398 Tvrilčí osobnosÚ Rťrženy Svobodové
RriženaSvobodová - dočtešse toho v každépňíručce literárně historické- vstoupila do literat,ury s t,.zv. generacílet devadesát1fcha jest posud její čelnápiedstavit,elka.Ale to neňÍkámnoho, to neňíkánic tomu, kdo ví, že do této generacepočításe Machar, Šlejhara Mrštík stejně jako Bňezi'.u, So,.", Í{laváček.Tvrdil jsem již pť.edlety, tňebasjsem naráŽel na odpor, a tvrdím dnes. znova' žet. zv. generacez let,devadesát1ichnení nic jednotného, neníjednotka lit,erárnělristorická; a dnes dodávám, žejest tňeba rozděliti ji alespoil ve dva rit,vary. Neboéco má společného Machar se Sovou, aénedím s Bňezinou? Nikdy nesvedeštohoto trojího umění v jeden typ. Nepučí ze stejn;ich koŤenri,není vyrazem téhož,ba ani ne pňÍbuzného poměru k Životu a světu - patňídvojí duši, dvojí generaci podstatně r zné: dvojí ztělesněnínárodního ducha. To, čím okouzlovaly první práce Rriženy Svobodové, její Ztroskotáno, její Písčitáprida, Pňetížen1f klas, Zamotaná vlákna, Pozlacenou branou dobrodružnémladosti (první skizza k Milenkám), její první studie k Zahradě irémskéna konci devade. sát;ich let v Lumíru, bylo cosi zcela novéhov česképrÓze, cosi teskně kňehkého, mladého, letorostného,sensitivně melodického,cosi cudnéhoi žárnéhozároveů,čímzpívaly tehdejšíverše Sovovy a první verše BŤezinovy' sebranépakvTajemnédálky, první erotická dramat,aHilbertova a jeho první povídky. Ve v1f. tvarném umění vytváňel právě tehdy rovnomocninu tomu J. Preisler sv1imi chladn;imi jary, podložen1imivnitŤním žárem,
mízou vroucí v tělech a stoupajícído bolestně rozpukl;fch rtri, erotickou melancholiíjinochri a dívek osamocen;ich,bezradn;fch, bez včerejška a bez zítňka, nevykoupen1,ich, a pňece vyvolen;ich. Tato nová prÓza lišila se rozhodně nejen od staršíhouměnÍ realistickéhorázu Šimáčkovanebo Svobodova, n;ilbrŽi od mladšíhoimpresionismu V. Mrštíka. Tu i tam dostával se ke slovu uměleckf zralt. Ale kdežto oko u staršíchrealistťrzjišéovaioa popisovalo a pňipravovalo jen pťrdupňezvědu,rozumu, indukci hledajícízákon společensk;i,kdeŽto u Mrštíka klouzalo labužnicky po povrchu a strojilo si kvas a hod tepl1fch barevn;Íchskvrn, u Rriženy Svobodovétoto oko opíjelose Životem a uctíualojej lyricky a nábožensky jako tajemství tvorby vesmírné.o Šte;harovi ani nemluvím: tak samozňejmf jest rozdíl mezi zmučen;im, kvapn;im, umíněně podezírav;im a nedrivěňiv;Ímpohledem misantropickéhoškarohlídaa lyricky uctívajícím,zbožnémilujícím zrakem Rliženy Svobodové. Ano, šlotehdy česk1fmuměním a českoupoesiínovéjaro s kypěním miz a šéáv,v rozpuku poupat, v burácení jarních větrri, s červánkoqfmi záŤemi čistě hoňícímina studeném nebi, jaro omamné a cudné, na povrch chladné, ale uvnitŤ žárné,pravé jaro preislerovské,jaro, jakého v ní nebylo od dob druŽiny májovské a lumírovské,ale mámivější ještě, tesknější,hlubší, pohnuté v temnějších,rirodnějšíchvrstvách - ale ne všichni z t', zv. generace let devadesát,1ichje cítili, ne ušichni je nesli; jen čdstjich. Generace let devadesát;ilchjest jakési hraničné pásmo, v němžmísíse starés nov1í.m, vedle zítť'ejšího. vňe včerejší generace let devadesát;fch, Jak karakteristické pro tuto črÍsÍ že v díle jejím znova ožívajív nov;Ích obměnách a s novym smyslem lrlubokésymboly a životnízkratky máchovské,poutník a uězeťt|Setkáš se s nimi i v díle prvního Bi'eziny, i v tehdejším díle Sovově, i v prvních pracích Rriženy Svobodové.Ano, novy svět se rodil, a rodil se v hlubokém,tesknémosamocení,odloučen od sv1iclr otcri a zapňen jimi; cosi nového počínalose ze sebe; znova rozbíhalo se ze sebe život,akolo. Své vlastní touhy, sny,
funlrce musil promítnouti ve vnějšek tento nov;f, mlad1i život a zalidniti jimi pust1i, nehostinn1fvesmír. klasu. Čtěte1en pozorně lyriclry meditativní závěr Pňet,íženého ,,Zaniká a rozprchává se podstata nevysvětlitelnéhojá, jen jedinkrát za věčnostskupená, rozcházi se zdlouhavě jako ti' kteňí se se naposled u v;iclrodu chrámového, zričast,nili slavnosti, stísrrivše již nilrdy nesešli,je rozvát na všechny za těch podmínek aby se jak strany, tehdy Ťelrla,potuln1i kosmick prach, seLkavšíse z deseti zemŤelychsvětri, kter;f náhodně zavíňil na chvíli v jednotném tanci? I(dož to ví? Jisto, Že prošla beze stopy, bez slovo, jako neztělesněnír rnyšlenka... uŽitlru;tišejako neproneSené jako paralipomenon Nláchovo Nezní tyt,o mučivě na]étypické havé, rozryr.né otázky po smyslu a posledním ričelu ]idského bytí - typicky máchovské i sv;imi ot,azníky?A nezalehla jejich ozvěna až do bezr'ychodnéholabyrintu, v němŽ zbloudil Valentin z ,,Povídky o mladémmnichovi.. - ,,A není nic, není nic, není nic!.. volal Valentin - nebo v němŽ poiácí se jin;i mnich, později Blahoslaven;i? Neboé co jest Ztroskotáno? Vnějškově pňíbělrmladélro erot,ickéhoomylu, jímž m;i'líse mladá nezkušená dívka v hrubém, cynickém muži-světákovi. Na první pohled včc bez hlubšího bezt,losahu:ale vpravdě tento blud, tento omyl nepoučeného, radného, bezmocnéhomládí jest tragicky, vraci se v mnolrych pozdějšíchpracích autorčin;iclr,není mu opravy, hubí a zabíjí ty, kteŤía které se ho dopustili. Ještě v posledníknize básníňčině Po hostině svatebníjsou tňi práce, a práce hlavní, v nichž takov1!. omyl jest osudn;i. ',Ano, ano, člověk nevolí z vel]résvoLrody duše,jak jsem někde čtla,čIověkvolí z hlubiny sv]i'clrzatmělostí. PodŤeknese u oltáňe a je vyhnán do života jako na trh bláznii,.. praví Malachie z Brankova. Oklamatelem-zhoubcem své Ženy Marietty je Benedikt z ,,Vykoupení..;a neschopttosťdohor'oi.iti se eroticky ničíŠimonaa Vilrtorii v povídce ,,PŤišelclen... Co jest Písčitá prida? Na vnějšek historie neblahého, nerovnéhomanželstvísensitivní,jemnéženya }rrubéhomuže,lrter1y+ ji pňelstil v rozhodnou c}rvíli,aie vpra-'.dčmelancholie mládí
I I
L
i t t
bezradného,podvedenéhoo svá práva 101 zmaňeného,nepoučeného, na radost. Co jsou Zamotaná vlákna? Souběžn1ipňíběhdvou žen,jedné méně krásné,ale moudré,oddané,ukázněné a druhé krásné,ale těkavé, lačnéživota a jeho bolestnéhoplamene a hynoucí podle tolro v jeho žáru jako mrira v plameni svíce. Proti této starší generaci,jejížspor jest žalostněrozňešenŽivotem, staví básníňka mladší pokolení ženské,toužícípo světle poznání a jeho osvobození. S jak;fm v sledkem? ,,JinéSny' poznamenala babička,ale tak smrteiné. Dej jim, Bože, pňejíti bez bolesti, bez zášLi, bez utrpení' bez zklamání.'. Pak pohodila rukou, neboézna]a marnost svélroprosebnéhovzdechu... osamocení ležíjak kletba nad osudernhlavních postav Z prv. ních prací RúŽeny Svobodové.Jest to klet,bavšehonového;osud každéhosilného,opravdor'ého,nekompromisníhomládí.,,JSern jako noqi zločin,na kter1i ještě nenašli zákonu. Nevědí, podle čeho mne soudit'.. praví o sobě olga z PíeLiželéhoklasu. Ale nemohl by tento protest státi nad NÍáchov;fmMájem? Nad cel;fm jeho dílem? Nesnadné bylo tomuto novému mladému tvaru zabydliti svět, organisovati život,;zrušiti osamocení,napjati a vybudovati dráhy, které by vedly od něho k druh;fm; dorozuměti se s lidrni každ;i, kdo z něho i věcmi, pŤipodobniti si je. Ale zato blažen1ii jím prošel! Jen ten, kdo tvoňí ab ouo' od základní vyšel, kdo buriky, neepigonsky a neeklekticky, z opojnéhopocitu a vědomí čehosiprvotného,neodvozeného,zachovává si dlouho básnické mládí. A je zachovala si také až do dneška R žena Svobodová. Povšimněte si jen posledních jejích knih. Posvátného jara (1911) a Po lrostině svatební (1916). Jaké knihy cele a ryze básnické,se všímpelem milost,néněhy! Neot,ňelé, naivní, sladké, prostné, bez líčidla,bez narkotik modernistick;Íchliterárních lékáren, bez koŤenía receptli artistické kuchyně! Byla kdy napsaná u nás taková píseĎrytíňskélásky služebné, služebnéz pňekypujícíhovnitŤniho bohatství, z radosti a pro radost, jako jest povídka ,,o pozorném milenci.. v první lrnize? 2|' Kritlcl(é ptoj()vy 10
402
Takov1i čist1ia opravdově cudnf pŤíběhdětskéhomilování, jako jest Luciino a Vláďovo v ,,Proserpince..,na niž padne t,ak náhle a nelítostnějinovatka jarního mrazu? Zahleděl se u nás někdo z dospělych se soucitem tak vážn1m, tak ťrzkostn1fma zričastkterézaplavují a pustošÍ něn;Írnna kalné proudy jarních prrit,rží, sbírky dobu puberty jako RriženaSvobodová v ,,Povodni,, z t'éže jemnějšírn povídkové?Vyvolal nělrdo s většílaskavostí zraku, s taktem srdce dětsk;i a panenskf život s jeho radostmi, ale i nejist,ot,amia utrpeními jako básníňka',Dět,skéhoráje.. v Čern;iclr myslivcích a ,,Pokojného domu.. v Posvátném jaňe? Celé Po. svátné jaro jest kniha jedinečnéricty a lásky k mládí, za néŽ nemriŽe b1iti dosti vděčno.Plné ricty k jiiňnímu životu, k jeho zoŤi,k jeho mladému bouňnémuvínu, piné pochopeni a soucitu k rnladétvárné duši, která se formuje z nitra ve vnějšek, plné lásky k tomuto plastickému ději a jeho svatému tajernství jest toto dílo! osudnélásky, A v knize Po hostině svatební jaká velepíseťr silnéjako smrt, z nížneníuniknutí, jsou povídka první a poslední, ,,PňíběhMa]achie z Brankova.. a ,,PŤišelden... To není básněno z rozpomínky na mládí,to jest básněno ze saméhožhavéhostňedu mládí, z jeho ohně a vrlně - to jest jejich ryzí a pŤím;ivyraz. ,,oko naroubované na srdce,,,tak vymezil správně a ]rrásně Rodin pojem umělce-tvrirce. Není básníka bez nového, heroického, objevitelskélrozraku; on jest dobyvatel života a světan on zabírá nov1i život v celéjeho šíŤia dálavě. Srdce, dušejest pak tohoto nového světa stavitel, organisátor a zákonodárce, někdo, kdo pojí, ladí, harmonisuje, pňekládá ve vyššíoblast, světla a jeho melodie. pracíchRriženy Svobodovéměl ritočnědravou Y nejprunějšíclr pŤevahuzrak. První její povídky, ,,PohŤby..,,,Nepňipjatélodi.., jejídramatická práce,veselohraV ňíšitulipánki1, ,,Dámsk;i večer.., román Ztroskotáno jsou zalidněny pitvorn1i?mipostavarni, viděn1fmi zrakem, kter;i svléká se šatri,vniká pod pleť, proleptává se do každévrásky. Teprve později stává se viděni její melostává se z uidění zÍenía častoi intuitivnÓ jasnozfení. dič'tější,
aby sis myslil Zrakldrží nyní rovnováhu srdce, čímžbych nerad' t,o jest srdce' jí Nikoliv: pňíbuzného. sentimentaliiu nebo něco právě smysl pro rnelodickémocnosti životní. Zrak zabiiá životní povrch, životní šíŤi,životni dálavy, ale a hlubásník musí uměti se ztotožniti i s bytostn;irrri temnotami mít,i musí oka krorně Básník binami, kam nepronikne nikrly olro. jeho a život,ní dění pro i smysl pro orgínisaci tepléhoživéhotěla, tajemnli rytmus, teP a tok. Rrisi Riizeny Svobodovébylo by moŽno vysti1rnout,iv tomto smyslu tak, že z mladé spisovaťelky-pozorovatelky,kara}it'eri_ ugprauouasujici ostŤeaž do karikatury, stává se největšínaše Němcové. telka, fabulistka,bdsníňlravedle Boženy je, miif čtenáĚ'i, vyp.n.,o"atel, fabulist,a, básnik epiclr;f, to vzácné koŤení,a možno Ťíci,den ke dni vzácnější. Tato tňi slova jsou mně souznačnáa znamenaji mně posvěcenéhoumělceslovesného,kterydovedeb1itiprávživotu,aprávč -, jako životu - jeho proměnlivosti, prchavosti, mnohotvarosti těsněji životu nikdo jini,. vypravovatel a fabulista pŤibližujese jeho vyhně, než kdo jin;i, r.ystihuje jej v jeho korrzlu, noŤíse do ve všech život Vystihuje bájí. starych žije v ní"jato sálamandr jesb čelro v tom, to a právě nelogíčnostech, j.t'o ""togičnostech, co rozumem' zbadati nent možno se dopočísti'co není možno básník uniká našemu v]ipočtu a logickému dohadu. F'abrrlista, sobě epick1i jest rnně áále ten, kdo dovede se pfeutělitiv byt,osťi ''.5.."áat""ějši, zcela cizí kult,urnimu stupni, na němž Žije,.v bytosti primitivní, které zdají se spíšeduchy pňírodníminež lirlmi: ., p"ui;7Ť",cikány, poutnílry,žebráky, tulálry, zbojniky, rusalky, nich vtiy, divoZenky; ten, kdo dovede oL.jeviti a obejmouti v posud našínivedusi kra;e clivotého,zapadlélro,rnálo dotčeného ltrjíctzápaclnícivilisací městskou. U nás dovedia toho Božena Němcová a paní Rrižena Svobodová. Nebylo to národopisnésludium, ani strrdium lidové duše' jak se Ťtká, co uzp,isobilo Němcovou k tomu, že vystihla ve svém díle tolik licli primit,ivních, divoce vášniv1ich, lrorce nebo její básnické srdce,dar jeha obraznosti, temně živeln;iclr, "íboz
místy až myt}rotvorné; sv nr básnick1im srdcem cítila se s nimi zajedno, byla s nimi totožná od počátku. Podobně jest tomu u Rriženy Svobodové.Dovedla se pť.evtěliti jako Žádn1iz jejích vrstevníkri,žádná z jejích vrstevnic v bytosti živelné, sladké, mámivé, primitivní, v děti, past;frŤe,lovce, poutníky, vel]rémilence, svridce a bitce, ve vášnivéženy-milenky, v tanečniceposedlétancem jako démonem'v byt,ostináměsíčné, zasvěcenénoci a umírajícíjako od tajemné rány, když padne na ně pohled mužtiv, v Meluziny, které žijí prilí života ještě v jiném, temnějšímživotě, neŽ jest světlo denní... Dovedla v Černych myslivcích vyvolati v život zapadl1ilhorsk;i kraj v;fchodomoravsk;i, vzkňísiti jej v legendární kráse a záňi dnes již pohaslé,pokropiti jej vodou živou, dáti rnu zachvěti se na hodiny vyhasl;im životemminulosti, kter hoňíjižjen v star;fchlidoqi'ch písních,baladách, pověstech.. . Není náhodné, žebásnick;i' vyraz krásné pr6zy Rriženy Svobodové je častopňímobaladouy,žeznd motivy snové,tuchy, pňedzvěsti, osudovénápovědi; že vyt,váŤívelilrévášně, urputné, nenenávist,i,poslání zasvěcenémstě až za hrob. ]ronečné jsou balady ,,Vítr prilnoční..a ,,PŤevez,pÍevez, pňevozníčku.. erotickéo snovyclrmotivech pňedzvěstn;ich.,,Povídkao mniclru.. jestpohádka napsaná na motiv máchovské marnosti a máchovpouti.., sneskéhozoufalství,bezmála scénazjeho ,,Krkonošské ridolípražskézasená s abstraktníchmrazn;Íchqiišin do líbezného hrady klášterní;a ,,Blahoslaveny.., symbolická legenda o čisté prostnéduši,zabloudilév les lidsk;ich šelem,podobn;Ílesu z prologu Dant,ova. ,,Historii pošetilélásky.. označujeautorka sama za ,,legendushelleyovskou..:dějstvuje se celá na pomezísamoty, snu, vyhnanství a smrti, a sienská episoda z Dantova ,,očistce.. jest, jí něIrolika sv1i'mi teskn11imiverši hudebním doprovodem. ,,o krásné Marii.. jest,skoro pohádka o kouzelnéprimitivni bytosti lidské, pňenesenédo mučivéhosložitéhosvěta civilisace a jejích konvencí a rychle v něm hynoucí. Čern;im myslivcrim udává pak baladická intonace pňímoráz i skladbu;na ,,Maryčce tanečnici..,na ,,Nedotknutelné..,na ,,SveŤepé Meluzině.. jako by
ulpěl dech mythick;i': jsou tvoňeny srdcem mythotvorn;im, a chceš-lijim naléztiobdoby, musíšjíti ažk básnick m sklarlbám Erbenov;fm. ,,Pozorny milenec.. z Posvátného jara jest rytíňská romance erotická, jakoby obrozen;Í svit ,,nového sladkého stylu.., zbásněn1ii nčjak;fm moderním Guidem Cavalcantim knihy jest ,,veliká rozpukaná prÓzy; a v ,,Pokojnémdomě.. z Léže bŤÍzase zpupnou' rozkolébanouhlavou.., v jejížkoruně spává mlad;i bťrh,než odletí za sv;im tvrirčímdílem. A v nejnovější knize Po hostině svatební pŤíběhMaiachie z Bran]rova, pozdě poznávajícímuže,kter1fby jí mohl dáti radost životní,jest komponován jako balada ritěku pŤednenáviděn1fmrnanželema jeho pomocníkem, balada pronásledovan;fchmilencti, balada zoufalé honby za minutou štěstí,krvavá balada, kde terč pro kuli ne. piítelovu jest vyznačen znamením na mladé hrudi rrbohéoběti. Baladick1iÍmotiv prst;fnku zásnubného,vrženéhovhněvu a rozlroŤčení do ňeky zavrŽenym milencem Vítem Širnonem,províjí se povídkou ,,Pňišelden,,z téŽeknihy... Celébásnickédílo R ženy Svobodovéjest,inspirováno láskou k životu, ne k životu jako lr požitku, n;fbrž životu jako tuorbě, Rrižena Svobodová tvoĚila vždycky horce, neustydle, z varu chvíle a na její pokyn a v;?zvu. Umění bylo jí zároveri i vyrazem života i jeho stupĎováním, jeho napětím za vyššímilepšími v uměnÍživot se jí nejen zrcadlil ritvary a hodnotami živobn1fmi: sílil, tŤíbil,a to pňiroa sám v sobě poznával, nyb i očišéoval, zelé již tím mravním risilím a napětím, kter1im jest každ1i'akt opravdu tvoňi-,z;i.. Nic nebylo jí vzdálenějšího,nic cizejšíhonež l,art pour l'arÍ,nauka o umění, které jesť Se svou rozlrošícílem samo sobě: nic odpornějšíhonež mrtvolné formulky podvodné alchymie iŽiumě1ecké. A proto porozuměla talré první velilré němé v1fzvě pňítomné chvíle a odpověděla na ni rázem činem,činem stejně tv rčím jako kterákoli její skladba slovesná' Mínímnárodně zác]rrannou akci Českéhosrdce, lr níŽ dala podnět, kterou učlenila a vtělila v národní svědomi české,jížvěnovala své dny i noci, odloŽivši načas i pero. Bude již pi'ed budoucnostíp1fchou českéstrany
agrární' že podala jí k dílu tomu ruku pomocnou' že podepÍela ji svou vzornou organisací:vykonala tím čin humánně kulturní, čin sociálníhobratrství, cennějšípŤedbudoucnostínežceléstohy deklamacemi sociálně politicsebekrásnějšími papíru pot,ištěného k;fmi. Soustavné akci vyhladovovací a vylidĎovací, jejímž terčem jsou naše zemé,čelise tu prostť'edkystejně dťrmysln1imia nadto nesmírně čist,fmia ušlechtil;imi,a rušíse tak alespori částečně jeji rozpočty.A kromě toho dušečeskéholidu tím, žese jí v dridílooběti, dorristá heroismu, věňea lásce ukládá toto sebezapíravé jinych jiŽ směrech i v a vynutí si dňívenebo kter;f projevuje se později podiv celéhosvěta a skloní ve chvíli rozhodné závaži v náš prospěch.Tisícea brzy snad již desettisícedětí- celépÍíští z pose takt,oa budou se pŤenášet,i generacenárodní - pŤenášejí činu básníňčinapÍesdnešnímoňe bídy, žalu, krve, hladu a smrti do své budouci vlasti, do našíZemě zaslíbené. Zase jednou u ČecfuichSlouo tělem učiněnojest. A byly to vŽdycky vrcholné chvíle česk;ichdějin, kdy v čin a skutečnostnárodně společenskouvtělilo se nábadné nebo pro. rocké slovo myslitelovo nebo básníkovo, slovo lásky, víry, síly, slovo duchovéhoi tělesnéhobratrství. BudiŽ tomu tak i nvní!
Národní podobensffi
Úvorby Bňezinovy
Z pocit'u nejhlubšího,smrtelného osamocení tryská básnická tvorba Bňezinova; a tryskala tak vždycky u všechvelk;;ichtvrircri rnodernich.Nebylo jiné tvorby pro nás, lrdožjsme byli odsouzeni 1ratomismu moderníhoživota,v němŽ vládly zlomkovitost a svár a kde rytmus lámal se po každévlně, - pro nás, jížňíkajígenecb. Zí'tra bude snad jinak - snad nastoupÍ race let devadesát,;f éra tvorby z družnosti pro druŽnost, jako tomu bylo v tŤilrráte blažen1fchčasechantick ch; učeraa dnes nebylo a není jinak. Lékem proti osamoceníjest modernímutvrirci tvorba. Tvrirce vytváŤí své dílo z pot,íebg, z tísně,z hr zg: doplnit,i se, uniknouti samotě, vyplniti ji, zalidnit,i ji! Tato bolestná potŤeba nebo milostné pňekypění, n;fbrž skoupá t,íseĎ- stojí nutnost jako železn1fzákon nad moderní tvorbou, zároveř její velikost i bida. Ne št,ědrj'modleskem marnotratnéhoživota, nfbrž jeho bolestnou náhradou bude ti umění,stojí psáno nad toutobranou. Moderní tvrirce tvoňí, aby unikl hrrizám samoty. Umění jest mu cestou k vykoupení a nástrojem sebevykoupení. Život klade za jeho podnož a b|iži se k němu trnitou žhavou stezkou asket,ickou: mnich, mučedník,sebeobětovatel, fanatik a vyznavač. Pamatuješ se na báseř ,,IJměnl..,kterou jako vášnivfm symbo. lem víry uzavírá BŤezinasvou prvnÍ knihu básnickou? ,,Na hranicích sv;fch dní Ti volám: muč a pal I a v bolťrŽaláŤíchmi tváň mou vyběl na sníh: I já v díkrl kadidlo do vrlní spálím žal I Ti ohněm rytmri v básních!..,,A pěnu rozkoše,jižházi láslry var, I na purpur kobercri Ti v bílékvlti nastru I i blaho divčíchtěl, kde
