No title

��

��

��

��

��

��

Mgr. Alena afránková MUDr. Marie Nejedlá

INTERNÍ OETØOVATELSTVÍ II Recenze: Doc. MUDr. Jiøí Neuwirth, CSc. Mgr. Vìra Potuáková Mgr. Radka Ptáèková Ilustrace © Eva Beberová, 2006 Fotografie z archivu autorek. © Grada Publishing, a.s., 2006 Cover Photo © profimedia.cz/CORBIS, 2006 Vydala Grada Publishing, a.s., 2006 U Prùhonu 22, Praha 7 jako svou 2596. publikaci Odpovìdná redaktorka Pavla Kováøová Sazba a zlom Blaena Posekaná Poèet stran 212 + 4 strany barevné pøílohy Vydání 1., Praha 2006 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s., Husova 1881, Havlíèkùv Brod Nakladatelství Grada Publishing, a.s., dìkuje Nemocnici Na Homolce za exkluzivní spolupráci a finanèní podporu této publikace.

Názvy produktù, firem apod. pouité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami pøísluných vlastníkù, co není zvlátním zpùsobem vyznaèeno. Postupy a pøíklady v této knize, rovnì tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepím vìdomím autorek. Z jejich praktického uplatnìní vak pro autorky ani pro nakladatelství nevyplývají ádné právní dùsledky. Vechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její èást nesmí být ádným zpùsobem reprodukovány, ukládány èi roziøovány bez písemného souhlasu nakladatelství. ISBN 80-247-1777-8 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-6866-3 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2011

Obsah k I. dílu Seznam pouitých zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pøedmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 Oetøování pacientù na interním oddìlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1 Charakteristika interního oddìlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Souhrn vyetøovacích metod u interních onemocnìní . . . . . . . . . . . 1.3 Souhrn léèebných metod u interních onemocnìní . . . . . . . . . . . . . 1.4 Nejèastìjí oetøovatelské problémy (diagnózy) u pacientù s interním onemocnìním . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5 Kontrolní test . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Oetøování pacientù s chorobami dýchacího ústrojí . . . . . . . . . . . . . . 2.1 Vyetøovací metody u onemocnìní dýchacího ústrojí . . . . . . . . . . . 2.2 Oetøovatelská péèe u pacientù se zánìty dýchacích cest . . . . . . . . . 2.3 Oetøovatelská péèe u pacientù se zánìty plic . . . . . . . . . . . . . . . 2.4 Oetøovatelská péèe u pacientù s asthma bronchiale . . . . . . . . . . . . 2.5 Oetøovatelská péèe u pacientù s TBC plic . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.6 Oetøovatelská péèe u pacientù s chronickou obstrukèní plicní nemocí . . 2.7 Oetøovatelská péèe u pacientù s respiraèní insuficiencí . . . . . . . . . . 2.8 Oetøovatelská péèe u pacientù s nádorovým onemocnìním dýchacích cest a plic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.9 Kontrolní test . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Oetøování pacientù s chorobami obìhového systému . . . . . . . . . . . . . 3.1 Vyetøovací metody u onemocnìní kardiovaskulárního systému . . . . . 3.2 Oetøovatelská péèe u pacientù s hypertenzí . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3 Oetøovatelská péèe u pacientù s aterosklerózou . . . . . . . . . . . . . . 3.4 Oetøovatelská péèe u pacientù s ischemickou chorobou srdeèní ICHS . 3.5 Oetøovatelská péèe u pacientù s anginou pectoris . . . . . . . . . . . . . 3.6 Oetøovatelská péèe u pacientù s infarktem myokardu . . . . . . . . . . . 3.7 Oetøovatelská péèe u pacientù se srdeèním selháním . . . . . . . . . . . 3.8 Oetøovatelská péèe u pacientù se zánìty srdce a kardiomyopatiemi . . . 3.9 Oetøovatelská péèe u pacientù s onemocnìním il, zánìty il a chronickou ilní insuficiencí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.10 Oetøovatelská péèe u pacientù s ischemickou chorobou dolních konèetin 3.11 Kontrolní test . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Oetøování pacientù s chorobami trávicího ústrojí . . . . . . . . . . . . . . 4.1 Vyetøovací metody u onemocnìní trávicího ústrojí . . . . . . . . . . . . 4.2 Oetøovatelská péèe u pacientù s chorobami jícnu . . . . . . . . . . . . . 4.3 Oetøovatelská péèe u pacientù s chorobami aludku . . . . . . . . . . . 4.4 Oetøovatelská péèe u pacientù s chorobami tenkého a tlustého støeva . . 4.5 Oetøovatelská péèe u pacientù s chorobami jater . . . . . . . . . . . . . 4.6 Oetøovatelská péèe u pacientù s chorobami luèníku a luèových cest . . 4.7 Oetøovatelská péèe u pacientù s chorobami slinivky bøiní . . . . . . . . 4.8 Kontrolní test . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Seznam pouité literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstøík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. 6 11 13 13 16 18

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

18 33 35 35 42 53 61 68 75 84

. . . . . . . . . . .

. . . .

89 95 97 97 117 126 133 140 144 154 163

. . . . . . . . . . . . . .

175 193 199 203 203 212 217 226 244 254 263 273 275 276

Obsah k II. dílu Seznam pouitých zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 5 Oetøování pacientù s chorobami ledvin a moèových cest . . . . . . 5.1 Vyetøovací metody u onemocnìní ledvin a moèových cest . . . 5.2 Oetøovatelská péèe u pacientù se zánìty moèových cest a ledvin 5.3 Oetøovatelská péèe u pacientù se selháváním ledvin . . . . . . . 5.4 Oetøovatelská péèe u pacientù s nádory ledvin . . . . . . . . . . 5.5 Kontrolní test . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

13 13 19 35 44 47

6 Oetøování pacientù s poruchami metabolizmu a vnitøního prostøedí 6.1 Nemoci z poruch metabolizmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2 Poruchy vnitøního prostøedí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3 Oetøovatelská péèe u pacientù s diabetes mellitus . . . . . . . . . 6.4 Oetøovatelská péèe u pacientù s obezitou (otylostí) . . . . . . . . 6.5 Oetøovatelská péèe u pacientù s podvýivou (malnutricí) . . . . . 6.6 Oetøovatelská péèe u pacientù s dnou . . . . . . . . . . . . . . . 6.7 Oetøovatelská péèe u pacientù s hyperlipoproteinemií . . . . . . . 6.8 Kontrolní test . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

49 49 50 55 70 75 82 85 87

7 Oetøování pacientù s poruchami krve . . . . . . . . . . . 7.1 Vyetøovací metody u onemocnìní krve . . . . . . . . 7.2 Oetøovatelská péèe u pacientù s anemií . . . . . . . . 7.3 Oetøovatelská péèe u pacientù s leukemií . . . . . . . 7.4 Oetøovatelská péèe u pacientù s krvácivými chorobami 7.5 Kontrolní test . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. 89 . 89 . 91 100 112 119

8 Oetøování pacientù s chorobami láz s vnitøní sekrecí . . . . . . 8.1 Oetøovatelská péèe u pacientù s chorobami hypofýzy . . . . . 8.2 Oetøovatelská péèe u pacientù s chorobami títné lázy . . . . 8.3 Oetøovatelská péèe u pacientù s chorobami pøítítných tìlísek 8.4 Oetøovatelská péèe u pacientù s chorobami nadledvin . . . . . 8.5 Kontrolní test . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

121 121 125 135 138 143

9 Oetøování pacientù s chorobami pohybového ústrojí . . . . . . . . 9.1 Vyetøovací metody u onemocnìní pohybového aparátu . . . . . 9.2 Oetøovatelská péèe u pacientù se zánìtlivými a degenerativními chorobami kostí a kloubù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.3 Oetøovatelská péèe u pacientù s kolagenózami . . . . . . . . . 9.4 Oetøovatelská péèe u pacientù s degenerativními a zánìtlivými chorobami páteøe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.5 Kontrolní test . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

Oetøování pacientù s nádorovými chorobami . . . . . . . . . 10.1 Klasifikace, pøíèiny a diagnostika nádorových onemocnìní 10.2 Léèba nádorù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.3 Léèba bolesti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.4 Oetøování onkologických pacientù . . . . . . . . . . . . . 10.5 Kontrolní test . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . . 145 . . . . . . 145 . . . . . . 148 . . . . . . 154 . . . . . . 161 . . . . . . 171 . . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

173 173 179 183 185 191

11

Oetøování geriatrických pacientù . . . . . . . . 11.1 Pøíznaky stárnutí a stáøí, dìlení vìku . . . . . 11.2 Oetøovatelská péèe u geriatrických pacientù . 11.3 Kontrolní test . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

193 193 199 203

Seznam pouité literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 Rejstøík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207

8

Interní oetøovatelství

Seznam pouitých zkratek ABR ACEI ACTH ADH ADL ALP ALT AP APA APTT

acidobazická rovnováha inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu, antihypertenziva adrenokortikotropní hormon antidiuretický hormon activities of daily living (test základních vedních èinností) alkalická fosfatáza, enzym alaninaminotransferáza (enzym zvýený u hepatopatie) angina pectoris antifosfolipidové protilátky aktivovaný parciální tromboplastinový èas (time), test hemokoagulace ARDS syndrom akutní dechové tísnì ARO anesteziologicko-resuscitaèní oddìlení AST, døíve SGOT aspartátaminotransferáza, enzym, zvýený u hepatopatie a IM Astrup vyetøení acidobazické rovnováhy ATB antibiotika AV atrioventrikulární pøevod BACTEC test rychlé kultivace mykobakterií BE base excess (pøebytek bází) BCG oèkovací vakcína proti TBC BD base deficit (nedostatek bází) BDK bandáe dolních konèetin BK bacil Kochùv, Mycobacterium tuberculosis BMI body mass index BWR sérologická reakce, prùkaz protilátek proti syfilis, také se pouívá RRR (viz RRR) CAPD kontinuální ambulantní peritoneální dialýza CCPD cyklická kontinuální peritoneální dialýza CEA karcinoembryonální antigen (nádorový marker) CK kreatinkináza CK-MM kreatinkináza svalové frakce, zvýená u pokození kosterních svalù CK-MB kreatinkináza srdeèní frakce, zvýená u IM CK-BB kreatinkináza mozkové frakce CMP cévní mozková pøíhoda, iktus CMV cytomegalovirová infekce CNS centrální nervový systém cps. kapsle CRP C-reaktivní protein, zvýený u zánìtù a malignit podobnì jako FW

Seznam pouitých zkratek

CT CK CT D DC DCD DD DDAV DD DIC DK DM DNA DSA EBV EDTA EEG ECHO EKG ELISA ELFO EMG EP ERCP ERV ESWL F 1/1 FEV1 FF FM FSH FVC FVL FW GMT GIT gtt. GVHD GVT Hb HBsAg HCD HCT

9

computer tomography (výpoèetní tomografie) centrální ilní katétr centrální ilní tlak dech dýchací cesty dolní cesty dýchací D-dimer (rozpadový produkt fibrinu) adiuretinový koncentraèní test dolní dutá íla diseminovaná intravaskulární koagulace dolní konèetina diabetes mellitus, úplavice cukrová deoxyribonukleová kyselina, obsahuje genetickou informaci digitální subtrakèní angiografie Epsteina-Barrové virus kyselina etylendiamonotetraoctová elektroencefalografie echokardiografie elektrokardiografie metoda enzymové imunoanalýzy ke stanovení antigenù nebo protilátek elektroforéza bílkovin elektromyografie evokované potenciály endoskopická retrográdní cholangiopankreatikografie exspiraèní rezervní objem litotrypse (rozbití konkrementu extrakorporální rázovou vlnou) fyziologický roztok, 0,9 % NaCl jednosekundová vitální kapacita fyziologické funkce fibrinové monomery folikuly stimulující hormon usilovný výdech vitální kapacity faktor V Leiden (vyetøení trombofilní genetické dispozice) sedimentace erytrocytù (podle pánù Fohreuse a Westergreena) gamaglutamyltranspeptidáza, enzym, zvýený u cholestázy gastrointestinální trakt, trávicí ústrojí guttae (kapky) graft versus host disease (tìp proti nemocnému) graft versus tumor (tìp proti nádoru) hemoglobin, krevní barvivo povrchový antigen viru hepatitidy B, diagnostika hepatitidy B horní cesty dýchací hydrochlorothiazid

10


HD HIV HK HLA HT CHOPN IgA, IgM, IgG, IgD, IgE IC ICHDK ICHS IDDM IM INH INR IRV ISA ISI JIP KO KS LACHE LDH LDL LDN LE LH LSS MC MCH MCV MK MR (NMR) MSH NIDDM NCO NZO NK buòky NO NPB NSA OGTT

horní dutá íla human immunodeficiency virus (virus HIV) vyvolávající AIDS horní konèetina Human Leukocyte Antigen (hlavní histokompatibilní systém èlovìka, pøítomný na vech buòkách hluboká ilní trombóza chronická obstrukèní plicní nemoc imunoglobuliny (protilátky) tøídy A, M, G, D, E inspiraèní kapacita ischemická choroba dolních konèetin ischemická choroba srdeèní inzulin dependentní diabetes mellitus infarkt myokardu isoniazid, antituberkulotikum protrombinový èas, test hemokoagulace, døíve Quick, norma 0,81,2 inspiraèní rezervní objem vnitøní sympatomimetická aktivita International Sensitivity Index jednotka intenzivní péèe krevní obraz krevní skupina laparoskopická cholecystektomie laktátdehydrogenáza lipoprotein s nízkou hustotou léèebna pro dlouhodobì nemocné lupus erythematodes luteinizaèní hormon levostranné srdeèní selhání medioklavikulární, støedem klíèní kosti støední hmotnost erytrocytu støední objem erytrocytu mastné kyseliny magnetická rezonance (nukleární) melanostimulující hormon non inzulin dependentní diabetes mellitus Národní centrum oetøovatelství a nelékaøských zdravotnických oborù natural killers, pøirození zabíjeèi, druh lymfocytù oxid dusný náhlá pøíhoda bøiní nesteroidní antiflogistika (protizánìtlivé nesteroidní léky) orální glukózo-toleranèní test

Seznam pouitých zkratek

OJ ORL P PAD PAWP (PCW) PD PE PEF PEG PEK PET PK PNC PNO PSS PTC PTH PTCA, PTA P+V PK RA RA RRR rtg rtg S + P RV SLE sol. spr. STH sus. syn. SZO TAT tbl. TEE TNM TPK TTH TTE TEP T3 , T4 TBC TEN

oetøovací jednotka otorinolaryngologie, oddìlení uní, nosní, krèní pulz perorální antidiabetika tlak v plicnici peritoneální dialýza plicní embolie vrcholová výdechová rychlost perkutánní endoskopická gastrostomie perkutánní extrakce (vytaení) konkrementu pozitivní emisní tomografie pravá komora penicilin, antibiotikum pneumotorax, vzduch v pleurální dutinì pravostranné srdeèní selhání perkutánní transhepatická cholangiografie parathormon perkutánní transluminární angioplastika pøíjem a výdej tekutin periferní ilní katétr revmatoidní artritida reflex Achillovy lachy rychlá reaginová reakce rentgenové vyetøení rtg-nativní vyetøení srdce a plic reziduální objem systémový lupus erythematodes solutio (roztok) sprej somatotropin (rùstový hormon) suspenze synonymum Svìtová zdravotnická organizace trombin antitrombinové komplexy tabulettae (tableta) transesofageální echokardiografie klasifikace nádorù TNM (tumor, nodus, metastázy) totální plicní kapacita tyreotropin transtorakální echokardiografie totální endoprotéza trijodtyronin, tetrajodtyronin (tyroxin), hormony títné lázy tuberkulóza tromboembolická nemoc

11

12


TF TK TRN TSH TT URS USG, UZ VC VT VTS WHO ZZS

tepová frekvence krevní tlak oddìlení TBC a respiraèních nemocí tyreotropní hormon adenohypofýzy tìlesná teplota ureteroendoskopie ultrasonografie, ultrazvukové vyetøení vitální kapacita dechový objem videotorakoskopie World Health Organization (Svìtová zdravotnická organizace) zdravotnická záchranná sluba

Oetøování pacientù s chorobami ledvin a moèových cest

5

13


Vyetøovací metody u onemocnìní ledvin a moèových cest Oetøovatelská péèe u pacientù se zánìty moèových cest a ledvin se selháváním ledvin s nádory ledvin Kontrolní test

5.1

Vyetøovací metody u onemocnìní ledvin a moèových cest

5.1.1 Anamnéza Osobní hledáme loiska infekce, napø. sinusitida, tonzilitida, bronchiektazie, adnexitida, které mohou vyvolat glomerulonefritidu, pátráme po TBC. Rodinná onemocnìní ledvin v rodinì, hypertenze, loiska infekce, gynekologická anamnéza, systémové choroby.

a

b

Obr. 5.1 Anatomie moèového systému a eny, b mue

5.1.2 Fyzikální vyetøení a) Celkové vyetøení nemocného (mùe signalizovat onemocnìní ledvin, pokud jsou pøítomné uvedené pøíznaky): otoky víèek u glomerulonefritidy a nefrotického syndromu, dehydratace v polyurické fázi renálního selhání, bledost u anemie z nedostatku erytropoetinu, který se netvoøí v nefunkèní ledvinì, dýchání hluboké Kussmaulovo acidotické u uremie nebo dunost, zápach dechu (foetor azotemicus) pøi uremii, zápach po moèovinì, vìdomí somnolence a kóma i zmìny osobnosti z uremie, ascites a pleurální výpotek u retence tekutin, loiska infekce sinusitida, tonzilitida, TBC (viz osobní anamnéza). b) Vyetøení ledvin a moèových cest: obtíe pøi moèení dysurie, strangurie, polakisurie, inkontinence, enuresis nocturna, palpace ledvin se provádí bimanuálnì (obìma rukama), bývá nesprávnì oznaèována jako Israeliho hmat (ve skuteènosti je podle francouzského urologa F. Guyona). Pacient pøi vyetøení leí na zádech s pokrèenými dolními konèetinami. Jednou rukou tlaèíme v bederní krajinì na ledvinu smìrem do bøicha a druhou rukou tlaèíme pøes bøicho v opaèném smìru. Výsledný nález ledvina nehmatná bpn (bez patologického nálezu), hmatná zvìtená u tumoru, hydronefrózy a polycystické ledviny,

14


tapotement (úder na bederní krajinu hranou ruky tìsnì pod eberním obloukem), vyetøovaná osoba sedí v mírném pøedklonu. Bolestivost je u pyelonefritidy nebo glomerulonefritidy, palpace ureterálních bodù se provádí na prùseèíku medioklavikulární a umbilikální èáry, asi v polovinì vzdálenosti mezi spina iliaca anterior superior a symfýzou a nad symfýzou. Pøi ureterolitiáze a zánìtech je palpace bolestivá, palpace a poklep moèového mìchýøe se provádí tìsnì nad symfýzou ke zjitìní bolestivosti nebo vìtího rezidua (mnoství) moèe v moèovém mìchýøi.

5.1.3 Základní vyetøovací metody v nefrologii 5.1.3.1 Smyslové posouzení moèe a) Barva: ¡ fyziologicky svìtle lutá, prùhledná, má jiskru, kterou delím stáním ztrácí, ¡ patologicky: svìtlá, témìø bez barvy pøi hyperhydrataci a v polyurické fázi renálního selhání (pøi nedostateèné koncentraci moèe), oranová pøi dehydrataci a horeèce, tmavá se lutohnìdou pìnou s bilirubinem pøi obstrukèním ikteru, rùová, pøipomíná vodu, ve které se pralo maso, u slabí hematurie, tmavohnìdá, pøipomíná èerné pivo, u masivní hematurie, tmavoèervená, jako burgundské víno, u porfyrie. b) Zákal: ¡ ihned po vymoèení znamená pyurii hnis v moèi, ¡ po stání ve zkumavce je vyvolán pøítomností hlenu nebo urátù. c) Zápach: ¡ po shnilých jablkách (jableèném motu) u diabetické ketoacidózy, ¡ po lécích endiaron, ATB. d) Pìna: pøi vìtím obsahu bilirubinu nebo bílkoviny. e) Mnoství moèe: za 24 hodin denní diuréza závisí na pøíjmu tekutin a jejích ztrátách pøi pocení, zvracení nebo prùjmech (viz obr. 5.2 v bar. pøíloze), ¡ normální diuréza je 5002500 ml/24 hod., prùmìrná diuréza je 1500 ml/24 hod., ¡ oligurie je pod 500 ml/24 hod., pøi selhání ledvin, oku, dehydrataci, hyperaldosteronizmu, ¡ anurie je pod 100 ml/24 hod., dtto oligurie, ¡ polyurie nad 2500 ml/24 hod. je pøi poruené koncentraèní schopnosti ledvin u diabetes insipidus, diabetes mellitus, polyurické fáze renálního selhání. f) Mìrná hmotnost: mìøení mìrné hmotnosti znamená mìøení hustoty moèe urometrem. Hustota moèe je závislá na poètu a hmotnosti èástic v ní rozputìných. Norma je 10021030, pøi koncentraèním testu po 12hodinovém íznìní má dosáhnout alespoò 1020. Její hodnotu ovlivòuje pøedevím koncentrace glukózy, fosfátù a karbonátù. g) Osmolalita moèe: je koncentrace vech osmoticky aktivních látek rozputìných v moèi a mìøí se osmometrem. U zdravého èlovìka dosahuje po 12 hodinách íznìní 9001400 mmol/kg. Nií hodnoty se vyskytují u poruené koncentraèní


15

schopnosti ledvin (akutní selhání ledvin, intersticiální nefritidy). Zvýená osmolalita (koncentrovaná moè) je u prerenálního selhání ledvin. Její hodnotu urèují pøedevím ionty, moèovina a amoniak.

5.1.3.2 Chemické vyetøení moèe a) Kvalitativní, provádí se: indikátorovými papírky, které obsahují indikaèní ploky pro zjitìní pH moèe (fyziologické do 6), krve (hemoglobin) v moèi (hematurie), ketonù a acetonu v moèi (ketonurie), bilirubinu v moèi (bilirubinurie), urobilinogenu v moèi (urobilinogenurie), glukózy v moèi (glykosurie), bílkovin v moèi (proteinurie), zkouka na bílkovinu se provádìla døíve kyselinou sulfosalicylovou, dnes briliantovou modøí, prùkaz bílkoviny radioimunoanalýzou, zkouka varem po okyselení kyselinou octovou pro prùkaz atypické Bence-Jonesovy bílkoviny u myelomu, pøi 60 °C vznikne zákal, pøi dalím zahøívání se rozpustí, prùkaz hemoglobinu spektroskopicky, prùkaz analgetik nebo alkoholu pøi podezøení na abúzus lékù, drog nebo alkoholu, prùkaz kyseliny vanilmandlové v moèi, která vzniká odbouráváním adrenalinu a kyseliny homovapilové, která vzniká odbouráváním noradrenalinu. Normální hladina je do 35 µmol/24 hodin a je zvýená u feochromocytomu1. Moè se sbírá 24 hodin do nádoby s 10 ml 25% HCl. Den pøedem a v den sbìru se vylouèí èokoláda, káva, èaj, vanilka, banány, tonik a kouøení a 3 dny pøedem vekerá medikace (pokud je to moné). b) Kvantitativní: slouí k prùkazu intenzity proteinurie metodou testaèních proukù, kolorimetrie a elektroforézy bílkovin z ranní moèe. Vyetøení slouí ke kvantitativnímu prùkazu bílkoviny moèe, nevyluèuje tedy pøítomnost patologické bílkoviny. Proteinurie se vyskytuje u glomerulopatií a tubulopatií (glomerulonefritida, diabetická nefropatie, nefrotický syndrom). Zdravý èlovìk ztrácí maximálnì 150 mg bílkoviny za 24 hodin, norma je 50300 mg/24 hod.), pøi malé proteinurii se vyluèuje 1g bílkovin za 24 hodin, pøi velké proteinurii a 30 g/24 hod. (nefrotický syndrom u glomerulonefritidy), selektivní proteinurie znamená vyluèování albuminu a nízkomolekulárních bílkovin (diabetická mikroalbuminurie v èasné fázi nefropatie), neselektivní proteinurie znamená vyluèování vech i vysokomolekulárních bílkovin. 5.1.3.3 Mikrobiologické vyetøení moèe a) Mikroskopické vyetøení moèe moèový sediment b) Bakteriologické vyetøení moèe kultivace Ad a) Mikroskopické vyetøení moèe moèový sediment Vyetøení moèového sedimentu se provádí mikroskopicky a slouí k rozpoznání nemocí ledvin a moèových cest. 1 Feochromocytom je nádor døenì nadledvin, který produkuje zvýené mnoství adrenalinu a noradrenalinu, a tím vyvolává záchvatovitou hypertenzi.

16


Kvalitativní vyetøení moèového sedimentu Hodnotí se pøítomnost: erytrocytù hematurie, která se dìlí: ¡ podle místa krvácení na renální (zdroj krvácení je v ledvinách), glomerulární (deformované erytrocyty) akutní glomerulonefritida, neglomerulární (80 % nedeformovaných erytrocytù) nádory, cysty, subrenální zánìty nebo nádory moèových cest nebo prostaty (papilomy, karcinomy) a konkrementy v moèových cestách, extrarenální krvácivé choroby, ¡ podle mnoství erytrocytù v moèi na mikroskopickou hematurii, co je zmnoení erytrocytù v moèovém sedimentu pøi negativní chemické zkouce na krev; barvu moèe neovlivní, makroskopickou hematurii, pøi které je moè rùová, pøipomíná vodu, ve které se pralo maso, nebo èervená. Projeví se pøi mnoství 0,5 ml krve na 1 l moèe a odpovídá 2500 erytrocytù/µl. leukocytù leukocyturie, válcù jejich poètu a kvality. Válce jsou odlitky nìkterých èástí tubulù a vdy pocházejí z ledvin. Rozliujeme válce hyalinní, typické pro proteinurii (nefrotický syndrom), leukocytární, erytrocytární nebo epitelové z odloupaných epitelií, typické pro zánìty moèových cest. krystalù jsou fyziologické, zmnoení se nazývá krystalurie, v kyselé moèi jsou nejèastìji krystaly oxalátu (avelanu pøipomínají dopisní obálku, psaníèko) a urátù (soli kyseliny moèové jeaté krystalky). estiboké krystaly jsou cystinové a svìdèí pro cystinurii. Kvantitativní vyetøení moèového sedimentu udává se poètem elementù vylouèených za 1 minutu. Døíve provádìné vyetøení moèového sedimentu dle Addise se sbìrem moèe 24 hodin bylo oputìno pro rozpad elementù bìhem dne. Proto se dnes provádí vyetøení sedimentu dle Hamburgera. Moè se sbírá pøesnì 3 hodiny, poté se zmìøí její objem a odstøedí se. Sediment se prohlíí pod mikroskopem a vypoèítá se mnoství elementù, které se vylouèily za 1 minutu. Poèet elementù ovem závisí i na velikosti diurézy. Normální hodnoty jsou pro erytrocyty do 2000/min., tj. pod 5 erytrocytù /µl, leukocyty do 4000/min. a válce 60/min. Semikvantitativní vyetøení moèového sedimentu udává se prùmìrným poètem elementù v zorném poli. Ad b) Bakteriologické vyetøení moèe kultivace Vyetøení provádíme pøi podezøení na infekci moèových cest. Pøítomnost bakterií v moèi se nazývá bakteriurie. Významná je koncentrace mikrobù, je 105/l a vyí. Moné postupy pøi získání moèe jsou: Støední proud moèe, který zachytíme do sterilní zkumavky. Pøed transportem je moné jej uloit do lednice. Cévkování. Odbìr moèe cévkováním provádíme za pøísnì sterilních podmínek pouze v pøípadì, e nemùeme získat vzorek støedního proudu moèe. Suprapubická punkce moèového mìchýøe. Kadý nález mikrobù je významný, nebo moè je fyziologicky sterilní.


17

Pøi hnisavém výtoku z uretry se odebírá na kultivaci hnisavý sekret pro pøítomnost gonokokù v moèi (prùkaz kapavky). Kultivace moèe: Semikvantitativní metoda se soupravou Spofa-test, pøi které se destièky s kultivaèními pùdami ponoøí do vyetøované moèe a poté uloí na 24 hodin do termostatu. Podle mnoství bakteriálních kolonií se usuzuje na bakteriurii. Kvantitativní metody stanovení mnoství bakterií v 1 ml: 3 ¡ £ 10 /ml kontaminace klinicky nevýznamná 4 ¡ do 10 /ml kontaminace nevýznamná, opatrnì hodnotit u pyelonefritidy a glomerulonefritidy 4 5 ¡ 10 10 /ml významný opakovaný nález tého mikroba u chronických infekcí 5 ¡ 10 /ml hranièní hodnota pro signifikantní bakteriurii 7 ¡ ³ 10 /ml vysoká hodnota, vyskytuje se napø. u diabetikù nebo dlouhodobé hospitalizace Kvalitativní metoda: kultivace a stanovení citlivosti konkrétního mikroba. Zkratka K + C v dekurzu vultivace a citlivost moèe.

5.1.3.4 Vyetøení renálních funkcí a) Glomerulární filtrace k tomuto vyetøení se uívá stanovení clearance2 endogenního kreatininu a moè se sbírá 24 hodin. Endogenní kreatinin vzniká fyziologicky v organizmu zpracováním bílkovin a pøechází do moèe. Proto pokud známe jeho koncentraci v plazmì a v moèi a mnoství moèe, mùeme snadno vypoèítat diurézu za jednu sekundu, nebo hodnota clearance kreatininu je povaována za ukazatel hodnoty glomerulární filtrace. Zdraví lidé dosahují hodnot 1,332,0 ml/s, oligurie nastává pøi hodnotì 0,8 ml/s a manifestní uremický syndrom pøi poklesu na 0,4 ml/s. Ukr . V Ckr = _______ Pkr Ckr clearance kreatininu, Ukr koncentrace kreatininu v moèi, Pkr koncentrace kreatininu v plazmì, V objem moèe. b) Tubulární resorpce slouí k vyetøení koncentraèní schopnosti ledvin, nebo nemocné ledviny nejsou schopné koncentrovat moè, protoe nejsou schopné vstøebávat vodu a ionty. Pøi onemocnìní ledvin bývá první poruená schopnost koncentrace, a pozdìji filtrace.Vyetøení tubulární resorpce se provádí: ¡ Adiuretinovým testem (DDAV test), který spoèívá v podání kapek Adiuretinu (mnoství se øídí váhou pacienta) do kadého nosního prùduchu po noèním odnìtí tekutin. Moè se sbírá v pìti jednohodinových intervalech a mìøí se její osmolalita. Hodnoty se uvádìjí v tabulkách. c) Acidifikaèní schopnost ledvin je vyetøení, které také hodnotí funkci tubulù a spoèívá v mìøení pH moèe ráno ihned po vymoèení pomocí pH metru. Jestlie je 2 Clearance z angl. vyèitìní, odstranìní, v tomto pøípadì kreatininu z krve do moèe.

18


pH moèe pod 5,4, je acidifikaèní schopnost ledvin normální, hodnoty pH nad 6 jsou patologické. Ve sporných pøípadech se uívá test acidifikaèní zátìe, kdy se podá NH4Cl (0,1 g/kg) a moè by mìla klesnout na pH 5,5. d) Vyluèování sodíku a draslíku moèí za 24 hodin se hodnotí z moèe sbírané 24 hodin. Zdravý èlovìk dennì vylouèí 100300 mmol sodíku a 3080 mmol draslíku. Porucha vyluèování mùe být zpùsobena renálním onemocnìním nebo hyperaldosteronizmem (nadprodukce mineralokortikoidù v kùøe nadledvin).

5.1.3.5 Ultrasonografie ledvin a moèových cest patøí k základnímu vyetøení v nefrologii. Umoòuje posoudit tvar a velikost ledvin, cysty, tumory a konkrementy. Provádí se bez pøípravy s výjimkou vyetøení moèového mìchýøe, kdy je potøeba zvýeným pøíjmem tekutin zajistit jeho náplò. 5.1.3.6 Nativní snímek ledvin je rentgenové vyetøení ledvin bez kontrastní látky. Provádí se vlee po odstranìní støevního obsahu pacienta a umoòuje hodnocení velikosti, tvaru a polohy ledviny a prùkaz rtg-kontrastních konkrementù (obsahují vápník). 5.1.3.7 Vyluèovací urografie je rentgenové kontrastní vyetøení ledvin a vývodných cest moèových. Po i.v. aplikaci 2060 ml kontrastní látky (Verografin, Contray) se snímkuje za 5 a 20 minut. Moèový mìchýø se snímkuje v plné náplni a po mikci. 5.1.3.8 Speciální vyetøovací metody v nefrologii Ascendentní pyelografie je rentgenová kontrastní vyetøovací metoda, pøi které se aplikuje zøedìná kontrastní látka pod skiaskopickou kontrolou pøi cystoskopii do ureteru a dále do pánvièky a kalichù a zobrazí se dutý systém ledviny. Dnes lze metodu nahradit ménì zatìujícím vyetøením. CT (poèítaèová tomografie) ledvin umoòuje rozpoznat nádory ledvin, ledvinové cysty, konkrementy a kongenitální anomálie. Renální arteriografie je rentgenové kontrastní vyetøení renálních tepen, které se plní kontrastní látkou po zavedení katétru z a. femoralis do bøiní aorty a odstupu a. renalis. Slouí k diferenciální diagnostice renální hypertenze. Biopsie ledvin umoòuje získat vzorek tkánì ledviny a histologicky jej vyetøit. Slouí k diagnostice glomerulonefritid, systémových chorob pojiva a nejasných pøíèin selhání ledvin.Vyetøení se provádí po znázornìní ledvin i.v., aplikovanou rtg-kontrastní látkou pod skiaskopickou nebo sonografickou kontrolou, pokud má pacient v anamnéze alergii na jódové preparáty. Pøed biopsií se vyetøuje kromì ledvin hemokoagulace (krvácivost, Quick, aPTT, srálivost), krevní skupina a sniuje se TK pøi hypertenzi. Komplikací výkonu mùe být krvácení z ledviny, hematurie nebo aneurysma v ledvinì. Scintigrafie ledvin je radionuklidové vyetøení pomocí gamakamery, které po podání 99mTc i.v. umoní sledovat pravidelné rozloení a postupné vyluèování radioaktivní látky z ledvin.


19

Izotopová nefrografie umoòuje po podání i.v. hippuranu 131I sledovat tubulární funkci oddìlenì v kadé ledvinì.

5.2

Oetøovatelská péèe u pacientù se zánìty moèových cest a ledvin

Definice Zánìty moèových cest jsou reakcí na pokození výstelky moèových cest. Zánìt probíhá jako akutní nebo chronický. Víte, e velbloud mùe zùstat a 15 dní bez vody? Po takovém íznìní dokáe ovem vypít bìhem 10 minut a 130 litrù vody. Kazuistika K praktickému lékaøi se dostavila pacientka (49 let) s tìmito obtíemi: pálení a øezání pøi moèení, bolest v podbøiku, v moèi viditelnì krev. Dvakrát se léèila pro zánìt moèových cest, ale ji je to dlouho. Cítí se unavená, veèer mìla teplotu 37,5 °C. Lékaø pacientku fyzikálnì vyetøil, orientaènì vyetøil moè, kde byla pøítomna krev i bílkovina. Stanovil diagnózu akutní cystitidy. Protoe je ena i diabetièka, nasadil pacientce terapii chemoterapeutiky, doporuèil zvýené mnoství tekutin, nedrádivou stravu, klid na lùku, být v teple, nenastydnout. Druhý den ráno odeslal ranní moè na mikrobiologické vyetøení.

Fyziologicko-patologický úvod Ze sbìrných kanálkù nefronu je definitivní moè odvádìna do ledvinových kalichù a odtud pøes ledvinnou pánvièku do moèovodù (horní cesty moèové), ze kterých vytéká moè do moèového mìchýøe a moèové trubice (dolní cesty moèové). Zánìty moèových cest se dìlí na: zánìty horních cest moèových zánìty pánvièky a intersticia ledviny (tubulointersticiální nefritidy) a zánìty moèovodu (ureteritida), zánìty dolních cest moèových zánìty moèového mìchýøe (cystitida) a zánìty moèové trubice (uretritida). Riziko závaného postiení a recidiv nespoèívá v lokalizaci zánìtu, ale v pøítomnosti komplikujících faktorù, jako je ztíený odtok moèe, katetrizace, glykosurie (u diabetu), nefrotoxické léky nebo zmìny pH moèe.Vývodné cesty moèové jsou sterilní a za fyziologických podmínek se nedokáe infekce v moèových cestách prosadit. Byly provádìny pokusy na myích, kterým byly vstøikovány do uretry bakterie a pøesto zánìtem neonemocnìly. Infekce tedy sama o sobì nestaèí, musí být pøítomné jetì tzv. komplikující faktory. Nejèastìji proniká zánìt do moèových cest vzestupnou cestou a jeho nejvìtím nebezpeèím je íøení a do pánvièky a intersticia ledviny, kde mùe zpùsobit v pøípadì akutního zánìtu vznik drobných abscesù nebo jednoho velkého abscesu a pyonefrózy (ledvina vyplnìná hnisem). Nemocnému tak hrozí po proniknutí infekce do krve urosepse (kombinace uremie a sepse) nebo

20

-


flegmóna retroperitonea pøi prasknutí. Pøi zánìtech pokozený epitel více èi ménì krvácí a odumøelé leukocyty a bakterie tvoøí hnis, prokazatelný spoleènì s krví v moèi. Kyselá moè drádí pokozený epitel v moèových cestách a zpùsobuje bolesti. Pøi pøechodu zánìtu na horní cesty moèové pøechází subfebrilie v horeèku, nebo bakterie ji pronikly do krve. Chronický zánìt je nebezpeèný pokozením intersticia ledvin, ledvinných tubulù a glomerulù a zánikem ledvinných funkcí. Mnohem èastìjí výskyt zánìtù dolních cest moèových u en souvisí s kratí moèovou trubicí. Vechny zánìty se mohou vyskytovat akutní nebo chronické, které vìtinou vznikají nedoléèením akutního zánìtu. Etiologie Na vzniku zánìtu moèových cest se podílí: a) infekce (v pøípadì samotné infekce se jedná o nekomplikovaný zánìt) pùvodu, vìtinou endogenního, nejèastìji fekálního (80 % E. coli), ménì stafylokoky, streptokoky, Pseudomonas, Klebsiella, Proteus, z pohlavních infekcí gonokoky, chlamydie, herpetické viry a trichomonády. Ménì èasto exogenního pùvodu, zvnìjku, (iatrogenní pùvod po vyetøení nebo endoskopické terapii), b) komplikující faktory (infekce se pak nazývá komplikovaná) ¡ pøekáka v moèových cestách vezikoureterální reflux, hypertrofie prostaty, konkrementy, neurogenní mìchýø (drádivý), ¡ diabetes mellitus èím vyí glykosurie, tím vìtí dispozice k zánìtu, ¡ tìhotenství dilatace moèových cest hormonálního pùvodu, stáza moèe kompresí dìlohy, zmìny chemického sloení moèe 5 % en má v tìhotenství asymptomatickou bakteriurii, ¡ katetrizace moèových cest (zejména permanentní katétr), ¡ nefrotoxické léky (analgetika), ¡ imunosuprese, ¡ pokození epitelu moèových cest pøedchozími zánìty. Infekce se íøí nejèastìji ascendentnì, ale i hematogennì nebo lymfogennì (vzácnì). Za pøíhodných podmínek (anatomických nebo velké mnoství a virulence bakterií) pokraèuje infekce vzestupnou cestou pøes ureter na ledvinnou pánvièku a intersticium ledviny a vznikne zánìt pyelonefritida, která mùe pøestoupit do krve pod obrazem urosepse.

Klinický obraz 1. Zánìty dolních cest moèových akutní, chronické Zánìty dolních cest moèových probíhají jako asymptomatické zánìty, uretritida a cystitida a uretrální syndrom. Asymptomatické zánìty se zjistí náhodnì pøítomností bakterií v moèi bakteriurií, je vak tøeba je léèit, nebo napø. v graviditì, kdy je zhorený odtok moèe, mohou vyvolat akutní pyelonefritidu. Uretritida, cystitida probíhají pod obrazem: pálení, øezání pøi moèení (strangurie, dysurie), polakisurie,


21

spontánní nebo pohmatová bolest nad symfýzou, krev a hnis v moèi být nemusí nebo je nález mikroskopický èi masivní, mohou být subfebrilie, horeèka znamená pøestup infekce na horní cesty moèové. Zánìt pánvièky vak trvá pouze nìkolik hodin a je klinicky nìmý, tzn. e se u jedná o pyelonefritidu (tubulointersticiální nefritidu). Uretrální syndrom je vyvolaný gonokoky nebo herpetickými viry, které vyvolávají pouze dysurii a polakisurii. 2. Zánìty horních cest moèových a ledvin Akutní zánìty horních cest moèových a ledvin Samostatný zánìt horních cest moèových, t.j. moèovodu a pánvièky, trvá pouze nìkolik hodin, ne dojde k pøestupu na intersticium ledviny a tubuly. Proto se neuívá pojem pyelitida zánìt pánvièky, který je klinicky nìmý, ale pyelonefritida. Pøi pyelonefritidì dochází k postiení tubulù a intersticia ledvin, proto se celá skupina nazývá novìji tubulointersticiální nefritidy. U akutních bakteriálních zánìtù vznikají v ledvinách drobné abscesy, které mohou vést a k pyonefróze, kdy je celá ledvina vyplnìná hnisem. Mohou vak vzniknout i polékové nefritidy abakteriální, které pokozují parenchym ledviny, ale neprovází je tvorba hnisu. Chronické zánìty horních cest moèových a ledvin U chronických zánìtù dochází k fibróze ledviny v dùsledku hojení a èásteènému zániku glomerulu se sníením renálních funkcí. Nejèastìji bývá pøíèinou: a) bakteriální pyelonefritida, primární je vzácná, sekundárnì vzniká z obstrukce konkrementem nebo nádorem, který zpùsobuje stázu moèe a pokození epitelu. V dùsledku hojení ledvina zvazivovatí (fibróza ledviny) a sníí se její funkce (pokles glomerulární filtrace a tubulární resorpce), b) vezikoureterální reflux, èastá vrozená vývojová vada, která vyvolává regurgitaci moèe do ureteru a k hornímu a dolnímu pólu ledviny, kde vzniká zánìt a po delí dobì následkem pokození glomerulù glomeruloskleróza s proteinurií, c) analgetická nefropatie je zpùsobena chemickými látkami v nìkterých léèivech (napø. fenacetin, paracetamol), je vyvolávají nekrózu renální papily, která se mùe uvolnit do pánvièky a vyvolat pøíznaky obstrukce (renální koliky) s hematurií, d) intoxikace zpùsobují akutnì pokození tubulù nekrózou, která mùe vyústit do chronické renální insuficience. Nejèastìji ji vyvolávají tìké kovy (olovo, kadmium, uran, arzen) podávané parenterálnì i enterálnì, lithium (terapeuticky indikované u duevních chorob), hyperkalcemie, po ozáøení je vhodné se preventivnì pøi radioterapii vyhnout ledvinám, e) TBC ledvin je dnes vzácná, vzniká hematogenním rozsevem z plic. Pokud shrneme následky chronických zánìtù horních cest moèových a ledvin, nejobávanìjí je progrese zvazivovatìní ledviny s poklesem renálních funkcí a rozvojem ledvinové nedostateènosti a nebezpeèím renálního selhání.

Diagnostika Viz kap. Vyetøovací metody, zde zkrácenì: kultivace moèe, popø. hemokultura (pøi podezøení na pyelonefritidu),

22


plazmatická hladina urey a kreatininu, USG ledvin a moèového mìchýøe. Tab. 5.1 Akutní a chronické zánìty dolních cest moèových Onemocnìní asymptomatická bakteriurie uretritida (zánìt moèové trubice) cystitida (zánìt moèového mìchýøe) uretrální syndrom: gonokoky èi herpes viry

Klinické pøíznaky bez pøíznakù únava, dysurie, polakisurie, bolest nad symfýzou, hematurie, pyurie dysurie, polakisurie

Komplikace

Diagnostika

v graviditì akutní bakteriurie pyelonefritida pyelonefritida bakteriurie, pyurie, hematurie

podle pøíèiny: napø. kapavka

Terapie* chemoterapeutikum akutní inf: 35 dní chronická inf: nìkolik týdnù a mìsícù, na noc nií dávka

bakteriurie a za podle pùvodce nìkolik dní, pyurie

* nad 2 l tekutin dennì

Tab. 5.2 Akutní zánìty horních cest moèových a ledvin Klinické pøíznaky akutní pyelonefri- dysurie, hotida bakteriální reèka, tøesavka vznikají abscesy a a sepse, nepyonefróza, vylou- fralgie, nauèit obstrukci zea, bolesti hlavy Onemocnìní

akutní intersticiální nefritida, abakteriální

Komplikace oligurie a anurie, pak ATB 4 a 6 týdnù

teplota, koní oligurie zmìny, artralgie, eozinofilie

Diagnostika

Terapie

palpace: bolest nad ledvinou, pyurie, bakteriurie, sono, CT, vyluèovací urografie, izotopy

tekutiny p.o. nebo i.v., analgetika, ATB i.v. 2 týdny ampicilin + gentamycin nebo cefalosporiny nebo fluorochinolony vysadit lék, ev. podat glukokortikoidy

sníení funkce ledvin hematurie

Tab. 5.3 Chronické zánìty horních cest moèových a ledvin Klinické Komplikace pøíznaky bakteriální pye- asymptomatická, atrofie ledvin lonefritida z ob- obèas akutní (svrátìní) strukce exacerbace vezikoureterální zánìty, enuresis proteinurie reflux vrozený nocturna nebo získaný po zánìtu èi operaci Onemocnìní

Diagnostika

Terapie

vyluèovací urografie

vèas øeit obstrukci

urodynamické vyetøení, rtg

chirurgická


Onemocnìní analgetická nefropatie

intoxikace TBC

Klinické pøíznaky zánìty moè. cest, hypertenze, renální kolika s hematurií z obstrukce dysurie dysurie, polakisurie, hematurie

23

Komplikace

Diagnostika

Terapie

fibróza a atrofie ledvin, urologické ca, adenokarcinom ledviny

analgetika: abúzus v anamnéze moè: metabolity rtg: kalcifikace papil USG: svrátìní USG sterilní pyurie: tj. leukocyturie a neg. kultivaèní nález, vyluèovací urografie, moè. mykobakterie kultivaènì

analgetika a NSA ex, zvýit diurézu, obstrukce: terapie chirurgická

atrofie ledvin

kodlivinu ex antituberkulotika, glukokortikoidy (prevence fibrózy), chirurgicky (obstrukce a stenózy)

Terapie Cílem terapie je znièit mikroby, zabránit recidivì a odstranit komplikující faktory. Terapie zánìtù dolních cest moèových Reimová opatøení: zvýit pøíjem tekutin, nepotlaèovat mikci (nebezpeèí regurgitace moèe), moèit v kratích èasových intervalech (23 hodiny), vymoèit se pøed spánkem a po pohlavním styku, dùleitá pravidelná defekace, nehospitalizuje se. Léèba farmakologická: obvykle se zahajuje empiricky, vzorky moèe se odesílají na bakteriologické vyetøení, a poté se léèba upraví podle citlivosti. Podávají se chemoterapeutika (napø. Cotrimoxazol, Furantoin, Desurol, norfloxacin Nolicin, Biseptol) nebo antibiotika (ampicilin, Unasyn, Augmentin, Amoclen), u akutních infekcí se pouívá nejèastìji 35denní léèba, pokud infekce recidivují, je tøeba pátrat po komplikujících faktorech a snait se je odstranit, léèba pak trvá 714 dní i déle. K prevenci recidiv se mohou dlouhodobì podávat malé dávky chemoterapeutik, intermitentnì nebo prolongovanì nìkolik mìsícù (napø. Furantoin 1 tbl., Cotrimoxazol 1 tbl. Desurol 2 tbl. ap.), imunomodulancia (Urovaxom lyofilizovaný extrakt z E. coli, podává se 13 mìsíce 1 tbl. dennì), je monost té podávat per os nebo parenterálnì autovakcínu. Øeení komplikujících faktorù: urolitiázy, diabetes mellitus apod. Terapie zánìtù horních cest moèových Reimová opatøení: jako u zánìtù dolních cest moèových a klid na lùku, nedrádivá strava, vylouèit alkohol, kávu, silný èaj.

No title

Recommend Documents