ana Helfensstainie
im Hofmistrem
•
Náhrobek Johanky
•
kteryz
kralowstwie
z Liblic,
•
•
gest
•
czeskeho
byl •
•
nagwyss
proste
•
•
boha
•
manželky pána Viléma z Pernštejna, t
zani
1515.
•
]
Druhý náhrobek na strane pravé ukazuje na spodní dovedné tesaný znak pernštejnský s bohatými a mnohonásobné a pravidelné prepletanými pikryvadly s obou strán. Gís. 5.
asti
:
—
283
—
Mezery nade znakem a mezi nápisem vypluje plastická výzdoba, putti držící festonky ovocné kvetinové, a v prostred na hore maska lidská. Sloh renaissanní. Pravidelný nápis latinkou, vrytý, t.
má
i
toto znení
Náhrobek pána Viléma
LETHA STÉHO
•
.
PANIE
•
z Pernštejna
TISIGZEHO
DWAGZATEHO
PONDIELY
.
PO
.
•
•
f
1521.
PIETl
W
PROVODNI
•
NEDIE
uprostred jiných ve zbytku malovaného okna s es. nápisem a s letopotem 1518. idká tato památka (okenní malba) vyjde záhy v barevné reprodukci jakožto príloha v 2. díle , Moravských hradu" pri popise hradu Pernštejna.
jako vzácnost týž znak
19
—
—
284
LY VMRZEL GEST VROZENY PAN PAN WYLEM Z PERNSSTEYNA A NA HELFENSSTEINIE NIEKDY NAYWYSSI HOFMISTR KRALO WSTWI GZESKEHO KTERIZ HOWAN TVTO POG •
•
.
.
•
•
.
.
•
•
•
•
•
GEST.
Náhrobek |ana (Bohatého) z Pernštejna
f
1548.
Dlužno vytknouti nesprávne dátum na náhrobku zemel pan Vilém z Pernštejna dne 8. dubna r. 1521 na Pardubicích.*) Gis. 6. Vedie zazdéný náhrobek jest s pedešlým plastickou výzdobou úplné shodný, a není pochyby, že oba jsou výtvorem jednoho a téhož mislra kameníka. Jest to skutená kópie pede1)
(prwieho)
V píruce „Pernštýn nete
a
se ve skutenosti
poií
Svratky" na
na náhrobku.
str.
31. otisténý
letopoet
285 šlého
kamene a
od neho pouze pemisténím znaku do jest nahofe segmentem oddelený spodek má nápis:
se
liší
svrchní asti náhrobkové.
obloukovým, a imsou
Kámen ukonen
LETHA PANIE 1548 WSOBOTU DEN PAMATKY NAROZExXY PANNY MARYE WY= GE VROZENY PAN PAN JAN ZPERNSSTEINA A NA HELFENSSTEYNIE DOKONAL BIEH ZY» WOTA SWEHO A TUTO POCHOWAN GEST ZA PANOWANY GEHO Z APO CZ AT CHRÁM TENTO. .
Renaissanní portál kostela v Doubravníku. Votivní deska nad hlavním vchodem do kostela, ozdobeným nádherné pracovaným znakem pernštejnským, vzpomíná pohbu pernštejnského, pfipojuji tudíž vyobrazení renaissanního portálu i
19*
Zprávy vedecké a národopisné. Jezean a Nemeckých Branie
Platy a dúchody ze vsí
u Dolních Kounic na Morave
kláštera
kter;^žto klášter byl
od
(premonstrátského)
zrušen za 16.
pan Jií Žabka
1537
r.
1540.
Jezeany a Nemecké Bránice byly astí majetku
Vesnice
panenského
r.
stôl.
v
Dolních
Pánem
Kounicích,
kláštera tohoto byl
Limberka, raístokanclé království
z
eského, který koupil toto zboží, tehdy královské, od krále Ferdinanda I. Záhy po této koupi r. 1540, dne 5. bezna na Miroslavi, nevime pro, sestaven seznam platúv a dchod z Jezean a z Nemeckých Branie, jehož originál jest v c. k. íšském archíve fmanním ve Vídni, opis pak v eském archíve zemském v Praze, z néhož tuto podávame výatek na objasnení tehdejších poddanských pomeru, jako doplek popisu a zprávy o vsi Nemeckých Bránicích ve „Vlastívédé
Moravské." (Augustín Kratochvíl, okres
Ivanický na str. 110. atd.) R. 1540 v Jezeanech bylo 30 usedlých, z nichž méli po pôldrnhém láné: Jan Hlavá, Štefl Šebrl, ktefí platili úrok ve dvou Ihôtách, a to o sv. Jifí a o sv. Václavé po IVg kope gr. Geloláník bylo 12, a to: Regina Štépánka, Václav Jano, Štépán, Marketa Kotoulka, Partl, Jan Michal, Lindl Partlô, Jifík Štetka, Roichmatl,
Matouš Holík, úrok v jedné Ihúté, a to o bylo
Vít sv.
Ostatek,
Manda Pacova.
Platili
Václavé po 50 gr osích. Pololáníkô
Jan Frankl, Beneš, Jakeš, Pavel, Toman, úrok v jedné Ihté, a to o sv. Václavé po 25 groších. Podsedk bylo 9, a to Mertl Salomon, Tomáš, Janek Tomš, Partl, Šimek Húlkô, Durna, Jakub Kostkô, Venci Lumr, 7,
Simek
a to:
Vítô.
Francl,
Platili
:
Jakeš Michala. cích
ovsa.
Platili
úrok o
Manda Pacova,
sv.
Václavé po 2
majitelka
lanu,
gr.
méla
a po 7 též
méi-
podsedek,
— z
néhož
Václavé 6
platila o sv.
Václav Jan,
287
— Mimu
grošftv.
to raéli polní role^)
néhož platil o sv. Jii a o sv. Václavé po 7V2 g., Štépán, láník, mél mimo to pllán, z néhož platil o SV. Václavé úrok 25 gr. a ze tvrtlánu platil o sv. Jifi a o sv. lánice Marketa Kotoulka z púllánu polní Václavé po 7 Vo gr. láník Reichrole platila o sv. Jií a o sv. Václavé po 15 gr. matl a lánice Manda Pacova platili každý z púllánu polních rolí o SV. Jií a o sv. Václavé po 15 gr. láník,
z
;
;
roního platu penéžitého
Stáleho
té
z
bylo
vsi
18 kop
7V2 gr* Lidé z Jezefan odvádéli roné celkem 64 méie ovsa; merice ovsa se poítala za 2 gr., což inilo na penézich 2 kopy
—
8 gr.
Nemeckých Branie
Platy láné méli
lanu a
z
Po
púldruhého lanu o
z
Stanék.
Platili
o SV. Václavé úroku
Duchek
Václavé 36
sv.
gr.
a 3
Eobík, Ondra Hlaváú, Tomeš,
o sv. Václavé
po 12
gr.,
+16 gr.) o sv. Václavé a 3 sle-
Po púlláné méli: Blažek Bubl,
picích. tili
(24
gr.
celoláné méli: Pavel
fan Hanák,
o sv. Václavé 54
platil
púllánu 40
Plachý
pice, Martin slepice.
z
Po pôldruhém
1540.
r.
o sv. Václavé úroku iVokopygr.
platil
Vanék Holého
a 3 slepice,
Máš
Svéthkú, a
Jan
gr.
a
po 24
a po 3 sle-
gr,
Daniel, Vítek Šulák Pla-
po 2
slepicích.
méli, a z nich o sv. Václavé každý platil úrolí 4 gr. a
Podsedky po 2 sle-
Pavel Šedá, Petr Kužel, Jakeš, Václav Vacek, Valenta. Duchek, Anika Veeška, Anika Šukova, Barto, Jiik
picích,
Krejsa,
kusu polí 17.2 gr.)i ^^^ J^š^ Jan Alex, Šimek Hrubého. V* Havel Placek, Pavel Zujka, Jakub Mandl. Podsedník ehof Krnec mél mimo podsedek, z néhož platil úrok jako ostatní podsedníci, též tvrt role, ze které platil o sv. Václavé úroku 6 gr. a Starý
(platil
(mimo
2
to
slepice.
také
ze
za
Podsedníci
sedku
po 8
sedek
a
zvláštního
po^í
púllán
a
^)
gr. jej
z
položeno
úroku
z
s v.
Václavé
nie.
mlejna samého o
po 2V2 kope gr., mimo to a z druhého lanu rolí 32 gr.
Václavé gr.
úroku 14
na
platil
obou o
Martin Cejp mél podsedek, ale stavél
platila
znovu, proto nebylo
21
Kuba Holomek a Blažek piatiU z podslepicích. Anika Flekova méla pod-
:
(8 -|- 6 gr.) a 2 slepice.
Mlynár Venci
gr.j,
po 2
a
gr.
6
platil
z
lanu
rolí
Polni role byla zvlášlní role k usedlosti pridelená.
sv.
Jií a o sv.
o sv. Václavé
;
— téze
Pri
vsi
byla
všecka obec 4 kopy a delila se na
tri
každého roku
ze
roné 2
Pri
vsi
sv. Jifí)
jer a
totiž
trati,
f lkali
„verd",
z
ní dávala
byla role dvorská o 92 honech
z
na úhor.i)
ozimi a
se
Platilo
z jefi,
dostalo platu 2 kopy 4
Dva hony dvorských
poítajíc.
gr.
dvou (o
které
louka,
na ozim, na
trati:
62 honu
z
gr.
—
288
tak že se
gr.,
z
honu
téch roli rovnaly se
asi
Všechna obec dávala desátek ze všeho velikosti podsedkové, obilí a svážela jej také. Dostávalo se pšenice 1 met (= 30 méic), nékdy více, nékdy méné; žita 1 met, pét méic, nékdy vice, nékdy méné; ovsa a pohanky a jiné jefi 20 méic, nékdy vice, nékdy méné.-) Pri
vsi
bylo 14 tvrti vinohradních, frejunkových
o sv. Václavé po 7 den. a ze dvou po vídeských, což inilo 18 gr. vid. 12 gr. eských. Na vinohradech „Stará Hora" zvaných bylo 40 tvrti vinohradních z každé tvrti dávali tvrt vína, což inilo 10 v é d e r vína dostávalo se desátku, co steklo u Hory, 3 vedra, nékdy více, nékdy méné; nékdy dávají zprávu, že jest Hora neúrodná, což se stáva také, že tudíž nemají z eho spraviti zemného.
z
12
3
gr.
tvrti
se
dávalo
=
;
;
Z erveného
vína nedávali
desátku.
Na
rolích pri vsi byla za-
kladaná
„nová horká", t, j. nové vinohrady, a nebylo tudíž s obyvateli ješté ujednané smlouvy o dávkach. Pozorovalo se pouze, že, CO pibude na píjmech z vína, ujde zase na ^
desátku obilném.
Nemeckých Bráni cí ch byla také louka panská, která se asem z ní 1 kopa gr. Všecka obec Nové Bránice byla povinná jednoho dne pánu sbirati víno. Všech usedlých v obci tehdy bylo 35, a každému se poítalo za sbírání vína po 4 denáích, což inilo úhrnem 20 gr. Úhrnný roní plat penéžitý z Nových Branie délal 13 kop V/c> gr. Summa slepic 74, jedna slepice po 7 den., rovná se 1 kope 14 gr. Pri
prodávala, a šla
—
Summa držeH
lidé,
penéz
z
louky „verdu"
inila do roku 4 kopy a 2
a
dvorských roh, které
z
eské.
gr.
=
Summa vína zemného^) a desáteného inila 13 véder (vedro ítalo se po 12 gr.) 2V2 kopy 6 gr. Dr. Jan Beichert. Hon
=
mlra délková =125 kroku v. Merice pšenice pokladala se po 6 gr., za 30 méic 4 kopy gr.; merice po 4 gr., za 35 méic 2 kopy 20 gr. merice ovsa, pohanky a jiné jei ^)
^)
žlta
;
po 2
gr.; ^)
iní za 20
mé.
Va
kopy 10
Zemné, naturálni dávka,
t.
j.
gr.
dávka vina
z
vinohradu.
:
—
289
—
„Marená". deli
Na západní Morave smrtku, na Hane
kou,
vynášívá a topí chasa na smrtnou nes máj Marenú.
chodí
a na Valašsku nosí
m,
e
s
lítem a
s
jedli-
Jméno Mafena pochází ze staroslovanského jména bohyne Morany ili Moreny, jíž zosobovali si naši pfedkové zimu. S jará pak vynášeli Morenu za obydlí a tam topili. Tak oslavovali konec zimy a návrat
jará.
Obyej tento byl pozdéji síce zakazován cirkví, nicméné zachoval se na mnohých místech pfece. UValach pak vynášejí Marenú hlavné na Rožnovsku. V Zubfí na príklad videl jsem zvyk tento vždy na nékolika místech vesnice.
Za tím úelem vzala
si
dévata
Na konec tye namotala slamy
delší
ty
isté ofezanou.
a utvorila tak jakési telo.
vzaly šátek, daly do neho plno
udélána lehce. „Dcérky"
Hlava hadrô,
stoily vše a pidélaly na konec tye.
Sukne pro Mafenu mivají dcérky ušité již dávno pred smrtnou nedelí. Videl jsem, ze oblekli Marenú do bílé spodniky a na ni daly erou svrchnici. Nezapomnély ani erveného „fértochu." Na bidélko kfížem na boky pribité natáhla dévata pekné rukávce
bílé.
Nyní
tri
Tak byla
pristroj ena
Mafena.
dcérky vztyily Marenú do vyše a nesly pred ostat-
nimi vpredu, asi tak, jako o poutech nosívaji se korouhve pred pout-
Všechny dcérky, jsouce ovšem pronásledovány chasniky, kteí se jim vysmívají a kde jen mohou, haní vztýenou Mafenu, jdou níky.
volné za ves. Pri
tom
zpívají za pfestávek:
1.
Neseme Marenú v
oleji
ijú,
v 2.
smaženú,
ijú,
oleji
smaženú.
Neseme smr veliká noc, ijú,
ze vsi.
kde
si?
ijú,
veliká noc, kde si?
Jakmile pijde celý prúvod za ves, obyejné na nejaký paohe a nebožaku, která
horek, položí Mafenu na zem, rozdélají
dosud
užila tolik
Dévata pak
málo
slávy, spáli za kriku a žertúv.
zpívají
—
290
—
Už Marená leží a zubama škéfí
1.
do tých, do tých Kováfových dvéí. 2.
Pro keho's, Maeno, pro keho's umrela?
Pro
ty,
pro
ty
—
zuberské pacholky!
Jakmile poslední
cár,
poslední steblo
ty dávno již „májíek'\ Býva
z
Marený
strávi
ohe,
pidélávají chlapci na
kdesi v lese useknutý a nyní
pekné opentlený nebo jedlový.
to
Chlapci také sami nesou
dévaty a „ogary"!)
z
celé
si
snad
obyejné stromek smrkový
májíek domú. Provázeni jsouce vsi,
zpívají:
Neseme májíek, ual ho Honzíek, ijú,
ufál
ij
ú,
ho Honzíek.
Veškery popevky vyše jmenované ovšem vždy se opakují nékolikrát a promíchávají jinými písnémi. Krátce zpívají všichni, až se octnou na dvore toho hospodáfe, odkud byla
—
vyne-
sená Marená.
Hospodár oekává je dávno již a prijme od nich májíek, hned na dvore do hnoje. ,Aby bylo leto úrodné, aby dobytek šél", ikává pri tom.
který zahrabe
Potom
bývaji hlavni úastníci
slávnosti
obyejné pohostení
hospodáfem. ')
Ogar
= chlapec,
František Bohék. kluk,
Mentíky a fakule na mor. Slovensku. J. Klvaa zminil se ve své pednášce o Hanácích národopisný odbor Mor. musejni spolenosti) o púvodním kroji hanáckém, jehož podstatnou astí byly plášte, v nichž chodili ženich a nevesta k oltáfi za oddavek. Podobné plášte oblékali na zdavky také Slováci. Ženich mél pláš ili „mentík" s ,baraninou" oví, nevesta s „baraninou" liší. Jinak
editel
(poi-ádal
ji
byly mentíky úplné stejné.
Na mor. Slovensku
se nosily
do
let
1850.
—
(Obr.
1.)
£91
—
„Mentiky" puvodniho kroje slováckeho
z Milotic
u Kyjova.
—
(Obr.
2.)
292
„Mentlky" púvodního kroje slováckeho z Milotic u Kyjova.
—
(Obr.
3.)
293
—
Fakulant z Yacenovic u Kyjova.
—
294
—
Byly majetkem rodin a krojem celých generací. Dodnes zachovalý se mentíky, jen o néco méné premované, v Miloticích u Kyjova. Když totiž se dotrhávaly svatební plášte poslední, dal ušití mílotský starosta
dle pravých
mentík
plášô pro
Tyto když se nosívají „fakule", jako o Božím hode velikononím i svatodušnim a o Božím Tele, o Vzkišení a p. (Víz obr. 1, 2. Dva mentíky a jeden kozích dnešního kroje mílotského.) V Miloticích totiž se dodnes zachoval zvyk, že se nosí fakule pri velké mši o jmenovaných svátcích, jehož pvod není pamatován, ale zdá se, že má oblékaji
obané
šest
mílotští za zvláštních
kostel.
slávností kostelních,
napodoben zvyk olomouckých kanovník, ktefí nosívají svíce Fakule se dosud zachovalý na Kyjovsku v Osvétimanech, kdež fakulanti mají ervené plášte s Umcem, jako kostelníci, ve Bzenci a v Ježové. O Božím hode vánoním, o svátcích a nedélích potom bý vají slouženy velké mše sväté za panny, mládence, býti
pri pontifikálkách.
za mládež škole odrostlou a za školáky jak Pri téchto bohoslužbách nosí zase fakule, nikoh však
z
Milotic tak z Vacenovic.
svobodná chasa
„nastrojené"
v mentících, nýbrž vplném obleku letním, „bezo-
bleky". (Obraz 3.)
Fakule nositi
jest
zvláštním vyznamenaním.
Dr. Jan Koutný.
Zprávy spolkové, fl)
Zprávij z Moravské musejní spolenosíi.
Zprávy z druhé tídy vedeckého odboru musejniho za období 1906-1907. Nové jmenovaný
ehoovský,
predseda
tíídní,
professor
eské
techniky
pan
období vedeckých pednášek dne 17. listopadu 1906. Podékovav odstupujícímu predsedovi p. prof. eské techniky dru. J. J. J a h n o v za všecku záslužnou práci a innost pro museum Františkovo vykonanou, uvítal všecky prítomné, zvlášté pak prof. es. reálky z Hodonína dra. Jana Zavrela, který pednesl peknou vlastní Václav
letošní
zahájil
i
oí ch
„O laterálních
práci
Arthropodúv".
Pednášející pojednáva o stavbe a fysiologii složených i jednoduchých oí lenovcuv. Vykladá rozdíl ve stavbe oka složeného a jednoduchého a provází svuj výklad schematickými obrazy. Potom vysvétpostranním a ukazuje zejména luje rozdíl niezi okem teraenním a na samostatnou innervaci téchto obou typu ze zvláštních ganglií. Pojed-
náva o fysiologii složeného oka dle theorie Exnerovy. Pak vykladá vzájemný pomer oka jednoduchého a složeného dle názoru Hesseova. Vychází od jednoduchého typu temenního oka u Machilis a ukazuje, mohlo jak rozestoupením bunék na dve vrstvy a vytvorením jediné vzniknouti oko jednoduché, kdežto rozdelením bunék na jednotlivé skupiny a vytvorením zvláštni pro každou zvláštni takovou skupinu
oky
oky
mohlo
oko složené. Potom ukazuje na zjev nápadný, že u ruzných lenovcú nacházíme asto dva páry oí postranních. Zmiuje se o starších biologických výkladech toho zjevu („videní v prítmí" dle Ghuna, , videní pohybu" se vytvorili
Ukazuje, že zjev tento není u lenovcô nikterak ojedinelý a vzácny, a že tudíž biologický výklad není tu všeobecné platný. Vysvét-
dle Exnera). luje
pak Rádiovú
theorii,
novcô, jenž u nynéjších se
múze projevovati. Pak pojednáva
že dvojitost
lenovcú
jest
oí
jest
pvodním zjevem u lejen ástené a ruzné
zachován
vlastních nálezech na oích larev Dipter Ghiromidae a Simuliidae. U téchto larev vyskytují se nejméné 2, obyejné však i 3 oi po každé strane hlavy. Jedno je složené („hlavní"), ostatní jednoduché („vedlejší"). U pup takže u dospelého jeví vedlejší oi asto náchylnost k degeneraci, hmyzu muže zbýti jen oko jediné („hlavní"). Ponévadž larvy hmyzové vykazují etné znaky pah-ngenetické, možno i poet oí pokládati za znak z
eledí
:
Gulicidae,
o
svých
Dixidae,
—
?96
—
po pedcích zdedený, což by svedilo p r o z m n é n ý názor Rádläv, Na konec predkladá, jako doklad svých nález, obrázky ze svého pojednaní: ,Die Augen einiger Dipteren-Larven und Puppen". (Podáno do asopisu „Zoologischer Anzeiger".) í
Na druhé schzi dne 10. ledna 1907 pfednášel p. prof. M. Lerch radách. Pan pednášející ukázal, že obvyklý zpusob lenô na daný poet desetinných míst není vždy prípustný. Zní-li rada :
nekonených
O
^+
=
S, kde u.^ > o, bude hodnota lenu Uv zníti
i(.,
sbhžná
pri
poítaní na
k desetinných
míst
m pri
emž
hranatá závorka znaí celky veliiny uvnit závorky poznaené. sbližných hodnôt lenu bude konený aggregát
Souet
m Pro
bude
U
Sm
m, t. j. pri poítaní na dosti veliký poet míst, sblíženou hodnotou rady S, je-li tato absolútne konvergentní. dosti
veliké
rad, jejichž
konvergence není absolútni, Ize sice uvésti jednotlivé typy, liší od S (pro veliké m), ale Ize také udati typy, pro které to neplatí; u takových rad poítaní len na sebe vétší poet míst desetinných nevede ku sblížené hodnote soutu.
kde
Sm
se
Na
málo
tretí
Semerád,
ádné
adjunkt
schuzi dne 5. února 1907 pednášel p. dr. techn. Aug. eské techniky v Brne, ,0 nových systém ech
katastrálni ch souadnic". Pan pednášející zmnil o
se
nejprve
vyméování Rakouska, jež vykonáno bylo dle nejvyššího patentu ze dne 23. prosince 1817 za úelem vyméení dané pozemkové a prevodu majetku nemovitého. Méení podobné bylo vykonáno stolem méickým tak zdaile na svuj úel a na tehdejší pomery, že bylo vzorem katastrálním
státum cizím. Ale ruzné vady, jako nevhodná volba základen, nedostateuá pesnosttrigonometricky odvozených délek, dálerychlost práce atd., jsoupímou, že trigonometrická katastrálni sí tehdejšího vyméování nemôže býti
základem k novodobým pracím geometrickým, ani vedeckým ani praktickým. Dnes máme již náhradu za katastrálni sí trigonometrickou, jest to trigonometrická triangulace c. a k. vojen, zemép. ústavu. V dívéjší katastrálni síti bylo pro menší skupiny zemí zvoleno celkem 7 soustav soustedmcových v každé skupine urovaná poloha jednotlivých bodu pravouhlými soufadnicemi vzhledem ku príslušné soustavé os. Protože však ;
sít
sama o sobé nebyla ešena jednotné, vyskytují se nesrovv sítích jediného systému souadnicového. Aby tomu bylo pomo-
katastrálni
nalosti
i
ženo, navrhuje dr. S. zavedení nových soustav souíadnicových na základe novodobé vojenské triangulace. Své soustavy upravil tak, aby zachovaná byla souvislost s novými mapami vojenskými, aby poet soustav byl možné nejmenší a rozloha jejich pizpúsobena byla rozloze zemí, jakož také aby transformaní výpoty byly nejjednodušší a pri tom vyho-
—
207
—
požadakum vedeckým. Za tím úelem rozdíluje území královslví a zemí na ríšske radé zastoupených na 12 pruhu poledníkových o konstantním rozdíle zemepisných délek v hodnote 1° 30'. Osou úseek
vovaly
jest vždy strední poledník
doteného pruhu. První systém (Bregenzský)
má
45'
za osu poledník
27*^
z.
d.,
poslední,
dvanáctý (Cernovecký),
od ostrova Ferra. Úseky na polednících méí se od rovníka, pri emž redukují se vesmés o 4000 km. Na prevod plochy sféroidické do roviny upotrebí se jednotné Gaussovy cylindrické projekce, pri emž plocha valcová dotyká se sféroidu v píslušném polediiíku, který se bée za osu úseek. Pri zvolené rozloze soustav poledník 44*^ 15'
z.
d.
plochu sféroidickou s presností theoreticky prístupnou nahraditi plochou sférickou o stedním polomeru A, jehož velikost urená jest rovnici log A 6 804715. Návrhem pána pednášejícího byl by získán správny základ vedecký pro nové práce zeméméiské. Po rozhovoru, jehož zúastnili se p. prof. Líka, p. pednášející a p, predseda schze, podékoval tento p. dru. Semerádovi za pozoruhodnou jeho prednášku a vysloviv pání, aby návrhy p. pednášejícího došlý povšimnutí na rozhoIze
=
dujících místech,
prof.
ukonil schúzi.
Na tvrté schuzi dne 2. bezna 1907 pednášel pan dr. Jan Zavrel, eské reálky v Hodoníné. ,0 zvláštni m (paedogenetickém)
vysvetlil k o má r ú v". Pednášející nejdnve ruzné zpúsoby rozmnožovaní organism (delení, puení, pohlavní rozmnožovaní) a ukázal pak na známe odchýlky pohlavniho plození parthenogenesi nové vzniká z vajíka neoplozeného) a paedogenesi ( := indivíduum indivíduum se vyvijí z neoplozeného vajíka v dobé, kdy ( :^ nové indivíduum matené není ješté telesné vyvinuto dokonale). Tento poslední zpäsob rozmnožovaní jest u zvíectva velice 'dkým ;.jevem. Dále pojednal o vlastním nálezu pekného príkladu paedogonese u pup komára Tanytarsus fatigans Johans. (Druh tento nalezen po prvé r. 1905 v Sev, Americe.) Larvy tohoto komára žijí v dlouhých tenkých a hlinitých trur bicích na dne stojatých vod a jsou narúžovélé po haemoglobinu, jenž v jejich krvi hromadí a udržuje kyslík. V záí pestanou se z pup líhnouti dospelí komái, a odumelé, na povrchu vody plovoucí pupy jsou vyplnený vajíky v rzném stupni vývoje, ba i s mladými larvami, které vyžírají telo pupy. Vývoj vajíek je shodný s vývojem vajíek jiných komáru z eledi Ghiromidae. Zejména pekné Ize pri vývoji vajíek doká
rozmožování
:
zati
R.
Weissmannovu theorii o ,nesmrtelnosti zárodeního plasmatu". 1870 popsal podobný zjev u neureného komára Oskar ši. Grim
Pednášející se domnívá, že druh shodný s druhem jeho, pokud Ize souditi dle (nedosti presných) vyoobrazeni Grimových, a poukazuje na podstatné rozdíly v objevech Grimových a svých. Zejména poukazuje na živorodost pup a dokazuje, že tento prípad jest jakýmsi prechodným zjevem mezi paedogenesi a parthenogenesi. Výklad byl dopiovázen etnými obrazy schematickými.
ve zprávách petrohradské akadémie.
Grimuv
je
Pátá schúze konána dne 25. dubna 1907 ve fysikálním ústave eské Pednášel pan dr. Vladimír Novák, prof. eské techniky:
techniky.
— Nékolik pokus
v o
—
298
elektrické vodivosti plynov. Pan ped-
poukázal v úvode na bohaté objevy v oboru elektrické vodivosti „škola Cambridgeská". Jsou to nadaní plynä, které uinila zvlášté pracovníci (dnes už 14), seskupení kolem véhlasného J. J. Tliomsona, professora experimentálni fysiky na Gavendishové Laboratóriu v Gambridgi, u néhož pred 10 lety pracoval i pan pfednášející. Mezi uenci témi jsou nejzvunéjší jména, jako E. Rutherford, Zelený z Moravy, G. nášející
T. R. Wilson, H. A. Wilson, Townsend, Richardson a
Potom struné
vyložil
j.
elektrickou vodivost plynv. Je-li nabit elek-
ebonitem a vzduchem, podrží dlouho náboj. vzduch s nékterymi látkami, jako jsou rozžhavené drátky, plame, plyny z plamene vystupující, nebo prochází-li vzduchem nékteré druhy záení, stáva se vzduch vodivým, a mizí náboj. Ponévadž si možno tuto vodivost plynu vyložiti pfedpokladem, že se troskop, dobre isolovaný
Setká-li
se však
isolující
plynem prenáší pomoci opané nabitých jontu, jak tomu jest kde se pfenáší elektrina elektrolytem, fíká se, že byl vzduch jonisován žhavými plyny, plamenem, záením atd. Pak uinil pan pfednášející radu presvedivých pokusúv, upravených dle vlastní methody ve forme co možno jednoduché a objektívni. elektrina
v elektrolysi,
Vzduch jonisován:
l.Rozžhavenými drátky.
Rychlost jonisace vyjadrená byla ísly
10 sek. uplynulo, než index, ukazující vybíjení kondenpešel satoru, nabitého na uritý rozdil potenciálny i jonisaci plynu, od nuUového dílce k dílci prvému, a 15 sek., než se priblížil od prvého k druhému. Jonisace byla mohutnejší, byl-li plame zbarven natriem. (ísla 1, 3). 10 až 15,
2.
t.
j.
Plamenem
a)
20), b) svitivým,
nesvitivým, teplejším (ísla 13,
chladnejším (12, 24) 3.
a)
Plyny
plamene vy stupuj
z
vevou vodní do kovového rohu (6, 10), vatou, byl zbaven jonisace (8, 27). 4.
a)
Rozžhaveným
d
b) byl-li
jež byly ssály vý-
ící mi,
vzduch jonisovaný
áte m platinovým,
který byl
filtrován
obtoen
pláštém valce (11, 20). b) Pri
rozžhavení
silnejším
byl
effekt
lepší
(7,
12).
Valec byl
mohl pitahovati jonty záporné. Proto sesilování. Zménén-li byl smer proudu tak, že valec byl nabit záporné,
nabit kladné a c)
byl výsledek slabý (70).
trochu
d) Vpušténo-li
svítiplynu
do
valce
ke
vzduchu,
nastala
opét jonisace (10, 17). 5.
Ultrafialovými pap r sky,
obloukové lampy šlo a) Pímo na zinkovou
jichž docíleno bylo tak, že svetlo
:
elektródu,
jež
byla
sídlem
kathodového
záení, které zpsobovalo jonisaci (15, 40). b) Sklenená deska do cesty paprskum postavená pohltila paprsky kathodové (0).
— Lampa oblouková
c)
k druhému sférickému zené a koncentrované. 6.
a)
úzkym
jen
skíínce (10,
Roen
t
okénkem
—
oddelená od elektród stinidletn a obrácená vrhala na elektródu jen paprsky odra-
zvcadlu,
geno v ý :
299
m
celý zdroj
i
paprsky, které byly vypouštény paprsku Roentgenových byl v dráténé
18).
Demonštrovaná
diffuse jonisovaného plynu, pro njž neplatí zákon Ohmúv. c) Zkoušena absorbce Roentgenových paprsk kovv Zu (45 sek.), b)
i
Al (18 sek.), sklo (27 sek.), papír (17 sek.). d) Plyny R odsávaný jsouce zpflsobovaly rovnéž jonisaci
pnmo
(10,
(9,
14),
15).
Rádioaktívnou látkou, dusianem uraniitým {'20, 50). Že to nebylo povrchem látky, vložen k elektroskopu stejné veliký kus dvojchromanu draselnatého (Oj. Predseda odboru prof. ehoovský podékoval srdené pánu pednášejícímu za prednášku obsažnou a mnoho príprav v}-žadující jménem odboru a všech prítomných. Potom podékoval všem pánum píednášejícím v tomto píednáškovém období, jakož v.íem kdož projevovali zajem o prednášky ty, a žádal, aby na pííšté zachovali p'ze svou odboru a snahám jeho. 7.
a)
b)
i
Tím skonená
poslední
schze
v tomto období.
Dr. Jan Koutný,
.
t.
tajemnik tidy inalh. -prírodovedecké.
B) Krajinská múzejní spolenost v Litovlí.
Nová
korporace
dne G. ledna 1907. naše památky a zkoumati nalezišté a sedlišté sev. Moravy, prednáškami, publikacemi, vydávaním dél vedeckých pusobiti, aby obecenstvo dbalo památek vlasteneckých, shíralo je a chránilo pred zkázou a j. Vlastní múzeum již dnes vykazuje se slušnými sbírkami praehistorickými, krojovými, zvykoslovnými, mincemi, dokumenty méáta Litovle a knihovnou. Výbor uáméstkem jeho sestaven takto: pedsedou Dr. Jan IJkolem praveká
si
múzejní
obrala
sbírati
ustavila
chovati
a
se
staré
Smyka,
vrch.
ú.
N ovo
t
n
Frant.
r á
m
prof. p ok1adn íke prof. Frt. Ha n u s, editel ý,
Douša, Stan. Smékal, Z d
Nedoluha, jednatelem
h a
starosta
mestský
Dr. z.
editel
Jos.
školy
F urs
t,
reálky Dr. Fr.
Václav
Socha
méš.
stavitel
Vlád.
Otakar
Nerád, mešan a
radní
Tom.
1.
Prejeme nové a nádejné spolenosti múzejní mnoho zdaru na prospech vlastivedný, zvlášté ovšem také na uvedomení dležitého Li^• tovelska našeho.
20
Literatúra. Zprávy
Poúdá
zemského
editel Dr. V.
Novinku
obas úhrnné
—
tuto
zprávy
archívu
Nováek.
J.
ocl
založení
království Slr.
archívu
zemskému výboru,
eského,
i.
svazek.
179. r.
1862
podávaný toliko uverejovaný ve
které bývalý
která má seznamovati „historické odborníky zprávách snémovních — íirší veejnost s obsahem zemského archivu a podávali zprávu o jeho innosti úrední i vedecké", uvitá zajisté každý historik eský s povdékem. Ve zprávé o innosti archivní od listopadu 1903 do konce r. 1905 Sbírky z pera editelova teme o postupe prací za nynéjšího editele. archivní (i príruní knihova) byly z valné asti zrevidovaný, znovu spoádány a kalalogisovány, akoli zbývá ješté mnoho práce. Mimo archiv korunní jsou tu uložený katastry, knihy pozemkové, sbírky genealogické, protokoly o schôzích stavovského a zemského výboru z IS. a 19. stôl., rukopisy a konené také opisy z etných archivu rakouských zahraniních. Gelkem chová archiv prepisu znané pes 100.000 (z vétší asti upravených), a z nich pochází z archivu moravských tohko 2231 pri tom nejsou zapoteny opisy z rzných archivuv italských (preš 30.000). editel slýská si do nedostateného potu úedníku (kromé práce vytené a úrední agendy jsou ješté zaméstnáni vydávaním trojí veliké publikace) a stejné do nedostalených místností v souterrainé miisejním, jak ukazují jasné dva plánky priložené. Jaké pak jsou budiž mi tu dovolená otázka místnosti našeho zemského archivu v novém domé zemském ? lánky následující pinášejí iuformace o velkých publikacích vycházejících nákladem zemským. ,
i
i
;
—
—
Dr.
Krofta
stup prací
v lánku „eské badaní v archivu Vatikánském " líí poeských historiku poínaje Palackým v archivé Vati-
—
—
kánském, zvlášté od r. 1887, od které doby vysíláni byli badatelé na útraty zemské do Ríma. Zde nalézáme dejiny dôležité publikace Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia, výsledky badaní, pokud byly nebo búdou uverejnený záhy. Dosud vydán byl materiál z register pápežských od r. 1342, ale dodatene bude vydán jeSt (podlé puvodního plánu) materiál od nastolení Jana XXII. (r.
1316).')
') Nedoporuovalo by se, aby po príklade eskéni z Moravy vysiláni díve archivár Bretholz a koucipista Navrátil) hyli liistorikové na útraty zemské do ftfma? i
íjako
—
301
—
o 11 m a u no v a „O badaní eském v archivé konde Propaganda fide'* dovídáme se jasné, že eské badaní historické v Ríme neomezilo se na Vatikái nýbrž že pribrána k nemu záhy též Propaganda, a píi tom seznamujeme se s dejinami jejími a s upoádáním archivu. Bohemika, získaná trnáctiletou prací expehlavní zásluhu mél o to sám K., a proto pripadla mu též dice eské úloha vydavatele téchto pramea, jejichž jazykem bude latina objimají dobu od založení (r. 162:2) až po r. 1800 a pinesou etné a cenné príspevky netoliko pro dí'jiny protireformaní, nýbrž též pro zakladaní nových biskupslvi a seminár, pro dejiny university pražské jakož pro Obnovené z'zení zemské. Dr. J. B. Novák napsal ,0 dôležitosti zpráv nunciu pro Snemy eské". Aby se pomohlo mnohým nedostatkom „Snemu", študovaný byly za poslední doby též zprávy nunciiiv od r. 1605, a bude jich též užito v novém svazku (XI.) Z etné korrespondence vyslanca s kurií poznávame, jak nunciové papežští zasahovali mocné do prubéhu udalostí eských za 1. 160.) l(i07 Ukázav, že uelze mnolidy bez znalosti nunciatur jednaní snémovnímu ani rozumeli, preje si Novák, aby se korrespondence nunciv uvádéla ve „Snémech" na lepší vysvetlení v poznámkach, ostalní látka z téchto let, pokud by se netýkala snemu, aby se vydala jako zvláštni publikace. Prof. Friedricha „Codex diplomaticus regni Bohemiae* z asti
Z pojednaní K
gregace
,
—
—
,
i
—
opakuje,
z
asti
a jeho program" s
obsah
G. H. roník
pojednaní jelio , eský diplomatá Vydavatel seznamuje tenáe
VI.).
se zpásobem své práce. dejinami diplomatáíe, jakož Prof. Kalousek v pojednaní „O vydávaní Archivu i
(1840 a
rozšjuje (C.
— 1906)'*
podáva jako redaktor (od
r.
1886) dejiny
eského
této nejstarší
zárove nejrozsáhlejší publikace, vycházející nákladem zemským. Dosud vyšlý 24 svazky, z nichž šest prvních vydal vlastní
Palacký.
Od puvodního
plánu,
aby sbírka
tato
obsahovala
prací
toliko
pí-
jazykem eským, uchýlil se již sám Palacký, a tak lisknou se též kusy jinojazyné (nemecké a latinské), souvisí-li s písemNepehlednosti Archivu pomohl Kalousek, že v 18. noslmi eskými. díle uverejnil píehled veškerého obsahu, a od té doby opakuje se peZárove podáva verejnosti vysvetlení, hled v každém druhém svazku. semnosti psané
ve vydávaní veliké sbírky dopisu Karia z Žerotína (která se poala Na konci pí'ipojil Kalousek v 27. díle) nastala prestávka.
pro
vydávati
všeobecný
pehled
zvlášté uznaní
prof.
obsahu všech svazku dosud vydaných, vysloviv Kameníkovi, jehož sbírky listin o jednáních sné-
movních v markrabství Moravském
,K
(v
X. a XI.
díle)
nazval nejpracnéjší.
Duležité otázce práva vlastníckeho venovaná jest staf dejinám staku dn've purkrabských, nyní zemských".
Pažoutova: ešením této
poátku 19. stôl. stavovský výbor zemský a dosáhl 1823 naídil zápis nékterých statkuv úradu r. purkrabského k rukám stavu eských, ale pvod etných jiných zustane
otázky zabýval se toho,
že
zemský
s
soud
z nedostatku listinných v dejepisných pranalezeno bylo co dokladuv. Zárove 20* meoch starší doby o statcích purkrabských.
asi
navždy neodhalen podlé mínéní spisovatelova líí P. obšírne,
—
— Z lánku ,0
starých
302
—
pozemkových
knihácli
archivu
v
zemském
lam guntovní knihy pišly vubec jak dovidánie, se uložených" a k tomu pfipojen jest seznam soudv nyní jest jich 10.5;20 Knihy poknihy ty odevzdány archivu. jimiž hyly (celkem 190), zemkové (mezi nimi též knihy nejvyššiho purkrabství) uložený jsou bychom snad z dävod praktických podlé c. k. soudäv, a nikoHv, jak ekali, podlé dominií. Zprávy tylo zakonený jsou sbírkou rukopisu, a jsou to jednak staré rukopisy, jednak opisy cizích rukopisu, ponzené VII) do zemského archivu. Z opisuv jmenuji zvlášte foHanty (I.
—
—
bratrského archivu
z
,
Ochranova,
a Ize
si
s
hlediska moravského vfele
chovající pamti aby též folianty další, zvlášté IX. a X., o méstech moravských (viz Cvrek: „Paméti ze stôl. XVI. o méstech moravských" v C. M. M. 1898), byly opsány záhy. Jak z výatku patrno, môžeme se právem téšiti na pokraovaní jak editel Nováek sHbuje ,Zpráv", které hodlá archiv vydávati Dokáme se snad jednou približné v roních Ihutách. v úvode pfáti,
—
—
zemského archivu markrabství Moravského
též zpráv
?
r.
H.
Traiih.
LidOVá ítanka moravská. Uspofádal František Bílý. Vydala Moravsko-slezská beseda v Praze. Nakladatel Emil Šolc v Teli na Morave 1896—7. Strán 526. Cena: 4 K, poštou 4 K 30 bal. Po „Pedmluvé" pedsedy „Mor.-sl bes.*" prof. dra. Ivana Honia, jenž pripomína, že popud na vydaní lidové ítanky dal záhy skonalý " vzletnou básní Fr. S. ProFrant. Vahalík, zahájená jest „L. .
m
cházky
„Moravské
ástené
vlastivedný,
vlasti".
ástené
Potom
uinén
kultúrni
rozhled
ástené po
nejvýznamné ši mužove, které za minulosti. Látka jest podána poradím asovým. K. J. Maska v ,0b ráz cíc h z praveku znalecky rysuje pravekou dobu ledovou, starší, strední
ovšem jsou
vyznaeni
historický,
Morave;
zvlášté
zrodila
Morava
moravského" i
mladší
dobu
neohthickou, bronzovou, a železnou (hallstattskou, gallskou, rímskou, hradištní,) a zhustené vývody své provází peknými a vhodnými ráz vyobrazeními. ed. Josef Klvaa pehledné lií , Zemepis n ý dnešní Moravy" (prírodní vývoj její, povrch a horstva, nížiny a diluviální,
eky). Frant. Pastrnek, jenž vydal veliké dílo pramenné, líí poátky kestanství moravského, pehlíží život a význam „Apoštolu slovanských Gyrilla a Methodéje". ,Dobu pocyrillomethodéj-
skou" do konce 12. stôl. pehledné zabírá Rud. Dvoák. V. Houdek úvahou „O zakladaní osád na Morave" rožhlíží se po místech, kde vznikala sídla našich praotcov. Václ. Novotný podáva sytý obraz z Kroméíže". z doby pedhusovské ro7,pravou, ím byl „Jan Milí AI. Jirásek podáva historickou podobiznu slávneho h.-jlmana váleného ,Jana Jiskry z Brandýsa". Výatkem z úvodu ke Knize Tovaovské, vydané r. 1868, podán jest nárys vynikajícího života a práce „Ctibora Tovaovského z Gi m búrka", napsaný V. Brandlem. Podobné výatkem z „Déjin národu eského v echách a v Morave"
-
—
803
—
Frant. Palackého vybraná jest charakteristika rozšafného vlastence z naši
doby
ja-elovské
pána
,Viléma
z
Pernšteina".
Fr.
A.
Slávik
úvodem pojednav o Jednote bratrské, h'í ži^ot a literárni zásluhy véfilasného bratra ,Jan a B a h o sla va". Fr. Kameníek s nových hledisek podáva život a význam „Karia staršího z Zerotína". F. A. Slávik 1
píše pietne cítený rozhled
uitelu hlíží
,Jana
po
význaném
pôsobení slávneho uCitele Rudolf Dvofák struné pe-
Amosa Komenského".
„Dobu pobélohorskou"
svéžími obrázky
po konec 18. „Z
Janem Kabelikem vybranými
ohrození Moravy"
stôl.
Šesti pestrými a
doby národního
(Osvetou proti nevzdelanosti a bídé. DaLší vzdelávaní a uvedomovaní lidu. První písnikái. Ten národ ješté nezhynuh dokud mu veštec zpivá. eština i moravština! Z poátku po'itického života) líí se nenáhlé probuzování národnosti eské
na Morave, a pfipomínají se vynikající buditelé a spisovatelé. Fr. J. Rypáek snaží se o vylíení nesmrtelné innosti nejvétšiho Moravana za veku devatenáctého, Otce národa „Františka Palackého". Pavel Vychodil vhodné nastiuje práci pedniho kisitele národnosti a osvety eské na Morave „Františka Sušila", K. Eichler vele oceuje zakladatele národní Bilý slávnou dvojici
Vlád.
hudby eské „P. Pavla Kríž ko vs ké h
„VincenceBrandla
Šaslný oblíbeného
o", Frant.
Františka Bartoše", kukátkáe „Václava Kosmáka". Madlena a
Wanklová uvažuje
o „Národnim vyšívaní", Frant. Mareš o „Domácim prumysle", Dušan Jurkovi o „Lidových stavbách"
etnými vyobrazeními a s ukážkami jejich Frant Tábor,ký rozhledem, nejdelšim v itance („Morava umelecká"), popisuje umelecké pas
mátky moravské a podáva zárove velmi etné ukážky jejich. Ad. Piskáek zabýva se úvahou „O moravské p í sni lidové" (s výatky not písní) a vzpominá význaných skladatelô hudebnich. Pendantem k tomu jest charakteristický hudební obrázek L. Janáka „Alžbeta". Frant. i
Bilý
„Novým jarem literárním na Morave"
rozhlíží
písemnické tvorbe moravské, vedecké i krá>né, za posledních Ze spisu t Frant. Bartoše vyato jest pojednaní „O jazyce na Morave". Ked. Jos. Klvaa znalecky líí „Kroje lidu
ského"
po
se
35
let.
eském morav-
charakteristickými ukážkami jeho. Nékolik spi-'ovatelu se spojilo, aby vylíilo „Ráz O. Bystrina popisuje Hanáky, Frant. Kretz Slováky, Matouš Václavek kroj i li.l s
kmeu
na Valašsku, Meth. Jahn
povahu
moravských";
Valachuv,
Mat.
Václavek
Lachy
a
A útrata moravské Horáky. Dr. Karel Kadkc podáva ústavních déjin Moravy do roku 1028" (dobu nej
Lašsko, Fr. V.
„Pehled
od r, 906 na konec 12. stôl. a Boubela popisuje „Moravské d e s starší
další k y
dobu po rok 1628). a struný
zemské"
Jos.
svuj
nárys zakonuje charakteristickou a obšírnou závétí pi. Kateriny z Valduiora 1637, jakožto ukážkou z 34. brnén. kvaternu. Dr. Albín Bráf uvažuje o „Morave národohospodárske", Ant.
štejna ze dne 6.
Smrek „O dopravní ch pomérech
a
potrebách Moravy"
vyobrazeními príslušnými a s mapkou spojení Dunaje s Vltavou). Dr. Rud. Roliek popisuje „Mo ra vs ký p r u a obchod". Jos. y s (s
m
1
—
- 304 Bartocha za heslem „V z d 6 á n od stôl. 9. po dobu nejnovjší, a 1
í
m
jest dr.
Frant
líí školství moravské Šromota uvažuje o „P o-
o c"
litických pomérecli na Morave". Bohatý obsah ítankový zakonuje pofadatel Fr. Bílý „Doslovem", praví také, že redakce bude povdéna za každou radu na zdokonalení; nebot „L. . m." není vydána naposled. Prejeme si úprimné, " aby vyšla nejdíve, a „L. . aby píání poadatelovo zplnilo se v novém vydaní, bohdá dophiéném. v
némž
m
poadateli píslušejí vroucí dobré a užitené. Láce jeho prekvapuje zvlášté proto, že pridano jest k nemu opravdu znané množství podobize, obrázkuv a nárysv. Vidíme tu podobizny vyniMoravu se zasloužili zvlášté, kajících Moravan nebo muž, kteí o treba že se nenarodili v rodné zemi J. A, Komenského; jsou tu obrazy a podobizny sv. apoštol slovanských Gyrilla a Methoda, Ctibora Tovaovského z Gimburka (jak podáva králi Jifímu své Hádaní Pravdy a Komenského, Lži), Jana Blahoslava, Karia st. z Zerotína, Jana Amosa Frant. Palackého, Frant. Sušila, Al. V. Šembery, Frant, M. Klácela, pekné ukážky Vine. Brandla, Fr. Bartoše, Václ. Kosmáka, jsou tu hdových staveb celých i astí jejich, výzdob a vnitku, obrazy umevnitky jejijh, arkády, náhrobky, leckých staveb, portál chrámových Moravsko-slezské besede, nakladateli
i
díky a opravdové uznaní za dílo vhodné,
i
pestré ukážky krojové a
j.
Do budoucího vydaní mohly by býti pidány nékteré doplnky na p. dôkladné vylíení nejslavnéjší doby zeme Moravské za Mojmírovc, kdy nabyla Morava významu svetového, krátke rozpravy o vývoji selského stavu a o poddanství jeho, o rozvoji mést moravských, Morava za vlády markrabéte Jana Jindicha, bratra Karlova (zlatý vék zeme Mor.), Morava za vlády šlechtické (konec 15. stôl, a doba stôl. 16. a 17 pred pohromou bélohorskou), o náboženských sektách hlavne za IG. slol. (mohlo by se pidati k dejinám o Jednote bratrské), o pomeru Moravy k echám a jiné. Také by „Zemepisnému rázu dnešní Moravy" píslušela mapka hor i ek, aby na ní byly vyznaený názvy hor, ek a míát v ítance pripomenutých. ;
poadatel prohlašuje v doslove, že bude vdéen za . m.", dovolujeme si a pripomíname nékterých nedopatrení, kterých jsme postrehli za ctení, ale prosíme zárove, aby nám nebylo vyítáno, že chceme zlehovati podnik záslužný. Nikoli, nechceme snižovati, ale chceme jen úprimné pfispéti na zdokonalení ítankové zárove upozorujeme na nékteré chyby tiskové.
Ponevadž
p.
každé zdokonalení „L.
;
Nezdá
se
nám správnym
tvrzení,
že
VViching
si
vymohl „násled-
po Methodovi. Sv. Václav (dle badaní Pekaových) zemel r. 929 (nikoli 93.JJ. Praemonslrálský rád na Hiadisko nedaleko Olomouce nebyl uveden Zdikem (Zdik inil asi jen prípravy), nýbrž náslupcem jeho „Skvelé iny teme .Janem. Ve zpráv o dobývaní Milána r. 1158 válené, jimiž se tehda Cechové a Moravané preslávili, odmenený byly nictví"
:
!
— korunou královskou". Nikoli eského císaeni Bedrichem
305
—
kníže Vladisláv
;
II.
byl
korunován za krále
lednu r. 1158, a potom teprve Za 11. a 12. stôl. s dobrovolníky (už jako král esky) táhl na Milan. nebylo zíízení župního ani snemu na Morave. Pemysiovec Kunrat Ota, porazený u Lodénic r. 1185, smíil se s knížetem Bedrichem (ponechav 118G (nikoh 1185). Na str, 145 si názvu markrabécího) v Kníné r. teme, že J. A. Komenský umrel v Amsterodamé a hned potom na str. 151 v Naardené. Gísa František I. zemel r. 1765 (nikoli r. 1769). Na Morave byly vlastné jen 3 údely knížecí (nikoli 5 nebo Beclavsko a Jemnicko byla jen doasná propujení). Mezi jmenovanými mésty královskými chybí Kyjov. Není správno tvizení, že v Babylonii královna Semiramis (nebylo jí) zakladala elné silnice. Nékde jsou jména šlechtická psána nesprávne, na p. hrabe Bukuwky (správne Bukúvka z Bukuvky), Serenyi (Serényi), Markovský ze Zastízl (správne Morkovský Volbram z Štéje (správne ze Zástízl), Sylva-Tarouca (Tarouca), Olbram ze Štéfce), Píepiský z Rychemburka (správne Pep?/ský z Rychemberka), Bravánský z Ghoban (správne Bravauíský). z Kaunic (správne z Koi(nic). Jména místní nejsou vesmés podána presné, na II.
v
;
z Tvoihiazu (spr. z Tvoíiraze), z Rudlice, z Preskáe (spr. z Rudlic, Preská', Psohlávky (spr. Pasohlávkyj, Jarohovice (spr. Jaiohnévice), Domašov na Tišnovsku (spr. Domášov), Trestné (spr. Tresne), u Dvorce Unov (spr. u Dvorec), Švarcava (lépe Svratka), Svínov (spr. Svinov), Tešf), Vyzovice (spr. Vizovice), Dúbrava (spr. Uniov), Tešt (spr. Blatné nebo Blatno), Hostyz (spr. Dúbrava), Blatenské jezero (lépe (správne Hostice, Šembera má na mape Hostvíz), u Rudic (správne u Rudice). u Rešné (spr, u ešova), Skelná Huf u .Strání pod Javorinou ném. Blumenbach, nikoli Blumenthal, Bystrice pod Pernštejnem (spr. nad Pernštejnem), Rejvísl (lépe Rejvíz, ném. Reihwiesen), Beclava, (lépe Beclav, u Beclavé, v Beclavi), hiopi (spr. Chropyné), Sležany do BaziH (do Bazilí, do Ba(spr. Slížauy). Kralovec (spr, Královec)
pr. z
sileje),
Kížanov
(spr.
Križanov), Stntéž u
Tebíe
(lépe .Stítež, Stfíte),
Rožinka (spr. Rožínka), Radliošt (spr. Radhošf), Hostím (spr, Hostim), hradu Hukvaldu (spr. hradu Hukvald), Okiško (spr. Okn'šky), Ghobiné (spr. Chobyné), Byteš (lépe Bíteš), Kozly (lépe Kozlí), Opole (lépe Opolí) a j. Homéní ? Snad Hornémí Také jména nékterých osôb vynikajících jsou podána nepresné, na p. Meiidelsohn (spr. Mendelssohn), Zdenék Kosta (spr. Kôstka, z Postupic). Úprka (spr, Uprka), Jos. Kallus (spr. Kalus), Kôrschner (chot pi. Fr. Stránecké, spr. Kerschner). Jan V. Hrubý (spr. J o se f V. Hrubý), JakubBílek (spr. Tomáš Bílek), Anna Waltrová (spiávné Antónie ^\^altrová), Mánes (spr. Manes), J, L. Gervinka (spr. I. L G): Rejsek slul správne Matej. Také jsou tu zrejmé chyby tiskové, na p. na Voliné (spr. na Kištanovice (spr. Kišanovice\ Votíné), Stražovice (lépe Strážovice), Lidéovice (spr. Lideovice), Švabenice (spr. Švábenice), Martinkov (spr. Martínkov), Hrozénkov (spr. Hrozenkov), Gizkrájov (spr. Gizkrajov), Lukovany), v Hranicich (spr, v Lubine (spr. v Lubine), Luhovany Althart slove u Znojma (spr. v Hnanicích), Euíennie (spr. Eufemie) v Milfrouné (lépe v Milironé),
:
!
—
B06
-
esky Slaré Ilobzí, Bernhau esky Barnov. Sem tam se vyskytují chyby na p. u Harcu (spr. u Harce), jižné od Kyjova jazykové a pravopisné (spr.jižné Kyjova), Letovicím (spr. Letovicflm), právomoc (spr. právomoc), (pohrouzení (spr. pohroužení), probošství (spr. proboštslví), knížectví zaméstknání (^pr. zamestnaní), vytknutý (spr. vytený) (spr. knížetství), ;
nékteré, na p. nalézati se vérohodný (spr. hodnoverný), zustaly mu cizími (spr. zustaly mu neznámy), a j. ítanka slova ,.lidovou'' proto zamlouvalo by se dobre zajisté, aby nékteré rozpravy odborné byly psány slohem hdovým, populárním, plné srozumitelným, aby dobré dílo, urené hlavné lidu moravskému, dalo užilek zamyslený, lidu prospešný, rovnéž aby slohem svým (bez mnohého užívaní cizícli slov, obecnému lidu neznámych) lákalo lid a více jinych (spr.
býti),
;
jmenujeme také germanismy
provésti (spr. vykonati),
;
na
ctení.
„Lidová ítanka moravská", souborné dílo pracovníku eských na z království našeho, zaslouží opravdové pozornosti všech i také Dobre praví v doslove vlastenci! eských po veškerém národe našem. že dílo jím pilný poadatel její, prední z hterárních déjepiscu našich, ízené vyšlo z lásky, a proto zajisté nájde lásku mezi tenáfi svými,
Morave
jakož
také
uznaní
dobrých
úmyslu
spisovatelstva
i
pofadatelstva
ítankového.
Brzkému vydaní druhému mnoho zdaru Frant. J. Rypáelc.
O starožitném panském rode Benešovicu vypravuje Dr. Frant. vyjímaje rod pánu z Krava. 1. O Benešovicích 2-20 K. V Brne 1907. Nakladení Musejního spolku. Musejní spolek vBrné od deseti let vydáva veliké dílo „V la st vé du", která oživuje památku znamenitých osoh na Morave a inuv jejich od Cestná památka pedku našich budí také dob nejstarších až podnes. v nás lásku k rodné krajine a povzbuzuje nás, ale bychom si vážili pudy Vedie tohoto ideálního úžitku rodné a hledéli ji udržeti i árodu svému. Vlastiveda Moravská nese již ovoce. Množí spolupracovníci, sbírajíce prameny a pomucky na práci pro Vlastivdu, zahloubají se do minulosti naši více, než vyžaduje Vlastiveda, a nové poznatky své uveejují zvlášté mimo Vlastivdu. Obohacují se vedecké odbory prírodopisný,
Dvorský. Gást Strán 13Í Cena
—
i
archaeologický, déjepravný, jazykozpytný, národopisný a jiné.
Také jmenované dílo' Dvorského vzniklo z prípravných prací pro Vlastivdu (Tebísko a Strážnicko). Jako rodáka strážnického vábily Páni z Krava jsou vetví Benešovicu. Proto D. osudy pán Strážnice. Dvorský pilné sbíral všechny zprávy o Benešovicích a pokúsil se vyHlavní zásluha Dvorského spoíva psati osudy slávneho rodu toho. v tom, že s mravení píli sebral všechny zprávy o Benešovicích. Nelenil probrati všechny svazky moravského Diplomatáe (15), eských Regest (4), Prameny déjin eských (5), Desky zemské brnenské Stála j m é n a i olomucké a nalezené zprávy všechny si vypsal peliv. rodová a luajetek rodový pivedly jej na cestu správnou, na které
—
307
—
podarilo se mu správne ustanovitirozrod etného a vlasteneckého rodu Benešovicuv. Upustil od cesty, na které zavšichni
bloudili
kdo
pedchdci,
jeho
znaku
užívali
alší zásluhou Dvorského
meho dobé:
jest, že
všechny,
obratné pokúsil se obhájiti zná-
domnelé zrady
Miloty z Dédic z
83—101).
(str.
pokládajíce za Benešovice
jejich.
Dvody
Dvorského jsou
na Moravském poli r. 1278 pádne. Prameny sou-
dosti
Rudolfovy, Príbehy krále Otakara, Jindich Heinbursky, žárský, Petr Žitavský, Dalemil, František Pražský, Starobylá skladaní, Neplach ani Marignola nikde Miloty nejmenují zrádcem, nýbrž praví jen obecné, že Cechové a Moravané dali se na útek. Prameny však cizí mnich Fúrstenfeldský, Šimon de Keza. Ottoknr Hornek, Anonymus Leobiensis, Chron. Gellense a Joh. Victoriensis, (Palacký III. str. 153 a 154) výslovne Milotu jmenují. Zrádce každý je lovek ohavný. Z Benešovic bylo také mnoho vlastenca, chloubou jejich jsou bratr Milotäv biskup pražský Tobiáš (1278 1296) a Ondrej z Dube, listy
Letopis
:
—
jenž
nám
eské".
napsal nejstarší zízení zemské „Výklad na Spis Dvorského zasluhuje chvály za obsah.
právo zeme
že nelze stejné pochváliti také formy. Dvorský není histonýbrž preslávil se jako mineralóg. Methody historické nezná, ale také je skromný. V úvode na str. 13. podotýka správne, že dílo jeho je „toliko snškou rúzných zpráv: má býti budoucím badatelúm vítanou pomckou". Tou se stalo. Ponévadž však Dvorský vydá ješté Lituji,
rikem,
II.
díl
o pánech z
nesprávnosti
Krava,
vecné
i
upozorujeme,
že v
jazykové; na p. na
I.
str.
díle
mnohé
zustaly
. 18, 10. . 1, 19. . 30, 23. . 9, 54. . 5, 65. . 30, 1.
. 1, 18. . 16, 19. f. 3, 19. . 7, . 1, 40. . 16, 44. . 12, 50. . 19, 66. . 4, 66. . 35, 67. f. 14, 72. . 4, 77. . 19 a 24, 79. . 29 a 36, 82. . 20 a 34, 83. . 17, 85 . 13, 23 a 38, 86. f. 17, 107. . 1, 95. f. 17 a 19, 97. . 39, 101. . 10, 105. 12, 121. . 34, 123. . 19, 125. . 6, 128. . 5 a 36. Tyto nesprávnosti 14.
í.
36.
r.
15,
17.
14,
39.
í-.
uvádím, aby se neopakovaly v
díle
II.
Dr. Frant.
Z pamétí a života Fr. BartOŠe. Napsal Josef Bartocha. nakladení Emila Šolce. Strán 27S.
Sitjan.
v Teli,
Národ náš ponenáhlu
ztrácí
své nejvétší a nejzáslužnéjší pracov-
Loni
,,tichý
génius
níky duševní.
folklorista
odešel
lidu svého,
moravský",
František
nej
Bartoš,
prednej školní
ši
rada
a nékdejší editel II. eského gymnasia státního v Bmé, rodák z Mlatcovy u Zlína, nar. 16. dne m. bfezna 1837, skonalý tamže v rodném domé o 11. hod. noní v pondéH U. dne m. eivna 1906 (prvotní zprávy pokládaly za den úmrtní 12. erve), nedokav se ani sedmdesáti Bartoš chtél (dle príkladu V. V. Tomka) psáti své paméti, plných let Prof. Josef Bartocha, horlivý a odale smrt mu vyrvala pero z ruky daný ctitel Bartošúv, podal nám svou knižkou aspo znanou hrst
it930í»3 308
—
paméti Bartošových, neboí již po mnoho let stále se stýkal se slávnym nebožtíkem písemné i osobné, zvlášté za prázdnin školních. Professor Bartocha píše v úvode, zmniv se o chystaných vlastních pamétech
—
—
Bartošových, že ástenou ale ovšem chatrnou náhradu jen chce podati svým vypravováním, aby ulehil práci píštím spisovatelum vedeckého životopisu Bartošova, aby odhalil nékteré snad méné známe rysy povahy a innosti, aby pfispél na správne ocenení zásluh a na poznaní šlechetné povahy proslulého Moravana. „Není tedy", koní pro. Bartocha, ,spis vedeckým životopisem, nýbrž jen výdatným
mj
pramenem
nemu, bez néhož by mnohé okolnosti asi zästaly neznámy". Bartochovy vzpomínky „Zpamétí a života F f. Bartoše" jsou psány pietne, vele a vecné, jak se má lídti život pracovníku rázu významu Bartošova. Bartocha líí Bartoše u rodiuv a ve škole, na studiích v Olomouci a na université ve Vídni, potom první leta professorování (ve Strážnici, v Olomouci a v Téšíné), pak v Brne na I. eském gymnasiu a editelování na II. gymnasiu eském. Zvlášté vylíeno jest vzorné púsobení školní, uóitelské, vychovatelské a buditelské, pobyt prázdninový na Mlatcové a ve Zlíné, verejná a podporná innost dobroinná, práce literárni a zpusob pracovací, neúnavná práce na odpoinku za zdravého života na Mlatec vé (1898 1902), práce za nemoci (1902 1906), poslední chvíle životní a smrt. Bartoš pracoval do smrti a upracoval se docela. Nulla dies sine hnea Na konci podán k
i
-
—
!
jest
povahopis
Bartošuv
(byl
muž
konservativní,
zbožný,
skromný,
šetrný,
lidumilný, dobroinný, vlídný, veselý, pracovitý, milovný národu, vlasti a lidu svého, obétovný, dbalý ryzosti jazykové, zkrátka muž ideálni, znamenitý a nesmrtelný zásluhami o národ a vlast i lid svúj). z
Bartošem žesnul n ej lepší znalec lidu moravského, néhož pošel, mezi nímž rád žil jako doma a jehož obraz po-
všechný narysoval pérem mistrovským!
Knihu Bartochovu (pes nékteré nesprávnosti, které
zavinila rychlostza nejen ctitelura velikého národopisec našeho, ale také všem Gechum vubec. Kniha jest ozdobená podobizou a venovaná svetlé památce Bartošove. —. ^Fr. J. Bypáek.
psaní,) schvalujeme
uznale
i
vde
7
/
Moravské Brunn. mazeum.
AS 142'
asopis
.B78
:
v.
IMS
í>oMTiriCAL inštitúte:^ f} ST"'JDi£S> iV.F-DIA 5Q QUESNo PARK ToKONTO 5^ Canada
OF
