Vymlácené zrno se namele na mouku (obrázek 3) a z mouky se uhnìte tìsto (obrázek 4). Tìsto nám pomalu kyne a nastává vhodný èas na malé zopakování programu pomocí pracovních listù (obrázek 5). Vykynuté tìsto pìknì zpracujeme, vyhnìteme do malých bochánkù a dáme péci. Dobrou chu (obrázek 6). Jaroslava Mincbergerová
ROK V PØÍRODÌ Chlum, Jizera, Radouè – „To všechno stihneme za hodinu obejít?“, volaly nám v záøí naší anotací zmatené paní uèitelky. Uklidnili jsme je: „To víte, že stihneme, ale všechna tøi prostøedí budou k vidìní v naší Zahradì.“ A tak jsme pøijímali objednávky na již tradièní podzimní program, který díky krátké životnosti pøírodnin bude trvat pouze jeden týden. Jednotlivé tøídy pùjdou pùl hodiny po sobì, abychom vyhovìli co nejvìtšímu poètu zájemcù. Zahrada se promìnila v „tvoøivé høištì“ tøí bláznivých pedagogù a bìhem pár dní tu vznikl kus lesa s živými i vycpanými zvíøaty, èást toku øeky Jizery i prostøedí podobné Radouèi se syslími a králièími norami. A už je to tady! Týden, kdy se dveøe Zahrady „netrhnou“. Jedna tøída stíhá druhou a z nás se stávají prùvodci po zajímavých prostøedích Mladoboleslavska. Spolu s námi dìti provázejí zvíøata - sysel, volavka a jezevec- a jejich pøíbìhy. Dìti hrají hru na sysly, skládají puzzle, pozorují dalekohledem z papíru ptáky, ètou stopy v písku, hledají živé sovy v lese nebo zkoušejí svùj hmat pøi lovení šišek poslepu. A je tu konec. Pìkný týden strávený mezi malými dìtmi je za námi a nás provází pocit snad dobøe odvedené práce. Vždy naší Zahradou prošlo tento týden pøes 700 dìtí.
MARTINS MARKT
J
e to pomìrnì nedávno, kdy jsme se louèili s nìmeckými pøáteli a bylo nám smutno, že spoleèné chvíle strávené v Berlínì konèí. Všichni si pøáli mít možnost vidìt se znovu, a èím døíve, tím lépe. Všechny prosby byly vyslyšeny a okolnosti naplnìny, takže jsme se mohli zaèátkem listopadu vydat na víkend do partnerského mìsta Dieburg na Martinské trhy. Cesta byla pohodlná a ubíhala za neustálého povídání a mravenèení po celém prostoru autobusu. Odpoledne jsme dorazili na místo urèení, ubytovali sebe i pana øidièe a spoleènì vyšli omrknout dieburgské trhy. K našemu pøekvapení nás neèekaly stánky s kýèovitými upomínkovými pøedmìty, jak tomu poslední dobou na rùzných trzích bývá, ale uvítal nás krásný støedovìký trh s malebnými døevìnými stánky, kde se prodávalo koøení, med a ruènì dìlané domácí výrobky z kovu, bavlny, skla i døeva. Prodávající byli obleèeni do kùže a vlny, špièatých dobových bot a na hlavách mìli nejrùznìjší pokrývky hlavy, ženskými èepci poèínaje a mužskými klobouky konèe. Vše podtrhovala živá hudba, kejklíøi a jiná rozšafná vystoupení a koèovné hrátky. Mezi tím vším se krèily i stánky novodobìjšího ražení, které nabízely obèerstvení, nápoje a zboží modernìjšího stylu, ale ani ty se nenechaly svou nabídkou zahanbit a nijak nenarušovaly celkový dojem trhù. Jedním z nich byl i stánek reprezentující Mladou Boleslav, který nabízel pøíchozím tradièní èeské svìtlé a tmavé pivo, Becherovku, „dospìlý“ a dìtský svaøák a lázeòské oplatky. Tam míøily naše kroky, abychom se pøivítali se èleny èesko-nìmecké komise a nabídli jim naši spolupráci. To už se èeština mísila s nìmèinou a angliètinou, gesty a mimikou a probíhalo veselé švitoøení a seznamování lidí rùzných národností a generací. Pøestože se nám nechtìlo, museli jsme se po hodinì vrátit do JugendCafe, kde jsme byli ubytováni, abychom si uvaøili veèeøi a pøipravili se na setkání s nìmeckými pøáteli z Berlína. Spoleèná pøíprava italských tìstovin nám netrvala dlouho, protože každý, kdo mìl ruce, se chopil práce tak, že kuchyò byla brzy pøeplnìna pomocníky. Nìkdo strouhal sýr, jiný hlídal tìstoviny, další krájel maso, smažil cibuli a pánové gentlemansky otevírali konzervy a prostírali stùl. Po hromadné baštì se sice nikomu do úklidu nechtìlo, ale protože nás tlaèil èas a zdejší kuchyò disponovala myèkou nádobí, vše se zvládlo a celý veèer jsme si užívali s pøíchozími „starými známými“z letního projektu. Nejdøíve se klábosilo u stolù, potom se promítaly fotografie z Berlína i z Èech, dále se zábava pøesunula k stolnímu fotbálku a biliáru a nakonec jsme všichni opìt a tématicky skonèili venku na Martinských trzích. Sobotní ráno se zapoèalo hromadnou pøípravou snídanì, u níž se øešil rozvrh celého dne, aby se vše stihlo tak, jak má a nikdo nebyl ztracen, zapomenut nebo unaven spádem událostí. Poté následovalo dopoledne pøi plánování nového projektu na následující kalendáøní rok, které bylo završeno chutným obìdem ve zdejší pizzerii. Odpoledne jsme se vrátili k mladoboleslavskému stánku, abychom dodrželi naši nabídku pomoci pøi prodeji a komunikaci s dieburgskými osadníky a smìle tak reprezentovali naše mìsto v rámci partnerství. Bohužel od rána nepøálo zdejším oslavám poèasí, a tak se sobotní trh nesl v duchu uplakaného, ospalého a studeného podzimu. Po dvou hodinách práce jsme se s pøáteli rozlouèili, abychom nakoupili dáreèky z cest svým blízkým domù a naveèer byli pøipraveni k odjezdu na hrad FrankenStein, který už svým názvem vypovídal o programu, který nás tam èekal. Cesta na místo byla plná oèekávání a zvìdavosti, všichni tiše sedìli a rozjímali o tom, jak asi obstojí na strašidelném veèeru. To, co se dìlo poté, pøedèilo všechny naše pøedstavy a naplnilo všechny naše obavy. Na kopci v lesích se za ponurého a deštivého veèera tyèil z mlhy hrad se dvìma mohutnými vìžemi a již z dáli se nesly prapodivné a hrùzou naplnìné zvuky a køik. Pøi vstupu nás pro jistotu odbavili od osobních vìcí (deštníkù, deodo-
rantù ve spreji, baterek a kapesních nožíkù), které bychom mohli pøi sebeobranì použít proti pøítomným strašidlùm, a tím nás zbavili veškerých iluzí. Co následovalo potom, se slovy nedá popsat. Všechna nádvoøí, podhradí a prostranství hradu byla naplnìna davy lidí, které zvìdavì proudily mezi tématickými kulisami, monstrózními pøíšerami a pódii, kde se odehrávaly scénky typu vymítání ïábla èi tance zaruèenì èerstvých a z hrobù právì vylézajících zoombie. Téma letošního halloweenu bylo mor a malomocenství, takže nejodpornìjší strašidla byla potrhaná, kulhající, slintající, krvavá, polorozpadlá, s masem na kost odhaleným a všudypøítomná. Další pøíšery byly tradièní, nìkteré pøímo i filmové. Potkat jsme zde mohli upíry a upírky, trolly, bìsnící vlkodlaky, smrtky, èarodìjnice a rohaté pekelníky. Se øvoucí pilou se tu prohánìla ústøední postava z filmu „Texaský masakr motorovou pilou“, neèekanì vás po tváøi vražednými bøitvami pohladil Freddy Crueger z filmu „Noèní mùra v Elm Street“ nebo vás ostrými høebíky obtìžovala postava Hellreisera z filmu „Kostka“. To vše bylo podbarveno hrùzostrašnou hudbou, výkøiky dìsících se pøítomných a ponurým poèasím.
Po absolvování prohlídky strašidelného hradu nás èekala úžasná veèeøe v podobì rautu, kde si každý pøišel na své, a cesta zpìt „domù“, kde jsme ještì dlouho vzrušenì debatovali o svých zážitcích, než nás pøemohl spánek. Nedìlní ráno bylo nároèné, protože dva dny naplnìné zábavným programem, který mìl spád, a povinnostmi, které bylo nutno dodržet, nás unavily. Mnoho jsme toho nenaspali a pøedstava úklidu, balení a louèení se s lidmi, se kterými nám bylo dobøe, byla psychicky vyèerpávající. Probìhla poslední spoleèná snídanì a pøed nalodìním se do autobusu ještì dlouhé, neutuchající louèení a focení. Cesta zpìt domù se nesla v duchu smutnìní, vzpomínání a slibù, že brzy uskuteèníme další setkání s pøáteli, které jsme zde opìt vidìli a získali. Vìøíme, že tento víkend byl pro všechny úèastníky nezapomenutelným zážitkem. Ivana Sakaøová DiS.
