Evropská unie je bezespotu jednou znejzajínavějších organlzac| jejíniŽ právoplatným členenr je i naše clrahá vlast. ČírrrrostEU 59 yýrazně promítá (at' chceme nebo rre) clo Života kaŽdélro z nás. Právě toto ji udává výsadní postavení mezi organizacemi jinýrrri. Záměmě pro označeníEU pouŽívám slovo organ1'Zace a to bez jakýchkoliv přívlastků, které by EU přisuzovali určitý charakter. Tím nechci tvrdit, Že EU je bezcbarakterní organizace' určitě nějaký charakter má, ovšem o to jaký je doopravdy se si,ádí lítésouboje jak na poli evropském, tak na polích národních. EU Se ze začátku profilovala jako organizace mezinárodní, přičemŽ předmětem jejího zájmu byla hlavně hospodářská spolupráce a spolupráce ve vědě a technice. Kabát mezinárodni organizace Evropské unii padnul jak ušitý a zcela vyhovoval jejím potřebám. Postupně však, jak šel s věkem čas, rozrůstaly se oblasti zájmů EU a zvyšovaly počty členských zemí, začalji však bý tento kabátek poněkud těsný. Aby totiŽ mezinárodní otganizace mohla zastávat určitéstanovisko, je pro něj třeba souhlasu všech jejích členů,což je bezesporu jeden ze základních projevů jejich svrchovanosti (kaŽdý stát se můŽe svobodně rozhodnout, zda navrhované řešení přijme nebo ne). Dosáhnout však všeobecně uznávaného konsensu bývá obzvlášt'v evropském prostoru někdy těžkým oříškem. Proto se Evropská unie rozhodia jít cestou omezeni suverenity za úěelem posílením vlastní pozice' Do tohoto stadia Unie dokráčela po stupních jednotlivých úmluv a dohod, jejichž obsahy a hlavně názvy se musí naše nebohé děti učit ve škole. omezování svrchovanosti je logické a patrně i jediné možnéřešení dalšíhofungování EU , avšak jtž nemůžemeEvropskou unii dáIe považovat za mezinárodní otganizaci v pravém slova smyslu' nebot' státům (by' za jejich souhlasu) je odepřena moŽnost na svobodné rozhodnutí či odmítnutípředkládaného řešení. Vyvstává potom otéuka, čímEU je, když není mezinárodni organizací? Tento spor je často řešen, jedni se kloní knázoru, že EIJ je konfederace, svazek svobodných států (kdyz se řekne konfederace, vybaví se mi vždycky ta z občanskéválky v USA- nevím proč o ), jiní pak vidí v EU spíšecharakter federální. CoŽ se mě týče, domnívám se, že je úplně zbýečnédumat nad tím, čímEU je, čímby mohla bý a čímnení. Zabývat se tím považuji za ztrátu času (Žijeme přece tak krátce...), jelikož se stejně na tom nikdy nedomluvíme. Proto kdyŽ se zmíňuji u EU poŽívám zásadně slovo otganizace, poněvadŽ tím nic nemůŽu pokazit, neboť to organizace bezesporu je, ačkoliv se najdou i tací jedinci, kteří tvrdí' že Evropská unie je tak moc organizovaná, že vlastně organízovaná v konečnémdůsledku není a jedná se ve skutečnosti jen o organízovaný zmatek. V červnu roku 2003 proběhlo v našímilé vlasti referendum o vstupu do Evropské unie' PřestoŽe jsem byl tehdy žákem základní školy, na tuto významnou událost si pamatuji. Byl horký letní den, měli jsme se dobře, byli jsme šťastní,já byl dítětem a nevěděl jsem, co znamená slovo krize. Mí rodiče s hrdostí vhazovali hlasovací lístek do urny, chtějíce tak zvýšit Životní úroveň, nás dětí a zajistit nám život v pokrokové, moderní západní Evropě, takový život, který oni zaŽit nemohli' poněvadŽ spadali pod Východní blok a RVHP. Paní učitelka k nám ve škole měla proslov o tom, jak se konečně naplnila víze kráLe Jiříka z Poděbrad o společenství evropských států, které si navzájem pomáhají a nikdo si na ně netroufne. V televizi pánové Svěrák s Uhlířem zpivaIt: Den krásný, slunný letní je, jdem do Evropské unie, kde nečeká nás žádnánoLlze, sen v srdci dávno ukl}.tý, stanem se bratry pro Brity, pro ltaly, pro Francouze...
Tak jsme se tedy cítili bý velkjrrni Evropany, pro které přestanou existovat hranice a bariéry a taky jsme se těšili na to' jak nás naši evropští sousedi přátelsky mezi sebe přijmou. A pak se už spustila eurolavina a všechno bylo EURO...
Stavěly se donry, spravovaly školy, zÍizovaly se památníky, podnikatelé rozjíŽděly sr'é projekty. tiskly se knihy, pořádaly výstavy a to vše často doprováze\o evropské logo kruhů z 12hvěz{ nebot'to bylo placeno z fondů EU. Na hranicíclr nás přestali otravovat celníci s kontrolou pasů a tak jsme měli příjemnější cestování. Hrozně rni telrdy padla do oka nová měna Euro. V kaŽdém Státě se jí říkalo trochu jinak, ale platila všude stejně. Nadchl jserrr se pÍo euromince, lícovéstrany mě zas tolik nezajímaly. rreboť jsou všechny stejné. ale ty rubové arro, jelikož byl na nich symbol státu' v něrnŽ byly vyraženy. Hrával jsem si s mincemi, prohlíŽel si symboly a přemýšlel' jak to v těch státech asi vypadá. Německo má orlici, Itálie známý da Vinciho portrét, taky je tam tušími Maltézský kŤiž, Slováci nrají pokud se nemýlím Kriváň a Řekové athénskou sol,'u, symbol moudrosti. KdyŽ se tato mince navrhovala nikoho zřejmě ani nenapadlo, zda je moudré nosit sovy do Athén. Viděli jsme rozjíždětse velké dílo, byli jsme rádi, Že jsme u toho avěděli jsme, že jeto dobré. Pak se ale taky zača|y dít divné věci, které jsem nikdy pořádně nebyl schopen pochopit. Naše polní |ány zeŽ\outIy, zaplavila je řepka olejka, zemědělci protestovali v ulicích, pálili obilí a vylívali mlíko do kanálů. Ačkoliv nikdo neplakalnad rozlitým mlíkem, mně jej bylo líto, nebot' jsem vzpomenul dětí v Africe' které nemají, co jíst, ataky, Že se jídlo nemá vyhazovat. Česká republika se stala načas dokonce
i předsednickou zemi EIJ, ovšem na období jejího předsednictví nevzpomínám n1jak zvlášť rád' jelikož mám dojem, Že navzdory vynaloženým prostředkům spojenými s předsednictvím, jsme toho pro Evropu udělali žalostně málo. Nezaznamenal jsem žádný vyrazný úspěch či výsledek a jediné co mi ztobo
období utkvělo v paměti byla mediální kampaň ,,Evropě to osladíme", v jejížrežii snad byla vývořena i prapodivná plastika umělce Davida Černého,,Entropa", jejíŽ buranství a bulvární odhalení popudilo několik čienských zemí EU. Poté se nám v pruběhu našeho předsednictví povedlo svrhnout vládu' coŽ se nikomu před námi' ani po nás ještě nikdy nepodařilo...Tak nevím, nakolik jsme to Evropě osladili... Problém byl nejspíši v tom, Že naše předsednictví EU bylo čistě v reŽii našich politických elit, které jak je známo, nepatří do výkladní skříně našívlasti (takové českésklo nebo pivo tam rozhodně patří). Tak jsme neměli moŽnost ukázat, co doopravdy umíme a jací skutečně jsme. Byli jsme spíšprezentováni jako podivný národ ze střední Evropy s primitivním humorem, který nedokáže problémy řešit váŽně a který ani pořádně neví, co vlastně chce. Je mí to líto a doteď mě to mrzi, protoŽe si myslím, Že jsme promeškali velkou šanci. ono se to nezdá, ale postupně ve vás ta frustrace narustá a bobtná, když vyjedete do zabrantěí za svými evropskými sousedy a oni se na vás nedívajíjako na rovnocerrné btafty, partnery či spojence, ale zjejich pohledu spíšcítím,Že ČRpro ně hraje roli spíšpřehlíŽeného' trpěného mladšíhosourozence. úlohu" sehrála ČR taktéz v otázce přryetí Lisabonské smlouvy. Přrjetí této ''Slavnou smlouvy bylo nezbytné, jelikoŽ stanowje pravidla, jimiŽ se EU má řídit. Samozřejmě touto smlouvou dochází k dalšímu omezení svrchovanosti členských států, ale toto omezení je potřebné pro to, aby EU mohla efektivněji fungovat. Některjrrni našimi politiky byla problematika této smlouvy uměle zkreslována a stavěna do roviny ,,Lisabon Vefsus ztráta svrchovanosti, či dokonce svobody". Čn ;e však nadá1e svrchovaným státem, jen byla jeho suverenita omezena. Nikoliv však touto smlouvou, ale již ze samé podstaty Evropské unie. ovšem s tím však počítámeuž od okamžiku, kdy jsme do EU vstoupili. Dobře se vědělo, jakým směrem se bude EU ubírat, Že bude docházet k omezení svrchovanosti. Avšak od toho tady bylo to referendum' V němž češtíobčanévyslovili s touto cestou souhlas. Bylo by přece nemyslitelné, kdybychom po 6 letech od vstupu tvrdili něco jiného. Tím, že do poslední chvíle nebylo jisté, zda tuto smlouvy přijmeme, jsme napínaly nervy všem zbylým členským státům a strhávali jsme zbýečně na sebe opět evropskou pozornost. Nejsem si jist, zda byla ta fraška kolem přijetí Lisabonu skutečně zapotÍebí.
Význanrrrý podíl rra rrí měl i náš pan preziderrt Václav Klaus, který nebyl schopen se úplně oprostit od svých světonázorů a po clobu otálení s podpiserrr, kdy lezl na nervy celé EU si uŽíva| roli národního rnučedníka,který odmítnutírrr podpisu spasí jak naši zemi, tak celou Evropu. Po drobných eskapádách s Ústavním soudem však nakonec upustil od trucování a nakonec, s teatrálním výrokem, ze Čn tírnto ztrácí svou svrchovanost, smlouvu podepsal' BolruŽel musím konstatovat, Že tento člověk nám působívelkou škodu ve vztahu k Evropské unii. Se svou partou ,,kumpánů" (Jakl, Hájek a spol.) vypouštído českéhoa evropského prostředí čas od času kontroverzní tvrzeni a výroky, nad jejichŽ pravým smyslem zůstává rozum stát. Někdy mívám pocit, Že panu prezidentovi ani nejde tak o to vyjádřit svůj názor, spíšho baví vyvolávat konflikty a spory. Nás (občany CR), kteří pana prezidenta trochu uŽ známe, jeho podivínskénázory tolik nepřekvapí, ale horšíje to v cizině, kde na něj ještě nejsou tak zvyklí. BohuŽel panu prezidentu chybí velkorysost, jeho předchůdce TGM, jenŽ přinášel na vládu ke spolupodpisu každý svůj veřejný projev (tomu se říká kontrasignace), aby bylo ověřeno, zda jeho případný výrok nebo čin nebyl V rozponi s představami vlády a aby výkonná moc táhla za stejný konec provazu. Něčeho takového však náš pan prezident schopen není a dává radši přednost vlastnímu sebe zviditelnění a své politické kampani. Jeho názoty jsou vysazeny přímo proti samotné podstatě EU a u mnoha našich spoluobčanů výrazně podkopává autoritu EU, snaŽe si tak zvýšit svůj vlastní politický kredit. V roce 2007 vypukla hospodářská lgize a Evropa musela začit čeht vlastním ekonomickjrrn problémům.IJkázalo se, že m1li, tlustí Řekové, kteří byli vŽdycky vpohodě, 1hali a podváděli při jednání o vstupu do Eurozóny o svých vlastních finančníchzdrojích. Lhali a podváděli stejnějako Athéňané podváděli ostatní řecké státy v Athénskémnámořním spolku v 5. stoi př.n.l.. EU rozhodla, že se vývoří zácluanný fond, do nějŽ budou přispívat členovéna zácLtranu zadlužených států. Toto rozhodnutí samozŤejmě vyvolalo spory' zda 1e správné, aby č1enskéstáty hradily dluhy zemí, které si je způsobili sami, svou špatnou politikou. Na Slovensku kvůli tomu dokonce padla vláda, avšak Slováci jako členové Eurozóny se nakonec také připojiii. Jediné dvě země, které záchrarrný Euroval odmítly byla Velká Británie a (nečekaně...) Česká republika. KdyŽ jsme rozhazovalt peníze z eurofondů, to nám byla EU dobrá, ale n1mí' kdyŽ máme i my přispět svou troškou do mlýna tak pokrýecky dě1áme, jakoby ani neexistovala. Co se Velké Británie týče není tajemstvím, že nejvíc zemědělských dotací pravidelně získává britská královna Alžběta II., jakoŽto největší vlastník půdy v Unii' V období hospodářské Wtze se v EU projevilo i skutečnéroz|oženi sil. Ukázalo se, že hlavní slorro zde nemá předsedající země, ale dva odvěcí rivalovó, ekonomičtítahouni totižFrancie a Německo. Velká Británie stojí velkoryse opodá1, uživá si své ostrovní izolace a dělá, jakoby se jí kontinentální problémy netýkaly. A menšístátům nezbývá nic jiného neŽ se podvolit. Toto jsme si opravdu pŤált? Takto má Unie skutečně vypadat a fungovat? Nedivím se, Že je naše společnost naladěná euroskepticky. Je to dáno tím, že EU není schopna řešit některé své problémy. Problémy na něž nebyla ani připravená, problémy, které je třeba řešit za pochodu a takováto řešení byntaji velmi těžká. Ale kdo nebo co je Evropská unie? Evropská unie jsme především my' lidé' kteří v ní ž|jeme, lidé spojeni společnou příslušnostík ní. Evropská unie vznikla proto, aby bouralabartéry, předsudky, hranice a aby spojovala lidi, Evropany. Dnes však působípravý opak. Mnohdy omezuje jednotlivce a hranice mezi lidmi vývaÍi. Evropskou unii, stejně tak jako kaŽdou významnou instituci netvoří úředníci, jak se populárně tvrdí, nýbrž volení politici, lidé s politickými ambicemi, kteří se za úředníky pouze vydávají. To, že působíaž v dalekém Bruselu, kde jim nevidíme pod ruce, neznamená, že nepracují stejně jako naše národní vládnoucí gamitura. Dá se Ťici, žeje to srovnatelné. Mějme ale na paměti, Že jsme to právě my' kdo ze svých řad vybíráme politické elity aby řídily, náš národní ale i společný evropský prostor. Vybírejme pečlivě ty, které posíláme do parlamentů (našeho i evropského), nebot' i v tom se odrážíneschopnost Unie řešit své problémy. Ve
vládáclr, kornisích a radácir musí sedět schopní lidé z celé Evropy. Bez nadsázky byclr nrohl říci, ti nejlepšíz rrejlepších. Evropská urrie prochází v současnédobě krizí' Nejenkrizi politickou a lrospodářskou, ale př'edevším hlubokou krizí morální. kdy se zaČínávýrácet samotná podstáta EU, tj. spojovárrí lidí, bourání překáŽek, vzájemná pomoc a spolupráce' Ekonomicky silné a vyspeíé Státy EU zneužívajiEU jako prostředek, kterýrrr mohou řídit a ovládat státý menší. Naopak Talé státy se snaŽí Z EU Vy'tř'íSkat, co se dá, pouštíŽilou evropským fondům. To je i případ Ceské republiky, která získala dotace na všechno moŽné i nemoŽné a ted' je nedokáze smysluplně využit. Proto není diw, Že jsou naši obyvateló rozez7eni, naplněni hořkostí smutkem a skepsí. Já osobně se však domnívám, že to ale.není opravdovým důvodem, abychorn házeli flintu do žita, jak by si přál náš pan prezident. Říct: na to, každý stát Je úplně jiný, pojďme to zabaltt" , to dokáže každý. Já to však',nemáme jako vnímám výzw. Yýzvu p'o ""rou širokou společnost. Lidi, pojďme si sednout ke společnémustolu a začněme něco dě1at. Mluvíme sice každý jinou řeěi, každý máme trochu jiné zvyky, ale máme toho mnoho společného. Staletí jsme mezi sebou soupeřili, válčili a dělali si naschvály, nechejme uŽ toho' přiloŽrne ruku k dílu, ať se nám tady daří lépe. Ano, spousta lidí je naštvaných. A nejspíš i oprávněně' Mnoho z nichuž ztrat]lo nadějí či iluze o tom, že nám můŽe bý lépe. I mí rodiče, kteří se v referendu vyjádřili pro vstup do EU jsou skeptičtí'A jak je to se mnou? Možná se to dalo už poznat, já se cítímbý eurooptimistou. Nevím, zda takové slovo vůbec exisťuje, častěji se spíšepouživá hanlivějií označení eurohujer. (Na slovo eurohujer mám alergii, domnívám se, že tato lingvisticlá patlanina znevažýe dobré jméno žáka Hujeta a takovou ostudu si určitě nezaslouží). Můj eurooptimismus spočívá možná v mé mladické naivitě nebo V tom, Že si pamatuji na teň významný den, kdy jsme rozhodli o vstupu do EU. Možnáproto, že vzpomiiám i na dobrého krále Jiříka, a že by byly obrovská škoda, aby teď, když ziěináme napiňovat jeho vizi, přišla naše snaha vniveč. Yím, že bude pro nás, jako členskéstáty hrozn ě těžkéudržet Unii pohromadě. Ale to přece neni žádná novinka. To užjsme věděli, kdyžjsme začína|i.Museli jsme předpokládat, že přijdou problémy, Že přijdou krize' Musíme se však s nimi vyrovnat a prekonat je. Hledat společnéřešení. V Unii není ČRjenom za sebe, a7e j za všechny lidi, kteií v Unii'žijí. Čeká nás velký kus práce, tak se ji nezaIekněme, proto že to za to stojí. Ale abychom mohli něčeho dosáhnout, něco zdárně vykonat, musíme tomu napřed věřit. Ňajít víru .á- ,, sobě, hledat ji v jiných. Nezá|eži na tom, zekteréjsme země, tento úkol stojí pied námi všemi. Unie je tady od toho abychom si vzájemně dokázali vyjít vstříc a pomoci. Unie má bořit bariéry a stavjt mezi lidmi mosty. Jsme to právě ale my, kdo je Unií. Její občané.To my máme bouiat bariéry a budovat mosty. A to především mezi sebou. odbourat se od předsudků, které náá vsugerovala ,,Entropa" a začit poslouchat toho druhého. A tŤebažebudé vypadat jinak než já a bude mluvit jinou řeči, můžemesi rozumět. MůŽeme spolu něco vykonat. MůŽeme ,. .hytit Za ruce a vyrazit spolu do světa (ve dvou se to vŽdycky lépe táhne). Proto je třeba nasloucňat, nebot' slyšíjenom ten' kdo chce slyšet. Je třeba .. op'o'lit od zbýečnoriíu soustředit se na podstatné věci. Důležitéje se umět dohodnout, umět spolupracovat. Jedině takto dokáŽeme obstát v současnémsvětě, který je neskutečně krutý, a káe pro poražené nezbývá místo' Evropská unie nastřádala za dobu své existence mnoho ruznýclrs1rrnbolů a znaku. Myslím, Že by klidně mohla přibrat i heslo Dumasových Třech mušketýru (kieří byli ve skutečnosti čtyřitady vidíte, jak nic ve světě není absolutní). ,jeden za všechny všichni za jednoho,, . Toto by měl bý pravý cíl Unie. Toto by mělo bý zvěstováno z Bruselu a konečně i v tomto poselství spatřuji i já budoucnost Unie. Yim, že nás budou ještě čekat mnohé pŤekážky, ui. -y ,. nesmíme nechat odradit, nebot'před námi stojí velký, vznešený cíl a to vytvořit harmonictou, stabilní evropskou společnost. Začítmusíme každý sám u sebe a potom přispět svou troškou
ke společnémudílu. Nikdy nemůŽeme rz tomto boji úp1ně zvítězit, protoŽe nikdy nemůŽeme zvitězit sami nad sebou. Ale taky nikdy nesmíme tento boj vzdát a to pro odkaz lrodnot našich předků, které pro nás vybojovali, kvůli nán sanrotnýrn, i kvůli našim potomkům vůčinimŽ máme svatou povinnost týo hodnoty zachovávat a zvelebovat. PakliŽe rezignujeme. rezignujeme před sebou sarnýni a naše býí pak ztráci svůj srnysl. Proto budoucnost Evropské unie nevidím v nějakém geniálním politickérn tahu, ani v ekonomických reformách. Spatřuji ji především v lásce, humanismu, porozumění, toleranci a úctě k lidské práci. Pokud se nám týo hodnoty podaří obhájit před nárni samými i před našímokolím' pak Evropská unie začne naplňovat svůj smysl.
