Rezekvěty Informační občasník Rezekvítku – Sdružení pro ekologickou výchovu a ochranu přírody
2/09
Tvůrčí centrum letos vytvořilo již dvě nové publikace – Karty stromů – Jehličnany a Listnáče 1 a nyní intenzivně pracuje na dalších titulech, které letos mají vyjít. Pro zájemce o brněnskou chráněnou přírodu například připravujeme průvodce po NPR Hádecká planinka. Úsek Pro školy pak rozběhl pilotní školní projekt „Okolo vody“, který se na třech školách bude realizovat po celý školní rok. Další o činnosti a nabídce Rezekvítku naleznete uvnitř Rezekvětů či na našich internetových stránkách. Váš Petr Kačer Laštůvka, ředitel
Úvodník Milí přátelé, podzim kolem nás proletěl jako splašený a Rezekvítek se nese na stejných perutích. Sotva jsme úspěšně rozběhli projekt Sítě environmentálního poradenství v Jihomoravském kraji a nyní snad již i dořešili financování ze SFŽP, už se rozběhla série konferencí o ekologické výchově pro učitele ve všech krajích naší republiky. Rezekvítek na nich nemohl chybět, a tak téměř na každé naleznete stánek s našimi publikacemi a na některých i praktické metodické dílny k použití našich výukových pomůcek.
a ti starší a pohodlnější využili možnosti dataprojekce přímo na Lipce. Film byl pěkný, přesto mnohé brzy přemohl spánek. Večer čekala na všechny velká grilovací párty. Dobré jídlo, skvělá atmosféra, prostě pohoda. A pak tu najednou bylo pondělí, poslední den Kameňákové brigády. Naše řady značně prořídly, protože mnozí účastníci museli do práce či do školy. Ale nebojte se, ti, kteří zůstali až do samého konce, mákli i za ně. A tak i letos je PR Kamenný vrch díky práci dobrovolníků z řad členů Rezekvítku i široké veřejnosti nejen pokosena a pohrabána, ale také z ní byly odstraněny nežádoucí křoviny a dokonce byl opět natřen i další kus plotu. Milica Vojtíšková, vedoucí úseku Pro školy
Co bylo Kameňáková brigáda Letošní Kameňáková brigáda byla provázena proměnlivým počasím, což nás však neodradilo ani od práce ani od zábavy. Po pátečním zahájení na Lipce jsme se přesunuli na PR Kamenný vrch, kde nás čekaly hrábě a po práci, spočívající v odklízení sena z tohoto chráněného území, i dobrá svačinka. Sluníčko svítilo, vše kolem vonělo a někteří šťastlivci viděli dokonce i krásného slepýše křehkého, který si užíval slunného dne stejně jako my. A co následovalo po práci? No přece skvělý oběd a hry. Po Lindině specialitě, po které se všichni olizovali, a následném odpočinku dostal každý tým do rukou buzolu a vydal se po azimutech umístěných v terénu do neznáma. Na konci trasy již čekaly postavy z němého filmu Laurel a Hardy, které nám zadaly další úkol, a to vytvořit němý film. Koho by jen napadlo, že i beze slov se dá zažít taková legrace. Nedělní počasí nám příliš nepřálo. Déšť nás vyhnal z Kamenného vrchu dříve, než jsme chtěli, a zhatil i náš plán jít do lanového centra. Mladší z nás se proto tedy vydali do kina
1
velmi rychle. Pro větší byla připravena delší a náročnější trasa. Některé překážky bylo dost náročné zdolat, ale i přesto jsme všichni zdárně došli na konec. Poklad ani na tomto ostrově nebyl. Třetí den na třetím ostrově jsme vyrazili kousek od Brna. V Ochozu u Brna na nás čekali dva koníci. Děti si mohly zkusit je vyčesat a projet se na nich. Za odměnu od nás koníci dostali trochu tvrdého chleba. Pak jsme si nasbírali dřevo a opekli jsme si k obědu špekáčky. Během cesty na autobus děti hrály hru, při které hledaly a sbíraly poztrácené lístečky, byla to hra pro rychlé a hlavně všímavé. V lese jsme si ukazovali kytičky a stromy, které si děti měly zapamatovat a zapsat do deníčků. Ve čtvrtek jsme zabloudili s dětmi na tajuplný ostrov plný dinosaurů a dalších jiných zvířat. Výlet byl naplánovaný do vyškovské zoo a dinoparku. Prošli jsme si zoo, pohladili zvířátka na babiččině dvorečku a svezli se do dinoparku. Tam jsme zhlédli všechny dinosaury a naučili jsme děti pracovat s buzolou, abychom už příště s naší lodí nezabloudili. S takovou bychom ten poklad nikdy nenašli. Poslední den našeho putování za pokladem jsme se dostali na ostrov jménem Stoka. Čekala nás náročná cesta plná úkolů. Každý pirát musel prokázat své nabyté znalosti z mnoha oborů – uvázat dva uzly, posbírat lístečky, poskládat je a určit kytku na nich; určit pomocí buzoly světové strany a vyluštit tajnou zprávu. Posledním úkolem bylo jít ve směru určeného azimutu, který děti přivedl k temné jeskyni, kde na ně už čekal starý mořský vlk plný nadějí na nalezení pokladu. Děti se s pirátem vydaly do útrob hory hledat ztracený poklad. Po dlouhém pátrání ve tmě byl poklad nakonec objeven. Našla se malá truhlička plná pokladů. Poklad jsme si spravedlivě rozdělili a vyrazili na cestu zpět. Tak zase příště při dalším dobrodružství AHOJ!!!!
Příměstský tábor – Piráti Během letošních prázdnin proběhly na Rezekvítku dva příměstské tábory. Na druhém z nich se děti nalodily na pirátskou loď. Pod vedením zkušeného mořského vlka pak získávaly dovednosti a hlavně hledaly ztracený poklad, který se ukrýval na jednom z opuštěných ostrovů. Každý den se děti domluvily, na který ostrov se společně vydáme hledat poklad. Během plaveb na ostrovy se učily pracovat s lanem (tedy spíše s uzlovačkou), luštit tajná písma a nejrůznější šifry, poznávat květiny a stromy a nechyběla ani orientace pomocí buzoly. Během cesty na první ostrov jsme se navzájem poznali a vyrobili si pravé pirátské šátky s lebkou a zkříženými hnáty. Na prvním ostrově jsme však poklad nenašli, proto jsme v úterý vyrazili na další. Pokud si dobře vzpomínám, tak druhý den nás čekala plavba na ostrov ve tvaru banánu. Prvním úkolem bylo zdárně absolvovat lanovou dráhu v Jungle parku za řekou Svratkou. Děti byly rozděleny na větší a menší, ty menší měly trasu prolezlou
Tereza Opice Žižková, vedoucí příměstského tábora
Ekoklub Medvídci Ekoklub Medvídci v létě zamířil na stanový tábor do Hoštejna nedaleko Zábřehu na Moravě. Medvídci zde strávili báječné dva týdny společně s Oriony a dalšími kamarády. Děti se na čtrnáct dní staly studenty Fordovy univerzity a pokoušely se najít Svatý grál. Každý z nich studoval obor dle svého zájmu, a to fakultu humanitní, přírodovědeckou, technickou nebo umělecko-průmyslovou. Studenti podle svých schopností a znalostí získávali za určitý počet kreditů příslušný akademický titul. Znalosti a dovednosti, které se na univerzitě naučili, jim byly užitečné při pátrání po Svatém grálu. Studenti museli projít mnoha zkouškami, jak z oblasti přírodovědné, tak i technické a humanitní. Získali nové poznatky z oboru lékařství, botaniky, architektury i zoologie. Škála předmětů ke studiu byla opravdu pestrá. Díky své píli a statečnosti se studenti dostali po dlouhé a náročné cestě až ke Svatému grálu. Když objevili, co je Svatý grál, stala se jim nemilá věc. Dozvěděli se o plánovaném zatopení údolí říčky Březná, ve kterém stála jejich univerzita. Důvodem zatopení měla být
stavba nedaleké přehrady. Studenti si to ovšem nenechali líbit a podnikli kampaň za záchranu tamní flóry a fauny. Na základě svého průzkumu a opodstatněných argumentů přesvědčili místní úředníky o zrušení stavby přehrady a zachránili tím
2
místní krajinu. Všichni odjížděli domů plni zážitků a s příjemným pocitem, že ubránili tamní přírodní rezervaci. V tomto školním roce čeká Medvídky celoroční putování světem rostlin i světem zvířat, nebude chybět ani spousta her, zábavy a nezapomenutelných výprav. Proto všichni, kteří
byste chtěli zavítat mezi nás, máte rádi přírodu a jste ve věku 6–10 let, přijďte na naše schůzky, které se konají každý čtvrtek od 17 do 18 hodin na Rezekvítku. Těšíme se na Vás.
XVI. Veletrh EVP Želiv (září 2009)
zpětná vazba. Jinak byl letošní ročník povedený a během jeho průběhu nevyvstaly žádné vážnější komplikace.
Petra Klašková, vedoucí ekoklubu Medvídci
Rezekvítek se letos, stejně jako minulý rok, spolupodílel na Veletrhu ekologických výukových programů, tentokrát konaném v krásných prostorách Želivského kláštera. Podíl Rezekvítku byl sice spíše symbolický (věnovali jsme některé publikace a Petr Laštůvka vytvořil logo), ale i tak byl pro Rezekvítek tento ročník důležitý. Prezentovali jsme se zde totiž poprvé, a to nejen svými publikacemi, ale měli jsme své zastoupení i mezi programy zde předváděnými. Konkrétně program Základní globální problémy životního prostředí (pro 3.–7. ročník ZŠ), který předváděla Milica Vojtíšková (toho času Sedláčková) a Petra Marinová, dvě nejzkušenější lektorky ve službách Rezekvítku, byl plně obsazen a díky jeho prezentování nám byla poskytnuta cenná
Jan Kája Záhora, lektor výukových programů
pana starosty Jana Korába, paní ředitelky Mileny Plockové, od koordinátorky EVVO Miroslavy Vavrikové, ale i od školních kuchařek. Zahradu nemají velkou, ale to jim nebránilo na ní vytvořit úžasné věci. Všude rostly bylinky, květiny, pnuly se dýně, vše bylo doplněno o herní, ale i výukové prvky, jako je pozorování hmyzu, ptactva apod. Zahradní zeď byla vymalována jako ZOO, takže na děti koukali sloni, opice, žirafy … Zahrada slouží jak pro základní školu, tak i pro mateřskou školu. Po prohlídce školy jsme nakoukli i do místního divadla. Je unikátní tím, že tak malá obec má vlastní kamenné divadlo, které hraje po celý rok. Ve večerních hodinách již v Uherském Hradišti proběhlo seznámení účastníků a představení jejich školních zahrad. Každý představil zahradu, podělil se o dobré, ale i špatné
Toulavý autobus VII. aneb Návštěva vybraných přírodních učeben a školních zahrad O víkendu 18.–20. září 2009 se skupina téměř 40 účastníků z řad pedagogů vydala na již sedmé toulání po školních zahradách. Tentokrát je cesta zavedla na jižní Moravu. Akci spolupořádal Rezekvítek, Chaloupky a Lipka. První zastávkou byl areál mateřské školy Pod Špilberkem v centru Brna. Loňské účastnice akce paní učitelky Michaela Bechníková a Pavlína Stará společně s paní ředitelkou Lucií Štěpánkovou nás pozvaly do své zahrady, která se rozprostírá ve svahu kopce Špilberk. Jakmile děti vyběhly do zahrady, bylo vidět, že je to jejich království, kde si nejen hrají, běhají, skáčou, lezou, ale o zahradu se i starají. Zahrada vzniká za pomoci rodičů dětí podle plánu, na kterém se za spolupráce odborníků dlouho pracovalo. Druhou zastávkou byla sídlištní škola ZŠ Pavlovská v Brně v Kohoutovicích v doprovodu paní učitelky Jitky Božkové a paní zástupkyně Evy Orlovské. Zde je také postupně přetvářen rozlehlý areál kolem školy pro výukové a výchovné potřeby. Vybudovali zde naučnou stezku, mají jezírko i s rybami, venkovní učebnu, vysázeli ovocný sad a mají i pár záhonků pro pěstování zeleniny a květin. Údržba ploch je velmi náročná, neboť jsou orientovány na jih a jihovýchod a slunce vše nemilosrdně spaluje. Po výborném obědě jsme opustili Brno a vydali se dále směrem na jih, do Boleradic. Tam nás čekalo milé uvítání od
3
zkušenosti. Mnozí nás nalákali k prohlídce. Tak již víme, kam se další roky s Toulavým autobusem vypravíme. Sobotní den začal prohlídkou venkovské školičky v Záhorovicích. Paní ředitelka Jana Fialová s paní učitelkou Danielou Kašpárkovou nám představily zahrádku jako dlaň, kterou si ale vytvořily samy za pomoci dětí, rodičů a obce. Kromě záhonků mohou pozorovat živáčky v jezírku, vybudovali a osázeli si suchou zídku, učí se v altánu, celou zahradu si výtvarně velmi vyzdobili. Stejně tak i celá škola je opravdu velmi milá a děti se tam musí těšit. Při další zastávce v Nivnici nás pan ředitel Josef Talaš provedl nově vybudovaným venkovním areálem u mateřské školy. Areál vznikl za podpory města a z fondů Evropské unie. Byly zde vysázeny desítky různých druhů stromů, založena dvě stromová bludiště, instalovány moderní herní prvky. Areál je otevřen v odpoledních hodinách a o víkendech i pro veřejnost, zejména pro maminky s dětmi. Kromě školních zahrad čekal účastníky také doplňkový program. Byla to návštěva Archeoskanzenu v Modré a zahradnictví s biozeleninou u Velehradu. Při prohlídce zahradnictví pro účastníky paní Blanka Weidenthalerová připravila výbornou ochutnávku z vlastní produkce a předala mnoho cenných rad pro úspěšné pěstování zeleniny bez chemického ošetřování. Sobotní den jsme zakončili samostatnou prohlídkou areálu kolem ZŠ T.G. Masaryka v Uherském Hradišti Mařaticích. Jelikož je areál také otevřen široké veřejnosti, jsou zde pro výuku pevně instalovány některé prvky tabule, popisky dřevin a dominantou je velký altán.
V neděli, při cestě zpět, nás čekaly ještě dvě zastávky. Nemohli jsme bez povšimnutí minout areál zahrady při ZŠ v Osvětimanech. Tuto školní zahradu jsme navštívili při prvním ročníku Toulavého autobusu a je uvedena také jako vzorová zahrada v manuálu Učíme se v zahradě. Tentokrát nás uvítal již nový pan ředitel Petr Orlický společně s věrnou účastnicí všech Toulavých autobusů Marií Placarovou. Ti, kteří zahradu již navštívili, mohli pozorovat změny, které se udály. Ti, kteří zde byli poprvé, nasbírali jistě mnoho inspirací, jak areál zahrady využívat pro všechny ročníky na škole. Od poslední návštěvy zde vyrostl malý vinohrad, ze kterého jsme měli možnost ochutnat v podobě burčáku. Poslední zastávkou při letošním toulání byla základní škola ve Ždánicích. Pan ředitel František Markus a paní Jaroslava Zajdáková nám představili cestu vývojem zahrady. Jak se prapůvodní myšlenky během pár let liší od reality. Společně s dětmi dali dohromady plán celé zahrady, rozvrhli si ji, aby se každý ročník staral o část, vzorně si pak svoji část ohraničili. Příroda je ale mocnější a rostlinky vytvořily takový krásný zápoj, že je radost pohledět. Nechybělo zde samozřejmě ani jezírko a venkovní altán pro výuku. A závěrem? Kdo se letos s námi vydal na toulání po školních zahradách, tak jistě nelitoval. Nasbíral spoustu inspirací, vyslechl mnoho potřebných rad. Všichni se již těší na další ročník, který nás opět třetí zářijový víkend zavede do škol a jejich zahrad, tentokrát nejspíše na severu Čech. Iveta Machátová, účastník akce, zaměstnanec Chaloupek
Exkurze pro rodiče a děti Koncem listopadu proběhla již tradiční a osvědčená akce dětí s rodiči, dříve známá pod názvem „Piknik pro rodiče a děti“. Letos jsme byli ubytováni v nádherném prostředí střediska pro ekologickou výchovu Chaloupky u Okříšek, kde jsme se všichni cítili jako doma. Toto prostředí nabízí nejen dostatek prostoru a klidu, ale především nepřeberné krásy naší Vysočiny a setkání s chovem různých druhů domácího zvířectva. To vše přispělo ke spokojenosti všech účastníků. Tématem letošní exkurze bylo „Tajemství lesa“. Cílem akce bylo seznámit malé i velké účastníky s lesem ve všech jeho podobách. Nejen v rámci výukových programů se rodiče a děti dozvěděli, co jsou jednotlivá lesní patra a co v nich žije, co vše se vyrábí ze dřeva, kolik se z jednoho stromu vyrobí předmětů běžné denní potřeby apod. Nechyběla příjemná procházka v blízkých lesích. Dokonce jsme byli svědky ukázky pastevectví v podobě shánění ovcí z přilehlé pastviny. Děti měly příležitost zažít i trochu strachu při nočním putování za dubovou vílou. Odměnou nám všem jistě byla i poučná návštěva BIO farmy, kde jsme se seznámili se způsobem bio chovu a bio zemědělství. Pro děti nádherný zážitek v podobě setkání se
zemědělskými zvířaty. Pro dospělé i ponaučení z bio zemědělství. Celá akce proběhla dle plánu, a protože i počasí nám přálo, všichni jsme si odnesli příjemný a nevšední zážitek. Vřele vám doporučuji nenechat si ujít následující ročníky. Jakub Srdcař Hruška, účastník akce
4
Exkurze na ekofarmy aneb Zamyšlené nadšení z jedné návštěvy Září tohoto roku bylo vyhlášeno jako měsíc biopotravin. Po celé republice probíhaly dny otevřených dveří na ekofarmách a různé akce s nimi spojené. I v Brně se konal dvoudenní biojarmark, kde se představovali a své zboží nabízeli různí drobní zemědělci. Také my jsme v rámci našich rezekvítkových vzdělávacích exkurzí vyrazili na dvě farmy nedaleko Brna. Navštívili jsme dvě poměrně odlišná hospodářství a mne na této akci nejvíc zaujala právě citelně rozdílná atmosféra obou míst. V Jaroměřicích nad Rokytnou získali manželé Dobrovolní po restituci zpět velký rodinný statek a během 18 let postupně rozjeli profesionální výrobu mléčných kozích produktů. Celý objekt je krásně opravený, odevšad na návštěvníka koukají běloučké kozy, o které se stará několik zaměstnanců. Můžete si posedět za zahradě mezi keříky levandule a pak si jít koupit nejen kozí sýry do nově vybudovaného návštěvnického centra. Celkově je zde všude kolem vidět kus dobře odvedené práce, ale ... zkrátka mnohem víc na mne, v posledních letech docela dobře adaptovaného měšťáka, zapůsobila procházka po druhé farmě. Takové malé hospodářství, jaké jsme viděli tady u paní Pospíšilové v Holubí Zhoři, měl totiž kdysi (a není to zas tak dávno) každý člověk na vsi. Nějaký ten pozemek, na kterém si
V dnešní době hospodaří podle přísných podmínek ekozemědělství a o tom nám při pocházce po okolí vyprávěli. Na dvorku jsme nacpali kozy a ovce usušeným chlebem, podrbali selátko a starou úvozovou cestou jsme se šli podívat na pole s podzimní úrodou. Cestou, s pohledem upřeným na malebnou krajinu Vysočiny, jsme měli dostatek času si uvědomit, jak se náš „městský“ životní styl stále více vzdaluje jakýmkoli vlivům přírody. Debatovali jsme o tom, že naše tělo je stále přirozeně ovlivňováno střídáním ročních období a různě dlouhými dny a my pořád víc a víc vzdorujeme a snažíme se tento vliv nevnímat. Na rozdíl od našich pradědečků, kteří ještě hospodařili a museli se řídit hlavně tím, co potřebuje pole a zahrada, my vysedáváme v kanceláři a vůbec se neohlížíme na to, co se děje venku za okny. Kdysi lidé pracovali v létě hodně a dlouho (protože pole nepočká) a v zimě, kdy všechno v přírodě spí, i lidé odpočívali a připravovali se na jaro. My si krátké zimní dny uměle prodlužujeme svícením žárovkami a pracujeme a pracujeme a zapomínáme odpočívat a nakonec se divíme šílené jarní únavě, která nás pokaždé dostihne. Jen vzácně se dostaneme jednou za čas na víkend někam mezi pole a lesy a pak si najednou uvědomíme, že nám něco dost chybí.... A že bychom možná rádi žili trošku jinak, trošku blíže k lesu, trošku víc mezi zvířaty... Myslím, že nejeden z nás si při cestě autobusem zpět mezi teplé zdi města snil o tom, jak by bylo krásné mít místo pelargonií na balkóně raději třeba slepice na dvorku....
pěstoval zeleninu, v sadu ovoce a k tomu si choval domácí zvířata pro svoji potřebu. Čeho vyprodukoval víc, to pak prodával na trhu. Po dvorku běhaly slepice, kačeny, za humny ovce, kozy i krávy a ve chlívku kvičeli čuníci (a všechno bylo bez jakýchkoli pochyb v „BIO kvalitě“). Zde ve Zhoři pěstují na prodej bio-zeleninu a bylinky. Pole i celý „stateček“ také patří rodině již mnoho generací, ve kterých vyrůstají děti s láskou k půdě a navazují na hospodaření svých rodičů. Moc se mi líbilo, jak toto všechno shrnula jednou větou paní Pospíšilová: „Vždyť co bychom dělali, kdybychom tohle nedělali....“
Karla Petřivalská, koordinátorka akcí pro veřejnost
Tip: Nakupujme BIO-zeleninu! Třeba právě od Pospíšilových z Holubí Zhoře. Tu seženete např. v krámku Tři sudičky, Pellicova 5, Brno, www.trisudicky.cz.
5
V průběhu zmiňovaných 4 dnů se na Rezekvítku vystřídali zástupci veřejnosti a celkem 307 žáků v doprovodu 16 pedagogů. Pro žáky jsme připravili dohromady 8 různých stanovišť, 4 venku a 4 v klubovně. Ukázalo se, že znalosti žáků nižších ročníků či dokonce mateřinek o vodě jsou velké, často srovnatelné se staršími spolužáky. Projekt je primárně určen pro žáky 1. stupně, přesto si i žáci 7. třídy, kteří nás také navštívili, našli na některém ze stanovišť nějakou tu novinku. Při zajištění jednotlivých stanovišť pomáhali členové ekoklubu Medvídci, zaměstnanci Rezekvítku i externí lektoři Ekoporadny do škol. Na stanovištích v klubovně se žáci dozvěděli, jaký je rozdíl mezi čističkou odpadních vod a úpravnou pitné vody, a na chvilku se stali vodou v čistírně. Na dalším stanovišti si zkusili rozeznat podle chuti vodu z vodovodu a vodu balenou. Z výsledků tipování byly děti často překvapeny a zjistily, že voda z kohoutku nemusí být vůbec špatná. Venku si děti vyzkoušely, kolik vody pohltí různé druhy půdy. Na dalším stanovišti na modelu řeky v krajině sledovaly rychlost proudu vody, aby lépe porozuměli chování vody v krajině např. při záplavách. Nezapomněli jsme ani na rostliny a vodní živočichy. Svoje znalosti si žáci mohli zkontrolovat při určování druhů vodních rostlin, které přiřazovali k jednotlivým biotopům. Vodní živočichy pak mohli pozorovat na vedlejším stanovišti, příležitost prohlédnout si pijavici či různé druhy hmyzích larev si nenechal nikdo ujít. Všechna zastavení mají posloužit jako odrazový můstek pro další práci a vzdělávání ve škole. Většinu témat budou v průběhu roku probírat žáci spolu se svými učiteli podrobněji právě v rámci projektu Okolo vody. Myslíme si a usuzujeme tak i z reakcí učitelů a žáků i dětí a rodičů, kteří přišli v rámci těchto Dnů otevřených dveří k nám na Rezekvítek otestovat své dovednosti a znalosti, že akce byla velmi zdařilá.
Pro školy Dny otevřených dveří na Rezekvítku Začátkem října na Rezekvítku opět probíhaly Dny otevřených dveří. Tentokráte byl určen široké veřejnosti jen jeden z nich, zatímco ostatní dny byly využity jako zahájení celoročního školního projektu s názvem Okolo vody. Školní projekt vznikl a je realizován díky grantu z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP. Den pro veřejnost byl spolufinancován MŠMT. Ale zpět k projektu Okolo vody. Do projektu jsou zapojeny 3 brněnské školy: ZŠ Pramínek, ZŠ Bakalovo nábřeží a ZŠ Bosonožská. Právě žáci a učitelé těchto škol byli hosty našich otevřených dveří. Jako vhodné se zdály čtvrtky a pátky 1., 2., 8. a 9. 10., během nichž nás trošku pozlobilo chladné počasí, ale nakonec jsme vše zvládli.
Petra Plhalová, administrativní pracovnice
Vodné a vzdušné MOMENTKY Strašne radi by sme tie decká vzali na vzduch, najlepšie na vodu. Program Voda a vzduch pre prvý stupeň však učíme medzi štyrmi stenami. Skúsili sme ho teda rôzne oživiť, a tak vznikol zrejme „najdivokejší“ zo súčasných Rezeprográmkov. Snažíme sa vhodne namixovať prírodovednú (kolobeh vody, kyslík, význam mokradí...) a spoločenskú (doprava, životný štýl, občianska angažovanosť...) problematiku ochrany vody a vzduchu. Kognitívnych informácii však skôr uberáme v prospech priestoru pre ekológiu „hlbšiu“ – tvorenie vzťahu k dvom zo živlov. Vedľajším cieľom je podporiť empatické chovanie, trénovať tímovú tvorivú prácu a sebaprezentáciu.
6
U niekoho sa na obzore rysujú vysoké hory, u niekoho šumí vodopád, u niekoho zrovna prelietajú okolo ufóni – tri z častých momentov na výsledných kresbách.
Podľa zásad zážitkovej pedagogiky sú aktivity nasledované reflexiou – väčšinou s pracovným listom. Ja vám však nepredstavím náš program pekne poporiadku, ale ponúkam niekoľko momentiek:
Lambordžíni!! Deti sa prekrikujú, koľko aut a akých kúpia svojej rodine, keď budú dospelí. Potom sa čudujú, prečo som podaktorým ich vysnenú zelenú krajinu počmárala smogom.
TV VODA – živé vysílání Deti, ktoré zrovna nehrajú, sa usadia pohodlne „ako v obývačke“, zatiaľčo v telke: – sa dospievajúci syn a dcéra – vždy svojsky – snažia primäť seriálovú rodinku k šetreniu vodou. – majú Afričančatá z dokumentárneho filmu boľavé brušká, lebo pili závadnú vodu. Minule sa v zábere neplánovane objavil aj šaman liečitel. – reklama na vodu z kohútika takmer vždy končí rozžiareným prípitkom a pesničkou (nie je to však moc presvedčivé, ak z triedneho kohútika tečie „oranžáda“). – neohrozený prírodovedec Alfons sa ocitol uprostred mokradu a skúma jeho malé dobrodružstvá. – policajt so psom (pes je tam VŽDY, aj keď nie je v scenári) naháňa po triede páchateľa ekologického zločinu – ten nedbanivo vyhodil k rieke staré baterky. Tento počin ohlásili na obecnom úrade dve deti a je s nimi v správach rozhovor.
Vzduchoplavci Drevorubači s motorovkami plienia krásny lesík, zatiaľčo okolo pribúda aut, náklaďákov a lietadiel. Keď sa všetky tie autá zídu na piknik, zistia, že ich obľúbený lesík už neexistuje. To býva na chvíľu v triede ticho a úplne najradšej mám moment, keď jedno z detí príde na to, že „zasadíme stromy!“. Chytíme sa za ruky (áno, aj chalani s babami, inak kúzlo nezafunguje), a zo semienok vyrastie pestrý les. Takmer udusení „vzduchoplavci“ sa sami od seba postavia zo zeme a všetci sa (tiež sami od seba) usmievame. „A vydržte to ještě s námi.“ Ak sú decká tvorivé, tj. zvyknuté tvoriť, rada nahradzujem niektorú z aktivít maľovaním „tibetských vlajočiek“. Na farebné štvorčeky látky v skupinkách píšeme odkazy, priania, prosby pre Vodu a Vzduch. Vlajočky na šnúre potom deti s učiteľkou zavesia do okna, nech vietor roznesie ich odkaz po svete. „Kamča, Pepa, druhý Pepa a Káťa prosí všechny lidi, aby chodili víc pěšky.“
Kapka Vanda putuje světem Deti posúvajú svoje kvapky na pohyblivých obrazoch tak, aby sa držali príbehu. Nápovedou sú im aj nahraté zvuky: od potôčika cez kúpeľňu až do mora a dažďom zase späť. Odteďka budu ... Záväzky si deti vymýšľajú samozrejme samé. Ani moc veľké ani moc malé. Lepšie konkrétne (zatvárať kohútik pri umývaní zubov, nedávať čisté veci do prádla na pranie, splachovať menším čudlíkom) ako všeobecné (šetriť vodou). A hlavne rozumné – niekedy sa podarí „Odteďka nebudu splachovat.“ a podobné:). Navzájom si slávnostne držíme palce – fyzicky.
Petra Marinová, lektorka výukových programů
Kyslík jako dar „Veľký nááádych á teď!“ Do nastalého ticha rozprávam, ako blahodárny kyslík, vyrobený tým veľkým stromom vonku, práve putuje z ich pľúc po celom tele; čaká naňho každučká bunka a keď sa jej ho nedostáva, bije na poplach. Deťom už dochádza dych a snáď i to, že rastliny nás držia pri živote (dusíme max. 45 sekúnd). Krajina, kde je nejčistší vzduch Riadená imaginácia: Ležíme na koberci a cítime, ako dobre sa dýcha v našej vysnenej zelenej krajinke. Máme zavrené oči (okrem tých troch chalanov), dýchame pomaly a hlboko, cítime pod sebou trávu a na koži svieži vzduch.
Akce Toulavý autobus, Exkurze pro rodiče a děti, Exkurze na ekofarmy, DOD na Rezekvítku, a Ekoporadna do škol byly podpořeny grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.
7
Péče o přírodu Rezekvítek spolupracuje s obcemi Není tomu zas tak dávno, co se Rezekvítek zapojil do užší spolupráce s brněnskými městskými částmi a přilehlými obcemi. Důvodem bylo rozšíření působnosti na péči o prvky zeleně nespadající pod Jihomoravský kraj (PP, PR), CHKO Moravský kras (NPR, NPP) nebo město Brno (VKP). Biokoridory, biocentra, případně významné krajinné prvky nebývají z hlediska ochrany přírody tak významné jako maloplošná chráněná území a financování péče o ně, příp. jejich založení je často nedostatečné nebo úplně chybějící. Pokud ovšem člověk sám nenajde obec nebo městskou část, která je ochotna se na těchto aktivitách spolupodílet. Naprostá většina dostupných programů na založení a péči o zeleň v krajině totiž vyžaduje finanční spoluúčast, a tak nezbývá než hledat a doufat. I mimo dobu krize je těžké získat příslib na financování něčeho, co nebývá pro místní obyvatele a zastupitele bezprostředně potřebné, natož pak v době dnešní. K hlavním problémům, s kterými se při spolupráci s obcemi setkáváme, patří majetkové vztahy. Když už se najde obec, která je ochotna do toho jít a která najde i odpovídající pozemky, narážíme buď na nedořešené vlastnické vztahy daného pozemku, nebo odmítavý postoj vlastníka, který samozřejmě z pásu zeleně, na rozdíl třeba od kukuřičného pole, nic nemá. Za ideální případ by v tomto případě bylo možné považovat ten, kdy je vlastníkem přímo obec. Bohužel musím konstatovat, že i zde často nenacházíme pro podobné projekty podporu, a to i přes to, že se jedná o kofinancování řádově v rozmezích pouze 20 až 30 % z celkových nákladů. Najít tedy člověka věci nakloněného, schopného se do projek-
tu zapojit a vytrvalého pro vyřízení potřebných náležitosti je věc nadmíru obtížná. Z pozitivních a úspěšných projektů lze uvést již několikrát mediálně uveřejněný projekt založení biokoridoru v Medlánkách nebo pokračující spolupráci na rekonstrukci biocentra v Kobylnicích. V současnosti se rýsuje spolupráce s městskou částí Komín, kde by se jednalo o založení biocentra na zemědělsky opuštěných plochách. Slibně se rozvíjí rovněž spolupráce s obcí Ponětovice, zaměřená na péči o místní mokřad. Závěrem musím konstatovat, že najít vhodnou obec s odpovídajícími pozemky a tím správným člověkem, který je schopen a ochoten věnovat věci čas, znamená oslovit a obejít hned dlouhou řadu obcí. Antonín Martiník, vedoucí úseku Péče o přírodu
WWW.EKORADCE.CZ Navštivte internetový portál jihomoravské sítě ekoporaden a ekoinfocenter. Naleznete tu aktuální informace z environmentální oblasti, odpovědi na časté dotazy, můžete si zde vyhledat nejbližší poradnu nebo jí přímo z internetu poslat svůj dotaz.
WWW.EKOKATALOG.CZ Ekokatalog je portál, na kterém najdete pomůcky a publikace pro ekologickou výchovu na školách a střediscích ekologické výchovy celé řady organizací.
8
stupně: buk lesní, dub zimní, habr obecný, javor klen, jasan ztepilý, lípu malolistou i velkolistou. V keřovém patře je nejhojnější líska obecná, významný je výskyt klokoče zpeřeného. V podrostu je velmi zajímavý výskyt horské byliny věsenky nachové, indikující klimatickou inverzi. K významným chráněným druhům bylin patří vzácná okrotice červená, z dalších chráněných druhů se vyskytují lilie zlatohlavá, medovník meduňkolistý a oměj vlčí mor. Z typických lesních ptačích druhů nejčastěji spatříme brhlíka lesního, šplhajícího po kmenech stromů hlavou dolů. V korytě potoka můžeme často zahlédnout konipasa bílého.
Brněnská CHÚ V této sekci vám představujeme jednotlivá chráněná území města Brna. Podkladem jsou Rezekvítkem vydané Karty chráněných území.
Údolí Kohoutovického potoka Základní údaje: Výjimečnou ukázku přirozené lesní krajiny v sousedství městské zástavby najdeme na dně údolí jižně od silnice spojující Kohoutovice a Pisárky. Chráněné území má protáhlý tvar, zaujímá 1,2 km dlouhý a 15–40 m široký pruh podél potoka. Bylo vyhlášeno v roce 1987 na ploše 3,28 ha k ochraně přirozeného koryta potoka a lesních společenstev na bázích svahů. Stanoviště: Potok bystřinného charakteru teče v hluboce zaříznutém údolí ve směru západ – východ v nadmořské výšce 240–300 m. Skalní podloží tvořené biotitickým granodioritem je na bázích svahů překryto hlubokými svahovinami. Koryto potoka je kamenité až balvanité, místy s kamennými stupni a malými vodopády, místy meandrující. Průtok vody v potoce je velmi nevyrovnaný. V létě je průtok malý, v suchých obdobích je koryto takřka bezvodé, voda zůstává pouze v malých tůňkách. Při přívalových deštích se průtok rychle zvyšuje a proudící voda unáší splaveniny včetně velkých kamenů. Klimaticky představuje zastíněné dno údolí typickou inverzní polohu, kde dochází k hromadění chladného a vlhkého vzduchu.
dub zimní
jasan ztepilý
buk lesní
habr obecný
lípa malolistá
Péče o PP Údolí Kohoutovického potoka: Chránit kousek přirozené lesní krajiny v silně urbanizovaném území je velmi obtížné. V horní části chráněného území pod starými Kohoutovicemi byl dlouhodobě ukládán odpad všeho druhu, do koryta potoka se tak dostaly staré pneumatiky, zbytky igelitu, staré hrnce, zbytky televizorů, sporáků apod. Při rekonstrukci silnice se na dno údolí dostaly zbytky stavební suti a betonových panelů. Zásadní změnu charakteru toku způsobilo vybudování tří drátokamenných přehrážek s kamenným záhozem v dolní závěrečné části území. Dnes v této části převažují ruderální druhy, roste zde i nebezpečný invazní neofyt křídlatka japonská.
Živá příroda: Lesní společenstva jsou ukázkou přirozené dřevinné skladby Kohoutovických lesů. Nalezneme zde všechny významné druhy stromů 3. dubobukového vegetačního
9
Co nás zajímá Bude zima, bude mráz, kam se, šnečku, kam schováš? Když se řekne šnek, představí si většina lidí pomalým tempem lezoucího živočicha s domečkem na zádech a očima na stopkách. Gurmáni možná vzpomenou známou francouzskou specialitu a zahrádkáři zase nezvané hosty svých zahrádek, pochutnávající si na tamější úrodě. Šnek je však jen lidové označení některých zástupců velmi početné skupiny bezobratlých živočichů, odborně nazývaných plži. V přírodě se s nimi můžeme setkat téměř na každém kroku, jen se musíme umět dívat a hledat, takříkajíc s očima na stopkách. Pojďme si dnes o plžích něco málo povědět, protože je velká škoda, pokud zůstávají tihle pozoruhodní tvorové i přes svou všudypřítomnost bez povšimnutí. Že se blíží zima a plži stejně nebudou k mání? Kdepak, můžeme se s nimi setkat i v této době a dnes si také povíme kde. Plži tvoří podle klasického systematického řazení jednu ze sedmi tříd obrovského živočišného kmene zvaného měkkýši. Většina zástupců tohoto kmene žije v mořích, a u nás se proto můžeme setkat pouze se zástupci jeho dvou tříd, a to s plži a mlži. Zatímco mlži mají tělo chráněné schránkou tvořenou dvěma částmi lasturami a vyskytují se pouze ve vodním prostředí, tak plži mají vyvinutou pouze jedinou schránku – ulitu nebo žádnou (nazí plži) a mohou být jak vodní, tak suchozemští. A právě o těch dnes bude řeč. Snad každý se už někdy setkal s naším největším suchozemským plžem, běžným obyvatelem zahrad, světlých
Obr. 1
hájů a křovin, hlemýžděm zahradním (Helix pomatia, obr. 1). Jeho ulita dosahuje velikosti okolo 4 cm. Mezi další známé, přibližně dvoucentimetrové druhy patří například suchomilka obecná (Xerolenta obvia, obr. 2) nebo páskovky (u nás 3 druhy rodu Cepaea), rovněž se vyskytující i v blízkosti lidských sídel. Většina dalších druhů našich plžů však v dospělosti dosahuje pouze malých rozměrů, často jen několik málo milimetrů. Z tohoto důvodu bude jistě pro mnohé z vás překvapením, že
10
Obr. 2
na území ČR je aktuálně známo až 244 druhů měkkýšů (z toho 216 plžů). Suchozemští plži jsou silně vázáni na stanoviště, ve kterých žijí. Obecně se dá říci, že dávají přednost vápnitým substrátům, protože vápník potřebují pro tvorbu své schránky. Pro jejich zdárný vývoj je stejně tak důležitý i určitý stupeň vlhkosti stanoviště, protože jejich tělo je značně náchylné k vyschnutí. Většina plžů je také proto nejaktivnější za vlhkého počasí, zatímco za sucha vyhledávají nejrůznější úkryty. Výbornou ochranou před vyschnutím je sama ulita, do níž se většina plžů může zatáhnout a odolávat suchu vytvořením dočasného pergamenového víčka. Velké druhy takto mohou přečkávat i několikaměsíční suché letní období. Říká se tomu stav snížené životnosti nebo také letní spánek. Nás však teď zajímá spíše ono blížící se chladné období, tedy zima, zmrzlá půda a sníh. Jak na tuhle situaci reagují naši plži? Strategie jsou různé. Většina našich plžů vyhledává před mrazem stejně jako před suchem nějaký úkryt. Velmi často se pomocí své svalnaté nohy a ulity zahrabávají do půdy. Záleží přitom na velikosti druhu, půdních vlastnostech a síle mrazu. Některé, především velké druhy, se dokážou zahrabat velmi hluboko. Například výše zmiňovaný hlemýžď zahradní může přežívat zimu zahrabaný i půl metru pod půdním povrchem. Aby lépe odolával suchu, vytváří si v ústí ulity pevné vápenité víčko, odborně zvané epifragma, které se celé odloupne až na jaře po probuzení. Menší druhy, které se nezahrabávají tak hluboko, využívají izolační funkci rostlinného krytu, listového opadu a v neposlední řadě sněhové pokrývky. Tak vzniká v blízkosti půdního povrchu, kde plži žijí, teplejší mikroklima. Pokud je navíc k dispozici dostatek potravy, tedy zejména odumřelých částí rostlin, čile to tu žije a leze i v zimě. Pro některé druhy zima vždy znamená konec života, to jsou druhy žijící pouze jednu sezónu, přičemž přezimují pouze jejich vajíčka, ze kterých se obvykle na jaře líhnou mladí jedinci, tedy nová generace. Jiné druhy, dožívající se vyššího věku, zimu přečkávají. Délka života je z velké části daná velikostí jednotlivých druhů. Například náš starý známý hlemýžď se běžně dožívá šesti a klidně i více let, takže si zimní spánek dopřává během svého života vícekrát. Nikdy však není zaručeno, že se všichni přezimující jedinci jara dočkají. Zima mnohdy bývá krutá a i ve šnečím světě platí, že přežívají nejsilnější. Jana Dvořáková, studentka ekologie (zaměření malakologie)
Tip na výlet Mapování naučných stezek V průběhu letních měsíců mapoval Rezekvítek brněnské naučné stezky. Vše probíhalo na zakázku Magistrátu města Brna, který chce tyto informace také v budoucnu poskytnout obyvatelům Brna. Na území města jsme nalezli čtrnáct klasických naučných stezek, z toho jednu cyklostezku. Mnohá zajímavá místa, často Přírodní památky, jsou označena pouze naučnou tabulí. Samostatných tabulí se nám podařilo nalézt něco kolem dvaceti. Nejvíce stezek se nachází v lesnatých oblastech severní a západní části města. Všechny stezky jistě stojí za zhlédnutí. Často mají velmi zajímavý obsah (nejsou-li poničené), vždy vás však zavedou do malebných zákoutí brněnské přírody. Pokud se tedy i v zimě rozhodnete nesedět doma a vyrazit na nějakou procházku, jistě vám doporučujeme se po stopách nějaké naučné stezky vydat. K tomu, abyste věděli, kterým směrem vyrazit, přikládáme tento seznam námi objevených stezek: Bohunice: NS Bohunice Bystrc: Hrad Veveří, Jelení žlíbek, Povodí Moravy Jehnice: Krajem říčky Ponávky Lelekovice: Stezka zdraví Kníničky: Brněnská přehrada, jak ji neznáte Kohoutovice: Údolí Kohoutovického potoka
Lesná: Ekostezka Lesná Líšeň: NS Hády a údolí Říčky Medlánky: Medlánecká NS Nový Lískovec: Kamenný vrch, Přírodním parkem Bobrava Ořešín: Významné krajinné prvky Ořešína Žebětín: Obora Holedná A pokud při svých toulkách po Brněnsku objevíte další stezku, kterou nemáme v seznamu uvedenou, budeme rádi, když nám o ní dáte vědět. Petra Pakostová, koordinátorka Tvůrčího centra
Lesní mimičarování aneb Lesní čarování pro nečtenáře Publikace Blanky Ponížilové, autorky čtyř dílů Lesních čarování, obsahuje aktivity k tématu život v lese. Jsou zde pracovní listy vhodné ke kopírování, mnoho námětů, her, barevných fotografií a vystřihovánek. Aktivity jsou tentokráte cíleny také pro nečtenáře – tedy děti předškolní. Cena publikace je: 90 Kč
11
Vybarvi: 0 bílá 1 žlutá 2 fialová 3 zelená 4 hnědá 5 černá
Karty stromů – Listnáče 1
Co tvoříme
Výuková pomůcka obsahuje sadu karet se siluetami stromů, jejich jednotlivými částmi a slovním doprovodem. V metodice najdete řadu námětů na využití karet. Druhý díl představuje pět našich nejběžnějších listnáčů a navazuje na Karty stromů – Jehličnany. Pomůcka je určena především dětem od 3 do 10 let.
Lesní ekosystém Tento počítačový výukový program pro interaktivní tabuli je věnován ekosystému les. Najdete v něm modul zaměřený na lesní patra a jejich obyvatele, modul zaměřený na lesní dřeviny a modul zaměřený na potravní vztahy. Vše doplněno o několik hříček a opakovací kvíz.
Hravé říkanky pro šikovné všeználky
Karty chráněných území
Co nevidět bude v prodeji také nová publikace, určená pedagogům, rodičům a vedoucím kroužků pracujících s menšími dětmi. Obsahuje řadu námětů pro tvoření z přírodnin a odpadů. Každý návod je uveden veselou říkankou a krátkým naučným textem.
Vydali jsme dalších 5 karet chráněných území. Do sbírky tak přibyly: PP Augšperský potok, Holásecká jezera, Soběšické rybníčky, Žebětínský rybník a PR Černovický hájek.
březen – duben 2010 – Jarní výtvarná soutěž
Co bude
březen a květen 2010 – Pokračování cyklu historických a literárních vycházek po Brně – Sraz s Duchem místa
30. listopadu – 23. prosince – Prodej vánočních jedliček na různých místech v Brně a Tišnově 13. února 2010 – Sněm Rezekvítku – letos na novém pracovišti Lipky Kamenná, Brno
duben 2010 – Výprava za netopýry do Moravského krasu – zoologická exkurze konec dubna 2010 – Den Země – společná akce brněnských organizací sdružených v síti Ekoporaden JMK květen 2010 – Zelený list – přírodovědně-tábornická soutěž
13. března 2010 – Rozrazilový ples – již tradičně ve Společenském centru Bystrc 27. března 2010, 10:00 hodin – Jarní výsadba jedliček – Masarykův les (mezi Soběšicemi a Útěchovem)
květen 2010 – Pouzřanská step – jedinečný kus přírody na dosah – botanická a entomologická exkurze
Vydává: Rezekvítek, sdružení pro ekologickou výchovu a ochranu přírody, Kamenná 6, 639 00, tel.: 543 216 483,
[email protected], www.rezekvitek.cz
Rezekvěty 2/09, redakční uzávěrka 20. 11. 2009; grafická úprava Petra Pakostová; zdroj fotografií archiv Rezekvíku. Signované příspěvky nemusí vyjadřovat stanovisko celého Rezekvítku. Podpořilo Statutární město Brno a MŠMT.
12
