No title

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

POSLANECKÁ SNĚMOVNA VII. volební období

291/0 Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Zástupce předkladatele: ministr financí Doručeno poslancům: 3. září 2014 v 22:13

Vládní návrh ZÁKON ze dne

2014,

kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o dani z přidané hodnoty Čl. I Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 319/2006 Sb., zákona č. 172/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 302/2008 Sb., zákona č. 87/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 489/2009 Sb., zákona č. 120/2010 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 47/2011 Sb., zákona č. 370/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 333/2012 Sb., zákona č. 500/2012 Sb., zákona č. 502/2012 Sb., zákona č. 241/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. …/2014 Sb. a zákona č. …/2014 Sb., se mění takto: 1.

Na konci poznámky pod čarou č. 1 se na samostatné řádky doplňují věty „Směrnice Rady 2013/42/EU ze dne 22. července 2013, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o mechanismus rychlé reakce proti podvodům v oblasti DPH. Směrnice Rady 2013/43/EU ze dne 22. července 2013, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k dodání některého zboží a poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů.“.

2.

V § 4 odst. 1 se písmeno d) zrušuje. Dosavadní písmena e) až o) se označují jako písmena d) až n).

3.

V § 4 odst. 1 písm. e) se za slovo „úřad;“ vkládají slova „ve věci povolení k prodeji za ceny bez daně a“.

4.

V § 4a odst. 1 písm. c) se slova „až 56“ nahrazují slovy „až 56a“.

-25.

V § 4b odstavec 3 zní:

„(3) Ustanovení tohoto zákona o jednotce a o nemovité věci se použijí obdobně i na jednotku, která je vymezena podle zákona o vlastnictví bytů, spolu se s ní spojeným podílem na společných částech domu, a pokud je s ní spojeno vlastnictví k pozemku, tak i spolu s podílem na tomto pozemku.“. 6.

V § 5 odst. 2 se slova „nebo jako příjmy za autorské příspěvky, z nichž je uplatňována zvláštní sazba daně podle zvláštního právního předpisu7)“ zrušují. Poznámka pod čarou č. 7 se zrušuje.

7.

V § 5c odst. 3 a 4 se za slovo „dnem“ vkládají slova „následujícím po dni“.

8.

Za § 6j se vkládají nové § 6k a 6l, které znějí: „§ 6k

Osoba povinná k dani, která není plátcem, nebo právnická osoba nepovinná k dani, které budou v tuzemsku pořizovat zboží z jiného členského státu podle § 2b, jsou identifikovanými osobami ode dne následujícího po dni oznámení rozhodnutí, kterým jsou tyto osoby registrovány. § 6l Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, je identifikovanou osobou ode dne následujícího po dni oznámení rozhodnutí, kterým je tato osoba registrována, pokud a) od osoby neusazené v tuzemsku bude přijímat zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, pokud se jedná o 1. poskytnutí služby, 2. dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo 3. dodání zboží soustavami nebo sítěmi, nebo b) bude poskytovat službu s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně.“. 9.

V § 14 odst. 5 písm. b) se slova „zvláštních právních předpisů“ nahrazují slovy „zvláštního právního předpisu“ a slova „o nápravě majetkových křivd“ se zrušují.

10.

V § 19 odst. 5 se na konci textu věty druhé doplňují slova „; tuto lhůtu nelze prodloužit“.

11.

V § 19 odst. 6 se na konci textu věty první doplňují slova „; tuto lhůtu nelze prodloužit“.

12.

V § 28 odst. 2 písm. a) se slova „provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny“ nahrazují slovy „ve kterém nemá umístěnu provozovnu, prostřednictvím které je toto plnění uskutečněno“.

-313.

V § 28 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:

„(3) Orgán veřejné moci nebo dražebník je povinen namísto plátce vystavit daňový doklad při dražbě obchodního majetku plátce nebo při jeho prodeji mimo dražbu, a to obdobně podle odstavce 1 písm. a), a poskytnout daňový doklad tomuto plátci.“. Dosavadní odstavce 3 až 5 se označují jako odstavce 4 až 6. 14.

V § 28 odst. 5 písm. b) se slova „provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny“ nahrazují slovy „ve kterém nemá umístěnu provozovnu, prostřednictvím které je toto plnění uskutečněno“.

15.

V § 29 odst. 3 písm. b) se slova „rozsah plnění a“ zrušují.

CELEX: 32006L0112

16.

V § 32 odst. 1 se slovo „, e)“ a slova „a b)“ zrušují.

17.

V § 32 odst. 2 se slova „namísto rozsahu a předmětu plnění“ nahrazují slovem „rovněž“.

18.

Za § 32 se vkládá nový § 32a, který včetně nadpisu zní: „§ 32a Potvrzení při dražbě a při prodeji mimo dražbu

Potvrzení vystavené při dražbě obchodního majetku plátce nebo při jeho prodeji mimo dražbu je daňovým dokladem, pokud obsahuje a) náležitosti daňového dokladu a b) sdělení, že se jedná o prodej prostřednictvím osoby určené k uskutečnění prodeje obchodního majetku plátce.“. 19.

20.

V § 34 odst. 3 se slova „a neporušenosti jeho obsahu“ nahrazují slovy „, neporušenosti jeho obsahu a jeho čitelnosti“. V § 35 odst. 4 se slovo „provozovnou“ nahrazuje slovem „provozovnu“.

21.

V § 38 se na konci textu odstavce 4 doplňují slova „bez zahrnutí hodnoty služby poskytnuté osobou neusazenou v tuzemsku s místem plnění v tuzemsku podle § 9 odst. 1“.

22.

V nadpisu § 39 se slova „registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční osobou“ nahrazují slovy „neusazenou v tuzemsku“.

-423.

V § 39 odst. 1 se slova „registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční osobou“ nahrazují slovy „neusazenou v tuzemsku“.

24.

V § 42 odstavce 4 až 6 znějí:

„(4) V případě opravy základu daně a výše daně se uplatní sazba daně platná ke dni povinnosti přiznat daň u původního zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty. Pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurz uplatněný u původního zdanitelného plnění nebo při přiznání daně z přijaté úplaty. V případě opravy základu daně a výše daně podle § 42 odst. 1 písm. b), kdy je zároveň vystaven opravný daňový doklad podle § 45 odst. 4, lze použít i kurz platný první pracovní den kalendářního roku, ve kterém vznikl důvod opravy. (5) Opravu základu daně a výše daně nelze provést po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň u původního uskutečněného zdanitelného plnění nebo došlo k přijetí úplaty, pokud se zdanitelné plnění ještě neuskutečnilo. (6) Opravu základu daně a výše daně u dílčího plnění lze provést rovněž ve lhůtě 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém došlo k převzetí celkového díla, pokud bylo předáno a převzato po částech.“. 25.

V § 43 odst. 1 se slova „se uskutečnilo původní plnění nebo byla přijata úplata“ nahrazují slovy „byla nesprávně uplatněna daň“.

26.

V § 43 odst. 3 se slova „devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou a platný pro osobu“ nahrazují slovy „uplatněný osobou“.

27.

V části první hlavě II nadpisu dílu 7 se slova „a oprava sazby daně“ zrušují.

28.

§ 48 včetně nadpisu zní: „§ 48

Sazba daně u dokončené stavby pro bydlení nebo dokončené stavby pro sociální bydlení (1) První snížená sazba daně se uplatní při poskytnutí stavebních nebo montážních prací provedených na dokončené stavbě, pokud se jedná o stavbu pro bydlení nebo stavbu pro sociální bydlení. CELEX: 32006L0112

(2) Stavbou pro bydlení se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí a) stavba bytového domu podle právních předpisů upravujících katastr nemovitostí, b) stavba rodinného domu podle právních předpisů upravujících katastr nemovitostí, c) stavba, která 1. slouží k využití stavby bytového domu nebo stavby rodinného domu a 2. je zřízena na pozemku, který tvoří funkční celek s touto stavbou bytového domu nebo rodinného domu, d) obytný prostor,

-5e) místnost užívaná spolu s obytným prostorem podle písmene d), která se nachází ve stejné stavbě pevně spojené se zemí. (3) Pozemkem, který tvoří funkční celek se stavbou pevně spojenou se zemí, se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí pozemek, který slouží k provozu stavby pevně spojené se zemí nebo plní její funkce nebo který je využíván spolu s takovou stavbou. Touto stavbou není inženýrská síť ve vlastnictví jiné osoby než vlastníka pozemku. (4) Obytným prostorem se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí soubor místností, popřípadě jednotlivá obytná místnost, který svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením odpovídá požadavkům na trvalé bydlení. (5) Stavbami pro sociální bydlení se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí a) stavba bytového domu podle právních předpisů upravujících katastr nemovitostí, v němž není obytný prostor s podlahovou plochou přesahující 120 m2, b) stavba rodinného domu podle právních předpisů upravujících katastr nemovitostí, jehož podlahová plocha nepřesahuje 350 m2, c) obytný prostor pro sociální bydlení, d) ubytovací zařízení pro ubytování příslušníků bezpečnostních sborů podle zákona upravujícího služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů nebo pro ubytování státních zaměstnanců, e) zařízení sociálních služeb poskytující pobytové služby podle zákona o sociálních službách, f) školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči, jakož i střediska výchovné péče, podle zákona upravujícího výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a preventivně výchovnou péči ve školských zařízeních, g) internáty škol samostatně zřízených pro žáky se zdravotním postižením podle právních předpisů upravujících školská výchovná a ubytovací zařízení a školská účelová zařízení, h) dětské domovy pro děti do 3 let věku, i) zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a zařízení pro výkon pěstounské péče poskytující péči podle zákona upravujícího sociálně-právní ochranu dětí, j) speciální lůžková zařízení hospicového typu, k) domovy péče o válečné veterány, l) jiná stavba, která 1. slouží k využití staveb uvedených v písmenech a), b) a d) až k) a 2. je zřízena na pozemku, který tvoří s těmito stavbami funkční celek. (6) Obytným prostorem pro sociální bydlení se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí a) obytný prostor, jehož podlahová plocha nepřesahuje 120 m2, b) místnost užívaná spolu s obytným prostorem podle písmene a), která se nachází ve stejné stavbě pevně spojené se zemí.“. 29.

§ 48a se včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 27a, 27b, 27c, 27d, 27f, 27g a 27h zrušuje.

-630.

Za § 48 se vkládá nový § 49, který včetně nadpisu zní: „§ 49 Sazba daně u výstavby nebo dodání stavby pro sociální bydlení

(1) První snížená sazba daně se uplatní při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených s výstavbou stavby, která je stavbou pro sociální bydlení. (2) První snížená sazba daně se uplatní také při poskytnutí stavebních a montážních prací, kterými se stavba nebo prostor mění na stavbu pro sociální bydlení. (3) První snížená sazba daně se uplatní u dodání a) b) c) d)

stavby pro sociální bydlení, pozemku, jehož součástí není jiná stavba než stavba pro sociální bydlení, práva stavby, jehož součástí není jiná stavba než stavba pro sociální bydlení, nebo jednotky, která nezahrnuje jiný prostor než obytný prostor pro sociální bydlení.“.

CELEX: 32006L0112

31.

V § 51 odst. 1 písmena f) a g) znějí:

„f) dodání nemovité věci (§ 56), g) nájem nemovité věci (§ 56a),“. CELEX: 32006L0112

32.

V § 54 odst. 1 písm. v) se slova „investičního fondu, transformovaného fondu nebo obdobných zahraničních fondů“ nahrazují slovy „investičního fondu“.

33.

Poznámka pod čarou č. 38 se zrušuje, a to včetně odkazu na poznámku pod čarou.

34.

§ 56 a 56a včetně nadpisů znějí: „§ 56 Dodání nemovité věci (1) Od daně je osvobozeno dodání pozemku, který

a) netvoří funkční celek se stavbou pevně spojenou se zemí a b) není stavebním pozemkem. (2) Stavebním pozemkem se pro účely zákona o dani z přidané hodnoty rozumí pozemek, na kterém a) má být zhotovena stavba pevně spojená se zemí a 1. který je nebo byl předmětem stavebních prací, nebo správních úkonů za účelem zhotovení této stavby, nebo, 2. v jehož okolí jsou prováděny nebo byly provedeny stavební práce za účelem zhotovení této stavby, nebo b) může být podle stavebního povolení nebo udělení souhlasu s provedením ohlášené stavby podle stavebního zákona zhotovena stavba pevně spojená se zemí.

-7(3) Dodání vybrané nemovité věci je osvobozeno od daně po uplynutí 5 let a) od vydání prvního kolaudačního souhlasu nebo kolaudačního souhlasu po podstatné změně dokončené stavby, jednotky nebo inženýrské sítě, nebo b) ode dne, kdy mohlo být započato užívání stavby, jednotky nebo inženýrské sítě podle stavebního zákona v souladu 1. s prvním oznámením o záměru započít s jejich užíváním, 2. se souhlasem stavebního úřadu, byly-li odstraněny nedostatky, pro které stavební úřad zakázal jejich užívání, nebo 3. s oznámením o záměru započít s užíváním nebo oznámením změny v užívání po podstatné změně dokončené stavby, jednotky nebo inženýrské sítě. (4) Vybranou nemovitou věcí se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí a) b) c) d) e) f)

stavba pevně spojená se zemí, jednotka, inženýrská síť, pozemek, který tvoří funkční celek se stavbou pevně spojenou se zemí, podzemní stavba se samostatným účelovým určením, právo stavby, jehož součástí je stavba pevně spojená se zemí.

(5) Plátce se může rozhodnout, že se u dodání pozemku podle odstavce 1 nebo u dodání vybrané nemovité věci po uplynutí lhůty podle odstavce 3 uplatňuje daň. Pokud je příjemce plnění plátcem, lze tak učinit pouze po jeho předchozím souhlasu. Pokud plátce přijal před uskutečněním zdanitelného plnění úplatu, ze které mu nevznikla povinnost přiznat daň, stanoví se při uskutečnění zdanitelného plnění základ daně podle § 36. CELEX: 32006L0112

§ 56a Nájem nemovité věci (1) Nájem nemovité věci je osvobozen od daně s výjimkou a) b) c) d)

krátkodobého nájmu nemovité věci, nájmu prostor a míst k parkování vozidel, nájmu bezpečnostních schránek, nájmu strojů nebo jiných upevněných zařízení.

CELEX: 32006L0112

(2) Krátkodobým nájmem nemovité věci se pro účely odstavce 1 písm. a) rozumí nájem pozemku, jehož součástí je stavba, stavby nebo jednotky, popřípadě spolu s vnitřním movitým vybavením nebo dodáním plynu, elektřiny, tepla, chladu nebo vody, který trvá nepřetržitě nejvýše 48 hodin. (3) Plátce se může rozhodnout, že se u nájmu nemovité věci jiným plátcům pro účely uskutečňování jejich ekonomických činností uplatňuje daň.“. CELEX: 32006L0112

35.

Poznámka pod čarou č. 44c se zrušuje, a to včetně odkazu na poznámku pod čarou.

36.

Poznámka pod čarou č. 44e se zrušuje, a to včetně odkazu na poznámku pod čarou.

-837.

V § 63 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „až 71f“ nahrazují slovy „až 71g“.

38.

V § 63 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno j), které zní:

„j) dovoz zboží, které je přepraveno ze třetí země, a ukončení odeslání nebo přepravy tohoto zboží je v jiném členském státě a dodání tohoto zboží do jiného členského státu je osvobozeno od daně (§ 71g).“. CELEX: 32006L0112

39.

V § 65 písm. a) se za slovo „bylo“ vkládají slova „v každém případě“.

40.

V § 68 odst. 8 se na konci textu věty první doplňují slova „, pokud mají tyto mise, úřady nebo zastupitelství sídlo v jiném členském státě“.

41.

V § 82 se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „nebo s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky“.

42.

§ 87 včetně nadpisu zní: „§ 87 Prodej zboží za ceny bez daně

(1) Zboží lze prodávat fyzické osobě při jejím bezprostředním výstupu z území Evropské unie za ceny bez daně pouze a) na základě pravomocného povolení k prodeji za ceny bez daně, b) v části tranzitního prostoru mezinárodního letiště vymezené v povolení k prodeji za ceny bez daně nebo na palubě letadla během letu a c) po ověření, že její cílová stanice je ve třetí zemi nebo na třetím území. (2) V případě povolení k prodeji za ceny bez daně je místně příslušným správcem daně celní úřad místně příslušný mezinárodnímu letišti. (3) U zboží, které bylo dodáno plátcem v tuzemsku a bylo umístěno do prostor uvedených v odstavci 1 písm. b), může držitel povolení k prodeji za ceny bez daně uplatnit nárok na odpočet daně za podmínek stanovených tímto zákonem. (4) Na povolení k prodeji za ceny bez daně se použijí ustanovení zákona o spotřebních daních upravující povolení k prodeji za ceny bez spotřební daně obdobně.“. Poznámka pod čarou č. 60a se zrušuje. 43.

V § 90 odst. 5 písm. b) a v § 90 odst. 11 písm. b) se slovo „zhotovitel“ nahrazuje slovem „autor“.

-944.

V § 90 odstavec 15 zní:

„(15) Obchodník má nárok na odpočet daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění dodání zboží, nepoužije-li při jeho následném dodání zvláštní režim, pokud jde o a) umělecké dílo, sběratelský předmět nebo starožitnost, které sám dovezl, b) umělecké dílo, které mu 1. dodal autor díla nebo jeho právní nástupce, nebo 2. dodala jiná osoba povinná k dani, která při tomto dodání nepoužila zvláštní režim.“. CELEX: 32006L0112

45.

V § 90 se doplňuje odstavec 16, který zní:

„(16) Nárok na odpočet daně podle odstavce 15 vzniká obchodníkovi okamžikem, ke kterému je povinen přiznat daň z tohoto dodání zboží.“. CELEX: 32006L0112

46.

V § 92 odst. 1 písmeno a) zní:

„a) zlato připouštěné na světové trhy zlata ve tvaru uzančních slitků v podobě cihly nebo destičky s 1. vlastním číslem, 2. ryzostí nejméně 995 tisícin, 3. hmotností připouštěnou na těchto trzích a 4. označením výrobce, ryzosti a hmotnosti,“. CELEX: 32006L0112

47.

V § 92 se odstavec 2 zrušuje. Dosavadní odstavce 3 až 8 se označují jako odstavce 2 až 7.

48.

V § 92 odst. 4 se číslo „3“ nahrazuje číslem „2“ a slova „nebo osobě registrované k dani v jiném členském státě“ se nahrazují slovy „s místem plnění v tuzemsku“.

CELEX: 32006L0112

49.

V § 92 odst. 5 se číslo „4“ nahrazuje číslem „3“ a číslo „5“ se nahrazuje číslem „4“.

50.

V § 92 odst. 6 písm. a) se číslo „5“ nahrazuje číslem „4“.

51.

V § 92 se doplňuje odstavec 8, který zní:

„(8) Plátce, který přijme službu podle odstavce 5, nebo který dodává investiční zlato osvobozené od daně a má nárok na odpočet daně podle odstavce 6 písm. b) a c), nebo který vyrobil investiční zlato nebo zlato přeměnil na investiční zlato a má nárok na odpočet daně podle odstavce 7, je povinen a) vystavit doklad o dodání fyzické osobě nepovinné k dani, který obsahuje tyto údaje:

- 10 1.

b) c) d)

e)

obchodní firmu nebo jméno, dodatek ke jménu a sídlo osoby, která uskutečňuje plnění, 2. daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění, 3. evidenční číslo dokladu, 4. rozsah a předmět plnění, 5. den vystavení dokladu, 6. den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost ke dni přijetí úplaty přiznat uskutečnění plnění, pokud se liší ode dne vystavení dokladu, 7. celkovou částku za plnění, hmotnost a ryzost zlata, 8. jméno, datum narození a místo pobytu fyzické osoby nepovinné k dani, uchovávat doklad podle písmene a) po dobu 10 let, uvést na daňovém dokladu vystaveném plátci nebo osobě povinné k dani rovněž hmotnost a ryzost zlata, vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za každé zdaňovací období u osob, pro které se plnění uskutečnilo, rovněž tyto údaje: 1. daňové identifikační číslo plátce, obchodní firmu nebo jméno, dodatek ke jménu a sídlo osoby povinné k dani, nebo jméno, datum narození a bydliště osoby nepovinné k dani, 2. hmotnost a ryzost zlata, 3. den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost ke dni přijetí úplaty přiznat uskutečnění plnění, pokud se liší ode dne vystavení dokladu, vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za každé zdaňovací období u přijatých zdanitelných plnění rovněž tyto údaje: 1. hmotnost a ryzost zlata, 2. den uskutečnění zdanitelného plnění nebo den poskytnutí úplaty, pokud byla poskytnuta přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění.“.

CELEX: 32006L0112

52.

V § 92 odst. 8 se na konci písmene c) čárka nahrazuje tečkou a písmena d) a e) se zrušují.

53.

V části první hlavě III se za § 92 vkládají označení nové hlavy IV a nového dílu 1, která včetně nadpisů znějí: „HLAVA IV REŽIM PŘENESENÍ DAŇOVÉ POVINNOSTI Díl 1 Obecná ustanovení“. Dosavadní hlava IV se označuje jako hlava V.

54.

Nadpis § 92a se nahrazuje nadpisem „Základní ustanovení“.

- 11 55.

V § 92a se doplňuje odstavec 7, který zní:

„(7) Pokud vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním zdanitelného plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, použije se režim přenesení daňové povinnosti při uskutečnění zdanitelného plnění na daň vypočtenou ze základu daně stanoveného podle § 37a odst. 1.“. 56.

V § 92a se odstavce 3 až 5 zrušují. Dosavadní odstavce 6 a 7 se označují jako odstavce 3 a 4.

57.

V části první hlavě IV se za § 92a vkládá označení nového dílu 2, které včetně nadpisu zní: „Díl 2 Trvalé použití režimu přenesení daňové povinnosti“.

58.

V § 92b odst. 1 písm. b) se číslo „5“ nahrazuje číslem „4“.

59.

§ 92d včetně nadpisu zní: „§ 92d Dodání nemovité věci

Při dodání nemovité věci plátci použije plátce režim přenesení daňové povinnosti, pokud se uplatňuje daň podle § 56 odst. 5.“. CELEX: 32006L0112

60.

V části první hlavě IV se za § 92e vkládá označení nového dílu 3, které včetně nadpisu zní: „Díl 3 Dočasné použití režimu přenesení daňové povinnosti“.

61.

§ 92f a 92g včetně nadpisů znějí: „§ 92f Dodání zboží nebo poskytnutí služby uvedených v příloze č. 6 k tomuto zákonu

(1) Při dodání zboží nebo poskytnutí služby uvedených v příloze č. 6 k tomuto zákonu plátci použije plátce režim přenesení daňové povinnost, pokud tak vláda stanoví nařízením. (2) Mají-li plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, a plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění uskutečněno, důvodně za to, že toto zdanitelné plnění podléhá režimu přenesení daňové povinnosti podle odstavce 1, a tento režim k tomuto plnění použijí, považuje se toto plnění za zdanitelné plnění podléhající režimu přenesení daňové povinnosti.

- 12 § 92g Mechanismus rychlé reakce (1) Při dodání zboží nebo poskytnutí služby plátci použije plátce režim přenesení daňové povinnosti, pokud v případě, kdy Evropská komise za účelem boje proti náhlým a rozsáhlým daňovým podvodům potvrdila, že proti použití režimu přenesení daňové povinnosti při dodání tohoto zboží nebo poskytnutí této služby nemá námitky, tak vláda stanoví nařízením. (2) Režim přenesení daňové povinnosti podle odstavce 1 se použije po dobu nepřesahující 9 měsíců.“. CELEX: 32013L0042

62.

V části první hlavě IV se doplňuje nový díl 4, který včetně nadpisů zní: „Díl 4 Závazné posouzení § 92h Předmět závazného posouzení pro použití režimu přenesení daňové povinnosti

Předmětem závazného posouzení je určení, zda se při poskytnutí určitého zdanitelného plnění použije režim přenesení daňové povinnosti. § 92i Žádost o závazné posouzení pro použití režimu přenesení daňové povinnosti (1) Generální finanční ředitelství vydá na žádost rozhodnutí o závazném posouzení určitého zdanitelného plnění pro použití režimu přenesení daňové povinnosti. (2) V žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení žadatel uvede a) popis zdanitelného plnění, jehož se žádost o vydání rozhodnutí o závazném posouzení týká; v žádosti lze uvést pouze jedno zdanitelné plnění, b) návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení.“. 63.

V § 95a odst. 4 se slovo „třetího“ nahrazuje slovem „druhého“.

CELEX: 32006L0112

64.

V § 95a se odstavec 5 zrušuje.

CELEX: 32006L0112

Dosavadní odstavce 6 až 9 se označují jako odstavce 5 až 8. 65.

V § 97a se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:

„(2) Osoba, která bude uskutečňovat pořízení zboží podle § 2b, nebo osoba podle § 6l mohou podat přihlášku k registraci.“.

- 13 66.

V § 100 odst. 1 se slova „přiznání nebo souhrnného hlášení“ nahrazují slovy „přiznání, souhrnného hlášení nebo kontrolního hlášení“.

67.

§ 101 včetně nadpisu zní: „§ 101 Obecná ustanovení o daňovém přiznání (1) Daňové přiznání má povinnost podat

a) plátce, b) identifikovaná osoba, c) osoba, které vznikla povinnost přiznat daň, kterou uvedla na jí vystaveném dokladu, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém doklad vystavila, nebo d) osoba, která není plátcem, které vznikla povinnost přiznat daň podle § 108 odst. 1 písm. j), a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém bylo plátcem deklarováno osvobozené dodání zboží do jiného členského státu. CELEX: 32006L0112

(2) Lhůty podle odstavce 1 nelze prodloužit. (3) Plátce je povinen podat daňové přiznání i v případě, že mu nevznikla povinnost přiznat daň. (4) Nevznikla-li plátci, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, ve zdaňovacím období povinnost přiznat daň nebo povinnost přiznat plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, nesděluje tuto skutečnost správci daně. (5) Nevznikla-li identifikované osobě ve zdaňovacím období povinnost přiznat daň, nesděluje tuto skutečnost správci daně.“. 68.

V § 101a odst. 1 písm. b) se za slovo „hlášení,“ vkládají slova „s výjimkou hlášení podle § 19,“.

69.

V § 101a se odstavec 3 zrušuje.

70.

Za § 101a se vkládá nový § 101b, který včetně nadpisu zní: „§ 101b Zvláštní ustanovení o daňovém přiznání a o splatnosti daně

(1) Lhůta pro podání daňového přiznání za zdaňovací období končící dnem, který předchází dni nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku, je 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku; tuto lhůtu nelze prodloužit. To platí i pro skupinu v případě, že soud rozhodl o úpadku jejího člena. (2) Plátce, který jako určený společník vede evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za společnost, je povinen uvést ve svém daňovém přiznání plnění s nárokem na odpočet daně a daň ze své činnosti a plnění s nárokem na odpočet daně a daň z činnosti celé společnosti.

- 14 Ostatní společníci v daňovém přiznání uvádějí pouze plnění s nárokem na odpočet daně a daň ze své vlastní činnosti.“. 71.

Za § 101b se vkládají nové § 101c až 101i, které včetně nadpisů znějí: „§ 101c Povinnost podat kontrolní hlášení (1) Plátce je povinen podat kontrolní hlášení, pokud

a) uskutečnil zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, nebo přijal úplatu přede dnem uskutečnění tohoto plnění, b) přijal zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, nebo poskytl úplatu přede dnem uskutečnění tohoto plnění, c) ve zvláštním režimu pro investiční zlato 1. přijal zprostředkovatelskou službu, u které byla uplatněna daň podle § 92 odst. 5, 2. uskutečnil dodání investičního zlata osvobozené od daně, u kterého má nárok na odpočet daně podle § 92 odst. 6 písm. b) a c), nebo 3. investiční zlato vyrobil nebo zlato přeměnil na investiční zlato podle § 92 odst. 7. (2) Kontrolní hlášení za společnost podává určený společník, který podává daňové přiznání za společnost. § 101d Náležitosti a způsob podání kontrolního hlášení (1) V kontrolním hlášení je plátce povinen uvést předepsané údaje potřebné pro správu daně. (2) Kontrolní hlášení lze podat pouze elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně způsobem umožňujícím dálkový přístup. (3) Pokud je kontrolní hlášení podáno prostřednictvím datové zprávy vyžadující dodatečné potvrzení, musí být potvrzeno za podmínek uvedených v daňovém řádu ve lhůtě pro podání kontrolního hlášení. § 101e Lhůta pro podání kontrolního hlášení Kontrolní hlášení se podává za kalendářní měsíc, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce; tuto lhůtu nelze prodloužit. § 101f Opravné a následné kontrolní hlášení (1) Před uplynutím lhůty k podání kontrolního hlášení může plátce nahradit kontrolní hlášení, které již podal, opravným kontrolním hlášením; k předchozímu kontrolnímu hlášení se nepřihlíží.

- 15 (2) Zjistí-li plátce po uplynutí lhůty k podání kontrolního hlášení, že v tomto kontrolním hlášení uvedl nesprávné nebo neúplné údaje, je povinen do 5 dnů ode dne zjištění nesprávných nebo neúplných údajů podat následné kontrolní hlášení, ve kterém tyto nedostatky napraví. (3) Pro následné kontrolní hlášení se použijí obdobně ustanovení o kontrolním hlášení, nestanoví-li zákon jinak. § 101g Postup při nesplnění povinnosti související s kontrolním hlášením (1) Nebylo-li podáno kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě, vyzve správce daně plátce k jeho podání v náhradní lhůtě do 5 dnů od oznámení této výzvy. (2) Správce daně údaje uvedené v kontrolním hlášení posoudí, popřípadě prověří a v případě pochybností o jejich správnosti nebo úplnosti vyzve plátce, aby údaje změnil nebo doplnil, popřípadě původní údaje potvrdil. (3) Plátce je povinen do 5 dnů od oznámení výzvy podle odstavce 2 nesprávné nebo neúplné údaje změnit nebo doplnit, popřípadě potvrdit, a to prostřednictvím následného kontrolního hlášení; pokud není toto následné kontrolní hlášení včas podáno, odstavec 1 se nepoužije. (4) Správce daně doručuje výzvu související s kontrolním hlášením elektronicky, a to prostřednictvím a) datové schránky, nebo b) veřejné datové sítě na elektronickou adresu plátcem za tím účelem uvedenou, nemá-li plátce zpřístupněnu datovou schránku. (5) Výzva, která se doručuje prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu, se považuje za doručenou okamžikem odeslání správcem daně. (6) V případě, že plátce, který nemá zpřístupněnu datovou schránku, správci daně dosud nesdělil elektronickou adresu, odstavec 4 se nepoužije. § 101h Následky za porušení povinnosti související s kontrolním hlášením (1) Pokud plátce nepodá kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě, vzniká mu povinnost uhradit pokutu ve výši a) 1 000 Kč, pokud jej dodatečně podá, aniž by k tomu byl vyzván, b) 10 000 Kč, pokud jej podá v náhradní lhůtě poté, co k tomu byl správcem daně vyzván, c) 30 000 Kč, pokud jej nepodá na základě výzvy ke změně, doplnění či potvrzení údajů uvedených v podaném kontrolním hlášení, nebo d) 50 000 Kč, pokud jej nepodá ani v náhradní lhůtě. (2) Správce daně uloží pokutu do 50 000 Kč plátci, který na základě výzvy správce daně k odstranění pochybností nezmění nebo nedoplní nesprávné nebo neúplné údaje anebo nepotvrdí údaje prostřednictvím následného kontrolního hlášení. (3) Správce daně uloží kromě pokuty podle odstavce 1 nebo 2 tomu, kdo nesplněním povinnosti související s kontrolním hlášením závažně ztěžuje nebo maří správu daní, pokutu do 500 000 Kč.

- 16 (4) O povinnosti platit pokutu podle odstavce 1 rozhodne správce daně platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní. (5) Pokuta podle odstavců 1 až 3 je splatná do 15 dnů od právní moci rozhodnutí o pokutě. (6) Při stanovení výše pokuty podle odstavců 2 a 3 dbá správce daně, aby pokuta nebyla v hrubém nepoměru k významu porušené povinnosti a k závažnosti následku pro správu daní. Při tom přihlédne zejména k míře součinnosti ze strany plátce. § 101i Lhůta pro zánik povinnosti související s kontrolním hlášením (1) Plnění povinností souvisejících s kontrolním hlášením lze vyžadovat do uplynutí lhůty pro stanovení daně. (2) Pokutu lze uložit nebo rozhodnout o povinnosti ji platit nejpozději do 3 let ode dne, ve kterém došlo k porušení povinnosti.“. 72.

V § 102 odst. 3 se slova „, která není podepsána uznávaným elektronickým podpisem nebo není odeslána prostřednictvím datové schránky“ nahrazují slovy „vyžadující dodatečné potvrzení“.

73.

V § 106 odst. 7 se věta třetí zrušuje.

74.

V § 106e odst. 1 písm. a) se slovo „nebo“ zrušuje.

75.

V § 106e odst. 1 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní:

„b) skupina nesplňuje podmínky podle § 5a, nebo“. CELEX: 32006L0112

Dosavadní písmeno b) se označuje jako písmeno c). 76.

V § 106f se doplňuje odstavec 5, který zní:

„(5) Člen skupiny je plátcem ode dne následujícího po dni, kdy zaniklo jeho členství ve skupině.“. CELEX: 32006L0112

77.

V § 108 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno j), které zní:

„j) osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která pořídila zboží s místem plnění v tuzemsku od plátce, jestliže 1. zboží do jiného členského státu nepřepravila nebo neodeslala a 2. plátce přijal všechna opatření k prokázání osvobození při dodání zboží do jiného členského státu.“.

- 17 78.

V § 109 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „jeho uskutečnění“ nahrazují slovy „uskutečnění zdanitelného plnění nebo poskytnutí úplaty na takové plnění“.

79.

V § 109 odst. 3 a 4 se za slova „jeho uskutečnění“ vkládají slova „nebo poskytnutí úplaty na něj“.

80.

Doplňuje se příloha č. 6, která včetně nadpisu zní: „Příloha č. 6 k zákonu č. 235/2004 Sb. Seznam dodání zboží nebo poskytnutí služeb, při nichž se použije režim přenesení daňové povinnosti, stanoví-li tak vláda nařízením 1.

Převod povolenek na emise skleníkových plynů podle zákona upravujícího podmínky obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. 2. Dodání mobilních telefonů, kterými se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí zařízení vyrobená nebo upravená pro použití ve spojení se sítí, která má licenci, a provozovaná na stanovených frekvencích, bez ohledu na to, zda mají další využití. 3. Dodání zařízení s integrovanými obvody, jako jsou mikroprocesory a centrální procesorové jednotky, ve stavu před zabudováním do výrobků pro konečné uživatele. 4. Dodání plynu a elektřiny obchodníkovi vymezenému v § 7a odst. 2. 5. Dodání certifikátů plynu a elektřiny. 6. Poskytnutí telekomunikačních služeb. 7. Dodání herních konzolí, tabletů a laptopů. 8. Dodání obilovin a technických plodin, včetně olejnatých semen a cukrové řepy. 9. Dodání surových či polozpracovaných kovů, včetně drahých kovů, jiných než v příloze č. 5 a s výjimkou dodání, na která se vztahují zvláštní režimy podle § 90 nebo 92. 10. Dodání zboží nebo poskytnutí služby, u kterých bylo České republice prováděcím rozhodnutím Rady povoleno uplatňovat zvláštní opatření odchylující se od článku 193 směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty.“. CELEX: 32006L0112, 32010L0023, 32013L0043

Čl. II Přechodná ustanovení 1. Pro daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty za zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva a povinnosti s nimi související, se použije zákon č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 2. Pro stanovení obratu pro účely zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se v případě kalendářních měsíců přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona postupuje podle § 4a odst. 1 zákona 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

- 18 ČÁST DRUHÁ Změna zákona č. 47/2011 Sb. Čl. III V čl. III zákona č. 47/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, se bod 2 zrušuje a zároveň se zrušuje označení bodu 1. ČÁST TŘETÍ Změna celního zákona Čl. IV Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 113/1997 Sb., zákona č. 63/2000 Sb., zákona č. 256/2000 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., zákona č. 1/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 322/2003 Sb., zákona č. 354/2003 Sb., zákona č. 187/2004 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 136/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb. zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 104/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb., zákona č. 308/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb. a zákona č. …/2014 Sb., se mění takto: 1.

V § 293 odst. 1 písm. h) a v § 294 odst. 1 písm. h) se slova „nesdělí celnímu úřadu údaje podle § 319 odst. 4“ nahrazují slovy „poruší některou z povinností stanovených v § 319 odst. 4 a 5“.

2.

V § 319 odstavec 4 zní:

„(4) Osoba, která je podle přímo použitelného předpisu Evropské unie34) povinna poskytnout informace o obchodu se zbožím mezi Českou republikou a jinými členskými státy Evropské unie (dále jen „zpravodajská jednotka“), je povinna sdělit celnímu úřadu pravdivé a úplné údaje o tomto obchodu písemně nebo elektronicky, pokud dosáhne prahu pro vykazování stanoveného zvlášť pro odeslání a zvlášť pro přijetí zboží.“. 3.

V § 319 se doplňují odstavce 5 a 6, které znějí: „(5) Zpravodajská jednotka je povinna

a) sdělit celnímu úřadu údaje podle odstavce 4 nejpozději desátý pracovní den měsíce následujícího po skončení referenčního období, pokud jsou tyto údaje sdělovány písemně, b) sdělit celnímu úřadu údaje podle odstavce 4 nejpozději dvanáctý pracovní den měsíce následujícího po skončení referenčního období, pokud jsou tyto údaje sdělovány elektronicky, c) sdělit celnímu úřadu opravené údaje nebo doplnit chybějící údaje podle odstavce 4 nejpozději třicátý den následující po dni, kdy se o nepřesnosti údajů nebo o tom, že údaje chybějí, dozvěděla, d) po dobu 2 let ode dne skončení lhůty podle písmene a) až c) uchovávat datové soubory a kopie písemností, které byly poskytnuty celnímu úřadu podle písmene a) až c).

- 19 (6) Český statistický úřad a ministerstvo stanoví vyhláškou a) rozsah údajů podle odstavce 4, b) úpravu referenčního období pro účely vykazování údajů podle odstavce 4, c) způsob dosažení prahů pro vykazování údajů podle odstavce 4 a jejich výši a d) způsob a postup pro sdělování údajů podle odstavce 4.“. ČÁST ČTVRTÁ Změna zákona č. 502/2012 Sb. Čl. V Část sedmá zákona č. 502/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, se včetně nadpisu zrušuje. ČÁST PÁTÁ ÚČINNOST Čl. VI Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2015, s výjimkou a) ustanovení části první čl. I bodů 52, 56, 66, 69, 71 a 72, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2016, a b) části čtvrté, která nabývá účinnosti dnem 31. prosince 2014.

- 20 -

DŮVODOVÁ ZPRÁVA I. Obecná část 1. Zhodnocení platného právního stavu Daň z přidané hodnoty patří bezpochyby k významným nástrojům veřejných financí po celém světě. Tato nepřímá univerzální daň tvoří jeden ze základních pilířů daňové soustavy, a to zejména díky výnosům z ní plynoucích do veřejných rozpočtů. Její důležitost podtrhává i vysoká harmonizace této daně na úrovni Evropské unie. Daň z přidané hodnoty je upravena zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, který je účinný od 1. května 2004 a byl v průběhu své existence několikrát novelizován (dále jen “zákon o DPH“). Oblast daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) je v rámci Evropské unie výrazně harmonizována, proto celá řada ustanovení zákona o DPH nachází svůj předobraz v unijní legislativě, která je pro členské státy Evropské unie závazná. V současné době je základním předpisem pro oblast DPH směrnice 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH“). DPH je příjmem veřejných rozpočtů. Těmito rozpočty jsou státní rozpočet, rozpočty krajů a rozpočty obcí. Příjmy státního rozpočtu upravuje § 6 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. Příjmy rozpočtů obcí a krajů upravuje § 7 a 8 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Současná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy Navrhované změny mají za cíl: a) plnění některých závazků vyplývajících z Koaliční smlouvy mezi ČSSD, hnutím ANO a KDU-ČSL na volební období 2013 – 2017 podepsané ze dne 13. ledna 2014 S ohledem na Koaliční smlouvu se navrhuje zavedení kontrolního hlášení, tj. požadavků na evidenci údajů vztahujících se k daňové povinnosti, a to z důvodu zlepšení výběru daní, omezení daňových podvodů u DPH a tím i posílení postavení poctivých daňových subjektů. K obsahu Koaliční smlouvy uvádíme, že mimo jiné obsahuje i zavedení druhé snížené sazby daně na vybrané druhy zboží a to ve výši 10% na knihy, léky a dětskou výživu. Tyto návrhy původně obsažené v jednom návrhu zákona, kterým se mění zákon o DPH, byly přeřazeny do samostatné novely zákona o DPH (dále jen „sazbová novela zákona o DPH), která již byla vládou projednána a schválena na jejím jednání dne 2. července 2014. V této sazbové novele zákona o DPH byla také v této souvislosti vzhledem k prioritě vlády zakotvené v Koaliční smlouvě zrušena jednotná sazba daně z přidané hodnoty (17,5%) tak, aby tato jednotná sazba nenabyla účinnosti od 1. ledna 2016. b)

nastavení právního základu pro transpozici směrnic Rady

V roce 2013 byly přijaty dvě nové směrnice Rady, které poskytly členským státům, a tím také ČR, účinný a flexibilní nástroj v boji proti daňovým podvodům:

- 21  směrnice Rady č. 2013/43/EU ze dne 22. července 2013, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k dodání některého zboží a poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů  směrnice Rady č. 2013/42/EU ze dne 22. července 2013, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o mechanismus rychlé reakce proti podvodům v oblasti DPH. V souvislosti s tímto jsou navrženy koncepční změny v režimu přenesení daňové povinnosti. c)

zrušení snížení obratu pro povinnou registraci plátce DPH z 1 mil. Kč na 750 tis. Kč

Zákon č. 458/2011 Sb. a následně zákon č. 502/2012 Sb., který danou úpravu pouze převzal, zakotvil snížení limitu pro vznik plátcovství u daně z přidané hodnoty z 1 mil. Kč na 750 tis. Kč, a to s odloženou účinností od 1. ledna 2015, tedy ke spuštění jednoho inkasního místa. Jednalo se o jeden z kompenzačních mechanismů ke změnám v oblasti daně z příjmů, které se se spuštěním jednoho inkasního místa pojily. Vzhledem k tomu, že nedojde ke spuštění jednoho inkasního místa k 1. lednu 2015, navrhuje se zrušit toto snížení limitu, tedy zachovat stávající výši obratu 1 mil. Kč. Z důvodu upuštění od realizace jednoho inkasního místa od 1. ledna 2015 dochází také ke zrušení bodu 2 týkajícího se právní úpravy bezdlužnosti. d) dílčí změny v návaznosti na předcházející novely zákona o DPH s účinností od 1. ledna 2013, odstranění některých nejasností z novely DPH v rámci rekodifikace soukromého práva od 1. ledna 2014 (zejména v oblasti DPH u nemovitých věcí), doladění některých ustanovení s platnou právní úpravou ČR a řadu legislativně technických změn, včetně použití některých nových pojmů. 2.1. Vysvětlení systematiky navrženého zákona Návrh zákona je rozdělen do celkem pěti částí. V části první je uvedena novela zákona o DPH obsahující převážnou část navrhovaných změn s předpokládanou účinností od 1. ledna 2015. Jde především o rozšíření režimu přenesení daňové povinnosti (tzv. „reverse charge“). Dále jde o dílčí změny v návaznosti na předcházející novely zákona o DPH, tj. odstranění některých nejasností z novely DPH v rámci rekodifikace soukromého práva od 1. ledna 2014 např. u nemovitých věcí, doladění některých ustanovení s platnou právní úpravou ČR a řadu legislativně technických změn, včetně použití některých nových pojmů. V této části, je mj. obsaženo i ustanovení týkající se zavedení institutu „kontrolního hlášení“ do zákona o DPH ( §101c - § 101i zákona o DPH). Kontrolní hlášení je novým institutem zaváděným do tohoto zákona, který je poměrně úzce spjatý s evidencí pro účely DPH (podrobnější vysvětlení viz zvláštní část důvodové zprávy). Jeho zavedení se předpokládá až s účinností od 1. 1. 2016 (jedná se o body 52, 56, 66, 69 71 a 72), a to vzhledem k tomu, aby plátcům byla poskytnuta dostatečná lhůta na to, aby se na zavedení této povinnosti připravili. Toto opatření je dalším instrumentem pro boj s daňovými úniky, neboť bude správci daně umožňovat rychlý přístup k údajům týkajícím se DPH a křížovou kontrolou získaných údajů s daňovým přiznáním. S tímto souvisí i další úpravy v textu zákona o DPH (např. doplnění textu v § 100 odst. 1 nebo zrušení § 101a odst. 3 zákona o DPH). V části druhé jde o legislativně technickou změnu, kdy se ruší novelizační bod zákona č. 47/2011 Sb., jehož nabytím účinnosti od 1. července 2015 by došlo k pozbytí platnosti ustanovení § 92d zákona o DPH, které dosud upravuje režim přenesení daňové povinnosti

- 22 při obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. Tato změna souvisí s novou koncepcí dočasného použití režimu přenesení daňové povinností v zákoně o DPH, a to konkrétně v § 92f a příloze č. 6, a s prodloužením možnosti použít režim přenesení daňové povinnosti při obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve směrnici o DPH. V části třetí do celního zákona se nově doplňuje úprava způsobu a podmínek vykazování statistických údajů o obchodu se zbožím mezi Českou republikou a ostatními členskými státy Evropské unie včetně povinností zpravodajských jednotek za účelem stanovení základního výčtu povinností i postupů povinných subjektů (včetně sankcí za jejich nedodržení) při sdělování údajů o obchodu se zbožím mezi členskými státy Evropské unie a Českou republikou. V části čtvrté dochází ke změně opatření původně obsaženého v zákoně č. 458/2011 Sb., tj. snížení výše obratu pro povinnou registraci plátce z 1 mil. Kč na 750 tis. Kč, která byla následně zákonem č. 502/2011 Sb. převzata do zákona o DPH. V souvislosti s tím, že nedojde k realizaci projektu jednoho inkasního místa k 1. lednu 2015 (zákon č. 458/2011 Sb.), navrhuje se zrušit jak toto snížení obratu, tak současně i body týkající se právní úpravy bezdlužnosti. Hlavním důvodem pro zrušení snížení obratu na 750 000 Kč je nezvyšovat administrativní zátěž jak novým plátcům, tak správcům daně (snížením obratu by se počet plátců zvýšil). V závěrečné části páté se účinnost zákona navrhuje k datu 1. ledna 2015 s výjimkou ustanovení části první čl. I bodů 52, 56, 66, 69, 71 a 72, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2016, která obsahují opatření proti daňovým podvodům (institut kontrolního hlášení). Pro část čtvrtou, je zvolena účinnost dřívější, a to z důvodu předejití nežádoucí aplikace principu přednosti vtělování novel s dřívější platnosti před těmi s platností pozdější. Návrh také upravuje platnost reverse charge při převodu povolenek na emise skleníkových plynů (část druhá) a ruší se snížení obratu od 31. prosince 2014 z 1 mil. Kč na 750 tis. Kč (část čtvrtá). Jednotlivé změny jsou podrobně odůvodněny ve zvláštní části důvodové zprávy. 2.2. Mezi hlavní změny zákona o DPH (konkrétně v části první) patří: a) Zavedení kontrolního hlášení Na základě výše uvedené Koaliční smlouvy a Programového prohlášení vlády z důvodů boje s daňovými úniky na DPH se navrhuje zavedení kontrolního hlášení. S ohledem na záměry vlády promítnuté do Koaliční smlouvy, se navrhují nová ustanovení § 101c až § 101i, která obsahují povinnosti pro plátce, tj. zpracování, podání kontrolního hlášení a sankce v případě nesplnění povinnosti pro jeho podání. Toto opatření se zavádí z důvodu zlepšení výběru daní, s cílem zavedení účinného a flexibilního nástroje v boji proti daňovým podvodům. Obdobný model kontrolního hlášení mají i jiné státy Evropské unie, např. Slovensko. Navrhovaná právní úprava se týká každého plátce (viz § 6 až § 6f zákona o DPH), pokud  uskutečnil zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, nebo přijal úplatu přede dnem uskutečnění tohoto plnění,  přijal zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, nebo poskytl úplatu přede dnem uskutečnění tohoto plnění,  ve zvláštním režimu pro investiční zlato

- 23 -

- přijal zprostředkovatelskou službu, u které byla uplatněna daň podle § 92 odst. 5, - uskutečnil dodání investičního zlata osvobozené od daně, u kterého má nárok na odpočet daně podle § 92 odst. 6 písm. b) a c), nebo - investiční zlato vyrobil nebo zlato přeměnil na investiční zlato podle § 92 odst. 7. Navrhovaná právní úprava se netýká  indentifikované osoby (§ 6g až § 6l zákona o DPH),  osoby, která není plátcem. Kontrolní hlášení nepodává plátce, který a) uskuteční pouze  plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně podle § 51, nebo  plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně podle § 63, b) neuskutečnil za zdaňovací období žádná zdanitelná plnění s místem plnění v tuzemsku a nepořídil zboží z jiného členského státu. Povinností plátce při podání kontrolního hlášení je  uvést v něm předepsané údaje potřebné pro správu daní,  podat jej za kalendářní měsíc, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, podat jej pouze elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně způsobem umožňujícím dálkový přístup. V souvislosti se zavedením kontrolního hlášení, aby nedošlo k duplicitě v povinnostech plátce, se navrhuje zrušit od 1. ledna 2016 ustanovení § 92 odst. 8 písm. d) a e), v § 92a odst. 3 až 5, a § 101a odst. 3. Zrušují se tedy:  povinnosti plátce, které se týkají vedení evidencí pro účely daně z přidané hodnoty v souvislosti se zvláštním režimem pro investiční zlato (§ 92 odst. 8 písm. d) a e)),  povinnosti plátců, které se týkají vedení evidencí pro účely daně z přidané hodnoty v režimu přenesení daňové povinnosti podle § 92a odst. 3 až 5 (dodání zlata, obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, dodání zboží uvedeného v příloze č. 5 k zákonu o DPH, poskytnutí stavebních nebo montážních prací),  možnost fyzické osobě plátci, podávat daňové přiznání v listinné podobě (obrat do 6 mil. Kč nebo nemá povinnost činit podání elektronicky např. souhrnné hlášení, přenesení daňové povinnosti - § 101a odst. 3). b) Změny v režimu přenesení daňové povinnosti v tuzemsku Do režimu přenesení daňové povinnosti se promítají změny koncepční a věcné. Zásadní změny v koncepci režimu přenesení daňové povinnosti v zákoně o DPH reflektují aktuální právní úpravu EU. V roce 2013 byly přijaty dvě nové směrnice Rady (směrnice 2013/43/EU a 2013/42/EU), v jejichž důsledku došlo k výraznému rozšíření možného rozsahu působnosti režimu přenesení daňové povinnosti. Poskytly členským státům, a tím také České republice, účinný a flexibilní nástroj v boji proti daňovým podvodům. Navrhovaná úprava na základě těchto nových směrnic Rady zavádí dva dočasné režimy přenesení daňové povinnosti, kde se na základě zákona o DPH navrhuje stanovit dočasné

- 24 používání režimu přenesení daňové povinnosti pro určité dodání zboží nebo poskytnutí služby nařízením vlády. 

V prvním z těchto dočasných režimů (navazuje na směrnici Rady 2013/43/EU) se navrhuje nařízením vlády vybrat z množiny plnění uvedených v příloze č. 6 zákona o DPH. Seznam plnění zahrnuje (kromě dosud stanovených převodu povolenek na emise skleníkových plynů) nově dále např. dodání mobilních telefonů, zařízení s integrovanými obvody, dodání herních konzolí, tabletů a laptopů, dodání obilovin a technických plodin, včetně olejnatých semen a cukrové řepy, dodání surových či polozpracovaných kovů, včetně drahých kovů.



U druhého dočasného režimu, tzv. mechanismu rychlé reakce (navazuje na směrnici Rady 2013/42/EU) nová úprava navrhuje nařízením vlády na dobu maximálně devíti měsíců stanovit používání režimu přenesení daňové povinnosti u plnění, u nichž Evropská komise za účelem boje proti daňovým únikům potvrdila, že proti použití režimu přenesení daňové povinnosti při dodání tohoto zboží nebo poskytnutí této služby nemá námitky.

Kromě této koncepční změny návrh zákona z důvodu zabránění případným daňovým únikům dále režim přenesení daňové povinnosti přímo rozšiřuje na případy, kdy se plátce rozhodne využít možnost podle § 56 odst. 5 zákona o DPH a při dodání nemovité věci jinému plátci se uplatňuje daň. Dochází rovněž ke změnám ve struktuře. Z hlavy III (Zvláštní režimy) se vyčleňují ustanovení týkající se režimu přenesení daňové povinnosti, která se zahrnují do nové hlavy IV, která se dále člení na 4 díly (viz dále). c) Zpřesnění textu platného zákona o DPH Ostatní změny obsažené v návrhu zákona souvisejí s odstraněním některých nejasností při uplatnění DPH a osvobození od daně u nemovitých věcí vzniklých v souvislosti s novým občanským zákoníkem, s doladěním stávajících ustanovení platného zákona o DPH na navržené změny nebo se zpřesněním textu v návaznosti na platné znění směrnic, a dále se jedná o legislativně technické změny a případné opravy.  Např. v souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku se upřesňuje, že se první snížená sazba daně (15%) uplatní také u stavebních a montážních prací provedených u oprav a rekonstrukcí stavby, která slouží k využití stavby bytového domu nebo stavby rodinného domu nebo staveb pro sociální bydlení a je zřízena na pozemku, který tvoří funkční celek s touto stavbou bytového nebo rodinného domu nebo stavby pro sociální bydlení (dříve příslušenství).  V souvislosti s nařízením vlády č. 366 o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím se vymezuje obytný prostor pro sociální bydlení (§ 48 odst. 6)  Doplňuje se, že se první snížená sazba daně uplatní u dodání pozemku, jehož součástí je stavba pro sociální bydlení a u dodání práva stavby, jehož součástí je stavba pro sociální bydlení (§ 49).  Pro správnou aplikaci uplatnění daně u dodání nemovitých věcí se vymezuje stavební pozemek. Upřesňuje se, kdy je dodání pozemku vždy osvobozeno od daně a zavádí

- 25 se možnost uplatnit u dodání tohoto pozemku daň (§ 56). Současně se upřesňuje vymezení krátkodobého nájmu (§ 56a).  Např. se navrhuje zrušit snížení výše obratu pro povinnou registraci plátce z 1 mil. Kč na 750 tis. Kč, současně i body právní úpravy bezdlužnosti obsažené v zákoně č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů.  Např. předloženou novelou dochází ke změně ve struktuře členění zákona o DPH, jedná se tak pouze o legislativně technické úpravy. Tyto legislativní změny jsou znázorněny na obrázku č. 1a) „Struktura zákona o dani z přidané hodnoty bez implementační novely zákona o DPH“ ke srovnání s obrázkem č. 1b) „Struktura zákona o DPH po zohlednění změn obsažených v implementační novele zákona o DPH“ s obrázkem č. 2 „Struktura navrhovaného zákona o dani z přidané hodnoty“. Zásadní změnou ve struktuře zákona o DPH je zařazení nové hlavy V. Správa daně v tuzemsku, která je shodná s hlavou IV s předcházející implementační novelou. Dosavadní obecná ustanovení o správě daně (§ 93 až § 110) z hlavy IV jsou zařazeny v této hlavě v díle 1. ustanovení (§ 110a až § 110ze) upravující Zvláštní režim pro správu daně jsou zařazeny v díle 2, který je dále členěn na čtyři oddíly a čtyři pododdíly. Nová ustanovení § 101c až § 101i týkající se kontrolního hlášení u, jsou zařazeny také v této hlavě správy daně v tuzemsku. Dosavadní zvláštní režimy (§ 92a až § 92g) z hlavy III jsou přesunuty do nové hlavy IV Režim přenesení daňové povinnosti, kde jsou strukturovány do čtyř dílů. Tyto díly obsahují nová ustanovení v § 92d, 92f a92g, přičemž dosavadní § 92f a 92g se přesouvají do nových § 92h a 92i. Hlava II zachovává stále jedenáct dílů a hlava I zůstává také beze změn.

- 26 -

Zákon č. 235/2004 Sb. ČÁST PRVNÍ

ČÁST DRUHÁ

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

PŘECHODNÁ, ZRUŠOVACÍ A ZÁVĚREČNÁ

Díl 1 §5 až §6i

HLAVA I OBECNÁ USTANOVENÍ §1 až §4b

DÍL 2 §7 až §12

§ 111 až § 113

DÍL 3 §13 až §20

HLAVA II

DÍL 4 §21 až §25

UPLATŇOVÁNÍ DANĚ §5 až §87

DÍL 5 §26 až §35a

Oddíl 1 §26

DÍL 6 §36 až §46a

HLAVA III

DÍL 7 §47 až §48a

ZVLÁŠTNÍ REŽIMY §88 až §92g

DÍL 8 §51 až §62

Oddíl 2 §27 až §28 *

DÍL 9 §63 až §71g DÍL 10 §72 až §79c DÍL 11 §80 až §87

Oddíl 3 §29 až §29a Oddíl 4 §30 až §30a Oddíl 5 §31 až §32 Oddíl 6 §33 až §33a Oddíl 7 §34 Oddíl 8 §35 až §35a

HLAVA IV SPRAVA DANĚ V TUZEMSKU §93 až §110

Obrázek 1a): Sruktura zákona o DPH *§ 49 a § 50 jsou zrušeny

zákona o dani z přidané hodnoty bez implementační novely

- 27 -

Zákon č. 235/2004 Sb. ČÁST PRVNÍ

ČÁST DRUHÁ

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

PŘECHODNÁ, ZRUŠOVACÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Díl 1 Daňové subjekty § 5 až § 6i

HLAVA I

Díl 2 Místo plnění § 7 až § 12

OBECNÁ USTANOVENÍ § 1 až § 4b

Díl 3 Vymezení plnění § 13 až § 20

HLAVA II UPLATŇOVÁNÍ DANĚ § 5 až § 87

HLAVA III ZVLÁŠTNÍ REŽIMY § 89** až § 92g

Oddíl 1 Stanovení místa plnění při dodání zboží § 7 až § 9

Díl 4 Uskutečnění plnění a vznik povinnosti daň přiznat a zaplatit § 21 až § 25 Díl 5 Daňové doklady § 26 až § 35a Díl 6 Základ daně a výpočet daně, oprava základu daně a oprava výše daně, opravný daňový doklad § 36 až § 46a Díl 7 Sazba daně a oprava sazby daně § 47 až § 48a* Díl 8 Osvobození od daně bez nároku na odpočet daně § 51 až § 62

HLAVA IV SPRÁVA DANĚ V TUZEMSKU § 93 až § 110

Oddíl 4  Stanovení místa plnění při dovozu zboží  § 12  Oddíl 1 Obecná ustanovení o daňových dokladech § 26 Oddíl 2 Vystavování daňových dokladů § 27 až § 28 Oddíl 3 Náležitosti daňových dokladů § 29 až § 29a Oddíl 4 Zjednodušený daňový doklad § 30 až § 30a

Díl 10 Odpočet daně § 72 až § 79c

Oddíl 5 Zvláštní daňové doklady § 31 až § 32

Díl 11 Vracení daně a prodej zboží za ceny bez daně § 80 až § 87

Oddíl 6 Daňové doklady při dovozu a vývozu zboží § 33 až § 33a

Díl 2  Zvláštní režim jednoho správního místa §110a až §110ze

Oddíl 2 Společná  ustanovení o správě  daně ve zvláštním  režimu v tuzemsku  § 110c až § 110f 

Oddíl 3  Stanovení místa plnění při pořízení zboží  z jiného členského státu  § 11 

Díl 9 Osvobození od daně bez nároku na odpočet daně § 63 až § 71g

Díl 1 Obecná ustanovení o správě daně §93 až §110

Oddíl 1 Základní  ustanovení  § 110a a § 110b 

Oddíl 2  Stanovení místa plnění při poskytnutí  služby  § 9a až § 10j 

Oddíl 4 Správa daně ve zvláštním  režimu v tuzemsku jako státě spotřeby § 110w až § 110ze  Oddíl 3 Správa daně ve  zvláštním režimu  v tuzemsku jako státě  identifikace  § 110g až § 110v 

Oddíl 7 Zajištění věrohodnosti původu, neporušenosti obsahu a čitelnosti daňových dokladů § 34 Oddíl 8 Uchovávání daňových dokladů § 35 až § 35a Pododdíl 1 Použití zvláštního režimu jednoho  správního místa v tuzemsku ‐ § 110g až § 110i  Pododdíl 2 Podání a doručování ve zvláštním režimu  jednoho správního místa v tuzemsku ‐ § 110j až  §110k  Pododdíl 3 Registrace k dani ve zvláštním režimu  jednoho správního místa v tuzemsku ‐ § 110l až 110p  110o  Pododdíl 4 Daňové přiznání a placení daně ve  zvláštním režimu jednoho správního místa ‐ § 110q   až § 110v 

Obrázek č. 2: Struktura zákona o DPH po zohlednění změn obsažených v předloženém návrhu zákona * § 49 a § 50 jsou zrušeny

** § 88 se navrhuje zrušit

- 28 Novela zákona č.235/2004 Sb. ČÁST PRVNÍ

ČÁST DRUHÁ

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

PŘECHODNÁ, ZRUŠOVACÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Díl 1 §5 až §6l

Oddíl 1 §7 až §9

DÍL 2 §7 až §12

Oddíl 2 §9a až §10j

HLAVA I

DÍL 3 §13 až §20

Oddíl 3 §11

OBECNÁ USTANOVENÍ §1 až §4a

DÍL 4 §21 až §25

Oddíl 4 §12

§ 111 až § 113

DÍL 5 §26 až §35a

HLAVA II UPLATŇOVÁNÍ DANĚ §5 až §87

DÍL 6 §36 až §46 DÍL 7 §47 až §48a* DÍL 8 §51 až §62

HLAVA III ZVLÁŠTNÍ REŽIMY §89** až §92

DÍL 9 §63 až §71g DÍL 10 §72 až §79c DÍL 11 §80 až §87

Díl 1 §92a

HLAVA IV

Díl 2 §92b až §92e

REŽIM PŘENESENÍ DAŇOVÉ POVINNOSTI §92a až §92i

Díl 3 §92f až §92g

HLAVA V SPRAVA DANĚ V TUZEMSKU §93 až §110za

Oddíl 1 §26 Oddíl 2 §27 až §28 Oddíl 3 §29 až §29a Oddíl 4 §30 až §30a Oddíl 5 §31 až §32a Oddíl 6 §33 až §33a Oddíl 7 §34 Oddíl 8 §35 až §35a

Oddíl 1 §110a-b

Pododdíl 1 §110g-i

DÍL 4 §92h až §92i

Oddíl 2 §110c-f

Pododdíl 2 §110j

Díl 1 §93 až §110

Oddíl 3 §110g-u

Pododdíl 3 §110k-o

Oddíl 4 §110v-za

Pododdíl 4 §110p-u

Díl 2 §110a až §110za

Obrázek č. 2: Struktura navrhovaného zákona o dani z přidané hodnoty *) §49 a §50 jsou zrušeny

**) § 88 je zrušen

- 29 -

3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy Stěžejní součástí tohoto návrhu novely zákona o DPH jsou zásadní opatření proti daňovým únikům. a) Jedním z hlavních důvodů pro zpracování a předložení této novely zákona o DPH je především plnění Koaliční smlouvy mezi ČSSD, hnutím ANO a KDU-ČSL na volební období 2013 – 2017 podepsané ze dne 13. ledna 2014. Jako opatření proti daňovým únikům a pro zlepšení výběru daní se navrhuje zavedení kontrolního hlášení. b) Dalším důvodem pro předložení tohoto návrhu jsou nezbytné právní úpravy směřující k rozšíření rozsahu působnosti režimu přenesení daňové povinnosti. V roce 2013 byly přijaty dvě nové směrnice Rady (směrnice Rady č. 2013/43/EU a směrnice Rady č. 2013/42/EU), v jejichž důsledku došlo k výraznému rozšíření možného rozsahu působnosti režimu přenesení daňové povinnosti a které poskytly členským státům, a tím také ČR, účinný a flexibilní nástroj v boji proti daňovým podvodům.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem Základní meze pro uplatňování daňových zákonů stanoví Ústava České republiky (dále jen „Ústava“) a Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy slouží státní moc všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Dle čl. 2 odst. 2 Listiny lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny). K tomu se v daňové oblasti uplatní ještě ustanovení čl. 11 odst. 5 Listiny, které stanovuje, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Přezkumu ústavnosti zákonné úpravy daní, poplatků nebo jiných obdobných zákonem stanovených povinných dávek (v tom rámci i zákonem stanoveného povinného pojištění), jakož i peněžitých sankcí, se Ústavní soud věnoval již mnohokrát, např. v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 3/02, Pl. ÚS 12/03 či Pl. ÚS 7/03 (sv. 34, s. 184, č. 512/2004 Sb.). Z této judikatury vyplývá, že: 1. Z ústavního principu dělby moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy), jakož i z ústavního vymezení zákonodárné moci (čl. 15 odst. 1 Ústavy), plyne pro zákonodárce široký prostor pro rozhodování o předmětu, míře a rozsahu daní, poplatků a peněžitých sankcí. Zákonodárce přitom nese za důsledky tohoto rozhodování politickou odpovědnost. 2. Ústavní přezkum daní, poplatků a peněžitých sankcí zahrnuje posouzení z pohledu dodržení kautel plynoucích z ústavního principu rovnosti, a to jak neakcesorické (čl. 1 Listiny), tj. plynoucí z požadavku vyloučení svévole při odlišování subjektů a práv, tak i akcesorické v rozsahu vymezeném v čl. 3 odst. 1 Listiny. K principu rovnosti Ústavní soud ve své konstantní judikatuře uvádí, že se nejedná o kategorii absolutní, nýbrž relativní (srov. Pl. ÚS 22/92). 3. Je-li předmětem posouzení ústavnost akcesorické nerovnosti vzhledem k vyloučení majetkové diskriminace, případně toliko posouzení skutečnosti nepředstavuje-li DPH, poplatek nebo jiná peněžitá sankce případný zásah do práva vlastnického (čl. 11 Listiny), je takový přezkum omezen na případy, v nichž hranice veřejnoprávního povinného peněžitého plnění jednotlivce státu, vůči majetkovému substrátu jednotlivce, nabývá škrtícího (rdousícího) působení. Jinými slovy k škrtícímu (rdousícímu) působení dochází, má-li posuzovaná DPH, poplatek nebo peněžitá

- 30 sankce ve svých důsledcích konfiskační dopady ve vztahu k majetkové podstatě jednotlivce. V případě navrhované právní úpravy jsou splněna výše uvedená ústavní hlediska pro ukládání povinných peněžitých plnění plynoucích do veřejných rozpočtů, neboť 1. zákonodárce využívá širokého prostoru pro rozhodování o míře a rozsahu daně z přidané hodnoty, 2. z hlediska neakcesorické a akcesorické rovnosti nedochází ke svévolnému odlišování daňových subjektů, neboť okruh navrhovaných změn nečiní rozdíly mezi subjekty, na něž se vztahuje, 3. z hlediska vyloučení majetkové diskriminace, resp. z hlediska posouzení skutečnosti, nepředstavuje-li DPH případný zásah do práva vlastnického, se nejedná o případ, kdy je možné hovořit vůči majetkovému substrátu jednotlivce o škrtícím (rdousícím) působení či o konfiskačních dopadech na jednotlivce. Zmocňovací ustanovení v § 92f a 92g umožňuje vládě stanovit nařízením, že režim přenesení daňové povinnosti se použije i při dodání zboží nebo poskytnutí služby uvedených v příloze č. 6, resp. pokud Evropská komise potvrdila, že proti použití režimu přenesení daňové povinnosti při dodání tohoto zboží nebo poskytnutí této služby nemá námitky. Jedná se o ustanovení svěřující v souladu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a na základě čl. 78 Ústavy vládě kompetenci vydat prováděcí nařízení. Dle čl. 11 odst. 5 Listiny lze daně a poplatky ukládat jen na základě zákona. Doktrína v tomto směru dovodila, že k tomu, aby byl naplněn tento ústavní požadavek, je třeba, aby zákon stanovil základní konstrukční prvky daně, tj. subjekt daně, daňový objekt, daňový základ a daňová sazba. V souladu s tím se vládě stanoví omezená pravomoc vybrat plnění, na něž se bude režim přenesení daňové povinnosti vztahovat. Na rozdíl od vyhlášek, které jako prováděcí právní předpisy tvoří autoritativně jeden rezort (ministerstvo), v případě nařízení vlády se jedná o akt vzniklý rozhodnutím vlády jako nejvyššího kolektivního orgánu moci výkonné. Institut nařízení vlády v zákoně o dani z přidané hodnoty není novým. Již v současnosti existuje zmocnění stanovit základní konstrukční prvky daně v extrémní situaci ohrožení státu, které se nachází v § 110 zákona o dani z přidané hodnoty. Jde konkrétně o zmocnění provést úpravy sazby daně nebo umožnit plátcům uskutečňujícím zdanitelná plnění pro určité vybrané subjekty poskytovat plnění bez daně s nárokem na odpočet v plné výši. Navrhovaná právní úprava je tak z výše uvedených hledisek plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, a to i s judikaturou Ústavního soudu vztahující se k této problematice.

5.

Zhodnocení souladu slučitelnosti navrhované právní úpravy se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii

Některé navrhované změny zákona o dani z přidané hodnoty transponují příslušná ustanovení směrnice o DPH. Navrhovaná úprava zákona daně z přidané hodnoty je plně slučitelná s právními akty Evropské unie, s judikaturou soudních orgánů Evropské unie a s obecnými právními zásadami práva Evropské unie.

- 31 -

6.

Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Na oblast daně z přidané hodnoty se nevztahují zvláštní mezinárodní smlouvy, které jsou součástí právního řádu. Navržená právní úprava s nimi tedy není v rozporu.

7.

Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy

a) Plnění Koaliční smlouvy V tomto návrhu se jedná o zavedení kontrolního hlášení, předpokládané náklady Generálního finančního ředitelství na realizaci projektu v souvislosti se zavedením kontrolního hlášení, jsou vyčísleny ve výši 250 mil. Kč. b) Změna právního řádu ČR, zaměřená na dosažení cíle a účelu směrnice o DPH V důsledku schválení novely dojde k žádoucímu sladění některých pravidel a výkladů s právem EU. Příznivý vliv bude mít i určité zjednodušení textu některých částí zákona. Předpokládáme pozitivní dopad na inkaso, který však nelze přesně kvantifikovat.

8.

Zhodnocení dopadu navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navrhovaná úprava nenaruší ochranu soukromí a osobních údajů. Veškeré údaje vyžadované po subjektech se budou týkat oblasti související s výkonem podnikatelské činnosti a budou chráněny daňovou mlčenlivostí.

9.

Zhodnocení korupčních rizik navrhovaného řešení (CIA)

Obecně lze k navrhované úpravě ve vztahu ke vzniku korupčních rizik uvést následující: 8.1. Přiměřenost Po stránce věcné představuje navržená právní úprava regulaci práv a povinností v oblasti daní, které lze ukládat pouze na základě zákona. Práva a povinnosti v daňové oblasti musí být regulovány právním předpisem o síle zákona jako jediným přiměřeným nástrojem. Jedním z hlavních cílů návrhu zákona je jednoznačnost a vnitřní bezrozpornost jednotlivých ustanovení, neboť jedině jednoznačné a jasně formulované ustanovení je méně náchylné z hlediska zneužití ke korupčnímu jednání, protože jeho výklad připouští minimální pochybnosti. Pokud jde o rozsah působnosti správního orgánu, je rozhodující jak zákonný okruh působností, tak míra diskrece, kterou zákon při výkonu jednotlivých působností správnímu orgánu umožňuje, resp. jakou míru diskrece zákon předpokládá. Jakýkoli normativní text zakotvující určitou míru diskrece sám o sobě představuje potenciální korupční riziko. Proto se při přípravě takového ustanovení vždy poměřuje nezbytnost zavedení takové diskrece daného orgánu s mírou zásahu do individuální sféry subjektu, o jehož právech a povinnostech by se v rámci této diskrece rozhodovalo. Navržená právní úprava mění kompetence správních orgánů pouze způsobem, který zpřesňuje rozsah kompetencí stávajících. V případě, že zavádí kompetenci novou, tak pouze v rozsahu nezbytném pro úpravu vztahů, které mají být právní úpravou nově regulovány.

- 32 8.2. Efektivita Z hlediska efektivity lze k předložené úpravě uvést, že k uložení i k vynucování splnění povinnosti při správě daní je věcně a místně příslušný správce daně (§ 13 a násl. daňového řádu, § 93a zákona o dani z přidané hodnoty, § 4 a násl. zákona o Finanční správě České republiky, resp. § 4 a násl. zákona o Celní správě České republiky). Správce daně obvykle disponuje podklady pro vydání daného rozhodnutí, ale i potřebnými odbornými znalostmi, čímž je zaručena efektivní implementace dané regulace i její efektivní kontrola, případně vynucování. Nástroje kontroly a vynucování jsou v oblasti správy daní upraveny jako obecné instituty daňového řádu. Vzhledem k tomu, že správci daně jsou orgány Finanční správy České republiky nebo orgány Celní správy České republiky, lze v daňové oblasti hovořit vysokém stupni plošného zajištění a kontrolování plnění zákonem uložených povinností. Orgány Finanční správy České republiky, resp. orgány Celní správy České republiky jsou soustavy orgánů, jejichž působnost je rozložena na celé území České republiky. Orgány Finanční správy České republiky jsou soustavou třístupňovou, orgány Celní správy České republiky jsou soustavou dvoustupňovou, což zajišťuje rovněž optimální vertikální rozložení výkonu zákonné působnosti. Vnitřní organizační struktury těchto orgánů jsou pak uspořádány tak, aby rozsah působnosti, která jim byla zákonem svěřena, byly schopny plně a efektivně zajišťovat. Efektivita implementace navržené právní úpravy je rovněž dána širokým okruhem daňových subjektů, vůči nimž regulace směřuje a jimž jsou práva a povinnosti stanovovány na principu rovnosti. 8.3. Odpovědnost Z hlediska odpovědnosti lze ke zvolené právní úpravě uvést, že z úpravy příslušnosti v rámci výkonu správy daní je vždy zřejmé, jaký konkrétní správce daně je v daném případě příslušný (§ 13 a násl. daňového řádu, § 93a zákona o dani z přidané hodnoty, § 4 a násl. zákona o Finanční správě České republiky, resp. § 4 a násl. zákona o Celní správě České republiky). Zvolená právní úprava vždy jasně reflektuje požadavek čl. 79 odst. 1 Ústavy, podle něhož musí být působnost správního orgánu stanovena zákonem. Odpovědnou osobou na straně správce daně je v daňovém řízení vždy úřední osoba (např. zaměstnanec v příslušném orgánu Finanční správy České republiky, srov. § 12 daňového řádu). Určení konkrétní úřední osoby je prováděno na základě vnitřních předpisů, resp. organizačního uspořádání konkrétního správního orgánu, přičemž popis své organizační struktury je správní orgán povinen zveřejnit na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Totožnost konkrétní úřední osoby je přitom seznatelná zákonem předvídaným postupem (§ 12 odst. 4 daňového řádu). Úřední osoba je povinna se při výkonu působnosti správního orgánu prokazovat příslušným služebním průkazem. Při tvorbě právní úpravy se z hlediska koncentrace, resp. dekoncentrace, respektuje struktura daných orgánů, jimž je působnost svěřována. V daňové oblasti se jedná o strukturu orgánů Finanční správy České republiky, resp. Celní správu České republiky. Uvedené soustavy orgánů jsou přitom koncipovány na klasickém hierarchickém principu nadřízenosti a podřízenosti jednotlivých orgánů, které soustavy tvoří, vlastní orgány jakož i soustavy jako celek fungují na obvyklém monokratickém principu řízení. Působnost správce daně prvního stupně je tak svěřována finančnímu úřadu, resp. celnímu úřadu, aby v rámci hierarchie byl zajištěn devolutivní účinek opravných prostředků a efektivní mechanismus vnitřní kontroly.

- 33 Ustanovení § 102 odst. 1 daňového řádu stanoví, že každé rozhodnutí musí obsahovat jak označení správce daně, který rozhodnutí vydal, tak podpis úřední osoby s uvedením jména, příjmení a pracovního zařazení a otisk úředního razítka, případně uznávaný elektronický podpis úřední osoby. Tím je vždy možno původce rozhodnutí jasně a osobně identifikovat. 8.4. Opravné prostředky Z hlediska opravných prostředků existuje možnost účinné obrany proti nesprávnému postupu správce daně v první řadě v podobě řádného opravného prostředku, kterým je odvolání, resp. rozklad (srov. § 109 a násl. daňového řádu). V souladu s § 102 odst. 1 písm. f) daňového řádu má správce daně povinnost v rozhodnutí uvést poučení, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je tak možno učinit, u kterého správce daně se odvolání podává, spolu s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku. Neúplné, nesprávné nebo chybějící poučení je spojeno s důsledky pro bono daného subjektu uvedenými v § 110 odst. 1 daňového řádu. Existuje také možnost užití mimořádných opravných prostředků dle daňového řádu (srov. § 117 a násl. daňového řádu). Vedle opravných prostředků daňový řád připouští rovněž jiné prostředky ochrany, kterými je třeba rozumět: námitku (srov. § 159 daňového řádu), stížnost (srov. § 261 daňového řádu), podnět na nečinnost (srov. § 38 daňového řádu). Obdobná je situace též v režimu správního řádu. 8.5. Kontrolní mechanismy Z hlediska systému kontrolních mechanismů je nutno uvést, že oblast daňového práva se pohybuje v procesním režimu daňového řádu, jenž obsahuje úpravu kontroly a přezkumu přijatých rozhodnutí, a to primárně formou opravných prostředků. Proti rozhodnutím je možno podat odvolání anebo v určitých případech užít mimořádných opravných prostředků či jiných prostředků ochrany (viz předchozí bod). Vedle toho lze využít rovněž dozorčí prostředky, čímž je zaručena dostatečná kontrola správnosti a zákonnosti všech rozhodnutí vydávaných v režimu daňového řádu. Soustavy orgánů vykonávajících správu daní současně disponují interním systémem kontroly v rámci hierarchie nadřízenosti a podřízenosti včetně navazujícího systému personální odpovědnosti. V případě vydání nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu je s odpovědností konkrétní úřední osoby spojena eventuální povinnost regresní náhrady škody, za níž v důsledku nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu odpovídá stát. Z hlediska transparence a otevřenosti dat lze konstatovat, že navrhovaná úprava nemá vliv na dostupnost informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Při správě daní se uplatňuje zásada neveřejnosti. Informace o poměrech daňových subjektů jsou tak chráněny povinností mlčenlivosti pod hrozbou pokuty do výše 500 tis. Kč a nemohou být zpřístupněny veřejnosti. Tím ovšem nemůže být dotčeno právo samotného daňového subjektu na informace o něm soustřeďované. Toto právo je realizováno prostřednictvím nahlížení do spisu a osobních daňových účtů. Získání informací je daňovým subjektům umožněno také prostřednictvím daňové informační schránky dle § 69 daňového řádu.

- 34 -

10. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA) SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA 1. Základní identifikační údaje Název návrhu zákona: Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Zpracovatel / zástupce předkladatele:

Předpokládaný termín nabytí účinnosti, v případě dělené účinnosti rozveďte

Ministerstvo financí

Část třetí 31. prosince 2014 Část první a druhá 1. ledna 2015 Část čtvrtá 1. ledna 2016

Implementace práva EU: Vyberte Ano / Ne; (pokud zvolíte Ano): Předložená novela navrhuje pouze nastavení právního základu pro transpozici směrnic Rady, které byly přijaty v roce 2013 a poskytly tak členským státům, a tím také ČR, účinný a flexibilní nástroj v boji proti daňovým podvodům. Jde tedy o dobrovolnou úpravu členských států na základě níže uvedených směrnic. 

směrnice Rady č. 2013/43/EU ze dne 22. července 2013, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k dodání některého zboží a poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů



směrnice Rady č. 2013/42/EU ze dne 22. července 2013, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o mechanismus rychlé reakce proti podvodům v oblasti DPH), v jejichž důsledku došlo k výraznému rozšíření možného rozsahu působnosti režimu přenesení daňové povinnosti. - uveďte termín stanovený pro implementaci: 15. srpen 2013 platí POUZE pro části povinné implementace a to současně jak pro Směrnici Rady č. 2013/43/EU tak i pro č. 2013/43/EU. - uveďte, zda jde návrh nad rámec požadavků stanovených předpisem EU?: Vyberte Ano / Ne 2. Cíl návrhu zákona: a) plnění Koaliční smlouvy mezi ČSSD, hnutím ANO a KDU-ČSL na volební období 2013 – 2017 podepsané ze dne 13. ledna 2014, jedná se o zavedení kontrolního hlášení, b) nepovinná transpozice předpisů směrnice Rady 2013/42/EU a 2013/43/EU (režim přenesení daňové povinnosti – tzv. reverse charge), c) dílčí změny v návaznosti na předcházející novely zákona o DPH s účinností od 1. 1. 2013, odstranění některých nejasností z novely DPH v rámci rekodifikace soukromého práva od 1.1edna 2014 (zejména v oblasti DPH u nemovitých věcí), doladění některých ustanovení s platnou právní úpravou ČR a řadu legislativně technických změn, včetně použití některých nových pojmů. 3. Agregované dopady návrhu zákona a) Plnění Koaliční smlouvy - návrhem zákona dojde k zavedení jednotné evidence tzv. kontrolním hlášením. b) Nepovinná transpozice předpisů – tímto návrhem zákona se nemění výše ani počet sazeb daně.

- 35 Návrhem dojde k jednotnému uplatnění pravidel. 3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: Vyberte Ano/Ne Pokud ano, specifikujte. Předpokládané náklady Generálního finančního ředitelství na realizaci projektu, v souvislosti se zavedením kontrolního hlášení, jsou ve výši 250 mil. Kč, přičemž se jedná pouze o jednorázový náklad. Odborný odhad zvýšení daňových příjmů po zavedení tohoto opatření je ve výši 5 – 10 mld. Kč ročně, bližší zdůvodnění je uvedeno v části 8.3.3. 3.2 Dopady na podnikatelské subjekty: Vyberte Ano / Ne Pokud ano, specifikujte. Zavádí se nová evidence pro účely daně z přidané hodnoty tzv. kontrolní hlášení, a to pro všechny plátce DPH (tj. netýká se indentifikované osoby a osoby, která není plátcem daně z přidané hodnoty), toto opatření představuje zvýšení administrativní náročnosti. Se zavedením kontrolního hlášení k DPH dojde samozřejmě k nutné úpravě účetních a daňových programů. Část dodavatelů těchto programů garantuje uživatelům bezplatné aktualizace, které budou samozřejmě zahrnovat i změny související se zavedením kontrolního hlášení. Dle expertních odhadů lze očekávat v případě placených úprav softwaru zvýšení ceny o max. cca 5 % (dodatečné náklady i v případě provedení úprav ve vlastní režii). 3.3 Dopady na územní samosprávné celky (obce, kraje) Vyberte Ano/Ne Pokud ano, specifikujte. Pokud jsou obce a kraje plátci daně, budou na ně dopady stejné, jako na podnikatele viz bod 3.2. 3.4 Sociální dopady: Vyberte Ano / Ne Pokud ano, specifikujte. 3.5 Dopady na životní prostředí: Vyberte Ano / Ne Pokud ano, specifikujte.

8.1. Důvod předložení a cíle: 8.1.1 Název Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. 8.1.2 Definice problému a)

Zavedení kontrolního hlášení

Na základě Koaliční smlouvy se navrhuje zavedení kontrolního hlášení pro plátce DPH, tj. evidence údajů pro účely daně z přidané hodnoty. Toto opatření bude zavedeno z důvodu zlepšení výběru daní s cílem zavedení účinného a flexibilního nástroje v boji proti daňovým podvodům.

- 36 b)

Změny v režimu přenesení daňové povinnosti v tuzemsku

Zásadní změny v koncepci režimu přenesení daňové povinnosti v zákoně o DPH reflektují aktuální právní úpravu EU. V roce 2013 byly v dané oblasti přijaty tyto dvě nové směrnice Rady 

směrnice Rady č. 2013/43/EU ze dne 22. července 2013, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k dodání některého zboží a poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů,



směrnice Rady č. 2013/42/EU ze dne 22. července 2013, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o mechanismus rychlé reakce proti podvodům v oblasti DPH.

V jejich důsledku došlo k výraznému rozšíření možného rozsahu působnosti režimu přenesení daňové povinnosti, který poskytl členským státům, a tím také ČR, účinný a flexibilní nástroj v boji proti daňovým podvodům. Navrhovaná úprava zavádí dva dočasné režimy přenesení daňové povinnosti, kde se na základě zákona o DPH navrhuje stanovit dočasné používání režimu přenesení daňové povinnosti pro určité dodání zboží nebo poskytnutí služby nařízením vlády.  V prvním z těchto dočasných režimů (navazuje na směrnici Rady 2013/43/EU) se umožňuje nařízením vlády vybrat z množiny plnění uvedených v příloze č. 6 zákona o DPH ta plnění, u kterých bude použit režim přenesení daňové povinnosti. Seznam plnění zahrnuje (kromě dosud stanovených převodu povolenek na emise skleníkových plynů) nově dále např. dodání mobilních telefonů, zařízení s integrovanými obvody, dodání herních konzolí, tabletů a laptopů, dodání obilovin a technických plodin, včetně olejnatých semen a cukrové řepy, dodání surových či polozpracovaných kovů, včetně drahých kovů.  U druhého dočasného režimu, tzv. mechanismu rychlé reakce (navazuje na směrnici Rady 2013/42/EU) nová úprava umožňuje nařízením vlády na dobu maximálně devíti měsíců stanovit používání režimu přenesení daňové povinnosti u plnění, u nichž Evropská komise za účelem boje proti daňovým únikům potvrdila, že proti použití režimu přenesení daňové povinnosti při dodání tohoto zboží nebo poskytnutí této služby nemá námitky. c)

Zpřesnění textu platného zákona o DPH

V souvislosti se zavedením nového režimu pro přenesení daňové povinnosti bylo nutné např. upravit strukturu zákona o DPH. Důvodem této úpravy je lepší přehlednost v zákoně o DPH. Důvodem dalších úprav je provázanost zákonů nebo dosažení lepší právní jistoty např. jde o o nespuštění jednoho inkasního místa k 1. lednu 2015 a nezvyšování administrativní zátěže novým plátcům daně, v zákoně o DPH se navrhuje v této souvislosti zrušení snížení limitu z 1 mil. Kč na 750 tis. Kč, o odstranění některých nejasností vzniklých v souvislosti s rekodifikací soukromého práva od 1. ledna 2014 v oblasti nemovitých věcí, doladění

- 37 některých ustanovení zákona o DPH v souladu se směrnicí pro DPH a platnou právní úpravou ČR. o řadu legislativně technických změn, včetně použití některých nových pojmů. 8.1.3 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti  Kontrolní hlášení – má v současném zákoně o DPH obdobu v povinnostech plátců v režimu přenesení daňové povinnosti vést evidence se stanovenými údaji a výpis z těchto evidencí podat správci daně elektronicky na elektronickou adresu zveřejněnou správcem daně (92a odst. 3 až 5). o vést evidenci pro účely daně z přidané hodnoty podle § 100.  Režim přenesení daňové povinnosti – podle dosavadní úpravy zahrnuje dodání zlata, dodání zboží podle přílohy č. 5 k zákonu o DPH, převod povolenek na emise skleníkových plynů a poskytnutí stavebních nebo montážních prací. V současné době není možné použít režim přenesení daňové povinnosti na jiné komodity, než které jsou uvedeny v ustanoveních § 92b až § 92e. Pokud jde o výběr druhů zboží a služeb, u kterých se bude navrhovat použití mechanismu přenesení daňové povinnosti a to po dočasnou dobu, novela předpokládá využití nařízení vlády. Institut nařízení vlády v zákoně o DPH již v současnosti existuje, zmocnění stanovit základní konstrukční prvky daně v extrémní situaci ohrožení státu se nachází v § 110 zákona o dani z přidané hodnoty. 8.1.4 Identifikace dotčených subjektů Dotčené subjekty: -

osoby povinné k dani,

-

správci daně,

-

spotřebitelé, tj. osoby nepovinné k dani.

Osoby povinné k dani jsou podle zákona o dani z přidané hodnoty fyzické nebo právnické osoby, které samostatně uskutečňují ekonomické činnosti, a dále právnické osoby, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, pokud uskutečňují ekonomické činnosti. Osoby povinné k dani se za stanovených podmínek stávají povinně či dobrovolně plátci daně z přidané hodnoty. Navržená změna se dotkne veškerých plátců daně, kteří dosud poskytují či přijímají zdanitelná plnění nebo úplaty. 8.1.5 Popis cílového stavu  Kontrolní hlášení - na základě plnění Koaliční smlouvy se navrhují nová ustanovení § 101c až § 101i, která obsahují povinnosti mezi plátci v nové evidenci pro účely daně z přidané hodnoty s cílem zlepšení výběru daní, aby nedocházelo k daňovým podvodům a bylo tak posíleno postavení poctivých daňových poplatníků. 

Režim přenesení daňové povinnosti – zavádí rozšíření možného rozsahu působnosti režimu přenesení daňové povinnosti. Tímto krokem tento režim zavádí účinný a flexibilní nástroj v boji proti daňovým podvodům.

- 38 Navrhovaná úprava zavádí dva dočasné režimy přenesení daňové povinnosti, kde se na základě zákona o DPH navrhuje stanovit dočasné používání režimu přenesení daňové povinnosti pro určité dodání zboží nebo poskytnutí služby nařízením vlády. První z těchto dočasných režimů (navazuje na směrnici Rady 2013/43/EU) umožňuje nařízením vlády vybrat z množiny plnění uvedených v příloze č. 6 zákona o DPH ta plnění, u kterých bude použit režim přenesení daňové povinnosti. Seznam plnění zahrnuje nově např. dodání mobilních telefonů, zařízení s integrovanými obvody, dodání herních konzolí, tabletů a laptopů, dodání obilovin a technických plodin, včetně olejnatých semen a cukrové řepy, dodání surových či polozpracovaných kovů, včetně drahých kovů. Druhý je dočasný režim, tzv. mechanismu rychlé reakce (navazuje na směrnici Rady 2013/42/EU). Tato nová úprava umožní nařízením vlády na dobu maximálně devíti měsíců stanovit používání režimu přenesení daňové povinnosti u plnění, u nichž Evropská komise za účelem boje proti daňovým únikům potvrdila, že proti použití režimu přenesení daňové povinnosti při dodání tohoto zboží nebo poskytnutí této služby nemá námitky.  Zpřesněním textu platného zákona o DPH – jde o provázanost zákonů nebo dosažení lepší právní jistoty, dále se v souvislosti s rekodifikací soukromého práva od 1. ledna 2014 navrhují úpravy u uplatnění sazby daně u stavebních prací, nové výstavby staveb pro sociální bydlení a u dodání nemovitých věcí s cílem odstranit některé nejasnosti vzniklé změnami od 1. ledna 2014 a doladění některých ustanovení s platnou právní úpravou ČR.

8.1.6 Zhodnocení rizika 

Kontrolní hlášení – v případě ponechání stávající úpravy zákona nebude naplněna Koaliční smlouva mezi ČSSD, hnutím ANO a KDU-ČSL na volební období 2013 – 2017, tj. nepřijme se opatření ke zlepšení výběru daní.



Režim přenesení daňové povinnosti – v případě ponechání stávající úpravy zákona nebude zaveden účinný a flexibilní nástroj v boji proti daňovým podvodům a nebude využito opatření přijaté na úrovni EU pro členské státy.

8.2. Návrh variant řešení: 8.2.1 Návrh možných řešení včetně varianty „nulové“ Tento návrh variant řešení obsahuje především zavedení kontrolního hlášení. Dále obsahuje režim přenesení daňové povinnosti. Varianta 0: Bude zachováno současné znění zákona o dani z přidané hodnoty. Tato varianta bude znamenat, že pokud nebude zavedeno kontrolního hlášení, nebude naplněna Koaliční smlouvy mezi ČSSD, hnutím ANO a KDU-ČSL na volební období 2013 – 2017, tj. zavedení opatření ke zlepšení výběru daní.

- 39 V případě ponechání stávající úpravy zákona nebude nastaven mechanismus rychlé reakce proti podvodům v oblasti DPH. V případě ponechání stávající úpravy zákona nebude zaveden účinný a flexibilní nástroj v boji proti daňovým podvodům. Nedošlo by ke sjednocení pravidel v boji proti daňovým podvodům s ostatními členskými státy. Dále, pokud by bylo zachováno současné znění zákona o DPH, platil by nový povinný limit obratu od 1. ledna 2015 ve výši 750 tis. Kč, došlo by ke zvýšení počtu plátců, kterých je již nyní 511 000 a tím by se také zvýšila administrativní náročnost v souvislosti s DPH a rovněž pro správce daně by se zvýšením počtu plátců zvýšila administrativa a snížila kapacita pro kontrolní činnost. Výhody varianty 0: -

Nedojde k žádným změnám.

Nevýhody varianty 0: -

Nedojde k naplnění Koaliční smlouvy mezi ČSSD, hnutím ANO a KDU-ČSL na volební období 2013 – 2017, tj. zlepšení výběru daní.

-

Pokud nebude zaveden mechanismus rychlé reakce, nedojde ke snížení administrativní zátěže ČR v projednávání nových opatření před Komisí.

-

Nedošlo by ke sjednocení pravidel na území členských státu EU a nebude zaveden účinný a flexibilní nástroj v boji proti daňovým podvodům.

-

Došlo by ke zvýšení počtu plátců k dani z přidané hodnoty a což by znamenalo zvýšení administrativní zátěže u těchto nových plátcům.

Varianta 1: Dojde k naplnění Koaliční smlouvy mezi ČSSD, hnutím ANO a KDU-ČSL na volební období 2013 – 2017. K 1. lednu 2015 dojde k naplnění transpozice směrnici Rady č. 2013/43/EU ze dne 22. července 2013, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k dodání některého zboží a poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů a směrnice Rady č. 2013/42/EU ze dne 22. července 2013, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o mechanismus rychlé reakce proti podvodům v oblasti DPH. Režim přenesení daňové povinnosti zavádí rozšíření možného rozsahu působnosti a zavádí účinný a flexibilní nástroj v boji proti daňovým podvodům. Dojde ke snížení úrovně administrativní náročnosti procesu, a to pokud jde o mechanismus rychlé reakce.  

Pokud jde o ponechání stávajícího limitu k registraci z 1 mil. Kč, tj. nesnížil by se na 750 tis. Kč, byl v počátcích návrhu odhadován pozitivní dopad tohoto opatření na veřejné rozpočty. Tento pozitivní dopad byl však následně postupně snižován, a to v důsledku následujících faktorů: Ministerstvo financí bylo upozorněno zástupci

- 40 Evropské komise (poznatky EK jsou založeny především studiích provedených pro EK a vlastního šetření) že snížení prahu k registraci k DPH může znamenat nárůst podvodných firem, které se pohybují v systému DPH, a které se zapojují do daňových podvodů na DPH. Další riziko lze spatřovat především v nárůstu nadměrných odpočtů u drobných plátců, kteří budou uplatňovat nárok na odpočet na vstupu i na zboží, které bude výhradně použito pro soukromou spotřebu. Kontrola těchto nadměrných odpočtů oslabuje kontrolní činnosti u těch subjektů, jenž jsou například zapojeny do karuselových podvodů, z nichž plynou největší ztráty veřejným rozpočtům. Z výše uvedeného vyplývá, že snížení limitu v roce 2015 na 750 tis. Kč by fakticky nemělo takový pozitivní dopad, jaký se předpokládal při jeho schválení v roce 2011, takže ponechání limitu 1 mil. Kč beze změny bude znamenat, že se tento výrazně nižší než předpokládaný příjem nerealizuje. Výhody varianty 1: -

Dojde k naplnění Koaliční smlouvy mezi ČSSD, hnutím ANO a KDU-ČSL na volební období 2013 – 2017, tj. zavedením kontrolního hlášení dojde ke zlepšení výběru daní.

-

Dojde ke zlepšení podmínek pro boj proti daňovým podvodům.

-

Bude zaveden účinný a flexibilní nástroj v boji proti daňovým podvodům.

Nevýhody varianty 1: -

Zavedení kontrolního hlášení pro všechny plátce přinese určité, nikoliv však výrazné zvýšení administrativní zátěže jak plátcům, tak i správcům daně.

8.3. Vyhodnocení nákladů a přínosů: 8.3.1 Identifikace nákladů a přínosů všech variant Varianta 0: Tato varianta neznamená změnu ve výnosech daně z přidané hodnoty. Zároveň nepřináší dotčeným subjektům žádné navýšení administrativní náročnosti ani zvýšené náklady na úpravu stávajících postupů. Varianta 1: Pokud, jde o zavedení kontrolního hlášení, půjde především o zvýšení administrativní zátěže a nároků na nové softwarové vybavení apod., které nelze reálně odhadnout. Tato varianta si u ostatních návrhů klade za cíl zvýšení výnosů daně z přidané hodnoty formou snížení daňových úniků. 8.3.2 Náklady Varianta 0: Pokud nebudou provedeny úpravy na základě směrnic Rady č. 2013/43/EU a č. 2013/42/EU, tj. Česká republika netransponuje nové směrnice do své legislativy, nevystavuje se žádnému zahájení řízení a případnému uložení sankce ze strany Evropské komise o porušení smlouvy, protože nejde o povinnou implementaci

- 41 předložených směrnic EU, ale o dobrovolnou transpozici. Nemohly by tak vzniknout náklady spojené s řízením a ani možné sankce. Varianta 1: V souvislosti se zavedením nového kontrolního hlášení lze náklady posoudit takto: a) u plátců, kteří doposud neměli povinnost podávat daňové přiznání ani výpisy z evidencí elektronicky, dojde ke zvýšení nákladů na softwarové vybavení, a to v podobě připojení k internetu a pořízení vhodného počítačového vybavení, b) správce daně bude muset upravit přijímání elektronického podání kontrolního hlášení, c) u stávajících tak i u nových plátců lze odhadovat na základě aktuálních hodnot o počtu plátců DPH lze odhadovat, že vyvolané náklady na straně plátců DPH z důvodu zavedení tzv. kontrolního výkazu se budou pohybovat na úrovni cca 1,37 mld. Kč. Je ale nutné poznamenat, že tuto hodnotu lze považovat za maximální, neboť je založena na předpokladu, že všichni plátci budou vyplňovat příslušný výkaz manuálně. Je ale možné předpokládat, že většina plátců zapracuje vyplňování kontrolního výkazu do svých účetních programů a jeho vyplňování tak bude probíhat automaticky. Z tohoto rovněž vyplývá, že náklady budou u většiny plátců pouze jednorázové (úprava softwaru) a nebudou se v budoucnu již opakovat. Parametry, na kterých je založen výpočet vyvolaných nákladů shrnuje níže uvedená tabulka. počet plátců měsíční plátci kvartální plátci

116 139 248 952

frekvence plnění 12 4

čas (hod.)

mzda/hod.

3,24 3,24

197 197

Uvedená časová náročnost 3,24 hod./měsíc byla převzata z tabulky Přehled informačních povinností z právních předpisů, která byla zpracována v rámci projektu Přeměření 2011. Hodnota byla získána z dotazníkového šetření mezi ekonomickými subjekty, které uplatňují přenesenou daňovou povinnost, protože obsah kontrolního výkazu bude zhruba odpovídat evidenci pro daňové účely dle§ 92a odst. 5. Výpočet rovněž obsahuje předpoklad (10 %), že ne všichni plátci jsou ekonomicky aktivní nebo budou povinni podávat kontrolní výkaz (zdanitelná plnění pro osoby, které nejsou plátci; plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně podle § 51; plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně podle § 63; plátce, který neuskutečnil za zdaňovací období žádná zdanitelná plnění s místem plnění v tuzemsku). Dalším významným faktorem ovlivňující vyvolané náklady je fakt, že část plátců již v současné době podává evidenci pro daňové účely. Celkový počet plátců DPH, kteří budou ovlivněni zavedením kontrolního výkazu, byl tak o tyto plátce očištěn. 8.3.3 Přínosy Varianta 0:

- 42 Pokud nebude zavedeno kontrolní hlášení a ostatní návrhy, nedojde k žádným hmotným ani nehmotným přínosům. Varianta 1: Nastavením kontrolního hlášení dojde k rozšíření elektronické komunikace mezi správci daně a plátci. Tímto zavedením dojde k časové úspoře a ke zkvalitnění zpracovávaných dat, která jsou při administrativním zpracování velmi podstatná. Tím se nadále naplňuje trend elektronizace v komunikaci mezi státní správou a podnikatelskou veřejností. Zavedení kontrolního výkazu by mělo vést k lepšímu výběru daní a omezení daňových úniků, a to zejména u nadměrných odpočtů u DPH. Je nutné si zároveň uvědomit, že zavedení kontrolního hlášení nelze vnímat izolovaně, ale je nutné ho především dávat do souvislosti s chystaným zavedením elektronické evidence tržeb, kdy tyto dvě opatření výrazně přispějí k potlačení daňových úniků a vytvoří koncepční řešení nadčasového charakteru. Na základě zkušeností chorvatského Ministerstva financí, které zavedlo elektronickou evidenci tržeb, lze odhadovat, že zavedení obdobného systému v České republice bude mít dopad na nárůst inkasa především v sektoru maloobchod, kromě motorových vozidel (NACE 47) a stravování a pohostinství (NACE 56). Dopad na inkaso lze očekávat i v dalších sektorech, ale nejvyšší dopad byl zaznamenán právě i u těchto dvou sektorů. Níže uvedená tabulka ilustruje předpokládané dopady zavedení elektronické evidence tržeb. Předpokládaný Předpokládaný nárůst nárůst tržeb* tržeb (v mld. Kč) Maloobchod, kromě motorových vozidel 9,3% 104,5 Stravování a pohostinství 27,0% 16,1 Zdroj: ADIS, vlastní propočty MF *předpokládaný nárůst tržeb byl odvozen od chorvatských zkušeností se zavedením elektronické evidence tržeb, kdy v sektoru maloobchodu vzrostly tržby o 13,9 % a v sektoru stravování a pohostinství o 40,5 %. Tyto hodnoty byly přizpůsobeny podmínkám České republiky.

Při současném zastoupení plátců DPH v těchto dvou sektorech a při aplikaci průměrné sazby DPH za rok 2013, lze očekávat, že dodatečný příjem na DPH za sektor maloobchod, kromě motorových vozidel (NACE 47) by mohl činit cca 4,9 mld. Kč a za sektor stravování a pohostinství (NACE 56) by dodatečný příjem na DPH mohl činit 0,8 mld. Kč. Celkový dodatečný příjem pouze za dva výše uvedené sektory by tak mohl být cca 5,7 mld. Kč. Na základě výše uvedeného, kdy byl odhadován dopad zavedení elektronické evidence tržeb pouze za dva vybrané sektory, lze očekávat, že zavedení kontrolního výkazu, by mohlo snížit daňové úniky u DPH měřené pomocí tzv. VAT gapu neboli daňové mezery u DPH o 5-10 %. VAT gap se v České republice pohybuje kolem 100 mld. Kč, dodatečný výběr DPH by tak mohl zpočátku činit 5-10 mld. Kč. Po rozvinutí odstrašujícího efektu pak i více. Na rozdíl od nákladů není však tento přínos jednorázový, nýbrž k vyššímu výběru bude, oproti stávajícímu stavu, docházet každý rok.

- 43 U ostatních návrhů nelze kvalitativně ani kvantitativně určit jejich přínosy. Výběr položených otázek vychází z výše uvedených variant řešení (viz bod 8.2) a vyhodnocení nákladů a přínosů viz bod 8.3. Vybrané otázky jsou zaměřeny především na dopady navržených řešení k problematice kontrolního hlášení a režimu přenesení daňové povinnosti. Tabulka č. 1: Přehled hodnotících faktorů Hodnotící faktory

Zdůvodnění hodnocení A) Kontrolní hlášení:

F1

Dojde k úspoře času při komunikaci se správcem daně?

F2

Dojde ke zvýšení administrativních nákladů?

F3

Dojde ke zkvalitnění zpracovávaných dat?

F4

Bude naplněna Koaliční smlouva s cílem zlepšit výběr daní?

F5

Dojde k negativnímu dopadu na státní rozpočet? B) Režim přenesení daňové povinnosti:

F6

Je navrhovaná varianta plně slučitelná s právními akty Evropské unie, s judikaturou soudních orgánů Evropské unie a s obecnými právními zásadami práva Evropské unie?

F7

Dojde ke sjednocení pravidel na území členských státu EU?

F8

Bude naplněn cíl v zavedení účinného a flexibilního nástroje v boji proti daňovým podvodům v EU?

F9

Dojde k negativnímu dopadu na státní rozpočet?

8.3.4 Vyhodnocení nákladů a přínosů variant Cílem vyhodnocení varianty 0 a varianty 1 je shrnout předchozí hodnocení, a to prostřednictvím jednoduché multikriteriální analýzy, ve které budou identifikovány jednotlivé faktory nákladů a přínosů. Faktory jsou specifikovány v tabulce č. 1 „Přehled hodnotících faktorů“ od písmen F1 až do F9. Závěrečné hodnocení provedené analýzy je uspořádané v tabulce č. 2 „Závěrečné hodnocení“. Hodnotící škála je 1 až 3, kdy 1 = výborně, 2 = dostatečně, 3 = nedostatečně. Podle výsledného skóre bodu varianty seřazeny, přičemž varianta s nejnižším ohodnocením je ta přínosnější a varianta s nejvyšším skóre je ta nejméně přínosná. Hodnotící faktory

Varianta 0

Varianta 1

F1

2

1

F2

1

2

F3

2

1

F4

3

1

F5

3

1

Hodnocení A)

2,2

1,2

- 44 F6

1

1

F7

2

1

F8

2

1

F9

2

1

Hodnocení B)

1,75

1

Celkové hodnocení

2

1,11

Tabulka č. 2: Závěrečné hodnocení Závěr: Na základě výše provedené analýzy se jeví jako přínosnější a zároveň výhodnější variantou varianta 1 ve srovnání s variantou 0. 8.4. Návrh řešení: 8.4.1 Zhodnocení variant a výběr nejvhodnějšího řešení Zhodnocení varianty 0: V případě ponechání stávajícího znění zákona o dani z přidané hodnoty nebude naplněna Koaliční smlouvy mezi ČSSD, hnutím ANO a KDU-ČSL na volební období 2013 – 2017, tj. zlepšení výběru daní. V případě ponechání stávající úpravy zákona nebude dosaženo transpozice směrnice Rady č. 2013/43/EU ze dne 22. července 2013, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k dodání některého zboží a poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů a směrnice Rady č. 2013/42/EU ze dne 22. července 2013, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o mechanismus rychlé reakce proti podvodům v oblasti DPH. V případě ponechání stávající úpravy zákona nebude zaveden účinný a flexibilní nástroj v boji proti daňovým podvodům. Nedošlo by ke sjednocení pravidel v boji proti daňovým podvodům na území členských států EU. Tato varianta nevede ke stanovenému cíli, tudíž nemůže být výhodnější než varianta 1. Zhodnocení varianty 1: Varianta 1 přináší úpravy zákona o dani z přidané hodnoty vyplývající především z Koaliční smlouvy mezi ČSSD, hnutím ANO a KDU-ČSL na volební období 2013 – 2017, tj. zlepšení výběru daní. K 1. 1. 2015 dojde k naplnění transpozice směrnici Rady č. 2013/43/EU ze dne 22. července 2013, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k dodání některého zboží a poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů a směrnice Rady č. 2013/42/EU ze dne 22. července 2013, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o mechanismus rychlé reakce proti podvodům v oblasti DPH.

- 45 Režim přenesení daňové povinnosti zavádí rozšíření možného rozsahu působnosti tohoto mechanismu a zavádí účinný a flexibilní nástroj v boji proti daňovým podvodům. Bude možné reálně využít zrychlený proces povolení rozšíření dočasného používání režimu přenesení daňové povinnosti v případě mechanismu rychlé reakce. Výběr nejvhodnějšího řešení: Vzhledem k tomu, že cílem této novely je naplnění Koaliční smlouvy a transpozice předpisů, tj. změny zaměřené na dosažení cíle a účelu směrnice Rady č. 2013/42/EU a 2013/43/EU, v úvahu tedy připadá pouze varianta 1 přijetím novelizovaných ustanovení. 8.5. Implementace doporučené varianty a vynucování: Odpovědnými orgány za implementaci regulace jsou územní finanční orgány, které jsou správci daně z přidané hodnoty. Navrhovaná právní úprava by měla z hlediska správy daně z přidané hodnoty přinést požadavky na provádění nových činností, v podobě elektronické komunikace mezi osobou povinnou k dani, pak se státem identifikace či státem spotřeby, dále také poskytování dodatečných informací či vyplňování nových formulářů. Lze využít stávajícího právního prostředí pro aplikaci této daně. 8.5.1 Vynucování Vynucování navrhované právní úpravy bude probíhat standardním režimem v rámci správy daně z přidané hodnoty. 8.6. Přezkum účinnosti regulace: Účinnost navrhované právní úpravy bude v praxi ověřována kontrolou prováděnou správci daně. 8.7. Konzultace a zdroje dat: V rámci přípravy legislativní úpravy byla novela konzultována se zástupci Generálního finančního ředitelství, Komorou daňových poradců České republiky, a zástupci z podnikatelské sféry.

- 46 -

II. Zvláštní část K části první - změna zákona o dani z přidané hodnoty K čl. I K bodu 1

(Poznámka pod čarou č. 1)

Do povinného výčtu implementovaných unijních předpisů se doplňují nové směrnice Rady 2013/42/EU, 2013/43/EU, které tato novela zákona o DPH částečně provádí. K bodu 2

(§ 4 odst. 1 písm. d))

Vzhledem k tomu, že novelou zákona o DPH dochází v § 101 k vypuštění pojmu „vlastní daň“ (jednalo se o poslední výskyt v současném ustanovení § 101 odst. 1 a odst. 6) se jeví jako nadbytečné, aby byl tento pojem i nadále definován pro účely zákona o DPH v ustanovení § 4 odst. 1 písm. d). K bodu 3

(§ 4 odst. 1 písm. e))

Jedná se o stanovení věcné příslušnosti pro celní úřad v případě vydání, spravování, zrušení či zániku povolení k prodeji za ceny bez daně z přidané hodnoty, tedy pro účely § 87. K bodu 4

(§ 4a odst. 1 písm. c))

Doplňuje se odkaz na dosud chybějící ustanovení týkající se osvobozených činností, které se započítávají do obratu (nájem nemovitých věcí), a to ve vazbě na zákonné opatření Senátu v souvislosti s rekodifikací soukromého práva. Jak vyplývá z příslušného přechodného ustanovení, počínaje dnem účinnosti novely zákona o DPH se obrat bude zjišťovat tak, že se do obratu za kalendářní měsíce roku 2014 nebudou započítávat údaje za nájem nemovitých věcí podle § 56a, ale počínaje měsícem lednem 2015 se již budou tyto údaje započítávat. Po přechodnou dobu, vlastně rok 2015, se bude obrat za nejvýše 12 kalendářních měsíců skládat z údajů kalendářních měsíců roku 2014 bez nájmu podle § 56a a z údajů kalendářních měsíců roku 2015 vč. nájmu podle § 56a. Poprvé tak bude obrat za všechny kalendářní měsíce vč. nájmu podle § 56a zjištěn za celý rok 2015. K bodu 5

(§ 4b odst. 3)

Ustanovení § 4b odst. 3 reaguje na dichotomii jednotek založenou § 3063 nového občanského zákoníku. Ustanovení směřuje na případy, kdy i po dni nabytí účinnosti nového občanského zákoníku bude vlastnické právo k jednotkám nabýváno podle dosavadních právních předpisů, zejména podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů). Odstavec 3 z důvodu právní jistoty poplatníků a správce daně stanoví jednotnou právní úpravu pro jednotky, a to jak jednotky vzniklé podle zákona o vlastnictví bytů, tak pro jednotky podle nového občanského zákoníku. K bodu 6

(§ 5 odst. 2)

Zrušuje se zvláštní úprava autorských příspěvků, a to jednak v návaznosti na změny úpravy autorských honorářů v zákoně o daních z příjmů, a jednak proto, že tato výjimka neodpovídá plně pojetí ekonomické činnosti dle směrnice o DPH a související judikatury SDEU. K bodu 7

(§ 5c odst. 3 a 4)

Jedná se o doplnění určeného okamžiku přechodu práv a povinností ze skupiny na členy skupiny při zrušení registrace skupiny (v odstavci 3) a na člena skupiny, kterému je zrušeno

- 47 jeho členství ve skupině (v odstavci 4), tak, aby tyto skutečnosti pro jednotlivé členy skupiny nastaly až den následující po dni zrušení registrace skupiny. K bodu 8

(§ 6k a 6l)

K § 6k Jedná se o doplnění možnosti dobrovolné registrace osob, které budou uskutečňovat pořízení zboží z jiného členského státu, které není předmětem daně podle § 2a odst. 2, za identifikovanou osobu. Jedná se o osoby, které uskutečňují pořízení zboží do limitu podle ustanovení § 2b. Pokud se tedy tyto osoby rozhodnou, že i toto pořízení zboží bude předmětem daně, mělo by tak být učiněno ještě před samotným pořízením zboží, aby se předešlo uplatnění daně v místě nákupu, a tudíž i dalším postupům pro její vrácení. K § 6l Pro zachování stejného přístupu jako u pořízení zboží se jedná o doplnění možnosti dobrovolné registrace i u osob, které budou přijímat zdanitelné plnění (přijetí služby) s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené v tuzemsku, nebo osob, které hodlají (budou) poskytovat služby podle § 9 odst. 1 do jiného členského státu. K bodu 9

(§ 14 odst. 5 písm. b))

Jedná se o legislativně technickou úpravu tak, aby text byl sjednocen v souladu se zněním § 13 odst. 8 písm. b). K bodu 10

(§ 19 odst. 5 věta druhá)

Bylo vhodné doplnit tuto úpravu, neboť na tento případ nelze přímo aplikovat ustanovení daňového řádu, která by stanovovala, že lhůtu nelze prodloužit, neboť není stanoveno zdaňovací období. K bodu 11

(§ 19 odst. 6 věta první)

Bylo vhodné doplnit tuto úpravu, neboť na tento případ nelze přímo aplikovat ustanovení daňového řádu, která by stanovovala, že lhůtu nelze prodloužit, neboť není stanoveno zdaňovací období. K bodu 12

(§ 28 odst. 2 písm. a))

Text ustanovení § 28 odst. 2 písm. a) byl přeformulován z důvodu lepší srozumitelnosti a větší jednoduchosti. Oproti původnímu znění textu nedošlo k žádné věcné změně. K bodu 13

(§ 28 odst. 3)

Jedná se o doplnění povinnosti pro orgán veřejné moci nebo dražebníka vystavit daňový doklad v případě dražby obchodního majetku plátce nebo při jeho prodeji mimo dražbu a poskytnout vystavený daňový doklad tomuto plátci. K bodu 14

(§ 28 odst. 5 písm. b))

Text ustanovení § 28 odst. 5 písm. b) byl přeformulován z důvodu lepší srozumitelnosti a větší jednoduchosti. Oproti původnímu znění textu nedošlo k žádné věcné změně. K bodu 15

(§ 29 odst. 3 písm. b))

Jedná se o úpravu za účelem zachování rozsahu plnění jako povinné náležitosti daňového dokladu, a to především pro ověření správnosti výše uplatněného nároku na odpočet daně.

- 48 K bodu 16

(§ 32 odst. 1)

Jedná se o omezení počtu případů, kdy je vystavován doklad o použití. Doklad o použití je v zásadě vystaven jen v případech, kdy není daňový doklad vystavován pro jinou osobu povinnou k dani. K bodu 17

(§ 32 odst. 2)

Jedná se o úpravu za účelem zachování rozsahu a předmětu plnění jako povinné náležitosti dokladu o použití. Povinnost uvádět na dokladu o použití sdělení o účelu použití zůstává zachována. K bodu 18

(§ 32a)

Potvrzení vystavené orgánem veřejné moci nebo dražebníkem při dražbě obchodního majetku plátce nebo při jeho prodeji mimo dražbu je daňovým dokladem pouze tehdy, pokud obsahuje všechny náležitosti daňového dokladu a navíc sdělení, že se jedná o prodej prostřednictvím osoby určené k uskutečnění prodeje obchodního majetku plátce. K bodu 19

(§ 34 odst. 3)

Jedná se o zpřesnění textu v souladu se směrnicí Rady 2010/45/EU. K bodu 20

(§ 35 odst. 4)

Jedná se pouze o opravu zjevné gramatické nesprávnosti. K bodu 21

(§ 38 odst. 4)

U zboží propuštěného do volného oběhu z režimu pasivního zušlechťovacího styku se v současné době základ daně stanoví podle § 38 odst. 1 zákona o DPH, podle kterého je základem daně součet základu pro vyměření cla, včetně cla, dávek a poplatků splatných z důvodu dovozu zboží, pokud již nejsou zahrnuty do základu pro vyměření cla, vedlejších výdajů vzniklých do prvního místa určení v tuzemsku a příslušné spotřební daně, pokud není stanoveno v § 41 jinak. To znamená, že se do základu daně zahrne i hodnota služby, která je v rámci pasivního zušlechťovacího styku poskytnuta zahraniční osobou neusazenou v tuzemsku osobě povinné k dani s místem plnění v tuzemsku. Podle § 108 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o DPH je plátce, kterému je poskytnuta služba zahraniční osobou neusazenou v tuzemsku s místem plnění v tuzemsku, povinen přiznat daň. Aby nedocházelo znovu k povinnosti přiznat z poskytnuté služby daň při propuštění zboží do volného oběhu z režimu pasivního zušlechťovacího styku, nezahrne se do základu daně při dovozu zboží hodnota služby, která byla plátci poskytnuta zahraniční osobou neusazenou v tuzemsku s místem plnění v tuzemsku. K bodu 22

(nadpis § 39)

Jedná se o uvedení textu do souladu s ustanovením § 108 odst. 1 písm. c), tzn. rozšíření platnosti tohoto ustanovení i pro osoby povinné k dani z jiného členského státu, které nejsou registrovány k dani. K bodu 23

(§ 39 odst. 1)

Jedná se o uvedení textu do souladu s ustanovením § 108 odst. 1 písm. c), tzn. rozšíření platnosti tohoto ustanovení i pro osoby povinné k dani z jiného členského státu, které nejsou registrovány k dani.

- 49 K bodu 24

(§ 42 odst. 4 až 6)

K odstavci 4 V případě opravy základu daně a výše daně se při uplatnění sazby daně doplňuje možnost použít sazbu daně ke dni přijetí úplaty, pokud se zdanitelné plnění ještě neuskutečnilo. Obdobně se v případě opravy základu daně a výše daně pro použití kurzu přepočtu cizí měny na českou měnu doplňuje možnost použít kurz uplatněný při přiznání daně z přijaté úplaty, pokud se zdanitelné plnění ještě neuskutečnilo. K odstavci 5 Zpřesnění textu, kdy oprava základu daně a výše daně nelze provést po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň nejen u původního uskutečněného zdanitelného plnění, ale také při přijetí úplaty, pokud se zdanitelné plnění ještě neuskutečnilo. K odstavci 6 Dále se zavádí možnost provést opravu základu daně a opravu výše daně při poskytnutí zdanitelného plnění podle smlouvy o dílo, kdy jednotlivá dílčí plnění jsou poskytována po dobu delší než 3 roky, a k převzetí celkového díla tak dojde rovněž za dobu delší než 3 roky. Bude tedy umožněno, aby docházelo k opravám jednotlivých dílčích plnění ve lhůtě 3 let, a zároveň bude u těchto dílčích plnění možno provést opravu ve lhůtě 3 let od převzetí celkového díla. Tato úprava reaguje na požadavky praxe, kdy dříve nebylo možno zpětně provést po převzetí celkového díla opravu u dílčího plnění, pokud již od tohoto plnění uplynuly tři roky, což se jevilo jako problematické, neboť zároveň s převzetím celkového díla může vyvstat požadavek opravy i u jednotlivého dílčího plnění. K bodu 25

(§ 43 odst. 1)

Jedná se o zpřesnění textu při opravě výše daně v jiných případech, a to za účelem zohlednění situací, kdy se žádné původní plnění neuskutečnilo, ala byla pouze nesprávně uplatněna daň při přijetí úplaty. K bodu 26

(§ 43 odst. 3)

Jedná se o uvedení textu do souladu s ustanovením § 42 odst. 4. K bodu 27

(část první hlava II nadpis dílu 7)

Slova se pro nadbytečnost zrušují. K bodu 28 (§ 48) Z důvodu odstranění dosavadní duplicity v § 48 a 48a u stavebních nebo montážních prací prováděných na dokončené stavbě, bylo do § 48 přesunuto uplatnění snížené sazby daně u stavebních nebo montážních prací provedených na dokončené stavbě pro sociální bydlení. Došlo tak k jasnému rozdělení. Paragraf 48 řeší uplatnění sazby daně u stavebních nebo montážních prací, provedených na dokončené stavbě (přístavby, nástavby, rekonstrukce, opravy), § 49 řeší uplatnění sazby daně u stavebních nebo montážních prací provedených v souvislosti s novou výstavbou stavby pro sociální bydlení a dodání stavby pro sociální bydlení. Pojem „změna dokončené stavby, vymezená zákonem“ s odkazem na stavební zákon byl zrušen a tím došlo ke sjednocení s dosavadním výkladem. Vypuštěním tohoto pojmu nedošlo k žádné věcné změně, v souladu s výkladem se tak za stavební nebo montážní práce, prováděné na dokončené stavbě považují například výměna podlahových krytin, údržba apod.

- 50 V odstavcích 2 až 6 jsou uvedeny jednotlivé definice. V odstavci 2 je definována stavba pro bydlení. Novým vydefinováním stavby pro bydlení nedošlo k žádné věcné změně. Pojmy stavba bytového domu a stavba rodinného domu jsou upraveny v zákonu č. 256/2013 Sb., Zákon o katastru nemovitostí, potažmo v prováděcí vyhlášce č. 357/2013 Sb., v příloze Technické podrobnosti pro správu katastru a odpovídají doslova definicím v dosavadním § 48 odst. 2 písm. a) a b) zákona o DPH. V písm. c) je nově, v souladu s novým občanským zákoníkem, bez věcné změny, definována stavba, která byla podle dosavadních předpisů příslušenstvím bytového nebo rodinného domu. Tato stavba je nově definována za pomoci definice pozemku, který tvoří funkční celek se stavbou spojenou se zemí pevným základem. Pozemek, který tvoří funkční celek se stavbou pevně spojenou se zemí plní roli přiléhajícího pozemku. Jedná se o zastavěný pozemek, přiléhající ke stavbě. U tohoto pozemku se vždy uplatní stejná sazba daně jako u stavby, se kterou tento pozemek tvoří funkční celek. Stavbou, která slouží k využití stavby bytového domu nebo rodinného domu a je zřízena na pozemku, který s touto stavbou tvoří funkční celek je například oplocení, studna, garáž…(to, co bylo „příslušenstvím“ bytového domu nebo rodinného domu). Funkční celek se stavbou netvoří inženýrská síť, která je ve vlastnictví jiné osoby než vlastníka pozemku. Byt je v současném znění zákona o DPH definován odlišně od obecného pojmu „byt“ (dosavadní § 48 odst. 2 písm. c)). V této definici bytu není podmínka „a je k tomu účelu určen“. Aby byla tato definice beze změny zachována, je nově pro pojem „byt“ pro účely zákona o DPH použit pojem „obytný prostor“. Definice obytného prostoru doslovně odpovídá dosavadní definici bytu. Touto definicí je zachováno pravidlo uvedené v poslední větě dosavadního odstavce 1. První snížená sazba daně se uplatní vždy, když jsou stavební nebo montážní práce prováděny v obytném prostoru. Za stavbu pro bydlení se spolu s obytným prostorem rozumí místnost, která je spolu s tímto obytným prostorem užívaná (dříve příslušenství bytu). Za stavbu pro bydlení se považuje také místnost, která je užívána s tímto obytným prostorem za podmínky, že se nachází ve stejné stavbě pevně spojené se zemí, jako je obytný prostor. Touto místností může být například garáž, která se nachází v bytovém domě, ve kterém je obytný prostor. Vzhledem k tomu, že se do § 48 přesunulo poskytnutí stavebních nebo montážních prací, provedených na dokončené stavbě pro sociální bydlení, přesunuly se do § 48 odst. 5 také definice staveb pro sociální bydlení. Tyto definice jsou bez věcné změny, pouze došlo k legislativně technické úpravě vypuštěním odvolávek na poznámky pod čarou. Jednotlivé zákony, které tyto stavby vymezují, jsou uvedeny vždy u příslušného vymezení stavby pro sociální bydlení. V odst. 5 písm. l) je jako stavba pro sociální bydlení definována jiná stavba, která slouží k využití staveb pro sociální bydlení s výjimkou obytného prostoru pro sociální bydlení (dosud „byt pro sociální bydlení“), která je zřízena na pozemku, který tvoří se stavbami pro sociální bydlení funkční celek. Jedná se o obdobu „příslušenství“ stavby pro sociální bydlení bez věcné změny. V odst. 6 je definován obytný prostor pro sociální bydlení (doposud „byt pro sociální bydlení“). Obytný prostor pro sociální bydlení zahrnuje obytný prostor s výměrou podlahové plochy do 120 m2 a jakoukoliv jinou místnost, která je s tímto obytným prostorem do 120 m2 užívána a nachází se ve stejné stavbě jako tento obytný prostor.

- 51 Dochází ke změně stanovení výpočtu podlahové plochy obytného prostoru, a to s ohledem na skutečnost, že od 1. 1. 2014 je účinné nařízení vlády č. 366 ze dne 30. října 2013 o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím. S ohledem na jednotu právního řádu je záměrem užít tento způsob výpočtu podlahové plochy u bytu upravený v uvedeném nařízení vlády i pro účely výpočtu podlahové plochy obytného prostoru u daně z přidané hodnoty. Podle tohoto nařízení je pro účely výpočtu podlahové plochy byt definován, jako prostorově ohraničená část domu, který je ohraničen vnitřními povrchy obvodových stěn této prostorově ohraničené části domu, podlahou, stropem nebo konstrukcí krovu a výplněmi stavebních otvorů ve stěnách ohraničujících byt, obdobně to platí pro ohraničení místností, které jsou jako součást bytu umístěné mimo hlavní obytný prostor. Do podlahové plochy bytu se započítává stejně jako v současné době i podlahová plocha zakrytá zabudovanými předměty, jako jsou zejména skříně ve zdech v bytě, vany a jiné zařizovací předměty ve vnitřní ploše bytu. Nově se tedy do podlahové plochy bytu (obytného prostoru) započítává podlahová plocha, která je zastavěna vnitřními stěnami. Podle současné právní úpravy se podlahová plocha místností a prostorů pro účely DPH posuzovala podle jejich vnitřní nášlapné plochy mezi lícními konstrukcemi stěn v půdorysném průmětu domu, což vyplývalo z ustanovení § 48a odst. 4 platného znění zákona o DPH a správní praxe. Dle nové právní úpravy zákona o DPH se podlahová plocha místnosti, která je užívána s obytným prostorem a nachází se ve stejné stavbě, jako tento obytný prostor (podlahová plocha sklepa a komory), nezahrne do výpočtu podlahové plochy obytného prostoru do 120 m2. Nezahrnutí podlahové plochy místnosti užívané s obytným prostorem do 120 m2, která se nachází ve stejné stavbě jako obytný prostor (dle současné úpravy zákona o DPH se jedná o příslušenství bytu) vyvažuje možné dopady nového způsobu výpočtu podlahové plochy, který spočívá zejména v započtení podlahové plochy pod vnitřními příčkami obytného prostoru. U obytného prostoru s podlahovou plochou do 120 m2 a místnosti užívané s tímto obytným prostorem, která se nachází ve stavbě jako tento obytný prostor (sklep, komora, garáž) se však uplatní, stejně jako za současné právní úpravy stejná sazba daně, která se odvíjí od posouzení skutečnosti, zda se jedná o stavbu pro sociální bydlení. U ostatních staveb pro sociální bydlení je tato problematika řešena tak, že stavby, které slouží k využití staveb pro sociální bydlení a jsou zřízeny na pozemku, který tvoří s těmito stavbami funkční celek, jsou vymezeny jako samostatné stavby pro sociální bydlení (§ 48 odst. 5 písm. l)). Výsledkem nové právní úpravy bude také napravení nerovnosti a sjednocení výpočtu podlahové plochy rodinného domu pro sociální bydlení a obytného prostoru do 120 m2. Nyní se při výpočtu podlahové plochy bytu pro sociální bydlení do celkové podlahové plochy bytu pro sociální bydlení (120 m2) započítává podlahová plocha místností, které tvoří příslušenství bytu (například podlahová plocha sklepa a komory). Při výpočtu podlahové plochy rodinného domu pro sociální bydlení dle současné právní úpravy (350 m2) se podlahová plocha stavby, která je příslušenstvím rodinného domu pro sociální bydlení (samostatně stojící garáž) do výpočtu podlahové plochy nezahrnuje. Tento přístup zůstává stejný i v nové právní úpravě.

- 52 K bodu 29

(§ 48a)

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která využívá zrušeného § 49, do kterého se přesouvá úpravu sazeb daně u výstavby nebo dodání stavby pro sociální bydlení. K bodu 30 (§ 49) V § 49 je bez věcné změny řešena problematika nové výstavby staveb pro sociální bydlení a dodání stavby pro sociální bydlení. Podle odstavce 3 se první snížená sazba daně uplatní u dodání stavby pro sociální bydlení, která je nově vydefinována v § 48 odst. 5, dále u pozemku, jehož součástí je pouze stavba pro sociální bydlení, u práva stavby, jehož součástí je pouze stavba pro sociální bydlení. První snížená sazba daně se uplatní také u dodání jednotky (definována v § 4b odst. 3), která zahrnuje pouze obytný prostor pro sociální bydlení (obytný prostor s podlahovou plochou do 120 m2 a místnost užívaná spolu s tímto obytným prostorem, která se nachází ve stejné stavbě pevně spojené se zemí jako tento obytný prostor). K bodu 31

(§ 51odst. 1 písm. f) a g))

Legislativně technická úprava. Mění se názvy § 56 a 56a. Z toho důvodu se v § 51 mění písm. f) a g). K bodu 32

(§ 54 odst. 1 písm. v))

Opravuje se znění ustanovení, ve kterém došlo zákonem č. 241/2013 Sb. nedopatřením ke zdvojení části textu. K bodu 33

(poznámka pod čarou č. 38)

Zrušuje se poznámka pod čarou na již neaktuální zákon o rozhlasových a televizních poplatcích. K bodu 34

(§ 56 a 56a)

K § 56 K odstavci 1 Je uvedeno, kdy je pozemek při dodání vždy osvobozen od daně. Tento pozemek musí současně splňovat dvě podmínky, a sice v okamžiku dodání netvoří funkční celek se stavbou pevně spojenou se zemí a není stavebním pozemkem. Funkční celek se stavbou pevně spojenou se zemí tvoří pozemek, na kterém je zřízena stavba pevně spojená se zemí, a tento pozemek slouží k provozu této stavby, plnění její funkce, nebo je s ní využíván. Jedná se o zastavěný pozemek. Pokud je dodáván pozemek, na kterém je zřízena stavba pevně spojená se zemí, podléhá dodání tohoto pozemku pětiletému testu, případně u nemovitých věcí, které byly nabyty do 31. 12. 2012 tříletému testu (pozemek, na kterém je zřízen rodinný dům, bytový dům, továrna). Osvobozeno od daně je dodání pozemku, na kterém není zřízena stavba pevně spojená se zemí (louka, pole). Osvobozeno od daně je dodání pozemku, na kterém je například zřízen stožár vysokého napětí, který není ve vlastnictví osoby, která pozemek prodává, protože tento stožár je součástí inženýrské sítě a inženýrská síť, která je ve vlastnictví jiné osoby než vlastníka pozemku, není stavbou, která tvoří funkční celek se stavbou pevně spojenou se zemí (viz. § 48 odst. 3 návrhu zákona).

- 53 -

Osvobozeno od daně je dodání pozemku, který neslouží k provozu stavby spojené se zemí pevným základem, neslouží k plnění funkce této stavby, nebo není využíván s touto stavbou. K odstavci 2 Pro účely zákona o DPH je vydefinován pojem „stavební pozemek“. Jedná se o takový pozemek, na kterém jsou provedeny přípravné práce k výstavbě stavby pevně spojené se zemí. Za tento pozemek je považován již pozemek, na kterém, nebo v jehož okolí, jsou nebo již byly provedeny stavební práce. Jedná se pouze o stavební práce provedené za účelem výstavby té určité stavby. Za stavební pozemek se považuje také pozemek, který je nebo byl předmětem správních úkonů. Jedná se o správní úkony, provedené za účelem výstavby této stavby (například podání návrhu na změnu územního plánu). Stavebním pozemkem je také pozemek, na kterém může být podle stavebního povolení, uděleného podle stavebního zákona nebo podle udělení souhlasu s provedením ohlášené stavby podle stavebního zákona zhotovena stavba pevně spojená se zemí. Toto vymezení je beze změny (současný § 56 odst. 2 písm. b)). K odstavci 3 Dodání vybrané nemovité věci v pětileté lhůtě, je zdanitelným plněním, po uplynutí pětileté lhůty je plněním osvobozeným od daně bez nároku na odpočet daně. Pětiletá lhůta se odvíjí od vydání prvního kolaudačního souhlasu, kterým se rozumí kolaudační souhlas, který umožňuje současný daný způsob využití dodávané nemovité věci. Dále se tato lhůta odvíjí od vydání kolaudačního souhlasu, který byl vydán po podstatné změně dokončené stavby, jednotky nebo inženýrské sítě. Podstatnou změnou je změna, kterou dojde například k podstatnému zásahu na nemovité věci s ohledem na její stávající hodnotu, nebo u stavby s ohledem například na její stávající podlahovou plochu. Pětiletá lhůta se odvíjí také ode dne, kdy bylo podle stavebního zákona vydáno první oznámení o záměru započít s užíváním nemovité věci. Prvním užíváním se rozumí užívání, pro které je nemovitá věc v souladu s oznámením uděleným podle stavebního zákona užívána. Dále se tato pětiletá lhůta odvíjí ode dne, kdy mohlo být započato užívání stavby se souhlasem stavebního úřadu, pokud byly odstraněny nedostatky, pro které stavební úřad zakázal používání stavby. Jedná se o situaci, kdy osoba, která podá oznámení o záměru započít s užíváním stavby, pro nedostatky stavby jí to není povoleno, tato osoba nedostatky odstraní. Stavební úřad potom vydá písemný souhlas, na základě kterého je možno stavbu užívat. Dále se tím dnem rozumí den, od kterého byl podle stavebního zákona udělen souhlas s užíváním po podstatné změně dokončené stavby, jednotky nebo inženýrské sítě. I v tomto případě se podstatnou změnou rozumí změna, kterou dojde k podstatnému zásahu na uvedené nemovité věci například s ohledem na její stávající hodnotu, nebo u stavby například s ohledem na její stávající podlahovou plochu. K odstavci 4 Je uveden výčet vybraných nemovitých věcí, které, pokud splní podmínku uvedenou v odstavci 3, jsou při dodání osvobozeny od daně. V opačném případě je jejich dodání zdanitelným plněním.

- 54 Jsou to všechny stavby pevně spojené se zemí, jednotky, inženýrské sítě. Dále se jedná o pozemek, který tvoří funkční celek se stavbou pevně spojenou se zemí (rodinný dům se zahradou). Podzemní stavbou se samostatným účelovým určením se rozumí například metro nebo vinný sklípek. Osvobozeno od daně je také dodání práva stavby, jehož součástí je stavba pevně spojená se zemí. K odstavci 5 Plátce se může rozhodnout, že při dodání vybrané nemovité věci po uplynutí pětileté lhůty, uplatní daň. Nově se plátce může rozhodnout pro uplatnění daně také při dodání pozemku osvobozeného od daně podle odstavce 1. Z důvodu zvýšení právní jistoty se doplňuje, že pokud je příjemcem plnění plátce, tak se dodavatel může pro uplatnění daně rozhodnout pouze po předchozím souhlasu příjemce plnění. Pokud se plátce rozhodne dodat vybranou nemovitou věc nebo pozemek podle odstavce 1 jinému plátci po pětileté lhůtě jako zdanitelné plnění, je nově povinen použít režim přenesení daňové povinnosti. Pokud plátce přijal úplatu na dodání nemovité věci s tím, že v okamžiku přijetí úplaty považoval plnění za osvobozené od daně, nevznikla mu z této přijaté úplaty povinnost přiznat daň. Pokud se však v okamžiku dodání nemovité věci rozhodl, že se jedná o zdanitelné plnění, je povinen stanovit základ daně z hodnoty celého plnění. K § 56a Upravuje se definice krátkodobého nájmu tak, aby bylo jasné, že se vztahuje na nájem pozemku, jehož součástí je stavba, nájem stavby, která je samostatnou nemovitou věcí, nájem stavby, která je součástí práva stavby, nájem podzemní stavby se samostatným účelovým určením a nájem jednotky. Krátkodobý nájem se nepoužije u nájmu pozemku, na kterém není zřízena stavba spojená se zemí, pozemku, kde je jiný vlastník stavby a pozemku, u práva stavby, jehož součástí není stavba, a u nájmu inženýrské sítě. K bodu 35

(poznámka pod čarou č. 44c)

Zrušuje se poznámka pod čarou, ve které je uvedena již neaktuální vyhláška. K bodu 36

(poznámka pod čarou č. 44e)

Zrušuje se poznámka pod čarou na již neaktuální vyhlášku. K bodu 37

(§ 63 odst. 1 úvodní část ustanovení)

Do výčtu plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně se doplňuje § 71g. K bodu 38

(§ 63 odst. 1 písm. j))

Do výčtu plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně se doplňuje § 71g. K bodu 39

(§ 65 písm. a))

Do textu ustanovení se z důvodu právní jistoty doplňují slova „v každém případě“, aby se text sjednotil se zněním významově obdobného textu ustanovení § 71 odst. 1.

- 55 K bodu 40

(§ 68 odst. 8 věta první)

Legislativně technická úprava k objasnění, že lze osvobodit od daně s nárokem na odpočet daně jen mise, úřady, zastupitelství mezinárodní organizace, jejich členy a úředníky, kteří mají sídlo v jiném členském státě. K bodu 41

(§ 82 odst. 2)

Tímto návrhem dochází k rozšíření znění tohoto ustanovení s ohledem na § 71 daňového řádu. K bodu 42

(§ 87)

S ohledem na navrhovanou řádnou novelu zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o SpD“), je zapotřebí upravit i ustanovení § 87 zákona o DPH tak, aby povolovací řízení bylo shodné s úpravou v zákoně o SpD, neboť se jedná o totožné povolení, pouze na jinou daň. Toto ustanovení upravuje prodej za ceny bez daně z přidané hodnoty a je obdobou stávajícího ustanovení § 36 zákona o SpD. Tato ustanovení vymezují podmínky, za kterých mohou v tranzitních prostorách mezinárodního letiště fungovat tzv. duty free prodejny. Ze stávajícího textu § 87 byla ponechána pouze základní ustanovení, která vymezují základní charakter povolení, místní příslušnost a specifikum daně z přidané hodnoty, tedy možnost uplatnit si nárok na odpočet daně. Ve zbývajícím se použije úprava zákona o SpD ve znění stávající řádné novely zákona o SpD. V této souvislosti je třeba uvést, že se v zákoně č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zároveň stanovuje správní poplatek za návrh na vydání povolení k prodeji za ceny bez daně z přidané hodnoty podle zákona o DPH ve výši 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že dochází ke sjednocení úpravy povolení k prodeji za ceny bez daně spotřební i daně z přidané hodnoty, sjednocuje se i výše správního poplatku. K odstavci 1 Jedná se pouze o jiné legislativní uchopení stávajícího § 87 odst. 1 a částečně odstavce 4 zákona o DPH. Formulace odpovídá navrženému § 36 odst. 1 řádné novely zákona o SpD. Věcně nedochází k žádné změně. K odstavci 2 Vymezuje se místní příslušnost správce daně, kterým je celní úřad místně příslušný mezinárodnímu letišti, v jehož tranzitním prostoru dochází k prodeji za ceny bez daně z přidané hodnoty. Vždy se bude jednat o ten z 15 celních úřadů, v jehož územní působnosti se nachází příslušné mezinárodní letiště. K odstavci 3 Toto ustanovení bylo převzato ze stávajícího znění § 87 odst. 3, pouze byl upřesněn odkaz na prostory, v nichž může plátce prodávat zboží za ceny bez daně z přidané hodnoty. K odstavci 4 Vzhledem k rozsáhlosti nové úpravy povolovacích řízení obsažených v řádné novele zákona o SpD se nepřebírá celá tato úprava, pouze se navrhuje obdobné použití příslušných ustanovení zákona o SpD. Konkrétně se bude jednat o obecná ustanovení o povoleních upravená v § 43a a následující a pak o ustanovení specifická pro povolení k prodeji za ceny bez spotřební daně obsažená v § 36 a násl. Ve zbývajícím se odkazuje na důvodovou zprávu k řádné novele zákona o SpD týkající se povolovacích řízení.

- 56 K bodu 43 (§ 90 odst. 5 písm. b) a odst. 11 písm. b)) Legislativně technická úprava, zpřesnění textu. K bodu 44

(§ 90 odst. 15)

Pokud obchodník přijme zdanitelné plnění dodání zboží uvedené v písm. a) a b) a při následném dodání tohoto zboží nepoužije zvláštní režim pro obchodníky, má u tohoto přijatého zdanitelného plnění nárok na odpočet daně. Podle písm. a) má obchodník nárok na odpočet daně při dodání uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které sám dovezl. Podle písm. b) odst. 1. má obchodník nárok na odpočet daně u uměleckého díla, které mu dodal autor. Autor díla musí být plátce, při dodání uměleckého díla nemůže použít zvláštní režim, nemůže se chovat jako obchodník, protože umělecké dílo nepořídil ve smyslu zákona o DPH (nenakoupil). Podle písm. b) odst. 2. může obchodník uplatnit nárok na odpočet daně, pokud mu bylo dodáno umělecké dílo od plátce, který nepoužil při dodání tohoto díla zvláštní režim, nebo pokud obchodník toto umělecké dílo pořídil od osoby registrované k dani v jiném členském státě, která při dodání nepoužila zvláštní režim. Plátce i osoba registrovaná k dani v jiném členském státě mohou být obchodníkem. K bodu 45 (§ 90 odst. 16) Upravuje se okamžik vzniku nároku na odpočet daně u obchodníka, který má obchodník podle odstavce 15. Tento nárok na odpočet daně obchodníkovi vzniká okamžikem, kdy je při dodání zboží uvedeného v odstavci 15 povinen přiznat daň. K bodu 46

(§ 92 odst. 1 písm. a))

Upřesňuje se, že se investičním zlatem rozumí zlato, připouštěné na světové trhy se zlatem. V souladu se směrnicí o DPH se zvláštní režim použije pro obchodování s investičním zlatem, které je prokazatelně obchodovatelné na světových trzích s investičními zlatými slitky. Investiční zlato musí být prokazatelně likvidní (schopnost rychle se přeměnit v peněžní prostředky) na světových trzích s investičním zlatem. Splnění podmínky „zlato připouštěné na světové trhy“ lze navázat s jistotou na výrobky světově uznávaných afinerií, zveřejněných například na http://www.goldbarsworldwide.com/PDF/BI 2 GoldBarManufacturers.pdf. K bodu 47

(§ 92 odst. 2)

Odstavec 2 se vypouští bez náhrady, protože podle čl. 345 směrnice o DPH seznam zlatých mincí, které splňují kritéria pro osvobození podle odstavce 1 písm. b), zveřejňuje každoročně Komise v Úředním věstníku Evropské unie. K bodu 48

(§ 92 odst. 4)

Jedná se o upřesnění, podle kterého se plátce, který vyrobí investiční zlato, může rozhodnout, že uplatní daň u dodání investičního zlata pouze v případě, kdy dodá toto vyrobené investiční zlato plátci s místem plnění v tuzemsku. V takovém případě se podle § 92b použije režim přenesení daňové povinnosti. Dodání investičního zlata kterékoliv jiné osobě je osvobozeno od daně. Je provedena změna v odkazu odstavce 3 na odstavec 2 z důvodu zrušení původního odstavce 2. K bodu 49

(§ 92 odst. 5)

Je provedena změna v odkazu odstavce 4 na odstavec 3 a odstavce 5 na odstavec 4 z důvodu zrušení původního odstavce 2.

- 57 K bodu 50

(§ 92 odst. 6 písm. a))

Je provedena změna v odkazu odstavce 5 na odstavec 4 z důvodu zrušení původního odstavce 2. K bodu 51

(§ 92 odst. 8)

Plátci, který má při výrobě investičního zlata nebo při přeměně zlata na investiční zlato nárok na odpočet daně (dále jen „výrobce“), se v souladu s čl. 356 směrnicí 2006/112/ES ukládají navíc další evidenční povinnosti. Výrobce investičního zlata, který dodává investiční zlato osvobozené od daně a který má nárok na odpočet daně u přijaté zprostředkovatelské služby, při nákupu zlata, které není investičním zlatem, nebo který má nárok na odpočet daně při nakoupení, pořízení z jiného členského státu nebo dovozu zboží nebo služby, přímo související s výrobou investičního zlata nebo přeměnou zlata na investiční zlato, je povinen vystavit doklad osobě nepovinné k dani. Na dokladu, vystaveném pro osobu nepovinnou k dani je výrobce povinen uvést údaje uvedené v písm. a). Tento doklad je plátce povinen uchovávat po dobu deseti let. Na daňovém dokladu vystaveném plátci nebo osobě povinné k dani je výrobce investičního zlata mimo údajů podle § 29 odst. 1 povinen uvést hmotnost a ryzost zlata. Výrobce je dále povinen vést v evidenci pro daňové účely za každé zdaňovací období u svých kupujících daňové identifikační číslo plátce, u osob povinných k dani neregistrovaných za plátce jejich obchodní firmu nebo jméno a u osob nepovinných k dani jejich jméno, datum narození a bydliště. U všech těchto osob je povinen vést v evidenci pro účely DPH hmotnost a ryzost zlata a den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost přiznat uskutečnění plnění. Výrobce je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty u přijatých zdanitelných plnění za každé zdaňovací období mimo daňového identifikačního čísla osoby, která uskutečňuje plnění (§ 100 odst. 2), hmotnost a ryzost zlata a den uskutečnění zdanitelného plnění nebo den poskytnutí úplaty, pokud byla poskytnuta před uskutečněním zdanitelného plnění. K bodu 52

(§ 92 odst. 8 písm. d) a e))

Zrušení písmen v tomto odstavci přímo souvisí se zavedením institutu „kontrolního hlášení“ do zákona. Povinnosti plátce, které se týkají vedení evidencí pro účely daně z přidané hodnoty a zasílání výpisu z této evidence se přesouvají do nového § 101c. Plátci jsou nově povinni podávat kontrolní hlášení. K bodu 53

(hlava IV díl 1)

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která strukturuje oblast režimů. Z hlavy III (Zvláštní režimy) se vyčleňují ustanovení týkající se režimu přenesení daňové povinnosti, která se zahrnují do nové hlavy IV. Tato struktura lépe odráží obsahový rozdíl mezi režimy. Režim přenesení daňové povinnosti se netýká zvláštních způsobů uplatňování daně jako ostatní zvláštní režimy obsažené v hlavě III, ale vztahuje se k určení osoby povinné přiznat daň. Hlava IV se dále člení na díly. Díl 1 (Obecná ustanovení) obsahuje stávající § 92a vymezující základní pravidla režimu přenesení daňové povinnosti. Díl 2 obsahuje případy dodání zboží a poskytnutí služeb, u kterých jsou členské státy oprávněny uplatňovat přenesení daňové povinnosti bez časového omezení (podle čl. 199

- 58 směrnice o DPH). Bez věcných změn zahrnuje stávající § 92b (Dodání zlata), § 92c (Dodání zboží uvedeného v příloze č. 5) a § 92e (Poskytnutí stavebních nebo montážních prací). V důsledku nového znění § 92d (Dodání nemovité věci) se režim přenesení daňové povinnosti dále rozšiřuje na případy, kdy se plátce rozhodne využít možnost podle § 56 odst. 5 zákona o DPH a při dodání nemovité věci jinému plátci se uplatňuje daň. Do dílu 3 se včleňuje úprava pro případy dodání zboží a poskytnutí služeb, u kterých jsou členské státy oprávněny uplatňovat přenesení daňové povinnosti po dočasnou dobu, a to ve smyslu čl. 199a a 199b směrnice o DPH, v platném znění, popřípadě na základě individuální výjimky, která by byla České republice udělena Radou podle čl. 395 směrnice o DPH. Tyto případy budou následně upraveny v rámci nařízení vlády ve vazbě na nový § 92f, přílohu č. 6 a nový § 92g. Tato nová úprava také pokrývá stávající režim přenesení daňové povinnosti při převodu povolenek na emise skleníkových plynů, která byla obsažena v dosavadním § 92d. Do dílu 4 (nových § 92h a 92i) se přesouvají pravidla pro možnost požádat Generální finanční ředitelství o vydání závazného posouzení stanovená v dosavadních § 92f a 92g. K bodu 54

(nadpis § 92a)

Tato formulační úprava nadpisu odráží změny ve struktuře ustanovení týkajících se režimu přenesení daňové povinnosti v nové hlavě IV. K bodu 55

(§ 92a odst. 7)

Do základních ustanovení upravujících režim přenesení daňové povinnosti se zavádí pravidlo pro jednotné řešení některých případů, které mohou v praxi nastat v přechodném období po zavedení režimu přenesení daňové povinnosti u určitého plnění, resp. po rozšíření režimu na nové komodity. Záměrem tohoto pravidla je přinést větší právní jistotu pro plátce poskytovatele plnění i příjemce těchto plnění, jak postupovat v přechodném období v případech, kdy před zavedením režimu přenesení daňové povinnosti u daného zdanitelného plnění byla přijata úplata (záloha), ze které vznikla povinnost přiznat daň, přičemž k uskutečnění daného zdanitelného plnění došlo až po zavedení režimu přenesení daňové povinnosti. Stanoví se jednoznačná zásada, že režim přenesení daňové povinnosti se v těchto případech neaplikuje zpětně na daň, u které vznikla povinnost ji přiznat z titulu přijetí úplaty před uskutečněním zdanitelného plnění (zálohy). Při výpočtu části daně, na kterou se použije režim přenesení daňové povinnosti, se vychází ze základu daně stanoveného podle obecného pravidla v § 37a odst. 1 zákona o DPH pro případy, kdy byla přijata a zdaněna úplata před uskutečněním plnění. Základem daně je rozdíl mezi celkovou úplatou za dané zdanitelné plnění bez daně (celkovým základem daně za dané zdanitelné plnění podle § 36 odst. 1) a součtem částek záloh přijatých před zavedením režimu přenesení daňové povinnosti, snížených o daň přiznanou z těchto záloh (souhrnu základů daně podle § 36 odst. 2). K případným úplatám (zálohám) přijatým po zavedení režimu přenesení daňové povinnosti a současně před uskutečněním daného zdanitelného plněn se při uplatňování režimu přenesení daňové povinnosti nepřihlíží, protože při jejich přijetí nevznikne povinnost přiznat daň. Povinnost přiznat daň z těchto úplat vznikne až ke dni uskutečnění daného zdanitelného plnění. Částky těchto úplat se zahrnují do celkové úplaty za dané zdanitelné plnění. Tato zásada se bude uplatňovat ve všech případech, kdy bude rozšiřován režim přenesení daňové povinnosti na nová dodání zboží a poskytnutí služeb, tj. jak na plnění uvedená v hlavě IV dílu 2 zákona o DPH, včetně nového § 92d, tak na plnění uvedená v nařízení vlády ve vazbě na § 92f a 92g v hlavě IV dílu 3 zákona o DPH.

- 59 K bodu 56

(§ 92a odst. 3 až 5)

Povinnosti plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, a plátce, který přijal zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, které se týkají vedení evidencí pro účely daně z přidané hodnoty, a zasílání výpisu z této evidence se přesouvají do nového § 101c. Plátci jsou nově povinni podávat kontrolní hlášení. K bodu 57

(hlava IV díl 2)

Tato úprava je součástí změn ve struktuře ustanovení týkajících se režimu přenesení daňové povinnosti v nové hlavě IV. Díl 2 obsahuje případy dodání zboží a poskytnutí služeb, u kterých jsou členské státy oprávněny uplatňovat přenesení daňové povinnosti bez časového omezení. K bodu 58

(§ 92b odst. 1 písm. b))

Jedná se o úpravu provedenou v souvislosti s vypuštěním odst. 2 v § 92 a následným přečíslováním odstavců. K bodu 59

(§ 92d)

Z důvodu zabránění případným daňovým únikům se režim přenesení daňové povinnosti dále rozšiřuje na případy, kdy se plátce rozhodne využít možnost podle § 56 odst. 5 zákona o DPH a při dodání nemovité věci jinému plátci se uplatňuje daň. Režim přenesení daňové povinnosti se v tomto případě zavádí v souladu s článkem 199 odst. 1 písm. c) směrnice o DPH. Povinnost uplatňovat režim přenesení daňové povinnosti při převodu povolenek na emise skleníkových plynů, která byla v dosavadním § 92d, se neruší. Bude upravena v rámci nařízení vlády ve vazbě na nový § 92f a přílohu č. 6. K bodu 60

(hlava IV díl 3)

Tato úprava je součástí změn ve struktuře ustanovení týkajících se režimu přenesení daňové povinnosti v nové hlavě IV. Do dílu 3 se včleňuje úprava pro případy dodání zboží a poskytnutí služeb, u kterých jsou členské státy oprávněny uplatňovat přenesení daňové povinnosti po dočasnou dobu. K bodu 61

(§ 92f a 92g)

Z důvodu změn ve struktuře ustanovení týkajících se režimu přenesení daňové povinnosti v nové hlavě IV se pravidla pro možnost požádat Generální finanční ředitelství o vydání závazného posouzení stanovená v dosavadních § 92f a 92g přesouvají do nových § 92h a 92i v dílu 4 této hlavy. Do § 92f a 92g se včleňuje úprava pro případy dodání zboží a poskytnutí služeb, u kterých jsou členské státy na základě příslušného právního předpisu EU oprávněny uplatňovat přenesení daňové povinnosti po dočasnou dobu. § 92f (Dodání zboží nebo poskytnutí služby uvedených v příloze č. 6) K odstavci 1 Zmocňovací ustanovení umožňuje vládě stanovit nařízením, že režim přenesení daňové povinnosti se použije i při dodání zboží nebo poskytnutí služby uvedených v příloze č. 6. Jedná se o ustanovení svěřující v souladu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a na základě čl. 78 Ústavy vládě kompetenci vydat prováděcí nařízení. Dle čl. 11 odst. 5 Listiny lze daně a poplatky ukládat jen na základě zákona. Doktrína v tomto směru dovodila,

- 60 že k tomu, aby byl naplněn tento ústavní požadavek, je třeba, aby zákon stanovil základní konstrukční prvky daně, tj. subjekt daně, daňový objekt, daňový základ a daňovou sazbu. V souladu s tím se vládě stanoví pravomoc vybrat z omezené množiny plnění uvedených v příloze č. 6 zákona o DPH ta plnění, na která se bude režim přenesení daňové povinnosti vztahovat. Množina plnění, z nichž bude možno nařízením vlády vybrat ta, na která se režim přenesení daňové povinnosti použije, se stanoví zákonem, a to v návaznosti na příslušný právní předpis EU. Zahrnuje pouze taková dodání zboží nebo poskytnutí služby, u nichž hrozí zvýšené riziko podvodů na dani z přidané hodnoty, a u nichž je členským státům svěřena pravomoc v případě potřeby použít režim přenesení daňové povinnosti. V současné době je příslušným právním předpisem EU, na základě kterého je Česká republika oprávněna v případě tuzemských plnění uplatňovat režim přenesení daňové povinnosti po dočasnou dobu, směrnice o DPH. Článek 199a směrnice o DPH (ve znění směrnice 2013/43/EU) stanoví výčet plnění, u nichž členské státy mohou uplatňovat režim přenesení daňové povinnosti do konce roku 2018. Tento výčet se do zákona o DPH promítá v příloze č. 6, bodech 1 až 9. V budoucnu navrhovaná úprava umožní obdobně pokrýt rovněž plnění na základě případné individuální odchylky udělené České republice Radou podle čl. 395 směrnice o DPH (doposud České republice nebyla udělena žádná individuální odchylka v této oblasti). Tato možnost je v příloze č. 6 zákona o DPH uvedena pod bodem 10. Žádost o odchylku podle čl. 395 směrnice o DPH předkládá příslušný členský stát, tj. v případě aplikace režimu přenesení daňové povinnosti v tuzemsku Česká republika. Nemá-li Evropská komise proti požadavku na zavedení režimu přenesení daňové povinnosti v daném případě námitek, příslušná odchylka podle článku 395 směrnice o DPH se přijímá prováděcím rozhodnutím Rady, které se zveřejňuje v Úředním věstníku Evropské unie. Povolení na zavedení zvláštního opatření podle čl. 395 směrnice o DPH je vždy časově omezené, obvykle na dobu nepřesahující 3 roky. S ohledem na délku legislativního procesu v České republice a na negativní dopady případné prodlevy v zavedení režimu přenesení daňové povinnosti po povolení individuální odchylky pro Českou republiku se navrhuje v těchto případech provést případné prováděcí rozhodnutí Rady do českého právního řádu prostřednictvím nařízení vlády. Navrhované legislativní řešení je pro daný účel boje proti závažným daňovým podvodům dostatečně flexibilní, zachovává však prvky právní jistoty a legality. Daňové subjekty budou mít možnost se podrobně seznámit s tím, na které plnění se režim přenesení daňové povinnosti bude vztahovat, v rámci legislativního procesu týkajícího se daného nařízení vlády. Na rozdíl od vyhlášek, které jako prováděcí právní předpisy tvoří autoritativně jeden rezort (ministerstvo), v případě nařízení vlády se jedná o akt vzniklý rozhodnutím vlády jako nejvyššího kolektivního orgánu moci výkonné. Institut nařízení vlády v zákoně o dani z přidané hodnoty není novým. Již v současnosti existuje zmocnění stanovit základní konstrukční prvky daně v extrémní situaci ohrožení státu, které se nachází v § 110 zákona o DPH. Jde konkrétně o zmocnění provést úpravy sazby daně nebo umožnit plátcům uskutečňujícím zdanitelná plnění pro určité vybrané subjekty poskytovat plnění bez daně s nárokem na odpočet v plné výši. K odstavci 2 Z důvodu zvýšení právní jistoty plátců se zavádí právní fikce, která umožní řešit určité sporné situace, kdy není zcela zřejmé, zda jsou s ohledem na charakter plnění naplněny všechny

- 61 podmínky pro uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti. Opatření je zacílené na případy, kdy při praktické aplikaci bude obtížné posoudit, zda dané zboží nebo služba spadají do konkrétní položky vymezené nařízením vlády o stanovení dodání zboží nebo poskytnutí služby pro použití režimu přenesení daňové povinnosti, kterým se provádí § 92f tohoto zákona. Pokud poskytovatel plnění i jeho příjemce vycházejí z důvodného předpokladu, že na zdanitelné plnění dodání daného zboží nebo poskytnutí dané služby se nařízení vlády vztahuje, jednají ve shodě a uplatní režim přenesení daňové povinnosti, nastupuje právní fikce, že dané plnění režimu přenesení daňové povinnosti podléhá. Plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby, splní podmínku použití režimu přenesení daňové povinnosti, jestliže vystaví daňový doklad, ve kterém namísto příslušné výše daně uvede údaj „daň odvede zákazník“ podle § 29 odst. 2 písm. c) zákona o DPH, v evidenci pro účely DPH vede údaje, které předepisuje § 92a odst. 3 zákona o DPH a podá výpis z této evidence správci daně podle § 92a odst. 5 zákona o DPH (popř. s účinností od 1. 1. 2016 splní povinnosti stanovené v souvislosti s institutem kontrolního hlášení). Plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby uskutečněno, splní podmínku použití režimu přenesení daňové povinnosti tím, že doplní výši daně v evidenci pro účely DPH, splní další povinnosti související s evidencí pro účely DPH podle § 92a zákona o DPH, včetně podání výpisu z této evidence správci daně (popř. s účinností od 1. 1. 2016 splní povinnosti stanovené v souvislosti s institutem kontrolního hlášení), a příslušnou daň přizná. Obdobná právní domněnka již existuje v současné době při poskytnutí stavebních nebo montážních prací podle § 92e odst. 2 zákona o DPH. § 92g (Mechanismus rychlé reakce) Zmocňovací ustanovení umožňuje vládě stanovit nařízením, že režim přenesení daňové povinnosti se na dočasnou dobu 9 měsíců použije i v dalších případech dodání zboží nebo poskytnutí služby. Rozsah použití tohoto ustanovení je velmi omezený. Musí se jednat o plnění, u nichž byly zjištěny náhlé a rozsáhlé podvody, a u nichž Evropská komise na základě odůvodněné žádosti členského státu, tedy České republiky, podle čl. 199b směrnice o DPH (ve znění směrnice 2013/42/EU) potvrdila, že proti použití režimu přenesení daňové povinnosti nemá námitky. Plnění, u nichž vláda bude mít možnost nařízením dočasně stanovit režim přenesení daňové povinnosti, musejí tedy být vysoce riziková z hlediska daňových úniků. V terminologii evropského práva se tento režim označuje jako „mechanismus rychlé reakce“. Jedná se o ustanovení svěřující v souladu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a na základě čl. 78 Ústavy vládě kompetenci vydat prováděcí nařízení. Dle čl. 11 odst. 5 Listiny lze daně a poplatky ukládat jen na základě zákona. Doktrína v tomto směru dovodila, že k tomu, aby byl naplněn tento ústavní požadavek, je třeba, aby zákon stanovil základní konstrukční prvky daně, tj. subjekt daně, daňový objekt, daňový základ a daňové sazby. V souladu s tím se vládě stanoví omezená pravomoc vybrat plnění, na něž se bude režim přenesení daňové povinnosti vztahovat. Vzhledem k tomu, že průměrná délka legislativního procesu v České republice v současnosti mnohonásobně překračuje dobu, za kterou bude možno získat souhlas Evropské komise s krátkodobým použitím režimu přenesení daňové povinnosti v rámci tzv. mechanismu rychlé reakce (Evropská komise je limitována dobou 1 měsíc na vydání stanoviska), bylo k tomu, aby vůbec bylo možno aplikovat mechanismus rychlé reakce v České republice, třeba využít

- 62 legislativní řešení dostatečně flexibilní, ovšem za zachování prvku právní jistoty a legality. Jako nejproporcionálnější byl zvolen prvek nařízení vlády, za stanovení příslušných zákonných omezení. Na rozdíl od vyhlášek, které jako prováděcí právní předpisy tvoří autoritativně jeden rezort (ministerstvo), v případě nařízení vlády se jedná o akt vzniklý rozhodnutím vlády jako nejvyššího kolektivního orgánu moci výkonné. V rámci legislativního procesu týkajícího se daného nařízení, budou mít daňové subjekty možnost se seznámit s tím, na které zboží nebo službu se režim přenesení daňové povinnosti podle tohoto opatření bude vztahovat. Institut nařízení vlády v zákoně o dani z přidané hodnoty není novým. Již v současnosti existuje zmocnění stanovit základní konstrukční prvky daně v extrémní situaci ohrožení státu, které se nachází v § 110 zákona o DPH. Jde konkrétně o zmocnění provést úpravy sazby daně nebo umožnit plátcům uskutečňujícím zdanitelná plnění pro určité vybrané subjekty poskytovat plnění bez daně s nárokem na odpočet v plné výši. Specifickým atributem mechanismu rychlé reakce je jeho dočasnost spočívající ve striktním omezení jeho působení na dobu maximálně devíti měsíců. Toto časové omezení přímo vyplývá z čl. 199b směrnice o DPH. Po uplynutí této lhůty se předpokládá funkční návaznost aplikace dočasného použití režimu přenesení daňové povinnosti na základě individuální odchylky podle čl. 395 směrnice o DPH, pokud bude České republice udělena. Řešení aplikace režimu přenesení daňové povinnosti na základě udělené individuální odchylky je pokryto § 92f ve vazbě na bod 10 přílohy č. 6 k tomuto zákonu. K bodu 62

(hlava IV díl 4 § 92h a 92i)

Z důvodu změn ve struktuře ustanovení týkajících se režimu přenesení daňové povinnosti v nové hlavě IV se do dílu 4 a nových § 92h a 92i přesouvají pravidla pro možnost požádat Generální finanční ředitelství o vydání závazného posouzení. Možnost požádat o závazné posouzení se rozšiřuje na všechny osoby, tedy i na osoby, které nejsou osobami povinnými k dani. Lze požádat o zatřídění jakéhokoliv zdanitelného plnění. K bodu 63

(§ 95a odst. 4)

Navrhuje se sjednotit lhůtu běžné registrace podle § 6 odst. 2 s okamžikem, kdy se osoba, která není plátcem, stává členem skupiny. Daná úprava je plně v souladu s podmínkami, které byly předmětem konzultace s Poradním výborem pro daň z přidané hodnoty. K bodu 64

(§ 95a odst. 5)

S ohledem na duplicitu s § 106e se ruší v § 95 odstavec 5, který upravuje, kdy se člen skupiny stává plátcem při zrušení registrace skupiny, resp. při zániku jeho členství ve skupině. Tato problematika, která obsahově patří do § 106e a § 106f zákona o DPH je v současné době upravena pouze v § 106e odst. 3. Z tohoto důvodu se doplňuje nový odstavec 5 do § 106f s cílem provedení komplexní úpravy v paragrafech týkajících se zrušení registrace skupiny resp. zániku členství člena skupiny. Daná úprava je plně v souladu s podmínkami, které byly předmětem konzultace s Poradním výborem pro daň z přidané hodnoty. K bodu 65

(§ 97a odst. 2)

Osoba, která bude pořizovat zboží z jiného členského státu, které není předmětem daně, a rozhodne se, že toto pořízení bude předmětem daně, se může registrovat za identifikovanou osobu. Rovněž tak může učinit osoba, která bude přijímat zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené v tuzemsku, pokud jde o služby, nebo osoba, která bude poskytovat služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1.

- 63 K bodu 66

(§ 100 odst. 1)

Do evidence pro účely DPH byla doplněna obecná povinnost plátce evidovat potřebné údaje nejen pro sestavení daňového přiznání a souhrnného hlášení, ale i pro sestavení kontrolního hlášení, a to z toho důvodu, že kontrolní hlášení je svým způsobem „vysunutá“ část záznamní evidence podle § 100 zákona o DPH. K bodu 67

(§ 101)

Z důvodu větší přehlednosti, podobně jako je uspořádáno ustanovení zákona o evidenci v § 100, je původní § 101 rozdělen na dvě části – obecnou část (§ 101) a zvláštní část (§ 101b). V navrhovaném textu ustanovení § 101 a § 101b nedochází ke změně věcné podstaty oproti dosavadní úpravě § 101 zákona o DPH. Nově je v § 101 odst. 1 písm. d) doplněna povinnost podat daňové přiznání pro osobu, která není plátcem a má povinnost přiznat daň podle § 108 písm. j). Povinnost elektronické formy podání zůstává v § 101a zákona o DPH. Obecná ustanovení o daňovém přiznání v odstavci 1 stanoví, kdo je povinen podat daňové přiznání. V písmenu c) se jedná jak o osobu plátce, tak o osobu, která není plátcem, jimž vznikla povinnost přiznat daň podle § 108 odst. 1 písm. i). Dále se do § 101 odst. 1 doplňuje písmeno d). Jedná se o související změnu s ohledem na aplikaci judikátu C- 409/04 Teleos, kdy je povinnost podat daňové přiznání v případě, že nebyla splněna povinnost deklarovaného záměru zboží do jiného členského státu přepravit nebo odeslat a plátce přijal všechna opatření, která od něho mohou být rozumně požadována k prokázání osvobození při dodání zboží do jiného členského státu (viz § 108 odst. 1 písm. j)). Obdobně jako pro osobu, které vzniká povinnost přiznat daň v případě, že uvedla na dokladu daň, je stanovena lhůta pro podání daňového přiznání. V odstavci 2 se zakotvuje, že lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prodloužit. Tuto úpravu bylo v souvislosti s úpravou lhůt vhodné doplnit, neboť zejména na případy podle písmene c) a d) nelze přímo aplikovat ustanovení daňového řádu, která by stanovovala, že lhůtu nelze prodloužit, neboť v případech uvedených v odstavci 1 písm. c) a d) není stanoveno zdaňovací období. V odstavci 3 je plátci stanovena povinnost podat daňové přiznání i v případě, že mu nevznikla povinnost přiznat daň (podává tzv. „negativní“ daňové přiznání). Tato povinnost byla založena již původním ustanovením § 101 odst. 1 zákona o DPH, čili nedochází k věcné změně. Povinností podat daňové přiznání i za zdaňovací období, ve kterém plátci nevznikla daňová povinnost, je „zkonzumována“ povinnost sdělovat tuto skutečnost správci daně na základě ustanovení § 136 odst. 5 daňového řádu. Bylo by proti smyslu tohoto ustanovení daňového řádu, kdyby daňový subjekt vedle povinnosti podat daňové přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu nevznikla daňová povinnost, byl nucen tu samou „informaci“ správci daně sdělovat ještě prostřednictvím jiného (dalšího) sdělení. Výjimkou z povinnosti plátce podat daňové přiznání vždy (srov. § 101 odstavec 2 daně z přidané hodnoty) je situace upravená v odstavci 4, kdy plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu a nevznikla mu povinnost přiznat daň nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně (viz původní ustanovení § 101 odstavec 6 daně z přidané hodnoty). Odstavec 3 explicitně vylučuje aplikaci ustanovení § 136 odst. 5 daňového řádu, tzn. plátce uvedený v odstavci 3 v případě, že mu ve zdaňovacím období nevznikla daňová povinnost, není povinen sdělit správci daně tuto skutečnost. Odstavec 5 stanovuje tentýž lex specialis k § 136 odst. 5 daňového řádu, jako je tomu v odstavci 3. Výjimku z povinnosti sdělovat správci daně skutečnost, že daňovému subjektu nevznikla ve zdaňovacím období daňová povinnost, má také identifikovaná osoba. Tuto výjimku již obsahovalo původní ustanovení § 101 odst. 5 daně z přidané hodnoty.

- 64 K ustanovení § 101 daně z přidané hodnoty se váže ustanovení § 110r tohoto zákona, které je ve vztahu lex specialis vůči ustanovení § 101 daně z přidané hodnoty a upravuje povinnosti spojené s podáváním daňového přiznání ve zvláštním režimu jednoho správního místa. K bodu 68 (§ 101a odst. 1 písm. b)) Vzhledem k tomu, že na toto podání není v současné době tzv. EPO a není tedy nadefinována ani XML, nelze tedy fakticky (z důvodů na straně státu) toto podání elektronicky učinit. Proto se doporučuje, vyjmout toto podání z povinností jej podávat elektronicky. K bodu 69

(§ 101a odst. 3)

Zrušení tohoto odstavce přímo souvisí se zavedením institutu „kontrolního hlášení“ do zákona. Vzhledem k tomu, že plátce bude za daných podmínek uvedených v § 101d povinen podávat kontrolní hlášení elektronicky, jeví se jako nadbytečná výjimka pro fyzickou osobu uvedená v odstavci 3, která je i tak sama o sobě problematická a ne zcela jasná. K bodu 70

(§ 101b)

V § 101b je řešena povinnost plátce při podávání daňového přiznání ve zvláštních případech. V odstavci 1 je v případě úpadku (původní ustanovení § 101 odstavec 2 daně z přidané hodnoty) upraven vztah k daňovému řádu při podávání daňového přiznání za část zdaňovacího období (srov. § 244 odst. 1 daňového řádu). Lhůta pro podání daňového přiznání za zdaňovací období v době probíhajícího insolvenčního řízení, včetně zdaňovacího období končícího dnem, kdy došlo k ukončení insolvenčního řízení se řídí obecnými principy (srov. § 136 odst. 4 daňového řádu). S ohledem na duplicitu s ustanovením § 240a daňového řádu je zrušeno ustanovení upravující podávání daňového přiznání v případě, že společnost nebo družstvo byly zrušeny bez likvidace (původní ustanovení § 101 odstavec 3). Do § 101b odstavce 2 bylo přesunuto původní ustanovení § 101 odstavce 4 týkající se podávání daňového přiznání společností (dříve sdružení), které bylo dáno do souladu s § 6a. K bodu 71

(§ 101c až § 101i)

K § 101c (povinnost podat kontrolní hlášení) Obecně ke kontrolnímu hlášení Kontrolní hlášení je novým institutem zaváděným do zákona o DPH. Kontrolní hlášení je zaváděno jako nástroj užívaný a doposud pozitivně ověřený i v jiných členských státech Evropské unie jako efektivní prostředek detekce daňových úniků a podvodů. Kontrolní hlášení umožní správci daně prostřednictvím analýzy údajů v nich obsažených identifikovat zejména organizované daňové úniky. Významným faktorem je zde reálná časovost. Správce daně v okamžiku podání kontrolního hlášení disponuje údaji, které mu umožňují provést včasnou analýzu a identifikovat možná spojení plátců, která neoprávněně odčerpávají finanční prostředky formou vyplácených nadměrných odpočtů. Jde tedy o nástroj rychlé a zároveň přesné identifikace plátců, ke kterým se váže riziko zkrácení daňové povinnosti. Zejména ve vztahu k dosavadním výsledkům aplikace institutu zajištění dle § 103 zákona o DPH je zřejmé, že okamžitá identifikace organizovaných spojení umožňuje správci daně zablokovat neoprávněná odčerpání finančních prostředků resp. jejich blokaci na bankovních účtech. Cílem a smyslem kontrolního hlášení je umožnit správci daně získat informace o vybraných transakcích realizovaných plátci a ve spojení s dalšími údaji identifkovat riziková sdružení osob (řetězce, karusely) odčerpávající neoprávněně finanční prostředky. Po provedené analýze se na tato spojení bude zaměřovat kontrolní činnosti a článkům spojení, které

- 65 neoprávněně krátí daň a uplatňují nárok na odpočet daně, kterou jiný článek spojení neodvedl, bude snaha zabránit ve zkrácení daně. Mechanismus systému kontrolních hlášení vychází z toho, že plátci vykazují v dané struktuře údaje o (z hlediska správy daně) zásadních plněních, tyto správce daně navzájem porovnává a spojuje formou „párování“ jednotlivých kontrolních hlášení. V okamžiku vyměřování daňových přiznání tak správce daně disponuje údaji, které by jinak získával převážně posteriorní kontrolní činností u jednotlivých plátců, přičemž v době realizace kontrolní činnosti jsou již některé články spojení nesoučinné („mizející obchodník“) a finanční prostředky jsou odčerpány mimo dispozici správce daně. S ohledem na neustále se zvyšující sofistikovanost organizovaných daňových úniků cílených pouze na neoprávněné získávání finančních prostředků z veřejných rozpočtů se snižuje účinnost stávajících systémů správce daně identifikujících plátce, kteří jsou do obdobných spojení zapojeni. Zavedení institutu kontrolního hlášení a následných analýz údajů umožní proti organizovaným daňovým únikům efektivně směrovat kontrolní činnost správce daně. Kontrolní hlášení je díky použitému označení slovem „hlášení“ řádným daňovým tvrzením ve smyslu legislativní zkratky ustanovení § 1 odst. 3 daňového řádu, nicméně řada ustanovení daňového řádu je vyloučena speciální úpravou, podobně jako je tomu v současnosti u souhrnného hlášení. Ačkoli nejde o tvrzení daně jako takové, správce daně může získané údaje využít při správě daní a případně i při stanovení výše daně. Kontrolní hlášení ale v žádném případě nenahrazuje daňové přiznání, jedná se o institut zcela odlišný, poměrně úzce spjatý s evidencí pro účely daně z přidané hodnoty. Podobně jako u daňového přiznání i u kontrolního hlášení stíhá plátce povinnost tvrzení a břemeno tvrzení, stejně tak důkazní povinnost a důkazní břemeno ohledně toho, co tvrdil, nebo tvrdit měl (viz § 92 odst. 3 daňového řádu). K odstavci 1 Ustanovení § 101c odst. 1 zakotvuje, kdo je povinen podat kontrolní hlášení. Toto podává plátce, pokud nastane některá ze skutečností presumovaných v tomto ustanovení. A contrario kontrolní hlášení nepodává plátce, který uskutečnil pouze plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně podle § 51, nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně podle § 63. Kontrolní hlášení rovněž nepodává plátce, který neuskutečnil za kalendářní měsíc žádné zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku. K odstavci 2 Odstavec 2 zakotvuje právní úpravu reagující na specifické postavení společnosti (viz § 2716 a násl. občanského zákoníku) bez právní osobnosti v rovině zákona o DPH. Určený společník je na základě § 101b odst. 2 zákona o DPH povinen uvést ve svém daňovém přiznání i zdanitelná plnění a daňovou povinnost z činnosti celé společnosti, a proto se navrhuje postupovat obdobně i v případě podávání kontrolního hlášení. Obdobnou úpravu nalezneme i u souhrnného hlášení v ustanovení § 102 odst. 4 zákona o DPH. K § 101d (náležitosti a způsob podání kontrolního hlášení) Toto ustanovení zakotvuje náležitosti kontrolního hlášení. Rozlišujeme dva okruhy náležitostí, a sice náležitosti obsahové a formální. Obsahové náležitosti upravuje odstavec 1 tohoto ustanovení. Požadavky na formu, tedy formální náležitosti kontrolního hlášení jsou stanoveny v odstavci 2 a 3.

- 66 K odstavci 1 Toto ustanovení zakotvuje povinnost plátce uvádět v kontrolním hlášení předepsané údaje potřebné pro správu daně z přidané hodnoty. Tyto údaje nejsou explicitně stanoveny zákonem, ale budou určeny prostřednictvím formuláře správce daně, bude se tedy jednat o tzv. formulářové podání. Stanovení předepsaných údajů prostřednictvím formuláře je velice flexibilní a správce daně, tak může rychleji reagovat na situace, kdy vyvstane potřeba vyžadovat nějaký další údaj nebo naopak může efektivně odstranit povinnost uvádět údaj, který se ukáže pro tyto účely jako nepotřebný. V případě, že by tyto údaje stanovoval přímo zákon, jejich změna by vyžadovala novelizaci zákona. Tento způsob změny údajů by byl rigidní a neumožňoval by přiměřeně reagovat na potřeby praxe. Zároveň tato konstrukce nepřináší nic nového a jedná se o standardní postup, který je využíván například u daňového přiznání (§ 135 daňového řádu) nebo u přihlášky k registraci (§ 126 daňového řádu). Princip obsažený v tomto ustanovení je standardně používán v rámci daňových zákonů. Předepsané údaje a struktura jejich uspořádání v kontrolním hlášení musí být správcem daně zveřejněna v dostatečném předstihu, s ohledem na nutnost přípravy počítačových systémů, jak na straně plátce, tak na straně správce daně. Formulář kontrolního hlášení bude zveřejněn centrálně na internetových stránkách finanční správy, tak jak je tomu i u jiných formulářových podání. K odstavci 2 Stanovuje se, že kontrolní hlášení může být podáno pouze v elektronické podobě. Tato podmínka vyvstala především z nutnosti obdržet potřebné údaje rychle a ve formátu umožňujícím automatizované zpracování. S ohledem na povahu kontrolního hlášení není žádoucí umožnit plátci, aby mohl tento podávat jinak než elektronicky, neboť by nemohlo dojít k naplnění sledovaného cíle. Standardně tedy bude mít plátce možnost využít elektronických forem podání podle daňového řádu (viz § 71 odst. 1 nebo 3 daňového řádu). Zároveň musí být kontrolní hlášení podáno ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně, což značí, že se bude jednat o tzv. formulářové podání. Jelikož má kontrolní hlášení status daňového tvrzení, tak lze požadavek formátu a struktury dovodit i z ustanovení § 72 odst. 3 daňového řádu a požadavek elektronické adresy podatelny z ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) daňového řádu, nicméně s ohledem na skutečnost, že je tato právní úprava explicitně zahrnuta i do ustanovení týkajících se souhrnného hlášení, považovalo se za vhodné s ohledem na právní jistotu a legitimní očekávání daňových subjektů, tuto povinnost výslovně stanovit i u kontrolního hlášení. Textace tohoto ustanovení je standardně používaná jak v rámci zákona o DPH, tak v rámci jiných daňových zákonů. Formát a struktura kontrolního hlášení musí být správcem daně zveřejněna v dostatečném předstihu, s ohledem na nutnost přípravy počítačových systémů, jak na straně plátce, tak na straně správce daně. Formát a struktura kontrolního hlášení bude zveřejněna centrálně na internetových stránkách finanční správy, tak jak je tomu i u jiných formulářových podání. K odstavci 3 S ohledem na nutnost získat informace, jež mají být obsahem kontrolního hlášení, bez prodlení, je žádoucí zakotvit obdobnou konstrukci, jako lze nalézt v ustanovení § 102 odst. 3 zákona o DPH. Umožňuje se tedy plátci využít režim podle § 71 odst. 3 daňového řádu, tzn. dodatečně potvrdit učiněné podání způsobem uvedeným v § 71 odst. 1 daňového řádu, avšak s tím rozdílem, že k potvrzení kvalifikovaným způsobem bude muset dojít ještě ve lhůtě pro podání kontrolního hlášení, nikoli až následně v dodatečné lhůtě (5 dnů ode dne, kdy došlo správci daně). Pokud plátce nestihne potvrdit toto nekvalifikované elektronické

- 67 podání ve lhůtě pro podání kontrolního hlášení, bude se na něj hledět, jako by kontrolní hlášení nepodal. K § 101e (lhůta pro podání kontrolního hlášení) Toto ustanovení zakotvuje za jaké období a do kdy se kontrolní hlášení podává. Pokud v kalendářním měsíci nastala skutečnost presumovaná v ustanovení § 101c odst. 1, pak je plátce povinen za tento kalendářní měsíc podat kontrolní hlášení. Tuto povinnost je potřeba zkoumat každý měsíc zvlášť. Pokud v jednom kalendářním měsíci nastane skutečnost, která zakládá povinnost podat kontrolní hlášení, vztahuje se tato povinnost výlučně k tomuto měsíci a neznamená to automaticky povinnost podávat kontrolní hlášení za každý následující kalendářní měsíc. Prakticky to tedy může znamenat, že plátce podá kontrolní hlášení za leden a za únor už ne, a pak až následně např. za březen atd. Kontrolní hlášení se podává ve lhůtě do 25 dní po skončení kalendářního měsíce, ve kterém nastala skutečnost, která zakládá povinnost kontrolní hlášení podat. Lhůtu pro podání kontrolního hlášení nelze prodloužit (§ 36 daňového řádu) ani navrátit v předešlý stav (§ 37 daňového řádu), neboť se jedná o daňové tvrzení. Pokud by bylo možno lhůtu k podání kontrolního hlášení jakkoli prodlužovat, ohrozila by se efektivnost samotné kontroly a „párování“ jednotlivých údajů uvedených v kontrolním hlášení. Pro úplnost lze zdůraznit, že podávání kontrolního hlášení není časově ani jinak vázáno na podávání daňového přiznání. Tyto dva instituty jsou na sobě nezávislé, tedy i čtvrtletní plátci podávají kontrolní hlášení měsíčně (pokud jim vznikla povinnost kontrolní hlášení podat). V případě, kdy se ve stejné lhůtě a za stejné období podává kontrolní hlášení i daňové přiznání, lze tato dvě podání učinit v jeden okamžik, nebo nezávisle na sobě. Zákon v tomto případě nepreferuje ani jednu z variant. K § 101f (opravné a následné kontrolní hlášení) Toto ustanovení zakotvuje možnost opravného kontrolního hlášení za podmínek uvedených v odstavci 1 a zakotvuje komplexní lex specialis vůči úpravě následného hlášení podle § 142 daňového řádu. Z povahy věci vyplývá, že se v tomto případě úprava uvedená v daňovém řádu nepoužije. K odstavci 1 Toto ustanovení umožňuje plátci ve lhůtě pro podání kontrolního hlášení nahradit již podané kontrolní hlášení opravným. Toto opravné kontrolní hlášení nastupuje namísto původně podaného kontrolního hlášení a stává se de facto „řádným kontrolním hlášením“. Správce daně vždy přihlédne k poslednímu podanému (opravnému) kontrolnímu hlášení. Opravným kontrolním hlášení lze nahrazovat kontrolní hlášení i následné kontrolní, ale vždy se musí ale jednat o podání ve lhůtě (obdoba § 138 daňového řádu). K odstavci 2 Zjistí-li plátce po uplynutí lhůty pro podání kontrolního hlášení nedostatky tohoto podání – typicky chybějící, neúplné nebo nesprávné údaje, pak již nemůže podat opravné kontrolní hlášení. V takovém okamžiku má povinnost podat do pěti dní od toho zjištění následné kontrolní hlášení (subjektivní lhůta). Plátce může být na tyto nedostatky rovněž upozorněn správcem daně v rámci postupu k odstranění pochybností (srov. § 101g odst. 2). Pakliže je plátce k odstranění pochybností vyzván, je povinen prostřednictvím následného kontrolního hlášení nedostatky napravit ve lhůtě pěti dní (srov. § 101g odst. 3), která počíná běžet ode dne, kdy byl na tyto nedostatky správcem daně upozorněn, protože od tohoto okamžiku lze objektivně říci, že o těch nedostatcích (pochybnostech) musel již najisto vědět.

- 68 Bylo by vhodné, aby mezi údaje, které bude mít plátce povinnost ve formuláři uvádět, v případě následného kontrolního hlášení patřilo i datum zjištění nedostatků, které vedou k nutnosti podat následné kontrolní hlášení, podobně jako je tomu například u dodatečného daňového přiznání. Toto datum je nezbytné pro určení počátku subjektivní lhůty, ve které je nutné následné kontrolní hlášení podat. Opravné kontrolní hlášení i následné kontrolní hlášení lze rovněž podat pouze elektronicky. K odstavci 3 Toto ustanovení zakotvuje, že ustanovení o kontrolním hlášení se použijí obdobně i na následné kontrolní hlášení, pokud zákon explicitně nestanoví speciální pravidlo pro následné kontrolní hlášení (např. § 101f odst. 2). Z důvodu legislativní zdrženlivosti a přehlednosti textu se jeví toto legislativní řešení jako nejvhodnější. Ustanovení o kontrolním hlášení se tedy použijí tam, kde neexistuje speciální úprava pro následné kontrolní hlášení, která má samozřejmě přednost. Typicky se tedy ustanovení o kontrolním hlášení nepoužije třeba v případě lhůty pro podání následného kontrolního hlášení, kde je pro následné kontrolní hlášení konstruován lex specialis 5 dní. Na druhou stranu lze uvést, že se použijí například ustanovení o formálních náležitostech (formát a struktura, povinnost podat elektronicky atd.) či ustanovení upravující následky za porušení povinností souvisejících s kontrolním hlášením. K § 101g (postup při nesplnění povinnosti související s kontrolním hlášením) K odstavci 1 V případě, kdy plátce nepodá kontrolní hlášení nebo následné kontrolní hlášení, ačkoli měl tuto povinnost, správce daně jej vyzve k podání. Zákon explicitně stanoví délku náhradní lhůty pro podání, která tedy činí 5 dní. Jde tak o lhůtu zákonnou, což má mimo jiné důsledek z hlediska nemožnosti požadovat její prodloužení. Není tedy třeba, aby správce daně lhůtu stanovoval individuálně v každé výzvě. S ohledem na nutnost získat informace z kontrolního hlášení neprodleně, není možné, aby tato lhůta byla delší, neboť by to vedlo k nežádoucím průtahům. Jedná se o speciální úpravu vůči té obsažené v ustanovení § 145 odst. 1 a 2 daňového řádu. K odstavci 2 a 3 V případě, že vyvstanou ze strany správce daně pochybnosti o správnosti nebo úplnosti údajů uvedených v kontrolním hlášení (nebo následném kontrolním hlášení), může správce daně vyzvat plátce, aby tyto nedostatky napravil. Plátce daně musí podat následné kontrolní hlášení, ve kterém doplní nebo změní vytýkané údaje. V případě, že se plátce domnívá, že uvedené údaje jsou správné a úplné, pouze je potvrdí (taktéž prostřednictvím následného kontrolního hlášení). Tato situace může typicky nastat v případě, kdy po křížové kontrole uváděných údajů správce daně odhalí nesrovnalosti mezi údaji uváděnými o stejném plnění dvěma plátci. Jelikož správce daně zpravidla nedokáže a priori říci, který plátce uvedl údaje nesprávně, měl by zahájit postup k odstranění pochybností podle odstavce 2 vůči oběma. V zásadě však lze předpokládat, že jeden z plátců uvedl údaje správně a druhý chybně (odhlédneme-li od možnosti, že se spletli oba). Pak stačí, když ten, který uvedl údaje v kontrolním hlášení správně, pouze tyto údaje potvrdí prostřednictvím následného kontrolního hlášení, jehož znění bude stejné jako znění původního kontrolního hlášení, a druhý z plátců pak údaje doplní nebo změní v následném kontrolním hlášení. K této odezvě ze strany plátce daně musí dojít v zákonem stanovené lhůtě 5 dní. Po marném uplynutí této lhůty 5 dní správce daně plátce znovu nevyzývá k podání následného kontrolního hlášení, ale rovnou lze případně uplatnit sankce uvedené v ustanovení § 101h odst. 1 písm. c). Takováto konstrukce odpovídá zásadě rychlosti a procesní ekonomie.

- 69 Bylo by velice administrativně i časově náročné, kdyby po nepodání následného kontrolního hlášení musel správce daně plátce znovu vyzývat ke splnění téže povinnosti dle § 101g odst. 1. Kromě toho, že plátce by měl dbát na včasnou reakci, je potřeba, aby zároveň dostatečně vyhověl výzvě správce daně k odstranění pochybností. V případě, že tyto nebudou dostatečně rozptýleny, správce daně uloží sankci podle § 101h odst. 2. Forma reakce prostřednictvím následného kontrolního hlášení, tj. vyplněného elektronického formuláře, umožňuje správci daně, aby dostal odpovídající správné a úplné údaje rychle a vhodným způsobem. K odstavci 4 Odstavec 4 tohoto ustanovení konstruuje pro doručování výzev souvisejících s kontrolním hlášením lex specialis k obecným ustanovením o doručování, která jsou zakotvena v daňovém řádu (srov. § 39 a násl. daňového řádu). Navrhovaná právní úprava předpokládá doručování výlučně elektronickým způsobem. Zároveň je zde zřejmý hierarchický vztah mezi doručováním do datové schránky a na emailovou adresu. Správce daně v případě, že bude chtít doručovat výzvu danému plátci, si nejprve ověří, zda má tento plátce zpřístupněnu datovou schránkou. Pokud ano, písemnost doručí touto cestou. Pakliže tomu tak není, výzva se doručí prostřednictvím e-mailové adresy, kterou bude plátce povinně uvádět. Samotná povinnost uvádět kontaktní emailovou adresu bude konkretizována v příslušeném formuláři. Tímto formulářem může být buďto samotné kontrolní hlášení nebo přihláška k registraci. Povinnost uvádět daný údaj by se z povahy věci měla vztahovat pouze na ty plátce, kteří tento údaj dosud neuvedli. Pravomoc k tomu požadovat tento údaj je dána jak v navrhovaném § 101d odst. 1, tak v § 126 daňového řádu. K této úpravě bylo nutno přistoupit s ohledem na rychlost a flexibilitu vyžadovanou v otázkách souvisejících s kontrolním hlášením. V případě, kdy by správce daně musel plátce, kteří nemají zpřístupněnu datovou schránku, vyzývat písemně, byl by celý proces velice administrativně i časově náročný a zároveň s ohledem na potřebu rychlého získání dat velice neefektivní. Elektronická forma komunikace umožní širší využití automatizovaného zpracování výzev. K odstavci 5 Právní úprava odstavce 5 stanovuje právní fikci doručení u výzev doručovaných prostřednictvím e-mailové adresy. Obdobnou úpravu lze již v současnosti nalézt v zákoně o dani z přidané hodnoty (srov. § 82 odst. 6 nebo navrhovaný §110k odst. 3). Nejedná se tedy v této oblasti o novum. Na výzvu doručovanou na elektronickou adresu se hledí jako na doručenou okamžikem odeslání správcem daně. Z hlediska možnosti seznámit se s obsahem písemnosti a zareagovat v dané lhůtě (zpravidla 5 dnů) je doručení prostřednictvím emailu přísnější, než doručení do datové schránky, kde platí standardní určení okamžiku doručení. V případě emailové komunikace lze rovněž namítnout sníženou ochranu předávaných informací. Proto je doručování na emailovou adresu koncipováno jako sekundární, tj. nastupuje až v případě, kdy dotyčný nemá zpřístupněnu datovou schránku. Pokud se chce plátce daně vyhnout obtížím spojeným s emailovou komunikací, nic mu nebrání v tom, aby si zdarma zřídil datovou schránku. K odstavci 6 V případě, že by nastala situace, kdy plátce nemá zpřístupněnou datovou schránku a zároveň zatím nesdělil správci daně svou emailovou adresu, správce daně bude využívat klasické instituty doručování dle daňového řádu a doručování výzev podle odst. 4 se neuplatní. Tento stav je však považován za nežádoucí, proto by měl správce daně dbát na to, aby od všech

- 70 plátců povinných podávat kontrolní hlášení obdržel emailovou adresu co nejdříve a plátce by měl poskytnout potřebnou součinnost a tuto adresu správci daně sdělit. Toto ustanovení by se mělo vztahovat pouze na výjimečné případy do doby, než se podaří zjednat nápravu, a standardně by měly být výzvy doručovány prostřednictvím datových schránek nebo emailové komunikace. K § 101h (následky za porušení povinnosti související s kontrolním hlášením) K odstavci 1 Odstavec 1 stanovuje pokutu za nesplnění povinnosti podat kontrolní hlášení nebo následné kontrolní hlášení. Cílem sankce podle odstavce 1 je zajištění motivace plátců k řádnému plnění povinnosti podání. Tato pokuta je koncipována jako sankce vznikající ze zákona (ex lege). Jde o obdobnou konstrukci, kterou lze nalézt u pokuty za opožděné tvrzení daně (§ 250 daňového řádu) či u penále (§ 251 daňového řádu). Správce daně tak nemá prostor pro správní uvážení ohledně její výše, která je určena prostřednictvím absolutní částky (1 000 Kč, 10 000 Kč, 30 000 Kč a 50 000 Kč). Výhodou takové konstrukce je předvídatelnost a právní jistota ohledně toho, jaká výsledná sankce za dané pochybení hrozí, jakož i snížení rizika nerovného zacházení, klientelismu či libovůle. S ohledem na to, že se jedná o pokutu vznikající ze zákona, rozhodnutí správce daně o uložení této pokuty má charakter toliko deklaratorní. Správce daně svým rozhodnutím pouze potvrdí naplnění skutkových podstat sankce uvedených v písmenech a) až d). Se vzrůstajícím počtem pokut se administrativní náročnost proporcionálně nezvyšuje, např. proto, že správce daně nemusí každé jednotlivé rozhodnutí odůvodňovat. Návrh rozlišuje čtyři různé situace, které řadí vzestupně podle závažnosti daného pochybení. Tím má být dosaženo nejen přiměřenosti sankce pro jednotlivé případy z hlediska závažnosti provinění, ale též vytvoření motivačního prvku pro ty plátce, kteří budou chtít závadný stav odstranit. První situace vyjádřena pod písmenem a) dopadá na případy, kdy plátce sice nesplní povinnost podat kontrolní hlášení nebo následné kontrolní hlášení (srov. § 101f) včas, nicméně toto své pochybení napraví, aniž by k tomu byl správcem daně přímo donucen (vyzván). Sankce, která na takového plátce dopadne, je ve srovnání s ostatními případy mírná (1 000 Kč), neboť v chování plátce lze spatřovat stále prvek dobrovolnosti (nikoli donucení). Druhá situace vyjádřena pod písmenem b) nastane v případě, kdy plátce ke splnění povinnosti musel správce daně vyzvat v souladu s § 101g odst. 1. Zde je sankce vyšší než v předchozím případě (10 000 Kč), neboť plátce je k nápravě donucen až správcem daně a lze předpokládat, že bez takového donucení by kontrolní hlášení plátce nepodal. Třetí výše sankce vyjádřená pod písmenem c) je poměrně úzce specializovaná pouze na případy, kdy plátce nepodá následné kontrolní hlášení v rámci postupu k odstranění pochybností. Tato sankce ve výši 30 000 Kč je tedy uložena v situaci, kdy byl plátce správcem daně vyzván k odstranění pochybností, ale na tuto výzvu nijak nereagoval, tedy nedoplnil nebo nezměnil údaje prostřednictvím následného kontrolního hlášení, ani tímto způsobem nepotvrdil údaje původně uvedené v kontrolním hlášení. V případě této nečinnosti není možno z povahy věci využít sankce podle ustanovení § 101h odst. 1 písm. a), b) ani d) a zároveň nelze uplatnit ani sankci podle § 101h odst. 2, neboť tuto může správce daně uložit až v situaci, kdy plátce následné kontrolní hlášení v rámci postupu k odstranění pochybností podá, nicméně tímto dostatečně nerozptýlí pochybnosti na straně správce daně.

- 71 Čtvrtá situace vyjádřena pod písmenem d) má postihovat nejzávažnější typ prohřešku, k němuž dojde v případě, kdy plátce podání kontrolního hlášení nebo následného kontrolního hlášení neprovede ani na výzvu správce daně. Zde nastupuje nejvyšší z ukládaných sankcí (50 000 Kč). K odstavci 2 Sankce podle odstavce 2 dopadne na situace, kdy plátce daně, po předchozí výzvě správce daně k odstranění pochybností, tyto pochybnosti nerozptýlí, ačkoli podal následné kontrolní hlášení, jehož účelem bylo údaje nesprávné nebo neúplné údaje doplnit nebo změnit, resp. potvrdit původní údaje. Správce daně ukládá pokutu podle tohoto odstavce konstitutivním rozhodnutím. Pokutu lze uložit až do výše 50 000 Kč, tzn. správci daně je dána diskreční pravomoc k tomu, aby zohlednil konkrétní případ porušení povinnosti a mohl uložit pokutu v adekvátní výši. Skutkové podstaty pokuty v odstavci 2 korespondují s povinnostmi vyplývajícími z výzvy správce daně k odstranění pochybností (srov. § 101g). Sankce tedy nastoupí ve chvíli, kdy ani údaje uvedené v podaném následném kontrolním hlášení nevedou k rozptýlení pochybností správce daně. Zde je nutné zdůraznit, že skutkovou podstatou pokuty není nekonání plátce. Hypotéza právní normy v odstavci 2 předpokládá podání následného kontrolního hlášení. Plátce na výzvu správce daně reaguje učiněním dalšího podání (následného kontrolního hlášení), avšak kvalita podaných údajů v tomto hlášení nepostačuje k odstranění všech pochybností, které správce daně ve výzvě uvedl. Může nastat i taková situace, kdy plátce na výzvu správce daně k doplnění nebo změně údajů uvedených v kontrolním hlášení prostřednictvím následného kontrolního hlášení nereaguje (nepodá následné kontrolní hlášení). V takovém případě nenastupuje sankce podle odstavce 2, nýbrž sankce podle odstavce 1 písm. c). K odstavci 3 Základní výše pokuty postihující nedodržení povinností souvisejících s kontrolním hlášením se v některých případech může jevit jako příliš nízká, resp. plně nevystihující závažnost porušení dané povinnosti a jeho důsledků pro správu daní. Pokuta podle odstavce 3, jak je patrno z legislativního textu, nastupuje vedle pokut uložených podle odstavce 1 nebo 2, pouze pokud je naplněna vyžadovaná společenská nebezpečnost. Může jít např. o situace, kdy plátce opakovaně porušuje povinnosti související s kontrolním hlášením (např. opakovaně nepodává kontrolní hlášení), či samotné porušení povinností dosahuje vysokého stupně intenzity nebezpečnosti bránícího naplnění hlavního cíle správy daní (např. správce daně kontrolní činností zjistil, že plátce neuvedl v kontrolním hlášení 90% zdanitelných plnění, ačkoli měl povinnost je v kontrolním hlášení uvést). Pokuta podle odstavce 3 je svou povahou fakultativní a lze ji uložit pouze v případě, že již byla uložena pokuta podle odstavce 1 nebo 2. V případě kombinace této pokuty s pokutou podle odstavce 2 není k jejímu uložení potřeba, aby došlo k uložení pokuty podle odstavce 2 v maximální výši, kterou je možno v rámci diskreční pravomoci stanovit. Tedy i v případě, kdy nebude výše pokuty podle odstavce 2 dosahovat 50 000 Kč, lze uložit pokutu podle odstavce 3. Pokud správce daně svou úvahou neshledá, že došlo porušením povinností souvisejících s kontrolním hlášením k závažnému ztížení nebo maření správy daní, tuto pokutu neuloží. Pokutu lze uložit až do výše 500 000 Kč. Je na správci daně, aby vyhodnotil stupeň závažnosti porušení povinností a uložil adekvátní výši této pokuty. Tato pokuta nevzniká

- 72 přímo ze zákona, ale je výsledkem správního uvážení zahrnujícího především přezkoumatelné zdůvodnění toho, proč v daném případě nepostačovala standardní zákonná výše pokuty. Daňové právo (např. ustanovení § 106a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, nebo nově navrhované ustanovení s účinností k 1. lednu 2015 § 43d zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů) operuje s pojmy „závažným způsobem porušuje povinnosti vztahující se ke správě daní“, resp. „závažným způsobem porušuje daňové, celní nebo účetní předpisy“. Porušení takových povinností pak má právní dopad na ekonomickou aktivitu daného subjektu – dle § 106a zákona o DPH se daňový subjekt stává nespolehlivým plátcem, nebo dle § 43 zákona o spotřebních daních nesplňuje jednu z podmínek pro vydání povolení. Ustanovení § 101h tohoto návrhu zákona používá obdobné hodnotové pojmosloví. Nelze jej však postavit na roveň výše uvedených. Je však nutné podotknout, že při naplnění určité míry intenzity porušení povinností souvisejících s kontrolním hlášením, by mohlo dojít k tomu, že bude plátce v návaznosti na § 106a zákona o DPH prohlášen za nespolehlivého plátce. K odstavci 4 V odstavci 4 je s ohledem na to, že pokuta podle odstavce 1 vzniká ze zákona, uložena správci daně povinnost vydat deklaratorní rozhodnutí (viz důvodová zpráva k odstavci 1), kterým plátci sdělí, že ke vzniku pokuty došlo. Současně je stanovena povinnost předepsat tuto pokutu do evidence daní. Jde o standardní ustanovení užívané v obdobných situacích (srov. § 251 odst. 3 daňového řádu). K odstavci 5 Odstavec 5 stanoví splatnost pokuty podle odstavců 1 až 3 do 15 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým je stanovena. Jde o standardní lhůtu, která se uplatní i v případě doměření daně, penále či pořádkové pokuty. Jejím prostřednictvím je tak fakticky zajištěn odkladný účinek odvolání, neboť právní moc nemůže nastat dříve, než je skončeno případné odvolací řízení. K odstavci 6 Jak už bylo naznačeno v důvodové zprávě k pokutám v odstavcích 2 a 3, je správce daně při svém rozhodování o uložení výše pokuty podle odstavce 2 a 3 povinen přihlédnout k tomu, jakým způsobem se porušení povinností souvisejících s kontrolním hlášením projeví na možnosti naplnit hlavní cíl správy daní. Správce daně přihlíží např. k závažnosti, době trvání a případným následkům protiprávního jednání. Taktéž je relevantní, zda dochází k součinnosti plátce a správce daně při plnění povinností souvisejících s kontrolním hlášením. V neposlední řadě správce daně při stanovení výše pokuty podle odstavce 2 posuzuje, v jakém rozsahu byly odstraněny pochybnosti, které ve výzvě uvedl. K § 101i (lhůta pro zánik povinnosti související s kontrolním hlášením) K odstavci 1 Dle ustanovení odstavce 1 je stanovena lhůta, do kdy je plátce povinen plnit povinnosti vyplývající z ustanovení o kontrolním hlášení. Tato lhůta koresponduje s lhůtou pro stanovení daně. Pokud se bude jednat o plátce daně s měsíčním zdaňovacím obdobím, lhůta pro stanovení daně (za konkrétní zdaňovací období) uplyne ve stejný okamžik, jako lhůta pro plnění povinností souvisejících s kontrolním hlášením za dané zdaňovací období. Jinými slovy, ve chvíli kdy uplyne lhůta pro stanovení daně za období leden, dojde také k uplynutí lhůty pro plnění povinností souvisejících s kontrolním hlášení podaným za období leden.

- 73 Jiná situace nastane u plátce s čtvrtletním zdaňovacím obdobím. Ten je povinen, stejně jako plátce s měsíčním zdaňovacím obdobím, podávat kontrolní hlášení za kalendářní měsíc, pokud mi vznikla povinnost podat kontrolní hlášení (srov. § 101c a 101e návrhu zákona). Daňové přiznání však podává jednou za 3 měsíce. Lhůta pro plnění povinností souvisejících s kontrolním hlášením daného čtvrtletí (leden-březen), tzn. fakticky pro 3 podaná kontrolní hlášení, uplyne v jeden okamžik, a to uplynutím lhůty pro stanovení daně za dané čtvrtletí. K odstavci 2 V navrhovaném odstavci 2 je upravena objektivní prekluzivní lhůta pro uložení pokuty za nesplnění povinností souvisejících s kontrolním hlášením, resp. pro rozhodnutí o povinnosti ji platit. Délka této lhůty se navrhuje jako tříletá s tím, že se bude počítat ode dne, ve kterém došlo k porušení povinnosti. Navržená délka lhůty navazuje na základní délku lhůty pro stanovení daně, která představuje obvyklý časový standard, ve kterém správce daně může dané pochybení odhalit. Pokud by došlo ke zkrácení dané lhůty, vedlo by to k nežádoucímu omezení ohledně doby, ve které lze účinně indikovat porušení dané povinnosti a rozhodnout o uložení pokuty. Ke stanovení této lhůty bylo přistoupeno také z důvodu, že úkony související s ukládáním pokuty nemají na délku lhůty pro stanovení daně vliv a pochybení, které by nastalo krátce před koncem této lhůty, by bylo s ohledem na prekluzi nesankcionovatelné. K bodu 72

(§ 102 odst. 3)

Jedná se o sjednocení textu ustanovení z důvodu vyšší míry právní jistoty s navrhovaným zněním kontrolního hlášení. Věcně nedochází ke změně. K bodu 73

(§ 106 odst. 7 věta třetí)

Jedná se o legislativně technickou úpravu v souvislosti s novelizací § 106f odst. 5. K bodu 74

(§ 106e odst. 1 písm. a))

Jedná se o legislativně technickou úpravu v souvislosti s novelizací § 106e. K bodu 75

(§ 106e odst. 1 písm. b))

Jedná se o úpravu zákona na základě požadavku vyplývající z aplikační praxe správce daně. Tato nová úprava umožňuje, aby správce daně mohl zrušit registraci skupiny v situaci, kdy počet členů skupiny klesne pod dva. Daná úprava je plně v souladu s podmínkami, které byly předmětem konzultace s Poradním výborem pro daň z přidané hodnoty. K bodu 76

(§ 106f odst. 5)

Do textu § 106f zákona o DPH se doplňuje jednoznačná úprava pro stanovení okamžiku, kdy se člen skupiny stává plátcem po zániku jeho členství ve skupině, která dosud v zákoně chybí. Jedná se o obdobnou úpravu jako v § 106e odst. 3 (viz zrušení odstavce 5 § 95a). Daná úprava je plně v souladu s podmínkami, které byly předmětem konzultace s Poradním výborem pro daň z přidané hodnoty. K bodu 77

(§ 108 odst. 1 písm. j))

Jedná se o aplikaci judikátu C-409/04 Teleos, podle kterého je nově osobou povinnou přiznat daň osoba registrovaná k dani v jiném členském státě. Tato osoba je povinna přiznat daň, pokud jí plátce dodal zboží do jiného členského státu s tím, že zboží bude odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu, plátce oprávněně uplatnil osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, a zjistí se, že k odeslání nebo přepravě zboží do jiného členského státu ve skutečnosti nedošlo a zboží se nachází v tuzemsku. Jedná se tedy o případ, že nebyla splněna povinnost deklarovaného záměru zboží do jiného členského státu přepravit nebo

- 74 odeslat a nebylo tak možné uplatnit osvobození při dodání zboží do jiného členského státu podle § 64 tohoto zákona a plátce přijal všechna opatření, která od něho mohou být rozumně požadována k prokázání osvobození při dodání zboží do jiného členského státu. K bodu 78

(§ 109 odst. 1 úvodní část ustanovení)

Jedná se o doplnění a upřesnění textu v případě ručení příjemce zdanitelného plnění za nezaplacenou daň z tohoto plnění, a to z důvodu nejasností vyplývajících z výkladu aplikovatelnosti ručení u nezaplacené DPH ze zálohy. K bodu 79

(§ 109 odst. 3 a 4)

Jedná se o úpravu v souvislosti s provedením úpravy v § 109 odst. 1. K bodu 80

(příloha č. 6)

V souvislosti s úpravou v § 92f se v příloze č. 6 stanoví seznam dodání zboží nebo poskytnutí služeb, u nichž bude vláda oprávněna na základě zmocňovacího ustanovení stanovit nařízením, že se použije režim přenesení daňové povinnosti. Seznam v bodech 1 až 9 vychází z výčtu plnění uvedených v čl. 199a směrnice o DPH. Bod 10 přílohy č. 6 umožní postupovat obdobně v případě dodání zboží a poskytnutí služeb na základě případné individuální odchylky, pokud by České republice byla v budoucnu udělena Radou EU podle čl. 395 směrnice o DPH.

K čl. II – přechodná ustanovení K bodu 1 Toto přechodné ustanovení stanovuje, že pro uplatnění daně, jakož i práv a povinností vyplývajících ze zákona za zdaňovací období před účinností tohoto zákona se použijí předpisy platné do dne předcházejícího účinnosti (dosavadní předpisy). K bodu 2 Toto přechodné ustanovení doplňuje bod 2., který do § 4a opět zahrnul i nájem nemovitých věcí. Přechodné ustanovení stanovuje pravidla výpočtu obratu za období, která zahrnují původní i novou úpravu. Počínaje dnem účinnosti novely zákona o DPH se tedy bude obrat zjišťovat tak, že se do obratu za kalendářní měsíce roku 2014 nebudou započítávat údaje za nájem nemovitých věcí podle § 56a, ale počínaje měsícem lednem 2015 se již budou tyto údaje započítávat. Po přechodnou dobu, vlastně rok 2015, se bude obrat za nejvýše 12 kalendářních měsíců skládat z údajů kalendářních měsíců roku 2014 bez nájmu podle § 56a a z údajů kalendářních měsíců roku 2015 vč. nájmu podle § 56a. Poprvé tak bude obrat za všechny kalendářní měsíce vč. nájmu podle § 56a zjištěn za celý rok 2015.

K části druhé - změna zákona č. 47/2011 Sb. K čl. III Jedná se o legislativně technickou změnu rušící novelizační bod, jehož nabytím účinnosti od 1. července 2015 by došlo k pozbytí platnosti ustanovení § 92d zákona o DPH, které dosud upravuje režim přenesení daňové povinnosti při převodu povolenek na emise skleníkových plynů. Tato změna souvisí s novou koncepcí dočasného použití režimu přenesení daňové povinností v zákoně o DPH. Povinnost uplatňovat režim přenesení daňové povinnosti při převodu povolenek na emise skleníkových plynů, která byla v dosavadním § 92d, bude upravena v rámci nařízení vlády ve vazbě na nový § 92f a přílohu č. 6. Tato změna se činí také z důvodu, že došlo k prodloužení možnosti použít režim přenesení daňové povinnosti při

- 75 obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů až do 31. prosince 2018 (čl. 199a směrnice o DPH, ve znění směrnice 2013/43/EU).

K části třetí – změna celního zákona K čl. IV K bodu 1

(§ 293 odst. 1 písm. h) a § 294 odst. 1 písm. h))

Navrhuje se do celního zákona nově doplnit úpravu způsobu a podmínek vykazování statistických údajů o obchodu se zbožím mezi Českou republikou a ostatními členskými státy Evropské unie včetně povinností zpravodajských jednotek za účelem stanovení základního výčtu povinností i postupů povinných subjektů (včetně sankcí za jejich nedodržení) při sdělování údajů o obchodu se zbožím mezi členskými státy Evropské unie a Českou republikou. Navržená právní úprava vymezuje přímo v celním zákoně výčet povinností a sankcí za jejich porušení. V souvislosti se změnou § 319 odst. 4 a 5 celního zákona je nutné změnit znění § 293 odst. 1 písm. h) a § 294 odst. 1 písm. h) tak, aby přestupek zahrnoval rovněž i porušení povinností nově stanovených v § 319 odst. 5. K bodu 2

(§ 319 odst. 4)

Navrženým textem se stanovuje povinnost zpravodajských jednotek, pokud dosáhnou prahu pro vykazování (zvlášť pro odeslání a zvlášť pro přijetí zboží), sdělovat informace o obchodu se zbožím mezi Českou republikou a ostatními členskými státy Evropské unie. Zároveň se upravuje způsob sdělování těchto statistických údajů. K bodu 3

(§ 319 odst. 5 a 6)

Upravují se konkrétní povinnosti zpravodajských jednotek a zmocnění Českého statistického úřadu a Ministerstva financí k vydání prováděcího předpisu v oblasti statistiky zahraničního obchodu, tj. statistiky vyváženého a dováženého zboží a způsobu sdělování údajů o obchodu mezi Českou republikou a ostatními členskými státy Evropské unie. Jedná se o legislativně technickou úpravu, která zpřesňuje stávající zmocnění Českého statistického úřadu a Ministerstva financí k vydání vyhlášky.

K části čtvrté - změna zákona č. 502/2012 Sb. K čl. V Zákon č. 458/2011 Sb. a následně zákon č. 502/2012 Sb., který danou úpravu pouze převzal, zakotvil snížení limitu pro vznik plátcovství u daně z přidané hodnoty z 1 mil. Kč na 750 tis. Kč, a to s odloženou účinností od 1. ledna 2015, tedy ke spuštění jednoho inkasního místa. Jednalo se o jeden z kompenzačních mechanismů ke změnám v oblasti daně z příjmů, které se se spuštěním jednoho inkasního místa pojily. Vzhledem k tomu, že nedojde ke spuštění jednoho inkasního místa k 1. lednu 2015, navrhuje se zrušit toto snížení limitu, tedy zachovat stávající výši obratu 1 mil. Kč. Z důvodu upuštění od realizace jednoho inkasního místa od 1. ledna 2015 dochází také ke zrušení bodu 2 týkajícího se právní úpravy bezdlužnosti.

- 76 -

K části páté – účinnost K čl. VI Účinnost zákona se navrhuje k datu 1. ledna 2015 s výjimkou ustanovení části první čl. I bodů 52, 56, 66, 69, 71 a 72, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2016 a obsahují opatření proti daňovým podvodům (institut kontrolního hlášení), resp. s nimi souvisejí. Návrh také upravuje platnost reverse charge při převodu povolenek na emise skleníkových plynů (v části druhé). Pro část čtvrtou, kterou se ruší snížení obratu pro vznik plátcovství od 31. prosince 2014 z 1 mil. Kč na 750 tis. Kč, je zvolena účinnost dřívější, a to z důvodu předejití nežádoucí aplikace principu přednosti vtělování novel s dřívější platností před těmi s platností pozdější.

V Praze dne 27. srpna 2014

Mgr. Bohuslav Sobotka, v.r. předseda vlády

Ing. Andrej Babiš, v.r. 1. místopředseda vlády a ministr financí

Text částí zákonů v platném znění s vyznačením navrhovaných změn a doplnění K části první návrhu zákona Platné znění dotčených ustanovení zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2015 a s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2016. §1 Předmět úpravy Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje daň z přidané hodnoty. *** §4 Vymezení základních pojmů (1) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) úplatou částka v peněžních prostředcích nebo hodnota nepeněžitého plnění, které jsou poskytnuty v souvislosti s předmětem daně, b) jednotkovou cenou cena za jednotku množství zboží nebo cena za službu, c) daní na výstupu daň uplatněná plátcem za zdanitelné plnění podle § 13 až 20 nebo z přijaté úplaty vztahující se k tomuto plnění, d) vlastní daní daň odpovídající rozdílu mezi daní na výstupu a odpočtem daně za zdaňovací období v případě, že daň na výstupu je vyšší nebo rovna odpočtu daně, e) d) nadměrným odpočtem daň odpovídající rozdílu mezi daní na výstupu a odpočtem daně za zdaňovací období v případě, že daň na výstupu je nižší než odpočet daně, f) e) správcem daně příslušný finanční úřad; ve věci povolení k prodeji za ceny bez daně a při dovozu zboží je správcem daně příslušný celní úřad s výjimkou případů, kdy povinnost přiznat daň při dovozu zboží vzniká plátci podle § 23 odst. 3 až 5, g) f) osobou registrovanou k dani osoba, které bylo přiděleno daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty v rámci obchodování mezi členskými státy, h) g) zahraniční osobou osoba, která nemá na území Evropské unie sídlo ani místo pobytu, i) h) místem pobytu 1. adresa fyzické osoby vedená v základním registru obyvatel nebo v jiné obdobné evidenci, nemá-li ji 2. adresa, kterou fyzická osoba uvedla správci daně, a nemá-li ani tu 3. místo, kde se fyzická osoba obvykle zdržuje z důvodu osobních nebo profesních vazeb; má-li tato osoba profesní vazby v jiné zemi, než ve které má své osobní vazby, je místo, kde se obvykle zdržuje, určeno osobními vazbami, j) i) sídlem u osoby povinné k dani adresa místa jejího vedení, kterým se rozumí místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se řízení osoby povinné k dani, popřípadě místo, kde se schází její vedení; nemá-li fyzická osoba místo svého vedení, rozumí se sídlem u této osoby místo jejího pobytu, k) j) provozovnou organizační složka osoby povinné k dani, která může uskutečňovat dodání zboží nebo poskytnutí služby, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje,

-2l) k) dotací k ceně přijaté finanční prostředky poskytované ze státního rozpočtu, z rozpočtů územních samosprávných celků, státních fondů, z grantů přidělených podle zvláštního zákona, z rozpočtu cizího státu, z grantů Evropské unie či dle programů obdobných, pokud je příjemci dotace stanovena povinnost poskytovat plnění se slevou z ceny a výše slevy se váže k jednotkové ceně plnění; za dotaci k ceně se nepovažuje zejména dotace k výsledku hospodaření a na pořízení dlouhodobého hmotného majetku a dlouhodobého nehmotného majetku, m) l) zbožím, které je předmětem spotřební daně, zboží, které je předmětem některé ze spotřebních daní, předmětem daně z pevných paliv nebo předmětem daně ze zemního plynu a některých dalších plynů, s výjimkou plynu dodávaného prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nacházející se na území Evropské unie anebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené, n) m) osobou neusazenou v tuzemsku osoba povinná k dani, která 4. nemá sídlo v tuzemsku, 5. uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku a 6. v tuzemsku nemá provozovnu nebo v tuzemsku má provozovnu, která se tohoto plnění neúčastní, o) n) osvobozenou osobou osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v jiném členském státě, která je v tomto členském státě osobou s obdobným postavením jako v tuzemsku osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem. (2) Zbožím se pro účely tohoto zákona rozumí a) b) c) d) e)

hmotná věc, s výjimkou peněz a cenných papírů, právo stavby, živé zvíře, lidské tělo a část lidského těla, plyn, elektřina, teplo a chlad. (3) Za zboží se dále považují

a) bankovky a mince české měny při jejich dodání výrobcem České národní bance, nebo při jejich pořízení z jiného členského státu, nebo jejich dovoz Českou národní bankou, b) bankovky, státovky a mince české nebo cizí měny prodávané pro sběratelské účely za ceny vyšší, než je jejich nominální hodnota nebo přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu podle směnného kurzu vyhlašovaného Českou národní bankou, c) cenné papíry při jejich dodání výrobcem emitentovi v tuzemsku, nebo při jejich pořízení z jiného členského státu nebo jejich dovozu a vývozu jako výrobku. (4) Pro účely tohoto zákona se dále rozumí a) dopravním prostředkem vozidlo, jiný prostředek nebo zařízení, které jsou určené k přepravě osob nebo zboží z jednoho místa na jiné a které jsou obvykle konstruované pro použití k přepravě a mohou k ní být skutečně použity; za dopravní prostředek se nepovažuje vozidlo, které je trvale znehybněno, ani kontejner, b) novým dopravním prostředkem 1. vozidlo určené k provozu na pozemních komunikacích s obsahem válců větším než 48 cm3 nebo s výkonem větším než 7,2 kW, pokud bylo dodáno do 6 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo má najeto méně než 6 000 km, 2. loď delší než 7,5 m, pokud byla dodána do 3 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo má najeto méně než 100 hodin, s výjimkou námořních lodí užívaných k obchodní, průmyslové, rybářské nebo záchranářské činnosti, nebo

-33.

c) d)

e) f) g) h) i) j)

letadlo o maximální vzletové hmotnosti větší než 1550 kg, pokud bylo dodáno do 3 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo má nalétáno méně než 40 hodin, s výjimkou letadel využívaných leteckými společnostmi pro mezinárodní leteckou přepravu. obchodním majetkem souhrn majetkových hodnot, který slouží nebo je určen osobě povinné k dani k uskutečňování ekonomických činností, dlouhodobým majetkem obchodní majetek, který je 1. hmotným majetkem podle zákona upravujícího daně z příjmů7c), 2. odpisovaným nehmotným majetkem podle zákona upravujícího daně z příjmů, nebo 3. pozemkem, který je dlouhodobým hmotným majetkem podle právních předpisů upravujících účetnictví7d), nebo 4. technickým zhodnocením podle zákona upravujícího daně z příjmů, dlouhodobým majetkem vytvořeným vlastní činností dlouhodobý majetek, který plátce v rámci svých ekonomických činností vyrobil, postavil nebo jinak vytvořil; technické zhodnocení73) se považuje za samostatný dlouhodobý majetek vytvořený vlastní činností, osobním automobilem dopravní prostředek, který má v technickém osvědčení4) nebo technickém průkazu zapsanou kategorii M1 nebo M1G; pokud zápis kategorie chybí, vymezuje se tato kategorie zvláštním právním předpisem4a), nájmem také podnájem, pacht a podpacht, přepravou zboží také přeprava peněz a cenných papírů, dodáním zboží s instalací nebo montáží dodání spojené s instalací nebo montáží osobou povinnou k dani, která zboží dodává, nebo jí zmocněnou třetí osobou, dodáním zboží soustavami nebo sítěmi dodání 1. plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nacházející se na území Evropské unie anebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené, 2. elektřiny, tepla nebo chladu sítěmi.

(5) Pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurz platný pro osobu provádějící přepočet ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění, a to a) kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou, nebo b) poslední směnný kurz zveřejněný Evropskou centrální bankou; přepočet mezi měnami jinými než euro se provede za použití směnného kurzu každé z těchto měn vůči euru. § 4a Obrat (1) Obratem se pro účely tohoto zákona rozumí souhrn úplat bez daně, včetně dotace k ceně, které osobě povinné k dani náleží za uskutečněná plnění, kterými jsou dodání zboží a poskytnutí služby, s místem plnění v tuzemsku, jde-li o úplaty za a) zdanitelné plnění, b) plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, nebo c) plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně podle § 54 až 5656a, jestliže nejsou doplňkovou činností uskutečňovanou příležitostně. (2) Do obratu se nezahrnuje úplata z prodeje dlouhodobého majetku. (3) Do obratu osoby povinné k dani, která je společníkem společnosti, v jejímž rámci se uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně, se zahrnuje obrat dosahovaný a) touto osobou samostatně mimo společnost a b) celou společností.

-4§ 4b Zvláštní ustanovení (1) Pro účely tohoto zákona se ustanovení o obchodním závodu použijí i na část obchodního závodu tvořící samostatnou organizační složku. (2) Pro účely tohoto zákona se na svěřenský fond a organizační složku státu, která je účetní jednotkou, hledí jako na právnickou osobu. (3) Jednotka pro účely tohoto zákona vždy zahrnuje podíl na společných částech domu, a pokud je s ní spojeno vlastnictví k pozemku, tak i podíl na tomto pozemku. (3) Ustanovení tohoto zákona o jednotce a o nemovité věci se použijí obdobně i na jednotku, která je vymezena podle zákona o vlastnictví bytů, spolu se s ní spojeným podílem na společných částech domu, a pokud je s ní spojeno vlastnictví k pozemku, tak i spolu s podílem na tomto pozemku. *** §5 Osoby povinné k dani (1) Osoba povinná k dani je fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, pokud tento zákon nestanoví v § 5a jinak. Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti. (2) Ekonomickou činností uvedenou v odstavci 1 se pro účely tohoto zákona rozumí soustavná činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně důlní činnosti a zemědělské výroby a soustavné činnosti vykonávané podle zvláštních právních předpisů, zejména nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelů, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců. Za ekonomickou činnost se také považuje využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmů, pokud je tento majetek využíván soustavně. Samostatně uskutečňovanou ekonomickou činností není činnost zaměstnanců nebo jiných osob, kteří mají uzavřenou smlouvu se zaměstnavatelem, na základě níž vznikne mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pracovněprávní vztah, případně činnosti osob, které jsou zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti podle zvláštního právního předpisu6) nebo jako příjmy za autorské příspěvky, z nichž je uplatňována zvláštní sazba daně podle zvláštního právního předpisu7). (3) Stát, kraje, obce, organizační složky státu, krajů a obcí, dobrovolné svazky obcí, hlavní město Praha a jeho městské části a právnické osoby založené nebo zřízené zvláštním právním předpisem nebo na základě zvláštního právního předpisu7a) se při výkonu působností v oblasti veřejné správy nepovažují za osoby povinné k dani, a to i v případě, kdy za výkon těchto působností vybírají úplatu7b). Pokud však uskutečňováním některých z těchto výkonů došlo podle rozhodnutí příslušného orgánu k výraznému narušení hospodářské soutěže, považuje se, pokud jde o tento výkon, za osobu povinnou k dani, a to ode dne nabytí právní moci vydaného rozhodnutí. Osoba podle věty první se však vždy považuje za osobu povinnou k dani, pokud uskutečňuje činnosti uvedené v příloze č. 3. (4) Za samostatnou osobu povinnou k dani se považuje hlavní město Praha a každá jeho městská část.

-5*** § 5c (1) Práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona osobám, které se staly členy skupiny, přecházejí na skupinu dnem registrace skupiny. (2) Práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona osobě, která přistoupila ke skupině, přecházejí na skupinu dnem přistoupení této osoby. (3) Práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona skupině přecházejí na osoby, které jsou členy skupiny ke dni zrušení registrace skupiny, dnem následujícím po dni jejího zrušení, a to v rozsahu, v jakém se vztahují k plněním uskutečněným nebo přijatým jednotlivými členy skupiny. Nelze-li takto přechod práv a povinností stanovit, určí při zrušení registrace skupiny rozsah, v jakém tyto práva a povinnosti přecházejí, členové skupiny dohodou. (4) Práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona skupině přecházejí na osobu, jejíž členství ve skupině je zrušeno, dnem následujícím po dni zrušení jejího členství, a to v rozsahu, v jakém se vztahují k plněním uskutečněným nebo přijatým touto osobou. Nelze-li takto přechod práv a povinností stanovit, určí při zrušení členství této osoby rozsah, v jakém tyto práva a povinnosti přecházejí, skupina a člen skupiny, jehož členství je rušeno, dohodou. *** § 6k Osoba povinná k dani, která není plátcem, nebo právnická osoba nepovinná k dani, které budou v tuzemsku pořizovat zboží z jiného členského státu podle § 2b, jsou identifikovanými osobami ode dne následujícího po dni oznámení rozhodnutí, kterým jsou tyto osoby registrovány. § 6l Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, je identifikovanou osobou ode dne následujícího po dni oznámení rozhodnutí, kterým je tato osoba registrována, pokud a) od osoby neusazené v tuzemsku bude přijímat zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, pokud se jedná o 1. poskytnutí služby, 2. dodání zboží s instalací montáží, nebo 3. dodání zboží soustavami nebo sítěmi, nebo b) bude poskytovat službu s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně. *** § 14 Poskytnutí služby (1) Poskytnutím služby se pro účely tohoto zákona rozumí všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží. Poskytnutím služby se pro účely tohoto zákona rozumí také a) pozbytí nehmotné věci, b) přenechání zboží k užití jinému,

-6c) vznik a zánik věcného břemene, d) zavázání se povinnosti zdržet se určitého jednání nebo strpět určité jednání nebo situaci. (2) Za poskytnutí služby se pro účely tohoto zákona považuje a) poskytnutí služby za úplatu i na základě rozhodnutí státního orgánu nebo vyplývající ze zvláštního právního předpisu, b) poskytnutí služby prostřednictvím komisionáře na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu; tato služba se považuje za samostatné poskytnutí služby komitentem nebo třetí osobou komisionáři a samostatné poskytnutí služby komisionářem třetí osobě nebo komitentovi. (3) Za poskytnutí služby za úplatu se pro účely tohoto zákona také považuje a) poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce, b) vydání vypořádacího podílu na obchodní korporaci nebo podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku2), pokud byl u majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně, c) při zániku společnosti nebo zániku členství společníka ve společnosti bezúplatné přenechání 1. nehmotného majetku, který je ve vlastnictví daného společníka, do vlastnictví jiného společníka nebo do společného majetku, 2. toho, co by společník získal při zániku společnosti nebo při zániku členství v nepeněžité podobě v nehmotném majetku, do vlastnictví jiného společníka nebo do společného majetku, d) vložení nepeněžitého vkladu do obchodní korporace v nehmotném majetku, pokud vkladatel při nabytí majetku uplatnil u něj nebo u jeho části odpočet daně, s výjimkou vkladu obchodního závodu; vkladatel i nabyvatel v takovém případě odpovídají za splnění povinnosti přiznat daň společně a nerozdílně. (4) Pro účely tohoto zákona se za poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce rozumí a) dočasné využití obchodního majetku, s výjimkou dlouhodobého majetku, pro osobní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně, nebo b) poskytnutí služby plátcem bez úplaty pro osobní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců nebo jiné účely než souvisejících s uskutečňováním jeho ekonomických činností, pokud u přímo souvisejících přijatých plnění byl uplatněn odpočet daně. (5) Za poskytnutí služby se však pro účely tohoto zákona nepovažuje a) pozbytí obchodního závodu, b) vydání nebo poskytnutí majetku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku, včetně poskytnutí služby, jako náhrady nebo vypořádání podle zvláštních právních předpisů zvláštního právního předpisu o nápravě majetkových křivd,11) c) postoupení vlastní pohledávky vzniklé plátci. ***

-7§ 19 Dodání a pořízení nových dopravních prostředků uvnitř území Evropského společenství (1) Plátce, který dodává za úplatu nový dopravní prostředek do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě, uskutečňuje plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně. (2) Dnem prvního uvedení do provozu se u nových dopravních prostředků lodí a letadel rozumí den dodání výrobcem prvnímu kupujícímu nebo vlastníkovi nebo první den, kdy kupující nebo vlastník je oprávněn s dopravním prostředkem nakládat, a to ten den, který nastane dříve, nebo den, kdy byl dopravní prostředek výrobcem použit pro předváděcí účely. Za den prvního uvedení do provozu u pozemních motorových vozidel se považuje den, kdy bylo vozidlo registrováno k provozu ve státu výrobce, nebo den, kdy nastala povinnost toto vozidlo ve státu výrobce registrovat, a to ten den, který nastane dříve. Pokud není povinnost vozidlo registrovat ve státu výrobce, je dnem prvního uvedení do provozu den, kdy bylo vozidlo odvezeno kupujícím nebo jeho vlastníkem, nebo den dodání kupujícímu nebo jeho vlastníkovi nebo den, kdy kupující nebo vlastník s ním mohl nakládat, a to ten den, který nastane dříve, nebo den, kdy pozemní motorové vozidlo bylo použito pro předváděcí účely. Jestliže není den prvního uvedení do provozu takto stanoven, považuje se za den prvního uvedení do provozu den, kdy byl vystaven doklad o prodeji. (3) Plátce, který pořizuje za úplatu nový dopravní prostředek od osoby registrované k dani v jiném členském státě, uskutečňuje pořízení zboží z jiného členského státu. (4) Plátce, který dodává za úplatu nový dopravní prostředek do jiného členského státu osobě, která není osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, uskutečňuje plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je nový dopravní prostředek přemístěn do jiného členského státu a plátce společně s pořizovatelem předloží místně příslušnému správci daně hlášení o dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu ve lhůtě pro podání daňového přiznání, ke kterému přiloží kopii vystaveného daňového dokladu. Dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu osobě, která není osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, plátce neuvádí do souhrnného hlášení. Plátce, který pořizuje za úplatu nový dopravní prostředek z jiného členského státu od osoby, která není osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, uskutečňuje také pořízení zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně v tuzemsku, a k daňovému přiznání je povinen přiložit hlášení o pořízení nového dopravního prostředku a kopii daňového dokladu, který mu vystavil dodavatel. (5) Osoba, která není plátcem, a příležitostně dodá nový dopravní prostředek, který je přemístěn do jiného členského státu, se považuje za osobu oprávněnou uplatnit nárok na odpočet daně, kterou zaplatila při nabytí nového dopravního prostředku ve sjednané ceně nebo při dovozu nebo při pořízení z jiného členského státu, a to maximálně do výše daně, kterou by byl povinen odvést plátce, pokud by dodání bylo zdanitelným plněním v tuzemsku. Tato osoba je oprávněna uplatnit nárok na odpočet daně u svého místně příslušného správce daně v daňovém přiznání, ke kterému přiloží kopii daňového dokladu, a s hlášením o dodání nového dopravního prostředku předloží daňové přiznání do 10 dnů ode dne dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu; tuto lhůtu nelze prodloužit. Pokud nárok na odpočet daně neuplatní v tomto daňovém přiznání nebo na požádání správce daně neposkytne informace nutné ke správnému stanovení nároku na odpočet daně, její nárok zaniká.

-8(6) Osoba, která není plátcem, a pořizuje v tuzemsku nový dopravní prostředek z jiného členského státu, který bude registrován k provozu v tuzemsku, je povinna předložit daňové přiznání, ke kterému přiloží kopii daňového dokladu, hlášení o pořízení nového dopravního prostředku do 10 dnů ode dne pořízení; tuto lhůtu nelze prodloužit. Na základě tohoto daňového přiznání správce daně vyměří částku daně, kterou je pořizující osoba povinna zaplatit místně příslušnému správci daně do 25 dnů ode dne, kdy jí daň byla vyměřena. Správce daně osobě požívající výsad a imunit při pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu vydá potvrzení o osvobození od daně, pokud je pořízen nový dopravní prostředek v rámci množstevních limitů stanovených v § 80. (7) Osoba, která pořizuje nový dopravní prostředek z jiného členského státu, který bude registrován v registru silničních motorových vozidel, může před podáním daňového přiznání podat hlášení o pořízení nového motorového vozidla a zaplatit zálohu ve výši daně z pořízení nového dopravního prostředku, kterou vypořádá v následně podaném daňovém přiznání. K hlášení o pořízení nového motorového vozidla je povinna přiložit kopii daňového dokladu, který jí vystavil dodavatel z jiného členského státu. Zaplacení zálohy správce daně na žádost pořizovatele potvrdí. (8) Při dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu musí být na daňovém dokladu uveden údaj, že se jedná o nový dopravní prostředek, a údaje tuto skutečnost potvrzující. *** § 28 Pravidla pro vystavování daňových dokladů v tuzemsku (1) Plátce je povinen vystavit daňový doklad v případě a) dodání zboží nebo poskytnutí služby osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, s výjimkou plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, b) zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku, c) dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, d) přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění podle písmene a) nebo b) vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty, nebo e) uskutečnění plnění podle § 13 odst. 4, s výjimkou § 13 odst. 4 písm. c) a d), nebo podle § 14 odst. 3, s výjimkou § 14 odst. 3 písm. c) a d). (2) Osoba povinná k dani je povinna vystavit daňový doklad v případě a) uskutečnění plnění pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění v členském státě, ve kterém nemá osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny ve kterém nemá umístěnu provozovnu, prostřednictvím které je toto plnění uskutečněno, pokud jde o 1. poskytnutí služby, 2. dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo 3. dodání zboží soustavami nebo sítěmi, b) poskytnutí služby nebo dodání zboží s instalací nebo montáží pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění ve třetí zemi, nebo c) přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění podle písmene a) nebo b) vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty.

-9(3) Orgán veřejné moci nebo dražebník je povinen namísto plátce vystavit daňový doklad při dražbě obchodního majetku plátce nebo při jeho prodeji mimo dražbu, a to obdobně podle odstavce 1 písm. a), a poskytnout daňový doklad tomuto plátci. (3) (4) Daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění. (4) (5) Daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém a) se uskutečnilo dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, b) se uskutečnilo poskytnutí služby, dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění v členském státě, ve kterém nemá osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny ve kterém nemá umístěnu provozovnu, prostřednictvím které je toto plnění uskutečněno, c) se uskutečnilo poskytnutí služby nebo dodání zboží s instalací nebo montáží pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění ve třetí zemi, nebo d) byla přijata úplata, pokud před uskutečněním plnění podle písmen b) nebo c) vznikla povinnost vystavit daňový doklad v důsledku přijetí úplaty. (5) (6) Osoba povinná k dani může k vystavení daňového dokladu písemně zmocnit osobu, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo třetí osobu. Pokud je zmocnění uděleno elektronicky, musí být podepsáno uznávaným elektronickým podpisem. *** § 29 Náležitosti daňového dokladu (1) Daňový doklad musí obsahovat tyto údaje: a) b) c) d) e) f) g) h)

označení osoby, která uskutečňuje plnění, daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění, označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, evidenční číslo daňového dokladu, rozsah a předmět plnění, den vystavení daňového dokladu, den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost ke dni přijetí úplaty přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění, pokud se liší ode dne vystavení daňového dokladu, i) jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně, j) základ daně, k) sazbu daně, l) výši daně; tato daň se uvádí v české měně. (2) Daňový doklad musí obsahovat rovněž tyto údaje: a) odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení předpisu Evropské unie nebo jiný údaj uvádějící, že plnění je od daně osvobozeno, je-li plnění osvobozeno od daně,

- 10 b) „vystaveno zákazníkem“, je-li osoba, pro kterou je plnění uskutečněno, zmocněna k vystavení daňového dokladu, c) „daň odvede zákazník“, je-li osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno. (3) Daňový doklad nemusí obsahovat tyto údaje: a) daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, není-li jí přiděleno, b) rozsah plnění a jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně, pokud vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty, c) sazbu daně a výši daně, 1. jedná-li se o plnění osvobozené od daně, nebo 2. je-li osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno. (4) Označením se pro účely daňových dokladů rozumí a) obchodní firma nebo jméno, b) dodatek ke jménu a c) sídlo. *** § 32 Doklad o použití (1) Doklad o použití je daňový doklad vystavený v případě plnění podle § 13 odst. 4 písm. a), b), e) a f) nebo podle § 14 odst. 3 písm. a) a b). (2) V dokladu o použití se namísto rozsahu a předmětu plnění rovněž uvede sdělení o účelu použití. § 32a Potvrzení při dražbě a při prodeji mimo dražbu Potvrzení vystavené při dražbě obchodního majetku plátce nebo při jeho prodeji mimo dražbu je daňovým dokladem, pokud obsahuje a) náležitosti daňového dokladu a b) sdělení, že se jedná o prodej prostřednictvím osoby určené k uskutečnění prodeje obchodního majetku plátce. *** § 34 (1) U daňového dokladu musí být od okamžiku jeho vystavení do konce doby stanovené pro jeho uchovávání zajištěna a) věrohodnost jeho původu, b) neporušenost jeho obsahu a c) jeho čitelnost. (2) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) věrohodností původu skutečnost, že je zaručena totožnost osoby, která plnění uskutečňuje nebo která daňový doklad oprávněně vystavila,

- 11 b) neporušeností obsahu skutečnost, že obsah daňového dokladu požadovaný podle tohoto zákona nebyl změněn, c) čitelností skutečnost, že je možné se seznámit s obsahem daňového dokladu přímo nebo prostřednictvím technického zařízení. (3) Zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu a neporušenosti jeho obsahu, neporušenosti jeho obsahu a jeho čitelnosti lze dosáhnout prostřednictvím kontrolních mechanismů procesů vytvářejících spolehlivou vazbu mezi daňovým dokladem a daným plněním. (4) Věrohodnost původu daňového dokladu v elektronické podobě a neporušenost jeho obsahu lze vedle kontrolních mechanismů procesů zajistit také a) uznávaným elektronickým podpisem, b) uznávanou elektronickou značkou, nebo c) elektronickou výměnou informací (EDI)21), jestliže dohoda o této výměně stanoví užití postupů zaručujících věrohodnost původu a neporušenost obsahu. *** § 35 Obecné ustanovení o uchovávání daňových dokladů (1) Povinnost uchovávat daňové doklady má uchovatel, kterým je osoba povinná k dani, která a) daňový doklad vystavila nebo jejímž jménem byl daňový doklad vystaven, pokud jde o daňové doklady za uskutečněná plnění, nebo b) má sídlo nebo provozovnu v tuzemsku a která je plátcem nebo identifikovanou osobou, pokud jde o daňové doklady za všechna plnění přijatá v souvislosti se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku. (2) Daňové doklady se uchovávají po dobu 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se plnění uskutečnilo. (3) Uchovatel se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku je povinen uchovávat daňové doklady v tuzemsku. To neplatí, pokud je uchovává způsobem umožňujícím nepřetržitý dálkový přístup. (4) Pokud má uchovatel sídlo nebo provozovnou provozovnu v tuzemsku, je povinen předem oznámit správci daně místo uchovávání daňových dokladů v případě, že toto místo není v tuzemsku. (5) Uchovatel je povinen na žádost správce daně zajistit český překlad daňového dokladu vystaveného v cizím jazyce. *** § 38 Základ daně a výpočet daně při dovozu zboží (1) Základem daně při dovozu zboží podle § 20 je součet a) základu pro vyměření cla, včetně cla, dávek a poplatků splatných z důvodu dovozu zboží, pokud již nejsou zahrnuty do základu pro vyměření cla,

- 12 b) vedlejších výdajů vzniklých do prvního místa určení, v tuzemsku, popřípadě do dalšího místa určení na území Evropské unie, pokud je toto místo při uskutečnění zdanitelného plnění známo, pokud nejsou zahrnuty do základu daně podle písmena a), c) příslušné spotřební daně, pokud není stanoveno v § 41 jinak. (2) Prvním místem určení se pro účely odstavce 1 rozumí místo uvedené v přepravním dokladu, na jehož základě je zboží dováženo do dovážejícího členského státu. Pokud není první místo určení uvedeno na přepravním dokladu, považuje se za první místo určení místo prvního přeložení dováženého zboží v dovážejícím členském státě. (3) Základem daně při vrácení nebo propuštění zboží, které bylo a) plátcem dovezeno a umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma a bylo propuštěno do volného oběhu, pokud nedochází ke změně vlastnického vztahu, bez ohledu na skutečnost, zda zboží prošlo nebo neprošlo zpracovatelskými operacemi a plátce navrhuje jeho propuštění do tuzemska, je základ daně podle odstavce 1, b) plátcem dovezeno a umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma a bylo propuštěno do volného oběhu, pokud došlo ke změně vlastnického vztahu a nový vlastník navrhuje jeho propuštění, je součet pořizovací ceny nebo ceny určené podle právních předpisů upravujících oceňování majetku a popřípadě spotřební daně; pokud zboží prošlo zpracovatelskými operacemi, vstupuje do základu daně ještě výše nákladů na provedené zpracovatelské operace, c) plátcem umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma, pokud nedochází ke změně vlastnického vztahu, je součet ceny určené podle právních předpisů upravujících oceňování majetku ke dni umístění zboží do svobodného skladu nebo svobodného pásma a popřípadě spotřební daně, pokud dochází ke změně vlastnického vztahu, je součet pořizovací ceny nebo ceny určené podle právních předpisů upravujících oceňování majetku a popřípadě spotřební daně, d) plátcem umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma, pokud došlo ke změně vlastnického vztahu a prošlo zpracovatelskými operacemi, je součet pořizovací ceny nebo ceny určené podle právních předpisů upravujících oceňování majetku a popřípadě spotřební daně a výše nákladů na provedené zpracovatelské operace, e) osobou, která není plátcem, umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma, prošlo zpracovatelskými operacemi a má být původním nebo novým vlastníkem propuštěno zpět do tuzemska, je výše nákladů na provedené zpracovatelské operace. (4) U propuštění zboží do režimu volného oběhu, aktivního zušlechťovacího styku v systému navracení, dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla nebo vrácení zboží se daň vypočte jako součin základu daně a sazby daně. Vypočtená daň se může zaokrouhlit podle § 37 odst. 1. U zboží propuštěného do volného oběhu z režimu pasivního zušlechťovacího styku se základ daně vypočte podle odstavce 1 bez zahrnutí hodnoty služby poskytnuté osobou neusazenou v tuzemsku s místem plnění v tuzemsku podle § 9 odst. 1. (5) Pro účely stanovení základu daně při dovozu zboží se pro přepočet cizí měny na českou měnu použije kurz stanovený podle přímo použitelných předpisů Evropské unie upravujících clo. § 39 Základ daně a výpočet daně při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční osobou neusazenou v tuzemsku (1) Základ daně při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční osobou neusazenou v tuzemsku se stanoví obdobně podle § 36.

- 13 (2) Plátce je povinen si sám daň vypočítat podle § 37 odstavce 1. *** § 42 Oprava základu daně a oprava výše daně (1) Plátce opraví základ daně a výši daně a) při zrušení nebo vrácení celého nebo části zdanitelného plnění, b) při snížení, popřípadě při zvýšení základu daně podle § 36 a 36a, ke kterému dojde po dni uskutečnění zdanitelného plnění, c) při vrácení spotřební daně podle § 40 odst. 2, d) pokud nedojde k dodání zboží podle § 13 odst. 3 písm. d), e) při vrácení úplaty, ze které vznikla plátci ke dni jejího přijetí povinnost přiznat daň a jestliže se zdanitelné plnění neuskutečnilo, nebo f) pokud byla úplata, ze které vznikla plátci ke dni jejího přijetí povinnost přiznat daň použita na úhradu jiného plnění. (2) V případě opravy základu daně a výše daně, plátce do 15 dnů ode dne zjištění skutečností rozhodných pro provedení opravy vystaví opravný daňový doklad, pokud měl povinnost vystavit daňový doklad. Pokud plátce neměl povinnost vystavit daňový doklad, provede ve stejné lhůtě opravu v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty. (3) Oprava základu daně a výše daně je samostatným zdanitelným plněním, které se považuje za uskutečněné nejpozději posledním dnem zdaňovacího období, ve kterém plátce a) opravou základu daně a výše daně zvyšuje daň na výstupu, b) opravou základu daně a výše daně snižuje daň na výstupu a osoba povinná k dani, právnická osoba nepovinná k dani, nebo identifikovaná osoba, pro kterou se původní plnění uskutečnilo nebo která poskytla úplatu, z níž vznikla povinnost přiznat daň, obdržela opravný daňový doklad, nebo c) provedl opravu základu daně a výše daně v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty, pokud plátce neměl povinnost vystavit opravný daňový doklad podle odstavce 2. (4) V případě opravy základu daně a výše daně se uplatní sazba daně platná ke dni povinnosti přiznat daň u původního zdanitelného plnění. Pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurz uplatněný u původního zdanitelného plnění. V případě opravy základu daně a výše daně podle § 42 odst. 1 písm. b), kdy je zároveň vystaven opravný daňový doklad podle § 45 odst. 4, lze použít i kurz platný první pracovní den kalendářního roku, ve kterém vznikl důvod opravy. (5) Opravu základu daně a výše daně nelze provést po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň u původního zdanitelného plnění. (6) V případě opravy základu daně a výše daně, pokud nedojde k dodání zboží podle § 13 odst. 3 písm. d), plátce sníží výši daně o částku daně vypočítanou podle § 37 odst. 1 ze základu daně stanoveného jako rozdíl mezi úplatou bez daně, která plátci náleží za plnění podle § 13 odst. 3 písm. d), a částkou bez daně, která plátci náleží do dne předčasného ukončení smlouvy. Opravu lze provést do 3 let od konce kalendářního roku, v němž nastala skutečnost, na jejímž základě nedošlo k převedení vlastnického práva na uživatele. (4) V případě opravy základu daně a výše daně se uplatní sazba daně platná ke dni povinnosti přiznat daň u původního zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty. Pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurz uplatněný u původního zdanitelného

- 14 plnění nebo při přiznání daně z přijaté úplaty. V případě opravy základu daně a výše daně podle § 42 odst. 1 písm. b), kdy je zároveň vystaven opravný daňový doklad podle § 45 odst. 4, lze použít i kurz platný první pracovní den kalendářního roku, ve kterém vznikl důvod opravy. (5) Opravu základu daně a výše daně nelze provést po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň u původního uskutečněného zdanitelného plnění nebo došlo k přijetí úplaty, pokud se zdanitelné plnění ještě neuskutečnilo. (6) Opravu základu daně a výše daně u dílčího plnění lze provést rovněž ve lhůtě 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém došlo k převzetí celkového díla, pokud bylo předáno a převzato po částech. (7) Při pořízení zboží z jiného členského státu, dodání zboží do jiného členského státu, poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku, poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko, režimu přenesení daňové povinnosti a při dovozu a vývozu zboží, se oprava základu daně provede obdobně podle odstavců 1 až 6. (8) Při dovozu zboží, kdy vyměří daň celní úřad a je nesprávně uplatněn základ daně nebo sazba daně, plátce tuto skutečnost oznámí celnímu úřadu, který daň původně vyměřil. (9) Při poskytnutí vybrané služby s místem plnění v tuzemsku, na které se použije zvláštní režim jednoho správního místa, se postupuje obdobně podle odstavců 1, 2, 4 a 5. Oprava základu daně a výše daně se provede v dodatečném daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň u původního zdanitelného plnění. § 43 Oprava výše daně v jiných případech (1) V případě, kdy plátce nebo identifikovaná osoba přiznala daň jinak než stanoví tento zákon, a tím zvýšila daň na výstupu, je oprávněna provést opravu v dodatečném daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnilo původní plnění nebo byla přijata úplata. byla nesprávně uplatněna daň. Opravu lze provést nejdříve ke dni, ve kterém plátce nebo identifikovaná osoba, pro kterou se plnění uskutečnilo, obdržela opravný daňový doklad, nebo ve kterém byla provedena oprava v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty, podle odstavce 2. (2) V případě opravy výše daně v jiných případech, plátce nebo identifikovaná osoba vystaví opravný daňový doklad, pokud měla povinnost vystavit daňový doklad nebo daňový doklad vystavila. Pokud plátce nebo identifikovaná osoba neměla povinnost vystavit daňový doklad a daňový doklad nevystavila, provede opravu v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty. (3) U opravy výše daně se uplatní sazba daně platná ke dni povinnosti přiznat daň u původního plnění. Pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou a platný pro osobu uplatněný osobou provádějící přepočet ke dni povinnosti přiznat daň u původního plnění. (4) Opravu výše daně nelze provést po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň u původního plnění. (5) Osoba, která není plátcem a jíž vznikla povinnost přiznat daň, kterou uvedla na vystaveném dokladu, je oprávněna při opravě daně postupovat přiměřeně podle odstavce 1 až 4.

- 15 (6) Osoba povinná k dani, která při poskytnutí vybrané služby s místem plnění v tuzemsku použije zvláštní režim jednoho správního místa, je oprávněna při opravě daně postupovat obdobně podle odstavce 1 až 4. *** Díl 7 Sazby daně a oprava sazby daně *** § 48 Sazba daně u bytové výstavby (1) Při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených se změnou dokončené stavby bytového domu, rodinného domu nebo bytu, včetně jejich příslušenství, vymezenou stavebním zákonem27a), nebo v souvislosti s opravou těchto staveb, se uplatní první snížená sazba daně. Jsou-li tyto práce prováděny na jiné stavbě, jejíž část je určena pro bydlení, uplatní se první snížená sazba daně jen u těch prací, které jsou poskytnuty výlučně pro část stavby určenou pro bydlení. (2) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) bytovým domem stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé bydlení a je k tomuto účelu určena, b) rodinným domem stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena, a v níž jsou nejvýše 3 samostatné byty, nejvýše 2 nadzemní a 1 podzemní podlaží a podkroví, c) bytem soubor místností, popřípadě jednotlivá obytná místnost, který svým stavebnětechnickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení. § 48 Sazba daně u dokončené stavby pro bydlení nebo u dokončené stavby pro sociální bydlení (1) První snížená sazba daně se uplatní při poskytnutí stavebních nebo montážních prací provedených na dokončené stavbě, pokud se jedná o stavbu pro bydlení nebo stavbu pro sociální bydlení. (2) Stavbou pro bydlení se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí a) stavba bytového domu podle právních předpisů upravujících katastr nemovitostí, b) stavba rodinného domu podle právních předpisů upravujících katastr nemovitostí, c) stavba, která 1. slouží k využití stavby bytového domu nebo stavby rodinného domu a 2. je zřízena na pozemku, který tvoří funkční celek s touto stavbou bytového nebo rodinného domu, d) obytný prostor, e) místnost užívaná spolu s tímto obytným prostorem podle písmene d), která se nachází ve stejné stavbě pevně spojené se zemí. (3) Pozemkem, který tvoří funkční celek se stavbou pevně spojenou se zemí, se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí pozemek, který slouží k provozu stavby pevně

- 16 spojené se zemí nebo k plnění její funkce nebo který je využíván spolu s takovou stavbou. Touto stavbou není inženýrská síť ve vlastnictví jiné osoby než vlastníka pozemku. (4) Obytným prostorem se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí soubor místností, popřípadě jednotlivá obytná místnost, který svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením odpovídá požadavkům na trvalé bydlení. a) b) c) d) e) f)

g) h) i) j) k) l)

(5) Stavbami pro sociální bydlení se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí stavba bytového domu podle právních předpisů upravujících katastr nemovitostí, v němž není obytný prostor s podlahovou plochou přesahující 120 m2, stavba rodinného domu podle právních předpisů upravujících katastr nemovitostí, jehož podlahová plocha nepřesahuje 350 m2, obytný prostor pro sociální bydlení, ubytovací zařízení pro ubytování příslušníků bezpečnostních sborů podle zákona upravujícího služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů nebo pro ubytování státních zaměstnanců, zařízení sociálních služeb poskytující pobytové služby podle zákona o sociálních službách, školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči, jakož i střediska výchovné péče, podle zákona upravujícího výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a preventivně výchovnou péči ve školských zařízeních, internáty škol samostatně zřízených pro žáky se zdravotním postižením podle právních předpisů upravujících školská výchovná a ubytovací zařízení a školská účelová zařízení, dětské domovy pro děti do 3 let věku, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a zařízení pro výkon pěstounské péče poskytující péči podle zákona upravujícího sociálně-právní ochranu dětí, speciální lůžková zařízení hospicového typu, domovy péče o válečné veterány podle zákona upravujícího válečné veterány, jiná stavba, která 1. slouží k využití staveb uvedených v písmenech a), b) a d) až k) a 2. je zřízena na pozemku, který tvoří s těmito stavbami funkční celek.

(6) Obytným prostorem pro sociální bydlení se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí a) obytný prostor, jehož podlahová plocha nepřesahuje 120 m2, b) místnost užívaná spolu s obytným prostorem podle písmene a), která se nachází ve stejné stavbě pevně spojené se zemí. § 48a Sazba daně u staveb pro sociální bydlení (1) Při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených s výstavbou stavby pro sociální bydlení, včetně jejího příslušenství, změnou dokončené stavby pro sociální bydlení vymezenou stavebním zákonem27a), včetně jejího příslušenství, nebo v souvislosti s opravou této stavby, se uplatní první snížená sazba daně. První snížená sazba daně se uplatní také při poskytnutí stavebních a montážních prací, kterými se bytový dům, rodinný dům, byt nebo prostor, který byl určen k jiným účelům než k bydlení, mění na stavbu pro sociální bydlení.

- 17 (2) U převodu staveb pro sociální bydlení se uplatní první snížená sazba daně, pokud tento zákon nestanoví jinak. (3) Stavbami pro sociální bydlení se rozumí a) jednotka, která je bytem pro sociální bydlení, nebo která zahrnuje byt pro sociální bydlení, b) rodinný dům pro sociální bydlení, c) bytový dům pro sociální bydlení, d) ubytovací zařízení pro ubytování příslušníků bezpečnostních sborů podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů27b) nebo pro ubytování státních zaměstnanců, e) zařízení sociálních služeb poskytující pobytové služby podle zákona o sociálních službách47), f) školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči, jakož i střediska výchovné péče, podle zákona upravujícího výkon této výchovy27c), g) internáty škol samostatně zřízených pro žáky se zdravotním postižením podle školského zákona27d), h) dětské domovy pro děti do 3 let věku, i) zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a zařízení pro výkon pěstounské péče poskytující péči podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí27f), j) speciální lůžková zařízení hospicového typu27g) a k) domovy péče o válečné veterány27h), a to včetně jejich příslušenství. (4) Bytem pro sociální bydlení se rozumí byt, jehož celková podlahová plocha nepřesáhne 120 m2. Celkovou podlahovou plochou bytu pro sociální bydlení se rozumí součet podlahových ploch všech místností bytu, včetně místností, které tvoří příslušenství bytu. Do celkové podlahové plochy bytu pro sociální bydlení se nezapočítává podíl na společných částech domu. (5) Rodinným domem pro sociální bydlení se rozumí rodinný dům, jehož celková podlahová plocha nepřesáhne 350 m2. Celkovou podlahovou plochou rodinného domu pro sociální bydlení se rozumí součet podlahových ploch všech místností rodinného domu. (6) Bytovým domem pro sociální bydlení se rozumí bytový dům, v němž nejsou jiné byty než byty pro sociální bydlení. (7) Místností se rozumí místně a prostorově uzavřená část stavby, vymezená podlahovou plochou, stropem a pevnými stěnami. § 49 Sazba daně u výstavby nebo dodání stavby pro sociální bydlení (1) První snížená sazba daně se uplatní při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených s výstavbou stavby, která je stavbou pro sociální bydlení. (2) První snížená sazba daně se uplatní také při poskytnutí stavebních a montážních prací, kterými se stavba nebo prostor mění na stavbu pro sociální bydlení.

- 18 -

a) b) c) d)

(3) První snížená sazba daně se uplatní u dodání stavby pro sociální bydlení, pozemku, jehož součástí není jiná stavba než stavba pro sociální bydlení, práva stavby, jehož součástí není jiná stavba než stavba pro sociální bydlení, nebo jednotky, která nezahrnuje jiný prostor než obytný prostor pro sociální bydlení. *** § 51 Plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně

(1) Při splnění podmínek stanovených v § 52 až 62 jsou od daně bez nároku na odpočet daně osvobozena tato plnění: a) základní poštovní služby a dodání poštovních známek (§ 52), b) rozhlasové a televizní vysílání (§ 53), c) finanční činnosti (§ 54), d) penzijní činnosti (§ 54a), e) pojišťovací činnosti (§ 55), f) dodání vybraných nemovitých věcí (§ 56), g) nájem vybraných nemovitých věcí (§ 56a), f) dodání nemovité věci (§ 56), g) nájem nemovité věci (§ 56a), h) výchova a vzdělávání (§ 57), i) zdravotní služby a dodání zdravotního zboží (§ 58), j) sociální pomoc (§ 59), k) provozování loterií a jiných podobných her (§ 60), l) ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně (§ 61), m) dodání zboží, které bylo použito pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet daně (§ 62). (2) U plnění, která jsou osvobozena od daně bez nároku na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. Plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém vznikla povinnost přiznat toto plnění. Při stanovení hodnoty plnění osvobozených od daně podle odstavce 1 se postupuje podle § 36. Při opravě hodnoty plnění osvobozených od daně podle odstavce 1 se postupuje podle § 42. *** § 54 Finanční činnosti (1) Finančními činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí

- 19 a) převod cenných papírů včetně zaknihovaných cenných papírů, podílů v obchodních korporacích, b) přijímání vkladů od veřejnosti, c) poskytování úvěrů a peněžních zápůjček, d) platební styk a zúčtování, e) vydávání platebních prostředků, zejména platebních karet nebo cestovních šeků, f) poskytování a převzetí peněžních záruk a převzetí peněžních závazků, g) otevření, potvrzení a avizování akreditivu, h) obstarávání inkasa, i) směnárenská činnost, j) operace týkající se peněz, k) dodání zlata České národní bance a přijímání vkladů Českou národní bankou od bank, včetně zahraničních bank, nebo od státu, l) organizování regulovaného trhu s investičními nástroji, m) přijímání nebo předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů na účet zákazníka, n) provádění pokynů týkajících se investičních nástrojů na cizí účet, o) obchodování s investičními nástroji na vlastní účet pro jiného, p) obhospodařování majetku zákazníka na základě smlouvy se zákazníkem, pokud je součástí majetku investiční nástroj, s výjimkou správy nebo úschovy v oblasti investičních nástrojů, q) upisování nebo umísťování emisí investičních nástrojů, r) vedení evidence investičních nástrojů, s) vypořádání obchodů s investičními nástroji, t) obchodování s devizovými hodnotami na vlastní účet nebo na účet zákazníka, u) úplatné postoupení pohledávky postoupené jiným subjektem; osvobozeno od daně není poskytování služeb, jejichž předmětem je vymáhání dluhů a faktoring, v) obhospodařování nebo administrace investičního fondu, transformovaného fondu nebo obdobných zahraničních fondů investičního fondu, důchodového fondu, účastnického fondu, transformovaného fondu nebo obdobných zahraničních fondů, w) vybírání rozhlasových nebo televizních poplatků38), x) výplata dávek důchodového pojištění nebo vybírání opakujících se plateb obyvatelstva, y) sjednání nebo zprostředkování činností uvedených v písmenech a), b), c), d), e), f), g), h), i), j), l), m), n), o), p), q), r), s), t) a u). (2) Osvobození podle odstavce 1 písm. c) v případě operací souvisejících se správou úvěru nebo peněžní zápůjčky může uplatnit pouze osoba poskytující úvěr nebo peněžní zápůjčku. (3) Osvobození podle odstavce 1 písm. e) v případě operací souvisejících s vydáváním platebních karet, zejména správy nebo blokace platební karty, může uplatnit pouze vydavatel tohoto platebního prostředku. *** § 56 Dodání vybraných nemovitých věcí (1) Dodáním vybrané nemovité věci se pro účely osvobození od daně z přidané hodnoty rozumí dodání a) pozemku b) práva stavby,

- 20 c) stavby, d) podzemní stavby se samostatným účelovým určením, e) inženýrské sítě, f) jednotky. (2) Od daně je osvobozeno dodání vybrané nemovité věci, která a) je pozemkem, na kterém není zřízena stavba spojená se zemí pevným základem nebo inženýrská, a b) není pozemkem, na kterém může být podle stavebního povolení nebo udělení souhlasu s provedením ohlášené stavby provedena stavba. (3) Dodání vybrané nemovité věci jiné než v odstavci 2 je osvobozeno od daně po uplynutí 5 let od vydání prvního kolaudačního souhlasu nebo ode dne, kdy bylo započato první užívání stavby39), a to k tomu dni, který nastane dříve. (4) Plátce se může rozhodnout, že i po uplynutí lhůty podle odstavce 3 uplatní daň. Pokud plátce přijal před uskutečněním zdanitelného plnění úplatu, ze které mu nevznikla povinnost přiznat daň, stanoví se při uskutečnění zdanitelného plnění základ daně podle § 36. § 56a Nájem vybraných nemovitých věcí (1) Nájmem vybrané nemovité věci se pro účely osvobození od daně rozumí nájem nemovité věci s výjimkou a) b) c) d)

krátkodobého nájmu nemovité věci, nájmu prostor a míst k parkování vozidel, nájmu bezpečnostních schránek, nájmu strojů nebo jiných upevněných zařízení.

(2) Krátkodobým nájmem vybrané nemovité věci se pro účely odstavce 1 písm. a) rozumí nájem nemovité věci, s výjimkou pozemku, na kterém není zřízena stavba spojená se zemí pevným základem nebo inženýrská síť, popřípadě i nájem vnitřního movitého vybavení či dodání plynu, elektřiny, tepla, chladu nebo vody, který trvá nepřetržitě nejvýše 48 hodin. (3) Plátce se může rozhodnout, že se u nájmu vybrané nemovité věci jiným plátcům pro účely uskutečňování jejich ekonomických činností uplatňuje daň. § 56 Dodání nemovité věci (1) Od daně je osvobozeno dodání pozemku, který a) netvoří funkční celek se stavbou pevně spojenou se zemí a b) není stavební pozemek. (2) Stavebním pozemkem se pro účely zákona o dani z přidané hodnoty rozumí pozemek, na kterém a) má být zhotovena stavba pevně spojená se zemí a 1. který je nebo byl předmětem stavebních prací nebo správních úkonů za účelem zhotovení této stavby, nebo 2. v jehož okolí jsou prováděny nebo byly provedeny stavební práce za účelem zhotovení této stavby, nebo

- 21 b) může být podle stavebního povolení nebo udělení souhlasu s provedením ohlášené stavby podle stavebního zákona zhotovena stavba pevně spojené se zemí. (3) Dodání vybrané nemovité věci je osvobozeno od daně po uplynutí 5 let a) od vydání prvního kolaudačního souhlasu nebo kolaudačního souhlasu po podstatné změně dokončené stavby, jednotky nebo inženýrské sítě, nebo b) ode dne, kdy mohlo být započato užívání stavby, jednotky nebo inženýrské sítě podle stavebního zákona v souladu 1. s prvním oznámením o záměru započít s jejich užíváním, 2. se souhlasem stavebního úřadu, byly-li odstraněny nedostatky, pro které stavební úřad zakázal jejich užívání, nebo 3. s oznámením o záměru započít s užíváním nebo oznámením změny v užívání po podstatné změně dokončené stavby, jednotky nebo inženýrské sítě. (4) Vybranou nemovitou věcí se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí a) stavba pevně spojená se zemí, b) jednotka, c) inženýrská síť, d) pozemek, který tvoří funkční celek se stavbou pevně spojenou se zemí, e) podzemní stavba se samostatným účelovým určením, f) právo stavby, jehož součástí je stavba pevně spojená se zemí. (5) Plátce se může rozhodnout, že se u dodání pozemku podle odstavce 1 nebo u dodání vybrané nemovité věci po uplynutí lhůty podle odstavce 3 uplatňuje daň. Pokud je příjemce plnění plátcem, lze tak učinit pouze po jeho předchozím souhlasu. Pokud plátce přijal před uskutečněním zdanitelného plnění úplatu, ze které mu nevznikla povinnost přiznat daň, stanoví se při uskutečnění zdanitelného plnění základ daně podle § 36. § 56a Nájem nemovité věci (1) Nájem nemovité věci je osvobozen od daně s výjimkou a) b) c) d)

krátkodobého nájmu nemovité věci, nájmu prostor a míst k parkování vozidel, nájmu bezpečnostních schránek, nájmu strojů nebo jiných upevněných zařízení.

(2) Krátkodobým nájmem nemovité věci se pro účely odstavce 1 písm. a) rozumí nájem pozemku, jehož součástí je stavba, stavby nebo jednotky, popřípadě spolu s vnitřním movitým vybavením nebo dodáním plynu, elektřiny, tepla, chladu nebo vody, který trvá nepřetržitě nejvýše 48 hodin. (3) Plátce se může rozhodnout, že se u nájmu nemovité věci jiným plátcům pro účely uskutečňování jejich ekonomických činností uplatňuje daň. § 57 (1) Výchovou a vzděláváním se pro účely tohoto zákona rozumí a) výchovná a vzdělávací činnost poskytovaná v mateřských školách, základních školách, středních školách, konzervatořích, vyšších odborných školách, základních uměleckých školách a jazykových školách s právem státní jazykové zkoušky, které jsou zapsány ve

- 22 školském rejstříku,42) dále výchovná a vzdělávací činnost v rámci praktického vyučování nebo praktické přípravy uskutečňované na pracovištích fyzických nebo právnických osob, které mají oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělání a uzavřely se školou smlouvu o obsahu a rozsahu praktického vyučování nebo odborné praxe a o podmínkách pro jejich konání,43) b) školské služby poskytované ve školských zařízeních, které jsou zapsány ve školském rejstříku,42) a které doplňují nebo podporují vzdělávání ve školách podle písmene a) nebo s ním přímo souvisejí; dále zajištění ústavní nebo ochranné výchovy anebo preventivně výchovné péče,44) c) vzdělávací činnost poskytovaná na vysokých školách44a) 1. v akreditovaných programech,

bakalářských,

magisterských

a

doktorských

studijních

2. v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných v rámci akreditovaných bakalářských, magisterských a doktorských studijních programů, 3. v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných podle zvláštních právních předpisů,44b) 4. v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných jako Univerzita třetího věku, d) činnost prováděná za účelem rekvalifikace poskytovaná osobami, které získaly akreditaci k provádění rekvalifikace podle zvláštních právních předpisů44c), a osobami, které provádí rekvalifikaci k získání kvalifikačních požadavků podle státních norem nebo k získání odborné způsobilosti pro výkon pracovní činnosti44g), které mají akreditované vzdělávací programy, e) výchovná a vzdělávací činnost v rámci plnění povinné školní docházky žáků ve školách zřízených na území České republiky a nezapsaných do školského rejstříku, v níž ministr školství, mládeže a tělovýchovy povolil plnění povinné školní docházky,44d) f)

jazykové vzdělání poskytované fyzickými a právnickými osobami působícími v oblasti jazykového vzdělávání uznanými Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy44e) a dále jazykové vzdělání poskytované osobami působícími v oblasti jazykového vzdělávání v přípravných kurzech pro vykonání standardizovaných jazykových zkoušek uznaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy,44f)

g) výchovné, vzdělávací a volnočasové aktivity poskytované dětem a mládeži příspěvkovými organizacemi a nestátními neziskovými organizacemi dětí a mládeže. (2) Od daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby uskutečňované v rámci výchovy a vzdělávání osobou uvedenou v odstavci 1. *** § 63 Plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně (1) Od daně s nárokem na odpočet daně jsou osvobozena dále uvedená osvobozená plnění za podmínek stanovených v § 64 až 71f 71g: a) dodání zboží do jiného členského státu (§ 64), b) pořízení zboží z jiného členského státu (§ 65),

- 23 c) d) e) f) g) h) i) j)

vývoz zboží (§ 66), poskytnutí služby do třetí země (§ 67), osvobození ve zvláštních případech (§ 68), přeprava a služby přímo vázané na dovoz a vývoz zboží (§ 69), přeprava osob (§ 70), dovoz zboží (§ 71), dovoz zboží v osobních zavazadlech cestujícího nebo člena posádky letadla a dovoz pohonných hmot cestujícím (§71a až 71f)., dovoz zboží, které je přepraveno ze třetí země, a ukončení odeslání nebo přepravy tohoto zboží je v jiném členském státě a dodání tohoto zboží do jiného členského státu je osvobozeno od daně (§ 71g).

(2) U plnění, která jsou osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění ke dni jeho uskutečnění, pokud zákon nestanoví jinak. Plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém vznikla povinnost přiznat toto plnění. Při stanovení hodnoty plnění osvobozených od daně podle odstavce 1 se postupuje podle § 36. Při opravě hodnoty plnění osvobozených od daně podle odstavce 1 se postupuje podle § 42 a 43. *** § 65 Osvobození při pořízení zboží z jiného členského státu Pořízení zboží z jiného členského státu je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud a) dodání takového zboží plátcem v tuzemsku by bylo v každém případě osvobozeno od daně, b) dovoz takového zboží by byl osvobozen od daně, nebo c) pořizovatel má nárok na vrácení daně na vstupu podle § 82a až 83, s výjimkou nároku na vrácení daně v poměrné výši. *** § 68 Osvobození ve zvláštních případech (1) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží pro zásobení lodí a) používaných k plavbě po volném moři a přepravujících osoby za úplatu nebo používaných k obchodní, průmyslové nebo rybářské činnosti, b) používaných k poskytnutí záchrany a pomoci na moři nebo k pobřežnímu rybolovu, s výjimkou dodání palubních zásob lodím používaným k pobřežnímu rybolovu, c) válečných, pokud opouštějí tuzemsko a směřují do zahraničních přístavů a kotvišť. (2) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno a) dodání, úprava, oprava, údržba nebo nájem námořních lodí, včetně nájmu námořních lodí s posádkou, uvedených v odstavci 1 písm. a) a b), b) dodání, nájem, oprava nebo údržba zařízení včetně rybářského vybavení, které je na těchto lodích instalováno nebo používáno. (3) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno

- 24 a) dodání, úprava, oprava, údržba nebo nájem letadel, včetně nájmu letadel s posádkou, které jsou užívány leteckými společnostmi provozujícími zejména přepravu osob a zboží mezi jednotlivými členskými státy a dále mezi členskými státy a třetími zeměmi, b) dodání, nájem, oprava nebo údržba zařízení, které je na těchto letadlech instalováno nebo používáno. (4) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží pro zásobení letadel uvedených v odstavci 3. (5) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby, s výjimkou služeb uvedených v odstavci 2, která bezprostředně souvisí s námořními loděmi uvedenými v odstavci 2 nebo bezprostředně souvisí s přepravovaným nákladem. (6) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby, s výjimkou služeb uvedených v odstavci 3, která bezprostředně souvisí s letadly uvedenými v odstavci 3 nebo bezprostředně souvisí s přepravovaným nákladem. Za službu, která bezprostředně souvisí s letadly, se nepovažuje ubytování cestujících z důvodu zpoždění v letecké dopravě, nájem salónku a kancelářských prostor na letišti, odbavení cestujících, odbavení nákladu a pošty. (7) Subjektem Evropské unie se pro účely tohoto zákona rozumí tyto subjekty uvedené v příslušných předpisech Evropské unie75): a) b) c) d) e)

Evropská unie, Evropské společenství pro atomovou energii, Evropská centrální banka, Evropská investiční banka, subjekt založený Evropskou unií.

(8) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby diplomatické misi56), konzulárnímu úřadu57), zvláštní misi, zastupitelství mezinárodní organizace a jejich členům a úředníkům, a to v mezích a za podmínek upravených v mezinárodních smlouvách zakládajících tyto mise, úřady nebo organizace, v dohodách o umístění jejich sídla nebo v jiných právních předpisech, pokud mají tyto mise, úřady nebo zastupitelství sídlo v jiném členském státě. Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby subjektům Evropské unie se sídlem v jiném členském státě, a to v mezích a za podmínek upravených v protokolu, v dohodách o jeho provádění nebo v dohodách o umístění sídla těchto subjektů, pokud tím není narušena hospodářská soutěž. Osvobození od daně se uplatní, pouze pokud plátce uskutečňující tato dodání nebo poskytnutí služby prokáže nárok na osvobození těchto dodání nebo poskytnutí osvědčením o osvobození od daně potvrzeným příslušným orgánem členského státu, na jehož území je sídlo těchto misí, úřadů, organizací anebo subjektů. Rozsah a podmínky, za kterých jsou diplomatická mise, konzulární úřad, zvláštní mise, zastupitelství mezinárodní organizace, jejich členové nebo úředníci anebo subjekty Evropské unie oprávněni od plátce pořizovat zboží nebo službu s osvobozením od daně, se řídí principem vzájemnosti a v případě, kdy princip vzájemnosti nelze uplatnit, rozsahem a podmínkami stanovenými v § 80. (5) Diplomatická mise, konzulární úřad, zvláštní mise, zastupitelství mezinárodní organizace nebo subjekty Evropské unie se sídlem v tuzemsku a jejich členové nebo úředníci, pokud jsou osobami požívajícími výsad a imunit podle § 80, jsou povinni na vyžádání osoby registrované k dani v jiném členském státě, která těmto osobám dodává zboží nebo poskytuje službu, které jsou osvobozeny od daně, požádat správce daně o potvrzení osvědčení o osvobození od daně a to v mezích a za podmínek upravených v mezinárodních smlouvách zakládajících tyto mise, úřady nebo organizace, v dohodách o umístění jejich sídla, v jiných

- 25 právních předpisech nebo v protokolu a v dohodách o jeho provádění, pokud tím není narušena hospodářská soutěž. Diplomatická mise, konzulární úřad, zvláštní mise, zastupitelství mezinárodní organizace, jejich členové nebo úředníci anebo subjekty Evropské unie jsou oprávněni od osoby registrované k dani v jiném členském státě pořizovat zboží nebo službu, které jsou osvobozeny od daně, pouze v rozsahu stanoveném principem vzájemnosti a v případě, kdy princip vzájemnosti nelze uplatnit, v rozsahu stanoveném v § 80. Pro stanovení tohoto rozsahu se započítává i výše daně vrácené podle § 80. (6) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby a) uskutečněné v tuzemsku, které jsou určeny pro použití ozbrojenými silami ostatních členských států Severoatlantické smlouvy nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími nebo k zásobení jejich jídelen, pokud se tyto síly podílejí na společném obranném úsilí, b) do jiného členského státu pro ozbrojené síly jakéhokoli členského státu, který je členským státem Severoatlantické smlouvy a který není státem určení, které jsou určeny pro použití těmito ozbrojenými silami nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími nebo k zásobení jejich jídelen, pokud se tyto síly podílejí na společném obranném úsilí. (7) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zlata centrálním bankám jiných států. (8) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží humanitárním a dobročinným organizacím, které je v rámci své humanitární, dobročinné nebo vzdělávací činnosti mimo území Evropské unie odešlou nebo přepraví do třetí země. (9) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby, která spočívá v zajištění plnění osvobozeného od daně podle § 66 až 69, s výjimkou odstavce 14, nebo plnění uskutečněného ve třetí zemi. (10) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozena přeprava zboží mezi členskými státy, pokud se jedná o přepravu nebo odeslání zboží na ostrovy tvořící autonomní oblasti Azory a Madeira, z těchto ostrovů nebo mezi těmito ostrovy. (11) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží umístěného ve svobodném skladu nebo ve svobodném pásmu, poskytnutí služeb vztahujících se ke zboží umístěnému ve svobodném skladu nebo ve svobodném pásmu. *** § 82 Vracení daně plátcům v jiných členských státech (1) Plátce, který má sídlo, místo podnikání nebo provozovnu v tuzemsku, má nárok na vrácení daně na vstupu z plnění s místem plnění v jiném členském státě, ve kterém v období pro vrácení daně neměl sídlo, místo podnikání ani provozovnu, a to podle pravidel stanovených tímto jiným členským státem. Pokud plátce použije přijaté zdanitelné plnění pro uskutečnění plnění uvedených v § 72 odst. 4 nebo 5, má nárok na vrácení daně pouze v poměrné výši. (2) Podmínkou pro vrácení daně v jiném členském státě je podání žádosti o vrácení daně prostřednictvím elektronického portálu spravovaného Generálním finančním ředitelstvím. Oprávnění k přístupu na elektronický portál přidělí místně příslušný správce daně do 15 dnů ode dne obdržení žádosti o přidělení oprávnění k přístupu podané ve formátu a struktuře zveřejněné Generálním finančním ředitelstvím a podepsané uznávaným elektronickým

- 26 podpisem nebo s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky. (3) Žádost o vrácení daně se podává nejpozději do 30. září kalendářního roku následujícího po období pro vrácení daně. Pokud se žádost o vrácení daně týká období pro vrácení daně spadajícího do roku 2009, podává se nejpozději do 31. března 2011. Přijetí žádosti o vrácení daně bude žadateli neprodleně potvrzeno prostřednictvím elektronického portálu. (4) Pokud po podání žádosti o vrácení daně dojde ke změně ve výši koeficientu podle § 76, provede plátce opravu částky daně, o kterou požádal nebo která již byla vrácena. Opravu provede plátce v žádosti o vrácení daně předložené v kalendářním roce následujícím po daném období pro vrácení daně nebo pokud v tomto kalendářním roce žádost o vrácení daně nepodá, předloží opravu v samostatném prohlášení prostřednictvím elektronického portálu. (5) Žádost o vrácení daně nebude předána jinému členskému státu, pokud žadatel v období pro vrácení daně uskutečňoval pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně nebo byl osobou povinnou k dani podle § 6 odst. 1 a nebo byl osobou nepovinnou k dani. Oznámení o nepředání žádosti o vrácení daně bude sděleno prostřednictvím elektronického portálu. (6) Okamžikem doručení v případech podle odstavců 1 až 5 se rozumí okamžik odeslání oznámení ve formě datové zprávy na elektronickou adresu uvedenou v žádosti o vrácení daně prostřednictvím elektronického portálu. § 87 Prodej zboží za ceny bez daně (1) Zboží lze prodávat na základě povolení celního úřadu za ceny bez daně v tranzitním prostoru mezinárodních letišť a na palubách letadel fyzickým osobám při jejich bezprostředním výstupu z území Evropského společenství. (2) Zboží, které je předmětem spotřební daně, lze dodávat do prostor uvedených v odstavci 1 pouze v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně. (3) U zboží, které bylo dodáno plátcem v tuzemsku a bylo umístěno do prostor uvedených v odstavci 1, držitel povolení může uplatnit nárok na odpočet daně za podmínek stanovených tímto zákonem. (4) Zboží lze prodávat za ceny bez daně fyzickým osobám po ověření, že jejich bezprostřední cílová stanice je ve třetí zemi. Držitel povolení je povinen zajistit, aby při prodeji zboží bylo na dokladu o prodeji vyznačeno číslo letu, druh zboží a cena bez daně. (5) Povolení k prodeji za ceny bez daně vydává celní úřad místně příslušný mezinárodnímu letišti, a to i v případě povolení k prodeji za ceny bez daně na palubách letadel. (6) Návrh na povolení musí obsahovat tyto náležitosti: a) obchodní firmu nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo navrhovatele nebo datum narození navrhovatele, b) označení prostor podle odstavce 1, popřípadě uvedení leteckých linek, na kterých hodlá navrhovatel prodávat zboží za ceny bez daně, c) název, popřípadě označení prodávaného zboží,

- 27 d) souhlas provozovatele letiště s prodejem za ceny bez daně v prostorách uvedených v odstavci 1, popřípadě souhlas provozovatele letiště s prodejem za ceny bez daně na palubách letadel, e) výpis z obchodního rejstříku nebo výpis z živnostenského rejstříku, který nesmí být v den podání návrhu starší 30 dnů, f) potvrzení, která nejsou starší než 30 dnů, že navrhovatel nemá v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky ani orgánů Celní správy České republiky evidován nedoplatek, g) potvrzení, která nejsou starší než 30 dnů, že navrhovatel nemá v tuzemsku nedoplatek na zdravotním pojištění, na pojistném na sociální zabezpečení a na příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, včetně penále. (7) Za účelem posouzení bezúhonnosti pro účely řízení o vydání povolení si celní úřad vyžádá podle zvláštního právního předpisu60a) výpis z evidence Rejstříku trestů navrhovatele, je-li navrhovatelem fyzická osoba, nebo výpisy z evidence Rejstříku trestů statutárního orgánu nebo členů statutárního orgánu, pokud je navrhovatelem právnická osoba. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. (8) Celní úřad vydá povolení, pokud návrh na vydání povolení obsahuje náležitosti uvedené v odstavci 6 a navrhovatel není v likvidaci nebo neprobíhá-li insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek navrhovatele. (9) Celní úřad rozhodne o návrhu na vydání povolení do 60 dnů od zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 90 dnů; pokud nelze vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji přiměřeně prodloužit nejblíže vyšší nadřízený orgán. Jestliže nemůže celní úřad rozhodnout do 60 dnů, popřípadě do 90 dnů, musí o tom navrhovatele s uvedením důvodu uvědomit. (10) V povolení k prodeji za ceny bez daně celní úřad stanoví druhy zboží, které mohou být prodávány za ceny bez daně. (11) Celní úřad může v povolení stanovit podmínky pro zabezpečení zboží v prostorách uvedených v odstavci 1 a na palubách letadel a prostorů, ve kterých je zboží skladováno před jejich umístěním do prostor uvedených v odstavci 1 a na paluby letadel. (12) Držitel povolení musí nejpozději do 15 dnů ode dne vzniku změny oznámit celnímu úřadu každou změnu skutečností a údajů uvedených v odstavci 6. U změny sídla, označení prostor, popřípadě leteckých linek nebo druhů zboží, celní úřad rozhodne o změně povolení. U změny ostatních skutečností a údajů, které jsou uvedeny v povolení, celní úřad vydá nové povolení a odejme předchozí povolení. Doručené nebo sdělené nové rozhodnutí o vydání povolení musí současně ve výrokové části obsahovat rozhodnutí o odejmutí původního povolení. (13) Povolení zaniká a) zánikem právnické osoby, pokud je držitel právnickou osobou, b) smrtí držitele nebo nabytím právní moci rozsudku soudu o prohlášení držitele za mrtvého, pokud je držitel fyzickou osobou, c) dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu na majetek držitele, nebo d) dnem zániku živnostenského oprávnění.

- 28 (14) Celní úřad povolení odejme, pokud a) se změnily podmínky, na jejichž základě bylo povolení vydáno a držitel nepožádal o jeho změnu, b) držitel o to požádá, nebo c) držitel nedodržuje podmínky týkající se prodeje zboží za ceny bez daně stanovené tímto zákonem nebo jiným právním předpisem nebo podmínky uvedené v povolení. § 87 Prodej zboží za ceny bez daně (1) Zboží lze prodávat fyzické osobě při jejím bezprostředním výstupu z území Evropské unie za ceny bez daně pouze a) na základě pravomocného povolení k prodeji za ceny bez daně, b) v části tranzitního prostoru mezinárodního letiště vymezené v povolení k prodeji za ceny bez daně nebo na palubě letadla během letu a c) po ověření, že její cílová stanice je ve třetí zemi nebo na třetím území. (2) V případě povolení k prodeji za ceny bez daně je místně příslušným správcem daně celní úřad místně příslušný mezinárodnímu letišti. (3) U zboží, které bylo dodáno plátcem v tuzemsku a bylo umístěno do prostor uvedených v odstavci 1 písm. b), může držitel povolení k prodeji za ceny bez daně uplatnit nárok na odpočet daně za podmínek stanovených tímto zákonem. (4) Na povolení k prodeji za ceny bez daně se použijí ustanovení zákona o spotřebních daních upravující povolení k prodeji za ceny bez spotřební daně obdobně. *** § 90 Zvláštní režim pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi (1) Pro účely tohoto ustanovení se rozumí a) uměleckými díly, sběratelskými předměty, starožitnostmi zboží uvedené v příloze č. 4, b) použitým zbožím hmotný movitý majetek, který je vhodný k dalšímu použití v nezměněném stavu nebo po opravě, kromě uměleckých děl, sběratelských předmětů nebo starožitností uvedených v příloze č. 4 a kromě drahých kovů a drahokamů, c) obchodníkem plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která v rámci uskutečňování ekonomických činností pořizuje nebo dováží použité zboží, umělecké předměty, sběratelské předměty nebo starožitnosti za účelem dalšího prodeje, jednající na vlastní účet nebo na účet jiné osoby, pokud ji náleží odměna. (2) Zvláštní režim může použít obchodník při dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, pokud je toto zboží obchodníkovi dodáno v rámci obchodování na území Evropské unie a) osobou nepovinnou k dani, b) osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem, c) osvobozenou osobou, která není plátcem,

- 29 d)

jinou osobou povinnou k dani, pro kterou je dodání tohoto zboží osvobozeno od daně podle § 62 nebo obdobně podle platného předpisu jiného členského státu, nebo e) jiným obchodníkem, pokud byl při dodání tohoto zboží tímto jiným obchodníkem použit zvláštní režim. (3) Při použití zvláštního režimu je základem daně přirážka snížená o daň z přirážky. Tato přirážka se stanoví jako rozdíl mezi prodejní cenou obchodníka a pořizovací cenou tohoto zboží. Pokud je tento rozdíl záporný, základem daně je nula. Pro účely tohoto ustanovení se rozumí a)

prodejní cenou úplata, která byla nebo má být získaná obchodníkem od osoby, které je zboží dodáno, nebo od třetí strany, včetně dotace k ceně, daní, cel, poplatků a vedlejších výdajů jako provize, náklady na balné, přepravu a pojištění požadované obchodníkem od osoby, které je zboží dodáno, s výjimkou částek uvedených v § 36 odst. 5 a 11, b) pořizovací cenou úplata stanovená v písmenu a), která byla nebo má být získaná od obchodníka osobou, která mu zboží dodává.

(4) Pokud jednotková pořizovací cena zboží nepřevyšuje 1 000 Kč, je možné přirážku stanovit za zdaňovací období, v rozdělení podle příslušné sazby daně. V tomto případě se přirážka stanoví jako rozdíl mezi celkovou prodejní cenou za dodané zboží a celkovou pořizovací cenou za nakoupené zboží, uskutečněné za zdaňovací období, v rozdělení podle příslušné sazby daně. (5) Obchodník se může rozhodnout pro používání zvláštního režimu při dodání a) uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které sám dovezl, b) uměleckého díla, které mu dodal zhotovitel autor díla nebo jeho právní nástupce,. (6) Při stanovení přirážky postupuje obchodník podle odstavce 3 nebo 4 za celé zdaňovací období. (7) Pokud obchodník postupuje podle odstavce 5, je povinen stanovit základ daně podle odstavce 3. Pořizovací cena pro výpočet přirážky při dovozu zboží podle odstavce 5 písm. a) se stanoví jako součet základu daně při dovozu tohoto zboží a daně vyměřené při dovozu zboží. (8) Postup podle odstavce 5 je obchodník povinen oznámit správci daně. Obchodník je povinen postupovat podle zvláštního režimu nejméně dva následující po sobě jdoucí kalendářní roky ode dne oznámení. (9) Pokud při dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti jsou splněny podmínky pro osvobození vývozu zboží podle § 66, je dodání tohoto zboží, jestliže je předmětem zvláštního režimu, také osvobozeno od daně. (10) Plátce nemá nárok na odpočet daně z přirážky, kterou je povinen zaplatit v prodejní ceně zboží, které mu bylo dodáno obchodníkem, pokud je dodání tohoto zboží předmětem zvláštního režimu. (11) Obchodník při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, nemá nárok na odpočet daně a) u uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které sám dovezl, b) u uměleckého díla, které mu dodal zhotovitel autor díla nebo jeho právní nástupce,. (12) Pokud se použije zvláštní režim při dodání zboží do jiného členského státu, nepoužije se § 8 a 64. Zvláštní režim nelze použít při dodání nového dopravního prostředku z tuzemska do jiného členského státu. Zvláštní režim nelze také použít při dodání zboží, pokud byl při jeho pořízení uplatněn nárok na odpočet daně.

- 30 (13) Pokud obchodník uplatňuje daň a současně používá zvláštní režim, je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty samostatně plnění podle jednotlivých způsobů uplatňování daně. (14) Při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, musí být na daňovém dokladu uveden údaj „zvláštní režim – použité zboží“, „zvláštní režim – umělecká díla“ nebo „zvláštní režim – sběratelské předměty a starožitnosti“. Při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, nesmí být na daňovém dokladu samostatně uvedena daň týkající se přirážky, s výjimkou dokladu o prodeji osobního automobilu pro osobu se zdravotním postižením. (15) Pokud obchodník uplatňuje daň při a) dodání uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které sám dovezl, má nárok na odpočet daně při dovozu tohoto zboží, b) dodání uměleckého díla, které mu dodal zhotovitel díla nebo jeho právní nástupce, má nárok na odpočet daně u dodaného uměleckého díla, c) dodání uměleckého díla, které mu dodala osoba povinná k dani, která není obchodníkem, byla-li při dodání touto osobou povinnou k dani uplatněna daň, má nárok na odpočet daně u dodaného uměleckého díla, přičemž může uplatnit nárok na odpočet daně u tohoto zboží nejdříve ve zdaňovacím období, ve kterém je povinen přiznat daň. (15) Obchodník má nárok na odpočet daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění dodání zboží, nepožije-li při jeho následném dodání zvláštní režim, pokud jde o a) umělecké dílo, sběratelský předmět nebo starožitnost, které sám dovezl, b) umělecké dílo, které mu 1. dodal autor díla nebo jeho právní nástupce, nebo 2. dodala jiná osoba povinná k dani, která při tomto dodání nepoužila zvláštní režim. (16) Nárok na odpočet daně podle odstavce 15 vzniká obchodníkovi okamžikem, ke kterému je povinen přiznat daň z tohoto dodání zboží. *** § 92 Zvláštní režim pro investiční zlato (1) Investičním zlatem se rozumí a) zlato ve tvaru uzančních slitků zpracovaných v certifikované afinerii, ve tvaru cihly, s vlastním číslem a s označením výrobce, ryzosti a hmotnosti, o hmotnosti připouštěné na trhy zlata a ryzosti nejméně 995 tisícin, a) zlato připouštěné na světové trhy zlata ve tvaru uzančních slitků v podobě cihly nebo destičky s 1. vlastním číslem, 2. ryzostí nejméně 995 tisícin, 3. hmotností připouštěnou na těchto trzích a 4. označením výrobce, ryzosti a hmotnosti, b) zlaté mince, které 1. mají ryzost nejméně 900 tisícin, 2. byly vyraženy po roce 1800,

- 31 3. 4.

jsou nebo byly v zemi svého původu zákonným platidlem a jsou obvykle prodávány za cenu, která nepřevyšuje volnou tržní hodnotu jejich zlatého obsahu o více než 80 %.

(2) Česká národní banka uveřejní ve Věstníku České národní banky seznam zlatých mincí, které splňují podmínky podle odstavce 1 písm. b). (3) (2) Od daně bez nároku na odpočet daně je osvobozeno dodání investičního zlata v tuzemsku, pořízení z jiného členského státu a jeho dovoz. Osvobození od daně bez nároku na odpočet daně se vztahuje i na a) investiční zlato s osvědčením pro fyzicky alokované a nealokované zlato, b) investiční zlato obchodované na zlatých účtech, a to zejména úvěry a swapy zakládající k investičnímu zlatu vlastnické právo nebo právní nárok, nebo c) termínované obchody s investičním zlatem, včetně futures a forwardů, které zahrnují převod vlastnického práva nebo právního nároku k investičnímu zlatu. (4) (3) Od daně bez nároku na odpočet daně je osvobozena služba osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby, která spočívá v zajištění dodání investičního zlata, jeho pořízení z jiného členského státu nebo jeho dovozu. (5) (4) Plátce, který investiční zlato vyrobí nebo zlato přemění na investiční zlato, se může rozhodnout, že uplatní daň u dodání investičního zlata, které by bylo osvobozeno podle odstavce 32, jinému plátci nebo osobě registrované k dani v jiném členském státě s místem plnění v tuzemsku. (6) (5) U zprostředkovatelské služby, která spočívá v obstarání dodání investičního zlata podle odstavce 4 3, může být uplatněna daň, pokud plátce při dodání investičního zlata uplatnil daň podle odstavce 5 4. (7) (6) Plátce, který dodává investiční zlato osvobozené od daně, má nárok na odpočet daně v plné výši a) při nakoupení investičního zlata, u něhož byla uplatněna daň podle odstavce 5 4, b) při nakoupení, pořízení z jiného členského státu nebo dovozu zlata, které není investičním zlatem, a které následně plátce nebo jím zmocněná třetí osoba přemění na investiční zlato, nebo c) při nakoupení služby, spočívající ve změně formy, hmotnosti nebo ryzosti zlata, včetně investičního zlata. (8) (7) Plátce, který investiční zlato vyrobí nebo zlato přemění na investiční zlato, má nárok na odpočet daně v plné výši při nakoupení, pořízení z jiného členského státu nebo dovozu zboží nebo služby, přímo související s výrobou investičního zlata nebo přeměnou zlata na investiční zlato. (8) Plátce, který přijme službu podle odstavce 5, nebo který dodává investiční zlato osvobozené od daně a má nárok na odpočet daně podle odstavce 6 písm. b) a c), nebo který vyrobil investiční zlato nebo zlato přeměnil na investiční zlato a má nárok na odpočet daně podle odstavce 7, je povinen a) vystavit doklad o dodání fyzické osobě nepovinné k dani, který obsahuje tyto údaje: 1. obchodní firmu nebo jméno, dodatek ke jménu a sídlo osoby, která uskutečňuje plnění, 2. daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění, 3. evidenční číslo dokladu, 4. rozsah a předmět plnění,

- 32 5. 6.

b) c) d)

e)

den vystavení dokladu, den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost ke dni přijetí úplaty přiznat uskutečnění plnění, pokud se liší ode dne vystavení dokladu, 7. celkovou částku za plnění, hmotnost a ryzost zlata, 8. jméno, datum narození a místo pobytu fyzické osoby nepovinné k dani, uchovávat doklad podle písmene a) po dobu 10 let, uvést na daňovém dokladu vystaveném plátci nebo osobě povinné k dani rovněž hmotnost a ryzost zlata, vést v evidenci pro účely daně z daně z přidané hodnoty za každé zdaňovací období u osob, pro které se plnění uskutečnilo, rovněž tyto údaje: 1. daňové identifikační číslo plátce, obchodní firmu nebo jméno, dodatek ke jménu a sídlo osoby povinné k dani, nebo jméno, datum narození a bydliště osoby nepovinné k dani, 2. hmotnost a ryzost zlata, 3. den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost ke dni přijetí úplaty přiznat uskutečnění plnění, pokud se liší ode dne vystavení dokladu, vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za každé zdaňovací období u přijatých zdanitelných plnění rovněž tyto údaje: 1. hmotnost a ryzost zlata, 2. den uskutečnění zdanitelného plnění nebo den poskytnutí úplaty, pokud byla poskytnuta přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění. (8) Plátce, který přijme službu podle odstavce 5, nebo který dodává investiční zlato osvobozené od daně a má nárok na odpočet daně podle odstavce 6 písm. b) a c), nebo který vyrobil investiční zlato nebo zlato přeměnil na investiční zlato a má nárok na odpočet daně podle odstavce 7, je povinen a) vystavit doklad o dodání fyzické osobě nepovinné k dani, který obsahuje tyto údaje: 1. obchodní firmu nebo jméno, dodatek ke jménu a sídlo osoby, která uskutečňuje plnění, 2. daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění, 3. evidenční číslo dokladu, 4. rozsah a předmět plnění, 5. den vystavení dokladu, 6. den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost ke dni přijetí úplaty přiznat uskutečnění plnění, pokud se liší ode dne vystavení dokladu, 7. celkovou částku za plnění, hmotnost a ryzost zlata, 8. jméno, datum narození a místo pobytu fyzické osoby nepovinné k dani, b) uchovávat doklad podle písmene a) po dobu 10 let, c) uvést na daňovém dokladu vystaveném plátci nebo osobě povinné k dani rovněž hmotnost a ryzost zlata. d) vést v evidenci pro účely daně z daně z přidané hodnoty za každé zdaňovací období u osob, pro které se plnění uskutečnilo, rovněž tyto údaje: 1. daňové identifikační číslo plátce, obchodní firmu nebo jméno, dodatek ke jménu a sídlo osoby povinné k dani, nebo jméno, datum narození a bydliště osoby nepovinné k dani, 2. hmotnost a ryzost zlata,

- 33 den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost ke dni přijetí úplaty přiznat uskutečnění plnění, pokud se liší ode dne vystavení dokladu, e) vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za každé zdaňovací období u přijatých zdanitelných plnění rovněž tyto údaje: 1. hmotnost a ryzost zlata, 2. den uskutečnění zdanitelného plnění nebo den poskytnutí úplaty, pokud byla poskytnuta přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění. 3.

HLAVA IV REŽIM PŘENESENÍ DAŇOVÉ POVINNOSTI Díl 1 Obecná ustanovení § 92a Režim přenesení daňové povinnosti Základní ustanovení (1) V režimu přenesení daňové povinnosti je plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněno, povinen přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. (2) Plátce, pro kterého je zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti uskutečněno, je povinen doplnit výši daně v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty. Za správnost vypočtené daně odpovídá plátce, pro kterého je plnění uskutečněno. (3) Plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za každé zdaňovací období daňové identifikační číslo plátce, pro kterého se zdanitelné plnění uskutečnilo, den uskutečnění zdanitelného plnění, základ daně, rozsah a předmět plnění. (4) Plátce, pro kterého bylo uskutečněno zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za každé zdaňovací období daňové identifikační číslo plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, den uskutečnění zdanitelného plnění, základ daně, rozsah a předmět plnění. (5) Plátce, který uskutečnil nebo pro kterého bylo uskutečněno zdanitelné plnění v režimu přenesené daňové povinnosti, je povinen podat správci daně elektronicky na elektronickou adresu zveřejněnou správcem daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání výpis z evidence pro daňové účely, obsahující údaje podle odstavců 3 nebo 4, a to ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně, který je přílohou daňového přiznání. (6) Režim přenesení daňové povinnosti v případě, že plátce, který poskytnul zdanitelné plnění, nesplnil svou registrační povinnost ve stanovené lhůtě, nelze použít do dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je registrován jako plátce. (7) Pokud vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním zdanitelného plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, použije se režim přenesení daňové povinnosti při uskutečnění zdanitelného plnění na daň vypočtenou ze základu daně stanoveného podle § 37a odst. 1.

- 34 § 92a Základní ustanovení (1) V režimu přenesení daňové povinnosti je plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněno, povinen přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. (2) Plátce, pro kterého je zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti uskutečněno, je povinen doplnit výši daně v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty. Za správnost vypočtené daně odpovídá plátce, pro kterého je plnění uskutečněno. (3) Plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za každé zdaňovací období daňové identifikační číslo plátce, pro kterého se zdanitelné plnění uskutečnilo, den uskutečnění zdanitelného plnění, základ daně, rozsah a předmět plnění. (4) Plátce, pro kterého bylo uskutečněno zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za každé zdaňovací období daňové identifikační číslo plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, den uskutečnění zdanitelného plnění, základ daně, rozsah a předmět plnění. (5) Plátce, který uskutečnil nebo pro kterého bylo uskutečněno zdanitelné plnění v režimu přenesené daňové povinnosti, je povinen podat správci daně elektronicky na elektronickou adresu zveřejněnou správcem daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání výpis z evidence pro daňové účely, obsahující údaje podle odstavců 3 nebo 4, a to ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně, který je přílohou daňového přiznání. (6)(3) Režim přenesení daňové povinnosti v případě, že plátce, který poskytnul zdanitelné plnění, nesplnil svou registrační povinnost ve stanovené lhůtě, nelze použít do dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je registrován jako plátce. (7)(4) Pokud vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním zdanitelného plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, použije se režim přenesení daňové povinnosti při uskutečnění zdanitelného plnění na daň vypočtenou ze základu daně stanoveného podle § 37a odst. 1. Díl 2 Trvalé použití režimu přenesení daňové povinnosti § 92b Dodání zlata (1) Za zlato se pro účely tohoto ustanovení považuje a) zlato o ryzosti 333 tisícin nebo vyšší, s výjimkou investičního zlata, v podobě neopracované, zejména slitku, cihly, prutu, valounu, zrna, granule, granálie, lístku, drátu, prášku, zlomků, smetků nebo odpadu, b) investiční zlato při dodání podle § 92 odst. 5 4. (2) Při dodání zlata plátci, s výjimkou České národní banky, použije plátce režim přenesení daňové povinnosti.

- 35 § 92c Dodání zboží uvedeného v příloze č. 5 k tomuto zákonu Při dodání zboží uvedeného v příloze č. 5 k tomuto zákonu, včetně dodání tohoto zboží po zpracování v podobě čištění, leštění, třídění, řezání, štěpení, lisování nebo odlévání ingotů plátci, použije plátce režim přenesení daňové povinnosti. § 92d Obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů Při převodu povolenek na emise skleníkových plynů podle zákona upravujícího podmínky obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů na plátce, použije plátce režim přenesení daňové povinnosti. § 92d Dodání nemovité věci Při dodání nemovité věci plátci použije plátce režim přenesení daňové povinnosti, pokud se uplatňuje daň podle § 56 odst. 5. *** Díl 3 Dočasné použití režimu přenesení daňové povinnosti § 92f Předmět závazného posouzení zatřídění zboží pro použití režimu přenesení daňové povinnosti Předmětem závazného posouzení je určení, zda určité zboží je zbožím, u jehož dodání se použije režim přenesení daňové povinnosti podle § 92c. § 92g Žádost o závazné posouzení zatřídění zboží pro použití režimu přenesení daňové povinnosti (1) Generální finanční ředitelství vydá na žádost osoby povinné k dani rozhodnutí o závazném posouzení zatřídění zboží pro použití režimu přenesení daňové povinnosti. (2) V žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení osoba povinná k dani uvede a) popis zboží, jehož se žádost o vydání rozhodnutí o závazném posouzení týká; v žádosti lze uvést pouze jeden druh zboží, b) návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení.

- 36 § 92f Dodání zboží nebo poskytnutí služby uvedených v příloze č. 6 k tomuto zákonu (1) Při dodání zboží nebo poskytnutí služby uvedených v příloze č. 6 plátci použije plátce režim přenesení daňové povinnosti, pokud tak vláda stanoví nařízením. (2) Mají-li plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, a plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění uskutečněno, důvodně za to, že toto zdanitelné plnění podléhá režimu přenesení daňové povinnosti podle odstavce 1, a tento režim k tomuto plnění použijí, považuje se toto plnění za zdanitelné plnění podléhající režimu přenesení daňové povinnosti. § 92g Mechanismus rychlé reakce (1) Při dodání zboží nebo poskytnutí služby plátci použije plátce režim přenesení daňové povinnosti, pokud v případě, kdy Evropská komise za účelem boje proti náhlým a rozsáhlým daňovým podvodům potvrdila, že proti použití režimu přenesení daňové povinnosti při dodání tohoto zboží nebo poskytnutí této služby nemá námitky, tak vláda stanoví nařízením. (2) Režim přenesení daňové povinnosti podle odstavce 1 se použije po dobu nepřesahující 9 měsíců. Díl 4 Závazné posouzení § 92h Předmět závazného posouzení pro použití režimu přenesení daňové povinnosti Předmětem závazného posouzení je určení, zda se při poskytnutí určité zdanitelného plnění použije režim přenesení daňové povinnosti. § 92i Žádost o závazné posouzení pro použití režimu přenesení daňové povinnosti (1) Generální finanční ředitelství vydá na žádost rozhodnutí o závazném posouzení určitého zdanitelného plnění pro použití režimu přenesení daňové povinnosti. (2) V žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení žadatel uvede a) popis zdanitelného plnění, jehož se žádost o vydání rozhodnutí o závazném posouzení týká; v žádosti lze uvést pouze jedno zdanitelné plnění, b) návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení. Hlava IV V SPRÁVA DANĚ V TUZEMSKU ***

- 37 § 95a Skupinová registrace (1) V přihlášce k registraci skupiny určí spojené osoby, které budou členy skupiny, osobu, která bude zastupujícím členem skupiny. Přihlášku k registraci podá osoba určená za zastupujícího člena skupiny u správce daně místně příslušného podle § 93a. (2) Skupina se stává plátcem od 1. ledna následujícího kalendářního roku, pokud je přihláška k registraci skupiny podána nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud je přihláška podána po 31. říjnu běžného kalendářního roku, stává se skupina plátcem od 1. ledna druhého kalendářního roku následujícího po podání přihlášky k registraci. (3) Plátce se při splnění podmínek stanovených v § 5a stává členem skupiny od 1. ledna následujícího kalendářního roku, pokud skupina podá s jeho souhlasem žádost o přistoupení plátce do skupiny nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud skupina podá žádost po 31. říjnu běžného kalendářního roku, stává se tento plátce členem skupiny od 1. ledna druhého kalendářního roku následujícího po podání žádosti. (4) Osoba, která není plátcem, se při splnění podmínek stanovených v § 5a stává členem skupiny od prvního dne třetího druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém skupina podá s jejím souhlasem žádost o přistoupení osoby do skupiny. (5) Člen skupiny se stává plátcem následujícím dnem po dni zrušení registrace skupiny nebo následujícím dnem po dni zániku jeho členství ve skupině. (6) (5) Osoba, na kterou při přeměně člena skupiny, který při přeměně zaniká, přechází nebo je převáděno jeho jmění, se stává členem skupiny od prvního dne následujícího po dni jeho zániku, pokud není v okamžiku zániku člena skupiny samostatnou osobou povinnou k dani. (7) (6) Osoba, na kterou při přeměně členů více skupin, kteří při přeměně zanikají, přechází nebo je převáděno jejich jmění, se stává plátcem od prvního dne následujícího po dni zániku členů skupin, pokud není v okamžiku jejich zániku samostatnou osobou povinnou k dani. Přihlášku k registraci je povinna podat do 15 dnů ode dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku. (8) (7) Osoba, na kterou při přeměně člena skupiny, který při přeměně zaniká, přechází nebo je převáděno jeho jmění a která je v okamžiku zániku člena skupiny osobou povinnou k dani, se stává plátcem od prvního dne následujícího po dni zániku člena skupiny. Přihlášku k registraci je povinna podat do 15 dnů ode dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku. (9) (8) V případě přistoupení osoby povinné k dani jako člena do skupiny podle odstavce 4 je skupina oprávněna uplatnit nárok na odpočet daně podle § 79 odst. 1 a 2. Nárok na odpočet daně se uplatní v daňovém přiznání za první zdaňovací období po dni přistoupení tohoto člena. *** § 97a Dobrovolná registrace identifikované osoby (1) Osoba povinná k dani může podat přihlášku k registraci, pokud a) má sídlo nebo provozovnu v tuzemsku,

- 38 b) není plátcem a c) bude poskytovat vybrané služby v rámci zvláštního režimu pro správu daně. (2) Osoba, která bude uskutečňovat pořízení zboží podle § 2b, nebo osoba podle § 61 mohou podat přihlášku k registraci. *** § 100 Evidence pro účely daně z přidané hodnoty (1) Plátce nebo identifikovaná osoba jsou povinni vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty veškeré údaje vztahující se k jejich daňovým povinnostem, a to v členění potřebném pro sestavení daňového přiznání nebo souhrnného hlášení přiznání, souhrnného hlášení nebo kontrolního hlášení. (2) Plátce je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty u přijatých zdanitelných plnění, která použije pro uskutečňování plnění s nárokem na odpočet daně, také daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění, s výjimkou plnění, u nichž byly vystaveny zjednodušené daňové doklady. (3) Plátce je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty přehled a) uskutečněných plnění, která jsou osvobozena od daně nebo nejsou předmětem daně, b) obchodního majetku. (4) Plátci, kteří jsou společníky téže společnosti, jsou povinni vést evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za činnost, pro kterou se sdružili, odděleně. Tuto evidenci vede za společnost určený společník, který za společnost plní všechny povinnosti a uplatňuje práva vyplývající z tohoto zákona pro ostatní společníky. (5) V evidenci pro účely daně z přidané hodnoty vede člen skupiny odděleně plnění, která uskutečnil pro ostatní členy skupiny. *** § 101 Daňové přiznání a splatnost daně (1) Plátce je povinen podat daňové přiznání, a to i v případě, že mu nevznikla daňová povinnost. Vlastní daň je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání, s výjimkou daně vyměřované v souvislosti s dovozem zboží podle § 2066a), u kterého je splatnost daně stanovena celními předpisy. (2) Lhůta pro podání daňového přiznání za zdaňovací období končící dnem, který předchází dni nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku, je 30 dnů od skončení zdaňovacího období. To platí i pro skupinu v případě, že soud rozhodl o úpadku jejího člena. Za zdaňovací období v době probíhajícího insolvenčního řízení, včetně zdaňovacího období končícího dnem, kdy došlo k ukončení insolvenčního řízení, je lhůta pro podání daňového přiznání 25 dnů od skončení zdaňovacího období. (3) Zanikne-li společnost nebo družstvo zrušením bez likvidace, je daňové přiznání za část zdaňovacího období ke dni zániku plátce povinen podat právní nástupce plátce, a to s uvedením, že je podává za zaniklého plátce.

- 39 (4) Plátce, který jako určený účastník společník vede evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za společnost, je povinen uvést ve svém daňovém přiznání zdanitelná plnění a daň ze své činnosti a zdanitelná plnění a daň z činnosti celé společnosti. Ostatní společníci v daňovém přiznání uvádějí pouze zdanitelná plnění a daň ze své vlastní činnosti. (5) Identifikovaná osoba je povinna do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém jí vznikla povinnost přiznat daň, podat daňové přiznání. Daň je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání. (6) Plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu je povinen do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat daň nebo povinnost přiznat plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, podat daňové přiznání. Vlastní daň je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání. (7) Osoba, která není plátcem a jíž vznikla povinnost přiznat daň, kterou uvedla na jí vystaveném dokladu, je povinna podat daňové přiznání do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém doklad vystavila. Daň je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání. § 101 Obecná ustanovení o daňovém přiznání (1) Daňové přiznání má povinnost podat a) plátce, b) identifikovaná osoba, c) osoba, které vznikla povinnost přiznat daň, kterou uvedla na jí vystaveném dokladu, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém doklad vystavila, nebo d) osoba, která není plátcem, které vznikla povinnost přiznat daň podle § 108 odst. 1 písm. j), a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém bylo plátcem deklarováno osvobozené dodání zboží do jiného členského státu. (2) Lhůty podle odstavce 1 nelze prodloužit. (3) Plátce je povinen podat daňové přiznání i v případě, že mu nevznikla povinnost přiznat daň. (4) Nevznikla-li plátci, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, ve zdaňovacím období povinnost přiznat daň nebo povinnost přiznat plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, nesděluje tuto skutečnost správci daně. (5) Nevznikla-li identifikované osobě ve zdaňovacím období povinnost přiznat daň, nesděluje tuto skutečnost správci daně. § 101a Povinná elektronická forma podání (1) Plátce je povinen podat elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně a) daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání, b) hlášení, s výjimkou hlášení podle § 19, c) přílohy k daňovému přiznání, dodatečnému daňovému přiznání nebo hlášení.

- 40 (2) Přihláška k registraci a oznámení o změně registračních údajů se podává pouze elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně; to neplatí pro identifikované osoby. (3) Fyzická osoba není povinna postupovat podle odstavce 1 nebo 2, pokud a) její obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců nepřesáhne 6 000 000 Kč; pokud fyzická osoba tento obrat překročí, vzniká jí povinnost činit podání podle odstavce 1 za zdaňovací období následující po zdaňovacím období, v němž došlo k překročení obratu, a trvá nejméně po dobu 6 kalendářních měsíců, a b) nemá 1. zákonem stanovenou povinnost činit podání elektronicky, nebo 2. zástupce oprávněný ji zastupovat ve věci podání podle odstavce 1 nebo 2 zákonem stanovenou povinnost činit podání elektronicky. § 101b Zvláštní ustanovení o daňovém přiznání a o splatnosti daně (1) Lhůta pro podání daňového přiznání za zdaňovací období končící dnem, který předchází dni nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku, je 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku; tuto lhůtu nelze prodloužit. To platí i pro skupinu v případě, že soud rozhodl o úpadku jejího člena. (2) Plátce, který jako určený společník vede evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za společnost, je povinen uvést ve svém daňovém přiznání plnění s nárokem na odpočet daně a daň ze své činnosti a plnění s nárokem na odpočet daně a daň z činnosti celé společnosti. Ostatní společníci v daňovém přiznání uvádějí pouze plnění s nárokem na odpočet daně a daň ze své vlastní činnosti. § 101c Povinnost podat kontrolní hlášení (1) Plátce je povinen podat kontrolní hlášení, pokud a) uskutečnil zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, nebo přijal úplatu přede dnem uskutečnění tohoto plnění, b) přijal zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, nebo poskytl úplatu přede dnem uskutečnění tohoto plnění, c) ve zvláštním režimu pro investiční zlato 1. přijal zprostředkovatelskou službu, u které byla uplatněna daň podle § 92 odst. 5, 2. uskutečnil dodání investičního zlata osvobozené od daně, u kterého má nárok na odpočet daně podle § 92 odst. 6 písm. b) a c), nebo 3. investiční zlato vyrobil nebo zlato přeměnil na investiční zlato podle § 92 odst. 7. (2) Kontrolní hlášení za společnost podává určený společník, který podává daňové přiznání za společnost.

- 41 § 101d Náležitosti a způsob podání kontrolního hlášení (1) V kontrolním hlášení je plátce povinen uvést předepsané údaje potřebné pro správu daně. (2) Kontrolní hlášení lze podat pouze elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně způsobem umožňujícím dálkový přístup. (3) Pokud je kontrolní hlášení podáno prostřednictvím datové zprávy vyžadující dodatečné potvrzení, musí být potvrzeno za podmínek uvedených v daňovém řádu ve lhůtě pro podání kontrolního hlášení. § 101e Lhůta pro podání kontrolního hlášení Kontrolní hlášení se podává za kalendářní měsíc, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce; tuto lhůtu nelze prodloužit. § 101f Opravné a následné kontrolní hlášení (1) Před uplynutím lhůty k podání kontrolního hlášení může plátce nahradit kontrolní hlášení, které již podal, opravným kontrolním hlášením; k předchozímu kontrolnímu hlášení se nepřihlíží. (2) Zjistí-li plátce po uplynutí lhůty k podání kontrolního hlášení, že v tomto kontrolním hlášení uvedl nesprávné nebo neúplné údaje, je povinen do 5 dnů ode dne zjištění nesprávných nebo neúplných údajů podat následné kontrolní hlášení, ve kterém tyto nedostatky napraví. (3) Pro následné kontrolní hlášení se použijí obdobně ustanovení o kontrolním hlášení, nestanoví-li zákon jinak. § 101g Postup při nesplnění povinnosti související s kontrolním hlášením (1) Nebylo-li podáno kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě, vyzve správce daně plátce k jeho podání v náhradní lhůtě do 5 dnů od oznámení této výzvy. (2) Správce daně údaje uvedené v kontrolním hlášení posoudí, popřípadě prověří a v případě pochybností o jejich správnosti nebo úplnosti vyzve plátce, aby údaje změnil nebo doplnil, popřípadě původní údaje potvrdil. (3) Plátce je povinen do 5 dnů od oznámení výzvy podle odstavce 2 nesprávné nebo neúplné údaje změnit nebo doplnit, popřípadě potvrdit, a to prostřednictvím následného kontrolního hlášení; pokud není toto následné kontrolní hlášení včas podáno, odstavec 1 se nepoužije.

- 42 (4) Správce daně doručuje výzvu související s kontrolním hlášením elektronicky, a to prostřednictvím a) datové schránky, nebo b) veřejné datové sítě na elektronickou adresu plátcem za tím účelem uvedenou, nemáli plátce zpřístupněnu datovou schránku. (5) Výzva, která se doručuje prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu, se považuje za doručenou okamžikem odeslání správcem daně. (6) V případě, že plátce, který nemá zpřístupněnou datovou schránku, správci daně dosud nesdělil elektronickou adresu, odstavec 4 se nepoužije. § 101h Následky za porušení povinnosti související s kontrolním hlášením (1) Pokud plátce nepodá kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě, vzniká mu povinnost uhradit pokutu ve výši a) 1000 Kč, pokud jej dodatečně podá, aniž by k tomu byl vyzván, b) 10 000 Kč, pokud jej podá v náhradní lhůtě poté, co k tomu byl správcem daně vyzván, nebo c) 30 000 Kč, pokud jej nepodá na základě výzvy ke změně, doplnění či potvrzení údajů uvedených v podaném kontrolním hlášení, nebo d) 50 000 Kč, pokud jej nepodá ani v náhradní lhůtě. (2) Správce daně uloží pokutu do 50 000 Kč plátci, který na základě výzvy správce daně k odstranění pochybností nezmění nebo nedoplní nesprávné nebo neúplné údaje anebo nepotvrdí údaje prostřednictvím následného kontrolního hlášení. anebo nepotvrdí v rámci podaného následného kontrolního hlášení nesprávné nebo neúplné údaje. (3) Správce daně uloží kromě pokuty podle odstavce 1 nebo 2 tomu, kdo nesplněním povinnosti související s kontrolním hlášením závažně ztěžuje nebo maří správu daní, pokutu do 500 000 Kč. (4) O povinnosti platit pokutu podle odstavce 1 rozhodne správce daně platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní. (5) Pokuta podle odstavců 1 až 3 je splatná do 15 dnů od právní moci rozhodnutí o pokutě. (6) Při stanovení výše pokuty podle odstavců 2 a 3 dbá správce daně, aby pokuta nebyla v hrubém nepoměru k významu porušené povinnosti a k závažnosti následku pro správu daní. Při tom přihlédne zejména k míře součinnosti ze strany plátce. § 101i Lhůta pro zánik povinnosti související s kontrolním hlášením (1) Plnění povinností souvisejících s kontrolním hlášením lze vyžadovat do uplynutí lhůty pro stanovení daně. (2) Pokutu lze uložit nebo rozhodnout o povinnosti ji platit nejpozději do 3 let ode dne, ve kterém došlo k porušení povinnosti.

- 43 § 102 Souhrnné hlášení (1) Plátce je povinen podat souhrnné hlášení, pokud uskutečnil a) dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě, b) přemístění obchodního majetku do jiného členského státu, c) dodání zboží kupujícímu při zjednodušeném postupu při dodání zboží uvnitř území Evropské unie formou třístranného obchodu, pokud je plátce prostřední osobou v tomto obchodu, nebo d) poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně, osobě registrované k dani v jiném členském státě, pokud je povinen přiznat daň příjemce služby. (2) Identifikovaná osoba je povinna podat souhrnné hlášení, pokud uskutečnila poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně, osobě registrované k dani v jiném členském státě, pokud je povinen přiznat daň příjemce služby, a to ve lhůtě do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém bylo plnění uskutečněno. (3) Souhrnné hlášení lze podat pouze elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně. Pokud je souhrnné hlášení podáno prostřednictvím datové zprávy, která není podepsána uznávaným elektronickým podpisem nebo není odeslána prostřednictvím datové schránky vyžadující dodatečné potvrzení, musí být potvrzeno za podmínek upravených v daňovém řádu ve lhůtě pro podání souhrnného hlášení. Údaje o hodnotě dodaného zboží nebo poskytnuté služby se uvádějí v české měně. (4) Souhrnné hlášení za společnost podává určený společník, který podává daňové přiznání za společnost. (5) Souhrnné hlášení podává plátce za každý kalendářní měsíc do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce. (6) Pokud plátce uskutečňuje pouze plnění podle odstavce 1 písm. d), podává souhrnné hlášení současně s daňovým přiznáním ve lhůtě pro podání daňového přiznání. (7) Pokud plátce podle odstavce 6 podává souhrnné hlášení za každé kalendářní čtvrtletí a v průběhu kalendářního čtvrtletí uskuteční plnění podle odstavce 1 písm. a) až c), vzniká plátci povinnost v tomto kalendářním čtvrtletí za měsíce, které předcházejí kalendářnímu měsíci, ve kterém došlo k uskutečnění plnění podle odstavce 1 písm. a) až c), povinnost podat souhrnné hlášení za každý kalendářní měsíc tohoto kalendářního čtvrtletí, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém došlo k uskutečnění plnění podle odstavce 1 písm. a) až c). Tento plátce dále podává souhrnné hlášení podle odstavce 4 5, a to za každý kalendářní měsíc do konce kalendářního roku, ve kterém uskutečnil plnění podle odstavce 1 písm. a) až c). (8) Pokud plátce nebo identifikovaná osoba, kteří podali souhrnné hlášení, zjistí, že uvedli chybné údaje, jsou povinni do 15 dnů ode dne zjištění chybných údajů podat následné souhrnné hlášení způsobem uvedeným v odstavci 3.

- 44 (9) Správce daně údaje v souhrnném hlášení, popřípadě v následném souhrnném hlášení posoudí, případně prověří a využije při stanovení daňové povinnosti. Obdobný postup uplatní ohledně údajů, které správce daně obdrží v rámci mezinárodní spolupráce. *** § 106 Zrušení registrace plátce z moci úřední (1) Správce daně zruší registraci plátce, pokud plátce a) přestal uskutečňovat ekonomické činnosti, b) neuskutečnil bez oznámení důvodu správci daně za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců plnění v rámci ekonomické činnosti, nebo c) uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. (2) Správce daně zruší registraci plátce, a) který závažným způsobem poruší své povinnosti vztahující se ke správě daně, a b) současně 1. jeho obrat nepřesáhl za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců 1 000 000 Kč, 2. za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců neuskutečnil zdanitelné plnění, pokud se jedná o plátce, který nemá v tuzemsku sídlo, nebo 3. je skupinou. (3) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 nebo 2 má odkladný účinek. (4) Správce daně zruší registraci plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, pokud tento plátce v bezprostředně předcházejícím kalendářním roce neuskutečnil v tuzemsku a) zdanitelné plnění a b) plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně. (5) Správce daně zruší registraci plátce ke dni předcházejícímu dni vzniku jeho členství ve skupině. (6) Plátce přestává být plátcem dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je mu zrušena registrace. (7) Skupině lze zrušit registraci podle odstavce 1 nebo 2 pouze k poslednímu dni kalendářního roku. Skupina přestává být plátcem dnem zrušení registrace. Člen skupiny je plátcem ode dne následujícího po dni, kdy skupina přestala být plátcem nebo zaniklo jeho členství ve skupině. *** § 106e Zrušení registrace skupiny (1) Správce daně zruší registraci skupiny k poslednímu dni příslušného kalendářního roku, pokud do konce října příslušného kalendářního roku a) skupina podá žádost o zrušení registrace, nebo b) skupina nesplňuje podmínky podle § 5a, nebo

- 45 b) c) správce daně zjistí, že žádný z členů skupiny nesplňuje podmínky pro členství ve skupině. (2) Skupina přestává být plátcem dnem zrušení registrace. (3) Člen skupiny je plátcem ode dne následujícího po dni, kdy skupina přestala být plátcem. § 106f Zánik členství člena skupiny (1) Správce daně zruší členství člena skupiny k poslednímu dni příslušného kalendářního roku, pokud do konce měsíce října příslušného kalendářního roku a) skupina podá žádost o vystoupení člena skupiny, nebo b) správce daně zjistí, že člen skupiny nesplňuje podmínky pro členství ve skupině. (2) Žádost o vystoupení člena ze skupiny, který přistoupil do skupiny podle § 95a odst. 4, může skupina podat nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne, kdy se stal členem skupiny. (3) Pokud bylo vydáno rozhodnutí o úpadku člena skupiny, zaniká jeho členství dnem, kdy nastaly účinky tohoto rozhodnutí. (4) V případě zániku členství zastupujícího člena ve skupině jsou členové skupiny povinni zvolit nového zastupujícího člena do 15 dnů ode dne zániku jeho členství ve skupině. Pokud tak neučiní, ustanoví zastupujícího člena správce daně rozhodnutím. (5) Člen skupiny je plátcem ode dne následujícího po dni, kdy zaniklo jeho členství ve skupině. *** § 108 Osoby povinné přiznat nebo zaplatit daň (1) Přiznat daň jsou povinni a) plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou plnění, u kterých je povinna přiznat daň osoba, které jsou tato plnění poskytována, b) plátce nebo identifikovaná osoba, kteří pořizují v tuzemsku zboží z jiného členského státu, c) plátce nebo identifikovaná osoba, kterým je osobou neusazenou v tuzemsku poskytnuto plnění s místem plnění v tuzemsku, pokud se jedná o 1. poskytnutí služby podle § 9 až 10d a § 10k, 2. dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo 3. dodání zboží soustavami nebo sítěmi, d) kupující, který je plátcem nebo identifikovanou osobou, kterému je dodáváno zboží zjednodušeným postupem uvnitř území Evropské unie formou třístranného obchodu, e) plátce, na jehož účet je zboží při dovozu propuštěno do celního režimu, u kterého vzniká povinnost přiznat daň podle § 23 odst. 1 písm. a) až c) a § 23 odst. 5, f) uživatel, který poskytuje vybrané služby v rámci zvláštního režimu pro správu daně, g) plátce, kterému je poskytnuto plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, h) osoba, která pořizuje v tuzemsku nový dopravní prostředek z jiného členského státu podle § 19 odst. 6,

- 46 i) j)

osoba, která vystaví doklad, na kterém uvede daň., osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která pořídila zboží s místem plnění v tuzemsku od plátce, jestliže 1. zboží do jiného členského státu nepřepravila nebo neodeslala a 2. plátce přijal všechna opatření k prokázání osvobození při dodání zboží do jiného členského státu.

(2) Zaplatit daň jsou povinni a) osoba, která není plátcem, na jejíž účet je zboží při dovozu propuštěno do celního režimu, u kterého vzniká povinnost zaplatit daň podle § 23 odst. 1 písm. a) až c) a § 23 odst. 6, b) osoba, u které vzniká povinnost zaplatit daň podle § 23 odst. 1 písm. d) až h), c) osoba, na jejíž účet je zboží vráceno ze svobodného pásma nebo svobodného skladu zpět do tuzemska podle § 20. (3) Osoba povinná přiznat nebo zaplatit daň je daňovým subjektem. (4) Osoba určená k uskutečnění prodeje obchodního majetku plátce, která přijala úplatu za uskutečněný prodej obchodního majetku, je povinna zaplatit daň na osobní daňový účet plátce ve lhůtě pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém se tento prodej uskutečnil. Současně je povinna oznámit správci daně uskutečnění a výši zdanitelného plnění. Za zaplacení daně odpovídají plátce a tato osoba společně a nerozdílně. *** § 109 Ručení příjemce zdanitelného plnění (1) Plátce, který přijme zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněné jiným plátcem nebo poskytne úplatu na takové plnění (dále jen „příjemce zdanitelného plnění“), ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud v okamžiku jeho uskutečnění uskutečnění zdanitelného plnění nebo poskytnutí úplaty na takové plnění věděl nebo vědět měl a mohl, že a) daň uvedená na daňovém dokladu nebude úmyslně zaplacena, b) plátce, který uskutečňuje toto zdanitelné plnění nebo obdrží úplatu na takové plnění (dále jen „poskytovatel zdanitelného plnění“), se úmyslně dostal nebo dostane do postavení, kdy nemůže daň zaplatit, nebo c) dojde ke zkrácení daně nebo vylákání daňové výhody. (2) Příjemce zdanitelného plnění ručí také za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud je úplata za toto plnění a) bez ekonomického opodstatnění zcela zjevně odchylná od obvyklé ceny25), b) poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na účet vedený poskytovatelem platebních služeb mimo tuzemsko, nebo c) poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na účet poskytovatele zdanitelného plnění, který není správcem daně zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup, a pokud úplata za toto plnění překračuje dvojnásobek částky podle zákona upravujícího omezení plateb v hotovosti, při jejímž překročení je stanovena povinnost provést platbu bezhotovostně. (3) Příjemce zdanitelného plnění ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud je v okamžiku jeho uskutečnění nebo poskytnutí úplaty na něj o poskytovateli zdanitelného

- 47 plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že je nespolehlivým plátcem. (4) Příjemce zdanitelného plnění, které spočívá v dodání pohonných hmot distributorem pohonných hmot podle zákona upravujícího pohonné hmoty, ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění v okamžiku jeho uskutečnění nebo poskytnutí úplaty na něj není o poskytovateli zdanitelného plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že je registrován jako distributor pohonných hmot podle zákona upravujícího pohonné hmoty. *** Příloha č. 6 k zákonu č. 235/2004 Sb. Seznam dodání zboží nebo poskytnutí služeb, při nichž se použije režim přenesení daňové povinnosti, stanoví-li tak vláda nařízením 1.

Převod povolenek na emise skleníkových plynů podle zákona upravujícího podmínky obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. 2. Dodání mobilních telefonů, kterými se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí zařízení vyrobená nebo upravená pro použití ve spojení se sítí, která má licenci, a provozovaná na stanovených frekvencích, bez ohledu na to, zda mají další využití. 3. Dodání zařízení s integrovanými obvody, jako jsou mikroprocesory a centrální procesorové jednotky, ve stavu před zabudováním do výrobků pro konečné uživatele. 4. Dodání plynu a elektřiny obchodníkovi vymezenému v § 7a odst. 2. 5. Dodání certifikátů plynu a elektřiny. 6. Poskytnutí telekomunikačních služeb. 7. Dodání herních konzolí, tabletů a laptopů. 8. Dodání obilovin a technických plodin, včetně olejnatých semen a cukrové řepy, které nejsou běžně používány v nezměněném stavu ke konečné spotřebě. 9. Dodání surových nebo polorozpadlých kovů, včetně drahých kovů, jiných než v příloze č. 5 a s výjimkou dodání, na která se vztahují zvláštní režimy podle § 90 nebo 92. 10. Dodání zboží nebo poskytnutí služby, u kterých bylo České republice prováděcím rozhodnutím Rady povoleno uplatňovat zvláštní opatření odchylující se od článku 193 směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty. ____________________ 1) Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty. Směrnice Rady 2006/79/ES ze dne 5. října 2006 o osvobození zboží dováženého v drobných zásilkách neobchodní povahy ze třetích zemí od daní. Směrnice Rady 2008/9/ES ze dne 12. února 2008, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě. Třináctá směrnice Rady ze dne 17. listopadu 1986 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu - Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným na území Společenství. Směrnice Rady 2008/8/ES ze dne 12. února 2008, kterou se mění směrnice Rady 2006/112/ES, pokud jde o místo poskytnutí služby. Směrnice Rady 2008/117/ES ze dne 16. prosince 2008, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty za účelem boje proti daňovým únikům spojeným s plněním uvnitř Společenství. Směrnice Rady 2009/47/ES ze dne 5. května 2009, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o snížené sazby daně z přidané hodnoty.

- 48 Směrnice Rady 2009/69/ES ze dne 5. května 2009, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o daňové úniky spojené s dovozem. Směrnice Rady 2009/132/ES ze dne 19. října 2009, kterou se vymezuje oblast působnosti čl. 143 písm. b) a c) směrnice 2006/112/ES, pokud se jedná o osvobození některých druhů zboží od daně z přidané hodnoty při konečném dovozu. Směrnice Rady 2009/162/EU ze dne 22. prosince 2009, kterou se mění některá ustanovení směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty. Směrnice Rady 2010/23/EU ze dne 16. března 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů. Směrnice Rady 2010/66/EU ze dne 14. října 2010, kterou se mění směrnice 2008/9/ES, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě. Směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace. Směrnice Rady 2013/61/EU ze dne 17. prosince 2013, kterou se mění směrnice 2006/112/ES a 2008/118/ES, pokud jde o francouzské nejvzdálenější regiony, a zejména Mayotte. Směrnice Rady 2013/42/EU ze dne 22. července 2013, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o mechanismus rychlé reakce proti podvodům v oblasti DPH. Směrnice Rady 2013/43/EU ze dne 22. července 2013, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k dodání některého zboží a poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů. 2) § 25 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 353/2001 Sb. a zákona č. 437/2003 Sb. 3) § 26 a 29 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. 4) Vyhláška č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění vyhlášky č. 100/2003 Sb. 4a) Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 6) § 6 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 7) § 36 odst. 2 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 7a) Například zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů. 7b) Například zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. 7c) § 26 až 32a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. 7d) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. 7e) Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011 ze dne 15. března 2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty. 10a) Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů. 11) Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů. 16) Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb. a zákona č. 517/2002 Sb. 19a) Čl. 92, 114 a 201 až 208 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92. 21) Čl. 2 Doporučení komise 1994/820/ES ze dne 19. října 1994 o právních aspektech elektronické výměny informací. 24a) Čl. 170 bod 2 písmeno c) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92. 27a) § 2 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). 27b) § 77 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění zákona č. 530/2005 Sb..

- 49 -

27c) § 2 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 383/2005 Sb. 27d) Vyhláška č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních. 27f) § 42 a 44 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. 27g) § 22a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění zákona č. 340/2006 Sb. 27h) § 4 zákona č. 170/2002., o válečných veteránech, ve znění zákona č. 70/2007 Sb. 29) § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů. 30) § 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb. 31) § 2 odst. 1 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb. 32) § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 231/2001 Sb. 38) Zákon č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. 39) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 68/2007 Sb. 42) § 7 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). 43) § 65 odst. 2 a § 96 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb. 44) Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 44a) Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. 44b) Například zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. 44c) Například vyhláška č. 524/2004 Sb., o akreditaci zařízení k provádění rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání, zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samospráv, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, ve znění pozdějších předpisů 44d) § 38 písm. c) zákona č. 561/2004 Sb. 44e) Příloha č. 1 vyhlášky č. 183/1998 Sb., kterou se stanoví další studium, popřípadě výuka se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění považuje za studium na středních nebo vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, popřípadě uvedenými v jiném seznamu vydaném Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. 44f) Rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kterým se stanoví Seznam standardizovaných jazykových zkoušek, či další jiný podobný seznam. 44g) Například vyhláška č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, ve znění pozdějších předpisů. 45) Zákon č. 548/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 161/1993 Sb. Zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů. 46) Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 47) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. 47a) § 78 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. 48) Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů. 48a) § 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. 48b) Čl. 91, 161, 145, 182 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92. 49) Nařízení Rady (ES) č. 1186/2009 ze dne 16. listopadu 2009 o systému Společenství pro osvobození od cla.

- 50 -

49c) § 77 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 50) § 3 odst. 1 zákona o účetnictví, ve znění zákona č. 353/2001 Sb. 53) § 25 odst. 1 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 55) Například vyhláška č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích, vyhláška č. 21/1968 Sb., o Úmluvě o výsadách a imunitách mezinárodních odborných organizací, vyhláška č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích, vyhláška č. 40/1987 Sb., o Úmluvě o zvláštních misích, vyhláška č. 52/1956 Sb., o přístupu Československé republiky k Úmluvě o výsadách a imunitách Organizace spojených národů, schválené Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 13. února 1946, zákon č. 125/1992 Sb., o zřízení Sekretariátu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a o výsadách a imunitách tohoto sekretariátu a dalších institucí Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 36/2001 Sb. m. s., o přijetí Dohody o právním postavení Organizace Severoatlantické smlouvy, zástupců států a mezinárodního personálu. 56) Čl. 1 vyhlášky č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích. 57) Čl. 1 vyhlášky č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích. 59a) Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), ve znění pozdějších předpisů. 60) Zákon č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky. 60a) Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. 61) Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 66) § 2 odst. 2 písm. c) a d) obchodního zákoníku. 66a) Například čl. 222 bod 1 písmeno a) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92. 70) § 2 písm. g) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů. 71) Zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a změně některých dalších zákonů. 72) Příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, v platném znění.

- 51 K části druhé návrhu zákona Platné znění dotčených ustanovení zákona č. 47/2011 Sb. s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2015 Čl. III Účinnost 1. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2011, s výjimkou ustanovení článku I bodů 63 a 65, která nabývají účinnosti dnem vyhlášení tohoto zákona, a s výjimkou ustanovení článku I bodu 83, pokud jde o § 92e, které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2012. 2. Ustanovení článku I bodu 83, pokud jde o § 92d, pozbývá platnosti dnem 1. července 2015.

- 52 K části třetí návrhu zákona Platné znění dotčených ustanovení zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2015 § 293 (1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že a) doveze, vyveze nebo přepraví zboží v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví, b) předloží celnímu orgánu nepravý, pozměněný nebo padělaný doklad, c) poruší některou z povinností stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví pro propuštění zboží do režimu nebo pro nakládání se zbožím, 1. propuštěným do režimu s podmíněným osvobozením od cla, 2. propuštěným do režimu vývozu, 3. propuštěným do režimu volného oběhu se zvýhodněným sazebním zacházením z důvodu jeho zvláštního použití, 4. zajištěným k projednání správního deliktu, 5. dočasně uskladněným, 6. umístěným ve svobodném pásmu nebo ve svobodném skladu, 7. pro které bylo zřízeno zástavní právo, 8. propuštěným do režimu tranzitu, nebo 9. vstupujícím na celní území Společenství, vystupujícím z celního území Společenství nebo předkládaným k celnímu řízení, d) poruší některou z povinností stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví pro propuštění zboží do navrhovaného režimu za použití zjednodušených postupů, e) poskytne celnímu orgánu nesprávný údaj nebo doklad důležitý pro jeho rozhodnutí nebo pro jiné použití celních předpisů v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví, f) uvede nesprávné údaje v žádosti o vydání osvědčení o původu zboží nebo sám osvědčí původ zboží v rozporu s mezinárodní smlouvou v oblasti sazebních opatření, g) odejme zboží celnímu dohledu v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví, h) jako osoba, která je podle přímo použitelného předpisu Evropské unie odpovědná za poskytování informací o obchodu se zbožím mezi členskými státy Evropské unie a Českou republikou, poruší některou z povinností stanovených v § 319 odst. 4 a 5 nesdělí celnímu úřadu údaje podle § 319 odst. 4, i) přechovává zboží, jehož dovozem nebo tranzitem byl spáchán správní delikt, nebo j) v rozporu s § 48 odst. 8 poruší celní závěru. (2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) až h) lze uložit pokutu do 100 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. i) a j) pokutu do 50 000 Kč. (3) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit propadnutí zboží, a to samostatně nebo společně s pokutou. (4) V blokovém řízení lze za přestupek podle odstavce 1 uložit pokutu do 5 000 Kč.

- 53 § 294 (1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že a) doveze, vyveze nebo přepraví zboží v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví, b) předloží celnímu orgánu nepravý, pozměněný nebo padělaný doklad, c) poruší některou z povinností stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví pro propuštění zboží do režimu nebo pro nakládání se zbožím, 1. propuštěným do režimu s podmíněným osvobozením od cla, 2. propuštěným do režimu vývozu, 3. propuštěným do režimu volného oběhu se zvýhodněným sazebním zacházením z důvodu jeho zvláštního použití, 4. zajištěným k projednání správního deliktu, 5. dočasně uskladněným, 6. umístěným ve svobodném pásmu nebo ve svobodném skladu, 7. pro které bylo zřízeno zástavní právo, 8. propuštěným do režimu tranzitu, 9. vstupujícím na celní území Společenství, vystupujícím z celního území Společenství nebo předkládaným k celnímu řízení, d) poruší některou z povinností stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví pro propuštění zboží do navrhovaného režimu za použití zjednodušených postupů, e) poskytne celnímu orgánu nesprávný údaj nebo doklad důležitý pro jeho rozhodnutí nebo pro jiné použití celních předpisů v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví, f) uvede nesprávné údaje v žádosti o vydání osvědčení o původu zboží nebo sám osvědčí původ zboží v rozporu s mezinárodní smlouvou v oblasti sazebních opatření, g) odejme zboží celnímu dohledu v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví, h) jako osoba, která je podle přímo použitelného předpisu Evropské unie odpovědná za poskytování informací o obchodu se zbožím mezi členskými státy Evropské unie a Českou republikou, poruší některou z povinností stanovených v § 319 odst. 4 a 5 nesdělí celnímu úřadu údaje podle § 319 odst. 4, i) přechovává zboží, jehož dovozem nebo tranzitem byl spáchán správní delikt, nebo j) v rozporu s § 48 odst. 8 poruší celní závěru. (2) Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do a) 4 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a) až g), b) 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. h), c) 250 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. i) a j). (3) Za správní delikt podle odstavce 1 lze uložit propadnutí zboží, a to samostatně nebo společně s pokutou.

- 54 § 319 Sběr, zpracování a kontrola statistických údajů (1) Celní orgány zabezpečují sběr a zpracování údajů o zboží, kterému bylo přiděleno celně schválené určení, anebo o vybraných výrobcích, u kterých vznikla daňová povinnost ke spotřební dani. (2) Formu, obsah a náležitosti dokladu pro statistické účely, jakož i rozsah údajů pro vedení statistiky, stanoví na základě přímo použitelného předpisu Evropské unie32) Český statistický úřad v dohodě s ministerstvem vyhláškou. (3) Celní orgány zabezpečují sběr, zpracování, prvotní a následnou kontrolu údajů o obchodu se zbožím mezi Českou republikou a ostatními členskými státy Evropské unie, jejichž rozsah a způsob vykazování stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie33) a poskytují je pro statistické účely. (4) Osoba, která je podle přímo použitelného předpisu Evropské unie34) povinna poskytnout informace o obchodu se zbožím mezi členskými státy Evropské unie a Českou republikou, je povinna sdělit celnímu úřadu pravdivé a úplné údaje o tomto obchodu s použitím dokladu nebo elektronicky, způsobem a za podmínek, které stanoví Český statistický úřad v dohodě s ministerstvem vyhláškou. (4) Osoba, která je podle přímo použitelného předpisu Evropské unie34) povinna poskytnout informace o obchodu se zbožím mezi Českou republikou a jinými členskými státy Evropské unie (dále jen „zpravodajská jednotka“), je povinna sdělit celnímu úřadu pravdivé a úplné údaje o tomto obchodu písemně nebo elektronicky, pokud dosáhne prahu pro vykazování stanoveného zvlášť pro odeslání a zvlášť pro přijetí zboží. (5) Zpravodajská jednotka je povinna a) sdělit celnímu úřadu údaje podle odstavce 4 nejpozději desátý pracovní den měsíce následujícího po skončení referenčního období, pokud jsou tyto údaje sdělovány písemně, b) sdělit celnímu úřadu údaje podle odstavce 4 nejpozději dvanáctý pracovní den měsíce následujícího po skončení referenčního období, pokud jsou tyto údaje sdělovány elektronicky, c) sdělit celnímu úřadu opravené údaje nebo doplnit chybějící údaje podle odstavce 4 nejpozději třicátý den následující po dni, kdy se o nepřesnosti údajů nebo o tom, že údaje chybějí, dozvěděla, d) po dobu 2 let ode dne skončení lhůty podle písmene a) až c) uchovávat datové soubory a kopie písemností, které byly poskytnuty celnímu úřadu podle písmene a) až c). (6) Český statistický úřad a ministerstvo stanoví vyhláškou a) rozsah údajů podle odstavce 4, b) úpravu referenčního období pro účely vykazování údajů podle odstavce 4, c) způsob dosažení prahů pro vykazování údajů podle odstavce 4 a jejich výši a d) způsob a postup pro sdělování údajů podle odstavce 4. ____________________ 32) Nařízení Rady (ES) č. 1172/95 ze dne 22. května 1995, o statistice obchodu se zbožím Společenství a členských států s třetími zeměmi, v platném znění. 33)

Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 638/2004 ze dne 31. března 2004, o statistice Společenství obchodu se zbožím mezi členskými státy a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3330/91, v platném znění.

34)

Článek 7 nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 638/2004, v platném znění.

- 55 K části čtvrté návrhu zákona Platné znění dotčených ustanovení zákona č. 502/2012 Sb. s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 31. prosinci 2014 ČÁST SEDMÁ Změna zákona o dani z přidané hodnoty Čl. VIII Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 319/2006 Sb., zákona č. 172/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 302/2008 Sb., zákona č. 87/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 489/2009 Sb., zákona č. 120/2010 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 47/2011 Sb., zákona č. 370/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb., zákona č. 167/2012 Sb. a zákona č. 333/2012 Sb., se mění takto: 1. V § 6 odst. 1, § 106 odst. 2 písm. b) bodě 1 a v § 106b odst. 1 písm. a) bodě 1 se částka „1 000 000 Kč“ nahrazuje částkou „750 000 Kč“. 2. V § 87 odst. 6 se na konci písmene f) čárka nahrazuje tečkou a písmeno g) se zrušuje.

PRACOVNÍ VERZE NAŘÍZENÍ VLÁDY Návrh NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne ……. 2014, o stanovení (dodání) zboží nebo (poskytnutí) služby pro použití režimu přenesení daňové povinnosti Vláda nařizuje podle § 92f a § 92g zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. …/2014 Sb.: §1 Stanovení dodání zboží nebo poskytnutí služeb uvedených v příloze č. 6 k zákonu pro uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti (K provedení § 92f zákona o dani z přidané hodnoty) Režim přenesení daňové povinnosti se použije při dodání tohoto zboží nebo poskytnutí této služby: a) povolenky na emise skleníkových plynů podle zákona upravujícího podmínky obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů emisní povolenky, b) mobilní telefony, které jsou uvedeny do kódu 8517 nomenklatury celního sazebníku popisu číselného označování zboží1), pokud celková částka za plnění na daňovém dokladu je vyšší než 10 000 Kč, c) integrované obvody, jako jsou mikroprocesory a centrální procesorové jednotky, které jsou uvedeny do kódu 8471 nomenklatury celního sazebníku popisu číselného označování zboží1), pokud celková částka za plnění na daňovém dokladu je vyšší než 10 000 Kč, d) herní konzole, tablety a laptopy, které jsou uvedeny do kódu 8471, 9504 nomenklatury celního sazebníku popisu číselného označování zboží1), pokud celková částka za plnění na daňovém dokladu je vyšší než 10 000 Kč, e) obiloviny a technické plodiny, které jsou uvedeny do kódu 1514 nomenklatury celního sazebníku popisu číselného označování zboží1), a f) surové či polozpracované kovy, včetně drahých kovů, které jsou uvedeny do kódu 7227, 7314, 7216, 7308, 7411, 7419, 7507, 7508 nomenklatury celního sazebníku popisu číselného označování zboží1). ______________________________ 1) Příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, v platném znění. §2 Účinnost Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2015.

PRACOVNÍ VERZE NAŘÍZENÍ VLÁDY

ODŮVODNĚNÍ I. Obecná část 1.

Zhodnocení platného právního stavu

Daň z přidané hodnoty tvoří jeden ze základních pilířů daňové soustavy, a to zejména díky výnosům z ní plynoucích do veřejných rozpočtů. Její důležitost podtrhává i vysoká harmonizace této daně na úrovni Evropské unie. Daň z přidané hodnoty je upravena zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, který je účinný od 1. května 2004 (dále jen „zákon o DPH“). Tento zákon byl již mnohokrát novelizován. Oblast daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) je v rámci Evropské unie (dále jen „EU“) výrazně harmonizována. V současné době je základním předpisem pro oblast DPH směrnice 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH“). 2.

Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy

Cílem návrhu je transpozice směrnic v oblasti DPH, které poskytly členským státům, a tím také České republice (dále jen „ČR“), účinný a flexibilní nástroj v boji proti daňovým podvodům. V roce 2013 byly přijaty dvě nové směrnice Rady, které mění směrnici o DPH, zacílené na opatření proti daňovým podvodům:  směrnice Rady č. 2013/43/EU ze dne 22. července 2013, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k dodání některého zboží a poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů;  směrnice Rady č. 2013/42/EU ze dne 22. července 2013, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o mechanismus rychlé reakce proti podvodům v oblasti DPH). Tyto směrnice umožnují členským státům rozšířit rozsah působnosti režimu přenesení daňové povinnosti. Aplikace režimu přenesení daňové povinnosti u některých vybraných kategorií zboží a služeb u tuzemských transakcí je považována za účinný nástroj v boji proti určitým typům daňových podvodů. Jde především o podvody v řetězci, kdy poskytovatel příslušného plnění (dodavatel zboží nebo poskytovatel služby, tzv. chybějící obchodník) neuhradí daň na výstupu, zatímco konečný příjemce tohoto plnění uplatní nárok na odpočet daně na vstupu. Mechanismus přenesení daňové povinnosti, který spočívá v tom, že povinnost přiznat DPH se přesouvá z poskytovatele plnění na jeho příjemce, odstraňuje teoretickou možnost vzniku tohoto typu podvodu.

Stránka 2 z 6

PRACOVNÍ VERZE NAŘÍZENÍ VLÁDY 3.

Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se zákonem o DPH

Zákonné zmocnění k vydání nařízení vlády je obsaženo v zákoně o DPH, ve znění platném od 1. 1. 2015. Ve vazbě na aktuální právní úpravu EU se v zákoně o DPH s účinností od 1. 1. 2015 mění koncepce režimu přenesení daňové povinnosti. Zavádí se dva dočasné režimy přenesení daňové povinnosti, kde se na základě zákona o DPH zmocňuje vláda stanovit dočasné používání režimu přenesení daňové povinnosti pro určité dodání zboží nebo poskytnutí služby, a to nařízením. V prvním z těchto dočasných režimů v § 92f zákona o DPH (navazuje na směrnici Rady 2013/43/EU) se umožňuje nařízením vlády vybrat z množiny plnění uvedených v příloze č. 6 zákona o DPH. Seznam plnění zahrnuje kromě dosud stanovených převodu povolenek na emise skleníkových plynů nově dále např. dodání mobilních telefonů, zařízení s integrovanými obvody, dodání herních konzolí, tabletů a laptopů, dodání obilovin a technických plodin, včetně olejnatých semen a cukrové řepy, dodání surových či polozpracovaných kovů, včetně drahých kovů. U druhého dočasného režimu, tzv. mechanismu rychlé reakce, v § 92g zákona o DPH (navazuje na směrnici Rady 2013/42/EU) nová úprava opravňuje nařízením vlády na dobu maximálně devíti měsíců stanovit používání režimu přenesení daňové povinnosti u plnění, u nichž Evropská komise za účelem boje proti daňovým únikům potvrdila, že proti použití režimu přenesení daňové povinnosti při dodání tohoto zboží nebo poskytnutí této služby nemá námitky. Kompetence vydat prováděcí nařízení je svěřeno vládě v souladu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a na základě čl. 78 Ústavy. Dle čl. 11 odst. 5 Listiny lze daně a poplatky ukládat jen na základě zákona. Judikatura a doktrína v tomto směru dovodila, že k tomu, aby byl naplněn tento ústavní požadavek, je třeba, aby zákon stanovil základní konstrukční prvky daně, tj. subjekt daně, daňový objekt, daňový základ a daňovou sazbu. V souladu s tím se vládě stanoví omezená pravomoc vybrat plnění, na něž se bude režim přenesení daňové povinnosti vztahovat. Množina plnění, z nichž bude možno nařízením vlády vybrat ta, na která se režim přenesení daňové povinnosti použije, se stanoví zákonem, a to v návaznosti na příslušný právní předpis EU. Zahrnuje pouze taková dodání zboží nebo poskytnutí služby, u nichž hrozí zvýšené riziko podvodu na dani z přidané hodnoty, a u nichž je členským státům svěřena pravomoc v případě potřeby použít režim přenesení daňové povinnosti. Navrhované nařízení vlády zatím neobsahuje právní úpravu pro mechanismus rychlé reakce, protože ČR Evropské komisi nepředložila žádnou žádost o postup podle tohoto mechanismu. 4. Zhodnocení souladu slučitelnosti navrhované právní úpravy se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v EU Navrhovaná právní úprava částečně transponuje do právního řádu ČR příslušná ustanovení směrnice o DPH, která jsou pro členské státy volitelná, a to konkrétně:

Stránka 3 z 6

PRACOVNÍ VERZE NAŘÍZENÍ VLÁDY Celex 32013L0043

Název předpisu

Směrnice Rady č. 2013/43/EU ze dne 22. července 2013, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k dodání některého zboží a poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů

Navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s právními akty Evropské unie, s judikaturou soudních orgánů Evropské unie a s obecnými právními zásadami práva Evropské unie. 5. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy V důsledku výrazného omezení prostoru pro daňové podvody na DPH předpokládáme pozitivní dopad na inkaso, který však nelze přesně kvantifikovat. Navrhovaná právní úprava nemá žádné sociální dopady, dopady na specifické skupiny obyvatel, osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením či národnostní menšiny, ani dopady na životní prostředí.

6. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace Navrhovaná právní úprava nemá žádné dopady ve vztahu k zákazu diskriminace.

7. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů Ochrana soukromí a osobních údajů není dotčena, protože při správě daní se uplatňuje zásada neveřejnosti. Informace o poměrech daňových subjektů jsou chráněny povinností mlčenlivosti pod hrozbou pokuty do výše 500 000 Kč a nemohou být zpřístupněny veřejnosti.

8. Zhodnocení korupčních rizik Obecně lze k navrhované úpravě ve vztahu ke vzniku korupčních rizik uvést, že navržená právní úprava nemění kompetence správních orgánů a že práva a povinnosti daňových subjektů, vůči nimž regulace směřuje, jsou stanovovány na principu rovnosti.

Stránka 4 z 6

PRACOVNÍ VERZE NAŘÍZENÍ VLÁDY

II. Zvláštní část K§1 Na základě zmocňovacího oprávnění v § 92f zákona o DPH, ve znění platném od 1. 1. 2015, se stanoví konkrétní kategorie zboží a služeb, při jejichž dodání či poskytnutí se použije režim přenesení daňové povinnosti. Ve všech navrhovaných případech se jedná o kategorie zboží a služeb, při jejichž dodání či poskytnutí v ČR byly zjištěny daňové podvody při obchodování v řetězci. Většina okolních členských států při poskytnutí těchto plnění režim přenesení daňové povinnosti také zavedla, popř. zavádí. K písm. a) (povolenky na emise skleníkových plynů) Do písmene a) se přesouvá povinnost uplatňovat režim přenesení daňové povinnosti při převodu povolenek na emise skleníkových plynů, která byla obsažena v § 92d zákona o DPH, ve znění platném do 31. 12. 2014. V příloze č. 6 zákona o DPH, ve znění platném od 1. 1. 2015, je převod povolenek na emise skleníkových plynů obsažen v bodu 1. K písm. b) až d (mobilní telefony, integrované obvody, herní konzole, tablety a laptopy) Dodání těchto komodit jsou zahrnuta v bodech 2, 3 a 7 přílohy č. 6 zákona o DPH, ve znění platném od 1. 1. 2015. Mobilní telefony, integrované obvody, herní konzole, tablety a laptopy patří mezi komodity, které jsou náchylné pro řetězové podvody typu chybějícího obchodníka, neboť se jedná o zboží malých rozměrů a s poměrně vysokými cenami. Přestože se jedná o jednotkově dobře identifikovatelné zboží, je sledování jednotlivých kusů v objemech, v jakých je obchod vykazován, a v množství realizovaných přeprodejů mezi jednotlivými články řetězce neproveditelné. Což umocňuje ještě fakt výskytu tzv. chybějícího obchodníka v řetězci, tedy další překážka kontinuálního monitorování toku jednotlivých kusů zboží. Trh s těmito komoditami představuje na území ČR v současné době velmi rozsáhlou síť obchodních společností, mezi nimiž dochází k intenzivnímu přeprodávání velkého objemu zboží. Z podrobné analýzy zpracované Finanční správou ČR vyplývá, že například mobilní telefony jsou do ČR pořizovány jak z jiných členských států, tak ze třetích zemí a poté, co několikrát změní vlastníka na území ČR, jsou opět dodávány zpět do jiných členských států či vyváženy do třetích zemí. Jen malá část mobilních telefonů nakoupených mimo ČR zůstává na domácím trhu. Obdobné signály jsou o obchodování s ostatními komoditami vymezenými v písmenech c) a d). Lze předpokládat, že část deklarovaných obchodů s těmito komoditami je fiktivních. S cílem zjednodušení aplikace režimu přenesení daňové povinnosti v praxi a nezvyšování administrativní zátěže pro daňové subjekty se navrhuje z použití režimu u těchto komodit vyloučit případy, kdy podle § 30 zákona o DPH lze vystavit zjednodušený daňový doklad, tj. kdy celková částka za plnění na daňovém dokladu nepřesáhne částku 10 tis. Kč. K písm. e) (obiloviny a technické plodiny) Dodání obilovin a technických plodin je uvedeno v bodu 8 přílohy č. 6 zákona o DPH, ve znění platném od 1. 1. 2015.

Stránka 5 z 6

PRACOVNÍ VERZE NAŘÍZENÍ VLÁDY Podle analýz vypracovaných Finanční správou ČR u obilovin a technických plodin dochází v tuzemsku k daňovým podvodům jednak z důvodu špatné identifikace konkrétních dodávek, a jednak z důvodu skutečnosti, že uváděné komodity se v ČR produkují a zpracovávají ve značném rozsahu (ČR je například jedním z nejvýznamnějších producentů máku na světě). V současné době jsou podvody s těmito komoditami šetřeny také na základě oznámení od Policie ČR o prošetřování společností, u kterých vzniklo důvodné podezření, že jsou zapojeny do obchodování se zemědělskými plodinami, převážně mákem, v řetězci propojených společností za účelem praní špinavých peněz, popřípadě další trestné činnosti. K písm. f) (surové či polozpracované kovy) Rovněž u těchto komodit prokazatelně dochází k daňovým únikům. Existují signály (opírající se o údaje Intrastatu a Eurostatu), které lze považovat za určitý indikátor rizika, že některá deklarovaná odeslání určitých kovů z ČR mohou být pouze fiktivními obchodními operacemi. Zařazení určitých kovů do seznamu zboží, při jehož dodání v tuzemsku se uplatňuje režim přenesení daňové povinnosti, požaduje také daňová veřejnost, asociace a zájmové svazy, a to z důvodu narušení trhu v důsledku existence podvodných obchodů s kovy. Dodání kovů spadá do bodu 9 přílohy č. 6 zákona o DPH, ve znění platném od 1. 1. 2015. Z aplikace režimu přenesení daňové povinnosti jsou v tomto případě ve smyslu znění bodu 9 přílohy č. 6 zákona o DPH vyjmuty případy, kdy na dodání těchto kovů se vztahuje zvláštní režim pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi podle § 90 zákona o DPH. K§2 Účinnost nařízení se navrhuje k datu 1. ledna 2015.

Stránka 6 z 6

ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Ustanovení

Obsah

SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty CELEX č.

Ustanovení

Obsah

ČÁST PRVNÍ Čl. I Bod 15

15. V § 29 odst. 3 písm. b) se slova „rozsah plnění a“ zrušují.

32006L0112

Čl. 226a

Je-li faktura vystavena osobou povinnou k dani, která není usazena v členském státě, v němž je daň splatná, nebo jejíž provozovna v tomto členském státě se neúčastní dodání zboží ani poskytnutí služby ve smyslu článku 192a a která uskutečňuje dodání zboží pro pořizovatele nebo poskytnutí služeb pro příjemce povinného odvést daň, může osoba povinná k dani vynechat údaje uvedené v čl. 226 bodech 8, 9 a 10 a namísto toho uvést s odkazem na množství nebo rozsah dodaného zboží nebo poskytnutých služeb a jejich povahu základ daně u tohoto zboží nebo služeb.

ČÁST PRVNÍ Čl. I Bod 28

§ 48 odstavec 1: (1) První snížená sazba daně se uplatní při poskytnutí stavebních nebo montážních prací provedených na dokončené stavbě, pokud se jedná o stavbu pro bydlení nebo stavbu pro sociální bydlení.

32006L0112

příloha č. III

SEZNAM DODÁNÍ ZBOŽÍ A POSKYTNUTÍ SLUŽEB, KTERÁ MOHOU BÝT PŘEDMĚTEM SNÍŽENÉ SAZBY UVEDENÉ V ČLÁNKU 98 10a) renovace a opravy soukromých bytů a obytných domů, s výjimkou materiálů, které tvoří podstatnou část hodnoty poskytnuté služby;

ČÁST PRVNÍ Čl. I Bod 30

30. Za § 48 se vkládá nový § 49, který včetně nadpisu zní:

32006L0112

příloha č. III

SEZNAM DODÁNÍ ZBOŽÍ A POSKYTNUTÍ SLUŽEB, KTERÁ MOHOU BÝT PŘEDMĚTEM SNÍŽENÉ SAZBY UVEDENÉ V ČLÁNKU 98 10) dodání, výstavba, renovace a přestavba bytů v rámci sociální politiky;

32006L0112

Čl. 135

1. Členské státy osvobodí od daně tato plnění: j) dodání budovy nebo její části a pozemku k ní přiléhajícího, kromě těch, které jsou uvedeny v čl. 12 odst. 1 písm. a); l) pacht nebo nájem nemovitosti.

ČÁST PRVNÍ Čl. I Bod 31

„§ 49 Sazba daně u výstavby nebo dodání stavby pro sociální bydlení (1) První snížená sazba daně se uplatní při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených s výstavbou stavby, která je stavbou pro sociální bydlení. (2) První snížená sazba daně se uplatní také při poskytnutí stavebních a montážních prací, kterými se stavba nebo prostor mění na stavbu pro sociální bydlení. (3) První snížená sazba daně se uplatní u dodání a) stavby pro sociální bydlení, b) pozemku, jehož součástí není jiná stavba než stavba pro sociální bydlení, c) práva stavby, jehož součástí není jiná stavba než stavba pro sociální bydlení, nebo d) jednotky, která nezahrnuje jiný prostor než obytný prostor pro sociální bydlení.“. 31. V § 51 odst. 1 písmena f) a g) znějí: „f) dodání nemovité věci (§ 56), g) nájem nemovité věci (§ 56a),“.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty

Ustanovení

Obsah

CELEX č.

Ustanovení

Obsah

ČÁST PRVNÍ Čl. I Bod 34

§ 56 odstavce 3 až 5: (3) Dodání vybrané nemovité věci je osvobozeno od daně po uplynutí 5 let a) od vydání prvního kolaudačního souhlasu nebo kolaudačního souhlasu po podstatné změně dokončené stavby, jednotky nebo inženýrské sítě, nebo b) ode dne, kdy mohlo být započato užívání stavby, jednotky nebo inženýrské sítě podle stavebního zákona v souladu 1. s prvním oznámením o záměru započít s jejich užíváním, 2. se souhlasem stavebního úřadu, byly-li odstraněny nedostatky, pro které stavební úřad zakázal jejich užívání, nebo 3. s oznámením o záměru započít s užíváním nebo oznámením změny v užívání po podstatné změně dokončené stavby, jednotky nebo inženýrské sítě. (4) Vybranou nemovitou věcí se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí a) stavba pevně spojená se zemí, b) jednotka, c) inženýrská síť, d) pozemek, který tvoří funkční celek se stavbou pevně spojenou se zemí, e) podzemní stavba se samostatným účelovým určením, f) právo stavby, jehož součástí je stavba pevně spojená se zemí. (5) Plátce se může rozhodnout, že se u dodání pozemku podle odstavce 1 nebo u dodání vybrané nemovité věci po uplynutí lhůty podle odstavce 3 uplatňuje daň. Pokud je příjemce plnění plátcem, lze tak učinit pouze po jeho předchozím souhlasu. Pokud plátce přijal před uskutečněním zdanitelného plnění úplatu, ze které mu nevznikla povinnost přiznat daň, stanoví se při uskutečnění zdanitelného plnění základ daně podle § 36.

32006L0112

Čl. 135

1. Členské státy mohou poskytnout osobám povinným k dani možnost volby zdanění v případě těchto plnění: j) dodání budovy nebo její části a pozemku k ní přiléhajícího, kromě těch, které jsou uvedeny v čl. 12 odst. 1 písm. a); k) dodání nezastavěného pozemku, kromě stavebního pozemku ve smyslu čl. 12 odst. 1 písm. b);

Čl. 137

1. Členské státy mohou poskytnout osobám povinným k dani možnost volby zdanění v případě těchto plnění: b) dodání budovy nebo její části a pozemku k ní přiléhajícího, kromě těch, které jsou uvedeny v čl. 12 odst. 1 písm. a); c) dodání nezastavěného pozemku, kromě stavebního pozemku ve smyslu čl. 12 odst. 1 písm. b);

§ 56a odstavce 1 a 3: (1) Nájem nemovité věci je osvobozen od daně s výjimkou a) krátkodobého nájmu nemovité věci, b) nájmu prostor a míst k parkování vozidel, c) nájmu bezpečnostních schránek, d) nájmu strojů nebo jiných upevněných zařízení.

32006L0112

Čl. 135

1. Členské státy mohou poskytnout osobám povinným k dani možnost volby zdanění v případě těchto plnění: l) pacht nebo nájem nemovitosti.

(3) Plátce se může rozhodnout, že se u nájmu nemovité věci jiným plátcům pro účely uskutečňování jejich ekonomických činností uplatňuje daň.

32006L0112

Čl. 137

1. Členské státy mohou poskytnout osobám povinným k dani možnost volby zdanění v případě těchto plnění: d) pacht nebo nájem nemovitosti.

Stránka 2 z 10

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty

Ustanovení

Obsah

CELEX č.

Ustanovení

Obsah

ČÁST PRVNÍ Čl. I Bod 38

38. V § 63 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno j), které zní: „j) dovoz zboží, které je přepraveno ze třetí země, a ukončení odeslání nebo přepravy tohoto zboží je v jiném členském státě a dodání tohoto zboží do jiného členského státu je osvobozeno od daně (§ 71g).“.

32006L0112

Čl. 143

1. Členské státy osvobodí od daně tato plnění: d) dovoz zboží, které bylo odesláno nebo přepraveno z třetího území nebo třetí země do jiného členského státu než do státu ukončení odeslání nebo přepravy zboží, je–li dodání tohoto zboží dovozcem určeným nebo uznaným za osobu povinnou odvést daň podle článku 201 osvobozeno od daně podle článku 138;

ČÁST PRVNÍ Čl. I Bod 44

44. V § 90 odstavec 15 zní: „(15) Obchodník má nárok na odpočet daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění dodání zboží, nepoužije-li při jeho následném dodání zvláštní režim, pokud jde o a) umělecké dílo, sběratelský předmět nebo starožitnost, které sám dovezl, b) umělecké dílo, které mu 1. dodal autor díla nebo jeho právní nástupce, nebo 2. dodala jiná osoba povinná k dani, která při tomto dodání nepoužila zvláštní režim.“.

32006L0112

Čl. 320

1. Jestliže obchodník povinný k dani použije běžný režim DPH na dodání uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, jež sám dovezl, má nárok odpočíst od daně, kterou je povinen odvést, daň splatnou nebo odvedenou při dovozu tohoto zboží. Jestliže obchodník povinný k dani použije běžný režim DPH na dodání uměleckého díla, které mu bylo dodáno jeho autorem nebo jeho právními nástupci nebo osobou povinnou k dani jinou, než je obchodník povinný k dani, má nárok odpočíst od daně, kterou je povinen odvést, daň splatnou nebo odvedenou z uměleckého díla jemu dodaného.

ČÁST PRVNÍ Čl. I Bod 45

45. V § 90 se doplňuje odstavec 16, který zní: „(16) Nárok na odpočet daně podle odstavce 15 vzniká obchodníkovi okamžikem, ke kterému je povinen přiznat daň z tohoto dodání zboží.“.

32006L0112

Čl. 320

2. Nárok na odpočet daně vzniká okamžikem vzniku daňové povinnosti při dodání, u kterého se obchodník povinný k dani rozhodne pro použití běžného režimu DPH.

ČÁST PRVNÍ Čl. I Bod 46

46. V § 92 odst. 1 písmeno a) zní: „a) zlato připouštěné na světové trhy zlata ve tvaru uzančních slitků v podobě cihly nebo destičky s 1. vlastním číslem, 2. ryzostí nejméně 995 tisícin, 3. hmotností připouštěnou na těchto trzích a 4. označením výrobce, ryzosti a hmotnosti,“.

32006L0112

Čl. 344

1. Pro účely této směrnice a aniž jsou dotčeny ostatní předpisy Společenství, se "investičním zlatem" rozumí: 1) zlato v podobě prutů nebo destiček o hmotnosti připouštěné na trhy zlatem a ryzosti nejméně 995 tisícin, bez ohledu na to, zda je zastoupeno cennými papíry nebo nikoli; 2) zlaté mince, které mají ryzost nejméně 900 tisícin, byly vyraženy po roce 1800, jsou nebo byly v zemi svého původu zákonným platidlem a jsou obvykle prodávány za cenu, která nepřevyšuje obvyklou cenu jejich zlatého obsahu o více než 80 %. 2. Členské státy mohou z tohoto zvláštního režimu vyjmout malé zlaté pruty nebo destičky o hmotnosti nejvýše 1 g. 3. Pro účely této směrnice se má za to, že mince uvedené v odst. 1 bodě 2 nejsou prodávány z numismatického zájmu.

Stránka 3 z 10

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty

Ustanovení

Obsah

CELEX č.

Ustanovení

Obsah

ČÁST PRVNÍ Čl. I Bod 48

48. V § 92 odst. 4 se číslo „3“ nahrazuje číslem „2“ a slova „nebo osobě registrované k dani v jiném členském státě“ se nahrazují slovy „s místem plnění v tuzemsku“.

32006L0112

Čl. 348

Členské státy přiznají osobě povinné k dani, která vyrábí investiční zlato nebo přeměňuje zlato na investiční zlato, možnost rozhodnout se pro zdanění dodání investičního zlata jiné osobě povinné k dani, které by jinak bylo osvobozeno od daně podle článku 346.

ČÁST PRVNÍ Čl. I Bod 51

51. V § 92 se doplňuje odstavec 8, který zní: „(8) Plátce, který přijme službu podle odstavce 5, nebo který dodává investiční zlato osvobozené od daně a má nárok na odpočet daně podle odstavce 6 písm. b) a c), nebo který vyrobil investiční zlato nebo zlato přeměnil na investiční zlato a má nárok na odpočet daně podle odstavce 7, je povinen

32006L0112

Čl. 356

Článek 356 1. Členské státy zajistí, aby obchodníci s investičním zlatem vedli přinejmenším účetnictví o všech důležitých plněních uskutečněných s investičním zlatem a uchovávali doklady umožňující určit zákazníky zúčastněné na těchto plněních. Obchodníci uchovávají údaje uvedené v prvním pododstavci po dobu nejméně pěti let. 2. Členské státy mohou přijmout povinnosti rovnocenné prováděcím opatřením k jiným právním předpisům Společenství, například směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu [15], k dosažení souladu s požadavky odstavce 1. 3. Členské státy mohou stanovit přísnější povinnosti, zejména pokud jde o vedení zvláštní dokumentace nebo o zvláštní požadavky na účetnictví.

a)

b) c) d)

e)

vystavit doklad o dodání fyzické osobě nepovinné k dani, který obsahuje tyto údaje: 1. obchodní firmu nebo jméno, dodatek ke jménu a sídlo osoby, která uskutečňuje plnění, 2. daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění, 3. evidenční číslo dokladu, 4. rozsah a předmět plnění, 5. den vystavení dokladu, 6. den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost ke dni přijetí úplaty přiznat uskutečnění plnění, pokud se liší ode dne vystavení dokladu, 7. celkovou částku za plnění, hmotnost a ryzost zlata, 8. jméno, datum narození a místo pobytu fyzické osoby nepovinné k dani, uchovávat doklad podle písmene a) po dobu 10 let, uvést na daňovém dokladu vystaveném plátci nebo osobě povinné k dani rovněž hmotnost a ryzost zlata, vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za každé zdaňovací období u osob, pro které se plnění uskutečnilo, rovněž tyto údaje: 1. daňové identifikační číslo plátce, obchodní firmu nebo jméno, dodatek ke jménu a sídlo osoby povinné k dani, nebo jméno, datum narození a bydliště osoby nepovinné k dani, 2. hmotnost a ryzost zlata, 3. den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost ke dni přijetí úplaty přiznat uskutečnění plnění, pokud se liší ode dne vystavení dokladu, vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za každé zdaňovací období u přijatých zdanitelných plnění rovněž tyto údaje: 1. hmotnost a ryzost zlata,

Stránka 4 z 10

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Ustanovení

Obsah 2.

SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty CELEX č.

Ustanovení

Obsah

32006L0112

Čl. 199

1. Členské státy mohou stanovit, že osobou povinnou odvést daň je osoba povinná k dani, jíž je dodáno některé z dále uvedeného zboží nebo poskytnuta některá z dále uvedených služeb: c) dodání nemovitosti podle čl. 135 odst. 1 písm. j) a k), pokud si dodavatel zvolil možnost zdanění dodání podle článku 137;

32013L0042

Čl. 1

Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 1) Vkládá se nový článek, který zní: "Článek 199b 1. V naléhavě nutných případech a v souladu s odstavci 2 a 3 může členský stát odchylně od článku 193, určit za osobu povinnou odvést daň z určitého dodání zboží či poskytnutí služeb pořizovatele tohoto zboží nebo příjemce těchto služeb, jakožto zvláštní opatření mechanismu rychlé reakce za účelem boje proti náhlým a rozsáhlým podvodům, které mohou vést ke značným a nenapravitelným finančním ztrátám. Toto zvláštní opatření mechanismu rychlé reakce podléhá náležitým kontrolním opatřením dotčeného členského státu, pokud jde o osoby povinné k dani dodávající zboží nebo poskytující služby, na které se toto opatření vztahuje, a zůstává v platnosti po dobu nepřesahující devět měsíců. 2. Členský stát, který si přeje zavést zvláštní opatření mechanismu rychlé reakce podle odstavce 1, předloží Komisi oznámení prostřednictvím standardizovaného formuláře stanoveného podle odstavce 4 a zároveň toto oznámení zašle ostatním členským státům. Členský stát Komisi poskytne informace upřesňující dotčené odvětví, druh a charakteristiku podvodu, důvody naléhavé nutnosti, náhlou a rozsáhlou povahu podvodu a jeho důsledky v podobě značných a nenapravitelných finančních ztrát. Pokud se Komise domnívá, že nemá k dispozici veškeré potřebné informace, kontaktuje do dvou týdnů od obdržení oznámení dotyčný členský stát a upřesní, které dodatečné údaje požaduje. Veškeré dodatečné údaje poskytnuté dotyčným členským státem Komisi se zároveň zasílají ostatním členským státům. Nejsou-li poskytnuté dodatečné údaje

den uskutečnění zdanitelného plnění nebo den poskytnutí úplaty, pokud byla poskytnuta přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění.“.

ČÁST PRVNÍ Čl. I Bod 59

59. § 92d včetně nadpisu zní:

ČÁST PRVNÍ Čl. I Bod 61

§ 92g:

„§ 92d Dodání nemovité věci Při dodání nemovité věci plátci použije plátce režim přenesení daňové povinnosti, pokud se uplatňuje daň podle § 56 odst. 5.“.

§ 92g Mechanismus rychlé reakce (1) Při dodání zboží nebo poskytnutí služby plátci použije plátce režim přenesení daňové povinnosti, pokud v případě, kdy Evropská komise za účelem boje proti náhlým a rozsáhlým daňovým podvodům potvrdila, že proti použití režimu přenesení daňové povinnosti při dodání tohoto zboží nebo poskytnutí této služby nemá námitky, tak vláda stanoví nařízením. (2) Režim přenesení daňové povinnosti podle odstavce 1 se použije po dobu nepřesahující 9 měsíců.

Stránka 5 z 10

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Ustanovení

Obsah

SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty CELEX č.

Ustanovení

Obsah dostačující, Komise o tom dotyčný členský stát informuje do jednoho týdne. Členský stát, který hodlá zavést zvláštní opatření mechanismu rychlé reakce podle odstavce 1 zároveň podá Komisi žádost postupem podle čl. 395 odst. 2 a 3. 3. Jakmile má Komise k dispozici veškeré informace, které považuje za nezbytné k posouzení oznámení podle odstavce 2 prvního pododstavce, informuje o tom členské státy. Pokud má vůči zvláštnímu opatření mechanismu rychlé reakce námitky, vypracuje do jednoho měsíce od obdržení oznámení negativní stanovisko a informuje o něm dotyčný členský stát a výbor pro DPH. Pokud Komise nemá námitky, potvrdí tuto skutečnost ve stejné lhůtě písemně dotyčnému členskému státu a výboru pro DPH. Členský stát může zvláštní opatření mechanismu rychlé reakce přijmout ode dne obdržení uvedeného potvrzení. Při posuzování oznámení vezme Komise v úvahu písemně zaslaný názor jakéhokoli jiného členského státu. 4. Komise přijme prováděcí akt, kterým se stanoví standardizovaný formulář pro předložení oznámení o zvláštním opatření mechanismu rychlé reakce podle odstavce 2 a pro poskytnutí informací podle odst. 2 prvního pododstavce. Prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle odstavce 5. 5. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 [****] a výborem pro tento účel je výbor zřízený článkem 58 nařízení Rady (EU) č. 904/2010 [*****].

ČÁST PRVNÍ Čl. I Bod 63

63. V § 95a odst. 4 se slovo „třetího“ nahrazuje slovem „druhého“.

32006L0112

Stránka 6 z 10

Čl. 11

Po konzultaci s Poradním výborem pro daň z přidané hodnoty (dále jen "výbor pro DPH") může každý členský stát považovat za jedinou osobu povinnou k dani osoby, které jsou usazeny na území tohoto členského státu a které jsou sice právně nezávislé, avšak navzájem jsou úzce propojeny finančními, hospodářskými a organizačními vazbami. Členský stát, který využije možnost stanovenou v prvním pododstavci, může přijmout veškerá opatření potřebná k zabránění daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem na základě využití tohoto ustanovení.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Ustanovení

Obsah

SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty CELEX č.

Ustanovení

Obsah

ČÁST PRVNÍ Čl. I Bod 64

64. V § 95a se odstavec 5 zrušuje.

32006L0112

Čl. 11

Po konzultaci s Poradním výborem pro daň z přidané hodnoty (dále jen "výbor pro DPH") může každý členský stát považovat za jedinou osobu povinnou k dani osoby, které jsou usazeny na území tohoto členského státu a které jsou sice právně nezávislé, avšak navzájem jsou úzce propojeny finančními, hospodářskými a organizačními vazbami. Členský stát, který využije možnost stanovenou v prvním pododstavci, může přijmout veškerá opatření potřebná k zabránění daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem na základě využití tohoto ustanovení.

ČÁST PRVNÍ Čl. I Bod 67

§ 101 odstavec 1:

32006L0112

Článek 206, 207 a 252 odst. 1

Oddíl 2 Způsob platby Článek 206 Každá osoba povinná k dani, která je osobou povinnou odvést daň, zaplatí při podání přiznání k dani podle článku 250 čistou výši daně. Členské státy však mohou pro odvedení této daně určit jiný den nebo mohou požadovat předběžné splátky. Článek 207 Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby osoby, které se podle článků 194 až 197 a článků 199 a 204 považují za osoby povinné odvést daň namísto osoby povinné k dani, která není usazena na jejich území, splnily povinnosti stanovené v tomto oddíle týkající se odvodu daně. Členské státy rovněž přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby osoby, které podle článku 205 ručí společně a nerozdílně za odvod daně, tyto povinnosti pro odvod daně splnily. Článek 252 1. Přiznání k dani se podává ve lhůtě, kterou stanoví členské státy. Tato lhůta nesmí překročit dva měsíce od konce každého zdaňovacího období.

32006L0112

Čl. 11

Po konzultaci s Poradním výborem pro daň z přidané hodnoty (dále jen "výbor pro DPH") může každý členský stát považovat za jedinou osobu povinnou k dani osoby, které jsou usazeny na území tohoto členského státu a které jsou sice právně nezávislé, avšak navzájem jsou úzce propojeny finančními, hospodářskými a organizačními vazbami.

(1) Daňové přiznání má povinnost podat a) b) c) d)

ČÁST PRVNÍ Čl. I Bod 75

plátce, identifikovaná osoba, osoba, které vznikla povinnost přiznat daň, kterou uvedla na jí vystaveném dokladu, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém doklad vystavila, nebo osoba, která není plátcem, které vznikla povinnost přiznat daň podle § 108 odst. 1 písm. j), a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém bylo plátcem deklarováno osvobozené dodání zboží do jiného členského státu.

75. V § 106e odst. 1 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní: „b) skupina nesplňuje podmínky podle § 5a, nebo“.

Stránka 7 z 10

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Ustanovení

Obsah

SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty CELEX č.

Ustanovení

Obsah Členský stát, který využije možnost stanovenou v prvním pododstavci, může přijmout veškerá opatření potřebná k zabránění daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem na základě využití tohoto ustanovení.

ČÁST PRVNÍ Čl. I Bod 76

ČÁST PRVNÍ Čl. I Bod 80

76. V § 106f se doplňuje odstavec 5, který zní:

32006L0112

Čl. 11

Po konzultaci s Poradním výborem pro daň z přidané hodnoty (dále jen "výbor pro DPH") může každý členský stát považovat za jedinou osobu povinnou k dani osoby, které jsou usazeny na území tohoto členského státu a které jsou sice právně nezávislé, avšak navzájem jsou úzce propojeny finančními, hospodářskými a organizačními vazbami. Členský stát, který využije možnost stanovenou v prvním pododstavci, může přijmout veškerá opatření potřebná k zabránění daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem na základě využití tohoto ustanovení.

32010L0023

Čl. 1 bod 1

Ve směrnici 2006/112/ES se vkládá nový článek, který zní: "Článek 199a 1. Členské státy mohou do 30. června 2015 na dobu alespoň dvou let stanovit, že osobou povinnou odvést daň je osoba povinná k dani, jíž je poskytnuta některá z těchto služeb: a) převod povolenek na emise skleníkových plynů ve smyslu článku 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství [*****], které jsou převoditelné v souladu s článkem 12 uvedené směrnice, b) převod jiných jednotek, které mohou provozovatelé používat pro plnění požadavků téže směrnice.

32013L0043

Čl. 1 bod 2 písm. a) až c)

„(5) Člen skupiny je plátcem ode dne následujícího po dni, kdy zaniklo jeho členství ve skupině.“.

80. Doplňuje se příloha č. 6, která včetně nadpisu zní: „Příloha č. 6 k zákonu č. 235/2004 Sb. Seznam dodání zboží nebo poskytnutí služeb, při nichž se použije režim přenesení daňové povinnosti, stanoví-li tak vláda nařízením 1. Převod povolenek na emise skleníkových plynů podle zákona upravujícího podmínky obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. 2. Dodání mobilních telefonů, kterými se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí zařízení vyrobená nebo upravená pro použití ve spojení se sítí, která má licenci, a provozovaná na stanovených frekvencích, bez ohledu na to, zda mají další využití. 3. Dodání zařízení s integrovanými obvody, jako jsou mikroprocesory a centrální procesorové jednotky, ve stavu před zabudováním do výrobků pro konečné uživatele. 4. Dodání plynu a elektřiny obchodníkovi vymezenému v § 7a odst. 2. 5. Dodání certifikátů plynu a elektřiny. 6. Poskytnutí telekomunikačních služeb. 7. Dodání herních konzolí, tabletů a laptopů. 8. Dodání obilovin a technických plodin, včetně olejnatých semen a cukrové řepy. 9. Dodání surových či polozpracovaných kovů, včetně drahých kovů, jiných než v příloze č. 5 a s výjimkou dodání, na která se vztahují zvláštní režimy

Stránka 8 z 10

Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 2) Článek 199a se mění takto: a) v odstavci 1 se uvozující věta nahrazuje tímto: "1. Členské státy mohou do 31. prosince 2018 na dobu alespoň dvou let stanovit, že osobou povinnou odvést daň je osoba povinná k dani, jíž je dodáno některé z tohoto zboží nebo poskytnuta některá z těchto služeb:";

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Ustanovení

Obsah

SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty CELEX č.

Ustanovení

podle § 90 nebo 92. 10. Dodání zboží nebo poskytnutí služby, u kterých bylo České republice prováděcím rozhodnutím Rady povoleno uplatňovat zvláštní opatření odchylující se od článku 193 směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty.“.

Obsah b) v odstavci 1 se doplňují nová písmena, která znějí: "c) dodání mobilních telefonů, to jest zařízení vyrobených nebo upravených pro použití ve spojení se sítí, která má licenci, a provozovaných na stanovených frekvencích, bez ohledu na to, zda mají další využití; d) dodání zařízení s integrovanými obvody, jako jsou mikroprocesory a centrální procesorové jednotky, ve stavu před zabudováním do výrobků pro konečné uživatele; e) dodání plynu a elektřiny obchodníkovi povinnému k dani definovanému v čl. 38 odst. 2; f) dodání certifikátů plynu a elektřiny; g) poskytnutí telekomunikačních služeb definovaných v čl. 24 odst. 2; h) dodání herních konzolí, tabletů a laptopů; i) dodání obilovin a technických plodin, včetně olejnatých semen a cukrové řepy, které nejsou běžně používány v nezměněném stavu ke konečné spotřebě; j) dodání surových či polozpracovaných kovů, včetně drahých kovů, na které se jinak nevztahuje čl. 199 odst. 1 písm. d), zvláštní režim pro použité zboží, umělecká díla, sběratelské předměty a starožitnosti podle článků 311 až 343 ani zvláštní režim pro investiční zlato podle článků 344 až 356."; c) vkládají se nové odstavce, které znějí: "1a. Členské státy mohou stanovit podmínky pro používání mechanismu uvedeného v odstavci 1. 1b. Používání mechanismu uvedeného v odstavci 1, pokud jde o dodání kteréhokoli ze zboží nebo poskytnutí kterýchkoli služeb uvedených v písm. c) až j) uvedeného odstavce, je podmíněno zavedením vhodných a účinných ohlašovacích povinností pro osoby povinné k dani, které dodávají zboží nebo poskytují služby, na něž se vztahuje mechanismus uvedený v odstavci 1.";

32006L0112

Stránka 9 z 10

Čl. 395

1. Rada může na návrh Komise jednomyslně povolit kterémukoli členskému státu, aby zavedl zvláštní opatření odchylující se od této směrnice, jejichž cílem je zjednodušit postup výběru daně

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Ustanovení

Obsah

SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty CELEX č.

Ustanovení

Obsah nebo zabránit určitým druhům daňových úniků nebo vyhýbání se daňovým povinnostem. Opatření, jejichž cílem je zjednodušit postup výběru daně, smějí ovlivnit výši daňových příjmů členského státu vybranou na stupni konečné spotřeby pouze v zanedbatelném rozsahu. 2. Členský stát, který hodlá zavést opatření podle odstavce 1, podá Komisi žádost a poskytne jí veškeré potřebné údaje. Jestliže se Komise domnívá, že nemá k dispozici veškeré potřebné údaje, kontaktuje do dvou měsíců od obdržení žádosti dotyčný členský stát a upřesní, které dodatečné údaje požaduje. Jakmile má Komise k dispozici všechny údaje, které jsou podle jejího názoru k posouzení žádosti potřebné, uvědomí o tom do jednoho měsíce členský stát, který žádost podal, a předá žádost v původním jazyce ostatním členským státům. 3. Do tří měsíců od uvědomení podle odst. 2 druhého pododstavce předloží Komise Radě příslušný návrh, anebo jí sdělí své námitky, pokud požadovaná odchylka takové námitky vyvolává. 4. Postup uvedený v odstavcích 2 a 3 musí být v každém případě ukončen do osmi měsíců od obdržení žádosti Komisí.

Poř. č.

Celex

Název předpisu

1.

32006L0112

Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty

2.

32010L0023

Směrnice Rady 2010/23/EU ze dne 16. března 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů

12. dubna 2010

3.

32013L0042

Směrnice Rady 2013/42/EU ze dne 22. července 2013, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o mechanismus rychlé reakce proti podvodům v oblasti DPH

15. srpna 2013

4.

32013L0043

Směrnice Rady 2013/43/EU ze dne 22. července 2013, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k dodání některého zboží a poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů

15. srpna 2013

Stránka 10 z 10

Účinnost předpisu 1. leden 2007