Nástrahy velkoměsta „Jste v pořádku? Doprdele! Kruci, doprdele, Gilesi, ty kreténe, neříkala jsem ti, aby ses díval, kam jedeš? Můžeš mluvit, kotě? Hej, slyšíš mě?“ Raine se pokusila odpovědět, ale nepodařilo se jí zformulovat slova. Alespoň už pochopila, že za to, že na zemi leží kvůli srážce s… proboha, je to rolls-royce! Velký naleštěný zlatý rolls royce. Takový zatím viděla jen ve filmech. A to na tom všem nebylo nejšílenější, kdepak. Právě u ní totiž klečela Tala DiVinciová, hollywoodská hvězda známá svými výstřelky, a Giles, na kterého právě křičela, nebyl nikdo jiný než Giles Corcoran. Raine ho viděla snad stokrát v mafiánských filmech, které lámaly rekordy v návštěvnosti. Byl žijící legenda. Jenže… V tu chvíli moc legendárně nepůsobil. Střapaté hnědé vlasy měl mastné a rozcuchané, oči podlité krví a navíc byl přímo vychrtlý. Na sobě měl bílý oblek, který vypadal, jako by v něm několik dní spal. V příkopu. „Do hajzlu…,“ vypravil ze sebe nepříliš srozumitelně. Naštěstí tu byla Tala. „Určitě to nic nebude, zlato, postaráme se o tebe.“ „Můžu vám nějak pomoct, slečno DiVinciová?“ Raine pootevřela jedno oko a zjistila, že nový hlas přichází od obra, který předtím stál u vchodu do klubu. „Vincente, prosím, mohl bys tu chuděru vzít dovnitř? Zjistíme, jestli nepotřebuje sanitku. Byla to pořádná rána. Možná byste taky mohli nechat odvézt auto a zkontrolovat, že nikdo ve frontě před klubem neměl foťák. Nechci, aby se tohle objevilo v bulváru.“ V Raine vzkypěla zlost, že herečku víc zajímá negativní publicita než její zdravotní stav. Vždyť by mohla mít vnitřní krvácení. Kromě toho, že ze sebe ještě pořád nedokázala nic vymáčknout, se jí motala hlava a z televizního seriálu o nemocnici si pamatovala, že u takových věcí člověk nikdy neví. Ale než si mohla dělat starosti, někdo ji popadl a odnesl dovnitř. Ano! Takhle se sice do klubu dostat neplánovala, ale podařilo se. Znovu zavřela oči a tvářila se zemdleně. Herectví jí sice nikdy moc nešlo, ale možná k němu
N ástrahy
velkoměsta
přece jen nějaké vlohy má. Ani ji nenapadlo, že by se mohla bát. O tak vzrušujících událostech snila v Brooklynu, když večer uléhala do postele a myslela na to, co asi dělá Ricco. Jakmile překročili práh klubu, vnímala vibrace a dunění hudby. A ucítila ten pach. Kupodivu nebyl nepříjemný – zvláštní směsice cigaretového kouře, potu, parfému a ještě čehosi. Pootevřela oko a zjistila, že ji nesou po schodech nahoru. No dobře, asi je načase tuhle show ukončit. Je uvnitř a kromě potenciálního vnitřního krvácení úplně v pořádku. Právě když chtěla promluvit, položil ji ten obr na měkkou chlupatou pohovku. Raine otevřela oči a zjistila, že se octli v místnosti s tmavě červenými zdmi a velkou postelí uprostřed. Ložnice? V klubu? Rozhodně takovou ještě neviděla. Strop byl potažený hedvábnou černou látkou, stěny červenou. Na druhé straně místnosti stála pohovka z růžové kůže a konferenční stolek. Obr ji zanechal na posteli a vycouval. Vzápětí se u ní znovu objevila Tala DiVinciová. „Zlato, už mě slyšíš? Je ti něco?“ Raine přikývla a pomalu se nadzvedla. „Asi ne.“ Tale se očividně ulevilo. „Díkybohu. Tys nás pořádně vyděsila.“ Cítila tupou bolest, která vystřelovala z kyčle až do prstů u nohy. Auto jí asi žádné vážné zranění nezpůsobilo, ale rozhodně to byl pořádný náraz. „Už jsem se bála, že Gilese zase zavřou.“ Seděla kousek od ní a Raine zjistila, že je neuvěřitelně nádherná a neuvěřitelně ztrhaná. Oči měla zarudlé a lesklé, pod nosem červené skvrnky, vypadalo to, že je pěkně pod parou nebo na drogách. Přesto k ní promlouvala s téměř mateřskou něhou. „Můžu pro tebe něco udělat? Třeba někomu zavolat?“ Buďto o ni má upřímnou starost, nebo je lepší herečka, než se ve filmu Action Woman zdálo. Raine se nad tím zamyslela. Kdyby Patu O’Donnellovi zavolali, že je jeho princezna v nočním klubu na Manhattanu, místo aby spala u kamarádky, okamžitě by se sem přihnal s celým oddělením v závěsu a na zbytek života by jí dal domácí vězení. „Ne, vážně mi nic není. Jenom bych chtěla… najít své přátele. Jsou někde v klubu. Zrovna jsem tam měla namířeno, když jste mě porazili.“ Giles někde vzadu zasténal. Raine se posadila a zjistila, že se rozvalil na pohovce a že má na stolku před sebou vyrovnaných šest řádek bílého prášku.
N ástrahy
velkoměsta
Tala byla spokojená, nakonec to dobře dopadlo. Vstala, protáhla se, trochu se zakymácela a pak zamířila ke Gilesovi. Zastavila se u lesklého barového pultu u stěny a vzala odtamtud velký stříbrný kbelík se dvěma láhvemi šampaňského. Postavila je na konferenční stolek, ale Giles si jí vůbec nevšímal. Uchopil bankovku, kterou držel v zubech, sroloval ji do ruličky a vyšňupnul jednu řádku. Vypadalo to téměř elegantně. Když zmizela druhá, Tala mávla na toho obra, který sem Raine přinesl. „Díky, Vincente, už nic nepotřebujeme. Řekni Jasonovi…“ V tu chvíli se otevřely dveře a dovnitř vešel malý Asiat s tenkým knírkem, ve smokingu a s kloboukem. V ruce držel stříbrnou hůlku. „Neslyšel jsem právě své jméno?“ Došel k Tale a Gilesovi a poslal jim vzdušné polibky. Raine to všechno mlčky sledovala, nevěděla, jestli má jít, zůstat nebo splynout s pozadím a doufat, že si jí nikdo nevšimne. Věděla, kdo to je. Od té doby, co tu začal pracovat Ricco, hledala v novinách jakoukoli zmínku o Reinkarnaci. Jméno Jasona Tanga figurovalo v každé z nich. Byl to syn bývalého čínského vyslance v USA, ale když se jeho rodina vrátila do Pekingu, zůstal v New Yorku, čímž v Číně vyvolal značné pozdvižení. Teď mu patřila Reinkarnace a několik dalších podniků na Manhattanu, proslavil se okázalostí a nemilosrdností. Ostatní podnikatelé s ním jednali obezřetně, ale přes několikeré vyšetřování se zdálo, že jeho obchodní záležitosti jsou čisté jako padlý sníh. Podle tisku byl Jason Tang prostě nedotknutelný. „A kdopak je tahle panenka?“ V tu chvíli upřel oči na ni. „Při takovém pohledu chlapovi krásně ztvrdne.“ Raine se zajíkla. Jeho slova byla v ostrém kontrastu k té dokonalé eleganci. Poprvé za dnešní večer ucítila obavy, že se možná zapletla do něčeho, na co není připravená. Raději na to nemyslela. Zvládne to. Stačí trocha důvtipu. „Chovej se slušně, Jasone, není na hraní. Giles ji málem přejel, tak jsme ji vzali dovnitř s sebou. Mám ji nechat vyvést, když se ukázalo, že jí nic není?“ To byla poslední kapka. Nejdřív po ní lezly krysy, pak ji porazilo auto, donesli ji dovnitř jako kus dřeva a teď o ní tahle arogantní mrcha mluví, jako by byla jen nějaká špína. Zvedla se a zamířila ke dveřím. „Půjdu.“ „Ale ne, ono to mluví. A jak je vysoká. Strýček Jason má takové rád.“
N ástrahy
velkoměsta
Br, naskakovala jí z něj husí kůže. „Nechoď nikam, kočičko, zábava právě začíná. Pojď pěkně sem a dej si s námi něco k pití.“ Usadil se na pohovce vedle Gilese, který už se skláněl k další řádce. Tala teď ležela na měkkém červeném koberci a zorničky měla rozšířené tak, že zabíraly skoro celou duhovku. „Tak kdo půjde nahoru dneska?“ zamumlala a stiskla tlačítko na stole, které aktivovalo mechanismus vedle závěsů za jejich zády. Ty se tiše roztáhly a odhalily za pohovkou okno přes celou jednu stěnu, které umožňovalo dívat se dolů, kde se právě cosi odehrávalo. „Máme nového exotického ptáčka. Přiletěl dnes ráno a už se nemůže dočkat.“ Otočil se znovu na Raine. „No tak, pojď sem, kuřátko, neboj se.“ Poplácal pohovku vedle sebe a Raine poslušně usedla. Vzhledem k tomu, že by se mohla dostat pryč, jedině kdyby povalila obra Vincenta, neměla na vybranou. Najednou zatoužila být zpátky u Angeliky a dívat se s kamarádkou na televizi. Nejistým krokem došla k pohovce a podívala se z okna za ní. Ke svému překvapení zjistila, že jsou v místnosti, která zřejmě vznikla z lóže bývalého kina. Nalevo viděla další taková okna, napravo jen jedno nebo dvě, nebylo to moc poznat. Některá měla závěsy zatažené, jiná byla otevřená, další utopená ve tmě. Nějakých deset metrů pod nimi bylo vidět moře hlav, které sebou škubaly v dunivém rytmu, všichni měli zdvižené paže, jako by šlo o nějakou šílenou mši. Sledovali dění na pódiu. Raine se rozbušilo srdce. Stál tam velký dřevěný kříž asi pět metrů vysoký a k němu byla připoutaná nahá černoška. Oči měla zavřené, ústa otevřená, jako by křičela k nebesům, tělo pomalované bílými pruhy. Kříž stoupal vzhůru k zlatočernému stropu. Tala si šňupla další řádku kokainu, pak se doplazila k ovládacímu panelu na stěně. Okno se odsunulo a dovnitř do místnosti dolehl všechen ten dunivý hluk. „Nahoru, nahoru, nahoru, nahoru!“ skandoval dav v šílené extázi. Vedle Raine se ozvalo hlasité zasténání. Když se otočila, zjistila, že Giles upírá oči na oběť na kříži a nijak se nesnaží maskovat velkou bouli pod poklopcem. Jasona ani Talu to evidentně nijak nepřekvapilo. Tala se usmála a pomalu na něj vylezla jako šelma na svou kořist. Kruci, kruci, kruci. Všechny instinkty Raine velely utéct, přesto se ani nepohnula, paralyzovaná směsicí šoku, strachu a fascinace.
N ástrahy
velkoměsta
Oněměle sledovala, jak si Tala svlékla šaty a nasedla na Gilese. Ten si ji přitáhl a vášnivě políbil, přitom jí hnětl ňadra. Začal jí olizovat bradavky. Tala zasténala. V tu chvíli pokřik diváků zesílil a oni se oba ohlédli k dívce na kříži. Připomínalo to porno show naživo. Nejbizarnější bylo, že to nikomu nepřipadalo divné. Prostě normální výjev ze všedního života. Raine to považovala za naprosto zvrácené, přesto nedokázala utéct, nechtěla. Naopak cítila v podbřišku zvláštní šimrání, které se do té doby probouzelo jedině v Rickově přítomnosti. Ve svých osmnácti byla ještě pořád panna a najednou se ocitla přímo uprostřed sexuálních orgií. Vzala si od Jasona sklenku šampaňského a naráz všechno vypila. „Tak se mi to líbí,“ zapředl. „Teď se posaď ke mně a dívej se. Strýček Jason nekouše.“ Raine měla silné podezření, že je to právě naopak. „Já to nedělám, jenom se rád dívám, nemám pravdu, Vincente?“ Obr u dveří přikývl. „Na můj vkus je to moc nehygienické. Vincente, můžeš jít zpátky ke vchodu, postarej se, aby se sem nedostal nikdo z těch nesnesitelných kravaťáků. Tak za půl hodiny někoho pošli nahoru, aby mě doprovodili.“ Za půl hodiny. To zvládnu, umiňovala si Raine. Nechala si dolít a znovu se napila. Cítila, jak jí bublinky stoupají do hlavy. Uvědomovala si, že by asi měla mít strach, jenomže neměla. Co by se jí tu mohlo stát? Jason řekl, že se jí nedotkne, a ona tomu věřila. Takže nejlepší bude počkat, jak se věci vyvrbí. Až to bude vypravovat Angelice, neuvěří tomu. „Nahoru. Nahoru. Hmm, je krásná, ach bože…“ Tala pořád seděla na Gilesovi a jeho prsty jí bloudily pod lemem šatů. Její vzdechy podtrhoval křik zvenčí. Raine sledovala, jak kříž pomalu stoupá a publikum skanduje stále hlasitěji. Dívka trhavě obracela hlavu ze strany na stranu, těžko říct, jestli bolestí nebo v extázi, a pohybovala rty spolu s přihlížejícími. Nahoru. Nahoru. Nahoru. Jason vytáhl z vnitřní kapsy zlatou krabičku, vyndal z ní drobnou lžičku s práškem a šňupl si. Nabídl i jí, ale odmítla. Ani nápad. Drogy nebrala a brát nebude. Nikdy. Sehnat je nebylo nic těžkého, ona na takové věci zkrátka nebyla. Jenže obvykle ani nevysedávala v newyorských nočních klubech s filmovými hvězdami a majiteli podniku.
N ástrahy
velkoměsta
A co na tom? Ten záchvěv pokušení ji překvapil. Tala si taky vzala kokain, ne? Jestli ho chce někdy vyzkoušet, proč ne tady, kde má aspoň záruku, že bude kvalitní? Otec jí donekonečna opakoval, že k drogám, které jsou k dostání na ulici, se přimíchává kdejaké svinstvo, ale tady se mizerné kvality bát nemusí. Sehnula se a usilovně se snažila nevypadat jako někdo, kdo tohle dělá poprvé. Zakryla si jednu nosní dírku a druhou zhluboka vdechla a čekala, jak to bude probíhat. Měla nějaké povědomí, přece jen už o kokainu něco četla a odposlouchala od spolužáků. Přijde nával krve do hlavy, rozbuší se jí srdce, bude se cítit fantasticky a… Ne. Nic z toho se nedělo. Místo toho měla pocit, jako by se najednou vznášela a zbytek světa ustupoval do pozadí, kam sice dohlédne, ale nedosáhne. Matně vnímala Talu s Gilesem, kteří teď oba skandovali, Tala s odhalenými ňadry vypadala skoro jako posedlá a pohybovala se do rytmu s davem. Viděla, že se na ni Jason usmívá, ale jako by tam nebyla, jako by se jí nic doopravdy netýkalo. Bylo to jako octnout se v nádherné teplé a bezpečné bublině. Tady jí nic neublíží. Nic nemůže pokazit ten pocit… „Šéfe, Vincent mě sem poslal, abych ho vystřídal. Potřebujete ode mě něco?“ Ricco? Není to Rickův hlas? Jason Tang vstal, mávl hůlkou a poslal ho pryč. Zvedni. Hlavu. Musíš. Zvednout. Hlavu. Pomalu přinutila svaly na krku pracovat. Zvedla bradu a odhrnula si vlasy z obličeje. Ricco. Její Ricco. Ale proč se na ni takhle dívá? Copak ji nepoznává? Neví, že sem přišla za ním? Miluju tě, Ricco, copak to nechápeš? Chtěla to říct, ale zdálo se jí, že jí ze rtů nic nevyšlo. Ne, tohle není skutečné. Je to sen, hodně šílený sen. Tala DiVinciová a ten herec z mafiánských filmů a… kdo je ten malý konferenciér? Rickovi se nelíbí. Ani trochu. Křičí na něj, cení zuby, od pusy mu odlétla slina, vypadá vážně rozzuřeně. Ale konferenciér z něj nemá strach. Směje se a to Ricka dopaluje ještě víc. Teď jde k nim a konferenciér ho varuje, ale Ricco jde dál a… co to bylo? Co se to stalo? Vzduchem proletěla stříbrná hůlka a teď je na konci rudá. Všechno kolem je červené. Červená
N ástrahy
velkoměsta
kape na červený koberec. Ricco má červenou košili a tiskne si rukama břicho a červená mu protéká mezi prsty. Co je mu? Proč se potácí? To ji ani neobejme? Možná by mu měla říct, že ho miluje, a zeptat se ho, jestli i on miluje ji. Tak se ho zeptá hned. Jenže Ricco upadl. Proč leží na podlaze? Je snad unavený? Ano, to bude ono. Potřebuje se pořádně prospat.
