MŮJ TROJÁK Napsal JINDŘICH ČEJKA lesní rada v. v.
II. VYDÁNÍ
S 20 vyobrazeními
VESMÍR nakladatelská a vydavatelská společnost s r. o.
1944
Vytiskla Průmyslová tiskárna v Praze
Obsah.
* Úvod * Stručný popis trojáku * Přednosti a výhody trojáku * O medníku * Hotovení trojáku * Rámek * Okénko * Rohožky * Včelaření v trojáku * Osazování roji * Další ošetřování rojů * Přípravy k zazimování včelstev * Doplňování zásob na zimu * Zazimování včel * Včelstva v zimě * Jarní prolet včel * Péče o včely na jaře * Další ošetřování včelstev * Omezování plodu * Uzavírání matky * Rojení a jeho zamezování * Usazování rojů * Včelí pastva * Sklizeň medu. * Oddělky * Osiřelost včelstva * Ošetření a uskladnění medu * Úschova souší * O vosku * Doslov *
Seznam vyobrazení ( N = náhled obrázku, C = celý obrázek )
Obr. 1. Troják - pohled zpředu N / C * Obr. 2. Jednotlivé součásti trojáku N / C * Obr. 3. Troják s překlopnými letáky N / C * Obr. 4. Rámek N / C * Obr. 5. Korýtko ke krmení včel N / C * Obr. 6. Otevřený troják - pohled zezadu N / C * Obr. 7. Lis na výrobu slaměných rohožek N / C * Obr. 8. Prkenná podložka pro nalepení mezistěn N / C * Obr. 9. Nasazený balonek při krmení včel N / C * Obr. 10. Včelstva obložená slaměnými rohožkami v zimě N / C * Obr. 11. Výkluz pro trubce z kousku mřížky N / C * Obr. 12. Otevřený troják při hledání matky N / C * Obr. 13. V mřížce zasunutý výkluz pro trubce N / C * Obr. 14. Výkluz pro trubce z kousku plechu N / C * Obr. 15. Rojochyt N / C * Obr. 16. Dráty spojené 4 rámky na sbírání roje N / C * Obr. 17. Samičky štítenky smrkové N / C * Obr. 18. Stoleček na medové plásty N / C * Obr. 19. Stojánek na odvíčkování medových plástů N / C * Obr.20. Čelná stěna pro oddělek N / C *
Úvod V roce 1902 jsem si sestavil rozkládací úl na rámky nízkoširoké o rozměrech 39 x 24 cm. Výška rámků mi záhy nedostačovala, a proto jsem si dal zhotoviti v roce 1904 úly s rámky rozměrů 40 x 29 cm a konečně jsem přešel v roce 1924 na rámky 40 x 33 cm. Všechny rozměry výšek rámků jsou počítány bez patek 2 cm vysokých. Vzorem rámků byly mi těsně přiléhavé listové rámky věhlasného Ženevana Františka Hubera, který si je upravil pro svá vědecká bádání. Jeho úly nedošly valného rozšíření, a to proto, že nebyly přizpůsobeny praktickému upotřebení ve včelařství, ale jen účelům výzkumným. V úlech s rámky o rozměrech 40 x 33 cm jsem úspěšně včelařil do roku 1933 a míval jsem jich až třicet. V aktivitě jsem měl všude dosti velkou deputátní zahradu a tudíž i dosti místa pro vhodné rozestavení úlů. Po svém odchodu na trvalý odpočinek mám nyní u svého domku jen malou zahrádku ve výměře 7 arů a nedostatek místa pro jednotlivé úly mne přiměl k sestrojení trojáků. Dají se dobře umístiti na menší ploše, zvláště pod ovocnými stromy, u plotu, při zdi apod. Mezi dvěma ovocnými stromy, 6 m od sebe vzdálenými, postaví se pohodlně tři trojáky vedle sebe. Zde by se pod korunami stromů a v jejich stínu stejně nedalo nic pěstovati a úly zde nezabírají žádné jinak zužitkovatelné místo. A tak včelařím nyní v těchto trojácích s plným úspěchem. Pro jejich značné výhody, při naprosté jednoduchosti úlu a snadné obsluze včelstev, jsem se rozhodl k sepsání této knížky. První její vydání bylo během dvou roků rozebráno a proto jsem přikročil k tomuto druhému vydání.
I. ČÁST
Popis trojáku a jeho hotovení.
1. Stručný popis trojáku Troják má jednoduché dno, na němž je připevněna čelná stěna s třemi česny. Také obě bočnice jsou upevněny, a to jak ke dnu, tak i k čelné stěně. Zadní stěna je však připevněna ke dnu jen dvěma kloubovými závěsy a dá se sklápěti; stejně je připevněna střecha úlu k čelné stěně, dá se nadzvednouti a v určité výši ustáliti. Tak se odkryje vnitřek trojáku, totiž rámky, stojící ve třech řadách na dně úlu, jak je viděti na obr. 5. Máme pak přístup ke každému ze tří včelstev, i k jednotlivým rámkům, které můžeme v kterémkoliv místě vyjímati nebo vkládati, a to bud' jednotlivě nebo v celých skupinách. Vše je tu jednoduché a účelně zařízené, takže každou práci konáme nejen snadno a rychle, ale také radostně. Rámky, stojící v jedné řadě a uzavřené vzadu okénkem neb krycím prkénkem, tvoří samy pro sebe v každé řadě jeden úl. Přední stěna, obě bočnice, zadní deska a střecha jsou vlastně všem třem úlům jen zevním obalem. Před každou prací v trojáku nadzvedneme střechu a sklopíme zadní desku. Chceme-li nahlédnouti pouze okénky, sklopíme jenom zadní desku. Chceme-li však nasaditi balonky nebo se podívati, jak podané krmě ubývá, či je-li již balonek prázdný, nebo zjistiti počet rámků a pod., nadzvedneme pouze střechu. Pohled na troják ze předu je na obr. 1.
2. Přednosti a výhody trojáku
Troják je nejjednodušší úl a práce v něm je velmi snadná, neboť je tu - jak již bylo uvedeno - přístup ke každému jednotlivému rámku a můžeme proto vyjmouti kterýkoliv z rámků, nebo přidati rámek s mezistěnou dopředu, aniž by byly včely na ostatních rámcích vyrušeny.
Obr. 1. Troják - pohled zpředu Přidání souše dozadu u okénka provedeme tak snadno, že to včelstvo téměř ani nepozoruje. Rovněž tak i přidávání stavebního rámku. Rámky můžeme rozděliti libovolně na větší nebo menší plodiště pouhým vložením mřížky; do plástů v ostatních rámcích ukládají pak včely med a tuto část rozšiřujeme v době snůšky podle potřeby přidáváním souší. Doplňování zásob na zimu děje se jednoduchým způsobem v korýtku, které je připevněno pod horní loučkou jednoho z rámků, tedy přímo v plodišti, a to skleněným balonkem s hliníkovou rourkou. Toto krmení se provádí bez nejmenšího vyrušování včelstva. Krmiti proto můžeme i ve dne, neboť korýtko je daleko od česna. Tak se může prováděti i případné nutné podněcovací krmení, jakož i jarní podávání vody, aby včely nemusely vyletovati pro vodu, zvlášť za nepříznivého počasí. Vyjímání medných plástů pro medomet jest též práce velmi jednoduchá, rovněž i nahražování těchto soušemi, nebo odmedněnými plásty. Tyto se nevkládají jednotlivě, ale všechny najednou. Zjišťování, zdali včelstvo s mladou nebo přidanou matičkou má již čerstvý plod, je také velmi snadné. Nemusíme rozebírati celé včelstvo, ale v místě, kde střed nového plodiště předpokládáme, oddělíme část rámků a posuneme je i s okénkem poněkud dozadu. Na odkrytém plástu zjistíme, je-li tam plod vůbec a je-li umístěn správně. Vyhledávání matky je snazší než v jiných úlech, neboť po odsunutí všech rámků od čelné stěny začneme s prohlížením prvního plástu, při čemž zůstává včelstvo v ostatních rámcích v klidu; postupem práce se zase uklidňují včely na prohlédnutých plástech, k čelné stěně opět přisunutých. Zjišťování stavu včelstva a jeho zásob před doplňováním těchto cukerným roztokem provedeme tím, že odsuneme 5-6 zadních rámků, nadzvednutím a potěžkáním těchto odhadneme přibližně množství zásob. Při tom se dá zběžným pohledem na odkrytý plást posouditi i stav včelstva. Pro přezimování včelstev je troják velmi výhodný, neboť v prostoru mezi zevním obalem a vnitřními třemi řadami rámků, jež jsou na zimu obloženy slaměnými rohožkami, udržuje se stále teplejší vzduch než je venku. Vliv tuhých mrazů je tím značně zmírněn a zima nemůže proto vniknouti až k rámkům. Tak má troják mnoho předností a výhod, je při tom zcela jednoduchý a tím i poměrně laciný. Proti mým jednotlivým úlům rozkládacím má i tu výhodu, že otevření trojáku nadzvednutím střechy a sklopením zadní desky je mnohem jednodušší, než u jednotlivého úlu, kde musíme nejdříve sejmouti stříšku,
někam ji postaviti a o něco opříti. Rovněž tak je nutno i zadní desku vyjmouti a konečně pak obě bočnice rozklopiti.
3. O medníku
Mnozí včelaři si "zlepšili" můj jednoduchý úl tím, že nad rámky zřídili medník buď z celých nebo z polorámků. Tím byl ovšem přístup k rámkům v plodišti znemožněn a tato značná výhoda, jakož i jednoduchost úlu vůbec, uvedena vniveč. Zdá se, že většina včelařů se nemůže smířiti s úlem bez medníku nad plodištěm, neboť věří, že je přirozeným pudem včel ukládati zásoby nad plodištěm. A přece tomu tak není. Vždyť včely, původně v pralesích žijící, neměly vůbec medníků a neukládaly své zásoby vždy nad plodištěm. Vždyť se neusazovaly jen v dutých stromech stojatých, ale i ve stromech na zemi ležících, vyhledávaly dutiny v silných větvích a kořenech stromů, suché dutiny v zemi i ve skalách. Tam nemohly ukládati své zásoby nad plodištěm - nebylo tu dostatečné výšky - ale vedle něho, a to buď po jedné nebo po obou stranách. Nebylo tedy přirozeností nebo pudem včel ukládati zásoby nad plodištěm, jinak by byly nízké dutiny opomíjely. I v novější době našla se častěji včelstva usazená pod podlahou, nad stropem mezi trámy apod., často s hojnými zásobami medu a byly to i prostory pouze 20 cm vysoké. A přece se tam sami usadily. Včely, chované v klátech, měly jen ve stojatých špalcích med nad plodištěm, u ležanů však po obou stranách, neboť česno s patkou bylo uprostřed ležatého klátu. Po zavedení rozborného díla měli Dzierzou a Dathe ležany bez odděleného medníku. Teprve Berlepsch zavedl stojany s medníky. V těchto stojanech i ve všech dalších typech stojanů bylo vždy plodiště větší a medník menší, ponejvíce v poměru 2:1 nebo 3:1. V těchto úlech mohly včely uložiti v plodišti dostatečné, ba hojné zásoby na zimu. V úlech s nízkoširokými rámky o rozměrech 39 x 24 cm tomu již tak není, neboť v plodišti je málo místa pro uložení medu přímo nad kruhy plodovými a do medníku nanošený med vybere včelař. V mých rámcích je však nad plodem dosti místa pro uložení takového množství zásob, aby s ním včely přes zimu vystačily a nemusely přecházeti na jiné plásty pro med; to činí až z jara. 4. Hotovení trojáku
Troják jest úl zcela jednoduchý, a proto je také jeho zhotovení snadné. Včelař, který má potřebné nářadí a umí s ním dobře pracovati, dovede si zhotoviti tento úl sám. Jinak si jej dá zhotoviti u některého truhláře nebo ve včelařském závodě odborně podle následujícího návodu. Dno tvoří jednoduchá tabule o rozměrech 164 x 90 cm, sklížená z několika prken 33 mm silných. Toto dno se ztuží na spodní straně třemi svlaky, do vyříznutých drážek zapuštěných. Jeden svlak je uprostřed tabule a druhé dva 18 cm od okrajů. Vpředu se vyříznou kousky dna, jak to je naznačeno v obr. 2. Tak povstanou tři patky 36 cm široké a 18 cm od sebe vzdálené.
Obr. 2. Jednotlivé součásti trojáku Mezi těmito patkami vyříznou se tedy dvě části dna, každé v šíři 18 cm, do hloubky 12 cm. V obou krajích vyřízneme části 10 cm široké, do hloubky 12 cm. Svlaky jsou tedy i pod patkami, a to právě uprostřed těchto. Svlaky jsou zasunuty těsně do drážek a neklíží se. Patky se sešikmí tak, že jsou u česna 33 mm a vpředu jen asi 16 až 18 mm silné. Kdo chce míti dno dvojité, přibije spodem ke svlakům tabuli o rozměrech 164 x 78 cm z prken 13 neb 20 mm silných. V tomto případě nemusí být hoření deska 33 mm silná a stačí 26 mm. Mezery mezi oběma tabulemi vyplníme dobře vysušeným lesním mechem (rokytem), nebo jiným vhodným materiálem. V okrajích zasuneme k mechu lišty přiměřených rozměrů a upevníme je drátěnkami, spodem zatlučenými. Čelná stěna trojáku jest vystavena všem vlivům povětrnostním a proto musí býti dobře zpracovaná, aby prkna nerozpraskala, zvláště jsou-li široká. Nejlepší je čelná stěna dvojitá s výplní. Zhotovíme dvě desky 158 cm dlouhé a 37 cm vysoké z prken 2 cm silných. Prkna volíme užší a dobře je sklížíme. Pak je přibijeme k hranolkům, které jsme si již dříve připravili. Hranolky jsou 5 cm široké, 3 cm silné a 37 cm vysoké. Do obou krajů čelné stěny dáme po jednom hranolku a pro lepší ztužení této dáme ještě dva hranolky uvnitř tak, aby byly všecky čtyři stejně daleko od sebe. Nato přibijeme spodem prkénko 9 cm široké, 3 cm silné a 158 cm dlouhé. V tomto vyřízneme na spodní straně tři česna, každé 34 cm široké a 1 cm vysoké. Česna jsou od sebe vzdálena na 20 cm, v obou krajích zbývá pak 8 cm vedle česen. Prostor mezi oběma deskami je 5 cm široký a hranolkami na tři části rozdělený.
Vyplníme jej vhodným teplodržným materiálem a nahoře jej uzavřeme laťkou 9 cm širokou, 2 cm silnou a 158 cm dlouhou. Přibijeme ji drátěnkami, zatlučenými do obou desek i do hranolků. Hotovou čelnou stěnu postavíme na dno úlu a spodem zapuštěnými hřebíky ji upevníme. Takto upravena čelná stěna neprostydne ani v tuhé zimě; na její vnitřní straně se nesráží pára a první plást nevlhne ani neplesniví. V mírnějších polohách stačí jednodušší čelná stěna. Zhotovíme dvě stejné desky 158 cm dlouhé, 38 cm vysoké a 2 cm silné. Mezi ně vložíme měkkou lepenku, jaké se užívá na podlahu pod linoleum, a pak je sbijeme drátěnkami. Dole je spojíme laťkou 158 cm dlouhou, asi 4,5 cm širokou a 2,5 cm silnou, ve které jsou vyříznuta tři česna jako v předchozím případě. Nahoru položíme laťku stejně dlouhou a širokou, ale jen 1,5 cm silnou a připevníme ji drátěnkami. Ke dnu připojíme tuto čelnou stěnu stejným způsobem, jako stěnu s výplní. Jelikož při postavení prvních rámků k čelné stěně zůstává mezi touto a prvními plásty pouze půl normální šíře uličky, připevníme k čelné stěně v místech, kde loučky rámků přiléhají, lišty 12 mm široké a 3 mm silné. Postranní lišty jsou tedy 34 cm vysoké, hoření 42 cm dlouhé, a to u každého ze tří prvních rámků. Na čelné stěně si to nejlépe označíme, když přistavíme rámek na správné místo k čelné stěně a tužkou podél zevních stran rámku objedeme. Předsíňky zřídíme na obou krajních patkách, prostřední patku však necháme bez předsíňky, aby se lišila od obou vedlejších. Tak včely poznávají své česno snadněji a nebloudí do vedlejších s předsíňkami. Předsíňka zhotoví se ze dvou prkének 12 cm širokých a 1 cm silných, nahoře zkosených tak, že jsou vpředu 24 cm, vzadu však 28 cm vysoké. Přibijeme je po obou stranách k úlové patce slabšími drátěnkami. Horní strany zkosených částí přibijeme jedním hřebíčkem v hrotu k čelné stěně. Na tyto dvě postranice položíme prkénko 13 mm silné, 38 cm dlouhé a 14 cm široké a připevníme je tak, že po obou stranách i v předu o 1 cm přečnívá. Část k čelné stěně přiléhající, musí ovšem býti přiměřeně sešikmena a tam se také připevní dvěma nebo třemi hřebíčky k čelné straně. Toto prkénko tvoří tak stříšku nad patkou úlu a chrání česno před deštěm a sněhem. Na zimu můžeme předsíňku uzavříti jednoduchými prkénky 36 cm širokými, 23,4 cm vysokými a 1 cm silnými. Na vnitřní straně takového prkénka se v obou jeho krajích přibijí lišty 24 cm vysoké. Prkénko, nahoře přiměřeně sešikmené, zasune se pod okraj stříšky a přisune k oběma postranicím předsíňky. Tak stojí obě lišty na kraji patky a prkénko dobře drží, aniž by muselo být ještě jinak upevňováno. Na spodní jeho straně zůstává mezera 6 mm vysoká pro příliv čerstvého vzduchu. K prostřední patce přibijeme po obou stranách prkénka asi takového tvaru jak je vidět na vyobrazení trojáku (obr. 1). Na zimu tam dáme také prkénko, ale jen 36 cm dlouhé a 15 cm Široké. Toto se vloží mezi obě postranní prkénka šikmo, jako překlopený leták a přizpůsobí tak, aby k čelné stěně doléhalo.
Obr. 3. Troják s překlopnými letáky; prostřední předsíňka je překlopným letákem uzavřena Vespod ovšem musí také zůstat mezera 6 mm vysoká, jako u prkének, zakrývajících předsíňky. Na trojáku můžeme však zříditi tři stejné předsíňky s překlopnými letáky (obr. 3). Uděláme je však nižší, vpředu pouze 15 cm vysoké, aby sklopené letáky příliš nevyčnívaly. K patce je připojíme kloubovými stěžejkami, které však nezapustíme do dlabů, ale přišroubujeme pouze navrch patky i překlopného letáku tak, aby po překlopení letáku zůstala dole při patce mezera alespoň 4 mm vysoká. Široká česna můžeme podle potřeby zužovati malými špalíčky klínovitého tvaru, asi 26 mm silnými, které se kladou na patku těsně k česnu, a to po obou stranách. Těchto špalíčků musíme míti více v zásobě, a to v různých délkách, aby se dalo česno podle potřeby bud více nebo méně zúžiti. Špalíčky zhotovíme snadno z odřezků prken, zbylých při výrobě úlu. Boční stěny jsou 78 cm dlouhé a 42 cm vysoké. Zhotovují se z prken 3 cm silných, dvěma svlaky ztužených. Přední svlaky uděláme ž tvrdého dřeva a jen tak silné, aby zcela zapadly do vyříznutých drážek. Toho je třeba proto, aby jinak vyčnívající části normálních svlaků nepřekážely při zasunování slaměných rohožek. Obě bočnice postaví se po obou stranách na dno a přibijí předními částmi k čelné stěně. Ke dnu se připojí několika hřeby spodem zatlučenými. Zadní stěna jest 164 cm dlouhá a 43 cm vysoká. Zhotoví se z prken 26 mm silných a ztuží třemi svlaky. Ke dnu ji připojíme třemi kloubovými závěsy, aby se dala dozadu sklápěti. Po obou stranách vyříznou se v ní drážky v šíři 3 cm, 1 cm hluboké, a to v samém kraji. Dole je drážka 1 cm široká a 1 cm hluboká. Zadní stěna pak zapadá přesně mezi hrany bočnic, ke kterým přiléhají postranní drážky. Tam ji přidržují háčky, umístěné v horních rozích bočnic očka jsou v rozích zadní stěny. Že všechna prkna, k výrobě trojáku upotřebená, musí býti dobré jakosti a hlavně dobře vyschlá, není snad třeba zvláště připomínati. Střecha je plochá, 172 cm dlouhá a 86 cm široká. Mezi dva štíty 78 cm dlouhé, vpředu 12 cm a vzadu 2 cm vysoké (obr. 2), přibije se vpředu prkno 26 mm silné, 164 cm dlouhé a 12 cm vysoké; vzadu pak laťka 2 cm silná, 2 cm vysoká a 164 cm dlouhá. Na tuto kostru položí se prkénka 13 mm silná a 172 cm dlouhá v šíři 86 cm a přibijí se drátěnkami. Slabá prkénka volíme proto, aby střecha nebyla k nadzvedání zbytečně těžká; zato ji ztužíme dvěma laťkami, které umístíme mezi oba štíty ve stejných vzdálenostech od sebe i od štítů. Do předního prkna je zapustíme v proříznuté pro ně části a necháme je o 2-3 cm
přečnívati dopředu, jak je vidět na obr. 6. K zadní laťce je přibijeme drátěnkami. Tak celá střecha zpevní a nemůže se prohýbati. Střecha leží volně na všech čtyřech stěnách trojáku. K čelné stěně ji připojíme třemi kloubovými závěsy a tak se dá zvedati a opět sklápěti. Zvedáme ji na 45-60° vysoko a v tomto postavení ji ustálíme, železným páskem, upevněným na jednom z obou štítů. Železný pásek má dole 3-4 dírky, jimiž se navléká na závěsný kolíček (stačí část hřebíku bez hlavičky), zaražený do boční stěny. Pásek i kolíček jsou na vnitřní straně střešního štítu i bočnice. Střechu pokryjeme dehtovanou nebo asfaltovanou lepenkou. Lepší, ale dražší je ruberoid. Hotový troják natřeme libovolnou barvou fermežovou, ne však příliš tmavou. Vnitřek předsíněk i prostřední patku natíráme barvou bílou, mohou se však barviti každá jinak. Stříšky předsíněk zbarvíme červeně. Troják postavíme na podstavec, sestávající ze čtyř hranolů asi 6 x 6 cm silných, nebo i o něco silnějších. Nahoře je spojíme latěmi, na hranoly položenými a k nim přibitými. Asi 12-15 cm od spodku hranolu je také spojíme čtyřmi laťkami. Podstavec ztužíme ve všech hořeních rozích úhlopříčně umístěnými kousky latěk, jak je vidět na obr. 1. Podstavec natřeme šedou barvou a postavíme na čtyři dlaždice nebo půlky cihel, poněkud do země zapuštěných a do vodorovné polohy vyvážených.
5. Rámek Rámky jsou nejdůležitější součásti úlu a musí býti zhotoveny z dobrého materiálu, bezvadného to dřeva bez suků. Lišty koupíme v některém závodě, t. j. objednáme si je na potřebnou sílu a šířku. Rámky zhotovíme z lišt 1 cm silných a 38 mm širokých, jenom spodní loučka je 6 mm silná a 24 mm široká. Tuto loučku je však záhodno udělati užší než 24 mm, nejlépe 15 nebo i pouhých 12 mm a to z následujícího důvodu: při širších spodních loučkách nedostavějí včely plásty až k těmto a ponechávají tu mezery, jako by byly tyto spodní loučky dnem úlu; při úzkých spodních loučkách však plásty dostavějí až k těmto. Horní lišta rámku je 40 cm dlouhá, dolní pouze 38 cm.
Obr. 4. Rámek: a - horní lišta; b - postranní lišty; c - spodní loučka; d - nalepené mezistěny
Obě postranní lišty jsou 35 cm vysoké. V obou hořeních rozích rámku se lišty spojují na čípek přesně do pravého úhlu. Sklížením se zpevní tak, aby se rámek nemohl zkositi. K řezání lišt na správnou délku, k vyříznutí čípků a jejich spojování používá se různých pomůcek, aby byly rámky všechny stejné. Spodní loučka se vsune mezi postranní lišty a 2 cm nad spodkem se přibije hřebíčky (obr. 4). V divoké stavbě včelího díla obnáší tloušťka plástu s uličkou meziplástní sice jen 35 mm; jelikož se však nedá mezistěna zcela přesně uprostřed horní lišty nalepiti, mohly by povstati některé uličky o 1-2 mm širší, jiné zas o tolik užší. Z toho důvodu volil jsem šířku lišt 38 mm. Síla horní loučky - pouhý to 1 cm - zdá se snad pro tak velký rámek nedostatečnou, ale užívám takové rámky již po 40 roků, aniž by se byla ukázala potřeba dělati horní loučky silnější. Pro každé včelstvo se jeden rámek opatří korýtkem, které slouží uvnitř úlu jako krmítko. Z kousku dřeva, nejlépe lipového, asi 12 cm dlouhého, 28 mm širokého a 3 cm vysokého, vydlabeme korýtko, jak je na obr. 5 viděti. Sešikmíme je totiž po obou stranách a vyřízneme nahoře část v délce 8 cm do hloubky 6 mm. Vydlabaná část je na vyobrazení naznačena čárkovaně.
Obr. 5. Korýtko ke krmení včel: a - horní lišta rámku; b - korýtko; c - hliníková rourka; d - korková zátka; e - hrdlo balonku Na horní straně korýtka povstaly po obou stranách plochy o rozměrech 28 x 20 mm a těmito přisuneme korýtko pod horní lištu rámku a upevníme ji dvěma horem. zapuštěnými šroubky. Aby tekutina v korýtku, med nebo voda, nevsakovala do dřeva, naplníme vydlabanou část korýtka roztaveným horkým voskem, který necháme chvíli vsakovati do dřeva a pak jej zase vylejeme. Dříve musíme však korýtko dobře zahřáti, aby vosk nezůstal jen na povrchu, ale vnikl i do dřeva.
Obr. 6. Otevřený troják - pohled zezadu. Okénka jsou zakryta ruberoidovými deskami Před připevněním korýtka vyvrtáme uprostřed horní lišty rámku otvor pro zasunování hliníkové rourky. Při krmení nebo napájení používáme totiž skleněného balonku, do jehož hrdla se zasune korková zátka s hliníkovou rourkou. Místo této můžeme použíti skleněné rourky, na spodu šikmo obroušené (obr. 5). Po odstranění balonku se uzavře otvor v horní liště rámku malým dřevěným kolíčkem. Rámek s korýtkem umístíme v úlu jako druhý neb třetí od čelné stěny a krmě se tedy podává přímo v plodišti. Rámků se vejde do jedné řady šestnáct nebo sedmnáct. Stavíme je těsně k sobě a vzadu je uzavřeme okénkem. Aby držely dobře pohromadě, je nutno, dokud nejsou včelami zatmeleny, upevniti je tenkým a úzkým železným páskem, na obou koncích zahroceným a zahnutým, aby se dal lehce zatknouti do horních lišt až do okénka: Jednodušší však jest používání provázků. K čelné stěně připevníme po obou stranách předního rámku konce provázků malými skobičkami; tedy těsně vedle těch slabých lišt, nacházejících se na čelné stěně. Druhé konce obou provázků svazujeme za okénkem, a to na kličku, aby se daly zase snadno rozvázati. Tak přitáhneme všecky rámky i s okénkem k sobě a k čelné stěně, jak je vidět na obr. 6. Později jsou rámky včelami stmeleny a drží tak pevně pohromadě, že se musí při rozebírání odpačovati silnějším nožem.
6. Okénko
Okénko zhotovujeme z rámce, jehož prkénka jsou 2 cm silná a 4 cm široká. V rámci jsou drážky pro zapuštění a zakytování tabulky skla. Okénko jest stejně veliké jako rámek, t. j. 40 cm široké a 35 cm vysoké. Vespod se dolní prkénko podřízne v délce 36 cm na 2,5 cm výšky pro zasunování zástrčky, která je 38 cm dlouhá, 26 mm silná a 35 mm vysoká. Vyřízneme v ní nahoře i po obou stranách drážky 1 cm široké a 1,5 cm hluboké. Tak zapadá zásuvka přesně do otvoru pod okénkem. Tento otvor umožňuje podmet z jara, podkuřování před rozebíráním díla a také vbíhání včel do úlu, které z plástů setřásáme a smetáme, nebo z rojáčku na dno úlu vysypáváme. Okénkem uzavřený prostor uvnitř rámku patří celý včelám, není ničím přerušený a včelstvo se tam může vyvíjeti neomezeně; není tu mezer mezi loučkami rámků a
stěnami úlu, ani louček samých, mezer mezi nimi a dílem, kudy v jiných úlech uniká mnoho tepla. Tím jsou tu tepelné poměry pro přezimování včelstva zvlášť příznivé. Na zimu nahrazujeme okénko jednoduchým prkénkem stejných rozměrů i stejného tvaru, aby se dalo použíti zásuvky z okénka i zde. Při ponechání okének v úlu by se v zimě srážela pára na skle a zadní plást by vlhnul a plesnivěl; proto nahražujeme okénko krycím prkénkem. Ze stejného důvodu, jako jsme na čelné stěně přibíjeli slabé lišty, musíme také na vnitřní straně každého prkénka přibíti v jeho okrajích nahoře i po obou stranách lišty 12 mm široké a 3 mm silné, aby byla ulička mezi posledním plástem a krycím prkénkem normálně široká.
7. Rohožky
Rohožky zhotovujeme ze žitné slámy známým způsobem. Potřebujeme je k obložení rámků na zimu, neboť lišty rámků jsou slabé a musíme je proto opatřiti teplodržným obalem. Slámu musíme před upotřebením zbaviti všech klasů, aby nevábily myši, jež by pak rohožky rozhlodaly. Ne snad v úle, tam se myši nedostanou, ale když jsou rohožky mimo úl někde uloženy. Pro každé včelstvo potřebujeme čtyři rohožky, a to dvě do boku, třetí dozadu a čtvrtou nahoru jako překlad nad rámky (obr. 10). Všecky rohožky jsou 5 cm silné a hotoví se v těchto rozměrech: boční jsou 50 cm široké a 35 cm vysoké, zadní je však při stejné výšce 35 cm jen 40 cm široká a horní pak 50 cm dlouhá a 50 cm široká. Rohožky se nesmějí příliš lisovati, mají býti měkčí a tím i vzdušnější, horní rohožka pak lépe přilehne na rámky i na ostatní tři rohožky, než kdyby byla příliš tvrdá. Lisů na hotovení rohožek je více druhů. Jeden z nich jsem si upravil tak, aby v něm mohly býti vyrobeny rohožky všech tří uvedených druhů (obr. 7). Pod dva dřevěné hranolky 50 cm dlouhé, 4 cm široké a 5 cm vysoké položí se pět latěk 60 cm dlouhých, 2,5 cm silných a 3 cm širokých tak, jak je vyznačeno v obr. 7A. V křižujících se místech vyvrtají se přiměřeně velké díry pro šrouby. Jsou to 12 cm dlouhé a 6 mm silné šrouby s půlkulatou hlavičkou a křídlovou maticí. Tyto šrouby se zasunou, ovšem bez matice, ze spodu do vyvrtaných dírek a tím je lis připraven k hotovení rohožek rozměrů 50 x 50 cm. Mezi oba hranoly položí se přiměřená vrstva slámy, na tuto se spustí druhých pět latěk provléknutím šroubů vyvrtanými dírkami a pak se křídlovými maticemi laťky přitáhnou až ke hranolům. Tím je sláma stlačena na 5 cm (obr. 7B). Nato se slisovaná sláma v čárkovaně naznačených místech prošije. Nejdříve se tam ovine motouz kolem celé rohože a pak se tato prošije šikmými stehy, jak je v obr. 7C naznačeno. Potom se uřeže ostrým nožem nebo nejlépe srpem, přečnívající sláma na obou stranách, tedy těsně při lakách b1 a b6. Hotová rohožka se po odstranění hořeních latěk vyjme z lisu. K prošívání rohožek jsem si zhotovil jehlu z držadla starého elektr. vařiče. Drát jsem na konci trochu roztepal a tam vyvrtal ouško. Konce jsem zahrotil pilníkem. (Obr. 7D.) Při hotovení bočních rohožek velikosti 50 x 35 cm odstraním laťku b5 a na zbylých čtyřech laťkách b1 a b4 zhotovím rohožky žádaných rozměrů. Přečnívající sláma se uřeže těsně při laťkách b1 a b4.
Obr. 7. Lis na výrobu slaměných rohožek: A - lis připravený pro vkládání slámy; B rohožka v lisu; C - stehy slamou; D - jehla k šití rohožek Abych konečně mohl lisovat i zadní rohožky rozměrů 40 x 35 cm, vložím u hranolku "a" kousek fošny 5 cm silné, 10 cm široké a 35 cm dlouhé. Tím se celková šíře lisu zúží z 50 na 40 cm a tak mohu hotoviti rohožky o rozměrech 40 x 35 cm, ovšem jen na čtyřech laťkách b1 a b4. Není-li potřebný kousek fošny po ruce, mohou se sbíti dvě na sebe položená prkénka 2,5 cm silná. Zadní, jakož i horní rohožku můžeme také zhotoviti v celku přes všecky tři řady rámků, tedy od jedné bočnice až ke druhé. Ovšem jen tehdy, jsou-li všecky tři oddíly osazeny. V tomto případě nemusí být mezi prostředními a jim sousedícími řadami rámků rohožek vůbec a tyto dva prostory zůstanou prázdné. Vzduch je v nich stále prohřátý a teplo nemůže odtud unikati. Rohožky se dají jen po boku obou krajních řad rámků u bočních stěn. Máme tak úsporu čtyř rohožek u každého trojáku.
* * * Snadno si zhotovíme místo trojáku dvoják. Jenom dno, přední a zadní stěnu, jakož i střechu uděláme o 50 cm kratší; ostatní součásti úlu zůstanou stejné jako u trojáku. Naopak můžeme zříditi úly pro více včelstev. Tak stojí u cerekvické školy paterák, v němž se již od r. 1935 včelaří. Takové úly jsou však pro přemisťování příliš těžké, nevhodné pro delší dopravu. Troják není tak těžký a dva muži jej snadno unesou, zvláště lehce na nosítkách, k tomu účelu přizpůsobených, ač na kratší vzdálenost stačí dva kůly nebo dvě latě přiměřené délky.
II. ČÁST.
Včelaření v trojáku
1. Osazování roji
Pro usazení roje musíme připraviti úl včas a to vystrojením téhož, síle roje přiměřeným počtem rámků s mezistěnami a soušemi. K čelné stěně úlu dáme rámek se souší, pak rámek s korýtkem a celou mezistěnou, na to dva neb tři rámky jen s částmi mezistěn ve tvaru trojúhelníkovém, za těmito zase celou mezistěnu a dozadu rámek se souší. Roji musíme dát příležitost ke stavbě, proto dáváme doprostřed jen části mezistěn. Tvaru trojúhelníkového docílíme, když čtverec mezistěny (o délce stran 25 cm) rozpůlíme úhlopříčně. Dolní hrot může být poněkud zakulacený. Souše tam dáváme proto, aby mohl být do nich při dobré snůšce hned ukládán nanošený med a pyl. Roj tam může také s sebou přinesený med hned uložiti. Začátečník nemá souší a musí dáti jen mezistěny. Souší může být použito i z úlů s rámky jiných rozměrů, a to tímto způsobem: odpáčíme opatrně spodní loučku rámků a obě postranní, takže souš zůstane jen při horní loučce. Touto loučkou jej přisuneme pod horní lištu nového rámku a upevníme ji dvěma šrouby, horem zapuštěnými. Zvlášť dobře se k tomu hodí souš z rámků 39 x 30 cm. Za rámky postavíme okénko a vše utáhneme provázkem. Zásuvku pod okénko nedáme, ale položíme ji stranou, aby byla po usazení roje po ruce. Česno uzavřeme úplně přisunutými klínky. Z rojáčku vysypeme roj na dno úlu poblíže otvoru pod okénkem, kterýmž včely sami vtáhnou do vystrojeného úlu. Ve vodě namočeným husím brkem nebo smetáčkem bráníme včelám, na strany a dozadu se rozbíhajícím, a pomáháme tak rychlejšímu postupu včel do úlu. V rojáčku zbylé včely srazíme úderem ruky k ostatním na dno úlu, nebo je tam smeteme husím brkem. Když pak už máme roj v úle, zasuneme zástrčku pod okénko a současně uvolníme česno. Bylo uzavřeno proto, aby jím nevybíhaly včely a snad i matka, neboť po vysypání roje valí se vše kupředu po dně úlu i česnem na patku, a snadno by mola býti matka - zvláště mladá - tím proudem stržena, vyběhnouti, třeba i vzlétnouti a za ní celý roj. Po vysypání roje a při smetání rozlétlé včely sami se vrátí česnem k usazenému roji, kde je již jiné třepetáním křidélky a rojovou vůní na patce úlu radostně vítají.
2. Další ošetřováni rojů
Usazený roj horečně pracuje na vytahování mezistěn a staví nové dílo na trojúhelníkových částech mezistěn. Poroj staví tu čisté dílo včelí; prvoroj s oplozenou matkou však po čase buduje i trubčinu. Nedáme mu příležitost k tomu, aby trubčího díla bylo mnoho, a proto vybavíme prvoroj kromě dvou souší ponejvíce celými
mezistěnami a pouze jednou neb dvěma mezistěnami trojúhelníkovitého tvaru, které dáme dále dozadu. Roje jsou také nadmíru pilné a ve snůšce nepotřebují za příznivého počasí a přiměřené pastvy žádné podpory, neboť přinášejí do své nové domácnosti samy hojně medu a pylu. Za nepříznivého počasí, kdy včely nemohou vyletovati, nebo při nedostatečné snůšce, musíme ovšem přikrmovati podáváním rozředěného medu. Činíme tak, od třetího dne po usazení roje počínaje, v malých dávkách a vždy jen na noc. Má to včelám nahraditi zdroj sladiny, skýtané za normálních poměrů snůškových přírodou samou. Proto se k tomu roztok cukerní dobře nehodí. Včely potřebují také mnoho vody. O tuto se jim postaráme zřízením vhodného napajedla. Česno musí býti přiměřeně zúžené. Asi po 10-14 dnech od usazení roje dohlédneme, zdali již matka klade a klade-li správně, totiž v pravidelných kruzích a souvisle bez mezer. Tu - jako před každou prací vůbec nadzvedneme střechu do přiměřené výše a podepřeme ji železným páskem. Pak sklopíme zadní stěnu a máme úl připravený k přehlížení (obr. 6). Rámky jsou zpravidla již setmeleny, proto zasadíme mezi dva prostřední rámky v horním pravém rohu špičku nože a odpáčíme zadní rámky poněkud od předních. Vzniklou mezerou trochu zakouříme, aby včely nevylétaly a nassály se medu. Totéž učiníme pak i v levém rohu. Oběma rukama uchopíme zadní rámky, takto od předních oddělené, posuneme je v celku poněkud dozadu, a to tak daleko, aby bylo na odkrytou stranu posledního z předních rámků dobře viděti. Spatříme-li tam plod a zjistíme radostně, že je vše v pořádku, přisuneme zadní rámky zase na své místo a úl uzavřeme. V přední i zadní části zůstaly včely ve svých uličkách a na plástech nevyrušeny, a celý výkon byl proveden v malé chvíli. A to je výhodné, neboť včely dosud stavějí čisté bílé dílo dále a nebudeme je v tom zbytečně rušiti rozebíráním celého díla, když toho v tomto případě není třeba. Takovou prohlídku vykonáme za 10 -15 vteřin, nepočítaje ovšem to otevírání a uzavírání úlu. Neuvidíme-li na odkryté straně plástu ani plodu, ani vajíček, musíme ovšem prohlížeti dále. Prohlédneme 2-3 rámky dopředu a poté 23 rámky dozadu, až určitě zjistíme, že je nebo ještě není kladeno. V posledním případě musíme po několika dnech prohlídku opakovati. U porojů to trvá vždy delší dobu, než mladá matka začne klásti, někdy až za čtrnáct dní i později a podle toho se musíme říditi. Stává se to, byl-li snubní výlet nepříznivým počasím zdržen. Nalezneme-li včelstvo osiřelé, jest nejlépe přidati mu oplozenou matku. Nemůžeme-li si ji opatřiti, přidáme plást s otevřený m plodem a vajíčky, z nichž si včely vychovají novou matičku. To však trvá dlouho a včelstvo při tom slábne odumíráním starých včel. Za tři neb čtyři dny od jeho vložení do úlu prohlédneme přidaný plást. Jsou-li tam nástavní matečníky, přidáme zralý matečník a tak výchovu nové matky urychlíme. V době rojení můžeme si opatřiti takový matečník u některého známého včelaře.*) Je-li včelstvo v pořádku a má-li své plodiště uspořádáno, nemusíme se o ně starati až do té doby, kdy je dílo ve všech rámcích vystavěno a včelami plně obsazeno. Potom rozšiřujeme plodiště postupně dalším přidáváním mezistěn dozadu, a to mezi poslední a předposlední rámek. Bude toho třeba jen tehdy, byl-li usazen silný roj. Mezistěny nenalepuji do rámku celé, ale po délce rozpůlené, a to tak, aby mezi oběma půlemi zůstala mezera 4-5 mm široká. Také při obou postranních lištách ponecháváme mezery asi 7 mm a nad spodní loučkou asi 1 cm široké (obr. 4). _______________________ *) Toto pojednání týká se hlavně včelaře začátečníka, který sám asi takové matečníky nebude míti
Mezistěny nedrátuji, neboť se mi nebortí a dělám to již po 40 roků. Včely je vytáhnou docela rovně, zvláště když jsou z pravého včelího vosku a umístěny mezi dva hotové plásty. Mezeru mezi oběma půlkami zastavějí úplně a nový plást je pak celistvý. Mezistěny musí být k hoření loučce dobře přitaveny, aby dobře držely a nemohly, se odlepiti i spadnouti. Také jich nepoužívejme hned po nalepení. Mezistěny nemají být čerstvé, ale starší. Na přilepování mezistěn do rámků používám jednoduché podložky (obr. 8). Je to prkénko 36 cm dlouhé a 30 cm široké. Síla jeho musí býti přesně 18 mm, aby naň položená mezistěna byla správně umístěna uprostřed horní lišty rámku. Pod toto prkénko se přibijí na jeho užších stranách dvě laťky 36 cm dlouhé, 5 cm široké a 1 cm silné tak, aby jejich okraje přesahovaly prkénko o 2 cm.
Obr. 8. Prkenná podložka pro nalepení mezistěn Před nalepením mezistěny položíme rámek na laťky a na prkénko položíme obě půlky mezistěny tak, aby přiléhaly těsně k hoření liště rámku. Tam se přilepí po jedné straně roztaveným voskem. Při tom držíme podložku v levé ruce a pravou rukou nalepujeme. Když vosk ztuhl, vyjmeme rámek z podložky, obrátíme jej opatrně ve svislé poloze, dáme zase na podložku a přilepíme mezistěnu i po druhé straně. Nalepujeme-li na rámek s korýtkem, dáme jej horní lištou ke druhé straně podložky, kde je vyříznuta část prkénka tak, aby tam korýtko zapadlo. Mimo přidávání mezistěn, které je pouze u silných čeledí nutné, dopřejeme včelám klidu v jejich pilné práci a tím jim nejlépe posloužíme. Kromě nezbytné potřeby je neprohlížejme. Nerozebírejme rámky a nepřemisťujme je, není-li k tomu opravdu závažná příčina! Po vykonané nutné prohlídce včelstva postavme rámky vždy zase v tom pořadí, jak dříve v úlu stály. Jednoduchost a snadná přístupnost, tím i lehká práce v těchto úlech láká začátečníka mnohem více k tomu, aby se "do nich" podíval, než je tomu u stojanů, kde je rozebírání včelstva obtížné. Proto musí svoji zvědavost v tomto ohledu krotiti.
3. Přípravy k zazimování včelstev
Nejdůležitějším úkolem včelařovým jest zdárné přezimování včelstev. Proto včely musíme na zimu dobře opatřiti a zabezpečiti, aby tuto pro ně nebezpečnou dobu v dobrém stavu přečkaly a do jara v plné síle a zdraví vyšly. První přípravy k zazimování včelstev konáme hned po skončení hlavní snůšky. Staráme se o to, aby v měsíci srpnu bylo vypěstováno hojně plodu, neboť mladušky v srpnu a září vyběhlé nesou prací unavené, ale otužilé, přetrvají dobře zimu a vydrží dlouho do jara, kdežto starší včely během zimy pozvolna hynou. Čím více mladých včel jde do zimy, tím silnější bude včelstvo na jaře. A to je základem zdaru a příštím roce. Trvá-li v srpnu pěkné počasí, bývá také snůška, byť i jen slabá, ale přece potud dostačující, že včelstva neustanou v pěstování plodu. Tu nám je dobrým ukazovatelem úlová váha. Nastane-li však přerušení ve snůšce, která bývá v srpnu již jen jakýmsi paběrkováním, je záhodno podněcovati včelstva, aby neustala v pěstování plodu. Toto podněcovací krmení je zvlášť nutné, když není pastvy vůbec. Nejdříve zjistíme stav včelstva, hlavně jeho sílu a zdravotní stav, zásoby atd. Zhruba tento stav jednotlivého včelstva sice známe ze svých poznámek a z pozorování česna, ale rozsah plodiště a jeho uspořádání, jakož i množství zásob a jejich uložení můžeme zjistiti jen prohlídkou. Při tom také posoudíme zdatnost matky. Slabší včelstvo se sice na přezimování dobře nehodí, má-li však zdatnou matku, můžeme je podněcováním v srpnu přivésti ještě do síly. Jinak slabá včelstva zrušíme a spojujeme. Silná včelstva s dobrými zásobami nebudeme podněcovati, neboť pěstují plod i při slabé snůšce, ovšem, že na úkor svých zásob. Tyto jim však později doplníme cukerným roztokem.
4. Doplňování zásob na zimu
Doplnění zásob cukerným roztokem provedeme u všech včelstev koncem srpna a nejdéle do poloviny září. Jelikož krmíme přímo v plodišti, nemusíme se báti slídilek a můžeme ponechávati balonky s cukerným roztokem i po celý den. Česna však přece jen zúžíme. Zadní rámky odebéřeme a ponecháme silným včelstvům osm, ostatním jen sedm rámků. Ony z odebraných plástů, které obsahují med, vytočíme na medometu a pak s ostatními soušemi pečlivě uschováme. Krmíme tak dlouho, až je zadní plást u okénka roztokem cukru docela zaplněn. Tento cukr u okénka časem zmizí, neboť jej včely ponenáhlu odnesou dopředu a zaplní jím místa, vzniklá postupným zúžením plodové koule.
Obr. 9. Nasazený balonek při krmení včel, podepřený dřevěnými špalíčky V zimním sezení mají pak cukrový roztok přímo nad menšenými kruhy plodiště ve tvaru srpovitém a nad tímto teprve med. V zimě tráví cukr, který je pro přezimování včelstva vhodnější, v předjaří pak dospějí k medu, který je pro pěstování plodu potřebný. Zásob je tu dosti a značná výška rámků přichází tak k plné platnosti. Kromě toho jsou lišty rámků 38 mm široké, tudíž o 3 mm širší než normální míra loučky s mezerníkem; o tolik také prodlužují včely medné buňky nad plodištěm a tím jsou tu i zásoby o to větší. Na nižších rámcích nemohou včely nikdy umístiti tolik zásob přímo nad svým sezením. A přece tu musí býti zásoby hojné, aby vystačily až do té doby, kdy začne první, jarní snůška, t. j. do rozkvětu třešní. Případně nutné doplňování zásob na jaře není nikdy tak účinné, jako když jsou ještě dostatečné zásoby v úlu. Nedoplníme-li zásoby řádně, nevydrží včelstvo přes zimu; ale také přemíra zásob je škodlivá, neboť na studených plástech medových zkřehne mnoho včel a spadne na dno úlu. Včelstvo pak značně zeslábne. Přihodilo se mi jednou, že po skončeném doplnění zásob si jedno včelstvo loupeží nanosilo tolik medu, že na studených medových plástech nemohlo přezimovati. 16. února jsem zjistil, že zahynulo. Rozebral jsem dílo a shledal všech osm plástů plných zásob od horní loučky až po dolní, a to většinou zavíčkovaných. Jen mezi druhým a třetím plástem dole v rohu krčilo se několik včelek bez matky. Tam bylo také několik buněk prázdných. Na dně úlu byla jen hrstka mrtvol, ač bylo na podzim silné. Cukerný roztok dodáváme ve skleněných baloncích, které však musíme podepříti, aby se neklonily na stranu. K podepření používáme dvou špalíčků, asi 4-5 cm vysokých, v nichž jsou uprostřed hořeních hran šikmé obloukovité výřezy, odpovídající oblosti balonku (obr. 9). Na cukru přezimují včely mnohem lépe než na samotném medu, a je-li tento pro přezimování méně vhodným, jako med lesní, vřesový a pod., vybereme jej alespoň
částečně, totiž z plástů, na nichž není plodu, a nahradíme jej cukerným roztokem. Zásoby doplňujeme rychle, neboť při pomalém krmení by to trvalo dlouho, a máme s tím být přece do půli září hotovi. Mimo to by včely při pomalém dodávání krmě plodovaly a včelky z téhož by se pozdě vylíhly a snad by se nemohly ani prolétnouti. Po skončeném krmení odstraníme okénka a nahradíme je krycími prkénky. Včely přitmelí krycí prkénka k poslednímu rámku. Usnadníme jim to tím, že rozložíme odebraná okénka před úly na výslunné místo. V krátké době odnesou včely všechen tmel, na okénku se nacházející.
5. Zazimováni včel
Když nastanou mrazy, obložíme rámky slaměnými rohožemi. Potřebujeme pro každé včelstvo čtyři, a to dvě boční o 50 cm šířky a 35 cm výšky, jednu zadní stejně vysokou, ale pouze 40 cm širokou, a jednu hoření o rozměrech 50 x 50 cm (obr. 10). Nahoře a vzadu můžeme však dáti rohože dlouhé přes všecky tři řady rámků. Tu pak stačí postranní rohožky dvě, a to při obou bočnicích. Vnitřní dvě mezery mohou zůstati prázdné. Všecky rohožky jsou 5 cm silné, zhotovuji se, jak vpředu uvedeno, ze žitné slámy a nemusejí se příliš lisovati. Mají býti měkčí a pak lépe přiléhají k rámkům. Před vložením rohožek můžeme umístiti ruberoidové destičky, které byly přes léto za okénky, na dna úlů pod rámky. Vložením rohožek do úlu je zazimování včelstev skončeno. Potom už včely nevyrušujme a dopřejme jim klidu! Včelám velmi prospěje, mohou-li se ještě několikrát prolétnouti, a to zvláště posledně se vylíhnuvším mladuškám. V říjnu bývá ještě několik dnů teplých a včely se prolétnou někdy i v listopadu. Pak uzavřeme předsíňky prkénky vpředu popsanými, nebo překlopnými letáky, česna však nezužujme. Není-li ale předsíňka uzavřena, zúžíme česna přiměřeně.
6. Včelstva v zimě
V zimě potřebují včely především úplného klidu a proto se staráme o to, aby nebyly ničím vyrušovány. Jsou to v prvé řadě sýkory, jež sedají na patky úlů a včely vyrušují. Nesbírají tu jen mrtvolky včel, ale klovou také u česna a tím i živé včely z úlu vylákají a je požírají.
Obr. 10. Včelstva obložená slaměnými rohožkami v zimě Objeví-li se pak sýkory v celých hejnech, zeslábnou včelstva značně, a to nejen ztrátou těch vylákaných a pozřelých včel, ale hlavně následkem stálého vyrušování včelstva ze zimního klidu, že se i včely rozlézají, což způsobí ztrátu tepla. Uzavření předsíněk tomuto znepokojování sýkorkami úplně zabráníme. Uzavřená předsíňka chrání česno proti studeným větrům a zavátí sněhem, který by se jinak musel s patky smetati, aby se česno neucpalo. Také je ochranou proti svitu slunce, jež by včely předčasně z úlu lákalo; tyto by oslněny do sněhu padaly. V uzavřené předsíňce je také mírně teplejší vzduch než venku. Myši a rejskové se do úlu nedostanou. V zahradě, kde se včelnice nalézá, netrpme drůbež, zvláště slepice, které by na úly vyletovaly a tak včelstva znepokojovaly. Včelař musí občas dohlédnouti, je-li vše v pořádku, ale bez hluku a dupotu. Nesmí klepat na úl, aby se mu včely ozvaly. Má-li čisté svědomí, že svá včelstva dobře opatřil, není toho vůbec třeba. Jinak to zjistí poslechem u česna. Slyší-li normální mírný bzukot včel, jsou v pořádku. Slabý šelest v úlu značí slabost včelstva, ticho v úle je pak velmi podezřelé. V zimě se nedá nic dělat a dlužno čekat až do předjaří. V lednu, někdy i dříve, začne matka klásti. Z počátku klade jen v malém kolečku, které se poznenáhlu zvětšuje, později přejde i na sousední plásty. Máme-li na dnech úlů lepenky, prohlédneme je v příhodný den. Při dostatečné opatrnosti dá se to provésti bez vyrušení včel ze zimního klidu. Z řádečků mělu, drtinek voští, mrtvolek včel atd. dá se posouditi, kolik plástů obsedají a na stav včelstva vůbec. Vajíčko mezi mělem nám prozrazuje, že se tu již pěstuje plod. Z množství mělu usuzujeme na větší či menší spotřebu zásob a tím i na sílu včelstva. Málo mrtvolek značí dobrý stav, mnoho mrtvolek však slábnutí čeledi. Hromádky zrnek cukru prozrazují žízeň atd. Současně se vložka očistí a může se zase dáti do druhého úlu. Pro první úl musíme ovšem míti zásobní vložku, abychom ji mohli ihned vyměniti za onu z úlu vyjmutou.
7. Jarní prolet včel
Zima minula, příroda se probouzí k novému životu a jednoho dne nastane i u včel radostné vzkříšení prvním všeobecným proletem. Říkáme tomu také hlavní prášení nebo pročišťovací prolet, neboť včely se při tom zbavují kalu, který se v nich za celou zimu nashromáždil. Je to svátek včelaře. Spěchá ke svým miláčkům a s radostí přihlíží veselému reji, který později zpestří přilétající včely s prvními kousky pylu. Byly snad již dříve prolety, ale to létaly včely jen z některých úlů, nebo jen jednotlivě. Takové výlety nejsou právě vítané, neboť vyrušují jen včelstva ze zimního klidu, zvláště je-li to již v únoru, nebo dokonce v lednu. Normálně silné a zdravé včelstvo vydrží dlouho bez potřeby proletu, zvláště sedí-li dále od česna. Tu se nedá tak snadno sluníčkem vylákati k předčasnému proletu a čeká klidně, až přijde k tomu vhodná doba. Ostatně je při zakryté předsíňce sluníčko tak snadno nevyláká. Před proletem včel odkryjeme tyto předsíňky, nebo překlopené letáky sklopíme. Současně zúžíme česna, aby se včely mohly ubrániti slídilkám nebo i loupeži. Všeobecný prolet bývá až v druhé polovině března, když za slunečního svitu stoupne teploměr již dopoledne na 8° tepla ve stínu. Před tím jsme již podle potřeby odházeli a vymetli sníh před úly a byl-li vespod přimrzlý, posypali popelem, který jeho roztání urychlil. Po hlavním prášení je první starostí včelaře, aby včelstva měla příležitost opatřiti si vodu, kterou při pěstování plodu nutně potřebují. Balonkem můžeme ji dodati trochu ohřátou v korýtku. Venku ale zřídíme včas napajedlo. Sám užívám napajedla, vyobrazeného a popsaného ve Včelařském kalendáři na r. 1939, str. 141, které se mi dobře osvědčilo. Umístím je na výsluní poblíže včelnice. Abych včely brzy přilákal, kápnu na prkno tu a tam trochu medu. Včely potom už přilétají po celé jaro a léto pro vodu; ta však musí kapati na prkno po celý den nepřetržitě, jinak by brzy zase odvykly. Proto mám vodu v třicetilitrové nádobě, aby se nemusela často doplňovati. Při proletech, hlavnímu prášení následujících, pozorujeme jevy na letáku a zaznamenáváme si poznatky u jednotlivých včelstev, jak je silný nebo slabší let, čištění dna úlu vynášením mrtvolek a drti, prolet mladušek, hojné snášení pylu jako známku, že pěstují plod atd. Poznáme tedy, kde je vše v pořádku a tam nemusíme včelstva prohlížeti. To provedeme jedině u oněch, které se jeví podle všech známek podezřelými. Teplé opatření (rohožky) ponecháme v úlu co nejdéle, nejméně do poloviny května. V příhodnou dobu po prvním proletu včel provedeme podmet. Máme-li na dně úlu ruberoidové desky nebo fermežované lepenky, vyjmeme je a tím je podmet proveden. Obsah na každé podložce dobře prohlédneme a vše pozoruhodné si poznamenáme. Nemáme-li v úlech podložky, provedeme podmet následovně: Vyjmeme zásuvku pod krycím prkénkem a malým pohrabáčkem vyhrábneme měl a mrtvolky včel, nacházející se na dně úlu. Silné včelstvo provede sice úklid samo a mrtvolky z úlu vynese. Zdál by se tedy podmet zbytečným, ale ušetříme tím přece jen včelám práci. Mimo to provedeme čištění dokonaleji, neboť vyhrabeme i měl, který včely samy neodklízejí. V ponechaném mělu by však měl mol voskový příležitost k svému rozmnožení. Dílo nerozebírejme ani po celý měsíc duben, není-li k tomu závažná příčina. Zvláště začátečníci musí v tom ohledu krotit svoji zvědavost a nedočkavost. Současně s podmetem můžeme však odebrati zadní plást, je-li prázdný a není-li obsazen včelami, případně a to velmi zřídka dva plásty. Jsou tam nyní zbytečné a jejich odebráním značně prospějeme včelstvu, neboť si pak lépe udrží teplo v úle. Provedeme to snadno a bez kouře, a tím i bez vyrušení vpředu sedícího
včelstva. Bude toho zvláště třeba u čeledi, které jsme museli na zimu ponechati více rámků a pak i u těch včelstev, jež přes zimu zeslábly. To jsme částečně již zjistili při předchozích proletech.
8. Péče o včely na jaře
Po provedeném podmetu a odebrání přebytečných rámků z úlů necháme včely zase v klidu. V dubnu bývá počasí nestálé a přece závisí další vývoj včelstva od toho, jak v tomto měsíci zesílí pěstováním plodu. Vždyť potřebujeme pro využití květnové snůšky včelstva silná. A tu přicházejí velké rámky k plné platnosti hlavně proto, že v nich celý prostor patří jen včelám a jejich přirozenému vývoji. Jenom na velkých plástech mohou včely neomezeně rozšiřovati své plodiště. Nepodněcuji včelstva na jaře, neboť mají ještě hojné zásoby a něco si také už přinesou, hlavně čerstvý pyl. Vývoj postupuje tak přirozeným způsobem podle počasí a zdrojů snůšky. Pyl jim skýtá nejdříve líska, potom jíva, vrba a jiné jehnědokvěté stromy a keře. Pak rozkvétají postupně angrešt, meruňka, třešeň a ostatní ovocné stromy, louky se pestří různými květy a v lesích kvetou jilmy, javory a jiné listnaté stromy i keře, místy i borůvka.To je přirozené povzbuzování včelstev k zvýšenému pěstování plodu. Podněcování včelstva za špatného počasí nemůže býti účelné. Mají-li dobré zásoby, není ho vůbec třeba; docházejí-li jim zásoby, nutno je doplniti a to rychle. Při déle trvajícím špatném počasí opozdí se sice včelstva ve svém vývoji, ale také v přírodě se vše opozdí, tudíž i doba rozkvětu ovocných stromů, řepky atd. V době, kdy jednotlivá včelstva plně obsedají všecky plásty v úle, začneme s rozšiřováním plodiště. Abychom poznali, je-li k tomu již vhodná doba, vyjmeme zásuvku pod krycím prkénkem a spatříme-li tam včely hustě zavěšené pod spodními loučkami, je čas k přidání stavebního rámku. Jeli však chodbička pod loučkami dosud prázdná, není k tomu ještě vhodná doba. Dozadu dáme stavební rámek s nalepeným proužkem mezistěny. Příště nemusíme nově nalepovati, neboť při vyřezávání trubčiny tam včelí dílo ponecháváme a tak i stavební rámek přes zimu uschováme. Pruh dělničího díla může ve stavebním rámku býti i větší, a to až do jedné třetiny nebo i o něco více. Současně s přidáním stavebního rámku zaměníme krycí prkénko zase okénkem, kterým přece jen můžeme lépe sledovati další postup ve vývoji včelstva, hlavně také to, zda-li v přidaném rámku stavějí a kdy je čas k vyřezávání trubčího díla. Také vidíme okénkem, jak je poslední a předposlední plást včelami obsazen a v době snůšky sledujeme, jak tam sladiny přibývá; podle toho se pak řídíme s přidáváním souší nebo mezistěn. Rohožky však neodebírejme, neboť se mohou dostaviti chladna i noční mrazíky. Proto je ponecháme v úlech nejméně do polovice května. Ve stavebním rámku budují včely ponejvíce trubčí dílo a matka je záhy zaklade. Musíme je proto častěji vyřezávati, a to vždy dříve, než se z vajíček vylíhnou larvy, tedy asi po pěti nebo šesti dnech. Na stavebním rámku můžeme i leccos pozoruhodného zjistiti. Přestanou-li včely na něm stavěti, značí to obyčejně přípravu k rojení, a to zvláště tehdy, když se tam objeví kalíšky, začátky to matečníků. V době, kdy začnou včely na stavebním rámku pracovati, je příhodný čas k rozšiřování plodiště vkládáním mezistěn. Tím ukojíme stavební pud včel a tlumíme částečně i pud rojivosti. Plodiště však nesmíme překotně rozšiřovati, zvláště u slabších včel buďme v tom ohledu opatrni. Mezistěny dáváme dopředu, aby se dílo v plodišti postupně obnovovalo, a to vždy celé, nikdy však
začátky. Na těchto by stavěly jistě jen trubčí dílo. Rámek s mezistěnou dáme zpravidla mezi první a druhý rámek od čelné stěny. Později dáme tamtéž druhou mezistěnu, takže se první, již vytažená a snad i plod obsahující, dostane na místo třetí. Stejným způsobem přidáme další mezistěnu. Nikdy však nevkládejme mezistěnu mezi plásty, obsahující plod! Dvě až tři mezistěny stačí úplně na postupné obnovování plodiště. Potřebujeme-li více mezistěn nechat vytáhnouti, abychom docílili zásobu souší, vložíme další mezistěny dozadu, před stavební rámek. Vpředu umístěnými mezistěnami dostává se starší dílo dozadu a s ním i rámek s korýtkem. Tento rámek musíme občas zase vrátiti dopředu. K tomu je vhodná příležitost při vyjímání medových plástů pro medomet. Buď jej dáme i s medem jako druhý rámek od čelné stěny, nebo jej tam dáme vytočený, aby tam mohla matka klásti. Toto zvláště, je-li v té době plodiště omezeno na 4 rámky. Dílo v plodišti nemá býti příliš staré (černé) a proto poskytujeme včelstvu tuto příležitost k obnovení díla, což je i pro zdravotní stav včel velmi důležité. Starší plásty jsou však pevnější a tím i k vymetání medu vhodnější než dílo panenské. Proto dáváme mezistěny dozadu jen v případech výjimečných a v trojáku je to, pokud se práce tyče, stejné, dáváme-li je dopředu nebo dozadu.
9. Další ošetřování včelstev
V květnu bývá někdy dobrá snůška medu, ve zdejší obci hlavně z množství ovocných stromů a lánů řepky olejky. Včely pak potřebují na uskladnění medu více místa a proto musíme přidávati souše. Jakmile shlédneme okénkem u některé čeledi v zadním plástu kropeninu, přidáme první souši. Proto je dobré, když v stavebním rámku nahoře asi třetina plástu dělničí dílo. Tento rámek i s přitmeleným okénkem odpáčíme a vsuneme tam rámek se souší. Stavební rámek zůstane tedy u okénka. S přidáváním souší pokračujeme podle potřeby, když vzadu je viděti med a plno včel. Někdy můžeme i koncem května roztočiti medomet. To však závisí na počasí. Kdyby byly všecky podmínky zdaru splněny, kdyby bylo včelstvo v plné síle, matka zdatná, venku všude hojnost zdrojů snůšky, přitom ale špatné počasí, chladna a deště, nepřinesou včely ničeho. Bohaté zdroje včelí pastvy zůstanou nevyužity. Tak byl v roce 1937 celkový výsledek mého vážení za měsíc květen + 24,4 kg, v roce 1939 však pouhých +0,4 kg. Pro využití včelí pastvy je velice důležité míti dostatek souší v zásobě. O to se musí každý včelař postarati a přes zimu je v dobrém stavu uchovati. Takové zásoby souší včelího díla jsou nedoceněným pokladem včelařovým a uplatní se značnou měrou ke zvýšení výnosu medu. Souše přidáváme včelstvům, aby si nemusela dílo sama stavěti, aby se v plodišti netísnila a tím k rojení nepřipravovala. Je-li dobrá snůška, zaplní včely do úlu vloženou souši za příznivých poměrů povětrnostních za jeden den medem; na vložené mezistěně to trvá několik dní. A proto přidáváme postupně po jedné souši a později v době hlavní snůšky i dvě až tři najednou, abychom to nemuseli konati každodenně. Jak je to jednoduché a jak rády přijímají včely každou nově přidanou souši! Hned ji obsedají, čistí, případně i opravují a pak medem zaplňují. Jaké má naproti tomu starosti včelař, pracující v úlech jiných soustav s oddělenými medníky nad plodištěm, když chce do nich vpustiti včely! Jdou tam nerady a proto je tam musí lákati různým způsobem. Máme-li ranou snůšku z ovocných stromů, řepky a pod. a chceme-li tento med získati, musíme učiniti včas
vhodná opatření. Proto vložíme za sedmým neb osmým rámkem mřížku, aby matka nemohla na postupně přidávané souše přecházeti. Jsou-li tyto později naplněny zralým medem, můžeme jej sklízeti.
10. Omezování plodu Máme včelstva různých vlastností. Jsou rojivá i nerojivá, plodařky i medařky, bodavá i mírná. Pro způsob mého včelaření se hodí nejlépe plodařky, jež záhy z jara pěstují plod, na velkých plástech jej bez překážky rozšiřuji a tím rychle sílí a včas dospívají k využití rané pastvy. Při tom mají býti jen mírně rojivé nebo vůbec nerojivé, ač tyto zase pěstují obyčejně méně plodu. Vhodná včelstva si časem vychováme nejlépe doma výběrem. Nadměrné plodování musíme ovšem omezovati. Kdybychom ponechali včelstvo jeho přirozenému vývoji a neomezovali je v plodování, spotřebovalo by na výchovu tohoto velkého množství plodu tak velké množství medu, že by pro včelaře zbylo jen málo. Mimo to by se včelstva více rojila. Otázkou omezování plodu se zabývali mnozí včelaři již dávno a každý ji řešil svým způsobem. Již Dzierzou osiřoval včelstva na začátku hlavní snůšky vychycením matky, aby tak na nějaký čas přerušil pěstování plodu a tím získal med, jinak pro plod spotřebovaný. V tom ho následovali i jiní včelaři. Někteří však matku neodstraňovali z úlu, ale věznili ji po nějaký čas pod poklopkou na plástu, aby stejného cíle dosáhli. Omezování plodiště zavedli svého času Kuntze, Liedloff, Preus, Gerstung, Schulz a Kuntsche, každý svým způsobem. U všech však to je násilné zasahování do života čeledí, a to hlavně tím, že omezování plodu je spojeno s přemisťováním plástů a trháním plodiště. Tak na př. v Schulzově mistrováku se vyhledá v zadní části úlu, kde včely přezimovaly, plást s matkou na něm sedící a přenese do přední, mřížkou oddělené části úlu, která se současně doplní soušemi. V Kuntzschově úlu se vyjme z plodiště, v horním patře přezimovaném, jeden plást s matkou a včelami na něm sedícími a převěsí se do spodní části úlu, která se doplní pěti soušemi; teprve 1. června uzavře matku v postranní, mřížkou oddělené části úlu. Přenese ji tam na jednom plodovém plástu a přidá po jedné straně rámek s mezistěnou, po druhé straně stavební rámek. Dvakrát trhá plodiště a dvakrát musí hledati matku. Takové násilné zacházení se včelstvem a drsné zasahování do jeho vývoje se mi ovšem nezamlouvalo a žádný z uvedených způsobů omezování plodu se mi nelíbil. Proto jsem si to zařídil tak, abych nemusel plodiště trhati, ani žádný rámek přemisťovati, ale ponechati rámky v řadě za sebou stojící tak, jak jsou. Již od roku 1909 provádím omezování plodiště na čtyři přední rámky pouhým vsunutím mřížky mezi čtvrtý a pátý rámek. Mřížka je stejných rozměrů jako rámek a dobré je dáti ji do rámečku nejlépe z úzkých překližek. Na oddělené čtyři rámky musím ovšem přenésti matku, není-li náhodou na některém z nich. Plodiště se tedy nerozhází a všecky rámky zůstanou pěkně na svých místech. V omezeném plodišti vychová včelstvo na těch čtyřech velkých plástech dosti mladušek, aby nezesláblo. Udrží se v takové síle, že není později žádného podněcování třeba. Zúžením plodiště se omezí nadměrné pěstování plodu a med, jenž by jinak byl spotřebován na výchovu tohoto velkého množství mladých včel které by se ostatně nemohly po skončené hlavní snůšce nijak uplatniti _ zůstane včelaři.
Obr. 11. Výkluz pro trubce z kousku mřížky Tento způsob omezování plodu platí hlavně pro včelstva, která pěstují mnoho plodu. U včel, jež mívají méně plodu, není omezování tak nutné a můžeme jim odděliti plodiště větší, třeba na 5 nebo i na 6 rámků. Je tu vůbec možnost libovolného rozdělení na plodiště a medník, jak to kde odpovídá místním poměrům pastevním i druhu včel. Popsaný způsob omezování plodu v době hlavní snůšky je nedůležitější částí mého včelaření a jen tímto způsobem dociluji pravidelně každý rok dobrou sklizeň medu.
11. Uzavírání matky Uzavírání matky na přední čtyři plásty provádím kolem 25. května následovně: Zásuvku pod okénkem vyjmu a pustím tam trochu kouře. Potom tam zásuvku zase vrátím a zakouřím mírně do česna. V důsledku toho se včely vrhnou na med a ssají. Potom zarazím nůž mezi první a druhý rámek, odpáčím tak všechny rámky i s okénkem a posunu je asi 10 cm dozadu. První rámek zůstane tedy při čelné stěně přitmelený státi. Je v něm t. zv. krycí plást, ve kterém se jen med a pel nachází; proto na něm matka nebývá. Zpravidla jej tedy neprohlížím, leč by bylo vidět na odkryté straně výjimečně plod. Potom vyjmu druhý rámek, prohlédnu jej po obou stranách a není-li tam matka, postavím zase na své místo těsně k prvnímu rámku. Tak prohlédnu třetí i čtvrtý plást. Při vracení jednotlivého rámku přisunu jej nejdříve spodními konci patek k rámku předchozímu tak, aby zůstala nahoře mezi oběma rámky ještě mezera, co by včela mohla pohodlně projíti. Leze-li právě některá touto mezerou nahoře nebo po stranách do úlu, počkám, až tam zaleze a pak teprve horní část rámku přisunu. Je-li tu včel více, zaženou se buď kouřem nebo husím brkem do úlu. To vše proto, aby se některá včelka mezi loučkami rámku nezamáčkla. Za čtvrtým rámkem postavím mřížku a zasunu pod ní výkluz pro trubce (obr. 11). Byla-li matka na jednom z předních rámků spatřena, je práce skončena. Přisunu pak ostatní rámky i s okénkem až ke mřížce a svážu vše provázky. Nenajdu-li však matku vpředu, prohlédnu pátý rámek, postavím ke mřížce a postupuji tak dále, až matku naleznu (obr. 12). Vezmu ji opatrně do ruky a spustím mezi dva z předních rámků,
nahoře poněkud od sebe odkloněných, do uličky mezi plásty. Tato ulička je hustě vyplněna včelami, matka spadne mezi ně, ani ne příliš hluboko. Potom přisunu vzadu zbylé rámky i s okénkem dopředu k ostatním a úl uzavřu. Podotýkám, že při takové neb i jiné práci v jednom úle, t. j. v jedné řadě rámků, nejsou ostatní dvoje včelstva nikterak vyrušována. Někdy při hledání matky spatříme kalíšky s vajíčky a také snad i matečník s plodem. Toto včelstvo je tedy připraveno k rojení. Proto tam mřížku nevkládáme, ale vychytíme hned matku, abychom předešli vyrojení se včel. Co s matkou, o tom později. Vyhledávání matky je mnohem rychlejší, jsme-li k tomu dva, neboť pak prohlíží každý jednu stranu plástu a rámek se nemusí obraceti. Máme-li matku již v ruce, přistříhneme jí zároveň křidélka, ale jen mladým matičkám, neboť ostatní je již mají přistřižena od dřívějška. Přistřihování se provádí takto:
Obr. 12. Otevřený troják při hledání matky Matka na plástu spatřená se uchopí prsty pravé ruky za křidélka, pak se vezme třemi prsty levé ruky opatrně za hrud a malými nůžkami v uvolněné pravé ruce se přistříhnou křidélka asi do jedné třetiny, a to jen po jedné straně těla. Případně ji při tom můžeme i značkovati barvou. Přistřihování křídel má ten účel, aby v případě
rojení se včel nemohla matka letěti s rojem. Taková matka spadne totiž před úlem na zemi a roj se ani neusadí, leč vrátí se do úlu. Přistřihování křídel má také tu výhodu, že se zjistí nastalá tichá výměna matky, když místo staré matky s přistřiženými křidélky spatříme mladou matku s křídly nepřistřiženými. Přistřihování samo není tak těžké, jak by se zdálo a časem nabudeme zručnosti, že je to jen hračkou. Začátečník se může vycvičiti na několika trubcích a brzy sezná, jak je to snadné. Vložením mřížky uzavřená matka zaklade na předních rámcích postupně se uvolňující buňky plástů, a to i na prvním (krycím) plástu, takže se tu vychová dosti mladušek, že včelstvo neslábne. Při tom po celé tři týdny ještě přibývají mladušky z plodových plástů, nacházejících se za mřížkou. Tam se také líhnou trubci, kteří mřížkou neprolezou a nemohou se dostati z úlu ven. Proto dáváme pod mřížku výkluz. Ten si zhotovíme jednoduchým způsobem: Na kousku mřížky ze zinkového plechu 18 cm dlouhého a 7,8 cm širokého ohneme oba kraje po délce pravoúhelně v šíři 9 mm (obr. 11). V drátěné mřížce, jaké se nyní ponejvíce užívá, vyřízneme na spodní straně mezi dvěma pásky dolní drát a do vzniklé tak mezery vsuneme vyrobený průchod. Ten dosahuje až do česna 1 cm vysokého. Na obr. 13 je viděti čelnou stěnu a dno jednoduchého úlu, na němž stojí drátěná mřížka a výkluz z kousku zinkové mřížky zhotovený. Trubci procházejí touto chodbičkou snadno ven z úlu a také včely ji hojně používají a nemusejí prolézati mřížkou. Za tím účelem může býti výkluz i dvojnásobně širší.
Obr. 13. V mřížce zasunutý výkluz pro trubce 12. Rojení a jeho zamezování
Rojení včel je přirozený pud po zachování rodu. Včelaři se však přílišné rojení nehodí. Máme-li určitý počet kmenového včelstva a nechceme-li jej dále rozmnožovati, nebudou nám roje vůbec vítány. Prodávání rojů se nevyplácí, neboť stržený za ně peníz je nepatrný proti ceně medu, vytěženého z nevyrojeného včelstva. Ani usazení
roje doma se nevyplácí, neboť med, který nám dá po vrácení roje mateřák, má několikanásobnou cenu usazeného roje. Lepší je tedy oddělek, který si můžeme udělati v době, kdy se blíží konec hlavní snůšky a kdy jsou úly plny včel, až vyléhají. Vyrojená včelstva nedají nám medu a rojí-li se vícekrát, ještě k tomu značně zeslábnou, až z nich zbudou někdy jen trosky. Od takových nemůžeme očekávati ani v příštím roce mnoho. Usazený roj také nedá medu. Proto je lépe zamezovati rojení vůbec. Při mém způsobu včelaření sice prvoroj vyjde, ale matka s přistřiženými křídly spadne hned s patky úlu na zem. Tam poskakuje, snažíc se vzlétnouti za rojem; snadno ji spatřím, zvednu a dám do klícky. Vzlétlý roj se ani neusadí a vrátí se do mateřáku. Jen zřídka se přece usadí, ale záhy sezná svoji osiřelost, rozletí se a vrátí se zpět do mateřáku. Nemusím se tedy namáhati se sbíráním roje. Potom, když se roj do mateřského úlu vrátil a včelstvo se uklidnilo, vyjmu mřížku, které už není v úle více zapotřebí. Jsem-li přítomen hned při začátku rojení, provedu to mezi tím, co se roj proletuje a k usazení připravuje, ale než se vrací. Mřížku však vložím po několika dnech, dříve však než nová matička z matečníku vyběhne, opět do úlu, a to za šestý nebo sedmý rámek. Aby se dostali trubci z takto oddělené části za mřížkou dopředu a česnem ven, dáme do otvoru v mřížce menší výkluz, kterým projde pouze jeden trubec. Výkluz zhotoví se z malého kousku plechu (obr. 14). V čárkovaných přímkách "a" ohne se plech pravoúhelně dolů. V "b" se ohne do stran až do prodloužení přímky "c". Tak povstanou dvě ouška, jimiž výkluz přilehne k mřížce a nemůže se pak posunout dopředu. Na těchto šesti nebo sedmi plástech má pak mladá matka dosti místa ke kladení vajíček. Toto opatření je nutné proto, aby matka nemohla založiti plodiště vzadu, což se mi někdy stávalo, nebyla-li tam mřížka a při tom v zadní části prázdné souše, po odběru medu tam dané. Máme tedy plodiště vpředu a tím je také už předem pro zazimování připraveno. Při rojení sebranou matku v klícce můžeme použíti různým způsobem. Je - li hodnotná a ne příliš stará, uschovám ji v malém oddělku pro případné pozdější upotřebení. Mám-li však již jiné matky v zásobě, daruji ji některému včelaři.
Obr. 14. Výkluz pro trubce z kousku plechu
Starší a méněcenné matky jednoduše usmrtím. Poroje zamezuji vylámáním matečníků. To provedu vždy tehdy, až se ozve mladá matička svým týkáním. Vylámání matečníků vykonám buď hned, je-li k tomu vhodná doba denní, nebo příštího rána, uslyšel-li jsem týkání večer. Práce ta je snadná. Mám k prohlédnutí pouze přední čtyři plodové plásty a ty jsou snadno přístupné. Vyzvednu je tedy pohromadě najednou a postavím je stranou. Ostatní rámky přisunu zatím k čelné stěně; včely na nich sedící pracují klidně dál a nerušeně vyletují na pastvu i zpět. Tyto plodové plásty pak prohlížím plást za plástem a všecky matečníky vylámu. Nemusím s tím pospíchati, neboť' úl není otevřený, včely v něm pracují a létají nerušeně dál a sám mohu prohlížeti ony čtyři plodové plásty třeba někde v ústraní. Proto mohu klidně a bez chvatu každý plást důkladně prohlédnouti, abych žádný matečník nepřehlédl. Tyto se nacházejí ponejvíce na okrajích plástu a snadno se přehlédne matečník, na postranní hraně tak vestavěný, že ani jeho spodní číst neodstává a vše vypadá jen jako malý hrbolek. Jindy je matečník na spodní hraně plástu vestavěn tak, že jej při zběžném pohledu považujeme za víčko trubčího plodu. Proto každý hrbolek v okrajích plástu seříznu. Po provedeném vylámání matečníků dám zase prohlédnuté plásty na své místo u čelné stěny. V úle zůstane prvorozená mladá matička a rojení včelstva je zamezeno. Večer třeba naslouchati, ozývá-li se mladá matička. Ta se však po odstranění matečníků již dlouho neozývá a slyšíme-li ji ještě druhého i třetího dne, pak je to známkou, že jsme buď nějaký matečník přehlédli, nebo že si včely zbudovaly nějaký nástavní matečník z dosud otevřeného plodu. Stává se totiž, že výlet prvoroje byl následkem nepříznivého počasí o několik dní zdržen; tu pak se může mladá matka ozývati už za 4-6 dní po vyjití prvoroje. Vylámeme-li hned na to matečníky, mohou včely na 2-3 denních larvách budovati nástavní matečníky. Ozývá-li se mladá matka dále, musíme tedy prohlédnouti ony čtyři plodové plásty znovu a nové nebo přehlédnuté matečníky vylámati. Včelař, který nepřistřihuje matkám křidélka, ale nepřeje si rojů, nechá prvoroj vylétnouti a vrátí jej jednoduchým způsobem zpět do mateřského úlu. Sebere jej na třech nebo na čtyřech rámkách se soušemi a postaví v úlu dozadu. Okénko odebere a postaví na jeho místo mřížku, k této přisune rámky s rojem a vzadu uzavře okénkem. K večeru vychytí matku. Zakouříme pod okénkem a tím zaženeme včely částečně mřížkou dopředu. Pak prohlížíme jeden plást za druhým, až matku najdeme a vychytíme. Včely pak z těchto plástů smeteme na dno úlu a mřížku ovšem odebereme. Nakonec úl zase okénkem uzavřeme. Nesmíme zapomenouti, že mřížka má dole otvor pro vsunováni výkluzu, proto ji v tomto případě postavíme obráceně a tak přijde výkluzový otvor mezi horní lišty rámků. Stejným způsobem můžeme vrátiti i poroj, když náhodou a přes všecka opatření vyletí. Včelstva, kterým bylo uvedeným způsobem v rojení zabráněno, zůstanou však oproti těm, jež se vůbec nerojila, přece jen ve snůšce poněkud pozadu. Několik dní před rojením ochabují v činnosti, přestanou stavět, nevytahují mezistěny a vyletují i slaběji na pastvu. Zato však mají pak mladou matku a snaží se nahraditi zameškané zvýšenou píli. Je-li však zatím po hlavní snůšce, nahradí vše až v příštím roce.
13. Usazování rojů Roje bude usazovati hlavně začátečník. Včelař však jen tehdy, potřebuje-li je k doplnění stavu svých včelstev. Nevezme za vděk prvorojem se starší matkou, ale počká si na poroj. Mateřák v době od vrácení se prvoroje až do vylétnutí poroje využije přece ještě snůšky, hlavní však je okolnost, že pak máme v poroji mladou matku. V prvé řadě musíme míti snahu po zvýšení sklizně medu a rozmnožování včelstev ponechati na dobu, kdy se blíží konec hlavní snůšky. Nemusí se to státi právě jen roji přirozenými, ale - a to snad i lépe - roji umělými, smetenci nebo oddělky. Sbírání a usazování rojů provádí se různými způsoby. Většina včelařů má k tomu své náčiní a hlavně rojáček, do něhož se v hrozen usedlý roj setřese nebo smete. Usedne-li roj na konci slabší větve stromu, ustříhneme ji zahradnickými nůžkami, větvičku s rojem odneseme k připravenému úlu a tam včely setřeseme na dno poblíže okénka. Roj vtáhne do úlu a mokrým brkem mu pomáháme. Způsob sbírání je podmíněn okolností, kde a jak se roj usadil. Nejobtížnější je, když se usadí příliš vysoko. Pro sejímání rojů jsem si sestavil rojochyt. Má kostru zhotovenou z lišt a prkének, na ni se umístí tři rámky se soušemi (obr. 15). V prostředním rámku nemusí být souš celá, ale jen kousek díla, nejlépe trubčího. Vejde se tam pak mezi oba krajní plásty více včel. Celá kostra rojochytu i s rámky se dá vytáhnouti silnější šňůrou přes kladku těsně při tyči do výše, a potom spustiti přímo nad roj. Včely pak pozvolna přecházejí z hroznu na plásty a spodem roje můžeme napomáhati mokrým husím brkem, aby včely z roje postupovaly rychleji nahoru do rojochytu. Kouře při rojení nepoužívám, jenom se jím včely popudí k rozletování a bodání. Ostatně má zakuřování včel jiný účel, a to, aby se - ovšem uvnitř úlu - nassály medem a pak nebodaly, neboť se ihned vrhnou na zásoby, ucítí-li kouř.
Obr. 15. Rojochyt
Jakmile se matka dostane na plásty rojochytu, pak se již hrnou všecky včely za ní a stáhnou se tam samy bez dalšího přičinění včelaře. Když už je celý roj v rojochytu, povytáhneme jej šňůrou poněkud do výše, přeneseme na nejbližší volné místo a spustíme povolováním šňůry zvolna podél tyče dolů. Dobré je míti dvě tyče, jednu dlouhou a druhou kratší. Jednodušší rojochyt si pořídíme, když 3 nebo 4 rámky se soušemi spojíme v obou horních rozích měkkým drátem a z obou konců těchto drátů utvoříme očko asi 10 cm nad hořeními loučkami. Spodní loučky přitáhneme také kouskem drátu, aby se rámky dole nerozstupovaly. Pak si připravíme přiměřeně dlouhou tyč a do jejího slabého konce zarazíme silnější hřebík. Na tento navlékáme očko spojených drátů. Hlavička hřebíku zamezuje vyvléknutí se očka. Můžeme však i tu místo hřebíku použíti kladky a tento rojochyt vytahovati nebo spouštěti po šňůře (obr. 16). Jinak zvedáme rojochyt tyčí do výše a skláníme rámky zvolna nad roj, až na něj dolehnou. Překáží-li nad rojem nějaká větvička, bud' ji odehneme nebo ustříhneme. Jakmile je roj na plástech stažený, nadzvedneme tyč poněkud do výše a pak snížíme rámky s rojem pozvolným skláněním, nebo je spouštíme přes kladku tak dalece, abychom je mohli rukou uchopiti a s tyče sejmouti. Odneseme je pak do připraveného úlu a postavíme na jeho dno. Nejdříve sejmeme drát ze spodních louček a pak z horních rohů rámků. Na to setřásáme včely s jednoho rámku za druhým na dno úlu.
Obr. 16. Dráty spojené 4 rámky na sbírání roje Včely samy se hrnou mezerou pod okénkem na plásty a mokrým husím brkem bráníme jen na strany a dozadu se rozbíhajícím včelám. Česno musí při tom býti uzavřeno. Po setřásáni včel na plástech zbylé včely smeteme k ostatním. Po skončeném usazení roje vsuneme zástrčku pod okénko a současně uvolníme česno. Usedl-li roj někde nízko, nepotřebujeme tyče a dáme drátem spojené rámky přímo ze země nad něj, musíme je však zpravidla se stran podepříti. Není-li k usazenému roji přístup, srazíme jej prudkou ranou na zem a rychle postavíme nad nejhustší část
spadlých včel rojochyt. Nevtáhnou-li včely s matkou na plásty a vzlétnou snad, počkáme až se usadí na příhodnější místo.
14. Včelí pastva
Nejdůležitější podmínkou zdárného včelaření je bohatost včelí pastvy. Poměry pastevní jsou však v jednotlivých oblastech různé. Někde je snůška hojná, jinde chudá. Včelí pastvu rozeznáváme ranou, hlavní a pozdní. Hlavní snůška není všude v stejné době a řídí se podle zdrojů pastvy. V nížinách je dříve, na horách později; tam to bývá ponejvíce snůška z lesů. Každý včelař musí znáti své místní poměry pastevní, podle nich se musí říditi při všech výkonech na včelnici a poměrům těm se musí podříditi. Jinak se včelaří v nížinách a jinak na horách; jinak v městech a jinak na vesnici. Včely snášejí hlavně med a pyl jakož i vodu a mimo to i tmel. Med jim skýtají květy rostlin a medovice. Pel sbírají včely s tyčinek květů. Vodu nacházejí na různých místech v přírodě, když jim nedá včelař v napajedle. Tmel sbírají na pupenech některých stromů a přinášejí jej na nožičkách jako rousky, tedy stejně jako pyl. První rousky pylu přinášejí včely z lísky, později z jívy, olše, vrby a jiných jehnědokvětých keřů a stromů. Nektar ssají z květních kalíšků a první jeho skrovné zdroje jsou z jaterníků, sasanek a jiných jarních květin; vydatnější snůška je pak z angreštů, rybízů, jilmů, javorů a jiných stromů a keřů. Potom následují ovocné stromy, které bohatě kvetouce, dávají již slušnou snůšku, zvláště třešně a jabloně. V lese kvete borůvka a projdeme-li v té době borůvčím, máme pak střevíce jako lakované. Později tam kvete maliník a ostružiník. Vydatnou pastvu skýtá řepka olejka, zvlášť jsou-li jí celé lány. Koncem května a června kvetou akáty a kde je jich hojně, přibývá na váze i v úle. Mnoho vydá bílý i švédský jetel a vojtěška, zvláště pak ligrus, který se však obyčejně v nejlepším rozkvětu poseče. Zažil jsem to při kočování za pastvou k velkému lánu vičence; třetí den byl posečen. V prvých dnech června začíná ve smrkových lesích hojná hlavní snůška, jejíž původcem je štítenka smrková (Lecanium hemicryphum). Samička štítenky je přissátá v přeslenech mladých výhonků pod šupinami, z pupenů tu zbylých. Má tvar kulovitý, trochu ledvinovitě promáčklý, velikostí špendlíkové hlavičky a dorůstá do velikosti zrnka hrachu. Po celou dobu až do vykladení všech vajíček, jichž bývá i několik tisíc, vylučuje množství medovice, ve které se přímo topí. Bývá to v době asi od 5. do konce června, někdy o něco dříve, jindy zas později, podle toho, jak v přírodě vegetace pokročila či se opozdila. V té době mají včely bohatou pastvu a na váze znamenáme _ zvláště v druhé polovině června - až 4 kg za den. V této době dopadají včely pod tíží svého nákladu houfně jako pecky na patky úlů a jsou šedé a poněkud i odřené od prodírání se jehličím za štítenkou. Příznačné je také, že po celou tuto dobu jen málokterá včelka přiletí s rousky pylu; ta ovšem nebyla s ostatními v lese. Šťáva, kterou štítenka smrková vyssává, obsahuje vodu a cukry, ale velmi málo bílkovin; proto je nucena přijímati velké množství této šťávy, aby mohla krýti svoji potřebu bílkovin. Přebytečné cukry, ve vodě obsažené, vylučuje; tato sladina je včelami vyssávána a pak na med zpracována. Je tedy podle prof. Dra B. Gleinitze surovinou rostlinná šťáva. Produktem prvního zpracování této šťávy štítenkou je medovice. Výsledek druhého zpracování včelami je pak med. Tento medovicový med není méně hodnotný, neboť výrobce medu jest vždy jen a jen včela.*) Štítenka jest rozšířena
nejvíce ve smrkových tyčkovinách, v menší míře v starších kulturách a nejméně je jí ve starých porostech. Při procházce lesem slyšíme nápadný hukot včel a díváme-li se do korun smrků, spatříme tam včely, jak přeletují ve větvích a s jedné větve na druhou. Spatříme-li včelku ssáti v nevelké výši (na dosah ruky), počkáme, až odlétne a pak prohlédneme místo, kde ssála a tam brzy uvidíme samičku štítenky, kaštanové barvy a přesvědčíme se sami o tom, co je zdrojem lesní pastvy (obr. 17). Sladina, která nebyla včelami využita, přetéká a padá na spodnější větve. Deště medovici splachují a horka i větry ji vysušují. Med lesní jest o něco tmavší než medy z květů, je však lahodné chuti a nemá té škroblavé příchuti jako jiné medy. Kromě toho obsahuje mnohem více vitaminů C než medy květové.**) U konsumentů je lesní med dobře znám a oblíben; kdo jej jednou ochutnal, vždy jej zase požaduje. Po celý měsíc červen je i jinde dosti pastvy, neboť všude je plno květů a tím i hojnost nektaru a pylu. Za příznivého počasí je i v krajinách na pastvu chudších a bezlesích poměrně dosti dobrá snůška.
Obr. 17. Samičky štítenky smrkové *) Viz Český včelař 1939, sešit 9, str. 281. **) Viz Včelař 1943, sešit 8-9, str. 199. V červenci kvetou lípy, pozoruhodnou pastvu dávají však jen občas, a to za 6-7 let jednou. Za suchého počasí skýtá i jetel pastvu, v lesích pak vrbovka, někdy hojně se vyskytující, později vřes, jehož med je však méněcenný. Také na jedlích bývá medovice způsobená zelenou mšicí jedlovou (Lachnus pichtace) a skýtá někdy i
slušnou snůšku. Jinak nemají mšice pro včelaře valného významu, neboť sladinu téhož složení jako u štítenky smrkové vystřikují v drobounkých kapičkách, které za teplých dnů ihned vysýchají. Proto pozorujeme ráno na česně čilý let, snůšku medovice, ale to o deváté až desáté hodině pojednou ustane. Je zřejmé, že toho mnoho nepřinesou, když pastva netrvá po celý den. Bývají také nahodilé snůšky. Tak měli včelaři před lety z pohromy, způsobené puklicí lískovou (Lecanium cocyli) na švestkách, prospěch, neboť puklice tato - nesprávně puklicí švestkovou nazývaná skýtala ve stadiu larev a dospělých samiček včelám dobrou pastvu. O zvelebení včelí pastvy musí se i včelař sám přičiniti a není-li mu v tom ohledu možno ve větším měřítku pracovati, pěstuje alespoň ve své zahrádce medonosné květiny, vysadí nějaký keř lísky, někde v koutě jívu, řadu angreštů, pro podzimní pylování resedu atd. O zvelebování včelí pastvy je ve včelařských časopisech stále hojně článků, které nás v tom ohledu povzbuzují a podávají návody k dalšímu postupu.
15. Sklizeň medu
Po uzavření matky na předních čtyřech rámcích ukládaly včely přinesený nektar do plástu za mřížkou. Tam zaplňovaly plodové plásty medem a to postupně, jak se kde uvolňovaly buňky po vybíhajících mladuškách. Spotřeba medu pro pěstování plodu na předních čtyřech plástech byla poměrně malá a proto včely ukládaly velkou většinu nanošené sladiny do zadních plástů za mřížkou. Tyto se rychle plnily a pro sklizeň medu dozrávaly. Po třech týdnech ode dne, kdy byla matka vpředu uzavřena, je již všechen plod za mřížkou vyběhlý, a tu můžeme už vybírati med. Byla-li vložena mřížka 25. května, můžeme tedy od 15. června počínaje vybírati med, ovšem jen tehdy, je-li ho tam vůbec. Za nepříznivého počasí v době hlavní snůšky se plásty tak dalece nezaplní, aby se mohlo vytáčeti. V tomto případě musíme čekati, až jak to dopadne v druhé polovině června a můžeme teprve potom vytáčeti. Při vybírání medu postupujeme takto: Nadzvedneme střechu trojáku a sklopíme jeho zadní stěnu. Vyjmeme zásuvku pod okénkem včelstva, u kterého chceme med vybírati. Pod okénko zakouříme. Je-li na posledně přidaných dvou zadních plástech med řídký, ze snůšky posledních dnů, odebéřeme je i s okénkem a postavíme stranou, abychom je později i se včelami mohli vrátiti zpět do úlu k dozrání medu. Potom vezmeme třetí rámek a postavíme jej na připravený stoleček. Jest to nízký stolek s deskou 45 cm širokou, jehož dvě zadní nohy jsou o 34 cm vyšší než přední; nahoře jsou spojeny silnějším drátem. Vyjmutý rámek postavíme tak, aby byl opřen o ten drát. Pak odebíráme ostatní rámky rychle za sebou a stavíme je na stolek (obr. 18). Při tom zjistíme, je-li med zralý a jsou-li plásty alespoň částečně zavíčkovány. V úlu ponecháme šest rámků a to čtyři před a dva za mřížkou. K těmto přistavíme tolik souší neb odmedněných plástů, kolik jsme odebrali medových a za ně postavíme ony dva rámky s okénkem.
Obr. 18. Stoleček na medové plásty Sklopenou zadní stěnu trojáku zvedneme do rovné polohy se dnem a podepřeme kůlem. Můžeme ji v této vodorovné poloze ustáliti také dvěma železnými pásky, připevněnými po obou stranách bočnic, nebo i řetízky. Na tuto zadní desku setřásáme a smetáme včely s medových plástů buď husím brkem, nebo kartáčkem k smetání určeným. Matka nalézá se vpředu a proto v tomto ohledu nemusíme dávat pozor. Smetené včely se hrnou otvorem pod okénkem do úlu a když je vše skončeno, dáme tam zásuvku a zavřeme úl. Smetání včel si můžeme částečně usnadniti použitím výkluzu bez návratu známým způsobem, že jej vložíme do otvoru mřížky, kam dáváme průchod pro trubce. S odběrem medu postupujeme od jednoho včelstva ke druhému a používáme odmedněných plástů k přidání do dalšího úlu na místo odebraných plástů medových. Při tom dáváme plásty obsahující pyl vždy dopředu a za nimi stavíme ostatní. Váhu medu v plástech určíme odhadem,a sice potěžkáním jednotlivých rámků v ruce. Po skončení vytáčení zvážíme celkovou sklizeň a porovnáme s odhadem.
Obr. 19. Stojánek na odvíčkování medových plástů Váhu medu z jednotlivých úlů jsme si zaznamenali a nyní rozvrhneme rozdíl (plus nebo minus) poměrově na jednotlivé úly. A tak obdržíme správnou váhu medu z každého úlu. Před vkládáním medových plástů do medometu musíme je odvíčkovati. K tomu používáme známé vidličky. Aby se při tom nemusel držeti rámek v ruce, použijeme střechovitého stojánku, který si snadno sami zhotovíme (obr. 19). Na obě strany tohoto stojánku dáme po jednom rámku a mohou pak dvě osoby současně odvíčkovati každá jeden plást, a to jen po jedné straně. Mám medomet na dva rámky; do něho se vloží oba odvíčkované plásty a po jedné straně se vymetají. Potom se oba plásty vyjmou, po druhé straně odvíčkují a dají do medometu. Při těžkých a zavíčkovaných plástech je třeba opatrnosti, aby se při vytáčení nepolámaly. Proto točíme pomaleji a vymetáme po prvé plásty jen asi do polovice. Pak odvíčkujeme a vytočíme druhou stranu, a to úplně. Nato plásty ještě jednou obrátíme a vymetáme z nich zbytek z prvého vytáčeni. Také na panenské plásty je třeba dávat pozor a točit pomaleji. Na připravenou nádobu dáme dvojité síto, přes které protéká čistý med přímo z rourky medometu. V sítech zůstanou drobné úlomky voští a odrobené kousky tmelu z hran rámků. To vše občas ze sít odstraníme a podle potřeby i spodní husté síto vodou propláchneme. Koncem června končívá v našem kraji hlavní snůška, a tu je možno vybírati med po druzích. Lépe však je tento odběr odložiti ještě o několik dní, aby med úplně dozrál a pak jej teprve vytáčeti. Při tom odběru musíme si počínati obezřele, neboť v té době je za nedostatku snůšky mnoho slídilek, které při rozebraném díle silně dorážejí. Domácí včely se ovšem brání, ale někdy se při tom tak rozzuří, že dorážejí na včelaře i jeho pomocníky a bodají, takže není ani možno dokončiti rozdělanou práci. Proto nevybírejme med v této době nikdy odpoledne, ale po ránu, dokud je na včelnici klid. Před koncem července vyjmeme mřížku, aby si včely mohly zase rozšířiti plodiště. Potom klade matka zase hojněji; a to je důležité pro zazimování, jelikož se vychová v srpnu i září množství mladušek, které zimu přetrvají. Při vyjímání mřížky prohlédneme první a druhý plást za mřížkou; tyto bývají tak zaplněny medem a pylem, většinou zavíčkovaným, že tu není místa pro kladení vajíček a tím ani pro rozšiřování plodiště. Proto vložíme po odstranění mřížky mezi čtvrtý a pátý rámek dvě vhodné souše, které jsme si již dříve připravili. Vybrali jsme si je při posledním vytáčení medu a umístili je vzadu u okénka. Tak má matka po svém uvolnění hned dostatek místa ke kladení a včelstvo pro uvedení plodiště do normálního stavu. V krajích s pozdní snůškou by nebylo dobré odebrati mřížku již v červenci; lépe je postaviti ji za sedmý rámek. Tak může včelstvo plodiště rozšířiti a při tom vzadu ukládati nanošený med. Mřížka se vyjme až při vybírání medu.
16. Oddělky Oddělky děláme v prvé řadě proto, abychom si v nich uschovali matičky při rojení sebrané pro případnou potřebu k dodání osiřelému včelstvu, nebo k výměně staré matky nevyhovujících vlastností a konečně i pro rozmnožení neb doplnění počtu svých včelstev. Tyto posledně uvedené oddělky děláme zásadně až ke konci hlavní snůšky, neboť je musíme dobře vybaviti a je to pak vlastně umělý roj. Tímto způsobem získáme od dotyčného včelstva dříve med a pak oddělek, kdežto přirozeným rojem by mateřák zeslábl a nedal medu. Kromě toho si pro dělání oddělků můžeme vybrati vhodné včelstvo, kdežto u rojů tak činiti nemůžeme. V době, kdy končí hlavní snůška, jsou úly nabity včelami, takže z nich můžeme snadno udělati silný oddělek. Smetenec zásadně nedělám, neboť jsem pozoroval, že včely pocházející z několika úlů nikdy se dobře nesnášejí. Malé oddělky pro uschování zásobní matky si uděláme asi dva, při větším počtu kmenových včelstev ovšem více. Jak již bylo uvedeno ve stati o zamezování rojení, uschováme z prvoroje sebranou matku, je-li z dobrého kmene a ne stará, v malém oddělku. Nejjednodušeji to provedeme, jestliže z vracejícího se roje použijeme před úlem spadlých včel. Jsou to ponejvíce mladušky. Když se roj z největší části již vrátil, položím klícku s matkou před úlem na zemi, a to do místa, kde je více spadlých včel. Nad klícku položím .rámek se souší a na jedné straně jej podložím tak, aby se včelky mohly ke klícce sbíhati. Pak seberu rámek i klícku se všemi včelami; stačí jich 100-200, a pro mateřák nemá tato ztráta významu. Oddělek usadím na 2 neb 3 rámky a česno úlku zúžím tak, aby jím mohla projíti jen jedna včela. Jeden rámek musí být opatřen korýtkem, což platí pro všecky oddělky vůbec, aby se mohlo podle potřeby přikrmovati, nebo dodávati voda. Musíme si tudíž připraviti vše již předem a k čelné straně dáme plást s medem a pylem. Mám pro oddělky dva úly z jednoduchých prken na 6-7 rámků. Také se k tomu účelu hodí samotná čelná stěna (obr. 20), postavená na přiměřeně velké prkno (dno). K této čelné stěně se přisunou rámky a okénkem neb krycím prkénkem se uzavřou. Z nouze stačí i bednička přiměřené velikosti, k tomuto účelu přizpůsobená. Máme-li mezi svými včelstvy jedno zvlášť vynikajících vlastností, které dává nejvíce medu a je při tom nerojivé, budeme hleděti tento kmen si rozmnožiti. To provedeme nejjednodušeji následujícím způsobem:
Obr.20. Čelná stěna pro oddělek Vyšel-li z některého úlu prvoroj - řekněme, že to byl úl čís. 13 _ sebrali jsme matku a roj se vrátil. V tentýž den vložíme tomu vybranému včelstvu - je to na př. čís. 5 vhodnou souši jako pátý rámek, tedy před mřížku. Matka, omezená v kladení dosud jen na čtyři přední plásty, jistě brzy přejde na přidanou souš a záhy ji zaklade. Za tři až čtyři dni vyjmeme tento plást, smeteme s něho včely _ pozor na matku! - a dáme jej do úlu čís. 13 jako pátý rámek: Při tom vylámeme všecky zavíčkované matečníky; nezavíčkované a kalíšky tam zatím ponecháme. Po ztrátě těchto zavíčkovaných matečníků budou včely určitě budovati nad vajíčky v přidaném plástu nové matečníky, zvláště když jsme jej na spodní straně pod nakladenými vajíčky vhodně podřezali. Asi za pět dní nato prohlédneme tento přidaný plást a zjistíme, kolik matečníků na něm je. Při tom vylámeme všecky matečníky, nacházející se ještě na předních čtyřech plástech. Zbudou tam tedy pouze matečníky na přidaném plástu a ten vyjmeme po dalších pěti nebo šesti dnech, vyřízneme z něho matečníky až na jeden, z něhož bude míti včelstvo č. 13 mladou matku z kmene č. 5. Z ostatních vyříznutých matečníků přidáme po jednom do připravených oddělků a budeme tak míti několik mladých matiček z kmene č. 5 v zásobě. Tomuto vybranému kmenu dáme také příležitost k hojnému pěstování trubců a to tím, že nebudeme vyřezávati trubčí dílo ve stavebním rámku. Neupotřebíme-li do podzimu všechny záložní matky, přezimujeme zbylé oddělky v příhodné, suché a pokud možno zatemněné místnosti, kde je dosti klidu. I slabý oddělek do podzimu dosti zesílí, když mu pomůžeme podněcováním, připojením jiného oddělku, z něhož jsme matku upotřebili, nebo
přidáním zavíčkovaného plástu s medem a pylem a na zimu dokrmením cukrovým roztokem. Do připraveného oddělku můžeme přidati koupenou ušlechtilou matičku vždy snadněji a bezpečněji, než do silného včelstva. Takový oddělek však uděláme hned silnější, a to na čtyřech rámcích. Vezmeme z některého včelstva jeden plást s medem a pylem i se včelami na něm sedícími a postavíme jej k čelné stěně úlku. Pak tam dáme dvě čisté souše, z nichž jedna musí být v rámku s korýtkem, a dozadu zase jeden plást s medem a pylem i včelami na něm sedícími. Potom tam setřeseme včely ještě ze dvou plástů, aby po návratu létavek do svého úlu zbylo v oddělku ještě dosti mladých včel. Nedoporučuji však bráti včely z několika úlů, nýbrž jen z jednoho. Matku přidáme v klícce mezi druhý a třetí plást. Jelikož tu je mezi samými mladými včelkami, bude brzy a ráda přijata, bez nebezpečí ubodání. Musíme jim po nějaký čas dodávati vodu v korýtku, neboť nemají létavek, jež by vodu přinášely. Chceme-li je brzy zesíliti, přidáme jim v době, kdy se již začnou líhnout mladušky, plást se zavíčkovaným a částečně i vybíhajícím plodem z jiného včelstva, ovšem bez včel, které jsme s plástu smetly. Můžeme si takový plást připraviti, když současně s děláním oddělku vložíme některému včelstvu do plodiště čistou souši. Za tři týdny tam máme plást s plodem, jaký potřebujeme.
17. Osiřelost včelstva
Nejčastěji osiří včelstvo odrojené nebo usazený poroj, když se mu ztratí mladá matička při snubním výletu. Jsou však i jiné příčiny osiřelosti. Zkušený včelař pozná ztrátu matky již večer na česně. Jestliže jiná včelstva se chovají klidně, včelstvo, jež ztratilo toho dne svoji matku, nápadně hučí a včely pobíhají bezradně po letáku i po přední straně úlu. Proto takové včelstvo hned druhý den prohlédneme a ztrátu matky jim nahradíme zásobní matičkou z oddělku. Vyrojená včelstva a usazené roje musíme asi po desíti dnech prohlédnouti, abychom zjistili přítomnost matky a také to, zdali již klade. Při této prohlídce někdy spatříme čerstvě vybudované kalíšky, a to je podezřelé. V takovém případě buď prohlédneme včelstvo důkladně, zdali má matku což dá dosti práce - nebo přidáme hned do některého rámku kousek plástu s nakladenými vajíčky z jiného včelstva. Za tři až čtyři dny tam spatříme bud nástavní matečníky, a to nám potvrdí skutečnou osiřelost, nebo tam matečníků není, a to značí, že matku mají. V tomto případě zjistíme pozdější prohlídkou, je-li tam už plod, v jakém uspořádání a rozsahu. Mají-li však na přidaných vajíčkách vybudované matečníky, pak celý kousek přidaného voští i s matečníky odebereme a přidáme jim v zásobě chovanou matičku. Nemáme-li takové matky, nahradíme alespoň nástavní matečníky starším rojovým matečníkem, který vybereme z některého vyrojeného včelstva. Tím jednak uspíšíme vylíhnutí matičky o několik dní a kromě toho dodáme matečník cennější, nežli jsou ty nástavní. Opozdí-li se včelař s prohlídkou, snadno se stane, že v osiřelém včelstvu začnou řádit trubčice. Tu je pak léčení obtížné, ne-li docela marné. Jsou-li tam teprve vajíčka - bývá jich v jednotlivých buňkách několik jsou přilepeny na stěnách buňky a nikoliv na dně této, je léčení ještě možné, ba i tehdy, když tam je mladý plod. Vyjmeme dotyčné plásty s vajíčky z úlu a odneseme je stranou. Na jejich místo dáme plást s vajíčky a plodem (ovšem že bez včel) z jiného včelstva a uzavřeme úl. Potom odneseme ony odebrané plásty na vzdálené místo a tam z nich smeteme včely na. zem. Včely se vrátí do svého úlu a plásty dáme
třeba včelstvu, jemuž jsme odebrali plodový plást, nikdy však osiřelci zpět. Je-li těch plástů více, můžeme je rozděliti a dodati i jiným včelstvům, a to nejlépe dozadu k okénku. Vystaví-li si léčené včelstvo na přidaném plástu matečníky, bude zachráněno a můžeme mu pak přidati starší rojový matečník, aby z něho měly matičku dříve a lepší. Je-li však v úlu již hrboplod a snad i líhnoucí se trubci, je léčení marné, protože jsou tu jen samé staré včely a nemají tudíž dosti mladých včel - kojiček. Tu je nejlepší zanechati všech pokusů a včelstvo zrušiti. Uzavřeme česno dotyčného úlu a zakryjeme přední jeho stranu mokrým pytlem, aby se tam vracející se včely nemohly dostati. Potom vyjmeme z úlu všecky rámky pohromadě a odneseme je na vzdálené místo. Tam je rozebereme, rozestavíme a počkáme, až se včely nassají medu. Pak včely smetáme s plástů na zem, a to pomalu, jeden plást za druhým. Tyto smetené včely se vracejí a když se nemohou dostati do svého úlu, vžebrají se do sousedních. Jelikož přicházejí s medem, jsou rády přijímány a vše se odbude bez boje. Hrboplod potom odvíčkujeme a plásty rozdělíme jednotlivým včelstvům, vyjma oněch, do kterých se včely vžebraly.
18. Ošetření a uskladnění medu
Při zacházení s medem je především nutno dbáti naprosté čistoty, a to od jeho vytáčení až do upotřebení nebo prodeje. Pro větší množství jsou nejvhodnější asi třicetilitrové hrnce z pocínovaného plechu. Při vytáčení teče med přímo z medometu do hrnce přes dvojité síto, jest tedy čistý. Každý naplněný hrnec se hned odnáší do určené místnosti, která musí býti suchá a vzdušná. Nesmí tu být páchnoucích látek, jinak by se med kazil a dostal různé příchuti. Hrnce se přikryjí puklicemi a med se nechá po tři až čtyři dny ustáti. Potom se sebere pěna, na povrchu usazená, a med se dřevěnou lopatkou, k tomu účelu zhotovenou, důkladně promísí až ode dna nádoby. Zjistíme li při sbírání pěny, že je v některém hrnci na povrchu med řidší, sebereme jej také a dáme v balonku některému včelstvu k upotřebení nebo k dalšímu ošetření. To se stává jen u medu z prvního vytáčení, kdy i při největší opatrnosti se dostane něco nezralého medu do medometu, zvláště odebíráme-li medové plásty ve dnech hojné snůšky v odpoledních hodinách. Zadní dva plásty jsme ovšem neodebrali, ale řídký med mohl býti i v jednotlivých buňkách ostatních plástů. V nádobách pak vyplave na povrch; můžeme jej tedy snadno odstraniti a tak předejíti kvašení medu. Po tomto prvním opatření opakujeme míchání medu každý druhý nebo třetí den, a to tak dlouho, až začne tuhnouti. Takto ošetřovaný med je pak bělavý jako sádlo a také dost vláčný, že se dá snadno vykrajovati lžicí. Zůstane takovým stále a nikdy neztvrdne. Hrnce s medem povážeme balicím papírem a přikryjeme puklicí, aby byly těsně uzavřeny. Chceme-li z velkých nádob plniti sklenice, učiníme tak před ztuhnutím medu, dokud je ještě dosti tekutý, ale už dobře promíšený. Naplněné sklenice uzavřeme víkem a postavíme, je v okně na slunci. Ponecháme-li je tam delší dobu, zůstane med pak dlouho tekutým a čistým. Ztuhlý již med stane se zase tekutým, když jej v teplé vodě ohřejeme. Dáme sklenice nebo jednotlivé hrnce do větší nádoby, naplněné teplou, nikoliv však horkou vodou a ponecháme je tam tak dlouho, až se med stane zase tekutým. Takový pak po dlouhou dobu již nekrystalisuje. Vodu v nádobě je ovšem třeba přihřívati, aby záhy nevychladla. Avšak opatrně a nepřehřát! Pro prodej upravíme sklenice s medem vždy
čistě a vkusně, nejlépe ve spolkových sklenicích. Medy jsou podle zdrojů snůšky různých jakostí a barev. Většinou se však smísí už při vytáčení a pak ještě při míchání v hrncích.
19. Úschova souší
Po zúžení včelstev před doplňováním zimních zásob zbudou nám souše, které musíme uschovati do příštího jara v dobrém stavu. Souše, v nichž je ještě trochu medu, dáme dříve, než je uložíme, některým včelstvům k vybrání medu. Vyjmeme zásuvku pod okénkem, postavíme za okénko prázdný rámek (bez díla) a za tento dáme několik těchto souší k vylízání medu. Vzadu je uzavřeme krycím prkénkem. Za dva až tři dny je med z nich odnesen a můžeme souše odebrati a uložiti. Na hranách rámků nachází se tmel, kteréhož by bylo stále více, kdybychom jej občas neodstraňovali. Rámky by pak nepřiléhaly těsně k sobě, a proto tak učiníme po vymetání medu a hlavně před ukládáním souší na zimu. Tmel oškrabujeme tupým nožem; ostrý nůž by zajížděl do dřeva. Zásoba souší je nedoceněným pokladem pro včelaře; opatrujeme je proto pečlivě. Přes zimu je uschováme v přiměřeně velkých bednách, uložených v naprosto suché místnosti, aby neplesnivěly. Před motýlicí je ochráníme vysířením. Napřed přelepíme v bednách všecky skuliny lepicími pásky, rovněž i spáry mezi jednotlivými prkny. Oškrabané rámky se soušemi postavíme do bedny a seřadíme tak, aby v jednom rohu zůstalo místo pro vysíření. Tam dáme ve víčku od nějaké krabičky, třeba od krému, kousek zapálené síry a uzavřeme bednu víkem. Netěsní-li víko dobře, přelepíme i tu mezery lepicími pásky. Vysíření chrání souše před poškozením molem voskovým, ale nezničí nakladená tam již vajíčka. Proto ukládejme souše ihned po vyjmutí z úlu a nenechávejme je přes noc někde, kde by k ním měla motýlice přístup. V některých souších se nachází trochu pylu, ač jsme pylové plásty podle možnosti ponechali včelám v úlech. Aby se tento pyl nezkazil, posypeme jej práškovým cukrem, a to nejlépe posýpátkem, používaným v kuchyni. Souše staré nebo většinou trubčího díla a jinak vadné neukládáme, ale vyřadíme je k roztavení. Dáváme-li jednotlivým včelstvům každoročně po 2-3 mezistěnách k vytažení, můžeme také stejné množství starého díla vyřaditi. Máme-li z jara některé jinak dobré plásty částečně plesnivé, namočíme je v 5% roztoku formalínu. Asi za hodinu je vyjmeme a necháme oschnout. Hned jich však nemůžeme včelám přidati, teprve až za několik dní.
20. O vosku
Jako je přiměřeně velká zásoba dobrých souší pokladem včelaře, tak je vosk jeho důležitou potřebou na výrobu mezistěn. Proto se bedlivý včelař stará o to, aby ve svém podniku získal co možno nejvíce vosku. Vyřezáváním trubčího díla ze stavebních rámků nashromáždíme již hodně vosku a počítáme-li k tomu vosk, získaný při odvíčkování medových plástů, různé úlomky voští i měl, shromážděný při jarním podmetu a vyvařený vosk z vyřazených starých souší, stačí nám to na každoroční
potřebu mezistěn. Včelař může být v tom ohledu soběstačným, jen když každý kousek voští sebere a uschová. Pro ukládání voštin musí míti po ruce připravenou bedničku s těsně přiléhavým víkem, do které vše ukládá. Vyřezané trubčí dílo ze stavebních rámků, víčka z medových plástů, úlomky voští a měl z podmetu dáme vždy hned do slunečního tavidla. V zimě pak všechen takto získaný vosk převaříme v hrnci v měkké vodě a necháme pak zvolna v hrnci vychladnouti. Kotouč vosku potom z hrnce vysypeme a na spodu usazený kal z něho oškrabeme. Není-li vosk dosti čistý, tedy jej znovu převaříme. Staré souše vyvaříme v pařáku a vosk pak stejným způsobem převaříme a čistíme, jak bylo uvedeno. Domácí výroba mezistěn se v menším včelím hospodářství nevyplácí a proto je lepší opatřiti si mezistěny výměnou za vosk, nebo si je dáti z vlastního vosku ulíti. Na ručním lisu se vyrobí ze stejného množství méně mezistěn než na válcovém, protože jsou ruční mezistěny obyčejně silnější. S litím mezistěn na ručním lisu je ostatně dosti práce i nepříjemností. Za to však jsou lepší proto, že se neprotahují jako válcované, zvláště některé kupované.
Doslov
První vydání tohoto spisku bylo během dvou roků rozebráno. Toto nové vydání jsem doplnil několika dodatky a rozmnožil o stať "Včelí pastva". Theoretické vědomosti o životě včel, jejich škůdcích a nemocech, o chovu matiček atd., osvojí si každý z včelařské literatury a z našeho časopisu. Pokyny v tomto spisku pro postup ve včelaření a jednotlivé výkony během roku jsou určeny hlavně mladým včelařům a začátečníkům. Zkušený včelař si bude v určitých případech vědět sám rady. Úl sám o sobě arci není podmínkou většího výtěžku medu a zdůrazňuji, že pravidelného ročního výnosu lze docíliti jenom splněním návodů vpředu uvedených. Kromě zamezování rojení je to hlavně omezování plodu v době hlavní snůšky a správné zazimování. Kdyby včelař ponechal svá včelstva jejich přirozenému vývinu, nedosáhl by na tak velkých rámcích valného výnosu a v krajích s chudší pastvou vůbec žádného, leč několik rojů. Můj troják jest svou jednoduchou konstrukcí přizpůsoben tomu, aby všecky práce v něm byly snadné. Jen racionálním hospodařením zvýšíme výnosy ze včelaření. K tomu vede v prvé řadě snadné a rychlé provádění všech výkonů na včelnici nebo ve včelíně, a to umožní jen vhodný typ úlu.
* * *
Název díla:
Můj troják
Vydal:
"Vesmír", nakladatel. a vydavatel. spol. s r. o. v Praze VII
Roku:
1944
Obálka a fotografie:
Jindřich Čejka
Vytiskla:
Průmyslová tiskárna v Praze VII
Vydání:
II
Cena:
Brožované K 21,-
