No title

číslo 4 (16)

ročník 4

prosinec 2012 http://www.obec-hlina.cz

Sněhem zavátý dům č. p. 54, bývalý obchod Jana Průše, prosinec 2010.

2

Hlínské rozhledy, číslo 4 (16), ročník 4

proměny obce aneb Hlína včera a dnes

Dědina, 1938; zleva domy č. p. 61, 51, 40, 47, 42, 35, 50.

Dědina, 2012; zleva domy č. p. 131, 61, 51, 40, 47, 42, 35, 50.

3

Hlínské rozhledy, prosinec 2012

V

ážené a milé čtenářky a čtenáři, držíte v rukou poslední vydání Hlínských rozhledů v tomto roce. Od roku 2013 začínáme již pátý ročník vašeho zpravodaje. A věřte, že po celou dobu vládne v redakčním triu naprostá pohoda a radost z toho, že máme příspěvky od vás a že se vám zpravodaj líbí. Máme jasně rozdělené úkoly a vzájemně se doplňujeme a jsme otevřeni i připomínkám a nápadům jiných. A to je asi to nejdůležitější, abychom vydrželi i do dalších ročníků a hlavně, abychom vás svými články nenudili. Jsme proto rádi, že z vašich reakcí zní, že je to zpravodaj, který navozuje dobrou pohodu. Protože k pohodě přispívá radost ze života. A té je třeba se učit. Existují však jedinci, kteří jsou ochotní se radovat pouze v případě, že vyhrají spousty peněž anebo dosáhnou nějakého mimořádného úspěchu. Radovat se dá ale z každé maličkosti, z toho, že ráno jsme schopni vstát z postele, že dýcháme, usmíváme se, slyšíme milé zvuky nebo vidíme krásy přírody. A těch dalších důvodů by bylo ještě hodně a hodně! Začal nám advent a mnozí z vás možná vybočují ze své pohody a radosti a to vlastně úplně zbytečně, když se rozčilují ve frontách u pokladen, pořádají doslova túry za sháněním vánočních dárků a domácnosti čistí a pulírují do strhání těla. A pak jsou podráždění, unavení a znechucení. Přitom stačí tak málo: Naučte se hospodařit s časem a snažte se vždycky víc dávat než brát. Zkuste být také současně skromní i nároční. Nároční k potřebám duchovním, skromní ve vztahu k potřebám materiálním. Hlavně se naučte odpočívat a taky pracovat s dechem. Televizi raději vypněte a vezměte do ruky pohodovou knížku. A hlavně, mějte se rádi. Jen člověk spokojený sám se sebou je schopen projevovat úctu a respekt k druhým lidem… Tak to bylo jen pár nápadů a doporučení k tomu, jak přežít Vánoce. Vánoční nadílku v podobě zajímavých článků a příspěvků jsme pro vás nachystali ve zpravodaji i tentokrát. Dozvíte se o výletu a horském výstupu party Hlínských, popovídáme si o cvičení maminek s dětmi a pokračovat budeme v povídání o pomístních názvech na Hlíně. Přejeme Vám všem krásnou dobu adventní a ničím nerušenou pohodu vánoční. Za redakční tým Kamila Veselá

Z OBSAHU: 3 Úvodní slovo 4 Slovo starosty 7 Události v obci 21 Kalendář připravovaných akcí 21 Společenská rubrika 22 Rozhovor – Cvičení dětí s rodiči 24 Poděkování manželů Vodákových 25 Historické okénko 32 Hlína v geografickém názvosloví 3 40 Povídání o rodinných svátcích 6 47 Recepty aneb dobroty pro vás 51 Za hranicemi obce 52 Stoletý kalendář 1 53 Závěrečné slovo 54 Hlína a nejbližší okolí na starých pohlednicích

Doteky obce

4

Vážení spoluobčané, tři měsíce uplynuly, Vy máte před sebou další vydání Hlínských rozhledů a já se opět pokusím Vám přiblížit dění na obecním úřadě a v zastupitelstvu obce. Na listopadovém veřejném zasedání zastupitelstva jsme úspěšně uzavřeli proces žádosti o dotaci na opravu sochy Panny Marie schválením smlouvy se Statním fondem zemědělské infrastruktury. Tato smlouva zaručuje obci, pokud splní podmínky smlouvy, dotaci ve výši 87 % celkových nákladů, což je vyjádřeno penězi 183 000 Kč. Současně bylo schváleno výběrové řízení na zhotovitele prací na opravě sochy. Tu bude na základě smlouvy o dílo provádět pan MgA. Bohdan Jeřábek a hotovo by mělo být do konce listopadu příštího roku. Tak snad vše půjde podle plánu a tím dokončíme celkovou opravu sousoší u kostela. Na tomto zasedání se zastupitelstvo také zabývalo přípravou aktualizace vyhlášky o sběru a odvozu netříděného odpadu z obce. Je nutné reagovat na změnu zákona, který byl parlamentem novelizován a přinesl některé změny. Především rozšířil okruh poplatníků, to je těch, kteří jsou povinni hradit poplatek a umožnil městům a obcím zvýšit sazbu poplatku až na 1 000 Kč za občana nebo nemovitost. V metodice ministerstva financí se k tomuto tématu uvádí, že obec má stanovit výši poplatku na základě rozboru nákladů na tuto činnost v předchozím roce a tím


docílit, aby poplatek odpovídal skutečným nákladům za likvidaci netříděného odpadu a motivoval tak občany k třídění. Naše obec v loňském roce zaplatila za odvoz popelnic 120 000 Kč a za vývoz kontejnerů, které jsou celý rok umístěny na odpadním dvoře, zhruba 40 000 Kč. Na výši poplatku má také vliv počet těch, kteří mají platit. Na toto téma se na veřejném zasedání rozpoutala velmi obsáhlá diskuse. Nejednotnost panovala v názorech koho osvobodit od poplatku, komu poskytnout úlevu v placení, což zákon umožňuje. Projednání celé této záležitosti bylo odloženo na prosincové veřejné zasedání a svoláno mimořádné pracovní zasedání k nalezení shody k řešení. Pro úplnost ještě uvedu pár čísel a informací k tomuto tématu. Jak již jsem výše uvedl náklady na odvoz popelnic a kontejnerů byly 160 000 Kč, k tomu nutno připočítat náklady na odvoz plastů, skla a papíru ve výši 50 000 Kč a náklady na 2 × ročně odvoz nebezpečného odpadu ve výši 20 000 Kč. Celkem za rok 230 000 Kč. Na straně příjmů je částka 120 000 Kč vybraná na poplatcích od Vás občanů, 20 000 Kč za prodej železného šrotu a 20 000 Kč za odevzdání plastů, skla a papíru. Celkem 160 000 Kč. Tedy jak je vidět obec každý rok doplácí na odvoz odpadů z obce zhruba 70 000 Kč. Domnívám se, že není nutné a potřebné vyžadovat, aby příjem a výdej byl shodný, tak malá obec jako je naše zřejmě vždy bude na tuto činnost doplácet. V této chví-


li, kdy tento článek do zpravodaje tvořím vše nasvědčuje, že pro příští rok zůstane zachován poplatek ve výši 500 Kč na poplatníka, ale vše se rozhodne na veřejném zasedání zastupitelstva v prosinci. Již nyní je však jasné, že do budoucna se zvýšení poplatku nevyhneme, protože náklady společností v tomto oboru neustále rostou a celou záležitost zdražují. V další části bych se zmínil o kontrolách, které v obci proběhly. Začátkem měsíce října navštívili obec pracovníci Záchranného sboru Jihomoravského kraje a provedli kontrolu v oblasti dodržování zákona o požární ochraně se zaměřením na zásahovou jednotku, kterou má obec zřízenou. Provedli kontrolu připravenosti jednotky, materiálového vybavení, zdravotní a odborné způsobilosti členů jednotky, požární zbrojnice, nádrží atd. Výsledek kontroly celkem uspokojivý, uloženo pět nápravných opatření, termín odstranění byl do konce listopadu. Po mém setkání se členy jednotky a vysvětlení si situace, již nyní mohu konstatovat, že nedostatky jsou odstraněny, za což jim děkuji a zdá se mi, že celá tato záležitost byla dobrým impulsem pro zlepšení práce jednotky v součinnosti s obecním úřadem. Druhá kontrola byla zaměřena na hospodaření obce a provedli ji pracovníci odboru kontroly Jihomoravského kraje. Bylo prověřena činnost obecního úřadu za období leden až říjen a v závěrečné zprávě je uvedeno, že nebyly zjištěny žádné závažné nedostatky, které by měly vliv na hospodaření obce. Kontroloři nás upozornili na několik záležitostí, které je třeba do konce roku dát do pořádku, aby hodnocení roku bylo bez výhrad. Nyní bych se rád vyjádřil k diskusi na webových stránkách obce, i když mám dojem, že cokoliv zde uvedu není to co by

5

někteří diskutující chtěli slyšet a nebo jinak řečeno ať napíšu co napíšu je to vždy špatně. Mám na mysli komentáře paní Chlubné a zde jen uvedu bez dalšího rozboru, že kritika zveřejnění veřejného zasedání není oprávněná, po konzultaci s pracovníky JMK se nejedná o porušení zákona o obcích. Další narážka o firmách, zastupitelích a veřejných zakázkách je jen snaha o vyvolání nedůvěry, v konkrétním uváděném případě bylo postupováno v souladu se směrnicí pro zadávání veřejných zakázek schválenou zastupitelstvem a mám svědomí čisté. O třetí záležitosti týkající se vrácení dotace již toho bylo napsáno mnoho a nebudu dále toto komentovat, pouze k této záležitosti splním svůj dřívější slib a informuji Vás, že zastupitelstvo Jihomoravského kraje naši žádost o vrácení dotace projednalo, uznalo zdůvodnění a schválilo prominutí porušení rozpočtové kázně. To znamená, že obec v této chvíli již má odvedenou finanční částku zpět na svém běžném účtu. Je to pro nás výstraha a poučení pro další práci a tím považuji diskusi na toto téma uzavřenou. Na již výše zmíněném prosincovém veřejném zasedání zastupitelstva se bude také mimo jiné projednávat rozpočet obce na rok 2013, který se již průběžně na pracovních zasedáních připravuje. V příštím roce budou finance obce směřovat do vodovodu a kanalizace v Křenové, do opravy sochy a také na vypracování nového územního plánu obce, protože současnému plánu skončí platnost v roce 2015 a obec musí být na to připravena. Jaké znění rozpočtu zastupitelstvo schválí se Vám pokusím vysvětlit v příštím vydání rozhledů. Vstupujeme do období zimy a tak bych ještě pár slov věnoval tomuto tématu. Jsme malá obec a možnosti na zabezpečení

6

úklidu chodníků a komunikací jsou velmi malé. Údržbu komunikací máme zajištěnu se smluvními partnery, ale otázka zajištění úklidu chodníků v obci je velmi složitá. Těžko hledáme zájemce, kteří by byli ochotni za odměnu se o to postarat. Proto bych se chtěl na Vás touto cestou obrátit s prosbou, zda by jste byli ochotni se postarat o úklid chodníku před Vaším domem. Vím, že spousta z Vás již to léta stejně dělá a za to jim děkuji. Závěr mého článku bych věnoval adventnímu období, které právě prožíváme. Stalo se již tradicí, že obec pro Vás v tomto čase připravuje pod vedením místostarostky obce paní Vašulínové akce na zpříjemnění vánoční atmosféry. V prosinci tedy proběhne průvod andělů s Mikulášskou nadílkou, adventní koncert chrámového souboru s Oslavan v kostele sv. Kunhuty, na Štědrý den odpolední zpívání u kostela a také to co již pomalu upadá v zapomnění, ale co se snažíme jako tradici udržet, štědrovečerní hraní koled muzikanty procházejícími po obci. Tento zvyk je velmi vzác-


ný, v okolních obcích nic takového není a v naší obci se až na pár výjimek daří držet už opravdu mnoho let. Muzikanti vychází kolem půl páté odpoledne a projdou s hraním koled celou vesnici. Zastavují se u jednotlivých domů, pohovoří, popřejí, zahrají a jdou dál. Dříve chodili místní hudebníci, v současnosti sháníme a domlouváme v okolních obcích. Já a jistě spousta dalších spoluobčanů má tento podvečerní obřad spojený s příchodem nejkrásnějšího večera v roce a zkrášlení vánoční atmosféry. A tak mi v závěru slova dovolte, stejně jako v minulých letech, abych Vám nejen svým jménem, ale i jménem celého zastupitelstva obce popřál krásné vánoční svátky plné radosti, lásky, štěstí a božího požehnání a do přicházejícího nového roku zdraví, štěstí, lásku, pochopení a osobní i pracovní úspěchy. Krásné a veselé svátky a šťastný nový rok drazí spoluobčané. Miloš Dostalý, starosta obce


Divadelní představení v Dukovanech

7

Naposledy jste mohli vidět letošní skvělé divadelní představení hlínského ochotnického souboru a to v Zámeckém parku v Dukovanech. Pohádka S čerty nejsou žerty byla opět návštěvností i aplausem diváků velmi úspěšná. Na divadlo dorazilo přes 300 lidí a za pěkného počasí si užili pohádkovou atmosféru v podání hlínských nadšenců. Jediná škoda je, že už to bylo poslední letošní představení. Uvidíme, čím nás hlínští herci a herečky překvapí v novém roce. Už se těšíme!

Poslední představení pohádky „S čerty nejsou žerty“, zámecký park Dukovany.

8





9

10

Výstup na horu Ötscher


Jak už se stává na Hlíně nepsanou tradicí, domluvilo se několik nadšenců a opět vyrazili do Rakouska. Tentokrát jsme si za cíl naší cesty vyhlédli horu Ötscher, která leží 1 893 m n. m. a patří mezi severní vápencové Alpy. Samotná hora se nachází nad vesnicí Lackenhof, v jihozápadním Dolním Rakousku. Je to asi 26 km od známého poutního místa Mariazell. Zájezd pro všechny příznivce výletů a turismu uspořádala cestovní kancelář Jozefreisen. Pro přepravu jsme využili autobus společnosti Čebus. Celkem se zájezdu zúčastnilo 19 lidí z Hlíny a blízkého okolí. Po příjezdu do vesničky Lackenhof, která leží v nadmořské výšce 844 m n. m., proběhlo rozdělení na tři skupiny. První a velmi malá se rozhodla absolvovat celou cestu tam i zpět pěšky. Další a rovněž málo početná využila lanovku v jednom směru. A největší skupina si zakoupila obousměrnou jízdenku na sedačkovou lanovku. Znamenalo to zkrácení cesty asi o jednu třetinu. Cesta totiž vedla částečně pod sedačkou, částečně po sjezdovce a zbytek byla lesní cesta. Výškově to bylo slušných 574 metrů, protože horní chata ležela v nadmořské výšce 1 418 m n. m. Od chaty jsme se vypravili na vrchol. Tahle cesta rozhodně nepatřila mezi nenáročné, jak jsme měli deklarováno v prospektech. Převýšení bylo „jen“ 475 metrů. Stoupalo se stále do příkrého kopce. Bohužel nám počasí moc nepřálo, protože nahoře byla velká oblačnost, ze které mrholilo, a foukal velmi silný vítr. Vzhledem k povětrnostním podmínkám to několik členů expedice v asi polovině cesty vzdalo a vrátili se k horní chatě. Ti zapálenější stoupali vzhůru, vstříc svému cíli. Jak už jsem zmínil, cesta byla příkrá a díky mrholení i pěkně kluzká. Nízký les přešel v kleč a i po jejím ústupu byl vrchol stále v nedohlednu. V samotném finiši už nebylo po kosodřevině ani památky. To naznačovalo, že už máme vyhráno. Po asi 15 minutách byl vidět železný kříž s nápisem Ötscher 1893 m, a to byl cíl naší výpravy. Následovalo focení v mlžném oparu a sestup dolů. Bláto a kameny byly stále kluzčí a místy musel člověk použít i rukou k přidržení, aby se dokázal bezpečně vrátit zpět. Ze svého pohledu mohu směle prohlásit, že mi cesta dolů trvala déle než to nekonečné stoupání. Na horní chatě jsme zasedli k odpočinku a zaslouženému občerstvení. K obědu se podával zvěřinový guláš a samozřejmě pivo. Dolů k parkovišti se někteří vraceli sedačkovou lanovkou a ti trénovanější sešli po sjezdovce pěšky. V Alpách jsou nádherná panoráma, pokud turistům přeje počasí. Ti, co šli méně svižně, měli to štěstí, že nahoře na chvíli vysvitlo slunce, a tak se jim naskytl překrásný výhled na jihovýchod. Celkově to nebyla zase tak moc náročná cesta. Autobusem jsme jeli asi 4 hodiny a prakticky celou dobu po dálnici. Výstup od horní chaty společně s návratem trval asi 3 hodiny. Jen je škoda nevlídného počasí, jenže to jsme si vybrat nemohli. Nám to však nemusí být líto, protože se v květnu v roce 2013 do Rakouska vypravíme znovu. Radek Čech

11


> Pohled do protějšího svahu.

Náročný sestup do údolí.

Společné foto účastníků.

Autor příspěvku u kříže na vrcholu.

12


Rozloučení s prázdninami

Hlínští hasiči uspořádali pro děti i dospělé v sobotu 8. září 2012 akci s názvem Rozloučení s prázdninami. Za obecním úřadem na Hlíně na děti čekaly soutěžní hry, písničky, tanečky i občerstvení.

První setkání BABINCE po prázdninách

V páteční podvečer 21. září 2012 se opět sešly ženy v našem BABINCI. Vůně čaje a kávy provoněla celou společenskou místnost a nechyběl ani domácí zákusek. Všechny jsme si vzájemně popovídaly a na závěr si pustily video „babských hodů“, které se konaly koncem srpna. Při odchodu domů každá z žen přislíbila pomoc při nové akci BAZÁREK, který se konala ve dnech 5. a 6. října 2012. Text Marie Čechová

Babinec pořádal mimibazárek

Maminky z Hlíny oslovily spolek Babinec, aby se opět uskutečnil BAZÁREK pro naše nejmenší ratolesti. Akce se konala v pátek 5. října 2012 a v sobotu 6. října 2012 na Obecním úřadě, při které jsme zavzpomínaly na doby našich dětí a zažily při tom i pěkné chvíle. Nabízelo se zboží od botiček až po oblečky nejmenších velikostí. Myslíme, že tato akce byla opět zdařilá a po domluvě s ženami, bychom chtěly tuto akci opět opakovat na jaře příštího roku s tím, že bychom ji rozšířily o jiné sortimenty. Text Marie Čechová

Mimibazárek pořádaný spolkem Babinec, 5.–6. října 2012.


13

Mimibazárek pořádaný spolkem Babinec, 5.–6. října 2012.

Drakiáda u rozhledny s hledáním pokladu

K podzimním akcím patří neodmyslitelně i pouštění draků. A tak se v jedno nedělní odpoledne uskutečnila pravidelná drakiáda u hlínské rozhledny. Účastnilo se dvacet dětí s draky a dráčky, které soutěžily o nejvyšší vzlet draka. Vítězkou se stala Lucie Chaloupková, která dostala jako ocenění sladký dort. Po skončení pouštění draků se konala ještě další zajímavá soutěž a to hledání pokladu. Tuto zábavnou soutěž pro děti připravila slečna Tereza Stránská.

Drakiáda u rozhledny, 7. října 2012.

14

Drakiáda u rozhledny, 7. října 2012.



Hledání pokladu, 7. října 2012.

15

16

Hledání pokladu, 7. října 2012.



17

BABINEC pořádal posezení s kosmetičkou na téma LÍČENÍ

V pátek v podvečer byl na Hlíně opět BABINEC. Tentokrát se ho zúčastnily některé ženy poprvé a myslíme, že se jim to líbilo. Zavítala k nám totiž naše známá kosmetička Carol a povídala nám vše o líčení, např. jak zdůraznit naše přednosti, popř. jak zakrýt drobné nedostatky. Zároveň nám připomněla, že krása spočívá v sebevědomí a sebejistotě každé ženy. Po krátkém povídání si ženy mezi sebou zvolily mladší a starší ženu, aby je Carol nalíčila. A jak to dopadlo? Podívejte se na fotky a posuďte samy. Myslíme, že ženy odcházely domů spokojeny a s většími zkušenostmi a zároveň se budou těšit na další BABINEC, co přinese nového. Text Marie Čechová

Posezení Babince s kosmetičkou.

18


BABINEC pořádal přátelské posezení

V pátek 16. listopadu 2012 se sešly opět v BABINCI naše ženy. Při posezení u kávy nebo čaje si popovídaly tentokrát už v duchu vánoc o pečení cukroví a domlouvaly se na poslední letošní babinec, kde si každá žena může vyrobit svůj adventní věnec. Text Marie Čechová

Babinec vyráběl adventní věnce

Tradičního tvoření adventních věnců a dekorací se v prostorách obecního úřadu zúčastnilo 35 žen a dívek, které společně opět vytvářely krásné vánoční vazby a dekorace.

Výroba adventních věnců, 30. listopadu 2012.



19

20




21

Prosinec 2012

• Pondělí 24. prosince 2012 – Vánoční zpívání u kostela sv. Kunhuty na Hlíně v 15.00 hod. Přijďte si společně zazpívat krásné vánoční písně a koledy se svými sousedy a přáteli a společně si popřát pohodové vánoční svátky v nejmagičtější a nejkrásnější den v roce.

Leden 2013

• Sobota 5. ledna 2013 – Tříkrálový koncert v kostele sv. Kunhuty - příjemné odpoledne s hudbou Pěveckého sboru Blahoslava Hajnce v hlínském kostele, od 17.15 hodin. • Neděle 6. ledna 2012 – Tříkrálová sbírka na Hlíně.

Únor 2013

• Sobota 2. února 2013 – Masopustní rej masek ve 14.00 hod. Tradiční průvod masopustních masek obcí. Už nyní můžete přemýšlet o masopustní masce, kterou si vyberete anebo o přípravě pohoštění pro rozveselené masky. Průvod masek vychází ve 14.00 h od budovy bývalé obecní školy. V podvečer se bude konat také tradiční posezení s hudbou a tancem v pohostinství paní Koudelné.

Březen 2013

• Sobota 16. března 2013 – 7. ročník koštu slivovice a jiných pálenek v 19.00 hod. na Hlíně. Příjemný podvečer s občerstvením a hudbou při kterém můžete otestovat soutěžní vzorky pálenek a také přinést svůj vzorek pálenky do soutěže. Už nyní si uschovejte minimálně 0,4 dcl pálenky do této soutěže. Bližší informace k soutěži budou včas uveřejněny.

A komu budeme přát k významným jubileím v prvních třech měsících roku nového roku 2013? V lednu oslaví významné životní jubileum pan Jaroslav Vašulín a paní Marie Hlavoňová. V únoru budou další dva jubilanti paní Milada Vašulínová a pan Jindřich Fraiberg. Všem oslavencům přejeme hlavně pevné zdraví, štěstí, pohodu, lásku, životní optimismus a nadhled i radostné chvíle v kruhu těch, které máte rádi. Dne 21. listopadu 2012 zemřel ve věku 70 let pan Vaňura Milan. Rodině a přátelům vyslovujeme upřímnou soustrast.

22


Rozhovor – Cvičení dětí s rodiči Jak dlouho funguje toto cvičení a kdy probíhá? Cvičení funguje poměrně krátkou dobu. Začali jsme letos koncem září. Cvičíme každý čtvrtek v čase 16.30 až 17.30 hod. Jaká je účast na cvičení a zájem místních? Když jsme se s Aničkou rozhodovaly, jestli a kdy cvičení rozjedeme, udělaly jsme nejprve informativní schůzku, na které jsme se chtěly s maminkami domluvit na čase a náplni cvičení. Na tuto schůzku přišla pouze jedna maminka, i přesto jsme se ale rozhodly cvičení rozjet, s tím, že uvidíme, jaký bude reálný zájem. Oznámení o cvičení jsem dala na obecní úřad, na obchod k Hoškům a navíc i do schránek domů, ve kterých bydlí rodiny s menšími dětmi. Z účasti dětí na první hodině jsem byla nakonec mile překvapena a potěšena, přišlo 10 dětí v doprovodu svých maminek. Od této doby chodí pravidelně 6–10 dětí s rodiči ve věkovém rozmezí 1–5 let. Jak samotné cvičení probíhá? Hodina je rozdělena do tří úseků. Než se všichni sejdeme, necháme děti nejprve vyběhat a zvyknout si na sebe. Poté na rozehřátí zpíváme různé písničky (např. Kolo kolo mlýnské, Pásla ovečky,…) či říkáme různé říkanky (např. Žába skáče po blátě, Kos) a tancujeme u toho, nebo si hrajeme třeba na zvířátka v ZOO. Po této rozehřívací části začínáme cvičit, děti ale i někteří dospělí dělají na žíněnkách kotouly, stojky, trakaře, válí sudy, cvičí na lavičkách jako na kladině, prolézají pod židlemi jako v tunelu či cvičí na malém míči. V poslední části hodiny si děti hrají buď s vršky od PET lahví (skládají různé obrázky, třídí vršky dle barev do barevných kelímků, přesypávají je z jednoho kelímku do druhého) nebo se snaží strefit papírovou koulí do kbelíku či shodit postavený komín z kelímků. Myslím si, že toto cvičení je uzpůsobeno tak, aby si vyhrály jak roční děti tak i čtyřleté. Díky této velké věkové rozmanitosti je také vhodná přítomnost dvou cvičitelek.


23

Jak se cvičení líbí zejména dětem? Myslím si, že si to děti užívají plnými doušky. Když donesu do místnosti nějakou pomůcku, děti to často doprovázejí jásotem a skákáním. Vždy na konci hodiny, kdy všichni pomáhají s úklidem, jde vidět, jak se dětem ještě nechce odcházet, jak by si chtěly ještě hrát a cvičit. Od maminek se dozvídám, že se děti během týdne ptají, kdy už zase půjdou cvičit. Jsem moc ráda, že nápad uspořádat Cvičení dětí s rodiči se těší takové účasti a hlavně nadšení jak ze stran dětí tak i rodičů. Naše cvičení je totiž také takové malé odreagování pro maminky, které se aspoň na chvíli nemusí na 100 % věnovat svým dětem. Občas si stihnou i navzájem spolu popovídat. Máte nyní možnost, prostřednictvím zpravodaje říci něco čtenářům…… Ráda bych touto cestou poděkovala maminkám, které chodí s dětmi cvičit, za jejich účast na hodinách a pomoc jak s úklidem cvičebních pomůcek, tak za jejich zapůjčené materiály, ze kterých čerpám inspiraci na další hodiny. Také bych ráda touto cestou pozvala další maminky, které mají chuť, zvláště teď v nastávajícím zimním období, aby se neostýchaly a přišly se i se svými ratolestmi za námi podívat. Nemusí se zapojovat, mohou přijít klidně jen nakouknout. Přivítáme rádi mezi sebou nové tváře.

Cvičení dětí s rodiči.

24


Vážení a milí spoluobčané, dovolte nám, abychom se na chvíli zastavili a zamysleli se nad dnešní dobou. Když kliknete na naše hlinské stránky, najdete tam spoustu pomluv a špatných zpráv. Chceme Vás ujistit že situace je jiná. Jak jistě víte, 17. srpna a 1. září jsme ženili své syny Honzu a Marcela. Byli jsme velmi mile překvapeni, kolik hlinských lidiček nám pomohlo. V první řadě patří velké poděkování hlinským ženám, při pečení koláčů to byl velký koncert pod taktovkou paní Havlíkové a paní Řezáčové. Na ostatní ženy se při pečení byla radost dívat. Mile nás překvapili „mlaďoši“ (kluci i holky), kteří na Honzovu svatbu odvedli kus práce a hlavně vytvořili skvělou a nezapomenutelnou atmosféru. Dostal nás „trabant“, kterého dostali novomanželé jako dar. Ukažte nám město nebo vesnici, ve které vidíte, aby se mladí lidé takto semknuli a vymysleli takový dar a skvěle se při tom bavili. Svatba byla veselá, ale když přišli večer „hlinští mlaďoši“, teprve to mělo tu pravou šťávu. Byli jsme ohromeni a nechali se strhnout skvělou zábavou i když už máme pár křížků navíc. Jsme si jisti, že naše dědina má o budoucnost postaráno a na tyto mladé lidi nedáme dopustit. Nezbývá než novomanželům popřát do nového života vše nejlepší a všem ještě jednou vyslovit velké

„DÍKY“

Dana a Láďa Vodákovi, Hlína 86

25


Hlína a nejbližší okolí na stránkách dobového tisku Denní zprávy

Zavraždili hošíčka pro peníze. Vdova Žofie Moudrá v Hlíně u Ivančic vdala se před dvěma roky za vdovce Jos. Ondráčka. Moudrá přivedla do nového manželství svého 3 letého synka Jeníčka, jenž měl uloženo po zemřelém otci Hlavička deníku Lidové noviny, 800 korun sirotčích peněz. Brzo po svatbě zaťukala u Ond- č. 293, vydaného v Brně ráčkových na okno bída. Za nedlouho poté však bída se od- v úterý 22. prosince 1903. stranila, neboť zemřel nemanželský syn Jeníček a matka jeho vyzvedla si sirotčí peníze u okr. soudu v Ivančicích. Když však 800 kor. bylo utraceno a znovu přihlásila se bída, povstaly mezi manžely hádky a rozbroje, při nichž posléze počali si manželé vyhrožovati vzájemným trestným udáním. Ondráček obviňoval později před více lidmi svoji manželku, že utopila hošíčka v pokoji ponořivši ho do vody, aby se mohla dostati k sirotčím penězům. — Ondráčková pak sváděla na manžela, že on o všem věděl. Hošík Ondráčkův skutečně náhle zemřel a bylo tehdy přijato, že v nestřeženém okamžiku spadl do škopku vody a utonul. O tomto vzájemném obviňování zvědělo četnictvo, které zavedlo v této příčině pátrání, na základě jehož pak byli manželé Ondráčkovi zatčeni a dodáni soudu. Lidové noviny, číslo 293, ročník XI, 22. prosince 1903, str. 4.

Denní zprávy

_______________

V těžkém podezření. Nedávno zatčeni byli v Hlíně u Ivančic manželé Josef a Žofie Ondráčkovi, poněvadž byli v podezření, že předešlého roku synka Ondráčkové z prvého Hlavička deníku Lidové noviny, manželství, Jana Moudrého, utopili, aby se mohli zmocniti č. 299, vydaného v Brně zůstavších po něm 700 kor. Vyšetřováním však prokázána ve čtvrtek 31. prosince 1903. byla nevina obviněných a ve středu minulého týdne bylo vyšetřování proti nim na návrh státního zastupitelství v Brně zastaveno a manželé ihned po týdenní vazbě na svobodu propuštěni.

Denní zprávy

Lidové noviny, číslo 299, ročník XI, 31. prosince 1903, str. 4. _______________

Propuštěni na svobodu. Ve Hlíně u Ivančic zatčeni byli před týdnem manželé Josef a Žofie Ondráčkovi pro podezře- Hlavička deníku Národní listy, ní, že před rokem utopili rok starého synáčka Ondráčkové č. 1, vydaného v Praze z prvého manželství, by zmocnili se 700 korun, pro něho ulo- v pátek 1. ledna 1904. žených a dopraveni byli do vazby k zemskému soudu v Brně. Jelikož vyšetřováním prokázána byla nevina obviněných, bylo k návrhu státního zastupitelství v Brně vyšetřování proti nim zastaveno a manželé Ondráčkovi propuštěni po týdenní vazbě na svobodu. Národní listy, číslo 1, ročník XLIV, 1. ledna 1904, str. 4.

26


Tradice divadla na Hlíně od roku 1970

Třetím dílem o tradici divadla v přírodě na Hlíně je po roční přestávce hudební veselohra o třech dějstvích a čtyřech obrazech s názvem „Co Čech to muzikant“.

Rok 1973

Co Čech to muzikant

Autorem hudební veselohry je Jiří Balda, zpěvní texty napsali Karel Hrnčíř s Jiřím Baldou a hudbu složil Rudolf Leo Vašata. Děj se odehrává na začátku dvacáteho století v malém výletním městečku v letním období. Na scéně stojí mlýn s obvyklým příslušenstvím, naproti mlýnu je přízemní a čistý domek s malou zahrádkou a u plotu stojí lavička. Nad dveřmi do domku je tabule s nápisem „Martin Štěbenec, mistr krejčovský a městský kapelník“. Pod tím menším písmem: „Taktéž učitel hudby“. V pozadí je cesta k výletnímu hotelu. Předehrou je píseň „Krásný vzhled je na ten boží svět. Ty modravé hory …“, kterou zpívají děti. Do městečka, kde žije kapelník Martin Štěbenec s dcerou Boženkou, mlynář Jaroslav Všelicha s hospodyní Baruškou a stárkem zavítá vdova po komerčním radovi Anna Muzikantová s dcerou Androu a synem Daliborem. Ubytují se ve výletním hotelu pana Otakárka. Výletníci se seznamují s okolím i s obyvateli městečka. Co by to bylo za operetu, kdyby se do děje nevložila láska a také humorné scénky. Učitel hudby Martin Štěbenec si dokonce zahraje na své bratry c. k. dvorního radu, stavebního podnikatele a kapitána na lodi Sakra sakramenta. Do děje vstoupí bývalá mlynářova manželka Iška, která chce ulovit hoteliera Otakárka. Dalibor si chce vzít Boženku, ale Štěbenec chce do rodiny jen muzikanta nejen podle příjmení. Vše dobře dopadne a opereta končí písní „Co Čech, to muzikant. Svět to ví, svět to zná …“ V operetě se hrály písně: děti Krásný vzhled je na ten boží svět … Štěbenec, Boženka Já jsem tady kapelníkem a já zase bubeníkem … Boženka, mlynář Den byl jako květ májový … radová, Andra, Dalibor Zastavit teď! A čelem vpřed! … mlynář, Andra A kdybys neměl víc, jenom v ruce to voňavé kvítí … Boženka, Dalibor Pro vašeho Puntíka, v kapse mám Buřtíka … Štěbenec, všichni V celém okolí slavně hlaholí naše chvalně známá kapela … mlynář, Andra Píseň lásky zná, rád kdo hudbu má … Dalibor, Boženka Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají … Iška, Otakárek Valčík, valčík když tak sladce zní … Boženka To jsou ty naše písničky, prosté jak na louce kvítí … mlynář, Andra Váš smích, ten se mi vždy tak líbil … Boženka, Štěbenec To ví panbůh sám, co to v sobě mám … všichni Co Čech, to muzikant! Svět to ví, svět to zná … Jozef Sliacky

27


1973

Co Čech to muzikant Opereta o třech dějstvích

Napsal: Jiří Balda Písně složili: Karel Hrnčíř, Jiří Balda Hudbu složil: Rudolf Leo Vašata Osoby a obsazení: Anna Muzikantová, vdova po kom. radovi ……………………… Zdena Fialová Andra, její dcera …………………………………………….. Světlana Hodovská Dalibor, její syn …………………………………………………….. Jozef Sliacky Martin Štěbenec, krejčí a kapelník …………………………… Miloš Dostalý, st. Boženka, jeho dcera ……………………………………………… Jana Jelínková Jaroslav Všelicha, mlynář ………………………………………… Alois Fiala, st. Paní Iška ……………………………………………………….. Jindra Dujsíková Otakárek, majitel hotelu ………………………………………….. Milan Vařejka Baruška, hospodyně ve mlýně ………………………………... Marie Prudíková Stárek ……………….………………………………………………... Jan Vašulín Číšník, portýr v hotelu ……………….………………………… Alois Fiala, ml. Listonoš ……………….…………………………………….... Miloš Dostalý, ml. Děti ….. Zdeněk Vašulín, Vilma Enžlová, Hana Krupicová, Pavlína Kocábová, Věra Kocábová, Eva Enžlová, Alena Dostalá, Stanislav Řezáč, Jindra Beránková, Slávka Sládková Nápověda: Antonín Čech Režie: Alois Fiala, st. Zpěvy nacvičil: Vilém Neužil Hudební doprovod: hudba ČSPO Ivančice vedená Jaromírem Glöcknerem Zvětšený otisk razítka Antonína Dostalého ze zadní strany fotografie (38 × 4 mm).

Co Čech to muzikant, společné foto herců na hřišti u divadla, foto Antonín Dostalý, 1973. stojící zleva: Miloš Dostalý ml., Alois Fiala ml., Antonín Čech, Jindra Dujsíková, Milan Vařejka, Zdena Fialová, Miloš Dostalý st., Jana Jelínková, Jozef Sliacky, Alois Fiala st., Světlana Hodovská, Marie Prudíková sedící zleva: Zdeněk Vašulín, Vilma Enžlová, Hana Krupicová, Pavlína Kocábová, Věra Kocábová, Eva Enžlová, Alena Dostalá, Jan Vašulín, Stanislav Řezáč, Jindra Beránková, Slávka Sládková

28 Hlínské rozhledy, číslo 4 (16), ročník 4


29

Výpis ze školních kronik obce Hlína Školní rok 1915/1916

Ač mysli všeho obyvatelstva se toužebně obracely tam, kde měla vzejíti hvězda míru, míru pro naši vlast čestného a příznivého, přece nepřátelská čtyřdohoda i po celý tento školní rok pokračovala ve svém bezohledném boji.. Avšak její plány nezdařily se jak si představovala. I po druhém roce války stojí naše i spojenecká vojska na cizí půdě jako mocná hradba, o niž se tříští prudké útoky nepřátelské. Zajímavostí jest, že v řadách našich hrdinských vojů bojují na Balkáně i Bulhaři, kteří přistoupili dne 12. 10. 1915 k trojspolku a urychlili pokoření Srbska a Černé Hory. Jako na jihu spojenci rázně postupovali, tak i na severu učiněn skvělý průlom u Gorlice, jímž počíná se nová epocha světové války. Rusové obráceni na ústup a vytlačeni z Uher, Haliče a Bukoviny až na nepatrné území ve východní Haliči. Současně vojsko německé postupovalo vítězně k Varšavě, Brestu Litovskému a Dvinsku. Ve škole byly tyto hrdinské činy vylíčeny u příležitosti domácích školních slavností. Dne 17. února objasněn význam pokoření Černé Hory a pád Lovčenu, při čemž působeno na vlastenecké city školní mládeže. V týdnu Červeného kříže od 1. do 7. května vysvětlen z nařízení úřadů školních průlom u Gorlice a jeho důsledky. Veliké oběti přinášeli všichni národové říše ochotně i po druhý rok. Horlivě upisováno bylo na III. Válečnou rakouskou půjčku na podzim r. 1915 a IV. Rakouskou válečnou půjčku v dubnu a květnu 1916. Správa školy horlivě agitovala pro všeobecné upisování. Po předložení IV. Rakouské válečné půjčky sestaven „Místní propagační výbor“ v němž byli Alexander Červenka, zatimní správce školy, Josef Šťastný, radní a Ondřej Vašulín,

Jan Dostalý, stojící v zadní řadě čtvrtý zleva, Židenice červen 1916.

30


rolník. Výbor vyvinul živou, úspěšnou činnost. Na doplnění branné moci byly opět konány několikeré domobranecké přehlídky v různých skupinách dle stáří v roč. 1898–1866. K vojsku byli z osady povoláni: Vykoukal Julius, tesařský pomocník, Soukup Karel, cukrář, Emmerich Průša, rolníkův syn, Průša Vladimír, dělník, Průša Jan, pekař, Dostálý Jan, rolník, Martínek Cyrill, rolník, Švom Adolf, obecní sluha, Ondráček Vincenc, Ondráček Josef, Čech Jan, rolník, Šťastný František, dělník, Dostálý Vilém, rolník, Dostálý František, dělník na dráze, Červenka Alexandr, zatimní správce školy, Nosek Adolf, truhlář, Martínek Karel, rolník a Vaňura Josef, rolník. Nezvěstnými byli: Čech František, rolnický syn, Sládek Stanislav a Baier Josef. Z ruského zajetí psali: Hlavoň Štěpán, Bořil Josef, Vašulín Jaroslav. Na poli cti padli: Kratochvíl Albín, Duda Vincenc a Hladík Jan. Aby se zajistilo zásobování obyvatelstva cukrem a kávou a zamezilo se hromadění velikých zásob, byla spotřeba cukru a kávy upravena vydáním lístků na cukr a kávu. Na jednu osobu počítán na jeden měsíc 1 kg cukru. Na počátku školního roku byl zdejší škole službou přidělen výpomocný učitel v Silůvkách Alexandr Červenka a pověřen zatimní správou školy oznámením c. k. okresu školní rady ze dne 16. 9. 1915. Poněvadž byl týž dne 13. 6. 1916 jako domobranec odveden, podala místní školní rada c. k. okresní školní radě žádost o zproštění jmenovaného od domobranecké služby ve zbrani. Počátkem šk. roku 1915/16 bylo v matrice školní zapsáno 36 chlapcův a 33 děvčat, celkem 69. Z nich chodilo do měšťanské školy v Ivančicích 2 hoši, do ústavu pro hluchoněmé v Lipníku 1 hoch, do II. České reálky v Brně 1 hoch do německé měšťanské školy v Brně 1 děvče. Do zdejší školy chodilo tedy 32 chlapcův a 32 děvčat, celkem 64. Koncem šk. roku 1915/16 bylo v matrice školní zapsáno 33 chlapcův a 28 děvčat, celkem 61 a do zdejší školy chodilo 29 chlapcův a 27 děvčat, celkem 56.

Alexander Červenka, zatímní správce školy na Hlíně v období školního roku 1915/1916.

Všeobecných úlev v docházce školní požívali 4 chlapci a12 děvčat, celkem 16. Docházka byla oproti předešlému roku horší, u některých žáků nepravidelná pro součinnost žactva při domácích a hospodářských pracích a pro epidemie spalniček


31

v únoru a březnu, kdy téměř polovina žáků nesměla choditi. Procento zameškání činilo za rok omluveného 8,4, neomluveného 0,1, celkem 8,5. Inspekce zdejší školy vykonána letošního roku nebyla, zkouška z náboženství konala se v Neslovicích dne 19. 6. 1916. Pozn.: Doslovný opis ze školních kronik obce Hlína.

Ersatzbataillon des k. k. Schützenregiments Nr. 14 (Nahradní batallion k. k. střeleckého regimentu č. 14). Na této skupinové fotografii se nachází Josef Vaňura, Hall in Tirol, prosinec 1916.

32


Jména obydlených částí Hlíny jsme se pokusili vysvětlit v prvních dvou dílech série o zeměpisných jménech této obce. Na řadě jsou jména pomístní, anoikonyma. V této části bude řeč o tratích v plužině, v tom příštím o lese.

Díl 3.

Pomístní názvy Hlíny – plužina

Úvodem

Plužina, jak napovídá základ slova „pluh“, je zemědělsky využívanou částí obecního území. Druhy pozemků, které do plužiny spadají jsou orná půda, louky a pastviny, zahrady a sady (jen vně zastavěné území obce), vinice, chmelnice a ostatní půda (lado) vně zastavěného území obce. S vývojem lidské společnosti se rozsah plužiny měnil většinou v její prospěch. Zjednodušeně řečeno, na jedné straně plužina dlouhodobě ustupuje zástavbě (bydlení, průmyslu, zemědělským areálům, dopravním stavbám apod.), na druhé straně soupeří o svoji hranici s lesem. V každém případě platí, že zejména zemědělské pozemky si člověk potřeboval pojmenovat, aby věděl, o které se jedná. Často měl sedlák polnosti na několika místech nebo dokonce na několika desítkách míst v rámci obce. Tam bylo rozdělení jmény naprosto nutné. Stejné to mají vinohradníci s ohledem na specifický tvar řádku vinice a lokální podmínky pro révu (půda, sklon a expozice svahu apod.).

Hlinská plužina

Svým malým rozsahem plužiny (160 ha) a především malým poměrem rozlohy plužiny vůči lesu (1:4) patří Hlína typově spíš na Českomoravskou vrchovinu. Je v tomto smyslu unikátem v příbrněnském prostoru. Svědčí o určité odlehlosti obce a poloze na temeni Bobravské vrchoviny. Navíc je onen poměr velmi konzervativní a prakticky se nezměnil po staletí od kolonizace hlinského prostoru. To už jsme si dokumentovali v seriálu Hlína na starých mapách. Studie pomístních názvů hlinské plužiny by s ohledem na nevelkou plužinu měla být snazší než studie o hlinských lesích. Jestli to tak opravdu bude, ukáže tento a příští díl seriálu. Pro výčet pomístních názvů vezměme za základ stabilní katastr, který je v tomto ohledu prvním směrodatným materiálem (viz tab. 1). Připomeňme, že blíže k mapě stabilního katastru pro obec Hlínu pojednal samostatný článek (viz Hlínské rozhledy č. 4/2010). Stabilní katastr jednoznačně a přehledně dělí celé katastrální území na jednotlivé pozemky, vyjádřené parcelami. Stavební i pozemkové parcely, které jsou geometrickým průmětem pozemků do roviny, jsou navíc uskupeny do dílčích celků – pozemkových tratí (honů). Každá pozemková trať je označena kódem v podobě římské číslice a názvem

33


v podobě vžitého pomístního jména. V případě Hlíny seznam čítá sedm tratí (viz tab. 1) včetně vlastní obce (trať I. – Hlina). Tab.1: Pomístní názvy Hlíny ve stabilním katastru (1825). Číslo trati

Název trati

Přepis názvu

Výměra [ha]

I. Hlina

vlastní obec

10

II. Stara Hora

Stará hora

91 186

III. Wesela Hora

Veselá hora

IV. Kopaniny

Kopaniny

18

V. Hlinky

Hlinky

48

VI. Dobry drva

Dobrá dřeva

VII. Zagiežek/Sagiezek/Sagieczek Zajíček

264 217 834

Tentokrát jsme si ke stabilnímu katastru vzali na pomoc také jeho předchůdce, totiž katastr josefínský (ustanoven patentem roku 1785). Znamenal podrobný soupis půdy, poprvé založený na zaměřovaní pozemků, byť primitivními metodami. Jelikož josefínský katastr neměl výstup v podobě mapy obce (pouze náčrtů – brouillonů), nezařadili jsme tento dokument do seriálu o starých mapách. Základem operátu josefínského katastru je kniha fasí, která nám posloužila jako pramenný materiál. Zde jsou trati nejprve popsány číslem, jménem a krátkým popisem s vymezením vůči sousedním tratím a hranici katastrální obce. Popis je však pro laika velmi těžko čitelný, a tak některé souvislosti mohou unikat. Pod topologií následuje výčet pozemků se jmény vlastníků a s údaji o druhu pozemku, výměře a výnosu z půdy. Na konci detailního popisu následuje přehled, kde jsou trati opět vyjmenovány. Jelikož se pomístní jména v popisu a v přehledu často různí, uvádíme raději oba (viz tab. 2). Vezměme teď popořadě jednotlivé pozemkové trati tak, jak je uváděl stabilní katastr. V rámci každé trati se pokusíme umístit a srovnat příslušná starší jména z katastru josefínského.

I. Hlina (Hlína)

Jedná se o zastavěné území obce Hlíny včetně zahrad, sadů a záhumenků bezprostředně navazujících na domy. Samoty mimo zastavěné území obce náleží do přiléhajících pozemkových tratí. Z hlediska názvosloví bylo o jádru obce pojednáno v předchozím díle seriálu (viz Hlínské rozhledy č. 2/2012). Zástavba Hlíny se rozšiřovala, takže josefínský katastr na tomto území rozlišoval kromě Ortsplatz (místní trati) ještě pozemkovou trať Zahumenicza, resp. za Humenicze (Záhumenice). S ohledem na vypsané sousední trati to byl svazek pozemků navazující na zástavbu k jihovýchodu, k východu, tj. i prostor jižní uličky z Křenové, rovnoběžné s ulicí V dědině. Možná byly záhumenicemi i parcely od kostela k silnici, neboť zástavba zde tehdy byla sporadická.

34


II. Stara Hora (Stará hora)

Pokud se objeví v našich zemích v názvu pozemkové trati pojem hora, jedná se buď o vinohrady, doly nebo vyvýšeninu (kopec). V případě hlinské Staré hory se bezpochyby jedná o první případ, tedy vinohradnické území. Na ivančickém území navazují v tomto směru dodnes udržované vinohrady. Rovněž jsou uspořádané do „horních“ trati: Sedmihradská hora, Krásná hora, V Nových horách a nepřekvapí ani ivančická Stará hora nad Lány při neslovické hranici a silnici. Staré mapy a staré soupisy půdy informují o pěstování vinné révy na Hlíně. V operátech stabilního katastru ještě poslední zbytky vinohradů najdeme, a to právě na Staré hoře. Přívlastek „Stará“ říká buď to, že se zde víno pěstovalo od pradávna, anebo že jde o vinohrady bývalé či dříve významné a rozsáhlé. Stará hora reprezentuje poměrně komplikovaný celek pozemků. Dříve i v současnosti to byla mozaika polí, zpravidla s ovocnými stromy, vinic, sadů a pastvin (meze). Zejména na pomezí roklí směřujících k Čagance a Martálce zarůstaly náletem a přešly postupně v les. Komplikovanost Staré hory si vynutila zavedení více pomístních názvu pro podčásti. Josefínský katastr popisuje trať Czerweny Roli (Červená pole) někde při hranici s ivančickým a také bránickým katastrem. Polohově popisu odpovídají spodní pole u Martálky pod Bukovinkou. Přízvisko Červená souvisí se zabarvením půdy oxidy železa a hliníku (feralitizace, lateritizace), hojným zejména v Boskovické brázdě, nejvíce pak v hlušině na haldách u oslavanského dolu Kukla. Dále do prostoru Staré hory patří zřejmě i rozsáhlá trať Feldern hintern Dorf (Pole za vsí). Zdá se, že by to mohly být polnosti navazující na Hlínu od vyústění Křenové až po terénní hranu u kříže tam, kde se dodnes říká Na Podevsích. Posledním honem, jež by měl náležet ke starohorské lokalitě jsou Newosader Felder (pole Novodsady). Podle popisu by měly navazovat na veselohorský les, takže umístění vypadá na západní část Starých hor. Pojmenování sice může mít základ v sedlákovi Novosadovi, ovšem v seznamech hlinských jmen se zmíněné příjmení neobjevuje. Jako pomístní název jsou Novosady poměrně časté (např. Střelice, Mělčany, Oslavany, Padochov), a tak původ použití bude spíše prozaický – nově založené sady, pole.

III. Wesela Hora (Veselá hora)

Se Starou horou sdílí tato trať nejen hranici, ale také základ pojmenování. Obě hlinské „hory“ spolu sousedí a zaplňují téměř celou západní polovinu obecních pozemků. Jméno signalizuje pěstování vína stejně jako v případě hory Staré. Díky terénní dispozici připadá tentokrát v úvahu i horopisná varianta původu. Kopec Veselou horu reprezentuje výšková kóta (395,6 m n. m.) na odlesněném temeni menšího masivu mezi údolíčky Martálky a Čaganky. Právě zmíněná bezlesá část trati byla nejspíše vinohradnickou a dala název honu. Zdali měla svůj dnešní nevelký rozsah, který činí pouhou 1/20 celé trati, nebo byla rozlehlejší, nevíme. Je ale zarážející, že tak rozsáhlému lesu (186 ha) dala název relativně


Obr.1: Katastrální území Hlíny s rozdělením na pozemkové trati ve stabilním katastru (1825).

35

36


malá vinice (9 ha) umístěná na jeho okraji. Tento fakt zřejmě potvrzuje, že vinohrady vskutku platily za obecní zlato. V každém případě skromný rozsah plužinové části Veselé hory shodně potvrzuje jak stabilní, tak i josefínský katastr. Přívlastek „Veselá“ patrně ilustruje dobrou polohu a utěšené hospodářské výsledky na vinicích. Vyloučit ale nemůžeme ani vlastníka Veselého v dobách minulých.

IV. Kopaniny

Hlinské kopaniny navazují na ty neslovické. Obě polní trati lemují neslovicko-kounickou silnici, a to především na severní (tetčicko-prštickou) stranu. Kopaniny končí špidlenským zúžením plužiny, kde se dříve rozbíhaly cesty k Hlíně a k Pršticím. Současný rozsah polí se nezměnil od dob, kdy máme k dispozici údaje. Název Kopaniny je hojně užíván (např. Silůvky) a nezřídka bývá doplněn zpřesněním (např. Kopaniny nad klášterem v Oslavanech, Prosná kopanina v Neslovicích) pro četnější užití dokonce v rámci téhož katastru. Původem názvu je „kopání“ jako zemědělský úkon používaný odpradávna, který často symbolizuje v přenesené rovině „obdělávání“ vůbec.

V. Hlinky

O trati Hlinkách jsme podrobně psali v předminulém díle seriálu (viz Hlínské rozhledy č. 1/2012), neboť se jedná o hlínu, která dala základ jménu místnímu, tj. Hlíně jako vsi, obydlenému území. Pozemková trať Hlinky navazuje v prostoru Špidlen na Kopaniny a stejně jako sousední hon se rozšiřuje po obou stranách neslovické silnice až k obci. Končí u božích muk nade vsí. Od polí Starých hor jsou Hlinky odděleny strží na Paloučkách, od polí Zajíčka cestou k divadlu a k Pršticím. V josefínském katastru je trať pojmenována jako Hlinβky hintern der Marter, resp. zkráceně Hlinβky (Hlinská pole za boží mukou, resp. Hlinská). Můžeme tedy pozorovat mírnou vývojovou změnu v tomto pomístním názvu. Stabilní katastr buď název nepřesně převzal z josefínského a došlo k přechýlení Hlinský>Hlinky, anebo se během desetiletí prostě mezi lidmi přestalo říkat Hlinský a začalo říkat Hlinky a stabilní katastr změnu zaznamenal. Rozsah této pozemkové trati se mezi starými soupisy půdy nezměnil.

VI. Dobry drva (Dobrá dřeva/Dobrý les)

Jestliže jsme o Veselé hoře psali jako o trati převážně lesní, pak Dobrá dřeva jsou téměř výlučně lesem. Zaujímají obrovský komplex lesa na sever od obce. Navazují na pole Kopanin a Hlinků a táhnou se až k prštické cestě (později silnici). Pouze uprostřed lesní trati najdeme úzký proužek 30 pozemků luk (1,4 ha). Jde o úzkou nivu říčky Šatavy v prostoru nad dnešním horním „madreváckým“ rybníkem až po soutok dvou zdrojnic Šatavy. Pokud bychom pro tento zapomenutý kout uprostřed bučínských lesů hledali alternativu v josefínském katastru, připadá v úvahu pozemková trať Krcžmowski Wieβen (Krčmovy louky). Popis umístění je velmi strohý a neopírá se o sousedství s žádnou s polních tratí. Výměra je uváděna větší než odpovídá té ve stabilním katastru, takže pruh luk se mohl táhnout níže po proudu přes současný rybník. Ještě hlouběji v hvozdu Dobrých dřev, blízko katastrální hranice, vedl stabilní katastr


37

jednu lesní loučku (0,2 ha). Ta se nacházela na severní zdrojnici říčky Šatavy asi 300 m po proudu pod tzv. Myslivcovým rybníčkem.

VII. Zagiežek (Zajíček)

Zajíček je kombinovanou pozemkovou tratí s převahou lesa (169 ha), ale značným podílem plužiny (46 ha). Trať zaujímá východní a jihovýchodní prostor obce. Lesy Zajíčka navazují na lesy Dobrých dřev na prštické cestě. Táhnou se až k polím u cesty z Bránic do Silůvek a blok lesa ve svahu ke kounické křižovatce vpravo od silnice patří do Zajíčka taktéž. Plužina Zajíčka obklopuje kounickou silnici z obou stran a vyplňuje zbytek katastrálního území podobně jako u Kopanin a Hlinků. Původ pojmenování má patrně snadné vysvětlení v polním zvířeti hojném v naší plužině zejména v minulosti. Příjmení Zajíček, coby majitel lesních pozemků nebo polí, není na Hlíně tradováno. V soupisu tratí josefínského katastru má Zajíček diametrálně menší výměru (11 ha). Je nabíledni, že výše popsaná stejnojmenná velká trať ve stabilním katastru vznikla zcelením několika starších polních tratí. Kromě původního menšího Zajíčka to byla Felder gegen Kanitz (pole naproti Kounicím). Už z vlastního pojmenování se dozvídáme přibližné umístění. Patrně se jednalo o polnosti ve svahu až pod křížem, kde se dodnes říká Na Kounickách. Prudkému svahu dále ke kounické křižovatce se v současnosti lidově říká Kroužek. Původ tohoto jména autorovi není znám. Jako místní nese jméno Kroužek třeba vesnička těsně přiléhající k Rousínovu. Nepochybnou součástí Zajíčka je stará trať Kozi Hori (Kozí hory). Jako jediná byla zčásti zastavěna a tak se zdánlivě ztracený pomístní název stal znovu živým. Rozboru Kozích horek jsme se věnovali v minulých dílech seriálu (viz Hlínské rozhledy č. 1 a 2/2012). Poměrně nejasnou zůstává stará trať Rota Acker, resp. Rota ecker (Červená pole, resp. Červené kouty), která dle popsané topologie zřejmě také náležela do pozdějšího Zajíčka. Význam slova je oříškem. Přívlastek Rota (možna i Roťa) pravděpodobně znamená rote, tedy červený. Co se týče základu jména, oba zápisy v josefínském katastru (viz tab. 2) se tentokrát významově liší. Pokud by platilo „Acker“, pak se jedná o pole. Pokud „ecker“, šlo by o kouty, tzn. pozemky na okraji lesa, na lomu svahu, poblíž strže (zmoly) či přímo v ní. Jako pravděpodobnější se jeví Červené kouty, neboť 5/6 výměry trati je v popisu vedeno jako louka, zbytek jako orná půda. Umístění trati v rámci katastru směřuje do zarostlých strží na jižní straně kounické silnice. I v současnosti aktivní eroze zapříčila rychlý odnos spraše a sprašových hlín s následkem destrukce staré cesty z Hlíny do Moravských Bránic. Erodovaný prostor přestal být využíván zemědělsky již dávno a sloužil jako pastvina, resp. zarůstal náletem a zčásti se měnil v les. Vysvětlení původu jména by bylo stejné jako u trati Czerweny Roli v rámci Staré hory (viz příslušný odstavec). Poslední neurčenou tratí Josefského katastru je Kratina hutweide (Kratinovo pastvisko). Tato malá (2 ha) část hlinských pozemků snad měla být poblíž neslovické hranice

38


a také nějaké neslovické cesty, resp. trati za božími mukami. Lokalizace je tak nejasná. Objasnění názvu směřuje spíše k vlastnímu jménu, tj. Kratinova pastvina. Ovšem obecný pojem kratina, tj. krátký pozemek, trať s krátkými pozemky, bývá pro polnosti tradičně používán. V tomto případě by byl význam Krátké pastvisko. Tab. 2: Pomístní názvy Hlíny v josefínském katastru (1788). Původní výměra uvedena v dolnorakouských jitrech (Jochen) a čtverečných sázích (gKlaster). Poslední sloupec uvádí přepočtenou výměru jednotlivých tratí na skutečnou výměru katastrální území (834 ha). Číslo trati

Název v detailním popisu

Název v přehledu

Výměra [jitra]

[gsáhy]

Přepočet [ha]

[ha]

I.

Ortsplatz

5

478

3,05

3,46

II. Altenberg genannt

Altenberg

86

1300

49,97

56,70

III. Newosader Felder

Newosader Felder

12

520

7,09

8,05

IV. Wesela Hora genant

Wesela Hora

15

375

8,77

9,95

V. Kopaniny

Kopaniny

30

1763

17,90

20,31

VI. Hlinsky hinter der Marter

Hlinβky

75

345

43,29

49,13

VII. Feldern hintern Dorf

Hintern Dorf

23

1107

13,64

15,47

VIII. Zahumenicza

za Humenicze

3

1288

2,19

2,49

16

587

9,42

10,69

8

1040

4,98

5,65

IX. Zagiecžek

Zagiecžek

X. Felder gegen Kanitz

Felder gegen Kanitz

XI. Kozi Hori genannt

Kozi Hori

13

652

7,72

8,76

XII. Rota Acker genannt

Roťa ecker

20

2150

12,29

13,94

XIII. Krcžmovski Wieβen

Krcžmovski Wieβen

2

2066

1,89

2,15

XIV. Kratina hutwaide genannt

Kratina hutwaide

3

676

1,97

2,24

XV. Cžerweny Roli genannt

Czerwene Roli

1

857

0,88

1,00

955

663

549,94

624,01

318

690

735,00

834,00

XVI. Obrigkeitliche Waldungen Waldungen

Závěr

Předložený soupis oficiálně vedených pomístních jmen Hlíny jistě není konečný. Obyvatelé Hlíny si vloží do pozemkových tratí i své názvy neoficiální, často rozdělující velké trati. Lidé si pro své nejbližší okolí zaváděli názvy nové a reagovali tak na významnou událost, změnu vlastníka či změnu ve využívání půdy. Nejednou v pomístním jméně najdeme díky jednomu či několikerému zkomolení staré jméno, které jsme měli za mrtvé. Mnohdy byly na vině přepisy do němčiny a z němčiny. Hlinská anoikonyma v plužině jsou do značné míry tradičními jmény, která běžně


39

nacházíme nejen v brněnském zázemí. Přeživší vinohradnická pojmenování Stará hora a Veselá hora dokumentují prvořadý význam pěstování vína v našich končinách. Podobně se tento fenomén odráží třeba i v symbolice obecních znaků. Použitá literatura Císařský otisk mapy stabilního katastru obce Hlína. © ČÚZK Drápela M. V. (1989): Střelice – místní a pomístní názvy. Střelický zpravodaj, roč. VIII., mimořádné číslo. 20 s. Fassiens Buch der Gemeinde Hlina. MZA, fond D6, kniha J 997. © Moravský zemský archiv Brno. Indikační skica mapy stabilního katastru obce Hlína. © Moravský zemský archiv Brno – http://www. mza.cz/indikacniskici Novotný F. (1896): Nauka o rakouském katastru a o knihách pozemkových. Nakladatel Alois Wiesner, Praha. S. 7–11. Štusáková H.: Geografické názvy na obecně zeměpisných a vlastivědných mapách. Zprávy Geografického ústavu ČSAV, Brno 1973. S. 3-6. Vašulín J.: Hlína – od minulosti k současnosti. Hlína 2007. 126 s.

Dušan ADAM, Ivančice

Los věcné loterie číslo 528 vydaný „ku prospěchu Ivančické nemocnice“. Losování proběhlo 31. prosince 1863 a hlavní výhra bylo „stříbrné těžké jídelní náčiní pro 24 osob“. Výherce dnes již asi nezjistíme. Los vytiskl Karel Winiker v Brně. V letech 1833–1841 byl společníkem knihkupectví Seidel a spol. v Brně a tuto firmu v roce 1841 koupil. Od roku 1843 zde působil jako knihkupec, zřídil antikvariát a velkou půjčovnu hudebnin o 10.000 číslech. Od roku 1848 působil také jako tiskař. Majitelé a společníci firmy se měnili velmi často. Roku 1866 zní firma Břeža, Winiker a spol. V roce 1879 změněna na B. Winiker a Osk. Schickhart, od roku 1881 dvorní dodavatelé. Tato firma vždy vystupovala jen německy a v 70. letech 19. století vydávala dokonce spisy moravských Němců proti Čechům.

40


Malé povídání o rodinných svátcích a oslavách Část šestá: Vstup do manželství – manželství, formy sňatku

Svatba v kostele

Manželství je instituce stará téměř jako lidstvo samo. Už naši dávní prapředkové trvali na tom, aby soužití muže a ženy bylo nějakým způsobem potvrzeno a aby bylo jasné, co je rodina a jaká má práva.

MANŽELSTVÍ

Pro civilizovanou lidskou společnost se manželství stalo naprosto samozřejmou a přirozenou součástí života, i když existují skeptici, kteří prohlašují, že je proti zdravému rozumu, protože omezuje svobodu a nezávislost. Dokonce i někteří antropologové se snaží na základě torzovitých zpráv z dávné minulosti dokázat, že manželství není nezbytným předpokladem fungování lidské společnosti. Přírodovědci naopak ukazují na zajímavý fakt ze zvířecího světa, že pevné soužití mezi samcem a samicí existuje u řady savců i ptáků a že některé páry jsou si věrné po celý svůj život. Historickým faktem je, že manželství existovalo a existuje ve všech lidských kulturách celého světa. To neznamená, že je vždycky svazkem jen dvou lidí opačného pohlaví. Existují modely, v nichž manželskou skupinu tvoří víc lidí. Malý slovník Monogamie je svazek jednoho muže a jedné ženy, kteří tvoří pár. V současné době na světě výrazně převládá, protože je jediným možným (či povoleným) typem svazku v nejvíce zalidněných zemích.


41

Polygamie je obecně svazkem osoby jednoho pohlaví s několika osobami opačného pohlaví současně. Pokud jde o svazek muže s několika ženami, nazývá se polygynie (mnohoženství), pokud jedna žena žije s několika muži, jedná se o polyandrii (mnohomužství). Více mužů Mnohomužství je dnes velmi vzácné, doklady o něm pocházejí například z Polynésie, Tibetu či horských oblastí Indie. Je vlastně z hlediska reprodukce společnosti nepřirozené, protože taková rodina může mít mnohem méně dětí, než kdyby každý muž měl svou vlastní ženu. Právě proto ale mnohomužství vzniklo: ve velmi chudých oblastech, kde by lidé více dětí nedokázali uživit. Více žen Mnohoženství má v lidských dějinách velice dlouhou tradici. Od pravěku bývalo považováno za výsadu bohatých a také dnes mají v zemích, kde je mnohoženství povolené, více manželek především zámožnější muži. Z toho je zřejmé, že i kdysi existovaly souběžně oba druhy svazků. Více žen ovšem znamenalo vyšší prestiž, a proto mnozí muži dělali všechno možné, aby si mohli alespoň dvě dovolit. Dnes se počet polygamních rodin zmenšuje, protože síla tradice není tak veliká a stále méně mužů je schopno a ochotno živit několik manželek. V minulosti bylo mnohoženství jako přechodná forma doloženo v zemích, kde v důsledku krvavých válek klesl počet mužů natolik, že většina žen prostě manžela sehnat nemohla. Proto mohl mít muž dvě nebo tři ženy. Neoficiálně podobně svazky existovaly po druhé světové válce v některých oblastech bývalého Sovětského svazu. Slované Tak jako jinde v Evropě bylo až do konce raného středověku mnohoženství běžné i u našich slovanských předků. Zprávy o něm se dochovaly jak z prostředí vládnoucích vrstev, tak prostého lidu. Brojil proti němu svatý Vojtěch, který tehdy zastával úřad pražského biskupa. Nakonec biskupský stolec opustil a jako jeden z důvodů uvedl, že nikdo jeho výtek a církevních zákazů nedbal. Podle Kosmovy kroniky vyhlásil právě nad hrobem Sv. Vojtěcha v polském Hnězdně český kníže Břetislav svá dekreta, v nichž prosazoval křesťanská pravidla. Křesťanská církev proti mnohoženství ostře vystupovala, proto si někteří muži k manželce přivedli konkubínu. Ta s nimi žila společně v domácnosti jako druhá žena, i když právně manželkou nebyla. Ještě v 11. a 12. století šlo o častý jev, a to nejen na dvorech velmožů, ale i na venkově. Toto ať jest hlavní mé a první přikázání, aby vaše manželství, jež jste doposud měli jako s lehkými ženami a nepořádná po způsobu hloupých hovad, od té chvíle byla podle církevních ustanovení zákonná, soukromá a nerozlučná, a to tak, aby muž žil maje dosti na jedné ženě a žena majíc dosti na jednom muži. zákoník knížete Břetislava z roku 1039

42


Muslimové Dnes je mnohoženství typické pro muslimské země v Asii, poměrně běžné je v Africe (ještě v polovině 20. století bylo 35 % afrických manželství polygamních; na jednoho muže statisticky připadalo 2,5 ženy). Více žen si mohli dovolit jen bohatí muži, ti nejmocnější v minulosti mívali harmy s desítkami, ba stovkami žen. V době, kdy muslimské náboženství vzniklo, mívali kočovní beduíni i desítky manželek, ovšem postavení většiny z nich bylo na úrovni obyčejných služek. Když na počátku 7. století sestavil Mohamed základní články víry, měl on sám jedinou manželku Aišu (která ho živila, aby se mohl věnovat svým náboženským vizím). Protože byla neplodná, povolila mu konkubínu, aby zplodil, jak tradice přikazovala, syna. Od této události se odvozuje princip muslimského mnohoženství. Sám Mohamed však omezoval počet povolených manželek na čtyři. Pravděpodobně toto omezení dodržovala dlouho většina arabských zemí. Velké harémy si zřídili jen někteří vládci, vezírové a bohatí kupci. Největší harémy budovali až později vládci turečtí, kteří přijali muslimskou víru, ale postrádali kultivovanost arabského světa. V každém případě platí v mnohoženství zásada, že muž musí své ženy nejen uživit, ale také být k nim a k jejich dětem spravedlivý. V praxi to znamená, že každá žena mívá vlastní byt, dům nebo alespoň pokoj či chýši, kde ji manžel pravidelně navštěvuje a podílí se na výchově společných dětí. Pokud má ženy dvě nebo tři, je to časově i finančně velmi náročné. V chudých zemích, kde se lidé živí zemědělstvím, představuje více žen více pracovních sil. Muž za ně musí sice nejdříve zaplatit jejich rodinám (často se i zadluží), ale pak je na tom většinou lépe, protože zvládne obstarat větší pole a chová více koz, ovcí apod. Někdy mezi ženami jednoho muže panuje vzájemná řevnivost, zejména pokud nerozděluje svou přízeň mezi ně spravedlivě. To ale neznamená, že by se cítily poníženě nebo nerovnoprávně jak to vnímáme my, Evropané. V některých zemích chodí do zaměstnání nebo podnikají, mají vlastní peníze a jsou ekonomicky nezávislé. Nerovnoprávné postavení ženy souvisí spíše s tím, kde žije a jaká práva jí tamní společnost přiznává. A je celkem jedno, jestli žije v monogamním nebo polygamním manželství. Jedna žena Monogamní manželství celosvětově vyhrává. Jako jediné možné ho uznává celá křesťanská Evropa, většina nemuslimské Asie, Austrálie, část Afriky i obě Ameriky (s výjimkou některých indiánských kmenů). Mnoho rodin v muslimském světě (zvláště v civilizovanějších zemích) už také tvoří jen jeden pár. Malá rodina se lépe uživí, v průmyslových oblastech se může stěhovat za prací, snazší je i vzájemné porozumění a péče o děti. V mnoha zemích (včetně České republiky) je polygamie trestným činem. Velký rozruch proto způsobil případ náboženského hnutí mormonů, kteří v 19. století osídlili americký stát Utah a založili město Salt Lake City. Mnohoženství se odmítali vzdát, a proto byl Utah do svazku amerických států (USA) přijat mnohem později než jiné státy, až roku 1890, kdy zde byla polygamie konečně zakázána. Dnes se v souvislosti s monogamií řeší jiný morální a společenský problém. Po celá staletí byl církevní sňatek muže a ženy považován za nerozlučitelný (až na výjimky) a předpokládalo se, že spolu prožijí celý život. To už ve většině zemí neplatí, stoupá počet


43

rozvodů a druhých i třetích sňatků. Tomu, že mnoho lidí vystřídá během svého života několik oficiálních manželských partnerů, se říká následná monogamie. Nejde o novinku, podobně střídali partnery i naši předkové (zvláště z urozených rodin) ve středověku. Například Karel Veliký měl postupně čtyři manželky a šest konkubín, anglický král Jindřich VIII. měl šest manželek a na dvoře francouzského krále Ludvíka XIV. žily jeho slavné metresy, jimž se prokazovala téměř stejná úcta jako manželce.

FORMY SŇATKU

Uzavření manželství mělo v historii různé podoby a má je dodnes. Téměř vždy jde o to, aby byl svazek někým oficiálně potvrzen. Tyto „oddávající autority“ byly průběhu dějin v podstatě tři. První představují příbuzní — zástupci rodu nebo rodiny, nejčastěji otec nevěsty nebo příbuzní ženicha, kteří musí odsouhlasit přijetí věna. Druhou je církev, tedy její zástupce (kněz). Takovému sňatku se říká církevní. A konečně třetí je stát, většinou nějaký pověřený úřad či úředník. To je sňatek občanský. Rodinná svatba Uzavření manželství jen v rámci rodiny, bez přítomnosti zástupce státu nebo církve, bylo běžné po celý starověk a část středověku. Důležitou roli hráli otcové, zastupovaní v případě potřeby jinou mužskou hlavou rodiny, kteří se na sňatku dohodli. Souhlas snoubenců byl až na druhém místě. Ve starém Egyptě, Řecku i Římě byla svatba domácím obřadem, který organizovaly rodiny. Po slibu snoubenců například formou slavnostního stisku rukou, následovalo čtení svatební smlouvy, která obsahovala finanční záležitosti i povinnosti muže vůči ženě. Završení sňatku představoval slavnostní průvody, který doprovodil nevěstu do ženichova domu, a jejich první společná noc. Podobné byly i svatby v raně středověké Evropě, která vycházela z místních (hlavně germánských a keltských) tradic a zároveň přebírala antické vzory, zejména na území zaniklé Římské říše. Nejdůležitější byla dohoda obou rodin a souhlas otců. Zachovávala se i svatební smlouva, byť nebyla písemná. Záhy se sice začal zvát i kněz, ale v době raného křesťanství ještě nešlo o povinné posvěcení církví, pouze o požehnání plodnosti. Stejně tak byla rodinnou záležitostí tradiční svatba v islámských zemích, kde se tato tradice udržela dodnes. Je velmi jednoduchá, novomanželé nebo jejich rodiče oznámí příbuzným a přátelům úmysl uzavřít sňatek. Ženich a nevěsta vyjádří před svatebními hosty souhlas se svatbou a následuje hostina.

Církevní sňatky Křesťanské svatby zpočátku vycházely z místních zvyklostí a částečně z římského práva, neměly žádná pevná pravidla a přítomnost kněze vůbec nebyla nutná. Teprve postupně se začali biskupové, kteří prováděli administrativní správu na svých územích, zapojovat do obřadu a udělovali snoubencům požehnání. V období 11.–13. století se manželství začalo pokládat za svátost, kterou uděluje církev (podobně jako křest), a tak měli duchovní důvod začít vymýšlet pravidla pro jeho

44


uzavření i pro další život manželů. Po staletí probíhaly neustálé diskuze o tom, komu může církev dát souhlas k sňatku, jestli je nutný souhlas rodičů, zda mají lidé právo z manželství odejít, jak naložit s nevěrou apod. Nakonec zvítězil názor, že k uzavření sňatku stačí rozhodnutí muže a ženy a souhlas rodičů není nutný. Tím se manželství změnilo ze spojení dvou rodin na svazek dvou lidí. Byla to zásadní změna, která přinášela spoustu problémů. Protestovali rodiče (občas své potomky kvůli utajené svatbě vydědili), soudy byly zavaleny stížnostmi žen, které uzavřely sňatek beze svědků a bez vědomí rodin a manžel jej pak zapřel, protože si vyhlédl novou, často bohatší ženu. Proto se církev snažila prosadit pevná svatební pravidla: sňatek má být veřejný, předem připravovaný a všemi odsouhlasený. Byla zavedena povinnost veřejných manželských ohlášek v kostele, jejichž hlavním cílem bylo zamezit tajným sňatkům bez vědomí rodiny. Je zajímavé, že striktně církevní pojetí se prosadilo dříve v katolické části střední Evropy (tedy i v Českých zemích) než ve většině zemí západní Evropy (s výjimkou Španělska), kde právě probíhala reformace, která se snažila omezit vliv církve na život lidí. V polovině 16. století se mohli církevní představitelé na Tridentském koncilu definitivně dohodnout na tom, že manželství je jednou ze svátostí a že jeho platnost je sice vázána na souhlas snoubenců, ale před knězem a dvěma svědky. Zároveň vydali pokyny, jak má svatba probíhat. Tuto normu ale stoupenci luteránské a kalvínské víry nepřijali. Tridentský koncil zasedal v letech 1545 až 1563 v italském Trentu (latinsky Tridentum), účastnilo se ho asi 255 biskupů a předsedali mu postupně tři papežové. Přijal mnoho dokumentů, mezi nimi také některé týkající se manželství a svatby. Dekret o sňatkové reformě z roku 1563 má deset kapitol a obvykle se nazývá „Tametsi“ podle prvního slovu v latinském textu (takové „zkratky“ byly pro církevní dokumenty běžné, zde to znamená „zatímco“ nebo „ačkoliv“). Stanovil podobu slavnostního sňatku a za neplatné prohlásil sňatky uzavřené bez přítomnosti faráře z příslušné farnosti a dvou nebo tří svědků. Faráře, kteří by tajně oddali pár z jiné farnosti, čekalo sesazení. Zároveň zavedl povinnost zapsat sňatek do matriky. Ženich a nevěstu se museli vyzpovídat a zúčastnit se svatého přijímání, takže jim nezbylo, než se vzít během slavnostní mše před očima všech přítomných. Těmito ustanoveními dekret sice nezpochybnil možnost sňatku bez svolení rodičů, ani to, že podstatou svatby je pouze souhlas ženicha a nevěsty, ale zároveň tajné sňatky zcela znemožnil. V době renesance se slavnostní svatební obřady konaly pouze v kostele a řídil je kněz podle církevního zákona. Stejně jako dnes snoubenci klečeli před oltářem, kněz spojil jejich ruce a udělil jim svaté přijímání a požehnání. Křesťanský církevní sňatek byl jako první považován za nerozlučitelný a v podstatě je tomu tak dodnes. „A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ (Evangelium sv. Matouše) Podobně jako katolická církev organizují svatební obřady i další křesťané — evangelíci a další protestanti, pravoslavní. Vlastní podobu církevní svatby, prodchnutou místním folklorem a tradicemi, mají i ostatní náboženství (judaisté, hinduisté, buddhisté a další).


45

Občanské sňatky Občanský sňatek se zrodil na konci 18. století za francouzské revoluce, která sňatek pokládala za občanskou, nikoliv církevní smlouvu. Obřad se konal před úředníkem, který spravoval matriku. Lidé byli zpočátku nadšeni, měli pocit, že se vymaňují ze starých pořádků. Brzy jim však začalo něco chybět. Svatba nebyla tak hezká a slavnostní, proto si k ní opět přidávali tradiční i nové rituály a obřady, aby nahradily ty staré, spojené s církevní svatbou. Světské sňatky se začaly šířit i za hranice Francie a církev brojila proti takovému, dle jejího názoru duchovnímu úpadku. V papežských encyklikách varovala, aby se lidé neodvraceli od svateb v kostele a neopovrhovali Bohem. Vývoj se zastavit nedal, občanské sňatky se (vedle církevních) pořádaly dál. Během druhé poloviny 19. století se po Francii a Anglii i v dalších evropských státech dostaly jako legální forma sňatku do občanských zákoníků (Itálie, Španělsko, Rakousko-Uhersko, Německo). To znamenalo zásadní zlom ve vývoji manželského práva, protože manželství tím bylo pokládáno za smlouvu mezi dvěma osobami a nikoliv za svátost danou církví. Svatba na úřadě však nikdy nedosáhla takového slavnostního rázu jako v kostele. A tak se do něj lidé začali vracet. Nešlo vždy o duchovní návrat k církvi, ale o vytvoření nezapomenutelné atmosféry. Proto se dnes někdy organizují dva svatební akty — první na radnici a druhý v kostele. Tuto praxi známe i u nás. Ještě v polovině 20. století chodili ženich s nevěstou a svědky nejprve sami uzavřít sňatek na úřad a po několika dnech se konala svatba v kostele se všemi hosty, hostinou a svatebními zvyky. Hodně věřících totiž nepovažovalo občanský obřad za dostatečný k uzavření manželství. V dobách socialismu bylo církevních obřadů poměrně málo (více na Moravě než v Čechách). Pro některé svatební páry byl vstup do kostela nepřijatelný, jiní se báli nebo si nechtěli přidělávat problémy. Po roce 1989, kdy si každý může vybrat, jak bude jeho svatba probíhat, se církevní svatby znovu více vracejí. Zcela soukromé sňatky Neobvyklý nebyl ani sňatek, který nikdo nepotvrzoval a nedával k němu souhlas; jeho uzavření záviselo jen na muži a ženě. Pokud se rozhodli, že budou žít jako manželé, jejich okolí to přijalo a respektovalo. Tak to fungovalo u některých přírodních národů. Poměrně běžné byly takové svazky i ve středověké Evropě, dokud se církvi nepodařilo dostat celý chod společnosti pod svou kontrolu. Nemusíme chodit daleko do minulosti, stačí zmínit americké Common Law Marriage. V dobách osidlování Ameriky nebylo pro obrovská území dostatek úředníků ani zástupců církve, proto se oficiálně uznávalo manželství mužů a žen, kteří se dohodli na společné domácnosti, a stačilo, když na veřejnosti vystupovali jako manželé. Dnes jsme si zvykli přijímat jako partnery i páry, které neprošly žádným svatebním obřadem, žijí však spolu a vychovávají děti. V moderním právním státě nemají stejná práva jako skuteční manželé. Oficiálně se jim říká druh a družka, lidové pojmenování je mnohem hezčí — říká se, že žijí „na hromádce“.

46


Volné svazky a volná láska Asi nejvýraznější odpor proti manželství projevovaly první feministky. George Sandová, „hlásná trouba“ radikálního feminismu, prohlásila v roce 1834: „Manželství je podle mě jednou z nejbarbarštějších institucí, jaké kdy společnost vytvořilo.“ Také anarchisté se k podobným názorům rádi přidávali. Jejich myšlenky se příliš neujaly, lidem se požadavky na oddělený život, a to včetně dětí, zdály přehnané. Na počátku 20. století se proto odpůrci manželství přikláněli spíše k volným svazkům, které zajistí rodinu, ale žena není podřízena manželovi. Proti tradičnímu manželství se stavěli také teoretici marxismu (např. Bedřich Engels). Jejich boj proti zotročování žen se odrazil v porevolučním Rusku, kde v novém sovětském státě vznikalo mnoho volných svazků. Nesmíme zapomenout ani na období tzv. sexuální revoluce v USA, ve Skandinávii a posléze v Evropě (50–60. léta 20. století), kdy tisíce mladých lidí, nazývaných květinové děti neboli hippies, odmítaly život podle konzervativních pravidel a dávaly přednost volné lásce a volnému partnerství. Také dnes není tento způsob života nijak výjimečný. Mnoho mužů i žen zůstává svobodných, navazují různé vztahy a jejich postoj k manželství bývá negativní. U některých ale jen do doby, než se jim narodí potomci. Důležitou stránkou celé věci je totiž i právní rámec (zajištění majetku a dědictví), který má úředně uzavřené manželství, ale nikoli volný svazek dvou lidí. (Příště pokračujeme: Před svatbou)

Ručně malovaný Ladův betlém s postavami v životní velikosti, který vytvořila Kamila Veselá, 2012. Každý rok budou do tohoto betléma přibývat nové postavy.

Zdroj: Vondrušková, A. (2010): Rodinné svátky a oslavy, Albatros, edice OKO, 340 stran. ISBN: 978-80-00-02318-2


47

RECEPTY aneb dobroty pro vás Vanilkové sádlové rohlíčky

Ingredience: 280 g hladké mouky, 80 g moučkového cukru, 60 g mletých ořechů, 140 g másla, 100 g sádla, 3 žloutky, na obalení: vanilkový cukr. Postup: Z uvedených surovin vypracujeme na vále těsto. Zabalíme a necháme v chladu odpočinout. Z těsta uválíme stejně tlusté válečky, rozkrájíme je na stejně velké kousky a z každého vytvoříme rohlíček. Pečeme na plechu vyloženém papírem na pečení (180 °C, do lehkého zrůžovění). Rohlíčky se při pečení trochu „rozplácnou“, ale jsou moc dobré. 1 dávka – 80 ks _______________

Žloutková očka

Ingredience: 80 g másla, 240 g moučkového cukru, 4 uvařené žloutky, 1 lžíce rumu, 8 lžic kokosu, na dokončení: rozpuštěná čokoláda, trochu kokosu. Postup: Do misky dáme cukr, změklé máslo, rum, rozdrobené žloutky a vařečkou zpracujeme hladké těsto. Vmícháme kokos a tvarujeme malé kuličky. Do každé vytlačíme koncem vařečky důlek, obalíme boky v kokosu a dáme je ztuhnout do ledničky. Zatím rozpustíme čokoládu a do každého důlku trochu kápneme. 1 dávka – 40 ks _______________

Vánoční květy

Ingredience: těsto: 230 g hladké mouky, 70 g moučkového cukru, 1 vanilkový cukr, 140 g hery, 1 žloutek, 1 lžíce rumu, 1 lžíce citronové šťávy, krém: jakýkoliv světlý, např. pudinkový nebo vaječný, na dokončení: čerstvé nebo kandované nebo kompotované ovoce. Postup: Z uvedených surovin zpracujeme na vále rukama hladké těsto. Rozválíme na tenko a vykrájíme hvězdičky. Polovinu jich upečeme normálně na papíře na pečení. Druhou polovinu upečeme ve formičkách na košíčky (není třeba vymazávat). Ke každé rovné hvězdičce přilepíme ťupkou krému hvězdičku z košíčku. Dovnitř nastříkneme cukrářským sáčkem hromádku krému a ozdobíme ovocem. 1 dávka – 60 ks

48


Španělské větry se zavařeninou

Ingredience: 6 bílků, 300 g moučkového cukru, nastrouhaná kůra z půlky citronu, trochu meruňkové nebo malinové marmelády, trochu jemného krystalového cukru. Postup: Cukr důkladně prosijeme. Bílky ušleháme hodně dotuha, během šlehání můžeme přidat trochu cukru. Do ušlehého sněhu vmícháme citronovou kůru a zbytek cukru. Sněhovou hmotou naplníme cukrářský pytlík nebo sáček s ustřihnutým rohem. Na plech vyložený papírem na pečení nastříkáme malé placičky. Na každou položíme malou hromádku marmelády a dalším sněhem zakryjeme do tvaru špičky. Lehce posypeme krystalem a vložíme do trouby vyhřáté na cca 110 °C. Sušíme přibližně hodinu, měly by získat lehce nahnědlou barvu. Po vytažení z trouby necháme vychladnout na mřížce. Uchováváme v suchu. _______________

Špagetky

Ingredience: 250 g hladké mouky, 200 g másla nebo hery, 100 g moučkového cukru, 2 sáčky vanilkového cukru, 2 sáčky čokoládového pudinku, 1 lžíce mleté skořice, cukrové perličky na posypání. Postup: Ze všech surovin vypracujeme těsto a necháme asi hodinu odpočinout v ledničce. Tvoříme malé kuličky,vkládáme do lisu na česnek a protlačujeme na plech vyložený papírem na pečení.Posypeme barevnými perličkami a pečeme při nízké teplotě asi 8 minut. _______________

Skořicové preclíčky

Ingredience: těsto: 200 g hladké mouky, 1 lžička prášku do pečiva, 100 g solamylu, 150 g moučkového cukru, 100 g mletých ořechů, 1 lžička skořice, 1 vanilkový cukr, 1 vejce, 150 g másla nebo hery (dala jsem napůl), na ozdobu: čokoládová poleva. Postup: Na vále smícháme všechny sypké suroviny. Vyhloubíme důlek, do něj rozklepneme vejce a dokola rozmístíme posekané máslo (heru). Zpracujeme těsto a necháme asi hodinu odpočinout v chladu. Těsto rozválíme, vykrájíme preclíky a uložíme na plech vyložený papírem na pečení. Upečeme (180 °C, cca 7–8 minut). Vychladlé namáčíme do čokoládové polevy. 1 dávka – 120 ks


49

Sandokanovy oči

Ingredience: A:125 g rozpuštěné Ivy, 5 lžic kokosu, 4 lžíce sušeného mléka, 3 lžíce mletého cukru, B:100 g mletých ořechů, 50 g cukru, 50 g změklého másla, trochu rumu, C:125 g rozpuštěné Ivy, 50 g kakaa, 4 lžíce mletého cukru, 4 lžíce pudinkového prášku. Postup: Všechny tři hmoty vyrobíme důkladným promícháním všech surovin. Plníme do umělohmotných obalů na vejce vypláchnutých studenou vodou nebo do papírových košíčků. Dospodu dáme rozinku namočenou v rumu nebo lentilku, nalijeme trochu hmoty A, dáme lžičku hmoty B a zalijeme hmotou C. Necháme pořádně ztuhnout a vyklopíme. _______________

Raffaello ze salka

Ingredience: 200 g kokosu, 130 g ztuženého tuku (Lukana, Omega), 1 plechovka salka, 2 sáčky vanilkového cukru, dortové oplatky, oloupané mandle, kokos na obalení. Postup: Ztužený tuk nastrouháme najemno do mísy a zasypeme kokosem a vanilkovým cukrem. Zalijeme salkem. Vařečkou vypracujeme hladkou hmotu a podle potřeby zahustíme rozdrcenými dortovými oplatky. Mandli obalíme kouskem hmoty, zformujeme kuličku a obalíme v kokosu. Skladujeme v ledničce. _______________

Nadýchané perníčky s povidly

Ingredience: těsto: 650 g hladké mouky, 4 vejce, 400 g moučkového cukru, 1 lžíce perníkového koření, 1 lžíce skořice, 1 lžíce sody, 140 g medu, nastrouhaná kůra z 1 citronu, dále: povidla, rum, čokoládová poleva. Postup: Celá vejce, cukr, koření a sodu dáme do větší mísy a třeme vařečkou, dokud hmota viditelně nenabude na objemu (cca 15 minut). Pak přidáme tekutý med, citronovou kůru a dobře promícháme. Přidáme 420 g mouky, důkladně zapracujeme vařečkou, mísu přetáhneme potravinářskou fólií a necháme v chladu odpočinout přes noc. Druhý den nasypeme zbytek mouky na vál, do ní vyklopíme těsto z předešlého dne a rukama důkladně mouku zapracujeme do těsta. Rozválíme na půl centimetru, vykrajujeme kolečka (o průměru 3–4 cm) a na plechu vyloženém papírem na pečení upečeme do zhnědnutí (200 °C, 5–6 minut). Povidla rozmícháme s trochou rumu a slepujeme jimi perníčky po dvou. Z jedné strany namáčíme do čokoládové polevy a necháme zaschnout, případně můžeme dozdobit drobnými ozdůbkami. Na tuk jsem nezapomněla, opravdu do těsta žádný nepatří.

50


Citronové tyčinky

Ingredience: těsto: 240 g másla, 240 g polohrubé mouky, 2 žloutky, 2 lžíce mléka, kůra a šťáva z 1 citronu, poleva: 300 g moučkového cukru, 2 bílky. Postup: Z uvedených surovin vypracujeme na vále těsto a dáme vychladit. Zatím umícháme polevu z bílků a prosátého cukru. Těsto rozdělíme na poloviny. Jednu necháme v ledničce. Druhou na pomoučeném vále rozválíme na obdélník o tloušťce 5 mm. Okraje zarovnáme rádýlkem a celou plochu potřeme polovinou polevy. Rádýlkem nakrájíme na tyčinky a s pomocí nože je přeneseme na plech vyložený papírem na pečení. Totéž provedeme s druhou polovinou těsta. Pečeme při 110–120 °C 20–25 minut. _______________

Bounty tyčinky

Ingredience: 250 g másla, 250 g moučkového cukru, 100 ml smetany ke šlehání, 250 g strouhaného kokosu, čokoládová poleva. Postup: V hrnci necháme rozpustit máslo. Přidáme smetanu, cukr a za stálého míchání vaříme pět minut. Pak vmícháme kokos. Čtvercovou nebo obdélníkovou formu (použila jsem čtverec 25 × 25 cm) vysteleme papírem na pečení nebo alobalem a hmotu do ní rovnoměrně natlačíme. Necháme v ledničce ztuhnout do dalšího dne. Ztuhlou placku vyklopíme z formy, ostrým nožem nakrájíme na čtverečky nebo obdélníčky a celé namáčíme do čokoládové polevy. Po zaschnutí skladujeme v ledničce. _______________

Anglické suchárky

Ingredience: 6 bílků, 200 g krystalového cukru, 200 g hladké mouky, 100 g lískových oříšků, 100 g mandlí. Postup: Z bílků a cukru vyšleháme velmi tuhý sníh, vmícháme hladkou mouku a postupně celé neloupané oříšky a mandle. Dvě formy na srnčí hřbet vyložíme papírem na pečení a dáme do nich těsto. Upečeme (na 180 °C) dorůžova a necháme do druhého dne vychladnout. Druhý den nakrájíme na tenké plátky (3 mm), poklademe je znovu na plech a znovu zapečeme. Okraje musí mírně zrůžovět. Ještě vlažné obalíme v cukru a nezapomeneme je oklepat. Suchárků jsou dva velké plechy. Zdroj: http://www.mamincinyrecepty.cz


51

• středa 14. listopadu–středa 26. prosince 2012 – EMOCE – kresba a enkaustika Aleny Pečerové, chodba Památníku A. Muchy, Ivančice. • čtvrtek 15. listopadu 2012–neděle 27. ledna 2013 – Morava vypráví... aneb moravské mýty, pověsti a pohádky, galerie Památníku A. Muchy, Ivančice. Pohádkové putování Moravou - knížky lidového čtení na Moravě, pověsti, legendy i pohádky a jejich sběratelé a vypravěči. • neděle 16. prosince 2012 – Adventní koncert v kostele sv. Petra a Pavla, Dolní Kounice. • neděle 16. prosince 2012 – Vánoční koncert slovácké dechové hudby Vacenovjáci z Vacenovic, 16.00 hod., orlovna Silůvky. • pondělí 31. prosince 2012 – „Silvestrovský pochod“, 30. ročník, Ivančice. • středa 26. prosince 2012 – Turnaj neregistrovaných ve stolním tenise, 9.00 hod., orlovna Silůvky. • sobota 12. ledna 2013 – 34. ročník zimního závodu dvojic „Zimní stopou okolo Silůvek“, 9.00 hod., sokolovna Silůvky. • sobota 12. ledna 2013 – Tradiční myslivecký ples, Mělčany. • sobota 19. ledna 2013 – Maškarní ples pro dospělé, Dolní Kounice. • sobota 19. ledna 2013 – I. sokolský ples, Padochov. • sobota 26. ledna 2013 – Tradiční orelský ples s dechovou hudbou Skaličané, orlovna Silůvky. • sobota 26. ledna 2013 – Zahrádkářský ples, Neslovice. • čtvrtek 31. ledna 2013 – Slavnostní kytarový novoroční koncert Vladislava Bláhy. Vítěz čtyř mezinárodních soutěží, který koncertuje po celém světě. Jeho repertoár obsahuje významné kytarové skladby všech epoch. 19.00 hod., Památník A. Muchy Ivančice. • pondělí 4. února 2013 – Jakub Smolík – koncert, kino Réna, Ivančice. • sobota 9. února 2013 – Maškarní ostatky, sokolovna, Moravské Bránice. • sobota 9. února–neděle 10. února 2013 – Prodejní výstava králíků a holubů, ZO ČSCH Moravské Bránice. • pátek 15. února 2013 – Myslivecký ples sdružení Moravské Bránice – Hlína, Moravské Bránice. • pátek 15. února 2013 – Reprezentační ples, Oslavany. • sobota 23. února 2013 – Šibřinky, sokolovna, Moravské Bránice. • sobota 23. února 2013 – Obecní ples, Neslovice. • sobota 23. února 2013 – II. sokolský ples, Padochov. • sobota 2. března 2013 – Ples města, Besední dům Ivančice. • sobota 2. března 2013 – Ochutnávka vín, sokolovna Moravské Bránice. • sobota 9. března 2013 – Zmýlená platí – Veselá komedie plná slovních hříček, lakonických poznámek a úsměvných dialogů. Hrají: Milena Steinmasslová, Dana Homolová, Ivan Vyskočil, Otto Kallus. 19.00 hod. kino Réna, Ivančice.

52


Prosinec

December

má 31 dní

• December • December • • Der Dezember • Diciembre m • • Dicembre • Grudzień • декабрь •

Počasí dle stoletého kalendáře: Začíná mrazem, brzy pošmourno, déšť, zima a led, dne 10. sníh, na to mrzne do 19., kdy prší, nastane ale hned zase studeno až do konce. Dnů ubývá do 22. o 20 minut, pak přibývá až do konce o 6 minut. Délka dne 8 hodin 24 minut až 8 hodin 4 minuty, pak až 8 hodin 10 minut. Zahrádkář: Doba částečného odpočinku zahrádkáře. Jeho vynalézavost a snaha po zdokonalení své zahrádky mu však nedají odpočívati. Přemýšlí, osnuje nové plány, které na jaře v život uvede. V zahradě hledí i v zimě udržet soulad, pořádek a odstraňuje vše, co pěknému vzhledu spící zahrady překáží.

Leden

Januaris

má 31 dní

• Január • January •Der Januar • • Enero m • Gennaio • Styczeń • январь •

Počasí dle stoletého kalendáře: Sucho a mírně studeno. Dne přibývá o 1 hodinu a 6 minut. Délka dne je 8 hodin 10 minut až 9 hodin 16 minut. Zahrádkář: Zahrádka odpočívá pod bílým rubášem. Zahrádkář neodpočívá — provádí pilně přípravné práce pro příští jaro. Za vhodného počasí čistí stromy, natírá kmeny vápnem a sbírá prsténky bource prstenčitého.

Únor

Februaris má 28, někdy i 29 dní • Február • February • Der Februar • • Febrero m • Febbraio • Luty • февраль •

Počasí dle stoletého kalendáře: Již na počátku a pak od 13. do 18. sníh a vítr, na to až do konce přílišná zima. Dne přibývá o 1 hodinu 38 minut. Délka dne 9 hodin 20 minut až 10 hodin 58 minut. Zahrádkář: Příroda se pomalu probouzí ze zimního spánku. Zahrádkář dokončuje přípravné práce na jaro. Veškeré práce na ovocném stromoví a keřích hledí v tomto měsíci dokončiti. Zakládá pařeniště a vysévá do něho semena květinová a zeleninová podle plánu svého potřebná.

53


ZÁVĚREČNÉ SLOVO

M

ilí čtenáři, ve vašich domácnostech to jistě voní vanilkovými rohlíčky a perníčky i zázvorky již čekají na to pravé rozležení ve spíži, tak aby na štědrovečerním stole měly tu správnou měkkost, chuť a vůni. Pokud ještě běháte ulicemi města a sháníte dárky pro své blízké, vězte, že jsou i dary zvláštní, které se nedají nikde a za žádné peníze koupit. Je to především dar života, životních schopností, radosti, lásky a dalších životních hodnot. Bezprostředně získáváme tento dar od svých rodičů, proto bychom jim měli být vděčni, proto bychom si měli tuto skutečnost pravidelně připomínat. Největším darem je život, ale měli bychom si uvědomit, že jeho podstatou je výhradně čas, v rámci kterého probíhá. Život může trvat vteřinu ale i více než tři miliardy vteřin. Podle jedné perské bajky se motýl zamiloval do želvy. Povídali si o svém přátelství. Želva řekla, že její život trvá sto let. Motýl na to odpověděl, že jeho život trvá jeden den. Želva řekla: „To je strašně krátký život, z toho nic nemáš!“. Motýl na to odpověděl: „Když ten den prožiji v lásce s tebou, bude naplněný a já budu umírat šťastný!.“ Když se na sklonku dne loučili, želva řekla: „Co je mi mých sto let platno, když uplynou bez tebe….“ Koupit nemůžete ani lásku, zdraví, cit, něhu. Svým blízkým můžete darovat také radost, klid pohodu a úsměv. Dárci úsměvu bychom měli být co nejčastěji, protože nás to nic nestojí. Přesto s darováním úsměvu mají někteří lidé dost potíže. Tak ať už darujete jakýkoli dárek, zkuste při jeho výběru nemyslet na sebe, ale myslete na obdarovanou osobu. Na to, jaká je, co má ráda, co by jí udělalo radost. A s tímto pocitem zkuste dárek vybrat nebo vyrobit. A na samý závěr opět báseň pana Jana Skácela. Tentokrát o čase, o pomíjivosti dětství a o životě: Kdo poradí ti jestli zabloudíš na pozdrav odpoví a usměje se - kdo laskavě ukáže ti kterou se dát cestou řekne jak daleko je země nikoho do schodů vyběhl a u starého bytu v domě jenž kdysi dávno byl na chvíli stanul z hloubi nabral dech a nedočkavě marně zazvonil

A půjdeš den a celou noc a sto dnů roky to bude trvat než přejdeš tisíc řek a nedojdeš a nevrátíš se nikdy to někdo zcela jiný přišel nazpátek

Přejeme Vám všem krásné svátky vánoční, kouzelný Štědrý večer a do Nového roku 2013 pak hodně zdraví, lásky, pohody, radosti, úsměvů, milých lidí a šťastných okamžiků. Na další setkání v novém roce s vámi se opět těší redakce Hlínských rozhledů – Kamila Veselá, Gábina Nosková a Radek Neužil. HLÍNSKÉ ROZHLEDY, číslo 4 (16), ročník 4, prosinec 2012. • Zdarma pro občany Hlíny. Náklad 200 výtisků. • Vydává Obec Hlína, IČO 00488135, Hlína 19, 664 91 Ivančice, tel.: 546 421 129, fax: 546 410 205, e-mail: [email protected], http://www.obec-hlina.cz/ • Redakční rada ve složení: Kamila Veselá (Cidlina), Gabriela Nosková (Hlína). • Grafická úprava: Radek Neužil (Silůvky). • Jazyková korektura: Jana Neužilová (Silůvky). • Tisk: Tiskárna 7 s. r. o., Dolní Kounice. • Uzávěrka příspěvků, námětů a nápadů pro příští číslo nejpozději do 20. února 2013 písemně na adresu Obecního úřadu, elektronicky na e-mail: Hlinaci@seznam. cz. • Registrováno pod číslem MK ČR E 19360. • Toto číslo vychází 15. prosince 2012.

54


Dnešní dvojice pohlednic má společného fotografa Ondřeje Knolla (*24. 12. 1883– †6. 8. 1960), majitele papírnictví a knihkupectví v Náměšti nad Oslavou, nám již dobře známého z minulých čísel zpravodaje. „… Byla teď otázka co se mnou… Chtěl jsem být fotografem, ale o tom otec nechtěl ani slyšet, protože měl o tomto druhu řemesla svoje představy, ježto znal jen fotografy, kteří se bídně protloukali po vesnicích a nemohl si představiti, že by jeho syn byl taky takovým vandrákem. Určil, že budu optikem. Zajeli jsme tedy jednoho krásného dne do Brna, hledat místo učně. Prochodili jsme všechny optiky, ale nic se nenašlo... Ondřej Knoll

Výletní místo HLINA 22 Fotografická pohlednice zachycující boží muka z 19. století a rozhlednu, která zde stála v letech 1910–1938 byla vydána obchodníkem Janem Průšou kolem roku 1920. Je potěšující, že boží muka jsou v současnosti v lepším stavu, než na zachycené pohlednici.

Pozdrav z Neslovic 23 Černobílá dvouokénková pohlednice Neslovic byla vydána neznámým vydavatelem a zpracována Ondřejem Knollem v roce 1919. V horním okénku je zachycen pohled na náves a ve spodní pohled na školu, faru a kostel. Tento pozdně barokní kostel Narození Panny Marie byl postaven v letech 1782–1784. Směrem ke Hlíně bylo při archeologických průzkumech odkryto rozlehlé sídliště z doby mladšího paleolitu. První písemná zmínka o obci je z roku 1342. Osudy Neslovic byly vždy spojeny s Dolními Kounicemi; dlouho byly vlastnictvím tamního kláštera Rosa coeli, posléze je koupil Jiří Žabka z Limberka, pán na Kounicích. 1342 – Noslavitz, 1368 – Neslanicz, 1418 – Nestklowicze, 1420 – Nesklawicze, 1437 – Nesklowicze, Neslejovice, Neslojovice, Nesulovice. V roce 1787 byla k Neslovicím přifařena Hlína z Dolních Kounic a Kratochvilka z Oslavan. Dle smlouvy ze dne 16. prosince 1788 byly povinny Neslovice posílat každou třetí neděli na svůj náklad povoz pro kněze na Hlínu ke službám Božím, anebo zaplatit Hlíně 7 zl.

55

PF 2013


Přejeme vám příjemné prožití vánočních svátků a vše dobré v nastávajícím roce. Redakce zpravodaje Hlínské rozhledy Zpravodaj Hlínské rozhledy vstupuje v roce 2013 do svého 5. ročníku. Budeme rádi za jakékoliv vaše příspěvky a podněty, co ještě byste si chtěli na stránkách zpravodaje přečíst.

Pozdrav z Neslovic, neznámý vydavatel, foto Ondřej Knoll, Náměšť nad Oslavou, formát 89 × 139 mm, 1919.

Pohlednice zobrazující boží muka z 19. století a rozhlednu na Hlíně, vydal Jan Průša, Hlína, foto Ondřej Knoll, Náměšť nad Oslavou, formát 87 × 136 mm, kolem roku 1920.

No title

Recommend Documents