STRUČNÝ KOMENTÁŘ KE STANOVISKU VLÁDY K NÁVRHU LOTERIJNÍHO ZÁKONA
(Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů)
Vláda: „předložený návrh zákona hodnocen jako kontraproduktivní, neboť aktuálně probíhají i jiné legislativní iniciativy a řeší se v něm pouze část problémů existujících v oblasti loterií a hazardu“ Ve svém návrhu se Ústecký kraj zaměřil na řešení otázek palčivých pro úroveň regionální a lokální (problémy známé územním samosprávám z jejich každodenní činnosti) a pro občany jako takové, zejména tedy na problematiku vztahu hazardního byznysu k ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti, na problematiku povolování heren v jednotlivých obcích apod. Zastupitelstvo Ústeckého kraje nemá ambici řešit v předkládaném návrhu otázky, jejichž právní regulace musí být logicky přijímána na úrovni centrální (kupř. daňové a obdobné otázky). Některé z těchto otázek jsou skutečně řešeny nedávno Poslaneckou sněmovnou schválenou novelou zákona o loteriích, což ovšem zároveň není přijatelným důvodem pro zpochybňování opodstatněnosti návrhu Ústeckého kraje. To je přirozenou součástí legislativního procesu. Pokud byl jeden z návrhů dotýkajících se stejných aspektů regulace hazardu schválen, je to zajisté důvodem pro příslušnou úpravu návrhu Ústeckého kraje, nikoli však pro jeho nezodpovědné odmítnutí jako celku, neboť jeho součástí je řada záležitostí, které již schválená novelizace zákona o loteriích neřeší. Je dobře, že vláda připravuje nový loterijní zákon, což je bohužel dlouhodobou záležitostí a nelze přijmout názor, že občané mají čekat lepšího legislativního řešení, i když by bylo možné dosáhnout žádoucího stavu dílčími novelami. Vláda: „údajné dílčí nedostatky návrhu zákona předloženého zastupitelstvem Ústeckého kraje“ -
-
-
-
„Návrh rozšiřuje možnost provozování loterií a jiných sázkových her způsobem online, aniž by současně řešil otázku zákazu těchto her pro osoby mladší 18 let“ – nepravdivé - dle § 1 odst 7. zákona o loteriích stále platí, že účastníkem loterie nebo jiné podobné hry může být jen fyzická osoba, která dovršila 18 let věku. „Navrhovaná právní úprava zachovává současný kritizovaný institut odvodu části výtěžku na veřejně prospěšné účely a i nadále umožňuje samotným provozovatelům loterií a jiných podobných her rozhodovat o příjemci veřejných prostředků, kterým ovšem může být i subjekt, jehož veřejně prospěšná činnost je pouze marginální a navíc obtížně kontrolovatelná“ - problematiku odvodů musí komplexně řešit příslušná novela daňových předpisů, k jejichž úpravě je povolána především vláda, Návrh ukončuje platnost povolení vydaných podle současné právní úpravy – Navrhujeme přechodné období k přizpůsobení novým podmínkám. Může být předmětem diskuse v rámci projednávání. „Návrh zastupitelstva Ústeckého kraje údajně zrušuje horní hranici místního poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení, což může být v rozporu s ústavní zárukou, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona, tedy v rámci zákonem stanovené sazby.“ - Tato námitka vlády je zcela nesmyslná, protože sazba místního poplatku je stanovena na 5.000,-- Kč. Návrh prý „stanoví nedostatečně dlouhou lhůtu pro vyjádření dotčených subjektů v souvislosti s povolováním loterií a jiných podobných her, zejména je-li tímto
subjektem obec“, aniž by vláda jakkoli odůvodnila, proč považuje lhůtu 30 dnů za nedostatečnou. Je zcela zjevné, že připomínky vlády ke konkrétním ustanovením návrhu nejsou dostatečně podložené, nevycházejí z úplné znalosti návrhu a nejsou přijatelným důvodem pro zpochybnění opodstatněnosti návrhu jako celku. V současné době probíhá vyhodnocení návrhu úpravy navržené Ústeckým krajem v kontextu s platnou (nikoliv dosud účinnou) právní úpravou loterijního zákona zpracovateli Ústeckého balíčku, kterými jsou uznávaní odborníci na tvorbu legislativního procesu. Vzhledem k tomu, že navrhovatel zákona nemá již právní nástroje na úpravu podaného návrhu, je jedinou možností podat nový návrh a vzít zpět původní, to vše z důvodu změny platné právní úpravy loterijního práva. Již nyní můžeme prohlásit, že na rozdíl od vládní novely bude kraj zejména prosazovat: obce budou vždy účastníkem všech řízení o povolování všech forem loterií a jiných podobných her, což vládní návrh zcela nezajišťuje (např. i/dle § 50 odst. 3 loterijního zákona při povolování zákonem neupravených loterií a podobných her, které povoluje Ministerstvo financí), obec bude moci vždy obecně závaznou vyhláškou regulovat všechny loterie a jiné podobné hry na svém území, a to včetně těch, které nejsou loterijním zákonem upravené, zrušení povolovací pravomoci Ministerstva financí u loterií a jiných podobných her, které nejsou upraveny loterijním zákonem, popř. maximalizující zásadní vliv dotčené obce v rámci povolovacího procesu v návaznosti na přesnější vymezení loterií a jiných podobných her, zpřísnění podmínek bezúhonnosti žadatele o povolení, upřesnění procesu povolování loterií a jiných podobných her včetně začlenění soudního přezkumu u rozhodnutí Ministerstva financí, změna sazby místních poplatků – současná maximální částka je částkou pevnou.
STRUČNÝ KOMENTÁŘ KE ZMĚNĚ TRESTNÍHO A PŘESTUPKOVÉHO ZÁKONA
(Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb. a zákona č. 181/2001 Sb., a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů)
Vláda: „předložený návrh je údajně v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe“ Princip subsidiarity trestní represe je a musí zůstat nosným pilířem českého trestního práva, což není navrhovanou právní úpravou nijak zpochybněno, ani ovlivněno. Ke zpochybnění tohoto principu by došlo, pokud by bylo navrhováno zavést jako skutkovou podstatu trestného činu jednání, které je doposud kvalifikováno jako přestupek. Návrh ovšem představuje jako trestněprávně postižitelné až jednání, které bylo jako přestupek kvalifikováno a postiženo v posledních letech alespoň dvakrát, tedy se zcela jasně ukázalo, že postižení pachatele přestupku prostředky mimotrestními je bezvýsledné a bezúčelné. Vláda: „údajná formulační problematičnost a nejednoznačnost navrhovaných ustanovení“ Námitka vlády založená na údajných formulačních nedostatcích návrhu je zcela předčasná. Námitky vůči užití údajně neurčitých pojmů, které jsou dle názoru stanoviska vlády pro užití v trestněprávních normách nepřijatelné, je nutno zcela odmítnout, neboť vědomě pomíjejí skutečnost, že trestní zákoník již ve stávajícím znění operuje s pojmy, které by bylo možné označit za neurčité (kupř. hrubá neslušnost ve smyslu § 358 trestního zákoníku, omezování v obvyklém způsobu života ve smyslu § 354 trestního zákoníku) a s jejich výkladem nemají orgány činné v trestním řízení problémy. Návrh užívá právní terminologie zakotvené zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích, která musí splňovat stejné nároky co do aplikační použitelnosti (např. schválnost). Vláda: „údajné duplicity při aplikaci navrhované právní úpravy, údajné problémy spojené s blokovým řízením“ Vládou tvrzené nebezpečí „duplicity“ v sobě zahrnuje výchozí (nepřijatelný) předpoklad vlády, že orgány činné v trestním řízení nejsou schopny správně aplikovat jednotlivá zákonná ustanovení a vzájemně je od sebe dle okolností každého jednotlivého případu odlišit. Námitka vlády, že většina přestupků, které jsou relevantní pro návrh novelizace zákona o přestupcích a trestního zákoníku, bývá projednávána v blokovém řízení, není podložena žádným ověřitelným argumentem z praxe. Není srozumitelné, co je myšleno „způsobem, jakým jsou v praxi pokutové bloky vyplňovány“, neboť v souladu se zákonem o přestupcích je osoba ukládající pokutu na pokutovém bloku vždy povinna vyznačit, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena.
STRUČNÝ KOMENTÁŘ KE STANOVISKU VLÁDY K ÚPRAVĚ SOCIÁLNÍHO BYDLENÍ
(návrh na vydání nového zákona o některých opatřeních při zajišťování bydlení osobám v hmotné nouzi a o změně zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů)
Vláda: „návrh zákona upravujícího předmětnou problematiku by mělo dle názoru vlády zpracovat a předložit Ministerstvo práce a sociálních věcí“ Připomínka vlády nemá opodstatnění. Právní úprava již na ústavněprávní úrovni (čl. 41 odst. 2 Ústavy ČR) zcela jasně říká, které subjekty mají právo zákonodárné iniciativy, mezi nimi i zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku. V oblasti sociální, do níž patří i otázka sociálního bydlení, je zcela přirozené a navýsost žádoucí, pokud přichází se zákonodárnou iniciativou orgán kraje jako vyššího samosprávného územního celku, který má přímé zkušenosti s danou problematikou v její „živé podobě“. Námitka uváděná vládou je nesrozumitelná navíc i z toho důvodu, že uvádí výlučně MPSV jako orgán, který by měl připravovat návrh zákona o sociálním bydlení, přičemž vládou zároveň odkazovanou Koncepci bydlení ČR do roku 2020 připravilo Ministerstvo pro místní rozvoj. Vláda: „údajné věcné a legislativně technické nedostatky návrhu zákona a údajná nekompatibilita s Koncepcí bydlení České republiky do roku 2020, kterou schválila vláda dne 13. července 2011 svým usnesením č. 524“ Námitka vlády je ve své první části zcela vágní, neadresná (údajné věcné a legislativní nedostatky návrhu nejsou jakkoli blíže popsány) a proto nesrozumitelná. Námitka údajné nekompatibility s Koncepcí bydlení ČR do roku 2020 je zcela neopodstatněná. Návrh zákona je s Koncepcí zcela kompatibilní, představuje návrh zcela konkrétního řešení v jedné z mnoha zásadních oblastí, které česká bytová politika zahrnuje (což Koncepce sama nečiní). Koncepce je vzhledem ke své povaze zastřešujícím strategicky – plánovacím dokumentem, který pokrývá problematiku bydlení v celé její představitelné šíři (tedy kupř. včetně otázek programu Zelená úsporám, daňové aspekty, stavební spoření, popovodňové podpory atd.), zůstává tedy nutně na úrovni značné obecnosti a je tak zcela nemožné říci, že za dobu platnosti Koncepce snad nelze současně podnikat iniciativy co do konkrétního legislativního řešení jednotlivých aspektů bytové problematiky. Vláda: „v návrhu zákona údajně nejsou obsažena žádná nová věcná řešení, stávající úprava je dostatečná“ Připomínka vlády svědčí o zásadním nepochopení návrhu a nezohlednění aktuální reality českých měst a obcí. Pokud by byly dosavadní zákonné instrumenty dostačující, nedošlo by ke vzniku a udržování segregovaných sociálně vyloučených oblastí, které představují závažná rizika jak pro jejich obyvatele, tak celou společnost. Vláda: „předkladatel v návrhu neřeší situace, kdy se osoba dočasně, například v důsledku sankčního opatření, v hmotné nouzi nenachází“ Námitka vlády je zcela obsahově neurčitá, nesrozumitelná (není jasně uvedeno, co je myšleno „sankčními opatřeními“). Jako východisko je proto zcela pochopitelně zvoleno určité objektivní a jasně ohraničené kritérium, množina osob materiálně nejpotřebnějších, osob v
podmínkách hmotné nouze. Na poskytnutí bydlení není právní nárok tak proč sankční opatření. Vláda: „absence definice pojmu „bydlení“ Definování pojmu „bydlení“ legislativní definicí by bylo naprosto nadbytečným zaplevelováním právního řádu samoúčelnými definicemi pojmů pro účely konkrétních zákonů. Je definováno „sociální bydlení“, což je pro účely tohoto zákona potřebné. Vláda: „pochybnosti vlády, zda pronajímatelé budou mít zájem o uzavírání nájemních smluv v režimu navrhovaného zákona“ Námitka vlády svědčí o zásadním nepochopení podstaty legislativního návrhu a o odtržení od reálné situace, jíž čelí osoby v hmotné nouzi při hledání bydlení. Odbourání bariér, které dle dlouhodobých zkušeností z praxe brání nemajetným osobám vůbec získat dlouhodobé nájemní bydlení (předem skládaná kauce, řetězené nájemní smlouvy uzavírané na velmi krátká období), jmenuje mezi podstatnými prvky strategie podpory bydlení v ČR i Koncepce bydlení ČR do roku 2020. Předpokládat již na úrovni projednání vlády, že o využívání možností daných zákonem nebudou mít pronajímatelé (mezi nimiž mohou být samozřejmě i obce, či neziskové nevládní organizace) zájem, je zcela nedůvodné a předčasné. Již to, že bude zajištěno hrazení nájemného a služeb, tedy zamezení vzniku neplatičů svědčí pro využívání volných bytových kapacit.
