Češi v Ohiu Druhé největší město Ohia Cleveland je po Pittsburghu nejprůmyslovějším městem USA. Málokdo ví, že jeho obrovské strojírenské firmy pomáhali rozjet především přistěhovalci ze slovanských zemí včetně Čechů. V 80. letech 19. století měl Cleveland po Chicagu a New Yorku nejvíc obyvatel českého původu. České stopy v Ohiu odkrývá Miloslav Rechcígl. Ještě v 18. století bylo území Ohia nekolonizované, přeli se o něj Angličané a Francouzi a žili zde indiáni. Křesťanské misie mezi indiány podnikali Moravští bratří hned po svém příchodu do Ameriky v polovině 18. století. Kromě křesťanské etiky je učili hygieně, řemeslům a zemědělství. Na území Ohia přišli v 60. letech 18. století, ale první úspěch se dostali až v roce 1771, když navštívil hlavní centrum delawarskych Indiánů na Tuscarawaske řece známý misionář David Zeisberger (1721-1808), rodák že Suchdolu na Moravě. V následujícím roce na pozvání náčelníka delawarskeho kmene Netawatweese se David Zeisberger se svým pomocníkem Janem Heckewelderem, též z Moravy, pustil po Bobří řece na dlouhou cestu, která mu přinesla největší úspěchy v jeho čtyřicetileté misionářské činnosti. V květnu 1772 společně s pěti indiány Zeisberger založil osadu v blízkosti Welhik-tupeek (velký pramen), kterou nazval Schoenbrunn (překrásný pramen). Nachází se nedaleko dnešní Nové Filadelfie (New Philadelphia). Byla to nejen první křesťanská usedlost ve státu Ohio, ale i první usedlost s bílými osadníky s kostelem a školou v Ohiu. V říjnu téhož roku byly položeny základy pro druhou osadu Gnadehuetten. Pak následovaly ještě další - Upper Town, New Schoenbrunn a Salem. Následkem bojů za nezávislost byly moravské misie uzavřeny a opuštěny. R. 1780 vojska George Rogerse Clarka porazila indiány kmene Shawnee, kteří byli na straně Angličanů, a území se dostalo do rukou Američanů. Zpočátku bylo nazváno Severozápadním teritoriem a v r. 1803 se stalo 17. státem Unie. Cleveland založil jako osadu roku 1796 Moses Cleveland. K opravdovému růstu města došlo teprve po dostavění kanálu spojujícího jezero Erie se řekou Ohio. Prvním českým přistěhovalcem města Clevelandu byl údajně Gustav Adam, syn bohatého lékárníka v Příbrami. Byl to muž vzdělaný, který byl v Praze císařským komisařem, jako nadšený vlastenec se účastnil povstání roku 1848 a musel uprchnout do Ameriky, aby se vyhnul žaláři a možné smrti. Hudba, kterou ve staré vlasti pěstoval pouze ze záliby, se mu v Clevelandu stala živobytím. Stal se tam kapelníkem a ředitelem hudebního sboru v divadle Atheneum a vyučoval hře na piano. Roku 1853 opustil Cleveland a usadil se na jihu, kde zakrátko zemřel. Hned po něm se usadili v Clevelandu koncem let čtyřicátých Jindřich Hladík z Prahy a několik českých židů: Leopold Levy ze Smetanovy Lhoty u Písku, Bernard Weidenthal z Věštce u Tábora a Zikmund Stein z Prahy. Levý měl v Clevelandu malý obchod se střižným zbožím a Stein malý hostinec a hotel na ulici Seneca. Hladík, který zemřel v Clevelandu již r. 1850, měl společně s jedním Němcem obchod s vejci, máslem, sýrem a rybami. Weidenthal podobně jako jeho budoucí švagr Levy měl střižní obchod. Podle Levyho byli v době jeho příchodu do Clevelandu další Češi, a sice Umlauf, povoláním barvíř, Adam Gottfried a jistý Fuchs. Umlauf záhy zemřel a Fuchs se odstěhoval zpět do Čech. Dlužno též poznamenat, že rok po příchodu Levyho přijel za ním jeho otec s matkou a 19 letou sestrou, která se později provdala za přítele Weidenthala. Podle židovských pramenů žilo tu v té době ještě několik dalších židovských rodin z českých zemí. V roce 1849 sem přijel dvaadvacetiletý Abraham
Weidenthal, jehož rodina později v Clevelandu vynikla v žurnalistice. Působil tu též mladý český rabín Josef Levy z Písku, který vlastnil v Clevelandu obchod se smíšeným zbožím. Větší přistěhovalecký ruch nastal r. 1852, kdy přibyli do Clevelandu Jan Havlíček z Varvažova u Písku, Václav Žák, taktéž z Varvažova, který byl v Clevelandu prvním českým pekařem, bednář Josef Kříž že Smetanovy Lhoty v píseckém kraji, zedník Jan Vitoň z Černé u Orlíku, Josef Zelinka že Šerkové u Mirovic, kovář František Knechtl z Nenačovic a Josef Jan Štedronský že Štedronína u Zvíkova. Tak píše ve své knize Jan Habenicht. V Dennici novověku se můžeme dočíst, že paní Anna Máchova, nejstarší česká osadnice Clevelandu, která se tu usadila s manželem, jenž jí předešel před 43 roky - tedy asi r. 1852, zemřela bez smrtelného zápasu. Zesnulá byla z druhého českého transportu vystěhovaleckého. S manželem a nejstarší dcerou tvořila jednu z 16 českých rodin, které se v Clevelandu r. 1852 usadily. Podle výpovědi starých usedlíků těch 16 rodin našlo v prvních letech provizorní ubytování u laskavého českého žida jménem Levy. Nepochybně šlo o Leopolda Levyho, o němž byla dříve řeč. Podle vzpomínek Leopolda Levého byli mezi těmito 16 rodinami Josef Mach, Václav Žák, Jan Havlíček, Hála, Andres, Polák, Němec, Kotapis, Zajeda, Vrána, Řehák a Pecák. Když přijelo do Clevelandu oněch šestnáct rodin, píše Hugo Chotek na základě vzpomínek pamětníků, dostalo se jim od Američanů zdejších uvítání prašpatného, ba přímo odstrašujícího. Po ženských, které odvážily se do města podle svého zvyku z Čech, totiž bosy a v šátku na hlavě, bylo házeno kamením a uličníci městští tropili si z nich posměšky a pokřikovali na ně. Považovali je za cikány a nový ten živel přistěhovalecký nepovažovali za zdravý a vítaný. Nikdo z Američanů je nechtěl přijmout do bytu a celých šestnáct rodin ubytováno bylo na dvoře a v kůlně pana Levyho, jenž sám obýval jen malý baráček, kdež bydleli po celý týden. Jelikož neměli peněz, vypomáhal jim p. Levy potravinami. Ženy i muži pak chodili dolů do jatek, kde zdarma dostávali plíce, játra, ledvinky, ocasy a nožičky (vše co se obyčejně zahazovalo do řeky). Za krátko však přišli Američané k jiným závěrům, když poznali, že muži jsou spolehliví, zruční a věrní svým povinnostem a že jsou vytrvali a poctiví. Se ženami to bylo podobné. Kterákoliv americká rodina k sobě vzala českou hospodyni, kuchařku, služku, nebo pradlenu, nemohla si ji brzy dosti vynachválit pro její zručnost, rychlost, pracovitost a čistotu. Kde ruka Češky vládla, píše Chotek, tam byl dům jako klícka a všude panovala vzorná čistota. Paní domu se záhy přesvědčila, že může českému děvčeti svěřit celou domácnost, spižírnu i kuchyni, neboť česká dívka se naučila spořivosti a kuchařskému umění již z domova. Pracovitost, zručnost a poctivost Čechů a českých žen se stala všeobecně známou a Američané nyní hleděli na nové přistěhovalce zcela jinak a naučili se jich i vážit.. Vzdor tomu první Češi v Clevelandu dost zkusili, neboť práce bylo málo a proto i špatně placená. Když jsme dorazili do Clevelandu r. 1853, píše pí. Nováková, indiánské stany stály až za Newburghem. My jsme se usadili v předměstí Brooklynu, kde jsme se sešli s mnohými našimi krajany. Pamatuji si jména F. Zika, V. Benda, J. Kaiser, starý Kocián, Bláha, Zeman, Hladík, Stein, Bauer, Ptáček, Marek aj. Pozemky ve městě bývaly za pakatel, píše Josef Novák, jeden z příchozích r. 1853. My všichni, kteří v letech padesátých jsme se usadili v Clevelandu, mohli jsme být dnes boháči, kdybychom byli viděli do budoucnosti. Josef Štědronský poznamenává: Když jsme přijeli do Clevelandu, stály na ulici Croton ulici, středisku pozdější české osady, pouze tři domky. Celá plocha, kde se nyní křižují oživené a obchodní ulice a třídy Croton, Woodland, Forest a Broadway, byla tehdy paseka. Roku 1854 přibyl do Clevelandu Martin Krejčí od Netolic. Ten tu prodával pozemky a byl jednatelem brémské paroplavební společnosti, později začal provozovat smíšený obchod.
Účastnil se horlivě svobodomyslného ruchu, založil s jinými Slovanskou Lípu, spolek Perun, a byl hlavním podílníkem časopisu Pokrok. Pak přišli krejčí F.Jindrák, Jan Kopstein a Josef Mácha že Smetanovy Lhoty, František Xaver Sýkora, krejčí z Nevězíc u Orlíku, Josef Novák s Bozejovic a jiní. V prvním roce se Češi usazovali ve starém okrsku na ulicích Hill Cross a Commercial St., které byly českým střediskem až do doby obsazení okolí Broadwaye. Když Rockefeller založil Standard Oil Co. r. 1870, mnozí Češi našli tu zaměstnání. Rockefeller, který bydlil nablízku české kolonie, obdivoval pracovitost českých osadníků, jakož i jejich loajalitu a střídmost. Znal se dobře s Josefem Křížem, kterého nabádal, aby investoval do jeho podniku. Kříž však nevěřil v Rockefelleruv úspěch a tak ztratil šanci se stát jedním z prvních amerických multimilionářů. Na východní straně města se čeští osadníci rozšířili až k třídě Quincy a 82. ulici. Na západní straně se stěhovali z Brooklyna až do čtvrti Cuba. Další české usedlosti vznikly u Corlett mezi Newburgh City a Mount Pleasant a též mezi Buckey Road a Washington Park v Bruckville, ve Wearrensville a Chagrin Falls. Okolí ulice Trumbull a 37. východní ulice se říkalo Na vršku. Čtvrt, která se později stala 24. volebním distriktem, byla nazvaná Kadluby. České názvy se začaly objevovat na některých ulicích, např. Svoboda a Praha. Kromě Kadlub se Češi se usadili v následujících čtvrtích: Žižkov, Husinec, Praha, Vídeň, Trocnov, Varšava, Na zahrádce, Dakota, Kuba, Brooklyn, Karlov a Kalifornie. V pozdějších letech se Češi stěhovali více a více do předměstí. Většina českých přistěhovalců přišla z Čech, z okolí Písku, Tábora, Budějovic a Prahy. Menší počet Moravanů přišel z Holešova a z jižní části Moravy v době 1. světové války. Rada clevelandských ulic byla pojmenována po tamních českých pionýrech, tj. Hlavin, Kolář, Kouba, Palacky, Sojka, Málek, Otokar, Šebor, Sýkora, Stupka. Češka komunita rostla zpočátku dosti pomalu. Teprve v letech 1865-66 se začal počet českých osadníků rapidně zvyšovat a tento trend pokračoval až do r. 1879. R. 1869 bylo provedeno soukromé sčítání českého obyvatelstva v Clevelandu podle zaměstnání. Z výsledků se dovídáme, že se ve městě a okolí tehdy nalézalo 690 rodin českých, čítajících 3252 osob, z nichž bylo 1749 mužů a 1503 žen. Muži byli zaměstnání takto: 346 ruční prácí, 76 zednickou prací a 72 truhlářskou a tesařskou prací. Dále tu bylo 56 krejčích, 44 obuvníků, 39 bednářů, 25 zámečníků a strojníků, 13 hudebníků, 11 slévačů, 9 sedlářů, 9 tkalců, 8 kameníků, 7 kolářů, 6 kožešníku, 5 barvířů, 4 nožíři, 2 stavitelé, 2 knihaři, 1 tiskař, 1 hodinář, 1 zdravotní inspektor, 1 městský strážník, 1 sládek, 1 kamenorytec a 1 katolický kněz. Ve městě bylo 22 českých hospod a 396 Čechů vlastnilo svá obydlí, většinou dřevěné domky. První český katolický kněz v Clevelandu byl páter Antonín Krásný, jenž byl mezi tamními Čechy velice oblíben. Jako upřímný vlastenec a politický aktivista byl vězněn na Hradčanech v klášteře u sv. Jiří, který byl po svatodušní pražské bouři přeměněn ve vězení. Byl odsouzen k dvanáctiletému žaláři, kde si od března 1849 do března 1857 odpykal zde. Po příchodu do Clevelandu na podzim r. 1857 byl ustanoven kaplanem při německém kostele sv. Petra a r. 1862 farářem německé osady sv. Josefa. R. 1867 došlo k založení české katolické osady sv. Václava a týž rok byl postaven cihlový kostel na rohu Burwell a Arch Street. Páter Krása se stal jeho duchovním správcem. Jeho nástupcem byl ustanoven páteř Vilém J. Repis z Vodňan, který se dostal v 70. a 80. letech do častých sporů s obcí svobodomyslných. Druhým českým knězem byl páteř Antonín Hynek (*1859) že Žatce v Čechách, který sem byl přeložen r. 1872 z Pennsylvánie, kde byl farářem. Jeho zásluhou byla v Clevelandu založena nová katolická osada s kostelem zasvěceném sv Prokopovi na ulici Burton. Roku 1875 převzal správu osady sv. Prokopa páter Josef M. Koudelka (1852-1921), pozdější biskup clevelandske diecéze. Roku 1883 si osadníci založili třetí osadu Panny Marie Lourdské,
jejímž farářem se stal slovenský rodák Štefan Furdek (*1855). Zásluhu za založení první české evangelické osady v Clevlandu měl americký kongregační pastor Henry Albert Schaufler, který přišel r. 1882 do Clevelandu, kde založil pro Čechy kazatelnu zvanou Betlémská kaple. Byl duchovním správcem Betlémské křesťanské bratrské církve až do r. 1898, načež se správa dostala do rukou českého kazatele Jana Průchy (*1864) z Ježova u Přeštic. Schaufler též založil druhou osadu v roce 1887 na západní straně města na ulici Sheldon, jejímž prvním kazatelem se stal Jan Musil (*1858) z Lipnice u Dačic. Kromě toho tu byly ještě dvě jiné evangelické církve, a sice Česko-moravská reformní církev, založena r. 1897 a Česko-Broadwayská metodisticko-episkopální církev, založena r. 1889. Pokud se týče židů, zmínka již byla o tom, že tamní čeští židé patřili k pionýrům clevelandské židovské obce. Český rabín Josef Levy (*1797) z Písku byl odchovancem ortodoxních židovských škol v Praze v letech 1811-17 a byl ordinován rabíny z Písku a z Březnice. Čirá náhoda ho přivedla do Clevelandu, kam si s sebou přivezl rozsáhlou židovskou náboženskou knihovnu. V Clevelandu se živil hokynářstvím, avšak každý šábes sloužil zdarma potřebám tamní židovské kongregace. Nejstarším českým spolkem v Clevelandu byla Slovanská Lípa, založená v květnu 1862 v bytě Martina Krejčího. V roce 1866 se ustavil u Slovanské Lípy dramatický sbor Perun, který se však následující rok osamostatnil, načež si Slovanská Lípa utvořila nový dramatický spolek Budivoj. R. 1867 vznikl v Clevelandu Sokol, který později změnil název na Sokol clevelandský. Po jeho zániku r. 1888 se utvořilo několik menších mužských a ženských sokolských sborů. Cleveland odpočátku oplýval nadbytkem českých podpůrných spolků. Vzniklo 19 ČeskoSlovanských podpůrných spolků při CSPS a samostatná Česko-Slovanská bratrská podpůrná jednota. Čeští katolíci si založili Česko-Slovanskou Římsko-katolickou podpůrnou Jednotu a Katolickou Jednotu Clevelandskou. Silné zastoupení měla též ženská Jednota Českých Dam, založená r. 1870 a Česko-Katolická ústřední jednota žen amerických, založená r. 1879. Svobodomyslné ženy si utvořily svoji samostatnou Sesterskou podpůrnou jednotu v roce 1890. V roce 1871 začaly v Clevelandu vycházet první české noviny Pokrok, radikální list, jehož redakce se sem přemístila ze Cedar Rapids. V roce 1875 se objevily Dělnické listy. Po zániku Pokroku r. 1877 jeho poslední redaktor Václav Šnajdr začal vydávat Denici novověku. Kromě těchto listů v Clevelandu vznikly týdeníky Rozvaha, Jednota Osvojených, České Noviny, Clevelandské Listy a později Volnost a Američan. Václav Šnajdr (1847-1920) se vypracoval ve významného novináře a vydavatele. Narodil se v Českých Budějovicích a byl vychován v Praze. Po studentských demonstracích v Praze v letech 1867-68 byl nucen prchnout do Berlína, kde přispíval do českého tisku. R. 1869 byl vyslán do Ameriky, aby získal fondy pro české berlínské noviny, ale zůstal v Americe, když mu zde byla nabídnuta redaktorská práce. R. 1873 se přestěhoval do Clevelandu jako redaktor časopisu Pokrok (Progress) a když ten za čtyři roky zkrachoval, začal vydávat Denici novověku (Star of the New Era). V novinách Šnajdr vyjádřil své protiklerikální názory a propagoval českou imigrantskou literaturu a umění a jeho úvodníky byly oblíbené mezi českou inteligencí. Šnajdr byl jedním že zakladatelů pivovaru Pilsner Company a sloužil jako předseda správní rady od roku 1903 do 1919, kdy se odstěhoval do Pasadeny v Kalifornii. Byl též členem správní rady banky Broadway a sloužil ve školské radě města Cleveland.
Joseph Mary Koudelka (1852-1921) byl prvním pomocným biskupem Clevelandu. Narodil se v Chlistove v Čechách a studoval v Klatovech. R. 1869 se vystěhoval se svou rodinou do Wisconsinu. Tam studoval v semináři sv. Františka a r. 1874 přesídlil do Semináře sv. Marie v Clevelandu. Po vysvěcení se stal administrátorem kostela sv. Prokopa v Clevelandu. R. 1875 byl vysvěcen na kněze a poté se stal farářem u sv. Prokopa. Mimo svých pastorálních povinností Koudelka vydal několik českých čítanek, církevní historii a několik modlitebních knížek. R. 1882 dostal povolení odejít do St. Louis, kde vydával vlivný český časopis Hlas. Za rok se vrátil do Clevelandu, aby se ujal německé farnosti sv. Marie, která se přetvořila na farnost sv. Michala. Během svého 28 letého pastorátu Koudelka založil školu a dal postavit katedrálu v gotickém stylu, která dnes patří k národním památkám. Později byl Koudelka vyslán do Evropy, aby tam prováděl nábor kněží a seminaristů pro službu mezi středoevropskými imigranty. Koudelka byl pak jmenován diecézním konzultorem a r. 1908 byl vysvěcen na prvního pomocného biskupa Clevelandu. R. 1911 byl jmenován pomocným biskupem v Milwaukee a r. 1913 se stal druhým biskupem ve Wisconsinu. Rodina Hrubých dala Clevelandu tři generace hudebníků, všeobecně známých jako nejmuzikálnější rodina v Americe. Rodinu založil František Hrubý (1856-1912), rodák z Cehnic v Čechách. Začal jako devítiletý v cirkusu Hagenbeck a skončil jako ředitel tří kapel. Několik let hrál v kapele v Brighton Beach v Anglii. Pak se vrátil do Čech, kde dal dohromady kapelu, s kterou pak putoval po Evropě. Hrubý přišel do Ameriky r. 1882 na výzvu českého kapelníka Josefa Zámečníka v Clevelandu. Nejdřív pracoval v operním domě. R. 1889 založil kapelu Great Western Band, s níž pak vystupoval při různých příležitostech a oslavách. F. Hrubý měl osm dětí, všechny naučil hrát na různé hudební nástroje a vytvořil rodinnou kapelu. R. 1912 odjeli na pětiměsíční turné po Evropě, při němž hráli populární repertoár včetně tehdejší novinky – ragtimu. Jeho rodinná kapela zahrnovala Františka, který hrál na klarinet, piano a violu, Aloise, který hrál na cello, trumpetu a kornet, Celii, která hrála na flétnu a piano, Ferdinanda, který hrál na piano a klarinet, Karla, který hrál na kornet, trumpetu a housle, Mayme, která hrála na piano a cello a Williama, který hrál na bicí nástroje a na trumpetu. František Hrubý mladší spolu s Ferdinandem založili hudební konzervatoř nesoucí jejich jméno. Škola existovala až do r. 1968. Konzervatoř měla tři pobočky a v r. 1956 měla 500 žáků. Členové rodiny byli též členy Clevelandského orchestru. Frank J. Vlchek (1871-1947) byl významný clevelandský průmyslník a výrobce nářadí. Narodil se v Budíně v Čechách a vyučil se kovářskému řemeslu. R. 1889 přicestoval do Clevelandu, kde pracoval jako kovář a v roce 1895 si otevřel vlastní podnik. Začal se 6 zaměstnanci ve firmě Vlchek Tool Co. Časem se vyvinula v nejvetší továrnu na autodílny ve Spojených státech. Jako úspěšný podnikatel a krajan se Vlchek se spojnicí mezi českými imigranty v Clevelandu a jejich rodnou zemí. Jeho první kniha Povídka mého života, historie amerického Čecha, v níž líčí své začátky v Americe, byla velice populární v Československu a vyšla ve třech vydáních. Jeho svazek básní Český vystěhovalec a náš lid v Americe také vypráví o strádání v nové zemí. Kromě toho napsal knihu Práce a odměna, v níž popisuje své zkušenosti jako podnikatel. R. 1937 mu československá vláda udělila vyznamenání za zásluhy a v roce 1947 byl vyznamenán papežem Piusem XI. za jeho příspěvek katolické církvi. Frank J. Svoboda (1873-1965) byl významný česko-americký vydavatel novin(1899-1939) a poslanec (1943-60), který přišel do Ameriky s rodiči r. 1884. Ve věku 14 let odešel že školy a otevřel si tiskármu. R. 1899 začal tisknout nezávislý český denník Američan, který byl populární mezi českými katolíky. Svoboda byl jediným majitelem, až do krize r. 1932, kdy byl nucen přibrat partnery. Poté se stal ředitelem společnosti. Svoboda sloužil 10 let v clevelandské plánovací komisi a byl též vedoucím Townsendova hnutí za zavedení penzí. R.
1936 kandidoval do kongresu a r. 1942 byl zvolen členem parlamentu v Ohiu a sloužil dva termíny (1943-44, 1945-46). Poté byl zvolen na 6 období do Senátu státu Ohio. Když v r. 1960 odešel do penze, byl nejstarším senátorem. Leo Weidenthal (1878-1867), syn českých přistěhovalců, byl redaktorem židovských nezávislých novin a zakladatelem Clevelandské kulturní federace. Svou novinářskou kariéru začal jako reportér novin Cleveland World, Cleveland Leader a od r. 1906 Plain Dealer. V r. 1917 se stal redaktorem nezávislého týdeníku Jewish Independent, založený jeho bratrem Mauricem. Druhý jeho bratr Henry byl také žurnalista a jednu dobu šéfredaktor časopisů Press a News. Weidenthal strávil hodně času katalogizací své sbírky knih, autografů a dopisů, vztahujících se k historii divadla od 19. století. Kromě toho byl amatérským malířem a autorem knihy From Dis Waggon. Weidenthal byl zakladatelem clevelanské pobočky Národní křesťanské a židovské konference a místopředsedou Společnosti prvousedlíků. Přispěl také k vybudování jezdeckého policejního oddílu. Byl kritikem moderních dálnic a usiloval o zřizování parků a hřišť. Až do svého odchodu do penze Weidenthal údajně nikdy neměl dovolenou a pracoval šest dní v týdnu. Obdržel mnoho vyznamenání a zvláštní ocenění clevelandské rady za svou činnost pro město. Alfred Abraham Benesch (1879-1973), clevelandský rodák českého původu, byl znám jako aktivní komunální pracovník a partner jedné z nejprestižnějších advokátních kanceláří Benesch, Friedlander, Coplan & Aronoff. Diplom získal na Harvardu r. 1903 a brzy si založil advokátní praxi v Clevelandu. R. byl 1912 Benesch zvolen do městské rady a dva roky poté byl starostou jmenován do čela policie. V letech 1935-39 měl na clevelandské radnici na starosti obchod a v letech 1942-45 bytové záležitosti. Po mnoho let byl členem školské rady (1925-62), a dvakrát byl její předsedou. Benesch byl aktivní v židovské organizaci Bnai Brith, kterou zastupoval v boji proti kvotám, které omezovaly počet židovských studentů na Harvardu na 10%. Benesch byl zakladatelem organizace pro židovskou výchovu r. 1924 a byl členem její správní rady. Také sloužil ve radě Židovské asociace pro rodinné služby, Židovské komunální federace, lékařského centra Mt. Sainai a Národní židovské nemocnice v Denveru, jejímž byl v padesátých a šedesátých letech místopředsedou. R. 1955 byl odměněn Eisenmanovou cenou od Židovské komunální federace za humanitární a občanskou činnost. John Joseph Babka (1884-1937), syn českých imigrantů, byl jednou z vedoucích osobností české clevelandské komunity a sloužil také jako kongresman. Pracoval ve slévárně a základní vzdělání získal sám. Poté studoval práva na Clevelandské státní univerzitě a r. 1908 zahájil svou právní kariéru. Zprvu pracoval pro generálního prokurátora pro stát Ohio (1911-12), poté jako pomocný prokurátor v oksrku Cuyahoga. Jako Demokrat byl r. 1918 zvolen do amerického kongresu. Byl také delegátem demokratických sjezdů v r. 1920 a 1932. V roce 1934 se stal předsedou Ligy českých demokratických klubů. Později pracoval jako náměstek superintendenta při likvidaci městské spořitelny. Po jeho smrti byli jeho vdova a poté i syn zvoleni do parlamentu státu Ohio. Oldřich Zlámal (1879-1955), rodák z Kokor na Moravě, byl katolickým knězem a jednou z vedoucích osobností československé komunity v Clevelandu. Vzdělání získal v Olomouci a v Přerově a po příchodu do Clevelandu studoval na semináři Sv. Marie. V r. 1904 byl vysvěcen na kněze a pověřen správou kostela Sv. Václava. Během své služby dal postavit školu. R. 1905 zřídil farnost Sv. Cyrila a Metoděje pro Slováky v západním Lakewoodu. R. 1908 byl přeložen do Youngstownu jako pastor kostela Sv. Cyrila a Metoděje. R. 1915 nastoupil místo po zemřelém knězi Stehpanu Furdkovi jako pastor v osadě Panny Marie Lourdské, což byla jedna z největších českých kongregací v Clevelandu. Za jeho působení byl splacen dluh ve
výši 35 000 dolarů, instalováno nové topení v kostele a ve farní škole, byly zakoupeny nové varhany,opatřeno nové osvětlení, vybudován nový ženský klášter za 65 000 dolarů a postavena nová fara v ceně 55 000 dolarů. V době světové krize zajistil pomoc řadě svých farníků. Otec Zlámal byl též velice činný v českých záležitostech. Pod jeho vlivem katolíci podpořili československou samostatnost. Zajistit spolupráci mezi různými frakcemi Čechů a Slováků bylo obtížné. Zlámal se však nedal odstrašit a svými články přesvědčoval katolíky o společné podpory samostatného Československa. Díky tomu došlo k založení Národního svazu českých katolíků a v květnu 1917 bylo svoláno shromáždění katolíků v Chicagu na podporu československé samostatnosti. Jako zástupce českých katolíků hrál Zlámal hrál významnou roli v Československé národní radě americké. Byl též předsedou odvodního výboru v Clevelandu a předsedou Pomocného fondu československých invalidů. Roku 1919 byl vyslán do Československa Českým národním sdružením, aby prověřil možnosti pro možnou materiální pomoc nové republice. Zlámalovy vzpomínky z období boje o čekoslovenskou samostatnost jsou zaznamenány v autobiografické knížce Povídka mého života (1954), vydané u příležitosti autorova zlatého kněžského jubilea. Za zásluhy o samostatný stát byl později československou vládou vyznamenán Řádem bílého lva. Miloslav Rechcígl
