Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta Hlavní specializace: Regionální studia
S OUČASNÝ STAV RODINY V ČR A JEJÍCH KRAJÍCH diplomová práce
Autor: Jana Havlíčková Vedoucí práce: RNDr. Jana Kouřilová, Ph.D. Rok: 2010
Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. Jana Havlíčková V Praze, dne 24. 8. 2010
Poděkování Ráda bych především poděkovala paní RNDr. Janě Kouřilové, Ph.D. za odborné vedení mé diplomové práce, za ochotu, vstřícnost a cenné rady, které mi neváhala poskytnout. Děkuji také svým rodičům a svému příteli za jejich podporu během mého studia.
Anotace Diplomová práce je zaměřena na současný stav rodiny v České republice a jejích jednotlivých krajích. Kromě základní charakteristiky rodiny zachycuje práce změny, kterými prošla rodina, a to především v oblasti manželství a rodičovství. Diplomová práce dále analyzuje vývoj chování české populace prostřednictvím relevantních statistických ukazatelů jako jsou sňatečnost, rozvodovost, porodnost a plodnost v období 1991-2008, a to jak na úrovni ČR, tak na úrovni krajů. Na základě výsledků analýz statistických ukazatelů pak autorka hodnotí, zda mezi jednotlivými kraji České republiky existují regionální odlišnosti, které se vztahují k rodinnému chování populace.
Klíčová slova rodina, nesezdané soužití, druhý demografický přechod, sňatečnost, rozvodovost, porodnost
Annotation The thesis is focused on the current state of families in the Czech Republic and its individual regions. In addition to the basic characteristics of the family, this work captures the changes undergone by the family, especially in the areas of marriage and parenthood. The diploma thesis also analyzes the behavior of the Czech population through relevant statistical indicators, such as marriage, divorce, birth and fertility in the period of 19912008, both at the national level and at the district levels. Based on the analysed results of the statistical indicators, the author assesses whether there exist differences between individual regions of the Czech Republic, which relate to the family behavior of the population.
Keywords family, cohabitation, the second demographic transition, marriage rate, divorce rate, birth rate
JEL klasifikace (JEL Classification) J110, J120, J130
Obsah Úvod................................................................................................................................. 7 1 Rodina........................................................................................................................... 9 1.1 Definice rodiny........................................................................................................ 9 1.2 Typy rodiny........................................................................................................... 10 1.3 Funkce rodiny........................................................................................................ 12 1.4 Právní úprava rodiny v ČR..................................................................................... 13 2 Rodina a její proměna................................................................................................ 17 2.1 Změny v oblasti rodiny .......................................................................................... 17 2.2 Změny ve významu manželství, nesezdaná soužití................................................. 18 2.3 Změny v přístupu k rodičovství ............................................................................. 20 2.4 Druhý demografický přechod ................................................................................ 23 3 Analýza demografického vývoje v ČR....................................................................... 26 3.1 Sňatečnost v ČR .................................................................................................... 26 3.1.1 Počet sňatků.................................................................................................... 27 3.1.2 Průměrný věk ženicha a nevěsty při prvním sňatku ......................................... 28 3.2 Rozvodovost v ČR................................................................................................. 31 3.2.1 Počet rozvodů a průměrná délka trvání manželství .......................................... 31 3.3 Porodnost a plodnost v ČR .................................................................................... 34 3.3.1 Počet živě narozených..................................................................................... 34 3.3.2 Děti narozené mimo manželství ...................................................................... 35 3.3.3 Věk matky při prvním porodu ......................................................................... 36 3.3.4 Úhrnná plodnost ............................................................................................. 38 3.4 Neúplné rodiny...................................................................................................... 39 4 Analýza demografických ukazatelů v jednotlivých krajích České republiky .......... 41 4.1 Sňatečnost v krajích České republiky..................................................................... 41 4.1.1 Počet sňatků.................................................................................................... 42 4.1.2 Průměrný věk ženicha a nevěsty při prvním sňatku ......................................... 46 4.2 Rozvodovost v krajích České republiky ................................................................. 54 4.2.1 Počet rozvodů ................................................................................................. 54 4.3 Porodnost a plodnost v krajích České republiky..................................................... 59 4.3.1 Počet živě narozených..................................................................................... 59 4.3.2 Děti narozené mimo manželství ...................................................................... 63 4.3.3 Věk matky při prvním porodu ......................................................................... 64 4.3.4 Úhrnná plodnost ............................................................................................. 68 4.4 Typologie rodinného chování populace v krajích ČR ............................................. 70 Závěr.............................................................................................................................. 79 Použitá literatura .......................................................................................................... 84 Seznam použitých zkratek ............................................................................................ 88 Přílohy ........................................................................................................................... 89 Seznam tabulek, grafů a obrázků ................................................................................. 93
Úvod V životě většiny z nás hraje rodina důležitou roli. Nezáleží na tom zda má naše rodina dva a nebo více členů, zda je vlastní či nevlastní, ta „správná“ milující rodina je tu totiž vždy pro nás a snaží se nám poskytnout co nejlepší rodinné zázemí. Rodíme se do ní, vyrůstáme v ní, pečuje o nás, vychovává nás, učí nás se pohybovat ve společnosti, zkrátka je nenahraditelná, neboť plní řadu důležitých a nezastupitelných funkcí. Ne však každý z nás má to štěstí narodit se a žít v láskyplné rodině. Rodina je dynamickou institucí, která se stejně jako naše společnost neustále vyvíjí. Velmi výraznou proměnou prošla rodina v České republice po roce 1989, kdy došlo k transformaci české společnosti, která měla negativní dopad na demografické chování obyvatelstva, především začaly být zaznamenávány změny v porodnosti, plodnosti, sňatečnosti a rozvodovosti. Dalším negativním jevem byl zvyšující se počet dětí narozených mimo manželství a nesezdaných soužití. Situací české rodiny jsem se již zabývala ve své bakalářské práci s názvem „Současný demografický vývoj a jeho dopad na budoucí podobu rodiny“, kterou jsem obhájila v roce 2009 na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice. Jelikož problematiku rodiny a demografického vývoje v naší společnosti osobně považuji nejen za zajímavé, ale i za neustále aktuální téma, rozhodla jsem se zabývat se tematikou rodiny i nadále ve své diplomové práci. Tentokrát jsem však analyzovala situaci sňatečnosti, rozvodovosti, porodnosti a plodnosti nejen na úrovni České republiky, ale i v jejích jednotlivých krajích. Cílem práce je zhodnotit, na základě výsledků těchto analýz, zda v České republice na úrovni krajů existují významné regionální odlišnosti statistických ukazatelů, jež se vztahují k rodinnému chování populace. V rámci tohoto cíle jsem si stanovila následující hypotézy, vztahující se k chování populace jak na úrovni České republiky, tak v jejích krajích:
klesá počet uzavřených sňatků,
zvyšuje se věk při vstupu do prvního manželství,
roste rozvodovost,
počet živě narozených dětí se snižuje,
roste počet dětí narozených mimo manželství,
ženy oddalují narození prvního dítěte,
na úrovni krajů existují odlišnosti v hodnotách statistických ukazatelů, které se vztahují k rodinnému chování populace.
7
Diplomová práce vychází ze studia příslušné odborné literatury a z analýzy dostupných statistických dat publikovaných především ČSÚ. Tato práce je rozdělena do následujících čtyř kapitol. V první kapitole jsou popsány základní charakteristiky rodiny – její definice, typy a funkce. Závěr této kapitoly se krátce věnuje právní úpravě rodiny v České republice. V druhé kapitole jsou zachyceny změny, kterými prošla rodina a to především změny v přístupu společnosti k manželství a rodičovství, okrajově je zmíněna problematika nesezdaných soužití a dále je zde vysvětlen termín druhého demografického přechodu. Třetí kapitola je zaměřena na analýzu statistických ukazatelů sňatečnosti, rozvodovosti, porodnosti a plodnosti v České republice v období 1991-2008. Dále je zde nastíněna problematika neúplných rodin. Tato praktická část diplomové práce je doplněna o teoretické poznatky publikované v odborné literatuře Čtvrtá kapitola se zabývá analýzou statistických dat se zaměřením na sňatečnost, rozvodovost, porodnost a plodnost v jednotlivých krajích České republiky v období 1991-2008. V poslední části této kapitoly je pomocí metody pořadí provedena typologie krajů z hlediska rodinného chování populace. Závěr diplomové práce přináší shrnutí nejdůležitějších poznatků a potvrzení či vyvrácení hypotéz, které byly formulovány v rámci stanoveného cíle. Věřím, že moje práce přinese nové poznatky a poukáže na současný stav „rodinného“ chování populace v České republice a jejích jednotlivých krajích.
8
1 Rodina Ústředním tématem diplomové práce je rodina a její současný stav v České republice. Považuji za důležité vymezit v úvodní kapitole pojem rodina. V následujícím textu jsou uvedeny některé definice rodiny, její typy a funkce. V poslední části této kapitoly jsem se věnovala právní úpravě rodiny v ČR.
1.1 Definice rodiny Existuje mnoho českých a zahraničních autorů, kteří se zabývají problematikou rodiny. Většina z nich ve svých publikacích vymezuje pojem rodina jiným způsobem, proto bychom jen stěží hledali její univerzální definici. Pro ujasnění pojmu rodina jsem po prostudování odborné literatury vybrala několik následujících definic, které pocházejí od různých autorů. Podle Jandourka (2001: 206) je rodina: „Forma dlouhodobého solidárního soužití osob spojených příbuzenstvím a zahrnující přinejmenším rodiče a děti.“ Prvek solidarity se objevuje i v následující definici, která je publikována v Národní zprávě o rodině publikované Ministerstvem práce a sociálních věcí (2004: 9): „Rodina v nejširším pojetí je chápána jako celek rozličných konstelací takové formy života, která obsahuje minimálně dvougenerační soužití dětí a rodičů, má trvalý charakter a vykazuje pevné vazby mezigenerační a vnitrogenerační solidarity.“ Giddens (1999: 156) definuje rodinu jako: „…. skupinu osob přímo spjatých příbuzenskými vztahy, jejíž dospělí členové jsou odpovědni za výchovu dětí.“ Ze sociologických definic pojmu rodina považuji za nejvýstižnější definici převzatou z Velkého sociologického slovníku, která zdůrazňuje funkce rodiny, které jsou nezbytné pro zachování a správné fungování naší společnosti. „Rodina je obecně považována za nejdůležitější společenskou skupinu, která je základním článkem sociální struktury a ekonomickou jednotkou, jejíž hlavní funkcí je reprodukce trvání biologického druhu a výchova, respektive socializace potomstva, jakož i přenos kulturních vzorů a zachování kontinuity kulturního vývoje.“ (Velký sociologický slovník, 1996: 940). Jiná definice pochází od Polákové (in: Krebs a kol., 2005: 344): „…. soubor společně bydlících a hospodařících manželů nebo partnerů s dítětem nebo dětmi, nebo jednoho rodičů s dítětem nebo dětmi“.
9
Protože v praktické části diplomové práce vycházím především z dat ČSÚ, jako poslední předkládám jeho pojetí rodiny respektive domácnosti. Český statistický úřad (2005) rozlišoval pro účely SLDB 2001 bytovou, hospodařící a cenzovou domácnost. ČSÚ (2005) vymezuje pojem cenzová domácnost následovně: „Cenzová domácnost je tvořena z osob společně bydlících v jednom bytě na základě jejich příbuzenských nebo jiných vztahů v rámci jedné hospodařící domácnosti.“ Cenzová domácnost je podle ČSÚ (2005) rozdělena na:
domácnost rodinná – úplná rodina, ve které společně žijí manželé (nebo druh s družkou) s dětmi či bez nich;
domácnost rodinná – neúplná rodina, kterou tvoří jeden z rodičů s minimálně jedním dítětem;
vícečlenná nerodinná domácnost – společně hospodařící osoby, které netvoří rodinnou domácnost, přičemž nezáleží na tom zda spolu jsou či nejsou v příbuzenském vztahu;
domácnost jednotlivce – tvoří ji jednotlivec, který samostatně hospodaří. Předchozí definice domácností Českým statistickým úřadem je využívána čistě pro
účely statistiky. Je zřejmé, že tato definice zcela neobsáhne pojem rodina. Rodina je ve skutečnosti mnohem složitější útvar, který plní několik funkcí. Definice ČSÚ sice vymezuje, kdo tvoří jednotlivé typy domácností, ale chybí zde popis funkcí jednotlivých členů rodiny .
1.2 Typy rodiny V odborné literatuře můžeme najít různé typologie rodiny. Nejčastěji se však můžeme setkat s rozlišením rodiny na nukleární a rozšířené. Nukleární typ rodiny se podle Giddense (1999: 156): „… skládá z dospělých manželů a jejich vlastních či adoptivních dětí žijících ve stejné domácnosti.“ Druhým typem rodiny je rozšířená rodina, která se odlišuje od nukleární rodiny a její definice zní: „Rodina, která se skládá z více než dvou generací příbuzných žijících buď ve stejné domácnosti, anebo velmi blízko sebe.“ (Giddense, 1999: 562). Velmi podobně jako Giddense vymezuje nukleární a rozšířenou rodinu i Jandourek (2001: 206-207), podle kterého se nukleární rodina skládá jenom z rodičů a dětí. Rozšířenou rodinu pak definuje následujícím způsobem: „Rodina zahrnující i příbuzenstvo
10
ze strany ( obou ) rodičů, přičemž všichni žijí ve společné domácnosti nebo aspoň velmi blízko.“ (Jandourek, 2001: 207). Jedinou odlišnost Jandourkova vymezení těchto pojmů spatřuji v tom, že nerozlišuje, zda jsou děti vlastní nebo adoptované. Při pohledu na předešlé definice bychom si mohli myslet, že rozšířená rodina byla spíše typická pro tradiční společnost, a že s proměnou tradiční společnosti ve společnost moderní došlo k rozšiřování nukleárního typu rodiny. Tuto domněnku ale podle Giddense (1999: 157) vyvracejí výzkumy, jejichž výsledky poukazují na to, že se v evropských podmínkách vyskytují po dlouhou dobu především rodiny nukleární, které ale v minulosti byly početnější. Podle Národní zprávy o rodině (MPSV, 2004: 10) je nejčastějším typem soužití v České republice právě nukleární rodina, která je typickou formou rodinného soužití ve vyspělých zemích západní Evropy (Paloncyová, 2003: 3). Další možná typologie rodiny je založená na postavení dítěte v rodině. Toto rozdělení rodiny podle P. Ariése cituje de Singly (1999: 21):
typ plodivý (rozmnožující se) – u tohoto typu rodiny dochází k zanedbávání osoby dítěte, protože je kladen důraz na majetek a dítě je využíváno především jako pracovní síla;
typ malthusiánský (nakloněný kontrole porodnosti) – tento typ rodiny klade důraz především na výchovu a vzdělání dítěte, neboť bohatství těchto rodin spočívá především v dětech a v jejich budoucnosti. Další, Le Playovo rozlišení rodinných typů, které uvádí Možný (2008: 38-39),
vychází především z toho, do jaké míry je uplatňována solidarita mezi členy rodiny a do jaké míry je rodina stabilní. Dále také vychází z toho, jako míru úcty projevují děti rodičům. Le Play (in: Možný, 2008:38-39) rozlišuje rodinné typy takto:
příbuzenská rodina – podle Le Playe se tento typ rodiny vyskytuje u nomádů Orientu a asijských stepí a u extenzivně zemědělsky hospodařících obyvatel východní Evropy. Pro tento typ rodiny je charakteristická vysoká stabilita a solidarita se slabšími členy rodiny. Jednotliví členové rodiny se vzdávají své odměny za práci ve prospěch celé rodiny. Členové nedisponují osobním vlastnictvím. Velký význam je přisuzován patriarchovi (nejstaršímu otci), jehož potomci zůstávají napořád pod jeho vlivem a řídí se jeho pokyny;
11
nestabilní rodina – vznikla jako následek individualismu a industrialismu v bohatých a vzdělaných vrstvách západní Evropy. Typické je pro tento typ rodiny soužití rodičů a svobodných dětí, které ji ihned po sňatku opouštějí bez pocitu jakýchkoliv závazků vůči své primární rodině. Rodiče umírají opuštěni. Rodina je nestabilní a otcova autorita se vytrácí;
rozvětvená rodina – typická pro severní Německo především pro rodiny malých vlastníků půdy a dělníků. Jejím základem je rodinný dům, který zůstává nejstaršímu synovi a jeho vlastní rodině, která se stává jádrem rozvětvené rodiny a jejím úkolem je udržet kontinuitu rodiny a jejích tradic. Česká republika leží ve středu evropského kontinentu a na jejím území se vyskytují
spíše nestabilní a rozvětvené rodiny, příbuzenský typ není pro českou rodinu typický.
1.3 Funkce rodiny Rodina plní několik velmi důležitých funkcí. Podle Jandourka (2001: 206) zajišťuje rodina především reprodukci lidského rodu a výchovu dětí. I já jsem bezpochyby zařadila na první místo reprodukční funkci, která je velice důležitá nejen pro samotnou rodinu, která se narozením dítěte rozrůstá, ale i pro společnost, která díky reprodukci obyvatelstva udržuje svou existenci (MPSV, 2004: 9). Bohužel od počátku 90. let 20. století do současnosti byl v ČR zaznamenán pokles v počtu živě narozených dětí, což je zapříčiněno hned několika důvody, kterým se v tomto textu budu později věnovat. Další velmi významnou funkcí rodiny je funkce výchovná, jejíž smyslem je podle MPSV (2004: 9) připravit dítě na život ve společnosti. Výchovná funkce je natolik významná, že pokud ji na sebe zcela převezme jiná instituce, než je vlastní rodina dítěte, může dojít k ohrožení jeho zdravého rozvoje (MPSV, 2004: 9). S výchovnou funkcí souvisí proces socializace. A. Giddens (1999: 39) definuje socializaci jako: „Proces vývoje od stadia bezmocného novorozence až po osobu, která si dobře uvědomuje sebe samu a orientuje se ve vlastní kultuře.“ V průběhu socializace se od rodičů a našeho okolí učíme základním kulturním vzorcům a pravidlům chování, znalostem a dovednostem, bez kterých se v naší společnosti těžko obejdeme (Fialová, 2009: 6). Podle de Singly (1999: 20) se role rodiny v procesu socializace oslabuje, neboť tuto funkci přebírají jiné instituce. Výchova dětí čím dál více spadá do rukou škol a zájmových kroužků. Jedním z důvodů je to, že rodiče v dnešní době bývají často velmi pracovně vytížení a svým dětem se nemohou
12
věnovat tak, jak by chtěli nebo jak by bylo nutné. Jandourek (2001: 206) upozorňuje, že předávání funkcí rodiny do rukou jiných institucí, vede k určité krizi rodiny, která se projevuje například ve vysoké míře rozvodovosti. Třetí důležitou funkcí rodiny je funkce ekonomická, jejíž význam spočívá v zajištění stravy a statků především materiální povahy MPSV (2004: 10). MPSV (2004: 10) dále upozorňuje na to, že tato funkce je čím dál tím více oslabována státními institucemi a sociálním systémem státních podpor a různých výhod. V souvislosti s ekonomickou funkcí rodiny bych ráda upozornila na prvek solidarity, který byl již zmíněn v předchozím textu. Princip solidarity se například projevuje v případě, kdy rodiče materiálně podporují svoje děti po dobu jejich dětství a studia, dokud si samy nezačnou vydělávat. Naopak děti pak poskytnou tuto pomoc rodičům ve stáří. Podobně funguje princip solidarity mezi manželi, ale i mezi příbuznými, kteří patří do širší rodiny. Jako poslední uvádím neméně důležitou funkci emocionální, která je výhradně v rukou rodiny a jejích jednotlivých členů (MPSV, 2004: 10). City jsou základní potřebou každého z nás. Pro rodinu je typická především vysoká intenzita citů, která člověku dodává jistý pocit emocionální podpory a soudržnosti mezi jednotlivými členy. Z výše uvedeného textu vyplývá, že rodina je institucí, která hraje v životě každého z nás velmi důležitou roli. Většina z nás se do ní narodí, získáváme v ní naše první zkušenosti a vědomosti, vychovává nás a ovlivňuje naše způsoby myšlení, chování a jednání většinou po celý náš život, díky čemuž jsme schopni fungovat a orientovat se ve společnosti. Je to právě rodina, která nám poskytuje v těžkých chvílích především citovou podporu a bezpečné útočiště. Zkrátka rodina stále ještě plní funkce, které jsou těžko zastupitelné (například reprodukce populace a emocionální podpora).
1.4 Právní úprava rodiny v ČR V České republice je právní úprava rodiny zakotvena především v zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině, jehož poslední novelizace proběhla v roce 2008 zákonem č. 259/2008 Sb. Zákon o rodině se skládá celkem ze 4 částí. První část zákona se zabývá manželstvím a způsoby jeho vzniku, zániku a neplatnosti. Dále je v této části zákona definován rozvod spolu s jeho náležitostmi a jsou zde upraveny vztahy mezi manželi. Druhá část zákona o rodině se týká vztahů mezi rodiči a dětmi, jejíž jednotlivé hlavy se zabývají rodičovskou zodpovědností, výchovnými opatřeními, určováním rodičovství, osvojením a poručenstvím a opatrovnictvím. Třetí částí zákona jsou upraveny vyživovací
13
povinnosti a to zejména vzájemné vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi, vyživovací povinnosti mezi ostatními příbuznými, mezi manželi, atd. Poslední, čtvrtou část tvoří závěrečná ustanovení. Praktická část diplomové práce se zabývá analýzou sňatečnosti, rozvodovosti a porodnosti v České republice a v jejích jednotlivých krajích. Proto jsem se v následujícím textu zaměřila pouze na ty oblasti zákona, které bezprostředně souvisí s těmito skutečnostmi. Manželství Zákon o rodině (§1, odst. 1 a 2) definuje manželství jako trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem, přičemž jeho hlavním účelem je založení rodiny a následná výchova dětí. Podle tohoto zákona (§3, odst. 1 a 2) musí být manželství uzavřeno svobodným a plně souhlasným prohlášením muže a ženy před příslušným úřadem nebo orgánem, přičemž toto prohlášení je veřejné a probíhá za přítomnosti dvou svědků. V České republice je možné uzavřít buď občanský nebo církevní sňatek (zákon o rodině, §4). Ze zákona o rodině (§13, odst. 1) vyplývá, že manželství mohou uzavřít pouze osoby starší 18 let, ve výjimečných případech může soud udělit povolení ke sňatku nezletilým osobám starších 16 let. Manželství mohou uzavřít pouze svobodné a právně způsobilé osoby (zákon o rodině, §11 a §14). Uzavřením sňatku vznikají obou manželům nejen stejná práva, ale i stejné povinnosti jako například: věrnost, vzájemný respekt, společné soužití, společná péče o děti, atd. (§18). Rozvod Podle zákona o rodině (§22) dochází k zániku manželství smrtí nebo prohlášením jednoho z manželů za mrtvého. Dalším možným způsobem ukončení manželství, pokud je delší dobu rozvráceno a nelze očekávat obnovení manželského soužití, je rozvod (zákon o rodině, §24). Manželství může být rozvedeno soudem v případě, že manželství trvalo minimálně jeden rok, manželé spolu déle než šest měsíců nežijí, oba s rozvodem manželství souhlasí a předloží písemně majetkové vypořádání a dohodnou se na případné vyživovací povinnosti (zákon o rodině, §24a, odst. 1). V případě, že spolu mají manželé nezletilé dítě, určí soud na dobu po rozvodu jejich práva a povinnosti k tomuto dítěti, především určí, komu bude dítě svěřeno do péče a určí vyživovací povinnosti (zákon o
14
rodině, §26, odst. 1). Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů je sledován především zájem dítěte (zákon o rodině, §26, odst. 4). Podle zákona o rodině je možné uzavřít manželství pouze mezi osobami opačného pohlaví. Od roku 2006 je však v České republice platný zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, který umožňuje uzavřít tzv. registrované partnerství homosexuálně orientovaným osobám. Podle tohoto zákona (§1, odst. 1): „Registrované partnerství je trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví vzniklé způsobem stanoveným tímto zákonem.“ Některé části zákon o registrovaném partnerství se velice podobají částem zákona o rodině, například v první části tohoto zákona je upraven vznik partnerství, neexistence a neplatnost partnerství, povinnosti a práva partnerů, vyživovací povinnosti mezi partnery, zánik partnerství, atd. Vznik partnerství vzniká za podobných podmínek jako manželství, ale na rozdíl od zákona o rodině, lze podle zákona o registrovaném partnerství (§4, odstavec 4a) uzavřít registrované partnerství pouze osobami staršími 18 let a to bez výjimky. Velice zajímavý a podle mého názoru diskutabilní je §13 zákona o registrovaném partnerství, podle kterého sice není partnerství překážkou výkonu rodičovských povinností ani překážkou svěření dítěte do výchovy (§13, odstavec 1), v následujícím odstavci je však výslovně napsáno: „Trvající partnerství brání tomu, aby se některý s partnerů stal osvojitelem dítěte.“ (§13, odstavec 2). V České republice je veden nespočet diskusí na téma homosexuální páry a adopce dítěte. I když je v některých vyspělých státech adopce homosexuálními páry umožněna (např. Nizozemí, Švédsko, Španělsko, Norsko, většina území Kanady,…), v České republice je adopce páry stejného pohlaví prozatím nepřípustná (Tomeš, 2010). Přestože se v České republice můžeme setkat se zamítavým přístupem našich psychologů a pediatrů, jak uvádí Tomeš (2010), Americká akademie pediatrů publikovala v roce 2006 zprávu, podle níž: „Existuje dostatek důkazů o tom, že děti vychovávané rodiči stejného pohlaví si vedou stejně dobře jako děti vychovávané heterosexuálními rodiči. Více než 25 let výzkumů zdokumentovalo, že neexistuje vztah mezi sexuální orientací rodičů a zdravým emočním, psychosociálním a behaviorálním vývojem dítěte. Tato data neukázala žádné riziko pro děti v důsledku výchovy v rodině s 1 nebo více homosexuálními rodiči. Svědomití a pečující dospělí, muži i ženy, heterosexuální nebo homosexuální mohou být vynikajícími rodiči. Práva, výhody a ochrany civilního manželství mohou tyto rodiny ještě více posílit.“(cit. dle Tomeš, 2010).
15
I když tuto problematiku považuji za velmi zajímavý námět k diskuzi, nadále se jí však nezabývám, neboť není obsahem této práce. Já osobně se však spíše přikláním k výroku Americké akademie pediatrů.
16
2 Rodina a její proměna Naše společnost v průběhu let prochází změnami. Tyto změny se však netýkají pouze společenské oblasti, ale i rodinné. Mění se pohled mladých lidí na instituci manželství a jejich přístup k rodičovství. Odborníci se shodují, že významnou proměnou prošla rodina v průběhu druhého demografického přechodu, který je popsán v jedné z následujících kapitol. Pro českou rodinu představoval další významný mezník především revoluční rok 1989.
2.1 Změny v oblasti rodiny Pro rodiny v tradičních společnostech, které byly ovlivněny náboženskou vírou, byla již jednou založená rodina považována jako doživotní (Možný, 2008: 22). Většina vdaných žen zůstávala doma s dětmi a pečovala o chod domácnosti (Kučera, 2009: 15), zatímco muži vydělávali peníze. V tradiční společnosti: „Rodina je kolébkou důvěry a základním pilířem společnosti.“ (Sedláčková, 2006: 22). Podle Možného (2008: 21-23) se podstata stabilní rodiny začala zásadně měnit po konci druhé světové války, avšak tyto změny začaly být výrazné až v druhé polovině 20. století, kdy:
Předmanželský sex se stal legitimním.
Došlo k vývoji a ke zpřístupnění takových technologií, které zabraňují početí dítěte (např. hormonální antikoncepce, nitroděložní tělísko). Stoupá počet dětí narozených mimo manželství.
Dříve byl výběr ženicha či nevěsty zcela v rukou jejich rodičů. Tento prvek je v dnešní době minimalizován a vliv rodiny na výběr partnera je podstatně oslaben.
Rostl počet rozvodů a opakovaných manželství v souvislosti s pojetím manželství jako občanské smlouvy, která je zrušitelná.
S dělbou práce došlo k oslabení rodiny. Muži často odcházeli za prací a žili po většinu času mimo domov. To mělo samozřejmě i další dopady na rodinný život. Docházelo k poklesu reprodukce. Péči o děti a starší rodinné příslušníky začínali přebírat státní instituce (školy, domovy důchodců, nemocnice, atd.). Právě v této chvíli vznikl čas pro zábavu a konzum.
17
V tradiční rodině bylo hlavní funkcí a smyslem početí dítěte a jeho výchova. Bylo běžné, že rodina měla více potomků. Ne jako dnes, kdy je normální mít jen jedno dítě. Značný podíl na tom nese účinná hormonální antikoncepce.
Ženy začínají být emancipované. Už je nic nedrží doma u plotny, ale začínají myslet na svou vlastní profesní kariéru, chtějí se seberealizovat. Mění se i jejich postavení vůči mužům, které je považováno za rovnocenné. V šedesátých letech minulého století převládala představa o modelu pevné, šťastné
dvougenerační rodiny, kdy v manželství fungují tradičně oddělené a vzájemně se doplňující role muže a ženy (Možný, 2008: 20). Přestože rodina měla mít podle této představy alespoň tři děti, v realitě tomu bylo jinak, byl to totiž konec šedesátých let, který odstartoval klesající tendenci v počtu narozených dětí a trend rostoucího počtu rozvodů (Možný, 2008: 20). Změnu demografického chování populace, která byla započata v tomto období, popisuje blíže kapitola 2.4, o druhém demografickém přechodu. I když se v západních zemích začala rodina postupně měnit od 60. let 20. století, v České republice došlo k těmto změnám s výrazným zpožděním (Kučera, 2009: 19). Byl to konkrétně revoluční rok 1989, který se stal pro české rodiny přelomovým. V tomto roce došlo k velice významným změnám ve společnosti, které v konečném důsledku ovlivnily i rodinnou oblast. Vývojem sňatečnosti, rozvodovosti, porodnosti a plodnosti v ČR od počátku 90. let 20. století se blíže zabývá 3. kapitola.
2.2 Změny ve významu manželství, nesezdaná soužití Jandourek (2001: 148) definuje manželství jako: „Právní vztah zavazující muže a ženu ke společnému životu.“ Zatímco v tradiční společnosti bylo na manželství z pohledu křesťanství nahlíženo jako na nezrušitelný a doživotní sňatek, toto pojetí manželství bylo v moderní společnosti oslabeno vnímáním manželství jako právního aktu, který může být na návrh jednoho z manželů zrušen (Možný, 2008: 22). V tradičním pojetí rodiny byly sňatky uzavírány především z rozumu, důležitou roli hrál majetek a udržení si společenského postavení, přičemž významnou roli při rozhodování o výběru partnera hráli rodiče (Možný, 2008: 21). Manželství bylo důležitým životním krokem, jehož hlavním smyslem bylo přivést na svět děti, pečovat o ně a vychovávat je (Možný, 2008: 22). Kromě rodičovství dávalo manželství lidem status dospělosti a soběstačnosti (Rabušic, 2001: 188).
18
Dnes hrají v manželství důležitou roli především city a sexuální uspokojení (Možný, 2008: 135). V současné době se manželství potýká s relativně nižší stabilitou, která je mimo jiné způsobena například: vysokou sociální mobilitou, omylem při výběru partnera, emancipací žen, tolerancí k rozvodům, atd. (Jandourek, 2001: 148). Velkou roli však hrají i ekonomické a praktické důvody (studium, otázka bydlení), které vedou k odkládání sňatků a k nárůstu nesezdaných soužití (Jandourek, 2001: 148). De Singly (1999: 103) říká, že: „Manželské vztahy se mění v závislosti na sociálním postavení jednotlivců.“ Becker (in: Rabušic, 2001: 197) přichází s teorií ekonomické směny, ve které vychází z předpokladu, že muži a ženy při sňatku obchodují a vstupují do manželství proto, že sňatkem získají více, než kdyby byli svobodní. V sedmdesátých letech nastal ale zlom, který Becker (in: Rabušic, 2001: 197-198) vysvětluje tím, že vzrostla zaměstnanost žen a s ní vzrostly i jejich výdělky a ekonomická nezávislost a to podle něho vedl k tomu, že si ženy začaly pečlivěji vybírat partnera pro společný život. Podle Oppenheimerové (in: Rabušic, 2001: 198) může být jedním z důsledků pečlivého hledání kvalitního partnera rostoucí počet nesezdaných soužití, tzv. soužití na zkoušku. Nesezdané soužití Rabušic (2001: 193) definuje jako: „…formu soužití dvou jedinců opačného pohlaví, kteří žijí ve svazku podobném manželství, to je mají spolu intimní sexuální vztahy, společně bydlí a společně hospodaří, avšak nejsou oficiálně sezdáni“. Podle Rabušice (2001: 197) můžeme rozlišit následující 4 formy nesezdaného soužití:
soužití porozvodové – soužití dvou lidí, kteří již za sebou mají rozvod a nechtějí znovu vstoupit do manželství;
soužití snoubenecké – je typické pro ty, kteří plánují, že se někdy v budoucnu vezmou;
soužití dočasné – tento typ soužití je typický buď pro mladé lidi, kteří jsou na počátku své milostné a sexuální dráhy a zatím se nechtějí brát, nebo pro lidi, kteří jsou rozvedení, nepomýšlejí na sňatek, ale nechtějí žít sami; tento vztah může skončit manželstvím;
soužití na místo manželství – soužití typické pro mladé lidi, kteří nechtějí vstoupit do manželství. V tomto soužití se rodí i děti.
19
Podle Rabušice (2001: 201-203) existují v dnešní moderní společnosti, kromě nesezdaného soužití a manželství, ještě další formy intimního životního stylu:
oddělené soužití - známé také pod pojmem Living Apart Together. Podle Rabušice (2001: 201) toto soužití: „Vyjadřuje stav, kdy dva lidé opačného pohlaví „patří k sobě“; jejich okolí ví, že spolu žijí, avšak každý z partnerů si ponechává své vlastní bydlení a své vlastní hospodaření.“ Žena se tedy každý den nemusí věnovat domácím pracím a muž se naopak nemusí starat o její finanční zabezpečení.
trvale svobodní – v české společnosti je používán pojem „staromládenectví“ a „staropanenství“. Podle Rabušice (2001: 201) existuje několik příčin, proč se lidé rozhodnou zůstat, ať už dobrovolně či nedobrovolně, trvale svobodní: budování pracovní kariéry, homosexualita, psychické a sociální vlastnosti, zdravotní problémy, atd.
soužití dvou lidí stejného pohlaví – není tomu tak dávno, kdy bylo na homosexualitu pohlíženo jako na nějaký druh nemoci či perverze. V roce 1961 byla Česká republika mezi prvními zeměmi, které zrušily kriminalizaci homosexuálně zaměřených jedinců. Jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole, dne 15. 3. 2006 byl v České republice
schválen zákon o registrovaném partnerství (www.partnerství.cz). Tento zákon sice nezlegalizoval sňatky mezi homosexuály, nárok na vdovský či vdovecký důchod ani společné jmění, ale umožňuje partnerům po sobě dědit, získávat informace o zdravotním stavu druhého a ukládá i vyživovací povinnost (www.004.cz).
2.3 Změny v přístupu k rodičovství Ve srovnání s tradiční společností dochází v dnešní moderní společnosti nejen ke změně ve vnímání manželství, ale mění se i přístup k rodičovství. I když rodičovství představuje významný mezník v životě člověka, přesto se v České republice od počátku 90. let setkáváme s tím, že dochází k posouvání rodičovství do pozdějšího věku (Sobotka, 2006: 60). V dnešním moderním světě mají mladí lidé možnost své rodičovství plánovat nebo ho dokonce i vyloučit (Možný, 2008: 149). Podle Rabušice (2001: 139) nabízí dnešní individualizovaná společnost člověku hned několik jiných možností, než je plození dětí, které se mohou stát smyslem jeho života. Navíc u některých jedinců může mít na oddalování rodičovství vliv uvědomování si toho, čeho všeho se musíme vzdát a kolik toho musíme investovat, abychom naše děti
20
správně vychovali (Rabušic, 2001: 139). Podle Rabušice (2001: 145-146) v tradičních společnostech fungoval model: sex → početí potomka, který byl v moderní společnosti změněn na model: rozhodnutí mít děti → oplodňující soulož → početí dítěte. Prostředkem, který umožňuje plánovat plození dětí a jejich počet, je účinná antikoncepce (Rychtaříková, 2008: 24). Podle Rabušice (2001: 147) jsou ideálem rodin žijících v moderních společnostech dvě děti. Stejná situace je i v České republice, což potvrzuje i Paloncyová (2003: 14), podle které se ve 2. polovině 90. let snížil počet mladých lidí, kteří preferovali rodinu se třemi a více dětmi a naopak se zvýšil počet těch, kteří by chtěli jedináčka. Podle ní se u nás prosadil model dvoudětné rodiny po 2. světové válce, který byl navíc ještě podpořen vznikem potratového zákona, který vstoupil v platnost v roce 1958 (Paloncyová, 2003: 14). Také Šťastná (2008: 64) potvrzuje, že vícedětné rodiny jsou v České republice na ústupu, protože pouze 14 % žen mladších 25 let si přeje mít tři a více dětí, naopak roste podíl těch žen, které chtějí být bezdětné. Jedním z důležitých faktorů, který ovlivňuje rozhodnutí o tom, kolik bychom chtěli mít dětí, je náš ekonomický status. Rabušic (2001:146) přichází s následujícím vysvětlením závislosti počtu plozených dětí na majetku: v tradičních společnostech platilo, že u lidí s vyšším sociálním statusem nebo u těch, kteří disponovali majetkem, se vyskytoval vyšší počet potomků. Tento přímo úměrný vztah ovšem neplatí v dnešní moderní době, kdy se naopak rodí více dětí lidem chudším a lidem s nižším sociálním statusem (Rabušic, 2001: 146-147). Podle Rabušice (2001: 147) totiž v dnešní společnosti není úspěch jedince vázán na jeho reprodukční schopnosti, ale na množství majetku a moci, proto člověk s nadějí na získání vyššího sociálního postavení odkládá a snižuje plození potomků. Dále podle Rabušice (2001: 149) platí, že:
ve společnostech, kde jsou umožněny potraty a je zde snadno dostupná antikoncepce, dochází ke snižování plodnosti ve všech společenských vrstvách a to bez ohledu na sociální a ekonomické postavení člověka;
v těch společnostech, kde naopak existují nějaké bariéry přístupu k antikoncepci a provedení umělého přerušení těhotenství, platí, že bohatším párům se rodí méně dětí. Někteří sociologové se při zkoumání vztahu mezi ekonomickými faktory a
plozením dětí opírají o ekonomické teorie, především o teorii racionální volby, podle které se člověk chová účelově, tzn. při rozhodování porovnává náklady, které musí vynaložit se zisky, které mu jeho rozhodnutí přinese a rozhodne se realizovat své chování pouze v tom případě, kdy zisky budou větší než náklady (Rabušic, 2001: 114). Podle chicagské školy
21
jsou děti chápány jako určitý druh zboží, které přináší rodičům užitek závisející na jejich kvalitě, která je určována například mírou jejich poslušnosti, prospěchu ve škole, atd., přičemž zde samozřejmě platí přímá úměra, čím vyšší kvalita dítěte, tím větší užitek a naopak (in: Rabušic, 2001: 119). Podobně jako v tradičních společnostech, je i v dnešní době péče o dítě a jeho výchova především v rukou ženy (Šťastná, 2008: 76). V moderních společnostech však stále více žen odkládá těhotenství do vyššího věku a mateřství plánují až poté, co si v pracovním procesu vybudují určitou pozici a dosáhnou určitého pracovního úspěchu (Možný, 2008: 199). V poslední době se však na výchově dětí začínají čím dál tím více podílet i jejich otcové, což je podporováno ze strany státu zavedení rodičovského příspěvku, který může pobírat i otec (MPSV)1. Otec má nárok i na rodičovskou dovolenou, a to od narození dítěte do dosažení tří let dítěte (MPSV)2. Důvodem, že se otec rozhodne být s dítětem na rodičovské dovolené nemusí být pouze finanční stránka (například žena je v práci úspěšnější a vydělává více peněz), ale i jeho vlastní rozhodnutí, že se chce věnovat výchově svých potomkům. Dalším problémem v oblasti rodiny, na který upozorňuje Paloncyová (2003: 13), je to, že v dnešní době již není rodičovství vázáno s uzavřením sňatku. Z její zprávy vyplývá, že mladí lidé čím dál více zastávají názor, že pro dítě není důležité, aby vyrůstalo v úplné rodině a může být zcela bez problémů vychováváno pouze jedním z rodičů (Paloncyová, 2003: 13). Podle názoru naprosté většiny mladých lidí, který je umocněn rostoucím vzděláním, dále také není důležité, aby se děti rodily pouze do manželství (Paloncyová, 2003: 13). Ve své zprávě přišla Paloncyová (2003: 15) s dalším důležitým poznatkem a sice, že se v České republice začínají objevovat názory, že děti znamenají omezení osobní svobody a to v souvislosti s povinností převzetí plné odpovědnosti za jejich výchovu a péči o ně. V roce 2001 s tímto názorem souhlasilo 50 % respondentů ve věku 25-29 let (Paloncyová, 2003: 15). I když z předchozího textu vyplývá, že přibývá párů, kteří odkládají rodičovství nebo se rozhodnou být celoživotně bezdětní, přesto existuje velké procento lidí, kteří touží po tom mít děti. Hlavním důvodem, proč lidé plodí děti jsou podle Rabušice (2001: 154) psychické potřeby rodičů, které uspokojují skrze své děti.
1 2
MPSV: Státní sociální podpora, dostupné na: http://www.mpsv.cz/cs/2#dsp, [ 30. 7. 2010 ] MPSV: Finanční podpora rodiny, dostupné na: http://www.mpsv.cz/cs/4, [ 30. 7. 2010 ]
22
2.4 Druhý demografický přechod Termín „druhá demografická tranzice“3 se objevil v roce 1986, kdy s ním přišli dva nizozemští demografové Ron Lesthaeghe a Dirk van de Kaa a vznikl v souvislosti s reakcí na novou velkou proměnu zaznamenanou v demografickém chování v západní Evropě od 60. let 20. století (Rabušic, 2001: 176). Podle van de Kaa je možné stanovit počátek tohoto procesu, jehož hlavním rysem je hluboký pokles plodnosti, na rok 1965 (in: Rabušic, 2001: 176-177). Jednou z příčin druhého demografického přechodu je změna v normách a postojích populace, která klade především důraz na seberealizaci jedince a jeho práva (Rabušic, 2001: 177). Na průběh a šíření druhého demografického přechodu měla podstatný vliv, podle Princetonského projektu, interpersonální komunikace mezi lidmi (in: Rabušic, 2001: 173). Podle Princetonského projektu: „Na počátku šíření je vždy pouze několik lidí, kteří jsou na inovaci pozitivně naladěni, jejich počet se však postupně rozrůstá a akceleruje, obzvláště když se ukáže, že inovace je z nejrůznějších důvodů pro život lidského jedince přínosná.“ (in: Rabušic, 2001: 173). V dnešní moderní společnosti, kromě bezprostřední komunikace, ovlivňují naše chování vzory a události, které přinášejí média, což má za následek zmenšování rozdílů v demografickém chování mezi regiony (Rabušic, 2001: 175). Jednotlivé fáze druhé demografického přechodu se podle van de Kaa (in: Rabušic, 2001: 178) vyznačují posunem od jedné kvality ke kvalitě nové, například:
„posun od manželství k nesezdanému soužití“,
„posun od antikoncepce jako prostředku ochrany před nechtěným těhotenstvím k antikoncepci, která umožňuje sebenaplňující volbu, zda dítě vůbec mít a kdy ho mít“,
„posun od éry, v níž dítě bylo středobodem života rodičů“,
„posun od uniformních rodin a domácností k pluralitním formám rodin a domácností.“ Van de Kaa (1997) zformuloval následující charakteristické jevy druhého
demografického přechodu:4
Došlo k poklesu úhrnné plodnosti, protože ženy ve vyšším věku přestaly rodit.
Snížil se počet narozených dětí ve vyšším pořadí.
3
Pozn: Rabušic používá pojem tranzice. V překladu do češtiny pojem tranzition znamená přechod. Proto budu i nadále v textu, s výjimkou doslovných citací Rabušice, používat pojem přechod. 4 van de Kaa, Options and Sequences: Europe´s Demographic Patterns. Journal of the Australian Population Association 1997, str.1-29, in: Rabušic, L.: Kde ty všechny děti jsou?, 2001, str.185-186
23
Poklesl počet předmanželských koncepcí a počet sňatků, které byly uzavřeny z důvodu těhotenství nevěsty.
Průměrný věk při uzavření prvního sňatku se ještě snižoval.
Došlo k prodloužení doby mezi sňatkem a prvním porodem, snižoval se počet dětí narozených mladým matkám, což vedlo k dalšímu poklesu úhrnné plodnosti.
Začala růst rozvodovost.
Mladí lidé odkládají uzavření sňatku a spíše preferují nesezdané soužití. Došlo ke zvýšení průměrného věku při prvním sňatku.
Mladí lidé uzavírají sňatek, až když je žena těhotná. Zvyšuje se ale i podíl dětí, které se rodí ještě před vstupem do manželství. Zvyšuje se průměrný věk ženy při narození prvního dítěte.
Uzákonění sterilizace a potratů snížilo počet nechtěných těhotenství.
Lidé, kteří se rozvedli nebo jejichž manželství skončilo úmrtím jednoho z manželů, preferují nesezdaná soužití, čímž podporují nárůst tohoto způsobu soužití.
Zvyšují se počty dětí narozených mimo manželství.
Úhrnná plodnost se stabilně pohybuje na nízké úrovně. Dochází ke zvyšování podílu prvních a druhých dětí, které se rodí ženám vyššího věku.
Roste dobrovolná bezdětnost.
Plodnost jednotlivých kohort je stabilizována pod reprodukční hranicí. Van de Kaa sice stanovil počátek druhého demografického přechodu na rok 1965,
podle Sullerotové (1998: 33-36) byl však zlomovým pro téměř celou západní Evropu již rok 1964, kdy se začala zvyšovat životní úroveň, začala klesat plodnost a sňatečnost, početné rodiny mizí a převažují rodiny s jedním nebo dvěma dětmi. Generace mladých lidí, která pociťovala vlastní důležitost a moc, představovala nejsilnější vrstvu obyvatelstva, která se narodila do období hojnosti a už nemusela bojovat o přežití, jako její rodiče v období válečném a těsně po něm (Sullerotová, 1998: 37). Dívky měly k dispozici antikoncepci, která jim umožňovala odkládat těhotenství a tedy i svobodně rozhodovat o budoucím směru jejich osobního života (Sullerotová, 1998: 37). Podle Sullerotové (1998: 39) se začínal čím dál tím více projevovat individualismus a docházelo k oslabování příbuzenských vztahů. Rodina je podle ní chápána jako instituce, která omezuje autonomní svobodu jedince a přestává být bezpečným útočištěm, roli ochranitele totiž přebírá stát (Sullerotová, 1998: 39-40).
24
Sullerotová (1998: 40) říká, že: „Hlavní příčinou zlomu v roce 1964 a jeho pokračování je tedy hluboká změna hodnot a společenské morálky. Základní buňkou společnosti už není rodina, ale jednotlivec.“ V České republice došlo v roce 1960 k poklesu úhrnné plodnosti na hladinu prosté reprodukce 2,1, čímž se Česká republika zařadila mezi země s nejnižší plodností na světě (Rychtaříková, 2008: 12). Na tuto skutečnost zareagovala tehdejší vláda, která přijala řadu propopulačních opatřeních, která byla realizována v průběhu 60. a 70. let minulého století (Rychtaříková, 2008: 12). Například byly zavedeny dávky v mateřství a příspěvky na děti, byla zvýšena podpora při narození dítěte a prodloužena mateřská dovolená, dále byly zavedeny výhodné státní půjčky mladým manželům, atd. (Rychtaříková, 2008: 12-13). Podle Rychtaříkové (2008: 12-13) právě tato opatření spolu se zlepšením výstavby bytů a dokončením sítě předškolních zařízení přispěly k nárůstu úhrnné plodnosti, jejíž hodnota v roce 1974 činila 2,43. A právě pro tyto početně silné generace lidí, kteří se narodily v průběhu let 1972-1979 se v České republice vžil pojem „Husákovy děti“ (Kučera, 2009: 18).
25
3 Analýza demografického vývoje v ČR Tato kapitola je zaměřena na analýzu demografického vývoje českého obyvatelstva na úrovni České republiky. Po roce 1989 došlo k radikálnímu obratu a k zásadní proměně české společnosti. V roce 1989 nastala v České republice revoluce a komunistický režim byl vystřídán režimem demokratickým. Se změnou politického systému mohli lidé mimo jiné začít svobodně cestovat, vzdělávat se a věnovat se své pracovní kariéře (např. Možný, 2008: 261). To se však začalo projevovat v demografickém chování obyvatelstva, na které mají podle Rabušice (2001: 175) mimo jiné velký vliv i masmédia, která nám předkládají určité vzorce chování. Důsledkem působení těchto faktorů došlo k výrazným změnám v demografickém vývoji a to především v oblastech sňatečnosti, rozvodovosti, porodnosti a plodnosti, které mají dopad na současný stav obyvatelstva v České republice. Rabušic (2001: 9) upozorňuje na to, že se v české společnosti objevují názory, „že česká rodina se dostává do krize, neboť mladí lidé přestávají rodiny zakládat, v rodinách se rodí málo dětí a velký podíl manželství se rozvádí. Objevují se i obavy o další osud českého národa, který by za těchto podmínek mohl začít pomalu vymírat. Za příčinu tohoto „neutěšeného“ stavu je implicite, ale i mnohdy explicite považována ekonomická a sociální politika českého státu uplatňována po roce 1989.“ Je ovšem nutné zdůraznit, že sám Rabušic (2001: 10) odmítá označovat demografický vývoj v české společnosti jako kritický a zastává názor, že je tento vývoj logickou a zdravou součástí naší společnosti. V následujících
podkapitolách je
zmapován vývoj
ukazatelů
sňatečnosti,
porodnosti, plodnosti a rozvodovosti v České republice od počátku 90. let 20. století do roku 2008. Pro přehlednost a zjednodušení jsem se zaměřila pouze na vybrané roky 1991, 1996, 2001, 2006 a 2008. První čtyři analyzované roky mají mezi sebou pětiletý rozestup. Roky 1991 a 2001 byly vybrány záměrně z toho důvodu, že v těchto letech probíhalo Sčítání lidu, bytů a domů. Rok 2008 byl vybrán jako poslední možný rok, ke kterému existují nejaktuálnější data. Závěry těchto podkapitol vycházejí ze sekundární analýzy a vzájemného porovnání statistických dat, která jsou převzata z Českého statistického úřadu.
3.1 Sňatečnost v ČR Pro analýzu statistických dat na úrovni České republiky byly použity ukazatele získané z Demografických ročenek krajů České republiky, které jsou publikované Českým statistickým úřadem. Těmito ukazateli jsou absolutní a relativní počet sňatků, průměrný
26
věk ženicha a nevěsty při prvním sňatku. Analýza těchto ukazatelů poskytla informace o tom, jak se od roku 1991 do roku 2008 vyvíjela sňatečnost na území ČR.
3.1.1 Počet sňatků V České republice v dnešní době dochází k situaci, že mladí lidé dávají spíše přednost svobodě a nezávislosti před rodinným životem (Kouřilová, Rousová, 2009: 22). Chování těchto lidí se pak samozřejmě negativně odráží v poklesu absolutního i relativního počtu sňatků (Kouřilová, Rousová, 2009: 22). Tabulka č. 1: Počet sňatků v ČR Rok
1991
1996
2001
2006
2008
Stav obyvatel k 1.7.
10 308 682
10 315 353
10 224 192
10 266 646
10 429 692
Počet sňatků
71 973
53 896
52 374
52 860
52 457
7,0
5,2
5,1
5,1
5,0
Počet sňatků na 1000 obyvatel
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Z tabulky č. 1 vyplývá, že mezi lety 1991-2008 došlo v České republice k výraznému poklesu absolutního i relativního počtu sňatků. Zatímco v roce 1991 bylo na českém území uzavřeno celkem 71 973 sňatků, v roce 2008 jejich počet dosáhl hodnoty 52 457. Došlo tedy k jejich prudkému poklesu a to o 19 516. Tato tabulka zachycuje, že od roku 1991 do roku 2001 došlo nejprve k absolutnímu i relativnímu poklesu sňatků, v následujících analyzovaných letech 2006 a 2008 byl zaznamenán oproti roku 2001 větší počet sňatků, ale tento nárůst nebyl výrazný. Ze sledovaných let byl nejnižší počet sňatků zaregistrován v roce 2001 (52 374 sňatků). Ještě rok po změně politického režimu, tedy v roce 1990, bylo podle ČSÚ (2002a) v České republice uzavřeno 90 953 sňatků, tj. o téměř 19 000 sňatků více než v následujícím roce. Podle Rychtaříkové (2008: 28) prudký nárůst sňatků v roce 1990 souvisí s tím, že od začátku roku 1991 přestal stát garantovat spořitelně novomanželské půjčky, což vedlo téměř k zastavení jejich vyplácení. Podle Rychtaříkové (2008: 28) se tedy lidé, na základě této informace, roku 1990 snažili vstoupit co nejrychleji do manželství s vidinou poslední příležitosti získat tuto výhodu. Podle jiných autorů, zabývajících se problematikou demografického chování v české společnosti, existuje několik důvodů, které stojí za poklesem sňatečnosti. Podle
27
Rabušice (1996:173-180 a 1997: 114-119) mají na klesající míru sňatečnosti vliv dva faktory, přičemž jedním z nich je proměna české společnosti ve společnost demokratickou, která s sebou přinesla nové příležitosti a možnosti. Na druhé straně se podle něho (Rabušic, 1996:173-180 a 1997:114-119) změnily představy mladých lidí o manželství, vznikají alternativy manželství a roste význam nesezdaných soužití párů. I když podle Možného (2008: 262-263) tzv. „manželství na zkoušku“ přibývá, status manželství má stále ještě v české společnosti vysokou hodnotu. Rychtaříková (1996: 77-88 a 1997: 267-268) zas upozorňuje na nepříznivost ekonomických podmínek, kdy lidé vyčkávají s uzavřením sňatku z důvodu nedostatečného ekonomického a sociálního zabezpečení. Velkou roli hraje podle ní i skutečnost, že mladí lidé nemají k dispozici své vlastní bydlení. Podle Rabušice (2001: 188) může stát za poklesem sňatečnosti změna ve vnímání manželství. Rabušic (2001: 188) uvádí, že: „Až dosud bylo manželství výrazným bodem životní dráhy každého individua. Dávalo status dospělosti, nezávislosti na rodičích, bylo spojeno s pravidelným sexuálním životem, rodičovstvím, zkrátka se vznikem nové ekonomické a sociální entity.“ S tímto názorem se ztotožňuje i Možný (2008: 135), podle kterého partnerství čím dál méně častěji směřuje k uzavření sňatku a založení rodiny. Podle Možného (2008: 135) je více než vznik rodiny důležitější emocionální a sexuální uspokojení. Podle Možného (2008: 213) může mít na vývoj sňatečnosti a porodnosti vliv i propopulační politika státu. Stát by podle něho mohl zabránit klesající tendenci porodů a sňatků tím, že by začal uplatňovat vysoké zdaňování svobodných a bezdětných.
3.1.2 Průměrný věk ženicha a nevěsty při prvním sňatku V České republice mladí lidé odkládají sňatek do pozdějšího věku, což se projevuje v nárůstu průměrného věku ženicha a nevěsty při sňatku (Rabušic, 2001: 208). Tabulka č. 2: Průměrný věk nevěsty a ženicha při prvním sňatku v ČR Rok
1991
1996
2001
2006
2008
Průměrný věk nevěsty
21,4
22,8
25,0
27,1
27,6
Průměrný věk ženicha
24,2
25,4
27,6
29,7
30,3
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
28
Z tabulky č. 2 vyplývá, že od roku 1991 do roku 2008 došlo ke zvýšení průměrného věku ženicha i nevěsty při prvním sňatku. V průběhu tohoto období vzrostl sňatkový věk u mužů o 6,1 let a u žen o 6,2 let.
Průměrný věk
Graf č. 1: Srovnání průměrného věku nevěsty a ženicha při 1. sňatku v ČR
35 30 25 20 15 10 5 0
Průměrný věk nevěsty Průměrný věk ženicha
1991
1996
2001
2006
2008
Rok
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Z tabulky č. 2 a z grafu č. 1 je dále také patrné, že věk mužů byl při vstupu do prvního manželství ve všech sledovaných letech téměř o 3 roky vyšší než u žen. Z grafu č. 1 nadále také vyplývá, že ve sledovaných letech se rozdíl mezi průměrným věkem ženicha a nevěsty při prvním sňatku nijak významně nezměnil. Tabulka č. 3: Sňatky podle věku ženicha (16-39 let) ženich ve věku (roky)
16-17
18-19
20-24
25-29
30-34
35-39
1991
247
6 325
32 777
15 475
5 764
3 941
1996
30
1 953
21 882
13 947
6 189
2 926
2001
6
476
11 569
20 343
8 195
4 053
2006
1
197
4 819
19 218
14 110
5341
2008
3
150
4 133
16 591
15 032
6 054
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Z tabulky č. 3 je patrné, že v posledních několika letech došlo ke zvyšování počtu sňatků u mužů mezi 25.-39. rokem. Zatímco v roce 1991 uzavřeli tito muži 35 % sňatků, v roce 2008 bylo u stejné věkové skupiny mužů zaznamenáno již 72 %. Oproti roku 1991 se v roce 2008 zvýšil počet uzavřených sňatků u mužů této věkové skupiny 1,5 krát.
29
Tabulka č. 4: Sňatky podle věku nevěsty (16-39 let) nevěsta ve věku (roky)
16-17
18-19
20-24
25-29
30-34
35-39
1991
2 302
21 604
27 841
8 467
3 648
2 780
1996
354
7 716
26 445
9 034
3 558
1 877
2001
89
2 315
19 971
17 486
4 717
2 356
2006
39
1 032
11 204
21 472
9 631
3 287
2008
19
827
9 909
19 704
10 623
4 010
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Z tabulky č. 4 vyplývá, že stejně jako u mužů, došlo i u žen ve věku 25-39 let ke zvyšování počtu sňatků. Zatímco v roce 1991 bylo u nevěst této věkové skupiny zaznamenáno 21 % sňatků, v roce 2008 už to bylo 65,5 % sňatků. Od roku 1991 do roku 2008 se počet sňatků u nevěst ve věku 25-39 let zvýšil přibližně 2,3 krát. Z tabulek č. 3 a č. 4 je patrné, že v posledních letech došlo ke snižování počtu sňatků uzavřených mladšími osobami, především u náctiletých osob se sňatečnost začíná pomalu vytrácet a to především výrazněji u mužů než u žen. Shrnutí Na základě výše uvedené analýzy lze vývoj sňatečnosti od roku 1991 do roku 2008 shrnout do několika následujících bodů:
počet uzavřených sňatků se v průběhu sledovaného období snížil;
v roce 2001 bylo uzavřeno nejméně sňatků;
mezi lety 1991 a 2008 došlo k nárůstu průměrného věku ženicha a nevěsty při prvním sňatku, u mužů o 6,1 let a u žen o 6,2 let;
v průběhu sledovaného období došlo k výraznému poklesu počtu uzavřených sňatků u osob mladších 25 let.
30
3.2 Rozvodovost v ČR V České republice lze ukončit manželství několika způsoby a to: prohlášením manželství za neplatné, odloučením na základě legislativy, reálným odloučením nebo rozvodem (Rychtaříková, 2008: 30). Ačkoli rozvod představuje v životě některých lidí velmi bolestné období plné zklamání a nejistoty (nejen finanční), přesto zůstává tento způsob ukončení manželství v naší společnosti vysoce frekventovaným jevem.
3.2.1 Počet rozvodů a průměrná délka trvání manželství Na základě následující analýzy statistických dat byly získány informace o tom, jak se v České republice vyvíjela rozvodovost od počátku 90. let 20. století do roku 2008. Tabulka č. 5: Počet rozvodů v ČR Rok Stav obyvatel k 1.7. Počet rozvodů
1991
1996
2001
2006
2008
10 308 682
10 315 353
10 224 192
10 266 646
10 429 692
29 366
33 113
31 586
31 415
31 300
Počet rozvodů na 1000 2,8 3,2 3,1 3,1 3,0 obyvatel Počet rozvodů na 100 40,8 61,4 60,3 59,4 59,7 sňatků Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006, Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Z tabulky č. 5 vyplývá, že během období 1991-2008 se počet rozvodů pohyboval okolo hranice třiceti tisíc. Dále je patrné, že v několika posledních letech se sice počet rozvodů relativně ustálil, přesto se nejedná o malou hodnotu. Poslední údaj v této tabulce zachycuje ukazatel počtu rozvodů na 100 sňatků. V posledních několika letech jsou hodnoty tohoto ukazatele velmi vysoké. Například hodnota v roce 2008 (59,7) by znamenala, že ze 100 sňatků jich téměř 60 skončí rozvodem. Tyto vysoké hodnoty lze vysvětlit poklesem sňatečnosti (např. Kouřilová, Rousová, 2009: 23).
31
Následující graf č. 2 zobrazuje srovnání počtu rozvodů a sňatků v České republice. Graf č. 2: Srovnání počtu rozvodů a sňatků v ČR 80000
Absolutní počet
70000 60000 50000 40000
Počet sňatků
30000
Počet rozvodů
20000 10000 0 1991
1996
2001
2006
2008
Rok
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006, Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Grafu č. 2 zachycuje, že v roce 2008 došlo v porovnání s rokem 1991 k výraznému snížení počtu sňatků, počet rozvodů však zůstal víceméně stabilní. I když počet rozvodů byl v posledních letech relativně stabilní, při pohledu do následující tabulky jsem zjistila, že průměrná délka trvání manželství se změnila. Analýza tabulky č. 6 přináší informace o tom, jak dlouhou dobu lidé v průměru setrvávali v manželství. Tabulka č. 6: Průměrná délka trvání manželství (roky) Rok
1991
1996
2001
2006
2008
Průměrná délka 10,3 10,6 11,3 12,0 12,3 manželství Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Česká republika od roku 1989 v číslech
Tabulka č. 6 zachycuje rostoucí průměrnou délku trvání manželství. Od roku 2006 se průměrná délka trvání manželství pohybovala okolo 12 let. Manželství, které bylo rozvedeno v roce 2008, trvalo přibližně 12 let a oproti roku 1991 bylo o 2 roky delší. Možný (2008: 211) upozorňuje, že musíme mít, pokud se jedná o dramatický a dlouhodobý nárůst počtu rozvodů, především na paměti:
pravděpodobnost, že dojde k rozvodu, je ovlivněna délkou života lidského jedince. Autor uvádí, že v tradiční společnosti, kdy se lidé dožívali méně let, byl rozvod méně častým jevem;
k tomu, aby vůbec mohlo dojít k rozvodu, je nutné uzavřít sňatek.
32
Z těchto bodů tedy vyplývá, že míra sňatečnosti ovlivňuje míru rozvodovosti. Čím je míra sňatečnosti nižší, tím je nižší i míra rozvodovosti (Možný, 2008: 213). Podíváme-li se zpětně na analýzu dat týkajících se rozvodovosti a sňatečnosti v České republice a na graf č. 2, zjistíme, že v období 1991–2008 toto pravidlo zdaleka neplatilo. Dále podle Možného (2008: 212) platí, že čím delší dobu jsou lidé v manželském svazku, tím se pravděpodobnost rozvodu snižuje. Podle Rabušice (2001: 191) může za zvyšující se rozvodovostí stát i ten fakt, že v rodinné oblasti byly ekonomické potřeby nahrazeny potřebami emocionálními. Rabušic (2001: 191) upozorňuje na prvek dobrovolnosti, který se vyskytuje v rodinných vztazích. Podle Sullerotové (1998: 51) je v dnešní době stále více žen čím dál méně finančně závislých na manželovi, ale i přesto se některé z nich mohou v případě rozvodu dostat do nepříznivé finanční situace. Najednou se jim totiž zvýší běžné výdaje (např. na bydlení, na výživu a zájmy dětí, atd.). Na otázku, kde se tedy bere stále se zvyšující rozvodovost odpovídá Sullerotová (1998: 51), že jednak se snížil práh tolerance ve společném životě, jednak rozvod už ženy nepovažují za své selhání či ztroskotání. Sullerotová (1998: 51) také výstižně poukazuje na to, jak jsou ženy různými „ženskými“ časopisy a jinými médii v tomto ohledu podporovány. Dalším problémem je, že stále méně lidí věří ve stálost a v dlouhotrvající manželství. Singly (1999: 112) uvádí, že: „Trvání páru má hodnotu jen tehdy, pokud partner i nadále uspokojuje toho druhého tak, jak očekával.“ Podle Kučery (2008: 235) se stal v období 1990-2008 život v jednom manželství pro asi třetinu mužů a žen přežitkem, pro tyto muže a ženy představuje manželství omezení osobních svobod a kariéry. Shrnutí Na základě předchozí analýzy lze vývoj rozvodovosti od roku 1991 do roku 2008 shrnout do několika následujících bodů:
počet rozvodů se pohyboval okolo hranice 30 000;
průměrná délka trvání manželství se od roku 1991 pomalu zvyšovala, od roku 2006 se pohybovala okolo 12 let.
33
3.3 Porodnost a plodnost v ČR Pro analýzu porodnosti na úrovni České republiky byly opět použity ukazatele získané z demografických ročenek krajů České republiky, které jsou publikované Českým statistickým úřadem. Těmito ukazateli jsou absolutní a relativní počet živě narozených, počet živě narozených mimo manželství, průměrný věk matky při prvním porodu a ukazatel úhrnné plodnosti. Na základě analýzy těchto ukazatelů byly získány informace o tom, jak se od roku 1991 do roku 2008 vyvíjela porodnost v České republice.
3.3.1 Počet živě narozených Rabušic (2001: 209) vyslovil hypotézu, že: „Odkládání sňatků vede také k odkládání plození dětí, což se projevuje na ukazatelích porodnosti a plodnosti.“ Jestliže z předchozí analýzy sňatečnosti vyplývá, že počet sňatků se v České republice od roku 1991 do roku 2001 nejprve snižoval, potom byl v roce 2006 zaznamenán mírný nárůst a následně v roce 2008 mírný pokles, pak by měl být podle Rabušice tento trend následován podobným vývojem počtu živě narozených dětí. Na základě následující analýzy jsem získala údaje o tom, jak to ve skutečnosti bylo s porodností v České republice. Tabulka č. 7: Počet živě narozených v ČR Rok Stav obyvatel k 1.7. Počet živě narozených
1991
1996
2001
2006
2008
10 308 682
10 315 353
10 224 192
10 266 646
10 429 692
129 354
90 446
90 715
105 831
119 570
Počet živě narozených na 12,5 8,8 8,9 10,3 11,5 1000 obyvatel Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006, Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Z tabulky č. 7 vyplývá, že v období 1991-2008 došlo k výrazné změně v absolutním i relativním počtu živě narozených dětí. V roce 1991, kdy byla ze sledovaných let zaznamenána nejvyšší hodnota, dosahoval počet živě narozených dětí 129 354. O pět let později, v roce 1996, došlo k výraznému snížení počtu živě narozených. V tomto roce se narodilo pouze 90 446 dětí, tedy o 38 908 dětí méně a byla zaznamenána zatím nejnižší hodnota živě narozených v porovnání s ostatními analyzovanými roky. Od roku 2001 do roku 2008 byl opět zaznamenán růst počtu živě narozených dětí. Důvodem nárůstu počtu živě narozených dětí je podle Kouřilové a Rousové (2009: 24) to, že: „…. do reprodukčního věku vstoupily silné ročníky ze 70. let a také začaly rodit ženy, které své mateřství doposud odkládaly.“ Otázkou však zůstává to, zda bude tento
34
trend růstu počtu živě narozených trvat i nadále. Na základě dat z ČSÚ (2010) jsem zjistila, že počet živě narozených v roce 2009 byl 118 300 dětí. Porovnala jsem tento počet s předchozím rokem 2008 a zjistila jsem, že došlo ke snížení živě narozených. Naplňují se tedy obavy Kocourkové (2008: 240), která v roce 2008 došla k závěru, že do roku 2010 dojde k úplnému zastavení růstu počtu živě narozených dětí.
3.3.2 Děti narozené mimo manželství Následující tabulka č. 8 zachycuje výrazný nárůst počtu živě narozených dětí mimo manželství v období 1991–2008. Zatímco v roce 1991 bylo zaznamenáno 12 703 živě narozených mimo manželství, v roce 2008 byl jejich absolutní i relativní počet více než trojnásobný. Tabulka č. 8: Narození mimo manželství Rok
1991
1996
2001
2006
2008
Stav obyvatel k 1.7.
10 308 682
10 315 353
10 224 192
10 266 646
10 429 692
Živě narození mimo manželství
12 703
15 288
21 276
32 259
43 457
Živě narození mimo 9,8 16,9 23,5 33,3 36,3 manželství ( v % ) Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Česká republika od roku 1989 v číslech
Podle Kučery (2008: 236) se do nepříznivého vývoje počtu živě narozených promítl pokles uzavřených sňatků a nárůst věku novomanželů při uzavření manželství. Následující graf č. 3 zobrazuje srovnání počtu živě narozených dětí s počtem živě narozených dětí, které se narodily mimo manželství.
35
Graf č. 3: Srovnání počtu živě narozených a počtu živě narozených mimo manželství 140000
Absolutní počet
120000 100000 80000
Počet živě narozených
60000 40000
Živě narození mimo manželství
20000 0 1991
1996
2001
2006
2008
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006, Demografická ročenka krajů 1999 až 2008 a Česká republika od roku 1989 v číslech
Graf č 3. zachycuje, že ve sledovaném období docházelo k neustálému zvyšování počtu narozených dětí mimo manželství. Bylo tomu tak i v období 90. let 20 století, kdy byl v České republice zaznamenán pokles v počtu živě narozených.
3.3.3 Věk matky při prvním porodu Jelikož v České republice došlo k nárůstu průměrného věku ženicha a nevěsty při vstupu do prvního manželství (viz kapitola č. 3.1.2), bylo možné očekávat i nárůst průměrného věku matek při prvním porodu. Následující tabulka č. 9 a graf č. 4 tuto hypotézu potvrzují. Tabulka č. 9: Průměrný věk matky při 1. porodu Rok
1991
1996
2001
2006
2008
Průměrný věk matky 22,4 23,7 25,3 26,9 27,3 při 1. porodu Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Česká republika od roku 1989 v číslech
Podle tabulky č. 9 došlo v České republice mezi roky 1991–2008 ke zvýšení průměrného věku matky při prvním porodu. V roce 2008 přivedla své první dítě na svět žena průměrně okolo 27. roku, zatímco v roce 1991 okolo 22 roku. Průměrný věk matky při prvním porodu vzrostl tedy o téměř 5 let. Následující graf č. 4 zobrazuje srovnání průměrného věku ženy při prvním sňatku a prvním porodu.
36
Graf č. 4: Srovnání průměrného věku ženy při prvním sňatku a prvním porodu 30
Průměrný věk
25 20 Průměrný věk matky při 1. porodu
15 10
Průměrný věk nevěsty při prvním sňatku
5 0 1991
1996
2001
2006
2008
Rok
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006, Demografická ročenka krajů 1999 až 2008 a Česká republika od roku 1989 v číslech
Z grafu č. 4 vyplývá, že v období 1991-2008 se zvýšil průměrný věk matky při prvním porodu i průměrný věk nevěsty při prvním sňatku. V prvních třech sledovaných letech (1991,1996 a 2001) byl průměrný věk ženy při prvním porodu vyšší než při prvním sňatku. V letech 2006 a 2008 byl ale průměrný věk matky při narození prvního dítěte nižší než průměrný věk nevěsty při prvním sňatku. To vlastně opět dokumentuje nárůst dětí narozených mimo manželství - ženy rodí ještě před sňatkem. Následující tabulka č. 10 zobrazuje počet živě narozených dětí v České republice podle věku matky při porodu (celkem). Nejedná se tedy o věkové rozložení žen při prvním porodu, ale při všech porodech. Tabulka č. 10: Živě narození (celkem) v ČR podle věku matky Rok
0-14 let
Podle věku matky 15-19 let 20-24 let 25-29 let 30-34 let 35-39 let
40-více
1991
19
20 026
57 817
34 241
12 054
4 431
766
1996
23
8 116
39 123
26 920
11 940
3 632
692
2001
17
3 810
24 985
39 512
16 356
5 183
852
2006
19
3 471
15 884
41 935
34 198
8 861
1 463
2008
14
3 596
16 294
40 900
44 005
12 872
1 889
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Z tabulky č. 10 je patrný další jev. Ve sledovaném období došlo k tomu, že se zvýšil věk matek při porodu. Ve věkové oblasti do 24 let došlo ke snižování absolutního počtu narozených dětí. Zatímco v roce 1991 bylo u žen v tomto věku zaznamenáno 60 %
37
živě narozených, v roce 2008 bylo u této skupiny matek zaznamenáno pouhých 17 % živě narozených dětí. Počet živě narozených se u žen do 24 let snížil přibližně 4 krát. Nejvyšší počet živě narozených dětí byl v roce 2008 zaznamenán ve věkové hranici 30-34 let. Rostl tedy počet narozených dětí u matek, které přesáhly hranici třiceti let.
3.3.4 Úhrnná plodnost Podle Demografického informačního portálu5 úhrnná plodnost vyjadřuje: „počet živě narozených dětí připadajících na jednu ženu v reprodukčním věku 15-49 let“, přičemž pro udržení stavu populace je nezbytné, aby úhrnná plodnost dosahovala hodnoty alespoň 2,1. Tabulka č. 11: Úhrnná plodnost v ČR Rok
1991
1996
2001
2006
2008
Úhrnná plodnost (%)
1,861
1,185
1,146
1,328
1,497
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006,Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Z tabulky č. 11 vyplývá, že ve sledovaném období došlo v České republice mezi lety 1991–2001 nejprve k poklesu hodnoty úhrnné plodnosti, později v letech 2006 a 2008 byl zaznamenán nárůst. Vůbec nejnižší hodnota byla zaznamenána v roce 2001, kdy připadlo na jednu ženu v reprodukčním věku pouze 1,185 dítěte. I když v roce 2008 byla hodnota úhrnné plodnosti 1,497, k tomu, aby Česká republika dosáhla potřebné hodnoty 2,1, by bylo potřeba, aby se dosavadní hodnota zvýšila přibližně 1,5 krát. Podle názoru Kučery (2008: 236) „…. úhrnná plodnost nepřekročí hranici 1,50 dítěte na jednu ženu, takže Česko zůstane mezi zeměmi s nedostatečnou úrovní reprodukce….. .“ Jeho slova zatím potvrzují i nejnovější čísla ČSÚ (2010), podle kterého byla hodnota úhrnné plodnosti v roce 2009 pouze 1,49. Podle Kučery (2008: 238) bude u nás při takto nízké úhrnné plodnosti ubývat nejdříve dětí a později vnuků a vnuček, což povede čím dál více k zeslabování vazeb uvnitř rodiny. Shrnutí Na základě výše uvedené analýzy lze vývoj porodnosti v České republice od roku 1991 do roku 2008 shrnout do několika následujících bodů:
5
Demografický informační portál, dostupné na: http:// www.demografie.info/?cz_porodnostukazatele [ 1.3.2010 ]
38
v průběhu 90. let 20 století byl zaznamenán pokles počtu živě narozených, od roku 2001 došlo k nárůstu živě narozených, přičemž v roce 2006 byla po dlouhé době přesažena 100 tisícová hranice;
vzrostl průměrný věk matek při prvním porodu, mezi roky 1991–2008 došlo k nárůstu tohoto věku o téměř 5 let, snížil se počet živě narozených dětí matkám do 24 let;
vzrostl počet dětí narozených mimo manželství;
ve sledovaném období došlo k poklesu hodnoty úhrnné plodnosti, přičemž její hodnoty se v České republice pohybovaly daleko pod hranicí hodnoty 2,1, která je nezbytná pro udržení stavu populace.
3.4 Neúplné rodiny Podle ČSÚ (2005) je neúplná rodina taková, kde žije alespoň jeden z rodičů s minimálně jedním dítětem. Zatímco podle Šťastné (2009: 143) vznikaly v minulosti neúplné rodiny převážně v důsledku vysoké úmrtnosti a v důsledku nechtěného těhotenství ženy, dnes je jednou z hlavních příčin jejich vzniku rostoucí rozvodovost. Další příčinou vzniku neúplné rodiny je oddělené soužití manželů nebo plánované mateřství svobodných matek (Šťastná, 2009: 144). V České republice se můžeme setkat s neustále se zvyšujícím počtem neúplných rodin. Důkazem o jejich rostoucím počtu je následující tabulka č. 12. Tabulka č. 12: Přehled rodin a domácností v r. 1980, 1991 a 2001 Forma rodiny
Rok 1980 v v% tisících
Úplné rodiny 2 556,8
66
Rok 1991 v v% tisících
Rok 2001 v v% tisících
2 512,9
2 333,6
62
54,6
Neúplné 325,1 8,4 434,4 10,7 576,4 13,5 rodiny Nerodinné 55 1,4 14,7 0,4 84,5 2 domácnosti Domácnosti 938,8 24,4 1 089,6 26,9 1 276,2 29,9 jednotlivců Rodiny a domácnosti 3 875,7 100 4 051,6 100 4 270,7 100 celkem Zdroj: vlastní zpracování tabulky podle údajů z ČSÚ (2003): Rodiny a domácnosti v ČR (podle SLDB)
Podle tabulky č.12 došlo k rapidnímu poklesu počtu úplných rodin, jejichž počet se od roku 1991 do roku 2001 snížil o téměř 180 tisíc. Tento jev se projevil v rostoucím počtu neúplných rodin a domácností jednotlivců. V roce 2001 byl oproti roku 1991 zaznamenán
39
nárůst počtu neúplných rodin o 142 tisíc a domácností jednotlivců o 186,6 tisíc. V roce 1991 představovaly neúplné rodiny 10,7 % z celkového počtu rodin, v roce 2001 to bylo 13,5 %. Podle ČSÚ (2003) stojí v čele domácnosti neúplné rodiny většinou žena, v roce 2001 tomu tak bylo v 85 % případů. Nejčastěji se podle ČSÚ (2002b) jedná o rozvedenou ženu s dětmi. Následující tabulka č. 13 udává počet rodin se závislými dětmi v letech 1980, 1991 a 2001. Tabulka č. 13: Neúplné rodiny podle počtu závislých dětí Počet závislých dětí
Rok 1980
v tisících 121,2
1 dítě
Rok 1991
37,3
v tisících 180,3
133,5
41
2 děti
57,7
3 děti 4 děti a více
Bez dětí
Celkem
Rok 2001
41,5
v tisících 233
40,4
166
38,2
221,9
38,5
17,8
73,4
16,9
102,4
17,8
10,4
3,2
12,5
2,9
15,8
2,7
2,3
0,7
2,2
0,5
3,3
0,6
325,1
100
434,4
100
576,4
100
v%
v%
v%
Zdroj: vlastní zpracování tabulky podle údajů z ČSÚ (2003): Rodiny a domácnosti v ČR (podle SLDB)
Z tabulky č. 13 vyplývá, že narůstá počet neúplných rodin se závislými dětmi a to především s jedním dítětem. Od roku 1980 do roku 2001 se počet neúplných rodin s jedním závislým dítětem zvýšil o 44,7 tisíc. Při posledním sčítání lidu v roce 2001 se nejčastěji vyskytovaly neúplné rodiny s jedním závislým dítětem, které tvořily 38,5 % neúplných rodin, rodiny se dvěma závislými dětmi tvořily 17,8 % z celkového počtu neúplných rodin. Co se týče ekonomické situace, stojí podle ČSÚ (2002b) v čele 40 tisíc neúplných rodin se závislými dětmi nezaměstnaná osoba. Podle SLDB 2001 (ČSÚ, 2002b) byl nejvyšší podíl neúplných rodin zaznamenán v Praze a dále také v okresech Karlovy Vary, Brno-město, Sokolov a Cheb, naopak nejnižší podíl neúplných rodin byl v okresech Pelhřimov, Rokycany, Žďár nad Sázavou, Havlíčkův Brod a Plzeň-jih.
40
4 Analýza demografických ukazatelů v jednotlivých krajích České republiky Na stránkách Českého statistického úřadu je přístupných hned několik ukazatelů, za pomoci kterých můžeme kraje charakterizovat a vzájemně porovnávat. V této části diplomové práce jsem se zaměřila na analýzu statistických dat, která se vztahují k mému předmětu zkoumání, a to ke sňatečnosti, rozvodovosti, porodnosti a plodnosti. Cílem této kapitoly bylo analyzovat, vyhodnotit a nalézt případné diferenciace vybraných statistických ukazatelů, které se vztahují k rodinnému chování obyvatel, mezi jednotlivými kraji. Analýza byla provedena, stejně jako v předchozí kapitole, pouze pro vybrané roky 1991, 1996, 2001, 2006 a rok 2008. Nejprve byly porovnány hodnoty každého statistického ukazatele v jednotlivých krajích České republiky pro každý rok zvlášť, a bylo zdůrazněno, kde se vyskytovaly, oproti celorepublikovým hodnotám, nadprůměrné či podprůměrné hodnoty. Poté byly porovnány hodnoty statistických ukazatelů mezi jednotlivými roky. Na základě vyhodnocení dat bylo provedeno shrnutí. V této části diplomové práce jsem vycházela z dat převzatých z Českého statistického úřadu, která byla zveřejněna v následujících publikacích: Demografická ročenka krajů České republiky 1991-2006 a Demografická ročenka krajů 1999-2008. Jedná se o sekundární analýzu těchto dat doplněnou o vlastní výpočty a vyvozené závěry. Je nutné v úvodu této kapitoly poznamenat, že data byla ČSÚ do roku 1999 přepočítána na současné území krajů z toho důvodu, že tyto územní celky vznikly až k 1. 1. 2000 (ČSÚ)6.
4.1 Sňatečnost v krajích České republiky Z předchozí kapitoly č. 3.1 vyplývá, že od roku 1991 do roku 2008 došlo v České republice ke snížení počtu uzavřených sňatků a ke zvýšení průměrného věku ženicha a nevěsty při uzavření prvního sňatku. V této kapitole jsem se zaměřila na ukazatel absolutního a relativního počtu sňatků a na sňatkový věk ženicha a nevěsty a zjistila jsem, jak se ve sledovaných letech vyvíjely hodnoty těchto ukazatelů v jednotlivých krajích ČR.
6
ČSÚ: Demografická ročenka krajů 1999 až 2008, Metodické vysvětlivky, dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/E500384393/$File/402709u.pdf, [ 28.6.2010 ]
41
4.1.1 Počet sňatků Následující tabulka č. 14 zobrazuje vývoj počtu sňatků v jednotlivých krajích mezi lety 1991–2008. Tabulka č. 14: Počet sňatků v krajích ČR
Kraje
Rok
Hl. město Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
1991 8 224 7 785 4 204 3 774 2 356 6 280 3 109 3 941 3 479 3 473 7 683 4 438 3 973 9 254
1996 6 469 5 720 3 429 2 872 1 615 4 430 2 410 2 895 2 724 2 663 5 644 3 237 2 984 6 804
2001 6 405 5 857 3 190 2 942 1 792 4 411 2 362 2 844 2 515 2 516 5 646 3 042 2 797 6 055
2006 6 481 6 140 3 110 2 897 1 573 4 387 2 339 2 738 2 603 2 393 5 859 3 206 2 706 6 068
2008 6 580 6 320 3 112 2 763 1 514 4 477 2 343 2 738 2 470 2 332 5 802 3 098 2 710 6 198
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Z tabulky č.14 vyplývá, že v jednotlivých krajích ČR došlo mezi roky 1991-2008 k poklesu absolutního počtu sňatků. Zatímco se v roce 1991 pohyboval absolutní počet sňatků v jednotlivých krajích ČR mezi hodnotami 2 356–9 254, v roce 2008 dosahoval absolutní počet sňatků hodnot 1 514–6 580. Tato tabulka zachycuje, že se počet sňatků od roku 1991 nejprve snižoval, od roku 2001 se ale začal v některých krajích zvyšovat, například v Praze, ve Středočeském a Jihomoravském kraji. Pro porovnání sňatečnosti mezi jednotlivými kraji byl použit ukazatel počtu sňatků na 1000 obyvatel, jehož hodnoty jsou zobrazeny v následující tabulce č. 15. Tabulka č. 15: Počet sňatků na 1000 obyvatel v krajích ČR
Kraje
Rok
Hl. město Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
1991 6,8 7,0 6,7 6,8 7,8 7,6 7,3 7,1 6,8 6,8 6,7 6,9 6,6 7,2
1996 5,4 5,2 5,5 5,2 5,3 5,4 5,6 5,2 5,3 5,2 4,9 5,0 5,0 5,3
2001 5,5 5,2 5,1 5,3 5,9 5,4 5,5 5,2 5,0 4,9 5,0 4,7 4,7 4,8
2006 5,8 5,3 4,9 5,2 5,2 5,3 5,4 5,0 5,1 4,7 5,2 5,0 4,6 4,9
2008 5,4 5,2 4,9 4,9 4,9 5,4 5,4 4,9 4,8 4,5 5,1 4,8 4,6 5,0
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
42
Z tabulky č. 15 je patrné, že ve všech krajích České republiky došlo od roku 1991 do roku 2008 k poklesu počtu uzavřených sňatků na 1000 obyvatel. Zatímco se v roce 1991 pohyboval počet sňatků na 1000 obyvatel mezi hodnotami 6,6–7,8, v roce 2008 pouze mezi hodnotami 4,6–5,4. Z této tabulky dále vyplývá, že k nejvyššímu poklesu v počtu sňatků na 1000 obyvatel došlo v daných letech v Karlovarském kraji. Zatímco v roce 1991 bylo uzavřeno 7,8 sňatků na 1000 obyvatel, v roce 2008 pouze 4,9. Došlo tedy k poklesu této hodnoty o 2,9 p.b. Druhý nejvyšší pokles byl zaznamenán v kraji Vysočina, kdy došlo k poklesu hrubé míry sňatečnosti o 2,6 p.b. Naopak k nejnižšímu poklesu o 1,4 p.b. došlo v Praze. Nejmenší rozdíly v hrubé míře sňatečnosti mezi jednotlivými kraji byly v roce 1996, kdy se hodnoty počtu sňatků na 1000 obyvatel pohybovaly mezi 4,9–5,6. Následující analýza, zachycuje vývoj sňatečnosti v jednotlivých krajích v každém sledovaném
roce.
Hodnoty
počtu
sňatků
na
1000
obyvatel
jsem
porovnala
s celorepublikovým průměrem a zjistila jsem, které kraje se nacházely pod nebo nad touto hodnotou. Analýzu jsem provedla na základě dat z tabulky č. 1 a z tabulky č. 15: Rok 1991 V tomto roce byly ze zkoumaných let zjištěny vůbec nejvyšší hodnoty relativního počtu sňatků. Počet sňatků na 1000 obyvatel se v jednotlivých krajích pohyboval mezi hodnotami 6,6–7,8. Tyto hodnoty byly nerovnoměrně rozptýleny okolo celorepublikové hodnoty 7,0. Stejné hodnoty dosáhl pouze Středočeský kraj. Nad touto hodnotou se nacházelo celkem 6 krajů, pod hodnotou České republiky skončilo 7 krajů. Nejvyššího počtu sňatků na 1000 obyvatel dosáhl Karlovarský kraj s hodnotou 7,8. Naopak nejnižší hodnota byla zaznamenána ve Zlínském kraji (6,6). Rok 1996 Počet sňatků na 1000 obyvatel se v tomto roce v jednotlivých krajích pohyboval mezi hodnotami 4,9–5,6. Porovnala jsem tyto hodnoty s hodnotami z roku 1991 a zjistila jsem, že se maximální hodnota počtu uzavřených sňatků na 1000 obyvatel z roku 1996 pohybovala hluboce pod minimem z roku 1991. Po porovnání hodnot počtu sňatků na 1000 obyvatel v jednotlivých krajích s hodnotou za Českou republiku, která v tomto roce byla 5,2 , bylo zjištěno, že celkem 4 kraje se nacházeli na stejné úrovni. Nadprůměrných hodnot dosáhlo celkem 7 krajů, z nichž nejvyššího počtu sňatků na 1000 obyvatel dosáhl Liberecký kraj (5,6). Podprůměrné hodnoty vykazovaly pouze 3 kraje, z nichž nejnižší hodnota 5,0 byla zjištěna v Jihomoravském kraji.
43
Rok 2001 Oproti předchozímu analyzovanému roku došlo v tomto roce u 7 krajů ke snížení sňatečnosti. V tomto roce se počet sňatků na 1000 obyvatel pohyboval v jednotlivých krajích mezi hodnotami 4,7–5,9. Po srovnání s celorepublikovou hodnotou 5,1 vyšlo 7 krajů nad touto hodnotou, 1 kraj dosáhl stejné hodnoty a zbylých 6 krajů dosáhlo nižších hodnot. Nejvyššího počtu sňatků na 1000 obyvatel dosáhl Karlovarský kraj s hodnotou 5,9. Naopak nejnižší hodnota 4,7 byla zaznamenána v kraji Olomouckém a Zlínském. Rok 2006 Při srovnání s rokem 2001 můžeme pozorovat, že rozpětí hodnot zůstalo téměř stejné. V tomto roce se hodnoty tohoto ukazatele sňatečnosti pohybovaly mezi 4,6–5,8. Na základě porovnání hodnot jednotlivých krajů s celorepublikovým průměrem 5,1 vyšlo, stejně jako v předchozím roce 2001, 7 krajů nad průměrem České republiky, 1 kraj dosáhl shodné hodnoty a 6 krajů skončilo pod průměrem České republiky. Nejvyššího počtu sňatků na 1000 obyvatel dosáhla Praha s hodnotou 5,8. Naopak nejnižší hodnota 4,6 byla zaznamenána ve Zlínském kraji. Rok 2008 V jednotlivých krajích byly zaznamenány hodnoty počtu sňatků na 1000 obyvatel v rozmezí 4,5–5,4. Při porovnání těchto hodnot s hodnotami z roku 2006 zjistíme, že v roce 2008 došlo ke snížení maximální hodnoty. Nejvyšší hodnota 5,4 byla zjištěna hned u třech krajů, a to v kraji Ústeckém, Libereckém a v Praze. K nejnižšímu počtu uzavření sňatků na 1000 obyvatel došlo v kraji Vysočina (4,5). Po porovnání hodnot jednotlivých krajů s hodnotou celorepublikového průměru 5,0 bylo zjištěno, že 5 krajů se pohybovalo nad tímto průměrem, 1 kraj dosáhl stejné hodnoty a u 8 krajů byly zjištěny podprůměrné hodnoty.
44
Tabulka č. 16: Kraje s nejvyšším a nejnižším počtem uzavřených sňatků na 1000 obyv.
Kraje s nejvyšším počtem uzavřených Kraje s nejnižším počtem uzavřených sňatku sňatku na 1000 obyvatel (první tři hodnoty) na 1000 obyvatel (poslední tři hodnoty) Rok 1991 Rok 1991 Karlovarský
7,8
Pardubický, Vysočina, Plzeňský, Hlavní město Praha
6,8
Ústecký
7,6
Jihomoravský, Jihočeský
6,7
Liberecký
7,3
Zlínský
6,6
5,2
Rok 1996
Rok 1996 Liberecký
5,6
Jihočeský
5,5
Středočeský, Plzeňský, Královéhradecký, Vysočina Olomoucký, Zlínský
5,4
Jihomoravský
4,9
Hl. město Praha, Ústecký Rok 2001
5,0
Rok 2001
Karlovarský
5,9
Vysočina
4,9
Hl. město Praha, Liberecký
5,5
Moravskoslezský
4,8
Ústecký
5,4
Olomoucký, Zlínský
4,7
Rok 2006
Rok 2006 Hl. město Praha
5,8
Moravskoslezský, Jihočeský
4,9
Liberecký
5,4
Vysočina
4,7
Středočeský, Ústecký
5,3
Zlínský
4,6
Rok 2008
Rok 2008
Hl. město Praha, Ústecký, Liberecký
5,4
Pardubický, Olomoucký
4,8
Středočeský
5,2
Zlínský
4,6
Jihomoravský
5,1
Vysočina
4,5
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Z tabulky č. 16 je patrné, že v daném období byla maximální hodnota zachycena u 4 krajů, kdy se v prvenství vystřídaly kraje: Karlovarský, Liberecký, Hlavní město Praha a Ústecký. Naopak mezi kraje, s nejnižší sňatečností, patřil v roce 1991, 2001 a 2006 Zlínský kraj, v roce 2001 byla minimální hodnota zaznamenána také v Olomouckém kraji. V roce 1996 byla nejnižší míra sňatečnosti zaregistrována v Jihomoravském kraji a v roce 2008 v kraji Vysočina. Z tabulky č. 16 tedy vyplývá, že v analyzovaných letech byla nejvyšší míra sňatečnosti v kraji Karlovarském, následoval kraj Ústecký, Hlavní město Praha a kraj Liberecký. Naopak nejnižší sňatečnost byla zaznamenána v kraji Zlínském, Vysočina a Olomouckém. Či-li lze říci, při jisté míře zjednodušení, že směrem na východ se hrubá míra sňatečnosti v krajích ČR snižuje.
45
4.1.2 Průměrný věk ženicha a nevěsty při prvním sňatku Podle kapitoly č. 3.1.2 došlo v České republice v daném období ke zvýšení průměrného věku ženicha a nevěsty při prvním sňatku přibližně o 6 let. Následující analýza poskytuje informace o tom, jak se vyvíjel průměrný věk ženicha a nevěsty při prvním sňatku v jednotlivých krajích České republiky. Průměrný věk ženicha při prvním sňatku V této kapitole jsem se nejprve zaměřila na analýzu průměrného věku ženicha při prvním sňatku, jehož hodnoty jsou zaznamenány v následující tabulce č. 17. Tabulka č. 17: Průměrný věk ženicha při 1. sňatku v krajích ČR 1991 1996 2001 2006 2008 Hl. město Praha 25,8 27,0 29,0 30,8 31,6 Středočeský 24,0 25,2 27,6 29,7 30,2 Jihočeský 24,2 25,5 27,6 29,4 30,1 Plzeňský 24,2 25,6 27,5 29,7 30,4 Karlovarský 24,4 26,2 28,3 30,3 31,2 Ústecký 23,9 25,1 27,5 29,8 30,6 Liberecký 24,0 25,3 27,7 29,9 30,3 Královéhradecký 23,7 25,0 27,3 29,8 30,3 Pardubický 23,6 24,9 27,1 29,2 29,7 Vysočina 23,8 24,9 27,0 29,0 29,8 Jihomoravský 24,0 25,3 27,4 29,6 30,3 Olomoucký 23,8 25,2 27,4 29,5 30,1 Zlínský 24,0 25,3 27,1 29,5 29,8 Moravskoslezský 24,0 25,2 27,1 29,4 29,9 Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Kraje
Rok
Z tabulky č. 17 je patrné, že ve všech krajích ČR došlo od roku 1991 do roku 2008 k nárůstu průměrného věku ženichů při prvním sňatku. Zatímco se v roce 1991 tento věk pohyboval nejčastěji okolo 24. roku, v roce 2008 již okolo 30. roku. Nejvyšší nárůst byl zaznamenán v Karlovarském kraji, kde se od roku 1991 do roku 2008 zvýšil průměrný věk ženichů, kteří poprvé vstoupili do manželství, téměř o 7 let. Naopak k nejnižšímu nárůstu průměrného věku ženichů při prvním sňatku o 5,8 let došlo v Praze a ve Zlínském kraji. Z tabulky č. 17 je dále také patrné, že v jednotlivých letech nebyly mezi kraji značné věkové rozdíly mezi muži vstupujícími do prvního manželství. Výjimkou byla pouze Praha, kde byl tento věk na rozdíl od ostatních krajů vždy o něco vyšší. Následující analýza, zachycuje vývoj průměrného věku ženichů při prvním sňatku v jednotlivých krajích České republiky. Hodnoty průměrného věku ženichů při prvním sňatku jsem porovnala s celorepublikovým průměrem a zjistila jsem, které kraje se
46
nacházely pod nebo nad průměrem České republiky. Analýzu jsem provedla na základě dat z tabulky č. 2 a z tabulky č. 17: Rok 1991 Průměrný věk ženicha při prvním sňatku se v tomto roce pohyboval v jednotlivých krajích mezi 23. a 26. rokem. Po porovnání s celorepublikovým průměrem 24,2 let bylo zjištěno, že pouze 2 kraje se pohybovaly nad touto hodnotou, 2 kraje dosáhly stejné hodnoty a 10 krajů se nacházelo pod průměrem ČR. Nejvyšší průměrný věk ženicha při prvním vstupu do manželství byl zaznamenán v Hlavním městě Praha (25,8) a naopak nejnižší v Pardubickém kraji (23,6), to je přibližně rozdíl dvou let. V ostatních krajích bylo mužům, kteří v tomto roce poprvé vstoupili do manželství, v průměru kolem 24 let. Rok 1996 V roce 1995 došlo k nárůstu průměrného věku ženicha při prvním sňatku, kdy se jeho hodnoty v jednotlivých krajích české republiky pohybovaly mezi 25. a 27. rokem. Hodnota celorepublikového průměru byla v tomto roce 25,4 let. Pouze 3 kraje dosáhly hodnoty vyšší, než 25,4. Nejnižší průměrný věk ženicha při prvním vstupu do manželství byl opět zaznamenán v Pardubickém kraji a dále ještě v kraji Vysočina (24,9), nejvyšší pak stejně jako v předchozím roce v Hlavním městě Praha (27,0). Ve zbylých krajích se hodnoty pohybovaly okolo 25. a 26. roku. Rok 2001 V tomto roce vstoupili muži do prvního manželství mezi 27. a 29. rokem. Průměrný věk ženicha při prvním sňatku pro celou Českou republiku byl 27,6 let. Vyšší hodnoty bylo dosaženo pouze ve 3 krajích, stejná hodnota byla zaznamenána ve 2 krajích a zbylých 9 krajů bylo podprůměrných. V Praze byla zaznamenána nejvyšší hodnota tohoto věku (29,0), nejnižší pak v kraji Vysočina (27,0). Rozdíl mezi minimální a maximální hodnotou byl 2 roky. Rok 2006 Porovnáme-li hodnoty roku 2001 s hodnotami předchozího analyzovaného roku, zjistíme, že maximální hodnota z roku 2001 byla v roce 2006 hodnotou minimální. Hodnoty celorepublikového průměru 29,7 dosáhly v tomto roce 2 kraje, 5 krajů se pohybovalo nad a 7 krajů pod tímto průměrem. Nejvyšší průměrný věk ženicha při prvním sňatku s hodnotou 30,8 byl v tomto roce opět zaznamenán na území Prahy. Naopak nejnižšího průměrného
47
věku při vstupu do prvního manželství dosáhli ženichové v kraji Vysočina (29,0). V ostatních krajích vstupovali muži do svého prvního manželského svazku převážně mezi 29. a 30. rokem. Rok 2008 V tomto roce došlo, oproti roku 2006, opět ke zvýšení průměrného věku ženichů při prvním sňatku. Hodnoty celorepublikového průměru 30,3 dosáhly v tomto roce 3 kraje, 4 kraje se pohybovaly nad a 7 krajů pod tímto průměrem. V posledním sledovaném roce byla nejvyšší hodnota (31,6), stejně jako v předchozích letech, zaznamenána v Hlavním městě Praha. Nejnižšího průměrného věku ženichů při uzavření prvního sňatku bylo dosaženo v Pardubickém kraji (29,7). Ve zbylých krajích se tento průměrný věk ženichů pohyboval okolo 30. roku. Tabulka č. 18: Kraje s nejvyšším a nejnižším průměrným věkem ženicha při 1. sňatku Kraje s nejvyšším průměrným věkem ženicha při uzavření 1. sňatku (první tři hodnoty) Rok 1991
Kraje s nejnižším průměrným věkem ženicha při uzavření 1. sňatku (první tři hodnoty) Rok 1991
Hl. město Praha
25,8
Olomoucký, Vysočina
23,8
Karlovarský
24,4
Královéhradecký
23,7
Jihočeský, Plzeňský
24,2
Pardubický
23,6
Rok 1996
Rok 1996 Hl. město Praha
27,0
Ústecký
25,1
Karlovarský
26,2
Královéhradecký
25,0
Plzeňský
25,6
Pardubický, Vysočina
24,9
Rok 2001
Rok 2001 Hl. město Praha
29,0
Královéhradecký
27,3
Karlovarský
28,3
Pardubický, Zlínský, Moravskoslezský
27,1
Liberecký
27,7
Vysočina
27,0
Rok 2006
Rok 2006 Hl. město Praha
30,8
Jihočeský a Moravskoslezský
29,4
Karlovarský
30,3
Pardubický
29,2
Liberecký
29,9
Vysočina
29,0
Rok 2008
Rok 2008 Hl. město Praha
31,6
Moravskoslezský
29,9
Karlovarský
31,2
Vysočina, Zlínský
29,8
Ústecký
30,6
Pardubický
29,7
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
48
V tabulce č. 18 jsou uvedeny kraje s nejvyšším a nejnižším průměrným věkem ženicha při prvním sňatku ve sledovaných letech. Z této tabulky je patrné, že nejvyššího věku při prvním sňatku dosahovali ženichové ve všech sledovaných letech v Hlavním městě Praha. Druhý nejvyšší věk ženichů při prvním sňatku vykazoval ve všech sledovaných letech Karlovarský kraj. Na pomyslné třetí příčce se v daných letech střídaly kraje Plzeňský, Ústecký a Liberecký a Jihočeský. Ve sledovaném období patřila Vysočina a Pardubický kraj mezi kraje s nejmladšími ženichy.
Průměrný věk ženicha při prvním sňatku
Graf č. 5: Průměrný věk ženicha při prvním sňatku v roce 1991 a 2008 35 30 25 20 15 10
1991 2008
5 0
Kraje
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Graf č. 5 zobrazuje průměrný věk ženicha při prvním sňatku v roce 1991 a 2008 v jednotlivých krajích České republiky. Z tohoto grafu vyplývá, že od roku 1991 do roku 2008 došlo ve všech krajích ke zvýšení věku u mužů, kteří poprvé vstupovali do manželství. Z tohoto grafu je dále také patrné, že v obou letech byl zaznamenán nejvyšší průměrný věk ženicha při prvním sňatku v Praze a že maximum z roku 1991 bylo v roce 2008 výrazně překonáno ve všech krajích České republiky. Průměrný věk nevěsty při prvním sňatku Následuje analýza průměrného věk nevěsty při prvním sňatku v jednotlivých krajích ČR, jehož hodnoty jsou zaznamenány v následující tabulce č. 19.
49
Tabulka č. 19: Průměrný věk nevěsty při 1. sňatku v krajích ČR 1991 1996 2001 2006 2008 Hl. město Praha 23,2 24,4 26,5 28,4 28,9 Středočeský 21,1 22,6 24,8 27,0 27,4 Jihočeský 21,2 22,6 24,9 26,8 27,3 Plzeňský 21,2 22,6 24,8 27,0 27,3 Karlovarský 21,6 23,1 25,0 27,4 27,9 Ústecký 21,1 22,6 24,9 27,0 27,8 Liberecký 21,3 22,7 25,1 27,1 27,6 Královéhradecký 21,2 22,5 24,8 27,0 27,4 Pardubický 21,0 22,4 24,4 26,7 27,0 Vysočina 21,0 22,2 24,3 26,3 26,9 Jihomoravský 21,5 22,8 24,9 27,1 27,6 Olomoucký 21,3 22,6 24,9 26,9 27,3 Zlínský 21,3 22,6 24,8 26,9 27,1 Moravskoslezský 21,3 22,5 24,7 26,6 27,1 Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Kraje
Rok
Z tabulky č. 19 vyplývá, že stejně jako u ženichů došlo i u nevěst, mezi roky 1991 a 2008, k růstu průměrného věku při prvním sňatku. Zatímco se v roce 1991 pohyboval tento věk okolo 21. roku (s výjimkou Prahy), v roce 2008 se tento věk pohyboval od 27 let výš. Největší nárůst průměrného věku nevěsty při prvním sňatku mezi lety 1991 a 2008 byl zaznamenán v Ústeckém kraji, kde tento věk vzrostl téměř o 7 let. Nejmenší rozdíl v nárůstu průměrného věku nevěst, které uzavřely první sňatek, byl v Praze, kde rozdíl mezi rokem 1991 a 2008 činil 5,7 let. Dále je z tabulky patrné, že nárůst průměrného věku nevěst při prvním sňatku probíhal v jednotlivých krajích s různou intenzitou. Hodnoty se v jednotlivých letech lišily u většiny krajů o jeden až dva roky, s výjimkou Prahy. Následující analýza, zachycuje vývoj průměrného věku nevěst při prvním sňatku v jednotlivých krajích České republiky. Hodnoty průměrného věku nevěst při prvním sňatku jsem porovnala s celorepublikovým průměrem a zjistila jsem, které kraje se nacházely pod nebo nad průměrem České republiky. Analýzu jsem provedla na základě dat z tabulky č. 2 a z tabulky č. 19: Rok 1991 Průměrný věk nevěsty při prvním sňatku se v tomto roce pohyboval v jednotlivých krajích mezi 21. a 22. rokem, v Praze v průměru okolo 23,2 let. Po porovnání s celorepublikovým průměrem 21,4 let bylo zjištěno, že pouze 3 kraje se pohybovaly nad touto hodnotou, zbývajících 13 krajů dosáhlo hodnoty nižší. V tomto roce jako nejstarší uzavíraly svůj první sňatek ženy v Hlavním městě Praha, kde jejich průměrný věk dosáhl 23,2 let. Naopak jako nejmladší, v 21 letech, vstupovaly do manželství ženy v Pardubickém kraji a
50
v kraji Vysočina. V ostatních krajích se průměrný věk nevěst při prvním sňatku pohyboval okolo 21. roku. Rok 1996 Průměrný věk žen, které vstoupily poprvé do manželství byl v jednotlivých krajích 22 – 23 let, v Hlavním městě Praha 24,4 let. V porovnání s celorepublikovým průměrem 22,8 let se pouze 2 kraje pohybovaly nad touto hodnotou, 1 kraj dosáhl stejné hodnoty a 11 krajů bylo nadprůměrných. Nejvyšší průměrný věk nevěsty při prvním sňatku byl zaznamenán v Hlavním městě Praha (24,4), naopak nejnižší v kraji Vysočina, kde tento průměrný věk dosáhl hodnoty 22,2 let. Rok 2001 V tomto roce došlo opět ke zvýšení průměrného věku nevěst při prvním sňatku. Z Hlavního města Prahy opět pocházely v průměru nejstarší nevěsty (26,5). Jako nejmladší, v průměrném věku 24,3 let, vstupovaly do manželství nevěsty z kraje Vysočina. Ve zbylých krajích se průměrný věk nevěst pohyboval okolo mezi 24 a 25 lety. Hodnota celorepublikového průměru byla 25,0 let. Stejná hodnota byla dosažena v 1 kraji, ve 2 krajích byla zaznamenána vyšší hodnota a 11 krajů se nacházelo nad tímto průměrem. Rok 2006 Ve většině krajích se ženy poprvé vdávaly mezi 26. a 27. rokem. V tomto roce opět jako v předchozích sledovaných letech byl zaznamenán nejvyšší průměrný věk, při kterém nevěsty poprvé vstoupily do manželství, v Hlavním městě Praha (28,4). Nejnižší průměrný věk nevěst byl zjištěn v kraji Vysočina (26,3). Hodnoty celorepublikového průměru 27,1 let dosáhly 2 kraje, ve 2 krajích byla zaznamená vyšší hodnota a zbývajících 10 krajů dosáhlo hodnoty nižší. Rok 2008 V tomto roce byl průměrný věk žen při prvním sňatku v České republice 27,6 let. Ve 3 krajích se pohybovaly hodnoty nad tímto průměrem, ve 2 krajích byla zaznamenána stejná hodnota a zbylých 9 krajů bylo podprůměrných. Nejvyššího průměrného věku nevěst při prvním sňatku dosáhla opět Praha s hodnotou 28,9. Naopak jako nejmladší (26,9) uzavíraly sňatky v tomto roce ženy z kraje Vysočina. Ve zbylých krajích vstupovaly ženy do prvního manželství mezi 27. a 28. rokem.
51
Tabulka č. 20: Kraje s nejvyšším a nejnižším průměrným věkem nevěsty při 1. sňatku Kraje s nejvyšším průměrným věkem nevěsty při uzavření 1. sňatku (první tři hodnoty) Rok 1991
Kraje s nejnižším průměrným věkem nevěsty při uzavření 1. sňatku (první tři hodnoty) Rok 1991
Hl. město Praha
23,2
Jihočeský, Plzeňský, Královéhradecký
21,2
Karlovarský
21,6
Ústecký, Středočeský
21,1
Jihomoravský
21,5
Vysočina, Pardubický Rok 1996
21,0
Hl. město Praha
24,4
Královéhradecký, Moravskoslezský
22,5
Karlovarský
23,1
Pardubický
22,4
Jihomoravský
22,8
Vysočina
22,2
Rok 1996
Rok 2001
Rok 2001 Hl. město Praha
26,5
Moravskoslezský
24,7
Liberecký
25,1
Pardubický
24,4
Karlovarský
25,0
Vysočina
24,3
Rok 2006
Rok 2006 Hl. město Praha
28,4
Pardubický
26,7
Karlovarský
27,4
Moravskoslezský
26,6
Liberecký
27,1
Vysočina
26,3
Rok 2008
Rok 2008 Hl. město Praha
28,9
Zlínský, Moravskoslezský
27,1
Karlovarský
27,9
Pardubický
27,0
Ústecký
27,8
Vysočina
26,9
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Z tabulky č. 20, která zobrazuje kraje s nejvyšším a nejnižším průměrným věkem nevěsty při prvním sňatku ve sledovaných letech je patrné, že nejvyššího věku dosahovaly nevěsty ve všech sledovaných letech v Hlavním městě Praha. Jako „druhé“ nejstarší se v celém období, kromě roku 2001, poprvé vdávaly ženy z Karlovarského kraje. Mezi další kraje s vysokým průměrným věkem nevěst při prvním sňatku patřily Liberecký a Jihomoravský kraj. V celém sledovaném období byla Vysočina krajem s nejnižším průměrným věkem nevěst při uzavření prvního manželství. Ke krajům s nízkým věkem nevěst, které vstoupily poprvé do manželství, patřil dále také například Pardubický a Moravskoslezský kraj. Následující graf č. 6 zobrazuje průměrný věk nevěsty při prvním sňatku v roce 1991 a 2008.
52
Graf č. 6: Průměrný věk nevěsty při prvním sňatku v roce 1991 a 2008
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Z grafu č. 6 vyplývá, že od roku 1991 do roku 2008 došlo ve všech krajích ke zvýšení věku u žen, které poprvé uzavřely sňatek. Z tohoto grafu je dále také patrné, že v obou letech byl zaznamenán nejvyšší průměrný věk nevěsty při prvním sňatku v Praze a že, stejně jako u mužů, bylo maximum z roku 1991 v roce 2008 výrazně překonáno ve všech krajích České republiky. Z předchozích tabulek č. 17 a č. 19 vyplývá, že při uzavření prvního sňatku je průměrný věk ženichů, ve všech sledovaných letech, vyšší než u nevěst. Například v roce 1991 se průměrný věk ženichů při prvním sňatku v krajích ČR pohyboval okolo 24 let a průměrný věk nevěst okolo 22 let (nebereme-li v potaz Hlavní město Praha). V roce 2008 muži vstupovali do prvního manželství až okolo 30 let a ženy v průměru kolem 28 let. V Hlavním městě Praha byl opět sňatkový věk o něco vyšší. Shrnutí Na základě předchozí analýzy, je možné vývoj sňatečnosti v jednotlivých krajích České republiky mezi lety 1991 a 2008 shrnout do několika následujících bodů:
Od roku 1991 do roku 2008 došlo v jednotlivých krajích k poklesu absolutního i relativního počtu sňatků.
Maximální hodnoty počtu uzavřených sňatků na 1000 obyvatel z let 1996, 2001, 2006 a 2008 se pohybovaly hluboce pod minimem z roku 1991.
53
Ke krajům s nejvyšší sňatečností patřily v daném období kraj Karlovarský, Ústecký, Liberecký a Hlavní město Praha.
Nejnižší sňatečnost vykazoval kraj Zlínský, Vysočina a Olomoucký.
Od roku 1991 došlo k růstu průměrného věku ženichů a nevěst při prvním sňatku.
Nejvyššího věku při prvním sňatku dosahovali ženichové ve všech sledovaných letech v Praze. Naopak nejmenší průměrný věk ženichů při prvním sňatku byl v daném období zaznamenán v kraji Vysočina a v Pardubickém kraji.
Jako „nejstarší“ vstupovaly, ve všech analyzovaných letech, do prvního manželského svazku ženy v Praze. Naopak nejmenší průměrný věk nevěst při prvním sňatku byl zaznamenán ve všech sledovaných letech v kraji Vysočina.
V celém období je věk ženichů při prvním sňatku vyšší než u nevěst.
4.2 Rozvodovost v krajích České republiky V této kapitole jsem k analýze vývoje rozvodovosti v jednotlivých krajích České republiky použila ukazatel absolutního a relativního počtu rozvodů. Jako poslední jsem provedla analýzu ukazatele počtu rozvodů na 100 sňatků.
4.2.1 Počet rozvodů Z předchozí kapitoly č. 3.2 , která se zabývá analýzou rozvodovosti v České republice vyplývá, že počet rozvodů je v několika posledních letech relativně stabilizován okolo hranice 30 000. Velice podobně, co se týče absolutního počtu rozvodů, jsou na tom i jednotlivé kraje České republiky. Tabulka č. 21: Absolutní počet rozvodů v krajích ČR
Kraje
Rok
Hl. město Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
1991 3 998 3 138 1 654 1 671 1 374 3 194 1 496 1 557 1 317 962 2 550 1 601 1 212 3 642
1996 4 096 3 608 1 900 1 888 1 291 3 378 1 674 1 780 1 496 1 215 3 156 1 823 1 506 4 302
2001 4 099 3 401 1 867 1 696 1 050 3 267 1 448 1 647 1 400 1 182 3 113 1 774 1 485 4 157
2006 3 737 3 743 1 729 1 643 1 108 2 930 1 548 1 692 1 330 1 224 3 096 2 003 1 618 4 014
2008 3 666 3 695 1 966 1 604 1 155 2 889 1 400 1 515 1 292 1 343 3 334 1 884 1 593 3 964
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
54
Z tabulky č. 21 vyplývá, že v posledních sledovaných letech se sice počet rozvodů v jednotlivých krajích ČR mění, ale tato změna není razantní. Pro porovnání rozvodovosti v jednotlivých krajích byl použit relativní ukazatel počet rozvodů na 1000 obyvatel, jehož hodnoty jsou zaznamenány v následující tabulce. Tabulka č. 22: Počet rozvodů na 1000 obyvatel v krajích ČR 1991 1996 2001 2006 2008 Hl. město Praha 3,3 3,4 3,5 3,2 3,0 Středočeský 2,8 3,3 3,0 3,2 3,0 Jihočeský 2,7 3,0 3,0 2,7 3,1 Plzeňský 3,0 3,4 3,1 3,0 2,8 Karlovarský 4,5 4,2 3,5 3,6 3,7 Ústecký 3,9 4,1 4,0 3,6 3,5 Liberecký 3,5 3,9 3,4 3,6 3,2 Královéhradecký 2,8 3,2 3,0 3,1 2,7 Pardubický 2,6 2,9 2,8 2,6 2,5 Vysočina 1,9 2,4 2,3 2,4 2,6 Jihomoravský 2,2 2,7 2,7 2,8 2,9 Olomoucký 2,5 2,8 2,8 3,1 2,9 Zlínský 2,0 2,5 2,5 2,7 2,7 Moravskoslezský 2,8 3,4 3,3 3,2 3,2 Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Kraje
Rok
Z tabulek č. 21 a 22 vyplývá, že co se týče relativního a absolutního počtu rozvodů, nedochází ve sledovaných letech k velkým výkyvům. Z tabulky č. 22 je patrné, že mezi lety 1991 a 1996 došlo u většiny krajů k růstu rozvodů. Od roku 1996 do roku 2001 byl pouze v Praze zaznamenán nárůst v počtu rozvodů. V roce 2006 došlo, oproti roku 2001, u poloviny krajů ke zvýšení rozvodovosti, u druhé poloviny krajů se rozvodovost snížila. V roce 2008 byl u 4 krajů zaznamenán další nárůst rozvodovosti. V daném období sice došlo v jednotlivých krajích ke kolísání počtu rozvodů, přesto je jejich počet, především v posledních letech, relativně stabilní. Následující analýza, zachycuje vývoj rozvodovosti v jednotlivých krajích České republiky. Hodnoty ukazatele počtu rozvodů na 1000 obyvatel jsem porovnala s celorepublikovým průměrem a zjistila jsem, které kraje se nacházely pod nebo nad průměrem České republiky. Analýzu jsem provedla na základě dat z tabulky č. 5 a z tabulky č. 22: Rok 1991 V tomto roce se počet rozvodů na 1000 obyvatel v jednotlivých krajích pohyboval mezi hodnotami 1,9–4,5. Oproti celorepublikové hodnotě 2,8 se 5 krajů pohybovalo nad a 6 krajů pod touto hodnotou, ve 3 krajích pak byla zaznamenána stejná hodnota. Nejvyšší
55
počet rozvodů na 1000 obyvatel byl zaznamenán v Karlovarském kraji (4,5). Naopak krajem s nejnižší rozvodovostí byla Vysočina (1,9). Rok 1996 Nejvyšší rozvodovost byla zaznamenána stejně jako v roce 1991 v Karlovarském kraji (4,2), ale oproti tomuto roku byla hodnota počtu rozvodů na 1000 obyvatel o něco nižší. Nejnižší rozvodovosti dosáhl kraj Vysočina (2,4). Ve zbylých krajích se počet rozvodů na 1000 obyvatel pohyboval mezi hodnotami 2,5–4,1. Oproti roku 1991 vzrostla rozvodovost ve 13 krajích. Po porovnání hodnot v jednotlivých krajích s hodnotou 3,2 za celou Českou republiku dosáhlo vyšší hodnoty celkem 7 krajů, hodnoty nižší 6 krajů a 1 kraj se pohyboval na stejné úrovni. Rok 2001 V tomto roce došlo oproti roku 1996 k nárůstu rozvodovosti pouze u 1 kraje. Hodnota počtu rozvodů na 1000 obyvatel se v tomto roce pohybovala mezi 2,3–4,0. Počet rozvodů na 1000 obyvatel na úrovni České republiky dosahoval hodnoty 3,1. V porovnání s touto hodnotou se 5 krajů pohybovalo nad tímto průměrem, 1 kraj na průměru a zbývajících 8 krajů pod průměrem. Krajem s nejvyšší rozvodovostí byl Ústecký kraj s hodnotou 4,0. Naopak nejnižší hodnoty 2,3 bylo dosaženo, stejně jako v předchozích analyzovaných letech, v kraji Vysočina. Ve zbylých krajích se hodnoty pohybovaly mezi 2,5 – 3,5. Rok 2006 Relativní počet rozvodů se v tomto roce pohyboval mezi hodnotami 2,4–3,6. Maxima z tohoto roku klesla pod maxima z roku 2001. V roce 2006 byl průměr České republiky 3,1. Nad tímto průměrem bylo 6 krajů, 2 kraje vykazovaly stejnou hodnotu a 6 krajů bylo podprůměrných. Nejvyšší rozvodovosti dosáhly hned 3 kraje, Karlovarský, Ústecký a Liberecký (3,6). Naopak krajem s nejnižším počtem rozvodů na 1000 obyvatel byla opět Vysočina (2,4). V ostatních krajích se hodnoty pohybovaly mezi 2,6-3,2. Rok 2008 Hodnoty počtu rozvodů na 1000 obyvatel se v jednotlivých krajích České republiky pohybovaly mezi 2,5–3,7. Stejně jako v roce 2006 byla nejvyšší rozvodovost zaznamenána v Karlovarském kraji (3,7). Nejnižší počet rozvodů na 1000 obyvatel byl zaznamenán v Pardubickém kraji (2,5). V dalších krajích se tento relativní počet pohyboval mezi
56
hodnotami 2,6–3,1. Průměr České republiky 3,0 byl dosažen ve 2 krajích, 5 krajů se nacházelo nad průměrem a zbývajících 7 krajů pod průměrem ČR. Provedeme-li analýzu ukazatele počtu rozvodů na 100 sňatků, získáme, co se týče rozvodovosti, mnohem zajímavější čísla. Tabulka č. 23: Počet rozvodů na 100 sňatků v krajích ČR
1991 1996 2001 2006 2008 Hl. město Praha 48,6 63,3 64,0 54,6 55,7 Středočeský 40,3 63,1 58,1 61,0 58,5 Jihočeský 39,3 55,4 58,5 55,6 63,2 Plzeňský 44,3 65,7 57,6 56,7 58,1 Karlovarský 58,3 79,9 58,6 70,4 76,3 Ústecký 50,9 76,3 74,1 66,8 64,5 Liberecký 48,1 69,5 61,3 66,2 59,8 Královéhradecký 39,5 61,5 57,9 61,8 55,3 Pardubický 37,9 54,9 55,7 51,1 52,3 Vysočina 27,7 45,6 47,0 51,1 57,6 Jihomoravský 33,2 55,9 55,1 52,8 57,5 Olomoucký 36,1 56,3 58,3 62,5 60,8 Zlínský 30,5 50,5 53,1 59,8 58,8 Moravskoslezský 39,4 63,2 68,7 66,2 64,0 Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Kraje
Rok
Z tabulky č. 23 je patrné, že počet rozvodů na 100 sňatků v jednotlivých krajích České republiky byl v roce 2008 oproti roku 1991 vyšší. Zatímco v roce 1991 se počet rozvodů na 100 sňatků pohyboval mezi hodnotami 27,7–58,3, v roce 2008 skončilo ze 100 sňatků rozvodem 52,3–76,3 manželství. Ze sledovaných let, byla zaznamenána nejvyšší rozvodovost v roce 1996 v Karlovarském kraji, kde ze 100 uzavřených sňatků skončilo rozvodem téměř 80 manželství. Jedním z důvodů, proč se počet rozvodů na 100 sňatků začal tak výrazně zvyšovat, byl výrazný pokles počtu sňatků (viz např. Kouřilová, Rousová, 2009: 23).
57
Tabulka č. 24: Kraje s nejvyšším a nejnižším počtem rozvodů na 1000 obyvatel
Kraje s nejvyšším počtem rozvodů na 1000 Kraje s nejnižším počtem rozvodů na 1000 obyvatel (první tři hodnoty) obyvatel(první tři hodnoty) Rok 1991 Rok 1991 Karlovarský
4,5
Jihomoravský
2,2
Ústecký
3,9
Zlínský
2,0
Liberecký
3,5
Vysočina
1,9
Rok 1996
Rok 1996 Karlovarský
4,2
Jihomoravský
2,7
Ústecký
4,1
Zlínský
2,5
Liberecký
3,9
Vysočina
2,4
Rok 2001
Rok 2001 Ústecký
4,0
Jihomoravský
2,7
Hl. město Praha, Karlovarský
3,5
Zlínský
2,5
Liberecký
3,4
Vysočina
2,3
Rok 2006
Rok 2006
Karlovarský, Ústecký, Liberecký
3,6
Jihočeský, Jihomoravský, Zlínský
2,7
Hl. město Praha, Středočeský, Moravskoslezský Královéhradecký, Olomoucký
3,2
Pardubický
2,6
3,1
Vysočina
2,4
Rok 2008
Rok 2008 Karlovarský
3,7
Královéhradecký, Zlínský
2,7
Ústecký
3,5
Vysočina
2,6
Liberecký, Moravskoslezský
3,2
Pardubický
2,5
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Z tabulky č. 24 je patrné, že ve všech sledovaných letech, kromě roku 2001, se Karlovarský kraj vyznačoval nejvyšší rozvodovostí. Mezi další okresy s vysokou rozvodovostí patřil dále také kraj Ústecký, Liberecký, Hlavní město Praha, atd. Naopak nejnižší rozvodovosti dosahoval ve všech sledovaných letech, kromě roku 2008, kraj Vysočina. V roce 2008 byl tento kraj vystřídán Pardubickým krajem, který se spolu s krajem Zlínským, Jihomoravským a dalšími řadil ke krajům s nízkou rozvodovostí. Shrnutí Na základě předchozí analýzy, je možné vývoj rozvodovosti v jednotlivých krajích České republiky mezi lety 1991 a 2008 shrnout do několika následujících bodů:
Od roku 1991 do roku 2008 došlo v 7 krajích ke snížení rozvodovosti a u dalších 7 krajů byl zaznamenán nárůst počtu rozvodů.
Ve sledovaném období 1991-2008 nedošlo k výrazným výkyvům v počtu rozvodů.
58
Kromě roku 2001 byla od roku 1991 do roku 2008 zaznamenána nejvyšší rozvodovost v Karlovarském kraji. Ve sledovaných letech byla dále vysoká rozvodovost v kraji Ústeckém, Libereckém a v Hlavním městě Praha.
Kromě roku 2008 byla v celém sledovaném období zaznamenána nejnižší rozvodovost v kraji Vysočina. Ke krajům s nízkou rozvodovostí patřil v období 1991-2008 dále také kraj Pardubický, Zlínský a Jihomoravský.
4.3 Porodnost a plodnost v krajích České republiky Z kapitoly č. 3.3, která se zabývá problematikou porodnosti a plodnosti v rámci ČR vyplývá, že se období od roku 1991 do roku 2008 vyznačuje poklesem počtu živě narozených dětí, nárůstem průměrného věku matky při prvním porodu, růstem počtů dětí narozených mimo manželství a poklesem hodnot úhrnné plodnosti. Na základě následující analýzy získáme údaje, které zachycují, jak se tyto demografické ukazatele související s porodností a plodností vyvíjely v jednotlivých krajích ČR.
4.3.1 Počet živě narozených Jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole 3.3.1, klesající počet sňatků se nepříznivě promítá do počtu živě narozených dětí. Jestliže ve sledovaném období došlo ve všech krajích k poklesu sňatečnosti, mělo by na jejich území dojít i k poklesu živě narozených dětí. Následující analýza přináší údaje o vývoji porodnosti v jednotlivých krajích České republiky. Tabulka č. 25: Absolutní počet živě narozených v krajích ČR
1991 1996 2001 2006 2008 Hl. město Praha 12 946 8 842 9 681 12 530 14 339 Středočeský 13 147 9 386 10 035 12 741 15 246 Jihočeský 8 039 5 553 5 554 6 370 7 155 Plzeňský 6 666 4 732 4 774 5 803 6 385 Karlovarský 4 044 2 756 2 920 3 201 3 562 Ústecký 10 726 7 781 7 905 8 935 10 031 Liberecký 5 561 4 039 4 013 4 466 5 220 Královéhradecký 7 072 5 019 4 954 5 491 6 254 Pardubický 6 535 4 648 4 466 5 248 5 752 Vysočina 6 815 4 862 4 509 5 113 5 649 Jihomoravský 14 411 9 838 9 685 11 512 13 196 Olomoucký 8 324 5 679 5 756 6 428 7 118 Zlínský 7 777 5 239 5 171 5 612 6 261 Moravskoslezský 17 291 12 072 11 292 12 381 13 402 Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Kraje
Rok
59
Z tabulky č. 25 vyplývá, že v průběhu 90. let 20. století došlo v krajích České republiky k výraznému poklesu počtu živě narozených dětí. Od roku 2001 se tento počet opět začal zvyšovat. Následující analýza a porovnání porodnosti mezi jednotlivými kraji vychází z tabulky č. 25, která zachycuje relativní ukazatel počtu živě narozených na 1000 obyvatel. Tabulka č. 26: Živě narození na 1000 obyvatel v krajích ČR 1991 1996 2001 2006 2008 Hl. město Praha 10,7 7,3 8,3 10,6 11,7 Středočeský 11,8 8,5 8,9 10,9 12,5 Jihočeský 12,9 8,9 8,9 10,1 11,3 Plzeňský 11,9 8,5 8,7 10,5 11,3 Karlovarský 13,4 9,0 9,6 10,5 11,5 Ústecký 13,0 9,4 9,6 10,9 12,0 Liberecký 13,1 9,4 9,4 10,4 12,0 Královéhradecký 12,8 9,1 9,0 10,0 11,3 Pardubický 12,8 9,1 8,8 10,4 11,2 Vysočina 13,3 9,4 8,8 10,0 11,0 Jihomoravský 12,6 8,6 8,5 10,2 11,5 Olomoucký 12,8 8,7 8,9 10,1 11,1 Zlínský 13,0 8,7 8,7 9,5 10,6 Moravskoslezský 13,5 9,4 8,9 9,9 10,7 Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Kraje
Rok
Z tabulek č. 25 a 26 vyplývá, že v průběhu 90. let 20. století došlo na území České republiky k výraznému snížení nejen absolutního, ale i relativního počtu živě narozených dětí. Po roce 2001 se porodnost začala opět zvyšovat a v roce 2008 se absolutní počet živě narozených začal přibližovat hodnotám z roku 1991, v kraji Středočeském a Hlavním městě Praha byly tyto hodnoty dokonce přesaženy. Následující analýza, zachycuje vývoj počtu živě narozených na 1000 obyvatel v jednotlivých krajích České republiky. Hodnoty tohoto ukazatele jsem porovnala s celorepublikovým průměrem a zjistila jsem, které kraje se nacházely pod nebo nad průměrem České republiky. Analýzu jsem provedla na základě dat z tabulky č. 7 a z tabulky č. 26: Rok 1991 V tomto roce se hodnoty počtu živě narozených dětí na 1000 obyvatel pohybovaly v jednotlivých krajích mezi 10,7–13,4. Hodnota počtu živě narozených na úrovni České republiky 12,5 byla přesažena v 11 krajích, ve 3 krajích se hodnoty pohybovaly pod průměrem ČR. Nejvyšší hodnota byla zaznamenána v kraji Moravskoslezském (13,5). Naopak krajem, kde se v tomto roce narodilo nejméně dětí na 1000 obyvatel, byl kraj
60
Hlavní město Praha (10,7). V ostatních krajích se hodnoty živě narozených na 1000 obyvatel pohybovaly mezi hodnotami 11,8–13,1. Rok 1996 Oproti předchozímu analyzovanému roku byl zaznamenán pokles v počtu živě narozených na 1000 obyvatel. Hodnoty tohoto ukazatele se v jednotlivých krajích pohybovaly mezi 7,3–9,4. V tomto roce, kdy hodnota za Českou republiku byla 8,8, bylo 8 krajů nadprůměrných a 6 krajů podprůměrných. Nejvyššího počtu živě narozených na 1000 obyvatel dosáhly hned čtyři kraje: Ústecký, Liberecký, Vysočina a Moravskoslezský (9,4). Hlavní město Praha bylo krajem, kde byl opět zaznamenán nejnižší počet živě narozených dětí na 1000 obyvatel (7,3). Ve zbylých krajích se pohybovaly hodnoty živě narozených na 1000 obyvatel mezi 8,5–9,1. Rok 2001 V tomto roce došlo oproti roku 1996 v 5 krajích k dalšímu poklesu počtu živě narozených na 1000 obyvatel. V jednotlivých krajích se hodnoty tohoto ukazatele pohybovaly mezi 8,3–9,6. V porovnání s celorepublikovou hodnotou 8,9 dosáhly celkem 4 kraje stejné hodnoty, 4 kraje hodnoty vyšší a zbývajících 6 krajů se pohybovalo pod touto hodnotou. Nejvyššího počtu živě narozených dětí na 1000 obyvatel bylo dosaženo v Karlovarském a Ústeckém kraji (9,6). Nejnižší počet živě narozených byl zaznamenán opět v Hlavním městě Praha (8,3). V ostatních krajích se počet živě narozených dětí na 1000 obyvatel pohyboval mezi hodnotami 8,5–9,4. Rok 2006 V porovnání s předchozím rokem 2001 došlo v tomto roce ve všech krajích k nárůstu počtu živě narozených dětí na 1000 obyvatel. Hodnoty tohoto ukazatele se pohybovaly mezi 9,5–10,9. Jednoznačně nejvyšší porodnost byla zaznamenána ve Středočeském a Ústeckém kraji. Naopak nejnižší hodnoty dosáhl Zlínský kraj. Ve zbylých krajích se počet živě narozených na 1000 obyvatel pohyboval mezi hodnotami 9,9–10,6. Hodnota tohoto ukazatele za Českou republiku 10,3 byla celkem v 7 krajích překonána, v 7 krajích byly zaznamenány nižší hodnoty. Rok 2008 Ve většině krajích byl v tomto roce oproti předchozímu roku zaznamenán opět nárůst v počtu živě narozených na 1000 obyvatel. Při srovnání s celorepublikovou hodnotou 11,5
61
byly 2 kraje na průměru ČR, 4 kraje nad průměrem a zbývajících 8 krajů pod průměrem. Nejvyšší hodnoty 12,5 dosáhl opět Středočeský kraj. Naopak nejnižší porodnost byla zaznamenána, stejně jako v roce 2006, v kraji Zlínském (10,6). Ve zbylých krajích se hodnoty počtu narozených na 1000 obyvatel pohybovaly mezi 11,0–11,7. Tabulka č. 27: Kraje s nejvyšším a nejnižším počtem živě narozených na 1000 obyvatel
Kraje s nejvyšším počtem živě narozených Kraje s nejnižším počtem živě narozených na na 1000 obyvatel (první tři hodnoty) 1000 obyvatel (poslední tři hodnoty) Rok 1991 Rok 1991 Moravskoslezský
13,5
Plzeňský
11,9
Karlovarský
13,4
Středočeský
11,8
Vysočina
13,3
Hl. město Praha
10,7
Rok 1996
Rok 1996
Ústecký, Liberecký, Vysočina, Moravskoslezský Královéhradecký, Pardubický
9,4
Jihomoravský
8,6
9,1
Středočeský, Plzeňský
8,5
Karlovarský
9,0
Hl. město Praha
7,3
Rok 2001
Rok 2001 Karlovarský, Ústecký
9,6
Plzeňský, Zlínský
8,7
Liberecký
9,4
Jihomoravský
8,5
Královéhradecký
9,0
Hl. město Praha
8,3
Rok 2006
Rok 2006 Středočeský, Ústecký
10,9
Královéhradecký, Vysočina
10,0
Hl. město Praha
10,6
Moravskoslezský
9,9
Plzeňský, Karlovarský
10,5
Zlínský
9,5
Rok 2008
Rok 2008 Středočeský
12,5
Vysočina
11,0
Ústecký, Liberecký
12,0
Moravskoslezský
10,7
Hl. město Praha
11,7
Zlínský
10,6
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Tabulka č. 27 zachycuje kraje s nejvyšším a nejnižším počtem živě narozených na 1000 obyvatel. V roce 1991 byl nejvyšší počet živě narozených na 1000 obyvatel zaznamenán v Moravskoslezském kraji. V následujícím analyzovaném roce 1996 byl Moravskoslezský kraj v prvenství vystřídán hned 4 kraji: Ústeckým, Libereckým, Vysočinou a Moravskoslezským. V roce 2001 byla nejvyšší porodnost zaznamenána v Ústeckém a Karlovarském kraji, v roce 2006 v kraji Středočeském a Ústeckém. V roce 2008 byla nejvyšší hodnota živě narozených na 1000 obyvatel zaznamenána
62
v Středočeském kraji. V letech 1991, 1996, 2001 bylo Hlavní město Praha krajem s nejnižším počtem živě narozených na 1000 obyvatel. V letech 2006 a 2008 byla nejnižší porodnost zaznamenána ve Zlínském kraji. S jistým zjednodušením můžeme říci, že v posledních sledovaných letech 2001, 2006 a 2008 byly vysoké hodnoty počtu narozených na 1000 obyvatel typické spíše pro severozápadní část Čech (Ústecký, Liberecký, Karlovarský kraj) a Středočeský kraj. Podobně jako u sňatečnosti se i porodnost, s jistou mírou zjednodušení, směrem na východ snižuje.
4.3.2 Děti narozené mimo manželství Na úrovni České republiky došlo v letech 1991–2008 k výraznému nárůstu počtu dětí narozených mimo manželství (viz kapitola 3.3.2). Následující tabulka č. 28 zobrazuje absolutní hodnoty tohoto ukazatele v jednotlivých krajích České republiky. Tabulka č. 28: Počet dětí narozených mimo manželství v krajích ČR 1991 1996 2001 2006 Hl. město Praha 1 528 1 621 2 205 3 764 Středočeský 1 084 1 352 2 076 3 780 Jihočeský 604 765 1 046 2 105 Plzeňský 635 759 1 103 1 972 Karlovarský 863 973 1 207 1 636 Ústecký 1 982 2 460 3 161 4 316 Liberecký 714 905 1 166 1 701 Královéhradecký 588 744 1 085 1 748 Pardubický 407 521 793 1 575 Vysočina 323 395 570 1 274 Jihomoravský 1 109 1 300 1 795 3 201 Olomoucký 701 811 1 292 2 147 Zlínský 384 461 739 1 319 Moravskoslezský 1 781 2 221 3 038 4 721 Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Kraje
Rok
2008 4 671 5 059 2 545 2 380 1 920 5 032 2 105 2 245 1 878 1 639 4 043 2 611 1 746 5 583
Za zvýšenou pozornost stojí ukazatel počtu narozených dětí mimo manželství. Jak vyplývá z tabulky č. 28, dětí, které se narodí mimo manželství, v posledních letech neustále přibývá. Nejmenší absolutní počet dětí, které se narodily mimo manželství, byl ve všech analyzovaných letech zaznamenán v kraji Vysočina. Relativně nízkého počtu dětí narozených mimo manželství dosahoval také Zlínský kraj. Naopak velmi vysoké hodnoty byly v průběhu sledovaných let zaznamenány v kraji Moravskoslezském, Ústeckém, Středočeském, Jihomoravském a v Hlavním městě Praha. Větší vypovídací hodnotu o mimomanželské porodnosti má ukazatel podílu živě narozených mimo manželství na celkovém počtu živě narozených, který je zobrazen v následující tabulce č. 29.
63
Tabulka č. 29: Podíl živě narozených mimo manželství v krajích ČR (v %) 1991 1996 2001 2006 Hl. město Praha 11,8 18,3 22,8 30,0 Středočeský 8,2 14,4 20,7 29,7 Jihočeský 7,5 13,8 18,8 33,0 Plzeňský 9,5 16,0 23,1 34,0 Karlovarský 21,3 35,3 41,3 51,1 Ústecký 18,5 31,6 40,0 48,3 Liberecký 12,8 22,4 29,1 38,1 Královéhradecký 8,3 14,8 21,9 31,8 Pardubický 6,2 11,2 17,8 30,0 Vysočina 4,7 8,1 12,6 24,9 Jihomoravský 7,7 13,2 18,5 27,8 Olomoucký 8,4 14,3 22,4 33,4 Zlínský 4,9 8,8 14,3 23,5 Moravskoslezský 10,3 18,4 26,9 38,1 Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Kraje
Rok
2008 32,6 33,2 35,6 37,3 53,9 50,2 40,3 35,9 32,6 29,0 30,6 36,7 27,9 41,7
Tabulka č. 29 svědčí o tom, že v krajích České republiky dochází k výraznému nárůstu mimomanželské porodnosti. Zatímco v roce 1991 podíl živě narozených dětí ve většině krajů (kromě Hlavního města Prahy a krajů Karlovarského, Ústeckého, Libereckého a Moravskoslezského) nepřesáhl hodnotu 10 %, v roce 2008 dosahoval tento ukazatel hodnot mezi 29,0–53,9 %. V celém sledovaném období 1991-2008 patřil Zlínský kraj a Vysočina k oblastem s nejnižším podílem živě narozených mimomanželských dětí. Naopak ke krajům s velmi vysokým podílem živě narozených mimo manželství patřily v tomto období kraje Karlovarský, Ústecký, Liberecký a Moravskoslezský. Nejvyšší nárůst byl v roce 2008 oproti roku 1991 zaznamenán v Karlovarském kraji, kde se podíl živě narozených mimo manželství zvýšil o 32,6 p.b. V roce 2008 se mimo manželství v tomto kraji narodilo 53,9 % dětí. Z této tabulky dále také vyplývá, že maximum z roku 1991 bylo menší než minimum z roku 2008.
4.3.3 Věk matky při prvním porodu Dalším významným ukazatelem je průměrný věk matek při 1. narození prvního dítěte. Následující tabulka č. 30 znázorňuje vývoj tohoto ukazatele v jednotlivých krajích České republiky.
64
Tabulka č. 30: Průměrný věk matky při narození 1. dítěte v krajích ČR 1991 1996 2001 2006 Hl. město Praha 24,2 25,4 27,5 29,4 Středočeský 22,0 23,1 25,3 27,5 Jihočeský 21,9 23,1 25,2 27,0 Plzeňský 22,0 23,1 25,2 27,1 Karlovarský 21,8 22,9 24,6 26,2 Ústecký 21,5 22,4 24,4 26,2 Liberecký 22,0 23,1 25,0 27,0 Královéhradecký 22,0 23,2 25,2 26,9 Pardubický 21,9 23,0 25,0 27,1 Vysočina 22,0 22,8 25,0 27,0 Jihomoravský 22,3 23,4 25,4 27,4 Olomoucký 22,0 23,0 25,2 27,0 Zlínský 22,3 23,3 25,4 27,4 Moravskoslezský 22,1 23,0 24,7 26,4 Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Kraje
Rok
2008 29,9 28,0 27,4 27,5 26,6 26,4 27,3 27,4 27,6 27,4 28,0 27,6 27,8 26,8
Tabulka č. 30 zachycuje výrazný nárůst průměrného věku matky při narození prvního dítěte ve sledovaném období. V roce 1991 se průměrný věk matky při prvním porodu pohyboval ve většině krajích ČR, kromě Prahy, okolo 22 let. V roce 2008 rodily matky své první dítě nejčastěji až mezi 27. a 28. rokem. V Praze dokonce až ve 30 letech. Můžeme s jistým zjednodušením říci, že se každý sledovaný rok zvýšil průměrný věk prvorodiček v jednotlivých krajích zhruba o jeden až dva roky. V roce 2008 byl v krajích České republiky zaznamenán oproti roku 1991 nárůst přibližně o pět až šest let. Následující analýza, zachycuje vývoj průměrného věku matek při narození prvního dítěte v jednotlivých krajích České republiky. Hodnoty tohoto ukazatele jsem porovnala s celorepublikovým průměrem a zjistila jsem, které kraje se nacházely pod nebo nad průměrem České republiky. Analýzu jsem provedla na základě dat z tabulky č. 9 a z tabulky č. 30: Rok 1991 V tomto roce se průměrný věk matek při narození prvního dítěte pohyboval ve všech krajích, kromě Hlavního města Prahy, mezi 21. a 22. rokem. Po porovnání s hodnotou průměrného věku matek při prvním porodu na úrovni ČR 22,4 byly hodnoty všech krajů, kromě Hlavního města Prahy, podprůměrné. Jako nejstarší přivedly na svět své první dítě matky z Prahy (24,2). Naopak nejmladší byly prvorodičky z Ústeckého kraje (21,5). Rok 1996 Oproti roku 1991 došlo v roce 1996 ke zvýšení průměrného věku matky při prvním porodu. V tomto roce přiváděly ve většině krajích na svět své první dítě ženy okolo 23.
65
roku. V porovnání s hodnotou celorepublikového průměru 23,7 dosahovaly ženy při narození prvního dítěte nižšího průměrného věku celkem ve 13 krajích. Stejně jako v předchozím roce byly nejstaršími prvorodičkami ženy z Hlavního města Prahy (25,4) a nejmladšími ženy z Ústeckého kraje (22,4). Rok 2001 V tomto roce byl opět zaznamenán nárůst hodnot průměrného věku matek při narození prvního dítěte. Ve většině krajích se věk prvorodiček pohyboval okolo 25 let. Hodnota za Českou republiku byla 25,3 a byla přesažena ve 3 krajích, jeden kraj dosáhl stejné hodnoty a ve zbylých 10 krajích byl průměrný věk prvorodiček nižší. Stejně jako v předchozích letech byl nejvyšší průměrný věk žen při prvním porodu zaznamenán v Hlavním městě Praha (27,5). Jako nejmladší přivedly na svět svého prvního potomka opět ženy z Ústeckého kraje (24,4). Rok 2006 Stejně jako v předchozím sledovaném roce, dochází i v roce 2006 k nárůstu průměrného věku matek při prvním porodu. Průměrný věk žen se při narození prvního dítěte pohybuje, téměř ve všech krajích ČR, mezi 26. a 28. rokem. V porovnání s hodnotou za Českou republiku 26,9 se pouze 3 kraje nacházely pod touto hodnotou, 1 kraj dosáhl stejné hodnoty a zbývajících 10 krajů dosáhlo hodnoty vyšší. Jako nejstarší přivedly své první dítě na svět ženy v Praze (29,4), naopak jako nejmladší ženy z Ústeckého a Karlovarského kraje (26,2). Rok 2008 Oproti předchozímu roku došlo ve všech krajích k mírnému nárůstu průměrného věku matek při narození prvního dítěte. Hodnoty průměrného věku prvorodiček se pohybovaly mezi 26,4–29,9. Opět jako ve všech předchozích analyzovaných letech byla nejvyšší hodnota zaznamenána v Hlavním městě Praha a nejnižší v Ústeckém kraji. V porovnání s celorepublikovou hodnotou 27,3 bylo 10 krajů nadprůměrných, 3 kraje podprůměrné a 1 kraj dosáhl stejné hodnoty.
66
Tabulka č. 31: Kraje s nejvyšším a nejnižším průměrným věkem matky při narození 1. dítěte
Kraje s nejvyšším počtem živě narozených Kraje s nejnižším počtem živě narozených na na 1000 obyvatel (první tři hodnoty) 1000 obyvatel (poslední tři hodnoty) Rok 1991 Rok 1991 Hl. město Praha
24,2
Jihočeský, Pardubický
21,9
Jihomoravský, Zlínský
22,3
Karlovarský
21,8
Moravskoslezský
22,1
Ústecký
21,5
Rok 1996
Rok 1996 Hl. město Praha
25,4
Karlovarský
22,9
Jihomoravský
23,4
Vysočina
22,8
Zlínský
23,3
Ústecký
22,4
Rok 2001
Rok 2001 Hl. město Praha
27,5
Moravskoslezský
24,7
Jihomoravský, Zlínský
25,4
Karlovarský
24,6
Středočeský
25,3
Ústecký
24,4 26,9
Rok 2006
Rok 2006 Hl. město Praha
29,4
Středočeský
27,5
Královéhradecký Moravskoslezský
Jihomoravský, Zlínský
27,4
Karlovarský, Ústecký
26,2 26,8 26,4
Rok 2008
26,4
Rok 2008 Hl. město Praha
29,9
Středočeský, Jihomoravský
28,0
Moravskoslezský Karlovarský
Zlínský
27,8
Ústecký
26,6
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Tabulka č. 31, ve které jsou zobrazeny kraje s nejvyšším a nejnižším průměrným věkem matky při narození prvního dítěte zachycuje, že ve všech analyzovaných letech přivedly na svět své první dítě jako nejstarší ženy z Prahy. K dalším krajům s vysokým průměrným věkem matek při prvním porodu patřil mezi lety 1991–2008 Jihomoravský a Zlínský kraj. Od roku 2001 se k těmto krajům přidal ještě kraj Středočeský. Naopak nejnižší hodnoty průměrného věku prvorodiček byly ve všech sledovaných letech zaznamenány v Ústeckém kraji. Nízké hodnoty byly dále zachyceny především v Karlovarském a Moravskoslezském kraji.
67
4.3.4 Úhrnná plodnost Posledním analyzovaným ukazatelem je úhrnná plodnost. Následující tabulka znázorňuje vývoj hodnot tohoto ukazatele v jednotlivých krajích České republiky, které jsou v níže uvedeném textu porovnány s hodnotami úhrnné plodnosti za Českou republiku. Tabulka č. 32: Úhrnná plodnost v krajích ČR
1991 1996 2001 2006 2008 Hl. město Praha 1,680 1,054 1,098 1,272 1,375 Středočeský 1,818 1,175 1,160 1,385 1,600 Jihočeský 1,888 1,192 1,135 1,314 1,498 Plzeňský 1,795 1,157 1,129 1,371 1,496 Karlovarský 1,873 1,170 1,216 1,368 1,531 Ústecký 1,853 1,216 1,220 1,422 1,614 Liberecký 1,897 1,230 1,184 1,331 1,564 Královéhradecký 1,913 1,238 1,175 1,323 1,528 Pardubický 1,914 1,231 1,131 1,351 1,489 Vysočina 1,921 1,251 1,136 1,315 1,483 Jihomoravský 1,893 1,176 1,107 1,300 1,486 Olomoucký 1,906 1,166 1,130 1,290 1,455 Zlínský 1,901 1,171 1,114 1,232 1,404 Moravskoslezský 1,897 1,233 1,159 1,319 1,463 Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ z: Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006 a Demografická ročenka krajů 1999 až 2008
Kraje
Rok
Z tabulky č. 32 vyplývá, že hodnoty úhrnné plodnosti se od roku 1991 do roku 2008 snížily. Zatímco v roce 1991 připadlo v jednotlivých krajích na jednu ženu v reprodukčním věku 1,680–1,921 dítěte, v roce 2008 pak 1,375–1,614 dítěte. Tabulka zachycuje, že hodnoty úhrnné plodnosti v letech 1996 a 2001 oproti roku 1991 nejprve klesaly, ale od roku 2006 se začaly zvyšovat. V prvních dvou sledovaných letech byla nejvyšší hodnota úhrnné plodnosti zaznamenána v kraji Vysočina, v roce 1991 zde připadlo na jednu matku 1,921 dítěte v roce 1996 pak „pouze“ 1,251. V následujících letech 2001, 2006 a 2008 byla nejvyšší hodnota úhrnné plodnosti zaznamenána v kraji Ústeckém. Naopak nejnižší hodnoty byly v celém období, kromě roku 2006, zaznamenány v Praze. Porovnáme-li v jednotlivých letech hodnoty úhrnné plodnosti v jednotlivých krajích České republiky s celorepublikovými, zjistíme, že jestliže byla v roce 1991 hodnota celorepublikového ukazatele úhrnné plodnosti 1,861 (tabulka č. 11), pak byla tato hodnota přesažena v 10 krajích.
V roce 1996, kdy hodnota za Českou republiku byla 1,185
(tabulka č. 11), se 7 krajů ČR nacházelo nad touto hodnotou a zbylých 7 krajů bylo podprůměrných. V následujícím analyzovaném roce 2001 se nad průměrem hodnoty ukazatele úhrnné plodnosti na úrovni České republiky 1,146 (tabulka č. 11) nacházelo 6
68
krajů, zbývajících 8 krajů bylo podprůměrných. V roce 2006, kdy hodnota za Českou republiku byla 1,328 (tabulka č. 11), bylo opět 6 krajů nadprůměrných a 8 krajů dosáhlo hodnot pod celorepublikovým průměrem. V následujícím roce 2008 byla hodnota na úrovni České republiky 1,497 (tabulka č. 11) a tuto hodnotu přesáhlo 6 krajů, 8 krajů bylo podprůměrných. Shrnutí Na základě výše provedené analýzy, je možné vývoj porodnosti a plodnosti v jednotlivých krajích České republiky mezi lety 1991 a 2008 shrnout do několika následujících bodů:
V průběhu 90. let 20. století došlo ve všech krajích České republiky k výraznému poklesu absolutního i relativního počtu živě narozených dětí. Od roku 2001 do roku 2008 se porodnost začala opět zvyšovat.
V posledních sledovaných letech 2001, 2006, 2008 byly nejvyšší hodnoty počtu živě narozených dětí na 1000 obyvatel zaznamenány v Ústeckém, Karlovarském a Středočeském kraji.
Nejnižší počet živě narozených byl v letech 1991, 1996, 2001 zaznamenán v Praze. V letech 2006 a 2008 byla nejnižší porodnost zaznamenána ve Zlínském kraji.
Počet dětí, které se narodí mimo manželství neustále roste. V období 1991-2008 patřil Zlínský kraj a Vysočina k oblastem s nejnižším podílem živě narozených dětí mimo manželství. Naopak ke krajům s velmi vysokým podílem živě narozených mimo manželství patřily kraje Karlovarský, Ústecký, Liberecký a Moravskoslezský. Nejvyšší nárůst podílu počtu narozených dětí mimo manželství o 32,6 p.b. byl mezi lety 19992008 zaznamenán v Karlovarském kraji.
Ve sledovaném období došlo ve všech krajích k výraznému nárůstu průměrného věku matky při narození prvního dítěte přibližně o 5–6 let. Ve všech sledovaných letech porodily jako nejstarší své první dítě ženy z Hlavního města Prahy, naopak jako nejmladší ženy z Ústeckého kraje.
Od roku 1991 do roku 2008 došlo ve všech krajích ke snížení počtu dětí, které připadají na jednu ženu v reprodukčním věku.
69
4.4 Typologie rodinného chování populace v krajích ČR Za účelem provedení typologie rodinného chování populace v jednotlivých krajích České republiky jsem použila syntetický ukazatel (nazvala jsem ho „syntetický ukazatel K“), jehož výpočet je založen na metodě pořadí krajů v jednotlivých dílčích ukazatelích. Inspirovaly mě autorky Kouřilová a Rousová (2009: 28), které použily tuto metodu za účelem charakteristiky vývoje rodinného chování na úrovni okresů. Kouřilová a Rousová (2009: 28) si byly vědomy výrazného zjednodušení použití této metody. Stejně jako ony, jsem si i já vědoma toho, že existuje mnoho faktorů, které ovlivňují „pro – rodinné chování“ lidí v jednotlivých krajích České republiky, například socioekonomická situace, náboženské vyznání, vzdělání, preference hodnot, atd. Kouřilová a Rousová (2009: 28) použily, pro typologii rodinného chování na úrovni okresů, syntetický ukazatel R, který sestavily z těchto dat: počet sňatků na 1000 obyvatel, počet rozvodů na 1000 obyvatel, počet živě narozených na 1000 obyvatel a podíl narozených mimo manželství. Pro vlastní výpočty jsem navíc ještě použila ukazatel úhrnné plodnosti. Jsem si vědoma, že přidáním tohoto ukazatele je výsledná typologie jednotlivých krajů ČR ovlivněna a přiklání se spíše směrem k reprodukčnímu chování populace, přesto jsem se rozhodla úhrnnou plodnost ponechat. Podle mého názoru je reprodukční funkce populace pro naší společnost velmi důležitá, ostatně to potvrzují i odborníci, kteří řadí tuto funkci na první místo mezi funkcemi rodiny (viz kapitola 1.3). Syntetický ukazatel K jsem sestavila z následujících ukazatelů, kde jsem metodu pořadí aplikovala následovně:
počet sňatků na 1000 obyvatel – kraje jsem seřadila sestupně, neboť považuji vyšší počet sňatků za ukazatel pro – rodinného chování dané populace,
počet rozvodů na 1000 obyvatel – kraje jsem seřadila vzestupně, protože čím je vyšší rozvodovost, tím méně pro – rodinně se chová daná populace,
počet živě narozených na 1000 obyvatel – kraje jsem seřadila sestupně, protože vyšší počet živě narozených dětí považuji za ukazatel pro – rodinného chování,
podíl živě narozených mimo manželství – kraje jsem seřadila vzestupně, protože čím je vyšší počet narozených dětí, tím je chování populace méně pro – rodinné,
úhrnná plodnost - kraje jsem seřadila sestupně stejně jako u počtu živě narozených, neboť považuji vyšší počet narozených dětí připadajících na jednu ženu za ukazatel pro – rodinného chování populace.
70
Vlastní výpočty byly provedeny pouze pro vybrané roky 1991, 2001 a 2008 a jsou uvedeny v příloze č. 1. Výsledné hodnoty syntetického ukazatele K jsem znázornila do následující tabulky a kartogramů. Tabulka č. 33: Výsledné hodnoty syntetického ukazatele K Kraj Rok 1991 Hl. město Praha 52 Středočeský 40 Jihočeský 33 Plzeňský 46 Karlovarský 38 Ústecký 41 Liberecký 35 Královéhradecký 29 Pardubický 25 Vysočina 14 Jihomoravský 32 Olomoucký 30 Zlínský 24 Moravskoslezský 28 Zdroj: vlastní zpracování na základě dat ČSÚ
Rok 2001 42 25 28 37 26 29 27 24 28 22 34 36 32 37
Rok 2008 28 16 29 29 36 25 24 25 25 30 24 38 34 43
Kartogram č. 1: Výsledky metody pořadí – kraje ČR 1991
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat ČSÚ
71
Kartogram č. 2: Výsledky metody pořadí – kraje ČR 2001
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat ČSÚ
Kartogram č. 3: Výsledky metody pořadí – kraje ČR 2008
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat ČSÚ
Z předchozích kartogramů vyplývá, že v období 1991–2008 došlo ve většině krajích ke změně situace v rodinném chování populace. Největší rozdíly byly zaznamenány celkem v 6 krajích. Změnu situace k „lepšímu“ lze sledovat v Praze a dále ještě navíc ve Středočeském, Plzeňském a Ústeckém kraji. Tyto kraje (především Prahu) lze podle stanoveného syntetického ukazatele řadit v r. 1991 k oblastem nejméně pro –
72
rodinným. V roce 2008 se vyznačovala Praha spolu s Ústeckým a Plzeňským krajem pro – rodinným chováním, Středočeský kraj byl dokonce nejvíce pro–rodinným krajem. Naopak situace se zhoršila v Moravskoslezském kraji. Jestliže tento kraj se dal v roce 1991 charakterizovat jako pro – rodinný, v roce 2008 tomu bylo právě naopak. Ke zhoršení situace došlo také na Vysočině. V následujících krajích došlo ke změně v pro – rodinném chování populace, ale tato změna nebyla tak razantní, jako u předešlých krajů. Ve sledovaném období si „polepšil“ kraj Jihočeský, Liberecký a Jihomoravský, naopak ke zhoršení situace došlo ve Zlínském kraji. Podle výsledků syntetického ukazatele K patřily v roce 2008 ve srovnání s rokem 1991 Karlovarský, Královéhradecký, Pardubický a Olomoucký kraj do stejné skupiny na výsledné škále, přesto i zde došlo ke změnám. V následujícím textu je popsán vývoj změn v pro–rodinném chování populace jednotlivých krajů České republiky. V roce 1991 byla, podle výsledků metody pořadí, Praha krajem vůbec nejméně pro - rodinným, vyznačovala se totiž, oproti ostatním krajům, nízkou sňatečností, vysokou rozvodovostí, nejnižším počtem živě narozených dětí, nejnižší úhrnnou plodností a vysokým podílem počtu živě narozených dětí mimo manželství. I když se v roce 2001 situace Prahy zlepšila, především co se týká sňatečnosti, ve srovnání s jinými kraji dosáhla druhého nejvyššího počtu sňatků, její pozice nejméně pro – rodinného kraje zůstala nezměněna. V roce 2008 se situace v Praze výrazně zlepšila. Oproti jiným krajům zde sice byla nejmenší hodnota úhrnné plodnosti, ale na druhé straně Praha zaznamenala vysoký počet živě narozených dětí, malý podíl živě narozených mimo manželství, nejvyšší počet uzavřených sňatků na 1000 obyvatel a rozvodovost se pohybovala okolo průměru. Díky těmto výsledkům jsem Prahu v současnosti zařadila ke krajům s pro – rodinným chováním. Praha je jediným rychle se rozvíjejícím regionem v České republice, který má velký ekonomický, kulturní, společenský a vzdělanostní potenciál (Wokoun a kol., 2008: 384). Podle těchto autorů (Wokoun a kol., 2008: 384) jsou v Praze zaznamenávány nejvyšší průměrné mzdy a vysoká úroveň vzdělanosti. Navíc se podle Šídla (2008: 195) Praha vyznačuje lepší dostupností a úrovní zdravotní péče. Tyto faktory sehrály podle mého názoru důležitou roli v tom, že se zde v roce 2008 výrazně zlepšila pro – rodinná situace. Mezi další kraje, kde byla zaznamenána v daném období změna k lepšímu byly kraje Středočeský, Plzeňský a Ústecký. Tyto kraje se v roce 1991, podle mých výsledků, zařadily hned za Prahu, vykazovaly nízké tendence k pro – rodinnému chování. Velmi výraznou změnou prošel Středočeský kraj. Zatímco v roce 1991 byl v tomto kraji, oproti jiným krajům, zaznamenán druhý nejnižší počet narozených dětí, velmi nízká
73
hodnota úhrnné plodnosti, počet sňatků, rozvodů a počet dětí narozených mimo manželství se pohyboval uprostřed pořadí, v roce 2001 již byla situace daleko příznivější. Především došlo k výrazné změně k lepšímu co se týká hodnot počtu narozených dětí a úhrnné plodnosti. V roce 2008 byl, podle výsledků, Středočeský kraj nejvíce pro – rodinným krajem. V tomto roce zde byl zaznamenán nejvyšší počet živě narozených dětí a druhá nejvyšší hodnota úhrnné plodnosti a sňatečnosti, přičemž hodnoty těchto ukazatelů se pohybovaly nad průměrem ČR. Co se týká počtu rozvodů a počtu dětí narozených mimo manželství, umístil se tento kraj v první (příznivější) polovině. Středočeský kraj těží z polohy v blízkosti Prahy a díky tomu má velmi vysoký růstový potenciál (Wokoun a kol., 2008: 384). Co se týče ekonomické situace, především HDP, hrubých mezd a nezaměstnanosti, dosahoval v roce 2008 tento kraj podle údajů ČSÚ7 po Praze druhých nejpříznivějších hodnot. Obyvatelé tohoto kraje využívají jeho výhodné polohy a často dojíždějí do Prahy za prací. Středočeský kraj, především jeho část blíže Praze, se čím dál více stává cílovou destinací mladých rodin, které si zde budují svá obydlí – to dokazuje například Temelová (2009), podle které se zde od roku 2004 do roku 2007 zdvojnásobil počet dokončených bytů a to především v rodinných domech. Dalším jmenovaným krajem, kde došlo ke zlepšení situace byl Plzeňský kraj. Oproti roku 1991, kdy se tento kraj vyznačoval, v porovnání s jinými kraji, nízkou sňatečností, nízkým počtem živě narozených, druhou nejnižší hodnotou úhrnné plodnosti, vysokým podílem dětí narozených mimo manželství a vysokou rozvodovostí, v roce 2008 zde byla zaznamenána relativně nízká rozvodovost, vysoký počet živě narozených, došlo k příznivějšímu vývoji hodnot sňatečnosti a úhrnné plodnosti, počet živě narozených mimo manželství však i nadále zůstal vysokým. Přesto bych tento kraj v roce 2008 zařadila spíše ke krajům pro – rodinným. Významnou roli by, samozřejmě kromě jiných, ve zlepšení pro – rodinného chování mohl hrát ten fakt, že zde došlo k úspěšné tvorbě pracovních míst (Wokoun a kol., 2008: 384). Tento kraj patřil na základě údajů z ČSÚ8 k ekonomicky silným, vyznačoval se relativně nízkou nezaměstnaností a vysokými mzdami. Situace se zlepšila také v Ústeckém kraji. Tento kraj patří podle Wokouna a kol. (2008: 385) ke krajům s výraznými problémy v socioekonomické oblasti. Tyto problémy se podle Šídla (2008: 195) projevují například: ve vyšší rozvodovosti, vyšší potratovosti, vysokém podílu živě narozených dětí mimo manželství, nižší vzdělanosti, atd. Navíc je tento kraj postižen vysokou nezaměstnaností, v roce 2008 zde byla zaznamenána podle 7 8
ČSÚ: http://www.stredocesky.czso.cz/, [ 15.7.2010 ] ČSÚ: http://www.plzen.czso.cz/, [ 15.7.2010 ]
74
ČSÚ9 vůbec nejvyšší míra registrované nezaměstnanosti. Na základě výsledků své analýzy mohu potvrdit, že tento kraj se skutečně vyznačoval v letech 1991, 2001 a 2008 vysokou rozvodovostí a vysokým počtem mimomanželských dětí. Přesto v tomto kraji došlo v roce 2008 oproti roku 1991 ke zlepšení situace a to především díky tomu, že tento kraj vykazoval v roce 2008 druhou nejvyšší hodnotu v počtu živě narozených dětí, nejvyšší hodnotu úhrnné plodnosti a nejvyšší počet sňatků na 1000 obyvatel. Na základě mnou použitých ukazatelů by sice tento kraj patřil v roce 2008 ke krajům spíše pro – rodinným (což bylo způsobeno zahrnutím navíc úhrnné plodnosti do syntetického ukazatele K), ve skutečnosti ale situace nebyla zdaleka tak příznivá. Podle Rychtaříkové (2007: 7) se oblast severozápadních Čech, kam patří i Ústecký kraj, vyznačuje vyšším podílem nemanželských dětí (což potvrzují i výsledky mnou aplikované metody pořadí). Tato oblast se potýká s restrukturalizací tradičního průmyslu, což s sebou přináší negativní dopady jako je vysoká míra nezaměstnanosti, nedostatek pracovních míst, nízká kvalifikace uchazečů o zaměstnání atd. (Rychtaříková, 2007: 7).
V tomto kraji žijí
sociálně slabé a nízkokvalifikované skupiny, pro které sociální dávky často představují výraznou část jejich příjmů (Kouřilová a Rousová, 2009: 26), což se může odrážet především v mimomanželské porodnosti. Stejně jako kraj Ústecký se i kraj Moravskoslezský potýká s výraznými socioekonomickými problémy (Wokoun a kol., 2008: 384), po r. 1990 prochází ekonomika kraje výraznými změnami spojenými především s útlumem těžby černého uhlí. Kraj se dlouhodobě vyznačuje záporným migračním saldem (ČSÚ)10. Zatímco v roce 1991 se tento kraj řadil, podle mnou koncipovaného souhrnného ukazatele, spíše ke krajům s pro – rodinným chováním populace, v roce 2008 byl nejméně pro – rodinným krajem. V roce 2008 se Moravskoslezský kraj, ve srovnání s jinými kraji, vyznačoval velmi nízkým počtem narozených dětí a s tím spojenou nízkou hodnotou úhrnné plodnosti, vysokým počtem živě narozených mimo manželství a vysokou rozvodovostí, což může být do značné míry negativním odrazem socioekonomické situace regionu. Na základě typologie Wokouna a kol. (2008: 385) se Vysočina, co se týče ekonomické situace, řadila mezi zaostávající regiony s útlumem zemědělské produkce a nerozvinutým průmyslem a dodnes má spíše venkovský charakter. Nicméně podle ukazatelů HDP, nezaměstnanosti a hrubých mezd publikovaných ČSÚ11 za rok 2008 na 9
ČSÚ: http://www.ustinadlabem.czso.cz/, [ 15.7.2010 ] ČSÚ: http://www.ostrava.czso.cz/, [ 3.8.2010 ] 11 ČSÚ: http://www.jihlava.czso.cz/, [ 15.7.2010 ] 10
75
tom nebyl kraj Vysočina zdaleka tak špatně. Podle Šídla (2008: 195) patří Vysočina mezi tradiční kraje, ve kterých se zachovaly tradiční kulturní normy a vzorce chování. Pro tento kraj je typický vysoký podíl věřícího obyvatelstva, které zaujímá spíše negativní postoj k rozvodovosti, potratovosti a mimomanželské porodnosti (Šídlo, 2008: 195). Přesto zde ve sledovaném období došlo, podle mých výsledků, ke zhoršení pro – rodinného chování populace. Zatímco v roce 1991 byla Vysočina nejvíce pro – rodinným krajem, který se vyznačoval především nejmenším počtem rozvodů, nejnižší mimomanželskou porodností, nejvyšší hodnotou úhrnné plodnosti a vysokým počtem živě narozených dětí, v roce 2001 zde bylo zaznamenáno zhoršení situace. I když si Vysočina mezi kraji stále držela své prvenství v nízké rozvodovosti a v nízkém počtu živě narozených dětí mimo manželství, došlo v tomto kraji k výraznému poklesu v pořadí co se týče hodnoty úhrnné plodnosti, hodnota živě narozených se pohybovala až na pátém místě. V roce 2008 došlo ještě k většímu propadu v pořadí těchto hodnot. Oproti jiným krajům se Vysočina navíc vyznačovala v celém období nízkou sňatečností. Ovšem v hodnotách počtu rozvodů a mimomanželské porodnosti byl tento kraj na druhé nejnižší pozici. I přes vysoké uznávání tradičních hodnot, se Vysočina v roce 2008 řadila podle hodnot syntetického ukazatele K k průměru. Ve sledovaném období 1991–2008 došlo k mírnému zlepšení situace i v Jihočeském, Libereckém a Jihomoravském kraji. V roce 1991 zde byly zaznamenány vyšší hodnoty syntetického ukazatele, všechny tři kraje nevykazovaly výrazné tendence k pro – rodinnému chování. Je potřeba si ale uvědomit, že hodnotíme kraje podle statistických ukazatelů a opomíjíme „měkké“ faktory, které výrazně ovlivňují sociální prostředí regionů. Liberecký kraj se vyznačoval v r. 1991 oproti ostatním krajům třetím nejvyšším počtem rozvodů a třetím nejvyšším počtem živě narozených dětí mimo manželství. Dále zde byl v tomto roce zaznamenán třetí nejvyšší počet sňatků a čtvrtý nejvyšší počet narozených dětí. V Jihočeském kraji byla zaznamenána především druhá nejnižší sňatečnost a nízká úhrnná plodnost. V porovnání s ostatními kraji se Jihomoravský kraj vyznačoval druhou nejnižší sňatečností, třetím nejnižším počtem živě narozených a třetím nejnižším počtem rozvodů. V roce 2001 došlo ke snížení hodnot syntetického ukazatele K pouze u Jihočeského a Libereckého kraje, v roce 2008 by se již všechny tři kraje, podle hodnot tohoto ukazatele v roce 2008, zařadily ke krajům spíše pro – rodinným, ale hodnota syntetického ukazatele za Jihočeský kraj byla hodně na hranici se škálou tzv. „neutrální (znázorňuje kraje, které
76
nevykazují ani pro – rodinné chování ani opak). Na rozdíl od roku 1991 si v roce 2008 Jihočeský kraj vylepšil postavení mezi kraji především ve sňatečnosti, počtu živě narozených a úhrnné plodnosti, Liberecký kraj ve všech ukazatelích. V porovnání s jinými kraji se v roce 2008 vyznačoval Jihomoravský kraj vysokou sňatečností, vysokou porodností a nízkým počtem narozených mimo manželství. Zlínský kraj je podle Šídla (2008: 195) stejně jako Vysočina krajem se silnými tradičními hodnotami, které se projevují v pro – rodinném chování obyvatelstva. Co se týče ekonomické situace, byla pozice tohoto kraje v roce 2008 z hlediska hodnot ukazatelů HDP, hrubých mezd a míry nezaměstnanosti relativně dobrá.12 Přesto se pro – rodinná situace v tomto kraji, podle mnou koncipovaného syntetického ukazatele, zhoršila. Zatímco v roce 1991 bych tento kraj zařadila ke krajům spíše pro – rodinným, v roce 2008 nevykazoval tento kraj ani pro – rodinné tendence ani opak. V porovnání s ostatními kraji se Zlínský kraj v roce 1991 vyznačoval především druhou nejnižší rozvodovostí, druhým nejnižším počtem narozených dětí mimo manželství a nejnižší sňatečností. V roce 2001 si tento kraj v jeho postavení pohoršil, když zde byla navíc ještě zaznamenána třetí nejnižší úhrnná plodnost. V roce 2008 se hodnota syntetického ukazatele K ještě zvýšila neboť zde v porovnání s ostatními kraji byla vůbec nejnižší porodnost. V roce 1991 byl Karlovarský kraj, podle mnou koncipovaného syntetického ukazatele, krajem, který spadal do „neutrální“ škály, i když hodnota syntetického ukazatele se velmi blížila hranici škály, která znázorňuje spíše malé tendence k pro – rodinnému chování. V tomto roce se kraj ve srovnání s ostatními kraji vyznačoval nejvyšší sňatečností, ale i nejvyšší rozvodovostí, dále druhým nejvyšším počtem živě narozených, ale i nejvyšším počtem živě narozených mimo manželství a nízkou úhrnnou plodností. V roce 2001 se situace v Karlovarském kraji zlepšila a kraj se vyznačoval spíše prorodinným chováním, což bylo ovlivněno zaznamenaným nejvyšším počtem živě narozených dětí, nejvyšší hodnotou úhrnné plodnosti a nejvyšší sňatečností. Tento kraj se ale v roce 2001 vyznačoval vysokou rozvodovostí a nejvyšším počtem nemanželských dětí. Opět se zde projevuje zahrnutí úhrnné plodnosti, která ovlivňuje hodnoty syntetického ukazatele směrem k reprodukčnímu chování populace. V roce 2008 bylo oproti roku 2001 zaznamenáno zhoršení situace, kdy kraj klesl na nižší pozice v porodnosti, plodnosti a sňatečnosti. V roce 2008 se hodnota syntetického ukazatele Karlovarského kraje pohybovala, stejně jako v roce 1991, v „neutrální“ škále. Tento kraj se, stejně jako ostatní
12
ČSÚ: http://www.zlin.czso.cz/, [ 15.7.2010 ]
77
kraje ležící v oblasti severozápadních Čech, potýká se socioekonomickými problémy, které s sebou
přinesla
restrukturalizace
tradičního
průmyslu
a
s vysokým
podílem
nemanželských dětí ( viz Rychtaříková, 2007: 7). Královéhradecký a Pardubický kraj patřily ve všech sledovaných letech ke krajům, které se vyznačovaly spíše pro – rodinným chováním. Ve sledovaném období nedošlo v Královéhradeckém kraji k podstatným změnám v pořadí jednotlivých ukazatelů. Oproti roku 1991 si v roce 2008 tento kraj vylepšil pozici v pořadí mezi kraji v rozvodovosti a porodnosti, naopak klesl o dvě příčky v ukazateli úhrnné plodnosti. I když se ve sledovaných letech zařazení Pardubického kraje nezměnilo, přesto zde byly zaznamenány změny v pořadí jednotlivých ukazatelů. V roce 1991 se kraj ve srovnání s ostatními kraji vyznačoval velmi nízkou sňatečností, nízkým počtem narozených dětí, třetím nejnižším počtem narozených mimo manželství a druhou nejvyšší hodnotou úhrnné plodnosti. V roce 2001 si zlepšil tento kraj pozici ve všech sledovaných ukazatelích, kromě úhrnné plodnosti, ve které se propadl až na 9 pozici. V roce 2008 byla v Pardubickém kraji zaznamenána nejnižší rozvodovost. Olomoucký kraj sice spadal ve všech sledovaných letech do „neutrální“ škály, ale v roce 2008 se začal přibližovat škále znázorňující nižší tendence k pro – rodinnému chování. Toto „pohoršení“ lze připsat především poklesu pozice Olomouckého kraje v ukazateli úhrnné plodnosti, kdy kraj v roce 2008 zaznamenal, v porovnání s ostatními kraji, třetí nejnižší hodnotu tohoto ukazatele. Na základě výsledných hodnot syntetického ukazatele K lze konstatovat, že mezi jednotlivými
kraji
existují
odlišnosti
v rodinném
chování
populace.
Ukazatele
rozvodovosti a podílu dětí narozených mimo manželství, které negativně ovlivnily výsledné hodnoty syntetického ukazatele K, jsou výrazné především v oblasti severozápadních Čech (Karlovarský, Ústecký a Liberecký kraj) a v Moravskoslezském kraji. V těchto oblastech byly ale zároveň zaznamenány jedny z nejvyšších hodnot sňatečnosti, živě narozených dětí a úhrnné plodnosti. Celkově vycházejí v roce 2008 hůře moravské kraje, přestože jsou to kraje s obyvatelstvem vyznačujícím se vztahem k tradičním hodnotám. Důvodem těchto „horších“ výsledků je především nižší porodnost a nižší plodnost, neboť mnou koncipovaný ukazatel klade důraz na reprodukční funkci rodiny. Moravské kraje se také vyznačují nižší sňatečností. Nejvýrazněji se pozitivně změnilo rodinné chování populace v Praze a Středočeském kraji. Tuto změnu lze přikládat především příznivé socioekonomické situaci.
78
Závěr Cílem práce bylo zhodnotit, na základě výsledků analýz, zda v České republice na úrovni krajů existují významné regionální odlišnosti statistických ukazatelů, jež se vztahují k rodinnému chování populace. V rámci tohoto cíle byly stanoveny následující hypotézy, vztahující se k chování populace jak na úrovni České republiky, tak v jejích krajích:
klesá počet uzavřených sňatků,
zvyšuje se věk při vstupu do prvního manželství,
roste rozvodovost,
počet živě narozených dětí se snižuje,
roste počet dětí narozených mimo manželství,
ženy oddalují narození prvního dítěte,
na úrovni krajů existují odlišnosti v hodnotách statistických ukazatelů, které se vztahují k rodinnému chování populace. Při zpracování své diplomové práce jsem vycházela především ze studia odborné
literatury českých a zahraničních autorů a z analýzy statistických dat, která jsou publikována ČSÚ. Zaměřila jsem se na časové období 1991-2008. V první teoretické kapitole byly popsány základní charakteristiky současné rodiny. Rodina je velice složitý pojem a jejím studiem se zabývá celá řada odborníků. Po prostudování odborné literatury jsem zjistila, že neexistuje jedna univerzální definice rodiny. Každý autor ji vymezuje jiným způsobem. Rodina je v naší společnosti považována za základní jednotku státu, jejíž význam vyplývá z řady důležitých a nezastupitelných funkcí, které vykonává. V této kapitole byly, kromě vymezení pojmu rodina a jejích funkcí, dále popsány jednotlivé typy rodiny a ve stručnosti byla zmíněna právní úprava rodiny v ČR. Podle
odborníků
stojí
za
měnící
se
podobou
rodiny vývoj
účinné
antikoncepce, legalizace rozvodů, emancipace žen a jiné socioekonomické vlivy. Druhá kapitola přiblížila proměny, kterými prošla rodina a to především v oblasti manželství a rodičovství. Změny v „rodinném“ chování dnešní mladé generace jsou častým předmětem zkoumání odborníku, a to především sociologů a demografů, jejichž snahou je vysvětlení
79
jejich příčin. Významnou proměnou prošla rodina v průběhu procesu druhého demografického přechodu, který byl popsán v závěru této kapitoly. Po roce 1989, kdy došlo v České republice k revoluci, byly zaznamenány výrazné změny v demografickém vývoji, což se odrazilo v hodnotách statistických ukazatelů, které se vztahují k rodinnému chování populace. Třetí kapitola mapovala vývoj ukazatelů sňatečnosti, rozvodovosti, porodnosti a plodnosti v období 1991-2008 se zaměřením na roky 1991, 1996, 2001, 2006 a 2008. Výsledky analýz byly doplněny teoretickými poznatky především našich předních autorů, kteří se zabývají problematikou rodiny, jako jsou například Kučera, Možný, Rabušic, Rychtaříková, atd. Z výsledků analýzy sňatečnosti jsem dospěla k závěru, že na českém území došlo od roku 1991 do roku 2008 k výraznému snížení počtu sňatků. Tím byla potvrzena první hypotéza o klesajícím počtu uzavřených sňatků. Tuto hypotézu potvrzují i odborníci, podle kterých za poklesem sňatečnosti stojí například: proměna české společnosti na demokratickou, preference a nárůst nesezdaných soužití, nepříznivá ekonomická situace, změna ve vnímání instituce manželství, atd. A právě nárůst nesezdaných soužití a odkládání sňatků mají vliv na změnu věkové struktury mužů a žen, kteří vstupují do manželství. Ve sledovaném období došlo v ČR k nárůstu průměrného věku ženicha a nevěsty při prvním sňatku, což je v souladu i s druhou hypotézou o zvyšujícím se věku při vstupu do prvního manželství. Dále mohu konstatovat, že se snížil počet uzavřených sňatků u osob mladších 25 let. Podle odborníků je rozvod jedním z nejčastějších způsobů ukončení manželství a jeho počet v České republice dramaticky narůstá. Z mnou provedené analýzy rozvodovosti vyplývá, že počet rozvodů byl v roce 2008 oproti roku 1991 sice vyšší, ale jeho nárůst nebyl dramatický. Navíc lze říci, že rozvodovost je v posledních letech relativně stabilní a pohybuje se okolo hranice 30 000. V této souvislosti nelze jednoznačně potvrdit hypotézu o rostoucí rozvodovosti. Odborníci vidí za růstem rozvodovosti například snižující se důvěru lidí k instituci manželství nebo nahrazení potřeby ekonomické jistoty potřebou emocionální. Někteří sociologové se domnívají, že počet rozvodů narůstá s růstem sňatečnosti, a že pravděpodobnost rozvodu klesá s růstem počtu let strávených v manželství. Tyto domněnky však nemohu na základě mnou provedené analýzy potvrdit, neboť v ČR došlo v období 1991-2008 ke zvýšení rozvodovosti i přesto, že v tomto období výrazně klesl počet sňatků a zvýšila se průměrná délka manželství. Ve srovnání s rokem 1991 došlo v roce 2008 v ČR ke snížení počtu narozených dětí. I přesto, že se v období 2001-2008 rodilo více dětí, což bylo způsobeno, jak je
80
uvedeno v odborné literatuře tím, že začaly rodit ženy, které odkládaly své těhotenství a početně silné generace žen tzv. „Husákových“ dětí, nelze předpokládat, že by tomu tak bylo i v budoucnu (v roce 2009 došlo totiž oproti roku 2008 ke snížení počtu živě narozených). Moje hypotéza „počet živě narozených dětí se snižuje“ se potvrdila jen omezeně, neboť jejich počet se snižoval pouze v průběhu 90. let 20. století. Na základě mnou provedené analýzy se mi ale podařilo jednoznačně potvrdit hypotézu o růstu počtu dětí narozených mimo manželství. Šestá hypotéza se zaměřovala na oddalování narození prvního dítěte ze strany žen. V této souvislosti se potvrdil nárůst průměrného věku matek při prvním porodu o téměř 5 let v období 1991-2008. Dále se dá říci, že narostl počet dětí, které se narodily ženám ve věku 30 a více let a naopak se snížil počet dětí narozených ženám do 24 let. Zatímco podle odborníků bylo dříve běžné, že rodiče měli tři a více dětí, dnes jsou tyto vícedětné rodiny spíše výjimkou. Navíc podle nich roste počet těch, kteří preferují jedno dítě. To, že v Česku připadá na jednu ženu v reprodukčním věku málo dětí, dokazuje analýza ukazatele úhrnné plodnosti, podle kterého se hodnoty ČR pohybují daleko pod tzv. „záchovnou“ hranicí. V závěru kapitoly jsem se krátce věnovala i problematice neúplných rodin, jejichž počet v České republice neustál rostl, především došlo podle ČSÚ k nárůstu neúplných rodin s jedním závislým dítětem. Hlavní příčinou jejich vzniku je podle odborníků převážně rozvod, přičemž podle ČSÚ stojí v čele této rodiny nejčastěji rozvedená žena s dítětem. Poslední, čtvrtá kapitola se zabývala analýzou vybraných demografických ukazatelů v jednotlivých krajích České republiky, přičemž byl, stejně jako v předchozí kapitole, analyzován vývoj ukazatelů sňatečnosti, rozvodovosti, porodnosti a plodnosti v období 1991-2008, konkrétně v letech 1991, 1996, 2001, 2006, 2008. Z výsledků mnou provedené analýzy sňatečnosti lze potvrdit hypotézu o klesajícím počtu uzavřených sňatků na úrovni krajů, i když docházelo v průběhu období k jistým výkyvům. Ke krajům s nejvyšší sňatečností patřily v daném období kraje ležící na severozápadě ČR (Karlovarský, Ústecký, Liberecký) a Hlavní město Praha. Nejnižší sňatečnost vykazoval kraj Zlínský, Vysočina a Olomoucký. Lze konstatovat, při jisté míře zjednodušení, že ve sledovaném období se směrem na východ hrubá míra sňatečnosti v krajích ČR snižovala. Dále došlo ke zvýšení průměrného věku ženicha a nevěsty při prvním sňatku a to ve všech krajích, což je v souladu s druhou hypotézou o zvyšujícím se věku při vstupu do prvního manželství. Jako nejstarší uzavírali svá první manželství ženichové a nevěsty v Praze. Naopak nejmenší průměrný věk ženichů při prvním sňatku
81
byl zaznamenán v Pardubickém kraji a v kraji Vysočina, jako nejmladší vstupovaly do prvního manželství také ženy z kraje Vysočina. Co se týče hypotézy o růstu rozvodovosti, nelze ji na základě provedené analýzy jednoznačně potvrdit ani vyvrátit, neboť ve sledovaném období v 7 krajích rozvodovost klesla a ve zbylých 7 krajích vzrostla. Navíc v jednotlivých krajích nedocházelo v posledních letech k nějak výrazným výkyvům počtu rozvodů. Nejvyšší rozvodovost byla zaznamenána v celém období, kromě roku 2001, v Karlovarském kraji. K dalším krajům s vysokou rozvodovostí patřil kraj Ústecký, Liberecký a Hlavní město Praha. Naopak nejnižší počet rozvodů byl, kromě roku 2008, zaznamenán v kraji Vysočina. Ke krajům s nízkou rozvodovostí dále patřil kraj Pardubický a Zlínský. Dále lze také konstatovat, že kraje s vysokou rozvodovostí kopírují kraje s vysokou sňatečností, stejně tak kraje s nízkou rozvodovostí kopírují kraje s nízkou sňatečností. Další část čtvrté kapitoly se zabývala analýzou vývoje ukazatelů porodnosti a plodnosti na úrovni krajů. V roce 2008 byl ve srovnání s rokem 1991 zaznamenán pokles počtu živě narozených ve všech krajích, kromě Středočeského a Hlavního města Prahy. Avšak hypotézu o snižujícím se počtu živě narozených lze u všech krajů jednoznačně potvrdit pouze pro období 90. let 20. století. V poslední době, konkrétně od roku 20012008, byl totiž zaznamenán nárůst počtu živě narozených. Tento trend ovšem, jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole, nelze předpokládat i do budoucnosti. S jistým zjednodušením lze konstatovat, že v posledních sledovaných letech 2001, 2006 a 2008 se nejvíce dětí rodilo na severozápadě Čech (Ústecký, Liberecký a Karlovarský kraj) a Středočeský kraj. Naopak nejmenší počty živě narozených byly zaznamenány v letech 1991, 1996 a 2001 v Praze, 2006 a 2008 ve Zlínském kraji. Podobně jako u sňatečnosti se i porodnost, s jistou mírou zjednodušení, směrem na východ snižuje. Ve sledovaném období však ve všech krajích dramaticky vzrost počet nemanželských dětí, což je zcela v souladu s hypotézou o rostoucím počtu živě narozených dětí mimo manželství. K oblastem s velmi vysokým podílem dětí narozených mimo manželství patřil severozápad Čech (Karlovarský, Ústecký, Liberecký kraj) a Moravskoslezský kraj. Naopak nejmenší podíl dětí narozených mimo manželství byl zaznamenán na Vysočině a ve Zlínském kraji. Dále z mnou provedené analýzy vyplývá, že ve všech krajích výrazně vzrostl průměrný věk matek při prvním porodu a to o 5-6 let, což potvrzuje hypotézu o oddalování narození prvního dítěte ženami. Jako nejstarší v celém období porodily své první dítě ženy z Prahy, naopak jako nejmladší ženy z Ústeckého kraje. Co se týče ukazatele úhrnné plodnosti, v roce 2008 byly v porovnání s rokem 1991 ve všech krajích zaznamenány nižší hodnoty.
82
Závěr kapitoly byl
zaměřen na typologii
rodinného chování populace
v jednotlivých krajích ČR. Pomocí analýzy dostupných statistických dat se mi podařilo potvrdit hypotézu, že v České republice existují na úrovni krajů odlišnosti v rodinném chování populace, které jsou ovlivněny do značné míry socioekonomickými faktory. Z výsledků mnou koncipovaného syntetického ukazatele vyplývá, že nejvýraznější změny v rodinném chování populace byly v období 1991-2008 zaznamenány v následujících krajích: Hlavní město Praha, Moravskoslezský, Středočeský, Plzeňský, Ústecký a Vysočina. Ukazatele, které se negativně projevily ve výsledné hodnotě syntetického ukazatele K – vysoká rozvodovost a vysoký podíl dětí narozených mimo manželství, jsou typické pro oblast severozápadních Čech (Karlovarský, Ústecký a Liberecký kraj) a Moravskoslezský kraj. Na druhou stranu byly v oblasti severozápadních Čech zaznamenány nejvíce příznivé hodnoty sňatečnosti, živě narozených a úhrnné plodnosti. Z hlediska rodinného chování populace vyšly v roce 2008 hůře moravské kraje, což bylo především způsobeno nepříznivými hodnotami ukazatelů porodnosti a plodnosti. Ve sledovaném období zaznamenala nepříznivější změnu rodinného chování populace Praha s Středočeský kraj. V rámci zpracování své diplomové práce jsem si stanovila 7 hypotéz. Lze konstatovat, že pět z nich se potvrdilo, u dvou hypotéz však nelze jednoznačně určit jejich platnost. Nicméně na základě zpracování statistických dat v rámci své diplomové práce mohu konstatovat, že v rámci České republiky na úrovni krajů existují regionální rozdíly v chování populace ve vztahu k rodině.
83
Použitá literatura
Fialová, L.: Změny funkcí rodiny v historické perspektivě, in: Sborník z XXXIX. Konference České demografické společnosti „Žena a muž v rodině a na trhu práce“, Praha, 2009, s. 5-13 (vyšlo na CD jako příloha časopisu Demografie 1/2010).
Giddens, A.: Sociologie, 1. vydání – dotisk, Praha: Argo, 1999, 595 s., ISBN 80-7203-124-4.
Jandourek, J.: Sociologický slovník, 1. vydání, Praha: Portál, 2001, 288 s., ISBN: 80-7178-535-0.
Kocourková, J.: Současný „baby-boom“ v České republice a rodinná politika, Demografie, 2008, roč. 50, č. 4, str. 240-249, ISSN 0011-8265.
Kouřilová, J. a Rousová, I.: Regionální diferenciace sňatečnosti, rozvodovosti a porodnosti v České republice, Regionální studia, 2009, č. 2, s. 21-30, ISSN 1803-1471.
Kučera, M.: Padesát let hodnocení populačního vývoje České republiky, Demografie, 2008, roč. 50, č. 4, str. 230-239, ISSN 0011-8265.
Kučera, M.: Rodina a její postavení v neklidném 20. století, in: Sborník z XXXIX. Konference České demografické společnosti „Žena a muž v rodině a na trhu práce“, Praha, 2009, s. 14-19 (vyšlo na CD jako příloha časopisu Demografie 1/2010).
Možný, I.: Rodina a společnost, 2. vydání, upravené, Praha: Sociologické nakladatelství, 2008, s. 323, ISBN 978-80-86429-87-8.
Poláková: Rodiná politika, in: Krebs, V. a kol.: Sociální politika, 3. přepracované vydání, Praha: ASPI, 2005, s. 504, ISBN 80-7357-050-5.
Rabušic, L.: O současném vývoji manželského a rodinného chování v České republice, Demografie, 1996, roč. 38, č. 3, str. 173-180, ISSN 0011-8265.
Rabušic, L.: Polemicky k současným změnám charakteru reprodukce v ČR (sociologická perspektiva v demografii), Demografie, 1997, roč. 39, č. 2, str. 114-119, ISSN 0011-8265.
Rabušic, L.: Kde ty všechny děti jsou? Porodnost v sociologické perspektivě, 1. vydání, Praha: Sociologické nakladatelství, 2001, s. 265, ISBN 80-86429-01-6.
Rychtaříková, J.: Současné změny charakteru reprodukce v České republice a mezinárodní situace, Demografie, 1996, roč. 38, č. 2, str. 77-88, ISSN 0011-8265.
Rychtaříková, J.: Nechci této společnosti namlouvat, že se nic neděje, Demografie, 1997, roč. 39, č. 4, str. 267-268, ISSN 0011-8265.
84
Rychtaříková, J.: Regionální diferenciace plodnosti v průřezové a kohortní perspektivě, in: Sborník z XXXVII. konference České demografické společnosti „Regionální demografie“, Olomouc, 23.-24. 5. 2007 (vyšlo na CD jako příloha časopisu Demografie 4/2007).
Rychtaříková, J.: Česká republika: trendy demografického vývoje, in: Rychtaříková, J. a Kuchařová, V.(eds): Rodina, partnerství a demografické stárnutí, 1. vydání, Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, 2008, s. 169, ISBN 978-8086561-52-3.
Sedláčková, M.: „Rodina, důvěra a demokratická společnost“, in: Hamplová, D. a kol.: Životní cyklus sociologické a demografické perspektivy, Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2006, s. 22-37, ISBN 80-7330-082-6.
Singly, de, F.: Sociologie současné rodiny, 1. vydání, Praha: Portál, 1999, s. 128, ISBN 80-7178-249-1.
Sobotka, T.: Bezdětnost v České republice, in: Hamplová, D. a kol.: Životní cyklus sociologické a demografické perspektivy, 1. vydání, Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2006, s. 60-78, ISBN 80-7330-082-6.
Sullerotová, E.: Krize rodiny, 1. vydání, Praha: Karolinum, 1998, s. 61, ISBN 80-7184-647-3.
Šídlo, L.: Faktory ovlivňující regionální diferenciaci plodnosti v Česku na počátku 21. století, Demografie, 2008, roč. 50, č. 3, s.186-198, ISSN 0011-8265.
Šťastná, A.: Děti a plodnost, in: Rychtaříková, J. a Kuchařová, V.(eds): Rodina, partnerství a demografické stárnutí, 1. vydání, Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, 2008, s. 169, ISBN 978-80-86561-52-3.
Šťastná, A.: Neúplné rodiny – žena jako zaměstnankyně nebo pečovatelka? Možnosti rodin a přístupy rodinných politik, in: Sborník z XXXIX. Konference České demografické společnosti „Žena a muž v rodině a na trhu práce“, Praha, 27. 5. 2009, s. 143-151 (vyšlo na CD jako příloha časopisu Demografie 1/2010).
Velký sociologický slovník, Sv. 2, P-Ž, 1. vydání, Praha: Karolinum, 1996, s. 749-1627, ISBN 80-7184-310-5.
Wokoun, R.: Regionální politika v Evropské unii a v České republice, in: Wokoun, R. a kol.: Regionální rozvoj (Východiska regionálního rozvoje, regionální politika, teorie, strategie a programování), Praha: Linde Praha, 2008, s. 475, ISBN 978-80-7201-6990.
85
Zákony:
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, ve znění pozdějších předpisů
Internetové zdroje: Britské listy:
Tomeš, P.: Adopce dětí homosexuálními páry se ve světě považuje za zcela normální, Britské listy, 15. 2. 2010, ISSN 1213-1792, dostupné na: http://www.blisty.cz/art/51232.html, [ 23. 7. 2010 ]
Český statistický úřad:
Česká republika od roku 1989 v číslech, dostupné na: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr_od_roku_1989, [ 10. 3. 2010 ]
ČSÚ 2002a: Vývoj sňatečnosti a rozvodovosti v ČR po roce 1989, dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2002edicniplan.nsf/p/1112-02, [ 2.6.2009 ]
ČSÚ 2002b: Základní informace o rodinách a domácnostech v České republice získané ze SLDB 2001, dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2002edicniplan.nsf/p/41n2-02, [ 3. 8. 2010 ]
ČSÚ 2003: Rodiny a domácnosti v ČR (podle SLDB), dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2002edicniplan.nsf/o/1102-02-za_2__pololeti_2002rodiny_a_domacnosti_v_cr_(podle_sldb)_, [ 30.7.2010 ]
ČSÚ 2005: Domácnosti jednotlivců v ČR v letech 1970 až 2001, dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2005edicniplan.nsf/p/4133-05, [ 20.7.2010 ]
ČSÚ 2010: Nejnovější čísla v Rychlých informacích, dostupné na: http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/coby031510.doc, [ 12.7.2010 ]
Demografická ročenka krajů České republiky 1991 až 2006, dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/publ/4027-07-1991_az_2006, [ 28.6.2010 ]
Demografická ročenka krajů 1999 až 2008, dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/p/4027-09, [ 28.6.2010 ]
Demografická ročenka krajů 1999 až 2008, Metodické vysvětlivky, dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/E500384393/$File/402709u.pdf, [ 28.6.2010 ]
Moravskoslezský kraj, dostupné na: http://www.ostrava.czso.cz/, [ 3.8.2010 ]
86
Plzeňský kraj, dostupné na: http://www.plzen.czso.cz/, [ 15.7.2010 ]
Středočeský kraj, dostupné na: http://www.stredocesky.czso.cz/, [ 15.7.2010 ]
Ústecký kraj, dostupné na: http://www.ustinadlabem.czso.cz/, [ 15.7.2010 ]
Vysočina, dostupné na: http://www.jihlava.czso.cz/, [ 15.7.2010 ]
Zlínský kraj, dostupné na: http://www.zlin.czso.cz/, [ 15.7.2010 ]
Demografický informační portál:
Demografický informační portál, dostupné na: http:// www.demografie.info/?cz_porodnostukazatele, [ 1.3.2010 ]
Ministerstvo práce a sociálních věcí:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, Národní zpráva o rodině, Praha: MPSV, 2004, dostupné na: http://www.mpsv.cz/files/clanky/899/zprava_b.pdf, [19.7.2010]
Státní sociální podpora, dostupné na: http://www.mpsv.cz/cs/2#dsp, [ 30. 7. 2010 ]
Finanční podpora rodiny, dostupné na: http://www.mpsv.cz/cs/4, [ 30. 7. 2010 ]
Výzkumný ústav práce a sociálních věcí:
Paloncyová, J.: Změny české rodiny: mladá generace a demografický vývoj, Praha: VÚPSV, 2003. Dostupné na: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/palon.pdf, [ 5.4.2009 ]
www.partnerství.cz:
Historie prosazování registrovaného partnerství, dostupné na: http:// www.partnerstvi.cz/rp-informace/rp-historie.phtml, [ 2.6.2009 ]
www.suburbanizace.cz:
Temelová, J. (2009): Nová bytová výstavba v Praze a ve Středočeském kraji po roce 2000, dostupné na: http://www.suburbanizace.cz/analyzy_03_nova_bytova_vystavba.htm, [ 15.7.2010 ]
www.004.cz:
V Aténách demonstrovali homosexuálové za platnost sňatků, dostupné na: http:// www.004.cz/view.php?cisloclanku=2008093001-ateny-snatky, [ 11.2.2009 ]
87
Seznam použitých zkratek atd. – a tak dále cit. dle – citováno dle č. – číslo ČR – Česká republika ČSÚ – Český statistický úřad HDP – hrubý domácí produkt hl. – hlavní MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí např. - například p.b. – procentní body r. - rok SLDB – Sčítání lidu, domů a bytů tj. – to je tzv. – tak zvaný
88
Přílohy Příloha č. 1: Výpočet syntetického ukazatele K na základě metody pořadí Postup výpočtu syntetického ukazatele K: 1) na základě hodnot daného statistického ukazatele bylo jednotlivým krajům přiděleno pořadí13; 2) metodu pořadí jsem aplikovala následovně
počet sňatků na 1000 obyvatel – kraje jsem seřadila sestupně,
počet rozvodů na 1000 obyvatel – kraje jsem seřadila vzestupně,
počet živě narozených na 1000 obyvatel – kraje jsem seřadila sestupně,
podíl živě narozených mimo manželství – kraje jsem seřadila vzestupně,
úhrnná plodnost - kraje jsem seřadila sestupně;
3) výsledná hodnota syntetického ukazatele K vznikla součtem pořadí, kterých dosáhl kraj ve všech pěti ukazatelích.
13
Při výpočtech jsem stejně jako Kouřilová a Rousová (2009: 28) přiřadila stejné pořadí těm krajům, které dosáhly u daného ukazatele stejné hodnoty
89
Tabulka č. 34: Výchozí hodnoty statistických ukazatelů (r. 1991)
Zdroj: ČSÚ
Tabulka č. 35: Metoda pořadí a výsledná hodnota syntetického ukazatele K (r. 1991)
Zdroj: vlastní výpočty na základě údajů ČSÚ
90
Tabulka č. 36: Výchozí hodnoty statistických ukazatelů (rok 2001)
Zdroj: ČSÚ
Tabulka č. 37: Metoda pořadí a výsledná hodnota syntetického ukazatele K (r. 2001)
Zdroj: vlastní výpočty na základě údajů ČSÚ
91
Tabulka č. 38: Výchozí hodnoty statistických ukazatelů (rok 2008)
Zdroj: ČSÚ
Tabulka č. 39: Metoda pořadí a výsledná hodnota syntetického ukazatele K (r. 2008)
Zdroj: vlastní výpočty na základě údajů ČSÚ
92
Seznam tabulek, grafů a obrázků Tabulky: Tabulka č. 1: Počet sňatků v ČR................................................................................................... 27 Tabulka č. 2: Průměrný věk nevěsty a ženicha při prvním sňatku v ČR.................................. 28 Tabulka č. 3: Sňatky podle věku ženicha (16-39 let) ................................................................... 29 Tabulka č. 4: Sňatky podle věku nevěsty (16-39 let) ................................................................... 30 Tabulka č. 5: Počet rozvodů v ČR ................................................................................................ 31 Tabulka č. 6: Průměrná délka trvání manželství (roky) ............................................................ 32 Tabulka č. 7: Počet živě narozených v ČR ................................................................................... 34 Tabulka č. 8: Narození mimo manželství ..................................................................................... 35 Tabulka č. 9: Průměrný věk matky při 1. porodu....................................................................... 36 Tabulka č. 10: Živě narození (celkem) v ČR podle věku matky ................................................ 37 Tabulka č. 11: Úhrnná plodnost v ČR.......................................................................................... 38 Tabulka č. 12: Přehled rodin a domácností v r. 1980, 1991 a 2001............................................ 39 Tabulka č. 13: Neúplné rodiny podle počtu závislých dětí ......................................................... 40 Tabulka č. 14: Počet sňatků v krajích ČR ................................................................................... 42 Tabulka č. 15: Počet sňatků na 1000 obyvatel v krajích ČR..................................................... 42 Tabulka č. 16: Kraje s nejvyšším a nejnižším počtem uzavřených sňatků na 1000 obyv........ 45 Tabulka č. 17: Průměrný věk ženicha při 1. sňatku v krajích ČR ............................................ 46 Tabulka č. 18: Kraje s nejvyšším a nejnižším průměrným věkem ženicha při 1. sňatku........ 48 Tabulka č. 19: Průměrný věk nevěsty při 1. sňatku v krajích ČR............................................. 50 Tabulka č. 20: Kraje s nejvyšším a nejnižším průměrným věkem nevěsty při 1. sňatku........ 52 Tabulka č. 21: Absolutní počet rozvodů v krajích ČR................................................................ 54 Tabulka č. 22: Počet rozvodů na 1000 obyvatel v krajích ČR ................................................... 55 Tabulka č. 23: Počet rozvodů na 100 sňatků v krajích ČR ........................................................ 57 Tabulka č. 24: Kraje s nejvyšším a nejnižším počtem rozvodů na 1000 obyvatel.................... 58 Tabulka č. 25: Absolutní počet živě narozených v krajích ČR .................................................. 59 Tabulka č. 26: Živě narození na 1000 obyvatel v krajích ČR .................................................... 60 Tabulka č. 27: Kraje s nejvyšším a nejnižším počtem živě narozených na 1000 obyvatel ...... 62 Tabulka č. 28: Počet dětí narozených mimo manželství v krajích ČR ...................................... 63 Tabulka č. 29: Podíl živě narozených mimo manželství v krajích ČR (v %)............................ 64 Tabulka č. 30: Průměrný věk matky při narození 1. dítěte v krajích ČR................................. 65 Tabulka č. 31: Kraje s nejvyšším a nejnižším průměr. věkem matky při narození 1. dítěte .. 67 Tabulka č. 32: Úhrnná plodnost v krajích ČR ............................................................................ 68 Tabulka č. 33: Výsledné hodnoty syntetického ukazatele K ...................................................... 71 Tabulka č. 34: Výchozí hodnoty statistických ukazatelů (r. 1991) ............................................ 90 Tabulka č. 35: Metoda pořadí a výsledná hodnota syntetického ukazatele K (r. 1991) .......... 90 Tabulka č. 36: Výchozí hodnoty statistických ukazatelů (rok 2001) ......................................... 91 Tabulka č. 37: Metoda pořadí a výsledná hodnota syntetického ukazatele K (r. 2001) .......... 91 Tabulka č. 38: Výchozí hodnoty statistických ukazatelů (rok 2008) ......................................... 92 Tabulka č. 39: Metoda pořadí a výsledná hodnota syntetického ukazatele K (r. 2008) .......... 92
93
Grafy: Graf č. 1: Srovnání průměrného věku nevěsty a ženicha při 1. sňatku v ČR........................... 29 Graf č. 2: Srovnání počtu rozvodů a sňatků v ČR ...................................................................... 32 Graf č. 3: Srovnání počtu živě narozených a počtu živě narozených mimo manželství........... 36 Graf č. 4: Srovnání průměrného věku ženy při prvním sňatku a prvním porodu................... 37 Graf č. 5: Průměrný věk ženicha při prvním sňatku v roce 1991 a 2008.................................. 49 Graf č. 6: Průměrný věk nevěsty při prvním sňatku v roce 1991 a 2008 .................................. 53
Obrázky: Kartogram č. 1: Výsledky metody pořadí – kraje ČR 1991 ....................................................... 71 Kartogram č. 2: Výsledky metody pořadí – kraje ČR 2001 ....................................................... 72 Kartogram č. 3: Výsledky metody pořadí – kraje ČR 2008 ....................................................... 72
94