„Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků“ Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ
Dělnická
Určeno pro
9. tř. ZŠ
Sekce
základní
Předmět
Přírodopis
Téma / kapitola
Vnitřní geologické děje – 2. část
Zpracoval
Mgr. Lenka Grygová (tým 3)
Obsah: 1
ZEMĚTŘESENÍ .....................................................................................................................................4
2
SOPEČNÁ ČINNOST ............................................................................................................................7
3
POHYBY LITOSFERICKÝCH DESEK ........................................................................................... 12
4
PŘEHLED LITERATURY ................................................................................................................. 14
2
VNITŘNÍ GEOLOGICKÉ DĚJE – 2. ČÁST
V této kapitole se dozvíte: Podle čeho hodnotíme sílu zemětřesení Kde je místo s největším dopadem zemětřesení na povrch Země Proč se litosférické desky pohybují Co je stratovukán Budete schopni: Uvést, jaké typy sopek rozlišujeme Vysvětlit, proč jsou místa výskytu sopek a zemětřesení právě v geologicky aktivních oblastech
Klíčová slova této kapitoly: Vnitřní geologické děje, typy zemětřesení, epicentrum a hypocentrum zemětřesení, Richterova stupnice, seismograf, seismogram, magmatický krb, sopečný komín, kráter, typy sopek, doprovodné jevy sopečné činnosti, litosférické desky, jejich pohyby Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2 h (teorie)
3
1 Zemětřesení Zemětřesení jsou otřesy zemské kůry. Při něm horniny praskají při jejich stlačování nebo roztahování. Je vyvolané několika jevy: - závalová – vznikají zřícením stropů jeskyní v krasových oblastech a poddolovaných územích, jejich zdroj se nachází v malé hloubce, jsou lokálního charakteru, mohou způsobit i velké škody, - sopečná – souvisejí s výbuchem sopky, jejich zdroj se nachází v hloubce do 10 km, mají malou intenzitu a jsou lokálního charakteru, - tektonická – jsou způsobena uvolněním energie v geologicky aktivních oblastech, na okraji litosférických desek, v oblastech zlomů, jsou nejčastější, mají nejrozsáhlejší dopad na povrch Země, šíří se po jejím povrchu i do vzdálenosti stovek km. Místo vzniku zemětřesení nazýváme - hypocentrum. Kolmo nad ohniskem na zemském povrchu leží epicentrum zemětřesení – místo s největšími škodami na povrchu.
4
Zemětřesné vlny se šíří po povrchu Země i do jejího nitra. Podle místa vzniku dělíme zemětřesení na mělká (do 70 km), středně hluboká (do 300 km) a hluboká (do 700 km).
K měřením intenzity zemětřesení se používá několik stupnic, nejčastěji Richterova stupnice. Její stupně jsou odvozeny od stupně škod na povrchu Země: Richterova stupnice Následky
Magnitudo 1, 2
Není cítit, lze pouze měřit přístroji
3
Nejmenší hodnota, kterou člověk rozpozná; bez poškození
4
Slabé zemětřesení
5
Slabé poškození budov blízko epicentra
6
Vážné poškození špatně postavených budov
7
Velké poškození budov
8
Téměř úplné zničení
Richterova stupnice nemá horní hranici. Přístroj, kterým lze intenzitu zemětřesení zaznamenat, je seismograf. Pomoci grafického média pohyblivé pero zapisuje trvale vodorovnou čáru. V případě otřesu se pero vychýlí a zaznamená výkyv. Čím větší výkyv, tím větší intenzita otřesu. Grafický záznam zemětřesení nazýváme seismogram.
5
Důsledkem podvodního zemětřesení může být vlna tsunami (z japonštiny vlna v přístavu). Vlivem pohybu kry při zemětřesení se vzedme vlna nebo jejich následná sada a šíří a zvětšuje se směrem na moře i k pevnině. Postupně se umocňuje, až zaplaví pobřeží. Její výška může být až desítky metrů.
V ČR se vyskytují často závalová zemětřesení na Karvinsku (těžba černého uhlí). Slabší tektonická zemětřesení se vyskytují na tzv. mariánskolázeňském zlomu v západních Čechách.
6
2 Sopečná činnost Sopka je vyvýšenina na povrchu Země, která vzniká výronem magmatu na její povrch. Často proniká na povrch také sopečný prach a popel, dokonce veliké kusy pevné horniny (zvané sopečné pumy), které původně ucpaly kráter – otvor na špici sopky. Přívodní tunel, kterým teče magma směrem vzhůru, se jmenuje sopečný komín (sopouch). Zásoba tekutého magmatu pod sopkou je magmatický krb.
Někdy je sopka skutečně tvořena pouze lávou, pak vzniká sopečná kupa nebo lávové proudy na sopce. Jejich vznik ovlivňuje hlavně hustota vytékající lávy.
7
Častěji dochází ke střídání vrstev popela a kamenů s vrstvami lávy, vzniká tak smíšená sopka – stratovulkán.
Stromboli
8
Vesuv Známým stratovulkánem jsou italská sopka (ostrov) Stromboli nebo Vesuv, který pohřbil v roce 79 našeho letopočtu města Pompeje a Herculaneum. V současnosti podle aktivity dělíme sopky na vyhaslé, aktivní a spící. Vyhaslá sopka je a bude neaktivní. V ČR jsou to např. Venušina Sopka, Velký Roudný a Malý Roudný v blízkosti Bruntálu.
Venušina Sopka Spící sopky jsou dočasně neaktivní, ale mohou se v budoucnosti probudit, jejich magmatický krb není vyhaslý. Aktivní sopka produkuje popel a prach, plyny, může chrlit i lávu. Mezi aktivní sopky v Evropě patří Vesuv nad městem Neapol nebo Etna na ostrově Sicílie. Aktivní sopky jsou také na ostrově Island. Při výbuchu sopky dojde na počátku k nebezpečnému uvolnění nahromaděné směsi par,
9
plynů a horkého prachu, které se šíří velikou rychlostí. Tento jev nazýváme pyroklastický mrak (pálí, dusí, pokrývá prachem, zabíjí tlakovou vlnou).
pyroklastický mrak Výbuch sopek často provázejí různé doprovodné děje. V okolí sopek často unikají z prasklin různé plyny, horká vodní pára, kyselina chlorovodíková (fumaroly), oxid uhličitý, siřičitý a sirovodík (solfatary a mofety).
výrony plynů Často jsou geotermální energií zahřívány podzemní minerální vody a trvale (teplé prameny - vřídla) nebo v intervalech (gejzíry) tryskají na zemský povrch. Známou oblastí výskytu teplých pramenů jsou v ČR západní Čechy - Karlovy vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně. Gejzíry je proslaven Island.
10
gejzír 1
gejzír 2
Vřídlo Karlovy Vary
11
3 Pohyby litosférických desek Pevný povrch Země netvoří jednolitá plocha, je rozdělen na nepravidelné a různě velké kry. Ty na sebe volně navazují. Celý povrch Země tvoří 6 velkých a řada malých tektonických (litosférických) desek. Desky se pomalu pohybují po zemském plášti, rychlostí 5 – 10 cm za rok. Protože vzestupné proudy v plášti nejsou pravidelně rozloženy v zemském tělese a nejsou synchronní z hlediska směru, dochází na některých místech k jejich kolizím (tlaku, narážení), jinde k jejich oddalování a praskání. V oblastech, kde dochází ke kontaktu ker, se vyskytují také sopečná činnost a zemětřesení.
Kontinenty se lámou a trhají, na místě puklin se vylévá nová láva. Vznikají oceánské hřbety a nové mořské dno. Také dochází k podsouvání jedné tenčí kry pod druhou, a to v oblasti zvané oceánský příkop. Zemská kůra tak zaniká. V místě podsouvání se horní deska taví a vrásní, vznikají pásemná pohoří.
12
Shrnutí kapitoly Zemětřesení jsou otřesy zemské kůry. Zemětřesení dělíme na závalová, sopečná a tektonická. Místo vzniku nazýváme ohnisko, místo kolmo nad ohniskem na povrchu Země se jmenuje epicentrum. Intenzitu zemětřesení měříme Richterovou stupnicí. Přístroj k zaznamenání zemětřesení se jmenuje seismograf, záznam zemětřesení je seismogram. Sopky jsou vyvýšeniny na povrchu Země, které vznikly výronem lávy, případně hromaděním prachu a jiných pevných částic, uniklých ze sopečného komínu. Střídáním těchto dvou typů vrstev vzniká smíšená sopka – stratovulkán. Horká vlna prachu a plynů, které se uvolnily při výbuchu sopky, je pyroklastický mrak. Podle aktivity rozlišujeme sopky spící, neaktivní, aktivní. Sopečnou činnosti provází výrony par a plynů a teplých minerálních pramen. Pevný povrch Země tvoří 6 velkých a řada malých tektonických desek. Pohybují se po polotekutém zemském plášti. Při vzájemném dotyku se podsouvají, vrásní, praskají. Vzniká nová zemská kůra a také zaniká. Vznikají pásemná pohoří, hlubokomořské příkopy, oceánské hřbety. Tyto jevy provází sopečná činnost a zemětřesení.
13
4 Přehled literatury Nakladatelství Prodos, Zapletal, Janoška, Bičíková, Tomančáková, Přírodopis 9 SPN Praha, doc. Dr. František Pauk, CSc., Mineralogie, petrologie, geologie Internetová encyklopedie Wikipedie http://fyzweb.cz www.google.cz Konec kapitoly
14
